{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_sha256": "7097f51e01299fbd01647ef9723c74a83c558f5d9c780a3cb015661db4eb5478", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/04/01_01/bmtnabd_1861-04-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "77", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.1", "titre_corps": "Zpěv vlastenky.", "titre_sommaire": "Zpěv vlastenky.", "signature_source": "Antonie Körschnerovà", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 504, "texte": "Zpěv vlastenky.\nAntonie Körschnerovà.\nBij, srdce mé, tak rázné, cile,\naf taje vlasti stydlá krev,\nať zvuky naší mluvy milé\na český zní jen v Čechách zpěv,\nAf volný tluk tvůj volnosf budí\na lásku k vlasti českých děv,\naf svornost vládne každou hrudí\na k slávě náš se zbudí lev.\nA když tak srdce bodrá vroucí\nv souzvucný jeden splynou tluk\na probuzená vlast kvetoucí\njen své zaslechne mluvy zvuk:\nTu přestaň tlouci srdce moje,\ntě pojmi klidný rovu stán,\nvždyť šťastná bude vlasti tvoje\na úkol její vykonán."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "78", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.2", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.1", "debut_caractere": 506, "fin_caractere_exclue": 3181, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nHvězda svobody, která začala rokem 1848 slo-\nvanskému živlu svítili, vykonala v krátkosti svou dráhu,\nzašla, as ní mnohé naděje. Vyhlídky osob, které se\njen umění věnovaly, nebyly v těch časech valné, pro-\nčež mnohé z nich opustily prápor Apolínův a chopily\nse něčeho jiného. Z. také vešel s sebou v radu, zda-\nliž by neměl hudbě s „Bohem\" dáti a něčeho ji-\nného chopiti se. Zdali to byl nedostatek pevné vůle,\naneb zdali to bylo poutající jej kouzlo hudby, že\npřece jen hudbě věren zůstal, těžko říci* Kdyby bylo\njeho malerielhí postavení skvělé, mohlo by se sou-\ndili ,že nechtěl jisté za nejisté vyrněniti; že však\nstále co bojovali měl, aby si materielní existencí po-\njistil, lze to jen veliké náklonnosti k umění připo-\ncísti, že vzdor všemu s hudbou se nerozloučil. Z.\njest jeden z těch, kteří pro hudbu na všecko jiné za-\npomínají. Nikdy nepočítal, co by mu mohlo nějak pro-\nspěli. Míní, že na tom dosti, pracovali a jak jen mo-\nžná požadavkům umění právu býti. Drží se Zásady, že\n„pravda vítězí,\" a že, zdali něco dobrého vykoná, dříve\nneb později bez uznání nezůstane. V umění nevyhle-\ndává, aby malicherným potřebám vyhověl, aniž pracuje\ns vědomím, že něco dobrého koná ; jedná se mu jen\no to, aby v tom oboru, ku kterému jako odsouzen,\nvěrně a svědomitě pracoval. Závisti naproti svým ko-\nlegům nezná; přeje každému co si vydobyl, a daleko\njest vzdálen toho, o jich uměleckém působení lehce\nsouditi. Důvěřuje se v každého, že š uměním upřímně\nsmejšlí, a to jej činí snášelivým. Uvyklý jsa sám na\nsebe přísné měřítko klásti, přijímá přísné posouzení\nsvého uměleckého jednání i od jiných, nechť si jest již\nschvalující neb zatracující. Jak jest přítelem všeho po -\nctivého a mužného jednání, tak velikým nepřítelem jest\nvšeho charlatanství a všech uskoků. Že při takových\nzásadách lehce nejede, lze se dovtípili, zvláště an pod\nzáštitou toho neb onoho mecenáše nikdy nestál a navykl\nse tudíž, prováděti vzhledem k umění jen svou vlastní\nvůli, což by bylo ovšem něco dobrého, kdyby se to ne-\npřícilo s náhledy obyčejného světa.\nOd roku 1848, co se Z. rozhodl, že od hudby\nneupustí, skládal pilně hudbu k básním Chmelenskěho,\nv\nCelakovského a Picka. Jaro lásky, Mladý cikňn,\nSlovan *), Svítání a jiné složil pod vplyvem národům\nrakouským zasvítající svobody ; víra v tuto „jiskru ne-\nbes\" nezanikla v něm ještě ani za osudného 12. čer-\nvna ; nebot při největší střelbě pušek a děl v no-\nvých alejích skládal Pickovu „Společnou:\" „Vzhůru\nbratří, óas volá, probuď se již Slávo,\" jakoby tu-\n\n*j Zpíval se ponejprv řízením p. Arnošta Maška od sboru1\npražského studentstva při průvodu s pochodněmi\nzvolenému purkmistrovi p. V. Vaňkovi."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1211, "texte": "šil, že zacházející hvězda svobody zase se objeví a\ndříve snad, než ji politické hvězdářství vypoěetlo.\nVšecky písně v těchto časech skládané vyšly\nv sbírce „Varyto a Lyra\" u Jana Hoffmanna; některé\nz nich jsou pro mužský sbor, některé pro jeden hlas\ns průvodem piana. V mnohých z nich prosvítá ryze\nčeský duch a nějaká samostatnost jak v nápěvu tak\nv průvodu. Toho též času složil velkou fantasii pro\npiano na čtyry ruce na pověstnou píseň „Těšme se\nblahou nadějí11 a první ouverturu do C-dur pro velký\norkestr. Ve fantasii vyniká „Bozích\nníkůu zvláštní charakteristikou; ouvertura jest rázu\nvšeobecného, není ale pracovaná podlé nějakého vzoru-\nVětší skladby, které v krátkém čase následovaly, byly:\n„ velká suitau v sedmi částech a „dvě \" do\nF-dur a do F-mol pro piano; ětyry sonáty pro var-\nhany; „Morgenandacht der Brahminen8 pro sbor a\norkestr. Tuto skladbu provedl ceciliánský spolek v jed-\nnom svých koncertů; pražské listy zmínily se o ní po-\nchvalně, ačkoli jí i vady vytkly. V komorním slohu\ntaktéž zkusil se, a složil „velké trio\" do D-dur pro\npiano, housle a basetl. To byla první skladba, s kte-\nrou byl přísný Píč poněkud spokojen, tak že se i o\nprovedení ji v domácnosti postaral.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "79", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.3", "titre_corps": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "titre_sommaire": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.2", "debut_caractere": 1213, "fin_caractere_exclue": 5058, "texte": "Stav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračování.)\nJeště větší však a pro poklesnutí hudby rozhod-\nnější příčina počala tenkráte účinkovati; bylo to zave-\nV\ndení normálních škol do Cech a jimi zvyklé přetvo-\nření veškerého školství na venkově. Dle nového si-\nstému nemusel učitel hudbu uměti. Množství nových\nučitelů bylo na venkovských školách ustanoveno, kteří\npranic v hudbě se neznali. Mimo to museli učitelové\ntolik tabulek, zpráv a jiných podobných listin zhotovo-\nvali, že jim chuf a láska přešla, na hudbu jen mysleli.\nK tomu všemu byly vyzdviženy tak zvané literácké spo-\nlečnosti, které tak věrně bohoslužebné hudběně slou-\nžily. Učitelové ztratili v nich mnohý přídavek a hudha\nvelkou podporu. Tak zničen byl největší pramen če-\nských hudebních umělců a z toho pošel velký nedosta-\ntek na vokálních hudebnících. Stalo-li se pak na ven-\nkově ještě něco pro hudbu, byl toho příčinou zřídký\nnějaký velednch anebo zvláštní nadšení pro umění. Bo-\nhatá šlechta nezdržovala se více ráda v Praze a odstě-\nhovala se ráději k dvoru. Jak velice by byl musil ten-\nkráte hudební genius český oživnouti, když kníže Lob-\nkovic, veliký tento přítel, znalec a velikomyslný pod-\nporovatel hudby aneb bohatá knížata Lichtenstein a\nSchvarcenberg v Praze byli žili? Jak by se byla po-\nvznesla hudba, výtečnou kapelou prvnějšího ? Ostatní\nšlechta, která v Praze žila, milovala vlastně také hud-\nbu, nepodporovala ji vsak ničím, a přispěla věru\ntím nemálo k ztrátě české slávy v tomto umění. Z ostat-\nních kapel, které se dříve v domech šlechticů držely,\nnezbyly žádné; jediný hrabě Jan % Pachty drže si\n(jak již podotknuto) hudební sbor z dobrých ano z nej-\nlepších tehdejších umělců na foukací nástroje. Cechy\na Praha mohou býti tomuto příteli hudebního umění\nvelmi povděčni, poněvadž se jeho kapela stala výtečnou\nškolou pro tento odbor instrumentální hudby. Jak zcela\njinak to vypadalo asi 20—30 let před tím, když Thu-\nnové, Černínové, Klenauové, Salmové, Sporkové a jiné\nšlechetné rodiny s největším účastenstvím hudbu podpo-\nrovali! Největší znalci a přátelé hudebního umění byli\npotom ještě čestný president odvolávacího soudu hrabě\nze Sporků a hrabě Bedřich z Nosliců. Oba provozo-\nvali ještě dlouho komorní hudbu, spojujíce s velkými vlo-\nhami velmi pravý vkus, čímž znamenitou výminku či-\nnili od mnohých ze své řady! Hrabě Nostic vyživoval\njednoho z našich nejvýtečnějšíeh umělců, našeho výteč-\nníka Yitáska, a maje velké jmění, vyznamenával se od\njakživa svobodomyslným smýšlením a vlastenectvím;\npročež bylo se co nadíti, že věren smýšlení svého domu\nzůstana, ještě mnoho pro umění, zvláště ale pro hudbu\nčiniti bude. Také Clam-Gallasův dům přináležel k nej-\nvětším příznivcům umění hudehního.\nOstatně bylo mezi mladou šlechtou také mnoho do-\nbrých dilettantů; jak se samo sebou rozumí bylo piano-\nforte nejoblíbenějšírn nástrojem. Politické tehdejší okol-\nnosti, po deset let již bez přetržení trvající válka, a\npovstalé tím potřebné obmezování výloh každého sou-\nkromníka to nejsou vlastně nejhlavnější ale v celku\ntaké velmi přispívající příčiny ku klesání rozkvětu umění.\nv\nCas klesání hudby již se objevil a pakli by se\nbylo pořade tak pokračovalo, byla by Praha brzy pře-\nstala, vysokou školou hudebního umění se nazývali.\nNebol nouze o důkladné instrumentalisty a zpěváky již\nbyla veliká, důkladnost se vždy víc a více ztrácela,\ndryáčení, bezvkusnosf a náklonnost ku laškování zmoc-\nňovaly se vůěihledě a nejen dilettantů, ale i obe-\ncenstva ano i hudebních znalců. Štěstí naše, že starší\ndůkladní mistrové, tyto podpory umění náhle nevymřeli\nnebof z mladších věru velmi zřídka se objevil muž\nhudbě prospěšný.\nZ mnohoěetných, dobře obsazených hudebních kůrů\nv kostelích Pražských zbylo toliko šest: V Loretánském\nchrámě; v Metropolitánském kostele; v sv. Mikulášském\nfarním kostele na Malé straně; u křížovníků s červenou"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 902, "texte": "hvězdou u kamenného mostu; v Týnském farním ko-\nstele na Starém městě a u sv. Jindřicha na Novém městě.\nV ostatních farních chrámech byly vlastně také\nhudební kůry, avšak málo znamenající. Hoši, kteří na\nkůrech zpívali, daleko nebyli tak spůsobilí, jako v dří-\nvějších časech; nebof přišli z venkova špatněji vycvi-\nčení, pročež nemohli navzdor všemu namáhání a cvi-\nčeni ze strany ředitelů nikdy na veliký stupeň dokona-\nlosti to přivésti.\nChvalitebnou výminku činili mladí zpěváci hudeb-\nního ředitele Praupnera ve dvou chrámech, kde on ka-\npelním mistrem byl (totiž u křížovníků a v chrámě Týn-\nském). To však zmohla také jen nesmírná pilnost, která\ntomuto muži vlastní byla. V těchto dvou kostelích pro-\nvozovala se pod výtečným jeho vedením nejlepší hudba\nv celé Praze.\nOstatně vyznamenávaly se časem také ostatní čtyry\nkostelní kůry častým provozováním výtečných hudebních\nskladeb.\n(Pokračováni.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "80", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.4", "titre_corps": "Z Vídně, 22. března. (—v—) 3. soirée sl. V. Zadrobilkové. — Koncert 2. sl. Mŏsnerové. — Beethovenova mše. — Koncerty.", "titre_sommaire": "Z Vídně, 22. března. (—v—) 3. soirée sl. V. Zadrobilkové. — Koncert 2. sl. Mŏsnerové. — Beethovenova mše. — Koncerty.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.3", "debut_caractere": 904, "fin_caractere_exclue": 5051, "texte": "Z Vídně, 22. března.\n(—v—) 3. soirée sl. V. Zadrobilkové. — Koncert\n2. sl. Mŏsnerové. — Beethovenova mše.\n— Koncerty.\nSaisona koncertů, soirée a akademií všech druhů\nblíží se k svému konci; jaro nastává. Nevíme však,\nže by kdy byla doba tato, v které se mimo adventu\nnejvíc pravé hudby provozuje, skvěleji do hrobu dopro-\nvoděna nežli letos se stává. Co vfidkyni a královnu\npohřebního průvodu tohoto vidíme naši slavnou krajanku,\nsi. V. Zadrobilkovou, hvězdu první velikosti na obloze\nletošní saisony. A kdoby nechtěl se nechat pohřbiti,\nkdyž čarovné zvuky vyluzované z piána ručkou si. Z.\nnad hrobem zaznívají, když nejkrásnější pianistka ce-\nlého světa jak jeden zdejší list velmi trefně pravil\nnáhrobní kantátu, af také třeba ohnivý kvapík neb\nveselá polka je skládá? Včera jsme spatřili třetí a\nbohužel poslední démant z koruny koncertů na piano,\nkterých se letos dosti odbývalo. Včera byla poslední\nsoirée sl. Z. Hned při vystoupení prvním sl. hlučně\npřivítána jest (oděna v šatech barev národních\nských) obecenstvem velmi čelným, které celý salon\nStreicherův naplňovalo. Trio Beethovenovo (o kterém\njsme se byli již zmínili), uvedlo nás do říše nebeských\nzvuků, z které jsme v skutku samým obdivováním nad\nvýtečným provedením ze strany sl. Z. nemohli se dostat\nven. Po Nocturně (Chopinově Fis-dur) přednesla sl.\nnovou mazurku Souvenir á Prague od K. (ro«\ndilého Pražana); o jejimžto krásném a umělém prove-\ndení ani netřeba slov šířiti. Když však počala sl. Drey-\nschockovu „Romancí\" hráti, tu posluchač musel jen ob-\ndivovat mocnost hry a žásnouti nad sílou ručinek při\npřednesu těžké této pie§y, zvláště při zadržených a tá-\nhlých zvucích, které celé skladbě zvláštní půvab dodá-\nvají. Opak mohutné této hry mile působil při přednesu\n„Spinnliedu,\" kde lehké poletující zvuky jak vlnky z pi-\nana plynuly. Nápodobil—li Mendelssohn výtečně předení\nv své skladbě, přednesla sl. komposicí tak mistrně, jak\nsobě jen skladatel mohl požadovat, s takovou grácií a\npoezií, která vůbec prochvivá celou bytost sl. Z. P.\nWalter zazpíval několik písní, z nichžto zvláště došlo\n„zastaveníčko\" chvalného uznání. Na konec po dlouho\ntrvajícím vyvolávání a applausu zahrála sl. ještě novou\npůvodní polku, vlastní skladbu, o které musím to samé\ntvrditi co o kvapíku sl.; duch národní v ní tak jemně\nvytknutý a to tím více, an polka ryze národní tanec\nje. (Dle doslechu má i tato komposice sl. tiskem vy-\njiti a bude zajisté značnou okrasou pro sbírku salon-\nních a tanečních kusů). Yzhledneme-li na všechny tři\nsoirée, s radostí poznáváme, že sl. Z. věnec slávy, který\nsobě uvila v jiných městech a zde ve Vídni, o mno-\nhý list vavřínový rozmnožila. V pondělí 25. bude\nv „Musikvereinsalu\" velká akademie, kterou sl. Z. oslaví\nspoluúčinkováním svým a sice přednesem (společně s Leop.