{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_sha256": "d912944df69b3a2fc745950bd9961a3bf41e1a525be2e9c7e9c5049eefee61e5", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/01/01_01/bmtnabd_1861-01-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[1]", "page_fin": "[1]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.1", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[1]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3127, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n„Sobe neodpusť nic, jiným všecko.\"\nV bývalém berounském kraji u paly vrchu, v dě-\njinách českých známého, Yelizu, malou míli od Hudlic,\nrodiště Jungmanna, leží prostřed lesů, polí a luk dosti\nv\nvelká ves Kublov. Sousedstvo její, hrady Točník a Že-\nbrák, Zbirov, Tejřov a Křivoklát jsou v dějinách zná-\nmější než ona. Byla dle Hájka jedna z těch vesnic,\nkteré daroval kníže Jaromír sluhovi svému Hovoroví\nz vděčnosti, že ho vyprostil z oukladů od Hřivce a Yr-\nšovců mu nastrojených. Jest tedy stará dost. Slavnými\nmuži se nehonosí jako ku př. její sousedka Hudlice.\n'Ačkoli dává kolik hlav ročně k vojsku a ačkoli se syn-\nkové její bívali statně u Kulmu, Leipciku a bili se vnej-\nnovějších časech v Netalii : nehonosí se ještě žádným\ngenerálem. Nechf. Nemusí stavětí monumenty, a co\nnení může ještě býti. Není však přece bez svých vý-\ntečníků. Narodili se tam Josef Frýberl, znamenitý, ač-\nkoli neznámý hudebník, a Josef Jelel, nyní královský\nvarhaník v Odense. Oba byly vycvičeni v ústavu pro\nslepce na Hradčanech. První byl dobrý houslista, fle-\ntista, klarinetista i pianista, druhý byl zase výborný kor-\nnista. Osud prvního byl smutný. Zbaven zraku do-\nčista, trávil suchopárný, af nedím bídný život mezi\nsvými. Jedině hudba mu ulehčovala poněkud jeho stav.\nHezká flétna a obstojné housle, které nástroje si z Prahy\npřinesl, byly jedinou jeho zábavou. Piana, po kterém\ntoužíval, nedosáhl. Nedostávalo se mu na něj peněz.\nŠťastná náhoda mu nezjednala nic více, než maličký kla-\nvír se čtyřmi oktávami. Ten však ho těšil více, než\nmnohého Erardovský patentní JiHdelníkNa tom hrá-\nval, co se na něm hráti dalo. Jelínkovy variace, Ve-\nbrovu „poslední myšlénku,44 Oginského polonésy a po-\ndobné. Humlovo A-dur Rondo, kterým kdys v Praze\npři výročních produkcích v ústavu hosty bavíval, nedalo\nse na něm provésti, čehož litovával. Jeho soudruhovi\nJeteloví byl osud příznivější. Vydal se na uměleckou\ncestu do Dánska, stal se tam varhaníkem při vyslanskó\nkapli a později královským varhaníkem v Odense. Prv-\nního kryje již dávno zem. Tento žije ještě.\nKublov jest také rodiště Jos. Leop. Zvonare.\nNarodil se tam drie 22. ledna 1824. Jest nejstarší mezi\nsvými bratřími a sestrami. Rodičům jeho se nedoslalo\npodílem vezdejších statku. M ohovitostí jejich jedinou\nbyla nezádl. |pná chalupa, zdravé oudy a chuť k práci.\nDó školy zavedli syna, když byl půl šestá roku stár a\ndbali, aby školu pilně navštěvoval. Jelikož se naučil\ndoma písmenám na lístku s pověstným červeným ko-\nhoutem, dárkem babičky, dostal hned první den po pří-\nchodu do školy slabykář. Pan učitel !<.♦., starý, hodný\npán ho přijal laskavě a daroval mu dvougrošák. Josífek\nbyl navnaděn a myslil že dostane dvougrošák po každé.\nNež zmýlil se. Proto pak chodil přece rád do školy.\nStrejček Josefův, výše jmenovaný Frýbert, byl do-\nbrý hudebník. Ptal se ho, nechtěl-liby se „laky učiti\nmuziku?44 Josef kýval hlavou a řekl „ju.44 To samé\nse ho ptal pan učitel. Shodli se, a Josef začal se sla-\nbý kováním slov také slabykovati noty. Naučil se jme-\nnovali noty „okrouhlé, bílé, černé, jednouvá%ané\npoznal „esa, půle44 a začal zpívali.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[1]", "page_fin": "2", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.2", "titre_corps": "Kde domov můj? Příspěvek k historii léto písně.", "titre_sommaire": "Kde domov můj? Příspěvek k historii léto písně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[1]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.1", "debut_caractere": 3129, "fin_caractere_exclue": 3684, "texte": "Kde domov můj?\nPříspěvek k historii léto písně.\nKdo nezná jméno slavného a zasloužilého skla-\ndatele znárodnělé písně „Kde domov můj?\" Komu by\nnebylo známo jméno „Fr. Škroup,\" jenž nás tak krás-\nnými písněmi, čtverozpěvy a národní operou „Dráte-\nnik\" obohatil? Než všechny jeho skladby, jejichžto\npočet značný jest, nezaručiliby jménu jeho takou\ntrvanlivost a vděčnost národu českého , jako píseň:\n„Kde domov můj?u Kdyby výtečný náš rodák, jenž\nnyní vzdálen své vlasti v Rotterdámě co první kapelník\nžije, jedině tuto píseň byl složil, uchovalo by se přec"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4233, "texte": "na věky jméno jeho v paměti každého věrného Če-\ncha, A kdo by neznal světoznámou píseň „do-\nmov můj?11 píseň, kteráž ve všech vrstvách obyvatel-\nstva vlasti naší, v salénách a koncertních sálech, v díl-\nnách a u pluhu nesmírné pochvaly dochází. Dlouhá\nléta byla takřka v zapomenutí, až pochvalou jiných ná-\nrodův vyznamenána byvší, též ve vlasti naší, kterouž\npíseň tato vychvaluje, přívětivě a vřelo přijata jest. Ne-\nbude snad od místa, když některá historická dála o písní\nteto laskavým čtenářům sdělíme.\nDne 21. prosince 1834 dávala se poprvé na Praž-\nském jevišti Tylova fraška : , aneb žádný\nhněv a žádná rvačka. Obsahovala! volné k sobě\nzřaděné ohrazy z Pražského národního života, kteréž\nvšak, jak se alespoň tehdejší kritika o nich vyslovila,\nz příznivé stránky pojmuty nebyly. Co kuriosum slušno\npři tom podotknouti, že též některé německé partie ve\nfrašce té vetkány byly, kteréž v rukou paní Allramové\na p. Feistmantla byly. František Skroup, lehdáž druhý\nkapelník u Pražského divadla, složil hudbu k této frašce,\nkteráž se k jeho prospěchu provozovala, uživ z části\nčeských národních písní, a podav > ní své vlastní\nskladby písně a tance. Devatenácté z 21 čísel,\njež fraška tato obsahovala, jest nyní náš „Kde domov\nmůj?u jež p. Karel Strakatý, co slepý, žebravý muzi-\nkant, přednesti měl. Tíseň tuto dokončil Frant. Skroup\nteprv několik dní před provedením, jelikož Tyl při svém\nnepravidelném způsobu psaní poslední čásf frašky list\npo listu F. Škroupovi dodával. Frant. Skroup obdržev\ntext písně „Kde domov můj\" nedlouho před představe-\nním složil hudbu k němu v pozdní noci u lože své ne-\nmocné choti.\nPíseň tato nedošla při prvním představení frašky\nžádného úspěchu, ano jistý kritik vyčítal skladateli, že\nvlastní melodie mezi národní vpletl. Pan Skroup, pra-\nvil týž kritik, užil, dle udání spisovatele, národních ná-\npěvů a to s velkým účinkem. Překvapilo nás to však\nnaproti tomu, že jsme při velké bohatosti domácích ná-\npěvů a při snadnosti, s jakouž se s nimi zacházeti dá,\ncizí motivy slyšeli.\nVytištěna byla piseň tato poprvé r. 1835 ve sbírce\n„Věnec\" od Chmelenského a později od Fr. Škroupa\nredigované a v lomž čísle nachází se též druhá, z frašky\n„Fidlovačkau vyňatá píseň „Vane větřík po lučinách.\"\nAvšak navzdor uveřejnění zůstala píseň „Kde domov\nmůj,\" tato perla českých písní takřka nepoznanou a ne-\nznámou, až pak pan Karel Strakatý v Mariánských lá-\nzních a Piěek ve Frankfurtu a v Londýně s neslýcha-\nným výsledkem ji zpívali. První zpíval jí r. 1841 v kon-\ncertě v Mariánských lázních, kdež následkem šťastného\nvyhojení opět svůj ztracený hlas obdržel, a jmenovitě ze\nstrany přítomných zde Polákův nadšené pochvaly do-\nsáhl. Následkem toho nestačila se píseň fato ani opi—\nsovati. S Poláky putovala, avšak se změněným tex-\ntem na všechny strany. Neméně zajímala se pro tuto\npíseň v Mariánských lázních přítomná ruská kněžna\nUrusovová, kteráž jí ještě téhož roku v nejvyšších\nkruzích v Petrohradě platnosti dodala. Frankfurtští\npenězoměnci, v dotčených lázních prodlévající, uvítali\npíseň tuto co starou známou; slyšelif jí doma v sa-\nloně barona Rothschilda, kdež jí se skvělým vý-\nsledkem přednášel a zamilovali si ji velice.\nNeobyčejná obliba, jížto píseň tato všude za hra-\nnicemi českými a jmenovitě v Anglicku dosáhla, byla\npříčinou, že i ve vlasti zpívali se počala. Teprv když\nv cizině dlouho tázáno bylo „Kde domov můj,\" byla\npíseň tato od českého národu uznána a přijata. Vyšla\ntiskem několikrát a byla i do němčiny přeložena. Nej-\nprvé ji přeložil prof. Svoboda a jeho překlad drží se\njen co do smyslň originálu; lépe se podařil překlad\nněmecký školnímu radovi p. Wemigovi, jenž jí takřka\ndoslovně v němčině podal.\nNyní ozývá se píseň lato téměř všude po Evropě;\nv nejnovějším čase hráli ji, jak jsme se v těchto li-\nstech zmínili, hudebníci čeští v Cařihradě. V Africe\nvryli ji čeští cestovatele do pyramid a v Smyrně zpí-\nvali ji v hospodě krejčovští tovaryši. Že se v Ame-\nrice iv Austrálii pěje, netřeba podotýkati; neboť kde\njen věrný české vlasti syn přebývá, všude ozývá se\npíseň Skroupova: „Kde domov můj ?\"\nZnárodnělá píseň tato veťkána je od rozličných\nskladatelů do hudebních quodlibettů a potpourri, a v nej-\nnovějším čase uspořádal ji p. Fr. Pivoda velmi vkusně\npro piano."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "2", "page_fin": "3", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.3", "titre_corps": "Z Vídně", "titre_sommaire": "Z Vídně", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.2", "debut_caractere": 4235, "fin_caractere_exclue": 5058, "texte": "Z Vídně\n*).\n(Slovanská beseda. Slečna A. Zadrobilko-\nvé. Filharmonické koncerty. Hellmes-\nbergerovo kvartetto. Koncert pro vdovy a\nsirotky.)\nDne 18. pros. odbývala sc u Šperla Slovanská\nbeseda. Nemějte mi právě za zlé, že užívám tohoto\n\n*) Došly nás o slovansko bťe sed é ve Vídni tři dopisy.\nPoslední od 25, prosince od našeho milého přítele pod ši-\nfrou —o— nemohli jsme juž uveřejnili5 avšak vyjímáme\nz noho, že se ve Vídni zařizuje slovanský zp évácký\nspolek řízením horlivého a činného proř, p. F o rch t-\ngotta. Každou sobotu budou se odbývali cvičení v míst,,\nnostech školy k zvelebení zpévu kostelního. Mimo to zmi-\nňuje se lýž p. dopisovatel, že si. A. Zadrobilkové\nvěnován byl věnec, kterýž zdobil díla básníka jihoslovan-\nského A. Kacic-Miosiča a že naše nadaná krajanka ještě\nněkolik koncertů uspořádá. Redakce."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2608, "texte": "jmenování, měl jsem spíše říci: jihoslovanská a če-\nská, nebof o jiných Slovanech, o Polácích, o Rusech\natd. v programu žádného a u Šperla málo bylo zpo-\nmenuto. Ale stává u nás ve Vídni toho již obyčeje,\nže jméno „ Slovanská beseda\" v jedno srostlo s tě-\nmito podniknutími, nechf i hosté ovšem nazvíce čeští\nse v těchto skvěle osvětlených sálech nacházejí, přec\ns rozumem svým často v egyptických tmách vězí, jeden\ndruhého se tážíce: „Rozuměls?\" Ne Já faké\nne ... až se opět znovu narodíme! Mohly by se dáti\nprogramy aspoň ve dvojí řeči; ale proč na koho\nby se ten ohled bral?! U př. 18. prosince. Či je Srbů\nzde více nežli nás Čechů, Moravanů a Slováků? Arci\nže není. Řeknou-li někteří pánové: Tof byla přece\nvšeslovanská schůzka, věnovaná nyní k stoleté pa-\nměti jihoslovanského Andrije Kačic-Miošiča, nená-\nsleduje z toho, že také všichni hosté všem nářečím neb\ntomuto hned by rozuměli. Panslavistů je málo a lid\nstředního stavu ? Ach ten může jen poslouchali, af je\nrád, že byl pozván. Musíme zde připomenouti, že o\nvlastní vůli nikdo tam jiti nesměl, jenom k pozvání *).\nŠkoda jazyků, kteří mluví o národa vševzájemnosti!\nTuto nebyla všeslovanská ani stavová.\nPřistupme k besedě samé, k jejímu rozvinutí.\nJuž před sedmou hodinou s večera navzdor opozdilému\na střemhlavému zvaní stran výboru bylo vše plno, a\nsotva se mýlíme, že na 2000 hostí naplňovalo rozsáhlé\nsíně Šperlovy. Výbor z Čechů, Moravanů a Jihoslo-\nvanů stál hodně na svém místě a šetrností zvláštní ze-\njména k výše postaveným, se vyznamenal, a kroj byl\nmíchaný u obecenstva, francouzský a řeč\npanovala srbská česká z částě i německá. Pro-\ngram jen panslavistůin přístupný záležel z dvou oddílů,\nz koncertního a z přívěsku: ze skladeb od obou Štraussů,\nPočátek učiněn českým proslovem, složeuýtn od\nHorváta p. N. M. Špuna.Práce jako přednes byl mdlý.\nDostalo se mu vyvolání. Pan Blaha, úd dvorního\norkestru operního, došel u obecenstva vřelé pochvaly za\nnamáhavý a zdařilý přednes variací na „\nnárodně pesmeužívaje zvláštního rohu á piston. Ale\nroh mezi piánem a sborovými zpěvy se jaksi divně vy-\njímá. Pěvec při cis. opeře, náš vznešený AI. Ander\nzpíval „české národní písně (v programu n. př. stojí:\n„česke pesme\" —1 —) jak vždy krásným a čistým hla-\nsem, mistrně a půvabně. Při písní „ domov můj?\"\nobecenstvo jásalo, tleskalo, volalo, až musil třikráte\nopakovat; znovu se zdvihl jásot, nové nadšení, kdy\npočal: „Horo, horo, vysoká jsi /\" Zase opakovati\nMusil po dvakráte. Zpěv jeho postavil korunu této be-\nsedě. P. E. Fórchtgolt-Tovdčovský uspořádal tři sbory*).\n\n*) O stavech našeho lidu ve Vídni promluvíme bohdá brzy!\nDopisovatel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "3", "page_fin": "3", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.4", "titre_corps": "Napřed postav se Sláve! Shor slovenský od M. Jenko.", "titre_sommaire": "Napřed postav se Sláve! Shor slovenský od M. Jenko.", "signature_source": "Přel. Karel P. Smrt", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.3", "debut_caractere": 2610, "fin_caractere_exclue": 3083, "texte": "Napřed postav se Sláve!\nShor slovenský od M. Jenko.\nPřel. Karel P. Smrt.\n1.\nNapřed postav se Slávě!\nK boji jinošská krev!\naf za blaho vlasti tvé\nzavěští puška hněv.\nV,\nSe zbraní ku postrachu\nneseme vrahu hrom!\nkrví jich psáti v prachu,\nco týrali náš dóm.\n3.\nDrahá máti jest prosila,\nruce kolem beder vila,\na plakala moje milá:\n„Ostaň tuto, nechoď v znoj!\"\n\\ 4.\nS Bohem máti, milko zdráva;\nmatkou mně jsou vlasti práva,\nmilenky pak česf i sláva,\nhajdmo, hajdmo za ně v boj !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "3", "page_fin": "4", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.5", "titre_corps": "Druhý sbor český „Hlas z Blaníka\" od H. Vojáčka", "titre_sommaire": "Druhý sbor český „Hlas z Blaníka\" od H. Vojáčka", "signature_source": "K. Vídeňský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.3", "debut_caractere": 3085, "fin_caractere_exclue": 4810, "texte": "Druhý sbor český „Hlas z Blaníka\" od H. Vojáčka\ndokonalostí prvnímu se rovnal; následoval pak\ntřetí: horváto-srbský „Švakomu svoje\" neméně zdařilý.\nVšechny tyto sbory svědčí o důkladném ředitelském ta-\nlentu páně For. itegottově. Počet zpěváků byl mezi 40\naž 50. Obecenstvo uznalo vděčně snahy jeho. Chvalně\nznámá a nadaná sl. Alb. Zadrobilková z Prahy před-\nnášela romancí od svého mistra AI. Dreyschocka, pak\npřetěžkou „Lucia-Fantasii\" a okouzlila svým půvabným\npřednesem veškeré obecenstvo ; převýšila každé očeká-\nvání a zasloužila si tak v úplné míře přivítání, jehož se\njí sotva vystoupivší ze všech stran hlučně dostalo. Ko-\nnečně provedla umělkyně tato „ národně\npesmeu transkripcí na piano výborně a po každé\npřestávce všeobecným pochvalem a potleskem byla vy-\nznamenána. Můžeme říci, že, co se posud dávalo těchto\nbesed ve Vídní, žádné debutantce takové cti se nedo-\nstalo, jako naší umělkyni. Dva mladíci podali jí o\njejí úctu sepsané básně.\nToto koncertní oddělení počalo před osmou a\ntrvalo až do | na jedenáctou. Zajisté dosti unavující\nrozvrh. Jako přívěsek a druhý díl sloužily polky a\nvalčíky i kadrylly od Štraussů ; píseň „Widmung\" od\nFůchsa atd. Když zazněla „Kadrylla Slovanská\" od\nv\nIvani Straussa, zdvihlo se nesmírné rozjaření a volání:\nSláva, Živio 1 Musila se opakovati, jakož i „Srbská ka-\ndrylla\" od Iv. Š. Štrauss věru dávno jíž toíik pocty\nnedošel !\nObecenstvo bylo veselo, v nejrůžovějším roz-\nmaru; mezi vyššími hostmi skvěl se bývalý ministr osvěty\np. hr. Thun, kn. ůartoryjská, kníže Gagarin, baron\nTornov, hrabě Potocký, Mercandin, representanté ru-\nského poslanectví, od vojska více vznešených důstoj—\n\n*) Z nichž pro obsah první pěkný slovenský od Jen k o\nv překladu českém podáváme. Bed."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 342, "texte": "níků aj. Život mezi hostmi byl bratrský i s Němci.\nŽivio a Sláva ! Sláva i Živio ! bez přestání. Jestli bu-\ndoucí Slovanský bál (10. února 1861), jenž na pro-\ngramech nešetrným způsobem v němčině oznámen jest\ntéž tak skvěle dík výborným silám a nech jedno-\nstrannému přec účinlivému výboru, pak zvoláme také\nrádi : Sláva Živio !\n\nK. Vídeňský."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "4", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.6", "titre_corps": "Z Vídeňských listů dočetl jste se zajisté, jakých", "titre_sommaire": "Z Vídeňských listů dočetl jste se zajisté, jakých", "signature_source": "J. Král", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.4", "debut_caractere": 344, "fin_caractere_exclue": 3615, "texte": "J. Král.\nZ Vídeňských listů dočetl jste se zajisté, jakých\nznamenitých úspěchů naše roztomilá a geniální kra-\njanka, si. Alb. Zadrobilková svými koncerty dosáhla;\nmistr Alex. Dreyschock může skutečně pyšným býti na\ntak znamenitou žákyni 5 avšak sl. A. Zadrobilková\nnezapírá nikde zajisté svého mistra. Velké předností\nmistra Drcyschocka zrcadlí se též v jeho žákyni : leh-\nkost a elegance v úhozu, úplně vyvinutá technika, zbě-\nhlost a duchaplný přednes jsou okrasy její hry, kteráž\nkaždého nestranného poslnchače mimovolně pro sehe\nzíská a roznítí; k tomn dlužno připočísti skromný a to\nv největším stupni vynikající zjev umělkyně a její způ-\nsob hry, jenž prostý jest vší koketerie a zevnějších\nšibřinek, kteréž bohužel u větší části m riderních pia-\nnistů nalezti lze. Slečna Zadrobilková zbudila před-\nnesem Schumannova klavírního koncertu všestranného\npodivení, neboř hrála jej s takou precisí, jakouž jen\nu pianistů první velikosti nalezáme. Kusy, jejichžto\npřednesem se nejvíce vyznačila, jsou: Perpelum mo-\nbile od K. M. Webra, a koncertní polka od A. Drey-\nschocka, ježto se všemi nejjemnějšími nuancemi před-\nnesla. Hrála je tak, jak jsme je od nejduchaplnějších\nmistrů často slýchávali. V 2. koncertu přednášela sl.