{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_sha256": "c9fc698100b2c1e1bef1e8e9b1b5cfee39a26434973587d925f41124baa577cf", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/06/10_01/bmtnabd_1861-06-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133", "page_fin": "133", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.1", "titre_corps": "Ry bářská.", "titre_sommaire": "Ry bářská.", "signature_source": "Fr. Al. Lhotka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 446, "texte": "Ry bářská.\nFr. Al. Lhotka.\npopraskaly ledům žíly,\nhaj zas plesá radosf cite,\nvzhůru! bratří, statné síly,\nk lovu chystejme své sítě.\nVzhůru! bratří, plachty vlají,\nhotovme se v mužném kole,\nnaši nechf nám požehnají\npředchůdcové, apoštolé.\nTamo voda čeření se,\nJistý lov nám odtud kývá,\njeseter tam veselí se,\ndlouho ten však neprodlévá.\nHonem, sítě s chutí v řeku,\nNež nám zisk uplyne v dáli,\nnebojme se vichrů vzteku:\nvždyf by se nám ryby smály!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "133", "page_fin": "134", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.2", "titre_corps": "Jacobus Gallus, hudební skladatel Krajinský.", "titre_sommaire": "Jacobus Gallus, hudební skladatel Krajinský.", "signature_source": "Sděluje Vácslav A. Crha", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.1", "debut_caractere": 448, "fin_caractere_exclue": 3049, "texte": "Jacobus Gallus, hudební skladatel Krajinský.\n\nJelikož se my Čechové přiznáváme co větev ku\nmohutnému kmenu hudby- a zpěvumilovného národa\nSlovanského, nebude nikdo rníti „Daliboru,\" prvnímu a\njedinému to časopisu hudebnímu za zlé, když věnuje\npozornost svou též velikému muži z pobratřeného od-\nvětví Slovincfiv, Jakubu Gal jednomu z n«jzna-\nmenitějšíeh skladatelů hudebních svého času.\n„Vodníkův Památník,\" album to slovinské, na sto-\nletou památku narozenin největšího básníka slovinského,\nValentina Vodníka, v Lubláně Vydané, přináší mimo jiné\ni článek o Ják. Gallusovi od Kamila Maška. V pře-\nklade zní zajímavý článek ten takto:\n„Že hlas proroka ve vlastní domovině zůstává\nhlasem volajícího na poušti a že se nadaným mužům\nvzdor jich nejúsilovnějšímu přičinění uznalého povzbu-\nzení nedostává, jest událost, o jakéž Se v dějinách vů-\nbec, zvláště pak v dějinách umění nesmírně často do-\nčisti lze. Že by však geniální muž, jehož nepřekonaný\nduch v celém světě uměleckém úctu a obdivení vzbu-\nzoval, v dějinách vlasti své ani místečka byl nenalezl\na u rodáků svých ani dle jména znám nebyl, jest snad\ntakovou zvláštností, jako zlatá ruda ve vápně.\nŽe právě my Krajinci na zvláštnost tuto smutnou\nnároky činiti můžeme, jest svatou pravdou, o kteréž\njsem se vlastním bádáním svým co nejzřejměji přesvěd-\nčil. Považuji ledy za povinnost svou, jakou mi umění a\nvlast ukládá, abych vyrval zapomenutí jméno, které ne-\njen po boku velikých mužů naší vlasti důstojně státi\nmůže, nýbrž i s hudebníky všech časů bez odporu o\npřednost závoditi smí. Jest to Jakub Hánel (odvo-\nzené od slova v Krajině často slýchaného „Peteljn,\"\nz něhož dle vkusu věku 16. latinské jméno „Jacobus\nGallus\" a německé „Hánel\" neb „Handl\" vzniklo).\nGerber, Rochlitz, Schilling, Bernsdorf a jiní dějepisci\nhudby udávají, že byl Gallus z Krajiny rodilý, jiní hle-\ndají v Krajině pouze původ jeho. Bohužel se mi posud\nnepoštěstilo, abych pravé rodiště jeho vypátral, ač bych\nsi to přál ku prospěchu dějin hudby a vlasti své.\nTolik jisto jest, že Gallusovi rodiče bohatí Krajinci byli,\nie on sám as 1550 se narodil, v mládí svém kapelní-\nkem biskupa Olomúckého, Stanislava Pavlovského, byl a\nbrzy na to císařským kapelníkem se stal. Dále ví se,\nže v příznivých poměrech a šťastně žil, jsa nejšlechet-\nnější a nejvzdělanější muž svého věku, a že zemřel 4.\nčervence 1591 v Praze, zanechav po sobě jediného syna\nMartina.\nJak velice ctěn a oblíben byl, dokazují básně při\njeho úmrtí na památku zhotovené, jichž tak veliké množ-\nství bylo, že jich Strahovská bibliotéka v Praze celou\nsbírku obsahuje. Jedna z těch básní, od Gallusova syna"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1813, "texte": "Martina pocházející, otištěna jest v statistice české od\nDlabače, k níž přiložena podobizna Gallusova. Sestává\nbáseň ta z 18 latinských veršů. Jinou podobiznu Gal-\nlusovu ze dřeva vyřezanou s nápisem: „Contrafactur\ndes weitberhůmbten Musici Jacobi Galii, sonst Handl ge-\nnannt,\" měl jmenovaný již dějepisec hudební Gerber.\nDále praví jeho životopisci, že jsa jeden z nejznameni-\ntějších kontrapunktistův od císaře obdržel r. 1588 vý-\nhradní povolení na 10 let ku vydávání svých skladeb,\nkteré prý nejen se skladbami nejznamenitějších Ylachů\nsměle závoditi mohly, nýbrž mnohdy, co se hlubokosti\na ráznosti myšlének a umělého rozřadění v jednotlivé\nhlasy dotýče, je daleko předčily. Že však umělé toto\nuspořádání hlasů nepokládal za hlavní úlohu hudby,\nnýbrž jen někdy svou sílu a zběhlost tím osvědčiti\nchtěl, dokazuje mnohem větší počet jednoduchých jeho\na předce tak výtečných skladeb, že mnohé z nich po-\nsud stavívají se po boku nejdokonalejším práčem Pale-\nstrinovým. Palestrina tedy, jejž umělecký svět králem\nhudby církevní nazývá, nestojí samoten na vrcholí hudby\nkostelní, ač to mnohý ještě, přeháněním Vlachův sve-\nden, posud pověrně rozhlašuje.\nGallusova díla, z nichž pisatel těchto řádků, K.\nMašek, některé má, a mezi nimiž osmihlasové „Media\nvita in mořte sumus\" a zbožné: „Ecce, quomo da mo-\nritur justus\" nejvýtečnější jsou, tištěna byla částečně\nv Praze, Norimberku, Frankfurtě nad Mohanem a v nej-\nnovějších časech v „Musica divina\" od Karla Proske.\nTéž něm. všeobecný časopis hudební, v Lipsku vycháze-\njící, přinesl v 12. ročníku svém úryvek, při kterém ale\nmoderní barbarismus proměny v hlasování si dovolil.\nKéž by tito moderní rýpalové v mistrovských skladbách\nna to pomyslili, že všickni dohromady i se svými ob-\ndivovanými důmysly nejsou rovni jedinému Gallusovi!\n\nSděluje Vácslav A. Crha."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "134", "page_fin": "135", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.3", "titre_corps": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její účel?", "titre_sommaire": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její účel?", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.2", "debut_caractere": 1815, "fin_caractere_exclue": 5145, "texte": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její účel?\n(Pokračování,)\nJelikož ale Italiani v instrumentální hudbě od ci-\nzozemců, jmenovitě od Némců, kteřížto výraz „ouver-\nturaa přijali, tedy cizí úvodní věty pilněji a lépe vy-\npracovány byly, než italské, které se „symfoniemia\nnazývaly, myslilo se, že symfonie ouvertuře podřízena\njest, a že k poslední větší znalosti a vynálezci síly za-\npotřebí jest než k první.\nVe Francii a Německu byly ouvertury tak značně\nzdokonaleny, že Lully překonán jest. Forma její se\nzměnila. Fugová věta, která dle starší theorie v ouver-\ntuře býti měla, nebyla i od nejlepších skladatelů za\nnutnou považována a francouzské „Lentement* ku konci\npřišla iv samé Francii brzy z mody. A přec netrpěla\ntím na ceně úvodní hudba. Instrumentace však zůstala\nustavičně jednoduchá.\nRoku 1749 vydal Francesco Conti, znamenitý to\nskladatel, ve Vídni italskou Tagicomodia per musíca\n„Don Chisciotte\" (Don Quixotte) in Sierra Mořena,\nv níž úvodní hudba se „Spirituosem a Staccatem\" jen\nse smyčcovým kvartettem počíná. Nejmenovala se ani\nouverturou ani symfonií, nýbrž Entréem. Brzy však\nměli francouzští a němečtí skladatelově za to, že ouver-\ntura ze třech vět sestávati musí. Tak to je i při ouver-\ntuře k tříaktové opeře „Siroe\" od Handla (r. 1778.)\nTu vystoupil rytíř Gluck a přispěl značně k vnitř-\nnímu zdokonalení opery. To vysvítá patrně z dedikač-\nního psaní k jeho opeře „Alcesta\" na Petra Leopolda,\nvelkovévodu Toskánského* „Představuju si,\" praví tam\nGluck, „ouvertura má posluchače na děj připravovali a\ntakřka obsah jeho zvěstovati. Nástrojová hra má se\ndle míry důležitosti a náruživosti řídili.\" Gluck chtěl,\naby úvodní hudba od jakosti obsahu opery závisela.\nJe to idea, kterouž v celé hudbě uskutečnili se snažil\na to s velkým úspěchem. Pravdivost, přirozenost\na jednoduchost prohlásil Gluck výslovně za jediný původ\nkrásy ve všech uměleckých dílech. By svým karakte-\nrům co možná nejlepší barvitosti dodal, neužíval rozlič-\nného zvuku nástrojů v celých hmotách; nýbrž více je-\ndnotlivě a v rozličných sestaveních. Poznenáhla byly\ndechové nástroje zlepšeny a k potřebě orkestru uží-\nvány. Hoboje s lesnicemi, hoboje s flétnami, hoboje\ns fagoty užívaly se k smyčcovému kvartettu. Též trom-\npety se časem přimíchaly ba i zvuky posaun, avšak\nvelmi zřídka, zaznívaly.\nNěkteří snažili se rozsáhlým sestavením vícero\ndechových nástrojů většího aneb spíše mohutnějšího\núčinku docíliti. Jmenovitě dosáhl Rameau svou sil-\nnější inslrumentací, než jak ji Lully měl, s úspěchem\nprůchodu ve Francii. Avšak obsazení ouvertury vůbec\nbylo za tehdejších časů proti nynějšímu velmi skromné.\nDůkazem toho jest ouvertura ke Gluckově třiaktové\nopeře „Orfee a Euridice,\" kteráž r. 1776 v Paříži ti-\nštěna a králové věnována jest. Zde začíná ouvertura\nhned s Allegro molto */i C-dur, a má ku kvartettu\nsmyčcových nástrojů 2 hoboje, 2 trompety, 2 lesnice\na 1 fagot. Věta tato plyne bez přerušení, bez fugy,\naniž by se s jinou větou v tempu neb v taktu střídala\naž ku konci ouvertury. O staré francouzské formě\nouvertury není zde ani zmínka. Gluck si žádnou formu\npevně nevytknul, nýbrž s právem měl za to, že má\nvnitřní povaha ouvertury z jakosti opery vyplývali.\nGluckem dosáhly plechové nástroje větší všeobecnosti;\nneužívalo se jich ovšem hmolnatě, nýbrž jak už pra-\n% ##\nveno, jednotlivě dle rozličné síly zvuku. Ze JIŽ za"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 208, "texte": "Mozartových časů k jednoduchému chodu myšlének vět-\nšího výrazu nádhernosti se považovalo, vysvítá zřejmě\nz toho, že Mozart za nutné považoval, některé skladby\nGluckovy silněji inslrumenlovati.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "135", "page_fin": "136", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.4", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.3", "debut_caractere": 210, "fin_caractere_exclue": 4777, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\n„To mne upomíná na anekdotu, která váin snad\nnebude nová, v níž Liszt a Rubini zvláštní roli hrají.\nOba usnesli se před sedmi nebo osmi lety, že půjdou\ndo měst severního Francouzska konati hudební cesty.\nMohlo by se mysliti, že oba přece tomu rozuměli, obe-\ncenstvo do klusu přivésti. Přišedše do jednoho z oněch\nmoderních Athenů, oznámili svůj první koncert; ničeho se\nneopomine, udeří se na velký zvonec, ohromné nárožní\ncedule, zajímavý program, zkrátka : všecko co jen ke\nklusu pobídnouti může. Ustanovená hodina se přiblíží,\noba lvové vstoupí do sálu a nastojte! naleznou sotva\npadesát osob v něm. Rozvteklen nad tím, oznámí Ru-\nbini, král to tenoristů, svému soudruhu, že nebude zpí-\nvali. „Právě naopak ,\" odpověděl mu ,„musíš\npodati své nejlepší věci; toto atomistické obecenstvo\nje patrně výborem celého okolí, a podlé toho musíme\nje také traktovati.u Liszt započne sám koncert a\nhraje překrásně. Na to zpívá Rubini se svou nevy-\nrovnatelnou fistulí. Pak hraje opět Liszt a skončiv\nsvou hru, vstoupí před společnost a pozdravuje zdvořile\npraví: „Ctění pánové a ctěná dámo! (byla totiž jen\njedna přítomna), domnívám se, že jste nyní již dosti\nhudby slyšeli; smím-li vás tedy nyní požádati, abyste\nnám tu čest prokázali, as námi večeřeli ?\" Všech pa-\ndesát přítomných přijalo pozvání, a žert ten stál Liszta\n1500 franků. Neopakovali sice nikdy více tento žert\navšak s neprávím, neboť o lístky pro druhý koncert\nbyli by se lidé takřka drali, nadějíce se, že se jim\ndostane také tak skvělé večeře.\nJistého dne potkal jsem jednoho z naších piani-\nstů; navrátil se právě celý rnrzut z jednoho města s pří-\nstavem, kde se chtěl dát slyšeti. „Nebylo mi možná,\nkoncert tam dávati,\" řekl mi pianista, „očekávali tam\nprávě sledě, a celé město nepomyslilo na nic jiného,\nnež na ty výborné ryby.\" Jak také může umělci na-\npadnouti, by se sledům opíral!\nNahlížíte tedy z toho, milý příteli, že přivedení\ndo klusu někdy přece zcela snadné není, zvláště v mě-\nstech druhé řady. Považte ale zase z druhé strany,\njak mnoho hejlů na übohé obecenstvo doráží a z něho\npeníze vytěžiti chce, od nejvyššího sopránu až k nej-\nhlubšímu Sarastrovskému bassu, od pikola až k bom-\nbardonu. Tu není ani jednoho skřípálka na kytaru, ani\njednoho drnkače na klavír a bídného zpěváka, který\nby se nechtěl koncerty nesmrtelným státi: ano ani drn-\nkačka nechce obecenstvu něžné své zvuky za sebou\nzadržeti. Z toho pak pocházejí žalostivá muka pro\nübohé měšťany, jichž měšce za schopny se považují,\naby vstupné zaplatily. Strážní duchové takových vir-\ntuosů, udavatelé vstupných lístků, neopovrhnou žádnou\nlstí, žádným úskokem, jen aby übohému boháči vnutili\nněkolik z oněch neblahých čtyřhranných papírků, které\nkoncertními lístky se nazývají. Znám lidi, kteří mezi\ntím časem, co tento mor v Paříži nejvíce zuří, v únoru\na v březnu žádnou společnost nenavštěvují, aniž by\nse při takových příležitostech útoků uchránili. Avšak\nještě hůře se to tropí. Každý „umělec,\" jenž\ndle uměleckého výrazu Paříž prodělal (t. j. tam\nkoncertoval), chce také konati hudební cesty a běda\ntomu, kdo s cizozemskem v nějakém spojení stojí!\n„Umělci\" dříve neustoupí, až od něho list na poruče-\nnou obdrží. V Rusku vypravovalo se mi v poslední\nzimě o jistě zpěvkyni romancí a o jejím panu manželi,\nkteří živou mocí také Turecko oblažiti chtěli, prodě-\nlavše již Petrohrad a Moskvu bez nejmenšího úspěchu.