{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_sha256": "a6d2fdb1d11459f80aba6b9cf81a53d9c4cb6edd444193b98aa33d1296196db8", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/04/10_01/bmtnabd_1861-04-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "85", "page_fin": "85", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.1", "titre_corps": "Naděje.", "titre_sommaire": "Naděje.", "signature_source": "Frant. A. Hora", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 219, "texte": "Naděje.\nFrant. A. Hora.\nNevzdávejme se naděje,\nže budou lepší časy;\nvždy! nám je nebe příznivo,\na slyší naše hlasy !\nJen buďme sílou spojeni,\na svůj se k svému mějme;\nPán všech pozemských národů\nnám břímě s ramen sejme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "85", "page_fin": "86", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.2", "titre_corps": "Koncert na ostrově Raratonze.", "titre_sommaire": "Koncert na ostrově Raratonze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.1", "debut_caractere": 221, "fin_caractere_exclue": 3516, "texte": "Koncert na ostrově Raratonze.\nV spojených státech amerických stává množství\nkočujících tlup zpěváků, kteří každý rok okolí spoje-\nných států procestují, aby koncerty dávali. Jedna z nej-\nznámějších tlup jmenuje se „Alleg hunians,\" a členové\njejí jsou spolu „Bell Ningersové,\" kteří s harmonicky\nsestavenými zvonečkami rozličné velkosti a tloušťky\nkusy hudební provádějí. V předešlém roku konala tato\ntlupa větší výlety do okolí spojených států amerických,\ndo jižní Ameriky a na ostrovy Tichého oceánu. O jed-\nnom koncertu, jejž tlupa „Alleghaniaus\" na ostrovech\n„Hervey\" jmenem „Raratonga\" uspořádala, podává člen\ntéto společnosti následující zajímavou zprávu:\nHned po snídaní plouli jsme s člunem k břehu.\nNa sta tuzemců shromáždilo se k přístavišti. Náš agent\nslepil dohromady dvě naše obrovská a illustrovaná ná-\nvěští a připevnil je na vztýčené tyčky, tak že juž z břehu\nu větší vzdálenosti spatřeny býti mohly. Při pohledu\nna tento vzácný obraz vyvalovali tuzemci tím více oči\na huby, čím více jsme se k břehům přibližovali. Jak\nmile jsme na zem vstoupili, obklopili nás muži, ženy a\nděli. Byli jsme u velkých rozpacích, jak se s lidmi\ntěmito dorozumíme.\nTu přistoupil jeden z davu vypravuje nám v lá-\nmané angličině, že konal více cest za příčinou lovení\nvelryb, a že naší řeci mluvili umí. Dali jsme mu ně-\nkolik svých malých cedulek a vysvětlili jsme mu své\nzaměstnání a své předsevzetí. Zpraviv o tom dav lidu,\nvedl nás k bytu misionáře pana Gilla, na něhož jsme\nze Sandwichských ostrovů přímluvčí listy měly.\nByli jsme od misionáře a jeho roztomilé choti\nvlídně přijati. Oba byli dychtiví koncert náš slyšeti;\npravili ale hned, že nevědí, jakým způsobem bychom\nza svou prácí odměněni býti mohli, anto obyvatelé to-\nhoto ostrovu docela žádných peněz a drahocenných\nokovů nemají; leč chceme-li příjmouti místo vstupného\nprasata, drůbeř .kokosové ořechy, ananas, bananík, dýně\naneb jiné domácí plodiny, že budeme iníti četné posluchač-\nstvo. I líbila se nám tato idea a jelikož jsme bez toho na to\npyšni byli, že budeme první hudebníci, kteří na ostro-\nvech „Hervey\" koncertovali — přijali jsme tento ná-\nvrh. I poslali jsme okamžitě člun k lodi nazpět, aby\nnám nástroje, noty, vstupné lístky atd. přinešeny byly.\nMezitím učinil nám pan Gill návrh, bychom krále na-\nvštívili, jeho zvědavost zbudili a jeho vliv na obecen-\nstvo k svému prospěchu vykořistili. Doprovodili nás\nk „paláci,\" pohodlnému to jednopatrovému, slámou po-\nkrytému domu, jenž v báji z kokosových palem a po-\nmorančových stromů se nacházel. Vstoupivše našli jsme\n„královskou rodinu,\" jež z krále, králové a as z desíti-\nleté princezny sestávala, ana seděla na lavici, as 12\nstřevíců dlouhé. V prvním okamžiku užasli jsme ve-\nlice nad ohromnou tělnatostí vysokého panstva; my-\nslím, že dohromady as tisíc liber vážili. Když jsme\nbyli představeni, zdvihla se rodina královská a potřá-\nsala nám dle řady srdečně rukama.\nProstřednictvím pana Gilla obdrželi jsme králov-\nský rozkaz, bychom koncert uspořádali a za to věno-\nvali jsme vladařské rodině vstupné lístky. Na to ode-\nbrali jsme se, šaupy a poklony dělajíce nazpět.\nPan Gill přepustil nám školu, velikou to jedno-\npatrou budovu k naší produkcí. Náš agent vyvěsil í\nhned veliké návěští, na němžto čisti bylo: Nejvyšším\nrozkazem krále Makea uspořádají Alleghaniansové"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4190, "texte": "v Raratonze, dnes odpoledne v 4 hodinách velký kon-\ncert. Ceny: 1 prase neb 2 podsvinčata, neb 1 kro-\ncana, neb 2 kuřata, neb 25 kokosových ořechů, neb\n20 ananasů, neb 2 svazečky bananíků neb 5 velkých\ntykví neb dva koše pomorančů. Mnozí sice nedovedli\nceduli naši čisti; avšak obsah její se jim vysvětlil.\nOkolo 2 hodin byly naše přípravy tak dalece v po-\nřádku, že se vstupné lístky prodávati mohly. Místo\nk tomu cíli ustanovené bylo zelené loubí, ježto druh\notevřené síně tvořilo. Juž dlouho před tím, než se\nlístky prodávati počaly, shromáždil se velký dav lidí.\nKručení prasat, kokrhání kohoutů, kdákání kuřat, chře-\nstění kokosových ořechů spojené s babylonskou mluvou\ntuzemců tvořilo nejsměšnější výjev, jejž jsem kdy vi-\nděl uevyjímajic ani Barnumovo licitování vstupných lístků\npři koncertech Jenny Lindové v divadle „Castle-Gar-\nden\" v Novém Yorku. Rozčílení shromážděného lidu\ndostalo se i prasatům a kuřatům a rnatenice dostoupla\nbrzy takové výše, že jsme se nuceny cítili od svých\nustanovených cen ustoupiti a každému poskytnouti lí-\nstek, jenž jakékoliv vstupné přinesl. Ustanovili jsme\ndvanáct svých plavců, aby rozličné články, které nám\nco vstupné nabízeny byly, přijímali a na stranu dávali.\nPrasatům svázali se hnáty; kuřata po desíti se svá-\nzala a kokosové ořechy, bananíky, ananasy, pomoranče\nbyly do kupy kladeny.\nAž k 4. hodině bylo 1961 listků rozprodáno.\nDveře se nyní otevřely a nyní počalo tlačení, strkání a\ncouvání k otvoru právě takové, jako v naší civiliso-\nvané společnosti. Tuzemci však nevězeli v nebezpečí,\nže se jim cilindrové klobouky nalejí, krinoliny rozmač-\nkají neb šaty roztrhají a že jim sáčky neb hodinky\nukradeny budou; jelikož takovýchto marných plodů módy\nneznají a ještě na obyčeje starých dobrých času Adama\na Evy drží.\nKdyž se bylo veškeré posluchačstvo v sále bylo\nshromáždilo a poněkud pokoj nastal, započali jsme svůj\nkoncert s veselým kvartettním zpěvem. Naši pozorní\nposluchači byli tím nadšení; avšak z jejich zraků a\ngestikulací dalo se souditi, že před námi vystavené zvo-\nnečky, jichžto as 60 bylo, jejich zvědavost v takém\nstupni napínaly, že jejich veškerá pozornost toliko jimi\nzaujata byla. Zpívavše ještě několik kusů, chopili jsme\nse zvonečků a hráli jsme velký pochod. Vidělf jsem\nna svých cestách v dálném západu mnohé žasnoucí po-\nsluchačstvo; avšak takové všeobecné nelíčené a ústa\notvírající obdivování, jakéž obyvatelstvo v Raratonze na\njevo dávalo, neviděl jsem nikde a nikdy.\nZ počátku nevěděli ti dobří lidičky, jak by svou\npochvalu na jevo dali; když však pan Gill jim dal po-\nkyn, obsypali každé následující vystoupení naše hluč-\nným potleskem, jenž ani konce vzíti nechtěl. Po ukon-\nčení koncertu držel jistý domácí učitel řeč, která nám\npřeložena byla a v nížto dík veškerého obecenstva nám\nvzdával. Řečník vyzýval pak své rodáky, aby nám svon\nvděčnost odzpíváním několik hymnů osvědčili. Udalt\nsám tona celé shromáždění přihlašovalo. Strašný byl\ntento zpěv; však melodie mohla se přec rozeznati. Dvě\nz těchto skladeb byly skladby mého starého učitele Lo-\nwella Masona.\nKdyž jsme byli koncertní sál opustili, abychom se\nk bytu páně Gillovu odebrali, vrhly se ženy a dívky\nvšechny na Miss Hiffertovou, aby ji jednu po druhé ob-\njaly a „pějící ženě\" neb Wahine hula hula svou\nzvláštní lásku a úctu tím na jevo daly, že své nosy o\njejí nos tříti počaly.\nKdyž paní Hiffertové tímto způsobem nos juž odřen\nbyl, viděla se nucenu, prostřednictvím pana Gilla dá-\nmám za takovéto velké důkazy lásky děkovati a je pro-\nšiti, by ji od dalšího pokračováni v této laskavosti uše-\ntřili. Na tuto prosbu přestalo sice tření o nos; ale\ndárny Raratongské nedaly si to vzíti, by paní Hefferto-\nvou na ramenech do bytu pana Gilla nedonesly.\nKdyž se výnos našeho koncertu sestavil, byl ná-\nsledující výsledek 79 prasat, 98 krocanů, 116 kuřat,\npřes 16.000 kokosových ořechů, 5700 ananasů, 418\nsvazků bananíků, as 600 tykví, 2700 pomorančů a mimo\nto velký počet rohožek, vějířův. Kdybychom všechny\ntylo věci na trhu v Novém Yorku byli měli, obnášela\nby jejich cena 5000 dollarů, vynos to, jehož jsme ui-\nkdy nedosáhli. Půl druhého dne uplynulo, než jsme\nvěci pomocí člunů do svého korábu, jenž míli cesty od\nnás vzdálen byl, dostali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "86", "page_fin": "87", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.3", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.2", "debut_caractere": 4192, "fin_caractere_exclue": 4986, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nCo do hudebních zásad jesl Z. přítel pokroku;\nnelpí na pravidlech staré školy, ačkoli se bez příčiny\nod nich neuchyluje. Nezřídka zastával se o Wagne-\nrovy skladby a to již v čase, kde se v Praze jen je-\ndiný výtažek pro klavír zpěvohry „Tannháusra\" nalé-\nzal. Neostýchal se zastávati mnohé harmonické postupy\ntak zvané novoněmecké školy ani naproti svému uči-\nteli Píčovi, a nepřestal, až jej tento odbyl kategorickým\nslovem : ,ySolchen Leiiten darf man nicht die Stange\nhaltenŽe Píč jinak smýšlel, než jak by se dle to-\nhoto výroku souditi mohlo, to později častokráte dokázal\nBez pochyby to bylo jen přenáhlení; domníval se snad;\nže mezi dobré símě, kteréž rozšiř, také jiné, zdánlivě\nnebezpečné vhozeno bylo.\nPíč byl prvních skladeb Z. přísným censorem;"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1806, "texte": "vědělt na nich vždy něco vystavovat!. Obyčejně ale\nnebýval se závěrkem spokojen; byl mu brzy mdlý, brzy\nrozvláčný, brzy špatně připravený a měl vždy pravdu.\nPrvní skladba, kterou Z. bez takové censury do veřej-\nnosti poslal, byla „ Píseň Dalibora vězně11 pro solový\nhlas, obligátní violu a orkestr. Dávala se v koncertu\nakademického čtenářského spolku. Píč produkci příto-\nmen nebyl, vyžádal si ale partituru, již v přítomnosti\nskladatele pozorně a se zalíbením prohlížel. Byv s pře-\nhlížením hotov, vrátil se k jednomu místu, jemuž bylo\nco vytýkati. Z. přisvědčil, že místo to obmýšlený úči-\nnek nedělá, a ukázal sám ještě na jiné, v kterémž se\ntaktéž přepočetl. To bylo Píčovi dosti; zavřel parti-\nturu, pohledl přívětivým okem na bývalého svého žáka,\na pravil ne dosti pevným hlasem: „Wer solche Sa-\nchen in eigenen Werken siehl, dem braucht man\nnichts mehr weiler sagen.a Těmi slovy dostal Z.\njaksi za vyučenou od svého mistra.\nAsi rok na to složil Z. novou baladu „Der Ritt\n%um Elfenstein'\"), s níž byl Píč zase až na závěrek,\nkterý se mu zdál bez účinku, spokojen, a projevil své\nmínění naproti skladateli v ten smysl, že shledává při\nněm zvláštního nadání pro to, jak se obsah podobných\nbásní, jako jsou ballady, hudebně vyrážejí. Taková slova\nz úst Píče znamenala něco, anť jest známo, že svým\nžákům nepochleboval. Tato svědectví ostatně neklade-\nme zde z toho úmyslu, aby jsme zvýšili snad mínění\no skladatelských vlohách Z., nýbrž přejeme si, aby jim\nkaždý tak rozuměl, jak ona do tohoto životopisného ná-\nstinu sluší a na poměr žáka k jeho učiteli světlo há-\nzejí. Životopis má obsahovali vůbec pravdu, nechť si\njest již příznivá nebo nepříznivá tomu, jehož život se\npopisuje. V životopise tedy chválu vzdávati aneb za\njistým úmyslem se hnáti, nesrovnává se s účelem živo-\ntopisu.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "87", "page_fin": "88", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.4", "titre_corps": "Stav hudby v 18. století v Cechách. Líčí redaktor.", "titre_sommaire": "Stav hudby v 18. století v Cechách. Líčí redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.3", "debut_caractere": 1808, "fin_caractere_exclue": 5058, "texte": "Stav hudby v 18. století v Cechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračování.)\nOperní orkestr byl vlastně poměrně slabě obsa-\nzen (pozůstával toliko ze 3 prvních, 3 druhých houslí,\nz 2 braéí, z bašsů a patřičných foukacích nástrojů),\nmohl se však dle vysvědčení Mozartova a jiných zna-\nmenitých hudebních umělců, kteří jej seznali, mezi nej-\nvýbornější v celém Německu vřadili. Nechoval v sobě\nvlastně velké koncertníky anebo proslulé virtuosy: ale\nvšichni jeho údové pozůstávali ze spůsobilých, důklad-\nných ano i z výtečných umělců, kteří ctižádostí puze-\nni, skrovným zapřením osobních svých předností a po\ndlouhý čas vždycky spolu již hrajíce výborný souhlasný\ncelek utvořili, jenž jednou toliko duší oživen býti se\nzdál. Provedl často nejtěžší věty od Mozarta beze zkou-\nšek k úplné uspokojenosti. Nahlédnutí do instrumen-\ntální partie Don Juana dostačí k potvrzení našeho vý-\nroku. Stejně čestný úsudek podal o něm známý ka-\npelník Winter, a potvrdil ho umělou instrumentací své\nitalské opery, kterou v Praze složil pod názvem: „Ví-\ntězosláva krásného pohlaví.