{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_sha256": "d287ea2454af14d93217b8f799ec64e367a107d05b975f09cfe446ac7916b59c", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/01/20_01/bmtnabd_1861-01-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "19", "page_fin": "19", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.1", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3304, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nAbychom ale pověděli, jakým způsobem se do-\nstaly podobné knihy do rukou mladého Josefa, nebude\nnezáhodno, když sdělíme něco z vesnického života okolo\nroku 1832, což může býti zároveň důkazem, jak uži-\ntečné jsou knihovny, aneb jak blahodatně může půso-\nbiti kněhmilovný muž, který nemá knihy jen pro sebe,\nnýbrž že je i sděluje rád jiným.\nKublov leží malé dvě hodiny cesty od komorního\nměsla Žebráka. Toho času, do kterého vypravování pa-\ndá, žil v Žebráce Vojtěch Nejedlý. By! milovník li-\nteratury a měl hezkou knihovnu. Tuším že umluvením\nV\ns jinými vlastenci založila se v Zebráce zápůjčna kněh,\njiž Nejedlý svými knihami podporoval. Y mnohém\nobčanu ve vůkolí se probudila chuf ku čtení. V Ru-\nblově zvlášť byli dva sousedé, kteříž pilně čítávali a\nčítané rádi vypravovávali. Ti přicházívali do bytu ro-\ndičů Josefových, přinášívali knihy, vypravovali co čtli\na hádávali se o učených aneb jinak proslulých mužích.\nSkoro ani jeden zimní večer neuplynul, aby se byly\nnesešli k přátelskému a na venkovany jistě učenému\nhovoru. Slovo vedl obyčejně J. Z..., který platil co\nauktorita. Znal Shakespeara, na nějž mnoho držel a\npo něm hned na Dobrovského, Pelcla a Procházku.\nKronykář lhář Hájek u něj neměl víry* K těmto roz-\nmluvám se vkrádal Josef kdy jen mohl, a zvoliv sobě\nmísto za kamny na peci naslouchával s otevřenou hubou.\nKdyž se vypravovalo, musil hráti Frýbert něco na hou-\nsle a později když se dopídil klavíru, na ten. Jindy\nse zase zpívalo. Ř.. švec měl hezký tenor a hudební\nsluch, zanotovával rád: „Měla jsem holoubka,)\"\nk němu se přidružil brzy druhý hlas i třetí, obstojný\nbas; tomu „přiznával\" Frýbert drnkavě na houslích, a\nlak se hudbilo pozdě do noci. V neděli a ve svátek\nodpůldne se hrávalo v karty, a Josef byl taktéž pilným\npozorovatelem; poznal také záhy „zeleného spodka a\nzeleného filka\": prvního si pamatoval podlé „písfaly,\"\ndruhého podlé „bubnu.\"\nKdoby si myslil podlé toho všeho, že byl Josef\n„tichá ovčička,\" zmejlil by se. Čítával ovšem rád i po-\nslouchával hezká vypravování, nezapomněl ale v zimě\nna „klouzačku\" a na „saně,\" na jaře a v letě na dět-\nské hry, koupání a „provádění\" po vrchu a lukách.\nMezi „chaloupeckýini\" hochy a děvčaty byl „kapo\" a do-\nvedl hloupých kousků více, než mu mohl otec odpustiti.\nTak zvaným „nemravou\" nebyl ale nikdy. Dával sta-\nrým babičkám a dědečkům pozdravení, smekával před\npanem páterem a panem učitelem, měl—li na hlavě če-\npici, což ale bylo málo kdy, líbával ruce kmotrám a\nkmotrům a tomu, kdo mu někdy krejcar dal. Ptáky\nnevybírával, na luskách nebyl jen dvakrát a vedlo se\nmu spalně. Ve škole uměl vždycky všecko, a míval\n„v.inč\" o „prifuňku\" a dostal pokaždé „prémium,\" které\nještě v bytu jeho matky visí, až na jednu „piletu,\"\ns kterou, jda ze zkoušky, do bláta upadl a ji zkazil.\nLetory býval živé, často se ale také zadumával\na poseděl na „lavici u kamnovce\" několik hodin, až ho\ndědeček mezi děti vyhnal. Dobrému i zlému byl stejně\nnakloněn. Při jiných okolnostech domácích by byla\nmohla zloba vzíti převahu. Před tím ho ale zachrá-\nnila jednak spořádauost v domácnosti, jednak i to, že\npoznal záhy věci ušlechtilejší, jnko jsou hudba a knihy.\nNakázáno a napředstavováno mu bylo dost ; sotva by to\nbylo ale tolik pomohlo, jako pomohly příklady a chuf\nk vědění a umění.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "19", "page_fin": "20", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.2", "titre_corps": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "titre_sommaire": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.1", "debut_caractere": 3306, "fin_caractere_exclue": 3527, "texte": "Stav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračován í.)\nAvšak lepší perioda pro hudbu počla teprv vy-\nhnáním protestantův z Čech pod Ferdinandem 11.a 111.,\nkdyž bohatí zakladatelově, kláštery a jesuitské koleje"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3267, "texte": "ještě do skvělejšího stavu, než druhdy, postaveny byly *).\nNádhernosf služeb Božích měla skvělosf triumfu zvýšili,\njejž katolické náboženství nad protestantstvím obdrželo\na mělo mu náklonnost lidu ujistiti. Při každém klášteru\na záduši, při každém větším farním chrámu nacházely\nse buďto založené fondy k vydržování kůrové hudby,\nneb bohatá opatství vydržovala ji štědře sama z lásky a\nhorlivosti.\nKůr sestával toliko ze zpěváků a instrumentálních\nhudebníků. Šest až osm chlapců, kteřížto v klášteře\nživeni a šaceni byli, stáli pod dozorstvem a učením ka-\npelníka, jenž se ředitelem kůru jmenoval. Přicházeli!\njuž vycvičeni, t. j. takíupevni as to, z čistá jasna noty\nčísli, k nadacím a byli toliko v jemnostech umění za-\nsvěceni a zdokonalováni. Mimo to měli při- mnohých\nkostelních slavnostech příležitost ae vycvičili a vy-\nznamenati; a jelikož též ztrativše hlas a osvědčivše ta-\nlent svůj v klášteře co korrepetitorové a instrumenta-\nlisté výživy a zaopatření dosáhli, musela přirozeným způ-\nsobem velká horlivost u nich vzniknouti a vývin hu-\ndebních talentů byl tímto nesmírně usnadněn. V je-\nsuitských a jiných semeništěeh byla hudba hlavní částí\nmilého zotavení a zábav. Při slavnostech a rekračních\ndnech dávali chovanci těchto ústavů synfonie a kon-\ncerty a jimi byl též kostelní kůr opatřen. Študent a\nhudebník byli dvě ponětí spolu vždy sloučená a za-\njisté zřídka bylo možno nalezti správného syna mus,\njenž by alespoň na jeden nástroj hráti neuměl. Hudba\nbyla odporučení k přijmutí do kláštera, k přístupu\ndo vážených domů, ano i služebníkům sloužila hudba\nza list přímluvčí. Hudba poskytla študujícím opatření a\nvýhlídku k ostatní budoucnosti.\nNebylo to největší povzbuzení pro rodiče, aby\nsvé dítky již záhy hudbě a zvláště zpěvu učiti dali?\nPřitom byla v každém malém městysu a farním místě\ndobrá příležitost, nebof všude stávalo učitelů (kantorů),\nkteří jsouce dobrými hudebníky, hudbu kostelní řídili\nmuseli. Cena a stupeň vážnosti těchto lidí určovala se\ndle jejich hudebního talentu; pročež bylo literní vy-\nučování co mimotní věc nedbale, tím silněji však vy-\nučování v hudbě a sice ráno časně a odpoledne pěstováno.\nVelký počet tčchto hudebníků byli skutečně dů-\nkladní a nadaní hudební umělci, nebof byli větším\ndílem druhdy vokalisté v Praze a vyučili se zde hu-\ndebnímu umění. Dříve než ustanoveni byli, museli\ncechovně uměleckou pouf bud ve vlasti neb v cizině\nvykonati, a někteří z nich přišli velmi daleko. Pak\nstali se školními pomocníky a konečně když se v hudbě\nvyznačili přišli na uprázněná místa kantorská. Z tako-\nvych důkladných škol vystupovali chlapci sice suroví\nbeze vkusu v přednesu , avšak byli správní zpěváci a\ndostala se jim hned fundační místa do Prahy aneb do\nznačných klášterů na venek. Zde dosáhnuli teprv do-\nkonalého vzdělání, jak už svrchu podotknuto hylo.\nNa takový způsob vzdělala se velká čásf mladíků\na mezi nimi mnohý výtečný talent v hudebním umění.\nNěkteří vzali si hudbu za své povolání a stali se hu-\ndebními umělci; druzí pokračovali ve svých studiích a\nstavše se státnými, duchovními,'neb hospodářskými úřed-\níky, podrželi lásku a chuf k hudbě po celý svůj život.\nTo se stávalo zvláště při klášterních duchovních\n(Pokračování.)\n*) Císař Josef 11. je vyzdvihl a připojil jmění jejich ku škol-\nuímu fondu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "20", "page_fin": "21", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.3", "titre_corps": "Z Břetislavi. (Kostelní hudba. – Akademie. — M. Hauser. – Remenyi. – Opera. – Seyf. – Proáek.)", "titre_sommaire": "Z Břetislavi. (Kostelní hudba. – Akademie. — M. Hauser. – Remenyi. – Opera. – Seyf. – Proáek.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.2", "debut_caractere": 3269, "fin_caractere_exclue": 4873, "texte": "Z Břetislavi.\n(Kostelní hudba. - Akademie. — M. Hauser. -\nRemenyi. - Opera. - Seyf. - Proáek.)\n(Dokončení.)\nTaké k nám zavítal světoznámý „Miška Hauser,\"\nkterý se svými houslemi všech pět dilů světa prošel a\ndával dva koncerty. Škoda, že jen své vlastní skladby\npřednášel; dajíf se sice jednou slyšeli a zajímají vět-\nšinu obecenstva, jinak ale žádnou cenu nemají. Hau-\nser přednáší ale velmi néžně a srdečně; že mu ty\nnejvětší těžkostí jen hříčkou jsou, netřeba připomínali.\nJakožto rodilý Uher měl velkého účastenství. Na to\nzase vrátil se Reményi a dával koncert ku prospěchu\nnemocnice protestantské. O tomto umělci jsem již úsu-\ndek pronesl, zde jen tolik podotknu, že Reinényí ve\nsvé vlasti za pět měsícův přes 20 tisíc dobročinným\nústavům svými houslemi získal.\nZpěvohra jsme zde měli od půl října až k svát-\nkům vánočním. Byla dosti obstojně zřízena, vezma mě-\nřítko dle okolností. Dávaly se známé skladby : Lu-\ncretia, Stradella atd. Židovka se mí nejvíc líbila. Do-\nslýchám, že barytonista p. Neumann k pražskému diva-\ndlu engažován jest, cožby oběma stranám žádoucno\nbylo. P. Neumann byl zde v nemalé přízni jakož i\nostatní.\nJeště se musím zmínit o našinci pánu Sey-\nfovi, který zde v kfášteře u Noterdámek učitelem kla-\nvíru jest a velmi pěkné kusy pro klavír skládá, jenž\ndílem v Praze dílem ve Vídni vycházejí. P. Seyf jest\nrodem z Vlašimi, táborského kraje, odbyl svá študia\nv Praze r. 1827, a od té doby jest zde. Nezapře če-\nského ducha a jest vůbec co chrabrý a vzdělaný muž\nmilován.\nP. H. Prosek, Moravan, složil originální Andante\ns variacemi, a chce je, jak doslýcháme, p. Alex. Drey-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 391, "texte": "schockovi věnovat. Slvšev je hrát, užasl jsem a všichni\nposluchači. Jest to skladba neobyčejná a důkladná a\nnemalou sensaci způsobí. Škoda že se zpěvohra to-\nhoto skladatele, o které jsem se v těchto listech zmí-\nnil, u pražského divadla nepřijala. Dle přehlednutí par-\ntitury se dá soudit, že by tato zpěvohra „Liebesring\"\nobliby byla došla obzvláště u takových znatelův,\njako v Praze jsou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "22", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.4", "titre_corps": "Hudba na venkově. Na Proseku. — V Pelhřimově.", "titre_sommaire": "Hudba na venkově. Na Proseku. — V Pelhřimově.", "signature_source": "I", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.3", "debut_caractere": 393, "fin_caractere_exclue": 5070, "texte": "Hudba na venkově.\nNa Proseku. — V Pelhřimově.\n\nVelevážený p. Redaktore!\nTyto dny přinesl k nám na Prosek poštovní posel\nVáš časopis „Dalibor,\" jejžto jste na ukázku zaslal pro-\nseckému p. učiteli. Divili jsme se tomu arci, že jste\nmyslil, že my u nás na Proseku máme také školu\nChyba lávky! My máme sice již Boleslavem Pobožným\nvystavěný chrám sv. Václava, pěknou novou faru, kte-\nrou jsme si arci sami na svůj náklad nestavěli, naším\nnákladem však hezkou pastoušku, ale škola, ach Božíčku,\nta nám utekla až do Libně. Děti naše chodí tam. Mo-\nhou ovšem po těch urovnaných cestách nohy polámat,\nale my dobře víme, že andělíčkové nad nimi bdí, a\nproto se nebojíme, že k úrazu přijdou. Odpuslte, že\njsem daleko zaběhl. Poněvadž tedy p. učitele zde ne-\nmáme, dal jsem poslovi 4 nové krejcary a list Váš\njsem si ponechal. Nahlídnuv do něho, četl jsem a mno-\nhému jsem se naučil. Muzikant sice nejsem, ačkoli\njsem jako malý chlapec pikolu pískal a triagl při tu-\nrecké muzice tloukl, přece jsem si umínil, na Dalibora\nse předplatit. Dopis p. kapelníka Ed. Horného z Mon-\ntagnana mě nejvíce dojal, nebof jsem se z něho mno-\nhému přiučil. Tento p. dopisovatel ztěžuje si na ital-\nskou kostelní hudbu, a popisuje ji zrovna tak, jak by\nbyl u nás na Proseku býval a jen si toho jména Mon-\ntagnano vypůjčil. I p. učitel libeňský nás tako-\nvýmito kalamajkámí, polonésami, kavatinami při mši svaté\nobzvláště ale po pozdvihování obveseluje. Náš lid si\nv tom ovšem velmi libuje, a děvčatům mohou nohy ze\nstřevíců vyskočit, a p. Dúnnebier za nejvýlečnějšího\nvarhaníka jest znám. Nyní teprv, přečta list tento,\nnabyl jsem přesvědčení, že se něco takového do ko-\nstela nehodí. V měsíci listopadu byla zde zpívána mše;\np. Dúnnebier hrál varhany a kluk mu hned při „po-\nklekni na kolena\" notně na bubny sekundoval. Při pí-\nsni „Bože před tvou velebnosti, zpěváci jeho na kruchtě\no půl tónu níže zpívali a dva šumaři na pasony řvali.\nTo vám bylo věru k utečení. Já se také nemohl ani\n„Ofčenáš\" pomodlili. Divil jsem se, že velebný p. fa-\nrař něco lakového trpěti může. Trosím Vás, otiskněte\ntento list ve Vašem Daliboru, ale nechte také ještě o\njeden výtisk více vytisknouti a pošlete jej p. učitelovi\nDiinnebierovi do Libně *), aby se poučil a nám tako-\nvýchto kalainajek více nehrál. Bude-li chtít našemn\nmladému lidu nějakou zábavu udělat, nechf si ho k sobě\ndo školy pozve a mu pak nějakou takovou skočnou\nna klavíru zahraje.\nPelhřimov jest hezké , úhledné a výstavné mě-\nsto, honosí se pěknými chrámy, spanilými dívkami, má\nvšak velmi špatnou hudbu. Líče stav hudby v Pel-\nhřimově, budu bráti hlavně zřetel na hudbu kostelní;\no světské toliko mimochodem několika slovy promluvím.\nPelhřimov má špatnou hudbu; mohl by míti ale\nvýbornou, kdyby jen chtěl a dbal. Hudebníků má do-\nsti, a schopných a zdatných. Archiv kostelní hudby\njest zde velmi bohatý, a chová díla nejčelnějšich mi-\nstrů domácích i cizích. Při chrámu pak se nachází\nhudebních nástrojů dobrých v hojnosti; varhany velké\na dobré a výborný varhaník. Tof by měla kostelní\nhudba v Pelhřimově při takých okolnostech výborná\nbýti. Není však, a sice pro vady, jež zde uvésti úlo-\nhou mi buď.\nHudby kostelní účel jest duši rozehřátí k ná-\nbožnosti aji k nebi unášeti. Má-li tento svůj účel\nvyplniti, musí kostelní hudba, resp. skladba, důstojně se\nprovozovati. Musí se držeti zkoušky, by se duch skladby\npoznal, pojal a skladba náležitě se přednesti mohla.\nNestane-li se to a skladba kostelní se á prima vista\nprovozuje, nikdy nepovznese mysl nábožných k Bohu,\nano spíše nábožnost ruší. Tak se to děje i u nás\nv Pelhřimově: Vždy se mše bez zkoušek provozují, a\ntu se stává, že přečasto kočičinu z kůru slýcháme.\nMá-li se hráti na plesu nová polka, tu se zkoušky drží\na sice velmi svědomitě. Polka má rozkývati údy k svět-\nskému tanci; kostelní hudba má ale pohnouti duší, po-\nvznesti ji k Bohu; a na polku drží se v Pelhřimově\nsvědomité zkoušky, na mši ale pražádné. To nejenom\nnelečnost k hudbě samé, ale i ke kostelu! Zdaliž\nby nemohli páni hudebníci jednou za týden v místnos-\ntech školních se sejiti a zde mši na příští neděli neb\nsvátek zkusiti, aby ji důstojně provésti mohli v chrámu\nPáně ? ! Tu hodinu snad každý by obětovati mohl!\nJiná váda kostelní hudby naší leží v režii. Volí\nse ku provozování skladby na mnoze těžké, pro zdejší\nsoprán často s nepřístupnou výškou; a tu se stává, že\nčasto vlasy rozježující a uši rvoucí hry slýchali musí-\nme ; často se provozují offertoría, jichžto part toliko\npro umělce psán jest, a tudiž našim zpěvačkám, resp.\nzpěvačce, co do hlasu a techniky nepřístupný jest.\nNeméně vadí rozestavení hudebníků a zpěváků.\nV koutě stojí bassy se soprány a alty, tenoři jsou tak\n\n*) Učinili jsme tak, Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1618, "texte": "postaveni, že bassy, soprány a alty nevidí. Hráči na\nnástroje jsou tak rozestaveni, že to až směšné se po-\ndivati. Mimo to se staví každou neděli jináče.\nCo se řízení kůru týče, má též veliké vady. O\npartiturách se u nás neví. Ředitel se k jednomu partu\npostaví, rozhání se, brzy zase k jinému partu uteče,\ntam se zas rozhání, a ku konci čísla se zase jinde\noctne. Mimo to jest již velmi starý a následkem toho\nzapoměnlivý, čehož následkem zase všeliké zmatky u\nprovozování se nahodí. Taký stav naší hudby kostelní.\nNelepši jest onen světské. O nových tanečních kusech\nzde se neví, a zabloudí-Ii sem nějaký, tu se přistřihne\nvšelijak. Nemá-li žádnou introdukci, tu se hned ně-\njaká dohromady stluče, která pak se ke kusu hodí jako\nasi pěst na oko. To samé platí o přistřihování taneč-\nních kusů ve fine. To musí u nás vždy končití jako\nouvertura nějaké italské opery.\nOrchestrální hudba se zcela u nás nepěstuje.\nUtvořil se u náš před časem zpěváčky sbor, nyní\nale zdá se, že se chce rozpadneuti, za příčinou stra-\nnění se údů. Jedni se straní, druzí si zase netroufají\nk oněm se přidružili! Jen pozornost a družnost!\nVelice bychom si přáli, aby naše město za jinými\npozadu nezůstalo, by hudbu, zvláště kostelní pěstovalo\nsvědomitě as láskou ! By se odstranily vady a vše, což\nu nás rozkvětu hudbě posud nepřálo ; utvořený zpě-\nvácký spolek by se nerozpadl, aby setrval a zdárně se\nrozmáhal. Jsmef v ryze českém městě a hudbu a zpěv\nby jsme nepěstovali ? !\nKonečně slovo k našim krasotinkám ? Proč jste\nk hudbě a zpěvu tak netečný ? Věz ty zpěvná Če-\nchie, že máme v Pelhřimově sotva jednu dámu, která\nby zpívala !\n\nI."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "23", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.5", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze života českého umĕlce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze života českého umĕlce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.4", "debut_caractere": 1620, "fin_caractere_exclue": 4777, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze života českého umĕlce.\n(PokracováuL)\n„Kmotře Antonio,\" zvolal mlynář, „řekněte mj\nkterý z obou jest můj svěřenec?\"\n„Na vaší pravé straně sedí Giuseppe,\" odvětil tá-\nzaný v lámané češtině.\"\nOtec řekl synovi něco do ucha, načež tento své-\nmu bratru kynul a oba se odstranili.\n„Sdělte mi přece, milý kmotře,\" prosil starý mly-\nnář, „sdělte mi tajemství, jak mé děti, jež přece ani\nmatka rozeznati nemůže, na první pohled ano často,\nkdyž jen hlas jejich slyšíte, s takou jistotou poznáte.\"\n„Je-li oko Vaše dosti bystré,\" odpověděl tázaný,\n„poznáte, že žilka na Giuseppově cele, o něco tmavější\njest. Avš.tk oko Vaše je slabé, jen o málo se lišící\nmodro na jeho žilce nelze Vám už rozeznati; co se\nvšak jejich hlasů týká, nelze jej Váš sluch, na klepot\nmlýnů toliko uvyklý, rozeznati. Můj sluch však rozezná\nkaždou 32ku tónu, jak by nerozeznal Giuseppův jemný\nod Antoniova draslavého hlasu.\"\n„Mně se zdá, že zvuk obou jejich hlasů je ten-\ntýž,\" řekla na to matka.