\nVynutivše si několik přímluvčích listů, přibyli do Pery;\nlisty neminuly se s účinkem a serail se před nimi ote-\nvřel. Madame měla ted před panovníkem věřících ro-\nmance zazpívati! Všecko to jde dobře; čtvero černých\notroků přivlékne piano; bílý otrok, totiž její manžel,\nnese jí šál a noty. Sultán, obstoupen svými veldůstoj-\nníky a tlumočníka za sebou, natáhne se na kupu po-\ndušek, dýmka se mu zapálí a učiniv ještě několik sil-\nných tahů z libě páchnoucí trubky, dá znamení aby\nse započalo. ZpěYkyně započne s onou nešťastnou ro-\nmancí Panseronovou:\nJe le sais, vous m'avez trahie,\nUne autre a mieux su vous charmer,\nPourtant quand votre coeur m'oublie,\nMoi, je veux toujours vous aimer.\nOui je conserverai sanscesse\nL'amour que je vous ai voué;\nEt si jamais on vous delaisse,\nAppelez-moi, je reviendrai.\n(Vím to, že věrnost ste mi zrušil,\nJiná že víc vás dojmula;\nAč vy ste mne už zapomenul\nChci já vás přec vždy milovat.\nChci věčně lásku zachovati,\nKteroužto jsem vám slíbila.\nA až vás všickni zas opustí,\nTu bych se zas k vám vrátila.)\nTu dala jeho Výsost tlumočníkovi znamení, a ře-\nkla mu s tureckým lakonismem: Naum! Na to ozná-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3346, "texte": "mil tlumočník panu manželi: „Jeho Výsost poroučí mi,\nVám říci, aby vaše milost paní mu proukázala tu laska-\nvost a hned skončila.\" „Ale můj Bože, vždyť teprva\nzačala! to by bylo usmrcující příkoří pro mou übohou\nmanželku.\" A opět započala znova:\nSi jamais son amour vous quitte,\nFaible, si vous la regrettez,\nDites un mot, un seul, et vite\nVous me verrez á vos cotés.\n(Až její láska vás opustí,\nÁ hořký žal zmocní se vás,\nTu rcete jenom jedno slovo,\nA hned zase budu u vás.)\nOpět nové znamení sultána, kterýž vousy si kroutě,\nna tlumočníka zahřmí: „ Zieck/\" A tlumočník zase na\nmanžela (neboťjeho žena zpívala ještě pořade): „Pane,\nsultán vám zkazuje, že tu ženu dá do Bosporu hoditi,\njestliže hned nepřestane.\" Na to už déle nemešká ne-\nšťastný manžel; zadrží své ženě, která právě opakovala\nsvůj refrén ;\nZvolej a já se navrátím\nNavracuju .....\nústa dlouhé mlčení pot úzkosti konečně zase\njedno slovo z úst panovníkových: „Bulack!\" „Pane,\nJeho Výsost žádá, abyste před ním tančil.\" „Tan-\nčil ? já ? Vždyť já nejsem žádný tanečník, nejsem ani\nžádný umělec, doprovázím jen svou ženu, nesu jí šál\na noty —nic víc...\" „Zieck! Bulak/\" „zavzní opět\nhlas. „Pane, sultán řekl, že jestli nebudete tančit, že\nvás dá hodit do Bosporu.\" Ten důvod prorazí, übožák\nzačne dělat skoky, jako ňáký medvěd, kterýž se učí\nchoreografii, na uřícené podlaze, až konečně mocnář\nzase zahřmí hřmícím hlasem: Dajum, bc bulack zieck!\nA tlumočník: „Je dobře pane. Jeho Výsost poroučí,\nabyste se odstranil a zejtřejšího dne odejel; a jestli-že\npřijdete ještě jednou do Caříhradu, že vás dá oba ho-\ndit do Bosporu.\" Jakou to zdravou kritiku vyvinul\ntu ten turek, a proč nemáme také v Paříži žádného\nBosporu!\"\n„Tahlea nekdota,\" odpověděl harfeník, „nedokazuje\nale ničeho proti Paříži.\"\n„Jakže? To vy nenahlížíte? Ten případ dokazuje,\nže jsou v Paříži, jako všude jinde, hudebníci všeho\ndruhu a platnosti, že se musejí vystěhovati, jestli-že\nnechtějí, aby jeden druhého zahltil, a že straž u vrat\nserailu za našich dnů už ani sultána nezachrání.\"\n„To je smutné,\" odpověděl Štýrčan, sténaje; „na-\nhlížím již, že mi tam nebude možná koncert dávati. Ale\ndo Paříže přece půjdu.\"\n„O přijdte tam jen! Ano ujistím vám tam také\ndobré obchody, chcete-li výborného svého systému z Ví-\ndně také u nás použiti, totiž dá ti si svou hudbu od těch\nlidí zaplatiti, kteří hudbu v ošklivosti mají. Mohu vám\nv lom velmi užitečným býti a pakli chcete, 4ám vám\nna místě pěl výborných adres na toho druhu boháče.\n(Sdělil jsem mu je). Mimo to optejte se na obydlí na-\nšich nejznamenitějších lvů, našich národních skladatelů,\nnašich spisovatelů operních textů, nejhlavnějších abo-\nnentů prvních loží v konservatoriu, ve velké opeře a\nv italském divadle to vše budou pro vás zlaté pruty.\"\nTu se zazvonilo k odjezdu. Tisknuv kočujícímu\nharfeníku srdečně ruku, sednul jsem si do vozn, od-\nkud jsem ještě na něho zvolal: „S Bohem spoluuměl-\nče! na shledanou v Paříži ! Jenom nezapomeňte na\nadresy!\"\n„A vy, pomněte na můj prostředek proti dvojí\nlásce.\"\nVlak odjel. Chvíli ještě viděl jsem harfenika, an\nsnivě na svůj nástroj pohlížel. Pro velký hřmot ne-\nbylo mi možno, něčeho zasjechnouti, ale z pohybu pr-\nstů u jeho Ipyjce poznal jsem, že hraje thernu z\nMab a z jeho cukajících úst seznal jsem že praví :\n„Jaký to směšný kus!\" kdežto já zase při sobě opa-\nkoval: „Jaký to směšný podivín!\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "136", "page_fin": "137", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.5", "titre_corps": "Meniko. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Meniko. Výjev ze života.", "signature_source": "K. N. Z—k", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.4", "debut_caractere": 3348, "fin_caractere_exclue": 4312, "texte": "Meniko.\nVýjev ze života.\n\n(Dokončení.)\nAprile prohlídl si zatím náležitě mladého pekař-\nského; tvář jeho líbila se mu, i pokynul mu, aby do\nsíně vešel, a drže jej za bradu, přivedl jej k stolici,\nna níž se posadil. Čepici maje v ruce, stál Meniko\npřed ním, s napiatou myslí a bez bázně, ale pln oče-\nkávání, co z toho ze všeho asi bude.\"\n„Slyšels mě tedy zpívati?\" začal Aprile.\n„Ano, Maestro, a tak mi spadl chléb s hlavy.\"\n„Tak, a zdá se, že se ti můj zpěv zalíbil ?\"\n„Svatý Januaři! Co slyším zpívati, neztratil jsem\nještě pro nikoho chleb s hlavy.\"\n„Těší tě tedy hudba?\"\n„Věru bych nic jiného dělati nechtěl, kdyby jiné\npráce nebylo.\"\n„Umíš také zpívati?\"\n„Tak jako vy, to ne, ačkoliv mě můj otec slaví-\nkem nazývá.\"\n„I kýho-Iiž!\"\n„Ba ano; obzvláště ale jednu písničku znám, kte-\nrouž jsem několikráte zpívati slyšel.\"\n„Nezpíval bys mně ji?\"\n„I od srdce rád.\"\n„Okaž tedy!\" pravil Aprile. Meniko se trochu\nzaupejpal, postavil se pak s dobrou myslí a spustil. „I"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2583, "texte": "kýho-liž! Totě pak od Caraciella, synáčku, \" řekl Aprile\nutěšeně se tváře. Když Meniko dokončil, vzal jej za\nruku a pravil mu, aby s ním šel.\n„Kam, Maestro? musím ted domů.\"\n„Však tě také jen domů dovést chci,\" odpověděl\nAprile.\n„Děkuji, tisíckráte děkuji!\" plesal Meniko; tof se\nnebudou se mnou vaditi, že tak dlouho nepřicházím.\nPo cestě vyptával se Aprile, zdali si hoch v pe-\nkařství libuje, a dověděl se, žeby mnohem raději hu-\ndebníkem byl. Když pak s ním do pekárny vstoupil,\npoklonil se Menikův otec hluboko před tímto svým nej-\nvzácnějším odběratelem a měl za to, že synek jeho\nv Neapoli zabloudil, a Aprile že se nad ním smiloval\na domů jej dovedl. Aprile pověděl, co bylo, a otázal\nse, zdali jest v Neapoli nouze o roznašeče chleba.\nPekař odpověděl, že ne.\n„Tedy vám radím, abyste si jiného vzal; tohoto\nzde bych si rád přivlastnil a u sebe podržel.\"\n„Mne, Maestro!\" zvolal Meniko, radostí skákaje,\n„mne že chcete podržeti a svým žákem učiniti?\"\n„Ano, a vy mně tím čest prokážete,\" pravil\nAprile, k stařci se obrátě. „Pošlete mně jej zejtra\ns jeho věcmi domů, však později o něm uslyšíte. Pak\npolíbil Menika, řka: „Addio, nashledanou, zejtra!\" Po-\ntřásl otci ruku a odešel.\nObšírné by bylo, vypsati radost otcovu i synovu\nMeniko přestěhoval se druhého dne k Aprilevi. —Co\nse ale stalo z něho? „Vito—liž, kdože kromě jiných\nmistrovských prací také ilmalrimonio segreto sepsal ?\n„Cimarosa?\" Dobře. Nu a?\"\nNu to byl právě onen malý Meniko Dome-\nniko Cimarosa, pekařský synek z Aversy, žák Aprilea\na pátera Porzia, sám sebou slavný dosti, by třeba bylo,\nvíce o nem pověděti *).\n*)Pro méně známé čtenáře podáváme zde o Cimarosovi ná-\nsledující životopisná dáta. Címarosa D. narodil se r» 1755\na byl syn chudého pekaře, Ucil se nejprvé u zpěváka\nAprile, pak vstoupil do konservatoria Neapolského a ucti\nse u Sacchiniíio. Brzy na to napsal opery : „Sacrilicio di\nAbramou (Oběť Abrahamova), ~Olirnpiade'4 a jiné opery*\nR. 1790 byl do Petrohradu povolán a rok na to obdržel\nmísto ve Vídni u opery. V komických operách osvědčil\nnovost', oheň, rozmar a živost myšlenek. Jeho první práce\nve Vídni byla opera „Matrimonio segretou (tajné manžel-\nství), kteráž na eozkaz císaře Leopolda dvakrát na jed-\nnom večeru provozovati se musela. V Neapoli byla 57krát\npo sobě dávána. R. 1793 odebral se C. do Neapole a zí-\nskal si tam co kapelník svým talentem mnoho ctitelů a ob-\ndivovatelů. Zde složil nesmírnon sílu komických oper a\nzemřel 11; ledna 1801, jelikož jeho zdraví v žaláři, kamž\ns Paesiellem pro politické smýšlení a jednání vržen byl,\nvelice trpělo* Pozn. spisovatele,\n\nK. N. Z—k."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "140", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.5", "debut_caractere": 2585, "fin_caractere_exclue": 2606, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.5", "debut_caractere": 4438, "fin_caractere_exclue": 5101, "texte": "— Naše krajanka, sl. K. Klettnerová vystoupla\npřed nedávnem v Krollově divadle v Berlíně co Leonora\nse skvělým výsledkem. „Theater-Moniteur\" vyslovuje se\no ní takto: Vynikající a statný výkon byla „Leonura\" sl.\nKletí aero vy; tóny vyvinovaly se zvonkovitě a mocně,\nkoloratura, jak ji Flotov požaduje, byla čistá, jmenovitě\ntriiky velmi okrouhlé; chybící ještě obratnost ve hře podá\nse větší routinou. Bylo by žádoucno, sl. Klettnerovou\nv koloraturní partii slyšeti. Každá její nuance došla po-\ntlesku a sl. Klettnerová byla i mezi scénou vyvolána.\nNáš krajan p. J. J. Abert složil čtyrakto-\nvou operu (německou), již intendanci kr. Berlínského di-\nvadla odevzdal."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6321, "texte": "Alexander Dreyschock dával před nedávnem\nkoncert v Rize (Riga) se skvělým výsledkem. Jak se nám\nodtamtud píše, uspořádá náš věhlasný rodák ještě jeden\nkoncert v tomž městě, načež se přes Lipsko do Prahy\nodebeře.\nNový nástroj. Pan Augustin Jinďr. Rott,\nvýtečný továrník hudebních nástrojů v Praze, jenž za vý-\nborné stavení nástrojů při výstavách v Mnichově, v Pa-\nříži a Londýně medailiemi vyznamenán byl, vynalezl\nnový plechový nástroj, jenž beze vší pochyby veliké\ndojde obliby a rozšíření. Nástroj tento je zhotoven asi na\nzpůsob eufonionu; avšak co do mensury (rozměru) a zvuku\na otvoru znamenitě se od něho líší. Hlavní přednost nástroje\ntohoto je otvor, jenž zcela jinak staven jest, než při ple-\nchových nástrojích. Otvorem tímto vycházejí zvukové vlny\nk oné straně, ku kteréž si trubač přeje; nebof odrazivše se\nv okrouhlý, k zemi souběžně uspůsobený konec nástroje,\nmusí rovnoběžně z nástroje vyjiti. Zvuk téhož nástroje\nje jadrný, zvučný a mnohem silnější než u eufonionu a\ndá se velmi snadno z nástroje vyloudit. Šťastný vyná-\nlezce zhotoví nyní druhý takový nástroj, u něhož trych-\ntýř pohyblivý bude, z čehož výhoda povstane, že se tru-\nbač tam, kam vlny zvukové věsti chce, obraceti nemusí;\nanto v tu stranu trychtýř obrátí. Pan Rott dochází i\nmimo vlast svou veliké pochvaly za své nástroje a do-\nstává zakázky z Francie, Španiel, Rus atd.\nPan Alfred Waldau vydal před nedávnem nové\ndílo o národním tanci českém pod názvem: „Geschichte\ndes bohmischen Nationaltanzes.44 Zajímavý tento spis vě-\nnován jest panu J)r. Lad. Riegrovi. Pan Waldau užil\nnejlepsích pramenů českých, kterých se jen dopíditi mohl,\njmenovitě kroniky Cosmasovy (1045—1125), spisů\nVacerada, Simona Valenciusa, Šaška z Mezihoří, pak spisu\n„Denník poslů krále Jiřího k Ludvíkovi XI.44 (1464),\nVoka z Rosenberka, Pulkavy, Adama z Veleslavína, Jana\nBečko vského, Tomy ze Štítného, Smila Flašky z Pardubic,\nKocína z Kocinetu, Štelcara Želetavského, Pavla Žídka,\nBeneše z Weitmile, Lukavského ze Solnice, Bohuslava\nz Lobkovic, Hájka a mnoho jiných. Některé kapitoly pou-\ntají zvláště pozornost čtenáře jmenovitě kde se jedná o\nslavnostech „Slam ní ku44 a „Fidlovačky,44 o prv-\nním českém dvorním bále dne 9. března 1003, o\nslavnostech ke cti bohyň „Lady\" a „Ku pal ya atd. Po-\nručujeme co nejvřeleji v každém ohledu obratně psané\ndílo páně Waldauovo.\nKoncert jednoty k zvelebení hudby vo-\njenské bude se vedením činného ředitele pana Pavlise\ndne 15. t. m. aneb, mělo-li by pršet, dne 17. t. m. od-\nbývati. Koncert tento bude spojen se zahradní slav-\nností, v níž zde se nacházející 4 plukovní kapelly účin-\nkovali budou.\nSlečna Teresa Stolzová přibyla, jak se nám\nz Terstu píše, dne 16. května z Cařihradu do Terstu a\npodepsala dne 27. května nový kontrakt s ředitelem ital-\nské opery v Tiflisu. SI. Stolzová engažována je\nna 18 měsíců, obdrží měsíčně 400 stříb. rublů, má ročně\n2 příjmy a cesta z Terstu do Tiflisu jakož i nazpět bude\njí zaplacena. Příjem v Tifiisu obnáší obyčejně 4000 franků.\nTatíčka Antonína Heinricha, českého to\nskladatele v Americe, není více. Zemřel dne 3. května\nv Novém Yorku u doktora Wolfa, kdež co 80letý kmet\nvelké vážnosti požíval. Anthony Filip Heinrich naro-\ndil se r. 1781 v Schonbuchlu u Krásné Lípy v Čechách,\nbyl velkoobchodníkem, přišel o jmění, odebral se do Ame-\nriky, kdež v jedné chatrči v pustině Kentucky složil ve-\nliké množství instrumentálních skladeb, mezi jinými též\nJungmannovu symfonii, které jen zvláštními tituly\na ještě zvláštnější formou a instrumentací vynikaly. R.\n1857 navštívil tatíček Heinrich Prahu, kdež velký kon-\ncert uspořádal. Roku 1860 odebral se Heinrich, byv\nv nadějích svých sklamán z Prahy opět do Ameriky. Po-\ndavše jednou stručný životopis podivného tohoto umělce\nv Daliboru, doložíme ještě, že byl to muž velmi sankvi-\nnické povahy, skromný a šlechetný, o čemž jsme se ně-\nkolikráte, s ním obcujíce, přesvědčili. Poklid buď popeli\njeho!