{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_sha256": "463c557d3f7059478b2b8eb776430044e57c3766703af2df60d21897d997d029", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/01/10_01/bmtnabd_1861-01-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "11", "page_fin": "11", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.1", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař. (Pokračování.)", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař. (Pokračování.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3916, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nSe zpěvem to šlo dobře. Brzy zpívával na kruchtě,\nobdivoval (jak umí venkovský hoch obdivovali), pana\nučitele, když si zasednul k varhanům a začal šlapati\npedály ; divil se basovému klíči a přál si, kdyby se\nmohl naučit troubiti na „principál.\" To přání se mu však\nnevyplnilo. Rodiče mu řekli, žerná na trubku slabá prsa,\nže se může ale učiti na housle. Josef byl spokojen.\nDostal od strejčka hezky polakované německé honsle a\nvláčel je sebou od té doby každé odpůldne do školy.\nHudba mu „šla dobře do hlavy.\" Pan učitel mu\nfjrzy dovolil, aby směl na kruchtu chodili a tam pro-\nzatím „statistu\" dělat; t. j. aby směl jen do not se dí-\nvat. To byla dobrá methoda: neboť se tak nováčkové\n(íudební „osmělovali,\" cvičili sluch, a připravovali se\npro příští spoluúčinkování. Než učení tohoto starého,\nvýborného učitele nepožíval dlouho. Pan učitel byl pře-\nožeň na jiné místo a do Kublovské školy se dostal\njný, svědomitý a pořádný učitel E . . . . I ten vyučo-\n;al v hudbě se vší horlivostí a dbal na pořádnou ko-\ntelní hudbu. Dělával vždy ob jednu neděli figurální\n(iši od Tučka, Wintra, Vogla, Kulky a jak se dále\ny hudební hvězdy jedenácté velikosti jmenují, a při-\nťžoval své učně k tomu, aby se při provedení zúčast-\novali. První zkoušku v solovém zpěvu přestál Josef\npd tím 'učitelem ve mši pro vánoční čas. Mše ta bývá\nalovic latinská a polovic česká. Hned v „Kyrie\" při—\na koleda: „Ej věc divná, neslýchaná\" se staro-\nivnou notou, a ta byla Josefovi přidělena. Tato me-\nidie má pro něho tu důležitost', že ji našel 20 let po-\nJěji v českém kancionálu s poznámkou, že jest velmi\narodávná a že na ní pozoruje nyní známky českého\n)ěvu za pohanských dob. Všecko další hudební cvi-\níí jeho záleželo od té doby nejvíce v tom, že zpí-\ntval v kostele „diškant,\" a že odhrával ve škole malé\n>usky na housle, které mu p. učitel do „partýsky\"\ntpsal. Doma se cvičil ve pískání na flétnu s „pěti\nklapkami,\" a když chtěl p. učitel sestaviti orchestr, který\nv\nměl o „Řehoři\" malé vojsko školní po vsi voditi, mu-\nsil se učili také 11a klaririet a na lesní roh.\nHlavní touhou ale malého Josefa byl klavír. Jeho\nstrýc Frýbert měl ovšem malý klavichord; neodhodlal se\nale nikdy k tomu, aby ho na něj učil. Odbýval jeho\nprosbu : „ty to nebudeš nikdy potřebovat. Nauč se do-\nbře na flétnu ; staneš—li se vojákem, bude ti to dobré.\"\nNež „sídlo nechtělo v pytli zůstat.\" Josef se přikrá-\ndal ku klavíru kde jen mohl a shledával si na něm\nakordy. První, který mu pod ruku přišel, byl kvartsekst-\nakord j c e, akord to, pro který od svého pozdějšího\nmistra Píce často důtku dostával. K noíám pro kla-\nvír si pomohl tak, jak ten vesnický kantor, který by\nbyl měl rád výtečná díla klasických básníků, a když je\nnemohl dostati, si zasednul a sám si je složil. Josef\nměl duetto pro housle a upravil si kus první části pro\nklavír a to drnkával, jak často se ku klavíru dotřel.\nTeprvé v 13. roku došla jeho touha vyplnění a začal\nse učit na piano. Než nepřízeň a žárlivost z jisté strany\npřekazily brzy další učení. Nepřivedl to dál, než, že\npoznal klávesy, a že se naučil první kousek z Cram-\nrovy školy.\nV literním umění dělal Josef dobré prospěchy.\nZvláštní náhodou to bylo, že se mu dostala do rukou již\nv osmém roku jeho stáří, výtečná díla básnické músy.\nV tom čase čítal „Nunia PompiliaiL v překladu Jana\nNejedlého, „Ábelovu Smrt,\" Komenského „Labyrint\nSvěta a Báj srdce,\" některé spisy Lafontaineovy a\njiných, jakož slyšel vypravovali o Shakespearovi,\nMozartovi, Beethovenovi, Haydnovi a o jiných\nvýtečných mužích* To bylo pro něj pravým štěstím,\nuvážíníe-li, že má mládež na venkově málo kdy příle-\nžitost, zabývati se tak záhy podobnými předměty. Mezi\nvšemi vypravovánkami se mu líbila vypravovánka o Bee-\nthovenovým Zvlášť ho zajímalo ale to, že byl Bee-\nthoven hluchý, a dětinská obraznost mu představovala\nBeethovena daleko za těmi modrými vrchy, které otčinu\njeho obkličovaly. (Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "12", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.2", "titre_corps": "Stav hudby v 18. století v Čechăch. Líčí redaktor.", "titre_sommaire": "Stav hudby v 18. století v Čechăch. Líčí redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2826, "texte": "Stav hudby v 18. století v Čechăch.\nLíčí redaktor.\nČeská vlasf nazývá se se vším právem kolébkou\nhudby. Množství slavných hudebních umělců, jež naše\nvlast zrodila, a někdejší květoucí stav hudby v Čechách\njest toho patrným důkazem a ospravedlňuje pojmeno-\nvání toto. Čeští hudebníci jsou po všech znamenitých\norkestrách evropských roztroušeni a dobyli si bud co\ninstrumentalisté, bud co skladatelově největší slávy.\nV Čechách bylo a jest až posud z části tolik obrat-\nných a výtečných hudebníků, že se i na venkově často\nv malých místech značný orkestr sestavili a mnohá těžká\ninstrumentální skladba provesti dá. V Praze ale žilo\nzvláště tak mnoho důkladných znalců a výborných hu-\ndebních umělců, že s tíží stává města, které by po-\nměrně s více hudebníky vykázati se mohlo. Nevyjímám\nani Vídeň, která hudebníky z Čech povolává ba ani Pa-\nříž samu. Mimo to jsou největší znatelové a mecenáši\nhudby ve Vídni bohatýrové z Čech a odměňují umělce\nčeskými penězi! Tyto předností musejí ještě na skvě-\nlosli získati, podotkneme-li, že jsou to dobrovolné, při-\nrozené plody přirozeného nadání a genia; k jejich zra-\nlosti přispívaly nejméně pučící síla odměny a vyzname-\nnání ! Je přirozená věc, po příčinách tohoto zjevu se\ntázati.\nNejprvnější a nejpůsoblivější je šťastné nadání a\nnáklonnost k hudebnímu umění, kteréž ku karakteru če-\nského národu připočísti se mohou. V nejmenších mě-\nstysech ano i ve vískách učí se děti zpěvu a rozlič-\nným nástrojům a bez podpory a bez zaplacení provo-\nzuje se při službách Božích z větší části od řemeslníků,\nrolníků atd. figurální hudba, kteráž ovšem dokonalou\nse nazvati nemůže, ale přec důkazů přirozených vloh\npodává. V místech, kde buďto pán stafku aneb magi-\nstrát hudebnímu umění málo pozorností věnovali, dělala\nse dobrá kostelní i světská hudha. V Praze hráli a\nhrají až podnes houslisté, kteří by v dobrých orkestrách\nmísto zaujímali mohli.\nZkušenost učí, že vlohy pro umění nejsou výhradně\ndědictvím jednoho národu a že každá země velké genie\nzrodí; avšak toliko větší počet a neustálý postup umělců\ndosvědčuje, že v národu talent a smysl pro umění\nleží. —\nNejbližší příčina květoucího stavu hudebního umění\na vzděláni tak mnohých umělců v Cechách byla nád-\nhernost služeb Božích, k nimžto hudební umění vše-\nchny své vnady propůjčiti muselo a — nad. ce pro kůr,\njižto naší hudební předkové při všech kostelích zaklá-\ndali. Již v 15. a 16. století povstala v mnohých mě-\nstech naší vlasti známá literácká bratrstva. Ušlech-\ntilý účel těchto bratrstev a jejich stanov byl %velebení\nBožích služeb zpěvem, rozšiřování zbožností a\nkřesfanskě lásky. Těmito společnostmi byl kostelní\nzpěv a hudba nejpůsoblivěji podporován. Rndolf II.,\njehožto vláda v literatuře a v dějinách umění velikou\nroli hraje, držel velmi dobře obsazenou kapellu, z Ita—\nlianů a Cechů sestávající.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "14", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.3", "titre_corps": "Slovo v čas,", "titre_sommaire": "Slovo v čas,", "signature_source": "—l—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.2", "debut_caractere": 2828, "fin_caractere_exclue": 4900, "texte": "Slovo v čas,\n\nVe schůzce jednoty přátel hudby kostelní, odbý-\nvané dne 29. prosince roku minulého, jednáno a roko-\nváno o věcech, o nichžto pro jich důležitost obšírněji\nzde promluviti zajisté od místa nebude.\nPředkem a nejprvé podal předseda jednoty zprávu\nroční, svědčící okolnosti, že jednota navzdor tomu, že\nněkolik oudů ze spolku buď vystoupilo nebo smrtí se-\nšlo, ze 324 na 341 oudův vzrostla; — dále že mi-\nnisterium vyučování dosavadní roční příspěvek 200 zl.\nna další tři léta jednotě povolilo, že počet žáků nyní\n235 činí atd. atd. Konečně přikročil výbor k návrhu,\npodanému od ředitele ústavu, p. Krejčího, a týkajícímu\nse toho, aby se pro školu varhanickou sepsala a vydala\nknížka školní. —\nPovím v krátkosti, co jsem očekával, že z tohoto\nsezení jednoty přátel hudby kostelní na světlo vyjde\nNechci zde staré rány obnovovati, řídě se zásadou, že\nčlověku málo prospěje slavná minulost, má-li bídnou\npřítomnost a budoucnost před sebou, — podotknu to-\nliko, jak se nyní mají věci, jež se předně jednoty přá-\nlel hudby kostelní a přede vším jejího výboru, a poton\npraktického života čilí působení dotčeného výboru tý\nkají. Z toho tuším jest dosti patrno, že mi tu jde pouz\no věc a nikde o osobnosti — o spravedlnost, a nikol\no nějaký zisk nebo-li užitek. Předobře vímf již napřed\nže článkem svým zde onde do vosího hnízda šfouchn1\n— než milejší mně jest nepřítel z pravdy, nežli příte\na protektor ze lži a podlízání, čehož nejouhlavnějšíii\njsem nepřítelem. Pročež co na srdci, to stůj na papíře!\nNení tomu dávno, co velmistr školy varhanicki\nproslulý Píč, v chladné lůžko k věčnému odpočiní\nuložen byl. Po smrti jeho vypsán konkurs *) za to\npříčinou, aby se místo jím zůstavené opět obsadil\nMezi kandidáty; o místo Píčem uprázdněné se přihli\nsivšími, byli mužové, jenž bud schopnosti své k tomu\ndůležitému úřadu již dávno byli získali, působivše ni\nkolik let hlahodárně na straně zvěčnělého mistra svék\n\n*) K čemu se tenkráte konkurs rozepisoval věru nevím : n\nboť v posledních tělech svého života věděl Píč dobře\nsvém nástupci, jehož důvěrným přátelům jmenoval."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5410, "texte": "Avšak mužové tito byli se svou žádostí odmrštěni a na\nmísto Píčovo dosazen člověk, který ani svou spůsobi-\nlost k vedení a řízení školy varhanické nikdy a nikde\nneosvědčil a ani tou nejmenší zásluhou o dotčený ústav\nse prokázati nemohl a posud prokázati nemůže. Než\nstalo se! — Vedié nově zvoleného ředitele školy var-\nhanické stálo zde ještě dvé podpor, za živobytí Píčova\nhorlivě účinkujících avšak i podpory tyto klesly a uči-\ntelové, ježto se o zdar a zvelebení ústavu, pro nějž\njich ředitel žil, tak upřímně byli starali, opustili dobro-\nvolně @ ?) místa svá, vidouce, že jich činnosti nyní\nmeze železné jsou položeny. — Že pod sluncem nic\nnemožného, o tom podal výbor jednoty přátel hudby\nkostelní důkazův nad míru důstatečných. Konkurs se\ntentokráte nerozepsal a uprázdněná místa učitelská se\npřece obsadila, — jak — tuto stůj. Na místo zkuše-\nných učitelův školy varhanické byli od výboru k ná-\nvrhu pana Krejčího zvoleni dva nezkušení a na duchu\nobmezení žáci, kteří, jsouce nezralí a na vědě krátko-\nzrací začátečníci pro samu neznalost věci ani nevěděli,\njak obtížné jsou povinnosti učitelské, v něž se tak lehko-\nvážně byli uvázali. Tak se tedy dva žáci, absolvo-\nvavše sotva předepsaný kurs školy varhanické, stali\nučiteli, nemajíce ani potřebných pedagogických vědo-\nmostí ani žádoucí k vyučování zkušenosti, obezřelosti\na věci znalosti. Čeho od působení takových nedouků\nočekávati lze, toho se čtenář snadno dopočte, a bu-\ndoucnost nám to v jasném světle snadno objeví. Proti\ntomuto přechmalu pozvedly mimo jiné žurnály zvláště\ntyto listy spravedlivého hlasu svého, avšak výbor se ja-\nlovými frásemi omlouval, chtěje dokazovali, že se o\nučitele jinak obejiti nemohl, s čímž se ale, kdo věc jen\nponěkud zná a jí rozumí, nikdy srovnávati nebude a\nnemůže.