{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_sha256": "a7b2f4c344940bcc1f8cdff15e06f3798915425a26f12097831553b51df6a2c4", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/02/20_01/bmtnabd_1861-02-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "45", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.1", "titre_corps": "Vypsání cen za nejlepší dvě české opery a náležité k nim texty.", "titre_sommaire": "Vypsání cen za nejlepší dvě české opery a náležité k nim texty.", "signature_source": "Jan hrabě Harrach", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3747, "texte": "Vypsání cen\nza nejlepší dvě české opery a náležité k nim texty.\nJan hrabě Harrach.\nNení wároda, jenž by v té míře byl zpěvu a hudby mi-\nlovný a spolu mohl tak vzácným a hojným vykázati se po-\nkladem písní samorostlých a nápěvů utěšených, jako ná-\nrod slovanský \\ůbec a ceskoslovanský zvláště. A přece\nnárod tento, jehož výtečné síly účinkují v každé val-\nnější opeře, ba v každém orchestru po celé téměř Evropě,\njohož virtuosové docházejí slávy u všech vzdělaných\nnárodů, a jenž i hojným poetem znamenitých skladatelů\nhonosí se od dávna, zvláště v hudbě kostelní: přece\nnárod ten nemůže posud ve skladbě operní vykázati se\nani jediným dílem, jenž by smělo v pravdě nazývati se\nnárodním.\nZnamenaje nedostatek tento a jsa spolu přesvěd-\nčen, že jen pilným studováním nepřebraného zdroje\nprostonárodních písní slovanských a zvláště českosloven-\nských možno jest vniknouti do ducha zpěvu a hudby\nlidu našeho a dodélati se pravé národní opery, a chtěje\ntudíž k takovémn studium ke cti a slávě drahého ná-\nroda českého povzbudili: ustanovuji dvě ceny po\n600 zlatých rak. c. 11a dvě dvouaktové opery a\ndvě ceny po 200 zl. rak. é. 11a české k nim\ntexty, z nichž jedna měj základ historický % dějin\nKoruny České, a druhá, obsahu veselého, vzata budiž\n% národního života desko slovanského v Cechách,\nna Moravě nebo Slezsku.\nOpatření textů, či tak zvaných libret, dávám zou-\nplna pp. skladatelům hudebním na vůli, aby o plánu a\nprovedení jich každý s básníkem svým se umluvili a\nporozuměli. Netřeba připomínali, že děj k zpěvohře vo-\nlený musí býti sice jednoduchý, vždy ale dosti drasti-\ncký a zároveň na lyrické a pathetické momenty bohatý,\naby zpěvu a hudbě v ohledu tom příhodným mohl být;\npodkladem. Charaktery budtež lehce kresleny a kon-\ntrastující. Verš bud plynný a zpěvný, rhytmus a roz-\nměr pokaždé citu a situaci přiměřený, mluva poetická\navšak nehledaná a snadná a korrektní. Celý obsah textu\nvíce obraznost a cit, než rozum vyzývej slovem li-\nbretto bud musikalné.\nCo do hudby a zpěvu kladu za první a hlavní\nvýminku, aby spočívajíce na pilném studium prosto-\nnárodních nápěvu česko slovanských a náležité\nk nim hudby, měly ráz v pravdě národní. Sbory,\nzvláště v opeře veselé, kéž nejsou holým odpočinkem\npo luchačstvu, nýbrž vydávajíce živý ohlas nápěvů ná-\nrodních živé udržujtež účastenství! U veselé zpěvohře\nmohlo by snad i tanců národních s prospěchem býti\npoužito. Y jaké míře v opeře historické starožitných\nchorálů co themat ve sborech mohlo by býti dotčeno,\npp. skladatelé dle předmětu zvoleného sami nejlépe roz-\nhodnou. Podstatnou výminkou jest, aby skladatel hudby\nrodem svým náležel kterékoliv zemi Koruny České.\nSkladby text a hudba pospolu zasýlány bud-\ntež nejdéle do posledního %árí 1862 pod mou adres-\nsou do Prahy č. 939—11. Na první stránce inějtež he-\nslo, jež zároveň napsáno bude i na obálce listu, v němž\npod pečetí jméno básníkovo a skladatele hudebního ja-\nkož i stav a byt jich budtež poznamenány. Rukopisy\na skladby cenami nepoctěné bude možno jenom pomocí\nhesla dostati nazpět.\nSoud5 jemuž o nejzdařilejší skladbě hudební anej-\nlepším textu bude rozhodovati, později bude sestaven a\nveřejně ohlášen.\nBásník, jehož text od pp. soudců za nejlepší uznán\nbude, dostane praemíi, byfby i hudba k libretlu tornu\nnebyla cenou poctěna bývala, a bude moci s textem svým\ndle libosti naložiti. Opera cenou poctěná je výhradním\njměním p. skladatelovým s tím jediným závazkem, aby\nprvní její představení dálo se na divadle Pražském.\nA tak již vyzývám milé své krajany, kdežkoli by-\ntem meškají, aby s chutí účastnili se v díle čestném,\nv díle právě národním k svému a jména Českého oslavení!\nCtěné redakce žádají se snažně, aby vyzvání to-\nmuto v listech svých laskavě místa dopřály.\nNa zámku v Iíonárovicích dne 10. února 1861."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "46", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.2", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4310, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nAsi lakovou horlivostí a chutí, jakou se chopí mladý\nhospodář pluhu aneb americký vystěhovale motyky a\nrýče, aby kus zakoupené půdy jak jen možná brzy k dá-\nvání užitku donutil; chopil se Josef co „kandidát\" čili\n„preperand\" každé příležitosti, kde se dalo pro upoko-\njení jeho zvědavosti něco ulovili. Nemaje peněz na\nknihy, utekl se k pilnému opisování jich. Tak ku př«\nopsal si celou „učební knihu o strojnictví,\" která byla toho\nčasu na technickém ústavu předepsána, okresliv i příslušné\nk ní výkresy. Kružidlo, jež k tomu potřeboval, zhoto-\nvil si taktéž sám. Toho též roku obíral se pilně „stro-\nmovstvím\" čili tak zvanou „pomologu\" v zahradě po-\nmologické společnosti a podrobil se zkoušce z téhož\npředmětu u Dr. L... . Ačkoli byl v tomto předmětu,\njak se říká dobře „okován,\" dostal přece jen „erste\"\na to proto, že dal panu doktorovi na otázku, „coby asi\ns ovocem počaly kdyby se mu ho jednou hodně mnoho\nurodilo\" mimo jiné také tu odpověď: „žehy ním krmil\nvepře.\" Takovou odpovědí nespokojil ovšem pana pro-\nfesora, který myslil, žeby se mohl v tom případu z ovoce\ntaké „ocet\" táhnout. Než na „ocet\" Josef nepomyslil,\na musil vzít tedy za vděk „prvničkou,\" vzdor toho, že po\nlistu poznal každý druh stromu, i že uměl dobře „ryo/o-\nvat,\" „kopulírovat\" a „okulírovat,\" jakož i že v za-\nhradě nikdy ovoce „nemlsal.\" (Toto poslední bylo také\npodmínkou dobré třídy.)\n„Zeugnisskterý Josef, co zkoušený „školní\nmládenec\" pro českou národní školu dostal, zněl skoro\nna samé „sehr gut.\" Připojená poznámka „Er spricht\nauch deutsch,\" měla ho bez pochyby u „českých ob-\nčanů\" lépe odporoučet. S tímto as vysvědčením\nz „Obstbaumzuchtu,\" s několika opsanýma povídkami a\nbásničkami vlastní skladby, z nichž básnička „Lidští vě-\nkové\" za něco stála, spěchal Josef bez krejcaru v kapse\nna první a jak se zdálo i na poslední „vagace.\" Než\njinak bylo souzeno ; příštím rokem octl se zase v Praze,\naby navštěvoval varhanickou školu.\nBylo to roku 1842 na podzim, když Zv. podruhé\ndo Prahy přišel. Bylo to nedlouho potom, co ztratila\nvarhanická škola jednoho ze svých zakladatelů L.. R.. .\na co ujal v ní Píč místo po F .. . Varhanická škola\nbyla již tehdáž slavnou a tužbou všech mladíků, jež se\nvěnovali učitelskému stavu. Kdo chtěl do ní býti při-\njat, musel míti dostatečné předznámosti alespoň ve hře\nna klavír; pročež se musel každý zkoušce podrobit*\nPrvního října téhož roku dostavil se i Josef k přijí-\nrnační zkoušce ; že byl však za slabého uznán, byl od-\nmrštěn a k zvláštní jeho prosbě posléze prozatímně při—\nj-at. Za učitele měl zde pana B1 ... Se vší chutí a hor-\nlivostí začal harmonická studia, a poznal, že se dostai\ndo svého pravého živlu. Než horlivosti a pilnosti jeho\nučinila brzy přítrž nebezpečná horečka. Tato nemoc a\nnedostatek vší podpory odjinud uvrhly ho v strastiplný\nstav. Byl odkázán jen na to, co si vydělal opisováním\nnot a explikac pro jiné, a to nebylo věru mnoho. Jiná\njemu nepříznivá okolnost byla ještě ta, že bylo tehdáž\nokolo 70 žáků v prvním roce varhanické školy a pro\nvšecky byly jen jedny varhany a jeden učitel. Jak bylo\nmožná v praktické hře prospívali tornu, kdo neměl ve\nsvém bytu nějaký klavír ? Pročež není divu, že J. v prv-\nním roku té školy příliš neprospíval as přísným Píčem\nco dělat měl, aby se do druhého roku dostal. Nebož-\ntík Píč byl přísný, dal a!e s „sebou mluvit.\" Viděl-li u\nžáka pilnost a chuť k umění vzal si s nim práci a do-\ndával mu mysle. Takž jednal i naproti Josefovi. Hned\nprvní týden po započetí druhého běhu smířil se s ním\na začal na něj dbát. Obstaral mu malý klavichord, půj-\nčil mu noty pro varhany a dovolil mu, aby se směl i\nmimo čas ve škole cvičili. První důkaz své spokoje-\nnosti mu projevil, když mu J. harmonisovanou stupnici\ndo všech tónin transponoval. Promluvil k němu ponej-\nprv s jasnou tváří a k šňupee tabáku voně takto :\n„Heute gebe ich ihnen einen Kreu%er %uruck. Heute\nhaben sie ihre Sache schon besser gemacht. Na-\nturlich muss es noch viel besser werden.\" Josef\nmu rozuměl a odpověděl mu prostě : „JEs icird schon\nbesser werden, Herr Direktor.\" Pan direktor se obrá-\ntil zády aby neprozradil svůj úsměv spokojenosti. Kdyby\nbyl věděl, jak Josefa pozvedl, jak mnoho mysle a vsebe-\ndůvěřivosti mu touto právě vychovatelskou pochvalou\ndodal, jistě žeby byl v duchu zaplesal.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "47", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.3", "titre_corps": "Stav hudby v 18. století v čechách. Lící redaklor.", "titre_sommaire": "Stav hudby v 18. století v čechách. Lící redaklor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.2", "debut_caractere": 4312, "fin_caractere_exclue": 5030, "texte": "Stav hudby v 18. století v čechách.\nLící redaklor.\n(P o k r ač o v á ní.)\nI pod mnohým proslaveným italským jmenem skrý-\nvalo se původně beské jméno. Tak na př. známo jest\njméno Venatorius neb il Boemo a pod tímto italským\njmenem proslavil se náš krajan Josef Myslivebek (nar.\n9. března 1737, f 4. února 1781 v Římě), jenž se co\nvýborný skladatel oper, oratorií a jiných skladeb osvěd-\nčil. Pověstný virtuos na lesnici Jan Václav Punto\n(nar. 1755 v Děčíně, f 16. února 1803 v Praze), je-\nhož dobrodružný život velké zajímavostí do sebe má,\nnebyl nikdo jiný než Slich. Když ve Vídni koncerty\ndával, složil pro něho Beethoven líbeznou sonátu číslo\n17 pro piano a lesnicí, kteráž v hudebním světě do-\nstatečně známa jest."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5168, "texte": "Mohli bychom ještě velký počet jmen slavných če-\nských hudebních umělců zde uvesti, kdyby nám to skrom-\nnost místa nezabraňovala ; avšak domníváme se, že uve-\ndená zde jména k našemu účeli dostačí.\nHorlivosf, v tomto umění se vyznamenali, byla\ndruhdy v Praze ano iv Cechách vůbec velmi živá j\navšak v 18. století počala juž ochabovati. Vlast naše\nchovala tenkráte ovšem ještě mnohé výtečné umělce,\navšak jim nescházelo ničehož než zmužilost a příslušný\njim kruh činnosti. Jejich talent a zásluha byly zajisté\nvětší, než jejich pověst. Příčina toho ležela v skrom-\nném kruhu jejich činnosti a v předsudku, že se ci-\nzincům a jinoiemským umělcům vždy dávala přednost\npřed tuzemskými, což se i nyní děje.\nNa důkaz toho podám některá jména umělců,\njejichžto cena a talent v Cechách uznány byly. Prv-\nního místa zaujímají bez odporu Jan Koželuh (pří-\nbuzný Leopolda), Václav Praupner, Čeněk Masek a\nJan Kučera. Je věru těžko určití, kdož z nich před-\nnost zasluhuje, anto každý ve svém oboru prvním\nv Praze byl. J. Antonín Koželuh narodil se dne 13.\nprosince 1738 ve Yelvarech, studoval několik let ve\nVídni, kdež Gassmann, Hassé a Gluck jeho vůdcem a\npříkladem byli. Jména takých mužů sloužila mu při ná-\nvratu do jeho vlasti za odporuční listy, a proklestila mu\ncestu do kruhů nejzámožnějších rodin. Nejdražší od-\nměnu obdržel, když byl zvolen za kapelníka při metro-\npolitním chrámu sv. Víta v Praze, kteréž místo až do\nsvé smrti r. 1814 s chvalným úspěchem zastával. Ko-\nželuh byl nejdůkladnější znatel kontrapunktu a jeho\nfugy jsou mistrovské kusy, které se skladbám největších\nmistrů po boku postavili mohou. Složilf mnoho výteč-\nných děl, jmenovitě oratorií, oper, mší, nešpor, motett,\nsborů, arií atd. Ve všech spojena jest správnost' vět\ns vážností a důstojností. Jeho dvě starší děti, syn a\ndcera vyznačily se též v hudbě. Koželuh patřil k oněm\numělcům hudebním, kteří na pravidla ještě s velkou\npřísností drželi. Byli patriarchou Pražského hu-\ndebního umění.\nf. v\nLeněk Masek nar. 5. dubna 1775 v Zokovci, byl\nkapelníkem při německé opeře i ředitelem kůru u sv.\nMikuláše v Praze na Malé Straně. Bylť výborný pia-\nnista a virtuos na harmoniku, kterýžto nástroj ještě\n) jednu klávesnici obohatil. Dokonalí svá studia u\n?r. Puska a u velkého kontrapunktisty Seegera; slo-\nni mimo mnohé skladby pro piano, koncerty, sonáty,\nlynfonie, písně, zpěvy, operu: „Der Spiegelritter,\" roz-\nené kantaty : „Bóhmens Dankgefůhl\" „Hymne an\n|e Gottheit\" „Die Schlacht bei Leipzig44 atd. Jeho\npletly a tance mají zvučnou hudební cenu, neboť pů-\npbnosť a lehce plynný zpěv jsou přednosti jejich. Jeho\nnejvětší a nejlepší dílo je kantata fslova od prof. Meiss-\nnera) na arcivévodu Karla po válečném tahu r. 1796,\nkteráž se dvakráte se všestrannou pochvalou dávala\nOd toho času, co se ředitelem kůru stal, složil mnoho\nvětších mší, které jeho slávu rozmnožily. V tomto\noboru přiblížil se značně k cíli dokonalosti, kteréž v ko-\nstelní hudbě tak těžko dosíci lze. V pozdějších svých\nkostelních skladbách stal se vážným a potlačil kvetoucí\nlehké nápěvy a bujnou a příliš malující harmonii, kte-\nréž v jeho prvních skladbách kostelních hany došly-\nMašek patřil k nejcennějším a nejplodnějším skladatelům.