{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_sha256": "e4bc970f6a034151bca66974c5bda6b95075cedd2e464f6a620090f4bc42d736", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/05/01_01/bmtnabd_1861-05-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "101", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.1", "titre_corps": "Náš otec", "titre_sommaire": "Náš otec", "signature_source": "Vítězslav Hálek", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 486, "texte": "Náš otec\nVítězslav Hálek.\n*)•\nVelebný rek nám z chýše dán,\na stal se víc než duchů králem;\non stal se otcem národa,\njenž byl by vyhlazený málem.\nV Egyptě matkám sfali plod\no bože! u nás matkám zle je;\nzde k hanbě jich syn musí žít,\naž odpadne a matce kleje.\nA sklání cizím bohům skráň,\ndřív svoboden, teď otrok doma ;\nto nejsme my, to nejsme my,\ncizinci srdcem, cizí rtoma.\nHle velebný, hle Jungrnann náš!\non matce vrací opět syna,\nnám starý bůh, nám zase řeč,\nv níž velebíme hospodina!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "102", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.2", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.1", "debut_caractere": 488, "fin_caractere_exclue": 3187, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\nHector Berlioz, jeden z nejznamenitějších nyní ži-\njících skladatelů a původce tak zvané programní hudby,\nkonal, jak známo, roku 1843 hudební své cesty v Bel-\ngii a v Německu. Na těchto cestách přišel také do\nnaší vlasti. Zápisky své o této cestě vydal ve fran-\ncouzském jazyku. Doufáme, že nebude od místa, pakli\nje našim čtenářům v českém rouše podáme. Seznáme\nv nich, jak tento co hudební kritik zvláště proslulý\numělec o naší hudbě a o nás Češích se vyjádřil. Stůj\nzde překlad jeho cestopisu.\nV Londýně dne 4. ledna 1848.\nProšed již Německo na všechny strany, usta-\nnovil jsem se na tom , také Cechy navštívili. Několik\ndle zdání dobře zpravených lidí mi to však zrazovalo.\n„Nechodte do Prahy,\" pravili, „jest to město plno pe-\ndanterie, kde jen skladby zemřelých mužů ctěny bý-\nvají. Ovšem že jsou Čechové zdatní hudebníci, ale na\nzpůsob professorů a učitelů; jim je všecko nové\nhnusné a bezpochyby byste tam dobře přijat nebyl.14\nPodlé toho vzdal jsem se již té cesty; tu přišel\nmi ve Vídni jednoho dne jistý Pražský hudební časopis\ndo rukou, v němž tři články o mé ouvertuře ke králi\n„Learu\" umístěny byly. Dal jsem si je přeložili, a\nnalezl jsem v nich pravý opak pedanterie a zlomyslno-\nsti. Psal jsem hned na to spisovateli těchto článků,\npanu Dru. Vilému Ambrosovi, vzdávaje mu díky a sdě-\nluje mu spolu své rozpaky o cestě do Čech. Jeho od-\npověď zahnala ještě poslední tyto mráčky, a tudíž ode-\nbral jsem se na cestu z Vídně do Prahy.\nTřetinu cesty jsme už měli šfastně za sebou;\ntu nahodila se vlaku, v němž jsme jeli, překážka:\npovodeň strhla cestovod, velký kus dráhy stál pod vo-\ndou, a pročež jsme přinuceni byli ve voze po silnici o\npět hodin si zajeti, aby jsme se dostali ku železné\ndráze, od povodně zachráněné. Mně přidělil osud chatrný\nselský vůz, na němž jsem zcela polámán a promrznut\nkonečně k štaci se dostal. Mezi tím, co jsem se tro-\nchu ohříval, vstoupil jeden z oněch cestujících harfe-\nnistů do pokoje, jež v jižním Německu tak často nalé-\nzáme. Jsou to lidé, vlohami obdařeni\nPosadiv se naproti mne do kouta, díval se po-\nzorně několik minut na mne a naladiv svou harfu opa-\nkoval, jakožto předehru, několikráte po sobě poti-\nchounku první čtyry takty z themy mého scherza z „Víly\nMab na to patřil opět na mne, mumlaje k tomu malý\ntento hudební nákres. Maje to z počátku za pouhou\nnáhodu, bzučel jsein, abych se přesvědčil, následující\nčtyry takty před sebe, načež on, k největšímu mému pře-\nkvapení, tu větu zcela bezúhonně ukončil. S úsměvem\n\n*} Baseu tuto uvedl Fr. Vogl v hudbu (sbor), jež dne 21.\ndubna ve prospěch Jungmannova pomníku v divadle od\nzpěv. sboru řízením p. Ed. Nápravníka provedena byla."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2096, "texte": "dívali jsme se oba na sebe. „Dove avete sentito questo\npezzo ?\" (Kde jste slyšel ten kus ?) oslovil jsem ho na\nto: nebof v zemích, jichž řeč neznám, začnu nejdříve\ns itálčinou, jediným to cizím jazykem, kterémuž jsem\nse několik slov naučil. Harfeník mi však odpověděl po\nfrancouzsku. „Neznám, pane, itálsky a nerozumím, co\njste mi řekl.\" „Ah, vy mluvíte francouzsky? Ptal\njsem se vás, kde jste len kus slyšel.\" „Ve Vídni,\nv jednom vašem koncertě.\" „Vy mě znáte?\" —„O,\nvelmi dobře.\" „A jakou náhodou jste se do onoho\nkoncertu dostal ?\" „Jednou večír slyším v kavárně,\nkde jsem obyčejně hrával, silnou půtku o vaší hudbě.\nJmenovitě se ale hádali o vaší symfonií „Romeo a Julie,\"\nčímž se mě žádost zmocnila, bych ji uslyšel. Pomyslil\njsem si: vyděláš-li dnes přes tři zlatky věnuješ tomu\njednu, a koupíš si zeitra vstupní listek. Vybral jsem\ntoho večera půl čtvrté zlatky a mohl jsem tedy také\nsvé zvědavosti zadost učinili.\" „Scherzo vám ledy\nještě zůstalo v paměti ?\" „Pamatoval jsem si o nětn\ntoliko první polovici a poslední takty; na ostatní ne-\nmohl jsem se více upamatovati.\" „Řekněte mi upří-\nmně : jaký dojem na vás učinilo.\" „O velmi zvláštní!\nMusel jsem se dát do smíchu, bezděky a srdečně jsem\nse dal do smíchu. Nebyl bych tomu nikdy uvěřil, že\nse z nástrojů, které jsem znal, takové zvuky vyluzo-\nvati dají anebo že by orkestr z několika set mužů ta-\nkové roztomilé malé větroskoky provozovati dovedl.\nByl jsem na nejvejš rozjitřen a ustavičně jsem se smál-\nPři posledních taktech, kde housle jako šípy do výšky\ntěkají, dal jsem se do tak hlasitého smíchu, že jeden\nvedle mne stojící soused mne vyhodili chtěl, domý-\nšleje se, že se mu vysmívám. Tomu ale opravdu\nnebylo tak ; nebyl jsem však s to tento dojem překo-\nnati.\" „Věru máte zvláštní způsob, hudbu pojímali;\nrád bych zvěděl, kterak jste se jí .naučil. Poněvadž\ntak dobře francouzsky mluvíte a vlak do Prahy teprv\nza dvě hodiny odjede, mohl byste mi o tom vypravo-\nvati; můžeme při tom snídali.* „Je to velmi jedno-\nduchá a ne velmi zajímavá historie; chcete-li jí ale\nuslyšeli, jsem pohotově vám ji vypravovali.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "103", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.3", "titre_corps": "Hudba církevní. Sděluje Dr. Bílý.", "titre_sommaire": "Hudba církevní. Sděluje Dr. Bílý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.2", "debut_caractere": 2098, "fin_caractere_exclue": 5059, "texte": "Hudba církevní.\nSděluje Dr. Bílý.\nI. Zpěv gregoriánský. (Chorál.)\n(Pokračování a dokončení.)\n6. V našich krajinách éesko-slovanských za-\nvládnul teprv zpěv gregoriánský za času Řehoře VII.,\nkde jemu uhnouti musel obřad slovanský sv. Melhoda.\nPročež budiž dovoleno, zde zmínili se o působení sv. bra-\ntří, slovanských apoštolů Cyrilla a Melhoda, k jichž\noslavení tato kniha a práce věnována jest. Octnuvše\nse r. 863 na Moravě, rozšiřovali zde víru katolickou\nobřadem církve východní, ze které pocházeli rodem.\nPamátno a radostno zůstane na věky, že začátek lite-\nratury slovanské posvěcen jesl prácemi spisovatelskými\nSS. apoštolů Cyrilla a Meihodia a sice cyrillskou abe-\ncedou *), a pak přeložením čtení sv. Evangelia **)•\nDílo dokončeno v běhu 4 let na Moravě přeložením hlav-\nních tehdejších liturgických knih, jakéž jsou mimo čtení\nz evangelií a epištol: Žaltář, Paramejník (čtení St. Z.),\nčasoslov či horolog (breviář), Služebník (liturgiař), Treb-\nník (rituál) a Oktoich (kniha zpěvů církevních). Těchto\nknih větší částka byla bez pochyby ještě za živobytí\nsv. Cyrilla (862—869) přispíváním bratra jeho Methodia\na ostatních sv. sedmi početníků (Klíment, Naum, Ange-\nlar, Sáva, Gorazd) z řečtiny přeložena; ostatek dopl-\nněn hned po jeho smrti (869—885). Někteří sice\ntomu odporují, že liturgie sv. Methodia byla ta, kterouž\nmá církev východní; my však zůstáváme při tom, co\njsme napsali ***), anť v Církvi řecké to bylo a je něco\nobyčejného, řeči jiné (arabskoa, koptickou, syrskou)\npřipouštěli do bohoslužby veškeré proč tedy ne i\nslovanskou ? myslil sv. Method. Že se jejich obřad a\nz pěvyvíce líbily našim praotcům, , nežli\n•způsoby kněží německých:to svědčí historie; víme\ntéž, proč lak díti se muselo. Za to oni jsou a zů-\nstanou naši milí otcové, apoštolové, křestilelové, učitelé\na miláčkové, do těchto zvláště dob, dokud stávali bude\nlidí, řečí slovanskou mluvících. Za Řehoře VII. uhnul\nobřad slovanský římskému, a tenkráte zavládnul i mezi\nnámi ritus latinský a zpěv gregoriánský, jedině co zlo-\nmek liturgie řecké zachoval se v agendě obřad svě-\ncení vody na svatvečer sv. 3 králů. To je drahocenná\npamátka zpěvu sv. Mefhódových. Starší ritus ambro-\nsiánský, kterýž se byl daleko rozšířil, a jejž Karel Vel.\nv dorozumění s biskupy k docílení jednoty všemožně\nvytisknouti se snažil, brzo zase se ozýval, a v XI. sto-\nletí poslala Cirk c\\ Řezenská2 mnichy do Milána k ja-\nkémusi knězi Martinovi s písemnou prosbou: „Pošli nám\npřec antifonař s notami!\" K tomu zpěváci, protože\ntolik zpěvů jedině v paměti udržovati museli (nebo na-\nznačení not písmem neumen-ovým nebylo dosti\npečné) přicházeli snadno do pokušení, brzo to, brzo\nono zjinačili, a tím během se stalo, že již po několika\nstoletích, ačkoli pořád ještě stávalo škol kvčtoucích ve\nFuldě, v sv. Havlu, v Mohuči, Trevirech, Korbie, Rei-\n\n*) Viz: Naučný slovník: „azhuka.\"\n**) Viz pojednání Šafaříkovo: v Čas. cesk. Mus. 1848 D.\nI. sv, I, str. 6. 7.\n***■*). Blaho vést 1857. D 11. sir. 225."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5159, "texte": "chenou, Xeresfeld a j., již nestávalo jednoty ve hudbě\ncírkevní. Všudy ale přece, když si nevěděli porady,\nobracovali se do Říma, aby se odtud dověděli, jak se\nco zpívali má, aby se dle toho potom spravovati mohli.\nKdyž se počalo hudbu brati do *)\nza předmět vyšších študií, když ji vědecky a mathe-\nmaticky vzděláváno a harmonie (souzvuk) v ní zmáhala\nse vždy více a více: tu se bylo obávali, aby se ve\nmnohých věcech neodstupovalo od původního podání, a\nzáklad antifonáře a gradualu aby nebyl vyšinut z mí-\nsta svého; proto papežové, zvláště Jan XXII. museli se\nproti tomu, a to opravdově, sta viti na odpor.\nNaproti této vždy víc a více se vyvíjející\nsurované (podle taktu odměřované) a figurované\n(harmonicky, souzvučně vzdělané) hudbě přijal zpěv grego-\nriánský jméno Cantus firmus,t. j. zpěv stálý, pevně sto-\njící, v němž jeden hlas bez proměny pokračuje, kdežto\nostatní hlasové od jeho melodie, jak se rozumí, odchy-\nlovati se musejí, aby docílen byl souzvuk. Též nazván\nCantus planus t. j. zpěv rovný, ne snad proto, jak se\nněkteří domnívají, že se pohybuje ve stejně dlouhých\n(sobě rovných) notách: nýbrž že svým určitým shodem,\na ve zvláštním svém rozměrn časovém pokračuje, kdežto\nostatní hlasové na různé strany a cesty rozejiti se mu-\nsejí. Avšak touto figurovanou hudbou zpěv gregorián-\nský nebyl odvtraněn, obzvláště jelikož neustále na to do-\nléháno, aby při všeliké hudbě za základ byl položen,\na snahy, gregoriánský zpěv v jeho přesné ryzosti za-\nchovati co nejmožněji, a kde jí übylo, ji zase obnoviti,\ntrvaly jsou ještě dále. Po celé XIV. a XV. století tá-\nhnou se důkazy tak ušlechtilého snažení, zláště při klá-\nšteřích a sídlech biskupských ku př. za biskupa Jin-\ndřicha Řezenského, dva mnichové povoláni z kláštera\nšvábského Heilbronu, aby duchovenstvo cvičili ve přes-\nném zpěvu gregoriánskéin.\nKdyž však napotom hudba figurovaná vždy víc a\nvíce se kazila, když již i světácký a novější duch hudby\nv oblib přicházeti počal : tenkráte, zdálo se, přišla, jako\npro každou odvětev umy církevní, tak i pro hudbu její\nhodinka zavržení a pominutí. Avšak tento zpěv příliš\nsouvisel s veškerou bohoslužbou, příliš byl posvěcen\njménem sv. původce, a vládou svojí téměř lOOOletou\nnež aby Církev a Duch sv., který v ní žije, nejkrás-\nnější výtvor svůj za tak levný peníz byli mohli pustiti.\nTak zahájen byl sv. sněm v Když ve\n24. sezení, a potom na to bullou papeže Pia Y. (1568)\nbylo nařízeno, aby breviář dle obsahu a formy byl\nopraven: dále, aby mše sv. jen podle , též nově\nopraveného, směla sloužena býti (bulla 1570): tu nutně\nmuselo s opravou i na zpěv gregoriánský dojiti. A\nnyní počala v Římě řízením papežů ěinnost, kteráž\nve v elko tvárnosti své hledá rovné. R. 1581 do-\nkončil Guidetti, kaplan papežský, žák Palestrinův, di-\nrectorium chori. Řehoř XIII. dílo to, od samého Pa-\nlestriny prohlednuté, potvrdil, ar. 1582 vyšlo tiskem.\nTo directoriurn obsahuje služby Boží na celý rok cír-\nkevní, jak se na choře odzpěvovati mají. (Guidetti\n-f- 20 list. 1593.) Tím otevřen od samé stolice sv.\nzdroj již dosti bohatý a jejím schválením nyní jedině\nplatný pro zpěv liturgický. Po něm následovaly brzo\nty ostatní stejným způsobem.\nŘehoř XIII. uložil Palestrinovi, aby přehlídl Gra-\nduale t. j. sbírku všech při mši sv. dle pořádku mis-\nsálového po celý rok položených zpěvu gregoriánských;\na k tomu ještě Antifonář, v němž jsou obsaženy li-\nturgické zpěvy pro breviář zase na celý rok.\n7 let minulo, Palestrina pracoval neunaveně,\nv tom ho překvapila smrt. On zanechal nedokonaný,\nroztrhaný rukopis. Syn jeho Igino dal ho od jistého\nneschopného hudce dodělati a prodal ho jednomu kněh-\nkupci v Římě za 2100 skudů ! Avšak Palestrina praco-\nval velmi libovolně, jmenovitě mnoho zkrácení nadělal\na propriuin Sanctorutn nebylo jeho dílem, a proto mu-\nselo od toho kupu sejiti, nebo to tak vyřknula rota\nromana s doložením, že pro množství chyb a vad to\ndílo nemůže vytisknuto býti pro potřebu kostelní. Na\nto dal Pavel F. Graduale opraviti, kým ? neví se již,\nale práce vypadla ku ouplné spokojenosti. K rozkazu\nPavla V. vyšel ten Gradual v Řimě tiskem ve 2 folian-\ntech (1614—1615), a tohle vydání je nejlepší.