{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_sha256": "f998cdeccbefacbdd37f65973fda4f47d90a4ccc50f892f4c895e27721c26970", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/02/01_01/bmtnabd_1861-02-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "29", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.1", "titre_corps": "Stálý úsvit.", "titre_sommaire": "Stálý úsvit.", "signature_source": "Antonie Körschnerová", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 264, "texte": "Stálý úsvit.\nAntonie Körschnerová.\nI nejjasněj' když slunce září\na vůkol rozlévá svůj třpyt;\npřec mračen dav lesk jeho zmaří\nzahalí skvělý jeho kmit.\nKdyž ale sluncem lásky věrné\nse v lidském srdci rozední;\nTu žalných strastí mraky černé\nvíc úsvit skvělý neztemní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "29", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.2", "titre_corps": "Zvon vzkříšení.", "titre_sommaire": "Zvon vzkříšení.", "signature_source": "Václav A. Crha", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.1", "debut_caractere": 266, "fin_caractere_exclue": 623, "texte": "Zvon vzkříšení.\nVáclav A. Crha.\nZvučel hlahol, světem zvučel,\nJakby zvon to klesal s výše: >\nKlesal zvon a duněl, hučel,\nŽe to klesá zpěvů říše:\nZvučí zvučí dozvučívá\nVlast že v spánku odpočívá.\nZvučí hlahol, světem zvučí\nJako zvony znívaj' k výší,\nZnějí zvony, kmen že pučí\nK nové, krásné, pevné říši:\nZvučí zvony v slavném znění\nZvučí vlasti na vzkříšení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "30", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.3", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.1", "debut_caractere": 625, "fin_caractere_exclue": 2958, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nAsi v desátém roku stáří hrál čili lépe „škrábal\"\nJosef duetta Pleyelova, později Krommarova a etudy\nFiorilWva, které si sám opsal. V třináctém dostal\n»k«ráž\" kn skládání. Složil si thému do A-dur a na\nní dvě „variace,\" na kterýž druh hudebních skladeb,\njako mnoho „jiných pánů\" držíval. Jen variace a zase\nvariace, to byl jeho ideál. Théma ve § taktu vypadla co\nrhytmický mrzák. První repetice měla deset taktů, druhá\nasi třinácf. To, a pak že vedl v zmenšeném septakordu\nseptimu tři tóny vzhůru: bylo jeho prvním harmonickým\nhříchem. Zdaliž bude kdy hudebníka, který by mu dal\nrozhřešení? První partituru, co si napsal, byly kousky\npro dva „čakany.\" Kousky ty si vyprosil od pana\nučitele. Nevěda jak nápis „Czackano\" čisti, napsal:\n„Esaskano lmo\" a „Esaskano 2d0,\" utvoře tak nástroj,\nkterý jakživ nikdo neviděl. O sancta siinplicitas 1\nJinou potravu našla mladá mysl Josefova v našich\nvýborných chorálech a duchovních písních. Jako na\nmnohých místech naší vlasti, zpívalo se iv jeho bytu\ndenně na „úsvitě\" a na „nešpor\" a snad zdařileji než\njinde, protože měli někteří oudové rodiny, u prostřed\nkteré žil, hudební vzdělání. Záhy se vtiskly v jeho\nmysl vážné zvuky chorálů : „Kristus příklad \"\n„Kdož ochrany Nejvyššíhoa a jemné tóny písní:\n„Minula noéní hodina,\" a „Můj milý člověče\" a\njiných, čtením českých kněh, hudběním a psaním not,\ntrávil takto čas až do třináctého roku, v kterém ze\nškoly vystoupl. IÍ něčemu určitému nebyl ale ještě zá-\nklad položen. Nyní pohřešovaly rodiče jeho teprvé pro-\nstředky a dobrou rudu, která mívá mnohdy tolik ceny,\nco hotové peníze, aby ho mohli buď na študie dáti\naneb jinak s ním naložiti. Příbuzní jeho vešli v radu,\na výsledek byl, že se musí učit Josef nějakému ře-\nmeslu. Než kterému ? Otec radil ku „zednictví\" aneb\n„zámečnictví :M dědeček a strejček radili ku „krejčo-\nvině babička a snad i matka měly „učitelství\" na my-\nsli. Že však babička zkusila, mnoho-li živobytí v Praze\n„koštuje,\" protože tam měla také jednou syna, netrou-\nfala si ani své mínění pronésti. Pro zednictví se zdál\nJosef slabého těla, usneslo se tedy na krejčovině.\nNásledkem toho usnešení obdržel Josef místo u dě-\ndečkova krejčovského „veřtátku,\" dostal jehlu a ná-\nprstek a začal první studia v krejčovině, jež bylaí\n„brát na náprstek,\" povlíkat knoflíky,\" „obšívat dírky u"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1023, "texte": "kazajek, „sešívat šlaky na bůtky? atd. Dokud to šlo\njaksi hravě, dal si Josef líbit; když to přišlo ale do\nopravdy a on nemohl odběhnout, kdy se mu líbilo, zne-\nchutila se mu celá krejčovina. Co ještě nejraději šil,\nto byly „pomlíce\" a „kšandy.\" Než hodina vy-\nsvobození od veřtátku uhodila. Na Veliz se dostal nový,\nlidumilovný farář D.. . Josef měl při jeho příchodu „při-\nvítání;\" zalíbiv se mu, stal se brzo jeho žákem a je-\nhla a náprstek dostaly na vždy „vale.\"\nV krátkém čase po příchodu p. faráře D... ob-\nživla velizská samota. Brzy se tam rozlíhaly po lese\nhlasy bujných hochů, kteří si chodili z Kublova a z vů-\nkolí na Veliz pro moudrost a jenž, s knihami pod páž—\ndím, tropívali ty samé kousky, jako tropívají městští\nštudenti. Starověký Veliz se proměnil v universitu.\nTam, kde se ozývala jindy jen píseh staré hrobnice\naneb pádné rány hrobníkovy motyky, když někomu\n„jámu kopal,\" ozývaly se nyní německé hlaholy „šprach-\nlehre\" aneb „rechtšrajbuňk\" nazpaměť se učících ho-\nchů, resp. študentů.\n(Pokračovaní.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.4", "titre_corps": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "titre_sommaire": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.2", "debut_caractere": 1025, "fin_caractere_exclue": 4113, "texte": "Stav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračování.)\nHistorie českého hudebního umění může se slav-\nnými muži duchovními vykázati. Na venkově dělo se\ntotéž s pozůstalými pějícími chlapci. Staly se bud ře-\nmeslníky neb sedláky a zpívali a hráli na nástroje ještě\nna kůru neb v hospodách. Tímto spůsobem musel se\nnevyhnutelně u českého národa, jenž bez toho velké\npřirozené nadání k hudbě jevil, hudební duch zbuditi\na všeobecně se rozšířili.\nJelikož ale téměř všickni čeští hudební umělci ze\nzačátku zpěvu se učíce, dobrými zpěváky byli, dá se\nsnadno pochopili, že velké množství výtečných sklada-\ntelů v Cechách vzniklo.\nK těmto všem hudebnímu umění příznivým okol-\nnostem dlužno i tu okolnosf připočísli, že všichni grun-\ntovní úřadové a šlechetné rodiny uznanými přáteli a\npodporovateli hudehního umění byli a v mnohých do-\nmech museli všichni domácí sloužící a officianti musi-\nkálními býti, aby tím snadněji hudební skladby se pro-\nvésti daly. Bylo to též obyčejem, že při zimních po-\nbytech v Praze ve mnohých vznešených domech týdenné\nvelké hudební akademie uspořádány byly, kdež nejlepšj\nhudební umělci Pražští a přítomní cizinci své talenty\nosvědčovali. Nejdéle držel se tento v pravdě ušlech-\ntilý spůsob zábavy v domě hrabat Nosticů.\nByloby zbytečné dokazovati, jaký vplyv tento oby-\nčej na vzdělání talentů a vkusů míti musel. Mnozí bo-\nhatýři vydržovali řádné své kapelly, v nichžto se vý-\nborní umělci, zvláště na plechové nástroje nacházeli.\nNejdéle udržela se kapella hraběte Jana Pachty *).\nJeden z nejšlechetnějších podporovatelů hudby a všech\nkrásných umění v Čechách byl František Antonín\nhrabě ze Šporků. Přivedl do Čech první trubače na\nlesnici, od nichžto se Čechové témuž nyní tak oblíbe-\nnému nástroji naučili. Nedlouho potom našlo se v Če-\nchách lidí,, kteří neznajíce pražádných not s podivu-\nhodnou sběhlostí na tomto nástroji troubili.\nK vzdělávání dobrého ovšem jednostranného\nvkusu ve %pěvu a jiných odvětví hudebního umění\npřispěla bez odporu nejvíce italská operní společ-\nnost, kteráž v 18. sfoletí v Praze se uhostila. Če-\nchové vídávali sice časem kantáty a opery při vel-\nkých slavnostech, jakož na př. při slavnosti korunovačn\nKarla IV. Tenkráte byly v královské zahradě pod ší-\nrým nebem velké opery provozovány. Avšak teprv po-\nzději vydržovala láska obecenstva k hudbě a bohaté\nčeské šlechty, jez tenkráte ve své vlasti bydlela\npro ní žila a působila, stálou operní společnost\npod ředitelstvím Bustelliho okolo r. 1775 a utkvěla\ndlouho v památce Pražského obecenstva. Tato společ-\nnost získala si velkou lásku tím, že na tříbení vkusu\nčeských hudebních umělců velmi příznivě působila. Vá-\nžení a tehdáž žijící umělci vzdělávali se v orkestru této\nspolečnosti aneb představeními nejlepších vážných a\nkomických oper. Výtečný Bighini byl též u ní a vzdě-\nv\nlal tu talent svůj. Ředitel Bondini, jenž po Bustellirn\nnastoupil, kráčel dlouho cestou svého předchůdce; avšak\nku konci 18. století klesnula společnost jeho.\nZ mnohých hudebních geniů, jež Čechy v 18.\nstoletí zrodily, uvedu zde toliko některé z nejzname-\nnitějších.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "31", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.5", "titre_corps": "Ze Lvova (Dop. pův.) Stručný dějepis hudební Jednoty. — Školy hudební.", "titre_sommaire": "Ze Lvova (Dop. pův.) Stručný dějepis hudební Jednoty. — Školy hudební.", "signature_source": "V. D", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.2", "debut_caractere": 4115, "fin_caractere_exclue": 4644, "texte": "Ze Lvova (Dop. pův.)\nStručný dějepis hudební Jednoty. — Školy\nhudební.\n\nZdejší hudební jednota povstala již v druhé de-\nkádě našeho století, a opomíne-li se, že v prvních de-\nsíti letech měla povahu více soukroinnou, bude moci\nvbrzku slaviti padesátiletou slavnost svého založení.\nNejprvnější myšlenku k jejímu založení podali pp. Ka-\nrel Lipiňski, jenž jíž tehdáž na vysokém \"stupni utně-\n\n*) Zde »e vyrozumívají vždy ti čeští bohatýři a šlechtici, kteří\nv Praze bydleli; neboť největší a nejbohalší rodiny přebý-\nvaly ve Vídni."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3270, "texte": "lecké dokonalosti stál a Schupanzig (později clen vě-\nhlasného kvartetu Rasumovskýoh ve Vídni) uskuteč-\nnění této idei však v širším objemu děkuje Lvov hu-\ndebně vzdělané rodině tehdejšího gubernialního raddy\np. Baroni de Cavalcabo a synovi nesmrtelného Mozarta\np. Wolfgangu Amad. Mozartovi, k čemuž r. 1822\ntéž i vyššího povolení obdrželi. První název spolku\ntohoto byl „Jednota Ceciliánská\" (do roku 1836) a úlo-\nhou jeho bylo společné cvičení se v hudbě a zpěvu a\nvykonávání větších děl hudebních mezi provozenými\nv féto době skladbami nalezáme sinfonie Riesa, Kali-\nvody, Mozarta, Beethovena a j. Po odjezdu Mozar-\nvě (1836) zvolen byl za ředitele spolku p. Ruckgaber.\nV této době staráno o zavedení škol a spolek obno-\nviv stanovy své obdržel název „Jednoty hudební.\"\nNejznamenitější útvory, s kterými Jednota obecenstvo\nzdejší seznamovala, byly: Haydnovo „Stvoření Světa\" a\n„Čtvero Počasí,\" Hitlerovo „Zboření Jeruzaléma,\" Spoh-\nrova „Podvojná Sinfonie,\" Mendelssohnovo „Paulus,\"\n„Svatojanská Noc,\" „Chválozpěv;\" Felic. Davida „Pouší\"\na „Kolumbus,\" Rossiniho „Stabat Mater,\" Beethovenovo\n„Kryštus na hoře Olivetské,\" Haendlovo „City nad hro-\nbem Jezusovým\" a j.\nV největších nesnázích nalézala se Jednota v r.\n1848 v osudných dnech listopádových, kde následkem\nbombardování města celý její majetek : hudební nástroje,\nbohatý archiv, nábytek slovem vše v popel obráceno\na již se myslelo, že i Jednota sama na vždy pochována\njest, leč nalezly se osoby, jenž nedaly zahynouti ústavu,\njehožto blahodějné účinkování jak v společenském ži-\nvotě taktéž iv hudbě kostelní tak značné bylo, a po-\nradivše se podaly prosbu k Jeho Veličenství o peněži-\ntou pomůcku k opětnému zařízení pohořelé Jednoty,\nkteré se jim též v hotovosti 2000 zl. na stř. dostalo.\nPři prohlížení stanov 1851 r. ustanovil se spolek na\ntom, přidati k názvu „Jednoty\" slova „ku pěstování\nhudby v Haliči,\" a dle toho též uspořádali Jednotu, aby\nse stala ústavem národním. Dle posledního seznamu\nobnáší počet všech členů vesměs 249, z těch jest 138\npřispívajících (ročně 6 zl.), 68 účinkujících a 26 čest-\nných. V počtu tomto nalezáme též mnoho jmen na-\nšich krajanů českých, jenž si o pěstování hudby v Ha-\nliči od dávna nemalých získali zásluh, a v řadě čest-\nných jmenovitě pp. Václ. Tomáška, llittersberya\n(byl zde učitelem zpěvu při Jednotě), Ign. Tedesko\n(.hrál v 7. koncertě Jednoty hudebuí 1842), J. -\ncíla, Smolaře (od 4. března 1843) a prof. Jansu,\njenž obdržel diplom při příležitosti koncertu svého žáka\nEmila Neumanna 16. září 1844, jejž do Lvova dopro-\nvázel.\nPro letošní rok byla škola Jednoty s počátkem\nměsíce října otevřená, přednáší se tam: 4. Zpěv cho-\nrální pro ženské ve dvou odděleních a cho-\nrální pro mužské,pak solový zpěv mužský a ženský.