\" Nesmíme se tedy tomu\ndiviti, když znalcové mu před mnohými znamenitými\norkestry, které více pravých virtuosů počítaly, pro jeho\ndůkladnost a souhlasnost, přednost dali. Nejhlavnější\njeho podpory byli někteří z výše udaných výtečníků,\njako: Praupner —(duše celého), Král, mladý Praupner,\nKučera, šfasný, Grams, Leitl, Dvorník atd. Úmrtím zna-\nmenitého Tomana zasadila se orkestru Pražskému ten-\nkráte nesnadně zahojitelná rána.\nMimo tento orkestr můžeme ještě zde uvesti dva\njiné, ačkoliv se mu nevyrovnají, přece v stavu byly\ntaké větší věty provésti.\nHudební školy. Po zavedení normálních škol\nnestávalo vlastně žádných hudebních škol více, nejen\nv Praze ale také ne na venkově, a taktéž žádného\nústavu k podporování a zdokonalení tohoto umění. Vy-\ncvičení přenechalo se toliko pudu přirozenosti každého\njednotlivce; anebo na nejvýš vyučoval nějaký mistr sou-\nkromě po hodinách. Na venkově ještě tu a tam se\nudržel některý důkladný učitel hudby, od něhož se\nmládeži vycvičeni v prvních začátcích dostalo. V Praze\nse tím zanášeli nejvíce ředitelové kůru. To byly naše\nhudební ústavy ku konci předešlého století.\nItalská opera. Stavovské divadlo měl v roku\n1800 jistý Dominico Quardasoni v pachtu. Tento muž\nspojoval s neobyčejnou nevlídností k obecenstvu také\nneobyčejnou spořivost. Přivedl to tím však brzy tak\ndaleko, že obecenstvo si zcela odvrátil a dům skoro\nprázdný vždycky měl. Měřítko, podle něhož se při vol-\nbách oper řídil, byla Vídeň. Domnívaje se, že co se\ntam líbilo, také v Praze selíbiti musí, neprovozoval nic\njiného, než co se ve Vídni dávalo. Kuchař a Josef Ross-\nler, kteří po Danzi-ovi po několik let u klavíru diri-\ngovali, opustili ho pro jeho nevlídnost brzy. Místa slo-\nvútných těchto mužů převzal na to jistý mladík jme-\nnem Liberati. Složil také několik operních arií a ně-\nkolik dosti bídných kostelních skladeb. Prima donna,\npaní Campi, byla by bývala dosti dobrou zpěvkyní, kdyby\nbyla upustila od ustavičného šňoření hlasu. Při tom\nbyla také její hra dřevěná, což dobrému účinku vel-\nmi na ujmu jest. Massa, první tenorista, měl plný\n\n*) Vyšla nedávno ve velmi úpravném vydáni v\nv klavírním výtažku a v hlasech u Riete r-Bieder-\nmanna ve Wínterthuriiu ve Svýeafíeh."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 469, "texte": "a příjemný hlas a patřil také mezi lepší zpěváky; do-\npouštěl se však také té samé chyby jako paní Campi.\nTaké jeho hra byla dřevěná a nemotorná. Bassista\nCampi měl pěkný bass, ačkoliv málo hluboký. Hlas\njeho byl silný a výrazný a přece ne hřmolný, přednes\ntak zřetelný, že v nejoddálenějším koutě divadla každá\nslabyka rozuměli byla. Zpíval čistě, recitiroval výborně,\nneměl ale žádný trilek. Co buffo, které role mu Guar-\ndasoni vnucoval, byl neoblíbený.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "88", "page_fin": "89", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.5", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze života českého umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.4", "debut_caractere": 471, "fin_caractere_exclue": 4633, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\nAntonín, rovněž silný se svým bratrem, vybral si\nz jeho šatů novodobý oblek, a proběhal, jsa svým kmo-\ntrem doprovázen, ulice Neapolské. Všude bylo veselo,\nden narození mocnářova byl slavnostným dnem v celé\nemi. Průvody se odbývaly, lid se hrnul z kostela do ko-\nstela, modle se za blaho královo. Zvony celého měs ta\nzaznívaly, v kostele svatého Januaria zpíval arcibiskup\nTedeum as tvrze svatého Elma zahřměla děla. Tak\nušlo dopoledne. Mrtvé byly ulice, když slunce pa-\nprsky své dolů sesílalo; Neapolitáni odpočívali; když\nvšak zase zavzněl zvon k nešporům, byly opět všechny\nulice plny. Z hospod zazněl jásot lidu maškary\nchodily po ulicích, zde zpíval lodník svou barkarolu, tu\nsi poskakoval šašek a mnohá přikuklená osoba prchla\nse svým milencem z tlačenice. Večer tento byl maso-\npůstem pro lid. Nyní přijel skvostně oblečen, krá-\nlův lokaj, jel na koni s papírem v ruce trubač při-\npoutal svými zvuky zvědavé lidstvo k sobě. Jezdec\nzadržel koně a přečetl královo psaní, v němž se lidu\npoděkoval za jeho lásku a oddanost, již mu na den\nnarození proukázal; mimo to dovolil v psaní tomto\nkaždému slušně oblečenému člověku do paláců vstou-\npiti as přístropí se dívali na slavnost. „Viva il re!\npadre noslro!\" zvolalo tisíc a tisíc úst a vše se hr-\nnulo do paláců. Antonín přál si také slavnost tu spa-\ntřiti, jelikož však stařec již ušlý byl, šel se všezvěd sám\ndo paláců podívali. Stráže měly co dělati aby pořádek\nudržely a Antonín nebyl s to v tlačenici této se prodrati.\n„Pojďte jen se mnou, maestro,\" řekl hlas za ním\nbyl to skvostně oděný muž provedu Vás bez\npřekážky do sálu.\" Antonín následoval, chráně se,\noklamaného poučiti. Bez překážky dostali se oba do\nsálu. „II maestro, il compositore di Belierofonte,\" ozý-\nvaly se hlasy od úst k ústům; všickni se drali k pře-\nkvapenému, zahrnujíce jej chválou a takořka v triumfu\nvedl ho lid do sálu.\nRád by ji m to byl vysvětlil, avšak zběhlé jazyky\nvlaské nenechaly ho k slovu přijití, a sám se neosmě-\nlil tak vysoké společnosti v něčem odmlouvati.\n„Buďte vítán maestro!\" zvolala dáma, přicházejíc\nmu vstříc, „konečně jste přece jednou svému slovu do-\nstál, a dáte se v Neapoli spatřiti.\"\n„Dobře jsem Vám prorokoval,\" připojil starší její\nprůvodce, „vzpomenul jste si také na má slova?\"\n„Nepamatuju se,\" koktal tázaný.\n„Vzpomeňte si na slavnost v Praze u hraběte Čer-\nnína.\"\n„Per dio! Miraoulo!\" zvolalo několik lidi, obstou-\npíce maestra oba byli odděleni a hrabě s dámou\nvyhnuli se tlačenici. Vedle Antonína stál totiž jeho\nbratr Josef.\n„Můj bratr,\" řekl s úsměvem Josef, představuje\nsvého bratra.\nNyní teprva drali se všichni okolo ně, nemohouce\nse dost tomu diviti, jak podobni si oba bratří jsou.\nSlavnost započala. Zvědavost byla utišena, a\ntak se poštěstilo bratrům, že několik slov si pokojně\nříci mohli. Antonio vypravoval svému bratru, jak se\nsem dostal, o oné dámě a jejím průvodci.\n„Zde jest! Ona to jest!\" vykřikl Josef hlasitě,\n„musím ji spatřiti, s ni mluvili.\"\nSpěchal do sálo, kamž ho Antonín následoval jak\nmohl.\nBrzo se poštěstilo hledajícímu, cíle svého dosá-\nhnouti.\n„Jste Vy to maestro, anebo jest to Váš bratr ?\"\ntázal se ho hrabě Rosamonte, jenž o víře nepodobné\npodobnosti obou bratrů se již dozvěděl.\n„Jest to chudý Mysliveček,\" odvece Josef, „jenž\nposlechuuv Vaší radě, chválu celé Itálie si získal. Chtěl\njsem Vám již dávno své díky vzdáti, nehoda mne však\nvždy doprovázela. Říkalo se, že jste odjel do Anglicka?\"\n„Přicházím právě odlamtuď, abych našemu králi\nsvé přání k jeho narozeninám vzdal.\"\n„A já se nad tím velice těším, že jsem svého\nstrýce sem doprovodila,\" řekla dáma, „stalo se mi to\npotěšení, že jsem tam uslyšela Vaší novou operu, a\npozorovala jsem, jak velice jste v umění prospěl. Zá-\nroveň poprosila bych Vás o něco.\"\n„Poručte, milostivá markýzko,\" odpověděl sklada-\ntel, nadšeně ruku její polibě.\n„První Vaše skladby tak mne dojaly, že si ještě\nvždy s radostí na onen večír vzpomínám. Nebyl byste\ntak laskav, mi Vaše měsíční symfonie v opisu poslati?\"\n„Jestli moje školácká práce Vaší pochvaly do-\nchází, budu si to považovati za čest, Vašemu přání vy-\nhověli.\"\nJest ale velký rozdíl mezi ondy a nyní."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4401, "texte": "pokročil, dokázal jste; tento večír stal se mi věru tak\nzajímavým, že si od toho času již přeju rukopis do-\nstati.\"\n„Slovo Vaše naplňuje mne rozkoší,\" zvolal Josef.\n„Jak dvorný jste,\" usmívala se dáma „dovolte\nabych Vás představila tomuto lordu,\" připojila k tomu,\nukazujíc na muže, jenž vedle ni stál. „Maestro Vena-\ntorini; lord Beldruck můj manžel.\"\n„Váš manžel?\" tázal se Josef, bledna.\n„Již pět let.\"\nMlče poklonil se maestro slova umlkla mu na\njazyku pot vyvstal mu na čele smysly mu mi-\nzely a on klesl v náruč svého bratra. Antonín,\nnetuše, co bratra tak pohnulo, hleděl ho vyvěsti z tla-\nčenice.\nRosamonte a Emma se svým manželem následo-\nvali ho venku vzpamatoval se opět.\n„Yedte ho domů,\" řekl Rosamonte jeho bratru;\n„zejtra se přijdu zeptat, jak se mu vede.\"\n„Děkuju za Vaši laskavost,\" odpověděl Josef,\n„mně neschází ničeho více, jsem zase zdráv. S Bo-\nhem pane hrabě s Bohem Lady.\"\n„Doufám, že Vás zase u nás spatříme,\" odpově-\nděla Lady.\n„Pošlu Vám své symfonie, a když je uslyšíte zpo-\nmeňte si na chudého skladatele, jenž nesmí více Váš\nobličej spatřiti.\" Pokloniv se před překvapenou ženou,\nspěchal do zahrady.\n„Byl jsem blázen!\" zvolal, „že jsem život obě-\ntoval lakové šílené lásce! Že jsem jediného jmění\nlépe nepoužil neupotřebil. Jelikož láska moje mrtva,\nna vždy mrtva jest chci žiti, chci žiti a číši života\naž na poslední kapku vyprázdniti. Nemám se ničeho\nvíce co nadití chci tedy alespoň užiti. Lichviti chci\nse svým talentem, a úroky, jež mi ponese, promařím.\"\n„Bratře,\" připojil, Antonína na srdce tiskna, „bra-\ntře zůstaň u mne, ty nemáš ve své vsi ani pomýšlení\no živobytí ve velkém městě okusíš ho, prožtješ\nzlaté dny dny slastí a rozkoší.\nAntonín, bera ohled na rozčílenost svého bratra,\npřislíbil mu všechno, čeho si žádal, jsa rád tomu, že\nse mu poštěstilo, na polo šílence do svého bytu při-\nvésli.\nVenatorini dostál svému slovu lichvil se svým\njtalentem. Ve všech vlaských městech líbily se toliko\neho opery. Výsledek byl všude tentýž, všude byly\nnadšeně přijaty. Operu „Antigone\" napsal pro Turín,\n„L'Artaserse,\" „Ezio\" a „Demofoonte\" pro Neapol;\n„Attide\" pro Padovu, a konečně pro Benátky a Milán\nopery „Tarnace,\" „Merope,\" „Tameřlano.\" On se stal\npabohem Italianfi. Tak ale, jak on použil svého ta-\nlentu, tak také zmařil plody jeho. Šel do Říma, kdež\nsi palác najmul, a o jeho marnotratnosti mluvilo se v ce-\nlém městě. Slavnosti jeho podobaly se prostopášným\nhodům co skvostnosf, co vkus, co vilnosf poskyt-\nnouti mohly, nalezlo se u něho. Palác jeho byl shro-\nmáždištěm všech rozkoší hudba, hra a tanec nikdy\nnescházely nebyl nikdy výběračným při volbě svých\nhostů, a ženy nejšpatnější pověsti vcházely do jeho\ndomu ano byly rády viděny, ba i vyhledávány. Již\nv Neapoli nelíbil se vážnému Antonínovi zpustlý život\na byl rád že se zbavil svého mentora; tento dal mu\nskvostné dary pro jeho ženu a děti a opustil ho chlad-\nněji než onen to očekávati mohl.\nStarý Antonio, jehož on si až posud velevážil,\nstarostliv o následky takového života, napomínal ho, aby\npeněz šetřil; hleděl zlé společnosti od svého chovance\nvzdálit!; dokázal mu jak se jeho dobrota neuznává\nnadarmo Josef byl hluchý pro taková napomenutí'\nTak uplynulo osm let prostopášný život přitáhl slav-\nnému maestru dlouhou nemoc. Antonio opatroval ho\njako otec vlastního svého syna. Po šesti měsících uzdra-\nvoval se zase, a bylo lze se nadíti zlepšení. Na krátký\nčas dostál také slovu, opustiti takový život. Tu by'\nod ředitele opery z Říma poprošen, aby mu napsal\noperu. S velkou láskou, s radostí psal partitwu k opeře\n„Olimpiadě\" obrazotvornost oživila ho opět opera\nbyla dokončena a on uzdraven. S dychtivostí oče-\nV\nkávalo se nové to dílo slavného maestra. Římané oče-\nkávali mnoho, ale i nejsmělejšímu očekávání vyhověl\nvýsledek zcela. Číslo za číslem bylo s nesmírným já-\nsotem přijato. Konečně přišla arie: „Se cerca, se dice,\nI'amico dov'e?\" Byl to jásot, na jakýž podobný si\nnikdo v Itálii nezpomněl jásot, s jakýmž arie tato při-\njata byla, jenž se ani vyobraziti nedá. Nevolalo se, vý-\nskalo se: „Venatorini! Venatorini! divine maestro!\"\non musil vystoupili; nyní byli zpěváci vyvolání; prima-\ndonna vystoupivší posadila oslavenému mistru bobkový\nvěnec na hlavu, a tleskotem zatřásly se zdi divadelní.\nNadšenci donesli ho domů a houf lidí následoval\nje. Místnost před jeho palácem byla osvětlena or-\nkestr divadelní uspořádal maestru serenadu a jásot\ntrval až do rána.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "92", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.6", "debut_caractere": 5336, "fin_caractere_exclue": 6167, "texte": "— Ferdinand Laub odejel včera do Magdeburku,\nkdež svůj koncert uspořádá. Před nedávnem koncertoval\nv Holandsku a v Cáchách.\nAlexander Dreyschock přibyl dne 28. března\ndo Moskvy a uspořádal tam dne 1. dubna první svůj\nkoncert. Že obecenstvo Moskevské svou mistrnou hrou\nuchvátil, netřeba podotýkati.\nNa Uralu v Rusi slaví nyní český kapelník, pan\nJan Tich áček, Pražanům svým sextettem druhdy známý,\nneobyčejné triumfy. Před dvěma lety povolán byl pan\nTichácek do Jekaternoburku a utvořil z 12 Rusů (hlavně\nkovkopů v dolech platinových v Sezgie-Sawodu) hudební\nkapellu. Tichá c k ů v talent a vytrvalost provedl tak\núplně a dokonale svou úlohu, že v onom městě ruském\nnejen pravidelné koncerty pořádá, nýbrž i se svou malou\nkapellou výlety do obchodních míst koná, kdež vedle\nhojné pochvaly též značnou cést stříbrných rublů sklízí."