\nPraupner Josef (f 1810 v Praze) byl výtečný\na bez odporu nejlepší virtuos na housle, jenž nejtěžší\nkoncerty Lodyho s velkou obratností přednášel; a\nv kvartetlu nebyl mu co do výrazu líbezností a síly\ntónu nikdo roven. Byl dlouhá leta ředitelem kůru u\nkřížovníků a v Týně a ředitelem operního a divadel-\nního orkestru. Všechna tato místa zastával s takou do-\nkonalostí, že ho sami jeho nepřátelé za vzor v tomto\noboru uznávali. Za své umění měl Praupner hlavně\nznamenitému Werneru co děkovati. Co ředitel kůru\nměl Praupner zvláště velkou zásluhu, že výtečné zpě-\nváky vzdělal. Jeho vokalisté byli bez odporu nejlepší\nv Praze. Mnohý, v pozdějším čase znamenitý zpěvák\na umělec byl jeho žákem. Jmenují zde Vanička, jenž\nnejprv co diskantista, pak co bassista první místo v Praze\nzaujímal a pak Kusého. Avšak nebylo pilnějšího a\nčinnějšího muže nad Praupner a. Nejlepší a nej solid-\nnější hudba kostelní provozovala se v chrámích, kdež\nředitelem kůru byl. Nikdy se lak nesnížil, aby důstoj-\nnost kostelní hudby divadelními zpěvy aneb tanečními\nnápěvy urážel. Neprovozovali žádné mše, kteráž ne-\nnesla na sobě známku dobrého vkusu. Míchal Haydn,\nMozart, Jan Koželuh, Hassé, Gassmann byli jeho vzory.\nAvšak nemenších zásluh dobyl si co skladatel. Mělf bo-\nhatost' myšlenek, vkus a takovou důkladnost1, že směle\nk boku Koželuha postaven býti může. Jeho mše jsou\ntak výborné, že je často i znalci za skladby M. Haydna\ndrželi. Všeobecně obdivována byla hudba jeho k melo-\ndramatu „Circe\" (1791), jež pro národní divadlo složil\nSlovem: Praupner spojoval s důkladnou znalostí gene-\nralbassu a nauku hudební velký, praktický talent, krásné\nmyšlenky a přirozený vkus. Milovali a pěstoval své\numění s vroucností, kteráž je jistým znamením genia a\nnenáviděl křivé posuzování hudby a nedbalost v prove-\ndení její. Jako jeho hudební talent, tak byl i jeho po-\nctivý karakter chvalitebný. Jeho prostosrdečnosf, ochot-\nnost' a pravdymilovnosť známa. Jeho bratr byl též do-\nbrý houslista.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.4", "titre_corps": "Z Vídně, 11. února. Slečná Zadrobilková. — Tausig. — Joachim. — Bály slovanské. — Rekviem za V. Hanku.", "titre_sommaire": "Z Vídně, 11. února. Slečná Zadrobilková. — Tausig. — Joachim. — Bály slovanské. — Rekviem za V. Hanku.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3421, "texte": "Z Vídně, 11. února.\nSlečná Zadrobilková. — Tausig. — Joachim. —\nBály slovanské. — Rekviem za V. Hanku.\n(—v—) Akademie ve prospěch jeslí v Treumannskéin\ndivadle odložena jest z 2. na 10. února. Jak jsem pře-\ndešle již oznámil, spoluúčinkovala také věhlasná naše\npianistka sl. A. Zadrobilková. Hrálaf těžké „Capric-\ncio briliant\" (Es-dur) od Mendelssohna-Bartholdyho s prů-\nvodem orkestru tak mistrně as neobyčejně skvělým vý-\nsledkem, jak se také od geniální této umělkyně očeká-\nvati dalo. Hru sl. Z. vyznamenává nejen výtečná a po-\ndivuhodná technika, nýbrž i cituplný přednes ona\npoesie, kterou se právě z virtuosky pravá umělkyně\nstává. Obecenstvo obsypalo sl. Zadrobilkovou přehoj-\nným potleskem a pochvalou a vyvolalo ji dvakrát. SI.\nA. Zadrobilková bude dávati 28. t. iriěs. pak 7.a 14.\nbřezna v saloně u Streicheťa „hudební soirée.\"\nV sobotu 9. února uspořádal pianista K. Tausšig zde\nsvůj první koncert a došel jen dílem chvalného nznání.\nTaké známý houslista Joachim dává zde koncerty.\nCo jsem byl posledně předpovídal o Slovanském bále\ndne s.února vDianském sále, vyplnilo se slavně neb\nabych mluvil po česku propadl „tyransky.\" Byl\nto velký kontrast s Slov. bálem v Žofínském sále dne\n10. února zařízeným chvalně známým výborem „besed\nslovanských\" ve Vídni, v kterém se několik šlechticů\nnalézalo. Bál tento jest jeden z nejslavnějších bálů le-\ntos odbývaných a důstojně se řadí k dřevnějším bálům\nSlov. do r. 1844. Ve vkusně, částečně slovanskými\nbarvami ozdobeném sále pohybovalo se asi 15 set hostů.\nUvádíme všechny p. ministry (vyjma hr. Rechberga)\ncelý diplomatický sbor (ruský vyslanec hr. Balabine právě\nbyl den před bálem přijel do Vídně); z české šlechty\nnavštívili bál kníže Kinský, Klam-Martinic, Schivar-\n%enberg> Černín, Šlik, Har rach, oba hr. Thunově,\nSalm a v. Polští knížata Sapielia} Jablonovski,\nRadzivil, Potocki, Mniszck, Landskronski, Stadnicki1\npak kníže Gagorin, baron Tornov, generál Stratimi-\nrovic, více říšských rad, jmenovitě bar. Ozegovič,\nMa%uraniój pak starý, slavný Vuk-Stefanovic\\ více\nmaďarských šlechticů, zvláště přijeli z Banátu redaktor\nSlovinky J. Zcakra, Lukcic z Karlovic, mimo vícero\nz Moravy a Čech, ze Slovenska Hurban atd. Bál ote-\nvřeli hrabě Zabielski s kněžnou Radzivilovou a hrabě\nKolovrat se sl. Zadrobilkovou. Kromě českých a pol-\nských čamar bylo mnoho krojů národních, tak že každý\nkmen slovanský měl své zastupitele. Z tanců vynikaly\nzvláště „ma%ur\" a český „strašák.\" Srbský marš pro-\nveden kapellou Straussovou byl po půlnoci hlučně přijat a\ntřikrát musel býtí opakován. Dámy obdržely co upo-\nmínky vkusně pracované vějíře, na jejichžto dílcích obrá-\nzek páru v národním kroji a nížeji vyobrazení nejslav-\nnějšího básníka každého kmene. U Čechů nalezáme\nČelakovskěho, u Moravanů Sušila a u Slováků Kol-\nlára. Obrázky vyvedl malíř Koláh Okolo 12. hod.\nzasláno jest výboru 6 telegramu % Prahy v řeči fran-\ncouzké načež i hned odpověď dána. Společnost se ba-\nvila až asi do 5 hod., načež se jala rozcházeti. Ne-\nmůžeme opomenouti vřelé díky výboru vyjádřiti a jemu\nprovolati : „Sláva.\"\nPři rekviem za Hanku zde dne 31. ledna v chrámě\nAugustiniánů v městě odbývaném provozovalo so Vi-\ntáskovo rekviem. Kostel byl naplněn ctiteli a známými\nzvěčnělého. Okolo katafalku s nápisem „ Vácelav Vá-\nceslavió Hanka as polyglottou Rukop. Králodvorského\nověnčenou vavřínovým věncem a frikolorem stálo asi\n50 študujících s pochodněmi. Výlohy se páčí asi na\n300 zlatých."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "49", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.5", "titre_corps": "Mysliveček. Výjer ze života českého umělce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjer ze života českého umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.4", "debut_caractere": 3423, "fin_caractere_exclue": 4717, "texte": "Mysliveček.\nVýjer ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\nYše se nyní hrnulo k ním, každý hleděl se s nimi\nseznámiti; mužští obstoupili hraběte, tvoříce kruh okolo\nněho, a dámy snažily se, jedna více druhé jeho neti\npozornost proukazovati. Mezj tím připravoval hrabě Čer-\nnín vše k nastávající slavnosti. Rozdav všecky své roz-\nkazy, byl nyní zaměstnán urovnáním svého obleku, an\njednoduše, avšak vkusně oblečený muž do komnaty\nvstoupil.\n„Dobře že přicházíte, chtěl jsem s vámi ještě\npřed slavnosti mluviti. Nuže, co jste uspořádal pro\ndnešek ?\"\n„Vynasnažil jsem se, vaše hraběcí milosti,\" od-\nvětil tázaný, „všemožně, abych vysoké hosty s novými\nskladbami seznámil. Jeden z mých žáků složil tři syn-\nfonie, které se se vším právem krásnými nazvati mo-\nhou. Provedl v skladbě této novou ideu, a jmenuje\ntato díla měsíčné synfonie\n„Co to má znamenati ?\" tázal se hrabě.\n„Skladatel chce tím zvláštnosti každého měsíce\nvyobraziti.\"\n„A jak se jmenuje ten mistr ?\"\n„Mysliveček, vaše milosti! byl dřív mlynářem\nv Nuslích. Bláznivý houslista, na něhož se vaše hra-\nběcí milost ještě upamatuje, jak vašnost na vašem pan-\nství svou hrou vždy obveseloval, poslal ho sem.\"\n„Italián ? Antonio se jmenuje, není-li pravda ?\"\n„Tentýž.\"\n„Kde se nachází nyní?\"\n„Neviděl jsem ho už ctyry leta. Bylo to 13. ledna"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2858, "texte": "1755, když ke mně s jakýmsi jinochem ve smutku při-\nšel, schvaluje mi ho co učedníka mého uměni. Vy-\nchváliv mi jeho nadání, prosil mne, abych cvičení vloh\njeho mladého kmotřence převzal. Zkoušel jsem žáka a\nuznal jsem za pravé, co mi o něm Antonio řekl. Od\ntoho času spatřil jsem podivného toho muže sotva dva-\nkráte. O den dříve, než vaše hraběcí milost sama jej\nslyšeti ráčila, byl u mne, rozloučil se se mnou na da-\nlekou cestu, a od toho času nevím ani já, ani můj žák\nničehož o něm.\"\n„Ten muž mne zajimá. Pošlete zejtra svého žáka\nsem ke mně, ať mí vypravuje o něm více. Nyní ale\nřekněte mi upřímně, zdaž myslíte, že se budou jino-\nchovy skladby líbiti ?\"\n„Jsem tím jist.\"\n„Jen ať vás vaše důvěra nezklame. Myslive-\nček jest vaším žákem vysocí hosté, zdatní hudeb-\nníci, jsou zde i Italiáni u mne zvaní, rozvažte si to\nještě jednou pořádně, nerad bych tomu byl, aby česká,\ndaleko široko proslulá hudba své pověsti za, dost ne-\nučinila.\"\n„Stojím za všechno!\"\n„Tedy dobře! jděte, a řekněte hudebníkům, aby\nbyli pohotově.\"\nMistr se poroučel, a hrabě spěchal do sálu. Pro-\nšed celý sál kolkolem, dal znamení, načež každý na\nsvé místo se postavil. Nástroje byly laděny, as ředi-\ntelem vstoupil mladý muž bledé tváře do orkestru;\npokloniv se před vysokými hosty vzal housle do tře-\nsoucích rukou. Se smyčcem dal znamení. Ředitel, při-\nblíživ se s úctou k hraběti, zašeptal mu do ucha: „To\njest můj žák Mysliveček, jenž nyní svou synfonii\nříditi bude.\"\nHudba započala; dlouho drženými tóny, naznaču-\njícími takořka pomalounké ztužení zemé, započaly ná-\nstroje, zponenáhlu přišly v divou směs; zdálo se, jako\nby bylo viděli, jak padá sníh větrem zmítaný, tremolo\nnaznačovalo třesení-se zimou, a konečné umlknutí tónů\nzdálo se znarnenati úplné zkřehnutí řeky. O něco rych-\nlejší tempo, naznačilo blahocit u teplých kamen, a presto,\ns nímž symfonie skončila, naznačovala, jak se zdálo, ve-\nselou sanicí. Hlučné „výborně\" posluchačů odměnilo\nskladatele. Každý očekával s netrpělivostí druhou syn-\nfonii.\n„Synfonie „Únor,\" zašeptal ředitel.\nNěkolik akkordů sloužilo za předehru tanečných\nkusů, jež mezi sebou rozmanitě smíšeny, dobrý obraz\nmasopustu tvořily. Každý národní tanec byl v nich za-\nv f\nstoupen. Ceskemu následoval italský, tomu španělský,\ntomu zase uherský a potom přišel francouzský; nej-\nvětší umělost objevila se v konci, kdež všechny melodie\nv celek uspořádány, takořka s jásotem tančících skončily.\n„K takému žáku přeju vám štěstí,\" řekl hrabě,\nobrátiv se k řediteli, jejž hraběti Rosamontovi, jenž ve-\ndle něho stál, představil řka: „To jest Seeger, ředitel\nkůru u svatého kříže a učitel skladatele Myslivečka.\"\nJeden převyšoval druhého při vychvalování šťastného\nředitele kůru, jenž se slzícím okem se poděkoval. Ná-\nsledujících kusů nikdo si ani nevšímal, každý byl žá-\ndostiv na konec, a po třetí dal Mysliveček znamení\nsmyčcem.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "52", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.5", "debut_caractere": 2860, "fin_caractere_exclue": 2881, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.6", "debut_caractere": 502, "fin_caractere_exclue": 6228, "texte": "— Náš velký Alexander Dreyschock slavil dne\n9. a 15. í. m. triumfy v Kievě, kdež dva skvělé kon-\ncerty uspořádal. Dreys sh o ck rozehrál svou mistrovskou\nhrou veškeré obecenstvo.\nPan Petr May d 1 uspořádá opét letos 6 hu-\ndebních zábav ve svém hudebním ústavu (na uhelném\ntrhu c. 412—I.v prvním poschodí). První byla dne 17.,\ndruhá bude 24. února, pak 3., 10., 17. a 23. března\nr. 1861 v 5 hodin večer.\nPrvní koncert konservatoria bude se v ne-\nděli dne 24. ť. m. vedením pana prof. Morice Mild-\nnera odbývati. Program obsahuje synfonii s úderem\nv bubny od Haydna a ouverturu „Julius Caesar\" od\nSchumanna a sola pro housle, fagot a zpěv.\nStátní pan dr. August Vilém Ambros\npři skoumání pro své velké dílo o dějepisu hudby nalezl\nvelezajímavý staročeský zlomek původní zpěvohry\nnáboženského obsahu z XIV. století i s notama.\nCelek byla velikonoční hra. Co zbylo a panem doktorem\nnalezeno, jest následující: monolog Marie, který počíná:\n„Vy dcery Jeruzalémské,\" potom zpěvy Marie a Jana po-\nčínající „Pro Bůh račte postupiti,\" pak plác Mariin, v němž\nse jako nějaký refrain vícekrát opakuje: „Picte vsickni\nsyna mého,\" konečně chvalozpěv „0 Maria mater Christi.\"\nZlomek ten jest v hudebním ohledu téměř neocenitelný a\nbude v páně Ambrosově díle náležitě podán a rozebrán.\nZlomek nachází se v Pražské c. k. knihovně v smíšeném\nrukopise z XIV. věku, který r. 1609 byl Petra Voka z Rožm-\nberka. Týž dr. Ambros rozluštil noty na rukopise „Ma-\nstickáře\" a velmi je cení, Posavádní rozluštění těchto\nnot uznal dr. Ambros za docela nepravé.\nDne 17. února odbýval se v sále Žofínském\nkoncert p. Hynka Illn e r a , k němuž jako oby-\nčejně, se několik spoluúěinkujících nedostavilo. Po-\nhřešovali jsme sh Mickovou a pp. Bachmanna, Benevice,\nBohma a Markvordta. 0 německých skladbách, jichž zde\nv hojnosti obecenstvu se dostalo, nebudeme šířiti slov,\npodotkneme že saský komorní virtuos na cello, pan\nSchlik, hojné slávy nedošel a že sl. Luecová otřepanou\nKůckenovu píseň „Der Himmel hat eine T hra ne geweint\"\nopakovala. Zajímavým číslem pro nás byly národní\npís ně, kteréž přednášela nadaná a již chvalně známá\nsl. AI. B 1 až k o v á. Obecenstvo přivítalo sl. Blažkovou\nvelmi vřele a mezi písněmi ji hlučným potleskem poctilo.\nA v skutku zasluhovala toho sl. Blažková, neboť\npřednes písní národních byl tak něžný, tak národním ci-\ntem nadchnutý, jak je od našeho výtečného Lukeše\nslyšíváme. Sl. Blažková byla bouřlivě ctyrykráte volána,\nnačež národní píseň „Já mám holubinku\", přidala. Pře-\njeme srdečně sl. Blažkové na této krásné dráze krásnou\n—budoucnost, které se jí zajisté dostane. —l—\nPan Čeněk Micko, ředitel ústavu, uspořádá se\nsvými žáky dne 24. února a 3. března hudební večerní\nzábavy.