{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_sha256": "1a80b18d416bdd24253fc6085c0e10e45b333a8d6aa78a08af6e78bc5f2b6123", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/06/01_01/bmtnabd_1861-06-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "125", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.1", "titre_corps": "Jen svorný duch!", "titre_sommaire": "Jen svorný duch!", "signature_source": "Vr. Slav", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 337, "texte": "Jen svorný duch!\nVr. Slav ....\nJen svorný duch! jen svorný duch!\nlak čas nám vážný káže !\na dřív ať srovná slovo nás,\npak teprv mužné páže !\nKdo slovu nechce ustoupit,\naf naše rámě cítí!\njak slov užívat umíme,\ntak známe též se biti!\nBůh neopustí pravou věc!\nnám vítězství vstříc kyne,\nvždyť dosud staročeská krev\nve našich žilách plyne !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "126", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.2", "titre_corps": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její účel?", "titre_sommaire": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její účel?", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.1", "debut_caractere": 339, "fin_caractere_exclue": 3186, "texte": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její účel?\nZa času Jana K. Lullyho, zakladatele francouzské\nopery, užívalo se slova „ouvertura\" ve Francii k po-\nznamenání úvodní věty k opeře neb k slavnostnému\nprovedení většího hudebního kusu k otevření koncertu,\ndivadla atd. Lully zbudil svou hudbou vůbec ve Francii\nza Ludvíka XIV. velkého podivení, nejvíce pak svými\nouverturami. Připisuje se mu tedy vynalezení ouvertury,\njmenovitě francouzský spisovatel Rousseau (vysl. Rusé)\nve svém hudebním slovníku, jenž také tvrdí, že byl v\nItálii před Alessandrem Scarlattim obyčej, provozovati před\noperou ouverturu od znamenitého v Paříži žijícího Lul-\nlyho. Ve Francii byla ovšem nástrojová (instrumen-\ntální) hudba již za Ludvíka XIII., kdež již tak zvaný\nhudební sbor Vingt quatre Violons du Roi (čtyry a dva-\ncet viol králových) vydržován byl, vyvinutější, než v Itá-\nlii, ještě více však za časů J. Lullyho, jehož zpěvy\nkontrapunktického umění ovšem málo v sobě obsahu-\njícé, tam všeobecně rozšířeny byly. V Německu, kdež\nnápodobování a povznášení ciziny nic řídkého není, byl\ndruh Lullyovy ouvertury nejen obdivován, nýbrž i od\nrozličných skladatelů nápodoben; též i jméno bylo\npřijato, čehož Italiani neučinili. Jistý Erlebach patřil\nzvláště k těm, kteří nejlepší ouvertury ve způsobu Lul-\nlyho skládali. Že tento francouzský druh úvodních vět\nještě za casů J. Matthesona veliké vážnosti požíval,\nvysvítá z knihy Malthesonovy pod názvem „Nově ote-\nvřený orkestr\" (Hamburg 1713), kdež se zevrubnější\npopsání ouvertury nachází.\nJak velice i Lullyova hudba ve Francii vážena\nbyla, nemůže se přec říci, že by bylo jeho uspořádání\nouvertury tak, jak on je vytknul, dlouho trvalo. Sul-\nzer dosvědčuje to těmito slovy : Ve Francii nazývá se\nještě dosud každá předehra k opeře ouverturou, ač-\nkoliv nemá pranic podobného s bývalým druhem těchto\nkusů.\nLully udělal tedy zvláštní, brillantnějši a pro své\ncasy lepší úvodní hudbu k svým operám a nazval ji\nspolu ouverturou; avšak z toho nevyplývá, že tuto\núvodní hudbu vynalezl ; dalf jí toliko jinou formu, což\nmnozí před ním a po něm učinili. Lully nemůže tedy\nza vynálezce úvodní hudby, nýbrž jen za tvůrce jiné\nod úvodní hudby svého času se lišící hudby platiti.\nDlouho před Lullym sestával orkestr Claudia Mon-\nteverde(nar. v Cremoně ok. 1566), jenž Mozartem svého\ncasu nazván jest, z následujících celných nástrojů : 2 Gravi-\ncembani, 2 Contrabassi da Viola, 10 Viola da brazzo,\n1 Arpa doppio, 2 Violini piccoli alla Francese, 2 Chitar-\nroni, 2 Grgani di legno, 3 Bassi da gamba, 4 Tromponi,\n1 Regál, 2 Cornetti, 1 Flautino alla vigesima seconda,\n1 Clarino a 3 Trompe sordine. Jeho ouvertura nazývala\nse Toccatou a hrávala se před vytáhnutím opony 3krát\node všech nástrojů. Nebyla-li hudba tato nic více než\njakýsi druh inlrady, byla bez odporu přec úvodní hud-\nbou k opeře, jížto se dávno před Lullym užívalo, a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1131, "texte": "nebyla tedy od Lullyho vynalezena. Lepším jen zříze-\nním a novým z frančiny vzatým slovem „ouvertuře\"\nproslul tento šfastný Pařížan.\nŽe podobných instrumentálních kusů k dramati-\nckým výjevům časem před vynálezem tak zvané floren-\ntinské opery se užívalo, lze se dočisti v historii itál-\nské opery od Arteagy. Tak čteme v 1. dílu násle-\ndující líčení: „U prostřed nádherného sálu krásnou gal-\nlerií opatřeného, na nížto velký počet rozličných instru-\nmentalistů se nacházelo, bylo viděli velikou tabuli bez\nvšeliké přípravy. Jakmile se vévoda a vévodkyně Mi-\nlánská objevili, počala slavnost a otevřeli scénu. Jason\ns Argonauty, kteřížto s hrozící tváří vykračovali, vá-\nlečnou symfonií jsouce doprovázeni. Vezli s sebou zlaté\nrouno, jež na tabuli co dar zanechali, před tím ballet\nsi zatančivše.\" Z toho vysvítá patrně, že Lullyova\nouvertura byla toliko zlepšený druh stávající již uží-\nvané úvodní hudby. Italiáni zůstali i od časů Scarlat-\ntiho při svém výrazu „symfonie,\" jak tuto svou úvodní\nhudbu k opeře nazývali až do nejnovějších časů, kdež\nfrancouzský výraz ouvertuře v italské slovo ouvertura\nzměněn jest.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "127", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.3", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.2", "debut_caractere": 1133, "fin_caractere_exclue": 4820, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\n„Zdržoval jsem se několik dní v horách\" zapo-\nčal harfenista ve svém vypravování opět pokračovati\n„honba a několik dobročinných sedláků poskytli mi,\nčehož jsem k živobytí potřeboval. Konečně jsem při-\nšel do Vídně, kde jsem, ačkoliv velmi nerad, svou ruč-\nnici prodal a za ztržené peníze si tuto harfu koupil.\nStal jsem se tím, čím byl dříve můj otec, kočujícím\nharfenistou. Na veřejných místech, na ulicích, pod okny\ntakových zvláště lidí, kteří hudbě mnoho nerozuměli,\nvyzískal jsem si své výživy jistý hudebník z diva-\ndla u Korutánské brány pověděl mi o všech těch li-\ndech; znalci však, ačkoliv s velkým účastenstvím vždy\nmě poslouchali, nikdy mi nic nedali. Večír hrával jsein\nv kavárnách, zde zaslechnul jsem také hádku o vašich\nskladbách, zde se mi zachtělo, vaši „ Mabu sly-\nšeli . . . Jaký to podivný kus! Na to cestoval jsem\npo Cechách a častokráte jsem byl už v Praze. Ah,\npane, to je vám hudební město!\"\n„Opravdu?\"\n„Však vy to uvidíte. Avšak délkou času omrzí\nčlověka přece takový toulavý život, často si zpomínám\nna ty dvě přítelkyně; bylo by to přece pěkné, abych\nAgatě odpustil, byf by mě také Anička zase oklamala.\nK tomu ještě vedu život nuzný a bídný; ta harfa mě\nještě zničí. Proklaté tyto struny, které vždycky znova\nnatáhnouti musím! Při nejmenším dešti prasknou anebo\nztloustnou v prostředku tak, že jejich zvuk je v pekle\na že se rozladí. Ani neuvěříte, co mě to stojí peněz.\"\n„Ach, můj milý spoluumělče, nad tím se nemusíte\nrmoutiti. Kdybyste věděl, jak mnoho strun na velkých\ndivadlech se denně k zoufalství všech hudebníků a ře-\nditelů pokazí, a dražší než ty vaše nebot jsou mezi\nnimi struny za 60.000 ano i za 100.000 franků. Jsou\nmezi nimi některé nejkrásnějšího zvuku a nejmenší pří-\nhoda je pokazí. Jak mnohá krásná díla nedají se pak\nprovésti! jak velice to pak mnohým zájmům uškodí!\nV\nŘeditelové ženou se na poštu a odtud1 uhánějí do Nea-\npole, do země to nejlepších strun ale jak často\nmarně. Je k tomu velkého štěstí a mnoho času zapo-\ntřebí, aby se nahradila zase nějaká kvinta první řady.\"\n„Dosti možná, ale co je mi to platné? Mám něco\nv úmyslu, v čemž mi jistě za pravdu dáte. V posled-\nních dvou letech dosáhl jsem na svém nástroji veliké\nzběhlosti mohu se opravdu dáti slyšet a myslím že\nbych dobře pochodil, kdybych ve Francouzsku, v Paříži\nkoncerty dával.\"\n„Koncerty ve Francouzsku ? v Paříži! hahaha! Ted se\nmusím já smáf. Blázínku! hahaha! Neberte mi to za\nzlé, ale bezděky se mne zmocnil tak pojednou smích,\njako vás, když jste slyšel mé scherzo. Hahaha! Vy\nse chcete ve Francouzsku obohatiti dáváním koncertů!\nTo je skutečně podivná idea. Tomu já musím roz-\numěli; poslyšte tedy. Kdo ve Francouzsku dává kon-\ncert, podléhá dani. Víte to ?\"\n„U všech všudy!\"\n„Jsou tam lidé, kteří si osmý díl z povšechného\nvýnosu z koncertů vezmou; ano smějí si často také\ncelou čtvrtinu vzíti. Přijdete do Paříže, uspořádáte na\nsvůj vrub hudební soirée nebo matinée; zaplatíte sál,\nosvětlení, topení, útraty tisku, hudebníky, opisovače.\nNemaje ještě k tomu žádnou pověsf, můžete si to za\nštěstí pokládali, jestli 800 franků vyberete; 600 franků\nna nejméně obnášejí výlohy tedy zbyde vám 200\nfranků. Ty vám ale nezůstanou. Berníční úřadník ve-\nzme vám je před nosem pryč a poděkuje se velmi\nzdvořile. Vyberete-li ale, co velmi možná jest, vůbec\njen 600 franků muž ten přijde si přece pro svých\n200, a vy jste za tu smělost, že jste v Paříži chtěl\nkoncert dávali, o 50, o 100 a ještě snad o více franků\npotrestán.\"\n„Tof není možná ?\"\n„Věru, není to možná, a přece tomu je tak. Je-\nště jsem byl tak laskav povoliti vám, že přijmete 800\nnebo 600 franků; co chudý neznámý harfeník, neměl"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1488, "texte": "byste ale více než dvacet posluchačů. Ostatně nabyli\nnejslavnější umělci již takových zkušeností. V Mar-\nseillu ukázali mi zrcadlo, které Paganini ze zlosti\nrozbil, naleznuv jednou ve svém koncertě sál prázdný.\"\n„Jakže ? Paganini ?\"\n„Ano, Paganini. Snad bylo toho dne trochu\nteplo, Nebof jsou jisté okolností toho druhu, jimiž by\nve Francouzsku také největší veleduch marně zápasil.\nzima, déšf, prodlení nebo uspíšení při obědě\nto jsou takoví nepřátelé. Nikdo nejde do opery nebo\ndo koncertů, pakli mu to i nejmenšího odchýlení od\njeho zvyklostí, nejmenšího obtěžování anebo příliš vel-\nkých výloh působí. Dlouhá chvíle, móda, zvědavost, sou-\nboj dvou známých virtuosů, podobný zápas jako u dvou\npěstníků, to jsou ty lokomotivy, které nás do síní\numění přivedou. Francouzové platí arcif při prvním provo-\nzování nějaké nové opery často ohromně velké vstupné\nale ne snad proto, aby krásy toho díla obdivovali a\njimi se potěšiti mohli ; takové směšné idey jim nena-\npadnou; ne, chtějí jen zvěděti, jestli ten kus pro-\npadne, čili nic, aby nápotom s vítězem drželi. V tako-\nvém případu také jim nejde o zimu anebo o parno, o\ndéšť nebo o sníh je to válka, často také exekuce:\ntu člověk musí býti přítomen. Ve Francouzsku, můj\nmilý, musí člověk znáti, aby přivedl obecenstvo do klu-\nsu, právě tak, jako se koně do klusu přivádějí. Kdo\nto zná, tel je pro každé obecenstvo neodolatelný;\nvyjma snad leda pro ono v některých provinciálních\nměstečkách s jejími předpotopními způsoby.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "127", "page_fin": "128", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.4", "titre_corps": "Kateřina Podhorská. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Kateřina Podhorská. Životopisný nástin.", "signature_source": "Em. Meliš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.3", "debut_caractere": 1490, "fin_caractere_exclue": 4984, "texte": "Kateřina Podhorská.\nŽivotopisný nástin.\n\n(Dokončení.)\nŠtěpánek povzbudil česká operní představení a\npřivedl je výbornou společností, kterouž měl a jejížto\nčleny v české opeře právě s takým úspěchem jako v ně-\nmecké zainěstná\\ati mohl, k takové výšce, že směle\ns německými představeními závoditi mohla. Mezi tím\nčasem přišlo Podhorské opětné nabídnutí od dvorního\nrady Kistnera, by Prahu opustivši první inísto u Lipské\nopery přijala; avšak stavovské komité vyvodilo Kate-\nřinu z kontraktu, jejž byla již uzavřela a tak zůstala\nna novo v kruhu Pražského divadla, však s gáži 1600\nzlatých konv. m.\nDne 21. února 1827 provdala se za oblíbeného\na taktéž v Praze engažovaného operního pěvce Ma-\ntyáše Podhorského, syna to vinohradníka ve Vršovi-\ncích blíže Prahy, jenž v Praze gymnasialní studia absol-\nvovav a mezi tím časeui co kostelní zpěvák v chrámě\nu křížovníků účinkuje k divadlu přešel a brzy se na\nznačný stupeň povznesl.\nDne 26. prosince t. r. obdarovala chotě svého prv-\nním synem Janem, jenž nyní co soukromý úředník ve\nsvém rodišti žije. R. 1832 podnikla s ředitelem orke-\nstru Pražského divadla, s panem J. P. Pixisem as kla-\nvírní virtuoskou Eliškou JBarthovou koncertní cestu do\nVídně. Dne 23. září uspořádán byl koncert v redut-\nním sále ; zpívalat arii z opery „Křižák\" od Meyer-\nbeera, arii z opery „Donna de Lago\" a variace od Pi-\nxise. Úsudek jistého Vídeňského listu zněl takto: „Ná-\npotom vystoupila paní Podhorská a zpívala arii z „Kři-\nžáka.\" Skvělý, nádherný a zvučný hlas neobyčejné či-\nstoty, jenž se ve všech umělostech virtuosity ve zpěvu\núplně zná, a jemužto síla nikdy neselže vlastnosti\ntyto byly s to, že velká tato pěvkyně „furore\" činila.\nHlučný potlesk povstal a trval tak dlouho, až se obe-\ncenstvu dvakrát ukázala. Paní Podhorská překonala\nv 6. čísle opět všechno srdce přednesem své arie\nz opery „Donna del Lago\" a zbudila svým opravdu pů-\nvabným zpěvem ještě bouřlivějšího potlesku, než při\nprvní scéně. Potlesk nechtěl vzíti konce. Podhorská\njest jedna z nejprvnějších bravurních zpěvaček, kteréž\nspolu nejkrásnějši a nejzvonkovitější orgán mají.\"\nDruhého dne nabídl Podhorské tehdejší dvorní\nintendant 5000 zl. k. m., by se ve Vídni engažovati\ndala ; avšak ona to musela zamítnouti, anto v Praze za-\nvázána byla ještě dvě leta zpívati. Později přišlo opět\nz Vídně takové nabídnutí; avšak stavovské komité od-\npovědělo samo intendantu Vídeňskému, sdělíc inu, že\nKateřinu Podhorskou ani teď ani později nepustí.