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6064, "texte": "—Besedy k prospěchu národníhn diva-\ndla. Jak se nám z mnohých stran píše, budou na ven-\nkově páni ochotníci besedy ku prospěchu národního di-\nvadla dávati. Schvalujeme tuto myšlenku a nepochybu-\njeme, že se jimi značného příspěvku docílí. Při této pří-\nležitosti podotýkáme, že pánům ochotníkům při sestavení\nhudebního programu rádi posloužíme.\nSI. Mína Medalová ve Frankfurtu je, jak nám\nod hodnověrného svědka sděleno bylo, nemocna. Plícní\nneduh skličuje tuto nadanou a spanilomyslnou vlastenku\nJak se dovídáme, bude též zasloužilý kapelník\np. Fr. S křoup v Rotterdámě následkem vypsání cen za\nnejlepší dvě české opery od spanilomyslného Jana\nhraběte Haracha konkurovati. Výtečný náš básník Jaro-\nmír Erben zhotoví mu k tomu účeli přiměřené libretto.\nChvalně známý kapelník pan Josef Nes vad ba,\njejž německé listy zlomyslně z Prahy byli vyštvaly, do-\nchází v Berlíně nesmírné obliby. Allgemeine Theater-\nChronik vyslovuje se o J. Nesvadbovi takto: Kapelník\ndivadla „Viktoria,\" p.Josef Nes vad ba, vyznačuje se ne-\njen svými vlohami co ředitel a kapelník orkestru, alebrž\nspojuje s nimi lásku k svému povolání a neúnavnou pil-\nnost. Když se k těmto přednostem ještě osobní rozto-\nmilosf jeho a největší skromnost přidruží, je přirozenou\nvěcí, že počet jeho přátel a ctitelů velký jest. O tom\nsvědčí opět četně navštívené představení dne 20. března\na ovace, kterých se mu v hojné míře ze strany obecen-\nstva dostalo. Co skladatel zaujímá J. Nesvadba čestné\nmísto mezi mladými skladateli a zvláště jeho písně vyni-\nkají pěknou formou a původními myšlenkami.\nObratný varhaník hlavního dórnu v Záhřebě, p.\nČeněk Vinař povolán je za městského kapelníka do\nChrudimi.\nHudeb literatura. Nákladem podnika-\nvého obchodníka J. Šálka v Praze vyšla tyto dni pro\npiano polka mazurka „Pozdravení od Čecha z hor\nruských,\" p. A. V. továrníkovi v Praze,\nvěnovaná od Jana Tich áčka, o němž se v tomto listu\nzmiňujeme. Polka tato vyniká přirozeným rhytmem a\nušlechtilou melodií. Stojí 80 nov. kr. V toinž skladě\nvyšla též polka pro piano „Pozdravení od Uralu\"\nod J. Srn in ke, setníka na sergijvském závodě v ural-\nských horách v Rusi. Stojí 30 kr. Dále budou milov-\nníkům tanců vítány skladby „Krajanka,\" kvapná polka\nz národních písní pro piano od Fr. Pivody (30 kr.)\n„Šotek,\" kvapík pro piano od Fr. Wintra (27 kr.)\n„Bětulin ka, třasák pro piano od A. Faulwettra\"\n(30 kr.) „Rarášek,\" kvapík od AI. Kiewega\n(30 kr.) - „Národní kádry la\" pro piano od Josefa\nII In er a (54 kr.) „Utok,\" kvapík pro piano od J*\nIllnera (42 kr.), které nákladem J. Šálka v Praze\nvyšly. Úprava však skladeb je úhledná a pěkná. Na-\nkladeni činného obchodnictví v musikaliích pp. Kristofa a\nKuhé vyšla právě velmi zdařilá píseň „Kovářská\" se\nzávěrečním sborem od Lud. Procházky, který si tímto\nplodem zajisté populárnosti získá.\n\nF. H...\nZ Hlinska. výroční svátky bývají též památnými\npro hudbu kostelní. Rád bych vyhověl povinností dopi-\nsovatele a podal bych zpráva o výkonech v oboru tomto\nza doby poslední co nejšírší, musel bych vsak o mno-\nhém příliš mnoho psáti, a tu mi vadí obmezenost místa.\nPodotýkám, že prováděné skladby byly naskrze výborné,\ncož svědci o vkusu p. ředitele kuru. Neúnavní pořada-\ntelově věnečku a věnců poskytli nám na novo utěšené\nzábavy dne 1. t. m. uvitým věncem. Sbor hudební p.\nDoležálka prováděl velmi dovedně mnoho výtečných skla-\ndeb. Nejvíce se líbily: ouvertura z opery Atily, směs\nz národních písní a ouvertura k opeře Lucretia Borgia :\nDobře provedenému „Dobrému jitru\" od Klicpery násle-\ndovaly zdařile provedené deklamace a dobře volené zpěvy :\nrázný sbor „Bratří rozveselme se\"; duchaplný čtverozpěv\n„na Labi,\" Zavrtálův sbor: „Tážete se\" a „Sekerův ctvero-\nzpěv: „Kdybych věděla;\" pak žertovný ctverozpěv „Ka-\nšparův Jan\" o „Dobrou noc.\" Velmi četné obecenstvo se\nvýborně bavilo. Účastenství obecenstva jest velmi po-\nlesné, zvláště pak uvážíme-li, že z jistých stran se v pro-\ntiv těmto šlechetným snahám operuje. Doufáme, že každý\nmilovník ušlechtilejší zábavy musí snahy takové z pře-\nsvědčení ne pak pouze z pohnutek ze stávajících poměrů\nvyplývajících podporovati. Neméně potěšná jest vytrva-\nlost pp. ochotníků. Neochábli v přemáhání stávajících\npřekážek a již opět se dějí přípravy k velké besedě, anaž\nna počátku května odbývána býti má. Uslyšíme novější\nskladby. Zmužile ku přední V boji dozrá hrdina!\nZ Nové Paky. Odebrav se v pondělí velikonoční\nna návštěvu do Nové Paky, přítomen jsem byl akademii,\nkterá se v hostinci „u hroznu\" k dobročinnému účelu\nodbývala. Obě ouvertury, první od Mendelssohna, druhá\nod Cherubiniho, ač těžké pro síly venkovské, jakož i sbory\n(„Cikání\" od Vogla, „Šablenka\" od Knittla, „Píseň mlatcfi\"\nod Hniličky, „Kozácká\" od Procházky, konečně „Noční\npřehlídka\" od Tittla s textem vhodně na půdu českou pře-\nneseným) byly řízením obezřelého ředitele spolku zpě-\nváckého, pana Čížka, zdařile provedeny. Jen v „Cikáncch\"\nvadila přílišná vzdálenost ozvěny, čímž i ráznost sboru\nponěkud utrpěla. Ze sólistů obdivoval jsem nejvíce\npětiletého houslistu, Gustava Lopatářc, jenž „Plav-\nce \" od Flotova, Polku od Strausse a na žádost i Ma-\nzurku jednu na nesnadném nástroji s takovou zručností\npřednesl, že jsem mimovolně si zpoměl na obraz předsta-\nvující malého Mozarta před dvorem vídeňskýma v čiper-\nném chlapci již umělce budoucího spatřoval. Otec jeho,\np. Lopatář, došel cituplným přednesením Pivodovy písně\n„Na vlast\" hojného potlesku a pan Jodas ukázal zdaři-\nlým provedením „Fantasie na národní písně\" od Hraběte,\nže i basa srdce dotknouti se umí. Deklamaci „Koruna\nvšech lásek\" od Tyla přednesla sl. M. Geislerova vý-\nborně, nejprv živě a rozmarné druhy lásek rozbírajíc, na\nkonci důrazně lásku k vlasti na srdce kladouc. Mimo to\npřednesl na žádost p. Nydrle „Tři doby v zemi české\"\nod Jablonského velmi rázně a uvedl všechny přítomné\nv pravé nadšení. Celek učinil na mne jakož i na kaž-\ndého dojem velmi příjemný a nemohu než přáti sobě, by\npodobně i vůkolní města tak statně si počínala.\n\nBerlín. Virtuos na harfu pan prof. Thomas z Londýna\ndával tu dne 3. dubna koncert, v němž též jeho\nsnoubenka, sl. Artotová zpívala."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1733, "texte": "Paříž. R. Wagnera opera „Tannhauser\" dávala se\nzde ještě dvakráte; avšak obecenstvo Pařížské chovalo se\njako při prvním představení velmi nešetrně k tomuto apo-\nštolu „hudby budoucnosti.\" Pískalo, hvízdalo, šramotilo\ntak, že se Wagner nucena cítil, operu svou od ředitelstva\nnazpět vzíti. Nejnovější operettka J. OfFenbacba „Most\nvzdechu\" došla při prvním provedení nesmírné pochvaly.\n= Vídeň (Jan Král). Chvalně známý virtuos\npan Jan Král přednášel ve velkém koncertě, jenž se zde\ndne 6. března v c. k. operním divadle odbýval, rbap-\nsodii svého ůtvoru na Violu damour a dosáhl skvělého\nvýsledku, áhto třikrát hlučně vyvolán byl. Vídeňské\nlisty zmiňují se pochvalně o jistotě mnohohlasých akkordu,\no něžném zacházení s arpeggiemi na tomto líbezném ná-\nstroji a jmenují ho výtečným virtuosem za cituplný před-\nnes kantileny. Největší pochvaly došly mimo J. Krále též\nvirtuos na flétnu p. Doppler (Polák) a výborný tenorista\nWalter (Čech), jenž kostelní árii od Stradelly s hlubo-\nkým výrazem přednesl. Dne 28. zemřel v blázinci\nblíže Vídně věhlasný pěvec Josef Staudigl. Narodili se\ndne 14. dubna 1807 ve Wollersdorfu, kdež jeho otec re-\nvírníkem byl. R. 1816 přišel mladý Josef do Nového\nMěsta blíže Vídně, kdež se pod ředitelem kůru Herzogem\nhudbě cvicil. Jeho sopránový hlas změnil se brzy v bas-\nsový. Pod ředitelem Duportem vystoupil Staudigl po-\nnejprv co Pietro v opeře: „Němá z Portici.\" Horli-\nvostí, pilností a vytrvalostí dosáhl Staudigl nejen vytříbe-\nného hlasu, alebrž i znamenité školy a dramatického vý-\nrazu. Až do roku 1845 byl engažován pod ředitelem\nBallachino v divadle u korutanské brány ve Vídni. Pod\nHolbeinem stal se vrchním režisérem. Kašpar, Jakub a\nmnoho jiných bude věcně vzorem pro zpěváky.\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 2061, "fin_caractere_exclue": 6396, "texte": "Známý anglický zpěvák Incleton uraziv vznešeného pána\nv Londýně, měl jemu dost učinili. Incleton nemeškal se také\nk němu dostavili, místo vší omluvy zazpíval mu jistou, toho\néasu oblíbenou píseň. Ukončiv pravil na cli uraženému: „Dou-\nfám, že písní,' kterouž celému Londýnu vyhovují, taktéž Vám\njsem zadost učinil.\" Lord se usmál a uspokojil se tímto způso-\nbeni zadostuéinéní.\n\nGluck dal svou operu „Paris a Helena\" Rousseauovi důkladně\nprohlédnout. Poslední obdivoval jemně zmírající tón,\njenž v celé úloze Parisa panoval; proti tomu zpozoroval v úloze\nHeleny jistou vážnost, která ji ani v tom okamžení neopustí,\nkdyž se k svým vášním přiznává.\n„Zde,\" pravil ke Gluck ovi, „jest Anachronismus (chyba\nv éasopoětu). Helena byla arei Spartánkou, však žila před za-\nvedením přísných zákonův Lykurga.\"\nGluck na to odpověděl: „Pokládal bych se šťastným, kdyby\nvšichni, kteří mne posuzují, schopni býlí, še vpraviti v mého\nducha, Heleně dal jsem přísný sloh, nikoliv, nikoliv, že -Spartán-\nkoti byla, nýbrž poněvadž ji Homer v neustálém boji mezi po-\nvinností a litostí líčí.\n\nKarel Filip Emanuel, druhý syn Jana Šeb. Bacha,\npřišel r. 1740 do služby k Bedřichu Velkému. Jméno Jana Seb.\nBacha bylo toho éasu lak známé a rozšířené, že král také\nčasto o ném mluviti aho chválit! slyšel. Král byl tedy dychtiv,\nčákového velkého umělce slyšeti a se naučit znáti. Z počátku\ndal synu poznenáhla přání porozuměli, aby jeho otec jednou do\nPostupína přišel. Všakj později počínal určitě se ptáti, proč\njeho otec nepřichází? Syn neopominul vyjádření krále svému\notci oznámili, který sice z počátku o to dbáti nemohl, byv pře-\nmnohými prácemi osypán. Když pak vyjádření krále ve více\npsaních synu opakována byla, podniknul přec r. 1747 cestu se\nsvým nejstarším synem Vilímem Friedemannem. Král dával toho\néasu vždy každý večír komorní koncert, kde nejvíce sám některé\nskladby na flétně pískal. Jednoho večera spravil právě si svou\nflétnu; jeho hudebníci byli již shromážděni. Tu bylo jemu slu-\nžebníkem psaní cizince odevzdáno. S flétnou v ruce přehlídl\npapír, a obrátiv se pcavil k shromážděným kapelistům: „Pánové,\nstarý Bach přijel!\" Flétna byla odložena, a starý Bach, jenž se\nk svému synu odebral, do zámku povolán.\nPrvní objevení Jana Šeb. Bacha před velkým králem, jenž\njemu ani éasu nenechá 1 čestní oděv s černým kantorskýmkabátem\nzměnili, muselo arci s mnohými výmluvami spojeno býti. Však\ndůležitější než vše bylo, že král po ten večír koncert uložil, a\ntenkrát již lak zvaného starého Baeha svá v mnohých komnatách\nzámku stojící piana Silbermanna zkusili nulit. Kapellislé šli z po-\nkoje do pokoje s sebou, a Bach musel všude zkusili a fantasiro-\nvali. Když pak nějaký cas zkusil a fautasiroval, vyprosil sobě od\nkrále fugové thema, by je bez všelikého připravování provedl.\nKrál obdivoval učený způsob, jakým jeho iheina z nenadání pro-\nvedeno bylo, a vyjádřil nyní nepochybně, aby uzřel, jak daleko\numění provozováno býti může, přání aby také fugu v 6. obligát-\nních hlasech provedl. Jelikož každé thema také k mnohozvuč-\nnosli se nehodí, vyvolil sobě Bach sám jedno, a provedl je hned\nk podivení všech přítomných jak nádherným tak učeným zpňso-\nsobem, jak dříve s themou krále byl učinil. Také co varhaníka\nchtěl král Bacha se naučit znáti. Tudíž byl Bach následující\ndny od něho ke všem v Postupíně se nalézajícím varhanám,\njak po prvé k pianům Silberinanuovým veden. Po navrácení do\nLipska, kde toho éasu ředitelem hudebním a kantorem na škole\nsv. Tomáše byl, vypracoval od krále obdržené thema tři- a šesti\nhlasné, a přidav některá kanonní umělecká díla, nechal je pod\nnázvem; obět\" (Musikališches Opfer) tisknouti a vy-\ndali, věnovav je vynálezci. Ta cesta byla poslední Bachova.\n\nCramer a Dušek byli dobří přátelé, ale každý z těchto\nvýteéníků na piano byl velmi závisti v na umění druhého. Uznalt\nsice každý ne jen jeden druhého mi strovství, nýbrž báli se také\njeden před druhým.\nOba byli v Londýně u jedné 'společnosti zváni. Cramer\ndostaviv se dříve, ptal se pozdě přicházejícího Duška na příčinu\njeho pozdního příchodu. „Složil jsem právě Rondo,\" odvětil Du-\nšek, „líbilo se mně velmi, však jsem je přcdce spálil. Proč ?\n„Proč ? Byla v něm uvedená čertovská těžká passáže; pokusil\njsem se několik hodin, však zdarma, ji prvvésti; nu, tu mně\nnapadlo, že ty bysi ji z listu zahrál; však to ponížení chtěl\njsem sobě přec uspořit."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "90", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "90", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Dne 2. dubna opakován byl", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Dne 2. dubna opakován byl", "signature_source": "H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5334, "texte": "H.\nStavovské divadlo. Dne 2. dubna opakován byl\n„Tannhauser,\" v němžto p. Nachbauer místo p. Fekléra\nvystoupil. Představení nevynikalo ničím zvláštním. K slav-\nnosti zahajení sněmu dne 6. dubna provedena byla ouver-\ntura od Lachnera, kteraz od obecenstva chladně přijata\nbyla. Na to dávala se veselohra „Ženichové\" od Macháčka\na akt opery „Nocleh v Granadě\" od Kreuzera, Pro-\nvedení opery až na některé vady bylo slušné.