\nTuto okolnost jsem zde uvedl za tou příčinou,\nponěvadž jsem se domníval, výbor jednoty přá-\ntel hudby kostelní ve své schůzce se bude o to\nraditi, kterak opraviti, v cem byl pochybil, zkrátka,\nže v uvážení vezme, jakým spůsobem by v školním\nroce nejblíže příštím nedostatečné žáky, jež si nyní\nna učitele hrají, důstatečnými, obezřelými a usedlými\nmuži nahradil. Ale o tomto směru ni slova nepromlu-\nvím) i ničehož dotknuto, co by k tomuto cíli a konci\nsměřovalo — vše zůstalo při slarém ! — —\nKu konci sezení podal výbor jednotě návrh nový,\nnávrh to naskrze praktický, týkající se sepsání a vy-\ndání školní knihy pro posluchače a žáky školy varha-\nnické. Při tomto návrhu nám dlužno se pozastaviti,\nponěvadž se jím naskytuje slavnému výboru vhodná a\nvítaná snad příležitost, obecenstvu snad dokázati, že\nnyní dřivé vše dobře proskoumá, nežli k rozsudku o\ntom přikročí, Hle, mé subjektivní o věci mínění! Ře-\nditel Píč požíval co ředitel a umělec za příčinou svého\nhlubokého vzdělání hudebního, vysokých a skvělých vě-\ndomostí a slavných vlastností učitelských, všeobecné cti\na vážnosti, i byl takměř ode všech jednot a spolků hu-\ndebních za čestného ouda zvolen •— — vyznamenání,\npo němž zvěčnělý nikdy netoužil. Tento muž, seznav\nza dlouhaletého svého účinkování ve škole varhanické vše-\nstranné potřeby žákův, rok co rok jemu svěřených, se-\npsal za svého živobytí úplnou školní knihu pro poslu-\nchače školy varhanické, již témuž ústavu poslední vůlí\nsvou odkázal. S jakým osudem se dotčená knížka po-\ntkala, to ví mnohý oud výboru fak dobře jako ještě\nněkdo, já o tom prozatím pomlčím podotýkaje, že dou-\nfám pevně, že výbor tak snadno nezavrhne knížky, se-\npsané od muže, jenž celý svůj život *) tomuto odvětví\nhudebnímu věnoval, vysokým hudebním vzděláním, hlu-\nbokou zkušeností pedagogickou, četnými vědomostmi\nvšeho druhu jiné předčil, který za svého dlouhého ou-\nčinkování co ředitel a učitel ve škole varhanické vše-\ncky potřeby žákův svých dobře uvážil a který stoje na\nvejsluní umění varhanického byl zároveň zkušený, vše-\nstranně vzdělaný a upřímný učitel, laskavý a srdečný\npřítel a dobrodinec ústavu tak i svých svěřenců. Od\nsmrtí Píčovy prošla sotva dvě léta i zdá se, že výbor\npřátel hudby kostelní zároveň s Píčem pohřbil každou\nupomínku na muže, který si o vzdělání řádných varha-\nníků velikých zásluh byl vydobyl, í musíme veřejně vy-\nznali, že bychom nebyli celý ten čas ani slova o Pí-\nčovi neslyšeli a nedozvěděli, kdyby nebyl p. redaktor\ntěchto listů, chovaje v srdci svém zvláštní pietu k starci\nzvěčnělému, blahé památce jeho několik sloupců ve svém\nčasopisu věnoval. Podivuhodný zajisté vděk pro muže\nkterý celý svůj věk, všecky síly a i zdraví své žákům\na škole věnoval, archiv školy varhanické znamenitými\npracemi obohatil, celé dny vyučováním ve škole tráví—\nval, noční hodiny úlohám školním obětoval — zkrátka\nkterý pro vědy, žáky a školu žil a umřel! Úmrtí Pí-\nčovo (takže vystoupení Zvonařovo a Fórsterovo) od uči-\ntelství) zasadilo škole varhanické ránu, z níž ještě dlouhá\na dlouhá léta bude krváceti. — Tato slova pronesl jsem\nna důkaz úcty, již k zvěčnělému učiteli a příteli ve\nsvém srdci chovám. Neočekávám za to žádné pochvaly\na žádné přimlouvání od zesnulého i nežebrám živé o\nmilosti, žádaje vždy pouze to, co jsem si spravedlivě\nzasloužil.\nMámf však ještě jinou neméně důležitou příčinn,\nza nížto jsem se obšírněji o blahodárném působení ne-\nsmrtelného Píče byl zmínil a k sepsání tohoto článku\npřikročil. A poněvadž jsem si umínil, ničehož před\nsvětem netajili, povím hned, co ještě na srdci mám.\n\n*) ntístav jest má kvev a zhyne -li jednou ústav,\nzhynu í já« — několikráte ke mné Píé opakoval. Poz."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3440, "texte": "Ve zprávě, v č. 309 „Bob.\" o hlavním shromá-\nždění jednoty přátel hudby kostelní podané, stojí na\nkonci doslovně toto : „Bližší podrobnosti, provedení (totiž\nsepsání a vydání knihy pro žáky školy varhanické) se\ntýkající, ponechány jsou výboru, jemuž p. Krejčí před-\nběžný program podali má.\" Kdo mezi řádky čisti se\nnaučil, uvidí jasně, že výboru nejde o vydání knihy,\nPíčem pro žáky školy varhanické sepsané, nýbrž že\nněkterému z pánů výboru činili jest o to, vydati knihu,\nněkým jiným sestavenou. K tomu ke všemu jsem před\nněkolika týhodny od svých přátel doslechl, že prý p.\nKrejčí sám školní knížku pro žáky sepsal, již výboru\nchce předložití, aby ji tiskem vydal. Nechtěje ničehož\npřed časem ani chválili ani odsuzovali, dovoluji si je-\nnom tuto všeobecnou otázku činili: Který z učitelův\njest s potřebami svých žákův obeznalejší, učitel, jenž\ndlouhá léta pro blaho žáků ve škole působil, anebo\nten, jenž teprv před krátkým časem ku škole přiču-\nchnul ? Která kniha vyhoví lépe požadavkům žákovs.tva,\nkniha sepsaná od pedagoga, ve vyučování sešedivělého,\nanebo kniha, vyšlá z péra člověka, který se sotva rok\nvyučováním obírá ? Z toho tuším slavný výbor jednoty\npřátel hudby kostelní jasně nahlédne, kam slova má\nsměřují, i doufám, že slova ta bedlivě uváží i obezře-\nleji si bude počínali, nežli to při obsazování míst uči-\ntelských na dotčeném ústavu osvědčil. Yímf předobře,\nže pod sluncem nic dokonalého, avšak vímf také, že\npod nebem mnoho důkladného. Že kniha, již zvěčnělý\nPič po tak dlouhém lopocení svém pro potřeby žákův\nškoly varhanické byl sepsal, daleko vynikatí bude nad\nknihu, od kohokoliv a třeba i od p. Krejčího sepsa-\n'v\nuou, leží na bíledni i netřeba bližších důkazův se do-\nmáhati. Ostatně mám %a to9 ze o důkladnosti a\nsprávnosti knihy školní pro žáky skoty varhani-\ncké nemůže výbor jednoty přátel hudby kostelní\nsám o sobě roxhodnouti a to jednoduše proto,\nponěvadž ve výboru není muže, jenzby potřeby\nžáků tak dobře %nal, jako jich učitel je %náti má\na %náti musí. Jsouť ve výboru mužové, v oboru\nhudby kostelní skladbami svými proslulí, než prakti-\nckého a zkušeného varhaníka bychom tam marně hle-\ndali. Aby tedy dotčený výbor v tomto ohledu nikde\nnezavadil a si opět neškodil, ať dá knihy pro žáky školy\nvarhanické sepsané prohlédnout! a proskoumati od vý-\nboru, k tomu cíli z pp. Horáka, Iíolešovského, Maška\na Zvonaře zvlášť sestaveného, a úsudek, od mužův\ntěchto v tomto směru pronesený, budiž potom výboru\njednoty přátel hudby kostelní jediným měřítkem, dle\nněhož aby přísně před se šel, věci jest žádoucí.\nJsouť ještě jiné věci, které mé srdce tíží, než\nponechám si jich na dobu příznivější a vhodnější. Chy-\nbyl-li jsem kde, opravím a odvolám veřejně chybu svou,\nvěda, že i ten nejspravedlnější chybiti může a chybí.\nČlánek svůj poslal jsem do světa pouze za tou příči-\nnou, abych dobré věci, jíž jsem se ujal, posloužil, ne-\nmaje na zřeteli žádných jiných úmyslův, neboť mám to\nsvaté přesvědčení, že nebudu aui ředitelem ani uči-\ntelem ve škole varhanické i že v nynějším výboru je-\ndnoty přátel hudby kostelní zasedali nebudu.\nZůstanou-li slova má hlasem volajícího na pouští,\nnebude vinou mou, vždyť již mnohý rádce propadl se\nsvou nejupřímnější radou i došel na místě uznání ne-\nvděku a jiného protivenství. —\nTolik jisto jest, že se tak snadno zakřiknouti ne-\ndám, a že mínění, jež jsem tuto pronesl, neohroženě\nbudu zastávati, dokavad mne přátele neb nepřátele o\nněčem lepším nepoučí. Dixi!\n\n—l—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "15", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.4", "titre_corps": "Z Břetislavi. (Kostelní hudba. – Akademie. – M. Hauser. – Remenyi. – Opera. – Seyf. – Prošek.)", "titre_sommaire": "Z Břetislavi. (Kostelní hudba. – Akademie. – M. Hauser. – Remenyi. – Opera. – Seyf. – Prošek.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.4", "debut_caractere": 3442, "fin_caractere_exclue": 5004, "texte": "Z Břetislavi.\n(Kostelní hudba. - Akademie. - M. Hauser. -\nRemenyi. - Opera. - Seyf. - Prošek.)\nDokonávající rok skoro v každém oboru velmi\nmimořádně působil, tak že i v mém dopisování mezera\nnemalá nastala. O hudbě bych byl sice vfeličehož sdě-\nliti mohl, což mne ale tak nebádá, jako kdyby mi mo-\nžno bylo o národním počínání — podobném našim vla-\nstencům ve Vídni, psáti, čehož se ale sotva zde doč-\nr\nkám. — Úryvek ze zdejších německých novin, v Dali-\nboru č. 33, týkající se opětného provozování slavnostně\nmše našeho proslulého V. J. Veita (snad bych mohl\nříci, českého Beethovena —) mne ze spánku duševního\nprobudil. Dělal jsem si výčitky, že jsem obšírnější\nzprávy neposlal, ale upokojoval jsem se tím, že by se\npak řící mohlo: „Z Břetislavi se jen o Veitově mši\npíše.\" Abych se tomu vyhnul podotknu jen, že dojem\npři této slavnosti byl nesmírný. Chrám Páně byl obe-\ncenstvem ze všech tříd přeplněn. Pan Jiří Schariczer,\nc. k. rada zemského soudu, velký podporovatel hudby\na nemalý ctitel F. /, Veita, po slavnosti k několika\nv\nCechům pravil, že jim závidí takého ducha geniálního.\nPáně Horákova mše se 4. října, na slavnest jmenovin\nJM. císaře pána opět provozovala, též s dobrým pro-\nspěchem. Na dušičky dávalo se letos Requiem od Chc-\nrubíni-ho, mistrovská to skladba. Kromě jiných zná-\nmých skladeb jen ještě velkou mši Lindpaintnerovu po-\ndotknu, která na den všech svatých velmi zdařile pro-\nvedena byla. — Třetí akademie spolku kostelní hudby\n7. října — započala ouverturou op V. J. Veita. Ob-\nšírnější popsání této překrásné malby hudební ponechá-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 483, "texte": "vám si až po druhém přednesení, jen folik zatím, že\ntlesk a jásot byl dlouho trvající. Hlavní solo od Men-\ndelssohna — téhož čtverozpěv „Herbstlied\" a jiné dro-\nbotiny následovaly. Ve čtvrté akademii 18. listopadu\nse národnosti madarské zadost učinilo. Započalo se\nouverturou ze zpěvohry „Ilka\" od Dopplera. a k zá-\nvěrce zavzněl pochod „Rákoczy,\" pro velký orkester\nzřízen od H. Berlioze. Mezi tím slyšeli jsme „Ara-\nbesky\" od Schumanna, Bravour-Marsch od Bakodyho atd.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "15", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.5", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze živola českého umělce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze živola českého umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.5", "debut_caractere": 485, "fin_caractere_exclue": 3112, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze živola českého umělce.\n(Pokračování,)\nVše se hnalo za tímto zvláštníkem; on však byl\npřece nejpřvnější, jenž hořící mlýn dostihnul. Tu za-\nslechl volání o pomoc: letěl na to místo, kde se hlas\nozval, a brzy na to bylo ho viděti u prostřed ohně jak\nv levici housle drže v pravici bílou osobu nesl, a jak\nplášf se mu vysoko v povětří vznášel. IÍ podivení ču-\nmících přítomných, vyskočil pevným krokem se svým\nbřemenem skrze oheň rychle v před, a ztratil se v te-\nmné noci*\nv\n„Zeno ! děti!\" zvolal z blízka hlas, načež mlynář\nk hořící komoře spěchal, kdež žena jeho ležela.\nTu zbořily se trámy, a pod nimi na polo pocho-\nván klesl k zemi. Cit lidský povzbudil se nyní i\nv prsou všech zahálčivých zevlounů, a sto ruk bylo za-\nměstnáno, nešťastníka vysvoboditi.. A zase objevila se\nona podivná osoba v plamenu, pevně do pláště zaha-\nlena a opět zmizela v temné noci.\nPožár se pomocí, jež z města přišla, šťastně uha-\nsil ; mdle ležel mlynář ještě na loži, přišel pak k sobě\npo chvíli; tu zaslechlo ucho jeho veselé zvuky houslí,\nobrátil se — už se rozednilo; v lukách ležel onen\nchudák — a jemu po boku jeho žena, peřinou přikryta\na jí k nohourn její dítky. Hudec stál, na housle hraje,\npřed tímto skupením. Vycházející slunce objasnilo jeho\ntvář, již radostný tah oživovati se zdál. Několik set\nkroků dále pozorovalo přes sto svědků výjev tento.\nDávno již se zapomělo na požár v mlýně v Nu-\nslích ; málo kdo pomyslil ještě někdy na tu událost, na\nonoho podivného mnže, a o osud mlynářův a jeho ro-\ndiny se teprv nikdo nestarul. Avšak tím více zůstala\nstrašná noc v paměti pohořelých a po osmnácti letech\nnalezneme ochráněnou mlynářovu rodinu a jejího vy-\nsvoboditele opět přihromadě. Tak jak vesele a radostně\nvšichni u stolu sedí, tak veselý jest také první jarní\nden, skřivánek tetelí se, píseň svou zpívaje, v pově-\ntří, slunce rozesílá, jemně zahřívajíc, své paprsky, a\nsluncem ozářeni, pohlížejí rodiče, blaženě se usmíva-\njíce, na své syny* Otec chce svého Josefa osloviti,\npohledne na něho — ne to není Josef — patří na\ndruhého — ale kdo mu za to ručí, že to jest pravý,\ns nímž mluviti chce. — Podivnou hru hrála při těchto\ndětech příroda. Tato dvojčata jsou sobě tak podobna,\nže oba mají i tutuž blížnu na tométž místě, totiž nad\nlevým okem.\nZemský obyčej tehdá požadoval, aby všickni hoši\nv rodině stejně oblečeni byli, a u dvojčat byl stejný\nkroj nezbytný, pročež rodiče je téměř nikdy od sebe\nrozeznati nemohli. V celém domě žila toliko jedna\nosoba, která jej rozeznala, a to byl podivný hudec, jenž\nneporušeně ženu a děti z plamenu vysvobodil a od toho\nčasu v mlýně své útočiště měl.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "18", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.5", "debut_caractere": 3114, "fin_caractere_exclue": 3135, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.6", "debut_caractere": 2835, "fin_caractere_exclue": 6549, "texte": "— Výtečná virtuoska na housle, slečna Rosa d'Or\nzůstane nyní v Praze a bude jak doslýcháme, v kon-\ncertě ku prospěchu akad. ctenářskéhe spolku spoluúcin-\nkovati. Přednese! variace na české národní písně od\nM. Mildnera.\n— Hudební zkouška k národní besedě bude se\nv ueděli dne 17. t. m. odbývati. Zdatný p. Komsákův\nokestr provede nové, besedě této věnované, kusy od L. Pro-\ncházky, Lukra, llnesa, Komsáka a jiných. K besedě této\nvydala naše básnířka a budoucí redaktorka modního ča-\nsopisu ,,Lady„ sl. Ant. Korschnerová slovanské modn í\nvzory pro dámy, které, jak jsme se přesvědčili, vkusné\na elegantní jsou. Porucujeme vzorky tyto vřelé též pro\nVídenskou besedu, jakož i dárnám na venkově. Vzorky lze\ndostati v kanceláři pro překládání a opisování v hostinci\nu arcivévody Štěpána v Praze. Malované stojí 20 kr. r č.\nPrvní koncert znamenité virtuosky, sl. M. Mos-\nnerové, odbýval se v pondělí dne 7. t. m. v sále kon-\nviktském. Koncertiska provedla fantasii na anglické ná-\nrodní zpěvy pro harfu od Parish-Alwerse, pak romancí „Les\nAdieux\" — La jeune et la vieille — Les gouttes de ro-\nsée od Godefroida a konečně „Reminiscenses de Robert*'\ndle fantasie Lisztovy od koncertistky. Bylo by zbytečné,\nšířiti slov o geniální hře sl. Mosnerovy, anto jsme se ča-\nstěji juž o ní zmínili; zde toliko podotkneme, že koncer-\ntistka v tomto koncertě pravý triumf slavila. Její pianis-\nsimo je znění Eolovy harfy, její fortissimo bouřlivá vi-\nchřice a její sběhlost báječná. Slečna Mosnerová byla po\nkaždém kusu hlučnou pochvalou odměněna, a přidala na\nvšestranné přání fantasii na české národní písně,\nkdež téměř při každé začínající písni bouřlivým potleskem\ndoprovázena byla. V koncerte tomto účinkoval náš p.\nKarel Strakatý, „Ženuška\" od Jelena a staroslovanskou\npíseň „Otce můj\" přednášeje. Pan Reichl zpíval arie v če-\nštině z Borieldieuovy opery a Schubertovu píseň. Výsle-\ndek koncertu pro sl. Mosnerovou byl nad míru skvělý.