{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_sha256": "8f73cfbb57b593c3c33001ef436cbc5d9de856d73fa7ac17d902e5c1a6691fef", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/03/01_01/bmtnabd_1861-03-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.1", "titre_corps": "Píseň Čechů.", "titre_sommaire": "Píseň Čechů.", "signature_source": "Frant. A. Hora", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 306, "texte": "Píseň Čechů.\nFrant. A. Hora.\nMy jsme jak mořské úskalí,\no něž se vlna láme,\nmy vlasti zhoubným návalům\nudatně odoláme.\nA pevně státi budeme\ntak jako mury hradné,\nv čas potřeby dokážeme,\nže námi svornost vládne.\nV\nCech dovede se zahájit,\nkde toho právo žádá,\nve vlastní sílu nezlomnou\non důvěru svou skládá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "54", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.2", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.1", "debut_caractere": 308, "fin_caractere_exclue": 3314, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nOd té doby, co Píč u Z. náklonnost a nějakou\nschopnost k hudbě poznal, stal se mu otcovským pří-\ntelem; podporoval jej, kde jen mohl i podněcoval jej\nk pilným studiím; podle svého způsobu vyučování, obe-\nznámil jej nejprve s Bachovými skladbami. Píč byl jeden\nz největšíth ctitelů Šel). Bacha. Neušel ani den, aby\nse nebyl jeho fugami obíral. Mimochodem budiž ře-\nčeno, že je hrál mistrovsky a že bývalo po dlouhý čas\njeho nejmilejším pobavením po stole, zasednoutí si\nk pianu a hráli Bachovy skladby; mnohdykráte neod-\nložil ani svrchník ani klobouk; skoro se může říci, že\nšel z hostince rovnou cestou k pianu. Svou zaujatost\npro Bacha, přenášel v pravém smyslu slova na své žá-\nky ; který z nich smysl pro Bacha neměl, ten nepla-\ntil u něj nic. Pravým geniálním tahem učitelským jeho\nbyl způsob, že dal nejdokonalejší a nej vzornější skladby\ntohoto mistra i nejslabším žákům; dle toho jak se tito\nk nim chovali, t. jak se snažili v moc je dostati; sou-\ndil pak na jejich schopnosti a vytkl si cestu, níž je\ndále vedl. Suchopárnými a planými kusy nemučil žáky\nnikdy. Píč uvedl tedy také Z. záhy do chrámu Ba-\nchovy músy a nepřepočetl se, nebof tento se sháněl\nbrzy na to jen po samých Bachových skladbách. Ngž\npravý ocel, který by byl živou jiskru z mrtvého ka-\nmene vyloudil, posud ještě nepřišel, nedal však dlouho\nna sebe cekati. Jeden spolužák Z. přinesl sebou do\nškoly Beethovenovu As-dur sonátu op. 26., a obrá-\ntil se na něho, aby mu ji opsal 5 tento byl po vůli, vzal\nsebou sonátu domů, zasedl si ku malému klavírku, a zku-\nsil hráti thému; zvuky nikdy před tím neslýchané za-\nčaly ho dojímat a prsa svírat; nevýslovná touha se\nho zmocnila, oko se zarosilo a — hudební músa upou-\ntala ho na vždy. Beethoven byl nyní jeho vidinou,\njeho sluncem, jeho — vším. — — Nedlouho na to,\nměl již skoro všecky sonáty Beethovenovy, jež si\nopsal, ačkoli ještě nebyl v stavu správně je vyhřátí.\nNyní teprvé zaěal s dvojnásobnou horlivostí všecko, co\nse na hudbu vztahovalo, študovati; mimo kontrapunk-\ntická cvičení, študoval partitury mistrů od nejstarších\ndob, čítal pilně díla o hudbě jednající, přede vším „lip-\nské hudební noviny za vedení Schumanna,tt sestavoval\nsi partitury z jednotltvých hlasů a harmonisoval pilně\nstaročeské chorály. V praktické hře na varhany pro-\nspíval jakž takž, ve hře na pianě nikoli, nebof až po-\nsud žádné neměl. Osud zněj sotva chtěl mít virtuosa;\nnebot jak mu ve vědecké části hudby přízniv byl, tak\nmu byl nepřízniv v praktické; vzhledem k prvnímu, vpra-\nvil mu do rukou ta nejlepší díla, která si jen začáteč-\nník v umění přáti může; vzhledem k druhému nedopřál\nmu jen bídný klavírec o čtyřech oktávách, kde dva klá-\nvesy na jednu strunu šly; není to osud ? A přec byl\nrád , že alespoň takový klavírec měl. Jeho vinnou to\nnení, že nedělal svou hrou nikdy furóre 5 dokuď měl\nčas a chuf k praktickým cvičením, neměl piano, a že\nse vždy o nějaký nástroj staral, svědčí to, že si kou-\npil již dřív klavír za 1 %l,, pravím : klavír %a jeden"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1055, "texte": "zlatý stříbra. Ten by! ale v tak dobrém stavu, že\nani neví, jestli vydával nějaký tón; měl asi tucet strun,\na když chybící struny natáhl, přišel truhlík z klíhu a\nnechtěl více službu dělat.\nVarhanickou školu odbyl Z. s dobrým prospěchem,\nna premianta to ale nepřivedl; profo ale se stal přece\nrok na to (1844) assistentein Píčovýin na varhanické\nškole, se služným 5 zl. stř. Toho roku konečně se do-\npídil „Weissova\" fluglu, a hleděl ve hře dohonili, co\naž potud zameškal. Prohrál cvičení od Schmidta,\nCramera, prodělal Clementiho „ ad\nsum,\" Ilensellovya Chopinovy etudy, Cramerovy\nDuškovy, Mozartovy a přede vším Beethovenovy so-\nnáty, jakož i značnější díla K. M. a\ni Bachův „ wohltemperirtesMezi tím\nskládal pilně pro piano, varhany a zpěv, učil se ital-\nské řeči, vyučoval ve škole denně čtyry hodiny, opra-\nvoval skladby žáků, což bylo krušnou ale jemu užiteč-\nnou školou, a zastával službu varhanickou v několika\nkostelích. Později, když assistentství složit chtěl, stal\nse druhým učitelem a spolu učitelem zpěvu ve zmí-\nněném ústavu.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.3", "titre_corps": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "titre_sommaire": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.2", "debut_caractere": 1057, "fin_caractere_exclue": 4930, "texte": "Stav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračování.)\nKuchař• Jan (nar. 5. března 1751 v Chotci) byl\nprvním varhaníkem v Praze; spojovali znalosti svého\nučitele Seegerta v generalbussu se vkusem a vážností\nv přednesu. Může se téměř říci, že v tomto ohledu\nsvého znamenitého mistra předčil. Kuchař byl spolu\nvýtečníkem na harmoniku a na piano, a velmi oblíbeným\nučitelem na tomto nástroji a ve zpěvu. Bylf druhdy\nkapelníkem operní společnosti a přispěl tím mnoho\nk bývalé dobré pověsti tohoto ústavu. Jeho skladby\njsou velmi dobré; zvláště balelty, koncerty pro var-\nhany a operní kusy. Slovem Kuchař byl jeden z nej-\nprvnějších umělců hudebních v Praze, přitom rozšafný\na osvícený.\nK tomuto sloupu národní slávy v umění hudeb-\nním zasluhuje privtělen býti Božek starší, jeden z nej-\ndůkladnějších theoreliků hudebních, výtečný učitel kla-\nvíru a výborný varhaník, čacký tento umělec spojuje\nse svým uměním velkou znalost' literatury Římanů; znali\nTacita, Horáce a Cicerona právě tak dobře, jako Mo-\nzarta a Haydna! Žilf ve filosofické skutku odloučenosti.\nZa tehdejších času vzbuzovalo několik mladých\nmužů svými talenty a skladbami pozornost' a účasten-\nství. Mezi těmito slušno následující uvésti: Josefa Róss-\nlera, Diviše Webra a Jana Vitáska. Příroda poskytla\nvšem třem značných vloh, kteréž z větší části svou pil-\nností bez zvláštních učitelů k velkému vstupni vzděla-\nnosti vzdělaly. Zvláště to platí o čackém Róssleru.\nOsvědčovali již záhy náklonnost k hudebnímu umění.\nBez podpory a bez určité vyhlídky oddal se zúplna\nhudbě, a žádná překážka nebyla tak velká, by j£ho hor-\nlivost přemohla. Studovali neúnavně díla dobrýčh spi-\nsovatelů a partitury velkých mistrů. Tím stalo se, že\ni bez učitele skvělé učinil pokroky. Bos ster byl ně-\njaký čas Kuchařův důstojný nástupce v operním or-\nkestru, kdež mnohými ku y, jmenovitě operou „Amor a\nPsyche,\" kteráž se velice líbila, i v tomto oboru se\nvyznačil. Mimo to hrál piano s velkou obratností, prae-\ncisí a vděkem a dobyl si svými italskými operami, kte-\nréž pro karneval Benátský r. 1798 skládal, a ku kte-\nrýmž mu znamenitý opat Pratoli texty pracoval, čest-\nného jména v Itálii.\nJindřich Diviš Weber (nar. 1771 v Čechách)\nbyl jeden z prvních, jenž myšlenku o založení Praž-\nského konservatoria v skutečnost uvedl a napotom ře-\nditelem téhož ústavu se stal. Co učitel byl Weber vý-\nborný, neboť vzdělal velký počet znamenitých hudeb-\nních umělců na př. Ig. Mošelesa, If. M. z Bokletů, Jo-\nsefa Dessaura, V. Iíalivodu, Ed. Kleinwáchlra, Elišku\nBarthovou a mnohá jiné. Velkých zásluh dobyl si We-\nber zlepšováním dechových nástrojů. Weber složil\nmnoho skladeb, mezi jinými velmi zdařilou hudbu ku\nkantátě na vysvoboditele Čech, arcivévodu Karla, kte-\nráž se na narozeniny císařovny 1797 dávala; dale slo-\nžil Weber písně, mše, 18 kvartet!, tance, kvartetta, kon-\ncertní kusy, kvartetta pro lesnice atd., kteréž o velkém\ntalentu a bohatství myšlenek svědčily.\nJ. Vitásek (nar. 22. února 1776 v Hoříně, f 7.\nprosince 1839, byl žákem Fr. Duška. V krátkém času\ndosáhl takové dokonalosti ve hře na piano, že v hu-\ndebních akademiích nejtěžší koncerty .Mozartovy s nej-\nskvělejším úspěchem přednášel. Fr. Dušek váži! si ho\nze všech žáků svých nejvíce. Sám Mozart při svém\npobytí v Praze (tenkrát byl Vitá 19 let stár) chvá-\nlil hru jeho. Vitásek skládal sonáty, kvartetta pro\nsmyčcové nástroje, koncerty pro piano, housle, fagot a\nklarinet, několik synfonií a příležitostných kantát, mše\na rekvie.\nMéně bohatá byla za tehdejších dob Praha na vý-\ntečné instrumentalisty, jelikož každý umělec důkladně\nse vzdělavší, vlast českou, jako se to i nyní stává opou-\nštěl, aby v cizině výživu našel. Něco virtuosů na je-\ndnotlivý nástroj, kteříž ve vlasti zůstali, museli své vý-\nživy, jako nyní, vyučováním si dobýti a ztratili při tom\nčas a rozmar, by se dále vzdělávaly.\nV klavírní hře vynikali: Čeněk Mašek, Jan Vi-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 225, "texte": "tásck, J. Riissler, Jan Kuchař, Ložek a Jan\nvarhaník u sv. Víta v Praze, jenž se co výtečný hráč\na pianista znám byl. Wenzel uspořádal operu „Ido-\nrncneo\" a dvě synfonie od Mozarta pro klavír a tiskem\nje vydal.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "55", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.4", "titre_corps": "Z Vídně, 21. února. (Slovanská beseda. — Sl. V. Zadrobilková. — Koncerty. — Operetka „Dafnis a Chloe.\" — Opera Rubinsteinova.)", "titre_sommaire": "Z Vídně, 21. února. (Slovanská beseda. — Sl. V. Zadrobilková. — Koncerty. — Operetka „Dafnis a Chloe.\" — Opera Rubinsteinova.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.3", "debut_caractere": 227, "fin_caractere_exclue": 2311, "texte": "Z Vídně, 21. února.\n(Slovanská beseda. — Sl. V. Zadrobilková. —\nKoncerty. — Operetka „Dafnis a Chloe.\" —\nOpera Rubinsteinova.)\n(-—v — ) Na den 9. března zařídí „výbor slovan-\nských besed44 k oslavě apoštolů slovanských Cyrila\na Melhodéje velkou slovanskou besedu „u Šperla,44\npři kteréž jak doslýcháme, spoluúčinkovati budou sl. V.\nZadrobilková, pp. Tersák a J. Král a j. V ten samý\nden budou se také besedy odbývali v Praze, v Brně a\nZáhřebu. — Právě se nám doslala do rukou krásně vy-\nvedená podobizna sl. V. Zadrobilkové (litografie od\nKriehubera), která věrně podává sličné a jemné tahy\nkrásné a geniální této umělkyně a skladatelky. Pod\nvlastnoručním podpisem nachází se dva takty národní\npísně nAch není tu, není* a slova „Od Slovanů ve\nVídni.44 — Hudební soirée sl. Zadrobilkové budou\nse odbývati 7., 14. a 21. března 5 taktéž bude tatáž\numělkyně spoluúčinkovati při zábavě spolku „Hesperus44\nv\n23. března u Šperla a v koncertě zpěvačky 8. Buryové\nv saloně Streichero\\ě dne 1. března a dne 5. března\nv koncertě mladého skladatele A. Stelzmiillera. Dle pro-\ngramu vydaného bude sl. hráli „Spinnlied\" od Dreyschocka\na vlastní komposicí „Galopp.\" — Sl. Marie Mosnerová\nbude dávati dne 2. března první svůj koncert. — Taussig\ndne 24. t. m. druhý koncert a předvede samé kusy\nLisztovy. — Yiolinista J. Joachim, který v svých prvních\n2 koncertech velmi slavného došel výsledku, uspořádá 25,\nt. m. třetí. Ten samý den koncertovati bude též pianislka\nŽofie Coronaldi a 23. Th. Iíressová. K tomu ještě jsou\nkvarteltní produkce Helmesbergrovy. Nuže, co chceme\nvíc? — Zkoušky k operetce „Dafnis a Chloe\" od J.\nGffenbacha počaly již v Treumannově divadle. Předsta-\nvení bude prý na začátku března. Y sobotu dne 23.\ndávala se zde ponejprv nová opera „Děti pusty\" od\nAnt. llubinsteina. Jak se všechny zdejší noviny sho-\ndují, je hudba trochu jednotvárná. Nejlepší čásf opery\ntéto jsou první dva akty a kusy pospolné; zvláště vy-\nniká sbor dívek a žen se svatebními dary. Poslední\ndva akty jsou mdlé a jen výtečná hra Alojse Andra\na paní Csillagové byla sto, obecenstvo k pozornosti\nupoutali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "56", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.5", "titre_corps": "Hummel a Field. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Hummel a Field. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.3", "debut_caractere": 2313, "fin_caractere_exclue": 4626, "texte": "Hummel a Field.\nVýjev ze života.\nRoku 1823 přibyl Hummel do Petrohradu, kdež\nho dobrá jeho pověst už předcházela, a dal zde něko-\nlik koncertů, jež velmi četně navštíveny byly. Ve svých\nvečerních hudebních zábavách žádal, aby mu někteří\numělci, nějaké thema udali. Předložilo se mu jich ně-\nkolik, a Hummel je varíroval s takovou snadností a tak\ndůmyslně, že způsobil všestranného nadšení. Odtud\nodebral se do Moskvy, kdež znamenitý pianista Field\ntehdáž bydlel. Ačkoliv oba tito umělci nikdy se nevi-\nděli, znali přece velmi dobře obapoJnou dobrou svou\npověst.\nJednou z rána šel Hummel ve svém obvyklém ne-\ndbalém zevnějšku k Fieldovi, jenž skromný hotel garni\nobýval. Nalezl ho v županu a s dýmkou, an právě\njednoho ze svých žáků vyučoval.