\nUrban VIII. obstaral překrásné, s náramným ná-\nkladem spojené vydání hymnů. Nejprv dal hymny opra-\nviti, a pak od kapelly papežské nejslavnějšími mistry\nv hudbu uvesti podle zpěvu Palestriny figurovaného,\na zároveň v Antorfu (Antwerpen) a v Římě tisknouti,\nješto v Antorfu neměli pro cantus firmus rněl tím figu-\nrovaným zprovázen býti. To skvostné dílo vyšlo r.\n1644 a slově hymnarium.\nTak velké byly snahy papežů, zachovali ryzý, či-\nV\nstý zpěv gregoriáiiSíiý. Ze konečné přece uhnul na\nmnoze hudbě, která více jest divadelní, než kostelní,\nza to Církev nemůže, nýbrž zloba dob a lidí. Avšak\njiž opét se pravý vkus křísí, a poznává a cení, co je\ncírkevního, an papež Pius IX, dobrým příkladem bŇ\nskupy předchází.\n\n*) Ve školách středověkých • dle vzoru školy palatinské Karla\nVel, vládnul dvojí běh (curs), první sloul trivium, druhý\nquadrivium. V prvním běhu (odtud posud zůstalo slovo\ntriviální škola) bylo 3 předmětům vyučováno: rhetorice a\ndialektice; v '2. běhu pak 4 předmětům (arithmetice, geo-\nmetrii, hudbě a astronomii.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.4", "titre_corps": "Josef Leopold Zvonař.", "titre_sommaire": "Josef Leopold Zvonař.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3888, "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Dokončení.)\nNa vybídnutí redaktora tohoto hudebního časo-\npisu, s kterým se roku 1854 seznámil, psal Z. hudební\núvahy a jiné hudební články do „Pražských Novin;14\nna vybídnutí p. Fr. Re%áce napsal několik článků do\n„Sborníkuj jakož se i sestoupil ponuknutím téhož pána\ns pány Frimlem o Proškou v jakýsi hudební areopag,\nkterý posuzuje školní písně od národních učitelů zaslané.\nCo skladatel jest Z. pilný; složil od roku 1843\nokolo 60 dílem českých dílem německých písních, okolo\n30 mužských sborů; dále 6 hymen pro smíšený sbor,\n10 velkých kusů pro klavír jako „suity,\" „sonáty;\"\n4 sonáty pro varhany a množství velkých skladeb. Pro\norkestr složil 3 ouvertury; pro sbor a orkestr pak 3\nmše, 1 graduale, 1 offertoriurn, 1 rekviem; 1 hymnu 5\n1 baládu a 2 romance. Větší vokální skladby jež\nsložil, jsou: »ro%marínový věneček\" od Josefa Ko-\nláře; balada „Bradlec\" od V. Crhy a mše pro muž-\nské hlasy. Pro „harmonium,44 jistý druh varhan, složil\n„fantasii.\" V komorním slohu taktéž své síly zkusil a\nsložil v tom oboru 2 tria pro piáno, housle a čello, 1\nkvartetto pro piano, housle, violu a čello at kvíntetto\npro piano a strunové kvartetto.\nZa času, co v spolku katolických tovaryšů zpěvu\nvyučoval, složil několik sborů na texty stavu řemesl-\nnickému přiměřené a hudbu k některým slokám Jung-\nrnannova překladu Schillerovy písně o Zvonu, kterouž\nskladbu tam minulého roku u přítomnosti Jeho Emi-\nnencí p. kardinála, knížete arcibiskupa pražského, se\nsborem tovaryšů prováděl.\nOd roku 1843 zabýval se Z. pilně študováním\nstaročeských písní a chorálů, což mu nebožtík Píč vřele\nschvaloval. Zpracoval od té doby 30 Davidových žalmů\na množství jiných melodií dílem pro mužský, dílem pro\nsmíšený sbor, však ale jen k vůli študiím, a děkuje\njmenovitě těmto pracím svou zběhlost a zručnost v har-\nmonii. Do kancionálu Litoměřického a Královéhrade-\nckého přispíval mnohými dílem původními dílem harrno-\nnisovanými duchovními písněmi. Roku 1847 složil 30\nnových melodií pro zpěvník, jenž měl vyjiti v Brně,\njehož na světlo vyjití ale rok následující přerušil, a\nopatřil taktéž asi 150 staročeských melodií s čtyrhlas-\nným průvodem as příslušnými mezihrami pro zpěvník\npražské diéceše. Než i toho zpěvníku vydání nedošlo\ncíle, poněvadž pořadatel jeho, rektor J. Krbec, smrtí ze\nsvěta sešel. Kam se materiál k tomuto zpěvníku po\nsmrti Krbcově poděl, neví se.\nAž do smrti Píče pracoval Z.po boku tohoto o\ndomácí varhanictví a hudební vzdělání zasloužilého ve-\nterána piiriě a se zapřením sama sebe. Blahobytu si\nnepojistil žádného. Zastávav po smrti svého učitele,\nředitele a otcovského přítele, úřad ředitelství na varha-\nnické škole asi šest měsíců a vytrvav pod novým ředi-\ntelstvím plné dva roky, vzdal se po šestnácti letech\nvěrné práce svého místa, nemaje vyhlídku 11a žádnou\njinou službu. Náhodou se uprázdnilo místo ředitele v žo-\nfínské akademii ; byv vyzván aby ho přijal, nepohrdl\nním, jsa té naděje, že tam za svým ideálem bude moci\ntaké kráčeti.\nZvláštní hříčkou osudu bylo, že Z. přišed do Prahy,\naby se na učitelství připravil, hudebníkem se stati mu-\nsil 5 že hlásiv se co žák do varhanické školy, pro ne-\ndostatek známosti ve hře na varhany málem by byl od-\nmrštěn býval a patnácte let později zastupitelem svého\ndruhdy přísného mistra Píče se stal, jakož i že co žák\npiana pod ředitelstvím Jelenovým do žofínské akademie\nvstoupili chtěje, přijat nebyl, a po letech se ředitelem\ntéhož ústavu stal.\nKončíme tento životopisný nástin hudebního umělce\nv obyčejném životě skromného, v hudebním životě vy-\ntrvalého a vůle neoblomné. Uveřejňujíce nástin tento\nv našem listu, neměli jsme na mysli, abychom činili snad\njakousi propagandu k jistému účelu směřující; nébrž\ndomýšleli jsme se, že jest život umělecký vůbec sám\no sobě dosti důležitý a že poskytuje mnohé stránky, u\nkterých se může člověk pozastavit a něco pro po-\nznání lidské i umělecké povahy pochytit. JL."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "105", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.5", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze života českého umĕlce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze života českého umĕlce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.4", "debut_caractere": 3890, "fin_caractere_exclue": 4933, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze života českého umĕlce.\n(Pokračování.)\nMladý lord odstěhoval se do paláce svého učitele\na lásce k umění měl co děkovati za pokroky, jež\nv hudbě činil. Zase na několik dní byla radost z Ve-\nnaioriniova domu vypuzena; slavil památku své milenky\ns nepřetvářeným zármutkem. Sotva však uplynuly tři\nměsíce, tu vzbudila se v něm zase stará touha po roz-\nkoších; cítě že rozkoš se u něho už až příliš uhostila,\nhleděl zameškané zase dohoniti. Potřetí stal se dům\njeho domem všech rozkolí a nedovolených radostí.\nJeho Olimpiada způsobila hluk po celé Itálii. Z Mi-\nlána dostal čestné nabídnutí prosili ho, aby jim slo-\nžil novou operu. On ale všechno odepřel rozkoše\nbyly mu nade všecko nechtěl ničeho více psáti, také\ntoho nebyl více s to neboí jeho smysly byly všeli-\njakým požíváním již otupeny. Jelikož žádné sliby mae-\nstra nevábily, byl slavný zpěvák Marchesini do Říma\nposlán, by maestra povzbudil k skládání nové opery.\nYenatorini přijal slavného zpěváka, jak to tento\nlépe očekávali nemohl. Jemu ke cti uspořádal slavnost,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2985, "texte": "k níž všechny hudební znalce v Římě pozval. Marchesini\nroznítil všechny posluchače svým hlasem: zpívalf rondo od\nSartiho, které jím v známost přišlo. Také skladba sama\ndošla spravedlivého uznání. Venatorini pocítil se tím\nuražena, závist zračila se v obličeji. Zpěvák poznal\nhned rozjítřenost skladatelovu ai hned započal zpívati\nzalíbené : „Se cerca, se dice.\" Ačkoli se dříve již této\narii přednost dávala přede všemi známými, vyznal nyní\nkaždý, že teď teprv všechny krásy této skladby poznal.\nTak důkladně zpívati ji ještě neslyšeli. Venatorini sárn\nbyl tak roznícen, že zvolal, padnuv zpěváku okolo krku:\n„Nyní jsem uslyšel, co jsem myslel! Naučil jste mne,\nbych si svých skladeb vážil. Díky moje nemají konce.\nŽádejte ode mne co chcete, každému vašemu přání vy-\nhovím.\"\n„Dostojíte ale vašemu slibu?\" odpověděl zpěvák.\n„Přislibuji vám to před těmito svědky.\"\n„Tedy napište nám operu pro Milán.\"\n„Toho jsem neočekával,\" odvětil maestro nevrle,\navšak já jsem vám to slibil budiž tedy.\"\nMarchesini zůstal několik neděl v Římě, jsa denně\nhostem u Venatorini-ho. Pobízel skladatele k práci tento\nradostně počal psáti „Armidu,\" především složil bra-\nvourní arii, uspořádanou pro Marchesini-ův hlas. Arie tato\nbyla plna koloratury, jako si toho zpěvák žádal; nebof\nMarchesini byl zakladatelem nové italské školy, otec\nkoloraturního zpěvu. Arie tato vyhověla zcela poža-\ndavkům zpěvákovým, načež tento pln naděje do Mi-\nlána se navrátil. Sotva že však zpěvák odejel, ztratil\nVenatorini chuí k skládání a jenom jeho slib povzbudil\nho, operu skončili, ačkoli se to stalo jen s nechutí.\nZa tohoto času dostal mladý lord zprávu, že matka\njeho nemocna jsouc, po svém nejmladším synu touží.\nMusel odejet den odjezdu byl ustanoven. Také Ve-\nnatorini musel do Milána, aby zde novou svou operu\nprostudoval; pročež uspořádal k dvojitému loučení vel-\nkou slavnost.\nAčkoliv jeho marnotratnost při takových příleži-\ntostech v přísloví vešla, převýšila tato všechny přede-\nšlé. Knížata, hrabata, lordy zkrátka římská celá\nšlechta byla pozvána. Nej krásnější dámy a nejlepší vína\nzvýšily rozkoš a veselá byla celá společnosf. Jen ho-\nspodář nebyl v dobrém rozmaru; nespořádaný jeho ži-\nvot, skládání opery, rozloučení s nejlepším přítelem Wil-\nliam-em, působily společné na něho, a opět počaly pří-\nznaky jeho staré nemoci se objevovali. Nutil se,\nzdáti se veselým, byli vesel, pročež nepoznali všichni\njeho rozmrzelosť. Konečně byla hodina loučení. Aby\nse nepříjemnosti loučení vyhnuli, odstranili se nepozo-\nrováni lorda maestro od společnosti. Rozloučili se\nspolu srdečným políbením, a vstoupivše do kočáru, od-\njížděli pryč do Londýna do Milána. Starý Antonio\nnemohl, poután náhlou zimnicí na lože, žádného z obou\ndoprovoditi, ačkoli by to byl s radostí učinil.\nBeze svého starého přítele přibyl Venatorini do\nMilána; byl velmi starostliv o kmeta, tento však mu\nv psaní, které za několik dní od něho obdržel, oznámil,\nže jeho nemoc již překonána jest, a že zase zcela zdráv\nse nachází.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "108", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.5", "debut_caractere": 2987, "fin_caractere_exclue": 3008, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.6", "debut_caractere": 765, "fin_caractere_exclue": 6474, "texte": "Česká opera. Jelikož zpěvohra v naší řečí od\nokolností závisela a posud závisí, nezbývá nám ničehož,\nnež jednotlivá představení za milost považovali. Po dlouhé\nmezeře provozovala se v neděli dne 28. dubna zpěvohra\n„Alessandro Stradella\" od Flotova. Spoluoucin-\nkující totiž: sl. Blažková, pánové Reichel, Lukeš,\nStrakatý a Rafael učinili nevalnému obecenstvu za-\ndost. Nový kapelník pan Mayr byl vlídně uvítán a na-\nposledy se sólisty vyvolán.\nAlexander Dreyschock dával dne 14. du-\nbna v Moskvě svůj třetí koncert a dosáhl svou mistrov-\nskou a nedostižnou hrou nesmírné pochvaly. Na vyzvání\nJ. V. velkoknížete Konstantina odebral se A. Dreyschock\ndo Petrohradu, kde též několik koncertu uspořádá.\nv\nČtvrtý koncert Cecilského spolku, jenž se dne\n26. dubna na Žofíne odbýval, vynikal hlavně tím, že pro-\ngram koncertu obsahoval hlavně skladby českých sklada-\ntelů, zacež obecenstvo obratnému a obezřetnému řediteli,\npanu Abtu, diky zavázáno je. Slyšeli jsme jadrností, pů-\nvodností a karakteristikon se vyznačující scénu z tvuchlo-\nhry „Nevěsta Messinská\" mistra Vác. Tomáška, jehožto\neklogy, dithyramby a capricia u každého pianisty veliké\nvážností požívají. Zajímavá byla píseň „Kovářská\" (text\nod dra Lad. Riegra), již pro mužský čtverozpěv úplně\nprokomponoval chvalně známý skladatel Fr. Vogl. Sbor\ntento je rázný, jádrný a vedení hlasů velice obratné a\ncelek okrouhlý, svědče o hudební umělosti páně Voglově.\nSbor tento se líbil velice a byl, jako následující v ná-\nrodním duchu držený sbor „Staročeská\" od J. N. Škrou-\np a opakován. Konečně provedena byla arie ze „Stabat\nmater44 od Haydna a svěží symfonie Es-dur od Mozarta.\nProvedení všech kusů bylo na tak nestejné síly hudební\nzdařilé a správné a pan ředitel Abt získal si tímto kon-\ncertem opět několik lístků do věnce svých zásluh.\nDle doslechu připravuje se ku provozování v No-\nvoměstském divadle také zpěvohra „Prorok44 v jazyku\nčeském. Je naděje, že pan kapelní mistr J. N. Mayr zí-\nská k tomu představení slečnu Emilii Šmidovu, dvorní\nzpěvačku v Darmstadtu a sestru její slečnu Marii Š., která\nje nyní engagovaná při divadle v Mohuči, kde se velmi\nlíbí. Obě umělkyně přibudou co nejdříve do Prahy, aby\nzde v kruhu svých příbuzných nějaký čas trávily.\nVelenadaná krajanka naše, sl. Mína Medalová\nve Frankfurtě, nechuraví, jak nedávno v Daliboru udáno\nbylo, nýbrž je dle zpráv z Frankfurtu nás došlých úpl-\nně zdráva a dělá nejen jménu svému alebrž i vlasti\nnaší čest. V běhu těchto tří neděl vystoupila naše Mína\ntřikrát v opeře „Der fliegende Holiander,44 pak co Azuzena\nv „Troubadoiiru\" a co Fatima v „Oberonu\" a mimo to\nVe 3 koncertech. Jak výtečně své úlohy dává, vysvítá\nz časopisu „Theater-Bilder\" od dra E. Reise (13. Heft\n1861), kdež se o ní u příležitosti provedení Wagnerova\n„Der fliegende Holiander\" takto praví: „Slečně Medalo-\nvé, podařilo se, ideální a poetické bytosti, již R, Wagner\nv osobě „Senty\" do středu opery postavil, šťastně a na\ngeniální způsob výrazu dodati, anto lyrickému základnímu\ntónu barvu romantiky a heroismu podala. Toto pojirmtí\npovznáší roli nesmírně, zvláště když s takovou vroucností\na náruživostí se zpívá, jákýmiž tato pěvkyně takové role\nzvelebovati umí. Nenajde se tak snadno lepší představo-\nvatelky Wagnerových ženských karakterň, jako je sl. M.\nMedalová. 