\nA. Zadrobilková Beethovenovo trio (D-dur op. 70)\ns velkou rozvahou a správností, ačkoliv se upříti nedá\nže naše nadaná a mladistvá krajanka výše pravého poj-\nmutí ještě nedosáhla a že jmenovitě fysické síly se jí\nnedostává, což se v jejím útlém mládí ani žádali ne-\nmůže. Variacemi Es-dur od Haendla došla koricer-\ntistka skutečně bouřlivého potlesku; avšak přednášela\nje také s nejdokonalejší bravurou a uhlazeností. Drey-\nschockova nejnovější mazurka pro slečnu A. Zadro-\nbilkovu schválně složená náleží k nejpůvabnějším sklad-\nbám znamenitého mistra a dosáhla nejživější pochvaly\nbrillantním přednesem mladistvé umělkyně. Že kon-\ncertní saisona podzimní u nás velmi živá byla, juž jsem\nVám sdělil. Nejvynikajíoí výkony byly filharmonické\nkoncerty, jejichžto první cyklus ukončen jest a jelikož\núčastenství a zájmy pro tyto koncerty v obecenstvu\nv takém stupni se zbudily, započnou filharmonikové dne\n13. ledna 1861 druhý cyklus ze 4 koncertů sestávající,\nna něžto navzdor masopustu všechna místa zadána jsou,\nanto programy velezajímavá orkestrální díla slibují. Mezi\njiným praví se, že v příštím filharmonickém koncertu\nprovedena bude „Lovecká synfonie44 od Bed. Kiltla,\ncož věru žádoucno jest, anto tento výtečný skladatel a\njeho orkestrální a operní díla ve Vídni docela neznáma\njsou. Helhnesbergerovo poslední kvartetto poskytlo\nzvláštní zábavu brillantním a duchaplným přednesem po-\ndvojného kvartetta od L. Spohra (E-dur), v němžto se\ntéž pánové Kásmayer, Iíonig, J. Král, slavný virtuos\nna violu ďamour a Kupfer zúčastnili. V příštím kvar-\ntettu přednesl obezřelý a výborný ředitel filharmoni-\nckých koncertů, pan Otto Dessoff sonátu s panem Hell-\nmesbergerem. Koncert ku prospěchu ústavu pro vdovy\na sirotky přinesl letos ouverturu k Ifigenii od Glucka,\n42. žalm od Mendelssohna a „Davide peniteute44 od W.\nA. Mozarta, z nichžto poslední dílo velké obliby došlo.\nTěmito skladbami ukončila se saisona letošního roku a\npřejeme srdečně, aby se poměry časové velmi příznivě\nuspůsobily a tím líbezné umění v čase postním mile se\nrozvinulo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "5", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.7", "titre_corps": "Mysliveček. Výjevy ze živola českého umělce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjevy ze živola českého umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.4", "debut_caractere": 3617, "fin_caractere_exclue": 4999, "texte": "Mysliveček.\nVýjevy ze živola českého umělce.\nBylo to dne 9. března r. 1737. Zima zdála se\nloučili se zemí. Stenající bouře představovala smyslné\nvzdechy, v kotouči se vířící sníh zmatené myšlenky a\nledový vítr hrůzu umírajícího před smrtí*\nV malém mlýně v Nuslích blíže Prahy bylo živo,\nneboť všechna kola byla v pohybu a mlynářští stačili\nsotva mlýny obsluhovali. Náhle přikvapil mlynář, silný\nčtyrycátník do šalandy a svolav své chasníky, poručil\njim, aby mlýnská kola dnes zastavili.\n„Radost a štěstí nhostily se dnes v mém domě/4\nřekl, „dnes ať každý se se umou raduje, neboř milo-\nstivý Bůh dvojčaty mne obdařil. Odložte dnes všichni\nsvé práce! Chudé ženě, která dnes své žito k mletí\nposlala, darujte korec mé nejlepší žitné mouky; pro svou\naf si zýtra přijde.44\nNa to vzal dva chasníky s sebou do sklepa a dal\njim sud vína do šalanďy donésti.\n„Píle na zdraví mé ženy a mých milých hostů.44\n„Af žijou,44 byla odpověď na jeho slova; mlynář\nvšak kyna rukou poručil jim, aby nehřmotili.\n„Těšíme se s Vámi,44 řekl stárek, „avšak radost\nchasníků jest příliš velká; nemůžeme býti tiši a pokojní.\nDovolte pane otče, abysme si víno v stodole vypili 5\ntam za potokem, můžeme jásali a veselíti se, a panímáma\nnás neuslyší; jestli pak někdo z nás bude napilý, najde\ntaké hned lůžko na mlate.44\nMlynář se usmíval.\n„Ty jsi na všechno připraven,\" odvece, „nuže pro\nmne jděte si do stodoly.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3774, "texte": "Mlejnice se zavřela; chasníci spěchali s vínem do\nstodoly, která asi dvě stě kroků za potokem vzdálena\nbyla, a hospodář zastrčiv závoru u vrat domu, šel do\nsvětnice ke své choti,\nAnna byla veselá, a ukazujíc na dítka, jež vedle\nni spala, tázala se ho, jak se prvorozený jmenovati\nbude ? Muž ji přenechal na vůli.\n„Ať má tedy tvé jméno ;\" řekla žena.\n„Nikoli,\" odpověděl muž, „přinesl takořka jméno\nsvé s sebou na svět, budoucí svátek padne na den sva-\ntého Josefa jmenujž se Josef.\"\nRodiče se ještě v žertu spolu pohádali stranu\njrnena ; konečně povolila žena, a uzavřelo se, že prvo-\nrozence Josefa, a druhého Jana křtí ti dají. Stařena,\njež brzy s matkou, brzy s dětmi zaměstnána byla, pro-\nsila manžela, aby se odstranil, jelikož paní poklidu za-\npotřebí má. Nerad ji poslechl. Políbiv ještě jednou\nmanželku a dítka svá, přál ženě dobrou uoc a odešel.\nZatím ustlala stařena malou postélku pro dvojčata, po-\nstavila ji do kouta komory, a podívavši se ještě jednou\nna nemocnou matku, lehla si blíže postélky. Brzo\nbylo vše ticho a obyvatelé komory všichni již tvrdě\nspali. Šťastný otec tuké si lehl do postele; ležel však\nna ní polobdící, přemýšleje o budoucnosti své rodiny.\nFiěící vítr rušil ticho noční, a ze stodoly ozýval\nse vejskot veselých chasníků.\nMyšlenky polodřímajícího mlynáře zmizely brzy\na mlynář padl v hluboký a tvrdý spánek. Najednou\ncitil se silnou rukou ze sna probuzena.\n„Vstaňte! pro Boha, vstaňte pane otce a pohled-\nněte z okna,\" zvolal známý hlas.\nZcela uleknut vyskočil z postele. Jasně osvětlena\nbyle světnice; pohled jeho padl na okno stodola\nstála v jasném plamenu.\n„Zhasněte světla,\" zvolal ještě ospalý, aniž by\nvlastně věděl, co mluví dlouho ale nepřemýšleje\nskočil s okna ven a spěchal k spáleništi. Jasně rozle-\nhal se zvonků hlas z blízké vížky ve Vršovicích, a oby-\nvatelé okolních vsí sem spěchali. V nebezpečenství\ntomto, v němž se nacházel, nepozbyl přítomnosti ducha,\ntak že slova a rozkazy jeho alespoň k jakémusi po-\nřádku při hašení vedly. Avšak oheň posmíval se všemu\nnarnahání, nebof strašný vítr rozuěcoval ho vždy více,\na jako ohňový dešf lítaly jiskry v povětří; daleko široko\nodnášel vítr hořící šindele, a než někdo na jiné ne-\nštěstí pomyslili mohl, byl mlýn už v jasném plamenu;\nmajitel zaměstnán zachráněním stodoly, obrátil náhodou\npohled na svůj byt okov spadl mu s ruky, oči upí-\nraje na místo, kdež jeho nejmilejší rodina se nachá-\nzela, zůstal zde stati bez pohybu as rozpřaženýma ru-\nkama, nejsa s to z místa se hnouti. Daleko se rozši-\nřující záře požáru zbudila také pozornost novoměstského\npověžného v Praze, a šestkráte po sobě následující bití\nzvonu na poplach probudilo pražské měšťany ze sna.\nAčkoli toto zvonění obyvatelům oznamovalo, že nebez-\npečenství jest za Prahou, hrnuli se přece všichni v hou-\nfech skrze ulice k věži, kde světlo svítilen polohu mí-\nsta ukazovalo. Jeden z nejprvnějších lidí, kteří za ote-\nvřenou žitnou bránu se hnali, byl muž velmi podivné\npostavy. Divoce se vila jeho dlouhá černá křtíce, plá-\npolajíc kolem čela a týla; z vousů, jimiž celý jeho obli-\nčej zarostlý byl, nebylo poznati, že tento muž toliko\nčtyryadvacet let čítá 5 bledé jeho tváře vyzrazovaly žal,\na tmavé, nepokojně se točíci oči, sklíčné pohnutí jeho\nmysli. Oblek jeho převýšil však ještě nadobyčejnost.\nMel střevíce s velkými přeskami na svých až ke kole-\nnoum nahých nohou, jež od toho místa s černohedbáv-\nnými spodky oděny byly; sprostá košile přikrývala ho-\nřejší tělo a přes ní měl šedivý plášť, jenž řetízkem\nokolo krku upevněn byl. Čím rychleji tento muž k mí-\nstu spěchal, tím lehčeji vznášel se větrem nesený plášť\nv povětří, a zdálo se jakoby tento zvláštník v povětří\nletěl. Nejpodi nější však bylo, že houslemi, jež v ruce\ndržel, v povětří točil, jako by jimi cestu ukazovali chtěl.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "10", "image_debut": 5, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.5", "debut_caractere": 3776, "fin_caractere_exclue": 3797, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.6", "debut_caractere": 5578, "fin_caractere_exclue": 6359, "texte": "— Výteční žáci zdejšího konservatoria, p. Simandl,\nkontrabassista a p. Otto Fúhrer, syn znameni-\ntého Rob. Fiihrera (bassista) byly následkem rekruťýrky\npřed nedávnem k vojsku odvedeni. Bylo by věru žá-\ndoucno, aby žáci tohoto ústavu osvobozeni byli od služby\nvojenské; neboť umělecká dráha jejich je takto navždy\npřerušena.\nNásledkem od nás vypsané ceny za nejlepší\nhudbu k písním „I šepce kvítí\" od Antonie Kórch-\nnerové a „Poletuje holubice\" od V. Crhy došlo nás\ndvacet skladeb, kteréž jsme soudcům, panu Fr.\nBlažkovi, prof. harmonie na škole varhanické, panu Fr.\nVoglu, prof. zpěvu na konservatoriu a panu J. L. Zvo-\nnařovi, řediteli Žofínské akademie k posouzení ode-\nvzdali. Po důkladném uvážení přiřkli páni soudcové první\neenu 11a text „I sepse kvítí\" písni s heslsm „Pějme"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6472, "texte": "vlasti\" a první cenu na text „Poletuje holubice\", písni\nse znamením (???). Co skladatel první písně objevil se\npan Eduard Nápravník, pianista a skladatel v Praze •\nco skladatel druhé písně, pan Karel Bendi, pianista a\nskladatel v Praze. 0 písni „I šepce kvítí\" od E, Ná-\npravníka vyslovují se páni sondcové p. Blažek: „Píseň\ns heslem „„Pějme vlasti\"\" je živá, vzleluplná a prů-\nvod velmi dobře volný; skladatel prozrazuje důkladné\nznámosti hudební a píseň sama zasluhuje první cenu\np. Fr. Vogl: „Nápěv písně s heslem „Pějme vlasti\"\nmá vysoký vzlet a je zpěvná až na nepohodlné B, kteréž\nvšak velmi snadno tónem G by se nahradilo; toliko dlužno\njak se samo sebou rozumí polohu akkordu změnili a E\nv bassu položití. Píseň tato se mi nejlépe líbí ají bych\npřiřkl první cenu; Leop. Zvonař: „Píseň s heslem\n„„Pějme vlasti\"\" je živá a průvod dobře volený. Má do\nsebe hudební ceny a hodí se dobře k přednesu ve větší,\nsmíšené společnosti. Hlasuju pro druhou cenu.\"\n0 písni na text „Poletuje holubice\" se znamením\n(???) od Karla Bendi a vyslovili se soudcové p. Blažek:\n„Píseň se znamením (???) považuju za nejlepší na text „„Po-\nletuje holubice,\"\" poněvadž se slova s hudbou nejlépe\nshodují a skladatel prozrazuje jak melodií tak přiměře-\nným průvodem zvláštní vlohy ku skládaní písní;\" p. Vogl:\n„Píseň se znamením (???) není tak originální, jako píseň\ns heslem „„Česká krev.\"\" Zpěv a průvod je velmi plynný,\npíseň však není dosti specificně slovanská. Hlasuju pro\ndruhou cenu.\" Leop. Zvonař: „Píseň se znamením\n(???) má jednoduehý, plynný, živý zpěv, vyjádřuje slova\nhudbou dosti naivně a přec ne sprostě. Prozrazuje vý-\nborné nadání pro píseň ; ačkoliv ne ještě dosti vytříbený\nvkus. Hlasuju pro první cenu.\" Dále rozhodli p. soud-\ncové takto o akcesssitech. První akcessit na text\n„I šepce kvítí\" přikli soudcové písni cislem 6 znamenané\na co skladatel objevil se pan Karel Slavík, ředitel\nústavu pro zpěv a piano v Těšíně (v Slezsku); druhý\nakcessit na týž text písni F S znamenané a co skla-\ndatel objevil se p. Fr. Suchánek, komorní virtuos\nv Drážďanech. První akcessist na text „Poletuje holubice\"\npřikli p. soudcové písní s heslem „Česká krev a české\nzpěvy\" a co skladatel objevil se pan Jos* Matoušek\nve Svárově ; druhý akcessit přiřkli p. soudcové\npísni s heslem „Jednoduchost a nelícenosť\" a co skla-\ndatel objevil se p. Antonín Fór ster, právník v Praze.\n0 písni p. Karla Slavíka praví p. Fr. Blažek: „Píseň\nje dobrá, plná živosti a karaktristická; vadí jí toliko dlouhé\nmezihry a hodí se více pro kruh znalců než smíšeného\nobecenstva.\" P. Fr. Vogl : „Píseň měla by se co do\npraktičnosti v G posaditi. Je sice též velmi vzletuplna;\navšak | takt ruší plynnosť její. Deklamace je roztržena;\"\np. Zvon ař: „Píseň vyniká v cistě hudebním ohledu nej-\nvíce; nemá nic ovšednělého; v hudbě a ve slově je shod-\nnutí. Nejsem se vším v této písni obsaženým srozuměn,\njmenovitě s dlouhými ritornety.\" 0 písni Fr. Suchánka\nvyslovují se soudcové Blažek: „Píseň je dosti cituplná\na je vidět, že p. skladatel v tomto oboru pracoval ; p.\nVogl: Píseň je velmi správná; nvšak vynalezení myšlenky\nobyčejné; p. Zvonař: „Pohybuje se v obvyklých frá-\nzích. Vyjadřuje slova básně příliš všeobecně, ačkoliv\nnezapírá zběhlost a rontinu ve skladbě písní. - 0 písní\np. Matouška praví p. Vogl: „Melodie a rhytinus jsou\nv slovanském duchu, faktura je správná, je komponována\nv obyčejném objemu hlasu a došla by proto většího roz-\nšíření, p. Zvonař: „Píseň je hudebně zajímavá. Nápěv\nupomíná na jistou jihoslovanskou píseň. V rhytmu je\nvšak jednotvárná a vypadá jaksi akkomodována k slovu.\nOstatně nepochybuji), že by se laikům nelíbila* 0 písni\np. Forstra praví F. Blažek „Píseň má něco naivního\na národního do sebe,\" p. Z v o n ař : „Je jednoduchá skladba\nza vzorem národní písně složená, Ch valná zmínka\ndostala se písním s heslem „Hlahol\" „Cit zbuzuje cit\"\n„Kdo zpěv nemiluje\" na text „I šepce kvítí\", pak pí-\nsním s heslem „M\" „H\" Prostá, skromná, česká\njsem, jímžto se po jednom hlasů od soudců dostalo.\nŽádáme pány skladatele, aby si své skladby s udáním\nhesla na zpět vzali. Písně první cenou poctěné\npřijdou co přílohy k Daliboru.\n\nZ Hradce Králové. (Koncert vojenské kapelly.)\nV sobotu dne 22. prosince dávala zdejší vojenská\nkapella řízením činného svého kapelníka pana A. A má\nbrože velký koncert v divadle ku prospěchu fond-\ndro pense kapelníků c. k. rakouského vojska. Slyšeli\njsme krásnou ouverturu na české národní písně\nod E. Tittla, kteráž na všestranné práni se opakovati\nmusela, pak ouverturu k opere „Cikánka\" od Balfe,\nkteráž pro umístěnou tam Krovovu píseíí též velké\npochvaly došla. Dále pískal obratný clen kapelly p.\nSlouský variace pro křídlovku a osvědčil znamenitou\nzběhlost a krásný přednes. Slečna Arnošta Libic ká de-\nklamovala Tylovu žertovnou báseň „Koruna všech lá-\nsek\" s přiměřeným rozmarem a výrazem. V druhém od-\ndělení provedl p. kapelník se svou kapellou velké své\npotpouri pod jmenern „Humorista,\" kteréž se velice líbilo.\nJe to mosaický obrázek, v němž dle přírody věrně líceny\njsou hudbou zpěvy ptáků, jízda železnice a jiné výjevy.\nVšechny skladby šly precisně a správně a p. kapelníku\ndostalo se nejen od četného obecenstva, alebrž i od plu-\nkovníka v denním rozkazu velké pochvaly.\nZ Chrudimi dne 17. prosince. (Hudební poměry.\nKonkurs na kapelnické místo. Vyučování hudbě u\nčekatelů.) Co ve velkých městech saisona koncertní za-\nčala a koncert za koncertem dlouhé zimní večery příjemně\nkrátí, jsme my zde u nás v tomto ohledu zcela zaned-\nbáni, neboť se u nás zřídka kdy nějaká zábava vyskytne.\nPláte se asi proč? vždyť má Chrudim dosi značných sil?\nAno musíme vyznat, že máme u nás dosti sil, některé se\nmohou i k výtečným připocísti, ale příčina je zcela jiná.\nZe by těm pánům scházelo na dobré vůli, nemůžeme říci,\nneboť se už vícekráte mluvilo o zřízení hudební akade-\nmie a spolku zpěváckého, ale jen mluvilo, ke\nskutečnosti to ještě nedospělo. Co vím, měli jsme letos\njenom 2 hudební akademie a to ještě jenom sou-\nkromné (v naší besedě); jednu o velkonocích a dru-\nhou v listopadu. S hudební městskou kapellou se to\nbohdá také nyní změní, neboť vypsala slavná městská\nrada konkurs o místo kapelnické. Byl juž svrchovaný\ncas, neboť jsme to ještě nikdy necítili, že nám schází obe-\nzřelý kapelník, jako v neděli 9. pros. v divadle, kdežto\njsme slyšeli ouverturu (sám milý Bůh ví, z kterého ar-\nchivu jí nynější zástupce vybral), dosti bídně pro-\nvedenou s velikým sólem na housle. Mohlať se\ndosti dobře hoditi v cas, v kterém pan zástupce v květu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6512, "texte": "mladosti stál, pro nás se aspoň nehodí, obecenstvo to\ntaké uznalo, neboť se ani jedna ruka k pochvale nehnula.\nKoneěně se musím také ještě zmíniti o čekatelích učitel-\nství na zdejším ústavě. Vyučuje se u nás týdně 18 ho-\ndin hudbě (jistě to značný počet, jakým se málo který\npodobný ústav 'honositi může, z nichž jenom 6 houslim,\nzpěvu a varhanám připadlo, v ostatních 12* Vyučuje se\nnástrojům foukacím. Rád bych věděl, co prospěje mla-\ndíku takovému více, umi-li dobře housle, varhany a zpěv\nanebo drobet na trompetu a bombardonu ? Zajistě bude\nmuset na venku spíše sáhnout k houslím neb varhanám,\nnežli ku kJarinetu a lesnici, nebot na podobné nástroje\nse najde v každé vesnici hudebník. Zbylo by nám ještě\nk přání, aby se při jednom českém představení před-\nnesla nějaká ouvettura od slovanských skladatelů, třebas\nz českých písní od Titla. Doufejme, že až přijde nový\nkapelník, vše se napraví, co až posud zanedbáno bylo.\n\nA. M. K. E.\n\nZ Josefodolu. (Program k produkcí zpěv.\nspolku.) Dne 30. prosince uspořádá zdejší zpěvácký\nspolek ve spojení se zpěv. spolkem Mlado-Boleslavským\nv hostinci Josefodolském produkci) v nížto sbory od Ar-\nnošta vévody Saso-Koburgského, Veita, Černého,\nBeckra, K. Ilafra, Mendelssohna, pak české sbory: „Na\nRosalindu od E. Tauwitze, „Milenka44 od K. K nit ti a,\n„Utonolá44 od KHžkovského pak píseň „Pražská Bě-\ntulinka od J. Nes vad by provedeny budou.\n—b— Z Kutné Hory. (Hudba kostelní.\nZpevácký spolek.) Nedivtež se tomu nikterak, milý\npane redaktore, že Yáin o hudebních poměrech zdejších\ntak skrovných zasílám zpráv, neboť ohlednuli se tu i\ntam, nevím věru o cein bych psáti měl, neboť v tom pádu\nodkázáni jsme zde pouze na chrámovou hudbu, a o té\njsem Vám již svůj upřímný a nestranný úsudek pro-\nnesla dokuď nebude ředitel kůru duchovní i světskou\nvrchností patřičně podporován, dokuď mu potřebných\nhudebných sil poskytnuto a poukázáno a těmto o slušnou\nodměnu postaráno nebude, sám o sobě divy ciniti ne-\nmůže, ac snaha jeho o zdařilé provozování pravých chrá-\nmových skladeb v pravdě chvalitebná jest, jelikož dle\nsvého mnoholetého provozování jsem se přesvědčil, že\nvymýtěny jsou z chrámu skladby lehké a posvátného ob-\nřadu nedostojné. Na den sv. Barbory, co patronky slav-\nného chrámu zdejšího provozovaná byla poslední mše\nHorákova z D-mol Graduale a OíFertorium od Fuh-\nrera, a provedení bylo důstojné, jen bych byl přál, aby\nzpěvy byly silněji obsazeny bývaly, totéž o strunových\nnástrojích platí. Čeho se v menších chráiních při slab-\nším obsazení docíliti dá, toho nemožno při témž obsazení\nv tak prostranném chrámu docíliti. V adventní neděle\nprovozovány jsou vokální mše od Rob. F u h re r a, a ob-\ndivuji tu velebnost těchto krásných skladeb. Ptáte se\neo dělá náš zpěvácký spolek? Ten již usnul, neboť\njej nepříznivci v klidný spánek uložili. Jakých krásných\nnadějí vzbuzoval v nás počátek tohoto nejšlechetnějšího\nvyražení, a jak smutný konec byl inu připraven! Kde\ndříve veselé se rozléhaly ve společenské síni společné\nzpěvy, tam nyní rozléhá se fleko-t karet a hádky o\nultimo. Tak se časové mění! Teď mohou snad již ti\npánové, jímžto zpěvácký spolek trnem v ocích byl,\nnahlédnouíi, že jest věcí velmi snadnou stávající věc bo-\nřiti, ale těžko postaviti, a dychtivě přihlížím k době té,\nkdy si asi slavné představenstvo dle zásady svých sta-\nnov 11a vzkříšení spolku zpěváckého, co prvního\na hlavního spolku posavádního, vzpomene. Či snad mají\nzpěváci o dovolení prosit, aby jím popřáno bylo v míst-\nnostech jím právem příslušících zpívati, a zábavy přispí-\nvajícím členům uspořádati siníti. Tím způsobem, jakým\nse na obnovení spolku pomýšlí, nepřijde se nikdy k cíli:\na tak jako při budově třeba porady technického zkušence,\ntak i zde mělby k poradě o provedení požádána býti osoba\nhudedně vzělána as poměry hudebními seznámená ; jinák\nto nepůjde.