\nPrvní hudební a humoristický věneček re-\ndaktora těchto listů, jenž se v sobotu v sále konviktském\nodbýval, došel velmi příznivého výsledku. Sbory „Milen-\ncův steskf4 (ze Záboje) od V. Horáka a „Česke devy\"\nod A. Strebla byly obezřelým vedením p. Ferd. Kel-\nlera precisně provedeny a poslední b>l k opěto-\nvání žádán. Slečna La Motíová, žákyně Fr. Š křoup a\nzpívala prvním akcessitem odměněnou píseň „I šepce\nkvítí\" od K. Slavíka a „Minka a včely\" od Frd. Lauba\nvýrazně a musela na všestranné přání „čéšku\" a „Kde\ndomov můj\" od Fr. Š křoup a přidati. Nemene líbií se\nmladistvý cellista pan A. Karel, jenž svou fantasií na\nnárodní písně pro cello s citem as velkou bravourou\npřednášel. Talentní skladatel pan Eduard Nápravník\nhrál svou nejnovější fantasii na národní písně pro piano,\nkterá jsouc duchaplně pracována od něho výborně před-\nnesena byla. Dále slyšeli jsme ouverturu k „Alexejovi\"\nod L. Procházky, nové, příležitostními vtipy protkané ctění\n„O bláznech\" od Fr. Hory, jakož i několik deklamací od\nnašich korifeů humoru F. Kubeše (Klepny), Ehrenbergra\n(Učedlník nad mistra) a jiné, které pan Koubek s vel-\nkým výsledkem přednesl. Synfonie pro detske nástroje\nod Romberga ukončila příjemný večer. Tak se vyslo-\nvuje o tomto věnečku „Morgenpost\". My však žádáme ne-\njapného referenta „Času\", jenž nám lepší výběr dekla-\nmací na srdce klade, aby nám své deklamace zapůjčil ;\nneboť o lepších deklamovánkách, než Kubešovy a E h~\nrenbergrovy jsou, jsme dosud nevěděli. Sapienti\nsatis !\nNáš krajan, pan Dr. Eduard Hanslík, žák V.\nTomáška, je dle doslechu zvolen za professora dějepisu a\nkrásovědy hudební na universitě Vídeňské.\nMoniuszkova opera „Halka\" bude se ko-\nnečně v Praze prvvozovati. Ředitel p. Thomé obdržel juž\nz Varšavy partituru a text dá co nevidět do češtiny pře-\nložili.\nPražský z p ě v á c ký spolek akademicky.\nJiž loňského roku zmínili jsme se v těchto listech o za-\nražení zpěváckého spolku akad. na zdejší universitě. S po-\ntěšením nyní oznamujeme, že zaražení spolku toho defi-\nnitivně vys. nařízením místodržitelství povoleno jest a\ntudiž co nejdříve do života vstoupí. Zvláštních zásluh zí-\nskali sobě tenkrát o zaražení spolku pp. Nickcrl a Z e-\nzulák, an úsilovně, byvše od pp. Neumanna, Rajnožky,\nVietze a Húbnera podporováni, dobrý účel z ocí nepu-\nstivše a ni casu ni práce nešeťrivše, o provedení věci se\nzasadili. Dne 11. t. m. odebrali se pp. Nickerl, Raj-\nnožka a Zezulák, co deputace k Jeho Ex. p. místo-\ndržiteli, aby jemu prosbu osobně přednesli. Po delší roz-\nmluvě byl J. Ex. místodržitel p. hrabě Forgách tak bez-\npříkladně laskav, a nechal ťoho se týkající spis úřední\nvyhledati, a přečet jej jim, přál napotom nejsrdecnějšími\nslovy zdaru podniknutí tomuto. Provisorní komiíé sestáva-\njící z pp.Hiibnera, Jedličky, Neumanna, Nicker-\nla, Rej nožky, Vietze a Zezulák a, vydalo v Karo-\nlíně a Klementině provolání k všem pánům posluchačům\nuniversitním, aby hojně zúčastnili se v spolku. Z dosud\nnastíněných statutů podáváme prozatím, že spolek sestá-\nvatibude: 1) z údů výkonných, 2) přispívajících,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6313, "texte": "3) zakládajících a 4) čestných. Výkonní ůdové mo-\nhou jen býti imatrikulovaní posluchačové na universitě\npražské. Ucel spolku jest spoluúčinkovati při akad. služ-\nbách božích, komersích, zpěváckých zábavách a jiných\npříležitostech. Zpěv německý bude se stejnou měrou\npěstovali jak český, však přejeme sobě, aby pp údové\nněmečtí při zpěvech českých též tak se zúčastnili, jak\ntoho činiti budou údové čeští při zpěvech německých,\nneboť jen svorností, oným mocným kouzlem, může spo-\nlek ten se udrželi.\nLiteratura hudební. Pan Vojtěch Pr eis-\nsler vydal následující kusy pro piano: Dvě fantasie\npro piano na národní písně: „Zežulka\" op. 103 (stojí\n80 kr.) pak na píseň „Chovejte mne má matičko\" op.\n102 (stojí 68); „Bulharové,\" polka-mazurka op. 104\n(stojí 27 kr.) a fantasii na české písně ve formě potpourri\nop. 40 (stojí 80 kr.) Skladby tyto lze ve všech obchod-\nnictvích v nius i kaliích dostali.\n\nPravdomil\nZ Berouna. (Beseda.) Dne 3. t. m. odbývala\nse tu beseda, v níž to pánové Ed. Nápravník, piani-\nsta a A. Karel cellista z Prahy účinkovali. První před-\nnášel svou fantasii na české národní písně pro piano s vel-\nkou bravourou a elegancí a byl hojnou pochvalou odmě-\nněn. Pan Karel přednášel svou fantasii na české ná-\nrodní písně pro cello a došel skvělého výsledku. Ze sborů\nslyšeli jsme „Kovářskou\" „Slovan\" od Vašáka,\n„Mlatecká\" od Hniličky „Čechoslovan\" od Zavr-\ntala a dva sbory „Šablenka\" a „Žežulinka\" od Knittia,\nkteréž poslední dva ničím původním nevynikajíce ani nad\nobyčejnou všednost se nepovznášejí ba ano vkus obecen-\nstva kazí. Sbory mimo „Kovářská\" šly mdle.\n(A. K.) X Sfliuska. (Věneček.) Masopust hynul,\nna jeho hrob jsme uvíjeli třetí „Věneček.\" Pěkné pře-\ndehře, variace na motýv z pisně: „Bětulinko boubelatá,\"\nnásledovala pěkná fraška od J. J. Melichara: „Pan Prak-\ntikant,\" jež pp. Kr. St. Se. a Ho. výborně provedli. P. Ve.\npřednesl výborně travestii „Píseň Čecha,\" zdařile p. Ho.\n„Prát či nepřát\" provedl. Výborným provedením žertu:\n„Tři chlastenci\" rozesmáli pp. Se., St. a Ko. celé obecen-\nstvo, Po oddílu prvním četl p. A. satyrické ctění: „Ne-\nškaredé rozjímání na škaredou středu od Kar. Adámka.\nSpolečnost celá se výborně bavila. Doufáme, že se pod-\nnikatelstvo nezdá snah tak ušlechtilých, jenž se s tak\nskvělým potkávají výsledkem. I půst ač tance největší\nnepřítel nehubí půvaby hudby i zpěvu i deklamace; ne-\nzhubí zřídla tak ušlechtilé zábavy,\ni\nX Klatov. (Beseda.) Dne 6. m. odbývala se zde\nv místnostech hostince „ti zlaté koule\" „besed a\" k dobro-\nčinnému účelu, jejížto výsledek v každém ohledu lze skvě-\nlým pojinenovati. Beseda počala důstojně s odehráním „ná-\nrodní hymny,\" načež následovala „Vlastenka\" polka pro\nsbor mužský (ze Záboje) od zdejšího zpěváckého spolku,\nvedením pana ředitele Jirgesa bezúhonně provedena.\nČlverozpěv , „Pro c se u p e j p á t e plaché dívčiny\"\nod našeho skladatele výtečného Vác. Horáka musel se\nopakovali. Co novinku slyšeli jsme „Sablenku,\"\npolku mazurku pro mužský sbor, od zpěváckého spolku\ntaktéž výborně provedenou. Pan Taffl nás překvapil vý-\ntečnou deklamovánkou : „Já jsem Čech!\" od Fr. Rubeše;\ntaktéž se dočkala B u r g er š t ei n o v a „S vi n g u 1 a c e\"\nžádaného úspěchu. Všecka čísla byla hojným potleskem\nodměněna. Schůzka byla valná, anť místnosti až skoro\nbyly přeplněny. S nevýslovnou radostí nám bylo patřili\nna krásnou pleť, skoro bez vyjí inky v národních barvách\nse dostavivší. Z p ě v ác k ý spo 1 e k jíž obdržel po-\nvolení k prozatímním schůzkám k odbývání zkoušek a\nnevyhnutelných příprav ku veřejnému po dosáhnutí po-\ntvrzení „stanov\" spolku vystoupení, potřebným. Zdar Bůh !\nX Libně. *) V cis;. 5. „Dalibora\" odpovídá ne-\nznámý p. dopisovatel na mé ospravedlnění v č. 24. „Oasu\"\na praví, že prý já ani nejobyčejnější list pořádně a bez\nchyby napsati nedovedu a proto nevidí se nucena p. ano-\nnymus slušně mně odpověditi ... 0 premoudrý Šalomou-\nne, který i latinským „Dixi\" honositi se můžeš, jak vý-\nborně a jak opravdově znějí tu slova tvá! jak srdečné\njest vyznání tvé, že píšeš odpovědi neslušné a že jen\npodobné psali dovedeš, to viděli jsme z dopisu prvního i\nz odpovědi této zřejmé. Nejsem ovšem profesorem, ni\nspisovatelem, jsem jen sprostým učitelem venkovským;\nproto ale nesátím se prcce, jak se snad p. anonymus dle\nsebe domnívá, péríin cizím ; co konám, konám vždy ve-\nřejně; nepíši ze závisti psaní hanebná, kde bych se za\nsvé jméno u veřejnosti styděli musel ... A proto také\nvítán bude nám pan redaktor na venkov! J. D.\n#*■ v\nZe Sušice. (Odpověd na insert v „Času\")\nNa insert v „Času\" umístěný, v němž někdo havrana na\nbílo obarvili se snaží, zjevně dokládáme, že náš dopis\nv „Daliboru,, uveřejněný, svatou pravdu obsahuje. Pro-\nvozují! se tu arciť skladby od Horáka, Fúhrer a,\n(od Yeita bude snad jen nějaké solo) ale jak? Mají kdys\nzkoušky? Sotva několikrát do roka, a tu se jíž po více\nlet nikdy nesejdou? Je to lež? Hudebního vzdě-\nlání nelze leč pilnoslí, cvičením a dobrými vzory dosíci.\nZdaž ten pán v Málo- Chmelné a v Strakonicích jéhož\nčasu mohl takových vzorů nabýti? Všecku úctu jeho\npilnosti, ale vkus a kráeocit hudební (a o lom jsem je-\nnom mluvil), nedá se pres koleno zlámali Uznávám a\nvážím si zásluh jeho, jelikož v Sušici již pořekadlem se\nstaly, a před nimiž ještě píed několika lesy každý se\nchránil i na svou řeč pozor dával.. Ostatně důkazů panu\nRedaktoru není potřebí, neboť ten jistý pán při své ča-\nstější opičce svá díla až k omrzení každému zděluje ?\nZeby který z těch pánů nějaké návrhy k utvoření z p ě-\nváckého spolku byl dělal, není mě povědomo, to ale\njistě vím, že všickni mnoho a mnohokráte ku přistoupení\nuctivě zváni byli, jak již zpráva v „Lumíru\" udává, a jak\nkaždý v Sušici dosvědciti musí, přece nikdy žádný z nich ani\nkrok k tomu neučinil. Hudební a zpěvácký spolek má býti\ndle doslechu potvrzen, ale posud se žádný z nich k to-\nmu nehrne, a maje dobrý sluch a vyjádřujíc to upřím-\nným nikoliv hrubým toneru vím, že z jisté strany i údové\nzpěváckého spolku do „Singvereinu\" zvláštního prý se\nverbují. Je to lež? Avšak Pánově! nechte všeho zbyteč-\nného jitření a vší závisti, zanechte marného citlůvkování\na oucinkujte svorně k celku kn cti a blahu\nměsta i milé vlasti naší, potom zajisté každou do-\nbrou stránku Vaši vděcuě uznám a vděčně uveřej-\nním.\n*) Žádám oba pány odparce, aby polemiky zanechavše, radéji\nněco prospěšnějšího konali. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2481, "texte": "Z Budyšina. (Zpěv. spolek.) Za čímž jsme\ndávno toužili, doslalo se nám srbský zpěvácký spolek\n(spěwanske towárslwo.) Spolkův takových jest v našem\nměstě nazbyt, ale srbský zpěv se tam nepěstoval. Náš\nnový spolek, kterému se významné jméno „Lumír\" dalo,\nbude vážná pomoc k uspořádání všech příštích „spěwan-\nských swjedženůw^4 (koncertuv) a zavdá jistě též príěinu\nk založení podobných iv jiných místech. Největší zá-\nsluhy o založení „Lumíra\" má činný národovec zdejší,\npan Fiedler, učitel v semináři evangelickém.\nZ Kolniar. Znamenitý barytonista p. Jul. Stock-\nhausen, jenž nedávno v Baselu, Curichu, Bernu a jiných\nměstech Švýcarských se skvělým výsledkem koncertoval,\nuspořádal dne 30. ledna koncert. Jeho otec, jenž se tu\npřed několika roky usadil, účinkoval v koncertu syna svého\nna harfu, na nížto virtuosem byl. J. Stockhausen zpíval\nSchubertovu píseň „Nachstiick\" a otec ho mistrně dopro-\nvázel. Oba byli hlučně voláni.\nKrálovec (v Německu). Kapelník Heřman Paetzold\nzemřel tu náhle dne 6. února, právě když začal ouver-\nturu k oratoriu „Eliáš\" od Mendelssohna dirigovati.\n(D) Ze Lvova. (Rekviem.) Nového ze Lvova\npro dnes jen tolik, že Rusíni konají zde přípravy k vel-\nkolepé „parastasi\" (smutečné mši sv.) za zvěčnělého\nHanku; bude se při ní provozovati „Vícnaja pa-\nrnjat\" (BÍmma naMaaTb) rekviem od Ivana Lavroského\nna mužské hlasy složené.\nPaříž. Meyerbeerova opera „Pout do Ploermelu\"\ndávala se juž v 70 městech. Dne 2. února dávala se\nv místnostech „Opera Comique\" nejnovější opera „La\nCircassiene\" (Čerkeska), text od Scribe, hudba od\nAubera s opravdu skvělým výsledkem. Prvni část ko-\nmedie hraje v Čerkesku uprostřed pohoří Kavkázských.\nHudba je lehká, milostná a plynná a upomíná v mnohých\nkusech na nejsvěžejší casy Aubera. Partitura obsahuje\n25 cisel. Druhá nová opera, která se v místnostech\n„Theatre lyrique\" dávala, jmenuje se „Madame Grégoire\"\na došla též příznivého výsledku. Hudba je něco bouř-\nlivá, někdy triviální; avšak vyniká mnohými effekty.\nWagnerův „Tannháuser\" bude se dne 1. března dávati.\nNásledkem vypsání ceny na plán k dvornímu divadlu za-\nsláno jest 170 plánu. Mezi těmito nachází se též krásný\nplán císařovny Evgenie, jenž velmi vkusnou fagadou vy-\nniká. Jak se praví, obdrží prý první cenu plán cis. 34,\njenž pochází od Violleta Leduca, architekta Napoleonova.\nVýmar. Dne 12. t. m. zemřel tu kapelník Che-\nlard, skladatel opery „Macbetb.\" André Hippolite Chelard\nnarodil se r. 1789 a vzdělal se na tamnějším konservatoriu.