{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_sha256": "fd28ec4387cccdcb718ca7d3c9004ba411779e04f2a5e85f626abd2ac2296b50", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/06/20_01/bmtnabd_1861-06-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "141", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.1", "titre_corps": "„Me sme me!\"", "titre_sommaire": "„Me sme me!\"", "signature_source": "Frant. A. Hora", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 479, "texte": "„Me sme me!\"\nFrant. A. Hora.\nI.\nMy stojíme stále pevně,\nnechať třeba svět se boří;\nokamžitým nehodám se\nČeská síla nepokoří!\nOdporem se síly tuží,\nodporem se rámě sílí;\nprotož spějme v tuhém boji\nstatně k žádoucímu cíli!\nII.\nObloha se zvolna zakaluje,\nz dáli slyším rachocení hromu;\nvětřík dusný, posel bouře, duje,\nkterá hrozí slovanskému stromu.\nStůjme mužně bouře vyvzteká se,\njenom dětské bázně buďme prosti;\npřijde doba, kdy nám v nové kráse\nvzejde slunko lepší budoucnosti!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "141", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.2", "titre_corps": "Piseň.", "titre_sommaire": "Piseň.", "signature_source": "Antonie Körschnerova", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.1", "debut_caractere": 481, "fin_caractere_exclue": 848, "texte": "Piseň.\nAntonie Körschnerovd.\nRci, srdce mé, co schází tobě?\nvždyť venku krásný, jarní den,\na kvítí nedlí více v hrobě\na slunce dlouhý nesní sen.\nRci, srdce mé, co bolí tebe;\nvždyť veselý je celý svět\na v oku každém skví se nebe\nna líci každé růže květ.\nNechvěj se; teplý, zefír v máji\nsnad tebe také ovlaží;\nvždyť najdeš jako slavík v háji\nsnad druha, jenž tě oblaží."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "142", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.3", "titre_corps": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její účel?", "titre_sommaire": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její účel?", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.1", "debut_caractere": 850, "fin_caractere_exclue": 2337, "texte": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její účel?\n(Pokračování*)\nPravdivost situace a volnost v úměru ouvertury\nbyly hlavní věci, kterých se od onoho času na všechny\nstrany dosáhlo. Avšak to platí toliko v praxi, nikoliv\ny theorii ; neboť myšlenka tato byla již dávno od Mat-\nthesona v jeho výborné knize „Dokonalý kapelník\"\nvyslovena, kdež o ouvertuře stojí: ~Hlavní vlastnosti\njejí záležejí v tom, že má stručné ponětí a předehru,\nmalé vyobrazení toho přinesti, co následovati má. A tu\nse dá snadno soudit, že vyjádření vášní (aíFektů) v ta-\nkéto ouvertuře se dle náruživostí říditi musí, které\nv díle vynikají. Nejvíce má se v ní objeviti ušlechti-\nlost (důstojnost).\" Stručněji a určitěji, pevněji a tref-\nně ji mohla by se sotva její trest' naznačili. Není tedy\npravda, ze by theorie své %ákony vzdy teprv % prak-\nticky podaných příkladu vyvinouti ano je jen z nich\nvyvinouti mohla. Jedna pomáhá druhé. Mozart napsal\nsvého Don Juana (vysi. Doň Chuana). Jeho ouver-\ntura, jež po dokončení své nepřekonané opery složil,\npočíná velkolepě s Andantem % D-moll, k čemuž\nkromě smyčcového kvartettu 2 flétny, 2 hoboje, 2 B-\nklarinetty, 2 lesnice, 2 trompety a bubny přidal. Dále\npak přejde Mozart v Allegro molto 4/4 D—du:r nád-\nherně a divukrásně vyvedeného a v C-dur se končící-\nho, by na dominantě přirozeného přechodu k prvnímu\nzpěvnímu kusu opery dosáhl. Zde niáme tedy dvě roz-\nličné věty, které z tresti celé následující opery nikoliv\ndle vnitřního ducha vyňaty jsou. Později podal Mozart"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1036, "texte": "s těmitéž nástroji ve své r. 1791 psané opeře „Cle-\nmen%a di Tito\" (Dobrotivost Titova) v docela jiné\nvnitřní podstatnosti taktéž mistrovskou ouverturu, kte-\nráž toliko z jediné věty, Allegra to 4/4 C-dur sestávala\na toliko několika fermatami zdržována jest.\nZ francouzských skladatelů vezmeme Mehulovu\nouverturu k jeho opeře „Josef a jeho bratří,\" by\njsme v ní postupovací chod poznali.\nMehul uvádí jí s Adagiem 3/4 C-dur, kteréž to-\nliko smyčcovým kvartettern podáno jest. Na to násle-\nduje Allegro moderalo % čemuž dvě flétny, dva ho-\nboje, 2 klarinety v C, 2 lesnice, 2 trompety, 2 fago-\nty a bubny přiděleny jsou. Vše je jednoduše držáno\naž k Allegru, v němž jařeji a pohyblivěji též ve figu-\nrách udané nástroje zaznívají. Ouvertura sestává tedy\nz tří vět.\nNa počet a řadu vět v úvodní hudbě nedalo se\ntedy ničehož ; ouvertura mohla buď z jediné věty neb\nz dvou, třech neb též ze čtyr vět sestávati. Její uspo-\nřádání stalo se s právem tak rozmanilě, jak to základní\npoměry a převládající stav citlivosti díla byly.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "143", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.4", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.2", "debut_caractere": 1038, "fin_caractere_exclue": 4758, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nJe to krásné, když, několik set mil od svého do-\nmova vzdálen, do cizího města přibudeš a tarn nale-\nzneš přítele tobě osobně zcela neznámého, který tě na\nnádraží již očekává, který z tvé „podivně karakteristi-\ncké fysiognomie\" hned pozná, že jsi jeho muž, který\ntě hned osloví, ruku ti stiskne a v tvém jazyku ti ozná-\nmí, že všecko přichystáno je k tvému přijmutí.\nPrávě totéž přihodilo se mi s doktorem V. A.\nAmbro sem při mém příchodu do Prahy. Jen že moje\n„podivně karakteristická\" fysiognornie svého účinku zcela\nse chybila, nebof on mě nepoznal. Právě naopak, byl\njsem já to, jenž, spatřiv toho malého muže s jeho či-\nlými a blahovolnými tahy, jak po francouzsku svému\nprůvodci pravil: „Ale jak pak mám v tomto davu Ber-\nlio%a nalezli? vždyť jsem ho ještě nikdy ani neviděl!\"\njá to byl, pravím, jenž tak nepochopitelně zlomyslný\nbyl, v tom hledajícím pánu tušiti pana Ambrosa. Při-\nblíživ se rychle k těm dvěma pánůrn, řekl jsem jim:\n„Zde jsem !tf\n„Pau Berlioz ?*\n„Ani více, ani méně !tt\n„Nu budte nám vítán! Velmi se těšíme, že jsme\nvás konečně spatřili. Pojďte, pojďte! Pokoj a orkeslr\njsou pro vás uchystány, v obou dobře zatopeno. Od-\npočiňte si dnes večír, a zejtra začneme.\"\nVskutku začali jsme již druhého dne přípravy\ndělati k mému prvnímu koncertu. Dr. Ambros sezná-\nmil mne se všemi hudebními autoritami města; před-\nstavil mne řediteli konservatoria, panu Bedř. Kittlovi,\nv\nten mne zase uvedl u bratrů Skroupty ředitelů to di-\nvadla a hlavního katedrálního chrámu a u koncertního\nmistra M. Mildnera. Potom přišla řada na zpěváky,\nna žurnalisty a na nejznamenitější přátele umění. Odbyv\nvšechny ty návštěvy, pocítil jsem zcela proti svému\nobyčejnému zvyku velkou tužbu, toto město si důklad-\n✓\nněji prohlédnouti. Zaslouží toho. Neočekávejte však\node mne, abych vám vylíčil divuplnou řadu všech chrá-\nmů, paláců, cimbuří, věží, sloupení anebo okouzlující\nokolí. O tom vš«m můžete se někde jinde dočisti. Ne-\nsmíte také, milý příteli, žádné učené pojednání očeká-\nvati o hudebních vzbouřeních v Čechách, o z\\láštních\nsnahách slovanského ducha, o domnělé době, kde staří\nmistři této země užívání dominantní septimy bez pří-\npravy dovolovali. V takových důležitých otázkách je\nmoje nevědomost zcela nezhojitelná. Chtěl—li bych se\nzaměstnávati dějepisem a pověstmi, pátral bych raději\npo znamenité, slonovou kostí o%dobeně kytaře, kte-\nréž užíval filosof Koang-Fu-Tse (vulgo Confucius),\naby čínskou říši mravovědě přiučil. Nebof já také hraju\nna kytaru, ačkoliv moje velmi jednoduchá jest a ani\njedným znamínkem o slonových zubech honosili se ne-\nmůže. Místo, kteréž jsem včera alespoň stokrát si pře-\nčetl, je výborný předmět k rozjímání pro filosofické\nhudebníky (hudební filosofy k tomu nepočítám, nebof\nod časů Leibnitxových nestává jich více). Zní násle-\ndovně :\n„Náhodou uslyšel Koang-Fu-Tse zpěv od Li-\nPoa, jehož stáří, jak každý ví, se klade na čtrnáct\ntisíc let nazpátek (tu ještě někdo řekni, že hudba je\numění módnf) ; byl takovým nadšením dojat, že\nsedm dní a sedm nocí nespal a ničeho nejedl a\nnepil. Hned na to sestavil svou vznešenou nauku,\nrozšířil ji beze všeho namáhání, pěje její předpisy\ndle písní Li-Poa a přiučil takto mravovědě celé\nČínsko s pětistrunovou, slonovou kostí ozdobenou\nkytarou.\"\nBohužel nemá moje kytára pět, alebrž, alespoň\nčasto, šest strun a není, jak již podotknuto, slonovou\nkostí ozdobena.