\nJak doslýcháme, uspřádá slečna ještě jeden koncert v ne-\nděli dne 13. t. m. Program český tohoto koncertu jsme\nneviděli.\n— A. Dreyschock dával dne 22. prosince šestý\nsvůj koncert ve Vratislavi s neslýchaným úspěchem.\n— Hej Slované. Jak známo není nápěv k písni\ntéto český, nýbrž polský. Polský originál je „Jeszcze\nPolska nezgynela\". Text český pochází, jak se z bezpeč-\nného pramene dovídáme, od p. Tomáška, superitenden-\nta na Slovensku. Na mnohé dotazy, zdaž tato píseň za-\npověz en a jest, odpovídáme, že neznáme žádného naří-\nzení, dle něhož by píseú tato zapovězena byla.\n— Náš krajan a pianista, pan Karel Wehle zdr-\nžuje se nyní v Moskvě a účinkoval v druhém koncertě\nruské hudební společnosti. Přednášel! koncert C-Moli pro\npiano od L. Beethovena.\n— Nedávno 28. prosince 1860 dávala se Wagne-\nrova zpěvohra „Tannhauser\" ponejprv v Rotterdamu, a\nsice artistickým řízením našeho, v oboru tomto proslulého,\nJ v\nkrajana a hudebního skladatele p. Frant. Skroupa.\nZ bezpečného pramene se dovídáme, že zpěvohra tato\ns tímtéž, ano v jistém ohledu ještě s větším nadšením\npřijata byla, než Beethovenův „Fidelio.\" (Patrno tedy,\nže se směr vkusu Rotterdamských občanů více ku klas-\nsickému živlu kloní.) Netřeba teprv zvláště se zmíniti, kdo\nsi o provodění až do nejmenšího podrobná skvělé a vzorné\nnejvětší zásluhy byl získal. Sotva že se ouvertura ku\nkonci chýlila, již se strhla taková bouře potlesku, že mu-\nsel p, Škroup pokloněním se třikráte za podanou jemu\novací děkovati. Také v provození dalším zpěvohry samé\ndostalo se mu od obecenstva hlučných a jednohlasných\nvýkřiku pochvaly, v níž přede všemi ostatními nejvíce paní\nKainz-Prausová co Eližběta podílu brala. Den na to při-\nšel k němu spoluoud komité divadelního a děkoval mu\nve jménu veškerého výboru za úsilí, péci a železnou vy-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6344, "texte": "trvalost, s jakouž p. Škřoup tak zdařilé, plné 4 ho-\ndiny trvavší provození byl umožnil.\n— Cecilský spolek provozoval ve svém dru-\nhém koncertu „Stabat mater\" od G. Rossiniho, dílo,\nv němžto bez odporu světské nápěvy nad zbožnými pře-\nvahu mají. Geniální feuilletonista Jules Janin nazval skladbu\ntuto „Le joli stabat\" (krásná stabat) a to se vším prá-\nvem; neboť oplývá půvabnými myšlenkami mistrně zpra-\ncovanými; avšak dílo toto nevzbuzuje city, jakéž text vy-\njádřuje. Rossini lichotil i ve svém „Stabat\" sluchu lta-\nlianův. 0 tom svědčí zvláště 10. číslo velkolepé parti-\ntury, které, jak jistý kdtik praví, více se podobá ducha-\nplnému žertu geniálního světáka, než vroucímu výrazu\nzbožné, skroušené mysli. V skladbě této vynikají zvláště\ncharakteristické a velkolepé sbory, n př; „Eja mater\" (č. 5\nf-dur) a d-moll a effektuplné finále. Jak se praví, slo-\nžil Rossini toto „Stabat\" ve Španělích na vybídnutí pa-\nřížského bankéře Agnada. Ze sólistek vyznačily se zvláště\nslečna Brennerová a paní Procházková, roz. Schmi-\ndová, jtžto své těžké úlohy neúhonně provedly. Pan Fe k-\ntér a Eilers počínali si chvalně. Sbor vedením p. ře-\nditele Abta držel se jak náleží dobře a provedení celku\nmožná dosti zdařilým nazvati.\n— Konečně se dočkáme v Praze slovanského\nmužského zpěváckého spolku. Stanovy jsou juž\nvyhotoveny a předloží se tento týden vysokému místodr-\nžitelství k potvrzení. Týž spolek jmenuje se „Hlahol\"\na bude se nejen sborovým ale i solovým zpěvem\nzanášeli. Mimo jiné prostředky k dosažení účele svého\nbude tento spolek vypisovati ceny za nejlepší skladby\nvokální. Stanovy zhotovili pánové: J. L. Lukeš, Ferd.\nHeller, redaktor těchto listů, Fr. Pivoda, Ed.\nNápra v u í k, Lud. Procházka, Sýkora a několik\njiných.\n— Náš neúnavný skladatel, p. Leop. Zvonař pra-\ncuje nyní na velké baladě „Bradlec\" od Václ. Crhy\npro smíšený sbor a orkestr,\n— V divadle „Viktoria\" v Berlině provozovala se\nve čtvrtek dne 20, prosince nová fraška „Sen v lásce,\"\nk níž náš nadaný krajan, p. Josef Nesvadba, bývalý\nkapelník Pražského divadla, hudbu složil. Hudba je pů-\nvabná a tamnější noviny „Nat. Zeitung\" velmi chvalně\nse o ní zmiňuji.\nHudební literatura. „La grande Prome-\nnádě\" je titul klavírní skladby pro piano na 4 ruce od\nFr. Neumana, kteráž příležitost poskytuje, příjemným\nspůsobem ve škálách se cvičiti a jejžto oba party od ma-\nlých hráčů se provésti dají. Celek obsahuje 2 zpěvné\nmyšlenky a skladba je pro oba hráče brillantní a vděčná.\nSešit tento stojí 1 zl. r. čís. u Kristo fa a Kuhé.\nZ Klatov. (Zpěvácký spolek. — Kostelníhudba.\n— Akademie.) S nelíčenou radostí\nVám sdělujem, že také u nás konečně zpěvácký\nspolek není již pouhá smyšlenka, nýbrž že sku-\ntečně v žití vstoupil, čítaje něco přes 20 oudňv, kteří\nco nevidét předloží též své stanovy k vyššímu potvrzení.\nZdař Bůh! Také „čtenářský spolek\" jest v zárodku\na čítá předběžně as 40 členů, nastane tedy snad vbrzku\nzdejšímu živlu společenskému skvělejší budoucnost/ Mi-\nnulý právě slavnostný týden vánoční poskytl nám dost\npříležitosti, by jsme opětně poznali, že naše kostelní\nhudba pod ředitelstvím p. Kličky mile rozkvětá. Ne-\njen při jitřní, ale i na ostatní svátky bylymše a koledy do-\nbře provedeny, takž i na nový rok jsme byly zdárným\nprovedením krásné mše od našeho nadaného K o 1 e š o v-\nského, mile překvapeni. — Příští neděli t. j. 6. t. m.\nbude se při spoluúčinkování c. k. kapelly zde ubytovaných\nhusaru řízením kapelníka p. Klímy odbývati hudební\nakademie ve prospěch zdejší městské knihovny; vý-\nsledek Vám příště sdělíme.\nZe Slaného. (Produkce zpěv. spolku. —\nDivadelní představení.) Uchopuji se péra, abych pů-\nsobení zdejšího mladistvého spolku zpěváckého\nvylíčil a spolu posouzení podal o první veřejné produkcí,\njež na nový rok uspořádána byla. V dopisech předešlých\nopomenuto bylo, že spolek v prázdninách minulých čá-\nčtečně se zúčastnil v besedách, ježto v okolí od pp. stu-\ndujících uspořádány byly, jako v Zlonicícb, v Klobukáeh\na v Muncifaji. V den 22. listopadu světil zpěv. spolek\ndůstojným způsobem památku sv. Cecilie. Důstojný p.\nděkan P. Jos. Kubíček sloužil zpívanou mši sv. o 10. ho-\ndině a zpěváci zpívali mši vokální od G. F. Kellera, Večer\nse shromáždivše v hostinci p. Kožula, bavili se dlouho\nzpěvem a hovorem. Blížili se vánoce a na nový rok se\nchystal program, jenž v skutku má mnoho zajímavého\ndo sebe; nebol tvoří jakýsi okrouhlý celek a svědci o\nvkusu p. ředitele, jenž si tím nemalých zásluh získal.\nČeský program sestával ze 12. čísel, a to : 1. Náš\nzpěv. Sbor od H. Pally, a nikoliv od Hálka, jak udáno\nbylo. 2. Fantasie od Berra pro klarinet. 3. Slze\nvlastenky. Báseň od J. K. Tyla. 4. Dcerám č e-\n•v\nským. Sbor od Fr. Gernera (ze Záboje.) 5. Šam-\npaňská. Píseň pro bas s pianem od Graben-Hoffmanna.\n6. Granáty. Báseň od J. K. Tyla. 7. Concertino\npro flétnu cd C. M. Webra. 8«v Slovan. Sbor od Va-\nšáka, a nikoliv od Picka. 9. Šestý červenec 1415.\nPíseň pro bas s klavírem, 10. Ohlas poslední z meče\na k a 1 i ch a. Báseň. 11. Die Witterung. Komický dvou-\nzpěv s pianem od Aug. Schaffra. 12. Žežulinka. Sbor\npro mužské hlasy od Knittla. Čistý výnos věnuje se míst-\nnímu ústavu pro chudé. Začátek učiněn ve 4. hodiny sbo-\nrem překrásným od H. Pally, na nějž jsme se již tak\ndávno těšili. Zdálo se, jako by všickni zpěváci byli pro-\nniknuti slovy Dálkovými, nebof zpívali s velkým úspě-\nchem. Začátek dobrý konec mívá podobný. Taktéž sbor\n„Dcerám českým\" od Gernera dobře se hodil po dekla-\nmací „Slze vlastenky,\" jižto velmi dobře přednesla sl. M.\nJandová. Že šla slova ta od srdce, proto šla také k srdci.\nViděl jsem vlastníma očima, jak mnohá útlocitná duše sl-\nzela. „Slovan\" odVašáka se nám velmi líbil a musel\nbýti opakován. Tentýž osud potkal „Žežulinku.\" Na roz-\nhodnou zazněla píseň „Kde domov můj\" ve kvartettu. Co se\ntýče ostatních dvou básní, i ty lze s dobrým svědomím po-\nchválili. Ovšem dotčenou slečnu nikdo nepředčil. Tylovu bá-\nseň „Granáty\" byli bychom raději slyšeli v mírnějším tónu.\nPřipadlo mi to ták, jako by se byl ten pán dopálil, a chtěl nám\nvšem hodně vymluvit. Proto nám ale nikomu nenapadne,\nabychom mu upírali dobré zásluhy. Známe šlechetné jeho\nsnahy, kde se o to jedná, buditi cit národní, cit vlastenecký.\nChvalné zasluhuje p. St. Erst pro pěkné prove-\ndení „písně „Šestý červenec\" pak p. T. Rubeš s dekla-\nmací „Ohlas poslední z meče a kalicha.\" Šampaňskou\"\n\n*) Račte častěji dopisovat! Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5386, "texte": "zpíval mladý bassista p. J. Bába. Oba koncerty pro fou-\nkací nástroje se nám také líbily, ač bychom byli snad\nraději slyšeli housle nebo klavír, jak jsme proslýchali.\nPánům St. Erstovi a F. Keplerovi sluší vzdáli ve-\nřejné díky za jejich ochotnost, s jakouž nabídnutí toto\npřijmuli, onen pískal na klarinet, tento na flétnu. Nej-\nméně slušelo sem č. 11.; byloť to jako pěst na oko.\nBudoucně pozor I Než i tím se někomu zavděpil p. ředi-\ntel této zábavy, a víme dobře, každé proč má své proto.\nZ cizích osob, jež ochotně svou pomocí přispěli, jsou:\nsl. Jandová, pánové: Bába, Čejka, Erst, Fousek,\nKepler, Liehmann, Rubeš, začež jim vyslovnji sr-\ndečné díky ve jménu váženého celého posluchačstva. Ku\nkonci pak mého dnešního dopisu stňjtež zde též díky\nveškerým údům zpěv. spolku s prosbou, aby zase brzy\nnás překvapili takovou nebo aspoň podobnou zábavou.\nMy se jistě dostavíme v četném počtu. — 0 zábavě, ježto\nse v divadle odbývala na druhý svátek vánoční, sluší se\ntéž zmínili, poněvadž se v ní též někteří údové spolku\nzúčastnili, a že byla k dobrému účelu uspořádána. Po-\nvzbuzením P. Gilberta Procházky, katechety z dívčí\nškoly, hráli ochotníci veselohru „Rozervanec\" ku pro-\nspěchu chudé mládeže školní. Čistý výnos obnáší přes\n70 zl. r. č. a vynakládá se na ošacení nuzných dítek.\nUšití oděvu pro děvčata obstarají učitelky našeho privát-\nního ústavu pro odrostlé dívky se svými žákyněmi. Aby\nvydáni co možno nejtnenší bylo, vzali si někteří páni\nhudbu na starost, propůjčivše svých sil k tomuto chva-\nlitebnému skutku. Za všecky dítky, jimž se přispěním\nVaším dostane dobrodiní jakéhokoliv, děkuju já i všickni\npřátelé mládeže.\nZe Sušic. (Hudební poměry.) Těším se sr-\ndečně na budoucí ročník Dalibora, zvláště se mi líbí, že\nv naši hudební vlasti tak dobře a důtklivě staré ne-\nšvary vymetáte. I u nás jest mnoho, co by zaslu-\nhovalo, aby do veřejnosti se dostalo. Kostelní hudba\nslouží ve vůkolí tak říkaje za pořekadlo, neboť nevyve-\ndou-li kdes co v hudbě, praví se: Toť to šlo po Su-\nšičku. Kde vinu toho hledati? U diletantu, zajisté ne,\nneboť jich zde hezké množství se nalézá, ale v neteč-\nnosti a neznalosti všeho, co se ve světě děje. Z pánů\nučitelů, již hudbu zvelebovali povinni jsou, nedošli dále\nnež do Strakonic a nejdál na učitelský konkurs do Bu-\ndějovic, a což jim dle starého Vocta nevoní, nesmí se\nprovozovali, a pan ředitel kůru, zastaralý p. kantor, tan-\ncuje, jak mu pískají. I zde se založil s mnohými oběťmi\nzpěvácký spolek, a hle! i ten umírá, neboť právě\npáni učitelové se proti němu opírají, ba i členy zrazují\na odvádějí, protože v Strakonicích v preparandě za po-\nvěstně známého hrubce Štěpána žádný spolek nebyl, a\nprotože se stydí, ve spolku s jinými zpívati. Hudební\nprodukce se těžko zde dají uspořádati; neboť každému\nzvlášť aby se lichotilo, každý chce být první, chce míti\nsolo, a když toho není, rozpadne se opět vše. Dalo by\nse o tom ještě mnoho mluviti, ale já, nechtě sobě zby-\ntečných odporníků dělati, nevidím se povolánu, do veřej-\nnosti cos podati, a jiného dopisovatele zde není *).'\n\nPravdomil.\n\n*) Pište jen častěji ! Hed.\n\nV. G.\nFlorenc. Cherubíni narodil se dne 14. září 1760\nve Florencii. Při letošní zde odbývané stoleté slav-\nností jeho narození byl v chrámě Santa Croce základní\nkámen k jeho porn niku postaven, jenž blíže pomní-\nkům Michel Angela a Galileo státi bude. V Paříži nyní\ntaké se sešel výbor, jenž hodlá Cherubinimu také v Pa-\nříži posta viti pomník. Ve výboru tomto skvějí se jména\nnejslovútnějších zástupců umění hudebního , jako Auber,\nBerlioz, Carafa, Meyerbeer, Rossini a jiní.\n\nItalie. (Počet zpěváků a zpěvaček.) Itálie\nmá nyní 1730 zpěváků a zpěvaček, a sice 410 primadoň,\n330 tenorů, 280 barytonů, 160 bassistů a 50 buffonň;\npočet italských tanečnic a tanečníků je 1670; tanečnic\nprvní třídy (di rango francese) je 180; tanečnic třídy\ndruhé (di rango italiano) 220; prvních tanečníků 110,\ntanečníků a tanečnic prostřední tfidy je 970 a balletních\nmistrů 40.\nPaříž. Verdi složil novou operu „Maškarní bál\"\nkteráž se v italském divadle dávati bude. Všechna místa\npro první představení jsou již zadána. Alexandre a syn vy-\nnalezli pomocný nástroj k pianu, jejž „Annexpianem\" na-\nzvali. Týž nástroj dá se snadno přenášeti, je elegantní jako\npiano samo, nevadí nikdy co do formy ni co objemu\na přilne k pianu, jako kdyby k němu náležel. Máť klá-\nvesnici jako piano a úhoz nepožaduje velkých studií. Mezi\ntím co levice umělcova předložený kus hraje, může umě-\nlec pravicí střídavě s nohou toho neb onoho tahu pe-\ndálu se dotýkaje a varhany, flétnu, hoboj ku pomoci ve-\nzma do modulace se pustili, Annex-piano je celý or-\nkestr a hudbu k němu sází se do houslového neb bas-\nsového klíče a poskytuje té výhody, že skladbu pro celý\norkestr úplně provesti může. Nástroj tento dává se pod\nklávesnice, je 50 cent. dlouhý, 22 cent. tlustý a 52\ncent. vysoký a váží 9 kitogr. Stojí 135 franků.\n\nOprava. Aby se všemu nedorozumění předešlo, oznamujeme,\nže se náš Vídeňský dopisovatel jmenuje J aroslav\nVáclav Král a že tudiž dopis v čísle 1. z Vídně ni-\nkoliv našemu slovutnému p. J, Janu Královi připočíst i\nse nemůže.