\n„Tak se to zdá každému, kdo je slyší,\" doložil\notec.\n„Hudebníku vyvolenci však nikdy,\" vpadl jim hu-\ndec do řeči. „Bůh stvořil den a noc, nám dal hrdost\na žal; den a radost jsou dur noc a žal moll; a\nmoll a dur utvoří rozmanitě spojený nápěv; řeč těla\njsou slova, řeč duše však jest hudba. Vy znáte jen\nhlas, jímž tělo Vašich dětí mluví; já však naslouchám\ntaké zvukům jejich duše, slyším je, a pravím Vám, tó-\nnina tvoří rozdíl mezi oběma. Dur jest Antonio, moll\nGiuseppe. Lehká jako tónina jest Antoniova mysl;\njemná Giuseppova duše je každého dojmu schopna; ži-\nvot jeho jest cit, hlas jeho hudba. Kontrapunkf jeho\nsrdce, v němž harmonie se rozvijí, jež z úst jeho plyne.\nHudba v něm žije; stane se jednou z něho slavný maestro.\"\n„Kmotře Antonio,\" odvětil mlynář, „co zde pra-\nvíte, jest pro mne příliš učené, jen tolik tomu rozumím,\nže z mého syna hudebníka míti chcete.\"\n„Hudebníka?\" tázal se usměvavě druhý, „ne,\nmaestro! maestro, řekl jsem, bude z něho.\"\n„Jmenujte to jak chcete, syn můj zůstane u mého\nřemesla. Dnes jest osmnáct let stár, cvičen v obchodu,\nmůj prvorozenec; mlýn nesmí mu nikdo vzíti, za dvě\nleta stane se mistrem a pak je vším opatřen.\"\n„Mistrem se má stáli, jen ne mlynářským!\"\n„Kmotře/ nezblázněte mne,\" odvece něco nevrle\nstařec. „Víte jak Vás miluju a ctím; ženu a děti mé\njste vysvobodil, vy jste kmotrem mých hochů, jejich\nučitelem v hudbě ave Vaší mateřské řeči; mladší má\nVaše jméno, chcete-li již na každý pád jednoho z nich\nmíti hudcem, vezměte jej, ten píská na flétnu jako náš\nkantor, kdežto Josef z houslí strašné tóny vyluzuje.\"\n„Antonio fouká toliko noty; Giuseppe vyjadřuje\ntaké své city; tof rozdíl mezi oběma. Antonio může\npískati na flétnu, když i mlýnská kola klopotají, Giusep-\npovu sluchu se však ten hezhlasý hřmot protiví.\"\n„Vy jste blázen!\" vypukl na to otec.\n„Kdybych jím zcela byl,\" vzdychl si Italian a vy-\nskočil od stolu; vzal na to housle do rukou, a divoce\nsmyčec smykaje], vyluzoval z nástroje podivnou směs\ntónů, zíraje do zacházejícího slunce. Pak se z toho\nvyvinula harmonie a žal, nářek a touha ze strun se\nozývaly. Sturý mlynář patřil ženě do očí; slzy řinuly\nse po její tváří, on pocítil něčehož, co vyslovili ne-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2866, "texte": "mohl, avšak tento pocit také jemu slzy vynutil. Vzal\npevně svou Annu do náruči. Hudec přestal hráti.\n„Po čem Vy kmotře toužíte, to já mám ,\" řekl\nmlynář! „Vám schází milující žena.\"\nItalian dal se na to do hlasitého smíchu a namí-\nsto odpovědi zahrál veselou českou píseu. Mlynář ky-\nnul nevrle hlavou ; rychle skončil hudec, a posadiv se\nk stolu, tázal se mlynáře zcela nepodjaté, co nového\nse*v městě vypravuje, žertovně mu láje, že byv ráno\nv Praze, mu ani koláče s sebou nepřinesl.\n„Jakou křivdu mi činíte, vidíte nyní sám,\" od-\nvěce s úsměvem mlynář, ukazuje rukou na dvéře,\nz niehž bratři právě do pokoje vstoupili ; první nesl velkou\nmísu nejlepších keláčů, druhý několik lahví vína. „Skon-\nčíme dnes den narozenin svých synů při skleničce\ndobrého vína,\" řekl otec a sklenice se naplnily. „Vy-\nsvoboditeli mé rodiny první sklenici!\"\n„Kmotr náš ať žije!\" zvolali bratří.\nHudebník se poděkoval, aniž by si byl připil.\n„Vizte Antonio,\" počal nyní mlynář, „jef to po-\ndivné, že jistá okamžení v životě našem z duše a z pa-\nměti nikdy se vymazati nedají. Tak živě jako by to\nbylo dnes, staví se mi onen hrůzy plný výjev před oči.\nVidím Vás ještě s nahýma nohama, s Vaším letícím\npláštěm u prostřed ohně, vidím Vás a neznám drahou\nženu, kfcrá ve Vašem náručí leží.\"\n„Vypuďte onu truchlivou myšlenku z paměti. Jíž\ndost často jste mne na to upomínal ; vždyť jsem\njen činil, co mi láska k bližnímu kázala; život můj ne-\nměl už cenu pro mne, neměl jsem nikoho, jenž by mi\ns láskou po boku stál, mohl jsem jej snadno pro ne-\nznámého obětovati; jediné mé jmění, od něhož se te-\nprv při smrti rozloučím, jsou moje housle, které ve\ndne v noci při sobě nosím a ty by byly také se mnou\nshořely. Že si tím skutkem takové díky zasloužím, ja-\nkých mi denně prokazujete, nevěděl jsem, a věru,\nkdybych to byl tušil, byl bych se teprv zcela ustrojil,\nnež bych byl město opustil.\"\n„Pak bych byla mezi tím se svými dětmi uho-\nřela,\" řekla Anna.\n„Nuže arcif,\" řekl rozmrzen Antonio, „tak to\novšem lépe pro mne, jelikož přece ještě žiti mám, žiju\ntedy pokojně těch osmnáct let již ve Vašem domě.\nVám jsem bratrem, dětem druhým otcem a sobě jsem\nse stal snesitelnějším. Sebe saina miluji niko-\nliv, nemilují nikoho více, neboť kletbou jest má láska.\"\nDivoce vyskočil ze stolice, vlasy si dal z čela,\na vstonpil k stolu.\nNa chování tohoto zvláštníka juž zvyklý, vzal mly-\nnář sklenici do ruky, dávaje mu připíjeti. „Zapité tyto\ntrudné myšlénky,\" řekl mu, „a pítc na zdraví Vašich\nkmotřenců.\"\n„Dejte sem,\" odvece zádumčivě Italian, dávaje\nsklenici ke rtům \\ líznul je, pak se podivně podíval na\nhospodáře a okusiv ještě jednou vína zvolal konečně\n„Per bacco!\" to jest pravé sicilianské. *\nTo mne těší, když ho zaň máte ; mně ho jistý\npřítel, objednav ho pro mne, velice vychvaloval.\n„Příliš velikou láskou mě zahrnujete,\" odvětil hu-\ndebník,\" a za odměnu chci Vám připiti.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "28", "image_debut": 5, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.5", "debut_caractere": 2868, "fin_caractere_exclue": 2889, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.6", "debut_caractere": 71, "fin_caractere_exclue": 6374, "texte": "— Redaktor těchto listů zvolen byl tyto dny od\njednoty k zvelebení vojenské hudby v Praze za\nčestného clena a poslán mu vkusný diplom této je-\ndnoty. Téhož vyznamenání dostalo se též redaktoru Da-\nlibora r* 1857 od Cecilske jednoty v Oustí nad\nOrlicí, ar. 1860 od zpěváckého spolku v Nové\nPace. Teší nas velice, že skromné působení naše do-\nchází uznání českých jednot hudebních.\nHudební zkouška k letošnímu plesu me-\ndiku bude se dnes v sale na Žofíne odbývati. Program\njest následující: 1. „Cecilka,\" Polka od Seyferta. 2. „Wie-\nner Dreizeilige,\" Valčík od Ješka. 3. „Coeur dame,\"\nTrasák od Zezuláka. 4. „Lethe,\" Quadrilla od 0. Ni-\nckerla. 5. „Žofie,\" Polka-Mazurka od Mullera. 6. „Ar-\nO* Nickerla. 7. Komersní Quadrilla,\npánům posluchacum na Pražské universitě věnovaná od\n0. Nickerla. 8. „Postillon ďamour,\" Polka od Stohra.\n9. „Asklepiady,\" Valčík od Žezulaka. 10. „Motýlek,\"\nIřasák od Norb. Grusra. *ll. Quadrilla mediků,\" pánům\nmedikům věnovaná od Žezulaka. 12. „Gratulantka,\" Polka-\nMazurka od Preisse. 13. „Žilotep,\" Kvapík od G. Bindra.\nVáclava Hanky, světoznámého nálezce „Ru-\nkopisu Králodvorského\" není více! Zemřelť v so-\nbotu dne 12. ledna v 6 hod. večer na raka v žaludku.\nMuseli bychom mnoho čísel k tomn cíli věnovati, abychom\nnesmrtelne zásluhy, jež si zvěčnělý o národ náš\na literaturu získal, jen poněkud oceniti mohli. Po-\nnechávajíce to listům belletristickým a politickým, zmí-\nníme se tu toliko o velkolepém pohřbu, jakéhož se vě-\nhlasnému tomuto ucenci a spisovateli dostalo. Rakev byla\nve dvore musejním postavena a vysoce důstojným bisku-\npem dr. P. Krejčím požehnána, při kterémž obřadu\nmnozí páni faráři a četné jiné kněžstvo přisluhovali. Sbor\nzpěvácký, přes 70 údu čítající, přednesl řízením pana\nJ. L. Lukeše mimo obyčejné zpěvy rituální též žalo-\nzpěv od Em. Tonnera, panem Ljndevitem Procházkou\nk teto příležitosti zvláště složený. Po odbytých ceremo-\nniích spořádal se průvod k pochodu. Umrlci vůz byl\nozdoben znaky ruských řádů Hankových, pak krásným\nvěncem vavřínovým se slovanským tri kolorem, vě-\nnovaným od akademického čtenářského spolku, jehož čest-\nný m údem Hanka byl. Třapce vozu nesli pánové dr.\nFrantišek Palacký, dr. F. L. Rieger, profcssor V. V.\nTo mek, dr. J. Fric, školní rada Josef W enzig a kníže\ndr. Rudolf Tharn-T axis. Po stranách nesli mladší\nspisovatelé a měštané, pak 6 Poláků s konfederatkami\nna hlavaeh a 6 Jihoslovanů s fezy rozžaté svíce. Za\nvozem nesl mladistvý hrabě K o unie s pozůstalým sy-\nnem dr. Horáčka na červeném aksamitovém, stříbrem za-\nlemovaném polštáři u prostřed vavřínového věnce poly-\nglottu Rukopisu Kralodvorského, předseda akad.\ncten. spolku s dvěma údy spolkového výboru zase na\nčerném polštáři řády Hanko vy. Za nimi kráčel pedel\nfakulty filosofické. V cele průvodu šel Jeho Excellenci\npan místo držitel Antouín hrabě F o r gác h , kníže Adolf\nŠvarcenberk mladší, kníže Salm, hrabě C1 am-Mar-\ntinic, hrabě Jindřich Chotek, hrabě Rudolf Chotek,\nbaron Hildebrand a jiní šlechticové, rektor magnifi-\ncuš pražských vysokých škol, prof. dr. Tuna, se zlatým\nřetězem na prsou. Týž odznak důstojnosti své nesl dě-\nkan filosofické fakulty, professor dr. Lowe; dále jsme\npozorovali v průvodu veledůstojného zemského praeláta\ndr. Zeidlera, mimo jiné hodnostáře církevní, c. k. úřed-\nníky, údy výboru a sboru musejního, sbory professorů a\ndoktorů, všech fakult, sbory učitelské, c. k. českou spo-\nlečnost nauk, redaktory a spolupracovníky všech praž-\nských časopisů, městské zastupitelstvo, spisovatele a uměl-\nce, ředitele pana Thomého v cele údů pražského divadla,\nměšťany všech tříd, obchodníky a průmyslníky, ko-\nnečně studentstvo university a ústavu polytechnického\nv nepřehledné řadě. Po obou stranách průvodu aza ním\nneslo téměř 500 osob, studující, spisovatelé, umělci a\nměšťané smolné pochodně a svíce. Dojem tím učiněný\nbyl velkolepý a hustý dým zahaloval alice, kterými prů-\nvod veden, v roucho takřka večerní. U Boticského po-\ntoku, historické to hranice staroslavného Vyšehradu, oče-\nkával průvod veledůstojný probošt Vyšehradský P. Ruf-\nfer s veškerou kapitolou. V chrámě sv. apoštolů Petra\na Pavla stál katafalk, před nějž rakev, zdobená řády, va-\nvřínovým věncem a Králodvorským rukopisem, postavena.\nKdyž kněžstvo v presbyteriu se bylo usadilo, vystoupil\nv\nkanovník p. Stulc na kazatelnu. Mluvil slovy dojem-\nnými a pomodlil se se shromážděným obecenstvem. Sbor\nna kůru zapěl „Otce náš,\" krásnou to skladbu krajana\nnašeho, Theodora Bradského. Tmavý starobylý\nchrám, vznešený zpěv, večerní soumrak, hořící svíce ko-\nlem rakve a zbožné ticho přítomných činily dojem nad-\nobycejný. Rakev byla pak vynesena a do hrobu spu-\nštěna. tisíce ocí se zarosilo. Mezi tím, co opět za-\nzněl zpěv, slavné to Horákovo „Salvě Regina\" spu-\nstil se za rakvi vavřínový věnec a „Rukopis\" se same-\ntovým polštářem. Kněžstvo i obecenstvo kleklo a modlilo\nse. Rozdávána pak baseů, kterouž p. J. Jahn k této pří-\nležitosti byl složil. Počet lidí, kteří průvodu přítomni\nbyli, může se na 25.000 páciti. Han kovo jméno utkví\nzajisté u věcné památce, i kdyby nebyl býval šťastným\nnálezcem „Rukopisu Králodvorského; neboť kdo nezná\njeho písně „Vystavíinsi skrovnou chaloupku\"\n„Porodila mne moje matička\" (od Krova)\n„Plaché divciny\" „Plavba\" a jiných více, které\nz úst každého věrného Čecha zaznívají. Hanka byl\nrytířem řádu sv. Vladimíra i komandér řádu sv. Anny a\nnarodil se dne 10. června 179 Lv Hořiněvsi, v kraji\nKrálovéhradeckém.\nSlečna Amálie S tieg.ro vá, žákyně páně 0 a-\nbon no v a hudebního ústavu v Praze, vystoupila nedávno\nponejprv na jevišti Štýrsko-Hradeckém v opeře „Norma\"\nco Adalgisa. 0 prvním tomto jejím pokusu na divadle\nzmiňují se Štýrsko-Hradecké listy velmi chvalně.\nNaše krajanka, sl. Fischerová z Tiefensee\nzískala si v Anglicku velké uznání. Dosáhnuvší svým vý-\ntečným zpěvem ve velkých koncertech v divadle „Con-\nventgarden\" značných výsledků, došla i později v kon-\ncertech v lázni Brighton (v Anglicku) veliké pochvaly.\nDávalat tam dne 23. listop. též samostatný koncert, o němž\nse anglické noviny Brighton-Gazette a „Times\" velmi po-\nchvalně zmiňují.\nHudební zkouška tanečních skladeb k „Ná-\nrodní besedě,\" kteráž se v neděli dne 13. v šálena\nŽof.íně odbývala, těšila se z velmi četné návštěvy a skvě-\nlého Výsledku. Všechny skladby došly pochvaly, zvláště\nvšak vynikaly srbská kadrylla od Lukra, třasák „Bě-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6373, "texte": "tulinka44 od Faulwetra, v nížto Nesvadbová píseň „Bě-\ntulinka44 vet kán a jest, kvapík „Útok44 od Illnera, „Šo-\ntek,\" kvapík od Win tra, „Sousedská\" od Komsáka,\nkteré opakovány být musely. Největší pochvaly došla polka\n„Starobylá\" od *** s hlavní themou „Hej Slované,44 ka-\ndrylla „Vzájemnost\" od Lud. Procházky s písní „Slo-\nvan jsem,44 v poslední touže umístěnou a národní kadrylla\ns českých národních písní od Illnera, kteréž vícekráte\nhlučně k opětování se žádaly.\nNáš velký Alex. Dreyschock koncertuje, jak\nnám náš dopisovatel píše, nyní ve Varšavě s nejskvělej-\nším výsledkem. Jak mile A. Dreyschock do Varšavy za-\nvítal, shromáždila se as sto osob čítající společnost\nz umělců, spisovatelů a milovníků umění záležející k hu-\ndebnímu večeru, jejž v síni „Instytutu muzycznego44 p. Ap.\nKatski, ředitel téhož ústavu, k tomu cíli uspořádal, aby\ndůstojně přivítali našeho slavného umělce p. A. Drey-\nschocka. Nejprvé přednášeli Varšavští umělci rozmanité\nskladby a posléze přisednul i p. A. Dreyschock k pianu\na zahrál světoznámé své variace na anglickou hymnu „God\nsave the Queen44 levicí. Rozumí se samo sebou, že vše-\nobecného obdivování vzbudil. Mimo to hrál s hostitelem\nsvým a p. Szablinskim trio od Beethovena. Hned prvním\nkoncertem, jejž p. Dreyschock dne 6. ledna uspo-\nřádal v síni redoutní, potvrdil předcházející ho slávu.\nPřednesl! koncert do G-moll od Mendelssohna, z kterého\nzvláště Adagio hluboce dojalo posluchače. Potom hrál\n„Nocturno44 od Chopina a dítko dávno minulých časů\na přece tak inilounké „Gavottu od Bacha, dále před-\nnesl noveletku od Schumanna, svou vlastní effektovní Sal-\ntarellu, Rapsodii oď Liszta (č. 6) a na konec Variace\nna anglickou hymnu, i byl hlučnou chválou obsypán.\nVšecky zdejší hudební umělcové a znatelé hudby jedno-\nhlasně vyslovují se, že Dreyschock jest velkým mi-\nstrem v každém ohledu a radí těm, kdož posud mysleli,\nže pianem nelze posluchače uchvátit a roznítit, aby na-\nvštívivše koncert Dreyschockův přesvědčili se o mýlnosti\ntohoto domnění.\nDruhý koncert virtuosky na harfu, sl. Ma-\nrie Mosnerovy, jenž se dne 15.v sále konviktském\nodbýval, došel takové návštěvy, jakéžto juž dráhný čas\nnepamatujeme. O znamenité a v každém ohledu dokonalé\nano mistrovské hře koncertístky slov siřití bylo by zby-\ntečno ; podotkneme toliko, jakého úspěchu svými sklad-\nbami dosáhla. Přednášela! svou fantasii na motivy z Don\nJuaua, v nížto zvláště poslední thema velmi půvabně se\nvyjímala. Dále slyšeli jsme krásnou sonetu pro harfu a\nhousle, v nížto ji pan prof. Mildner na housle s obvy-\nklou vytečností podporoval. Ze salonních kusů předná-\nšela slavná koncertistka „Jarní píseň\" od Mendelssohna,\nfantasii na motivy z „Lucie\" od Godefroida a salonní\nkus od Parish-Alvarse rozkošně a významně, a byla mno-\nhokráte po přednesu každého knsu volána. Největší za-\njímavosti poskytla nám její fantasie na české písně.\n„Souvnir de Boheme, v nížto stručný obrys historie naší\nvlasti hudbou mistrně naznačen jest. Hned v úvodu sly-\nšíme názvuk významné Škroupovy písně „Kde domov\nmuj , načež staročeský chorál „Sv. Václave\" z. první kře-\nsťanské doby zavzní. Dále nás upomíná píseň „My\njíme bozi bojovnici 44 na dobu husitskou a strášná\nbouře, kteráž z rozvlněných strun harfy mohutně se\nozjvflj bitvu Bělohorskou, načež ticho ano hrobové\nicho nastane, V elegických tonech pěje nápotom harfa\n„Horo, horo vysoká jsi!\" čimž smutný stav vlasti naši\npo Bělohorské bitvě mistrně naznačen jest Neméně pů-\nsobí tklivá píseň „Vyrostla mně bílá růže\" a konečně\nKrovová rázná „Těšme se blahou nadějí\", která nás\nnadějí na lepší budoucnost naplňuje. Fantasie tato vy-\nniká výborným zosnováním i zpracováním a dosáhla bouř-\nlivé pochvaly. Na všestrannou žádost přednesla sl. Moš-\nně rov a ještě druhou fantasii na české národní pí-\nsně a byla velikým potleskem vyznamenána. V tomto\nkoncertě účinkovaly slečny: Luccová aMi ková, které\nněmecké písně zpívaly.\nPan Lud. Procházka obdržel za dedikaci své\nouvertury k tragédii „Alexej44 od J. Vys. knížete Kon-\nstantina z Petrohradu skvostný prsten s démanty\nas pochlebným psaním.\nNaše krajanka, virtuoska na piano, paní Szar-\nvadyova, roz. Klausová, obdržela od krále Hannover-\nského, na jehožto dvoře koncertovala, skvostný ná-\nramek.\n—Drát e ník, národní česká opera od Fr. Š kroup a,\nbude se, jak se dovídáme, v neděli dne 27. t. m. dávati.\nVystoupí v ní sl. Alojsia Blažkova; pánové Lukeš,\nPivoda a Strakatý.\n\n▲* Z Čáslavi. (Pěvecký vinek.) Dne 9. ledna\n1861 uspořádal naš zpěváčky spolek spoluúčinko-\nvaním zdejší hudební kapelly hudební vínek. Dle pro-\ngramu se provozovalo: Ouvertura ze slovanských písní\nod littla. „Ila rozkoš,44 sbor od Škroupa. Dekla-\nmovauka: „Koruna všech lásek44 od K. Tyla. Dcerám\nčeským od Ger ner a. Ouvertura k opere : „Dichter u,\nBauer\" od Suppé. K dekJamaci od K. Tyla. „Der Jager-\nAbschied44 )d~Mendelssohna. „Marné výstrahy44 od Klin-\nkácka. Na mnohostrannou žádost se též k docílení\nvětší rozmanitosti v zábavě tančilo. Bohužel ale opětně\njsme nabyli přesvedcení, jak nemilosrdně tanec provozo-\nvání jak zpěvní tak i hudební do pořadí staví i zastiňuje.\nMusíme vyznali, že nejenom údy výkonné, nýbrž i vět-\nšinu přítomného obecenstva nemile i urážlivě doj mul hla-\nsitý hovor i smích několika pánů se svými tanečni-\ncemi, mezi zdařilým provozováním ouvertury od Suppé,\nzvlášf ale při posledním člverozpěvu. Marné výstrahy se\nbavících. Přáli bychom si, by budoucně takové osobnosti\npro hudbu i zpěv žádného smyslu i citu nemajíeí,\nsvou přítomností spolkové provozování neobtěžovali. Též\nby se k tomu nikdy svolovati nemělo, by mezi produkci\nse tančilo, poněvadž se tím pozornost, zvlášť tancechti-\nvcho obecenstva, od zpěvu odvracuje. Konečně vřelé díky\nvšem pánům účinkujícím, zvlášť ale slečně H-vé, která\nsvou zdařile provedenou deklamací k zábavě přispěla.\nZ Hlinská. (Hudební produkce.) Na sklonku\nroku minulého se nám dostalo velmi příjemné zábavy na\nsv. Sylvestra besedou v hostinci u Zlatého\nLva. Program besedy obsahoval 23 čísel veskrze výbor-\nných. Pěkným koncertinem Hastingerovým započala hu-\ndební část, již následoval výtečný sbor Jelenův „Vše\nku chvále vlasti a krále44. Po přednesu výtečné básně Ja-\nblonského „Slovan Cech44 bylo zdatným houslistou p. H*\nrozkošná skladba Mi 1 dne rova „Slavia\" přednesena.\nNásledující variace pro cello od Sekery provedl p. Hr.\nvelmi uspokojivě. Velebnou a vznešenou píseň Pivodovu\n\n*) Račte častěji dopisovat! RC(J#"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6437, "texte": "„Jako krajina44 p. V, rázně přednesl i také „Radu\" od\nL. H. p. Sekera cituplně zazpíval. Polku „Upomínka44\nod Sekery následovala karakteristícká deklamace Hálkova.