{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_sha256": "576d6f6082f8402d2565e19f3cdee2b313d401956154e94bcbd3c8c7a4d5cb9d", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/05/20_01/bmtnabd_1861-05-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117", "page_fin": "118", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.1", "titre_corps": "Jak by se dala zríditi hudební akademie a dramatická škola v Praze.", "titre_sommaire": "Jak by se dala zríditi hudební akademie a dramatická škola v Praze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3725, "texte": "Jak by se dala zríditi hudební akademie a dramatická\nškola v Praze.\nDříve než tuto otázku zodpovídáme, budiž nám\npopřáno, o poměrech zdejších dvou hudebních ústavů\npromluviti. Jak známo, náleží k nejdůležitějším hudeb-\nním ústavům v Praze škola varhanická a konser-\nvatorium.. První vydržuje soukromá, umění milovná\nspolečnost; druhý vydržují čeští stavové a z části dů-\nchody zemské. Oba ústavy mají důležitou úlohu ; vzdě-\nlávati totiž mladíky na hudební umělce.\nVarhanická škola směřovala již od r. 1830 až\ndo nynějška k tomu, aby chrámům vlasti naší poskyto-\nvala varhaníky a ředitele kůru. Za tou příčinou\nobrala si za předměty vyučovací: varhany, náuku o\nharmonii, o jednoduchém a podvojném kontra-\npunktu, chorálu, fuze, rituálnímu zpěvu. Konser-\nvatorium naproti tomu vytknuvší si za hlavní úkol, pro\norkestry vzdělávali, zdatné orkestrální členy a při\nneobyčejných schopnostech chovanců také virtuosy na\nrozličné nástroje, ustanovilo již r. 1810 za hlavní před-\nměty jednotlivé hudební nástroje, jmenovitě : housle,\ncello, kontrabas, flétnu, hoboj,klarinety fagoty les-\nniciy troubu, pason, křídlovku a později harfu%\nMimo tyto zavedlo ředitelství konservatoria zpěv cho-\nrálníy theorii hudby, dějepis hudby, pak učení li-\nterní : náboženství, jazyk německý, počty, krasopis,\nzemě- a dějepis, bájesloví, prosodii (německou), kráso-\nvědu a jazyk franzouzský. Později zřídilo konserva-\ntorium školu koncertní a operní pro mužské a ženské\npohlaví, kdež se chovanci mimo zpěvu německé pro-\nsodii, deklamaci, mimice, dějepisu hudby a řeči italské\nvyučují.\nNedá se upříti, že oba tyto ústavy mnohých vý-\nsledků dosáhly : avšak porovnáme-li délku času, od kte-\nréhož účinkují, s výsledky těmito ústavy dobytými, mu-\nsíme bohužel vyznali, že varhanická škola vlasti naší\nmálo, konservatorium však takřka ničehož neprospělo.\nA co je toho hlavní příčina? Abychom zkrátka řekli:\nNepřiměřené našim časům zřízení varhanické\nškoly a konservatoři a.\nCo se školy varhanické dotyce, nedostačují před-\nměty, které se tam přednášejí k všestrannému vzdělání\nvarhaníku a ředitelů kůru. Pohřešujeme tam pro záky\nřádné některých důležitých literních předmětů, pak vy-\nučování pianu a houslím, nauku o ústrojí varhan, o in-\nstrumentací, náuku o hudebních formách, o ritualiích,\nčtení partitur, dějepis hudby vůbec a české zvlášf, kraso-\nvědu, prosodii latinskou a českou a mnoho jiných více\nméně důležitých. Dva roky učení, jak se to posud děje,\nnevystačí ovšem, by se všechny tyto náuky probrati\nmohly. Bylo by k tomu zajisté 3 a snad více let za-\npotřebí a proto nahlédne každý nepředpojatý, že reor-\nganisace varhanické školy nutná jest, má-lí ústav\ntento požadavkům nynějších časů dostáti.\nCo se konservatoria týče, nevyhovuje i to nižád-\nným způsobem požadavkům nynějších dob. Jak známo,\nje jazyk český z konservatoria vyloučen a přec je\nstatisticky dokázáno, že žáků každý třetí rok do kon-\nservatoria se hlásících ani třetina není německé ná-\nrodnosti. Z té příčiny mělo by se v konservatoriu\nčeštině a na základě češtiny němčině a všem ostatním\npředmětům aspoň z větší části po česku vyučovali. Avšak\ni nástroje hudební nejsou v konservatoriu úplně zastou-\npeny. Tak není piano a varhany co hlavní předmět\nvyučovací. Mnohý ovšem namítne, že má Praha as 18\nústavů pro piano a že tedy není třeba, v konservato-\nriu pianu vyučpvati; avšak kdo zevrubně uspořádání\ntěchto ústavů zná, bude s námi zajisté souhlasili, že\nústavy pro piano pravému umění málo prospěly. Ostatně\nvíme ze zkušenosti, že orkestrální členové nejen v Praze,\nalebrž iv Německu odkázáni jsou na vyučování to-\nmuto salonnímu nástroji, aby tím způsobem skromný\nsvůj plat rozmnožili. Z té příčiny je nevyhnutně tře-\nba, aby žáci konservatoria zároveň ve dvou nástrojích"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1088, "texte": "obligátních cvičeni byli a sice v některém smyčcovém\nneb dechovém nástroji a pianu.\nKonečně dlužno podotknouti, že by chovanci obo-\njího pohlaví, kteří by se toliko hře na piano učiti\nchtěli, rádi školné zaplatili, aby jen v konservatoriu hu-\ndebního vzdělání dosáhli a zvláště tenkráte, kdyby vý-\nteční učitelové, jako A. Dreyschock, Fr. Blažek na kon-\nservatorium ustanoveni byli.\nZ předmětů, které na konservatoriu dále pohře-\nšujeme a které velice důležité jsou, uvedeme: návod\nk člení partitur, oper, mší, oratorií ald., náuku o ří-\nzení orkestru a náuku o ústrojí jednotlivých nástrojů\njakož i jejich dějepis, českou prosodii, český zpěv\na českou deklamaci, dějepis hudby české, řeč ru-\nskou a mnoho jiných více méně důležitých předmětů.\nOkázavše takto, co oběma ústavům schází, máme\nza to, že škola varhanická i konservátorium -\nganisovány býti musí, mají—li požadavkům nynějšího\nčasu dostáli. Avšak jak to započíti ? Známe jen jediný\nprostředek, jímžto by se vše bez velkých výloh dosá-\nhlo, a tento je, by oba ústavy: škola varhanická a\nkonservátor ium v jeden celek pod jmenein:"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "118", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.2", "titre_corps": "Česká hudební akademie", "titre_sommaire": "Česká hudební akademie", "signature_source": "Em. Meliš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.2", "debut_caractere": 1090, "fin_caractere_exclue": 2810, "texte": "Česká hudební akademie\nEm. Meliš.\nsplynuly, lalo pak za ústav zemský prohlášena\na z důchodů zemských vydržována byla.\nTímto splynutím doplnil by jeden ústav druhý a\nsnadno by se pak v tuto akademii nauky oběma ústa-\nvům chybící uvésti daly. Výtečným uspořádáním a ve-\ndením akademie této dostalo by se vlasti naší zvláště\nčlyr hlavních a důležitých výhod.\n1. Zřídila by se v akademii co nejsnadněji škola\ndramatická / anto by takřka všechny hlavní předměty\npro takovou školu akademie obsahovala; jmenovitě li-\nterní předměty, prosodii německou, dějepis, zeměpis,\nkrasovědu, mimiku, deklainací německou a zpěv. Chy-\nběla by toliko prosodie a deklamace česká a některé\njiné předměty a malé divadlo. V konservatoriu stá-\nvalo sice malého divadla; avšak před mnohými lety\nbylo zrušeno.\n2. Vychovali by se v akademii též dokonalí skla-\ndatelově vůbec a českých oper zvlášť', neboť téměř\nvšecko, co k opeře přináleží, bylo by v akademii poho-\ntově, jmenovitě : orkeslr, zp a zpěváci At\nTímto způsobem dodělali by sine se nejsnadnějším způ-\nsobem opery české.\n3. Dosáhli bychom akademií zpěvaček a zpěváků\npro českou operu, jakož i zpěvaček soubretních a\nkomiků ve zpěvu důkladně se znajících', a konečně\n4. vycházeli by z akademie všestranně (literně\ni hudebně) vzdělaní varhaníci a ředitelové kůru, kteří\nby svému povolání úplně dostáli.\nSamo sebou se rozumí, že by na akademii této\ntoliko výborní učitelové pro jednotlivé předměty usta-\nnoveni býti museli a že by se jím slušný plat dávati\nmusel. Takovýmto zřízením zmizel by v několika le-\ntech dav nepovolaných učitelů hudby, hudebních ne-\ndouků, nedospělých virtuosů atd.; avšak jen pod tou\nvýminkou, kdyby na důležitá místa veřejná jen dobří\nžáci akademie se dosazovali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "119", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.3", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.2", "debut_caractere": 2812, "fin_caractere_exclue": 4491, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokracování.\n„Proč ne? U lidí vaší přirozeností je něco tako-\nvého dosti možné.\"\n„Jak jsem vám pravil, miloval jsem dvě najednou,\njednu veselou a jednu tklivou.\"\n„Jako ty dvě tety v Čarostřelci ?\"\n„Ano, právě tak! O ten Čarostřelec jedna\nz mých harmonií se také v něm nachází. A v bouř-\nlivých dnech často jsem v lesích . . .\"\nTu přestal vypravovatel najednou mluvili a vypou-\nlil oči bez pohnutí naslouchaje; podobalo se, jakoby\nnaslouchal zvukům milené své Eoly, která na všecken\nzpůsob v jakési souvislosti stála s romantickou Webro-\nvou melodií, o níž právě mluvil. Zblednul, slze za-\nleskly se mu na jeho řasách. Střežil jsem se velmi,\nabych ho nevytrhl z toho vytržení. Konečně se opět\nvzpamatoval, vytřel si oči a vypiv sklenici vína, řekl:\n„Odpusťte pane; nechal jsem vás samotna, abych\nse na okamžik svým zpomínkám oddal. Weber by\nmi byl ještě porozuměl, jako já mu také rozumím;\nnebyl by mě ani za smyslem pominulého, ani za ochlastu,\nanebo za svatého považoval. Uskutečnil mé sny aneb\naspoň předvedl většině obecenstva některé z mých\ndojmů.\"\n„Ano, ano! ticho!\"\n„Nuže, upozorňte koho chcete na vzne.ený tento\nnápěv, a ze statisíců lidí, kteří čarostřelce slyšeli, ne—\nspozorovalo jeho snad ani deset.\"\n„To je dosti možná. Můj Bože! jaký je to svět!\nZkrátka, moje dvě milenky byly pravé Webrovy\nhodinky, a jako v Čarostřelci, jmenovala se jedna Anička,\ndruhá Agala. Nikdy jsem se toho nedobádal, kterou\nz obou jsem více miloval; při veselé jsem ale vždycky\nšmuten, kdežto truchlivá mne vždy obveselovala. Nad\ntouto láskou zapomněl jsem na čas na své nebeské\nkoncerty a povolání k stavu duchovnímu bylo jako od-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2459, "texte": "fouknuto. Pan farář ničeho nezpozoroval, Agata ne-\nvěděla ničeho o oné lásce k Aničce, a tato zase niče-\nhož o lásce k Agatě. Jednoho dne blouznil jsem také\nu nohou své Aničky, kteráž se mé písni „o psu, jenž\nna lunu štěká,\" z plného srdce smála. Zazpíval jsem\njí s průvodem harfy jednu ze svých vášnivých písní\nz oné dřívější doby svého vytržení. Učinil jsem pře-\nstávku, a hlavu maje na Aničině koleně položenou, po-\nlíbil jsem její ruku, načež ona vesele zvolala: „Jaký\nty jsi bláhový! ale to nic neškodí, přece tě mám radši,\nnež toho bláznivého chlapa, toho Frantu, Agatina nej-\nmilejšího.\" „Nejmílejšího ...\" „Agaty! ty o\ntom nevíš? jest právě vždycky u ni, když ty jsi u\nmne ; všecko mi to svěřila.\" Myslíte snad, že jsem\nnad tím vztekle vyletěl, abych ty dva zničil. Nikoliv!\nZmocnil se mne onen chladný vztek, kterýž horší jest,\nnež náhlé vyvření ; očekával jsem svého soupeře u\ndveří milenky; nepomyslil jsem na to, že nás ona okla-\nmala a že by si byla mohla také tím samým právem\nna mne ztěžovati ; nechtěl jsem ani, aby její milenec\ntušil, proč jsem na něho sáhnul a tak velice jsem ho\nurazil, že jsme se na tom ustanovili, že druhého dne\nbeze všech svědků se budeme biti. Bili jsme se také;\na . . . . Dejte mi sklenici vína ... a ... na vaše\nzdraví! . . . stálo ho to oko.\"\n„Ah, bili jste se na kordy ?\"\n„Nikoliv, pane, na pušky, padesát kroků; vyslal\njsem mu kouli do levého oka stal se jednookým.\"\n„A zůstal mrtev, zajisté!\"\n„O velmi mrtev! klesl hned k zemi. Tu bylo\nale najednou po mém vzteku, jakož i po mé lásce.\nUprchnul jsem a nestaral jsem se více ani o Aničku\nani o Agatu. Vyhojily mne od stavu duchovního\nkoule % mé pušky vyhojila mne od lásky. Kouli do\nlevého oka nějakého milovníka vašeho děvčete to je\nvýborný prostředek, kterýž vám odporučili mohu, kdyby-\nste se měl jednou zamilovati do dvou najednou.\"\nZpozoroval jsem, že se vypravovatel počal z nova\nrozjařovati, jeho oči zatékaly krví, kousnul se do do-\nleního pysku, a dal se do bezhlasého smíchu jest\nznámý onen pekelný smích ! Musil jsem tomu předejiti.\n„Jste unaven,\" oslovil jsem ho; „myslím abysme šli\ntrochu ven a zapálili si doutníky ; pak račte dále po-\nkračovali o vašem životu.\" „Milerád,\" odpověděl on.\nBlížil se k své harfě a zahrál na ni jednou rukou celé\nthéma z „víly Mab,\" kteréž opět jeho dobrý rozmar\nmu navracovati se zdálo; na to jsme opustili síň. Za-\nmumlal jsem při tom k sobě: „Jaký to směšný podi—\n\\ín !\" a on „Jaká to směšná historie.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "119", "page_fin": "120", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.4", "titre_corps": "Kateřina Podhorská. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Kateřina Podhorská. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.3", "debut_caractere": 2461, "fin_caractere_exclue": 5010, "texte": "Kateřina Podhorská.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování,)\nPrvní koncert v Lipsku odbýval se dne 29. záři\n1820 a zde zpívala K. Podhorská scénu a arii s obli-\ngátním bassetním rohem z Mozartova „Tita\" a velkou\nbravourní arii od Frant. Bianchi-ho, obě v italské řeči.