\nZ Náchoda. (Kostelní hudba. Zpěv-\nník. Den sv. Ceci 1 i e. Nová kapella.) Ko-\nstelní hudba má v řediteli kůru, v panu Karlu Kejklič-\nkoví obezřelého a činného zastupitele. Provozují se zde\nmše dobré a zbožným duchem vynikající. Tak dávala se\nna den sv. Cecilie mše od Rob. Fiihrera a drnhý den\nna to velké requiem od Schnabla. Dne 28. listopadu\nslyšeli jsme velké requiem od J. Vitáska za zesnu-\nlého knížete Jiřího z Schaumburg-Lippe. Účinkovalo při\nněm 36 zdejších zpěváků a hudebníků, kteřížto těžkou\ntuto úlohu dosti správně provedli. Knížecí a c. k. úřed-\nníci jakož i měšťanosta s celou městskou radou, školní\nředitel a p. učitelové i s mládeží byli přítomni. Při této\npříležitosti slušno se zmínili o zpěvu zdejší mládeže školní.\nŽáci hlavní a reální školy zpívají juž výtečně 54 písní\nškolních, jež se nacházejí ve „Zpěvníku44, od Karla Kej-\nklícka v Praze vydaném a přispívají velice k povzbu-\nzení k zbožnosti. Nová hudební kapella mladšího p.\nKej kl íčka počíná si velmi statně a účinkuje nejen\npři rozličných příležitvstních slavnostech; alebrž též při\nslužbách Božích. Tato kapella hrála v létě v neděli a\nve svátek a někdy ve všední den v blízkém místě lázeň-\nském Bělo v c i a několikrát ve Slezsku a došla všude\nvelké pochvaly.\nZ Nové Paky. Druhý svátek vánoční přinesl\nnám koledy akademii, uspořádanou činným ředite-\nlem zpvěváckého spolku panem Čížkem. Program neby.\nsice příliš pestrý, ale dosti štědrý, neb 12 čísel obsahoval\nPři ouverturách pohřešovali jsme sice vynikající sílu vět-\nšího orkestru, než skrovný účinkujících sbor tak rázně\nprovedl úlohu svou, že jak „Vojáčkova 7. slavnostní44\ntak i Kurpinského ku potlesku příjemnější ouvertura\nzaslouženým potleskem poctěna byla. Ze sborů, zpěvác-\nkým spolkem provedených, nejlepšího výsledku získala\nKnittíova utěšená : „Sablenka44 ; bylať prodchnuta jarou\nživostí, více než všechny ostatní ctverozpěvy. Tím hlavně\nse stalo, že Voglňv sbor: „Cikání44 vzdor dobrému pro-\nvedení žádoucího uznání u obecenstva nedošel. KHž-\nkovského znamenitá skladba „Utonulá44 i u nás veliké\nobliby došla, ac jí nestejnost v zapocínáni vadila. Rázně\npřednesl se Voglův „Les a háj44 a Zavrtal ň v „Če-\nchoslovan\" uspokojil obecenstvo u veliké míře, tak že co\n-v\ndo provedení po „Sablence44 první místo přiřknouti mu\ndlužno. I ostatní zpěvy „Sohaj44, „Dům otcovský44 a\ncharakteristická „Lovecká44 od E. Náprav n ík a dobře\nse provedly. Než nikterak tajití nemůžeme, že mnohému\nze zpěvů těch bylo by se dostalo výsledku skvělejšího,\nkdyby se bylo více casu věnovati mohlo hlubšímu pro-\nstudování. Nesvadbová píseň „Bětulinka44, slušně\npřednešená panem Siříš těm, velmi se líbila a hojným\nprovázena byla potleskem. Ku pěknému výsledku zábavy\n\nS přílohou."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6600, "texte": "(Příloha.)\n\ncelé přispěl značně pan Kosinka výborným ctěním be-\nsedním , jež jsme s velikým účastenstvím poslouchali,\nsledujíce trefných vtipů pásmo. Návštěva byla nade vše\nočekávání tak že znovu pocítili jsme potřebu snad-\nného rozšíření místnosti, a to tím více, jelikož táž míst-\nnost i ochotnickému divadlu našemu sloužiti musí.\nZdař Bůh ! Jen statně dále rok po roce k dokonalosti\nrodáci drazí postupujte ! —d—\nZ Pardubic, dne 27. pros. 1860. (Mše Kole-\nso vské h o. Koncert.) Na hod Boží, na V, vánoční\nsvátek provozovala se pastorální mše od Zikm. Kole-\nšovského, ředitele kůru u sv. Štěpána v Praze. Celé\ndílo jest výtečné. Graduale (soprán a housle solo) pro-\nvozovalo se od Schnabla , offertorium byl duett pro tenor\na baryton od Diabelliho, a každý díl mše sv. se cistě a\nuhlazeně provedl, což jen o pilných zkouškách ředitele\nkuru pana Karla Mužíka svědci. Mnoho a výtečné síly\núčinkovali na tomto dnu při této slavné zpívané mši.\n/ tv\nDruhý svátek na sv. Stepána provozovala se pastorální\nmše od Láblera do G-dur, graduale: „A deste ii~\ndelis\" od Vitáska, offertorium „Nolite timere\" od\nBiihlera. Týž den na večer v 5 hodin odpoledne byl\nve vkusném sále „Odeonu\" velkolepý koncert k pro-\nspěchu „Pardubických chudých\" odbýván. Dovolením zdej-\nšího p. plukovníka barona Baseliho hrála kapela vojenská\nřizením obezřelého kapelního mistra p. Zin ke dvě ouvbr-\ntury: „Stradella\" a „Norma\" dosti precisně. Z ochoty\npřevzali slečny: Dumontová a Vaňková kusy na piano, a\nhrály je tak pěkně a uhlazeně, že byly obě od obecenstva\npotleskem vyznamenány. Píseň, od p. Jodosa z Nové Paky\nnám doručená „Obrana kontrabasu,\" již reální učitel p.\nJanda zpíval a mladý konservatorista p. Vostřebal\nna basu mistrně doprovázel, líbila se obecenstvu tak, že\noba byli hojným potleskem odměněni a vyvoláni. Pan\nJindra, úředník a tenorista z Liberce zpíval co host\nzvučným hlasem „Bětulinku\" od Nesvadby, a musel\nna všestrannou žádost obecenstva tuto píseň opakovati.\nHlavní koncertista byl virtuos na housle p. Theodor To-\nmáš e k, kapelník a absolvovaný konservatorista z Lito-\nmyšle. Určeny byly 3 kusy na programu, ale ještě 3 jiné\nmusel přidat; neb výbornou svou technikou a okouzlují-\ncím přednesem uchvátil celé četné obecenstvo a potlesk\nnechtěl nikdy ani končití; Představoval mladý nadaný\numělec se svým zvonkovitým nástrojem „Ptáčka na stro-\nmě\" a zajisté nejvytříbenější hrdélko slavíka nemohlo krá-\nsněji švitořit, jako housle p. Tomáška. Tuto něžnou i\nmelodickou, umělou skladbu musel opakovati. Deset piéc\nse na tomto večeru provedlo, a jistě byl to pro každého\nutěšený, příjemný večer. Vybralo se 79 zl. 70 zl. r. c.\na útraty obnášely 26 zl. 5 kr. r. c.\n\nZ Brna. 19. pros. (Třetí beseda.) Odbývali\njsme včera třetí besedu. První a druhá byly slavné, a\ntřetí se též podařila tak, že celé posluchacstvo v každém\nohledu uspokojeno bylo. Sál byl až přeplněn, jistě se\nsešlo na 800 osob as velkou radestí jsme spatřovali,\nže nás uctili někteří páni z naší šlechty, tak p. hr. Belc-\nredi, hr. Braida, bar. Revinský, bar. Metzburg, prelát\nNap, rytíř Chlumecký, již nám co horliví obhájci rovno-\nprávnosti velmi váženi jsou. Sbor „Kovářská44, text od\nLad. Riegera, hudba od Fr. Vogla rozpalovala důraz-\nností a hromovitou sílou ; sbor, naším Křížkovským ří-\nzený, dokázal se pana ředitele hodným, zpíván byl jako\njedněmi ústy. Pan Peka přednášel dvě písně : „Jezdec\npřed bojem\" a „Hněv\" tak mile, že hřmotným tleskáním\nobdařen byl. Mimo krásný hlas jeho musíme za nejehva-\nlitebnějši vytknouti, že každému slovu textu při něm zře-\ntelně rozuměti lze. Slečny Tyreliovy hrály na pianě\n„Capriccio\" od Mendelssohna a obdivovali jsme se ne-\nvšední zběhlosti jejich, kterýžto obdiv se v hlasné po-\nchvale zjevoval. Pak vystoupila sl. Suvany a zpívala\npolskou píseň „Spomnienie.\" Bylo to sladké kiokotání\nslavíčka, kteréž nás u prostřed zimy okouzlovalo Každý\ntón tak cistě, tak něžně z prsou vyřinoval ! Tleskání\nbylo náramné, že třikráte volána byla. S toutéž nadše-\nností byla uvítána, zpívajíc národní písně : jedna polskou\n„On kochá\" mazurek a pak naši „Ach není tu není.\"\nPan Křížkovský překvapil nás „Adagiem\" od Mozarta\nna Fis-harmonice. Napnuté ticho nastalo; neodoláte!nou\nmocí tyto žalostné zvuky pronikaly srdce; účinek může\nse sice cítiti, žádnými ale slovy vyjádřiti. Pleskot byl\nnáramný, a láska, kterou my k p. Křižko-v skérau\nchováme, jistě jest tak velká, jako jeho nadšenost pro\nhudbu!! Okázali; se p. Křížkovský sborem „Odpadlý od\nsrdca\" co skladatel, který ducha národní ho úplně pocho-\npil; tato skladba má mnoho půvabného do sebe a okou-\nzlila nás všechny něžností citu. Mezi tleskáním ozývali\nse hlasové, žádající „Utonulou\", která nás v druhé besedě\ntak překvapila. Nemineme se s pravdou, řkouce, že tento\nsbor mezi nejkrásnější Křížkovského náleží: hudba\nzde vysvětluje slova textu lépe, nežli sto tisíc filologův\nby s to bylo. Carokrásné jest nápodobném vlnovitého\npohybování vody. „K Dunaji béžeía\" a neopomeňte tam\nv Praze, když besedu nějakou zase zařídíte, zaopat i i si\ntento sbor; ochotně Vám bude propůjčen. F. Kříž-\nkovský veliké takto si získá zásluhy o n á r o d ni h u ti-\nbu a umění vůbec; jeho snahám musíme dčkovati,\nže sbory tak skvěle se daří, že i německá cásf obyva-\ntelstva našeho města ráda chodí d) besed slovanských,\nTak naše besedy se stanou prostředkem ku pobra tření\nobou národností, zvláště když se uvidí, že většina iolelli-\ngencí v Brně jest slovanská. Nemohu však skonciti\nzprávu svou nepodolknuv velmi zajímavý příběh Asi o\npůl jedenácté jsme poslali telegrafickou zprávu Slovanům\nVídeňským , kteří náhodou také besedu slavili ; zněla\ntakto : „Slovanům Vídeňským beseda Brněnská srdečné\npozdravení. Nám se dobře daří. Sláva Vám \" O půl\ndvanácte jsme obdrželi odpověď tuto : „Spojení Slované\nVídeňští Moravanům srdečné pozdraveni. Sláva Ván !\"\nPo přečtení této zprávy nastalo velké jásám * zaznělo\n„Hej Slované\"* Buďme svorní, b iďme přesvědčeni, že\njen Rakouskem naše n árodno st statečné se vyvine.\nMoiltagliano, v Ital i. (Dop pův.) (Vlima M e~\nd a 1 o v á. Špatný stav k o s te 1 ni hudby.) V po-\nsledním svém dopisu z Frankfurtu, odkud jšeui do Itálie\npřesazen byl, zapoměl jsein jednu velmi zaj oiav >u udá-\nlost o naší velenadané krajance a pěvkyoi si Mině M e-\ndalové podotknouti. Když r. 18 >0 .světoznámý skla-\ndatel Marschner skrz Frankfurt cestoval, provoz ivalo se\ntam právě jeho opera „Upír\" (YVanim ). v kteréž t ž si.\nM. Medalová zpívala. Po skončeni opery přikvapil\nnametli tý mistr Marscnoer k naši VI i o ě n po übiv ji na\ncelo, pravil: „Často jsem slýchával t it » roli ve svém\n„Upíru\" od té neb jiné zpěvačky, ale tak krásně jako Vy"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3549, "texte": "jste slečno v ní zpívala, neslyšel jsem ji od žádné zpě-\nvačky.\" Zvláštní chválu zasluhuje též umělkyně naše\nz té příčiny, že je s tělem i s duší věrná své ma-\nteřštině. Dejž Bůh, by naše národní divadlo ko-\nnečně se stavět počalo. Nejvřelejší přání moje bylo by\nto, bych na novém, české Thalii zasvěceném\njevišti Mínu Medalovou co první debutantku uslyšeti\nmohl! Než nyní něco z mého nového stanoviště. Přišed\nz Frankfurtu do Itálie, měl jsem za to, že zde tu neb\nonu figurální mši uslyším; ale chyba lávky! Ve Frank-\nfurtě nebyla jako zde žádná. Tam jsem slyšel alespoň\ndobré varhaníky, zde však bídáky. Montagnano\nje hezké, malé, starými hradbami obehnané město a ho-\nnosí se jako každé městečko v Itálii mnohými kaplemi a\nkostely. Jsa dychtiv slyšeti zde hudbu chrámovou, vkro-\nčil jsem na den všech Svatých do kostela, a zdálo se mi,\nže slyším takřka houslové zvuky; však místo houslí byly\nto varhany, ježto zde rozličné rejstříky mají a takřka\ncelou tureckou muziku obsahují. Varhaník hrál\nprávě jednu arii z některé italské opery. Vedle něho\nstáli zpěváci, kteří nápotom nějaký ctverozpěv zapocli.\nJak tito zkoncili, započal onen varhník k a vat i nu, kte-\nráž šla velmi vesele do nohou. V tom způsobu krá-\nčelo to ku konci 5 kněz řekl „Amen\" a co konec sly-\nšel jsem vojenský pochod na motiv „Du hast Dia-\nmanten und Perlen\", jejž pluk knížete Hohenlohe zde\ndříve hrával. Druhou neděli na to nebylo slyšeti ani\ntuto hudbu. Obyčejnou neděli hraje jen varhaník sám\na sice nic jiného, než vždy 8 neb 16 taktů, obyčejně\nnějaký kvapík neb kus arie, kavatiny a na to za-\npočnou kněží u oltáře latinský text mše v unisonu\nzpívati. Nejsem žádný nepřítel italské hudby, ba ano\nrád slyším tu neb onu italskou operu; ale při této hudbě\nnebylo mi dobře okolo srdce. Nepomodlil jsem se ani\npůl otčenáše, a uslyšev druhou neděli tutéž hudlaninu,\numínil jsem si, že v tuto hodinu do kostela nepůjdu.\nJaký to rozdíl mezi naší českou kostelní hudbou\na zdejší italskou! Bylo by žádoucno, aby italské du-\nchovenstvo o zvelebení kostelní hudby se snažilo\na když ne jinak, alespoň písně kostelní s průvodem var-\nhan si zaopatřilo.\n\nEd. Horný, kapelník.\n\nPaříž. (Nejvyšší gáže. — Nové opery. —\nNeštěstí.) Calzado, ředitel italské opery, platí zpěvá-\nkům nejvysší gáže. Rosina Penco-vá dostává od něho za\n7 měsíců 90.000 franků a jeden příjem 5000 franky za-\nručený. Mario dostává za týž čas 105.000 franků; Al-\nboni-ova 72.000 fr. Nejnovější čtyraktová opera Ha-\nlevy-ho jmenuje se „Van i na Ornano (text od jeho\nbratra a St. Georgesa). Hrdina této opery je Sampiero,\nnáčelník korsický. „Rybáři z Catanie\" je titul\nnové tříaktové opery od Cormana a Carvé, hudba od Mail-\nlarta, jež se v místnostech „Théátre Jyrique\" provozovala.\nLátka opery této je krotký variant „Němé z Portici;\" jen\nže němá zpívá a revoluce je vynechána. Nevěrníkem je\njistý poručík. Konec je uspokojivý, jelikož dkstojník za-\nnechav bohatou hraběnku, kteronž si vzíti má, pojme za\nchjot mladou rybářku, ovšem ne dobrovolně; neboť ry-\nbáři hrozí milovníka do moře vrlinouti, pakli svou chybu\nnenapraví. Hudba je prý půvabná a bohatá na nápěvy.\nV divadle „Bouffes Parisiens\" provedeny budou v pří-\nštích dnech dvě novinky a sice „Sen Fortuny\" od\nOffenbacha a „Orkestrální musikant,\" pospolná práce tří\nskladatelů: Delibes-a, Erlanger-a a Hignard-a. Při\nprovedení „Pied de Monton v divadle Porte St. Martin\npřiblížila se mladá tanečnice Nantier-ová k předním plý-\nriovým lampám, kdež její šat okamžitě chytil. Navzdor\nnejrychlejší pomoci tak strašně pohořela, že sotva se\nuz draví.\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 4676, "fin_caractere_exclue": 5004, "texte": "Cenní hudební hádanka.\nTěchto 18 slabik tvoří jména 7 slovanských hu-\ndebníků. Uvedou-li se tato jména v pravý pořádek, tvoří\nzačáteční písmena jméno českého hudebního umělce.\n\nRedakce.\nPrvní rozluštitel v Praze a první mimo Prahy, kteří\npředplaceni jsou na letošního Dalibora, obdrží co cenu\npodobiznu českého hudebního umělce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "6", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.5", "debut_caractere": 3789, "fin_caractere_exclue": 3797, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "6", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. (Opera.) Nový rok 1861 nastoupil", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. (Opera.) Nový rok 1861 nastoupil", "signature_source": "P", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.5", "debut_caractere": 3799, "fin_caractere_exclue": 4835, "texte": "Stavovské divadlo. (Opera.) Nový rok 1861 nastoupil\ndráhu svou a sním kyne i českému divadlu\na jmenovitě opeře v češtině lepší budoucnost. Jak se\ndovídáme, bude se tento rok třikrát v týdnu česky\nhráti a jednou za týden má česká opera na jevišti\nse objeviti. Kéž by tomu bylo tak! Jak rádi budeme po-\ndávati zprávy o české opeře, kteréž se zajisté řádných\npěstitelů dostane. Pro lepší přehled podáváme zde se-\nznam všech r. 1860 provedených oper. Nejvíce zastou-\npena byla škola francouzská. Meyerbeer 2ókrát;\na sice: „Din o rab\" 14kráfc, „Hugenotté\" 7křát,\n„Prorok\" 3krát a „Robert\" 1 král; Auber Bkrát ; a\nsice: „Němá z Portici\" skrát a „Bálová no c\"\n3krát. JI ale vy 7krát; a sice: „Židovka\" 6krát a\n„M ušketý ři\" 1 krát. Meh u 1 6krát; a sice : „Josefa\njeho bratří.\" Adamův „Posti lion\" 3 krát. Boi 1-\ndi e u 2krát; a sice : „Bílá pan v' 1 krát a„J an Pa-\nJkrát. Heroldova „Zampa\" 2krát. Tho-\nmasův „Cadi\" 2krát. Balfe 2krátě a sice: „Ci-\nkánka.\" Isouardova „Popelka'- 1 krát. Ope-\nretky Offenbachovy lákrát; a sice: „Orfeus\" ókrát;"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5576, "texte": "„Martin houslista\" ókrát; „Svatba při svítil-\nuách\" 3krát a „Manžel přede dveřmi\" Ikrát. Po\nní následuje škola německá: Mozart l3krát; a sice :\n„Kouzelná flétna\" skrát; „Figarová svatba\"\nókráí a „Don Juan\" 2krát. Wagner Bkrát 5 a sice:\n„R i en z i\" skrát a „Tannháuser\" Skrát. Weber\nókrát; a sice: ~Čar os t ř el e c\" 3krát a „Oberon\"\n2krát. F 1 o t o v skrát; a sice : „M ar t a\" 4krát a\n„S t r ad e 1 a\" Ikrát. G 1 u c k o v a „Ip h i g e ni a\"\n3krát. Lortzing&v „Cár a tesa ř\"3krát. „Y e-\nselé ženy W indsorsk é\" od Ni k o 1 ai e Ikrát.\nKonrádova operetka „R ii b e za h 1\" ókrát. Nej-\nméně zastoupena byla italská škola: Donizetti\n1 Ikrát; a sice: „L u c re ti a\" 4krát; Linda\" 3krát;\n„Lucia\" 2krát ; „Nápoj lásky\" Ikrát a „Marie,\ndcera pluku\" Ikrát. R o s si ni 1 Okřát; a sice :\n„L a 2 e b 11 í k Sevillský\" 4krát ; „T e 11\"3 krát\na „0 t h e 11 o\" 3krát. Ve r di Bkrát; a sice : „Tr o ü-\nbadour\" ókrát; „Ernani\" 2krát a „Rigolletfo\"\n1 krát. B e 11 i ni h o „Norma\" 6krát. Ze seznamu\ntohoto viděti. že se vkus obecenstva Pražského lepší a že\nvíce si váží vnitřního obsahu, dobré karakteristiky fran-\ncouzské a německé školy; než líbeznosti bez význam-\nných nápěvu italské školy. Jen ku předu. E. lsraelité\nlsraelité v Egyptě, oratorium od Haendla.\nVelkolepé toto oratorium slyšela Praha ponejprv dne 3.