\nNově povolaný učitel zpěvu jest Vlach, p. Luigi della\nCassa, člověk stařičký a jazyka zemského neznající,\nnelze tedy od něho mnoho prospěšného očekávati, neb\npouhým tlučením tónů na pianě nedá se učňovi poroz-\numěli, jak má zpívali. 2. Ve hře na houslích vyučuje\np, Karel Kosfovski, tuzemec, absolvovaný žák vídeň-\nského konservatoria, leč schází mu paedagogického taktu.\nNauku o harmonii a kontrapunktu přednáší p. Karel Mi-\nhuli, umělecký ředitel Jednoty, ve hře na čelo vyučuje\np. Lange a na basu p. Ježička. Počet učňů jest 36.\n\nV. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "32", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.6", "titre_corps": "Z Varšavy.", "titre_sommaire": "Z Varšavy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.3", "debut_caractere": 3272, "fin_caractere_exclue": 4894, "texte": "Z Varšavy.\n(Představení nové zpěvohry Moniuszkevy.\nKoncert ve prospěch Moniuszki. Rozvržení\nnauk v ústavu hudebním. Ruch Musyczny.)\nDlouho nebyly útvory Moniuszkovy s to, obrátit\nvšeobecnou pozornost na svého tvůrce, až posléze jeho\nzpěvohra „ Halka\" dne 1. ledna r. 1858 ponejprv před-\nstavená a od obecenstva Varšavského s nesmírným úspě-\nchem přijatá proklestila skladateli cestu k dávno zaslou-\nžené umělecké slávě. Od toho času byly již předsta-\nveny následující jeho zpěvohry: 1. vFlisu (Veslář)\nk libretu Bogusfawského ; 2. „Hrabina\" (Hraběnka);\n3. „ Jawnuta\" k libretu Kniažnina; 4. „ \"\na dne prvního ledna r. t. jásali Varšavané nad nej-\nnovějším jeho útvorem nad novou totiž zpěvohrou,\njiž byl složil k slovům básníka J. Checinského p. n.\n„ Verbum nobile'1 (Šlechtické slovo). Obsah i hudba\ntéto jeho skladby jest velezajímavý a výborně by se\nv překladu českém hodila jak právě všecky výše\njmenované zpěvohry Moniuszkovy pro divadelní je-\nviště české, i jsme jisti, že by se našemu obecenstvu\nčeskému ne méně líbily, jako Varšavanům.\nMoniuszkovi bylo tedy zůstaveno dokázati, co se\nposud žádnému umělci polskému nepovedlo, vyvrátit\ntotiž falešné domnění, jakoby Polák vyšší hudby scho-\npen nebyl a původní zpěvohra polská byla věcí\nnedostižitelnou.\nJak si Varšavané tohoto nevšedního umělce váží\npřesvědčujeme se často, zvláště však viděli jsme nový\ndůkaz toho při příležitosti velkého koncertu, jenž uspo-\nřádán byl dne 16. min. měs. ve prospěch jeho ve vel-\nkém divadle, kteréž bylo ve všech prostorách přepl-\nněno. Koncert ten záležel mimo čísla 5. ze samých\nskladeb Moniuszkových a započat byl novou ouvertu-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2360, "texte": "rou duchaplně zosnovanou. Na to rozjařil posluchače\nvýtečný bassista zpěvohry polské, p. Troschel, předne-\nsem balady z Moniuszkový zpěvohry „Rokiczana;\"\nzvláště však zmocnilo se nadšení posluchačů, když\nmiláček Yaršavanů, teuorista Dobrszapěl „Sonet de\nNic mna\" a „Selanku\" („s Cirnika \"),\njejížto poslední sloku: „Skonám grajqc na lirzeu\nna opětnou žádost třikráte opakovali musel. K nejpěk-\nnějším číslům koncertu tohoto náležel též i „Polones\"\n(„Pan Choríjzy\") ze zpěvohry „Hrabina,\" původně pro\nčtyry čella složený, od skladatele však pro mužský\nčtverozpěv s podloženými slovy Vine. Pola přetvořený,\njejž pp. Dobrski, Ziólkowski, Koehler a Troschl výborně\npřednesli. Duet bratrů Wieniawských, jediný to úlvor\njiného skladatele přednesli s umělechou dokonalostí\npp. Izidor Lotto (na housle) a Kania (na pianě), Velký\nsbor z bájeslovné kantaty „ Ms\" zakončil tento kon-\ncert, jenž dlouho zůstane v paměti hudbymilovných\nVaršavanů.\nK doplnění zprávy, v čísle 36., loňského „Dali-\nbora\" umístěné o zdejším ústavu hudebním do-\ndati sluší, že se tam vyučování s novým rokem již za-\npočalo. Rozvržení nauk pro první běh, jenž trvati bude\ndo posledního června, jestnásledujíeí, a sice z předmětů,\njimžto se učňové vespolek učí: 1. Vyučuje se nábožen-\nství se zvláštním ohledem naj obřady kostelní náboženství\nříinsko-katolického, jakožto nevyhnutelně potřebné pro\nvarhaníky. 2. Vykládají se dějepis hudby a krásověda.\n3. Vyučuje se jazyku polskému a 4. jazyku vlašskému.\n5. Čtení not hlasem. 6. Uděluje se nauka o harmonii\na kontrapunktu. Co do předmětů zvláštních vyučuje\nse v první třídě ve hře na varhany, v druhé ve zpěvu,\nv třetí, jenž záleží z dvou oddělení, ve hře ua housle,\nv čtvrté třídě na čello a v páté, jenž se též dělí na\ndva oddíly, ve hře na pianě.\nV minulém roku umístil vycházející zde hudební\nčasopis „ Ruchmusyezny\" několik článků o našem\nčeském hudebnictví. V čísle 20. čteme totiž článek o\nhudebních poměrech pražských (Wiadomošci z Pragi\nczeskiéj przez Wacíawa Dundera), v čísle 34. a 35.\n„Úvahu o vokální mši (C-dur) P. Pavla Křížkovského\nod V. D.,\" v čísle 38. „Dopis z Teplic\" (O slavnosti\na zpěvu o závod spolků zpěváckých) a poslední čísla\nčasopisu toho obsahují „čtvero národních písní ruských,\"\njež průvodem piana opatřil náš v Rusku jako učitel\nzpěvu žijící krajan p. Alois Jedlička, absolvovaný učeň\npražského konservatoria hudby."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "33", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.7", "titre_corps": "Hudba na venkově.", "titre_sommaire": "Hudba na venkově.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.4", "debut_caractere": 2362, "fin_caractere_exclue": 4862, "texte": "Hudba na venkově.\nII.\nV Kostelci nad Orlicí.\n(J. V.) Hudba a zpěv tof národní umění naše, jež\nza výraz našich citů považovati dlužno. Hudbou a zpě-\nvem dává Cech na jevo svou radost, v nich hledá úlevy\nXi\nv žalosti; zkrátka nic tak nesplynulo s povahou Čecha,\njako tyto velebné dítky Múz. Cechové jsou národ\nhudebnický a bohatou jejich vlasf zasvětili Lumír a Zá-\nboj stánku bohyň těchto krásných umění. Tak svědčí\no nás i cizinci, soudíce podlé proslavených krajanův\nnašich, které k nim naše požehnaná matička vlasf vy-\nslala, aby Slávě slávu zjednali. Stafcčne vykoná-\nvali a konají synové a dcery její dosaváde úlohu svou,\na osvědčuji talenty, které se nám od některých zlomy-\nslných škrabalů sousedních tak rády upírají.\nRozhlédněme se pak po luhách naši zpěvné vlasti\na shledáme s velikým potěšením, jak zároveň s pro-\nbouzením národního sebevědomí také národní tato umění,\npo slavných otcích naších zděděná, radostně se vyvi-\nnuji. Pěstuje se společenský zpěv zpčváckými spolky\nai naše mladistvá hudební literatura bujarého zdaru se\ndomáhá. Celá řada nových, zdatných skladatelů hu-\ndebních opatřuje nás zdařilými národními plody, při—\nplítajíc takto nových kvítků do věnce našeho snažení\nnárodního.\nJestli pak mezi osvícenými městy českými naj-\ndeme i město takové, které ještě v málomocném spánku\npohříženo jest, může to být něco divného po tak dlouhé\ndobě utrpení, plné všelikých strastí ? Jedno z takových\nměst jest i starožitný Kostelec nad Orlicí, kde Mor-\npheus až do nynějška roucho středověké tmy prostíral,\njež teprv nynějším volným hnutím stahovafi přinucen\njest. Tu ležel posvátný pozůstatek předkův naších, hudba\na zpěv, zašlapán v prach a jen v horlivou snahu vla-\nsteneckých mužů jest se důvěřovali, že poznenáhla bý-\nvalý vrchol dřívější slávy dosáhne.\nJest mi skutečně velmi divno, že náš důst. pan\nděkan tak lhostejně na to patřit mohl, jak u nás hudba\na zpěv klesaly. Jestli výminkou mezi vlasteneckými a\nhorlivými spolupastýři svými jest a tak máto vlaste-\nnecké lásky má,jak to vůbec dokázal, mohl ale-\nspoň proto se toho ujmouti, aby služby Boží zvelebil.\nČi mu to bylo jedno, af se Vojtíškovské škrabaniny\nna kůru šumařsky odbývaly, anebo nějaká mše ně-\nkterého z našich výtečníků, Tomáška, Horáka, Fúh-\nrera atd. provozovala ? Tolik je ji to, že kdyby v svr-\nchovaný čas naše městská rada nebyla se prostředků\nuchopila, figurální hudba chrámová by docela zanikla.\nByltě povolán do Kostelce za ředitele kůru pan Mudra,\nkterému se při skrovných prostředcích podařilo doko-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1946, "texte": "návající již hudbu a zpěv zase trochu oživiti. Škoda,\nže jeho působení jen tak krátce trvalo, neboť obdržel\nvýnosné místo varhaníka kdesi v Uhrách. Ten přišel\nneduhu na pravou žílu, a hleděl jej dle toho také ho-\njiti. Našemu městu se nedostávalo hndebníků i zpě-\nváků a zpěvaček; pročež si obral za první úlohu spů-\nsobilou mládež ve zpěvu a hudbě vyučovali. Nahlížeje,\nže bez přípravy nemožno něco důkladně provésti, zkoušky\nhudební zavedl. A tak se mu podařilo novější skladby\nprovésti a staré nedopečené škváry ze skříně odstra-\nnili. Páni učitelové hlavní školy mu byli však také,\nseč síly jejich stačily, nápomocni. Odstoupením pana\nMudry nastala zase v dalším pokračování pausa, až pan\nBednář za ředitele kůru zvolen byl. Jedna z nejprv-\nnějších úloh jeho byla zaraziti hudební spolek pod\nnázvem: „ Spolek Cecilský,\" což se mu podařilo. Se-\nstoupili se p. učitelé hlavní školy, náš milovaný p. ka-\nplan Hlavatý a horlivý měšťan p. Perlhaefter. Poslední\ndva pánové i ochotně značnou částku peněz k zakoupení\nnových nástrojů a skladeb zapůjčili a tak se utvořil sep-\ntet, který vícerým výstoupenim dobré přízně došel ai\npři našem ochotnickém divadle dobrovolně účinkoval.\nBohužel, že dva členové jeho ku konci předešlého roku\npřesazeni byli; avšak doufáme, že se co nevidět\njinými nahradí. Při všem tomto chvalném počínání ale\nposud nepomyslil pan Bednář na to, aby u vyučování\nve zpěvu a hudbě, p. Mudrou započatém, dále úsilovně\npokračoval, pročež jej tuto na to pozorná činiti se osmě-\nluju. My nemáme posud žáduých zpěvaček a zpěváků\ni hudebníků k hudbě chrámové a o nějaké kapelle ne-\nmůže být tím méně ani řeči. Na zpěvácký spolek není\nani pomyšlení. Tedy zbývá pouze cesta tato, kterou\njedině se dá hudba a zpěv u nás zase povznesli. Jsem\njist, že i naše pravé české dcery příležitosti té po-\nužijou, jak mile se jim naskytne; mládež naše jeví za-\njisté náklonnost k hudbě i zpěvu.\nJenom s pevnou vůli dále\nKu své drahé vlasti chvále!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "33", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.8", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.5", "debut_caractere": 1948, "fin_caractere_exclue": 4664, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\nSstoupil k stolu. Brzo vypudilo ohnivé víno kaž-\ndou starost z jeho cela, mlynáři chutnal vzácný nápoj\ntaké, a oba přátelé zůslali ještě až do půl noci pohro-\nmadě, co zatím manželka juž dlouho se bylu k spánku\nodebrala, a synové byli v mlýně zaměstnáni. Mlynář,\nzcela rozjitřen lehl si do postele, a Antonio spěchal\ndoprovodiv ho, na čerstvé povětří, aby zmírnil ochla-\nDem noci žár, jenž se v jeho žílách proudil. S hou-\nslemi v ruce, vstoupil na louku a brzo přivábila jeho\nhra mladého Josefa k němu.\n„O že Vás ještě před spaním spatřím,\" zvolal\njinoch, „že ucho mé ještě bude míti pochoutku usly-\nšeti libé zvuky, jež houslím vyluzujete. Hrajte jen\ndále, otěe Antonio, mne klepot kol nepřekáží, slyším\nzvuk Yašícb houslí iv tom hřmotu, a slyšel bych ho,\nkdyby i hrom a trouby posledního soudu se ozývaly;\nneboť nikoliv na sluch, nýbrž na srdce působí Vaše hra.\"\n„Ty jsi za hudebníka zrozen,\" zvolal Antonio,\n„první vykřiknutí tvoje, když jsem tě vzal do náručí,\nbyla hudba, ty's můj, věčně můj! a srdečně přitiskl ji-\nnocha na svá prsa.\n„Vy jste podivně rozjitřen,\" řekl druhý na to,\n„Vaše políbení pálí mi na čele jako oheň.\"\n„Je to posvátné políbení umění,\" odvětil Antonio,\n„umění, jež všechna jiná přezáři, jež nepřítele s ne-\npřítelem smíří, umění, jež jest řečí, které všichni národové\nna zemi rozumějí, umění, jež veškerý svět oživuje, jež\nvšechna stvoření k jednomu citu, citu lásky pojí. S tímto\npolíbením jsi zasvěcen za jeho učeuníka.\"\nCítím arciC v sobě jakési puzení, abych božskou\nhudbu poznal, avšak mně jest štěstí života odepřeno ;\nosud můj mne k tomu ustanovil. Chci ale vzdorovati\nosudu, a Vy Antonio, jenž jste první jiskru hodil do\nprsou mých, vy můžete, vy musíte mi pomoci.\"\n„Mluv Giuseppe,\" co žádáš ode mne ?\"\n„Pravil jste, že jsem obdržel posvátné políbení;\npotvrďte to také, co jste řekl. Otec mne ustanovil za\ndědiče svého obchodu ; poslechnu jeho vůli, a budu hle-\nděli, abych mu v jeho řemeslu dostačil. Je to ale to-\nliko přetvařování, co činím, stojí mne to velké na-\nmáhání, jednotvárný klepot poslouchali, po něčem\nvyšším, po nejvyššíin touží duch můj. Bratr miluje\nvšak řemeslo své, z toho se stane zdatný mlynář;\navšak otec zcela jináče to uzavřel u sebe; my oba,\nAntonín a já, nejsme s jeho ustanovením šťastni, vy\nnám můžete pomoci.