\nNárodní beseda, jež se předevčírem dne 8.\nt. m.v sale na Zofině odbývala, byla jedna z nejskvě-\nlejších, které jsme po dlouhá leta v Praze viděli. Veliký\nsál žofinský byl v pravém slova smyslu přeplněn, tak že\nani později přišlé dámy více místa nenalezly. Rovněž\nnaplněny byly galerie a sál menší. Ve dlouhých řadách\nsedadel byly dámy umístěny v toilettách nejvkusnějších.\nNa první řadě sedadel byli umístěni J. Ex. pan místo-\ndržitel hrabě Forgácb, J. Ex. generál jízdectva pan hrabě\nSchlik, maršalek zemského sněmu, J. Ex. pan Albert\nNostic vedle jiných vysoce postavených a důstojných šlech-\nticů ; český historiograf p. František Palacký, p. dr. Rie-\nger, J. Jasnost kníže doktor Rudolf z Taxisu atd. Mezi\nOstatními hostmi byli také nejdůstojnčjší biskupové Krejčí\na dr. Valerian Jirsík, dale skoro všichui ostatní, nyní\nv Praze shromáždění poslancové šlechtičtí i měšťanští.\nVětší sál byl červenobíle dekorován a honosil se českým,\nmoravským, slezským a pražským znakem. V oknech\nstály vysoké sádrové sochy, obklopené pěknými květinami.\nV prostředním okně většího sálu stála taktéž u prostřed\nkvětin vysoká socha Bohemie, v oknech vedlejších po-\nprsí Jungmannovo a Havlíčkovo, na stěnách pak krásné\nmedaillony Jiřího Poděbrada a Karla IV. Začátek učiněn\nbyl krásným proslovem, od JiJjího Jahna, jejž pan K.\nSimanovský přednesl ; na to následoval sbor „Rekův sen\"\nod Karla Slavíka, jejž zpěvácký spolek „Hlahol,\"\nas 140 clenu silný vedením obezřelého ředitele p. Ferdi-\nnanda Hellera rázně as nuancemi přednesl. Na to zpí-\nvala si. Alojsie Blažková tři národní písně české\ns hlubokým citem a osvědčila, že výborně do ducha těchto\nnárodních plodu vnikla. Hlučným potleskem povzbuzena\nzapěla nadaná zpěvačka ještě jednu národní píseň. Vě-\nhlasná virtuoska na harfu sl. Mosnerová přednášela\nfantasii na harfu od Alvar.se a pak fantasii na národní\npísně mistrné a byla mnohokrát volána. Na všestranné\npřání přidala ještě druhou svou fantasii na české písně.\nPaní Anna Kolářová deklamovala báseň „Ženám če-\nským\" od Boženy Němcové významně a srdečně as pra-\nvým významem. Dále přednesen byl sbor „Utonulá\" od\nP. Křížkovského, jenž se s velkou pochvalou pot-\nkal. Výtečný náš Lukeš zpíval krásnou a karakteristi-\nckou píseň „I šepce kvítí\" (text od Ant. Korschnerové) od\nduchaplného a mladého skladatele Ed. Nápravníka,\nkteráž všeobecné pochvaly došla, dále přednášel českou\npíseň s průvodem lesnice od Hynka Vojáčka a došel\noběma nesmírné pochvaly a potlesku. Korunou besedy byl\np. F. Laub, který svou romancí a polonaisu, pak fantasii\nod Ernsta s neslýchaným úspěchem provedl. Bylo by\nzbytecno, šíříti slov o jeho mistrné hře, řekneme toliko,\nže hrál jako Laub. Obecenstvo přijalo našeho slo-\nvutného virtuosa s hlučným potleskem, jenž po provedení\nfantasií ani přestátí nechtěl. Ferd. Laub vystoupiv po\ntřetí iinpro visoval na housle „Sil jsem proso na sou-\nvrati\" a provedl thému rozličně varirující novou touto\nfantasií výborně. Konečně jsme slyšeli v druhém oddě-\nlení, kdež orkestr zdatného kapelníka p. Komsáka ta-\nneční kusy provozoval, též obratně zosnovou a duchaplně\nprovedenou ouverturu z ceských národních pí-\nsní od Ed. Nápravníka, kteráž zajisté co nevidět\nv celé naší vlasti zaznívati bude. Výsledek besedy byl\nvelmi skvělý. Zábava trvala až do 3 hodin v noci. Ná-\nvštěva byla velmi četná. As o 12. hodině s půlnoci při-\nšel telegram z Vídně, jímžto Vídeňští Slované svůj po-\nzdrav besedě na jevo dali. Telegram přijat byl hlučným\nvoláním „Sláva.\" Výborové pro hudební cásť byli:\nFerd. Heiler, J. Lukeš, red. Meliš, Ed. Nápravník a Lud.\nProcházka.\nPočátek slavnosti zahájení českého sněmu uči-\nnila dne 6. b. m. slavná raše v mohutném chrámu sv.\nMikuláše na Malé Straně. Upustivše od popisu zevnější\nnádhernosti, již se každý dostatečně v jiných novinách\ndočisti může, ponecháváme sobě jenom referát části hu-\ndební. Ačkoliv mše, jenž se právě provozovala, jest je-\ndna z nejlepších děl, kteréž pan Mašek, ředitel kůru\nv témž chrámu, co ovoce své dlouholeté praxi hudební-\nmu světu podal, nemůžeme naprosto býti spokojeni s touto\nvolbou. Relativně důkladné dílo si obrati ku produkci\npři tak znamenité slavnosti, anto máme hojnost a hoj-\nnost mistrných děl, jmenovitě od Tu my, Brixiho, F u fa-\nře r a a jiných, svědci ne-li o neobezřelosti, tedy aspoň\no neskromnosti pana ředitele Maška* Lépe pochopil vý-\nznamnost slavnosti varhaník pan Jos. Forster, který mi-\nstrnou svou hrou nás nemálo překvapil. Improvisoval\npředehru slavnostní na způsob velkolepého chorálu, ná-\npotom přešel na motiv národní hymny, který zprvu jedno-\nduše, nápotom kontrapunkticky provedl. Vrcholem mi-\nstrnosti jeho se nám objevila dohra po „Ite missa est,\"\npodávající nám staročeský chorál „Svatý Vácslave,\" jejž\npan Forster výborně na dvou manuálech s duchaplným\nharmonisováním provedl. Slavnost tuto zvýšilo nemálo\nspoluúěinkovám Její Jasnosti kněžny z Turnů a Taxisů,\na pánů Lukeše a Strakatého."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "91", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.2", "titre_corps": "— Ferdinand Laub odejel včera do Magdeburku,", "titre_sommaire": "— Ferdinand Laub odejel včera do Magdeburku,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.6", "debut_caractere": 5336, "fin_caractere_exclue": 6167, "texte": "— Ferdinand Laub odejel včera do Magdeburku,\nkdež svůj koncert uspořádá. Před nedávnem koncertoval\nv Holandsku a v Cáchách.\nAlexander Dreyschock přibyl dne 28. března\ndo Moskvy a uspořádal tam dne 1. dubna první svůj\nkoncert. Že obecenstvo Moskevské svou mistrnou hrou\nuchvátil, netřeba podotýkati.\nNa Uralu v Rusi slaví nyní český kapelník, pan\nJan Tich áček, Pražanům svým sextettem druhdy známý,\nneobyčejné triumfy. Před dvěma lety povolán byl pan\nTichácek do Jekaternoburku a utvořil z 12 Rusů (hlavně\nkovkopů v dolech platinových v Sezgie-Sawodu) hudební\nkapellu. Tichá c k ů v talent a vytrvalost provedl tak\núplně a dokonale svou úlohu, že v onom městě ruském\nnejen pravidelné koncerty pořádá, nýbrž i se svou malou\nkapellou výlety do obchodních míst koná, kdež vedle\nhojné pochvaly též značnou cést stříbrných rublů sklízí."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2788, "texte": "—Besedy k prospěchu národníhn diva-\ndla. Jak se nám z mnohých stran píše, budou na ven-\nkově páni ochotníci besedy ku prospěchu národního di-\nvadla dávati. Schvalujeme tuto myšlenku a nepochybu-\njeme, že se jimi značného příspěvku docílí. Při této pří-\nležitosti podotýkáme, že pánům ochotníkům při sestavení\nhudebního programu rádi posloužíme.\nSI. Mína Medalová ve Frankfurtu je, jak nám\nod hodnověrného svědka sděleno bylo, nemocna. Plícní\nneduh skličuje tuto nadanou a spanilomyslnou vlastenku\nJak se dovídáme, bude též zasloužilý kapelník\np. Fr. S křoup v Rotterdámě následkem vypsání cen za\nnejlepší dvě české opery od spanilomyslného Jana\nhraběte Haracha konkurovati. Výtečný náš básník Jaro-\nmír Erben zhotoví mu k tomu účeli přiměřené libretto.\nChvalně známý kapelník pan Josef Nes vad ba,\njejž německé listy zlomyslně z Prahy byli vyštvaly, do-\nchází v Berlíně nesmírné obliby. Allgemeine Theater-\nChronik vyslovuje se o J. Nesvadbovi takto: Kapelník\ndivadla „Viktoria,\" p.Josef Nes vad ba, vyznačuje se ne-\njen svými vlohami co ředitel a kapelník orkestru, alebrž\nspojuje s nimi lásku k svému povolání a neúnavnou pil-\nnost. Když se k těmto přednostem ještě osobní rozto-\nmilosf jeho a největší skromnost přidruží, je přirozenou\nvěcí, že počet jeho přátel a ctitelů velký jest. O tom\nsvědčí opět četně navštívené představení dne 20. března\na ovace, kterých se mu v hojné míře ze strany obecen-\nstva dostalo. Co skladatel zaujímá J. Nesvadba čestné\nmísto mezi mladými skladateli a zvláště jeho písně vyni-\nkají pěknou formou a původními myšlenkami.\nObratný varhaník hlavního dórnu v Záhřebě, p.\nČeněk Vinař povolán je za městského kapelníka do\nChrudimi.\nHudeb literatura. Nákladem podnika-\nvého obchodníka J. Šálka v Praze vyšla tyto dni pro\npiano polka mazurka „Pozdravení od Čecha z hor\nruských,\" p. A. V. továrníkovi v Praze,\nvěnovaná od Jana Tich áčka, o němž se v tomto listu\nzmiňujeme. Polka tato vyniká přirozeným rhytmem a\nušlechtilou melodií. Stojí 80 nov. kr. V toinž skladě\nvyšla též polka pro piano „Pozdravení od Uralu\"\nod J. Srn in ke, setníka na sergijvském závodě v ural-\nských horách v Rusi. Stojí 30 kr. Dále budou milov-\nníkům tanců vítány skladby „Krajanka,\" kvapná polka\nz národních písní pro piano od Fr. Pivody (30 kr.)\n„Šotek,\" kvapík pro piano od Fr. Wintra (27 kr.)\n„Bětulin ka, třasák pro piano od A. Faulwettra\"\n(30 kr.) „Rarášek,\" kvapík od AI. Kiewega\n(30 kr.) - „Národní kádry la\" pro piano od Josefa\nII In er a (54 kr.) „Utok,\" kvapík pro piano od J*\nIllnera (42 kr.), které nákladem J. Šálka v Praze\nvyšly. Úprava však skladeb je úhledná a pěkná. Na-\nkladeni činného obchodnictví v musikaliích pp. Kristofa a\nKuhé vyšla právě velmi zdařilá píseň „Kovářská\" se\nzávěrečním sborem od Lud. Procházky, který si tímto\nplodem zajisté populárnosti získá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "91", "page_fin": "91", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Hlinska. výroční svátky bývají též památnými", "titre_sommaire": "Z Hlinska. výroční svátky bývají též památnými", "signature_source": "F. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.7", "debut_caractere": 2790, "fin_caractere_exclue": 5931, "texte": "F. H...\nZ Hlinska. výroční svátky bývají též památnými\npro hudbu kostelní. Rád bych vyhověl povinností dopi-\nsovatele a podal bych zpráva o výkonech v oboru tomto\nza doby poslední co nejšírší, musel bych vsak o mno-\nhém příliš mnoho psáti, a tu mi vadí obmezenost místa.\nPodotýkám, že prováděné skladby byly naskrze výborné,\ncož svědci o vkusu p. ředitele kuru. Neúnavní pořada-\ntelově věnečku a věnců poskytli nám na novo utěšené\nzábavy dne 1. t. m. uvitým věncem. Sbor hudební p.\nDoležálka prováděl velmi dovedně mnoho výtečných skla-\ndeb. Nejvíce se líbily: ouvertura z opery Atily, směs\nz národních písní a ouvertura k opeře Lucretia Borgia :\nDobře provedenému „Dobrému jitru\" od Klicpery násle-\ndovaly zdařile provedené deklamace a dobře volené zpěvy :\nrázný sbor „Bratří rozveselme se\"; duchaplný čtverozpěv\n„na Labi,\" Zavrtálův sbor: „Tážete se\" a „Sekerův ctvero-\nzpěv: „Kdybych věděla;\" pak žertovný ctverozpěv „Ka-\nšparův Jan\" o „Dobrou noc.\" Velmi četné obecenstvo se\nvýborně bavilo. Účastenství obecenstva jest velmi po-\nlesné, zvláště pak uvážíme-li, že z jistých stran se v pro-\ntiv těmto šlechetným snahám operuje. Doufáme, že každý\nmilovník ušlechtilejší zábavy musí snahy takové z pře-\nsvědčení ne pak pouze z pohnutek ze stávajících poměrů\nvyplývajících podporovati. Neméně potěšná jest vytrva-\nlost pp. ochotníků. Neochábli v přemáhání stávajících\npřekážek a již opět se dějí přípravy k velké besedě, anaž\nna počátku května odbývána býti má. Uslyšíme novější\nskladby. Zmužile ku přední V boji dozrá hrdina!\nZ Nové Paky. Odebrav se v pondělí velikonoční\nna návštěvu do Nové Paky, přítomen jsem byl akademii,\nkterá se v hostinci „u hroznu\" k dobročinnému účelu\nodbývala. Obě ouvertury, první od Mendelssohna, druhá\nod Cherubiniho, ač těžké pro síly venkovské, jakož i sbory\n(„Cikání\" od Vogla, „Šablenka\" od Knittla, „Píseň mlatcfi\"\nod Hniličky, „Kozácká\" od Procházky, konečně „Noční\npřehlídka\" od Tittla s textem vhodně na půdu českou pře-\nneseným) byly řízením obezřelého ředitele spolku zpě-\nváckého, pana Čížka, zdařile provedeny. Jen v „Cikáncch\"\nvadila přílišná vzdálenost ozvěny, čímž i ráznost sboru\nponěkud utrpěla. Ze sólistů obdivoval jsem nejvíce\npětiletého houslistu, Gustava Lopatářc, jenž „Plav-\nce \" od Flotova, Polku od Strausse a na žádost i Ma-\nzurku jednu na nesnadném nástroji s takovou zručností\npřednesl, že jsem mimovolně si zpoměl na obraz předsta-\nvující malého Mozarta před dvorem vídeňskýma v čiper-\nném chlapci již umělce budoucího spatřoval. Otec jeho,\np. Lopatář, došel cituplným přednesením Pivodovy písně\n„Na vlast\" hojného potlesku a pan Jodas ukázal zdaři-\nlým provedením „Fantasie na národní písně\" od Hraběte,\nže i basa srdce dotknouti se umí. Deklamaci „Koruna\nvšech lásek\" od Tyla přednesla sl. M. Geislerova vý-\nborně, nejprv živě a rozmarné druhy lásek rozbírajíc, na\nkonci důrazně lásku k vlasti na srdce kladouc. Mimo to\npřednesl na žádost p. Nydrle „Tři doby v zemi české\"\nod Jablonského velmi rázně a uvedl všechny přítomné\nv pravé nadšení. Celek učinil na mne jakož i na kaž-\ndého dojem velmi příjemný a nemohu než přáti sobě, by\npodobně i vůkolní města tak statně si počínala."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "91", "page_fin": "92", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.4", "titre_corps": "Berlín. Virtuos na harfu pan prof. Thomas z Londýna", "titre_sommaire": "Berlín. Virtuos na harfu pan prof. Thomas z Londýna", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.7", "debut_caractere": 5933, "fin_caractere_exclue": 6064, "texte": "Berlín. Virtuos na harfu pan prof. Thomas z Londýna\ndával tu dne 3. dubna koncert, v němž též jeho\nsnoubenka, sl. Artotová zpívala."