0 této roli čteme v „Didaskalii44 (číslo 94\n5. dubna 1861): „Sl. Medalová rná pro roli „Senty\"\nnejen potřebné pronikající zpěvní prostředky, nýbrž ona\nto dovedla, poetické vřelosti tohoto karakteru úplného vý-\nrazu dodati, nejen co se něžných a lyrických, alebrž co\nse tragických momentů týká. Se vším právem můžeme\njejí „Sentu\" za výborný umělecký výkon považovati.44\nFrankfurter Konversationsblatt (čís. 73 dne 26. března\n1861) dí o M. Medalové mezi jiným takto: SL Meda-\nlová dosáhla, čehož Wagner od umění požaduje: zvítězila\nnad kritickým rozumem přemoci svého citu; přinutila jej\nk mlčení, jelikož nenašel ničehož, co by měl rozbírati,\njelikož viděl nejvyšší požadavek vyplnění, totiž: Pravdi-\nvost a velkost citu do nejjasnější formy vloženou. Nechť\njiní něco většího žádají přiznáváme sev že jsme úplně\nspokojeni a jak Wagnera známe, máme za to, že by s ná-\nmi zvolal :\nWie aus der Ferne íhngstvergangener Zeiten\nSpricht dieses Madchens Bild zu mir;\nWie ich's getraumt seit langen Ewigkeiten\nVor meinen Augen seh* ich's hier,\nObecenstvo osvědčilo své nadšení všestrannou pochvalou\na házením květin sl. M. Medalové. Neméně vynikala\nnaše výtečná Mína co Azuzena v „Troubadouru.a Neue\nFrankfurter Zeitung (čís. 80 dne 6. dubna 1861) vyslo-\nvuje se o ní takto : „Slečna M e d a 1 o v á hrála a zpívala\nsvou velice těžkou partií s podivuhodnou pilností a osvěd-\nčila též zde pochvalné pokroky. Theater-Bilder (14. sešit\n1861) dí o ní: Role cikánky Azuzeny byla v jistých ru-\nkou výtečné Medalové. Je to podivuhodné, s jakou\ntragičností tato mladá zpěvačka svou velkolepou roli upraví.\nZajisté jsou to krásné důkazy činnoslí naší spanilomyslné\nkrajanky!\nKrajan náš, pan Ti ch á č e k , člen kvál. dvor-\nního divadla drážďanského a jeden z nejslavnějších zpě-\nváků naší doby, přibude co nejdříve do Prahy a vystoupí\nco host na zdejším divadle.\nDne 17. in. m. dávala se v Rotterodámu pěkná\nv\nzpěvohra našeho krajana Frant. Skroupa, der „Meergeuse,44\ni dosáhlá tam výsledku co nejskvělejšího. Pan Škroup\nbyl třikráte za otevřené scény, a dvakráte po skončeném\npředstavení vyvolán a dostalo se mu mimo to vícerého,\nskoro bezkonečného potlesku na znamení nejvyšší po-\nchvaly. Nejvíce se líbila Willrichova píseň, Ferdinandova\nromance a píseň pijácká, kterážto poslední opakovati se\nmusela, pak Leonořina kavafina, znamenité solu na hou-\nsle, konečně mocný, imposantní sbor. Kritik v novinách\nRotterodámských pojednává o zpěvohře této způsobem pro"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6473, "texte": "skladatele nad míru čestným ; pravit' mezi jiným, žeby toto\ndílo i uejlepsím mistrům ke cti sloužilo. Dne 19. t. m.\nbyla zpěvohra tato ve prospěch skladatele opakována Di-\nvadlo bylo přeplněno. Jak se dovídáme, přibude p. Škroup\nna počátku května b. r. do Prahy a pomešká tu v kruhu\nrodiny své až do konce srpna b r. Pak opustí snad na\nvždy otcinu svou, aby se zase do Rotterodámu navrátil,\nkdežto si výtečných vloh jelio vážili znají. Kněz odejde,\na jáhen zbude.\nJak se z dobrého pramene dovídáme, vyzvalo\nzdejší ředitelství divadelní Richarda Wagnera, proslulého\nhudebního skladatele, aby přepustil první díl nejnovější\nopery své „N iebelu nge n\" pro operní představení při\nkorunovaci J. V. na krále Českého, které má předsevzato\nbýti 21. srpna t. r. Zároveň byl Richard Wagner po-\nzván, by operu sám osobně v Praze řídil ; avšak on k niče-\nmu nesvolil.\n\n—r—\nZ Kolína, 17. dubna. (Zastaveníčko v Konárovicích.)\nDne 14. in. m. zařídil zpěváčky spo-\nlek zdejší společný výlet do zámku Konárovického, aby\nna slovo vzatého majitele jeho. Osvíceného p, hraběte Jane\nHar rach a, přednáškou zpěvů českých překvapil, uznávají\ntakto zvláštní zásluhu šlechetného podporovatele hudby\nvlastenecké. Abych vsak upřímně řekl, překvapeni\nbyli jsme my, byvše přijati s laskavostí takovou, jaké\njsme se ani nadíti nemohli. Nejen že nás nadřeeený p.\nhrabě blahosklonnou řeci českou přivítal a nejjasnějsí\nchoti své, roz. kněžně z Lobkovic, představil, vyzval nás\nvšechny, abychom se do pamětní knihy zapsali a prová-\nzel nás jen po česku hovoře v zahradě zámecké. Po\nsedmé hodině se před zámkem zpívalo: „Komu zazpí-\nváme?\" „Ty's přítel nám\" a„C i káni,\" načež\nna zvlášť projevené přání Jeho Osvícenosťi: „Hej Slované\"\na „Kde domov můj?\" Následovala potom skvělá ho-\nstina, při které nás pan hrabě svou přítomností poctil,\nposlyšev ještě několik písní ceských, které, jak sám pra-\nvil, před jinými upřímně miluje. I odebrali jsme se zpět\ns přáním v srdcích vroucím , aby vlast drahá vícerem\ntak spanilomyslných zdárných synů z rodu šlechtického\nse honosila. Pročež opětné: Sláva mu! Čtrnáctý du-\nben bude povždy milou upomínkou zpěvcňm Kolínským.\nZ Litoměřic. Dne 1. května bude se zde odbý-\nvati slavnost', kde se nový památní obelisk, pražským so-\nchařem, p. Hergesellem, vyhotovený na zdejším hřbitově na\npoctu Máchovi zasvětí. Veledůstojný děkan, pan P.\nPfeiffer, bude sloužit vokální rekviem, při němž čeští vý-\ntečníci pp. Lukeš, J. N. Mayr, Fr. Piv'o'da a K, Stra-\nkatý účinkovali budou. Večer bude představení v di-\nvadle, kde se dvě veselohry a velký vokální a instru-\nmentální koncert odbývali bude. Mimo jmenované 4 pány\nbudou úcinkovati paní Procházka-Schmidtová, paní Pe-\nšková a pánové Kaška a Šimanovský.\n(M) Z Nového Bydžova. Dne 21. dubna dával\nzpěvácký spolek produkci, v nížto jsme české sbory ~Dcer-\nám českým\" od Gernera a „Čechoslovan\" od K. Za-\nvrtala zdařile provedené slyšeli. Mimo to provedeny\nbyly ouvertura z ceských písní od Tittla a potpourri\nz opery „Náměsiená\" od Beiliniho, pak „Bětulinka\" od\nJos. Nes vad by, „národní kadrylla\" od Illnera, „Po-\nkrok,\" polka od Jos. Joska. Všechny skladby byly ří-\nzením přičinlivého p. ředitele Joska zdařile provozovány.\nZ programu samého je vidět, že p. ředitel Jos. Jos e k\nnové české skladby se stará. Díky mu za to!\nZ Plzně. (Beseda.) Dlouhá leta nepamatujeme\nrozkošnější hudební zábavu, než jaká byla dne 20. dubna\nv divadle zdejším ve prospěch pomníku Smetanova. Sotva\nže opona vzešla, objevil se nám krásný háj, u prostřed\npoprsí Smetanovo apoob u stranách studující s pochod-\nněmi. Jeden studující přednesl s pravým a přiměřeným\nvýrazem krásný prolog od Pichy, v němž spomenuto bylo\ntéž na K. Tyla a Sedláčka slovy vřelými. Počátek hu-\ndební zábavy učiněn byl ouverturou od Hynka Vojáčka\nz Petrohradu a ačkoliv v sobě nepřemožitelné obtíže chová,\nbyla přec obezřelým vedením pana Matese správně a do-\nbře provedena. Dále slyšeli jsme dva české sbory\n„Dívča\" a „Žaloba\" od P. Křižko vs k é H o v Brně a\npak nově vzdělaný sbor „Cikáni\" (bez echa) od chvalně\nznámého Fr. Vogla. Ředitelem sborů byl slovutný a\nvelice účinný národní pěvec pan Jan Lukeš, jenž k této\nbesedě sem vyzván byl. Sbory tyto šly pod výborným\nřízením p. J. Lukeše precisně a tak uhlazeně, že byla\nzadost poslouchati. Líbily se vesměs ; zvláště ale zbudil\nsbor „Cikání\" velkou sensaci. Zpěváků tylo as 60 a bylo\nvidět, že tito statní pěvci zajisté mnoho řádného dovedou,\nkdyž spojenými silami k jednomu úceíi kráčeti budou.\nLJcel tento spočívá v tom, aby brzy český zpěvácký\nspolek utvořili a v českém hudebním umění prospívali;\nneboť toho ctí každý, kdo sebe a své řeci a vlasti vážili\nsi umí. Nuže, dejž Bůh zdaru tomuto nastávajícímu če-\nskému spolku! Na to slyšeli jsme mladistvé virtuosy a žáky\nkonservatoria oba Hřímaly, z nichžto jeden skladbu\nod prof. M. Mil dne ra, dohromady však duetto od Alarda\ns neslýchaným úspěchem přednášeli. Překonaliť s velkou\nlehkostí všechny těžkosti skladby a osvědčili krásným a\ncituplným přednesem, že jsou důstojní žáci našeho výbor-\nného prof. Mildnera. Velké pochvaly došla též si. Ger-,\nla chová, která cenou poctěné písně „Poletuje holubice\"\n(text od V. Crhy) od K. Bendla a„I šepce kvítí\" (text\nod Korschnerové), od Ed. Náprav n ífc a zdařile zpívala.\nJejí hlas je pěkný soprán, jenž byv školou vytříben, s vel-\nkým úspěchem se nemine. Z písní líbila se zvláště „I\nšepce kvítí,\" od Ed. Nápravníka, která k nejlepším\nkoncertním písním bez odporu po boku postavili se může.\nVelikou sensaci zbudila též ouvertura „Vlasta\" L českých\nnárodních písní od Ed. Nápravníka, která od statného\norkestru s velkým zanícením přednešena byla. Je to skladba\ntak uměle z písní národních zbudovaná, tak duchaplně\nprovedena a tak obratně instrumentována, že Tittlo-\nvu daleko předci; avšak došla od četného obecenstvy\nvšestranné pochvaly. Korunou besedy této byl ale nedo-\nstižný národní pěvec pan Jan Lukeš, jenž svým geniál-\nním a věru duchaplným přednesem národních písní\nposluchače v pravém smyslu slova okouzlil. Potlesk,\npochvala a jásání bylo nesmírné a nekonečné. Mimo ná-\nrodní zapěl tento Lumír 19. století ~Na mou vlast\" od\nFr. P ivody a dojal všechna srdce hluboce. Bylo po be-\nsedě. Dav lidí odebral se k příbytku p. Lukeše a hluč-\nným voláním „Sláva Lukešovi\" památný tento den do-\nkončil. Druhý den na to zpíval pan Lukeš v chrámu\npáně „Benedicius\" z klasické mše Fr. Tumy a solo ku\ngraduale tak mistrně, jak se jen od takého umělce oče-\nkávat* může. Sláva mu!\n\nZ Tábora. Dne 13. dubna dával náš zpěvácký"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5907, "texte": "spolek třetí produkci v sále ve Střelnici. Vím, že mnohý\nz laskavých čtenářů listů těchto bude dychtiv, zvěděti\nvšechny přednášené hudební piege, aby se mohl tak po-\ntěšili z pokroku, který řečený spolek v krátké době tr-\nvání svého učinil, a nebude tudíž od místa, uvedeme-li\nzde s krátkou úvahou všechna čísla programu. Kalivo-\ndňv sbor „Náš český zpěv,\" kterýmž produkce ote-\nvřena byla, nejen že četné posluchacstvo rázností svou\nuspokojil, alebrž i značně přispěl k blahému rozčílení\nsrdcí, stav se buditelem citů vlasteneckých. Druhé číslo,\npíseň Pivodova „Aj co by bola drobná jatelinka,\"\npřednášená slečnou Wildmanovou, kteréž se zaslouže-\nného a hlučného potlesku dostalo, naivností svou a ná-\nrodním duchem jí provívajícím zajisté každým pohne i\nnetřeba se do rozvláčné úvahy o ní pouštěti, Vůbec\nznámá deklamace „T ř i doby země ce sk é,\" říkána hor-\nlivým vlastencem p. Rybou, byla na místě a účinkovala\nzvláště svými posledními řádky: „Ctěte zvyky otcův svo-\njich slavných\" v takové míře na posluchače, že mnohý\nv hrdé pýše na svou vlast hlavu svou povznesl.\n„Hlasy zvonků\" přednášeny panem Vlasákem líbily\nse taktéž, a to tím více, pomyslíme-li na tu krátkou do-\nbu, kteráž p. přednášiteli, co přirozenému zpěváku, při-\nměřena byla. Kavatina z vyhlášené opery „Ernani\"\nještě vyhlášenějšího Verdiho nemohla než obecenstvo po-\ntěšit ; neboť Cech a Vlach jsou musikanti již v životě\nmateřském a hudba jejich těšitelkou ve všech poměrech\nživota. Následující kus „Slepý houslista\" od Procha,\npřednášen slečnou Raušrů, dojmu! shromážděné co se zpěvu\na piana týče nad míru, ták že jmenovaná slečna chtíc\nnechtíc zpěvné hrdélko své opětně naladiti musela, aby\njinou ještě píseň nám přednesla. Neslýchané pochvaly\ndobyly si Ne u kir ch nero vy etudy na fagot, předná-\nšené panem Ledrera. Potlesku nechtělo býti konce.\nTylova deklamovánka „Ženská rada,\" přednášená sl.\nWildmanovou, rozesmála nás hojně a ctěná přednáši-\ntelka jsouc v průvodu hřinotného potlesku vyvolána, ještě\ndruhou deklamaci přidala. Hel erovou kadrylou\nz národních písní skončil se večer pro nás tak zábavný\na nezapomenutelný, a protož z plného hrdla voláme : „Slá-\nva spolku zpěváckému! Sláva jeho vůdci,\np. Emanueli Krejčímu!\n\nBarcelona. Zdejší znamenité licejní divadlo, po\ndivadle „Scala\" v Miláně v Evropě největší, lehlo úplně\npopelem. Požár trval celou noc. Škoda páčí se na 3\nmiliony.\nZ Brna. Beseda 9. dubna byla velice krásná,\nslavná a dovršila vsí chvály hodné zásluhy obezřetného\nvýboru besedního. Síň byla zase plná, sněmovníci v cele\ns naším zemským hejtmanem, panem hrabětem Dubským,\nskoro vsickni přišli, nebylo tedy tak vzácné společnosti\njako tenkráte ještě nikdy pohromadě. Po 7. hodině se\nstal začátek se sborem „Myslivecká\" od Procházky.\nŘeditel, náš milý p. Kříž kov ský, hned jak se objevil,\nbyl přivítán hlučným potleskem, který se několikráte opa-\nkoval i po každém z následujících sborův: „Kadrylla\"\ndle národních písní od Hellera, „Nevěrný milý\" od\nVašáka (o němž jsme jen litovali, že není delší) a rázná\n„Kovářská\" od F. A. Vogla. Naši výborní zpěváci ten-\ntokráte obzvláštně statně si počínali, přede vším ale že\nsola vynikala. Po prvním sboru vystoupila slečna Marie\nKrej c í, a zpívala napřed „Loučen í\" od II Vojáčka,\npak „Na jaře\" od Suchánka. (Příloha k Daliboru.)\nSotva že dozpívala několik tak tu v, již se ozývalo obdivo-\nvání, a když dokončila, trvalo nadšené provolávání Sláva !\nVýborně! více minut, a slečna byla sedmkráte vyvolána.\nJejí hlásek je jako zvonek, ale co je nejpěknější, ale\nvelmi řídké, že jsme každému slovu rozuměli. Povážíme-li,\nže slečna teprv od nedávná dráhu uměleckou nastoupila\na již takový pokrok učinila, musíme jí předpovídali bu-\ndoucnost skvělou. Pan Fux hrál na housle, a hra jeho\ntak se líbila, že musel opakovali; k největšímu aplausu\nale pomohlo, že mu struna praskla, zanotoval tedy na ostat-\nních „Kde domov můj ?\" a to nás ovšem rozehřálo. —-\nSlečna Dubailová, již z předešlé besedy chvalně\nznámá, hrála na piano, a tentokráte tak mistrně, že ne-\nbylo ani jednoho, jenž by s nadšením upřímnou hlučnou\npochvalu jí nebyl vzdal.\nMerseburk. Zdejší varhaník Hainma objevil ru-\nkopis mše ~Missa snlennis'4 od Holzmanna, dvorního laic-\nkého kapelníka, z nížto vysvítá, že francouzská „Mar-\nse ill ai sa„ není původní, nýbrž kopie „Creda44 mše Holz-\nmannovy cis. 4, jížto Rouget de Lisle k své básni užil.\nMilán. Známý uherský virtuos na housle, Miska\nHauser, koncertuje zde v divadle „Scala\" s velkým vý-\nsledkem. Jeho první koncert, jehož poloviční výnos ústavu\nslepců věnován jest, obnášel 15.000 franků.