{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_sha256": "33582b34dc065231879297b1828ffb46c241d0b8b5156b948d2407d6143e01a1", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/04/20_01/bmtnabd_1861-04-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "93", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.1", "titre_corps": "Smirná.", "titre_sommaire": "Smirná.", "signature_source": "Ivan Vorlícký", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 419, "texte": "Smirná.\nIvan Vorlícký.\nNuže! nyní bratři spějme,\nbuďme věrní Čechové;\nsebe národ svůj nedejme,\nbuďme statní rekové!\nSlovanstvo na nás pohlíží\njak na zralou stromu sněl;\nokovy nás víc netíží:\nk předu! af nás pozná svět!\nDokažme též svými činy,\nže v nás proudí Slávská krev:\nSmažme známky hříšné viny\na zapějme smíru zpěv ♦\nPodejme si svorně ruku\ns bratry svými Slovany,\na při slavném Slávy zvuku\nmír se vznese nad námi !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "95", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.2", "titre_corps": "Hudba církevní. Sděluje Dr. Bílý. I. Zpěv gregoriánský. (Chorál.)", "titre_sommaire": "Hudba církevní. Sděluje Dr. Bílý. I. Zpěv gregoriánský. (Chorál.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.1", "debut_caractere": 421, "fin_caractere_exclue": 3060, "texte": "Hudba církevní.\nSděluje Dr. Bílý.\nI. Zpěv gregoriánský. (Chorál.)\n1. „Ku přemnohým milostem, jimiž člověka opa-\ntrnost Boží obmysliti ráčila, patří také dar zpěvu. Zpěv\njest výjev citův, jimiž duše oplývá, mimovolný. Cit\ns hlasem a slovem skládá píseň. Cit jest tón duše, a\njako myšlénka se pojí se slovem: tak cit v hudbu se\nstrojí. Proto poesie s hudbou u všech národů na po-\nčátku nerozlučným poutem se váže. Veškeří národové\nve zpěvu svém rhytmem se řídí. Bez míry a bez počtu\nrozplýval by cit v neukončenost, a určitosti do sebe\nnemaje mysli by pojat býti nemohl; rhytmus, či míra\nčasová cit slyšitelným činí *). Avšak nemá každý člo-\nvěk tento vzácný dar Boží ve výtečné míře sobě udě-\nlený : odtud není každý ani básníkem, ani zpěvákem,\na často slyšíme o lidech, kteří,,nemají sluchu\" ve smy-\nslu hudebním. - Obzvláštní důležitosti má zpěv a hudba\nv náboženství, jehož účelem jest pěstovali nešlechet-\nnější city srdce lidského : lásku k Bohu a k bližnímu.\n2. Křesťanská víra nalezla při objevení svém\njako dvojí řeč (židovskou, řeč lidu vyvoleného, a ře-\nckou, řeč všeobecné tehdejší vzdělaností), tak i dvojí\nhudbu: židovskou a řeckou* Židovská hudba měla\nzpěv, který se podobal slavnému deklamování; bylo to\nv\nhudební čtení. Řecká hudba již byla uvedena ve sou-\nstavu hudební vyvinutou, ač nepostačitelnou. Církev\nkřesťanská použila nejdříve zpěvu židovského, jakový\nv\ndle podání od Mojžíše pocházel, od Davida a Šalomouna\npak zřízen a beze změny dále zachován byl. Že již\ntento způsob zpěvu hne srdcem a city budí: toho dů-\nkazem jest, když se podnes krásně odříkávají žalmy\nv Církvi naší katolické, při čemž onen starožidovský\ntypus poněkud se ještě zachoval. Edyž se však Církev\nvždy dále mezi pohany rozšiřovala : tu jako řeč a ostatní\numky, pojalaí i hudbu Řekův ve službu svou, a vytvo-\nřila z obojího živlu svou vlastní hudbu církevní, a\nsice tak, že jinak podržela žalmopění a židovský zpěv\nvůbec, jako posvátné, bohoslužbou St* Z. předznakovou\nutvořené podání: jinak použila hudby řecké, aby dle\nzákonů svých obé, totiž žalmy, i své budoucí nové\nzpěvy zevrub ustrojila a ustálila. Tak uchovala s jedné\nstrany posvátné podání, které jenom svým novým ob-\nsahem dovršila : s druhé strany jemu podala všeobec-\nného rázu, í novým křesťanům přístupnějšího.\n3. S nadšením pěstovali hudbu Otcové církevní\nprvní a největší na východu v západu, a čím více\npřibývalo obřadů, tou měrou přirůstalo i zpěvů církevních*\nZvláště ustanovení zpěváci (cantores **) starali se o to^\n*) Viz: j,Úvod k Hymnům církevním\" Fr. Sušila v Brně\n1859, str. i.\n**) Constit. apost. L. lil, c. 11., kde se připočítávají k řádům\nmenším (ordines minores)."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5457, "texte": "aby se zpívalo krásně a dle pravidel, a na mnohých\nmístech již záhy školy zpěvácké zřizovány, jako prý\nSylvester (314 335) první takovou školu založil v Římě,\nNa východě se ujímali zpěvu církevního Otcové:\nsv. Ignác Ant., s\\\\ Athanáš, sv. Efrém, sv. Basilius,\njehož snahy pro církevní zpěv byly pro východní cír-\nkev tak rozhodné, jako pro západ snahy sv. Ambro-\nsia. Sv, Augustin nám sice vypravuje, že tím zpěvem\nambrosiánským v Miláně až k slzám pohnut byl *): jaký\nvšak by tento zpěv býval, není s jistotou vyšetřeno.\nTolik zdá se býti jisto, že až do jeho času tak se zpí-\nvalo, jak by skandoval verše (později říkali ~choraliter\nlegere\"): Sv. Ambrož tedy místo toho jednoduchého\nrecitování (odříkávání) uvedl prozpěvování. IÍ tomu\ncíli přijal z řecké hudby čtvero tónových způsobu (škál,\nTonart **), které od té doby šlovou authentickými,\ntéž na to dorážeje, aby se při zpěvu dávalo pozor na\nmetrům a rhytmus (na délku slabyk a vážné tempo).\n4* Nedá se zapříti, že hudba ambrosiánská při\nvšeliké její kráse chovala hned v původu svém zárodek\nzkázy; dílem že připomínala zjevně hudbu řeckou po-\nsud nezapomenutého divadla řeckého, dílem bylo mnoho\nsvobody ponecháno zpěvákům, kteří tehdáž již při kaž-\ndém větším chrámě byli ustanoveni, a tak k marnosti zpě-\nvácké příležitost měli. Konečně ten zpěv pocházel z je-\ndnotlivé církve, a tudíž se mu nedostávalo autority\npro veškerou církev. Tyto okolnosti již mohly posta-\nčiti, aby sv. Řehoř V.v reforum zpěvu církevního se\nuvázal. Jako za jeho vlády (590—604) obřad (litur-\ngie) byl dokončen v celek posvátný: tak on dospěl\nk lomu, opraviti zpěv církevní tak, že od jeho doby smí\nza hotový, nezměnný poklad církve považován býti. Sv.\npapež tento sebral nejobyčejnější nápěvy pro jednotlivé\nčástky liturgické, opravil jich, kde byly volné a svě-\ntácké, metrům a rhytmus obmezil na to, co býti musí,\na k těm 4 škálám ambrosiánským přidal ještě 4 jiných***),\nkteré se ještě později na rozdíl od těch autentických\nnazývali plagálně, f) t. j. naproti nebo pod nimi\nstojící, protože o 4 tóny níže stojí, nežli authentické.\nv\nSv. Řehoř sám sepsal antifonář, t. j. on sestavil ve-\nškerou bohoslužbu na ty rozličné dny do roku, a nad\ntextem zaznamenal nápěv. To pak učinil rozličnými\n*) S. August. Confess* L. IX. c. 7.\n**) D-d, E-e, F-f, G-g.\n***) A-a, H-h, C-c, D-d.\nt) Máme tedy od oasu sv. Řehoře těchto 8 řad tónových:\n1. ton : authenický D e f g a li c d\n2. ton : plagální Ahcdefga\n3. ton: authentický E f g a li c d e\n4. ton : plagální Hcdefgah\n5. ton : authentický Fgahcdef\n6. ton : plagální Cdefgalic\n7. ton : authentický G a h c d e ř g\n8. ton : plagální D e f g a h c d.\nznámkami, které slouly neumena či nota romana, a\nukazovaly, jak tóny spojiti, nahoru a dolu bráti se mají.\nTento antifonář byl přikován řetězem k oltáři sv. Pe-\ntra, jen aby pro všecky věky za pravídko sloužiti mohl.\nVším právem domníváno se, že Duch sv. při té práci\nv způsobé holubice nad sv. Řehořem se vznášel: tak\ndůkladná to práce, tak důstojný a jednoduchý zpěv tento\nZ jedné kopie částky toho antifonáře, jak byla za Ha-\ndriana I.v Římě zhotovena, zpěvákem Romanem do\nkláštera sv. Havelského donesena, posud se tam spa-\ntřuje a jezovita Lambillot ji r. 1851 v Paříži vydal *).\nZ té kopie patrno, že sv. Řehoř k poznačení tónů sku-\ntečně užival těch neumen, a dále že ten zpěv nebyl\ntak snadný, jak mnozí udávají, nýbrž naopak, protože\nněkdy nad jednou slabykou táhla se celá řada znamí-\nnek **), byl velmi těžko k provozování. Kdy však noty\na písmeny a celý ten náš liniový systém zavládl, nedá\nv\nse na vlas určití. Někteří sice tvrdí, že již sv. Řehoř\nstávající písmena uvedl na 7 (c, d, e, f, g, a, h), je-\nlikož více tónu není: avšak více pravdě podobá se,\nže teprv římský zpěvák Roman, jejž Hadrian I. Kar-\nlovi Vel. do Gallie poslal, začal na místo těch neumen\nvstavovali písmeny, a že potom obojí způsob pozna-\nmenání vedle sebe trval, až se během XII. století ny-\nnější noty chorální vyvinuly. Tolik však jisto, že by\nbyl nedovedl mnich Roman neumena písmenami vysvět-\nliti, kdyby od času sv. Řehoře nebylo se stalo tradič-\nním obyčejem, až do těch nejmenších podrobností vy-\nsvětlovati, jak se co zpívati má.\n5. To vše vymáhalo školu, v nížto zvláštní zpě-\nváci pro zpěv byli odchovávání, kdežto lidu zanechán\nbýti mohl jen zpěv snadnější, žalmozpěv totiž od sv.\nŘehoře dle jeho škál upravený, a pak zpěvy liturgické,\nnikdy se neměnící, ku př. Kyrie atd. responsoria a hy-\nmny. Sv. Řehoř tedy založil skutečně školu a mnohem\nvelkotvárněji, než to bylo posud obyčejem, přijímal do\nni syny z nejvzácnějších rodin, čímž jim cestu k bu-\ndoucím důstojnostem klestil, avšak i vtipné mladíky si-\nrotky z města, odkudž i škola jeho sloula orfanotro-\nphium (sirotčinec). On sám v této škole vyučoval\nzpěvu, a Jan diákon ještě v IX. století viděl tu pohov-\nku, na níž sv. krnet odpočíval, když pacholíky ve zpěvu\ncvičíval, jakož i antifonář, jeho vlastní rukou psaný.\nVždy více a více postupovala vážnost školy této zpě-\nvácké, zní vycházeli učitelově gregoriánskěho, ka-\ntolického zpěvu pro celý obor katolický. Ještě sv.\n\n*) Antiřonaire de Saint Grégoire Fac-simile du Ma-\nnuscrit de Saint Gall (Vili. Siecíe) par la P. L. Lambillotle\nde la Comp. de Jesus Paris 1851.\n**) Vezměme ku př. známé Ite missa est; nad slabykou I-t e\ntáhne se dlouhá řada tonů, které zpěvák kněz při slavné\nmši sv. (dupl. 1. cl.) projiti musí, než konci „missa est\"\nOdtud jsem nejednou slyšel od knéží, že tohle Hemissa\nest jim přichází nejtěžší."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 943, "texte": "Řehoř vyslal s oněmi 40 missionáři pro Anglicko ně-\nkolik statečných zpěváků, kteří založili školu v Kentě,\ns nížto se gregoriánský zpěv po celé Anglii rozšířil, a\nbiskupové bděli nad tím, aby nebyl porušen, ano biskup\nBenedikt Eboracký (York) v VII. století 7krát cestu\nV\ndo Říma vážil, jen aby sobě přesné, dokonalé známosti\no římské liturgii a zpěvu zjednal a vloudilé bludy vy-\nmítili mohl. Za Pipina uveden byl gregoriánský zpěv\nv Gallii, kamž papež Štěpán dva zpěváky odeslal, kteří\nzaložili v Remeši (Rheims) *) školu zpěváckou. I do\nněmecké říše brzo nalezl průchodu velebný tento zpěv\nkatolický. Avšak teprv Karel Vel. všeobecně ho v Gal-\nlii a Némecku provedl, a aby čistě a přesně se zpívalo,\nsvé zpěváky do Říma cvičit posílal, a odtud též zpěváků\nsi vyprosil, kteří v Metech, v Soisson-u a jinde za-\nložili školy zpěvácké; on předpisy a vlastním příkladem\nvše učinil, aby přesný liturgický zpěv zvelebil a rozšířil.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "95", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.3", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.3", "debut_caractere": 945, "fin_caractere_exclue": 4277, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nTuším, jako každý umělec, jest i Z. veliký přítel\npřírody. Pěkná krajina vůkol jeho rodiště, bohatá na\nvrchy, lesy, staré hrady, nemohla jinak, než lásku k pří-\nrodě v něm zbuditi, jakož i z jiné strany zbudilo v něm\nčasné čítání českých kronik lásku k vlasti a ku všemu,\nco se k vlasti vztahuje. Aby vlast svou seznal, konal\nkaždoročně kratší neb menší cesty po Cechách, navště-\nvoval staré hrady a jiná historicky pamětihodná místa.\nSotva že školní běh skončil, vytáhl z úkrytu tašku, str-\nčil do kapsy malou mapu Čech, a šel kam ho nohy ne-\nsly a oči vedly. Nejkratší a nejpohodlnější cesty ne-\nhledal. Myslil že každá cesta někam vede, a že na\nkaždé cestě oko a mysl něco najde, čím by se poko-\nchal a o čem by přemítat se mohlo. Že se někdy pře-\npřepočetl a v nesnáze kudy kam přiveden byl, bylo při-\nrozenou věcí.\nTak měl na cestě z Karlových Varů do Chlumu\nsamé příhody. Na přívoze u Hans Heilingové skály se-\nšlo se několik osob, které by se byly rády na druhý\nbřeh dostaly. Než nebylo tu jiného přívoznika, leč mla-\ndého děvčete, které službu Charona zastávalo. Mělo se\nruče k veslu. Odrazilo loď od břehu, veslovalo mužně,\nale nešťastně; asi dva sáhy od břehu uvízla lodice\nna kamenu a nemohla z místa. Vešlo se v radu, jak\npomoci. Z. nemoha se na hmoždění děvčete déle dí-\nvati, skočil do vody, pomahal lodici tlačit, až se konečně\ns kamene svezla a volnou byla.\nTéhož dne zbloudil též z cesty tak, že nechybělo\nmnoho, a byl by mnsil pod šírým nebem při dešti a\nbouři přenocovat.. Hudebnický sluch a blesk mu ale\nz nouze pomohly. Tento mu osvítil na okamžik kra-\njinu, tak že pozoroval v dálí jakési obrysy člověka a\nrohatých zvířat; oným znamenal jakýsi chrupot, jenž\nse zdál, jakoby se přežvykující zvířata pásla; zabloudilý\nnáš pocestný šel po sluchu a brzo se proměnilo jeho\nzdání v skutečnost. Napadl totiž rolníka, který tu v noc'\nsvé volky pásl, a ochotně bloudícímu cestu ukázal, jež\nvedla k chýši havířské, v níž se našemu pocestnému\npřístřeší poskytlo. Mezi tím se příroda vyburácela,\nblesky se přestaly křížit, měsíc vyšel ze mraků a z\ndálí zaznívaly neobyčejné zvuky mužských hlasů tak pě-\nkně souhlasících a nočním tichem něco kouzelného na-\nbývajících, že jim ucho hudebníka s potěšením naslou-\nchalo. Co to bylo ? Slavili tu duchové snad svou\npůlnoční hodinu ? Ne. Byla to modlitba havířů?\nkteří o půl noci, než se do šachty spustili, svou po-\nbožnost konali. Z. spomíná s potěšením toho osudného\ndne a té krásné noci.