\n„Frajtr Kalina44, již pan Kr. s úspěchem neočekávaným\npřednesl. „Slovanská čtverylka44 od L. P r o ch á z ky\npředcházela výborně provedené sbory Veitův „Šá-\nteček44 a „Měla jsem holoubka44. První oddělení ukon-\nčeno krásnou skladbou „S Bohem44 od Abenheima, v níž\np. H. vynikl. Mezeru mezi prvním a druhým oddělením\nvyplnilo satyrické besední čtení. „Co budou o nás v r.\n1960 vypravovat44 od Kar. Adámka, jím též přečítané.\nVýborně komponovaným i provedeným sborem „Zpěv\nmlatcň44 od L. H. započato oddělení druhé musel být\nopakován. Deklamace „Psát či nepsát44 od p. Ho. dobře\npřednesena a polka „Alžbětinka44 předcházely rozkošnému\ntrojzpěvu Vojáčkovu: „Aj kéž by byla44 ; i tento zpěv\nmusel opakován býti. „Krásná vlastenka44, čtverylka od\nSekery, povznášející i velebný sbor Vašákňv „Já jsem\nSlovan44! něžný valčík „S Bohem bnď44, karakterní sbor\n„Čarodějnice stará\" a Sylvestrňv pochod od Sekery kon-\nčily program. Provedení bylo vesměs bezúhonné a vý-\nborné, obecenstvo četné a zábava jará. Před nedávnem\njsme ještě pochybovali, že by bylo lze u nás na podobnou\nzábavu s tak skvělým výsledkem pomysliti, a hle, po-\nsleční den leta 1860 nás přesvědčil o mýlnosti náhledu\nonoho. Doufáme, že se v brzce budeme moci novými\nplody čilého a bujného ruchu hudebního pochlubili.\nVzdáváme hlavně p. H. a vůbec všem pp. spoluúčinku-\njícírn srdečné díky za tak chvalné snažení a za připra-\nvení tak rozkošné zábavy. Nemalá úloha přiřknuta též\nhudbě a zpěvu i slovu v oboru tomto, a protož spoj-\nme své síly v celky a vynasnažme se, abychom nebyli\nv řadě spěchajících v posvátnou obětnici vlasti posle-\ndní. Nová doba národnosti naši nastala a slovem císař-\nským její trvání zaručeno, a tu doufáme, že také naší\nnárodní hudbě i zpěvu národnímu nový rozkvětá den,\nhudba a zpěv jsou nerozlučně s bytností naší, s bytností\nCechů spojeny, dobře Jablonský pověděl:\nNedivte se, drazí mojí,\nZe zvuk zpěvu bol můj často zhojí,\nZe mě ztápí v rajských blahostech;\nZe bych, vznesen hudby letem,\nSrdce sdělil s celým širým světem\nJsemt já Slovan, jsemt já Cech !\nZ Jindřichova Hradce. Dne 13. ledna. (Hu-\ndební poměry.) Chci v krátkosti promluvit o na-\nšich poměrech hudebních. Jako všude v české vlasti\nnaší, tak i u nás bývala někdy hudba na vysokém\nstupni dokonalosti. Bývala, však už není. A co medle\ntoho příčinou ? Inu, nezabýval se hnedle nikdo vyučo-\nváním v hudbě, zvláště pak v dechových nástrojích a\nzpěv nepěstován docela , čehož patrným následkem, že\nbezmála ani prostředních zpěváků (vyjma diletanty pro\nlass) a zmíněného druhu hudebníků míti nebudem. Než\ndoufejme, že úmrtím bývalého p. chorregenta naší hudbě\nnová doba nastane, že za ředitele kůru sem bude dosa-\nzen řádný hudebník, jenž nejenom o šíření hudeb-\nního umu, ale i o časté a řádné hudební produkce ko-\nstelní i niimokostelní dbáti bude, čehož si zajisté veškerá\nušlechtilejší část našeho obyvatelstva srdečně přeje, -a-\nZ Klatov. (Akademie.) Jak jsme již z pohledu\nna dobře sestavený program se nadíti mohli, připravila\nnám také v skutku akademie přemilou večerní zábavu.\nProjdouce radiu pie£ orchestrálních, potkáváme se zprvu\ns Beethovenovou ouverturou „Prométheus,44 kteráž byla\nbezúhonné přednesena orchestrem četné obsazeným. Tak-\ntéž dobře přednesen byl nápév uherský, tvoříc sentimen-\ntálný vchod ku následujícímu pochodu slavnostnímu, kte-\nrýž první oddíl akademie důstojné koncil; obé pie£e se\nmusely opakovati. V oddélení, v kterém jsme byli při\nTi 111 ov é ouvertuře ze slovan sk ých písní návalem\ncitů mile uneseni a když ku konci „Hej Slované44 za-\nvznélo, nechtél potlesk umlknouti, až se píseň tato tři-\nkrát opětovala, od mnohého z obecenstva hlasité byvši\nzpívána. Potpourri z ruských národních písní od Ba-\nbického bylo poslední číslo orchestrální i akademie, že\nse neminulo s dobrým úspéchem, myslíme, že netřeba\npri pékných stránkách skladby této již tolikkráte oceněných\npodotýkali. Vzdáváme panu kapelníku Klímovi za jeho\nobezřelé vedení, kterémuž hlavně dobré provedení čišel\norchestrálních lze přičísli, své nejsrdečnější díky ! Ve\n4tém čísle oddělení prvního jsme měli příležitost seznati\npana kapelníka co výtečníka na lesnici; nevšední sběhlosf,\nsilný, jádrný tón a vytrvanlivost v přednesu činí mu nej-\ntěžší místa pouhou hračkou, taktéž číslem tím se co na-\ndaný skladatel osvědčil. Potlesk všestranný mu byl nej-\nlepším důkazem, jaké obliby u obyvatelstva zdejšího po-\nžívá! Pan Šindlocker přednášel Noctunio od B.\nRomberga na cello s chvalnou jistotou a uhlazeností;\npotlesku se jemu taktéž dostalo v hojné míre. Ze\nzpěvného oddělení vytkneme „Duetto pro Soprán a Te-\nnor44 z opery „La violette\" od Carafy-ho, od sl. Kláry\nKievegové a p. Matesa přednešeno. P. Mates měl\npříležitost se nám v čísle tomto, které se muselo opako-\nvali, co routinovaný zpěvák pěkným a vydatným tenorem\nvládnoucí osvědčiti; totéž platí u slečny Kievegové,\nkterá ještě mimo tohoto čísla píseň: „Oumysl české děvy44\nod Pivo d y dobré , ačkoliv něco slabě, přednesla. Obě\nčísla doprovázel pan Josef Procházka na piano. Pan\nJirges zpíval písně: „Růže,44 skladba Lisinského, a\n„Důvěra v Hospodina\" od Lemocha s čistotou a uhla-\nzeností; na piano jej doprovázel pan Kaiser. Všecka čí-\nsla tato byla hojným potleskem vyznamenána. Sbory\n„Svorný duch44 od Suchánka a „Podoby44 od Jirges-a\nbyly vedením pana Jirgesa od „zpěváckého spolku44\ndobie provedeny; poslední se musel opakovali, což panu\nskladatelovi nejlépe za zdárnost práce jeho ručí. De-\nklamace „Jakého bych nerada\" od Fr. Rubeše a „pro-\nslov44 od Seidla byly od slečny Nedorostový přednášeny.\nDejž Bože, aby jsme vbrzku opět takovou zábavou byli\noblaženi!\n(v—) Z Lochovic. (Beseda.) Dne 13. ledna\nodbývala se tu přičiněním činného a horlivého p. Správky\nbeseda ve prospěch zdejšího děkanského chrámu, slyšeli\njsme ouvertury dle národních písní od Tittla ak „Titusu44\nod Mozarta, které řízením p. Správky precisně provedeny\nbyly. Ze sboru líbily se sbor od Jelena Vlastenka\nod Vojáčka (ze Záboje), Mlatecká od A. Hniličky a\nsbor od F. Vogla. Mimo tyto přednesl nadaný skladatel\np. A. K. své solo pro cello a dosáhl velké pochvaly. Paní\nSprávková co horlivá vlastenka známa zpívala písně\n„V Cechách tam já jsem zrozena\" a Ukolébavka s hlu-#\nbokým citem a dojala jím četné obecenstvo* Co do\ndeklamatorní části, došel zvláště pan Prerhof, jenž\n\nS přílohou."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6269, "texte": "(Příloha.)\n\nschválně sem z Prahy přijel, vsetranné pochvaly a bouř-\nlivého potlesku. Přednášeli as šest deklamací, z nichžto\nvsak „Vysloužilec\" hornerickeho smíchu zbudil. Kromě\nněho přednášela mladistvá slečna „Tři doby země české\"\na jistý ochotník „Já jsem Cech\" s přiměřeným výrazem.\nRoztomile vyjímala se deklamovánka „Vávra,\" kteroužto\nmladistvý Toníček, syn p. Správky roztomile přednesl.\nCelá beseda byla důstojně provedena a těšila se z vel-\nkého účastenství. Díky za tak ušlechtilou zábavu na-\nšemu p. Správkovi!\n(St.) Z Mělníka. (Zpěv. spolek.) Těší nás ve-\nlice, že jsme se i u nás po dlouhém čase mužského zpě-\nváckého spolku dočkali. Zásluhu o zřízení spolku dlužno\npřipočísti panu A. K n o r o v i, učiteli na naši hlavní škole.\nSpolek čítá juž 30 členů a doufati lze, že časem spolek\nještě více vzroste ochotným přispěním okolních milovníků\nzpěvu. Co předseda jest zvolen náš o hudbu naší vele-\nzasloužilý pan J. Valenta, poštmistr a městský rada.\nŘeditelem spolku je p. Kno r. Co nevidět podáme o\nprvní veřejné produkcí spolku zevrubnější zprávu.\nZ Nymburka (Zpěvácký spolek.) Dne 4. t.\nm. počal zdejší zpěvácký spolek definitivně svou činnost\nv děkanském chrámu Páně slavným „Veni sancte,\" velkou\nmši svatou a „Pange lingua\" vesměs v chorálu. Na to\nna den sv. tří králův odbývala se první produkce spolku\nv sále „u bílého lva.\" Program byl následující: 1)\n~Jako krajina nebeská,\" píseň od Pivody, přednesena sl.\nK. Dlabačovou. 3) „My čeští manové,\" sbor od Jelena.\n4) „Rastlose Liebe,\" píseň od Reissigera, zpívána panem\nWagnerem. 5) Terzetto ze zpěvohry „índra\" od Flottova,\npřednášena pp. Slabihoudkem, Mottlem a Wagnerem. 6)\n„Svatební košile,\" ballada od K. J. Erbena, předn. sl.\nF. Brzoradovou. 7) „Aj čo by bulo/4 píseň od Pivody,\npředn. sl. K. Dlabačovou. 8) Duetto pro orchester ze\nzpěvohry „Lucretia Borgia\" od Donizettiho, předn. p.\nSlabihoudkem a Wagnerem. 9) „Žežulinka,\" sbor od\nKnittla (musel se opakovati). 10. Tři doby země če-\nské,44 báseň od 801. 11) „Lovecká,\" sbor\nod J. Skroupa. 12. Ouvertura.44 Četně shromážděné obe-\ncenstvo domácí i přespolní dalo po každém kuse své za-\nlíbení hojným a hřmotným tleskáním na jevo. Jesti to\nopravdu radost pozorovati horlivost a snahu po doko-\nnalosti každého úda spolku zpěváckého taktéž i našich\nhudebníkův; nemenší radost ale jest i sledovati pozor-\nnost a vzornos šetrnost našeho obecenztva.\n(A. V.) Pardubice. (Hudební zábava na\nsv. Silvestra. Nový rok. Zpěvácký spo-\nlek. Slavnost třech Králův.) Večer na den Sylve-\nstra poskytl nám hudbymilovný měšťan pan Strašpytel\nve spolku s panem Jandou roztomilou hudební zá-\nbavu. Přednášeny byly krásné české písně: „Čecho-\nslovan44 „Spi má zlatá44 „Národní hymna44 a „Kde do-\nmov můj 44, pak vystoupil co koncertista na klarinet pan\nJan Hušek, učitel na c. k. hlavní škole. Pískal velký\nkoncert od Kalivody do C-dur a musel jej na vše-\nstrannou žádost opakovati. Nevěděli jsme, že takového\numělce u nás máme a skutečně se mohou Pardubice jím\nhonosit. Celá tato společnost sestávala asi z 14 osob\n(nejvíce p. učitelů). Na nový rok provozovala se slavná\nfigurální mše do G-dur od Schiedermayere, Graduale od\nBúhlera a Ofřertorium solo pro klarinet a baryton, které\npanové Jan Hušek a Frant. Janda velmi důstojným způ-\nsobem přednesli. Co se zpěváckého spolku týká,\nvstoupí snad již v brzkém case do života, neb naději\nmáme velikou, že co nevidět povolení dostáném 5 žádost,\nkterá ku c. k. místodržitelství zaslána byla, přišla nyní\nnazpět slovy, by se udsl stav každého, který do onoho\nspolku vstoupiti chce, načež pak žádost nazpět c. k mí-\nstodržitelství zaslána byla. Dejž Bůh ! Na den tří\nKrálů provozovala se pastorální mše od K. Fuhrera do\nD-dur, Graduale od Vitáska a Offertorium od Fuhrera.\nPodotknouti slušno, že na začátku a k posledku zavzněla\nzvláštně nová intráda, kterou zvláště pan Janda složil.\n\nKytlice (v Lužicku). Zdejší kantor, pan Kačer,\nsložil opět nové dílo. Jmenuje! se „Jaro/4 vendická ly-\nrická báseň od P. A. Seilera.\n(M. NO Z Kojetína. (Beseda). Dne 27. ledna\nbude se zde odbývati beseda v hostinci „u zlatého kříže.44\nProgram jest následující: 1. Ouvertura dle slovanskýeh\nnápěvu od B. Tittla. 2. Ná Hostýn, sbor od Vojáčka*\n3. Písně královny Alžběty s průvodem physharmoniky od\nA. Blahoslava; 4. Selánka pro piano od Metsgra; 5. De-\nklamovánka „Jakého bych neřáda ?44 od Kubeše; 6. „Ovšem\njá rád zpívám44, sbor od Voj á č ka; 7. Rozmluva o\npřednášena od školních dítek ; 8. Variace pro piano od\nJ. Beránka; 9. Zastavíčko, piseň od Kůckena; 10.\nMóda, deklamovánka od Rubeše; 11. My milujeme české\nzpěvy, sbor od Láblera, potom tanec. Začátek o 6. hod.\nvečer, vstupné 60. kr.\n(V. D.) Ze Lvova. (Dop. pův.) (Koncerty ro-\ndiny Nerudo vý ch.) Milo nám jest, že první svůj do-\npis z hlavního města Červené Rusi počíti můžeme potě-\nšitelnou zprávou o našich domácích umělcích ze sesterské\nMoravy totiž o hudební rodině Nerudovské, jenž\nzde právě v těchto dnech se znamenitým úspěchem kon-\ncertovala. Umělecké výkony této rodiny byly zde už\nznámy , neb zůstavily od minulého roku milé vzpomínky\nu obecenstva zdejšího; i není tedy divno, že milovníci\numění hudebního spěchali, by obnovili tak milou zná-\nmost. Hned po přijezdě do Lvova dostalo se Nerudo-\nvým čestného pozvání od uměnímilovného mecenáše p.\nhr. S tarz yrí skéh o k hudebnímu večeru, kde v kruhu\nzdejších umělců a znatelů hudby příjemné strávily chvíle.\nDne 9. ledna vystoupily ponejprv v divadle polském. Před\nkoncertem provozovala se výborná zpěvohra Jos. Korze-\nniowského, p. n* „Konkurent i maž44 a program koncertu\nzáležel z následujících skladeb: 1. Fantasie briliante od\nA. Bazziniho na housle hrála sl. Vilemína Nerudová. 2.\nBersense pro dvoje housle a cello od H. Rebera vy-\nkonaly slečny Vilemína a Marie s bratrem Františkem.\n3. Grand duo de Concert na základě motivů Beethove-\nnových, složené pro housle a cello od Leonarda a Ser-\nvaise, vykonaly sl. Vilemína a p. Frant. N. a na ko-\nnec přednesla sl. Vilemína Mazur vlastního útvoru\nsvého v duchu Chopinově zosnovaný. Dne 10. měla\ncelá tata rodina účastenství v koncertě od Jednoty hu-\ndební zřízeném a přednesla nejprvé kvartetto do B od\nMozarta, při kterém sl. Vilemína hrála prim, sl. Ma-\nrie second, otec jejich p. Josef Neruda na violu a syn\njeho p. František N. na cello, a mimo to přednesla sJ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4610, "texte": "Vilemína Fantasie od Áliarda z nápěvů zpěvohry „Dcera\npluku,, složenou. V pátek dne 11. ledna dávaly opět\nv divadle polském koncert, jehož program záležel z čtvero\núťvorň : 1. Koncert pro dvoje housle od AUarda, 2.\nGrande Fantaisie na motivy z „Lazebníka Sevilského44 od\nServaise, kterou přednesl p. Frant. Neruda. 3. Shehera-\nzade od Schumanna pro dvoje housle a 4. La Rondo des\nLutins od Bazziniho. Všecky tři koncerty byly četně na-\nvštíveny a zvláště koncert Jednoty hudební vyznamenal\nse vybranou společností. Zvláště hra slečny Vile miny\nroznítila obecenstvo zdejší, ačkoliv i hře bratra jejího a\nsestry zasloužilou vzdalo chválu a to hlavně v souhře,\nkde se nám zdálo, jakoby hudba ta plynula z jedné\nduše.\nZ Paříže. (Jul. Schulhoff. Hanns See-\nling.) Schulhoff uspořádá první svůj koncert v pro-\nstředku tohoto měsíce. Také se mu zde již dostalo\nvelmi skvělých nabídnutí z provincí. Neví se však ještě\njestli je přijme. Denně zde bývá pozván od nejslovút-\nnějších zástupců hudebního umění. Nedávno ho pozval\nRossini k sobě. Hanns Seeling uspořádal zde 16.\nledna svůj koncert v sále Pleyelově a přednášel jako\nvšude, taktéž i zde, toliko vlastní své skladby.\nZ Petrohradu. (Koncert y). Za příčinou úmrtí\nJ. V. carovy matky nesměla se pro veřejný smutek po\nětyry neděle ani opera ani činohra provozovali. Něčeho se\nvšak předce hudbymilovnému obecenstvu poskytlo, což\nvelmi radostně od něho přijato bylo. Císařské ředitelstvo\nporučilo totiž, aby se tři tak zvané „Obrovské koncerty'4\nuspořádaly. Provedení a arrangování přenechalo se zná-\nmému Karlu Schuberthovi, zdejšímu kapelníku. Dávaly se\nv novém Mariánském divadle a byly pokaždé tak četně\nnavštíveny, že pokaždé lístky všechny rozprodány byly.\nJaký pravý umělecký ráz všechny tyto hudební zábavy\nměly, dosvědčují programy, jež od p. ředitele s velkým\nvkusem a obezřelostí sestaveny byly. V prvním 25. li-\nstop. odbývaném koncertu, provozovalo se: „Synfonie do\nD-dur (číslo 2) od Beethovena; „Sbor z kouzelné flétny44\nod Mozarta; pochod a sbor z „Tannhauseru\" od Wa-\ngnera; ouvertura a capriccio od G linky; sbor dervišů\na poehod z Beethovenových zřícenin Athénských; ouvertura\nk ,/arostřelci\" od Webra; finále a sbor z G1 in kovy\nopery „Život za Cára.44 Program druhého koncertu byl\nnásíedovný: synfonia eroica od Beethovena; sbor pout-\nníků a pochod z Tannhauseru, ouvertura „kamarinskaja44\nod Glinky; ouvertura k Tannhauseru; pochod ze „Som-\nmernachtstraum44 od Mendelssohna; Sbor od Glinky.\nV třetím koncertu se provozovala: A-moll, synfonie od\nMendelssohna; fantasie pro sbor a orkestr od Liodoffa;\nouvertura k Leonoře (C) od Beethovena. Tři úryvky\nz Lohengrinu od Wagnera; e legie (Ballade funebre) na\nsmrt cárovny od Schubertha; Polonaisa pro dva orkestry\nse sborem z Gí in kovy opery „Ž. z. C.\" Pochod pro\ndva okeslry z „Proroka44 od Meyerbeera. Sbor spoluúěinku-\njících při těchto koncertech čítal ke 500 osob. Výsle-\ndek byl pokaždé neobyčejně skvělý; provedení jej však\ntaké v plné míře zasluhovalo. Zdejší universitní koncerty\ndocházejí zde také vřelého účastenství. Dne 23. listop\ndával se koncert ku prospěchu kapelníka K. Schubertha,\njenž tylo zábavy před 19. lety podniknul a od toho casu\nvede. Ze všech kusů jmenujeme toliko jedno skvělé duo\npro piano a housle, jež pánové Rubínstein a Wie-\nniawski s obvyklou mistrností provedli, a duo ve třech\nvětách od Rubinsteina jež skladatel (piano) a K. Schu-\nberth (Violoncell) přednesli. Konečně ještě budiž uvedeno,\nže koncert tento se započal s Mendelssohnovou A-dur\nsynfonií a se skončil se vzíetuplným koncertním dnem od\nK. Schubertha. Také v ruské hudební společnosti jest\nvelmi živo. Ant. Rub in stein jest ředitel toho spolku,\nv němž se zvláště skladby novější študují a provozují.\nTento spolek uspořádává také s tak zvanými symfonickými\nkoncerty velmi zajímavé kvartetní zábavy. V jedné ta-\nkové provozovalo se také Rob. Schumanna 2. Trio op. 80,\npiano (Rubinstein) housle (Wieniawski) Violoncell (Schu-\nberthj tak geniálně a mistrně, že se sotva ještě jednou\ntato skladba takového provedení dočká. Pověst se zde\nroznáší, že Rubinstein chee opustiti naše město a ode-\nbrati se do Německa, dávaje za příčinu, že by rád tam\nprovozoval a uslyšel větší své skladby, ano se mu zde\npříležitosti k tomu nedostává. Pakli se tato pověst po-\ntvrdí, ztratí naše město téměř nejprvnější hudební sílu.\nCísařská rodina objevuje také velkou lásku k hudbě.\nU velkoknížete Konštantina, jenž mimochodem řečeno\nobratný violoncellista jest, u velkokněžny Olgy Wúrtem-\nberské a velkokněžny Heleny odbývají se týhodně hu-\ndební zábavy pod vedením kapelníků K. Schubertha a\nAnt. Rubinsteina.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "24", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.5", "debut_caractere": 2881, "fin_caractere_exclue": 2889, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "24", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dne 9. ledna dočkala se", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dne 9. ledna dočkala se", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.5", "debut_caractere": 2891, "fin_caractere_exclue": 5013, "texte": "Stavovské divadlo. Dne 9. ledna dočkala se\nopera „Upír44 od Marschnera druhého, snad i toho\nposledního představení. I tento večer nebyla krásná a\ncharakteristická hudba vřeleji přijata než poprvé. Skladby\ntohoto druhu jsou s to, zaujímati posluchače jen ten-\nkráte, když se umělecky, v pravém smyslu slova podají;\nk tomu však zapotřebí vyšší hudební a aestetické vzdě-\nlanosti ze strany sólistů, a velkou lávSku k věci samé od\nvšech spoluoučinkujích. Co se prvních dotýče, zaslouží\nvšechnu chválu pan Stein eeke (Lord Ruthven). U to-\nhoto zpěváka panuje vždy rovnoprávnost ve všem; kdyby\nvšude hlas jeho postačil, nemožno by bylo, nejmenší vady\npanu Steineckovi vytknouti. Panu Bachraannovi\npovedla se nejlépe nrie v třetím jednání; ač trochu ne-\npohodlně leží, přednášel pan Bachmann lyrická místi\ns hlnbokým citem a velini vřele. Slečna Luccová zpí-\nvala Malvínu. Proč však tak namahavě ? Její arie a\nvelké duetto v 2hém dějství neobsahovaly pražádnou bar-\nvitost; vysoké tóny byly křiklavé a konečně hnusné.