{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_sha256": "5046179f99e1343e1c720d426f78796fcae9196b26f7f12dd45dce295cb405b1", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/02/10_01/bmtnabd_1861-02-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "37", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.1", "titre_corps": "Naše doba.", "titre_sommaire": "Naše doba.", "signature_source": "Frant. A. Hora", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 234, "texte": "Naše doba.\nFrant. A. Hora.\nDříve v polosmrtném spánku,\nteď zas počínáme žiti,\na ty rány dlouholeté\nrnusí se nám zacelili!\nSvorný duch jen, pevná vůle!\nVěnujme své síly vlasti ;\nnižádným se vzteklým křikem\nv činech svých nedejme másti!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "38", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.2", "titre_corps": "Provolání ku spolkům zpěváckým v Čechách a na Moravě. Laskavý pozdrav všem čteuářům těchto řádků!", "titre_sommaire": "Provolání ku spolkům zpěváckým v Čechách a na Moravě. Laskavý pozdrav všem čteuářům těchto řádků!", "signature_source": "Zpěváčky spolek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.1", "debut_caractere": 236, "fin_caractere_exclue": 3392, "texte": "Provolání\nku spolkům zpěváckým v Čechách a na Moravě.\nLaskavý pozdrav všem čteuářům těchto řádků!\n\nKdožkoli jest milovníkem zpěvu, musí srdečně za-\nv\nplesali, ohledne-li se po krajích našich Cechoslovan-\nských. Co kvítka jarní po dlouhé, dlouhé zirně bujně\npučí a líbezně rozkvétají spolky %pěváckě; bujaří ji-\nnochové, mužové všech stavů a zaměstnání nejrozmani-\ntějšího bratrsky sobě ruce podávají ; ba i krásná plef\nzdobí přerozkošně hudební vínky pěvců chrabrých.\nKdežkoli s kůrů slavných chrámů slavné naší Čechie a\ndružné Moravy zavznívají zpěvy velebné ku chvále\nTvůrce všehomíra ; kdežkoli na památku mužů slavných\nzádumčivě rozléhají se hlaholy smutečné; kdežkoli v lůno\nmáti naší v zemi chladnou klesá tělo přátel mi-\nlovaných : tam zajisté berou spolky %pěváckě vřelého\npodílu. Neméně chrabře počínají sobě statní pěvci,\nkdyž k oslavení dob významných a památných, k roz-\njaření mysli a k oživení života společenského z prsou\njejich vinou se i zpěvy rázné i zpěvy milostné. A kdož\nneví, jak ochotně spěchají mužové tito a jinoši stateční\ni děvy sličné, kdykoli podporovati mají účely šlechetné\na lidumilné ! Snahou jejich setřená již mnohá slza bídy\na nonze; teplým oděvem zaopatřeno na sta dítek chu-\ndobných v čas zimní; pomníky a ústavy, které ještě\nv dobách pozdních svědectví vydávati budon chvalné o\nsmýšlení šlechetném předku zesnulých, dozajista z ne-\nmalé části povstaly a povstanou snahou spojených těchto\nsil bujarých. A což máme více ještě šířiti slov. Či\nnepěje Vítězslav Hálek v písni své Náš zpěv tak pře-\nkrásně :\n„A venku tam, ať jakkoli se chtějí na nás divaf,\n„Tu přednost máme před světem, že dovedeme zpívat.\"\nA zase dále :\n„Protož nechť jiný dobývá blesku a hromu řevem,\nMy též dovedem královať a vítězíme zpěvem*a\nKdož nám může popříti pravdu těchto slov!\nKomu ale máme co děkovali výsledky tyto tak\nskvělé slavné !\nv\nŽádnému jinému, bratři zpěváci, nežli mužům těm,\nkteří s obětavostí tak velikou a chvalnou nám skládají\npísně a sbory tyto, jimiž králujeme a vítězíme.\nSkladatelově písní a sborů jsou tedy hlavní pod-\npůrcové všech našich snah šlechetných. Sláva jim!!!\nNež však jakých výhod dostává se mužům těm\ntak zasloužilým za vše jejich blahodárné působení ?\nPřiznejme se, že nemnohých a nevalných. Po-\ntlesk, jásání rozčileného posluchačstva, pochvalné uznání\nplatí provozujícím zpěvákům. Na übohé skladatele ani\nkaždý se nepozeptá, a pozeptal—li se aneb četl—li jméno\njeho na programu, jak zhusta se jméno to zapomíná a\nvícekrát snad málo kdy mnohému ani na mysl nepři-\nchází. Tak by ale nemělo býti, a aby tak nebylo, slojí\nv moci Yaši, spolubratři milí. Pojďmež ale ještě dále.\nNeníf snad známo každému z nás, že nežijí všickní skla-\ndatelové v okolnostech tak skvělých, aby vždy s myslí\nveselou, bezstarostnou tvořiti mohli díla, z nichž těžíme\nmy i obecenstvo i potomci naší ? A což pak, když do-\ntkne se ruka Páně muže takového nemocí a nehodami\njinými, jakým podroben jest každý z nás? A což, když\nosud tak bolný snášeli s mužem takovým musí snad i\nchoť milovaná a rodina mnohdy dosti četná ? Nevložili\njiž nejednou muže, jehožto skladby světoznámé okou-\nzlovaly a ještě okouzlují každého, kdož ucha kdy na-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4634, "texte": "klonil k poslouchání a srdce k vnímání hlaholů tak čá-\nrokrásných v hrobku chladnou, aniž po sobě byl zane-\nchal málo více nežli jméno čestné a slávu jména svého?\nJaké muselo býti loučení se světem muže toho, pohled-\nnuvšího okem již již hasnoucím na pozůstalou chof a\nsirotky opuštěné ? Tak tomu jest, ale vždy tomu tak\nbýti nemusí.\nZmužme se bratří zpěváci, kteří pějete od Beskyd\nV\naž k Rudohoří, od Krkonoš až k Šumavě podejte si\nvšichni bratrské své ruce, af povstane :\nJednota k odměňvoání, povzbuzování a podporání\nhudebních skladatelů 6 esko slovenských a možná-li\ni jejich vdov a sirotku.\nNížepsaný spolek, uznávaje prospěšnost a chvali-\ntebnost takového počínání obrací se tímto ke všem\nsvrchu jmenovaným spolkům s vyzváním k utvoření\njednoty nadzmíněaé, a podává tuto některé základní my-\nšlénky, jak by se shůry uvedeného cíle dosíci mohlo*\nSamo sebou se rozumí, že všecko lépe se dá ještě\nurovnati, ale bratři, jen chtějme, mějme vůli upřímnou,\na Bůh zajisté dorozumění a zdaření dá.\nUsnešmez se pokládaťi sobě za čestnou po-\nvinnost, k\\dosazení účelu toho, věnovali při každé\nprodukcí dan, ale když odevšad plynouli bude\nznačnou odměnou. Budiž na př. co nej menší příspě-\nvek jmenován 1 zl. r. č. Této čestné odměny by se\ndostalo každému pánu skladatelovi, jehožto zdařilou\npráci poprvé by provozoval kterýkoli k této jednotě\npřistoupivší spolek. Příspěvek tento budiž zasýlán k ji-\nstému ústřednímu výboru, který by nejlépe sídlo své\nve středu země v Praze měl. Sestavení vý-\nboru takového, řád volební a výkaz činnosti jeho\nbudiž zatím ponecháno jednání dalšímu. Nejlépe by snad\nbylo, aby výbor českého zpěváckého spolku „Hlaholu\"\npraž kého spolu byl také výborem této jednoty. Výbor\ntento by přijímal příspěvky ze všech stran přicházející,\nvedl by o příjmu a vydání řádné účty, a doručoval by\nbuď jednou aneb dvakrát do roka čestné honoráry pá-\nnům skladatelům podlé toho, jak mnoho by se pro kaž-\ndého bylo sešlo. Každý k této jednotě přistouplý spo-\nlek přiložil by při zaslání honoráru 3 programy s vy-\nznamenáním zpěvů ponejprv provozovaných, a knihovník\nvýboru zaznamenal by, co by potřebí bylo. Jeden pro-\ngram stvrzený podpisem účetníka obdrží dotyčný spo-\nlek nazpět, druhý doručí se svým časem a honorárem\npanu skladatelovi a třetí zůstane u výboru centrálního.\nNávrh tento dopouští opravy, zlepšení, tu neb onde\nzjednodušení a kde potřebí zase rozšíření. Tak na př.\nby se mohly příspěvky pro uvarování útrat také jen dva-\nkrát do roka zasýlati. Proto se uveřejňuje a nížepsaný\nspolek doufá, že najde všude laskavá podpory. K leh-\nčímu přehlednutí působení takové jednoty budiž zde\nnávrh ten proveden prakticky.\nDejme tomu, že přistoupne jen 20 spolků k je-\ndnotě, každý tento spolek že dává ročně v průměru\njen 4 produkce k rozmanitým účelům a že pokaždé jen\nsboru neb písní poprvé provozuje, sešlo by se do spol-\nkové pokladnice 400 zl. r. č. Od této sumy budiž ode-\nčteno na možné výlohy 40 zlatých, tedy zbude na udě-\nlování odměn 360 zl. r. č. a čestný honorár by, pakli\nby 10ti pánům skladatelům podán býti měl, pro jednoho\nobnášel v průměru 36 zl. Honorár ten by arci mno-\nhonásobným způsobem zvýšen býti mohl, a sice:\n1) Zvýšeným oučastenstvím spolků zpěváckých;\n2) Honorárem za skladby již od umřelých pánů\nskladatelů ;\n3) Rejsováním žijících pánů skladatelů na připadlý\njim honorár;\n4) Příspěvky čackého študentstva při zábavách fe-\nríálních $\n5) Dárky zpěvomilů a vůbec přátel hudebního umění.\nPak by se arci pornysliti mohlo na vývedení pro-\ngramu jednoty v celitosti své. Jistá částka sešlých se\npříspěvků mohla by ponechána býti co záložní fond\nv pokladnici. Řádným hospodařením a vřelým ouča-\nstenstvím snadno by beze všech dalších obětí jistina\ntato vzrůstala, až by pak po několiku málo jen letech\ntak vzrostla, žeby se z úroků jistá částka vždy obrá-\ntiti mohla na př. buď ku vypsání cen, buď na pod-\nporování nemocí neb jinou nehodou stíženého skla-\ndatele, neb co příspěvek na zapravení pohřebních útrat,\naneb co první pomoc zarmoncené vdově a sirotkům\nopuštěným aneb jinák a jinak. Jak by se konečně vše\nco nejprospěšněji zavésti a srovnati dalo, budiž pone-\ncháno další přátelské úmluvě. V redakcí hudebního ča-\nsopisu „Dalibor54 pak skládáme všichni upřímnou dů-\nvěru, že co orgán jednoty této ochotně propůjčí sloupce\nsvé k uveřejnění všeho, co by se záležitosti této týkalo.\nNuže tedy, bratří milí, ukažme skutkem, že sobě\nvážíme mužů, jichžto skladby tak mocně hýbají srdcem\nkaždého, kdož slyší zpívati nás, a nížepsauý spolek ze\nvšeho srdečoě se bude těšiti, cožby ku důstojnému vy-\nvedení tohoto návrhu věsti mohio. Zdař Bůh !\nV Hradci Králové dne 1. února 1861.\n\nZpěváčky spolek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "39", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.3", "titre_corps": "Dodatek redakce. Výborný tento návrh slavného", "titre_sommaire": "Dodatek redakce. Výborný tento návrh slavného", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.2", "debut_caractere": 4636, "fin_caractere_exclue": 4991, "texte": "Dodatek redakce. Výborný tento návrh slavného\nzpěváckého spolku Královéhradeckého zasluhuje se\nvším právem všestranného povšimnutí od českých zpě-\nváckých spolků v Čechách, na Moravě a Slovensku, a\nbylo by žádoucno, aby tento návrh všude vřelého úča-\nstenství a živého ohlasu došel. Co se nás týče, při-\nčiníme se všemožně, by tento návrh brzy se uskuteč-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1923, "texte": "Nil a propůjčíme k tomu cíli s nejvetší ochotností sloupce\nsvého časopisu k uveřejnění všech tohoto návrhu se tý-\nkajících záležitostí.\nVyzývajíce při této příležitosti všechny zpěvácké\nspolky v Cechách, na Moravě a Slovensku, by nám své\nnáhledy a doplňky k témuž návrhu laskavě zaslaly, jsme\npak hotovi, stanovy k dotčené ústřední jednotě zhotoviti,\npodotýkajíce, že je pak prozatímnímu výboru, ze zpě-\nváckých spolků sestávajícímu předložíme. Dříve však\nnám budiž dovoleno, některé pokyny k zhotovení sta-\nnov podati.\nJednota k odměňování skladatelů československých\njmenuj se „Matice hudební,\" měj své sídlo v Praze a\nsestávejž z předsedy a 8 výborů, z nichžto tři hudební\nsoudcové k tomu cíli vyvoleni budtež, by skladby jed-\nnotě zaslané co do vnitřní ceny a umělého zpracování\nposuzovali. Skladby nechť rozvrhnou p. soudcové na\ndvě tvídy: první (zdařilé), druhou (méně zdařilé).\nDle těch tříd a dle počtu provedení dotčených skla-\ndeb od zpěváckých spolků bude se vyměřovati honorár\nskladatelům za práce jejich. Přijaté skladby oznámí je-\ndnota svým orgánem a bud v opisech aneb tištěné\nza poloviční krámskou cenu je zpěváckým spolkům\nrozešle. Skladatelově budou zasýlati skladby své dot-\nčené jednotě beze jména, toliko s heslem a se zape-\nčetěným listem, v němž se jméno a příjmění skla-\ndatele nacházeti bude, aby soudcové beze všech ohledů\na předsudků soud svůj o skladbách pronésti mohli. Na\ntento způsob obdrží zpěváčtí spolkové velkou zásobu\nzdařilých skladeb, které ku zlepšení vkusu značně při—\nspívati a k obohacení české hudební literatury sloužiti\nbudou. K rozmnožení fondu jednoty mohou též nápo-\nmáhati zakládající členové, kteří by na začátku 10 zl.\na dále ročně 5 zl. přispívali.\nProzatím končíme s dodatky našimi, kojíce se na-\nv\ndějí, že slavní zpěváčtí spolkové v Cechách, na Moravě\na Slovensku návrhu tohoto se uchopí a nám svá zdání,\ndoplňky atd. k zhotovení stanov zaslati neopomenou.\nZdař Bůh !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "40", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.4", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.3", "debut_caractere": 1925, "fin_caractere_exclue": 5143, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nU Velízského pana faráře ztrávil Josef co študent\ntřech německých škol tři léta, a prospěl ve třech pře-\ndepsaných předmětech na „eminence,\" nebo jak se do vy-\nsvědčení německého psávalo „sehr gut,\" a chodíval si pro\ntyto třídy do piaristské školy v Berouně, t. chodil tam\n„odbývat\" zkoušky. Podle jeho zdání byly tyto třídy\ndocela zasloužené; neboť se učíval jako o „přítrž.