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1720, "texte": "Paříž. R. Wagnera opera „Tannhauser\" dávala se\nzde ještě dvakráte; avšak obecenstvo Pařížské chovalo se\njako při prvním představení velmi nešetrně k tomuto apo-\nštolu „hudby budoucnosti.\" Pískalo, hvízdalo, šramotilo\ntak, že se Wagner nucena cítil, operu svou od ředitelstva\nnazpět vzíti. Nejnovější operettka J. OfFenbacba „Most\nvzdechu\" došla při prvním provedení nesmírné pochvaly.\n= Vídeň (Jan Král). Chvalně známý virtuos\npan Jan Král přednášel ve velkém koncertě, jenž se zde\ndne 6. března v c. k. operním divadle odbýval, rbap-\nsodii svého ůtvoru na Violu damour a dosáhl skvělého\nvýsledku, áhto třikrát hlučně vyvolán byl. Vídeňské\nlisty zmiňují se pochvalně o jistotě mnohohlasých akkordu,\no něžném zacházení s arpeggiemi na tomto líbezném ná-\nstroji a jmenují ho výtečným virtuosem za cituplný před-\nnes kantileny. Největší pochvaly došly mimo J. Krále též\nvirtuos na flétnu p. Doppler (Polák) a výborný tenorista\nWalter (Čech), jenž kostelní árii od Stradelly s hlubo-\nkým výrazem přednesl. Dne 28. zemřel v blázinci\nblíže Vídně věhlasný pěvec Josef Staudigl. Narodili se\ndne 14. dubna 1807 ve Wollersdorfu, kdež jeho otec re-\nvírníkem byl. R. 1816 přišel mladý Josef do Nového\nMěsta blíže Vídně, kdež se pod ředitelem kůru Herzogem\nhudbě cvicil. Jeho sopránový hlas změnil se brzy v bas-\nsový. Pod ředitelem Duportem vystoupil Staudigl po-\nnejprv co Pietro v opeře: „Němá z Portici.\" Horli-\nvostí, pilností a vytrvalostí dosáhl Staudigl nejen vytříbe-\nného hlasu, alebrž i znamenité školy a dramatického vý-\nrazu. Až do roku 1845 byl engažován pod ředitelem\nBallachino v divadle u korutanské brány ve Vídni. Pod\nHolbeinem stal se vrchním režisérem. Kašpar, Jakub a\nmnoho jiných bude věcně vzorem pro zpěváky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 1722, "fin_caractere_exclue": 1733, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.5.1", "titre_corps": "Když Nelson skrze Vídeň cestoval, navštívil Haydna, aby", "titre_sommaire": "Když Nelson skrze Vídeň cestoval, navštívil Haydna, aby", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 1735, "fin_caractere_exclue": 2059, "texte": "Když Nelson skrze Vídeň cestoval, navštívil Haydna, aby\nse s ním osobně seznámil. Při odchodu vyprosil sobě od Haydna\nna památku zužívané péro, kterýmž onen mistr některé ze svých\nskladeb byl napsal. Haydn podal jemu jedno, a nyní vytáhl Nel-\nson hodinky z kapsy, a dal je umělci řka: „Vezměte také něco\node mne na památku,\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.6", "titre_corps": "Známý anglický zpěvák Incleton uraziv vznešeného pána", "titre_sommaire": "Známý anglický zpěvák Incleton uraziv vznešeného pána", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 2061, "fin_caractere_exclue": 2438, "texte": "Známý anglický zpěvák Incleton uraziv vznešeného pána\nv Londýně, měl jemu dost učinili. Incleton nemeškal se také\nk němu dostavili, místo vší omluvy zazpíval mu jistou, toho\néasu oblíbenou píseň. Ukončiv pravil na cli uraženému: „Dou-\nfám, že písní,' kterouž celému Londýnu vyhovují, taktéž Vám\njsem zadost učinil.\" Lord se usmál a uspokojil se tímto způso-\nbeni zadostuéinéní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.7", "titre_corps": "Gluck dal svou operu „Paris a Helena\" Rousseauovi důkladně", "titre_sommaire": "Gluck dal svou operu „Paris a Helena\" Rousseauovi důkladně", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 2440, "fin_caractere_exclue": 3132, "texte": "Gluck dal svou operu „Paris a Helena\" Rousseauovi důkladně\nprohlédnout. Poslední obdivoval jemně zmírající tón,\njenž v celé úloze Parisa panoval; proti tomu zpozoroval v úloze\nHeleny jistou vážnost, která ji ani v tom okamžení neopustí,\nkdyž se k svým vášním přiznává.\n„Zde,\" pravil ke Gluck ovi, „jest Anachronismus (chyba\nv éasopoětu). Helena byla arei Spartánkou, však žila před za-\nvedením přísných zákonův Lykurga.\"\nGluck na to odpověděl: „Pokládal bych se šťastným, kdyby\nvšichni, kteří mne posuzují, schopni býlí, še vpraviti v mého\nducha, Heleně dal jsem přísný sloh, nikoliv, nikoliv, že -Spartán-\nkoti byla, nýbrž poněvadž ji Homer v neustálém boji mezi po-\nvinností a litostí líčí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.8", "titre_corps": "Karel Filip Emanuel, druhý syn Jana Šeb. Bacha,", "titre_sommaire": "Karel Filip Emanuel, druhý syn Jana Šeb. Bacha,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 3134, "fin_caractere_exclue": 5743, "texte": "Karel Filip Emanuel, druhý syn Jana Šeb. Bacha,\npřišel r. 1740 do služby k Bedřichu Velkému. Jméno Jana Seb.\nBacha bylo toho éasu lak známé a rozšířené, že král také\nčasto o ném mluviti aho chválit! slyšel. Král byl tedy dychtiv,\nčákového velkého umělce slyšeti a se naučit znáti. Z počátku\ndal synu poznenáhla přání porozuměli, aby jeho otec jednou do\nPostupína přišel. Všakj později počínal určitě se ptáti, proč\njeho otec nepřichází? Syn neopominul vyjádření krále svému\notci oznámili, který sice z počátku o to dbáti nemohl, byv pře-\nmnohými prácemi osypán. Když pak vyjádření krále ve více\npsaních synu opakována byla, podniknul přec r. 1747 cestu se\nsvým nejstarším synem Vilímem Friedemannem. Král dával toho\néasu vždy každý večír komorní koncert, kde nejvíce sám některé\nskladby na flétně pískal. Jednoho večera spravil právě si svou\nflétnu; jeho hudebníci byli již shromážděni. Tu bylo jemu slu-\nžebníkem psaní cizince odevzdáno. S flétnou v ruce přehlídl\npapír, a obrátiv se pcavil k shromážděným kapelistům: „Pánové,\nstarý Bach přijel!\" Flétna byla odložena, a starý Bach, jenž se\nk svému synu odebral, do zámku povolán.\nPrvní objevení Jana Šeb. Bacha před velkým králem, jenž\njemu ani éasu nenechá 1 čestní oděv s černým kantorskýmkabátem\nzměnili, muselo arci s mnohými výmluvami spojeno býti. Však\ndůležitější než vše bylo, že král po ten večír koncert uložil, a\ntenkrát již lak zvaného starého Baeha svá v mnohých komnatách\nzámku stojící piana Silbermanna zkusili nulit. Kapellislé šli z po-\nkoje do pokoje s sebou, a Bach musel všude zkusili a fantasiro-\nvali. Když pak nějaký cas zkusil a fautasiroval, vyprosil sobě od\nkrále fugové thema, by je bez všelikého připravování provedl.\nKrál obdivoval učený způsob, jakým jeho iheina z nenadání pro-\nvedeno bylo, a vyjádřil nyní nepochybně, aby uzřel, jak daleko\numění provozováno býti může, přání aby také fugu v 6. obligát-\nních hlasech provedl. Jelikož každé thema také k mnohozvuč-\nnosli se nehodí, vyvolil sobě Bach sám jedno, a provedl je hned\nk podivení všech přítomných jak nádherným tak učeným zpňso-\nsobem, jak dříve s themou krále byl učinil. Také co varhaníka\nchtěl král Bacha se naučit znáti. Tudíž byl Bach následující\ndny od něho ke všem v Postupíně se nalézajícím varhanám,\njak po prvé k pianům Silberinanuovým veden. Po navrácení do\nLipska, kde toho éasu ředitelem hudebním a kantorem na škole\nsv. Tomáše byl, vypracoval od krále obdržené thema tři- a šesti\nhlasné, a přidav některá kanonní umělecká díla, nechal je pod\nnázvem; obět\" (Musikališches Opfer) tisknouti a vy-\ndali, věnovav je vynálezci. Ta cesta byla poslední Bachova."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.6.9", "titre_corps": "Cramer a Dušek byli dobří přátelé, ale každý z těchto", "titre_sommaire": "Cramer a Dušek byli dobří přátelé, ale každý z těchto", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 5745, "fin_caractere_exclue": 6396, "texte": "Cramer a Dušek byli dobří přátelé, ale každý z těchto\nvýteéníků na piano byl velmi závisti v na umění druhého. Uznalt\nsice každý ne jen jeden druhého mi strovství, nýbrž báli se také\njeden před druhým.\nOba byli v Londýně u jedné 'společnosti zváni. Cramer\ndostaviv se dříve, ptal se pozdě přicházejícího Duška na příčinu\njeho pozdního příchodu. „Složil jsem právě Rondo,\" odvětil Du-\nšek, „líbilo se mně velmi, však jsem je přcdce spálil. Proč ?\n„Proč ? Byla v něm uvedená čertovská těžká passáže; pokusil\njsem se několik hodin, však zdarma, ji prvvésti; nu, tu mně\nnapadlo, že ty bysi ji z listu zahrál; však to ponížení chtěl\njsem sobě přec uspořit."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c018", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 6398, "fin_caractere_exclue": 6489, "texte": "Listárna.\nPanu D. ve Lvově. Račte mi někdy psáti. —\nPanu Pt. v Leicestru. Proč mi nepíšete?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-10-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-10_01#c019", "volume": "bmtnabd_1861-04-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.2.8", "titre_corps": "Za příčinou mnohých reklamací oznamujeme P. T. ctěným odběratelům, že nepořádné docházení Dalibora", "titre_sommaire": "Za příčinou mnohých reklamací oznamujeme P. T. ctěným odběratelům, že nepořádné docházení Dalibora", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "debut_caractere": 6491, "fin_caractere_exclue": 6675, "texte": "Za příčinou mnohých reklamací oznamujeme P. T. ctěným odběratelům, že nepořádné docházení Dalibora\nexpedicí za vinu klásti se nemůže, an se vždy všecky exempláry řádně na poštu dodají*"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "85", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.1", "texte": "Naděje.\nFrant. A. Hora.\nNevzdávejme se naděje,\nže budou lepší časy;\nvždy! nám je nebe příznivo,\na slyší naše hlasy !\nJen buďme sílou spojeni,\na svůj se k svému mějme;\nPán všech pozemských národů\nnám břímě s ramen sejme.\n\nKoncert na ostrově Raratonze.\nV spojených státech amerických stává množství\nkočujících tlup zpěváků, kteří každý rok okolí spoje-\nných států procestují, aby koncerty dávali. Jedna z nej-\nznámějších tlup jmenuje se „Alleg hunians,\" a členové\njejí jsou spolu „Bell Ningersové,\" kteří s harmonicky\nsestavenými zvonečkami rozličné velkosti a tloušťky\nkusy hudební provádějí. V předešlém roku konala tato\ntlupa větší výlety do okolí spojených států amerických,\ndo jižní Ameriky a na ostrovy Tichého oceánu. O jed-\nnom koncertu, jejž tlupa „Alleghaniaus\" na ostrovech\n„Hervey\" jmenem „Raratonga\" uspořádala, podává člen\ntéto společnosti následující zajímavou zprávu:\nHned po snídaní plouli jsme s člunem k břehu.\nNa sta tuzemců shromáždilo se k přístavišti. Náš agent\nslepil dohromady dvě naše obrovská a illustrovaná ná-\nvěští a připevnil je na vztýčené tyčky, tak že juž z břehu\nu větší vzdálenosti spatřeny býti mohly. Při pohledu\nna tento vzácný obraz vyvalovali tuzemci tím více oči\na huby, čím více jsme se k břehům přibližovali. Jak\nmile jsme na zem vstoupili, obklopili nás muži, ženy a\nděli. Byli jsme u velkých rozpacích, jak se s lidmi\ntěmito dorozumíme.\nTu přistoupil jeden z davu vypravuje nám v lá-\nmané angličině, že konal více cest za příčinou lovení\nvelryb, a že naší řeci mluvili umí. Dali jsme mu ně-\nkolik svých malých cedulek a vysvětlili jsme mu své\nzaměstnání a své předsevzetí. Zpraviv o tom dav lidu,\nvedl nás k bytu misionáře pana Gilla, na něhož jsme\nze Sandwichských ostrovů přímluvčí listy měly.\nByli jsme od misionáře a jeho roztomilé choti\nvlídně přijati. Oba byli dychtiví koncert náš slyšeti;\npravili ale hned, že nevědí, jakým způsobem bychom\nza svou prácí odměněni býti mohli, anto obyvatelé to-\nhoto ostrovu docela žádných peněz a drahocenných\nokovů nemají; leč chceme-li příjmouti místo vstupného\nprasata, drůbeř .kokosové ořechy, ananas, bananík, dýně\naneb jiné domácí plodiny, že budeme iníti četné posluchač-\nstvo. I líbila se nám tato idea a jelikož jsme bez toho na to\npyšni byli, že budeme první hudebníci, kteří na ostro-\nvech „Hervey\" koncertovali — přijali jsme tento ná-\nvrh. I poslali jsme okamžitě člun k lodi nazpět, aby\nnám nástroje, noty, vstupné lístky atd. přinešeny byly.\nMezitím učinil nám pan Gill návrh, bychom krále na-\nvštívili, jeho zvědavost zbudili a jeho vliv na obecen-\nstvo k svému prospěchu vykořistili. Doprovodili nás\nk „paláci,\" pohodlnému to jednopatrovému, slámou po-\nkrytému domu, jenž v báji z kokosových palem a po-\nmorančových stromů se nacházel. Vstoupivše našli jsme\n„královskou rodinu,\" jež z krále, králové a as z desíti-\nleté princezny sestávala, ana seděla na lavici, as 12\nstřevíců dlouhé. V prvním okamžiku užasli jsme ve-\nlice nad ohromnou tělnatostí vysokého panstva; my-\nslím, že dohromady as tisíc liber vážili. Když jsme\nbyli představeni, zdvihla se rodina královská a potřá-\nsala nám dle řady srdečně rukama.\nProstřednictvím pana Gilla obdrželi jsme králov-\nský rozkaz, bychom koncert uspořádali a za to věno-\nvali jsme vladařské rodině vstupné lístky. Na to ode-\nbrali jsme se, šaupy a poklony dělajíce nazpět.