\n„Rád bych mluvil s panem Fieldem,\" řekl Hummel.\n„To jsem já pane, co račte ?\"\n„Rád bych se s Vámi seznámil; jsem přítel hudby;\nvy však jste zaměstnán, nechci Vás vytrhovali; posečkám.\"\nField mu podal židli, aby se posadil, tázaje se,\njestli mu kouř tabáku neškodí? — „Nikoliv,\" odvece\nHummel „kouřím také.\"\nPřítomností neznámého ostýchal se žák tak, že\nse na několik minut odstranil. Mezi tím časem změřil\nField svého hosta pozorným okem, a nalezl v jeho osobě\nněco velmi podivného. Látka k rozmlnvě byla brzy\nnalezena.\n„Jaké zaměstnání mále v Moskvě?\" tázal se Field.\nHummel odpověděl, že v záležitostech obchodních sem\npřijel, jsa však vášnivým ctitelem hudby, že nechtěl\nměsto toto opustili, aniž by byl Fielda uslyšel, o němž\nlak výborná pověst po celé Evropě se roznáší.\nField byl zdvořilý dosti a vyhověl přání jeho. Ač-\nkoliv svého hosta za Midasa považoval, přebral mu přece\njednu ze svých kapřic, jejíž provedení dojímavé bylo.\nHummel poděkoval se mu mnohokráte za jeho laskavosf,\nujišťuje ho, že nikdy neslyšel s takovou lehkostí a ur-\nčitostí na piano hráti.\nField odpověděl mu na to, v ironickém smyslu:\n„Jelikož tak vášnivě hudbu milujete, budete přece umět\nsám také na nějaký nástroj hráti ?\"\nHummel se zdráhal zpočátku, řka, že sice ve\nsvé otčině někdy na varhany hrával, že se však po\nFieldovi nikdo osmělití nesmí, nástroje se dotknouti.\n„Jednostejně,\" odvětil Field, „milovník ví vždy\nněco k výmluvě\" a usmívaje se, těšil se již napřed na\nto, co uslyší.\nTu počal Hummel, beze dálší předehry, to samé\nthema varírovati, co Field před tím přednesl, to však"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 617, "texte": "s takovým svého geniálního ducha hodným nadšením,\ntak důrazně a s takým překvapujícím způsobem, že Field\nposlouchal jako zkamenělý. Dýmku nechal na zem pa-\ndnouti, vytřel si slzy z očí, a obejmuv Hummla, zvolal:\n„Vy jste Hummel; Hummel jest jediný na světě, jenž\ntakového nadšení schopen jest.\" Hummel musel všechny\nsíly vynaložili, aby z rukou svého obdivovatele se vy-\nprostil.\nNa tento způsob seznali se oba tito umělci. Ně-\nkolik dní na to měl Hummel koncert dávati. Field ho\npřemluvil, aby kus pro dvě piana složil, jejž oba s ta-\nkovým výsledkem provedli, jakýž se lépe pojmouti než\nvylíčili dá. Vítězslav Guth."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "57", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.6", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.4", "debut_caractere": 619, "fin_caractere_exclue": 4946, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\n„Synfonie Březen,\" oznamoval Seeger.\nS hymnou započala hudba 5 byl to chorál, nazna-\nčující významnost bohu posvěceného času. Tu zahřměly\nkotle, dozněly však poznenáhla; dlouho držené tóny\nozuamovaly, že svět ke hrobu kráčí. Dlouhá pausa na\nto následovala. Unisono naznačuje plesání, orkestr\nvpadl. — On vyvstal — země ze svého spánku se\nvzbudila a život byl kolkolem. Vesele zavznívala hudba\npořáde, až konečně zase s touž hymnou skončila, s kte-\nrouž započala, což takořka díky stvořiteli vyslovili mělo.\nKoncert hyl ukončen, hosté byli rozníceni, každý\nsi přál s mladým skladatelem blíže se seznámiti. Hrabě\nČernín dal ho k sobě zavolali.\n„Vaše skladby nás všechny roznítily,\" řekl, kle-\npaje mu na ramena, „máte nadání a při stálé pilnosti\na dobrém návodu ještě to daleko přivésli můžete. Sr-\ndečně rád přispěju, co budu moci, k vašemu zdokona-\nlení. Přijďte zejtra ke mně, umluvíme si to.\"\nPřekvapený jinoch chtěl hraběti ruku políbili, ten\nmu však toho zabránil, a tisknutí ruky dosvědčovalo mu\nblahosklonnost vysokého mecenáše.\nKdyž druzí hosté, každý dle svého způsobu jino-\nchovi něco pochlebného byli řekli, vstoupil hrabě Ro-\nsamonte k němu: „Podařená jest skladba vaše,\" řekl,\n„dokázal jste, že máte vlohy, jaké málo kdy se nale-\nznou, avšak zde neb onde není provedení bez vady,\nvaše idey jsou ještě spleteny, ještě dobře neznáte celek\nspojití, kontrapunktu se ještě důkladněji přiučiti mu-\nsíte ; dlužno vám bude slyšeti italské mistry a od nich\nse učili, a ručím vám za to, stanete se slavným skla-\ndatelem.\"\n„Co vaše hraběcí milost mi tu praví,\" odvětil ji-\nnoch, „to až příliš cítím; uznávám, co ještě překonali\nmusím, než budu s to, abych se odvážili mohl, po\nboku nějakému mistru se postavili. Cítím to arcif, co\nvyznačili chci, schází mi však síla, abych mohl ve zvu-\ncích vyjádřiti, co ve mně žije. Nápěv ozývá se rni\nv uchu, nelze mivšak jej zadrželi, neumím zvuky k har-\nmonii spojili, jež smysly mé vábí, neumím napsati bož-\nskou myšlenku, již duše moje myslí.\"\n„Nezoufejte,\" odvece hrabě, „a kráčejte pilně na\ndráze, kterou jste nastoupil, ona vás jistě přivede k cíli.\nPřede vším jděte do Itálie, poslouchejte pilně naše mae-\nstry a až pocítíte síly, něco velkého vyvésti, přijďte ke?\nmně do Neapole; chci se tam postarali o příležitost, jak\nbyste své nadání veřejně osvědčili mohl.\"\nJinoch byl tím tak velice překvapen, že sotva sto\nbyl, se poděkovati; učinil malou poklonu a šel opět do\norkestru. Šlo se ke stolu. Sloužící přinášeli nejlepší\npamlsky, jež Itálie a Fraucouzsko poskytnouti mohou,\nv křišťálových sklenicích perlila se nejvzácnější vína a\nvesel byl každý. Mluvilo se o Itálii, o tomto ráji\nEvropy, o jejich věčně květoucích zahradách, o ča-\nrovných zámcích, o kráse tamnějších žen, o bohatství\nvýtečných mistrů, o výborných hlasech zpěváků a o\nzvučnosti její mluvy, její hudby.\n„Máte pravdu,\" řekl Černín k hraběti Rosamonte-\novi, „vaši zpěváci jsou mistři ve svém umění, podivu-\nhodná jest zběhlost jejich hrdel, — já ale, zvyklý na\njednoduchý zpěv, miluju nejvíce prostý nápěv. Italská\nřeč, dobře mluvena, jest již hudbou, nač tedy ji ještě\nšňořením přeplňovati ? O kéž bych zase jednou mohl\nkrásným hlasem nějakou, v té řeči zpívanou, jednodu-\nchou píseň uslyšeti, píseň, jakouž gondolníci v Benát-\nkách ve svých bárkách zpívají.\"\n„Takovou můžete hned uslyšeli,\" odpověděl hrabě,\n„jsrne vám za vaše laskavé přijmutí příliš zavázáni, abych\nměl pochybovati, že by má net vám k libostí nezazpí-\nvala barcarolu, jakouž vy si přejete.\"\nMladá markýzka se začervenala ; prosící však po-\nhled jejího strýce byl jí příkazem, by jeho vůli vyhověla.\n„Laskavost odpustí slabosti mého zpěvu,\" řekla\npokloníc se před společností a prosíc o loutnu. Ná-\nstroj byl přinešen; s velkou umělostí přednesla pře-\ndehru, pak zpívala benátskou barcarolu. Byl to zpěv\nandělský, jednoduchý a krásný, jako posud slyšen ne-\nbyl ; skončila, a chvála oněměla na čas v ústech kaž-\ndého přítomného, aby po chvíli tím vydatněji ze všech\núst plynula. Rosamonte sám byl tak překvapen, že ncf\nsvou objímaje, na čelo jí políbil; hrabě Černín byl pln\nchvály, ano pravil že ona jeho slavnost svým zpěvem\nnejvíce zvelebila ; hraběnka přitiskla dívku na svá prsa\na i nejhrdější dámy, které si jí při příchodu ani ne-\nvšimnuly, šly k ní, chvalořečíce jejímu krásnému"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2501, "texte": "zpěvu. Přítomní hudebníci obdivovali tento nadobyčejný\nhlas, a přišli při této chvále do takového zápalu, že\ntím způsobili hluk, jenž byl pro takou společnost příliš\nvelký. Toliko jen jediný mlčel. Byl to Josef Mysli-\nveček. On, jenž chvíli před tím neočekávané triumfy\nslavil, on cítil, jak velice shovívaví vysocí hosté k němu\nbyli, a neslušné mu to zdálo, že tito nadané pěv-\nkyrii a jásotem své city nevyjádřili. Nebyl s to vlastně\nani slova říci, srdce jeho však jásalo tím větší pochvalou!\nTancem skončila se slavnost. Ni měnivé pohyby ta-\nnečníků, ni vznášející hudba, ani všestranná radost ne-\nmohly Josefovu pozornost upoutali; seděl v koutě u okna\nblíže orkestru, ucho jeho slyšelo jen barkarolu, mezi\nUm, co oko jeho na ono místo pořade pohlíželo, kde\nzpěvkyně seděla. Uspořadatel této slavností, padesáti-\nletý živic, přiblížil se k dívce, poklonil se před ní a\nv okamžiku postavili se oba do řady k započatému\nmenuettu.\nSpanilost a půvabnost, s jakouž tančila, nedá se\nvysloviti; každý byl zanícen. Josef nespustil oka s ni\na následoval každý její pohyb. Tu stalo se náhodou,\nže pohled její s pohledem jeho se setkaly, přívětivý\núsměv uhostil se okolo jejích úst, a vřeleji upřela oči\nsvé na jinocha. Byl to však toliko okamžik, v němž\nnebesa otevřena mu byla, pohyb tance odejmul mu tu\nblaženost, a když panna opět ostýchavě oko zdvihla,\nzačervenaly se její tváře, odvrátila zrak od obdivovatele,\na neodvážila se již ani se na něho podívati. Tanec\nbyl ukončen. Množství hostů obstoupilo tanečnici, kdežto\nJosef ze sálu ven vyběhl. Y síni ksc u vstoupil\nk oknu, patře do jasného nebe; líbezná vůně, jež z kve-\ntoucí zahrady pod ním vycházela, oněměla jej snad,\nnebof on stál dlouho na tomtéž místě, a zpamatoval se\nteprv, když juž sloužící s hořícími povělrnícemi okolo\nněho kvapili, svítíce odcházejícím hostům. Josef chtěl\nnazpět do sálu, tu vystoupil z něho hrabě Rosamonte\nse svou netí, doprovázen uspořadatele-i -lavnosti. —\n— Hrabě poznav jinocha, podal mu rtiki, řka: „S Bo-\nhem ! Kráčejte jen směle na vaší započaté dráze, ona\nvás brzy a jistě ke krásnému cíli povede.\"\n„Addio,44 ozval se jemný hlas Emmiiu „Addio\nmaestro, avšak jen na krátký čas addio, v Neapoli dou-\nfám, že vás opět uvidíme.44\nByl to hlas, jako nějaké sirény.\n„Slavnost jest u konce; na koho čekáš,44 tázal se\nho známý hlas. Byl to Seeger, jeho učitel. „Pojd se\nmou domů,44 připojil k tomu vezrna ho za ruku.\nTento se otřásl a aniž by slova odpověděl násle-\ndoval jako mašina udiveného ředitele.\n(Pokračováni.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "60", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.5", "debut_caractere": 2503, "fin_caractere_exclue": 2524, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.6", "debut_caractere": 1938, "fin_caractere_exclue": 6289, "texte": "— Druhý koncert konservatoria bude se v neděli\ndne 10. t. m. provozovati. Program obsahuje jubi-\nlejní synfonii do C od B. Kittla, ouverturu ku „Krásné\nMelusíně\" a sola pro bassu (F. Blumentritt), kvartett od\nMozarta pro hoboj, klarinet, lesnici a íagot s průvodem\norkestru a zpěv (sl. M. Pisařovicová).\nJednota přátel umění pro hudbu chrámovou\nv Čechách vydala před nedávnem svou 33. výroční zprávu\nza rok 1860. Jak předseda výboru této jednoty o zve-\nlebování varhanické školy pečuje, vysvítá nejlépe z toho,\nže naše písemné nabídnutí, v němž jsme se před 2 lety\nzavázali, zdarma ve škole varhanické dějepis hudebního\numění se zvláštním ohledem na Čechy přednášeti, ani\nvalnému shromáždění nepředložil; neboť ani v loňské ani\nv letošní zprávě ničehož věci té se týkajícího nenachá-\nzíme, ba ani žádné písemní odpovědi jsme nedostali. Opětný\nto důkaz o snaze p. předsedy, jak by ústav tento v ohledu\nvyučování rozšířili se mohl!\n— Naše výtečná krajanka, sl. Efiilie Schmi d t o v á\ndošla při prvním provozování opery „Faust\" od Gunnoda\nv Darmstadtu tak velkého úspěchu, že přítomný skladatel\nsám se vyjádřil, že teprve po 20 letech ideál své „Mar-\nkety\" v slečně Schmidové nalezl; načež ji vybídl, by co\nnejdřív Paříž navštívila. Sl. Schmidtové jmenována jest\nnásledkem svých uměleckých výkonů od velkovévody Hes-\nsen-Darmstadtského komorní zpěvačkou.\n— Zdatný skladatel sboru „Utonulá\" — „Zatoč se\"\natd., pan P. Křižko vský, přibyl v sobotu dne 23. z Brna\ndo Prahy, aby pozval nasebo výtečníka p. J. L. Lukeše\nby spoluúčinkoval pri velké národní besedě, jež bude na\nden sv. Cyril!a a Methoděje (9. března) v Brně odbývána.\nf O\nDen na to má se na tamějším divadle Skroupu v\n„Dráteník\" s panem Lukešem v titulní úloze provozovali.\n1 slečně A loj si i Blažkové dostalo se čestného pozvání,\nby v besedě dne 9. března a v opeře „Dráleník\" spo~\nluúěinkovala.\n— Cecilská jednota bude ve svém třetím\n1 v\nkoncertě druhou část mše do H-moll od Seb. Bacha a\nsynfonii do A-dur od Em. Bacha provozovali.\n— Pan l)r. V. Ambros objevil tylo dni pokračo-\nvání zpěvohry náboženského obsahu, o nížto jsme se v pře-\ndešlém čísle zmínili. Jak se zdá, pochází tento zlomek\nod téhož spisovele co předešlý, Zlomek tento obsahuje\nzpěvy po vzkříšení Páně.\n— Prv n í va1 n é shrom á ž d ěn í študujících\nvšech 3 fakult zdejší university odbývalo se předevčírem\nk lomu účeli, aby se stanovy k akademickému zpěvác-\nkému spolku vypracovaly. Zvláště živě debatovalo se o\notázce, zdaž i posluchači technického ústavu do spolku\npřijímati se mají. Pro přijmutí vyslovili se v ohnivé\na pěkné české řeci zvláště právník p. Schm a u s a pan\nR. Nápravník; avšak po dlouhém rokování bylo uza-\nvřeno, že se na posluchače technického ústavu žádného\nzřetele brati nemůže, jelikož zákonům akademickým ne-\npodléhají. Lze se tedy nadíti, že posluchači technického\nústavu sami pro sebe zpěvácký spolek si utvoří,\n—- Koncert akademického čtenářského spolku\nbude se ve čtvrtek dne 7. března odbývali. Program je\nvelice zajímavý, obsahuje velkou, cenou poctěnou ouver-\nturu od Hynka Vojáčka a ouverturu od Jos. Leop.\nZvonaře. Co sólisté vystoupí sL Alojsie Blažková, jenž\nbude romanci z nové opery „Záboj\" od Zvonaře předná-\nšeli, dále si. Vilemina Čermáková (piano). Pánové\nJ, L. Lukeš a Appé budou české písně zpívali. Konečně\nuslyšíme dva sbory.\n— Včera odbýval se třetí koncert Cecilského\nspolku, v němž jsme ponejprv slyšeli ouverturu C-dur\npro orkestr od J. Šeb. Bacha; recitaliv a arii z pašijové\nhudby od téhož, pak synfonie D-dur od Filipa Em. Bacha\na konečně „Credo\" z velké mše H-moll od Seb. Bacha.