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "50", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.5", "debut_caractere": 2873, "fin_caractere_exclue": 2881, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "50", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. (Dokončení). V hudbě Spontiniho", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. (Dokončení). V hudbě Spontiniho", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.5", "debut_caractere": 2883, "fin_caractere_exclue": 4883, "texte": "Stavovské divadlo. (Dokončení). V hudbě Spontiniho\npřevládají živly nádherného rekovství, zevnitřní\nskvělosti, jako skvostné orkestrací, které arci v posledních\noperách Spontiniho k zevnějším účinkům a k nahro-\nmadění instrumentálních pomůcek jej zahnalo. Jeho hrmotná\nhudba vešla v přísloví, ačkoli na:i nejnovější skladate-\nlově vté věci Spontiniho již dávno předčili. Velko-\nlepé libretto „Vestálky\" ličí mocné karaktery římského\nvůdce, jeho věrného a šlechetného přítele, pak jedné Ve-\nstálky: konflikty, které z lásky Liciniusa (p. Ba ch-\nrna nn) k Julii (si. Luccová) povstati musely, bez-\nprostřední vkročeuí božských bytností k osvobození odsou-\nzené Vestálky: to vše povzbudilo ducha Spontiniho\nna největší stupen. Hudba k „Ve stál ce\" je veskrz vá-\nžná a důstojná; ona nás uvede v květnou dobu římské\nrepubliky. Zde ukáže se dále mocný vzlet fantasie, jižní\na žavá náruživost vedle nej čistšího výrazu povýšené veli-\nkosti. Jak to libretto požaduje, položil skladatel zvláště\nváhu na pospolné sbory; instrumentace není přeplněná,\ngeniálně však promyšlená, přitom skvělá, jak toho látka\nopery požaduje. Že ú\\uck jemu za vzor sloužil, podot-\nknuto již předešle ; a kdoby chtél upříti, že v posledním\nčase sepsané opery budoucnosti na základě Gluckově\ntepsány nejsou? Provedení nebylo právě vzorné. Odstí-\nnování v orkestru bylo arci v prvním představení vý-\nborné; ženské sbory byly po druhé nejisté, a protož\ntouto vadou celé provedení utrpělo. Co partie slečny\nLuccové jejím velkým nadáním získá, utrpí na druhé\nstraně její mladostí. V druhém představení nezdála se\nslečna Luccová dosti jistá, an jedenkráte recitativ a\npo druhé duetto spaném Bach mannem pokazila. Panu\nBa ch m a.nnovi podařila se nejlépe velká arie se sborem\nve třetím jednání, kde jeho skvělý organ vždy sto jest,\ncelý sbor opanovati. Pan Steinecke podporoval v du-\nettě prvního dějství pana Bachinanna se známou rou-\ntinou, a pan Hertsch zpíval malou úlohu nejvyššího\nkněze čistě a vážně. V druhém představení této opery"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 500, "texte": "ochábla však láska k věci u všech sólistů; výsledek ne-\nbyl ten samý, jako při příjmu slecnv Luccové, která\nmnohokráte sama, as ostatními sólisty vyvolána byla.\nV opeře „Ernani\" pokusil se barytonista p. Neumann\no zdejší místo, nemohl však svým slabým hlasem proni-\nknouti. Lepšího výsledku nedosáhl ani v „Lucrecii\";\nbezpochyby ohledne se ředitelstvo po jiné síle. 11. února\nopakovala se operetka „Flodoardo Wuprahal\", 17. února\n„Orfeus\" od OíFenbacha a 18. února „Prorok\" od Mey-\ne r b e e r n.\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "51", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.6.2", "titre_corps": "— Náš velký Alexander Dreyschock slavil dne", "titre_sommaire": "— Náš velký Alexander Dreyschock slavil dne", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.6", "debut_caractere": 502, "fin_caractere_exclue": 6228, "texte": "— Náš velký Alexander Dreyschock slavil dne\n9. a 15. í. m. triumfy v Kievě, kdež dva skvělé kon-\ncerty uspořádal. Dreys sh o ck rozehrál svou mistrovskou\nhrou veškeré obecenstvo.\nPan Petr May d 1 uspořádá opét letos 6 hu-\ndebních zábav ve svém hudebním ústavu (na uhelném\ntrhu c. 412—I.v prvním poschodí). První byla dne 17.,\ndruhá bude 24. února, pak 3., 10., 17. a 23. března\nr. 1861 v 5 hodin večer.\nPrvní koncert konservatoria bude se v ne-\nděli dne 24. ť. m. vedením pana prof. Morice Mild-\nnera odbývati. Program obsahuje synfonii s úderem\nv bubny od Haydna a ouverturu „Julius Caesar\" od\nSchumanna a sola pro housle, fagot a zpěv.\nStátní pan dr. August Vilém Ambros\npři skoumání pro své velké dílo o dějepisu hudby nalezl\nvelezajímavý staročeský zlomek původní zpěvohry\nnáboženského obsahu z XIV. století i s notama.\nCelek byla velikonoční hra. Co zbylo a panem doktorem\nnalezeno, jest následující: monolog Marie, který počíná:\n„Vy dcery Jeruzalémské,\" potom zpěvy Marie a Jana po-\nčínající „Pro Bůh račte postupiti,\" pak plác Mariin, v němž\nse jako nějaký refrain vícekrát opakuje: „Picte vsickni\nsyna mého,\" konečně chvalozpěv „0 Maria mater Christi.\"\nZlomek ten jest v hudebním ohledu téměř neocenitelný a\nbude v páně Ambrosově díle náležitě podán a rozebrán.\nZlomek nachází se v Pražské c. k. knihovně v smíšeném\nrukopise z XIV. věku, který r. 1609 byl Petra Voka z Rožm-\nberka. Týž dr. Ambros rozluštil noty na rukopise „Ma-\nstickáře\" a velmi je cení, Posavádní rozluštění těchto\nnot uznal dr. Ambros za docela nepravé.\nDne 17. února odbýval se v sále Žofínském\nkoncert p. Hynka Illn e r a , k němuž jako oby-\nčejně, se několik spoluúěinkujících nedostavilo. Po-\nhřešovali jsme sh Mickovou a pp. Bachmanna, Benevice,\nBohma a Markvordta. 0 německých skladbách, jichž zde\nv hojnosti obecenstvu se dostalo, nebudeme šířiti slov,\npodotkneme že saský komorní virtuos na cello, pan\nSchlik, hojné slávy nedošel a že sl. Luecová otřepanou\nKůckenovu píseň „Der Himmel hat eine T hra ne geweint\"\nopakovala. Zajímavým číslem pro nás byly národní\npís ně, kteréž přednášela nadaná a již chvalně známá\nsl. AI. B 1 až k o v á. Obecenstvo přivítalo sl. Blažkovou\nvelmi vřele a mezi písněmi ji hlučným potleskem poctilo.\nA v skutku zasluhovala toho sl. Blažková, neboť\npřednes písní národních byl tak něžný, tak národním ci-\ntem nadchnutý, jak je od našeho výtečného Lukeše\nslyšíváme. Sl. Blažková byla bouřlivě ctyrykráte volána,\nnačež národní píseň „Já mám holubinku\", přidala. Pře-\njeme srdečně sl. Blažkové na této krásné dráze krásnou\n—budoucnost, které se jí zajisté dostane. —l—\nPan Čeněk Micko, ředitel ústavu, uspořádá se\nsvými žáky dne 24. února a 3. března hudební večerní\nzábavy.\nPrvní hudební a humoristický věneček re-\ndaktora těchto listů, jenž se v sobotu v sále konviktském\nodbýval, došel velmi příznivého výsledku. Sbory „Milen-\ncův steskf4 (ze Záboje) od V. Horáka a „Česke devy\"\nod A. Strebla byly obezřelým vedením p. Ferd. Kel-\nlera precisně provedeny a poslední b>l k opěto-\nvání žádán. Slečna La Motíová, žákyně Fr. Š křoup a\nzpívala prvním akcessitem odměněnou píseň „I šepce\nkvítí\" od K. Slavíka a „Minka a včely\" od Frd. Lauba\nvýrazně a musela na všestranné přání „čéšku\" a „Kde\ndomov můj\" od Fr. Š křoup a přidati. Nemene líbií se\nmladistvý cellista pan A. Karel, jenž svou fantasií na\nnárodní písně pro cello s citem as velkou bravourou\npřednášel. Talentní skladatel pan Eduard Nápravník\nhrál svou nejnovější fantasii na národní písně pro piano,\nkterá jsouc duchaplně pracována od něho výborně před-\nnesena byla. Dále slyšeli jsme ouverturu k „Alexejovi\"\nod L. Procházky, nové, příležitostními vtipy protkané ctění\n„O bláznech\" od Fr. Hory, jakož i několik deklamací od\nnašich korifeů humoru F. Kubeše (Klepny), Ehrenbergra\n(Učedlník nad mistra) a jiné, které pan Koubek s vel-\nkým výsledkem přednesl. Synfonie pro detske nástroje\nod Romberga ukončila příjemný večer. Tak se vyslo-\nvuje o tomto věnečku „Morgenpost\". My však žádáme ne-\njapného referenta „Času\", jenž nám lepší výběr dekla-\nmací na srdce klade, aby nám své deklamace zapůjčil ;\nneboť o lepších deklamovánkách, než Kubešovy a E h~\nrenbergrovy jsou, jsme dosud nevěděli. Sapienti\nsatis !\nNáš krajan, pan Dr. Eduard Hanslík, žák V.\nTomáška, je dle doslechu zvolen za professora dějepisu a\nkrásovědy hudební na universitě Vídeňské.\nMoniuszkova opera „Halka\" bude se ko-\nnečně v Praze prvvozovati. Ředitel p. Thomé obdržel juž\nz Varšavy partituru a text dá co nevidět do češtiny pře-\nložili.\nPražský z p ě v á c ký spolek akademicky.\nJiž loňského roku zmínili jsme se v těchto listech o za-\nražení zpěváckého spolku akad. na zdejší universitě. S po-\ntěšením nyní oznamujeme, že zaražení spolku toho defi-\nnitivně vys. nařízením místodržitelství povoleno jest a\ntudiž co nejdříve do života vstoupí. Zvláštních zásluh zí-\nskali sobě tenkrát o zaražení spolku pp. Nickcrl a Z e-\nzulák, an úsilovně, byvše od pp. Neumanna, Rajnožky,\nVietze a Húbnera podporováni, dobrý účel z ocí nepu-\nstivše a ni casu ni práce nešeťrivše, o provedení věci se\nzasadili. Dne 11. t. m. odebrali se pp. Nickerl, Raj-\nnožka a Zezulák, co deputace k Jeho Ex. p. místo-\ndržiteli, aby jemu prosbu osobně přednesli. Po delší roz-\nmluvě byl J. Ex. místodržitel p. hrabě Forgách tak bez-\npříkladně laskav, a nechal ťoho se týkající spis úřední\nvyhledati, a přečet jej jim, přál napotom nejsrdecnějšími\nslovy zdaru podniknutí tomuto. Provisorní komiíé sestáva-\njící z pp.Hiibnera, Jedličky, Neumanna, Nicker-\nla, Rej nožky, Vietze a Zezulák a, vydalo v Karo-\nlíně a Klementině provolání k všem pánům posluchačům\nuniversitním, aby hojně zúčastnili se v spolku. Z dosud\nnastíněných statutů podáváme prozatím, že spolek sestá-\nvatibude: 1) z údů výkonných, 2) přispívajících,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 897, "texte": "3) zakládajících a 4) čestných. Výkonní ůdové mo-\nhou jen býti imatrikulovaní posluchačové na universitě\npražské. Ucel spolku jest spoluúčinkovati při akad. služ-\nbách božích, komersích, zpěváckých zábavách a jiných\npříležitostech. Zpěv německý bude se stejnou měrou\npěstovali jak český, však přejeme sobě, aby pp údové\nněmečtí při zpěvech českých též tak se zúčastnili, jak\ntoho činiti budou údové čeští při zpěvech německých,\nneboť jen svorností, oným mocným kouzlem, může spo-\nlek ten se udrželi.\nLiteratura hudební. Pan Vojtěch Pr eis-\nsler vydal následující kusy pro piano: Dvě fantasie\npro piano na národní písně: „Zežulka\" op. 103 (stojí\n80 kr.) pak na píseň „Chovejte mne má matičko\" op.\n102 (stojí 68); „Bulharové,\" polka-mazurka op. 104\n(stojí 27 kr.) a fantasii na české písně ve formě potpourri\nop. 40 (stojí 80 kr.) Skladby tyto lze ve všech obchod-\nnictvích v nius i kaliích dostali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "51", "page_fin": "51", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Berouna. (Beseda.) Dne 3. t. m. odbývala", "titre_sommaire": "Z Berouna. (Beseda.) Dne 3. t. m. odbývala", "signature_source": "Pravdomil", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.7", "debut_caractere": 899, "fin_caractere_exclue": 6313, "texte": "Pravdomil\nZ Berouna. (Beseda.) Dne 3. t. m. odbývala\nse tu beseda, v níž to pánové Ed. Nápravník, piani-\nsta a A. Karel cellista z Prahy účinkovali. První před-\nnášel svou fantasii na české národní písně pro piano s vel-\nkou bravourou a elegancí a byl hojnou pochvalou odmě-\nněn. Pan Karel přednášel svou fantasii na české ná-\nrodní písně pro cello a došel skvělého výsledku. Ze sborů\nslyšeli jsme „Kovářskou\" „Slovan\" od Vašáka,\n„Mlatecká\" od Hniličky „Čechoslovan\" od Zavr-\ntala a dva sbory „Šablenka\" a „Žežulinka\" od Knittia,\nkteréž poslední dva ničím původním nevynikajíce ani nad\nobyčejnou všednost se nepovznášejí ba ano vkus obecen-\nstva kazí. Sbory mimo „Kovářská\" šly mdle.\n(A. K.) X Sfliuska. (Věneček.) Masopust hynul,\nna jeho hrob jsme uvíjeli třetí „Věneček.\" Pěkné pře-\ndehře, variace na motýv z pisně: „Bětulinko boubelatá,\"\nnásledovala pěkná fraška od J. J. Melichara: „Pan Prak-\ntikant,\" jež pp. Kr. St. Se. a Ho. výborně provedli. P. Ve.\npřednesl výborně travestii „Píseň Čecha,\" zdařile p. Ho.\n„Prát či nepřát\" provedl. Výborným provedením žertu:\n„Tři chlastenci\" rozesmáli pp. Se., St. a Ko. celé obecen-\nstvo, Po oddílu prvním četl p. A. satyrické ctění: „Ne-\nškaredé rozjímání na škaredou středu od Kar. Adámka.\nSpolečnost celá se výborně bavila. Doufáme, že se pod-\nnikatelstvo nezdá snah tak ušlechtilých, jenž se s tak\nskvělým potkávají výsledkem. I půst ač tance největší\nnepřítel nehubí půvaby hudby i zpěvu i deklamace; ne-\nzhubí zřídla tak ušlechtilé zábavy,\ni\nX Klatov. (Beseda.) Dne 6. m. odbývala se zde\nv místnostech hostince „ti zlaté koule\" „besed a\" k dobro-\nčinnému účelu, jejížto výsledek v každém ohledu lze skvě-\nlým pojinenovati. Beseda počala důstojně s odehráním „ná-\nrodní hymny,\" načež následovala „Vlastenka\" polka pro\nsbor mužský (ze Záboje) od zdejšího zpěváckého spolku,\nvedením pana ředitele Jirgesa bezúhonně provedena.\nČlverozpěv , „Pro c se u p e j p á t e plaché dívčiny\"\nod našeho skladatele výtečného Vác. Horáka musel se\nopakovali. Co novinku slyšeli jsme „Sablenku,\"\npolku mazurku pro mužský sbor, od zpěváckého spolku\ntaktéž výborně provedenou. Pan Taffl nás překvapil vý-\ntečnou deklamovánkou : „Já jsem Čech!\" od Fr. Rubeše;\ntaktéž se dočkala B u r g er š t ei n o v a „S vi n g u 1 a c e\"\nžádaného úspěchu. Všecka čísla byla hojným potleskem\nodměněna. Schůzka byla valná, anť místnosti až skoro\nbyly přeplněny. S nevýslovnou radostí nám bylo patřili\nna krásnou pleť, skoro bez vyjí inky v národních barvách\nse dostavivší. Z p ě v ác k ý spo 1 e k jíž obdržel po-\nvolení k prozatímním schůzkám k odbývání zkoušek a\nnevyhnutelných příprav ku veřejnému po dosáhnutí po-\ntvrzení „stanov\" spolku vystoupení, potřebným. Zdar Bůh !\nX Libně. *) V cis;. 5. „Dalibora\" odpovídá ne-\nznámý p. dopisovatel na mé ospravedlnění v č. 24. „Oasu\"\na praví, že prý já ani nejobyčejnější list pořádně a bez\nchyby napsati nedovedu a proto nevidí se nucena p. ano-\nnymus slušně mně odpověditi ... 0 premoudrý Šalomou-\nne, který i latinským „Dixi\" honositi se můžeš, jak vý-\nborně a jak opravdově znějí tu slova tvá! jak srdečné\njest vyznání tvé, že píšeš odpovědi neslušné a že jen\npodobné psali dovedeš, to viděli jsme z dopisu prvního i\nz odpovědi této zřejmé. Nejsem ovšem profesorem, ni\nspisovatelem, jsem jen sprostým učitelem venkovským;\nproto ale nesátím se prcce, jak se snad p. anonymus dle\nsebe domnívá, péríin cizím ; co konám, konám vždy ve-\nřejně; nepíši ze závisti psaní hanebná, kde bych se za\nsvé jméno u veřejnosti styděli musel ... A proto také\nvítán bude nám pan redaktor na venkov! J. D.