\nPan Gill přepustil nám školu, velikou to jedno-\npatrou budovu k naší produkcí. Náš agent vyvěsil í\nhned veliké návěští, na němžto čisti bylo: Nejvyšším\nrozkazem krále Makea uspořádají Alleghaniansové"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "86", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.2", "texte": "v Raratonze, dnes odpoledne v 4 hodinách velký kon-\ncert. Ceny: 1 prase neb 2 podsvinčata, neb 1 kro-\ncana, neb 2 kuřata, neb 25 kokosových ořechů, neb\n20 ananasů, neb 2 svazečky bananíků neb 5 velkých\ntykví neb dva koše pomorančů. Mnozí sice nedovedli\nceduli naši čisti; avšak obsah její se jim vysvětlil.\nOkolo 2 hodin byly naše přípravy tak dalece v po-\nřádku, že se vstupné lístky prodávati mohly. Místo\nk tomu cíli ustanovené bylo zelené loubí, ježto druh\notevřené síně tvořilo. Juž dlouho před tím, než se\nlístky prodávati počaly, shromáždil se velký dav lidí.\nKručení prasat, kokrhání kohoutů, kdákání kuřat, chře-\nstění kokosových ořechů spojené s babylonskou mluvou\ntuzemců tvořilo nejsměšnější výjev, jejž jsem kdy vi-\nděl uevyjímajic ani Barnumovo licitování vstupných lístků\npři koncertech Jenny Lindové v divadle „Castle-Gar-\nden\" v Novém Yorku. Rozčílení shromážděného lidu\ndostalo se i prasatům a kuřatům a rnatenice dostoupla\nbrzy takové výše, že jsme se nuceny cítili od svých\nustanovených cen ustoupiti a každému poskytnouti lí-\nstek, jenž jakékoliv vstupné přinesl. Ustanovili jsme\ndvanáct svých plavců, aby rozličné články, které nám\nco vstupné nabízeny byly, přijímali a na stranu dávali.\nPrasatům svázali se hnáty; kuřata po desíti se svá-\nzala a kokosové ořechy, bananíky, ananasy, pomoranče\nbyly do kupy kladeny.\nAž k 4. hodině bylo 1961 listků rozprodáno.\nDveře se nyní otevřely a nyní počalo tlačení, strkání a\ncouvání k otvoru právě takové, jako v naší civiliso-\nvané společnosti. Tuzemci však nevězeli v nebezpečí,\nže se jim cilindrové klobouky nalejí, krinoliny rozmač-\nkají neb šaty roztrhají a že jim sáčky neb hodinky\nukradeny budou; jelikož takovýchto marných plodů módy\nneznají a ještě na obyčeje starých dobrých času Adama\na Evy drží.\nKdyž se bylo veškeré posluchačstvo v sále bylo\nshromáždilo a poněkud pokoj nastal, započali jsme svůj\nkoncert s veselým kvartettním zpěvem. Naši pozorní\nposluchači byli tím nadšení; avšak z jejich zraků a\ngestikulací dalo se souditi, že před námi vystavené zvo-\nnečky, jichžto as 60 bylo, jejich zvědavost v takém\nstupni napínaly, že jejich veškerá pozornost toliko jimi\nzaujata byla. Zpívavše ještě několik kusů, chopili jsme\nse zvonečků a hráli jsme velký pochod. Vidělf jsem\nna svých cestách v dálném západu mnohé žasnoucí po-\nsluchačstvo; avšak takové všeobecné nelíčené a ústa\notvírající obdivování, jakéž obyvatelstvo v Raratonze na\njevo dávalo, neviděl jsem nikde a nikdy.\nZ počátku nevěděli ti dobří lidičky, jak by svou\npochvalu na jevo dali; když však pan Gill jim dal po-\nkyn, obsypali každé následující vystoupení naše hluč-\nným potleskem, jenž ani konce vzíti nechtěl. Po ukon-\nčení koncertu držel jistý domácí učitel řeč, která nám\npřeložena byla a v nížto dík veškerého obecenstva nám\nvzdával. Řečník vyzýval pak své rodáky, aby nám svon\nvděčnost odzpíváním několik hymnů osvědčili. Udalt\nsám tona celé shromáždění přihlašovalo. Strašný byl\ntento zpěv; však melodie mohla se přec rozeznati. Dvě\nz těchto skladeb byly skladby mého starého učitele Lo-\nwella Masona.\nKdyž jsme byli koncertní sál opustili, abychom se\nk bytu páně Gillovu odebrali, vrhly se ženy a dívky\nvšechny na Miss Hiffertovou, aby ji jednu po druhé ob-\njaly a „pějící ženě\" neb Wahine hula hula svou\nzvláštní lásku a úctu tím na jevo daly, že své nosy o\njejí nos tříti počaly.\nKdyž paní Hiffertové tímto způsobem nos juž odřen\nbyl, viděla se nucenu, prostřednictvím pana Gilla dá-\nmám za takovéto velké důkazy lásky děkovati a je pro-\nšiti, by ji od dalšího pokračováni v této laskavosti uše-\ntřili. Na tuto prosbu přestalo sice tření o nos; ale\ndárny Raratongské nedaly si to vzíti, by paní Hefferto-\nvou na ramenech do bytu pana Gilla nedonesly.\nKdyž se výnos našeho koncertu sestavil, byl ná-\nsledující výsledek 79 prasat, 98 krocanů, 116 kuřat,\npřes 16.000 kokosových ořechů, 5700 ananasů, 418\nsvazků bananíků, as 600 tykví, 2700 pomorančů a mimo\nto velký počet rohožek, vějířův. Kdybychom všechny\ntylo věci na trhu v Novém Yorku byli měli, obnášela\nby jejich cena 5000 dollarů, vynos to, jehož jsme ui-\nkdy nedosáhli. Půl druhého dne uplynulo, než jsme\nvěci pomocí člunů do svého korábu, jenž míli cesty od\nnás vzdálen byl, dostali.\n\nJosef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nCo do hudebních zásad jesl Z. přítel pokroku;\nnelpí na pravidlech staré školy, ačkoli se bez příčiny\nod nich neuchyluje. Nezřídka zastával se o Wagne-\nrovy skladby a to již v čase, kde se v Praze jen je-\ndiný výtažek pro klavír zpěvohry „Tannháusra\" nalé-\nzal. Neostýchal se zastávati mnohé harmonické postupy\ntak zvané novoněmecké školy ani naproti svému uči-\nteli Píčovi, a nepřestal, až jej tento odbyl kategorickým\nslovem : ,ySolchen Leiiten darf man nicht die Stange\nhaltenŽe Píč jinak smýšlel, než jak by se dle to-\nhoto výroku souditi mohlo, to později častokráte dokázal\nBez pochyby to bylo jen přenáhlení; domníval se snad;\nže mezi dobré símě, kteréž rozšiř, také jiné, zdánlivě\nnebezpečné vhozeno bylo.\nPíč byl prvních skladeb Z. přísným censorem;"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "87", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.3", "texte": "vědělt na nich vždy něco vystavovat!. Obyčejně ale\nnebýval se závěrkem spokojen; byl mu brzy mdlý, brzy\nrozvláčný, brzy špatně připravený a měl vždy pravdu.\nPrvní skladba, kterou Z. bez takové censury do veřej-\nnosti poslal, byla „ Píseň Dalibora vězně11 pro solový\nhlas, obligátní violu a orkestr. Dávala se v koncertu\nakademického čtenářského spolku. Píč produkci příto-\nmen nebyl, vyžádal si ale partituru, již v přítomnosti\nskladatele pozorně a se zalíbením prohlížel. Byv s pře-\nhlížením hotov, vrátil se k jednomu místu, jemuž bylo\nco vytýkati. Z. přisvědčil, že místo to obmýšlený úči-\nnek nedělá, a ukázal sám ještě na jiné, v kterémž se\ntaktéž přepočetl. To bylo Píčovi dosti; zavřel parti-\nturu, pohledl přívětivým okem na bývalého svého žáka,\na pravil ne dosti pevným hlasem: „Wer solche Sa-\nchen in eigenen Werken siehl, dem braucht man\nnichts mehr weiler sagen.a Těmi slovy dostal Z.\njaksi za vyučenou od svého mistra.\nAsi rok na to složil Z. novou baladu „Der Ritt\n%um Elfenstein'\"), s níž byl Píč zase až na závěrek,\nkterý se mu zdál bez účinku, spokojen, a projevil své\nmínění naproti skladateli v ten smysl, že shledává při\nněm zvláštního nadání pro to, jak se obsah podobných\nbásní, jako jsou ballady, hudebně vyrážejí. Taková slova\nz úst Píče znamenala něco, anť jest známo, že svým\nžákům nepochleboval. Tato svědectví ostatně neklade-\nme zde z toho úmyslu, aby jsme zvýšili snad mínění\no skladatelských vlohách Z., nýbrž přejeme si, aby jim\nkaždý tak rozuměl, jak ona do tohoto životopisného ná-\nstinu sluší a na poměr žáka k jeho učiteli světlo há-\nzejí. Životopis má obsahovali vůbec pravdu, nechť si\njest již příznivá nebo nepříznivá tomu, jehož život se\npopisuje. V životopise tedy chválu vzdávati aneb za\njistým úmyslem se hnáti, nesrovnává se s účelem živo-\ntopisu.\n(Pokračování.)\n\nStav hudby v 18. století v Cechách.\nLíčí redaktor.\n(Pokračování.)\nOperní orkestr byl vlastně poměrně slabě obsa-\nzen (pozůstával toliko ze 3 prvních, 3 druhých houslí,\nz 2 braéí, z bašsů a patřičných foukacích nástrojů),\nmohl se však dle vysvědčení Mozartova a jiných zna-\nmenitých hudebních umělců, kteří jej seznali, mezi nej-\nvýbornější v celém Německu vřadili. Nechoval v sobě\nvlastně velké koncertníky anebo proslulé virtuosy: ale\nvšichni jeho údové pozůstávali ze spůsobilých, důklad-\nných ano i z výtečných umělců, kteří ctižádostí puze-\nni, skrovným zapřením osobních svých předností a po\ndlouhý čas vždycky spolu již hrajíce výborný souhlasný\ncelek utvořili, jenž jednou toliko duší oživen býti se\nzdál. Provedl často nejtěžší věty od Mozarta beze zkou-\nšek k úplné uspokojenosti. Nahlédnutí do instrumen-\ntální partie Don Juana dostačí k potvrzení našeho vý-\nroku. Stejně čestný úsudek podal o něm známý ka-\npelník Winter, a potvrdil ho umělou instrumentací své\nitalské opery, kterou v Praze složil pod názvem: „Ví-\ntězosláva krásného pohlaví.\" Nesmíme se tedy tomu\ndiviti, když znalcové mu před mnohými znamenitými\norkestry, které více pravých virtuosů počítaly, pro jeho\ndůkladnost a souhlasnost, přednost dali. Nejhlavnější\njeho podpory byli někteří z výše udaných výtečníků,\njako: Praupner —(duše celého), Král, mladý Praupner,\nKučera, šfasný, Grams, Leitl, Dvorník atd. Úmrtím zna-\nmenitého Tomana zasadila se orkestru Pražskému ten-\nkráte nesnadně zahojitelná rána.\nMimo tento orkestr můžeme ještě zde uvesti dva\njiné, ačkoliv se mu nevyrovnají, přece v stavu byly\ntaké větší věty provésti.\nHudební školy. Po zavedení normálních škol\nnestávalo vlastně žádných hudebních škol více, nejen\nv Praze ale také ne na venkově, a taktéž žádného\nústavu k podporování a zdokonalení tohoto umění. Vy-\ncvičení přenechalo se toliko pudu přirozenosti každého\njednotlivce; anebo na nejvýš vyučoval nějaký mistr sou-\nkromě po hodinách. Na venkově ještě tu a tam se\nudržel některý důkladný učitel hudby, od něhož se\nmládeži vycvičeni v prvních začátcích dostalo. V Praze\nse tím zanášeli nejvíce ředitelové kůru. To byly naše\nhudební ústavy ku konci předešlého století.\nItalská opera. Stavovské divadlo měl v roku\n1800 jistý Dominico Quardasoni v pachtu. Tento muž\nspojoval s neobyčejnou nevlídností k obecenstvu také\nneobyčejnou spořivost. Přivedl to tím však brzy tak\ndaleko, že obecenstvo si zcela odvrátil a dům skoro\nprázdný vždycky měl. Měřítko, podle něhož se při vol-\nbách oper řídil, byla Vídeň. Domnívaje se, že co se\ntam líbilo, také v Praze selíbiti musí, neprovozoval nic\njiného, než co se ve Vídni dávalo. Kuchař a Josef Ross-\nler, kteří po Danzi-ovi po několik let u klavíru diri-\ngovali, opustili ho pro jeho nevlídnost brzy. Místa slo-\nvútných těchto mužů převzal na to jistý mladík jme-\nnem Liberati. Složil také několik operních arií a ně-\nkolik dosti bídných kostelních skladeb. Prima donna,\npaní Campi, byla by bývala dosti dobrou zpěvkyní, kdyby\nbyla upustila od ustavičného šňoření hlasu. Při tom\nbyla také její hra dřevěná, což dobrému účinku vel-\nmi na ujmu jest. Massa, první tenorista, měl plný\n\n*) Vyšla nedávno ve velmi úpravném vydáni v\nv klavírním výtažku a v hlasech u Riete r-Bieder-\nmanna ve Wínterthuriiu ve Svýeafíeh."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "88", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.4", "texte": "a příjemný hlas a patřil také mezi lepší zpěváky; do-\npouštěl se však také té samé chyby jako paní Campi.\nTaké jeho hra byla dřevěná a nemotorná. Bassista\nCampi měl pěkný bass, ačkoliv málo hluboký. Hlas\njeho byl silný a výrazný a přece ne hřmolný, přednes\ntak zřetelný, že v nejoddálenějším koutě divadla každá\nslabyka rozuměli byla. Zpíval čistě, recitiroval výborně,\nneměl ale žádný trilek. Co buffo, které role mu Guar-\ndasoni vnucoval, byl neoblíbený.\n(Dokončení.)\n\nMysliveček.\nVýjev ze života českého umělce.\n(Pokračování.)\nAntonín, rovněž silný se svým bratrem, vybral si\nz jeho šatů novodobý oblek, a proběhal, jsa svým kmo-\ntrem doprovázen, ulice Neapolské. Všude bylo veselo,\nden narození mocnářova byl slavnostným dnem v celé\nemi. Průvody se odbývaly, lid se hrnul z kostela do ko-\nstela, modle se za blaho královo. Zvony celého měs ta\nzaznívaly, v kostele svatého Januaria zpíval arcibiskup\nTedeum as tvrze svatého Elma zahřměla děla. Tak\nušlo dopoledne. Mrtvé byly ulice, když slunce pa-\nprsky své dolů sesílalo; Neapolitáni odpočívali; když\nvšak zase zavzněl zvon k nešporům, byly opět všechny\nulice plny. Z hospod zazněl jásot lidu maškary\nchodily po ulicích, zde zpíval lodník svou barkarolu, tu\nsi poskakoval šašek a mnohá přikuklená osoba prchla\nse svým milencem z tlačenice. Večer tento byl maso-\npůstem pro lid. Nyní přijel skvostně oblečen, krá-\nlův lokaj, jel na koni s papírem v ruce trubač při-\npoutal svými zvuky zvědavé lidstvo k sobě. Jezdec\nzadržel koně a přečetl královo psaní, v němž se lidu\npoděkoval za jeho lásku a oddanost, již mu na den\nnarození proukázal; mimo to dovolil v psaní tomto\nkaždému slušně oblečenému člověku do paláců vstou-\npiti as přístropí se dívali na slavnost. „Viva il re!\npadre noslro!\" zvolalo tisíc a tisíc úst a vše se hr-\nnulo do paláců. Antonín přál si také slavnost tu spa-\ntřiti, jelikož však stařec již ušlý byl, šel se všezvěd sám\ndo paláců podívali. Stráže měly co dělati aby pořádek\nudržely a Antonín nebyl s to v tlačenici této se prodrati.\n„Pojďte jen se mnou, maestro,\" řekl hlas za ním\nbyl to skvostně oděný muž provedu Vás bez\npřekážky do sálu.\" Antonín následoval, chráně se,\noklamaného poučiti. Bez překážky dostali se oba do\nsálu. „II maestro, il compositore di Belierofonte,\" ozý-\nvaly se hlasy od úst k ústům; všickni se drali k pře-\nkvapenému, zahrnujíce jej chválou a takořka v triumfu\nvedl ho lid do sálu.\nRád by ji m to byl vysvětlil, avšak zběhlé jazyky\nvlaské nenechaly ho k slovu přijití, a sám se neosmě-\nlil tak vysoké společnosti v něčem odmlouvati.