\nSál byl přeplněn, a když před první arii na tribunu\nvstoupila, vstaly všechny dámy a páni vzhůru, abý se\nna dítě, které si tak těžkou úlohu obralo, z blízka po-\ndívali , a tak mnohý pochyboval po lichu o zdaření\ntohoto pokusu; avšak hned po první pieQe zmizelo\nvšecko pochybování, a dámy a pánové, kteří nejblíže\ntribuny seděli, oblehnuli takřka mladou zpěvkyni, do-\nnesli ji konečně k obecenstvu, podávali jí cukrovinky\na jiné rozličné lahůdky, kteréž však přijmouti urputné\nzamítla, jelikož jí předně od tety zakázáno bylo, něco\nnápodobného před druhou arii požívati a pak uráželo\nto její uměleckou pýchu; neboť u vnitř cítila se již\nbýti velkou zpěvačkou a chtěla, by se s ní tak a ni-\nkoliv co s děckem zacházelo. Po koncertě byla ta-\nbule u dvorního rady Rochlitze kterýž Kateřinu hned\nz koncertního sálu k sobě přivedl, kdež arii Roziny\nz „Lazebníka Sevillského\" zpívajíc nesmírné pochvaly\ndošla. Že při pobytu svém v Lipsku do společnosti\npozvána a též rozličnými šaty a jinými maličkostmi ob-\ndarována byla, rozumí se samo sebou. Po koncertní\nsaisoně učinil ji nejvyšší ředitel Lipského městského\ndivadla, dvorní rada Kistner, nabídnutí, by v divadle\nvystoupila ; s radostí vyhověla této žádosti a vystoupila\nco „Myrha\" v opeře „Obětní slavnost\" od Wintra, kdež\nse přihodilo, že velkou arii dvakrát opakovali, tedy\nv celku třikrát zpívati musela. Při každé zastávce\nvypuklo obecenstvo v nadšené jásání. Tu se také stalo,\nže jí květiny házeny byly, ovace to za tehdejších časů\nneslýchaná, kterouž jen umělci prvního stupně vyzna-\nmenáni byli.\nDvorní rada Kistner uzavřel, Kateřinu pro ta-\nmější divadlo získali; avšak její teta byla k vévodkyni\nKurlandské do Soganu povolána a Kateřina následovala\ntetu tam, by od velkého pro její mladistvé stáří ne-\npřiměřeného namáhání si odpočinula, pak aby dvorní\nmravy a etiketu seznala. Znalost tato jí přišla po-\nzději zvláště při představování rolí dvorních dám. Po-\nbyt u vévodkyně Kurlandské byl pro ni velmi výhodný;\nnebof nejen že byla tak šťastna obcovati s princez-\nnami, které s ní jak se sestrou zacházely a nejinak\nnež „malou Cataíani\" nazývaly ; alebrž vévodkyně usta-\nnovila se na tom, že Kateřinu do Itálie s sebou vezme\na pro italskou operu ji připravovali dá. Avšak brzká\nsmrt matky vévodkyně učinila tomuto předsevzetí ko-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2883, "texte": "nec. Nedá se pochybovati, že by cesta do Itálie pro\nKateřinu velkým štěstím bývala, nebof by byla zajisté\nevropské znamenitosti dosáhla.\nNavrátivši se r. 1832 co 151etá dívka se svou\ntetou do Prahy, byla od tehdejšího ředitele divadla\nHolbeina se 600 zl. vid. čís. engažována. Zde zpí-\nvala nyní ve sboru as Jindřiškou Sonntagovou, kte-\nráž co první zpěvačka se skvěla, střídavě větší partie,\nna př. zpívala jednou Sonntagová Agatu v čarostřelci,\nco zatím K. Podhorské úloha první družičky přidělena\nbyla; při následujícím představení tétéž opery byly role\nzměněny a Kateřina vynasnažila se co síly její stačily,\nby Sonntagovou nejen co do přednesu zpěvu, alebrž i\nco do provedení předčila, což se jí také podařilo a za-\nčež nekonečným potleskem odměněna byla.\nKdyž Jindřiška Sonntagová Prahu opustila, by ve\nVídni engagement nastoupila, byl ředitel Holbein ve\nvelkých rozpacích, komuž by měl přiděliti roli „Sofie\"\nv opeře „Sargíny\" od Paera. Yyjádřilf se o tom k re-\nžizérovi a pěvci Schikanedrovi, synu to současníka\nMozarta :\nŠkoda, že nyní operu „Sarginu\" dávali nemůže-\nme, opera ta naplní vždy divadlo.\nSchikaneder: Vždyt můžeme operu tu dávati.\nHolbein: Jak pak, nemáme tu Sofii!\nSchikaneder: O, ano, malou Iíatinku!\nHolbein: Nuže, když myslíte, budeme to zkoušet;\nkapelník Triebensee nechf jí pošle roli as ní studuje!\nKatince však nebyla tato partie nic nového, nebof\njiž co devítileté dítě zpívala arie a duetta z této opery.\nNebylo jí tedy jiného třeba, než pospolné kusy seznati\na učinila to s takou pilností, že v 8 dnech schopna\nbylá, v dotčené opeře vystoupili. Holbein, jenž vždy\nještě pochyboval, zdaž s to bude, těžkou tuto úlohu\nprovésti, přišel k generální zkoušce, aby se o tom\nosobně přesvědčil. Zkouška počala ; Katinka nemohla\nse ani předehry dočkati; konečně zpívala a sice tak,\nže nejen ředitel, anobrž i veškeří operní a ork ostrá lni\nělenové hlučně „výtečně\" volavše nesmírným potleskem\nji odměnili. Že i ostatní piegy této opery právě tak\nškvěle vypadly, nemusíme podotýkati. Po skončené\nzkoušce přišel ředitel Holbein k ní a pravil lístek na\nléži jí podávaje: „Vezmi to pro svou tetu, aby bez přeru-\nšení celý večer poslouchali mohla!\" Vítězství, jež Ka-\ntinka téhož večera u obecenstva dosáhla, bylo úplné\na rozhodné pro její budoucí uměleckou dráhu. Kladli\nji nejen co do hlasu, nýbrž i co do umění v zpěvu\nnad Sonntagovou. Ředitel zbavil ji hned zpívání ve\nsboru řka: „Takové Sofii nemohu více dáti ve sboru\nvystoupit. Spolu zvýšil její gáži o 300 zl. vid. čísla.\nNásledující role její byla Donna Anna v „Don Juanu,\"\nčímž se primadonnou Pražského divadla stala, a toto\npostavení zaujímala Podhorská skvěle téměř až k svému\nodchodu od divadla. Brzy na to opustil Holbein Prahu\na nové ředitelstvo, z Polavského (herec),\n(zpěvák) a Štěpánka (spisovatel) sestávající, pospíšilo\nsi, by si. Kometovou (Podhorskou) pro Pražské jeviště\nzískalo.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "120", "page_fin": "121", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.5", "titre_corps": "Mysliveček. Výjev ze živola českého umělce.", "titre_sommaire": "Mysliveček. Výjev ze živola českého umělce.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.4", "debut_caractere": 2885, "fin_caractere_exclue": 4881, "texte": "Mysliveček.\nVýjev ze živola českého umělce.\n(Dokončení.)\nJinoch netázal se více, víno měl jeho služebník\ns sebou a kvapem odjížděl kočár k piazza del populo.\n„Zůstaňte dále od jeho lože stáli kdyby vás\npoznal radosf by ho usmrtila,\" řekl Antonio a vstou-\npil před chorého. Podal mu víno dychtivě se tento\nnapil oko jeho děkovalo svému drahému příteli\na zase padl zpátkem na lože.\nJinoch se zachvěl, spatřiv tu nouzi.\n„Pojďte otče Antonio, pomoci se mu musí do-\nslati, lepší byt, lékaře rychle.\"\nSpěchal dolů, pak poručil svému služebníku, aby\nlékaře vyhledal a slušný byt v blízkosti objednal.\n„Nyní mluvte, otče Antonio, jak se to stalo, že\ntento slavný a bohatý maestro v takovou nouzi uvr-\nžen jest ?\"\n„Můžete se ještě pláli? Nepozoroval jste nesmír-\nnou jeho marnotratnost? Nebyl jste svědkem jeho pro-\nstopášného života? Zbožňování, jakýinž poctěn byl, stalo\nse jeho hrobem. Obsypali ho dary platili nesmírné\nsummy za jeho opery. Talent jeho zdál se býti nevy-\nčerpanlivým důvěřovalo se v jeho ducha, jeho úvěr\nbyl v každém ohledu neobmezený. Promrhal vydělané\nsummy, promrhal ale také summy sobě svěřené. Ta-\nkový život podryl jeho zdraví, způsobil jeho ducha ne-\nschopna, výše se povznésti. Rozhoršený genius umění\nopustil ho a tak zahynul. Jeho Armida jest zřejmým důka-\nzem, jak oslabeny jeho duševní síly již byly, když ji\nskládal a vzdor vší lásce k němu musím přiznali,\nže ta práce Venatorini-a hodna není. Hrozné bylo to\npro ctižádostivého maestra, spatřiti se najednou s ta-\nkové výše svrhnuta. Bezohledně zacházeli Miláňané\ns jeho poslední prací opera nedokončila se a dru-\nhého dne musela se s jinou hudbou provozovali.\nRychleji než jeho sláva roznesla se po celé Itálii jeho\nhána. Druzí maestrové a jejich přátelé jásali. Tento\npřípad zrychlil celý výbuch jeho nemoci a chorý a\nbídný byl do Říma přinešen. Když však sem přibyl,\nbyl palác a celé jeho jmění v rukou věřitelů; přá-\ntelé opustili ho nikdo mu nezůstal než já. Malé\nještě jeho jmění protrávila jeho nemoc a jen milosr-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3550, "texte": "dehství darovalo mu tento příbytek v těch zříceninách.\nOba stali jsme se žebráky. Nemám více než\ntento prsten památku to na jedinou hodinu, v níž\njsem šfasten byl své nejdražší chtěl jsem obětovati,\ntu poslal mi Bůh vás, vás vysvoboditele to z nouze.44\n„Přišel jsem sem, abych učitele ku své drahé\nmatce přivedl.44\n„Žije ? žije ještě vaše matka ?\" tázal se zdrá-\nhavě stařec.\n„Ona stůně pořáde, a doufajíc že ve vlasti se\nuzdraví, očekává mne u mého učitele v Neapoli.\"\n„Tedy jest v Itálii ? v naší drahé vlasti ? a\njá, já ji ještě snad jednou spatřím ?\" zvolal radostně\nstařec.\nWilliam chtěl se ho ptáti tu vstoupil sloužící\ns lékařem do pokoje a všichni šli k loži nemocného.\nLékař skoumav jeho puls, zakrčil ramenama řka: „Zde\nkončí mé umění, než slunce zajde, není ho více.\"\nKdyž tento odešel, vrhl se jinoch starci, naříkaje,\nokolo krku.\nHluboké vzdechnutí nemocného povolalo je k jeho\nloži. Se zamhouřenýma očima ležel zde, ukazuje se\nsvou hubenou rukou na práhnoucí jazyk. Antonio na-\nkapal mu víno na jeho rty. „Díky, díky, drahý otče,\"\nzašeptal občerstvený. „Jest mi lépe^44 a po dlouhé\npřestávce pokračoval : „Řekni mi Antonio, jest Emma\nzde? Slyším její barkarolu.\"\n„Ačkoli zde není Emma, stojí přece tobě velmi\ndrahá osoba u tvého lože.\"\n„Ne Emma ? kdo tedy ?44\n„Někdo jí příbuzný.44\n„Kdo?\" tázal se nemocný, všemožně se namá-\nhaje; zdvihl pak s poslední sílou hlavu a otevřev oči,\npatřil okolo sebe.\n„Já jsem to, váš William,44 lkál jinoch líbaje mu\nčelo.\n„Ty, ly?\" šeptal slabým hlasem : „Bůh jest přece\nmilostiv,\" doložil, „poslal tě ke mně, abych ti poslední\nvůli švou svěřil.\"\n„Vaše slovo jest mi příkazem poručte.\"\n„Emma milovala mne5 poslední její vůle byla\nmi důkazem její lásky. Williarne! slav mou památku\nnech mne v rakvi ještě jednou líbezné zvuky sly-\nšeti, jež můj duch myslil, a jež Emminou kolebavkou\nbyly.44\n„Zde máte mou ruku, že vám to učiním.\"\n„S Bohem\nji?\" zdál se naslouchati zvukům. „Ano má drahá\npřicházím již An—to —nio pojď se mnou.44\nSotva srozumitelná byla již poslední slova; klesl na-\nzpět na lože nebylo ho více.\nSmutný tento den byl 4tý únor léta 1781.\nWilliam ještě dlouho nebyl s to truchlivého An-\ntonia od umrlčího lože vzdáliti, a když se mu to ko-\nnečně povedlo, byl krnet bez potěchy. Jinoch ode-\nvzdal ho svému nejvěrnějšímu služebníku do obsluhy,\nčinil sám všechny přípravy k slavnému pohřbu svého\nučitele.\nRychle roznesla se v Římě zpráva o smrti dlouho\nzapomenutého maestra mluvilo se jen o pohřební\nslavnosti, o Angličanu, jenž ji uspořádal, a mnoho tisíc\nlidí následovalo umrlčímu vozu a opět jako tehdá\npři maestrových slavnostech byla při dnešní slavnosti\ncelá římská šlechta přítomna. S kůru sixtinské ka-\nple zavzněla březenová symfonie zemřelého mistra, a\nnebylo spatřili v celém kostele ani jednoho člověka\ns neslzícim okem. Nyní teprv se zase pocítilo, jak\nmnoho umění v něm ztratilo.\nVšelijaká pohřešování v posledním roce a žal,\njenž Antonio v tom čase utrpěl, skončily také brzo\njeho život. Osm dní po smrti Myslivečka následoval\nmu jeho učitel a druhý otec Antonio také do hrobu.\nNa smrtelném loži svěřil Williamovi, jak drahá mu\njeho matka jest a prosil ho, aby mu jedinou zpomínku\nna ni, prsten, do hrobu s sébou dal. William také je-\nmu uspořádal pěkný pohřeb o dal ho vedle jeho žáka\nv kostele San Lorenzo in Lučina pochovati.\nKdyž rok na to bohatý Angličan svému učiteli\nMyslivečkovi mramorový pomník v kostele postavili dal,\nzazněla s kůru opět březenová symfonie a mezi tím\nco každý nadšeně těmto zvukům naslouchal, věnovala\nWilliamová matka slzu památce nešťastného Antonia."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121", "page_fin": "124", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.5", "debut_caractere": 3552, "fin_caractere_exclue": 3573, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.6", "debut_caractere": 1852, "fin_caractere_exclue": 6268, "texte": "— Pan Jos. Nesvadba, jenž dvě leta italskou\noperu v divadle „Viktoria\" v Berlíně s pochvalným úspě-\nchem řídil, je co první kapelník u městského divadla\nv Hamburku engažován a nastoupí dne 15. srpna nové\nmísto své.\nNaše krajanka sl. Marie Schmidt ov a zpívala\ntyto dni pohostinsku v Drážďanech a došla jak od kri-\ntiky, tak též iod obecenstva pochvaly a uznání. Zvláště\nlíbila se co Agata. Jak doslýcháme, přibude sl. Schnii-\ndova, skončivší pohostinské hry v Drážďanech, do svého\nrodiště Prahy a bude v české opeře úcinkovati.\nSlovútný pěvec pan Piš e k v Stuttgartu byl\ntyto dni raněn mrtvicí; avšak vyšel již z nebezpečí a\nzdá se, že tato nehoda nebude míti dalších následků.\nJak se dovídáme, zadal p. Pišek o pensi a usadí se\nv Čechách.\nJulius Schulh of f, český to pianista par ecce-\nlence, slavil před nedávnem triumfy v Toulousu ve Fran-\ncii. Obecenstvo nechtělo se od něho ani odlouciti a umě-\nlec náš musel tam řadu koncertů uspořádali. Nescházelo\ntam také na ovací. Po koncertu ve filharmonické společ-\nnosti byl mu doručen stříbrný věnec s nápisem:\n„La societé des concerts a Jules Schulhoff,\nToulouse 22. avr i 11861.\" Obecenstvo vzdávalo\npochvalu a přidružilo se k tomuto holdování ředitelstvo.\nAvšak tímto nebyla řada rozličného poctění, jimiž náš\ngeniální umělec obmyšlen býli měl, ještě vyčerpána, Or-\nkestr filharmonické společnosti učinil mu zastavenťcko.\nHráli ouverturu k „Oberonu\" a k „Černému dominu/4\nZařízení akademického zpěváckého spolku se jak\nznámo neuskutečnilo a protož sestoupili se němečtí stu-\ndující, aby utvořili pro sebe zvláštní spolek zpěváčky,\njenž se nazývati má : „Deutsche Studenten-Liedertafel.