\nŘeditel konservatoria, pan Bed, K i 111, odebral\nse do lázní, by své sesláblé zdraví posilnil.\nPan Ed. Bachmann vrátil se ze své umělecké\ncesty v Německu nazpět do Prahy.\nHudební literatura. Jak již oznámeno, vy-\ndávají pánové Fr. Pivoda aL. Procházka na svůj\nnáklad sbírku původních zpěvů pro jeden, dva a tři\nhlasy s průvodem piana a čtverozpěvů pro mužský a smí-\nšený sbor pod názvem: „Vesna.44 První sešit právě\nvyšel a obsahuje píseň od P iv o d y, dvojzpěv od Pro-\ncházky a čtverozpěv od Vašáka. Předplatní cena na\ncelý svazek, t. j. 6 sešitů 3 zl. 24 kr., s poštou 3 zl.\n50 kr., jednotlivé sešity po 70 kr. Jednotlivé skladby\nbudou v příštím čísle blíže posouzeny.\n\nZ Hlinska. Před nedávnem nás chtěli Benešovští\nhudebníci uspořádaným koncertem oblaziti. Možno,\nže by se jim to bylo poštěstilo, kdyby jsme byli raněni\nhluchotou. Poněvadž ale dobře dosud slyšíme, musíme\nse o produkci té dosti nepříznivě vyslovit. Již volba čí-\nsel nás nikterak neuspokojila, bylat pouze hudba taneční\nzastoupena, provedení samo pak bylo daleko pod prostřed-\nností. Radíme temže pánům hudebníkům, aby nedělali\nnecest hudbě české v cizině. Náš hudební sbor, vedením\np. Doležálka, odebral se tyto dny na cestu po vlasti. Na\nrozloučenou dával zastaveníčko. Slyšeli jsme mnoho no-\nvých skladeb, a můžeme tvrdit, že sbor tento značně se\nvyvinul a že i požadavkům přísnější kritiky vyhoví*\nMusíme se tentokráte též o hudbě kostelní zmíniti. Za\nposlední doby jest jakýsi úpadek tohoto druhdy tak bujně\nkvětoucího odvětví hudby znamenati. Příčinou úpadku\ntohoto jest hlavně ocháblost ochotníků druhdy spoluúčin-\nkujících. Nepochopujeme, proč bývalá potěšná účinnost\nv těchto kruzích po jednou chladné liknavosti ustoupnouti\nmusela. Mělo-li by takto dále pokračováno býti, nebu-\ndeme za čas i při vší činnosti p. ředitele kůru zpívané\nmše slýchati. Bylo by žádoucno, kdyby se upotřebilo\nvhodného léku proti této chorobě. Známe p. ředitele\nkůru co muže obětovaného i hudbě oddaného, nemalých\nsi na poli tomto u nás zásluh pozískal, i máme za to,\nže i tentokráte další poklesání hudby kostelní zastaví, i\nže se potká s podporou všech hudbomilů a přátel dobré\nvěci. Práti bychom si mohli o splnění domněnky této\ndosti odůvodněné co nejdříve zprávu podati.\nZ Jindřichova Hradce 26. května. (Hudba\nkostelní.) Vstoupíš-li v cas velkých služeb Božích do\nfarního chrámu Páně, neuslyšíš více ani Schiedermay-\nrových, ani Buhlerových a p. nekostelních skladeb,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6418, "texte": "ani pochybovat nebudeš , jestli na kuru žádných zpě-\nváku není, aneb mají-li tito ustavičné „tacet;\" skladby\nprovozované jsou skladby mistrů v skládání v chrámovém\nslohu proslulých; jsout to mše Fuhrer o vy, Horáko-\nvy, Haydnovy, Mozartovy atd.• zpěv pak zaujímá, jak\nslušno, místo první, a dle precisnosti a provedení za-\njisté poznáš, že skladby dobře naštudovány jsou. A\nco medle příčinou této změny? Uprázněné místo ředitele\nkuru bylo obsazeno panem F. Vaikem, dříve kapelní-\nkem u c. k. vojska, mužem to, jenž pro své theoretické\na mnohostranné praktické vzdělání v hudbě mezi umělce\nvřaděn býtí zasluhuje. (a—a—a)\nZ Loun, 4. června. (Hudební zpěvácký s p o-\n-1 e k.) Co se zdejšího společenského života týká, nezůstá-\nvají Louny pozadu. Tak zařízen zde podniknutím c. kr.\nassistenta p. Rudolfa W u n š e hudební a zpěvácký\nspolek, při kterémž zvoleni byli: měšfanosta a lékárník\np. Bedřich Sekera za předsedu, majitel parních mlýnů\np. Hýra za místopředsedu, ředitel kůru p. Jedlička\nza ředitele zpěvu a hudby, c. k. berní assistent p. Ru-\ndolf Wunš za tajemníka, správce parního mlýna pan\nAdolf Hýra za pokladníka a c. kr. administrátor p. Jo-\nsef Fousek za archiváře. Do výboru byli zvoleni p.\nP. Sigmund, farář v Lenešicích, p. Floszl, c. k. kanceli-\nsta, p. Penížek, c. kr. listovní a p. Kassian, správce kní-\nžete Svarcenberka.\n(X. Y.) Z Pardubic, dne 4. června 1861. (Kon-\ncerty Slavnost Božího Těla. Zpěvačka,\nZpěvácký spolek.) Stručně Vám, p. redaktore,\nsdělím, jak vlastně a v národním ruchu čile si naše mě-\nsto počíná, a jsem přesvědčen, že Vám taková zpráva\nmilá bude, zvláště ale, že se to města Pardubice týče.\nDruhý svatodušni svátek slyšeli jsme v našem vkusně\nozdobeném „Odeonu\" v tomto roce již 3. koncert, tenkráte\nale čistě ceskoslovanský; neb sledujte program: 1.\nDeklamace: „Píseň Čechů\" od Jiljího Jahna z Par-\ndubic, přednešená sl. Říhovou.2. „Žežhulinka\" od . . ~\nzdařile zpívána zdejším spolkem zpěváckým. 3. Sa-\nlonní kus na piano, provedla s bravurou slečna Kopf-\nmalerová. 4. Sopránové solo. Píseň od Karla Máchy,\nhudba od Skřivana, pěla pěkně sl. Říhová. 5. Fan-\ntasie na „národní písně\" pro kontrabas od A. Karla\n(nový kus), hrál p. A. V. tak krásně, že od obecenstva\n4krát byl vyvolán, a opakovat musel. 6. Koncertní etuda\npro 4 ruce na piano, hráli výtečně pp. Černý a Š r ři-\ntě k.7. „Dar nejněžnější.\" Duetto pro tenor a baryton,\nzpívali pánové: Tomšu a Janda, a přednesli tuto ně-\nžnou komposicí od Fr. P i vody tak, že museli ji po\ntřetím vyvolání opakovat. 8. Brillantní valčík na piano\nod Šulhofa, hrála půvabně sl. K o pf m a 1 e r o v á. 9.\n„Slovan,\" mužský sbor od Vašáka, zpíván zdejším spol-\nkem zpěváckým, byl hlučně za rázné a správné prove-\ndení odměněn. Jak nahlížíte, bylo každé číslo zdařile\nprovedeno, z čehož my se velmi těšíme, neb semotam vál\nneslovanský vichr. Připomenout sluší, že náš proslulý\nbásník a rodák Jiljí Jahn přítomen byl koncertu, a že\nslečny, které k dobrodinnému účelu přispívaly, v česko-\nslovanskéin rouchu dle zde vůbec oblíbených vzorků Lady\nvystoupily. Na den Božího Těla se provozovala velká\nmše do D-dur od Václ. Horáka, graduale: „O saluta-\nris hostia;\" mužský ctverozpěv od zdejšího zpěv. spolku\ndojemně přednesen, offertorium od Šnabla, zpíval zbožně\ntenorista pan Pospíšil, s doprovázením ctverhlasného\nsboru. Při slavném průvodu ke 4 oltářam hrála zde gar-\nnisovaná c. k. husarská kapela pod řízením jejího chvat-\nná známého kapelníka p. J. Zin ke Dne 2. června ze-\nmřela tady v nejkrásnějšírn věku slečna Macasová, anž\npři všech větších kostelních funkcích z ochoty svojí vy-\ndatnou pěveckou sílou vždy věrně přispívala. Mělat ohe-\nbný, dojemný a vysoký soprán, a dobyla si za dlouhý\nčas svého neúnavného a skromného účinkování o město\nvelkých zásluh ; protož ji zpěv. spolek zdejší k hrobu\ndoprovázel, a posléze: „Odpočívej v pokoji,\" ctvero-\nzpěv pohřební od Nes v ad by, pohnutlivě zapěl. Zpě-\nvácký spolek bude příští neděli své hlavní první\nsezení držet], k čemuž se všickni účinkující a přispí—\nvající, jako nejčelnější hodnostáři našeho města pozvali,\nby se přednosta, ředitel a výborové spolku\nvyvolili. Výsledek volby Vám, pane redaktore, co nej-\ndříve sdělím.\nZe Sezenúc, (Pout.) Na den nejsvětější Trojice\nbyla v městě Sezemicích držána výroční pout. Ve vel-\nkém chrámu Páně provozovala se slavnostní mše od\nHay(l na do D-mol, graduale, mužský ctverozpěv od K.\nM. Webra, oílertorium: duetto pro soprán a bas s obli-\ngátním sólem na housle. K spoluúcinkování byli požádáni\nnásledující hudební síly z Pardubic: Slečna Říhová,\npak pánové: Hušek, Janda, Kučera a Klika. Mše\nHaydnova jest velebná, velkolepá práce, a ač nemáme\nmálo výborných komponistů v nynější době, zvláště v naší\nmilé české vlasti, - přece se upříti nedá, že tato uve-\ndená mistrovská komposice za vzor se bráti může. Každý\ndíl mše bvl čistě a efťektně proveden, což jen obezřelému\nvedení prvnímu místnímu učiteli p. Boudyšovi za čest\nslouží; každý přítomný ředitel kůru mohl si něco k svému\npovzbuzení vybrati. Taky první podučitel se vyznačil lí-\nbezným tenorem. Na odpoledne byly zpívány nešpory od\nBrixiho, pak se pěly ve škole mezi přátelským hovo-\nrem rozličné zajímavé čtverozpěvy pro mužské hlasy.\nZe Sušice. Tehdáž mohu Vám potěšitelnou zprávu\npodali, že zdejší hudební a zpěvácký spolek pod\nnázvem „Svařo-Vácslavský\" nejen vyššího stvrzení, ale i\núplného uskutečnění dosáhl, tak že při takové lásce a\npři takovém všeobecném účastenství, jakýchž se mu do-\nstává, zdárné ovoce jeho činnosti očekávati lze. . Zdejší\npan měšfanosta a protektor spolku, Dr. J. A. Gabriel,\npředevzal s okresním panem komisarem ku konečnému\nuskutečnění dne 25. b. r. valné shromáždění, při kterémž\nse patřičné volby provedly. Vesměs všickni páni členové\ndotčeného spolku zaradovali se nad tou obětavostí zdej-\nších pánů učitelů, z nichž se jedenkaždý tak řka o zá-\nvod ku vyučování ve zpěvu zdarma nabízel; především\nzasluhuje v tomto ohledu vážený p. ředitel chrámové\nhudby veřejného povšimnutí. Tento výtečník, jenž svou\nvšestrannou hudební vzdělanosti chrámovou hudbu na vyšší\nstupeň dokonalosti nežli každý jeho předchůdce, po-\nvznesl, osvědčil se svou lidumilnou obětavostí i tento-\nkráte, že mu rozkvět hudby na srdci leží, a že skutečně\núctu a vážnost zasluhuje, jakouž pro neunavené vyna-\nsnažení od celého města požívá, což se mnoholetým působe-\nním pořekadlem stalo. Jak blahonosné jestif to pro mě-\nsto, jenž se takovým výtečníkem honositi může!!\n\n(K. V.)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4139, "texte": "(Th. Br.) Z Berlína. (Dop. pův.) Pan Vovorský,\nČech a clen zdejší dvorní opery, bude v lípnu ve\nVídni pohostinsku zpívali. Co nevidět bude se zde po-\nnejprv dávali nová opera „Das Madchen von Korinth\"\nod skladatele J. Botta, pak Wagnerova opera „Der flie-\ngende Hollander.\" —Ze se zde české písně velice líbí,\nnetřeba podotýkati ; před nedávnem zpíval p, Vovorský\nv koncertě a mimo německé písně zpíval též českou „Za-\nstavenicko (text od V. Hanky) od Th. Hradského.\nTato malá píseň dosáhla takého potlesku, jak žádná z ně-\nmeckých a Vovorský musí ji při každé příležitosti B er-\nlíňáhům přednášeti. Prosít ho Němci „Ach bitte singen\nSie uns das schone „Dobro mobs\" totiž dobrou noc!\"\nTyto dni vyšly od Th. Bradského tři nové písně > jež\nprinci Bedřiéhovi pruskému věnoval. Skladatel polský\np. Rózniecki složil novou operu „Vojenský kříž,\"\nkterá se v kr. dvorním divadle provozovati bude.\nPaříž. František Liszt koncertoval nedávno u cí-\nsařského dvora a okouzlil císařovnu Eugenii velice. J. M.\ncísař Napoleon 111. jmenoval ho komandérem čestné\nlegie s titulem „kom p o si t ér.\" Kníže Metternich\nposlal Rich. Wagnerovi co náhradu za přetrpená muka u\nprovedení opery „Tannháuser\" 25 láhví Johannisbergského\nvína. Takého daru dostalo se toliko třem výtečníkům, a\nsice: básníku Gothovi, sochaři Canovovi a žurnalistu Jules\nJaninovi. Tento poslední dosáhl velmi snadno tohoto vzác-\nného nápoje. Metternich požádal totiž Janina o autograf,\nnačež tento následující list knížeti poslal. „Zde obdržíte\nlaskavostí knížete Metternicha 25 láhví Johannisberg-\nského.\" Jules Janin. Že mu kníže žádost tuto vyplnil,\nnapřed jsme uvedli.\nPetrohrad. (Hudební jednota.) Zdejší hu-\ndební jednota uspořádala letos 12 koncertu a 12 zábav\npro komorní hudbu vedením geniálního Antonína Ru-\nbinsteina. Slyšeli jsme v těchto 12 koncertech skladby\nklassických mistrů : Cherubiniho, Beethovena, Schumanna\natd., pak novějších Ií. Berlioze, Liszta a konečně v kaž-\ndém koncertu jednu skladbu ruských skladatelů.\nV prvním provozována byla ouvertura k opeře „Život\nza Cara\" od Glinky, v 2hém cenou poctěná kan-\ntata pro sbor, soli a orkestr od Afanasěva a fantasie\npro housle na ruské thémy od Wieni awského; v 3tím\nouvertura k opere „Rusalka\" od Dargomi jského ;\nv 4tém ouvertura na španělskou thému od Glinky;\nv stém věta symfonijní od V ě 1 hor skéh o; v 6tém me-\nziakt, sbor a arie z opery „Ruslan a Ludmila\" od\nGlinky; v 7mém Baletní hudba z opery „Zajatý\nv Kaukasu\" od Kuje; v Bmém koncert na housle od\nAnt. Rubi 11 steina; v otém arie z opery „Ruslan a\nLudmila\" a písně od Dargomijského a konečně\nv 10tém fantasie „Kamarinskaja\" od Glinky. Prove-\ndení všech skladeb bylo výborné. V zábavách pro ko-\nmorní hudbu dávaly se kvartetta a jiné skladby téhož\ndruhu od Haydna, Mozarta, Beethovena, Schuberta atd.\nRuská skladba téhož druhu se neprovozovala; proč, ne-\nmůžeme udati. Hudeb ní jedno ta vypsala loňského\nroku ceny na komponování kantaty „Slavnost Petra\nVelkého\" od Puskina a dvé skladby byly cenami po-\nctěny ; letos vypsala jednota cenu na složení kvartetta\na zadala k vládě o dovoleni, by mohla zříditi hudební\nkonservatoři um.\nTerst. K instalací zdejšího měštanosty uspořádán\nbyl zde dne 24. května koncert, v němž mimo jiné\ntéž Luigino Ricci na piano účinkoval. Luigino\nRicci je syn Češky Ludmilly Stolzové, která se byla\nza kapelníka Ricciho v Terstu provdala. „Triester Ztg \"\npíše o něm : „A nyní ještě slovo o maiounkém sedmile-\ntém blondýnkovi, Luigino Riccim, dědici jména a dá-Ji Bůh\nněkdy snad i slávy po otci nezapomenutelném. Je to\nmalý posud panáček, hrál ale na pianě ne snad s pedan-\nticky vecpanou přesností, jako spíše s překvapující hlu-\nbokostí citu a předčasnou, podivuhodnou dospělostí u po-\njímání hloubi skladby. Nepochybujeme nikterak, že v ho-\nšíku tom dříme jiskra umělecké tvorci moci, která jej\nprovázet bude životem a vzplane někdy v plamen zářivý\na čistý, plamen nekalený dýmem předsudku.\" Mimo\nšter Ztg.\" se též „Diavoletto\" a jiné italské časopisy o\ntomto velice nadaném dítěti a jeho hře vyjádřily. (Známe\nosobně 71etého Ricciho a užasli jsme nad jeho obratností\nu ctění partitur a hráni z nich na piano. Red.)