\n\nRozluštění cenní hádanky.\nTuma, Ogiňski, Mysliveček, libert, Schulhof, Ernst,\nKalivoda = Tomášek.\nVzdor omylu v tisku (Sli místo Tu) rozluštili há-\ndanku tuto v Praze: p. Josef Barák (první), p. Fr. Pi-\nvoda, p. prof. Dr. Jan Purkyně, p. Střehl. Na venkově ;\npan Hodyš c. k, adjunkt v Horažďovicích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "16", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.5", "debut_caractere": 3127, "fin_caractere_exclue": 3135, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "16", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. První operní představení t. r.", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. První operní představení t. r.", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.5", "debut_caractere": 3137, "fin_caractere_exclue": 4620, "texte": "Stavovské divadlo. První operní představení t. r.\nsestávalo z „Dinory\" od Meyerbeera. Tato se vše-\nmi možnými eíFekty silně okořeněná zpěvohra má tak málo\nhudební ceny, že nebude docela divno, když z repertoiru\nv brzkém čase zmizí. Kdyby nebyla titulní úloha tak\nvýtečně a v každém ohledu znamenitě provedena, jak zde\nod sJ. Brennerově, nedočkala by se tato slabá práce\nMeyerbeerova nikdy patnáctého provedení. PanBach-\nmann přepustil, neb snad musel přepustiti úkol dudáka\npanu Nachbauerovi na ujmu opery; neboť výtečný\numělec pan Bachmann domáhá se vždy v této komické\núloze značného potlesku, co zatím p. Nachbauer žádného\núspěchu nedosáhl, anto partii ani patřičně nazpamět neuměl.\nŠkoda, že nemohl nápověda tomuto zpěváku předzpěvo\"\nvovati. Přistupme nyní k sobotnímu představení opery\n„Upír\" (Vampyr) od Jindř. Marschnera. Tento s ne-\nobyčejnými vlohami nadaný mistr (nar. 16. srpna 1795\nv Svitavech v Sasku) žije až posud co první dvorní ka-\npelník v Hanovru. Jeho opera „Upír\" byla r. 1827 r Lip-\nsku, kde J. Marschner 5 let přebýval, ponejprv s vel-\nkým výsledkem provedena a v Německu razšířena. Mezi\nslovanským ná rodem na Dunaji rozšířena strašná\npověra, že úpír při měsíčním světle kořist hledá, by krev\nz ní vyssáii mohl, slouží opeře této za látku. Nenajdeme\nv celém hudebním oboru žádné skladby více, která tak\nhrozně a strašně na obecenstvo působí, jako tato. Vý-\ntečná hudba zpěvohry prozrazuje všude Marschneruv\nvelký talent; ž hudby vane žhavá fantasie v ústrašné"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2833, "texte": "hrůze sobě libující* Weber vylíčil hudbou velmi trefně\nromantická svá libretta; a jestli Marschner téhož skla-\ndatele právě nenápodobil, sloužil mu zajisté ua mnoha\nmístech za vzor. Doufáme, že se opera vícero představení\ndočká, a pročež podáme obšírnější zprávu o provedení vůbec\naž podruhé. Pan beneíiciant (Steinecke) byl od velmi\nčetného obecenstva vlídně přivítán a po velké arií vy-\nvolán. Díky panu Steineckovi za tak dobrou volbu.\nV pondělí dne 7. ledna bylo opakování Upíra skrze ná-\nhlé ochuravění slečny Luccové odřeknuto a zpěvohra\n„E máni\" od Ve rdi ho vložena. Pan Bachmann vy-\nnikl v titulní úloze se svým krásným orgánem, a závodil\nse slečnou Brennerovou o potlesk, jejž jim skrovné\nobeceustvo bylo poskytlo. Též p. Steinecke (Don Car-\nlos) a p. Eílers (Sylva) zasluhují pochválenu býti. E.\nČeská opera. V neděli dne 6. ledna dočkali jsme\nse druhého představení české opery. Dával! se \"ku\npříjmu kapelníka p. Ed. Tauwitze „Belisar\" od Doni-\nzettiho. Pět začátečníků vystoupilo tentokráte na je-\nvišti. Provedení bylo v celku, mírný-li soud prone-\nseme, jak náleží slušné. Totéž můžeme o sólistech říci.\nPan Podhorský (Belisar) v>niká juž nyní značně vy-\ntříbenou školou, má příjemný ale ještě ne úplně vyvinutý\nhlas a pohyboval se volně a dosti směle. Přednes jeho\n1>1 živý a výslovnost větším dílem výborná. Pan Hor-\nv á t provedl úlohu Alamíra veskrz dobře. Intonace ne-\nzdála se býti všude dosti čistá a výslovnosti scházel ja-\nzyk český. Pan Ho rvát je původem Jihoslovan a ne-\nlze tedy docela českého vyslovování od aěho ještě nyní\nžádati; avšak co není, bude zajisté v krátkém case. Pan\nHor vát prostudoval velmi pilně svůj úkol a přednes\njeho byl v lyrických místech cituplný. Oba debutanti mají\nznačné nadání, by mohli na této dráze pokracovati. SI.\nRastelliová zpívala Antonii. Její vysoký, vydatný a\nzvučný hlas požaduje ještě důkladné školy a pilného cvi-\nčení, aby jím úplně vládnouti mohla. Kolloratura a trillky\nbyly něco ostré a ne zúplna okrouhlé ; nicméně však pro-\nvedla úlohu svou s chvalným úspěchem a má pěkný talent;\nklademe slečně Rastelliové na srdce cvicení vokalisace a\nvýslovnosti. Slečna Giintherová (Irena) jest na jevišti\nposud velmi nesmělá jak ve hře i ve zpěvu. Teprv v tře-\ntím jednání v duettě s Belisarem počínala sobě mnohem\nlépe ; tón nabyl více zvuěnosti a hra počala se vyvino-\nvat. Výřečnosti pohřeševali jsme na prosto. P. Peták\n(Eutropius) nerněl tak značnou partii, aby jsme jeho 2hý\npokus bliže posuzovali. Přispěl k celku velmi chvali-\ntebně. P. Strakatý vypomůže vždy ochotně, kde toho\nzapotřebí; převzal tenkráte malou úlohu císaře Justiniana.\nVšem sólistům dostalo se hlučného povzbuzujícího po-\ntlesku* Divadlo bylo takřka přeplněno. Anto se všem\nzačátečníkům jen snad o pokus jednalo, nebudem jako\np. referent „Času\" žádné přísné, kantorské klasi-\nfikací držetí.\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "16", "page_fin": "18", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.6.2", "titre_corps": "— Výtečná virtuoska na housle, slečna Rosa d'Or", "titre_sommaire": "— Výtečná virtuoska na housle, slečna Rosa d'Or", "signature_source": "Pravdomil", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.6", "debut_caractere": 2835, "fin_caractere_exclue": 6549, "texte": "— Výtečná virtuoska na housle, slečna Rosa d'Or\nzůstane nyní v Praze a bude jak doslýcháme, v kon-\ncertě ku prospěchu akad. ctenářskéhe spolku spoluúcin-\nkovati. Přednese! variace na české národní písně od\nM. Mildnera.\n— Hudební zkouška k národní besedě bude se\nv ueděli dne 17. t. m. odbývati. Zdatný p. Komsákův\nokestr provede nové, besedě této věnované, kusy od L. Pro-\ncházky, Lukra, llnesa, Komsáka a jiných. K besedě této\nvydala naše básnířka a budoucí redaktorka modního ča-\nsopisu ,,Lady„ sl. Ant. Korschnerová slovanské modn í\nvzory pro dámy, které, jak jsme se přesvědčili, vkusné\na elegantní jsou. Porucujeme vzorky tyto vřelé též pro\nVídenskou besedu, jakož i dárnám na venkově. Vzorky lze\ndostati v kanceláři pro překládání a opisování v hostinci\nu arcivévody Štěpána v Praze. Malované stojí 20 kr. r č.\nPrvní koncert znamenité virtuosky, sl. M. Mos-\nnerové, odbýval se v pondělí dne 7. t. m. v sále kon-\nviktském. Koncertiska provedla fantasii na anglické ná-\nrodní zpěvy pro harfu od Parish-Alwerse, pak romancí „Les\nAdieux\" — La jeune et la vieille — Les gouttes de ro-\nsée od Godefroida a konečně „Reminiscenses de Robert*'\ndle fantasie Lisztovy od koncertistky. Bylo by zbytečné,\nšířiti slov o geniální hře sl. Mosnerovy, anto jsme se ča-\nstěji juž o ní zmínili; zde toliko podotkneme, že koncer-\ntistka v tomto koncertě pravý triumf slavila. Její pianis-\nsimo je znění Eolovy harfy, její fortissimo bouřlivá vi-\nchřice a její sběhlost báječná. Slečna Mosnerová byla po\nkaždém kusu hlučnou pochvalou odměněna, a přidala na\nvšestranné přání fantasii na české národní písně,\nkdež téměř při každé začínající písni bouřlivým potleskem\ndoprovázena byla. V koncerte tomto účinkoval náš p.\nKarel Strakatý, „Ženuška\" od Jelena a staroslovanskou\npíseň „Otce můj\" přednášeje. Pan Reichl zpíval arie v če-\nštině z Borieldieuovy opery a Schubertovu píseň. Výsle-\ndek koncertu pro sl. Mosnerovou byl nad míru skvělý.\nJak doslýcháme, uspřádá slečna ještě jeden koncert v ne-\nděli dne 13. t. m. Program český tohoto koncertu jsme\nneviděli.\n— A. Dreyschock dával dne 22. prosince šestý\nsvůj koncert ve Vratislavi s neslýchaným úspěchem.\n— Hej Slované. Jak známo není nápěv k písni\ntéto český, nýbrž polský. Polský originál je „Jeszcze\nPolska nezgynela\". Text český pochází, jak se z bezpeč-\nného pramene dovídáme, od p. Tomáška, superitenden-\nta na Slovensku. Na mnohé dotazy, zdaž tato píseň za-\npověz en a jest, odpovídáme, že neznáme žádného naří-\nzení, dle něhož by píseú tato zapovězena byla.\n— Náš krajan a pianista, pan Karel Wehle zdr-\nžuje se nyní v Moskvě a účinkoval v druhém koncertě\nruské hudební společnosti. Přednášel! koncert C-Moli pro\npiano od L. Beethovena.\n— Nedávno 28. prosince 1860 dávala se Wagne-\nrova zpěvohra „Tannhauser\" ponejprv v Rotterdamu, a\nsice artistickým řízením našeho, v oboru tomto proslulého,\nJ v\nkrajana a hudebního skladatele p. Frant. Skroupa.\nZ bezpečného pramene se dovídáme, že zpěvohra tato\ns tímtéž, ano v jistém ohledu ještě s větším nadšením\npřijata byla, než Beethovenův „Fidelio.\" (Patrno tedy,\nže se směr vkusu Rotterdamských občanů více ku klas-\nsickému živlu kloní.) Netřeba teprv zvláště se zmíniti, kdo\nsi o provodění až do nejmenšího podrobná skvělé a vzorné\nnejvětší zásluhy byl získal. Sotva že se ouvertura ku\nkonci chýlila, již se strhla taková bouře potlesku, že mu-\nsel p, Škroup pokloněním se třikráte za podanou jemu\novací děkovati. Také v provození dalším zpěvohry samé\ndostalo se mu od obecenstva hlučných a jednohlasných\nvýkřiku pochvaly, v níž přede všemi ostatními nejvíce paní\nKainz-Prausová co Eližběta podílu brala. Den na to při-\nšel k němu spoluoud komité divadelního a děkoval mu\nve jménu veškerého výboru za úsilí, péci a železnou vy-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6344, "texte": "trvalost, s jakouž p. Škřoup tak zdařilé, plné 4 ho-\ndiny trvavší provození byl umožnil.\n— Cecilský spolek provozoval ve svém dru-\nhém koncertu „Stabat mater\" od G. Rossiniho, dílo,\nv němžto bez odporu světské nápěvy nad zbožnými pře-\nvahu mají. Geniální feuilletonista Jules Janin nazval skladbu\ntuto „Le joli stabat\" (krásná stabat) a to se vším prá-\nvem; neboť oplývá půvabnými myšlenkami mistrně zpra-\ncovanými; avšak dílo toto nevzbuzuje city, jakéž text vy-\njádřuje. Rossini lichotil i ve svém „Stabat\" sluchu lta-\nlianův. 0 tom svědčí zvláště 10. číslo velkolepé parti-\ntury, které, jak jistý kdtik praví, více se podobá ducha-\nplnému žertu geniálního světáka, než vroucímu výrazu\nzbožné, skroušené mysli. V skladbě této vynikají zvláště\ncharakteristické a velkolepé sbory, n př; „Eja mater\" (č. 5\nf-dur) a d-moll a effektuplné finále. Jak se praví, slo-\nžil Rossini toto „Stabat\" ve Španělích na vybídnutí pa-\nřížského bankéře Agnada. Ze sólistek vyznačily se zvláště\nslečna Brennerová a paní Procházková, roz. Schmi-\ndová, jtžto své těžké úlohy neúhonně provedly. Pan Fe k-\ntér a Eilers počínali si chvalně. Sbor vedením p. ře-\nditele Abta držel se jak náleží dobře a provedení celku\nmožná dosti zdařilým nazvati.\n— Konečně se dočkáme v Praze slovanského\nmužského zpěváckého spolku. Stanovy jsou juž\nvyhotoveny a předloží se tento týden vysokému místodr-\nžitelství k potvrzení. Týž spolek jmenuje se „Hlahol\"\na bude se nejen sborovým ale i solovým zpěvem\nzanášeli. Mimo jiné prostředky k dosažení účele svého\nbude tento spolek vypisovati ceny za nejlepší skladby\nvokální. Stanovy zhotovili pánové: J. L. Lukeš, Ferd.\nHeller, redaktor těchto listů, Fr. Pivoda, Ed.\nNápra v u í k, Lud. Procházka, Sýkora a několik\njiných.\n— Náš neúnavný skladatel, p. Leop. Zvonař pra-\ncuje nyní na velké baladě „Bradlec\" od Václ. Crhy\npro smíšený sbor a orkestr,\n— V divadle „Viktoria\" v Berlině provozovala se\nve čtvrtek dne 20, prosince nová fraška „Sen v lásce,\"\nk níž náš nadaný krajan, p. Josef Nesvadba, bývalý\nkapelník Pražského divadla, hudbu složil. Hudba je pů-\nvabná a tamnější noviny „Nat. Zeitung\" velmi chvalně\nse o ní zmiňuji.\nHudební literatura. „La grande Prome-\nnádě\" je titul klavírní skladby pro piano na 4 ruce od\nFr. Neumana, kteráž příležitost poskytuje, příjemným\nspůsobem ve škálách se cvičiti a jejžto oba party od ma-\nlých hráčů se provésti dají. Celek obsahuje 2 zpěvné\nmyšlenky a skladba je pro oba hráče brillantní a vděčná.\nSešit tento stojí 1 zl. r. čís. u Kristo fa a Kuhé.\nZ Klatov. (Zpěvácký spolek. — Kostelníhudba.\n— Akademie.) S nelíčenou radostí\nVám sdělujem, že také u nás konečně zpěvácký\nspolek není již pouhá smyšlenka, nýbrž že sku-\ntečně v žití vstoupil, čítaje něco přes 20 oudňv, kteří\nco nevidét předloží též své stanovy k vyššímu potvrzení.\nZdař Bůh! Také „čtenářský spolek\" jest v zárodku\na čítá předběžně as 40 členů, nastane tedy snad vbrzku\nzdejšímu živlu společenskému skvělejší budoucnost/ Mi-\nnulý právě slavnostný týden vánoční poskytl nám dost\npříležitosti, by jsme opětně poznali, že naše kostelní\nhudba pod ředitelstvím p. Kličky mile rozkvětá. Ne-\njen při jitřní, ale i na ostatní svátky bylymše a koledy do-\nbře provedeny, takž i na nový rok jsme byly zdárným\nprovedením krásné mše od našeho nadaného K o 1 e š o v-\nského, mile překvapeni. — Příští neděli t. j. 6. t. m.\nbude se při spoluúčinkování c. k. kapelly zde ubytovaných\nhusaru řízením kapelníka p. Klímy odbývati hudební\nakademie ve prospěch zdejší městské knihovny; vý-\nsledek Vám příště sdělíme.\nZe Slaného. (Produkce zpěv. spolku. —\nDivadelní představení.) Uchopuji se péra, abych pů-\nsobení zdejšího mladistvého spolku zpěváckého\nvylíčil a spolu posouzení podal o první veřejné produkcí,\njež na nový rok uspořádána byla. V dopisech předešlých\nopomenuto bylo, že spolek v prázdninách minulých čá-\nčtečně se zúčastnil v besedách, ježto v okolí od pp. stu-\ndujících uspořádány byly, jako v Zlonicícb, v Klobukáeh\na v Muncifaji. V den 22. listopadu světil zpěv. spolek\ndůstojným způsobem památku sv. Cecilie. Důstojný p.