\n#*■ v\nZe Sušice. (Odpověd na insert v „Času\")\nNa insert v „Času\" umístěný, v němž někdo havrana na\nbílo obarvili se snaží, zjevně dokládáme, že náš dopis\nv „Daliboru,, uveřejněný, svatou pravdu obsahuje. Pro-\nvozují! se tu arciť skladby od Horáka, Fúhrer a,\n(od Yeita bude snad jen nějaké solo) ale jak? Mají kdys\nzkoušky? Sotva několikrát do roka, a tu se jíž po více\nlet nikdy nesejdou? Je to lež? Hudebního vzdě-\nlání nelze leč pilnoslí, cvičením a dobrými vzory dosíci.\nZdaž ten pán v Málo- Chmelné a v Strakonicích jéhož\nčasu mohl takových vzorů nabýti? Všecku úctu jeho\npilnosti, ale vkus a kráeocit hudební (a o lom jsem je-\nnom mluvil), nedá se pres koleno zlámali Uznávám a\nvážím si zásluh jeho, jelikož v Sušici již pořekadlem se\nstaly, a před nimiž ještě píed několika lesy každý se\nchránil i na svou řeč pozor dával.. Ostatně důkazů panu\nRedaktoru není potřebí, neboť ten jistý pán při své ča-\nstější opičce svá díla až k omrzení každému zděluje ?\nZeby který z těch pánů nějaké návrhy k utvoření z p ě-\nváckého spolku byl dělal, není mě povědomo, to ale\njistě vím, že všickni mnoho a mnohokráte ku přistoupení\nuctivě zváni byli, jak již zpráva v „Lumíru\" udává, a jak\nkaždý v Sušici dosvědciti musí, přece nikdy žádný z nich ani\nkrok k tomu neučinil. Hudební a zpěvácký spolek má býti\ndle doslechu potvrzen, ale posud se žádný z nich k to-\nmu nehrne, a maje dobrý sluch a vyjádřujíc to upřím-\nným nikoliv hrubým toneru vím, že z jisté strany i údové\nzpěváckého spolku do „Singvereinu\" zvláštního prý se\nverbují. Je to lež? Avšak Pánově! nechte všeho zbyteč-\nného jitření a vší závisti, zanechte marného citlůvkování\na oucinkujte svorně k celku kn cti a blahu\nměsta i milé vlasti naší, potom zajisté každou do-\nbrou stránku Vaši vděcuě uznám a vděčně uveřej-\nním.\n*) Žádám oba pány odparce, aby polemiky zanechavše, radéji\nněco prospěšnějšího konali. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Budyšina. (Zpěv. spolek.) Za čímž jsme", "titre_sommaire": "Z Budyšina. (Zpěv. spolek.) Za čímž jsme", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2468, "texte": "Z Budyšina. (Zpěv. spolek.) Za čímž jsme\ndávno toužili, doslalo se nám srbský zpěvácký spolek\n(spěwanske towárslwo.) Spolkův takových jest v našem\nměstě nazbyt, ale srbský zpěv se tam nepěstoval. Náš\nnový spolek, kterému se významné jméno „Lumír\" dalo,\nbude vážná pomoc k uspořádání všech příštích „spěwan-\nských swjedženůw^4 (koncertuv) a zavdá jistě též príěinu\nk založení podobných iv jiných místech. Největší zá-\nsluhy o založení „Lumíra\" má činný národovec zdejší,\npan Fiedler, učitel v semináři evangelickém.\nZ Kolniar. Znamenitý barytonista p. Jul. Stock-\nhausen, jenž nedávno v Baselu, Curichu, Bernu a jiných\nměstech Švýcarských se skvělým výsledkem koncertoval,\nuspořádal dne 30. ledna koncert. Jeho otec, jenž se tu\npřed několika roky usadil, účinkoval v koncertu syna svého\nna harfu, na nížto virtuosem byl. J. Stockhausen zpíval\nSchubertovu píseň „Nachstiick\" a otec ho mistrně dopro-\nvázel. Oba byli hlučně voláni.\nKrálovec (v Německu). Kapelník Heřman Paetzold\nzemřel tu náhle dne 6. února, právě když začal ouver-\nturu k oratoriu „Eliáš\" od Mendelssohna dirigovati.\n(D) Ze Lvova. (Rekviem.) Nového ze Lvova\npro dnes jen tolik, že Rusíni konají zde přípravy k vel-\nkolepé „parastasi\" (smutečné mši sv.) za zvěčnělého\nHanku; bude se při ní provozovati „Vícnaja pa-\nrnjat\" (BÍmma naMaaTb) rekviem od Ivana Lavroského\nna mužské hlasy složené.\nPaříž. Meyerbeerova opera „Pout do Ploermelu\"\ndávala se juž v 70 městech. Dne 2. února dávala se\nv místnostech „Opera Comique\" nejnovější opera „La\nCircassiene\" (Čerkeska), text od Scribe, hudba od\nAubera s opravdu skvělým výsledkem. Prvni část ko-\nmedie hraje v Čerkesku uprostřed pohoří Kavkázských.\nHudba je lehká, milostná a plynná a upomíná v mnohých\nkusech na nejsvěžejší casy Aubera. Partitura obsahuje\n25 cisel. Druhá nová opera, která se v místnostech\n„Theatre lyrique\" dávala, jmenuje se „Madame Grégoire\"\na došla též příznivého výsledku. Hudba je něco bouř-\nlivá, někdy triviální; avšak vyniká mnohými effekty.\nWagnerův „Tannháuser\" bude se dne 1. března dávati.\nNásledkem vypsání ceny na plán k dvornímu divadlu za-\nsláno jest 170 plánu. Mezi těmito nachází se též krásný\nplán císařovny Evgenie, jenž velmi vkusnou fagadou vy-\nniká. Jak se praví, obdrží prý první cenu plán cis. 34,\njenž pochází od Violleta Leduca, architekta Napoleonova.\nVýmar. Dne 12. t. m. zemřel tu kapelník Che-\nlard, skladatel opery „Macbetb.\" André Hippolite Chelard\nnarodil se r. 1789 a vzdělal se na tamnějším konservatoriu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.8", "debut_caractere": 2470, "fin_caractere_exclue": 2481, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.6.5.1", "titre_corps": "Abell. Anglický altista Abelí byl nad míru hrdý a svéhlavý,", "titre_sommaire": "Abell. Anglický altista Abelí byl nad míru hrdý a svéhlavý,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.8", "debut_caractere": 2483, "fin_caractere_exclue": 6034, "texte": "Abell. Anglický altista Abelí byl nad míru hrdý a svéhlavý,\nzpíval jen tenkráře, kdy se mu zlíbilo. Vypravují se o\nněm rozličné příběhy, jakéž se mu při dvoře francouzském, ba-\nyorském a polském přihodily. Avšak polský král, August Silný,\ndovedl jeho svéhlavosď zkrotíť. Ahell doslal při svém pobytí ve\nVaršavě rozkaz, aby před králem zpíval. Ale Abell odepřel to,\nnemaje chuti k zpěvu a když se mu nemilostí královskou a tre-\nstem za lu zpupnost' vyhrožovalo, nepohnulo to jím ; nýbrž po-\nslal písemně zápornou odpověď. Brzy na to byl do sálu před\nkrále povolán. Posadiv se na vykázanou stolici, byl v ní náhle\ndo výšky vytažen. Jemu naproti objevil se král s komonstvem\nna tribuně, co zatím do sáiu dva meovědi vpuštění byli. Nyní\ndal král svéhlavému umělci na vůli, aby buď v jeho přítomnosti\nzazpíval, aneb dolů vpuštěn byv s medvědy se vyraze 1. Toto\nkritické postavení zlomilo jeho svéhlavosť a okamžitě počal zpí-\nvati tak krásně, že král i komonslvo byli hluboce dojati; ba i\nhuňáči zdáli se býti tímto zpěvem překvapeni. Jak se Abell na-\npolom sám vyznal, nezpíval ve svém živobytí nikdy tak výtečné,\njako tenkráte.\n(R. Wagner a Ros sin i.) Rich* Wagner navštivil př\nsvém přibytí do Paříže Rossiniho a hned se mu představil s uspo-\nkojujícím ujištěním, že vzdálen je loho, aby dosavádní hudbu\nzvrátit chtěl \"Drahý pane,\" přerušil jej Rossiui, »na tom niče-\nhož nezáleží; když se svým převrácením výsledku dosáhnete,\njste ve svém právu; padnete-li ale, pak jste se na každý způ-\nsob přepočítal.\"\nHaen d 1 jsa od r. 1720 až do r. 1729 ředitelem zpěvo-\nhry v divadle Haymarketském v Londýně, řídil hru v orkestru\nharfou. Hrál však tak znamenitě, že si obecenstvo mnohdy to-\nliko jeho liry všímalo nedbajíc na pěvce. To mu zpěvák, jakýs\nSenesino tak velice závidě', že mu jednou vyhrožvval, stane-li\nse to ještě jednou, že skočí s divadla do orhestru přímo na tu\nprožluklou harfu. »Že chcete skočit s jeviště?\" táže se ho Haendl\n„i toť mi to oznamte, až to budete chtít učinit dám to na\nceduli divadelní vytisknout, a věřte, že si tím více vyděláte, nežli\nsvým zpěvem.\"\nMayerbeer co Jupiter tonaus. O Mayerbeerov\nvypravují si Pařížané následující anekdotu. O hlavní zkoušce na\nnovou zpěvohru \"Odpustky Ploermelské\" pravil veliký skladatel\ntento k správci divadla: „Ten prožluklý hrom jsem s ním\nvelmi nespokojen; není to hrom, jest to spíše praprotaický hřmot.\nMrzutě zkoušku opustiv, procházel se městem i naslýchal každé-\nmu šramotu, každému hrcení vozních kol, konečné mu nedosta-\ntek slušného hřmotu ani spáti nedal. Zastaviv se jednou z rána\nv předměstí Montmartreském u jednoho na polo již zbouraného\ndomu pozoroval bourající zedníky. Pojednou radostné poskočil,\nby Ité náhodou našel, čeho tak dlouho marné hledal. Obrátiv se\nběžel přímo do divadla. Otvíraje dvéře ku správcovu bytu, křičel\njiž na práhu: „Potřebuji dlouhý ctverrohý Iroubel ze silných\nprken sbitý a rumem naplněný.\"\nOkamžitě se vše schystalo a učiněna zkouška. Než ne-\nznělo to, jak byl Mayerbeer očekával. \"Není s tím nic,\" pravil\n„jest to pouze tupý, nezvucný hlomoz. Tuším, pane, že nám\nkov lépe poslouží. Hleďte opatřit několik set kartáčových kulek.\"\n\"To nemožno, pane,« odpověděl správce.\n\"Proč nemožno ?\"\n\"Jest k tomu zapolřebí zvláštního povolení.\"\n\"Opatřím je.\" Na to zasedna, psal maršálkovi Vaillantovi\nPodnes se dopisu tomu v kanceláři ministerstva války smějí, druh\ndruhu jej okazujíce. Odpovéd maršálkova zněla lakonicky tahto:\n\"Arsenál Vincenneský stojí k Vašnostiným službám.\"\nA tak docílil Mayerbeer dojemný skutečnému rachocení\nhromu se podobající hlomoz."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.8", "debut_caractere": 6036, "fin_caractere_exclue": 6169, "texte": "Listárna.\nPanu Mor. v Svob. D. Pro jaké nástroje žádáte si\n„Slovanskou kadrylu\". Panu K. SI. v Těšíně. Obdržel\njste věci? Pište přec!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-02-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-02-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "52", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.2.8", "titre_corps": "Za příčinou nepředzvídaných překážek budou obě notové přílohy k číslu 7. Dalibora přiloženy.", "titre_sommaire": "Za příčinou nepředzvídaných překážek budou obě notové přílohy k číslu 7. Dalibora přiloženy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.8", "debut_caractere": 6171, "fin_caractere_exclue": 6290, "texte": "Za příčinou nepředzvídaných překážek budou obě notové přílohy k číslu 7. Dalibora přiloženy.\nŽádáme ledy o shovívavosf."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.1", "texte": "Vypsání cen\nza nejlepší dvě české opery a náležité k nim texty.\nJan hrabě Harrach.\nNení wároda, jenž by v té míře byl zpěvu a hudby mi-\nlovný a spolu mohl tak vzácným a hojným vykázati se po-\nkladem písní samorostlých a nápěvů utěšených, jako ná-\nrod slovanský \\ůbec a ceskoslovanský zvláště. A přece\nnárod tento, jehož výtečné síly účinkují v každé val-\nnější opeře, ba v každém orchestru po celé téměř Evropě,\njohož virtuosové docházejí slávy u všech vzdělaných\nnárodů, a jenž i hojným poetem znamenitých skladatelů\nhonosí se od dávna, zvláště v hudbě kostelní: přece\nnárod ten nemůže posud ve skladbě operní vykázati se\nani jediným dílem, jenž by smělo v pravdě nazývati se\nnárodním.\nZnamenaje nedostatek tento a jsa spolu přesvěd-\nčen, že jen pilným studováním nepřebraného zdroje\nprostonárodních písní slovanských a zvláště českosloven-\nských možno jest vniknouti do ducha zpěvu a hudby\nlidu našeho a dodélati se pravé národní opery, a chtěje\ntudíž k takovémn studium ke cti a slávě drahého ná-\nroda českého povzbudili: ustanovuji dvě ceny po\n600 zlatých rak. c. 11a dvě dvouaktové opery a\ndvě ceny po 200 zl. rak. é. 11a české k nim\ntexty, z nichž jedna měj základ historický % dějin\nKoruny České, a druhá, obsahu veselého, vzata budiž\n% národního života desko slovanského v Cechách,\nna Moravě nebo Slezsku.\nOpatření textů, či tak zvaných libret, dávám zou-\nplna pp. skladatelům hudebním na vůli, aby o plánu a\nprovedení jich každý s básníkem svým se umluvili a\nporozuměli. Netřeba připomínali, že děj k zpěvohře vo-\nlený musí býti sice jednoduchý, vždy ale dosti drasti-\ncký a zároveň na lyrické a pathetické momenty bohatý,\naby zpěvu a hudbě v ohledu tom příhodným mohl být;\npodkladem. Charaktery budtež lehce kresleny a kon-\ntrastující. Verš bud plynný a zpěvný, rhytmus a roz-\nměr pokaždé citu a situaci přiměřený, mluva poetická\navšak nehledaná a snadná a korrektní. Celý obsah textu\nvíce obraznost a cit, než rozum vyzývej slovem li-\nbretto bud musikalné.\nCo do hudby a zpěvu kladu za první a hlavní\nvýminku, aby spočívajíce na pilném studium prosto-\nnárodních nápěvu česko slovanských a náležité\nk nim hudby, měly ráz v pravdě národní. Sbory,\nzvláště v opeře veselé, kéž nejsou holým odpočinkem\npo luchačstvu, nýbrž vydávajíce živý ohlas nápěvů ná-\nrodních živé udržujtež účastenství! U veselé zpěvohře\nmohlo by snad i tanců národních s prospěchem býti\npoužito. Y jaké míře v opeře historické starožitných\nchorálů co themat ve sborech mohlo by býti dotčeno,\npp. skladatelé dle předmětu zvoleného sami nejlépe roz-\nhodnou. Podstatnou výminkou jest, aby skladatel hudby\nrodem svým náležel kterékoliv zemi Koruny České.\nSkladby text a hudba pospolu zasýlány bud-\ntež nejdéle do posledního %árí 1862 pod mou adres-\nsou do Prahy č. 939—11. Na první stránce inějtež he-\nslo, jež zároveň napsáno bude i na obálce listu, v němž\npod pečetí jméno básníkovo a skladatele hudebního ja-\nkož i stav a byt jich budtež poznamenány. Rukopisy\na skladby cenami nepoctěné bude možno jenom pomocí\nhesla dostati nazpět.\nSoud5 jemuž o nejzdařilejší skladbě hudební anej-\nlepším textu bude rozhodovati, později bude sestaven a\nveřejně ohlášen.\nBásník, jehož text od pp. soudců za nejlepší uznán\nbude, dostane praemíi, byfby i hudba k libretlu tornu\nnebyla cenou poctěna bývala, a bude moci s textem svým\ndle libosti naložiti. Opera cenou poctěná je výhradním\njměním p. skladatelovým s tím jediným závazkem, aby\nprvní její představení dálo se na divadle Pražském.\nA tak již vyzývám milé své krajany, kdežkoli by-\ntem meškají, aby s chutí účastnili se v díle čestném,\nv díle právě národním k svému a jména Českého oslavení!