{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_sha256": "d6051ac46347c5ba2d4504bdaf0646fa9d2ba310a9f1f3b7371a32fb92cd7b58", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/05/10_01/bmtnabd_1861-05-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "109", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.1", "titre_corps": "Hankův hrob", "titre_sommaire": "Hankův hrob", "signature_source": "Jan Libochovickýt", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 514, "texte": "Hankův hrob\nJan Libochovickýt\n*).\nHrana zvoní s Vyšehradských věží,\nZdola zástup smutku průvodní\nK nám se blíží; tamhle Praha leží\nZastíněná dýmem pochodní.\nKoho nám tu nese průvod známý ?\nZde vše čisto jako na sloupku;\nHanka, života syt, mezi námi\nVystavěi si skrovnou chaloupku.\nVyšehrade! aj ty naše slávo,\nNový pomník zřízen v lůné tvém;\nHankovou jsi hrobkou získal právo\nNové slávy býti základem.\nVšcslovanstvo panychydy slaví!\nSlovanskými pak se národy\nNa tvé skále, Vyšehrade, slaví\nHradby osvěty a svobody."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "110", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.2", "titre_corps": "O vyučování zpěvu na gymnasiích.", "titre_sommaire": "O vyučování zpěvu na gymnasiích.", "signature_source": "K. L", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.1", "debut_caractere": 516, "fin_caractere_exclue": 3282, "texte": "O vyučování zpěvu na gymnasiích.\n\nNemíním snad zbytečně dovozovali pravdu již vše-\nobecně uznanou, že zpěv povšechným, mládež vzdělá-\nvajícím prostředkem jest; třeba v tom ohledu pouká-\nzali jenom na to, že ministerstvo kultu a vyučování\nzpěv vřadilo v tak zvané svobodné předměty vyučování\ngymnasialního. Proneseme toliko několik myšlének o\ntom. jak by se asi vyučování zpěvu na gymnasiích za-\nřídili mělo, chce-li se učitel potěšujících výsledků do-\ndělati.\nHlavním požadavkem jest bez odporu, aby každý\nžák, jemuž to jen poněkud dovoluje hudební sluch, u\nvyučováni tomto se zúčastnil. Již prospěch gymnasiál-\nnich služeb Božích toho vyhledává a má-Ii účel vyučo-\nvání zpěvu, vzdělání povšechné totiž a pěstování umění\nse dosáhnouti, jest především potřebí, aby se mu co\nnejvětšího účastenství dostalo. Zúčastnění valnému se\nstrany žáků staví se však několik překážek na odpor.\nJest to zvláště ta okolnost, že učitel zpěvu pouze\nna honorár od žáků odkázán jest. Upříti se nedá,\nže.již chudoba nedovoluje větší části našich gymna-\nsiaslů, aby honorár platili. Ještě více povážiti dlužno,\nže ze zpěvu učňovi nevyplývá bezprostředního pro-\nspěchu praktického. Kdežto studující, učiv se živým\njazykům, po několika letech jim opět jiné může učiti a\ntím již matérielní výhody požívá, neplatí totéž o zpěvu,\nponěvadž musí učitel zpěvu aspoň piano hráti a vůbec\nširší vědomosti hudební míli, nežli jakých žák i nejpil-\nnější u vyučování zpěvu na gymnasiu může nabyti. Ta-\nkový žák nemá jiného zisku, leč vzdělání a potěšení.\nVybíiá~li se tedy honorár, velice počet žáků se uskro-\nvní a nedosáhne se způsobem tím ani úmyslu vys. mi-\nnisterstva, aniž zájmy umění tím něčeho získají.\nJiné píekážky, jako úzkostlivost rodičů, aby ne-\nutrpělo zdraví dítek, ostýchavost mnohých žáků a p.\nrozumný a horlivý učitel snadno slovy svými odstraní.\nZe všech svých žáků sestaví si pak učitel dva\nsbory, sbor chlapců a sbor mužů. Každý sbor tento\nčítá ovšem dvě oddělení, začátečníky a pokročilejší.\nZ těchto se musí každá aspoň dvě hodiny téhodně cvi-\něiti, čímž úhrnkem osm hodin zpěvu téhodně obdržíme.\nCo se osoby učitelovy týče, nepotřebuji se ani\nzmiňovali, žc sám proniknut hýli musí vznešeností hudby\na vcházeli má mezi žáky s láskou a nadšením, aby\nv nich chut a lásku ku krásnému umění vzbuzoval a\nudržoval; jinak by snahy muže sebe větších vědomostí\nbyly marné a vyučování by nemělo výsledků žádoucích.\nCo do vedení jednotlivých oddělení, musili by se\nzačátečníci obou sborů přivésli v jednom roce tak da-\nleko, aby důkladně si osvojili známost not, taktu, roz-\ndělení, inlervallů, škál, výřečnost, intonaci a p.; pak\nje žák pro vyšší oddělení připraven. Tu nastává úkol,\n\n*) Věhlasný učenec náš, pan Jan Purkyné, žádá čcskoslovan-\nské skladatele, by báseň tu do hudby uvedli."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2165, "texte": "jej tak véstj, aby poznal, že již néco umí a dovede.\nK tomu poskytují příležitost nejlepší nedělní služby\nBoží, při kterých vokální sbqry se mohou provozovati\nstřídavě, jednou chlapeckým, podruhé mužským, potřetí\nsmíšeným sborem. Tak se rtanou školní služby Boží\npravou kostelní slavností.\nHůře se to má s výběrem skladeb vhodných. I\nmusili bychom snad prozatím upotřebili oněch sbírek,\njež se užívají na gymnasiích v Německu, ovšem se změ-\nnami naším účelům přiměřenými. Tu jsou ku př. pro\nsbory chlapců : „Deutscher Sángerhain, Wolfenbůttel.\nLieder fůr Mittel- und Oberclassen, Nůrnberg. Lieder-\nkranz fůr Schulen, Eisleben ap. Pro sbory mužské\nku zpěvu chrámovému: Haslingerovy vokální mše.\nDer Tag des Herm od Kreutzera. Die Ehre Gottes\nod Beethovena a mnoho podobných velmi krásných skla-\ndeb. Smíšených sborů stává více od Mendelssohna,\npak Otčenáš od Abbé Stadlera.\nDoufám však, že bychom nebyli dlouho odkázáni\npouze k těmto a k podobným skladbám. Nebof kdyby\ndomácí skladatelově naši spatřili, že takovým způsobem\npráce své nejlépe mohou rozšířili, jsem zouplna pře-\nsvědčen, že by se jmenovitě vážné hudbě vokální ihned\nněkteří oddali.\nJinou pákou, mládež pro umění získali, jsou kon-\ncerty k dobročinným účelům. Vědomí, že sám něčím\npřispěl k šlechetnému účelu u přítomnosti hodnostářů,\nučitelů a dobrodinců, jest nejmocnější pákou ctižádosti\nžákovy. Však právě zde co nejvíce uvážiti se musí\nvelevýznamná slova : „veřejnost, publikum.\" Skoro ve\nvšech větších městech nacházejí se zpěvácké spolky;\npročež třeba opatrnosti, ano publikum brává měřítko\nz toho, co slýchává. Zároveň vysvítá i z toho i z ohledů\njiných, žeby toliko jednou do roka koncert takový uspo-\nřádán býti směl. Skladeb vhodných máme již sami a\nZáboj neustává novými nás obohacovali.\nHleděl jsem těmito řádky nastínili s jedné strany\npřekážky, jež zdárnému vývinu zpěvu na gymnasiích\nv cestě leží; s druhé pak o způsobu vyučování toho\nněkolika slovy se zmíní ti: vše to se zvláštním zřetelem\nk našim gymnasiím, na nichž z větší části ušlechtilý před-\nmět ten bohužel ladem skoro leží. Myslím, že i zde\nnaznačené okolnosti příznivější na sebe dlouho čekali\nJ • 0\nnedají.\n\nK. L, Matoušek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "111", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.3", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.2", "debut_caractere": 2167, "fin_caractere_exclue": 4943, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nPuspdili jsme se k stolu, přineslo se nám nevy-\nhnutelné Rejnské víno a vypili jsme ho několik sklenic.\nMezi tím vypravoval mi můj host svou historii, kterou\nzde dle možnosti věrně podávám.\nHistorie cestujícího harfenisty.\n„Narodil jsem se ve Štýrsku. Můj otec byl tím,\nčím já nyní jsem, ve světě se potulujícím muzikantem.\nProběhav Francouzsko po celých deset let a vydělav si\ntam malého jmění, navrátil se opět do své otčiny, kde\nse oženil. Rok na to přisel jsem na svět a osm mě-\nsíců po mém narození zemřela má matka. Otec vy-\nchoval mne se vsí bedlivostí, jakouž by jen byla mo-\nhla matka vynaložili; učil mne frančině a dvěma ná-\nstrojům, jež znal : harfě a ručnici♦ Bude vám známo,\nv\nže ve Štýrsku umíme dobře střílet a tak se stal ze mne\ntaké pořádný střelec. Na harfě jsem se cvičil také\ns dobrým prospěchem, byl však bohužel zvláštním způ-\nsobem přetržen. Měl jsem pěkný hlas, plný a zvučný;\nhraje v lesích a planých krajinách svého domova, kde\njsem velmi rád se potuloval, zpíval jsem k tomu vždy\nplným hlasem a všemožnou sílou plic. Roznícen po-\nslouchal jsem tam, jak se moje zvuky v dálných údo-\nlích ztrácely; to povzneslo vždycky velice mou mysl;\nimprovisoval jsem hudbu a slova k písním, německy a\nfrancouzsky, která vysloviti měla nejistou mou nadše-\nnost, jež mne ovládala. Moje harfa však tomu nevy-\nhověla, co jsem si přál k průvodu těchto zvláštních\nzpěvů ; lámal jsem akkordy na nejrozličnější způsoby,\npřicházelo mi to ale vždycky malicherné, bídné a su-\nchopárné. Chtěje jednou ku konci jisté písně, silný,\ndlouhoznějící akkord rníti, uchopil jsem se, více podlé\npudu, své ručnice a vystřelil jsem z ni, aby se mi do-\nstalo závěrečného výbuchu, jakéhož mi harfa poskyt-\nnouti nemohla. Pro dlouhodržené, žalostivé a jemné,\nsnivé tóny nebyl teprva můj nástroj nijakž k upotřebení.\nImprovisuje také jednoho dne, kde jsem byl více\nještě melancholický než obyčejně, přestal jsem, najed-\nnou zcela ochablý, zpívali a lehl jsem si do vřesoviny,\nmaje hlavu podepřenou na nedostatečný svůj nástroj.\nPo několika okamženích bylo mi, jako by mé ucho ně-\njakou podivnou, ale jemnou, tajemně zahalenou harmo-\nnii zaslechlo. Vytržen naslouchaje, spozoroval jsem, že\ntéto harmonie, vycházející z mé harfy, aniž by se byly\nstrůny zdály chvěli, časem síla přibývá časem zase\nübývá a totiž dle prudkosti větru. A v skutku byl vítr\npříčinou těchto zvuků. Takového jsem ale jak živ ještě\nnic neslyšel.\"\n„Vy jste neznal Eolovy harfy ?\"\n„Neznal jsem je. Domnívaje se, že jsem tím uči-\nnil opravdový nález, nadchnut jsem byl tím lak velice,\nže jsem, místo co bych studoval strojnost svého ná-\nstroje, ustavičně jenom touto zkouškou se zanášel. Po\nnesčíslných pokusech, abych změtenost zvuků rozličných"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1496, "texte": "strun odstranil, poštěstilo se mi to, dle možnosti nej-\nvětší počet jejich jednozvučně anebo v oktávě naladili;\nvšechny ostatní jsem odstranil. Tím však teprva do-\nsáhl jsem skutečně magické řady akkordů, které mě\ntakřka uvedly do nového, krásnějšího světa. Marně\nbych chtěl svá vidění líčiti, která se mi objevila; brzy\nnebeské roznícenosti, brzy zase strašné obrazy zoufal-\nství, při nichž jsem si vlasy rval a křiče po zemi se\npovaloval. V takém stavu nalezlo mne jednoho dne\nněkolik myslivců , majících mne za šílence a přivedli\nmne násilně domů. Otec, zpozorovav už dříve, že, mí-\nsto co bych pokroky dělati měl, spíše v umění svého\nnástroje nazpět kráčím a domnívaje se, že jserh se od-\ndal opilství, zavřel mne po celé dva dni při chlebě a\npři vodě, poděliv mne před tím ještě pořádným výpra-\nskem. Nepověděl jšern nikomu, jak to se mnou stálo,\nvždýf by mi byl beztoho nikdo neuvěřil, nikdo by mě\nbyl nepochopit. Hodný náš pan farář měl o tom však\njiný náhled ; myslil že to jsou snad navštívení ducha a\nže se snad z dítěte stane jistě jednou velký svatý.\nTázán byv od něho jednou později, zdali bych se chtěl\nstáti knězem, přisvědčil jsem mu. Mezi tím zemřel\nmůj otec po krátké nemoci; farář vzal mne, čtrnácti-\nletého to hocha, k sobě a připravoval mne k stavu sva-\ntému. Pět let jsem se učil latinsky a právě jsem měl\nzapočíti bohoslovecká studia, tu jsem se pojednou za-\nmiloval, zamiloval jsem se až k šílení a do dvou děv-\nčat najednou. Nepovažujete to snad za možné?\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "112", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.4", "titre_corps": "Kateřina Podhorská. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Kateřina Podhorská. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.3", "debut_caractere": 1498, "fin_caractere_exclue": 5151, "texte": "Kateřina Podhorská.\nŽivotopisný nástin.\nPodhorská! Jaké lo libě znící jméno slastných\nupomínek pro každého Pfažána. Kdo by neznal aneb\naspoň kdo by byl neslyšel o této velezasloužilé zpěvkyni,\nkterážto přes 25 let co primadonná na Pražském je-\nvišti se skvěla a v prvních operách s nej-\nskvělejšími úspěchy vystupovala. Koncertní sály, chrá-\nmy a jeviště Pražské mohly by o jejích triumfech a ne-\nsmírné slávě, které se jí od obecenstva dostalo, mnoho\npovídatí; leč jesti naší povinností, bychom o umělkyni\ntéto, která si všestranné lásky u českého a německého\nobecenstva dobyla, blíže se zmínili. Stůjtež zde ně-\nkterá její dáta životopisná.