„\nJmenovitě byl v náboženství „silný* tak, že věděl ku\nkaždému paragrafu nejen příslušný „důvod,\" ze sv. pí-\nsma, nýbrž i kapitolu a verš udati. V počtářství bý-\nval nejslabšírn. Křečím a ku kreslení míval po hudbě\nnejvětší náklonnost. Řecky čisti se naučil sám od sebe,\npomocí alfabety, kterou si přinesl z Chebu, kde mu ji\nnapsal jeden latinský študent, a pomocí kněh p. faráře,\nk nimž se potajmu přikrádal. Starší svazky časopisu\npro „katolické duchovenstvo\" poskytovaly mu nejvíce\nk vytěžení. Vypsal odtamtud' každé místo, které bylo\nv řečtině podáno. Rovněž tak pilně okresloval, kde se\nmu co naskytlo. Básní byl velký milovník; kde jakou\nnapadl, opsal si ji a čítal ji často. Zamilovanou jeho\nbásní byla: „Des Sángers Táuschung und Trošt\" od\nMeissnera s odpovědí od „Neznámého.\" Co to bylo,\nco ho v ní poutalo? Byla to předtucha toho, že se na\nněm také jedenkráte všecko vyplní, co skladatel básně,\nsnad ze zkušenosti líčil ? V básni se mluví o zkla-\nmané naději mladíka umění a přátelství se oddavšího!\nI Josef zkusil, jako mnoho jiných, co to jest, býti skla-\nmánu. Bohatství, umění a vědy sháněl a střádal si\npracně po krápějích. Nastavoval záhy noce, aby, jsa\nmezi dnem hmotnými prácemi zanešen, ukojil touhu po\nněčem vyšším a ušlechtilejším. Za zimních večerů, když\nsi ulehlo všecko na opisoval noty nebo básně,\nnebo čítal při <vétle na krbu; čítal knihy cestou, když\nbyl někam s nůší na zádech poslán, aneb když pásl\novce p. faráře, a byl za to od vesnických hochů dosti\nčasto vysmán. Kluk, který nůši na zádech nese a při tom\nživotopis „Napoleona Bonaparta\" čte, jako to dělal Jo-\nsef: jest zajisté vesnickému hochu, který zná jen „bič,\nmíč a pasťorn,\" směšným úkazem. Jeliž divu, jestli se\nněkdo nad ním pozastaví a řekne : „hleďte, ten chce\ndělat pána*, nese nůši na zádech a čte knihu.a\nTak se přihodilo Josefovi a opakovalo se tu jen, co se\npřihodilo již mnohému „učenému\" s praedikátem „blázen.\"\nU p. faráře slyšel také Josef to strašně slovo\n„generalbas\" a dozvěděl se u něj co znamená „šíslka\"\nneb „sedmička\" nad basovou notou. Generalbas mu\nale příliš do hlavy nešel, a nechtěl mu do ní ani jít,\nkdyž přišel pod ruce nebožtíka Píče. Byl mu příliš\nsuchopárný. Za to ho ale těšily tím více Mozartova\nsymfonie do Es a velká sonata do F-dur, které se p.\nfarář pro něj vypůjčil. U tohoto p. faráře se začal učit\nJosef podruhé na klavír; prospěchy by byl u něj dělal\ndobré, protože byl farář dokonalý hudebník ze staré\nškoly ; než že učení trvalo jen asi rok, a dělo se ve\nvelkých odstávkách, nepřivedl to u něj daleko. Od to-\nhoto ctihodného pátera dostal také první „pohlavek\" za\nto, že se vkradl na kruchtu a tam na varhany hrál. Po\nodbytí třech německých škol odhodlali se rodiče Jose-\nfovy k tomu, že ho dají do Prahy do „preperandy.\"\nHlásil se k tomu cíli u nebožtíka St . .ten však ho"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 919, "texte": "uznal ještě za mladého pro „kandidátství\" a Josef mu-\nsil ještě domů na rok. Rok ten byl pro něho ztracen\nv každém ohledu. Mimo to, že se přiučil trochu la-\ntině a že opakoval předměty pro třetí třídu nařízené,\nnerozmnožil své umění ničím. K hmotné práci byl více\npotahován než dříve, a že musil zakoušeli všecky sví-\nzele chudého vesnického dítěte, an přece v sobě cítil\nsíly k něčemu vyššímu, naplňovala se zponenáhla jeho\nmysl hořkostí a zádumcivostí, které aby zaplašil, pev-\nnou vůli potřeboval. V sedmnáctém roku teprvé přišel\ndo Prahy, aby se připravil pro učitelský stav, ku kte-\nrémuž neměl ani příliš chutí ani povolání. Že však ji-\nného nic zacílí nevěděly podrobil se přijimacní zkoušce\na byl přijat vzdor toho, že psal v „diktandu\" slovo\n„upřímný\" s krátkým i. Za rok byl zkoušeným „škol-\nním mládencem.\" Měl se pak ucházet o nějaké místo\n„školního pomocníka\" a neuměl ještě na varhany hrát!\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.5", "titre_corps": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Lící redaktor.", "titre_sommaire": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Lící redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.4", "debut_caractere": 921, "fin_caractere_exclue": 4144, "texte": "Stav hudby v 18. století v Čechách.\nLící redaktor.\n(Pokračován í.)\nK nejznamenitějším umělcům hudebním 18. sto-\nletí, kteří buď ve vlasti blahodárně působili, neb v ci-\nzině slavného jména si dobyli, náleží Florian Leopold\nGassmann (nar. 1729 v Mostu, f 22. ledna 1771 ve\nVídni), jenž se svými kostelními a světskými skladbami,\njmenovitě operami vyznačil. Císař zvolil ho za svého\ndvorního a komorního skladatele ar. 1771 za dvorního\nkapelníka s ročním platem 800 dukátů. Gassmann byl\nučitelem znamenitého Salieriho. Rytíř Kristof Gluok\n(nar. 4. Lipna 1714 ve Weidewangách na hranicích čes-\nkých f 18. lístop. 1787 ve Vídni), byl v Čechách li-\nterně i hudebně vzdělán a dobyl si co reformátor\nopery nesmrtelného jména. František Benda (nar.\n25. listop. 1709 v Starých Benátkách, f 7. března 1786\nv Postupíně v Německu), byl výborný virtuos na hou-\nsle a spolu tvůrcem nově houslové školy v Německu.\nJiří Benda (nar. 1721 v Starých Benátkách , f 6.\nlistop. 1795 v Kostřici v Německu), osvědčil se co vý-\ntečný skladatel oper a tvůrce světoznámého melodra-\nmatu „Ariadna na ostrově Naxjiu.\" Josef Seeger\n(nar. 1720, f 22. dubna 1782 v Praze), byl znamenitý\nvarhaník a skladatel kostelních komposic. Vzdělal velký\npočet výtečných hudebníků, zvláště v hudební theorií\na kontrapunktn. 'Jeho toccaty a fugy pro varhany\nvydal Daniel Tůrk , theoretik hudební v Lipsku roku\n1797. Fr. H. Brixi (nar. 1732 f 1771), kapelník\nmetropolitního chrámu, byl svého času miláčkem obe-\ncenstva y Čechách. Jeho mše a jiné skladby kostelní\njsou z větší části klassické a provozují se až dosud\nv mnohých chrámech Pražských. Werner (nar. v Cho-\nmutově, f 1768 v Praze), proslavil se svou překrás-\nnou hrou na čello a svými skladbami pro týž nástroj.\nByl ředitelem kůru u křížovníků. Antonín Bejcha\n(nar. 1771 v Praze, f 28. května 1836 v Paříži), byl\nprofessorem na Pařížském konservatoriu a proslul svým\nvelkým dílem o „ nauce hude\" které se až posa-\nváde za největší a za nejlepší považuje. J. L.\nsek (nar. 1760 v Čáslavi, -j- 1812 v Paříži), byl jeden\nz nejznamenitějších pianistů svého času a co skladatel\nsonát znamenitého jména si dobyl. Dussek zemřel co\nředitel koncertů knížete Talleyranda. Vít (f\nv Poděbradech r. 1750) byl výborný varhaník a složil pěkné\nmše, oífertoria atd. Fránt. Tuma (nar. 1704 v Ko-\nstelci nad Orlicí, f 1774), klassioký skladatel mší a\nkostelních komposic, které co vzácné poklady v archi-\nvách hudebních se chovají. Bohuslav Černohorský\n(f 1740), byl magistrem hudby a ředitelem kůru u sv.\nJakuba v Praze. Platil za nejobratnějšího varhaníka a\ntheorelika hudebního. Černohorský byl v Itálii též uči-\ntelem znamenitého houslisty Tartiniho. Jan D. Ze-\nlenka f 22. prosince 1745 v Drážďanech) dobyl si\nslávy svými kostelními skladbami. Jeho fugy a sbory\npovažovány jsou za vzorná díla. Několik jeho mší, offer-\ntorií, Salvě regina vyšla v Lipsku nákladem Breitkopfa.\nJan Zach (f 1733 v Bruchsalu), znamenitý kontra-\npunktista, varhaník a skladatel. Složil mnoho sonát a\nkoncertů pro piano. František Dussek (nar. 1736,\nf 12. února 1799 v Praze), proslavil se co výborný\nučitel klavíru a svými skladbami (sonáty, koncerty atd.)\npro piano. V jeho příbytku skládal Mozart své opery\n„Don Juana\" a „Tit^řa.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "41", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.6", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.4", "debut_caractere": 4146, "fin_caractere_exclue": 4758, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\n„Že jsem tě poznal, jaký duch z tebe vane, do-\nsvědčuje předsevzetí tvoje. Nemohu však schváliti tvůj\númysl, nesmím tvé přání vyplniti, Tvůj otec je mým pří-\ntelem, toho zarmoutiti nesmím.\"\nTruchlivě odvrátil se Josef od něho; brzo se však\njinak rozmyslil, vrhl se mu k nohoum, prose jej, aby\nse ho ujmul, aby ho nikdy neopustil, aby zůstal jeho\nučitelem v hudbě, a aby ho vzdor všem odporům otco-\nvým na cestu do svatyně umění uvedl.\nAntonio mu přislíbil, že zde ještě déle zůstane.\nOčekávajíce vše od budoucnosti, rozloučili se a übírali\nse ku spánku."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2754, "texte": "Bědování a naříkání vzbudilo je ráno ze sna, a\nv okamžení stáli Antonio a Giuseppe u lože starého\notce, jenž v této noci, mrtvicí raněn, ještě naposledy\nsi vzdechnul, a pak dokonal.\nOstruhovou ulicí a královským hradem jel kočár za\nkočárem, skvostně prýmovaní sloužící stáli vzadu a kočí\ns pudřenými vlasy řídili hrdě krásně uzděné koně. Cesta\nvedla na Hradčany a pod průčelím paláců na lorettan-\nském pláce zastavily se vozy* Na mramorových scho-\ndech, jež do velkého sálu vedou, stálo červené oble-\nčené služebnictvo, svítíc přicházejícím s povětrnicemí\nna schody. V sále samém hořelo tisíce svící, osloni-\nvou září rozšiřujíce. Dámy byly téměř přeplněny dra-\nhými klenoty, vysoká příčeska mnohých byla zakryta\nnesčíslnými brilianty, které se zde skrance, tam hvězdě\nr\na tu zase nějaké kytce podobaly. Úzký život aksami-\ntových a hedbávných šatů byl ozdoben stejnými kameny.\nStužky a náušnice měly stejnou cenu, stejnou skvělost\njako šperky na hlavách a na šatech. Neméně však,\nnež dámy skvěli se i páni ve svém lesku. Červené a\nmodré aksamitové kabáty, na nichž třpytivé hvězdy a\nkřížky zářily, nebyly nic zvláštního ; briliantové kolenní\npásky připevňovaly krátké, bělohedbávné spodky na no-\nhou a na černých, hedbávných střevících leskly se ty-\ntéž drahé kameny ve všelijakých způsobech.\nMezi tím, co hraběnka, krásná vysoká dáma v po-\nkročilém již věku, jež tak řka samými klenoty poseta\nbyla, hosty v sále přijímala, otevřeli služebníci dvéře, a\nsem vstoupila, vedouc se ruku v ruce se statným mu-\nžem, dáma do sálu, která jednoduchostí svého obleku\nod přítomných zřejmě se lišila, avšak právě tím pozor-\nnost všech na sebe obrátila. Ačkoli osloňující krásou\nprávě nebyla, měla přece velmi pravidelné tahy. z čer-\nných očí neplápolal divý oheň, ale útulnost její duše,\nchůze byla vznášející a jakási ušlechtilost zvýšovala\nzvláštním půvabem celou pravidelnou její postavu. Bílý\nhedvábný šat, beze všeho šperku, souhlasil zcela s je-\njími nepudřenými hnědými vlasy, a sněžnosf jejího hr-\ndla byla červenou šňůrkou koráluv, nad níž medalion\nvisel, ještě převýšena. Dámy dívaly se, hlavou ky-\nnouce, na sebe a jejich ústa usmívala se uštěpačně;\nsotva že se vyhnuly, když neznámá skrz jejich řady se\nprocházelo, a měřily ji pevným okem od hlavy až k patě.\nNyní ale podívala se hraběnka ku dvéřím, a spatříc, jak\nse ostýchavě přibližuje, běžela jí naproti a políbila ji\nna čelo.\n„Mladá markýzka Ramini, její strýc hrabě Rosa-\nmonte,\" řekla domácí paní, představujíc oba přítomným\nhostům, „oba jsou zde neznámí,\" připojila k tomu, „a\nteprv včera přijeli do Prahy, pročež nemají žádných zná-\nmostí. Pan hrabě jest příliš uhlazený dvořan, a bude\nsnadno ve kruhu dám se seznámili. Emma zůstane při\nmé straně, o její vyražení já se postarám.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "44", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.5", "debut_caractere": 2756, "fin_caractere_exclue": 2777, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.6", "debut_caractere": 5497, "fin_caractere_exclue": 6178, "texte": "(A. K.) Z Hlinska. (Rekviem. — Věneček.)\nI my jsme důstojně vstoupli v řadu truchlících nad hro-\nbem V. Hanky veleslavného. Chvalným přičiněním ve-\nlebného duchovenstva a pana ředitele kůru uspořádána\nkrásná slavnost smuteční. V chrámě byl postaven\nkatafalk. U tří oltářů slouženy zádušní mše. Výborně pro-\nváděné české rekviem od Dobrovského dodávalo\nslavnosti důstojného, velebného rázu. Krásnou skladbu\nod Markulla, k němuž veleb. p. Freiesleben vhodná\nslova připojil, následovalo Salvě Regina. V chrámě bylo\nmnožství věřících i c. k. úřednictvo shromážděno. Veřejné\ndíky vzdáváme velebnému duchovenstvu i pp. řediteli kůru.\nVýznam duchovenstva českého potahmo k naší národnosti"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6451, "texte": "iv okamžikách těchto se osvědčil co veledůležitý. Du-\nchovenstvo bylo druhdy pěstitelem národních zájmů a\nv dohě našeho novozkvětlého národního života se opět\nrozsáhlé pole činnosti jeho naskýtá, bohdá, že iv době\ntéto povážlivé důstojně osvědčí opět, že přilnulo k našemu\nnárodu, že jest jeho sourodá, nerozlučná, ušlechtilá čásť.\nDruhý věneček, jenž dne 3. t. ra. velectěnou společ-\nnost bavil, předčil v jistém ohledu první; pokrok ten jest\npotěšitelný a slouží pp. spoluúčinkujícím ku cti i obecenstvu\nku chvále, jež podalo důkaz skvělý, že přilnulo k zábavě\nušlechtilejší, již „Věnečky\" poskytují. Krásnou ouverturou\nk Zampě započato, pak následoval výborný čtverozpěv\n„Zvonky\" od Zvonaře; obě čísla byla výborně prove-\ndena. Pan A, líčil pak v dlouhé řeči význam výtečníků\npro národ a přešel k důstojnému jicn slavení, vyzval pak\nk přispívání na pomník Hanku v. Pan Se. musel\nvýtečnou píseň Laubovu „Nedňvera\" opakovati. Slečna\nA. Př. a Br. výborně deklamovaly, i žert „Strašidlo\" do-\nbrého provedení došel. Slyšeli jsme opět několik nových\nskladeb tanečních. Návštěva byla četná. Doufáme, že\npodnikatelstvo u své chvalné činnosti neochábne, že ne-\nbude dbáti na stranu snahám jeho chvalným nepříznivou,\nneboť na předmětu sebe jasnějším musíme vždy také stíny\nspatřiti. Kdyby se mělo vždy dle vůle stran takových,\njež se vždy a všude téměř objevují, jednali, byla by každá\nušlechtilá snaha mrtvé novozrozeně. Máme-li velký svůj\núkon dokonat, musíme kráčeti bez ustání k předu.