\nNavraťme se ale opět k moderní evropské hud-\nbě, která žádnému člověku nepřekáží, aby se najedl,\nnapil, a vyspal jak se mu líbí. Chtěl jsem vám\nsvůj náhled o hudebních ústavech Y Praze jakož i o\nvkusu a vzdělanosti obyvatelstva sdělili. Abych o tom\nvšem mohl důkladný úsudek podati, byl bych tam arcit"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 455, "texte": "Musil déle žiti; navzdor lomu chci přece se o to po-\nkusiti, abych vám aspoň podal krátký nástin o tom a\npročež budu tedy vypravovati\no divadle a jeho údech, jak dalece jsem je\nslyšel 5\no konservatoriu a o osobách jemu přináležejí-\ncích, jak dalece jsem je seznal;\no %pěváckě akademii-,\no kuru v hlavním katedrálním chrámu;\no vojenské hudbě;\no virtuosech a skladatelích, kteří od jmeno-\nvaných ústavů neodvisli jsou; a konečně\no obecenstvu.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "144", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.5", "titre_corps": "O smrti Alessandra Stradelly Sděluje Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "O smrti Alessandra Stradelly Sděluje Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.3", "debut_caractere": 457, "fin_caractere_exclue": 5144, "texte": "O smrti Alessandra Stradelly\nSděluje Vítězslav Guth.\n*)\nAlessandro Stradella, jsa od svobodné obce Be-\nnátské povolán, by zde jistou masopustní operu v hudbu\nuvedl, přibyl do Benátek. Brzo po svém příchodu roz-\nnítil všechny Benátčany netoliko svými skladbami, ale\ni neobyčejnou krásou svého hlasu ku podivení. I stalo\nse, že jej jistý benátský šlechtic jmenem Pig ......\npožádal, aby jeho milenku, výbornou to zpěvkyni, jme-\nnem Hortensii, ještě více ve zpěvu zdokonalil, což on\ntaké přijal. Po několika měsících zahořeli však učitel\na jeho žákyně vroucí láskou k sobě tak, že při první\npříhodné příležitosti potajmu do Říma uprchnouti se\nsnažili. K vlastnímu jejich neštěstí naskytla se jim\nk tomu příležitost velmi brzy. Šlechtic, poznav že jest\npodveden, umínil si ve své žárlivosti, že se usmrcením\nobou uprchlíků pomstí. Najal tedy dva tenkráte v Be-\nnátkách žijící zlopověstné zákeřníky, kteří Stradellu a\njeho souvinnici zavraždili měli, a přislíbil jim, že za\nodměnu 3000 franků a útraty cestovní jim zaplatí. Vra-\nhové odebrali se na to do Neapole, dověděvše se zde\nvšak, že Stradella se svou milenkou v Římě se nachází,\nvydávaje ji tam za svou manželku, zpravili šlechtice o\ntom, slibujíce mu, že vraždu v Římě vykonají a žádali\njej spolu o přímluvčí list na benátského vyslance v Ří-\nmě, aby u něho v potřebném pádu jistého nalezli úto-\nčiště. Přišedše do Říma, seznámili se hned s okol-\nnostmi a dověděli sc, že Stradella příštího dne v St.\nGiovanni v Lateraně k páté hodině večír duchovní hudbu\nanebo lak zvané oratorium provozovali bude. Tato\npříležitost zdála se zákeřníkům býti nejpříznivější k vy-\nkonání vraždy. V určenou hodinu do kostela se vlou-\ndili, aby se obětí svých neminuli, až se domů navrátí.\nAvšak všeobecné nadšení, vzbuzené hudbou toho mi-\nstra, změnilo zázračně jejich bezbožnost v soucit. Při-\nznali se, že by to bylo hanebné usmrtit! člověka, jehož\nvznešenému hudebnímu geniu všickni Italiani uznání\nvzdávají. Usnesli se, že jeho život ušetří a očekávajíce\nho u východu kostela, chválili na cestě velice jeho\nskladbu. Nezatajili mu ale, co v úmyslu měli, že však,\npohnuti jeho uměleckým útvorein v nejhlubším srdci,\nod toho předsevzetí upustili; konečně jim dali radu,\naby Řím hned opustili a bezpečnějšího místa k stano-\nvišti si vyvolili. Aby ale nepřišli sami v podezření,\noznámili hned na to šlechtici, že Stradella v den jejich\npříchodu do Říma, odtamtud se svou milenkou odejel.\nStradel, uznav nebezpečí svého stavu, odebral se\nhned se svou mileokou do Turína, kde tehdáž králová\nvdova (madame royal) panovala. Vrahové navrátivše\nse na to do Benátek, sdělili šlechtici, že Stradel při\njejich příchodu do Říma již do Turína se byl odebral,\nkde se pro posádku, pro přísnost soudu nesnadněji než\nv jiných městech vražda vykonali dá. To vše ale ne-\nzachránilo znamenitého umělce od dalších úkladů, ne-\nbol Benátčan, na své pýše uražený, pomýšlel pořáde\nještě na prostředky, jakýmiž by svou pomstu v Turíně\nuskutečnit! mohl. Aby tenkráte svého účele jistě do-\nsáhl, přivedl otce uprchlé milenky na svou stranu, jenž\ns přímluvčími listy tehdejšího francouzského vyslance\nv Benátkách Abbé ďEstrada na Markýsa de Yillars, též\nfrancouzského vyslance v Turíně, opatřen a doprovázen\ndvěma jinýma vrahy, do Turína jel, aby zde své vlastní\ndceři a Stradellovi život vzal. Abbé ďEstrade prosil ve\nsvých listech za ochranu tří obchodníku, kteří se nějaký\nčas v Turíně zdržeti chtějí; byli to ale oni najatí Vřa-\nhové, kteří, očekávajíce pohodlné příležitosti k zpáchání\ntohoto zločinu, neopomenuli francouzského vyslance ča-\nsto navštěvovati. Panovnice, poznavši příčinu Strade-\nlova útěku, poslala na krátký čas jeho milenku do klá-\nštera, co zatím jej ve svých hudebních zábavách za-\nměstnávala. Poštěstilo se však přece oněm dvěma\nvrahům jednoho večera k šesté hodině Stradellu, na\nvalech za městem na čerstvém povětří se procházejícího,\ndýkami probodnouti, načež v paláci francouzského vy-\nslance ochrany hledali. Zločin tento, u přítomností mno-\nhých osob spáchaný, vzbudil okamžitě tak všeobecné\n\n*) Alessandro Stradella, znamenitý houslista a skladatel\nv Itálii Apollem hudby a pro krásu téla a svých skla-\ndeb hudebním Janem zván, narodil se v Itálii v 17.\nv\nstoletí; žil ve Venecii, v Růně, v Neapoli, kdež r. 1678\noperu „La forza del amor poterno\" (mocnost otcovské lá-\nsky) napsal. Hudba tato zbudiia nevýslovného nadšení. Stra-\ndella byl též výborným zpěvákem a velký mistr na\nharf é. Den jeho narození se neví. Stradella složil ora-\ntorium »Jan Křtitel,\" pak jednotlivé zpěvy, kantaty, duetta,\nterzetta a několik čtvero- a pětihlasých madrigalů. Zvláště\nznáma jest jeho „Aria di Chiesa.\" Život Stradelly podal\nFlofcovo/i látku k opeře téhož jména."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1185, "texte": "rozjitření, že se nařídilo, brány města zamknouii, aby\nzločinec uprchnouti nemohl. Králová vdova kázala hned,\nvrahy právně stíhati, a dověděvší se, že se nacházejí u\nfrancouzského vyslance, žádala od něho, aby je vydal;\ntento však zpěčoval se tomu, odvolávaje se na právo\nútočištní v bytech vyslanců. Pověst o té vraždě vzbu-\ndila v celé Itálii velkého povyku a byla příčinou mno-\nhého dopisování mezi oběma vyslanci. Markýs de Vil—\nlars, obdržev od vrahů vysvětlení pravého sběhu věci,\npsal Abbé-ovi ďEstrade o tom do Benátek, načež tento\nmu odepsal, že ho Pig. .. . jeden z nejmocnějších\nšlechticů benátských podvedl. Jelikož Stradella na vzdor\nobdrženým třem ranám smrti nepodlehl, nechal vysla-\nnec všechny tři zločince uprchnouti.\nŠlechtic zůstal ale nesmířliv a Stradě! neušel ještě\ni nyní mstě svého nepřítele, jenž ho všude vyzvědači\npronásledovali dal. Rok po svém uzdravení odebral se\nStradel s milenkou svou, s kterou jej mezi tím králová\nvdova dle církevních zákonů manželsky spojili dala, do\nJanova; a druhého dne po jich příchodu ráno, byli\noba ve svých pokojích zavražděni. Na takovýto způsob\npřišel jeden z nejznamenitějších hudebníků italských\nokolo roku 1670 o život."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "145", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.6", "titre_corps": "Sebastian Bach a jeho syn. Novela.", "titre_sommaire": "Sebastian Bach a jeho syn. Novela.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.4", "debut_caractere": 1187, "fin_caractere_exclue": 4849, "texte": "Sebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\nBylo to v letě roku 1717, když za jednoho pů-\nvabného dne z rána jistý jezdec po tak nazvané velké\nsilnici, jež ze Saska přes Výmar do Eisenachu vede,\nna svém bělouši rychlým kvapem odháněl. Šosy u jeho\nčížkového kabátu a chochol na jeho ohromném biretu,\npodobném klobouku, vlály povětřím, kdežto nestvůrné\njeho jezdecké boty pobočiny koně mučily. Byl to ry-\nchlík, jejž kurfirst saský, August Silný, k varhaníku\nJanu Sebastianu Bachovi posla), před jehož domem jezdec\nk podivení všech Yýmařanů také zastavil.\nSeskočiv s koně, přivázal ho k plotu a vstoupil\ndo zahrady. Vše bylo ticho, jenom nádennice polívala\nřádky a v besídce blíže vchodu do domu seděl třinác-\ntiletý mladik, píšící bedlivě na břidlicovou tabulku. Práce\njeho zaměstnávala ho tak, že ani okem nespozoroval\nmuže, jemu se blížícího. Jezdec, nevrlý nad tímto bez-\núctným nevšimnutím, tázal se hocha zuřivě: „Chlapče,\npatříš do tohoto domu?