\nPaříž. Ponsard, chvalně známý spisovatel zname-\nnité školy pro zpěv a professor na konservatoriu zdej-\nším, založil si sbírku hudebních nástrojů ze všech period.\nMěsto Paříž zakoupila nyní tuto velevzácnou sbírku a da-\nrovalo ji konservatoriu*\nPetrohrad. Před nedávnem odbýval se tu zname-\nnitý slovanský koncert na oslavení Váceslava Han-\nky, jehož čistý výnos jest základem Hankova nadací.\nHorlivost, která se při tom všestranně jevila, jest novým\ndůkazem, že Hanka Rusům nezapomenutelným zůstane.\nKoncert byl velmi skvělý. Český hudebník, pan Vojáček,\njenž se tam zdržuje, složil na slova Hanková „Národy\nnehasnou\" sbor, který s náramným potleskem přijat a ku\nkonci koncertu ještě jednou žádán byl. Píseň husitská\n„Těšme se blahou nadějí\" musela se opakovat, neboť bylo\nvidět na každém, jak hluboce se ho dotkla slova\nme se.\" Paní Nevědomská přednášela mimo ruské árie\ni české národní písně, které se nad míru obecenstvu lí-\nbily a taktéž opakovány býti musily. Pan Patkovský před-\nnášel „Kde domov můj ?\" a došel veliké pochvaly. Pan\nMaševský, studující, rodem Polák, přednášel polské písně;\nkdyž vystoupil, přijali jej spolubratři s nemalou slávou,\nkterou mu i ostatní obecenstvo vzdávalo, uslyševši krásný\npřednes jeho. Mimo jmenované přednášely se i jiné pě-\nkné skladby 5 krajan náš pan Seifert hrál na violoncel, a\norkestr dirigoval pan Ruhinstein."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "106", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.5", "debut_caractere": 3000, "fin_caractere_exclue": 3008, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "105", "page_fin": "106", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Stavovské divadlo. 20. dubna dáván Wagnerův", "titre_sommaire": "Stavovské divadlo. 20. dubna dáván Wagnerův", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.5", "debut_caractere": 3010, "fin_caractere_exclue": 4928, "texte": "Stavovské divadlo. 20. dubna dáván Wagnerův\n„Loheng rin,\" v němž sl. Grabingrová Elsu\nzpívala. Z mnohých příčin jsou úlohy Wagnerovy kaž-\ndému zpěváku pro začátek nesnadné, ba i některým nepří-\nstupné. Wagner co reformátor požaduje nejen od zpěváků\nouplné dokonalosti ve zpěvu, nýbrž staví hlavně za pod-\nmínku vyšší duševní vzdělání, které se v citech obrazí.\nBohužel, obou těchto stránek pohřešujeme poněkud neb\nzcela u nynějších umělců, - nedivíme se, když tito za-\nnedbáni ve škole německé a naproti tomu, zvyklí ducha-\nprázdně hudbě italské a z části též francouzské, přísným\npožadavkům Wagnera nedostojí. Doufáme, že sl. Gra-\nbingrová později těchto výhod dosáhne. Protož ra-\ndíme jí pilná technická studia. Její duševní síly osvěd-\nčily se již nyní dostatečně; za to nám ručí k obdívení\nhojné pojmutí a vniknutí do úkolu Elsy v tomto před-\nstavení. Výsledek byl velmi slušný, a častý potlesk bu-\n(liž slečně Grabingrové povzbuzení k studiím na její\nnové dráze. Ostatní obsazení je známé a v posledním\nčase šíře posouzeno. Provedení bylo v celku mdlé a cha-\ntrné, vyjma velekrásnou předehru k třetímu jednání, po\nkteré jásající potlesk následoval. Návštěva byla velmi četná.\nVe zpěvohrách „Norma\" od Belliniho a v „Židov-\nce\" od Halevyho vystoupila sl. Bianchi od Šverin-\nského dvorního divadla co host. Její dobrá vlastnost a\nsice stranění se všech zbytečných effektů účinkuje mile na\npozorného posluchače; tento způsob zpěvu zasluhuje ve-\nřejného uznání, a vítána bude nám slečna Bianchi co oud\nna našem jevišti, jestli ji direkce sobě získali dovede. Po-\nslední zpěvohra byla vzorem vší nepreciznosti orkestru se\ntýkající. Pan Bachmann zpíval naposledy před odcho-\ndem; jak jsme doslechli, vystoupí nejdříve v Hanovru co\nhost. K příjmu slečny Br en norové dávala se opera\n„Montecchi a Capuletti\" od Belliniho. Slečna\nWiererová co zpívala úlohu Romea. Tato nej-\nslabší práce Belliniho uezasluhuje t >ho kterého"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 763, "texte": "zvláště 11 obecenstva nalezla. Odůvodnit chceme to tím,\nže výtečná S ch r o d e r - D e v r i e 11 t-ová úlohu Romea\nk takové platnosti přivedla, o které básník libretta (Ro-\nmani), ani skiadatetel (Bellini) nesnil, aniž myslel. Od té\ndoby zůstal úkol Romea jeden z těch nejpblíbenějších.\nZajímavá osobnost a v hlasu hluboká však nezvučná po-\nloha podporuje sl, Wiererovou tak dalece, že muže úlohu\ntuto prevzíti, naproti tomu nemůže co začátečnice poža-\ndavkům této vyhověli, an skvělý výsledek jen výtečným\nobsazením se předpokládá. Sl. Wiererová byla více-\nkráte se sl. Brennerovou vyvolána; poslední slečna byla\ns dlouhým jásotem přivítána a mnohokráte tohoto večera\nvyznamenána. Pan Naehbauer (Tebaldo) zpíval slušně.\nDům byl pouze do polovice naplněn.\nv\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "107", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.6.2", "titre_corps": "Česká opera. Jelikož zpěvohra v naší řečí od", "titre_sommaire": "Česká opera. Jelikož zpěvohra v naší řečí od", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.6", "debut_caractere": 765, "fin_caractere_exclue": 6474, "texte": "Česká opera. Jelikož zpěvohra v naší řečí od\nokolností závisela a posud závisí, nezbývá nám ničehož,\nnež jednotlivá představení za milost považovali. Po dlouhé\nmezeře provozovala se v neděli dne 28. dubna zpěvohra\n„Alessandro Stradella\" od Flotova. Spoluoucin-\nkující totiž: sl. Blažková, pánové Reichel, Lukeš,\nStrakatý a Rafael učinili nevalnému obecenstvu za-\ndost. Nový kapelník pan Mayr byl vlídně uvítán a na-\nposledy se sólisty vyvolán.\nAlexander Dreyschock dával dne 14. du-\nbna v Moskvě svůj třetí koncert a dosáhl svou mistrov-\nskou a nedostižnou hrou nesmírné pochvaly. Na vyzvání\nJ. V. velkoknížete Konstantina odebral se A. Dreyschock\ndo Petrohradu, kde též několik koncertu uspořádá.\nv\nČtvrtý koncert Cecilského spolku, jenž se dne\n26. dubna na Žofíne odbýval, vynikal hlavně tím, že pro-\ngram koncertu obsahoval hlavně skladby českých sklada-\ntelů, zacež obecenstvo obratnému a obezřetnému řediteli,\npanu Abtu, diky zavázáno je. Slyšeli jsme jadrností, pů-\nvodností a karakteristikon se vyznačující scénu z tvuchlo-\nhry „Nevěsta Messinská\" mistra Vác. Tomáška, jehožto\neklogy, dithyramby a capricia u každého pianisty veliké\nvážností požívají. Zajímavá byla píseň „Kovářská\" (text\nod dra Lad. Riegra), již pro mužský čtverozpěv úplně\nprokomponoval chvalně známý skladatel Fr. Vogl. Sbor\ntento je rázný, jádrný a vedení hlasů velice obratné a\ncelek okrouhlý, svědče o hudební umělosti páně Voglově.\nSbor tento se líbil velice a byl, jako následující v ná-\nrodním duchu držený sbor „Staročeská\" od J. N. Škrou-\np a opakován. Konečně provedena byla arie ze „Stabat\nmater44 od Haydna a svěží symfonie Es-dur od Mozarta.\nProvedení všech kusů bylo na tak nestejné síly hudební\nzdařilé a správné a pan ředitel Abt získal si tímto kon-\ncertem opět několik lístků do věnce svých zásluh.\nDle doslechu připravuje se ku provozování v No-\nvoměstském divadle také zpěvohra „Prorok44 v jazyku\nčeském. Je naděje, že pan kapelní mistr J. N. Mayr zí-\nská k tomu představení slečnu Emilii Šmidovu, dvorní\nzpěvačku v Darmstadtu a sestru její slečnu Marii Š., která\nje nyní engagovaná při divadle v Mohuči, kde se velmi\nlíbí. Obě umělkyně přibudou co nejdříve do Prahy, aby\nzde v kruhu svých příbuzných nějaký čas trávily.\nVelenadaná krajanka naše, sl. Mína Medalová\nve Frankfurtě, nechuraví, jak nedávno v Daliboru udáno\nbylo, nýbrž je dle zpráv z Frankfurtu nás došlých úpl-\nně zdráva a dělá nejen jménu svému alebrž i vlasti\nnaší čest. V běhu těchto tří neděl vystoupila naše Mína\ntřikrát v opeře „Der fliegende Holiander,44 pak co Azuzena\nv „Troubadoiiru\" a co Fatima v „Oberonu\" a mimo to\nVe 3 koncertech. Jak výtečně své úlohy dává, vysvítá\nz časopisu „Theater-Bilder\" od dra E. Reise (13. Heft\n1861), kdež se o ní u příležitosti provedení Wagnerova\n„Der fliegende Holiander\" takto praví: „Slečně Medalo-\nvé, podařilo se, ideální a poetické bytosti, již R, Wagner\nv osobě „Senty\" do středu opery postavil, šťastně a na\ngeniální způsob výrazu dodati, anto lyrickému základnímu\ntónu barvu romantiky a heroismu podala. Toto pojirmtí\npovznáší roli nesmírně, zvláště když s takovou vroucností\na náruživostí se zpívá, jákýmiž tato pěvkyně takové role\nzvelebovati umí. Nenajde se tak snadno lepší představo-\nvatelky Wagnerových ženských karakterň, jako je sl. M.\nMedalová. 0 této roli čteme v „Didaskalii44 (číslo 94\n5. dubna 1861): „Sl. Medalová rná pro roli „Senty\"\nnejen potřebné pronikající zpěvní prostředky, nýbrž ona\nto dovedla, poetické vřelosti tohoto karakteru úplného vý-\nrazu dodati, nejen co se něžných a lyrických, alebrž co\nse tragických momentů týká. Se vším právem můžeme\njejí „Sentu\" za výborný umělecký výkon považovati.44\nFrankfurter Konversationsblatt (čís. 73 dne 26. března\n1861) dí o M. Medalové mezi jiným takto: SL Meda-\nlová dosáhla, čehož Wagner od umění požaduje: zvítězila\nnad kritickým rozumem přemoci svého citu; přinutila jej\nk mlčení, jelikož nenašel ničehož, co by měl rozbírati,\njelikož viděl nejvyšší požadavek vyplnění, totiž: Pravdi-\nvost a velkost citu do nejjasnější formy vloženou. Nechť\njiní něco většího žádají přiznáváme sev že jsme úplně\nspokojeni a jak Wagnera známe, máme za to, že by s ná-\nmi zvolal :\nWie aus der Ferne íhngstvergangener Zeiten\nSpricht dieses Madchens Bild zu mir;\nWie ich's getraumt seit langen Ewigkeiten\nVor meinen Augen seh* ich's hier,\nObecenstvo osvědčilo své nadšení všestrannou pochvalou\na házením květin sl. M. Medalové. Neméně vynikala\nnaše výtečná Mína co Azuzena v „Troubadouru.a Neue\nFrankfurter Zeitung (čís. 80 dne 6. dubna 1861) vyslo-\nvuje se o ní takto : „Slečna M e d a 1 o v á hrála a zpívala\nsvou velice těžkou partií s podivuhodnou pilností a osvěd-\nčila též zde pochvalné pokroky. Theater-Bilder (14. sešit\n1861) dí o ní: Role cikánky Azuzeny byla v jistých ru-\nkou výtečné Medalové. Je to podivuhodné, s jakou\ntragičností tato mladá zpěvačka svou velkolepou roli upraví.\nZajisté jsou to krásné důkazy činnoslí naší spanilomyslné\nkrajanky!\nKrajan náš, pan Ti ch á č e k , člen kvál. dvor-\nního divadla drážďanského a jeden z nejslavnějších zpě-\nváků naší doby, přibude co nejdříve do Prahy a vystoupí\nco host na zdejším divadle.\nDne 17. in. m. dávala se v Rotterodámu pěkná\nv\nzpěvohra našeho krajana Frant. Skroupa, der „Meergeuse,44\ni dosáhlá tam výsledku co nejskvělejšího. Pan Škroup\nbyl třikráte za otevřené scény, a dvakráte po skončeném\npředstavení vyvolán a dostalo se mu mimo to vícerého,\nskoro bezkonečného potlesku na znamení nejvyšší po-\nchvaly. Nejvíce se líbila Willrichova píseň, Ferdinandova\nromance a píseň pijácká, kterážto poslední opakovati se\nmusela, pak Leonořina kavafina, znamenité solu na hou-\nsle, konečně mocný, imposantní sbor. Kritik v novinách\nRotterodámských pojednává o zpěvohře této způsobem pro"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 855, "texte": "skladatele nad míru čestným ; pravit' mezi jiným, žeby toto\ndílo i uejlepsím mistrům ke cti sloužilo. Dne 19. t. m.\nbyla zpěvohra tato ve prospěch skladatele opakována Di-\nvadlo bylo přeplněno. Jak se dovídáme, přibude p. Škroup\nna počátku května b. r. do Prahy a pomešká tu v kruhu\nrodiny své až do konce srpna b r. Pak opustí snad na\nvždy otcinu svou, aby se zase do Rotterodámu navrátil,\nkdežto si výtečných vloh jelio vážili znají. Kněz odejde,\na jáhen zbude.\nJak se z dobrého pramene dovídáme, vyzvalo\nzdejší ředitelství divadelní Richarda Wagnera, proslulého\nhudebního skladatele, aby přepustil první díl nejnovější\nopery své „N iebelu nge n\" pro operní představení při\nkorunovaci J. V. na krále Českého, které má předsevzato\nbýti 21. srpna t. r. Zároveň byl Richard Wagner po-\nzván, by operu sám osobně v Praze řídil ; avšak on k niče-\nmu nesvolil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "107", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Kolína, 17. dubna. (Zastaveníčko v Konárovicích.)", "titre_sommaire": "Z Kolína, 17. dubna. (Zastaveníčko v Konárovicích.)", "signature_source": "—r—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.7", "debut_caractere": 857, "fin_caractere_exclue": 6429, "texte": "—r—\nZ Kolína, 17. dubna. (Zastaveníčko v Konárovicích.)\nDne 14. in. m. zařídil zpěváčky spo-\nlek zdejší společný výlet do zámku Konárovického, aby\nna slovo vzatého majitele jeho. Osvíceného p, hraběte Jane\nHar rach a, přednáškou zpěvů českých překvapil, uznávají\ntakto zvláštní zásluhu šlechetného podporovatele hudby\nvlastenecké. Abych vsak upřímně řekl, překvapeni\nbyli jsme my, byvše přijati s laskavostí takovou, jaké\njsme se ani nadíti nemohli. Nejen že nás nadřeeený p.\nhrabě blahosklonnou řeci českou přivítal a nejjasnějsí\nchoti své, roz. kněžně z Lobkovic, představil, vyzval nás\nvšechny, abychom se do pamětní knihy zapsali a prová-\nzel nás jen po česku hovoře v zahradě zámecké. Po\nsedmé hodině se před zámkem zpívalo: „Komu zazpí-\nváme?\" „Ty's přítel nám\" a„C i káni,\" načež\nna zvlášť projevené přání Jeho Osvícenosťi: „Hej Slované\"\na „Kde domov můj?\" Následovala potom skvělá ho-\nstina, při které nás pan hrabě svou přítomností poctil,\nposlyšev ještě několik písní ceských, které, jak sám pra-\nvil, před jinými upřímně miluje. I odebrali jsme se zpět\ns přáním v srdcích vroucím , aby vlast drahá vícerem\ntak spanilomyslných zdárných synů z rodu šlechtického\nse honosila. Pročež opětné: Sláva mu! Čtrnáctý du-\nben bude povždy milou upomínkou zpěvcňm Kolínským.\nZ Litoměřic. Dne 1. května bude se zde odbý-\nvati slavnost', kde se nový památní obelisk, pražským so-\nchařem, p. Hergesellem, vyhotovený na zdejším hřbitově na\npoctu Máchovi zasvětí. Veledůstojný děkan, pan P.