\nděkan P. Jos. Kubíček sloužil zpívanou mši sv. o 10. ho-\ndině a zpěváci zpívali mši vokální od G. F. Kellera, Večer\nse shromáždivše v hostinci p. Kožula, bavili se dlouho\nzpěvem a hovorem. Blížili se vánoce a na nový rok se\nchystal program, jenž v skutku má mnoho zajímavého\ndo sebe; nebol tvoří jakýsi okrouhlý celek a svědci o\nvkusu p. ředitele, jenž si tím nemalých zásluh získal.\nČeský program sestával ze 12. čísel, a to : 1. Náš\nzpěv. Sbor od H. Pally, a nikoliv od Hálka, jak udáno\nbylo. 2. Fantasie od Berra pro klarinet. 3. Slze\nvlastenky. Báseň od J. K. Tyla. 4. Dcerám č e-\n•v\nským. Sbor od Fr. Gernera (ze Záboje.) 5. Šam-\npaňská. Píseň pro bas s pianem od Graben-Hoffmanna.\n6. Granáty. Báseň od J. K. Tyla. 7. Concertino\npro flétnu cd C. M. Webra. 8«v Slovan. Sbor od Va-\nšáka, a nikoliv od Picka. 9. Šestý červenec 1415.\nPíseň pro bas s klavírem, 10. Ohlas poslední z meče\na k a 1 i ch a. Báseň. 11. Die Witterung. Komický dvou-\nzpěv s pianem od Aug. Schaffra. 12. Žežulinka. Sbor\npro mužské hlasy od Knittla. Čistý výnos věnuje se míst-\nnímu ústavu pro chudé. Začátek učiněn ve 4. hodiny sbo-\nrem překrásným od H. Pally, na nějž jsme se již tak\ndávno těšili. Zdálo se, jako by všickni zpěváci byli pro-\nniknuti slovy Dálkovými, nebof zpívali s velkým úspě-\nchem. Začátek dobrý konec mívá podobný. Taktéž sbor\n„Dcerám českým\" od Gernera dobře se hodil po dekla-\nmací „Slze vlastenky,\" jižto velmi dobře přednesla sl. M.\nJandová. Že šla slova ta od srdce, proto šla také k srdci.\nViděl jsem vlastníma očima, jak mnohá útlocitná duše sl-\nzela. „Slovan\" odVašáka se nám velmi líbil a musel\nbýti opakován. Tentýž osud potkal „Žežulinku.\" Na roz-\nhodnou zazněla píseň „Kde domov můj\" ve kvartettu. Co se\ntýče ostatních dvou básní, i ty lze s dobrým svědomím po-\nchválili. Ovšem dotčenou slečnu nikdo nepředčil. Tylovu bá-\nseň „Granáty\" byli bychom raději slyšeli v mírnějším tónu.\nPřipadlo mi to ták, jako by se byl ten pán dopálil, a chtěl nám\nvšem hodně vymluvit. Proto nám ale nikomu nenapadne,\nabychom mu upírali dobré zásluhy. Známe šlechetné jeho\nsnahy, kde se o to jedná, buditi cit národní, cit vlastenecký.\nChvalné zasluhuje p. St. Erst pro pěkné prove-\ndení „písně „Šestý červenec\" pak p. T. Rubeš s dekla-\nmací „Ohlas poslední z meče a kalicha.\" Šampaňskou\"\n\n*) Račte častěji dopisovat! Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3078, "texte": "zpíval mladý bassista p. J. Bába. Oba koncerty pro fou-\nkací nástroje se nám také líbily, ač bychom byli snad\nraději slyšeli housle nebo klavír, jak jsme proslýchali.\nPánům St. Erstovi a F. Keplerovi sluší vzdáli ve-\nřejné díky za jejich ochotnost, s jakouž nabídnutí toto\npřijmuli, onen pískal na klarinet, tento na flétnu. Nej-\nméně slušelo sem č. 11.; byloť to jako pěst na oko.\nBudoucně pozor I Než i tím se někomu zavděpil p. ředi-\ntel této zábavy, a víme dobře, každé proč má své proto.\nZ cizích osob, jež ochotně svou pomocí přispěli, jsou:\nsl. Jandová, pánové: Bába, Čejka, Erst, Fousek,\nKepler, Liehmann, Rubeš, začež jim vyslovnji sr-\ndečné díky ve jménu váženého celého posluchačstva. Ku\nkonci pak mého dnešního dopisu stňjtež zde též díky\nveškerým údům zpěv. spolku s prosbou, aby zase brzy\nnás překvapili takovou nebo aspoň podobnou zábavou.\nMy se jistě dostavíme v četném počtu. — 0 zábavě, ježto\nse v divadle odbývala na druhý svátek vánoční, sluší se\ntéž zmínili, poněvadž se v ní též někteří údové spolku\nzúčastnili, a že byla k dobrému účelu uspořádána. Po-\nvzbuzením P. Gilberta Procházky, katechety z dívčí\nškoly, hráli ochotníci veselohru „Rozervanec\" ku pro-\nspěchu chudé mládeže školní. Čistý výnos obnáší přes\n70 zl. r. č. a vynakládá se na ošacení nuzných dítek.\nUšití oděvu pro děvčata obstarají učitelky našeho privát-\nního ústavu pro odrostlé dívky se svými žákyněmi. Aby\nvydáni co možno nejtnenší bylo, vzali si někteří páni\nhudbu na starost, propůjčivše svých sil k tomuto chva-\nlitebnému skutku. Za všecky dítky, jimž se přispěním\nVaším dostane dobrodiní jakéhokoliv, děkuju já i všickni\npřátelé mládeže.\nZe Sušic. (Hudební poměry.) Těším se sr-\ndečně na budoucí ročník Dalibora, zvláště se mi líbí, že\nv naši hudební vlasti tak dobře a důtklivě staré ne-\nšvary vymetáte. I u nás jest mnoho, co by zaslu-\nhovalo, aby do veřejnosti se dostalo. Kostelní hudba\nslouží ve vůkolí tak říkaje za pořekadlo, neboť nevyve-\ndou-li kdes co v hudbě, praví se: Toť to šlo po Su-\nšičku. Kde vinu toho hledati? U diletantu, zajisté ne,\nneboť jich zde hezké množství se nalézá, ale v neteč-\nnosti a neznalosti všeho, co se ve světě děje. Z pánů\nučitelů, již hudbu zvelebovali povinni jsou, nedošli dále\nnež do Strakonic a nejdál na učitelský konkurs do Bu-\ndějovic, a což jim dle starého Vocta nevoní, nesmí se\nprovozovali, a pan ředitel kůru, zastaralý p. kantor, tan-\ncuje, jak mu pískají. I zde se založil s mnohými oběťmi\nzpěvácký spolek, a hle! i ten umírá, neboť právě\npáni učitelové se proti němu opírají, ba i členy zrazují\na odvádějí, protože v Strakonicích v preparandě za po-\nvěstně známého hrubce Štěpána žádný spolek nebyl, a\nprotože se stydí, ve spolku s jinými zpívati. Hudební\nprodukce se těžko zde dají uspořádati; neboť každému\nzvlášť aby se lichotilo, každý chce být první, chce míti\nsolo, a když toho není, rozpadne se opět vše. Dalo by\nse o tom ještě mnoho mluviti, ale já, nechtě sobě zby-\ntečných odporníků dělati, nevidím se povolánu, do veřej-\nnosti cos podati, a jiného dopisovatele zde není *).'\n\nPravdomil.\n\n*) Pište jen častěji ! Hed."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "18", "page_fin": "18", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.6.3", "titre_corps": "Florenc. Cherubíni narodil se dne 14. září 1760", "titre_sommaire": "Florenc. Cherubíni narodil se dne 14. září 1760", "signature_source": "V. G", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.8", "debut_caractere": 3080, "fin_caractere_exclue": 3556, "texte": "V. G.\nFlorenc. Cherubíni narodil se dne 14. září 1760\nve Florencii. Při letošní zde odbývané stoleté slav-\nností jeho narození byl v chrámě Santa Croce základní\nkámen k jeho porn niku postaven, jenž blíže pomní-\nkům Michel Angela a Galileo státi bude. V Paříži nyní\ntaké se sešel výbor, jenž hodlá Cherubinimu také v Pa-\nříži posta viti pomník. Ve výboru tomto skvějí se jména\nnejslovútnějších zástupců umění hudebního , jako Auber,\nBerlioz, Carafa, Meyerbeer, Rossini a jiní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "18", "page_fin": "18", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.6.4", "titre_corps": "Italie. (Počet zpěváků a zpěvaček.) Itálie", "titre_sommaire": "Italie. (Počet zpěváků a zpěvaček.) Itálie", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.8", "debut_caractere": 3558, "fin_caractere_exclue": 4861, "texte": "Italie. (Počet zpěváků a zpěvaček.) Itálie\nmá nyní 1730 zpěváků a zpěvaček, a sice 410 primadoň,\n330 tenorů, 280 barytonů, 160 bassistů a 50 buffonň;\npočet italských tanečnic a tanečníků je 1670; tanečnic\nprvní třídy (di rango francese) je 180; tanečnic třídy\ndruhé (di rango italiano) 220; prvních tanečníků 110,\ntanečníků a tanečnic prostřední tfidy je 970 a balletních\nmistrů 40.\nPaříž. Verdi složil novou operu „Maškarní bál\"\nkteráž se v italském divadle dávati bude. Všechna místa\npro první představení jsou již zadána. Alexandre a syn vy-\nnalezli pomocný nástroj k pianu, jejž „Annexpianem\" na-\nzvali. Týž nástroj dá se snadno přenášeti, je elegantní jako\npiano samo, nevadí nikdy co do formy ni co objemu\na přilne k pianu, jako kdyby k němu náležel. Máť klá-\nvesnici jako piano a úhoz nepožaduje velkých studií. Mezi\ntím co levice umělcova předložený kus hraje, může umě-\nlec pravicí střídavě s nohou toho neb onoho tahu pe-\ndálu se dotýkaje a varhany, flétnu, hoboj ku pomoci ve-\nzma do modulace se pustili, Annex-piano je celý or-\nkestr a hudbu k němu sází se do houslového neb bas-\nsového klíče a poskytuje té výhody, že skladbu pro celý\norkestr úplně provesti může. Nástroj tento dává se pod\nklávesnice, je 50 cent. dlouhý, 22 cent. tlustý a 52\ncent. vysoký a váží 9 kitogr. Stojí 135 franků."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "18", "page_fin": "18", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.6.5", "titre_corps": "Oprava. Aby se všemu nedorozumění předešlo, oznamujeme,", "titre_sommaire": "Oprava. Aby se všemu nedorozumění předešlo, oznamujeme,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.8", "debut_caractere": 4863, "fin_caractere_exclue": 5085, "texte": "Oprava. Aby se všemu nedorozumění předešlo, oznamujeme,\nže se náš Vídeňský dopisovatel jmenuje J aroslav\nVáclav Král a že tudiž dopis v čísle 1. z Vídně ni-\nkoliv našemu slovutnému p. J, Janu Královi připočíst i\nse nemůže."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "18", "page_fin": "18", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.6.6", "titre_corps": "Rozluštění cenní hádanky.", "titre_sommaire": "Rozluštění cenní hádanky.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.8", "debut_caractere": 5087, "fin_caractere_exclue": 5386, "texte": "Rozluštění cenní hádanky.\nTuma, Ogiňski, Mysliveček, libert, Schulhof, Ernst,\nKalivoda = Tomášek.\nVzdor omylu v tisku (Sli místo Tu) rozluštili há-\ndanku tuto v Praze: p. Josef Barák (první), p. Fr. Pi-\nvoda, p. prof. Dr. Jan Purkyně, p. Střehl. Na venkově ;\npan Hodyš c. k, adjunkt v Horažďovicích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "18", "page_fin": "18", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.8", "debut_caractere": 5388, "fin_caractere_exclue": 5947, "texte": "Listárna.\nPanu B. v Merk. Zaznamenali jsme Vás co pul-\nletního předplatitele na rok 1861 a 70 kr. zůstane zby-\ntek. Loňského Dalibora Vám později obstaráme* —- Panu\nBř. v K. R. Mše F není pohotově, vyberte si jinou v té\nceně. — Panu V. K. v Ch. Bývalý nakladatel p. Veit\nprý Vám „Slavíka\" zaslal. Ptejte se na postě. — Panu\ndop. v Klatovech. Insert stojí 1 zl. 62 k. r. c. Na mnohé\nreklamace stran praemie (rekvie od L. Zvonaře) na r.\n1860 odpovídáme, že je juž vyrytá a že ji bývalý na-\nkladatel p. R. Veit tento měsíc všem loňským p.\npředplatitelům rozešle."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.1", "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nSe zpěvem to šlo dobře. Brzy zpívával na kruchtě,\nobdivoval (jak umí venkovský hoch obdivovali), pana\nučitele, když si zasednul k varhanům a začal šlapati\npedály ; divil se basovému klíči a přál si, kdyby se\nmohl naučit troubiti na „principál.\" To přání se mu však\nnevyplnilo. Rodiče mu řekli, žerná na trubku slabá prsa,\nže se může ale učiti na housle. Josef byl spokojen.\nDostal od strejčka hezky polakované německé honsle a\nvláčel je sebou od té doby každé odpůldne do školy.\nHudba mu „šla dobře do hlavy.\" Pan učitel mu\nfjrzy dovolil, aby směl na kruchtu chodili a tam pro-\nzatím „statistu\" dělat; t. j. aby směl jen do not se dí-\nvat. To byla dobrá methoda: neboť se tak nováčkové\n(íudební „osmělovali,\" cvičili sluch, a připravovali se\npro příští spoluúčinkování. Než učení tohoto starého,\nvýborného učitele nepožíval dlouho. Pan učitel byl pře-\nožeň na jiné místo a do Kublovské školy se dostal\njný, svědomitý a pořádný učitel E . . . . I ten vyučo-\n;al v hudbě se vší horlivostí a dbal na pořádnou ko-\ntelní hudbu. Dělával vždy ob jednu neděli figurální\n(iši od Tučka, Wintra, Vogla, Kulky a jak se dále\ny hudební hvězdy jedenácté velikosti jmenují, a při-\nťžoval své učně k tomu, aby se při provedení zúčast-\novali. První zkoušku v solovém zpěvu přestál Josef\npd tím 'učitelem ve mši pro vánoční čas. Mše ta bývá\nalovic latinská a polovic česká. Hned v „Kyrie\" při—\na koleda: „Ej věc divná, neslýchaná\" se staro-\nivnou notou, a ta byla Josefovi přidělena. Tato me-\nidie má pro něho tu důležitost', že ji našel 20 let po-\nJěji v českém kancionálu s poznámkou, že jest velmi\narodávná a že na ní pozoruje nyní známky českého\n)ěvu za pohanských dob. Všecko další hudební cvi-\níí jeho záleželo od té doby nejvíce v tom, že zpí-\ntval v kostele „diškant,\" a že odhrával ve škole malé\n>usky na housle, které mu p. učitel do „partýsky\"\ntpsal. Doma se cvičil ve pískání na flétnu s „pěti\nklapkami,\" a když chtěl p. učitel sestaviti orchestr, který\nv\nměl o „Řehoři\" malé vojsko školní po vsi voditi, mu-\nsil se učili také 11a klaririet a na lesní roh.\nHlavní touhou ale malého Josefa byl klavír. Jeho\nstrýc Frýbert měl ovšem malý klavichord; neodhodlal se\nale nikdy k tomu, aby ho na něj učil. Odbýval jeho\nprosbu : „ty to nebudeš nikdy potřebovat. Nauč se do-\nbře na flétnu ; staneš—li se vojákem, bude ti to dobré.\"\nNež „sídlo nechtělo v pytli zůstat.\" Josef se přikrá-\ndal ku klavíru kde jen mohl a shledával si na něm\nakordy. První, který mu pod ruku přišel, byl kvartsekst-\nakord j c e, akord to, pro který od svého pozdějšího\nmistra Píce často důtku dostával. K noíám pro kla-\nvír si pomohl tak, jak ten vesnický kantor, který by\nbyl měl rád výtečná díla klasických básníků, a když je\nnemohl dostati, si zasednul a sám si je složil. Josef\nměl duetto pro housle a upravil si kus první části pro\nklavír a to drnkával, jak často se ku klavíru dotřel.\nTeprvé v 13. roku došla jeho touha vyplnění a začal\nse učit na piano. Než nepřízeň a žárlivost z jisté strany\npřekazily brzy další učení. Nepřivedl to dál, než, že\npoznal klávesy, a že se naučil první kousek z Cram-\nrovy školy.