\nVšechny tyto mistrovské a v přísném slohu psané skladby\nbyly obezřelým řízením p. F. Abta správně provedeny a\ndošly velmi příznivého výsledku.\n\nZ Boleslavi. Boleslavský zpěvácký spolek uspořádal\ndne 17. února hudební zábavu. Programy této zá-\nbavy byly tištěny do polovice v české odpolovíce v ně-\nmecké řeči, i kusů ku provozováni bylo pět českých a\npět německých: tedy úplná rovnoprávnost. Přichá-\nzelo mi to arciť trochu směšné, jak páni Boleslavští té\nčeské a německé rovnoprávnosti rozumějí. Kdyby na př.\nLiberecký zpěvácký spolek rozdával programy české i ně-\nmecké i zpěvy české provozoval, nadali by mu Liberečtí\nbláznů; a přec jest pátý díl obyvatelstva český. A v Bo-\nleslavi? — jest asi 16 němců, kteří česky neumějí a pro\nty se musí německý program dávali a německy zpívaíi !"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6046, "texte": "Jak jsem pravil, bylo pět českých a pět německýkh kusů,\ntakže český zpěv s německým se střídal ; jenom v sed-\nmém kusu místo zpěvů byla deklamace. Do podrobného\nrozebírání jednotlivých zpěvů nehodlám se pouštěli, jedině\nto podotýkám, že v písni „Horál Čech44 p. V ecko své\nvlohy osvědčil, začež byl hojnou pochvalou odměněn a\nna všeobecnou „Žežulinku44 zazpíval, aže „Re-\nkův sen,\" báseň od Smilovského, hudba od Sla-\nvíka, korunou celé této zábavy byl, a konečně, že pro-\nvozováni německých skladeb bylo jakési intermezzo pro\nposluchačstvo. Jakou ale proměnu jsem spatřil na tvá-\nřích obecenstva, jak zavzněla jednoduchá ale dojemná pí-\nseň milého bratra Moravana Křížkovské ho, „Šohaj44;\nzvuky pěvců lahodily slechu, a slova písně obecenstvo\nrozehřála. I povstal ohromný potlesk, mladé posluchač-\nstvo snilo o jiném blaženém světě a nechtělo býti z nad-\nšení vytrženo, pročež žádalo opětné a opětné opakováni\npísně.\nZ Chrudimi. (P o in éry hudební.) Dávno jsme\ncekali, jestli se nám přece jednou v divadle skladby če-\nsle ých komponistův přednesou; konečné slyšeli jsme\n15. února při provozování veselohry „Matka a dcera\"\nmezi 2. a 3. jednáním ouverturu z českých písní\nod Tittla, Véru necvičili se hudebníci nadarmo, neb byla\nouvertura s jásotem přijata a musela na všeobecné\npřání býti opakována. Ostatní kusy, mezi nimiž valčíey\nčestné místo zaujímaly, nebyly téměř ani povšimnuty.\nKostelní hudba se u nás dosti dobře pěstuje, jenom naše\nvarhany jsou ve velmi bídném stavu a dobře musí\nbýti opatrovány, aby svým pískotem pobožnost nerušily.\nVšak jest naděje, že budou brzy opraveny, což by bylo\nzádoucno) lepe ale jiti ke kováři nežli ke kováříčkovi.\n\nA. M. K. E.\n\nZ Králové Hradce. (Beseda.) V neděli dne\n24. února 1861 odbýval zdejší zpěvácký spolek v sále\nbesedním k slavnosti svého dvouletého trvání besedu, je-\njíž poloviěný cisty výnos určen jest k podpore potřebných,\nzpěvu znalých čekatelů učitelských. Program byl násle-\ndující: 1. oddělení. „Náš český zpěv/4 sbor od Kati-\nvody. Etúda pro piano na levou ruku od J. Š lau fa.\nArie ze zpěvohry ,/ritus44 od Mozarta. Válečná hymna\nze zpěvohry „Rienzi44 od Richarda Wagnera a sbor Mah-\nringa. — 2. oddělení. Ouvertura ze zpěvohry „Rieuzi44\npro piano od Rich. Wagnera. Aria dali' opera „Louisa\nMiller44 od Jos. yerdiho. „Sbor k bratrům,\" sbor od\nViléma Blodkb. „ Vlast*', arie pro jeden hlas od kní-\nžete HohenzolJernského. „Šťastná plavba44 od Rubin-\nšteina. — 3. oddělení. Slavnostní zpěv na umělce, sbor\nse soly a průvodem orkestru , od Mendelssohna Bar-\ntholdyho.\nZe Slaného. (V o1 b y př i z p ev. spo 1 k u.) Mi-\nnulou neděli odbyly se volby. Za přednostu zvolen jest\nvážený Dr. p. Leop. Was ser man n, za pokladníka p.\nJ. Berane k, měšťan, a za ředitele zpěvu p. Jan Pro-\ncházka, učitel na hl. škole zdejší. Dále byl vyvolen\np. Jan Kybal, učitel z dívčí školy, za tajemníka a p. Janda\nza listovního č. archiváře. Výkonných údů jest 20\na přispívajících 80. Kéžby všickni z nás pracovali k je-\ndnomu a témuž cíli !\nAntwerpy. Dne 10. zemřel tu Jan Jind. Simon,\nskladatel a žák Catela. Složil mnoho mší, sborů, kan-\ntát, synfonií, a kvartet.\nBerlín. Dne 24. úuora uspořádal tu Pražský\npianista pan Fr. Bendel hudební matiuée, v němž ně-\nkteré své skladby s úspěchem přednášel.\nZ Brna. (Beseda.) Dne 19. února dávala se tu\nv místnostech bužánek čtvrtá beseda, která těšíc se\nz velké návštěvy velmi skvěle vypadla. Sbor besední z\n64. clenu sestávající zpíval vedením výtečného skladatele\np. K ř í ž k o vs k o ho sbory: „Stása, čarodějnice\" od V.\nHoráka, — „Hlas z Blaníka44 od Hynka Vojáčka s nej-\nvětší správností a precísností. Velkého nadšení vzbudil\nnejnovější sbor „Zatoč se\" od Křížkovského, jenž zaklá-\ndaje se na národní písni k uejzdařilejším skladbám vele-\nnadaného p. Křížkovského náleží. Pan Peška zpíval dvě\npísně (přílohy k Daliboru) „Její líce\" a „Jahodnice své44\nod Fr. Vogla s výrazem a s hlubokým citem. Neméně\nlíbil se p. Hořálka, přednášeje své „Not tur no44 pro pi-\nano s velkou obratností a s přiměřenou významností. Ta-\nkové též pochvaly došel p. Z e lnic k a, jenž svou fanta-\nsii na národní píseň „Drotar\" přednášeje nadaným skla-\ndatelem se osvědčil. Slečna Anna Šťastná deklamovala\nTylovu „To se nesluší44 a byla chválou obsypána. Ze\nšlechty byli přítomni pan rytíř Manner, páni rytíři\nVojkovští, pak pan prelát Napp a mnoho jiných.\nBrusel. Fétis starší objevil v Boulogni dvě zají-\nmavé a vzácné knihy. Jak známo, považuje se Ottavio\nPetrucci za vynálezce notového tisku. Za jeho\nnejstarší dílo držel se svazek 150 čísel obsahující, jenž\nr. 1503 ve Vídni tištěn byl. Tento exemplář, jenž se v\ncísařské knihovně v Paříži chová, je toliko zlomek ťri-\nsvážkového díla a sice je to třetí díl. Fétis objevi[ nyní\noba první díly, kťeré r. 1500 a 1501 tištěny jsou. Z té\npříčiny je vynález notového tisku o dvě leta\nstarší.\nLondýn. Vieuxtemps okouzluje nyní zdejší obe-\ncenstvo, Jeho koncerty jsou shromážděním vznešeného\nsvěta. 0 jeho koncertech přinášejí časopisy dlouhé řady\nchvály a obdivování.\nSt. Louis (v státu Missouri v severní Americe.)\nHne 19. ledna i. r. odbývala se tu výroční slavnost\nzaražení „Národních Novin44, prvních českých novin\nv Americe a vypadla velmi slavně. Nejméně 600 osob\nobojího pohlaví české národnosti bralo na této slavnosti\npodílu. Bylo to zajisté nejčetuější schůzka Čech os 1 o-\nvanfi v Americe. Program obsahoval následující čísla :\na) Národní pochod, proveden od českých hudebníků říze-\nním J, Marxe, b) Heslo, sbor od J. Horáka, před-\nnesen od zpěv. sboru vedením Vác. Bolešky. c) Český\nvěnec, proveden od hudebního sboru, d) Proslov od Fr.\nM r á č k a, přednesen od sl. Anny Vaněčkové, e) Solo\npro kornet od V. Bolešky. V druhém oddělení dávala\nse veselohra „Pan Čapek44 od hraběte Fredra. V ní\núčinkovali p. Jan Borecký, sl. Anežka Denková, pan F.\nPešek, paní R. Kyselá, pan F. Pauovský, pan Karel\nRoth, sl. 1. 1 olárová. Oddělení 3. obsahovalo tance,\nniczi nimiž sousedská, strašák, rejdovák, kolo polka, do-\nkolanská atd.\n7 Oloumce. Dne 17. t. m. odbýval se tu kon-\ncert ve prospěch sirotků a vdov po vojenských kapelní-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2150, "texte": "cích, v němžto slovutný národní pěvec p. Lukeš triumf\nslavil. Pan Lukeš přednesl polskou píseň „Zawsze a\nwszedzie\" od knížete Lubomírského a „Moravu\" od vý-\ntečného Fr. Pivody s takým jeranocitem, takou rázností\na sebevědomím, že veškeré obecenstvo okouzlil. Což divu,\n/ 7\nže potlesk a provolávání „Slávy\" nechtělo přestati. Ko-\nnečně zpíval p. Lukeš národní písně „Sirotek\" — ?)Cer-\nvená růžičko\" — „Když tě vidím\" —• „Večerní návštěva\"\n— a „Pršelo jen se lilo\" a rozjařil mysle a rozháral\nsrdce neodolatelným kouzlem hlasu svého. Nedá se ani\npopsati, jak hluboce obecenstva dojal, roznítil a okouzlil.\nKromě něho slyšeli jsme duetto, a solové kusy pro housle\na lesnici a k závěrce zdařilé potpourri od kapelníka\np. Hykl a.\nFaříž. Před nedávnem přibyl sem Fr. Liszt. —\nVeluti, znamenitý kleštěnec, pro něhož Rossini svou operu\n„Aureliano in Palmyra\" a Meyerbeer svou operu „11 cro-\nciato in Egito\" (Křižák v Egyptě) složili, zemřel nedávno\nv Miře v Benátsku. Narodil se r. 1781. — Dne 20. od-\npoledne zemřel slavný dramatický spisovatel Scribe, jenž\nnesčíslné množství operních textů zvláště pro Aubera\nnapsal.\nTěšín. (Dop. pův.) Jak známo zařídil tu zdatný\nčeský skladatel písní a sborů pan Karel Slavík před\ndvěma měsíci ústav pro piano a zpěv a dochází tu\nvelkého účastenství. V našem městě nachází se mnoho\nmilovníků i znalců hudby. K posledním náleží p. Smita,\nprofessor na katol. gym. a bratr posaunisty Smity u Praž-\nského divadla, pak pan baron Rces, dávný přítel výteč-\nného kritika hraběte Laurencina, kteřížto u pana K. Sla-\nvíka hudební zábavy odbývají.\nVídeň. (Dop. pův.) SI. Mosnerová, slavná vir—\ntuoska na harfu, hrála nedávno před J. V. arcikněžnou\nŽofií. Když byla dohrála, přikvapila k ní jedna z dvor-\nních dám, a tázala se sl. Mosnerové, zdaž to pravda, že\nv Praze u doktora Lad. Riegera bydlela. A když tato\nřekla, že ano, pravila dvorní dáma : „Aber ich bittte\nSie, was ist das fiir einen Mann der Rieger ?\" Co na to\nsl. Mosnerová odpověděla nevím ; avšak dá se myslili,\nže se za pohostinství p. Riegra v těchto kruhách odmě-\nnila. Jak se dovídám, bude i sl. Mosnerová v slovanské\nbesedě 9. t. m. spoluúcinkovati.\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 3788, "fin_caractere_exclue": 5877, "texte": "(Filip V.) Když Filip V. r. 1707 skrz Mont de Marsan\ncestoval, aby království Španělské v držení vzal, šel mu před-\nnosta městský v cele své obce vstříc, řka : „Sire, dlouhé řeci\njsou obtížné a řečník stane se nudným, pročež něco J. M. za-\nzpívám.u Byl to chvalozpěv v několika verších.\" Vladaři líbilo\nse to tak, že ,,da capou zvolal. Recník opakoval svou píseň\ns radostí a král poručil mu 10 luisdorň podat?. Nyní zvolal\nsmělý řečník ,,Da capou Sire ! — a Filip V. dal mu aby žert\ndovršil, ještě 10 luisdorů.\n\n(Benda.) Dva virtuosové na lesnici přišli na své cesté\ndo Výmaru. Benda, jenž ochráncem všech cestujících virtuosů\nbyl, způsobil, že veřejně vystoupiti mohli. Jeden z virtuosů stě-\nžoval si na to, že k veřejnému vystoupení hodinek nemá. Benda,\nvyláhnuv okamžitě své z kapsy dal mu je s tím podotknutím,\naby mu je, až si nové pořídí, nazpět poslal. Avšak Benda se\njich nedočkal, ačkoliv ještě dlouhá leta živ byl.\n\n(Benda.) Jistý virtuos na flétnu, jmeuem R., cestoval\npod jménem Vaňhal a přišel pod loulo firmou též do Výmaru.\nI zalíbil se Bendovi tak, že s virtuosem o hudební theorii roz-\nprávěli počal. Avšak brzy se přesvědčil, že p. virtuos ničemu\nnerozumí. Náhodou objevil přítomný hrabě z Vídně, že tento\nvirtuos Vaň ha lem není. Benda i hned plísní flétistu za pod-\nvod a tento prosí pokorně za odpuštění; načež Benda: Aj, vy\njste výtečně hrál a neměl jste zapotřebí si cizího jména vypůj-\nčovali — než já Vám to odpouštím! ale že ničehož v gene-\nrál bassu a zvláště kontrapunktu uerozmníle —to, pane,\nVám nemohu odpustili.\n\n(Haydn.) Jak známo nežil Haydn se svou chotí v dobrém\nsrozumění a byl dlouho od ni odloučen. Výmarský kon-\ncertní mistr Kranz požíval, zdržuje se ve Vídni u Haydna, velké\ndůvěry. Jednou našel Kranz u llaydua balíček svázaných a\nještě nerozpeecténých psaní s nápisem ,5Panu Haydnovi.\" Jaké\njsou to psaní ? tázal sn Iírauz. Nech je, pravil Haydn, a mrzuté\njc odšoupnuv — jsou to — Odiosa — psaní od mé ženy. Píšeť\nmi pravidelně každý měsíc; avšak Já je nerozpeceťuji a odpo-\nvídám jí, aniž bych její listy cell. Ciiií lo s mými odpověďmi\ntaktéž !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "58", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.5", "debut_caractere": 2516, "fin_caractere_exclue": 2524, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "58", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Repertoir těchto posledních", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Repertoir těchto posledních", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.5", "debut_caractere": 2526, "fin_caractere_exclue": 5049, "texte": "Stavovské divadlo. Repertoir těchto posledních\ndnu měsíce unora neobsahoval právě mnoho zajímavého,\nzvláště co se provedení týká. Zpěvohra „Bálová noc\"\nod A uber a byla se známým obsazením dne 21. února\nopakována. Pan Fektér zpíval opět velmi namáhavě;\ni si. Luccová a p. Hertz s ch nebyli dobře dispono-\nváni. Zajímavou novinku předvedla si. Můllerová\ndne 23. února. Vyvolila sobě „Pensionát,\" dvouaktovou\nkomickou operu od Suppé. Trefně podané libretto sou-\nhlasí s hudbou velmi dobře, ač se upříti nedá, že vyjma\nprvní preghiery, skladatel ze značných italských oper\nčerpal. Rhytmy jsou živé a melodiezní, však tanečním\nkusům velmi se podobající. ínstrumentace obsahuje všude\ndosti barvitosti. Slečna Můllerová a pan Mar k-\nvordt hráli hlavní úlohy celého dějství; provedení obou\naž na prosu p. Markvordta bylo výborné. Ostatním úlohám\ndostalo se více neb méně špatných sil. Tak n. př. neměla\nby se sl. Monhau p t o v á na žádný způsob v ope-\nretce zaměstknávati, an její hlas nemile na sluch účin-\nkuje. Operetka se líbila, a četné obecenstvo vyzname-\nnalo sl. MiiHerovou často hlučným potleskem. Druhý\nden byla operetka opakována. — Vložená zpěvohra „Jo-\nsef a jeho bratří\" od Melu ha byla po dlouhém čase ve\nstředu provedena. E.