\nv. Mayerem na dvou pianech) „Duo concertant z Tro-\nvatore\" (složeno toto Duo L. Mayerem). Mimo toho\nbudou spoluúčinkovati Beck, Liebhardtová, Wa-\ngner, Teršák, sl. Mosnerová. SI. Mosnerová dávala\n17. svůj druhý koncert. Četné obecenstvo s velkým\nuspokojením přijalo každý kus, z kterých zvláště vyni-\nkají „Adagio a Allegretto (od Spohra s průvodem hou-\nslí, kterouž úlohu byl převzal Hellmesberger), „imita-\ntim ala mandoline\" (od Parish Alvarse) a fantazie na\nanglické a školské národní písně (od téhož) a fantazie\nsložená sl. M. Působit harfa uměle hrána buď sama\nneb s průvodem zpěvu neb jiných nástrojů velmi, přece\nnikdy více nedosáhne své dávné slávy, z které se tě-\nšívala za dob minulých, již za časů nejprvnějších, jak\no ní již zmínka se činí v svatém písmě (Jabal prý vy-\nnalezl harfu a užívána již jest od času otců hebrejských\naž ke králům, kde zvláště za Saulových časů králi špatný\nrozmar měla zaháněti). Nyní jest piano nástroj vlád-\nnoucí a byfby měla harfa mnoho pro sebe, co jí obecné\npřízni odporučuje a co v stavu bylo jí větší pozornosti\nnavrátiti, nedá se upříti, že daleko stojí v samostatnosti\nza pianem aže toto, ač mladší, značně nad harfu\nv síle a plností zvuků vyniká. V neděli 17. zaří-\nzeno jest společností přátel hudby v redutním sále pro-\nvedení Beethovenovy mše (do D). Composice (která\nse od 18 let zde neprovozovala, což zajisté krásný dů-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 853, "texte": "kaz pokročilosti hudebního života ve Vídni !I *) vyvo-\nlala ohromné žasnutí a podivení. Enthusiasmus byl ne-\nvídaný. Skladba celá působí více na fantazii než na\ncit náboženský a tu se ukázal vznešený duch Beetho-\nvenův v své mohutnosti ! Zde Beethoven chtěl vše vy-\njádřit, co nitro jeho cítilo v svých hlubinách. Kritiku\ntu nelze psáti. Provedení bylo velmi skvělé. Sola měli\nsl. Kraus a Schmiedl a pp. Gunz a Panzer, Hellmes-\nberger violinové solo. Veliký sál byl v pravém smy-\nslu slova: nabyt,™ V úterý 19. měla Lindertafel tech-\nniků druhý koncert v dianskéin sále s velikým úspě-\nchem. V neděli 24. má Singakadamie svůj 3. kon-\ncert v redutním sále (pod vedením Stegmeyerovým),\n23. Wiener Sángerbund (vedením chormistrů Árieta a\nSchweídy) a 24. a 25. v divadle dvorském obligátní,\nkaždý rok se opakující produkce Haydnova „Stvoření.\"\nNa shledanou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "81", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.5", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.4", "debut_caractere": 855, "fin_caractere_exclue": 4639, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\n„(Caffarelli kynul mi, abych allegro započal před\nočima mi skákaly noty přítel můj zpíval já hrál,\nnevěda však co tu on se zmátl já odhodil smy-\nčec a kvapil jsem z kostela ven s houslemi v ruce;\nsmyslů svých nejsa mocen, pádil jsem ven z toho mě-\nsta, z toho okresu, z Itálie; putuje prochodil jsem celé\nNěmecko, a konečně přišel jsem do krásných, hudby-\nv\nmilovných Cech. Devatenáct let jsem zápasil s sebou,\ndevatenáct let dusil jsem v sobě touhu svého srdce\nale déle jsem toho vydrželi nemohl pudilo mne to\nnazpět do mé do její otčiny nikdo mne neznal\na teprv dlouho se vyplavav, dověděl jsem se, že\nžije v Anglicku. Jistý anglický kapitán, jejž hra má\nroznítila, vzal mne s sebou do své vlasti. Snadno jsem\nse tam doptal na lorda Barryho housle mi prokle-\nstily vchod do jeho domu hraju spatřím ji po\ndevatenácti letech sestárlou sice a prsten tento\nbyl odměnou za moji dlouhodobou lásku.\" Vytáhl\nbřiláritoýý prsten, jejž na černé šňůrce na krku nosil,\ntiskna jej na svá ústa. „Věděla že jsem jejím ro-\ndákem44 pokračoval za chvíli, „ale jak ji miluji, to\nnetušila ; drahocenný dar tento neplatil mojí lásce, pla-\ntil chudému hudci. Nyní jsem dosáhl svého cíle, a umru\nrád. Co jsem měl, spatřiv ji, ještě v Anglicku více dě-\nlali ? rozmnožili svůj žal? nikoli; chci pokojně\nve vlasti zemříti, pokojně také dokonám vždyf jsem\njí zočil. Tak jsem se navrátil, a přisel jsem do Říma*\nJméno mé jest pochováno, také žádného člověka ústa\nho více jmenovati nebudou, žádné ucho jej neuslyší.\nPrsten ten jest mi klenotem neocenitelným, a teprv umí-\nraje s ním se rozloučím. Nouzi tříti jsem se naučil, a\nchci tak žiti až k smrti.44\n„To nesmíte, drahý otče! Vaše vyučování neslo\novoce, úžíte tedy nyní toho ovoce, které jste pěstoval.\nVy jste mi otcem, a clím vás co otce. Dvojnásobné\nsvazky poutají mne k vám : povinnost vděčnosti k uči-\nteli a stejný osud s otcovým přítelem.\"\n„Jak to myslíš ?\" tázal se onen překvapen, na-\nčež Josef mu vypravoval o slavnosti v Praze, o své\nlásce.\n„Upusť od svého bludu ! upusť od své lásky ! od-\ntrhne tě od tvé započaté dráhy, uvrhne tě v propast,\npřivede tě na mizinu.\"\n„Upustil jste vy od své lásky?\" řekl Mysliveček*\n„Neměl jsem otce, ni přítele,\" odvece stařec,\n„neměl jsem živého příkladu před očima. Ty máš vše;\nviz moje šedivé vlasy, viz tylo hadry a uposlechni\nrozumu.\n„Co zmohu, učiním.\"\n„Tvé slovo Giuseppe.\"\n„Dávám ti je,\" šeptal Josef, načež obejmutím vá-\nžný ten výjev se ukončil.\nTři měsíce po tom dávala se na předvečír králo-\nvých narozenin Venatorini-ova nová opera; Bellerofonte\nv Neapoli. Nesmírný byl potlesk. Hlučně žádalo přes\ntisíc hlasů skladatele viděti předstoupil Viva!\nviva! zavznělo ze všech stran, a kytky a věnce lítaly\nmu k nohoum. Ověnčili Myslivečka a na nosítkách\ndomů ho donesli. Celou noc hnal se lid skrz ulice\npřed jeho byt, a hlučné brávo a viva opětovalo se\nv každém okamžení. Byl to triumf, jakýž před ním\nještě žádný skladatel neslavil. „II boerno é grandissimo\nmaestro,\" volali Neapolitáni ai nejhrdější skladatelé\npřiznávali, že Venatoriniova hudba převýšena hýti ne-\nmůže. Antonio byl blažen nad výsledkem té opery,\ntriumf jeho žáka byl také jeho— zapomněl v tom vy-\ntržení na přežité neštěstí a blahoslavil život svůj,\nv němž mu dopřáno bylo, jediného člověka, na něhož\nsrdce své ještě upoutal, tak velevážená viděti, tu ra-\ndost přežiti, že své vyučování, svou práci tak odmě-\nněny viděl. —■\nJinou, skoro stejně velkou radost spůsobil Josef\nsvému učiteli. Pozval ho k sobě k snídani. Antonio\npřišel - chovanec jeho sedel u stolu. Stařec šel svému\nžáku naproti s rozpřaženýma rukama, a přitisknuv ho\nna srdce, řekl: „Nyní jsem i já dosáhl svého cíle, byl\n\n*) V Praze se provedla mše tato r. 1346 dvakrát a v malém\nTressburgu r. 1847 také dvakrát!"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2437, "texte": "jsem svědkem tvého triumfu, slyšel jsem viva a jásot\nnároda.\"\nDruhý se usmíval, aniž by slova řekl.\n„Nyní přece věříš mým slívům, věříš mému před-\nvídání první tón hlasu zněl jako hudba v mém\nuchu, povzbudil ve mně ducha věštícího a tento duch\nmne neoklamal, ty jsi se stal tím, co jsem ti u tvé\nkolébky prorokovaltv\n„Vy se mýlíte, drahý otce,\" odpověděl na to\ndruhý.\nStařec vyskočil, překvapen těmi slovy, s židle; pe-\nvně oko na tahy svého chovance upíraje. Tento se na\nněho s úsměvem podíval.\n„To není hlas Giuseppův, to jest cizý hlas,\" řekl\nAntonio, „rci jen ještě slovo, jediné slovo, abych se\npřesvědčil, zdali ucho mé mi zůstalo věrno.\"\n„Otce !\"\n„Můj druhý syn jest to, Antonio,\" jásal stařec\ntiskna muže na své srdce. „O jak šťasten jsem!\nTak šťasten, jak jsem to ve snu jen tušili mohl\nvidíš Antonio, slabé oko jsi oklamali mohl ucho\nna hudbu zvyklé, nedá se omámiti a já jsem tě po-\nznal poznal aniž bych byl tušil, že tě opět zase\nspatřím; neočekával jsem to v celém svém životě\nvíce. Antonio, můj Antonio!\" tak jásal stařec, aniž\nby pozoroval, že Josef stál za jeho židlí na tento vý-\njev se dívaje. Nyní ho spatřil. „Synové\" zvolal\nstařec hlas jeho však přešel v slzy a nemluvě při-\ntiskl brzo toho, brzo onoho na své srdce. Jakmile tento\nse upokojil, musel Antonio vypravovali, jak se mu vedlo.\nZil co měšťan pokojně, ctěný od každého šlechetníka,\nspůsobný ve svém řemeslu, milený manžel a milostný\notec. Slyšel často o velké slávě, již si jeho bratr ve\nVlásku vydobyl, a předevzal si, ho navštívili. Od roku\nk roku odložil cestu, tu obdržel Josefovo psaní,\nv němž mu oznámil, že jejich kmotr Antonio u něho\nje a si přeje jej uviděti. Josef prosil ho tedy, aby jej\nnavštívil, zaplativ mu pocestné. Touha, bratra a dru-\nhého otce opět obejmouti, přemohla v něm všechny roz-\npaky a nastoupil cestu. Bratrův služebník očekával ho\nna hranicích Neapolskýeh, a přišli do města, právě když\nlid do nové opery spěchal. Antonio byl svědkem no-\nvého triumfu svého bratra, a ještě v tétéž npci tiskl\nvavřínem poctěného na své srdce. Jemu k vůli kla-r\nrnal na chvíli starce, a dvojnásobná byla radosť, když\ntento jej přece poznal. Ve zpomínkách na minulost\nucházely hodiny. Tu vstoupil králův lokaj do pokoje,\njenž měl poručeno, slavného maestra Venatoriniho k slav-\nnosti v králově paláci pozvati. Velikou tuto čest ne-\nsměl skladatel odvrhnouli měl ještě v divadle co\ndělati čas ucházel, a bratří musili se rozloučili.\n(Pokracování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81", "page_fin": "84", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.5", "debut_caractere": 2439, "fin_caractere_exclue": 2460, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.6", "debut_caractere": 1873, "fin_caractere_exclue": 6068, "texte": "E.\n— Žofínská akademie uspořádala první letošní\nkoncert 22. března v sále na Žofíne. P. ředitel Zvo-\nlí ař co dokonalý a všestranně vzdělaný umělec znám, podá\nvždy program velmi rozmanitý a nejvýše zajímavý; též\nrovnoprávnost, kterou jsme dříve pohřešovali, najde\nu pana Zvonaře vřelého zastupitele. Osm čísel obsahu-\njící program sahal až do 16. století, do času mnohem\nvzornějšího a vkusnějšího v oboru hudby kostelní, než\nnyní. „Otče nás milý Pane,4' chorál pro smíšené\nhlasy, „Pater noste r\" od P. L. Palestriny, pěti-\nhlasový sbor a „J u b i 1 at e Deo\" od G. Gabriel i-\nho, smíšený osmihlasní sbor osvědčují nejlépe stav ně-\nkdejší hudby. První chorál zpracoval velmi uměte p. ře-\nditel Z v o na ř. —Ze 17. století provedená byla duchovní\npíseň : „Nikdy lepšího nebylo\" pro smíšený sbor\nod V. Hollana (druhdy kapelníka na Vyšehradě). F.\nSchuberta smíšený sbor s doprovázením klavíru „Gott\nim Ungewitter\" (op. 112) a Tauwitzův smíšený\ndvojsbor „Wi e gross dein Leid auch se i44 patří do\nčasu nynějšího. Mužský sbor přednesl skladby od našeho\nvýtečného Veita a od L. Spohra. 5 čísel bylo ponej-\nprve provozováno. Provedení veškerých čísel bylo mi-\nstrné a svědčí o důkladném cvičení. Konečně\nvysloveno budiž přání, spolek tento všemožně podporovati,\nan nyní v středu stojí muž vší důvěry hoden a všemo-\nžně se starající o zdaření spolku.\n\nE.\n— Třetí koncert konservatoři a hudby\nodbýval se 21. března v místnostech divadelních v oby-\nčejnou hodinu. K tomuto koncertu ponechal sobě mla-\ndistvý a k umění láskou nadchnutý orkestr nejtěžší úlohu.\nSymfonia eroica od L. Beethovena tvořila\noddělení první. Charakteristická a v každém ohledu ge-\nniální skladba nedostižného velikána Beethovena\nbyla relativně velmi zdařile přednešena. Jen v smuteč-\nním pochodu a v Scherzu bylo malé nedorozumění pozo-\nrovati, poslední jmenovaná věta byla však na hlučný po-\ntlesk opakována. Pan prof. Mild ne r byl ku konci za\nsvé obezřetné vedení dvakráte vyvolán. V oddělení dru-\nhém vystoupil íletista Josef Procházka (přijat v roce\n1855) a pískal fantasii od G. Briccialdiho. Procházka\nosvědčil v technické zběhlosti velkou pilnost; kadenze\nbyla nečistá a mimo toho nacházel se nástroj při sla-\nbém dechu níže a při silném výše, než orkestr. Josef\nMayer pískal Divertissement pro klarinet od Bármanna.\nJeho velký tón a tvoření jeho upomíná na výtečného vir-\ntuosa a mistra pana Pisařovice. Slečny Johanna\nPeckelová a Marie P i s a ř ov i c o v á, již z předešlých\nkoncertů známy, zpívaly duetto z Belliniho zpěvohry „Mo n-\ntechi a Capulett i.\" Nejvíce upoutalo číslo násle-\ndující, a sice čtvrtý koncert od Vieuxtempsa, ježto\nJosef Reb íček, jeden z nejlepších žáků pana prof. Mild-\nnera z paměti a brillantně přednesl. Řebíčkův vý-\nsledek byl skvělý a vyvoláním pana Mildnera prová-\nzen. Závěrek učiněn ouverturou k „Hero a Leander\"\nod Jul. Rietze. Návštěva byla četná.\n\n— V neděli dne 7. dubna bude v českém divadle\nza příčinou zahájení zemského sněmu českého slavnostní\npředstavení. Provozovati se bude zpěvohra „Alessandro\nStradella,44 v níž sl. Blažková a pánové Strakatý,\nLukeš, Reichel a mladý baritonista Schwarz spolu-\núčinkovati budou. Paní Kolářová přednese příležitostní\nproslov.\nBeseda k slavnosti zahájení českého sně-\nmu bude se dne 6. t. m. na Žofíně odbývati. Pro-\ngram bude velmi zajímavý. Mezi sólisty uslyšíme též\nslavného Ferd. Lauba a Jana L. Lukeše. Dále pro-\nvedeny budou sbory „Rekův sen\" od Karla Slavíka a\n„Utonolá\" od Křížkovského, pak novou duchaplně\npracovanou ouverturu na české národní nápěvy od Eduarda\nNápravníku.\nHudební literatura. „Bětulinka\" je ná-\nzev fantasie na českou národní píseň od Vojtěcha Preis-\nslera, která nákladem skladatelovým v Praze vyšla a jižto\nv obchodnictvích musikálních za 1 zi. dostati lze. Je to\nuž 106. opus p. Preisslera.