\"\n„To je marné; všechna moje přemluva je lichá!\"\n„Mluvil jste nedávno o jakési cestě do Itálie, do\nVaší otčiny; nuže, jeďte tam, já Vás tam chci násle-\ndovati.\"\n„A tvůj otec, tvá matka ?\"\n„Budou ovšem plakati; až se ale dovědí, že jsem\njel s Vámi, že jsem u Vás, u svého druhého otce, pak\nbudou spokojeni. Antonín prozatím bude zastávali mne,\na já dosáhnu svého cíle.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "36", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.9", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.7", "debut_caractere": 2021, "fin_caractere_exclue": 6444, "texte": "Z Hlínska. Druhá beseda nedala na sebe\ndlouho čekati ; byla překřtěna a pojmenována „Věne-\nček.\" Hudba a tance, písně a deklamace také v našem\n„Vjěnečku44 se příjemně střídaly. Četná společnost po-\nctila již první číslo programu, zdařile provedenou pře-\ndehru, od Sekery dovedně komponovanou, potleskem.\nNásledoval předslov kli historické balladě : „Pěstoun, ci-\nzinec44 od Dr. Rieger-a, v němž p. A.důstojně na veleslav-\nného Hanku spomennl. Doufáme, že se po celé vlasti\nvelebné duchovenstvo i pp. ředitelové kůru důstojně vy-\nnasnaží, osvědčit své ryzé vlastenské snahy i úctu ku\nvší pravě velikosti. S potěšením čítáme místa, jenž dala\nna jevo, že důstojně ctí slavné Čechy, s potěšením pozo-\nrujeme utěšené květy, jež po dobu drahnou v temnu\nsrdcí českých živořily. Nyní květou a srdce České plesá\nv těle! Velezdařilá skladba: „Poslední vůle hudební-\nkova\" došla výtečného provedení. P. Hol., osvědčil\nveliké schopnosti ve hře na housle a snadně veškeré,\nčetné nesnadností skladby zmíněné překonal. Taneční\nhudba byla téměř vesměs nová; ku všem skladbám upo-\ntřebeno motivů z písní národních velmi obratně. SI.\nPř. a Br. výborně deklamovaly: „Chválu malých44 a\n„Ženská rada;44 pp. Ho.. „Kterou bych rád.44 Kr.\n„Dýmku44. Pr. „Konšelovy nehody\" dovedně přednášeli ;\nku konci přednesl p. A. „Tři doby! země České. Zábava\nbyla čilá, návštěva četná. Podnikatelstvo sí získalo chval-\nného uznání ode všech hostů, můžeme směle tvrdit], že\ntak krásné zábavy až dosud v Hlinsku nestávalo. Již se\něiní přípravy k Věnečku druhému. Těšíme se nan srdečně\na doufáme že se potká s výsledkem ne méně skvělým.\nMusíme se též jednou zmínili o hudbě kostelní ve\nvůkolí. V blízké vesnici Raně byla 20. t. m. provvzována\nvelká mše Fúhrerova do I), co vklad použito Offerto-\nrium od Horáka a Graduale od Sekery. Výsledek byl\ncbvalný, překvapující. P. H. se vyynamenal v solové\npartii na housle. Vůbec bychom si pouze přáli, aby se\nnám takových provedení i u nás častěji dostávalo. Hlavní\nzásluhu o ono provedení si získal p. učitel Pauer Dou-\nfáme, že neochabne v chvalné činnosti své. 1 u nás\nbude slavné requiem za velkého Hanku.\nZ Chrudimi. (Koncert. Benevice. Drá-\nteník. Mže od Schiedermeyra) V posledním\nsvém dopisu stěžoval jsem sobě, že u nás pražádné\nduševní zábavy o dlouhých zimních večerech není ; avšak\nposlední cas dostalo se nám přece jednou, ale také\npouze jednou té blaženosti zase v také míře, že upo-\nmínka na ni dlouho v srdcích všech přátel hudby zů-\nstane. Pan Antonín Benevic, koncertní mistr Morzar-\ntea v Solnohrade dával 10. ledna koncert. Hru jeho\npopisovat nebudu, aniž chci vychvalovati muže, který si\njiž slavné jméno co umělec získal, to by bylo dříví do\nlesa nositi. Zahrál nám cíyry piegy, a sice : „LesEchos,\"\nFantasie pastorále, Fantasie na nápěvy ze zpěvohry: „Lu-\ncia di Lamermoor44 od Vieuxtempse, „Reverie\" též od\nVieuxtempse, a Adagio a Rondo z Allardova prvního kon »\nčertu. Z ochoty zazpívala nám paní Malá a slečna\nVydrová každá dvě písně, jednu českou a německou.\nZvlášť vynikala píseň „Skřivánek\" od Vintra a jedna od\nVeita. Též zdejší dilletantní, zpěvácký sbor a městská\nhudebni kapela zúčastnili se v koncertu tomto. První zapěl\nsbor: „Žežulinka\" od Knittla a druhý zahrál ouverturu\nz „Cikánky,\" na nynější poměry dosti neúkonně. Též ne-\nmohu opominouti zmíniti se, že zde obíhá pověst, že se\nbude provozovati zpěvohra „Dráteník\" od F. Š křoup a.\nKéžby se pověst tato jen uskutečnila; na vytrvalosti pá-\nnům podnikatelům jistě scházeli nebude. Nemohu též\nopominouti zmíniti se ještě o zdejších čekatelích učitel-\nských. Dozvěděl jsem se, že budou ku cti jmenovin\nsvého ředitele v kostele hráti figurální mši. I neopome-\nnul jsem se též dostaviti. Již zdaleka slyšel jsem nuzné\nzvuky na bombardon, trompetu a klarinet, mezi něž se\nhned bubny, hned zas varhany mísily. Když se konečně\nzazvonilo, uslyšel jsem intrádu v takovém neladu, až mi\nvlasy vzhůru vstávaly, snad jim nástroje zamrzly. Zvolili\nsobě Schiedermeyrovu mši do D. Což pak nestává leh-\nčích a krásnějších mší ? Nebot není dotčená mše tak\nsnadno k provedení, a právě od začátečníků. Za offerto-\nrium zvolili sobě ctverozpěv „Slyš nás Hospodine\", který\ndosti dobře šel, jen kdyby byl jistější tenorista. Nemile\nmusí každého dojmouti, an slyší, že foukací bassy pře-\nvládají, kteréž bezpochyby přidělané byly, a však tak ne-\nzpůsobně, nebot šly pořáde stejně s varhaním hlasem, a\nani v tom nejslabším pianu neumlkly a k tomu ke všemu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6030, "texte": "se to vše ještě ani neladilo. Než doufáme pevně, že si\npodruhé, jestli ještě jednou něco podobného pro uši uspo-\nřádají, aspoň nástroje lépe naladí, aspoň tak dalece, po-\nkud to možná na nástrojích foukacích.\nZe Semil. (Volba čestných clenu.) Minulý\ntýden měl výbor zpěv. spolku své sezení, při kterémž\nse zvolili pánové: Fr. Schmitt, továrník; Fr. De la v os,\nmístní okresní; D. p. Jos. Strnad, děkan zdejší; Em.\nM e 1 i š, redaktor Dalibora ; Lud. P r o ch á z k a a Fr, Lad.\nRieger, red. Slovníka naučného za čestné údy. Di-\nplomy v řeci české se jim hned odeslali.\n(H. J.) Ze Slaného. (Rekviem za V. Hanku.)\nSotva jsme uslyšeli bolestnou zprávu o smrti velezasloužilého\nVáceslava Hanky, hned se usnesli ctitelové jeho a milov-\nníci vlasti své na tom, aby se za něho odbývalo rekviem\nv děkanském chrámu Páně u sv. Gotíharda. Nejdňtkli-\nvější pozvání ku slavnosti té smutečné se dalo v čas vy-\ntisknouti a rozeslati nejen v městě, ale i po okolí. Bylo\nto ve čtvrtek 17. ledna o 10. hodině, když vyzváněly\nzvony naše smutným hlasem, vyzývajíce nás k pobožnosti\ndotčené. Ze všech stran a ze všech stavů města našeho\nse dostavili účastníci, nebof jsme viděli nejen c. k. úřed-\nnictvo, městskou radu, učitelstvo z gymnasium i z hlavní\nškoly se svými žáky ale i množství z jiných tříd obyvatel-\nstva našeho. Pěkně se vyjímala krásná plet, jenž četně\nzastoupena byla. Před hlavním oltářem stál katafalk,\nokolo něho 12 méšfanň s hořícími svícemi. Taktéž na\nsvém místě stálo oddělení městských ostrostřelců. Mši\nzpívanou četl důstojný p. děkan J. Kubišta s četnou assi-\nstencí a na kůru zaznělo rekviem od Fr. Láblera, zpívaný\nod našeho zpěváckého spolku. Ku konci zapěli zpěváci\nanimas Horákovo. Tak slavili jsme rekviem u nás; ne-\nbudem jistě ani první ani poslední.\n(B*) Z Tábora. 16. ledna 1861. (Zpěvácký spo-\nlek.) Není nad čerstovst, jako když se vydaří. Sotva jsme\ndue 25. června 1860 žádost o stvrzení spolku zpě-\nváckého a stanov jeho u c. k. ouřadu okresního za-\ndali, ejhle! obdrželi jsme již dne 8. ledna 1861, tedy\npo více jak šesti měsících vyrozumění ouřední, že spolek\nnáš potvrzen jest, ku stanovám ale že ještě dva články\n(dle §.22 spolkového zákona) přidány a opět ku stvr-\nzení předloženy býti musejí. Než již první zadání žá-\ndosti naši, že pouze české a stanovy že též pouze české,\nučinilo mnoho hluku; též krajský úřad Táborský vrátil\nnám pro rovnoprávnost žádost s nařízením, že se přilo—\nžiti má německý překlad stanov; museli jsme dobrovolně\npro místodržitelstvo České německý překlad přiložiti; a\nočekáváme, že naši žádost též po česku konečně vyřidí.\nNáš spolek jest český, jak se pro Táboryty také jen\nsluší; zpíváme výhradně česky, ačkoliv se pod vládou\nprvního ředidelstva již dávno odstoupivšího také\nReiterlied-y a Soldatenlied-y do programů našich vlou-\ndily, však ale díky Bohu, zpívány nebyly. Kromě více\nsoukromých zábav vystoupil provisorní spolek náš, který\nsvé schůzky a cvičení od počátku až do dnešního dne\npravidelně držel, o sv. Cecilii a o letošním Sylvestru u\nveřejnost, na večer tento pro své spoluoudy zábavu zří—\ndiv; krásný večer to byl a zábava stále a stejně živá i\nsrdečná; nový rok přivítán hlučuým a od všech přítom-\nných zpívaným „Hej Slované!44 načež „Sláva vlasti! sláva\nspolku zpěváckému!44 atd. vyvoláváno bylo. Dne 7. ledna\n1861 pěl též spolek náš u hrobu zvěčnělého vikáře Tá-\nborského, P. Pošla, českou náhrobní píseň. Píseň tato\nčeska složena byla od p. Em. Krejče a nápěv k ní psal\nkompositeur náš spoJkovní p. Ras třeli. Též p. presi-\ndent s. z., Dr. Jan Rafael Vladíka, složil píseň příle-\nžitostní, která se na úmrtí a zásluhy zemřelého vzta-\nhovala a krásnou plynnou a cituplnou řečí vyniká; též\ncvičena byla ve spolku zpěváckém a při pohřbu od ve-\nškerého četně přítomného kněžstva, ouřednictva i ostat-\nního obyvatelstva nábožně zpívána byla. Nedivte se\nostatně, že v Lumíru č. 47. r. 1860 ba iv čisle 1. r.\n1861 dopisy přijaty byly, které spolku našemu již od-\nzpívaly; jak mnoho pravdivosti na dopisech těchto jest,\npoznal jste nepochybně z toho, an tam stálo, že o „Da-\nliboru\" v Táboře ani řeč a přec jste dobře věděl, že my\nho odbíráme a ujišfujem Vás, že ho se vší horlivostí\nčteme a že se důležitější neb zajímavější články ve shro-\nmážděních našich hlasitě předčítají. My dobře víme, že\ndopisy ty pocházejí od člověka, který nemá přístupu\nk nám pro lživost, zlobu svou atd. již vícekráte dokáza-\nnou. Divíme se ale velice, že redakce „Lumíra\" tak\npatrnou lež do listu svého přijmouti mohla, totiž: že se\ntehdáž držel jen jeden výtisk Lumíra v Táboře, kdežto\npřec sama nejlépe věděti musela, že jich zasílá přímo do\nTábora pět ; ostatně byla již na svého dopisovatele\nz Tábora následkem lživého dopisu v č. 22. 1860 pí-\nsemně upozorněna.\ndnohlasně za ředitele spolku zpěváckého p. Em. Krejč,\nučitel na reáice zdejší; ve shromáždění tom uzavřeno\nbylo jednohlasně, že slaveno bude na druhý týden velké\nrekviem za národovce našeho Vácslava Hanku, při kterémž\ncelý sbor zpěvácký slavné vokální rekviem zpívati bude.\n\n(—v—) Z Vídně. (Dop. pův.) (Sl. Zadrobilková.\n— Slovanské bály.) Geniální pianistka, sl.\nAlbertina Z adr o bílková, bude ve velké hudební a de-\nklamatorní akademii ku prospěchu ústředního spolku „Jeslí\"\nv zdejším Treumannově divadle dne 2. února spoluúčin-\nkovati. Ciní se zde rozsáhlé přípravy k „Slovanskému\nbálu,,, jenž se dne 10. února v sále Žofínském odbývati\nbude. Dále uspořádá Polák, p. Osieckí, redaktor pol-\nského časopisu „Postepu44 slovanský bál, jenž dne 5.\núnora v Dianském sále dáván bude. Dle všeho bude to\nale polský „Kulig44 a pst! Nepožívá z dřívějších\nlet velké důvěry a nyní ho jeho dosavádní podporovatele\nopustili. Pan Martin Jenko, právník, jehožto výtečný\nsbor „Napřed postav se Slávě\" v besedě slovanské\nveliké obliby došel, vydá co nevidět1115 svých písní\ns průvodem piana a několik sborů. Cena předplatní ob-\nnáší 1 zl. r. fc. a lze se předplaiiti u skladatele p. M.\nJenko ve Vídni v universitě.\nZáhřeb. Biskup Stroszmayer věnoval jednotě\nhudbomilů 500 zl. a ku zřízení pomníku skladateli Li-\nsinskému 100 zl. r. č*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "35", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.9.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "35", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.9.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. V tomto devítidenní opakovány", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. V tomto devítidenní opakovány", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 6176, "texte": "Stavovské divadlo. V tomto devítidenní opakovány\njsou známé opery „Robert,\" „Orfeus\" od Offen-\nbachá „Lucretia\" „Hugenotté\" , Nápoj lásky.\"\nNovinkou pro nás byla stará operetka „Dv ě slova aneb noc\nv lese\" od Alayraca, kteráž jest snad nej slabší skladba\nze všech tohoto skladatele. Alayrac ď nar. 1753 v Maretu blíž\nToulouse, studoval práva, věnoval se pak houslím a vzdělal se\nu Gretryho. Jeho opery „Ado 1f a Klára Divochové\nOba Savoyardové Básník a hudebník\"\nbyly za jeho casu oblíbeny. Vyniká více melodií a tvůrčím\ntalentem než důkladností hudební a zemřel r. 1809.