\nCtěné redakce žádají se snažně, aby vyzvání to-\nmuto v listech svých laskavě místa dopřály.\nNa zámku v Iíonárovicích dne 10. února 1861."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.2", "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nAsi lakovou horlivostí a chutí, jakou se chopí mladý\nhospodář pluhu aneb americký vystěhovale motyky a\nrýče, aby kus zakoupené půdy jak jen možná brzy k dá-\nvání užitku donutil; chopil se Josef co „kandidát\" čili\n„preperand\" každé příležitosti, kde se dalo pro upoko-\njení jeho zvědavosti něco ulovili. Nemaje peněz na\nknihy, utekl se k pilnému opisování jich. Tak ku př«\nopsal si celou „učební knihu o strojnictví,\" která byla toho\nčasu na technickém ústavu předepsána, okresliv i příslušné\nk ní výkresy. Kružidlo, jež k tomu potřeboval, zhoto-\nvil si taktéž sám. Toho též roku obíral se pilně „stro-\nmovstvím\" čili tak zvanou „pomologu\" v zahradě po-\nmologické společnosti a podrobil se zkoušce z téhož\npředmětu u Dr. L... . Ačkoli byl v tomto předmětu,\njak se říká dobře „okován,\" dostal přece jen „erste\"\na to proto, že dal panu doktorovi na otázku, „coby asi\ns ovocem počaly kdyby se mu ho jednou hodně mnoho\nurodilo\" mimo jiné také tu odpověď: „žehy ním krmil\nvepře.\" Takovou odpovědí nespokojil ovšem pana pro-\nfesora, který myslil, žeby se mohl v tom případu z ovoce\ntaké „ocet\" táhnout. Než na „ocet\" Josef nepomyslil,\na musil vzít tedy za vděk „prvničkou,\" vzdor toho, že po\nlistu poznal každý druh stromu, i že uměl dobře „ryo/o-\nvat,\" „kopulírovat\" a „okulírovat,\" jakož i že v za-\nhradě nikdy ovoce „nemlsal.\" (Toto poslední bylo také\npodmínkou dobré třídy.)\n„Zeugnisskterý Josef, co zkoušený „školní\nmládenec\" pro českou národní školu dostal, zněl skoro\nna samé „sehr gut.\" Připojená poznámka „Er spricht\nauch deutsch,\" měla ho bez pochyby u „českých ob-\nčanů\" lépe odporoučet. S tímto as vysvědčením\nz „Obstbaumzuchtu,\" s několika opsanýma povídkami a\nbásničkami vlastní skladby, z nichž básnička „Lidští vě-\nkové\" za něco stála, spěchal Josef bez krejcaru v kapse\nna první a jak se zdálo i na poslední „vagace.\" Než\njinak bylo souzeno ; příštím rokem octl se zase v Praze,\naby navštěvoval varhanickou školu.\nBylo to roku 1842 na podzim, když Zv. podruhé\ndo Prahy přišel. Bylo to nedlouho potom, co ztratila\nvarhanická škola jednoho ze svých zakladatelů L.. R.. .\na co ujal v ní Píč místo po F .. . Varhanická škola\nbyla již tehdáž slavnou a tužbou všech mladíků, jež se\nvěnovali učitelskému stavu. Kdo chtěl do ní býti při-\njat, musel míti dostatečné předznámosti alespoň ve hře\nna klavír; pročež se musel každý zkoušce podrobit*\nPrvního října téhož roku dostavil se i Josef k přijí-\nrnační zkoušce ; že byl však za slabého uznán, byl od-\nmrštěn a k zvláštní jeho prosbě posléze prozatímně při—\nj-at. Za učitele měl zde pana B1 ... Se vší chutí a hor-\nlivostí začal harmonická studia, a poznal, že se dostai\ndo svého pravého živlu. Než horlivosti a pilnosti jeho\nučinila brzy přítrž nebezpečná horečka. Tato nemoc a\nnedostatek vší podpory odjinud uvrhly ho v strastiplný\nstav. Byl odkázán jen na to, co si vydělal opisováním\nnot a explikac pro jiné, a to nebylo věru mnoho. Jiná\njemu nepříznivá okolnost byla ještě ta, že bylo tehdáž\nokolo 70 žáků v prvním roce varhanické školy a pro\nvšecky byly jen jedny varhany a jeden učitel. Jak bylo\nmožná v praktické hře prospívali tornu, kdo neměl ve\nsvém bytu nějaký klavír ? Pročež není divu, že J. v prv-\nním roku té školy příliš neprospíval as přísným Píčem\nco dělat měl, aby se do druhého roku dostal. Nebož-\ntík Píč byl přísný, dal a!e s „sebou mluvit.\" Viděl-li u\nžáka pilnost a chuť k umění vzal si s nim práci a do-\ndával mu mysle. Takž jednal i naproti Josefovi. Hned\nprvní týden po započetí druhého běhu smířil se s ním\na začal na něj dbát. Obstaral mu malý klavichord, půj-\nčil mu noty pro varhany a dovolil mu, aby se směl i\nmimo čas ve škole cvičili. První důkaz své spokoje-\nnosti mu projevil, když mu J. harmonisovanou stupnici\ndo všech tónin transponoval. Promluvil k němu ponej-\nprv s jasnou tváří a k šňupee tabáku voně takto :\n„Heute gebe ich ihnen einen Kreu%er %uruck. Heute\nhaben sie ihre Sache schon besser gemacht. Na-\nturlich muss es noch viel besser werden.\" Josef\nmu rozuměl a odpověděl mu prostě : „JEs icird schon\nbesser werden, Herr Direktor.\" Pan direktor se obrá-\ntil zády aby neprozradil svůj úsměv spokojenosti. Kdyby\nbyl věděl, jak Josefa pozvedl, jak mnoho mysle a vsebe-\ndůvěřivosti mu touto právě vychovatelskou pochvalou\ndodal, jistě žeby byl v duchu zaplesal.\n(Pokračování.)\n\nStav hudby v 18. století v čechách.\nLící redaklor.\n(P o k r ač o v á ní.)\nI pod mnohým proslaveným italským jmenem skrý-\nvalo se původně beské jméno. Tak na př. známo jest\njméno Venatorius neb il Boemo a pod tímto italským\njmenem proslavil se náš krajan Josef Myslivebek (nar.\n9. března 1737, f 4. února 1781 v Římě), jenž se co\nvýborný skladatel oper, oratorií a jiných skladeb osvěd-\nčil. Pověstný virtuos na lesnici Jan Václav Punto\n(nar. 1755 v Děčíně, f 16. února 1803 v Praze), je-\nhož dobrodružný život velké zajímavostí do sebe má,\nnebyl nikdo jiný než Slich. Když ve Vídni koncerty\ndával, složil pro něho Beethoven líbeznou sonátu číslo\n17 pro piano a lesnicí, kteráž v hudebním světě do-\nstatečně známa jest."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.3", "texte": "Mohli bychom ještě velký počet jmen slavných če-\nských hudebních umělců zde uvesti, kdyby nám to skrom-\nnost místa nezabraňovala ; avšak domníváme se, že uve-\ndená zde jména k našemu účeli dostačí.\nHorlivosf, v tomto umění se vyznamenali, byla\ndruhdy v Praze ano iv Cechách vůbec velmi živá j\navšak v 18. století počala juž ochabovati. Vlast naše\nchovala tenkráte ovšem ještě mnohé výtečné umělce,\navšak jim nescházelo ničehož než zmužilost a příslušný\njim kruh činnosti. Jejich talent a zásluha byly zajisté\nvětší, než jejich pověst. Příčina toho ležela v skrom-\nném kruhu jejich činnosti a v předsudku, že se ci-\nzincům a jinoiemským umělcům vždy dávala přednost\npřed tuzemskými, což se i nyní děje.\nNa důkaz toho podám některá jména umělců,\njejichžto cena a talent v Cechách uznány byly. Prv-\nního místa zaujímají bez odporu Jan Koželuh (pří-\nbuzný Leopolda), Václav Praupner, Čeněk Masek a\nJan Kučera. Je věru těžko určití, kdož z nich před-\nnost zasluhuje, anto každý ve svém oboru prvním\nv Praze byl. J. Antonín Koželuh narodil se dne 13.\nprosince 1738 ve Yelvarech, studoval několik let ve\nVídni, kdež Gassmann, Hassé a Gluck jeho vůdcem a\npříkladem byli. Jména takých mužů sloužila mu při ná-\nvratu do jeho vlasti za odporuční listy, a proklestila mu\ncestu do kruhů nejzámožnějších rodin. Nejdražší od-\nměnu obdržel, když byl zvolen za kapelníka při metro-\npolitním chrámu sv. Víta v Praze, kteréž místo až do\nsvé smrti r. 1814 s chvalným úspěchem zastával. Ko-\nželuh byl nejdůkladnější znatel kontrapunktu a jeho\nfugy jsou mistrovské kusy, které se skladbám největších\nmistrů po boku postavili mohou. Složilf mnoho výteč-\nných děl, jmenovitě oratorií, oper, mší, nešpor, motett,\nsborů, arií atd. Ve všech spojena jest správnost' vět\ns vážností a důstojností. Jeho dvě starší děti, syn a\ndcera vyznačily se též v hudbě. Koželuh patřil k oněm\numělcům hudebním, kteří na pravidla ještě s velkou\npřísností drželi. Byli patriarchou Pražského hu-\ndebního umění.\nf. v\nLeněk Masek nar. 5. dubna 1775 v Zokovci, byl\nkapelníkem při německé opeře i ředitelem kůru u sv.\nMikuláše v Praze na Malé Straně. Bylť výborný pia-\nnista a virtuos na harmoniku, kterýžto nástroj ještě\n) jednu klávesnici obohatil. Dokonalí svá studia u\n?r. Puska a u velkého kontrapunktisty Seegera; slo-\nni mimo mnohé skladby pro piano, koncerty, sonáty,\nlynfonie, písně, zpěvy, operu: „Der Spiegelritter,\" roz-\nené kantaty : „Bóhmens Dankgefůhl\" „Hymne an\n|e Gottheit\" „Die Schlacht bei Leipzig44 atd. Jeho\npletly a tance mají zvučnou hudební cenu, neboť pů-\npbnosť a lehce plynný zpěv jsou přednosti jejich. Jeho\nnejvětší a nejlepší dílo je kantata fslova od prof. Meiss-\nnera) na arcivévodu Karla po válečném tahu r. 1796,\nkteráž se dvakráte se všestrannou pochvalou dávala\nOd toho času, co se ředitelem kůru stal, složil mnoho\nvětších mší, které jeho slávu rozmnožily. V tomto\noboru přiblížil se značně k cíli dokonalosti, kteréž v ko-\nstelní hudbě tak těžko dosíci lze. V pozdějších svých\nkostelních skladbách stal se vážným a potlačil kvetoucí\nlehké nápěvy a bujnou a příliš malující harmonii, kte-\nréž v jeho prvních skladbách kostelních hany došly-\nMašek patřil k nejcennějším a nejplodnějším skladatelům.\nPraupner Josef (f 1810 v Praze) byl výtečný\na bez odporu nejlepší virtuos na housle, jenž nejtěžší\nkoncerty Lodyho s velkou obratností přednášel; a\nv kvartetlu nebyl mu co do výrazu líbezností a síly\ntónu nikdo roven. Byl dlouhá leta ředitelem kůru u\nkřížovníků a v Týně a ředitelem operního a divadel-\nního orkestru. Všechna tato místa zastával s takou do-\nkonalostí, že ho sami jeho nepřátelé za vzor v tomto\noboru uznávali. Za své umění měl Praupner hlavně\nznamenitému Werneru co děkovati. Co ředitel kůru\nměl Praupner zvláště velkou zásluhu, že výtečné zpě-\nváky vzdělal. Jeho vokalisté byli bez odporu nejlepší\nv Praze. Mnohý, v pozdějším čase znamenitý zpěvák\na umělec byl jeho žákem. Jmenují zde Vanička, jenž\nnejprv co diskantista, pak co bassista první místo v Praze\nzaujímal a pak Kusého. Avšak nebylo pilnějšího a\nčinnějšího muže nad Praupner a. Nejlepší a nej solid-\nnější hudba kostelní provozovala se v chrámích, kdež\nředitelem kůru byl. Nikdy se lak nesnížil, aby důstoj-\nnost kostelní hudby divadelními zpěvy aneb tanečními\nnápěvy urážel. Neprovozovali žádné mše, kteráž ne-\nnesla na sobě známku dobrého vkusu. Míchal Haydn,\nMozart, Jan Koželuh, Hassé, Gassmann byli jeho vzory.\nAvšak nemenších zásluh dobyl si co skladatel. Mělf bo-\nhatost' myšlenek, vkus a takovou důkladnost1, že směle\nk boku Koželuha postaven býti může. Jeho mše jsou\ntak výborné, že je často i znalci za skladby M. Haydna\ndrželi. Všeobecně obdivována byla hudba jeho k melo-\ndramatu „Circe\" (1791), jež pro národní divadlo složil\nSlovem: Praupner spojoval s důkladnou znalostí gene-\nralbassu a nauku hudební velký, praktický talent, krásné\nmyšlenky a přirozený vkus. Milovali a pěstoval své\numění s vroucností, kteráž je jistým znamením genia a\nnenáviděl křivé posuzování hudby a nedbalost v prove-\ndení její. Jako jeho hudební talent, tak byl i jeho po-\nctivý karakter chvalitebný. Jeho prostosrdečnosf, ochot-\nnost' a pravdymilovnosť známa. Jeho bratr byl též do-\nbrý houslista.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.4", "texte": "Z Vídně, 11. února.\nSlečná Zadrobilková. — Tausig. — Joachim. —\nBály slovanské. — Rekviem za V. Hanku.\n(—v—) Akademie ve prospěch jeslí v Treumannskéin\ndivadle odložena jest z 2. na 10. února. Jak jsem pře-\ndešle již oznámil, spoluúčinkovala také věhlasná naše\npianistka sl. A. Zadrobilková. Hrálaf těžké „Capric-\ncio briliant\" (Es-dur) od Mendelssohna-Bartholdyho s prů-\nvodem orkestru tak mistrně as neobyčejně skvělým vý-\nsledkem, jak se také od geniální této umělkyně očeká-\nvati dalo. Hru sl. Z. vyznamenává nejen výtečná a po-\ndivuhodná technika, nýbrž i cituplný přednes ona\npoesie, kterou se právě z virtuosky pravá umělkyně\nstává. Obecenstvo obsypalo sl. Zadrobilkovou přehoj-\nným potleskem a pochvalou a vyvolalo ji dvakrát. SI.\nA. Zadrobilková bude dávati 28. t. iriěs. pak 7.a 14.\nbřezna v saloně u Streicheťa „hudební soirée.\"\nV sobotu 9. února uspořádal pianista K. Tausšig zde\nsvůj první koncert a došel jen dílem chvalného nznání.\nTaké známý houslista Joachim dává zde koncerty.\nCo jsem byl posledně předpovídal o Slovanském bále\ndne s.února vDianském sále, vyplnilo se slavně neb\nabych mluvil po česku propadl „tyransky.\" Byl\nto velký kontrast s Slov. bálem v Žofínském sále dne\n10. února zařízeným chvalně známým výborem „besed\nslovanských\" ve Vídni, v kterém se několik šlechticů\nnalézalo. Bál tento jest jeden z nejslavnějších bálů le-\ntos odbývaných a důstojně se řadí k dřevnějším bálům\nSlov. do r. 1844. Ve vkusně, částečně slovanskými\nbarvami ozdobeném sále pohybovalo se asi 15 set hostů.\nUvádíme všechny p. ministry (vyjma hr. Rechberga)\ncelý diplomatický sbor (ruský vyslanec hr. Balabine právě\nbyl den před bálem přijel do Vídně); z české šlechty\nnavštívili bál kníže Kinský, Klam-Martinic, Schivar-\n%enberg> Černín, Šlik, Har rach, oba hr. Thunově,\nSalm a v. Polští knížata Sapielia} Jablonovski,\nRadzivil, Potocki, Mniszck, Landskronski, Stadnicki1\npak kníže Gagorin, baron Tornov, generál Stratimi-\nrovic, více říšských rad, jmenovitě bar. Ozegovič,\nMa%uraniój pak starý, slavný Vuk-Stefanovic\\ více\nmaďarských šlechticů, zvláště přijeli z Banátu redaktor\nSlovinky J. Zcakra, Lukcic z Karlovic, mimo vícero\nz Moravy a Čech, ze Slovenska Hurban atd. Bál ote-\nvřeli hrabě Zabielski s kněžnou Radzivilovou a hrabě\nKolovrat se sl. Zadrobilkovou. Kromě českých a pol-\nských čamar bylo mnoho krojů národních, tak že každý\nkmen slovanský měl své zastupitele. Z tanců vynikaly\nzvláště „ma%ur\" a český „strašák.