\ndubna 1855 v sále na Žofíne a pod ru h é dne 23. prosince\nV m\n1860 v těch samých místnostech. Ctyry sbory a sice:\nv\norkestr divadelní, konservatorium, sbor Cecilský, Zofín-\nská akademie, zdejší německý zpěvácký spolek mimo\njiné milovníky hudby účinkovaly v této ohromné skladbě\npod ředitelstvím kapelníka Jahna. Oratorium toto sestává\nz dvou oddělení. První vypravuje o sedmi ranách na\nEgyptany poslaných ; druhé pak projevuje díkuplné city\nza osvobození Israelitři z podnoží Faraónova. V celém\ndruhém oddílu převládá živel lyrický. Veškerá síla\nv oratoriu tomto záleží nejvíce ve sborech, jež v tomto\ndíle více zastoupeny jsou, než recitalivy a kdyby tyto po-\nslední stejnou váhu se sbory držely, mohlo by oratorium toto,\ndle našeho mínění o palmu s „Mesiášem\" závoditi. Jak\nhluboce pojal a jak mistrně provedl geniální duch Haen-\ndlův biblickou tuto věstí, možná nejlépe poznati z ohrom-\nných, až k úžasu mohutných sboru. Arie a recitativy\nv oratoriu tomto jsou plny citů, dojímavosti a krásy. So-\nlové partie byly v rukou slečny Grabingrové, Mikové\na paní Schmid-Procházkové, kteréžto své úlohy správně\na svědomitě provedly, pak v rukou pánů Lukeše, jenž\nsvou výbornou deklamací, nejjemnějšími nuancemi ve\nzpěvu a uměleckým přednesem vůbec obecenstvo k nej-\nhlučnějším potleskům roznítil. Chvalně si počínali v só-\nlových partiích též pánové, Hertsch a Eilers. Při této\npříležitosti musíme se zmíniti o velké nešetrnosti mladé\nale v přepychu žijící zpěvačky Luccové, kteráž tři dny\npřed hlavní zkouškou zpívati odřekla. Místo ni převzala\nsl. Grabingrová úlohu její. Konečně zasluhuje též dutku\nzdejší něm. z p ě v. spolek, jenž se velmi málo v pro -\nvozování tomto zúčastnil. Pan Jahn byl za zdařilé pro-\nvedení od obecenstva vyvoláním odměněn.\nTřetí humoristický od redaktora „Dalibora\" uspo-\nřádaný věneček došel, praví „Morgenpost\" neobyřcjného\núčastenství a velké pochvaly. Z českých sborů „Dce-\nrám českým\" od F. Gernera „Vlastenecká\" (polka)\nod Hynka Vojáčka a překrásná \"kadrylla\" z česko-\nslovanských písní od Ferd. Hellera muselo se poslední\nopakovati a všechny sbory byly vedením čilého p. Hel-\nlera s chválou přijaty. Zdatní pianisté pánové: Ed. Ná-\npravník a Lud. Procházka přednesli na piano pro 4\nruce ouverturu k národní polské opeře „Halka\" od St.\nMoniuzski a ouverturu na národní písně od Tittla\na zbudili zvláště poslední nekonečnou bouři potlesku. Na-\ndaná altistka sl. Marie Korschnerová zpívala dvě pí-\nsně „Poletuje holubice\" (práce konkurenční) od .. . a\n„Píseň Čecha\" od Rosenkranze s citem a výrazem; nezdála\nse však tentokrát býti dobře disponována. Mimo to slyšeli\njsme chvalně známého skladatele písní, pana Fr. Pivodu,\njenž dvě písně svého bratra Kašpara Pivody: „Anička\"\n(slovenská) a „Svorný duch\" s takým výrazem as takou\nhoroucností zapěl, že ještě na všestranné přání své písně\npřednesl a nesmírnou pochvalou obsypán byl. Pánové\nJ. L. Lukeš a Fr. P i vod a roznítili obecenstvo předne-\nsem dvou duett „Milostná\" a „Ach, kéž jsem zpěv-\nným ptáčkem\" od Lud. Procházky a museli poslední\nna všeobecnou žádost opakovati. Synfonie pro dětské\nnástroje od Romberga, zbudila všeobecnou veselost, kte-\nráž však provedením bolestné tragedie „Rytíř Snofonius\na princezna Mordulina\" od Gal la ta mnohem více zvý-\nšena byla. Pan Přerhof, osvědčil svou výtečnou de-\nklamací, že i méně zápalné svaly smíchu četného obecen-\nstva v křečovité kolotání uvésti dovede. Zvláště se líbila\ndeklamace „Vysloužilec,\" již pan Přerhof v kostumu\nvýborně as pravým výrazem přednesl. Pan Přerhof byl\nmnohokráte volán. Tíž uspořadatel, pan redaktor E. Me-\nliš byl za tuto příjemnou zábavu vyvoláním vyzna-\nmenán.\nVýtečnice na housle, sl. Rosa d'or koncerto-\nvala před nedávnem v Hirschbergu a zbudila svou pů-\nvabnou hrou velkou sensací. Hrálat mezi jinými fantasii\nna znamenitý sextett z „Lucie\" pro housle bez průvodu\nod St. Lubína.\nTurecký buben. Výtečný zhotovitel nástro-\njů, pan Václ. Červený zhotovil a zaslal zde ležícímu\npluku prince vládaře Pruského čís. 34 velký turecký\nbuben, jenž se nejen zvláštní elegancí, alebrž též pře-\nkrásným a výdatným tónem vyznačuje. P. V. Červený\nzískal si zhotovením tohoto dle svého nálezu vyvedeného\nbubnu velkou zásluhu o hudbu vojenskou. Tyto bubny\njsou uejen lacinější, než všechny ostatní, ale též velmi\ntrvalé.\n\nP."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "7", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.2", "titre_corps": "— Výteční žáci zdejšího konservatoria, p. Simandl,", "titre_sommaire": "— Výteční žáci zdejšího konservatoria, p. Simandl,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.6", "debut_caractere": 5578, "fin_caractere_exclue": 6359, "texte": "— Výteční žáci zdejšího konservatoria, p. Simandl,\nkontrabassista a p. Otto Fúhrer, syn znameni-\ntého Rob. Fiihrera (bassista) byly následkem rekruťýrky\npřed nedávnem k vojsku odvedeni. Bylo by věru žá-\ndoucno, aby žáci tohoto ústavu osvobozeni byli od služby\nvojenské; neboť umělecká dráha jejich je takto navždy\npřerušena.\nNásledkem od nás vypsané ceny za nejlepší\nhudbu k písním „I šepce kvítí\" od Antonie Kórch-\nnerové a „Poletuje holubice\" od V. Crhy došlo nás\ndvacet skladeb, kteréž jsme soudcům, panu Fr.\nBlažkovi, prof. harmonie na škole varhanické, panu Fr.\nVoglu, prof. zpěvu na konservatoriu a panu J. L. Zvo-\nnařovi, řediteli Žofínské akademie k posouzení ode-\nvzdali. Po důkladném uvážení přiřkli páni soudcové první\neenu 11a text „I sepse kvítí\" písni s heslsm „Pějme"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4112, "texte": "vlasti\" a první cenu na text „Poletuje holubice\", písni\nse znamením (???). Co skladatel první písně objevil se\npan Eduard Nápravník, pianista a skladatel v Praze •\nco skladatel druhé písně, pan Karel Bendi, pianista a\nskladatel v Praze. 0 písni „I šepce kvítí\" od E, Ná-\npravníka vyslovují se páni sondcové p. Blažek: „Píseň\ns heslem „„Pějme vlasti\"\" je živá, vzleluplná a prů-\nvod velmi dobře volný; skladatel prozrazuje důkladné\nznámosti hudební a píseň sama zasluhuje první cenu\np. Fr. Vogl: „Nápěv písně s heslem „Pějme vlasti\"\nmá vysoký vzlet a je zpěvná až na nepohodlné B, kteréž\nvšak velmi snadno tónem G by se nahradilo; toliko dlužno\njak se samo sebou rozumí polohu akkordu změnili a E\nv bassu položití. Píseň tato se mi nejlépe líbí ají bych\npřiřkl první cenu; Leop. Zvonař: „Píseň s heslem\n„„Pějme vlasti\"\" je živá a průvod dobře volený. Má do\nsebe hudební ceny a hodí se dobře k přednesu ve větší,\nsmíšené společnosti. Hlasuju pro druhou cenu.\"\n0 písni na text „Poletuje holubice\" se znamením\n(???) od Karla Bendi a vyslovili se soudcové p. Blažek:\n„Píseň se znamením (???) považuju za nejlepší na text „„Po-\nletuje holubice,\"\" poněvadž se slova s hudbou nejlépe\nshodují a skladatel prozrazuje jak melodií tak přiměře-\nným průvodem zvláštní vlohy ku skládaní písní;\" p. Vogl:\n„Píseň se znamením (???) není tak originální, jako píseň\ns heslem „„Česká krev.\"\" Zpěv a průvod je velmi plynný,\npíseň však není dosti specificně slovanská. Hlasuju pro\ndruhou cenu.\" Leop. Zvonař: „Píseň se znamením\n(???) má jednoduehý, plynný, živý zpěv, vyjádřuje slova\nhudbou dosti naivně a přec ne sprostě. Prozrazuje vý-\nborné nadání pro píseň ; ačkoliv ne ještě dosti vytříbený\nvkus. Hlasuju pro první cenu.\" Dále rozhodli p. soud-\ncové takto o akcesssitech. První akcessit na text\n„I šepce kvítí\" přikli soudcové písni cislem 6 znamenané\na co skladatel objevil se pan Karel Slavík, ředitel\nústavu pro zpěv a piano v Těšíně (v Slezsku); druhý\nakcessit na týž text písni F S znamenané a co skla-\ndatel objevil se p. Fr. Suchánek, komorní virtuos\nv Drážďanech. První akcessist na text „Poletuje holubice\"\npřikli p. soudcové písní s heslem „Česká krev a české\nzpěvy\" a co skladatel objevil se pan Jos* Matoušek\nve Svárově ; druhý akcessit přiřkli p. soudcové\npísni s heslem „Jednoduchost a nelícenosť\" a co skla-\ndatel objevil se p. Antonín Fór ster, právník v Praze.\n0 písni p. Karla Slavíka praví p. Fr. Blažek: „Píseň\nje dobrá, plná živosti a karaktristická; vadí jí toliko dlouhé\nmezihry a hodí se více pro kruh znalců než smíšeného\nobecenstva.\" P. Fr. Vogl : „Píseň měla by se co do\npraktičnosti v G posaditi. Je sice též velmi vzletuplna;\navšak | takt ruší plynnosť její. Deklamace je roztržena;\"\np. Zvon ař: „Píseň vyniká v cistě hudebním ohledu nej-\nvíce; nemá nic ovšednělého; v hudbě a ve slově je shod-\nnutí. Nejsem se vším v této písni obsaženým srozuměn,\njmenovitě s dlouhými ritornety.\" 0 písni Fr. Suchánka\nvyslovují se soudcové Blažek: „Píseň je dosti cituplná\na je vidět, že p. skladatel v tomto oboru pracoval ; p.\nVogl: Píseň je velmi správná; nvšak vynalezení myšlenky\nobyčejné; p. Zvonař: „Pohybuje se v obvyklých frá-\nzích. Vyjadřuje slova básně příliš všeobecně, ačkoliv\nnezapírá zběhlost a rontinu ve skladbě písní. - 0 písní\np. Matouška praví p. Vogl: „Melodie a rhytinus jsou\nv slovanském duchu, faktura je správná, je komponována\nv obyčejném objemu hlasu a došla by proto většího roz-\nšíření, p. Zvonař: „Píseň je hudebně zajímavá. Nápěv\nupomíná na jistou jihoslovanskou píseň. V rhytmu je\nvšak jednotvárná a vypadá jaksi akkomodována k slovu.\nOstatně nepochybuji), že by se laikům nelíbila* 0 písni\np. Forstra praví F. Blažek „Píseň má něco naivního\na národního do sebe,\" p. Z v o n ař : „Je jednoduchá skladba\nza vzorem národní písně složená, Ch valná zmínka\ndostala se písním s heslem „Hlahol\" „Cit zbuzuje cit\"\n„Kdo zpěv nemiluje\" na text „I šepce kvítí\", pak pí-\nsním s heslem „M\" „H\" Prostá, skromná, česká\njsem, jímžto se po jednom hlasů od soudců dostalo.\nŽádáme pány skladatele, aby si své skladby s udáním\nhesla na zpět vzali. Písně první cenou poctěné\npřijdou co přílohy k Daliboru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "8", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.3", "titre_corps": "Z Hradce Králové. (Koncert vojenské kapelly.)", "titre_sommaire": "Z Hradce Králové. (Koncert vojenské kapelly.)", "signature_source": "A. M. K. E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.7", "debut_caractere": 4114, "fin_caractere_exclue": 6472, "texte": "Z Hradce Králové. (Koncert vojenské kapelly.)\nV sobotu dne 22. prosince dávala zdejší vojenská\nkapella řízením činného svého kapelníka pana A. A má\nbrože velký koncert v divadle ku prospěchu fond-\ndro pense kapelníků c. k. rakouského vojska. Slyšeli\njsme krásnou ouverturu na české národní písně\nod E. Tittla, kteráž na všestranné práni se opakovati\nmusela, pak ouverturu k opere „Cikánka\" od Balfe,\nkteráž pro umístěnou tam Krovovu píseíí též velké\npochvaly došla. Dále pískal obratný clen kapelly p.\nSlouský variace pro křídlovku a osvědčil znamenitou\nzběhlost a krásný přednes. Slečna Arnošta Libic ká de-\nklamovala Tylovu žertovnou báseň „Koruna všech lá-\nsek\" s přiměřeným rozmarem a výrazem. V druhém od-\ndělení provedl p. kapelník se svou kapellou velké své\npotpouri pod jmenern „Humorista,\" kteréž se velice líbilo.\nJe to mosaický obrázek, v němž dle přírody věrně líceny\njsou hudbou zpěvy ptáků, jízda železnice a jiné výjevy.\nVšechny skladby šly precisně a správně a p. kapelníku\ndostalo se nejen od četného obecenstva, alebrž i od plu-\nkovníka v denním rozkazu velké pochvaly.\nZ Chrudimi dne 17. prosince. (Hudební poměry.\nKonkurs na kapelnické místo. Vyučování hudbě u\nčekatelů.) Co ve velkých městech saisona koncertní za-\nčala a koncert za koncertem dlouhé zimní večery příjemně\nkrátí, jsme my zde u nás v tomto ohledu zcela zaned-\nbáni, neboť se u nás zřídka kdy nějaká zábava vyskytne.\nPláte se asi proč? vždyť má Chrudim dosi značných sil?\nAno musíme vyznat, že máme u nás dosti sil, některé se\nmohou i k výtečným připocísti, ale příčina je zcela jiná.\nZe by těm pánům scházelo na dobré vůli, nemůžeme říci,\nneboť se už vícekráte mluvilo o zřízení hudební akade-\nmie a spolku zpěváckého, ale jen mluvilo, ke\nskutečnosti to ještě nedospělo. Co vím, měli jsme letos\njenom 2 hudební akademie a to ještě jenom sou-\nkromné (v naší besedě); jednu o velkonocích a dru-\nhou v listopadu. S hudební městskou kapellou se to\nbohdá také nyní změní, neboť vypsala slavná městská\nrada konkurs o místo kapelnické. Byl juž svrchovaný\ncas, neboť jsme to ještě nikdy necítili, že nám schází obe-\nzřelý kapelník, jako v neděli 9. pros. v divadle, kdežto\njsme slyšeli ouverturu (sám milý Bůh ví, z kterého ar-\nchivu jí nynější zástupce vybral), dosti bídně pro-\nvedenou s velikým sólem na housle. Mohlať se\ndosti dobře hoditi v cas, v kterém pan zástupce v květu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 939, "texte": "mladosti stál, pro nás se aspoň nehodí, obecenstvo to\ntaké uznalo, neboť se ani jedna ruka k pochvale nehnula.\nKoneěně se musím také ještě zmíniti o čekatelích učitel-\nství na zdejším ústavě. Vyučuje se u nás týdně 18 ho-\ndin hudbě (jistě to značný počet, jakým se málo který\npodobný ústav 'honositi může, z nichž jenom 6 houslim,\nzpěvu a varhanám připadlo, v ostatních 12* Vyučuje se\nnástrojům foukacím. Rád bych věděl, co prospěje mla-\ndíku takovému více, umi-li dobře housle, varhany a zpěv\nanebo drobet na trompetu a bombardonu ? Zajistě bude\nmuset na venku spíše sáhnout k houslím neb varhanám,\nnežli ku kJarinetu a lesnici, nebot na podobné nástroje\nse najde v každé vesnici hudebník. Zbylo by nám ještě\nk přání, aby se při jednom českém představení před-\nnesla nějaká ouvettura od slovanských skladatelů, třebas\nz českých písní od Titla. Doufejme, že až přijde nový\nkapelník, vše se napraví, co až posud zanedbáno bylo.\n\nA. M. K. E."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "9", "image_debut": 8, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.4", "titre_corps": "Z Josefodolu. (Program k produkcí zpěv.", "titre_sommaire": "Z Josefodolu. (Program k produkcí zpěv.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.8", "debut_caractere": 941, "fin_caractere_exclue": 6512, "texte": "Z Josefodolu. (Program k produkcí zpěv.\nspolku.) Dne 30. prosince uspořádá zdejší zpěvácký\nspolek ve spojení se zpěv. spolkem Mlado-Boleslavským\nv hostinci Josefodolském produkci) v nížto sbory od Ar-\nnošta vévody Saso-Koburgského, Veita, Černého,\nBeckra, K. Ilafra, Mendelssohna, pak české sbory: „Na\nRosalindu od E. Tauwitze, „Milenka44 od K. K nit ti a,\n„Utonolá44 od KHžkovského pak píseň „Pražská Bě-\ntulinka od J. Nes vad by provedeny budou.\n—b— Z Kutné Hory. (Hudba kostelní.\nZpevácký spolek.) Nedivtež se tomu nikterak, milý\npane redaktore, že Yáin o hudebních poměrech zdejších\ntak skrovných zasílám zpráv, neboť ohlednuli se tu i\ntam, nevím věru o cein bych psáti měl, neboť v tom pádu\nodkázáni jsme zde pouze na chrámovou hudbu, a o té\njsem Vám již svůj upřímný a nestranný úsudek pro-\nnesla dokuď nebude ředitel kůru duchovní i světskou\nvrchností patřičně podporován, dokuď mu potřebných\nhudebných sil poskytnuto a poukázáno a těmto o slušnou\nodměnu postaráno nebude, sám o sobě divy ciniti ne-\nmůže, ac snaha jeho o zdařilé provozování pravých chrá-\nmových skladeb v pravdě chvalitebná jest, jelikož dle\nsvého mnoholetého provozování jsem se přesvědčil, že\nvymýtěny jsou z chrámu skladby lehké a posvátného ob-\nřadu nedostojné. Na den sv. Barbory, co patronky slav-\nného chrámu zdejšího provozovaná byla poslední mše\nHorákova z D-mol Graduale a OíFertorium od Fuh-\nrera, a provedení bylo důstojné, jen bych byl přál, aby\nzpěvy byly silněji obsazeny bývaly, totéž o strunových\nnástrojích platí. Čeho se v menších chráiních při slab-\nším obsazení docíliti dá, toho nemožno při témž obsazení\nv tak prostranném chrámu docíliti. V adventní neděle\nprovozovány jsou vokální mše od Rob. F u h re r a, a ob-\ndivuji tu velebnost těchto krásných skladeb. Ptáte se\neo dělá náš zpěvácký spolek? Ten již usnul, neboť\njej nepříznivci v klidný spánek uložili. Jakých krásných\nnadějí vzbuzoval v nás počátek tohoto nejšlechetnějšího\nvyražení, a jak smutný konec byl inu připraven! Kde\ndříve veselé se rozléhaly ve společenské síni společné\nzpěvy, tam nyní rozléhá se fleko-t karet a hádky o\nultimo. Tak se časové mění! Teď mohou snad již ti\npánové, jímžto zpěvácký spolek trnem v ocích byl,\nnahlédnouíi, že jest věcí velmi snadnou stávající věc bo-\nřiti, ale těžko postaviti, a dychtivě přihlížím k době té,\nkdy si asi slavné představenstvo dle zásady svých sta-\nnov 11a vzkříšení spolku zpěváckého, co prvního\na hlavního spolku posavádního, vzpomene. Či snad mají\nzpěváci o dovolení prosit, aby jím popřáno bylo v míst-\nnostech jím právem příslušících zpívati, a zábavy přispí-\nvajícím členům uspořádati siníti. Tím způsobem, jakým\nse na obnovení spolku pomýšlí, nepřijde se nikdy k cíli:\na tak jako při budově třeba porady technického zkušence,\ntak i zde mělby k poradě o provedení požádána býti osoba\nhudedně vzělána as poměry hudebními seznámená ; jinák\nto nepůjde.\nZ Náchoda. (Kostelní hudba. Zpěv-\nník. Den sv. Ceci 1 i e. Nová kapella.) Ko-\nstelní hudba má v řediteli kůru, v panu Karlu Kejklič-\nkoví obezřelého a činného zastupitele. Provozují se zde\nmše dobré a zbožným duchem vynikající. Tak dávala se\nna den sv. Cecilie mše od Rob. Fiihrera a drnhý den\nna to velké requiem od Schnabla. Dne 28. listopadu\nslyšeli jsme velké requiem od J. Vitáska za zesnu-\nlého knížete Jiřího z Schaumburg-Lippe. Účinkovalo při\nněm 36 zdejších zpěváků a hudebníků, kteřížto těžkou\ntuto úlohu dosti správně provedli. Knížecí a c. k. úřed-\nníci jakož i měšťanosta s celou městskou radou, školní\nředitel a p. učitelové i s mládeží byli přítomni. Při této\npříležitosti slušno se zmínili o zpěvu zdejší mládeže školní.\nŽáci hlavní a reální školy zpívají juž výtečně 54 písní\nškolních, jež se nacházejí ve „Zpěvníku44, od Karla Kej-\nklícka v Praze vydaném a přispívají velice k povzbu-\nzení k zbožnosti. Nová hudební kapella mladšího p.\nKej kl íčka počíná si velmi statně a účinkuje nejen\npři rozličných příležitvstních slavnostech; alebrž též při\nslužbách Božích. Tato kapella hrála v létě v neděli a\nve svátek a někdy ve všední den v blízkém místě lázeň-\nském Bělo v c i a několikrát ve Slezsku a došla všude\nvelké pochvaly.\nZ Nové Paky. Druhý svátek vánoční přinesl\nnám koledy akademii, uspořádanou činným ředite-\nlem zpvěváckého spolku panem Čížkem. Program neby.