\"\nPoznenáhlu zdvihnul mladík hlavu a položiv tužku\nna tabulku, řekl: „Co žádáte?\"\n„Co je ti do toho, hloupý kluku! Chci vědéti\nzdali zde bydlí koncertní mistr Šebestián Baeh ?\"\n„To jest můj otec, tedy mi něco přece na tom\nzáleží, rozumíte ? Nyní s ním bez toho miuviti nemů-\nžete, an komponuje.\"\n„Do toho mi ničeho není!\" a bez meškání ode-\nbral se rychlík do domu, přes kamenné schody nahoru\na právě chtěl otevřití dvéře, když mladík přiběhl a za-\nchytiv kliku oběma rukama, na muže se tak hrozivě\npodíval, že tento zcela zaražen nad touto smělostí, o\nkrok zpět postoupil.\n„Víte to; co to jest komponovat? Jest to práce\nposvátná, tak velebná, jako když pan farář svatou svou\nslužbu zastává; a pro tutéž příčinu, pro kterou pana\nfaráře vytrhovali nesmíte při kázaní, nesmíte také mého\notce vytrhovati při skládání. Nechf si to jest cokoli,\nco od otce žádáte, musíte počkati až svou práci skončí.\"\n„Hm! Co to je za hospodářství ! Pán Vo-\nlumier mne sem posílá na rozkaz nejjasnějšího kurfir-\nsta, abych zde odevzdal psaní a počkal na odpověď, a\nmusím zde státi jako otevřhuba před dveřmi, jež mi\ntakový holobrádek před nosem zastoupí!44\n„Přestaňte už!44 řekl hoch. Máte-li psaní od mi-\nstra Volumiera na mého otce, dejte ho sem. Počkám\npřed jeho dveřmi až bude hotov, pak mu ho hned ode-\nvzdám. Jděte jen pokojně svou cestou, a za hodinu\nsi můžete přijíti pro odpověd. Zpropitného dostanete\ntaké, dejte jen sem to psaní.\"\nRychlík, na něhož poslední slova vzdor jeho vě-\ndomí o své důstojnosti účinek míti se zdála, uvážil při\nsobě, že Bach musí býti přece velmi vzácná osoba, jeli-\nkož kníže, jenž vždy jen k vyslancům a knížatům posílá,\npro Bacha též si poslal. Poněvadž rychlíku nejvíce ale\njistá mladíkova povaha a slovo „komponování\" jakož i\npodobenství s kazatelem úcty zavdaly, vytáhl ponenáhlu\nz široké kožené tašky psaní, kursaským erbem zapeče-\ntěné. Podávaje je hochovi, řekl, nikoliv bez starosti:\n„Zdáš se mi býti rozumným hošíkem zde jest.\nAf mi je ale hned odevzdáš! Ztrátíš-li je, dostaneš\ntolik bití, že budeš za živa míti dost. Za hodinu přijdu\nsi pro odpověď.44 Pak odešel, nepozoruje ani podi-\nvený pohled chlapce, jenž slovu „bití\" tak málo roz-\numěti se zdál, jako podezření, že by psaní otci ne-\nodevzdal.\nMladík odběhl na to malou síní do kuchyně, kdežto\npsaní odevzdal ženě v nejlepších letech, která kuchařce\npři vařeni nápomocna byla.\n„Maminko, zde jest psaní od pana Volumiera z Dráž-\nďan, posel od dvoru je sem přinesl. Poručil jsem mu,\naby si přišel za hodinu pro odpověd a pro zpropitné.\"\n„Manželka Baehova, nebof tím ona byla, utřela\nsí pořádně ruce o zástěru a prohlídnuvši žádostivě pět-\nkráte zapečetěné psaní, řekla : „To bude něco vzác-\nného jdi odnes je nahoru, a až otec přestane psátí"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2348, "texte": "dej uni je hned čisti, pak mi to také pověz, co v něrn\nstojí.\"\nHošík kynul přisvědčujíc hlavou a vezmuv psauj\nběžel přes úzké schody nahoru, které do podkrovní\nsvětničky vedly ; lu zůstal státi před malými dveřmi,\nza himiž mu soubor všeho krásného a šlechetného, všeho\nštěstí pozemského schován býti se zdál, nebof za těmi\ndveřmi seděl u : tolku jeho otec, skládaje jakési motetto.\nJest to silný, as třicetiletý muž, zahalen do sta-\nrého bavlněného županu, rra němž se mnohá záplata už\nnachází. Skrze otevřené okno této úzké podkrovní\nsvětničky padá veselý ranní paprslek na stůl, jenž kni-\nhami a notami přeplněn jest. Pokoj není ničím ru-\nšen, jenom nenadále ozývá se někdy pěnkání, které při-\nchází s vršku lípy. To však nezdá se Sebastiana vy-\ntrhovati, ano naopak vítané mu to býti musí, nebof usmí-\nváte se, pracuje na motettu pokojně a rychle dále. Ko-\nnečně odloží péro a motetto jest ukončeno ? Ni-\nkoli. Ještě schází počet taktů, ale on přestane psáti,\nnebof otcova radost převyšuje blahocit při ukončené\npráci. Bach ví, že jeho nejstarší syn zase u dveří\nstojí, jeho Miroslav*)? jenž mu milejší jest, než vše-\nchna motetta na světě. Miroslav, třináctiletý hoch,\naf skladbu tu ukončí. Šebestián Bach patří s úsmě-\nvem na dveře, zakašle a sem vklouzne uctivě mladík\ns psaním v ruce. „Jsi už hotov, drahý otče ?u\n„Ne, Miroslave; Ale sedni si sem, rozlož mi tu\nfugu a utvoř mi k ní konce.\"\nŽhoucí ruměnec objevil se na Miroslavově tváři\na čele, oči přetekly inu slzami, a vezmuv péro do tře-\nsoucí ruky, políbil milostivou otcovu ruku. Tu pa-\ndlo psaní na zemi.44\n„Co zde máš, Miroslave ?u\n„Pan Volumier poslal sem to psaní po kurfirst-\nském poslu. Za chvíli si přijde pro odpověď,\" řekl\nhoch kvapně. Zvednuv rychle psaní se země a ode-\nvzdav je otci, spěl pak radostí pln ku své uložené práci.\n„Ach, maminka chtěla, abych jí řekl až to pře-\nčteš,\" pravil hoch vstávaje se stolice.\n„Nech toho, já zavolám matku sám,\" a otevřev\ndveře zvolal Šebestián: „Ženo, pojď přece také trochu\nk nám sem nahoru.44\nMezi tím co mladík jako ukován při své práci se-\nděl a Šebestián rozpečetěné psaní četl, vstoupila Dorota\nBachová do světnice a podepřena na manželova rame-\nna, dívala se do psaní*\n„Co pak žádá ten Volumier, Šebesto ? Ten píše\nkliky háky, že člověk není v stavu slovo poznati.\nCo pak je nového v Drážďanech ?4t\n(Pokračování.)\n*) Friedemann."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "148", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7", "titre_corps": "FEUILLETON.", "titre_sommaire": "FEUILLETON.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.5", "debut_caractere": 2350, "fin_caractere_exclue": 2371, "texte": "FEUILLETON.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.5", "debut_caractere": 3614, "fin_caractere_exclue": 4905, "texte": "— Včera odbýval se koncert „Arka lie,\" v němž\nA. Dreysohock koncert od Webra a novelettu od Schu-\nmanna přednášel. Mimo to dávána byla ouvertura od\nKittSa a nové české duetto od Ambrose. Zevrubnější\núsudek o koncertu podáme příště.\nKoncert jednoty k zvelebení vojenské\nhudby, jenž se v sobotu dne 15. června v sále na Zo-\nfíně vedením činného ředitele p. Pavlise odbýval, dosel\nvelmi příznivého výsledku. Smyccovy orkestr pěšího pluku\nhrabete Gyulaye provedl vehni správně ouverturu k opeře\n„Nový Figaro44 od Ricciho, dále slyšeli jsme podvojné va-\nriace na polskou národní píseň od Wittmanna, jež cho-\nvanci páně Pavlisovi: J. Kunstatt a Jirousek\nzběhle a cistě na křídlovku a eufonion přednesli; mimo\ntyto přednášel chovanec J. Toms variace pro křídlovku\nna themata z opery „Námesičná44 od Belliniho s chvat-\nným úspěchem a konečně bylo duetto od Kittla, pro ple-\nchové nástroje uspořádané od veškerých záku provedeno.\nPan Krén zpíval z ochoty Schubertova „Poutníka44 a\n„Andreas Hofer\" významně a cituplně. Paní Thomé-ová\npřednášela jednu německou píseň od Gumberta a jednu\nnárodní českou, s kterouž velké pochvaly došla, Po\nkoncertě provozovaly veškeré plukovní kapelly zdejší po-\nsádky v zahradě ouvertury, operní čísla, potpourri, po-\nchody a taneční kusy vůbec, buď jednotlivě, bud po-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5927, "texte": "spolu dohromady k velké spokojenosti četného obe-\ncenstva. Provedení všech kusů slouží ke cti p, Pavlisovi,\nNa den sv. Petra a Pavla bude se dávati v di-\nvadle poprvé opera „Troubadour\" v češtině v pře-\nkladu Em. Lužanskébo. V opere budou účinkovali pp.\nReichJ, Appé, sl. Ehrenbergova a paní Thoméová,\nV sobotu dne 22. června bude konečně na\nVolšanském hřbitově pomník Klicperův slavně od-\nhalen. Zpěváci, kteří chtí spoluúcinkovati, nechť se\nve čtvrtek dne 20. června t. in. zúčastní při zkoušce\n(v divadelní kanceláři, v celelné ulici číslo 961—1.) v 6\nhodin večer.\nDuchaplný spisovatel, pan Dr. Aug. V. Ambros,\njenž si svými hudebními spisy jakož i skladby chvalného\njména dobyl, sbírá nyní materialíe k dějepisu české\nhudby, jejž, jak mile s všeobecnými dějinami hudby ho-\ntov bude, spisovati započne. Pan Ambros vydá dílo toto\nv češtině i němčině.\nNový dechový nástroj, jejž pan Aug. Jind.\nRott vynalezl a o němžto jsme se v minulém čísle zmí-\nnili, obdržel jméno „Glagol.\" Výkres k němu podáme\nv / v ■ v '\npriste.\nTv\nJista Češka, jíž jméno nám povědomo není, od-\nporucuje se ve Vídni dámám za učitelku na melofon.