\n— Pan Julius Th. Hěger uspořádá letos 4 h u-\ndební zábavy ve svém hudebním ústavu (kolovratská\ntřída c, 391—1), a sice dne 3., 10., 17. a 23. března\nr. 186 J v 5 hodin večer.\n— Druhý koncert našeho krajana, Ju!. Schulhoffa\nv Paříži byl ještě skvělejší , než první. Od té doby, co\ngeniální Chopin hlavní město na Sekvaně svými carozvuky\nokouzlovaly nevzbudil žádný umělec takého nadšení u . Pa-\nřížského obecenstva, jako Schul hoff. Přednášeli tran-\nscripci na Haydnovu synfonii, pak svou biliidu, svou\npieQu „Pres de fontaine,44 „Zastaveuičko\", t->aJt, capric-\ncio a polonaisu s neslýchaným úspěchem.\n— Obchodník v musikaliích , pan Robert Maria\nVeit, bývalý nakladatel „Dalibora,\" zemřel dne 23. února\nt. r. na souchotiny. V úterý byl pochován.\n— První koncert kons c rvat o ria v neděli\ndne 24. t. m. vynikal zajímavým pro ,raněni. První od-\ndělení tvořila synřonie s údeřem v bubny od mistra J.\nHaydna. Jak se vypravuje, povstala synfonie lato tím, že\nHaydnovi v Londýně synfonie provozujícímu obecenstvo\nklímalo. Aby se Haydn nad netecností obecenstva pomstil,\nsložil synfonii s údeřem v bubny, která je vždy ze spánku\nvytrhla a tak k pozornosti upoutala. Vedení mladistvého\nokestru převzal za příčinou cburavosti ředitele pana B.\nKittla výtečný professor pan Moric Mildner, jenž sku-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1936, "texte": "tefně p. ředitele důstojně zastoupil a osvědčil, že taktov-\nkou výborně vládne. Skladba byla velmi precisně a živě\npřednesena a provedení až do nejjemnějších nuancí vy-\nnikající je důkazem, že p. prof. Mildner s velikou pílí se\nžáky synfonii tuto prodělal. Zvláště krásně podána byla\ndruhá věta; v poslední držely se smyčcové nástroje, velmi\nstatečně. Orkestr došel za tak výtečné provedení po každé\nvětě hlučného potlesku ap. prof. Mildner byl ku konci\nvolán. Oddělení druhé věnováno bylo třem sólistům,\nZ těchto vynikl daleko nade všechny Jan II řím a1 ý\n(přijat r. 1855). Juž mnohokráte zmínili jsme se o tomto\nvelenadaném mladíku, jenž už před několika lety velkého\npodivení vzbudil. Ze velký talent jeho velmi rychle se\nvyvinuje a že pilná studia koná, dokázal v tomto kon-\ncertu. Přednášeli půvabný Mendelssohnňv koncert E a\nbyl vícekrát sám a konečně sp. Mihl nerem vyvolán. Též\nJosef Múller (přijat 1855) slušného dosáhl výsledku.\nPískal vařiče a rondo od V. Kal i vody pro fagot jistě\na uhlazezeně a osvědčil se býti důstojným žákem mistra\nsvého p. prof. Gross a. Z operní školy vystoupla sl.\nJohanka Pecklová (přijata r. 1857), zpívajíc arii z\nopery „Lucia\" od Donizetliho. Žačka lato má sice pří-\njemný hlas; avšak vady jeho jsou příliš patrny, než\nabychom o nich pomlčeli. Především klademe jí na\nsrdce správné vokalisování a jasnou výřečnost , kteréž\njen dosíei možná u mistra, jenž sám do) ře česky neb\nněmecky vyslovovali umí. Dále nutno jí bude pečo-\nvati o vyrovnání hlasu ve všech polohách a konečně o\nto, aby se nosového zvuku vystříhala. Podaří-li se jí vad\ntěchto se sprostiti, vynikne i hlas její a může se statnou\nzpěvačkou stati. Závěrek učiněn byl ouverturou k „Césaru\"\nod Schumanna. Chvalně musíme se ještě zmínili o ředitel-\nstvu, kteréž letos poprvé též českými programy koncert\ntento oznámilo. Kéž by ive vnitřním ústroji tohoto\nslavného ústavu k rovnoprávnosti se hledělo a česká řeč\nse nezanedbávala !\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "58", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.2", "titre_corps": "— Druhý koncert konservatoria bude se v neděli", "titre_sommaire": "— Druhý koncert konservatoria bude se v neděli", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.6", "debut_caractere": 1938, "fin_caractere_exclue": 5644, "texte": "— Druhý koncert konservatoria bude se v neděli\ndne 10. t. m. provozovati. Program obsahuje jubi-\nlejní synfonii do C od B. Kittla, ouverturu ku „Krásné\nMelusíně\" a sola pro bassu (F. Blumentritt), kvartett od\nMozarta pro hoboj, klarinet, lesnici a íagot s průvodem\norkestru a zpěv (sl. M. Pisařovicová).\nJednota přátel umění pro hudbu chrámovou\nv Čechách vydala před nedávnem svou 33. výroční zprávu\nza rok 1860. Jak předseda výboru této jednoty o zve-\nlebování varhanické školy pečuje, vysvítá nejlépe z toho,\nže naše písemné nabídnutí, v němž jsme se před 2 lety\nzavázali, zdarma ve škole varhanické dějepis hudebního\numění se zvláštním ohledem na Čechy přednášeti, ani\nvalnému shromáždění nepředložil; neboť ani v loňské ani\nv letošní zprávě ničehož věci té se týkajícího nenachá-\nzíme, ba ani žádné písemní odpovědi jsme nedostali. Opětný\nto důkaz o snaze p. předsedy, jak by ústav tento v ohledu\nvyučování rozšířili se mohl!\n— Naše výtečná krajanka, sl. Efiilie Schmi d t o v á\ndošla při prvním provozování opery „Faust\" od Gunnoda\nv Darmstadtu tak velkého úspěchu, že přítomný skladatel\nsám se vyjádřil, že teprve po 20 letech ideál své „Mar-\nkety\" v slečně Schmidové nalezl; načež ji vybídl, by co\nnejdřív Paříž navštívila. Sl. Schmidtové jmenována jest\nnásledkem svých uměleckých výkonů od velkovévody Hes-\nsen-Darmstadtského komorní zpěvačkou.\n— Zdatný skladatel sboru „Utonulá\" — „Zatoč se\"\natd., pan P. Křižko vský, přibyl v sobotu dne 23. z Brna\ndo Prahy, aby pozval nasebo výtečníka p. J. L. Lukeše\nby spoluúčinkoval pri velké národní besedě, jež bude na\nden sv. Cyril!a a Methoděje (9. března) v Brně odbývána.\nf O\nDen na to má se na tamějším divadle Skroupu v\n„Dráteník\" s panem Lukešem v titulní úloze provozovali.\n1 slečně A loj si i Blažkové dostalo se čestného pozvání,\nby v besedě dne 9. března a v opeře „Dráleník\" spo~\nluúěinkovala.\n— Cecilská jednota bude ve svém třetím\n1 v\nkoncertě druhou část mše do H-moll od Seb. Bacha a\nsynfonii do A-dur od Em. Bacha provozovali.\n— Pan l)r. V. Ambros objevil tylo dni pokračo-\nvání zpěvohry náboženského obsahu, o nížto jsme se v pře-\ndešlém čísle zmínili. Jak se zdá, pochází tento zlomek\nod téhož spisovele co předešlý, Zlomek tento obsahuje\nzpěvy po vzkříšení Páně.\n— Prv n í va1 n é shrom á ž d ěn í študujících\nvšech 3 fakult zdejší university odbývalo se předevčírem\nk lomu účeli, aby se stanovy k akademickému zpěvác-\nkému spolku vypracovaly. Zvláště živě debatovalo se o\notázce, zdaž i posluchači technického ústavu do spolku\npřijímati se mají. Pro přijmutí vyslovili se v ohnivé\na pěkné české řeci zvláště právník p. Schm a u s a pan\nR. Nápravník; avšak po dlouhém rokování bylo uza-\nvřeno, že se na posluchače technického ústavu žádného\nzřetele brati nemůže, jelikož zákonům akademickým ne-\npodléhají. Lze se tedy nadíti, že posluchači technického\nústavu sami pro sebe zpěvácký spolek si utvoří,\n—- Koncert akademického čtenářského spolku\nbude se ve čtvrtek dne 7. března odbývali. Program je\nvelice zajímavý, obsahuje velkou, cenou poctěnou ouver-\nturu od Hynka Vojáčka a ouverturu od Jos. Leop.\nZvonaře. Co sólisté vystoupí sL Alojsie Blažková, jenž\nbude romanci z nové opery „Záboj\" od Zvonaře předná-\nšeli, dále si. Vilemina Čermáková (piano). Pánové\nJ, L. Lukeš a Appé budou české písně zpívali. Konečně\nuslyšíme dva sbory.\n— Včera odbýval se třetí koncert Cecilského\nspolku, v němž jsme ponejprv slyšeli ouverturu C-dur\npro orkestr od J. Šeb. Bacha; recitaliv a arii z pašijové\nhudby od téhož, pak synfonie D-dur od Filipa Em. Bacha\na konečně „Credo\" z velké mše H-moll od Seb. Bacha.\nVšechny tyto mistrovské a v přísném slohu psané skladby\nbyly obezřelým řízením p. F. Abta správně provedeny a\ndošly velmi příznivého výsledku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "59", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.3", "titre_corps": "Z Boleslavi. Boleslavský zpěvácký spolek uspořádal", "titre_sommaire": "Z Boleslavi. Boleslavský zpěvácký spolek uspořádal", "signature_source": "A. M. K. E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.6", "debut_caractere": 5646, "fin_caractere_exclue": 6289, "texte": "Z Boleslavi. Boleslavský zpěvácký spolek uspořádal\ndne 17. února hudební zábavu. Programy této zá-\nbavy byly tištěny do polovice v české odpolovíce v ně-\nmecké řeči, i kusů ku provozováni bylo pět českých a\npět německých: tedy úplná rovnoprávnost. Přichá-\nzelo mi to arciť trochu směšné, jak páni Boleslavští té\nčeské a německé rovnoprávnosti rozumějí. Kdyby na př.\nLiberecký zpěvácký spolek rozdával programy české i ně-\nmecké i zpěvy české provozoval, nadali by mu Liberečtí\nbláznů; a přec jest pátý díl obyvatelstva český. A v Bo-\nleslavi? — jest asi 16 němců, kteří česky neumějí a pro\nty se musí německý program dávali a německy zpívaíi !"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1668, "texte": "Jak jsem pravil, bylo pět českých a pět německýkh kusů,\ntakže český zpěv s německým se střídal ; jenom v sed-\nmém kusu místo zpěvů byla deklamace. Do podrobného\nrozebírání jednotlivých zpěvů nehodlám se pouštěli, jedině\nto podotýkám, že v písni „Horál Čech44 p. V ecko své\nvlohy osvědčil, začež byl hojnou pochvalou odměněn a\nna všeobecnou „Žežulinku44 zazpíval, aže „Re-\nkův sen,\" báseň od Smilovského, hudba od Sla-\nvíka, korunou celé této zábavy byl, a konečně, že pro-\nvozováni německých skladeb bylo jakési intermezzo pro\nposluchačstvo. Jakou ale proměnu jsem spatřil na tvá-\nřích obecenstva, jak zavzněla jednoduchá ale dojemná pí-\nseň milého bratra Moravana Křížkovské ho, „Šohaj44;\nzvuky pěvců lahodily slechu, a slova písně obecenstvo\nrozehřála. I povstal ohromný potlesk, mladé posluchač-\nstvo snilo o jiném blaženém světě a nechtělo býti z nad-\nšení vytrženo, pročež žádalo opětné a opětné opakováni\npísně.\nZ Chrudimi. (P o in éry hudební.) Dávno jsme\ncekali, jestli se nám přece jednou v divadle skladby če-\nsle ých komponistův přednesou; konečné slyšeli jsme\n15. února při provozování veselohry „Matka a dcera\"\nmezi 2. a 3. jednáním ouverturu z českých písní\nod Tittla, Véru necvičili se hudebníci nadarmo, neb byla\nouvertura s jásotem přijata a musela na všeobecné\npřání býti opakována. Ostatní kusy, mezi nimiž valčíey\nčestné místo zaujímaly, nebyly téměř ani povšimnuty.\nKostelní hudba se u nás dosti dobře pěstuje, jenom naše\nvarhany jsou ve velmi bídném stavu a dobře musí\nbýti opatrovány, aby svým pískotem pobožnost nerušily.\nVšak jest naděje, že budou brzy opraveny, což by bylo\nzádoucno) lepe ale jiti ke kováři nežli ke kováříčkovi.\n\nA. M. K. E."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "59", "page_fin": "60", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.4", "titre_corps": "Z Králové Hradce. (Beseda.) V neděli dne", "titre_sommaire": "Z Králové Hradce. (Beseda.) V neděli dne", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.7", "debut_caractere": 1670, "fin_caractere_exclue": 6046, "texte": "Z Králové Hradce. (Beseda.) V neděli dne\n24. února 1861 odbýval zdejší zpěvácký spolek v sále\nbesedním k slavnosti svého dvouletého trvání besedu, je-\njíž poloviěný cisty výnos určen jest k podpore potřebných,\nzpěvu znalých čekatelů učitelských. Program byl násle-\ndující: 1. oddělení. „Náš český zpěv/4 sbor od Kati-\nvody. Etúda pro piano na levou ruku od J. Š lau fa.\nArie ze zpěvohry ,/ritus44 od Mozarta. Válečná hymna\nze zpěvohry „Rienzi44 od Richarda Wagnera a sbor Mah-\nringa. — 2. oddělení. Ouvertura ze zpěvohry „Rieuzi44\npro piano od Rich. Wagnera. Aria dali' opera „Louisa\nMiller44 od Jos. yerdiho. „Sbor k bratrům,\" sbor od\nViléma Blodkb. „ Vlast*', arie pro jeden hlas od kní-\nžete HohenzolJernského. „Šťastná plavba44 od Rubin-\nšteina. — 3. oddělení. Slavnostní zpěv na umělce, sbor\nse soly a průvodem orkestru , od Mendelssohna Bar-\ntholdyho.\nZe Slaného. (V o1 b y př i z p ev. spo 1 k u.) Mi-\nnulou neděli odbyly se volby. Za přednostu zvolen jest\nvážený Dr. p. Leop. Was ser man n, za pokladníka p.\nJ. Berane k, měšťan, a za ředitele zpěvu p. Jan Pro-\ncházka, učitel na hl. škole zdejší. Dále byl vyvolen\np. Jan Kybal, učitel z dívčí školy, za tajemníka a p. Janda\nza listovního č. archiváře. Výkonných údů jest 20\na přispívajících 80. Kéžby všickni z nás pracovali k je-\ndnomu a témuž cíli !\nAntwerpy. Dne 10. zemřel tu Jan Jind. Simon,\nskladatel a žák Catela. Složil mnoho mší, sborů, kan-\ntát, synfonií, a kvartet.\nBerlín. Dne 24. úuora uspořádal tu Pražský\npianista pan Fr. Bendel hudební matiuée, v němž ně-\nkteré své skladby s úspěchem přednášel.\nZ Brna. (Beseda.) Dne 19. února dávala se tu\nv místnostech bužánek čtvrtá beseda, která těšíc se\nz velké návštěvy velmi skvěle vypadla. Sbor besední z\n64. clenu sestávající zpíval vedením výtečného skladatele\np. K ř í ž k o vs k o ho sbory: „Stása, čarodějnice\" od V.\nHoráka, — „Hlas z Blaníka44 od Hynka Vojáčka s nej-\nvětší správností a precísností. Velkého nadšení vzbudil\nnejnovější sbor „Zatoč se\" od Křížkovského, jenž zaklá-\ndaje se na národní písni k uejzdařilejším skladbám vele-\nnadaného p. Křížkovského náleží. Pan Peška zpíval dvě\npísně (přílohy k Daliboru) „Její líce\" a „Jahodnice své44\nod Fr. Vogla s výrazem a s hlubokým citem. Neméně\nlíbil se p. Hořálka, přednášeje své „Not tur no44 pro pi-\nano s velkou obratností a s přiměřenou významností. Ta-\nkové též pochvaly došel p. Z e lnic k a, jenž svou fanta-\nsii na národní píseň „Drotar\" přednášeje nadaným skla-\ndatelem se osvědčil. Slečna Anna Šťastná deklamovala\nTylovu „To se nesluší44 a byla chválou obsypána. Ze\nšlechty byli přítomni pan rytíř Manner, páni rytíři\nVojkovští, pak pan prelát Napp a mnoho jiných.