\nsice příliš pestrý, ale dosti štědrý, neb 12 čísel obsahoval\nPři ouverturách pohřešovali jsme sice vynikající sílu vět-\nšího orkestru, než skrovný účinkujících sbor tak rázně\nprovedl úlohu svou, že jak „Vojáčkova 7. slavnostní44\ntak i Kurpinského ku potlesku příjemnější ouvertura\nzaslouženým potleskem poctěna byla. Ze sborů, zpěvác-\nkým spolkem provedených, nejlepšího výsledku získala\nKnittíova utěšená : „Sablenka44 ; bylať prodchnuta jarou\nživostí, více než všechny ostatní ctverozpěvy. Tím hlavně\nse stalo, že Voglňv sbor: „Cikání44 vzdor dobrému pro-\nvedení žádoucího uznání u obecenstva nedošel. KHž-\nkovského znamenitá skladba „Utonulá44 i u nás veliké\nobliby došla, ac jí nestejnost v zapocínáni vadila. Rázně\npřednesl se Voglův „Les a háj44 a Zavrtal ň v „Če-\nchoslovan\" uspokojil obecenstvo u veliké míře, tak že co\n-v\ndo provedení po „Sablence44 první místo přiřknouti mu\ndlužno. I ostatní zpěvy „Sohaj44, „Dům otcovský44 a\ncharakteristická „Lovecká44 od E. Náprav n ík a dobře\nse provedly. Než nikterak tajití nemůžeme, že mnohému\nze zpěvů těch bylo by se dostalo výsledku skvělejšího,\nkdyby se bylo více casu věnovati mohlo hlubšímu pro-\nstudování. Nesvadbová píseň „Bětulinka44, slušně\npřednešená panem Siříš těm, velmi se líbila a hojným\nprovázena byla potleskem. Ku pěknému výsledku zábavy\n\nS přílohou."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2659, "texte": "(Příloha.)\n\ncelé přispěl značně pan Kosinka výborným ctěním be-\nsedním , jež jsme s velikým účastenstvím poslouchali,\nsledujíce trefných vtipů pásmo. Návštěva byla nade vše\nočekávání tak že znovu pocítili jsme potřebu snad-\nného rozšíření místnosti, a to tím více, jelikož táž míst-\nnost i ochotnickému divadlu našemu sloužiti musí.\nZdař Bůh ! Jen statně dále rok po roce k dokonalosti\nrodáci drazí postupujte ! —d—\nZ Pardubic, dne 27. pros. 1860. (Mše Kole-\nso vské h o. Koncert.) Na hod Boží, na V, vánoční\nsvátek provozovala se pastorální mše od Zikm. Kole-\nšovského, ředitele kůru u sv. Štěpána v Praze. Celé\ndílo jest výtečné. Graduale (soprán a housle solo) pro-\nvozovalo se od Schnabla , offertorium byl duett pro tenor\na baryton od Diabelliho, a každý díl mše sv. se cistě a\nuhlazeně provedl, což jen o pilných zkouškách ředitele\nkuru pana Karla Mužíka svědci. Mnoho a výtečné síly\núčinkovali na tomto dnu při této slavné zpívané mši.\n/ tv\nDruhý svátek na sv. Stepána provozovala se pastorální\nmše od Láblera do G-dur, graduale: „A deste ii~\ndelis\" od Vitáska, offertorium „Nolite timere\" od\nBiihlera. Týž den na večer v 5 hodin odpoledne byl\nve vkusném sále „Odeonu\" velkolepý koncert k pro-\nspěchu „Pardubických chudých\" odbýván. Dovolením zdej-\nšího p. plukovníka barona Baseliho hrála kapela vojenská\nřizením obezřelého kapelního mistra p. Zin ke dvě ouvbr-\ntury: „Stradella\" a „Norma\" dosti precisně. Z ochoty\npřevzali slečny: Dumontová a Vaňková kusy na piano, a\nhrály je tak pěkně a uhlazeně, že byly obě od obecenstva\npotleskem vyznamenány. Píseň, od p. Jodosa z Nové Paky\nnám doručená „Obrana kontrabasu,\" již reální učitel p.\nJanda zpíval a mladý konservatorista p. Vostřebal\nna basu mistrně doprovázel, líbila se obecenstvu tak, že\noba byli hojným potleskem odměněni a vyvoláni. Pan\nJindra, úředník a tenorista z Liberce zpíval co host\nzvučným hlasem „Bětulinku\" od Nesvadby, a musel\nna všestrannou žádost obecenstva tuto píseň opakovati.\nHlavní koncertista byl virtuos na housle p. Theodor To-\nmáš e k, kapelník a absolvovaný konservatorista z Lito-\nmyšle. Určeny byly 3 kusy na programu, ale ještě 3 jiné\nmusel přidat; neb výbornou svou technikou a okouzlují-\ncím přednesem uchvátil celé četné obecenstvo a potlesk\nnechtěl nikdy ani končití; Představoval mladý nadaný\numělec se svým zvonkovitým nástrojem „Ptáčka na stro-\nmě\" a zajisté nejvytříbenější hrdélko slavíka nemohlo krá-\nsněji švitořit, jako housle p. Tomáška. Tuto něžnou i\nmelodickou, umělou skladbu musel opakovati. Deset piéc\nse na tomto večeru provedlo, a jistě byl to pro každého\nutěšený, příjemný večer. Vybralo se 79 zl. 70 zl. r. c.\na útraty obnášely 26 zl. 5 kr. r. c."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "10", "image_debut": 9, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.5", "titre_corps": "Z Brna. 19. pros. (Třetí beseda.) Odbývali", "titre_sommaire": "Z Brna. 19. pros. (Třetí beseda.) Odbývali", "signature_source": "Ed. Horný", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.9", "debut_caractere": 2661, "fin_caractere_exclue": 6600, "texte": "Z Brna. 19. pros. (Třetí beseda.) Odbývali\njsme včera třetí besedu. První a druhá byly slavné, a\ntřetí se též podařila tak, že celé posluchacstvo v každém\nohledu uspokojeno bylo. Sál byl až přeplněn, jistě se\nsešlo na 800 osob as velkou radestí jsme spatřovali,\nže nás uctili někteří páni z naší šlechty, tak p. hr. Belc-\nredi, hr. Braida, bar. Revinský, bar. Metzburg, prelát\nNap, rytíř Chlumecký, již nám co horliví obhájci rovno-\nprávnosti velmi váženi jsou. Sbor „Kovářská44, text od\nLad. Riegera, hudba od Fr. Vogla rozpalovala důraz-\nností a hromovitou sílou ; sbor, naším Křížkovským ří-\nzený, dokázal se pana ředitele hodným, zpíván byl jako\njedněmi ústy. Pan Peka přednášel dvě písně : „Jezdec\npřed bojem\" a „Hněv\" tak mile, že hřmotným tleskáním\nobdařen byl. Mimo krásný hlas jeho musíme za nejehva-\nlitebnějši vytknouti, že každému slovu textu při něm zře-\ntelně rozuměti lze. Slečny Tyreliovy hrály na pianě\n„Capriccio\" od Mendelssohna a obdivovali jsme se ne-\nvšední zběhlosti jejich, kterýžto obdiv se v hlasné po-\nchvale zjevoval. Pak vystoupila sl. Suvany a zpívala\npolskou píseň „Spomnienie.\" Bylo to sladké kiokotání\nslavíčka, kteréž nás u prostřed zimy okouzlovalo Každý\ntón tak cistě, tak něžně z prsou vyřinoval ! Tleskání\nbylo náramné, že třikráte volána byla. S toutéž nadše-\nností byla uvítána, zpívajíc národní písně : jedna polskou\n„On kochá\" mazurek a pak naši „Ach není tu není.\"\nPan Křížkovský překvapil nás „Adagiem\" od Mozarta\nna Fis-harmonice. Napnuté ticho nastalo; neodoláte!nou\nmocí tyto žalostné zvuky pronikaly srdce; účinek může\nse sice cítiti, žádnými ale slovy vyjádřiti. Pleskot byl\nnáramný, a láska, kterou my k p. Křižko-v skérau\nchováme, jistě jest tak velká, jako jeho nadšenost pro\nhudbu!! Okázali; se p. Křížkovský sborem „Odpadlý od\nsrdca\" co skladatel, který ducha národní ho úplně pocho-\npil; tato skladba má mnoho půvabného do sebe a okou-\nzlila nás všechny něžností citu. Mezi tleskáním ozývali\nse hlasové, žádající „Utonulou\", která nás v druhé besedě\ntak překvapila. Nemineme se s pravdou, řkouce, že tento\nsbor mezi nejkrásnější Křížkovského náleží: hudba\nzde vysvětluje slova textu lépe, nežli sto tisíc filologův\nby s to bylo. Carokrásné jest nápodobném vlnovitého\npohybování vody. „K Dunaji béžeía\" a neopomeňte tam\nv Praze, když besedu nějakou zase zařídíte, zaopat i i si\ntento sbor; ochotně Vám bude propůjčen. F. Kříž-\nkovský veliké takto si získá zásluhy o n á r o d ni h u ti-\nbu a umění vůbec; jeho snahám musíme dčkovati,\nže sbory tak skvěle se daří, že i německá cásf obyva-\ntelstva našeho města ráda chodí d) besed slovanských,\nTak naše besedy se stanou prostředkem ku pobra tření\nobou národností, zvláště když se uvidí, že většina iolelli-\ngencí v Brně jest slovanská. Nemohu však skonciti\nzprávu svou nepodolknuv velmi zajímavý příběh Asi o\npůl jedenácté jsme poslali telegrafickou zprávu Slovanům\nVídeňským , kteří náhodou také besedu slavili ; zněla\ntakto : „Slovanům Vídeňským beseda Brněnská srdečné\npozdravení. Nám se dobře daří. Sláva Vám \" O půl\ndvanácte jsme obdrželi odpověď tuto : „Spojení Slované\nVídeňští Moravanům srdečné pozdraveni. Sláva Ván !\"\nPo přečtení této zprávy nastalo velké jásám * zaznělo\n„Hej Slované\"* Buďme svorní, b iďme přesvědčeni, že\njen Rakouskem naše n árodno st statečné se vyvine.\nMoiltagliano, v Ital i. (Dop pův.) (Vlima M e~\nd a 1 o v á. Špatný stav k o s te 1 ni hudby.) V po-\nsledním svém dopisu z Frankfurtu, odkud jšeui do Itálie\npřesazen byl, zapoměl jsein jednu velmi zaj oiav >u udá-\nlost o naší velenadané krajance a pěvkyoi si Mině M e-\ndalové podotknouti. Když r. 18 >0 .světoznámý skla-\ndatel Marschner skrz Frankfurt cestoval, provoz ivalo se\ntam právě jeho opera „Upír\" (YVanim ). v kteréž t ž si.\nM. Medalová zpívala. Po skončeni opery přikvapil\nnametli tý mistr Marscnoer k naši VI i o ě n po übiv ji na\ncelo, pravil: „Často jsem slýchával t it » roli ve svém\n„Upíru\" od té neb jiné zpěvačky, ale tak krásně jako Vy"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2139, "texte": "jste slečno v ní zpívala, neslyšel jsem ji od žádné zpě-\nvačky.\" Zvláštní chválu zasluhuje též umělkyně naše\nz té příčiny, že je s tělem i s duší věrná své ma-\nteřštině. Dejž Bůh, by naše národní divadlo ko-\nnečně se stavět počalo. Nejvřelejší přání moje bylo by\nto, bych na novém, české Thalii zasvěceném\njevišti Mínu Medalovou co první debutantku uslyšeti\nmohl! Než nyní něco z mého nového stanoviště. Přišed\nz Frankfurtu do Itálie, měl jsem za to, že zde tu neb\nonu figurální mši uslyším; ale chyba lávky! Ve Frank-\nfurtě nebyla jako zde žádná. Tam jsem slyšel alespoň\ndobré varhaníky, zde však bídáky. Montagnano\nje hezké, malé, starými hradbami obehnané město a ho-\nnosí se jako každé městečko v Itálii mnohými kaplemi a\nkostely. Jsa dychtiv slyšeti zde hudbu chrámovou, vkro-\nčil jsem na den všech Svatých do kostela, a zdálo se mi,\nže slyším takřka houslové zvuky; však místo houslí byly\nto varhany, ježto zde rozličné rejstříky mají a takřka\ncelou tureckou muziku obsahují. Varhaník hrál\nprávě jednu arii z některé italské opery. Vedle něho\nstáli zpěváci, kteří nápotom nějaký ctverozpěv zapocli.\nJak tito zkoncili, započal onen varhník k a vat i nu, kte-\nráž šla velmi vesele do nohou. V tom způsobu krá-\nčelo to ku konci 5 kněz řekl „Amen\" a co konec sly-\nšel jsem vojenský pochod na motiv „Du hast Dia-\nmanten und Perlen\", jejž pluk knížete Hohenlohe zde\ndříve hrával. Druhou neděli na to nebylo slyšeti ani\ntuto hudbu. Obyčejnou neděli hraje jen varhaník sám\na sice nic jiného, než vždy 8 neb 16 taktů, obyčejně\nnějaký kvapík neb kus arie, kavatiny a na to za-\npočnou kněží u oltáře latinský text mše v unisonu\nzpívati. Nejsem žádný nepřítel italské hudby, ba ano\nrád slyším tu neb onu italskou operu; ale při této hudbě\nnebylo mi dobře okolo srdce. Nepomodlil jsem se ani\npůl otčenáše, a uslyšev druhou neděli tutéž hudlaninu,\numínil jsem si, že v tuto hodinu do kostela nepůjdu.\nJaký to rozdíl mezi naší českou kostelní hudbou\na zdejší italskou! Bylo by žádoucno, aby italské du-\nchovenstvo o zvelebení kostelní hudby se snažilo\na když ne jinak, alespoň písně kostelní s průvodem var-\nhan si zaopatřilo.\n\nEd. Horný, kapelník."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "10", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.6", "titre_corps": "Paříž. (Nejvyšší gáže. — Nové opery. —", "titre_sommaire": "Paříž. (Nejvyšší gáže. — Nové opery. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 2141, "fin_caractere_exclue": 3536, "texte": "Paříž. (Nejvyšší gáže. — Nové opery. —\nNeštěstí.) Calzado, ředitel italské opery, platí zpěvá-\nkům nejvysší gáže. Rosina Penco-vá dostává od něho za\n7 měsíců 90.000 franků a jeden příjem 5000 franky za-\nručený. Mario dostává za týž čas 105.000 franků; Al-\nboni-ova 72.000 fr. Nejnovější čtyraktová opera Ha-\nlevy-ho jmenuje se „Van i na Ornano (text od jeho\nbratra a St. Georgesa). Hrdina této opery je Sampiero,\nnáčelník korsický. „Rybáři z Catanie\" je titul\nnové tříaktové opery od Cormana a Carvé, hudba od Mail-\nlarta, jež se v místnostech „Théátre Jyrique\" provozovala.\nLátka opery této je krotký variant „Němé z Portici;\" jen\nže němá zpívá a revoluce je vynechána. Nevěrníkem je\njistý poručík. Konec je uspokojivý, jelikož dkstojník za-\nnechav bohatou hraběnku, kteronž si vzíti má, pojme za\nchjot mladou rybářku, ovšem ne dobrovolně; neboť ry-\nbáři hrozí milovníka do moře vrlinouti, pakli svou chybu\nnenapraví. Hudba je prý půvabná a bohatá na nápěvy.\nV divadle „Bouffes Parisiens\" provedeny budou v pří-\nštích dnech dvě novinky a sice „Sen Fortuny\" od\nOffenbacha a „Orkestrální musikant,\" pospolná práce tří\nskladatelů: Delibes-a, Erlanger-a a Hignard-a. Při\nprovedení „Pied de Monton v divadle Porte St. Martin\npřiblížila se mladá tanečnice Nantier-ová k předním plý-\nriovým lampám, kdež její šat okamžitě chytil. Navzdor\nnejrychlejší pomoci tak strašně pohořela, že sotva se\nuz draví."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "10", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.7", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 3538, "fin_caractere_exclue": 3549, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "10", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.7.1", "titre_corps": "Michal Haydn a Mozart. Když se Mozart na návštěvě", "titre_sommaire": "Michal Haydn a Mozart. Když se Mozart na návštěvě", "signature_source": "V. G", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 3551, "fin_caractere_exclue": 4674, "texte": "V. G.\nMichal Haydn a Mozart. Když se Mozart na návštěvě\nv Solnohrade zdržoval, bylo jeho soudruhu Michalu Haydnovi ar-\ncibiskupem nařízeno, aby několik duett pro housle a bróč složil.\nHaydn ochuravěl ale najednou tak, že nebyl s to svému slovu\ndostáti. Když ustanovený čas uplynul, byl o skladbu požádán.\nNemocný omlouval se svým neduhem, avšak arcibiskup nemiluje\nvýmiuv, rozkázal hned, aby se Haydnovi plat zadržel; neboř to\nse mu nejjistéjším prostředkem býti zdálo, že urychlí uzdravení\nmuže, jenž kromě svého platu ničeho k zaplacení lékáníka ne-\nměl. Mozart pomáhaje kde jen mohl, navštěvoval nemocného\ndenně a dnzvěděl se o tomto případu. Aniž by svému nemoc-\nnému příteli slova řekl, sedl si doma k stolku a za dva dny při-\nnesl Haydnovi duetta, na cisto již opsáné, ana titulu objevil\nse co skladatel Michal Haydn, načež arcibiskupovi zastána\nbyla. Tajemství toto bylo od obou zamlčeno, a arcibiskup byl\ntomu _ ovdéčen, že Haydnova genia opět povzbudil a nemocnému\nzdraví zaře navrátil. Později vyšia tato duetta, pod jmenem\nvlastního skladatele W. A. Mozarta, aniž by arcibiskup o tom\nuveřejnění něčeho byl věděl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c018", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "10", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.8", "titre_corps": "Cenní hudební hádanka.", "titre_sommaire": "Cenní hudební hádanka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 4676, "fin_caractere_exclue": 4851, "texte": "Cenní hudební hádanka.\nTěchto 18 slabik tvoří jména 7 slovanských hu-\ndebníků. Uvedou-li se tato jména v pravý pořádek, tvoří\nzačáteční písmena jméno českého hudebního umělce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c020", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "10", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.8.9", "titre_corps": "První rozluštitel v Praze a první mimo Prahy, kteří", "titre_sommaire": "První rozluštitel v Praze a první mimo Prahy, kteří", "signature_source": "Redakce", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 4853, "fin_caractere_exclue": 5004, "texte": "Redakce.\nPrvní rozluštitel v Praze a první mimo Prahy, kteří\npředplaceni jsou na letošního Dalibora, obdrží co cenu\npodobiznu českého hudebního umělce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c021", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c021", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "10", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.9", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 5006, "fin_caractere_exclue": 5139, "texte": "Listárna.\nPanu J. Kr. ve Vídni. Odporučujeme Vám Bole-\nslavana v Mladé Boleslavi vycházející. Stojí půlletně 1 zl.\n18 kr. rak. čísla."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-01-01-c022", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-01_01#c022", "volume": "bmtnabd_1861-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "10", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.2.10", "titre_corps": "Oznamujem loňským pánům předplatitelům „Dalibora,\" že se jim co nevidět præmie: kostelní", "titre_sommaire": "Oznamujem loňským pánům předplatitelům „Dalibora,\" že se jim co nevidět præmie: kostelní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "debut_caractere": 5141, "fin_caractere_exclue": 5313, "texte": "Oznamujem loňským pánům předplatitelům „Dalibora,\" že se jim co nevidět præmie: kostelní\nskladby dostane. Prsemie na rok 1861 (Podobizna V. Horáka) se s 1. číslem rozesílá."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[1]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.1", "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n„Sobe neodpusť nic, jiným všecko.\"\nV bývalém berounském kraji u paly vrchu, v dě-\njinách českých známého, Yelizu, malou míli od Hudlic,\nrodiště Jungmanna, leží prostřed lesů, polí a luk dosti\nv\nvelká ves Kublov. Sousedstvo její, hrady Točník a Že-\nbrák, Zbirov, Tejřov a Křivoklát jsou v dějinách zná-\nmější než ona. Byla dle Hájka jedna z těch vesnic,\nkteré daroval kníže Jaromír sluhovi svému Hovoroví\nz vděčnosti, že ho vyprostil z oukladů od Hřivce a Yr-\nšovců mu nastrojených. Jest tedy stará dost. Slavnými\nmuži se nehonosí jako ku př. její sousedka Hudlice.\n'Ačkoli dává kolik hlav ročně k vojsku a ačkoli se syn-\nkové její bívali statně u Kulmu, Leipciku a bili se vnej-\nnovějších časech v Netalii : nehonosí se ještě žádným\ngenerálem. Nechf. Nemusí stavětí monumenty, a co\nnení může ještě býti. Není však přece bez svých vý-\ntečníků. Narodili se tam Josef Frýberl, znamenitý, ač-\nkoli neznámý hudebník, a Josef Jelel, nyní královský\nvarhaník v Odense. Oba byly vycvičeni v ústavu pro\nslepce na Hradčanech. První byl dobrý houslista, fle-\ntista, klarinetista i pianista, druhý byl zase výborný kor-\nnista. Osud prvního byl smutný. Zbaven zraku do-\nčista, trávil suchopárný, af nedím bídný život mezi\nsvými. Jedině hudba mu ulehčovala poněkud jeho stav.\nHezká flétna a obstojné housle, které nástroje si z Prahy\npřinesl, byly jedinou jeho zábavou. Piana, po kterém\ntoužíval, nedosáhl. Nedostávalo se mu na něj peněz.