\n\nZ Boleslavi. (Produkce zpěv. spolku.) Dne\n17. března davala se tu hudební produkce, jež proslovem\nod S. Kappera otevřena byla. Na to následoval: „Zpěv\njinochů,\" rázný to sbor od Fr. Vogla, velmi jaře a živě\nod zpěvácké jednoty přednesen. Na to přednášela oblí-\nbená sl. V. N. „Opuštěnou,\" píseň z Králodvorského ru-\nkopisu od Skuherského, provázena jsouc od p. G. na\npianě a od p. T. na viole a líbila se velice; po ohrom-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6510, "texte": "ném potlesku zazpívala tatéž si. ještě: „V Čechách tam\njá jsem 2rozena\" roztomile. Při další pilnosti dosáhne\njejí ohebný hlas značné plnosti a krásné zpěvjíosti. Potom\nobjeví se sl. F. K.a přednesla: „La Cascade, Morceau de\nConcert\" od Pauera. Nechci o její výtečné hře slov ší-\nřiti, ale vyznati musím, že obdivoval jsem její technické\nzběhlosti a sílu, jižto její outlé ruce ve hře dokázaly. Na\nto hned následovala píseň „Na vlast\" od B o ild ie u -a,\njižto pan Vecko nadšeně, cituplně krásným svým teno-\nrem přednesl. Dále proveden byl sbor „Utonulá,\" od\nKřížkov sk éh o, dojemně i rázně od celé jednoty, skladba\nto věru ryze národní, srdce i ducha okouzlující. Na to\nnásledovaly „Tři doby české země\" od Jablonského;\ntato překrásná významná báseň byla od sl. M. N. chvě-\njícím, cituplným hlasem, víc a více vřelosti nabývajícím,\ndeklamována; z oka planoucího bylo zřejmě vidět, že sl.\nM. N. ve svém srdci cítí, co mluví. Ze všechny čísla od\nobecenstva přenáramným potleskem přijaty byly, netřeba\npodotýkati. Ukončena byla akademie ta německým melo-\ndramatem „Columbus\" od Beckera.\nZ Hlinská. Truchlivý půst nám přec přinesl pě-\nknou zábavu věneček, jenž 10. t. m.v hostinci\n„u Lva\" uspořádán byl. Veškeré předchůdce předčil jak\nvýběrem tak též i poetem provedených čísel. Program\nobsahoval 31 čísel naskrze zdařilých. Předehra, fantasie,\nz „Marty\", veliké dva směsy z národních písní, ctverylka\ni Slovanští vystěhovalci, pak dojemné Abenheimovo S Bo-\nhem byly zdařile provedeny. Zpěvy byly téměř vesměs\nze Záboje. Slyšeli jsme výtečný čtverozpěv Zavrtalňv\n„Čechoslovan\", ráznou „Vlastenku\" od Vojáčka, ve-\nlebnou „Večerní\", hymnu od Pecha, Horákův „Dá-\nrek z lásky,\" pak „Kašparův Jan\" od Kunce u zdařilém\nprovedení. Mimo ty zpívány dvě nové skladby od Se-\nkery „Dobrou noc\" a pak k básni Drozdově výtečně slo-\nžený čtverozpěv „Kdybych já tak věděla\". Velmi se lí-\nbily. P. p. 5... zazpíval výborně Bendlovu píseň\n„Poletuje holubice\". Mimo to předneseno velmi zdařile\nvíce hudebních skladeb p. A. V. na velkou harmoniku.\nI deklamace byly tenkráte velmi četně zastoupeny* Ná-\nvštěva byla hojná. Pozornost obecenstva se vynasnažili\ndva páni hlasitým hovorem v čas přednášek rušiti. Po-\nrovnáme-li výsledek věnečku tohoto s, předešlými, musíme\nopět s potěšením vyznati, že podal důkaz značného po-\nkroku spoluúčinkujících pánů.\nZ Hradce Králové, (Výroční zpráva.) Tyto\ndny vydána byla výroční zpráva zdejšího spolku pěveckého,\nz nižto toto vyjímáme: Dnem 16. února 1861 ukončil\nspolek druhý rok trvání svého. Spolek nejpilněji\nsnažil, aby důstojně dostál čestné své úloze. Jak dalece\nse jemu to zdařilo, o tom svědči pochvalný hlas kritiky\na pochlebné uznání ctěného obecenstva. Předmětem cviku\nbyly arci co možná skladby výtečné a přednáškou jich\nměl spolek vždy jen k tomu své zření, aby nejen obe-\ncenstvo bavil, nýbrž také aby šlechtil vkus a probouzel\nlásku k zpěvu. Proto však přece nezamítal i skladby\nobsahu veselého a lehčího, a vřelý podíl, jakýž brávaly\nna přednáškách jeho nejen kruhy domácí ale i vzdále-\nnější, dává spolku posilu, aby dále ještě mužně kráčel na\ndráze jednou nastoupené. V čase dvouletého svého tr-\nvání dával více větších produkcí a menších věnečků\na účinkoval při několika církevních slavnostech.\nDále uspořádal spolek výlet na Kunětickou horu,\nzúčastnil se na výletu do Sedmihorek n Turnova,\na na velikém plesu péveckéra v Tep licí. V zápasu na\nplesu pěveckém v Teplici dobyl spolek ve spojení s ně-\nkolika bratry zpěváky váženého spolku Josefodol-\nského a přívětivým oučinkováním čestného svého\nchormistra p. Jana Lukeše českým sborem „Cikání\" od\nYogla druhé ceny. Konečně uspořádal spolek k oslavě\npřítomnosti Jeho Excellenci pana místodrzitele\nku poctě řádem vysokým poctěného n ej*d ň s to j ně j š í h o\nBiskupa našeho slavnostní besedu. Čestnými\noudy jsou: Slečna Žanetka Nike ls gel do v á a pan Jan\nLukeš, operní pěvec v Praze. Spolek čítá 32 činných\nspoluoudů. Ředitelem spolku jest Václav Styblík, tajemní-\nkem Tomáš Vorbes a výbory Emanuel Hilčer a Čeněk\nRiedl. Příjem obnášel 770 zl. 53 kr. Vydání 634 zl.\n64 kr. Srovná-li se úhrnek příjmů s úhrnkem vydání,\nukáže se přebytku 135 zl. 89 kr.\n(St.) Z Mělníka, 17. března. (Zpěv. spolek.\nMše od p. W.) Jak čile náš zpěv. spolek sobě po-\nčíná, slavně dnes osvědčil. Slyšeli jsme novou mši od\nnašeho váženého p. W. pro mužský sbor a solo s obli-\ngátními varhanami. Z jednotlivých vět hudebních, i z celku\npráce této lze poznati, že mše tato pro síly méně silné\npsána jest, ačkoliv některá místa na posluchače dojem\npříjemný činí. Práce dotčená, v slohu Fiihrera a Horáka\npracovaná, má mnoho dobrých myšlének, ale zpracování\njednollivých dílců zdá se nám býti velmi málo promýšlené,\ntak že jednotlivé díly tím v celku jen trpí. Za Oflerto-\nrium slyšeli jsme též skladbu novou od p. W., a to ba-\nsové solo s průvodem íisharmoniky neb varhan. Solo\ntoto zpíval náš vážený pan bassista Ks dobrým\nvýrazem, a tentokráte i s výtečnými odděleními desku na\n„forte\" a „piano,\" jen trochu lepší vokalisace by byla\nžádoucná; té snad se co nejdříve dočkáme, an pan K....\nvelkou svou chybu ve zpěvu a to v kostelním zvláště\nnevčasné to a přec dlouho trvající tremolování cel-\nkem opustit, a nyní i tím svého silného bassu lépe upo-\ntřebiti může. Zpěv. spolek si za krátký čas svého ži-\nvota statně počínal, a mši skorém celou dobře provedl,\ntak čisté a nenucené piano jako v Credo při slovech „se-\nnultus est\" jsem dávno neslyšel. Přeju ve jménu všech\nnašich ctitelů hudby, aby zpěv. spolek ještě často nás\nveřejným účinkováním poctil.\nZ Pardubic, dne 22. března 1861, (Fuhrerova\nmše. Průvody s pochodněmi. Student-\nstvo.) Po celý postní cas provozovali se v našem dě-\nkanském chrámu Páně při zpívaných službách Božích „ne-\ndělní\" mše od věhlasného našince Rob. Fiihrera\npod správou učitele na zdejší hlavní škole a spolu pro-\nzatímního ředitele kůru p. Jana Huška. P. Hušek zkou-\nšel vždy pilně se sopránem a altem a za tou příčinou se\nnám dostalo po celý půst takové dobré chrámové hudby,\njaková jen k tako\\ému posvátnému času patří. Smyčcové\nnástroje, cítivše také hluboký smutek, vložily na sebe do-\njímavé sordiny. Po celý půst slyšeli jsme za graduale a\noffertorium, jak sluší a patří, jednoduchý přiměřený cho-\nrál. Před sv. Josefem, dne 18. března, drželi se\nv našem městě dva průvody s pochodněmi; jedeii držán\np. Josefu Bubeníkovi, milovanému měštanostovi, a druhý\np. Josefu Kotovicovi, váženému vrchnímu panství Par-\ndubického. O 7 hodině večer šli měšfané pospolu s úřed-\nníky vrchnostenskými se zdejším zpěváckým spolkem"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4426, "texte": "před byt p. měšfanosty, pěli 3 české sbory, pak šel\nprůvod do zámku před obydlí p. vrchního, kdež zpěv.\nspolek zas 3 české skladby s velkou rázností a do-\njímavým přednesem provedl. Četně shromážděné obyva-\ntelstvo města našeho provolávalo po skončeném pění „Sláva!\nAť žije !\" jak p. purkmistrovi, tak i p. vrchnímu. Mu-\nsím se také zmínit o slavnosti, která se v blízkém městě\nSe zemi cích dne 20. března odbývala. Nově zvolený\nstarosta p. Václav Pánek skládal přísahu toho dne v Chru-\ndimi; při jeho návratu do svého bydliště uspořádal pan\nučitel Boudyš s několika měšťany ze Sezemic velkolepý\nprůvod s 40 pochodněmi. Na večer byla radnice skvěle\nosvětlena, a jak mile nový p. starosta a pp. radní do\nradnice vstoupili, zazněly české mužské sbory od\nVeita, Jelena, Horáka a Škroupa, při kterémž\nprovedení zpěv. spolek z Pardubic spolu na požá-\ndání účinkoval. Pak se hlučně provolávalo: „Ať žije mě-\nšťanosta p. Pánek! -Ať žijí pp. radní Sezemští! Ať\nžije zpěv. spolek Pardubický!\" načež na vzájein p. .Janda\nz Pardubic provolal: „Ať žijí občané Sezemští!\" což\nhřmotně opakováno bylo. Tito dni pozorujeme větší a\nčilejší ruch mezi zděmi našemi, neb zavítali z naší po-\nvěstné Prahy a odjinad bujaré studentstvo k nám, mezi\nnimiž se laké konservatorista 6tého roku nachází, a nás\nve svátcích velikonočních koncertem oblaží!\n\nKrálovec. Znamenitý virtuos na ofekleidé p. Colosanti\ndával zde dva koncerty. Jeho mohutný a zvučný\ntón, jhkož i jeho krásný přednes došly velké pochvaly.\nLondýn. Glinkova opera „Život za Cara\"\nbude se zde sprostředkováním knížete Galicina dávati.\nTento pro hudbu velmi zaujatý kníže uspořádá též kon-\ncerty v némž kostelní skladby od ruského skladatele La-\nnakina provedeny budou.\nMoskva. Zdejší divadlo obdrželo nového ředitele,\ntotiž p. Lvova, bratra známého generála Lvova. Jelikož\nvšecko vojensky zřízeno jest, nezkvítá velká nadéje. Lvov\npočal své úřadování tím, že od nynějška žádný hudebník\ns pensí ustanoven nebude. Nechť si toho povšimnou\nzláště čeští hudebníci.\nPešť. Nová opera maďarská „Bánk-Bán od Erkla\ndávala se v národním divadle dne 9. t. m. ponejprv a\ndošla velké pochvaly. Instrumentace i hudba je karak-\nteristická. Skladatel uvedl v této opeře ponejprv též\nci mb áL\nC-V—). Z Vídně. Dne 14. března dávala se\ndruhá s o ir é es 1. V. Za dr o b i 1 k o v é se skvělým vý-\nsledkem. Neobyčejná pochvala obecenstva, vždy ještě čet-\nnějším se stávajícího, postupuje ode dne ke dni podivu-\nhodně a věru plnou mírou zasluhuje toho slečna, kteráž\nse jak miláčkem v jiných městech jmenovitě pařížského\ntak i vídeňského, velekritického obecenstva stala. Velmi\nzajímavě sestavený program sestával z 5 kusů na piano,\ndeklámací sl. H. a dvou písní p. Hrabánkem zpívaných.\nZačátek učiněn přednesem „Variations concertant\" (od\nMendelssohna s průvodem violoncella). Jak jsme již jed-\nNou pravili, nelze ani popsati pocity a účinky při okou-\nzlující hře sl. Zadrobilkové. Tu zahučí celé piano buď\nrázně a hlučně jak když vichr stoleté stromy poráží, že\nse pod mocí jeho sklání a hned zas zavzní jemně a\nněžně jak jarní vělříček líbající první kvítka znovuzro-\nzené přírody. Sl. Z. má - krátce řečeno piano ve\nsvé moci. Nemýlíme-li se hrála před 2 lety zde Schu-\nmannova také tu samou nocturnu (Chopinovu Des-dur),\nkterou sl. Zadrobilková tentokráte předvedla a bez vší\npochybnosti podobá se hra sl. Z. zcela hře velkomistrině\npiana. O předcházející těžké sl. Hellerově „Pstruhu\"\n(Forelle) nedá se ani myslit, že by mohla býti ještě lépe\nhrána, a to tím více, an skladatel sám sl. Z. za jejího\npobytu v Paříži nejtěžší partie kusu předehrál a jím tedy\npodán věrný obraz hry jak sobě skladatel žádá v duchu\nsvé skladby. Taktéž povzbudily „Jarní píseň\" a „Novel-\nlete\" (od R. Schumanna, č. 7.) obecenstvo k pravé bouři\npochvaly, jaké salon Streicherův málo kdy neb snad do-\nsud nikdy nebyl zažil a která ještě větší výše dosáhla ku\nkonci koncertu. - Příští (poslední již) koncert přišli—\nhuje dle programu neméně zajímavým a slavným se státi.\nPřátelům hudby připomínám anticipando provedení tria\nBeethovenova (C-molI) s průvodem houslí a violoncella.\nVioloncellista Moric Wagner dával 23. svůj první kon-\ncert. V divadle „na Vídeňce\" dává se nyní s velkým\núspěchem operetka „Der Drachenstein\" od Karla Konra-\ndina. Hudba v celku ale silně připomíná na Wagnera a\nBerlioza. Předešlý týden provozována taktéž ponejprv\noperetka „Domácí válka\" od Schubertha, nesplnila ale\nočekávání hudebníků.\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.8", "debut_caractere": 4888, "fin_caractere_exclue": 5951, "texte": "(Neobyčejný hudbomil.) Mladý virtuos Berthome,\nkterý roku 1806 již co osmiletý chlapec svou hrou na housle\nproslulým se stal, míval při svých soukromých cvičeních za po-\nsluchače a hudebního přítele pavouka.\nKdyž začal Berthome hráti, seď íval pavouk obyčejně v koutku\nve stěně ; na potom vylezl ale na pulpit, s pulpitu na noty, až se\ntakto pomalu na rámě, které smyčec vedlo, vysoukal.\nZde zastával pavouk celé posluchacstvo, neb dokudž mistrná\nhra zaznívala, z místa se nehýbal.\nJednoho dne, když mladý umělec opět před svým mnohono-\nhým přítelem koncertoval, vešla jeho nevlastní matka do dveří,\na uzřevši ošklivého pavouka na rameně dítěte, zabila trepkou ne-\nvinného posluchače. Zociv to chlapec, zůstal bez sebe, onemoc-\nněl, a jen velkému ošetřování lékařů bylo co děkovati, že po\ntříměsíční nemoci z lůžka povsťati mohl.