\nMezza voce slečny Luccové by bylo zde na pravém\nmístě; kdo je upotřebiti neumí, škodí sám sobě. Ctvero-\nzpěv v episodě třetího jednání byl od pánů M ar k v o r d t a,\nEm mi 11 g r a, Hovemanna a Rafaela přednesen a\ndošel hlučného potlesku. Též slečna Friesová povzne-\nsla svou živou hrou celou scénu. Sbor zpíval podle\nmožnosti. Po této zpěvohře následovali: „Cár a tesař44\nod Lorlzinga, „Norma44 od Belliniho. Obě představení\nodkryly zase smutný obraz naší opery. Poněvadž altistka\nslečna Seguy skrze náhlé ochuravění první výstup od-\nříci musela, vložila se „Norma44 do repertoiru. Slečna\nLuccová (Norma) nejsouc disponována, nemohla celek\npovzuésti ; jen slečna Míková (Adalgisa) získala sobě\nvřelým přednesem mnoho potlesku. V orkestru panoval\nvelký zmatek. 16. ledna „Troubadour14 od Ver-\ndiho. Slečna Seguy našemu obecenstvu z předešlých\nlet co první tanečnice již známa, debutovala v par-\ntií Azuceny. Její altový hlas je v dolní poloze uej-\nzvučnější a protož dosti příjemný ; horní tóny jsou více\nnucené, a prostřední slabé a nevydatné. Hlas v celku\nneprozrazuje dostatečného cvičení. Anto slečna Seguy"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 69, "texte": "zde engažována býti chce, ponecháme sobě dálší úsudek\nna podruhé*\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "25", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.6.2", "titre_corps": "— Redaktor těchto listů zvolen byl tyto dny od", "titre_sommaire": "— Redaktor těchto listů zvolen byl tyto dny od", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.6", "debut_caractere": 71, "fin_caractere_exclue": 6374, "texte": "— Redaktor těchto listů zvolen byl tyto dny od\njednoty k zvelebení vojenské hudby v Praze za\nčestného clena a poslán mu vkusný diplom této je-\ndnoty. Téhož vyznamenání dostalo se též redaktoru Da-\nlibora r* 1857 od Cecilske jednoty v Oustí nad\nOrlicí, ar. 1860 od zpěváckého spolku v Nové\nPace. Teší nas velice, že skromné působení naše do-\nchází uznání českých jednot hudebních.\nHudební zkouška k letošnímu plesu me-\ndiku bude se dnes v sale na Žofíne odbývati. Program\njest následující: 1. „Cecilka,\" Polka od Seyferta. 2. „Wie-\nner Dreizeilige,\" Valčík od Ješka. 3. „Coeur dame,\"\nTrasák od Zezuláka. 4. „Lethe,\" Quadrilla od 0. Ni-\nckerla. 5. „Žofie,\" Polka-Mazurka od Mullera. 6. „Ar-\nO* Nickerla. 7. Komersní Quadrilla,\npánům posluchacum na Pražské universitě věnovaná od\n0. Nickerla. 8. „Postillon ďamour,\" Polka od Stohra.\n9. „Asklepiady,\" Valčík od Žezulaka. 10. „Motýlek,\"\nIřasák od Norb. Grusra. *ll. Quadrilla mediků,\" pánům\nmedikům věnovaná od Žezulaka. 12. „Gratulantka,\" Polka-\nMazurka od Preisse. 13. „Žilotep,\" Kvapík od G. Bindra.\nVáclava Hanky, světoznámého nálezce „Ru-\nkopisu Králodvorského\" není více! Zemřelť v so-\nbotu dne 12. ledna v 6 hod. večer na raka v žaludku.\nMuseli bychom mnoho čísel k tomn cíli věnovati, abychom\nnesmrtelne zásluhy, jež si zvěčnělý o národ náš\na literaturu získal, jen poněkud oceniti mohli. Po-\nnechávajíce to listům belletristickým a politickým, zmí-\nníme se tu toliko o velkolepém pohřbu, jakéhož se vě-\nhlasnému tomuto ucenci a spisovateli dostalo. Rakev byla\nve dvore musejním postavena a vysoce důstojným bisku-\npem dr. P. Krejčím požehnána, při kterémž obřadu\nmnozí páni faráři a četné jiné kněžstvo přisluhovali. Sbor\nzpěvácký, přes 70 údu čítající, přednesl řízením pana\nJ. L. Lukeše mimo obyčejné zpěvy rituální též žalo-\nzpěv od Em. Tonnera, panem Ljndevitem Procházkou\nk teto příležitosti zvláště složený. Po odbytých ceremo-\nniích spořádal se průvod k pochodu. Umrlci vůz byl\nozdoben znaky ruských řádů Hankových, pak krásným\nvěncem vavřínovým se slovanským tri kolorem, vě-\nnovaným od akademického čtenářského spolku, jehož čest-\nný m údem Hanka byl. Třapce vozu nesli pánové dr.\nFrantišek Palacký, dr. F. L. Rieger, profcssor V. V.\nTo mek, dr. J. Fric, školní rada Josef W enzig a kníže\ndr. Rudolf Tharn-T axis. Po stranách nesli mladší\nspisovatelé a měštané, pak 6 Poláků s konfederatkami\nna hlavaeh a 6 Jihoslovanů s fezy rozžaté svíce. Za\nvozem nesl mladistvý hrabě K o unie s pozůstalým sy-\nnem dr. Horáčka na červeném aksamitovém, stříbrem za-\nlemovaném polštáři u prostřed vavřínového věnce poly-\nglottu Rukopisu Kralodvorského, předseda akad.\ncten. spolku s dvěma údy spolkového výboru zase na\nčerném polštáři řády Hanko vy. Za nimi kráčel pedel\nfakulty filosofické. V cele průvodu šel Jeho Excellenci\npan místo držitel Antouín hrabě F o r gác h , kníže Adolf\nŠvarcenberk mladší, kníže Salm, hrabě C1 am-Mar-\ntinic, hrabě Jindřich Chotek, hrabě Rudolf Chotek,\nbaron Hildebrand a jiní šlechticové, rektor magnifi-\ncuš pražských vysokých škol, prof. dr. Tuna, se zlatým\nřetězem na prsou. Týž odznak důstojnosti své nesl dě-\nkan filosofické fakulty, professor dr. Lowe; dále jsme\npozorovali v průvodu veledůstojného zemského praeláta\ndr. Zeidlera, mimo jiné hodnostáře církevní, c. k. úřed-\nníky, údy výboru a sboru musejního, sbory professorů a\ndoktorů, všech fakult, sbory učitelské, c. k. českou spo-\nlečnost nauk, redaktory a spolupracovníky všech praž-\nských časopisů, městské zastupitelstvo, spisovatele a uměl-\nce, ředitele pana Thomého v cele údů pražského divadla,\nměšťany všech tříd, obchodníky a průmyslníky, ko-\nnečně studentstvo university a ústavu polytechnického\nv nepřehledné řadě. Po obou stranách průvodu aza ním\nneslo téměř 500 osob, studující, spisovatelé, umělci a\nměšťané smolné pochodně a svíce. Dojem tím učiněný\nbyl velkolepý a hustý dým zahaloval alice, kterými prů-\nvod veden, v roucho takřka večerní. U Boticského po-\ntoku, historické to hranice staroslavného Vyšehradu, oče-\nkával průvod veledůstojný probošt Vyšehradský P. Ruf-\nfer s veškerou kapitolou. V chrámě sv. apoštolů Petra\na Pavla stál katafalk, před nějž rakev, zdobená řády, va-\nvřínovým věncem a Králodvorským rukopisem, postavena.\nKdyž kněžstvo v presbyteriu se bylo usadilo, vystoupil\nv\nkanovník p. Stulc na kazatelnu. Mluvil slovy dojem-\nnými a pomodlil se se shromážděným obecenstvem. Sbor\nna kůru zapěl „Otce náš,\" krásnou to skladbu krajana\nnašeho, Theodora Bradského. Tmavý starobylý\nchrám, vznešený zpěv, večerní soumrak, hořící svíce ko-\nlem rakve a zbožné ticho přítomných činily dojem nad-\nobycejný. Rakev byla pak vynesena a do hrobu spu-\nštěna. tisíce ocí se zarosilo. Mezi tím, co opět za-\nzněl zpěv, slavné to Horákovo „Salvě Regina\" spu-\nstil se za rakvi vavřínový věnec a „Rukopis\" se same-\ntovým polštářem. Kněžstvo i obecenstvo kleklo a modlilo\nse. Rozdávána pak baseů, kterouž p. J. Jahn k této pří-\nležitosti byl složil. Počet lidí, kteří průvodu přítomni\nbyli, může se na 25.000 páciti. Han kovo jméno utkví\nzajisté u věcné památce, i kdyby nebyl býval šťastným\nnálezcem „Rukopisu Králodvorského; neboť kdo nezná\njeho písně „Vystavíinsi skrovnou chaloupku\"\n„Porodila mne moje matička\" (od Krova)\n„Plaché divciny\" „Plavba\" a jiných více, které\nz úst každého věrného Čecha zaznívají. Hanka byl\nrytířem řádu sv. Vladimíra i komandér řádu sv. Anny a\nnarodil se dne 10. června 179 Lv Hořiněvsi, v kraji\nKrálovéhradeckém.\nSlečna Amálie S tieg.ro vá, žákyně páně 0 a-\nbon no v a hudebního ústavu v Praze, vystoupila nedávno\nponejprv na jevišti Štýrsko-Hradeckém v opeře „Norma\"\nco Adalgisa. 0 prvním tomto jejím pokusu na divadle\nzmiňují se Štýrsko-Hradecké listy velmi chvalně.\nNaše krajanka, sl. Fischerová z Tiefensee\nzískala si v Anglicku velké uznání. Dosáhnuvší svým vý-\ntečným zpěvem ve velkých koncertech v divadle „Con-\nventgarden\" značných výsledků, došla i později v kon-\ncertech v lázni Brighton (v Anglicku) veliké pochvaly.\nDávalat tam dne 23. listop. též samostatný koncert, o němž\nse anglické noviny Brighton-Gazette a „Times\" velmi po-\nchvalně zmiňují.\nHudební zkouška tanečních skladeb k „Ná-\nrodní besedě,\" kteráž se v neděli dne 13. v šálena\nŽof.íně odbývala, těšila se z velmi četné návštěvy a skvě-\nlého Výsledku. Všechny skladby došly pochvaly, zvláště\nvšak vynikaly srbská kadrylla od Lukra, třasák „Bě-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4380, "texte": "tulinka44 od Faulwetra, v nížto Nesvadbová píseň „Bě-\ntulinka44 vet kán a jest, kvapík „Útok44 od Illnera, „Šo-\ntek,\" kvapík od Win tra, „Sousedská\" od Komsáka,\nkteré opakovány být musely. Největší pochvaly došla polka\n„Starobylá\" od *** s hlavní themou „Hej Slované,44 ka-\ndrylla „Vzájemnost\" od Lud. Procházky s písní „Slo-\nvan jsem,44 v poslední touže umístěnou a národní kadrylla\ns českých národních písní od Illnera, kteréž vícekráte\nhlučně k opětování se žádaly.\nNáš velký Alex. Dreyschock koncertuje, jak\nnám náš dopisovatel píše, nyní ve Varšavě s nejskvělej-\nším výsledkem. Jak mile A. Dreyschock do Varšavy za-\nvítal, shromáždila se as sto osob čítající společnost\nz umělců, spisovatelů a milovníků umění záležející k hu-\ndebnímu večeru, jejž v síni „Instytutu muzycznego44 p. Ap.\nKatski, ředitel téhož ústavu, k tomu cíli uspořádal, aby\ndůstojně přivítali našeho slavného umělce p. A. Drey-\nschocka. Nejprvé přednášeli Varšavští umělci rozmanité\nskladby a posléze přisednul i p. A. Dreyschock k pianu\na zahrál světoznámé své variace na anglickou hymnu „God\nsave the Queen44 levicí. Rozumí se samo sebou, že vše-\nobecného obdivování vzbudil. Mimo to hrál s hostitelem\nsvým a p. Szablinskim trio od Beethovena. Hned prvním\nkoncertem, jejž p. Dreyschock dne 6. ledna uspo-\nřádal v síni redoutní, potvrdil předcházející ho slávu.\nPřednesl! koncert do G-moll od Mendelssohna, z kterého\nzvláště Adagio hluboce dojalo posluchače. Potom hrál\n„Nocturno44 od Chopina a dítko dávno minulých časů\na přece tak inilounké „Gavottu od Bacha, dále před-\nnesl noveletku od Schumanna, svou vlastní effektovní Sal-\ntarellu, Rapsodii oď Liszta (č. 6) a na konec Variace\nna anglickou hymnu, i byl hlučnou chválou obsypán.\nVšecky zdejší hudební umělcové a znatelé hudby jedno-\nhlasně vyslovují se, že Dreyschock jest velkým mi-\nstrem v každém ohledu a radí těm, kdož posud mysleli,\nže pianem nelze posluchače uchvátit a roznítit, aby na-\nvštívivše koncert Dreyschockův přesvědčili se o mýlnosti\ntohoto domnění.\nDruhý koncert virtuosky na harfu, sl. Ma-\nrie Mosnerovy, jenž se dne 15.v sále konviktském\nodbýval, došel takové návštěvy, jakéžto juž dráhný čas\nnepamatujeme. O znamenité a v každém ohledu dokonalé\nano mistrovské hře koncertístky slov siřití bylo by zby-\ntečno ; podotkneme toliko, jakého úspěchu svými sklad-\nbami dosáhla. Přednášela! svou fantasii na motivy z Don\nJuaua, v nížto zvláště poslední thema velmi půvabně se\nvyjímala. Dále slyšeli jsme krásnou sonetu pro harfu a\nhousle, v nížto ji pan prof. Mildner na housle s obvy-\nklou vytečností podporoval. Ze salonních kusů předná-\nšela slavná koncertistka „Jarní píseň\" od Mendelssohna,\nfantasii na motivy z „Lucie\" od Godefroida a salonní\nkus od Parish-Alvarse rozkošně a významně, a byla mno-\nhokráte po přednesu každého knsu volána. Největší za-\njímavosti poskytla nám její fantasie na české písně.\n„Souvnir de Boheme, v nížto stručný obrys historie naší\nvlasti hudbou mistrně naznačen jest. Hned v úvodu sly-\nšíme názvuk významné Škroupovy písně „Kde domov\nmuj , načež staročeský chorál „Sv. Václave\" z. první kře-\nsťanské doby zavzní. Dále nás upomíná píseň „My\njíme bozi bojovnici 44 na dobu husitskou a strášná\nbouře, kteráž z rozvlněných strun harfy mohutně se\nozjvflj bitvu Bělohorskou, načež ticho ano hrobové\nicho nastane, V elegických tonech pěje nápotom harfa\n„Horo, horo vysoká jsi!\" čimž smutný stav vlasti naši\npo Bělohorské bitvě mistrně naznačen jest Neméně pů-\nsobí tklivá píseň „Vyrostla mně bílá růže\" a konečně\nKrovová rázná „Těšme se blahou nadějí\", která nás\nnadějí na lepší budoucnost naplňuje. Fantasie tato vy-\nniká výborným zosnováním i zpracováním a dosáhla bouř-\nlivé pochvaly. Na všestrannou žádost přednesla sl. Moš-\nně rov a ještě druhou fantasii na české národní pí-\nsně a byla velikým potleskem vyznamenána. V tomto\nkoncertě účinkovaly slečny: Luccová aMi ková, které\nněmecké písně zpívaly.\nPan Lud. Procházka obdržel za dedikaci své\nouvertury k tragédii „Alexej44 od J. Vys. knížete Kon-\nstantina z Petrohradu skvostný prsten s démanty\nas pochlebným psaním.\nNaše krajanka, virtuoska na piano, paní Szar-\nvadyova, roz. Klausová, obdržela od krále Hannover-\nského, na jehožto dvoře koncertovala, skvostný ná-\nramek.\n—Drát e ník, národní česká opera od Fr. Š kroup a,\nbude se, jak se dovídáme, v neděli dne 27. t. m. dávati.\nVystoupí v ní sl. Alojsia Blažkova; pánové Lukeš,\nPivoda a Strakatý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "27", "image_debut": 7, "image_fin": 9, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.6.3", "titre_corps": "▲* Z Čáslavi. (Pěvecký vinek.) Dne 9. ledna", "titre_sommaire": "▲* Z Čáslavi. (Pěvecký vinek.) Dne 9. ledna", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.7", "debut_caractere": 4382, "fin_caractere_exclue": 6373, "texte": "▲* Z Čáslavi. (Pěvecký vinek.) Dne 9. ledna\n1861 uspořádal naš zpěváčky spolek spoluúčinko-\nvaním zdejší hudební kapelly hudební vínek. Dle pro-\ngramu se provozovalo: Ouvertura ze slovanských písní\nod littla. „Ila rozkoš,44 sbor od Škroupa. Dekla-\nmovauka: „Koruna všech lásek44 od K. Tyla. Dcerám\nčeským od Ger ner a. Ouvertura k opere : „Dichter u,\nBauer\" od Suppé. K dekJamaci od K. Tyla. „Der Jager-\nAbschied44 )d~Mendelssohna. „Marné výstrahy44 od Klin-\nkácka. Na mnohostrannou žádost se též k docílení\nvětší rozmanitosti v zábavě tančilo. Bohužel ale opětně\njsme nabyli přesvedcení, jak nemilosrdně tanec provozo-\nvání jak zpěvní tak i hudební do pořadí staví i zastiňuje.\nMusíme vyznali, že nejenom údy výkonné, nýbrž i vět-\nšinu přítomného obecenstva nemile i urážlivě doj mul hla-\nsitý hovor i smích několika pánů se svými tanečni-\ncemi, mezi zdařilým provozováním ouvertury od Suppé,\nzvlášf ale při posledním člverozpěvu. Marné výstrahy se\nbavících. Přáli bychom si, by budoucně takové osobnosti\npro hudbu i zpěv žádného smyslu i citu nemajíeí,\nsvou přítomností spolkové provozování neobtěžovali. Též\nby se k tomu nikdy svolovati nemělo, by mezi produkci\nse tančilo, poněvadž se tím pozornost, zvlášť tancechti-\nvcho obecenstva, od zpěvu odvracuje. Konečně vřelé díky\nvšem pánům účinkujícím, zvlášť ale slečně H-vé, která\nsvou zdařile provedenou deklamací k zábavě přispěla.\nZ Hlinská. (Hudební produkce.) Na sklonku\nroku minulého se nám dostalo velmi příjemné zábavy na\nsv. Sylvestra besedou v hostinci u Zlatého\nLva. Program besedy obsahoval 23 čísel veskrze výbor-\nných. Pěkným koncertinem Hastingerovým započala hu-\ndební část, již následoval výtečný sbor Jelenův „Vše\nku chvále vlasti a krále44. Po přednesu výtečné básně Ja-\nblonského „Slovan Cech44 bylo zdatným houslistou p. H*\nrozkošná skladba Mi 1 dne rova „Slavia\" přednesena.\nNásledující variace pro cello od Sekery provedl p. Hr.\nvelmi uspokojivě. Velebnou a vznešenou píseň Pivodovu\n\n*) Račte častěji dopisovat! RC(J#"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6437, "texte": "„Jako krajina44 p. V, rázně přednesl i také „Radu\" od\nL. H. p. Sekera cituplně zazpíval. Polku „Upomínka44\nod Sekery následovala karakteristícká deklamace Hálkova.\n„Frajtr Kalina44, již pan Kr. s úspěchem neočekávaným\npřednesl. „Slovanská čtverylka44 od L. P r o ch á z ky\npředcházela výborně provedené sbory Veitův „Šá-\nteček44 a „Měla jsem holoubka44. První oddělení ukon-\nčeno krásnou skladbou „S Bohem44 od Abenheima, v níž\np. H. vynikl. Mezeru mezi prvním a druhým oddělením\nvyplnilo satyrické besední čtení. „Co budou o nás v r.\n1960 vypravovat44 od Kar. Adámka, jím též přečítané.\nVýborně komponovaným i provedeným sborem „Zpěv\nmlatcň44 od L. H. započato oddělení druhé musel být\nopakován. Deklamace „Psát či nepsát44 od p. Ho. dobře\npřednesena a polka „Alžbětinka44 předcházely rozkošnému\ntrojzpěvu Vojáčkovu: „Aj kéž by byla44 ; i tento zpěv\nmusel opakován býti. „Krásná vlastenka44, čtverylka od\nSekery, povznášející i velebný sbor Vašákňv „Já jsem\nSlovan44! něžný valčík „S Bohem bnď44, karakterní sbor\n„Čarodějnice stará\" a Sylvestrňv pochod od Sekery kon-\nčily program. Provedení bylo vesměs bezúhonné a vý-\nborné, obecenstvo četné a zábava jará. Před nedávnem\njsme ještě pochybovali, že by bylo lze u nás na podobnou\nzábavu s tak skvělým výsledkem pomysliti, a hle, po-\nsleční den leta 1860 nás přesvědčil o mýlnosti náhledu\nonoho. Doufáme, že se v brzce budeme moci novými\nplody čilého a bujného ruchu hudebního pochlubili.\nVzdáváme hlavně p. H. a vůbec všem pp. spoluúčinku-\njícírn srdečné díky za tak chvalné snažení a za připra-\nvení tak rozkošné zábavy. Nemalá úloha přiřknuta též\nhudbě a zpěvu i slovu v oboru tomto, a protož spoj-\nme své síly v celky a vynasnažme se, abychom nebyli\nv řadě spěchajících v posvátnou obětnici vlasti posle-\ndní. Nová doba národnosti naši nastala a slovem císař-\nským její trvání zaručeno, a tu doufáme, že také naší\nnárodní hudbě i zpěvu národnímu nový rozkvětá den,\nhudba a zpěv jsou nerozlučně s bytností naší, s bytností\nCechů spojeny, dobře Jablonský pověděl:\nNedivte se, drazí mojí,\nZe zvuk zpěvu bol můj často zhojí,\nZe mě ztápí v rajských blahostech;\nZe bych, vznesen hudby letem,\nSrdce sdělil s celým širým světem\nJsemt já Slovan, jsemt já Cech !\nZ Jindřichova Hradce. Dne 13. ledna. (Hu-\ndební poměry.) Chci v krátkosti promluvit o na-\nšich poměrech hudebních. Jako všude v české vlasti\nnaší, tak i u nás bývala někdy hudba na vysokém\nstupni dokonalosti. Bývala, však už není. A co medle\ntoho příčinou ? Inu, nezabýval se hnedle nikdo vyučo-\nváním v hudbě, zvláště pak v dechových nástrojích a\nzpěv nepěstován docela , čehož patrným následkem, že\nbezmála ani prostředních zpěváků (vyjma diletanty pro\nlass) a zmíněného druhu hudebníků míti nebudem. Než\ndoufejme, že úmrtím bývalého p. chorregenta naší hudbě\nnová doba nastane, že za ředitele kůru sem bude dosa-\nzen řádný hudebník, jenž nejenom o šíření hudeb-\nního umu, ale i o časté a řádné hudební produkce ko-\nstelní i niimokostelní dbáti bude, čehož si zajisté veškerá\nušlechtilejší část našeho obyvatelstva srdečně přeje, -a-\nZ Klatov. (Akademie.) Jak jsme již z pohledu\nna dobře sestavený program se nadíti mohli, připravila\nnám také v skutku akademie přemilou večerní zábavu.