\nV literním umění dělal Josef dobré prospěchy.\nZvláštní náhodou to bylo, že se mu dostala do rukou již\nv osmém roku jeho stáří, výtečná díla básnické músy.\nV tom čase čítal „Nunia PompiliaiL v překladu Jana\nNejedlého, „Ábelovu Smrt,\" Komenského „Labyrint\nSvěta a Báj srdce,\" některé spisy Lafontaineovy a\njiných, jakož slyšel vypravovali o Shakespearovi,\nMozartovi, Beethovenovi, Haydnovi a o jiných\nvýtečných mužích* To bylo pro něj pravým štěstím,\nuvážíníe-li, že má mládež na venkově málo kdy příle-\nžitost, zabývati se tak záhy podobnými předměty. Mezi\nvšemi vypravovánkami se mu líbila vypravovánka o Bee-\nthovenovým Zvlášť ho zajímalo ale to, že byl Bee-\nthoven hluchý, a dětinská obraznost mu představovala\nBeethovena daleko za těmi modrými vrchy, které otčinu\njeho obkličovaly. (Pokračování.)"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.2", "texte": "Stav hudby v 18. století v Čechăch.\nLíčí redaktor.\nČeská vlasf nazývá se se vším právem kolébkou\nhudby. Množství slavných hudebních umělců, jež naše\nvlast zrodila, a někdejší květoucí stav hudby v Čechách\njest toho patrným důkazem a ospravedlňuje pojmeno-\nvání toto. Čeští hudebníci jsou po všech znamenitých\norkestrách evropských roztroušeni a dobyli si bud co\ninstrumentalisté, bud co skladatelově největší slávy.\nV Čechách bylo a jest až posud z části tolik obrat-\nných a výtečných hudebníků, že se i na venkově často\nv malých místech značný orkestr sestavili a mnohá těžká\ninstrumentální skladba provesti dá. V Praze ale žilo\nzvláště tak mnoho důkladných znalců a výborných hu-\ndebních umělců, že s tíží stává města, které by po-\nměrně s více hudebníky vykázati se mohlo. Nevyjímám\nani Vídeň, která hudebníky z Čech povolává ba ani Pa-\nříž samu. Mimo to jsou největší znatelové a mecenáši\nhudby ve Vídni bohatýrové z Čech a odměňují umělce\nčeskými penězi! Tyto předností musejí ještě na skvě-\nlosli získati, podotkneme-li, že jsou to dobrovolné, při-\nrozené plody přirozeného nadání a genia; k jejich zra-\nlosti přispívaly nejméně pučící síla odměny a vyzname-\nnání ! Je přirozená věc, po příčinách tohoto zjevu se\ntázati.\nNejprvnější a nejpůsoblivější je šťastné nadání a\nnáklonnost k hudebnímu umění, kteréž ku karakteru če-\nského národu připočísti se mohou. V nejmenších mě-\nstysech ano i ve vískách učí se děti zpěvu a rozlič-\nným nástrojům a bez podpory a bez zaplacení provo-\nzuje se při službách Božích z větší části od řemeslníků,\nrolníků atd. figurální hudba, kteráž ovšem dokonalou\nse nazvati nemůže, ale přec důkazů přirozených vloh\npodává. V místech, kde buďto pán stafku aneb magi-\nstrát hudebnímu umění málo pozorností věnovali, dělala\nse dobrá kostelní i světská hudha. V Praze hráli a\nhrají až podnes houslisté, kteří by v dobrých orkestrách\nmísto zaujímali mohli.\nZkušenost učí, že vlohy pro umění nejsou výhradně\ndědictvím jednoho národu a že každá země velké genie\nzrodí; avšak toliko větší počet a neustálý postup umělců\ndosvědčuje, že v národu talent a smysl pro umění\nleží. —\nNejbližší příčina květoucího stavu hudebního umění\na vzděláni tak mnohých umělců v Cechách byla nád-\nhernost služeb Božích, k nimžto hudební umění vše-\nchny své vnady propůjčiti muselo a — nad. ce pro kůr,\njižto naší hudební předkové při všech kostelích zaklá-\ndali. Již v 15. a 16. století povstala v mnohých mě-\nstech naší vlasti známá literácká bratrstva. Ušlech-\ntilý účel těchto bratrstev a jejich stanov byl %velebení\nBožích služeb zpěvem, rozšiřování zbožností a\nkřesfanskě lásky. Těmito společnostmi byl kostelní\nzpěv a hudba nejpůsoblivěji podporován. Rndolf II.,\njehožto vláda v literatuře a v dějinách umění velikou\nroli hraje, držel velmi dobře obsazenou kapellu, z Ita—\nlianů a Cechů sestávající.\n(Pokračování.)\n\nSlovo v čas,\n\nVe schůzce jednoty přátel hudby kostelní, odbý-\nvané dne 29. prosince roku minulého, jednáno a roko-\nváno o věcech, o nichžto pro jich důležitost obšírněji\nzde promluviti zajisté od místa nebude.\nPředkem a nejprvé podal předseda jednoty zprávu\nroční, svědčící okolnosti, že jednota navzdor tomu, že\nněkolik oudů ze spolku buď vystoupilo nebo smrtí se-\nšlo, ze 324 na 341 oudův vzrostla; — dále že mi-\nnisterium vyučování dosavadní roční příspěvek 200 zl.\nna další tři léta jednotě povolilo, že počet žáků nyní\n235 činí atd. atd. Konečně přikročil výbor k návrhu,\npodanému od ředitele ústavu, p. Krejčího, a týkajícímu\nse toho, aby se pro školu varhanickou sepsala a vydala\nknížka školní. —\nPovím v krátkosti, co jsem očekával, že z tohoto\nsezení jednoty přátel hudby kostelní na světlo vyjde\nNechci zde staré rány obnovovati, řídě se zásadou, že\nčlověku málo prospěje slavná minulost, má-li bídnou\npřítomnost a budoucnost před sebou, — podotknu to-\nliko, jak se nyní mají věci, jež se předně jednoty přá-\nlel hudby kostelní a přede vším jejího výboru, a poton\npraktického života čilí působení dotčeného výboru tý\nkají. Z toho tuším jest dosti patrno, že mi tu jde pouz\no věc a nikde o osobnosti — o spravedlnost, a nikol\no nějaký zisk nebo-li užitek. Předobře vímf již napřed\nže článkem svým zde onde do vosího hnízda šfouchn1\n— než milejší mně jest nepřítel z pravdy, nežli příte\na protektor ze lži a podlízání, čehož nejouhlavnějšíii\njsem nepřítelem. Pročež co na srdci, to stůj na papíře!\nNení tomu dávno, co velmistr školy varhanicki\nproslulý Píč, v chladné lůžko k věčnému odpočiní\nuložen byl. Po smrti jeho vypsán konkurs *) za to\npříčinou, aby se místo jím zůstavené opět obsadil\nMezi kandidáty; o místo Píčem uprázdněné se přihli\nsivšími, byli mužové, jenž bud schopnosti své k tomu\ndůležitému úřadu již dávno byli získali, působivše ni\nkolik let hlahodárně na straně zvěčnělého mistra svék\n\n*) K čemu se tenkráte konkurs rozepisoval věru nevím : n\nboť v posledních tělech svého života věděl Píč dobře\nsvém nástupci, jehož důvěrným přátelům jmenoval."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.3", "texte": "Avšak mužové tito byli se svou žádostí odmrštěni a na\nmísto Píčovo dosazen člověk, který ani svou spůsobi-\nlost k vedení a řízení školy varhanické nikdy a nikde\nneosvědčil a ani tou nejmenší zásluhou o dotčený ústav\nse prokázati nemohl a posud prokázati nemůže. Než\nstalo se! — Vedié nově zvoleného ředitele školy var-\nhanické stálo zde ještě dvé podpor, za živobytí Píčova\nhorlivě účinkujících avšak i podpory tyto klesly a uči-\ntelové, ježto se o zdar a zvelebení ústavu, pro nějž\njich ředitel žil, tak upřímně byli starali, opustili dobro-\nvolně @ ?) místa svá, vidouce, že jich činnosti nyní\nmeze železné jsou položeny. — Že pod sluncem nic\nnemožného, o tom podal výbor jednoty přátel hudby\nkostelní důkazův nad míru důstatečných. Konkurs se\ntentokráte nerozepsal a uprázdněná místa učitelská se\npřece obsadila, — jak — tuto stůj. Na místo zkuše-\nných učitelův školy varhanické byli od výboru k ná-\nvrhu pana Krejčího zvoleni dva nezkušení a na duchu\nobmezení žáci, kteří, jsouce nezralí a na vědě krátko-\nzrací začátečníci pro samu neznalost věci ani nevěděli,\njak obtížné jsou povinnosti učitelské, v něž se tak lehko-\nvážně byli uvázali. Tak se tedy dva žáci, absolvo-\nvavše sotva předepsaný kurs školy varhanické, stali\nučiteli, nemajíce ani potřebných pedagogických vědo-\nmostí ani žádoucí k vyučování zkušenosti, obezřelosti\na věci znalosti. Čeho od působení takových nedouků\nočekávati lze, toho se čtenář snadno dopočte, a bu-\ndoucnost nám to v jasném světle snadno objeví. Proti\ntomuto přechmalu pozvedly mimo jiné žurnály zvláště\ntyto listy spravedlivého hlasu svého, avšak výbor se ja-\nlovými frásemi omlouval, chtěje dokazovali, že se o\nučitele jinak obejiti nemohl, s čímž se ale, kdo věc jen\nponěkud zná a jí rozumí, nikdy srovnávati nebude a\nnemůže.\nTuto okolnost jsem zde uvedl za tou příčinou,\nponěvadž jsem se domníval, výbor jednoty přá-\ntel hudby kostelní ve své schůzce se bude o to\nraditi, kterak opraviti, v cem byl pochybil, zkrátka,\nže v uvážení vezme, jakým spůsobem by v školním\nroce nejblíže příštím nedostatečné žáky, jež si nyní\nna učitele hrají, důstatečnými, obezřelými a usedlými\nmuži nahradil. Ale o tomto směru ni slova nepromlu-\nvím) i ničehož dotknuto, co by k tomuto cíli a konci\nsměřovalo — vše zůstalo při slarém ! — —\nKu konci sezení podal výbor jednotě návrh nový,\nnávrh to naskrze praktický, týkající se sepsání a vy-\ndání školní knihy pro posluchače a žáky školy varha-\nnické. Při tomto návrhu nám dlužno se pozastaviti,\nponěvadž se jím naskytuje slavnému výboru vhodná a\nvítaná snad příležitost, obecenstvu snad dokázati, že\nnyní dřivé vše dobře proskoumá, nežli k rozsudku o\ntom přikročí, Hle, mé subjektivní o věci mínění! Ře-\nditel Píč požíval co ředitel a umělec za příčinou svého\nhlubokého vzdělání hudebního, vysokých a skvělých vě-\ndomostí a slavných vlastností učitelských, všeobecné cti\na vážnosti, i byl takměř ode všech jednot a spolků hu-\ndebních za čestného ouda zvolen •— — vyznamenání,\npo němž zvěčnělý nikdy netoužil. Tento muž, seznav\nza dlouhaletého svého účinkování ve škole varhanické vše-\nstranné potřeby žákův, rok co rok jemu svěřených, se-\npsal za svého živobytí úplnou školní knihu pro poslu-\nchače školy varhanické, již témuž ústavu poslední vůlí\nsvou odkázal. S jakým osudem se dotčená knížka po-\ntkala, to ví mnohý oud výboru fak dobře jako ještě\nněkdo, já o tom prozatím pomlčím podotýkaje, že dou-\nfám pevně, že výbor tak snadno nezavrhne knížky, se-\npsané od muže, jenž celý svůj život *) tomuto odvětví\nhudebnímu věnoval, vysokým hudebním vzděláním, hlu-\nbokou zkušeností pedagogickou, četnými vědomostmi\nvšeho druhu jiné předčil, který za svého dlouhého ou-\nčinkování co ředitel a učitel ve škole varhanické vše-\ncky potřeby žákův svých dobře uvážil a který stoje na\nvejsluní umění varhanického byl zároveň zkušený, vše-\nstranně vzdělaný a upřímný učitel, laskavý a srdečný\npřítel a dobrodinec ústavu tak i svých svěřenců. Od\nsmrtí Píčovy prošla sotva dvě léta i zdá se, že výbor\npřátel hudby kostelní zároveň s Píčem pohřbil každou\nupomínku na muže, který si o vzdělání řádných varha-\nníků velikých zásluh byl vydobyl, í musíme veřejně vy-\nznali, že bychom nebyli celý ten čas ani slova o Pí-\nčovi neslyšeli a nedozvěděli, kdyby nebyl p. redaktor\ntěchto listů, chovaje v srdci svém zvláštní pietu k starci\nzvěčnělému, blahé památce jeho několik sloupců ve svém\nčasopisu věnoval. Podivuhodný zajisté vděk pro muže\nkterý celý svůj věk, všecky síly a i zdraví své žákům\na škole věnoval, archiv školy varhanické znamenitými\npracemi obohatil, celé dny vyučováním ve škole tráví—\nval, noční hodiny úlohám školním obětoval — zkrátka\nkterý pro vědy, žáky a školu žil a umřel! Úmrtí Pí-\nčovo (takže vystoupení Zvonařovo a Fórsterovo) od uči-\ntelství) zasadilo škole varhanické ránu, z níž ještě dlouhá\na dlouhá léta bude krváceti. — Tato slova pronesl jsem\nna důkaz úcty, již k zvěčnělému učiteli a příteli ve\nsvém srdci chovám. Neočekávám za to žádné pochvaly\na žádné přimlouvání od zesnulého i nežebrám živé o\nmilosti, žádaje vždy pouze to, co jsem si spravedlivě\nzasloužil.\nMámf však ještě jinou neméně důležitou příčinn,\nza nížto jsem se obšírněji o blahodárném působení ne-\nsmrtelného Píče byl zmínil a k sepsání tohoto článku\npřikročil. A poněvadž jsem si umínil, ničehož před\nsvětem netajili, povím hned, co ještě na srdci mám.\n\n*) ntístav jest má kvev a zhyne -li jednou ústav,\nzhynu í já« — několikráte ke mné Píé opakoval. Poz."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.4", "texte": "Ve zprávě, v č. 309 „Bob.\" o hlavním shromá-\nždění jednoty přátel hudby kostelní podané, stojí na\nkonci doslovně toto : „Bližší podrobnosti, provedení (totiž\nsepsání a vydání knihy pro žáky školy varhanické) se\ntýkající, ponechány jsou výboru, jemuž p. Krejčí před-\nběžný program podali má.\" Kdo mezi řádky čisti se\nnaučil, uvidí jasně, že výboru nejde o vydání knihy,\nPíčem pro žáky školy varhanické sepsané, nýbrž že\nněkterému z pánů výboru činili jest o to, vydati knihu,\nněkým jiným sestavenou. K tomu ke všemu jsem před\nněkolika týhodny od svých přátel doslechl, že prý p.\nKrejčí sám školní knížku pro žáky sepsal, již výboru\nchce předložití, aby ji tiskem vydal. Nechtěje ničehož\npřed časem ani chválili ani odsuzovali, dovoluji si je-\nnom tuto všeobecnou otázku činili: Který z učitelův\njest s potřebami svých žákův obeznalejší, učitel, jenž\ndlouhá léta pro blaho žáků ve škole působil, anebo\nten, jenž teprv před krátkým časem ku škole přiču-\nchnul ? Která kniha vyhoví lépe požadavkům žákovs.tva,\nkniha sepsaná od pedagoga, ve vyučování sešedivělého,\nanebo kniha, vyšlá z péra člověka, který se sotva rok\nvyučováním obírá ? Z toho tuším slavný výbor jednoty\npřátel hudby kostelní jasně nahlédne, kam slova má\nsměřují, i doufám, že slova ta bedlivě uváží i obezře-\nleji si bude počínali, nežli to při obsazování míst uči-\ntelských na dotčeném ústavu osvědčil. Yímf předobře,\nže pod sluncem nic dokonalého, avšak vímf také, že\npod nebem mnoho důkladného. Že kniha, již zvěčnělý\nPič po tak dlouhém lopocení svém pro potřeby žákův\nškoly varhanické byl sepsal, daleko vynikatí bude nad\nknihu, od kohokoliv a třeba i od p. Krejčího sepsa-\n'v\nuou, leží na bíledni i netřeba bližších důkazův se do-\nmáhati. Ostatně mám %a to9 ze o důkladnosti a\nsprávnosti knihy školní pro žáky skoty varhani-\ncké nemůže výbor jednoty přátel hudby kostelní\nsám o sobě roxhodnouti a to jednoduše proto,\nponěvadž ve výboru není muže, jenzby potřeby\nžáků tak dobře %nal, jako jich učitel je %náti má\na %náti musí. Jsouť ve výboru mužové, v oboru\nhudby kostelní skladbami svými proslulí, než prakti-\nckého a zkušeného varhaníka bychom tam marně hle-\ndali. Aby tedy dotčený výbor v tomto ohledu nikde\nnezavadil a si opět neškodil, ať dá knihy pro žáky školy\nvarhanické sepsané prohlédnout! a proskoumati od vý-\nboru, k tomu cíli z pp. Horáka, Iíolešovského, Maška\na Zvonaře zvlášť sestaveného, a úsudek, od mužův\ntěchto v tomto směru pronesený, budiž potom výboru\njednoty přátel hudby kostelní jediným měřítkem, dle\nněhož aby přísně před se šel, věci jest žádoucí.