\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.8", "debut_caractere": 4358, "fin_caractere_exclue": 5517, "texte": "(Rossini.) Rossini složiv operu „Mojžíš,\" přišel v den\npřed provozováním do Neapole. Básník Fotola, jenž text k této\nopeře napsal, přišel k skladateli, kterýž, jak obyčejně, ještě\nv posteli ležel, obstoupen jsa od svých přátel a známých. Fo-\ntola žádného z přítomných uepozdraviv pravil Rossinimu : „Uchrá-\nnil jsem třetí jednání !44 „Kýho čerta!'4 zvolal Rossini, „čeho's\nmohl pro třetí jednání činit!? übohý příteli!44 Vpravil jsem\nještě modlitbu Hebreův před průchodem skrz červené moře. Zde\njest, napsal jsem ji za hodinu. „Za hodinu ?u tázal se Rossini.\n„Ano, více casn jsem nepotřehoval !44 „Dobře, když jsi ten pří-\nlepek za hodinu napsal, chci k němu hudbu za čtvrt hodiny slo-\nžití!44 doložil Rossini a vyskočiv s postele, sedl k stolu, a slo-\nžil modlitbu za 8 až 10 minut bez pomoci nějakého nástroje, a\nmezi tím, co okolostojící, bez ohledu na jeho práci, v své roz-\nmluvě pokračovali. Právě ta modlitba způsobila při provozování\nnásledujícího dne nejvíce obdiveuí u obecenstva.\n\n(Mozart.) Mozart pravil o svém Don Juanu, kterýž zpočátku\nve Vídni se Übiti nechtěl: „Pro Vídenáky opera ta není,\nvíce pro Pražany, ale nejvíce pro mne a mé přátelé.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "137", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.5", "debut_caractere": 2598, "fin_caractere_exclue": 2606, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "137", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Král. zemské divadlo. Příchodem pana Stégra", "titre_sommaire": "Král. zemské divadlo. Příchodem pana Stégra", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.5", "debut_caractere": 2608, "fin_caractere_exclue": 4436, "texte": "E.\nKrál. zemské divadlo. Příchodem pana Stégra\npomohla sobě konečně zdejší, jindy tak vyhlášená a nyní\nv ustavičných nesnázích tonoucí zpěvohra poněkud na\nnohy. Pan Stéger vystoupil několikráte posledně ve\nVídni co host, aniž by byl sobě slávy u obecenstva a\nuznaní veřejné kritiky získal v takové hojnosti jako před\nlety. Tenkráte obecenstvo, byvší uneseno pouze ohromným\nhlasem a ne uměleckým zpěvem, odvrací se nyní náhle\nod někdejšího miláčka, který následkem velkého upoťre-\nbování hlasu velkou porážku na něm utrpěl. Jeho od-\nstiňování záleží pouze v libovolném střídání se m e z za\nv o ce s nepříjemným forcirováním organu ; ustavičné tře-\nsení hlasu a svrchu jmenované vlastnosti nedovedou nyní\njiž posluchače okouzliti aniž unesti. Toliko jeho dřívější\npobyt co ud zdejšího divadla vzbudí upomínku na veli-\nkou oblibu Stégr o vu a ta ručí mu při každém k nám\npohostinském zavítání skvělého výsledku. Pan S té g e r\nvystoupil poprvé co AJ a n r i k o v opeře „T roub a-\nd o u r\" od Ve r di h o a podruhé co El e azar v opeře\n„Židovka\" od Hale vy ho. Dum byl zvláště poprvé\nnapluěn, a obecenstvo vyznamenalo p. Stégra po kaž-\ndéui dějstyí hlučným potleskem. V Ž.id ovce jmenovali\ngjusí za nejzdařilejši místo arii ve 4tém jednání; první\ndíl utrpěl vsak ustavičným užíváním mez za v oce, an\nzde odstiňování zcela scházelo. Druhý díl této arie zpí-\nval p, Stéger v originální tónině As-dur. S*. Gra-\nbingrová (Recha) nemůže se zotavili od strachu, po-\nkud' v dolní a v nevyrovnalé poloze se pohybuje. Hra\nslečny byla naproti tomu velmi umělecká. SI. E hren-\nb e r g o v á zpívala v první opeře Leono Mi a v druhé\nEudoxii velmi něžně. Po každé se osvědčila slecnina\nvýtečná škola a dramatické nadání. Provedení poslední\nzpěvohry bylo v celku velmi rozervané a částečně\nne š e t r n é. 0 dalších výstupech p. Stégra budoucně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "137", "page_fin": "138", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6.2", "titre_corps": "— Naše krajanka, sl. K. Klettnerová vystoupla", "titre_sommaire": "— Naše krajanka, sl. K. Klettnerová vystoupla", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.5", "debut_caractere": 4438, "fin_caractere_exclue": 5101, "texte": "— Naše krajanka, sl. K. Klettnerová vystoupla\npřed nedávnem v Krollově divadle v Berlíně co Leonora\nse skvělým výsledkem. „Theater-Moniteur\" vyslovuje se\no ní takto: Vynikající a statný výkon byla „Leonura\" sl.\nKletí aero vy; tóny vyvinovaly se zvonkovitě a mocně,\nkoloratura, jak ji Flotov požaduje, byla čistá, jmenovitě\ntriiky velmi okrouhlé; chybící ještě obratnost ve hře podá\nse větší routinou. Bylo by žádoucno, sl. Klettnerovou\nv koloraturní partii slyšeti. Každá její nuance došla po-\ntlesku a sl. Klettnerová byla i mezi scénou vyvolána.\nNáš krajan p. J. J. Abert složil čtyrakto-\nvou operu (německou), již intendanci kr. Berlínského di-\nvadla odevzdal."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4561, "texte": "Alexander Dreyschock dával před nedávnem\nkoncert v Rize (Riga) se skvělým výsledkem. Jak se nám\nodtamtud píše, uspořádá náš věhlasný rodák ještě jeden\nkoncert v tomž městě, načež se přes Lipsko do Prahy\nodebeře.\nNový nástroj. Pan Augustin Jinďr. Rott,\nvýtečný továrník hudebních nástrojů v Praze, jenž za vý-\nborné stavení nástrojů při výstavách v Mnichově, v Pa-\nříži a Londýně medailiemi vyznamenán byl, vynalezl\nnový plechový nástroj, jenž beze vší pochyby veliké\ndojde obliby a rozšíření. Nástroj tento je zhotoven asi na\nzpůsob eufonionu; avšak co do mensury (rozměru) a zvuku\na otvoru znamenitě se od něho líší. Hlavní přednost nástroje\ntohoto je otvor, jenž zcela jinak staven jest, než při ple-\nchových nástrojích. Otvorem tímto vycházejí zvukové vlny\nk oné straně, ku kteréž si trubač přeje; nebof odrazivše se\nv okrouhlý, k zemi souběžně uspůsobený konec nástroje,\nmusí rovnoběžně z nástroje vyjiti. Zvuk téhož nástroje\nje jadrný, zvučný a mnohem silnější než u eufonionu a\ndá se velmi snadno z nástroje vyloudit. Šťastný vyná-\nlezce zhotoví nyní druhý takový nástroj, u něhož trych-\ntýř pohyblivý bude, z čehož výhoda povstane, že se tru-\nbač tam, kam vlny zvukové věsti chce, obraceti nemusí;\nanto v tu stranu trychtýř obrátí. Pan Rott dochází i\nmimo vlast svou veliké pochvaly za své nástroje a do-\nstává zakázky z Francie, Španiel, Rus atd.\nPan Alfred Waldau vydal před nedávnem nové\ndílo o národním tanci českém pod názvem: „Geschichte\ndes bohmischen Nationaltanzes.44 Zajímavý tento spis vě-\nnován jest panu J)r. Lad. Riegrovi. Pan Waldau užil\nnejlepsích pramenů českých, kterých se jen dopíditi mohl,\njmenovitě kroniky Cosmasovy (1045—1125), spisů\nVacerada, Simona Valenciusa, Šaška z Mezihoří, pak spisu\n„Denník poslů krále Jiřího k Ludvíkovi XI.44 (1464),\nVoka z Rosenberka, Pulkavy, Adama z Veleslavína, Jana\nBečko vského, Tomy ze Štítného, Smila Flašky z Pardubic,\nKocína z Kocinetu, Štelcara Želetavského, Pavla Žídka,\nBeneše z Weitmile, Lukavského ze Solnice, Bohuslava\nz Lobkovic, Hájka a mnoho jiných. Některé kapitoly pou-\ntají zvláště pozornost čtenáře jmenovitě kde se jedná o\nslavnostech „Slam ní ku44 a „Fidlovačky,44 o prv-\nním českém dvorním bále dne 9. března 1003, o\nslavnostech ke cti bohyň „Lady\" a „Ku pal ya atd. Po-\nručujeme co nejvřeleji v každém ohledu obratně psané\ndílo páně Waldauovo.\nKoncert jednoty k zvelebení hudby vo-\njenské bude se vedením činného ředitele pana Pavlise\ndne 15. t. m. aneb, mělo-li by pršet, dne 17. t. m. od-\nbývati. Koncert tento bude spojen se zahradní slav-\nností, v níž zde se nacházející 4 plukovní kapelly účin-\nkovali budou.\nSlečna Teresa Stolzová přibyla, jak se nám\nz Terstu píše, dne 16. května z Cařihradu do Terstu a\npodepsala dne 27. května nový kontrakt s ředitelem ital-\nské opery v Tiflisu. SI. Stolzová engažována je\nna 18 měsíců, obdrží měsíčně 400 stříb. rublů, má ročně\n2 příjmy a cesta z Terstu do Tiflisu jakož i nazpět bude\njí zaplacena. Příjem v Tifiisu obnáší obyčejně 4000 franků.\nTatíčka Antonína Heinricha, českého to\nskladatele v Americe, není více. Zemřel dne 3. května\nv Novém Yorku u doktora Wolfa, kdež co 80letý kmet\nvelké vážnosti požíval. Anthony Filip Heinrich naro-\ndil se r. 1781 v Schonbuchlu u Krásné Lípy v Čechách,\nbyl velkoobchodníkem, přišel o jmění, odebral se do Ame-\nriky, kdež v jedné chatrči v pustině Kentucky složil ve-\nliké množství instrumentálních skladeb, mezi jinými též\nJungmannovu symfonii, které jen zvláštními tituly\na ještě zvláštnější formou a instrumentací vynikaly. R.\n1857 navštívil tatíček Heinrich Prahu, kdež velký kon-\ncert uspořádal. Roku 1860 odebral se Heinrich, byv\nv nadějích svých sklamán z Prahy opět do Ameriky. Po-\ndavše jednou stručný životopis podivného tohoto umělce\nv Daliboru, doložíme ještě, že byl to muž velmi sankvi-\nnické povahy, skromný a šlechetný, o čemž jsme se ně-\nkolikráte, s ním obcujíce, přesvědčili. Poklid buď popeli\njeho!\nŘeditel konservatoria, pan Bed, K i 111, odebral\nse do lázní, by své sesláblé zdraví posilnil.\nPan Ed. Bachmann vrátil se ze své umělecké\ncesty v Německu nazpět do Prahy.\nHudební literatura. Jak již oznámeno, vy-\ndávají pánové Fr. Pivoda aL. Procházka na svůj\nnáklad sbírku původních zpěvů pro jeden, dva a tři\nhlasy s průvodem piana a čtverozpěvů pro mužský a smí-\nšený sbor pod názvem: „Vesna.44 První sešit právě\nvyšel a obsahuje píseň od P iv o d y, dvojzpěv od Pro-\ncházky a čtverozpěv od Vašáka. Předplatní cena na\ncelý svazek, t. j. 6 sešitů 3 zl. 24 kr., s poštou 3 zl.\n50 kr., jednotlivé sešity po 70 kr. Jednotlivé skladby\nbudou v příštím čísle blíže posouzeny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "138", "page_fin": "139", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Hlinska. Před nedávnem nás chtěli Benešovští", "titre_sommaire": "Z Hlinska. Před nedávnem nás chtěli Benešovští", "signature_source": "K. V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.6", "debut_caractere": 4563, "fin_caractere_exclue": 6321, "texte": "Z Hlinska. Před nedávnem nás chtěli Benešovští\nhudebníci uspořádaným koncertem oblaziti. Možno,\nže by se jim to bylo poštěstilo, kdyby jsme byli raněni\nhluchotou. Poněvadž ale dobře dosud slyšíme, musíme\nse o produkci té dosti nepříznivě vyslovit. Již volba čí-\nsel nás nikterak neuspokojila, bylat pouze hudba taneční\nzastoupena, provedení samo pak bylo daleko pod prostřed-\nností. Radíme temže pánům hudebníkům, aby nedělali\nnecest hudbě české v cizině. Náš hudební sbor, vedením\np. Doležálka, odebral se tyto dny na cestu po vlasti. Na\nrozloučenou dával zastaveníčko. Slyšeli jsme mnoho no-\nvých skladeb, a můžeme tvrdit, že sbor tento značně se\nvyvinul a že i požadavkům přísnější kritiky vyhoví*\nMusíme se tentokráte též o hudbě kostelní zmíniti. Za\nposlední doby jest jakýsi úpadek tohoto druhdy tak bujně\nkvětoucího odvětví hudby znamenati. Příčinou úpadku\ntohoto jest hlavně ocháblost ochotníků druhdy spoluúčin-\nkujících. Nepochopujeme, proč bývalá potěšná účinnost\nv těchto kruzích po jednou chladné liknavosti ustoupnouti\nmusela. Mělo-li by takto dále pokračováno býti, nebu-\ndeme za čas i při vší činnosti p. ředitele kůru zpívané\nmše slýchati. Bylo by žádoucno, kdyby se upotřebilo\nvhodného léku proti této chorobě. Známe p. ředitele\nkůru co muže obětovaného i hudbě oddaného, nemalých\nsi na poli tomto u nás zásluh pozískal, i máme za to,\nže i tentokráte další poklesání hudby kostelní zastaví, i\nže se potká s podporou všech hudbomilů a přátel dobré\nvěci. Práti bychom si mohli o splnění domněnky této\ndosti odůvodněné co nejdříve zprávu podati.\nZ Jindřichova Hradce 26. května. (Hudba\nkostelní.) Vstoupíš-li v cas velkých služeb Božích do\nfarního chrámu Páně, neuslyšíš více ani Schiedermay-\nrových, ani Buhlerových a p. nekostelních skladeb,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6418, "texte": "ani pochybovat nebudeš , jestli na kuru žádných zpě-\nváku není, aneb mají-li tito ustavičné „tacet;\" skladby\nprovozované jsou skladby mistrů v skládání v chrámovém\nslohu proslulých; jsout to mše Fuhrer o vy, Horáko-\nvy, Haydnovy, Mozartovy atd.• zpěv pak zaujímá, jak\nslušno, místo první, a dle precisnosti a provedení za-\njisté poznáš, že skladby dobře naštudovány jsou. A\nco medle příčinou této změny? Uprázněné místo ředitele\nkuru bylo obsazeno panem F. Vaikem, dříve kapelní-\nkem u c. k. vojska, mužem to, jenž pro své theoretické\na mnohostranné praktické vzdělání v hudbě mezi umělce\nvřaděn býtí zasluhuje. (a—a—a)\nZ Loun, 4. června. (Hudební zpěvácký s p o-\n-1 e k.) Co se zdejšího společenského života týká, nezůstá-\nvají Louny pozadu. Tak zařízen zde podniknutím c. kr.\nassistenta p. Rudolfa W u n š e hudební a zpěvácký\nspolek, při kterémž zvoleni byli: měšfanosta a lékárník\np. Bedřich Sekera za předsedu, majitel parních mlýnů\np. Hýra za místopředsedu, ředitel kůru p. Jedlička\nza ředitele zpěvu a hudby, c. k. berní assistent p. Ru-\ndolf Wunš za tajemníka, správce parního mlýna pan\nAdolf Hýra za pokladníka a c. kr. administrátor p. Jo-\nsef Fousek za archiváře. Do výboru byli zvoleni p.\nP. Sigmund, farář v Lenešicích, p. Floszl, c. k. kanceli-\nsta, p. Penížek, c. kr. listovní a p. Kassian, správce kní-\nžete Svarcenberka.\n(X. Y.) Z Pardubic, dne 4. června 1861. (Kon-\ncerty Slavnost Božího Těla. Zpěvačka,\nZpěvácký spolek.) Stručně Vám, p. redaktore,\nsdělím, jak vlastně a v národním ruchu čile si naše mě-\nsto počíná, a jsem přesvědčen, že Vám taková zpráva\nmilá bude, zvláště ale, že se to města Pardubice týče.\nDruhý svatodušni svátek slyšeli jsme v našem vkusně\nozdobeném „Odeonu\" v tomto roce již 3. koncert, tenkráte\nale čistě ceskoslovanský; neb sledujte program: 1.\nDeklamace: „Píseň Čechů\" od Jiljího Jahna z Par-\ndubic, přednešená sl. Říhovou.2. „Žežhulinka\" od . . ~\nzdařile zpívána zdejším spolkem zpěváckým. 3. Sa-\nlonní kus na piano, provedla s bravurou slečna Kopf-\nmalerová. 4. Sopránové solo. Píseň od Karla Máchy,\nhudba od Skřivana, pěla pěkně sl. Říhová. 5. Fan-\ntasie na „národní písně\" pro kontrabas od A. Karla\n(nový kus), hrál p. A. V. tak krásně, že od obecenstva\n4krát byl vyvolán, a opakovat musel. 