\nOsvědčila své umění ve více než 46 akademiích v nej-\noblíbenějších sálech vídeňských. Čítá teprv 14 roku.\nVýlet zpěváckého spolku „Hlahol44 do Zá-\nviste u Zbraslavi odbýval se v neděli dne 16. června.\nPro velkou vodu nebylo možná určený počet lidí na loď\nvzíti a z té příčiny museli páni pěšky do Závistě se ode-\nbrati. Živá zábava byla teprv na zpáteční cestě do Prahy,\nkdež „Hlahol\" vedením pánů Heilera a Lukeše effektní\nsbor „Vltavu\" od F. Vogla a jiné přednášel. Mimo to\nslyšeli jsme sbory: „Praha44 od V. H. Veita, „Nevěrný\nmilý14 cd Vašáka, „Pozdravení pěvcovo\" od V. H. Veita\na výtečnou kadrylu z národních písní od Ferd. Heilera.\nKonečně provedeny byly sbory „Zastaveníčko44 od Storcha\n(v češtině) a „Matrosové\" od Lachnera (v češtině).\nPan Eduard Nápravník byl v neděli dne 16.\nčervna telegrafickou zprávou z Roudnice ku kní-\nžeti ruskému Jusupovovi do téhož města povolán, by\npřevzal kapelnické místo u jeho soukromého orkestru\nv Petrohradě. Zdaž nadaný skladatel tento místo toto\npřijme, není rozhodnuto.\nZdatný Virtuos na cello pan Seifert, Pražan,\npřibyl tyto dni z Petrohradu do svého rodiště.\nTuty dni přibyl do Prahy po delší cestě umě-\nlecké v Rusku známý pianista a krajan náš p. Leopold\nKnína. Jak se dozvídáme, uspořádá zde koncert. Též\nsl. Ferlesova, člen dvorní opery v Carlsruke, přibyla\ndo Prahy.\n- Nákladem p. Ad. Kurandy v Praze vyšel sva-\nzeček básní pod jmenem „Chudobky\" od Jaromíra\nBrezano vského. Některé z vlasteneckých písní ja-\nkož i lyrické hodily by se ku komponování skladatelům\nnašim.\nZávis i Falkenštejna, tragédie v 5 jed-\nnáních od Vítězslava Hálka vyšel před nedávnem tiskem\nco l. díl „Bibliotéky dramat.44 Duchaplné toto dílo\nprovozovalo se poprvé dne S, prosince 1860 a bylo při\nkonkursu o cenu Fingerhutovuco nejlepší prače\ndruhou cenou poctěno. Znamenalo by to sovy do\nAtén nos i ti, kdybychom o tomto krásném díle, jež sed-\nmero soudců důkladně probralo, ještě zevrubně mluviti\nchtěli, podotkneme toliko, že se každý o milou duševní\nzábavu připraví, kdož by tuto tragédii geniálního básníka\nnašeho nečetl.\nAlexander Dreyschock přijel před několika\ndny ze své umělecké cesty po Rusi opět do Prahy a ode-\nbeře se co nevidět do lázní Helgolandských.\nVáclav Linda Matoužek, virtuos na hou-\nsle, zemřel dne 2. června 1861 v Krakově v 51. roku\nsvého stáří. Matoužek (snad Matoušek?) narodil se\nv Čechách, věnoval se školství a byl pomocníkem v Praze.\nPozději oddal se zcela hudbě, učil se houslím u zemře-\nlého Krále mlad. a primiston u Pražského orkestru. Když\nPaganini tuha, času do Prahy přijel, působila jeho hra tak\nna Matoužka, že si zcela jeho způsob hry za studium\nobral a v nejkratším čase tak ohromně ve hře pokročil,\nže jeho talent a duchaplnosť se hned poznati inohly. Po-\nzději byl povolán k orkestru do Štýrského Hradce, odkuď\npak uměleckou cestu podnikl. Byl též v Itálii, kdež brzy\nchvalně znám byl. Na své zpáteční cestě do své vlasti\nuspořádal koncert v PJzni a dosáhl skvělého výsledku,\nnačež se do Prahy odebral a tu několik dní zdržel. Zde\njej slyšel výtečný náš prof. M. Mildner, jenž se o něm\ntakto vyjádřil: „Jeho hra ku překvapení všech, kteří jej\nslyšeli, věrná a dokonalá kopie Paganiniho se všemi zvlášt-\nnostmi, které onoho italského mistra karakterisovaly\npřitom však osvědčil zase též tolik individuálnosti a du-\nchaplnosti, že těžce ztráta jeho oželiti se dá. Jeho skladby\nbyly plny pikantních nápěvů a passaží; přitom však vkusu-\nplné a vděčné. Matoužek nar. se dne 9. led. 1810. M. M.\nHudební literatura. Pod názvem „F e u i 1-\nlets d'Album44 vychází nákladem Jos. Šálka v Praze\nsbírka nejno• ějších salonních skladeb pro piano,\nk nížto čelní čeští skladatelově přispívají. První se-\nšit obsahuje krásné impromptu „Frúhlingsklánge\" od V.\nH. Veita a transkripci na Kreutzerovu „Kapličku\"\nod F. X. Chvátala. Druhý sešit zaujímá dvě skladby,\ntotiž: „Zastaveníčko44 od F. Hiilera a „Reverie poetique\"\nod F. Neumanna. Předplatní cena na 12 sešitů je\n5 zl.; jednotlivý sešit stojí 80 kr. r. č. V tomtéž skladě\nvyšel německý sbor „Die Abendglocke\" od J. V. Kali-\nvody. Stojí 54 kr. Od Frant. Pivody vyšly opět dvě\npísně „Větry k vlasti milé spěchající (42 kr.) a „Tiše,\ntiše sláva kráčí44 (27 kr.). Vyšlyt nákladem pánů Kri-\nstofa a Knhé. Nadaný a mladý skladatel slovinský,\npan Darovin Jenko, vydal ped jmenem „Slovenské\npesme\" několik zdařilých písní s průvodem piana\njakož i dvojzpěvů a čtverozpěvů. Z písní uvá-\ndíme: Stra na m Slovenka Moja zviezd a Dve\nDve utvi; z dvojzpěvů: z čtverozpěvu:\nStranám Nap rej, jenž v besedě Vídeňské s vel-\nkou pochvalou proveden a jehož slova zčeštěna se v Da-\nliboru nacházejí. Dále vynikají čtverozpěvy: Na gro-\nbich Moji sablici Lipa Pobratimija Roja-\nkom. Cena celého sešitu je velice mírná; stojíť 1 zl.\n50 kí. Kdo by si sbírku tuto přál, nechť se\nobrátí na redakcí Dalibora a bude mu za-\nslána."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6418, "texte": "r\nÚvaha. První sešit Vesny obsahuje, jak již\noznámeno, tři skladby. Píseň „Vlastenská\" (slova od B.\nPešky) od Fr. Pivody tvoří první číslo této sbírky pů-\nvodních zpěvů. Náš národ, ac posud chůd na skladby\nzbudované na základě národních písní, má přec hojnost'\ntvůrcích sil, jimž milá naše vlast' za úlohu klade, by v hu-\ndebním umění vždy víc a více postupovaly, dle sil vy-\ntříbeným vkusem vynikaly, jiných útvorů se nepřidržovaly,\naniž jiných nápodobňovaly. Z písní vlastenských máme\nna výběr několik velmi důrazných a duchem národním\nnadchnutých, jak ve slovíeh tak iv hudbě originálních.\nSlova Peškova ve způsobu Szózatu psána uspokojila nás,\nnikoliv však uvedení jejich do hudby. Karaklér nápěvu\nveršového má se říditi dle celé oásně a přiměřeně k slo-\nvům přilnou ti; zde však trpí zpěv na jednotv á r n o s t,\nm dlo sť a prázdnotu; jedině ukončující motiv má\nvíce vzletu a ten je dle zdání u F. Pivody v obyčeji.\nNecht skladatel sobě svědomitě smysl slov těchto uváží,\na podá budoucno plody, kterými se nejen obecenstvu, ný-\nbrž i umění samému zavděčí. Píseň Pivodova věno-\nvána jest Fr. L. Ri egro vi. Procházkův dvojzpěv\n„Cech\" na slova od Picka je práce promýšlená: avšak\ntrochu mnoho rozpředena ; čehož se každý skladatel ve\ndvojzpěvu co možná vysťríci má; jelikož časté upo-\ntřebování nevyhnutelných tercií a sext, pak časté\nopakování jedné myšlénky v obou hlasech spíše\nposluchače unaví, než upoutá. Tímto pokleskem, jejž\nzvláště u mladých skladatelů nalézáme, nejiepší místa\ncelku vyblednou. Ku konci totiž od rozvedení domi-\nnantní septimy z A-dur v igann u (první převrat do-\nminantní septimy z Fis-moll) blíží se skladba vkusu\nitalskému, což poněkud bude snad na ujmu jinak\npoetickému zpracování celého átvoru. Dílo to věnováno\njest p. Rudolfu knížeti z Thur n-Taxisů. Pílegerova\nbáseň „Kalina\" v hudbu pro sbor uvedena od Em. Va-\nš á k a je ryzá práce v národním slohu, poetická a dojí—\nmává. Bažení po effekteeh nenachází se v skladbě této;\nslová stojí s hudbou v nejuzším spojení.\n\n(X—x)\n\nZ okolí Mlado-Boleslavského. (Opožděno.)\nDne 26. m. in. odbývala se zvláštní slavnost v utěšeném\nJosefodolu. Tamnějsí zpěváčky spolek světil totiž odha-\nlení korouhve, jižto před nedávnem od paní Leitenberge-\nrové, fabrikantky tamnějsí, byl obdržel. Povětrnosť byla\nslavnosti té příznivá, pročež množství lidi ze všech stran\nk Josefodolu se übíralo. Více údu zpěváckých spolků\nKrálohradeckého, Turnovského a Mimoňského bylo též pří-\ntomno. Samo sebou se rozumí, že i zpěvácký spolek Bo-\nleslavský, který takřka s Josefodolským v jedno splývá,\nspoluucinkoval. Okolo páté hodině odpolední přinesl slav-\nnostní průvod při střelbě z moždířů zahalenou ještě ko-\nrouhev do zahrady tamnějšího hostince, kdežto celá slav-\nnost odbývána byla. Na vyvýšeném místě, kde zpěváci\nstáli, byla korouhev při přednášení německého proslovu\nodhalena ! A jak by to mohlo také jináce býti, vždyt ko-\nrouhev sama má nápis německý!! Doufáme, že si ji\nzpěváci Josefodolští nevezmou s sebou do Norimberka,\nkamž prý s českými sbory se chystají, by se tam před\nNěmci co Cechové osvědčili I Vůbec měla slavnost ta ráz\nvíce německý, což ovšem v české krajině podivně vypa-\ndalo. Již program ku koncertu, jenž pak odbýván byl,\nměl nevyhnutelné motto německé a oznamoval nám 7 čí-\nv\nsel německých a pro ty Cechy tak z milosti také 4 čísla\nčeská!! Za to se ale snad Cechové poiěšiti mohli z krá-\nsné a klasické hudby německých sborů, třebas by byli\ntextu nerozuměli! Chyba lávky! Aby každý hned pochopil,\nže tomu tak býti nemohlo, podotkneme pouze, že mezi 7\nsbory německými jalová, hudební ceny prázdná musa Ab-\ntova třikráte zastoupena byla,'! I ostatní sbory něme-\ncké byly od skladatelů větším dílem nepatrných. Zdravý\nvkus českého obecenstva nepřipustí, bohdá! nikdy, aby se\nmu podobné věci zalíbily ! Z ceských sborů bylo předne-\nseno: „Nad potůčkem\" a „Kalino\" od Vašáka, „Kovářská\"\nod Vogla a „Utonulá\" od Křížkovského. Slyšel jsem z více\nstran, že prý Josefodolský spolek zpěvácký nemůže zpí-\nvali více ceských sborů, proto že prý více německých\núdů má, jsou lo někteří páni z tamnějsí továrny. Pánům\ntěmto bychom však připomenuli německé přísloví: „Land-\nlich sittlich!