\nŠťastná náhoda mu nezjednala nic více, než maličký kla-\nvír se čtyřmi oktávami. Ten však ho těšil více, než\nmnohého Erardovský patentní JiHdelníkNa tom hrá-\nval, co se na něm hráti dalo. Jelínkovy variace, Ve-\nbrovu „poslední myšlénku,44 Oginského polonésy a po-\ndobné. Humlovo A-dur Rondo, kterým kdys v Praze\npři výročních produkcích v ústavu hosty bavíval, nedalo\nse na něm provésti, čehož litovával. Jeho soudruhovi\nJeteloví byl osud příznivější. Vydal se na uměleckou\ncestu do Dánska, stal se tam varhaníkem při vyslanskó\nkapli a později královským varhaníkem v Odense. Prv-\nního kryje již dávno zem. Tento žije ještě.\nKublov jest také rodiště Jos. Leop. Zvonare.\nNarodil se tam drie 22. ledna 1824. Jest nejstarší mezi\nsvými bratřími a sestrami. Rodičům jeho se nedoslalo\npodílem vezdejších statku. M ohovitostí jejich jedinou\nbyla nezádl. |pná chalupa, zdravé oudy a chuť k práci.\nDó školy zavedli syna, když byl půl šestá roku stár a\ndbali, aby školu pilně navštěvoval. Jelikož se naučil\ndoma písmenám na lístku s pověstným červeným ko-\nhoutem, dárkem babičky, dostal hned první den po pří-\nchodu do školy slabykář. Pan učitel !<.♦., starý, hodný\npán ho přijal laskavě a daroval mu dvougrošák. Josífek\nbyl navnaděn a myslil že dostane dvougrošák po každé.\nNež zmýlil se. Proto pak chodil přece rád do školy.\nStrejček Josefův, výše jmenovaný Frýbert, byl do-\nbrý hudebník. Ptal se ho, nechtěl-liby se „laky učiti\nmuziku?44 Josef kýval hlavou a řekl „ju.44 To samé\nse ho ptal pan učitel. Shodli se, a Josef začal se sla-\nbý kováním slov také slabykovati noty. Naučil se jme-\nnovali noty „okrouhlé, bílé, černé, jednouvá%ané\npoznal „esa, půle44 a začal zpívali.\n(Pokračování.)\n\nKde domov můj?\nPříspěvek k historii léto písně.\nKdo nezná jméno slavného a zasloužilého skla-\ndatele znárodnělé písně „Kde domov můj?\" Komu by\nnebylo známo jméno „Fr. Škroup,\" jenž nás tak krás-\nnými písněmi, čtverozpěvy a národní operou „Dráte-\nnik\" obohatil? Než všechny jeho skladby, jejichžto\npočet značný jest, nezaručiliby jménu jeho takou\ntrvanlivost a vděčnost národu českého , jako píseň:\n„Kde domov můj?u Kdyby výtečný náš rodák, jenž\nnyní vzdálen své vlasti v Rotterdámě co první kapelník\nžije, jedině tuto píseň byl složil, uchovalo by se přec"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.2", "texte": "na věky jméno jeho v paměti každého věrného Če-\ncha, A kdo by neznal světoznámou píseň „do-\nmov můj?11 píseň, kteráž ve všech vrstvách obyvatel-\nstva vlasti naší, v salénách a koncertních sálech, v díl-\nnách a u pluhu nesmírné pochvaly dochází. Dlouhá\nléta byla takřka v zapomenutí, až pochvalou jiných ná-\nrodův vyznamenána byvší, též ve vlasti naší, kterouž\npíseň tato vychvaluje, přívětivě a vřelo přijata jest. Ne-\nbude snad od místa, když některá historická dála o písní\nteto laskavým čtenářům sdělíme.\nDne 21. prosince 1834 dávala se poprvé na Praž-\nském jevišti Tylova fraška : , aneb žádný\nhněv a žádná rvačka. Obsahovala! volné k sobě\nzřaděné ohrazy z Pražského národního života, kteréž\nvšak, jak se alespoň tehdejší kritika o nich vyslovila,\nz příznivé stránky pojmuty nebyly. Co kuriosum slušno\npři tom podotknouti, že též některé německé partie ve\nfrašce té vetkány byly, kteréž v rukou paní Allramové\na p. Feistmantla byly. František Skroup, lehdáž druhý\nkapelník u Pražského divadla, složil hudbu k této frašce,\nkteráž se k jeho prospěchu provozovala, uživ z části\nčeských národních písní, a podav > ní své vlastní\nskladby písně a tance. Devatenácté z 21 čísel,\njež fraška tato obsahovala, jest nyní náš „Kde domov\nmůj?u jež p. Karel Strakatý, co slepý, žebravý muzi-\nkant, přednesti měl. Tíseň tuto dokončil Frant. Skroup\nteprv několik dní před provedením, jelikož Tyl při svém\nnepravidelném způsobu psaní poslední čásf frašky list\npo listu F. Škroupovi dodával. Frant. Skroup obdržev\ntext písně „Kde domov můj\" nedlouho před představe-\nním složil hudbu k němu v pozdní noci u lože své ne-\nmocné choti.\nPíseň tato nedošla při prvním představení frašky\nžádného úspěchu, ano jistý kritik vyčítal skladateli, že\nvlastní melodie mezi národní vpletl. Pan Skroup, pra-\nvil týž kritik, užil, dle udání spisovatele, národních ná-\npěvů a to s velkým účinkem. Překvapilo nás to však\nnaproti tomu, že jsme při velké bohatosti domácích ná-\npěvů a při snadnosti, s jakouž se s nimi zacházeti dá,\ncizí motivy slyšeli.\nVytištěna byla piseň tato poprvé r. 1835 ve sbírce\n„Věnec\" od Chmelenského a později od Fr. Škroupa\nredigované a v lomž čísle nachází se též druhá, z frašky\n„Fidlovačkau vyňatá píseň „Vane větřík po lučinách.\"\nAvšak navzdor uveřejnění zůstala píseň „Kde domov\nmůj,\" tato perla českých písní takřka nepoznanou a ne-\nznámou, až pak pan Karel Strakatý v Mariánských lá-\nzních a Piěek ve Frankfurtu a v Londýně s neslýcha-\nným výsledkem ji zpívali. První zpíval jí r. 1841 v kon-\ncertě v Mariánských lázních, kdež následkem šťastného\nvyhojení opět svůj ztracený hlas obdržel, a jmenovitě ze\nstrany přítomných zde Polákův nadšené pochvaly do-\nsáhl. Následkem toho nestačila se píseň fato ani opi—\nsovati. S Poláky putovala, avšak se změněným tex-\ntem na všechny strany. Neméně zajímala se pro tuto\npíseň v Mariánských lázních přítomná ruská kněžna\nUrusovová, kteráž jí ještě téhož roku v nejvyšších\nkruzích v Petrohradě platnosti dodala. Frankfurtští\npenězoměnci, v dotčených lázních prodlévající, uvítali\npíseň tuto co starou známou; slyšelif jí doma v sa-\nloně barona Rothschilda, kdež jí se skvělým vý-\nsledkem přednášel a zamilovali si ji velice.\nNeobyčejná obliba, jížto píseň tato všude za hra-\nnicemi českými a jmenovitě v Anglicku dosáhla, byla\npříčinou, že i ve vlasti zpívali se počala. Teprv když\nv cizině dlouho tázáno bylo „Kde domov můj,\" byla\npíseň tato od českého národu uznána a přijata. Vyšla\ntiskem několikrát a byla i do němčiny přeložena. Nej-\nprvé ji přeložil prof. Svoboda a jeho překlad drží se\njen co do smyslň originálu; lépe se podařil překlad\nněmecký školnímu radovi p. Wemigovi, jenž jí takřka\ndoslovně v němčině podal.\nNyní ozývá se píseň lato téměř všude po Evropě;\nv nejnovějším čase hráli ji, jak jsme se v těchto li-\nstech zmínili, hudebníci čeští v Cařihradě. V Africe\nvryli ji čeští cestovatele do pyramid a v Smyrně zpí-\nvali ji v hospodě krejčovští tovaryši. Že se v Ame-\nrice iv Austrálii pěje, netřeba podotýkati; neboť kde\njen věrný české vlasti syn přebývá, všude ozývá se\npíseň Skroupova: „Kde domov můj ?\"\nZnárodnělá píseň tato veťkána je od rozličných\nskladatelů do hudebních quodlibettů a potpourri, a v nej-\nnovějším čase uspořádal ji p. Fr. Pivoda velmi vkusně\npro piano.\n\nZ Vídně\n*).\n(Slovanská beseda. Slečna A. Zadrobilko-\nvé. Filharmonické koncerty. Hellmes-\nbergerovo kvartetto. Koncert pro vdovy a\nsirotky.)\nDne 18. pros. odbývala sc u Šperla Slovanská\nbeseda. Nemějte mi právě za zlé, že užívám tohoto\n\n*) Došly nás o slovansko bťe sed é ve Vídni tři dopisy.\nPoslední od 25, prosince od našeho milého přítele pod ši-\nfrou —o— nemohli jsme juž uveřejnili5 avšak vyjímáme\nz noho, že se ve Vídni zařizuje slovanský zp évácký\nspolek řízením horlivého a činného proř, p. F o rch t-\ngotta. Každou sobotu budou se odbývali cvičení v míst,,\nnostech školy k zvelebení zpévu kostelního. Mimo to zmi-\nňuje se lýž p. dopisovatel, že si. A. Zadrobilkové\nvěnován byl věnec, kterýž zdobil díla básníka jihoslovan-\nského A. Kacic-Miosiča a že naše nadaná krajanka ještě\nněkolik koncertů uspořádá. Redakce."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.3", "texte": "jmenování, měl jsem spíše říci: jihoslovanská a če-\nská, nebof o jiných Slovanech, o Polácích, o Rusech\natd. v programu žádného a u Šperla málo bylo zpo-\nmenuto. Ale stává u nás ve Vídni toho již obyčeje,\nže jméno „ Slovanská beseda\" v jedno srostlo s tě-\nmito podniknutími, nechf i hosté ovšem nazvíce čeští\nse v těchto skvěle osvětlených sálech nacházejí, přec\ns rozumem svým často v egyptických tmách vězí, jeden\ndruhého se tážíce: „Rozuměls?\" Ne Já faké\nne ... až se opět znovu narodíme! Mohly by se dáti\nprogramy aspoň ve dvojí řeči; ale proč na koho\nby se ten ohled bral?! U př. 18. prosince. Či je Srbů\nzde více nežli nás Čechů, Moravanů a Slováků? Arci\nže není. Řeknou-li někteří pánové: Tof byla přece\nvšeslovanská schůzka, věnovaná nyní k stoleté pa-\nměti jihoslovanského Andrije Kačic-Miošiča, nená-\nsleduje z toho, že také všichni hosté všem nářečím neb\ntomuto hned by rozuměli. Panslavistů je málo a lid\nstředního stavu ? Ach ten může jen poslouchali, af je\nrád, že byl pozván. Musíme zde připomenouti, že o\nvlastní vůli nikdo tam jiti nesměl, jenom k pozvání *).\nŠkoda jazyků, kteří mluví o národa vševzájemnosti!\nTuto nebyla všeslovanská ani stavová.\nPřistupme k besedě samé, k jejímu rozvinutí.\nJuž před sedmou hodinou s večera navzdor opozdilému\na střemhlavému zvaní stran výboru bylo vše plno, a\nsotva se mýlíme, že na 2000 hostí naplňovalo rozsáhlé\nsíně Šperlovy. Výbor z Čechů, Moravanů a Jihoslo-\nvanů stál hodně na svém místě a šetrností zvláštní ze-\njména k výše postaveným, se vyznamenal, a kroj byl\nmíchaný u obecenstva, francouzský a řeč\npanovala srbská česká z částě i německá. Pro-\ngram jen panslavistůin přístupný záležel z dvou oddílů,\nz koncertního a z přívěsku: ze skladeb od obou Štraussů,\nPočátek učiněn českým proslovem, složeuýtn od\nHorváta p. N. M. Špuna.Práce jako přednes byl mdlý.\nDostalo se mu vyvolání. Pan Blaha, úd dvorního\norkestru operního, došel u obecenstva vřelé pochvaly za\nnamáhavý a zdařilý přednes variací na „\nnárodně pesmeužívaje zvláštního rohu á piston. Ale\nroh mezi piánem a sborovými zpěvy se jaksi divně vy-\njímá. Pěvec při cis. opeře, náš vznešený AI. Ander\nzpíval „české národní písně (v programu n. př. stojí:\n„česke pesme\" —1 —) jak vždy krásným a čistým hla-\nsem, mistrně a půvabně. Při písní „ domov můj?\"\nobecenstvo jásalo, tleskalo, volalo, až musil třikráte\nopakovat; znovu se zdvihl jásot, nové nadšení, kdy\npočal: „Horo, horo, vysoká jsi /\" Zase opakovati\nMusil po dvakráte. Zpěv jeho postavil korunu této be-\nsedě. P. E. Fórchtgolt-Tovdčovský uspořádal tři sbory*).\n\n*) O stavech našeho lidu ve Vídni promluvíme bohdá brzy!\nDopisovatel.\n\nNapřed postav se Sláve!\nShor slovenský od M. Jenko.\nPřel. Karel P. Smrt.\n1.\nNapřed postav se Slávě!\nK boji jinošská krev!\naf za blaho vlasti tvé\nzavěští puška hněv.\nV,\nSe zbraní ku postrachu\nneseme vrahu hrom!\nkrví jich psáti v prachu,\nco týrali náš dóm.\n3.\nDrahá máti jest prosila,\nruce kolem beder vila,\na plakala moje milá:\n„Ostaň tuto, nechoď v znoj!\"\n\\ 4.\nS Bohem máti, milko zdráva;\nmatkou mně jsou vlasti práva,\nmilenky pak česf i sláva,\nhajdmo, hajdmo za ně v boj !\n\nDruhý sbor český „Hlas z Blaníka\" od H. Vojáčka\ndokonalostí prvnímu se rovnal; následoval pak\ntřetí: horváto-srbský „Švakomu svoje\" neméně zdařilý.\nVšechny tyto sbory svědčí o důkladném ředitelském ta-\nlentu páně For. itegottově. Počet zpěváků byl mezi 40\naž 50. Obecenstvo uznalo vděčně snahy jeho. Chvalně\nznámá a nadaná sl. Alb. Zadrobilková z Prahy před-\nnášela romancí od svého mistra AI. Dreyschocka, pak\npřetěžkou „Lucia-Fantasii\" a okouzlila svým půvabným\npřednesem veškeré obecenstvo ; převýšila každé očeká-\nvání a zasloužila si tak v úplné míře přivítání, jehož se\njí sotva vystoupivší ze všech stran hlučně dostalo. Ko-\nnečně provedla umělkyně tato „ národně\npesmeu transkripcí na piano výborně a po každé\npřestávce všeobecným pochvalem a potleskem byla vy-\nznamenána. Můžeme říci, že, co se posud dávalo těchto\nbesed ve Vídní, žádné debutantce takové cti se nedo-\nstalo, jako naší umělkyni. Dva mladíci podali jí o\njejí úctu sepsané básně.\nToto koncertní oddělení počalo před osmou a\ntrvalo až do | na jedenáctou. Zajisté dosti unavující\nrozvrh. Jako přívěsek a druhý díl sloužily polky a\nvalčíky i kadrylly od Štraussů ; píseň „Widmung\" od\nFůchsa atd. Když zazněla „Kadrylla Slovanská\" od\nv\nIvani Straussa, zdvihlo se nesmírné rozjaření a volání:\nSláva, Živio 1 Musila se opakovati, jakož i „Srbská ka-\ndrylla\" od Iv. Š. Štrauss věru dávno jíž toíik pocty\nnedošel !\nObecenstvo bylo veselo, v nejrůžovějším roz-\nmaru; mezi vyššími hostmi skvěl se bývalý ministr osvěty\np. hr. Thun, kn. ůartoryjská, kníže Gagarin, baron\nTornov, hrabě Potocký, Mercandin, representanté ru-\nského poslanectví, od vojska více vznešených důstoj—\n\n*) Z nichž pro obsah první pěkný slovenský od Jen k o\nv překladu českém podáváme. Bed."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.4", "texte": "níků aj. Život mezi hostmi byl bratrský i s Němci.\nŽivio a Sláva ! Sláva i Živio ! bez přestání. Jestli bu-\ndoucí Slovanský bál (10. února 1861), jenž na pro-\ngramech nešetrným způsobem v němčině oznámen jest\ntéž tak skvěle dík výborným silám a nech jedno-\nstrannému přec účinlivému výboru, pak zvoláme také\nrádi : Sláva Živio !\n\nK. Vídeňský.\n\nJ. Král.\nZ Vídeňských listů dočetl jste se zajisté, jakých\nznamenitých úspěchů naše roztomilá a geniální kra-\njanka, si. Alb. Zadrobilková svými koncerty dosáhla;\nmistr Alex. Dreyschock může skutečně pyšným býti na\ntak znamenitou žákyni 5 avšak sl. A. Zadrobilková\nnezapírá nikde zajisté svého mistra. Velké předností\nmistra Drcyschocka zrcadlí se též v jeho žákyni : leh-\nkost a elegance v úhozu, úplně vyvinutá technika, zbě-\nhlost a duchaplný přednes jsou okrasy její hry, kteráž\nkaždého nestranného poslnchače mimovolně pro sehe\nzíská a roznítí; k tomn dlužno připočísti skromný a to\nv největším stupni vynikající zjev umělkyně a její způ-\nsob hry, jenž prostý jest vší koketerie a zevnějších\nšibřinek, kteréž bohužel u větší části m riderních pia-\nnistů nalezti lze. Slečna Zadrobilková zbudila před-\nnesem Schumannova klavírního koncertu všestranného\npodivení, neboř hrála jej s takou precisí, jakouž jen\nu pianistů první velikosti nalezáme. Kusy, jejichžto\npřednesem se nejvíce vyznačila, jsou: Perpelum mo-\nbile od K. M. Webra, a koncertní polka od A. Drey-\nschocka, ježto se všemi nejjemnějšími nuancemi před-\nnesla. Hrála je tak, jak jsme je od nejduchaplnějších\nmistrů často slýchávali. V 2. koncertu přednášela sl.\nA. Zadrobilková Beethovenovo trio (D-dur op. 70)\ns velkou rozvahou a správností, ačkoliv se upříti nedá\nže naše nadaná a mladistvá krajanka výše pravého poj-\nmutí ještě nedosáhla a že jmenovitě fysické síly se jí\nnedostává, což se v jejím útlém mládí ani žádali ne-\nmůže. Variacemi Es-dur od Haendla došla koricer-\ntistka skutečně bouřlivého potlesku; avšak přednášela\nje také s nejdokonalejší bravurou a uhlazeností. Drey-\nschockova nejnovější mazurka pro slečnu A. Zadro-\nbilkovu schválně složená náleží k nejpůvabnějším sklad-\nbám znamenitého mistra a dosáhla nejživější pochvaly\nbrillantním přednesem mladistvé umělkyně. Že kon-\ncertní saisona podzimní u nás velmi živá byla, juž jsem\nVám sdělil. Nejvynikajíoí výkony byly filharmonické\nkoncerty, jejichžto první cyklus ukončen jest a jelikož\núčastenství a zájmy pro tyto koncerty v obecenstvu\nv takém stupni se zbudily, započnou filharmonikové dne\n13. ledna 1861 druhý cyklus ze 4 koncertů sestávající,\nna něžto navzdor masopustu všechna místa zadána jsou,\nanto programy velezajímavá orkestrální díla slibují. Mezi\njiným praví se, že v příštím filharmonickém koncertu\nprovedena bude „Lovecká synfonie44 od Bed. Kiltla,\ncož věru žádoucno jest, anto tento výtečný skladatel a\njeho orkestrální a operní díla ve Vídni docela neznáma\njsou. Helhnesbergerovo poslední kvartetto poskytlo\nzvláštní zábavu brillantním a duchaplným přednesem po-\ndvojného kvartetta od L. Spohra (E-dur), v němžto se\ntéž pánové Kásmayer, Iíonig, J. Král, slavný virtuos\nna violu ďamour a Kupfer zúčastnili. V příštím kvar-\ntettu přednesl obezřelý a výborný ředitel filharmoni-\nckých koncertů, pan Otto Dessoff sonátu s panem Hell-\nmesbergerem. Koncert ku prospěchu ústavu pro vdovy\na sirotky přinesl letos ouverturu k Ifigenii od Glucka,\n42. žalm od Mendelssohna a „Davide peniteute44 od W.\nA. Mozarta, z nichžto poslední dílo velké obliby došlo.\nTěmito skladbami ukončila se saisona letošního roku a\npřejeme srdečně, aby se poměry časové velmi příznivě\nuspůsobily a tím líbezné umění v čase postním mile se\nrozvinulo.\n\nMysliveček.\nVýjevy ze živola českého umělce.\nBylo to dne 9. března r. 1737. Zima zdála se\nloučili se zemí. Stenající bouře představovala smyslné\nvzdechy, v kotouči se vířící sníh zmatené myšlenky a\nledový vítr hrůzu umírajícího před smrtí*\nV malém mlýně v Nuslích blíže Prahy bylo živo,\nneboť všechna kola byla v pohybu a mlynářští stačili\nsotva mlýny obsluhovali. Náhle přikvapil mlynář, silný\nčtyrycátník do šalandy a svolav své chasníky, poručil\njim, aby mlýnská kola dnes zastavili.\n„Radost a štěstí nhostily se dnes v mém domě/4\nřekl, „dnes ať každý se se umou raduje, neboř milo-\nstivý Bůh dvojčaty mne obdařil. Odložte dnes všichni\nsvé práce! Chudé ženě, která dnes své žito k mletí\nposlala, darujte korec mé nejlepší žitné mouky; pro svou\naf si zýtra přijde.44\nNa to vzal dva chasníky s sebou do sklepa a dal\njim sud vína do šalanďy donésti.\n„Píle na zdraví mé ženy a mých milých hostů.44\n„Af žijou,44 byla odpověď na jeho slova; mlynář\nvšak kyna rukou poručil jim, aby nehřmotili.\n„Těšíme se s Vámi,44 řekl stárek, „avšak radost\nchasníků jest příliš velká; nemůžeme býti tiši a pokojní.\nDovolte pane otče, abysme si víno v stodole vypili 5\ntam za potokem, můžeme jásali a veselíti se, a panímáma\nnás neuslyší; jestli pak někdo z nás bude napilý, najde\ntaké hned lůžko na mlate.44\nMlynář se usmíval.\n„Ty jsi na všechno připraven,\" odvece, „nuže pro\nmne jděte si do stodoly.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.5", "texte": "Mlejnice se zavřela; chasníci spěchali s vínem do\nstodoly, která asi dvě stě kroků za potokem vzdálena\nbyla, a hospodář zastrčiv závoru u vrat domu, šel do\nsvětnice ke své choti,\nAnna byla veselá, a ukazujíc na dítka, jež vedle\nni spala, tázala se ho, jak se prvorozený jmenovati\nbude ? Muž ji přenechal na vůli.\n„Ať má tedy tvé jméno ;\" řekla žena.\n„Nikoli,\" odpověděl muž, „přinesl takořka jméno\nsvé s sebou na svět, budoucí svátek padne na den sva-\ntého Josefa jmenujž se Josef.\"\nRodiče se ještě v žertu spolu pohádali stranu\njrnena ; konečně povolila žena, a uzavřelo se, že prvo-\nrozence Josefa, a druhého Jana křtí ti dají. Stařena,\njež brzy s matkou, brzy s dětmi zaměstnána byla, pro-\nsila manžela, aby se odstranil, jelikož paní poklidu za-\npotřebí má. Nerad ji poslechl. Políbiv ještě jednou\nmanželku a dítka svá, přál ženě dobrou uoc a odešel.