6. Koncertní etuda\npro 4 ruce na piano, hráli výtečně pp. Černý a Š r ři-\ntě k.7. „Dar nejněžnější.\" Duetto pro tenor a baryton,\nzpívali pánové: Tomšu a Janda, a přednesli tuto ně-\nžnou komposicí od Fr. P i vody tak, že museli ji po\ntřetím vyvolání opakovat. 8. Brillantní valčík na piano\nod Šulhofa, hrála půvabně sl. K o pf m a 1 e r o v á. 9.\n„Slovan,\" mužský sbor od Vašáka, zpíván zdejším spol-\nkem zpěváckým, byl hlučně za rázné a správné prove-\ndení odměněn. Jak nahlížíte, bylo každé číslo zdařile\nprovedeno, z čehož my se velmi těšíme, neb semotam vál\nneslovanský vichr. Připomenout sluší, že náš proslulý\nbásník a rodák Jiljí Jahn přítomen byl koncertu, a že\nslečny, které k dobrodinnému účelu přispívaly, v česko-\nslovanskéin rouchu dle zde vůbec oblíbených vzorků Lady\nvystoupily. Na den Božího Těla se provozovala velká\nmše do D-dur od Václ. Horáka, graduale: „O saluta-\nris hostia;\" mužský ctverozpěv od zdejšího zpěv. spolku\ndojemně přednesen, offertorium od Šnabla, zpíval zbožně\ntenorista pan Pospíšil, s doprovázením ctverhlasného\nsboru. Při slavném průvodu ke 4 oltářam hrála zde gar-\nnisovaná c. k. husarská kapela pod řízením jejího chvat-\nná známého kapelníka p. J. Zin ke Dne 2. června ze-\nmřela tady v nejkrásnějšírn věku slečna Macasová, anž\npři všech větších kostelních funkcích z ochoty svojí vy-\ndatnou pěveckou sílou vždy věrně přispívala. Mělat ohe-\nbný, dojemný a vysoký soprán, a dobyla si za dlouhý\nčas svého neúnavného a skromného účinkování o město\nvelkých zásluh ; protož ji zpěv. spolek zdejší k hrobu\ndoprovázel, a posléze: „Odpočívej v pokoji,\" ctvero-\nzpěv pohřební od Nes v ad by, pohnutlivě zapěl. Zpě-\nvácký spolek bude příští neděli své hlavní první\nsezení držet], k čemuž se všickni účinkující a přispí—\nvající, jako nejčelnější hodnostáři našeho města pozvali,\nby se přednosta, ředitel a výborové spolku\nvyvolili. Výsledek volby Vám, pane redaktore, co nej-\ndříve sdělím.\nZe Sezenúc, (Pout.) Na den nejsvětější Trojice\nbyla v městě Sezemicích držána výroční pout. Ve vel-\nkém chrámu Páně provozovala se slavnostní mše od\nHay(l na do D-mol, graduale, mužský ctverozpěv od K.\nM. Webra, oílertorium: duetto pro soprán a bas s obli-\ngátním sólem na housle. K spoluúcinkování byli požádáni\nnásledující hudební síly z Pardubic: Slečna Říhová,\npak pánové: Hušek, Janda, Kučera a Klika. Mše\nHaydnova jest velebná, velkolepá práce, a ač nemáme\nmálo výborných komponistů v nynější době, zvláště v naší\nmilé české vlasti, - přece se upříti nedá, že tato uve-\ndená mistrovská komposice za vzor se bráti může. Každý\ndíl mše bvl čistě a efťektně proveden, což jen obezřelému\nvedení prvnímu místnímu učiteli p. Boudyšovi za čest\nslouží; každý přítomný ředitel kůru mohl si něco k svému\npovzbuzení vybrati. Taky první podučitel se vyznačil lí-\nbezným tenorem. Na odpoledne byly zpívány nešpory od\nBrixiho, pak se pěly ve škole mezi přátelským hovo-\nrem rozličné zajímavé čtverozpěvy pro mužské hlasy.\nZe Sušice. Tehdáž mohu Vám potěšitelnou zprávu\npodali, že zdejší hudební a zpěvácký spolek pod\nnázvem „Svařo-Vácslavský\" nejen vyššího stvrzení, ale i\núplného uskutečnění dosáhl, tak že při takové lásce a\npři takovém všeobecném účastenství, jakýchž se mu do-\nstává, zdárné ovoce jeho činnosti očekávati lze. . Zdejší\npan měšfanosta a protektor spolku, Dr. J. A. Gabriel,\npředevzal s okresním panem komisarem ku konečnému\nuskutečnění dne 25. b. r. valné shromáždění, při kterémž\nse patřičné volby provedly. Vesměs všickni páni členové\ndotčeného spolku zaradovali se nad tou obětavostí zdej-\nších pánů učitelů, z nichž se jedenkaždý tak řka o zá-\nvod ku vyučování ve zpěvu zdarma nabízel; především\nzasluhuje v tomto ohledu vážený p. ředitel chrámové\nhudby veřejného povšimnutí. Tento výtečník, jenž svou\nvšestrannou hudební vzdělanosti chrámovou hudbu na vyšší\nstupeň dokonalosti nežli každý jeho předchůdce, po-\nvznesl, osvědčil se svou lidumilnou obětavostí i tento-\nkráte, že mu rozkvět hudby na srdci leží, a že skutečně\núctu a vážnost zasluhuje, jakouž pro neunavené vyna-\nsnažení od celého města požívá, což se mnoholetým působe-\nním pořekadlem stalo. Jak blahonosné jestif to pro mě-\nsto, jenž se takovým výtečníkem honositi může!!\n\n(K. V.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6.4", "titre_corps": "(Th. Br.) Z Berlína. (Dop. pův.) Pan Vovorský,", "titre_sommaire": "(Th. Br.) Z Berlína. (Dop. pův.) Pan Vovorský,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4126, "texte": "(Th. Br.) Z Berlína. (Dop. pův.) Pan Vovorský,\nČech a clen zdejší dvorní opery, bude v lípnu ve\nVídni pohostinsku zpívali. Co nevidět bude se zde po-\nnejprv dávali nová opera „Das Madchen von Korinth\"\nod skladatele J. Botta, pak Wagnerova opera „Der flie-\ngende Hollander.\" —Ze se zde české písně velice líbí,\nnetřeba podotýkati ; před nedávnem zpíval p, Vovorský\nv koncertě a mimo německé písně zpíval též českou „Za-\nstavenicko (text od V. Hanky) od Th. Hradského.\nTato malá píseň dosáhla takého potlesku, jak žádná z ně-\nmeckých a Vovorský musí ji při každé příležitosti B er-\nlíňáhům přednášeti. Prosít ho Němci „Ach bitte singen\nSie uns das schone „Dobro mobs\" totiž dobrou noc!\"\nTyto dni vyšly od Th. Bradského tři nové písně > jež\nprinci Bedřiéhovi pruskému věnoval. Skladatel polský\np. Rózniecki složil novou operu „Vojenský kříž,\"\nkterá se v kr. dvorním divadle provozovati bude.\nPaříž. František Liszt koncertoval nedávno u cí-\nsařského dvora a okouzlil císařovnu Eugenii velice. J. M.\ncísař Napoleon 111. jmenoval ho komandérem čestné\nlegie s titulem „kom p o si t ér.\" Kníže Metternich\nposlal Rich. Wagnerovi co náhradu za přetrpená muka u\nprovedení opery „Tannháuser\" 25 láhví Johannisbergského\nvína. Takého daru dostalo se toliko třem výtečníkům, a\nsice: básníku Gothovi, sochaři Canovovi a žurnalistu Jules\nJaninovi. Tento poslední dosáhl velmi snadno tohoto vzác-\nného nápoje. Metternich požádal totiž Janina o autograf,\nnačež tento následující list knížeti poslal. „Zde obdržíte\nlaskavostí knížete Metternicha 25 láhví Johannisberg-\nského.\" Jules Janin. Že mu kníže žádost tuto vyplnil,\nnapřed jsme uvedli.\nPetrohrad. (Hudební jednota.) Zdejší hu-\ndební jednota uspořádala letos 12 koncertu a 12 zábav\npro komorní hudbu vedením geniálního Antonína Ru-\nbinsteina. Slyšeli jsme v těchto 12 koncertech skladby\nklassických mistrů : Cherubiniho, Beethovena, Schumanna\natd., pak novějších Ií. Berlioze, Liszta a konečně v kaž-\ndém koncertu jednu skladbu ruských skladatelů.\nV prvním provozována byla ouvertura k opeře „Život\nza Cara\" od Glinky, v 2hém cenou poctěná kan-\ntata pro sbor, soli a orkestr od Afanasěva a fantasie\npro housle na ruské thémy od Wieni awského; v 3tím\nouvertura k opere „Rusalka\" od Dargomi jského ;\nv 4tém ouvertura na španělskou thému od Glinky;\nv stém věta symfonijní od V ě 1 hor skéh o; v 6tém me-\nziakt, sbor a arie z opery „Ruslan a Ludmila\" od\nGlinky; v 7mém Baletní hudba z opery „Zajatý\nv Kaukasu\" od Kuje; v Bmém koncert na housle od\nAnt. Rubi 11 steina; v otém arie z opery „Ruslan a\nLudmila\" a písně od Dargomijského a konečně\nv 10tém fantasie „Kamarinskaja\" od Glinky. Prove-\ndení všech skladeb bylo výborné. V zábavách pro ko-\nmorní hudbu dávaly se kvartetta a jiné skladby téhož\ndruhu od Haydna, Mozarta, Beethovena, Schuberta atd.\nRuská skladba téhož druhu se neprovozovala; proč, ne-\nmůžeme udati. Hudeb ní jedno ta vypsala loňského\nroku ceny na komponování kantaty „Slavnost Petra\nVelkého\" od Puskina a dvé skladby byly cenami po-\nctěny ; letos vypsala jednota cenu na složení kvartetta\na zadala k vládě o dovoleni, by mohla zříditi hudební\nkonservatoři um.\nTerst. K instalací zdejšího měštanosty uspořádán\nbyl zde dne 24. května koncert, v němž mimo jiné\ntéž Luigino Ricci na piano účinkoval. Luigino\nRicci je syn Češky Ludmilly Stolzové, která se byla\nza kapelníka Ricciho v Terstu provdala. „Triester Ztg \"\npíše o něm : „A nyní ještě slovo o maiounkém sedmile-\ntém blondýnkovi, Luigino Riccim, dědici jména a dá-Ji Bůh\nněkdy snad i slávy po otci nezapomenutelném. Je to\nmalý posud panáček, hrál ale na pianě ne snad s pedan-\nticky vecpanou přesností, jako spíše s překvapující hlu-\nbokostí citu a předčasnou, podivuhodnou dospělostí u po-\njímání hloubi skladby. Nepochybujeme nikterak, že v ho-\nšíku tom dříme jiskra umělecké tvorci moci, která jej\nprovázet bude životem a vzplane někdy v plamen zářivý\na čistý, plamen nekalený dýmem předsudku.\" Mimo\nšter Ztg.\" se též „Diavoletto\" a jiné italské časopisy o\ntomto velice nadaném dítěti a jeho hře vyjádřily. (Známe\nosobně 71etého Ricciho a užasli jsme nad jeho obratností\nu ctění partitur a hráni z nich na piano. Red.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.8", "debut_caractere": 4128, "fin_caractere_exclue": 4139, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6.5.1", "titre_corps": "(Rouseau.) Představený jesuitské koleje ptal se jednou", "titre_sommaire": "(Rouseau.) Představený jesuitské koleje ptal se jednou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.8", "debut_caractere": 4141, "fin_caractere_exclue": 4356, "texte": "(Rouseau.) Představený jesuitské koleje ptal se jednou\nslovutného ucence hudebního J. J. Rouseau-a, kterých uměle-\nckých prostředků užívá, že tak pěkuě píše? „Píšu co myslím,44\nodvětil Rouseau ostrovtipně a upřímné."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6.6", "titre_corps": "(Rossini.) Rossini složiv operu „Mojžíš,\" přišel v den", "titre_sommaire": "(Rossini.) Rossini složiv operu „Mojžíš,\" přišel v den", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.8", "debut_caractere": 4358, "fin_caractere_exclue": 5348, "texte": "(Rossini.) Rossini složiv operu „Mojžíš,\" přišel v den\npřed provozováním do Neapole. Básník Fotola, jenž text k této\nopeře napsal, přišel k skladateli, kterýž, jak obyčejně, ještě\nv posteli ležel, obstoupen jsa od svých přátel a známých. Fo-\ntola žádného z přítomných uepozdraviv pravil Rossinimu : „Uchrá-\nnil jsem třetí jednání !44 „Kýho čerta!'4 zvolal Rossini, „čeho's\nmohl pro třetí jednání činit!? übohý příteli!44 Vpravil jsem\nještě modlitbu Hebreův před průchodem skrz červené moře. Zde\njest, napsal jsem ji za hodinu. „Za hodinu ?u tázal se Rossini.\n„Ano, více casn jsem nepotřehoval !44 „Dobře, když jsi ten pří-\nlepek za hodinu napsal, chci k němu hudbu za čtvrt hodiny slo-\nžití!44 doložil Rossini a vyskočiv s postele, sedl k stolu, a slo-\nžil modlitbu za 8 až 10 minut bez pomoci nějakého nástroje, a\nmezi tím, co okolostojící, bez ohledu na jeho práci, v své roz-\nmluvě pokračovali. Právě ta modlitba způsobila při provozování\nnásledujícího dne nejvíce obdiveuí u obecenstva."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.6.7", "titre_corps": "(Mozart.) Mozart pravil o svém Don Juanu, kterýž zpočátku", "titre_sommaire": "(Mozart.) Mozart pravil o svém Don Juanu, kterýž zpočátku", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.8", "debut_caractere": 5350, "fin_caractere_exclue": 5517, "texte": "(Mozart.) Mozart pravil o svém Don Juanu, kterýž zpočátku\nve Vídni se Übiti nechtěl: „Pro Vídenáky opera ta není,\nvíce pro Pražany, ale nejvíce pro mne a mé přátelé.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-06-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "140", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.2.7", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jest IV. notová příloha, obsahující fantasii na české národní písně „Loučení\" od", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jest IV. notová příloha, obsahující fantasii na české národní písně „Loučení\" od", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.8", "debut_caractere": 5519, "fin_caractere_exclue": 5814, "texte": "K tomuto číslu přiložena jest IV. notová příloha, obsahující fantasii na české národní písně „Loučení\" od\nEd. Nápravníka; k příštímu číslu přidány budou V.a VI. notová příloha, jež dokončení fantasie tvoří.\nLetošní praemie „Graduale\" od výtečného Horáka bude se as ve 3 nedělích rozesílati. Red."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "133", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.1", "texte": "Ry bářská.\nFr. Al. Lhotka.\npopraskaly ledům žíly,\nhaj zas plesá radosf cite,\nvzhůru! bratří, statné síly,\nk lovu chystejme své sítě.\nVzhůru! bratří, plachty vlají,\nhotovme se v mužném kole,\nnaši nechf nám požehnají\npředchůdcové, apoštolé.\nTamo voda čeření se,\nJistý lov nám odtud kývá,\njeseter tam veselí se,\ndlouho ten však neprodlévá.\nHonem, sítě s chutí v řeku,\nNež nám zisk uplyne v dáli,\nnebojme se vichrů vzteku:\nvždyf by se nám ryby smály!\n\nJacobus Gallus, hudební skladatel Krajinský.\n\nJelikož se my Čechové přiznáváme co větev ku\nmohutnému kmenu hudby- a zpěvumilovného národa\nSlovanského, nebude nikdo rníti „Daliboru,\" prvnímu a\njedinému to časopisu hudebnímu za zlé, když věnuje\npozornost svou též velikému muži z pobratřeného od-\nvětví Slovincfiv, Jakubu Gal jednomu z n«jzna-\nmenitějšíeh skladatelů hudebních svého času.\n„Vodníkův Památník,\" album to slovinské, na sto-\nletou památku narozenin největšího básníka slovinského,\nValentina Vodníka, v Lubláně Vydané, přináší mimo jiné\ni článek o Ják. Gallusovi od Kamila Maška. V pře-\nklade zní zajímavý článek ten takto:\n„Že hlas proroka ve vlastní domovině zůstává\nhlasem volajícího na poušti a že se nadaným mužům\nvzdor jich nejúsilovnějšímu přičinění uznalého povzbu-\nzení nedostává, jest událost, o jakéž Se v dějinách vů-\nbec, zvláště pak v dějinách umění nesmírně často do-\nčisti lze. Že by však geniální muž, jehož nepřekonaný\nduch v celém světě uměleckém úctu a obdivení vzbu-\nzoval, v dějinách vlasti své ani místečka byl nenalezl\na u rodáků svých ani dle jména znám nebyl, jest snad\ntakovou zvláštností, jako zlatá ruda ve vápně.