\nProjdouce radiu pie£ orchestrálních, potkáváme se zprvu\ns Beethovenovou ouverturou „Prométheus,44 kteráž byla\nbezúhonné přednesena orchestrem četné obsazeným. Tak-\ntéž dobře přednesen byl nápév uherský, tvoříc sentimen-\ntálný vchod ku následujícímu pochodu slavnostnímu, kte-\nrýž první oddíl akademie důstojné koncil; obé pie£e se\nmusely opakovati. V oddélení, v kterém jsme byli při\nTi 111 ov é ouvertuře ze slovan sk ých písní návalem\ncitů mile uneseni a když ku konci „Hej Slované44 za-\nvznélo, nechtél potlesk umlknouti, až se píseň tato tři-\nkrát opětovala, od mnohého z obecenstva hlasité byvši\nzpívána. Potpourri z ruských národních písní od Ba-\nbického bylo poslední číslo orchestrální i akademie, že\nse neminulo s dobrým úspéchem, myslíme, že netřeba\npri pékných stránkách skladby této již tolikkráte oceněných\npodotýkali. Vzdáváme panu kapelníku Klímovi za jeho\nobezřelé vedení, kterémuž hlavně dobré provedení čišel\norchestrálních lze přičísli, své nejsrdečnější díky ! Ve\n4tém čísle oddělení prvního jsme měli příležitost seznati\npana kapelníka co výtečníka na lesnici; nevšední sběhlosf,\nsilný, jádrný tón a vytrvanlivost v přednesu činí mu nej-\ntěžší místa pouhou hračkou, taktéž číslem tím se co na-\ndaný skladatel osvědčil. Potlesk všestranný mu byl nej-\nlepším důkazem, jaké obliby u obyvatelstva zdejšího po-\nžívá! Pan Šindlocker přednášel Noctunio od B.\nRomberga na cello s chvalnou jistotou a uhlazeností;\npotlesku se jemu taktéž dostalo v hojné míre. Ze\nzpěvného oddělení vytkneme „Duetto pro Soprán a Te-\nnor44 z opery „La violette\" od Carafy-ho, od sl. Kláry\nKievegové a p. Matesa přednešeno. P. Mates měl\npříležitost se nám v čísle tomto, které se muselo opako-\nvali, co routinovaný zpěvák pěkným a vydatným tenorem\nvládnoucí osvědčiti; totéž platí u slečny Kievegové,\nkterá ještě mimo tohoto čísla píseň: „Oumysl české děvy44\nod Pivo d y dobré , ačkoliv něco slabě, přednesla. Obě\nčísla doprovázel pan Josef Procházka na piano. Pan\nJirges zpíval písně: „Růže,44 skladba Lisinského, a\n„Důvěra v Hospodina\" od Lemocha s čistotou a uhla-\nzeností; na piano jej doprovázel pan Kaiser. Všecka čí-\nsla tato byla hojným potleskem vyznamenána. Sbory\n„Svorný duch44 od Suchánka a „Podoby44 od Jirges-a\nbyly vedením pana Jirgesa od „zpěváckého spolku44\ndobie provedeny; poslední se musel opakovali, což panu\nskladatelovi nejlépe za zdárnost práce jeho ručí. De-\nklamace „Jakého bych nerada\" od Fr. Rubeše a „pro-\nslov44 od Seidla byly od slečny Nedorostový přednášeny.\nDejž Bože, aby jsme vbrzku opět takovou zábavou byli\noblaženi!\n(v—) Z Lochovic. (Beseda.) Dne 13. ledna\nodbývala se tu přičiněním činného a horlivého p. Správky\nbeseda ve prospěch zdejšího děkanského chrámu, slyšeli\njsme ouvertury dle národních písní od Tittla ak „Titusu44\nod Mozarta, které řízením p. Správky precisně provedeny\nbyly. Ze sboru líbily se sbor od Jelena Vlastenka\nod Vojáčka (ze Záboje), Mlatecká od A. Hniličky a\nsbor od F. Vogla. Mimo tyto přednesl nadaný skladatel\np. A. K. své solo pro cello a dosáhl velké pochvaly. Paní\nSprávková co horlivá vlastenka známa zpívala písně\n„V Cechách tam já jsem zrozena\" a Ukolébavka s hlu-#\nbokým citem a dojala jím četné obecenstvo* Co do\ndeklamatorní části, došel zvláště pan Prerhof, jenž\n\nS přílohou."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.9", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3830, "texte": "(Příloha.)\n\nschválně sem z Prahy přijel, vsetranné pochvaly a bouř-\nlivého potlesku. Přednášeli as šest deklamací, z nichžto\nvsak „Vysloužilec\" hornerickeho smíchu zbudil. Kromě\nněho přednášela mladistvá slečna „Tři doby země české\"\na jistý ochotník „Já jsem Cech\" s přiměřeným výrazem.\nRoztomile vyjímala se deklamovánka „Vávra,\" kteroužto\nmladistvý Toníček, syn p. Správky roztomile přednesl.\nCelá beseda byla důstojně provedena a těšila se z vel-\nkého účastenství. Díky za tak ušlechtilou zábavu na-\nšemu p. Správkovi!\n(St.) Z Mělníka. (Zpěv. spolek.) Těší nás ve-\nlice, že jsme se i u nás po dlouhém čase mužského zpě-\nváckého spolku dočkali. Zásluhu o zřízení spolku dlužno\npřipočísti panu A. K n o r o v i, učiteli na naši hlavní škole.\nSpolek čítá juž 30 členů a doufati lze, že časem spolek\nještě více vzroste ochotným přispěním okolních milovníků\nzpěvu. Co předseda jest zvolen náš o hudbu naší vele-\nzasloužilý pan J. Valenta, poštmistr a městský rada.\nŘeditelem spolku je p. Kno r. Co nevidět podáme o\nprvní veřejné produkcí spolku zevrubnější zprávu.\nZ Nymburka (Zpěvácký spolek.) Dne 4. t.\nm. počal zdejší zpěvácký spolek definitivně svou činnost\nv děkanském chrámu Páně slavným „Veni sancte,\" velkou\nmši svatou a „Pange lingua\" vesměs v chorálu. Na to\nna den sv. tří králův odbývala se první produkce spolku\nv sále „u bílého lva.\" Program byl následující: 1)\n~Jako krajina nebeská,\" píseň od Pivody, přednesena sl.\nK. Dlabačovou. 3) „My čeští manové,\" sbor od Jelena.\n4) „Rastlose Liebe,\" píseň od Reissigera, zpívána panem\nWagnerem. 5) Terzetto ze zpěvohry „índra\" od Flottova,\npřednášena pp. Slabihoudkem, Mottlem a Wagnerem. 6)\n„Svatební košile,\" ballada od K. J. Erbena, předn. sl.\nF. Brzoradovou. 7) „Aj čo by bulo/4 píseň od Pivody,\npředn. sl. K. Dlabačovou. 8) Duetto pro orchester ze\nzpěvohry „Lucretia Borgia\" od Donizettiho, předn. p.\nSlabihoudkem a Wagnerem. 9) „Žežulinka,\" sbor od\nKnittla (musel se opakovati). 10. Tři doby země če-\nské,44 báseň od 801. 11) „Lovecká,\" sbor\nod J. Skroupa. 12. Ouvertura.44 Četně shromážděné obe-\ncenstvo domácí i přespolní dalo po každém kuse své za-\nlíbení hojným a hřmotným tleskáním na jevo. Jesti to\nopravdu radost pozorovati horlivost a snahu po doko-\nnalosti každého úda spolku zpěváckého taktéž i našich\nhudebníkův; nemenší radost ale jest i sledovati pozor-\nnost a vzornos šetrnost našeho obecenztva.\n(A. V.) Pardubice. (Hudební zábava na\nsv. Silvestra. Nový rok. Zpěvácký spo-\nlek. Slavnost třech Králův.) Večer na den Sylve-\nstra poskytl nám hudbymilovný měšťan pan Strašpytel\nve spolku s panem Jandou roztomilou hudební zá-\nbavu. Přednášeny byly krásné české písně: „Čecho-\nslovan44 „Spi má zlatá44 „Národní hymna44 a „Kde do-\nmov můj 44, pak vystoupil co koncertista na klarinet pan\nJan Hušek, učitel na c. k. hlavní škole. Pískal velký\nkoncert od Kalivody do C-dur a musel jej na vše-\nstrannou žádost opakovati. Nevěděli jsme, že takového\numělce u nás máme a skutečně se mohou Pardubice jím\nhonosit. Celá tato společnost sestávala asi z 14 osob\n(nejvíce p. učitelů). Na nový rok provozovala se slavná\nfigurální mše do G-dur od Schiedermayere, Graduale od\nBúhlera a Ofřertorium solo pro klarinet a baryton, které\npanové Jan Hušek a Frant. Janda velmi důstojným způ-\nsobem přednesli. Co se zpěváckého spolku týká,\nvstoupí snad již v brzkém case do života, neb naději\nmáme velikou, že co nevidět povolení dostáném 5 žádost,\nkterá ku c. k. místodržitelství zaslána byla, přišla nyní\nnazpět slovy, by se udsl stav každého, který do onoho\nspolku vstoupiti chce, načež pak žádost nazpět c. k mí-\nstodržitelství zaslána byla. Dejž Bůh ! Na den tří\nKrálů provozovala se pastorální mše od K. Fuhrera do\nD-dur, Graduale od Vitáska a Offertorium od Fuhrera.\nPodotknouti slušno, že na začátku a k posledku zavzněla\nzvláštně nová intráda, kterou zvláště pan Janda složil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "28", "image_debut": 9, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.6.4", "titre_corps": "Kytlice (v Lužicku). Zdejší kantor, pan Kačer,", "titre_sommaire": "Kytlice (v Lužicku). Zdejší kantor, pan Kačer,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 9, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.9", "debut_caractere": 3832, "fin_caractere_exclue": 6269, "texte": "Kytlice (v Lužicku). Zdejší kantor, pan Kačer,\nsložil opět nové dílo. Jmenuje! se „Jaro/4 vendická ly-\nrická báseň od P. A. Seilera.\n(M. NO Z Kojetína. (Beseda). Dne 27. ledna\nbude se zde odbývati beseda v hostinci „u zlatého kříže.44\nProgram jest následující: 1. Ouvertura dle slovanskýeh\nnápěvu od B. Tittla. 2. Ná Hostýn, sbor od Vojáčka*\n3. Písně královny Alžběty s průvodem physharmoniky od\nA. Blahoslava; 4. Selánka pro piano od Metsgra; 5. De-\nklamovánka „Jakého bych neřáda ?44 od Kubeše; 6. „Ovšem\njá rád zpívám44, sbor od Voj á č ka; 7. Rozmluva o\npřednášena od školních dítek ; 8. Variace pro piano od\nJ. Beránka; 9. Zastavíčko, piseň od Kůckena; 10.\nMóda, deklamovánka od Rubeše; 11. My milujeme české\nzpěvy, sbor od Láblera, potom tanec. Začátek o 6. hod.\nvečer, vstupné 60. kr.\n(V. D.) Ze Lvova. (Dop. pův.) (Koncerty ro-\ndiny Nerudo vý ch.) Milo nám jest, že první svůj do-\npis z hlavního města Červené Rusi počíti můžeme potě-\nšitelnou zprávou o našich domácích umělcích ze sesterské\nMoravy totiž o hudební rodině Nerudovské, jenž\nzde právě v těchto dnech se znamenitým úspěchem kon-\ncertovala. Umělecké výkony této rodiny byly zde už\nznámy , neb zůstavily od minulého roku milé vzpomínky\nu obecenstva zdejšího; i není tedy divno, že milovníci\numění hudebního spěchali, by obnovili tak milou zná-\nmost. Hned po přijezdě do Lvova dostalo se Nerudo-\nvým čestného pozvání od uměnímilovného mecenáše p.\nhr. S tarz yrí skéh o k hudebnímu večeru, kde v kruhu\nzdejších umělců a znatelů hudby příjemné strávily chvíle.\nDne 9. ledna vystoupily ponejprv v divadle polském. Před\nkoncertem provozovala se výborná zpěvohra Jos. Korze-\nniowského, p. n* „Konkurent i maž44 a program koncertu\nzáležel z následujících skladeb: 1. Fantasie briliante od\nA. Bazziniho na housle hrála sl. Vilemína Nerudová. 2.\nBersense pro dvoje housle a cello od H. Rebera vy-\nkonaly slečny Vilemína a Marie s bratrem Františkem.\n3. Grand duo de Concert na základě motivů Beethove-\nnových, složené pro housle a cello od Leonarda a Ser-\nvaise, vykonaly sl. Vilemína a p. Frant. N. a na ko-\nnec přednesla sl. Vilemína Mazur vlastního útvoru\nsvého v duchu Chopinově zosnovaný. Dne 10. měla\ncelá tata rodina účastenství v koncertě od Jednoty hu-\ndební zřízeném a přednesla nejprvé kvartetto do B od\nMozarta, při kterém sl. Vilemína hrála prim, sl. Ma-\nrie second, otec jejich p. Josef Neruda na violu a syn\njeho p. František N. na cello, a mimo to přednesla sJ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.10", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4597, "texte": "Vilemína Fantasie od Áliarda z nápěvů zpěvohry „Dcera\npluku,, složenou. V pátek dne 11. ledna dávaly opět\nv divadle polském koncert, jehož program záležel z čtvero\núťvorň : 1. Koncert pro dvoje housle od AUarda, 2.\nGrande Fantaisie na motivy z „Lazebníka Sevilského44 od\nServaise, kterou přednesl p. Frant. Neruda. 3. Shehera-\nzade od Schumanna pro dvoje housle a 4. La Rondo des\nLutins od Bazziniho. Všecky tři koncerty byly četně na-\nvštíveny a zvláště koncert Jednoty hudební vyznamenal\nse vybranou společností. Zvláště hra slečny Vile miny\nroznítila obecenstvo zdejší, ačkoliv i hře bratra jejího a\nsestry zasloužilou vzdalo chválu a to hlavně v souhře,\nkde se nám zdálo, jakoby hudba ta plynula z jedné\nduše.\nZ Paříže. (Jul. Schulhoff. Hanns See-\nling.) Schulhoff uspořádá první svůj koncert v pro-\nstředku tohoto měsíce. Také se mu zde již dostalo\nvelmi skvělých nabídnutí z provincí. Neví se však ještě\njestli je přijme. Denně zde bývá pozván od nejslovút-\nnějších zástupců hudebního umění. Nedávno ho pozval\nRossini k sobě. Hanns Seeling uspořádal zde 16.\nledna svůj koncert v sále Pleyelově a přednášel jako\nvšude, taktéž i zde, toliko vlastní své skladby.\nZ Petrohradu. (Koncert y). Za příčinou úmrtí\nJ. V. carovy matky nesměla se pro veřejný smutek po\nětyry neděle ani opera ani činohra provozovali. Něčeho se\nvšak předce hudbymilovnému obecenstvu poskytlo, což\nvelmi radostně od něho přijato bylo. Císařské ředitelstvo\nporučilo totiž, aby se tři tak zvané „Obrovské koncerty'4\nuspořádaly. Provedení a arrangování přenechalo se zná-\nmému Karlu Schuberthovi, zdejšímu kapelníku. Dávaly se\nv novém Mariánském divadle a byly pokaždé tak četně\nnavštíveny, že pokaždé lístky všechny rozprodány byly.\nJaký pravý umělecký ráz všechny tyto hudební zábavy\nměly, dosvědčují programy, jež od p. ředitele s velkým\nvkusem a obezřelostí sestaveny byly. V prvním 25. li-\nstop. odbývaném koncertu, provozovalo se: „Synfonie do\nD-dur (číslo 2) od Beethovena; „Sbor z kouzelné flétny44\nod Mozarta; pochod a sbor z „Tannhauseru\" od Wa-\ngnera; ouvertura a capriccio od G linky; sbor dervišů\na poehod z Beethovenových zřícenin Athénských; ouvertura\nk ,/arostřelci\" od Webra; finále a sbor z G1 in kovy\nopery „Život za Cára.44 Program druhého koncertu byl\nnásíedovný: synfonia eroica od Beethovena; sbor pout-\nníků a pochod z Tannhauseru, ouvertura „kamarinskaja44\nod Glinky; ouvertura k Tannhauseru; pochod ze „Som-\nmernachtstraum44 od Mendelssohna; Sbor od Glinky.\nV třetím koncertu se provozovala: A-moll, synfonie od\nMendelssohna; fantasie pro sbor a orkestr od Liodoffa;\nouvertura k Leonoře (C) od Beethovena. Tři úryvky\nz Lohengrinu od Wagnera; e legie (Ballade funebre) na\nsmrt cárovny od Schubertha; Polonaisa pro dva orkestry\nse sborem z Gí in kovy opery „Ž. z. C.\" Pochod pro\ndva okeslry z „Proroka44 od Meyerbeera. Sbor spoluúěinku-\njících při těchto koncertech čítal ke 500 osob. Výsle-\ndek byl pokaždé neobyčejně skvělý; provedení jej však\ntaké v plné míře zasluhovalo. Zdejší universitní koncerty\ndocházejí zde také vřelého účastenství. Dne 23. listop\ndával se koncert ku prospěchu kapelníka K. Schubertha,\njenž tylo zábavy před 19. lety podniknul a od toho casu\nvede. Ze všech kusů jmenujeme toliko jedno skvělé duo\npro piano a housle, jež pánové Rubínstein a Wie-\nniawski s obvyklou mistrností provedli, a duo ve třech\nvětách od Rubinsteina jež skladatel (piano) a K. Schu-\nberth (Violoncell) přednesli. Konečně ještě budiž uvedeno,\nže koncert tento se započal s Mendelssohnovou A-dur\nsynfonií a se skončil se vzíetuplným koncertním dnem od\nK. Schubertha. Také v ruské hudební společnosti jest\nvelmi živo. Ant. Rub in stein jest ředitel toho spolku,\nv němž se zvláště skladby novější študují a provozují.\nTento spolek uspořádává také s tak zvanými symfonickými\nkoncerty velmi zajímavé kvartetní zábavy. V jedné ta-\nkové provozovalo se také Rob. Schumanna 2. Trio op. 80,\npiano (Rubinstein) housle (Wieniawski) Violoncell (Schu-\nberthj tak geniálně a mistrně, že se sotva ještě jednou\ntato skladba takového provedení dočká. Pověst se zde\nroznáší, že Rubinstein chee opustiti naše město a ode-\nbrati se do Německa, dávaje za příčinu, že by rád tam\nprovozoval a uslyšel větší své skladby, ano se mu zde\npříležitosti k tomu nedostává. Pakli se tato pověst po-\ntvrdí, ztratí naše město téměř nejprvnější hudební sílu.\nCísařská rodina objevuje také velkou lásku k hudbě.\nU velkoknížete Konštantina, jenž mimochodem řečeno\nobratný violoncellista jest, u velkokněžny Olgy Wúrtem-\nberské a velkokněžny Heleny odbývají se týhodně hu-\ndební zábavy pod vedením kapelníků K. Schubertha a\nAnt. Rubinsteina."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "28", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.10", "debut_caractere": 4599, "fin_caractere_exclue": 4610, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "28", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.6.5.1", "titre_corps": "(Duvrois.) Pařížskému tenoristu Duvrois-ovi radil někdo,", "titre_sommaire": "(Duvrois.) Pařížskému tenoristu Duvrois-ovi radil někdo,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.10", "debut_caractere": 4612, "fin_caractere_exclue": 5202, "texte": "(Duvrois.) Pařížskému tenoristu Duvrois-ovi radil někdo,\naby se oženil, ženaleznena hlesnutí vkaždémslavu milostnou dívku\nse Tmi P, jenž by se k němu s radostí na celý věk přidružila.\nNa to Duvrois odpověděl: »Znáin jenom dva slávy: zpěváčky a\nnezpévácký, ale v žádném není pro mne ženy.w Vzal-li bych\nnezpěvaóku, nerozumí harmonii, a zpěvačku ta by chléla vždy\nsolo zpívat. Já solo, ona solo to by byla pěkná disharmo-\nnije. Ne, to nejde, raděj se přidružím coelibatu. Jindy na ta-\nkové řeči říkával : Zpívám rádéji solo než duelt, neb mohl by\nse můj krk doslat pod pantofel a osypěl bych."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-01-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-01-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "28", "image_debut": 10, "image_fin": 10, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.2.7", "titre_corps": "K tomuto číslu přidána jest mimořádná příloha, kterouž tím ochotněji podáváme, anto se nadíti", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přidána jest mimořádná příloha, kterouž tím ochotněji podáváme, anto se nadíti", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 10, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.10", "debut_caractere": 5204, "fin_caractere_exclue": 5884, "texte": "K tomuto číslu přidána jest mimořádná příloha, kterouž tím ochotněji podáváme, anto se nadíti\npuzenm, ze naši páni odběratelé rozšiřováním „Dalibora\" nám oběť tuto vynahradí.. Ruch\npoliticky nynějšího času škodí tak velice všem časopisům belletristickým, že se nuceny vidíme, všechny\n.\"Dalibora\" uctivě žádati, by se o rozšíření „Dalibora\" snažili. Každý odběratel\n„Dalibora zna zajisté ve svém okolí několik hudbomilů, kteří „Dalibora\" neodbírají a tudiž bude\nsnadno panům odběratelům „Dalibora\" několik nových odběratelů na náš list získati a tím k zve-\nlebeni „Dalibora\" přispěti. Kdo nám dva nové předplatitele získá, obdrží podo-\nbiznu V. Horák a neb Tůmy. Expedice Dalibora."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.1", "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nAbychom ale pověděli, jakým způsobem se do-\nstaly podobné knihy do rukou mladého Josefa, nebude\nnezáhodno, když sdělíme něco z vesnického života okolo\nroku 1832, což může býti zároveň důkazem, jak uži-\ntečné jsou knihovny, aneb jak blahodatně může půso-\nbiti kněhmilovný muž, který nemá knihy jen pro sebe,\nnýbrž že je i sděluje rád jiným.