\nZatím ustlala stařena malou postélku pro dvojčata, po-\nstavila ji do kouta komory, a podívavši se ještě jednou\nna nemocnou matku, lehla si blíže postélky. Brzo\nbylo vše ticho a obyvatelé komory všichni již tvrdě\nspali. Šťastný otec tuké si lehl do postele; ležel však\nna ní polobdící, přemýšleje o budoucnosti své rodiny.\nFiěící vítr rušil ticho noční, a ze stodoly ozýval\nse vejskot veselých chasníků.\nMyšlenky polodřímajícího mlynáře zmizely brzy\na mlynář padl v hluboký a tvrdý spánek. Najednou\ncitil se silnou rukou ze sna probuzena.\n„Vstaňte! pro Boha, vstaňte pane otce a pohled-\nněte z okna,\" zvolal známý hlas.\nZcela uleknut vyskočil z postele. Jasně osvětlena\nbyle světnice; pohled jeho padl na okno stodola\nstála v jasném plamenu.\n„Zhasněte světla,\" zvolal ještě ospalý, aniž by\nvlastně věděl, co mluví dlouho ale nepřemýšleje\nskočil s okna ven a spěchal k spáleništi. Jasně rozle-\nhal se zvonků hlas z blízké vížky ve Vršovicích, a oby-\nvatelé okolních vsí sem spěchali. V nebezpečenství\ntomto, v němž se nacházel, nepozbyl přítomnosti ducha,\ntak že slova a rozkazy jeho alespoň k jakémusi po-\nřádku při hašení vedly. Avšak oheň posmíval se všemu\nnarnahání, nebof strašný vítr rozuěcoval ho vždy více,\na jako ohňový dešf lítaly jiskry v povětří; daleko široko\nodnášel vítr hořící šindele, a než někdo na jiné ne-\nštěstí pomyslili mohl, byl mlýn už v jasném plamenu;\nmajitel zaměstnán zachráněním stodoly, obrátil náhodou\npohled na svůj byt okov spadl mu s ruky, oči upí-\nraje na místo, kdež jeho nejmilejší rodina se nachá-\nzela, zůstal zde stati bez pohybu as rozpřaženýma ru-\nkama, nejsa s to z místa se hnouti. Daleko se rozši-\nřující záře požáru zbudila také pozornost novoměstského\npověžného v Praze, a šestkráte po sobě následující bití\nzvonu na poplach probudilo pražské měšťany ze sna.\nAčkoli toto zvonění obyvatelům oznamovalo, že nebez-\npečenství jest za Prahou, hrnuli se přece všichni v hou-\nfech skrze ulice k věži, kde světlo svítilen polohu mí-\nsta ukazovalo. Jeden z nejprvnějších lidí, kteří za ote-\nvřenou žitnou bránu se hnali, byl muž velmi podivné\npostavy. Divoce se vila jeho dlouhá černá křtíce, plá-\npolajíc kolem čela a týla; z vousů, jimiž celý jeho obli-\nčej zarostlý byl, nebylo poznati, že tento muž toliko\nčtyryadvacet let čítá 5 bledé jeho tváře vyzrazovaly žal,\na tmavé, nepokojně se točíci oči, sklíčné pohnutí jeho\nmysli. Oblek jeho převýšil však ještě nadobyčejnost.\nMel střevíce s velkými přeskami na svých až ke kole-\nnoum nahých nohou, jež od toho místa s černohedbáv-\nnými spodky oděny byly; sprostá košile přikrývala ho-\nřejší tělo a přes ní měl šedivý plášť, jenž řetízkem\nokolo krku upevněn byl. Čím rychleji tento muž k mí-\nstu spěchal, tím lehčeji vznášel se větrem nesený plášť\nv povětří, a zdálo se jakoby tento zvláštník v povětří\nletěl. Nejpodi nější však bylo, že houslemi, jež v ruce\ndržel, v povětří točil, jako by jimi cestu ukazovali chtěl.\n(Pokračování.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. (Opera.) Nový rok 1861 nastoupil\ndráhu svou a sním kyne i českému divadlu\na jmenovitě opeře v češtině lepší budoucnost. Jak se\ndovídáme, bude se tento rok třikrát v týdnu česky\nhráti a jednou za týden má česká opera na jevišti\nse objeviti. Kéž by tomu bylo tak! Jak rádi budeme po-\ndávati zprávy o české opeře, kteréž se zajisté řádných\npěstitelů dostane. Pro lepší přehled podáváme zde se-\nznam všech r. 1860 provedených oper. Nejvíce zastou-\npena byla škola francouzská. Meyerbeer 2ókrát;\na sice: „Din o rab\" 14kráfc, „Hugenotté\" 7křát,\n„Prorok\" 3krát a „Robert\" 1 král; Auber Bkrát ; a\nsice: „Němá z Portici\" skrát a „Bálová no c\"\n3krát. JI ale vy 7krát; a sice: „Židovka\" 6krát a\n„M ušketý ři\" 1 krát. Meh u 1 6krát; a sice : „Josefa\njeho bratří.\" Adamův „Posti lion\" 3 krát. Boi 1-\ndi e u 2krát; a sice : „Bílá pan v' 1 krát a„J an Pa-\nJkrát. Heroldova „Zampa\" 2krát. Tho-\nmasův „Cadi\" 2krát. Balfe 2krátě a sice: „Ci-\nkánka.\" Isouardova „Popelka'- 1 krát. Ope-\nretky Offenbachovy lákrát; a sice: „Orfeus\" ókrát;"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.6", "texte": "„Martin houslista\" ókrát; „Svatba při svítil-\nuách\" 3krát a „Manžel přede dveřmi\" Ikrát. Po\nní následuje škola německá: Mozart l3krát; a sice :\n„Kouzelná flétna\" skrát; „Figarová svatba\"\nókráí a „Don Juan\" 2krát. Wagner Bkrát 5 a sice:\n„R i en z i\" skrát a „Tannháuser\" Skrát. Weber\nókrát; a sice: ~Čar os t ř el e c\" 3krát a „Oberon\"\n2krát. F 1 o t o v skrát; a sice : „M ar t a\" 4krát a\n„S t r ad e 1 a\" Ikrát. G 1 u c k o v a „Ip h i g e ni a\"\n3krát. Lortzing&v „Cár a tesa ř\"3krát. „Y e-\nselé ženy W indsorsk é\" od Ni k o 1 ai e Ikrát.\nKonrádova operetka „R ii b e za h 1\" ókrát. Nej-\nméně zastoupena byla italská škola: Donizetti\n1 Ikrát; a sice: „L u c re ti a\" 4krát; Linda\" 3krát;\n„Lucia\" 2krát ; „Nápoj lásky\" Ikrát a „Marie,\ndcera pluku\" Ikrát. R o s si ni 1 Okřát; a sice :\n„L a 2 e b 11 í k Sevillský\" 4krát ; „T e 11\"3 krát\na „0 t h e 11 o\" 3krát. Ve r di Bkrát; a sice : „Tr o ü-\nbadour\" ókrát; „Ernani\" 2krát a „Rigolletfo\"\n1 krát. B e 11 i ni h o „Norma\" 6krát. Ze seznamu\ntohoto viděti. že se vkus obecenstva Pražského lepší a že\nvíce si váží vnitřního obsahu, dobré karakteristiky fran-\ncouzské a německé školy; než líbeznosti bez význam-\nných nápěvu italské školy. Jen ku předu. E. lsraelité\nlsraelité v Egyptě, oratorium od Haendla.\nVelkolepé toto oratorium slyšela Praha ponejprv dne 3.\ndubna 1855 v sále na Žofíne a pod ru h é dne 23. prosince\nV m\n1860 v těch samých místnostech. Ctyry sbory a sice:\nv\norkestr divadelní, konservatorium, sbor Cecilský, Zofín-\nská akademie, zdejší německý zpěvácký spolek mimo\njiné milovníky hudby účinkovaly v této ohromné skladbě\npod ředitelstvím kapelníka Jahna. Oratorium toto sestává\nz dvou oddělení. První vypravuje o sedmi ranách na\nEgyptany poslaných ; druhé pak projevuje díkuplné city\nza osvobození Israelitři z podnoží Faraónova. V celém\ndruhém oddílu převládá živel lyrický. Veškerá síla\nv oratoriu tomto záleží nejvíce ve sborech, jež v tomto\ndíle více zastoupeny jsou, než recitalivy a kdyby tyto po-\nslední stejnou váhu se sbory držely, mohlo by oratorium toto,\ndle našeho mínění o palmu s „Mesiášem\" závoditi. Jak\nhluboce pojal a jak mistrně provedl geniální duch Haen-\ndlův biblickou tuto věstí, možná nejlépe poznati z ohrom-\nných, až k úžasu mohutných sboru. Arie a recitativy\nv oratoriu tomto jsou plny citů, dojímavosti a krásy. So-\nlové partie byly v rukou slečny Grabingrové, Mikové\na paní Schmid-Procházkové, kteréžto své úlohy správně\na svědomitě provedly, pak v rukou pánů Lukeše, jenž\nsvou výbornou deklamací, nejjemnějšími nuancemi ve\nzpěvu a uměleckým přednesem vůbec obecenstvo k nej-\nhlučnějším potleskům roznítil. Chvalně si počínali v só-\nlových partiích též pánové, Hertsch a Eilers. Při této\npříležitosti musíme se zmíniti o velké nešetrnosti mladé\nale v přepychu žijící zpěvačky Luccové, kteráž tři dny\npřed hlavní zkouškou zpívati odřekla. Místo ni převzala\nsl. Grabingrová úlohu její. Konečně zasluhuje též dutku\nzdejší něm. z p ě v. spolek, jenž se velmi málo v pro -\nvozování tomto zúčastnil. Pan Jahn byl za zdařilé pro-\nvedení od obecenstva vyvoláním odměněn.\nTřetí humoristický od redaktora „Dalibora\" uspo-\nřádaný věneček došel, praví „Morgenpost\" neobyřcjného\núčastenství a velké pochvaly. Z českých sborů „Dce-\nrám českým\" od F. Gernera „Vlastenecká\" (polka)\nod Hynka Vojáčka a překrásná \"kadrylla\" z česko-\nslovanských písní od Ferd. Hellera muselo se poslední\nopakovati a všechny sbory byly vedením čilého p. Hel-\nlera s chválou přijaty. Zdatní pianisté pánové: Ed. Ná-\npravník a Lud. Procházka přednesli na piano pro 4\nruce ouverturu k národní polské opeře „Halka\" od St.\nMoniuzski a ouverturu na národní písně od Tittla\na zbudili zvláště poslední nekonečnou bouři potlesku. Na-\ndaná altistka sl. Marie Korschnerová zpívala dvě pí-\nsně „Poletuje holubice\" (práce konkurenční) od .. . a\n„Píseň Čecha\" od Rosenkranze s citem a výrazem; nezdála\nse však tentokrát býti dobře disponována. Mimo to slyšeli\njsme chvalně známého skladatele písní, pana Fr. Pivodu,\njenž dvě písně svého bratra Kašpara Pivody: „Anička\"\n(slovenská) a „Svorný duch\" s takým výrazem as takou\nhoroucností zapěl, že ještě na všestranné přání své písně\npřednesl a nesmírnou pochvalou obsypán byl. Pánové\nJ. L. Lukeš a Fr. P i vod a roznítili obecenstvo předne-\nsem dvou duett „Milostná\" a „Ach, kéž jsem zpěv-\nným ptáčkem\" od Lud. Procházky a museli poslední\nna všeobecnou žádost opakovati. Synfonie pro dětské\nnástroje od Romberga, zbudila všeobecnou veselost, kte-\nráž však provedením bolestné tragedie „Rytíř Snofonius\na princezna Mordulina\" od Gal la ta mnohem více zvý-\nšena byla. Pan Přerhof, osvědčil svou výtečnou de-\nklamací, že i méně zápalné svaly smíchu četného obecen-\nstva v křečovité kolotání uvésti dovede. Zvláště se líbila\ndeklamace „Vysloužilec,\" již pan Přerhof v kostumu\nvýborně as pravým výrazem přednesl. Pan Přerhof byl\nmnohokráte volán. Tíž uspořadatel, pan redaktor E. Me-\nliš byl za tuto příjemnou zábavu vyvoláním vyzna-\nmenán.\nVýtečnice na housle, sl. Rosa d'or koncerto-\nvala před nedávnem v Hirschbergu a zbudila svou pů-\nvabnou hrou velkou sensací. Hrálat mezi jinými fantasii\nna znamenitý sextett z „Lucie\" pro housle bez průvodu\nod St. Lubína.\nTurecký buben. Výtečný zhotovitel nástro-\njů, pan Václ. Červený zhotovil a zaslal zde ležícímu\npluku prince vládaře Pruského čís. 34 velký turecký\nbuben, jenž se nejen zvláštní elegancí, alebrž též pře-\nkrásným a výdatným tónem vyznačuje. P. V. Červený\nzískal si zhotovením tohoto dle svého nálezu vyvedeného\nbubnu velkou zásluhu o hudbu vojenskou. Tyto bubny\njsou uejen lacinější, než všechny ostatní, ale též velmi\ntrvalé.\n\nP.\n\n— Výteční žáci zdejšího konservatoria, p. Simandl,\nkontrabassista a p. Otto Fúhrer, syn znameni-\ntého Rob. Fiihrera (bassista) byly následkem rekruťýrky\npřed nedávnem k vojsku odvedeni. Bylo by věru žá-\ndoucno, aby žáci tohoto ústavu osvobozeni byli od služby\nvojenské; neboť umělecká dráha jejich je takto navždy\npřerušena.\nNásledkem od nás vypsané ceny za nejlepší\nhudbu k písním „I šepce kvítí\" od Antonie Kórch-\nnerové a „Poletuje holubice\" od V. Crhy došlo nás\ndvacet skladeb, kteréž jsme soudcům, panu Fr.\nBlažkovi, prof. harmonie na škole varhanické, panu Fr.\nVoglu, prof. zpěvu na konservatoriu a panu J. L. Zvo-\nnařovi, řediteli Žofínské akademie k posouzení ode-\nvzdali. Po důkladném uvážení přiřkli páni soudcové první\neenu 11a text „I sepse kvítí\" písni s heslsm „Pějme"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.7", "texte": "vlasti\" a první cenu na text „Poletuje holubice\", písni\nse znamením (???). Co skladatel první písně objevil se\npan Eduard Nápravník, pianista a skladatel v Praze •\nco skladatel druhé písně, pan Karel Bendi, pianista a\nskladatel v Praze. 0 písni „I šepce kvítí\" od E, Ná-\npravníka vyslovují se páni sondcové p. Blažek: „Píseň\ns heslem „„Pějme vlasti\"\" je živá, vzleluplná a prů-\nvod velmi dobře volný; skladatel prozrazuje důkladné\nznámosti hudební a píseň sama zasluhuje první cenu\np. Fr. Vogl: „Nápěv písně s heslem „Pějme vlasti\"\nmá vysoký vzlet a je zpěvná až na nepohodlné B, kteréž\nvšak velmi snadno tónem G by se nahradilo; toliko dlužno\njak se samo sebou rozumí polohu akkordu změnili a E\nv bassu položití. Píseň tato se mi nejlépe líbí ají bych\npřiřkl první cenu; Leop. Zvonař: „Píseň s heslem\n„„Pějme vlasti\"\" je živá a průvod dobře volený. Má do\nsebe hudební ceny a hodí se dobře k přednesu ve větší,\nsmíšené společnosti. Hlasuju pro druhou cenu.\"\n0 písni na text „Poletuje holubice\" se znamením\n(???) od Karla Bendi a vyslovili se soudcové p. Blažek:\n„Píseň se znamením (???) považuju za nejlepší na text „„Po-\nletuje holubice,\"\" poněvadž se slova s hudbou nejlépe\nshodují a skladatel prozrazuje jak melodií tak přiměře-\nným průvodem zvláštní vlohy ku skládaní písní;\" p. Vogl:\n„Píseň se znamením (???) není tak originální, jako píseň\ns heslem „„Česká krev.\"\" Zpěv a průvod je velmi plynný,\npíseň však není dosti specificně slovanská. Hlasuju pro\ndruhou cenu.\" Leop. Zvonař: „Píseň se znamením\n(???) má jednoduehý, plynný, živý zpěv, vyjádřuje slova\nhudbou dosti naivně a přec ne sprostě. Prozrazuje vý-\nborné nadání pro píseň ; ačkoliv ne ještě dosti vytříbený\nvkus. Hlasuju pro první cenu.\" Dále rozhodli p. soud-\ncové takto o akcesssitech. První akcessit na text\n„I šepce kvítí\" přikli soudcové písni cislem 6 znamenané\na co skladatel objevil se pan Karel Slavík, ředitel\nústavu pro zpěv a piano v Těšíně (v Slezsku); druhý\nakcessit na týž text písni F S znamenané a co skla-\ndatel objevil se p. Fr. Suchánek, komorní virtuos\nv Drážďanech. První akcessist na text „Poletuje holubice\"\npřikli p. soudcové písní s heslem „Česká krev a české\nzpěvy\" a co skladatel objevil se pan Jos* Matoušek\nve Svárově ; druhý akcessit přiřkli p. soudcové\npísni s heslem „Jednoduchost a nelícenosť\" a co skla-\ndatel objevil se p. Antonín Fór ster, právník v Praze.\n0 písni p. Karla Slavíka praví p. Fr. Blažek: „Píseň\nje dobrá, plná živosti a karaktristická; vadí jí toliko dlouhé\nmezihry a hodí se více pro kruh znalců než smíšeného\nobecenstva.\" P. Fr. Vogl : „Píseň měla by se co do\npraktičnosti v G posaditi. Je sice též velmi vzletuplna;\navšak | takt ruší plynnosť její. Deklamace je roztržena;\"\np. Zvon ař: „Píseň vyniká v cistě hudebním ohledu nej-\nvíce; nemá nic ovšednělého; v hudbě a ve slově je shod-\nnutí. Nejsem se vším v této písni obsaženým srozuměn,\njmenovitě s dlouhými ritornety.\" 0 písni Fr. Suchánka\nvyslovují se soudcové Blažek: „Píseň je dosti cituplná\na je vidět, že p. skladatel v tomto oboru pracoval ; p.\nVogl: Píseň je velmi správná; nvšak vynalezení myšlenky\nobyčejné; p. Zvonař: „Pohybuje se v obvyklých frá-\nzích. Vyjadřuje slova básně příliš všeobecně, ačkoliv\nnezapírá zběhlost a rontinu ve skladbě písní. - 0 písní\np. Matouška praví p. Vogl: „Melodie a rhytinus jsou\nv slovanském duchu, faktura je správná, je komponována\nv obyčejném objemu hlasu a došla by proto většího roz-\nšíření, p. Zvonař: „Píseň je hudebně zajímavá. Nápěv\nupomíná na jistou jihoslovanskou píseň. V rhytmu je\nvšak jednotvárná a vypadá jaksi akkomodována k slovu.\nOstatně nepochybuji), že by se laikům nelíbila* 0 písni\np. Forstra praví F. Blažek „Píseň má něco naivního\na národního do sebe,\" p. Z v o n ař : „Je jednoduchá skladba\nza vzorem národní písně složená, Ch valná zmínka\ndostala se písním s heslem „Hlahol\" „Cit zbuzuje cit\"\n„Kdo zpěv nemiluje\" na text „I šepce kvítí\", pak pí-\nsním s heslem „M\" „H\" Prostá, skromná, česká\njsem, jímžto se po jednom hlasů od soudců dostalo.\nŽádáme pány skladatele, aby si své skladby s udáním\nhesla na zpět vzali. Písně první cenou poctěné\npřijdou co přílohy k Daliboru.\n\nZ Hradce Králové. (Koncert vojenské kapelly.)\nV sobotu dne 22. prosince dávala zdejší vojenská\nkapella řízením činného svého kapelníka pana A. A má\nbrože velký koncert v divadle ku prospěchu fond-\ndro pense kapelníků c. k. rakouského vojska. Slyšeli\njsme krásnou ouverturu na české národní písně\nod E. Tittla, kteráž na všestranné práni se opakovati\nmusela, pak ouverturu k opere „Cikánka\" od Balfe,\nkteráž pro umístěnou tam Krovovu píseíí též velké\npochvaly došla. Dále pískal obratný clen kapelly p.\nSlouský variace pro křídlovku a osvědčil znamenitou\nzběhlost a krásný přednes. Slečna Arnošta Libic ká de-\nklamovala Tylovu žertovnou báseň „Koruna všech lá-\nsek\" s přiměřeným rozmarem a výrazem. V druhém od-\ndělení provedl p. kapelník se svou kapellou velké své\npotpouri pod jmenern „Humorista,\" kteréž se velice líbilo.\nJe to mosaický obrázek, v němž dle přírody věrně líceny\njsou hudbou zpěvy ptáků, jízda železnice a jiné výjevy.\nVšechny skladby šly precisně a správně a p. kapelníku\ndostalo se nejen od četného obecenstva, alebrž i od plu-\nkovníka v denním rozkazu velké pochvaly.\nZ Chrudimi dne 17. prosince. (Hudební poměry.\nKonkurs na kapelnické místo. Vyučování hudbě u\nčekatelů.) Co ve velkých městech saisona koncertní za-\nčala a koncert za koncertem dlouhé zimní večery příjemně\nkrátí, jsme my zde u nás v tomto ohledu zcela zaned-\nbáni, neboť se u nás zřídka kdy nějaká zábava vyskytne.\nPláte se asi proč? vždyť má Chrudim dosi značných sil?\nAno musíme vyznat, že máme u nás dosti sil, některé se\nmohou i k výtečným připocísti, ale příčina je zcela jiná.\nZe by těm pánům scházelo na dobré vůli, nemůžeme říci,\nneboť se už vícekráte mluvilo o zřízení hudební akade-\nmie a spolku zpěváckého, ale jen mluvilo, ke\nskutečnosti to ještě nedospělo. Co vím, měli jsme letos\njenom 2 hudební akademie a to ještě jenom sou-\nkromné (v naší besedě); jednu o velkonocích a dru-\nhou v listopadu. S hudební městskou kapellou se to\nbohdá také nyní změní, neboť vypsala slavná městská\nrada konkurs o místo kapelnické. Byl juž svrchovaný\ncas, neboť jsme to ještě nikdy necítili, že nám schází obe-\nzřelý kapelník, jako v neděli 9. pros. v divadle, kdežto\njsme slyšeli ouverturu (sám milý Bůh ví, z kterého ar-\nchivu jí nynější zástupce vybral), dosti bídně pro-\nvedenou s velikým sólem na housle. Mohlať se\ndosti dobře hoditi v cas, v kterém pan zástupce v květu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.8", "texte": "mladosti stál, pro nás se aspoň nehodí, obecenstvo to\ntaké uznalo, neboť se ani jedna ruka k pochvale nehnula.\nKoneěně se musím také ještě zmíniti o čekatelích učitel-\nství na zdejším ústavě. Vyučuje se u nás týdně 18 ho-\ndin hudbě (jistě to značný počet, jakým se málo který\npodobný ústav 'honositi může, z nichž jenom 6 houslim,\nzpěvu a varhanám připadlo, v ostatních 12* Vyučuje se\nnástrojům foukacím. Rád bych věděl, co prospěje mla-\ndíku takovému více, umi-li dobře housle, varhany a zpěv\nanebo drobet na trompetu a bombardonu ? Zajistě bude\nmuset na venku spíše sáhnout k houslím neb varhanám,\nnežli ku kJarinetu a lesnici, nebot na podobné nástroje\nse najde v každé vesnici hudebník. Zbylo by nám ještě\nk přání, aby se při jednom českém představení před-\nnesla nějaká ouvettura od slovanských skladatelů, třebas\nz českých písní od Titla. Doufejme, že až přijde nový\nkapelník, vše se napraví, co až posud zanedbáno bylo.