\" Chtějí—li v české krajině před českým\nobecenstvem veřejně zpívati, tedy ať zpívají po če-\nsku. Nechtějí-li však, neb nemohou-li tedy ať zpí-\nvají pro sebe, po doináckti; ať si pozvou k tomu Němců\nkolik chtějí, at ale pak neodbývá veřejných produkcí\na at nesezvou c es k é obecenstvo tištěnými zvacími listy\na programy.\nZ Boleslavi. Minulou neděli dne 9. t. m. odpole-\ndne uspořádal z p ě v á ck ý spolek zdejší s Josefodol-\nským zpěvní zábavu v zahradě hostince „u modrého hro-\nznu\" ve prospěch pohořelých v hořením Bohušově. Po-\nčasí bylo příznivo podniknutí tomuto lidumilnému. Zpěvy\njednotlivé, jmenovitě „Kovářská,\" s bouřlivým přijaty\nbyly jásotem od společnosti dosti četné; zdálo se, že čle-\nnové jednotliví sboru zpěváckého zápasí pospolu u vydo-\nbytí vavřínu vítězného ; a přítomní s blahým pocitem opou-\nštěli zahradu ku zpěvu tak vhodnou. Výsledek zábavy\nbyl šťastný a obnášel 66 zl. 20 kr. ; nejznačněji přispěli\np. Frant. Hiller, továrník zdejší s 10 zl., paní Leitenber-\n■v\ngrová z Josefodolu odeslala 5 zl. a pan Štos, hostinský\nu „modrého hroznu,\" dal mimo bezplatného propůjčení\nmístnosti 10 zl. r. c.\nZ Bydžova. (P r o d u k c e.) Program k zdejší pro-\ndukcí zpěv. spolku dne 16. t. m. odbývané jest ná-\nsledující: 1. „Společenská\" od Lablera (ze Záboje). 2.\nOuvertura ze zpěvohry : „Alessandro Stradella\" od Flo-\nlova. 3« Píseň „Kovářská\" od Riegera, hudba od Pro-\ncházky. 4. „Potpourri z ceských písní\" pro sextett od\nJoska. 5. Dvojzpěv, s průvodem kvartetta, musel býti\nopakován. 6. Arie ze zpěvohry „Nárněsicná\" od Bellini\n(pro sextett). 7. „Na mou vlasť,\" píseň pro jeden hlas,\ns průvodem kvartetta, inusela býti při hlučném potlesku\nopakována. 8. Koncertní Polka od Mifdnera. 9. Kadryla\npro mužský sbor od Kellera.\nZ Hradce Králové. (Koncert zpěv. spolku.)\nKoncert, jejž zdejší zpěv. spolek dne 4. t. in. pod-\nnikl, poskytl 161 zl. Trutnovským pohořalcňm. Nejpří-\njemněji city našemi hnula „Utonulá\" od Kříž kov ská-\nlí o, i jsme přesvědčeni, že týž sbor od našeho pilného\nspolku budoucně přednešen nás iv nadšení pozdvihne,\nNejhlučnějšího potlesku dostalo se výborně přednešené\n„hymně před bitvou\" od Wagnera, zajisté pro její effekt\nuchvacující.\n(X+Y-l-Z.) Z Pardubic, dne 12. června 1861.\n(První hlavní sezení zdejšího zpěv. spolku.)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4619, "texte": "Každý člověk má nejméně jednu hlavní povinnost ve svém\nživobytí zastávat; bylo byt ale velmi smutno, kdyby, jak\nmile svou denní práci i s největší dokonalostí odbyde,\npro společenský ruch svojimi zvláštními, někdy výtečnými\nschopnostmi nepřispěl, a tak sobě i jiným duševní obla-\nžení a občerstvení ujtnul. Připomínám si jeden článek\ni nejčelnějších českých novin: že jeden znamenitý stát-\nník i 3 úřady zastával, a to sice s prospěchem. Proč by\nkaždý úd našeho i jiného zpěváckébo spolku nemohl i při\nsvědomitém zastávání svých povinností také svou pěve-\nckou silou k obveselení tady menši, tam větší společnosti\npři spí váti? Poohledneme-li se po naší mile české vlasti,\npatříme-li na naši matku Prahu, jakým krásným příkla-\ndem kráčí napřed ? Jak statečně si počíná zpěvácký spolek\n„Hlahol44 pod výbornou správou proslulého národního pěvce\np. Lukeše v Praze ? Za naším hlavním městem neostala naše\nvětší venkovská města, ale i do menších měst vznikl tento\nzpěvný společenský ruch, tak že jen z Pardubic do blíz-\nkého městečka Rohdanče dojít můžeme, a dozvíme se,\nže se tam, dle tamních okolností, zpěv. spolek zří—\nd i 1. Rozvažme teď! nebylo by to nečest pro naše Pardu-\nbice, které přes 6000 obyvatelů čítá, kdyby v tomto směru\npozadu ostalo? Město Pardubice neostalo, a bohdá\nneostane pozadu! Můžeme tehdáž s radostí sděliti, že\nzpěv. spolek také v našem městě se zarazil, a sta-\nnovy od král. českého místodržitelství dle Králo-Hrade-\nckých stvrzeny byly. V neděli, dne 9. června, bylo\nprvní hlavní sezení v zkoušebnéin velkém sále\nnaší reálné školy pod vedením komisara p. Duraonta,\nPrvé čtly se potvrzené stanovy, pak se údové účinku-\njící nově zapisovali, načež se k volbám přikročilo. Jedno-\nhlasné byl František Janda, technický reální učitel\nza předsedu a ředitele zpěv. spolku Pardubického zvolen.\nPrvním výborem stal se p. Kučera, učitel hlavní školy\n111. třídy; druhým p. Hušek, učitel na hlavní škole,\nnynější ředitel kůru, třetím p. Tomšu, poštovní úřadník\na čtvrtým p. Po droužek, assistent při berním úřade.\nPan JOB. Klika, učitel na zdejší realce a spisovatel byl\njednohlasně zvolen za tajemníka a písmovedoucího.\nMěšťan a podporovatel zdejšího zpěv. spolku p. Lorenc\nbyl zvolen za úda čestného. Posléze zazpíval zpěvá-\ncký, úplně konstituovaný spolek ke cti přítomných měšťanů\nčtverozpěv ze Záboje: „Pozdravení pěvcovo*4 od Ve ita\nrázně a správně, načež p. Janda veškerému ctěnému mě-\nšťanstvu našemu: „Sláva! Ať žijou!\" provolal, což hřmotně\nopakováno bylo. Připomenout můžeme, že mezi 14 uči-\nteli na hlavní a reální škole v Pardubicích 12 jsou více\nméně zpěváci a hudebníci, tak že sami po třech\núdech čtverozpěv jakýkoliv by obsaditi mohli. Nuže,\nzdař Bůh!*).\n*) Těšíme se srdečně.\n\n—l.—\nZ Budyšína v Lužici. Jak libozvučná naše reč\ntaké ve veřejné vstoupá místnosti, budiž následující ra-\ndostným důkazem. 27. dubna 1. r. uspořádána byla \\ zdej-\nším divadle, pH četné návštěvě, h u d e b ní a dekl a-\nm at o r 11 í zábava. Známá již z loňského roku paní Schu-\nsterová zpívala písně cd p, Korosa, kterýž ji na pianě\nprovázel. Zpívala hlučným svým altovým hlasem tak do-\njímavě, že po ukončení hlučným „Sláva\" odměněna byla.\nO kéž by častěji takého duševního posilnění se nám po-\nskytlo ! - Ziatá naděje! Nndzmíněné písně, jež\npůvabností melodií se vyznačují, vyšly nákladem „Matice\nsrbské14 pod názvem : Sě s c spěw o w serbs k i ch\nza soprán abo tenor z přewodom fortepiana, kompono-\nwane wot K. A. Koco r a. Věnovány jsou učiteli skla-\ndatelově a organistu p. Heringovi taniže. Přidán k slo-\nvům srbským též překlad německý. Doufáme, že bratři\nnaši Čechové zajisté postarají se, by též jednou u nich\nozvaly se písně lužické. Zdař Bůh !\n\nPešt. Divadelní společnosť z divadla „Bouffes parisiens\"\nuspořádá po ukončení svých pohostinských her\nv Treumannově divadle ve Vídni, v zdejším národním di-\nvadle cyklus představení. Každého večera obdrží společ-\nnost 500 zl, honoráru.\nVídeň. V Treumannově divadle vystoupila dne 8.\nčervna poprvé francouzská divadelní společnost Offen-\nbachova z „Bouífes parisiens.\" Dávalt se „Orfeus v pod-\nsvětí,44 operetka od Offenbacha. Zdejší listy nesrovnávají\nse v úsudkách o společnosti této; nebot co některé praví,\nže společnost tato nevyniká téměř žádnou pravou komi-\nckou silou, chválí jiné humor členů Oífenbachovy společ-\nnosti. Jisto však je, že páni Tautinová je výtečná zpěv-\nkyně, kteráž co Eurydice se vyznamenala. SJečny Taffa-\nnelova a Helene (Kupido a Venuše) jsou půvabné zjevy.\nPan Desiré byl originální Jupiter. Dále provozovala spo-\nlečnost operetku „Most plný vzdechů44 od Oífehbacha,\n„Kočka proměněna v ženu44 též od Offenbacha.\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "debut_caractere": 4950, "fin_caractere_exclue": 5344, "texte": "Lully byl výtečnosti svých skladeb tak předpojat, že by,\nkdyby je někdo za špatné uznal, toho zavraždil. Operu, která\nu obecenstva potlesku nedošla, dal jen pro sebe provozovati. To\nvypravovalo se králi Ludvíku XIV. I vyjádřil se tento i ~Nu,\nkdyž Lully operu za dobrou uznal, ona tím také bude/4 Od\ntoho okamžení byl celý dvůr mocnáře a obecenstvo toho mí-\nnění; opera jmenovala se: „Armide.