\nKateřina Podhorská narodila se dne 8. listo-\npadu r. 1807 v tak zvaném Faůstově domě na Karlově\n(dobytčím) náměstí v Praze. Otec její, Kašpar Komet,\nbyl měšťan a knihař Pražský a matka Apolinka rozená\nKampochim-ova, byla dcera kupcová. Kateřina měla tři\nléta po Svém narození snad k svému blahu neštěstí, že\njí máti smrtí odňata byla a rok na to Otec její na sou-\nchotiny následkem záímutku j)o choti zemřel.\nTak stali se čtyřletá Kateřina se svým šest-\nnáctiletým bratrem Josefem sirotky. Jósef provozoval\nřemeslo Otcovo a byl tedy sám s to, chleba Si Vý-\ndělati. Malé děvče vzala si ale teta, bývalá dvorní\nzpěvkyně u vévody Kurlandského, paní Tekla Bafko-\nvá, rozená Podleská, k sobě za schovanku. Při vy-\nučování zpěvu, kteréž paní Bafková ve svém bytu\nudělovala, bylo viděti, že malá Kateřina vždy všecko,\nco od žákyň slyšela, ano i nejtěžší arie s takou snad-\nností zpívala, že tím u samé lety velkého podivení zbu-\ndila. Teta tímto upozorněna, počala ji prvním zákla-\ndům hry na piano vyučovati, a když byla nadaná Scho-\nvánka značných pokroků v hře učinila, vyučovala ji též\nve zpěvu. Tak položen byl základní kámen k budově,\nkteráž později tak skvěle a v takové dokonalosti se\nobjevila. Kateřina musela mimo denní cvičení hned arie\nz „Don Juana,\" „Kouzelné flétny,\" „Ifigenie,\" „Šar-\ngina,\" „Švýcarské rodiny\" atd. studovati. Tof zajisté\npokyn pro učitele zpěvu, že příjemné s užitečným spo-\njovali mají; nebof ustavičnými cvičeními a sóífcggiemi\nsnadno chovanec se unaví a chuť a lásku k zpěvu ztratí.\nSedmiletá Kalinka zpívala ovšem tyto dětským hlasem;\navšak tak výtečně, jako je později có první pěvkyně\npřednášela. V 8. roku jejího stáří učil jí vyšší klavírní\nhře a hudební theorii Diviš Weber, nápotomní řediteť\nPražského konservatoria. Potom pěstovala i cizí řečí\na teta její vynaložila vše, by její vychování dokonalé\nbylo. Když 9tého roku dosáhla, žádal jistý pan\nzel, tehdejší spořadatel rozličných dobročinných kon-\ncertů paní Baťkovou, by dovolila mladistvě Kateřině v jed-\nnom lakovém koncertě spoluúčinkovati. I stalo se. V\nsále u „Doušů\" na Václavském náměstí (koňském trhu)\nodbýval se dotčený koncert. Výkon její byl ták doko-\nnalý a malá zpěvkyně zbudila takého podivení, že co\n„zázračné dítě\" oslavena byla.\n** rr\nZe toto zázračné dítě přirozeným způsobem po-\nkoje nemělo, dá se snadno pomysliti a jmenovité byli\nto ředitelé kůru rozličných chrámů Pražských, kteří Se\nKateřiny neobyčejně ujímali a nebylo kostelní slavnosti,\nku kteréž by pozvána byla nebyla á kdež by mše z čišta\njasna byla nezpívala. I stalo se, že jí ředitel kůfii od\nsv. Jindřicha těžkOu kostelní arii plnou bravoury a pě-\nveckých umělůstek od Haydna předložil; avšak napřed\nse ií tázal: „No, panenko, nebude to tuze těžké, ne-\nbude se bát?\" načež ona chladnokrevně a hněvivě Od-\npověděla : „I ne, jak já to dovedu.\" Přirozeným způ-\nsobem vyplnila též, co pravila a přednesla arie z listu\núplně správně, tak že všichni na kůru účinkující ji po-\nchvalami obsypali.\nV divadle, kamž s tetou často chodívala, slyšéla"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2680, "texte": "virtuosa na flétnu, slavného Droueta a zpěvkyni Becke-\nrovou, kteří skvělým výsledkem, jehož u obecenstva do-\nsáhli, takého dojmu na dětskou mysl Katinky učinili, že\nsi předsevzala, by též také pochvaly dosáhla. Nyní po-\nčala se vší silou a pílí studia v zpěvu konati, aby co\nnejdřív žádoucího cíle dosáhla.\nNedalaf ve dne v noci tetě své pokoje, až tato\nk herci, panu Ferdinandu Polavskému, jenž žákyní\npaní Batkové za manželku měl, se odebrala a jej žá-\ndala, by se u tehdejší ředitelky divadla, paní Liebi-\nchové přimluvil, a Katince na jevišti vystoupiti vymohl.\nPolavský, jenž dítěti pro umění nadšenému ta-\nkový krok zrazovati chtěl, pravil ku Katince: „Ale milé\ndítě, ty jsi ještě příliš malá, obecenstvo tě neuvidí!\"\nNačež však za odpověď dostal: „Když mne též obecen-\nstvo neuvidí, alespoň mne uslyší !\" Přitom nedala tetě\npokoje, tahala ji v rozpacích ustavičně za šat a přinu-\ntila ji, anto Polavského byt opustiti nechtěla, že se\nku klavíru posadila a jí k arii „královny noci\" z Mo-\nzartovy „Kouzelné flétny\" doprovázela.\nKdyž ji byla přednesla, řekl F. Polavský: „Je-\nlikož jsi tak pěkně zpívala, přimluvím se u paní Lie-\nbichové za tebe.\" To se také stalo. Polavský stu-\ndoval, by se o jejím divadelním talentu přesvědčil, roli\nEmeliny v opeře „Švýcarská rodina.\" Paní Liebichová\nsvolila ke všemu ar. 1819, tedy v 12tém roku svého\nstáří učinila Kateřina první divadelní pokus co „Aninka\"\nv opeře „Červenka\" od Boiídieu po boku o tři leta\nstarší a později věhlasné Henrietty Rossi-ové rozené\nSontagové.\nJejí krásný a pro její stáří silný hlas zbudil\nvšestranného podivení. Mělf objem neobyčejný, od ma-\nlého f až k tomutéž tónu třikrát čárkované oktávy,\nčímž jí též později na její divadelní dráze možno bylo,\nže nejen vysokým sopránovým alebrž i altovým partiím\nplatnosti dodávala.\nPražský kupec, pan K, poručil na-\ndějnou, mladou zpěvkyni ředitelům Lipských koncert\n„Gewandhausu,\" by jí tam engagementu opatřil. Jeli-\nkož však páni tito ani uvěřili nemohli, žo by dvanácti-\nleté dítě s to bylo, takové úloze dostáti, přišli schválně\ndo Prahy, by se o vydatnosti a vytrvalosti hlasu jejího\nosobně přesvědčili. K této zkoušce zvolen byl sál re-\ndutní a Kateřina zpívala tak zvanou listovou arii „krá-\nlovny noci\" z „Kouzelné flétny.\" Kateřina nazývala vždy\ntuto arii „Kikiriki-arii,\" jelikož se ustavičně v 2. polo-\nvici třikrát čárkované oktávy pohybovala. Oba Lipští\npánové byli s přednesem a zpěvem Katinky tak spoko-\njeni, že ji hned pro saisonu 1820 s 1600 tolary en-\ngažovali. Peněz neviděla ovšem Katinka, jelikož je\njakož i gáži, kteroužto co člen Pražského divadla do-\nstávati měla, teta přijímala a co náhradu za vychování\nza sebou podržela.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "113", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.5", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze života českého umčlce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze života českého umčlce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.4", "debut_caractere": 2682, "fin_caractere_exclue": 4749, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze života českého umčlce.\n(Pokračování,)\nPřítele neměl zapotřebí v Miláně, nebof vše se\nhrnulo okolo něho - hledali ho dávaly se pro něho\nspolečnosti zkrátka stal se osou, okolo niž se vše\ntočilo. „Divino maestro éin nostra Citta\" bylo všude\nslyšeti a každý chtěl ho alespoň uviděli. Nemožno mu\nvšak bylo, všechna pozvání příjmouti, nebof churavost\njeho mu často překážela, nejmilejšímu pozvání zadost\nučiniti. Mezi tím co takořka zde zbožňován byl, spě-\nchal ředitel opery se studováním opery, o které si Bůh\nví jakou slávu předpovídal. Konečně se přiblížil večír?\nna němž se opera dávali měla. Po celý den nemluvilo\nse o ničem jiném, než o Armidě a o jejím skladateli.\nDvě hodiny před počátkem opery, byla všechna místa\ndivadla přeplněna. Konečně uhodila hodina spasení.\nOuvertura započala očekávání obecenstva však bylo\nveliké tento díl opery se nelíbil. Beze vší pochvaly\nbyla ukončena. Taktéž první sbor, první árie; nyní\nnásledovalo duetto, žádné účastenství ze strany obecen-\nstva skladatelovy nepřátelé již mezi sebou se rado-\nvali. Tu vystoupil Marchesini —■ zpíval bravourní arii\nhlučný potlesk, zpěvák musel vystoupiti. Následu-\njící sbor, arie primadonny nedošly potlesku nyní\nnásledovalo finále opona spadla několik sykavek\nozývalo se.\nVchod k druhému jednání nelíbil se pranic\nsykáči osmělili se více. Marchesini-ho druhá arie pro-\npadla na dobro všestranné bručení následovalo\nduetto hlasitější znamení nelibostí nyní zase sbor\n„tacete, tacete\" ozývaly se hlasy z parterru, z loží\nzpívalo se však dále „tacete\" volalo obecenstvo hla-\nsitěji shnilé pomoranče vlítly na jeviště zpěváci\nodběhli - opona spadla.\nOmdleného Venatorini-ho vynesli hudebníci zor-\n%\nkeslru ven.\nNa piazza del populo stál v koutě domek, jehož\nhlavní strana na polo k spadnutí byla. V starých těchto\nzdéch bydleli při zemi nejchudší lazzaroni, na nebez-\npečné však schody nahoru nechtěl se nikdo od-\nvážiti, ačkoli majitel těchto zřícenin toliko polovičku\nobyčejné činže za byly v tomto oddělení požadoval.\nLazzaroni, jenž denně jen málo si vydělá, nechtěl přece"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4110, "texte": "nahoře bydleli* A vzdor tomu bylo vyšší poschodí\nne nejvyšší poschodí toho domu lidmi obýváno, a\ntotiž nejbídnější, nejmenší místo komůrka na půdě,\nbez dvéří, bez oken. Střecha byla na polo probořena\na vítr fučel skrze mezery. Podstřeší bylo bez podlahy,\nbez dláždění a krapet země přikrývalo trámy. Podlé\npopisu toho místa by nikdo netušil, že by zde člověk\nbydleti mohl, a to tím méně, an toliko z jedné jediné\nzlámané stolice nářadí celého bytu sestávalo. V koutě,\nkam vítr neméně fučel, bylo trochu slámy ustláno, na\nníž hadry přikryla ležela lidská osoba. Zdálo se,\njako by se zde lidská mrtvola chovala; neboť ležela zde\nkostra se scvrklou kůží přikryta. Hlava byla holá; oči\nvpadlé a zamhouřené a pysky modré. A přece byl ži-\nvot v tomto těle, prsa zdvihla se časem, a jako zimou\ntřesen chvěl se kostlivec. Nikdo nezdál se starati o\ntoho nešťastníka, alespoň nesvěřil žádný hovorný lazza-\nroni svým přátelům jaké sousedstvo má. Není-li již\nmrtev, musí tento chudák za krátký čas život skončiti,\njestli se nějaká útrpná duše nad ním nesmiluje. A opravdu\ndostalo se mu nyní posilnění. Volně na špičkách krá-\nčel kmet s bílými vlasy a vousy, v hadry zaobalen\nk loži chřadnoucího muže. Vytáhnuv vodou naplněnou\nláhev navlažil nemocnému suché rty.\nNemocný dýchal rychleji ; otevřel ústa a druhý\nnakapal mu několik krapek na suchý jazyk dychtivě\nloknul nemocný konečně otevřel poznenáhle oči, a\nukřivoval, sotva patrně, rty k přívětivému úsměvu.\n„Jak se máš, drahý synu?\" vzdychal stařec.\n„Nyní lépe,44 stenal sotva zřejmě druhý. Dýchal\ntaké lehčeji. Po dlouhé přestávce, kdežto zotavili se\nzdál šeptal opět: „Posil lění mám zapotřebí jen\nkrapku vína.\"\nStařec přikryl svůj obličej oběma rukama, lkaje\nhlasitě.\n„Ne slzy! víno! víno!\" skuhral s nejvělšim na-\nmáháním nemocný, sepínaje své kostnaté ruce k prosbě.\n„Nemám ničeho více,\" vzdychal kmet, „vyžebrati\nv\nnemohu ničeho více, bezcitná jsou srdce Římanů, vše\njsem prodal, i své nejdražší, své housle, jež za mne\nžebrajíce, mnohou almužnu mi vyzískaly,44\nNeduživý nezdál se těchto slov slyšeti, neboť je-\nště držel ruce sepnuté a opět skuhral na polo zoufan-\nlivě : „Posilnění, víno.\"\nTu klesl stařec srdcem vrhl se na nemocného\npolíbil jeho studené rty, zvolaje: „Krev svou ti dáti chci\nale krev není víno.\"\nKdyž se vrhl na jeho lože, utrhla se šňůrka okolo\njeho krku a briljantový prsten kotálel se mu k nohourn.\nVyskočiv zdvihl stařec prsten ze země, a políbiv\nho, přitiskl ho na svá prsa, pak kleknul před nemoc-\nného, řka : „Jen ještě čtvrt hodinky posečkej po-\nsilnění má se li dostali. Chtěl jsem ti obětovati svou\nkrev, nyní činím více, obětuju ti svou lásku.44 Dořeknuv\nto, odkvapil.\nSpěchal k zlatníkovi, jemuž ten prsten podával\nna prodej.\n„Moc-li žádáte za ten prsten?44 tázal se tento.\n„Jest neocenitelný avšak dejte moc-li chcete\nale rychle, mám na pospěch.44\nStarcův vyděšeuý pohled, jeho netrpělivost spůso-\nbily podezření, a zlatník se ho zeptal odkud tento pr-\nsten má.