\nPfeiffer, bude sloužit vokální rekviem, při němž čeští vý-\ntečníci pp. Lukeš, J. N. Mayr, Fr. Piv'o'da a K, Stra-\nkatý účinkovali budou. Večer bude představení v di-\nvadle, kde se dvě veselohry a velký vokální a instru-\nmentální koncert odbývali bude. Mimo jmenované 4 pány\nbudou úcinkovati paní Procházka-Schmidtová, paní Pe-\nšková a pánové Kaška a Šimanovský.\n(M) Z Nového Bydžova. Dne 21. dubna dával\nzpěvácký spolek produkci, v nížto jsme české sbory ~Dcer-\nám českým\" od Gernera a „Čechoslovan\" od K. Za-\nvrtala zdařile provedené slyšeli. Mimo to provedeny\nbyly ouvertura z ceských písní od Tittla a potpourri\nz opery „Náměsiená\" od Beiliniho, pak „Bětulinka\" od\nJos. Nes vad by, „národní kadrylla\" od Illnera, „Po-\nkrok,\" polka od Jos. Joska. Všechny skladby byly ří-\nzením přičinlivého p. ředitele Joska zdařile provozovány.\nZ programu samého je vidět, že p. ředitel Jos. Jos e k\nnové české skladby se stará. Díky mu za to!\nZ Plzně. (Beseda.) Dlouhá leta nepamatujeme\nrozkošnější hudební zábavu, než jaká byla dne 20. dubna\nv divadle zdejším ve prospěch pomníku Smetanova. Sotva\nže opona vzešla, objevil se nám krásný háj, u prostřed\npoprsí Smetanovo apoob u stranách studující s pochod-\nněmi. Jeden studující přednesl s pravým a přiměřeným\nvýrazem krásný prolog od Pichy, v němž spomenuto bylo\ntéž na K. Tyla a Sedláčka slovy vřelými. Počátek hu-\ndební zábavy učiněn byl ouverturou od Hynka Vojáčka\nz Petrohradu a ačkoliv v sobě nepřemožitelné obtíže chová,\nbyla přec obezřelým vedením pana Matese správně a do-\nbře provedena. Dále slyšeli jsme dva české sbory\n„Dívča\" a „Žaloba\" od P. Křižko vs k é H o v Brně a\npak nově vzdělaný sbor „Cikáni\" (bez echa) od chvalně\nznámého Fr. Vogla. Ředitelem sborů byl slovutný a\nvelice účinný národní pěvec pan Jan Lukeš, jenž k této\nbesedě sem vyzván byl. Sbory tyto šly pod výborným\nřízením p. J. Lukeše precisně a tak uhlazeně, že byla\nzadost poslouchati. Líbily se vesměs ; zvláště ale zbudil\nsbor „Cikání\" velkou sensaci. Zpěváků tylo as 60 a bylo\nvidět, že tito statní pěvci zajisté mnoho řádného dovedou,\nkdyž spojenými silami k jednomu úceíi kráčeti budou.\nLJcel tento spočívá v tom, aby brzy český zpěvácký\nspolek utvořili a v českém hudebním umění prospívali;\nneboť toho ctí každý, kdo sebe a své řeci a vlasti vážili\nsi umí. Nuže, dejž Bůh zdaru tomuto nastávajícímu če-\nskému spolku! Na to slyšeli jsme mladistvé virtuosy a žáky\nkonservatoria oba Hřímaly, z nichžto jeden skladbu\nod prof. M. Mil dne ra, dohromady však duetto od Alarda\ns neslýchaným úspěchem přednášeli. Překonaliť s velkou\nlehkostí všechny těžkosti skladby a osvědčili krásným a\ncituplným přednesem, že jsou důstojní žáci našeho výbor-\nného prof. Mildnera. Velké pochvaly došla též si. Ger-,\nla chová, která cenou poctěné písně „Poletuje holubice\"\n(text od V. Crhy) od K. Bendla a„I šepce kvítí\" (text\nod Korschnerové), od Ed. Náprav n ífc a zdařile zpívala.\nJejí hlas je pěkný soprán, jenž byv školou vytříben, s vel-\nkým úspěchem se nemine. Z písní líbila se zvláště „I\nšepce kvítí,\" od Ed. Nápravníka, která k nejlepším\nkoncertním písním bez odporu po boku postavili se může.\nVelikou sensaci zbudila též ouvertura „Vlasta\" L českých\nnárodních písní od Ed. Nápravníka, která od statného\norkestru s velkým zanícením přednešena byla. Je to skladba\ntak uměle z písní národních zbudovaná, tak duchaplně\nprovedena a tak obratně instrumentována, že Tittlo-\nvu daleko předci; avšak došla od četného obecenstvy\nvšestranné pochvaly. Korunou besedy této byl ale nedo-\nstižný národní pěvec pan Jan Lukeš, jenž svým geniál-\nním a věru duchaplným přednesem národních písní\nposluchače v pravém smyslu slova okouzlil. Potlesk,\npochvala a jásání bylo nesmírné a nekonečné. Mimo ná-\nrodní zapěl tento Lumír 19. století ~Na mou vlast\" od\nFr. P ivody a dojal všechna srdce hluboce. Bylo po be-\nsedě. Dav lidí odebral se k příbytku p. Lukeše a hluč-\nným voláním „Sláva Lukešovi\" památný tento den do-\nkončil. Druhý den na to zpíval pan Lukeš v chrámu\npáně „Benedicius\" z klasické mše Fr. Tumy a solo ku\ngraduale tak mistrně, jak se jen od takého umělce oče-\nkávat* může. Sláva mu!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "108", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Tábora. Dne 13. dubna dával náš zpěvácký", "titre_sommaire": "Z Tábora. Dne 13. dubna dával náš zpěvácký", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.7", "debut_caractere": 6431, "fin_caractere_exclue": 6473, "texte": "Z Tábora. Dne 13. dubna dával náš zpěvácký"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2202, "texte": "spolek třetí produkci v sále ve Střelnici. Vím, že mnohý\nz laskavých čtenářů listů těchto bude dychtiv, zvěděti\nvšechny přednášené hudební piege, aby se mohl tak po-\ntěšili z pokroku, který řečený spolek v krátké době tr-\nvání svého učinil, a nebude tudíž od místa, uvedeme-li\nzde s krátkou úvahou všechna čísla programu. Kalivo-\ndňv sbor „Náš český zpěv,\" kterýmž produkce ote-\nvřena byla, nejen že četné posluchacstvo rázností svou\nuspokojil, alebrž i značně přispěl k blahému rozčílení\nsrdcí, stav se buditelem citů vlasteneckých. Druhé číslo,\npíseň Pivodova „Aj co by bola drobná jatelinka,\"\npřednášená slečnou Wildmanovou, kteréž se zaslouže-\nného a hlučného potlesku dostalo, naivností svou a ná-\nrodním duchem jí provívajícím zajisté každým pohne i\nnetřeba se do rozvláčné úvahy o ní pouštěti, Vůbec\nznámá deklamace „T ř i doby země ce sk é,\" říkána hor-\nlivým vlastencem p. Rybou, byla na místě a účinkovala\nzvláště svými posledními řádky: „Ctěte zvyky otcův svo-\njich slavných\" v takové míře na posluchače, že mnohý\nv hrdé pýše na svou vlast hlavu svou povznesl.\n„Hlasy zvonků\" přednášeny panem Vlasákem líbily\nse taktéž, a to tím více, pomyslíme-li na tu krátkou do-\nbu, kteráž p. přednášiteli, co přirozenému zpěváku, při-\nměřena byla. Kavatina z vyhlášené opery „Ernani\"\nještě vyhlášenějšího Verdiho nemohla než obecenstvo po-\ntěšit ; neboť Cech a Vlach jsou musikanti již v životě\nmateřském a hudba jejich těšitelkou ve všech poměrech\nživota. Následující kus „Slepý houslista\" od Procha,\npřednášen slečnou Raušrů, dojmu! shromážděné co se zpěvu\na piana týče nad míru, ták že jmenovaná slečna chtíc\nnechtíc zpěvné hrdélko své opětně naladiti musela, aby\njinou ještě píseň nám přednesla. Neslýchané pochvaly\ndobyly si Ne u kir ch nero vy etudy na fagot, předná-\nšené panem Ledrera. Potlesku nechtělo býti konce.\nTylova deklamovánka „Ženská rada,\" přednášená sl.\nWildmanovou, rozesmála nás hojně a ctěná přednáši-\ntelka jsouc v průvodu hřinotného potlesku vyvolána, ještě\ndruhou deklamaci přidala. Hel erovou kadrylou\nz národních písní skončil se večer pro nás tak zábavný\na nezapomenutelný, a protož z plného hrdla voláme : „Slá-\nva spolku zpěváckému! Sláva jeho vůdci,\np. Emanueli Krejčímu!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "108", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.6.5", "titre_corps": "Barcelona. Zdejší znamenité licejní divadlo, po", "titre_sommaire": "Barcelona. Zdejší znamenité licejní divadlo, po", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.8", "debut_caractere": 2204, "fin_caractere_exclue": 5907, "texte": "Barcelona. Zdejší znamenité licejní divadlo, po\ndivadle „Scala\" v Miláně v Evropě největší, lehlo úplně\npopelem. Požár trval celou noc. Škoda páčí se na 3\nmiliony.\nZ Brna. Beseda 9. dubna byla velice krásná,\nslavná a dovršila vsí chvály hodné zásluhy obezřetného\nvýboru besedního. Síň byla zase plná, sněmovníci v cele\ns naším zemským hejtmanem, panem hrabětem Dubským,\nskoro vsickni přišli, nebylo tedy tak vzácné společnosti\njako tenkráte ještě nikdy pohromadě. Po 7. hodině se\nstal začátek se sborem „Myslivecká\" od Procházky.\nŘeditel, náš milý p. Kříž kov ský, hned jak se objevil,\nbyl přivítán hlučným potleskem, který se několikráte opa-\nkoval i po každém z následujících sborův: „Kadrylla\"\ndle národních písní od Hellera, „Nevěrný milý\" od\nVašáka (o němž jsme jen litovali, že není delší) a rázná\n„Kovářská\" od F. A. Vogla. Naši výborní zpěváci ten-\ntokráte obzvláštně statně si počínali, přede vším ale že\nsola vynikala. Po prvním sboru vystoupila slečna Marie\nKrej c í, a zpívala napřed „Loučen í\" od II Vojáčka,\npak „Na jaře\" od Suchánka. (Příloha k Daliboru.)\nSotva že dozpívala několik tak tu v, již se ozývalo obdivo-\nvání, a když dokončila, trvalo nadšené provolávání Sláva !\nVýborně! více minut, a slečna byla sedmkráte vyvolána.\nJejí hlásek je jako zvonek, ale co je nejpěknější, ale\nvelmi řídké, že jsme každému slovu rozuměli. Povážíme-li,\nže slečna teprv od nedávná dráhu uměleckou nastoupila\na již takový pokrok učinila, musíme jí předpovídali bu-\ndoucnost skvělou. Pan Fux hrál na housle, a hra jeho\ntak se líbila, že musel opakovali; k největšímu aplausu\nale pomohlo, že mu struna praskla, zanotoval tedy na ostat-\nních „Kde domov můj ?\" a to nás ovšem rozehřálo. —-\nSlečna Dubailová, již z předešlé besedy chvalně\nznámá, hrála na piano, a tentokráte tak mistrně, že ne-\nbylo ani jednoho, jenž by s nadšením upřímnou hlučnou\npochvalu jí nebyl vzdal.\nMerseburk. Zdejší varhaník Hainma objevil ru-\nkopis mše ~Missa snlennis'4 od Holzmanna, dvorního laic-\nkého kapelníka, z nížto vysvítá, že francouzská „Mar-\nse ill ai sa„ není původní, nýbrž kopie „Creda44 mše Holz-\nmannovy cis. 4, jížto Rouget de Lisle k své básni užil.\nMilán. Známý uherský virtuos na housle, Miska\nHauser, koncertuje zde v divadle „Scala\" s velkým vý-\nsledkem. Jeho první koncert, jehož poloviční výnos ústavu\nslepců věnován jest, obnášel 15.000 franků.\nPaříž. Ponsard, chvalně známý spisovatel zname-\nnité školy pro zpěv a professor na konservatoriu zdej-\nším, založil si sbírku hudebních nástrojů ze všech period.\nMěsto Paříž zakoupila nyní tuto velevzácnou sbírku a da-\nrovalo ji konservatoriu*\nPetrohrad. Před nedávnem odbýval se tu zname-\nnitý slovanský koncert na oslavení Váceslava Han-\nky, jehož čistý výnos jest základem Hankova nadací.\nHorlivost, která se při tom všestranně jevila, jest novým\ndůkazem, že Hanka Rusům nezapomenutelným zůstane.\nKoncert byl velmi skvělý. Český hudebník, pan Vojáček,\njenž se tam zdržuje, složil na slova Hanková „Národy\nnehasnou\" sbor, který s náramným potleskem přijat a ku\nkonci koncertu ještě jednou žádán byl. Píseň husitská\n„Těšme se blahou nadějí\" musela se opakovat, neboť bylo\nvidět na každém, jak hluboce se ho dotkla slova\nme se.\" Paní Nevědomská přednášela mimo ruské árie\ni české národní písně, které se nad míru obecenstvu lí-\nbily a taktéž opakovány býti musily. Pan Patkovský před-\nnášel „Kde domov můj ?\" a došel veliké pochvaly. Pan\nMaševský, studující, rodem Polák, přednášel polské písně;\nkdyž vystoupil, přijali jej spolubratři s nemalou slávou,\nkterou mu i ostatní obecenstvo vzdávalo, uslyševši krásný\npřednes jeho. Mimo jmenované přednášely se i jiné pě-\nkné skladby 5 krajan náš pan Seifert hrál na violoncel, a\norkestr dirigoval pan Ruhinstein."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "108", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.8", "debut_caractere": 5909, "fin_caractere_exclue": 5994, "texte": "Listárna.\nPanu Ras... v T. Obdrželi jsme Vaši skladbu. —\nDop. v Slaném. Vyjde příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.1", "texte": "Náš otec\nVítězslav Hálek.\n*)•\nVelebný rek nám z chýše dán,\na stal se víc než duchů králem;\non stal se otcem národa,\njenž byl by vyhlazený málem.\nV Egyptě matkám sfali plod\no bože! u nás matkám zle je;\nzde k hanbě jich syn musí žít,\naž odpadne a matce kleje.\nA sklání cizím bohům skráň,\ndřív svoboden, teď otrok doma ;\nto nejsme my, to nejsme my,\ncizinci srdcem, cizí rtoma.\nHle velebný, hle Jungrnann náš!\non matce vrací opět syna,\nnám starý bůh, nám zase řeč,\nv níž velebíme hospodina!\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\nHector Berlioz, jeden z nejznamenitějších nyní ži-\njících skladatelů a původce tak zvané programní hudby,\nkonal, jak známo, roku 1843 hudební své cesty v Bel-\ngii a v Německu. Na těchto cestách přišel také do\nnaší vlasti. Zápisky své o této cestě vydal ve fran-\ncouzském jazyku. Doufáme, že nebude od místa, pakli\nje našim čtenářům v českém rouše podáme. Seznáme\nv nich, jak tento co hudební kritik zvláště proslulý\numělec o naší hudbě a o nás Češích se vyjádřil. Stůj\nzde překlad jeho cestopisu.\nV Londýně dne 4. ledna 1848.\nProšed již Německo na všechny strany, usta-\nnovil jsem se na tom , také Cechy navštívili. Několik\ndle zdání dobře zpravených lidí mi to však zrazovalo.\n„Nechodte do Prahy,\" pravili, „jest to město plno pe-\ndanterie, kde jen skladby zemřelých mužů ctěny bý-\nvají. Ovšem že jsou Čechové zdatní hudebníci, ale na\nzpůsob professorů a učitelů; jim je všecko nové\nhnusné a bezpochyby byste tam dobře přijat nebyl.14\nPodlé toho vzdal jsem se již té cesty; tu přišel\nmi ve Vídni jednoho dne jistý Pražský hudební časopis\ndo rukou, v němž tři články o mé ouvertuře ke králi\n„Learu\" umístěny byly. Dal jsem si je přeložili, a\nnalezl jsem v nich pravý opak pedanterie a zlomyslno-\nsti. Psal jsem hned na to spisovateli těchto článků,\npanu Dru. Vilému Ambrosovi, vzdávaje mu díky a sdě-\nluje mu spolu své rozpaky o cestě do Čech. Jeho od-\npověď zahnala ještě poslední tyto mráčky, a tudíž ode-\nbral jsem se na cestu z Vídně do Prahy.