\nJakub Offenbach, skladatel mnohých oblí-\nbených operettek přistane co nevidět do Prahy a uspo-\nřádá prý v letě v novoměstském divadle se svou fran-\ncouzskou divadelní společnosti několik představení svých\noperettek.\nPan J. N. May r je od ředitele p. Fr. Thomé za\nkapelníka českých oper ustanoven. Při této příležitosti po-\ndotýkáme, aby se, pakliže se operní představeni v češtině\ndávati mají, aby se výborné síly k tomu cíli engažovaly, ne-\nboť jinak byla by nám dobrá činohra mnohem milejší.\nRedaktor těchto listů obdržel povolení k uspo-\nřádání šesti hudebních a humoristických věnečků\nv sále konviktském a sice dne 16. a 23. února pak dne\n2., 9., 17. a 23. března. Mladí hudební umělci a zpě-\nvačky, jakož i deklamatoři a deklamatorky, kteří ve vě-\nnečkách spoluúinkovati chtějí, nechť se přihlásí v redakcí\nDalibora v hostinci u arcivévody Štěpána.\nNárodní beseda dne 23. ledna v sále na\nŽofíne uspořádaná vypadla velmi skvěle a lišila se ten-\nkráte od besed předešlých roků tím, že se v ní též šlechta\nzúčastnila. Dámy byly z větší části v šatech s národ-\nními barvami dle vzorků sl. Antonie Korschnerovó a\npáni v camáráeh. Při této příležitosti musíme podo-\ntknouti, že sl. výbor národní besedy mnohých ne šetr-\nností a ne ob ez řelos tí, jmenovitě u pozvání dám se\ndopustil. Tak na př. nedostalo se žádného po-\nzvání velezasloužilé paní Boženě Němcové, okrase li-\nteratury české, paní Erbenové, choti p. prof. Erbena,\npaní Tomkové, choti p. prof. Tomka, sl. Antonii Kor-\nschnero vé, ředitelce dívčího ústavu a jiným více. Ne-\nopatrnost a nevšímavosť tato zasluhuje tím větší důtky,\nanto dámy tyto vůbec co vlastenky známy jsou. O ne-\nšetrnosti sl. výboru k některým redakcím nechceme ani\nmluviti. Je to věru smutné, že leckteré „Ballcomité\" za-\nhanbí sl. výbor české besedy v ohledu dvorností k ce-\ns kým redakcím.\nNáš krajan pan Fr. Sk uherský, ředitel hu-\ndební jednoty v Inšpruku, jenž svými písněmi sklad atel-\nské nadání skvěle osvědčil, zaslal před nedávnem do Prahy\nnovou německou zpěvohru, „Der Liebesring,\" (Prsten\nlásky), na níž Mannheimská jednota hudební „Tonhalle\"\ncenu byla vypsala. Ostatně nepřestává p. Skuherský pra-\ncovali na poli české hudební literatury; neboť\nprávě zanáší se komponováním české opery „Vladimír\"\nna slova J. Fryče. Před několika lety slyšeli jsme v Praze\nněkteré zlomky z jeho české, snad ještě nedokončené\nopery „Samo,\" které se velice líbily.\nVěhlasná naše pěvkyně, sl. Teresa Stolzová,\nkteráž, jak jsme oznámili, u italské opery v Cařihradc co\nprimmadonna se nachází, obrala si k svému příjmu operu\n„Norma\" a dosáhla jí nejskvělejšího výsledku. Před před-\nstavením obdržela krajanka naše od ctitelů svých skvostný\nnáramek se ctyryceti a prsten s jedným velkým\nbriliantem. V divadle pak rozdáno bylo 300 exem-\nplářů fotografované podobizny slečny Stolzové.\nCharlotta z Ti efens e e zpívala nedávno v lá-\nzních Brigton v Anglicku mezi jinými skladbami též če-\nské národní písně, ježto tam velké obliby došly.\nSlečna Grabingrová, rodem Pražka a dcera\nvýtečného zesnulého herce Grabingra, kteráž za sve hu-\ndební vzdělání pánu Emmingru co děkovati má, je nyní\nv Brémách (v Německu) co primadoůa engažována. Po-\nnejprv vystoupila v úloze „Valentiny*' v Hugenottech a\nbyla zvláště po 4. dějství hlučným potleskem odměněna\na v celku ctyrykrát vyvolána. Má velký objem hlasu,\nvelmi cistou intonaci a rozumnou akcentuací, ku kterýmto\npřednostem se ještě půvabný její zevnějšek přiřadí.\nMěli jsme tyto dni příležitost, slyšeti novou ope-\nretku „Der Liebesring\" od J. N. Š křoup a, kapelníka\ndómn, v místnostech umění milovneho p. Steffka. Účin-\nkovali v ní dámy So ukupov a, Panatovicová,\npánové Lukeš, Strakatý, Appea Er. Vogl.\nOpera tato vyniká z větší části půvabnými myšlenkami a\ncharakteristickou hudbou; zvlášť zasluhují velmi obratně\nzosnované a propracované sbory pochvaly a uznaní. Bylo\nby žádoucno, aby se operetta tato v zdejším stavovském\ndivadle provozovala. Litujeme jen toho, že p. Škroup si\nněmecké libretto ku komponování obral; neboť nepochy-\nbujeme, že by byl českou operettou větší uznalostí\na populárnějšího jména u národa našeho si dobyl.\nPřed několika dny přibyl jsem šlechtic, mladý p.\nHyppolit Michajlovič Nagurnov z Tuly v Tulské\ngubernii v Rusi, by učil se houslím u prof. p. M. Mil-\ndnera. Opět nový důkaz jak čestného jména daleko za\nhranicemi našimi požívá proslulý tento mistr na housle. K. „Pahorské\n„Pahorské poměnky\" je titul milostných\nbásní od J. K. Drahoúovského, které čtenářům k zasmání\nporučujeme. Čtenář se z nich dozví, že se „hory narodily\nna nešťastné planetě\" že „rytec provazem tóny vylu-\nzuje,\" že duha krev ssáje z „hor\" —a jiné zvláštnosti. Ne-\nmůžeme ji dosti oceniti; kněhkupectví páčí cenu její na 25 kr.\n(J. V.) Stará ultramontánská Augspurkyně, která\nu čtenářů politických časopisů pro své jízlivé nájezdy proti\nnám a proti všemu, což je slovanského, znama jest, roz-\ntrubuje, že když náš slavný Dreyschock do Varšavy v po-\nslední čas přišel, a se doslechl, že cizí, a zvlášť němečtí\numělci u našich bratrů Poláků valné přízně nedocházejí,\nv\nsvůj německý původ zapřel a zřejmě za Čecha ba za Slo-\nvana se prohlásil. Pak dokládá v závorce, jestli prý také\nzapřel, že ze Židovstva pochází, nebot prý jest, dle je-\njich fakt Dreyschock žid!! Inu ovšem, všecka inteligence\nv Čechách je dle nestranných, liberálných publicistů ně-\nmecká!! (?) Proto přece jest Dreyschock, jak ho osobně\nznáme, navzdor německému příjmění dobrý Cech a pra-\nvověřící křesťan, anižby kdy jeho předkové židovského\npůvodu byli.\nPři zdejších pedagogických školách pro\nčekatele učitelství budou, jak se dovídáme, na za-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2019, "texte": "cátku příštího skalního roku dva učitelové ustano-\nveni, z nichžto jeden varhanní hře, druhý zpěvu\nvyucovati bude. Čekatelově učitelství navštěvují tedy po-\nslední rok naši školu varhanickou. Schvalujeme na každý\nzpůsob toto zařízení, jelikož chovanci chozením do var-\nhanické a z varhanické školy mnoho casu ztrácejí a je-\nlikož se od nedostatečnosti nově dosazených učitelů, Prů-\nchy a Oehna, nic prospěšného ocekávati nedá.\nŠkroupova opera „Dráteník\" nemohla se\npro překážky dne 27. t. m. provozovat a bude se v ne-\nděli dne 3. února dávati. Na tuto neděli bude tomu 35\nlet, co se „Dráteník44 ponejprv provozoval.\nHudební literatura. Třetí sešit „Záboje44\nobsahující „Sumí Labe\" od L. Zvonaře a ctverozpěv\n„Kozácká\" od J. Procházky vyšel tyto dni u p.\nKrištofa a Kuhé. Čtvrtý svazek obsahovat bude sbor\n„Kovářská\" od Fr. Vogla. „Vzájemnost\" jest titul nové\nkadryly dle slovanských nápěvů pro piano od L. Pro-\ncházky, které nákladem cinných obchodníků v musi-\nkaliíeh Kristo fa a Kuhé v Praze vyšla. Stojí 66 no-\nvých kr. U týchž nakladatelů vyšla právě velezajímavá\na efektní kadryla z ceskoslovanských písní národních\npro mužské hlasy od Ferd. Hellera, kteráž horlivé\na spanilé vlastence ve Vídni, slečně Bočkové, věnována\njest. Obsahujet písně „Jsem, jsem z Rakovníka\" (celá).\n11. toura: „Já husárek Jestli mne ráda máš.\" 111. toura:\n„Pytala se kočka kočky\" „Žežulinko, kde jsi byla\"\n„Žalost mám.\" IV. toura: „Ode mlýna k hájecku\"\n„Chovejte mne má maticko.\" V. toura: „Koulelo se\nkoulelo\" „Jaké to kořenícko\" „Je-li pak to pravda,\nnebo ne.\" VI. toura: „Když jsou naši pívávali\" „Pí\nsynáčku pomaličku\" jjAb Franta mezi Franty.\"\nPoroučíme co nejvřeleji skladbu tuto naším spolkům zpě-\nváckým. Milovníkům tanců vítány budou následující tance,\nkteré nákladem Kristofa a Kuhé vyšly: Preisalbum,\nobsahující taneční skladby od kapelníků Komsáka, Preise,\nSchrolla, Mahra, Seiferta, Morávka (2 zl. r. c.). „Rosa-\npolka\" od Ješka (27 kr.). „Lohengrin,\" kadryla od\nJeška (54 kr.). „Anna44 Polka-mazur od Novot-\nného (42 kr.)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35", "page_fin": "36", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.9.2", "titre_corps": "Z Hlínska. Druhá beseda nedala na sebe", "titre_sommaire": "Z Hlínska. Druhá beseda nedala na sebe", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.7", "debut_caractere": 2021, "fin_caractere_exclue": 6444, "texte": "Z Hlínska. Druhá beseda nedala na sebe\ndlouho čekati ; byla překřtěna a pojmenována „Věne-\nček.\" Hudba a tance, písně a deklamace také v našem\n„Vjěnečku44 se příjemně střídaly. Četná společnost po-\nctila již první číslo programu, zdařile provedenou pře-\ndehru, od Sekery dovedně komponovanou, potleskem.\nNásledoval předslov kli historické balladě : „Pěstoun, ci-\nzinec44 od Dr. Rieger-a, v němž p. A.důstojně na veleslav-\nného Hanku spomennl. Doufáme, že se po celé vlasti\nvelebné duchovenstvo i pp. ředitelové kůru důstojně vy-\nnasnaží, osvědčit své ryzé vlastenské snahy i úctu ku\nvší pravě velikosti. S potěšením čítáme místa, jenž dala\nna jevo, že důstojně ctí slavné Čechy, s potěšením pozo-\nrujeme utěšené květy, jež po dobu drahnou v temnu\nsrdcí českých živořily. Nyní květou a srdce České plesá\nv těle! Velezdařilá skladba: „Poslední vůle hudební-\nkova\" došla výtečného provedení. P. Hol., osvědčil\nveliké schopnosti ve hře na housle a snadně veškeré,\nčetné nesnadností skladby zmíněné překonal. Taneční\nhudba byla téměř vesměs nová; ku všem skladbám upo-\ntřebeno motivů z písní národních velmi obratně. SI.\nPř. a Br. výborně deklamovaly: „Chválu malých44 a\n„Ženská rada;44 pp. Ho.. „Kterou bych rád.44 Kr.\n„Dýmku44. Pr. „Konšelovy nehody\" dovedně přednášeli ;\nku konci přednesl p. A. „Tři doby! země České. Zábava\nbyla čilá, návštěva četná. Podnikatelstvo sí získalo chval-\nného uznání ode všech hostů, můžeme směle tvrdit], že\ntak krásné zábavy až dosud v Hlinsku nestávalo. Již se\něiní přípravy k Věnečku druhému. Těšíme se nan srdečně\na doufáme že se potká s výsledkem ne méně skvělým.\nMusíme se též jednou zmínili o hudbě kostelní ve\nvůkolí. V blízké vesnici Raně byla 20. t. m. provvzována\nvelká mše Fúhrerova do I), co vklad použito Offerto-\nrium od Horáka a Graduale od Sekery. Výsledek byl\ncbvalný, překvapující. P. H. se vyynamenal v solové\npartii na housle. Vůbec bychom si pouze přáli, aby se\nnám takových provedení i u nás častěji dostávalo. Hlavní\nzásluhu o ono provedení si získal p. učitel Pauer Dou-\nfáme, že neochabne v chvalné činnosti své. 1 u nás\nbude slavné requiem za velkého Hanku.\nZ Chrudimi. (Koncert. Benevice. Drá-\nteník. Mže od Schiedermeyra) V posledním\nsvém dopisu stěžoval jsem sobě, že u nás pražádné\nduševní zábavy o dlouhých zimních večerech není ; avšak\nposlední cas dostalo se nám přece jednou, ale také\npouze jednou té blaženosti zase v také míře, že upo-\nmínka na ni dlouho v srdcích všech přátel hudby zů-\nstane. Pan Antonín Benevic, koncertní mistr Morzar-\ntea v Solnohrade dával 10. ledna koncert. Hru jeho\npopisovat nebudu, aniž chci vychvalovati muže, který si\njiž slavné jméno co umělec získal, to by bylo dříví do\nlesa nositi. Zahrál nám cíyry piegy, a sice : „LesEchos,\"\nFantasie pastorále, Fantasie na nápěvy ze zpěvohry: „Lu-\ncia di Lamermoor44 od Vieuxtempse, „Reverie\" též od\nVieuxtempse, a Adagio a Rondo z Allardova prvního kon »\nčertu. Z ochoty zazpívala nám paní Malá a slečna\nVydrová každá dvě písně, jednu českou a německou.\nZvlášť vynikala píseň „Skřivánek\" od Vintra a jedna od\nVeita. Též zdejší dilletantní, zpěvácký sbor a městská\nhudebni kapela zúčastnili se v koncertu tomto. První zapěl\nsbor: „Žežulinka\" od Knittla a druhý zahrál ouverturu\nz „Cikánky,\" na nynější poměry dosti neúkonně. Též ne-\nmohu opominouti zmíniti se, že zde obíhá pověst, že se\nbude provozovati zpěvohra „Dráteník\" od F. Š křoup a.\nKéžby se pověst tato jen uskutečnila; na vytrvalosti pá-\nnům podnikatelům jistě scházeli nebude. Nemohu též\nopominouti zmíniti se ještě o zdejších čekatelích učitel-\nských. Dozvěděl jsem se, že budou ku cti jmenovin\nsvého ředitele v kostele hráti figurální mši. I neopome-\nnul jsem se též dostaviti. Již zdaleka slyšel jsem nuzné\nzvuky na bombardon, trompetu a klarinet, mezi něž se\nhned bubny, hned zas varhany mísily. Když se konečně\nzazvonilo, uslyšel jsem intrádu v takovém neladu, až mi\nvlasy vzhůru vstávaly, snad jim nástroje zamrzly. Zvolili\nsobě Schiedermeyrovu mši do D. Což pak nestává leh-\nčích a krásnějších mší ? Nebot není dotčená mše tak\nsnadno k provedení, a právě od začátečníků. Za offerto-\nrium zvolili sobě ctverozpěv „Slyš nás Hospodine\", který\ndosti dobře šel, jen kdyby byl jistější tenorista. Nemile\nmusí každého dojmouti, an slyší, že foukací bassy pře-\nvládají, kteréž bezpochyby přidělané byly, a však tak ne-\nzpůsobně, nebot šly pořáde stejně s varhaním hlasem, a\nani v tom nejslabším pianu neumlkly a k tomu ke všemu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4984, "texte": "se to vše ještě ani neladilo. Než doufáme pevně, že si\npodruhé, jestli ještě jednou něco podobného pro uši uspo-\nřádají, aspoň nástroje lépe naladí, aspoň tak dalece, po-\nkud to možná na nástrojích foukacích.