\n„Jest to poslední mé jmění, neptejte se dlouho\nvezměte ho a dejte mi peníze, rychle.\"\nPosečkejte jen chvíli.\n„Nemohu; nechcete-li prsten, navraťte mi ho, vy-\nhledám si jiného kupce.\"\n„Mlčte,\" odpověděl kupec. „Zůstanete zde\nsoud rozhodne zda-li ten prsten vám přináleží, čili nic.44\nKmet zůstal státi jako zkamenělý; stráž přišedši vzala\n\\\nho prostřed sebe a vedla ho před soud.\n„Nechte mě, umírá mi syn nechte mě k němu\njiti,\" volal zajatý kmet nadarmo, houf zahálců ná-\nsledoval ho „pomoc, pomoc,\" volal kmet, syn mi\numírá.\"\n„Zadržte,\" zahřměl hlas, kočár se zastavil, z ně-\nhož mladý muž vyskočil a stráže se tázal: „Co jest lo\nza vězně?\"\n„Wiiiiame,\" zvolal kmet,44 padna jinochu okolo\nkrku.\n„Antonio ! propusťte ho, ručím vám za něho44\nřekl seržantovi jinoch; „zdě máte mé papíry a ne-\nstačí-li tyto, vezměte do zástavy tento sáček, později\npřijdu sám před soud nyní ho ale propusťte.44\nSeržant se zdráhal. Tu vtiskl mu Angličan ně-\nkolik guineí do ruky a Antonio byl propuštěn.\n„Jak si se dostal do jejich rukou ?\" tázal se Wil-\nliam.\n„Neptejte se zaopatřte víno sice naleznete\nmrtva svého maestra.\"\n„Jak? mrtva?\"\n„Pospěšte si, v nouzi a bídě zahyne.\"\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "116", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON,", "titre_sommaire": "FEUILLETON,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "FEUILLETON,\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.7", "debut_caractere": 4334, "fin_caractere_exclue": 6622, "texte": "Paříž. Jak se praví, bude zde německá opera\nzřízena. Palác „Bonne Nou vel Je4* je prý k tomuto úěeli\nzakoupen. Co budoucího ředitele jmenují Jindr. Marsch-\nnera, skladatele oper „Úpím,\" „Templář a Židovka/4\n„Hans Heiling\" a jiných. -- Nedávno vystoupila zde\npianistska Miss Mangoldova, žákyně Henseltova, která\nsvou geniální hrou nesmírné sensací zbudila. Berlioz praví\no ní v „Journal de Debats,\" že by, kdyby pianistka k pianu\nnesla, piano samo k ní přišlo. Kníže Poňatovski\nsložil opět novou operu, která se „Tamasiní\" jmenuje.\nJe jednoalťová, komického obsahu a bude se v divadle\n„Théáte Iyrique na příští týden provozovati. Text je od\nSt. Georgesa.\nZ Petrohradu, dne 16. dubna 1861. (Dop, pňv.)\nKoncertu letos jaksi více se dávalo než obyčejně, a ještě\nvíce tím, že u prostřed operní saizony po úmrtí eárovny\nse nahodil nadobycejný smuteční cas, který však nepře-\nkážel symfonickým koncertům, tak zvaným direkt orálním.\nKoncerty tyto vydobyly si v krátkém case velké oblíbe-\nnosti o obecenstva; dílem, že se provozují ncjoblíbenější\norkestrální se zpěvem 5 bez něho skladby, k vykonání\nkterých výtečné síly všech zdejších císařských divadel\n11a rozkaz k dispozici jsou; dílem že se provozují\nv krámem, pohodlném, velkém divadle, které zvláště krá-\nsnou pleť k sobě vábí. HcTopito nanaia ernxß KOHuepTOBt\niieiOBKO pacKa3aib ; slabá strana jich byla ta, že obe-\ncenstvo musí slouchat takřka ustavičně jen symfoniím\n4.5. 6. a 7. Beethovenovým, pak 3. symfonii, Lob-\ngesangu a snu v letní noc Mendelsohuovému, Tannbauser-\nouvertuře a Tannhausermarši Wagnerovu ... 4a ti 310.itko !\nNa něco nového, zde ještě neslýchaného se nechce diri-\ngent odvážit, čehož patrná škoda. V posledním direkto-\nralním koncertu účinkoval krajan náš Dreyšok (přibyvší\nz Moskvy, kde s prospěchem koncertoval) a líbil se velmi.\nEme óbi! Po těchto, ba pfed nimi zajímají pryní\nmísto produkce rosijského hudebního spolku pod vedením\nRubinsteina, a sice předně svými ohromnými programy,\npak ale výtečnou hrou orkestru a neméně tím, že se Ru-\nbinštein stará, aby z každého oboru velké, proslulé, nové i\nslaré skladby všech národů k provození přivedl. Sbor\nzpěváků milovníků není arciť ještě dost cviěený. Ten\nsamý spolek uspořádal podobně předešlému roku zase 10\nvečerů komorní hudby, bez skladeb i bez vykonávatelů"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5334, "texte": "ruských! - Ještě byl cyklus symfonických koncertu,\nuspořádaných direk. AI. Lvove v pěvecké kapeli, jako\nvždy; cyklus universitních symf. přednášek ; a koncerty\ntak zvané duchovní císařské pěvecké kapely. Ostatní\nkoncerty, ač některé obrovské, jako na př. filharmonický,\njsou již jednotlivá a zvíce neperiodická přednášení.\nTekoucí rok se vyznamenal zvláště koncerty s dobro-\nčinným účelem, jichž nesčíslné množství bylo. Mezi tě-\nmito nesmím pomlčet o hudební slavnosti, nadělavší zde\nnejen mnoho hluku a pomluv, nýbrž slavnosti, jenž\nv srdcích těch několika probuzených národomilfi Petro-\nhradských dle nelíčeného ozvu, upřímnou radost způso-\nbila a v paměti jich zajisté dlouho ozývat se bude. Mlu-\nvím o slovanském koncertě odbývaném dne 23.\nbřezna (5. dubna) na památku našeho V. V. Hall k y.\nNovost takového podniknutí, a ještě kde v Petrohradě!\npřekážela mně sice trochu u ucházení-se o povolení;\nnejvíce však kazily Varšavské události: nic však méně\npánové generální adjutant Timašev i vrchní ředitel poli-\ncie, generál Patkul, nenašli ničeho nezákonného v našem\npředsevzetí, na proti někteří vysocí hodnostáři, jako jsou\nhr. Bludov, ministři Norov, Kovalevský, kn. Vjazemský,\nhr. Kušelev, hr. Sumarokov, zvláště ale universitní cele-\nbrity a spisovatelé podporovali velmi slušně podniknutí\ntoto. Vliv takového veřejného svátku (neb pro nás hrstku\nCechů a naše příznivce bylť to den sváteční) jest patrný.\nSkoda, že mně služba překážela, zajet si do Moskvy, kde\ndle mého mínění podobný koncert musel by dojiti ještě\nvětšího výsledku. Sláva Rohu, mohu říci, začátek učiněn;\npřičinlrvost a dobrá vůle dá zdar dáíejšímu dílu!\nVám bude zajisté milo, vědět seznam kusů hudebních a\nprovozovatelů, jimž štěstí popřálo učinit začátek všeslo-\nvanským produkcem v lesklé síni nádherného paláců na\nluzích sv. Aleksandra Něvského. 1. Úvod „Kain\" St. Mo-\nniuszka poprvé zde hrál velký okestr. 2. Aria z opery\n„Ruslan a Ludmila\" M. Hlinky zpívala paní Nevědomská,\ndcera senatora CeivieHOßa a sestry gen. Lvova. 3. Krova\n„píseň husitská\" se sborem a orkestrem zpíval po česky\np. Ratkovský, dvorní operní pěvec. 4. Aria z oper „Halka\"\nMoniuszka, zpíval po polsky p. Mašewski, právní kandidát.\n5. „Polský a Notturno\" Chopina 11a piano hrál p. Rod-\nzanko, statkář. 6. Dvě ruské písně zpívala p. Kočetová,\nmanželka státního rady a pěvkyně při dvoře v. kn. Helény\nPavlovny. 7. „Národy nehasnou44 k slovům Hanky, hudba\nH. Vojáčka,v samozpěv se sborem a obligátním orkestrem,\nzpíval p. Cernavin, fabrikant, a sbor zpěvo-ochotníků\npo rusky. 8, Tři české národní písně: a) „Nitra milá\nNitra, b) „Žalo děvče, žalo, c) „Kdyby vojna 44 s mou\nharmonizací zpívala po česky paní Nevědomská. 9. Solo\nna cello hrál p, Seifert z Vyšehradu. 10. „Kde domov\nmůj\" Fr. Škroupa, zpíval po česky p. Ratkovský. 11. Aria\nz opery „Askoldova mohyla44 ropová CkaßancKa),\nVěrstovského, zpíval pěvec cárské kapely, p. Nikolský.\n12. Becna píseň se sborem a pianem, hudba H. Vojáčka\nk slovům paní Samsonové-Lvové; zpíval p. Cerňavin.\n13. KoMapHMCKaa, scherzo pro orkestr, hudba Hlinky.\nDirigoval neb provázel na klavíru p. Anton Rubinstein.\nOpakována byla čísla 3, 4, 8, 10, l l a v konci na vše-\nobecnou hřmotnou žádost číslo 7. Poněvadž příhodněj-\nšího místa nemám, kde bych mohl své nejvroucnější díky\nvzdát oněm pánům, jenž mi byli nápomocni k tak inno-\nhostarostlivému dílu, nežli jsou tyto listy činím to\ntedy v té naději, že si jména jich i obecenstvo naší\nčeské vlasti připomene. Jsouf to páni : A. Rubinštein,\nJ. Seifert, J>s. Ratkovský, Vác. Budič, Fr. Černý, Fr.\nSeifert, J. Matějka, zvláště pp. 113. Mb. CpesneßCKift, A.iefc.\nHB. CiapKTí, Ei. HB. JlíxMaHékiS. Kromě toho milerád od-\npouštím pak onomu pánu krajanu, jenž první se vyna-\nsnažil rozsívat símě nesvornosti podlým chováním svým\nmezi sotva utvořené tovaryšstvo národní české, nechť jemu\njeho vlastní svědomí víc řekne! Část z koncertu vy-\ntěžených peněz se zde podržela co zárodek k příštímu\npodniknutí, a ostatek se odevzdalo p. Srezněvskému k ode-\nslání do Prahy. Někteří študující si tak zalíbili po-\ndobnou zábavu, že z vlastního pudu jeden ještě ustrojili,\njehož výtěžek bez pochyby též již na cestě do Prahy se\nnachází. Přikládám zde Mejfiv překlad veršů Hankových ;\nHe cryóim Hapo4o,\nHe cryÓHTb 11 Kpaa,\nTaMb, r/yb bt> po/rfc Ipo4a\nPbub 3Byqnr&\nTtá-wh immnT% uyjKan\n11TO 3MÍH JIHXaH\nracHexb c.iaßa Kpaa. (Meft.)\nDreyšok i Nerudovy budou dávat po velké noci ještě\nkoncerty. Hynek Vojáček.\nSolnohrad. Zdejší kapelník dómu a ředitel Mo-\nzart ea , chormistr zpěváckého spolku a kapelník divadla,\npan Alojs Taux, zemřel tu náhle dne 17. dubna. Přišelt\nzdráv a jasné mysli do zkoušky pěvecké; však sotva tato\nzačala, padl na zem a zemřel v několika minutách v pá-\nžích těch, kteří ku klesajícímu přiskočili. Taux je jak\nznámo žák Pražského konservatoria a výtečný hudební\nskladatel. Zanechali' vdovu a pět nedospělých dítek.\n\nHudební hádanka.\nZ těchto 22 slabyk dá se sestavili 8 jmen zname-\nnitých českých skladatelů. Sestaví-Ji se tato jména do\npořádku, tvoří z prvního jména první, z 2ho druhá, z 3ho\n3lí atd. a z Bho poslední písmena dohromady jméno pio-\nslulé české zpěváčky. Uyedou-li se ale tato jména do\njiného pořádku, tvoří z prvního jména první, z 2ho dru-\nhá, z 3ho třetí, z 4ho pátá, z sho druhá, ze 6ho třetí,\nze 7ho sedmá a z Bho poslední slabyka dohromady opět\njméno jiné české zpěvačky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "115", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "115", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Zemské divadlo. Po týdenní téměř mezeře dávala", "titre_sommaire": "Zemské divadlo. Po týdenní téměř mezeře dávala", "signature_source": "J. I—b", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5862, "texte": "Zemské divadlo. Po týdenní téměř mezeře dávala\nse v úterý pomocí dvou hostů opera „Čarostřelec,\"\nkterá však co do provedení bídné vypadla. 0 zpěvu\npana Emila Hahna (hosta) co Maxe můžeme pomlěeti,\nzpívali tak, jako kdyby se jeho příjmení do češtiny\npřeložilo. Paní Hildebrándová (od Darmstadtského\ndvorního divadla) počínala si na vzdor tomu, že zvucnosti\nhlasu pohřešujeme, dosti statně a osvědčila routinu. Pan\nEilers byl po své árii na konci 1. dějství volán. Pro-\nvedení celé opery bylo nedostatečné.\nPan Jan Lukeš bude, jak se dovídáme, vyuěo-\nvati dramatickému zpěvu ty, kteří se opeře vě-\nnovali hodlají. Bližších výminek lze se dozvěděti u do-\ntčeného umělce v pivováře u Raismannů blíž sv. Haštala.\nNej větší honorár skladateli vč echách.\nPan Ed. Nápravník obdržel za svou fantasii na ce-\nske národní pisne pro piano „České perle,\" jež šlechet-\nnému hraběti Janu z Har rachů věnoval, od nakladatelů\npp. Kristofa a Kuhé 60 zl. r. cis. Je t > sice značný ho-\nnorár; avšak ku porovnání vnitřní ceny skladby p. Ná-\npravníkovy přec jen skromný; povážímé-li, že skla-\ndatel Voss za své jalové skladby 150 tolarů v Německu\ndostává. Žé fantasie páně Nápravníkova velikého\núčastenství dojde, dá se mysleli.\nBývalý ředitel Pražského divadla, pan Stoger,\nzemřel dne 7. května v Mnichově.\nPanové Ir. Piv od a a L. Procházka vyzý-\nvají inseitem v Nar. Listech ku předplacení na sbírku pí-\nsní, dvojzpěvu a sboru „Vesna.\" Hlavně nám bude o\nrozšíření písní vl as t e neck ý ch a zpěvů takových, ja-\nkých zábava v domácích a společenských kruzích vyža-\nduje ; vedlé písní pro jednotlivé hlasy obsahovali\nbude naše sbírka dvojzpěvy, troj zpěvy, jakož i\nčtvero zpěvy pro smíšený i mužský sbor. Vesna začne\nvycházeti 1. červnem 1861, v měsíčních sešitech o půl\ndruhem archu (velký Berec) ve vydání velmi úhledném.\nPředplatná cena na jeden svazek neb 6 sešitů je 3 zl.\n24 kr. n., s poštovní zasýlkou 3 zl. 50 kr. n., jednot-\nlivé sešity po 70 kr. Po dokončení každého svazku\nkrámská jeho cena se zvýší. Předplatné peníze buďtež za-\nslány franko pod adresou: Ludevít Procházka,\ntiuhlářská ulice c. 1107—II. v Praze. Sběratelům před-\nplatitelů dá se na každých šest exemplárů sedmý ná-\ndavkem.