\n„Buďte vítán maestro!\" zvolala dáma, přicházejíc\nmu vstříc, „konečně jste přece jednou svému slovu do-\nstál, a dáte se v Neapoli spatřiti.\"\n„Dobře jsem Vám prorokoval,\" připojil starší její\nprůvodce, „vzpomenul jste si také na má slova?\"\n„Nepamatuju se,\" koktal tázaný.\n„Vzpomeňte si na slavnost v Praze u hraběte Čer-\nnína.\"\n„Per dio! Miraoulo!\" zvolalo několik lidi, obstou-\npíce maestra oba byli odděleni a hrabě s dámou\nvyhnuli se tlačenici. Vedle Antonína stál totiž jeho\nbratr Josef.\n„Můj bratr,\" řekl s úsměvem Josef, představuje\nsvého bratra.\nNyní teprva drali se všichni okolo ně, nemohouce\nse dost tomu diviti, jak podobni si oba bratří jsou.\nSlavnost započala. Zvědavost byla utišena, a\ntak se poštěstilo bratrům, že několik slov si pokojně\nříci mohli. Antonio vypravoval svému bratru, jak se\nsem dostal, o oné dámě a jejím průvodci.\n„Zde jest! Ona to jest!\" vykřikl Josef hlasitě,\n„musím ji spatřiti, s ni mluvili.\"\nSpěchal do sálo, kamž ho Antonín následoval jak\nmohl.\nBrzo se poštěstilo hledajícímu, cíle svého dosá-\nhnouti.\n„Jste Vy to maestro, anebo jest to Váš bratr ?\"\ntázal se ho hrabě Rosamonte, jenž o víře nepodobné\npodobnosti obou bratrů se již dozvěděl.\n„Jest to chudý Mysliveček,\" odvece Josef, „jenž\nposlechuuv Vaší radě, chválu celé Itálie si získal. Chtěl\njsem Vám již dávno své díky vzdáti, nehoda mne však\nvždy doprovázela. Říkalo se, že jste odjel do Anglicka?\"\n„Přicházím právě odlamtuď, abych našemu králi\nsvé přání k jeho narozeninám vzdal.\"\n„A já se nad tím velice těším, že jsem svého\nstrýce sem doprovodila,\" řekla dáma, „stalo se mi to\npotěšení, že jsem tam uslyšela Vaší novou operu, a\npozorovala jsem, jak velice jste v umění prospěl. Zá-\nroveň poprosila bych Vás o něco.\"\n„Poručte, milostivá markýzko,\" odpověděl sklada-\ntel, nadšeně ruku její polibě.\n„První Vaše skladby tak mne dojaly, že si ještě\nvždy s radostí na onen večír vzpomínám. Nebyl byste\ntak laskav, mi Vaše měsíční symfonie v opisu poslati?\"\n„Jestli moje školácká práce Vaší pochvaly do-\nchází, budu si to považovati za čest, Vašemu přání vy-\nhověli.\"\nJest ale velký rozdíl mezi ondy a nyní."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.5", "texte": "pokročil, dokázal jste; tento večír stal se mi věru tak\nzajímavým, že si od toho času již přeju rukopis do-\nstati.\"\n„Slovo Vaše naplňuje mne rozkoší,\" zvolal Josef.\n„Jak dvorný jste,\" usmívala se dáma „dovolte\nabych Vás představila tomuto lordu,\" připojila k tomu,\nukazujíc na muže, jenž vedle ni stál. „Maestro Vena-\ntorini; lord Beldruck můj manžel.\"\n„Váš manžel?\" tázal se Josef, bledna.\n„Již pět let.\"\nMlče poklonil se maestro slova umlkla mu na\njazyku pot vyvstal mu na čele smysly mu mi-\nzely a on klesl v náruč svého bratra. Antonín,\nnetuše, co bratra tak pohnulo, hleděl ho vyvěsti z tla-\nčenice.\nRosamonte a Emma se svým manželem následo-\nvali ho venku vzpamatoval se opět.\n„Yedte ho domů,\" řekl Rosamonte jeho bratru;\n„zejtra se přijdu zeptat, jak se mu vede.\"\n„Děkuju za Vaši laskavost,\" odpověděl Josef,\n„mně neschází ničeho více, jsem zase zdráv. S Bo-\nhem pane hrabě s Bohem Lady.\"\n„Doufám, že Vás zase u nás spatříme,\" odpově-\nděla Lady.\n„Pošlu Vám své symfonie, a když je uslyšíte zpo-\nmeňte si na chudého skladatele, jenž nesmí více Váš\nobličej spatřiti.\" Pokloniv se před překvapenou ženou,\nspěchal do zahrady.\n„Byl jsem blázen!\" zvolal, „že jsem život obě-\ntoval lakové šílené lásce! Že jsem jediného jmění\nlépe nepoužil neupotřebil. Jelikož láska moje mrtva,\nna vždy mrtva jest chci žiti, chci žiti a číši života\naž na poslední kapku vyprázdniti. Nemám se ničeho\nvíce co nadití chci tedy alespoň užiti. Lichviti chci\nse svým talentem, a úroky, jež mi ponese, promařím.\"\n„Bratře,\" připojil, Antonína na srdce tiskna, „bra-\ntře zůstaň u mne, ty nemáš ve své vsi ani pomýšlení\no živobytí ve velkém městě okusíš ho, prožtješ\nzlaté dny dny slastí a rozkoší.\nAntonín, bera ohled na rozčílenost svého bratra,\npřislíbil mu všechno, čeho si žádal, jsa rád tomu, že\nse mu poštěstilo, na polo šílence do svého bytu při-\nvésli.\nVenatorini dostál svému slovu lichvil se svým\njtalentem. Ve všech vlaských městech líbily se toliko\neho opery. Výsledek byl všude tentýž, všude byly\nnadšeně přijaty. Operu „Antigone\" napsal pro Turín,\n„L'Artaserse,\" „Ezio\" a „Demofoonte\" pro Neapol;\n„Attide\" pro Padovu, a konečně pro Benátky a Milán\nopery „Tarnace,\" „Merope,\" „Tameřlano.\" On se stal\npabohem Italianfi. Tak ale, jak on použil svého ta-\nlentu, tak také zmařil plody jeho. Šel do Říma, kdež\nsi palác najmul, a o jeho marnotratnosti mluvilo se v ce-\nlém městě. Slavnosti jeho podobaly se prostopášným\nhodům co skvostnosf, co vkus, co vilnosf poskyt-\nnouti mohly, nalezlo se u něho. Palác jeho byl shro-\nmáždištěm všech rozkoší hudba, hra a tanec nikdy\nnescházely nebyl nikdy výběračným při volbě svých\nhostů, a ženy nejšpatnější pověsti vcházely do jeho\ndomu ano byly rády viděny, ba i vyhledávány. Již\nv Neapoli nelíbil se vážnému Antonínovi zpustlý život\na byl rád že se zbavil svého mentora; tento dal mu\nskvostné dary pro jeho ženu a děti a opustil ho chlad-\nněji než onen to očekávati mohl.\nStarý Antonio, jehož on si až posud velevážil,\nstarostliv o následky takového života, napomínal ho, aby\npeněz šetřil; hleděl zlé společnosti od svého chovance\nvzdálit!; dokázal mu jak se jeho dobrota neuznává\nnadarmo Josef byl hluchý pro taková napomenutí'\nTak uplynulo osm let prostopášný život přitáhl slav-\nnému maestru dlouhou nemoc. Antonio opatroval ho\njako otec vlastního svého syna. Po šesti měsících uzdra-\nvoval se zase, a bylo lze se nadíti zlepšení. Na krátký\nčas dostál také slovu, opustiti takový život. Tu by'\nod ředitele opery z Říma poprošen, aby mu napsal\noperu. S velkou láskou, s radostí psal partitwu k opeře\n„Olimpiadě\" obrazotvornost oživila ho opět opera\nbyla dokončena a on uzdraven. S dychtivostí oče-\nV\nkávalo se nové to dílo slavného maestra. Římané oče-\nkávali mnoho, ale i nejsmělejšímu očekávání vyhověl\nvýsledek zcela. Číslo za číslem bylo s nesmírným já-\nsotem přijato. Konečně přišla arie: „Se cerca, se dice,\nI'amico dov'e?\" Byl to jásot, na jakýž podobný si\nnikdo v Itálii nezpomněl jásot, s jakýmž arie tato při-\njata byla, jenž se ani vyobraziti nedá. Nevolalo se, vý-\nskalo se: „Venatorini! Venatorini! divine maestro!\"\non musil vystoupili; nyní byli zpěváci vyvolání; prima-\ndonna vystoupivší posadila oslavenému mistru bobkový\nvěnec na hlavu, a tleskotem zatřásly se zdi divadelní.\nNadšenci donesli ho domů a houf lidí následoval\nje. Místnost před jeho palácem byla osvětlena or-\nkestr divadelní uspořádal maestru serenadu a jásot\ntrval až do rána.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.6", "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nH.\nStavovské divadlo. Dne 2. dubna opakován byl\n„Tannhauser,\" v němžto p. Nachbauer místo p. Fekléra\nvystoupil. Představení nevynikalo ničím zvláštním. K slav-\nnosti zahajení sněmu dne 6. dubna provedena byla ouver-\ntura od Lachnera, kteraz od obecenstva chladně přijata\nbyla. Na to dávala se veselohra „Ženichové\" od Macháčka\na akt opery „Nocleh v Granadě\" od Kreuzera, Pro-\nvedení opery až na některé vady bylo slušné.\nNárodní beseda, jež se předevčírem dne 8.\nt. m.v sale na Zofině odbývala, byla jedna z nejskvě-\nlejších, které jsme po dlouhá leta v Praze viděli. Veliký\nsál žofinský byl v pravém slova smyslu přeplněn, tak že\nani později přišlé dámy více místa nenalezly. Rovněž\nnaplněny byly galerie a sál menší. Ve dlouhých řadách\nsedadel byly dámy umístěny v toilettách nejvkusnějších.\nNa první řadě sedadel byli umístěni J. Ex. pan místo-\ndržitel hrabě Forgácb, J. Ex. generál jízdectva pan hrabě\nSchlik, maršalek zemského sněmu, J. Ex. pan Albert\nNostic vedle jiných vysoce postavených a důstojných šlech-\nticů ; český historiograf p. František Palacký, p. dr. Rie-\nger, J. Jasnost kníže doktor Rudolf z Taxisu atd. Mezi\nOstatními hostmi byli také nejdůstojnčjší biskupové Krejčí\na dr. Valerian Jirsík, dale skoro všichui ostatní, nyní\nv Praze shromáždění poslancové šlechtičtí i měšťanští.\nVětší sál byl červenobíle dekorován a honosil se českým,\nmoravským, slezským a pražským znakem. V oknech\nstály vysoké sádrové sochy, obklopené pěknými květinami.\nV prostředním okně většího sálu stála taktéž u prostřed\nkvětin vysoká socha Bohemie, v oknech vedlejších po-\nprsí Jungmannovo a Havlíčkovo, na stěnách pak krásné\nmedaillony Jiřího Poděbrada a Karla IV. Začátek učiněn\nbyl krásným proslovem, od JiJjího Jahna, jejž pan K.\nSimanovský přednesl ; na to následoval sbor „Rekův sen\"\nod Karla Slavíka, jejž zpěvácký spolek „Hlahol,\"\nas 140 clenu silný vedením obezřelého ředitele p. Ferdi-\nnanda Hellera rázně as nuancemi přednesl. Na to zpí-\nvala si. Alojsie Blažková tři národní písně české\ns hlubokým citem a osvědčila, že výborně do ducha těchto\nnárodních plodu vnikla. Hlučným potleskem povzbuzena\nzapěla nadaná zpěvačka ještě jednu národní píseň. Vě-\nhlasná virtuoska na harfu sl. Mosnerová přednášela\nfantasii na harfu od Alvar.se a pak fantasii na národní\npísně mistrné a byla mnohokrát volána. Na všestranné\npřání přidala ještě druhou svou fantasii na české písně.\nPaní Anna Kolářová deklamovala báseň „Ženám če-\nským\" od Boženy Němcové významně a srdečně as pra-\nvým významem. Dále přednesen byl sbor „Utonulá\" od\nP. Křížkovského, jenž se s velkou pochvalou pot-\nkal. Výtečný náš Lukeš zpíval krásnou a karakteristi-\nckou píseň „I šepce kvítí\" (text od Ant. Korschnerové) od\nduchaplného a mladého skladatele Ed. Nápravníka,\nkteráž všeobecné pochvaly došla, dále přednášel českou\npíseň s průvodem lesnice od Hynka Vojáčka a došel\noběma nesmírné pochvaly a potlesku. Korunou besedy byl\np. F. Laub, který svou romancí a polonaisu, pak fantasii\nod Ernsta s neslýchaným úspěchem provedl. Bylo by\nzbytecno, šíříti slov o jeho mistrné hře, řekneme toliko,\nže hrál jako Laub. Obecenstvo přijalo našeho slo-\nvutného virtuosa s hlučným potleskem, jenž po provedení\nfantasií ani přestátí nechtěl. Ferd. Laub vystoupiv po\ntřetí iinpro visoval na housle „Sil jsem proso na sou-\nvrati\" a provedl thému rozličně varirující novou touto\nfantasií výborně. Konečně jsme slyšeli v druhém oddě-\nlení, kdež orkestr zdatného kapelníka p. Komsáka ta-\nneční kusy provozoval, též obratně zosnovou a duchaplně\nprovedenou ouverturu z ceských národních pí-\nsní od Ed. Nápravníka, kteráž zajisté co nevidět\nv celé naší vlasti zaznívati bude. Výsledek besedy byl\nvelmi skvělý. Zábava trvala až do 3 hodin v noci. Ná-\nvštěva byla velmi četná. As o 12. hodině s půlnoci při-\nšel telegram z Vídně, jímžto Vídeňští Slované svůj po-\nzdrav besedě na jevo dali. Telegram přijat byl hlučným\nvoláním „Sláva.\" Výborové pro hudební cásť byli:\nFerd. Heiler, J. Lukeš, red. Meliš, Ed. Nápravník a Lud.\nProcházka.\nPočátek slavnosti zahájení českého sněmu uči-\nnila dne 6. b. m. slavná raše v mohutném chrámu sv.\nMikuláše na Malé Straně. Upustivše od popisu zevnější\nnádhernosti, již se každý dostatečně v jiných novinách\ndočisti může, ponecháváme sobě jenom referát části hu-\ndební. Ačkoliv mše, jenž se právě provozovala, jest je-\ndna z nejlepších děl, kteréž pan Mašek, ředitel kůru\nv témž chrámu, co ovoce své dlouholeté praxi hudební-\nmu světu podal, nemůžeme naprosto býti spokojeni s touto\nvolbou. Relativně důkladné dílo si obrati ku produkci\npři tak znamenité slavnosti, anto máme hojnost a hoj-\nnost mistrných děl, jmenovitě od Tu my, Brixiho, F u fa-\nře r a a jiných, svědci ne-li o neobezřelosti, tedy aspoň\no neskromnosti pana ředitele Maška* Lépe pochopil vý-\nznamnost slavnosti varhaník pan Jos. Forster, který mi-\nstrnou svou hrou nás nemálo překvapil. Improvisoval\npředehru slavnostní na způsob velkolepého chorálu, ná-\npotom přešel na motiv národní hymny, který zprvu jedno-\nduše, nápotom kontrapunkticky provedl. Vrcholem mi-\nstrnosti jeho se nám objevila dohra po „Ite missa est,\"\npodávající nám staročeský chorál „Svatý Vácslave,\" jejž\npan Forster výborně na dvou manuálech s duchaplným\nharmonisováním provedl. Slavnost tuto zvýšilo nemálo\nspoluúěinkovám Její Jasnosti kněžny z Turnů a Taxisů,\na pánů Lukeše a Strakatého.\n\n— Ferdinand Laub odejel včera do Magdeburku,\nkdež svůj koncert uspořádá. Před nedávnem koncertoval\nv Holandsku a v Cáchách.\nAlexander Dreyschock přibyl dne 28. března\ndo Moskvy a uspořádal tam dne 1. dubna první svůj\nkoncert. Že obecenstvo Moskevské svou mistrnou hrou\nuchvátil, netřeba podotýkati.\nNa Uralu v Rusi slaví nyní český kapelník, pan\nJan Tich áček, Pražanům svým sextettem druhdy známý,\nneobyčejné triumfy. Před dvěma lety povolán byl pan\nTichácek do Jekaternoburku a utvořil z 12 Rusů (hlavně\nkovkopů v dolech platinových v Sezgie-Sawodu) hudební\nkapellu. Tichá c k ů v talent a vytrvalost provedl tak\núplně a dokonale svou úlohu, že v onom městě ruském\nnejen pravidelné koncerty pořádá, nýbrž i se svou malou\nkapellou výlety do obchodních míst koná, kdež vedle\nhojné pochvaly též značnou cést stříbrných rublů sklízí."