\nTřetinu cesty jsme už měli šfastně za sebou;\ntu nahodila se vlaku, v němž jsme jeli, překážka:\npovodeň strhla cestovod, velký kus dráhy stál pod vo-\ndou, a pročež jsme přinuceni byli ve voze po silnici o\npět hodin si zajeti, aby jsme se dostali ku železné\ndráze, od povodně zachráněné. Mně přidělil osud chatrný\nselský vůz, na němž jsem zcela polámán a promrznut\nkonečně k štaci se dostal. Mezi tím, co jsem se tro-\nchu ohříval, vstoupil jeden z oněch cestujících harfe-\nnistů do pokoje, jež v jižním Německu tak často nalé-\nzáme. Jsou to lidé, vlohami obdařeni\nPosadiv se naproti mne do kouta, díval se po-\nzorně několik minut na mne a naladiv svou harfu opa-\nkoval, jakožto předehru, několikráte po sobě poti-\nchounku první čtyry takty z themy mého scherza z „Víly\nMab na to patřil opět na mne, mumlaje k tomu malý\ntento hudební nákres. Maje to z počátku za pouhou\nnáhodu, bzučel jsein, abych se přesvědčil, následující\nčtyry takty před sebe, načež on, k největšímu mému pře-\nkvapení, tu větu zcela bezúhonně ukončil. S úsměvem\n\n*} Baseu tuto uvedl Fr. Vogl v hudbu (sbor), jež dne 21.\ndubna ve prospěch Jungmannova pomníku v divadle od\nzpěv. sboru řízením p. Ed. Nápravníka provedena byla."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.2", "texte": "dívali jsme se oba na sebe. „Dove avete sentito questo\npezzo ?\" (Kde jste slyšel ten kus ?) oslovil jsem ho na\nto: nebof v zemích, jichž řeč neznám, začnu nejdříve\ns itálčinou, jediným to cizím jazykem, kterémuž jsem\nse několik slov naučil. Harfeník mi však odpověděl po\nfrancouzsku. „Neznám, pane, itálsky a nerozumím, co\njste mi řekl.\" „Ah, vy mluvíte francouzsky? Ptal\njsem se vás, kde jste len kus slyšel.\" „Ve Vídni,\nv jednom vašem koncertě.\" „Vy mě znáte?\" —„O,\nvelmi dobře.\" „A jakou náhodou jste se do onoho\nkoncertu dostal ?\" „Jednou večír slyším v kavárně,\nkde jsem obyčejně hrával, silnou půtku o vaší hudbě.\nJmenovitě se ale hádali o vaší symfonií „Romeo a Julie,\"\nčímž se mě žádost zmocnila, bych ji uslyšel. Pomyslil\njsem si: vyděláš-li dnes přes tři zlatky věnuješ tomu\njednu, a koupíš si zeitra vstupní listek. Vybral jsem\ntoho večera půl čtvrté zlatky a mohl jsem tedy také\nsvé zvědavosti zadost učinili.\" „Scherzo vám ledy\nještě zůstalo v paměti ?\" „Pamatoval jsem si o nětn\ntoliko první polovici a poslední takty; na ostatní ne-\nmohl jsem se více upamatovati.\" „Řekněte mi upří-\nmně : jaký dojem na vás učinilo.\" „O velmi zvláštní!\nMusel jsem se dát do smíchu, bezděky a srdečně jsem\nse dal do smíchu. Nebyl bych tomu nikdy uvěřil, že\nse z nástrojů, které jsem znal, takové zvuky vyluzo-\nvati dají anebo že by orkestr z několika set mužů ta-\nkové roztomilé malé větroskoky provozovati dovedl.\nByl jsem na nejvejš rozjitřen a ustavičně jsem se smál-\nPři posledních taktech, kde housle jako šípy do výšky\ntěkají, dal jsem se do tak hlasitého smíchu, že jeden\nvedle mne stojící soused mne vyhodili chtěl, domý-\nšleje se, že se mu vysmívám. Tomu ale opravdu\nnebylo tak ; nebyl jsem však s to tento dojem překo-\nnati.\" „Věru máte zvláštní způsob, hudbu pojímali;\nrád bych zvěděl, kterak jste se jí .naučil. Poněvadž\ntak dobře francouzsky mluvíte a vlak do Prahy teprv\nza dvě hodiny odjede, mohl byste mi o tom vypravo-\nvati; můžeme při tom snídali.* „Je to velmi jedno-\nduchá a ne velmi zajímavá historie; chcete-li jí ale\nuslyšeli, jsem pohotově vám ji vypravovali.\"\n(Pokračování.)\n\nHudba církevní.\nSděluje Dr. Bílý.\nI. Zpěv gregoriánský. (Chorál.)\n(Pokračování a dokončení.)\n6. V našich krajinách éesko-slovanských za-\nvládnul teprv zpěv gregoriánský za času Řehoře VII.,\nkde jemu uhnouti musel obřad slovanský sv. Melhoda.\nPročež budiž dovoleno, zde zmínili se o působení sv. bra-\ntří, slovanských apoštolů Cyrilla a Melhoda, k jichž\noslavení tato kniha a práce věnována jest. Octnuvše\nse r. 863 na Moravě, rozšiřovali zde víru katolickou\nobřadem církve východní, ze které pocházeli rodem.\nPamátno a radostno zůstane na věky, že začátek lite-\nratury slovanské posvěcen jesl prácemi spisovatelskými\nSS. apoštolů Cyrilla a Meihodia a sice cyrillskou abe-\ncedou *), a pak přeložením čtení sv. Evangelia **)•\nDílo dokončeno v běhu 4 let na Moravě přeložením hlav-\nních tehdejších liturgických knih, jakéž jsou mimo čtení\nz evangelií a epištol: Žaltář, Paramejník (čtení St. Z.),\nčasoslov či horolog (breviář), Služebník (liturgiař), Treb-\nník (rituál) a Oktoich (kniha zpěvů církevních). Těchto\nknih větší částka byla bez pochyby ještě za živobytí\nsv. Cyrilla (862—869) přispíváním bratra jeho Methodia\na ostatních sv. sedmi početníků (Klíment, Naum, Ange-\nlar, Sáva, Gorazd) z řečtiny přeložena; ostatek dopl-\nněn hned po jeho smrti (869—885). Někteří sice\ntomu odporují, že liturgie sv. Methodia byla ta, kterouž\nmá církev východní; my však zůstáváme při tom, co\njsme napsali ***), anť v Církvi řecké to bylo a je něco\nobyčejného, řeči jiné (arabskoa, koptickou, syrskou)\npřipouštěli do bohoslužby veškeré proč tedy ne i\nslovanskou ? myslil sv. Method. Že se jejich obřad a\nz pěvyvíce líbily našim praotcům, , nežli\n•způsoby kněží německých:to svědčí historie; víme\ntéž, proč lak díti se muselo. Za to oni jsou a zů-\nstanou naši milí otcové, apoštolové, křestilelové, učitelé\na miláčkové, do těchto zvláště dob, dokud stávali bude\nlidí, řečí slovanskou mluvících. Za Řehoře VII. uhnul\nobřad slovanský římskému, a tenkráte zavládnul i mezi\nnámi ritus latinský a zpěv gregoriánský, jedině co zlo-\nmek liturgie řecké zachoval se v agendě obřad svě-\ncení vody na svatvečer sv. 3 králů. To je drahocenná\npamátka zpěvu sv. Mefhódových. Starší ritus ambro-\nsiánský, kterýž se byl daleko rozšířil, a jejž Karel Vel.\nv dorozumění s biskupy k docílení jednoty všemožně\nvytisknouti se snažil, brzo zase se ozýval, a v XI. sto-\nletí poslala Cirk c\\ Řezenská2 mnichy do Milána k ja-\nkémusi knězi Martinovi s písemnou prosbou: „Pošli nám\npřec antifonař s notami!\" K tomu zpěváci, protože\ntolik zpěvů jedině v paměti udržovati museli (nebo na-\nznačení not písmem neumen-ovým nebylo dosti\npečné) přicházeli snadno do pokušení, brzo to, brzo\nono zjinačili, a tím během se stalo, že již po několika\nstoletích, ačkoli pořád ještě stávalo škol kvčtoucích ve\nFuldě, v sv. Havlu, v Mohuči, Trevirech, Korbie, Rei-\n\n*) Viz: Naučný slovník: „azhuka.\"\n**) Viz pojednání Šafaříkovo: v Čas. cesk. Mus. 1848 D.\nI. sv, I, str. 6. 7.\n***■*). Blaho vést 1857. D 11. sir. 225."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.3", "texte": "chenou, Xeresfeld a j., již nestávalo jednoty ve hudbě\ncírkevní. Všudy ale přece, když si nevěděli porady,\nobracovali se do Říma, aby se odtud dověděli, jak se\nco zpívali má, aby se dle toho potom spravovati mohli.\nKdyž se počalo hudbu brati do *)\nza předmět vyšších študií, když ji vědecky a mathe-\nmaticky vzděláváno a harmonie (souzvuk) v ní zmáhala\nse vždy více a více: tu se bylo obávali, aby se ve\nmnohých věcech neodstupovalo od původního podání, a\nzáklad antifonáře a gradualu aby nebyl vyšinut z mí-\nsta svého; proto papežové, zvláště Jan XXII. museli se\nproti tomu, a to opravdově, sta viti na odpor.\nNaproti této vždy víc a více se vyvíjející\nsurované (podle taktu odměřované) a figurované\n(harmonicky, souzvučně vzdělané) hudbě přijal zpěv grego-\nriánský jméno Cantus firmus,t. j. zpěv stálý, pevně sto-\njící, v němž jeden hlas bez proměny pokračuje, kdežto\nostatní hlasové od jeho melodie, jak se rozumí, odchy-\nlovati se musejí, aby docílen byl souzvuk. Též nazván\nCantus planus t. j. zpěv rovný, ne snad proto, jak se\nněkteří domnívají, že se pohybuje ve stejně dlouhých\n(sobě rovných) notách: nýbrž že svým určitým shodem,\na ve zvláštním svém rozměrn časovém pokračuje, kdežto\nostatní hlasové na různé strany a cesty rozejiti se mu-\nsejí. Avšak touto figurovanou hudbou zpěv gregorián-\nský nebyl odvtraněn, obzvláště jelikož neustále na to do-\nléháno, aby při všeliké hudbě za základ byl položen,\na snahy, gregoriánský zpěv v jeho přesné ryzosti za-\nchovati co nejmožněji, a kde jí übylo, ji zase obnoviti,\ntrvaly jsou ještě dále. Po celé XIV. a XV. století tá-\nhnou se důkazy tak ušlechtilého snažení, zláště při klá-\nšteřích a sídlech biskupských ku př. za biskupa Jin-\ndřicha Řezenského, dva mnichové povoláni z kláštera\nšvábského Heilbronu, aby duchovenstvo cvičili ve přes-\nném zpěvu gregoriánskéin.\nKdyž však napotom hudba figurovaná vždy víc a\nvíce se kazila, když již i světácký a novější duch hudby\nv oblib přicházeti počal : tenkráte, zdálo se, přišla, jako\npro každou odvětev umy církevní, tak i pro hudbu její\nhodinka zavržení a pominutí. Avšak tento zpěv příliš\nsouvisel s veškerou bohoslužbou, příliš byl posvěcen\njménem sv. původce, a vládou svojí téměř lOOOletou\nnež aby Církev a Duch sv., který v ní žije, nejkrás-\nnější výtvor svůj za tak levný peníz byli mohli pustiti.\nTak zahájen byl sv. sněm v Když ve\n24. sezení, a potom na to bullou papeže Pia Y. (1568)\nbylo nařízeno, aby breviář dle obsahu a formy byl\nopraven: dále, aby mše sv. jen podle , též nově\nopraveného, směla sloužena býti (bulla 1570): tu nutně\nmuselo s opravou i na zpěv gregoriánský dojiti. A\nnyní počala v Římě řízením papežů ěinnost, kteráž\nve v elko tvárnosti své hledá rovné. R. 1581 do-\nkončil Guidetti, kaplan papežský, žák Palestrinův, di-\nrectorium chori. Řehoř XIII. dílo to, od samého Pa-\nlestriny prohlednuté, potvrdil, ar. 1582 vyšlo tiskem.\nTo directoriurn obsahuje služby Boží na celý rok cír-\nkevní, jak se na choře odzpěvovati mají. (Guidetti\n-f- 20 list. 1593.) Tím otevřen od samé stolice sv.\nzdroj již dosti bohatý a jejím schválením nyní jedině\nplatný pro zpěv liturgický. Po něm následovaly brzo\nty ostatní stejným způsobem.\nŘehoř XIII. uložil Palestrinovi, aby přehlídl Gra-\nduale t. j. sbírku všech při mši sv. dle pořádku mis-\nsálového po celý rok položených zpěvu gregoriánských;\na k tomu ještě Antifonář, v němž jsou obsaženy li-\nturgické zpěvy pro breviář zase na celý rok.\n7 let minulo, Palestrina pracoval neunaveně,\nv tom ho překvapila smrt. On zanechal nedokonaný,\nroztrhaný rukopis. Syn jeho Igino dal ho od jistého\nneschopného hudce dodělati a prodal ho jednomu kněh-\nkupci v Římě za 2100 skudů ! Avšak Palestrina praco-\nval velmi libovolně, jmenovitě mnoho zkrácení nadělal\na propriuin Sanctorutn nebylo jeho dílem, a proto mu-\nselo od toho kupu sejiti, nebo to tak vyřknula rota\nromana s doložením, že pro množství chyb a vad to\ndílo nemůže vytisknuto býti pro potřebu kostelní. Na\nto dal Pavel F. Graduale opraviti, kým ? neví se již,\nale práce vypadla ku ouplné spokojenosti. K rozkazu\nPavla V. vyšel ten Gradual v Řimě tiskem ve 2 folian-\ntech (1614—1615), a tohle vydání je nejlepší.\nUrban VIII. obstaral překrásné, s náramným ná-\nkladem spojené vydání hymnů. Nejprv dal hymny opra-\nviti, a pak od kapelly papežské nejslavnějšími mistry\nv hudbu uvesti podle zpěvu Palestriny figurovaného,\na zároveň v Antorfu (Antwerpen) a v Římě tisknouti,\nješto v Antorfu neměli pro cantus firmus rněl tím figu-\nrovaným zprovázen býti. To skvostné dílo vyšlo r.\n1644 a slově hymnarium.\nTak velké byly snahy papežů, zachovali ryzý, či-\nV\nstý zpěv gregoriáiiSíiý. Ze konečné přece uhnul na\nmnoze hudbě, která více jest divadelní, než kostelní,\nza to Církev nemůže, nýbrž zloba dob a lidí. Avšak\njiž opét se pravý vkus křísí, a poznává a cení, co je\ncírkevního, an papež Pius IX, dobrým příkladem bŇ\nskupy předchází.\n\n*) Ve školách středověkých • dle vzoru školy palatinské Karla\nVel, vládnul dvojí běh (curs), první sloul trivium, druhý\nquadrivium. V prvním běhu (odtud posud zůstalo slovo\ntriviální škola) bylo 3 předmětům vyučováno: rhetorice a\ndialektice; v '2. běhu pak 4 předmětům (arithmetice, geo-\nmetrii, hudbě a astronomii.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.4", "texte": "Josef Leopold Zvonař.\n(Dokončení.)\nNa vybídnutí redaktora tohoto hudebního časo-\npisu, s kterým se roku 1854 seznámil, psal Z. hudební\núvahy a jiné hudební články do „Pražských Novin;14\nna vybídnutí p. Fr. Re%áce napsal několik článků do\n„Sborníkuj jakož se i sestoupil ponuknutím téhož pána\ns pány Frimlem o Proškou v jakýsi hudební areopag,\nkterý posuzuje školní písně od národních učitelů zaslané.\nCo skladatel jest Z. pilný; složil od roku 1843\nokolo 60 dílem českých dílem německých písních, okolo\n30 mužských sborů; dále 6 hymen pro smíšený sbor,\n10 velkých kusů pro klavír jako „suity,\" „sonáty;\"\n4 sonáty pro varhany a množství velkých skladeb. Pro\norkestr složil 3 ouvertury; pro sbor a orkestr pak 3\nmše, 1 graduale, 1 offertoriurn, 1 rekviem; 1 hymnu 5\n1 baládu a 2 romance. Větší vokální skladby jež\nsložil, jsou: »ro%marínový věneček\" od Josefa Ko-\nláře; balada „Bradlec\" od V. Crhy a mše pro muž-\nské hlasy. Pro „harmonium,44 jistý druh varhan, složil\n„fantasii.\" V komorním slohu taktéž své síly zkusil a\nsložil v tom oboru 2 tria pro piáno, housle a čello, 1\nkvartetto pro piano, housle, violu a čello at kvíntetto\npro piano a strunové kvartetto.\nZa času, co v spolku katolických tovaryšů zpěvu\nvyučoval, složil několik sborů na texty stavu řemesl-\nnickému přiměřené a hudbu k některým slokám Jung-\nrnannova překladu Schillerovy písně o Zvonu, kterouž\nskladbu tam minulého roku u přítomnosti Jeho Emi-\nnencí p. kardinála, knížete arcibiskupa pražského, se\nsborem tovaryšů prováděl.\nOd roku 1843 zabýval se Z. pilně študováním\nstaročeských písní a chorálů, což mu nebožtík Píč vřele\nschvaloval. Zpracoval od té doby 30 Davidových žalmů\na množství jiných melodií dílem pro mužský, dílem pro\nsmíšený sbor, však ale jen k vůli študiím, a děkuje\njmenovitě těmto pracím svou zběhlost a zručnost v har-\nmonii. Do kancionálu Litoměřického a Královéhrade-\nckého přispíval mnohými dílem původními dílem harrno-\nnisovanými duchovními písněmi. Roku 1847 složil 30\nnových melodií pro zpěvník, jenž měl vyjiti v Brně,\njehož na světlo vyjití ale rok následující přerušil, a\nopatřil taktéž asi 150 staročeských melodií s čtyrhlas-\nným průvodem as příslušnými mezihrami pro zpěvník\npražské diéceše. Než i toho zpěvníku vydání nedošlo\ncíle, poněvadž pořadatel jeho, rektor J. Krbec, smrtí ze\nsvěta sešel. Kam se materiál k tomuto zpěvníku po\nsmrti Krbcově poděl, neví se.