\nNové musik a 1 i e. Pan Ferd. Podhorský,\nsyn naší bývalé primadonny pani Kat. Podhorské, vydal\nnákladem Jana Hoffmanna v Praze píseň pro jeden hlas\ns průvodem piana pod názvem „Zdaž tě miluje,\" od\nHerloše. Píseň hodí se jak pro přiměřenou melodii, ja-\nkož i vkusný a karakteriátický průvod k besedám a kon-\ncertům a bude zajisté zpěvumilovnému obeceustvu vítána.\nJe panu Ed, Bachmahnovi věnována a stojí 80 kr.\nrak. cis. „La source\" je titul karakterni etudy pro\npiano od činného ředitele hudebního ústavu p. Ig Jeli n ka,\no nížto budoucně siřeji promluvíme.\n*\nZ Hlinská, dne 26. dubna. Dnes k nám zavítal\nnáš poslanec na sněm zemský i zvolený rada řišský pan\nFr. Šebek. Ryzoěeskou přímostí zaujal srdcí všech a\nčeským zpěvem byl oslaven příchod jeho. Výborná skladba\npříležitostní „Přání\" byla velmi dobře zazpívána, velice\nse líbila Hellerovíi ctverylka z národních písní, aniž za-\njisté v krátké době po celé vlasti zaznívati bude, jestiť\nto skladba v pravdě výborná. Rázné ctverozpěvy „Čechu-\nSlovan\" i „Na Labi\" a m. j důstojně projevily vážnost\noběanů našich k milému panu poslanci. I druhého dne\npři odjezdu opět více ctverozpěvů zdařile provedeno, mezi\njinými opět Heilerova ctverylka, „Slávy květ,\" „Slovan\nCech\" a „Vše pro vlast a krále.\" Proneseno více přípitků.\nPři odjezdu provolal poslanec slávu vlasti; shromážděné\nobčanstvo provolalo slávu všem statným zástupcům našim.\nSlávu vzdejme všem, jenž slávy hodni jsou. Bohu chvála,\nže nám po dlouhé době umírání přede pozbylo tolik slávy\nhodných oslavenců v lůně našeho národa.\nZ Chrizdíflli, dne 5. května. Duch casu krátí\nmocně ku předu a béře vše s sebou, co se mu v cestu\nstaví. Jedině nám se zde zdá, jakoby Chrudimi se na-\nschvál vyhýbal; snad si nedůvěřuje udeřili na zbytky\nnašich hradeb, boje se, že by se tam množí ohradili a\nskutečně mní se město naše hýti velmi bezpečným; ne-\nboť jsme to uhlídali 21. dubna v naší besedě, kdežto\nkoncert byl uspořádán. Jistě se každý domnívali bude,\nže za nynějších časových poměrů duch casu, když ne\nveskrz, aspoň v češtině slovanským rouchem zahalen\nbude. Na to odpovídám : chyba lávky, ukázal se nárii\nopět v obleku německém, záplatovaném tu a tam kusem\nsukna slovanských barev; jedině na hlavu posadil si\nklobouk s třapcemi, mysle, že již zadost učinil nám\nCechům. Abyste ho lépe poznal a nemyslil, že snad\npřeháním, popisu Vám to tedy do podrobná. Nejprvé\nzačali s „Podvojným rondem\" od Jan sy. 2. „Des San-\ngers Heimat\" od Kuckena pro soprán. 3. Capriccio od\nStrakoše na piano. 4. Variace od Beriota. 5. „Mein\nLiebling ist der Schied im Dorf\" píseň. 6. Fantasie od\nHuntena pro piano. 7. Wellenlied z „Hugenottň\" pro\nhousle a piano od Beriota a konečně „Svítání\", sbor od\nV. H. Veitá*). Veškeré piegy byly velmi cistě provedeny.\nZvláště vynikala paní M., slečna V., houslisté pan K.a\nR. a pianista p. Sch. Sbor „Svítání\" od Veita byl tak\nsprávně přednesen, že jsme již drahný cas nic lepšího\nneslyšeli. Po ukončení koncertu byla taneční záoava.\nZe Slaného. (Dvě produkce pěveckého\nspolku.) Po delší přestávce p. dopisovatele těchto listů,\np. 11. J. budiž zase jednou zmíněno o rázné činnosti na-\nšeho spolku pěveckého. Za svého skutečného trvání, ode\ndne 17. února 1861, uspořádali již dvě zábavné pro-\ndukce v síni „u bílého beránka\", v nichžto se zpěv s\nhudbou a deklamacemi vzájemně střídaly. V první, dne\n17. března zřízené akademii provedeny sbory : 1. „Slo-\nvan\" od Vašáka. 2. „Žárlivý basař,\" kvapík od Vó-\ngla. 3. „Staročeská\" od Š křoup a.4. „Lovci sbor\"\n\n*) Jak známo, neuveřejňujeme z ryzých eeských míst\nprogramy z německých čísel sestávající; tentokrát či-\nníme výminku a podáváme program tento co výstrahu ji-\nným českým městům. Ued."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4332, "texte": "od Veita. 5. Quodlibet z ceských národních písní od\nK. Slavíka. 6. „Nevěrný milý\" od Vašáka. 7. „Že-\nžulinka od 8. „Žabí kantáta\" s průvodem piana\nod Henniga. 9. Das kranke Malchen od Kreutzera a 10.\n„Kde domov můj od Š křoup a, v nichž dosáhli veškeří\npáni výkonní údové hlučného potlesku. Mezi nimi: pí-\nseň „Nikoli\" pro jeden hlas z výtečné páně Zvonařovy\nsbírky, „Vařilo a Lyra\" předneseno p. H. Jandou, s prů-\nvodem piana p. J. Kybala, kteréž se na všeobecnou žá-\ndost opakovali musilo. Z hudebních skladeb předneseny\nna honsle s průvodem piana od nadaného žáka K. B a-\nbušky, žáka p. Hájka, variace od Jaosy, a Karneval\nBenátský, v kterýchžto koncertních kusech jemností a\nhbitosti sve hry ctěné posluchaestvo mezi nimiž mimo\nvícero vznešenějších osob z okolí také proslulý, vlaste-\nnecký ucenec, p. prof. Purkyně, byv přítomen volbě do\nzemského sněmu pro zdejší okres o velkých pokro-\ncích při mistrném učiteli svém přesvědčil, za cež se oběma\nhlučným provoláním „výborně!\" zasloužilé uznalosti v hojné\nmíře dostalo, což tím více záslušno, ješto p. Hájek své\nnové piano oběiivě a bezzištně zapůjčil, na němž se i\ndceruška jeho, Josefa, s otcem ve ctyrruké hře ouvertury\nz „Don Juana\" a více pěkných kusů, co důkladně cvi-\nčená, pokročilejší, mladistvá výtečnice osvědčila. Sám\npak p» Hájek přednesl na housle krásné variace od Be-\nriota s průvodem sextetu osobně řízeného, s kterýmž také\nněkteré novější skladby ku spokojenosti provedl. Rekla-\nmace „Frajtř Kallina\" dosáhla živým přednesem p. T. Rn-\nbeše hlučného potlesku. Nemálo přispěl k provedení komický\noblek provozujících pánů. Jelikož ctěné a hudbymilovné\nobecenstvo snahu spolku a našeho milovaného, o zdar\nspolku horlivě vzatého p. přednosty, p. Dr. L. Wasser-\nmanna i p. ředitele zpěvu, p. J. Procházky, vděčně\npřijalo, a vřelým přáním častějších tak utěšených zábav\nžádost projevilo, spěli tedy opět jmenovaní pánové k cíli\nvytknutému a produkce druhá určena ku dni 21. dubna\nv těchtéž místnostech. Tentokráte volen a vytištěn ná-\nsledující program: I. oddělení. 1. Ouvertura ze zpěvo-\nhry „Stradella\" od Plotová. 2. Sbor „Šumí Labe\" od\nZvonaře. 3. Variace pro dvoje housle od L. Wasser-\nmanna. 4. Píseň „Jako krajina nebeská\" od Pivody.\n5. Sbor „Cikáni\" od Vogla. 11. oddělení. 1. Tři doby\nzemě české, báseň od Jablonského. 2. Sbor „Staro-\nčeská\" (s přáním) od Š křoup a.3. Elegie od Ernsta\npro housle s průvodem klavíru. 4. Seelengrosse, píseň\npro ctverozpěv. (1. Bass solo.) 5. Národní písně od\nVeita. Však nenadálé, těžké ochuravění p. Hájka pře-\nkazilo den před tím v naději spočívající radost naší, a\npřinutilo k některým proměnám. Po úvodní ouvertuře\n„Stradella\" sextetem spokojenosti provedené, dosáhl\neffektní Zvonařův sbor „Šumí Labe\" pod obezřelým říze-\nním p. ředitele zpěvu, p. J. P. hlučné pochvaly. Na\nmístě c. 3. variací od L. W. zahrál K. Babuška pěkný\nkoncert 11a housle od Pech áčka s průvodem sextetu a\nnahradil čistým svým přednesem ztrátu napřed odporu-\nčená proslavených, na něž jsme se mnoho těšili, a po-\nsluchaestvo jej vděčně s potleskem přijalo* Pivodovu\npíseň zapěl zvučným, bassovým hlasem sám p. ředitel P.\nv průvodu sextetu a po napnuté pozornosti četného obe-\ncenstva rozléhal se bezkoneěný, bouřlivý potlesk s volá-\nním výborně. Taktéž dlouho žádoucný sbor „Cikáni\" těží\nzdařilým provedením velikou oblibu a hlučnou pochvalu.\nBáseň „Tři doby v zemi české\" udržela jadrným předne-\nšením p. H. Jandy všestranně došlého ruchu a byla velmi\npochvalně přijata. Po této neminul se k tomu vhodně\nvolený karakteristický sbor „Staročeská\" od Š kroupa\nskvělého výsledku. Místo „Elegie\" od Ernsta\" vyplnila na\nmnohé žádosti žertovná „Žabí kantáta\", z první produkce\nznámá, a zároveň byla s potleskem ukončena. Píseň\n„Seelengrosse\" přednesl p. Klouzal ze Smecna a došel pro\nsvůj plný hlas hlučného potlesku. Posléze dokázaly\n„Národní písně\" od Veita, že shromáždění národních po-\nkladu vážili si dovede; neboť hřmotným potleskem k jich\nopakovaní všeobecně se vybízelo. Tu však oblíbený Vog-\nluv valčík s českým textem rozveselil a rozehrál krev\nupomínkou na tanec, jímž se v skutku skončilo. Litovali\nnám jest, že neblahými úcty pana hostinského některá\nnedorozumění povstala, čímž se pohleděuí do budoucnosti\nzakaluje, a nás bezpochybně k volbě jiného místa přiměje !\nTaké hudba chrámová nalezla naší podporou vydatného\nprospěchu.\n\n(J. I—b.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "116", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.6.2", "titre_corps": "Paříž. Jak se praví, bude zde německá opera", "titre_sommaire": "Paříž. Jak se praví, bude zde německá opera", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.7", "debut_caractere": 4334, "fin_caractere_exclue": 6622, "texte": "Paříž. Jak se praví, bude zde německá opera\nzřízena. Palác „Bonne Nou vel Je4* je prý k tomuto úěeli\nzakoupen. Co budoucího ředitele jmenují Jindr. Marsch-\nnera, skladatele oper „Úpím,\" „Templář a Židovka/4\n„Hans Heiling\" a jiných. -- Nedávno vystoupila zde\npianistska Miss Mangoldova, žákyně Henseltova, která\nsvou geniální hrou nesmírné sensací zbudila. Berlioz praví\no ní v „Journal de Debats,\" že by, kdyby pianistka k pianu\nnesla, piano samo k ní přišlo. Kníže Poňatovski\nsložil opět novou operu, která se „Tamasiní\" jmenuje.\nJe jednoalťová, komického obsahu a bude se v divadle\n„Théáte Iyrique na příští týden provozovati. Text je od\nSt. Georgesa.\nZ Petrohradu, dne 16. dubna 1861. (Dop, pňv.)\nKoncertu letos jaksi více se dávalo než obyčejně, a ještě\nvíce tím, že u prostřed operní saizony po úmrtí eárovny\nse nahodil nadobycejný smuteční cas, který však nepře-\nkážel symfonickým koncertům, tak zvaným direkt orálním.\nKoncerty tyto vydobyly si v krátkém case velké oblíbe-\nnosti o obecenstva; dílem, že se provozují ncjoblíbenější\norkestrální se zpěvem 5 bez něho skladby, k vykonání\nkterých výtečné síly všech zdejších císařských divadel\n11a rozkaz k dispozici jsou; dílem že se provozují\nv krámem, pohodlném, velkém divadle, které zvláště krá-\nsnou pleť k sobě vábí. HcTopito nanaia ernxß KOHuepTOBt\niieiOBKO pacKa3aib ; slabá strana jich byla ta, že obe-\ncenstvo musí slouchat takřka ustavičně jen symfoniím\n4.5. 6. a 7. Beethovenovým, pak 3. symfonii, Lob-\ngesangu a snu v letní noc Mendelsohuovému, Tannbauser-\nouvertuře a Tannhausermarši Wagnerovu ... 4a ti 310.itko !\nNa něco nového, zde ještě neslýchaného se nechce diri-\ngent odvážit, čehož patrná škoda. V posledním direkto-\nralním koncertu účinkoval krajan náš Dreyšok (přibyvší\nz Moskvy, kde s prospěchem koncertoval) a líbil se velmi.\nEme óbi! Po těchto, ba pfed nimi zajímají pryní\nmísto produkce rosijského hudebního spolku pod vedením\nRubinsteina, a sice předně svými ohromnými programy,\npak ale výtečnou hrou orkestru a neméně tím, že se Ru-\nbinštein stará, aby z každého oboru velké, proslulé, nové i\nslaré skladby všech národů k provození přivedl. Sbor\nzpěváků milovníků není arciť ještě dost cviěený. Ten\nsamý spolek uspořádal podobně předešlému roku zase 10\nvečerů komorní hudby, bez skladeb i bez vykonávatelů"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4855, "texte": "ruských! - Ještě byl cyklus symfonických koncertu,\nuspořádaných direk. AI. Lvove v pěvecké kapeli, jako\nvždy; cyklus universitních symf. přednášek ; a koncerty\ntak zvané duchovní císařské pěvecké kapely. Ostatní\nkoncerty, ač některé obrovské, jako na př. filharmonický,\njsou již jednotlivá a zvíce neperiodická přednášení.\nTekoucí rok se vyznamenal zvláště koncerty s dobro-\nčinným účelem, jichž nesčíslné množství bylo. Mezi tě-\nmito nesmím pomlčet o hudební slavnosti, nadělavší zde\nnejen mnoho hluku a pomluv, nýbrž slavnosti, jenž\nv srdcích těch několika probuzených národomilfi Petro-\nhradských dle nelíčeného ozvu, upřímnou radost způso-\nbila a v paměti jich zajisté dlouho ozývat se bude. Mlu-\nvím o slovanském koncertě odbývaném dne 23.