\nKublov leží malé dvě hodiny cesty od komorního\nměsla Žebráka. Toho času, do kterého vypravování pa-\ndá, žil v Žebráce Vojtěch Nejedlý. By! milovník li-\nteratury a měl hezkou knihovnu. Tuším že umluvením\nV\ns jinými vlastenci založila se v Zebráce zápůjčna kněh,\njiž Nejedlý svými knihami podporoval. Y mnohém\nobčanu ve vůkolí se probudila chuf ku čtení. V Ru-\nblově zvlášť byli dva sousedé, kteříž pilně čítávali a\nčítané rádi vypravovávali. Ti přicházívali do bytu ro-\ndičů Josefových, přinášívali knihy, vypravovali co čtli\na hádávali se o učených aneb jinak proslulých mužích.\nSkoro ani jeden zimní večer neuplynul, aby se byly\nnesešli k přátelskému a na venkovany jistě učenému\nhovoru. Slovo vedl obyčejně J. Z..., který platil co\nauktorita. Znal Shakespeara, na nějž mnoho držel a\npo něm hned na Dobrovského, Pelcla a Procházku.\nKronykář lhář Hájek u něj neměl víry* K těmto roz-\nmluvám se vkrádal Josef kdy jen mohl, a zvoliv sobě\nmísto za kamny na peci naslouchával s otevřenou hubou.\nKdyž se vypravovalo, musil hráti Frýbert něco na hou-\nsle a později když se dopídil klavíru, na ten. Jindy\nse zase zpívalo. Ř.. švec měl hezký tenor a hudební\nsluch, zanotovával rád: „Měla jsem holoubka,)\"\nk němu se přidružil brzy druhý hlas i třetí, obstojný\nbas; tomu „přiznával\" Frýbert drnkavě na houslích, a\nlak se hudbilo pozdě do noci. V neděli a ve svátek\nodpůldne se hrávalo v karty, a Josef byl taktéž pilným\npozorovatelem; poznal také záhy „zeleného spodka a\nzeleného filka\": prvního si pamatoval podlé „písfaly,\"\ndruhého podlé „bubnu.\"\nKdoby si myslil podlé toho všeho, že byl Josef\n„tichá ovčička,\" zmejlil by se. Čítával ovšem rád i po-\nslouchával hezká vypravování, nezapomněl ale v zimě\nna „klouzačku\" a na „saně,\" na jaře a v letě na dět-\nské hry, koupání a „provádění\" po vrchu a lukách.\nMezi „chaloupeckýini\" hochy a děvčaty byl „kapo\" a do-\nvedl hloupých kousků více, než mu mohl otec odpustiti.\nTak zvaným „nemravou\" nebyl ale nikdy. Dával sta-\nrým babičkám a dědečkům pozdravení, smekával před\npanem páterem a panem učitelem, měl—li na hlavě če-\npici, což ale bylo málo kdy, líbával ruce kmotrám a\nkmotrům a tomu, kdo mu někdy krejcar dal. Ptáky\nnevybírával, na luskách nebyl jen dvakrát a vedlo se\nmu spalně. Ve škole uměl vždycky všecko, a míval\n„v.inč\" o „prifuňku\" a dostal pokaždé „prémium,\" které\nještě v bytu jeho matky visí, až na jednu „piletu,\"\ns kterou, jda ze zkoušky, do bláta upadl a ji zkazil.\nLetory býval živé, často se ale také zadumával\na poseděl na „lavici u kamnovce\" několik hodin, až ho\ndědeček mezi děti vyhnal. Dobrému i zlému byl stejně\nnakloněn. Při jiných okolnostech domácích by byla\nmohla zloba vzíti převahu. Před tím ho ale zachrá-\nnila jednak spořádauost v domácnosti, jednak i to, že\npoznal záhy věci ušlechtilejší, jnko jsou hudba a knihy.\nNakázáno a napředstavováno mu bylo dost ; sotva by to\nbylo ale tolik pomohlo, jako pomohly příklady a chuf\nk vědění a umění.\n(Pokračování.)\n\nStav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračován í.)\nAvšak lepší perioda pro hudbu počla teprv vy-\nhnáním protestantův z Čech pod Ferdinandem 11.a 111.,\nkdyž bohatí zakladatelově, kláštery a jesuitské koleje"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.2", "texte": "ještě do skvělejšího stavu, než druhdy, postaveny byly *).\nNádhernosf služeb Božích měla skvělosf triumfu zvýšili,\njejž katolické náboženství nad protestantstvím obdrželo\na mělo mu náklonnost lidu ujistiti. Při každém klášteru\na záduši, při každém větším farním chrámu nacházely\nse buďto založené fondy k vydržování kůrové hudby,\nneb bohatá opatství vydržovala ji štědře sama z lásky a\nhorlivosti.\nKůr sestával toliko ze zpěváků a instrumentálních\nhudebníků. Šest až osm chlapců, kteřížto v klášteře\nživeni a šaceni byli, stáli pod dozorstvem a učením ka-\npelníka, jenž se ředitelem kůru jmenoval. Přicházeli!\njuž vycvičeni, t. j. takíupevni as to, z čistá jasna noty\nčísli, k nadacím a byli toliko v jemnostech umění za-\nsvěceni a zdokonalováni. Mimo to měli při- mnohých\nkostelních slavnostech příležitost ae vycvičili a vy-\nznamenati; a jelikož též ztrativše hlas a osvědčivše ta-\nlent svůj v klášteře co korrepetitorové a instrumenta-\nlisté výživy a zaopatření dosáhli, musela přirozeným způ-\nsobem velká horlivost u nich vzniknouti a vývin hu-\ndebních talentů byl tímto nesmírně usnadněn. V je-\nsuitských a jiných semeništěeh byla hudba hlavní částí\nmilého zotavení a zábav. Při slavnostech a rekračních\ndnech dávali chovanci těchto ústavů synfonie a kon-\ncerty a jimi byl též kostelní kůr opatřen. Študent a\nhudebník byli dvě ponětí spolu vždy sloučená a za-\njisté zřídka bylo možno nalezti správného syna mus,\njenž by alespoň na jeden nástroj hráti neuměl. Hudba\nbyla odporučení k přijmutí do kláštera, k přístupu\ndo vážených domů, ano i služebníkům sloužila hudba\nza list přímluvčí. Hudba poskytla študujícím opatření a\nvýhlídku k ostatní budoucnosti.\nNebylo to největší povzbuzení pro rodiče, aby\nsvé dítky již záhy hudbě a zvláště zpěvu učiti dali?\nPřitom byla v každém malém městysu a farním místě\ndobrá příležitost, nebof všude stávalo učitelů (kantorů),\nkteří jsouce dobrými hudebníky, hudbu kostelní řídili\nmuseli. Cena a stupeň vážnosti těchto lidí určovala se\ndle jejich hudebního talentu; pročež bylo literní vy-\nučování co mimotní věc nedbale, tím silněji však vy-\nučování v hudbě a sice ráno časně a odpoledne pěstováno.\nVelký počet tčchto hudebníků byli skutečně dů-\nkladní a nadaní hudební umělci, nebof byli větším\ndílem druhdy vokalisté v Praze a vyučili se zde hu-\ndebnímu umění. Dříve než ustanoveni byli, museli\ncechovně uměleckou pouf bud ve vlasti neb v cizině\nvykonati, a někteří z nich přišli velmi daleko. Pak\nstali se školními pomocníky a konečně když se v hudbě\nvyznačili přišli na uprázněná místa kantorská. Z tako-\nvych důkladných škol vystupovali chlapci sice suroví\nbeze vkusu v přednesu , avšak byli správní zpěváci a\ndostala se jim hned fundační místa do Prahy aneb do\nznačných klášterů na venek. Zde dosáhnuli teprv do-\nkonalého vzdělání, jak už svrchu podotknuto hylo.\nNa takový způsob vzdělala se velká čásf mladíků\na mezi nimi mnohý výtečný talent v hudebním umění.\nNěkteří vzali si hudbu za své povolání a stali se hu-\ndebními umělci; druzí pokračovali ve svých studiích a\nstavše se státnými, duchovními,'neb hospodářskými úřed-\níky, podrželi lásku a chuf k hudbě po celý svůj život.\nTo se stávalo zvláště při klášterních duchovních\n(Pokračování.)\n*) Císař Josef 11. je vyzdvihl a připojil jmění jejich ku škol-\nuímu fondu.\n\nZ Břetislavi.\n(Kostelní hudba. - Akademie. — M. Hauser. -\nRemenyi. - Opera. - Seyf. - Proáek.)\n(Dokončení.)\nTaké k nám zavítal světoznámý „Miška Hauser,\"\nkterý se svými houslemi všech pět dilů světa prošel a\ndával dva koncerty. Škoda, že jen své vlastní skladby\npřednášel; dajíf se sice jednou slyšeli a zajímají vět-\nšinu obecenstva, jinak ale žádnou cenu nemají. Hau-\nser přednáší ale velmi néžně a srdečně; že mu ty\nnejvětší těžkostí jen hříčkou jsou, netřeba připomínali.\nJakožto rodilý Uher měl velkého účastenství. Na to\nzase vrátil se Reményi a dával koncert ku prospěchu\nnemocnice protestantské. O tomto umělci jsem již úsu-\ndek pronesl, zde jen tolik podotknu, že Reinényí ve\nsvé vlasti za pět měsícův přes 20 tisíc dobročinným\nústavům svými houslemi získal.\nZpěvohra jsme zde měli od půl října až k svát-\nkům vánočním. Byla dosti obstojně zřízena, vezma mě-\nřítko dle okolností. Dávaly se známé skladby : Lu-\ncretia, Stradella atd. Židovka se mí nejvíc líbila. Do-\nslýchám, že barytonista p. Neumann k pražskému diva-\ndlu engažován jest, cožby oběma stranám žádoucno\nbylo. P. Neumann byl zde v nemalé přízni jakož i\nostatní.\nJeště se musím zmínit o našinci pánu Sey-\nfovi, který zde v kfášteře u Noterdámek učitelem kla-\nvíru jest a velmi pěkné kusy pro klavír skládá, jenž\ndílem v Praze dílem ve Vídni vycházejí. P. Seyf jest\nrodem z Vlašimi, táborského kraje, odbyl svá študia\nv Praze r. 1827, a od té doby jest zde. Nezapře če-\nského ducha a jest vůbec co chrabrý a vzdělaný muž\nmilován.\nP. H. Prosek, Moravan, složil originální Andante\ns variacemi, a chce je, jak doslýcháme, p. Alex. Drey-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.3", "texte": "schockovi věnovat. Slvšev je hrát, užasl jsem a všichni\nposluchači. Jest to skladba neobyčejná a důkladná a\nnemalou sensaci způsobí. Škoda že se zpěvohra to-\nhoto skladatele, o které jsem se v těchto listech zmí-\nnil, u pražského divadla nepřijala. Dle přehlednutí par-\ntitury se dá soudit, že by tato zpěvohra „Liebesring\"\nobliby byla došla obzvláště u takových znatelův,\njako v Praze jsou.\n\nHudba na venkově.\nNa Proseku. — V Pelhřimově.\n\nVelevážený p. Redaktore!\nTyto dny přinesl k nám na Prosek poštovní posel\nVáš časopis „Dalibor,\" jejžto jste na ukázku zaslal pro-\nseckému p. učiteli. Divili jsme se tomu arci, že jste\nmyslil, že my u nás na Proseku máme také školu\nChyba lávky! My máme sice již Boleslavem Pobožným\nvystavěný chrám sv. Václava, pěknou novou faru, kte-\nrou jsme si arci sami na svůj náklad nestavěli, naším\nnákladem však hezkou pastoušku, ale škola, ach Božíčku,\nta nám utekla až do Libně. Děti naše chodí tam. Mo-\nhou ovšem po těch urovnaných cestách nohy polámat,\nale my dobře víme, že andělíčkové nad nimi bdí, a\nproto se nebojíme, že k úrazu přijdou. Odpuslte, že\njsem daleko zaběhl. Poněvadž tedy p. učitele zde ne-\nmáme, dal jsem poslovi 4 nové krejcary a list Váš\njsem si ponechal. Nahlídnuv do něho, četl jsem a mno-\nhému jsem se naučil. Muzikant sice nejsem, ačkoli\njsem jako malý chlapec pikolu pískal a triagl při tu-\nrecké muzice tloukl, přece jsem si umínil, na Dalibora\nse předplatit. Dopis p. kapelníka Ed. Horného z Mon-\ntagnana mě nejvíce dojal, nebof jsem se z něho mno-\nhému přiučil. Tento p. dopisovatel ztěžuje si na ital-\nskou kostelní hudbu, a popisuje ji zrovna tak, jak by\nbyl u nás na Proseku býval a jen si toho jména Mon-\ntagnano vypůjčil. I p. učitel libeňský nás tako-\nvýmito kalamajkámí, polonésami, kavatinami při mši svaté\nobzvláště ale po pozdvihování obveseluje. Náš lid si\nv tom ovšem velmi libuje, a děvčatům mohou nohy ze\nstřevíců vyskočit, a p. Dúnnebier za nejvýlečnějšího\nvarhaníka jest znám. Nyní teprv, přečta list tento,\nnabyl jsem přesvědčení, že se něco takového do ko-\nstela nehodí. V měsíci listopadu byla zde zpívána mše;\np. Dúnnebier hrál varhany a kluk mu hned při „po-\nklekni na kolena\" notně na bubny sekundoval. Při pí-\nsni „Bože před tvou velebnosti, zpěváci jeho na kruchtě\no půl tónu níže zpívali a dva šumaři na pasony řvali.\nTo vám bylo věru k utečení. Já se také nemohl ani\n„Ofčenáš\" pomodlili. Divil jsem se, že velebný p. fa-\nrař něco lakového trpěti může. Trosím Vás, otiskněte\ntento list ve Vašem Daliboru, ale nechte také ještě o\njeden výtisk více vytisknouti a pošlete jej p. učitelovi\nDiinnebierovi do Libně *), aby se poučil a nám tako-\nvýchto kalainajek více nehrál. Bude-li chtít našemn\nmladému lidu nějakou zábavu udělat, nechf si ho k sobě\ndo školy pozve a mu pak nějakou takovou skočnou\nna klavíru zahraje.\nPelhřimov jest hezké , úhledné a výstavné mě-\nsto, honosí se pěknými chrámy, spanilými dívkami, má\nvšak velmi špatnou hudbu. Líče stav hudby v Pel-\nhřimově, budu bráti hlavně zřetel na hudbu kostelní;\no světské toliko mimochodem několika slovy promluvím.\nPelhřimov má špatnou hudbu; mohl by míti ale\nvýbornou, kdyby jen chtěl a dbal. Hudebníků má do-\nsti, a schopných a zdatných. Archiv kostelní hudby\njest zde velmi bohatý, a chová díla nejčelnějšich mi-\nstrů domácích i cizích. Při chrámu pak se nachází\nhudebních nástrojů dobrých v hojnosti; varhany velké\na dobré a výborný varhaník. Tof by měla kostelní\nhudba v Pelhřimově při takých okolnostech výborná\nbýti. Není však, a sice pro vady, jež zde uvésti úlo-\nhou mi buď.\nHudby kostelní účel jest duši rozehřátí k ná-\nbožnosti aji k nebi unášeti. Má-li tento svůj účel\nvyplniti, musí kostelní hudba, resp. skladba, důstojně se\nprovozovati. Musí se držeti zkoušky, by se duch skladby\npoznal, pojal a skladba náležitě se přednesti mohla.\nNestane-li se to a skladba kostelní se á prima vista\nprovozuje, nikdy nepovznese mysl nábožných k Bohu,\nano spíše nábožnost ruší. Tak se to děje i u nás\nv Pelhřimově: Vždy se mše bez zkoušek provozují, a\ntu se stává, že přečasto kočičinu z kůru slýcháme.\nMá-li se hráti na plesu nová polka, tu se zkoušky drží\na sice velmi svědomitě. Polka má rozkývati údy k svět-\nskému tanci; kostelní hudba má ale pohnouti duší, po-\nvznesti ji k Bohu; a na polku drží se v Pelhřimově\nsvědomité zkoušky, na mši ale pražádné. To nejenom\nnelečnost k hudbě samé, ale i ke kostelu! Zdaliž\nby nemohli páni hudebníci jednou za týden v místnos-\ntech školních se sejiti a zde mši na příští neděli neb\nsvátek zkusiti, aby ji důstojně provésti mohli v chrámu\nPáně ? ! Tu hodinu snad každý by obětovati mohl!\nJiná váda kostelní hudby naší leží v režii. Volí\nse ku provozování skladby na mnoze těžké, pro zdejší\nsoprán často s nepřístupnou výškou; a tu se stává, že\nčasto vlasy rozježující a uši rvoucí hry slýchali musí-\nme ; často se provozují offertoría, jichžto part toliko\npro umělce psán jest, a tudiž našim zpěvačkám, resp.\nzpěvačce, co do hlasu a techniky nepřístupný jest.\nNeméně vadí rozestavení hudebníků a zpěváků.\nV koutě stojí bassy se soprány a alty, tenoři jsou tak\n\n*) Učinili jsme tak, Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.4", "texte": "postaveni, že bassy, soprány a alty nevidí. Hráči na\nnástroje jsou tak rozestaveni, že to až směšné se po-\ndivati. Mimo to se staví každou neděli jináče.\nCo se řízení kůru týče, má též veliké vady. O\npartiturách se u nás neví. Ředitel se k jednomu partu\npostaví, rozhání se, brzy zase k jinému partu uteče,\ntam se zas rozhání, a ku konci čísla se zase jinde\noctne. Mimo to jest již velmi starý a následkem toho\nzapoměnlivý, čehož následkem zase všeliké zmatky u\nprovozování se nahodí. Taký stav naší hudby kostelní.\nNelepši jest onen světské. O nových tanečních kusech\nzde se neví, a zabloudí-Ii sem nějaký, tu se přistřihne\nvšelijak. Nemá-li žádnou introdukci, tu se hned ně-\njaká dohromady stluče, která pak se ke kusu hodí jako\nasi pěst na oko. To samé platí o přistřihování taneč-\nních kusů ve fine. To musí u nás vždy končití jako\nouvertura nějaké italské opery.\nOrchestrální hudba se zcela u nás nepěstuje.\nUtvořil se u náš před časem zpěváčky sbor, nyní\nale zdá se, že se chce rozpadneuti, za příčinou stra-\nnění se údů. Jedni se straní, druzí si zase netroufají\nk oněm se přidružili! Jen pozornost a družnost!\nVelice bychom si přáli, aby naše město za jinými\npozadu nezůstalo, by hudbu, zvláště kostelní pěstovalo\nsvědomitě as láskou ! By se odstranily vady a vše, což\nu nás rozkvětu hudbě posud nepřálo ; utvořený zpě-\nvácký spolek by se nerozpadl, aby setrval a zdárně se\nrozmáhal. Jsmef v ryze českém městě a hudbu a zpěv\nby jsme nepěstovali ? !\nKonečně slovo k našim krasotinkám ? Proč jste\nk hudbě a zpěvu tak netečný ? Věz ty zpěvná Če-\nchie, že máme v Pelhřimově sotva jednu dámu, která\nby zpívala !\n\nI.\n\nMysliveček.\nVýjev ze života českého umĕlce.\n(PokracováuL)\n„Kmotře Antonio,\" zvolal mlynář, „řekněte mj\nkterý z obou jest můj svěřenec?\"\n„Na vaší pravé straně sedí Giuseppe,\" odvětil tá-\nzaný v lámané češtině.\"\nOtec řekl synovi něco do ucha, načež tento své-\nmu bratru kynul a oba se odstranili.\n„Sdělte mi přece, milý kmotře,\" prosil starý mly-\nnář, „sdělte mi tajemství, jak mé děti, jež přece ani\nmatka rozeznati nemůže, na první pohled ano často,\nkdyž jen hlas jejich slyšíte, s takou jistotou poznáte.\"\n„Je-li oko Vaše dosti bystré,\" odpověděl tázaný,\n„poznáte, že žilka na Giuseppově cele, o něco tmavější\njest. Avš.tk oko Vaše je slabé, jen o málo se lišící\nmodro na jeho žilce nelze Vám už rozeznati; co se\nvšak jejich hlasů týká, nelze jej Váš sluch, na klepot\nmlýnů toliko uvyklý, rozeznati. Můj sluch však rozezná\nkaždou 32ku tónu, jak by nerozeznal Giuseppův jemný\nod Antoniova draslavého hlasu.\"\n„Mně se zdá, že zvuk obou jejich hlasů je ten-\ntýž,\" řekla na to matka.\n„Tak se to zdá každému, kdo je slyší,\" doložil\notec.\n„Hudebníku vyvolenci však nikdy,\" vpadl jim hu-\ndec do řeči. „Bůh stvořil den a noc, nám dal hrdost\na žal; den a radost jsou dur noc a žal moll; a\nmoll a dur utvoří rozmanitě spojený nápěv; řeč těla\njsou slova, řeč duše však jest hudba. Vy znáte jen\nhlas, jímž tělo Vašich dětí mluví; já však naslouchám\ntaké zvukům jejich duše, slyším je, a pravím Vám, tó-\nnina tvoří rozdíl mezi oběma. Dur jest Antonio, moll\nGiuseppe. Lehká jako tónina jest Antoniova mysl;\njemná Giuseppova duše je každého dojmu schopna; ži-\nvot jeho jest cit, hlas jeho hudba. Kontrapunkf jeho\nsrdce, v němž harmonie se rozvijí, jež z úst jeho plyne.\nHudba v něm žije; stane se jednou z něho slavný maestro.\"\n„Kmotře Antonio,\" odvětil mlynář, „co zde pra-\nvíte, jest pro mne příliš učené, jen tolik tomu rozumím,\nže z mého syna hudebníka míti chcete.\"\n„Hudebníka?\" tázal se usměvavě druhý, „ne,\nmaestro! maestro, řekl jsem, bude z něho.\"\n„Jmenujte to jak chcete, syn můj zůstane u mého\nřemesla. Dnes jest osmnáct let stár, cvičen v obchodu,\nmůj prvorozenec; mlýn nesmí mu nikdo vzíti, za dvě\nleta stane se mistrem a pak je vším opatřen.\"\n„Mistrem se má stáli, jen ne mlynářským!\"\n„Kmotře/ nezblázněte mne,\" odvece něco nevrle\nstařec. „Víte jak Vás miluju a ctím; ženu a děti mé\njste vysvobodil, vy jste kmotrem mých hochů, jejich\nučitelem v hudbě ave Vaší mateřské řeči; mladší má\nVaše jméno, chcete-li již na každý pád jednoho z nich\nmíti hudcem, vezměte jej, ten píská na flétnu jako náš\nkantor, kdežto Josef z houslí strašné tóny vyluzuje.\"\n„Antonio fouká toliko noty; Giuseppe vyjadřuje\ntaké své city; tof rozdíl mezi oběma. Antonio může\npískati na flétnu, když i mlýnská kola klopotají, Giusep-\npovu sluchu se však ten hezhlasý hřmot protiví.\"\n„Vy jste blázen!\" vypukl na to otec.\n„Kdybych jím zcela byl,\" vzdychl si Italian a vy-\nskočil od stolu; vzal na to housle do rukou, a divoce\nsmyčec smykaje], vyluzoval z nástroje podivnou směs\ntónů, zíraje do zacházejícího slunce. Pak se z toho\nvyvinula harmonie a žal, nářek a touha ze strun se\nozývaly. Sturý mlynář patřil ženě do očí; slzy řinuly\nse po její tváří, on pocítil něčehož, co vyslovili ne-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.5", "texte": "mohl, avšak tento pocit také jemu slzy vynutil. Vzal\npevně svou Annu do náruči. Hudec přestal hráti.\n„Po čem Vy kmotře toužíte, to já mám ,\" řekl\nmlynář! „Vám schází milující žena.