\nAž do smrti Píče pracoval Z.po boku tohoto o\ndomácí varhanictví a hudební vzdělání zasloužilého ve-\nterána piiriě a se zapřením sama sebe. Blahobytu si\nnepojistil žádného. Zastávav po smrti svého učitele,\nředitele a otcovského přítele, úřad ředitelství na varha-\nnické škole asi šest měsíců a vytrvav pod novým ředi-\ntelstvím plné dva roky, vzdal se po šestnácti letech\nvěrné práce svého místa, nemaje vyhlídku 11a žádnou\njinou službu. Náhodou se uprázdnilo místo ředitele v žo-\nfínské akademii ; byv vyzván aby ho přijal, nepohrdl\nním, jsa té naděje, že tam za svým ideálem bude moci\ntaké kráčeti.\nZvláštní hříčkou osudu bylo, že Z. přišed do Prahy,\naby se na učitelství připravil, hudebníkem se stati mu-\nsil 5 že hlásiv se co žák do varhanické školy, pro ne-\ndostatek známosti ve hře na varhany málem by byl od-\nmrštěn býval a patnácte let později zastupitelem svého\ndruhdy přísného mistra Píče se stal, jakož i že co žák\npiana pod ředitelstvím Jelenovým do žofínské akademie\nvstoupili chtěje, přijat nebyl, a po letech se ředitelem\ntéhož ústavu stal.\nKončíme tento životopisný nástin hudebního umělce\nv obyčejném životě skromného, v hudebním životě vy-\ntrvalého a vůle neoblomné. Uveřejňujíce nástin tento\nv našem listu, neměli jsme na mysli, abychom činili snad\njakousi propagandu k jistému účelu směřující; nébrž\ndomýšleli jsme se, že jest život umělecký vůbec sám\no sobě dosti důležitý a že poskytuje mnohé stránky, u\nkterých se může člověk pozastavit a něco pro po-\nznání lidské i umělecké povahy pochytit. JL.\n\nMysliveček.\nVýjev ze života českého umĕlce.\n(Pokračování.)\nMladý lord odstěhoval se do paláce svého učitele\na lásce k umění měl co děkovati za pokroky, jež\nv hudbě činil. Zase na několik dní byla radost z Ve-\nnaioriniova domu vypuzena; slavil památku své milenky\ns nepřetvářeným zármutkem. Sotva však uplynuly tři\nměsíce, tu vzbudila se v něm zase stará touha po roz-\nkoších; cítě že rozkoš se u něho už až příliš uhostila,\nhleděl zameškané zase dohoniti. Potřetí stal se dům\njeho domem všech rozkolí a nedovolených radostí.\nJeho Olimpiada způsobila hluk po celé Itálii. Z Mi-\nlána dostal čestné nabídnutí prosili ho, aby jim slo-\nžil novou operu. On ale všechno odepřel rozkoše\nbyly mu nade všecko nechtěl ničeho více psáti, také\ntoho nebyl více s to neboí jeho smysly byly všeli-\njakým požíváním již otupeny. Jelikož žádné sliby mae-\nstra nevábily, byl slavný zpěvák Marchesini do Říma\nposlán, by maestra povzbudil k skládání nové opery.\nYenatorini přijal slavného zpěváka, jak to tento\nlépe očekávali nemohl. Jemu ke cti uspořádal slavnost,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "105", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.5", "texte": "k níž všechny hudební znalce v Římě pozval. Marchesini\nroznítil všechny posluchače svým hlasem: zpívalf rondo od\nSartiho, které jím v známost přišlo. Také skladba sama\ndošla spravedlivého uznání. Venatorini pocítil se tím\nuražena, závist zračila se v obličeji. Zpěvák poznal\nhned rozjítřenost skladatelovu ai hned započal zpívati\nzalíbené : „Se cerca, se dice.\" Ačkoli se dříve již této\narii přednost dávala přede všemi známými, vyznal nyní\nkaždý, že teď teprv všechny krásy této skladby poznal.\nTak důkladně zpívati ji ještě neslyšeli. Venatorini sárn\nbyl tak roznícen, že zvolal, padnuv zpěváku okolo krku:\n„Nyní jsem uslyšel, co jsem myslel! Naučil jste mne,\nbych si svých skladeb vážil. Díky moje nemají konce.\nŽádejte ode mne co chcete, každému vašemu přání vy-\nhovím.\"\n„Dostojíte ale vašemu slibu?\" odpověděl zpěvák.\n„Přislibuji vám to před těmito svědky.\"\n„Tedy napište nám operu pro Milán.\"\n„Toho jsem neočekával,\" odvětil maestro nevrle,\navšak já jsem vám to slibil budiž tedy.\"\nMarchesini zůstal několik neděl v Římě, jsa denně\nhostem u Venatorini-ho. Pobízel skladatele k práci tento\nradostně počal psáti „Armidu,\" především složil bra-\nvourní arii, uspořádanou pro Marchesini-ův hlas. Arie tato\nbyla plna koloratury, jako si toho zpěvák žádal; nebof\nMarchesini byl zakladatelem nové italské školy, otec\nkoloraturního zpěvu. Arie tato vyhověla zcela poža-\ndavkům zpěvákovým, načež tento pln naděje do Mi-\nlána se navrátil. Sotva že však zpěvák odejel, ztratil\nVenatorini chuí k skládání a jenom jeho slib povzbudil\nho, operu skončili, ačkoli se to stalo jen s nechutí.\nZa tohoto času dostal mladý lord zprávu, že matka\njeho nemocna jsouc, po svém nejmladším synu touží.\nMusel odejet den odjezdu byl ustanoven. Také Ve-\nnatorini musel do Milána, aby zde novou svou operu\nprostudoval; pročež uspořádal k dvojitému loučení vel-\nkou slavnost.\nAčkoliv jeho marnotratnost při takových příleži-\ntostech v přísloví vešla, převýšila tato všechny přede-\nšlé. Knížata, hrabata, lordy zkrátka římská celá\nšlechta byla pozvána. Nej krásnější dámy a nejlepší vína\nzvýšily rozkoš a veselá byla celá společnosf. Jen ho-\nspodář nebyl v dobrém rozmaru; nespořádaný jeho ži-\nvot, skládání opery, rozloučení s nejlepším přítelem Wil-\nliam-em, působily společné na něho, a opět počaly pří-\nznaky jeho staré nemoci se objevovali. Nutil se,\nzdáti se veselým, byli vesel, pročež nepoznali všichni\njeho rozmrzelosť. Konečně byla hodina loučení. Aby\nse nepříjemnosti loučení vyhnuli, odstranili se nepozo-\nrováni lorda maestro od společnosti. Rozloučili se\nspolu srdečným políbením, a vstoupivše do kočáru, od-\njížděli pryč do Londýna do Milána. Starý Antonio\nnemohl, poután náhlou zimnicí na lože, žádného z obou\ndoprovoditi, ačkoli by to byl s radostí učinil.\nBeze svého starého přítele přibyl Venatorini do\nMilána; byl velmi starostliv o kmeta, tento však mu\nv psaní, které za několik dní od něho obdržel, oznámil,\nže jeho nemoc již překonána jest, a že zase zcela zdráv\nse nachází.\n(Pokračování.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nStavovské divadlo. 20. dubna dáván Wagnerův\n„Loheng rin,\" v němž sl. Grabingrová Elsu\nzpívala. Z mnohých příčin jsou úlohy Wagnerovy kaž-\ndému zpěváku pro začátek nesnadné, ba i některým nepří-\nstupné. Wagner co reformátor požaduje nejen od zpěváků\nouplné dokonalosti ve zpěvu, nýbrž staví hlavně za pod-\nmínku vyšší duševní vzdělání, které se v citech obrazí.\nBohužel, obou těchto stránek pohřešujeme poněkud neb\nzcela u nynějších umělců, - nedivíme se, když tito za-\nnedbáni ve škole německé a naproti tomu, zvyklí ducha-\nprázdně hudbě italské a z části též francouzské, přísným\npožadavkům Wagnera nedostojí. Doufáme, že sl. Gra-\nbingrová později těchto výhod dosáhne. Protož ra-\ndíme jí pilná technická studia. Její duševní síly osvěd-\nčily se již nyní dostatečně; za to nám ručí k obdívení\nhojné pojmutí a vniknutí do úkolu Elsy v tomto před-\nstavení. Výsledek byl velmi slušný, a častý potlesk bu-\n(liž slečně Grabingrové povzbuzení k studiím na její\nnové dráze. Ostatní obsazení je známé a v posledním\nčase šíře posouzeno. Provedení bylo v celku mdlé a cha-\ntrné, vyjma velekrásnou předehru k třetímu jednání, po\nkteré jásající potlesk následoval. Návštěva byla velmi četná.\nVe zpěvohrách „Norma\" od Belliniho a v „Židov-\nce\" od Halevyho vystoupila sl. Bianchi od Šverin-\nského dvorního divadla co host. Její dobrá vlastnost a\nsice stranění se všech zbytečných effektů účinkuje mile na\npozorného posluchače; tento způsob zpěvu zasluhuje ve-\nřejného uznání, a vítána bude nám slečna Bianchi co oud\nna našem jevišti, jestli ji direkce sobě získali dovede. Po-\nslední zpěvohra byla vzorem vší nepreciznosti orkestru se\ntýkající. Pan Bachmann zpíval naposledy před odcho-\ndem; jak jsme doslechli, vystoupí nejdříve v Hanovru co\nhost. K příjmu slečny Br en norové dávala se opera\n„Montecchi a Capuletti\" od Belliniho. Slečna\nWiererová co zpívala úlohu Romea. Tato nej-\nslabší práce Belliniho uezasluhuje t >ho kterého"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.6", "texte": "zvláště 11 obecenstva nalezla. Odůvodnit chceme to tím,\nže výtečná S ch r o d e r - D e v r i e 11 t-ová úlohu Romea\nk takové platnosti přivedla, o které básník libretta (Ro-\nmani), ani skiadatetel (Bellini) nesnil, aniž myslel. Od té\ndoby zůstal úkol Romea jeden z těch nejpblíbenějších.\nZajímavá osobnost a v hlasu hluboká však nezvučná po-\nloha podporuje sl, Wiererovou tak dalece, že muže úlohu\ntuto prevzíti, naproti tomu nemůže co začátečnice poža-\ndavkům této vyhověli, an skvělý výsledek jen výtečným\nobsazením se předpokládá. Sl. Wiererová byla více-\nkráte se sl. Brennerovou vyvolána; poslední slečna byla\ns dlouhým jásotem přivítána a mnohokráte tohoto večera\nvyznamenána. Pan Naehbauer (Tebaldo) zpíval slušně.\nDům byl pouze do polovice naplněn.\nv\n\nE.\n\nČeská opera. Jelikož zpěvohra v naší řečí od\nokolností závisela a posud závisí, nezbývá nám ničehož,\nnež jednotlivá představení za milost považovali. Po dlouhé\nmezeře provozovala se v neděli dne 28. dubna zpěvohra\n„Alessandro Stradella\" od Flotova. Spoluoucin-\nkující totiž: sl. Blažková, pánové Reichel, Lukeš,\nStrakatý a Rafael učinili nevalnému obecenstvu za-\ndost. Nový kapelník pan Mayr byl vlídně uvítán a na-\nposledy se sólisty vyvolán.\nAlexander Dreyschock dával dne 14. du-\nbna v Moskvě svůj třetí koncert a dosáhl svou mistrov-\nskou a nedostižnou hrou nesmírné pochvaly. Na vyzvání\nJ. V. velkoknížete Konstantina odebral se A. Dreyschock\ndo Petrohradu, kde též několik koncertu uspořádá.\nv\nČtvrtý koncert Cecilského spolku, jenž se dne\n26. dubna na Žofíne odbýval, vynikal hlavně tím, že pro-\ngram koncertu obsahoval hlavně skladby českých sklada-\ntelů, zacež obecenstvo obratnému a obezřetnému řediteli,\npanu Abtu, diky zavázáno je. Slyšeli jsme jadrností, pů-\nvodností a karakteristikon se vyznačující scénu z tvuchlo-\nhry „Nevěsta Messinská\" mistra Vác. Tomáška, jehožto\neklogy, dithyramby a capricia u každého pianisty veliké\nvážností požívají. Zajímavá byla píseň „Kovářská\" (text\nod dra Lad. Riegra), již pro mužský čtverozpěv úplně\nprokomponoval chvalně známý skladatel Fr. Vogl. Sbor\ntento je rázný, jádrný a vedení hlasů velice obratné a\ncelek okrouhlý, svědče o hudební umělosti páně Voglově.\nSbor tento se líbil velice a byl, jako následující v ná-\nrodním duchu držený sbor „Staročeská\" od J. N. Škrou-\np a opakován. Konečně provedena byla arie ze „Stabat\nmater44 od Haydna a svěží symfonie Es-dur od Mozarta.\nProvedení všech kusů bylo na tak nestejné síly hudební\nzdařilé a správné a pan ředitel Abt získal si tímto kon-\ncertem opět několik lístků do věnce svých zásluh.\nDle doslechu připravuje se ku provozování v No-\nvoměstském divadle také zpěvohra „Prorok44 v jazyku\nčeském. Je naděje, že pan kapelní mistr J. N. Mayr zí-\nská k tomu představení slečnu Emilii Šmidovu, dvorní\nzpěvačku v Darmstadtu a sestru její slečnu Marii Š., která\nje nyní engagovaná při divadle v Mohuči, kde se velmi\nlíbí. Obě umělkyně přibudou co nejdříve do Prahy, aby\nzde v kruhu svých příbuzných nějaký čas trávily.\nVelenadaná krajanka naše, sl. Mína Medalová\nve Frankfurtě, nechuraví, jak nedávno v Daliboru udáno\nbylo, nýbrž je dle zpráv z Frankfurtu nás došlých úpl-\nně zdráva a dělá nejen jménu svému alebrž i vlasti\nnaší čest. V běhu těchto tří neděl vystoupila naše Mína\ntřikrát v opeře „Der fliegende Holiander,44 pak co Azuzena\nv „Troubadoiiru\" a co Fatima v „Oberonu\" a mimo to\nVe 3 koncertech. Jak výtečně své úlohy dává, vysvítá\nz časopisu „Theater-Bilder\" od dra E. Reise (13. Heft\n1861), kdež se o ní u příležitosti provedení Wagnerova\n„Der fliegende Holiander\" takto praví: „Slečně Medalo-\nvé, podařilo se, ideální a poetické bytosti, již R, Wagner\nv osobě „Senty\" do středu opery postavil, šťastně a na\ngeniální způsob výrazu dodati, anto lyrickému základnímu\ntónu barvu romantiky a heroismu podala. Toto pojirmtí\npovznáší roli nesmírně, zvláště když s takovou vroucností\na náruživostí se zpívá, jákýmiž tato pěvkyně takové role\nzvelebovati umí. Nenajde se tak snadno lepší představo-\nvatelky Wagnerových ženských karakterň, jako je sl. M.\nMedalová. 0 této roli čteme v „Didaskalii44 (číslo 94\n5. dubna 1861): „Sl. Medalová rná pro roli „Senty\"\nnejen potřebné pronikající zpěvní prostředky, nýbrž ona\nto dovedla, poetické vřelosti tohoto karakteru úplného vý-\nrazu dodati, nejen co se něžných a lyrických, alebrž co\nse tragických momentů týká. Se vším právem můžeme\njejí „Sentu\" za výborný umělecký výkon považovati.44\nFrankfurter Konversationsblatt (čís. 73 dne 26. března\n1861) dí o M. Medalové mezi jiným takto: SL Meda-\nlová dosáhla, čehož Wagner od umění požaduje: zvítězila\nnad kritickým rozumem přemoci svého citu; přinutila jej\nk mlčení, jelikož nenašel ničehož, co by měl rozbírati,\njelikož viděl nejvyšší požadavek vyplnění, totiž: Pravdi-\nvost a velkost citu do nejjasnější formy vloženou. Nechť\njiní něco většího žádají přiznáváme sev že jsme úplně\nspokojeni a jak Wagnera známe, máme za to, že by s ná-\nmi zvolal :\nWie aus der Ferne íhngstvergangener Zeiten\nSpricht dieses Madchens Bild zu mir;\nWie ich's getraumt seit langen Ewigkeiten\nVor meinen Augen seh* ich's hier,\nObecenstvo osvědčilo své nadšení všestrannou pochvalou\na házením květin sl. M. Medalové. Neméně vynikala\nnaše výtečná Mína co Azuzena v „Troubadouru.a Neue\nFrankfurter Zeitung (čís. 80 dne 6. dubna 1861) vyslo-\nvuje se o ní takto : „Slečna M e d a 1 o v á hrála a zpívala\nsvou velice těžkou partií s podivuhodnou pilností a osvěd-\nčila též zde pochvalné pokroky. Theater-Bilder (14. sešit\n1861) dí o ní: Role cikánky Azuzeny byla v jistých ru-\nkou výtečné Medalové. Je to podivuhodné, s jakou\ntragičností tato mladá zpěvačka svou velkolepou roli upraví.