\nTato cesta do Vídně byla jediná umělecká cvsta, kte-\nrou podnikla , vždy zůstala svým krajanům a své vlasti\nvěrna.\nRoku 1834 obdržel J. A. Stóger ředitelství Praž-\nského divadla a engažoval Podhorskou pod těmitéž\nvýmínkami, jako dřívější ředitelové; po roce toliko po-\nvolil ji 3 zl. honoráru za každé vystoupení. Jaký to\nrozdíl mezi nabídnutím z Vídně a gáží v Praze! Roku\n1835 cestoval Stóger s několika členy své společnosti\ndo Teplic, by po čas kongresu divadelní představení\nv zámeckém divadle knížete Claryho uspořádal. Dne\n24. září odcestovala Podhorská z Prahy a zpívala dne\n25., 26., 27.a 29. dvakrát v opeře „Lazebník Sevill-\nský\" a jednou v „Normě\" a v opeře „Straniera\" před\nJ. M. Ferdinandem 1., císařem rakouským, Mikulášem,\ncísařem ruským a Bedřichem Vilémem, králem pruským.\nDne 8. března 1836 ochuravěla mezi představe-\nním opery „Neznámá\" v divadle a uzdravila se teprv\ndne 2. června t. r. Dne 9. června vystoupila po prvé\npo svém uzdravení v opeře „Bílá paní\" od Boildieua\na byla hlučným potleskem přivítána a mnohokrát volána."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4175, "texte": "Při slavnosti korunovací provedena byla dne 2., 4., 6.\na 7. září Meyerbeerova opera „Rytíři z Rhodu.\" Pod-\nhorská v ní zpívala a dosáhla pochvaly od J. M. císaře\nFerdinanda a císařovny Marie Anny.\nDne 24. června 1837 řídil dvorní kapelník L. Spohr\nz ochoty k ní svou k jejímu prospěchu dávanou operu\n„Burggeíst,\" ku kteréž schválně do Prahy přijel. Dne\n24. února byla obdařena druhým synem, Ferdinandem.\nFerdinand obral si hudbu za své zaměstnání, vystoupil\ntéž s chvalným úspěchem v české opeře a složil něko-\nlik písní a sborů, které provozovány byly. R. 1843\nv září dal Podhorské ředitel Stoger dovolení k lázeň-\nské cestě do Mariánských lázní, jichžto, velkým fysickým\nnamáháním jsouc přemožena, nutně zapotřebí měla.\nDne 13. dubna r. 1846 převzal Jan Hoffmanu\nředitelství Pražského divadla a engažoval Podhorskou\njelikož starší role převzala, toliko s 1200 zl. k.m. R.\n1849 žádala Podhorská o pensi, a tato byla jí beze\nvšech překážek od komité za její záslužné působení po-\nvolena. Loučení však od Pražského divadla nemělo býti\npro tuto umělkyni potěšitelné; nebof rozličným lomu se\npříčícími případnostmi bylo vše překaženo. Nebylof j-\npopřáno, dáti obecenstvu, jemužlo se po 28 let oběto-\nvala, v představení „s Bohem.\"- Muselaf se chopili\nprostředku jiného, totiž insertu v novinách, by obecen-\nstvu za všechnu jí prokázanou lásku, dobrotu a shoví-\nvavost poděkovala.\nTiše loučila se s domem, v němžto tak mnoho,\nvelikou pochvalou jsouc obsypána, z lásky k umění pro-\nspívala, tiše ukončila svou divadelní dráhu dne 9. dubna\n1849 v opeře „Krakonoš,\" kteráž k prospěchu p. Karla\nStrakatého v bestině dávána byla. V toinž roce ože-\nlela též smrt svého chotě, jenž dne 5. prosince po\n3měsičné, bolestné nemoci zemřel. Dne 1. ledna ná-\nsledujícího roku dostalo se ji od bývalých soudruhů\nv umění krásného překvapení. V bytu kapelníka pana\nFr. Škroupa byl jí ber sivý vavřínový věnec a kraso-\npisně vyvedená a podpisy veškerých kollegů, kteří též\npřítomni byli, opatřená adresa, v níž opěvována byla,\nod operního pěvce pana Ed. Kunze, doručena.\nOd té doby žije soukromě v kruhu své rodiny;\navšak nedalaf ještě umění „s Bohem.\" Ačkoliv již dříve\nza času své skvělé periody hodiny ve zpěvu dávala, a\ndelší čas též v Zofínské akademii zpěvu vyučovala; od-\nhodlala se teprv, opět zpěvu vyučovali. Z jejich žákyň\nzískali si některé chvalné pověsti, tak na př. paní Řep-\nková, která v Moskvě engažována jest, paní Schroder-\nChaloupková v Desavě, si. Pavlína Kiíalerová a přede\nvšemi sl. Mína Medalová ve Frankfurtu nad Mohanem,\nkteráž vlastně žákyní Pražského konservaloria byla,\navšak k dokonalejšímu vycvičení k paní Podhorské se ode-\nbrala a konečně co hudební dilottantka chvalně známá\npaní Berta Steffeková, chot ředitele plynárny atd.\nPo svém odchodu z jeviště vystoupila paní Pod-\nhorská veřejně jen dvakráte a sice r. 1850 v kon-\ncertě k dobročinnému prospěchu, v němž znárodnělou\nV\npíseň Skroupovu „Kde domov můj\" zpívala aod obe-\ncenstva s neobyčejně bouřlivým potleskem přivítána a\nvelikou pochvalou vyznamenána byla. R, 1856 převzala\nsopránovou partii po paní Boconové, roz. Soukupové,\nkterá náhle oohuravěla, v rekviích od Mozarta, kteréž\ndne 28. ledna k stoleté slavnosti narozenin nesmrtel-\nného mistra tohoto v chrámě sv. Salvatora provozovány\nbyly. Mezi jiným stála v jistém zdejším listu následu-\njící o tom zpráva: „Stálof patrně ve hvězdách psáno,\nže naše nezapomenutelná Podhorská na slavnosti, to-\nmuto mistru k památce uspořádané, jehožto partie tak\nráda a dohře zpívala, svého podílu míti měla; převza-\nla? sopránovou partií v rekviích, a zpívala ji s nestár-\nnoucí dokonalosti svého přednesu. Od té doby nevy-\nstoupila tato nyní 54 let čítající umělkyně nikdy více\nu veřejnost'. Můžef s pokojným svědomím denně svou\nhlavu položití, anto hřivnu od přírody jí svěřenou\npo 3 decenie zajisté dobře vynakládala. Dokázala to\nnejen co operní zpěvačka, nýbrž i spoluúčinkováním\nv dobročinných koncertech jakož iv rozličných chrá-\nmech Pražských zpěvem při službách Božích.\nKonečně pronášíme ještě své nejvřelejší přání, aby\nnám tato výtečná umělkyně dlouho na živě zůstala, aby\npakli ne jí, alespoň jejími žákyněmi bývalé umění zpěvu\nopět vykvětlo.\n\nEm. Meliš."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "129", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.5", "titre_corps": "Meniko. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Meniko. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.4", "debut_caractere": 4177, "fin_caractere_exclue": 5085, "texte": "Meniko.\nVýjev ze života.\nRoku 1759 přecházel mezi jinými také mladý, či-\nperný, veselý chlapík po ulicích neapolských. Každičké\nráno odbýval si, lehounce jsa oblečen a několik pecnů\nchleba pod páždí aneb na hlavě nose, určité své cesty\na kudy šel, tam ho zpěv provázel. Otec jeho byl chudý\npekař, kterýž se z rodného svého města, z Aversy, do\nNeapole byl přistěhoval, aby lepšího výdělku nabyl.\nMeniko pomáhal mu při práci a roznášel chléb po zná-\nmých domech. To nebylo ovšem zaměstnání příliš je-\nmu příjemné, hleděl si je ale, co nejvíce možná bylo,\nosladili a prozpěvoval si kudy chodil, že radost byla\njej poslouchati. Otce jeho to také jak náleží těšilo;\nznamenal dobře, že Meniko tím rychleji své chůze vy-\nkonává, čím lehčí a veselejší mysli bývá.\nPotěšení v hudbě a ve zpěvu rostlo zatím i do-\nspívalo s Menikem, avšak co dosavád kroky jeho zry-\nchlovalo, začalo je někdy také opozdovati. Meniko zů-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2129, "texte": "stával někdy státi, aby poslouchal, kde se nějaká pěkná\npíseň zpívala, a libozvuký hlas, zaslechl-li jej kde, za-\nstavil jeho kroky. K stálým odběratelům otce jeho\nnáležel také zpěvák Aprile, slavný sebou i svými žáky.\nMeniko nesl k němu kdysi z rána jak obyčejně boch-\nník chleba, a již se zahýbal do chodby, když jda mimo\nsíň umělce, zpívali jej uslyšel jednu z oněch písní,\nv nichžto sobě rovné hledal. Na Menika jakoby na-\njednou kouzlo padlo. Zalezl do nejtemnějšího koutku\nv chodbě ; na chléb, kterýž byl na hlavě nesl, neměl\nvíce ani pomýšlení. On jen poslouchal a byl si již\nv hudebním tomto zapomenutí hezkou chvilku poseděl,\nkdyž jasný, libý hlas ze snů jeho jej probudil, pravě :\n„I Meniko! což pak tu činíš?\"\nMladá dívka, jednoduše oblečená, přistoupila k Me-\nnikovi a patrně bylo na ní viděti, kterak se nadarmo\njemu i postavě jeho porozuměti snaží. Ale ani Meniko\nnemohl se hnedle zpamatovati, a trvalo chvilku, než se\nduch jeho ze zamýšlení toho do etherické říše harmo-\nnií ke skutečnosti a k pecnům chleba opět navrátil.\n„Tys to, Terézo ?\" zvolal konečně; dobré jitro!\"\n„Ano, jsem to, ale co ty to zde ? Yždyf si upu-\nstil chléh na zem.tt\n„Co já zde nu nic; poslouchám, jak zpívá.\"\n„Vždyť nikdo více nezpívá.\"\n„Že nezpívá ? Zdálo se mi pak přece, jakoby\nmi tr Apríle posud zpíval.\n„Nu, tohos pak již kolikráte slyšel. Snad on je\ntoho vinen, žes chléb neodevzdal a po svých nešel?\"\nTereza pravíc to shýbla se a zdvihla chleb ze země.\nMladá žačka donesla jej maestrovi a vypravila mu, jak\nbyla přinašeče shledala.\nAprile vystrčil hlavu ze dvéří a ptal se Menika,\nzdali snad takovou nedbalostí otci svému odběratele od-\nradili chce. „Odpusťte,\" prosil Meniko, nedav se zmá-\nsti, „nebyl jsem tím vinen.\"\n„I co, naposledy chceš snad říci, že já ?\"\n„Ovšem, Maestro Aprile, proč zpíváte tak krásně.\"\n„Počkej jen, bloudku, však tě naučím žertovati si\nse mnou.\"\n„O nikoliv, Maestro, nežertuji,\" odpověděl Me-\nniko. „Přišel jsem jak obyčejně se svým chlebem, a\njen z vašeho zpívání jsem jej ztratil; ani jsem to sám\nnepozoroval, až mně to Tereza řekla. Ale prosím vás,\nMaestro, neříkejte mému otci nic o tom.\"\n(Dokoncení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "132", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.5", "debut_caractere": 2131, "fin_caractere_exclue": 2152, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.5", "debut_caractere": 4438, "fin_caractere_exclue": 5061, "texte": "Česká opera. Představení české zpěvohry\npočínají nabývali již při začátku mnoho zajímavosti. Tě-\nšili to bude každého, když, zbaveni jsouce nyní dlouhého\na trapného výminkářství, konečně lepších času se dočká-\nme. Pan L. Rieger, byv v měsíci květnu za inten-\ndunta ěeského divadla zvolen, dal v brzce na\njevo svou horlivost a snahu. Jeho přičiněním vystaví se\nnám prozatímní divadlo, herci se stanou pak neodvislými\nod německého jeviště a hry provozovali se buduu něko-\nlikráte týdně. Zpěvohra ostane prozatím v novoměst-\nském divadle. Provozovala se již dávno oblíbená opera:\n„Lukrecie Borgia\" od Donizettibo, Tato skladba"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6045, "texte": "počítá se k nejpůvabnějším pracím nadaného vlašského\nmistra, ač není hudba právě přiměřená vážné a strašlivé\nlátce libreta. Za nejzdařilejší číslo máme krásné terzetto\nv druhém dějství. V tomto Donizetti dokázal, že při do-\nbré vůli nadšeně, a bez této velrni všedně a v obyčeji\nVlachů skládal. Solové úlohy byly co nejlépe zastoupeny\na též provedeny. Slečna Grabingrová v titulní úloze\nbyla nad očekávání dobrá, jak ve zpěvu, tak iv pojmutí\ncelého neobyčejného úkolu. Pan Reichel (Gennaro)\nupomenul nás na jeho dřívější činnost, kde s úkoly po-\ndobného druhu velmi umělecky zacházeti umíval, apo\nkaždé slávy sobě vydobyl. Jeho zpěv byl vřelý a vzorný.\nPan A p p é (Alfons) vynikal zvučným a až do g sahajícím\nbarytonem pak svou hrdinskou hrou nad ostatními. Paní\nThoméová věnovala úloze (Malio) ve zpěvu ive vý-\nslovnosti velké pilnosti, a zpívala v druhém dějství sp.\nR eichlem duetto, které obyčejně se vynechává. Všichni\nsólisté dělili se o častý a zasloužený potlesk četného obe-\ncenstva. Malé úlohy byly dostatečně obsazeny pány:\nStrakatým, Rafaelem, Podhorským, Hor vá-\ntém, Bohmem a Kóhlerem. Sbor sestával v pře-\ndehře mimo sólistu as z 10. údů; toť zajisté malinký\npočet pro rozsáhlé divadlo novoměstské. Zdařilé prove-\ndení svědčilo o horlivém studování a orkestr odstiňoval\nlépe než má v obyčeji při německých představeních. Ka-\npelní mistr p. Mayer byl ku konci hlučně volán.\n\nE.\n\n— Náš znamenitý Jan Pišek přibyl před nedávnem\nzdráv do Prahy a odebral se do Mšena, svého\nto rodiště.\nSlovútný náš tenorista, p. Eduard Bachmann,\nzpíval před nedávnem pohostinsku v Hamburku. Vy-\nstoupil v „Hugenottech\" co Raui a v „Židovce\" co Elea-\nzar a zbudil všestranné sensací u tamnějšího obecenstva.\nDůmyslný kritik, Rob. Heiler praví, že ode dávna tak\nkrásný a mohútný hlas neslyšel.\nNaše krajanka, si. Anna AnJerová, sestra\ndvorního pěvce Alojse Andera ve Vídni, vystoupí v červnu\npoprvé co Agata v Čarostřelci v Mannheimu,\nv\nNadaný cellista Vlček, rodilý Cech, účinkoval\npřed nedávnem v besedě rozkvětajícího spolku „Slovan-\nská narodna čitanica\" v Terstu a dosáhl svou\nsprávnou hrou všestranného uznáni.\nJulius Schulhoff vrátil se ze své umělecké\ncesty po Francii do Pařiže. Dávali; dva koncerty v Ly-\nonu, 1 v Avignonu, 3 v Marsilii, 1 v Montpellieru, 5\nv Toulousu a 2 v Bordeauxu se skvělým výsledkem.\nFerdinand Laub, český to Paganini, koncerto-\nval nedávno s Braitfischem v Stralsundu a došel nesmírné\npochvaly.\nNáš slavný Alexander Dreyschock slaví nyní\nv Rusi triumfy. Dne 7. května účinkoval v dobročin-\nném koncertu a dne 9. května uspořádal svůj vlast ní\nkoncert, jímž nesmírné sensací zbudil. Na to odebral\nse do Kronstadtu, kdež dne 18. května vystoupil a ta-\nmnější obecenstvo svou mistrovskou hrou okouzlil. A.\nDreyschock odebeře se na to do Petrohradu nazpět,\nodkud pak přes Rigu, kdež dva koncerty uspořádá na za-\nčátku června do své vlasti se odebeře.\nVýtečný bassista p. Rokytanský, syn slav-\nného našeho rodáka, pana prof. Rokytanského ve Vídni,\nnachází se nyní ve Florenci a uchvacuje svým zpěvem\nk nadšení tamnější obecenstvo. „Od mnoha let,\" píše ča-\ncopis Italia artistica,\" nezpůsobil žádný zpěvák v Itálii to-\nlik furore jako p. Rokytanský s mohutným svým a\nkrásným hlasem; správou intonací spojuje výbornou školu\na vyniká svou postavou a ušlechtilostí přednesu. Ne-\nsmírného výsledku dosáhl v nové opeře „Michelangiolo\nBuonarotti\" od Bottesiniho. Jak doslýcháme, je p. Ro-\nkytanský pro příští saisonu v Petrohradě engažován.\nSlečna Eleonora Ehrenbergová, která zde\nv několika operách s velkou pochvalou vystoupila a již\nředitel p. Fr. Thomé pro Pražskou operu engažoval, je\njak známo, rodilá Češka. Narodila se r. 1833 v Mo-\ndré Hůrce, vstoupila r. 1852 hned do operní školy\nkonservatoria Pražského, kdež až do srpna 1854 setrvala.\nNa to byla engažována v Štětině, později v Hamburku a\nkonečně v Lipsku, kdež všude velké obliby dosáhla. SI.