\nZ Chrudimi, 5. února,. (Rekviem. Dráte-\nník. Kapella městská.) Dne 22. ledna uspořá-\ndáno bylo zde rekviem za V. Ha n k u. Hlavní zásluhu\no to v skutku slavné rekviem získal sobě náš vážený p.\nměšťanosta. U prostřed kostela stál katafalk ozdobený\n„Rukopisem králodvorským,\" okolo něhož študující s ho-\nřícími svícemi stáli. Opodál byl umístěn jeden oddíl zdej-\nších ostrostřelců a cechovní pořádkové s rozžatými po-\nchodněmi. Chrám Páně sám byl však naplněn davem lid-\nstva všech stavů. Na kůru provozovali naší páni ochot-\nníci Vitáskovo rekviem do Es s vloženým „Dies\nirae\" od téhož tak správně a zbožně, že jsme již dráhný\nčas nic tak pěkného neslyšeli. Za offertorium vložený byl\nsmutečný čtverozpěv od Ne s v ad by, který co příloha\nk Daliboru 1859 vyšel. Hlavní zásluha se musí připo-\njisti p. Klimešovi, jenž velmi obezřele sbor ochot-\nnický nastudoval a sám osobně řidil. Též Vám musím\ns potěšením sdělit, že pověst o provozováni „Dráteníka\"\nvždy víc a více ke skutečnosti se blíží a bohdá uvidíme\nji na jaře. Také náš ostrostřelecký hudební sbor se lepší,\naspoň jsme to viděli 2. února v divadle, kde ouvertury:\n„Zampa\" a „Němá z Portiči\" v skutku neúhonně před-\nnesl, bylo vidět, že mu s ch á ze 1 jen obezřelý ře-\nd i t e 1.\nZ Líbezníc. (Beseda). Dne 3. února se od-\nbývala zde druhá beseda, která velmi skvělá byla.\nProgram byl velmi dobře uspořádán. Co se hudeb-\nních skladeb dotýče, byly provozovány ouvertura „Únos\"\nod Mozarta pro orkestr. Ctverozpěvy „Kovářská\"\n„Zvonky\" , quodlibet z českých písní , „Já jsem Slo-\nvan\" atd. a byly dobře provedeny. Velmi dobře vyjímal\nse nový, od Fr. Šebora složený čtverozpěv „Stíny Lau-\nritasň\" ze znamenité Kollárovy básně „Slávy dcera.\" Práce\njest velmi zdařilá a p. skladatel se všemožně přičinil,\nráznost slov textu v přiměřenou hudbu uvésti. P. Karel\nv\nSe bor a Fr. K. přednášeli na housle koncertní duo od\nBeriota s velmi příznivým výsledkem. Z deklamací líbily\nse „Tři doby\" fpřednášei p. Fr. Šebor.) „Sedlák na\nbiliáru,\" (přednášel p. Jar. Staněk) aj. v. Výsledek\nbyl chvalný a žádoucno toliko, aby se páni výborové\ntaké postarali o piano k třetí besedě.\n(?) Z Xáchoda. Na Hromnice dostalo se nám\nvelmi rozkošné zábavy večerní. Mladší p. K. Ke j klícek\nuspořádal nám v hostinci u zlatého beránka hudeb ní a\ndeklamatorní zábavu. Začátek učiněn ouverturou k ví-\ndeňskému dobrovolníkn. Na to se střídaly ctverozpěvy,\ndeklamace, hra na piano a housle. Oddělení druhé zau-\njalo krásné potpourri „Pražské památní lístky\" od K.\nKomsáka, přednešené od 42 hudebníků. Každý kus\noddělení prvního byl s pochvalou přijat, ale po velmi vý-\ntečně přednešeném potpourri od Komsáka strhla se bouř-\nlivá pochvala a hlučné tleskání. I žádala veškerá vy-\nbraná společnost, aby se kus ten ještě opakoval, což\nochotný učitel hudby, p. K. K. hudbymilovnému obecen-\nstvu s radostí učinil. Konečně sí mladý svět zatančil a\njinak až skoro do svítání příjemně se bavil. Všem pá-\nnům spoluucinkuiícím sluší vřelé díky vzdáti, zvláště ale\nspanilomyslné naší p. pod krajské, která dvě české\npísně: „Touhu po vlasti\"'a „Kde dfcmov můj\" s dopro-\nvázením piana dujímavě zpívala, c. k. kancelistu p. Kří-\nžovi, který nás uhlazenou hrou svou na housle překva-\npil, p. učiteli P. A. Pecoldovi a sl. F. Heligrové,\nkteřížto cituplně deklamovali, p. učit. V. Volfovi, K li-\nneš ov i, pak p. Sedláčkovi ze Skalice, který nám\nněkolik pěkných kousků na ruční harmonyku krásně za-\nhrál, a p. K. Kejkličkoví za uspořádání této pě-\nkné zábavy. Čistý výnos k dobročinnému účeli určený\nobnáší 33 zl. 80 kr. r. čís.\n(J. H.) Z Oužic. (f fletisty J. V. Hrbka.)\nVýtečný fletista Jan Vilém Hrbek zemřel zde dne 10. le-\ndna 1861 v 6 hodin odpoledne v 61. roku svého stáří\na byl dne 13. ledna slavně pohřben. J. V. Hrbek na-\nrodil se 16. května 1799 v Koceradeeh blíž Komorního\nHrádku a byl slepý. Za své literní a hudební vzdě-\nlání má ustavu pro slepé v Praze co děkovati. Obšír-\nnější životopis jeho podám příště-); prozatím podotýkám\ntolik to, že se možná o něm dočisti v knize: Denkwůr-\ndigkeiten des Prager Privatinstitutes fůr arme Blinde od\nA. Klara a v časopise „Der Adler\" (r. 1842). J. V.\nHrbek obdržel za svou výtečnou hru krásnou flétnu\nod J. M. císaře Františka a hrával často v zámku\nna Komorním Hrádku, kdež ho výtečný skladatel p. Fr\nPiv od a na pianu doprovázel.\n(—1) Z Pardubic. (Rekvie za V. Hanku.\nZpěvácký spolek.) V úterý dne 29. ledna odbývalo\nse zde slavné rekviem za V. Hanku. Smuteční ob-\nřady vykonal s největší ochotou veledňstojný p. děkan\nFrant. Černý s četnou assistencí. Na kůru prevozovalo\nse rekviem od slovutného J. Vitáska Es-dur, v němž nej-\nlepší zdejší hudební síly, jakož i kapella husarské po-\nsádky účinkovala. Před hlavním oltářem stál ozdobený\nkalafalk, okolo něhož značný počet měšťanů s rozžatými\nsvícemi stálo a v zadu držel též jeden měšťan na pod-\n\n*) Přijímáme Vaše nabídnuti. Že jsle praemii na r. 1860 (re-\nkvie od Zv on are neobdržel, není naší viuou, nýbrž vi-\nnou nedbalého dřívějšího nakladatele R. Veita."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5743, "texte": "ložce „Králodvorský rukopis66 vavřínovým věn-\ncem ozdobený, konečně stály 2 řady měšťanů od hlav-\nního oltáře až k hlavním dveřím. Předešlý týden obdr-\nželi jsme od c. k. slavného místodržitelství potvrzení\nstanov našeho 50 údů čítajícího českého zpěvá-\nckého spolku. Je to věru krásný úkaz, že se přiči-\nněním zdejších milovníků zpěvu zpěvácký spolek\nutvořil, jenž nejen náš společenský život zušlechtí, alebrž\ntéž k rozkvětu kostelní hudby nápomahati bude. Hlavní\nzásluhu o utvoření spolku má horlivý učitel na reálce, p.\nJanda a mladý konservatorista p. Vostřebal, z nichžto\nprvní zdejší zpěvácké síly soustředil, druhý však v ca-\nsopisech k založení takového spolku povzbuzoval.\nZdař Bůh!\nA Z Pelhřimova* (Rekviem.) Nedávno jsme\nctli pojednání o hudbě kostelní v našem městě již delší\ncas trvající. Nemohu opomenouti, abych záhy neučinil zmínku,\nkterak naše hudba kostelní, a zvláště zpěv se zlepšil!\nNevím ani jakého slova bych měl užiti k této pochvale ?\nUhon skrz na skrz! Neníť snad na světě větší spustoty\njako zde ! Toho se dokázalo opět při odbývám rekviem\nza našeho Hanku. Kdyby to byl slyšel v hrobě by\nse byl musil obrátit, jakým krákoráním „Salvě Regina66 a\npak „Animas\" se ve všech přítomných žaludkách spirálo!\nSvěte! jak můžeš ještě nyní tak podobných kočičin trpěli?\nDej Bože, abychme již jodnou dočkali se toho, aby ko-\nstelní hudba u nás k nábožnosti ale ne ku smíchu a hříchu\njiných dopomáhala! *)\n(?) Z Proseku. (Odpověď.) V cis. 24 „času66\npod článkem „zasláno66 ospravedlňuje se p. D...rzLibně\nproti mému dopisu v cis. 3. Dalibora. Kdybych neměl\ndůkazů v rukou, že p. D..r není s to, něco takového\nnapsati, jelikož ani nejobycejnější list pořádně a bez chyb\nnapsati nedovede, viděl bych se nucena, jemu slušně od-\npovědíti ; že si ale článek „zasláno66 jako obyčejní spro-\nstí lidé napsati dal, bylo by zajisté nedňstojno, jeho lže\nsvědky dokazovali. Ostatně pravda se brzo ukáže, anto\nvážený pán redaktor slíbil chrám Páně na Proseku od casu\nk casu navštiviti a o tom osobně se přesvědciti, jak mi-\nstrně (?) se tam skladby Brixiho a j. provozují.\nDixi! **)\n(S—k.) Ze Semil. (Produkce zpěv. spolku.\nRekviem.) Zdejší zpěvácký spolek uspořádal\ndne 20. ledna t. r. veřejnou produkcí a poskytl jí po-\nsluchačům pravou zábavu a utěšenou chvíli. Z ceských\nzpěvů jsme slyšeli: 1) 26. srpen, sbor s průvodem 4\nposaunň od Slavíka. Při zpěvu tohoto sboru vyvěšen\nbyl obraz: „Smrt Přemysla Otokara.66 Kdo z přítomných\nosudný den tento zná, nezůstal při dojemné hudbě a zpěvu\ntomto bez pohnutí; srdce každého muselo zatruchliti.\nDruhý sbor byl Voglňv zdařilý „Zpěv jinochů.66 3) Na\nradost od Vorla; 4) Pošta od L. Procházky. Sbor tento\nje effektní, potřebuje ale více cviceni než mu věno-\nváno bylo. 5) Komu zazpíváme od Mi ch la. Mimo tu\nse zpívalo 5 sborů německých. Dne 21. ledna bylo zpí-\nvané rekviem za našeho slavného Věnceslava Hanku,\npři kterémž někteří údové spolu účinkovali. Zpíval se též\npohřební sbor od Nesvadby mol C (příloha k Dali-\nboru). Vbrzku se uspořádá též divadlo, z čehož čistý\nvýnos na pomník Hankův se určí.\n(B.) Z Tábora. Rekviem. Produkce\nzpěv. spolku.) Dne 23. ledna t. r. slaveno bylo\nv zdejším chrámu Páně za zvěčnělého Václava Hanku\nrekviem ; obřady konal milovaný našinec P. Mansfeld\ns četnou assistencí; katafalk byl ozdoben ověnčeným ru-\nkopisem Králodvorským i jinými okrasami; spolek\nzpěvácký zapěl rekviem od Vitáska, Miserere od Bee-\nthovena do C-mol, a animas íidelium od Maška do F.\nPřítomzo bylo c. k. úřednictvo, rada městská, sbor střelců\nměstských, učitelstvo s žáky zdejší reálky a mnoho obe-\ncenstva ostatního. Dne 30. května t. r. dával spolek\nzpěvácký svou první produkci spolkovou na zdejší\nstřelnici, a spolu besedu; zpívány byly sbory, sola a\nkvodlibety z národních písní počínající s „Kde domov\nmůj 66 a koncící s „Hej Slované66, dále se též dvě dekla-\nmovánky přednášely a sice „Slze vlastenek66 od Jos. Kaj.\nTyla sl. Vildinanovou výtečně, a „Vdovec66 od Fr. K. D.\np. Stárkem též dobře; posluchacstvo se při tom velmi\ndobře bavilo, o cemž četné a zejmena sborům a sl. V.\nvzdané díky svědčily; též při následující hudbě taneční\nbyla zábava velmi příjemná a nenucená; sál byl téměř\npřeplněný, však ale pořádek ve všem panoval; p. hude-\nbníci tenkráte vzorně hráli a překvapili nás kadrylou\n„Ljubici66 od Blažka. Přejeme sobě hojných produkcí\nod milého spolku zpěváckého a doufáme, že se též zpěvů\nobsahu veselejšího dočkáme. Jak se dozvídám, cítá\nspolek tento oudň výkonných 40, přispívajících 140 1\nTedy jen dále na krásně nastoupené cestě !\n\n*) Pochybujeme věru, že tomu tak jest, avšak pravda-li to,\nbude velebné dnchovenstvo vědét, jak tomu odpomocí. B.\n**) Učiním tak. Red.\n\nNorymberk. Paní Dupotová, roz. Lindnerová\nz Blatné vystoupila nedávno co Fides v Proroku, osvěd-\nčila se co statná representantka této úlohy a byla mno-\nhokráte volána.\nťaříž. (R. Wagner a Pařížští klakéři.) Waguerův\n„Tannhauser66 bude sotva dříve než v březnu\načkoliv se pilně zkoušky k němu konají. Zkoušky se dě-\nlají vždy v úterý, ve čtvrtek a v sobotu dvakrát za den,\nráno a večer. V ostatních dnech se dělá jedna zšouška\nodpoledne. Zdejší satyrické listy velice si dobírají Wag-\nnera. Praví se, že R. Wagner na to tlačí, aby při pro-\nvozování „Tannhauseru\" zdejší klakéři neúčinkovali, če-\nmuž ředitelství vyhověti nechce. Aco by bylo pak z velké\nopery bez klakérň? Ředitelství učinilo jednou pokus\nkíakery odstranili ; ale pokus tento tak se nezdařil, že\nse ředitelstvo v zoufalství na náčelníka klakerů (Chef de\nla claque) p. Davida obrátiti muselo, aby se svou\ntleskající tlupou (la bataille sacré jmenovanou) pod velký\nlustr usadil. David dal se obměkčit a provozuje od té\ndoby neporušeně své řemeslo. Nechť je R. Wagner hu-\ndebním Goliášem, ale v boji s tímto Davidem zajisté\npodlehne."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "42", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.5", "debut_caractere": 2769, "fin_caractere_exclue": 2777, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "42", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Česká opera. V neděli dne 3. února dostalo se", "titre_sommaire": "Česká opera. V neděli dne 3. února dostalo se", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.5", "debut_caractere": 2779, "fin_caractere_exclue": 5192, "texte": "Česká opera. V neděli dne 3. února dostalo se\nčeskému obecenstvu jednou krásué duševní zábavy před-\nstavením Skroupova „Dráteník a.\" Pan Fr. Škřoup\nskládal „Dráte nik a\" (text od Chmelenského), když\nještě práva študoval a přec udržela se tato začátečnická\npráce p. Skroupova až dosud v repertoiru, ačkoliv juž\njeho německé opery „Meergeuse,\" „Coluinbus atd.\"\nvěčnému zapomenutí propadly. Je to zjevný pokyn, že\nby byl p. F. Sk roup komponováním českých oper\nvětší uznalosti dosáhl, než německými. Než, dosti o\ntom, přistupme k provozování samému. Náš slovutný ná-\nrodní pěvec p. J. Lukeš dával titulní úlohu „Dráte-\nníka\" a provedl úlohu tuto v každém ohledu mistrně.\nJeho Dráteník je nedostižná fotografie věrných synů Tren-\nčínské stolice, je plna života a pravdivosti. Nelíčenou\nprostosrdečnosť, lásku k vlasti, pevné držení se obyčejů\na zvyků, vrozenou pohyblivost drátenikň vylíčil a po-\ndal p. Lukeš svým Dráteníkem s takou přirozenou věr-\nnosti, s takou dokonalostí, kterouž dovršili nelze. Jeho\nDráteník je a bude vždy nepřekonaným vzorem ano\nideálem, jehož dosíci sotva komu dopřáno bude. Pan\nLukeš byl juž při objevení-se na jeviště hlučným a dlouho\ntrvajícím potleskem odměněn mezi jednáním, kdež sloven-\nskou píseň „Aj! čo by bola\" zapěl a na konci mnohokrát\nvolán a věncem za jeho veliké umění vyznamenán.