\nZajisté jsou to krásné důkazy činnoslí naší spanilomyslné\nkrajanky!\nKrajan náš, pan Ti ch á č e k , člen kvál. dvor-\nního divadla drážďanského a jeden z nejslavnějších zpě-\nváků naší doby, přibude co nejdříve do Prahy a vystoupí\nco host na zdejším divadle.\nDne 17. in. m. dávala se v Rotterodámu pěkná\nv\nzpěvohra našeho krajana Frant. Skroupa, der „Meergeuse,44\ni dosáhlá tam výsledku co nejskvělejšího. Pan Škroup\nbyl třikráte za otevřené scény, a dvakráte po skončeném\npředstavení vyvolán a dostalo se mu mimo to vícerého,\nskoro bezkonečného potlesku na znamení nejvyšší po-\nchvaly. Nejvíce se líbila Willrichova píseň, Ferdinandova\nromance a píseň pijácká, kterážto poslední opakovati se\nmusela, pak Leonořina kavafina, znamenité solu na hou-\nsle, konečně mocný, imposantní sbor. Kritik v novinách\nRotterodámských pojednává o zpěvohře této způsobem pro"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.7", "texte": "skladatele nad míru čestným ; pravit' mezi jiným, žeby toto\ndílo i uejlepsím mistrům ke cti sloužilo. Dne 19. t. m.\nbyla zpěvohra tato ve prospěch skladatele opakována Di-\nvadlo bylo přeplněno. Jak se dovídáme, přibude p. Škroup\nna počátku května b. r. do Prahy a pomešká tu v kruhu\nrodiny své až do konce srpna b r. Pak opustí snad na\nvždy otcinu svou, aby se zase do Rotterodámu navrátil,\nkdežto si výtečných vloh jelio vážili znají. Kněz odejde,\na jáhen zbude.\nJak se z dobrého pramene dovídáme, vyzvalo\nzdejší ředitelství divadelní Richarda Wagnera, proslulého\nhudebního skladatele, aby přepustil první díl nejnovější\nopery své „N iebelu nge n\" pro operní představení při\nkorunovaci J. V. na krále Českého, které má předsevzato\nbýti 21. srpna t. r. Zároveň byl Richard Wagner po-\nzván, by operu sám osobně v Praze řídil ; avšak on k niče-\nmu nesvolil.\n\n—r—\nZ Kolína, 17. dubna. (Zastaveníčko v Konárovicích.)\nDne 14. in. m. zařídil zpěváčky spo-\nlek zdejší společný výlet do zámku Konárovického, aby\nna slovo vzatého majitele jeho. Osvíceného p, hraběte Jane\nHar rach a, přednáškou zpěvů českých překvapil, uznávají\ntakto zvláštní zásluhu šlechetného podporovatele hudby\nvlastenecké. Abych vsak upřímně řekl, překvapeni\nbyli jsme my, byvše přijati s laskavostí takovou, jaké\njsme se ani nadíti nemohli. Nejen že nás nadřeeený p.\nhrabě blahosklonnou řeci českou přivítal a nejjasnějsí\nchoti své, roz. kněžně z Lobkovic, představil, vyzval nás\nvšechny, abychom se do pamětní knihy zapsali a prová-\nzel nás jen po česku hovoře v zahradě zámecké. Po\nsedmé hodině se před zámkem zpívalo: „Komu zazpí-\nváme?\" „Ty's přítel nám\" a„C i káni,\" načež\nna zvlášť projevené přání Jeho Osvícenosťi: „Hej Slované\"\na „Kde domov můj?\" Následovala potom skvělá ho-\nstina, při které nás pan hrabě svou přítomností poctil,\nposlyšev ještě několik písní ceských, které, jak sám pra-\nvil, před jinými upřímně miluje. I odebrali jsme se zpět\ns přáním v srdcích vroucím , aby vlast drahá vícerem\ntak spanilomyslných zdárných synů z rodu šlechtického\nse honosila. Pročež opětné: Sláva mu! Čtrnáctý du-\nben bude povždy milou upomínkou zpěvcňm Kolínským.\nZ Litoměřic. Dne 1. května bude se zde odbý-\nvati slavnost', kde se nový památní obelisk, pražským so-\nchařem, p. Hergesellem, vyhotovený na zdejším hřbitově na\npoctu Máchovi zasvětí. Veledůstojný děkan, pan P.\nPfeiffer, bude sloužit vokální rekviem, při němž čeští vý-\ntečníci pp. Lukeš, J. N. Mayr, Fr. Piv'o'da a K, Stra-\nkatý účinkovali budou. Večer bude představení v di-\nvadle, kde se dvě veselohry a velký vokální a instru-\nmentální koncert odbývali bude. Mimo jmenované 4 pány\nbudou úcinkovati paní Procházka-Schmidtová, paní Pe-\nšková a pánové Kaška a Šimanovský.\n(M) Z Nového Bydžova. Dne 21. dubna dával\nzpěvácký spolek produkci, v nížto jsme české sbory ~Dcer-\nám českým\" od Gernera a „Čechoslovan\" od K. Za-\nvrtala zdařile provedené slyšeli. Mimo to provedeny\nbyly ouvertura z ceských písní od Tittla a potpourri\nz opery „Náměsiená\" od Beiliniho, pak „Bětulinka\" od\nJos. Nes vad by, „národní kadrylla\" od Illnera, „Po-\nkrok,\" polka od Jos. Joska. Všechny skladby byly ří-\nzením přičinlivého p. ředitele Joska zdařile provozovány.\nZ programu samého je vidět, že p. ředitel Jos. Jos e k\nnové české skladby se stará. Díky mu za to!\nZ Plzně. (Beseda.) Dlouhá leta nepamatujeme\nrozkošnější hudební zábavu, než jaká byla dne 20. dubna\nv divadle zdejším ve prospěch pomníku Smetanova. Sotva\nže opona vzešla, objevil se nám krásný háj, u prostřed\npoprsí Smetanovo apoob u stranách studující s pochod-\nněmi. Jeden studující přednesl s pravým a přiměřeným\nvýrazem krásný prolog od Pichy, v němž spomenuto bylo\ntéž na K. Tyla a Sedláčka slovy vřelými. Počátek hu-\ndební zábavy učiněn byl ouverturou od Hynka Vojáčka\nz Petrohradu a ačkoliv v sobě nepřemožitelné obtíže chová,\nbyla přec obezřelým vedením pana Matese správně a do-\nbře provedena. Dále slyšeli jsme dva české sbory\n„Dívča\" a „Žaloba\" od P. Křižko vs k é H o v Brně a\npak nově vzdělaný sbor „Cikáni\" (bez echa) od chvalně\nznámého Fr. Vogla. Ředitelem sborů byl slovutný a\nvelice účinný národní pěvec pan Jan Lukeš, jenž k této\nbesedě sem vyzván byl. Sbory tyto šly pod výborným\nřízením p. J. Lukeše precisně a tak uhlazeně, že byla\nzadost poslouchati. Líbily se vesměs ; zvláště ale zbudil\nsbor „Cikání\" velkou sensaci. Zpěváků tylo as 60 a bylo\nvidět, že tito statní pěvci zajisté mnoho řádného dovedou,\nkdyž spojenými silami k jednomu úceíi kráčeti budou.\nLJcel tento spočívá v tom, aby brzy český zpěvácký\nspolek utvořili a v českém hudebním umění prospívali;\nneboť toho ctí každý, kdo sebe a své řeci a vlasti vážili\nsi umí. Nuže, dejž Bůh zdaru tomuto nastávajícímu če-\nskému spolku! Na to slyšeli jsme mladistvé virtuosy a žáky\nkonservatoria oba Hřímaly, z nichžto jeden skladbu\nod prof. M. Mil dne ra, dohromady však duetto od Alarda\ns neslýchaným úspěchem přednášeli. Překonaliť s velkou\nlehkostí všechny těžkosti skladby a osvědčili krásným a\ncituplným přednesem, že jsou důstojní žáci našeho výbor-\nného prof. Mildnera. Velké pochvaly došla též si. Ger-,\nla chová, která cenou poctěné písně „Poletuje holubice\"\n(text od V. Crhy) od K. Bendla a„I šepce kvítí\" (text\nod Korschnerové), od Ed. Náprav n ífc a zdařile zpívala.\nJejí hlas je pěkný soprán, jenž byv školou vytříben, s vel-\nkým úspěchem se nemine. Z písní líbila se zvláště „I\nšepce kvítí,\" od Ed. Nápravníka, která k nejlepším\nkoncertním písním bez odporu po boku postavili se může.\nVelikou sensaci zbudila též ouvertura „Vlasta\" L českých\nnárodních písní od Ed. Nápravníka, která od statného\norkestru s velkým zanícením přednešena byla. Je to skladba\ntak uměle z písní národních zbudovaná, tak duchaplně\nprovedena a tak obratně instrumentována, že Tittlo-\nvu daleko předci; avšak došla od četného obecenstvy\nvšestranné pochvaly. Korunou besedy této byl ale nedo-\nstižný národní pěvec pan Jan Lukeš, jenž svým geniál-\nním a věru duchaplným přednesem národních písní\nposluchače v pravém smyslu slova okouzlil. Potlesk,\npochvala a jásání bylo nesmírné a nekonečné. Mimo ná-\nrodní zapěl tento Lumír 19. století ~Na mou vlast\" od\nFr. P ivody a dojal všechna srdce hluboce. Bylo po be-\nsedě. Dav lidí odebral se k příbytku p. Lukeše a hluč-\nným voláním „Sláva Lukešovi\" památný tento den do-\nkončil. Druhý den na to zpíval pan Lukeš v chrámu\npáně „Benedicius\" z klasické mše Fr. Tumy a solo ku\ngraduale tak mistrně, jak se jen od takého umělce oče-\nkávat* může. Sláva mu!\n\nZ Tábora. Dne 13. dubna dával náš zpěvácký"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610501-01.1.8", "texte": "spolek třetí produkci v sále ve Střelnici. Vím, že mnohý\nz laskavých čtenářů listů těchto bude dychtiv, zvěděti\nvšechny přednášené hudební piege, aby se mohl tak po-\ntěšili z pokroku, který řečený spolek v krátké době tr-\nvání svého učinil, a nebude tudíž od místa, uvedeme-li\nzde s krátkou úvahou všechna čísla programu. Kalivo-\ndňv sbor „Náš český zpěv,\" kterýmž produkce ote-\nvřena byla, nejen že četné posluchacstvo rázností svou\nuspokojil, alebrž i značně přispěl k blahému rozčílení\nsrdcí, stav se buditelem citů vlasteneckých. Druhé číslo,\npíseň Pivodova „Aj co by bola drobná jatelinka,\"\npřednášená slečnou Wildmanovou, kteréž se zaslouže-\nného a hlučného potlesku dostalo, naivností svou a ná-\nrodním duchem jí provívajícím zajisté každým pohne i\nnetřeba se do rozvláčné úvahy o ní pouštěti, Vůbec\nznámá deklamace „T ř i doby země ce sk é,\" říkána hor-\nlivým vlastencem p. Rybou, byla na místě a účinkovala\nzvláště svými posledními řádky: „Ctěte zvyky otcův svo-\njich slavných\" v takové míře na posluchače, že mnohý\nv hrdé pýše na svou vlast hlavu svou povznesl.\n„Hlasy zvonků\" přednášeny panem Vlasákem líbily\nse taktéž, a to tím více, pomyslíme-li na tu krátkou do-\nbu, kteráž p. přednášiteli, co přirozenému zpěváku, při-\nměřena byla. Kavatina z vyhlášené opery „Ernani\"\nještě vyhlášenějšího Verdiho nemohla než obecenstvo po-\ntěšit ; neboť Cech a Vlach jsou musikanti již v životě\nmateřském a hudba jejich těšitelkou ve všech poměrech\nživota. Následující kus „Slepý houslista\" od Procha,\npřednášen slečnou Raušrů, dojmu! shromážděné co se zpěvu\na piana týče nad míru, ták že jmenovaná slečna chtíc\nnechtíc zpěvné hrdélko své opětně naladiti musela, aby\njinou ještě píseň nám přednesla. Neslýchané pochvaly\ndobyly si Ne u kir ch nero vy etudy na fagot, předná-\nšené panem Ledrera. Potlesku nechtělo býti konce.\nTylova deklamovánka „Ženská rada,\" přednášená sl.\nWildmanovou, rozesmála nás hojně a ctěná přednáši-\ntelka jsouc v průvodu hřinotného potlesku vyvolána, ještě\ndruhou deklamaci přidala. Hel erovou kadrylou\nz národních písní skončil se večer pro nás tak zábavný\na nezapomenutelný, a protož z plného hrdla voláme : „Slá-\nva spolku zpěváckému! Sláva jeho vůdci,\np. Emanueli Krejčímu!\n\nBarcelona. Zdejší znamenité licejní divadlo, po\ndivadle „Scala\" v Miláně v Evropě největší, lehlo úplně\npopelem. Požár trval celou noc. Škoda páčí se na 3\nmiliony.\nZ Brna. Beseda 9. dubna byla velice krásná,\nslavná a dovršila vsí chvály hodné zásluhy obezřetného\nvýboru besedního. Síň byla zase plná, sněmovníci v cele\ns naším zemským hejtmanem, panem hrabětem Dubským,\nskoro vsickni přišli, nebylo tedy tak vzácné společnosti\njako tenkráte ještě nikdy pohromadě. Po 7. hodině se\nstal začátek se sborem „Myslivecká\" od Procházky.\nŘeditel, náš milý p. Kříž kov ský, hned jak se objevil,\nbyl přivítán hlučným potleskem, který se několikráte opa-\nkoval i po každém z následujících sborův: „Kadrylla\"\ndle národních písní od Hellera, „Nevěrný milý\" od\nVašáka (o němž jsme jen litovali, že není delší) a rázná\n„Kovářská\" od F. A. Vogla. Naši výborní zpěváci ten-\ntokráte obzvláštně statně si počínali, přede vším ale že\nsola vynikala. Po prvním sboru vystoupila slečna Marie\nKrej c í, a zpívala napřed „Loučen í\" od II Vojáčka,\npak „Na jaře\" od Suchánka. (Příloha k Daliboru.)\nSotva že dozpívala několik tak tu v, již se ozývalo obdivo-\nvání, a když dokončila, trvalo nadšené provolávání Sláva !\nVýborně! více minut, a slečna byla sedmkráte vyvolána.\nJejí hlásek je jako zvonek, ale co je nejpěknější, ale\nvelmi řídké, že jsme každému slovu rozuměli. Povážíme-li,\nže slečna teprv od nedávná dráhu uměleckou nastoupila\na již takový pokrok učinila, musíme jí předpovídali bu-\ndoucnost skvělou. Pan Fux hrál na housle, a hra jeho\ntak se líbila, že musel opakovali; k největšímu aplausu\nale pomohlo, že mu struna praskla, zanotoval tedy na ostat-\nních „Kde domov můj ?\" a to nás ovšem rozehřálo. —-\nSlečna Dubailová, již z předešlé besedy chvalně\nznámá, hrála na piano, a tentokráte tak mistrně, že ne-\nbylo ani jednoho, jenž by s nadšením upřímnou hlučnou\npochvalu jí nebyl vzdal.\nMerseburk. Zdejší varhaník Hainma objevil ru-\nkopis mše ~Missa snlennis'4 od Holzmanna, dvorního laic-\nkého kapelníka, z nížto vysvítá, že francouzská „Mar-\nse ill ai sa„ není původní, nýbrž kopie „Creda44 mše Holz-\nmannovy cis. 4, jížto Rouget de Lisle k své básni užil.\nMilán. Známý uherský virtuos na housle, Miska\nHauser, koncertuje zde v divadle „Scala\" s velkým vý-\nsledkem. Jeho první koncert, jehož poloviční výnos ústavu\nslepců věnován jest, obnášel 15.000 franků.\nPaříž. Ponsard, chvalně známý spisovatel zname-\nnité školy pro zpěv a professor na konservatoriu zdej-\nším, založil si sbírku hudebních nástrojů ze všech period.\nMěsto Paříž zakoupila nyní tuto velevzácnou sbírku a da-\nrovalo ji konservatoriu*\nPetrohrad. Před nedávnem odbýval se tu zname-\nnitý slovanský koncert na oslavení Váceslava Han-\nky, jehož čistý výnos jest základem Hankova nadací.\nHorlivost, která se při tom všestranně jevila, jest novým\ndůkazem, že Hanka Rusům nezapomenutelným zůstane.\nKoncert byl velmi skvělý. Český hudebník, pan Vojáček,\njenž se tam zdržuje, složil na slova Hanková „Národy\nnehasnou\" sbor, který s náramným potleskem přijat a ku\nkonci koncertu ještě jednou žádán byl. Píseň husitská\n„Těšme se blahou nadějí\" musela se opakovat, neboť bylo\nvidět na každém, jak hluboce se ho dotkla slova\nme se.\" Paní Nevědomská přednášela mimo ruské árie\ni české národní písně, které se nad míru obecenstvu lí-\nbily a taktéž opakovány býti musily. Pan Patkovský před-\nnášel „Kde domov můj ?\" a došel veliké pochvaly. Pan\nMaševský, studující, rodem Polák, přednášel polské písně;\nkdyž vystoupil, přijali jej spolubratři s nemalou slávou,\nkterou mu i ostatní obecenstvo vzdávalo, uslyševši krásný\npřednes jeho. Mimo jmenované přednášely se i jiné pě-\nkné skladby 5 krajan náš pan Seifert hrál na violoncel, a\norkestr dirigoval pan Ruhinstein.\n\nListárna.\nPanu Ras... v T. Obdrželi jsme Vaši skladbu. —\nDop. v Slaném. Vyjde příště."}]}