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "145", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.5", "debut_caractere": 2363, "fin_caractere_exclue": 2371, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "145", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Král. zemské divadlo. Pan Stéger zpíval 8.", "titre_sommaire": "Král. zemské divadlo. Pan Stéger zpíval 8.", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.5", "debut_caractere": 2373, "fin_caractere_exclue": 3612, "texte": "E.\nKrál. zemské divadlo. Pan Stéger zpíval 8.\nčervna v zpěvohře „Němá z Portiči, 10. v „Martě,\"\n12. „Roberta\" a posléze ve třech z ornkách. K po-\nslednímu vystoupení a k příjmu určil sobě p. Stéger\nTannháusera. Dychtiv byl každý, jak se Stéger do Wa-\ngnerovy hudby vpravili dovede. Onemocněním p. Eilerse\nvzalo se útočiště k 3tímu dějství zpěvohry „Trouba-\nd o ur\" od Ve rdih o, k 2hernu z Lucii od Doni ze t-\ntiho a k 4tému z Hugenoti od Meyerbeera. Ten,\nkdo snahu a horlivost vůdců naší zpěvohry poznal, po-\nmyslí sobě, jak se jmenovaným operám vedlo. Obecen-\nstvo nebralo ku konci toho účastenství jako jindy, ná-\nvštěva ochabovala patrně. Co Masaniello v zpěvohře\n„Němá z Portici\" byl Stéger nejlepší, co Robert\nďábel nejslabší. V Marthě zpíval všechny své árie a\nkantileny hbitě a některé velmi chladně. Ve zlomkách\nzpíval nejlépe Troubadoura; v Lu c i i nedosáhl mnoho\npochvaly a co Raul v Hugenottách ještě méně. K příjmu\nnedostavilo se obecenstvo četně, vyvolalo Stégra mnoho-\nkráte mezi a po ukončeném představení, S větší napnu-\ntostí budeme následovali pohostinským představením Ti-\nchatschka (tak se píše) od dvorního divadla z Drážďan.\nPrvní výstup co Ri en z i byl nad míru skvělý. Obšírné\nreferaty budou následovat budoucně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "145", "page_fin": "147", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7.2", "titre_corps": "— Včera odbýval se koncert „Arka lie,\" v němž", "titre_sommaire": "— Včera odbýval se koncert „Arka lie,\" v němž", "signature_source": "X—x", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.5", "debut_caractere": 3614, "fin_caractere_exclue": 4905, "texte": "— Včera odbýval se koncert „Arka lie,\" v němž\nA. Dreysohock koncert od Webra a novelettu od Schu-\nmanna přednášel. Mimo to dávána byla ouvertura od\nKittSa a nové české duetto od Ambrose. Zevrubnější\núsudek o koncertu podáme příště.\nKoncert jednoty k zvelebení vojenské\nhudby, jenž se v sobotu dne 15. června v sále na Zo-\nfíně vedením činného ředitele p. Pavlise odbýval, dosel\nvelmi příznivého výsledku. Smyccovy orkestr pěšího pluku\nhrabete Gyulaye provedl vehni správně ouverturu k opeře\n„Nový Figaro44 od Ricciho, dále slyšeli jsme podvojné va-\nriace na polskou národní píseň od Wittmanna, jež cho-\nvanci páně Pavlisovi: J. Kunstatt a Jirousek\nzběhle a cistě na křídlovku a eufonion přednesli; mimo\ntyto přednášel chovanec J. Toms variace pro křídlovku\nna themata z opery „Námesičná44 od Belliniho s chvat-\nným úspěchem a konečně bylo duetto od Kittla, pro ple-\nchové nástroje uspořádané od veškerých záku provedeno.\nPan Krén zpíval z ochoty Schubertova „Poutníka44 a\n„Andreas Hofer\" významně a cituplně. Paní Thomé-ová\npřednášela jednu německou píseň od Gumberta a jednu\nnárodní českou, s kterouž velké pochvaly došla, Po\nkoncertě provozovaly veškeré plukovní kapelly zdejší po-\nsádky v zahradě ouvertury, operní čísla, potpourri, po-\nchody a taneční kusy vůbec, buď jednotlivě, bud po-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5927, "texte": "spolu dohromady k velké spokojenosti četného obe-\ncenstva. Provedení všech kusů slouží ke cti p, Pavlisovi,\nNa den sv. Petra a Pavla bude se dávati v di-\nvadle poprvé opera „Troubadour\" v češtině v pře-\nkladu Em. Lužanskébo. V opere budou účinkovali pp.\nReichJ, Appé, sl. Ehrenbergova a paní Thoméová,\nV sobotu dne 22. června bude konečně na\nVolšanském hřbitově pomník Klicperův slavně od-\nhalen. Zpěváci, kteří chtí spoluúcinkovati, nechť se\nve čtvrtek dne 20. června t. in. zúčastní při zkoušce\n(v divadelní kanceláři, v celelné ulici číslo 961—1.) v 6\nhodin večer.\nDuchaplný spisovatel, pan Dr. Aug. V. Ambros,\njenž si svými hudebními spisy jakož i skladby chvalného\njména dobyl, sbírá nyní materialíe k dějepisu české\nhudby, jejž, jak mile s všeobecnými dějinami hudby ho-\ntov bude, spisovati započne. Pan Ambros vydá dílo toto\nv češtině i němčině.\nNový dechový nástroj, jejž pan Aug. Jind.\nRott vynalezl a o němžto jsme se v minulém čísle zmí-\nnili, obdržel jméno „Glagol.\" Výkres k němu podáme\nv / v ■ v '\npriste.\nTv\nJista Češka, jíž jméno nám povědomo není, od-\nporucuje se ve Vídni dámám za učitelku na melofon.\nOsvědčila své umění ve více než 46 akademiích v nej-\noblíbenějších sálech vídeňských. Čítá teprv 14 roku.\nVýlet zpěváckého spolku „Hlahol44 do Zá-\nviste u Zbraslavi odbýval se v neděli dne 16. června.\nPro velkou vodu nebylo možná určený počet lidí na loď\nvzíti a z té příčiny museli páni pěšky do Závistě se ode-\nbrati. Živá zábava byla teprv na zpáteční cestě do Prahy,\nkdež „Hlahol\" vedením pánů Heilera a Lukeše effektní\nsbor „Vltavu\" od F. Vogla a jiné přednášel. Mimo to\nslyšeli jsme sbory: „Praha44 od V. H. Veita, „Nevěrný\nmilý14 cd Vašáka, „Pozdravení pěvcovo\" od V. H. Veita\na výtečnou kadrylu z národních písní od Ferd. Heilera.\nKonečně provedeny byly sbory „Zastaveníčko44 od Storcha\n(v češtině) a „Matrosové\" od Lachnera (v češtině).\nPan Eduard Nápravník byl v neděli dne 16.\nčervna telegrafickou zprávou z Roudnice ku kní-\nžeti ruskému Jusupovovi do téhož města povolán, by\npřevzal kapelnické místo u jeho soukromého orkestru\nv Petrohradě. Zdaž nadaný skladatel tento místo toto\npřijme, není rozhodnuto.\nZdatný Virtuos na cello pan Seifert, Pražan,\npřibyl tyto dni z Petrohradu do svého rodiště.\nTuty dni přibyl do Prahy po delší cestě umě-\nlecké v Rusku známý pianista a krajan náš p. Leopold\nKnína. Jak se dozvídáme, uspořádá zde koncert. Též\nsl. Ferlesova, člen dvorní opery v Carlsruke, přibyla\ndo Prahy.\n- Nákladem p. Ad. Kurandy v Praze vyšel sva-\nzeček básní pod jmenem „Chudobky\" od Jaromíra\nBrezano vského. Některé z vlasteneckých písní ja-\nkož i lyrické hodily by se ku komponování skladatelům\nnašim.\nZávis i Falkenštejna, tragédie v 5 jed-\nnáních od Vítězslava Hálka vyšel před nedávnem tiskem\nco l. díl „Bibliotéky dramat.44 Duchaplné toto dílo\nprovozovalo se poprvé dne S, prosince 1860 a bylo při\nkonkursu o cenu Fingerhutovuco nejlepší prače\ndruhou cenou poctěno. Znamenalo by to sovy do\nAtén nos i ti, kdybychom o tomto krásném díle, jež sed-\nmero soudců důkladně probralo, ještě zevrubně mluviti\nchtěli, podotkneme toliko, že se každý o milou duševní\nzábavu připraví, kdož by tuto tragédii geniálního básníka\nnašeho nečetl.\nAlexander Dreyschock přijel před několika\ndny ze své umělecké cesty po Rusi opět do Prahy a ode-\nbeře se co nevidět do lázní Helgolandských.\nVáclav Linda Matoužek, virtuos na hou-\nsle, zemřel dne 2. června 1861 v Krakově v 51. roku\nsvého stáří. Matoužek (snad Matoušek?) narodil se\nv Čechách, věnoval se školství a byl pomocníkem v Praze.\nPozději oddal se zcela hudbě, učil se houslím u zemře-\nlého Krále mlad. a primiston u Pražského orkestru. Když\nPaganini tuha, času do Prahy přijel, působila jeho hra tak\nna Matoužka, že si zcela jeho způsob hry za studium\nobral a v nejkratším čase tak ohromně ve hře pokročil,\nže jeho talent a duchaplnosť se hned poznati inohly. Po-\nzději byl povolán k orkestru do Štýrského Hradce, odkuď\npak uměleckou cestu podnikl. Byl též v Itálii, kdež brzy\nchvalně znám byl. Na své zpáteční cestě do své vlasti\nuspořádal koncert v PJzni a dosáhl skvělého výsledku,\nnačež se do Prahy odebral a tu několik dní zdržel. Zde\njej slyšel výtečný náš prof. M. Mildner, jenž se o něm\ntakto vyjádřil: „Jeho hra ku překvapení všech, kteří jej\nslyšeli, věrná a dokonalá kopie Paganiniho se všemi zvlášt-\nnostmi, které onoho italského mistra karakterisovaly\npřitom však osvědčil zase též tolik individuálnosti a du-\nchaplnosti, že těžce ztráta jeho oželiti se dá. Jeho skladby\nbyly plny pikantních nápěvů a passaží; přitom však vkusu-\nplné a vděčné. Matoužek nar. se dne 9. led. 1810. M. M.\nHudební literatura. Pod názvem „F e u i 1-\nlets d'Album44 vychází nákladem Jos. Šálka v Praze\nsbírka nejno• ějších salonních skladeb pro piano,\nk nížto čelní čeští skladatelově přispívají. První se-\nšit obsahuje krásné impromptu „Frúhlingsklánge\" od V.