\" Srbský marš pro-\nveden kapellou Straussovou byl po půlnoci hlučně přijat a\ntřikrát musel býtí opakován. Dámy obdržely co upo-\nmínky vkusně pracované vějíře, na jejichžto dílcích obrá-\nzek páru v národním kroji a nížeji vyobrazení nejslav-\nnějšího básníka každého kmene. U Čechů nalezáme\nČelakovskěho, u Moravanů Sušila a u Slováků Kol-\nlára. Obrázky vyvedl malíř Koláh Okolo 12. hod.\nzasláno jest výboru 6 telegramu % Prahy v řeči fran-\ncouzké načež i hned odpověď dána. Společnost se ba-\nvila až asi do 5 hod., načež se jala rozcházeti. Ne-\nmůžeme opomenouti vřelé díky výboru vyjádřiti a jemu\nprovolati : „Sláva.\"\nPři rekviem za Hanku zde dne 31. ledna v chrámě\nAugustiniánů v městě odbývaném provozovalo so Vi-\ntáskovo rekviem. Kostel byl naplněn ctiteli a známými\nzvěčnělého. Okolo katafalku s nápisem „ Vácelav Vá-\nceslavió Hanka as polyglottou Rukop. Králodvorského\nověnčenou vavřínovým věncem a frikolorem stálo asi\n50 študujících s pochodněmi. Výlohy se páčí asi na\n300 zlatých.\n\nMysliveček.\nVýjer ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\nYše se nyní hrnulo k ním, každý hleděl se s nimi\nseznámiti; mužští obstoupili hraběte, tvoříce kruh okolo\nněho, a dámy snažily se, jedna více druhé jeho neti\npozornost proukazovati. Mezj tím připravoval hrabě Čer-\nnín vše k nastávající slavnosti. Rozdav všecky své roz-\nkazy, byl nyní zaměstnán urovnáním svého obleku, an\njednoduše, avšak vkusně oblečený muž do komnaty\nvstoupil.\n„Dobře že přicházíte, chtěl jsem s vámi ještě\npřed slavnosti mluviti. Nuže, co jste uspořádal pro\ndnešek ?\"\n„Vynasnažil jsem se, vaše hraběcí milosti,\" od-\nvětil tázaný, „všemožně, abych vysoké hosty s novými\nskladbami seznámil. Jeden z mých žáků složil tři syn-\nfonie, které se se vším právem krásnými nazvati mo-\nhou. Provedl v skladbě této novou ideu, a jmenuje\ntato díla měsíčné synfonie\n„Co to má znamenati ?\" tázal se hrabě.\n„Skladatel chce tím zvláštnosti každého měsíce\nvyobraziti.\"\n„A jak se jmenuje ten mistr ?\"\n„Mysliveček, vaše milosti! byl dřív mlynářem\nv Nuslích. Bláznivý houslista, na něhož se vaše hra-\nběcí milost ještě upamatuje, jak vašnost na vašem pan-\nství svou hrou vždy obveseloval, poslal ho sem.\"\n„Italián ? Antonio se jmenuje, není-li pravda ?\"\n„Tentýž.\"\n„Kde se nachází nyní?\"\n„Neviděl jsem ho už ctyry leta. Bylo to 13. ledna"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.5", "texte": "1755, když ke mně s jakýmsi jinochem ve smutku při-\nšel, schvaluje mi ho co učedníka mého uměni. Vy-\nchváliv mi jeho nadání, prosil mne, abych cvičení vloh\njeho mladého kmotřence převzal. Zkoušel jsem žáka a\nuznal jsem za pravé, co mi o něm Antonio řekl. Od\ntoho času spatřil jsem podivného toho muže sotva dva-\nkráte. O den dříve, než vaše hraběcí milost sama jej\nslyšeti ráčila, byl u mne, rozloučil se se mnou na da-\nlekou cestu, a od toho času nevím ani já, ani můj žák\nničehož o něm.\"\n„Ten muž mne zajimá. Pošlete zejtra svého žáka\nsem ke mně, ať mí vypravuje o něm více. Nyní ale\nřekněte mi upřímně, zdaž myslíte, že se budou jino-\nchovy skladby líbiti ?\"\n„Jsem tím jist.\"\n„Jen ať vás vaše důvěra nezklame. Myslive-\nček jest vaším žákem vysocí hosté, zdatní hudeb-\nníci, jsou zde i Italiáni u mne zvaní, rozvažte si to\nještě jednou pořádně, nerad bych tomu byl, aby česká,\ndaleko široko proslulá hudba své pověsti za, dost ne-\nučinila.\"\n„Stojím za všechno!\"\n„Tedy dobře! jděte, a řekněte hudebníkům, aby\nbyli pohotově.\"\nMistr se poroučel, a hrabě spěchal do sálu. Pro-\nšed celý sál kolkolem, dal znamení, načež každý na\nsvé místo se postavil. Nástroje byly laděny, as ředi-\ntelem vstoupil mladý muž bledé tváře do orkestru;\npokloniv se před vysokými hosty vzal housle do tře-\nsoucích rukou. Se smyčcem dal znamení. Ředitel, při-\nblíživ se s úctou k hraběti, zašeptal mu do ucha: „To\njest můj žák Mysliveček, jenž nyní svou synfonii\nříditi bude.\"\nHudba započala; dlouho drženými tóny, naznaču-\njícími takořka pomalounké ztužení zemé, započaly ná-\nstroje, zponenáhlu přišly v divou směs; zdálo se, jako\nby bylo viděli, jak padá sníh větrem zmítaný, tremolo\nnaznačovalo třesení-se zimou, a konečné umlknutí tónů\nzdálo se znarnenati úplné zkřehnutí řeky. O něco rych-\nlejší tempo, naznačilo blahocit u teplých kamen, a presto,\ns nímž symfonie skončila, naznačovala, jak se zdálo, ve-\nselou sanicí. Hlučné „výborně\" posluchačů odměnilo\nskladatele. Každý očekával s netrpělivostí druhou syn-\nfonii.\n„Synfonie „Únor,\" zašeptal ředitel.\nNěkolik akkordů sloužilo za předehru tanečných\nkusů, jež mezi sebou rozmanitě smíšeny, dobrý obraz\nmasopustu tvořily. Každý národní tanec byl v nich za-\nv f\nstoupen. Ceskemu následoval italský, tomu španělský,\ntomu zase uherský a potom přišel francouzský; nej-\nvětší umělost objevila se v konci, kdež všechny melodie\nv celek uspořádány, takořka s jásotem tančících skončily.\n„K takému žáku přeju vám štěstí,\" řekl hrabě,\nobrátiv se k řediteli, jejž hraběti Rosamontovi, jenž ve-\ndle něho stál, představil řka: „To jest Seeger, ředitel\nkůru u svatého kříže a učitel skladatele Myslivečka.\"\nJeden převyšoval druhého při vychvalování šťastného\nředitele kůru, jenž se slzícím okem se poděkoval. Ná-\nsledujících kusů nikdo si ani nevšímal, každý byl žá-\ndostiv na konec, a po třetí dal Mysliveček znamení\nsmyčcem.\n(Pokračování.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. (Dokončení). V hudbě Spontiniho\npřevládají živly nádherného rekovství, zevnitřní\nskvělosti, jako skvostné orkestrací, které arci v posledních\noperách Spontiniho k zevnějším účinkům a k nahro-\nmadění instrumentálních pomůcek jej zahnalo. Jeho hrmotná\nhudba vešla v přísloví, ačkoli na:i nejnovější skladate-\nlově vté věci Spontiniho již dávno předčili. Velko-\nlepé libretto „Vestálky\" ličí mocné karaktery římského\nvůdce, jeho věrného a šlechetného přítele, pak jedné Ve-\nstálky: konflikty, které z lásky Liciniusa (p. Ba ch-\nrna nn) k Julii (si. Luccová) povstati musely, bez-\nprostřední vkročeuí božských bytností k osvobození odsou-\nzené Vestálky: to vše povzbudilo ducha Spontiniho\nna největší stupen. Hudba k „Ve stál ce\" je veskrz vá-\nžná a důstojná; ona nás uvede v květnou dobu římské\nrepubliky. Zde ukáže se dále mocný vzlet fantasie, jižní\na žavá náruživost vedle nej čistšího výrazu povýšené veli-\nkosti. Jak to libretto požaduje, položil skladatel zvláště\nváhu na pospolné sbory; instrumentace není přeplněná,\ngeniálně však promyšlená, přitom skvělá, jak toho látka\nopery požaduje. Že ú\\uck jemu za vzor sloužil, podot-\nknuto již předešle ; a kdoby chtél upříti, že v posledním\nčase sepsané opery budoucnosti na základě Gluckově\ntepsány nejsou? Provedení nebylo právě vzorné. Odstí-\nnování v orkestru bylo arci v prvním představení vý-\nborné; ženské sbory byly po druhé nejisté, a protož\ntouto vadou celé provedení utrpělo. Co partie slečny\nLuccové jejím velkým nadáním získá, utrpí na druhé\nstraně její mladostí. V druhém představení nezdála se\nslečna Luccová dosti jistá, an jedenkráte recitativ a\npo druhé duetto spaném Bach mannem pokazila. Panu\nBa ch m a.nnovi podařila se nejlépe velká arie se sborem\nve třetím jednání, kde jeho skvělý organ vždy sto jest,\ncelý sbor opanovati. Pan Steinecke podporoval v du-\nettě prvního dějství pana Bachinanna se známou rou-\ntinou, a pan Hertsch zpíval malou úlohu nejvyššího\nkněze čistě a vážně. V druhém představení této opery"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.6", "texte": "ochábla však láska k věci u všech sólistů; výsledek ne-\nbyl ten samý, jako při příjmu slecnv Luccové, která\nmnohokráte sama, as ostatními sólisty vyvolána byla.\nV opeře „Ernani\" pokusil se barytonista p. Neumann\no zdejší místo, nemohl však svým slabým hlasem proni-\nknouti. Lepšího výsledku nedosáhl ani v „Lucrecii\";\nbezpochyby ohledne se ředitelstvo po jiné síle. 11. února\nopakovala se operetka „Flodoardo Wuprahal\", 17. února\n„Orfeus\" od OíFenbacha a 18. února „Prorok\" od Mey-\ne r b e e r n.\n\nE.\n\n— Náš velký Alexander Dreyschock slavil dne\n9. a 15. í. m. triumfy v Kievě, kdež dva skvělé kon-\ncerty uspořádal. Dreys sh o ck rozehrál svou mistrovskou\nhrou veškeré obecenstvo.\nPan Petr May d 1 uspořádá opét letos 6 hu-\ndebních zábav ve svém hudebním ústavu (na uhelném\ntrhu c. 412—I.v prvním poschodí). První byla dne 17.,\ndruhá bude 24. února, pak 3., 10., 17. a 23. března\nr. 1861 v 5 hodin večer.\nPrvní koncert konservatoria bude se v ne-\nděli dne 24. ť. m. vedením pana prof. Morice Mild-\nnera odbývati. Program obsahuje synfonii s úderem\nv bubny od Haydna a ouverturu „Julius Caesar\" od\nSchumanna a sola pro housle, fagot a zpěv.\nStátní pan dr. August Vilém Ambros\npři skoumání pro své velké dílo o dějepisu hudby nalezl\nvelezajímavý staročeský zlomek původní zpěvohry\nnáboženského obsahu z XIV. století i s notama.\nCelek byla velikonoční hra. Co zbylo a panem doktorem\nnalezeno, jest následující: monolog Marie, který počíná:\n„Vy dcery Jeruzalémské,\" potom zpěvy Marie a Jana po-\nčínající „Pro Bůh račte postupiti,\" pak plác Mariin, v němž\nse jako nějaký refrain vícekrát opakuje: „Picte vsickni\nsyna mého,\" konečně chvalozpěv „0 Maria mater Christi.\"\nZlomek ten jest v hudebním ohledu téměř neocenitelný a\nbude v páně Ambrosově díle náležitě podán a rozebrán.\nZlomek nachází se v Pražské c. k. knihovně v smíšeném\nrukopise z XIV. věku, který r. 1609 byl Petra Voka z Rožm-\nberka. Týž dr. Ambros rozluštil noty na rukopise „Ma-\nstickáře\" a velmi je cení, Posavádní rozluštění těchto\nnot uznal dr. Ambros za docela nepravé.\nDne 17. února odbýval se v sále Žofínském\nkoncert p. Hynka Illn e r a , k němuž jako oby-\nčejně, se několik spoluúěinkujících nedostavilo. Po-\nhřešovali jsme sh Mickovou a pp. Bachmanna, Benevice,\nBohma a Markvordta. 0 německých skladbách, jichž zde\nv hojnosti obecenstvu se dostalo, nebudeme šířiti slov,\npodotkneme že saský komorní virtuos na cello, pan\nSchlik, hojné slávy nedošel a že sl. Luecová otřepanou\nKůckenovu píseň „Der Himmel hat eine T hra ne geweint\"\nopakovala. Zajímavým číslem pro nás byly národní\npís ně, kteréž přednášela nadaná a již chvalně známá\nsl. AI. B 1 až k o v á. Obecenstvo přivítalo sl. Blažkovou\nvelmi vřele a mezi písněmi ji hlučným potleskem poctilo.\nA v skutku zasluhovala toho sl. Blažková, neboť\npřednes písní národních byl tak něžný, tak národním ci-\ntem nadchnutý, jak je od našeho výtečného Lukeše\nslyšíváme. Sl. Blažková byla bouřlivě ctyrykráte volána,\nnačež národní píseň „Já mám holubinku\", přidala. Pře-\njeme srdečně sl. Blažkové na této krásné dráze krásnou\n—budoucnost, které se jí zajisté dostane. —l—\nPan Čeněk Micko, ředitel ústavu, uspořádá se\nsvými žáky dne 24. února a 3. března hudební večerní\nzábavy.\nPrvní hudební a humoristický věneček re-\ndaktora těchto listů, jenž se v sobotu v sále konviktském\nodbýval, došel velmi příznivého výsledku. Sbory „Milen-\ncův steskf4 (ze Záboje) od V. Horáka a „Česke devy\"\nod A. Strebla byly obezřelým vedením p. Ferd. Kel-\nlera precisně provedeny a poslední b>l k opěto-\nvání žádán. Slečna La Motíová, žákyně Fr. Š křoup a\nzpívala prvním akcessitem odměněnou píseň „I šepce\nkvítí\" od K. Slavíka a „Minka a včely\" od Frd. Lauba\nvýrazně a musela na všestranné přání „čéšku\" a „Kde\ndomov můj\" od Fr. Š křoup a přidati. Nemene líbií se\nmladistvý cellista pan A. Karel, jenž svou fantasií na\nnárodní písně pro cello s citem as velkou bravourou\npřednášel. Talentní skladatel pan Eduard Nápravník\nhrál svou nejnovější fantasii na národní písně pro piano,\nkterá jsouc duchaplně pracována od něho výborně před-\nnesena byla. Dále slyšeli jsme ouverturu k „Alexejovi\"\nod L. Procházky, nové, příležitostními vtipy protkané ctění\n„O bláznech\" od Fr. Hory, jakož i několik deklamací od\nnašich korifeů humoru F. Kubeše (Klepny), Ehrenbergra\n(Učedlník nad mistra) a jiné, které pan Koubek s vel-\nkým výsledkem přednesl. Synfonie pro detske nástroje\nod Romberga ukončila příjemný večer. Tak se vyslo-\nvuje o tomto věnečku „Morgenpost\". My však žádáme ne-\njapného referenta „Času\", jenž nám lepší výběr dekla-\nmací na srdce klade, aby nám své deklamace zapůjčil ;\nneboť o lepších deklamovánkách, než Kubešovy a E h~\nrenbergrovy jsou, jsme dosud nevěděli. Sapienti\nsatis !\nNáš krajan, pan Dr. Eduard Hanslík, žák V.\nTomáška, je dle doslechu zvolen za professora dějepisu a\nkrásovědy hudební na universitě Vídeňské.\nMoniuszkova opera „Halka\" bude se ko-\nnečně v Praze prvvozovati. Ředitel p. Thomé obdržel juž\nz Varšavy partituru a text dá co nevidět do češtiny pře-\nložili.\nPražský z p ě v á c ký spolek akademicky.