\nSlečna Blažková (Růžena) osvědčila se poprvé na\ndivadle zpívajíc, co nadaná dramatická zpěvačka; její so-\nprán je vydatný, zvučný a silný a býval by dosáhl ještě\nvětší platnosti při tomto představení, kdyby osudaá du-\nševní sklíčenost ve výšce mu byla nebránila. Co do hry,\nprovedla sl. A. Blažková úlohu svou nad očekávání slušně\na nenucené a není pochybnosti, že pří dalších studiích\njak dramatických tak pěveckých výtečnou zpěvačkou se\nstane. Zvlášť poručujeme sl. Blažkové studium vokali-\nsace a správného vyslovování. Nadaná tato začátečnice\ndošla velké pochvaly, hlučného potlesku a věnce k dal-\nšímu povzbuzení. Výtečný skladatel českých písní, p.\nPivoda (Vojtěch) dostál, ačkoliv též ponejprv na je-\nviště vystoupil, úplně své úloze, pohyboval se dosti obratně\na vyznačil se svým skutečně umělým přednesem velice,\načkoliv se upříti nedá, že při výdatnějším hlase ještě více\nby pronikl. Vřelejší cit milenců (2 dějství) ze strany p.\nP i vody i sl. Blažkové, byl by výjev ten mnohem\nzvýšil. Pan Pivoda byl od obecenstva pochvalou i po-\ntleskem vyznamenán, jejž vším právem zasluhoval. Pan"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5495, "texte": "Strakatý (otec Růženy) přispěl svým spoluúcinkováním\nk zdařilému celku a byl zvláště po přednešení Škroupovy\npísně „Kde domov můj\" hlučně volán a obdržel věnec\nza své zásluhy a z vděčnosti. Slečna Gaucová\nap. Nikolai statečně se drželi. Výsledek opery byt\nskutečně skvělý.\nStavovské divadlo. Zpěvohry „Dinorah\" a\n„Robert ďábel,\" díla M ey e r b e e r a byly tyto dni opa-\nkovány, a netřeba zase o nich šíře promluveno býti. Více\nnas upoutá představení čtvrteční, provedení zpěvohry „Ve-\nst alky\" s hudbou od Kašpara Spontiniho, kterouž\nsobě za svůj příjem velmi oblíbená sl. Luccová zvo-\nlila. Zmiňme se několika slovy dříve o Spontinirn.\nByv v Je si (v římském státu) roku 1778 zrozen, psal\nzačátečné opery v starém slohu italském. Jeho velký ta-\nlent povznesl se teprv v Paříži, kde podle vzoru Glu-\nckova napsal zpěvohry „Vestalin\" (1807), „Ferdi-\nnand Cortez\" (1809) a „Olympia\" (1819). Ten\nčas povolal jej pruský král do Berlína, a svěřil jemu ge-\nnerální hudební ředitelství. Zde psal svá ostatní drama-\ntická díla, a sice; „Nurmahal\" (1822), „Alcidor\"\n(1825) a „Agnes z Hohenstaufň\" (1837). Proná-\nsledován a utlačován ustavičně od tamnějšího kritika L.\nRellstaba, vzdal se v r. 1842 svého ouřadu, a pře-\nbýval z části a Itálii neb v Paříži. Zemřel v roce 1851\nv Májo latu v římském státu. (Pokračování.) E.\nJistý lidumil daroval při posledním provozování\nzpěvohry „Dráteníka\" několika chudým drátění kům\nvstupné lístky na představení toto. Dojem, který origi-\nnelní dráteník pana Lukeše na věrné syny stolice Tren-\ncínské učinil, byl nevýslovný; nejvíce však jim lámalo\nhlavu, není-li onen dráteník na jevišti některý z jejich\nžijících zde bratrů, a když se jim vysvětlilo, že drátení-\nkem tím jest jeden přestrojený pán, odvětili na to velmi\ndůmyslně, že musel alespoň jistě někdy mezi dráteníky\nbývat.\nJistý anonym navrhuje ve svém článku „0 české\nzpěvohře v Praze\" v „Času\" umístěném, aby se ne-\nvypisovaly ceny za nejlepší národní české opery, nýbrž\naby se peníze ty raději veřejným hudebním učilištím obě-\ntovaly. Ptáme se p. anonyma, kterým ústavům? Snad\nněmeckému k on »er vartoriu čili varhanické\nv nížto se výhradně přísné hudbě vyučuje? Ji-\nných ústavů, v níchžto by se veškeré náuce o hudbě učilo,\nneznáme. Z toho viděti, že p. anonym nezná poměry\nústavů hudebních v Praze. Dále praví p. anonym, že\nvypsání cen nemůže míli výsledku, leda „že hejno dile-\ntantů, začátečníků a neučených komponistů poblázní.\" Na\nto odpovídáme p. anonymovi, že je to nestydatá lež a utr-\nhání na cti českým skladatelům. Což nemáme slovútného\nW. H. Veita, skladatele oper p. Bed. Knittla, zdatného,\nučeného V. A. Ambro se, všestranně vzdělaného J. L.\nZvonare, obratného J. Nesvadbu, nadané komponisty\noper Frant. a Jan Nep. Š Skuherského\nv Inšpruku, Th. Bradského v Berlíně, Ludvíka\nv Mnichově, kteří nejsou začátečníci v oboru operní hudby.\nNuže, co vytkne p. anonym skladatelům těmto? Jsme věru\nžádostivi! Poskytování přípěvků k založení stipendií pro\nžáky hudebních učilišť v Praze (jakých) jak to p. ano-\nnym radí, bylo by nevčasné. Tenkráte, až ústavy (jaké ?)\ntyto národním českým potřebám úplně vyhoví, bude rádno\nústavy (jaké ?) tyto podporovati. Konečně praví p. ano-\nnym, že prý hrdá Musa hudby české až národní di-\nvadlo se vystaví v připravený ten chrám národní\nvstoupí. Když se nebude nyní pro operu něco dělati,\nnač bude Musa tato hrdá ? Snad na to, že má chrám\nsvůj! Nedejte se vysmát p. anonyme ! Dřív než divadlo\nstáti bude, musíme se o nové původní opery postarati;\nnebot pak by bylo věru pozdě. Na vás návrh nemůžeme\njinák odpověditi, než „si tacuisses, philosophus mansisses.\nSI. AI. Blažková bude v koncertě páně Illne-\nrově dne 17. t. m, české národní písně předuáseti.\nPan Julius Goltermann, učitel cella na Praž-\nském konservatoríu, hrál dne 29. ledna v abonnentním\nkoncertě v Stuttgartu. Je to skutečně podivné, že mu ře-\nditelstvo konservatoria v běhu školního roku na dovo-\nlenou dalo, anto přec žádného důstojného zástupce za\nsebe nenavrhl. Jak doslýcháme, zastává jeho místo žák\nvyššího oddělení Pop per. Chce-li p. Goltermann umě-\nlecké cesty koneti, nechť raději opustí místo své, v němž\nbez toho mnoho prospěšného nevykonal.\nZnamenitý skladatel a rodák náš p. Jul. S ch ul-\nil off koncertoval s velikým úspěchem dne 31. ledna v Paříži.\nVelezasloužilý náš národní pěvec p. Jan L. Lukeš\nobdržel tyto dni z Olomúce prosebné pozvání, aby navští-\nvil toto staré sídlo moravské, kdež se dne 17. t. m. od-\nbývati bude velký koncert ve prospěch vysloužilých ka-\npelníkův vojenských, jejich vdov a sirotkův. Vyzývají\nnašeho národního pěvce důstojníci a kapelník, ředitel kon-\ncertu, aby svým zpěvem „slavičím\" přispěl k zvelebení\nkoncertu a „k očarvvání četného obecenstva\", kteréž ho\njiž toužebně očekává.\nTyto dny přistanul do Prahy Angličan Win-\nkles, by v konservatoríu pod prof. Mildnerein, jenž\nnedávno od zpěváckého spolku v Bilíně za čestného úda\nzvolen byl, ve hře na housle se zdokonalil.\nV akademii ku prospěchu zařízení náhrobku Fr.\nL. Celakovskému budou se mimo jiné též dva nové sbory\nod Zvon are osobním řízením skladatelovým provozovati\nKrajanu našemu, p. Teršákovi, nejznameni-\ntějšímu umělci na flétnu, věnoval vídenský továrník Zieg-\nler drahocenný nástroj stříbrem bohatě vykládaný.\n„Čas\" přinesl před nedávnem zprávu, že učitel vyš-\nšího zpěvu na konservatoríu p. G. Gordigiani redak-\ntora těchto listů pro článek v Daliboru v čísle 36. umí-\nstěný žaluje. Zpráva ťa, jak se z nejlepšího pramene\ndovídáme, zakládá se pouze na důmince a nikoliv na\npravdě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "44", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.7.2", "titre_corps": "(A. K.) Z Hlinska. (Rekviem. — Věneček.)", "titre_sommaire": "(A. K.) Z Hlinska. (Rekviem. — Věneček.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.6", "debut_caractere": 5497, "fin_caractere_exclue": 6178, "texte": "(A. K.) Z Hlinska. (Rekviem. — Věneček.)\nI my jsme důstojně vstoupli v řadu truchlících nad hro-\nbem V. Hanky veleslavného. Chvalným přičiněním ve-\nlebného duchovenstva a pana ředitele kůru uspořádána\nkrásná slavnost smuteční. V chrámě byl postaven\nkatafalk. U tří oltářů slouženy zádušní mše. Výborně pro-\nváděné české rekviem od Dobrovského dodávalo\nslavnosti důstojného, velebného rázu. Krásnou skladbu\nod Markulla, k němuž veleb. p. Freiesleben vhodná\nslova připojil, následovalo Salvě Regina. V chrámě bylo\nmnožství věřících i c. k. úřednictvo shromážděno. Veřejné\ndíky vzdáváme velebnému duchovenstvu i pp. řediteli kůru.\nVýznam duchovenstva českého potahmo k naší národnosti"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6451, "texte": "iv okamžikách těchto se osvědčil co veledůležitý. Du-\nchovenstvo bylo druhdy pěstitelem národních zájmů a\nv dohě našeho novozkvětlého národního života se opět\nrozsáhlé pole činnosti jeho naskýtá, bohdá, že iv době\ntéto povážlivé důstojně osvědčí opět, že přilnulo k našemu\nnárodu, že jest jeho sourodá, nerozlučná, ušlechtilá čásť.\nDruhý věneček, jenž dne 3. t. ra. velectěnou společ-\nnost bavil, předčil v jistém ohledu první; pokrok ten jest\npotěšitelný a slouží pp. spoluúčinkujícím ku cti i obecenstvu\nku chvále, jež podalo důkaz skvělý, že přilnulo k zábavě\nušlechtilejší, již „Věnečky\" poskytují. Krásnou ouverturou\nk Zampě započato, pak následoval výborný čtverozpěv\n„Zvonky\" od Zvonaře; obě čísla byla výborně prove-\ndena. Pan A, líčil pak v dlouhé řeči význam výtečníků\npro národ a přešel k důstojnému jicn slavení, vyzval pak\nk přispívání na pomník Hanku v. Pan Se. musel\nvýtečnou píseň Laubovu „Nedňvera\" opakovati. Slečna\nA. Př. a Br. výborně deklamovaly, i žert „Strašidlo\" do-\nbrého provedení došel. Slyšeli jsme opět několik nových\nskladeb tanečních. Návštěva byla četná. Doufáme, že\npodnikatelstvo u své chvalné činnosti neochábne, že ne-\nbude dbáti na stranu snahám jeho chvalným nepříznivou,\nneboť na předmětu sebe jasnějším musíme vždy také stíny\nspatřiti. Kdyby se mělo vždy dle vůle stran takových,\njež se vždy a všude téměř objevují, jednali, byla by každá\nušlechtilá snaha mrtvé novozrozeně. Máme-li velký svůj\núkon dokonat, musíme kráčeti bez ustání k předu.\nZ Chrudimi, 5. února,. (Rekviem. Dráte-\nník. Kapella městská.) Dne 22. ledna uspořá-\ndáno bylo zde rekviem za V. Ha n k u. Hlavní zásluhu\no to v skutku slavné rekviem získal sobě náš vážený p.\nměšťanosta. U prostřed kostela stál katafalk ozdobený\n„Rukopisem králodvorským,\" okolo něhož študující s ho-\nřícími svícemi stáli. Opodál byl umístěn jeden oddíl zdej-\nších ostrostřelců a cechovní pořádkové s rozžatými po-\nchodněmi. Chrám Páně sám byl však naplněn davem lid-\nstva všech stavů. Na kůru provozovali naší páni ochot-\nníci Vitáskovo rekviem do Es s vloženým „Dies\nirae\" od téhož tak správně a zbožně, že jsme již dráhný\nčas nic tak pěkného neslyšeli. Za offertorium vložený byl\nsmutečný čtverozpěv od Ne s v ad by, který co příloha\nk Daliboru 1859 vyšel. Hlavní zásluha se musí připo-\njisti p. Klimešovi, jenž velmi obezřele sbor ochot-\nnický nastudoval a sám osobně řidil. Též Vám musím\ns potěšením sdělit, že pověst o provozováni „Dráteníka\"\nvždy víc a více ke skutečnosti se blíží a bohdá uvidíme\nji na jaře. Také náš ostrostřelecký hudební sbor se lepší,\naspoň jsme to viděli 2. února v divadle, kde ouvertury:\n„Zampa\" a „Němá z Portiči\" v skutku neúhonně před-\nnesl, bylo vidět, že mu s ch á ze 1 jen obezřelý ře-\nd i t e 1.\nZ Líbezníc. (Beseda). Dne 3. února se od-\nbývala zde druhá beseda, která velmi skvělá byla.\nProgram byl velmi dobře uspořádán. Co se hudeb-\nních skladeb dotýče, byly provozovány ouvertura „Únos\"\nod Mozarta pro orkestr. Ctverozpěvy „Kovářská\"\n„Zvonky\" , quodlibet z českých písní , „Já jsem Slo-\nvan\" atd. a byly dobře provedeny. Velmi dobře vyjímal\nse nový, od Fr. Šebora složený čtverozpěv „Stíny Lau-\nritasň\" ze znamenité Kollárovy básně „Slávy dcera.\" Práce\njest velmi zdařilá a p. skladatel se všemožně přičinil,\nráznost slov textu v přiměřenou hudbu uvésti. P. Karel\nv\nSe bor a Fr. K. přednášeli na housle koncertní duo od\nBeriota s velmi příznivým výsledkem. Z deklamací líbily\nse „Tři doby\" fpřednášei p. Fr. Šebor.) „Sedlák na\nbiliáru,\" (přednášel p. Jar. Staněk) aj. v. Výsledek\nbyl chvalný a žádoucno toliko, aby se páni výborové\ntaké postarali o piano k třetí besedě.\n(?) Z Xáchoda. Na Hromnice dostalo se nám\nvelmi rozkošné zábavy večerní. Mladší p. K. Ke j klícek\nuspořádal nám v hostinci u zlatého beránka hudeb ní a\ndeklamatorní zábavu. Začátek učiněn ouverturou k ví-\ndeňskému dobrovolníkn. Na to se střídaly ctverozpěvy,\ndeklamace, hra na piano a housle. Oddělení druhé zau-\njalo krásné potpourri „Pražské památní lístky\" od K.\nKomsáka, přednešené od 42 hudebníků. Každý kus\noddělení prvního byl s pochvalou přijat, ale po velmi vý-\ntečně přednešeném potpourri od Komsáka strhla se bouř-\nlivá pochvala a hlučné tleskání. I žádala veškerá vy-\nbraná společnost, aby se kus ten ještě opakoval, což\nochotný učitel hudby, p. K. K. hudbymilovnému obecen-\nstvu s radostí učinil. Konečně sí mladý svět zatančil a\njinak až skoro do svítání příjemně se bavil. Všem pá-\nnům spoluucinkuiícím sluší vřelé díky vzdáti, zvláště ale\nspanilomyslné naší p. pod krajské, která dvě české\npísně: „Touhu po vlasti\"'a „Kde dfcmov můj\" s dopro-\nvázením piana dujímavě zpívala, c. k. kancelistu p. Kří-\nžovi, který nás uhlazenou hrou svou na housle překva-\npil, p. učiteli P. A. Pecoldovi a sl. F. Heligrové,\nkteřížto cituplně deklamovali, p. učit. V. Volfovi, K li-\nneš ov i, pak p. Sedláčkovi ze Skalice, který nám\nněkolik pěkných kousků na ruční harmonyku krásně za-\nhrál, a p. K. Kejkličkoví za uspořádání této pě-\nkné zábavy. Čistý výnos k dobročinnému účeli určený\nobnáší 33 zl. 80 kr. r. čís.