\nbřezna (5. dubna) na památku našeho V. V. Hall k y.\nNovost takového podniknutí, a ještě kde v Petrohradě!\npřekážela mně sice trochu u ucházení-se o povolení;\nnejvíce však kazily Varšavské události: nic však méně\npánové generální adjutant Timašev i vrchní ředitel poli-\ncie, generál Patkul, nenašli ničeho nezákonného v našem\npředsevzetí, na proti někteří vysocí hodnostáři, jako jsou\nhr. Bludov, ministři Norov, Kovalevský, kn. Vjazemský,\nhr. Kušelev, hr. Sumarokov, zvláště ale universitní cele-\nbrity a spisovatelé podporovali velmi slušně podniknutí\ntoto. Vliv takového veřejného svátku (neb pro nás hrstku\nCechů a naše příznivce bylť to den sváteční) jest patrný.\nSkoda, že mně služba překážela, zajet si do Moskvy, kde\ndle mého mínění podobný koncert musel by dojiti ještě\nvětšího výsledku. Sláva Rohu, mohu říci, začátek učiněn;\npřičinlrvost a dobrá vůle dá zdar dáíejšímu dílu!\nVám bude zajisté milo, vědět seznam kusů hudebních a\nprovozovatelů, jimž štěstí popřálo učinit začátek všeslo-\nvanským produkcem v lesklé síni nádherného paláců na\nluzích sv. Aleksandra Něvského. 1. Úvod „Kain\" St. Mo-\nniuszka poprvé zde hrál velký okestr. 2. Aria z opery\n„Ruslan a Ludmila\" M. Hlinky zpívala paní Nevědomská,\ndcera senatora CeivieHOßa a sestry gen. Lvova. 3. Krova\n„píseň husitská\" se sborem a orkestrem zpíval po česky\np. Ratkovský, dvorní operní pěvec. 4. Aria z oper „Halka\"\nMoniuszka, zpíval po polsky p. Mašewski, právní kandidát.\n5. „Polský a Notturno\" Chopina 11a piano hrál p. Rod-\nzanko, statkář. 6. Dvě ruské písně zpívala p. Kočetová,\nmanželka státního rady a pěvkyně při dvoře v. kn. Helény\nPavlovny. 7. „Národy nehasnou44 k slovům Hanky, hudba\nH. Vojáčka,v samozpěv se sborem a obligátním orkestrem,\nzpíval p. Cernavin, fabrikant, a sbor zpěvo-ochotníků\npo rusky. 8, Tři české národní písně: a) „Nitra milá\nNitra, b) „Žalo děvče, žalo, c) „Kdyby vojna 44 s mou\nharmonizací zpívala po česky paní Nevědomská. 9. Solo\nna cello hrál p, Seifert z Vyšehradu. 10. „Kde domov\nmůj\" Fr. Škroupa, zpíval po česky p. Ratkovský. 11. Aria\nz opery „Askoldova mohyla44 ropová CkaßancKa),\nVěrstovského, zpíval pěvec cárské kapely, p. Nikolský.\n12. Becna píseň se sborem a pianem, hudba H. Vojáčka\nk slovům paní Samsonové-Lvové; zpíval p. Cerňavin.\n13. KoMapHMCKaa, scherzo pro orkestr, hudba Hlinky.\nDirigoval neb provázel na klavíru p. Anton Rubinstein.\nOpakována byla čísla 3, 4, 8, 10, l l a v konci na vše-\nobecnou hřmotnou žádost číslo 7. Poněvadž příhodněj-\nšího místa nemám, kde bych mohl své nejvroucnější díky\nvzdát oněm pánům, jenž mi byli nápomocni k tak inno-\nhostarostlivému dílu, nežli jsou tyto listy činím to\ntedy v té naději, že si jména jich i obecenstvo naší\nčeské vlasti připomene. Jsouf to páni : A. Rubinštein,\nJ. Seifert, J>s. Ratkovský, Vác. Budič, Fr. Černý, Fr.\nSeifert, J. Matějka, zvláště pp. 113. Mb. CpesneßCKift, A.iefc.\nHB. CiapKTí, Ei. HB. JlíxMaHékiS. Kromě toho milerád od-\npouštím pak onomu pánu krajanu, jenž první se vyna-\nsnažil rozsívat símě nesvornosti podlým chováním svým\nmezi sotva utvořené tovaryšstvo národní české, nechť jemu\njeho vlastní svědomí víc řekne! Část z koncertu vy-\ntěžených peněz se zde podržela co zárodek k příštímu\npodniknutí, a ostatek se odevzdalo p. Srezněvskému k ode-\nslání do Prahy. Někteří študující si tak zalíbili po-\ndobnou zábavu, že z vlastního pudu jeden ještě ustrojili,\njehož výtěžek bez pochyby též již na cestě do Prahy se\nnachází. Přikládám zde Mejfiv překlad veršů Hankových ;\nHe cryóim Hapo4o,\nHe cryÓHTb 11 Kpaa,\nTaMb, r/yb bt> po/rfc Ipo4a\nPbub 3Byqnr&\nTtá-wh immnT% uyjKan\n11TO 3MÍH JIHXaH\nracHexb c.iaßa Kpaa. (Meft.)\nDreyšok i Nerudovy budou dávat po velké noci ještě\nkoncerty. Hynek Vojáček.\nSolnohrad. Zdejší kapelník dómu a ředitel Mo-\nzart ea , chormistr zpěváckého spolku a kapelník divadla,\npan Alojs Taux, zemřel tu náhle dne 17. dubna. Přišelt\nzdráv a jasné mysli do zkoušky pěvecké; však sotva tato\nzačala, padl na zem a zemřel v několika minutách v pá-\nžích těch, kteří ku klesajícímu přiskočili. Taux je jak\nznámo žák Pražského konservatoria a výtečný hudební\nskladatel. Zanechali' vdovu a pět nedospělých dítek."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "116", "page_fin": "116", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.6.3", "titre_corps": "Hudební hádanka.", "titre_sommaire": "Hudební hádanka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.8", "debut_caractere": 4857, "fin_caractere_exclue": 5334, "texte": "Hudební hádanka.\nZ těchto 22 slabyk dá se sestavili 8 jmen zname-\nnitých českých skladatelů. Sestaví-Ji se tato jména do\npořádku, tvoří z prvního jména první, z 2ho druhá, z 3ho\n3lí atd. a z Bho poslední písmena dohromady jméno pio-\nslulé české zpěváčky. Uyedou-li se ale tato jména do\njiného pořádku, tvoří z prvního jména první, z 2ho dru-\nhá, z 3ho třetí, z 4ho pátá, z sho druhá, ze 6ho třetí,\nze 7ho sedmá a z Bho poslední slabyka dohromady opět\njméno jiné české zpěvačky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "116", "page_fin": "116", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.8", "debut_caractere": 5336, "fin_caractere_exclue": 5522, "texte": "Listárna.\nPanu K. Si. v Tě siné. Buďte tak laskav a po-\nšlete mi aspoíi polovici. — Panu Ichovi v Bl. Ačkoliv\nR. Veit zemřel, obdržíte přec praemii od jeho bratra,\njenž nyní obchod vede."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.1", "texte": "Hankův hrob\nJan Libochovickýt\n*).\nHrana zvoní s Vyšehradských věží,\nZdola zástup smutku průvodní\nK nám se blíží; tamhle Praha leží\nZastíněná dýmem pochodní.\nKoho nám tu nese průvod známý ?\nZde vše čisto jako na sloupku;\nHanka, života syt, mezi námi\nVystavěi si skrovnou chaloupku.\nVyšehrade! aj ty naše slávo,\nNový pomník zřízen v lůné tvém;\nHankovou jsi hrobkou získal právo\nNové slávy býti základem.\nVšcslovanstvo panychydy slaví!\nSlovanskými pak se národy\nNa tvé skále, Vyšehrade, slaví\nHradby osvěty a svobody.\n\nO vyučování zpěvu na gymnasiích.\n\nNemíním snad zbytečně dovozovali pravdu již vše-\nobecně uznanou, že zpěv povšechným, mládež vzdělá-\nvajícím prostředkem jest; třeba v tom ohledu pouká-\nzali jenom na to, že ministerstvo kultu a vyučování\nzpěv vřadilo v tak zvané svobodné předměty vyučování\ngymnasialního. Proneseme toliko několik myšlének o\ntom. jak by se asi vyučování zpěvu na gymnasiích za-\nřídili mělo, chce-li se učitel potěšujících výsledků do-\ndělati.\nHlavním požadavkem jest bez odporu, aby každý\nžák, jemuž to jen poněkud dovoluje hudební sluch, u\nvyučováni tomto se zúčastnil. Již prospěch gymnasiál-\nnich služeb Božích toho vyhledává a má-Ii účel vyučo-\nvání zpěvu, vzdělání povšechné totiž a pěstování umění\nse dosáhnouti, jest především potřebí, aby se mu co\nnejvětšího účastenství dostalo. Zúčastnění valnému se\nstrany žáků staví se však několik překážek na odpor.\nJest to zvláště ta okolnost, že učitel zpěvu pouze\nna honorár od žáků odkázán jest. Upříti se nedá,\nže.již chudoba nedovoluje větší části našich gymna-\nsiaslů, aby honorár platili. Ještě více povážiti dlužno,\nže ze zpěvu učňovi nevyplývá bezprostředního pro-\nspěchu praktického. Kdežto studující, učiv se živým\njazykům, po několika letech jim opět jiné může učiti a\ntím již matérielní výhody požívá, neplatí totéž o zpěvu,\nponěvadž musí učitel zpěvu aspoň piano hráti a vůbec\nširší vědomosti hudební míli, nežli jakých žák i nejpil-\nnější u vyučování zpěvu na gymnasiu může nabyti. Ta-\nkový žák nemá jiného zisku, leč vzdělání a potěšení.\nVybíiá~li se tedy honorár, velice počet žáků se uskro-\nvní a nedosáhne se způsobem tím ani úmyslu vys. mi-\nnisterstva, aniž zájmy umění tím něčeho získají.\nJiné píekážky, jako úzkostlivost rodičů, aby ne-\nutrpělo zdraví dítek, ostýchavost mnohých žáků a p.\nrozumný a horlivý učitel snadno slovy svými odstraní.\nZe všech svých žáků sestaví si pak učitel dva\nsbory, sbor chlapců a sbor mužů. Každý sbor tento\nčítá ovšem dvě oddělení, začátečníky a pokročilejší.\nZ těchto se musí každá aspoň dvě hodiny téhodně cvi-\něiti, čímž úhrnkem osm hodin zpěvu téhodně obdržíme.\nCo se osoby učitelovy týče, nepotřebuji se ani\nzmiňovali, žc sám proniknut hýli musí vznešeností hudby\na vcházeli má mezi žáky s láskou a nadšením, aby\nv nich chut a lásku ku krásnému umění vzbuzoval a\nudržoval; jinak by snahy muže sebe větších vědomostí\nbyly marné a vyučování by nemělo výsledků žádoucích.\nCo do vedení jednotlivých oddělení, musili by se\nzačátečníci obou sborů přivésli v jednom roce tak da-\nleko, aby důkladně si osvojili známost not, taktu, roz-\ndělení, inlervallů, škál, výřečnost, intonaci a p.; pak\nje žák pro vyšší oddělení připraven. Tu nastává úkol,\n\n*) Věhlasný učenec náš, pan Jan Purkyné, žádá čcskoslovan-\nské skladatele, by báseň tu do hudby uvedli."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.2", "texte": "jej tak véstj, aby poznal, že již néco umí a dovede.\nK tomu poskytují příležitost nejlepší nedělní služby\nBoží, při kterých vokální sbqry se mohou provozovati\nstřídavě, jednou chlapeckým, podruhé mužským, potřetí\nsmíšeným sborem. Tak se rtanou školní služby Boží\npravou kostelní slavností.\nHůře se to má s výběrem skladeb vhodných. I\nmusili bychom snad prozatím upotřebili oněch sbírek,\njež se užívají na gymnasiích v Německu, ovšem se změ-\nnami naším účelům přiměřenými. Tu jsou ku př. pro\nsbory chlapců : „Deutscher Sángerhain, Wolfenbůttel.\nLieder fůr Mittel- und Oberclassen, Nůrnberg. Lieder-\nkranz fůr Schulen, Eisleben ap. Pro sbory mužské\nku zpěvu chrámovému: Haslingerovy vokální mše.\nDer Tag des Herm od Kreutzera. Die Ehre Gottes\nod Beethovena a mnoho podobných velmi krásných skla-\ndeb. Smíšených sborů stává více od Mendelssohna,\npak Otčenáš od Abbé Stadlera.\nDoufám však, že bychom nebyli dlouho odkázáni\npouze k těmto a k podobným skladbám. Nebof kdyby\ndomácí skladatelově naši spatřili, že takovým způsobem\npráce své nejlépe mohou rozšířili, jsem zouplna pře-\nsvědčen, že by se jmenovitě vážné hudbě vokální ihned\nněkteří oddali.\nJinou pákou, mládež pro umění získali, jsou kon-\ncerty k dobročinným účelům. Vědomí, že sám něčím\npřispěl k šlechetnému účelu u přítomnosti hodnostářů,\nučitelů a dobrodinců, jest nejmocnější pákou ctižádosti\nžákovy. Však právě zde co nejvíce uvážiti se musí\nvelevýznamná slova : „veřejnost, publikum.\" Skoro ve\nvšech větších městech nacházejí se zpěvácké spolky;\npročež třeba opatrnosti, ano publikum brává měřítko\nz toho, co slýchává. Zároveň vysvítá i z toho i z ohledů\njiných, žeby toliko jednou do roka koncert takový uspo-\nřádán býti směl. Skladeb vhodných máme již sami a\nZáboj neustává novými nás obohacovali.\nHleděl jsem těmito řádky nastínili s jedné strany\npřekážky, jež zdárnému vývinu zpěvu na gymnasiích\nv cestě leží; s druhé pak o způsobu vyučování toho\nněkolika slovy se zmíní ti: vše to se zvláštním zřetelem\nk našim gymnasiím, na nichž z větší části ušlechtilý před-\nmět ten bohužel ladem skoro leží. Myslím, že i zde\nnaznačené okolnosti příznivější na sebe dlouho čekali\nJ • 0\nnedají.\n\nK. L, Matoušek.\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nPuspdili jsme se k stolu, přineslo se nám nevy-\nhnutelné Rejnské víno a vypili jsme ho několik sklenic.\nMezi tím vypravoval mi můj host svou historii, kterou\nzde dle možnosti věrně podávám.\nHistorie cestujícího harfenisty.\n„Narodil jsem se ve Štýrsku. Můj otec byl tím,\nčím já nyní jsem, ve světě se potulujícím muzikantem.