\n\nVkus a jemný cit K. M. Webera osvědčil se mezi jiným\nv Londýně při provozování hymny na Boha* Nekleré hlasy pře-\nhlídly zde piano. „Psi ! Pst!44 zavolal na ně mistr „mluvili\nbyste také tak hlasitě, kdyby milý Bůh zde přítomen byl?44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81", "page_fin": "82", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.5", "debut_caractere": 2452, "fin_caractere_exclue": 2460, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "81", "page_fin": "82", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Do jakých nesnází přivede", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Do jakých nesnází přivede", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.5", "debut_caractere": 2462, "fin_caractere_exclue": 4917, "texte": "Stavovské divadlo. Do jakých nesnází přivede\ndirekcí časté ocburavění zpěváku, osvědčila dvě poslední\npředstavení před velkonočními svátky. Zpěvohra „Marie,\ndcera pluku\" od Donizettiho, se slečnou Luccovou\ny titulní úloze, již po několik týhodnů k prospěchu prv-\nního basisty p. Hertz sebe na repertoiru se nalézala;\nan však p. Hertzsch onemocněl, ponechán mu jeden\nvečer až po svátcích. Opera byla přece 20. března dá-\nvána, a p. Hovemann (Sulpíz) zpíval úlohu jemu dříve\nnáležející. St. Luccová (Marie) poctěna byla v 2hém\ndějství několika věnci, mezi nimiž též jeden slaměný\nse vynachazel. Má to být snad odplata za její přislí-\nbené a nevyplněné spoiuoučinkování při oratoriu na ko-\nnec roku 1860 dávaném? SI. Luccová provedla úkol\nco do hry statečně; namahavé zpívání zvláště při velké\nárii v 2héin jednání neškodilo právě výsledku, bylo ale\nzbytečné. Pan Fektér (Tonio) vystoupil před odchodem\nnaposledy. Zpěvák tento dříve tak oblíbený loučil se bo-\nhužel se svým krásným hlasem a ne s obecenstvem. Dříve\ntak rád vídaný, byl v posledním čase od zdejšího obe-\ncenstva pronásledován; své útočiště bére nyní pan Fek-\ntér k národnímu divadlu v Pešti. Nejhůře vedlo se di-\nrekci o sestavení posledního představení dne 23. března.\nPrvně „L oheng r i n\" určen byl, pro oehuravění odlo-\na jeho místo zastupovat měla zpěvohra „Židovka.\"\nNepředvídané překážky nedovolily vsak tomu a v posled-\nním okamžiku sestaven směs z tří oper. Druhé dějství\nz „Marie\" od Donizettiho posledně dávané, 2hé dějství\nz „Telia\" a 4té z „Hugenoti\" tvořilo celé předsta-\nvení. Slečna Luccová zpívala v prvním a posledním\núryvku naposledy před odchodem do Berlína. Obecen-\nstvo vzalo sobě za úlohu, miláčka co nejskvěleji vyzna-\na protož tleskání a házení věnců nebralo konce.\nAž když konečně sl. Luccová předstoupila, a „na\nbrzké shledání\" k jásajícímu obecenstvu pronesla,\nutichl hrmotný potlesk. Slečna Luccová náleží tento\nrok několik měsíců Berlínu, a později Praze. Každé její\nzavítání bude nám příjemné. E.\nPan G. Gordigiani, učitel vyššího zpěvu na\nzdejším konservatoriu, vstoupí, jak se z jistého pramene\ndovídáme, letos do pense.\nNaše krajanka, sl. Anna Kropp o v á, dvorní\na komorní zpěvačka v Altenburgu, dostala čestné pozvání,\nby dne 23. března v národním koncertě ve Vratislavi účin-\nkovala. SL K r o p p o v á zpívala mimo jiné též ku konci\nčeské národní písně.\nSlavný bassista, pan Rokyta nský, syn pana\nprof. Rokytanského ve Vídni, zpívá nyní v Modeně v Itálii."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1871, "texte": "Hudební zkouška žáku ústavu p. ředitele\nBed. Kirchnera odbývala se dne 17. března v Karlíne.\nŽáci a žačky hráli skladby od českých skladatelů,\njmenovitě od Graf a, Cbotka, Kuhé a od ředitele\nKirchnera (sonátu z českých písní pro 3 piana), pak\nskladby klassické od K. M. Webra, Beethovena atd.\nvelmi správně, jistě as přiměřeným přednesem a osvěd-\nčili, ze jsou účastni důkladné methody obezřelého pana\nředitele. Přejeme zdaru tomuto mladému ústavu. Při této\npříležitosti podotýkáme, že p. ředitel Kirchner první\nmezi všemi řediteli pianních ústavů české programy\nk produkci této měl.\nVelkonoční koncert jednoty přátel hudebního\numění pod vedením p. kapelníka Jahna odbýván dne 26.\nbřezna v sále Žofínskéra. K provedení nepřišlo dle oby-\nčeje oratorium, nýbrž dvě menší skladby. „Stabat ma-\nter\" od Pergolesiho zasluhuje veřejného provedení a\ntéž i chvály. Pohnutlivá skladba tato dává nejlepší svě-\ndectví o jeho sentimentálním charakteru. Pergolesi\nnarozen roku 1704 v Jesi psal mše a raotetta, též jeho\nopery obsahují mnoho krásného a vynikají jasnou jednodu-\nchostí. Zemřel roku 1737. Solové partie převzaly sl.\nMikova a paní Schmidt-Procházková. Na to ná-\nsledovala Mozartova velkonoční kantata „Davide pe-\nnitente.\" Napsaná v roce 1785, patří do klasické pe-\nriody Mozarta. Tato skladba je s velkými těžkostmi spo-\njená, a jen při častých a dokonalých zkouškách přerno-\nžitelná. Jednotlivé výstupy děleného sopránu v prostřed-\nním sboru byly nejisté a falešné; při posledním zase\ntempo přehnané; následek posledního přechmatu byl,\nže nemohouce zpěváci postačiti jeden po druhém přestal.\nPoněvadž se sl. Brennerová dálším zkouškám podrobiti\nnechtěla, muselo se to nejlepší číslo, terzetto pro 2 so-\nprány á tenor vynechati. Tenorovou partii převzal ochotně\nnáš výtečný Lukeš. Pan Lukeš i sl. Brennerová\nbyli od četného obecenstva hřmotným potleskem vyzna-\nmenáni.\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "82", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.2", "titre_corps": "— Žofínská akademie uspořádala první letošní", "titre_sommaire": "— Žofínská akademie uspořádala první letošní", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.6", "debut_caractere": 1873, "fin_caractere_exclue": 3214, "texte": "E.\n— Žofínská akademie uspořádala první letošní\nkoncert 22. března v sále na Žofíne. P. ředitel Zvo-\nlí ař co dokonalý a všestranně vzdělaný umělec znám, podá\nvždy program velmi rozmanitý a nejvýše zajímavý; též\nrovnoprávnost, kterou jsme dříve pohřešovali, najde\nu pana Zvonaře vřelého zastupitele. Osm čísel obsahu-\njící program sahal až do 16. století, do času mnohem\nvzornějšího a vkusnějšího v oboru hudby kostelní, než\nnyní. „Otče nás milý Pane,4' chorál pro smíšené\nhlasy, „Pater noste r\" od P. L. Palestriny, pěti-\nhlasový sbor a „J u b i 1 at e Deo\" od G. Gabriel i-\nho, smíšený osmihlasní sbor osvědčují nejlépe stav ně-\nkdejší hudby. První chorál zpracoval velmi uměte p. ře-\nditel Z v o na ř. —Ze 17. století provedená byla duchovní\npíseň : „Nikdy lepšího nebylo\" pro smíšený sbor\nod V. Hollana (druhdy kapelníka na Vyšehradě). F.\nSchuberta smíšený sbor s doprovázením klavíru „Gott\nim Ungewitter\" (op. 112) a Tauwitzův smíšený\ndvojsbor „Wi e gross dein Leid auch se i44 patří do\nčasu nynějšího. Mužský sbor přednesl skladby od našeho\nvýtečného Veita a od L. Spohra. 5 čísel bylo ponej-\nprve provozováno. Provedení veškerých čísel bylo mi-\nstrné a svědčí o důkladném cvičení. Konečně\nvysloveno budiž přání, spolek tento všemožně podporovati,\nan nyní v středu stojí muž vší důvěry hoden a všemo-\nžně se starající o zdaření spolku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "82", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.3", "titre_corps": "— Třetí koncert konservatoři a hudby", "titre_sommaire": "— Třetí koncert konservatoři a hudby", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.6", "debut_caractere": 3216, "fin_caractere_exclue": 4729, "texte": "E.\n— Třetí koncert konservatoři a hudby\nodbýval se 21. března v místnostech divadelních v oby-\nčejnou hodinu. K tomuto koncertu ponechal sobě mla-\ndistvý a k umění láskou nadchnutý orkestr nejtěžší úlohu.\nSymfonia eroica od L. Beethovena tvořila\noddělení první. Charakteristická a v každém ohledu ge-\nniální skladba nedostižného velikána Beethovena\nbyla relativně velmi zdařile přednešena. Jen v smuteč-\nním pochodu a v Scherzu bylo malé nedorozumění pozo-\nrovati, poslední jmenovaná věta byla však na hlučný po-\ntlesk opakována. Pan prof. Mild ne r byl ku konci za\nsvé obezřetné vedení dvakráte vyvolán. V oddělení dru-\nhém vystoupil íletista Josef Procházka (přijat v roce\n1855) a pískal fantasii od G. Briccialdiho. Procházka\nosvědčil v technické zběhlosti velkou pilnost; kadenze\nbyla nečistá a mimo toho nacházel se nástroj při sla-\nbém dechu níže a při silném výše, než orkestr. Josef\nMayer pískal Divertissement pro klarinet od Bármanna.\nJeho velký tón a tvoření jeho upomíná na výtečného vir-\ntuosa a mistra pana Pisařovice. Slečny Johanna\nPeckelová a Marie P i s a ř ov i c o v á, již z předešlých\nkoncertů známy, zpívaly duetto z Belliniho zpěvohry „Mo n-\ntechi a Capulett i.\" Nejvíce upoutalo číslo násle-\ndující, a sice čtvrtý koncert od Vieuxtempsa, ježto\nJosef Reb íček, jeden z nejlepších žáků pana prof. Mild-\nnera z paměti a brillantně přednesl. Řebíčkův vý-\nsledek byl skvělý a vyvoláním pana Mildnera prová-\nzen. Závěrek učiněn ouverturou k „Hero a Leander\"\nod Jul. Rietze. Návštěva byla četná."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "82", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.4", "titre_corps": "— V neděli dne 7. dubna bude v českém divadle", "titre_sommaire": "— V neděli dne 7. dubna bude v českém divadle", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.6", "debut_caractere": 4731, "fin_caractere_exclue": 5644, "texte": "— V neděli dne 7. dubna bude v českém divadle\nza příčinou zahájení zemského sněmu českého slavnostní\npředstavení. Provozovati se bude zpěvohra „Alessandro\nStradella,44 v níž sl. Blažková a pánové Strakatý,\nLukeš, Reichel a mladý baritonista Schwarz spolu-\núčinkovati budou. Paní Kolářová přednese příležitostní\nproslov.\nBeseda k slavnosti zahájení českého sně-\nmu bude se dne 6. t. m. na Žofíně odbývati. Pro-\ngram bude velmi zajímavý. Mezi sólisty uslyšíme též\nslavného Ferd. Lauba a Jana L. Lukeše. Dále pro-\nvedeny budou sbory „Rekův sen\" od Karla Slavíka a\n„Utonolá\" od Křížkovského, pak novou duchaplně\npracovanou ouverturu na české národní nápěvy od Eduarda\nNápravníku.\nHudební literatura. „Bětulinka\" je ná-\nzev fantasie na českou národní píseň od Vojtěcha Preis-\nslera, která nákladem skladatelovým v Praze vyšla a jižto\nv obchodnictvích musikálních za 1 zi. dostati lze. Je to\nuž 106. opus p. Preisslera."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "82", "page_fin": "84", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.5", "titre_corps": "Z Boleslavi. (Produkce zpěv. spolku.) Dne", "titre_sommaire": "Z Boleslavi. (Produkce zpěv. spolku.) Dne", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.6", "debut_caractere": 5646, "fin_caractere_exclue": 6068, "texte": "Z Boleslavi. (Produkce zpěv. spolku.) Dne\n17. března davala se tu hudební produkce, jež proslovem\nod S. Kappera otevřena byla. Na to následoval: „Zpěv\njinochů,\" rázný to sbor od Fr. Vogla, velmi jaře a živě\nod zpěvácké jednoty přednesen. Na to přednášela oblí-\nbená sl. V. N. „Opuštěnou,\" píseň z Králodvorského ru-\nkopisu od Skuherského, provázena jsouc od p. G. na\npianě a od p. T. na viole a líbila se velice; po ohrom-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6510, "texte": "ném potlesku zazpívala tatéž si. ještě: „V Čechách tam\njá jsem 2rozena\" roztomile. Při další pilnosti dosáhne\njejí ohebný hlas značné plnosti a krásné zpěvjíosti. Potom\nobjeví se sl. F. K.a přednesla: „La Cascade, Morceau de\nConcert\" od Pauera. Nechci o její výtečné hře slov ší-\nřiti, ale vyznati musím, že obdivoval jsem její technické\nzběhlosti a sílu, jižto její outlé ruce ve hře dokázaly. Na\nto hned následovala píseň „Na vlast\" od B o ild ie u -a,\njižto pan Vecko nadšeně, cituplně krásným svým teno-\nrem přednesl. Dále proveden byl sbor „Utonulá,\" od\nKřížkov sk éh o, dojemně i rázně od celé jednoty, skladba\nto věru ryze národní, srdce i ducha okouzlující. Na to\nnásledovaly „Tři doby české země\" od Jablonského;\ntato překrásná významná báseň byla od sl. M. N. chvě-\njícím, cituplným hlasem, víc a více vřelosti nabývajícím,\ndeklamována; z oka planoucího bylo zřejmě vidět, že sl.\nM. N. ve svém srdci cítí, co mluví. Ze všechny čísla od\nobecenstva přenáramným potleskem přijaty byly, netřeba\npodotýkati. Ukončena byla akademie ta německým melo-\ndramatem „Columbus\" od Beckera.\nZ Hlinská. Truchlivý půst nám přec přinesl pě-\nknou zábavu věneček, jenž 10. t. m.v hostinci\n„u Lva\" uspořádán byl. Veškeré předchůdce předčil jak\nvýběrem tak též i poetem provedených čísel. Program\nobsahoval 31 čísel naskrze zdařilých. Předehra, fantasie,\nz „Marty\", veliké dva směsy z národních písní, ctverylka\ni Slovanští vystěhovalci, pak dojemné Abenheimovo S Bo-\nhem byly zdařile provedeny. Zpěvy byly téměř vesměs\nze Záboje. Slyšeli jsme výtečný čtverozpěv Zavrtalňv\n„Čechoslovan\", ráznou „Vlastenku\" od Vojáčka, ve-\nlebnou „Večerní\", hymnu od Pecha, Horákův „Dá-\nrek z lásky,\" pak „Kašparův Jan\" od Kunce u zdařilém\nprovedení. Mimo ty zpívány dvě nové skladby od Se-\nkery „Dobrou noc\" a pak k básni Drozdově výtečně slo-\nžený čtverozpěv „Kdybych já tak věděla\". Velmi se lí-\nbily. P. p. 5... zazpíval výborně Bendlovu píseň\n„Poletuje holubice\". Mimo to předneseno velmi zdařile\nvíce hudebních skladeb p. A. V. na velkou harmoniku.\nI deklamace byly tenkráte velmi četně zastoupeny* Ná-\nvštěva byla hojná. Pozornost obecenstva se vynasnažili\ndva páni hlasitým hovorem v čas přednášek rušiti. Po-\nrovnáme-li výsledek věnečku tohoto s, předešlými, musíme\nopět s potěšením vyznati, že podal důkaz značného po-\nkroku spoluúčinkujících pánů.\nZ Hradce Králové, (Výroční zpráva.) Tyto\ndny vydána byla výroční zpráva zdejšího spolku pěveckého,\nz nižto toto vyjímáme: Dnem 16. února 1861 ukončil\nspolek druhý rok trvání svého. Spolek nejpilněji\nsnažil, aby důstojně dostál čestné své úloze. Jak dalece\nse jemu to zdařilo, o tom svědči pochvalný hlas kritiky\na pochlebné uznání ctěného obecenstva. Předmětem cviku\nbyly arci co možná skladby výtečné a přednáškou jich\nměl spolek vždy jen k tomu své zření, aby nejen obe-\ncenstvo bavil, nýbrž také aby šlechtil vkus a probouzel\nlásku k zpěvu. Proto však přece nezamítal i skladby\nobsahu veselého a lehčího, a vřelý podíl, jakýž brávaly\nna přednáškách jeho nejen kruhy domácí ale i vzdále-\nnější, dává spolku posilu, aby dále ještě mužně kráčel na\ndráze jednou nastoupené. V čase dvouletého svého tr-\nvání dával více větších produkcí a menších věnečků\na účinkoval při několika církevních slavnostech.