\nNení snad již mimo Šumavy jednoho z historicky\npamětihodných aneb přírodní krásou vynikajících míst\nv Cechách, které by nebyl Z. navštívil. Krkonoše se\nSněžkou, Rudohoří, české a saské Švýcarsko, skály adrš-\nbašské a weckeldorfské, kokořínské údolí a j. to již\nvšecko sešel, a nejkrásnější upomínky na místa ta si\nuložil. Roku 1858 vyplnilo se i dávné jeho přání,\naby krásnou Itálii spatřil, Namířil si přes Budějovice,\nLinec, Ischl do Salcburských alp a Salcburku; odtud\npřes Bavory do Tirol a přes Stylfské jho do wethin-\nského údolí. Odtud přes Komské jezero do Como, Mi-\nlana, Bergamo, Brescie, Verony a Benátek; z Benátek\npo moři do Terstu, Podstojné, Lublaně, Štýrského Hradce\ndo Vídně. Stručný popis této zajímavé cesty uveřejnil\nv Pražských Novinách na rok 1858.\n(Pokračování.)\n*) V Remeši nalezeno bylo staroslovanské evangelium sv. Prokopa."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "96", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.4", "titre_corps": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "titre_sommaire": "Stav hudby v 18. století v Čechách. Líčí redaktor.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.3", "debut_caractere": 4279, "fin_caractere_exclue": 4773, "texte": "Stav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Dokončen í.)\nBassi byl výtečný zpěvák než ztratil svůj hlas ;\navšak i zbytky jeho znal ještě výborně užíveti. Hlas\njeho ležel mezi tenorem a bassem; ostatně byl také\nspůsobný herec v tragických jakož 1 v komických úlo-\nhách. Nejlepší jeho úlohy byly: Axur, Don Giovanni,\nTeodoro, notár v opeře „Molinara,\" hrabě ve „Figaru\"\na ještě mnoho jiných. Nezkazil vůbec žádnou roli a\nbyl jak jsme už řekli, v celé té vlaské společnosti je-\ndiný herec."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3862, "texte": "Ostatní operní zpěvačky, slečny Calderini, Ter-\nzachi, Chiena, Vojtěch, a zpěváci Benedetti, Angresani\na j. byli jen prostřední 5 několik z nich stálo také ještě\no jeden stupeň níže.\nJeště několik slov o provozování italských oper za\ntoho času. Tempa bývala obyčejně nad míru rychlá. Toho\nvinnou byl také Quardasoni. Trvala-Ii některá opera při\nprvním provozování přes 10. hodinu, vynechával při\ndruhém provedení nejen aric, duetta, a co mu napadlo\nale nabádal také zpěváky a orkestr, aby rychlejší tempa\nbrali, aby jen jistě opera o půl desáté skončila.\nTaké sbory statistů a c-horistů nedošly nikdy dobrého\nprovedení, poněvadž Quardasoni pro ušetření větších\nvýloh laciné a proto také neschopné lidí co choristy\nnajímal.\nDodatek. Nesčíslný počet zdatných českýeh hu-\ndebníků v 18. století, o němž by se člověk nejlépe pře-\nsvědčili mohl, kdyby seznamy evropských dvorních ka-\npel z tehdejšího času prohlídl dá se tím vysvětlili,\nže vysoká šlechta od každého ze svých služebníků od\ndvoreckého až k stajníku požadovala, aby se hudbou\nzanášel a aspoň na jeden nástroj dokonale hráli uměl.\nPoněvadž postavení nižších služebníků před císařem Jo-\nsefem v celku velmi špatné bylo, upláchli obyčejně nej-\nschopnějši, se svým nástrojem pod páždím, do šírého\nsvěta čímž se také vysvětlili dá, proč se tak velini\nčasto naší hudebníci do ciziny vystěhovali. Nesrov-\nnatelný a nikdy se více nenavrátící stav hudby v Dráž-\nďanech v první polovicí osmnáctého století, přispěl ve-\nlice ku zdokonalení hudebního umění v Čechách: ne-\nboť nejen že to patřilo tenkráte k blahobytu, že nej-\nlepší čeští hudebníci do Drážďan cestovali, a na čas se\ntam zdržovali, ale i vlastni jejich zisk je tam vedl, po-\nněvadž se těm, kteří se opravdově vyznamenali, zna-\nmenitých odměn dostalo. Vytýkávalo se často české\nkostelní hudbě v 18. století, že nejen poznenáhla s váž-\nností pravé kostelní hudby se spustila a často do diva-\ndelní ano i taneční hudby vpadla, ale že také ku roz-\nšiřování špatného toho vkusu zvláště v katolickém Ně-\nmecku velice přispěla. Naprosto nemůžeme této vý-\nčitce odmlouvati. Nejhlavnější příčina toho jest ta.\nItalská opera v Praze byla počátku 18. století velmi\nskvělá a nadšenosf pro italskou divadelní hudbu vše-\nobecná. Mnozí z našich umělců vstoupili do klášterů,\na nyní nesměl nejschopnější páter skladatel na nic ji-\nného se odvážili než na skládání samých mší. Divadla\nnesměli navštěvovati, čímž jen vzrostla láska k němu;\ntaké nejnevinnější světské texty nesměli komponovali,\nčímž ovšem vzrostla láska ku mimocírkevnímu způsobu\nkomponování; veselí a zakuklení tito umělci, hleděli\ntedy dostati operní kusy, zničili kletbou obstavený text\nvtísníce pod ně církevní slova, líbilo se to a pročež se\nk tomu sami pak od vážili v tomto slohu psáti kostelní\nvěci. K tomu ještě přišla příkladná dramata, která se\ndávala ku jmeninám pánů prelátů anebo převorů od sbo-\nrových hochů a noviců, kteří také ženské představo-\nvali, a často také od hudebních řeholníků složena byla.\nJediné tyto výtvory hudební, které pochvaly došly u\npředstavených, udržely také úctu divadelního slohu před\nkostelním. Konečně k tomu také znamenitě přispěly\nopravdově krásné kostelní opery Jesuitův, jež se nejen\nv hlavních ale i také ve venkovských městech provo-\nzovaly. Vytýkalo se také v předešlém století našim\nhudebníkům velmi, že v celku ničím jiným nejsou, než\nhudebníci, kteří svému řemeslu dobře rozumějí. Také\ntato okolnost na prosto se nedá upříti. Jest to podivu-\nhodné a téměř víře nepodobné jakouž schopnosti u vy-\nkonání hudby ano i také při skladbě nižšího druhu\nnadáni jsou lidé, prostí všeho vědeckého vzdělání.\nPodivné jest to, že v předešlém století v Praze se ne-\nudržely tak zvané ochotnické koncerty, které tenkráte\nvelmi oblíbeny byly. Thomas Kunz uspořádal a vedl\nněkolik takových koncertů, a byly vždycky naplněny.\nAle proč ? Poněvadž lístky zdarma rozdával."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "97", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.5", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze života českého umélce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze života českého umélce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.4", "debut_caractere": 3864, "fin_caractere_exclue": 4940, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze života českého umélce.\n(Pokračování,)\nNejslavnější osobnosti v Římě pozvaly ho za ho-\nsta k sobě jeho ctižádost a požívavost zase v něm\nse vzbudily, palác jeho stal se zase shromáždištěm všech\nV\nrozkoší. Ale vybranější byla jeho společnost. Řím-\nská šlechta byla při těchto slavnostech přítomna\nkaždému cizému byl palác jeho otevřen a hojně obda-\nřen vycházel chudý z jeho dveří. S východní skvost-\nností byli • slavnosti v Palazzo di Venatorini vždy vy-\npraveny, ano vešly pro svou nádheru v přísloví: „Se\ncerca se dice\" bylo slyšeti v každé ulici, v každém\ndomě.\nJak velice Antonio tímto výsledkem potěšen byl,\ntaktéž zarmoutila ho, že v jeho žáku znovu se probu-\ndila láska k nádheře. Právě dělal mu laskavé vý-\nčitky, když jakýsi mladík do pokoje vstoupil. Stařec\nlekl se lakořka před jinochem upřel bez pohybu\nzrak svůj na něho; tento však si ho ani nevšimnul,\nobraceje se k maestru.\n„Pověst o vás došla nás až do Britanska; pova-\nžuji vás tam za nejslavnějšího z žijících skladatelů; já\npřicházím si od vás vyprositi, abyste mne v hudbě vy-\nučoval,\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2923, "texte": "„Čas můj jest obmezen,\" odvece maestro, „ne-\nmohu se s vyučováním zaměstnávali.\"\n„Pane!\" odpověděl Angličan, „já konal cestu sem\ndo Říma, abych vás spatřil, abych vás seznal; vy mu-\nsíte býti mým učitelem.\"\n„Odpusfte, já nemohu/\n„Prosím vás.\"\nVenatorini krčil ramenama.\n„Na kolenou prosím vás, staňte se mým učitelem.\"\n„Nechte mč; já nemohu a nechci.\"\n„Vy musíte! při sám Bůh vy musíte. Přislibte\nmi to anebo vy nenapíšete ani noty více.\" Vytáhnuv\nbambitku, držel natažený kohoutek uleknutému maestru\nvstříc. Antonio vyskočiv ze stolice, vstoupil před cho-\nvance, chtěje ho svým tělem chrániti.\n„Zadržte jinochu, a nechte rozumné slovo s se-\nbou mluviti.\"\n„Co žádáte ? já mám jen s maestrem co\nmluviti.\"\n„Já ale mám to právo, za něho odpovídati. Po-\nsečkejte chvilku, snad se potom může žádosti vaši za\ndost učiniti.\"\n„Habaha!\" dal se Angličan do smíchu; myslíte\nže máte šedivé vlasy, že si můžete s jinochem posměch\nučiniti? Nikoli můj milý. Zvyklý jsem, aby se každý\nmé vůli podrobil, zde prosím, a jestli se žádost má ne-\nvyplní, učiním někomu násilí. To jest způsob lorda\nBarry-ho.\"\n„Jak ? Barry-ho ? lorda Barry-ho ? řekl jste ?\nvy jste ?\"\n„Jsem William Barry, nejinladší syn pana Arthura\nBarry-ho, lorda anglického.\"\n„Vaše matka ?\"\n„Mám vám vy počisti svůj rodový strom ? Jest to\nrozená hraběnka Rosamonte.\"\n„Bože! Její syn! Jest to také můj syn,\" zvo-\nlal stařec objímaje překvapeného jinocha. „Ano, ano,\nmáš se státi žákem mého chovance máš se ním\nstáti, drahý Williame.\"\nTu vystoupil Venatorini k němu.,, čí jméno vyslo-\nvil jste nyní? Vaše matka jmenovala se Rosamonte ?\"\n„Ano tak se jmenovala.\"\n„Tedy jest lady Beldruck její sestřenice?\"\n„Dítě její sestry.\"\n„O mluvte\"! jak se jí vede?\"\n„Dobře, velmi dobře,\" odvětil pomalu jinoch, a\nslze kanuly mu přes tváře.\n„Vy pravíte dobře velmi dobře, s tak vážným\nhlasem ?\"\n„Ano jí se vede dobře, v otčině čistých.\n„Tedy mrtva?\"\n„Zemřela před rokem.\"\nVenatorini klesl do stolice. Bolesti té odlehčil si\nslzami, a po dlouhé přestávce podal jinochovi ruku.\n„Při památce vaší sestřenice přísahám vám, že budu\nvaším učitelem! Radostí padl mu tento okolo krku.\n„Že jsem vás vyhledal, jest příčinon její smrf.\nByla nemocna, těžce nemocna na smrtelném loži po-\nručila , aby se při jejím pohřbu na místo rekviem\nvaše březnová symfonie provozovala. Poslední její vůli\nse vyhovělo uslyšel jsem to dílo duše má vzná-\nšela se k modlitbě spatřil jsem svět zápasící se\nsmrtí, umírající tušil jsem z mrtvých vstání. To\njest hudba, to jest modlitba pomyslil jsem si lá-\nska k tomu umění zdvojnásobnila se v srdci mém. Jak\nrád bych se tomu umění dokonale přiučil , avšak\nnikdo mne nemůže tak zasvětili v ně, jako maestro\ntéto symfonie. Vizte, tím se to stalo, že jserti prose\nano i násilně vaše vyučování si vydobyti chtěl. Od-\npusfte divý oheň jinochovi po umění toužícímu.\"\n„Zapomenuto jest vše,\" odvece maestro, „ty's mým\nsynem, a co syn máš právo, umění otcovo děditi.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "100", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.5", "debut_caractere": 2925, "fin_caractere_exclue": 2946, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.6", "debut_caractere": 2470, "fin_caractere_exclue": 6392, "texte": "E.\n— Zdatný skladatel český, pan Vilém Blodek,\nprofesor flétny na konservatoriu, složil k vaudeviilu „Cho-\nrista,\" z franěiny přeloženému, velmi přiměřenou hudbu.\nSestáváť ze samých ceských národních písní, jež pan V.\nB1 o d e k velmi obratně instrumentoval. Jak se dovídá-\nme, bude se vaudeville tento co nevidět provozovat.\nBývalý clen divadelního orkestru a známý hou-\nslista pan Ben evic uspořádal na rozloučenou v sále kon-\nviktském 15. dubna koncert, který na pohled programu\nzajímavým býíi přisliboval. Divadelní orkesír veden pa-\nnem kapelníkem Jahnem provedl klasickou a na krásné\nnuance bohatou Beethovenovu ouverturu k smutno-\nhře „Koriolan.\" V provedení však pohřešovali jsme\nnejen nuance, nýbrž i preciznost; pánům celistůin nezá-\nleželo na toni, zdali gis neb g napsáno, a krátce řečeno,\nzde se Beethoven opravoval. Pan koncertista hrál věci\nod Spohra, Mildnera a Vieuxtempsa, a jedno\nmdlé duo od Schuberta spaném Rozkošným. Poslední\npán oblažil nás na pianě s dvěma vlastními komposicemi.\nPana Benevice podporovala ve zpěvu sl. Mikova;\nzpívala písně od E i 1 e r s a; Ambrose a Franze.\nNávštěva byla hojná. Pan Benevic odebere se odtuď\ndo Salzburgu, kde na Mozarteum místo koncertního\nmistra převezme.\n\n— Dne 4. dubna odbýval se v Petrohradě ku památce\nVác. Hanky slavjanský koncert, z cistě slo-\nvanských skladeb složený; spravoval ho umělec Rub in-\nstein.\n— J. V. císař Ferdinand daroval Pražské Žofínské\nakademii k podpoře hudební její školy prozatím 200 zl. r. c.\n— Mladý a nadaný skladatel, p. Eduard Náprav-\nník, věnoval svou fantasii na české národní písně pro piano\npod názvem „České perle\" spanilorayslnému hraběti\nJanu z Harrachfi, a obdržel od něho následující\nčeský list: Vaše Blahorodí! Obdržev Vašnostin list s kom-\nposicí, nemohl jsem hned odpověď dáti, protože není u\nnás žádného, jenž by s to byl, dokonale ji přehráti; a\ntak jen s tíží o obsahu známostí jsem nabyl; avšak nic\nméně přec neváhám Vašnostem sděliti, že dle Vašeho přání\nvěnování díla tohoto rnilerád přijímám a nemám nic proti\ntomu, když tyto vzácné „Perle České\" mým jmenem opa-\ntřené tiskem vydáte. Výborně vybrané zpěvy národní jsou\nvzdělány s velikou umělostí v těchto fantasiích, v kterýchž\npanuje výtečqý duch hudební a projevují nevšedního umělce,\njenž své síly, jak doufám zkoušeti bude u skládání opery\node mne vypsané. Musím Vám také sděliti, že bych si\nvroucně žádal, kdybychom měli dokonalou sbírku všech\npůvodních národních písní, i také těch nejsprostších a\nnejnepatrnějších s notami a s textem, aby se vidělo, jak\nvelice národ náš na ně bohatý jest. Vašnostem\noddaný Jan hrabě Harrach. Kýž bychom měli mnoho\ntakových šlechetných, vlast a řeč svou milujících bohatýrů\nčeských!