\n(J. H.) Z Oužic. (f fletisty J. V. Hrbka.)\nVýtečný fletista Jan Vilém Hrbek zemřel zde dne 10. le-\ndna 1861 v 6 hodin odpoledne v 61. roku svého stáří\na byl dne 13. ledna slavně pohřben. J. V. Hrbek na-\nrodil se 16. května 1799 v Koceradeeh blíž Komorního\nHrádku a byl slepý. Za své literní a hudební vzdě-\nlání má ustavu pro slepé v Praze co děkovati. Obšír-\nnější životopis jeho podám příště-); prozatím podotýkám\ntolik to, že se možná o něm dočisti v knize: Denkwůr-\ndigkeiten des Prager Privatinstitutes fůr arme Blinde od\nA. Klara a v časopise „Der Adler\" (r. 1842). J. V.\nHrbek obdržel za svou výtečnou hru krásnou flétnu\nod J. M. císaře Františka a hrával často v zámku\nna Komorním Hrádku, kdež ho výtečný skladatel p. Fr\nPiv od a na pianu doprovázel.\n(—1) Z Pardubic. (Rekvie za V. Hanku.\nZpěvácký spolek.) V úterý dne 29. ledna odbývalo\nse zde slavné rekviem za V. Hanku. Smuteční ob-\nřady vykonal s největší ochotou veledňstojný p. děkan\nFrant. Černý s četnou assistencí. Na kůru prevozovalo\nse rekviem od slovutného J. Vitáska Es-dur, v němž nej-\nlepší zdejší hudební síly, jakož i kapella husarské po-\nsádky účinkovala. Před hlavním oltářem stál ozdobený\nkalafalk, okolo něhož značný počet měšťanů s rozžatými\nsvícemi stálo a v zadu držel též jeden měšťan na pod-\n\n*) Přijímáme Vaše nabídnuti. Že jsle praemii na r. 1860 (re-\nkvie od Zv on are neobdržel, není naší viuou, nýbrž vi-\nnou nedbalého dřívějšího nakladatele R. Veita."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4645, "texte": "ložce „Králodvorský rukopis66 vavřínovým věn-\ncem ozdobený, konečně stály 2 řady měšťanů od hlav-\nního oltáře až k hlavním dveřím. Předešlý týden obdr-\nželi jsme od c. k. slavného místodržitelství potvrzení\nstanov našeho 50 údů čítajícího českého zpěvá-\nckého spolku. Je to věru krásný úkaz, že se přiči-\nněním zdejších milovníků zpěvu zpěvácký spolek\nutvořil, jenž nejen náš společenský život zušlechtí, alebrž\ntéž k rozkvětu kostelní hudby nápomahati bude. Hlavní\nzásluhu o utvoření spolku má horlivý učitel na reálce, p.\nJanda a mladý konservatorista p. Vostřebal, z nichžto\nprvní zdejší zpěvácké síly soustředil, druhý však v ca-\nsopisech k založení takového spolku povzbuzoval.\nZdař Bůh!\nA Z Pelhřimova* (Rekviem.) Nedávno jsme\nctli pojednání o hudbě kostelní v našem městě již delší\ncas trvající. Nemohu opomenouti, abych záhy neučinil zmínku,\nkterak naše hudba kostelní, a zvláště zpěv se zlepšil!\nNevím ani jakého slova bych měl užiti k této pochvale ?\nUhon skrz na skrz! Neníť snad na světě větší spustoty\njako zde ! Toho se dokázalo opět při odbývám rekviem\nza našeho Hanku. Kdyby to byl slyšel v hrobě by\nse byl musil obrátit, jakým krákoráním „Salvě Regina66 a\npak „Animas\" se ve všech přítomných žaludkách spirálo!\nSvěte! jak můžeš ještě nyní tak podobných kočičin trpěli?\nDej Bože, abychme již jodnou dočkali se toho, aby ko-\nstelní hudba u nás k nábožnosti ale ne ku smíchu a hříchu\njiných dopomáhala! *)\n(?) Z Proseku. (Odpověď.) V cis. 24 „času66\npod článkem „zasláno66 ospravedlňuje se p. D...rzLibně\nproti mému dopisu v cis. 3. Dalibora. Kdybych neměl\ndůkazů v rukou, že p. D..r není s to, něco takového\nnapsati, jelikož ani nejobycejnější list pořádně a bez chyb\nnapsati nedovede, viděl bych se nucena, jemu slušně od-\npovědíti ; že si ale článek „zasláno66 jako obyčejní spro-\nstí lidé napsati dal, bylo by zajisté nedňstojno, jeho lže\nsvědky dokazovali. Ostatně pravda se brzo ukáže, anto\nvážený pán redaktor slíbil chrám Páně na Proseku od casu\nk casu navštiviti a o tom osobně se přesvědciti, jak mi-\nstrně (?) se tam skladby Brixiho a j. provozují.\nDixi! **)\n(S—k.) Ze Semil. (Produkce zpěv. spolku.\nRekviem.) Zdejší zpěvácký spolek uspořádal\ndne 20. ledna t. r. veřejnou produkcí a poskytl jí po-\nsluchačům pravou zábavu a utěšenou chvíli. Z ceských\nzpěvů jsme slyšeli: 1) 26. srpen, sbor s průvodem 4\nposaunň od Slavíka. Při zpěvu tohoto sboru vyvěšen\nbyl obraz: „Smrt Přemysla Otokara.66 Kdo z přítomných\nosudný den tento zná, nezůstal při dojemné hudbě a zpěvu\ntomto bez pohnutí; srdce každého muselo zatruchliti.\nDruhý sbor byl Voglňv zdařilý „Zpěv jinochů.66 3) Na\nradost od Vorla; 4) Pošta od L. Procházky. Sbor tento\nje effektní, potřebuje ale více cviceni než mu věno-\nváno bylo. 5) Komu zazpíváme od Mi ch la. Mimo tu\nse zpívalo 5 sborů německých. Dne 21. ledna bylo zpí-\nvané rekviem za našeho slavného Věnceslava Hanku,\npři kterémž někteří údové spolu účinkovali. Zpíval se též\npohřební sbor od Nesvadby mol C (příloha k Dali-\nboru). Vbrzku se uspořádá též divadlo, z čehož čistý\nvýnos na pomník Hankův se určí.\n(B.) Z Tábora. Rekviem. Produkce\nzpěv. spolku.) Dne 23. ledna t. r. slaveno bylo\nv zdejším chrámu Páně za zvěčnělého Václava Hanku\nrekviem ; obřady konal milovaný našinec P. Mansfeld\ns četnou assistencí; katafalk byl ozdoben ověnčeným ru-\nkopisem Králodvorským i jinými okrasami; spolek\nzpěvácký zapěl rekviem od Vitáska, Miserere od Bee-\nthovena do C-mol, a animas íidelium od Maška do F.\nPřítomzo bylo c. k. úřednictvo, rada městská, sbor střelců\nměstských, učitelstvo s žáky zdejší reálky a mnoho obe-\ncenstva ostatního. Dne 30. května t. r. dával spolek\nzpěvácký svou první produkci spolkovou na zdejší\nstřelnici, a spolu besedu; zpívány byly sbory, sola a\nkvodlibety z národních písní počínající s „Kde domov\nmůj 66 a koncící s „Hej Slované66, dále se též dvě dekla-\nmovánky přednášely a sice „Slze vlastenek66 od Jos. Kaj.\nTyla sl. Vildinanovou výtečně, a „Vdovec66 od Fr. K. D.\np. Stárkem též dobře; posluchacstvo se při tom velmi\ndobře bavilo, o cemž četné a zejmena sborům a sl. V.\nvzdané díky svědčily; též při následující hudbě taneční\nbyla zábava velmi příjemná a nenucená; sál byl téměř\npřeplněný, však ale pořádek ve všem panoval; p. hude-\nbníci tenkráte vzorně hráli a překvapili nás kadrylou\n„Ljubici66 od Blažka. Přejeme sobě hojných produkcí\nod milého spolku zpěváckého a doufáme, že se též zpěvů\nobsahu veselejšího dočkáme. Jak se dozvídám, cítá\nspolek tento oudň výkonných 40, přispívajících 140 1\nTedy jen dále na krásně nastoupené cestě !\n\n*) Pochybujeme věru, že tomu tak jest, avšak pravda-li to,\nbude velebné dnchovenstvo vědét, jak tomu odpomocí. B.\n**) Učiním tak. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "44", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.7.3", "titre_corps": "Norymberk. Paní Dupotová, roz. Lindnerová", "titre_sommaire": "Norymberk. Paní Dupotová, roz. Lindnerová", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.8", "debut_caractere": 4647, "fin_caractere_exclue": 5743, "texte": "Norymberk. Paní Dupotová, roz. Lindnerová\nz Blatné vystoupila nedávno co Fides v Proroku, osvěd-\nčila se co statná representantka této úlohy a byla mno-\nhokráte volána.\nťaříž. (R. Wagner a Pařížští klakéři.) Waguerův\n„Tannhauser66 bude sotva dříve než v březnu\načkoliv se pilně zkoušky k němu konají. Zkoušky se dě-\nlají vždy v úterý, ve čtvrtek a v sobotu dvakrát za den,\nráno a večer. V ostatních dnech se dělá jedna zšouška\nodpoledne. Zdejší satyrické listy velice si dobírají Wag-\nnera. Praví se, že R. Wagner na to tlačí, aby při pro-\nvozování „Tannhauseru\" zdejší klakéři neúčinkovali, če-\nmuž ředitelství vyhověti nechce. Aco by bylo pak z velké\nopery bez klakérň? Ředitelství učinilo jednou pokus\nkíakery odstranili ; ale pokus tento tak se nezdařil, že\nse ředitelstvo v zoufalství na náčelníka klakerů (Chef de\nla claque) p. Davida obrátiti muselo, aby se svou\ntleskající tlupou (la bataille sacré jmenovanou) pod velký\nlustr usadil. David dal se obměkčit a provozuje od té\ndoby neporušeně své řemeslo. Nechť je R. Wagner hu-\ndebním Goliášem, ale v boji s tímto Davidem zajisté\npodlehne."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "44", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.2.8", "titre_corps": "Obě notové přílohy (písně cenou poctěné) za měsíce leden a únor budou k číslu příštímu přiloženy.", "titre_sommaire": "Obě notové přílohy (písně cenou poctěné) za měsíce leden a únor budou k číslu příštímu přiloženy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.8", "debut_caractere": 5745, "fin_caractere_exclue": 5842, "texte": "Obě notové přílohy (písně cenou poctěné) za měsíce leden a únor budou k číslu příštímu přiloženy."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.1", "texte": "Naše doba.\nFrant. A. Hora.\nDříve v polosmrtném spánku,\nteď zas počínáme žiti,\na ty rány dlouholeté\nrnusí se nám zacelili!\nSvorný duch jen, pevná vůle!\nVěnujme své síly vlasti ;\nnižádným se vzteklým křikem\nv činech svých nedejme másti!\n\nProvolání\nku spolkům zpěváckým v Čechách a na Moravě.\nLaskavý pozdrav všem čteuářům těchto řádků!\n\nKdožkoli jest milovníkem zpěvu, musí srdečně za-\nv\nplesali, ohledne-li se po krajích našich Cechoslovan-\nských. Co kvítka jarní po dlouhé, dlouhé zirně bujně\npučí a líbezně rozkvétají spolky %pěváckě; bujaří ji-\nnochové, mužové všech stavů a zaměstnání nejrozmani-\ntějšího bratrsky sobě ruce podávají ; ba i krásná plef\nzdobí přerozkošně hudební vínky pěvců chrabrých.\nKdežkoli s kůrů slavných chrámů slavné naší Čechie a\ndružné Moravy zavznívají zpěvy velebné ku chvále\nTvůrce všehomíra ; kdežkoli na památku mužů slavných\nzádumčivě rozléhají se hlaholy smutečné; kdežkoli v lůno\nmáti naší v zemi chladnou klesá tělo přátel mi-\nlovaných : tam zajisté berou spolky %pěváckě vřelého\npodílu. Neméně chrabře počínají sobě statní pěvci,\nkdyž k oslavení dob významných a památných, k roz-\njaření mysli a k oživení života společenského z prsou\njejich vinou se i zpěvy rázné i zpěvy milostné. A kdož\nneví, jak ochotně spěchají mužové tito a jinoši stateční\ni děvy sličné, kdykoli podporovati mají účely šlechetné\na lidumilné ! Snahou jejich setřená již mnohá slza bídy\na nonze; teplým oděvem zaopatřeno na sta dítek chu-\ndobných v čas zimní; pomníky a ústavy, které ještě\nv dobách pozdních svědectví vydávati budon chvalné o\nsmýšlení šlechetném předku zesnulých, dozajista z ne-\nmalé části povstaly a povstanou snahou spojených těchto\nsil bujarých. A což máme více ještě šířiti slov. Či\nnepěje Vítězslav Hálek v písni své Náš zpěv tak pře-\nkrásně :\n„A venku tam, ať jakkoli se chtějí na nás divaf,\n„Tu přednost máme před světem, že dovedeme zpívat.\"\nA zase dále :\n„Protož nechť jiný dobývá blesku a hromu řevem,\nMy též dovedem královať a vítězíme zpěvem*a\nKdož nám může popříti pravdu těchto slov!\nKomu ale máme co děkovali výsledky tyto tak\nskvělé slavné !\nv\nŽádnému jinému, bratři zpěváci, nežli mužům těm,\nkteří s obětavostí tak velikou a chvalnou nám skládají\npísně a sbory tyto, jimiž králujeme a vítězíme.\nSkladatelově písní a sborů jsou tedy hlavní pod-\npůrcové všech našich snah šlechetných. Sláva jim!!!\nNež však jakých výhod dostává se mužům těm\ntak zasloužilým za vše jejich blahodárné působení ?\nPřiznejme se, že nemnohých a nevalných. Po-\ntlesk, jásání rozčileného posluchačstva, pochvalné uznání\nplatí provozujícím zpěvákům. Na übohé skladatele ani\nkaždý se nepozeptá, a pozeptal—li se aneb četl—li jméno\njeho na programu, jak zhusta se jméno to zapomíná a\nvícekrát snad málo kdy mnohému ani na mysl nepři-\nchází. Tak by ale nemělo býti, a aby tak nebylo, slojí\nv moci Yaši, spolubratři milí. Pojďmež ale ještě dále.\nNeníf snad známo každému z nás, že nežijí všickní skla-\ndatelové v okolnostech tak skvělých, aby vždy s myslí\nveselou, bezstarostnou tvořiti mohli díla, z nichž těžíme\nmy i obecenstvo i potomci naší ? A což pak, když do-\ntkne se ruka Páně muže takového nemocí a nehodami\njinými, jakým podroben jest každý z nás? A což, když\nosud tak bolný snášeli s mužem takovým musí snad i\nchoť milovaná a rodina mnohdy dosti četná ? Nevložili\njiž nejednou muže, jehožto skladby světoznámé okou-\nzlovaly a ještě okouzlují každého, kdož ucha kdy na-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.2", "texte": "klonil k poslouchání a srdce k vnímání hlaholů tak čá-\nrokrásných v hrobku chladnou, aniž po sobě byl zane-\nchal málo více nežli jméno čestné a slávu jména svého?\nJaké muselo býti loučení se světem muže toho, pohled-\nnuvšího okem již již hasnoucím na pozůstalou chof a\nsirotky opuštěné ? Tak tomu jest, ale vždy tomu tak\nbýti nemusí.\nZmužme se bratří zpěváci, kteří pějete od Beskyd\nV\naž k Rudohoří, od Krkonoš až k Šumavě podejte si\nvšichni bratrské své ruce, af povstane :\nJednota k odměňvoání, povzbuzování a podporání\nhudebních skladatelů 6 esko slovenských a možná-li\ni jejich vdov a sirotku.