\nDále uspořádal spolek výlet na Kunětickou horu,\nzúčastnil se na výletu do Sedmihorek n Turnova,\na na velikém plesu péveckéra v Tep licí. V zápasu na\nplesu pěveckém v Teplici dobyl spolek ve spojení s ně-\nkolika bratry zpěváky váženého spolku Josefodol-\nského a přívětivým oučinkováním čestného svého\nchormistra p. Jana Lukeše českým sborem „Cikání\" od\nYogla druhé ceny. Konečně uspořádal spolek k oslavě\npřítomnosti Jeho Excellenci pana místodrzitele\nku poctě řádem vysokým poctěného n ej*d ň s to j ně j š í h o\nBiskupa našeho slavnostní besedu. Čestnými\noudy jsou: Slečna Žanetka Nike ls gel do v á a pan Jan\nLukeš, operní pěvec v Praze. Spolek čítá 32 činných\nspoluoudů. Ředitelem spolku jest Václav Styblík, tajemní-\nkem Tomáš Vorbes a výbory Emanuel Hilčer a Čeněk\nRiedl. Příjem obnášel 770 zl. 53 kr. Vydání 634 zl.\n64 kr. Srovná-li se úhrnek příjmů s úhrnkem vydání,\nukáže se přebytku 135 zl. 89 kr.\n(St.) Z Mělníka, 17. března. (Zpěv. spolek.\nMše od p. W.) Jak čile náš zpěv. spolek sobě po-\nčíná, slavně dnes osvědčil. Slyšeli jsme novou mši od\nnašeho váženého p. W. pro mužský sbor a solo s obli-\ngátními varhanami. Z jednotlivých vět hudebních, i z celku\npráce této lze poznati, že mše tato pro síly méně silné\npsána jest, ačkoliv některá místa na posluchače dojem\npříjemný činí. Práce dotčená, v slohu Fiihrera a Horáka\npracovaná, má mnoho dobrých myšlének, ale zpracování\njednollivých dílců zdá se nám býti velmi málo promýšlené,\ntak že jednotlivé díly tím v celku jen trpí. Za Oflerto-\nrium slyšeli jsme též skladbu novou od p. W., a to ba-\nsové solo s průvodem íisharmoniky neb varhan. Solo\ntoto zpíval náš vážený pan bassista Ks dobrým\nvýrazem, a tentokráte i s výtečnými odděleními desku na\n„forte\" a „piano,\" jen trochu lepší vokalisace by byla\nžádoucná; té snad se co nejdříve dočkáme, an pan K....\nvelkou svou chybu ve zpěvu a to v kostelním zvláště\nnevčasné to a přec dlouho trvající tremolování cel-\nkem opustit, a nyní i tím svého silného bassu lépe upo-\ntřebiti může. Zpěv. spolek si za krátký čas svého ži-\nvota statně počínal, a mši skorém celou dobře provedl,\ntak čisté a nenucené piano jako v Credo při slovech „se-\nnultus est\" jsem dávno neslyšel. Přeju ve jménu všech\nnašich ctitelů hudby, aby zpěv. spolek ještě často nás\nveřejným účinkováním poctil.\nZ Pardubic, dne 22. března 1861, (Fuhrerova\nmše. Průvody s pochodněmi. Student-\nstvo.) Po celý postní cas provozovali se v našem dě-\nkanském chrámu Páně při zpívaných službách Božích „ne-\ndělní\" mše od věhlasného našince Rob. Fiihrera\npod správou učitele na zdejší hlavní škole a spolu pro-\nzatímního ředitele kůru p. Jana Huška. P. Hušek zkou-\nšel vždy pilně se sopránem a altem a za tou příčinou se\nnám dostalo po celý půst takové dobré chrámové hudby,\njaková jen k tako\\ému posvátnému času patří. Smyčcové\nnástroje, cítivše také hluboký smutek, vložily na sebe do-\njímavé sordiny. Po celý půst slyšeli jsme za graduale a\noffertorium, jak sluší a patří, jednoduchý přiměřený cho-\nrál. Před sv. Josefem, dne 18. března, drželi se\nv našem městě dva průvody s pochodněmi; jedeii držán\np. Josefu Bubeníkovi, milovanému měštanostovi, a druhý\np. Josefu Kotovicovi, váženému vrchnímu panství Par-\ndubického. O 7 hodině večer šli měšfané pospolu s úřed-\nníky vrchnostenskými se zdejším zpěváckým spolkem"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1324, "texte": "před byt p. měšfanosty, pěli 3 české sbory, pak šel\nprůvod do zámku před obydlí p. vrchního, kdež zpěv.\nspolek zas 3 české skladby s velkou rázností a do-\njímavým přednesem provedl. Četně shromážděné obyva-\ntelstvo města našeho provolávalo po skončeném pění „Sláva!\nAť žije !\" jak p. purkmistrovi, tak i p. vrchnímu. Mu-\nsím se také zmínit o slavnosti, která se v blízkém městě\nSe zemi cích dne 20. března odbývala. Nově zvolený\nstarosta p. Václav Pánek skládal přísahu toho dne v Chru-\ndimi; při jeho návratu do svého bydliště uspořádal pan\nučitel Boudyš s několika měšťany ze Sezemic velkolepý\nprůvod s 40 pochodněmi. Na večer byla radnice skvěle\nosvětlena, a jak mile nový p. starosta a pp. radní do\nradnice vstoupili, zazněly české mužské sbory od\nVeita, Jelena, Horáka a Škroupa, při kterémž\nprovedení zpěv. spolek z Pardubic spolu na požá-\ndání účinkoval. Pak se hlučně provolávalo: „Ať žije mě-\nšťanosta p. Pánek! -Ať žijí pp. radní Sezemští! Ať\nžije zpěv. spolek Pardubický!\" načež na vzájein p. .Janda\nz Pardubic provolal: „Ať žijí občané Sezemští!\" což\nhřmotně opakováno bylo. Tito dni pozorujeme větší a\nčilejší ruch mezi zděmi našemi, neb zavítali z naší po-\nvěstné Prahy a odjinad bujaré studentstvo k nám, mezi\nnimiž se laké konservatorista 6tého roku nachází, a nás\nve svátcích velikonočních koncertem oblaží!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "84", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.6", "titre_corps": "Královec. Znamenitý virtuos na ofekleidé p. Colosanti", "titre_sommaire": "Královec. Znamenitý virtuos na ofekleidé p. Colosanti", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.8", "debut_caractere": 1326, "fin_caractere_exclue": 4413, "texte": "Královec. Znamenitý virtuos na ofekleidé p. Colosanti\ndával zde dva koncerty. Jeho mohutný a zvučný\ntón, jhkož i jeho krásný přednes došly velké pochvaly.\nLondýn. Glinkova opera „Život za Cara\"\nbude se zde sprostředkováním knížete Galicina dávati.\nTento pro hudbu velmi zaujatý kníže uspořádá též kon-\ncerty v némž kostelní skladby od ruského skladatele La-\nnakina provedeny budou.\nMoskva. Zdejší divadlo obdrželo nového ředitele,\ntotiž p. Lvova, bratra známého generála Lvova. Jelikož\nvšecko vojensky zřízeno jest, nezkvítá velká nadéje. Lvov\npočal své úřadování tím, že od nynějška žádný hudebník\ns pensí ustanoven nebude. Nechť si toho povšimnou\nzláště čeští hudebníci.\nPešť. Nová opera maďarská „Bánk-Bán od Erkla\ndávala se v národním divadle dne 9. t. m. ponejprv a\ndošla velké pochvaly. Instrumentace i hudba je karak-\nteristická. Skladatel uvedl v této opeře ponejprv též\nci mb áL\nC-V—). Z Vídně. Dne 14. března dávala se\ndruhá s o ir é es 1. V. Za dr o b i 1 k o v é se skvělým vý-\nsledkem. Neobyčejná pochvala obecenstva, vždy ještě čet-\nnějším se stávajícího, postupuje ode dne ke dni podivu-\nhodně a věru plnou mírou zasluhuje toho slečna, kteráž\nse jak miláčkem v jiných městech jmenovitě pařížského\ntak i vídeňského, velekritického obecenstva stala. Velmi\nzajímavě sestavený program sestával z 5 kusů na piano,\ndeklámací sl. H. a dvou písní p. Hrabánkem zpívaných.\nZačátek učiněn přednesem „Variations concertant\" (od\nMendelssohna s průvodem violoncella). Jak jsme již jed-\nNou pravili, nelze ani popsati pocity a účinky při okou-\nzlující hře sl. Zadrobilkové. Tu zahučí celé piano buď\nrázně a hlučně jak když vichr stoleté stromy poráží, že\nse pod mocí jeho sklání a hned zas zavzní jemně a\nněžně jak jarní vělříček líbající první kvítka znovuzro-\nzené přírody. Sl. Z. má - krátce řečeno piano ve\nsvé moci. Nemýlíme-li se hrála před 2 lety zde Schu-\nmannova také tu samou nocturnu (Chopinovu Des-dur),\nkterou sl. Zadrobilková tentokráte předvedla a bez vší\npochybnosti podobá se hra sl. Z. zcela hře velkomistrině\npiana. O předcházející těžké sl. Hellerově „Pstruhu\"\n(Forelle) nedá se ani myslit, že by mohla býti ještě lépe\nhrána, a to tím více, an skladatel sám sl. Z. za jejího\npobytu v Paříži nejtěžší partie kusu předehrál a jím tedy\npodán věrný obraz hry jak sobě skladatel žádá v duchu\nsvé skladby. Taktéž povzbudily „Jarní píseň\" a „Novel-\nlete\" (od R. Schumanna, č. 7.) obecenstvo k pravé bouři\npochvaly, jaké salon Streicherův málo kdy neb snad do-\nsud nikdy nebyl zažil a která ještě větší výše dosáhla ku\nkonci koncertu. - Příští (poslední již) koncert přišli—\nhuje dle programu neméně zajímavým a slavným se státi.\nPřátelům hudby připomínám anticipando provedení tria\nBeethovenova (C-molI) s průvodem houslí a violoncella.\nVioloncellista Moric Wagner dával 23. svůj první kon-\ncert. V divadle „na Vídeňce\" dává se nyní s velkým\núspěchem operetka „Der Drachenstein\" od Karla Konra-\ndina. Hudba v celku ale silně připomíná na Wagnera a\nBerlioza. Předešlý týden provozována taktéž ponejprv\noperetka „Domácí válka\" od Schubertha, nesplnila ale\nočekávání hudebníků."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "84", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.7", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.8", "debut_caractere": 4415, "fin_caractere_exclue": 4426, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "84", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.7.1", "titre_corps": "(Auber o Tannhäuseru.) U přítomností Aubera stěžoval", "titre_sommaire": "(Auber o Tannhäuseru.) U přítomností Aubera stěžoval", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.8", "debut_caractere": 4428, "fin_caractere_exclue": 4886, "texte": "(Auber o Tannhäuseru.) U přítomností Aubera stěžoval\nsi kdosi na specificní tíži Wagnerovy instrumentace.\nsmíte tak snadno odsuzovat/4 pravil Auber; „neboť aby se skla-\ndateli rozumělo, nutno, každé číslo desetkrát slyšeti. „To platí\novšem o látkách,44 odvětil tazač, avšak co soudíte Vy, pane Au-\nbere o jeho hudbě ? „Nemohl jsem jí až dosud vyrozumět,44 pra-\nvil Auber; neboť jsem byl teprv v generální zkoušce; než uči-\nnil jsem slib, že tam více nepůjdu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "84", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.8", "titre_corps": "(Neobyčejný hudbomil.) Mladý virtuos Berthome,", "titre_sommaire": "(Neobyčejný hudbomil.) Mladý virtuos Berthome,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.8", "debut_caractere": 4888, "fin_caractere_exclue": 5717, "texte": "(Neobyčejný hudbomil.) Mladý virtuos Berthome,\nkterý roku 1806 již co osmiletý chlapec svou hrou na housle\nproslulým se stal, míval při svých soukromých cvičeních za po-\nsluchače a hudebního přítele pavouka.\nKdyž začal Berthome hráti, seď íval pavouk obyčejně v koutku\nve stěně ; na potom vylezl ale na pulpit, s pulpitu na noty, až se\ntakto pomalu na rámě, které smyčec vedlo, vysoukal.\nZde zastával pavouk celé posluchacstvo, neb dokudž mistrná\nhra zaznívala, z místa se nehýbal.\nJednoho dne, když mladý umělec opět před svým mnohono-\nhým přítelem koncertoval, vešla jeho nevlastní matka do dveří,\na uzřevši ošklivého pavouka na rameně dítěte, zabila trepkou ne-\nvinného posluchače. Zociv to chlapec, zůstal bez sebe, onemoc-\nněl, a jen velkému ošetřování lékařů bylo co děkovati, že po\ntříměsíční nemoci z lůžka povsťati mohl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1861-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "84", "page_fin": "84", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.2.6.9", "titre_corps": "Vkus a jemný cit K. M. Webera osvědčil se mezi jiným", "titre_sommaire": "Vkus a jemný cit K. M. Webera osvědčil se mezi jiným", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.8", "debut_caractere": 5719, "fin_caractere_exclue": 5951, "texte": "Vkus a jemný cit K. M. Webera osvědčil se mezi jiným\nv Londýně při provozování hymny na Boha* Nekleré hlasy pře-\nhlídly zde piano. „Psi ! Pst!44 zavolal na ně mistr „mluvili\nbyste také tak hlasitě, kdyby milý Bůh zde přítomen byl?44"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.1", "texte": "Zpěv vlastenky.\nAntonie Körschnerovà.\nBij, srdce mé, tak rázné, cile,\naf taje vlasti stydlá krev,\nať zvuky naší mluvy milé\na český zní jen v Čechách zpěv,\nAf volný tluk tvůj volnosf budí\na lásku k vlasti českých děv,\naf svornost vládne každou hrudí\na k slávě náš se zbudí lev.\nA když tak srdce bodrá vroucí\nv souzvucný jeden splynou tluk\na probuzená vlast kvetoucí\njen své zaslechne mluvy zvuk:\nTu přestaň tlouci srdce moje,\ntě pojmi klidný rovu stán,\nvždyť šťastná bude vlasti tvoje\na úkol její vykonán.\n\nJosef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nHvězda svobody, která začala rokem 1848 slo-\nvanskému živlu svítili, vykonala v krátkosti svou dráhu,\nzašla, as ní mnohé naděje. Vyhlídky osob, které se\njen umění věnovaly, nebyly v těch časech valné, pro-\nčež mnohé z nich opustily prápor Apolínův a chopily\nse něčeho jiného. Z. také vešel s sebou v radu, zda-\nliž by neměl hudbě s „Bohem\" dáti a něčeho ji-\nného chopiti se. Zdali to byl nedostatek pevné vůle,\naneb zdali to bylo poutající jej kouzlo hudby, že\npřece jen hudbě věren zůstal, těžko říci* Kdyby bylo\njeho malerielhí postavení skvělé, mohlo by se sou-\ndili ,že nechtěl jisté za nejisté vyrněniti; že však\nstále co bojovali měl, aby si materielní existencí po-\njistil, lze to jen veliké náklonnosti k umění připo-\ncísti, že vzdor všemu s hudbou se nerozloučil. Z.\njest jeden z těch, kteří pro hudbu na všecko jiné za-\npomínají. Nikdy nepočítal, co by mu mohlo nějak pro-\nspěli. Míní, že na tom dosti, pracovali a jak jen mo-\nžná požadavkům umění právu býti. Drží se Zásady, že\n„pravda vítězí,\" a že, zdali něco dobrého vykoná, dříve\nneb později bez uznání nezůstane. V umění nevyhle-\ndává, aby malicherným potřebám vyhověl, aniž pracuje\ns vědomím, že něco dobrého koná ; jedná se mu jen\no to, aby v tom oboru, ku kterému jako odsouzen,\nvěrně a svědomitě pracoval. Závisti naproti svým ko-\nlegům nezná; přeje každému co si vydobyl, a daleko\njest vzdálen toho, o jich uměleckém působení lehce\nsouditi. Důvěřuje se v každého, že š uměním upřímně\nsmejšlí, a to jej činí snášelivým. Uvyklý jsa sám na\nsebe přísné měřítko klásti, přijímá přísné posouzení\nsvého uměleckého jednání i od jiných, nechť si jest již\nschvalující neb zatracující. Jak jest přítelem všeho po -\nctivého a mužného jednání, tak velikým nepřítelem jest\nvšeho charlatanství a všech uskoků. Že při takových\nzásadách lehce nejede, lze se dovtípili, zvláště an pod\nzáštitou toho neb onoho mecenáše nikdy nestál a navykl\nse tudíž, prováděti vzhledem k umění jen svou vlastní\nvůli, což by bylo ovšem něco dobrého, kdyby se to ne-\npřícilo s náhledy obyčejného světa.