\n— Ze žáku zdejšího konservatoria, kteří letos v Ji-\npnu konservatorium afcsolvovují, obdrželi následující do\nRotterdamu k opeře místo se značným platem: Oba Hří-\nmalo vé (houslisté), Ferd. Blumentritt a Alojs M e-\nliš (kontrabassisté), Mašner a Nemanský (kornisté),\nMuller (fagotista), Procházka (fletista).\n\nZ Hlinska. Aby kronika našeho města byla úplná,\nuchopuji se za nepřítomnosti stálého dopisovatele do Da-\nlibora péra, bych podál zprávu o besedě dne 8. t. m\nuspořádané. Tenkráte se uvázal pan ředitel kůru Vesel-\nský o provedení úkolu tak ušlechtilého. Seznali jsme na\nmnoze chvalné jeho snažení i těší nás, že iv oboru tomto\nčinně vystoupil. Slyšeli jsme zdařilou ouverturu k „Bílé\npaní14 pak sbory „Cikáni\" od Vogla, „Čtverylku z ná-\nrodních písní\" od Hellera a „Kovářskou\" od Vogla. Cena\nskladeb těch důstojně kritikou uznána. Netřeba více o\ntom podotýkati, bylyť velké ty skladby pouze pěti hlasy\nprovedeny. Vložené deklamace byly dosti dobře prove-\ndeny. O provádění skladeb hudebních vynikl velmi do-\nvedný houslista p. Zemánek místnou hrou; litujeme že ne-\nbyl lépe doprovázen. Žáci hráli druhé housle. Pan A. V.\nvelmi dojemně píseň: „Jako krajina nebeská\" přednesl.\nV oddílu tanečním prováděny naskrze téměř skladby do-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6623, "texte": "vedného Sekery, což nás jalo podivem, bylyť před besedou\nvelmi opovržlivě zavrhovány. Od nějakého casu pozorujeme\nv našem ochotnictvu jakési dvojení. V našich poměrech\nmusíme snahy takové tupiti. Síly jsou bez toho obme-\nzeny a mají dvojením ještě hynouti? Doufáme, že se\nustane v tak neblahém poěínání ve prospěch dobré věci.\nMuseli bychom litovali, kdyby babské klepy měly být pří-\nčinou onoho škodlivého dvojení. (Pozn. red: Dostali jsme\no téže besedě dvě zprávy. Jednu druhou jsme doplnili.)\nZ Chrudimi, 12. dubna 1861. Že by se i u nás\nspolek zpěvácký zaraziti mohl, toť musil i každý po-\nznati, kdo mé dopisy v Daliboru cítá; neboť není skorém\nani jeden, aby v něm nebyla řec o nějakém sborovém\nzpěvu, který se u nás přednesl. Vzdor tomu, že zde\ndosti sil máme ai na dobré vůli neschází, přece jsme až\ndo dneška darmo cekali, a snad ještě cekati budeme.\nOstatně skládáme naši naději do budoucnosti, očekáva-\njíce, že se snad přece nám jednou vyplní, co tak tou-\nžebně očekáváme, a to tím spíše, an náš vážený, o hudbu\nnaší zasloužilý p. Klimeš za měšťanostu zvolen jest. Ke\ncti jeho jmenovin uspořádali mu jeho ctitelové pod ve-\ndením p. Cibulky zastavenícko, při kterém tři sbory od\nJelena: „Co v srdcích našich plápolá,\" „My čeští ma-\nnové\" „Tys přítel nám\" velmi cistě přednesly. Bu~\ndoucně radíme těm pánům, kteří se teprv potom dosta-\nvili, když sbor již začal, aby přišli také ke zkoušce, a\ntak se aspoň s textem seznámili, když již si mysle jí, že\ntolik umějí, aby nemusili ke zkoušce chodit. Na zelený\nčtvrtek provozovali naší páni ochotníci na kůru ctyry kan-\ntáty od Zumstega „Tys zřídlo vší milosti\" „přineste\npánu,\" „můj Bože\" a „kdož se ti vyrovná\" s ně-\nmeckým a na veliký pátek „sedm slov\" od Haydna s če-\nským textem velmi cistě a správně. Musíme vřelé díky\nvzdáii slečnám Lukavské a Vidrovské a pp. Klimešovi a\nPipicbovi, kteří solové partie převzali a je neúhonně\nprovedli. V neděli na hod Boží provozovala se slav-\nnostní mše do Dod Maška, Za offertorium byla vlo-\nžena nová skladba od našeho nadaného ředitele kůru, p.\nFrantiška Horálka, soprán (sl. Lukavská) a housle (p.\nKlimeš) solo. Pan ředitel osvědčil, že má velké vlohy ku\nkomponování skladeb kostelních, neboť nás již po kolikráte\nkrásnou skladbou překvapil; bylo by žádoucno, kdyby se\nodhodlal je veřejnosti podali. Litovali jest, že jsme ne-\nslyšeli celou mši Maškovu , an se při Benedictus pokřik\nstrhl, že hoří, a tak se jak lid tak hudebníci rozutíkali.\nOno neštěstí zasáhlo jednoho hudebníka, an právě na kůru\nbyl, a pročež chce k jeho prospěchu náš p. měšťanosta\nuspořádati hudební akademii. Vřelé díky mu skládáme\nza jeho lidumilnost. Jeden starý nešvár by se u nás\nměl odstraniti, myslím tím tak zvané „Aufzuky,\" které\nse o velkých svátcích po nešporách provozují. Je to řada\nmaršů, při kterých jen trouby převládají; bylo by na\ncase, aby již jednou přestaly. Musím se tu zmíniti, že\nnaše nová městská rada vyvolila za kapelníka a varha-\nníka pana Vinaře, varhaníka dóinu v Záhřebe. Těšíme\nse velice na něho, jen aby nepřešla ho zde chuť a láska\nku svému povolání, neboť není to žádná lehká věc, býti\nu nás kapelníkem; měli jsme ve třech letech dva, ale\nnyní obadva opustili své stanovisko. Po celý postní cas\nbyla zde společnost páně Stránského, která nás svýma zda-\nřilýma představeníma příjemně bavila, jen to bych oné\nspolečnosti radil, by všechny písně při hře vynechala.\nPtáte se prou ? Pomyslete si to, když Vám povím, že se\nobyčejně říkalo, „pojďme dnes do divadla, nebude se zpí-\nvat,\" a potom vždyť nemá ona společnost ani jediného\npatřičného zpěváka, a v ženském personálu tím méně!\nNěčím přispěli hudebníci, něčím herci, a tak jsme mívali\nčasto bolení uši. Ze obecenstvo ještě tleskalo, platilo vždy\nslovům, niko Ji zpěvu. V neděli dne 7, dubna hráli naší\nochotníci tri jednoaktové německé kusy, při cemž nám\nnaše kapela d,ě ouvertury („Felsenmuble\" a „Ferdinand\nCortez\") přednesla, a že české obecenstvo ani netleskalo,\nzahráli nám slovanskou kadrylu a jednu polku na nápěv\n„Hej Slované\" jako na zadostucinění. Totě přece potěši-\ntelný důkaz, jak se iv Chrudimi rovnoprávnost šetří ?\nČi že ne?\nZ Kladna. Dne 1. t. m. se nám dostalo opět utě-\nšené zábavy; v místnostech Kladenské besedy byla uspo-\nřádána hudební a deklamatorní akademie, která v celku\ndosti skvěle vypadla. První odělení bylo následující:\n1. Ouvertura od A. Tittla. 2. Sbor „Utonulá\" od K ř íž-\nkovského. 3. Písně „Červená růžička\" a „Já jsem\nšvarná dívka z mlejna.\" 4. Besední ctění od Fr. Rubeše.\n•v\n5. Solo pro piano. 6. „Sepce kvítí,\" cenou poctěná pí-\nseň od Nápravník a.7. Sbor „Žežulinka.\" 8. „Se-\ndlák na biliáru,\" deklamace. 11. oddělení: „Ouvertura dle\nslovanských nápěvů\" od A. Tittla. 2. „- —.\" 3.\n„Frajtr Kalina,\" deklamace. 4. „Loučení\" od J. Zvo-\nnaře. 5. „Solo pro klarinet\" od Můllera. 6. Písně\n„Jezdec před bojem\" od Veita a „Krumlovská\" od P i-\nvody. 7. Sbor „Kovářská\" od Vogla. Z toho již\npatrno, že byl program četný a dobře volený. Provedení\njednotlivých čísel bylo zdařilé. Ouvertury, jež hrála obratně\nhornická kapella, provedly se dobře, zvláště ouvertura dle\nslovanských nápěvů, která každého přítomného a bodře\nsmýšlejícího Čecha radostnými city a blahou nadějí na lepší\ncasy nadchnula; skoro všickni zpívali, když se hrálo „Hej\nSlované\" a „Kde domov můj;\" potlesk ani nepřestával a\nna všeobecnou žádost se ouvertura opakovala. Sbory se\nlíbily sice všecky, ale přece se nedostalo bezúhonnému\nprovedení řádného uznání. „Jezdec před bojem\" a „Krum-\nlovská\" jež zpíval A. Hromada, podařily se tentokráte nej-\nlépe a proto je směle na první místo vřaditi můžeme;\n„Krumlovská\" byla na všeobecnou žádost opakována.\nZ Kutné Hory. Zdejší zpěvácký spolek pod novým\nsbormistrem panem Em. Klírem počíná si opět statně.\nNedávno dával svou první produkcí. Ze sborů prove-\nden byl „Náš zpěv\", cenou poctěný dvojsbor od Hynka\nPally, „Šumí labe\" od Leop. Zvonaře, „Dcerám českým\"\nod Gom er a a kadrylla z ceských národních písní od\nFerd. Hellera, jež se velice líbila.\n(A. V.) Z Pardubic, dne 13. dubna. (Taktovka.\nVelký pátek. Boží hod. Koncert.\nPrůvod s pochodněmi.) Zdejší kapella vojenská zí-\nskala si výtečným provedením skladeb velké zásluhy a\npochvaly u obecenstva, zvláště ale u c. k. důstojnictva.\nZasloužilý kapelní mistr kapelly této, p.Josef Zinke ob-\ndržel za svou péci v měsíci březnu taktovku v ceně\n250 zl. r. c. darem. Taktovka jest ze slonové kosti po-\ndoby tulichu a zlatými okrasami zdobená ; dolejší část jest\ndvěma lyrami a o něco výše čtyřmi ořínci hlavami okrá-\nšlena. U středu pak této taktovky skví se zlatými pí-\nsmeny vyrytý nápis: „Důstojnictvo 9. husarského\npluku,\" na zadní straně pak „Svému zasloužilému ka-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6111, "texte": "pelpíkqvi Josefu Zinkoví v březnu 1861,\" vrchol pak oné\ntaktovky zdobí osm rubínů. Na večír Velkého pátku\npřednesl nám náš zpěvácký spolek místo oratoria\n„sedmi slov\" tři velmi krásné a pohnutlivé sbory od\nWebra, Mayerbeera a Vitáska, které tak dojemně a truch-\nlivě přednešeny byly, že každý k slzám pohnut byl.\nPrvní hod Roží byt oslaven velkou mší od Rob. Fúhre-\nra a Graduále (mužský čtverozpěv od Webra) předneseno\nbylo od zpěváckého spolku a v Oífertoriu pro so-\nprán a baryton s obligátním sólem na housle vynikl zvláště\nna housle pan Theodor Tomášek (co host). Všechny tyto\nskladby byly ode všech pánů účinkujících pod správou\nsrov. ředitele kůru, pana Jana Huška, zdařile provedeny.\nDruhý svátek večír v 6 hodin přinesl krás-\nnou ušlechtilou zábavu. Bylť v místnostech „na Veselce\"\nvelký koncert odbýván, jehožto původce pan Theodor To-\nmášek, kapelník z Litomyšle byl. Program obsahoval 14\nkusů. Dvě ouvertury ze zpěvoher: „Mulate\" od Aubera\na „Bílé paní\" od Boiídieu, které naše vojenská kapela\npod správou svého kapelního mistra, Jos. Zinke, s ta-\nkovou precisností a uhlazeností přednesla, že na žádost\nobecenstva se opakovati musela. 3 skladby pro piano od\nGodefroida, Pivody a Dreyšoka přednesly slečny Rím-\nková, Dumentová a Waůková. „Předoucí nevěsta,\"\npíseň pro tenor a klarinet od F. Škroupa přednesl pp.\nTorašu a Hušek. Pan Tomšu má velmi dojemný, čistý,\nzvonkovitý tenor, školu výtečnou a přednes slušný. „Ztra-\ncené srdce,\" píseň od Pivody, zpíval p. Frant. Janda.\nCo se přednesu této písně týče, byl tak přirozený a ně-\nžný, jak to sama píseň požadovala. Panu Jandovi do-\nstalo sq nejen hlučného potlesku, nýbrž i cti, že píseň tu\nopakovat musel. „Slepý žebrák a jeho dítě,\" německá\ndeklamace od Gerhardta, přednesla, ne však tak, jak to\nbáseň požadovala, slečna N.... Quodlibet pro mužské\nhlasy od Karla Slavíka přednášel zpěvácký spolek\na dosáhl skvělého vyznamenání a byl za opakování skladby\npožádán. Dvě české deklamace „Jsemt já Slovan, jsemt\njá Cech\" od Jablonského a „ženit čili neženit\"\nod Rub eše byly přednešeny od dvou pánů študují-\ncích. Konečně slyšeli jsme skladby pro housle, které pan\nTheodor Tomášek se vší bravourou a uhlazeností před-\nnesl a po každém kuse potleskem odměněn byl. Konečně\nmusíme vyjeviti zvláštní vřelé díky panu baronovi Base-\nlimu a panu Strašpytíovi, prvnímu za propůjčení kapelly\na druhému za půjčení piana. Třetí den na večír byl panu\nDrovi Žákovi, co poslanci do zemského sněmu slavný\nprůvod se 40 pochodněmi držáu, s nímž zpěvácký\nspolek ze školy až kjeho bytu se übíral. Byl to velmi\nslavný ale pohnútlivý okamžik. Zpěvácký spolek zapěl\ntři sbory, 1. od Veita, 2. od Jelena a 3. od Ne-\nsvadby. Ku konci každého kusu zazněly slušné intrady\na hřmění z moždířů; na to držel pan poslanec velmi\nkrátkou, ale dňtklivou řeč, po kteréž bylo provolávání:\nSláva p. poslanci napotom měšfanostovi a našim horlivým\nnárodovcům, Palackému a Dr. Riegrovi, načež pak\nse zástup zpátky zpívaje „Hej Slované\" a „Kde domov\nmůj\" übíral. Též zde musíme podotknouti, že by bylo\nžádoueno, by zdejší ředitelství kůru samostatné bylo a\nzpěvácký spolek nějaká sezení odbýval, kde by se\np. přednosta a ředitel spolku zvoliti mohl.\nZ Trnového Ujezdce. Zde odbývala se beseda,\njižto čistý výnos věnován národnímu divadlu*\nTa ranější starosta pan Sousa má na zdaření této zábavy\nnejvětšího podílu. Program sestával z větší čáati ze\nzpěvu. Několik pražských pánů bralo na hudební části\nvřelého účastenství. Sbory byly nejvíce zastoupeny. Sly-\nšeli jsme skladby od Zvonar e, S t re b 1 a a Ve i ta.\nDoprovázení ku Kovářské od Procházky obsta-\nral Janákův orkestr. Pánové Burgan a Jelínek\npřevzali solové úlohy ; první zpíval zdařilé solo s bručí-\ncím doprovázením od R. Bendi a, a druhý solový hlas\nv „Kovářské.\" Sbory řídil pan Ed. Nápravník. První\noddělení počato ouverturou z národních písní od Ti 111 a\na druhé ouverturou k opeře „Cikánka\" od Bal f e«\n\n(—v—) Z Vídně, 12. dubna. „Žížním! žížním\"\n— tak volá váš dopisovatel plným hrdlem až se hory\nzelenají a ohlíží se po pustém okolí brejlemi a lor-\nnětem, jestli se mu s boží pomocí odněkud neposkytne žá-\ndoucího ukojení látky pro dopis do milého Dalibora !\nAch máme zlé časy jak v celém světě tak iv hu-\ndebním nyní velká nouze. Však co mám to dám.\nJeště před měsícem srdce poskakovalo radostí při pohledu\nna tolikero pochoutek hudebních a nyní běda běda,\npočínající „saison mořte\" bere jak velká voda všechno\ns sebou a nám nenechá nic. Drahý Dalibore tento-\nkráte ještě stačíme; jak budoucně bude má korrespondent-\nská tobolka naplněná zprávami bůh ví ... Obzor, čer-\nným mrakem zastřen, hrozí bouří a o takových konser-\ntech Ti nebudu psáti. Zažiješ snad sám brzo takovou\nsnad budeš spoluucinkovat a vytáhneš své staré omšené\nhousle, aby's nám zahrál píseň staročeskou „dle známé\nnoty.