\"\nProzatímní výbor vypracoval již návrh stanov a odevzdal\nje zároveň s prosbou za povolení ku zaražení toho spolku\nminulou sobotu Jeho Exc. panu místodržícímu hraběti\nForgáchovi. Dle nových stanov mohou nejenom rádní po-\nsluchači university, ale i polytechnického ústavu ondy zpě-\nváckého spolku býti. Poslední ustanovení nesvědčí o velké\nkonsekvencí pánu zakladatelův, an právě němečtí studu-\njící drive hlasovali proti tomu, aby přijati byli též te-\nchnikové do akad. spolku zpěváckého, jelikož prý se co\ndo vzdělání nemohou stavěli na roven posluchačům uni-\nversity. Odkud a proč ten náhlý převrat ?\nTyto dni zavítali do vlasti své zasloužilý ka-\npelník pan Fr. Š křoup z Rotterdamu, pianisté pan H.\nSeeling z Paříže a pan Charles Wehle z Moskvy.\nPrvní sešit „Vesny\" slibuje pp. odběratelům\nvelmi zdařilé skladby, bude totiž obsahovati ráznou vla-\nsteneckou píseň od Fr. Pivody na známá již slova od\nB. Pešky: „Vlasti své buď Čechu věrný\" a dvojzpěv od\nLud. Procházky, „Čech,\" kterýž na akademickém kon-\ncertě velmi pochvalně byl přijat a výtečnému našemu ná-\nrodovci, knížeti Rudolfu z Thurn-Taxisu věnován jest, a\nkrásný ctverozpěv pro mužské hlasy „Kalina\" od Em.\nV aš á k a.\nPan Ludevít Procházka zanáší se statistikou\nnašich spolků zpěváckých a obrací se ku všem ředitelům\nceských spolků zpěváckých s prosbou, by mu laskavě\nsdělili buď pod adresou : Lud. Procházka, truhlářská ulice\nčíslollloll.7—11. nebo: redakce Dalibora c. 25—11. Kolik\núdů výkonných, zakládajících, přispívajících a čestných\nkaždý spolek cítá, od kterého casu pozůstává co spolek,\njaké jméno pp. ředitele a přednosty u v jaké řeci se děje\nřízení spolku s připomenutím zvláštních událostí, produkcí\na výletů. P. Procházka hodlá tím zevrubnější zprávy o\nstavu našich spolků zpěváckých si získati a v krátké\ndobě delší pojednání našemu obecenstvu podati.\nFerd. Laub měl na své umělecké cestě štěstí;\nkoupil pravé Siraduarky. Tento vzácný nástroj obsahuje\nnejen všechny zevnější okrasy umělecké, alebrž má též\njadrný a přec jemný tón, jenž se toliko u nejvýtecněj-\nších kremonských houslí nalézá.\nObratný virtuos na piano pan Bed. Smetana\ndávai v dubnu v královském dvorním divadle v Stok-\nholmě dva koncerty; dne 23. dubna hrál pak v sále\nbursy a vždy dosáhl nejnadšenější pochvaly. Smetana\nje nejen co správný a obratný hráfc, nýbrž i co myslící\na cítící hudebník chvalně znáni; v Štokholmě získal si\nzvláště mnoho přátel výtečným provedením Beethovenova\nkoncertu C-moll. Mimo tento přednášel Smetana též\nskladby od Haendla, Mendelssohna, Schumanna, Chopi-\nli a, Liszta a Rubinsteina se skvělým úspěchem.\nŘeditelstvo jednotv k podporování\nV- * v * .\numění hudebního v Cechách oznamuje, že běžícího\nroku poznovu přijímají se mužští chovanci do konser-\nvatoria k vyučování v hudebních nástrojích, a sice:"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6513, "texte": "housle, cello, kontrabas, flétna, hoboj, klarinet, fagot,\nlesnice, trouba, pason a křídlovku. Běh vyučovací trvá\npo 6 roku a mimo vyučování v jednom z uvedených ná-\nstrojů učí se chovanci také ještě ve zpěvu ch orál-\nním, theorii hudby, náboženství, jazyku německém,\npočtech, krasopisu, země- a dějepisu, bájeslo\\í, prosodii,\nkrasovědě a jazyku francouzském *). Vyučování toto udě-\nluje se zdarma domácím. Žáci přijímají se toliko proza-\ntím na 8 neděl, a teprva, když v tom čase byli osvědčili\nschopnosti a slušný pokrok, přijmou se skutečně a zapí-\nšou či imatrikulují se. Kdo chce do této školy býti při-\njat, musí se vykázati: 1. že je nejméně 10 roků stár ale\nne více 13. let. 2. Jistou hudební propravou a dobrým\nsluchem hudebním. 3. Dobrým prospěchem v učení ele-\nmentárním. 4. Tím, že má pojištěnou výživu po cas\nučení, o čemž musí dříve než se žák skutečně přijme\njeho rodiče nebo pěstouni revers od úřadu potvrzený po-\ntí ati a že ho vyplní co rukojmí složití kauce 60 zl. r. č.\nPři zvláštních vědomostech a výborných i zřejmých vlo-\nhách hudebních možná upustit od požadavek uvedených\npod 1.2. 3. Žádosti o přijmutí mají nejdéle do 15.\nčervence r. t. zadány býti: Ředitelstvu pražského kon~\nservatoria v Praze, staré město č. 234. Přiložený\nmusí být též list křestní a očkovací, jakož i vysvědčení\nškolní aneb jiné jak uvedeno v článku 4; zároveň i\nsložena býti má v hotovosti kaucí 60 zl. i\\ č , která se\nčasem svým zase vrátí chovanci. Mimo to přijímají\nse též chovanci do školy zpěvácké konservatoria, která\ndle stávajícího zřízení sestává zě dvou oddílů ze\nškoly koncertní a operní, a do nížío chovanci\nmužského i ženského pohlaví se přijímají, jichžto\npočet ale obmezen jest na 10 osob. Nejprvé přijímá se\nchovanec do školy koncertní, kde se vyučuje ve zpěvu,\nnauce o harmonii, průvodu na piano, a z té školy teprv\npo uplynutí aspoú prvního pololetí mohou žáci, kteří od-\ndati se hodlají divadlu a dokázali, že mají k tomu hlas\nzpůsobilý jakož i vůbec potřebné schopnosti, přestoupiti\ndo školy operní, kdežto se dle poměru svého vzdě-\nlání po 2 neb 3 roky vyučují ve zpěvu dramatickém,\nprosodii německé, přednášení a mimice, v dějepisu\nhudby a v řeči vlaské. Chovanci přijímají se prozatím\ntoliko na 8 neděl, a teprva když v tom čase byli doká-\nzali schopnosti a pokroky náležité jsou přijmutí skutečně\na následuje pak zápis jejich či imatrikuiacc. Kdo chce\ndo školy zpěvácké přijat býti, musí se vykázali: 1. Že\nmá hlas fysicky dokonale vyvinutý. 2. Dobrým hudeb-\nním sluchem. 3. Dostatečnou propravou hudební, že lze\ns důvěrou očekávali od něho zdárných pokroků. 4. Že\nje úplně zdráv i dle zevnějšku těla svého spůsobilý k ve-\nřejnému vystoupení* 5. Přiměřeným stářím a poměru do-\nstatečném vzdělání v začátcích literního umění.\nJenom při neobyčejné přípravě nebo výborných a zjev-\nných vlohách pro hudbu a zpěv může se jedna nebo\ndruhá z uvedených požadavek prominouti, jakož í pro-\nmeškání lhůty k přihlášení se doleji ustanovené. Žádosti\no přijmutí mají nejdéle do 15. července b. r. býti za-\ndány. Přiloženy býti mají list křestní a očkovací, pak\nvysvědčení školní nebo i jiné o vlastnostech svrchu uve-\nděných, jakož i zřejmě musí býti uvedeuo, že je po celý\nčas vyučování dokonale postaráno o všeliké potřeby cho-\nvancovy a přiložen o Km právně platný revers, jakož i\nv hotovosti potřebná kauce 80 zl. r. c., která se svým\nčasem zase vrátí.\nNové musik a 1 i e. Právě vyšel pátý sešit\n„Záboje,\" obsahující půvabný sbor od slovútného V. J.\nVeita a rázný sbor „Zpěv jinochů\" (cis. 2) od chvalně\nznámého Fr. Vogla. Upozorňujeme zpěvácké spolky na\nskladby domácích našich výtečníku. Cena předplatní na\nvšech šest sešitů 2 zl. 40 kr. „Lov krále Vác-\nlava\" je titul sboru k smutnohře „Katovo poslední dílo44\nod M. Boleslavského, jejž vlastenský skladatel Eduard\nVittych velmi pěkně a karaktei isticky do hudby uvedl.\nSbor tento vítán bude zvláště ochotníkům divadelním na\nvenkově.\n*) Divíme se velice, že važ dosud ředitelstvo jednoty k pod-\nporování hudby v Cechách rovnoprávnosti neumí\nšetřiti. O vyučování češtiny není ani zmínky a přec je vždy\ndvě třetiny Cechů a sotva i třetina Němců v kon-\nservatořím\n\n(XY.) Z Pardubic, dne 13. května 1861. (Horáková\nmže. Učitelská porada. Koncert.)\nDne 0. května, na Nebevstoupení Páně, provozovala se\nmše od proslulého našince Václava Horáka do D-dur\na vsickni spoluuciiikující dosti jasně nahlídli , že páně\nHorákovy mse vůbec nejen snadno k provedení, nýbrž\nvelmi praktické jsou pro město i ves, a že i pravým ko-\nstelním slohem se vyznamenávají. Za graduale byl muž-\nský ctverozpěv od Alb. Maska vložen, a od Pardubického\nzpěváckého spolku přednesen ; oifertorium od Dia-\nbelliho do F-dur pěli reální učitelové pp.: tenorista Jos.\nKlika a baritonista Frant. Janda, Každý díl této mse\nsv. se správně a cistě provedl, a to máme jen obezřelému\nvedení pr. řediteli kůru p. Janu Huskovi co děkovati.\nPři posledně držané poradě učitelské přednášel nás\nzpěváčky spolek při mši sv. v klášterním kostele,\njíž veledňstojný vikář a skoldozorce p. P. Frant. Černý\ncelebroval, velebné čtverozpěvy, i porada sama byla\nod učitelů z Pardubic ctverozpěvem od K. M. Webra\nzapočata. Po 3 paedagogických přednáškách bylo ozná-\nmeno, že na uprázdněné místo ředitelství kůru v Pardu-\nbicích se 4 kompetenti (učitelové) ucházejí, a sice páno-\nvé: Lejh ane c z Mikolovic , Srůtek a Pospíšil\nz Pardubic a Vit och ze Slepotic. Bylo v poradě ur-\nčeno , že mají vsickni ucházející se o místo budoucí so-\nbotu do děkanského chrámu Páně přijíti, by svou schop-\nnost a zdatnost' v hudbě dokázali; k tomu byli co soud-\ncové požádáni dle podepsaného protokolu následující: p.\nJar olí mek, bývalý ředitel kůru zde, p, Janda, zdejší\nbaritonista, p. Hušek, tehdejší pr. ředitel kůru, p. Kli-\nka, tenorista, a p. Remeš, ředitel kůru v Pardubickách.\nV sobotu ve 2 hodiny odpoledne vsickni určené se do-\nstavili, a prvně každý kompetent na varhany praeludoval,\npak doprovázel každý kostelní píseň, napotom po into-\nnací u oltáře se s varhanami odpovídala, a posléze každý\njeden díl z předložené mše od Pice aneb od Hahna\nhrál. Musíme vyznati, že vsickni více méně se mužně a\nstatečně drželi; výsledek později sdělím. Chystáme se\nteď k velkolepému koncertu pro ch u d é žá-\nky našeho školního ústavu. Zpěvácký spo-\nlek se cvičí, obětovné naše slečny hrají pilně na piano,\nby svojí sílou k dobrému účelu přispěly; jiné zase šijí\ndle velmi zde oblíbené „L ad y(í vkusné slovanské šaty\nk vystoupení, neb budou se od našeho výtečného rodáka\nJiljího Jahna básně přednášeti. Vše dobře; jen kdyby-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5687, "texte": "chom mohli lépe naši místní civilní kapelu upo-\nřebit!\n(a—) Z Písku. (Z p ě v á ck ý s p o 1 e k.) Ze všech\nvšudy krajin docházejí zprávy o blahocinném působení\nspolků zpěváckých. Protož jest mi velkým potěše-\nním, an Vám oznámiti mohu, že i u nás zpěvácký\nspolek v měsíci březnu toho roku do života vstoupil.\nNebyl sice první v kraji našem, ale příčina toho neleží\nv nečinnosti, nobrž v tom, že jiným podnikáním před-\nnost dána býti musila. Že obecenstvo spolek ten ochotně\npodporuje, vysvítá z toho, že během 2 měsíců 130 údů\nse přihlásilo. Zpěvu se vyučuje dosti pilně, tak že po\nnedlouhém case spolek svému protektorovi při odevzdá-\nvání diplomu zazpívali mohl. První ale veřejné jeho\nvystoupení slavilo sedne 13. t. m.v kostele sv. Vác-\nlava na předměstí pražském, kdežto sl. sbor ostrostře-\nlecký svou první jarní slavnost odbýval. Na základě\nstanov píseckého zpěv. spolku vstoupil do života i zpěv.\nspolek Vodííanský, aě dřív než v Písku; taktéž iv Bře-\nznici a Strakonicích co nejdříve podobné spolky\nbudou zařízeny. Při té příležitostí uznávám za dobré\nzmíniti se o řeci, jíž jednatel zpěv. spolku píseckého,\nčinný a horlivý Jano ta první hromadu oslovil. iMezi\njiným pravil: „Pánové! dovolte, abych v krátkosti pově-\nditi směl o úmyslech, jež zakladatelům na mysli tanuly.\n1) Ucel náš jest sestřediti, vychovávali a zdokonalovati\nsíly hudební, a především zasazovati se o pěstování\nzpěvu národního. Za druhou zásadu prohlašujeme\nzábavu ušlechtilou, o niž se spolek vždy starati bude.\nNedůstojno by bylo, chtíti zde dokazovati užitečnost a\nprospěšnost zábav takovýchto; my na místě všeho důkazu\npoukážeme raději na to, že ve všech pokročilejších ano\ni menších městech, než Písek jest, podobných spolků již\nstává, který z hojného účastenství obecenstva se těší a\nradují. A jakž by jinak býti mohlo? Zdaž jsme po-\nstupem casu přestali býti národem zpěvným, náro-\ndem slovanským? A ba věru! Předkové naši ten krásný\nobyčej vždy do sebe mívali, že radost svou zpěvem je-\nvili, a smutek svůj zpěvem mírnili, V pohanských již\ndobách zpěv rozněcoval naše předky k hájení vlasti,\nk milování ctnosti, k požívání radostí dovolených. Pěv-\ncové byli považováni za miláčky bohův, jako by se\ntím říci chtělo, že zpěvem se nehřeší, ale duch líbezně\nbaví a zvelebuje. V křesťanské pak době každá zna-\nmenitější událost, jež se lidu dotýkala, v cirk . i i státě,\nzpěvem bývala oslavena a píseň „Svatý Václave\"\natd. (myslilo se) zázračnou že má do sebe sílu a každého\nže naplňuje duchem zbožným i hrdinným ; a jaké teprv\nv celé Evropě známé divy konala pověstná pí se ň Tá-\nborská? Ano, vyznamenávali se předkové naši\nzpěvem, a proto ty nejvzácnější osoby v měšťanstvu, jak\nucenci tak boháči, jak kněži tak světští, spojovali se\nve zvláštní spolky, literácké zvané, aby písně sami\nskládali a zpívali. S pochvalou se o nich říci může, že\nna vzdělaní obecenstva měšťanského, na zkrácení vášní a\nulahodnění povahy lidské znamenitě a blahodárně půso-\nbily. My pánové, zde shromáždění, jsme potomci těchto\nslavných a zpěvumilovných předkův, a sestupujíce se\nV zpěvácký spolek, nepodnikáme nic nového ale\nze synovské lásky následujeme krásný příklad otců svých.\nTřetí účel spolku našeho budiž len, abychom pro-\nvozováním zpěvů a pořádáním rozličných ušlechtilých zá-\nbav stali se zdrojem, z něhož milé podpory vycházeti bu-\ndou všelikým blahoěinným ústavům města našeho. Ko-\nnečně nemohu zatajili přání, aby se mnoho pp. oudň při-\nhlásilo a zpěv* sobě nad jinou zábavu zamilovalo ; nebo\nkde jest zpěv, tam jest i bodrost ducha, tam jest i síla.