\nBrusel. Fétis starší objevil v Boulogni dvě zají-\nmavé a vzácné knihy. Jak známo, považuje se Ottavio\nPetrucci za vynálezce notového tisku. Za jeho\nnejstarší dílo držel se svazek 150 čísel obsahující, jenž\nr. 1503 ve Vídni tištěn byl. Tento exemplář, jenž se v\ncísařské knihovně v Paříži chová, je toliko zlomek ťri-\nsvážkového díla a sice je to třetí díl. Fétis objevi[ nyní\noba první díly, kťeré r. 1500 a 1501 tištěny jsou. Z té\npříčiny je vynález notového tisku o dvě leta\nstarší.\nLondýn. Vieuxtemps okouzluje nyní zdejší obe-\ncenstvo, Jeho koncerty jsou shromážděním vznešeného\nsvěta. 0 jeho koncertech přinášejí časopisy dlouhé řady\nchvály a obdivování.\nSt. Louis (v státu Missouri v severní Americe.)\nHne 19. ledna i. r. odbývala se tu výroční slavnost\nzaražení „Národních Novin44, prvních českých novin\nv Americe a vypadla velmi slavně. Nejméně 600 osob\nobojího pohlaví české národnosti bralo na této slavnosti\npodílu. Bylo to zajisté nejčetuější schůzka Čech os 1 o-\nvanfi v Americe. Program obsahoval následující čísla :\na) Národní pochod, proveden od českých hudebníků říze-\nním J, Marxe, b) Heslo, sbor od J. Horáka, před-\nnesen od zpěv. sboru vedením Vác. Bolešky. c) Český\nvěnec, proveden od hudebního sboru, d) Proslov od Fr.\nM r á č k a, přednesen od sl. Anny Vaněčkové, e) Solo\npro kornet od V. Bolešky. V druhém oddělení dávala\nse veselohra „Pan Čapek44 od hraběte Fredra. V ní\núčinkovali p. Jan Borecký, sl. Anežka Denková, pan F.\nPešek, paní R. Kyselá, pan F. Pauovský, pan Karel\nRoth, sl. 1. 1 olárová. Oddělení 3. obsahovalo tance,\nniczi nimiž sousedská, strašák, rejdovák, kolo polka, do-\nkolanská atd.\n7 Oloumce. Dne 17. t. m. odbýval se tu kon-\ncert ve prospěch sirotků a vdov po vojenských kapelní-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2137, "texte": "cích, v němžto slovutný národní pěvec p. Lukeš triumf\nslavil. Pan Lukeš přednesl polskou píseň „Zawsze a\nwszedzie\" od knížete Lubomírského a „Moravu\" od vý-\ntečného Fr. Pivody s takým jeranocitem, takou rázností\na sebevědomím, že veškeré obecenstvo okouzlil. Což divu,\n/ 7\nže potlesk a provolávání „Slávy\" nechtělo přestati. Ko-\nnečně zpíval p. Lukeš národní písně „Sirotek\" — ?)Cer-\nvená růžičko\" — „Když tě vidím\" —• „Večerní návštěva\"\n— a „Pršelo jen se lilo\" a rozjařil mysle a rozháral\nsrdce neodolatelným kouzlem hlasu svého. Nedá se ani\npopsati, jak hluboce obecenstva dojal, roznítil a okouzlil.\nKromě něho slyšeli jsme duetto, a solové kusy pro housle\na lesnici a k závěrce zdařilé potpourri od kapelníka\np. Hykl a.\nFaříž. Před nedávnem přibyl sem Fr. Liszt. —\nVeluti, znamenitý kleštěnec, pro něhož Rossini svou operu\n„Aureliano in Palmyra\" a Meyerbeer svou operu „11 cro-\nciato in Egito\" (Křižák v Egyptě) složili, zemřel nedávno\nv Miře v Benátsku. Narodil se r. 1781. — Dne 20. od-\npoledne zemřel slavný dramatický spisovatel Scribe, jenž\nnesčíslné množství operních textů zvláště pro Aubera\nnapsal.\nTěšín. (Dop. pův.) Jak známo zařídil tu zdatný\nčeský skladatel písní a sborů pan Karel Slavík před\ndvěma měsíci ústav pro piano a zpěv a dochází tu\nvelkého účastenství. V našem městě nachází se mnoho\nmilovníků i znalců hudby. K posledním náleží p. Smita,\nprofessor na katol. gym. a bratr posaunisty Smity u Praž-\nského divadla, pak pan baron Rces, dávný přítel výteč-\nného kritika hraběte Laurencina, kteřížto u pana K. Sla-\nvíka hudební zábavy odbývají.\nVídeň. (Dop. pův.) SI. Mosnerová, slavná vir—\ntuoska na harfu, hrála nedávno před J. V. arcikněžnou\nŽofií. Když byla dohrála, přikvapila k ní jedna z dvor-\nních dám, a tázala se sl. Mosnerové, zdaž to pravda, že\nv Praze u doktora Lad. Riegera bydlela. A když tato\nřekla, že ano, pravila dvorní dáma : „Aber ich bittte\nSie, was ist das fiir einen Mann der Rieger ?\" Co na to\nsl. Mosnerová odpověděla nevím ; avšak dá se myslili,\nže se za pohostinství p. Riegra v těchto kruhách odmě-\nnila. Jak se dovídám, bude i sl. Mosnerová v slovanské\nbesedě 9. t. m. spoluúcinkovati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 2139, "fin_caractere_exclue": 2150, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.5.1", "titre_corps": "(Panseron.) Panseron byl velmi ješitný a zakládal si", "titre_sommaire": "(Panseron.) Panseron byl velmi ješitný a zakládal si", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 2152, "fin_caractere_exclue": 3786, "texte": "(Panseron.) Panseron byl velmi ješitný a zakládal si\nvelice na své dobré pověsti. Jednou šel kolem krámu jistého\ntarmarečníka a kdo vylíčí jeho rozhorlenost! — vypátraje na\nzemi mezi starým železem, roztrhanými botami a jiným hampa-\nrátím svou vlastní podobiznu, jižto s velkým nákladem litogra-\nfovati, svým přátelům rozdali a v prvních musikalních obchod-\nnictvích vystaviti dal. Co stojí talo podobizna, madame i tázal\nse Panseron s udušenou zlostí. Tannarečnice poznavší na první\npohled podobu mezi tazačem a podobiznou odvětila směle: „Dva-\ncit franků (as 8 zl. r. čís.). Jak Madame, dvacet franků za\nstarý obraz! — zvolá Panseron — ránicc je tak sprostý. —\nNemluvím o rámci — odvětila mu zchytralá tarmarečnice, nýbrž\n0 podobizně. Je to podobizna znamenitého Panserona, jenž —\nvšak dosti, je to podobizna p. Panserona. Panseronova ješitnost\nbyla tím libé dotknuta ; ale dvacet franku bylo přec mnoho.\n1 rozmyslil se jinak a odešel. Tento pranýř in effigie nemohl\ntrpěti! Večer vzav si tedy falešný nos. přikrade se k tarma-\nrecní budce a nalezne na štěstí tarmarečníka. Co stojí tento\nobraz! ptá se. Padesát sous. Panseron je pln radosti: vezme\ntřesa se podobiznu, chce zaplatit— avšak tu mu spadne v zmate-\nnosti peníz na zem do starého železa. Shýbne se, by jej zvedl,\nztratí klobouk a s ním falešný nos. V tom vstoupí tarmarecnice\nk světlu ana pohled vše uhodne. Nešťastníku! zvolá na muže\n— podobizna ta stojí dvacet franků. — Avšak Panseron zvolá\nještě hlasitěji: Obraz je můj, je zaplacen! Peníz leží na zemi!\na utíká s podobiznou odtud. Tarmarecnice žalovala a odevzdala\ntribunálu zanechený falešný nos co corpus delicti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.6", "titre_corps": "(Filip V.) Když Filip V. r. 1707 skrz Mont de Marsan", "titre_sommaire": "(Filip V.) Když Filip V. r. 1707 skrz Mont de Marsan", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 3788, "fin_caractere_exclue": 4298, "texte": "(Filip V.) Když Filip V. r. 1707 skrz Mont de Marsan\ncestoval, aby království Španělské v držení vzal, šel mu před-\nnosta městský v cele své obce vstříc, řka : „Sire, dlouhé řeci\njsou obtížné a řečník stane se nudným, pročež něco J. M. za-\nzpívám.u Byl to chvalozpěv v několika verších.\" Vladaři líbilo\nse to tak, že ,,da capou zvolal. Recník opakoval svou píseň\ns radostí a král poručil mu 10 luisdorň podat?. Nyní zvolal\nsmělý řečník ,,Da capou Sire ! — a Filip V. dal mu aby žert\ndovršil, ještě 10 luisdorů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.7", "titre_corps": "(Benda.) Dva virtuosové na lesnici přišli na své cesté", "titre_sommaire": "(Benda.) Dva virtuosové na lesnici přišli na své cesté", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 4300, "fin_caractere_exclue": 4712, "texte": "(Benda.) Dva virtuosové na lesnici přišli na své cesté\ndo Výmaru. Benda, jenž ochráncem všech cestujících virtuosů\nbyl, způsobil, že veřejně vystoupiti mohli. Jeden z virtuosů stě-\nžoval si na to, že k veřejnému vystoupení hodinek nemá. Benda,\nvyláhnuv okamžitě své z kapsy dal mu je s tím podotknutím,\naby mu je, až si nové pořídí, nazpět poslal. Avšak Benda se\njich nedočkal, ačkoliv ještě dlouhá leta živ byl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.8", "titre_corps": "(Benda.) Jistý virtuos na flétnu, jmeuem R., cestoval", "titre_sommaire": "(Benda.) Jistý virtuos na flétnu, jmeuem R., cestoval", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 4714, "fin_caractere_exclue": 5331, "texte": "(Benda.) Jistý virtuos na flétnu, jmeuem R., cestoval\npod jménem Vaňhal a přišel pod loulo firmou též do Výmaru.\nI zalíbil se Bendovi tak, že s virtuosem o hudební theorii roz-\nprávěli počal. Avšak brzy se přesvědčil, že p. virtuos ničemu\nnerozumí. Náhodou objevil přítomný hrabě z Vídně, že tento\nvirtuos Vaň ha lem není. Benda i hned plísní flétistu za pod-\nvod a tento prosí pokorně za odpuštění; načež Benda: Aj, vy\njste výtečně hrál a neměl jste zapotřebí si cizího jména vypůj-\nčovali — než já Vám to odpouštím! ale že ničehož v gene-\nrál bassu a zvláště kontrapunktu uerozmníle —to, pane,\nVám nemohu odpustili."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c018", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.7.9", "titre_corps": "(Haydn.) Jak známo nežil Haydn se svou chotí v dobrém", "titre_sommaire": "(Haydn.) Jak známo nežil Haydn se svou chotí v dobrém", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 5333, "fin_caractere_exclue": 5877, "texte": "(Haydn.) Jak známo nežil Haydn se svou chotí v dobrém\nsrozumění a byl dlouho od ni odloučen. Výmarský kon-\ncertní mistr Kranz požíval, zdržuje se ve Vídni u Haydna, velké\ndůvěry. Jednou našel Kranz u llaydua balíček svázaných a\nještě nerozpeecténých psaní s nápisem ,5Panu Haydnovi.\" Jaké\njsou to psaní ? tázal sn Iírauz. Nech je, pravil Haydn, a mrzuté\njc odšoupnuv — jsou to — Odiosa — psaní od mé ženy. Píšeť\nmi pravidelně každý měsíc; avšak Já je nerozpeceťuji a odpo-\nvídám jí, aniž bych její listy cell. Ciiií lo s mými odpověďmi\ntaktéž !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c019", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 5879, "fin_caractere_exclue": 6077, "texte": "Listárna.\nPanu E. V. v Merk. Nemůžeme uveřejnit. — Panu\nR. v C. Předešle číslo „Dalibora\" se opozdilo a bylo\nteprv odpoledne vydáváno. — Panu Matěj, v N. Pílegrova\nveselohra vyjde co nevidět tiskem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-03-01-01-c020", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-03-01_01#c020", "volume": "bmtnabd_1861-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "60", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.2.9", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jest podvojná notová příloha, obsahující písně cenou poctěné od K. Bendla,", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jest podvojná notová příloha, obsahující písně cenou poctěné od K. Bendla,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "debut_caractere": 6079, "fin_caractere_exclue": 6310, "texte": "K tomuto číslu přiložena jest podvojná notová příloha, obsahující písně cenou poctěné od K. Bendla,\nEd, Nápravník a a píseň od Pecha. Vyzýváme tímto ctěné obecenstvo k hojnému účastenství, aby Dalibor\nještě více působili mohl. Red,"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.1", "texte": "Píseň Čechů.\nFrant. A. Hora.\nMy jsme jak mořské úskalí,\no něž se vlna láme,\nmy vlasti zhoubným návalům\nudatně odoláme.\nA pevně státi budeme\ntak jako mury hradné,\nv čas potřeby dokážeme,\nže námi svornost vládne.\nV\nCech dovede se zahájit,\nkde toho právo žádá,\nve vlastní sílu nezlomnou\non důvěru svou skládá.\n\nJosef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nOd té doby, co Píč u Z. náklonnost a nějakou\nschopnost k hudbě poznal, stal se mu otcovským pří-\ntelem; podporoval jej, kde jen mohl i podněcoval jej\nk pilným studiím; podle svého způsobu vyučování, obe-\nznámil jej nejprve s Bachovými skladbami. Píč byl jeden\nz největšíth ctitelů Šel). Bacha. Neušel ani den, aby\nse nebyl jeho fugami obíral. Mimochodem budiž ře-\nčeno, že je hrál mistrovsky a že bývalo po dlouhý čas\njeho nejmilejším pobavením po stole, zasednoutí si\nk pianu a hráli Bachovy skladby; mnohdykráte neod-\nložil ani svrchník ani klobouk; skoro se může říci, že\nšel z hostince rovnou cestou k pianu. Svou zaujatost\npro Bacha, přenášel v pravém smyslu slova na své žá-\nky ; který z nich smysl pro Bacha neměl, ten nepla-\ntil u něj nic. Pravým geniálním tahem učitelským jeho\nbyl způsob, že dal nejdokonalejší a nej vzornější skladby\ntohoto mistra i nejslabším žákům; dle toho jak se tito\nk nim chovali, t. jak se snažili v moc je dostati; sou-\ndil pak na jejich schopnosti a vytkl si cestu, níž je\ndále vedl. Suchopárnými a planými kusy nemučil žáky\nnikdy. Píč uvedl tedy také Z. záhy do chrámu Ba-\nchovy músy a nepřepočetl se, nebof tento se sháněl\nbrzy na to jen po samých Bachových skladbách. Ngž\npravý ocel, který by byl živou jiskru z mrtvého ka-\nmene vyloudil, posud ještě nepřišel, nedal však dlouho\nna sebe cekati. Jeden spolužák Z. přinesl sebou do\nškoly Beethovenovu As-dur sonátu op. 26., a obrá-\ntil se na něho, aby mu ji opsal 5 tento byl po vůli, vzal\nsebou sonátu domů, zasedl si ku malému klavírku, a zku-\nsil hráti thému; zvuky nikdy před tím neslýchané za-\nčaly ho dojímat a prsa svírat; nevýslovná touha se\nho zmocnila, oko se zarosilo a — hudební músa upou-\ntala ho na vždy. Beethoven byl nyní jeho vidinou,\njeho sluncem, jeho — vším. — — Nedlouho na to,\nměl již skoro všecky sonáty Beethovenovy, jež si\nopsal, ačkoli ještě nebyl v stavu správně je vyhřátí.