\nProběhav Francouzsko po celých deset let a vydělav si\ntam malého jmění, navrátil se opět do své otčiny, kde\nse oženil. Rok na to přisel jsem na svět a osm mě-\nsíců po mém narození zemřela má matka. Otec vy-\nchoval mne se vsí bedlivostí, jakouž by jen byla mo-\nhla matka vynaložili; učil mne frančině a dvěma ná-\nstrojům, jež znal : harfě a ručnici♦ Bude vám známo,\nv\nže ve Štýrsku umíme dobře střílet a tak se stal ze mne\ntaké pořádný střelec. Na harfě jsem se cvičil také\ns dobrým prospěchem, byl však bohužel zvláštním způ-\nsobem přetržen. Měl jsem pěkný hlas, plný a zvučný;\nhraje v lesích a planých krajinách svého domova, kde\njsem velmi rád se potuloval, zpíval jsem k tomu vždy\nplným hlasem a všemožnou sílou plic. Roznícen po-\nslouchal jsem tam, jak se moje zvuky v dálných údo-\nlích ztrácely; to povzneslo vždycky velice mou mysl;\nimprovisoval jsem hudbu a slova k písním, německy a\nfrancouzsky, která vysloviti měla nejistou mou nadše-\nnost, jež mne ovládala. Moje harfa však tomu nevy-\nhověla, co jsem si přál k průvodu těchto zvláštních\nzpěvů ; lámal jsem akkordy na nejrozličnější způsoby,\npřicházelo mi to ale vždycky malicherné, bídné a su-\nchopárné. Chtěje jednou ku konci jisté písně, silný,\ndlouhoznějící akkord rníti, uchopil jsem se, více podlé\npudu, své ručnice a vystřelil jsem z ni, aby se mi do-\nstalo závěrečného výbuchu, jakéhož mi harfa poskyt-\nnouti nemohla. Pro dlouhodržené, žalostivé a jemné,\nsnivé tóny nebyl teprva můj nástroj nijakž k upotřebení.\nImprovisuje také jednoho dne, kde jsem byl více\nještě melancholický než obyčejně, přestal jsem, najed-\nnou zcela ochablý, zpívali a lehl jsem si do vřesoviny,\nmaje hlavu podepřenou na nedostatečný svůj nástroj.\nPo několika okamženích bylo mi, jako by mé ucho ně-\njakou podivnou, ale jemnou, tajemně zahalenou harmo-\nnii zaslechlo. Vytržen naslouchaje, spozoroval jsem, že\ntéto harmonie, vycházející z mé harfy, aniž by se byly\nstrůny zdály chvěli, časem síla přibývá časem zase\nübývá a totiž dle prudkosti větru. A v skutku byl vítr\npříčinou těchto zvuků. Takového jsem ale jak živ ještě\nnic neslyšel.\"\n„Vy jste neznal Eolovy harfy ?\"\n„Neznal jsem je. Domnívaje se, že jsem tím uči-\nnil opravdový nález, nadchnut jsem byl tím lak velice,\nže jsem, místo co bych studoval strojnost svého ná-\nstroje, ustavičně jenom touto zkouškou se zanášel. Po\nnesčíslných pokusech, abych změtenost zvuků rozličných"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.3", "texte": "strun odstranil, poštěstilo se mi to, dle možnosti nej-\nvětší počet jejich jednozvučně anebo v oktávě naladili;\nvšechny ostatní jsem odstranil. Tím však teprva do-\nsáhl jsem skutečně magické řady akkordů, které mě\ntakřka uvedly do nového, krásnějšího světa. Marně\nbych chtěl svá vidění líčiti, která se mi objevila; brzy\nnebeské roznícenosti, brzy zase strašné obrazy zoufal-\nství, při nichž jsem si vlasy rval a křiče po zemi se\npovaloval. V takém stavu nalezlo mne jednoho dne\nněkolik myslivců , majících mne za šílence a přivedli\nmne násilně domů. Otec, zpozorovav už dříve, že, mí-\nsto co bych pokroky dělati měl, spíše v umění svého\nnástroje nazpět kráčím a domnívaje se, že jserh se od-\ndal opilství, zavřel mne po celé dva dni při chlebě a\npři vodě, poděliv mne před tím ještě pořádným výpra-\nskem. Nepověděl jšern nikomu, jak to se mnou stálo,\nvždýf by mi byl beztoho nikdo neuvěřil, nikdo by mě\nbyl nepochopit. Hodný náš pan farář měl o tom však\njiný náhled ; myslil že to jsou snad navštívení ducha a\nže se snad z dítěte stane jistě jednou velký svatý.\nTázán byv od něho jednou později, zdali bych se chtěl\nstáti knězem, přisvědčil jsem mu. Mezi tím zemřel\nmůj otec po krátké nemoci; farář vzal mne, čtrnácti-\nletého to hocha, k sobě a připravoval mne k stavu sva-\ntému. Pět let jsem se učil latinsky a právě jsem měl\nzapočíti bohoslovecká studia, tu jsem se pojednou za-\nmiloval, zamiloval jsem se až k šílení a do dvou děv-\nčat najednou. Nepovažujete to snad za možné?\"\n(Pokračování.)\n\nKateřina Podhorská.\nŽivotopisný nástin.\nPodhorská! Jaké lo libě znící jméno slastných\nupomínek pro každého Pfažána. Kdo by neznal aneb\naspoň kdo by byl neslyšel o této velezasloužilé zpěvkyni,\nkterážto přes 25 let co primadonná na Pražském je-\nvišti se skvěla a v prvních operách s nej-\nskvělejšími úspěchy vystupovala. Koncertní sály, chrá-\nmy a jeviště Pražské mohly by o jejích triumfech a ne-\nsmírné slávě, které se jí od obecenstva dostalo, mnoho\npovídatí; leč jesti naší povinností, bychom o umělkyni\ntéto, která si všestranné lásky u českého a německého\nobecenstva dobyla, blíže se zmínili. Stůjtež zde ně-\nkterá její dáta životopisná.\nKateřina Podhorská narodila se dne 8. listo-\npadu r. 1807 v tak zvaném Faůstově domě na Karlově\n(dobytčím) náměstí v Praze. Otec její, Kašpar Komet,\nbyl měšťan a knihař Pražský a matka Apolinka rozená\nKampochim-ova, byla dcera kupcová. Kateřina měla tři\nléta po Svém narození snad k svému blahu neštěstí, že\njí máti smrtí odňata byla a rok na to Otec její na sou-\nchotiny následkem záímutku j)o choti zemřel.\nTak stali se čtyřletá Kateřina se svým šest-\nnáctiletým bratrem Josefem sirotky. Jósef provozoval\nřemeslo Otcovo a byl tedy sám s to, chleba Si Vý-\ndělati. Malé děvče vzala si ale teta, bývalá dvorní\nzpěvkyně u vévody Kurlandského, paní Tekla Bafko-\nvá, rozená Podleská, k sobě za schovanku. Při vy-\nučování zpěvu, kteréž paní Bafková ve svém bytu\nudělovala, bylo viděti, že malá Kateřina vždy všecko,\nco od žákyň slyšela, ano i nejtěžší arie s takou snad-\nností zpívala, že tím u samé lety velkého podivení zbu-\ndila. Teta tímto upozorněna, počala ji prvním zákla-\ndům hry na piano vyučovati, a když byla nadaná Scho-\nvánka značných pokroků v hře učinila, vyučovala ji též\nve zpěvu. Tak položen byl základní kámen k budově,\nkteráž později tak skvěle a v takové dokonalosti se\nobjevila. Kateřina musela mimo denní cvičení hned arie\nz „Don Juana,\" „Kouzelné flétny,\" „Ifigenie,\" „Šar-\ngina,\" „Švýcarské rodiny\" atd. studovati. Tof zajisté\npokyn pro učitele zpěvu, že příjemné s užitečným spo-\njovali mají; nebof ustavičnými cvičeními a sóífcggiemi\nsnadno chovanec se unaví a chuť a lásku k zpěvu ztratí.\nSedmiletá Kalinka zpívala ovšem tyto dětským hlasem;\navšak tak výtečně, jako je později có první pěvkyně\npřednášela. V 8. roku jejího stáří učil jí vyšší klavírní\nhře a hudební theorii Diviš Weber, nápotomní řediteť\nPražského konservatoria. Potom pěstovala i cizí řečí\na teta její vynaložila vše, by její vychování dokonalé\nbylo. Když 9tého roku dosáhla, žádal jistý pan\nzel, tehdejší spořadatel rozličných dobročinných kon-\ncertů paní Baťkovou, by dovolila mladistvě Kateřině v jed-\nnom lakovém koncertě spoluúčinkovati. I stalo se. V\nsále u „Doušů\" na Václavském náměstí (koňském trhu)\nodbýval se dotčený koncert. Výkon její byl ták doko-\nnalý a malá zpěvkyně zbudila takého podivení, že co\n„zázračné dítě\" oslavena byla.\n** rr\nZe toto zázračné dítě přirozeným způsobem po-\nkoje nemělo, dá se snadno pomysliti a jmenovité byli\nto ředitelé kůru rozličných chrámů Pražských, kteří Se\nKateřiny neobyčejně ujímali a nebylo kostelní slavnosti,\nku kteréž by pozvána byla nebyla á kdež by mše z čišta\njasna byla nezpívala. I stalo se, že jí ředitel kůfii od\nsv. Jindřicha těžkOu kostelní arii plnou bravoury a pě-\nveckých umělůstek od Haydna předložil; avšak napřed\nse ií tázal: „No, panenko, nebude to tuze těžké, ne-\nbude se bát?\" načež ona chladnokrevně a hněvivě Od-\npověděla : „I ne, jak já to dovedu.\" Přirozeným způ-\nsobem vyplnila též, co pravila a přednesla arie z listu\núplně správně, tak že všichni na kůru účinkující ji po-\nchvalami obsypali.\nV divadle, kamž s tetou často chodívala, slyšéla"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.4", "texte": "virtuosa na flétnu, slavného Droueta a zpěvkyni Becke-\nrovou, kteří skvělým výsledkem, jehož u obecenstva do-\nsáhli, takého dojmu na dětskou mysl Katinky učinili, že\nsi předsevzala, by též také pochvaly dosáhla. Nyní po-\nčala se vší silou a pílí studia v zpěvu konati, aby co\nnejdřív žádoucího cíle dosáhla.\nNedalaf ve dne v noci tetě své pokoje, až tato\nk herci, panu Ferdinandu Polavskému, jenž žákyní\npaní Batkové za manželku měl, se odebrala a jej žá-\ndala, by se u tehdejší ředitelky divadla, paní Liebi-\nchové přimluvil, a Katince na jevišti vystoupiti vymohl.\nPolavský, jenž dítěti pro umění nadšenému ta-\nkový krok zrazovati chtěl, pravil ku Katince: „Ale milé\ndítě, ty jsi ještě příliš malá, obecenstvo tě neuvidí!\"\nNačež však za odpověď dostal: „Když mne též obecen-\nstvo neuvidí, alespoň mne uslyší !\" Přitom nedala tetě\npokoje, tahala ji v rozpacích ustavičně za šat a přinu-\ntila ji, anto Polavského byt opustiti nechtěla, že se\nku klavíru posadila a jí k arii „královny noci\" z Mo-\nzartovy „Kouzelné flétny\" doprovázela.\nKdyž ji byla přednesla, řekl F. Polavský: „Je-\nlikož jsi tak pěkně zpívala, přimluvím se u paní Lie-\nbichové za tebe.\" To se také stalo. Polavský stu-\ndoval, by se o jejím divadelním talentu přesvědčil, roli\nEmeliny v opeře „Švýcarská rodina.\" Paní Liebichová\nsvolila ke všemu ar. 1819, tedy v 12tém roku svého\nstáří učinila Kateřina první divadelní pokus co „Aninka\"\nv opeře „Červenka\" od Boiídieu po boku o tři leta\nstarší a později věhlasné Henrietty Rossi-ové rozené\nSontagové.\nJejí krásný a pro její stáří silný hlas zbudil\nvšestranného podivení. Mělf objem neobyčejný, od ma-\nlého f až k tomutéž tónu třikrát čárkované oktávy,\nčímž jí též později na její divadelní dráze možno bylo,\nže nejen vysokým sopránovým alebrž i altovým partiím\nplatnosti dodávala.\nPražský kupec, pan K, poručil na-\ndějnou, mladou zpěvkyni ředitelům Lipských koncert\n„Gewandhausu,\" by jí tam engagementu opatřil. Jeli-\nkož však páni tito ani uvěřili nemohli, žo by dvanácti-\nleté dítě s to bylo, takové úloze dostáti, přišli schválně\ndo Prahy, by se o vydatnosti a vytrvalosti hlasu jejího\nosobně přesvědčili. K této zkoušce zvolen byl sál re-\ndutní a Kateřina zpívala tak zvanou listovou arii „krá-\nlovny noci\" z „Kouzelné flétny.\" Kateřina nazývala vždy\ntuto arii „Kikiriki-arii,\" jelikož se ustavičně v 2. polo-\nvici třikrát čárkované oktávy pohybovala. Oba Lipští\npánové byli s přednesem a zpěvem Katinky tak spoko-\njeni, že ji hned pro saisonu 1820 s 1600 tolary en-\ngažovali. Peněz neviděla ovšem Katinka, jelikož je\njakož i gáži, kteroužto co člen Pražského divadla do-\nstávati měla, teta přijímala a co náhradu za vychování\nza sebou podržela.\n(Pokračování.)\n\nMysliveček.\nVýjev ze života českého umčlce.\n(Pokračování,)\nPřítele neměl zapotřebí v Miláně, nebof vše se\nhrnulo okolo něho - hledali ho dávaly se pro něho\nspolečnosti zkrátka stal se osou, okolo niž se vše\ntočilo. „Divino maestro éin nostra Citta\" bylo všude\nslyšeti a každý chtěl ho alespoň uviděli. Nemožno mu\nvšak bylo, všechna pozvání příjmouti, nebof churavost\njeho mu často překážela, nejmilejšímu pozvání zadost\nučiniti. Mezi tím co takořka zde zbožňován byl, spě-\nchal ředitel opery se studováním opery, o které si Bůh\nví jakou slávu předpovídal. Konečně se přiblížil večír?\nna němž se opera dávali měla. Po celý den nemluvilo\nse o ničem jiném, než o Armidě a o jejím skladateli.\nDvě hodiny před počátkem opery, byla všechna místa\ndivadla přeplněna. Konečně uhodila hodina spasení.\nOuvertura započala očekávání obecenstva však bylo\nveliké tento díl opery se nelíbil. Beze vší pochvaly\nbyla ukončena. Taktéž první sbor, první árie; nyní\nnásledovalo duetto, žádné účastenství ze strany obecen-\nstva skladatelovy nepřátelé již mezi sebou se rado-\nvali. Tu vystoupil Marchesini —■ zpíval bravourní arii\nhlučný potlesk, zpěvák musel vystoupiti. Následu-\njící sbor, arie primadonny nedošly potlesku nyní\nnásledovalo finále opona spadla několik sykavek\nozývalo se.