\nJiž loňského roku zmínili jsme se v těchto listech o za-\nražení zpěváckého spolku akad. na zdejší universitě. S po-\ntěšením nyní oznamujeme, že zaražení spolku toho defi-\nnitivně vys. nařízením místodržitelství povoleno jest a\ntudiž co nejdříve do života vstoupí. Zvláštních zásluh zí-\nskali sobě tenkrát o zaražení spolku pp. Nickcrl a Z e-\nzulák, an úsilovně, byvše od pp. Neumanna, Rajnožky,\nVietze a Húbnera podporováni, dobrý účel z ocí nepu-\nstivše a ni casu ni práce nešeťrivše, o provedení věci se\nzasadili. Dne 11. t. m. odebrali se pp. Nickerl, Raj-\nnožka a Zezulák, co deputace k Jeho Ex. p. místo-\ndržiteli, aby jemu prosbu osobně přednesli. Po delší roz-\nmluvě byl J. Ex. místodržitel p. hrabě Forgách tak bez-\npříkladně laskav, a nechal ťoho se týkající spis úřední\nvyhledati, a přečet jej jim, přál napotom nejsrdecnějšími\nslovy zdaru podniknutí tomuto. Provisorní komiíé sestáva-\njící z pp.Hiibnera, Jedličky, Neumanna, Nicker-\nla, Rej nožky, Vietze a Zezulák a, vydalo v Karo-\nlíně a Klementině provolání k všem pánům posluchačům\nuniversitním, aby hojně zúčastnili se v spolku. Z dosud\nnastíněných statutů podáváme prozatím, že spolek sestá-\nvatibude: 1) z údů výkonných, 2) přispívajících,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.7", "texte": "3) zakládajících a 4) čestných. Výkonní ůdové mo-\nhou jen býti imatrikulovaní posluchačové na universitě\npražské. Ucel spolku jest spoluúčinkovati při akad. služ-\nbách božích, komersích, zpěváckých zábavách a jiných\npříležitostech. Zpěv německý bude se stejnou měrou\npěstovali jak český, však přejeme sobě, aby pp údové\nněmečtí při zpěvech českých též tak se zúčastnili, jak\ntoho činiti budou údové čeští při zpěvech německých,\nneboť jen svorností, oným mocným kouzlem, může spo-\nlek ten se udrželi.\nLiteratura hudební. Pan Vojtěch Pr eis-\nsler vydal následující kusy pro piano: Dvě fantasie\npro piano na národní písně: „Zežulka\" op. 103 (stojí\n80 kr.) pak na píseň „Chovejte mne má matičko\" op.\n102 (stojí 68); „Bulharové,\" polka-mazurka op. 104\n(stojí 27 kr.) a fantasii na české písně ve formě potpourri\nop. 40 (stojí 80 kr.) Skladby tyto lze ve všech obchod-\nnictvích v nius i kaliích dostali.\n\nPravdomil\nZ Berouna. (Beseda.) Dne 3. t. m. odbývala\nse tu beseda, v níž to pánové Ed. Nápravník, piani-\nsta a A. Karel cellista z Prahy účinkovali. První před-\nnášel svou fantasii na české národní písně pro piano s vel-\nkou bravourou a elegancí a byl hojnou pochvalou odmě-\nněn. Pan Karel přednášel svou fantasii na české ná-\nrodní písně pro cello a došel skvělého výsledku. Ze sborů\nslyšeli jsme „Kovářskou\" „Slovan\" od Vašáka,\n„Mlatecká\" od Hniličky „Čechoslovan\" od Zavr-\ntala a dva sbory „Šablenka\" a „Žežulinka\" od Knittia,\nkteréž poslední dva ničím původním nevynikajíce ani nad\nobyčejnou všednost se nepovznášejí ba ano vkus obecen-\nstva kazí. Sbory mimo „Kovářská\" šly mdle.\n(A. K.) X Sfliuska. (Věneček.) Masopust hynul,\nna jeho hrob jsme uvíjeli třetí „Věneček.\" Pěkné pře-\ndehře, variace na motýv z pisně: „Bětulinko boubelatá,\"\nnásledovala pěkná fraška od J. J. Melichara: „Pan Prak-\ntikant,\" jež pp. Kr. St. Se. a Ho. výborně provedli. P. Ve.\npřednesl výborně travestii „Píseň Čecha,\" zdařile p. Ho.\n„Prát či nepřát\" provedl. Výborným provedením žertu:\n„Tři chlastenci\" rozesmáli pp. Se., St. a Ko. celé obecen-\nstvo, Po oddílu prvním četl p. A. satyrické ctění: „Ne-\nškaredé rozjímání na škaredou středu od Kar. Adámka.\nSpolečnost celá se výborně bavila. Doufáme, že se pod-\nnikatelstvo nezdá snah tak ušlechtilých, jenž se s tak\nskvělým potkávají výsledkem. I půst ač tance největší\nnepřítel nehubí půvaby hudby i zpěvu i deklamace; ne-\nzhubí zřídla tak ušlechtilé zábavy,\ni\nX Klatov. (Beseda.) Dne 6. m. odbývala se zde\nv místnostech hostince „ti zlaté koule\" „besed a\" k dobro-\nčinnému účelu, jejížto výsledek v každém ohledu lze skvě-\nlým pojinenovati. Beseda počala důstojně s odehráním „ná-\nrodní hymny,\" načež následovala „Vlastenka\" polka pro\nsbor mužský (ze Záboje) od zdejšího zpěváckého spolku,\nvedením pana ředitele Jirgesa bezúhonně provedena.\nČlverozpěv , „Pro c se u p e j p á t e plaché dívčiny\"\nod našeho skladatele výtečného Vác. Horáka musel se\nopakovali. Co novinku slyšeli jsme „Sablenku,\"\npolku mazurku pro mužský sbor, od zpěváckého spolku\ntaktéž výborně provedenou. Pan Taffl nás překvapil vý-\ntečnou deklamovánkou : „Já jsem Čech!\" od Fr. Rubeše;\ntaktéž se dočkala B u r g er š t ei n o v a „S vi n g u 1 a c e\"\nžádaného úspěchu. Všecka čísla byla hojným potleskem\nodměněna. Schůzka byla valná, anť místnosti až skoro\nbyly přeplněny. S nevýslovnou radostí nám bylo patřili\nna krásnou pleť, skoro bez vyjí inky v národních barvách\nse dostavivší. Z p ě v ác k ý spo 1 e k jíž obdržel po-\nvolení k prozatímním schůzkám k odbývání zkoušek a\nnevyhnutelných příprav ku veřejnému po dosáhnutí po-\ntvrzení „stanov\" spolku vystoupení, potřebným. Zdar Bůh !\nX Libně. *) V cis;. 5. „Dalibora\" odpovídá ne-\nznámý p. dopisovatel na mé ospravedlnění v č. 24. „Oasu\"\na praví, že prý já ani nejobyčejnější list pořádně a bez\nchyby napsati nedovedu a proto nevidí se nucena p. ano-\nnymus slušně mně odpověditi ... 0 premoudrý Šalomou-\nne, který i latinským „Dixi\" honositi se můžeš, jak vý-\nborně a jak opravdově znějí tu slova tvá! jak srdečné\njest vyznání tvé, že píšeš odpovědi neslušné a že jen\npodobné psali dovedeš, to viděli jsme z dopisu prvního i\nz odpovědi této zřejmé. Nejsem ovšem profesorem, ni\nspisovatelem, jsem jen sprostým učitelem venkovským;\nproto ale nesátím se prcce, jak se snad p. anonymus dle\nsebe domnívá, péríin cizím ; co konám, konám vždy ve-\nřejně; nepíši ze závisti psaní hanebná, kde bych se za\nsvé jméno u veřejnosti styděli musel ... A proto také\nvítán bude nám pan redaktor na venkov! J. D.\n#*■ v\nZe Sušice. (Odpověd na insert v „Času\")\nNa insert v „Času\" umístěný, v němž někdo havrana na\nbílo obarvili se snaží, zjevně dokládáme, že náš dopis\nv „Daliboru,, uveřejněný, svatou pravdu obsahuje. Pro-\nvozují! se tu arciť skladby od Horáka, Fúhrer a,\n(od Yeita bude snad jen nějaké solo) ale jak? Mají kdys\nzkoušky? Sotva několikrát do roka, a tu se jíž po více\nlet nikdy nesejdou? Je to lež? Hudebního vzdě-\nlání nelze leč pilnoslí, cvičením a dobrými vzory dosíci.\nZdaž ten pán v Málo- Chmelné a v Strakonicích jéhož\nčasu mohl takových vzorů nabýti? Všecku úctu jeho\npilnosti, ale vkus a kráeocit hudební (a o lom jsem je-\nnom mluvil), nedá se pres koleno zlámali Uznávám a\nvážím si zásluh jeho, jelikož v Sušici již pořekadlem se\nstaly, a před nimiž ještě píed několika lesy každý se\nchránil i na svou řeč pozor dával.. Ostatně důkazů panu\nRedaktoru není potřebí, neboť ten jistý pán při své ča-\nstější opičce svá díla až k omrzení každému zděluje ?\nZeby který z těch pánů nějaké návrhy k utvoření z p ě-\nváckého spolku byl dělal, není mě povědomo, to ale\njistě vím, že všickni mnoho a mnohokráte ku přistoupení\nuctivě zváni byli, jak již zpráva v „Lumíru\" udává, a jak\nkaždý v Sušici dosvědciti musí, přece nikdy žádný z nich ani\nkrok k tomu neučinil. Hudební a zpěvácký spolek má býti\ndle doslechu potvrzen, ale posud se žádný z nich k to-\nmu nehrne, a maje dobrý sluch a vyjádřujíc to upřím-\nným nikoliv hrubým toneru vím, že z jisté strany i údové\nzpěváckého spolku do „Singvereinu\" zvláštního prý se\nverbují. Je to lež? Avšak Pánově! nechte všeho zbyteč-\nného jitření a vší závisti, zanechte marného citlůvkování\na oucinkujte svorně k celku kn cti a blahu\nměsta i milé vlasti naší, potom zajisté každou do-\nbrou stránku Vaši vděcuě uznám a vděčně uveřej-\nním.\n*) Žádám oba pány odparce, aby polemiky zanechavše, radéji\nněco prospěšnějšího konali. Red."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610220-01.1.8", "texte": "Z Budyšina. (Zpěv. spolek.) Za čímž jsme\ndávno toužili, doslalo se nám srbský zpěvácký spolek\n(spěwanske towárslwo.) Spolkův takových jest v našem\nměstě nazbyt, ale srbský zpěv se tam nepěstoval. Náš\nnový spolek, kterému se významné jméno „Lumír\" dalo,\nbude vážná pomoc k uspořádání všech příštích „spěwan-\nských swjedženůw^4 (koncertuv) a zavdá jistě též príěinu\nk založení podobných iv jiných místech. Největší zá-\nsluhy o založení „Lumíra\" má činný národovec zdejší,\npan Fiedler, učitel v semináři evangelickém.\nZ Kolniar. Znamenitý barytonista p. Jul. Stock-\nhausen, jenž nedávno v Baselu, Curichu, Bernu a jiných\nměstech Švýcarských se skvělým výsledkem koncertoval,\nuspořádal dne 30. ledna koncert. Jeho otec, jenž se tu\npřed několika roky usadil, účinkoval v koncertu syna svého\nna harfu, na nížto virtuosem byl. J. Stockhausen zpíval\nSchubertovu píseň „Nachstiick\" a otec ho mistrně dopro-\nvázel. Oba byli hlučně voláni.\nKrálovec (v Německu). Kapelník Heřman Paetzold\nzemřel tu náhle dne 6. února, právě když začal ouver-\nturu k oratoriu „Eliáš\" od Mendelssohna dirigovati.\n(D) Ze Lvova. (Rekviem.) Nového ze Lvova\npro dnes jen tolik, že Rusíni konají zde přípravy k vel-\nkolepé „parastasi\" (smutečné mši sv.) za zvěčnělého\nHanku; bude se při ní provozovati „Vícnaja pa-\nrnjat\" (BÍmma naMaaTb) rekviem od Ivana Lavroského\nna mužské hlasy složené.\nPaříž. Meyerbeerova opera „Pout do Ploermelu\"\ndávala se juž v 70 městech. Dne 2. února dávala se\nv místnostech „Opera Comique\" nejnovější opera „La\nCircassiene\" (Čerkeska), text od Scribe, hudba od\nAubera s opravdu skvělým výsledkem. Prvni část ko-\nmedie hraje v Čerkesku uprostřed pohoří Kavkázských.\nHudba je lehká, milostná a plynná a upomíná v mnohých\nkusech na nejsvěžejší casy Aubera. Partitura obsahuje\n25 cisel. Druhá nová opera, která se v místnostech\n„Theatre lyrique\" dávala, jmenuje se „Madame Grégoire\"\na došla též příznivého výsledku. Hudba je něco bouř-\nlivá, někdy triviální; avšak vyniká mnohými effekty.\nWagnerův „Tannháuser\" bude se dne 1. března dávati.\nNásledkem vypsání ceny na plán k dvornímu divadlu za-\nsláno jest 170 plánu. Mezi těmito nachází se též krásný\nplán císařovny Evgenie, jenž velmi vkusnou fagadou vy-\nniká. Jak se praví, obdrží prý první cenu plán cis. 34,\njenž pochází od Violleta Leduca, architekta Napoleonova.\nVýmar. Dne 12. t. m. zemřel tu kapelník Che-\nlard, skladatel opery „Macbetb.\" André Hippolite Chelard\nnarodil se r. 1789 a vzdělal se na tamnějším konservatoriu.\n\nDur a moll.\n\nAbell. Anglický altista Abelí byl nad míru hrdý a svéhlavý,\nzpíval jen tenkráře, kdy se mu zlíbilo. Vypravují se o\nněm rozličné příběhy, jakéž se mu při dvoře francouzském, ba-\nyorském a polském přihodily. Avšak polský král, August Silný,\ndovedl jeho svéhlavosď zkrotíť. Ahell doslal při svém pobytí ve\nVaršavě rozkaz, aby před králem zpíval. Ale Abell odepřel to,\nnemaje chuti k zpěvu a když se mu nemilostí královskou a tre-\nstem za lu zpupnost' vyhrožovalo, nepohnulo to jím ; nýbrž po-\nslal písemně zápornou odpověď. Brzy na to byl do sálu před\nkrále povolán. Posadiv se na vykázanou stolici, byl v ní náhle\ndo výšky vytažen. Jemu naproti objevil se král s komonstvem\nna tribuně, co zatím do sáiu dva meovědi vpuštění byli. Nyní\ndal král svéhlavému umělci na vůli, aby buď v jeho přítomnosti\nzazpíval, aneb dolů vpuštěn byv s medvědy se vyraze 1. Toto\nkritické postavení zlomilo jeho svéhlavosť a okamžitě počal zpí-\nvati tak krásně, že král i komonslvo byli hluboce dojati; ba i\nhuňáči zdáli se býti tímto zpěvem překvapeni. Jak se Abell na-\npolom sám vyznal, nezpíval ve svém živobytí nikdy tak výtečné,\njako tenkráte.\n(R. Wagner a Ros sin i.) Rich* Wagner navštivil př\nsvém přibytí do Paříže Rossiniho a hned se mu představil s uspo-\nkojujícím ujištěním, že vzdálen je loho, aby dosavádní hudbu\nzvrátit chtěl \"Drahý pane,\" přerušil jej Rossiui, »na tom niče-\nhož nezáleží; když se svým převrácením výsledku dosáhnete,\njste ve svém právu; padnete-li ale, pak jste se na každý způ-\nsob přepočítal.\"\nHaen d 1 jsa od r. 1720 až do r. 1729 ředitelem zpěvo-\nhry v divadle Haymarketském v Londýně, řídil hru v orkestru\nharfou. Hrál však tak znamenitě, že si obecenstvo mnohdy to-\nliko jeho liry všímalo nedbajíc na pěvce. To mu zpěvák, jakýs\nSenesino tak velice závidě', že mu jednou vyhrožvval, stane-li\nse to ještě jednou, že skočí s divadla do orhestru přímo na tu\nprožluklou harfu. »Že chcete skočit s jeviště?\" táže se ho Haendl\n„i toť mi to oznamte, až to budete chtít učinit dám to na\nceduli divadelní vytisknout, a věřte, že si tím více vyděláte, nežli\nsvým zpěvem.\"\nMayerbeer co Jupiter tonaus. O Mayerbeerov\nvypravují si Pařížané následující anekdotu. O hlavní zkoušce na\nnovou zpěvohru \"Odpustky Ploermelské\" pravil veliký skladatel\ntento k správci divadla: „Ten prožluklý hrom jsem s ním\nvelmi nespokojen; není to hrom, jest to spíše praprotaický hřmot.\nMrzutě zkoušku opustiv, procházel se městem i naslýchal každé-\nmu šramotu, každému hrcení vozních kol, konečné mu nedosta-\ntek slušného hřmotu ani spáti nedal. Zastaviv se jednou z rána\nv předměstí Montmartreském u jednoho na polo již zbouraného\ndomu pozoroval bourající zedníky. Pojednou radostné poskočil,\nby Ité náhodou našel, čeho tak dlouho marné hledal. Obrátiv se\nběžel přímo do divadla. Otvíraje dvéře ku správcovu bytu, křičel\njiž na práhu: „Potřebuji dlouhý ctverrohý Iroubel ze silných\nprken sbitý a rumem naplněný.\"\nOkamžitě se vše schystalo a učiněna zkouška. Než ne-\nznělo to, jak byl Mayerbeer očekával. \"Není s tím nic,\" pravil\n„jest to pouze tupý, nezvucný hlomoz. Tuším, pane, že nám\nkov lépe poslouží. Hleďte opatřit několik set kartáčových kulek.\"\n\"To nemožno, pane,« odpověděl správce.\n\"Proč nemožno ?\"\n\"Jest k tomu zapolřebí zvláštního povolení.\"\n\"Opatřím je.\" Na to zasedna, psal maršálkovi Vaillantovi\nPodnes se dopisu tomu v kanceláři ministerstva války smějí, druh\ndruhu jej okazujíce. Odpovéd maršálkova zněla lakonicky tahto:\n\"Arsenál Vincenneský stojí k Vašnostiným službám.\"\nA tak docílil Mayerbeer dojemný skutečnému rachocení\nhromu se podobající hlomoz.\n\nListárna.\nPanu Mor. v Svob. D. Pro jaké nástroje žádáte si\n„Slovanskou kadrylu\". Panu K. SI. v Těšíně. Obdržel\njste věci? Pište přec!\n\nZa příčinou nepředzvídaných překážek budou obě notové přílohy k číslu 7. Dalibora přiloženy.\nŽádáme ledy o shovívavosf."}]}