\" Zachytnu teď ještě umírající paprsky za-\ncházející saisony, pak Ti podám ruku na shledanou\nsnad brzo snad v pozdějších dobách se zas uvidíme\njá na Tebe nezapomenu! První má zpráva týká se\nposledního vystoupení veřejného sl. V. Zadrobilkové, kte-\nréž se stalo v neděli dne 7. dubna v c. k. operním di-\nvadle. Byla totiž zařízena musikální-dramatická akademie\nve prospěch dětské nemocnice v Hallu (v Horním Rakou-\nsku), při kteréž sl. spoluučinkovala. Výtečný přednes Noc-\nturny Chopinovy a známého nám „Pstruhu\" Hellerova\nrozhřál obecenstvo k neobyčejně skvělé pochvale a k tro-\njímu vyvolání. Sl. Z., která v brzkém čase naše město\nopustiti hodlé, znamenitou slávu svou značně zvýšila a\nvelmi milou upomínku zanechala u všech Vídeůanů, které\nokouzlovala čarokrásnou hrou i osobností, zvláště u Slo-\nvanu Vídeňských, kteří sl. velkými díky jsou zavázány,\nana dvoje besedy spoluúčinkováním svým oslavila ; i bude\nvždy v paměti naší zíti. ~ Sl. M. Mosnerová dávala dne\n6. t. m. svůj třetí a poslední koncert. Zvláštního uznání\ndošly četným obecenstvem piegy Paiish-Alvarsovy a skladby\nsl. M, která rozmnožením nevelkého repertoiru pro harfu\nzásluhu sobě vydobyla. Taktéž komposice Goldsmithova\ns pochvalou přijata. Sl. Helena (Zawisza), známá nám\nz besedy poslední engažována jest pro divadlo Ham-\nburgské na tři létá. - Buďte s Bohem!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "98", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.5", "debut_caractere": 2938, "fin_caractere_exclue": 2946, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "97", "page_fin": "98", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. Několik představení v novém", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. Několik představení v novém", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.5", "debut_caractere": 2948, "fin_caractere_exclue": 4188, "texte": "Stavovské divadlo. Několik představení v novém\ndivadelním roce slouží pouze k tomu, by se uprázdněná\ninísta zase vyplnila. Slečna Luccová, která mimo vel-\nkého hudebního nadání též znamenité dramatické schop-\nnosti v sobě chová, odstoupila z našeho jeviště, jsouc po-\nvolána do Berlína* Toto místo má nyní zaujmout slečna\nGrabingrová, dcera někdejšího výtečného herce na\nzdejším stavovském divadle. Velmi vděčný úkol Valen-\ntiny v Hugenottech od Meyerbeera sloužil slečně\nGrabingrové za první výstup. Tento dostačil, by se\njejí dobré a slabé stránky poněkud odhalily. Zvučný hlas,\njistá intonace a pro začátek dosti vyvinutá lira svědčí též\no hudebním nadání. Její slabší stránka záleží v zpěvu\nsamotném. Neni pochybnosti, že plný a pružný hlas slečny\nGrab nigrové při pilném cvičení jak v hloubce tak i\nv horní poloze vyrovnati se dá. Jeden hluboký a sonorní\nton toliko přesvědčil nás, že tato poloha, nejsouc dosta-\ntečně vytříbena, velmi mnoho se lisí od středohlasu. To\nsamé nalezli jsme od a až do c, které přikryty býti se\nzdají a jenom při namáhání se ozvou. Tuto vinu ne-\nnechceine uvalit na slečnu Grabingrovou, nýbrž na\njeji učitele. Tak nezkušeně vyučují někteří zdejší učite-\nlové zpěvu. Hned od začátku potleskem přivítána byla"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2468, "texte": "v 3. jednání po duettě s p. Eilersem (Marcel) & ve\n4.s panem Bacbmannem 4kráte hlučně vyvolána. Ten\nsamý večer vystoupila podruhé sl. S ch w ef e lb ergo v á\nco páže. Její tenký hlásek a při hře vždy to samé há-\nzení a obracování rukou nemůže slečně ruciti u nás za\nslušný výsledek, a protož doufáme, že se direkce po jiné\nsíle ohledne. Pan Kreen zpíval co engažovaný clen St.\nBrise a ukázal zdejším zpěvákům, jaké vnady tato krásná\npartie chová. Po arii se sborem ve 4tém jednání byl p.\nKreen hlučně vyvolán. Rataplan v 3tím jednání s pa-\nnem Nachbaurem činil jako jindy velkou výtržnost.\nOstatní obsazení je známo. Dům byl přeplněn. 13. dubna\nzpíval p. Hardtmuth co clen Don Carlosa ve Ver-\ndiho zpěvohře „Ernani.\" Časté transponirování jedno-\ntlivých arií bylo provázeno též častým proviněním orkestru;\nk tomu nebyl pan Hardtmuth dobře disponován. Pan\nHardtmuth rozdělí se s panem Steineckem o barito-\nnové úlohy a poskytne poslednímu pánu poněkud uleh-\nčení. Pan Bachmann v titulní úloze a sleěna Bren-\nn e r o v á (Elvíra) byli častokráte ve scéně a po ukonče-\nném 2hém a 3tím jednání vyvoláni. 15. dubna zpíval p.\nKreen Van Betta v Lortzingově opeře: „Cár a tesař.\"\nJeho živá hra, na někdejšího Brávu upomínající, obvese-\nlila četné obecenstvo po celý večer. P. S t e i ne ck e (cár)\nzpíval cárskou píseň v třetím jednání velmi vřele as oby-\nčejnou místrností. Hlučný potlesk následoval po tomto\nzdařilém přednesu. Sl. S ch w e f e lb er g o v á vystoupila\npotřetí co Marie. V této úloze dokázala zřejmě svou ne-\nschopnost, a tím více naučila nás vážit sobě takové zpě-\nvačky jako je sl. Mullerová. 16. dubna opakovala se\n„Dinorah\" od Meyerbeera. Sl. Brennerová (Di-\nnorah) slavila zase po velké arii v druhém jednání pravý\ntriumf, jsouc 3kráte vyvolaná. Úkol Kořen ti na pře-\nvzal pan Ba ch m a n na došel své platnosti jak ve zpěvu\ntak i ve hře. Zpěvohra Lucretia Borgia předvedla\nzase 2 nové hosty, sopranistku sl. Bianchi a altistku\nsl. Wiererovu. Sl. Bianchi má příjemný soprán,\npřednáší vřele. Tento cituplný přednes zavede však velmi\nčasto sl. Bianchi k zdržování a zbytečnému tahání hlasu\ni tempa. Altistka sl. Wiererová zdá se být podle\nzpěvu i hry již routinovaná zpěvačka. Ve zpěvu dovolila\nsi mnoho změn, které úlohu Mafia Orsiniho tímto ne-\nobohatily. Partii vévody byli by jsme viděli raději v ru-\nkou p. Steinecke. Pan Nachbauer zpíval Genaro po-\ntud dobře, pokud jemu hlas vystačil; v druhém dějství\nčinil zase výtržnost. Návštěva byta četná.\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "98", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.6.2", "titre_corps": "— Zdatný skladatel český, pan Vilém Blodek,", "titre_sommaire": "— Zdatný skladatel český, pan Vilém Blodek,", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.6", "debut_caractere": 2470, "fin_caractere_exclue": 3686, "texte": "E.\n— Zdatný skladatel český, pan Vilém Blodek,\nprofesor flétny na konservatoriu, složil k vaudeviilu „Cho-\nrista,\" z franěiny přeloženému, velmi přiměřenou hudbu.\nSestáváť ze samých ceských národních písní, jež pan V.\nB1 o d e k velmi obratně instrumentoval. Jak se dovídá-\nme, bude se vaudeville tento co nevidět provozovat.\nBývalý clen divadelního orkestru a známý hou-\nslista pan Ben evic uspořádal na rozloučenou v sále kon-\nviktském 15. dubna koncert, který na pohled programu\nzajímavým býíi přisliboval. Divadelní orkesír veden pa-\nnem kapelníkem Jahnem provedl klasickou a na krásné\nnuance bohatou Beethovenovu ouverturu k smutno-\nhře „Koriolan.\" V provedení však pohřešovali jsme\nnejen nuance, nýbrž i preciznost; pánům celistůin nezá-\nleželo na toni, zdali gis neb g napsáno, a krátce řečeno,\nzde se Beethoven opravoval. Pan koncertista hrál věci\nod Spohra, Mildnera a Vieuxtempsa, a jedno\nmdlé duo od Schuberta spaném Rozkošným. Poslední\npán oblažil nás na pianě s dvěma vlastními komposicemi.\nPana Benevice podporovala ve zpěvu sl. Mikova;\nzpívala písně od E i 1 e r s a; Ambrose a Franze.\nNávštěva byla hojná. Pan Benevic odebere se odtuď\ndo Salzburgu, kde na Mozarteum místo koncertního\nmistra převezme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "98", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.6.3", "titre_corps": "— Dne 4. dubna odbýval se v Petrohradě ku památce", "titre_sommaire": "— Dne 4. dubna odbýval se v Petrohradě ku památce", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.6", "debut_caractere": 3688, "fin_caractere_exclue": 5464, "texte": "— Dne 4. dubna odbýval se v Petrohradě ku památce\nVác. Hanky slavjanský koncert, z cistě slo-\nvanských skladeb složený; spravoval ho umělec Rub in-\nstein.\n— J. V. císař Ferdinand daroval Pražské Žofínské\nakademii k podpoře hudební její školy prozatím 200 zl. r. c.\n— Mladý a nadaný skladatel, p. Eduard Náprav-\nník, věnoval svou fantasii na české národní písně pro piano\npod názvem „České perle\" spanilorayslnému hraběti\nJanu z Harrachfi, a obdržel od něho následující\nčeský list: Vaše Blahorodí! Obdržev Vašnostin list s kom-\nposicí, nemohl jsem hned odpověď dáti, protože není u\nnás žádného, jenž by s to byl, dokonale ji přehráti; a\ntak jen s tíží o obsahu známostí jsem nabyl; avšak nic\nméně přec neváhám Vašnostem sděliti, že dle Vašeho přání\nvěnování díla tohoto rnilerád přijímám a nemám nic proti\ntomu, když tyto vzácné „Perle České\" mým jmenem opa-\ntřené tiskem vydáte. Výborně vybrané zpěvy národní jsou\nvzdělány s velikou umělostí v těchto fantasiích, v kterýchž\npanuje výtečqý duch hudební a projevují nevšedního umělce,\njenž své síly, jak doufám zkoušeti bude u skládání opery\node mne vypsané. Musím Vám také sděliti, že bych si\nvroucně žádal, kdybychom měli dokonalou sbírku všech\npůvodních národních písní, i také těch nejsprostších a\nnejnepatrnějších s notami a s textem, aby se vidělo, jak\nvelice národ náš na ně bohatý jest. Vašnostem\noddaný Jan hrabě Harrach. Kýž bychom měli mnoho\ntakových šlechetných, vlast a řeč svou milujících bohatýrů\nčeských!\n— Ze žáku zdejšího konservatoria, kteří letos v Ji-\npnu konservatorium afcsolvovují, obdrželi následující do\nRotterdamu k opeře místo se značným platem: Oba Hří-\nmalo vé (houslisté), Ferd. Blumentritt a Alojs M e-\nliš (kontrabassisté), Mašner a Nemanský (kornisté),\nMuller (fagotista), Procházka (fletista)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "100", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Hlinska. Aby kronika našeho města byla úplná,", "titre_sommaire": "Z Hlinska. Aby kronika našeho města byla úplná,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.6", "debut_caractere": 5466, "fin_caractere_exclue": 6392, "texte": "Z Hlinska. Aby kronika našeho města byla úplná,\nuchopuji se za nepřítomnosti stálého dopisovatele do Da-\nlibora péra, bych podál zprávu o besedě dne 8. t. m\nuspořádané. Tenkráte se uvázal pan ředitel kůru Vesel-\nský o provedení úkolu tak ušlechtilého. Seznali jsme na\nmnoze chvalné jeho snažení i těší nás, že iv oboru tomto\nčinně vystoupil. Slyšeli jsme zdařilou ouverturu k „Bílé\npaní14 pak sbory „Cikáni\" od Vogla, „Čtverylku z ná-\nrodních písní\" od Hellera a „Kovářskou\" od Vogla. Cena\nskladeb těch důstojně kritikou uznána. Netřeba více o\ntom podotýkati, bylyť velké ty skladby pouze pěti hlasy\nprovedeny. Vložené deklamace byly dosti dobře prove-\ndeny. O provádění skladeb hudebních vynikl velmi do-\nvedný houslista p. Zemánek místnou hrou; litujeme že ne-\nbyl lépe doprovázen. Žáci hráli druhé housle. Pan A. V.\nvelmi dojemně píseň: „Jako krajina nebeská\" přednesl.\nV oddílu tanečním prováděny naskrze téměř skladby do-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6623, "texte": "vedného Sekery, což nás jalo podivem, bylyť před besedou\nvelmi opovržlivě zavrhovány. Od nějakého casu pozorujeme\nv našem ochotnictvu jakési dvojení. V našich poměrech\nmusíme snahy takové tupiti. Síly jsou bez toho obme-\nzeny a mají dvojením ještě hynouti? Doufáme, že se\nustane v tak neblahém poěínání ve prospěch dobré věci.\nMuseli bychom litovali, kdyby babské klepy měly být pří-\nčinou onoho škodlivého dvojení. (Pozn. red: Dostali jsme\no téže besedě dvě zprávy. Jednu druhou jsme doplnili.)\nZ Chrudimi, 12. dubna 1861. Že by se i u nás\nspolek zpěvácký zaraziti mohl, toť musil i každý po-\nznati, kdo mé dopisy v Daliboru cítá; neboť není skorém\nani jeden, aby v něm nebyla řec o nějakém sborovém\nzpěvu, který se u nás přednesl. Vzdor tomu, že zde\ndosti sil máme ai na dobré vůli neschází, přece jsme až\ndo dneška darmo cekali, a snad ještě cekati budeme.\nOstatně skládáme naši naději do budoucnosti, očekáva-\njíce, že se snad přece nám jednou vyplní, co tak tou-\nžebně očekáváme, a to tím spíše, an náš vážený, o hudbu\nnaší zasloužilý p. Klimeš za měšťanostu zvolen jest. Ke\ncti jeho jmenovin uspořádali mu jeho ctitelové pod ve-\ndením p. Cibulky zastavenícko, při kterém tři sbory od\nJelena: „Co v srdcích našich plápolá,\" „My čeští ma-\nnové\" „Tys přítel nám\" velmi cistě přednesly. Bu~\ndoucně radíme těm pánům, kteří se teprv potom dosta-\nvili, když sbor již začal, aby přišli také ke zkoušce, a\ntak se aspoň s textem seznámili, když již si mysle jí, že\ntolik umějí, aby nemusili ke zkoušce chodit. Na zelený\nčtvrtek provozovali naší páni ochotníci na kůru ctyry kan-\ntáty od Zumstega „Tys zřídlo vší milosti\" „přineste\npánu,\" „můj Bože\" a „kdož se ti vyrovná\" s ně-\nmeckým a na veliký pátek „sedm slov\" od Haydna s če-\nským textem velmi cistě a správně. Musíme vřelé díky\nvzdáii slečnám Lukavské a Vidrovské a pp. Klimešovi a\nPipicbovi, kteří solové partie převzali a je neúhonně\nprovedli. V neděli na hod Boží provozovala se slav-\nnostní mše do Dod Maška, Za offertorium byla vlo-\nžena nová skladba od našeho nadaného ředitele kůru, p.\nFrantiška Horálka, soprán (sl. Lukavská) a housle (p.\nKlimeš) solo. Pan ředitel osvědčil, že má velké vlohy ku\nkomponování skladeb kostelních, neboť nás již po kolikráte\nkrásnou skladbou překvapil; bylo by žádoucno, kdyby se\nodhodlal je veřejnosti podali. Litovali jest, že jsme ne-\nslyšeli celou mši Maškovu , an se při Benedictus pokřik\nstrhl, že hoří, a tak se jak lid tak hudebníci rozutíkali.\nOno neštěstí zasáhlo jednoho hudebníka, an právě na kůru\nbyl, a pročež chce k jeho prospěchu náš p. měšťanosta\nuspořádati hudební akademii. Vřelé díky mu skládáme\nza jeho lidumilnost. Jeden starý nešvár by se u nás\nměl odstraniti, myslím tím tak zvané „Aufzuky,\" které\nse o velkých svátcích po nešporách provozují. Je to řada\nmaršů, při kterých jen trouby převládají; bylo by na\ncase, aby již jednou přestaly. Musím se tu zmíniti, že\nnaše nová městská rada vyvolila za kapelníka a varha-\nníka pana Vinaře, varhaníka dóinu v Záhřebe. Těšíme\nse velice na něho, jen aby nepřešla ho zde chuť a láska\nku svému povolání, neboť není to žádná lehká věc, býti\nu nás kapelníkem; měli jsme ve třech letech dva, ale\nnyní obadva opustili své stanovisko. Po celý postní cas\nbyla zde společnost páně Stránského, která nás svýma zda-\nřilýma představeníma příjemně bavila, jen to bych oné\nspolečnosti radil, by všechny písně při hře vynechala.