\"\nItalian dal se na to do hlasitého smíchu a namí-\nsto odpovědi zahrál veselou českou píseu. Mlynář ky-\nnul nevrle hlavou ; rychle skončil hudec, a posadiv se\nk stolu, tázal se mlynáře zcela nepodjaté, co nového\nse*v městě vypravuje, žertovně mu láje, že byv ráno\nv Praze, mu ani koláče s sebou nepřinesl.\n„Jakou křivdu mi činíte, vidíte nyní sám,\" od-\nvěce s úsměvem mlynář, ukazuje rukou na dvéře,\nz niehž bratři právě do pokoje vstoupili ; první nesl velkou\nmísu nejlepších keláčů, druhý několik lahví vína. „Skon-\nčíme dnes den narozenin svých synů při skleničce\ndobrého vína,\" řekl otec a sklenice se naplnily. „Vy-\nsvoboditeli mé rodiny první sklenici!\"\n„Kmotr náš ať žije!\" zvolali bratří.\nHudebník se poděkoval, aniž by si byl připil.\n„Vizte Antonio,\" počal nyní mlynář, „jef to po-\ndivné, že jistá okamžení v životě našem z duše a z pa-\nměti nikdy se vymazati nedají. Tak živě jako by to\nbylo dnes, staví se mi onen hrůzy plný výjev před oči.\nVidím Vás ještě s nahýma nohama, s Vaším letícím\npláštěm u prostřed ohně, vidím Vás a neznám drahou\nženu, kfcrá ve Vašem náručí leží.\"\n„Vypuďte onu truchlivou myšlenku z paměti. Jíž\ndost často jste mne na to upomínal ; vždyť jsem\njen činil, co mi láska k bližnímu kázala; život můj ne-\nměl už cenu pro mne, neměl jsem nikoho, jenž by mi\ns láskou po boku stál, mohl jsem jej snadno pro ne-\nznámého obětovati; jediné mé jmění, od něhož se te-\nprv při smrti rozloučím, jsou moje housle, které ve\ndne v noci při sobě nosím a ty by byly také se mnou\nshořely. Že si tím skutkem takové díky zasloužím, ja-\nkých mi denně prokazujete, nevěděl jsem, a věru,\nkdybych to byl tušil, byl bych se teprv zcela ustrojil,\nnež bych byl město opustil.\"\n„Pak bych byla mezi tím se svými dětmi uho-\nřela,\" řekla Anna.\n„Nuže arcif,\" řekl rozmrzen Antonio, „tak to\novšem lépe pro mne, jelikož přece ještě žiti mám, žiju\ntedy pokojně těch osmnáct let již ve Vašem domě.\nVám jsem bratrem, dětem druhým otcem a sobě jsem\nse stal snesitelnějším. Sebe saina miluji niko-\nliv, nemilují nikoho více, neboť kletbou jest má láska.\"\nDivoce vyskočil ze stolice, vlasy si dal z čela,\na vstonpil k stolu.\nNa chování tohoto zvláštníka juž zvyklý, vzal mly-\nnář sklenici do ruky, dávaje mu připíjeti. „Zapité tyto\ntrudné myšlénky,\" řekl mu, „a pítc na zdraví Vašich\nkmotřenců.\"\n„Dejte sem,\" odvece zádumčivě Italian, dávaje\nsklenici ke rtům \\ líznul je, pak se podivně podíval na\nhospodáře a okusiv ještě jednou vína zvolal konečně\n„Per bacco!\" to jest pravé sicilianské. *\nTo mne těší, když ho zaň máte ; mně ho jistý\npřítel, objednav ho pro mne, velice vychvaloval.\n„Příliš velikou láskou mě zahrnujete,\" odvětil hu-\ndebník,\" a za odměnu chci Vám připiti.\"\n(Pokračování.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Dne 9. ledna dočkala se\nopera „Upír44 od Marschnera druhého, snad i toho\nposledního představení. I tento večer nebyla krásná a\ncharakteristická hudba vřeleji přijata než poprvé. Skladby\ntohoto druhu jsou s to, zaujímati posluchače jen ten-\nkráte, když se umělecky, v pravém smyslu slova podají;\nk tomu však zapotřebí vyšší hudební a aestetické vzdě-\nlanosti ze strany sólistů, a velkou lávSku k věci samé od\nvšech spoluoučinkujích. Co se prvních dotýče, zaslouží\nvšechnu chválu pan Stein eeke (Lord Ruthven). U to-\nhoto zpěváka panuje vždy rovnoprávnost ve všem; kdyby\nvšude hlas jeho postačil, nemožno by bylo, nejmenší vady\npanu Steineckovi vytknouti. Panu Bachraannovi\npovedla se nejlépe nrie v třetím jednání; ač trochu ne-\npohodlně leží, přednášel pan Bachmann lyrická místi\ns hlnbokým citem a velini vřele. Slečna Luccová zpí-\nvala Malvínu. Proč však tak namahavě ? Její arie a\nvelké duetto v 2hém dějství neobsahovaly pražádnou bar-\nvitost; vysoké tóny byly křiklavé a konečně hnusné.\nMezza voce slečny Luccové by bylo zde na pravém\nmístě; kdo je upotřebiti neumí, škodí sám sobě. Ctvero-\nzpěv v episodě třetího jednání byl od pánů M ar k v o r d t a,\nEm mi 11 g r a, Hovemanna a Rafaela přednesen a\ndošel hlučného potlesku. Též slečna Friesová povzne-\nsla svou živou hrou celou scénu. Sbor zpíval podle\nmožnosti. Po této zpěvohře následovali: „Cár a tesař44\nod Lorlzinga, „Norma44 od Belliniho. Obě představení\nodkryly zase smutný obraz naší opery. Poněvadž altistka\nslečna Seguy skrze náhlé ochuravění první výstup od-\nříci musela, vložila se „Norma44 do repertoiru. Slečna\nLuccová (Norma) nejsouc disponována, nemohla celek\npovzuésti ; jen slečna Míková (Adalgisa) získala sobě\nvřelým přednesem mnoho potlesku. V orkestru panoval\nvelký zmatek. 16. ledna „Troubadour14 od Ver-\ndiho. Slečna Seguy našemu obecenstvu z předešlých\nlet co první tanečnice již známa, debutovala v par-\ntií Azuceny. Její altový hlas je v dolní poloze uej-\nzvučnější a protož dosti příjemný ; horní tóny jsou více\nnucené, a prostřední slabé a nevydatné. Hlas v celku\nneprozrazuje dostatečného cvičení. Anto slečna Seguy"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.6", "texte": "zde engažována býti chce, ponecháme sobě dálší úsudek\nna podruhé*\n\nE.\n\n— Redaktor těchto listů zvolen byl tyto dny od\njednoty k zvelebení vojenské hudby v Praze za\nčestného clena a poslán mu vkusný diplom této je-\ndnoty. Téhož vyznamenání dostalo se též redaktoru Da-\nlibora r* 1857 od Cecilske jednoty v Oustí nad\nOrlicí, ar. 1860 od zpěváckého spolku v Nové\nPace. Teší nas velice, že skromné působení naše do-\nchází uznání českých jednot hudebních.\nHudební zkouška k letošnímu plesu me-\ndiku bude se dnes v sale na Žofíne odbývati. Program\njest následující: 1. „Cecilka,\" Polka od Seyferta. 2. „Wie-\nner Dreizeilige,\" Valčík od Ješka. 3. „Coeur dame,\"\nTrasák od Zezuláka. 4. „Lethe,\" Quadrilla od 0. Ni-\nckerla. 5. „Žofie,\" Polka-Mazurka od Mullera. 6. „Ar-\nO* Nickerla. 7. Komersní Quadrilla,\npánům posluchacum na Pražské universitě věnovaná od\n0. Nickerla. 8. „Postillon ďamour,\" Polka od Stohra.\n9. „Asklepiady,\" Valčík od Žezulaka. 10. „Motýlek,\"\nIřasák od Norb. Grusra. *ll. Quadrilla mediků,\" pánům\nmedikům věnovaná od Žezulaka. 12. „Gratulantka,\" Polka-\nMazurka od Preisse. 13. „Žilotep,\" Kvapík od G. Bindra.\nVáclava Hanky, světoznámého nálezce „Ru-\nkopisu Králodvorského\" není více! Zemřelť v so-\nbotu dne 12. ledna v 6 hod. večer na raka v žaludku.\nMuseli bychom mnoho čísel k tomn cíli věnovati, abychom\nnesmrtelne zásluhy, jež si zvěčnělý o národ náš\na literaturu získal, jen poněkud oceniti mohli. Po-\nnechávajíce to listům belletristickým a politickým, zmí-\nníme se tu toliko o velkolepém pohřbu, jakéhož se vě-\nhlasnému tomuto ucenci a spisovateli dostalo. Rakev byla\nve dvore musejním postavena a vysoce důstojným bisku-\npem dr. P. Krejčím požehnána, při kterémž obřadu\nmnozí páni faráři a četné jiné kněžstvo přisluhovali. Sbor\nzpěvácký, přes 70 údu čítající, přednesl řízením pana\nJ. L. Lukeše mimo obyčejné zpěvy rituální též žalo-\nzpěv od Em. Tonnera, panem Ljndevitem Procházkou\nk teto příležitosti zvláště složený. Po odbytých ceremo-\nniích spořádal se průvod k pochodu. Umrlci vůz byl\nozdoben znaky ruských řádů Hankových, pak krásným\nvěncem vavřínovým se slovanským tri kolorem, vě-\nnovaným od akademického čtenářského spolku, jehož čest-\nný m údem Hanka byl. Třapce vozu nesli pánové dr.\nFrantišek Palacký, dr. F. L. Rieger, profcssor V. V.\nTo mek, dr. J. Fric, školní rada Josef W enzig a kníže\ndr. Rudolf Tharn-T axis. Po stranách nesli mladší\nspisovatelé a měštané, pak 6 Poláků s konfederatkami\nna hlavaeh a 6 Jihoslovanů s fezy rozžaté svíce. Za\nvozem nesl mladistvý hrabě K o unie s pozůstalým sy-\nnem dr. Horáčka na červeném aksamitovém, stříbrem za-\nlemovaném polštáři u prostřed vavřínového věnce poly-\nglottu Rukopisu Kralodvorského, předseda akad.\ncten. spolku s dvěma údy spolkového výboru zase na\nčerném polštáři řády Hanko vy. Za nimi kráčel pedel\nfakulty filosofické. V cele průvodu šel Jeho Excellenci\npan místo držitel Antouín hrabě F o r gác h , kníže Adolf\nŠvarcenberk mladší, kníže Salm, hrabě C1 am-Mar-\ntinic, hrabě Jindřich Chotek, hrabě Rudolf Chotek,\nbaron Hildebrand a jiní šlechticové, rektor magnifi-\ncuš pražských vysokých škol, prof. dr. Tuna, se zlatým\nřetězem na prsou. Týž odznak důstojnosti své nesl dě-\nkan filosofické fakulty, professor dr. Lowe; dále jsme\npozorovali v průvodu veledůstojného zemského praeláta\ndr. Zeidlera, mimo jiné hodnostáře církevní, c. k. úřed-\nníky, údy výboru a sboru musejního, sbory professorů a\ndoktorů, všech fakult, sbory učitelské, c. k. českou spo-\nlečnost nauk, redaktory a spolupracovníky všech praž-\nských časopisů, městské zastupitelstvo, spisovatele a uměl-\nce, ředitele pana Thomého v cele údů pražského divadla,\nměšťany všech tříd, obchodníky a průmyslníky, ko-\nnečně studentstvo university a ústavu polytechnického\nv nepřehledné řadě. Po obou stranách průvodu aza ním\nneslo téměř 500 osob, studující, spisovatelé, umělci a\nměšťané smolné pochodně a svíce. Dojem tím učiněný\nbyl velkolepý a hustý dým zahaloval alice, kterými prů-\nvod veden, v roucho takřka večerní. U Boticského po-\ntoku, historické to hranice staroslavného Vyšehradu, oče-\nkával průvod veledůstojný probošt Vyšehradský P. Ruf-\nfer s veškerou kapitolou. V chrámě sv. apoštolů Petra\na Pavla stál katafalk, před nějž rakev, zdobená řády, va-\nvřínovým věncem a Králodvorským rukopisem, postavena.\nKdyž kněžstvo v presbyteriu se bylo usadilo, vystoupil\nv\nkanovník p. Stulc na kazatelnu. Mluvil slovy dojem-\nnými a pomodlil se se shromážděným obecenstvem. Sbor\nna kůru zapěl „Otce náš,\" krásnou to skladbu krajana\nnašeho, Theodora Bradského. Tmavý starobylý\nchrám, vznešený zpěv, večerní soumrak, hořící svíce ko-\nlem rakve a zbožné ticho přítomných činily dojem nad-\nobycejný. Rakev byla pak vynesena a do hrobu spu-\nštěna. tisíce ocí se zarosilo. Mezi tím, co opět za-\nzněl zpěv, slavné to Horákovo „Salvě Regina\" spu-\nstil se za rakvi vavřínový věnec a „Rukopis\" se same-\ntovým polštářem. Kněžstvo i obecenstvo kleklo a modlilo\nse. Rozdávána pak baseů, kterouž p. J. Jahn k této pří-\nležitosti byl složil. Počet lidí, kteří průvodu přítomni\nbyli, může se na 25.000 páciti. Han kovo jméno utkví\nzajisté u věcné památce, i kdyby nebyl býval šťastným\nnálezcem „Rukopisu Králodvorského; neboť kdo nezná\njeho písně „Vystavíinsi skrovnou chaloupku\"\n„Porodila mne moje matička\" (od Krova)\n„Plaché divciny\" „Plavba\" a jiných více, které\nz úst každého věrného Čecha zaznívají. Hanka byl\nrytířem řádu sv. Vladimíra i komandér řádu sv. Anny a\nnarodil se dne 10. června 179 Lv Hořiněvsi, v kraji\nKrálovéhradeckém.\nSlečna Amálie S tieg.ro vá, žákyně páně 0 a-\nbon no v a hudebního ústavu v Praze, vystoupila nedávno\nponejprv na jevišti Štýrsko-Hradeckém v opeře „Norma\"\nco Adalgisa. 0 prvním tomto jejím pokusu na divadle\nzmiňují se Štýrsko-Hradecké listy velmi chvalně.\nNaše krajanka, sl. Fischerová z Tiefensee\nzískala si v Anglicku velké uznání. Dosáhnuvší svým vý-\ntečným zpěvem ve velkých koncertech v divadle „Con-\nventgarden\" značných výsledků, došla i později v kon-\ncertech v lázni Brighton (v Anglicku) veliké pochvaly.\nDávalat tam dne 23. listop. též samostatný koncert, o němž\nse anglické noviny Brighton-Gazette a „Times\" velmi po-\nchvalně zmiňují.\nHudební zkouška tanečních skladeb k „Ná-\nrodní besedě,\" kteráž se v neděli dne 13. v šálena\nŽof.íně odbývala, těšila se z velmi četné návštěvy a skvě-\nlého Výsledku. Všechny skladby došly pochvaly, zvláště\nvšak vynikaly srbská kadrylla od Lukra, třasák „Bě-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.7", "texte": "tulinka44 od Faulwetra, v nížto Nesvadbová píseň „Bě-\ntulinka44 vet kán a jest, kvapík „Útok44 od Illnera, „Šo-\ntek,\" kvapík od Win tra, „Sousedská\" od Komsáka,\nkteré opakovány být musely. Největší pochvaly došla polka\n„Starobylá\" od *** s hlavní themou „Hej Slované,44 ka-\ndrylla „Vzájemnost\" od Lud. Procházky s písní „Slo-\nvan jsem,44 v poslední touže umístěnou a národní kadrylla\ns českých národních písní od Illnera, kteréž vícekráte\nhlučně k opětování se žádaly.\nNáš velký Alex. Dreyschock koncertuje, jak\nnám náš dopisovatel píše, nyní ve Varšavě s nejskvělej-\nším výsledkem. Jak mile A. Dreyschock do Varšavy za-\nvítal, shromáždila se as sto osob čítající společnost\nz umělců, spisovatelů a milovníků umění záležející k hu-\ndebnímu večeru, jejž v síni „Instytutu muzycznego44 p. Ap.\nKatski, ředitel téhož ústavu, k tomu cíli uspořádal, aby\ndůstojně přivítali našeho slavného umělce p. A. Drey-\nschocka. Nejprvé přednášeli Varšavští umělci rozmanité\nskladby a posléze přisednul i p. A. Dreyschock k pianu\na zahrál světoznámé své variace na anglickou hymnu „God\nsave the Queen44 levicí. Rozumí se samo sebou, že vše-\nobecného obdivování vzbudil. Mimo to hrál s hostitelem\nsvým a p. Szablinskim trio od Beethovena. Hned prvním\nkoncertem, jejž p. Dreyschock dne 6. ledna uspo-\nřádal v síni redoutní, potvrdil předcházející ho slávu.\nPřednesl! koncert do G-moll od Mendelssohna, z kterého\nzvláště Adagio hluboce dojalo posluchače. Potom hrál\n„Nocturno44 od Chopina a dítko dávno minulých časů\na přece tak inilounké „Gavottu od Bacha, dále před-\nnesl noveletku od Schumanna, svou vlastní effektovní Sal-\ntarellu, Rapsodii oď Liszta (č. 6) a na konec Variace\nna anglickou hymnu, i byl hlučnou chválou obsypán.\nVšecky zdejší hudební umělcové a znatelé hudby jedno-\nhlasně vyslovují se, že Dreyschock jest velkým mi-\nstrem v každém ohledu a radí těm, kdož posud mysleli,\nže pianem nelze posluchače uchvátit a roznítit, aby na-\nvštívivše koncert Dreyschockův přesvědčili se o mýlnosti\ntohoto domnění.\nDruhý koncert virtuosky na harfu, sl. Ma-\nrie Mosnerovy, jenž se dne 15.v sále konviktském\nodbýval, došel takové návštěvy, jakéžto juž dráhný čas\nnepamatujeme. O znamenité a v každém ohledu dokonalé\nano mistrovské hře koncertístky slov siřití bylo by zby-\ntečno ; podotkneme toliko, jakého úspěchu svými sklad-\nbami dosáhla. Přednášela! svou fantasii na motivy z Don\nJuaua, v nížto zvláště poslední thema velmi půvabně se\nvyjímala. Dále slyšeli jsme krásnou sonetu pro harfu a\nhousle, v nížto ji pan prof. Mildner na housle s obvy-\nklou vytečností podporoval. Ze salonních kusů předná-\nšela slavná koncertistka „Jarní píseň\" od Mendelssohna,\nfantasii na motivy z „Lucie\" od Godefroida a salonní\nkus od Parish-Alvarse rozkošně a významně, a byla mno-\nhokráte po přednesu každého knsu volána. Největší za-\njímavosti poskytla nám její fantasie na české písně.\n„Souvnir de Boheme, v nížto stručný obrys historie naší\nvlasti hudbou mistrně naznačen jest. Hned v úvodu sly-\nšíme názvuk významné Škroupovy písně „Kde domov\nmuj , načež staročeský chorál „Sv. Václave\" z. první kře-\nsťanské doby zavzní. Dále nás upomíná píseň „My\njíme bozi bojovnici 44 na dobu husitskou a strášná\nbouře, kteráž z rozvlněných strun harfy mohutně se\nozjvflj bitvu Bělohorskou, načež ticho ano hrobové\nicho nastane, V elegických tonech pěje nápotom harfa\n„Horo, horo vysoká jsi!\" čimž smutný stav vlasti naši\npo Bělohorské bitvě mistrně naznačen jest Neméně pů-\nsobí tklivá píseň „Vyrostla mně bílá růže\" a konečně\nKrovová rázná „Těšme se blahou nadějí\", která nás\nnadějí na lepší budoucnost naplňuje. Fantasie tato vy-\nniká výborným zosnováním i zpracováním a dosáhla bouř-\nlivé pochvaly. Na všestrannou žádost přednesla sl. Moš-\nně rov a ještě druhou fantasii na české národní pí-\nsně a byla velikým potleskem vyznamenána. V tomto\nkoncertě účinkovaly slečny: Luccová aMi ková, které\nněmecké písně zpívaly.\nPan Lud. Procházka obdržel za dedikaci své\nouvertury k tragédii „Alexej44 od J. Vys. knížete Kon-\nstantina z Petrohradu skvostný prsten s démanty\nas pochlebným psaním.\nNaše krajanka, virtuoska na piano, paní Szar-\nvadyova, roz. Klausová, obdržela od krále Hannover-\nského, na jehožto dvoře koncertovala, skvostný ná-\nramek.\n—Drát e ník, národní česká opera od Fr. Š kroup a,\nbude se, jak se dovídáme, v neděli dne 27. t. m. dávati.\nVystoupí v ní sl. Alojsia Blažkova; pánové Lukeš,\nPivoda a Strakatý.\n\n▲* Z Čáslavi. (Pěvecký vinek.) Dne 9. ledna\n1861 uspořádal naš zpěváčky spolek spoluúčinko-\nvaním zdejší hudební kapelly hudební vínek. Dle pro-\ngramu se provozovalo: Ouvertura ze slovanských písní\nod littla. „Ila rozkoš,44 sbor od Škroupa. Dekla-\nmovauka: „Koruna všech lásek44 od K. Tyla. Dcerám\nčeským od Ger ner a. Ouvertura k opere : „Dichter u,\nBauer\" od Suppé. K dekJamaci od K. Tyla. „Der Jager-\nAbschied44 )d~Mendelssohna. „Marné výstrahy44 od Klin-\nkácka. Na mnohostrannou žádost se též k docílení\nvětší rozmanitosti v zábavě tančilo. Bohužel ale opětně\njsme nabyli přesvedcení, jak nemilosrdně tanec provozo-\nvání jak zpěvní tak i hudební do pořadí staví i zastiňuje.\nMusíme vyznali, že nejenom údy výkonné, nýbrž i vět-\nšinu přítomného obecenstva nemile i urážlivě doj mul hla-\nsitý hovor i smích několika pánů se svými tanečni-\ncemi, mezi zdařilým provozováním ouvertury od Suppé,\nzvlášf ale při posledním člverozpěvu. Marné výstrahy se\nbavících. Přáli bychom si, by budoucně takové osobnosti\npro hudbu i zpěv žádného smyslu i citu nemajíeí,\nsvou přítomností spolkové provozování neobtěžovali. Též\nby se k tomu nikdy svolovati nemělo, by mezi produkci\nse tančilo, poněvadž se tím pozornost, zvlášť tancechti-\nvcho obecenstva, od zpěvu odvracuje. Konečně vřelé díky\nvšem pánům účinkujícím, zvlášť ale slečně H-vé, která\nsvou zdařile provedenou deklamací k zábavě přispěla.\nZ Hlinská. (Hudební produkce.) Na sklonku\nroku minulého se nám dostalo velmi příjemné zábavy na\nsv. Sylvestra besedou v hostinci u Zlatého\nLva. Program besedy obsahoval 23 čísel veskrze výbor-\nných. Pěkným koncertinem Hastingerovým započala hu-\ndební část, již následoval výtečný sbor Jelenův „Vše\nku chvále vlasti a krále44. Po přednesu výtečné básně Ja-\nblonského „Slovan Cech44 bylo zdatným houslistou p. H*\nrozkošná skladba Mi 1 dne rova „Slavia\" přednesena.\nNásledující variace pro cello od Sekery provedl p. Hr.\nvelmi uspokojivě. Velebnou a vznešenou píseň Pivodovu\n\n*) Račte častěji dopisovat! RC(J#"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.8", "texte": "„Jako krajina44 p. V, rázně přednesl i také „Radu\" od\nL. H. p. Sekera cituplně zazpíval. Polku „Upomínka44\nod Sekery následovala karakteristícká deklamace Hálkova.\n„Frajtr Kalina44, již pan Kr. s úspěchem neočekávaným\npřednesl. „Slovanská čtverylka44 od L. P r o ch á z ky\npředcházela výborně provedené sbory Veitův „Šá-\nteček44 a „Měla jsem holoubka44. První oddělení ukon-\nčeno krásnou skladbou „S Bohem44 od Abenheima, v níž\np. H. vynikl. Mezeru mezi prvním a druhým oddělením\nvyplnilo satyrické besední čtení. „Co budou o nás v r.