\nNížepsaný spolek, uznávaje prospěšnost a chvali-\ntebnost takového počínání obrací se tímto ke všem\nsvrchu jmenovaným spolkům s vyzváním k utvoření\njednoty nadzmíněaé, a podává tuto některé základní my-\nšlénky, jak by se shůry uvedeného cíle dosíci mohlo*\nSamo sebou se rozumí, že všecko lépe se dá ještě\nurovnati, ale bratři, jen chtějme, mějme vůli upřímnou,\na Bůh zajisté dorozumění a zdaření dá.\nUsnešmez se pokládaťi sobě za čestnou po-\nvinnost, k\\dosazení účelu toho, věnovali při každé\nprodukcí dan, ale když odevšad plynouli bude\nznačnou odměnou. Budiž na př. co nej menší příspě-\nvek jmenován 1 zl. r. č. Této čestné odměny by se\ndostalo každému pánu skladatelovi, jehožto zdařilou\npráci poprvé by provozoval kterýkoli k této jednotě\npřistoupivší spolek. Příspěvek tento budiž zasýlán k ji-\nstému ústřednímu výboru, který by nejlépe sídlo své\nve středu země v Praze měl. Sestavení vý-\nboru takového, řád volební a výkaz činnosti jeho\nbudiž zatím ponecháno jednání dalšímu. Nejlépe by snad\nbylo, aby výbor českého zpěváckého spolku „Hlaholu\"\npraž kého spolu byl také výborem této jednoty. Výbor\ntento by přijímal příspěvky ze všech stran přicházející,\nvedl by o příjmu a vydání řádné účty, a doručoval by\nbuď jednou aneb dvakrát do roka čestné honoráry pá-\nnům skladatelům podlé toho, jak mnoho by se pro kaž-\ndého bylo sešlo. Každý k této jednotě přistouplý spo-\nlek přiložil by při zaslání honoráru 3 programy s vy-\nznamenáním zpěvů ponejprv provozovaných, a knihovník\nvýboru zaznamenal by, co by potřebí bylo. Jeden pro-\ngram stvrzený podpisem účetníka obdrží dotyčný spo-\nlek nazpět, druhý doručí se svým časem a honorárem\npanu skladatelovi a třetí zůstane u výboru centrálního.\nNávrh tento dopouští opravy, zlepšení, tu neb onde\nzjednodušení a kde potřebí zase rozšíření. Tak na př.\nby se mohly příspěvky pro uvarování útrat také jen dva-\nkrát do roka zasýlati. Proto se uveřejňuje a nížepsaný\nspolek doufá, že najde všude laskavá podpory. K leh-\nčímu přehlednutí působení takové jednoty budiž zde\nnávrh ten proveden prakticky.\nDejme tomu, že přistoupne jen 20 spolků k je-\ndnotě, každý tento spolek že dává ročně v průměru\njen 4 produkce k rozmanitým účelům a že pokaždé jen\nsboru neb písní poprvé provozuje, sešlo by se do spol-\nkové pokladnice 400 zl. r. č. Od této sumy budiž ode-\nčteno na možné výlohy 40 zlatých, tedy zbude na udě-\nlování odměn 360 zl. r. č. a čestný honorár by, pakli\nby 10ti pánům skladatelům podán býti měl, pro jednoho\nobnášel v průměru 36 zl. Honorár ten by arci mno-\nhonásobným způsobem zvýšen býti mohl, a sice:\n1) Zvýšeným oučastenstvím spolků zpěváckých;\n2) Honorárem za skladby již od umřelých pánů\nskladatelů ;\n3) Rejsováním žijících pánů skladatelů na připadlý\njim honorár;\n4) Příspěvky čackého študentstva při zábavách fe-\nríálních $\n5) Dárky zpěvomilů a vůbec přátel hudebního umění.\nPak by se arci pornysliti mohlo na vývedení pro-\ngramu jednoty v celitosti své. Jistá částka sešlých se\npříspěvků mohla by ponechána býti co záložní fond\nv pokladnici. Řádným hospodařením a vřelým ouča-\nstenstvím snadno by beze všech dalších obětí jistina\ntato vzrůstala, až by pak po několiku málo jen letech\ntak vzrostla, žeby se z úroků jistá částka vždy obrá-\ntiti mohla na př. buď ku vypsání cen, buď na pod-\nporování nemocí neb jinou nehodou stíženého skla-\ndatele, neb co příspěvek na zapravení pohřebních útrat,\naneb co první pomoc zarmoncené vdově a sirotkům\nopuštěným aneb jinák a jinak. Jak by se konečně vše\nco nejprospěšněji zavésti a srovnati dalo, budiž pone-\ncháno další přátelské úmluvě. V redakcí hudebního ča-\nsopisu „Dalibor54 pak skládáme všichni upřímnou dů-\nvěru, že co orgán jednoty této ochotně propůjčí sloupce\nsvé k uveřejnění všeho, co by se záležitosti této týkalo.\nNuže tedy, bratří milí, ukažme skutkem, že sobě\nvážíme mužů, jichžto skladby tak mocně hýbají srdcem\nkaždého, kdož slyší zpívati nás, a nížepsauý spolek ze\nvšeho srdečoě se bude těšiti, cožby ku důstojnému vy-\nvedení tohoto návrhu věsti mohio. Zdař Bůh !\nV Hradci Králové dne 1. února 1861.\n\nZpěváčky spolek.\n\nDodatek redakce. Výborný tento návrh slavného\nzpěváckého spolku Královéhradeckého zasluhuje se\nvším právem všestranného povšimnutí od českých zpě-\nváckých spolků v Čechách, na Moravě a Slovensku, a\nbylo by žádoucno, aby tento návrh všude vřelého úča-\nstenství a živého ohlasu došel. Co se nás týče, při-\nčiníme se všemožně, by tento návrh brzy se uskuteč-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.3", "texte": "Nil a propůjčíme k tomu cíli s nejvetší ochotností sloupce\nsvého časopisu k uveřejnění všech tohoto návrhu se tý-\nkajících záležitostí.\nVyzývajíce při této příležitosti všechny zpěvácké\nspolky v Cechách, na Moravě a Slovensku, by nám své\nnáhledy a doplňky k témuž návrhu laskavě zaslaly, jsme\npak hotovi, stanovy k dotčené ústřední jednotě zhotoviti,\npodotýkajíce, že je pak prozatímnímu výboru, ze zpě-\nváckých spolků sestávajícímu předložíme. Dříve však\nnám budiž dovoleno, některé pokyny k zhotovení sta-\nnov podati.\nJednota k odměňování skladatelů československých\njmenuj se „Matice hudební,\" měj své sídlo v Praze a\nsestávejž z předsedy a 8 výborů, z nichžto tři hudební\nsoudcové k tomu cíli vyvoleni budtež, by skladby jed-\nnotě zaslané co do vnitřní ceny a umělého zpracování\nposuzovali. Skladby nechť rozvrhnou p. soudcové na\ndvě tvídy: první (zdařilé), druhou (méně zdařilé).\nDle těch tříd a dle počtu provedení dotčených skla-\ndeb od zpěváckých spolků bude se vyměřovati honorár\nskladatelům za práce jejich. Přijaté skladby oznámí je-\ndnota svým orgánem a bud v opisech aneb tištěné\nza poloviční krámskou cenu je zpěváckým spolkům\nrozešle. Skladatelově budou zasýlati skladby své dot-\nčené jednotě beze jména, toliko s heslem a se zape-\nčetěným listem, v němž se jméno a příjmění skla-\ndatele nacházeti bude, aby soudcové beze všech ohledů\na předsudků soud svůj o skladbách pronésti mohli. Na\ntento způsob obdrží zpěváčtí spolkové velkou zásobu\nzdařilých skladeb, které ku zlepšení vkusu značně při—\nspívati a k obohacení české hudební literatury sloužiti\nbudou. K rozmnožení fondu jednoty mohou též nápo-\nmáhati zakládající členové, kteří by na začátku 10 zl.\na dále ročně 5 zl. přispívali.\nProzatím končíme s dodatky našimi, kojíce se na-\nv\ndějí, že slavní zpěváčtí spolkové v Cechách, na Moravě\na Slovensku návrhu tohoto se uchopí a nám svá zdání,\ndoplňky atd. k zhotovení stanov zaslati neopomenou.\nZdař Bůh !\n\nJosef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nU Velízského pana faráře ztrávil Josef co študent\ntřech německých škol tři léta, a prospěl ve třech pře-\ndepsaných předmětech na „eminence,\" nebo jak se do vy-\nsvědčení německého psávalo „sehr gut,\" a chodíval si pro\ntyto třídy do piaristské školy v Berouně, t. chodil tam\n„odbývat\" zkoušky. Podle jeho zdání byly tyto třídy\ndocela zasloužené; neboť se učíval jako o „přítrž.„\nJmenovitě byl v náboženství „silný* tak, že věděl ku\nkaždému paragrafu nejen příslušný „důvod,\" ze sv. pí-\nsma, nýbrž i kapitolu a verš udati. V počtářství bý-\nval nejslabšírn. Křečím a ku kreslení míval po hudbě\nnejvětší náklonnost. Řecky čisti se naučil sám od sebe,\npomocí alfabety, kterou si přinesl z Chebu, kde mu ji\nnapsal jeden latinský študent, a pomocí kněh p. faráře,\nk nimž se potajmu přikrádal. Starší svazky časopisu\npro „katolické duchovenstvo\" poskytovaly mu nejvíce\nk vytěžení. Vypsal odtamtud' každé místo, které bylo\nv řečtině podáno. Rovněž tak pilně okresloval, kde se\nmu co naskytlo. Básní byl velký milovník; kde jakou\nnapadl, opsal si ji a čítal ji často. Zamilovanou jeho\nbásní byla: „Des Sángers Táuschung und Trošt\" od\nMeissnera s odpovědí od „Neznámého.\" Co to bylo,\nco ho v ní poutalo? Byla to předtucha toho, že se na\nněm také jedenkráte všecko vyplní, co skladatel básně,\nsnad ze zkušenosti líčil ? V básni se mluví o zkla-\nmané naději mladíka umění a přátelství se oddavšího!\nI Josef zkusil, jako mnoho jiných, co to jest, býti skla-\nmánu. Bohatství, umění a vědy sháněl a střádal si\npracně po krápějích. Nastavoval záhy noce, aby, jsa\nmezi dnem hmotnými prácemi zanešen, ukojil touhu po\nněčem vyšším a ušlechtilejším. Za zimních večerů, když\nsi ulehlo všecko na opisoval noty nebo básně,\nnebo čítal při <vétle na krbu; čítal knihy cestou, když\nbyl někam s nůší na zádech poslán, aneb když pásl\novce p. faráře, a byl za to od vesnických hochů dosti\nčasto vysmán. Kluk, který nůši na zádech nese a při tom\nživotopis „Napoleona Bonaparta\" čte, jako to dělal Jo-\nsef: jest zajisté vesnickému hochu, který zná jen „bič,\nmíč a pasťorn,\" směšným úkazem. Jeliž divu, jestli se\nněkdo nad ním pozastaví a řekne : „hleďte, ten chce\ndělat pána*, nese nůši na zádech a čte knihu.a\nTak se přihodilo Josefovi a opakovalo se tu jen, co se\npřihodilo již mnohému „učenému\" s praedikátem „blázen.\"\nU p. faráře slyšel také Josef to strašně slovo\n„generalbas\" a dozvěděl se u něj co znamená „šíslka\"\nneb „sedmička\" nad basovou notou. Generalbas mu\nale příliš do hlavy nešel, a nechtěl mu do ní ani jít,\nkdyž přišel pod ruce nebožtíka Píče. Byl mu příliš\nsuchopárný. Za to ho ale těšily tím více Mozartova\nsymfonie do Es a velká sonata do F-dur, které se p.\nfarář pro něj vypůjčil. U tohoto p. faráře se začal učit\nJosef podruhé na klavír; prospěchy by byl u něj dělal\ndobré, protože byl farář dokonalý hudebník ze staré\nškoly ; než že učení trvalo jen asi rok, a dělo se ve\nvelkých odstávkách, nepřivedl to u něj daleko. Od to-\nhoto ctihodného pátera dostal také první „pohlavek\" za\nto, že se vkradl na kruchtu a tam na varhany hrál. Po\nodbytí třech německých škol odhodlali se rodiče Jose-\nfovy k tomu, že ho dají do Prahy do „preperandy.\"\nHlásil se k tomu cíli u nebožtíka St . .ten však ho"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.4", "texte": "uznal ještě za mladého pro „kandidátství\" a Josef mu-\nsil ještě domů na rok. Rok ten byl pro něho ztracen\nv každém ohledu. Mimo to, že se přiučil trochu la-\ntině a že opakoval předměty pro třetí třídu nařízené,\nnerozmnožil své umění ničím. K hmotné práci byl více\npotahován než dříve, a že musil zakoušeli všecky sví-\nzele chudého vesnického dítěte, an přece v sobě cítil\nsíly k něčemu vyššímu, naplňovala se zponenáhla jeho\nmysl hořkostí a zádumcivostí, které aby zaplašil, pev-\nnou vůli potřeboval. V sedmnáctém roku teprvé přišel\ndo Prahy, aby se připravil pro učitelský stav, ku kte-\nrémuž neměl ani příliš chutí ani povolání. Že však ji-\nného nic zacílí nevěděly podrobil se přijimacní zkoušce\na byl přijat vzdor toho, že psal v „diktandu\" slovo\n„upřímný\" s krátkým i. Za rok byl zkoušeným „škol-\nním mládencem.\" Měl se pak ucházet o nějaké místo\n„školního pomocníka\" a neuměl ještě na varhany hrát!\n(Pokračování.)\n\nStav hudby v 18. století v Čechách.\nLící redaktor.\n(Pokračován í.)\nK nejznamenitějším umělcům hudebním 18. sto-\nletí, kteří buď ve vlasti blahodárně působili, neb v ci-\nzině slavného jména si dobyli, náleží Florian Leopold\nGassmann (nar. 1729 v Mostu, f 22. ledna 1771 ve\nVídni), jenž se svými kostelními a světskými skladbami,\njmenovitě operami vyznačil. Císař zvolil ho za svého\ndvorního a komorního skladatele ar. 1771 za dvorního\nkapelníka s ročním platem 800 dukátů. Gassmann byl\nučitelem znamenitého Salieriho. Rytíř Kristof Gluok\n(nar. 4. Lipna 1714 ve Weidewangách na hranicích čes-\nkých f 18. lístop. 1787 ve Vídni), byl v Čechách li-\nterně i hudebně vzdělán a dobyl si co reformátor\nopery nesmrtelného jména. František Benda (nar.\n25. listop. 1709 v Starých Benátkách, f 7. března 1786\nv Postupíně v Německu), byl výborný virtuos na hou-\nsle a spolu tvůrcem nově houslové školy v Německu.\nJiří Benda (nar. 1721 v Starých Benátkách , f 6.\nlistop. 1795 v Kostřici v Německu), osvědčil se co vý-\ntečný skladatel oper a tvůrce světoznámého melodra-\nmatu „Ariadna na ostrově Naxjiu.\" Josef Seeger\n(nar. 1720, f 22. dubna 1782 v Praze), byl znamenitý\nvarhaník a skladatel kostelních komposic. Vzdělal velký\npočet výtečných hudebníků, zvláště v hudební theorií\na kontrapunktn. 'Jeho toccaty a fugy pro varhany\nvydal Daniel Tůrk , theoretik hudební v Lipsku roku\n1797. Fr. H. Brixi (nar. 1732 f 1771), kapelník\nmetropolitního chrámu, byl svého času miláčkem obe-\ncenstva y Čechách. Jeho mše a jiné skladby kostelní\njsou z větší části klassické a provozují se až dosud\nv mnohých chrámech Pražských. Werner (nar. v Cho-\nmutově, f 1768 v Praze), proslavil se svou překrás-\nnou hrou na čello a svými skladbami pro týž nástroj.\nByl ředitelem kůru u křížovníků. Antonín Bejcha\n(nar. 1771 v Praze, f 28. května 1836 v Paříži), byl\nprofessorem na Pařížském konservatoriu a proslul svým\nvelkým dílem o „ nauce hude\" které se až posa-\nváde za největší a za nejlepší považuje. J. L.\nsek (nar. 1760 v Čáslavi, -j- 1812 v Paříži), byl jeden\nz nejznamenitějších pianistů svého času a co skladatel\nsonát znamenitého jména si dobyl. Dussek zemřel co\nředitel koncertů knížete Talleyranda. Vít (f\nv Poděbradech r. 1750) byl výborný varhaník a složil pěkné\nmše, oífertoria atd. Fránt. Tuma (nar. 1704 v Ko-\nstelci nad Orlicí, f 1774), klassioký skladatel mší a\nkostelních komposic, které co vzácné poklady v archi-\nvách hudebních se chovají. Bohuslav Černohorský\n(f 1740), byl magistrem hudby a ředitelem kůru u sv.