\nZe Semil. (Volba čestných clenu.) Minulý\ntýden měl výbor zpěv. spolku své sezení, při kterémž\nse zvolili pánové: Fr. Schmitt, továrník; Fr. De la v os,\nmístní okresní; D. p. Jos. Strnad, děkan zdejší; Em.\nM e 1 i š, redaktor Dalibora ; Lud. P r o ch á z k a a Fr, Lad.\nRieger, red. Slovníka naučného za čestné údy. Di-\nplomy v řeci české se jim hned odeslali.\n(H. J.) Ze Slaného. (Rekviem za V. Hanku.)\nSotva jsme uslyšeli bolestnou zprávu o smrti velezasloužilého\nVáceslava Hanky, hned se usnesli ctitelové jeho a milov-\nníci vlasti své na tom, aby se za něho odbývalo rekviem\nv děkanském chrámu Páně u sv. Gotíharda. Nejdňtkli-\nvější pozvání ku slavnosti té smutečné se dalo v čas vy-\ntisknouti a rozeslati nejen v městě, ale i po okolí. Bylo\nto ve čtvrtek 17. ledna o 10. hodině, když vyzváněly\nzvony naše smutným hlasem, vyzývajíce nás k pobožnosti\ndotčené. Ze všech stran a ze všech stavů města našeho\nse dostavili účastníci, nebof jsme viděli nejen c. k. úřed-\nnictvo, městskou radu, učitelstvo z gymnasium i z hlavní\nškoly se svými žáky ale i množství z jiných tříd obyvatel-\nstva našeho. Pěkně se vyjímala krásná plet, jenž četně\nzastoupena byla. Před hlavním oltářem stál katafalk,\nokolo něho 12 méšfanň s hořícími svícemi. Taktéž na\nsvém místě stálo oddělení městských ostrostřelců. Mši\nzpívanou četl důstojný p. děkan J. Kubišta s četnou assi-\nstencí a na kůru zaznělo rekviem od Fr. Láblera, zpívaný\nod našeho zpěváckého spolku. Ku konci zapěli zpěváci\nanimas Horákovo. Tak slavili jsme rekviem u nás; ne-\nbudem jistě ani první ani poslední.\n(B*) Z Tábora. 16. ledna 1861. (Zpěvácký spo-\nlek.) Není nad čerstovst, jako když se vydaří. Sotva jsme\ndue 25. června 1860 žádost o stvrzení spolku zpě-\nváckého a stanov jeho u c. k. ouřadu okresního za-\ndali, ejhle! obdrželi jsme již dne 8. ledna 1861, tedy\npo více jak šesti měsících vyrozumění ouřední, že spolek\nnáš potvrzen jest, ku stanovám ale že ještě dva články\n(dle §.22 spolkového zákona) přidány a opět ku stvr-\nzení předloženy býti musejí. Než již první zadání žá-\ndosti naši, že pouze české a stanovy že též pouze české,\nučinilo mnoho hluku; též krajský úřad Táborský vrátil\nnám pro rovnoprávnost žádost s nařízením, že se přilo—\nžiti má německý překlad stanov; museli jsme dobrovolně\npro místodržitelstvo České německý překlad přiložiti; a\nočekáváme, že naši žádost též po česku konečně vyřidí.\nNáš spolek jest český, jak se pro Táboryty také jen\nsluší; zpíváme výhradně česky, ačkoliv se pod vládou\nprvního ředidelstva již dávno odstoupivšího také\nReiterlied-y a Soldatenlied-y do programů našich vlou-\ndily, však ale díky Bohu, zpívány nebyly. Kromě více\nsoukromých zábav vystoupil provisorní spolek náš, který\nsvé schůzky a cvičení od počátku až do dnešního dne\npravidelně držel, o sv. Cecilii a o letošním Sylvestru u\nveřejnost, na večer tento pro své spoluoudy zábavu zří—\ndiv; krásný večer to byl a zábava stále a stejně živá i\nsrdečná; nový rok přivítán hlučuým a od všech přítom-\nných zpívaným „Hej Slované!44 načež „Sláva vlasti! sláva\nspolku zpěváckému!44 atd. vyvoláváno bylo. Dne 7. ledna\n1861 pěl též spolek náš u hrobu zvěčnělého vikáře Tá-\nborského, P. Pošla, českou náhrobní píseň. Píseň tato\nčeska složena byla od p. Em. Krejče a nápěv k ní psal\nkompositeur náš spoJkovní p. Ras třeli. Též p. presi-\ndent s. z., Dr. Jan Rafael Vladíka, složil píseň příle-\nžitostní, která se na úmrtí a zásluhy zemřelého vzta-\nhovala a krásnou plynnou a cituplnou řečí vyniká; též\ncvičena byla ve spolku zpěváckém a při pohřbu od ve-\nškerého četně přítomného kněžstva, ouřednictva i ostat-\nního obyvatelstva nábožně zpívána byla. Nedivte se\nostatně, že v Lumíru č. 47. r. 1860 ba iv čisle 1. r.\n1861 dopisy přijaty byly, které spolku našemu již od-\nzpívaly; jak mnoho pravdivosti na dopisech těchto jest,\npoznal jste nepochybně z toho, an tam stálo, že o „Da-\nliboru\" v Táboře ani řeč a přec jste dobře věděl, že my\nho odbíráme a ujišfujem Vás, že ho se vší horlivostí\nčteme a že se důležitější neb zajímavější články ve shro-\nmážděních našich hlasitě předčítají. My dobře víme, že\ndopisy ty pocházejí od člověka, který nemá přístupu\nk nám pro lživost, zlobu svou atd. již vícekráte dokáza-\nnou. Divíme se ale velice, že redakce „Lumíra\" tak\npatrnou lež do listu svého přijmouti mohla, totiž: že se\ntehdáž držel jen jeden výtisk Lumíra v Táboře, kdežto\npřec sama nejlépe věděti musela, že jich zasílá přímo do\nTábora pět ; ostatně byla již na svého dopisovatele\nz Tábora následkem lživého dopisu v č. 22. 1860 pí-\nsemně upozorněna.\ndnohlasně za ředitele spolku zpěváckého p. Em. Krejč,\nučitel na reáice zdejší; ve shromáždění tom uzavřeno\nbylo jednohlasně, že slaveno bude na druhý týden velké\nrekviem za národovce našeho Vácslava Hanku, při kterémž\ncelý sbor zpěvácký slavné vokální rekviem zpívati bude."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "36", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.9.3", "titre_corps": "(—v—) Z Vídně. (Dop. pův.) (Sl. Zadrobilková.", "titre_sommaire": "(—v—) Z Vídně. (Dop. pův.) (Sl. Zadrobilková.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.8", "debut_caractere": 4986, "fin_caractere_exclue": 6030, "texte": "(—v—) Z Vídně. (Dop. pův.) (Sl. Zadrobilková.\n— Slovanské bály.) Geniální pianistka, sl.\nAlbertina Z adr o bílková, bude ve velké hudební a de-\nklamatorní akademii ku prospěchu ústředního spolku „Jeslí\"\nv zdejším Treumannově divadle dne 2. února spoluúčin-\nkovati. Ciní se zde rozsáhlé přípravy k „Slovanskému\nbálu,,, jenž se dne 10. února v sále Žofínském odbývati\nbude. Dále uspořádá Polák, p. Osieckí, redaktor pol-\nského časopisu „Postepu44 slovanský bál, jenž dne 5.\núnora v Dianském sále dáván bude. Dle všeho bude to\nale polský „Kulig44 a pst! Nepožívá z dřívějších\nlet velké důvěry a nyní ho jeho dosavádní podporovatele\nopustili. Pan Martin Jenko, právník, jehožto výtečný\nsbor „Napřed postav se Slávě\" v besedě slovanské\nveliké obliby došel, vydá co nevidět1115 svých písní\ns průvodem piana a několik sborů. Cena předplatní ob-\nnáší 1 zl. r. fc. a lze se předplaiiti u skladatele p. M.\nJenko ve Vídni v universitě.\nZáhřeb. Biskup Stroszmayer věnoval jednotě\nhudbomilů 500 zl. a ku zřízení pomníku skladateli Li-\nsinskému 100 zl. r. č*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "36", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.2.10", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.8", "debut_caractere": 6032, "fin_caractere_exclue": 6305, "texte": "Listárna.\nPanu Q. H. Vaše skladby jsou mdlé; leč zkousejte\ndále. Panu R. v T. Užijeme Vaší varhanní skladby.\nP. Val. v Sez. Synfonii na bassu neznáme; račte to\nblížeji udat. Panu Kr. v Suš. Pro jaké nástroje chcete\nouverturu od Procházky? Panudop. v Semilech. Vyjde příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.1", "texte": "Stálý úsvit.\nAntonie Körschnerová.\nI nejjasněj' když slunce září\na vůkol rozlévá svůj třpyt;\npřec mračen dav lesk jeho zmaří\nzahalí skvělý jeho kmit.\nKdyž ale sluncem lásky věrné\nse v lidském srdci rozední;\nTu žalných strastí mraky černé\nvíc úsvit skvělý neztemní.\n\nZvon vzkříšení.\nVáclav A. Crha.\nZvučel hlahol, světem zvučel,\nJakby zvon to klesal s výše: >\nKlesal zvon a duněl, hučel,\nŽe to klesá zpěvů říše:\nZvučí zvučí dozvučívá\nVlast že v spánku odpočívá.\nZvučí hlahol, světem zvučí\nJako zvony znívaj' k výší,\nZnějí zvony, kmen že pučí\nK nové, krásné, pevné říši:\nZvučí zvony v slavném znění\nZvučí vlasti na vzkříšení.\n\nJosef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nAsi v desátém roku stáří hrál čili lépe „škrábal\"\nJosef duetta Pleyelova, později Krommarova a etudy\nFiorilWva, které si sám opsal. V třináctém dostal\n»k«ráž\" kn skládání. Složil si thému do A-dur a na\nní dvě „variace,\" na kterýž druh hudebních skladeb,\njako mnoho „jiných pánů\" držíval. Jen variace a zase\nvariace, to byl jeho ideál. Théma ve § taktu vypadla co\nrhytmický mrzák. První repetice měla deset taktů, druhá\nasi třinácf. To, a pak že vedl v zmenšeném septakordu\nseptimu tři tóny vzhůru: bylo jeho prvním harmonickým\nhříchem. Zdaliž bude kdy hudebníka, který by mu dal\nrozhřešení? První partituru, co si napsal, byly kousky\npro dva „čakany.\" Kousky ty si vyprosil od pana\nučitele. Nevěda jak nápis „Czackano\" čisti, napsal:\n„Esaskano lmo\" a „Esaskano 2d0,\" utvoře tak nástroj,\nkterý jakživ nikdo neviděl. O sancta siinplicitas 1\nJinou potravu našla mladá mysl Josefova v našich\nvýborných chorálech a duchovních písních. Jako na\nmnohých místech naší vlasti, zpívalo se iv jeho bytu\ndenně na „úsvitě\" a na „nešpor\" a snad zdařileji než\njinde, protože měli někteří oudové rodiny, u prostřed\nkteré žil, hudební vzdělání. Záhy se vtiskly v jeho\nmysl vážné zvuky chorálů : „Kristus příklad \"\n„Kdož ochrany Nejvyššíhoa a jemné tóny písní:\n„Minula noéní hodina,\" a „Můj milý člověče\" a\njiných, čtením českých kněh, hudběním a psaním not,\ntrávil takto čas až do třináctého roku, v kterém ze\nškoly vystoupl. IÍ něčemu určitému nebyl ale ještě zá-\nklad položen. Nyní pohřešovaly rodiče jeho teprvé pro-\nstředky a dobrou rudu, která mívá mnohdy tolik ceny,\nco hotové peníze, aby ho mohli buď na študie dáti\naneb jinak s ním naložiti. Příbuzní jeho vešli v radu,\na výsledek byl, že se musí učit Josef nějakému ře-\nmeslu. Než kterému ? Otec radil ku „zednictví\" aneb\n„zámečnictví :M dědeček a strejček radili ku „krejčo-\nvině babička a snad i matka měly „učitelství\" na my-\nsli. Že však babička zkusila, mnoho-li živobytí v Praze\n„koštuje,\" protože tam měla také jednou syna, netrou-\nfala si ani své mínění pronésti. Pro zednictví se zdál\nJosef slabého těla, usneslo se tedy na krejčovině.\nNásledkem toho usnešení obdržel Josef místo u dě-\ndečkova krejčovského „veřtátku,\" dostal jehlu a ná-\nprstek a začal první studia v krejčovině, jež bylaí\n„brát na náprstek,\" povlíkat knoflíky,\" „obšívat dírky u"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.2", "texte": "kazajek, „sešívat šlaky na bůtky? atd. Dokud to šlo\njaksi hravě, dal si Josef líbit; když to přišlo ale do\nopravdy a on nemohl odběhnout, kdy se mu líbilo, zne-\nchutila se mu celá krejčovina. Co ještě nejraději šil,\nto byly „pomlíce\" a „kšandy.\" Než hodina vy-\nsvobození od veřtátku uhodila. Na Veliz se dostal nový,\nlidumilovný farář D.. . Josef měl při jeho příchodu „při-\nvítání;\" zalíbiv se mu, stal se brzo jeho žákem a je-\nhla a náprstek dostaly na vždy „vale.\"\nV krátkém čase po příchodu p. faráře D... ob-\nživla velizská samota. Brzy se tam rozlíhaly po lese\nhlasy bujných hochů, kteří si chodili z Kublova a z vů-\nkolí na Veliz pro moudrost a jenž, s knihami pod páž—\ndím, tropívali ty samé kousky, jako tropívají městští\nštudenti. Starověký Veliz se proměnil v universitu.\nTam, kde se ozývala jindy jen píseh staré hrobnice\naneb pádné rány hrobníkovy motyky, když někomu\n„jámu kopal,\" ozývaly se nyní německé hlaholy „šprach-\nlehre\" aneb „rechtšrajbuňk\" nazpaměť se učících ho-\nchů, resp. študentů.\n(Pokračovaní.)\n\nStav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračování.)\nHistorie českého hudebního umění může se slav-\nnými muži duchovními vykázati. Na venkově dělo se\ntotéž s pozůstalými pějícími chlapci. Staly se bud ře-\nmeslníky neb sedláky a zpívali a hráli na nástroje ještě\nna kůru neb v hospodách. Tímto spůsobem musel se\nnevyhnutelně u českého národa, jenž bez toho velké\npřirozené nadání k hudbě jevil, hudební duch zbuditi\na všeobecně se rozšířili.\nJelikož ale téměř všickni čeští hudební umělci ze\nzačátku zpěvu se učíce, dobrými zpěváky byli, dá se\nsnadno pochopili, že velké množství výtečných sklada-\ntelů v Cechách vzniklo.