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.7", "texte": "—Besedy k prospěchu národníhn diva-\ndla. Jak se nám z mnohých stran píše, budou na ven-\nkově páni ochotníci besedy ku prospěchu národního di-\nvadla dávati. Schvalujeme tuto myšlenku a nepochybu-\njeme, že se jimi značného příspěvku docílí. Při této pří-\nležitosti podotýkáme, že pánům ochotníkům při sestavení\nhudebního programu rádi posloužíme.\nSI. Mína Medalová ve Frankfurtu je, jak nám\nod hodnověrného svědka sděleno bylo, nemocna. Plícní\nneduh skličuje tuto nadanou a spanilomyslnou vlastenku\nJak se dovídáme, bude též zasloužilý kapelník\np. Fr. S křoup v Rotterdámě následkem vypsání cen za\nnejlepší dvě české opery od spanilomyslného Jana\nhraběte Haracha konkurovati. Výtečný náš básník Jaro-\nmír Erben zhotoví mu k tomu účeli přiměřené libretto.\nChvalně známý kapelník pan Josef Nes vad ba,\njejž německé listy zlomyslně z Prahy byli vyštvaly, do-\nchází v Berlíně nesmírné obliby. Allgemeine Theater-\nChronik vyslovuje se o J. Nesvadbovi takto: Kapelník\ndivadla „Viktoria,\" p.Josef Nes vad ba, vyznačuje se ne-\njen svými vlohami co ředitel a kapelník orkestru, alebrž\nspojuje s nimi lásku k svému povolání a neúnavnou pil-\nnost. Když se k těmto přednostem ještě osobní rozto-\nmilosf jeho a největší skromnost přidruží, je přirozenou\nvěcí, že počet jeho přátel a ctitelů velký jest. O tom\nsvědčí opět četně navštívené představení dne 20. března\na ovace, kterých se mu v hojné míře ze strany obecen-\nstva dostalo. Co skladatel zaujímá J. Nesvadba čestné\nmísto mezi mladými skladateli a zvláště jeho písně vyni-\nkají pěknou formou a původními myšlenkami.\nObratný varhaník hlavního dórnu v Záhřebě, p.\nČeněk Vinař povolán je za městského kapelníka do\nChrudimi.\nHudeb literatura. Nákladem podnika-\nvého obchodníka J. Šálka v Praze vyšla tyto dni pro\npiano polka mazurka „Pozdravení od Čecha z hor\nruských,\" p. A. V. továrníkovi v Praze,\nvěnovaná od Jana Tich áčka, o němž se v tomto listu\nzmiňujeme. Polka tato vyniká přirozeným rhytmem a\nušlechtilou melodií. Stojí 80 nov. kr. V toinž skladě\nvyšla též polka pro piano „Pozdravení od Uralu\"\nod J. Srn in ke, setníka na sergijvském závodě v ural-\nských horách v Rusi. Stojí 30 kr. Dále budou milov-\nníkům tanců vítány skladby „Krajanka,\" kvapná polka\nz národních písní pro piano od Fr. Pivody (30 kr.)\n„Šotek,\" kvapík pro piano od Fr. Wintra (27 kr.)\n„Bětulin ka, třasák pro piano od A. Faulwettra\"\n(30 kr.) „Rarášek,\" kvapík od AI. Kiewega\n(30 kr.) - „Národní kádry la\" pro piano od Josefa\nII In er a (54 kr.) „Utok,\" kvapík pro piano od J*\nIllnera (42 kr.), které nákladem J. Šálka v Praze\nvyšly. Úprava však skladeb je úhledná a pěkná. Na-\nkladeni činného obchodnictví v musikaliích pp. Kristofa a\nKuhé vyšla právě velmi zdařilá píseň „Kovářská\" se\nzávěrečním sborem od Lud. Procházky, který si tímto\nplodem zajisté populárnosti získá.\n\nF. H...\nZ Hlinska. výroční svátky bývají též památnými\npro hudbu kostelní. Rád bych vyhověl povinností dopi-\nsovatele a podal bych zpráva o výkonech v oboru tomto\nza doby poslední co nejšírší, musel bych vsak o mno-\nhém příliš mnoho psáti, a tu mi vadí obmezenost místa.\nPodotýkám, že prováděné skladby byly naskrze výborné,\ncož svědci o vkusu p. ředitele kuru. Neúnavní pořada-\ntelově věnečku a věnců poskytli nám na novo utěšené\nzábavy dne 1. t. m. uvitým věncem. Sbor hudební p.\nDoležálka prováděl velmi dovedně mnoho výtečných skla-\ndeb. Nejvíce se líbily: ouvertura z opery Atily, směs\nz národních písní a ouvertura k opeře Lucretia Borgia :\nDobře provedenému „Dobrému jitru\" od Klicpery násle-\ndovaly zdařile provedené deklamace a dobře volené zpěvy :\nrázný sbor „Bratří rozveselme se\"; duchaplný čtverozpěv\n„na Labi,\" Zavrtálův sbor: „Tážete se\" a „Sekerův ctvero-\nzpěv: „Kdybych věděla;\" pak žertovný ctverozpěv „Ka-\nšparův Jan\" o „Dobrou noc.\" Velmi četné obecenstvo se\nvýborně bavilo. Účastenství obecenstva jest velmi po-\nlesné, zvláště pak uvážíme-li, že z jistých stran se v pro-\ntiv těmto šlechetným snahám operuje. Doufáme, že každý\nmilovník ušlechtilejší zábavy musí snahy takové z pře-\nsvědčení ne pak pouze z pohnutek ze stávajících poměrů\nvyplývajících podporovati. Neméně potěšná jest vytrva-\nlost pp. ochotníků. Neochábli v přemáhání stávajících\npřekážek a již opět se dějí přípravy k velké besedě, anaž\nna počátku května odbývána býti má. Uslyšíme novější\nskladby. Zmužile ku přední V boji dozrá hrdina!\nZ Nové Paky. Odebrav se v pondělí velikonoční\nna návštěvu do Nové Paky, přítomen jsem byl akademii,\nkterá se v hostinci „u hroznu\" k dobročinnému účelu\nodbývala. Obě ouvertury, první od Mendelssohna, druhá\nod Cherubiniho, ač těžké pro síly venkovské, jakož i sbory\n(„Cikání\" od Vogla, „Šablenka\" od Knittla, „Píseň mlatcfi\"\nod Hniličky, „Kozácká\" od Procházky, konečně „Noční\npřehlídka\" od Tittla s textem vhodně na půdu českou pře-\nneseným) byly řízením obezřelého ředitele spolku zpě-\nváckého, pana Čížka, zdařile provedeny. Jen v „Cikáncch\"\nvadila přílišná vzdálenost ozvěny, čímž i ráznost sboru\nponěkud utrpěla. Ze sólistů obdivoval jsem nejvíce\npětiletého houslistu, Gustava Lopatářc, jenž „Plav-\nce \" od Flotova, Polku od Strausse a na žádost i Ma-\nzurku jednu na nesnadném nástroji s takovou zručností\npřednesl, že jsem mimovolně si zpoměl na obraz předsta-\nvující malého Mozarta před dvorem vídeňskýma v čiper-\nném chlapci již umělce budoucího spatřoval. Otec jeho,\np. Lopatář, došel cituplným přednesením Pivodovy písně\n„Na vlast\" hojného potlesku a pan Jodas ukázal zdaři-\nlým provedením „Fantasie na národní písně\" od Hraběte,\nže i basa srdce dotknouti se umí. Deklamaci „Koruna\nvšech lásek\" od Tyla přednesla sl. M. Geislerova vý-\nborně, nejprv živě a rozmarné druhy lásek rozbírajíc, na\nkonci důrazně lásku k vlasti na srdce kladouc. Mimo to\npřednesl na žádost p. Nydrle „Tři doby v zemi české\"\nod Jablonského velmi rázně a uvedl všechny přítomné\nv pravé nadšení. Celek učinil na mne jakož i na kaž-\ndého dojem velmi příjemný a nemohu než přáti sobě, by\npodobně i vůkolní města tak statně si počínala.\n\nBerlín. Virtuos na harfu pan prof. Thomas z Londýna\ndával tu dne 3. dubna koncert, v němž též jeho\nsnoubenka, sl. Artotová zpívala."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610410-01.1.8", "texte": "Paříž. R. Wagnera opera „Tannhauser\" dávala se\nzde ještě dvakráte; avšak obecenstvo Pařížské chovalo se\njako při prvním představení velmi nešetrně k tomuto apo-\nštolu „hudby budoucnosti.\" Pískalo, hvízdalo, šramotilo\ntak, že se Wagner nucena cítil, operu svou od ředitelstva\nnazpět vzíti. Nejnovější operettka J. OfFenbacba „Most\nvzdechu\" došla při prvním provedení nesmírné pochvaly.\n= Vídeň (Jan Král). Chvalně známý virtuos\npan Jan Král přednášel ve velkém koncertě, jenž se zde\ndne 6. března v c. k. operním divadle odbýval, rbap-\nsodii svého ůtvoru na Violu damour a dosáhl skvělého\nvýsledku, áhto třikrát hlučně vyvolán byl. Vídeňské\nlisty zmiňují se pochvalně o jistotě mnohohlasých akkordu,\no něžném zacházení s arpeggiemi na tomto líbezném ná-\nstroji a jmenují ho výtečným virtuosem za cituplný před-\nnes kantileny. Největší pochvaly došly mimo J. Krále též\nvirtuos na flétnu p. Doppler (Polák) a výborný tenorista\nWalter (Čech), jenž kostelní árii od Stradelly s hlubo-\nkým výrazem přednesl. Dne 28. zemřel v blázinci\nblíže Vídně věhlasný pěvec Josef Staudigl. Narodili se\ndne 14. dubna 1807 ve Wollersdorfu, kdež jeho otec re-\nvírníkem byl. R. 1816 přišel mladý Josef do Nového\nMěsta blíže Vídně, kdež se pod ředitelem kůru Herzogem\nhudbě cvicil. Jeho sopránový hlas změnil se brzy v bas-\nsový. Pod ředitelem Duportem vystoupil Staudigl po-\nnejprv co Pietro v opeře: „Němá z Portici.\" Horli-\nvostí, pilností a vytrvalostí dosáhl Staudigl nejen vytříbe-\nného hlasu, alebrž i znamenité školy a dramatického vý-\nrazu. Až do roku 1845 byl engažován pod ředitelem\nBallachino v divadle u korutanské brány ve Vídni. Pod\nHolbeinem stal se vrchním režisérem. Kašpar, Jakub a\nmnoho jiných bude věcně vzorem pro zpěváky.\n\nDur a moll.\n\nKdyž Nelson skrze Vídeň cestoval, navštívil Haydna, aby\nse s ním osobně seznámil. Při odchodu vyprosil sobě od Haydna\nna památku zužívané péro, kterýmž onen mistr některé ze svých\nskladeb byl napsal. Haydn podal jemu jedno, a nyní vytáhl Nel-\nson hodinky z kapsy, a dal je umělci řka: „Vezměte také něco\node mne na památku,\"\n\nZnámý anglický zpěvák Incleton uraziv vznešeného pána\nv Londýně, měl jemu dost učinili. Incleton nemeškal se také\nk němu dostavili, místo vší omluvy zazpíval mu jistou, toho\néasu oblíbenou píseň. Ukončiv pravil na cli uraženému: „Dou-\nfám, že písní,' kterouž celému Londýnu vyhovují, taktéž Vám\njsem zadost učinil.\" Lord se usmál a uspokojil se tímto způso-\nbeni zadostuéinéní.\n\nGluck dal svou operu „Paris a Helena\" Rousseauovi důkladně\nprohlédnout. Poslední obdivoval jemně zmírající tón,\njenž v celé úloze Parisa panoval; proti tomu zpozoroval v úloze\nHeleny jistou vážnost, která ji ani v tom okamžení neopustí,\nkdyž se k svým vášním přiznává.\n„Zde,\" pravil ke Gluck ovi, „jest Anachronismus (chyba\nv éasopoětu). Helena byla arei Spartánkou, však žila před za-\nvedením přísných zákonův Lykurga.\"\nGluck na to odpověděl: „Pokládal bych se šťastným, kdyby\nvšichni, kteří mne posuzují, schopni býlí, še vpraviti v mého\nducha, Heleně dal jsem přísný sloh, nikoliv, nikoliv, že -Spartán-\nkoti byla, nýbrž poněvadž ji Homer v neustálém boji mezi po-\nvinností a litostí líčí.\n\nKarel Filip Emanuel, druhý syn Jana Šeb. Bacha,\npřišel r. 1740 do služby k Bedřichu Velkému. Jméno Jana Seb.\nBacha bylo toho éasu lak známé a rozšířené, že král také\nčasto o ném mluviti aho chválit! slyšel. Král byl tedy dychtiv,\nčákového velkého umělce slyšeti a se naučit znáti. Z počátku\ndal synu poznenáhla přání porozuměli, aby jeho otec jednou do\nPostupína přišel. Všakj později počínal určitě se ptáti, proč\njeho otec nepřichází? Syn neopominul vyjádření krále svému\notci oznámili, který sice z počátku o to dbáti nemohl, byv pře-\nmnohými prácemi osypán. Když pak vyjádření krále ve více\npsaních synu opakována byla, podniknul přec r. 1747 cestu se\nsvým nejstarším synem Vilímem Friedemannem. Král dával toho\néasu vždy každý večír komorní koncert, kde nejvíce sám některé\nskladby na flétně pískal. Jednoho večera spravil právě si svou\nflétnu; jeho hudebníci byli již shromážděni. Tu bylo jemu slu-\nžebníkem psaní cizince odevzdáno. S flétnou v ruce přehlídl\npapír, a obrátiv se pcavil k shromážděným kapelistům: „Pánové,\nstarý Bach přijel!\" Flétna byla odložena, a starý Bach, jenž se\nk svému synu odebral, do zámku povolán.\nPrvní objevení Jana Šeb. Bacha před velkým králem, jenž\njemu ani éasu nenechá 1 čestní oděv s černým kantorskýmkabátem\nzměnili, muselo arci s mnohými výmluvami spojeno býti. Však\ndůležitější než vše bylo, že král po ten večír koncert uložil, a\ntenkrát již lak zvaného starého Baeha svá v mnohých komnatách\nzámku stojící piana Silbermanna zkusili nulit. Kapellislé šli z po-\nkoje do pokoje s sebou, a Bach musel všude zkusili a fantasiro-\nvali. Když pak nějaký cas zkusil a fautasiroval, vyprosil sobě od\nkrále fugové thema, by je bez všelikého připravování provedl.\nKrál obdivoval učený způsob, jakým jeho iheina z nenadání pro-\nvedeno bylo, a vyjádřil nyní nepochybně, aby uzřel, jak daleko\numění provozováno býti může, přání aby také fugu v 6. obligát-\nních hlasech provedl. Jelikož každé thema také k mnohozvuč-\nnosli se nehodí, vyvolil sobě Bach sám jedno, a provedl je hned\nk podivení všech přítomných jak nádherným tak učeným zpňso-\nsobem, jak dříve s themou krále byl učinil. Také co varhaníka\nchtěl král Bacha se naučit znáti. Tudíž byl Bach následující\ndny od něho ke všem v Postupíně se nalézajícím varhanám,\njak po prvé k pianům Silberinanuovým veden. Po navrácení do\nLipska, kde toho éasu ředitelem hudebním a kantorem na škole\nsv. Tomáše byl, vypracoval od krále obdržené thema tři- a šesti\nhlasné, a přidav některá kanonní umělecká díla, nechal je pod\nnázvem; obět\" (Musikališches Opfer) tisknouti a vy-\ndali, věnovav je vynálezci. Ta cesta byla poslední Bachova.\n\nCramer a Dušek byli dobří přátelé, ale každý z těchto\nvýteéníků na piano byl velmi závisti v na umění druhého. Uznalt\nsice každý ne jen jeden druhého mi strovství, nýbrž báli se také\njeden před druhým.\nOba byli v Londýně u jedné 'společnosti zváni. Cramer\ndostaviv se dříve, ptal se pozdě přicházejícího Duška na příčinu\njeho pozdního příchodu. „Složil jsem právě Rondo,\" odvětil Du-\nšek, „líbilo se mně velmi, však jsem je přcdce spálil. Proč ?\n„Proč ? Byla v něm uvedená čertovská těžká passáže; pokusil\njsem se několik hodin, však zdarma, ji prvvésti; nu, tu mně\nnapadlo, že ty bysi ji z listu zahrál; však to ponížení chtěl\njsem sobě přec uspořit.\n\nListárna.\nPanu D. ve Lvově. Račte mi někdy psáti. —\nPanu Pt. v Leicestru. Proč mi nepíšete?\n\nZa příčinou mnohých reklamací oznamujeme P. T. ctěným odběratelům, že nepořádné docházení Dalibora\nexpedicí za vinu klásti se nemůže, an se vždy všecky exempláry řádně na poštu dodají*"}]}