\nPtáte se prou ? Pomyslete si to, když Vám povím, že se\nobyčejně říkalo, „pojďme dnes do divadla, nebude se zpí-\nvat,\" a potom vždyť nemá ona společnost ani jediného\npatřičného zpěváka, a v ženském personálu tím méně!\nNěčím přispěli hudebníci, něčím herci, a tak jsme mívali\nčasto bolení uši. Ze obecenstvo ještě tleskalo, platilo vždy\nslovům, niko Ji zpěvu. V neděli dne 7, dubna hráli naší\nochotníci tri jednoaktové německé kusy, při cemž nám\nnaše kapela d,ě ouvertury („Felsenmuble\" a „Ferdinand\nCortez\") přednesla, a že české obecenstvo ani netleskalo,\nzahráli nám slovanskou kadrylu a jednu polku na nápěv\n„Hej Slované\" jako na zadostucinění. Totě přece potěši-\ntelný důkaz, jak se iv Chrudimi rovnoprávnost šetří ?\nČi že ne?\nZ Kladna. Dne 1. t. m. se nám dostalo opět utě-\nšené zábavy; v místnostech Kladenské besedy byla uspo-\nřádána hudební a deklamatorní akademie, která v celku\ndosti skvěle vypadla. První odělení bylo následující:\n1. Ouvertura od A. Tittla. 2. Sbor „Utonulá\" od K ř íž-\nkovského. 3. Písně „Červená růžička\" a „Já jsem\nšvarná dívka z mlejna.\" 4. Besední ctění od Fr. Rubeše.\n•v\n5. Solo pro piano. 6. „Sepce kvítí,\" cenou poctěná pí-\nseň od Nápravník a.7. Sbor „Žežulinka.\" 8. „Se-\ndlák na biliáru,\" deklamace. 11. oddělení: „Ouvertura dle\nslovanských nápěvů\" od A. Tittla. 2. „- —.\" 3.\n„Frajtr Kalina,\" deklamace. 4. „Loučení\" od J. Zvo-\nnaře. 5. „Solo pro klarinet\" od Můllera. 6. Písně\n„Jezdec před bojem\" od Veita a „Krumlovská\" od P i-\nvody. 7. Sbor „Kovářská\" od Vogla. Z toho již\npatrno, že byl program četný a dobře volený. Provedení\njednotlivých čísel bylo zdařilé. Ouvertury, jež hrála obratně\nhornická kapella, provedly se dobře, zvláště ouvertura dle\nslovanských nápěvů, která každého přítomného a bodře\nsmýšlejícího Čecha radostnými city a blahou nadějí na lepší\ncasy nadchnula; skoro všickni zpívali, když se hrálo „Hej\nSlované\" a „Kde domov můj;\" potlesk ani nepřestával a\nna všeobecnou žádost se ouvertura opakovala. Sbory se\nlíbily sice všecky, ale přece se nedostalo bezúhonnému\nprovedení řádného uznání. „Jezdec před bojem\" a „Krum-\nlovská\" jež zpíval A. Hromada, podařily se tentokráte nej-\nlépe a proto je směle na první místo vřaditi můžeme;\n„Krumlovská\" byla na všeobecnou žádost opakována.\nZ Kutné Hory. Zdejší zpěvácký spolek pod novým\nsbormistrem panem Em. Klírem počíná si opět statně.\nNedávno dával svou první produkcí. Ze sborů prove-\nden byl „Náš zpěv\", cenou poctěný dvojsbor od Hynka\nPally, „Šumí labe\" od Leop. Zvonaře, „Dcerám českým\"\nod Gom er a a kadrylla z ceských národních písní od\nFerd. Hellera, jež se velice líbila.\n(A. V.) Z Pardubic, dne 13. dubna. (Taktovka.\nVelký pátek. Boží hod. Koncert.\nPrůvod s pochodněmi.) Zdejší kapella vojenská zí-\nskala si výtečným provedením skladeb velké zásluhy a\npochvaly u obecenstva, zvláště ale u c. k. důstojnictva.\nZasloužilý kapelní mistr kapelly této, p.Josef Zinke ob-\ndržel za svou péci v měsíci březnu taktovku v ceně\n250 zl. r. c. darem. Taktovka jest ze slonové kosti po-\ndoby tulichu a zlatými okrasami zdobená ; dolejší část jest\ndvěma lyrami a o něco výše čtyřmi ořínci hlavami okrá-\nšlena. U středu pak této taktovky skví se zlatými pí-\nsmeny vyrytý nápis: „Důstojnictvo 9. husarského\npluku,\" na zadní straně pak „Svému zasloužilému ka-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3888, "texte": "pelpíkqvi Josefu Zinkoví v březnu 1861,\" vrchol pak oné\ntaktovky zdobí osm rubínů. Na večír Velkého pátku\npřednesl nám náš zpěvácký spolek místo oratoria\n„sedmi slov\" tři velmi krásné a pohnutlivé sbory od\nWebra, Mayerbeera a Vitáska, které tak dojemně a truch-\nlivě přednešeny byly, že každý k slzám pohnut byl.\nPrvní hod Roží byt oslaven velkou mší od Rob. Fúhre-\nra a Graduále (mužský čtverozpěv od Webra) předneseno\nbylo od zpěváckého spolku a v Oífertoriu pro so-\nprán a baryton s obligátním sólem na housle vynikl zvláště\nna housle pan Theodor Tomášek (co host). Všechny tyto\nskladby byly ode všech pánů účinkujících pod správou\nsrov. ředitele kůru, pana Jana Huška, zdařile provedeny.\nDruhý svátek večír v 6 hodin přinesl krás-\nnou ušlechtilou zábavu. Bylť v místnostech „na Veselce\"\nvelký koncert odbýván, jehožto původce pan Theodor To-\nmášek, kapelník z Litomyšle byl. Program obsahoval 14\nkusů. Dvě ouvertury ze zpěvoher: „Mulate\" od Aubera\na „Bílé paní\" od Boiídieu, které naše vojenská kapela\npod správou svého kapelního mistra, Jos. Zinke, s ta-\nkovou precisností a uhlazeností přednesla, že na žádost\nobecenstva se opakovati musela. 3 skladby pro piano od\nGodefroida, Pivody a Dreyšoka přednesly slečny Rím-\nková, Dumentová a Waůková. „Předoucí nevěsta,\"\npíseň pro tenor a klarinet od F. Škroupa přednesl pp.\nTorašu a Hušek. Pan Tomšu má velmi dojemný, čistý,\nzvonkovitý tenor, školu výtečnou a přednes slušný. „Ztra-\ncené srdce,\" píseň od Pivody, zpíval p. Frant. Janda.\nCo se přednesu této písně týče, byl tak přirozený a ně-\nžný, jak to sama píseň požadovala. Panu Jandovi do-\nstalo sq nejen hlučného potlesku, nýbrž i cti, že píseň tu\nopakovat musel. „Slepý žebrák a jeho dítě,\" německá\ndeklamace od Gerhardta, přednesla, ne však tak, jak to\nbáseň požadovala, slečna N.... Quodlibet pro mužské\nhlasy od Karla Slavíka přednášel zpěvácký spolek\na dosáhl skvělého vyznamenání a byl za opakování skladby\npožádán. Dvě české deklamace „Jsemt já Slovan, jsemt\njá Cech\" od Jablonského a „ženit čili neženit\"\nod Rub eše byly přednešeny od dvou pánů študují-\ncích. Konečně slyšeli jsme skladby pro housle, které pan\nTheodor Tomášek se vší bravourou a uhlazeností před-\nnesl a po každém kuse potleskem odměněn byl. Konečně\nmusíme vyjeviti zvláštní vřelé díky panu baronovi Base-\nlimu a panu Strašpytíovi, prvnímu za propůjčení kapelly\na druhému za půjčení piana. Třetí den na večír byl panu\nDrovi Žákovi, co poslanci do zemského sněmu slavný\nprůvod se 40 pochodněmi držáu, s nímž zpěvácký\nspolek ze školy až kjeho bytu se übíral. Byl to velmi\nslavný ale pohnútlivý okamžik. Zpěvácký spolek zapěl\ntři sbory, 1. od Veita, 2. od Jelena a 3. od Ne-\nsvadby. Ku konci každého kusu zazněly slušné intrady\na hřmění z moždířů; na to držel pan poslanec velmi\nkrátkou, ale dňtklivou řeč, po kteréž bylo provolávání:\nSláva p. poslanci napotom měšfanostovi a našim horlivým\nnárodovcům, Palackému a Dr. Riegrovi, načež pak\nse zástup zpátky zpívaje „Hej Slované\" a „Kde domov\nmůj\" übíral. Též zde musíme podotknouti, že by bylo\nžádoueno, by zdejší ředitelství kůru samostatné bylo a\nzpěvácký spolek nějaká sezení odbýval, kde by se\np. přednosta a ředitel spolku zvoliti mohl.\nZ Trnového Ujezdce. Zde odbývala se beseda,\njižto čistý výnos věnován národnímu divadlu*\nTa ranější starosta pan Sousa má na zdaření této zábavy\nnejvětšího podílu. Program sestával z větší čáati ze\nzpěvu. Několik pražských pánů bralo na hudební části\nvřelého účastenství. Sbory byly nejvíce zastoupeny. Sly-\nšeli jsme skladby od Zvonar e, S t re b 1 a a Ve i ta.\nDoprovázení ku Kovářské od Procházky obsta-\nral Janákův orkestr. Pánové Burgan a Jelínek\npřevzali solové úlohy ; první zpíval zdařilé solo s bručí-\ncím doprovázením od R. Bendi a, a druhý solový hlas\nv „Kovářské.\" Sbory řídil pan Ed. Nápravník. První\noddělení počato ouverturou z národních písní od Ti 111 a\na druhé ouverturou k opeře „Cikánka\" od Bal f e«"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "100", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.6.5", "titre_corps": "(—v—) Z Vídně, 12. dubna. „Žížním! žížním\"", "titre_sommaire": "(—v—) Z Vídně, 12. dubna. „Žížním! žížním\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.8", "debut_caractere": 3890, "fin_caractere_exclue": 6111, "texte": "(—v—) Z Vídně, 12. dubna. „Žížním! žížním\"\n— tak volá váš dopisovatel plným hrdlem až se hory\nzelenají a ohlíží se po pustém okolí brejlemi a lor-\nnětem, jestli se mu s boží pomocí odněkud neposkytne žá-\ndoucího ukojení látky pro dopis do milého Dalibora !\nAch máme zlé časy jak v celém světě tak iv hu-\ndebním nyní velká nouze. Však co mám to dám.\nJeště před měsícem srdce poskakovalo radostí při pohledu\nna tolikero pochoutek hudebních a nyní běda běda,\npočínající „saison mořte\" bere jak velká voda všechno\ns sebou a nám nenechá nic. Drahý Dalibore tento-\nkráte ještě stačíme; jak budoucně bude má korrespondent-\nská tobolka naplněná zprávami bůh ví ... Obzor, čer-\nným mrakem zastřen, hrozí bouří a o takových konser-\ntech Ti nebudu psáti. Zažiješ snad sám brzo takovou\nsnad budeš spoluucinkovat a vytáhneš své staré omšené\nhousle, aby's nám zahrál píseň staročeskou „dle známé\nnoty.\" Zachytnu teď ještě umírající paprsky za-\ncházející saisony, pak Ti podám ruku na shledanou\nsnad brzo snad v pozdějších dobách se zas uvidíme\njá na Tebe nezapomenu! První má zpráva týká se\nposledního vystoupení veřejného sl. V. Zadrobilkové, kte-\nréž se stalo v neděli dne 7. dubna v c. k. operním di-\nvadle. Byla totiž zařízena musikální-dramatická akademie\nve prospěch dětské nemocnice v Hallu (v Horním Rakou-\nsku), při kteréž sl. spoluučinkovala. Výtečný přednes Noc-\nturny Chopinovy a známého nám „Pstruhu\" Hellerova\nrozhřál obecenstvo k neobyčejně skvělé pochvale a k tro-\njímu vyvolání. Sl. Z., která v brzkém čase naše město\nopustiti hodlé, znamenitou slávu svou značně zvýšila a\nvelmi milou upomínku zanechala u všech Vídeůanů, které\nokouzlovala čarokrásnou hrou i osobností, zvláště u Slo-\nvanu Vídeňských, kteří sl. velkými díky jsou zavázány,\nana dvoje besedy spoluúčinkováním svým oslavila ; i bude\nvždy v paměti naší zíti. ~ Sl. M. Mosnerová dávala dne\n6. t. m. svůj třetí a poslední koncert. Zvláštního uznání\ndošly četným obecenstvem piegy Paiish-Alvarsovy a skladby\nsl. M, která rozmnožením nevelkého repertoiru pro harfu\nzásluhu sobě vydobyla. Taktéž komposice Goldsmithova\ns pochvalou přijata. Sl. Helena (Zawisza), známá nám\nz besedy poslední engažována jest pro divadlo Ham-\nburgské na tři létá. - Buďte s Bohem!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-04-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-04-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "100", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.8", "debut_caractere": 6113, "fin_caractere_exclue": 6152, "texte": "Listárna.\nPanu So .. v P. Obdržel jsem."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.1", "texte": "Smirná.\nIvan Vorlícký.\nNuže! nyní bratři spějme,\nbuďme věrní Čechové;\nsebe národ svůj nedejme,\nbuďme statní rekové!\nSlovanstvo na nás pohlíží\njak na zralou stromu sněl;\nokovy nás víc netíží:\nk předu! af nás pozná svět!\nDokažme též svými činy,\nže v nás proudí Slávská krev:\nSmažme známky hříšné viny\na zapějme smíru zpěv ♦\nPodejme si svorně ruku\ns bratry svými Slovany,\na při slavném Slávy zvuku\nmír se vznese nad námi !\n\nHudba církevní.\nSděluje Dr. Bílý.\nI. Zpěv gregoriánský. (Chorál.)\n1. „Ku přemnohým milostem, jimiž člověka opa-\ntrnost Boží obmysliti ráčila, patří také dar zpěvu. Zpěv\njest výjev citův, jimiž duše oplývá, mimovolný. Cit\ns hlasem a slovem skládá píseň. Cit jest tón duše, a\njako myšlénka se pojí se slovem: tak cit v hudbu se\nstrojí. Proto poesie s hudbou u všech národů na po-\nčátku nerozlučným poutem se váže. Veškeří národové\nve zpěvu svém rhytmem se řídí. Bez míry a bez počtu\nrozplýval by cit v neukončenost, a určitosti do sebe\nnemaje mysli by pojat býti nemohl; rhytmus, či míra\nčasová cit slyšitelným činí *). Avšak nemá každý člo-\nvěk tento vzácný dar Boží ve výtečné míře sobě udě-\nlený : odtud není každý ani básníkem, ani zpěvákem,\na často slyšíme o lidech, kteří,,nemají sluchu\" ve smy-\nslu hudebním. - Obzvláštní důležitosti má zpěv a hudba\nv náboženství, jehož účelem jest pěstovali nešlechet-\nnější city srdce lidského : lásku k Bohu a k bližnímu.\n2. Křesťanská víra nalezla při objevení svém\njako dvojí řeč (židovskou, řeč lidu vyvoleného, a ře-\nckou, řeč všeobecné tehdejší vzdělaností), tak i dvojí\nhudbu: židovskou a řeckou* Židovská hudba měla\nzpěv, který se podobal slavnému deklamování; bylo to\nv\nhudební čtení. Řecká hudba již byla uvedena ve sou-\nstavu hudební vyvinutou, ač nepostačitelnou. Církev\nkřesťanská použila nejdříve zpěvu židovského, jakový\nv\ndle podání od Mojžíše pocházel, od Davida a Šalomouna\npak zřízen a beze změny dále zachován byl. Že již\ntento způsob zpěvu hne srdcem a city budí: toho dů-\nkazem jest, když se podnes krásně odříkávají žalmy\nv Církvi naší katolické, při čemž onen starožidovský\ntypus poněkud se ještě zachoval. Edyž se však Církev\nvždy dále mezi pohany rozšiřovala : tu jako řeč a ostatní\numky, pojalaí i hudbu Řekův ve službu svou, a vytvo-\nřila z obojího živlu svou vlastní hudbu církevní, a\nsice tak, že jinak podržela žalmopění a židovský zpěv\nvůbec, jako posvátné, bohoslužbou St* Z. předznakovou\nutvořené podání: jinak použila hudby řecké, aby dle\nzákonů svých obé, totiž žalmy, i své budoucí nové\nzpěvy zevrub ustrojila a ustálila. Tak uchovala s jedné\nstrany posvátné podání, které jenom svým novým ob-\nsahem dovršila : s druhé strany jemu podala všeobec-\nného rázu, í novým křesťanům přístupnějšího.