\nOd roku 1848, co se Z. rozhodl, že od hudby\nneupustí, skládal pilně hudbu k básním Chmelenskěho,\nv\nCelakovského a Picka. Jaro lásky, Mladý cikňn,\nSlovan *), Svítání a jiné složil pod vplyvem národům\nrakouským zasvítající svobody ; víra v tuto „jiskru ne-\nbes\" nezanikla v něm ještě ani za osudného 12. čer-\nvna ; nebot při největší střelbě pušek a děl v no-\nvých alejích skládal Pickovu „Společnou:\" „Vzhůru\nbratří, óas volá, probuď se již Slávo,\" jakoby tu-\n\n*j Zpíval se ponejprv řízením p. Arnošta Maška od sboru1\npražského studentstva při průvodu s pochodněmi\nzvolenému purkmistrovi p. V. Vaňkovi."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.2", "texte": "šil, že zacházející hvězda svobody zase se objeví a\ndříve snad, než ji politické hvězdářství vypoěetlo.\nVšecky písně v těchto časech skládané vyšly\nv sbírce „Varyto a Lyra\" u Jana Hoffmanna; některé\nz nich jsou pro mužský sbor, některé pro jeden hlas\ns průvodem piana. V mnohých z nich prosvítá ryze\nčeský duch a nějaká samostatnost jak v nápěvu tak\nv průvodu. Toho též času složil velkou fantasii pro\npiano na čtyry ruce na pověstnou píseň „Těšme se\nblahou nadějí11 a první ouverturu do C-dur pro velký\norkestr. Ve fantasii vyniká „Bozích\nníkůu zvláštní charakteristikou; ouvertura jest rázu\nvšeobecného, není ale pracovaná podlé nějakého vzoru-\nVětší skladby, které v krátkém čase následovaly, byly:\n„ velká suitau v sedmi částech a „dvě \" do\nF-dur a do F-mol pro piano; ětyry sonáty pro var-\nhany; „Morgenandacht der Brahminen8 pro sbor a\norkestr. Tuto skladbu provedl ceciliánský spolek v jed-\nnom svých koncertů; pražské listy zmínily se o ní po-\nchvalně, ačkoli jí i vady vytkly. V komorním slohu\ntaktéž zkusil se, a složil „velké trio\" do D-dur pro\npiano, housle a basetl. To byla první skladba, s kte-\nrou byl přísný Píč poněkud spokojen, tak že se i o\nprovedení ji v domácnosti postaral.\n(Pokračování.)\n\nStav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračování.)\nJeště větší však a pro poklesnutí hudby rozhod-\nnější příčina počala tenkráte účinkovati; bylo to zave-\nV\ndení normálních škol do Cech a jimi zvyklé přetvo-\nření veškerého školství na venkově. Dle nového si-\nstému nemusel učitel hudbu uměti. Množství nových\nučitelů bylo na venkovských školách ustanoveno, kteří\npranic v hudbě se neznali. Mimo to museli učitelové\ntolik tabulek, zpráv a jiných podobných listin zhotovo-\nvali, že jim chuf a láska přešla, na hudbu jen mysleli.\nK tomu všemu byly vyzdviženy tak zvané literácké spo-\nlečnosti, které tak věrně bohoslužebné hudběně slou-\nžily. Učitelové ztratili v nich mnohý přídavek a hudha\nvelkou podporu. Tak zničen byl největší pramen če-\nských hudebních umělců a z toho pošel velký nedosta-\ntek na vokálních hudebnících. Stalo-li se pak na ven-\nkově ještě něco pro hudbu, byl toho příčinou zřídký\nnějaký velednch anebo zvláštní nadšení pro umění. Bo-\nhatá šlechta nezdržovala se více ráda v Praze a odstě-\nhovala se ráději k dvoru. Jak velice by byl musil ten-\nkráte hudební genius český oživnouti, když kníže Lob-\nkovic, veliký tento přítel, znalec a velikomyslný pod-\nporovatel hudby aneb bohatá knížata Lichtenstein a\nSchvarcenberg v Praze byli žili? Jak by se byla po-\nvznesla hudba, výtečnou kapelou prvnějšího ? Ostatní\nšlechta, která v Praze žila, milovala vlastně také hud-\nbu, nepodporovala ji vsak ničím, a přispěla věru\ntím nemálo k ztrátě české slávy v tomto umění. Z ostat-\nních kapel, které se dříve v domech šlechticů držely,\nnezbyly žádné; jediný hrabě Jan % Pachty drže si\n(jak již podotknuto) hudební sbor z dobrých ano z nej-\nlepších tehdejších umělců na foukací nástroje. Cechy\na Praha mohou býti tomuto příteli hudebního umění\nvelmi povděčni, poněvadž se jeho kapela stala výtečnou\nškolou pro tento odbor instrumentální hudby. Jak zcela\njinak to vypadalo asi 20—30 let před tím, když Thu-\nnové, Černínové, Klenauové, Salmové, Sporkové a jiné\nšlechetné rodiny s největším účastenstvím hudbu podpo-\nrovali! Největší znalci a přátelé hudebního umění byli\npotom ještě čestný president odvolávacího soudu hrabě\nze Sporků a hrabě Bedřich z Nosliců. Oba provozo-\nvali ještě dlouho komorní hudbu, spojujíce s velkými vlo-\nhami velmi pravý vkus, čímž znamenitou výminku či-\nnili od mnohých ze své řady! Hrabě Nostic vyživoval\njednoho z našich nejvýtečnějšíeh umělců, našeho výteč-\nníka Yitáska, a maje velké jmění, vyznamenával se od\njakživa svobodomyslným smýšlením a vlastenectvím;\npročež bylo se co nadíti, že věren smýšlení svého domu\nzůstana, ještě mnoho pro umění, zvláště ale pro hudbu\nčiniti bude. Také Clam-Gallasův dům přináležel k nej-\nvětším příznivcům umění hudehního.\nOstatně bylo mezi mladou šlechtou také mnoho do-\nbrých dilettantů; jak se samo sebou rozumí bylo piano-\nforte nejoblíbenějšírn nástrojem. Politické tehdejší okol-\nnosti, po deset let již bez přetržení trvající válka, a\npovstalé tím potřebné obmezování výloh každého sou-\nkromníka to nejsou vlastně nejhlavnější ale v celku\ntaké velmi přispívající příčiny ku klesání rozkvětu umění.\nv\nCas klesání hudby již se objevil a pakli by se\nbylo pořade tak pokračovalo, byla by Praha brzy pře-\nstala, vysokou školou hudebního umění se nazývali.\nNebol nouze o důkladné instrumentalisty a zpěváky již\nbyla veliká, důkladnost se vždy víc a více ztrácela,\ndryáčení, bezvkusnosf a náklonnost ku laškování zmoc-\nňovaly se vůěihledě a nejen dilettantů, ale i obe-\ncenstva ano i hudebních znalců. Štěstí naše, že starší\ndůkladní mistrové, tyto podpory umění náhle nevymřeli\nnebof z mladších věru velmi zřídka se objevil muž\nhudbě prospěšný.\nZ mnohoěetných, dobře obsazených hudebních kůrů\nv kostelích Pražských zbylo toliko šest: V Loretánském\nchrámě; v Metropolitánském kostele; v sv. Mikulášském\nfarním kostele na Malé straně; u křížovníků s červenou"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.3", "texte": "hvězdou u kamenného mostu; v Týnském farním ko-\nstele na Starém městě a u sv. Jindřicha na Novém městě.\nV ostatních farních chrámech byly vlastně také\nhudební kůry, avšak málo znamenající. Hoši, kteří na\nkůrech zpívali, daleko nebyli tak spůsobilí, jako v dří-\nvějších časech; nebof přišli z venkova špatněji vycvi-\nčení, pročež nemohli navzdor všemu namáhání a cvi-\nčeni ze strany ředitelů nikdy na veliký stupeň dokona-\nlosti to přivésti.\nChvalitebnou výminku činili mladí zpěváci hudeb-\nního ředitele Praupnera ve dvou chrámech, kde on ka-\npelním mistrem byl (totiž u křížovníků a v chrámě Týn-\nském). To však zmohla také jen nesmírná pilnost, která\ntomuto muži vlastní byla. V těchto dvou kostelích pro-\nvozovala se pod výtečným jeho vedením nejlepší hudba\nv celé Praze.\nOstatně vyznamenávaly se časem také ostatní čtyry\nkostelní kůry častým provozováním výtečných hudebních\nskladeb.\n(Pokračováni.)\n\nZ Vídně, 22. března.\n(—v—) 3. soirée sl. V. Zadrobilkové. — Koncert\n2. sl. Mŏsnerové. — Beethovenova mše.\n— Koncerty.\nSaisona koncertů, soirée a akademií všech druhů\nblíží se k svému konci; jaro nastává. Nevíme však,\nže by kdy byla doba tato, v které se mimo adventu\nnejvíc pravé hudby provozuje, skvěleji do hrobu dopro-\nvoděna nežli letos se stává. Co vfidkyni a královnu\npohřebního průvodu tohoto vidíme naši slavnou krajanku,\nsi. V. Zadrobilkovou, hvězdu první velikosti na obloze\nletošní saisony. A kdoby nechtěl se nechat pohřbiti,\nkdyž čarovné zvuky vyluzované z piána ručkou si. Z.\nnad hrobem zaznívají, když nejkrásnější pianistka ce-\nlého světa jak jeden zdejší list velmi trefně pravil\nnáhrobní kantátu, af také třeba ohnivý kvapík neb\nveselá polka je skládá? Včera jsme spatřili třetí a\nbohužel poslední démant z koruny koncertů na piano,\nkterých se letos dosti odbývalo. Včera byla poslední\nsoirée sl. Z. Hned při vystoupení prvním sl. hlučně\npřivítána jest (oděna v šatech barev národních\nských) obecenstvem velmi čelným, které celý salon\nStreicherův naplňovalo. Trio Beethovenovo (o kterém\njsme se byli již zmínili), uvedlo nás do říše nebeských\nzvuků, z které jsme v skutku samým obdivováním nad\nvýtečným provedením ze strany sl. Z. nemohli se dostat\nven. Po Nocturně (Chopinově Fis-dur) přednesla sl.\nnovou mazurku Souvenir á Prague od K. (ro«\ndilého Pražana); o jejimžto krásném a umělém prove-\ndení ani netřeba slov šířiti. Když však počala sl. Drey-\nschockovu „Romancí\" hráti, tu posluchač musel jen ob-\ndivovat mocnost hry a žásnouti nad sílou ručinek při\npřednesu těžké této pie§y, zvláště při zadržených a tá-\nhlých zvucích, které celé skladbě zvláštní půvab dodá-\nvají. Opak mohutné této hry mile působil při přednesu\n„Spinnliedu,\" kde lehké poletující zvuky jak vlnky z pi-\nana plynuly. Nápodobil—li Mendelssohn výtečně předení\nv své skladbě, přednesla sl. komposicí tak mistrně, jak\nsobě jen skladatel mohl požadovat, s takovou grácií a\npoezií, která vůbec prochvivá celou bytost sl. Z. P.\nWalter zazpíval několik písní, z nichžto zvláště došlo\n„zastaveníčko\" chvalného uznání. Na konec po dlouho\ntrvajícím vyvolávání a applausu zahrála sl. ještě novou\npůvodní polku, vlastní skladbu, o které musím to samé\ntvrditi co o kvapíku sl.; duch národní v ní tak jemně\nvytknutý a to tím více, an polka ryze národní tanec\nje. (Dle doslechu má i tato komposice sl. tiskem vy-\njiti a bude zajisté značnou okrasou pro sbírku salon-\nních a tanečních kusů). Yzhledneme-li na všechny tři\nsoirée, s radostí poznáváme, že sl. Z. věnec slávy, který\nsobě uvila v jiných městech a zde ve Vídni, o mno-\nhý list vavřínový rozmnožila. V pondělí 25. bude\nv „Musikvereinsalu\" velká akademie, kterou sl. Z. oslaví\nspoluúčinkováním svým a sice přednesem (společně s Leop.\nv. Mayerem na dvou pianech) „Duo concertant z Tro-\nvatore\" (složeno toto Duo L. Mayerem). Mimo toho\nbudou spoluúčinkovati Beck, Liebhardtová, Wa-\ngner, Teršák, sl. Mosnerová. SI. Mosnerová dávala\n17. svůj druhý koncert. Četné obecenstvo s velkým\nuspokojením přijalo každý kus, z kterých zvláště vyni-\nkají „Adagio a Allegretto (od Spohra s průvodem hou-\nslí, kterouž úlohu byl převzal Hellmesberger), „imita-\ntim ala mandoline\" (od Parish Alvarse) a fantazie na\nanglické a školské národní písně (od téhož) a fantazie\nsložená sl. M. Působit harfa uměle hrána buď sama\nneb s průvodem zpěvu neb jiných nástrojů velmi, přece\nnikdy více nedosáhne své dávné slávy, z které se tě-\nšívala za dob minulých, již za časů nejprvnějších, jak\no ní již zmínka se činí v svatém písmě (Jabal prý vy-\nnalezl harfu a užívána již jest od času otců hebrejských\naž ke králům, kde zvláště za Saulových časů králi špatný\nrozmar měla zaháněti). Nyní jest piano nástroj vlád-\nnoucí a byfby měla harfa mnoho pro sebe, co jí obecné\npřízni odporučuje a co v stavu bylo jí větší pozornosti\nnavrátiti, nedá se upříti, že daleko stojí v samostatnosti\nza pianem aže toto, ač mladší, značně nad harfu\nv síle a plností zvuků vyniká. V neděli 17. zaří-\nzeno jest společností přátel hudby v redutním sále pro-\nvedení Beethovenovy mše (do D). Composice (která\nse od 18 let zde neprovozovala, což zajisté krásný dů-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.4", "texte": "kaz pokročilosti hudebního života ve Vídni !I *) vyvo-\nlala ohromné žasnutí a podivení. Enthusiasmus byl ne-\nvídaný. Skladba celá působí více na fantazii než na\ncit náboženský a tu se ukázal vznešený duch Beetho-\nvenův v své mohutnosti ! Zde Beethoven chtěl vše vy-\njádřit, co nitro jeho cítilo v svých hlubinách. Kritiku\ntu nelze psáti. Provedení bylo velmi skvělé. Sola měli\nsl. Kraus a Schmiedl a pp. Gunz a Panzer, Hellmes-\nberger violinové solo. Veliký sál byl v pravém smy-\nslu slova: nabyt,™ V úterý 19. měla Lindertafel tech-\nniků druhý koncert v dianskéin sále s velikým úspě-\nchem. V neděli 24. má Singakadamie svůj 3. kon-\ncert v redutním sále (pod vedením Stegmeyerovým),\n23. Wiener Sángerbund (vedením chormistrů Árieta a\nSchweídy) a 24. a 25. v divadle dvorském obligátní,\nkaždý rok se opakující produkce Haydnova „Stvoření.\"\nNa shledanou.\n\nMysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\n„(Caffarelli kynul mi, abych allegro započal před\nočima mi skákaly noty přítel můj zpíval já hrál,\nnevěda však co tu on se zmátl já odhodil smy-\nčec a kvapil jsem z kostela ven s houslemi v ruce;\nsmyslů svých nejsa mocen, pádil jsem ven z toho mě-\nsta, z toho okresu, z Itálie; putuje prochodil jsem celé\nNěmecko, a konečně přišel jsem do krásných, hudby-\nv\nmilovných Cech. Devatenáct let jsem zápasil s sebou,\ndevatenáct let dusil jsem v sobě touhu svého srdce\nale déle jsem toho vydrželi nemohl pudilo mne to\nnazpět do mé do její otčiny nikdo mne neznal\na teprv dlouho se vyplavav, dověděl jsem se, že\nžije v Anglicku. Jistý anglický kapitán, jejž hra má\nroznítila, vzal mne s sebou do své vlasti. Snadno jsem\nse tam doptal na lorda Barryho housle mi prokle-\nstily vchod do jeho domu hraju spatřím ji po\ndevatenácti letech sestárlou sice a prsten tento\nbyl odměnou za moji dlouhodobou lásku.