\"\nPrvní ovoce dobročinnosti spolku zpěváckého v Písku\nbude akademie, již jmenovaný spolek v spojení s hu-\ndebním sborem městských ostrostřelců a několika spa-\nnilomyslných ochotníku po svátcích ve prospěch pí-\nseckých pohořelcň dávati bude. Přejeme již na-\npřed mnoho zdaru! Dozvídáme se zároveú, že se u\nnás o to pilně pracuje, aby zřízeno bylo stálé ochot-\nnické divadlo, lun jest cas; vždyť jest to již i\nv malých městech. Konečně musíme oznámit, že velké\ncepobití před první jarní slavností městských ostrostřelců,\njak vždy bývalo, muselo tentokrát být opomenuto, an\nněkteří ramenáři, kteří náhodou slyšeli len den před tím\njakési pískání (z žertu) v hostinci, považujíce to za zkoušku\nke kočičině, po městě to utrhacným způsobem roztroubili\na tím zákaz večerní hudby docílili. I můj Božínku! Jak\nje ten lid bláznovský; mnohý nepatrný človíček přičítá\nsvému jednání takové důležitosti, že myslí, že by koči-\nčinu zasloužil; ale ať se nadarmo neleká kdo pak by\nsi ho povšimnul? Takový, kdyby sebe víc křičel, nám tím\nneublíží, nebo jeho hloupost je ještě větší než jeho zlo-\nmyslnost.\nv\n\nMoskva. Slavný polský houslista Wieniawski\ndával zde koncerty; avšak nemel téměř žádného peněž-\nného prospěchu. V druhém koncertě musei 150 rublů\ndoplácet. Ncjčetnější obecenstvo měl ve svém třetím kon-\ncertě Alex. Dreyschock a hudební Společnost v kon-\ncertě ku prospěchu ředitele Rub i n stei na, jenž při této\npříležitosti taktovku z černého ebenového dřeva rubí-\nnem ozdobenou obdržel.\nPešt. Politický duch nynější doby jeví se také\nv skladbách hudebních. Tak právě vyšel Szózat pro ctyry\nruce na piano, dále pak pochody Garibaldiho, Klapkuv a\nKošutův.\nPetrohrad. Tenorista Ni ko 1 sk ý, clen zpěváků\ndvorní kaple, je od intendanta Saburova pro operu en-\ngažován ; dříve však bude poslán do Paříže k zdokona-\nlému vycvičení.\n\nRozluštění hudební hádanky.\na) .Mysliveček, Benda, Tedesko, Tůma, Kitt/, Drey-\nšok, Procházka = Medalova.\nb) Procházka, Kolešovský, Tedesko , Benda,\nMysliveček, Dreyšoft, Tuma = Poclleska.\nHádanku rozluštil toliko pan Josef D y kast, stu-\ndující v Žatci; na polo ji rozluštili p. V. Volf y Ska-\nlici, pan Vostřebal a Janda v Pardubicích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121", "page_fin": "122", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.5", "debut_caractere": 3565, "fin_caractere_exclue": 3573, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "121", "page_fin": "122", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Král. zemské divadlo. Dne 9. t. m. opakovala", "titre_sommaire": "Král. zemské divadlo. Dne 9. t. m. opakovala", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.5", "debut_caractere": 3575, "fin_caractere_exclue": 4328, "texte": "Král. zemské divadlo. Dne 9. t. m. opakovala\nse zase v německé řeci Flotová nejzajímavější zpěvohra\n„Alessandro Stradella.44 Stradellu zpíval p. Ber-\nnard od městského divadla z Lipska co host. Co obe-\ncenstvo proti p, Hahnovi (který po jediném výstupu ve\nvší tichosti zmizel) zavinilo, hledělo naproti tomu u pana\nBernarda napraviti. Pan Bernard prozrazuje velké dra-\nmatické nadání a výbornou školou a uměleckým upotře-\nbením neochabne jeho již vyzpívaný organ tak brzce, jak\nby se ocekávati mohlo. Příjemné a na patřičném místě\nuvedené mezza voce dovede brzce sympathie u obecenstva\nvzbuditi, zvláště pak, když zpěv pravou a nelíčenou umě-\nlostí vyniká. Pii tom zachází p. Bernard s hlasem opa-\ntrně, a protož mu možno, kde toho třeba, tón k největší"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1850, "texte": "síle vyvinouti. Četné obecenstvo užilo každé příležitosti\na vyznamenalo p. Bernarda hlučným potleskem a ča-\nstým vyvoláním. Zdější přehnaná tempa nutila častěji\np. Bernarda k popílení, k čemuž pravý umělec zřídka\npřivykne. Výteční byli též pánové Krén a Markvordt\nco zbojníci ; jejich duetto v druhém jednání bylo opa-\nkováno, 12. května zpíval pan Bernard Chateauneufa\nve zpěvohře „Cár a tesař\" od A, Lortzinga. Výtečné\nsextetto druhého jednání přivedl náš host k platnosti, a\nbyl po tomto čísle, jakož po romanci toho samého je-\ndnání potleskem odměněn. Tenkráte nebyl však dispono-\nván, a tímto chceme odůvodnit časté jeho detonování tohoto\nvečera. Pan Hardmoth zpíval cara; cárskou píseň\ntransponoval s Es do D. Přednes byl zdařilý a p. Hard-\nmu t h po ní dvakráte vyvolán. Duetto Petra Ivanova\na Marie bylo snad na žádost obstojné zpěvačky slečny\nSch we felbergové vynecháno. Pan Krén zpíval\na hrál měšťanostu var Betta mistrně. Návštěva nebyla\nvalná. Konečně činíme zmínku o novém hostu, slečně\nE. Eh renbergové z Lipska, která 16. co Dinorah\nve Meyerbeerově zpěvohře téhož názvu poprvé vy-\nstoupila. SI. Ehrenbergová je žákyně pražského\nkonservatorium, a požívá nyní v Lipsku všeobecné obliby.\nVýsledek tohoto výstupu byl nad míru skvělý, a doko-\nnalému zpěvu a mistrnému, dramatickému pojmutí slečny\nEhrenbergové zcela přiměřený. Slečna byla tři-\nkráte po velké árii a po každém jednání s ostatními só-\nlisty vyvolána. Za pana Har dmut ha převzal úkol\nIloela pan Steine c ke. Pan Nachb ane r (Coren-\ntin) byl mdlý. Finále prvního dějství zůstalo tenkráte\nv originální tónině, totiž H-dur. O provedení samém není\nmožno něco potěšitelného uvésti a protož o tom poml-\nčíme. Návštěva byla velmi četná. Poněvadž nám reper-\ntoir mnoho zajímavého od si, Ehrenbergové sli-\nbuje, zdržíme se nyní širšího posuzování, a pojednáme\nbudoucně obšírněji.\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "122", "page_fin": "123", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.6.2", "titre_corps": "— Pan Jos. Nesvadba, jenž dvě leta italskou", "titre_sommaire": "— Pan Jos. Nesvadba, jenž dvě leta italskou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.6", "debut_caractere": 1852, "fin_caractere_exclue": 6268, "texte": "— Pan Jos. Nesvadba, jenž dvě leta italskou\noperu v divadle „Viktoria\" v Berlíně s pochvalným úspě-\nchem řídil, je co první kapelník u městského divadla\nv Hamburku engažován a nastoupí dne 15. srpna nové\nmísto své.\nNaše krajanka sl. Marie Schmidt ov a zpívala\ntyto dni pohostinsku v Drážďanech a došla jak od kri-\ntiky, tak též iod obecenstva pochvaly a uznání. Zvláště\nlíbila se co Agata. Jak doslýcháme, přibude sl. Schnii-\ndova, skončivší pohostinské hry v Drážďanech, do svého\nrodiště Prahy a bude v české opeře úcinkovati.\nSlovútný pěvec pan Piš e k v Stuttgartu byl\ntyto dni raněn mrtvicí; avšak vyšel již z nebezpečí a\nzdá se, že tato nehoda nebude míti dalších následků.\nJak se dovídáme, zadal p. Pišek o pensi a usadí se\nv Čechách.\nJulius Schulh of f, český to pianista par ecce-\nlence, slavil před nedávnem triumfy v Toulousu ve Fran-\ncii. Obecenstvo nechtělo se od něho ani odlouciti a umě-\nlec náš musel tam řadu koncertů uspořádali. Nescházelo\ntam také na ovací. Po koncertu ve filharmonické společ-\nnosti byl mu doručen stříbrný věnec s nápisem:\n„La societé des concerts a Jules Schulhoff,\nToulouse 22. avr i 11861.\" Obecenstvo vzdávalo\npochvalu a přidružilo se k tomuto holdování ředitelstvo.\nAvšak tímto nebyla řada rozličného poctění, jimiž náš\ngeniální umělec obmyšlen býli měl, ještě vyčerpána, Or-\nkestr filharmonické společnosti učinil mu zastavenťcko.\nHráli ouverturu k „Oberonu\" a k „Černému dominu/4\nZařízení akademického zpěváckého spolku se jak\nznámo neuskutečnilo a protož sestoupili se němečtí stu-\ndující, aby utvořili pro sebe zvláštní spolek zpěváčky,\njenž se nazývati má : „Deutsche Studenten-Liedertafel.\"\nProzatímní výbor vypracoval již návrh stanov a odevzdal\nje zároveň s prosbou za povolení ku zaražení toho spolku\nminulou sobotu Jeho Exc. panu místodržícímu hraběti\nForgáchovi. Dle nových stanov mohou nejenom rádní po-\nsluchači university, ale i polytechnického ústavu ondy zpě-\nváckého spolku býti. Poslední ustanovení nesvědčí o velké\nkonsekvencí pánu zakladatelův, an právě němečtí studu-\njící drive hlasovali proti tomu, aby přijati byli též te-\nchnikové do akad. spolku zpěváckého, jelikož prý se co\ndo vzdělání nemohou stavěli na roven posluchačům uni-\nversity. Odkud a proč ten náhlý převrat ?\nTyto dni zavítali do vlasti své zasloužilý ka-\npelník pan Fr. Š křoup z Rotterdamu, pianisté pan H.\nSeeling z Paříže a pan Charles Wehle z Moskvy.\nPrvní sešit „Vesny\" slibuje pp. odběratelům\nvelmi zdařilé skladby, bude totiž obsahovati ráznou vla-\nsteneckou píseň od Fr. Pivody na známá již slova od\nB. Pešky: „Vlasti své buď Čechu věrný\" a dvojzpěv od\nLud. Procházky, „Čech,\" kterýž na akademickém kon-\ncertě velmi pochvalně byl přijat a výtečnému našemu ná-\nrodovci, knížeti Rudolfu z Thurn-Taxisu věnován jest, a\nkrásný ctverozpěv pro mužské hlasy „Kalina\" od Em.\nV aš á k a.\nPan Ludevít Procházka zanáší se statistikou\nnašich spolků zpěváckých a obrací se ku všem ředitelům\nceských spolků zpěváckých s prosbou, by mu laskavě\nsdělili buď pod adresou : Lud. Procházka, truhlářská ulice\nčíslollloll.7—11. nebo: redakce Dalibora c. 25—11. Kolik\núdů výkonných, zakládajících, přispívajících a čestných\nkaždý spolek cítá, od kterého casu pozůstává co spolek,\njaké jméno pp. ředitele a přednosty u v jaké řeci se děje\nřízení spolku s připomenutím zvláštních událostí, produkcí\na výletů. P. Procházka hodlá tím zevrubnější zprávy o\nstavu našich spolků zpěváckých si získati a v krátké\ndobě delší pojednání našemu obecenstvu podati.\nFerd. Laub měl na své umělecké cestě štěstí;\nkoupil pravé Siraduarky. Tento vzácný nástroj obsahuje\nnejen všechny zevnější okrasy umělecké, alebrž má též\njadrný a přec jemný tón, jenž se toliko u nejvýtecněj-\nších kremonských houslí nalézá.\nObratný virtuos na piano pan Bed. Smetana\ndávai v dubnu v královském dvorním divadle v Stok-\nholmě dva koncerty; dne 23. dubna hrál pak v sále\nbursy a vždy dosáhl nejnadšenější pochvaly. Smetana\nje nejen co správný a obratný hráfc, nýbrž i co myslící\na cítící hudebník chvalně znáni; v Štokholmě získal si\nzvláště mnoho přátel výtečným provedením Beethovenova\nkoncertu C-moll. Mimo tento přednášel Smetana též\nskladby od Haendla, Mendelssohna, Schumanna, Chopi-\nli a, Liszta a Rubinsteina se skvělým úspěchem.\nŘeditelstvo jednotv k podporování\nV- * v * .\numění hudebního v Cechách oznamuje, že běžícího\nroku poznovu přijímají se mužští chovanci do konser-\nvatoria k vyučování v hudebních nástrojích, a sice:"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4124, "texte": "housle, cello, kontrabas, flétna, hoboj, klarinet, fagot,\nlesnice, trouba, pason a křídlovku. Běh vyučovací trvá\npo 6 roku a mimo vyučování v jednom z uvedených ná-\nstrojů učí se chovanci také ještě ve zpěvu ch orál-\nním, theorii hudby, náboženství, jazyku německém,\npočtech, krasopisu, země- a dějepisu, bájeslo\\í, prosodii,\nkrasovědě a jazyku francouzském *). Vyučování toto udě-\nluje se zdarma domácím. Žáci přijímají se toliko proza-\ntím na 8 neděl, a teprva, když v tom čase byli osvědčili\nschopnosti a slušný pokrok, přijmou se skutečně a zapí-\nšou či imatrikulují se. Kdo chce do této školy býti při-\njat, musí se vykázati: 1. že je nejméně 10 roků stár ale\nne více 13. let. 2. Jistou hudební propravou a dobrým\nsluchem hudebním. 3. Dobrým prospěchem v učení ele-\nmentárním. 4. Tím, že má pojištěnou výživu po cas\nučení, o čemž musí dříve než se žák skutečně přijme\njeho rodiče nebo pěstouni revers od úřadu potvrzený po-\ntí ati a že ho vyplní co rukojmí složití kauce 60 zl. r. č.\nPři zvláštních vědomostech a výborných i zřejmých vlo-\nhách hudebních možná upustit od požadavek uvedených\npod 1.2. 3. Žádosti o přijmutí mají nejdéle do 15.\nčervence r. t. zadány býti: Ředitelstvu pražského kon~\nservatoria v Praze, staré město č. 234. Přiložený\nmusí být též list křestní a očkovací, jakož i vysvědčení\nškolní aneb jiné jak uvedeno v článku 4; zároveň i\nsložena býti má v hotovosti kaucí 60 zl. i\\ č , která se\nčasem svým zase vrátí chovanci. Mimo to přijímají\nse též chovanci do školy zpěvácké konservatoria, která\ndle stávajícího zřízení sestává zě dvou oddílů ze\nškoly koncertní a operní, a do nížío chovanci\nmužského i ženského pohlaví se přijímají, jichžto\npočet ale obmezen jest na 10 osob. Nejprvé přijímá se\nchovanec do školy koncertní, kde se vyučuje ve zpěvu,\nnauce o harmonii, průvodu na piano, a z té školy teprv\npo uplynutí aspoú prvního pololetí mohou žáci, kteří od-\ndati se hodlají divadlu a dokázali, že mají k tomu hlas\nzpůsobilý jakož i vůbec potřebné schopnosti, přestoupiti\ndo školy operní, kdežto se dle poměru svého vzdě-\nlání po 2 neb 3 roky vyučují ve zpěvu dramatickém,\nprosodii německé, přednášení a mimice, v dějepisu\nhudby a v řeči vlaské. Chovanci přijímají se prozatím\ntoliko na 8 neděl, a teprva když v tom čase byli doká-\nzali schopnosti a pokroky náležité jsou přijmutí skutečně\na následuje pak zápis jejich či imatrikuiacc. Kdo chce\ndo školy zpěvácké přijat býti, musí se vykázali: 1. Že\nmá hlas fysicky dokonale vyvinutý. 2. Dobrým hudeb-\nním sluchem. 3. Dostatečnou propravou hudební, že lze\ns důvěrou očekávali od něho zdárných pokroků. 4. Že\nje úplně zdráv i dle zevnějšku těla svého spůsobilý k ve-\nřejnému vystoupení* 5. Přiměřeným stářím a poměru do-\nstatečném vzdělání v začátcích literního umění.\nJenom při neobyčejné přípravě nebo výborných a zjev-\nných vlohách pro hudbu a zpěv může se jedna nebo\ndruhá z uvedených požadavek prominouti, jakož í pro-\nmeškání lhůty k přihlášení se doleji ustanovené. Žádosti\no přijmutí mají nejdéle do 15. července b. r. býti za-\ndány. Přiloženy býti mají list křestní a očkovací, pak\nvysvědčení školní nebo i jiné o vlastnostech svrchu uve-\nděných, jakož i zřejmě musí býti uvedeuo, že je po celý\nčas vyučování dokonale postaráno o všeliké potřeby cho-\nvancovy a přiložen o Km právně platný revers, jakož i\nv hotovosti potřebná kauce 80 zl. r. c., která se svým\nčasem zase vrátí.