\nH. Veita a transkripci na Kreutzerovu „Kapličku\"\nod F. X. Chvátala. Druhý sešit zaujímá dvě skladby,\ntotiž: „Zastaveníčko44 od F. Hiilera a „Reverie poetique\"\nod F. Neumanna. Předplatní cena na 12 sešitů je\n5 zl.; jednotlivý sešit stojí 80 kr. r. č. V tomtéž skladě\nvyšel německý sbor „Die Abendglocke\" od J. V. Kali-\nvody. Stojí 54 kr. Od Frant. Pivody vyšly opět dvě\npísně „Větry k vlasti milé spěchající (42 kr.) a „Tiše,\ntiše sláva kráčí44 (27 kr.). Vyšlyt nákladem pánů Kri-\nstofa a Knhé. Nadaný a mladý skladatel slovinský,\npan Darovin Jenko, vydal ped jmenem „Slovenské\npesme\" několik zdařilých písní s průvodem piana\njakož i dvojzpěvů a čtverozpěvů. Z písní uvá-\ndíme: Stra na m Slovenka Moja zviezd a Dve\nDve utvi; z dvojzpěvů: z čtverozpěvu:\nStranám Nap rej, jenž v besedě Vídeňské s vel-\nkou pochvalou proveden a jehož slova zčeštěna se v Da-\nliboru nacházejí. Dále vynikají čtverozpěvy: Na gro-\nbich Moji sablici Lipa Pobratimija Roja-\nkom. Cena celého sešitu je velice mírná; stojíť 1 zl.\n50 kí. Kdo by si sbírku tuto přál, nechť se\nobrátí na redakcí Dalibora a bude mu za-\nslána."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2008, "texte": "r\nÚvaha. První sešit Vesny obsahuje, jak již\noznámeno, tři skladby. Píseň „Vlastenská\" (slova od B.\nPešky) od Fr. Pivody tvoří první číslo této sbírky pů-\nvodních zpěvů. Náš národ, ac posud chůd na skladby\nzbudované na základě národních písní, má přec hojnost'\ntvůrcích sil, jimž milá naše vlast' za úlohu klade, by v hu-\ndebním umění vždy víc a více postupovaly, dle sil vy-\ntříbeným vkusem vynikaly, jiných útvorů se nepřidržovaly,\naniž jiných nápodobňovaly. Z písní vlastenských máme\nna výběr několik velmi důrazných a duchem národním\nnadchnutých, jak ve slovíeh tak iv hudbě originálních.\nSlova Peškova ve způsobu Szózatu psána uspokojila nás,\nnikoliv však uvedení jejich do hudby. Karaklér nápěvu\nveršového má se říditi dle celé oásně a přiměřeně k slo-\nvům přilnou ti; zde však trpí zpěv na jednotv á r n o s t,\nm dlo sť a prázdnotu; jedině ukončující motiv má\nvíce vzletu a ten je dle zdání u F. Pivody v obyčeji.\nNecht skladatel sobě svědomitě smysl slov těchto uváží,\na podá budoucno plody, kterými se nejen obecenstvu, ný-\nbrž i umění samému zavděčí. Píseň Pivodova věno-\nvána jest Fr. L. Ri egro vi. Procházkův dvojzpěv\n„Cech\" na slova od Picka je práce promýšlená: avšak\ntrochu mnoho rozpředena ; čehož se každý skladatel ve\ndvojzpěvu co možná vysťríci má; jelikož časté upo-\ntřebování nevyhnutelných tercií a sext, pak časté\nopakování jedné myšlénky v obou hlasech spíše\nposluchače unaví, než upoutá. Tímto pokleskem, jejž\nzvláště u mladých skladatelů nalézáme, nejiepší místa\ncelku vyblednou. Ku konci totiž od rozvedení domi-\nnantní septimy z A-dur v igann u (první převrat do-\nminantní septimy z Fis-moll) blíží se skladba vkusu\nitalskému, což poněkud bude snad na ujmu jinak\npoetickému zpracování celého átvoru. Dílo to věnováno\njest p. Rudolfu knížeti z Thur n-Taxisů. Pílegerova\nbáseň „Kalina\" v hudbu pro sbor uvedena od Em. Va-\nš á k a je ryzá práce v národním slohu, poetická a dojí—\nmává. Bažení po effekteeh nenachází se v skladbě této;\nslová stojí s hudbou v nejuzším spojení.\n\n(X—x)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147", "page_fin": "148", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7.3", "titre_corps": "Z okolí Mlado-Boleslavského. (Opožděno.)", "titre_sommaire": "Z okolí Mlado-Boleslavského. (Opožděno.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.7", "debut_caractere": 2010, "fin_caractere_exclue": 6418, "texte": "Z okolí Mlado-Boleslavského. (Opožděno.)\nDne 26. m. in. odbývala se zvláštní slavnost v utěšeném\nJosefodolu. Tamnějsí zpěváčky spolek světil totiž odha-\nlení korouhve, jižto před nedávnem od paní Leitenberge-\nrové, fabrikantky tamnějsí, byl obdržel. Povětrnosť byla\nslavnosti té příznivá, pročež množství lidi ze všech stran\nk Josefodolu se übíralo. Více údu zpěváckých spolků\nKrálohradeckého, Turnovského a Mimoňského bylo též pří-\ntomno. Samo sebou se rozumí, že i zpěvácký spolek Bo-\nleslavský, který takřka s Josefodolským v jedno splývá,\nspoluucinkoval. Okolo páté hodině odpolední přinesl slav-\nnostní průvod při střelbě z moždířů zahalenou ještě ko-\nrouhev do zahrady tamnějšího hostince, kdežto celá slav-\nnost odbývána byla. Na vyvýšeném místě, kde zpěváci\nstáli, byla korouhev při přednášení německého proslovu\nodhalena ! A jak by to mohlo také jináce býti, vždyt ko-\nrouhev sama má nápis německý!! Doufáme, že si ji\nzpěváci Josefodolští nevezmou s sebou do Norimberka,\nkamž prý s českými sbory se chystají, by se tam před\nNěmci co Cechové osvědčili I Vůbec měla slavnost ta ráz\nvíce německý, což ovšem v české krajině podivně vypa-\ndalo. Již program ku koncertu, jenž pak odbýván byl,\nměl nevyhnutelné motto německé a oznamoval nám 7 čí-\nv\nsel německých a pro ty Cechy tak z milosti také 4 čísla\nčeská!! Za to se ale snad Cechové poiěšiti mohli z krá-\nsné a klasické hudby německých sborů, třebas by byli\ntextu nerozuměli! Chyba lávky! Aby každý hned pochopil,\nže tomu tak býti nemohlo, podotkneme pouze, že mezi 7\nsbory německými jalová, hudební ceny prázdná musa Ab-\ntova třikráte zastoupena byla,'! I ostatní sbory něme-\ncké byly od skladatelů větším dílem nepatrných. Zdravý\nvkus českého obecenstva nepřipustí, bohdá! nikdy, aby se\nmu podobné věci zalíbily ! Z ceských sborů bylo předne-\nseno: „Nad potůčkem\" a „Kalino\" od Vašáka, „Kovářská\"\nod Vogla a „Utonulá\" od Křížkovského. Slyšel jsem z více\nstran, že prý Josefodolský spolek zpěvácký nemůže zpí-\nvali více ceských sborů, proto že prý více německých\núdů má, jsou lo někteří páni z tamnějsí továrny. Pánům\ntěmto bychom však připomenuli německé přísloví: „Land-\nlich sittlich!\" Chtějí—li v české krajině před českým\nobecenstvem veřejně zpívati, tedy ať zpívají po če-\nsku. Nechtějí-li však, neb nemohou-li tedy ať zpí-\nvají pro sebe, po doináckti; ať si pozvou k tomu Němců\nkolik chtějí, at ale pak neodbývá veřejných produkcí\na at nesezvou c es k é obecenstvo tištěnými zvacími listy\na programy.\nZ Boleslavi. Minulou neděli dne 9. t. m. odpole-\ndne uspořádal z p ě v á ck ý spolek zdejší s Josefodol-\nským zpěvní zábavu v zahradě hostince „u modrého hro-\nznu\" ve prospěch pohořelých v hořením Bohušově. Po-\nčasí bylo příznivo podniknutí tomuto lidumilnému. Zpěvy\njednotlivé, jmenovitě „Kovářská,\" s bouřlivým přijaty\nbyly jásotem od společnosti dosti četné; zdálo se, že čle-\nnové jednotliví sboru zpěváckého zápasí pospolu u vydo-\nbytí vavřínu vítězného ; a přítomní s blahým pocitem opou-\nštěli zahradu ku zpěvu tak vhodnou. Výsledek zábavy\nbyl šťastný a obnášel 66 zl. 20 kr. ; nejznačněji přispěli\np. Frant. Hiller, továrník zdejší s 10 zl., paní Leitenber-\n■v\ngrová z Josefodolu odeslala 5 zl. a pan Štos, hostinský\nu „modrého hroznu,\" dal mimo bezplatného propůjčení\nmístnosti 10 zl. r. c.\nZ Bydžova. (P r o d u k c e.) Program k zdejší pro-\ndukcí zpěv. spolku dne 16. t. m. odbývané jest ná-\nsledující: 1. „Společenská\" od Lablera (ze Záboje). 2.\nOuvertura ze zpěvohry : „Alessandro Stradella\" od Flo-\nlova. 3« Píseň „Kovářská\" od Riegera, hudba od Pro-\ncházky. 4. „Potpourri z ceských písní\" pro sextett od\nJoska. 5. Dvojzpěv, s průvodem kvartetta, musel býti\nopakován. 6. Arie ze zpěvohry „Nárněsicná\" od Bellini\n(pro sextett). 7. „Na mou vlasť,\" píseň pro jeden hlas,\ns průvodem kvartetta, inusela býti při hlučném potlesku\nopakována. 8. Koncertní Polka od Mifdnera. 9. Kadryla\npro mužský sbor od Kellera.\nZ Hradce Králové. (Koncert zpěv. spolku.)\nKoncert, jejž zdejší zpěv. spolek dne 4. t. in. pod-\nnikl, poskytl 161 zl. Trutnovským pohořalcňm. Nejpří-\njemněji city našemi hnula „Utonulá\" od Kříž kov ská-\nlí o, i jsme přesvědčeni, že týž sbor od našeho pilného\nspolku budoucně přednešen nás iv nadšení pozdvihne,\nNejhlučnějšího potlesku dostalo se výborně přednešené\n„hymně před bitvou\" od Wagnera, zajisté pro její effekt\nuchvacující.\n(X+Y-l-Z.) Z Pardubic, dne 12. června 1861.\n(První hlavní sezení zdejšího zpěv. spolku.)