\nEhrenbergová je výborná síla pro zdejší operu a zvláště\nvítána bude nám při provozování českých oper.\nZdejší učitel citery, pan K. Vetter, obdržel od\nvévody Maxmiliana Bavorského za dedikací své skladby\n„Potpourri\" pro citeru, kteráž pod jmenem „Vzpo-\nmínky na Čechy\" u Kristofa a Kuhé v Praze vyjde, stří-\nbrnou medalii.\nVěhlasná krajanka naše, slečna Teresa Stol-\nzová, jejížto kontrakt u italské opery v Cařihradě došel,\ndostala skvělé nabídnutí od Paperikopoly k italské opeře\ndo Tiflisu a neméně skvělé do Oděsy. Naše umělkyně se\nještě nerozhodla a odebeře se na prázniny do Terstu a\nbezpochyby do Prahy.\nZdatný virtuos na piano, pan Bedřich Sme-\ntana, přibyl sem z Gothenburku a podnikne na podzim\numěleckou cestu do Holandska.\nHudební literatura. Činné musikální ob-\nchodnictví pp. Kristofa a Kuhé přičiňuje se všemožně, by\nsobě získalo skladby od českých skladatelů, a z té\npříčiny zasluhuje takovéto podniknutí nejvřelejšího úča-\nstenství. Z vyšlých skladeb jmenujeme prozatím nejno-\nvější plod p. Jelínkův pod jmenem „La source\" (po-\ntok) pro piano (op. 31). Bližší název je „salonní\netuda;\" skladba tato je ve formě jednoduché písně na-\npsána a lámanými akkordy v obou rukou vyplněna. Zpěv\njsa z části originální položen je do sopránu a vyniká do-\nbrým zosnováním. Celá práce je zdařilá, ač pomlčeti ne-\nmůžeme, že nerozvedená malá septima ve zpěvu, kterou\nve větě paralelní tóniny (26. takt na začátku) najiti lze,\nza jediný gramalikální poklesek se považovali může. Na-\nvzdor tunu poručujeme kus tento co prospěšnou etudu\ndospělejším pianistům. Cena obnáší 66 kr. r. č. - Na\ndruhý týden vyjde tiskem fantasie „České perle\" od\nduchaplného skladatele Ed. Nápravník a. Stojí u Kuhé\nv Praze 1 zl. 5 kr. Zevrubnější úvahu o této skladbě\npodáme příště.\n\nZ Josefodolu. (Svěcení práporu.) Zdejší zpěvácký\nspolek ve spojení s Mladoboleslavským zpěváckým\nspolkem a více údů vzdálenějších spolku co hostů uspo-\nřádal dne 26. května 1861 v Josefodolském hostinci zpě-\nváckou zábavu k oslavení svěcení práporu. Mimo\nproslovy od Míillera von der Werra (německý) a od Jo-\nsefa Luňáka (český)|siyšeli jsme ětyry české sbory,\na sice: 1. „Nad potůčkem,\" sbor; báseň od Macháčka,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6462, "texte": "hudba od E. Vašáka. 2. „Kovářská,\" sbor; báseň od\nDra. Frant. Lad. Riegra, hudba od Fr. A. Vogla. 3.\n„Kalino, ty milá květino,\" sbor z básní Gust. Pflegra,\nhudba od Em. Vašáka. 4. „Utonulá,\" (přepracovaná),\nsbor; hudba od Pat. Pavla Kijžkovského; pak 6\nněmeckých od Fr. Abta, L. Libe, E. Schutze aJ. Schmolzra.\nZ Kutné Ilory. (Beseda.) Ku prospěchu po-\nhořelých v Nových Dvorech uspořádána byla zde hu-\ndební akademie, kteráž zajisté v paměti zdejšího obe-\ncenstva utkví; neboť byla v každém ohledu výtečně se-\nstavena. Beethovenova první symfonie tvořila nejhlav-\nnější cásť akademie. Bylať obratným a obezřelým vede-\nním činného našeho skladatele p. Fr. Kavána neúhonně\na dosti nuancovaně provedena. Orkestr držel se statně a\nbylo vidět, že p, Kaván pilné zkoušky s orkestrem od-\nbýval, zacež vši chválu zasluhuje. Dále slyšeli jsme krá-\nsný sbor „Divca a žaloba\" od chvalně známého morav-\nského komponisty P. Křížkovského a rázně ac méně\nnárodní sbor „Kovářská\" (text od L. Riegra) od Fr.\nVogla. Oba sbory byly řízením p. Kavánovým zda-\nřile provedeny; při posledním sboru převzal účinný p.\nLukeš, jenž k této akademii pozván byl, ochotně první\npart, aby se tomuto sboru jak v tutti tak v solu náležité\nráznosti a patřičné deklainace dostalo. Pan Lukeš hle-\nděl slovem i skutkem na celý sbor tak účinkovat a\nroznítil je tak svou duševní vášní, že celé provedení co\nvýborně studovaná dramatická scéna vypadalo. Dále účin-\nkovala v akademii sl. Svobodová, houslistka a žákyně\np, prof. M. Mildnera. Jak se nadíti mohlo, osvojila si\nslečna všechny vlastností školy p. Mildnerovy. Má čistý\ntón a ušlechtilý přednes a provedení pasáží jak kantileny\nbylo naskrz vkusné a zdařilé. Zvláště vynikala sl. Svo-\nbodová svým flažeoletem, jenž ji ani jednou ne-\nselhal a sice hlavně v burlesce „Ptáče na stromě.\" Co\ndo provedení skladby nedá se ničehož vytknout; jinak se\nto má s tónem; tón slečny Svobodové je posud malý\na dlužno, by iv tomto pilná studia konala a takové\nskladby hrála, kterými velkého tónu dosíci možná. Též\nporucujeme slečně jemné odstiňování (nuance); ne-\nboť z dokonalého užívání nuancí pozná se důmyslný umě-\nlec. Palma koncertu náleží však beze všeho odporu slav-\nnému našemu národnímu pěvci, panu Janu Luke-\nšovi. Zpívalt dvakrát národní písně s takovou doko-\nnalostí, s takým pravým výrazem as takou cituplností,\njak jsme ještě žádného pěvce neslyšeli. Jako Lumír, jenž\nzpěvem svým hýbal Vyšehradem; lak dotýkal se mocně\np. Lukeš svým cituplným zpěvem srdcí veškerého zdej-\nšího obecenstva. I nastalo tleskání, jásání po každém\nčísle a pochvala nechtěla přestali, až konečně pan Lukeš\nvystoupiv Kavánovu velmi zdařilou píseň „Výstrahu\"\nzapěl. Jak doslýcháme vyjde tato píseň ještě s jednou\ntiskem u Kristofa a Kuhé v Praze aje p. Lukešovi\nvěnována. Pan Lukeš dobyl si o naši akademii veli-\nkých zásluh tak jako náš milovaný p. Kaván, jenž té-\nměř v každém čísle akademie zaměstnán byl. Sláva\njim ! Druhý den po akademii uspořádána byla ke cti p.\nJana Lukeše beseda na poště, kdež až přes půlnoc\nroztomilá zábava trvala.\n\nK. S.\n\n(L. B.) Z Tábora. (Spolek zpěvácký. —\nLudevít Procházka.) Dne 1. kvělna b. r. dával spolek\nzpěvácký náš čtvrtou produkci svou v sále na\nstřelnici. Zpívaly se sbory: 1. „Slovan\" od Vašáka. 2.\n„Les a háj\" od Spohra. 3, „Píseň pří dranf* od Ho-\nráka. 4. „Šumí Labe\" od Zvon are a deklamovala\nse „Jakou bych rád\" od J. K. Tyla, Též bylo již zva-\ncími programy oznámeno, že po té produkci zábava ta-\nneční pro pány oudy spolkové následovati bude. Sbory\nvšecky ctyry jmenovitě „Slovan\" velmi zdařile předneseny\nbyly a líbily se společenstvu ■— ačkoliv z většího dílu již\nna tanec myslícímu. „Slovan\" byl ponejprv dáván a\ns hlučným potleskem uvítán. Deklamovánku přednášel\npan Mrázek, oud spolku výkonný, velmi příjemně. Pře-\nchod od produkce ku tanci činila kadrila z národních\npísní od Helera, při které také kadrila již tančena\nbyla. (Apollo Terpsichora.) Obecenstvo nebylo tak\nčetně zastoupeno, jako při produkcích předešlých, aniž\nruch tak žirý a veselý jako jindy. 1 sloužiž to slavnému\nředitelstvu za ponauceuí, že cistě umělecká (hudební,\nzpěvní a deklamatorní) zábava obecenstvu, jakéž zde spo-\nlek zpěvácký má, více se líbí než tanec a pakli se je-\ndenkráte oběť tato přinesla, nechť se neopakuje. Dne 17.\nt. m. byl spolek náš velice překvapen: došel ředitelstvo\ndopis chvalně známého skladatele hudebního pana Ludevíta\nProcházky se sborem „Pomoc pro náramnou lásku\" od\nněho komponovaným a „spolku žpěváckému v Táboře\"\nvěnovaným. Za tou příčinou bylo valné shromáždění\nsvoláno a o věnování tom zpraveno; s jakou radostí\nzpráva tato přijata byla, může si každý soudný čtenář\nsám pomysliti ; valné shromáždění pak uznávajíc zásluhy\nhudebního skladatele vlasteneckého, kteréž pan Ludevít\nProcházka již ve velké míře a sborem nám věnova-\nným opětně byl sobě získal, a chtějíc díky své skutkem\nosvědciti, jmenovalo jej jednohlasně čestným údem spolku\nnašeho. Diplom se panu Procházkovi též co nejdříve do-\nručí. Ku zkoušení sboru onoho sešlo se hned přes 20\ncvicených zpěváků u náměstka sbormistrova pana Jos.\nPfeiffra, kdež cviěen byl velmi horlivě, a tak se líbil,\nže po několikráte „na zdar\" a „sláva\" skladateli jeho\nprovoláváno bylo. Sbor tento se všem podobným nám\nznámým skladbám vyrovná ba je převyšuje duchem ná-\nrodním v něm vanoucím. Takové skladby jistě všetranné\nobliby dojdou. Pan skladatel by se obecenstvu a ze\njména spolkům zpěváckým zavděčil, kdyby sbor ten ve\n„Vesně\" otisknouti dal. Ve spolku našem byl sbor\ntento po několik dní s horlivostí cvicen, neb jsme slyšeli,\nže náš Palacký tyto dni na Tábor do Prahy pojede,\na chtěli jsme národní skladbu tu prvnímu národovci na-\nšemu prvně zapěti; než toho potěšení se nám nedostalo;\nneb jsme včera zprávu obdrželi, že Palacký, zdržující\nse v Jindřichově Hradci, odtamtud' přímo do Vídně se vrátí.\n\nZ Bučovic na Moravě. (Beseda.) Odpusťte.\nže trochu pozdě o zdejší besedě od p. Rud. Kellnera\nuspořádané Vám píšu. Zdejší společenský život\npočíná rozkvětat a ovoce jeho viděl jsem dne 2. in. m.\nv besedě, v nížto jsme sbory „Šumí Labe\" od L. Zvo-\nnaře a kadryllu z národních písní od Ferd. Hellera\na „Výprask\" od Křížkovského velmi precisně pro-\nvedené slyšeli. Mimo to přednášel p. Vilém Procházka.\nPivodovu píseň „Pivo, zpěv a děva\" a „Má milenka,\"\nvelmi dobře; p. Škára zpíval „Ztracené srdce\" a „Aj,\nco by bola\" od Pivody s krásným výrazem. Neméně se\nlíbila zdatná zpěvkyně sl. Kup o v a, která přednášela\nPivodovu píseň „Oumysl české děvy\" a „Hrob\" od ze-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5350, "texte": "rařelého Karla Pitsche. Slečinky Schmidtovy hrály velké\n„duo\" na piauo a sl. Zeinerova „Souvenir de Bo-\nhéme\" od Viléma Graf a velmi obratně a neúhonně.\nOuvertuia Tittlova řízením činného učitele pana Františka\nProcházky šla na zdejší síly výtečně.\nZ Ivančic. (Beseda.) Působením horlivého na-\nšince p. Hanse odbývala se zde dne 12. května beseda\na vypadla nad očekávání naše velmi skvěle; byla to\nzábavka, která všeobecné pochvaly, ba i bezděčného uznání\nprctistranného dosáhla. Počala ráznou „Kovářskou,\" dost\nčetným sborem pilných zpěváků, statně si počínajících.\n„Pourquoi\" a „Finále varie\" pro housle s průvodem piana,\njakož i sborový zpěv: „Der Tugend Ewigkeit\" vypadl ve-\nlice krásně. A teď následovala píseň od F. P i vody:\n„Na mou vlast,\" již nám zapěl na slovo vzatý výtečník\np. Peka z Brna, jehožto rázný, duchaplný zpěv obecen-\nstvo tak rozjařil, že pěvec, opětně vyvolán, na všeobec-\nnou žádost s laskavou ochotností i více nám zazpíval, než\ndosti bohatý program žadal. Jsme jemu, jakož i ostatním\nBrněnským pánům přispívatelům za jejich obětovnou la-\nskavost velice po vděčni, jakéžto uznání obecenstvo hluč-\nným potleskem na jevo dalo. „Fantasie na slovanské ná-\nrodní písně s průvodem piana ,\" jež v hudbu uvedl, a\npřednesl p. 11. M. Fux s panem F. Deboisem, došla\nvšeobecné pochvaly, neboť ty čisté a přirozené zvuky, a\nty krásné přechody okouzlily posluchače tak, že pan\nFux, chtěj nechtěj, více národních nápěvů svému ná-\nstroji vkusně vylouditi musel. Pánové Fux, Peka a\nDebois jsou na vzdor své přirozené skromnosti výteční\numělci, a co o těchto zde řečeno, platí o Františkovi,\n151etému synkovi pana okresního Anderle; obdivovali\njsme jeho hudební vlohy, an v tomto outlém stáří již\nk takové zběhlosti a jistotě, mohu říci dokonalosti,\nna pianě to přivedl. „Kdes hvězdo má?\" od D. Villa-\nniho, přednášela slečna Zelničková, jejíž dobrá vůle\na příčinlivost zasloužené chvály došla, „Grand duo, pro\npiana, a sbor „Nevěrný milý\" od Vašáka vypadly vel-\nmi zdařile. Konečně následovalo několik kousků z přiro-\nzené magie; již při vchodu do síně besední pozorovali\njsme pěkné ozdobení a neobyčejnou úpravu v národních\nbarvách, po stranách pěkné kandelabry a skvostné zá-\nclony. Celou tuto drahocennou úpravu (v ceně 160 zl.)\nposkytl horní direktor, p. František Múller z Oslavan.\nJednotlivé výjevy magické, jež on sám provozoval, mi\nnelze zde jmenovati a popsali, jen tolik musím říci, že\nse p. direktor Múller nám všem velice zavděčil, a velkou\nzásluhu o tuto k dobročinnému ňčeli drženou besedu si\nvydobil. Iv tomto neznámém oboru zábavy šetřil p. di-\nrektor rovnoprávnost nade všechno očekávání naše.\nChválu a cest všem účinkujícím!\n\nM. Nov.\n\nLondýn. Nedávno byl zde v Sydenhamském křišťálovém\npaláci „obrovský koncert\" uspořádán. Dá-\nvaloť se Haydnovo „Stvoření světa\" od 2.000 pěvců pro-\nvedené. V tom neleží ovšem nic podivného. Nyní to ale\npřijde. Orkestr nahrazen byl 200 klavíry, na kterých\n400 pianistů hrálo. Účinek byl prý z počátku překva-\npující 5 později však bylo to jednotvárné.\nPai ;íž. 0 provedení dvou hudebních kusů z opery\n„Trojově\" od Hectora Berlioze píše hudební referent\n„Moniteura\" takto: „První z těchto kusů, velké to duetto\nje složeno ve velkém slohu, je plno pravého výrazu, ná-\nruživosti snažné prosby a strašného hrožení. Gluek by je\nbyl jinak nenapsal. Druhé duetto (Eneáš a Dido) je\npodivuhodná perle citů, vděků a půvabu a nebeské roz-\nkoše a muselo se opakovali. Italská opera měla\nza 7 měsíců 809.818 franků příjmů. Gáže prvních zpě-\nvaček a pěvců pohltily 400.000 franků, tedy as polo-\nvičku. Pro příští zimu jsou engažováni dámy Penc-ova,\nBatlu-ova, Alboni-ova a Trebelli-ova, tenorista Mario a\nBelart a barytonista Ba (fial i. Akademie krásných umění\nudělila letošní velkou cenu za komposici Rouissiovi za\nkantatu „Atala.\" Ed. Roche vydal obšírný životopis\npianisty a skladatele Alfreda Jaella. G. Meyerbeer za-\nvázal se konečně, že svou novou operu „Afrikán ku\"\ndo 15. října t. r. velké opeře odevzdá. Pro tuto operu\nje schválně engažován barytonista Faure.\nPešť. Virtuoska na harfu, sl. Marie Mosn crová\ndochází zde nesmírného obdivování a oblioy. V jednom\nkoncertě hrála mimo Don-Juan fantasii též pochod Rá-\nkoczyho a Szózat na harfu. „Szózat,\" vlastenská\nto národní píseň Maďarů zavdala nedávno příčinu k smě-\nšné zprávě, již tuto podáváme. O pohřbu Maďara Páloczy-\nho vypravujíce, praví jisté belgické noviny: že pan Szó-\nzat pohřebnou píseň zpíval; jiné italské noviny píši, že\npan Szózat při tom pohřbu měl dojimavou řeč. Z toho\nvysvítá, jaké známosti národův cizích zahraničně noviny\nprojevují.