\nNové musik a 1 i e. Právě vyšel pátý sešit\n„Záboje,\" obsahující půvabný sbor od slovútného V. J.\nVeita a rázný sbor „Zpěv jinochů\" (cis. 2) od chvalně\nznámého Fr. Vogla. Upozorňujeme zpěvácké spolky na\nskladby domácích našich výtečníku. Cena předplatní na\nvšech šest sešitů 2 zl. 40 kr. „Lov krále Vác-\nlava\" je titul sboru k smutnohře „Katovo poslední dílo44\nod M. Boleslavského, jejž vlastenský skladatel Eduard\nVittych velmi pěkně a karaktei isticky do hudby uvedl.\nSbor tento vítán bude zvláště ochotníkům divadelním na\nvenkově.\n*) Divíme se velice, že važ dosud ředitelstvo jednoty k pod-\nporování hudby v Cechách rovnoprávnosti neumí\nšetřiti. O vyučování češtiny není ani zmínky a přec je vždy\ndvě třetiny Cechů a sotva i třetina Němců v kon-\nservatořím"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123", "page_fin": "124", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.6.3", "titre_corps": "(XY.) Z Pardubic, dne 13. května 1861. (Horáková", "titre_sommaire": "(XY.) Z Pardubic, dne 13. května 1861. (Horáková", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.7", "debut_caractere": 4126, "fin_caractere_exclue": 6513, "texte": "(XY.) Z Pardubic, dne 13. května 1861. (Horáková\nmže. Učitelská porada. Koncert.)\nDne 0. května, na Nebevstoupení Páně, provozovala se\nmše od proslulého našince Václava Horáka do D-dur\na vsickni spoluuciiikující dosti jasně nahlídli , že páně\nHorákovy mse vůbec nejen snadno k provedení, nýbrž\nvelmi praktické jsou pro město i ves, a že i pravým ko-\nstelním slohem se vyznamenávají. Za graduale byl muž-\nský ctverozpěv od Alb. Maska vložen, a od Pardubického\nzpěváckého spolku přednesen ; oifertorium od Dia-\nbelliho do F-dur pěli reální učitelové pp.: tenorista Jos.\nKlika a baritonista Frant. Janda, Každý díl této mse\nsv. se správně a cistě provedl, a to máme jen obezřelému\nvedení pr. řediteli kůru p. Janu Huskovi co děkovati.\nPři posledně držané poradě učitelské přednášel nás\nzpěváčky spolek při mši sv. v klášterním kostele,\njíž veledňstojný vikář a skoldozorce p. P. Frant. Černý\ncelebroval, velebné čtverozpěvy, i porada sama byla\nod učitelů z Pardubic ctverozpěvem od K. M. Webra\nzapočata. Po 3 paedagogických přednáškách bylo ozná-\nmeno, že na uprázdněné místo ředitelství kůru v Pardu-\nbicích se 4 kompetenti (učitelové) ucházejí, a sice páno-\nvé: Lejh ane c z Mikolovic , Srůtek a Pospíšil\nz Pardubic a Vit och ze Slepotic. Bylo v poradě ur-\nčeno , že mají vsickni ucházející se o místo budoucí so-\nbotu do děkanského chrámu Páně přijíti, by svou schop-\nnost a zdatnost' v hudbě dokázali; k tomu byli co soud-\ncové požádáni dle podepsaného protokolu následující: p.\nJar olí mek, bývalý ředitel kůru zde, p, Janda, zdejší\nbaritonista, p. Hušek, tehdejší pr. ředitel kůru, p. Kli-\nka, tenorista, a p. Remeš, ředitel kůru v Pardubickách.\nV sobotu ve 2 hodiny odpoledne vsickni určené se do-\nstavili, a prvně každý kompetent na varhany praeludoval,\npak doprovázel každý kostelní píseň, napotom po into-\nnací u oltáře se s varhanami odpovídala, a posléze každý\njeden díl z předložené mše od Pice aneb od Hahna\nhrál. Musíme vyznati, že vsickni více méně se mužně a\nstatečně drželi; výsledek později sdělím. Chystáme se\nteď k velkolepému koncertu pro ch u d é žá-\nky našeho školního ústavu. Zpěvácký spo-\nlek se cvičí, obětovné naše slečny hrají pilně na piano,\nby svojí sílou k dobrému účelu přispěly; jiné zase šijí\ndle velmi zde oblíbené „L ad y(í vkusné slovanské šaty\nk vystoupení, neb budou se od našeho výtečného rodáka\nJiljího Jahna básně přednášeti. Vše dobře; jen kdyby-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4618, "texte": "chom mohli lépe naši místní civilní kapelu upo-\nřebit!\n(a—) Z Písku. (Z p ě v á ck ý s p o 1 e k.) Ze všech\nvšudy krajin docházejí zprávy o blahocinném působení\nspolků zpěváckých. Protož jest mi velkým potěše-\nním, an Vám oznámiti mohu, že i u nás zpěvácký\nspolek v měsíci březnu toho roku do života vstoupil.\nNebyl sice první v kraji našem, ale příčina toho neleží\nv nečinnosti, nobrž v tom, že jiným podnikáním před-\nnost dána býti musila. Že obecenstvo spolek ten ochotně\npodporuje, vysvítá z toho, že během 2 měsíců 130 údů\nse přihlásilo. Zpěvu se vyučuje dosti pilně, tak že po\nnedlouhém case spolek svému protektorovi při odevzdá-\nvání diplomu zazpívali mohl. První ale veřejné jeho\nvystoupení slavilo sedne 13. t. m.v kostele sv. Vác-\nlava na předměstí pražském, kdežto sl. sbor ostrostře-\nlecký svou první jarní slavnost odbýval. Na základě\nstanov píseckého zpěv. spolku vstoupil do života i zpěv.\nspolek Vodííanský, aě dřív než v Písku; taktéž iv Bře-\nznici a Strakonicích co nejdříve podobné spolky\nbudou zařízeny. Při té příležitostí uznávám za dobré\nzmíniti se o řeci, jíž jednatel zpěv. spolku píseckého,\nčinný a horlivý Jano ta první hromadu oslovil. iMezi\njiným pravil: „Pánové! dovolte, abych v krátkosti pově-\nditi směl o úmyslech, jež zakladatelům na mysli tanuly.\n1) Ucel náš jest sestřediti, vychovávali a zdokonalovati\nsíly hudební, a především zasazovati se o pěstování\nzpěvu národního. Za druhou zásadu prohlašujeme\nzábavu ušlechtilou, o niž se spolek vždy starati bude.\nNedůstojno by bylo, chtíti zde dokazovati užitečnost a\nprospěšnost zábav takovýchto; my na místě všeho důkazu\npoukážeme raději na to, že ve všech pokročilejších ano\ni menších městech, než Písek jest, podobných spolků již\nstává, který z hojného účastenství obecenstva se těší a\nradují. A jakž by jinak býti mohlo? Zdaž jsme po-\nstupem casu přestali býti národem zpěvným, náro-\ndem slovanským? A ba věru! Předkové naši ten krásný\nobyčej vždy do sebe mívali, že radost svou zpěvem je-\nvili, a smutek svůj zpěvem mírnili, V pohanských již\ndobách zpěv rozněcoval naše předky k hájení vlasti,\nk milování ctnosti, k požívání radostí dovolených. Pěv-\ncové byli považováni za miláčky bohův, jako by se\ntím říci chtělo, že zpěvem se nehřeší, ale duch líbezně\nbaví a zvelebuje. V křesťanské pak době každá zna-\nmenitější událost, jež se lidu dotýkala, v cirk . i i státě,\nzpěvem bývala oslavena a píseň „Svatý Václave\"\natd. (myslilo se) zázračnou že má do sebe sílu a každého\nže naplňuje duchem zbožným i hrdinným ; a jaké teprv\nv celé Evropě známé divy konala pověstná pí se ň Tá-\nborská? Ano, vyznamenávali se předkové naši\nzpěvem, a proto ty nejvzácnější osoby v měšťanstvu, jak\nucenci tak boháči, jak kněži tak světští, spojovali se\nve zvláštní spolky, literácké zvané, aby písně sami\nskládali a zpívali. S pochvalou se o nich říci může, že\nna vzdělaní obecenstva měšťanského, na zkrácení vášní a\nulahodnění povahy lidské znamenitě a blahodárně půso-\nbily. My pánové, zde shromáždění, jsme potomci těchto\nslavných a zpěvumilovných předkův, a sestupujíce se\nV zpěvácký spolek, nepodnikáme nic nového ale\nze synovské lásky následujeme krásný příklad otců svých.\nTřetí účel spolku našeho budiž len, abychom pro-\nvozováním zpěvů a pořádáním rozličných ušlechtilých zá-\nbav stali se zdrojem, z něhož milé podpory vycházeti bu-\ndou všelikým blahoěinným ústavům města našeho. Ko-\nnečně nemohu zatajili přání, aby se mnoho pp. oudň při-\nhlásilo a zpěv* sobě nad jinou zábavu zamilovalo ; nebo\nkde jest zpěv, tam jest i bodrost ducha, tam jest i síla.\"\nPrvní ovoce dobročinnosti spolku zpěváckého v Písku\nbude akademie, již jmenovaný spolek v spojení s hu-\ndebním sborem městských ostrostřelců a několika spa-\nnilomyslných ochotníku po svátcích ve prospěch pí-\nseckých pohořelcň dávati bude. Přejeme již na-\npřed mnoho zdaru! Dozvídáme se zároveú, že se u\nnás o to pilně pracuje, aby zřízeno bylo stálé ochot-\nnické divadlo, lun jest cas; vždyť jest to již i\nv malých městech. Konečně musíme oznámit, že velké\ncepobití před první jarní slavností městských ostrostřelců,\njak vždy bývalo, muselo tentokrát být opomenuto, an\nněkteří ramenáři, kteří náhodou slyšeli len den před tím\njakési pískání (z žertu) v hostinci, považujíce to za zkoušku\nke kočičině, po městě to utrhacným způsobem roztroubili\na tím zákaz večerní hudby docílili. I můj Božínku! Jak\nje ten lid bláznovský; mnohý nepatrný človíček přičítá\nsvému jednání takové důležitosti, že myslí, že by koči-\nčinu zasloužil; ale ať se nadarmo neleká kdo pak by\nsi ho povšimnul? Takový, kdyby sebe víc křičel, nám tím\nneublíží, nebo jeho hloupost je ještě větší než jeho zlo-\nmyslnost.\nv"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "124", "page_fin": "124", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.6.4", "titre_corps": "Moskva. Slavný polský houslista Wieniawski", "titre_sommaire": "Moskva. Slavný polský houslista Wieniawski", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.8", "debut_caractere": 4620, "fin_caractere_exclue": 5348, "texte": "Moskva. Slavný polský houslista Wieniawski\ndával zde koncerty; avšak nemel téměř žádného peněž-\nného prospěchu. V druhém koncertě musei 150 rublů\ndoplácet. Ncjčetnější obecenstvo měl ve svém třetím kon-\ncertě Alex. Dreyschock a hudební Společnost v kon-\ncertě ku prospěchu ředitele Rub i n stei na, jenž při této\npříležitosti taktovku z černého ebenového dřeva rubí-\nnem ozdobenou obdržel.\nPešt. Politický duch nynější doby jeví se také\nv skladbách hudebních. Tak právě vyšel Szózat pro ctyry\nruce na piano, dále pak pochody Garibaldiho, Klapkuv a\nKošutův.\nPetrohrad. Tenorista Ni ko 1 sk ý, clen zpěváků\ndvorní kaple, je od intendanta Saburova pro operu en-\ngažován ; dříve však bude poslán do Paříže k zdokona-\nlému vycvičení."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-05-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-05-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "124", "page_fin": "124", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.2.6.5", "titre_corps": "Rozluštění hudební hádanky.", "titre_sommaire": "Rozluštění hudební hádanky.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.8", "debut_caractere": 5350, "fin_caractere_exclue": 5687, "texte": "Rozluštění hudební hádanky.\na) .Mysliveček, Benda, Tedesko, Tůma, Kitt/, Drey-\nšok, Procházka = Medalova.\nb) Procházka, Kolešovský, Tedesko , Benda,\nMysliveček, Dreyšoft, Tuma = Poclleska.\nHádanku rozluštil toliko pan Josef D y kast, stu-\ndující v Žatci; na polo ji rozluštili p. V. Volf y Ska-\nlici, pan Vostřebal a Janda v Pardubicích."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.1", "texte": "Jak by se dala zríditi hudební akademie a dramatická\nškola v Praze.\nDříve než tuto otázku zodpovídáme, budiž nám\npopřáno, o poměrech zdejších dvou hudebních ústavů\npromluviti. Jak známo, náleží k nejdůležitějším hudeb-\nním ústavům v Praze škola varhanická a konser-\nvatorium.. První vydržuje soukromá, umění milovná\nspolečnost; druhý vydržují čeští stavové a z části dů-\nchody zemské. Oba ústavy mají důležitou úlohu ; vzdě-\nlávati totiž mladíky na hudební umělce.\nVarhanická škola směřovala již od r. 1830 až\ndo nynějška k tomu, aby chrámům vlasti naší poskyto-\nvala varhaníky a ředitele kůru. Za tou příčinou\nobrala si za předměty vyučovací: varhany, náuku o\nharmonii, o jednoduchém a podvojném kontra-\npunktu, chorálu, fuze, rituálnímu zpěvu. Konser-\nvatorium naproti tomu vytknuvší si za hlavní úkol, pro\norkestry vzdělávali, zdatné orkestrální členy a při\nneobyčejných schopnostech chovanců také virtuosy na\nrozličné nástroje, ustanovilo již r. 1810 za hlavní před-\nměty jednotlivé hudební nástroje, jmenovitě : housle,\ncello, kontrabas, flétnu, hoboj,klarinety fagoty les-\nniciy troubu, pason, křídlovku a později harfu%\nMimo tyto zavedlo ředitelství konservatoria zpěv cho-\nrálníy theorii hudby, dějepis hudby, pak učení li-\nterní : náboženství, jazyk německý, počty, krasopis,\nzemě- a dějepis, bájesloví, prosodii (německou), kráso-\nvědu a jazyk franzouzský. Později zřídilo konserva-\ntorium školu koncertní a operní pro mužské a ženské\npohlaví, kdež se chovanci mimo zpěvu německé pro-\nsodii, deklamaci, mimice, dějepisu hudby a řeči italské\nvyučují.\nNedá se upříti, že oba tyto ústavy mnohých vý-\nsledků dosáhly : avšak porovnáme-li délku času, od kte-\nréhož účinkují, s výsledky těmito ústavy dobytými, mu-\nsíme bohužel vyznali, že varhanická škola vlasti naší\nmálo, konservatorium však takřka ničehož neprospělo.\nA co je toho hlavní příčina? Abychom zkrátka řekli:\nNepřiměřené našim časům zřízení varhanické\nškoly a konservatoři a.\nCo se školy varhanické dotyce, nedostačují před-\nměty, které se tam přednášejí k všestrannému vzdělání\nvarhaníku a ředitelů kůru. Pohřešujeme tam pro záky\nřádné některých důležitých literních předmětů, pak vy-\nučování pianu a houslím, nauku o ústrojí varhan, o in-\nstrumentací, náuku o hudebních formách, o ritualiích,\nčtení partitur, dějepis hudby vůbec a české zvlášf, kraso-\nvědu, prosodii latinskou a českou a mnoho jiných více\nméně důležitých. Dva roky učení, jak se to posud děje,\nnevystačí ovšem, by se všechny tyto náuky probrati\nmohly. Bylo by k tomu zajisté 3 a snad více let za-\npotřebí a proto nahlédne každý nepředpojatý, že reor-\nganisace varhanické školy nutná jest, má-lí ústav\ntento požadavkům nynějších časů dostáti.