\nŽe právě my Krajinci na zvláštnost tuto smutnou\nnároky činiti můžeme, jest svatou pravdou, o kteréž\njsem se vlastním bádáním svým co nejzřejměji přesvěd-\nčil. Považuji ledy za povinnost svou, jakou mi umění a\nvlast ukládá, abych vyrval zapomenutí jméno, které ne-\njen po boku velikých mužů naší vlasti důstojně státi\nmůže, nýbrž i s hudebníky všech časů bez odporu o\npřednost závoditi smí. Jest to Jakub Hánel (odvo-\nzené od slova v Krajině často slýchaného „Peteljn,\"\nz něhož dle vkusu věku 16. latinské jméno „Jacobus\nGallus\" a německé „Hánel\" neb „Handl\" vzniklo).\nGerber, Rochlitz, Schilling, Bernsdorf a jiní dějepisci\nhudby udávají, že byl Gallus z Krajiny rodilý, jiní hle-\ndají v Krajině pouze původ jeho. Bohužel se mi posud\nnepoštěstilo, abych pravé rodiště jeho vypátral, ač bych\nsi to přál ku prospěchu dějin hudby a vlasti své.\nTolik jisto jest, že Gallusovi rodiče bohatí Krajinci byli,\nie on sám as 1550 se narodil, v mládí svém kapelní-\nkem biskupa Olomúckého, Stanislava Pavlovského, byl a\nbrzy na to císařským kapelníkem se stal. Dále ví se,\nže v příznivých poměrech a šťastně žil, jsa nejšlechet-\nnější a nejvzdělanější muž svého věku, a že zemřel 4.\nčervence 1591 v Praze, zanechav po sobě jediného syna\nMartina.\nJak velice ctěn a oblíben byl, dokazují básně při\njeho úmrtí na památku zhotovené, jichž tak veliké množ-\nství bylo, že jich Strahovská bibliotéka v Praze celou\nsbírku obsahuje. Jedna z těch básní, od Gallusova syna"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "134", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.2", "texte": "Martina pocházející, otištěna jest v statistice české od\nDlabače, k níž přiložena podobizna Gallusova. Sestává\nbáseň ta z 18 latinských veršů. Jinou podobiznu Gal-\nlusovu ze dřeva vyřezanou s nápisem: „Contrafactur\ndes weitberhůmbten Musici Jacobi Galii, sonst Handl ge-\nnannt,\" měl jmenovaný již dějepisec hudební Gerber.\nDále praví jeho životopisci, že jsa jeden z nejznameni-\ntějších kontrapunktistův od císaře obdržel r. 1588 vý-\nhradní povolení na 10 let ku vydávání svých skladeb,\nkteré prý nejen se skladbami nejznamenitějších Ylachů\nsměle závoditi mohly, nýbrž mnohdy, co se hlubokosti\na ráznosti myšlének a umělého rozřadění v jednotlivé\nhlasy dotýče, je daleko předčily. Že však umělé toto\nuspořádání hlasů nepokládal za hlavní úlohu hudby,\nnýbrž jen někdy svou sílu a zběhlost tím osvědčiti\nchtěl, dokazuje mnohem větší počet jednoduchých jeho\na předce tak výtečných skladeb, že mnohé z nich po-\nsud stavívají se po boku nejdokonalejším práčem Pale-\nstrinovým. Palestrina tedy, jejž umělecký svět králem\nhudby církevní nazývá, nestojí samoten na vrcholí hudby\nkostelní, ač to mnohý ještě, přeháněním Vlachův sve-\nden, posud pověrně rozhlašuje.\nGallusova díla, z nichž pisatel těchto řádků, K.\nMašek, některé má, a mezi nimiž osmihlasové „Media\nvita in mořte sumus\" a zbožné: „Ecce, quomo da mo-\nritur justus\" nejvýtečnější jsou, tištěna byla částečně\nv Praze, Norimberku, Frankfurtě nad Mohanem a v nej-\nnovějších časech v „Musica divina\" od Karla Proske.\nTéž něm. všeobecný časopis hudební, v Lipsku vycháze-\njící, přinesl v 12. ročníku svém úryvek, při kterém ale\nmoderní barbarismus proměny v hlasování si dovolil.\nKéž by tito moderní rýpalové v mistrovských skladbách\nna to pomyslili, že všickni dohromady i se svými ob-\ndivovanými důmysly nejsou rovni jedinému Gallusovi!\n\nSděluje Vácslav A. Crha.\n\nJak se vyvinula ouvertura a co je její účel?\n(Pokračování,)\nJelikož ale Italiani v instrumentální hudbě od ci-\nzozemců, jmenovitě od Némců, kteřížto výraz „ouver-\nturaa přijali, tedy cizí úvodní věty pilněji a lépe vy-\npracovány byly, než italské, které se „symfoniemia\nnazývaly, myslilo se, že symfonie ouvertuře podřízena\njest, a že k poslední větší znalosti a vynálezci síly za-\npotřebí jest než k první.\nVe Francii a Německu byly ouvertury tak značně\nzdokonaleny, že Lully překonán jest. Forma její se\nzměnila. Fugová věta, která dle starší theorie v ouver-\ntuře býti měla, nebyla i od nejlepších skladatelů za\nnutnou považována a francouzské „Lentement* ku konci\npřišla iv samé Francii brzy z mody. A přec netrpěla\ntím na ceně úvodní hudba. Instrumentace však zůstala\nustavičně jednoduchá.\nRoku 1749 vydal Francesco Conti, znamenitý to\nskladatel, ve Vídni italskou Tagicomodia per musíca\n„Don Chisciotte\" (Don Quixotte) in Sierra Mořena,\nv níž úvodní hudba se „Spirituosem a Staccatem\" jen\nse smyčcovým kvartettem počíná. Nejmenovala se ani\nouverturou ani symfonií, nýbrž Entréem. Brzy však\nměli francouzští a němečtí skladatelově za to, že ouver-\ntura ze třech vět sestávati musí. Tak to je i při ouver-\ntuře k tříaktové opeře „Siroe\" od Handla (r. 1778.)\nTu vystoupil rytíř Gluck a přispěl značně k vnitř-\nnímu zdokonalení opery. To vysvítá patrně z dedikač-\nního psaní k jeho opeře „Alcesta\" na Petra Leopolda,\nvelkovévodu Toskánského* „Představuju si,\" praví tam\nGluck, „ouvertura má posluchače na děj připravovali a\ntakřka obsah jeho zvěstovati. Nástrojová hra má se\ndle míry důležitosti a náruživosti řídili.\" Gluck chtěl,\naby úvodní hudba od jakosti obsahu opery závisela.\nJe to idea, kterouž v celé hudbě uskutečnili se snažil\na to s velkým úspěchem. Pravdivost, přirozenost\na jednoduchost prohlásil Gluck výslovně za jediný původ\nkrásy ve všech uměleckých dílech. By svým karakte-\nrům co možná nejlepší barvitosti dodal, neužíval rozlič-\nného zvuku nástrojů v celých hmotách; nýbrž více je-\ndnotlivě a v rozličných sestaveních. Poznenáhla byly\ndechové nástroje zlepšeny a k potřebě orkestru uží-\nvány. Hoboje s lesnicemi, hoboje s flétnami, hoboje\ns fagoty užívaly se k smyčcovému kvartettu. Též trom-\npety se časem přimíchaly ba i zvuky posaun, avšak\nvelmi zřídka, zaznívaly.\nNěkteří snažili se rozsáhlým sestavením vícero\ndechových nástrojů většího aneb spíše mohutnějšího\núčinku docíliti. Jmenovitě dosáhl Rameau svou sil-\nnější inslrumentací, než jak ji Lully měl, s úspěchem\nprůchodu ve Francii. Avšak obsazení ouvertury vůbec\nbylo za tehdejších časů proti nynějšímu velmi skromné.\nDůkazem toho jest ouvertura ke Gluckově třiaktové\nopeře „Orfee a Euridice,\" kteráž r. 1776 v Paříži ti-\nštěna a králové věnována jest. Zde začíná ouvertura\nhned s Allegro molto */i C-dur, a má ku kvartettu\nsmyčcových nástrojů 2 hoboje, 2 trompety, 2 lesnice\na 1 fagot. Věta tato plyne bez přerušení, bez fugy,\naniž by se s jinou větou v tempu neb v taktu střídala\naž ku konci ouvertury. O staré francouzské formě\nouvertury není zde ani zmínka. Gluck si žádnou formu\npevně nevytknul, nýbrž s právem měl za to, že má\nvnitřní povaha ouvertury z jakosti opery vyplývali.\nGluckem dosáhly plechové nástroje větší všeobecnosti;\nneužívalo se jich ovšem hmolnatě, nýbrž jak už pra-\n% ##\nveno, jednotlivě dle rozličné síly zvuku. Ze JIŽ za"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "135", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.3", "texte": "Mozartových časů k jednoduchému chodu myšlének vět-\nšího výrazu nádhernosti se považovalo, vysvítá zřejmě\nz toho, že Mozart za nutné považoval, některé skladby\nGluckovy silněji inslrumenlovati.\n(Pokračování.)\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\n„To mne upomíná na anekdotu, která váin snad\nnebude nová, v níž Liszt a Rubini zvláštní roli hrají.\nOba usnesli se před sedmi nebo osmi lety, že půjdou\ndo měst severního Francouzska konati hudební cesty.\nMohlo by se mysliti, že oba přece tomu rozuměli, obe-\ncenstvo do klusu přivésti. Přišedše do jednoho z oněch\nmoderních Athenů, oznámili svůj první koncert; ničeho se\nneopomine, udeří se na velký zvonec, ohromné nárožní\ncedule, zajímavý program, zkrátka : všecko co jen ke\nklusu pobídnouti může. Ustanovená hodina se přiblíží,\noba lvové vstoupí do sálu a nastojte! naleznou sotva\npadesát osob v něm. Rozvteklen nad tím, oznámí Ru-\nbini, král to tenoristů, svému soudruhu, že nebude zpí-\nvali. „Právě naopak ,\" odpověděl mu ,„musíš\npodati své nejlepší věci; toto atomistické obecenstvo\nje patrně výborem celého okolí, a podlé toho musíme\nje také traktovati.u Liszt započne sám koncert a\nhraje překrásně. Na to zpívá Rubini se svou nevy-\nrovnatelnou fistulí. Pak hraje opět Liszt a skončiv\nsvou hru, vstoupí před společnost a pozdravuje zdvořile\npraví: „Ctění pánové a ctěná dámo! (byla totiž jen\njedna přítomna), domnívám se, že jste nyní již dosti\nhudby slyšeli; smím-li vás tedy nyní požádati, abyste\nnám tu čest prokázali, as námi večeřeli ?\" Všech pa-\ndesát přítomných přijalo pozvání, a žert ten stál Liszta\n1500 franků. Neopakovali sice nikdy více tento žert\navšak s neprávím, neboť o lístky pro druhý koncert\nbyli by se lidé takřka drali, nadějíce se, že se jim\ndostane také tak skvělé večeře.\nJistého dne potkal jsem jednoho z naších piani-\nstů; navrátil se právě celý rnrzut z jednoho města s pří-\nstavem, kde se chtěl dát slyšeti. „Nebylo mi možná,\nkoncert tam dávati,\" řekl mi pianista, „očekávali tam\nprávě sledě, a celé město nepomyslilo na nic jiného,\nnež na ty výborné ryby.\" Jak také může umělci na-\npadnouti, by se sledům opíral!\nNahlížíte tedy z toho, milý příteli, že přivedení\ndo klusu někdy přece zcela snadné není, zvláště v mě-\nstech druhé řady. Považte ale zase z druhé strany,\njak mnoho hejlů na übohé obecenstvo doráží a z něho\npeníze vytěžiti chce, od nejvyššího sopránu až k nej-\nhlubšímu Sarastrovskému bassu, od pikola až k bom-\nbardonu. Tu není ani jednoho skřípálka na kytaru, ani\njednoho drnkače na klavír a bídného zpěváka, který\nby se nechtěl koncerty nesmrtelným státi: ano ani drn-\nkačka nechce obecenstvu něžné své zvuky za sebou\nzadržeti. Z toho pak pocházejí žalostivá muka pro\nübohé měšťany, jichž měšce za schopny se považují,\naby vstupné zaplatily. Strážní duchové takových vir-\ntuosů, udavatelé vstupných lístků, neopovrhnou žádnou\nlstí, žádným úskokem, jen aby übohému boháči vnutili\nněkolik z oněch neblahých čtyřhranných papírků, které\nkoncertními lístky se nazývají. Znám lidi, kteří mezi\ntím časem, co tento mor v Paříži nejvíce zuří, v únoru\na v březnu žádnou společnost nenavštěvují, aniž by\nse při takových příležitostech útoků uchránili. Avšak\nještě hůře se to tropí. Každý „umělec,\" jenž\ndle uměleckého výrazu Paříž prodělal (t. j. tam\nkoncertoval), chce také konati hudební cesty a běda\ntomu, kdo s cizozemskem v nějakém spojení stojí!\n„Umělci\" dříve neustoupí, až od něho list na poruče-\nnou obdrží. V Rusku vypravovalo se mi v poslední\nzimě o jistě zpěvkyni romancí a o jejím panu manželi,\nkteří živou mocí také Turecko oblažiti chtěli, prodě-\nlavše již Petrohrad a Moskvu bez nejmenšího úspěchu.\nVynutivše si několik přímluvčích listů, přibyli do Pery;\nlisty neminuly se s účinkem a serail se před nimi ote-\nvřel. Madame měla ted před panovníkem věřících ro-\nmance zazpívati! Všecko to jde dobře; čtvero černých\notroků přivlékne piano; bílý otrok, totiž její manžel,\nnese jí šál a noty. Sultán, obstoupen svými veldůstoj-\nníky a tlumočníka za sebou, natáhne se na kupu po-\ndušek, dýmka se mu zapálí a učiniv ještě několik sil-\nných tahů z libě páchnoucí trubky, dá znamení aby\nse započalo. ZpěYkyně započne s onou nešťastnou ro-\nmancí Panseronovou:\nJe le sais, vous m'avez trahie,\nUne autre a mieux su vous charmer,\nPourtant quand votre coeur m'oublie,\nMoi, je veux toujours vous aimer.\nOui je conserverai sanscesse\nL'amour que je vous ai voué;\nEt si jamais on vous delaisse,\nAppelez-moi, je reviendrai.\n(Vím to, že věrnost ste mi zrušil,\nJiná že víc vás dojmula;\nAč vy ste mne už zapomenul\nChci já vás přec vždy milovat.\nChci věčně lásku zachovati,\nKteroužto jsem vám slíbila.\nA až vás všickni zas opustí,\nTu bych se zas k vám vrátila.)\nTu dala jeho Výsost tlumočníkovi znamení, a ře-\nkla mu s tureckým lakonismem: Naum! Na to ozná-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "136", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.4", "texte": "mil tlumočník panu manželi: „Jeho Výsost poroučí mi,\nVám říci, aby vaše milost paní mu proukázala tu laska-\nvost a hned skončila.\" „Ale můj Bože, vždyť teprva\nzačala! to by bylo usmrcující příkoří pro mou übohou\nmanželku.\" A opět započala znova:\nSi jamais son amour vous quitte,\nFaible, si vous la regrettez,\nDites un mot, un seul, et vite\nVous me verrez á vos cotés.\n(Až její láska vás opustí,\nÁ hořký žal zmocní se vás,\nTu rcete jenom jedno slovo,\nA hned zase budu u vás.)\nOpět nové znamení sultána, kterýž vousy si kroutě,\nna tlumočníka zahřmí: „ Zieck/\" A tlumočník zase na\nmanžela (neboťjeho žena zpívala ještě pořade): „Pane,\nsultán vám zkazuje, že tu ženu dá do Bosporu hoditi,\njestliže hned nepřestane.\" Na to už déle nemešká ne-\nšťastný manžel; zadrží své ženě, která právě opakovala\nsvůj refrén ;\nZvolej a já se navrátím\nNavracuju .....\nústa dlouhé mlčení pot úzkosti konečně zase\njedno slovo z úst panovníkových: „Bulack!\" „Pane,\nJeho Výsost žádá, abyste před ním tančil.\" „Tan-\nčil ? já ? Vždyť já nejsem žádný tanečník, nejsem ani\nžádný umělec, doprovázím jen svou ženu, nesu jí šál\na noty —nic víc...\" „Zieck! Bulak/\" „zavzní opět\nhlas. „Pane, sultán řekl, že jestli nebudete tančit, že\nvás dá hodit do Bosporu.\" Ten důvod prorazí, übožák\nzačne dělat skoky, jako ňáký medvěd, kterýž se učí\nchoreografii, na uřícené podlaze, až konečně mocnář\nzase zahřmí hřmícím hlasem: Dajum, bc bulack zieck!