\nK těmto všem hudebnímu umění příznivým okol-\nnostem dlužno i tu okolnosf připočísli, že všichni grun-\ntovní úřadové a šlechetné rodiny uznanými přáteli a\npodporovateli hudehního umění byli a v mnohých do-\nmech museli všichni domácí sloužící a officianti musi-\nkálními býti, aby tím snadněji hudební skladby se pro-\nvésti daly. Bylo to též obyčejem, že při zimních po-\nbytech v Praze ve mnohých vznešených domech týdenné\nvelké hudební akademie uspořádány byly, kdež nejlepšj\nhudební umělci Pražští a přítomní cizinci své talenty\nosvědčovali. Nejdéle držel se tento v pravdě ušlech-\ntilý spůsob zábavy v domě hrabat Nosticů.\nByloby zbytečné dokazovati, jaký vplyv tento oby-\nčej na vzdělání talentů a vkusů míti musel. Mnozí bo-\nhatýři vydržovali řádné své kapelly, v nichžto se vý-\nborní umělci, zvláště na plechové nástroje nacházeli.\nNejdéle udržela se kapella hraběte Jana Pachty *).\nJeden z nejšlechetnějších podporovatelů hudby a všech\nkrásných umění v Čechách byl František Antonín\nhrabě ze Šporků. Přivedl do Čech první trubače na\nlesnici, od nichžto se Čechové témuž nyní tak oblíbe-\nnému nástroji naučili. Nedlouho potom našlo se v Če-\nchách lidí,, kteří neznajíce pražádných not s podivu-\nhodnou sběhlostí na tomto nástroji troubili.\nK vzdělávání dobrého ovšem jednostranného\nvkusu ve %pěvu a jiných odvětví hudebního umění\npřispěla bez odporu nejvíce italská operní společ-\nnost, kteráž v 18. sfoletí v Praze se uhostila. Če-\nchové vídávali sice časem kantáty a opery při vel-\nkých slavnostech, jakož na př. při slavnosti korunovačn\nKarla IV. Tenkráte byly v královské zahradě pod ší-\nrým nebem velké opery provozovány. Avšak teprv po-\nzději vydržovala láska obecenstva k hudbě a bohaté\nčeské šlechty, jez tenkráte ve své vlasti bydlela\npro ní žila a působila, stálou operní společnost\npod ředitelstvím Bustelliho okolo r. 1775 a utkvěla\ndlouho v památce Pražského obecenstva. Tato společ-\nnost získala si velkou lásku tím, že na tříbení vkusu\nčeských hudebních umělců velmi příznivě působila. Vá-\nžení a tehdáž žijící umělci vzdělávali se v orkestru této\nspolečnosti aneb představeními nejlepších vážných a\nkomických oper. Výtečný Bighini byl též u ní a vzdě-\nv\nlal tu talent svůj. Ředitel Bondini, jenž po Bustellirn\nnastoupil, kráčel dlouho cestou svého předchůdce; avšak\nku konci 18. století klesnula společnost jeho.\nZ mnohých hudebních geniů, jež Čechy v 18.\nstoletí zrodily, uvedu zde toliko některé z nejzname-\nnitějších.\n(Pokračování.)\n\nZe Lvova (Dop. pův.)\nStručný dějepis hudební Jednoty. — Školy\nhudební.\n\nZdejší hudební jednota povstala již v druhé de-\nkádě našeho století, a opomíne-li se, že v prvních de-\nsíti letech měla povahu více soukroinnou, bude moci\nvbrzku slaviti padesátiletou slavnost svého založení.\nNejprvnější myšlenku k jejímu založení podali pp. Ka-\nrel Lipiňski, jenž jíž tehdáž na vysokém \"stupni utně-\n\n*) Zde »e vyrozumívají vždy ti čeští bohatýři a šlechtici, kteří\nv Praze bydleli; neboť největší a nejbohalší rodiny přebý-\nvaly ve Vídni."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.3", "texte": "lecké dokonalosti stál a Schupanzig (později clen vě-\nhlasného kvartetu Rasumovskýoh ve Vídni) uskuteč-\nnění této idei však v širším objemu děkuje Lvov hu-\ndebně vzdělané rodině tehdejšího gubernialního raddy\np. Baroni de Cavalcabo a synovi nesmrtelného Mozarta\np. Wolfgangu Amad. Mozartovi, k čemuž r. 1822\ntéž i vyššího povolení obdrželi. První název spolku\ntohoto byl „Jednota Ceciliánská\" (do roku 1836) a úlo-\nhou jeho bylo společné cvičení se v hudbě a zpěvu a\nvykonávání větších děl hudebních mezi provozenými\nv féto době skladbami nalezáme sinfonie Riesa, Kali-\nvody, Mozarta, Beethovena a j. Po odjezdu Mozar-\nvě (1836) zvolen byl za ředitele spolku p. Ruckgaber.\nV této době staráno o zavedení škol a spolek obno-\nviv stanovy své obdržel název „Jednoty hudební.\"\nNejznamenitější útvory, s kterými Jednota obecenstvo\nzdejší seznamovala, byly: Haydnovo „Stvoření Světa\" a\n„Čtvero Počasí,\" Hitlerovo „Zboření Jeruzaléma,\" Spoh-\nrova „Podvojná Sinfonie,\" Mendelssohnovo „Paulus,\"\n„Svatojanská Noc,\" „Chválozpěv;\" Felic. Davida „Pouší\"\na „Kolumbus,\" Rossiniho „Stabat Mater,\" Beethovenovo\n„Kryštus na hoře Olivetské,\" Haendlovo „City nad hro-\nbem Jezusovým\" a j.\nV největších nesnázích nalézala se Jednota v r.\n1848 v osudných dnech listopádových, kde následkem\nbombardování města celý její majetek : hudební nástroje,\nbohatý archiv, nábytek slovem vše v popel obráceno\na již se myslelo, že i Jednota sama na vždy pochována\njest, leč nalezly se osoby, jenž nedaly zahynouti ústavu,\njehožto blahodějné účinkování jak v společenském ži-\nvotě taktéž iv hudbě kostelní tak značné bylo, a po-\nradivše se podaly prosbu k Jeho Veličenství o peněži-\ntou pomůcku k opětnému zařízení pohořelé Jednoty,\nkteré se jim též v hotovosti 2000 zl. na stř. dostalo.\nPři prohlížení stanov 1851 r. ustanovil se spolek na\ntom, přidati k názvu „Jednoty\" slova „ku pěstování\nhudby v Haliči,\" a dle toho též uspořádali Jednotu, aby\nse stala ústavem národním. Dle posledního seznamu\nobnáší počet všech členů vesměs 249, z těch jest 138\npřispívajících (ročně 6 zl.), 68 účinkujících a 26 čest-\nných. V počtu tomto nalezáme též mnoho jmen na-\nšich krajanů českých, jenž si o pěstování hudby v Ha-\nliči od dávna nemalých získali zásluh, a v řadě čest-\nných jmenovitě pp. Václ. Tomáška, llittersberya\n(byl zde učitelem zpěvu při Jednotě), Ign. Tedesko\n(.hrál v 7. koncertě Jednoty hudebuí 1842), J. -\ncíla, Smolaře (od 4. března 1843) a prof. Jansu,\njenž obdržel diplom při příležitosti koncertu svého žáka\nEmila Neumanna 16. září 1844, jejž do Lvova dopro-\nvázel.\nPro letošní rok byla škola Jednoty s počátkem\nměsíce října otevřená, přednáší se tam: 4. Zpěv cho-\nrální pro ženské ve dvou odděleních a cho-\nrální pro mužské,pak solový zpěv mužský a ženský.\nNově povolaný učitel zpěvu jest Vlach, p. Luigi della\nCassa, člověk stařičký a jazyka zemského neznající,\nnelze tedy od něho mnoho prospěšného očekávati, neb\npouhým tlučením tónů na pianě nedá se učňovi poroz-\numěli, jak má zpívali. 2. Ve hře na houslích vyučuje\np, Karel Kosfovski, tuzemec, absolvovaný žák vídeň-\nského konservatoria, leč schází mu paedagogického taktu.\nNauku o harmonii a kontrapunktu přednáší p. Karel Mi-\nhuli, umělecký ředitel Jednoty, ve hře na čelo vyučuje\np. Lange a na basu p. Ježička. Počet učňů jest 36.\n\nV. D.\n\nZ Varšavy.\n(Představení nové zpěvohry Moniuszkevy.\nKoncert ve prospěch Moniuszki. Rozvržení\nnauk v ústavu hudebním. Ruch Musyczny.)\nDlouho nebyly útvory Moniuszkovy s to, obrátit\nvšeobecnou pozornost na svého tvůrce, až posléze jeho\nzpěvohra „ Halka\" dne 1. ledna r. 1858 ponejprv před-\nstavená a od obecenstva Varšavského s nesmírným úspě-\nchem přijatá proklestila skladateli cestu k dávno zaslou-\nžené umělecké slávě. Od toho času byly již předsta-\nveny následující jeho zpěvohry: 1. vFlisu (Veslář)\nk libretu Bogusfawského ; 2. „Hrabina\" (Hraběnka);\n3. „ Jawnuta\" k libretu Kniažnina; 4. „ \"\na dne prvního ledna r. t. jásali Varšavané nad nej-\nnovějším jeho útvorem nad novou totiž zpěvohrou,\njiž byl složil k slovům básníka J. Checinského p. n.\n„ Verbum nobile'1 (Šlechtické slovo). Obsah i hudba\ntéto jeho skladby jest velezajímavý a výborně by se\nv překladu českém hodila jak právě všecky výše\njmenované zpěvohry Moniuszkovy pro divadelní je-\nviště české, i jsme jisti, že by se našemu obecenstvu\nčeskému ne méně líbily, jako Varšavanům.\nMoniuszkovi bylo tedy zůstaveno dokázati, co se\nposud žádnému umělci polskému nepovedlo, vyvrátit\ntotiž falešné domnění, jakoby Polák vyšší hudby scho-\npen nebyl a původní zpěvohra polská byla věcí\nnedostižitelnou.\nJak si Varšavané tohoto nevšedního umělce váží\npřesvědčujeme se často, zvláště však viděli jsme nový\ndůkaz toho při příležitosti velkého koncertu, jenž uspo-\nřádán byl dne 16. min. měs. ve prospěch jeho ve vel-\nkém divadle, kteréž bylo ve všech prostorách přepl-\nněno. Koncert ten záležel mimo čísla 5. ze samých\nskladeb Moniuszkových a započat byl novou ouvertu-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.4", "texte": "rou duchaplně zosnovanou. Na to rozjařil posluchače\nvýtečný bassista zpěvohry polské, p. Troschel, předne-\nsem balady z Moniuszkový zpěvohry „Rokiczana;\"\nzvláště však zmocnilo se nadšení posluchačů, když\nmiláček Yaršavanů, teuorista Dobrszapěl „Sonet de\nNic mna\" a „Selanku\" („s Cirnika \"),\njejížto poslední sloku: „Skonám grajqc na lirzeu\nna opětnou žádost třikráte opakovali musel. K nejpěk-\nnějším číslům koncertu tohoto náležel též i „Polones\"\n(„Pan Choríjzy\") ze zpěvohry „Hrabina,\" původně pro\nčtyry čella složený, od skladatele však pro mužský\nčtverozpěv s podloženými slovy Vine. Pola přetvořený,\njejž pp. Dobrski, Ziólkowski, Koehler a Troschl výborně\npřednesli. Duet bratrů Wieniawských, jediný to úlvor\njiného skladatele přednesli s umělechou dokonalostí\npp. Izidor Lotto (na housle) a Kania (na pianě), Velký\nsbor z bájeslovné kantaty „ Ms\" zakončil tento kon-\ncert, jenž dlouho zůstane v paměti hudbymilovných\nVaršavanů.\nK doplnění zprávy, v čísle 36., loňského „Dali-\nbora\" umístěné o zdejším ústavu hudebním do-\ndati sluší, že se tam vyučování s novým rokem již za-\npočalo. Rozvržení nauk pro první běh, jenž trvati bude\ndo posledního června, jestnásledujíeí, a sice z předmětů,\njimžto se učňové vespolek učí: 1. Vyučuje se nábožen-\nství se zvláštním ohledem naj obřady kostelní náboženství\nříinsko-katolického, jakožto nevyhnutelně potřebné pro\nvarhaníky. 2. Vykládají se dějepis hudby a krásověda.\n3. Vyučuje se jazyku polskému a 4. jazyku vlašskému.\n5. Čtení not hlasem. 6. Uděluje se nauka o harmonii\na kontrapunktu. Co do předmětů zvláštních vyučuje\nse v první třídě ve hře na varhany, v druhé ve zpěvu,\nv třetí, jenž záleží z dvou oddělení, ve hře ua housle,\nv čtvrté třídě na čello a v páté, jenž se též dělí na\ndva oddíly, ve hře na pianě.\nV minulém roku umístil vycházející zde hudební\nčasopis „ Ruchmusyezny\" několik článků o našem\nčeském hudebnictví. V čísle 20. čteme totiž článek o\nhudebních poměrech pražských (Wiadomošci z Pragi\nczeskiéj przez Wacíawa Dundera), v čísle 34. a 35.\n„Úvahu o vokální mši (C-dur) P. Pavla Křížkovského\nod V. D.,\" v čísle 38. „Dopis z Teplic\" (O slavnosti\na zpěvu o závod spolků zpěváckých) a poslední čísla\nčasopisu toho obsahují „čtvero národních písní ruských,\"\njež průvodem piana opatřil náš v Rusku jako učitel\nzpěvu žijící krajan p. Alois Jedlička, absolvovaný učeň\npražského konservatoria hudby.\n\nHudba na venkově.\nII.\nV Kostelci nad Orlicí.\n(J. V.) Hudba a zpěv tof národní umění naše, jež\nza výraz našich citů považovati dlužno. Hudbou a zpě-\nvem dává Cech na jevo svou radost, v nich hledá úlevy\nXi\nv žalosti; zkrátka nic tak nesplynulo s povahou Čecha,\njako tyto velebné dítky Múz. Cechové jsou národ\nhudebnický a bohatou jejich vlasf zasvětili Lumír a Zá-\nboj stánku bohyň těchto krásných umění. Tak svědčí\no nás i cizinci, soudíce podlé proslavených krajanův\nnašich, které k nim naše požehnaná matička vlasf vy-\nslala, aby Slávě slávu zjednali. Stafcčne vykoná-\nvali a konají synové a dcery její dosaváde úlohu svou,\na osvědčuji talenty, které se nám od některých zlomy-\nslných škrabalů sousedních tak rády upírají.\nRozhlédněme se pak po luhách naši zpěvné vlasti\na shledáme s velikým potěšením, jak zároveň s pro-\nbouzením národního sebevědomí také národní tato umění,\npo slavných otcích naších zděděná, radostně se vyvi-\nnuji. Pěstuje se společenský zpěv zpčváckými spolky\nai naše mladistvá hudební literatura bujarého zdaru se\ndomáhá. Celá řada nových, zdatných skladatelů hu-\ndebních opatřuje nás zdařilými národními plody, při—\nplítajíc takto nových kvítků do věnce našeho snažení\nnárodního.\nJestli pak mezi osvícenými městy českými naj-\ndeme i město takové, které ještě v málomocném spánku\npohříženo jest, může to být něco divného po tak dlouhé\ndobě utrpení, plné všelikých strastí ? Jedno z takových\nměst jest i starožitný Kostelec nad Orlicí, kde Mor-\npheus až do nynějška roucho středověké tmy prostíral,\njež teprv nynějším volným hnutím stahovafi přinucen\njest. Tu ležel posvátný pozůstatek předkův naších, hudba\na zpěv, zašlapán v prach a jen v horlivou snahu vla-\nsteneckých mužů jest se důvěřovali, že poznenáhla bý-\nvalý vrchol dřívější slávy dosáhne.