\nJsouť ještě jiné věci, které mé srdce tíží, než\nponechám si jich na dobu příznivější a vhodnější. Chy-\nbyl-li jsem kde, opravím a odvolám veřejně chybu svou,\nvěda, že i ten nejspravedlnější chybiti může a chybí.\nČlánek svůj poslal jsem do světa pouze za tou příči-\nnou, abych dobré věci, jíž jsem se ujal, posloužil, ne-\nmaje na zřeteli žádných jiných úmyslův, neboť mám to\nsvaté přesvědčení, že nebudu aui ředitelem ani uči-\ntelem ve škole varhanické i že v nynějším výboru je-\ndnoty přátel hudby kostelní zasedali nebudu.\nZůstanou-li slova má hlasem volajícího na pouští,\nnebude vinou mou, vždyť již mnohý rádce propadl se\nsvou nejupřímnější radou i došel na místě uznání ne-\nvděku a jiného protivenství. —\nTolik jisto jest, že se tak snadno zakřiknouti ne-\ndám, a že mínění, jež jsem tuto pronesl, neohroženě\nbudu zastávati, dokavad mne přátele neb nepřátele o\nněčem lepším nepoučí. Dixi!\n\n—l—\n\nZ Břetislavi.\n(Kostelní hudba. - Akademie. - M. Hauser. -\nRemenyi. - Opera. - Seyf. - Prošek.)\nDokonávající rok skoro v každém oboru velmi\nmimořádně působil, tak že i v mém dopisování mezera\nnemalá nastala. O hudbě bych byl sice vfeličehož sdě-\nliti mohl, což mne ale tak nebádá, jako kdyby mi mo-\nžno bylo o národním počínání — podobném našim vla-\nstencům ve Vídni, psáti, čehož se ale sotva zde doč-\nr\nkám. — Úryvek ze zdejších německých novin, v Dali-\nboru č. 33, týkající se opětného provozování slavnostně\nmše našeho proslulého V. J. Veita (snad bych mohl\nříci, českého Beethovena —) mne ze spánku duševního\nprobudil. Dělal jsem si výčitky, že jsem obšírnější\nzprávy neposlal, ale upokojoval jsem se tím, že by se\npak řící mohlo: „Z Břetislavi se jen o Veitově mši\npíše.\" Abych se tomu vyhnul podotknu jen, že dojem\npři této slavnosti byl nesmírný. Chrám Páně byl obe-\ncenstvem ze všech tříd přeplněn. Pan Jiří Schariczer,\nc. k. rada zemského soudu, velký podporovatel hudby\na nemalý ctitel F. /, Veita, po slavnosti k několika\nv\nCechům pravil, že jim závidí takého ducha geniálního.\nPáně Horákova mše se 4. října, na slavnest jmenovin\nJM. císaře pána opět provozovala, též s dobrým pro-\nspěchem. Na dušičky dávalo se letos Requiem od Chc-\nrubíni-ho, mistrovská to skladba. Kromě jiných zná-\nmých skladeb jen ještě velkou mši Lindpaintnerovu po-\ndotknu, která na den všech svatých velmi zdařile pro-\nvedena byla. — Třetí akademie spolku kostelní hudby\n7. října — započala ouverturou op V. J. Veita. Ob-\nšírnější popsání této překrásné malby hudební ponechá-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.5", "texte": "vám si až po druhém přednesení, jen folik zatím, že\ntlesk a jásot byl dlouho trvající. Hlavní solo od Men-\ndelssohna — téhož čtverozpěv „Herbstlied\" a jiné dro-\nbotiny následovaly. Ve čtvrté akademii 18. listopadu\nse národnosti madarské zadost učinilo. Započalo se\nouverturou ze zpěvohry „Ilka\" od Dopplera. a k zá-\nvěrce zavzněl pochod „Rákoczy,\" pro velký orkester\nzřízen od H. Berlioze. Mezi tím slyšeli jsme „Ara-\nbesky\" od Schumanna, Bravour-Marsch od Bakodyho atd.\n(Dokončení.)\n\nMysliveček.\nVýjev ze živola českého umělce.\n(Pokračování,)\nVše se hnalo za tímto zvláštníkem; on však byl\npřece nejpřvnější, jenž hořící mlýn dostihnul. Tu za-\nslechl volání o pomoc: letěl na to místo, kde se hlas\nozval, a brzy na to bylo ho viděti u prostřed ohně jak\nv levici housle drže v pravici bílou osobu nesl, a jak\nplášf se mu vysoko v povětří vznášel. IÍ podivení ču-\nmících přítomných, vyskočil pevným krokem se svým\nbřemenem skrze oheň rychle v před, a ztratil se v te-\nmné noci*\nv\n„Zeno ! děti!\" zvolal z blízka hlas, načež mlynář\nk hořící komoře spěchal, kdež žena jeho ležela.\nTu zbořily se trámy, a pod nimi na polo pocho-\nván klesl k zemi. Cit lidský povzbudil se nyní i\nv prsou všech zahálčivých zevlounů, a sto ruk bylo za-\nměstnáno, nešťastníka vysvoboditi.. A zase objevila se\nona podivná osoba v plamenu, pevně do pláště zaha-\nlena a opět zmizela v temné noci.\nPožár se pomocí, jež z města přišla, šťastně uha-\nsil ; mdle ležel mlynář ještě na loži, přišel pak k sobě\npo chvíli; tu zaslechlo ucho jeho veselé zvuky houslí,\nobrátil se — už se rozednilo; v lukách ležel onen\nchudák — a jemu po boku jeho žena, peřinou přikryta\na jí k nohourn její dítky. Hudec stál, na housle hraje,\npřed tímto skupením. Vycházející slunce objasnilo jeho\ntvář, již radostný tah oživovati se zdál. Několik set\nkroků dále pozorovalo přes sto svědků výjev tento.\nDávno již se zapomělo na požár v mlýně v Nu-\nslích ; málo kdo pomyslil ještě někdy na tu událost, na\nonoho podivného mnže, a o osud mlynářův a jeho ro-\ndiny se teprv nikdo nestarul. Avšak tím více zůstala\nstrašná noc v paměti pohořelých a po osmnácti letech\nnalezneme ochráněnou mlynářovu rodinu a jejího vy-\nsvoboditele opět přihromadě. Tak jak vesele a radostně\nvšichni u stolu sedí, tak veselý jest také první jarní\nden, skřivánek tetelí se, píseň svou zpívaje, v pově-\ntří, slunce rozesílá, jemně zahřívajíc, své paprsky, a\nsluncem ozářeni, pohlížejí rodiče, blaženě se usmíva-\njíce, na své syny* Otec chce svého Josefa osloviti,\npohledne na něho — ne to není Josef — patří na\ndruhého — ale kdo mu za to ručí, že to jest pravý,\ns nímž mluviti chce. — Podivnou hru hrála při těchto\ndětech příroda. Tato dvojčata jsou sobě tak podobna,\nže oba mají i tutuž blížnu na tométž místě, totiž nad\nlevým okem.\nZemský obyčej tehdá požadoval, aby všickni hoši\nv rodině stejně oblečeni byli, a u dvojčat byl stejný\nkroj nezbytný, pročež rodiče je téměř nikdy od sebe\nrozeznati nemohli. V celém domě žila toliko jedna\nosoba, která jej rozeznala, a to byl podivný hudec, jenž\nneporušeně ženu a děti z plamenu vysvobodil a od toho\nčasu v mlýně své útočiště měl.\n(Pokračování.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. První operní představení t. r.\nsestávalo z „Dinory\" od Meyerbeera. Tato se vše-\nmi možnými eíFekty silně okořeněná zpěvohra má tak málo\nhudební ceny, že nebude docela divno, když z repertoiru\nv brzkém čase zmizí. Kdyby nebyla titulní úloha tak\nvýtečně a v každém ohledu znamenitě provedena, jak zde\nod sJ. Brennerově, nedočkala by se tato slabá práce\nMeyerbeerova nikdy patnáctého provedení. PanBach-\nmann přepustil, neb snad musel přepustiti úkol dudáka\npanu Nachbauerovi na ujmu opery; neboť výtečný\numělec pan Bachmann domáhá se vždy v této komické\núloze značného potlesku, co zatím p. Nachbauer žádného\núspěchu nedosáhl, anto partii ani patřičně nazpamět neuměl.\nŠkoda, že nemohl nápověda tomuto zpěváku předzpěvo\"\nvovati. Přistupme nyní k sobotnímu představení opery\n„Upír\" (Vampyr) od Jindř. Marschnera. Tento s ne-\nobyčejnými vlohami nadaný mistr (nar. 16. srpna 1795\nv Svitavech v Sasku) žije až posud co první dvorní ka-\npelník v Hanovru. Jeho opera „Upír\" byla r. 1827 r Lip-\nsku, kde J. Marschner 5 let přebýval, ponejprv s vel-\nkým výsledkem provedena a v Německu razšířena. Mezi\nslovanským ná rodem na Dunaji rozšířena strašná\npověra, že úpír při měsíčním světle kořist hledá, by krev\nz ní vyssáii mohl, slouží opeře této za látku. Nenajdeme\nv celém hudebním oboru žádné skladby více, která tak\nhrozně a strašně na obecenstvo působí, jako tato. Vý-\ntečná hudba zpěvohry prozrazuje všude Marschneruv\nvelký talent; ž hudby vane žhavá fantasie v ústrašné"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.6", "texte": "hrůze sobě libující* Weber vylíčil hudbou velmi trefně\nromantická svá libretta; a jestli Marschner téhož skla-\ndatele právě nenápodobil, sloužil mu zajisté ua mnoha\nmístech za vzor. Doufáme, že se opera vícero představení\ndočká, a pročež podáme obšírnější zprávu o provedení vůbec\naž podruhé. Pan beneíiciant (Steinecke) byl od velmi\nčetného obecenstva vlídně přivítán a po velké arií vy-\nvolán. Díky panu Steineckovi za tak dobrou volbu.\nV pondělí dne 7. ledna bylo opakování Upíra skrze ná-\nhlé ochuravění slečny Luccové odřeknuto a zpěvohra\n„E máni\" od Ve rdi ho vložena. Pan Bachmann vy-\nnikl v titulní úloze se svým krásným orgánem, a závodil\nse slečnou Brennerovou o potlesk, jejž jim skrovné\nobeceustvo bylo poskytlo. Též p. Steinecke (Don Car-\nlos) a p. Eílers (Sylva) zasluhují pochválenu býti. E.\nČeská opera. V neděli dne 6. ledna dočkali jsme\nse druhého představení české opery. Dával! se \"ku\npříjmu kapelníka p. Ed. Tauwitze „Belisar\" od Doni-\nzettiho. Pět začátečníků vystoupilo tentokráte na je-\nvišti. Provedení bylo v celku, mírný-li soud prone-\nseme, jak náleží slušné. Totéž můžeme o sólistech říci.\nPan Podhorský (Belisar) v>niká juž nyní značně vy-\ntříbenou školou, má příjemný ale ještě ne úplně vyvinutý\nhlas a pohyboval se volně a dosti směle. Přednes jeho\n1>1 živý a výslovnost větším dílem výborná. Pan Hor-\nv á t provedl úlohu Alamíra veskrz dobře. Intonace ne-\nzdála se býti všude dosti čistá a výslovnosti scházel ja-\nzyk český. Pan Ho rvát je původem Jihoslovan a ne-\nlze tedy docela českého vyslovování od aěho ještě nyní\nžádati; avšak co není, bude zajisté v krátkém case. Pan\nHor vát prostudoval velmi pilně svůj úkol a přednes\njeho byl v lyrických místech cituplný. Oba debutanti mají\nznačné nadání, by mohli na této dráze pokracovati. SI.\nRastelliová zpívala Antonii. Její vysoký, vydatný a\nzvučný hlas požaduje ještě důkladné školy a pilného cvi-\nčení, aby jím úplně vládnouti mohla. Kolloratura a trillky\nbyly něco ostré a ne zúplna okrouhlé ; nicméně však pro-\nvedla úlohu svou s chvalným úspěchem a má pěkný talent;\nklademe slečně Rastelliové na srdce cvicení vokalisace a\nvýslovnosti. Slečna Giintherová (Irena) jest na jevišti\nposud velmi nesmělá jak ve hře i ve zpěvu. Teprv v tře-\ntím jednání v duettě s Belisarem počínala sobě mnohem\nlépe ; tón nabyl více zvuěnosti a hra počala se vyvino-\nvat. Výřečnosti pohřeševali jsme na prosto. P. Peták\n(Eutropius) nerněl tak značnou partii, aby jsme jeho 2hý\npokus bliže posuzovali. Přispěl k celku velmi chvali-\ntebně. P. Strakatý vypomůže vždy ochotně, kde toho\nzapotřebí; převzal tenkráte malou úlohu císaře Justiniana.\nVšem sólistům dostalo se hlučného povzbuzujícího po-\ntlesku* Divadlo bylo takřka přeplněno. Anto se všem\nzačátečníkům jen snad o pokus jednalo, nebudem jako\np. referent „Času\" žádné přísné, kantorské klasi-\nfikací držetí.\n\nE.\n\n— Výtečná virtuoska na housle, slečna Rosa d'Or\nzůstane nyní v Praze a bude jak doslýcháme, v kon-\ncertě ku prospěchu akad. ctenářskéhe spolku spoluúcin-\nkovati. Přednese! variace na české národní písně od\nM. Mildnera.\n— Hudební zkouška k národní besedě bude se\nv ueděli dne 17. t. m. odbývati. Zdatný p. Komsákův\nokestr provede nové, besedě této věnované, kusy od L. Pro-\ncházky, Lukra, llnesa, Komsáka a jiných. K besedě této\nvydala naše básnířka a budoucí redaktorka modního ča-\nsopisu ,,Lady„ sl. Ant. Korschnerová slovanské modn í\nvzory pro dámy, které, jak jsme se přesvědčili, vkusné\na elegantní jsou. Porucujeme vzorky tyto vřelé též pro\nVídenskou besedu, jakož i dárnám na venkově. Vzorky lze\ndostati v kanceláři pro překládání a opisování v hostinci\nu arcivévody Štěpána v Praze. Malované stojí 20 kr. r č.\nPrvní koncert znamenité virtuosky, sl. M. Mos-\nnerové, odbýval se v pondělí dne 7. t. m. v sále kon-\nviktském. Koncertiska provedla fantasii na anglické ná-\nrodní zpěvy pro harfu od Parish-Alwerse, pak romancí „Les\nAdieux\" — La jeune et la vieille — Les gouttes de ro-\nsée od Godefroida a konečně „Reminiscenses de Robert*'\ndle fantasie Lisztovy od koncertistky. Bylo by zbytečné,\nšířiti slov o geniální hře sl. Mosnerovy, anto jsme se ča-\nstěji juž o ní zmínili; zde toliko podotkneme, že koncer-\ntistka v tomto koncertě pravý triumf slavila. Její pianis-\nsimo je znění Eolovy harfy, její fortissimo bouřlivá vi-\nchřice a její sběhlost báječná. Slečna Mosnerová byla po\nkaždém kusu hlučnou pochvalou odměněna, a přidala na\nvšestranné přání fantasii na české národní písně,\nkdež téměř při každé začínající písni bouřlivým potleskem\ndoprovázena byla. V koncerte tomto účinkoval náš p.\nKarel Strakatý, „Ženuška\" od Jelena a staroslovanskou\npíseň „Otce můj\" přednášeje. Pan Reichl zpíval arie v če-\nštině z Borieldieuovy opery a Schubertovu píseň. Výsle-\ndek koncertu pro sl. Mosnerovou byl nad míru skvělý.\nJak doslýcháme, uspřádá slečna ještě jeden koncert v ne-\nděli dne 13. t. m. Program český tohoto koncertu jsme\nneviděli.\n— A. Dreyschock dával dne 22. prosince šestý\nsvůj koncert ve Vratislavi s neslýchaným úspěchem.\n— Hej Slované. Jak známo není nápěv k písni\ntéto český, nýbrž polský. Polský originál je „Jeszcze\nPolska nezgynela\". Text český pochází, jak se z bezpeč-\nného pramene dovídáme, od p. Tomáška, superitenden-\nta na Slovensku. Na mnohé dotazy, zdaž tato píseň za-\npověz en a jest, odpovídáme, že neznáme žádného naří-\nzení, dle něhož by píseú tato zapovězena byla.\n— Náš krajan a pianista, pan Karel Wehle zdr-\nžuje se nyní v Moskvě a účinkoval v druhém koncertě\nruské hudební společnosti. Přednášel! koncert C-Moli pro\npiano od L. Beethovena.\n— Nedávno 28. prosince 1860 dávala se Wagne-\nrova zpěvohra „Tannhauser\" ponejprv v Rotterdamu, a\nsice artistickým řízením našeho, v oboru tomto proslulého,\nJ v\nkrajana a hudebního skladatele p. Frant. Skroupa.