\nVídeň Jistý clen dvorního operního divadla stěžuje\niv Zellnerově časopisu „Blatter fur Musik,\" že ředitel\nSalvi členům orkestru zapověděl, v prázdninách na hu-\ndebních akademiích se zúčastňovat!, kdež naproti tomu\nzpěvákům a zpěvačkám 12.000 i 18.000 zl. gáže majícím\npohostinsku se hráti dovoluje. A přec nemá nebohý clen\norkestru denně více než 90 kr. neb 1 zl.\" Je to věru\nsmutné, když jedni z nejprvnějších umělců, kteří při or-\nkestru operního divadla účinkují, tak bídně placeni jsou.\nRichard Wagner přibyl sem a byl generální zkoušce\nsvé opery „Lohengrin\" v dvorním operním divadle dne\n11. května přítomen. Ředitel Salvi uvedl ho na jeviště,\nkdež ho veškeří zpěváci a orkestr hlučně uvítal. Wagner\npoděkoval všem údům zá poctu a byl s provedením, jež\nkapelník Esser řídil, spokojen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "129", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.5", "debut_caractere": 2144, "fin_caractere_exclue": 2152, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "129", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Král. zemské divadlo. Slečna Ehrenbergová", "titre_sommaire": "Král. zemské divadlo. Slečna Ehrenbergová", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.5", "debut_caractere": 2154, "fin_caractere_exclue": 4436, "texte": "E.\nKrál. zemské divadlo. Slečna Ehrenbergová\nvystoupila v několika dnech čtyrykrát e ve třech úlo-\nhách. Ve vděčné a skvělé úloze paní Fluthové v opeře\n„Veselé ženy Windsorské\" od Nikolaie bylo\nzvláště první solové místo před příchodem Falstaffa velmi\npodařené. Sleěnina hra byla všude nadchnutá přirozeně\nse prýštícím humorem, kteréž v té úloze nevyhnutelně za-\npotřebí jest každé zpěvačce; 2hé finále tenkráte odpadlo;\npříčinu toho dtužno hledati ve vysoké poloze slečniny\npartie, která má jak vi ním tak v 2hém finále celý sbor\na ostatní sólisty opanovati. Slečna Wiererová (paní\nReichová) zpívala dosti jistě; její hlas trpí však v hlu-\nboké poloze na prázdnost tónů. Pan Krén (Falstaff) vy-\nnikal ve hře více než ve zpěvu; úloha leží nepohodlně a\ndole je panu Krénovi zcela nepřístupuá. Duetto s pa-\nnem Steineckem bylo opakováno. Fentona zpíval p.\nNachbauer; árie transponoval a poslední zcela vyne-\nchal. Zpěvohra ta se dávala 18. a byla 25. opakována.\nDne 22. zpívala slečna Ehrenbergová „M ar t h u\" a\ndruhý den na to „Annu\" v Carostřelci. Oba výstupy\npodaly patrně svědectví o jejím nadání a dokonalém vzdě-\nlání ve zpěvu. Zvláště v podřízené úloze Anny vyjímala\nse slečna výborně; slyšeli jsme zase jedenkrát, jak se má\nWebrová hudba podat. V kouzelném střelci zpíval p,\nNachbauer Maxe dosti šťastně. Hůře se mu vedlo\nv Marihě co Lyone 1 u, kde se tři místa transponovati\nmusela. Jednou zase vzpomělo se na Mozarta, Figa-\nrová svatba, obsazená jsouc sólisty každého druhu\na ze všech končin, byla na ujmu geniální skladby pro-\nvedena. Takto odbývané provedení práce největšího dra-\nmatického mistra trestá se samo. Paní Hildebran-\ndová z Darmstadtu zpívala Susannu , slečna Zirndor-\nférová z Vratislavi hraběnku asi. Grabingrová Che-\nrubína. Zpěv první paní byl ustavičné mezza voce, druhá\nslečna omámí častým forcirováuíin a nedůstojným po r-\ntanie nt o každý dobrý sluch a třetí slečna nemohla\nvelkým strachem ani tónu vyraziti. Pan Kré 11 zpíval\nFigara. Direkce přiděluje tomu pánovi však úlohy, které\nvlastně seriesnímu bassu přináležejí a protož k celku málo\naneb pranic nepřispějí. Pan Krén muže se pohybavati\nnu svém obšírném poli a to vždy k jeho a k obecenstvu\nspokojenosti. Provedení všech jmenovaných zpěvoher ne-\nzasluhuje žádné chvály aniž dalšího povšimnutí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "129", "page_fin": "130", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.6.2", "titre_corps": "Česká opera. Představení české zpěvohry", "titre_sommaire": "Česká opera. Představení české zpěvohry", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.5", "debut_caractere": 4438, "fin_caractere_exclue": 5061, "texte": "Česká opera. Představení české zpěvohry\npočínají nabývali již při začátku mnoho zajímavosti. Tě-\nšili to bude každého, když, zbaveni jsouce nyní dlouhého\na trapného výminkářství, konečně lepších času se dočká-\nme. Pan L. Rieger, byv v měsíci květnu za inten-\ndunta ěeského divadla zvolen, dal v brzce na\njevo svou horlivost a snahu. Jeho přičiněním vystaví se\nnám prozatímní divadlo, herci se stanou pak neodvislými\nod německého jeviště a hry provozovali se buduu něko-\nlikráte týdně. Zpěvohra ostane prozatím v novoměst-\nském divadle. Provozovala se již dávno oblíbená opera:\n„Lukrecie Borgia\" od Donizettibo, Tato skladba"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1392, "texte": "počítá se k nejpůvabnějším pracím nadaného vlašského\nmistra, ač není hudba právě přiměřená vážné a strašlivé\nlátce libreta. Za nejzdařilejší číslo máme krásné terzetto\nv druhém dějství. V tomto Donizetti dokázal, že při do-\nbré vůli nadšeně, a bez této velrni všedně a v obyčeji\nVlachů skládal. Solové úlohy byly co nejlépe zastoupeny\na též provedeny. Slečna Grabingrová v titulní úloze\nbyla nad očekávání dobrá, jak ve zpěvu, tak iv pojmutí\ncelého neobyčejného úkolu. Pan Reichel (Gennaro)\nupomenul nás na jeho dřívější činnost, kde s úkoly po-\ndobného druhu velmi umělecky zacházeti umíval, apo\nkaždé slávy sobě vydobyl. Jeho zpěv byl vřelý a vzorný.\nPan A p p é (Alfons) vynikal zvučným a až do g sahajícím\nbarytonem pak svou hrdinskou hrou nad ostatními. Paní\nThoméová věnovala úloze (Malio) ve zpěvu ive vý-\nslovnosti velké pilnosti, a zpívala v druhém dějství sp.\nR eichlem duetto, které obyčejně se vynechává. Všichni\nsólisté dělili se o častý a zasloužený potlesk četného obe-\ncenstva. Malé úlohy byly dostatečně obsazeny pány:\nStrakatým, Rafaelem, Podhorským, Hor vá-\ntém, Bohmem a Kóhlerem. Sbor sestával v pře-\ndehře mimo sólistu as z 10. údů; toť zajisté malinký\npočet pro rozsáhlé divadlo novoměstské. Zdařilé prove-\ndení svědčilo o horlivém studování a orkestr odstiňoval\nlépe než má v obyčeji při německých představeních. Ka-\npelní mistr p. Mayer byl ku konci hlučně volán.\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "130", "page_fin": "130", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.6.3", "titre_corps": "— Náš znamenitý Jan Pišek přibyl před nedávnem", "titre_sommaire": "— Náš znamenitý Jan Pišek přibyl před nedávnem", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.6", "debut_caractere": 1394, "fin_caractere_exclue": 5631, "texte": "— Náš znamenitý Jan Pišek přibyl před nedávnem\nzdráv do Prahy a odebral se do Mšena, svého\nto rodiště.\nSlovútný náš tenorista, p. Eduard Bachmann,\nzpíval před nedávnem pohostinsku v Hamburku. Vy-\nstoupil v „Hugenottech\" co Raui a v „Židovce\" co Elea-\nzar a zbudil všestranné sensací u tamnějšího obecenstva.\nDůmyslný kritik, Rob. Heiler praví, že ode dávna tak\nkrásný a mohútný hlas neslyšel.\nNaše krajanka, si. Anna AnJerová, sestra\ndvorního pěvce Alojse Andera ve Vídni, vystoupí v červnu\npoprvé co Agata v Čarostřelci v Mannheimu,\nv\nNadaný cellista Vlček, rodilý Cech, účinkoval\npřed nedávnem v besedě rozkvětajícího spolku „Slovan-\nská narodna čitanica\" v Terstu a dosáhl svou\nsprávnou hrou všestranného uznáni.\nJulius Schulhoff vrátil se ze své umělecké\ncesty po Francii do Pařiže. Dávali; dva koncerty v Ly-\nonu, 1 v Avignonu, 3 v Marsilii, 1 v Montpellieru, 5\nv Toulousu a 2 v Bordeauxu se skvělým výsledkem.\nFerdinand Laub, český to Paganini, koncerto-\nval nedávno s Braitfischem v Stralsundu a došel nesmírné\npochvaly.\nNáš slavný Alexander Dreyschock slaví nyní\nv Rusi triumfy. Dne 7. května účinkoval v dobročin-\nném koncertu a dne 9. května uspořádal svůj vlast ní\nkoncert, jímž nesmírné sensací zbudil. Na to odebral\nse do Kronstadtu, kdež dne 18. května vystoupil a ta-\nmnější obecenstvo svou mistrovskou hrou okouzlil. A.\nDreyschock odebeře se na to do Petrohradu nazpět,\nodkud pak přes Rigu, kdež dva koncerty uspořádá na za-\nčátku června do své vlasti se odebeře.\nVýtečný bassista p. Rokytanský, syn slav-\nného našeho rodáka, pana prof. Rokytanského ve Vídni,\nnachází se nyní ve Florenci a uchvacuje svým zpěvem\nk nadšení tamnější obecenstvo. „Od mnoha let,\" píše ča-\ncopis Italia artistica,\" nezpůsobil žádný zpěvák v Itálii to-\nlik furore jako p. Rokytanský s mohutným svým a\nkrásným hlasem; správou intonací spojuje výbornou školu\na vyniká svou postavou a ušlechtilostí přednesu. Ne-\nsmírného výsledku dosáhl v nové opeře „Michelangiolo\nBuonarotti\" od Bottesiniho. Jak doslýcháme, je p. Ro-\nkytanský pro příští saisonu v Petrohradě engažován.\nSlečna Eleonora Ehrenbergová, která zde\nv několika operách s velkou pochvalou vystoupila a již\nředitel p. Fr. Thomé pro Pražskou operu engažoval, je\njak známo, rodilá Češka. Narodila se r. 1833 v Mo-\ndré Hůrce, vstoupila r. 1852 hned do operní školy\nkonservatoria Pražského, kdež až do srpna 1854 setrvala.\nNa to byla engažována v Štětině, později v Hamburku a\nkonečně v Lipsku, kdež všude velké obliby dosáhla. SI.\nEhrenbergová je výborná síla pro zdejší operu a zvláště\nvítána bude nám při provozování českých oper.\nZdejší učitel citery, pan K. Vetter, obdržel od\nvévody Maxmiliana Bavorského za dedikací své skladby\n„Potpourri\" pro citeru, kteráž pod jmenem „Vzpo-\nmínky na Čechy\" u Kristofa a Kuhé v Praze vyjde, stří-\nbrnou medalii.\nVěhlasná krajanka naše, slečna Teresa Stol-\nzová, jejížto kontrakt u italské opery v Cařihradě došel,\ndostala skvělé nabídnutí od Paperikopoly k italské opeře\ndo Tiflisu a neméně skvělé do Oděsy. Naše umělkyně se\nještě nerozhodla a odebeře se na prázniny do Terstu a\nbezpochyby do Prahy.\nZdatný virtuos na piano, pan Bedřich Sme-\ntana, přibyl sem z Gothenburku a podnikne na podzim\numěleckou cestu do Holandska.\nHudební literatura. Činné musikální ob-\nchodnictví pp. Kristofa a Kuhé přičiňuje se všemožně, by\nsobě získalo skladby od českých skladatelů, a z té\npříčiny zasluhuje takovéto podniknutí nejvřelejšího úča-\nstenství. Z vyšlých skladeb jmenujeme prozatím nejno-\nvější plod p. Jelínkův pod jmenem „La source\" (po-\ntok) pro piano (op. 31). Bližší název je „salonní\netuda;\" skladba tato je ve formě jednoduché písně na-\npsána a lámanými akkordy v obou rukou vyplněna. Zpěv\njsa z části originální položen je do sopránu a vyniká do-\nbrým zosnováním. Celá práce je zdařilá, ač pomlčeti ne-\nmůžeme, že nerozvedená malá septima ve zpěvu, kterou\nve větě paralelní tóniny (26. takt na začátku) najiti lze,\nza jediný gramalikální poklesek se považovali může. Na-\nvzdor tunu poručujeme kus tento co prospěšnou etudu\ndospělejším pianistům. Cena obnáší 66 kr. r. č. - Na\ndruhý týden vyjde tiskem fantasie „České perle\" od\nduchaplného skladatele Ed. Nápravník a. Stojí u Kuhé\nv Praze 1 zl. 5 kr. Zevrubnější úvahu o této skladbě\npodáme příště."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "130", "page_fin": "131", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Josefodolu. (Svěcení práporu.) Zdejší zpěvácký", "titre_sommaire": "Z Josefodolu. (Svěcení práporu.) Zdejší zpěvácký", "signature_source": "K. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.6", "debut_caractere": 5633, "fin_caractere_exclue": 6045, "texte": "Z Josefodolu. (Svěcení práporu.) Zdejší zpěvácký\nspolek ve spojení s Mladoboleslavským zpěváckým\nspolkem a více údů vzdálenějších spolku co hostů uspo-\nřádal dne 26. května 1861 v Josefodolském hostinci zpě-\nváckou zábavu k oslavení svěcení práporu. Mimo\nproslovy od Míillera von der Werra (německý) a od Jo-\nsefa Luňáka (český)|siyšeli jsme ětyry české sbory,\na sice: 1. „Nad potůčkem,\" sbor; báseň od Macháčka,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3040, "texte": "hudba od E. Vašáka. 2. „Kovářská,\" sbor; báseň od\nDra. Frant. Lad. Riegra, hudba od Fr. A. Vogla. 3.\n„Kalino, ty milá květino,\" sbor z básní Gust. Pflegra,\nhudba od Em. Vašáka. 4. „Utonulá,\" (přepracovaná),\nsbor; hudba od Pat. Pavla Kijžkovského; pak 6\nněmeckých od Fr. Abta, L. Libe, E. Schutze aJ. Schmolzra.\nZ Kutné Ilory. (Beseda.) Ku prospěchu po-\nhořelých v Nových Dvorech uspořádána byla zde hu-\ndební akademie, kteráž zajisté v paměti zdejšího obe-\ncenstva utkví; neboť byla v každém ohledu výtečně se-\nstavena. Beethovenova první symfonie tvořila nejhlav-\nnější cásť akademie. Bylať obratným a obezřelým vede-\nním činného našeho skladatele p. Fr. Kavána neúhonně\na dosti nuancovaně provedena. Orkestr držel se statně a\nbylo vidět, že p, Kaván pilné zkoušky s orkestrem od-\nbýval, zacež vši chválu zasluhuje. Dále slyšeli jsme krá-\nsný sbor „Divca a žaloba\" od chvalně známého morav-\nského komponisty P. Křížkovského a rázně ac méně\nnárodní sbor „Kovářská\" (text od L. Riegra) od Fr.\nVogla. Oba sbory byly řízením p. Kavánovým zda-\nřile provedeny; při posledním sboru převzal účinný p.\nLukeš, jenž k této akademii pozván byl, ochotně první\npart, aby se tomuto sboru jak v tutti tak v solu náležité\nráznosti a patřičné deklainace dostalo. Pan Lukeš hle-\nděl slovem i skutkem na celý sbor tak účinkovat a\nroznítil je tak svou duševní vášní, že celé provedení co\nvýborně studovaná dramatická scéna vypadalo. Dále účin-\nkovala v akademii sl. Svobodová, houslistka a žákyně\np, prof. M. Mildnera. Jak se nadíti mohlo, osvojila si\nslečna všechny vlastností školy p. Mildnerovy. Má čistý\ntón a ušlechtilý přednes a provedení pasáží jak kantileny\nbylo naskrz vkusné a zdařilé. Zvláště vynikala sl. Svo-\nbodová svým flažeoletem, jenž ji ani jednou ne-\nselhal a sice hlavně v burlesce „Ptáče na stromě.