\nVchod k druhému jednání nelíbil se pranic\nsykáči osmělili se více. Marchesini-ho druhá arie pro-\npadla na dobro všestranné bručení následovalo\nduetto hlasitější znamení nelibostí nyní zase sbor\n„tacete, tacete\" ozývaly se hlasy z parterru, z loží\nzpívalo se však dále „tacete\" volalo obecenstvo hla-\nsitěji shnilé pomoranče vlítly na jeviště zpěváci\nodběhli - opona spadla.\nOmdleného Venatorini-ho vynesli hudebníci zor-\n%\nkeslru ven.\nNa piazza del populo stál v koutě domek, jehož\nhlavní strana na polo k spadnutí byla. V starých těchto\nzdéch bydleli při zemi nejchudší lazzaroni, na nebez-\npečné však schody nahoru nechtěl se nikdo od-\nvážiti, ačkoli majitel těchto zřícenin toliko polovičku\nobyčejné činže za byly v tomto oddělení požadoval.\nLazzaroni, jenž denně jen málo si vydělá, nechtěl přece"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "113", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.5", "texte": "nahoře bydleli* A vzdor tomu bylo vyšší poschodí\nne nejvyšší poschodí toho domu lidmi obýváno, a\ntotiž nejbídnější, nejmenší místo komůrka na půdě,\nbez dvéří, bez oken. Střecha byla na polo probořena\na vítr fučel skrze mezery. Podstřeší bylo bez podlahy,\nbez dláždění a krapet země přikrývalo trámy. Podlé\npopisu toho místa by nikdo netušil, že by zde člověk\nbydleti mohl, a to tím méně, an toliko z jedné jediné\nzlámané stolice nářadí celého bytu sestávalo. V koutě,\nkam vítr neméně fučel, bylo trochu slámy ustláno, na\nníž hadry přikryla ležela lidská osoba. Zdálo se,\njako by se zde lidská mrtvola chovala; neboť ležela zde\nkostra se scvrklou kůží přikryta. Hlava byla holá; oči\nvpadlé a zamhouřené a pysky modré. A přece byl ži-\nvot v tomto těle, prsa zdvihla se časem, a jako zimou\ntřesen chvěl se kostlivec. Nikdo nezdál se starati o\ntoho nešťastníka, alespoň nesvěřil žádný hovorný lazza-\nroni svým přátelům jaké sousedstvo má. Není-li již\nmrtev, musí tento chudák za krátký čas život skončiti,\njestli se nějaká útrpná duše nad ním nesmiluje. A opravdu\ndostalo se mu nyní posilnění. Volně na špičkách krá-\nčel kmet s bílými vlasy a vousy, v hadry zaobalen\nk loži chřadnoucího muže. Vytáhnuv vodou naplněnou\nláhev navlažil nemocnému suché rty.\nNemocný dýchal rychleji ; otevřel ústa a druhý\nnakapal mu několik krapek na suchý jazyk dychtivě\nloknul nemocný konečně otevřel poznenáhle oči, a\nukřivoval, sotva patrně, rty k přívětivému úsměvu.\n„Jak se máš, drahý synu?\" vzdychal stařec.\n„Nyní lépe,44 stenal sotva zřejmě druhý. Dýchal\ntaké lehčeji. Po dlouhé přestávce, kdežto zotavili se\nzdál šeptal opět: „Posil lění mám zapotřebí jen\nkrapku vína.\"\nStařec přikryl svůj obličej oběma rukama, lkaje\nhlasitě.\n„Ne slzy! víno! víno!\" skuhral s nejvělšim na-\nmáháním nemocný, sepínaje své kostnaté ruce k prosbě.\n„Nemám ničeho více,\" vzdychal kmet, „vyžebrati\nv\nnemohu ničeho více, bezcitná jsou srdce Římanů, vše\njsem prodal, i své nejdražší, své housle, jež za mne\nžebrajíce, mnohou almužnu mi vyzískaly,44\nNeduživý nezdál se těchto slov slyšeti, neboť je-\nště držel ruce sepnuté a opět skuhral na polo zoufan-\nlivě : „Posilnění, víno.\"\nTu klesl stařec srdcem vrhl se na nemocného\npolíbil jeho studené rty, zvolaje: „Krev svou ti dáti chci\nale krev není víno.\"\nKdyž se vrhl na jeho lože, utrhla se šňůrka okolo\njeho krku a briljantový prsten kotálel se mu k nohourn.\nVyskočiv zdvihl stařec prsten ze země, a políbiv\nho, přitiskl ho na svá prsa, pak kleknul před nemoc-\nného, řka : „Jen ještě čtvrt hodinky posečkej po-\nsilnění má se li dostali. Chtěl jsem ti obětovati svou\nkrev, nyní činím více, obětuju ti svou lásku.44 Dořeknuv\nto, odkvapil.\nSpěchal k zlatníkovi, jemuž ten prsten podával\nna prodej.\n„Moc-li žádáte za ten prsten?44 tázal se tento.\n„Jest neocenitelný avšak dejte moc-li chcete\nale rychle, mám na pospěch.44\nStarcův vyděšeuý pohled, jeho netrpělivost spůso-\nbily podezření, a zlatník se ho zeptal odkud tento pr-\nsten má.\n„Jest to poslední mé jmění, neptejte se dlouho\nvezměte ho a dejte mi peníze, rychle.\"\nPosečkejte jen chvíli.\n„Nemohu; nechcete-li prsten, navraťte mi ho, vy-\nhledám si jiného kupce.\"\n„Mlčte,\" odpověděl kupec. „Zůstanete zde\nsoud rozhodne zda-li ten prsten vám přináleží, čili nic.44\nKmet zůstal státi jako zkamenělý; stráž přišedši vzala\n\\\nho prostřed sebe a vedla ho před soud.\n„Nechte mě, umírá mi syn nechte mě k němu\njiti,\" volal zajatý kmet nadarmo, houf zahálců ná-\nsledoval ho „pomoc, pomoc,\" volal kmet, syn mi\numírá.\"\n„Zadržte,\" zahřměl hlas, kočár se zastavil, z ně-\nhož mladý muž vyskočil a stráže se tázal: „Co jest lo\nza vězně?\"\n„Wiiiiame,\" zvolal kmet,44 padna jinochu okolo\nkrku.\n„Antonio ! propusťte ho, ručím vám za něho44\nřekl seržantovi jinoch; „zdě máte mé papíry a ne-\nstačí-li tyto, vezměte do zástavy tento sáček, později\npřijdu sám před soud nyní ho ale propusťte.44\nSeržant se zdráhal. Tu vtiskl mu Angličan ně-\nkolik guineí do ruky a Antonio byl propuštěn.\n„Jak si se dostal do jejich rukou ?\" tázal se Wil-\nliam.\n„Neptejte se zaopatřte víno sice naleznete\nmrtva svého maestra.\"\n„Jak? mrtva?\"\n„Pospěšte si, v nouzi a bídě zahyne.\"\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.6", "texte": "FEUILLETON,\n\nZ Prahy.\n\nZemské divadlo. Po týdenní téměř mezeře dávala\nse v úterý pomocí dvou hostů opera „Čarostřelec,\"\nkterá však co do provedení bídné vypadla. 0 zpěvu\npana Emila Hahna (hosta) co Maxe můžeme pomlěeti,\nzpívali tak, jako kdyby se jeho příjmení do češtiny\npřeložilo. Paní Hildebrándová (od Darmstadtského\ndvorního divadla) počínala si na vzdor tomu, že zvucnosti\nhlasu pohřešujeme, dosti statně a osvědčila routinu. Pan\nEilers byl po své árii na konci 1. dějství volán. Pro-\nvedení celé opery bylo nedostatečné.\nPan Jan Lukeš bude, jak se dovídáme, vyuěo-\nvati dramatickému zpěvu ty, kteří se opeře vě-\nnovali hodlají. Bližších výminek lze se dozvěděti u do-\ntčeného umělce v pivováře u Raismannů blíž sv. Haštala.\nNej větší honorár skladateli vč echách.\nPan Ed. Nápravník obdržel za svou fantasii na ce-\nske národní pisne pro piano „České perle,\" jež šlechet-\nnému hraběti Janu z Har rachů věnoval, od nakladatelů\npp. Kristofa a Kuhé 60 zl. r. cis. Je t > sice značný ho-\nnorár; avšak ku porovnání vnitřní ceny skladby p. Ná-\npravníkovy přec jen skromný; povážímé-li, že skla-\ndatel Voss za své jalové skladby 150 tolarů v Německu\ndostává. Žé fantasie páně Nápravníkova velikého\núčastenství dojde, dá se mysleli.\nBývalý ředitel Pražského divadla, pan Stoger,\nzemřel dne 7. května v Mnichově.\nPanové Ir. Piv od a a L. Procházka vyzý-\nvají inseitem v Nar. Listech ku předplacení na sbírku pí-\nsní, dvojzpěvu a sboru „Vesna.\" Hlavně nám bude o\nrozšíření písní vl as t e neck ý ch a zpěvů takových, ja-\nkých zábava v domácích a společenských kruzích vyža-\nduje ; vedlé písní pro jednotlivé hlasy obsahovali\nbude naše sbírka dvojzpěvy, troj zpěvy, jakož i\nčtvero zpěvy pro smíšený i mužský sbor. Vesna začne\nvycházeti 1. červnem 1861, v měsíčních sešitech o půl\ndruhem archu (velký Berec) ve vydání velmi úhledném.\nPředplatná cena na jeden svazek neb 6 sešitů je 3 zl.\n24 kr. n., s poštovní zasýlkou 3 zl. 50 kr. n., jednot-\nlivé sešity po 70 kr. Po dokončení každého svazku\nkrámská jeho cena se zvýší. Předplatné peníze buďtež za-\nslány franko pod adresou: Ludevít Procházka,\ntiuhlářská ulice c. 1107—II. v Praze. Sběratelům před-\nplatitelů dá se na každých šest exemplárů sedmý ná-\ndavkem.\nNové musik a 1 i e. Pan Ferd. Podhorský,\nsyn naší bývalé primadonny pani Kat. Podhorské, vydal\nnákladem Jana Hoffmanna v Praze píseň pro jeden hlas\ns průvodem piana pod názvem „Zdaž tě miluje,\" od\nHerloše. Píseň hodí se jak pro přiměřenou melodii, ja-\nkož i vkusný a karakteriátický průvod k besedám a kon-\ncertům a bude zajisté zpěvumilovnému obeceustvu vítána.\nJe panu Ed, Bachmahnovi věnována a stojí 80 kr.\nrak. cis. „La source\" je titul karakterni etudy pro\npiano od činného ředitele hudebního ústavu p. Ig Jeli n ka,\no nížto budoucně siřeji promluvíme.\n*\nZ Hlinská, dne 26. dubna. Dnes k nám zavítal\nnáš poslanec na sněm zemský i zvolený rada řišský pan\nFr. Šebek. Ryzoěeskou přímostí zaujal srdcí všech a\nčeským zpěvem byl oslaven příchod jeho. Výborná skladba\npříležitostní „Přání\" byla velmi dobře zazpívána, velice\nse líbila Hellerovíi ctverylka z národních písní, aniž za-\njisté v krátké době po celé vlasti zaznívati bude, jestiť\nto skladba v pravdě výborná. Rázné ctverozpěvy „Čechu-\nSlovan\" i „Na Labi\" a m. j důstojně projevily vážnost\noběanů našich k milému panu poslanci. I druhého dne\npři odjezdu opět více ctverozpěvů zdařile provedeno, mezi\njinými opět Heilerova ctverylka, „Slávy květ,\" „Slovan\nCech\" a „Vše pro vlast a krále.\" Proneseno více přípitků.\nPři odjezdu provolal poslanec slávu vlasti; shromážděné\nobčanstvo provolalo slávu všem statným zástupcům našim.\nSlávu vzdejme všem, jenž slávy hodni jsou. Bohu chvála,\nže nám po dlouhé době umírání přede pozbylo tolik slávy\nhodných oslavenců v lůně našeho národa.\nZ Chrizdíflli, dne 5. května. Duch casu krátí\nmocně ku předu a béře vše s sebou, co se mu v cestu\nstaví. Jedině nám se zde zdá, jakoby Chrudimi se na-\nschvál vyhýbal; snad si nedůvěřuje udeřili na zbytky\nnašich hradeb, boje se, že by se tam množí ohradili a\nskutečně mní se město naše hýti velmi bezpečným; ne-\nboť jsme to uhlídali 21. dubna v naší besedě, kdežto\nkoncert byl uspořádán. Jistě se každý domnívali bude,\nže za nynějších časových poměrů duch casu, když ne\nveskrz, aspoň v češtině slovanským rouchem zahalen\nbude. Na to odpovídám : chyba lávky, ukázal se nárii\nopět v obleku německém, záplatovaném tu a tam kusem\nsukna slovanských barev; jedině na hlavu posadil si\nklobouk s třapcemi, mysle, že již zadost učinil nám\nCechům. Abyste ho lépe poznal a nemyslil, že snad\npřeháním, popisu Vám to tedy do podrobná. Nejprvé\nzačali s „Podvojným rondem\" od Jan sy. 2. „Des San-\ngers Heimat\" od Kuckena pro soprán. 3. Capriccio od\nStrakoše na piano. 4. Variace od Beriota. 5. „Mein\nLiebling ist der Schied im Dorf\" píseň. 6. Fantasie od\nHuntena pro piano. 7. Wellenlied z „Hugenottň\" pro\nhousle a piano od Beriota a konečně „Svítání\", sbor od\nV. H. Veitá*). Veškeré piegy byly velmi cistě provedeny.\nZvláště vynikala paní M., slečna V., houslisté pan K.a\nR. a pianista p. Sch. Sbor „Svítání\" od Veita byl tak\nsprávně přednesen, že jsme již drahný cas nic lepšího\nneslyšeli. Po ukončení koncertu byla taneční záoava.\nZe Slaného. (Dvě produkce pěveckého\nspolku.) Po delší přestávce p. dopisovatele těchto listů,\np. 11. J. budiž zase jednou zmíněno o rázné činnosti na-\nšeho spolku pěveckého. Za svého skutečného trvání, ode\ndne 17. února 1861, uspořádali již dvě zábavné pro-\ndukce v síni „u bílého beránka\", v nichžto se zpěv s\nhudbou a deklamacemi vzájemně střídaly. V první, dne\n17. března zřízené akademii provedeny sbory : 1. „Slo-\nvan\" od Vašáka. 2. „Žárlivý basař,\" kvapík od Vó-\ngla. 3. „Staročeská\" od Š křoup a.4. „Lovci sbor\"\n\n*) Jak známo, neuveřejňujeme z ryzých eeských míst\nprogramy z německých čísel sestávající; tentokrát či-\nníme výminku a podáváme program tento co výstrahu ji-\nným českým městům. Ued."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.7", "texte": "od Veita. 5. Quodlibet z ceských národních písní od\nK. Slavíka. 6. „Nevěrný milý\" od Vašáka. 7. „Že-\nžulinka od 8. „Žabí kantáta\" s průvodem piana\nod Henniga. 9. Das kranke Malchen od Kreutzera a 10.\n„Kde domov můj od Š křoup a, v nichž dosáhli veškeří\npáni výkonní údové hlučného potlesku. Mezi nimi: pí-\nseň „Nikoli\" pro jeden hlas z výtečné páně Zvonařovy\nsbírky, „Vařilo a Lyra\" předneseno p. H. Jandou, s prů-\nvodem piana p. J. Kybala, kteréž se na všeobecnou žá-\ndost opakovali musilo. Z hudebních skladeb předneseny\nna honsle s průvodem piana od nadaného žáka K. B a-\nbušky, žáka p. Hájka, variace od Jaosy, a Karneval\nBenátský, v kterýchžto koncertních kusech jemností a\nhbitosti sve hry ctěné posluchaestvo mezi nimiž mimo\nvícero vznešenějších osob z okolí také proslulý, vlaste-\nnecký ucenec, p. prof. Purkyně, byv přítomen volbě do\nzemského sněmu pro zdejší okres o velkých pokro-\ncích při mistrném učiteli svém přesvědčil, za cež se oběma\nhlučným provoláním „výborně!