\nJakuba v Praze. Platil za nejobratnějšího varhaníka a\ntheorelika hudebního. Černohorský byl v Itálii též uči-\ntelem znamenitého houslisty Tartiniho. Jan D. Ze-\nlenka f 22. prosince 1745 v Drážďanech) dobyl si\nslávy svými kostelními skladbami. Jeho fugy a sbory\npovažovány jsou za vzorná díla. Několik jeho mší, offer-\ntorií, Salvě regina vyšla v Lipsku nákladem Breitkopfa.\nJan Zach (f 1733 v Bruchsalu), znamenitý kontra-\npunktista, varhaník a skladatel. Složil mnoho sonát a\nkoncertů pro piano. František Dussek (nar. 1736,\nf 12. února 1799 v Praze), proslavil se co výborný\nučitel klavíru a svými skladbami (sonáty, koncerty atd.)\npro piano. V jeho příbytku skládal Mozart své opery\n„Don Juana\" a „Tit^řa.\"\n(Pokračování.)\n\nMysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\n„Že jsem tě poznal, jaký duch z tebe vane, do-\nsvědčuje předsevzetí tvoje. Nemohu však schváliti tvůj\númysl, nesmím tvé přání vyplniti, Tvůj otec je mým pří-\ntelem, toho zarmoutiti nesmím.\"\nTruchlivě odvrátil se Josef od něho; brzo se však\njinak rozmyslil, vrhl se mu k nohoum, prose jej, aby\nse ho ujmul, aby ho nikdy neopustil, aby zůstal jeho\nučitelem v hudbě, a aby ho vzdor všem odporům otco-\nvým na cestu do svatyně umění uvedl.\nAntonio mu přislíbil, že zde ještě déle zůstane.\nOčekávajíce vše od budoucnosti, rozloučili se a übírali\nse ku spánku."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.5", "texte": "Bědování a naříkání vzbudilo je ráno ze sna, a\nv okamžení stáli Antonio a Giuseppe u lože starého\notce, jenž v této noci, mrtvicí raněn, ještě naposledy\nsi vzdechnul, a pak dokonal.\nOstruhovou ulicí a královským hradem jel kočár za\nkočárem, skvostně prýmovaní sloužící stáli vzadu a kočí\ns pudřenými vlasy řídili hrdě krásně uzděné koně. Cesta\nvedla na Hradčany a pod průčelím paláců na lorettan-\nském pláce zastavily se vozy* Na mramorových scho-\ndech, jež do velkého sálu vedou, stálo červené oble-\nčené služebnictvo, svítíc přicházejícím s povětrnicemí\nna schody. V sále samém hořelo tisíce svící, osloni-\nvou září rozšiřujíce. Dámy byly téměř přeplněny dra-\nhými klenoty, vysoká příčeska mnohých byla zakryta\nnesčíslnými brilianty, které se zde skrance, tam hvězdě\nr\na tu zase nějaké kytce podobaly. Úzký život aksami-\ntových a hedbávných šatů byl ozdoben stejnými kameny.\nStužky a náušnice měly stejnou cenu, stejnou skvělost\njako šperky na hlavách a na šatech. Neméně však,\nnež dámy skvěli se i páni ve svém lesku. Červené a\nmodré aksamitové kabáty, na nichž třpytivé hvězdy a\nkřížky zářily, nebyly nic zvláštního ; briliantové kolenní\npásky připevňovaly krátké, bělohedbávné spodky na no-\nhou a na černých, hedbávných střevících leskly se ty-\ntéž drahé kameny ve všelijakých způsobech.\nMezi tím, co hraběnka, krásná vysoká dáma v po-\nkročilém již věku, jež tak řka samými klenoty poseta\nbyla, hosty v sále přijímala, otevřeli služebníci dvéře, a\nsem vstoupila, vedouc se ruku v ruce se statným mu-\nžem, dáma do sálu, která jednoduchostí svého obleku\nod přítomných zřejmě se lišila, avšak právě tím pozor-\nnost všech na sebe obrátila. Ačkoli osloňující krásou\nprávě nebyla, měla přece velmi pravidelné tahy. z čer-\nných očí neplápolal divý oheň, ale útulnost její duše,\nchůze byla vznášející a jakási ušlechtilost zvýšovala\nzvláštním půvabem celou pravidelnou její postavu. Bílý\nhedvábný šat, beze všeho šperku, souhlasil zcela s je-\njími nepudřenými hnědými vlasy, a sněžnosf jejího hr-\ndla byla červenou šňůrkou koráluv, nad níž medalion\nvisel, ještě převýšena. Dámy dívaly se, hlavou ky-\nnouce, na sebe a jejich ústa usmívala se uštěpačně;\nsotva že se vyhnuly, když neznámá skrz jejich řady se\nprocházelo, a měřily ji pevným okem od hlavy až k patě.\nNyní ale podívala se hraběnka ku dvéřím, a spatříc, jak\nse ostýchavě přibližuje, běžela jí naproti a políbila ji\nna čelo.\n„Mladá markýzka Ramini, její strýc hrabě Rosa-\nmonte,\" řekla domácí paní, představujíc oba přítomným\nhostům, „oba jsou zde neznámí,\" připojila k tomu, „a\nteprv včera přijeli do Prahy, pročež nemají žádných zná-\nmostí. Pan hrabě jest příliš uhlazený dvořan, a bude\nsnadno ve kruhu dám se seznámili. Emma zůstane při\nmé straně, o její vyražení já se postarám.\"\n(Pokračování.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nČeská opera. V neděli dne 3. února dostalo se\nčeskému obecenstvu jednou krásué duševní zábavy před-\nstavením Skroupova „Dráteník a.\" Pan Fr. Škřoup\nskládal „Dráte nik a\" (text od Chmelenského), když\nještě práva študoval a přec udržela se tato začátečnická\npráce p. Skroupova až dosud v repertoiru, ačkoliv juž\njeho německé opery „Meergeuse,\" „Coluinbus atd.\"\nvěčnému zapomenutí propadly. Je to zjevný pokyn, že\nby byl p. F. Sk roup komponováním českých oper\nvětší uznalosti dosáhl, než německými. Než, dosti o\ntom, přistupme k provozování samému. Náš slovutný ná-\nrodní pěvec p. J. Lukeš dával titulní úlohu „Dráte-\nníka\" a provedl úlohu tuto v každém ohledu mistrně.\nJeho Dráteník je nedostižná fotografie věrných synů Tren-\nčínské stolice, je plna života a pravdivosti. Nelíčenou\nprostosrdečnosť, lásku k vlasti, pevné držení se obyčejů\na zvyků, vrozenou pohyblivost drátenikň vylíčil a po-\ndal p. Lukeš svým Dráteníkem s takou přirozenou věr-\nnosti, s takou dokonalostí, kterouž dovršili nelze. Jeho\nDráteník je a bude vždy nepřekonaným vzorem ano\nideálem, jehož dosíci sotva komu dopřáno bude. Pan\nLukeš byl juž při objevení-se na jeviště hlučným a dlouho\ntrvajícím potleskem odměněn mezi jednáním, kdež sloven-\nskou píseň „Aj! čo by bola\" zapěl a na konci mnohokrát\nvolán a věncem za jeho veliké umění vyznamenán.\nSlečna Blažková (Růžena) osvědčila se poprvé na\ndivadle zpívajíc, co nadaná dramatická zpěvačka; její so-\nprán je vydatný, zvučný a silný a býval by dosáhl ještě\nvětší platnosti při tomto představení, kdyby osudaá du-\nševní sklíčenost ve výšce mu byla nebránila. Co do hry,\nprovedla sl. A. Blažková úlohu svou nad očekávání slušně\na nenucené a není pochybnosti, že pří dalších studiích\njak dramatických tak pěveckých výtečnou zpěvačkou se\nstane. Zvlášť poručujeme sl. Blažkové studium vokali-\nsace a správného vyslovování. Nadaná tato začátečnice\ndošla velké pochvaly, hlučného potlesku a věnce k dal-\nšímu povzbuzení. Výtečný skladatel českých písní, p.\nPivoda (Vojtěch) dostál, ačkoliv též ponejprv na je-\nviště vystoupil, úplně své úloze, pohyboval se dosti obratně\na vyznačil se svým skutečně umělým přednesem velice,\načkoliv se upříti nedá, že při výdatnějším hlase ještě více\nby pronikl. Vřelejší cit milenců (2 dějství) ze strany p.\nP i vody i sl. Blažkové, byl by výjev ten mnohem\nzvýšil. Pan Pivoda byl od obecenstva pochvalou i po-\ntleskem vyznamenán, jejž vším právem zasluhoval. Pan"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.6", "texte": "Strakatý (otec Růženy) přispěl svým spoluúcinkováním\nk zdařilému celku a byl zvláště po přednešení Škroupovy\npísně „Kde domov můj\" hlučně volán a obdržel věnec\nza své zásluhy a z vděčnosti. Slečna Gaucová\nap. Nikolai statečně se drželi. Výsledek opery byt\nskutečně skvělý.\nStavovské divadlo. Zpěvohry „Dinorah\" a\n„Robert ďábel,\" díla M ey e r b e e r a byly tyto dni opa-\nkovány, a netřeba zase o nich šíře promluveno býti. Více\nnas upoutá představení čtvrteční, provedení zpěvohry „Ve-\nst alky\" s hudbou od Kašpara Spontiniho, kterouž\nsobě za svůj příjem velmi oblíbená sl. Luccová zvo-\nlila. Zmiňme se několika slovy dříve o Spontinirn.\nByv v Je si (v římském státu) roku 1778 zrozen, psal\nzačátečné opery v starém slohu italském. Jeho velký ta-\nlent povznesl se teprv v Paříži, kde podle vzoru Glu-\nckova napsal zpěvohry „Vestalin\" (1807), „Ferdi-\nnand Cortez\" (1809) a „Olympia\" (1819). Ten\nčas povolal jej pruský král do Berlína, a svěřil jemu ge-\nnerální hudební ředitelství. Zde psal svá ostatní drama-\ntická díla, a sice; „Nurmahal\" (1822), „Alcidor\"\n(1825) a „Agnes z Hohenstaufň\" (1837). Proná-\nsledován a utlačován ustavičně od tamnějšího kritika L.\nRellstaba, vzdal se v r. 1842 svého ouřadu, a pře-\nbýval z části a Itálii neb v Paříži. Zemřel v roce 1851\nv Májo latu v římském státu. (Pokračování.) E.\nJistý lidumil daroval při posledním provozování\nzpěvohry „Dráteníka\" několika chudým drátění kům\nvstupné lístky na představení toto. Dojem, který origi-\nnelní dráteník pana Lukeše na věrné syny stolice Tren-\ncínské učinil, byl nevýslovný; nejvíce však jim lámalo\nhlavu, není-li onen dráteník na jevišti některý z jejich\nžijících zde bratrů, a když se jim vysvětlilo, že drátení-\nkem tím jest jeden přestrojený pán, odvětili na to velmi\ndůmyslně, že musel alespoň jistě někdy mezi dráteníky\nbývat.\nJistý anonym navrhuje ve svém článku „0 české\nzpěvohře v Praze\" v „Času\" umístěném, aby se ne-\nvypisovaly ceny za nejlepší národní české opery, nýbrž\naby se peníze ty raději veřejným hudebním učilištím obě-\ntovaly. Ptáme se p. anonyma, kterým ústavům? Snad\nněmeckému k on »er vartoriu čili varhanické\nv nížto se výhradně přísné hudbě vyučuje? Ji-\nných ústavů, v níchžto by se veškeré náuce o hudbě učilo,\nneznáme. Z toho viděti, že p. anonym nezná poměry\nústavů hudebních v Praze. Dále praví p. anonym, že\nvypsání cen nemůže míli výsledku, leda „že hejno dile-\ntantů, začátečníků a neučených komponistů poblázní.\" Na\nto odpovídáme p. anonymovi, že je to nestydatá lež a utr-\nhání na cti českým skladatelům. Což nemáme slovútného\nW. H. Veita, skladatele oper p. Bed. Knittla, zdatného,\nučeného V. A. Ambro se, všestranně vzdělaného J. L.\nZvonare, obratného J. Nesvadbu, nadané komponisty\noper Frant. a Jan Nep. Š Skuherského\nv Inšpruku, Th. Bradského v Berlíně, Ludvíka\nv Mnichově, kteří nejsou začátečníci v oboru operní hudby.\nNuže, co vytkne p. anonym skladatelům těmto? Jsme věru\nžádostivi! Poskytování přípěvků k založení stipendií pro\nžáky hudebních učilišť v Praze (jakých) jak to p. ano-\nnym radí, bylo by nevčasné. Tenkráte, až ústavy (jaké ?)\ntyto národním českým potřebám úplně vyhoví, bude rádno\nústavy (jaké ?) tyto podporovati. Konečně praví p. ano-\nnym, že prý hrdá Musa hudby české až národní di-\nvadlo se vystaví v připravený ten chrám národní\nvstoupí. Když se nebude nyní pro operu něco dělati,\nnač bude Musa tato hrdá ? Snad na to, že má chrám\nsvůj! Nedejte se vysmát p. anonyme ! Dřív než divadlo\nstáti bude, musíme se o nové původní opery postarati;\nnebot pak by bylo věru pozdě. Na vás návrh nemůžeme\njinák odpověditi, než „si tacuisses, philosophus mansisses.\nSI. AI. Blažková bude v koncertě páně Illne-\nrově dne 17. t. m, české národní písně předuáseti.\nPan Julius Goltermann, učitel cella na Praž-\nském konservatoríu, hrál dne 29. ledna v abonnentním\nkoncertě v Stuttgartu. Je to skutečně podivné, že mu ře-\nditelstvo konservatoria v běhu školního roku na dovo-\nlenou dalo, anto přec žádného důstojného zástupce za\nsebe nenavrhl. Jak doslýcháme, zastává jeho místo žák\nvyššího oddělení Pop per. Chce-li p. Goltermann umě-\nlecké cesty koneti, nechť raději opustí místo své, v němž\nbez toho mnoho prospěšného nevykonal.\nZnamenitý skladatel a rodák náš p. Jul. S ch ul-\nil off koncertoval s velikým úspěchem dne 31. ledna v Paříži.\nVelezasloužilý náš národní pěvec p. Jan L. Lukeš\nobdržel tyto dni z Olomúce prosebné pozvání, aby navští-\nvil toto staré sídlo moravské, kdež se dne 17. t. m. od-\nbývati bude velký koncert ve prospěch vysloužilých ka-\npelníkův vojenských, jejich vdov a sirotkův. Vyzývají\nnašeho národního pěvce důstojníci a kapelník, ředitel kon-\ncertu, aby svým zpěvem „slavičím\" přispěl k zvelebení\nkoncertu a „k očarvvání četného obecenstva\", kteréž ho\njiž toužebně očekává.\nTyto dny přistanul do Prahy Angličan Win-\nkles, by v konservatoríu pod prof. Mildnerein, jenž\nnedávno od zpěváckého spolku v Bilíně za čestného úda\nzvolen byl, ve hře na housle se zdokonalil.\nV akademii ku prospěchu zařízení náhrobku Fr.\nL. Celakovskému budou se mimo jiné též dva nové sbory\nod Zvon are osobním řízením skladatelovým provozovati\nKrajanu našemu, p. Teršákovi, nejznameni-\ntějšímu umělci na flétnu, věnoval vídenský továrník Zieg-\nler drahocenný nástroj stříbrem bohatě vykládaný.\n„Čas\" přinesl před nedávnem zprávu, že učitel vyš-\nšího zpěvu na konservatoríu p. G. Gordigiani redak-\ntora těchto listů pro článek v Daliboru v čísle 36. umí-\nstěný žaluje. Zpráva ťa, jak se z nejlepšího pramene\ndovídáme, zakládá se pouze na důmince a nikoliv na\npravdě.\n\n(A. K.) Z Hlinska. (Rekviem. — Věneček.)\nI my jsme důstojně vstoupli v řadu truchlících nad hro-\nbem V. Hanky veleslavného. Chvalným přičiněním ve-\nlebného duchovenstva a pana ředitele kůru uspořádána\nkrásná slavnost smuteční. V chrámě byl postaven\nkatafalk. U tří oltářů slouženy zádušní mše. Výborně pro-\nváděné české rekviem od Dobrovského dodávalo\nslavnosti důstojného, velebného rázu. Krásnou skladbu\nod Markulla, k němuž veleb. p. Freiesleben vhodná\nslova připojil, následovalo Salvě Regina. V chrámě bylo\nmnožství věřících i c. k. úřednictvo shromážděno. Veřejné\ndíky vzdáváme velebnému duchovenstvu i pp. řediteli kůru.