\n\nA. M. K. E.\n\nZ Josefodolu. (Program k produkcí zpěv.\nspolku.) Dne 30. prosince uspořádá zdejší zpěvácký\nspolek ve spojení se zpěv. spolkem Mlado-Boleslavským\nv hostinci Josefodolském produkci) v nížto sbory od Ar-\nnošta vévody Saso-Koburgského, Veita, Černého,\nBeckra, K. Ilafra, Mendelssohna, pak české sbory: „Na\nRosalindu od E. Tauwitze, „Milenka44 od K. K nit ti a,\n„Utonolá44 od KHžkovského pak píseň „Pražská Bě-\ntulinka od J. Nes vad by provedeny budou.\n—b— Z Kutné Hory. (Hudba kostelní.\nZpevácký spolek.) Nedivtež se tomu nikterak, milý\npane redaktore, že Yáin o hudebních poměrech zdejších\ntak skrovných zasílám zpráv, neboť ohlednuli se tu i\ntam, nevím věru o cein bych psáti měl, neboť v tom pádu\nodkázáni jsme zde pouze na chrámovou hudbu, a o té\njsem Vám již svůj upřímný a nestranný úsudek pro-\nnesla dokuď nebude ředitel kůru duchovní i světskou\nvrchností patřičně podporován, dokuď mu potřebných\nhudebných sil poskytnuto a poukázáno a těmto o slušnou\nodměnu postaráno nebude, sám o sobě divy ciniti ne-\nmůže, ac snaha jeho o zdařilé provozování pravých chrá-\nmových skladeb v pravdě chvalitebná jest, jelikož dle\nsvého mnoholetého provozování jsem se přesvědčil, že\nvymýtěny jsou z chrámu skladby lehké a posvátného ob-\nřadu nedostojné. Na den sv. Barbory, co patronky slav-\nného chrámu zdejšího provozovaná byla poslední mše\nHorákova z D-mol Graduale a OíFertorium od Fuh-\nrera, a provedení bylo důstojné, jen bych byl přál, aby\nzpěvy byly silněji obsazeny bývaly, totéž o strunových\nnástrojích platí. Čeho se v menších chráiních při slab-\nším obsazení docíliti dá, toho nemožno při témž obsazení\nv tak prostranném chrámu docíliti. V adventní neděle\nprovozovány jsou vokální mše od Rob. F u h re r a, a ob-\ndivuji tu velebnost těchto krásných skladeb. Ptáte se\neo dělá náš zpěvácký spolek? Ten již usnul, neboť\njej nepříznivci v klidný spánek uložili. Jakých krásných\nnadějí vzbuzoval v nás počátek tohoto nejšlechetnějšího\nvyražení, a jak smutný konec byl inu připraven! Kde\ndříve veselé se rozléhaly ve společenské síni společné\nzpěvy, tam nyní rozléhá se fleko-t karet a hádky o\nultimo. Tak se časové mění! Teď mohou snad již ti\npánové, jímžto zpěvácký spolek trnem v ocích byl,\nnahlédnouíi, že jest věcí velmi snadnou stávající věc bo-\nřiti, ale těžko postaviti, a dychtivě přihlížím k době té,\nkdy si asi slavné představenstvo dle zásady svých sta-\nnov 11a vzkříšení spolku zpěváckého, co prvního\na hlavního spolku posavádního, vzpomene. Či snad mají\nzpěváci o dovolení prosit, aby jím popřáno bylo v míst-\nnostech jím právem příslušících zpívati, a zábavy přispí-\nvajícím členům uspořádati siníti. Tím způsobem, jakým\nse na obnovení spolku pomýšlí, nepřijde se nikdy k cíli:\na tak jako při budově třeba porady technického zkušence,\ntak i zde mělby k poradě o provedení požádána býti osoba\nhudedně vzělána as poměry hudebními seznámená ; jinák\nto nepůjde.\nZ Náchoda. (Kostelní hudba. Zpěv-\nník. Den sv. Ceci 1 i e. Nová kapella.) Ko-\nstelní hudba má v řediteli kůru, v panu Karlu Kejklič-\nkoví obezřelého a činného zastupitele. Provozují se zde\nmše dobré a zbožným duchem vynikající. Tak dávala se\nna den sv. Cecilie mše od Rob. Fiihrera a drnhý den\nna to velké requiem od Schnabla. Dne 28. listopadu\nslyšeli jsme velké requiem od J. Vitáska za zesnu-\nlého knížete Jiřího z Schaumburg-Lippe. Účinkovalo při\nněm 36 zdejších zpěváků a hudebníků, kteřížto těžkou\ntuto úlohu dosti správně provedli. Knížecí a c. k. úřed-\nníci jakož i měšťanosta s celou městskou radou, školní\nředitel a p. učitelové i s mládeží byli přítomni. Při této\npříležitosti slušno se zmínili o zpěvu zdejší mládeže školní.\nŽáci hlavní a reální školy zpívají juž výtečně 54 písní\nškolních, jež se nacházejí ve „Zpěvníku44, od Karla Kej-\nklícka v Praze vydaném a přispívají velice k povzbu-\nzení k zbožnosti. Nová hudební kapella mladšího p.\nKej kl íčka počíná si velmi statně a účinkuje nejen\npři rozličných příležitvstních slavnostech; alebrž též při\nslužbách Božích. Tato kapella hrála v létě v neděli a\nve svátek a někdy ve všední den v blízkém místě lázeň-\nském Bělo v c i a několikrát ve Slezsku a došla všude\nvelké pochvaly.\nZ Nové Paky. Druhý svátek vánoční přinesl\nnám koledy akademii, uspořádanou činným ředite-\nlem zpvěváckého spolku panem Čížkem. Program neby.\nsice příliš pestrý, ale dosti štědrý, neb 12 čísel obsahoval\nPři ouverturách pohřešovali jsme sice vynikající sílu vět-\nšího orkestru, než skrovný účinkujících sbor tak rázně\nprovedl úlohu svou, že jak „Vojáčkova 7. slavnostní44\ntak i Kurpinského ku potlesku příjemnější ouvertura\nzaslouženým potleskem poctěna byla. Ze sborů, zpěvác-\nkým spolkem provedených, nejlepšího výsledku získala\nKnittíova utěšená : „Sablenka44 ; bylať prodchnuta jarou\nživostí, více než všechny ostatní ctverozpěvy. Tím hlavně\nse stalo, že Voglňv sbor: „Cikání44 vzdor dobrému pro-\nvedení žádoucího uznání u obecenstva nedošel. KHž-\nkovského znamenitá skladba „Utonulá44 i u nás veliké\nobliby došla, ac jí nestejnost v zapocínáni vadila. Rázně\npřednesl se Voglův „Les a háj44 a Zavrtal ň v „Če-\nchoslovan\" uspokojil obecenstvo u veliké míře, tak že co\n-v\ndo provedení po „Sablence44 první místo přiřknouti mu\ndlužno. I ostatní zpěvy „Sohaj44, „Dům otcovský44 a\ncharakteristická „Lovecká44 od E. Náprav n ík a dobře\nse provedly. Než nikterak tajití nemůžeme, že mnohému\nze zpěvů těch bylo by se dostalo výsledku skvělejšího,\nkdyby se bylo více casu věnovati mohlo hlubšímu pro-\nstudování. Nesvadbová píseň „Bětulinka44, slušně\npřednešená panem Siříš těm, velmi se líbila a hojným\nprovázena byla potleskem. Ku pěknému výsledku zábavy\n\nS přílohou."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.9", "texte": "(Příloha.)\n\ncelé přispěl značně pan Kosinka výborným ctěním be-\nsedním , jež jsme s velikým účastenstvím poslouchali,\nsledujíce trefných vtipů pásmo. Návštěva byla nade vše\nočekávání tak že znovu pocítili jsme potřebu snad-\nného rozšíření místnosti, a to tím více, jelikož táž míst-\nnost i ochotnickému divadlu našemu sloužiti musí.\nZdař Bůh ! Jen statně dále rok po roce k dokonalosti\nrodáci drazí postupujte ! —d—\nZ Pardubic, dne 27. pros. 1860. (Mše Kole-\nso vské h o. Koncert.) Na hod Boží, na V, vánoční\nsvátek provozovala se pastorální mše od Zikm. Kole-\nšovského, ředitele kůru u sv. Štěpána v Praze. Celé\ndílo jest výtečné. Graduale (soprán a housle solo) pro-\nvozovalo se od Schnabla , offertorium byl duett pro tenor\na baryton od Diabelliho, a každý díl mše sv. se cistě a\nuhlazeně provedl, což jen o pilných zkouškách ředitele\nkuru pana Karla Mužíka svědci. Mnoho a výtečné síly\núčinkovali na tomto dnu při této slavné zpívané mši.\n/ tv\nDruhý svátek na sv. Stepána provozovala se pastorální\nmše od Láblera do G-dur, graduale: „A deste ii~\ndelis\" od Vitáska, offertorium „Nolite timere\" od\nBiihlera. Týž den na večer v 5 hodin odpoledne byl\nve vkusném sále „Odeonu\" velkolepý koncert k pro-\nspěchu „Pardubických chudých\" odbýván. Dovolením zdej-\nšího p. plukovníka barona Baseliho hrála kapela vojenská\nřizením obezřelého kapelního mistra p. Zin ke dvě ouvbr-\ntury: „Stradella\" a „Norma\" dosti precisně. Z ochoty\npřevzali slečny: Dumontová a Vaňková kusy na piano, a\nhrály je tak pěkně a uhlazeně, že byly obě od obecenstva\npotleskem vyznamenány. Píseň, od p. Jodosa z Nové Paky\nnám doručená „Obrana kontrabasu,\" již reální učitel p.\nJanda zpíval a mladý konservatorista p. Vostřebal\nna basu mistrně doprovázel, líbila se obecenstvu tak, že\noba byli hojným potleskem odměněni a vyvoláni. Pan\nJindra, úředník a tenorista z Liberce zpíval co host\nzvučným hlasem „Bětulinku\" od Nesvadby, a musel\nna všestrannou žádost obecenstva tuto píseň opakovati.\nHlavní koncertista byl virtuos na housle p. Theodor To-\nmáš e k, kapelník a absolvovaný konservatorista z Lito-\nmyšle. Určeny byly 3 kusy na programu, ale ještě 3 jiné\nmusel přidat; neb výbornou svou technikou a okouzlují-\ncím přednesem uchvátil celé četné obecenstvo a potlesk\nnechtěl nikdy ani končití; Představoval mladý nadaný\numělec se svým zvonkovitým nástrojem „Ptáčka na stro-\nmě\" a zajisté nejvytříbenější hrdélko slavíka nemohlo krá-\nsněji švitořit, jako housle p. Tomáška. Tuto něžnou i\nmelodickou, umělou skladbu musel opakovati. Deset piéc\nse na tomto večeru provedlo, a jistě byl to pro každého\nutěšený, příjemný večer. Vybralo se 79 zl. 70 zl. r. c.\na útraty obnášely 26 zl. 5 kr. r. c.\n\nZ Brna. 19. pros. (Třetí beseda.) Odbývali\njsme včera třetí besedu. První a druhá byly slavné, a\ntřetí se též podařila tak, že celé posluchacstvo v každém\nohledu uspokojeno bylo. Sál byl až přeplněn, jistě se\nsešlo na 800 osob as velkou radestí jsme spatřovali,\nže nás uctili někteří páni z naší šlechty, tak p. hr. Belc-\nredi, hr. Braida, bar. Revinský, bar. Metzburg, prelát\nNap, rytíř Chlumecký, již nám co horliví obhájci rovno-\nprávnosti velmi váženi jsou. Sbor „Kovářská44, text od\nLad. Riegera, hudba od Fr. Vogla rozpalovala důraz-\nností a hromovitou sílou ; sbor, naším Křížkovským ří-\nzený, dokázal se pana ředitele hodným, zpíván byl jako\njedněmi ústy. Pan Peka přednášel dvě písně : „Jezdec\npřed bojem\" a „Hněv\" tak mile, že hřmotným tleskáním\nobdařen byl. Mimo krásný hlas jeho musíme za nejehva-\nlitebnějši vytknouti, že každému slovu textu při něm zře-\ntelně rozuměti lze. Slečny Tyreliovy hrály na pianě\n„Capriccio\" od Mendelssohna a obdivovali jsme se ne-\nvšední zběhlosti jejich, kterýžto obdiv se v hlasné po-\nchvale zjevoval. Pak vystoupila sl. Suvany a zpívala\npolskou píseň „Spomnienie.\" Bylo to sladké kiokotání\nslavíčka, kteréž nás u prostřed zimy okouzlovalo Každý\ntón tak cistě, tak něžně z prsou vyřinoval ! Tleskání\nbylo náramné, že třikráte volána byla. S toutéž nadše-\nností byla uvítána, zpívajíc národní písně : jedna polskou\n„On kochá\" mazurek a pak naši „Ach není tu není.\"\nPan Křížkovský překvapil nás „Adagiem\" od Mozarta\nna Fis-harmonice. Napnuté ticho nastalo; neodoláte!nou\nmocí tyto žalostné zvuky pronikaly srdce; účinek může\nse sice cítiti, žádnými ale slovy vyjádřiti. Pleskot byl\nnáramný, a láska, kterou my k p. Křižko-v skérau\nchováme, jistě jest tak velká, jako jeho nadšenost pro\nhudbu!! Okázali; se p. Křížkovský sborem „Odpadlý od\nsrdca\" co skladatel, který ducha národní ho úplně pocho-\npil; tato skladba má mnoho půvabného do sebe a okou-\nzlila nás všechny něžností citu. Mezi tleskáním ozývali\nse hlasové, žádající „Utonulou\", která nás v druhé besedě\ntak překvapila. Nemineme se s pravdou, řkouce, že tento\nsbor mezi nejkrásnější Křížkovského náleží: hudba\nzde vysvětluje slova textu lépe, nežli sto tisíc filologův\nby s to bylo. Carokrásné jest nápodobném vlnovitého\npohybování vody. „K Dunaji béžeía\" a neopomeňte tam\nv Praze, když besedu nějakou zase zařídíte, zaopat i i si\ntento sbor; ochotně Vám bude propůjčen. F. Kříž-\nkovský veliké takto si získá zásluhy o n á r o d ni h u ti-\nbu a umění vůbec; jeho snahám musíme dčkovati,\nže sbory tak skvěle se daří, že i německá cásf obyva-\ntelstva našeho města ráda chodí d) besed slovanských,\nTak naše besedy se stanou prostředkem ku pobra tření\nobou národností, zvláště když se uvidí, že většina iolelli-\ngencí v Brně jest slovanská. Nemohu však skonciti\nzprávu svou nepodolknuv velmi zajímavý příběh Asi o\npůl jedenácté jsme poslali telegrafickou zprávu Slovanům\nVídeňským , kteří náhodou také besedu slavili ; zněla\ntakto : „Slovanům Vídeňským beseda Brněnská srdečné\npozdravení. Nám se dobře daří. Sláva Vám \" O půl\ndvanácte jsme obdrželi odpověď tuto : „Spojení Slované\nVídeňští Moravanům srdečné pozdraveni. Sláva Ván !\"\nPo přečtení této zprávy nastalo velké jásám * zaznělo\n„Hej Slované\"* Buďme svorní, b iďme přesvědčeni, že\njen Rakouskem naše n árodno st statečné se vyvine.\nMoiltagliano, v Ital i. (Dop pův.) (Vlima M e~\nd a 1 o v á. Špatný stav k o s te 1 ni hudby.) V po-\nsledním svém dopisu z Frankfurtu, odkud jšeui do Itálie\npřesazen byl, zapoměl jsein jednu velmi zaj oiav >u udá-\nlost o naší velenadané krajance a pěvkyoi si Mině M e-\ndalové podotknouti. Když r. 18 >0 .světoznámý skla-\ndatel Marschner skrz Frankfurt cestoval, provoz ivalo se\ntam právě jeho opera „Upír\" (YVanim ). v kteréž t ž si.\nM. Medalová zpívala. Po skončeni opery přikvapil\nnametli tý mistr Marscnoer k naši VI i o ě n po übiv ji na\ncelo, pravil: „Často jsem slýchával t it » roli ve svém\n„Upíru\" od té neb jiné zpěvačky, ale tak krásně jako Vy"}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610101-01.1.10", "texte": "jste slečno v ní zpívala, neslyšel jsem ji od žádné zpě-\nvačky.\" Zvláštní chválu zasluhuje též umělkyně naše\nz té příčiny, že je s tělem i s duší věrná své ma-\nteřštině. Dejž Bůh, by naše národní divadlo ko-\nnečně se stavět počalo. Nejvřelejší přání moje bylo by\nto, bych na novém, české Thalii zasvěceném\njevišti Mínu Medalovou co první debutantku uslyšeti\nmohl! Než nyní něco z mého nového stanoviště. Přišed\nz Frankfurtu do Itálie, měl jsem za to, že zde tu neb\nonu figurální mši uslyším; ale chyba lávky! Ve Frank-\nfurtě nebyla jako zde žádná. Tam jsem slyšel alespoň\ndobré varhaníky, zde však bídáky. Montagnano\nje hezké, malé, starými hradbami obehnané město a ho-\nnosí se jako každé městečko v Itálii mnohými kaplemi a\nkostely. Jsa dychtiv slyšeti zde hudbu chrámovou, vkro-\nčil jsem na den všech Svatých do kostela, a zdálo se mi,\nže slyším takřka houslové zvuky; však místo houslí byly\nto varhany, ježto zde rozličné rejstříky mají a takřka\ncelou tureckou muziku obsahují. Varhaník hrál\nprávě jednu arii z některé italské opery. Vedle něho\nstáli zpěváci, kteří nápotom nějaký ctverozpěv zapocli.\nJak tito zkoncili, započal onen varhník k a vat i nu, kte-\nráž šla velmi vesele do nohou. V tom způsobu krá-\nčelo to ku konci 5 kněz řekl „Amen\" a co konec sly-\nšel jsem vojenský pochod na motiv „Du hast Dia-\nmanten und Perlen\", jejž pluk knížete Hohenlohe zde\ndříve hrával. Druhou neděli na to nebylo slyšeti ani\ntuto hudbu. Obyčejnou neděli hraje jen varhaník sám\na sice nic jiného, než vždy 8 neb 16 taktů, obyčejně\nnějaký kvapík neb kus arie, kavatiny a na to za-\npočnou kněží u oltáře latinský text mše v unisonu\nzpívati. Nejsem žádný nepřítel italské hudby, ba ano\nrád slyším tu neb onu italskou operu; ale při této hudbě\nnebylo mi dobře okolo srdce. Nepomodlil jsem se ani\npůl otčenáše, a uslyšev druhou neděli tutéž hudlaninu,\numínil jsem si, že v tuto hodinu do kostela nepůjdu.\nJaký to rozdíl mezi naší českou kostelní hudbou\na zdejší italskou! Bylo by žádoucno, aby italské du-\nchovenstvo o zvelebení kostelní hudby se snažilo\na když ne jinak, alespoň písně kostelní s průvodem var-\nhan si zaopatřilo.\n\nEd. Horný, kapelník.\n\nPaříž. (Nejvyšší gáže. — Nové opery. —\nNeštěstí.) Calzado, ředitel italské opery, platí zpěvá-\nkům nejvysší gáže. Rosina Penco-vá dostává od něho za\n7 měsíců 90.000 franků a jeden příjem 5000 franky za-\nručený. Mario dostává za týž čas 105.000 franků; Al-\nboni-ova 72.000 fr. Nejnovější čtyraktová opera Ha-\nlevy-ho jmenuje se „Van i na Ornano (text od jeho\nbratra a St. Georgesa). Hrdina této opery je Sampiero,\nnáčelník korsický. „Rybáři z Catanie\" je titul\nnové tříaktové opery od Cormana a Carvé, hudba od Mail-\nlarta, jež se v místnostech „Théátre Jyrique\" provozovala.\nLátka opery této je krotký variant „Němé z Portici;\" jen\nže němá zpívá a revoluce je vynechána. Nevěrníkem je\njistý poručík. Konec je uspokojivý, jelikož dkstojník za-\nnechav bohatou hraběnku, kteronž si vzíti má, pojme za\nchjot mladou rybářku, ovšem ne dobrovolně; neboť ry-\nbáři hrozí milovníka do moře vrlinouti, pakli svou chybu\nnenapraví. Hudba je prý půvabná a bohatá na nápěvy.\nV divadle „Bouffes Parisiens\" provedeny budou v pří-\nštích dnech dvě novinky a sice „Sen Fortuny\" od\nOffenbacha a „Orkestrální musikant,\" pospolná práce tří\nskladatelů: Delibes-a, Erlanger-a a Hignard-a. Při\nprovedení „Pied de Monton v divadle Porte St. Martin\npřiblížila se mladá tanečnice Nantier-ová k předním plý-\nriovým lampám, kdež její šat okamžitě chytil. Navzdor\nnejrychlejší pomoci tak strašně pohořela, že sotva se\nuz draví.\n\nDur a moll.\n\nV. G.\nMichal Haydn a Mozart. Když se Mozart na návštěvě\nv Solnohrade zdržoval, bylo jeho soudruhu Michalu Haydnovi ar-\ncibiskupem nařízeno, aby několik duett pro housle a bróč složil.\nHaydn ochuravěl ale najednou tak, že nebyl s to svému slovu\ndostáti. Když ustanovený čas uplynul, byl o skladbu požádán.\nNemocný omlouval se svým neduhem, avšak arcibiskup nemiluje\nvýmiuv, rozkázal hned, aby se Haydnovi plat zadržel; neboř to\nse mu nejjistéjším prostředkem býti zdálo, že urychlí uzdravení\nmuže, jenž kromě svého platu ničeho k zaplacení lékáníka ne-\nměl. Mozart pomáhaje kde jen mohl, navštěvoval nemocného\ndenně a dnzvěděl se o tomto případu. Aniž by svému nemoc-\nnému příteli slova řekl, sedl si doma k stolku a za dva dny při-\nnesl Haydnovi duetta, na cisto již opsáné, ana titulu objevil\nse co skladatel Michal Haydn, načež arcibiskupovi zastána\nbyla. Tajemství toto bylo od obou zamlčeno, a arcibiskup byl\ntomu _ ovdéčen, že Haydnova genia opět povzbudil a nemocnému\nzdraví zaře navrátil. Později vyšia tato duetta, pod jmenem\nvlastního skladatele W. A. Mozarta, aniž by arcibiskup o tom\nuveřejnění něčeho byl věděl.\n\nCenní hudební hádanka.\nTěchto 18 slabik tvoří jména 7 slovanských hu-\ndebníků. Uvedou-li se tato jména v pravý pořádek, tvoří\nzačáteční písmena jméno českého hudebního umělce.\n\nRedakce.\nPrvní rozluštitel v Praze a první mimo Prahy, kteří\npředplaceni jsou na letošního Dalibora, obdrží co cenu\npodobiznu českého hudebního umělce.\n\nListárna.\nPanu J. Kr. ve Vídni. Odporučujeme Vám Bole-\nslavana v Mladé Boleslavi vycházející. Stojí půlletně 1 zl.\n18 kr. rak. čísla.\n\nOznamujem loňským pánům předplatitelům „Dalibora,\" že se jim co nevidět præmie: kostelní\nskladby dostane. Prsemie na rok 1861 (Podobizna V. Horáka) se s 1. číslem rozesílá."}]}