\" Co\ndo provedení skladby nedá se ničehož vytknout; jinak se\nto má s tónem; tón slečny Svobodové je posud malý\na dlužno, by iv tomto pilná studia konala a takové\nskladby hrála, kterými velkého tónu dosíci možná. Též\nporucujeme slečně jemné odstiňování (nuance); ne-\nboť z dokonalého užívání nuancí pozná se důmyslný umě-\nlec. Palma koncertu náleží však beze všeho odporu slav-\nnému našemu národnímu pěvci, panu Janu Luke-\nšovi. Zpívalt dvakrát národní písně s takovou doko-\nnalostí, s takým pravým výrazem as takou cituplností,\njak jsme ještě žádného pěvce neslyšeli. Jako Lumír, jenž\nzpěvem svým hýbal Vyšehradem; lak dotýkal se mocně\np. Lukeš svým cituplným zpěvem srdcí veškerého zdej-\nšího obecenstva. I nastalo tleskání, jásání po každém\nčísle a pochvala nechtěla přestali, až konečně pan Lukeš\nvystoupiv Kavánovu velmi zdařilou píseň „Výstrahu\"\nzapěl. Jak doslýcháme vyjde tato píseň ještě s jednou\ntiskem u Kristofa a Kuhé v Praze aje p. Lukešovi\nvěnována. Pan Lukeš dobyl si o naši akademii veli-\nkých zásluh tak jako náš milovaný p. Kaván, jenž té-\nměř v každém čísle akademie zaměstnán byl. Sláva\njim ! Druhý den po akademii uspořádána byla ke cti p.\nJana Lukeše beseda na poště, kdež až přes půlnoc\nroztomilá zábava trvala.\n\nK. S."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "131", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.6.5", "titre_corps": "(L. B.) Z Tábora. (Spolek zpěvácký. —", "titre_sommaire": "(L. B.) Z Tábora. (Spolek zpěvácký. —", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.7", "debut_caractere": 3042, "fin_caractere_exclue": 5801, "texte": "(L. B.) Z Tábora. (Spolek zpěvácký. —\nLudevít Procházka.) Dne 1. kvělna b. r. dával spolek\nzpěvácký náš čtvrtou produkci svou v sále na\nstřelnici. Zpívaly se sbory: 1. „Slovan\" od Vašáka. 2.\n„Les a háj\" od Spohra. 3, „Píseň pří dranf* od Ho-\nráka. 4. „Šumí Labe\" od Zvon are a deklamovala\nse „Jakou bych rád\" od J. K. Tyla, Též bylo již zva-\ncími programy oznámeno, že po té produkci zábava ta-\nneční pro pány oudy spolkové následovati bude. Sbory\nvšecky ctyry jmenovitě „Slovan\" velmi zdařile předneseny\nbyly a líbily se společenstvu ■— ačkoliv z většího dílu již\nna tanec myslícímu. „Slovan\" byl ponejprv dáván a\ns hlučným potleskem uvítán. Deklamovánku přednášel\npan Mrázek, oud spolku výkonný, velmi příjemně. Pře-\nchod od produkce ku tanci činila kadrila z národních\npísní od Helera, při které také kadrila již tančena\nbyla. (Apollo Terpsichora.) Obecenstvo nebylo tak\nčetně zastoupeno, jako při produkcích předešlých, aniž\nruch tak žirý a veselý jako jindy. 1 sloužiž to slavnému\nředitelstvu za ponauceuí, že cistě umělecká (hudební,\nzpěvní a deklamatorní) zábava obecenstvu, jakéž zde spo-\nlek zpěvácký má, více se líbí než tanec a pakli se je-\ndenkráte oběť tato přinesla, nechť se neopakuje. Dne 17.\nt. m. byl spolek náš velice překvapen: došel ředitelstvo\ndopis chvalně známého skladatele hudebního pana Ludevíta\nProcházky se sborem „Pomoc pro náramnou lásku\" od\nněho komponovaným a „spolku žpěváckému v Táboře\"\nvěnovaným. Za tou příčinou bylo valné shromáždění\nsvoláno a o věnování tom zpraveno; s jakou radostí\nzpráva tato přijata byla, může si každý soudný čtenář\nsám pomysliti ; valné shromáždění pak uznávajíc zásluhy\nhudebního skladatele vlasteneckého, kteréž pan Ludevít\nProcházka již ve velké míře a sborem nám věnova-\nným opětně byl sobě získal, a chtějíc díky své skutkem\nosvědciti, jmenovalo jej jednohlasně čestným údem spolku\nnašeho. Diplom se panu Procházkovi též co nejdříve do-\nručí. Ku zkoušení sboru onoho sešlo se hned přes 20\ncvicených zpěváků u náměstka sbormistrova pana Jos.\nPfeiffra, kdež cviěen byl velmi horlivě, a tak se líbil,\nže po několikráte „na zdar\" a „sláva\" skladateli jeho\nprovoláváno bylo. Sbor tento se všem podobným nám\nznámým skladbám vyrovná ba je převyšuje duchem ná-\nrodním v něm vanoucím. Takové skladby jistě všetranné\nobliby dojdou. Pan skladatel by se obecenstvu a ze\njména spolkům zpěváckým zavděčil, kdyby sbor ten ve\n„Vesně\" otisknouti dal. Ve spolku našem byl sbor\ntento po několik dní s horlivostí cvicen, neb jsme slyšeli,\nže náš Palacký tyto dni na Tábor do Prahy pojede,\na chtěli jsme národní skladbu tu prvnímu národovci na-\nšemu prvně zapěti; než toho potěšení se nám nedostalo;\nneb jsme včera zprávu obdrželi, že Palacký, zdržující\nse v Jindřichově Hradci, odtamtud' přímo do Vídně se vrátí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "131", "page_fin": "132", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.6.6", "titre_corps": "Z Bučovic na Moravě. (Beseda.) Odpusťte.", "titre_sommaire": "Z Bučovic na Moravě. (Beseda.) Odpusťte.", "signature_source": "M. Nov", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.7", "debut_caractere": 5803, "fin_caractere_exclue": 6462, "texte": "Z Bučovic na Moravě. (Beseda.) Odpusťte.\nže trochu pozdě o zdejší besedě od p. Rud. Kellnera\nuspořádané Vám píšu. Zdejší společenský život\npočíná rozkvětat a ovoce jeho viděl jsem dne 2. in. m.\nv besedě, v nížto jsme sbory „Šumí Labe\" od L. Zvo-\nnaře a kadryllu z národních písní od Ferd. Hellera\na „Výprask\" od Křížkovského velmi precisně pro-\nvedené slyšeli. Mimo to přednášel p. Vilém Procházka.\nPivodovu píseň „Pivo, zpěv a děva\" a „Má milenka,\"\nvelmi dobře; p. Škára zpíval „Ztracené srdce\" a „Aj,\nco by bola\" od Pivody s krásným výrazem. Neméně se\nlíbila zdatná zpěvkyně sl. Kup o v a, která přednášela\nPivodovu píseň „Oumysl české děvy\" a „Hrob\" od ze-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2660, "texte": "rařelého Karla Pitsche. Slečinky Schmidtovy hrály velké\n„duo\" na piauo a sl. Zeinerova „Souvenir de Bo-\nhéme\" od Viléma Graf a velmi obratně a neúhonně.\nOuvertuia Tittlova řízením činného učitele pana Františka\nProcházky šla na zdejší síly výtečně.\nZ Ivančic. (Beseda.) Působením horlivého na-\nšince p. Hanse odbývala se zde dne 12. května beseda\na vypadla nad očekávání naše velmi skvěle; byla to\nzábavka, která všeobecné pochvaly, ba i bezděčného uznání\nprctistranného dosáhla. Počala ráznou „Kovářskou,\" dost\nčetným sborem pilných zpěváků, statně si počínajících.\n„Pourquoi\" a „Finále varie\" pro housle s průvodem piana,\njakož i sborový zpěv: „Der Tugend Ewigkeit\" vypadl ve-\nlice krásně. A teď následovala píseň od F. P i vody:\n„Na mou vlast,\" již nám zapěl na slovo vzatý výtečník\np. Peka z Brna, jehožto rázný, duchaplný zpěv obecen-\nstvo tak rozjařil, že pěvec, opětně vyvolán, na všeobec-\nnou žádost s laskavou ochotností i více nám zazpíval, než\ndosti bohatý program žadal. Jsme jemu, jakož i ostatním\nBrněnským pánům přispívatelům za jejich obětovnou la-\nskavost velice po vděčni, jakéžto uznání obecenstvo hluč-\nným potleskem na jevo dalo. „Fantasie na slovanské ná-\nrodní písně s průvodem piana ,\" jež v hudbu uvedl, a\npřednesl p. 11. M. Fux s panem F. Deboisem, došla\nvšeobecné pochvaly, neboť ty čisté a přirozené zvuky, a\nty krásné přechody okouzlily posluchače tak, že pan\nFux, chtěj nechtěj, více národních nápěvů svému ná-\nstroji vkusně vylouditi musel. Pánové Fux, Peka a\nDebois jsou na vzdor své přirozené skromnosti výteční\numělci, a co o těchto zde řečeno, platí o Františkovi,\n151etému synkovi pana okresního Anderle; obdivovali\njsme jeho hudební vlohy, an v tomto outlém stáří již\nk takové zběhlosti a jistotě, mohu říci dokonalosti,\nna pianě to přivedl. „Kdes hvězdo má?\" od D. Villa-\nniho, přednášela slečna Zelničková, jejíž dobrá vůle\na příčinlivost zasloužené chvály došla, „Grand duo, pro\npiana, a sbor „Nevěrný milý\" od Vašáka vypadly vel-\nmi zdařile. Konečně následovalo několik kousků z přiro-\nzené magie; již při vchodu do síně besední pozorovali\njsme pěkné ozdobení a neobyčejnou úpravu v národních\nbarvách, po stranách pěkné kandelabry a skvostné zá-\nclony. Celou tuto drahocennou úpravu (v ceně 160 zl.)\nposkytl horní direktor, p. František Múller z Oslavan.\nJednotlivé výjevy magické, jež on sám provozoval, mi\nnelze zde jmenovati a popsali, jen tolik musím říci, že\nse p. direktor Múller nám všem velice zavděčil, a velkou\nzásluhu o tuto k dobročinnému ňčeli drženou besedu si\nvydobil. Iv tomto neznámém oboru zábavy šetřil p. di-\nrektor rovnoprávnost nade všechno očekávání naše.\nChválu a cest všem účinkujícím!\n\nM. Nov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "132", "page_fin": "132", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.6.7", "titre_corps": "Londýn. Nedávno byl zde v Sydenhamském křišťálovém", "titre_sommaire": "Londýn. Nedávno byl zde v Sydenhamském křišťálovém", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.8", "debut_caractere": 2662, "fin_caractere_exclue": 5350, "texte": "Londýn. Nedávno byl zde v Sydenhamském křišťálovém\npaláci „obrovský koncert\" uspořádán. Dá-\nvaloť se Haydnovo „Stvoření světa\" od 2.000 pěvců pro-\nvedené. V tom neleží ovšem nic podivného. Nyní to ale\npřijde. Orkestr nahrazen byl 200 klavíry, na kterých\n400 pianistů hrálo. Účinek byl prý z počátku překva-\npující 5 později však bylo to jednotvárné.\nPai ;íž. 0 provedení dvou hudebních kusů z opery\n„Trojově\" od Hectora Berlioze píše hudební referent\n„Moniteura\" takto: „První z těchto kusů, velké to duetto\nje složeno ve velkém slohu, je plno pravého výrazu, ná-\nruživosti snažné prosby a strašného hrožení. Gluek by je\nbyl jinak nenapsal. Druhé duetto (Eneáš a Dido) je\npodivuhodná perle citů, vděků a půvabu a nebeské roz-\nkoše a muselo se opakovali. Italská opera měla\nza 7 měsíců 809.818 franků příjmů. Gáže prvních zpě-\nvaček a pěvců pohltily 400.000 franků, tedy as polo-\nvičku. Pro příští zimu jsou engažováni dámy Penc-ova,\nBatlu-ova, Alboni-ova a Trebelli-ova, tenorista Mario a\nBelart a barytonista Ba (fial i. Akademie krásných umění\nudělila letošní velkou cenu za komposici Rouissiovi za\nkantatu „Atala.\" Ed. Roche vydal obšírný životopis\npianisty a skladatele Alfreda Jaella. G. Meyerbeer za-\nvázal se konečně, že svou novou operu „Afrikán ku\"\ndo 15. října t. r. velké opeře odevzdá. Pro tuto operu\nje schválně engažován barytonista Faure.\nPešť. Virtuoska na harfu, sl. Marie Mosn crová\ndochází zde nesmírného obdivování a oblioy. V jednom\nkoncertě hrála mimo Don-Juan fantasii též pochod Rá-\nkoczyho a Szózat na harfu. „Szózat,\" vlastenská\nto národní píseň Maďarů zavdala nedávno příčinu k smě-\nšné zprávě, již tuto podáváme. O pohřbu Maďara Páloczy-\nho vypravujíce, praví jisté belgické noviny: že pan Szó-\nzat pohřebnou píseň zpíval; jiné italské noviny píši, že\npan Szózat při tom pohřbu měl dojimavou řeč. Z toho\nvysvítá, jaké známosti národův cizích zahraničně noviny\nprojevují.\nVídeň Jistý clen dvorního operního divadla stěžuje\niv Zellnerově časopisu „Blatter fur Musik,\" že ředitel\nSalvi členům orkestru zapověděl, v prázdninách na hu-\ndebních akademiích se zúčastňovat!, kdež naproti tomu\nzpěvákům a zpěvačkám 12.000 i 18.000 zl. gáže majícím\npohostinsku se hráti dovoluje. A přec nemá nebohý clen\norkestru denně více než 90 kr. neb 1 zl.\" Je to věru\nsmutné, když jedni z nejprvnějších umělců, kteří při or-\nkestru operního divadla účinkují, tak bídně placeni jsou.\nRichard Wagner přibyl sem a byl generální zkoušce\nsvé opery „Lohengrin\" v dvorním operním divadle dne\n11. května přítomen. Ředitel Salvi uvedl ho na jeviště,\nkdež ho veškeří zpěváci a orkestr hlučně uvítal. Wagner\npoděkoval všem údům zá poctu a byl s provedením, jež\nkapelník Esser řídil, spokojen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "132", "page_fin": "132", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.8", "debut_caractere": 5352, "fin_caractere_exclue": 5445, "texte": "Listárna.\nPanu Q. 11.v J. 11. Studujte pilně skladby od To-\nmáška, Mendelssohna a Beethovena."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "132", "page_fin": "132", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.2.8", "titre_corps": "Oprava.", "titre_sommaire": "Oprava.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.8", "debut_caractere": 5447, "fin_caractere_exclue": 5855, "texte": "Oprava.\nV předešlém čísle „Dalibora\" stal se v článku „Ber-\nliozova hudební cesta v Cechách\" nemilý omyl. Jest totiž\nna sir. 118 za řádkem 36 („některé z mých dojmů !\")\nvynechána následující věta:\n„Většině pravíte! Pozorujte jen jednou milý pří-\nteli, mnoho-li lidí ono místo, které Vás tak dojímá zpo-\nzorovalo jsem však tím jist, že je znám: je to kla-\nrinetové solo nad třemolem v ouvertuře. Uhodl jsem ?\""}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.1", "texte": "Jen svorný duch!\nVr. Slav ....\nJen svorný duch! jen svorný duch!\nlak čas nám vážný káže !\na dřív ať srovná slovo nás,\npak teprv mužné páže !\nKdo slovu nechce ustoupit,\naf naše rámě cítí!\njak slov užívat umíme,\ntak známe též se biti!\nBůh neopustí pravou věc!\nnám vítězství vstříc kyne,\nvždyť dosud staročeská krev\nve našich žilách plyne !\n\nJak se vyvinula ouvertura a co je její účel?\nZa času Jana K. Lullyho, zakladatele francouzské\nopery, užívalo se slova „ouvertura\" ve Francii k po-\nznamenání úvodní věty k opeře neb k slavnostnému\nprovedení většího hudebního kusu k otevření koncertu,\ndivadla atd. Lully zbudil svou hudbou vůbec ve Francii\nza Ludvíka XIV. velkého podivení, nejvíce pak svými\nouverturami. Připisuje se mu tedy vynalezení ouvertury,\njmenovitě francouzský spisovatel Rousseau (vysl. Rusé)\nve svém hudebním slovníku, jenž také tvrdí, že byl v\nItálii před Alessandrem Scarlattim obyčej, provozovati před\noperou ouverturu od znamenitého v Paříži žijícího Lul-\nlyho. Ve Francii byla ovšem nástrojová (instrumen-\ntální) hudba již za Ludvíka XIII., kdež již tak zvaný\nhudební sbor Vingt quatre Violons du Roi (čtyry a dva-\ncet viol králových) vydržován byl, vyvinutější, než v Itá-\nlii, ještě více však za časů J. Lullyho, jehož zpěvy\nkontrapunktického umění ovšem málo v sobě obsahu-\njícé, tam všeobecně rozšířeny byly. V Německu, kdež\nnápodobování a povznášení ciziny nic řídkého není, byl\ndruh Lullyovy ouvertury nejen obdivován, nýbrž i od\nrozličných skladatelů nápodoben; též i jméno bylo\npřijato, čehož Italiani neučinili. Jistý Erlebach patřil\nzvláště k těm, kteří nejlepší ouvertury ve způsobu Lul-\nlyho skládali. Že tento francouzský druh úvodních vět\nještě za casů J. Matthesona veliké vážnosti požíval,\nvysvítá z knihy Malthesonovy pod názvem „Nově ote-\nvřený orkestr\" (Hamburg 1713), kdež se zevrubnější\npopsání ouvertury nachází.