\nCo se konservatoria týče, nevyhovuje i to nižád-\nným způsobem požadavkům nynějších dob. Jak známo,\nje jazyk český z konservatoria vyloučen a přec je\nstatisticky dokázáno, že žáků každý třetí rok do kon-\nservatoria se hlásících ani třetina není německé ná-\nrodnosti. Z té příčiny mělo by se v konservatoriu\nčeštině a na základě češtiny němčině a všem ostatním\npředmětům aspoň z větší části po česku vyučovali. Avšak\ni nástroje hudební nejsou v konservatoriu úplně zastou-\npeny. Tak není piano a varhany co hlavní předmět\nvyučovací. Mnohý ovšem namítne, že má Praha as 18\nústavů pro piano a že tedy není třeba, v konservato-\nriu pianu vyučpvati; avšak kdo zevrubně uspořádání\ntěchto ústavů zná, bude s námi zajisté souhlasili, že\nústavy pro piano pravému umění málo prospěly. Ostatně\nvíme ze zkušenosti, že orkestrální členové nejen v Praze,\nalebrž iv Německu odkázáni jsou na vyučování to-\nmuto salonnímu nástroji, aby tím způsobem skromný\nsvůj plat rozmnožili. Z té příčiny je nevyhnutně tře-\nba, aby žáci konservatoria zároveň ve dvou nástrojích"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.2", "texte": "obligátních cvičeni byli a sice v některém smyčcovém\nneb dechovém nástroji a pianu.\nKonečně dlužno podotknouti, že by chovanci obo-\njího pohlaví, kteří by se toliko hře na piano učiti\nchtěli, rádi školné zaplatili, aby jen v konservatoriu hu-\ndebního vzdělání dosáhli a zvláště tenkráte, kdyby vý-\nteční učitelové, jako A. Dreyschock, Fr. Blažek na kon-\nservatorium ustanoveni byli.\nZ předmětů, které na konservatoriu dále pohře-\nšujeme a které velice důležité jsou, uvedeme: návod\nk člení partitur, oper, mší, oratorií ald., náuku o ří-\nzení orkestru a náuku o ústrojí jednotlivých nástrojů\njakož i jejich dějepis, českou prosodii, český zpěv\na českou deklamaci, dějepis hudby české, řeč ru-\nskou a mnoho jiných více méně důležitých předmětů.\nOkázavše takto, co oběma ústavům schází, máme\nza to, že škola varhanická i konservátorium -\nganisovány býti musí, mají—li požadavkům nynějšího\nčasu dostáli. Avšak jak to započíti ? Známe jen jediný\nprostředek, jímžto by se vše bez velkých výloh dosá-\nhlo, a tento je, by oba ústavy: škola varhanická a\nkonservátor ium v jeden celek pod jmenein:\n\nČeská hudební akademie\nEm. Meliš.\nsplynuly, lalo pak za ústav zemský prohlášena\na z důchodů zemských vydržována byla.\nTímto splynutím doplnil by jeden ústav druhý a\nsnadno by se pak v tuto akademii nauky oběma ústa-\nvům chybící uvésti daly. Výtečným uspořádáním a ve-\ndením akademie této dostalo by se vlasti naší zvláště\nčlyr hlavních a důležitých výhod.\n1. Zřídila by se v akademii co nejsnadněji škola\ndramatická / anto by takřka všechny hlavní předměty\npro takovou školu akademie obsahovala; jmenovitě li-\nterní předměty, prosodii německou, dějepis, zeměpis,\nkrasovědu, mimiku, deklainací německou a zpěv. Chy-\nběla by toliko prosodie a deklamace česká a některé\njiné předměty a malé divadlo. V konservatoriu stá-\nvalo sice malého divadla; avšak před mnohými lety\nbylo zrušeno.\n2. Vychovali by se v akademii též dokonalí skla-\ndatelově vůbec a českých oper zvlášť', neboť téměř\nvšecko, co k opeře přináleží, bylo by v akademii poho-\ntově, jmenovitě : orkeslr, zp a zpěváci At\nTímto způsobem dodělali by sine se nejsnadnějším způ-\nsobem opery české.\n3. Dosáhli bychom akademií zpěvaček a zpěváků\npro českou operu, jakož i zpěvaček soubretních a\nkomiků ve zpěvu důkladně se znajících', a konečně\n4. vycházeli by z akademie všestranně (literně\ni hudebně) vzdělaní varhaníci a ředitelové kůru, kteří\nby svému povolání úplně dostáli.\nSamo sebou se rozumí, že by na akademii této\ntoliko výborní učitelové pro jednotlivé předměty usta-\nnoveni býti museli a že by se jím slušný plat dávati\nmusel. Takovýmto zřízením zmizel by v několika le-\ntech dav nepovolaných učitelů hudby, hudebních ne-\ndouků, nedospělých virtuosů atd.; avšak jen pod tou\nvýminkou, kdyby na důležitá místa veřejná jen dobří\nžáci akademie se dosazovali.\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokracování.\n„Proč ne? U lidí vaší přirozeností je něco tako-\nvého dosti možné.\"\n„Jak jsem vám pravil, miloval jsem dvě najednou,\njednu veselou a jednu tklivou.\"\n„Jako ty dvě tety v Čarostřelci ?\"\n„Ano, právě tak! O ten Čarostřelec jedna\nz mých harmonií se také v něm nachází. A v bouř-\nlivých dnech často jsem v lesích . . .\"\nTu přestal vypravovatel najednou mluvili a vypou-\nlil oči bez pohnutí naslouchaje; podobalo se, jakoby\nnaslouchal zvukům milené své Eoly, která na všecken\nzpůsob v jakési souvislosti stála s romantickou Webro-\nvou melodií, o níž právě mluvil. Zblednul, slze za-\nleskly se mu na jeho řasách. Střežil jsem se velmi,\nabych ho nevytrhl z toho vytržení. Konečně se opět\nvzpamatoval, vytřel si oči a vypiv sklenici vína, řekl:\n„Odpusťte pane; nechal jsem vás samotna, abych\nse na okamžik svým zpomínkám oddal. Weber by\nmi byl ještě porozuměl, jako já mu také rozumím;\nnebyl by mě ani za smyslem pominulého, ani za ochlastu,\nanebo za svatého považoval. Uskutečnil mé sny aneb\naspoň předvedl většině obecenstva některé z mých\ndojmů.\"\n„Ano, ano! ticho!\"\n„Nuže, upozorňte koho chcete na vzne.ený tento\nnápěv, a ze statisíců lidí, kteří čarostřelce slyšeli, ne—\nspozorovalo jeho snad ani deset.\"\n„To je dosti možná. Můj Bože! jaký je to svět!\nZkrátka, moje dvě milenky byly pravé Webrovy\nhodinky, a jako v Čarostřelci, jmenovala se jedna Anička,\ndruhá Agala. Nikdy jsem se toho nedobádal, kterou\nz obou jsem více miloval; při veselé jsem ale vždycky\nšmuten, kdežto truchlivá mne vždy obveselovala. Nad\ntouto láskou zapomněl jsem na čas na své nebeské\nkoncerty a povolání k stavu duchovnímu bylo jako od-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.3", "texte": "fouknuto. Pan farář ničeho nezpozoroval, Agata ne-\nvěděla ničeho o oné lásce k Aničce, a tato zase niče-\nhož o lásce k Agatě. Jednoho dne blouznil jsem také\nu nohou své Aničky, kteráž se mé písni „o psu, jenž\nna lunu štěká,\" z plného srdce smála. Zazpíval jsem\njí s průvodem harfy jednu ze svých vášnivých písní\nz oné dřívější doby svého vytržení. Učinil jsem pře-\nstávku, a hlavu maje na Aničině koleně položenou, po-\nlíbil jsem její ruku, načež ona vesele zvolala: „Jaký\nty jsi bláhový! ale to nic neškodí, přece tě mám radši,\nnež toho bláznivého chlapa, toho Frantu, Agatina nej-\nmilejšího.\" „Nejmílejšího ...\" „Agaty! ty o\ntom nevíš? jest právě vždycky u ni, když ty jsi u\nmne ; všecko mi to svěřila.\" Myslíte snad, že jsem\nnad tím vztekle vyletěl, abych ty dva zničil. Nikoliv!\nZmocnil se mne onen chladný vztek, kterýž horší jest,\nnež náhlé vyvření ; očekával jsem svého soupeře u\ndveří milenky; nepomyslil jsem na to, že nás ona okla-\nmala a že by si byla mohla také tím samým právem\nna mne ztěžovati ; nechtěl jsem ani, aby její milenec\ntušil, proč jsem na něho sáhnul a tak velice jsem ho\nurazil, že jsme se na tom ustanovili, že druhého dne\nbeze všech svědků se budeme biti. Bili jsme se také;\na . . . . Dejte mi sklenici vína ... a ... na vaše\nzdraví! . . . stálo ho to oko.\"\n„Ah, bili jste se na kordy ?\"\n„Nikoliv, pane, na pušky, padesát kroků; vyslal\njsem mu kouli do levého oka stal se jednookým.\"\n„A zůstal mrtev, zajisté!\"\n„O velmi mrtev! klesl hned k zemi. Tu bylo\nale najednou po mém vzteku, jakož i po mé lásce.\nUprchnul jsem a nestaral jsem se více ani o Aničku\nani o Agatu. Vyhojily mne od stavu duchovního\nkoule % mé pušky vyhojila mne od lásky. Kouli do\nlevého oka nějakého milovníka vašeho děvčete to je\nvýborný prostředek, kterýž vám odporučili mohu, kdyby-\nste se měl jednou zamilovati do dvou najednou.\"\nZpozoroval jsem, že se vypravovatel počal z nova\nrozjařovati, jeho oči zatékaly krví, kousnul se do do-\nleního pysku, a dal se do bezhlasého smíchu jest\nznámý onen pekelný smích ! Musil jsem tomu předejiti.\n„Jste unaven,\" oslovil jsem ho; „myslím abysme šli\ntrochu ven a zapálili si doutníky ; pak račte dále po-\nkračovali o vašem životu.\" „Milerád,\" odpověděl on.\nBlížil se k své harfě a zahrál na ni jednou rukou celé\nthéma z „víly Mab,\" kteréž opět jeho dobrý rozmar\nmu navracovati se zdálo; na to jsme opustili síň. Za-\nmumlal jsem při tom k sobě: „Jaký to směšný podi—\n\\ín !\" a on „Jaká to směšná historie.\"\n(Pokračování.)\n\nKateřina Podhorská.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování,)\nPrvní koncert v Lipsku odbýval se dne 29. záři\n1820 a zde zpívala K. Podhorská scénu a arii s obli-\ngátním bassetním rohem z Mozartova „Tita\" a velkou\nbravourní arii od Frant. Bianchi-ho, obě v italské řeči.\nSál byl přeplněn, a když před první arii na tribunu\nvstoupila, vstaly všechny dámy a páni vzhůru, abý se\nna dítě, které si tak těžkou úlohu obralo, z blízka po-\ndívali , a tak mnohý pochyboval po lichu o zdaření\ntohoto pokusu; avšak hned po první pieQe zmizelo\nvšecko pochybování, a dámy a pánové, kteří nejblíže\ntribuny seděli, oblehnuli takřka mladou zpěvkyni, do-\nnesli ji konečně k obecenstvu, podávali jí cukrovinky\na jiné rozličné lahůdky, kteréž však přijmouti urputné\nzamítla, jelikož jí předně od tety zakázáno bylo, něco\nnápodobného před druhou arii požívati a pak uráželo\nto její uměleckou pýchu; neboť u vnitř cítila se již\nbýti velkou zpěvačkou a chtěla, by se s ní tak a ni-\nkoliv co s děckem zacházelo. Po koncertě byla ta-\nbule u dvorního rady Rochlitze kterýž Kateřinu hned\nz koncertního sálu k sobě přivedl, kdež arii Roziny\nz „Lazebníka Sevillského\" zpívajíc nesmírné pochvaly\ndošla. Že při pobytu svém v Lipsku do společnosti\npozvána a též rozličnými šaty a jinými maličkostmi ob-\ndarována byla, rozumí se samo sebou. Po koncertní\nsaisoně učinil ji nejvyšší ředitel Lipského městského\ndivadla, dvorní rada Kistner, nabídnutí, by v divadle\nvystoupila ; s radostí vyhověla této žádosti a vystoupila\nco „Myrha\" v opeře „Obětní slavnost\" od Wintra, kdež\nse přihodilo, že velkou arii dvakrát opakovali, tedy\nv celku třikrát zpívati musela. Při každé zastávce\nvypuklo obecenstvo v nadšené jásání. Tu se také stalo,\nže jí květiny házeny byly, ovace to za tehdejších časů\nneslýchaná, kterouž jen umělci prvního stupně vyzna-\nmenáni byli.\nDvorní rada Kistner uzavřel, Kateřinu pro ta-\nmější divadlo získali; avšak její teta byla k vévodkyni\nKurlandské do Soganu povolána a Kateřina následovala\ntetu tam, by od velkého pro její mladistvé stáří ne-\npřiměřeného namáhání si odpočinula, pak aby dvorní\nmravy a etiketu seznala. Znalost tato jí přišla po-\nzději zvláště při představování rolí dvorních dám. Po-\nbyt u vévodkyně Kurlandské byl pro ni velmi výhodný;\nnebof nejen že byla tak šťastna obcovati s princez-\nnami, které s ní jak se sestrou zacházely a nejinak\nnež „malou Cataíani\" nazývaly ; alebrž vévodkyně usta-\nnovila se na tom, že Kateřinu do Itálie s sebou vezme\na pro italskou operu ji připravovali dá. Avšak brzká\nsmrt matky vévodkyně učinila tomuto předsevzetí ko-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.4", "texte": "nec. Nedá se pochybovati, že by cesta do Itálie pro\nKateřinu velkým štěstím bývala, nebof by byla zajisté\nevropské znamenitosti dosáhla.\nNavrátivši se r. 1832 co 151etá dívka se svou\ntetou do Prahy, byla od tehdejšího ředitele divadla\nHolbeina se 600 zl. vid. čís. engažována. Zde zpí-\nvala nyní ve sboru as Jindřiškou Sonntagovou, kte-\nráž co první zpěvačka se skvěla, střídavě větší partie,\nna př. zpívala jednou Sonntagová Agatu v čarostřelci,\nco zatím K. Podhorské úloha první družičky přidělena\nbyla; při následujícím představení tétéž opery byly role\nzměněny a Kateřina vynasnažila se co síly její stačily,\nby Sonntagovou nejen co do přednesu zpěvu, alebrž i\nco do provedení předčila, což se jí také podařilo a za-\nčež nekonečným potleskem odměněna byla.\nKdyž Jindřiška Sonntagová Prahu opustila, by ve\nVídni engagement nastoupila, byl ředitel Holbein ve\nvelkých rozpacích, komuž by měl přiděliti roli „Sofie\"\nv opeře „Sargíny\" od Paera. Yyjádřilf se o tom k re-\nžizérovi a pěvci Schikanedrovi, synu to současníka\nMozarta :\nŠkoda, že nyní operu „Sarginu\" dávali nemůže-\nme, opera ta naplní vždy divadlo.\nSchikaneder: Vždyt můžeme operu tu dávati.\nHolbein: Jak pak, nemáme tu Sofii!\nSchikaneder: O, ano, malou Iíatinku!\nHolbein: Nuže, když myslíte, budeme to zkoušet;\nkapelník Triebensee nechf jí pošle roli as ní studuje!\nKatince však nebyla tato partie nic nového, nebof\njiž co devítileté dítě zpívala arie a duetta z této opery.\nNebylo jí tedy jiného třeba, než pospolné kusy seznati\na učinila to s takou pilností, že v 8 dnech schopna\nbylá, v dotčené opeře vystoupili. Holbein, jenž vždy\nještě pochyboval, zdaž s to bude, těžkou tuto úlohu\nprovésti, přišel k generální zkoušce, aby se o tom\nosobně přesvědčil. Zkouška počala ; Katinka nemohla\nse ani předehry dočkati; konečně zpívala a sice tak,\nže nejen ředitel, anobrž i veškeří operní a ork ostrá lni\nělenové hlučně „výtečně\" volavše nesmírným potleskem\nji odměnili. Že i ostatní piegy této opery právě tak\nškvěle vypadly, nemusíme podotýkati. Po skončené\nzkoušce přišel ředitel Holbein k ní a pravil lístek na\nléži jí podávaje: „Vezmi to pro svou tetu, aby bez přeru-\nšení celý večer poslouchali mohla!