\nA tlumočník: „Je dobře pane. Jeho Výsost poroučí,\nabyste se odstranil a zejtřejšího dne odejel; a jestli-že\npřijdete ještě jednou do Caříhradu, že vás dá oba ho-\ndit do Bosporu.\" Jakou to zdravou kritiku vyvinul\ntu ten turek, a proč nemáme také v Paříži žádného\nBosporu!\"\n„Tahlea nekdota,\" odpověděl harfeník, „nedokazuje\nale ničeho proti Paříži.\"\n„Jakže? To vy nenahlížíte? Ten případ dokazuje,\nže jsou v Paříži, jako všude jinde, hudebníci všeho\ndruhu a platnosti, že se musejí vystěhovati, jestli-že\nnechtějí, aby jeden druhého zahltil, a že straž u vrat\nserailu za našich dnů už ani sultána nezachrání.\"\n„To je smutné,\" odpověděl Štýrčan, sténaje; „na-\nhlížím již, že mi tam nebude možná koncert dávati. Ale\ndo Paříže přece půjdu.\"\n„O přijdte tam jen! Ano ujistím vám tam také\ndobré obchody, chcete-li výborného svého systému z Ví-\ndně také u nás použiti, totiž dá ti si svou hudbu od těch\nlidí zaplatiti, kteří hudbu v ošklivosti mají. Mohu vám\nv lom velmi užitečným býti a pakli chcete, 4ám vám\nna místě pěl výborných adres na toho druhu boháče.\n(Sdělil jsem mu je). Mimo to optejte se na obydlí na-\nšich nejznamenitějších lvů, našich národních skladatelů,\nnašich spisovatelů operních textů, nejhlavnějších abo-\nnentů prvních loží v konservatoriu, ve velké opeře a\nv italském divadle to vše budou pro vás zlaté pruty.\"\nTu se zazvonilo k odjezdu. Tisknuv kočujícímu\nharfeníku srdečně ruku, sednul jsem si do vozn, od-\nkud jsem ještě na něho zvolal: „S Bohem spoluuměl-\nče! na shledanou v Paříži ! Jenom nezapomeňte na\nadresy!\"\n„A vy, pomněte na můj prostředek proti dvojí\nlásce.\"\nVlak odjel. Chvíli ještě viděl jsem harfenika, an\nsnivě na svůj nástroj pohlížel. Pro velký hřmot ne-\nbylo mi možno, něčeho zasjechnouti, ale z pohybu pr-\nstů u jeho Ipyjce poznal jsem, že hraje thernu z\nMab a z jeho cukajících úst seznal jsem že praví :\n„Jaký to směšný kus!\" kdežto já zase při sobě opa-\nkoval: „Jaký to směšný podivín!\"\n(Pokračování.)\n\nMeniko.\nVýjev ze života.\n\n(Dokončení.)\nAprile prohlídl si zatím náležitě mladého pekař-\nského; tvář jeho líbila se mu, i pokynul mu, aby do\nsíně vešel, a drže jej za bradu, přivedl jej k stolici,\nna níž se posadil. Čepici maje v ruce, stál Meniko\npřed ním, s napiatou myslí a bez bázně, ale pln oče-\nkávání, co z toho ze všeho asi bude.\"\n„Slyšels mě tedy zpívati?\" začal Aprile.\n„Ano, Maestro, a tak mi spadl chléb s hlavy.\"\n„Tak, a zdá se, že se ti můj zpěv zalíbil ?\"\n„Svatý Januaři! Co slyším zpívati, neztratil jsem\nještě pro nikoho chleb s hlavy.\"\n„Těší tě tedy hudba?\"\n„Věru bych nic jiného dělati nechtěl, kdyby jiné\npráce nebylo.\"\n„Umíš také zpívati?\"\n„Tak jako vy, to ne, ačkoliv mě můj otec slaví-\nkem nazývá.\"\n„I kýho-Iiž!\"\n„Ba ano; obzvláště ale jednu písničku znám, kte-\nrouž jsem několikráte zpívati slyšel.\"\n„Nezpíval bys mně ji?\"\n„I od srdce rád.\"\n„Okaž tedy!\" pravil Aprile. Meniko se trochu\nzaupejpal, postavil se pak s dobrou myslí a spustil. „I"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "137", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.5", "texte": "kýho-liž! Totě pak od Caraciella, synáčku, \" řekl Aprile\nutěšeně se tváře. Když Meniko dokončil, vzal jej za\nruku a pravil mu, aby s ním šel.\n„Kam, Maestro? musím ted domů.\"\n„Však tě také jen domů dovést chci,\" odpověděl\nAprile.\n„Děkuji, tisíckráte děkuji!\" plesal Meniko; tof se\nnebudou se mnou vaditi, že tak dlouho nepřicházím.\nPo cestě vyptával se Aprile, zdali si hoch v pe-\nkařství libuje, a dověděl se, žeby mnohem raději hu-\ndebníkem byl. Když pak s ním do pekárny vstoupil,\npoklonil se Menikův otec hluboko před tímto svým nej-\nvzácnějším odběratelem a měl za to, že synek jeho\nv Neapoli zabloudil, a Aprile že se nad ním smiloval\na domů jej dovedl. Aprile pověděl, co bylo, a otázal\nse, zdali jest v Neapoli nouze o roznašeče chleba.\nPekař odpověděl, že ne.\n„Tedy vám radím, abyste si jiného vzal; tohoto\nzde bych si rád přivlastnil a u sebe podržel.\"\n„Mne, Maestro!\" zvolal Meniko, radostí skákaje,\n„mne že chcete podržeti a svým žákem učiniti?\"\n„Ano, a vy mně tím čest prokážete,\" pravil\nAprile, k stařci se obrátě. „Pošlete mně jej zejtra\ns jeho věcmi domů, však později o něm uslyšíte. Pak\npolíbil Menika, řka: „Addio, nashledanou, zejtra!\" Po-\ntřásl otci ruku a odešel.\nObšírné by bylo, vypsati radost otcovu i synovu\nMeniko přestěhoval se druhého dne k Aprilevi. —Co\nse ale stalo z něho? „Vito—liž, kdože kromě jiných\nmistrovských prací také ilmalrimonio segreto sepsal ?\n„Cimarosa?\" Dobře. Nu a?\"\nNu to byl právě onen malý Meniko Dome-\nniko Cimarosa, pekařský synek z Aversy, žák Aprilea\na pátera Porzia, sám sebou slavný dosti, by třeba bylo,\nvíce o nem pověděti *).\n*)Pro méně známé čtenáře podáváme zde o Cimarosovi ná-\nsledující životopisná dáta. Címarosa D. narodil se r» 1755\na byl syn chudého pekaře, Ucil se nejprvé u zpěváka\nAprile, pak vstoupil do konservatoria Neapolského a ucti\nse u Sacchiniíio. Brzy na to napsal opery : „Sacrilicio di\nAbramou (Oběť Abrahamova), ~Olirnpiade'4 a jiné opery*\nR. 1790 byl do Petrohradu povolán a rok na to obdržel\nmísto ve Vídni u opery. V komických operách osvědčil\nnovost', oheň, rozmar a živost myšlenek. Jeho první práce\nve Vídni byla opera „Matrimonio segretou (tajné manžel-\nství), kteráž na eozkaz císaře Leopolda dvakrát na jed-\nnom večeru provozovati se musela. V Neapoli byla 57krát\npo sobě dávána. R. 1793 odebral se C. do Neapole a zí-\nskal si tam co kapelník svým talentem mnoho ctitelů a ob-\ndivovatelů. Zde složil nesmírnon sílu komických oper a\nzemřel 11; ledna 1801, jelikož jeho zdraví v žaláři, kamž\ns Paesiellem pro politické smýšlení a jednání vržen byl,\nvelice trpělo* Pozn. spisovatele,\n\nK. N. Z—k.\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nE.\nKrál. zemské divadlo. Příchodem pana Stégra\npomohla sobě konečně zdejší, jindy tak vyhlášená a nyní\nv ustavičných nesnázích tonoucí zpěvohra poněkud na\nnohy. Pan Stéger vystoupil několikráte posledně ve\nVídni co host, aniž by byl sobě slávy u obecenstva a\nuznaní veřejné kritiky získal v takové hojnosti jako před\nlety. Tenkráte obecenstvo, byvší uneseno pouze ohromným\nhlasem a ne uměleckým zpěvem, odvrací se nyní náhle\nod někdejšího miláčka, který následkem velkého upoťre-\nbování hlasu velkou porážku na něm utrpěl. Jeho od-\nstiňování záleží pouze v libovolném střídání se m e z za\nv o ce s nepříjemným forcirováním organu ; ustavičné tře-\nsení hlasu a svrchu jmenované vlastnosti nedovedou nyní\njiž posluchače okouzliti aniž unesti. Toliko jeho dřívější\npobyt co ud zdejšího divadla vzbudí upomínku na veli-\nkou oblibu Stégr o vu a ta ručí mu při každém k nám\npohostinském zavítání skvělého výsledku. Pan S té g e r\nvystoupil poprvé co AJ a n r i k o v opeře „T roub a-\nd o u r\" od Ve r di h o a podruhé co El e azar v opeře\n„Židovka\" od Hale vy ho. Dum byl zvláště poprvé\nnapluěn, a obecenstvo vyznamenalo p. Stégra po kaž-\ndéui dějstyí hlučným potleskem. V Ž.id ovce jmenovali\ngjusí za nejzdařilejši místo arii ve 4tém jednání; první\ndíl utrpěl vsak ustavičným užíváním mez za v oce, an\nzde odstiňování zcela scházelo. Druhý díl této arie zpí-\nval p, Stéger v originální tónině As-dur. S*. Gra-\nbingrová (Recha) nemůže se zotavili od strachu, po-\nkud' v dolní a v nevyrovnalé poloze se pohybuje. Hra\nslečny byla naproti tomu velmi umělecká. SI. E hren-\nb e r g o v á zpívala v první opeře Leono Mi a v druhé\nEudoxii velmi něžně. Po každé se osvědčila slecnina\nvýtečná škola a dramatické nadání. Provedení poslední\nzpěvohry bylo v celku velmi rozervané a částečně\nne š e t r n é. 0 dalších výstupech p. Stégra budoucně.\n\n— Naše krajanka, sl. K. Klettnerová vystoupla\npřed nedávnem v Krollově divadle v Berlíně co Leonora\nse skvělým výsledkem. „Theater-Moniteur\" vyslovuje se\no ní takto: Vynikající a statný výkon byla „Leonura\" sl.\nKletí aero vy; tóny vyvinovaly se zvonkovitě a mocně,\nkoloratura, jak ji Flotov požaduje, byla čistá, jmenovitě\ntriiky velmi okrouhlé; chybící ještě obratnost ve hře podá\nse větší routinou. Bylo by žádoucno, sl. Klettnerovou\nv koloraturní partii slyšeti. Každá její nuance došla po-\ntlesku a sl. Klettnerová byla i mezi scénou vyvolána.\nNáš krajan p. J. J. Abert složil čtyrakto-\nvou operu (německou), již intendanci kr. Berlínského di-\nvadla odevzdal."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.6", "texte": "Alexander Dreyschock dával před nedávnem\nkoncert v Rize (Riga) se skvělým výsledkem. Jak se nám\nodtamtud píše, uspořádá náš věhlasný rodák ještě jeden\nkoncert v tomž městě, načež se přes Lipsko do Prahy\nodebeře.\nNový nástroj. Pan Augustin Jinďr. Rott,\nvýtečný továrník hudebních nástrojů v Praze, jenž za vý-\nborné stavení nástrojů při výstavách v Mnichově, v Pa-\nříži a Londýně medailiemi vyznamenán byl, vynalezl\nnový plechový nástroj, jenž beze vší pochyby veliké\ndojde obliby a rozšíření. Nástroj tento je zhotoven asi na\nzpůsob eufonionu; avšak co do mensury (rozměru) a zvuku\na otvoru znamenitě se od něho líší. Hlavní přednost nástroje\ntohoto je otvor, jenž zcela jinak staven jest, než při ple-\nchových nástrojích. Otvorem tímto vycházejí zvukové vlny\nk oné straně, ku kteréž si trubač přeje; nebof odrazivše se\nv okrouhlý, k zemi souběžně uspůsobený konec nástroje,\nmusí rovnoběžně z nástroje vyjiti. Zvuk téhož nástroje\nje jadrný, zvučný a mnohem silnější než u eufonionu a\ndá se velmi snadno z nástroje vyloudit. Šťastný vyná-\nlezce zhotoví nyní druhý takový nástroj, u něhož trych-\ntýř pohyblivý bude, z čehož výhoda povstane, že se tru-\nbač tam, kam vlny zvukové věsti chce, obraceti nemusí;\nanto v tu stranu trychtýř obrátí. Pan Rott dochází i\nmimo vlast svou veliké pochvaly za své nástroje a do-\nstává zakázky z Francie, Španiel, Rus atd.\nPan Alfred Waldau vydal před nedávnem nové\ndílo o národním tanci českém pod názvem: „Geschichte\ndes bohmischen Nationaltanzes.44 Zajímavý tento spis vě-\nnován jest panu J)r. Lad. Riegrovi. Pan Waldau užil\nnejlepsích pramenů českých, kterých se jen dopíditi mohl,\njmenovitě kroniky Cosmasovy (1045—1125), spisů\nVacerada, Simona Valenciusa, Šaška z Mezihoří, pak spisu\n„Denník poslů krále Jiřího k Ludvíkovi XI.44 (1464),\nVoka z Rosenberka, Pulkavy, Adama z Veleslavína, Jana\nBečko vského, Tomy ze Štítného, Smila Flašky z Pardubic,\nKocína z Kocinetu, Štelcara Želetavského, Pavla Žídka,\nBeneše z Weitmile, Lukavského ze Solnice, Bohuslava\nz Lobkovic, Hájka a mnoho jiných. Některé kapitoly pou-\ntají zvláště pozornost čtenáře jmenovitě kde se jedná o\nslavnostech „Slam ní ku44 a „Fidlovačky,44 o prv-\nním českém dvorním bále dne 9. března 1003, o\nslavnostech ke cti bohyň „Lady\" a „Ku pal ya atd. Po-\nručujeme co nejvřeleji v každém ohledu obratně psané\ndílo páně Waldauovo.\nKoncert jednoty k zvelebení hudby vo-\njenské bude se vedením činného ředitele pana Pavlise\ndne 15. t. m. aneb, mělo-li by pršet, dne 17. t. m. od-\nbývati. Koncert tento bude spojen se zahradní slav-\nností, v níž zde se nacházející 4 plukovní kapelly účin-\nkovali budou.\nSlečna Teresa Stolzová přibyla, jak se nám\nz Terstu píše, dne 16. května z Cařihradu do Terstu a\npodepsala dne 27. května nový kontrakt s ředitelem ital-\nské opery v Tiflisu. SI. Stolzová engažována je\nna 18 měsíců, obdrží měsíčně 400 stříb. rublů, má ročně\n2 příjmy a cesta z Terstu do Tiflisu jakož i nazpět bude\njí zaplacena. Příjem v Tifiisu obnáší obyčejně 4000 franků.\nTatíčka Antonína Heinricha, českého to\nskladatele v Americe, není více. Zemřel dne 3. května\nv Novém Yorku u doktora Wolfa, kdež co 80letý kmet\nvelké vážnosti požíval. Anthony Filip Heinrich naro-\ndil se r. 1781 v Schonbuchlu u Krásné Lípy v Čechách,\nbyl velkoobchodníkem, přišel o jmění, odebral se do Ame-\nriky, kdež v jedné chatrči v pustině Kentucky složil ve-\nliké množství instrumentálních skladeb, mezi jinými též\nJungmannovu symfonii, které jen zvláštními tituly\na ještě zvláštnější formou a instrumentací vynikaly. R.\n1857 navštívil tatíček Heinrich Prahu, kdež velký kon-\ncert uspořádal. Roku 1860 odebral se Heinrich, byv\nv nadějích svých sklamán z Prahy opět do Ameriky. Po-\ndavše jednou stručný životopis podivného tohoto umělce\nv Daliboru, doložíme ještě, že byl to muž velmi sankvi-\nnické povahy, skromný a šlechetný, o čemž jsme se ně-\nkolikráte, s ním obcujíce, přesvědčili. Poklid buď popeli\njeho!\nŘeditel konservatoria, pan Bed, K i 111, odebral\nse do lázní, by své sesláblé zdraví posilnil.\nPan Ed. Bachmann vrátil se ze své umělecké\ncesty v Německu nazpět do Prahy.\nHudební literatura. Jak již oznámeno, vy-\ndávají pánové Fr. Pivoda aL. Procházka na svůj\nnáklad sbírku původních zpěvů pro jeden, dva a tři\nhlasy s průvodem piana a čtverozpěvů pro mužský a smí-\nšený sbor pod názvem: „Vesna.44 První sešit právě\nvyšel a obsahuje píseň od P iv o d y, dvojzpěv od Pro-\ncházky a čtverozpěv od Vašáka. Předplatní cena na\ncelý svazek, t. j. 6 sešitů 3 zl. 24 kr., s poštou 3 zl.\n50 kr., jednotlivé sešity po 70 kr. Jednotlivé skladby\nbudou v příštím čísle blíže posouzeny.