\n1960 vypravovat44 od Kar. Adámka, jím též přečítané.\nVýborně komponovaným i provedeným sborem „Zpěv\nmlatcň44 od L. H. započato oddělení druhé musel být\nopakován. Deklamace „Psát či nepsát44 od p. Ho. dobře\npřednesena a polka „Alžbětinka44 předcházely rozkošnému\ntrojzpěvu Vojáčkovu: „Aj kéž by byla44 ; i tento zpěv\nmusel opakován býti. „Krásná vlastenka44, čtverylka od\nSekery, povznášející i velebný sbor Vašákňv „Já jsem\nSlovan44! něžný valčík „S Bohem bnď44, karakterní sbor\n„Čarodějnice stará\" a Sylvestrňv pochod od Sekery kon-\nčily program. Provedení bylo vesměs bezúhonné a vý-\nborné, obecenstvo četné a zábava jará. Před nedávnem\njsme ještě pochybovali, že by bylo lze u nás na podobnou\nzábavu s tak skvělým výsledkem pomysliti, a hle, po-\nsleční den leta 1860 nás přesvědčil o mýlnosti náhledu\nonoho. Doufáme, že se v brzce budeme moci novými\nplody čilého a bujného ruchu hudebního pochlubili.\nVzdáváme hlavně p. H. a vůbec všem pp. spoluúčinku-\njícírn srdečné díky za tak chvalné snažení a za připra-\nvení tak rozkošné zábavy. Nemalá úloha přiřknuta též\nhudbě a zpěvu i slovu v oboru tomto, a protož spoj-\nme své síly v celky a vynasnažme se, abychom nebyli\nv řadě spěchajících v posvátnou obětnici vlasti posle-\ndní. Nová doba národnosti naši nastala a slovem císař-\nským její trvání zaručeno, a tu doufáme, že také naší\nnárodní hudbě i zpěvu národnímu nový rozkvětá den,\nhudba a zpěv jsou nerozlučně s bytností naší, s bytností\nCechů spojeny, dobře Jablonský pověděl:\nNedivte se, drazí mojí,\nZe zvuk zpěvu bol můj často zhojí,\nZe mě ztápí v rajských blahostech;\nZe bych, vznesen hudby letem,\nSrdce sdělil s celým širým světem\nJsemt já Slovan, jsemt já Cech !\nZ Jindřichova Hradce. Dne 13. ledna. (Hu-\ndební poměry.) Chci v krátkosti promluvit o na-\nšich poměrech hudebních. Jako všude v české vlasti\nnaší, tak i u nás bývala někdy hudba na vysokém\nstupni dokonalosti. Bývala, však už není. A co medle\ntoho příčinou ? Inu, nezabýval se hnedle nikdo vyučo-\nváním v hudbě, zvláště pak v dechových nástrojích a\nzpěv nepěstován docela , čehož patrným následkem, že\nbezmála ani prostředních zpěváků (vyjma diletanty pro\nlass) a zmíněného druhu hudebníků míti nebudem. Než\ndoufejme, že úmrtím bývalého p. chorregenta naší hudbě\nnová doba nastane, že za ředitele kůru sem bude dosa-\nzen řádný hudebník, jenž nejenom o šíření hudeb-\nního umu, ale i o časté a řádné hudební produkce ko-\nstelní i niimokostelní dbáti bude, čehož si zajisté veškerá\nušlechtilejší část našeho obyvatelstva srdečně přeje, -a-\nZ Klatov. (Akademie.) Jak jsme již z pohledu\nna dobře sestavený program se nadíti mohli, připravila\nnám také v skutku akademie přemilou večerní zábavu.\nProjdouce radiu pie£ orchestrálních, potkáváme se zprvu\ns Beethovenovou ouverturou „Prométheus,44 kteráž byla\nbezúhonné přednesena orchestrem četné obsazeným. Tak-\ntéž dobře přednesen byl nápév uherský, tvoříc sentimen-\ntálný vchod ku následujícímu pochodu slavnostnímu, kte-\nrýž první oddíl akademie důstojné koncil; obé pie£e se\nmusely opakovati. V oddélení, v kterém jsme byli při\nTi 111 ov é ouvertuře ze slovan sk ých písní návalem\ncitů mile uneseni a když ku konci „Hej Slované44 za-\nvznélo, nechtél potlesk umlknouti, až se píseň tato tři-\nkrát opětovala, od mnohého z obecenstva hlasité byvši\nzpívána. Potpourri z ruských národních písní od Ba-\nbického bylo poslední číslo orchestrální i akademie, že\nse neminulo s dobrým úspéchem, myslíme, že netřeba\npri pékných stránkách skladby této již tolikkráte oceněných\npodotýkali. Vzdáváme panu kapelníku Klímovi za jeho\nobezřelé vedení, kterémuž hlavně dobré provedení čišel\norchestrálních lze přičísli, své nejsrdečnější díky ! Ve\n4tém čísle oddělení prvního jsme měli příležitost seznati\npana kapelníka co výtečníka na lesnici; nevšední sběhlosf,\nsilný, jádrný tón a vytrvanlivost v přednesu činí mu nej-\ntěžší místa pouhou hračkou, taktéž číslem tím se co na-\ndaný skladatel osvědčil. Potlesk všestranný mu byl nej-\nlepším důkazem, jaké obliby u obyvatelstva zdejšího po-\nžívá! Pan Šindlocker přednášel Noctunio od B.\nRomberga na cello s chvalnou jistotou a uhlazeností;\npotlesku se jemu taktéž dostalo v hojné míre. Ze\nzpěvného oddělení vytkneme „Duetto pro Soprán a Te-\nnor44 z opery „La violette\" od Carafy-ho, od sl. Kláry\nKievegové a p. Matesa přednešeno. P. Mates měl\npříležitost se nám v čísle tomto, které se muselo opako-\nvali, co routinovaný zpěvák pěkným a vydatným tenorem\nvládnoucí osvědčiti; totéž platí u slečny Kievegové,\nkterá ještě mimo tohoto čísla píseň: „Oumysl české děvy44\nod Pivo d y dobré , ačkoliv něco slabě, přednesla. Obě\nčísla doprovázel pan Josef Procházka na piano. Pan\nJirges zpíval písně: „Růže,44 skladba Lisinského, a\n„Důvěra v Hospodina\" od Lemocha s čistotou a uhla-\nzeností; na piano jej doprovázel pan Kaiser. Všecka čí-\nsla tato byla hojným potleskem vyznamenána. Sbory\n„Svorný duch44 od Suchánka a „Podoby44 od Jirges-a\nbyly vedením pana Jirgesa od „zpěváckého spolku44\ndobie provedeny; poslední se musel opakovali, což panu\nskladatelovi nejlépe za zdárnost práce jeho ručí. De-\nklamace „Jakého bych nerada\" od Fr. Rubeše a „pro-\nslov44 od Seidla byly od slečny Nedorostový přednášeny.\nDejž Bože, aby jsme vbrzku opět takovou zábavou byli\noblaženi!\n(v—) Z Lochovic. (Beseda.) Dne 13. ledna\nodbývala se tu přičiněním činného a horlivého p. Správky\nbeseda ve prospěch zdejšího děkanského chrámu, slyšeli\njsme ouvertury dle národních písní od Tittla ak „Titusu44\nod Mozarta, které řízením p. Správky precisně provedeny\nbyly. Ze sboru líbily se sbor od Jelena Vlastenka\nod Vojáčka (ze Záboje), Mlatecká od A. Hniličky a\nsbor od F. Vogla. Mimo tyto přednesl nadaný skladatel\np. A. K. své solo pro cello a dosáhl velké pochvaly. Paní\nSprávková co horlivá vlastenka známa zpívala písně\n„V Cechách tam já jsem zrozena\" a Ukolébavka s hlu-#\nbokým citem a dojala jím četné obecenstvo* Co do\ndeklamatorní části, došel zvláště pan Prerhof, jenž\n\nS přílohou."}, {"page_pdf": 9, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.9", "texte": "(Příloha.)\n\nschválně sem z Prahy přijel, vsetranné pochvaly a bouř-\nlivého potlesku. Přednášeli as šest deklamací, z nichžto\nvsak „Vysloužilec\" hornerickeho smíchu zbudil. Kromě\nněho přednášela mladistvá slečna „Tři doby země české\"\na jistý ochotník „Já jsem Cech\" s přiměřeným výrazem.\nRoztomile vyjímala se deklamovánka „Vávra,\" kteroužto\nmladistvý Toníček, syn p. Správky roztomile přednesl.\nCelá beseda byla důstojně provedena a těšila se z vel-\nkého účastenství. Díky za tak ušlechtilou zábavu na-\nšemu p. Správkovi!\n(St.) Z Mělníka. (Zpěv. spolek.) Těší nás ve-\nlice, že jsme se i u nás po dlouhém čase mužského zpě-\nváckého spolku dočkali. Zásluhu o zřízení spolku dlužno\npřipočísti panu A. K n o r o v i, učiteli na naši hlavní škole.\nSpolek čítá juž 30 členů a doufati lze, že časem spolek\nještě více vzroste ochotným přispěním okolních milovníků\nzpěvu. Co předseda jest zvolen náš o hudbu naší vele-\nzasloužilý pan J. Valenta, poštmistr a městský rada.\nŘeditelem spolku je p. Kno r. Co nevidět podáme o\nprvní veřejné produkcí spolku zevrubnější zprávu.\nZ Nymburka (Zpěvácký spolek.) Dne 4. t.\nm. počal zdejší zpěvácký spolek definitivně svou činnost\nv děkanském chrámu Páně slavným „Veni sancte,\" velkou\nmši svatou a „Pange lingua\" vesměs v chorálu. Na to\nna den sv. tří králův odbývala se první produkce spolku\nv sále „u bílého lva.\" Program byl následující: 1)\n~Jako krajina nebeská,\" píseň od Pivody, přednesena sl.\nK. Dlabačovou. 3) „My čeští manové,\" sbor od Jelena.\n4) „Rastlose Liebe,\" píseň od Reissigera, zpívána panem\nWagnerem. 5) Terzetto ze zpěvohry „índra\" od Flottova,\npřednášena pp. Slabihoudkem, Mottlem a Wagnerem. 6)\n„Svatební košile,\" ballada od K. J. Erbena, předn. sl.\nF. Brzoradovou. 7) „Aj čo by bulo/4 píseň od Pivody,\npředn. sl. K. Dlabačovou. 8) Duetto pro orchester ze\nzpěvohry „Lucretia Borgia\" od Donizettiho, předn. p.\nSlabihoudkem a Wagnerem. 9) „Žežulinka,\" sbor od\nKnittla (musel se opakovati). 10. Tři doby země če-\nské,44 báseň od 801. 11) „Lovecká,\" sbor\nod J. Skroupa. 12. Ouvertura.44 Četně shromážděné obe-\ncenstvo domácí i přespolní dalo po každém kuse své za-\nlíbení hojným a hřmotným tleskáním na jevo. Jesti to\nopravdu radost pozorovati horlivost a snahu po doko-\nnalosti každého úda spolku zpěváckého taktéž i našich\nhudebníkův; nemenší radost ale jest i sledovati pozor-\nnost a vzornos šetrnost našeho obecenztva.\n(A. V.) Pardubice. (Hudební zábava na\nsv. Silvestra. Nový rok. Zpěvácký spo-\nlek. Slavnost třech Králův.) Večer na den Sylve-\nstra poskytl nám hudbymilovný měšťan pan Strašpytel\nve spolku s panem Jandou roztomilou hudební zá-\nbavu. Přednášeny byly krásné české písně: „Čecho-\nslovan44 „Spi má zlatá44 „Národní hymna44 a „Kde do-\nmov můj 44, pak vystoupil co koncertista na klarinet pan\nJan Hušek, učitel na c. k. hlavní škole. Pískal velký\nkoncert od Kalivody do C-dur a musel jej na vše-\nstrannou žádost opakovati. Nevěděli jsme, že takového\numělce u nás máme a skutečně se mohou Pardubice jím\nhonosit. Celá tato společnost sestávala asi z 14 osob\n(nejvíce p. učitelů). Na nový rok provozovala se slavná\nfigurální mše do G-dur od Schiedermayere, Graduale od\nBúhlera a Ofřertorium solo pro klarinet a baryton, které\npanové Jan Hušek a Frant. Janda velmi důstojným způ-\nsobem přednesli. Co se zpěváckého spolku týká,\nvstoupí snad již v brzkém case do života, neb naději\nmáme velikou, že co nevidět povolení dostáném 5 žádost,\nkterá ku c. k. místodržitelství zaslána byla, přišla nyní\nnazpět slovy, by se udsl stav každého, který do onoho\nspolku vstoupiti chce, načež pak žádost nazpět c. k mí-\nstodržitelství zaslána byla. Dejž Bůh ! Na den tří\nKrálů provozovala se pastorální mše od K. Fuhrera do\nD-dur, Graduale od Vitáska a Offertorium od Fuhrera.\nPodotknouti slušno, že na začátku a k posledku zavzněla\nzvláštně nová intráda, kterou zvláště pan Janda složil.\n\nKytlice (v Lužicku). Zdejší kantor, pan Kačer,\nsložil opět nové dílo. Jmenuje! se „Jaro/4 vendická ly-\nrická báseň od P. A. Seilera.\n(M. NO Z Kojetína. (Beseda). Dne 27. ledna\nbude se zde odbývati beseda v hostinci „u zlatého kříže.44\nProgram jest následující: 1. Ouvertura dle slovanskýeh\nnápěvu od B. Tittla. 2. Ná Hostýn, sbor od Vojáčka*\n3. Písně královny Alžběty s průvodem physharmoniky od\nA. Blahoslava; 4. Selánka pro piano od Metsgra; 5. De-\nklamovánka „Jakého bych neřáda ?44 od Kubeše; 6. „Ovšem\njá rád zpívám44, sbor od Voj á č ka; 7. Rozmluva o\npřednášena od školních dítek ; 8. Variace pro piano od\nJ. Beránka; 9. Zastavíčko, piseň od Kůckena; 10.\nMóda, deklamovánka od Rubeše; 11. My milujeme české\nzpěvy, sbor od Láblera, potom tanec. Začátek o 6. hod.\nvečer, vstupné 60. kr.\n(V. D.) Ze Lvova. (Dop. pův.) (Koncerty ro-\ndiny Nerudo vý ch.) Milo nám jest, že první svůj do-\npis z hlavního města Červené Rusi počíti můžeme potě-\nšitelnou zprávou o našich domácích umělcích ze sesterské\nMoravy totiž o hudební rodině Nerudovské, jenž\nzde právě v těchto dnech se znamenitým úspěchem kon-\ncertovala. Umělecké výkony této rodiny byly zde už\nznámy , neb zůstavily od minulého roku milé vzpomínky\nu obecenstva zdejšího; i není tedy divno, že milovníci\numění hudebního spěchali, by obnovili tak milou zná-\nmost. Hned po přijezdě do Lvova dostalo se Nerudo-\nvým čestného pozvání od uměnímilovného mecenáše p.\nhr. S tarz yrí skéh o k hudebnímu večeru, kde v kruhu\nzdejších umělců a znatelů hudby příjemné strávily chvíle.\nDne 9. ledna vystoupily ponejprv v divadle polském. Před\nkoncertem provozovala se výborná zpěvohra Jos. Korze-\nniowského, p. n* „Konkurent i maž44 a program koncertu\nzáležel z následujících skladeb: 1. Fantasie briliante od\nA. Bazziniho na housle hrála sl. Vilemína Nerudová. 2.\nBersense pro dvoje housle a cello od H. Rebera vy-\nkonaly slečny Vilemína a Marie s bratrem Františkem.\n3. Grand duo de Concert na základě motivů Beethove-\nnových, složené pro housle a cello od Leonarda a Ser-\nvaise, vykonaly sl. Vilemína a p. Frant. N. a na ko-\nnec přednesla sl. Vilemína Mazur vlastního útvoru\nsvého v duchu Chopinově zosnovaný. Dne 10. měla\ncelá tata rodina účastenství v koncertě od Jednoty hu-\ndební zřízeném a přednesla nejprvé kvartetto do B od\nMozarta, při kterém sl. Vilemína hrála prim, sl. Ma-\nrie second, otec jejich p. Josef Neruda na violu a syn\njeho p. František N. na cello, a mimo to přednesla sJ."}, {"page_pdf": 10, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610120-01.1.10", "texte": "Vilemína Fantasie od Áliarda z nápěvů zpěvohry „Dcera\npluku,, složenou. V pátek dne 11. ledna dávaly opět\nv divadle polském koncert, jehož program záležel z čtvero\núťvorň : 1. Koncert pro dvoje housle od AUarda, 2.\nGrande Fantaisie na motivy z „Lazebníka Sevilského44 od\nServaise, kterou přednesl p. Frant. Neruda. 3. Shehera-\nzade od Schumanna pro dvoje housle a 4. La Rondo des\nLutins od Bazziniho. Všecky tři koncerty byly četně na-\nvštíveny a zvláště koncert Jednoty hudební vyznamenal\nse vybranou společností. Zvláště hra slečny Vile miny\nroznítila obecenstvo zdejší, ačkoliv i hře bratra jejího a\nsestry zasloužilou vzdalo chválu a to hlavně v souhře,\nkde se nám zdálo, jakoby hudba ta plynula z jedné\nduše.\nZ Paříže. (Jul. Schulhoff. Hanns See-\nling.) Schulhoff uspořádá první svůj koncert v pro-\nstředku tohoto měsíce. Také se mu zde již dostalo\nvelmi skvělých nabídnutí z provincí. Neví se však ještě\njestli je přijme. Denně zde bývá pozván od nejslovút-\nnějších zástupců hudebního umění. Nedávno ho pozval\nRossini k sobě. Hanns Seeling uspořádal zde 16.\nledna svůj koncert v sále Pleyelově a přednášel jako\nvšude, taktéž i zde, toliko vlastní své skladby.\nZ Petrohradu. (Koncert y). Za příčinou úmrtí\nJ. V. carovy matky nesměla se pro veřejný smutek po\nětyry neděle ani opera ani činohra provozovali. Něčeho se\nvšak předce hudbymilovnému obecenstvu poskytlo, což\nvelmi radostně od něho přijato bylo. Císařské ředitelstvo\nporučilo totiž, aby se tři tak zvané „Obrovské koncerty'4\nuspořádaly. Provedení a arrangování přenechalo se zná-\nmému Karlu Schuberthovi, zdejšímu kapelníku. Dávaly se\nv novém Mariánském divadle a byly pokaždé tak četně\nnavštíveny, že pokaždé lístky všechny rozprodány byly.\nJaký pravý umělecký ráz všechny tyto hudební zábavy\nměly, dosvědčují programy, jež od p. ředitele s velkým\nvkusem a obezřelostí sestaveny byly. V prvním 25. li-\nstop. odbývaném koncertu, provozovalo se: „Synfonie do\nD-dur (číslo 2) od Beethovena; „Sbor z kouzelné flétny44\nod Mozarta; pochod a sbor z „Tannhauseru\" od Wa-\ngnera; ouvertura a capriccio od G linky; sbor dervišů\na poehod z Beethovenových zřícenin Athénských; ouvertura\nk ,/arostřelci\" od Webra; finále a sbor z G1 in kovy\nopery „Život za Cára.44 Program druhého koncertu byl\nnásíedovný: synfonia eroica od Beethovena; sbor pout-\nníků a pochod z Tannhauseru, ouvertura „kamarinskaja44\nod Glinky; ouvertura k Tannhauseru; pochod ze „Som-\nmernachtstraum44 od Mendelssohna; Sbor od Glinky.\nV třetím koncertu se provozovala: A-moll, synfonie od\nMendelssohna; fantasie pro sbor a orkestr od Liodoffa;\nouvertura k Leonoře (C) od Beethovena. Tři úryvky\nz Lohengrinu od Wagnera; e legie (Ballade funebre) na\nsmrt cárovny od Schubertha; Polonaisa pro dva orkestry\nse sborem z Gí in kovy opery „Ž. z. C.\" Pochod pro\ndva okeslry z „Proroka44 od Meyerbeera. Sbor spoluúěinku-\njících při těchto koncertech čítal ke 500 osob. Výsle-\ndek byl pokaždé neobyčejně skvělý; provedení jej však\ntaké v plné míře zasluhovalo. Zdejší universitní koncerty\ndocházejí zde také vřelého účastenství. Dne 23. listop\ndával se koncert ku prospěchu kapelníka K. Schubertha,\njenž tylo zábavy před 19. lety podniknul a od toho casu\nvede. Ze všech kusů jmenujeme toliko jedno skvělé duo\npro piano a housle, jež pánové Rubínstein a Wie-\nniawski s obvyklou mistrností provedli, a duo ve třech\nvětách od Rubinsteina jež skladatel (piano) a K. Schu-\nberth (Violoncell) přednesli. Konečně ještě budiž uvedeno,\nže koncert tento se započal s Mendelssohnovou A-dur\nsynfonií a se skončil se vzíetuplným koncertním dnem od\nK. Schubertha. Také v ruské hudební společnosti jest\nvelmi živo. Ant. Rub in stein jest ředitel toho spolku,\nv němž se zvláště skladby novější študují a provozují.\nTento spolek uspořádává také s tak zvanými symfonickými\nkoncerty velmi zajímavé kvartetní zábavy. V jedné ta-\nkové provozovalo se také Rob. Schumanna 2. Trio op. 80,\npiano (Rubinstein) housle (Wieniawski) Violoncell (Schu-\nberthj tak geniálně a mistrně, že se sotva ještě jednou\ntato skladba takového provedení dočká. Pověst se zde\nroznáší, že Rubinstein chee opustiti naše město a ode-\nbrati se do Německa, dávaje za příčinu, že by rád tam\nprovozoval a uslyšel větší své skladby, ano se mu zde\npříležitosti k tomu nedostává. Pakli se tato pověst po-\ntvrdí, ztratí naše město téměř nejprvnější hudební sílu.\nCísařská rodina objevuje také velkou lásku k hudbě.\nU velkoknížete Konštantina, jenž mimochodem řečeno\nobratný violoncellista jest, u velkokněžny Olgy Wúrtem-\nberské a velkokněžny Heleny odbývají se týhodně hu-\ndební zábavy pod vedením kapelníků K. Schubertha a\nAnt. Rubinsteina.\n\nDur a moll.\n\n(Duvrois.) Pařížskému tenoristu Duvrois-ovi radil někdo,\naby se oženil, ženaleznena hlesnutí vkaždémslavu milostnou dívku\nse Tmi P, jenž by se k němu s radostí na celý věk přidružila.\nNa to Duvrois odpověděl: »Znáin jenom dva slávy: zpěváčky a\nnezpévácký, ale v žádném není pro mne ženy.w Vzal-li bych\nnezpěvaóku, nerozumí harmonii, a zpěvačku ta by chléla vždy\nsolo zpívat. Já solo, ona solo to by byla pěkná disharmo-\nnije. Ne, to nejde, raděj se přidružím coelibatu. Jindy na ta-\nkové řeči říkával : Zpívám rádéji solo než duelt, neb mohl by\nse můj krk doslat pod pantofel a osypěl bych.\n\nK tomuto číslu přidána jest mimořádná příloha, kterouž tím ochotněji podáváme, anto se nadíti\npuzenm, ze naši páni odběratelé rozšiřováním „Dalibora\" nám oběť tuto vynahradí.. Ruch\npoliticky nynějšího času škodí tak velice všem časopisům belletristickým, že se nuceny vidíme, všechny\n.\"Dalibora\" uctivě žádati, by se o rozšíření „Dalibora\" snažili. Každý odběratel\n„Dalibora zna zajisté ve svém okolí několik hudbomilů, kteří „Dalibora\" neodbírají a tudiž bude\nsnadno panům odběratelům „Dalibora\" několik nových odběratelů na náš list získati a tím k zve-\nlebeni „Dalibora\" přispěti. Kdo nám dva nové předplatitele získá, obdrží podo-\nbiznu V. Horák a neb Tůmy. Expedice Dalibora."}]}