\nJak velice i Lullyova hudba ve Francii vážena\nbyla, nemůže se přec říci, že by bylo jeho uspořádání\nouvertury tak, jak on je vytknul, dlouho trvalo. Sul-\nzer dosvědčuje to těmito slovy : Ve Francii nazývá se\nještě dosud každá předehra k opeře ouverturou, ač-\nkoliv nemá pranic podobného s bývalým druhem těchto\nkusů.\nLully udělal tedy zvláštní, brillantnějši a pro své\ncasy lepší úvodní hudbu k svým operám a nazval ji\nspolu ouverturou; avšak z toho nevyplývá, že tuto\núvodní hudbu vynalezl ; dalf jí toliko jinou formu, což\nmnozí před ním a po něm učinili. Lully nemůže tedy\nza vynálezce úvodní hudby, nýbrž jen za tvůrce jiné\nod úvodní hudby svého času se lišící hudby platiti.\nDlouho před Lullym sestával orkestr Claudia Mon-\nteverde(nar. v Cremoně ok. 1566), jenž Mozartem svého\ncasu nazván jest, z následujících celných nástrojů : 2 Gravi-\ncembani, 2 Contrabassi da Viola, 10 Viola da brazzo,\n1 Arpa doppio, 2 Violini piccoli alla Francese, 2 Chitar-\nroni, 2 Grgani di legno, 3 Bassi da gamba, 4 Tromponi,\n1 Regál, 2 Cornetti, 1 Flautino alla vigesima seconda,\n1 Clarino a 3 Trompe sordine. Jeho ouvertura nazývala\nse Toccatou a hrávala se před vytáhnutím opony 3krát\node všech nástrojů. Nebyla-li hudba tato nic více než\njakýsi druh inlrady, byla bez odporu přec úvodní hud-\nbou k opeře, jížto se dávno před Lullym užívalo, a"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.2", "texte": "nebyla tedy od Lullyho vynalezena. Lepším jen zříze-\nním a novým z frančiny vzatým slovem „ouvertuře\"\nproslul tento šfastný Pařížan.\nŽe podobných instrumentálních kusů k dramati-\nckým výjevům časem před vynálezem tak zvané floren-\ntinské opery se užívalo, lze se dočisti v historii itál-\nské opery od Arteagy. Tak čteme v 1. dílu násle-\ndující líčení: „U prostřed nádherného sálu krásnou gal-\nlerií opatřeného, na nížto velký počet rozličných instru-\nmentalistů se nacházelo, bylo viděli velikou tabuli bez\nvšeliké přípravy. Jakmile se vévoda a vévodkyně Mi-\nlánská objevili, počala slavnost a otevřeli scénu. Jason\ns Argonauty, kteřížto s hrozící tváří vykračovali, vá-\nlečnou symfonií jsouce doprovázeni. Vezli s sebou zlaté\nrouno, jež na tabuli co dar zanechali, před tím ballet\nsi zatančivše.\" Z toho vysvítá patrně, že Lullyova\nouvertura byla toliko zlepšený druh stávající již uží-\nvané úvodní hudby. Italiáni zůstali i od časů Scarlat-\ntiho při svém výrazu „symfonie,\" jak tuto svou úvodní\nhudbu k opeře nazývali až do nejnovějších časů, kdež\nfrancouzský výraz ouvertuře v italské slovo ouvertura\nzměněn jest.\n(Pokračování.)\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\n„Zdržoval jsem se několik dní v horách\" zapo-\nčal harfenista ve svém vypravování opět pokračovati\n„honba a několik dobročinných sedláků poskytli mi,\nčehož jsem k živobytí potřeboval. Konečně jsem při-\nšel do Vídně, kde jsem, ačkoliv velmi nerad, svou ruč-\nnici prodal a za ztržené peníze si tuto harfu koupil.\nStal jsem se tím, čím byl dříve můj otec, kočujícím\nharfenistou. Na veřejných místech, na ulicích, pod okny\ntakových zvláště lidí, kteří hudbě mnoho nerozuměli,\nvyzískal jsem si své výživy jistý hudebník z diva-\ndla u Korutánské brány pověděl mi o všech těch li-\ndech; znalci však, ačkoliv s velkým účastenstvím vždy\nmě poslouchali, nikdy mi nic nedali. Večír hrával jsein\nv kavárnách, zde zaslechnul jsem také hádku o vašich\nskladbách, zde se mi zachtělo, vaši „ Mabu sly-\nšeli . . . Jaký to podivný kus! Na to cestoval jsem\npo Cechách a častokráte jsem byl už v Praze. Ah,\npane, to je vám hudební město!\"\n„Opravdu?\"\n„Však vy to uvidíte. Avšak délkou času omrzí\nčlověka přece takový toulavý život, často si zpomínám\nna ty dvě přítelkyně; bylo by to přece pěkné, abych\nAgatě odpustil, byf by mě také Anička zase oklamala.\nK tomu ještě vedu život nuzný a bídný; ta harfa mě\nještě zničí. Proklaté tyto struny, které vždycky znova\nnatáhnouti musím! Při nejmenším dešti prasknou anebo\nztloustnou v prostředku tak, že jejich zvuk je v pekle\na že se rozladí. Ani neuvěříte, co mě to stojí peněz.\"\n„Ach, můj milý spoluumělče, nad tím se nemusíte\nrmoutiti. Kdybyste věděl, jak mnoho strun na velkých\ndivadlech se denně k zoufalství všech hudebníků a ře-\nditelů pokazí, a dražší než ty vaše nebot jsou mezi\nnimi struny za 60.000 ano i za 100.000 franků. Jsou\nmezi nimi některé nejkrásnějšího zvuku a nejmenší pří-\nhoda je pokazí. Jak mnohá krásná díla nedají se pak\nprovésti! jak velice to pak mnohým zájmům uškodí!\nV\nŘeditelové ženou se na poštu a odtud1 uhánějí do Nea-\npole, do země to nejlepších strun ale jak často\nmarně. Je k tomu velkého štěstí a mnoho času zapo-\ntřebí, aby se nahradila zase nějaká kvinta první řady.\"\n„Dosti možná, ale co je mi to platné? Mám něco\nv úmyslu, v čemž mi jistě za pravdu dáte. V posled-\nních dvou letech dosáhl jsem na svém nástroji veliké\nzběhlosti mohu se opravdu dáti slyšet a myslím že\nbych dobře pochodil, kdybych ve Francouzsku, v Paříži\nkoncerty dával.\"\n„Koncerty ve Francouzsku ? v Paříži! hahaha! Ted se\nmusím já smáf. Blázínku! hahaha! Neberte mi to za\nzlé, ale bezděky se mne zmocnil tak pojednou smích,\njako vás, když jste slyšel mé scherzo. Hahaha! Vy\nse chcete ve Francouzsku obohatiti dáváním koncertů!\nTo je skutečně podivná idea. Tomu já musím roz-\numěli; poslyšte tedy. Kdo ve Francouzsku dává kon-\ncert, podléhá dani. Víte to ?\"\n„U všech všudy!\"\n„Jsou tam lidé, kteří si osmý díl z povšechného\nvýnosu z koncertů vezmou; ano smějí si často také\ncelou čtvrtinu vzíti. Přijdete do Paříže, uspořádáte na\nsvůj vrub hudební soirée nebo matinée; zaplatíte sál,\nosvětlení, topení, útraty tisku, hudebníky, opisovače.\nNemaje ještě k tomu žádnou pověsf, můžete si to za\nštěstí pokládali, jestli 800 franků vyberete; 600 franků\nna nejméně obnášejí výlohy tedy zbyde vám 200\nfranků. Ty vám ale nezůstanou. Berníční úřadník ve-\nzme vám je před nosem pryč a poděkuje se velmi\nzdvořile. Vyberete-li ale, co velmi možná jest, vůbec\njen 600 franků muž ten přijde si přece pro svých\n200, a vy jste za tu smělost, že jste v Paříži chtěl\nkoncert dávali, o 50, o 100 a ještě snad o více franků\npotrestán.\"\n„Tof není možná ?\"\n„Věru, není to možná, a přece tomu je tak. Je-\nště jsem byl tak laskav povoliti vám, že přijmete 800\nnebo 600 franků; co chudý neznámý harfeník, neměl"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.3", "texte": "byste ale více než dvacet posluchačů. Ostatně nabyli\nnejslavnější umělci již takových zkušeností. V Mar-\nseillu ukázali mi zrcadlo, které Paganini ze zlosti\nrozbil, naleznuv jednou ve svém koncertě sál prázdný.\"\n„Jakže ? Paganini ?\"\n„Ano, Paganini. Snad bylo toho dne trochu\nteplo, Nebof jsou jisté okolností toho druhu, jimiž by\nve Francouzsku také největší veleduch marně zápasil.\nzima, déšf, prodlení nebo uspíšení při obědě\nto jsou takoví nepřátelé. Nikdo nejde do opery nebo\ndo koncertů, pakli mu to i nejmenšího odchýlení od\njeho zvyklostí, nejmenšího obtěžování anebo příliš vel-\nkých výloh působí. Dlouhá chvíle, móda, zvědavost, sou-\nboj dvou známých virtuosů, podobný zápas jako u dvou\npěstníků, to jsou ty lokomotivy, které nás do síní\numění přivedou. Francouzové platí arcif při prvním provo-\nzování nějaké nové opery často ohromně velké vstupné\nale ne snad proto, aby krásy toho díla obdivovali a\njimi se potěšiti mohli ; takové směšné idey jim nena-\npadnou; ne, chtějí jen zvěděti, jestli ten kus pro-\npadne, čili nic, aby nápotom s vítězem drželi. V tako-\nvém případu také jim nejde o zimu anebo o parno, o\ndéšť nebo o sníh je to válka, často také exekuce:\ntu člověk musí býti přítomen. Ve Francouzsku, můj\nmilý, musí člověk znáti, aby přivedl obecenstvo do klu-\nsu, právě tak, jako se koně do klusu přivádějí. Kdo\nto zná, tel je pro každé obecenstvo neodolatelný;\nvyjma snad leda pro ono v některých provinciálních\nměstečkách s jejími předpotopními způsoby.\n(Pokračování.)\n\nKateřina Podhorská.\nŽivotopisný nástin.\n\n(Dokončení.)\nŠtěpánek povzbudil česká operní představení a\npřivedl je výbornou společností, kterouž měl a jejížto\nčleny v české opeře právě s takým úspěchem jako v ně-\nmecké zainěstná\\ati mohl, k takové výšce, že směle\ns německými představeními závoditi mohla. Mezi tím\nčasem přišlo Podhorské opětné nabídnutí od dvorního\nrady Kistnera, by Prahu opustivši první inísto u Lipské\nopery přijala; avšak stavovské komité vyvodilo Kate-\nřinu z kontraktu, jejž byla již uzavřela a tak zůstala\nna novo v kruhu Pražského divadla, však s gáži 1600\nzlatých konv. m.\nDne 21. února 1827 provdala se za oblíbeného\na taktéž v Praze engažovaného operního pěvce Ma-\ntyáše Podhorského, syna to vinohradníka ve Vršovi-\ncích blíže Prahy, jenž v Praze gymnasialní studia absol-\nvovav a mezi tím časeui co kostelní zpěvák v chrámě\nu křížovníků účinkuje k divadlu přešel a brzy se na\nznačný stupeň povznesl.\nDne 26. prosince t. r. obdarovala chotě svého prv-\nním synem Janem, jenž nyní co soukromý úředník ve\nsvém rodišti žije. R. 1832 podnikla s ředitelem orke-\nstru Pražského divadla, s panem J. P. Pixisem as kla-\nvírní virtuoskou Eliškou JBarthovou koncertní cestu do\nVídně. Dne 23. září uspořádán byl koncert v redut-\nním sále ; zpívalat arii z opery „Křižák\" od Meyer-\nbeera, arii z opery „Donna de Lago\" a variace od Pi-\nxise. Úsudek jistého Vídeňského listu zněl takto: „Ná-\npotom vystoupila paní Podhorská a zpívala arii z „Kři-\nžáka.\" Skvělý, nádherný a zvučný hlas neobyčejné či-\nstoty, jenž se ve všech umělostech virtuosity ve zpěvu\núplně zná, a jemužto síla nikdy neselže vlastnosti\ntyto byly s to, že velká tato pěvkyně „furore\" činila.\nHlučný potlesk povstal a trval tak dlouho, až se obe-\ncenstvu dvakrát ukázala. Paní Podhorská překonala\nv 6. čísle opět všechno srdce přednesem své arie\nz opery „Donna del Lago\" a zbudila svým opravdu pů-\nvabným zpěvem ještě bouřlivějšího potlesku, než při\nprvní scéně. Potlesk nechtěl vzíti konce. Podhorská\njest jedna z nejprvnějších bravurních zpěvaček, kteréž\nspolu nejkrásnějši a nejzvonkovitější orgán mají.\"\nDruhého dne nabídl Podhorské tehdejší dvorní\nintendant 5000 zl. k. m., by se ve Vídni engažovati\ndala ; avšak ona to musela zamítnouti, anto v Praze za-\nvázána byla ještě dvě leta zpívati. Později přišlo opět\nz Vídně takové nabídnutí; avšak stavovské komité od-\npovědělo samo intendantu Vídeňskému, sdělíc inu, že\nKateřinu Podhorskou ani teď ani později nepustí.\nTato cesta do Vídně byla jediná umělecká cvsta, kte-\nrou podnikla , vždy zůstala svým krajanům a své vlasti\nvěrna.\nRoku 1834 obdržel J. A. Stóger ředitelství Praž-\nského divadla a engažoval Podhorskou pod těmitéž\nvýmínkami, jako dřívější ředitelové; po roce toliko po-\nvolil ji 3 zl. honoráru za každé vystoupení. Jaký to\nrozdíl mezi nabídnutím z Vídně a gáží v Praze! Roku\n1835 cestoval Stóger s několika členy své společnosti\ndo Teplic, by po čas kongresu divadelní představení\nv zámeckém divadle knížete Claryho uspořádal. Dne\n24. září odcestovala Podhorská z Prahy a zpívala dne\n25., 26., 27.a 29. dvakrát v opeře „Lazebník Sevill-\nský\" a jednou v „Normě\" a v opeře „Straniera\" před\nJ. M. Ferdinandem 1., císařem rakouským, Mikulášem,\ncísařem ruským a Bedřichem Vilémem, králem pruským.\nDne 8. března 1836 ochuravěla mezi představe-\nním opery „Neznámá\" v divadle a uzdravila se teprv\ndne 2. června t. r. Dne 9. června vystoupila po prvé\npo svém uzdravení v opeře „Bílá paní\" od Boildieua\na byla hlučným potleskem přivítána a mnohokrát volána."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.4", "texte": "Při slavnosti korunovací provedena byla dne 2., 4., 6.\na 7. září Meyerbeerova opera „Rytíři z Rhodu.\" Pod-\nhorská v ní zpívala a dosáhla pochvaly od J. M. císaře\nFerdinanda a císařovny Marie Anny.\nDne 24. června 1837 řídil dvorní kapelník L. Spohr\nz ochoty k ní svou k jejímu prospěchu dávanou operu\n„Burggeíst,\" ku kteréž schválně do Prahy přijel. Dne\n24. února byla obdařena druhým synem, Ferdinandem.\nFerdinand obral si hudbu za své zaměstnání, vystoupil\ntéž s chvalným úspěchem v české opeře a složil něko-\nlik písní a sborů, které provozovány byly. R. 1843\nv září dal Podhorské ředitel Stoger dovolení k lázeň-\nské cestě do Mariánských lázní, jichžto, velkým fysickým\nnamáháním jsouc přemožena, nutně zapotřebí měla.\nDne 13. dubna r. 1846 převzal Jan Hoffmanu\nředitelství Pražského divadla a engažoval Podhorskou\njelikož starší role převzala, toliko s 1200 zl. k.m. R.\n1849 žádala Podhorská o pensi, a tato byla jí beze\nvšech překážek od komité za její záslužné působení po-\nvolena. Loučení však od Pražského divadla nemělo býti\npro tuto umělkyni potěšitelné; nebof rozličným lomu se\npříčícími případnostmi bylo vše překaženo. Nebylof j-\npopřáno, dáti obecenstvu, jemužlo se po 28 let oběto-\nvala, v představení „s Bohem.\"- Muselaf se chopili\nprostředku jiného, totiž insertu v novinách, by obecen-\nstvu za všechnu jí prokázanou lásku, dobrotu a shoví-\nvavost poděkovala.\nTiše loučila se s domem, v němžto tak mnoho,\nvelikou pochvalou jsouc obsypána, z lásky k umění pro-\nspívala, tiše ukončila svou divadelní dráhu dne 9. dubna\n1849 v opeře „Krakonoš,\" kteráž k prospěchu p. Karla\nStrakatého v bestině dávána byla. V toinž roce ože-\nlela též smrt svého chotě, jenž dne 5. prosince po\n3měsičné, bolestné nemoci zemřel. Dne 1. ledna ná-\nsledujícího roku dostalo se ji od bývalých soudruhů\nv umění krásného překvapení. V bytu kapelníka pana\nFr. Škroupa byl jí ber sivý vavřínový věnec a kraso-\npisně vyvedená a podpisy veškerých kollegů, kteří též\npřítomni byli, opatřená adresa, v níž opěvována byla,\nod operního pěvce pana Ed. Kunze, doručena.