\nZ bezpečného pramene se dovídáme, že zpěvohra tato\ns tímtéž, ano v jistém ohledu ještě s větším nadšením\npřijata byla, než Beethovenův „Fidelio.\" (Patrno tedy,\nže se směr vkusu Rotterdamských občanů více ku klas-\nsickému živlu kloní.) Netřeba teprv zvláště se zmíniti, kdo\nsi o provodění až do nejmenšího podrobná skvělé a vzorné\nnejvětší zásluhy byl získal. Sotva že se ouvertura ku\nkonci chýlila, již se strhla taková bouře potlesku, že mu-\nsel p, Škroup pokloněním se třikráte za podanou jemu\novací děkovati. Také v provození dalším zpěvohry samé\ndostalo se mu od obecenstva hlučných a jednohlasných\nvýkřiku pochvaly, v níž přede všemi ostatními nejvíce paní\nKainz-Prausová co Eližběta podílu brala. Den na to při-\nšel k němu spoluoud komité divadelního a děkoval mu\nve jménu veškerého výboru za úsilí, péci a železnou vy-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.7", "texte": "trvalost, s jakouž p. Škřoup tak zdařilé, plné 4 ho-\ndiny trvavší provození byl umožnil.\n— Cecilský spolek provozoval ve svém dru-\nhém koncertu „Stabat mater\" od G. Rossiniho, dílo,\nv němžto bez odporu světské nápěvy nad zbožnými pře-\nvahu mají. Geniální feuilletonista Jules Janin nazval skladbu\ntuto „Le joli stabat\" (krásná stabat) a to se vším prá-\nvem; neboť oplývá půvabnými myšlenkami mistrně zpra-\ncovanými; avšak dílo toto nevzbuzuje city, jakéž text vy-\njádřuje. Rossini lichotil i ve svém „Stabat\" sluchu lta-\nlianův. 0 tom svědčí zvláště 10. číslo velkolepé parti-\ntury, které, jak jistý kdtik praví, více se podobá ducha-\nplnému žertu geniálního světáka, než vroucímu výrazu\nzbožné, skroušené mysli. V skladbě této vynikají zvláště\ncharakteristické a velkolepé sbory, n př; „Eja mater\" (č. 5\nf-dur) a d-moll a effektuplné finále. Jak se praví, slo-\nžil Rossini toto „Stabat\" ve Španělích na vybídnutí pa-\nřížského bankéře Agnada. Ze sólistek vyznačily se zvláště\nslečna Brennerová a paní Procházková, roz. Schmi-\ndová, jtžto své těžké úlohy neúhonně provedly. Pan Fe k-\ntér a Eilers počínali si chvalně. Sbor vedením p. ře-\nditele Abta držel se jak náleží dobře a provedení celku\nmožná dosti zdařilým nazvati.\n— Konečně se dočkáme v Praze slovanského\nmužského zpěváckého spolku. Stanovy jsou juž\nvyhotoveny a předloží se tento týden vysokému místodr-\nžitelství k potvrzení. Týž spolek jmenuje se „Hlahol\"\na bude se nejen sborovým ale i solovým zpěvem\nzanášeli. Mimo jiné prostředky k dosažení účele svého\nbude tento spolek vypisovati ceny za nejlepší skladby\nvokální. Stanovy zhotovili pánové: J. L. Lukeš, Ferd.\nHeller, redaktor těchto listů, Fr. Pivoda, Ed.\nNápra v u í k, Lud. Procházka, Sýkora a několik\njiných.\n— Náš neúnavný skladatel, p. Leop. Zvonař pra-\ncuje nyní na velké baladě „Bradlec\" od Václ. Crhy\npro smíšený sbor a orkestr,\n— V divadle „Viktoria\" v Berlině provozovala se\nve čtvrtek dne 20, prosince nová fraška „Sen v lásce,\"\nk níž náš nadaný krajan, p. Josef Nesvadba, bývalý\nkapelník Pražského divadla, hudbu složil. Hudba je pů-\nvabná a tamnější noviny „Nat. Zeitung\" velmi chvalně\nse o ní zmiňuji.\nHudební literatura. „La grande Prome-\nnádě\" je titul klavírní skladby pro piano na 4 ruce od\nFr. Neumana, kteráž příležitost poskytuje, příjemným\nspůsobem ve škálách se cvičiti a jejžto oba party od ma-\nlých hráčů se provésti dají. Celek obsahuje 2 zpěvné\nmyšlenky a skladba je pro oba hráče brillantní a vděčná.\nSešit tento stojí 1 zl. r. čís. u Kristo fa a Kuhé.\nZ Klatov. (Zpěvácký spolek. — Kostelníhudba.\n— Akademie.) S nelíčenou radostí\nVám sdělujem, že také u nás konečně zpěvácký\nspolek není již pouhá smyšlenka, nýbrž že sku-\ntečně v žití vstoupil, čítaje něco přes 20 oudňv, kteří\nco nevidét předloží též své stanovy k vyššímu potvrzení.\nZdař Bůh! Také „čtenářský spolek\" jest v zárodku\na čítá předběžně as 40 členů, nastane tedy snad vbrzku\nzdejšímu živlu společenskému skvělejší budoucnost/ Mi-\nnulý právě slavnostný týden vánoční poskytl nám dost\npříležitosti, by jsme opětně poznali, že naše kostelní\nhudba pod ředitelstvím p. Kličky mile rozkvětá. Ne-\njen při jitřní, ale i na ostatní svátky bylymše a koledy do-\nbře provedeny, takž i na nový rok jsme byly zdárným\nprovedením krásné mše od našeho nadaného K o 1 e š o v-\nského, mile překvapeni. — Příští neděli t. j. 6. t. m.\nbude se při spoluúčinkování c. k. kapelly zde ubytovaných\nhusaru řízením kapelníka p. Klímy odbývati hudební\nakademie ve prospěch zdejší městské knihovny; vý-\nsledek Vám příště sdělíme.\nZe Slaného. (Produkce zpěv. spolku. —\nDivadelní představení.) Uchopuji se péra, abych pů-\nsobení zdejšího mladistvého spolku zpěváckého\nvylíčil a spolu posouzení podal o první veřejné produkcí,\njež na nový rok uspořádána byla. V dopisech předešlých\nopomenuto bylo, že spolek v prázdninách minulých čá-\nčtečně se zúčastnil v besedách, ježto v okolí od pp. stu-\ndujících uspořádány byly, jako v Zlonicícb, v Klobukáeh\na v Muncifaji. V den 22. listopadu světil zpěv. spolek\ndůstojným způsobem památku sv. Cecilie. Důstojný p.\nděkan P. Jos. Kubíček sloužil zpívanou mši sv. o 10. ho-\ndině a zpěváci zpívali mši vokální od G. F. Kellera, Večer\nse shromáždivše v hostinci p. Kožula, bavili se dlouho\nzpěvem a hovorem. Blížili se vánoce a na nový rok se\nchystal program, jenž v skutku má mnoho zajímavého\ndo sebe; nebol tvoří jakýsi okrouhlý celek a svědci o\nvkusu p. ředitele, jenž si tím nemalých zásluh získal.\nČeský program sestával ze 12. čísel, a to : 1. Náš\nzpěv. Sbor od H. Pally, a nikoliv od Hálka, jak udáno\nbylo. 2. Fantasie od Berra pro klarinet. 3. Slze\nvlastenky. Báseň od J. K. Tyla. 4. Dcerám č e-\n•v\nským. Sbor od Fr. Gernera (ze Záboje.) 5. Šam-\npaňská. Píseň pro bas s pianem od Graben-Hoffmanna.\n6. Granáty. Báseň od J. K. Tyla. 7. Concertino\npro flétnu cd C. M. Webra. 8«v Slovan. Sbor od Va-\nšáka, a nikoliv od Picka. 9. Šestý červenec 1415.\nPíseň pro bas s klavírem, 10. Ohlas poslední z meče\na k a 1 i ch a. Báseň. 11. Die Witterung. Komický dvou-\nzpěv s pianem od Aug. Schaffra. 12. Žežulinka. Sbor\npro mužské hlasy od Knittla. Čistý výnos věnuje se míst-\nnímu ústavu pro chudé. Začátek učiněn ve 4. hodiny sbo-\nrem překrásným od H. Pally, na nějž jsme se již tak\ndávno těšili. Zdálo se, jako by všickni zpěváci byli pro-\nniknuti slovy Dálkovými, nebof zpívali s velkým úspě-\nchem. Začátek dobrý konec mívá podobný. Taktéž sbor\n„Dcerám českým\" od Gernera dobře se hodil po dekla-\nmací „Slze vlastenky,\" jižto velmi dobře přednesla sl. M.\nJandová. Že šla slova ta od srdce, proto šla také k srdci.\nViděl jsem vlastníma očima, jak mnohá útlocitná duše sl-\nzela. „Slovan\" odVašáka se nám velmi líbil a musel\nbýti opakován. Tentýž osud potkal „Žežulinku.\" Na roz-\nhodnou zazněla píseň „Kde domov můj\" ve kvartettu. Co se\ntýče ostatních dvou básní, i ty lze s dobrým svědomím po-\nchválili. Ovšem dotčenou slečnu nikdo nepředčil. Tylovu bá-\nseň „Granáty\" byli bychom raději slyšeli v mírnějším tónu.\nPřipadlo mi to ták, jako by se byl ten pán dopálil, a chtěl nám\nvšem hodně vymluvit. Proto nám ale nikomu nenapadne,\nabychom mu upírali dobré zásluhy. Známe šlechetné jeho\nsnahy, kde se o to jedná, buditi cit národní, cit vlastenecký.\nChvalné zasluhuje p. St. Erst pro pěkné prove-\ndení „písně „Šestý červenec\" pak p. T. Rubeš s dekla-\nmací „Ohlas poslední z meče a kalicha.\" Šampaňskou\"\n\n*) Račte častěji dopisovat! Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610110-01.1.8", "texte": "zpíval mladý bassista p. J. Bába. Oba koncerty pro fou-\nkací nástroje se nám také líbily, ač bychom byli snad\nraději slyšeli housle nebo klavír, jak jsme proslýchali.\nPánům St. Erstovi a F. Keplerovi sluší vzdáli ve-\nřejné díky za jejich ochotnost, s jakouž nabídnutí toto\npřijmuli, onen pískal na klarinet, tento na flétnu. Nej-\nméně slušelo sem č. 11.; byloť to jako pěst na oko.\nBudoucně pozor I Než i tím se někomu zavděpil p. ředi-\ntel této zábavy, a víme dobře, každé proč má své proto.\nZ cizích osob, jež ochotně svou pomocí přispěli, jsou:\nsl. Jandová, pánové: Bába, Čejka, Erst, Fousek,\nKepler, Liehmann, Rubeš, začež jim vyslovnji sr-\ndečné díky ve jménu váženého celého posluchačstva. Ku\nkonci pak mého dnešního dopisu stňjtež zde též díky\nveškerým údům zpěv. spolku s prosbou, aby zase brzy\nnás překvapili takovou nebo aspoň podobnou zábavou.\nMy se jistě dostavíme v četném počtu. — 0 zábavě, ježto\nse v divadle odbývala na druhý svátek vánoční, sluší se\ntéž zmínili, poněvadž se v ní též někteří údové spolku\nzúčastnili, a že byla k dobrému účelu uspořádána. Po-\nvzbuzením P. Gilberta Procházky, katechety z dívčí\nškoly, hráli ochotníci veselohru „Rozervanec\" ku pro-\nspěchu chudé mládeže školní. Čistý výnos obnáší přes\n70 zl. r. č. a vynakládá se na ošacení nuzných dítek.\nUšití oděvu pro děvčata obstarají učitelky našeho privát-\nního ústavu pro odrostlé dívky se svými žákyněmi. Aby\nvydáni co možno nejtnenší bylo, vzali si někteří páni\nhudbu na starost, propůjčivše svých sil k tomuto chva-\nlitebnému skutku. Za všecky dítky, jimž se přispěním\nVaším dostane dobrodiní jakéhokoliv, děkuju já i všickni\npřátelé mládeže.\nZe Sušic. (Hudební poměry.) Těším se sr-\ndečně na budoucí ročník Dalibora, zvláště se mi líbí, že\nv naši hudební vlasti tak dobře a důtklivě staré ne-\nšvary vymetáte. I u nás jest mnoho, co by zaslu-\nhovalo, aby do veřejnosti se dostalo. Kostelní hudba\nslouží ve vůkolí tak říkaje za pořekadlo, neboť nevyve-\ndou-li kdes co v hudbě, praví se: Toť to šlo po Su-\nšičku. Kde vinu toho hledati? U diletantu, zajisté ne,\nneboť jich zde hezké množství se nalézá, ale v neteč-\nnosti a neznalosti všeho, co se ve světě děje. Z pánů\nučitelů, již hudbu zvelebovali povinni jsou, nedošli dále\nnež do Strakonic a nejdál na učitelský konkurs do Bu-\ndějovic, a což jim dle starého Vocta nevoní, nesmí se\nprovozovali, a pan ředitel kůru, zastaralý p. kantor, tan-\ncuje, jak mu pískají. I zde se založil s mnohými oběťmi\nzpěvácký spolek, a hle! i ten umírá, neboť právě\npáni učitelové se proti němu opírají, ba i členy zrazují\na odvádějí, protože v Strakonicích v preparandě za po-\nvěstně známého hrubce Štěpána žádný spolek nebyl, a\nprotože se stydí, ve spolku s jinými zpívati. Hudební\nprodukce se těžko zde dají uspořádati; neboť každému\nzvlášť aby se lichotilo, každý chce být první, chce míti\nsolo, a když toho není, rozpadne se opět vše. Dalo by\nse o tom ještě mnoho mluviti, ale já, nechtě sobě zby-\ntečných odporníků dělati, nevidím se povolánu, do veřej-\nnosti cos podati, a jiného dopisovatele zde není *).'\n\nPravdomil.\n\n*) Pište jen častěji ! Hed.\n\nV. G.\nFlorenc. Cherubíni narodil se dne 14. září 1760\nve Florencii. Při letošní zde odbývané stoleté slav-\nností jeho narození byl v chrámě Santa Croce základní\nkámen k jeho porn niku postaven, jenž blíže pomní-\nkům Michel Angela a Galileo státi bude. V Paříži nyní\ntaké se sešel výbor, jenž hodlá Cherubinimu také v Pa-\nříži posta viti pomník. Ve výboru tomto skvějí se jména\nnejslovútnějších zástupců umění hudebního , jako Auber,\nBerlioz, Carafa, Meyerbeer, Rossini a jiní.\n\nItalie. (Počet zpěváků a zpěvaček.) Itálie\nmá nyní 1730 zpěváků a zpěvaček, a sice 410 primadoň,\n330 tenorů, 280 barytonů, 160 bassistů a 50 buffonň;\npočet italských tanečnic a tanečníků je 1670; tanečnic\nprvní třídy (di rango francese) je 180; tanečnic třídy\ndruhé (di rango italiano) 220; prvních tanečníků 110,\ntanečníků a tanečnic prostřední tfidy je 970 a balletních\nmistrů 40.\nPaříž. Verdi složil novou operu „Maškarní bál\"\nkteráž se v italském divadle dávati bude. Všechna místa\npro první představení jsou již zadána. Alexandre a syn vy-\nnalezli pomocný nástroj k pianu, jejž „Annexpianem\" na-\nzvali. Týž nástroj dá se snadno přenášeti, je elegantní jako\npiano samo, nevadí nikdy co do formy ni co objemu\na přilne k pianu, jako kdyby k němu náležel. Máť klá-\nvesnici jako piano a úhoz nepožaduje velkých studií. Mezi\ntím co levice umělcova předložený kus hraje, může umě-\nlec pravicí střídavě s nohou toho neb onoho tahu pe-\ndálu se dotýkaje a varhany, flétnu, hoboj ku pomoci ve-\nzma do modulace se pustili, Annex-piano je celý or-\nkestr a hudbu k němu sází se do houslového neb bas-\nsového klíče a poskytuje té výhody, že skladbu pro celý\norkestr úplně provesti může. Nástroj tento dává se pod\nklávesnice, je 50 cent. dlouhý, 22 cent. tlustý a 52\ncent. vysoký a váží 9 kitogr. Stojí 135 franků.\n\nOprava. Aby se všemu nedorozumění předešlo, oznamujeme,\nže se náš Vídeňský dopisovatel jmenuje J aroslav\nVáclav Král a že tudiž dopis v čísle 1. z Vídně ni-\nkoliv našemu slovutnému p. J, Janu Královi připočíst i\nse nemůže.\n\nRozluštění cenní hádanky.\nTuma, Ogiňski, Mysliveček, libert, Schulhof, Ernst,\nKalivoda = Tomášek.\nVzdor omylu v tisku (Sli místo Tu) rozluštili há-\ndanku tuto v Praze: p. Josef Barák (první), p. Fr. Pi-\nvoda, p. prof. Dr. Jan Purkyně, p. Střehl. Na venkově ;\npan Hodyš c. k, adjunkt v Horažďovicích.\n\nListárna.\nPanu B. v Merk. Zaznamenali jsme Vás co pul-\nletního předplatitele na rok 1861 a 70 kr. zůstane zby-\ntek. Loňského Dalibora Vám později obstaráme* —- Panu\nBř. v K. R. Mše F není pohotově, vyberte si jinou v té\nceně. — Panu V. K. v Ch. Bývalý nakladatel p. Veit\nprý Vám „Slavíka\" zaslal. Ptejte se na postě. — Panu\ndop. v Klatovech. Insert stojí 1 zl. 62 k. r. c. Na mnohé\nreklamace stran praemie (rekvie od L. Zvonaře) na r.\n1860 odpovídáme, že je juž vyrytá a že ji bývalý na-\nkladatel p. R. Veit tento měsíc všem loňským p.\npředplatitelům rozešle."}]}