\nNyní teprvé zaěal s dvojnásobnou horlivostí všecko, co\nse na hudbu vztahovalo, študovati; mimo kontrapunk-\ntická cvičení, študoval partitury mistrů od nejstarších\ndob, čítal pilně díla o hudbě jednající, přede vším „lip-\nské hudební noviny za vedení Schumanna,tt sestavoval\nsi partitury z jednotltvých hlasů a harmonisoval pilně\nstaročeské chorály. V praktické hře na varhany pro-\nspíval jakž takž, ve hře na pianě nikoli, nebof až po-\nsud žádné neměl. Osud zněj sotva chtěl mít virtuosa;\nnebot jak mu ve vědecké části hudby přízniv byl, tak\nmu byl nepřízniv v praktické; vzhledem k prvnímu, vpra-\nvil mu do rukou ta nejlepší díla, která si jen začáteč-\nník v umění přáti může; vzhledem k druhému nedopřál\nmu jen bídný klavírec o čtyřech oktávách, kde dva klá-\nvesy na jednu strunu šly; není to osud ? A přec byl\nrád , že alespoň takový klavírec měl. Jeho vinnou to\nnení, že nedělal svou hrou nikdy furóre 5 dokuď měl\nčas a chuf k praktickým cvičením, neměl piano, a že\nse vždy o nějaký nástroj staral, svědčí to, že si kou-\npil již dřív klavír za 1 %l,, pravím : klavír %a jeden"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.2", "texte": "zlatý stříbra. Ten by! ale v tak dobrém stavu, že\nani neví, jestli vydával nějaký tón; měl asi tucet strun,\na když chybící struny natáhl, přišel truhlík z klíhu a\nnechtěl více službu dělat.\nVarhanickou školu odbyl Z. s dobrým prospěchem,\nna premianta to ale nepřivedl; profo ale se stal přece\nrok na to (1844) assistentein Píčovýin na varhanické\nškole, se služným 5 zl. stř. Toho roku konečně se do-\npídil „Weissova\" fluglu, a hleděl ve hře dohonili, co\naž potud zameškal. Prohrál cvičení od Schmidta,\nCramera, prodělal Clementiho „ ad\nsum,\" Ilensellovya Chopinovy etudy, Cramerovy\nDuškovy, Mozartovy a přede vším Beethovenovy so-\nnáty, jakož i značnější díla K. M. a\ni Bachův „ wohltemperirtesMezi tím\nskládal pilně pro piano, varhany a zpěv, učil se ital-\nské řeči, vyučoval ve škole denně čtyry hodiny, opra-\nvoval skladby žáků, což bylo krušnou ale jemu užiteč-\nnou školou, a zastával službu varhanickou v několika\nkostelích. Později, když assistentství složit chtěl, stal\nse druhým učitelem a spolu učitelem zpěvu ve zmí-\nněném ústavu.\n(Pokračování.)\n\nStav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračování.)\nKuchař• Jan (nar. 5. března 1751 v Chotci) byl\nprvním varhaníkem v Praze; spojovali znalosti svého\nučitele Seegerta v generalbussu se vkusem a vážností\nv přednesu. Může se téměř říci, že v tomto ohledu\nsvého znamenitého mistra předčil. Kuchař byl spolu\nvýtečníkem na harmoniku a na piano, a velmi oblíbeným\nučitelem na tomto nástroji a ve zpěvu. Bylf druhdy\nkapelníkem operní společnosti a přispěl tím mnoho\nk bývalé dobré pověsti tohoto ústavu. Jeho skladby\njsou velmi dobré; zvláště balelty, koncerty pro var-\nhany a operní kusy. Slovem Kuchař byl jeden z nej-\nprvnějších umělců hudebních v Praze, přitom rozšafný\na osvícený.\nK tomuto sloupu národní slávy v umění hudeb-\nním zasluhuje privtělen býti Božek starší, jeden z nej-\ndůkladnějších theoreliků hudebních, výtečný učitel kla-\nvíru a výborný varhaník, čacký tento umělec spojuje\nse svým uměním velkou znalost' literatury Římanů; znali\nTacita, Horáce a Cicerona právě tak dobře, jako Mo-\nzarta a Haydna! Žilf ve filosofické skutku odloučenosti.\nZa tehdejších času vzbuzovalo několik mladých\nmužů svými talenty a skladbami pozornost' a účasten-\nství. Mezi těmito slušno následující uvésti: Josefa Róss-\nlera, Diviše Webra a Jana Vitáska. Příroda poskytla\nvšem třem značných vloh, kteréž z větší části svou pil-\nností bez zvláštních učitelů k velkému vstupni vzděla-\nnosti vzdělaly. Zvláště to platí o čackém Róssleru.\nOsvědčovali již záhy náklonnost k hudebnímu umění.\nBez podpory a bez určité vyhlídky oddal se zúplna\nhudbě, a žádná překážka nebyla tak velká, by j£ho hor-\nlivost přemohla. Studovali neúnavně díla dobrýčh spi-\nsovatelů a partitury velkých mistrů. Tím stalo se, že\ni bez učitele skvělé učinil pokroky. Bos ster byl ně-\njaký čas Kuchařův důstojný nástupce v operním or-\nkestru, kdež mnohými ku y, jmenovitě operou „Amor a\nPsyche,\" kteráž se velice líbila, i v tomto oboru se\nvyznačil. Mimo to hrál piano s velkou obratností, prae-\ncisí a vděkem a dobyl si svými italskými operami, kte-\nréž pro karneval Benátský r. 1798 skládal, a ku kte-\nrýmž mu znamenitý opat Pratoli texty pracoval, čest-\nného jména v Itálii.\nJindřich Diviš Weber (nar. 1771 v Čechách)\nbyl jeden z prvních, jenž myšlenku o založení Praž-\nského konservatoria v skutečnost uvedl a napotom ře-\nditelem téhož ústavu se stal. Co učitel byl Weber vý-\nborný, neboť vzdělal velký počet znamenitých hudeb-\nních umělců na př. Ig. Mošelesa, If. M. z Bokletů, Jo-\nsefa Dessaura, V. Iíalivodu, Ed. Kleinwáchlra, Elišku\nBarthovou a mnohá jiné. Velkých zásluh dobyl si We-\nber zlepšováním dechových nástrojů. Weber složil\nmnoho skladeb, mezi jinými velmi zdařilou hudbu ku\nkantátě na vysvoboditele Čech, arcivévodu Karla, kte-\nráž se na narozeniny císařovny 1797 dávala; dale slo-\nžil Weber písně, mše, 18 kvartet!, tance, kvartetta, kon-\ncertní kusy, kvartetta pro lesnice atd., kteréž o velkém\ntalentu a bohatství myšlenek svědčily.\nJ. Vitásek (nar. 22. února 1776 v Hoříně, f 7.\nprosince 1839, byl žákem Fr. Duška. V krátkém času\ndosáhl takové dokonalosti ve hře na piano, že v hu-\ndebních akademiích nejtěžší koncerty .Mozartovy s nej-\nskvělejším úspěchem přednášel. Fr. Dušek váži! si ho\nze všech žáků svých nejvíce. Sám Mozart při svém\npobytí v Praze (tenkrát byl Vitá 19 let stár) chvá-\nlil hru jeho. Vitásek skládal sonáty, kvartetta pro\nsmyčcové nástroje, koncerty pro piano, housle, fagot a\nklarinet, několik synfonií a příležitostných kantát, mše\na rekvie.\nMéně bohatá byla za tehdejších dob Praha na vý-\ntečné instrumentalisty, jelikož každý umělec důkladně\nse vzdělavší, vlast českou, jako se to i nyní stává opou-\nštěl, aby v cizině výživu našel. Něco virtuosů na je-\ndnotlivý nástroj, kteříž ve vlasti zůstali, museli své vý-\nživy, jako nyní, vyučováním si dobýti a ztratili při tom\nčas a rozmar, by se dále vzdělávaly.\nV klavírní hře vynikali: Čeněk Mašek, Jan Vi-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.3", "texte": "tásck, J. Riissler, Jan Kuchař, Ložek a Jan\nvarhaník u sv. Víta v Praze, jenž se co výtečný hráč\na pianista znám byl. Wenzel uspořádal operu „Ido-\nrncneo\" a dvě synfonie od Mozarta pro klavír a tiskem\nje vydal.\n(Pokračování.)\n\nZ Vídně, 21. února.\n(Slovanská beseda. — Sl. V. Zadrobilková. —\nKoncerty. — Operetka „Dafnis a Chloe.\" —\nOpera Rubinsteinova.)\n(-—v — ) Na den 9. března zařídí „výbor slovan-\nských besed44 k oslavě apoštolů slovanských Cyrila\na Melhodéje velkou slovanskou besedu „u Šperla,44\npři kteréž jak doslýcháme, spoluúčinkovati budou sl. V.\nZadrobilková, pp. Tersák a J. Král a j. V ten samý\nden budou se také besedy odbývali v Praze, v Brně a\nZáhřebu. — Právě se nám doslala do rukou krásně vy-\nvedená podobizna sl. V. Zadrobilkové (litografie od\nKriehubera), která věrně podává sličné a jemné tahy\nkrásné a geniální této umělkyně a skladatelky. Pod\nvlastnoručním podpisem nachází se dva takty národní\npísně nAch není tu, není* a slova „Od Slovanů ve\nVídni.44 — Hudební soirée sl. Zadrobilkové budou\nse odbývati 7., 14. a 21. března 5 taktéž bude tatáž\numělkyně spoluúčinkovati při zábavě spolku „Hesperus44\nv\n23. března u Šperla a v koncertě zpěvačky 8. Buryové\nv saloně Streichero\\ě dne 1. března a dne 5. března\nv koncertě mladého skladatele A. Stelzmiillera. Dle pro-\ngramu vydaného bude sl. hráli „Spinnlied\" od Dreyschocka\na vlastní komposicí „Galopp.\" — Sl. Marie Mosnerová\nbude dávati dne 2. března první svůj koncert. — Taussig\ndne 24. t. m. druhý koncert a předvede samé kusy\nLisztovy. — Yiolinista J. Joachim, který v svých prvních\n2 koncertech velmi slavného došel výsledku, uspořádá 25,\nt. m. třetí. Ten samý den koncertovati bude též pianislka\nŽofie Coronaldi a 23. Th. Iíressová. K tomu ještě jsou\nkvarteltní produkce Helmesbergrovy. Nuže, co chceme\nvíc? — Zkoušky k operetce „Dafnis a Chloe\" od J.\nGffenbacha počaly již v Treumannově divadle. Předsta-\nvení bude prý na začátku března. Y sobotu dne 23.\ndávala se zde ponejprv nová opera „Děti pusty\" od\nAnt. llubinsteina. Jak se všechny zdejší noviny sho-\ndují, je hudba trochu jednotvárná. Nejlepší čásf opery\ntéto jsou první dva akty a kusy pospolné; zvláště vy-\nniká sbor dívek a žen se svatebními dary. Poslední\ndva akty jsou mdlé a jen výtečná hra Alojse Andra\na paní Csillagové byla sto, obecenstvo k pozornosti\nupoutali.\n\nHummel a Field.\nVýjev ze života.\nRoku 1823 přibyl Hummel do Petrohradu, kdež\nho dobrá jeho pověst už předcházela, a dal zde něko-\nlik koncertů, jež velmi četně navštíveny byly. Ve svých\nvečerních hudebních zábavách žádal, aby mu někteří\numělci, nějaké thema udali. Předložilo se mu jich ně-\nkolik, a Hummel je varíroval s takovou snadností a tak\ndůmyslně, že způsobil všestranného nadšení. Odtud\nodebral se do Moskvy, kdež znamenitý pianista Field\ntehdáž bydlel. Ačkoliv oba tito umělci nikdy se nevi-\nděli, znali přece velmi dobře obapoJnou dobrou svou\npověst.\nJednou z rána šel Hummel ve svém obvyklém ne-\ndbalém zevnějšku k Fieldovi, jenž skromný hotel garni\nobýval. Nalezl ho v županu a s dýmkou, an právě\njednoho ze svých žáků vyučoval.\n„Rád bych mluvil s panem Fieldem,\" řekl Hummel.\n„To jsem já pane, co račte ?\"\n„Rád bych se s Vámi seznámil; jsem přítel hudby;\nvy však jste zaměstnán, nechci Vás vytrhovali; posečkám.\"\nField mu podal židli, aby se posadil, tázaje se,\njestli mu kouř tabáku neškodí? — „Nikoliv,\" odvece\nHummel „kouřím také.\"\nPřítomností neznámého ostýchal se žák tak, že\nse na několik minut odstranil. Mezi tím časem změřil\nField svého hosta pozorným okem, a nalezl v jeho osobě\nněco velmi podivného. Látka k rozmlnvě byla brzy\nnalezena.\n„Jaké zaměstnání mále v Moskvě?\" tázal se Field.\nHummel odpověděl, že v záležitostech obchodních sem\npřijel, jsa však vášnivým ctitelem hudby, že nechtěl\nměsto toto opustili, aniž by byl Fielda uslyšel, o němž\nlak výborná pověst po celé Evropě se roznáší.\nField byl zdvořilý dosti a vyhověl přání jeho. Ač-\nkoliv svého hosta za Midasa považoval, přebral mu přece\njednu ze svých kapřic, jejíž provedení dojímavé bylo.\nHummel poděkoval se mu mnohokráte za jeho laskavosf,\nujišťuje ho, že nikdy neslyšel s takovou lehkostí a ur-\nčitostí na piano hráti.\nField odpověděl mu na to, v ironickém smyslu:\n„Jelikož tak vášnivě hudbu milujete, budete přece umět\nsám také na nějaký nástroj hráti ?\"\nHummel se zdráhal zpočátku, řka, že sice ve\nsvé otčině někdy na varhany hrával, že se však po\nFieldovi nikdo osmělití nesmí, nástroje se dotknouti.\n„Jednostejně,\" odvětil Field, „milovník ví vždy\nněco k výmluvě\" a usmívaje se, těšil se již napřed na\nto, co uslyší.\nTu počal Hummel, beze dálší předehry, to samé\nthema varírovati, co Field před tím přednesl, to však"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.4", "texte": "s takovým svého geniálního ducha hodným nadšením,\ntak důrazně a s takým překvapujícím způsobem, že Field\nposlouchal jako zkamenělý. Dýmku nechal na zem pa-\ndnouti, vytřel si slzy z očí, a obejmuv Hummla, zvolal:\n„Vy jste Hummel; Hummel jest jediný na světě, jenž\ntakového nadšení schopen jest.\" Hummel musel všechny\nsíly vynaložili, aby z rukou svého obdivovatele se vy-\nprostil.\nNa tento způsob seznali se oba tito umělci. Ně-\nkolik dní na to měl Hummel koncert dávati. Field ho\npřemluvil, aby kus pro dvě piana složil, jejž oba s ta-\nkovým výsledkem provedli, jakýž se lépe pojmouti než\nvylíčili dá. Vítězslav Guth.\n\nMysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\n„Synfonie Březen,\" oznamoval Seeger.\nS hymnou započala hudba 5 byl to chorál, nazna-\nčující významnost bohu posvěceného času. Tu zahřměly\nkotle, dozněly však poznenáhla; dlouho držené tóny\nozuamovaly, že svět ke hrobu kráčí. Dlouhá pausa na\nto následovala. Unisono naznačuje plesání, orkestr\nvpadl. — On vyvstal — země ze svého spánku se\nvzbudila a život byl kolkolem. Vesele zavznívala hudba\npořáde, až konečně zase s touž hymnou skončila, s kte-\nrouž započala, což takořka díky stvořiteli vyslovili mělo.\nKoncert hyl ukončen, hosté byli rozníceni, každý\nsi přál s mladým skladatelem blíže se seznámiti. Hrabě\nČernín dal ho k sobě zavolali.\n„Vaše skladby nás všechny roznítily,\" řekl, kle-\npaje mu na ramena, „máte nadání a při stálé pilnosti\na dobrém návodu ještě to daleko přivésli můžete. Sr-\ndečně rád přispěju, co budu moci, k vašemu zdokona-\nlení. Přijďte zejtra ke mně, umluvíme si to.\"\nPřekvapený jinoch chtěl hraběti ruku políbili, ten\nmu však toho zabránil, a tisknutí ruky dosvědčovalo mu\nblahosklonnost vysokého mecenáše.\nKdyž druzí hosté, každý dle svého způsobu jino-\nchovi něco pochlebného byli řekli, vstoupil hrabě Ro-\nsamonte k němu: „Podařená jest skladba vaše,\" řekl,\n„dokázal jste, že máte vlohy, jaké málo kdy se nale-\nznou, avšak zde neb onde není provedení bez vady,\nvaše idey jsou ještě spleteny, ještě dobře neznáte celek\nspojití, kontrapunktu se ještě důkladněji přiučiti mu-\nsíte ; dlužno vám bude slyšeti italské mistry a od nich\nse učili, a ručím vám za to, stanete se slavným skla-\ndatelem.\"\n„Co vaše hraběcí milost mi tu praví,\" odvětil ji-\nnoch, „to až příliš cítím; uznávám, co ještě překonali\nmusím, než budu s to, abych se odvážili mohl, po\nboku nějakému mistru se postavili. Cítím to arcif, co\nvyznačili chci, schází mi však síla, abych mohl ve zvu-\ncích vyjádřiti, co ve mně žije. Nápěv ozývá se rni\nv uchu, nelze mivšak jej zadrželi, neumím zvuky k har-\nmonii spojili, jež smysly mé vábí, neumím napsati bož-\nskou myšlenku, již duše moje myslí.