\n3. S nadšením pěstovali hudbu Otcové církevní\nprvní a největší na východu v západu, a čím více\npřibývalo obřadů, tou měrou přirůstalo i zpěvů církevních*\nZvláště ustanovení zpěváci (cantores **) starali se o to^\n*) Viz: j,Úvod k Hymnům církevním\" Fr. Sušila v Brně\n1859, str. i.\n**) Constit. apost. L. lil, c. 11., kde se připočítávají k řádům\nmenším (ordines minores)."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.2", "texte": "aby se zpívalo krásně a dle pravidel, a na mnohých\nmístech již záhy školy zpěvácké zřizovány, jako prý\nSylvester (314 335) první takovou školu založil v Římě,\nNa východě se ujímali zpěvu církevního Otcové:\nsv. Ignác Ant., s\\\\ Athanáš, sv. Efrém, sv. Basilius,\njehož snahy pro církevní zpěv byly pro východní cír-\nkev tak rozhodné, jako pro západ snahy sv. Ambro-\nsia. Sv, Augustin nám sice vypravuje, že tím zpěvem\nambrosiánským v Miláně až k slzám pohnut byl *): jaký\nvšak by tento zpěv býval, není s jistotou vyšetřeno.\nTolik zdá se býti jisto, že až do jeho času tak se zpí-\nvalo, jak by skandoval verše (později říkali ~choraliter\nlegere\"): Sv. Ambrož tedy místo toho jednoduchého\nrecitování (odříkávání) uvedl prozpěvování. IÍ tomu\ncíli přijal z řecké hudby čtvero tónových způsobu (škál,\nTonart **), které od té doby šlovou authentickými,\ntéž na to dorážeje, aby se při zpěvu dávalo pozor na\nmetrům a rhytmus (na délku slabyk a vážné tempo).\n4* Nedá se zapříti, že hudba ambrosiánská při\nvšeliké její kráse chovala hned v původu svém zárodek\nzkázy; dílem že připomínala zjevně hudbu řeckou po-\nsud nezapomenutého divadla řeckého, dílem bylo mnoho\nsvobody ponecháno zpěvákům, kteří tehdáž již při kaž-\ndém větším chrámě byli ustanoveni, a tak k marnosti zpě-\nvácké příležitost měli. Konečně ten zpěv pocházel z je-\ndnotlivé církve, a tudíž se mu nedostávalo autority\npro veškerou církev. Tyto okolnosti již mohly posta-\nčiti, aby sv. Řehoř V.v reforum zpěvu církevního se\nuvázal. Jako za jeho vlády (590—604) obřad (litur-\ngie) byl dokončen v celek posvátný: tak on dospěl\nk lomu, opraviti zpěv církevní tak, že od jeho doby smí\nza hotový, nezměnný poklad církve považován býti. Sv.\npapež tento sebral nejobyčejnější nápěvy pro jednotlivé\nčástky liturgické, opravil jich, kde byly volné a svě-\ntácké, metrům a rhytmus obmezil na to, co býti musí,\na k těm 4 škálám ambrosiánským přidal ještě 4 jiných***),\nkteré se ještě později na rozdíl od těch autentických\nnazývali plagálně, f) t. j. naproti nebo pod nimi\nstojící, protože o 4 tóny níže stojí, nežli authentické.\nv\nSv. Řehoř sám sepsal antifonář, t. j. on sestavil ve-\nškerou bohoslužbu na ty rozličné dny do roku, a nad\ntextem zaznamenal nápěv. To pak učinil rozličnými\n*) S. August. Confess* L. IX. c. 7.\n**) D-d, E-e, F-f, G-g.\n***) A-a, H-h, C-c, D-d.\nt) Máme tedy od oasu sv. Řehoře těchto 8 řad tónových:\n1. ton : authenický D e f g a li c d\n2. ton : plagální Ahcdefga\n3. ton: authentický E f g a li c d e\n4. ton : plagální Hcdefgah\n5. ton : authentický Fgahcdef\n6. ton : plagální Cdefgalic\n7. ton : authentický G a h c d e ř g\n8. ton : plagální D e f g a h c d.\nznámkami, které slouly neumena či nota romana, a\nukazovaly, jak tóny spojiti, nahoru a dolu bráti se mají.\nTento antifonář byl přikován řetězem k oltáři sv. Pe-\ntra, jen aby pro všecky věky za pravídko sloužiti mohl.\nVším právem domníváno se, že Duch sv. při té práci\nv způsobé holubice nad sv. Řehořem se vznášel: tak\ndůkladná to práce, tak důstojný a jednoduchý zpěv tento\nZ jedné kopie částky toho antifonáře, jak byla za Ha-\ndriana I.v Římě zhotovena, zpěvákem Romanem do\nkláštera sv. Havelského donesena, posud se tam spa-\ntřuje a jezovita Lambillot ji r. 1851 v Paříži vydal *).\nZ té kopie patrno, že sv. Řehoř k poznačení tónů sku-\ntečně užival těch neumen, a dále že ten zpěv nebyl\ntak snadný, jak mnozí udávají, nýbrž naopak, protože\nněkdy nad jednou slabykou táhla se celá řada znamí-\nnek **), byl velmi těžko k provozování. Kdy však noty\na písmeny a celý ten náš liniový systém zavládl, nedá\nv\nse na vlas určití. Někteří sice tvrdí, že již sv. Řehoř\nstávající písmena uvedl na 7 (c, d, e, f, g, a, h), je-\nlikož více tónu není: avšak více pravdě podobá se,\nže teprv římský zpěvák Roman, jejž Hadrian I. Kar-\nlovi Vel. do Gallie poslal, začal na místo těch neumen\nvstavovali písmeny, a že potom obojí způsob pozna-\nmenání vedle sebe trval, až se během XII. století ny-\nnější noty chorální vyvinuly. Tolik však jisto, že by\nbyl nedovedl mnich Roman neumena písmenami vysvět-\nliti, kdyby od času sv. Řehoře nebylo se stalo tradič-\nním obyčejem, až do těch nejmenších podrobností vy-\nsvětlovati, jak se co zpívati má.\n5. To vše vymáhalo školu, v nížto zvláštní zpě-\nváci pro zpěv byli odchovávání, kdežto lidu zanechán\nbýti mohl jen zpěv snadnější, žalmozpěv totiž od sv.\nŘehoře dle jeho škál upravený, a pak zpěvy liturgické,\nnikdy se neměnící, ku př. Kyrie atd. responsoria a hy-\nmny. Sv. Řehoř tedy založil skutečně školu a mnohem\nvelkotvárněji, než to bylo posud obyčejem, přijímal do\nni syny z nejvzácnějších rodin, čímž jim cestu k bu-\ndoucím důstojnostem klestil, avšak i vtipné mladíky si-\nrotky z města, odkudž i škola jeho sloula orfanotro-\nphium (sirotčinec). On sám v této škole vyučoval\nzpěvu, a Jan diákon ještě v IX. století viděl tu pohov-\nku, na níž sv. krnet odpočíval, když pacholíky ve zpěvu\ncvičíval, jakož i antifonář, jeho vlastní rukou psaný.\nVždy více a více postupovala vážnost školy této zpě-\nvácké, zní vycházeli učitelově gregoriánskěho, ka-\ntolického zpěvu pro celý obor katolický. Ještě sv.\n\n*) Antiřonaire de Saint Grégoire Fac-simile du Ma-\nnuscrit de Saint Gall (Vili. Siecíe) par la P. L. Lambillotle\nde la Comp. de Jesus Paris 1851.\n**) Vezměme ku př. známé Ite missa est; nad slabykou I-t e\ntáhne se dlouhá řada tonů, které zpěvák kněz při slavné\nmši sv. (dupl. 1. cl.) projiti musí, než konci „missa est\"\nOdtud jsem nejednou slyšel od knéží, že tohle Hemissa\nest jim přichází nejtěžší."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.3", "texte": "Řehoř vyslal s oněmi 40 missionáři pro Anglicko ně-\nkolik statečných zpěváků, kteří založili školu v Kentě,\ns nížto se gregoriánský zpěv po celé Anglii rozšířil, a\nbiskupové bděli nad tím, aby nebyl porušen, ano biskup\nBenedikt Eboracký (York) v VII. století 7krát cestu\nV\ndo Říma vážil, jen aby sobě přesné, dokonalé známosti\no římské liturgii a zpěvu zjednal a vloudilé bludy vy-\nmítili mohl. Za Pipina uveden byl gregoriánský zpěv\nv Gallii, kamž papež Štěpán dva zpěváky odeslal, kteří\nzaložili v Remeši (Rheims) *) školu zpěváckou. I do\nněmecké říše brzo nalezl průchodu velebný tento zpěv\nkatolický. Avšak teprv Karel Vel. všeobecně ho v Gal-\nlii a Némecku provedl, a aby čistě a přesně se zpívalo,\nsvé zpěváky do Říma cvičit posílal, a odtud též zpěváků\nsi vyprosil, kteří v Metech, v Soisson-u a jinde za-\nložili školy zpěvácké; on předpisy a vlastním příkladem\nvše učinil, aby přesný liturgický zpěv zvelebil a rozšířil.\n(Pokračování.)\n\nJosef Leopold Zvonař.\n(Pokračování.)\nTuším, jako každý umělec, jest i Z. veliký přítel\npřírody. Pěkná krajina vůkol jeho rodiště, bohatá na\nvrchy, lesy, staré hrady, nemohla jinak, než lásku k pří-\nrodě v něm zbuditi, jakož i z jiné strany zbudilo v něm\nčasné čítání českých kronik lásku k vlasti a ku všemu,\nco se k vlasti vztahuje. Aby vlast svou seznal, konal\nkaždoročně kratší neb menší cesty po Cechách, navště-\nvoval staré hrady a jiná historicky pamětihodná místa.\nSotva že školní běh skončil, vytáhl z úkrytu tašku, str-\nčil do kapsy malou mapu Čech, a šel kam ho nohy ne-\nsly a oči vedly. Nejkratší a nejpohodlnější cesty ne-\nhledal. Myslil že každá cesta někam vede, a že na\nkaždé cestě oko a mysl něco najde, čím by se poko-\nchal a o čem by přemítat se mohlo. Že se někdy pře-\npřepočetl a v nesnáze kudy kam přiveden byl, bylo při-\nrozenou věcí.\nTak měl na cestě z Karlových Varů do Chlumu\nsamé příhody. Na přívoze u Hans Heilingové skály se-\nšlo se několik osob, které by se byly rády na druhý\nbřeh dostaly. Než nebylo tu jiného přívoznika, leč mla-\ndého děvčete, které službu Charona zastávalo. Mělo se\nruče k veslu. Odrazilo loď od břehu, veslovalo mužně,\nale nešťastně; asi dva sáhy od břehu uvízla lodice\nna kamenu a nemohla z místa. Vešlo se v radu, jak\npomoci. Z. nemoha se na hmoždění děvčete déle dí-\nvati, skočil do vody, pomahal lodici tlačit, až se konečně\ns kamene svezla a volnou byla.\nTéhož dne zbloudil též z cesty tak, že nechybělo\nmnoho, a byl by mnsil pod šírým nebem při dešti a\nbouři přenocovat.. Hudebnický sluch a blesk mu ale\nz nouze pomohly. Tento mu osvítil na okamžik kra-\njinu, tak že pozoroval v dálí jakési obrysy člověka a\nrohatých zvířat; oným znamenal jakýsi chrupot, jenž\nse zdál, jakoby se přežvykující zvířata pásla; zabloudilý\nnáš pocestný šel po sluchu a brzo se proměnilo jeho\nzdání v skutečnost. Napadl totiž rolníka, který tu v noc'\nsvé volky pásl, a ochotně bloudícímu cestu ukázal, jež\nvedla k chýši havířské, v níž se našemu pocestnému\npřístřeší poskytlo. Mezi tím se příroda vyburácela,\nblesky se přestaly křížit, měsíc vyšel ze mraků a z\ndálí zaznívaly neobyčejné zvuky mužských hlasů tak pě-\nkně souhlasících a nočním tichem něco kouzelného na-\nbývajících, že jim ucho hudebníka s potěšením naslou-\nchalo. Co to bylo ? Slavili tu duchové snad svou\npůlnoční hodinu ? Ne. Byla to modlitba havířů?\nkteří o půl noci, než se do šachty spustili, svou po-\nbožnost konali. Z. spomíná s potěšením toho osudného\ndne a té krásné noci.\nNení snad již mimo Šumavy jednoho z historicky\npamětihodných aneb přírodní krásou vynikajících míst\nv Cechách, které by nebyl Z. navštívil. Krkonoše se\nSněžkou, Rudohoří, české a saské Švýcarsko, skály adrš-\nbašské a weckeldorfské, kokořínské údolí a j. to již\nvšecko sešel, a nejkrásnější upomínky na místa ta si\nuložil. Roku 1858 vyplnilo se i dávné jeho přání,\naby krásnou Itálii spatřil, Namířil si přes Budějovice,\nLinec, Ischl do Salcburských alp a Salcburku; odtud\npřes Bavory do Tirol a přes Stylfské jho do wethin-\nského údolí. Odtud přes Komské jezero do Como, Mi-\nlana, Bergamo, Brescie, Verony a Benátek; z Benátek\npo moři do Terstu, Podstojné, Lublaně, Štýrského Hradce\ndo Vídně. Stručný popis této zajímavé cesty uveřejnil\nv Pražských Novinách na rok 1858.\n(Pokračování.)\n*) V Remeši nalezeno bylo staroslovanské evangelium sv. Prokopa.\n\nStav hudby v 18. století v Čechách.\nLíčí redaktor.\n(Dokončen í.)\nBassi byl výtečný zpěvák než ztratil svůj hlas ;\navšak i zbytky jeho znal ještě výborně užíveti. Hlas\njeho ležel mezi tenorem a bassem; ostatně byl také\nspůsobný herec v tragických jakož 1 v komických úlo-\nhách. Nejlepší jeho úlohy byly: Axur, Don Giovanni,\nTeodoro, notár v opeře „Molinara,\" hrabě ve „Figaru\"\na ještě mnoho jiných. Nezkazil vůbec žádnou roli a\nbyl jak jsme už řekli, v celé té vlaské společnosti je-\ndiný herec."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.4", "texte": "Ostatní operní zpěvačky, slečny Calderini, Ter-\nzachi, Chiena, Vojtěch, a zpěváci Benedetti, Angresani\na j. byli jen prostřední 5 několik z nich stálo také ještě\no jeden stupeň níže.\nJeště několik slov o provozování italských oper za\ntoho času. Tempa bývala obyčejně nad míru rychlá. Toho\nvinnou byl také Quardasoni. Trvala-Ii některá opera při\nprvním provozování přes 10. hodinu, vynechával při\ndruhém provedení nejen aric, duetta, a co mu napadlo\nale nabádal také zpěváky a orkestr, aby rychlejší tempa\nbrali, aby jen jistě opera o půl desáté skončila.\nTaké sbory statistů a c-horistů nedošly nikdy dobrého\nprovedení, poněvadž Quardasoni pro ušetření větších\nvýloh laciné a proto také neschopné lidí co choristy\nnajímal.\nDodatek. Nesčíslný počet zdatných českýeh hu-\ndebníků v 18. století, o němž by se člověk nejlépe pře-\nsvědčili mohl, kdyby seznamy evropských dvorních ka-\npel z tehdejšího času prohlídl dá se tím vysvětlili,\nže vysoká šlechta od každého ze svých služebníků od\ndvoreckého až k stajníku požadovala, aby se hudbou\nzanášel a aspoň na jeden nástroj dokonale hráli uměl.\nPoněvadž postavení nižších služebníků před císařem Jo-\nsefem v celku velmi špatné bylo, upláchli obyčejně nej-\nschopnějši, se svým nástrojem pod páždím, do šírého\nsvěta čímž se také vysvětlili dá, proč se tak velini\nčasto naší hudebníci do ciziny vystěhovali. Nesrov-\nnatelný a nikdy se více nenavrátící stav hudby v Dráž-\nďanech v první polovicí osmnáctého století, přispěl ve-\nlice ku zdokonalení hudebního umění v Čechách: ne-\nboť nejen že to patřilo tenkráte k blahobytu, že nej-\nlepší čeští hudebníci do Drážďan cestovali, a na čas se\ntam zdržovali, ale i vlastni jejich zisk je tam vedl, po-\nněvadž se těm, kteří se opravdově vyznamenali, zna-\nmenitých odměn dostalo. Vytýkávalo se často české\nkostelní hudbě v 18. století, že nejen poznenáhla s váž-\nností pravé kostelní hudby se spustila a často do diva-\ndelní ano i taneční hudby vpadla, ale že také ku roz-\nšiřování špatného toho vkusu zvláště v katolickém Ně-\nmecku velice přispěla. Naprosto nemůžeme této vý-\nčitce odmlouvati. Nejhlavnější příčina toho jest ta.