\" zasloužilé uznalosti v hojné\nmíře dostalo, což tím více záslušno, ješto p. Hájek své\nnové piano oběiivě a bezzištně zapůjčil, na němž se i\ndceruška jeho, Josefa, s otcem ve ctyrruké hře ouvertury\nz „Don Juana\" a více pěkných kusů, co důkladně cvi-\nčená, pokročilejší, mladistvá výtečnice osvědčila. Sám\npak p» Hájek přednesl na housle krásné variace od Be-\nriota s průvodem sextetu osobně řízeného, s kterýmž také\nněkteré novější skladby ku spokojenosti provedl. Rekla-\nmace „Frajtř Kallina\" dosáhla živým přednesem p. T. Rn-\nbeše hlučného potlesku. Nemálo přispěl k provedení komický\noblek provozujících pánů. Jelikož ctěné a hudbymilovné\nobecenstvo snahu spolku a našeho milovaného, o zdar\nspolku horlivě vzatého p. přednosty, p. Dr. L. Wasser-\nmanna i p. ředitele zpěvu, p. J. Procházky, vděčně\npřijalo, a vřelým přáním častějších tak utěšených zábav\nžádost projevilo, spěli tedy opět jmenovaní pánové k cíli\nvytknutému a produkce druhá určena ku dni 21. dubna\nv těchtéž místnostech. Tentokráte volen a vytištěn ná-\nsledující program: I. oddělení. 1. Ouvertura ze zpěvo-\nhry „Stradella\" od Plotová. 2. Sbor „Šumí Labe\" od\nZvonaře. 3. Variace pro dvoje housle od L. Wasser-\nmanna. 4. Píseň „Jako krajina nebeská\" od Pivody.\n5. Sbor „Cikáni\" od Vogla. 11. oddělení. 1. Tři doby\nzemě české, báseň od Jablonského. 2. Sbor „Staro-\nčeská\" (s přáním) od Š křoup a.3. Elegie od Ernsta\npro housle s průvodem klavíru. 4. Seelengrosse, píseň\npro ctverozpěv. (1. Bass solo.) 5. Národní písně od\nVeita. Však nenadálé, těžké ochuravění p. Hájka pře-\nkazilo den před tím v naději spočívající radost naší, a\npřinutilo k některým proměnám. Po úvodní ouvertuře\n„Stradella\" sextetem spokojenosti provedené, dosáhl\neffektní Zvonařův sbor „Šumí Labe\" pod obezřelým říze-\nním p. ředitele zpěvu, p. J. P. hlučné pochvaly. Na\nmístě c. 3. variací od L. W. zahrál K. Babuška pěkný\nkoncert 11a housle od Pech áčka s průvodem sextetu a\nnahradil čistým svým přednesem ztrátu napřed odporu-\nčená proslavených, na něž jsme se mnoho těšili, a po-\nsluchaestvo jej vděčně s potleskem přijalo* Pivodovu\npíseň zapěl zvučným, bassovým hlasem sám p. ředitel P.\nv průvodu sextetu a po napnuté pozornosti četného obe-\ncenstva rozléhal se bezkoneěný, bouřlivý potlesk s volá-\nním výborně. Taktéž dlouho žádoucný sbor „Cikáni\" těží\nzdařilým provedením velikou oblibu a hlučnou pochvalu.\nBáseň „Tři doby v zemi české\" udržela jadrným předne-\nšením p. H. Jandy všestranně došlého ruchu a byla velmi\npochvalně přijata. Po této neminul se k tomu vhodně\nvolený karakteristický sbor „Staročeská\" od Š kroupa\nskvělého výsledku. Místo „Elegie\" od Ernsta\" vyplnila na\nmnohé žádosti žertovná „Žabí kantáta\", z první produkce\nznámá, a zároveň byla s potleskem ukončena. Píseň\n„Seelengrosse\" přednesl p. Klouzal ze Smecna a došel pro\nsvůj plný hlas hlučného potlesku. Posléze dokázaly\n„Národní písně\" od Veita, že shromáždění národních po-\nkladu vážili si dovede; neboť hřmotným potleskem k jich\nopakovaní všeobecně se vybízelo. Tu však oblíbený Vog-\nluv valčík s českým textem rozveselil a rozehrál krev\nupomínkou na tanec, jímž se v skutku skončilo. Litovali\nnám jest, že neblahými úcty pana hostinského některá\nnedorozumění povstala, čímž se pohleděuí do budoucnosti\nzakaluje, a nás bezpochybně k volbě jiného místa přiměje !\nTaké hudba chrámová nalezla naší podporou vydatného\nprospěchu.\n\n(J. I—b.)\n\nPaříž. Jak se praví, bude zde německá opera\nzřízena. Palác „Bonne Nou vel Je4* je prý k tomuto úěeli\nzakoupen. Co budoucího ředitele jmenují Jindr. Marsch-\nnera, skladatele oper „Úpím,\" „Templář a Židovka/4\n„Hans Heiling\" a jiných. -- Nedávno vystoupila zde\npianistska Miss Mangoldova, žákyně Henseltova, která\nsvou geniální hrou nesmírné sensací zbudila. Berlioz praví\no ní v „Journal de Debats,\" že by, kdyby pianistka k pianu\nnesla, piano samo k ní přišlo. Kníže Poňatovski\nsložil opět novou operu, která se „Tamasiní\" jmenuje.\nJe jednoalťová, komického obsahu a bude se v divadle\n„Théáte Iyrique na příští týden provozovati. Text je od\nSt. Georgesa.\nZ Petrohradu, dne 16. dubna 1861. (Dop, pňv.)\nKoncertu letos jaksi více se dávalo než obyčejně, a ještě\nvíce tím, že u prostřed operní saizony po úmrtí eárovny\nse nahodil nadobycejný smuteční cas, který však nepře-\nkážel symfonickým koncertům, tak zvaným direkt orálním.\nKoncerty tyto vydobyly si v krátkém case velké oblíbe-\nnosti o obecenstva; dílem, že se provozují ncjoblíbenější\norkestrální se zpěvem 5 bez něho skladby, k vykonání\nkterých výtečné síly všech zdejších císařských divadel\n11a rozkaz k dispozici jsou; dílem že se provozují\nv krámem, pohodlném, velkém divadle, které zvláště krá-\nsnou pleť k sobě vábí. HcTopito nanaia ernxß KOHuepTOBt\niieiOBKO pacKa3aib ; slabá strana jich byla ta, že obe-\ncenstvo musí slouchat takřka ustavičně jen symfoniím\n4.5. 6. a 7. Beethovenovým, pak 3. symfonii, Lob-\ngesangu a snu v letní noc Mendelsohuovému, Tannbauser-\nouvertuře a Tannhausermarši Wagnerovu ... 4a ti 310.itko !\nNa něco nového, zde ještě neslýchaného se nechce diri-\ngent odvážit, čehož patrná škoda. V posledním direkto-\nralním koncertu účinkoval krajan náš Dreyšok (přibyvší\nz Moskvy, kde s prospěchem koncertoval) a líbil se velmi.\nEme óbi! Po těchto, ba pfed nimi zajímají pryní\nmísto produkce rosijského hudebního spolku pod vedením\nRubinsteina, a sice předně svými ohromnými programy,\npak ale výtečnou hrou orkestru a neméně tím, že se Ru-\nbinštein stará, aby z každého oboru velké, proslulé, nové i\nslaré skladby všech národů k provození přivedl. Sbor\nzpěváků milovníků není arciť ještě dost cviěený. Ten\nsamý spolek uspořádal podobně předešlému roku zase 10\nvečerů komorní hudby, bez skladeb i bez vykonávatelů"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610510-01.1.8", "texte": "ruských! - Ještě byl cyklus symfonických koncertu,\nuspořádaných direk. AI. Lvove v pěvecké kapeli, jako\nvždy; cyklus universitních symf. přednášek ; a koncerty\ntak zvané duchovní císařské pěvecké kapely. Ostatní\nkoncerty, ač některé obrovské, jako na př. filharmonický,\njsou již jednotlivá a zvíce neperiodická přednášení.\nTekoucí rok se vyznamenal zvláště koncerty s dobro-\nčinným účelem, jichž nesčíslné množství bylo. Mezi tě-\nmito nesmím pomlčet o hudební slavnosti, nadělavší zde\nnejen mnoho hluku a pomluv, nýbrž slavnosti, jenž\nv srdcích těch několika probuzených národomilfi Petro-\nhradských dle nelíčeného ozvu, upřímnou radost způso-\nbila a v paměti jich zajisté dlouho ozývat se bude. Mlu-\nvím o slovanském koncertě odbývaném dne 23.\nbřezna (5. dubna) na památku našeho V. V. Hall k y.\nNovost takového podniknutí, a ještě kde v Petrohradě!\npřekážela mně sice trochu u ucházení-se o povolení;\nnejvíce však kazily Varšavské události: nic však méně\npánové generální adjutant Timašev i vrchní ředitel poli-\ncie, generál Patkul, nenašli ničeho nezákonného v našem\npředsevzetí, na proti někteří vysocí hodnostáři, jako jsou\nhr. Bludov, ministři Norov, Kovalevský, kn. Vjazemský,\nhr. Kušelev, hr. Sumarokov, zvláště ale universitní cele-\nbrity a spisovatelé podporovali velmi slušně podniknutí\ntoto. Vliv takového veřejného svátku (neb pro nás hrstku\nCechů a naše příznivce bylť to den sváteční) jest patrný.\nSkoda, že mně služba překážela, zajet si do Moskvy, kde\ndle mého mínění podobný koncert musel by dojiti ještě\nvětšího výsledku. Sláva Rohu, mohu říci, začátek učiněn;\npřičinlrvost a dobrá vůle dá zdar dáíejšímu dílu!\nVám bude zajisté milo, vědět seznam kusů hudebních a\nprovozovatelů, jimž štěstí popřálo učinit začátek všeslo-\nvanským produkcem v lesklé síni nádherného paláců na\nluzích sv. Aleksandra Něvského. 1. Úvod „Kain\" St. Mo-\nniuszka poprvé zde hrál velký okestr. 2. Aria z opery\n„Ruslan a Ludmila\" M. Hlinky zpívala paní Nevědomská,\ndcera senatora CeivieHOßa a sestry gen. Lvova. 3. Krova\n„píseň husitská\" se sborem a orkestrem zpíval po česky\np. Ratkovský, dvorní operní pěvec. 4. Aria z oper „Halka\"\nMoniuszka, zpíval po polsky p. Mašewski, právní kandidát.\n5. „Polský a Notturno\" Chopina 11a piano hrál p. Rod-\nzanko, statkář. 6. Dvě ruské písně zpívala p. Kočetová,\nmanželka státního rady a pěvkyně při dvoře v. kn. Helény\nPavlovny. 7. „Národy nehasnou44 k slovům Hanky, hudba\nH. Vojáčka,v samozpěv se sborem a obligátním orkestrem,\nzpíval p. Cernavin, fabrikant, a sbor zpěvo-ochotníků\npo rusky. 8, Tři české národní písně: a) „Nitra milá\nNitra, b) „Žalo děvče, žalo, c) „Kdyby vojna 44 s mou\nharmonizací zpívala po česky paní Nevědomská. 9. Solo\nna cello hrál p, Seifert z Vyšehradu. 10. „Kde domov\nmůj\" Fr. Škroupa, zpíval po česky p. Ratkovský. 11. Aria\nz opery „Askoldova mohyla44 ropová CkaßancKa),\nVěrstovského, zpíval pěvec cárské kapely, p. Nikolský.\n12. Becna píseň se sborem a pianem, hudba H. Vojáčka\nk slovům paní Samsonové-Lvové; zpíval p. Cerňavin.\n13. KoMapHMCKaa, scherzo pro orkestr, hudba Hlinky.\nDirigoval neb provázel na klavíru p. Anton Rubinstein.\nOpakována byla čísla 3, 4, 8, 10, l l a v konci na vše-\nobecnou hřmotnou žádost číslo 7. Poněvadž příhodněj-\nšího místa nemám, kde bych mohl své nejvroucnější díky\nvzdát oněm pánům, jenž mi byli nápomocni k tak inno-\nhostarostlivému dílu, nežli jsou tyto listy činím to\ntedy v té naději, že si jména jich i obecenstvo naší\nčeské vlasti připomene. Jsouf to páni : A. Rubinštein,\nJ. Seifert, J>s. Ratkovský, Vác. Budič, Fr. Černý, Fr.\nSeifert, J. Matějka, zvláště pp. 113. Mb. CpesneßCKift, A.iefc.\nHB. CiapKTí, Ei. HB. JlíxMaHékiS. Kromě toho milerád od-\npouštím pak onomu pánu krajanu, jenž první se vyna-\nsnažil rozsívat símě nesvornosti podlým chováním svým\nmezi sotva utvořené tovaryšstvo národní české, nechť jemu\njeho vlastní svědomí víc řekne! Část z koncertu vy-\ntěžených peněz se zde podržela co zárodek k příštímu\npodniknutí, a ostatek se odevzdalo p. Srezněvskému k ode-\nslání do Prahy. Někteří študující si tak zalíbili po-\ndobnou zábavu, že z vlastního pudu jeden ještě ustrojili,\njehož výtěžek bez pochyby též již na cestě do Prahy se\nnachází. Přikládám zde Mejfiv překlad veršů Hankových ;\nHe cryóim Hapo4o,\nHe cryÓHTb 11 Kpaa,\nTaMb, r/yb bt> po/rfc Ipo4a\nPbub 3Byqnr&\nTtá-wh immnT% uyjKan\n11TO 3MÍH JIHXaH\nracHexb c.iaßa Kpaa. (Meft.)\nDreyšok i Nerudovy budou dávat po velké noci ještě\nkoncerty. Hynek Vojáček.\nSolnohrad. Zdejší kapelník dómu a ředitel Mo-\nzart ea , chormistr zpěváckého spolku a kapelník divadla,\npan Alojs Taux, zemřel tu náhle dne 17. dubna. Přišelt\nzdráv a jasné mysli do zkoušky pěvecké; však sotva tato\nzačala, padl na zem a zemřel v několika minutách v pá-\nžích těch, kteří ku klesajícímu přiskočili. Taux je jak\nznámo žák Pražského konservatoria a výtečný hudební\nskladatel. Zanechali' vdovu a pět nedospělých dítek.\n\nHudební hádanka.\nZ těchto 22 slabyk dá se sestavili 8 jmen zname-\nnitých českých skladatelů. Sestaví-Ji se tato jména do\npořádku, tvoří z prvního jména první, z 2ho druhá, z 3ho\n3lí atd. a z Bho poslední písmena dohromady jméno pio-\nslulé české zpěváčky. Uyedou-li se ale tato jména do\njiného pořádku, tvoří z prvního jména první, z 2ho dru-\nhá, z 3ho třetí, z 4ho pátá, z sho druhá, ze 6ho třetí,\nze 7ho sedmá a z Bho poslední slabyka dohromady opět\njméno jiné české zpěvačky.\n\nListárna.\nPanu K. Si. v Tě siné. Buďte tak laskav a po-\nšlete mi aspoíi polovici. — Panu Ichovi v Bl. Ačkoliv\nR. Veit zemřel, obdržíte přec praemii od jeho bratra,\njenž nyní obchod vede."}]}