\"\n„Nezoufejte,\" odvece hrabě, „a kráčejte pilně na\ndráze, kterou jste nastoupil, ona vás jistě přivede k cíli.\nPřede vším jděte do Itálie, poslouchejte pilně naše mae-\nstry a až pocítíte síly, něco velkého vyvésti, přijďte ke?\nmně do Neapole; chci se tam postarali o příležitost, jak\nbyste své nadání veřejně osvědčili mohl.\"\nJinoch byl tím tak velice překvapen, že sotva sto\nbyl, se poděkovati; učinil malou poklonu a šel opět do\norkestru. Šlo se ke stolu. Sloužící přinášeli nejlepší\npamlsky, jež Itálie a Fraucouzsko poskytnouti mohou,\nv křišťálových sklenicích perlila se nejvzácnější vína a\nvesel byl každý. Mluvilo se o Itálii, o tomto ráji\nEvropy, o jejich věčně květoucích zahradách, o ča-\nrovných zámcích, o kráse tamnějších žen, o bohatství\nvýtečných mistrů, o výborných hlasech zpěváků a o\nzvučnosti její mluvy, její hudby.\n„Máte pravdu,\" řekl Černín k hraběti Rosamonte-\novi, „vaši zpěváci jsou mistři ve svém umění, podivu-\nhodná jest zběhlost jejich hrdel, — já ale, zvyklý na\njednoduchý zpěv, miluju nejvíce prostý nápěv. Italská\nřeč, dobře mluvena, jest již hudbou, nač tedy ji ještě\nšňořením přeplňovati ? O kéž bych zase jednou mohl\nkrásným hlasem nějakou, v té řeči zpívanou, jednodu-\nchou píseň uslyšeti, píseň, jakouž gondolníci v Benát-\nkách ve svých bárkách zpívají.\"\n„Takovou můžete hned uslyšeli,\" odpověděl hrabě,\n„jsrne vám za vaše laskavé přijmutí příliš zavázáni, abych\nměl pochybovati, že by má net vám k libostí nezazpí-\nvala barcarolu, jakouž vy si přejete.\"\nMladá markýzka se začervenala ; prosící však po-\nhled jejího strýce byl jí příkazem, by jeho vůli vyhověla.\n„Laskavost odpustí slabosti mého zpěvu,\" řekla\npokloníc se před společností a prosíc o loutnu. Ná-\nstroj byl přinešen; s velkou umělostí přednesla pře-\ndehru, pak zpívala benátskou barcarolu. Byl to zpěv\nandělský, jednoduchý a krásný, jako posud slyšen ne-\nbyl ; skončila, a chvála oněměla na čas v ústech kaž-\ndého přítomného, aby po chvíli tím vydatněji ze všech\núst plynula. Rosamonte sám byl tak překvapen, že ncf\nsvou objímaje, na čelo jí políbil; hrabě Černín byl pln\nchvály, ano pravil že ona jeho slavnost svým zpěvem\nnejvíce zvelebila ; hraběnka přitiskla dívku na svá prsa\na i nejhrdější dámy, které si jí při příchodu ani ne-\nvšimnuly, šly k ní, chvalořečíce jejímu krásnému"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.5", "texte": "zpěvu. Přítomní hudebníci obdivovali tento nadobyčejný\nhlas, a přišli při této chvále do takového zápalu, že\ntím způsobili hluk, jenž byl pro takou společnost příliš\nvelký. Toliko jen jediný mlčel. Byl to Josef Mysli-\nveček. On, jenž chvíli před tím neočekávané triumfy\nslavil, on cítil, jak velice shovívaví vysocí hosté k němu\nbyli, a neslušné mu to zdálo, že tito nadané pěv-\nkyrii a jásotem své city nevyjádřili. Nebyl s to vlastně\nani slova říci, srdce jeho však jásalo tím větší pochvalou!\nTancem skončila se slavnost. Ni měnivé pohyby ta-\nnečníků, ni vznášející hudba, ani všestranná radost ne-\nmohly Josefovu pozornost upoutali; seděl v koutě u okna\nblíže orkestru, ucho jeho slyšelo jen barkarolu, mezi\nUm, co oko jeho na ono místo pořade pohlíželo, kde\nzpěvkyně seděla. Uspořadatel této slavností, padesáti-\nletý živic, přiblížil se k dívce, poklonil se před ní a\nv okamžiku postavili se oba do řady k započatému\nmenuettu.\nSpanilost a půvabnost, s jakouž tančila, nedá se\nvysloviti; každý byl zanícen. Josef nespustil oka s ni\na následoval každý její pohyb. Tu stalo se náhodou,\nže pohled její s pohledem jeho se setkaly, přívětivý\núsměv uhostil se okolo jejích úst, a vřeleji upřela oči\nsvé na jinocha. Byl to však toliko okamžik, v němž\nnebesa otevřena mu byla, pohyb tance odejmul mu tu\nblaženost, a když panna opět ostýchavě oko zdvihla,\nzačervenaly se její tváře, odvrátila zrak od obdivovatele,\na neodvážila se již ani se na něho podívati. Tanec\nbyl ukončen. Množství hostů obstoupilo tanečnici, kdežto\nJosef ze sálu ven vyběhl. Y síni ksc u vstoupil\nk oknu, patře do jasného nebe; líbezná vůně, jež z kve-\ntoucí zahrady pod ním vycházela, oněměla jej snad,\nnebof on stál dlouho na tomtéž místě, a zpamatoval se\nteprv, když juž sloužící s hořícími povělrnícemi okolo\nněho kvapili, svítíce odcházejícím hostům. Josef chtěl\nnazpět do sálu, tu vystoupil z něho hrabě Rosamonte\nse svou netí, doprovázen uspořadatele-i -lavnosti. —\n— Hrabě poznav jinocha, podal mu rtiki, řka: „S Bo-\nhem ! Kráčejte jen směle na vaší započaté dráze, ona\nvás brzy a jistě ke krásnému cíli povede.\"\n„Addio,44 ozval se jemný hlas Emmiiu „Addio\nmaestro, avšak jen na krátký čas addio, v Neapoli dou-\nfám, že vás opět uvidíme.44\nByl to hlas, jako nějaké sirény.\n„Slavnost jest u konce; na koho čekáš,44 tázal se\nho známý hlas. Byl to Seeger, jeho učitel. „Pojd se\nmou domů,44 připojil k tomu vezrna ho za ruku.\nTento se otřásl a aniž by slova odpověděl násle-\ndoval jako mašina udiveného ředitele.\n(Pokračováni.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Repertoir těchto posledních\ndnu měsíce unora neobsahoval právě mnoho zajímavého,\nzvláště co se provedení týká. Zpěvohra „Bálová noc\"\nod A uber a byla se známým obsazením dne 21. února\nopakována. Pan Fektér zpíval opět velmi namáhavě;\ni si. Luccová a p. Hertz s ch nebyli dobře dispono-\nváni. Zajímavou novinku předvedla si. Můllerová\ndne 23. února. Vyvolila sobě „Pensionát,\" dvouaktovou\nkomickou operu od Suppé. Trefně podané libretto sou-\nhlasí s hudbou velmi dobře, ač se upříti nedá, že vyjma\nprvní preghiery, skladatel ze značných italských oper\nčerpal. Rhytmy jsou živé a melodiezní, však tanečním\nkusům velmi se podobající. ínstrumentace obsahuje všude\ndosti barvitosti. Slečna Můllerová a pan Mar k-\nvordt hráli hlavní úlohy celého dějství; provedení obou\naž na prosu p. Markvordta bylo výborné. Ostatním úlohám\ndostalo se více neb méně špatných sil. Tak n. př. neměla\nby se sl. Monhau p t o v á na žádný způsob v ope-\nretce zaměstknávati, an její hlas nemile na sluch účin-\nkuje. Operetka se líbila, a četné obecenstvo vyzname-\nnalo sl. MiiHerovou často hlučným potleskem. Druhý\nden byla operetka opakována. — Vložená zpěvohra „Jo-\nsef a jeho bratří\" od Melu ha byla po dlouhém čase ve\nstředu provedena. E.\n— Pan Julius Th. Hěger uspořádá letos 4 h u-\ndební zábavy ve svém hudebním ústavu (kolovratská\ntřída c, 391—1), a sice dne 3., 10., 17. a 23. března\nr. 186 J v 5 hodin večer.\n— Druhý koncert našeho krajana, Ju!. Schulhoffa\nv Paříži byl ještě skvělejší , než první. Od té doby, co\ngeniální Chopin hlavní město na Sekvaně svými carozvuky\nokouzlovaly nevzbudil žádný umělec takého nadšení u . Pa-\nřížského obecenstva, jako Schul hoff. Přednášeli tran-\nscripci na Haydnovu synfonii, pak svou biliidu, svou\npieQu „Pres de fontaine,44 „Zastaveuičko\", t->aJt, capric-\ncio a polonaisu s neslýchaným úspěchem.\n— Obchodník v musikaliích , pan Robert Maria\nVeit, bývalý nakladatel „Dalibora,\" zemřel dne 23. února\nt. r. na souchotiny. V úterý byl pochován.\n— První koncert kons c rvat o ria v neděli\ndne 24. t. m. vynikal zajímavým pro ,raněni. První od-\ndělení tvořila synřonie s údeřem v bubny od mistra J.\nHaydna. Jak se vypravuje, povstala synfonie lato tím, že\nHaydnovi v Londýně synfonie provozujícímu obecenstvo\nklímalo. Aby se Haydn nad netecností obecenstva pomstil,\nsložil synfonii s údeřem v bubny, která je vždy ze spánku\nvytrhla a tak k pozornosti upoutala. Vedení mladistvého\nokestru převzal za příčinou cburavosti ředitele pana B.\nKittla výtečný professor pan Moric Mildner, jenž sku-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.6", "texte": "tefně p. ředitele důstojně zastoupil a osvědčil, že taktov-\nkou výborně vládne. Skladba byla velmi precisně a živě\npřednesena a provedení až do nejjemnějších nuancí vy-\nnikající je důkazem, že p. prof. Mildner s velikou pílí se\nžáky synfonii tuto prodělal. Zvláště krásně podána byla\ndruhá věta; v poslední držely se smyčcové nástroje, velmi\nstatečně. Orkestr došel za tak výtečné provedení po každé\nvětě hlučného potlesku ap. prof. Mildner byl ku konci\nvolán. Oddělení druhé věnováno bylo třem sólistům,\nZ těchto vynikl daleko nade všechny Jan II řím a1 ý\n(přijat r. 1855). Juž mnohokráte zmínili jsme se o tomto\nvelenadaném mladíku, jenž už před několika lety velkého\npodivení vzbudil. Ze velký talent jeho velmi rychle se\nvyvinuje a že pilná studia koná, dokázal v tomto kon-\ncertu. Přednášeli půvabný Mendelssohnňv koncert E a\nbyl vícekrát sám a konečně sp. Mihl nerem vyvolán. Též\nJosef Múller (přijat 1855) slušného dosáhl výsledku.\nPískal vařiče a rondo od V. Kal i vody pro fagot jistě\na uhlazezeně a osvědčil se býti důstojným žákem mistra\nsvého p. prof. Gross a. Z operní školy vystoupla sl.\nJohanka Pecklová (přijata r. 1857), zpívajíc arii z\nopery „Lucia\" od Donizetliho. Žačka lato má sice pří-\njemný hlas; avšak vady jeho jsou příliš patrny, než\nabychom o nich pomlčeli. Především klademe jí na\nsrdce správné vokalisování a jasnou výřečnost , kteréž\njen dosíei možná u mistra, jenž sám do) ře česky neb\nněmecky vyslovovali umí. Dále nutno jí bude pečo-\nvati o vyrovnání hlasu ve všech polohách a konečně o\nto, aby se nosového zvuku vystříhala. Podaří-li se jí vad\ntěchto se sprostiti, vynikne i hlas její a může se statnou\nzpěvačkou stati. Závěrek učiněn byl ouverturou k „Césaru\"\nod Schumanna. Chvalně musíme se ještě zmínili o ředitel-\nstvu, kteréž letos poprvé též českými programy koncert\ntento oznámilo. Kéž by ive vnitřním ústroji tohoto\nslavného ústavu k rovnoprávnosti se hledělo a česká řeč\nse nezanedbávala !\n\nE.\n\n— Druhý koncert konservatoria bude se v neděli\ndne 10. t. m. provozovati. Program obsahuje jubi-\nlejní synfonii do C od B. Kittla, ouverturu ku „Krásné\nMelusíně\" a sola pro bassu (F. Blumentritt), kvartett od\nMozarta pro hoboj, klarinet, lesnici a íagot s průvodem\norkestru a zpěv (sl. M. Pisařovicová).\nJednota přátel umění pro hudbu chrámovou\nv Čechách vydala před nedávnem svou 33. výroční zprávu\nza rok 1860. Jak předseda výboru této jednoty o zve-\nlebování varhanické školy pečuje, vysvítá nejlépe z toho,\nže naše písemné nabídnutí, v němž jsme se před 2 lety\nzavázali, zdarma ve škole varhanické dějepis hudebního\numění se zvláštním ohledem na Čechy přednášeti, ani\nvalnému shromáždění nepředložil; neboť ani v loňské ani\nv letošní zprávě ničehož věci té se týkajícího nenachá-\nzíme, ba ani žádné písemní odpovědi jsme nedostali. Opětný\nto důkaz o snaze p. předsedy, jak by ústav tento v ohledu\nvyučování rozšířili se mohl!\n— Naše výtečná krajanka, sl. Efiilie Schmi d t o v á\ndošla při prvním provozování opery „Faust\" od Gunnoda\nv Darmstadtu tak velkého úspěchu, že přítomný skladatel\nsám se vyjádřil, že teprve po 20 letech ideál své „Mar-\nkety\" v slečně Schmidové nalezl; načež ji vybídl, by co\nnejdřív Paříž navštívila. Sl. Schmidtové jmenována jest\nnásledkem svých uměleckých výkonů od velkovévody Hes-\nsen-Darmstadtského komorní zpěvačkou.\n— Zdatný skladatel sboru „Utonulá\" — „Zatoč se\"\natd., pan P. Křižko vský, přibyl v sobotu dne 23. z Brna\ndo Prahy, aby pozval nasebo výtečníka p. J. L. Lukeše\nby spoluúčinkoval pri velké národní besedě, jež bude na\nden sv. Cyril!a a Methoděje (9. března) v Brně odbývána.\nf O\nDen na to má se na tamějším divadle Skroupu v\n„Dráteník\" s panem Lukešem v titulní úloze provozovali.\n1 slečně A loj si i Blažkové dostalo se čestného pozvání,\nby v besedě dne 9. března a v opeře „Dráleník\" spo~\nluúěinkovala.\n— Cecilská jednota bude ve svém třetím\n1 v\nkoncertě druhou část mše do H-moll od Seb. Bacha a\nsynfonii do A-dur od Em. Bacha provozovali.\n— Pan l)r. V. Ambros objevil tylo dni pokračo-\nvání zpěvohry náboženského obsahu, o nížto jsme se v pře-\ndešlém čísle zmínili. Jak se zdá, pochází tento zlomek\nod téhož spisovele co předešlý, Zlomek tento obsahuje\nzpěvy po vzkříšení Páně.\n— Prv n í va1 n é shrom á ž d ěn í študujících\nvšech 3 fakult zdejší university odbývalo se předevčírem\nk lomu účeli, aby se stanovy k akademickému zpěvác-\nkému spolku vypracovaly. Zvláště živě debatovalo se o\notázce, zdaž i posluchači technického ústavu do spolku\npřijímati se mají. Pro přijmutí vyslovili se v ohnivé\na pěkné české řeci zvláště právník p. Schm a u s a pan\nR. Nápravník; avšak po dlouhém rokování bylo uza-\nvřeno, že se na posluchače technického ústavu žádného\nzřetele brati nemůže, jelikož zákonům akademickým ne-\npodléhají. Lze se tedy nadíti, že posluchači technického\nústavu sami pro sebe zpěvácký spolek si utvoří,\n—- Koncert akademického čtenářského spolku\nbude se ve čtvrtek dne 7. března odbývali. Program je\nvelice zajímavý, obsahuje velkou, cenou poctěnou ouver-\nturu od Hynka Vojáčka a ouverturu od Jos. Leop.\nZvonaře. Co sólisté vystoupí sL Alojsie Blažková, jenž\nbude romanci z nové opery „Záboj\" od Zvonaře předná-\nšeli, dále si. Vilemina Čermáková (piano). Pánové\nJ, L. Lukeš a Appé budou české písně zpívali. Konečně\nuslyšíme dva sbory.\n— Včera odbýval se třetí koncert Cecilského\nspolku, v němž jsme ponejprv slyšeli ouverturu C-dur\npro orkestr od J. Šeb. Bacha; recitaliv a arii z pašijové\nhudby od téhož, pak synfonie D-dur od Filipa Em. Bacha\na konečně „Credo\" z velké mše H-moll od Seb. Bacha.\nVšechny tyto mistrovské a v přísném slohu psané skladby\nbyly obezřelým řízením p. F. Abta správně provedeny a\ndošly velmi příznivého výsledku.