\nJest mi skutečně velmi divno, že náš důst. pan\nděkan tak lhostejně na to patřit mohl, jak u nás hudba\na zpěv klesaly. Jestli výminkou mezi vlasteneckými a\nhorlivými spolupastýři svými jest a tak máto vlaste-\nnecké lásky má,jak to vůbec dokázal, mohl ale-\nspoň proto se toho ujmouti, aby služby Boží zvelebil.\nČi mu to bylo jedno, af se Vojtíškovské škrabaniny\nna kůru šumařsky odbývaly, anebo nějaká mše ně-\nkterého z našich výtečníků, Tomáška, Horáka, Fúh-\nrera atd. provozovala ? Tolik je ji to, že kdyby v svr-\nchovaný čas naše městská rada nebyla se prostředků\nuchopila, figurální hudba chrámová by docela zanikla.\nByltě povolán do Kostelce za ředitele kůru pan Mudra,\nkterému se při skrovných prostředcích podařilo doko-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.5", "texte": "návající již hudbu a zpěv zase trochu oživiti. Škoda,\nže jeho působení jen tak krátce trvalo, neboť obdržel\nvýnosné místo varhaníka kdesi v Uhrách. Ten přišel\nneduhu na pravou žílu, a hleděl jej dle toho také ho-\njiti. Našemu městu se nedostávalo hndebníků i zpě-\nváků a zpěvaček; pročež si obral za první úlohu spů-\nsobilou mládež ve zpěvu a hudbě vyučovali. Nahlížeje,\nže bez přípravy nemožno něco důkladně provésti, zkoušky\nhudební zavedl. A tak se mu podařilo novější skladby\nprovésti a staré nedopečené škváry ze skříně odstra-\nnili. Páni učitelové hlavní školy mu byli však také,\nseč síly jejich stačily, nápomocni. Odstoupením pana\nMudry nastala zase v dalším pokračování pausa, až pan\nBednář za ředitele kůru zvolen byl. Jedna z nejprv-\nnějších úloh jeho byla zaraziti hudební spolek pod\nnázvem: „ Spolek Cecilský,\" což se mu podařilo. Se-\nstoupili se p. učitelé hlavní školy, náš milovaný p. ka-\nplan Hlavatý a horlivý měšťan p. Perlhaefter. Poslední\ndva pánové i ochotně značnou částku peněz k zakoupení\nnových nástrojů a skladeb zapůjčili a tak se utvořil sep-\ntet, který vícerým výstoupenim dobré přízně došel ai\npři našem ochotnickém divadle dobrovolně účinkoval.\nBohužel, že dva členové jeho ku konci předešlého roku\npřesazeni byli; avšak doufáme, že se co nevidět\njinými nahradí. Při všem tomto chvalném počínání ale\nposud nepomyslil pan Bednář na to, aby u vyučování\nve zpěvu a hudbě, p. Mudrou započatém, dále úsilovně\npokračoval, pročež jej tuto na to pozorná činiti se osmě-\nluju. My nemáme posud žáduých zpěvaček a zpěváků\ni hudebníků k hudbě chrámové a o nějaké kapelle ne-\nmůže být tím méně ani řeči. Na zpěvácký spolek není\nani pomyšlení. Tedy zbývá pouze cesta tato, kterou\njedině se dá hudba a zpěv u nás zase povznesli. Jsem\njist, že i naše pravé české dcery příležitosti té po-\nužijou, jak mile se jim naskytne; mládež naše jeví za-\njisté náklonnost k hudbě i zpěvu.\nJenom s pevnou vůli dále\nKu své drahé vlasti chvále!\n\nMysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\nSstoupil k stolu. Brzo vypudilo ohnivé víno kaž-\ndou starost z jeho cela, mlynáři chutnal vzácný nápoj\ntaké, a oba přátelé zůslali ještě až do půl noci pohro-\nmadě, co zatím manželka juž dlouho se bylu k spánku\nodebrala, a synové byli v mlýně zaměstnáni. Mlynář,\nzcela rozjitřen lehl si do postele, a Antonio spěchal\ndoprovodiv ho, na čerstvé povětří, aby zmírnil ochla-\nDem noci žár, jenž se v jeho žílách proudil. S hou-\nslemi v ruce, vstoupil na louku a brzo přivábila jeho\nhra mladého Josefa k němu.\n„O že Vás ještě před spaním spatřím,\" zvolal\njinoch, „že ucho mé ještě bude míti pochoutku usly-\nšeti libé zvuky, jež houslím vyluzujete. Hrajte jen\ndále, otěe Antonio, mne klepot kol nepřekáží, slyším\nzvuk Yašícb houslí iv tom hřmotu, a slyšel bych ho,\nkdyby i hrom a trouby posledního soudu se ozývaly;\nneboť nikoliv na sluch, nýbrž na srdce působí Vaše hra.\"\n„Ty jsi za hudebníka zrozen,\" zvolal Antonio,\n„první vykřiknutí tvoje, když jsem tě vzal do náručí,\nbyla hudba, ty's můj, věčně můj! a srdečně přitiskl ji-\nnocha na svá prsa.\n„Vy jste podivně rozjitřen,\" řekl druhý na to,\n„Vaše políbení pálí mi na čele jako oheň.\"\n„Je to posvátné políbení umění,\" odvětil Antonio,\n„umění, jež všechna jiná přezáři, jež nepřítele s ne-\npřítelem smíří, umění, jež jest řečí, které všichni národové\nna zemi rozumějí, umění, jež veškerý svět oživuje, jež\nvšechna stvoření k jednomu citu, citu lásky pojí. S tímto\npolíbením jsi zasvěcen za jeho učeuníka.\"\nCítím arciC v sobě jakési puzení, abych božskou\nhudbu poznal, avšak mně jest štěstí života odepřeno ;\nosud můj mne k tomu ustanovil. Chci ale vzdorovati\nosudu, a Vy Antonio, jenž jste první jiskru hodil do\nprsou mých, vy můžete, vy musíte mi pomoci.\"\n„Mluv Giuseppe,\" co žádáš ode mne ?\"\n„Pravil jste, že jsem obdržel posvátné políbení;\npotvrďte to také, co jste řekl. Otec mne ustanovil za\ndědiče svého obchodu ; poslechnu jeho vůli, a budu hle-\nděli, abych mu v jeho řemeslu dostačil. Je to ale to-\nliko přetvařování, co činím, stojí mne to velké na-\nmáhání, jednotvárný klepot poslouchali, po něčem\nvyšším, po nejvyššíin touží duch můj. Bratr miluje\nvšak řemeslo své, z toho se stane zdatný mlynář;\navšak otec zcela jináče to uzavřel u sebe; my oba,\nAntonín a já, nejsme s jeho ustanovením šťastni, vy\nnám můžete pomoci.\"\n„To je marné; všechna moje přemluva je lichá!\"\n„Mluvil jste nedávno o jakési cestě do Itálie, do\nVaší otčiny; nuže, jeďte tam, já Vás tam chci násle-\ndovati.\"\n„A tvůj otec, tvá matka ?\"\n„Budou ovšem plakati; až se ale dovědí, že jsem\njel s Vámi, že jsem u Vás, u svého druhého otce, pak\nbudou spokojeni. Antonín prozatím bude zastávali mne,\na já dosáhnu svého cíle.\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. V tomto devítidenní opakovány\njsou známé opery „Robert,\" „Orfeus\" od Offen-\nbachá „Lucretia\" „Hugenotté\" , Nápoj lásky.\"\nNovinkou pro nás byla stará operetka „Dv ě slova aneb noc\nv lese\" od Alayraca, kteráž jest snad nej slabší skladba\nze všech tohoto skladatele. Alayrac ď nar. 1753 v Maretu blíž\nToulouse, studoval práva, věnoval se pak houslím a vzdělal se\nu Gretryho. Jeho opery „Ado 1f a Klára Divochové\nOba Savoyardové Básník a hudebník\"\nbyly za jeho casu oblíbeny. Vyniká více melodií a tvůrčím\ntalentem než důkladností hudební a zemřel r. 1809.\nJakub Offenbach, skladatel mnohých oblí-\nbených operettek přistane co nevidět do Prahy a uspo-\nřádá prý v letě v novoměstském divadle se svou fran-\ncouzskou divadelní společnosti několik představení svých\noperettek.\nPan J. N. May r je od ředitele p. Fr. Thomé za\nkapelníka českých oper ustanoven. Při této příležitosti po-\ndotýkáme, aby se, pakliže se operní představeni v češtině\ndávati mají, aby se výborné síly k tomu cíli engažovaly, ne-\nboť jinak byla by nám dobrá činohra mnohem milejší.\nRedaktor těchto listů obdržel povolení k uspo-\nřádání šesti hudebních a humoristických věnečků\nv sále konviktském a sice dne 16. a 23. února pak dne\n2., 9., 17. a 23. března. Mladí hudební umělci a zpě-\nvačky, jakož i deklamatoři a deklamatorky, kteří ve vě-\nnečkách spoluúinkovati chtějí, nechť se přihlásí v redakcí\nDalibora v hostinci u arcivévody Štěpána.\nNárodní beseda dne 23. ledna v sále na\nŽofíne uspořádaná vypadla velmi skvěle a lišila se ten-\nkráte od besed předešlých roků tím, že se v ní též šlechta\nzúčastnila. Dámy byly z větší části v šatech s národ-\nními barvami dle vzorků sl. Antonie Korschnerovó a\npáni v camáráeh. Při této příležitosti musíme podo-\ntknouti, že sl. výbor národní besedy mnohých ne šetr-\nností a ne ob ez řelos tí, jmenovitě u pozvání dám se\ndopustil. Tak na př. nedostalo se žádného po-\nzvání velezasloužilé paní Boženě Němcové, okrase li-\nteratury české, paní Erbenové, choti p. prof. Erbena,\npaní Tomkové, choti p. prof. Tomka, sl. Antonii Kor-\nschnero vé, ředitelce dívčího ústavu a jiným více. Ne-\nopatrnost a nevšímavosť tato zasluhuje tím větší důtky,\nanto dámy tyto vůbec co vlastenky známy jsou. O ne-\nšetrnosti sl. výboru k některým redakcím nechceme ani\nmluviti. Je to věru smutné, že leckteré „Ballcomité\" za-\nhanbí sl. výbor české besedy v ohledu dvorností k ce-\ns kým redakcím.\nNáš krajan pan Fr. Sk uherský, ředitel hu-\ndební jednoty v Inšpruku, jenž svými písněmi sklad atel-\nské nadání skvěle osvědčil, zaslal před nedávnem do Prahy\nnovou německou zpěvohru, „Der Liebesring,\" (Prsten\nlásky), na níž Mannheimská jednota hudební „Tonhalle\"\ncenu byla vypsala. Ostatně nepřestává p. Skuherský pra-\ncovali na poli české hudební literatury; neboť\nprávě zanáší se komponováním české opery „Vladimír\"\nna slova J. Fryče. Před několika lety slyšeli jsme v Praze\nněkteré zlomky z jeho české, snad ještě nedokončené\nopery „Samo,\" které se velice líbily.\nVěhlasná naše pěvkyně, sl. Teresa Stolzová,\nkteráž, jak jsme oznámili, u italské opery v Cařihradc co\nprimmadonna se nachází, obrala si k svému příjmu operu\n„Norma\" a dosáhla jí nejskvělejšího výsledku. Před před-\nstavením obdržela krajanka naše od ctitelů svých skvostný\nnáramek se ctyryceti a prsten s jedným velkým\nbriliantem. V divadle pak rozdáno bylo 300 exem-\nplářů fotografované podobizny slečny Stolzové.\nCharlotta z Ti efens e e zpívala nedávno v lá-\nzních Brigton v Anglicku mezi jinými skladbami též če-\nské národní písně, ježto tam velké obliby došly.\nSlečna Grabingrová, rodem Pražka a dcera\nvýtečného zesnulého herce Grabingra, kteráž za sve hu-\ndební vzdělání pánu Emmingru co děkovati má, je nyní\nv Brémách (v Německu) co primadoůa engažována. Po-\nnejprv vystoupila v úloze „Valentiny*' v Hugenottech a\nbyla zvláště po 4. dějství hlučným potleskem odměněna\na v celku ctyrykrát vyvolána. Má velký objem hlasu,\nvelmi cistou intonaci a rozumnou akcentuací, ku kterýmto\npřednostem se ještě půvabný její zevnějšek přiřadí.\nMěli jsme tyto dni příležitost, slyšeti novou ope-\nretku „Der Liebesring\" od J. N. Š křoup a, kapelníka\ndómn, v místnostech umění milovneho p. Steffka. Účin-\nkovali v ní dámy So ukupov a, Panatovicová,\npánové Lukeš, Strakatý, Appea Er. Vogl.\nOpera tato vyniká z větší části půvabnými myšlenkami a\ncharakteristickou hudbou; zvlášť zasluhují velmi obratně\nzosnované a propracované sbory pochvaly a uznaní. Bylo\nby žádoucno, aby se operetta tato v zdejším stavovském\ndivadle provozovala. Litujeme jen toho, že p. Škroup si\nněmecké libretto ku komponování obral; neboť nepochy-\nbujeme, že by byl českou operettou větší uznalostí\na populárnějšího jména u národa našeho si dobyl.\nPřed několika dny přibyl jsem šlechtic, mladý p.\nHyppolit Michajlovič Nagurnov z Tuly v Tulské\ngubernii v Rusi, by učil se houslím u prof. p. M. Mil-\ndnera. Opět nový důkaz jak čestného jména daleko za\nhranicemi našimi požívá proslulý tento mistr na housle. K. „Pahorské\n„Pahorské poměnky\" je titul milostných\nbásní od J. K. Drahoúovského, které čtenářům k zasmání\nporučujeme. Čtenář se z nich dozví, že se „hory narodily\nna nešťastné planetě\" že „rytec provazem tóny vylu-\nzuje,\" že duha krev ssáje z „hor\" —a jiné zvláštnosti. Ne-\nmůžeme ji dosti oceniti; kněhkupectví páčí cenu její na 25 kr.\n(J. V.) Stará ultramontánská Augspurkyně, která\nu čtenářů politických časopisů pro své jízlivé nájezdy proti\nnám a proti všemu, což je slovanského, znama jest, roz-\ntrubuje, že když náš slavný Dreyschock do Varšavy v po-\nslední čas přišel, a se doslechl, že cizí, a zvlášť němečtí\numělci u našich bratrů Poláků valné přízně nedocházejí,\nv\nsvůj německý původ zapřel a zřejmě za Čecha ba za Slo-\nvana se prohlásil. Pak dokládá v závorce, jestli prý také\nzapřel, že ze Židovstva pochází, nebot prý jest, dle je-\njich fakt Dreyschock žid!! Inu ovšem, všecka inteligence\nv Čechách je dle nestranných, liberálných publicistů ně-\nmecká!! (?) Proto přece jest Dreyschock, jak ho osobně\nznáme, navzdor německému příjmění dobrý Cech a pra-\nvověřící křesťan, anižby kdy jeho předkové židovského\npůvodu byli.\nPři zdejších pedagogických školách pro\nčekatele učitelství budou, jak se dovídáme, na za-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.7", "texte": "cátku příštího skalního roku dva učitelové ustano-\nveni, z nichžto jeden varhanní hře, druhý zpěvu\nvyucovati bude. Čekatelově učitelství navštěvují tedy po-\nslední rok naši školu varhanickou. Schvalujeme na každý\nzpůsob toto zařízení, jelikož chovanci chozením do var-\nhanické a z varhanické školy mnoho casu ztrácejí a je-\nlikož se od nedostatečnosti nově dosazených učitelů, Prů-\nchy a Oehna, nic prospěšného ocekávati nedá.\nŠkroupova opera „Dráteník\" nemohla se\npro překážky dne 27. t. m. provozovat a bude se v ne-\nděli dne 3. února dávati. Na tuto neděli bude tomu 35\nlet, co se „Dráteník44 ponejprv provozoval.