\nOd té doby žije soukromě v kruhu své rodiny;\navšak nedalaf ještě umění „s Bohem.\" Ačkoliv již dříve\nza času své skvělé periody hodiny ve zpěvu dávala, a\ndelší čas též v Zofínské akademii zpěvu vyučovala; od-\nhodlala se teprv, opět zpěvu vyučovali. Z jejich žákyň\nzískali si některé chvalné pověsti, tak na př. paní Řep-\nková, která v Moskvě engažována jest, paní Schroder-\nChaloupková v Desavě, si. Pavlína Kiíalerová a přede\nvšemi sl. Mína Medalová ve Frankfurtu nad Mohanem,\nkteráž vlastně žákyní Pražského konservaloria byla,\navšak k dokonalejšímu vycvičení k paní Podhorské se ode-\nbrala a konečně co hudební dilottantka chvalně známá\npaní Berta Steffeková, chot ředitele plynárny atd.\nPo svém odchodu z jeviště vystoupila paní Pod-\nhorská veřejně jen dvakráte a sice r. 1850 v kon-\ncertě k dobročinnému prospěchu, v němž znárodnělou\nV\npíseň Skroupovu „Kde domov můj\" zpívala aod obe-\ncenstva s neobyčejně bouřlivým potleskem přivítána a\nvelikou pochvalou vyznamenána byla. R, 1856 převzala\nsopránovou partii po paní Boconové, roz. Soukupové,\nkterá náhle oohuravěla, v rekviích od Mozarta, kteréž\ndne 28. ledna k stoleté slavnosti narozenin nesmrtel-\nného mistra tohoto v chrámě sv. Salvatora provozovány\nbyly. Mezi jiným stála v jistém zdejším listu následu-\njící o tom zpráva: „Stálof patrně ve hvězdách psáno,\nže naše nezapomenutelná Podhorská na slavnosti, to-\nmuto mistru k památce uspořádané, jehožto partie tak\nráda a dohře zpívala, svého podílu míti měla; převza-\nla? sopránovou partií v rekviích, a zpívala ji s nestár-\nnoucí dokonalosti svého přednesu. Od té doby nevy-\nstoupila tato nyní 54 let čítající umělkyně nikdy více\nu veřejnost'. Můžef s pokojným svědomím denně svou\nhlavu položití, anto hřivnu od přírody jí svěřenou\npo 3 decenie zajisté dobře vynakládala. Dokázala to\nnejen co operní zpěvačka, nýbrž i spoluúčinkováním\nv dobročinných koncertech jakož iv rozličných chrá-\nmech Pražských zpěvem při službách Božích.\nKonečně pronášíme ještě své nejvřelejší přání, aby\nnám tato výtečná umělkyně dlouho na živě zůstala, aby\npakli ne jí, alespoň jejími žákyněmi bývalé umění zpěvu\nopět vykvětlo.\n\nEm. Meliš.\n\nMeniko.\nVýjev ze života.\nRoku 1759 přecházel mezi jinými také mladý, či-\nperný, veselý chlapík po ulicích neapolských. Každičké\nráno odbýval si, lehounce jsa oblečen a několik pecnů\nchleba pod páždí aneb na hlavě nose, určité své cesty\na kudy šel, tam ho zpěv provázel. Otec jeho byl chudý\npekař, kterýž se z rodného svého města, z Aversy, do\nNeapole byl přistěhoval, aby lepšího výdělku nabyl.\nMeniko pomáhal mu při práci a roznášel chléb po zná-\nmých domech. To nebylo ovšem zaměstnání příliš je-\nmu příjemné, hleděl si je ale, co nejvíce možná bylo,\nosladili a prozpěvoval si kudy chodil, že radost byla\njej poslouchati. Otce jeho to také jak náleží těšilo;\nznamenal dobře, že Meniko tím rychleji své chůze vy-\nkonává, čím lehčí a veselejší mysli bývá.\nPotěšení v hudbě a ve zpěvu rostlo zatím i do-\nspívalo s Menikem, avšak co dosavád kroky jeho zry-\nchlovalo, začalo je někdy také opozdovati. Meniko zů-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "129", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.5", "texte": "stával někdy státi, aby poslouchal, kde se nějaká pěkná\npíseň zpívala, a libozvuký hlas, zaslechl-li jej kde, za-\nstavil jeho kroky. K stálým odběratelům otce jeho\nnáležel také zpěvák Aprile, slavný sebou i svými žáky.\nMeniko nesl k němu kdysi z rána jak obyčejně boch-\nník chleba, a již se zahýbal do chodby, když jda mimo\nsíň umělce, zpívali jej uslyšel jednu z oněch písní,\nv nichžto sobě rovné hledal. Na Menika jakoby na-\njednou kouzlo padlo. Zalezl do nejtemnějšího koutku\nv chodbě ; na chléb, kterýž byl na hlavě nesl, neměl\nvíce ani pomýšlení. On jen poslouchal a byl si již\nv hudebním tomto zapomenutí hezkou chvilku poseděl,\nkdyž jasný, libý hlas ze snů jeho jej probudil, pravě :\n„I Meniko! což pak tu činíš?\"\nMladá dívka, jednoduše oblečená, přistoupila k Me-\nnikovi a patrně bylo na ní viděti, kterak se nadarmo\njemu i postavě jeho porozuměti snaží. Ale ani Meniko\nnemohl se hnedle zpamatovati, a trvalo chvilku, než se\nduch jeho ze zamýšlení toho do etherické říše harmo-\nnií ke skutečnosti a k pecnům chleba opět navrátil.\n„Tys to, Terézo ?\" zvolal konečně; dobré jitro!\"\n„Ano, jsem to, ale co ty to zde ? Yždyf si upu-\nstil chléh na zem.tt\n„Co já zde nu nic; poslouchám, jak zpívá.\"\n„Vždyť nikdo více nezpívá.\"\n„Že nezpívá ? Zdálo se mi pak přece, jakoby\nmi tr Apríle posud zpíval.\n„Nu, tohos pak již kolikráte slyšel. Snad on je\ntoho vinen, žes chléb neodevzdal a po svých nešel?\"\nTereza pravíc to shýbla se a zdvihla chleb ze země.\nMladá žačka donesla jej maestrovi a vypravila mu, jak\nbyla přinašeče shledala.\nAprile vystrčil hlavu ze dvéří a ptal se Menika,\nzdali snad takovou nedbalostí otci svému odběratele od-\nradili chce. „Odpusťte,\" prosil Meniko, nedav se zmá-\nsti, „nebyl jsem tím vinen.\"\n„I co, naposledy chceš snad říci, že já ?\"\n„Ovšem, Maestro Aprile, proč zpíváte tak krásně.\"\n„Počkej jen, bloudku, však tě naučím žertovati si\nse mnou.\"\n„O nikoliv, Maestro, nežertuji,\" odpověděl Me-\nniko. „Přišel jsem jak obyčejně se svým chlebem, a\njen z vašeho zpívání jsem jej ztratil; ani jsem to sám\nnepozoroval, až mně to Tereza řekla. Ale prosím vás,\nMaestro, neříkejte mému otci nic o tom.\"\n(Dokoncení.)\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nE.\nKrál. zemské divadlo. Slečna Ehrenbergová\nvystoupila v několika dnech čtyrykrát e ve třech úlo-\nhách. Ve vděčné a skvělé úloze paní Fluthové v opeře\n„Veselé ženy Windsorské\" od Nikolaie bylo\nzvláště první solové místo před příchodem Falstaffa velmi\npodařené. Sleěnina hra byla všude nadchnutá přirozeně\nse prýštícím humorem, kteréž v té úloze nevyhnutelně za-\npotřebí jest každé zpěvačce; 2hé finále tenkráte odpadlo;\npříčinu toho dtužno hledati ve vysoké poloze slečniny\npartie, která má jak vi ním tak v 2hém finále celý sbor\na ostatní sólisty opanovati. Slečna Wiererová (paní\nReichová) zpívala dosti jistě; její hlas trpí však v hlu-\nboké poloze na prázdnost tónů. Pan Krén (Falstaff) vy-\nnikal ve hře více než ve zpěvu; úloha leží nepohodlně a\ndole je panu Krénovi zcela nepřístupuá. Duetto s pa-\nnem Steineckem bylo opakováno. Fentona zpíval p.\nNachbauer; árie transponoval a poslední zcela vyne-\nchal. Zpěvohra ta se dávala 18. a byla 25. opakována.\nDne 22. zpívala slečna Ehrenbergová „M ar t h u\" a\ndruhý den na to „Annu\" v Carostřelci. Oba výstupy\npodaly patrně svědectví o jejím nadání a dokonalém vzdě-\nlání ve zpěvu. Zvláště v podřízené úloze Anny vyjímala\nse slečna výborně; slyšeli jsme zase jedenkrát, jak se má\nWebrová hudba podat. V kouzelném střelci zpíval p,\nNachbauer Maxe dosti šťastně. Hůře se mu vedlo\nv Marihě co Lyone 1 u, kde se tři místa transponovati\nmusela. Jednou zase vzpomělo se na Mozarta, Figa-\nrová svatba, obsazená jsouc sólisty každého druhu\na ze všech končin, byla na ujmu geniální skladby pro-\nvedena. Takto odbývané provedení práce největšího dra-\nmatického mistra trestá se samo. Paní Hildebran-\ndová z Darmstadtu zpívala Susannu , slečna Zirndor-\nférová z Vratislavi hraběnku asi. Grabingrová Che-\nrubína. Zpěv první paní byl ustavičné mezza voce, druhá\nslečna omámí častým forcirováuíin a nedůstojným po r-\ntanie nt o každý dobrý sluch a třetí slečna nemohla\nvelkým strachem ani tónu vyraziti. Pan Kré 11 zpíval\nFigara. Direkce přiděluje tomu pánovi však úlohy, které\nvlastně seriesnímu bassu přináležejí a protož k celku málo\naneb pranic nepřispějí. Pan Krén muže se pohybavati\nnu svém obšírném poli a to vždy k jeho a k obecenstvu\nspokojenosti. Provedení všech jmenovaných zpěvoher ne-\nzasluhuje žádné chvály aniž dalšího povšimnutí.\n\nČeská opera. Představení české zpěvohry\npočínají nabývali již při začátku mnoho zajímavosti. Tě-\nšili to bude každého, když, zbaveni jsouce nyní dlouhého\na trapného výminkářství, konečně lepších času se dočká-\nme. Pan L. Rieger, byv v měsíci květnu za inten-\ndunta ěeského divadla zvolen, dal v brzce na\njevo svou horlivost a snahu. Jeho přičiněním vystaví se\nnám prozatímní divadlo, herci se stanou pak neodvislými\nod německého jeviště a hry provozovali se buduu něko-\nlikráte týdně. Zpěvohra ostane prozatím v novoměst-\nském divadle. Provozovala se již dávno oblíbená opera:\n„Lukrecie Borgia\" od Donizettibo, Tato skladba"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "130", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.6", "texte": "počítá se k nejpůvabnějším pracím nadaného vlašského\nmistra, ač není hudba právě přiměřená vážné a strašlivé\nlátce libreta. Za nejzdařilejší číslo máme krásné terzetto\nv druhém dějství. V tomto Donizetti dokázal, že při do-\nbré vůli nadšeně, a bez této velrni všedně a v obyčeji\nVlachů skládal. Solové úlohy byly co nejlépe zastoupeny\na též provedeny. Slečna Grabingrová v titulní úloze\nbyla nad očekávání dobrá, jak ve zpěvu, tak iv pojmutí\ncelého neobyčejného úkolu. Pan Reichel (Gennaro)\nupomenul nás na jeho dřívější činnost, kde s úkoly po-\ndobného druhu velmi umělecky zacházeti umíval, apo\nkaždé slávy sobě vydobyl. Jeho zpěv byl vřelý a vzorný.\nPan A p p é (Alfons) vynikal zvučným a až do g sahajícím\nbarytonem pak svou hrdinskou hrou nad ostatními. Paní\nThoméová věnovala úloze (Malio) ve zpěvu ive vý-\nslovnosti velké pilnosti, a zpívala v druhém dějství sp.\nR eichlem duetto, které obyčejně se vynechává. Všichni\nsólisté dělili se o častý a zasloužený potlesk četného obe-\ncenstva. Malé úlohy byly dostatečně obsazeny pány:\nStrakatým, Rafaelem, Podhorským, Hor vá-\ntém, Bohmem a Kóhlerem. Sbor sestával v pře-\ndehře mimo sólistu as z 10. údů; toť zajisté malinký\npočet pro rozsáhlé divadlo novoměstské. Zdařilé prove-\ndení svědčilo o horlivém studování a orkestr odstiňoval\nlépe než má v obyčeji při německých představeních. Ka-\npelní mistr p. Mayer byl ku konci hlučně volán.\n\nE.\n\n— Náš znamenitý Jan Pišek přibyl před nedávnem\nzdráv do Prahy a odebral se do Mšena, svého\nto rodiště.\nSlovútný náš tenorista, p. Eduard Bachmann,\nzpíval před nedávnem pohostinsku v Hamburku. Vy-\nstoupil v „Hugenottech\" co Raui a v „Židovce\" co Elea-\nzar a zbudil všestranné sensací u tamnějšího obecenstva.\nDůmyslný kritik, Rob. Heiler praví, že ode dávna tak\nkrásný a mohútný hlas neslyšel.\nNaše krajanka, si. Anna AnJerová, sestra\ndvorního pěvce Alojse Andera ve Vídni, vystoupí v červnu\npoprvé co Agata v Čarostřelci v Mannheimu,\nv\nNadaný cellista Vlček, rodilý Cech, účinkoval\npřed nedávnem v besedě rozkvětajícího spolku „Slovan-\nská narodna čitanica\" v Terstu a dosáhl svou\nsprávnou hrou všestranného uznáni.\nJulius Schulhoff vrátil se ze své umělecké\ncesty po Francii do Pařiže. Dávali; dva koncerty v Ly-\nonu, 1 v Avignonu, 3 v Marsilii, 1 v Montpellieru, 5\nv Toulousu a 2 v Bordeauxu se skvělým výsledkem.\nFerdinand Laub, český to Paganini, koncerto-\nval nedávno s Braitfischem v Stralsundu a došel nesmírné\npochvaly.\nNáš slavný Alexander Dreyschock slaví nyní\nv Rusi triumfy. Dne 7. května účinkoval v dobročin-\nném koncertu a dne 9. května uspořádal svůj vlast ní\nkoncert, jímž nesmírné sensací zbudil. Na to odebral\nse do Kronstadtu, kdež dne 18. května vystoupil a ta-\nmnější obecenstvo svou mistrovskou hrou okouzlil. A.\nDreyschock odebeře se na to do Petrohradu nazpět,\nodkud pak přes Rigu, kdež dva koncerty uspořádá na za-\nčátku června do své vlasti se odebeře.\nVýtečný bassista p. Rokytanský, syn slav-\nného našeho rodáka, pana prof. Rokytanského ve Vídni,\nnachází se nyní ve Florenci a uchvacuje svým zpěvem\nk nadšení tamnější obecenstvo. „Od mnoha let,\" píše ča-\ncopis Italia artistica,\" nezpůsobil žádný zpěvák v Itálii to-\nlik furore jako p. Rokytanský s mohutným svým a\nkrásným hlasem; správou intonací spojuje výbornou školu\na vyniká svou postavou a ušlechtilostí přednesu. Ne-\nsmírného výsledku dosáhl v nové opeře „Michelangiolo\nBuonarotti\" od Bottesiniho. Jak doslýcháme, je p. Ro-\nkytanský pro příští saisonu v Petrohradě engažován.\nSlečna Eleonora Ehrenbergová, která zde\nv několika operách s velkou pochvalou vystoupila a již\nředitel p. Fr. Thomé pro Pražskou operu engažoval, je\njak známo, rodilá Češka. Narodila se r. 1833 v Mo-\ndré Hůrce, vstoupila r. 1852 hned do operní školy\nkonservatoria Pražského, kdež až do srpna 1854 setrvala.\nNa to byla engažována v Štětině, později v Hamburku a\nkonečně v Lipsku, kdež všude velké obliby dosáhla. SI.\nEhrenbergová je výborná síla pro zdejší operu a zvláště\nvítána bude nám při provozování českých oper.\nZdejší učitel citery, pan K. Vetter, obdržel od\nvévody Maxmiliana Bavorského za dedikací své skladby\n„Potpourri\" pro citeru, kteráž pod jmenem „Vzpo-\nmínky na Čechy\" u Kristofa a Kuhé v Praze vyjde, stří-\nbrnou medalii.\nVěhlasná krajanka naše, slečna Teresa Stol-\nzová, jejížto kontrakt u italské opery v Cařihradě došel,\ndostala skvělé nabídnutí od Paperikopoly k italské opeře\ndo Tiflisu a neméně skvělé do Oděsy. Naše umělkyně se\nještě nerozhodla a odebeře se na prázniny do Terstu a\nbezpochyby do Prahy.\nZdatný virtuos na piano, pan Bedřich Sme-\ntana, přibyl sem z Gothenburku a podnikne na podzim\numěleckou cestu do Holandska.