\nItalská opera v Praze byla počátku 18. století velmi\nskvělá a nadšenosf pro italskou divadelní hudbu vše-\nobecná. Mnozí z našich umělců vstoupili do klášterů,\na nyní nesměl nejschopnější páter skladatel na nic ji-\nného se odvážili než na skládání samých mší. Divadla\nnesměli navštěvovati, čímž jen vzrostla láska k němu;\ntaké nejnevinnější světské texty nesměli komponovali,\nčímž ovšem vzrostla láska ku mimocírkevnímu způsobu\nkomponování; veselí a zakuklení tito umělci, hleděli\ntedy dostati operní kusy, zničili kletbou obstavený text\nvtísníce pod ně církevní slova, líbilo se to a pročež se\nk tomu sami pak od vážili v tomto slohu psáti kostelní\nvěci. K tomu ještě přišla příkladná dramata, která se\ndávala ku jmeninám pánů prelátů anebo převorů od sbo-\nrových hochů a noviců, kteří také ženské představo-\nvali, a často také od hudebních řeholníků složena byla.\nJediné tyto výtvory hudební, které pochvaly došly u\npředstavených, udržely také úctu divadelního slohu před\nkostelním. Konečně k tomu také znamenitě přispěly\nopravdově krásné kostelní opery Jesuitův, jež se nejen\nv hlavních ale i také ve venkovských městech provo-\nzovaly. Vytýkalo se také v předešlém století našim\nhudebníkům velmi, že v celku ničím jiným nejsou, než\nhudebníci, kteří svému řemeslu dobře rozumějí. Také\ntato okolnost na prosto se nedá upříti. Jest to podivu-\nhodné a téměř víře nepodobné jakouž schopnosti u vy-\nkonání hudby ano i také při skladbě nižšího druhu\nnadáni jsou lidé, prostí všeho vědeckého vzdělání.\nPodivné jest to, že v předešlém století v Praze se ne-\nudržely tak zvané ochotnické koncerty, které tenkráte\nvelmi oblíbeny byly. Thomas Kunz uspořádal a vedl\nněkolik takových koncertů, a byly vždycky naplněny.\nAle proč ? Poněvadž lístky zdarma rozdával.\n\nMysliveček.\nVýjev ze života českého umélce.\n(Pokračování,)\nNejslavnější osobnosti v Římě pozvaly ho za ho-\nsta k sobě jeho ctižádost a požívavost zase v něm\nse vzbudily, palác jeho stal se zase shromáždištěm všech\nV\nrozkoší. Ale vybranější byla jeho společnost. Řím-\nská šlechta byla při těchto slavnostech přítomna\nkaždému cizému byl palác jeho otevřen a hojně obda-\nřen vycházel chudý z jeho dveří. S východní skvost-\nností byli • slavnosti v Palazzo di Venatorini vždy vy-\npraveny, ano vešly pro svou nádheru v přísloví: „Se\ncerca se dice\" bylo slyšeti v každé ulici, v každém\ndomě.\nJak velice Antonio tímto výsledkem potěšen byl,\ntaktéž zarmoutila ho, že v jeho žáku znovu se probu-\ndila láska k nádheře. Právě dělal mu laskavé vý-\nčitky, když jakýsi mladík do pokoje vstoupil. Stařec\nlekl se lakořka před jinochem upřel bez pohybu\nzrak svůj na něho; tento však si ho ani nevšimnul,\nobraceje se k maestru.\n„Pověst o vás došla nás až do Britanska; pova-\nžuji vás tam za nejslavnějšího z žijících skladatelů; já\npřicházím si od vás vyprositi, abyste mne v hudbě vy-\nučoval,\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "97", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.5", "texte": "„Čas můj jest obmezen,\" odvece maestro, „ne-\nmohu se s vyučováním zaměstnávali.\"\n„Pane!\" odpověděl Angličan, „já konal cestu sem\ndo Říma, abych vás spatřil, abych vás seznal; vy mu-\nsíte býti mým učitelem.\"\n„Odpusfte, já nemohu/\n„Prosím vás.\"\nVenatorini krčil ramenama.\n„Na kolenou prosím vás, staňte se mým učitelem.\"\n„Nechte mč; já nemohu a nechci.\"\n„Vy musíte! při sám Bůh vy musíte. Přislibte\nmi to anebo vy nenapíšete ani noty více.\" Vytáhnuv\nbambitku, držel natažený kohoutek uleknutému maestru\nvstříc. Antonio vyskočiv ze stolice, vstoupil před cho-\nvance, chtěje ho svým tělem chrániti.\n„Zadržte jinochu, a nechte rozumné slovo s se-\nbou mluviti.\"\n„Co žádáte ? já mám jen s maestrem co\nmluviti.\"\n„Já ale mám to právo, za něho odpovídati. Po-\nsečkejte chvilku, snad se potom může žádosti vaši za\ndost učiniti.\"\n„Habaha!\" dal se Angličan do smíchu; myslíte\nže máte šedivé vlasy, že si můžete s jinochem posměch\nučiniti? Nikoli můj milý. Zvyklý jsem, aby se každý\nmé vůli podrobil, zde prosím, a jestli se žádost má ne-\nvyplní, učiním někomu násilí. To jest způsob lorda\nBarry-ho.\"\n„Jak ? Barry-ho ? lorda Barry-ho ? řekl jste ?\nvy jste ?\"\n„Jsem William Barry, nejinladší syn pana Arthura\nBarry-ho, lorda anglického.\"\n„Vaše matka ?\"\n„Mám vám vy počisti svůj rodový strom ? Jest to\nrozená hraběnka Rosamonte.\"\n„Bože! Její syn! Jest to také můj syn,\" zvo-\nlal stařec objímaje překvapeného jinocha. „Ano, ano,\nmáš se státi žákem mého chovance máš se ním\nstáti, drahý Williame.\"\nTu vystoupil Venatorini k němu.,, čí jméno vyslo-\nvil jste nyní? Vaše matka jmenovala se Rosamonte ?\"\n„Ano tak se jmenovala.\"\n„Tedy jest lady Beldruck její sestřenice?\"\n„Dítě její sestry.\"\n„O mluvte\"! jak se jí vede?\"\n„Dobře, velmi dobře,\" odvětil pomalu jinoch, a\nslze kanuly mu přes tváře.\n„Vy pravíte dobře velmi dobře, s tak vážným\nhlasem ?\"\n„Ano jí se vede dobře, v otčině čistých.\n„Tedy mrtva?\"\n„Zemřela před rokem.\"\nVenatorini klesl do stolice. Bolesti té odlehčil si\nslzami, a po dlouhé přestávce podal jinochovi ruku.\n„Při památce vaší sestřenice přísahám vám, že budu\nvaším učitelem! Radostí padl mu tento okolo krku.\n„Že jsem vás vyhledal, jest příčinon její smrf.\nByla nemocna, těžce nemocna na smrtelném loži po-\nručila , aby se při jejím pohřbu na místo rekviem\nvaše březnová symfonie provozovala. Poslední její vůli\nse vyhovělo uslyšel jsem to dílo duše má vzná-\nšela se k modlitbě spatřil jsem svět zápasící se\nsmrtí, umírající tušil jsem z mrtvých vstání. To\njest hudba, to jest modlitba pomyslil jsem si lá-\nska k tomu umění zdvojnásobnila se v srdci mém. Jak\nrád bych se tomu umění dokonale přiučil , avšak\nnikdo mne nemůže tak zasvětili v ně, jako maestro\ntéto symfonie. Vizte, tím se to stalo, že jserti prose\nano i násilně vaše vyučování si vydobyti chtěl. Od-\npusfte divý oheň jinochovi po umění toužícímu.\"\n„Zapomenuto jest vše,\" odvece maestro, „ty's mým\nsynem, a co syn máš právo, umění otcovo děditi.\"\n(Pokračování.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. Několik představení v novém\ndivadelním roce slouží pouze k tomu, by se uprázdněná\ninísta zase vyplnila. Slečna Luccová, která mimo vel-\nkého hudebního nadání též znamenité dramatické schop-\nnosti v sobě chová, odstoupila z našeho jeviště, jsouc po-\nvolána do Berlína* Toto místo má nyní zaujmout slečna\nGrabingrová, dcera někdejšího výtečného herce na\nzdejším stavovském divadle. Velmi vděčný úkol Valen-\ntiny v Hugenottech od Meyerbeera sloužil slečně\nGrabingrové za první výstup. Tento dostačil, by se\njejí dobré a slabé stránky poněkud odhalily. Zvučný hlas,\njistá intonace a pro začátek dosti vyvinutá lira svědčí též\no hudebním nadání. Její slabší stránka záleží v zpěvu\nsamotném. Neni pochybnosti, že plný a pružný hlas slečny\nGrab nigrové při pilném cvičení jak v hloubce tak i\nv horní poloze vyrovnati se dá. Jeden hluboký a sonorní\nton toliko přesvědčil nás, že tato poloha, nejsouc dosta-\ntečně vytříbena, velmi mnoho se lisí od středohlasu. To\nsamé nalezli jsme od a až do c, které přikryty býti se\nzdají a jenom při namáhání se ozvou. Tuto vinu ne-\nnechceine uvalit na slečnu Grabingrovou, nýbrž na\njeji učitele. Tak nezkušeně vyučují někteří zdejší učite-\nlové zpěvu. Hned od začátku potleskem přivítána byla"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.6", "texte": "v 3. jednání po duettě s p. Eilersem (Marcel) & ve\n4.s panem Bacbmannem 4kráte hlučně vyvolána. Ten\nsamý večer vystoupila podruhé sl. S ch w ef e lb ergo v á\nco páže. Její tenký hlásek a při hře vždy to samé há-\nzení a obracování rukou nemůže slečně ruciti u nás za\nslušný výsledek, a protož doufáme, že se direkce po jiné\nsíle ohledne. Pan Kreen zpíval co engažovaný clen St.\nBrise a ukázal zdejším zpěvákům, jaké vnady tato krásná\npartie chová. Po arii se sborem ve 4tém jednání byl p.\nKreen hlučně vyvolán. Rataplan v 3tím jednání s pa-\nnem Nachbaurem činil jako jindy velkou výtržnost.\nOstatní obsazení je známo. Dům byl přeplněn. 13. dubna\nzpíval p. Hardtmuth co clen Don Carlosa ve Ver-\ndiho zpěvohře „Ernani.\" Časté transponirování jedno-\ntlivých arií bylo provázeno též častým proviněním orkestru;\nk tomu nebyl pan Hardtmuth dobře disponován. Pan\nHardtmuth rozdělí se s panem Steineckem o barito-\nnové úlohy a poskytne poslednímu pánu poněkud uleh-\nčení. Pan Bachmann v titulní úloze a sleěna Bren-\nn e r o v á (Elvíra) byli častokráte ve scéně a po ukonče-\nném 2hém a 3tím jednání vyvoláni. 15. dubna zpíval p.\nKreen Van Betta v Lortzingově opeře: „Cár a tesař.\"\nJeho živá hra, na někdejšího Brávu upomínající, obvese-\nlila četné obecenstvo po celý večer. P. S t e i ne ck e (cár)\nzpíval cárskou píseň v třetím jednání velmi vřele as oby-\nčejnou místrností. Hlučný potlesk následoval po tomto\nzdařilém přednesu. Sl. S ch w e f e lb er g o v á vystoupila\npotřetí co Marie. V této úloze dokázala zřejmě svou ne-\nschopnost, a tím více naučila nás vážit sobě takové zpě-\nvačky jako je sl. Mullerová. 16. dubna opakovala se\n„Dinorah\" od Meyerbeera. Sl. Brennerová (Di-\nnorah) slavila zase po velké arii v druhém jednání pravý\ntriumf, jsouc 3kráte vyvolaná. Úkol Kořen ti na pře-\nvzal pan Ba ch m a n na došel své platnosti jak ve zpěvu\ntak i ve hře. Zpěvohra Lucretia Borgia předvedla\nzase 2 nové hosty, sopranistku sl. Bianchi a altistku\nsl. Wiererovu. Sl. Bianchi má příjemný soprán,\npřednáší vřele. Tento cituplný přednes zavede však velmi\nčasto sl. Bianchi k zdržování a zbytečnému tahání hlasu\ni tempa. Altistka sl. Wiererová zdá se být podle\nzpěvu i hry již routinovaná zpěvačka. Ve zpěvu dovolila\nsi mnoho změn, které úlohu Mafia Orsiniho tímto ne-\nobohatily. Partii vévody byli by jsme viděli raději v ru-\nkou p. Steinecke. Pan Nachbauer zpíval Genaro po-\ntud dobře, pokud jemu hlas vystačil; v druhém dějství\nčinil zase výtržnost. Návštěva byta četná.\n\nE.\n\nE.\n— Zdatný skladatel český, pan Vilém Blodek,\nprofesor flétny na konservatoriu, složil k vaudeviilu „Cho-\nrista,\" z franěiny přeloženému, velmi přiměřenou hudbu.\nSestáváť ze samých ceských národních písní, jež pan V.\nB1 o d e k velmi obratně instrumentoval. Jak se dovídá-\nme, bude se vaudeville tento co nevidět provozovat.\nBývalý clen divadelního orkestru a známý hou-\nslista pan Ben evic uspořádal na rozloučenou v sále kon-\nviktském 15. dubna koncert, který na pohled programu\nzajímavým býíi přisliboval. Divadelní orkesír veden pa-\nnem kapelníkem Jahnem provedl klasickou a na krásné\nnuance bohatou Beethovenovu ouverturu k smutno-\nhře „Koriolan.\" V provedení však pohřešovali jsme\nnejen nuance, nýbrž i preciznost; pánům celistůin nezá-\nleželo na toni, zdali gis neb g napsáno, a krátce řečeno,\nzde se Beethoven opravoval. Pan koncertista hrál věci\nod Spohra, Mildnera a Vieuxtempsa, a jedno\nmdlé duo od Schuberta spaném Rozkošným. Poslední\npán oblažil nás na pianě s dvěma vlastními komposicemi.\nPana Benevice podporovala ve zpěvu sl. Mikova;\nzpívala písně od E i 1 e r s a; Ambrose a Franze.\nNávštěva byla hojná. Pan Benevic odebere se odtuď\ndo Salzburgu, kde na Mozarteum místo koncertního\nmistra převezme.\n\n— Dne 4. dubna odbýval se v Petrohradě ku památce\nVác. Hanky slavjanský koncert, z cistě slo-\nvanských skladeb složený; spravoval ho umělec Rub in-\nstein.\n— J. V. císař Ferdinand daroval Pražské Žofínské\nakademii k podpoře hudební její školy prozatím 200 zl. r. c.\n— Mladý a nadaný skladatel, p. Eduard Náprav-\nník, věnoval svou fantasii na české národní písně pro piano\npod názvem „České perle\" spanilorayslnému hraběti\nJanu z Harrachfi, a obdržel od něho následující\nčeský list: Vaše Blahorodí! Obdržev Vašnostin list s kom-\nposicí, nemohl jsem hned odpověď dáti, protože není u\nnás žádného, jenž by s to byl, dokonale ji přehráti; a\ntak jen s tíží o obsahu známostí jsem nabyl; avšak nic\nméně přec neváhám Vašnostem sděliti, že dle Vašeho přání\nvěnování díla tohoto rnilerád přijímám a nemám nic proti\ntomu, když tyto vzácné „Perle České\" mým jmenem opa-\ntřené tiskem vydáte. Výborně vybrané zpěvy národní jsou\nvzdělány s velikou umělostí v těchto fantasiích, v kterýchž\npanuje výtečqý duch hudební a projevují nevšedního umělce,\njenž své síly, jak doufám zkoušeti bude u skládání opery\node mne vypsané. Musím Vám také sděliti, že bych si\nvroucně žádal, kdybychom měli dokonalou sbírku všech\npůvodních národních písní, i také těch nejsprostších a\nnejnepatrnějších s notami a s textem, aby se vidělo, jak\nvelice národ náš na ně bohatý jest. Vašnostem\noddaný Jan hrabě Harrach. Kýž bychom měli mnoho\ntakových šlechetných, vlast a řeč svou milujících bohatýrů\nčeských!\n— Ze žáku zdejšího konservatoria, kteří letos v Ji-\npnu konservatorium afcsolvovují, obdrželi následující do\nRotterdamu k opeře místo se značným platem: Oba Hří-\nmalo vé (houslisté), Ferd. Blumentritt a Alojs M e-\nliš (kontrabassisté), Mašner a Nemanský (kornisté),\nMuller (fagotista), Procházka (fletista).\n\nZ Hlinska. Aby kronika našeho města byla úplná,\nuchopuji se za nepřítomnosti stálého dopisovatele do Da-\nlibora péra, bych podál zprávu o besedě dne 8. t. m\nuspořádané. Tenkráte se uvázal pan ředitel kůru Vesel-\nský o provedení úkolu tak ušlechtilého. Seznali jsme na\nmnoze chvalné jeho snažení i těší nás, že iv oboru tomto\nčinně vystoupil. Slyšeli jsme zdařilou ouverturu k „Bílé\npaní14 pak sbory „Cikáni\" od Vogla, „Čtverylku z ná-\nrodních písní\" od Hellera a „Kovářskou\" od Vogla. Cena\nskladeb těch důstojně kritikou uznána. Netřeba více o\ntom podotýkati, bylyť velké ty skladby pouze pěti hlasy\nprovedeny. Vložené deklamace byly dosti dobře prove-\ndeny. O provádění skladeb hudebních vynikl velmi do-\nvedný houslista p. Zemánek místnou hrou; litujeme že ne-\nbyl lépe doprovázen. Žáci hráli druhé housle. Pan A. V.