\" Vítězství, jež Ka-\ntinka téhož večera u obecenstva dosáhla, bylo úplné\na rozhodné pro její budoucí uměleckou dráhu. Kladli\nji nejen co do hlasu, nýbrž i co do umění v zpěvu\nnad Sonntagovou. Ředitel zbavil ji hned zpívání ve\nsboru řka: „Takové Sofii nemohu více dáti ve sboru\nvystoupit. Spolu zvýšil její gáži o 300 zl. vid. čísla.\nNásledující role její byla Donna Anna v „Don Juanu,\"\nčímž se primadonnou Pražského divadla stala, a toto\npostavení zaujímala Podhorská skvěle téměř až k svému\nodchodu od divadla. Brzy na to opustil Holbein Prahu\na nové ředitelstvo, z Polavského (herec),\n(zpěvák) a Štěpánka (spisovatel) sestávající, pospíšilo\nsi, by si. Kometovou (Podhorskou) pro Pražské jeviště\nzískalo.\n(Dokončení.)\n\nMysliveček.\nVýjev ze živola českého umělce.\n(Dokončení.)\nJinoch netázal se více, víno měl jeho služebník\ns sebou a kvapem odjížděl kočár k piazza del populo.\n„Zůstaňte dále od jeho lože stáli kdyby vás\npoznal radosf by ho usmrtila,\" řekl Antonio a vstou-\npil před chorého. Podal mu víno dychtivě se tento\nnapil oko jeho děkovalo svému drahému příteli\na zase padl zpátkem na lože.\nJinoch se zachvěl, spatřiv tu nouzi.\n„Pojďte otče Antonio, pomoci se mu musí do-\nslati, lepší byt, lékaře rychle.\"\nSpěchal dolů, pak poručil svému služebníku, aby\nlékaře vyhledal a slušný byt v blízkosti objednal.\n„Nyní mluvte, otče Antonio, jak se to stalo, že\ntento slavný a bohatý maestro v takovou nouzi uvr-\nžen jest ?\"\n„Můžete se ještě pláli? Nepozoroval jste nesmír-\nnou jeho marnotratnost? Nebyl jste svědkem jeho pro-\nstopášného života? Zbožňování, jakýinž poctěn byl, stalo\nse jeho hrobem. Obsypali ho dary platili nesmírné\nsummy za jeho opery. Talent jeho zdál se býti nevy-\nčerpanlivým důvěřovalo se v jeho ducha, jeho úvěr\nbyl v každém ohledu neobmezený. Promrhal vydělané\nsummy, promrhal ale také summy sobě svěřené. Ta-\nkový život podryl jeho zdraví, způsobil jeho ducha ne-\nschopna, výše se povznésti. Rozhoršený genius umění\nopustil ho a tak zahynul. Jeho Armida jest zřejmým důka-\nzem, jak oslabeny jeho duševní síly již byly, když ji\nskládal a vzdor vší lásce k němu musím přiznali,\nže ta práce Venatorini-a hodna není. Hrozné bylo to\npro ctižádostivého maestra, spatřiti se najednou s ta-\nkové výše svrhnuta. Bezohledně zacházeli Miláňané\ns jeho poslední prací opera nedokončila se a dru-\nhého dne musela se s jinou hudbou provozovali.\nRychleji než jeho sláva roznesla se po celé Itálii jeho\nhána. Druzí maestrové a jejich přátelé jásali. Tento\npřípad zrychlil celý výbuch jeho nemoci a chorý a\nbídný byl do Říma přinešen. Když však sem přibyl,\nbyl palác a celé jeho jmění v rukou věřitelů; přá-\ntelé opustili ho nikdo mu nezůstal než já. Malé\nještě jeho jmění protrávila jeho nemoc a jen milosr-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "121", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.5", "texte": "dehství darovalo mu tento příbytek v těch zříceninách.\nOba stali jsme se žebráky. Nemám více než\ntento prsten památku to na jedinou hodinu, v níž\njsem šfasten byl své nejdražší chtěl jsem obětovati,\ntu poslal mi Bůh vás, vás vysvoboditele to z nouze.44\n„Přišel jsem sem, abych učitele ku své drahé\nmatce přivedl.44\n„Žije ? žije ještě vaše matka ?\" tázal se zdrá-\nhavě stařec.\n„Ona stůně pořáde, a doufajíc že ve vlasti se\nuzdraví, očekává mne u mého učitele v Neapoli.\"\n„Tedy jest v Itálii ? v naší drahé vlasti ? a\njá, já ji ještě snad jednou spatřím ?\" zvolal radostně\nstařec.\nWilliam chtěl se ho ptáti tu vstoupil sloužící\ns lékařem do pokoje a všichni šli k loži nemocného.\nLékař skoumav jeho puls, zakrčil ramenama řka: „Zde\nkončí mé umění, než slunce zajde, není ho více.\"\nKdyž tento odešel, vrhl se jinoch starci, naříkaje,\nokolo krku.\nHluboké vzdechnutí nemocného povolalo je k jeho\nloži. Se zamhouřenýma očima ležel zde, ukazuje se\nsvou hubenou rukou na práhnoucí jazyk. Antonio na-\nkapal mu víno na jeho rty. „Díky, díky, drahý otče,\"\nzašeptal občerstvený. „Jest mi lépe^44 a po dlouhé\npřestávce pokračoval : „Řekni mi Antonio, jest Emma\nzde? Slyším její barkarolu.\"\n„Ačkoli zde není Emma, stojí přece tobě velmi\ndrahá osoba u tvého lože.\"\n„Ne Emma ? kdo tedy ?44\n„Někdo jí příbuzný.44\n„Kdo?\" tázal se nemocný, všemožně se namá-\nhaje; zdvihl pak s poslední sílou hlavu a otevřev oči,\npatřil okolo sebe.\n„Já jsem to, váš William,44 lkál jinoch líbaje mu\nčelo.\n„Ty, ly?\" šeptal slabým hlasem : „Bůh jest přece\nmilostiv,\" doložil, „poslal tě ke mně, abych ti poslední\nvůli švou svěřil.\"\n„Vaše slovo jest mi příkazem poručte.\"\n„Emma milovala mne5 poslední její vůle byla\nmi důkazem její lásky. Williarne! slav mou památku\nnech mne v rakvi ještě jednou líbezné zvuky sly-\nšeti, jež můj duch myslil, a jež Emminou kolebavkou\nbyly.44\n„Zde máte mou ruku, že vám to učiním.\"\n„S Bohem\nji?\" zdál se naslouchati zvukům. „Ano má drahá\npřicházím již An—to —nio pojď se mnou.44\nSotva srozumitelná byla již poslední slova; klesl na-\nzpět na lože nebylo ho více.\nSmutný tento den byl 4tý únor léta 1781.\nWilliam ještě dlouho nebyl s to truchlivého An-\ntonia od umrlčího lože vzdáliti, a když se mu to ko-\nnečně povedlo, byl krnet bez potěchy. Jinoch ode-\nvzdal ho svému nejvěrnějšímu služebníku do obsluhy,\nčinil sám všechny přípravy k slavnému pohřbu svého\nučitele.\nRychle roznesla se v Římě zpráva o smrti dlouho\nzapomenutého maestra mluvilo se jen o pohřební\nslavnosti, o Angličanu, jenž ji uspořádal, a mnoho tisíc\nlidí následovalo umrlčímu vozu a opět jako tehdá\npři maestrových slavnostech byla při dnešní slavnosti\ncelá římská šlechta přítomna. S kůru sixtinské ka-\nple zavzněla březenová symfonie zemřelého mistra, a\nnebylo spatřili v celém kostele ani jednoho člověka\ns neslzícim okem. Nyní teprv se zase pocítilo, jak\nmnoho umění v něm ztratilo.\nVšelijaká pohřešování v posledním roce a žal,\njenž Antonio v tom čase utrpěl, skončily také brzo\njeho život. Osm dní po smrti Myslivečka následoval\nmu jeho učitel a druhý otec Antonio také do hrobu.\nNa smrtelném loži svěřil Williamovi, jak drahá mu\njeho matka jest a prosil ho, aby mu jedinou zpomínku\nna ni, prsten, do hrobu s sébou dal. William také je-\nmu uspořádal pěkný pohřeb o dal ho vedle jeho žáka\nv kostele San Lorenzo in Lučina pochovati.\nKdyž rok na to bohatý Angličan svému učiteli\nMyslivečkovi mramorový pomník v kostele postavili dal,\nzazněla s kůru opět březenová symfonie a mezi tím\nco každý nadšeně těmto zvukům naslouchal, věnovala\nWilliamová matka slzu památce nešťastného Antonia.\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nKrál. zemské divadlo. Dne 9. t. m. opakovala\nse zase v německé řeci Flotová nejzajímavější zpěvohra\n„Alessandro Stradella.44 Stradellu zpíval p. Ber-\nnard od městského divadla z Lipska co host. Co obe-\ncenstvo proti p, Hahnovi (který po jediném výstupu ve\nvší tichosti zmizel) zavinilo, hledělo naproti tomu u pana\nBernarda napraviti. Pan Bernard prozrazuje velké dra-\nmatické nadání a výbornou školou a uměleckým upotře-\nbením neochabne jeho již vyzpívaný organ tak brzce, jak\nby se ocekávati mohlo. Příjemné a na patřičném místě\nuvedené mezza voce dovede brzce sympathie u obecenstva\nvzbuditi, zvláště pak, když zpěv pravou a nelíčenou umě-\nlostí vyniká. Pii tom zachází p. Bernard s hlasem opa-\ntrně, a protož mu možno, kde toho třeba, tón k největší"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.6", "texte": "síle vyvinouti. Četné obecenstvo užilo každé příležitosti\na vyznamenalo p. Bernarda hlučným potleskem a ča-\nstým vyvoláním. Zdější přehnaná tempa nutila častěji\np. Bernarda k popílení, k čemuž pravý umělec zřídka\npřivykne. Výteční byli též pánové Krén a Markvordt\nco zbojníci ; jejich duetto v druhém jednání bylo opa-\nkováno, 12. května zpíval pan Bernard Chateauneufa\nve zpěvohře „Cár a tesař\" od A, Lortzinga. Výtečné\nsextetto druhého jednání přivedl náš host k platnosti, a\nbyl po tomto čísle, jakož po romanci toho samého je-\ndnání potleskem odměněn. Tenkráte nebyl však dispono-\nván, a tímto chceme odůvodnit časté jeho detonování tohoto\nvečera. Pan Hardmoth zpíval cara; cárskou píseň\ntransponoval s Es do D. Přednes byl zdařilý a p. Hard-\nmu t h po ní dvakráte vyvolán. Duetto Petra Ivanova\na Marie bylo snad na žádost obstojné zpěvačky slečny\nSch we felbergové vynecháno. Pan Krén zpíval\na hrál měšťanostu var Betta mistrně. Návštěva nebyla\nvalná. Konečně činíme zmínku o novém hostu, slečně\nE. Eh renbergové z Lipska, která 16. co Dinorah\nve Meyerbeerově zpěvohře téhož názvu poprvé vy-\nstoupila. SI. Ehrenbergová je žákyně pražského\nkonservatorium, a požívá nyní v Lipsku všeobecné obliby.\nVýsledek tohoto výstupu byl nad míru skvělý, a doko-\nnalému zpěvu a mistrnému, dramatickému pojmutí slečny\nEhrenbergové zcela přiměřený. Slečna byla tři-\nkráte po velké árii a po každém jednání s ostatními só-\nlisty vyvolána. Za pana Har dmut ha převzal úkol\nIloela pan Steine c ke. Pan Nachb ane r (Coren-\ntin) byl mdlý. Finále prvního dějství zůstalo tenkráte\nv originální tónině, totiž H-dur. O provedení samém není\nmožno něco potěšitelného uvésti a protož o tom poml-\nčíme. Návštěva byla velmi četná. Poněvadž nám reper-\ntoir mnoho zajímavého od si, Ehrenbergové sli-\nbuje, zdržíme se nyní širšího posuzování, a pojednáme\nbudoucně obšírněji.\n\nE.\n\n— Pan Jos. Nesvadba, jenž dvě leta italskou\noperu v divadle „Viktoria\" v Berlíně s pochvalným úspě-\nchem řídil, je co první kapelník u městského divadla\nv Hamburku engažován a nastoupí dne 15. srpna nové\nmísto své.\nNaše krajanka sl. Marie Schmidt ov a zpívala\ntyto dni pohostinsku v Drážďanech a došla jak od kri-\ntiky, tak též iod obecenstva pochvaly a uznání. Zvláště\nlíbila se co Agata. Jak doslýcháme, přibude sl. Schnii-\ndova, skončivší pohostinské hry v Drážďanech, do svého\nrodiště Prahy a bude v české opeře úcinkovati.\nSlovútný pěvec pan Piš e k v Stuttgartu byl\ntyto dni raněn mrtvicí; avšak vyšel již z nebezpečí a\nzdá se, že tato nehoda nebude míti dalších následků.\nJak se dovídáme, zadal p. Pišek o pensi a usadí se\nv Čechách.\nJulius Schulh of f, český to pianista par ecce-\nlence, slavil před nedávnem triumfy v Toulousu ve Fran-\ncii. Obecenstvo nechtělo se od něho ani odlouciti a umě-\nlec náš musel tam řadu koncertů uspořádali. Nescházelo\ntam také na ovací. Po koncertu ve filharmonické společ-\nnosti byl mu doručen stříbrný věnec s nápisem:\n„La societé des concerts a Jules Schulhoff,\nToulouse 22. avr i 11861.\" Obecenstvo vzdávalo\npochvalu a přidružilo se k tomuto holdování ředitelstvo.\nAvšak tímto nebyla řada rozličného poctění, jimiž náš\ngeniální umělec obmyšlen býli měl, ještě vyčerpána, Or-\nkestr filharmonické společnosti učinil mu zastavenťcko.\nHráli ouverturu k „Oberonu\" a k „Černému dominu/4\nZařízení akademického zpěváckého spolku se jak\nznámo neuskutečnilo a protož sestoupili se němečtí stu-\ndující, aby utvořili pro sebe zvláštní spolek zpěváčky,\njenž se nazývati má : „Deutsche Studenten-Liedertafel.\"\nProzatímní výbor vypracoval již návrh stanov a odevzdal\nje zároveň s prosbou za povolení ku zaražení toho spolku\nminulou sobotu Jeho Exc. panu místodržícímu hraběti\nForgáchovi. Dle nových stanov mohou nejenom rádní po-\nsluchači university, ale i polytechnického ústavu ondy zpě-\nváckého spolku býti. Poslední ustanovení nesvědčí o velké\nkonsekvencí pánu zakladatelův, an právě němečtí studu-\njící drive hlasovali proti tomu, aby přijati byli též te-\nchnikové do akad. spolku zpěváckého, jelikož prý se co\ndo vzdělání nemohou stavěli na roven posluchačům uni-\nversity. Odkud a proč ten náhlý převrat ?\nTyto dni zavítali do vlasti své zasloužilý ka-\npelník pan Fr. Š křoup z Rotterdamu, pianisté pan H.\nSeeling z Paříže a pan Charles Wehle z Moskvy.\nPrvní sešit „Vesny\" slibuje pp. odběratelům\nvelmi zdařilé skladby, bude totiž obsahovati ráznou vla-\nsteneckou píseň od Fr. Pivody na známá již slova od\nB. Pešky: „Vlasti své buď Čechu věrný\" a dvojzpěv od\nLud. Procházky, „Čech,\" kterýž na akademickém kon-\ncertě velmi pochvalně byl přijat a výtečnému našemu ná-\nrodovci, knížeti Rudolfu z Thurn-Taxisu věnován jest, a\nkrásný ctverozpěv pro mužské hlasy „Kalina\" od Em.\nV aš á k a.\nPan Ludevít Procházka zanáší se statistikou\nnašich spolků zpěváckých a obrací se ku všem ředitelům\nceských spolků zpěváckých s prosbou, by mu laskavě\nsdělili buď pod adresou : Lud. Procházka, truhlářská ulice\nčíslollloll.7—11. nebo: redakce Dalibora c. 25—11. Kolik\núdů výkonných, zakládajících, přispívajících a čestných\nkaždý spolek cítá, od kterého casu pozůstává co spolek,\njaké jméno pp. ředitele a přednosty u v jaké řeci se děje\nřízení spolku s připomenutím zvláštních událostí, produkcí\na výletů. P. Procházka hodlá tím zevrubnější zprávy o\nstavu našich spolků zpěváckých si získati a v krátké\ndobě delší pojednání našemu obecenstvu podati.\nFerd. Laub měl na své umělecké cestě štěstí;\nkoupil pravé Siraduarky. Tento vzácný nástroj obsahuje\nnejen všechny zevnější okrasy umělecké, alebrž má též\njadrný a přec jemný tón, jenž se toliko u nejvýtecněj-\nších kremonských houslí nalézá.