\" Vytáhl\nbřiláritoýý prsten, jejž na černé šňůrce na krku nosil,\ntiskna jej na svá ústa. „Věděla že jsem jejím ro-\ndákem44 pokračoval za chvíli, „ale jak ji miluji, to\nnetušila ; drahocenný dar tento neplatil mojí lásce, pla-\ntil chudému hudci. Nyní jsem dosáhl svého cíle, a umru\nrád. Co jsem měl, spatřiv ji, ještě v Anglicku více dě-\nlali ? rozmnožili svůj žal? nikoli; chci pokojně\nve vlasti zemříti, pokojně také dokonám vždyf jsem\njí zočil. Tak jsem se navrátil, a přisel jsem do Říma*\nJméno mé jest pochováno, také žádného člověka ústa\nho více jmenovati nebudou, žádné ucho jej neuslyší.\nPrsten ten jest mi klenotem neocenitelným, a teprv umí-\nraje s ním se rozloučím. Nouzi tříti jsem se naučil, a\nchci tak žiti až k smrti.44\n„To nesmíte, drahý otče! Vaše vyučování neslo\novoce, úžíte tedy nyní toho ovoce, které jste pěstoval.\nVy jste mi otcem, a clím vás co otce. Dvojnásobné\nsvazky poutají mne k vám : povinnost vděčnosti k uči-\nteli a stejný osud s otcovým přítelem.\"\n„Jak to myslíš ?\" tázal se onen překvapen, na-\nčež Josef mu vypravoval o slavnosti v Praze, o své\nlásce.\n„Upusť od svého bludu ! upusť od své lásky ! od-\ntrhne tě od tvé započaté dráhy, uvrhne tě v propast,\npřivede tě na mizinu.\"\n„Upustil jste vy od své lásky?\" řekl Mysliveček*\n„Neměl jsem otce, ni přítele,\" odvece stařec,\n„neměl jsem živého příkladu před očima. Ty máš vše;\nviz moje šedivé vlasy, viz tylo hadry a uposlechni\nrozumu.\n„Co zmohu, učiním.\"\n„Tvé slovo Giuseppe.\"\n„Dávám ti je,\" šeptal Josef, načež obejmutím vá-\nžný ten výjev se ukončil.\nTři měsíce po tom dávala se na předvečír králo-\nvých narozenin Venatorini-ova nová opera; Bellerofonte\nv Neapoli. Nesmírný byl potlesk. Hlučně žádalo přes\ntisíc hlasů skladatele viděti předstoupil Viva!\nviva! zavznělo ze všech stran, a kytky a věnce lítaly\nmu k nohoum. Ověnčili Myslivečka a na nosítkách\ndomů ho donesli. Celou noc hnal se lid skrz ulice\npřed jeho byt, a hlučné brávo a viva opětovalo se\nv každém okamžení. Byl to triumf, jakýž před ním\nještě žádný skladatel neslavil. „II boerno é grandissimo\nmaestro,\" volali Neapolitáni ai nejhrdější skladatelé\npřiznávali, že Venatoriniova hudba převýšena hýti ne-\nmůže. Antonio byl blažen nad výsledkem té opery,\ntriumf jeho žáka byl také jeho— zapomněl v tom vy-\ntržení na přežité neštěstí a blahoslavil život svůj,\nv němž mu dopřáno bylo, jediného člověka, na něhož\nsrdce své ještě upoutal, tak velevážená viděti, tu ra-\ndost přežiti, že své vyučování, svou práci tak odmě-\nněny viděl. —■\nJinou, skoro stejně velkou radost spůsobil Josef\nsvému učiteli. Pozval ho k sobě k snídani. Antonio\npřišel - chovanec jeho sedel u stolu. Stařec šel svému\nžáku naproti s rozpřaženýma rukama, a přitisknuv ho\nna srdce, řekl: „Nyní jsem i já dosáhl svého cíle, byl\n\n*) V Praze se provedla mše tato r. 1346 dvakrát a v malém\nTressburgu r. 1847 také dvakrát!"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "81", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.5", "texte": "jsem svědkem tvého triumfu, slyšel jsem viva a jásot\nnároda.\"\nDruhý se usmíval, aniž by slova řekl.\n„Nyní přece věříš mým slívům, věříš mému před-\nvídání první tón hlasu zněl jako hudba v mém\nuchu, povzbudil ve mně ducha věštícího a tento duch\nmne neoklamal, ty jsi se stal tím, co jsem ti u tvé\nkolébky prorokovaltv\n„Vy se mýlíte, drahý otce,\" odpověděl na to\ndruhý.\nStařec vyskočil, překvapen těmi slovy, s židle; pe-\nvně oko na tahy svého chovance upíraje. Tento se na\nněho s úsměvem podíval.\n„To není hlas Giuseppův, to jest cizý hlas,\" řekl\nAntonio, „rci jen ještě slovo, jediné slovo, abych se\npřesvědčil, zdali ucho mé mi zůstalo věrno.\"\n„Otce !\"\n„Můj druhý syn jest to, Antonio,\" jásal stařec\ntiskna muže na své srdce. „O jak šťasten jsem!\nTak šťasten, jak jsem to ve snu jen tušili mohl\nvidíš Antonio, slabé oko jsi oklamali mohl ucho\nna hudbu zvyklé, nedá se omámiti a já jsem tě po-\nznal poznal aniž bych byl tušil, že tě opět zase\nspatřím; neočekával jsem to v celém svém životě\nvíce. Antonio, můj Antonio!\" tak jásal stařec, aniž\nby pozoroval, že Josef stál za jeho židlí na tento vý-\njev se dívaje. Nyní ho spatřil. „Synové\" zvolal\nstařec hlas jeho však přešel v slzy a nemluvě při-\ntiskl brzo toho, brzo onoho na své srdce. Jakmile tento\nse upokojil, musel Antonio vypravovali, jak se mu vedlo.\nZil co měšťan pokojně, ctěný od každého šlechetníka,\nspůsobný ve svém řemeslu, milený manžel a milostný\notec. Slyšel často o velké slávě, již si jeho bratr ve\nVlásku vydobyl, a předevzal si, ho navštívili. Od roku\nk roku odložil cestu, tu obdržel Josefovo psaní,\nv němž mu oznámil, že jejich kmotr Antonio u něho\nje a si přeje jej uviděti. Josef prosil ho tedy, aby jej\nnavštívil, zaplativ mu pocestné. Touha, bratra a dru-\nhého otce opět obejmouti, přemohla v něm všechny roz-\npaky a nastoupil cestu. Bratrův služebník očekával ho\nna hranicích Neapolskýeh, a přišli do města, právě když\nlid do nové opery spěchal. Antonio byl svědkem no-\nvého triumfu svého bratra, a ještě v tétéž npci tiskl\nvavřínem poctěného na své srdce. Jemu k vůli kla-r\nrnal na chvíli starce, a dvojnásobná byla radosť, když\ntento jej přece poznal. Ve zpomínkách na minulost\nucházely hodiny. Tu vstoupil králův lokaj do pokoje,\njenž měl poručeno, slavného maestra Venatoriniho k slav-\nnosti v králově paláci pozvati. Velikou tuto čest ne-\nsměl skladatel odvrhnouli měl ještě v divadle co\ndělati čas ucházel, a bratří musili se rozloučili.\n(Pokracování.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Do jakých nesnází přivede\ndirekcí časté ocburavění zpěváku, osvědčila dvě poslední\npředstavení před velkonočními svátky. Zpěvohra „Marie,\ndcera pluku\" od Donizettiho, se slečnou Luccovou\ny titulní úloze, již po několik týhodnů k prospěchu prv-\nního basisty p. Hertz sebe na repertoiru se nalézala;\nan však p. Hertzsch onemocněl, ponechán mu jeden\nvečer až po svátcích. Opera byla přece 20. března dá-\nvána, a p. Hovemann (Sulpíz) zpíval úlohu jemu dříve\nnáležející. St. Luccová (Marie) poctěna byla v 2hém\ndějství několika věnci, mezi nimiž též jeden slaměný\nse vynachazel. Má to být snad odplata za její přislí-\nbené a nevyplněné spoiuoučinkování při oratoriu na ko-\nnec roku 1860 dávaném? SI. Luccová provedla úkol\nco do hry statečně; namahavé zpívání zvláště při velké\nárii v 2héin jednání neškodilo právě výsledku, bylo ale\nzbytečné. Pan Fektér (Tonio) vystoupil před odchodem\nnaposledy. Zpěvák tento dříve tak oblíbený loučil se bo-\nhužel se svým krásným hlasem a ne s obecenstvem. Dříve\ntak rád vídaný, byl v posledním čase od zdejšího obe-\ncenstva pronásledován; své útočiště bére nyní pan Fek-\ntér k národnímu divadlu v Pešti. Nejhůře vedlo se di-\nrekci o sestavení posledního představení dne 23. března.\nPrvně „L oheng r i n\" určen byl, pro oehuravění odlo-\na jeho místo zastupovat měla zpěvohra „Židovka.\"\nNepředvídané překážky nedovolily vsak tomu a v posled-\nním okamžiku sestaven směs z tří oper. Druhé dějství\nz „Marie\" od Donizettiho posledně dávané, 2hé dějství\nz „Telia\" a 4té z „Hugenoti\" tvořilo celé předsta-\nvení. Slečna Luccová zpívala v prvním a posledním\núryvku naposledy před odchodem do Berlína. Obecen-\nstvo vzalo sobě za úlohu, miláčka co nejskvěleji vyzna-\na protož tleskání a házení věnců nebralo konce.\nAž když konečně sl. Luccová předstoupila, a „na\nbrzké shledání\" k jásajícímu obecenstvu pronesla,\nutichl hrmotný potlesk. Slečna Luccová náleží tento\nrok několik měsíců Berlínu, a později Praze. Každé její\nzavítání bude nám příjemné. E.\nPan G. Gordigiani, učitel vyššího zpěvu na\nzdejším konservatoriu, vstoupí, jak se z jistého pramene\ndovídáme, letos do pense.\nNaše krajanka, sl. Anna Kropp o v á, dvorní\na komorní zpěvačka v Altenburgu, dostala čestné pozvání,\nby dne 23. března v národním koncertě ve Vratislavi účin-\nkovala. SL K r o p p o v á zpívala mimo jiné též ku konci\nčeské národní písně.\nSlavný bassista, pan Rokyta nský, syn pana\nprof. Rokytanského ve Vídni, zpívá nyní v Modeně v Itálii."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "82", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.6", "texte": "Hudební zkouška žáku ústavu p. ředitele\nBed. Kirchnera odbývala se dne 17. března v Karlíne.\nŽáci a žačky hráli skladby od českých skladatelů,\njmenovitě od Graf a, Cbotka, Kuhé a od ředitele\nKirchnera (sonátu z českých písní pro 3 piana), pak\nskladby klassické od K. M. Webra, Beethovena atd.\nvelmi správně, jistě as přiměřeným přednesem a osvěd-\nčili, ze jsou účastni důkladné methody obezřelého pana\nředitele. Přejeme zdaru tomuto mladému ústavu. Při této\npříležitosti podotýkáme, že p. ředitel Kirchner první\nmezi všemi řediteli pianních ústavů české programy\nk produkci této měl.\nVelkonoční koncert jednoty přátel hudebního\numění pod vedením p. kapelníka Jahna odbýván dne 26.\nbřezna v sále Žofínskéra. K provedení nepřišlo dle oby-\nčeje oratorium, nýbrž dvě menší skladby. „Stabat ma-\nter\" od Pergolesiho zasluhuje veřejného provedení a\ntéž i chvály. Pohnutlivá skladba tato dává nejlepší svě-\ndectví o jeho sentimentálním charakteru. Pergolesi\nnarozen roku 1704 v Jesi psal mše a raotetta, též jeho\nopery obsahují mnoho krásného a vynikají jasnou jednodu-\nchostí. Zemřel roku 1737. Solové partie převzaly sl.\nMikova a paní Schmidt-Procházková. Na to ná-\nsledovala Mozartova velkonoční kantata „Davide pe-\nnitente.\" Napsaná v roce 1785, patří do klasické pe-\nriody Mozarta. Tato skladba je s velkými těžkostmi spo-\njená, a jen při častých a dokonalých zkouškách přerno-\nžitelná. Jednotlivé výstupy děleného sopránu v prostřed-\nním sboru byly nejisté a falešné; při posledním zase\ntempo přehnané; následek posledního přechmatu byl,\nže nemohouce zpěváci postačiti jeden po druhém přestal.\nPoněvadž se sl. Brennerová dálším zkouškám podrobiti\nnechtěla, muselo se to nejlepší číslo, terzetto pro 2 so-\nprány á tenor vynechati. Tenorovou partii převzal ochotně\nnáš výtečný Lukeš. Pan Lukeš i sl. Brennerová\nbyli od četného obecenstva hřmotným potleskem vyzna-\nmenáni.\n\nE.\n\nE.\n— Žofínská akademie uspořádala první letošní\nkoncert 22. března v sále na Žofíne. P. ředitel Zvo-\nlí ař co dokonalý a všestranně vzdělaný umělec znám, podá\nvždy program velmi rozmanitý a nejvýše zajímavý; též\nrovnoprávnost, kterou jsme dříve pohřešovali, najde\nu pana Zvonaře vřelého zastupitele. Osm čísel obsahu-\njící program sahal až do 16. století, do času mnohem\nvzornějšího a vkusnějšího v oboru hudby kostelní, než\nnyní. „Otče nás milý Pane,4' chorál pro smíšené\nhlasy, „Pater noste r\" od P. L. Palestriny, pěti-\nhlasový sbor a „J u b i 1 at e Deo\" od G. Gabriel i-\nho, smíšený osmihlasní sbor osvědčují nejlépe stav ně-\nkdejší hudby. První chorál zpracoval velmi uměte p. ře-\nditel Z v o na ř. —Ze 17. století provedená byla duchovní\npíseň : „Nikdy lepšího nebylo\" pro smíšený sbor\nod V. Hollana (druhdy kapelníka na Vyšehradě). F.\nSchuberta smíšený sbor s doprovázením klavíru „Gott\nim Ungewitter\" (op. 112) a Tauwitzův smíšený\ndvojsbor „Wi e gross dein Leid auch se i44 patří do\nčasu nynějšího. Mužský sbor přednesl skladby od našeho\nvýtečného Veita a od L. Spohra. 5 čísel bylo ponej-\nprve provozováno. Provedení veškerých čísel bylo mi-\nstrné a svědčí o důkladném cvičení. Konečně\nvysloveno budiž přání, spolek tento všemožně podporovati,\nan nyní v středu stojí muž vší důvěry hoden a všemo-\nžně se starající o zdaření spolku.\n\nE.\n— Třetí koncert konservatoři a hudby\nodbýval se 21. března v místnostech divadelních v oby-\nčejnou hodinu. K tomuto koncertu ponechal sobě mla-\ndistvý a k umění láskou nadchnutý orkestr nejtěžší úlohu.\nSymfonia eroica od L. Beethovena tvořila\noddělení první. Charakteristická a v každém ohledu ge-\nniální skladba nedostižného velikána Beethovena\nbyla relativně velmi zdařile přednešena. Jen v smuteč-\nním pochodu a v Scherzu bylo malé nedorozumění pozo-\nrovati, poslední jmenovaná věta byla však na hlučný po-\ntlesk opakována. Pan prof. Mild ne r byl ku konci za\nsvé obezřetné vedení dvakráte vyvolán. V oddělení dru-\nhém vystoupil íletista Josef Procházka (přijat v roce\n1855) a pískal fantasii od G. Briccialdiho. Procházka\nosvědčil v technické zběhlosti velkou pilnost; kadenze\nbyla nečistá a mimo toho nacházel se nástroj při sla-\nbém dechu níže a při silném výše, než orkestr. Josef\nMayer pískal Divertissement pro klarinet od Bármanna.\nJeho velký tón a tvoření jeho upomíná na výtečného vir-\ntuosa a mistra pana Pisařovice. Slečny Johanna\nPeckelová a Marie P i s a ř ov i c o v á, již z předešlých\nkoncertů známy, zpívaly duetto z Belliniho zpěvohry „Mo n-\ntechi a Capulett i.\" Nejvíce upoutalo číslo násle-\ndující, a sice čtvrtý koncert od Vieuxtempsa, ježto\nJosef Reb íček, jeden z nejlepších žáků pana prof. Mild-\nnera z paměti a brillantně přednesl. Řebíčkův vý-\nsledek byl skvělý a vyvoláním pana Mildnera prová-\nzen. Závěrek učiněn ouverturou k „Hero a Leander\"\nod Jul. Rietze. Návštěva byla četná.\n\n— V neděli dne 7. dubna bude v českém divadle\nza příčinou zahájení zemského sněmu českého slavnostní\npředstavení. Provozovati se bude zpěvohra „Alessandro\nStradella,44 v níž sl. Blažková a pánové Strakatý,\nLukeš, Reichel a mladý baritonista Schwarz spolu-\núčinkovati budou. Paní Kolářová přednese příležitostní\nproslov.\nBeseda k slavnosti zahájení českého sně-\nmu bude se dne 6. t. m. na Žofíně odbývati. Pro-\ngram bude velmi zajímavý. Mezi sólisty uslyšíme též\nslavného Ferd. Lauba a Jana L. Lukeše. Dále pro-\nvedeny budou sbory „Rekův sen\" od Karla Slavíka a\n„Utonolá\" od Křížkovského, pak novou duchaplně\npracovanou ouverturu na české národní nápěvy od Eduarda\nNápravníku.