\nvelmi dojemně píseň: „Jako krajina nebeská\" přednesl.\nV oddílu tanečním prováděny naskrze téměř skladby do-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.7", "texte": "vedného Sekery, což nás jalo podivem, bylyť před besedou\nvelmi opovržlivě zavrhovány. Od nějakého casu pozorujeme\nv našem ochotnictvu jakési dvojení. V našich poměrech\nmusíme snahy takové tupiti. Síly jsou bez toho obme-\nzeny a mají dvojením ještě hynouti? Doufáme, že se\nustane v tak neblahém poěínání ve prospěch dobré věci.\nMuseli bychom litovali, kdyby babské klepy měly být pří-\nčinou onoho škodlivého dvojení. (Pozn. red: Dostali jsme\no téže besedě dvě zprávy. Jednu druhou jsme doplnili.)\nZ Chrudimi, 12. dubna 1861. Že by se i u nás\nspolek zpěvácký zaraziti mohl, toť musil i každý po-\nznati, kdo mé dopisy v Daliboru cítá; neboť není skorém\nani jeden, aby v něm nebyla řec o nějakém sborovém\nzpěvu, který se u nás přednesl. Vzdor tomu, že zde\ndosti sil máme ai na dobré vůli neschází, přece jsme až\ndo dneška darmo cekali, a snad ještě cekati budeme.\nOstatně skládáme naši naději do budoucnosti, očekáva-\njíce, že se snad přece nám jednou vyplní, co tak tou-\nžebně očekáváme, a to tím spíše, an náš vážený, o hudbu\nnaší zasloužilý p. Klimeš za měšťanostu zvolen jest. Ke\ncti jeho jmenovin uspořádali mu jeho ctitelové pod ve-\ndením p. Cibulky zastavenícko, při kterém tři sbory od\nJelena: „Co v srdcích našich plápolá,\" „My čeští ma-\nnové\" „Tys přítel nám\" velmi cistě přednesly. Bu~\ndoucně radíme těm pánům, kteří se teprv potom dosta-\nvili, když sbor již začal, aby přišli také ke zkoušce, a\ntak se aspoň s textem seznámili, když již si mysle jí, že\ntolik umějí, aby nemusili ke zkoušce chodit. Na zelený\nčtvrtek provozovali naší páni ochotníci na kůru ctyry kan-\ntáty od Zumstega „Tys zřídlo vší milosti\" „přineste\npánu,\" „můj Bože\" a „kdož se ti vyrovná\" s ně-\nmeckým a na veliký pátek „sedm slov\" od Haydna s če-\nským textem velmi cistě a správně. Musíme vřelé díky\nvzdáii slečnám Lukavské a Vidrovské a pp. Klimešovi a\nPipicbovi, kteří solové partie převzali a je neúhonně\nprovedli. V neděli na hod Boží provozovala se slav-\nnostní mše do Dod Maška, Za offertorium byla vlo-\nžena nová skladba od našeho nadaného ředitele kůru, p.\nFrantiška Horálka, soprán (sl. Lukavská) a housle (p.\nKlimeš) solo. Pan ředitel osvědčil, že má velké vlohy ku\nkomponování skladeb kostelních, neboť nás již po kolikráte\nkrásnou skladbou překvapil; bylo by žádoucno, kdyby se\nodhodlal je veřejnosti podali. Litovali jest, že jsme ne-\nslyšeli celou mši Maškovu , an se při Benedictus pokřik\nstrhl, že hoří, a tak se jak lid tak hudebníci rozutíkali.\nOno neštěstí zasáhlo jednoho hudebníka, an právě na kůru\nbyl, a pročež chce k jeho prospěchu náš p. měšťanosta\nuspořádati hudební akademii. Vřelé díky mu skládáme\nza jeho lidumilnost. Jeden starý nešvár by se u nás\nměl odstraniti, myslím tím tak zvané „Aufzuky,\" které\nse o velkých svátcích po nešporách provozují. Je to řada\nmaršů, při kterých jen trouby převládají; bylo by na\ncase, aby již jednou přestaly. Musím se tu zmíniti, že\nnaše nová městská rada vyvolila za kapelníka a varha-\nníka pana Vinaře, varhaníka dóinu v Záhřebe. Těšíme\nse velice na něho, jen aby nepřešla ho zde chuť a láska\nku svému povolání, neboť není to žádná lehká věc, býti\nu nás kapelníkem; měli jsme ve třech letech dva, ale\nnyní obadva opustili své stanovisko. Po celý postní cas\nbyla zde společnost páně Stránského, která nás svýma zda-\nřilýma představeníma příjemně bavila, jen to bych oné\nspolečnosti radil, by všechny písně při hře vynechala.\nPtáte se prou ? Pomyslete si to, když Vám povím, že se\nobyčejně říkalo, „pojďme dnes do divadla, nebude se zpí-\nvat,\" a potom vždyť nemá ona společnost ani jediného\npatřičného zpěváka, a v ženském personálu tím méně!\nNěčím přispěli hudebníci, něčím herci, a tak jsme mívali\nčasto bolení uši. Ze obecenstvo ještě tleskalo, platilo vždy\nslovům, niko Ji zpěvu. V neděli dne 7, dubna hráli naší\nochotníci tri jednoaktové německé kusy, při cemž nám\nnaše kapela d,ě ouvertury („Felsenmuble\" a „Ferdinand\nCortez\") přednesla, a že české obecenstvo ani netleskalo,\nzahráli nám slovanskou kadrylu a jednu polku na nápěv\n„Hej Slované\" jako na zadostucinění. Totě přece potěši-\ntelný důkaz, jak se iv Chrudimi rovnoprávnost šetří ?\nČi že ne?\nZ Kladna. Dne 1. t. m. se nám dostalo opět utě-\nšené zábavy; v místnostech Kladenské besedy byla uspo-\nřádána hudební a deklamatorní akademie, která v celku\ndosti skvěle vypadla. První odělení bylo následující:\n1. Ouvertura od A. Tittla. 2. Sbor „Utonulá\" od K ř íž-\nkovského. 3. Písně „Červená růžička\" a „Já jsem\nšvarná dívka z mlejna.\" 4. Besední ctění od Fr. Rubeše.\n•v\n5. Solo pro piano. 6. „Sepce kvítí,\" cenou poctěná pí-\nseň od Nápravník a.7. Sbor „Žežulinka.\" 8. „Se-\ndlák na biliáru,\" deklamace. 11. oddělení: „Ouvertura dle\nslovanských nápěvů\" od A. Tittla. 2. „- —.\" 3.\n„Frajtr Kalina,\" deklamace. 4. „Loučení\" od J. Zvo-\nnaře. 5. „Solo pro klarinet\" od Můllera. 6. Písně\n„Jezdec před bojem\" od Veita a „Krumlovská\" od P i-\nvody. 7. Sbor „Kovářská\" od Vogla. Z toho již\npatrno, že byl program četný a dobře volený. Provedení\njednotlivých čísel bylo zdařilé. Ouvertury, jež hrála obratně\nhornická kapella, provedly se dobře, zvláště ouvertura dle\nslovanských nápěvů, která každého přítomného a bodře\nsmýšlejícího Čecha radostnými city a blahou nadějí na lepší\ncasy nadchnula; skoro všickni zpívali, když se hrálo „Hej\nSlované\" a „Kde domov můj;\" potlesk ani nepřestával a\nna všeobecnou žádost se ouvertura opakovala. Sbory se\nlíbily sice všecky, ale přece se nedostalo bezúhonnému\nprovedení řádného uznání. „Jezdec před bojem\" a „Krum-\nlovská\" jež zpíval A. Hromada, podařily se tentokráte nej-\nlépe a proto je směle na první místo vřaditi můžeme;\n„Krumlovská\" byla na všeobecnou žádost opakována.\nZ Kutné Hory. Zdejší zpěvácký spolek pod novým\nsbormistrem panem Em. Klírem počíná si opět statně.\nNedávno dával svou první produkcí. Ze sborů prove-\nden byl „Náš zpěv\", cenou poctěný dvojsbor od Hynka\nPally, „Šumí labe\" od Leop. Zvonaře, „Dcerám českým\"\nod Gom er a a kadrylla z ceských národních písní od\nFerd. Hellera, jež se velice líbila.\n(A. V.) Z Pardubic, dne 13. dubna. (Taktovka.\nVelký pátek. Boží hod. Koncert.\nPrůvod s pochodněmi.) Zdejší kapella vojenská zí-\nskala si výtečným provedením skladeb velké zásluhy a\npochvaly u obecenstva, zvláště ale u c. k. důstojnictva.\nZasloužilý kapelní mistr kapelly této, p.Josef Zinke ob-\ndržel za svou péci v měsíci březnu taktovku v ceně\n250 zl. r. c. darem. Taktovka jest ze slonové kosti po-\ndoby tulichu a zlatými okrasami zdobená ; dolejší část jest\ndvěma lyrami a o něco výše čtyřmi ořínci hlavami okrá-\nšlena. U středu pak této taktovky skví se zlatými pí-\nsmeny vyrytý nápis: „Důstojnictvo 9. husarského\npluku,\" na zadní straně pak „Svému zasloužilému ka-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610420-01.1.8", "texte": "pelpíkqvi Josefu Zinkoví v březnu 1861,\" vrchol pak oné\ntaktovky zdobí osm rubínů. Na večír Velkého pátku\npřednesl nám náš zpěvácký spolek místo oratoria\n„sedmi slov\" tři velmi krásné a pohnutlivé sbory od\nWebra, Mayerbeera a Vitáska, které tak dojemně a truch-\nlivě přednešeny byly, že každý k slzám pohnut byl.\nPrvní hod Roží byt oslaven velkou mší od Rob. Fúhre-\nra a Graduále (mužský čtverozpěv od Webra) předneseno\nbylo od zpěváckého spolku a v Oífertoriu pro so-\nprán a baryton s obligátním sólem na housle vynikl zvláště\nna housle pan Theodor Tomášek (co host). Všechny tyto\nskladby byly ode všech pánů účinkujících pod správou\nsrov. ředitele kůru, pana Jana Huška, zdařile provedeny.\nDruhý svátek večír v 6 hodin přinesl krás-\nnou ušlechtilou zábavu. Bylť v místnostech „na Veselce\"\nvelký koncert odbýván, jehožto původce pan Theodor To-\nmášek, kapelník z Litomyšle byl. Program obsahoval 14\nkusů. Dvě ouvertury ze zpěvoher: „Mulate\" od Aubera\na „Bílé paní\" od Boiídieu, které naše vojenská kapela\npod správou svého kapelního mistra, Jos. Zinke, s ta-\nkovou precisností a uhlazeností přednesla, že na žádost\nobecenstva se opakovati musela. 3 skladby pro piano od\nGodefroida, Pivody a Dreyšoka přednesly slečny Rím-\nková, Dumentová a Waůková. „Předoucí nevěsta,\"\npíseň pro tenor a klarinet od F. Škroupa přednesl pp.\nTorašu a Hušek. Pan Tomšu má velmi dojemný, čistý,\nzvonkovitý tenor, školu výtečnou a přednes slušný. „Ztra-\ncené srdce,\" píseň od Pivody, zpíval p. Frant. Janda.\nCo se přednesu této písně týče, byl tak přirozený a ně-\nžný, jak to sama píseň požadovala. Panu Jandovi do-\nstalo sq nejen hlučného potlesku, nýbrž i cti, že píseň tu\nopakovat musel. „Slepý žebrák a jeho dítě,\" německá\ndeklamace od Gerhardta, přednesla, ne však tak, jak to\nbáseň požadovala, slečna N.... Quodlibet pro mužské\nhlasy od Karla Slavíka přednášel zpěvácký spolek\na dosáhl skvělého vyznamenání a byl za opakování skladby\npožádán. Dvě české deklamace „Jsemt já Slovan, jsemt\njá Cech\" od Jablonského a „ženit čili neženit\"\nod Rub eše byly přednešeny od dvou pánů študují-\ncích. Konečně slyšeli jsme skladby pro housle, které pan\nTheodor Tomášek se vší bravourou a uhlazeností před-\nnesl a po každém kuse potleskem odměněn byl. Konečně\nmusíme vyjeviti zvláštní vřelé díky panu baronovi Base-\nlimu a panu Strašpytíovi, prvnímu za propůjčení kapelly\na druhému za půjčení piana. Třetí den na večír byl panu\nDrovi Žákovi, co poslanci do zemského sněmu slavný\nprůvod se 40 pochodněmi držáu, s nímž zpěvácký\nspolek ze školy až kjeho bytu se übíral. Byl to velmi\nslavný ale pohnútlivý okamžik. Zpěvácký spolek zapěl\ntři sbory, 1. od Veita, 2. od Jelena a 3. od Ne-\nsvadby. Ku konci každého kusu zazněly slušné intrady\na hřmění z moždířů; na to držel pan poslanec velmi\nkrátkou, ale dňtklivou řeč, po kteréž bylo provolávání:\nSláva p. poslanci napotom měšfanostovi a našim horlivým\nnárodovcům, Palackému a Dr. Riegrovi, načež pak\nse zástup zpátky zpívaje „Hej Slované\" a „Kde domov\nmůj\" übíral. Též zde musíme podotknouti, že by bylo\nžádoueno, by zdejší ředitelství kůru samostatné bylo a\nzpěvácký spolek nějaká sezení odbýval, kde by se\np. přednosta a ředitel spolku zvoliti mohl.\nZ Trnového Ujezdce. Zde odbývala se beseda,\njižto čistý výnos věnován národnímu divadlu*\nTa ranější starosta pan Sousa má na zdaření této zábavy\nnejvětšího podílu. Program sestával z větší čáati ze\nzpěvu. Několik pražských pánů bralo na hudební části\nvřelého účastenství. Sbory byly nejvíce zastoupeny. Sly-\nšeli jsme skladby od Zvonar e, S t re b 1 a a Ve i ta.\nDoprovázení ku Kovářské od Procházky obsta-\nral Janákův orkestr. Pánové Burgan a Jelínek\npřevzali solové úlohy ; první zpíval zdařilé solo s bručí-\ncím doprovázením od R. Bendi a, a druhý solový hlas\nv „Kovářské.\" Sbory řídil pan Ed. Nápravník. První\noddělení počato ouverturou z národních písní od Ti 111 a\na druhé ouverturou k opeře „Cikánka\" od Bal f e«\n\n(—v—) Z Vídně, 12. dubna. „Žížním! žížním\"\n— tak volá váš dopisovatel plným hrdlem až se hory\nzelenají a ohlíží se po pustém okolí brejlemi a lor-\nnětem, jestli se mu s boží pomocí odněkud neposkytne žá-\ndoucího ukojení látky pro dopis do milého Dalibora !\nAch máme zlé časy jak v celém světě tak iv hu-\ndebním nyní velká nouze. Však co mám to dám.\nJeště před měsícem srdce poskakovalo radostí při pohledu\nna tolikero pochoutek hudebních a nyní běda běda,\npočínající „saison mořte\" bere jak velká voda všechno\ns sebou a nám nenechá nic. Drahý Dalibore tento-\nkráte ještě stačíme; jak budoucně bude má korrespondent-\nská tobolka naplněná zprávami bůh ví ... Obzor, čer-\nným mrakem zastřen, hrozí bouří a o takových konser-\ntech Ti nebudu psáti. Zažiješ snad sám brzo takovou\nsnad budeš spoluucinkovat a vytáhneš své staré omšené\nhousle, aby's nám zahrál píseň staročeskou „dle známé\nnoty.\" Zachytnu teď ještě umírající paprsky za-\ncházející saisony, pak Ti podám ruku na shledanou\nsnad brzo snad v pozdějších dobách se zas uvidíme\njá na Tebe nezapomenu! První má zpráva týká se\nposledního vystoupení veřejného sl. V. Zadrobilkové, kte-\nréž se stalo v neděli dne 7. dubna v c. k. operním di-\nvadle. Byla totiž zařízena musikální-dramatická akademie\nve prospěch dětské nemocnice v Hallu (v Horním Rakou-\nsku), při kteréž sl. spoluučinkovala. Výtečný přednes Noc-\nturny Chopinovy a známého nám „Pstruhu\" Hellerova\nrozhřál obecenstvo k neobyčejně skvělé pochvale a k tro-\njímu vyvolání. Sl. Z., která v brzkém čase naše město\nopustiti hodlé, znamenitou slávu svou značně zvýšila a\nvelmi milou upomínku zanechala u všech Vídeůanů, které\nokouzlovala čarokrásnou hrou i osobností, zvláště u Slo-\nvanu Vídeňských, kteří sl. velkými díky jsou zavázány,\nana dvoje besedy spoluúčinkováním svým oslavila ; i bude\nvždy v paměti naší zíti. ~ Sl. M. Mosnerová dávala dne\n6. t. m. svůj třetí a poslední koncert. Zvláštního uznání\ndošly četným obecenstvem piegy Paiish-Alvarsovy a skladby\nsl. M, která rozmnožením nevelkého repertoiru pro harfu\nzásluhu sobě vydobyla. Taktéž komposice Goldsmithova\ns pochvalou přijata. Sl. Helena (Zawisza), známá nám\nz besedy poslední engažována jest pro divadlo Ham-\nburgské na tři létá. - Buďte s Bohem!\n\nListárna.\nPanu So .. v P. Obdržel jsem."}]}