\nHudební literatura. Třetí sešit „Záboje44\nobsahující „Sumí Labe\" od L. Zvonaře a ctverozpěv\n„Kozácká\" od J. Procházky vyšel tyto dni u p.\nKrištofa a Kuhé. Čtvrtý svazek obsahovat bude sbor\n„Kovářská\" od Fr. Vogla. „Vzájemnost\" jest titul nové\nkadryly dle slovanských nápěvů pro piano od L. Pro-\ncházky, které nákladem cinných obchodníků v musi-\nkaliíeh Kristo fa a Kuhé v Praze vyšla. Stojí 66 no-\nvých kr. U týchž nakladatelů vyšla právě velezajímavá\na efektní kadryla z ceskoslovanských písní národních\npro mužské hlasy od Ferd. Hellera, kteráž horlivé\na spanilé vlastence ve Vídni, slečně Bočkové, věnována\njest. Obsahujet písně „Jsem, jsem z Rakovníka\" (celá).\n11. toura: „Já husárek Jestli mne ráda máš.\" 111. toura:\n„Pytala se kočka kočky\" „Žežulinko, kde jsi byla\"\n„Žalost mám.\" IV. toura: „Ode mlýna k hájecku\"\n„Chovejte mne má maticko.\" V. toura: „Koulelo se\nkoulelo\" „Jaké to kořenícko\" „Je-li pak to pravda,\nnebo ne.\" VI. toura: „Když jsou naši pívávali\" „Pí\nsynáčku pomaličku\" jjAb Franta mezi Franty.\"\nPoroučíme co nejvřeleji skladbu tuto naším spolkům zpě-\nváckým. Milovníkům tanců vítány budou následující tance,\nkteré nákladem Kristofa a Kuhé vyšly: Preisalbum,\nobsahující taneční skladby od kapelníků Komsáka, Preise,\nSchrolla, Mahra, Seiferta, Morávka (2 zl. r. c.). „Rosa-\npolka\" od Ješka (27 kr.). „Lohengrin,\" kadryla od\nJeška (54 kr.). „Anna44 Polka-mazur od Novot-\nného (42 kr.).\n\nZ Hlínska. Druhá beseda nedala na sebe\ndlouho čekati ; byla překřtěna a pojmenována „Věne-\nček.\" Hudba a tance, písně a deklamace také v našem\n„Vjěnečku44 se příjemně střídaly. Četná společnost po-\nctila již první číslo programu, zdařile provedenou pře-\ndehru, od Sekery dovedně komponovanou, potleskem.\nNásledoval předslov kli historické balladě : „Pěstoun, ci-\nzinec44 od Dr. Rieger-a, v němž p. A.důstojně na veleslav-\nného Hanku spomennl. Doufáme, že se po celé vlasti\nvelebné duchovenstvo i pp. ředitelové kůru důstojně vy-\nnasnaží, osvědčit své ryzé vlastenské snahy i úctu ku\nvší pravě velikosti. S potěšením čítáme místa, jenž dala\nna jevo, že důstojně ctí slavné Čechy, s potěšením pozo-\nrujeme utěšené květy, jež po dobu drahnou v temnu\nsrdcí českých živořily. Nyní květou a srdce České plesá\nv těle! Velezdařilá skladba: „Poslední vůle hudební-\nkova\" došla výtečného provedení. P. Hol., osvědčil\nveliké schopnosti ve hře na housle a snadně veškeré,\nčetné nesnadností skladby zmíněné překonal. Taneční\nhudba byla téměř vesměs nová; ku všem skladbám upo-\ntřebeno motivů z písní národních velmi obratně. SI.\nPř. a Br. výborně deklamovaly: „Chválu malých44 a\n„Ženská rada;44 pp. Ho.. „Kterou bych rád.44 Kr.\n„Dýmku44. Pr. „Konšelovy nehody\" dovedně přednášeli ;\nku konci přednesl p. A. „Tři doby! země České. Zábava\nbyla čilá, návštěva četná. Podnikatelstvo sí získalo chval-\nného uznání ode všech hostů, můžeme směle tvrdit], že\ntak krásné zábavy až dosud v Hlinsku nestávalo. Již se\něiní přípravy k Věnečku druhému. Těšíme se nan srdečně\na doufáme že se potká s výsledkem ne méně skvělým.\nMusíme se též jednou zmínili o hudbě kostelní ve\nvůkolí. V blízké vesnici Raně byla 20. t. m. provvzována\nvelká mše Fúhrerova do I), co vklad použito Offerto-\nrium od Horáka a Graduale od Sekery. Výsledek byl\ncbvalný, překvapující. P. H. se vyynamenal v solové\npartii na housle. Vůbec bychom si pouze přáli, aby se\nnám takových provedení i u nás častěji dostávalo. Hlavní\nzásluhu o ono provedení si získal p. učitel Pauer Dou-\nfáme, že neochabne v chvalné činnosti své. 1 u nás\nbude slavné requiem za velkého Hanku.\nZ Chrudimi. (Koncert. Benevice. Drá-\nteník. Mže od Schiedermeyra) V posledním\nsvém dopisu stěžoval jsem sobě, že u nás pražádné\nduševní zábavy o dlouhých zimních večerech není ; avšak\nposlední cas dostalo se nám přece jednou, ale také\npouze jednou té blaženosti zase v také míře, že upo-\nmínka na ni dlouho v srdcích všech přátel hudby zů-\nstane. Pan Antonín Benevic, koncertní mistr Morzar-\ntea v Solnohrade dával 10. ledna koncert. Hru jeho\npopisovat nebudu, aniž chci vychvalovati muže, který si\njiž slavné jméno co umělec získal, to by bylo dříví do\nlesa nositi. Zahrál nám cíyry piegy, a sice : „LesEchos,\"\nFantasie pastorále, Fantasie na nápěvy ze zpěvohry: „Lu-\ncia di Lamermoor44 od Vieuxtempse, „Reverie\" též od\nVieuxtempse, a Adagio a Rondo z Allardova prvního kon »\nčertu. Z ochoty zazpívala nám paní Malá a slečna\nVydrová každá dvě písně, jednu českou a německou.\nZvlášť vynikala píseň „Skřivánek\" od Vintra a jedna od\nVeita. Též zdejší dilletantní, zpěvácký sbor a městská\nhudebni kapela zúčastnili se v koncertu tomto. První zapěl\nsbor: „Žežulinka\" od Knittla a druhý zahrál ouverturu\nz „Cikánky,\" na nynější poměry dosti neúkonně. Též ne-\nmohu opominouti zmíniti se, že zde obíhá pověst, že se\nbude provozovati zpěvohra „Dráteník\" od F. Š křoup a.\nKéžby se pověst tato jen uskutečnila; na vytrvalosti pá-\nnům podnikatelům jistě scházeli nebude. Nemohu též\nopominouti zmíniti se ještě o zdejších čekatelích učitel-\nských. Dozvěděl jsem se, že budou ku cti jmenovin\nsvého ředitele v kostele hráti figurální mši. I neopome-\nnul jsem se též dostaviti. Již zdaleka slyšel jsem nuzné\nzvuky na bombardon, trompetu a klarinet, mezi něž se\nhned bubny, hned zas varhany mísily. Když se konečně\nzazvonilo, uslyšel jsem intrádu v takovém neladu, až mi\nvlasy vzhůru vstávaly, snad jim nástroje zamrzly. Zvolili\nsobě Schiedermeyrovu mši do D. Což pak nestává leh-\nčích a krásnějších mší ? Nebot není dotčená mše tak\nsnadno k provedení, a právě od začátečníků. Za offerto-\nrium zvolili sobě ctverozpěv „Slyš nás Hospodine\", který\ndosti dobře šel, jen kdyby byl jistější tenorista. Nemile\nmusí každého dojmouti, an slyší, že foukací bassy pře-\nvládají, kteréž bezpochyby přidělané byly, a však tak ne-\nzpůsobně, nebot šly pořáde stejně s varhaním hlasem, a\nani v tom nejslabším pianu neumlkly a k tomu ke všemu"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610201-01.1.8", "texte": "se to vše ještě ani neladilo. Než doufáme pevně, že si\npodruhé, jestli ještě jednou něco podobného pro uši uspo-\nřádají, aspoň nástroje lépe naladí, aspoň tak dalece, po-\nkud to možná na nástrojích foukacích.\nZe Semil. (Volba čestných clenu.) Minulý\ntýden měl výbor zpěv. spolku své sezení, při kterémž\nse zvolili pánové: Fr. Schmitt, továrník; Fr. De la v os,\nmístní okresní; D. p. Jos. Strnad, děkan zdejší; Em.\nM e 1 i š, redaktor Dalibora ; Lud. P r o ch á z k a a Fr, Lad.\nRieger, red. Slovníka naučného za čestné údy. Di-\nplomy v řeci české se jim hned odeslali.\n(H. J.) Ze Slaného. (Rekviem za V. Hanku.)\nSotva jsme uslyšeli bolestnou zprávu o smrti velezasloužilého\nVáceslava Hanky, hned se usnesli ctitelové jeho a milov-\nníci vlasti své na tom, aby se za něho odbývalo rekviem\nv děkanském chrámu Páně u sv. Gotíharda. Nejdňtkli-\nvější pozvání ku slavnosti té smutečné se dalo v čas vy-\ntisknouti a rozeslati nejen v městě, ale i po okolí. Bylo\nto ve čtvrtek 17. ledna o 10. hodině, když vyzváněly\nzvony naše smutným hlasem, vyzývajíce nás k pobožnosti\ndotčené. Ze všech stran a ze všech stavů města našeho\nse dostavili účastníci, nebof jsme viděli nejen c. k. úřed-\nnictvo, městskou radu, učitelstvo z gymnasium i z hlavní\nškoly se svými žáky ale i množství z jiných tříd obyvatel-\nstva našeho. Pěkně se vyjímala krásná plet, jenž četně\nzastoupena byla. Před hlavním oltářem stál katafalk,\nokolo něho 12 méšfanň s hořícími svícemi. Taktéž na\nsvém místě stálo oddělení městských ostrostřelců. Mši\nzpívanou četl důstojný p. děkan J. Kubišta s četnou assi-\nstencí a na kůru zaznělo rekviem od Fr. Láblera, zpívaný\nod našeho zpěváckého spolku. Ku konci zapěli zpěváci\nanimas Horákovo. Tak slavili jsme rekviem u nás; ne-\nbudem jistě ani první ani poslední.\n(B*) Z Tábora. 16. ledna 1861. (Zpěvácký spo-\nlek.) Není nad čerstovst, jako když se vydaří. Sotva jsme\ndue 25. června 1860 žádost o stvrzení spolku zpě-\nváckého a stanov jeho u c. k. ouřadu okresního za-\ndali, ejhle! obdrželi jsme již dne 8. ledna 1861, tedy\npo více jak šesti měsících vyrozumění ouřední, že spolek\nnáš potvrzen jest, ku stanovám ale že ještě dva články\n(dle §.22 spolkového zákona) přidány a opět ku stvr-\nzení předloženy býti musejí. Než již první zadání žá-\ndosti naši, že pouze české a stanovy že též pouze české,\nučinilo mnoho hluku; též krajský úřad Táborský vrátil\nnám pro rovnoprávnost žádost s nařízením, že se přilo—\nžiti má německý překlad stanov; museli jsme dobrovolně\npro místodržitelstvo České německý překlad přiložiti; a\nočekáváme, že naši žádost též po česku konečně vyřidí.\nNáš spolek jest český, jak se pro Táboryty také jen\nsluší; zpíváme výhradně česky, ačkoliv se pod vládou\nprvního ředidelstva již dávno odstoupivšího také\nReiterlied-y a Soldatenlied-y do programů našich vlou-\ndily, však ale díky Bohu, zpívány nebyly. Kromě více\nsoukromých zábav vystoupil provisorní spolek náš, který\nsvé schůzky a cvičení od počátku až do dnešního dne\npravidelně držel, o sv. Cecilii a o letošním Sylvestru u\nveřejnost, na večer tento pro své spoluoudy zábavu zří—\ndiv; krásný večer to byl a zábava stále a stejně živá i\nsrdečná; nový rok přivítán hlučuým a od všech přítom-\nných zpívaným „Hej Slované!44 načež „Sláva vlasti! sláva\nspolku zpěváckému!44 atd. vyvoláváno bylo. Dne 7. ledna\n1861 pěl též spolek náš u hrobu zvěčnělého vikáře Tá-\nborského, P. Pošla, českou náhrobní píseň. Píseň tato\nčeska složena byla od p. Em. Krejče a nápěv k ní psal\nkompositeur náš spoJkovní p. Ras třeli. Též p. presi-\ndent s. z., Dr. Jan Rafael Vladíka, složil píseň příle-\nžitostní, která se na úmrtí a zásluhy zemřelého vzta-\nhovala a krásnou plynnou a cituplnou řečí vyniká; též\ncvičena byla ve spolku zpěváckém a při pohřbu od ve-\nškerého četně přítomného kněžstva, ouřednictva i ostat-\nního obyvatelstva nábožně zpívána byla. Nedivte se\nostatně, že v Lumíru č. 47. r. 1860 ba iv čisle 1. r.\n1861 dopisy přijaty byly, které spolku našemu již od-\nzpívaly; jak mnoho pravdivosti na dopisech těchto jest,\npoznal jste nepochybně z toho, an tam stálo, že o „Da-\nliboru\" v Táboře ani řeč a přec jste dobře věděl, že my\nho odbíráme a ujišfujem Vás, že ho se vší horlivostí\nčteme a že se důležitější neb zajímavější články ve shro-\nmážděních našich hlasitě předčítají. My dobře víme, že\ndopisy ty pocházejí od člověka, který nemá přístupu\nk nám pro lživost, zlobu svou atd. již vícekráte dokáza-\nnou. Divíme se ale velice, že redakce „Lumíra\" tak\npatrnou lež do listu svého přijmouti mohla, totiž: že se\ntehdáž držel jen jeden výtisk Lumíra v Táboře, kdežto\npřec sama nejlépe věděti musela, že jich zasílá přímo do\nTábora pět ; ostatně byla již na svého dopisovatele\nz Tábora následkem lživého dopisu v č. 22. 1860 pí-\nsemně upozorněna.\ndnohlasně za ředitele spolku zpěváckého p. Em. Krejč,\nučitel na reáice zdejší; ve shromáždění tom uzavřeno\nbylo jednohlasně, že slaveno bude na druhý týden velké\nrekviem za národovce našeho Vácslava Hanku, při kterémž\ncelý sbor zpěvácký slavné vokální rekviem zpívati bude.\n\n(—v—) Z Vídně. (Dop. pův.) (Sl. Zadrobilková.\n— Slovanské bály.) Geniální pianistka, sl.\nAlbertina Z adr o bílková, bude ve velké hudební a de-\nklamatorní akademii ku prospěchu ústředního spolku „Jeslí\"\nv zdejším Treumannově divadle dne 2. února spoluúčin-\nkovati. Ciní se zde rozsáhlé přípravy k „Slovanskému\nbálu,,, jenž se dne 10. února v sále Žofínském odbývati\nbude. Dále uspořádá Polák, p. Osieckí, redaktor pol-\nského časopisu „Postepu44 slovanský bál, jenž dne 5.\núnora v Dianském sále dáván bude. Dle všeho bude to\nale polský „Kulig44 a pst! Nepožívá z dřívějších\nlet velké důvěry a nyní ho jeho dosavádní podporovatele\nopustili. Pan Martin Jenko, právník, jehožto výtečný\nsbor „Napřed postav se Slávě\" v besedě slovanské\nveliké obliby došel, vydá co nevidět1115 svých písní\ns průvodem piana a několik sborů. Cena předplatní ob-\nnáší 1 zl. r. fc. a lze se předplaiiti u skladatele p. M.\nJenko ve Vídni v universitě.\nZáhřeb. Biskup Stroszmayer věnoval jednotě\nhudbomilů 500 zl. a ku zřízení pomníku skladateli Li-\nsinskému 100 zl. r. č*\n\nListárna.\nPanu Q. H. Vaše skladby jsou mdlé; leč zkousejte\ndále. Panu R. v T. Užijeme Vaší varhanní skladby.\nP. Val. v Sez. Synfonii na bassu neznáme; račte to\nblížeji udat. Panu Kr. v Suš. Pro jaké nástroje chcete\nouverturu od Procházky? Panudop. v Semilech. Vyjde příště."}]}