\nHudební literatura. „Bětulinka\" je ná-\nzev fantasie na českou národní píseň od Vojtěcha Preis-\nslera, která nákladem skladatelovým v Praze vyšla a jižto\nv obchodnictvích musikálních za 1 zi. dostati lze. Je to\nuž 106. opus p. Preisslera.\n\nZ Boleslavi. (Produkce zpěv. spolku.) Dne\n17. března davala se tu hudební produkce, jež proslovem\nod S. Kappera otevřena byla. Na to následoval: „Zpěv\njinochů,\" rázný to sbor od Fr. Vogla, velmi jaře a živě\nod zpěvácké jednoty přednesen. Na to přednášela oblí-\nbená sl. V. N. „Opuštěnou,\" píseň z Králodvorského ru-\nkopisu od Skuherského, provázena jsouc od p. G. na\npianě a od p. T. na viole a líbila se velice; po ohrom-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "83", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.7", "texte": "ném potlesku zazpívala tatéž si. ještě: „V Čechách tam\njá jsem 2rozena\" roztomile. Při další pilnosti dosáhne\njejí ohebný hlas značné plnosti a krásné zpěvjíosti. Potom\nobjeví se sl. F. K.a přednesla: „La Cascade, Morceau de\nConcert\" od Pauera. Nechci o její výtečné hře slov ší-\nřiti, ale vyznati musím, že obdivoval jsem její technické\nzběhlosti a sílu, jižto její outlé ruce ve hře dokázaly. Na\nto hned následovala píseň „Na vlast\" od B o ild ie u -a,\njižto pan Vecko nadšeně, cituplně krásným svým teno-\nrem přednesl. Dále proveden byl sbor „Utonulá,\" od\nKřížkov sk éh o, dojemně i rázně od celé jednoty, skladba\nto věru ryze národní, srdce i ducha okouzlující. Na to\nnásledovaly „Tři doby české země\" od Jablonského;\ntato překrásná významná báseň byla od sl. M. N. chvě-\njícím, cituplným hlasem, víc a více vřelosti nabývajícím,\ndeklamována; z oka planoucího bylo zřejmě vidět, že sl.\nM. N. ve svém srdci cítí, co mluví. Ze všechny čísla od\nobecenstva přenáramným potleskem přijaty byly, netřeba\npodotýkati. Ukončena byla akademie ta německým melo-\ndramatem „Columbus\" od Beckera.\nZ Hlinská. Truchlivý půst nám přec přinesl pě-\nknou zábavu věneček, jenž 10. t. m.v hostinci\n„u Lva\" uspořádán byl. Veškeré předchůdce předčil jak\nvýběrem tak též i poetem provedených čísel. Program\nobsahoval 31 čísel naskrze zdařilých. Předehra, fantasie,\nz „Marty\", veliké dva směsy z národních písní, ctverylka\ni Slovanští vystěhovalci, pak dojemné Abenheimovo S Bo-\nhem byly zdařile provedeny. Zpěvy byly téměř vesměs\nze Záboje. Slyšeli jsme výtečný čtverozpěv Zavrtalňv\n„Čechoslovan\", ráznou „Vlastenku\" od Vojáčka, ve-\nlebnou „Večerní\", hymnu od Pecha, Horákův „Dá-\nrek z lásky,\" pak „Kašparův Jan\" od Kunce u zdařilém\nprovedení. Mimo ty zpívány dvě nové skladby od Se-\nkery „Dobrou noc\" a pak k básni Drozdově výtečně slo-\nžený čtverozpěv „Kdybych já tak věděla\". Velmi se lí-\nbily. P. p. 5... zazpíval výborně Bendlovu píseň\n„Poletuje holubice\". Mimo to předneseno velmi zdařile\nvíce hudebních skladeb p. A. V. na velkou harmoniku.\nI deklamace byly tenkráte velmi četně zastoupeny* Ná-\nvštěva byla hojná. Pozornost obecenstva se vynasnažili\ndva páni hlasitým hovorem v čas přednášek rušiti. Po-\nrovnáme-li výsledek věnečku tohoto s, předešlými, musíme\nopět s potěšením vyznati, že podal důkaz značného po-\nkroku spoluúčinkujících pánů.\nZ Hradce Králové, (Výroční zpráva.) Tyto\ndny vydána byla výroční zpráva zdejšího spolku pěveckého,\nz nižto toto vyjímáme: Dnem 16. února 1861 ukončil\nspolek druhý rok trvání svého. Spolek nejpilněji\nsnažil, aby důstojně dostál čestné své úloze. Jak dalece\nse jemu to zdařilo, o tom svědči pochvalný hlas kritiky\na pochlebné uznání ctěného obecenstva. Předmětem cviku\nbyly arci co možná skladby výtečné a přednáškou jich\nměl spolek vždy jen k tomu své zření, aby nejen obe-\ncenstvo bavil, nýbrž také aby šlechtil vkus a probouzel\nlásku k zpěvu. Proto však přece nezamítal i skladby\nobsahu veselého a lehčího, a vřelý podíl, jakýž brávaly\nna přednáškách jeho nejen kruhy domácí ale i vzdále-\nnější, dává spolku posilu, aby dále ještě mužně kráčel na\ndráze jednou nastoupené. V čase dvouletého svého tr-\nvání dával více větších produkcí a menších věnečků\na účinkoval při několika církevních slavnostech.\nDále uspořádal spolek výlet na Kunětickou horu,\nzúčastnil se na výletu do Sedmihorek n Turnova,\na na velikém plesu péveckéra v Tep licí. V zápasu na\nplesu pěveckém v Teplici dobyl spolek ve spojení s ně-\nkolika bratry zpěváky váženého spolku Josefodol-\nského a přívětivým oučinkováním čestného svého\nchormistra p. Jana Lukeše českým sborem „Cikání\" od\nYogla druhé ceny. Konečně uspořádal spolek k oslavě\npřítomnosti Jeho Excellenci pana místodrzitele\nku poctě řádem vysokým poctěného n ej*d ň s to j ně j š í h o\nBiskupa našeho slavnostní besedu. Čestnými\noudy jsou: Slečna Žanetka Nike ls gel do v á a pan Jan\nLukeš, operní pěvec v Praze. Spolek čítá 32 činných\nspoluoudů. Ředitelem spolku jest Václav Styblík, tajemní-\nkem Tomáš Vorbes a výbory Emanuel Hilčer a Čeněk\nRiedl. Příjem obnášel 770 zl. 53 kr. Vydání 634 zl.\n64 kr. Srovná-li se úhrnek příjmů s úhrnkem vydání,\nukáže se přebytku 135 zl. 89 kr.\n(St.) Z Mělníka, 17. března. (Zpěv. spolek.\nMše od p. W.) Jak čile náš zpěv. spolek sobě po-\nčíná, slavně dnes osvědčil. Slyšeli jsme novou mši od\nnašeho váženého p. W. pro mužský sbor a solo s obli-\ngátními varhanami. Z jednotlivých vět hudebních, i z celku\npráce této lze poznati, že mše tato pro síly méně silné\npsána jest, ačkoliv některá místa na posluchače dojem\npříjemný činí. Práce dotčená, v slohu Fiihrera a Horáka\npracovaná, má mnoho dobrých myšlének, ale zpracování\njednollivých dílců zdá se nám býti velmi málo promýšlené,\ntak že jednotlivé díly tím v celku jen trpí. Za Oflerto-\nrium slyšeli jsme též skladbu novou od p. W., a to ba-\nsové solo s průvodem íisharmoniky neb varhan. Solo\ntoto zpíval náš vážený pan bassista Ks dobrým\nvýrazem, a tentokráte i s výtečnými odděleními desku na\n„forte\" a „piano,\" jen trochu lepší vokalisace by byla\nžádoucná; té snad se co nejdříve dočkáme, an pan K....\nvelkou svou chybu ve zpěvu a to v kostelním zvláště\nnevčasné to a přec dlouho trvající tremolování cel-\nkem opustit, a nyní i tím svého silného bassu lépe upo-\ntřebiti může. Zpěv. spolek si za krátký čas svého ži-\nvota statně počínal, a mši skorém celou dobře provedl,\ntak čisté a nenucené piano jako v Credo při slovech „se-\nnultus est\" jsem dávno neslyšel. Přeju ve jménu všech\nnašich ctitelů hudby, aby zpěv. spolek ještě často nás\nveřejným účinkováním poctil.\nZ Pardubic, dne 22. března 1861, (Fuhrerova\nmše. Průvody s pochodněmi. Student-\nstvo.) Po celý postní cas provozovali se v našem dě-\nkanském chrámu Páně při zpívaných službách Božích „ne-\ndělní\" mše od věhlasného našince Rob. Fiihrera\npod správou učitele na zdejší hlavní škole a spolu pro-\nzatímního ředitele kůru p. Jana Huška. P. Hušek zkou-\nšel vždy pilně se sopránem a altem a za tou příčinou se\nnám dostalo po celý půst takové dobré chrámové hudby,\njaková jen k tako\\ému posvátnému času patří. Smyčcové\nnástroje, cítivše také hluboký smutek, vložily na sebe do-\njímavé sordiny. Po celý půst slyšeli jsme za graduale a\noffertorium, jak sluší a patří, jednoduchý přiměřený cho-\nrál. Před sv. Josefem, dne 18. března, drželi se\nv našem městě dva průvody s pochodněmi; jedeii držán\np. Josefu Bubeníkovi, milovanému měštanostovi, a druhý\np. Josefu Kotovicovi, váženému vrchnímu panství Par-\ndubického. O 7 hodině večer šli měšfané pospolu s úřed-\nníky vrchnostenskými se zdejším zpěváckým spolkem"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "84", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610401-01.1.8", "texte": "před byt p. měšfanosty, pěli 3 české sbory, pak šel\nprůvod do zámku před obydlí p. vrchního, kdež zpěv.\nspolek zas 3 české skladby s velkou rázností a do-\njímavým přednesem provedl. Četně shromážděné obyva-\ntelstvo města našeho provolávalo po skončeném pění „Sláva!\nAť žije !\" jak p. purkmistrovi, tak i p. vrchnímu. Mu-\nsím se také zmínit o slavnosti, která se v blízkém městě\nSe zemi cích dne 20. března odbývala. Nově zvolený\nstarosta p. Václav Pánek skládal přísahu toho dne v Chru-\ndimi; při jeho návratu do svého bydliště uspořádal pan\nučitel Boudyš s několika měšťany ze Sezemic velkolepý\nprůvod s 40 pochodněmi. Na večer byla radnice skvěle\nosvětlena, a jak mile nový p. starosta a pp. radní do\nradnice vstoupili, zazněly české mužské sbory od\nVeita, Jelena, Horáka a Škroupa, při kterémž\nprovedení zpěv. spolek z Pardubic spolu na požá-\ndání účinkoval. Pak se hlučně provolávalo: „Ať žije mě-\nšťanosta p. Pánek! -Ať žijí pp. radní Sezemští! Ať\nžije zpěv. spolek Pardubický!\" načež na vzájein p. .Janda\nz Pardubic provolal: „Ať žijí občané Sezemští!\" což\nhřmotně opakováno bylo. Tito dni pozorujeme větší a\nčilejší ruch mezi zděmi našemi, neb zavítali z naší po-\nvěstné Prahy a odjinad bujaré studentstvo k nám, mezi\nnimiž se laké konservatorista 6tého roku nachází, a nás\nve svátcích velikonočních koncertem oblaží!\n\nKrálovec. Znamenitý virtuos na ofekleidé p. Colosanti\ndával zde dva koncerty. Jeho mohutný a zvučný\ntón, jhkož i jeho krásný přednes došly velké pochvaly.\nLondýn. Glinkova opera „Život za Cara\"\nbude se zde sprostředkováním knížete Galicina dávati.\nTento pro hudbu velmi zaujatý kníže uspořádá též kon-\ncerty v némž kostelní skladby od ruského skladatele La-\nnakina provedeny budou.\nMoskva. Zdejší divadlo obdrželo nového ředitele,\ntotiž p. Lvova, bratra známého generála Lvova. Jelikož\nvšecko vojensky zřízeno jest, nezkvítá velká nadéje. Lvov\npočal své úřadování tím, že od nynějška žádný hudebník\ns pensí ustanoven nebude. Nechť si toho povšimnou\nzláště čeští hudebníci.\nPešť. Nová opera maďarská „Bánk-Bán od Erkla\ndávala se v národním divadle dne 9. t. m. ponejprv a\ndošla velké pochvaly. Instrumentace i hudba je karak-\nteristická. Skladatel uvedl v této opeře ponejprv též\nci mb áL\nC-V—). Z Vídně. Dne 14. března dávala se\ndruhá s o ir é es 1. V. Za dr o b i 1 k o v é se skvělým vý-\nsledkem. Neobyčejná pochvala obecenstva, vždy ještě čet-\nnějším se stávajícího, postupuje ode dne ke dni podivu-\nhodně a věru plnou mírou zasluhuje toho slečna, kteráž\nse jak miláčkem v jiných městech jmenovitě pařížského\ntak i vídeňského, velekritického obecenstva stala. Velmi\nzajímavě sestavený program sestával z 5 kusů na piano,\ndeklámací sl. H. a dvou písní p. Hrabánkem zpívaných.\nZačátek učiněn přednesem „Variations concertant\" (od\nMendelssohna s průvodem violoncella). Jak jsme již jed-\nNou pravili, nelze ani popsati pocity a účinky při okou-\nzlující hře sl. Zadrobilkové. Tu zahučí celé piano buď\nrázně a hlučně jak když vichr stoleté stromy poráží, že\nse pod mocí jeho sklání a hned zas zavzní jemně a\nněžně jak jarní vělříček líbající první kvítka znovuzro-\nzené přírody. Sl. Z. má - krátce řečeno piano ve\nsvé moci. Nemýlíme-li se hrála před 2 lety zde Schu-\nmannova také tu samou nocturnu (Chopinovu Des-dur),\nkterou sl. Zadrobilková tentokráte předvedla a bez vší\npochybnosti podobá se hra sl. Z. zcela hře velkomistrině\npiana. O předcházející těžké sl. Hellerově „Pstruhu\"\n(Forelle) nedá se ani myslit, že by mohla býti ještě lépe\nhrána, a to tím více, an skladatel sám sl. Z. za jejího\npobytu v Paříži nejtěžší partie kusu předehrál a jím tedy\npodán věrný obraz hry jak sobě skladatel žádá v duchu\nsvé skladby. Taktéž povzbudily „Jarní píseň\" a „Novel-\nlete\" (od R. Schumanna, č. 7.) obecenstvo k pravé bouři\npochvaly, jaké salon Streicherův málo kdy neb snad do-\nsud nikdy nebyl zažil a která ještě větší výše dosáhla ku\nkonci koncertu. - Příští (poslední již) koncert přišli—\nhuje dle programu neméně zajímavým a slavným se státi.\nPřátelům hudby připomínám anticipando provedení tria\nBeethovenova (C-molI) s průvodem houslí a violoncella.\nVioloncellista Moric Wagner dával 23. svůj první kon-\ncert. V divadle „na Vídeňce\" dává se nyní s velkým\núspěchem operetka „Der Drachenstein\" od Karla Konra-\ndina. Hudba v celku ale silně připomíná na Wagnera a\nBerlioza. Předešlý týden provozována taktéž ponejprv\noperetka „Domácí válka\" od Schubertha, nesplnila ale\nočekávání hudebníků.\n\nDur a moll.\n\n(Auber o Tannhäuseru.) U přítomností Aubera stěžoval\nsi kdosi na specificní tíži Wagnerovy instrumentace.\nsmíte tak snadno odsuzovat/4 pravil Auber; „neboť aby se skla-\ndateli rozumělo, nutno, každé číslo desetkrát slyšeti. „To platí\novšem o látkách,44 odvětil tazač, avšak co soudíte Vy, pane Au-\nbere o jeho hudbě ? „Nemohl jsem jí až dosud vyrozumět,44 pra-\nvil Auber; neboť jsem byl teprv v generální zkoušce; než uči-\nnil jsem slib, že tam více nepůjdu.\n\n(Neobyčejný hudbomil.) Mladý virtuos Berthome,\nkterý roku 1806 již co osmiletý chlapec svou hrou na housle\nproslulým se stal, míval při svých soukromých cvičeních za po-\nsluchače a hudebního přítele pavouka.\nKdyž začal Berthome hráti, seď íval pavouk obyčejně v koutku\nve stěně ; na potom vylezl ale na pulpit, s pulpitu na noty, až se\ntakto pomalu na rámě, které smyčec vedlo, vysoukal.\nZde zastával pavouk celé posluchacstvo, neb dokudž mistrná\nhra zaznívala, z místa se nehýbal.\nJednoho dne, když mladý umělec opět před svým mnohono-\nhým přítelem koncertoval, vešla jeho nevlastní matka do dveří,\na uzřevši ošklivého pavouka na rameně dítěte, zabila trepkou ne-\nvinného posluchače. Zociv to chlapec, zůstal bez sebe, onemoc-\nněl, a jen velkému ošetřování lékařů bylo co děkovati, že po\ntříměsíční nemoci z lůžka povsťati mohl.\n\nVkus a jemný cit K. M. Webera osvědčil se mezi jiným\nv Londýně při provozování hymny na Boha* Nekleré hlasy pře-\nhlídly zde piano. „Psi ! Pst!44 zavolal na ně mistr „mluvili\nbyste také tak hlasitě, kdyby milý Bůh zde přítomen byl?44"}]}