\n\nZ Hlinska. Před nedávnem nás chtěli Benešovští\nhudebníci uspořádaným koncertem oblaziti. Možno,\nže by se jim to bylo poštěstilo, kdyby jsme byli raněni\nhluchotou. Poněvadž ale dobře dosud slyšíme, musíme\nse o produkci té dosti nepříznivě vyslovit. Již volba čí-\nsel nás nikterak neuspokojila, bylat pouze hudba taneční\nzastoupena, provedení samo pak bylo daleko pod prostřed-\nností. Radíme temže pánům hudebníkům, aby nedělali\nnecest hudbě české v cizině. Náš hudební sbor, vedením\np. Doležálka, odebral se tyto dny na cestu po vlasti. Na\nrozloučenou dával zastaveníčko. Slyšeli jsme mnoho no-\nvých skladeb, a můžeme tvrdit, že sbor tento značně se\nvyvinul a že i požadavkům přísnější kritiky vyhoví*\nMusíme se tentokráte též o hudbě kostelní zmíniti. Za\nposlední doby jest jakýsi úpadek tohoto druhdy tak bujně\nkvětoucího odvětví hudby znamenati. Příčinou úpadku\ntohoto jest hlavně ocháblost ochotníků druhdy spoluúčin-\nkujících. Nepochopujeme, proč bývalá potěšná účinnost\nv těchto kruzích po jednou chladné liknavosti ustoupnouti\nmusela. Mělo-li by takto dále pokračováno býti, nebu-\ndeme za čas i při vší činnosti p. ředitele kůru zpívané\nmše slýchati. Bylo by žádoucno, kdyby se upotřebilo\nvhodného léku proti této chorobě. Známe p. ředitele\nkůru co muže obětovaného i hudbě oddaného, nemalých\nsi na poli tomto u nás zásluh pozískal, i máme za to,\nže i tentokráte další poklesání hudby kostelní zastaví, i\nže se potká s podporou všech hudbomilů a přátel dobré\nvěci. Práti bychom si mohli o splnění domněnky této\ndosti odůvodněné co nejdříve zprávu podati.\nZ Jindřichova Hradce 26. května. (Hudba\nkostelní.) Vstoupíš-li v cas velkých služeb Božích do\nfarního chrámu Páně, neuslyšíš více ani Schiedermay-\nrových, ani Buhlerových a p. nekostelních skladeb,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.7", "texte": "ani pochybovat nebudeš , jestli na kuru žádných zpě-\nváku není, aneb mají-li tito ustavičné „tacet;\" skladby\nprovozované jsou skladby mistrů v skládání v chrámovém\nslohu proslulých; jsout to mše Fuhrer o vy, Horáko-\nvy, Haydnovy, Mozartovy atd.• zpěv pak zaujímá, jak\nslušno, místo první, a dle precisnosti a provedení za-\njisté poznáš, že skladby dobře naštudovány jsou. A\nco medle příčinou této změny? Uprázněné místo ředitele\nkuru bylo obsazeno panem F. Vaikem, dříve kapelní-\nkem u c. k. vojska, mužem to, jenž pro své theoretické\na mnohostranné praktické vzdělání v hudbě mezi umělce\nvřaděn býtí zasluhuje. (a—a—a)\nZ Loun, 4. června. (Hudební zpěvácký s p o-\n-1 e k.) Co se zdejšího společenského života týká, nezůstá-\nvají Louny pozadu. Tak zařízen zde podniknutím c. kr.\nassistenta p. Rudolfa W u n š e hudební a zpěvácký\nspolek, při kterémž zvoleni byli: měšfanosta a lékárník\np. Bedřich Sekera za předsedu, majitel parních mlýnů\np. Hýra za místopředsedu, ředitel kůru p. Jedlička\nza ředitele zpěvu a hudby, c. k. berní assistent p. Ru-\ndolf Wunš za tajemníka, správce parního mlýna pan\nAdolf Hýra za pokladníka a c. kr. administrátor p. Jo-\nsef Fousek za archiváře. Do výboru byli zvoleni p.\nP. Sigmund, farář v Lenešicích, p. Floszl, c. k. kanceli-\nsta, p. Penížek, c. kr. listovní a p. Kassian, správce kní-\nžete Svarcenberka.\n(X. Y.) Z Pardubic, dne 4. června 1861. (Kon-\ncerty Slavnost Božího Těla. Zpěvačka,\nZpěvácký spolek.) Stručně Vám, p. redaktore,\nsdělím, jak vlastně a v národním ruchu čile si naše mě-\nsto počíná, a jsem přesvědčen, že Vám taková zpráva\nmilá bude, zvláště ale, že se to města Pardubice týče.\nDruhý svatodušni svátek slyšeli jsme v našem vkusně\nozdobeném „Odeonu\" v tomto roce již 3. koncert, tenkráte\nale čistě ceskoslovanský; neb sledujte program: 1.\nDeklamace: „Píseň Čechů\" od Jiljího Jahna z Par-\ndubic, přednešená sl. Říhovou.2. „Žežhulinka\" od . . ~\nzdařile zpívána zdejším spolkem zpěváckým. 3. Sa-\nlonní kus na piano, provedla s bravurou slečna Kopf-\nmalerová. 4. Sopránové solo. Píseň od Karla Máchy,\nhudba od Skřivana, pěla pěkně sl. Říhová. 5. Fan-\ntasie na „národní písně\" pro kontrabas od A. Karla\n(nový kus), hrál p. A. V. tak krásně, že od obecenstva\n4krát byl vyvolán, a opakovat musel. 6. Koncertní etuda\npro 4 ruce na piano, hráli výtečně pp. Černý a Š r ři-\ntě k.7. „Dar nejněžnější.\" Duetto pro tenor a baryton,\nzpívali pánové: Tomšu a Janda, a přednesli tuto ně-\nžnou komposicí od Fr. P i vody tak, že museli ji po\ntřetím vyvolání opakovat. 8. Brillantní valčík na piano\nod Šulhofa, hrála půvabně sl. K o pf m a 1 e r o v á. 9.\n„Slovan,\" mužský sbor od Vašáka, zpíván zdejším spol-\nkem zpěváckým, byl hlučně za rázné a správné prove-\ndení odměněn. Jak nahlížíte, bylo každé číslo zdařile\nprovedeno, z čehož my se velmi těšíme, neb semotam vál\nneslovanský vichr. Připomenout sluší, že náš proslulý\nbásník a rodák Jiljí Jahn přítomen byl koncertu, a že\nslečny, které k dobrodinnému účelu přispívaly, v česko-\nslovanskéin rouchu dle zde vůbec oblíbených vzorků Lady\nvystoupily. Na den Božího Těla se provozovala velká\nmše do D-dur od Václ. Horáka, graduale: „O saluta-\nris hostia;\" mužský ctverozpěv od zdejšího zpěv. spolku\ndojemně přednesen, offertorium od Šnabla, zpíval zbožně\ntenorista pan Pospíšil, s doprovázením ctverhlasného\nsboru. Při slavném průvodu ke 4 oltářam hrála zde gar-\nnisovaná c. k. husarská kapela pod řízením jejího chvat-\nná známého kapelníka p. J. Zin ke Dne 2. června ze-\nmřela tady v nejkrásnějšírn věku slečna Macasová, anž\npři všech větších kostelních funkcích z ochoty svojí vy-\ndatnou pěveckou sílou vždy věrně přispívala. Mělat ohe-\nbný, dojemný a vysoký soprán, a dobyla si za dlouhý\nčas svého neúnavného a skromného účinkování o město\nvelkých zásluh ; protož ji zpěv. spolek zdejší k hrobu\ndoprovázel, a posléze: „Odpočívej v pokoji,\" ctvero-\nzpěv pohřební od Nes v ad by, pohnutlivě zapěl. Zpě-\nvácký spolek bude příští neděli své hlavní první\nsezení držet], k čemuž se všickni účinkující a přispí—\nvající, jako nejčelnější hodnostáři našeho města pozvali,\nby se přednosta, ředitel a výborové spolku\nvyvolili. Výsledek volby Vám, pane redaktore, co nej-\ndříve sdělím.\nZe Sezenúc, (Pout.) Na den nejsvětější Trojice\nbyla v městě Sezemicích držána výroční pout. Ve vel-\nkém chrámu Páně provozovala se slavnostní mše od\nHay(l na do D-mol, graduale, mužský ctverozpěv od K.\nM. Webra, oílertorium: duetto pro soprán a bas s obli-\ngátním sólem na housle. K spoluúcinkování byli požádáni\nnásledující hudební síly z Pardubic: Slečna Říhová,\npak pánové: Hušek, Janda, Kučera a Klika. Mše\nHaydnova jest velebná, velkolepá práce, a ač nemáme\nmálo výborných komponistů v nynější době, zvláště v naší\nmilé české vlasti, - přece se upříti nedá, že tato uve-\ndená mistrovská komposice za vzor se bráti může. Každý\ndíl mše bvl čistě a efťektně proveden, což jen obezřelému\nvedení prvnímu místnímu učiteli p. Boudyšovi za čest\nslouží; každý přítomný ředitel kůru mohl si něco k svému\npovzbuzení vybrati. Taky první podučitel se vyznačil lí-\nbezným tenorem. Na odpoledne byly zpívány nešpory od\nBrixiho, pak se pěly ve škole mezi přátelským hovo-\nrem rozličné zajímavé čtverozpěvy pro mužské hlasy.\nZe Sušice. Tehdáž mohu Vám potěšitelnou zprávu\npodali, že zdejší hudební a zpěvácký spolek pod\nnázvem „Svařo-Vácslavský\" nejen vyššího stvrzení, ale i\núplného uskutečnění dosáhl, tak že při takové lásce a\npři takovém všeobecném účastenství, jakýchž se mu do-\nstává, zdárné ovoce jeho činnosti očekávati lze. . Zdejší\npan měšfanosta a protektor spolku, Dr. J. A. Gabriel,\npředevzal s okresním panem komisarem ku konečnému\nuskutečnění dne 25. b. r. valné shromáždění, při kterémž\nse patřičné volby provedly. Vesměs všickni páni členové\ndotčeného spolku zaradovali se nad tou obětavostí zdej-\nších pánů učitelů, z nichž se jedenkaždý tak řka o zá-\nvod ku vyučování ve zpěvu zdarma nabízel; především\nzasluhuje v tomto ohledu vážený p. ředitel chrámové\nhudby veřejného povšimnutí. Tento výtečník, jenž svou\nvšestrannou hudební vzdělanosti chrámovou hudbu na vyšší\nstupeň dokonalosti nežli každý jeho předchůdce, po-\nvznesl, osvědčil se svou lidumilnou obětavostí i tento-\nkráte, že mu rozkvět hudby na srdci leží, a že skutečně\núctu a vážnost zasluhuje, jakouž pro neunavené vyna-\nsnažení od celého města požívá, což se mnoholetým působe-\nním pořekadlem stalo. Jak blahonosné jestif to pro mě-\nsto, jenž se takovým výtečníkem honositi může!!\n\n(K. V.)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610610-01.1.8", "texte": "(Th. Br.) Z Berlína. (Dop. pův.) Pan Vovorský,\nČech a clen zdejší dvorní opery, bude v lípnu ve\nVídni pohostinsku zpívali. Co nevidět bude se zde po-\nnejprv dávali nová opera „Das Madchen von Korinth\"\nod skladatele J. Botta, pak Wagnerova opera „Der flie-\ngende Hollander.\" —Ze se zde české písně velice líbí,\nnetřeba podotýkati ; před nedávnem zpíval p, Vovorský\nv koncertě a mimo německé písně zpíval též českou „Za-\nstavenicko (text od V. Hanky) od Th. Hradského.\nTato malá píseň dosáhla takého potlesku, jak žádná z ně-\nmeckých a Vovorský musí ji při každé příležitosti B er-\nlíňáhům přednášeti. Prosít ho Němci „Ach bitte singen\nSie uns das schone „Dobro mobs\" totiž dobrou noc!\"\nTyto dni vyšly od Th. Bradského tři nové písně > jež\nprinci Bedřiéhovi pruskému věnoval. Skladatel polský\np. Rózniecki složil novou operu „Vojenský kříž,\"\nkterá se v kr. dvorním divadle provozovati bude.\nPaříž. František Liszt koncertoval nedávno u cí-\nsařského dvora a okouzlil císařovnu Eugenii velice. J. M.\ncísař Napoleon 111. jmenoval ho komandérem čestné\nlegie s titulem „kom p o si t ér.\" Kníže Metternich\nposlal Rich. Wagnerovi co náhradu za přetrpená muka u\nprovedení opery „Tannháuser\" 25 láhví Johannisbergského\nvína. Takého daru dostalo se toliko třem výtečníkům, a\nsice: básníku Gothovi, sochaři Canovovi a žurnalistu Jules\nJaninovi. Tento poslední dosáhl velmi snadno tohoto vzác-\nného nápoje. Metternich požádal totiž Janina o autograf,\nnačež tento následující list knížeti poslal. „Zde obdržíte\nlaskavostí knížete Metternicha 25 láhví Johannisberg-\nského.\" Jules Janin. Že mu kníže žádost tuto vyplnil,\nnapřed jsme uvedli.\nPetrohrad. (Hudební jednota.) Zdejší hu-\ndební jednota uspořádala letos 12 koncertu a 12 zábav\npro komorní hudbu vedením geniálního Antonína Ru-\nbinsteina. Slyšeli jsme v těchto 12 koncertech skladby\nklassických mistrů : Cherubiniho, Beethovena, Schumanna\natd., pak novějších Ií. Berlioze, Liszta a konečně v kaž-\ndém koncertu jednu skladbu ruských skladatelů.\nV prvním provozována byla ouvertura k opeře „Život\nza Cara\" od Glinky, v 2hém cenou poctěná kan-\ntata pro sbor, soli a orkestr od Afanasěva a fantasie\npro housle na ruské thémy od Wieni awského; v 3tím\nouvertura k opere „Rusalka\" od Dargomi jského ;\nv 4tém ouvertura na španělskou thému od Glinky;\nv stém věta symfonijní od V ě 1 hor skéh o; v 6tém me-\nziakt, sbor a arie z opery „Ruslan a Ludmila\" od\nGlinky; v 7mém Baletní hudba z opery „Zajatý\nv Kaukasu\" od Kuje; v Bmém koncert na housle od\nAnt. Rubi 11 steina; v otém arie z opery „Ruslan a\nLudmila\" a písně od Dargomijského a konečně\nv 10tém fantasie „Kamarinskaja\" od Glinky. Prove-\ndení všech skladeb bylo výborné. V zábavách pro ko-\nmorní hudbu dávaly se kvartetta a jiné skladby téhož\ndruhu od Haydna, Mozarta, Beethovena, Schuberta atd.\nRuská skladba téhož druhu se neprovozovala; proč, ne-\nmůžeme udati. Hudeb ní jedno ta vypsala loňského\nroku ceny na komponování kantaty „Slavnost Petra\nVelkého\" od Puskina a dvé skladby byly cenami po-\nctěny ; letos vypsala jednota cenu na složení kvartetta\na zadala k vládě o dovoleni, by mohla zříditi hudební\nkonservatoři um.\nTerst. K instalací zdejšího měštanosty uspořádán\nbyl zde dne 24. května koncert, v němž mimo jiné\ntéž Luigino Ricci na piano účinkoval. Luigino\nRicci je syn Češky Ludmilly Stolzové, která se byla\nza kapelníka Ricciho v Terstu provdala. „Triester Ztg \"\npíše o něm : „A nyní ještě slovo o maiounkém sedmile-\ntém blondýnkovi, Luigino Riccim, dědici jména a dá-Ji Bůh\nněkdy snad i slávy po otci nezapomenutelném. Je to\nmalý posud panáček, hrál ale na pianě ne snad s pedan-\nticky vecpanou přesností, jako spíše s překvapující hlu-\nbokostí citu a předčasnou, podivuhodnou dospělostí u po-\njímání hloubi skladby. Nepochybujeme nikterak, že v ho-\nšíku tom dříme jiskra umělecké tvorci moci, která jej\nprovázet bude životem a vzplane někdy v plamen zářivý\na čistý, plamen nekalený dýmem předsudku.\" Mimo\nšter Ztg.\" se též „Diavoletto\" a jiné italské časopisy o\ntomto velice nadaném dítěti a jeho hře vyjádřily. (Známe\nosobně 71etého Ricciho a užasli jsme nad jeho obratností\nu ctění partitur a hráni z nich na piano. Red.)\n\nDur a moll.\n\n(Rouseau.) Představený jesuitské koleje ptal se jednou\nslovutného ucence hudebního J. J. Rouseau-a, kterých uměle-\nckých prostředků užívá, že tak pěkuě píše? „Píšu co myslím,44\nodvětil Rouseau ostrovtipně a upřímné.\n\n(Rossini.) Rossini složiv operu „Mojžíš,\" přišel v den\npřed provozováním do Neapole. Básník Fotola, jenž text k této\nopeře napsal, přišel k skladateli, kterýž, jak obyčejně, ještě\nv posteli ležel, obstoupen jsa od svých přátel a známých. Fo-\ntola žádného z přítomných uepozdraviv pravil Rossinimu : „Uchrá-\nnil jsem třetí jednání !44 „Kýho čerta!'4 zvolal Rossini, „čeho's\nmohl pro třetí jednání činit!? übohý příteli!44 Vpravil jsem\nještě modlitbu Hebreův před průchodem skrz červené moře. Zde\njest, napsal jsem ji za hodinu. „Za hodinu ?u tázal se Rossini.\n„Ano, více casn jsem nepotřehoval !44 „Dobře, když jsi ten pří-\nlepek za hodinu napsal, chci k němu hudbu za čtvrt hodiny slo-\nžití!44 doložil Rossini a vyskočiv s postele, sedl k stolu, a slo-\nžil modlitbu za 8 až 10 minut bez pomoci nějakého nástroje, a\nmezi tím, co okolostojící, bez ohledu na jeho práci, v své roz-\nmluvě pokračovali. Právě ta modlitba způsobila při provozování\nnásledujícího dne nejvíce obdiveuí u obecenstva.\n\n(Mozart.) Mozart pravil o svém Don Juanu, kterýž zpočátku\nve Vídni se Übiti nechtěl: „Pro Vídenáky opera ta není,\nvíce pro Pražany, ale nejvíce pro mne a mé přátelé.44\n\nK tomuto číslu přiložena jest IV. notová příloha, obsahující fantasii na české národní písně „Loučení\" od\nEd. Nápravníka; k příštímu číslu přidány budou V.a VI. notová příloha, jež dokončení fantasie tvoří.\nLetošní praemie „Graduale\" od výtečného Horáka bude se as ve 3 nedělích rozesílati. Red."}]}