\nObratný virtuos na piano pan Bed. Smetana\ndávai v dubnu v královském dvorním divadle v Stok-\nholmě dva koncerty; dne 23. dubna hrál pak v sále\nbursy a vždy dosáhl nejnadšenější pochvaly. Smetana\nje nejen co správný a obratný hráfc, nýbrž i co myslící\na cítící hudebník chvalně znáni; v Štokholmě získal si\nzvláště mnoho přátel výtečným provedením Beethovenova\nkoncertu C-moll. Mimo tento přednášel Smetana též\nskladby od Haendla, Mendelssohna, Schumanna, Chopi-\nli a, Liszta a Rubinsteina se skvělým úspěchem.\nŘeditelstvo jednotv k podporování\nV- * v * .\numění hudebního v Cechách oznamuje, že běžícího\nroku poznovu přijímají se mužští chovanci do konser-\nvatoria k vyučování v hudebních nástrojích, a sice:"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.7", "texte": "housle, cello, kontrabas, flétna, hoboj, klarinet, fagot,\nlesnice, trouba, pason a křídlovku. Běh vyučovací trvá\npo 6 roku a mimo vyučování v jednom z uvedených ná-\nstrojů učí se chovanci také ještě ve zpěvu ch orál-\nním, theorii hudby, náboženství, jazyku německém,\npočtech, krasopisu, země- a dějepisu, bájeslo\\í, prosodii,\nkrasovědě a jazyku francouzském *). Vyučování toto udě-\nluje se zdarma domácím. Žáci přijímají se toliko proza-\ntím na 8 neděl, a teprva, když v tom čase byli osvědčili\nschopnosti a slušný pokrok, přijmou se skutečně a zapí-\nšou či imatrikulují se. Kdo chce do této školy býti při-\njat, musí se vykázati: 1. že je nejméně 10 roků stár ale\nne více 13. let. 2. Jistou hudební propravou a dobrým\nsluchem hudebním. 3. Dobrým prospěchem v učení ele-\nmentárním. 4. Tím, že má pojištěnou výživu po cas\nučení, o čemž musí dříve než se žák skutečně přijme\njeho rodiče nebo pěstouni revers od úřadu potvrzený po-\ntí ati a že ho vyplní co rukojmí složití kauce 60 zl. r. č.\nPři zvláštních vědomostech a výborných i zřejmých vlo-\nhách hudebních možná upustit od požadavek uvedených\npod 1.2. 3. Žádosti o přijmutí mají nejdéle do 15.\nčervence r. t. zadány býti: Ředitelstvu pražského kon~\nservatoria v Praze, staré město č. 234. Přiložený\nmusí být též list křestní a očkovací, jakož i vysvědčení\nškolní aneb jiné jak uvedeno v článku 4; zároveň i\nsložena býti má v hotovosti kaucí 60 zl. i\\ č , která se\nčasem svým zase vrátí chovanci. Mimo to přijímají\nse též chovanci do školy zpěvácké konservatoria, která\ndle stávajícího zřízení sestává zě dvou oddílů ze\nškoly koncertní a operní, a do nížío chovanci\nmužského i ženského pohlaví se přijímají, jichžto\npočet ale obmezen jest na 10 osob. Nejprvé přijímá se\nchovanec do školy koncertní, kde se vyučuje ve zpěvu,\nnauce o harmonii, průvodu na piano, a z té školy teprv\npo uplynutí aspoú prvního pololetí mohou žáci, kteří od-\ndati se hodlají divadlu a dokázali, že mají k tomu hlas\nzpůsobilý jakož i vůbec potřebné schopnosti, přestoupiti\ndo školy operní, kdežto se dle poměru svého vzdě-\nlání po 2 neb 3 roky vyučují ve zpěvu dramatickém,\nprosodii německé, přednášení a mimice, v dějepisu\nhudby a v řeči vlaské. Chovanci přijímají se prozatím\ntoliko na 8 neděl, a teprva když v tom čase byli doká-\nzali schopnosti a pokroky náležité jsou přijmutí skutečně\na následuje pak zápis jejich či imatrikuiacc. Kdo chce\ndo školy zpěvácké přijat býti, musí se vykázali: 1. Že\nmá hlas fysicky dokonale vyvinutý. 2. Dobrým hudeb-\nním sluchem. 3. Dostatečnou propravou hudební, že lze\ns důvěrou očekávali od něho zdárných pokroků. 4. Že\nje úplně zdráv i dle zevnějšku těla svého spůsobilý k ve-\nřejnému vystoupení* 5. Přiměřeným stářím a poměru do-\nstatečném vzdělání v začátcích literního umění.\nJenom při neobyčejné přípravě nebo výborných a zjev-\nných vlohách pro hudbu a zpěv může se jedna nebo\ndruhá z uvedených požadavek prominouti, jakož í pro-\nmeškání lhůty k přihlášení se doleji ustanovené. Žádosti\no přijmutí mají nejdéle do 15. července b. r. býti za-\ndány. Přiloženy býti mají list křestní a očkovací, pak\nvysvědčení školní nebo i jiné o vlastnostech svrchu uve-\nděných, jakož i zřejmě musí býti uvedeuo, že je po celý\nčas vyučování dokonale postaráno o všeliké potřeby cho-\nvancovy a přiložen o Km právně platný revers, jakož i\nv hotovosti potřebná kauce 80 zl. r. c., která se svým\nčasem zase vrátí.\nNové musik a 1 i e. Právě vyšel pátý sešit\n„Záboje,\" obsahující půvabný sbor od slovútného V. J.\nVeita a rázný sbor „Zpěv jinochů\" (cis. 2) od chvalně\nznámého Fr. Vogla. Upozorňujeme zpěvácké spolky na\nskladby domácích našich výtečníku. Cena předplatní na\nvšech šest sešitů 2 zl. 40 kr. „Lov krále Vác-\nlava\" je titul sboru k smutnohře „Katovo poslední dílo44\nod M. Boleslavského, jejž vlastenský skladatel Eduard\nVittych velmi pěkně a karaktei isticky do hudby uvedl.\nSbor tento vítán bude zvláště ochotníkům divadelním na\nvenkově.\n*) Divíme se velice, že važ dosud ředitelstvo jednoty k pod-\nporování hudby v Cechách rovnoprávnosti neumí\nšetřiti. O vyučování češtiny není ani zmínky a přec je vždy\ndvě třetiny Cechů a sotva i třetina Němců v kon-\nservatořím\n\n(XY.) Z Pardubic, dne 13. května 1861. (Horáková\nmže. Učitelská porada. Koncert.)\nDne 0. května, na Nebevstoupení Páně, provozovala se\nmše od proslulého našince Václava Horáka do D-dur\na vsickni spoluuciiikující dosti jasně nahlídli , že páně\nHorákovy mse vůbec nejen snadno k provedení, nýbrž\nvelmi praktické jsou pro město i ves, a že i pravým ko-\nstelním slohem se vyznamenávají. Za graduale byl muž-\nský ctverozpěv od Alb. Maska vložen, a od Pardubického\nzpěváckého spolku přednesen ; oifertorium od Dia-\nbelliho do F-dur pěli reální učitelové pp.: tenorista Jos.\nKlika a baritonista Frant. Janda, Každý díl této mse\nsv. se správně a cistě provedl, a to máme jen obezřelému\nvedení pr. řediteli kůru p. Janu Huskovi co děkovati.\nPři posledně držané poradě učitelské přednášel nás\nzpěváčky spolek při mši sv. v klášterním kostele,\njíž veledňstojný vikář a skoldozorce p. P. Frant. Černý\ncelebroval, velebné čtverozpěvy, i porada sama byla\nod učitelů z Pardubic ctverozpěvem od K. M. Webra\nzapočata. Po 3 paedagogických přednáškách bylo ozná-\nmeno, že na uprázdněné místo ředitelství kůru v Pardu-\nbicích se 4 kompetenti (učitelové) ucházejí, a sice páno-\nvé: Lejh ane c z Mikolovic , Srůtek a Pospíšil\nz Pardubic a Vit och ze Slepotic. Bylo v poradě ur-\nčeno , že mají vsickni ucházející se o místo budoucí so-\nbotu do děkanského chrámu Páně přijíti, by svou schop-\nnost a zdatnost' v hudbě dokázali; k tomu byli co soud-\ncové požádáni dle podepsaného protokolu následující: p.\nJar olí mek, bývalý ředitel kůru zde, p, Janda, zdejší\nbaritonista, p. Hušek, tehdejší pr. ředitel kůru, p. Kli-\nka, tenorista, a p. Remeš, ředitel kůru v Pardubickách.\nV sobotu ve 2 hodiny odpoledne vsickni určené se do-\nstavili, a prvně každý kompetent na varhany praeludoval,\npak doprovázel každý kostelní píseň, napotom po into-\nnací u oltáře se s varhanami odpovídala, a posléze každý\njeden díl z předložené mše od Pice aneb od Hahna\nhrál. Musíme vyznati, že vsickni více méně se mužně a\nstatečně drželi; výsledek později sdělím. Chystáme se\nteď k velkolepému koncertu pro ch u d é žá-\nky našeho školního ústavu. Zpěvácký spo-\nlek se cvičí, obětovné naše slečny hrají pilně na piano,\nby svojí sílou k dobrému účelu přispěly; jiné zase šijí\ndle velmi zde oblíbené „L ad y(í vkusné slovanské šaty\nk vystoupení, neb budou se od našeho výtečného rodáka\nJiljího Jahna básně přednášeti. Vše dobře; jen kdyby-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610520-01.1.8", "texte": "chom mohli lépe naši místní civilní kapelu upo-\nřebit!\n(a—) Z Písku. (Z p ě v á ck ý s p o 1 e k.) Ze všech\nvšudy krajin docházejí zprávy o blahocinném působení\nspolků zpěváckých. Protož jest mi velkým potěše-\nním, an Vám oznámiti mohu, že i u nás zpěvácký\nspolek v měsíci březnu toho roku do života vstoupil.\nNebyl sice první v kraji našem, ale příčina toho neleží\nv nečinnosti, nobrž v tom, že jiným podnikáním před-\nnost dána býti musila. Že obecenstvo spolek ten ochotně\npodporuje, vysvítá z toho, že během 2 měsíců 130 údů\nse přihlásilo. Zpěvu se vyučuje dosti pilně, tak že po\nnedlouhém case spolek svému protektorovi při odevzdá-\nvání diplomu zazpívali mohl. První ale veřejné jeho\nvystoupení slavilo sedne 13. t. m.v kostele sv. Vác-\nlava na předměstí pražském, kdežto sl. sbor ostrostře-\nlecký svou první jarní slavnost odbýval. Na základě\nstanov píseckého zpěv. spolku vstoupil do života i zpěv.\nspolek Vodííanský, aě dřív než v Písku; taktéž iv Bře-\nznici a Strakonicích co nejdříve podobné spolky\nbudou zařízeny. Při té příležitostí uznávám za dobré\nzmíniti se o řeci, jíž jednatel zpěv. spolku píseckého,\nčinný a horlivý Jano ta první hromadu oslovil. iMezi\njiným pravil: „Pánové! dovolte, abych v krátkosti pově-\nditi směl o úmyslech, jež zakladatelům na mysli tanuly.\n1) Ucel náš jest sestřediti, vychovávali a zdokonalovati\nsíly hudební, a především zasazovati se o pěstování\nzpěvu národního. Za druhou zásadu prohlašujeme\nzábavu ušlechtilou, o niž se spolek vždy starati bude.\nNedůstojno by bylo, chtíti zde dokazovati užitečnost a\nprospěšnost zábav takovýchto; my na místě všeho důkazu\npoukážeme raději na to, že ve všech pokročilejších ano\ni menších městech, než Písek jest, podobných spolků již\nstává, který z hojného účastenství obecenstva se těší a\nradují. A jakž by jinak býti mohlo? Zdaž jsme po-\nstupem casu přestali býti národem zpěvným, náro-\ndem slovanským? A ba věru! Předkové naši ten krásný\nobyčej vždy do sebe mívali, že radost svou zpěvem je-\nvili, a smutek svůj zpěvem mírnili, V pohanských již\ndobách zpěv rozněcoval naše předky k hájení vlasti,\nk milování ctnosti, k požívání radostí dovolených. Pěv-\ncové byli považováni za miláčky bohův, jako by se\ntím říci chtělo, že zpěvem se nehřeší, ale duch líbezně\nbaví a zvelebuje. V křesťanské pak době každá zna-\nmenitější událost, jež se lidu dotýkala, v cirk . i i státě,\nzpěvem bývala oslavena a píseň „Svatý Václave\"\natd. (myslilo se) zázračnou že má do sebe sílu a každého\nže naplňuje duchem zbožným i hrdinným ; a jaké teprv\nv celé Evropě známé divy konala pověstná pí se ň Tá-\nborská? Ano, vyznamenávali se předkové naši\nzpěvem, a proto ty nejvzácnější osoby v měšťanstvu, jak\nucenci tak boháči, jak kněži tak světští, spojovali se\nve zvláštní spolky, literácké zvané, aby písně sami\nskládali a zpívali. S pochvalou se o nich říci může, že\nna vzdělaní obecenstva měšťanského, na zkrácení vášní a\nulahodnění povahy lidské znamenitě a blahodárně půso-\nbily. My pánové, zde shromáždění, jsme potomci těchto\nslavných a zpěvumilovných předkův, a sestupujíce se\nV zpěvácký spolek, nepodnikáme nic nového ale\nze synovské lásky následujeme krásný příklad otců svých.\nTřetí účel spolku našeho budiž len, abychom pro-\nvozováním zpěvů a pořádáním rozličných ušlechtilých zá-\nbav stali se zdrojem, z něhož milé podpory vycházeti bu-\ndou všelikým blahoěinným ústavům města našeho. Ko-\nnečně nemohu zatajili přání, aby se mnoho pp. oudň při-\nhlásilo a zpěv* sobě nad jinou zábavu zamilovalo ; nebo\nkde jest zpěv, tam jest i bodrost ducha, tam jest i síla.\"\nPrvní ovoce dobročinnosti spolku zpěváckého v Písku\nbude akademie, již jmenovaný spolek v spojení s hu-\ndebním sborem městských ostrostřelců a několika spa-\nnilomyslných ochotníku po svátcích ve prospěch pí-\nseckých pohořelcň dávati bude. Přejeme již na-\npřed mnoho zdaru! Dozvídáme se zároveú, že se u\nnás o to pilně pracuje, aby zřízeno bylo stálé ochot-\nnické divadlo, lun jest cas; vždyť jest to již i\nv malých městech. Konečně musíme oznámit, že velké\ncepobití před první jarní slavností městských ostrostřelců,\njak vždy bývalo, muselo tentokrát být opomenuto, an\nněkteří ramenáři, kteří náhodou slyšeli len den před tím\njakési pískání (z žertu) v hostinci, považujíce to za zkoušku\nke kočičině, po městě to utrhacným způsobem roztroubili\na tím zákaz večerní hudby docílili. I můj Božínku! Jak\nje ten lid bláznovský; mnohý nepatrný človíček přičítá\nsvému jednání takové důležitosti, že myslí, že by koči-\nčinu zasloužil; ale ať se nadarmo neleká kdo pak by\nsi ho povšimnul? Takový, kdyby sebe víc křičel, nám tím\nneublíží, nebo jeho hloupost je ještě větší než jeho zlo-\nmyslnost.\nv\n\nMoskva. Slavný polský houslista Wieniawski\ndával zde koncerty; avšak nemel téměř žádného peněž-\nného prospěchu. V druhém koncertě musei 150 rublů\ndoplácet. Ncjčetnější obecenstvo měl ve svém třetím kon-\ncertě Alex. Dreyschock a hudební Společnost v kon-\ncertě ku prospěchu ředitele Rub i n stei na, jenž při této\npříležitosti taktovku z černého ebenového dřeva rubí-\nnem ozdobenou obdržel.\nPešt. Politický duch nynější doby jeví se také\nv skladbách hudebních. Tak právě vyšel Szózat pro ctyry\nruce na piano, dále pak pochody Garibaldiho, Klapkuv a\nKošutův.\nPetrohrad. Tenorista Ni ko 1 sk ý, clen zpěváků\ndvorní kaple, je od intendanta Saburova pro operu en-\ngažován ; dříve však bude poslán do Paříže k zdokona-\nlému vycvičení.\n\nRozluštění hudební hádanky.\na) .Mysliveček, Benda, Tedesko, Tůma, Kitt/, Drey-\nšok, Procházka = Medalova.\nb) Procházka, Kolešovský, Tedesko , Benda,\nMysliveček, Dreyšoft, Tuma = Poclleska.\nHádanku rozluštil toliko pan Josef D y kast, stu-\ndující v Žatci; na polo ji rozluštili p. V. Volf y Ska-\nlici, pan Vostřebal a Janda v Pardubicích."}]}