\nVýznam duchovenstva českého potahmo k naší národnosti"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.7", "texte": "iv okamžikách těchto se osvědčil co veledůležitý. Du-\nchovenstvo bylo druhdy pěstitelem národních zájmů a\nv dohě našeho novozkvětlého národního života se opět\nrozsáhlé pole činnosti jeho naskýtá, bohdá, že iv době\ntéto povážlivé důstojně osvědčí opět, že přilnulo k našemu\nnárodu, že jest jeho sourodá, nerozlučná, ušlechtilá čásť.\nDruhý věneček, jenž dne 3. t. ra. velectěnou společ-\nnost bavil, předčil v jistém ohledu první; pokrok ten jest\npotěšitelný a slouží pp. spoluúčinkujícím ku cti i obecenstvu\nku chvále, jež podalo důkaz skvělý, že přilnulo k zábavě\nušlechtilejší, již „Věnečky\" poskytují. Krásnou ouverturou\nk Zampě započato, pak následoval výborný čtverozpěv\n„Zvonky\" od Zvonaře; obě čísla byla výborně prove-\ndena. Pan A, líčil pak v dlouhé řeči význam výtečníků\npro národ a přešel k důstojnému jicn slavení, vyzval pak\nk přispívání na pomník Hanku v. Pan Se. musel\nvýtečnou píseň Laubovu „Nedňvera\" opakovati. Slečna\nA. Př. a Br. výborně deklamovaly, i žert „Strašidlo\" do-\nbrého provedení došel. Slyšeli jsme opět několik nových\nskladeb tanečních. Návštěva byla četná. Doufáme, že\npodnikatelstvo u své chvalné činnosti neochábne, že ne-\nbude dbáti na stranu snahám jeho chvalným nepříznivou,\nneboť na předmětu sebe jasnějším musíme vždy také stíny\nspatřiti. Kdyby se mělo vždy dle vůle stran takových,\njež se vždy a všude téměř objevují, jednali, byla by každá\nušlechtilá snaha mrtvé novozrozeně. Máme-li velký svůj\núkon dokonat, musíme kráčeti bez ustání k předu.\nZ Chrudimi, 5. února,. (Rekviem. Dráte-\nník. Kapella městská.) Dne 22. ledna uspořá-\ndáno bylo zde rekviem za V. Ha n k u. Hlavní zásluhu\no to v skutku slavné rekviem získal sobě náš vážený p.\nměšťanosta. U prostřed kostela stál katafalk ozdobený\n„Rukopisem králodvorským,\" okolo něhož študující s ho-\nřícími svícemi stáli. Opodál byl umístěn jeden oddíl zdej-\nších ostrostřelců a cechovní pořádkové s rozžatými po-\nchodněmi. Chrám Páně sám byl však naplněn davem lid-\nstva všech stavů. Na kůru provozovali naší páni ochot-\nníci Vitáskovo rekviem do Es s vloženým „Dies\nirae\" od téhož tak správně a zbožně, že jsme již dráhný\nčas nic tak pěkného neslyšeli. Za offertorium vložený byl\nsmutečný čtverozpěv od Ne s v ad by, který co příloha\nk Daliboru 1859 vyšel. Hlavní zásluha se musí připo-\njisti p. Klimešovi, jenž velmi obezřele sbor ochot-\nnický nastudoval a sám osobně řidil. Též Vám musím\ns potěšením sdělit, že pověst o provozováni „Dráteníka\"\nvždy víc a více ke skutečnosti se blíží a bohdá uvidíme\nji na jaře. Také náš ostrostřelecký hudební sbor se lepší,\naspoň jsme to viděli 2. února v divadle, kde ouvertury:\n„Zampa\" a „Němá z Portiči\" v skutku neúhonně před-\nnesl, bylo vidět, že mu s ch á ze 1 jen obezřelý ře-\nd i t e 1.\nZ Líbezníc. (Beseda). Dne 3. února se od-\nbývala zde druhá beseda, která velmi skvělá byla.\nProgram byl velmi dobře uspořádán. Co se hudeb-\nních skladeb dotýče, byly provozovány ouvertura „Únos\"\nod Mozarta pro orkestr. Ctverozpěvy „Kovářská\"\n„Zvonky\" , quodlibet z českých písní , „Já jsem Slo-\nvan\" atd. a byly dobře provedeny. Velmi dobře vyjímal\nse nový, od Fr. Šebora složený čtverozpěv „Stíny Lau-\nritasň\" ze znamenité Kollárovy básně „Slávy dcera.\" Práce\njest velmi zdařilá a p. skladatel se všemožně přičinil,\nráznost slov textu v přiměřenou hudbu uvésti. P. Karel\nv\nSe bor a Fr. K. přednášeli na housle koncertní duo od\nBeriota s velmi příznivým výsledkem. Z deklamací líbily\nse „Tři doby\" fpřednášei p. Fr. Šebor.) „Sedlák na\nbiliáru,\" (přednášel p. Jar. Staněk) aj. v. Výsledek\nbyl chvalný a žádoucno toliko, aby se páni výborové\ntaké postarali o piano k třetí besedě.\n(?) Z Xáchoda. Na Hromnice dostalo se nám\nvelmi rozkošné zábavy večerní. Mladší p. K. Ke j klícek\nuspořádal nám v hostinci u zlatého beránka hudeb ní a\ndeklamatorní zábavu. Začátek učiněn ouverturou k ví-\ndeňskému dobrovolníkn. Na to se střídaly ctverozpěvy,\ndeklamace, hra na piano a housle. Oddělení druhé zau-\njalo krásné potpourri „Pražské památní lístky\" od K.\nKomsáka, přednešené od 42 hudebníků. Každý kus\noddělení prvního byl s pochvalou přijat, ale po velmi vý-\ntečně přednešeném potpourri od Komsáka strhla se bouř-\nlivá pochvala a hlučné tleskání. I žádala veškerá vy-\nbraná společnost, aby se kus ten ještě opakoval, což\nochotný učitel hudby, p. K. K. hudbymilovnému obecen-\nstvu s radostí učinil. Konečně sí mladý svět zatančil a\njinak až skoro do svítání příjemně se bavil. Všem pá-\nnům spoluucinkuiícím sluší vřelé díky vzdáti, zvláště ale\nspanilomyslné naší p. pod krajské, která dvě české\npísně: „Touhu po vlasti\"'a „Kde dfcmov můj\" s dopro-\nvázením piana dujímavě zpívala, c. k. kancelistu p. Kří-\nžovi, který nás uhlazenou hrou svou na housle překva-\npil, p. učiteli P. A. Pecoldovi a sl. F. Heligrové,\nkteřížto cituplně deklamovali, p. učit. V. Volfovi, K li-\nneš ov i, pak p. Sedláčkovi ze Skalice, který nám\nněkolik pěkných kousků na ruční harmonyku krásně za-\nhrál, a p. K. Kejkličkoví za uspořádání této pě-\nkné zábavy. Čistý výnos k dobročinnému účeli určený\nobnáší 33 zl. 80 kr. r. čís.\n(J. H.) Z Oužic. (f fletisty J. V. Hrbka.)\nVýtečný fletista Jan Vilém Hrbek zemřel zde dne 10. le-\ndna 1861 v 6 hodin odpoledne v 61. roku svého stáří\na byl dne 13. ledna slavně pohřben. J. V. Hrbek na-\nrodil se 16. května 1799 v Koceradeeh blíž Komorního\nHrádku a byl slepý. Za své literní a hudební vzdě-\nlání má ustavu pro slepé v Praze co děkovati. Obšír-\nnější životopis jeho podám příště-); prozatím podotýkám\ntolik to, že se možná o něm dočisti v knize: Denkwůr-\ndigkeiten des Prager Privatinstitutes fůr arme Blinde od\nA. Klara a v časopise „Der Adler\" (r. 1842). J. V.\nHrbek obdržel za svou výtečnou hru krásnou flétnu\nod J. M. císaře Františka a hrával často v zámku\nna Komorním Hrádku, kdež ho výtečný skladatel p. Fr\nPiv od a na pianu doprovázel.\n(—1) Z Pardubic. (Rekvie za V. Hanku.\nZpěvácký spolek.) V úterý dne 29. ledna odbývalo\nse zde slavné rekviem za V. Hanku. Smuteční ob-\nřady vykonal s největší ochotou veledňstojný p. děkan\nFrant. Černý s četnou assistencí. Na kůru prevozovalo\nse rekviem od slovutného J. Vitáska Es-dur, v němž nej-\nlepší zdejší hudební síly, jakož i kapella husarské po-\nsádky účinkovala. Před hlavním oltářem stál ozdobený\nkalafalk, okolo něhož značný počet měšťanů s rozžatými\nsvícemi stálo a v zadu držel též jeden měšťan na pod-\n\n*) Přijímáme Vaše nabídnuti. Že jsle praemii na r. 1860 (re-\nkvie od Zv on are neobdržel, není naší viuou, nýbrž vi-\nnou nedbalého dřívějšího nakladatele R. Veita."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610210-01.1.8", "texte": "ložce „Králodvorský rukopis66 vavřínovým věn-\ncem ozdobený, konečně stály 2 řady měšťanů od hlav-\nního oltáře až k hlavním dveřím. Předešlý týden obdr-\nželi jsme od c. k. slavného místodržitelství potvrzení\nstanov našeho 50 údů čítajícího českého zpěvá-\nckého spolku. Je to věru krásný úkaz, že se přiči-\nněním zdejších milovníků zpěvu zpěvácký spolek\nutvořil, jenž nejen náš společenský život zušlechtí, alebrž\ntéž k rozkvětu kostelní hudby nápomahati bude. Hlavní\nzásluhu o utvoření spolku má horlivý učitel na reálce, p.\nJanda a mladý konservatorista p. Vostřebal, z nichžto\nprvní zdejší zpěvácké síly soustředil, druhý však v ca-\nsopisech k založení takového spolku povzbuzoval.\nZdař Bůh!\nA Z Pelhřimova* (Rekviem.) Nedávno jsme\nctli pojednání o hudbě kostelní v našem městě již delší\ncas trvající. Nemohu opomenouti, abych záhy neučinil zmínku,\nkterak naše hudba kostelní, a zvláště zpěv se zlepšil!\nNevím ani jakého slova bych měl užiti k této pochvale ?\nUhon skrz na skrz! Neníť snad na světě větší spustoty\njako zde ! Toho se dokázalo opět při odbývám rekviem\nza našeho Hanku. Kdyby to byl slyšel v hrobě by\nse byl musil obrátit, jakým krákoráním „Salvě Regina66 a\npak „Animas\" se ve všech přítomných žaludkách spirálo!\nSvěte! jak můžeš ještě nyní tak podobných kočičin trpěli?\nDej Bože, abychme již jodnou dočkali se toho, aby ko-\nstelní hudba u nás k nábožnosti ale ne ku smíchu a hříchu\njiných dopomáhala! *)\n(?) Z Proseku. (Odpověď.) V cis. 24 „času66\npod článkem „zasláno66 ospravedlňuje se p. D...rzLibně\nproti mému dopisu v cis. 3. Dalibora. Kdybych neměl\ndůkazů v rukou, že p. D..r není s to, něco takového\nnapsati, jelikož ani nejobycejnější list pořádně a bez chyb\nnapsati nedovede, viděl bych se nucena, jemu slušně od-\npovědíti ; že si ale článek „zasláno66 jako obyčejní spro-\nstí lidé napsati dal, bylo by zajisté nedňstojno, jeho lže\nsvědky dokazovali. Ostatně pravda se brzo ukáže, anto\nvážený pán redaktor slíbil chrám Páně na Proseku od casu\nk casu navštiviti a o tom osobně se přesvědciti, jak mi-\nstrně (?) se tam skladby Brixiho a j. provozují.\nDixi! **)\n(S—k.) Ze Semil. (Produkce zpěv. spolku.\nRekviem.) Zdejší zpěvácký spolek uspořádal\ndne 20. ledna t. r. veřejnou produkcí a poskytl jí po-\nsluchačům pravou zábavu a utěšenou chvíli. Z ceských\nzpěvů jsme slyšeli: 1) 26. srpen, sbor s průvodem 4\nposaunň od Slavíka. Při zpěvu tohoto sboru vyvěšen\nbyl obraz: „Smrt Přemysla Otokara.66 Kdo z přítomných\nosudný den tento zná, nezůstal při dojemné hudbě a zpěvu\ntomto bez pohnutí; srdce každého muselo zatruchliti.\nDruhý sbor byl Voglňv zdařilý „Zpěv jinochů.66 3) Na\nradost od Vorla; 4) Pošta od L. Procházky. Sbor tento\nje effektní, potřebuje ale více cviceni než mu věno-\nváno bylo. 5) Komu zazpíváme od Mi ch la. Mimo tu\nse zpívalo 5 sborů německých. Dne 21. ledna bylo zpí-\nvané rekviem za našeho slavného Věnceslava Hanku,\npři kterémž někteří údové spolu účinkovali. Zpíval se též\npohřební sbor od Nesvadby mol C (příloha k Dali-\nboru). Vbrzku se uspořádá též divadlo, z čehož čistý\nvýnos na pomník Hankův se určí.\n(B.) Z Tábora. Rekviem. Produkce\nzpěv. spolku.) Dne 23. ledna t. r. slaveno bylo\nv zdejším chrámu Páně za zvěčnělého Václava Hanku\nrekviem ; obřady konal milovaný našinec P. Mansfeld\ns četnou assistencí; katafalk byl ozdoben ověnčeným ru-\nkopisem Králodvorským i jinými okrasami; spolek\nzpěvácký zapěl rekviem od Vitáska, Miserere od Bee-\nthovena do C-mol, a animas íidelium od Maška do F.\nPřítomzo bylo c. k. úřednictvo, rada městská, sbor střelců\nměstských, učitelstvo s žáky zdejší reálky a mnoho obe-\ncenstva ostatního. Dne 30. května t. r. dával spolek\nzpěvácký svou první produkci spolkovou na zdejší\nstřelnici, a spolu besedu; zpívány byly sbory, sola a\nkvodlibety z národních písní počínající s „Kde domov\nmůj 66 a koncící s „Hej Slované66, dále se též dvě dekla-\nmovánky přednášely a sice „Slze vlastenek66 od Jos. Kaj.\nTyla sl. Vildinanovou výtečně, a „Vdovec66 od Fr. K. D.\np. Stárkem též dobře; posluchacstvo se při tom velmi\ndobře bavilo, o cemž četné a zejmena sborům a sl. V.\nvzdané díky svědčily; též při následující hudbě taneční\nbyla zábava velmi příjemná a nenucená; sál byl téměř\npřeplněný, však ale pořádek ve všem panoval; p. hude-\nbníci tenkráte vzorně hráli a překvapili nás kadrylou\n„Ljubici66 od Blažka. Přejeme sobě hojných produkcí\nod milého spolku zpěváckého a doufáme, že se též zpěvů\nobsahu veselejšího dočkáme. Jak se dozvídám, cítá\nspolek tento oudň výkonných 40, přispívajících 140 1\nTedy jen dále na krásně nastoupené cestě !\n\n*) Pochybujeme věru, že tomu tak jest, avšak pravda-li to,\nbude velebné dnchovenstvo vědét, jak tomu odpomocí. B.\n**) Učiním tak. Red.\n\nNorymberk. Paní Dupotová, roz. Lindnerová\nz Blatné vystoupila nedávno co Fides v Proroku, osvěd-\nčila se co statná representantka této úlohy a byla mno-\nhokráte volána.\nťaříž. (R. Wagner a Pařížští klakéři.) Waguerův\n„Tannhauser66 bude sotva dříve než v březnu\načkoliv se pilně zkoušky k němu konají. Zkoušky se dě-\nlají vždy v úterý, ve čtvrtek a v sobotu dvakrát za den,\nráno a večer. V ostatních dnech se dělá jedna zšouška\nodpoledne. Zdejší satyrické listy velice si dobírají Wag-\nnera. Praví se, že R. Wagner na to tlačí, aby při pro-\nvozování „Tannhauseru\" zdejší klakéři neúčinkovali, če-\nmuž ředitelství vyhověti nechce. Aco by bylo pak z velké\nopery bez klakérň? Ředitelství učinilo jednou pokus\nkíakery odstranili ; ale pokus tento tak se nezdařil, že\nse ředitelstvo v zoufalství na náčelníka klakerů (Chef de\nla claque) p. Davida obrátiti muselo, aby se svou\ntleskající tlupou (la bataille sacré jmenovanou) pod velký\nlustr usadil. David dal se obměkčit a provozuje od té\ndoby neporušeně své řemeslo. Nechť je R. Wagner hu-\ndebním Goliášem, ale v boji s tímto Davidem zajisté\npodlehne.\n\nObě notové přílohy (písně cenou poctěné) za měsíce leden a únor budou k číslu příštímu přiloženy."}]}