\n\nZ Boleslavi. Boleslavský zpěvácký spolek uspořádal\ndne 17. února hudební zábavu. Programy této zá-\nbavy byly tištěny do polovice v české odpolovíce v ně-\nmecké řeči, i kusů ku provozováni bylo pět českých a\npět německých: tedy úplná rovnoprávnost. Přichá-\nzelo mi to arciť trochu směšné, jak páni Boleslavští té\nčeské a německé rovnoprávnosti rozumějí. Kdyby na př.\nLiberecký zpěvácký spolek rozdával programy české i ně-\nmecké i zpěvy české provozoval, nadali by mu Liberečtí\nbláznů; a přec jest pátý díl obyvatelstva český. A v Bo-\nleslavi? — jest asi 16 němců, kteří česky neumějí a pro\nty se musí německý program dávali a německy zpívaíi !"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.7", "texte": "Jak jsem pravil, bylo pět českých a pět německýkh kusů,\ntakže český zpěv s německým se střídal ; jenom v sed-\nmém kusu místo zpěvů byla deklamace. Do podrobného\nrozebírání jednotlivých zpěvů nehodlám se pouštěli, jedině\nto podotýkám, že v písni „Horál Čech44 p. V ecko své\nvlohy osvědčil, začež byl hojnou pochvalou odměněn a\nna všeobecnou „Žežulinku44 zazpíval, aže „Re-\nkův sen,\" báseň od Smilovského, hudba od Sla-\nvíka, korunou celé této zábavy byl, a konečně, že pro-\nvozováni německých skladeb bylo jakési intermezzo pro\nposluchačstvo. Jakou ale proměnu jsem spatřil na tvá-\nřích obecenstva, jak zavzněla jednoduchá ale dojemná pí-\nseň milého bratra Moravana Křížkovské ho, „Šohaj44;\nzvuky pěvců lahodily slechu, a slova písně obecenstvo\nrozehřála. I povstal ohromný potlesk, mladé posluchač-\nstvo snilo o jiném blaženém světě a nechtělo býti z nad-\nšení vytrženo, pročež žádalo opětné a opětné opakováni\npísně.\nZ Chrudimi. (P o in éry hudební.) Dávno jsme\ncekali, jestli se nám přece jednou v divadle skladby če-\nsle ých komponistův přednesou; konečné slyšeli jsme\n15. února při provozování veselohry „Matka a dcera\"\nmezi 2. a 3. jednáním ouverturu z českých písní\nod Tittla, Véru necvičili se hudebníci nadarmo, neb byla\nouvertura s jásotem přijata a musela na všeobecné\npřání býti opakována. Ostatní kusy, mezi nimiž valčíey\nčestné místo zaujímaly, nebyly téměř ani povšimnuty.\nKostelní hudba se u nás dosti dobře pěstuje, jenom naše\nvarhany jsou ve velmi bídném stavu a dobře musí\nbýti opatrovány, aby svým pískotem pobožnost nerušily.\nVšak jest naděje, že budou brzy opraveny, což by bylo\nzádoucno) lepe ale jiti ke kováři nežli ke kováříčkovi.\n\nA. M. K. E.\n\nZ Králové Hradce. (Beseda.) V neděli dne\n24. února 1861 odbýval zdejší zpěvácký spolek v sále\nbesedním k slavnosti svého dvouletého trvání besedu, je-\njíž poloviěný cisty výnos určen jest k podpore potřebných,\nzpěvu znalých čekatelů učitelských. Program byl násle-\ndující: 1. oddělení. „Náš český zpěv/4 sbor od Kati-\nvody. Etúda pro piano na levou ruku od J. Š lau fa.\nArie ze zpěvohry ,/ritus44 od Mozarta. Válečná hymna\nze zpěvohry „Rienzi44 od Richarda Wagnera a sbor Mah-\nringa. — 2. oddělení. Ouvertura ze zpěvohry „Rieuzi44\npro piano od Rich. Wagnera. Aria dali' opera „Louisa\nMiller44 od Jos. yerdiho. „Sbor k bratrům,\" sbor od\nViléma Blodkb. „ Vlast*', arie pro jeden hlas od kní-\nžete HohenzolJernského. „Šťastná plavba44 od Rubin-\nšteina. — 3. oddělení. Slavnostní zpěv na umělce, sbor\nse soly a průvodem orkestru , od Mendelssohna Bar-\ntholdyho.\nZe Slaného. (V o1 b y př i z p ev. spo 1 k u.) Mi-\nnulou neděli odbyly se volby. Za přednostu zvolen jest\nvážený Dr. p. Leop. Was ser man n, za pokladníka p.\nJ. Berane k, měšťan, a za ředitele zpěvu p. Jan Pro-\ncházka, učitel na hl. škole zdejší. Dále byl vyvolen\np. Jan Kybal, učitel z dívčí školy, za tajemníka a p. Janda\nza listovního č. archiváře. Výkonných údů jest 20\na přispívajících 80. Kéžby všickni z nás pracovali k je-\ndnomu a témuž cíli !\nAntwerpy. Dne 10. zemřel tu Jan Jind. Simon,\nskladatel a žák Catela. Složil mnoho mší, sborů, kan-\ntát, synfonií, a kvartet.\nBerlín. Dne 24. úuora uspořádal tu Pražský\npianista pan Fr. Bendel hudební matiuée, v němž ně-\nkteré své skladby s úspěchem přednášel.\nZ Brna. (Beseda.) Dne 19. února dávala se tu\nv místnostech bužánek čtvrtá beseda, která těšíc se\nz velké návštěvy velmi skvěle vypadla. Sbor besední z\n64. clenu sestávající zpíval vedením výtečného skladatele\np. K ř í ž k o vs k o ho sbory: „Stása, čarodějnice\" od V.\nHoráka, — „Hlas z Blaníka44 od Hynka Vojáčka s nej-\nvětší správností a precísností. Velkého nadšení vzbudil\nnejnovější sbor „Zatoč se\" od Křížkovského, jenž zaklá-\ndaje se na národní písni k uejzdařilejším skladbám vele-\nnadaného p. Křížkovského náleží. Pan Peška zpíval dvě\npísně (přílohy k Daliboru) „Její líce\" a „Jahodnice své44\nod Fr. Vogla s výrazem a s hlubokým citem. Neméně\nlíbil se p. Hořálka, přednášeje své „Not tur no44 pro pi-\nano s velkou obratností a s přiměřenou významností. Ta-\nkové též pochvaly došel p. Z e lnic k a, jenž svou fanta-\nsii na národní píseň „Drotar\" přednášeje nadaným skla-\ndatelem se osvědčil. Slečna Anna Šťastná deklamovala\nTylovu „To se nesluší44 a byla chválou obsypána. Ze\nšlechty byli přítomni pan rytíř Manner, páni rytíři\nVojkovští, pak pan prelát Napp a mnoho jiných.\nBrusel. Fétis starší objevil v Boulogni dvě zají-\nmavé a vzácné knihy. Jak známo, považuje se Ottavio\nPetrucci za vynálezce notového tisku. Za jeho\nnejstarší dílo držel se svazek 150 čísel obsahující, jenž\nr. 1503 ve Vídni tištěn byl. Tento exemplář, jenž se v\ncísařské knihovně v Paříži chová, je toliko zlomek ťri-\nsvážkového díla a sice je to třetí díl. Fétis objevi[ nyní\noba první díly, kťeré r. 1500 a 1501 tištěny jsou. Z té\npříčiny je vynález notového tisku o dvě leta\nstarší.\nLondýn. Vieuxtemps okouzluje nyní zdejší obe-\ncenstvo, Jeho koncerty jsou shromážděním vznešeného\nsvěta. 0 jeho koncertech přinášejí časopisy dlouhé řady\nchvály a obdivování.\nSt. Louis (v státu Missouri v severní Americe.)\nHne 19. ledna i. r. odbývala se tu výroční slavnost\nzaražení „Národních Novin44, prvních českých novin\nv Americe a vypadla velmi slavně. Nejméně 600 osob\nobojího pohlaví české národnosti bralo na této slavnosti\npodílu. Bylo to zajisté nejčetuější schůzka Čech os 1 o-\nvanfi v Americe. Program obsahoval následující čísla :\na) Národní pochod, proveden od českých hudebníků říze-\nním J, Marxe, b) Heslo, sbor od J. Horáka, před-\nnesen od zpěv. sboru vedením Vác. Bolešky. c) Český\nvěnec, proveden od hudebního sboru, d) Proslov od Fr.\nM r á č k a, přednesen od sl. Anny Vaněčkové, e) Solo\npro kornet od V. Bolešky. V druhém oddělení dávala\nse veselohra „Pan Čapek44 od hraběte Fredra. V ní\núčinkovali p. Jan Borecký, sl. Anežka Denková, pan F.\nPešek, paní R. Kyselá, pan F. Pauovský, pan Karel\nRoth, sl. 1. 1 olárová. Oddělení 3. obsahovalo tance,\nniczi nimiž sousedská, strašák, rejdovák, kolo polka, do-\nkolanská atd.\n7 Oloumce. Dne 17. t. m. odbýval se tu kon-\ncert ve prospěch sirotků a vdov po vojenských kapelní-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610301-01.1.8", "texte": "cích, v němžto slovutný národní pěvec p. Lukeš triumf\nslavil. Pan Lukeš přednesl polskou píseň „Zawsze a\nwszedzie\" od knížete Lubomírského a „Moravu\" od vý-\ntečného Fr. Pivody s takým jeranocitem, takou rázností\na sebevědomím, že veškeré obecenstvo okouzlil. Což divu,\n/ 7\nže potlesk a provolávání „Slávy\" nechtělo přestati. Ko-\nnečně zpíval p. Lukeš národní písně „Sirotek\" — ?)Cer-\nvená růžičko\" — „Když tě vidím\" —• „Večerní návštěva\"\n— a „Pršelo jen se lilo\" a rozjařil mysle a rozháral\nsrdce neodolatelným kouzlem hlasu svého. Nedá se ani\npopsati, jak hluboce obecenstva dojal, roznítil a okouzlil.\nKromě něho slyšeli jsme duetto, a solové kusy pro housle\na lesnici a k závěrce zdařilé potpourri od kapelníka\np. Hykl a.\nFaříž. Před nedávnem přibyl sem Fr. Liszt. —\nVeluti, znamenitý kleštěnec, pro něhož Rossini svou operu\n„Aureliano in Palmyra\" a Meyerbeer svou operu „11 cro-\nciato in Egito\" (Křižák v Egyptě) složili, zemřel nedávno\nv Miře v Benátsku. Narodil se r. 1781. — Dne 20. od-\npoledne zemřel slavný dramatický spisovatel Scribe, jenž\nnesčíslné množství operních textů zvláště pro Aubera\nnapsal.\nTěšín. (Dop. pův.) Jak známo zařídil tu zdatný\nčeský skladatel písní a sborů pan Karel Slavík před\ndvěma měsíci ústav pro piano a zpěv a dochází tu\nvelkého účastenství. V našem městě nachází se mnoho\nmilovníků i znalců hudby. K posledním náleží p. Smita,\nprofessor na katol. gym. a bratr posaunisty Smity u Praž-\nského divadla, pak pan baron Rces, dávný přítel výteč-\nného kritika hraběte Laurencina, kteřížto u pana K. Sla-\nvíka hudební zábavy odbývají.\nVídeň. (Dop. pův.) SI. Mosnerová, slavná vir—\ntuoska na harfu, hrála nedávno před J. V. arcikněžnou\nŽofií. Když byla dohrála, přikvapila k ní jedna z dvor-\nních dám, a tázala se sl. Mosnerové, zdaž to pravda, že\nv Praze u doktora Lad. Riegera bydlela. A když tato\nřekla, že ano, pravila dvorní dáma : „Aber ich bittte\nSie, was ist das fiir einen Mann der Rieger ?\" Co na to\nsl. Mosnerová odpověděla nevím ; avšak dá se myslili,\nže se za pohostinství p. Riegra v těchto kruhách odmě-\nnila. Jak se dovídám, bude i sl. Mosnerová v slovanské\nbesedě 9. t. m. spoluúcinkovati.\n\nDur a moll.\n\n(Panseron.) Panseron byl velmi ješitný a zakládal si\nvelice na své dobré pověsti. Jednou šel kolem krámu jistého\ntarmarečníka a kdo vylíčí jeho rozhorlenost! — vypátraje na\nzemi mezi starým železem, roztrhanými botami a jiným hampa-\nrátím svou vlastní podobiznu, jižto s velkým nákladem litogra-\nfovati, svým přátelům rozdali a v prvních musikalních obchod-\nnictvích vystaviti dal. Co stojí talo podobizna, madame i tázal\nse Panseron s udušenou zlostí. Tannarečnice poznavší na první\npohled podobu mezi tazačem a podobiznou odvětila směle: „Dva-\ncit franků (as 8 zl. r. čís.). Jak Madame, dvacet franků za\nstarý obraz! — zvolá Panseron — ránicc je tak sprostý. —\nNemluvím o rámci — odvětila mu zchytralá tarmarečnice, nýbrž\n0 podobizně. Je to podobizna znamenitého Panserona, jenž —\nvšak dosti, je to podobizna p. Panserona. Panseronova ješitnost\nbyla tím libé dotknuta ; ale dvacet franku bylo přec mnoho.\n1 rozmyslil se jinak a odešel. Tento pranýř in effigie nemohl\ntrpěti! Večer vzav si tedy falešný nos. přikrade se k tarma-\nrecní budce a nalezne na štěstí tarmarečníka. Co stojí tento\nobraz! ptá se. Padesát sous. Panseron je pln radosti: vezme\ntřesa se podobiznu, chce zaplatit— avšak tu mu spadne v zmate-\nnosti peníz na zem do starého železa. Shýbne se, by jej zvedl,\nztratí klobouk a s ním falešný nos. V tom vstoupí tarmarecnice\nk světlu ana pohled vše uhodne. Nešťastníku! zvolá na muže\n— podobizna ta stojí dvacet franků. — Avšak Panseron zvolá\nještě hlasitěji: Obraz je můj, je zaplacen! Peníz leží na zemi!\na utíká s podobiznou odtud. Tarmarecnice žalovala a odevzdala\ntribunálu zanechený falešný nos co corpus delicti.\n\n(Filip V.) Když Filip V. r. 1707 skrz Mont de Marsan\ncestoval, aby království Španělské v držení vzal, šel mu před-\nnosta městský v cele své obce vstříc, řka : „Sire, dlouhé řeci\njsou obtížné a řečník stane se nudným, pročež něco J. M. za-\nzpívám.u Byl to chvalozpěv v několika verších.\" Vladaři líbilo\nse to tak, že ,,da capou zvolal. Recník opakoval svou píseň\ns radostí a král poručil mu 10 luisdorň podat?. Nyní zvolal\nsmělý řečník ,,Da capou Sire ! — a Filip V. dal mu aby žert\ndovršil, ještě 10 luisdorů.\n\n(Benda.) Dva virtuosové na lesnici přišli na své cesté\ndo Výmaru. Benda, jenž ochráncem všech cestujících virtuosů\nbyl, způsobil, že veřejně vystoupiti mohli. Jeden z virtuosů stě-\nžoval si na to, že k veřejnému vystoupení hodinek nemá. Benda,\nvyláhnuv okamžitě své z kapsy dal mu je s tím podotknutím,\naby mu je, až si nové pořídí, nazpět poslal. Avšak Benda se\njich nedočkal, ačkoliv ještě dlouhá leta živ byl.\n\n(Benda.) Jistý virtuos na flétnu, jmeuem R., cestoval\npod jménem Vaňhal a přišel pod loulo firmou též do Výmaru.\nI zalíbil se Bendovi tak, že s virtuosem o hudební theorii roz-\nprávěli počal. Avšak brzy se přesvědčil, že p. virtuos ničemu\nnerozumí. Náhodou objevil přítomný hrabě z Vídně, že tento\nvirtuos Vaň ha lem není. Benda i hned plísní flétistu za pod-\nvod a tento prosí pokorně za odpuštění; načež Benda: Aj, vy\njste výtečně hrál a neměl jste zapotřebí si cizího jména vypůj-\nčovali — než já Vám to odpouštím! ale že ničehož v gene-\nrál bassu a zvláště kontrapunktu uerozmníle —to, pane,\nVám nemohu odpustili.\n\n(Haydn.) Jak známo nežil Haydn se svou chotí v dobrém\nsrozumění a byl dlouho od ni odloučen. Výmarský kon-\ncertní mistr Kranz požíval, zdržuje se ve Vídni u Haydna, velké\ndůvěry. Jednou našel Kranz u llaydua balíček svázaných a\nještě nerozpeecténých psaní s nápisem ,5Panu Haydnovi.\" Jaké\njsou to psaní ? tázal sn Iírauz. Nech je, pravil Haydn, a mrzuté\njc odšoupnuv — jsou to — Odiosa — psaní od mé ženy. Píšeť\nmi pravidelně každý měsíc; avšak Já je nerozpeceťuji a odpo-\nvídám jí, aniž bych její listy cell. Ciiií lo s mými odpověďmi\ntaktéž !\n\nListárna.\nPanu E. V. v Merk. Nemůžeme uveřejnit. — Panu\nR. v C. Předešle číslo „Dalibora\" se opozdilo a bylo\nteprv odpoledne vydáváno. — Panu Matěj, v N. Pílegrova\nveselohra vyjde co nevidět tiskem.\n\nK tomuto číslu přiložena jest podvojná notová příloha, obsahující písně cenou poctěné od K. Bendla,\nEd, Nápravník a a píseň od Pecha. Vyzýváme tímto ctěné obecenstvo k hojnému účastenství, aby Dalibor\nještě více působili mohl. Red,"}]}