\nHudební literatura. Činné musikální ob-\nchodnictví pp. Kristofa a Kuhé přičiňuje se všemožně, by\nsobě získalo skladby od českých skladatelů, a z té\npříčiny zasluhuje takovéto podniknutí nejvřelejšího úča-\nstenství. Z vyšlých skladeb jmenujeme prozatím nejno-\nvější plod p. Jelínkův pod jmenem „La source\" (po-\ntok) pro piano (op. 31). Bližší název je „salonní\netuda;\" skladba tato je ve formě jednoduché písně na-\npsána a lámanými akkordy v obou rukou vyplněna. Zpěv\njsa z části originální položen je do sopránu a vyniká do-\nbrým zosnováním. Celá práce je zdařilá, ač pomlčeti ne-\nmůžeme, že nerozvedená malá septima ve zpěvu, kterou\nve větě paralelní tóniny (26. takt na začátku) najiti lze,\nza jediný gramalikální poklesek se považovali může. Na-\nvzdor tunu poručujeme kus tento co prospěšnou etudu\ndospělejším pianistům. Cena obnáší 66 kr. r. č. - Na\ndruhý týden vyjde tiskem fantasie „České perle\" od\nduchaplného skladatele Ed. Nápravník a. Stojí u Kuhé\nv Praze 1 zl. 5 kr. Zevrubnější úvahu o této skladbě\npodáme příště.\n\nZ Josefodolu. (Svěcení práporu.) Zdejší zpěvácký\nspolek ve spojení s Mladoboleslavským zpěváckým\nspolkem a více údů vzdálenějších spolku co hostů uspo-\nřádal dne 26. května 1861 v Josefodolském hostinci zpě-\nváckou zábavu k oslavení svěcení práporu. Mimo\nproslovy od Míillera von der Werra (německý) a od Jo-\nsefa Luňáka (český)|siyšeli jsme ětyry české sbory,\na sice: 1. „Nad potůčkem,\" sbor; báseň od Macháčka,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "131", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.7", "texte": "hudba od E. Vašáka. 2. „Kovářská,\" sbor; báseň od\nDra. Frant. Lad. Riegra, hudba od Fr. A. Vogla. 3.\n„Kalino, ty milá květino,\" sbor z básní Gust. Pflegra,\nhudba od Em. Vašáka. 4. „Utonulá,\" (přepracovaná),\nsbor; hudba od Pat. Pavla Kijžkovského; pak 6\nněmeckých od Fr. Abta, L. Libe, E. Schutze aJ. Schmolzra.\nZ Kutné Ilory. (Beseda.) Ku prospěchu po-\nhořelých v Nových Dvorech uspořádána byla zde hu-\ndební akademie, kteráž zajisté v paměti zdejšího obe-\ncenstva utkví; neboť byla v každém ohledu výtečně se-\nstavena. Beethovenova první symfonie tvořila nejhlav-\nnější cásť akademie. Bylať obratným a obezřelým vede-\nním činného našeho skladatele p. Fr. Kavána neúhonně\na dosti nuancovaně provedena. Orkestr držel se statně a\nbylo vidět, že p, Kaván pilné zkoušky s orkestrem od-\nbýval, zacež vši chválu zasluhuje. Dále slyšeli jsme krá-\nsný sbor „Divca a žaloba\" od chvalně známého morav-\nského komponisty P. Křížkovského a rázně ac méně\nnárodní sbor „Kovářská\" (text od L. Riegra) od Fr.\nVogla. Oba sbory byly řízením p. Kavánovým zda-\nřile provedeny; při posledním sboru převzal účinný p.\nLukeš, jenž k této akademii pozván byl, ochotně první\npart, aby se tomuto sboru jak v tutti tak v solu náležité\nráznosti a patřičné deklainace dostalo. Pan Lukeš hle-\nděl slovem i skutkem na celý sbor tak účinkovat a\nroznítil je tak svou duševní vášní, že celé provedení co\nvýborně studovaná dramatická scéna vypadalo. Dále účin-\nkovala v akademii sl. Svobodová, houslistka a žákyně\np, prof. M. Mildnera. Jak se nadíti mohlo, osvojila si\nslečna všechny vlastností školy p. Mildnerovy. Má čistý\ntón a ušlechtilý přednes a provedení pasáží jak kantileny\nbylo naskrz vkusné a zdařilé. Zvláště vynikala sl. Svo-\nbodová svým flažeoletem, jenž ji ani jednou ne-\nselhal a sice hlavně v burlesce „Ptáče na stromě.\" Co\ndo provedení skladby nedá se ničehož vytknout; jinak se\nto má s tónem; tón slečny Svobodové je posud malý\na dlužno, by iv tomto pilná studia konala a takové\nskladby hrála, kterými velkého tónu dosíci možná. Též\nporucujeme slečně jemné odstiňování (nuance); ne-\nboť z dokonalého užívání nuancí pozná se důmyslný umě-\nlec. Palma koncertu náleží však beze všeho odporu slav-\nnému našemu národnímu pěvci, panu Janu Luke-\nšovi. Zpívalt dvakrát národní písně s takovou doko-\nnalostí, s takým pravým výrazem as takou cituplností,\njak jsme ještě žádného pěvce neslyšeli. Jako Lumír, jenž\nzpěvem svým hýbal Vyšehradem; lak dotýkal se mocně\np. Lukeš svým cituplným zpěvem srdcí veškerého zdej-\nšího obecenstva. I nastalo tleskání, jásání po každém\nčísle a pochvala nechtěla přestali, až konečně pan Lukeš\nvystoupiv Kavánovu velmi zdařilou píseň „Výstrahu\"\nzapěl. Jak doslýcháme vyjde tato píseň ještě s jednou\ntiskem u Kristofa a Kuhé v Praze aje p. Lukešovi\nvěnována. Pan Lukeš dobyl si o naši akademii veli-\nkých zásluh tak jako náš milovaný p. Kaván, jenž té-\nměř v každém čísle akademie zaměstnán byl. Sláva\njim ! Druhý den po akademii uspořádána byla ke cti p.\nJana Lukeše beseda na poště, kdež až přes půlnoc\nroztomilá zábava trvala.\n\nK. S.\n\n(L. B.) Z Tábora. (Spolek zpěvácký. —\nLudevít Procházka.) Dne 1. kvělna b. r. dával spolek\nzpěvácký náš čtvrtou produkci svou v sále na\nstřelnici. Zpívaly se sbory: 1. „Slovan\" od Vašáka. 2.\n„Les a háj\" od Spohra. 3, „Píseň pří dranf* od Ho-\nráka. 4. „Šumí Labe\" od Zvon are a deklamovala\nse „Jakou bych rád\" od J. K. Tyla, Též bylo již zva-\ncími programy oznámeno, že po té produkci zábava ta-\nneční pro pány oudy spolkové následovati bude. Sbory\nvšecky ctyry jmenovitě „Slovan\" velmi zdařile předneseny\nbyly a líbily se společenstvu ■— ačkoliv z většího dílu již\nna tanec myslícímu. „Slovan\" byl ponejprv dáván a\ns hlučným potleskem uvítán. Deklamovánku přednášel\npan Mrázek, oud spolku výkonný, velmi příjemně. Pře-\nchod od produkce ku tanci činila kadrila z národních\npísní od Helera, při které také kadrila již tančena\nbyla. (Apollo Terpsichora.) Obecenstvo nebylo tak\nčetně zastoupeno, jako při produkcích předešlých, aniž\nruch tak žirý a veselý jako jindy. 1 sloužiž to slavnému\nředitelstvu za ponauceuí, že cistě umělecká (hudební,\nzpěvní a deklamatorní) zábava obecenstvu, jakéž zde spo-\nlek zpěvácký má, více se líbí než tanec a pakli se je-\ndenkráte oběť tato přinesla, nechť se neopakuje. Dne 17.\nt. m. byl spolek náš velice překvapen: došel ředitelstvo\ndopis chvalně známého skladatele hudebního pana Ludevíta\nProcházky se sborem „Pomoc pro náramnou lásku\" od\nněho komponovaným a „spolku žpěváckému v Táboře\"\nvěnovaným. Za tou příčinou bylo valné shromáždění\nsvoláno a o věnování tom zpraveno; s jakou radostí\nzpráva tato přijata byla, může si každý soudný čtenář\nsám pomysliti ; valné shromáždění pak uznávajíc zásluhy\nhudebního skladatele vlasteneckého, kteréž pan Ludevít\nProcházka již ve velké míře a sborem nám věnova-\nným opětně byl sobě získal, a chtějíc díky své skutkem\nosvědciti, jmenovalo jej jednohlasně čestným údem spolku\nnašeho. Diplom se panu Procházkovi též co nejdříve do-\nručí. Ku zkoušení sboru onoho sešlo se hned přes 20\ncvicených zpěváků u náměstka sbormistrova pana Jos.\nPfeiffra, kdež cviěen byl velmi horlivě, a tak se líbil,\nže po několikráte „na zdar\" a „sláva\" skladateli jeho\nprovoláváno bylo. Sbor tento se všem podobným nám\nznámým skladbám vyrovná ba je převyšuje duchem ná-\nrodním v něm vanoucím. Takové skladby jistě všetranné\nobliby dojdou. Pan skladatel by se obecenstvu a ze\njména spolkům zpěváckým zavděčil, kdyby sbor ten ve\n„Vesně\" otisknouti dal. Ve spolku našem byl sbor\ntento po několik dní s horlivostí cvicen, neb jsme slyšeli,\nže náš Palacký tyto dni na Tábor do Prahy pojede,\na chtěli jsme národní skladbu tu prvnímu národovci na-\nšemu prvně zapěti; než toho potěšení se nám nedostalo;\nneb jsme včera zprávu obdrželi, že Palacký, zdržující\nse v Jindřichově Hradci, odtamtud' přímo do Vídně se vrátí.\n\nZ Bučovic na Moravě. (Beseda.) Odpusťte.\nže trochu pozdě o zdejší besedě od p. Rud. Kellnera\nuspořádané Vám píšu. Zdejší společenský život\npočíná rozkvětat a ovoce jeho viděl jsem dne 2. in. m.\nv besedě, v nížto jsme sbory „Šumí Labe\" od L. Zvo-\nnaře a kadryllu z národních písní od Ferd. Hellera\na „Výprask\" od Křížkovského velmi precisně pro-\nvedené slyšeli. Mimo to přednášel p. Vilém Procházka.\nPivodovu píseň „Pivo, zpěv a děva\" a „Má milenka,\"\nvelmi dobře; p. Škára zpíval „Ztracené srdce\" a „Aj,\nco by bola\" od Pivody s krásným výrazem. Neméně se\nlíbila zdatná zpěvkyně sl. Kup o v a, která přednášela\nPivodovu píseň „Oumysl české děvy\" a „Hrob\" od ze-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "132", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610601-01.1.8", "texte": "rařelého Karla Pitsche. Slečinky Schmidtovy hrály velké\n„duo\" na piauo a sl. Zeinerova „Souvenir de Bo-\nhéme\" od Viléma Graf a velmi obratně a neúhonně.\nOuvertuia Tittlova řízením činného učitele pana Františka\nProcházky šla na zdejší síly výtečně.\nZ Ivančic. (Beseda.) Působením horlivého na-\nšince p. Hanse odbývala se zde dne 12. května beseda\na vypadla nad očekávání naše velmi skvěle; byla to\nzábavka, která všeobecné pochvaly, ba i bezděčného uznání\nprctistranného dosáhla. Počala ráznou „Kovářskou,\" dost\nčetným sborem pilných zpěváků, statně si počínajících.\n„Pourquoi\" a „Finále varie\" pro housle s průvodem piana,\njakož i sborový zpěv: „Der Tugend Ewigkeit\" vypadl ve-\nlice krásně. A teď následovala píseň od F. P i vody:\n„Na mou vlast,\" již nám zapěl na slovo vzatý výtečník\np. Peka z Brna, jehožto rázný, duchaplný zpěv obecen-\nstvo tak rozjařil, že pěvec, opětně vyvolán, na všeobec-\nnou žádost s laskavou ochotností i více nám zazpíval, než\ndosti bohatý program žadal. Jsme jemu, jakož i ostatním\nBrněnským pánům přispívatelům za jejich obětovnou la-\nskavost velice po vděčni, jakéžto uznání obecenstvo hluč-\nným potleskem na jevo dalo. „Fantasie na slovanské ná-\nrodní písně s průvodem piana ,\" jež v hudbu uvedl, a\npřednesl p. 11. M. Fux s panem F. Deboisem, došla\nvšeobecné pochvaly, neboť ty čisté a přirozené zvuky, a\nty krásné přechody okouzlily posluchače tak, že pan\nFux, chtěj nechtěj, více národních nápěvů svému ná-\nstroji vkusně vylouditi musel. Pánové Fux, Peka a\nDebois jsou na vzdor své přirozené skromnosti výteční\numělci, a co o těchto zde řečeno, platí o Františkovi,\n151etému synkovi pana okresního Anderle; obdivovali\njsme jeho hudební vlohy, an v tomto outlém stáří již\nk takové zběhlosti a jistotě, mohu říci dokonalosti,\nna pianě to přivedl. „Kdes hvězdo má?\" od D. Villa-\nniho, přednášela slečna Zelničková, jejíž dobrá vůle\na příčinlivost zasloužené chvály došla, „Grand duo, pro\npiana, a sbor „Nevěrný milý\" od Vašáka vypadly vel-\nmi zdařile. Konečně následovalo několik kousků z přiro-\nzené magie; již při vchodu do síně besední pozorovali\njsme pěkné ozdobení a neobyčejnou úpravu v národních\nbarvách, po stranách pěkné kandelabry a skvostné zá-\nclony. Celou tuto drahocennou úpravu (v ceně 160 zl.)\nposkytl horní direktor, p. František Múller z Oslavan.\nJednotlivé výjevy magické, jež on sám provozoval, mi\nnelze zde jmenovati a popsali, jen tolik musím říci, že\nse p. direktor Múller nám všem velice zavděčil, a velkou\nzásluhu o tuto k dobročinnému ňčeli drženou besedu si\nvydobil. Iv tomto neznámém oboru zábavy šetřil p. di-\nrektor rovnoprávnost nade všechno očekávání naše.\nChválu a cest všem účinkujícím!\n\nM. Nov.\n\nLondýn. Nedávno byl zde v Sydenhamském křišťálovém\npaláci „obrovský koncert\" uspořádán. Dá-\nvaloť se Haydnovo „Stvoření světa\" od 2.000 pěvců pro-\nvedené. V tom neleží ovšem nic podivného. Nyní to ale\npřijde. Orkestr nahrazen byl 200 klavíry, na kterých\n400 pianistů hrálo. Účinek byl prý z počátku překva-\npující 5 později však bylo to jednotvárné.\nPai ;íž. 0 provedení dvou hudebních kusů z opery\n„Trojově\" od Hectora Berlioze píše hudební referent\n„Moniteura\" takto: „První z těchto kusů, velké to duetto\nje složeno ve velkém slohu, je plno pravého výrazu, ná-\nruživosti snažné prosby a strašného hrožení. Gluek by je\nbyl jinak nenapsal. Druhé duetto (Eneáš a Dido) je\npodivuhodná perle citů, vděků a půvabu a nebeské roz-\nkoše a muselo se opakovali. Italská opera měla\nza 7 měsíců 809.818 franků příjmů. Gáže prvních zpě-\nvaček a pěvců pohltily 400.000 franků, tedy as polo-\nvičku. Pro příští zimu jsou engažováni dámy Penc-ova,\nBatlu-ova, Alboni-ova a Trebelli-ova, tenorista Mario a\nBelart a barytonista Ba (fial i. Akademie krásných umění\nudělila letošní velkou cenu za komposici Rouissiovi za\nkantatu „Atala.\" Ed. Roche vydal obšírný životopis\npianisty a skladatele Alfreda Jaella. G. Meyerbeer za-\nvázal se konečně, že svou novou operu „Afrikán ku\"\ndo 15. října t. r. velké opeře odevzdá. Pro tuto operu\nje schválně engažován barytonista Faure.\nPešť. Virtuoska na harfu, sl. Marie Mosn crová\ndochází zde nesmírného obdivování a oblioy. V jednom\nkoncertě hrála mimo Don-Juan fantasii též pochod Rá-\nkoczyho a Szózat na harfu. „Szózat,\" vlastenská\nto národní píseň Maďarů zavdala nedávno příčinu k smě-\nšné zprávě, již tuto podáváme. O pohřbu Maďara Páloczy-\nho vypravujíce, praví jisté belgické noviny: že pan Szó-\nzat pohřebnou píseň zpíval; jiné italské noviny píši, že\npan Szózat při tom pohřbu měl dojimavou řeč. Z toho\nvysvítá, jaké známosti národův cizích zahraničně noviny\nprojevují.\nVídeň Jistý clen dvorního operního divadla stěžuje\niv Zellnerově časopisu „Blatter fur Musik,\" že ředitel\nSalvi členům orkestru zapověděl, v prázdninách na hu-\ndebních akademiích se zúčastňovat!, kdež naproti tomu\nzpěvákům a zpěvačkám 12.000 i 18.000 zl. gáže majícím\npohostinsku se hráti dovoluje. A přec nemá nebohý clen\norkestru denně více než 90 kr. neb 1 zl.\" Je to věru\nsmutné, když jedni z nejprvnějších umělců, kteří při or-\nkestru operního divadla účinkují, tak bídně placeni jsou.\nRichard Wagner přibyl sem a byl generální zkoušce\nsvé opery „Lohengrin\" v dvorním operním divadle dne\n11. května přítomen. Ředitel Salvi uvedl ho na jeviště,\nkdež ho veškeří zpěváci a orkestr hlučně uvítal. Wagner\npoděkoval všem údům zá poctu a byl s provedením, jež\nkapelník Esser řídil, spokojen.\n\nListárna.\nPanu Q. 11.v J. 11. Studujte pilně skladby od To-\nmáška, Mendelssohna a Beethovena.\n\nOprava.\nV předešlém čísle „Dalibora\" stal se v článku „Ber-\nliozova hudební cesta v Cechách\" nemilý omyl. Jest totiž\nna sir. 118 za řádkem 36 („některé z mých dojmů !\")\nvynechána následující věta:\n„Většině pravíte! Pozorujte jen jednou milý pří-\nteli, mnoho-li lidí ono místo, které Vás tak dojímá zpo-\nzorovalo jsem však tím jist, že je znám: je to kla-\nrinetové solo nad třemolem v ouvertuře. Uhodl jsem ?\""}]}