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2707, "texte": "Každý člověk má nejméně jednu hlavní povinnost ve svém\nživobytí zastávat; bylo byt ale velmi smutno, kdyby, jak\nmile svou denní práci i s největší dokonalostí odbyde,\npro společenský ruch svojimi zvláštními, někdy výtečnými\nschopnostmi nepřispěl, a tak sobě i jiným duševní obla-\nžení a občerstvení ujtnul. Připomínám si jeden článek\ni nejčelnějších českých novin: že jeden znamenitý stát-\nník i 3 úřady zastával, a to sice s prospěchem. Proč by\nkaždý úd našeho i jiného zpěváckébo spolku nemohl i při\nsvědomitém zastávání svých povinností také svou pěve-\nckou silou k obveselení tady menši, tam větší společnosti\npři spí váti? Poohledneme-li se po naší mile české vlasti,\npatříme-li na naši matku Prahu, jakým krásným příkla-\ndem kráčí napřed ? Jak statečně si počíná zpěvácký spolek\n„Hlahol44 pod výbornou správou proslulého národního pěvce\np. Lukeše v Praze ? Za naším hlavním městem neostala naše\nvětší venkovská města, ale i do menších měst vznikl tento\nzpěvný společenský ruch, tak že jen z Pardubic do blíz-\nkého městečka Rohdanče dojít můžeme, a dozvíme se,\nže se tam, dle tamních okolností, zpěv. spolek zří—\nd i 1. Rozvažme teď! nebylo by to nečest pro naše Pardu-\nbice, které přes 6000 obyvatelů čítá, kdyby v tomto směru\npozadu ostalo? Město Pardubice neostalo, a bohdá\nneostane pozadu! Můžeme tehdáž s radostí sděliti, že\nzpěv. spolek také v našem městě se zarazil, a sta-\nnovy od král. českého místodržitelství dle Králo-Hrade-\nckých stvrzeny byly. V neděli, dne 9. června, bylo\nprvní hlavní sezení v zkoušebnéin velkém sále\nnaší reálné školy pod vedením komisara p. Duraonta,\nPrvé čtly se potvrzené stanovy, pak se údové účinku-\njící nově zapisovali, načež se k volbám přikročilo. Jedno-\nhlasné byl František Janda, technický reální učitel\nza předsedu a ředitele zpěv. spolku Pardubického zvolen.\nPrvním výborem stal se p. Kučera, učitel hlavní školy\n111. třídy; druhým p. Hušek, učitel na hlavní škole,\nnynější ředitel kůru, třetím p. Tomšu, poštovní úřadník\na čtvrtým p. Po droužek, assistent při berním úřade.\nPan JOB. Klika, učitel na zdejší realce a spisovatel byl\njednohlasně zvolen za tajemníka a písmovedoucího.\nMěšťan a podporovatel zdejšího zpěv. spolku p. Lorenc\nbyl zvolen za úda čestného. Posléze zazpíval zpěvá-\ncký, úplně konstituovaný spolek ke cti přítomných měšťanů\nčtverozpěv ze Záboje: „Pozdravení pěvcovo*4 od Ve ita\nrázně a správně, načež p. Janda veškerému ctěnému mě-\nšťanstvu našemu: „Sláva! Ať žijou!\" provolal, což hřmotně\nopakováno bylo. Připomenout můžeme, že mezi 14 uči-\nteli na hlavní a reální škole v Pardubicích 12 jsou více\nméně zpěváci a hudebníci, tak že sami po třech\núdech čtverozpěv jakýkoliv by obsaditi mohli. Nuže,\nzdař Bůh!*).\n*) Těšíme se srdečně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7.4", "titre_corps": "Z Budyšína v Lužici. Jak libozvučná naše reč", "titre_sommaire": "Z Budyšína v Lužici. Jak libozvučná naše reč", "signature_source": "—l. —", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "debut_caractere": 2709, "fin_caractere_exclue": 3663, "texte": "—l.—\nZ Budyšína v Lužici. Jak libozvučná naše reč\ntaké ve veřejné vstoupá místnosti, budiž následující ra-\ndostným důkazem. 27. dubna 1. r. uspořádána byla \\ zdej-\nším divadle, pH četné návštěvě, h u d e b ní a dekl a-\nm at o r 11 í zábava. Známá již z loňského roku paní Schu-\nsterová zpívala písně cd p, Korosa, kterýž ji na pianě\nprovázel. Zpívala hlučným svým altovým hlasem tak do-\njímavě, že po ukončení hlučným „Sláva\" odměněna byla.\nO kéž by častěji takého duševního posilnění se nám po-\nskytlo ! - Ziatá naděje! Nndzmíněné písně, jež\npůvabností melodií se vyznačují, vyšly nákladem „Matice\nsrbské14 pod názvem : Sě s c spěw o w serbs k i ch\nza soprán abo tenor z přewodom fortepiana, kompono-\nwane wot K. A. Koco r a. Věnovány jsou učiteli skla-\ndatelově a organistu p. Heringovi taniže. Přidán k slo-\nvům srbským též překlad německý. Doufáme, že bratři\nnaši Čechové zajisté postarají se, by též jednou u nich\nozvaly se písně lužické. Zdař Bůh !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7.5", "titre_corps": "Pešt. Divadelní společnosť z divadla „Bouffes parisiens\"", "titre_sommaire": "Pešt. Divadelní společnosť z divadla „Bouffes parisiens\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "debut_caractere": 3665, "fin_caractere_exclue": 4606, "texte": "Pešt. Divadelní společnosť z divadla „Bouffes parisiens\"\nuspořádá po ukončení svých pohostinských her\nv Treumannově divadle ve Vídni, v zdejším národním di-\nvadle cyklus představení. Každého večera obdrží společ-\nnost 500 zl, honoráru.\nVídeň. V Treumannově divadle vystoupila dne 8.\nčervna poprvé francouzská divadelní společnost Offen-\nbachova z „Bouífes parisiens.\" Dávalt se „Orfeus v pod-\nsvětí,44 operetka od Offenbacha. Zdejší listy nesrovnávají\nse v úsudkách o společnosti této; nebot co některé praví,\nže společnost tato nevyniká téměř žádnou pravou komi-\nckou silou, chválí jiné humor členů Oífenbachovy společ-\nnosti. Jisto však je, že páni Tautinová je výtečná zpěv-\nkyně, kteráž co Eurydice se vyznamenala. SJečny Taffa-\nnelova a Helene (Kupido a Venuše) jsou půvabné zjevy.\nPan Desiré byl originální Jupiter. Dále provozovala spo-\nlečnost operetku „Most plný vzdechů44 od Oífehbacha,\n„Kočka proměněna v ženu44 též od Offenbacha."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7.6", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "debut_caractere": 4608, "fin_caractere_exclue": 4619, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7.6.1", "titre_corps": "Když Rousseau své „Devindu village\" na pařížské operní", "titre_sommaire": "Když Rousseau své „Devindu village\" na pařížské operní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "debut_caractere": 4621, "fin_caractere_exclue": 4948, "texte": "Když Rousseau své „Devindu village\" na pařížské operní\ndivadlo přivedl, dal často orkestru při zkouškách svou nespo-\nkojenost poznati.:\nHudebníci, aby se pomstili, pověsili jeho podobiznu na\nvymalovanou šibenici. Roicsseau spatřiv to, pravil žertovné:\n„Nedivím se, že jste mne pověsili, au jsem již tolikrát od vás\ntrýzněn byl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.7.7", "titre_corps": "Lully byl výtečnosti svých skladeb tak předpojat, že by,", "titre_sommaire": "Lully byl výtečnosti svých skladeb tak předpojat, že by,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "debut_caractere": 4950, "fin_caractere_exclue": 5344, "texte": "Lully byl výtečnosti svých skladeb tak předpojat, že by,\nkdyby je někdo za špatné uznal, toho zavraždil. Operu, která\nu obecenstva potlesku nedošla, dal jen pro sebe provozovati. To\nvypravovalo se králi Ludvíku XIV. I vyjádřil se tento i ~Nu,\nkdyž Lully operu za dobrou uznal, ona tím také bude/4 Od\ntoho okamžení byl celý dvůr mocnáře a obecenstvo toho mí-\nnění; opera jmenovala se: „Armide.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-06-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-06-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1861-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "148", "page_fin": "148", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.2.8", "titre_corps": "číslem tíuuto ukončeno je druhé čtvrtletí Daliborá. Vyzýváme P. T. ctěné odběratele, kleří se ještě na", "titre_sommaire": "číslem tíuuto ukončeno je druhé čtvrtletí Daliborá. Vyzýváme P. T. ctěné odběratele, kleří se ještě na", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "debut_caractere": 5346, "fin_caractere_exclue": 5637, "texte": "číslem tíuuto ukončeno je druhé čtvrtletí Daliborá. Vyzýváme P. T. ctěné odběratele, kleří se ještě na\n3.a 4. čtvrtletí nepředplatili, by své předplacení co nejdřív obnovili, aby v rozesílání Dalibora žádná přestávka\ndíli se nemusila. K tomuto číslu přiložena je notová příloha číslo V.a Ví."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.1", "texte": "„Me sme me!\"\nFrant. A. Hora.\nI.\nMy stojíme stále pevně,\nnechať třeba svět se boří;\nokamžitým nehodám se\nČeská síla nepokoří!\nOdporem se síly tuží,\nodporem se rámě sílí;\nprotož spějme v tuhém boji\nstatně k žádoucímu cíli!\nII.\nObloha se zvolna zakaluje,\nz dáli slyším rachocení hromu;\nvětřík dusný, posel bouře, duje,\nkterá hrozí slovanskému stromu.\nStůjme mužně bouře vyvzteká se,\njenom dětské bázně buďme prosti;\npřijde doba, kdy nám v nové kráse\nvzejde slunko lepší budoucnosti!\n\nPiseň.\nAntonie Körschnerovd.\nRci, srdce mé, co schází tobě?\nvždyť venku krásný, jarní den,\na kvítí nedlí více v hrobě\na slunce dlouhý nesní sen.\nRci, srdce mé, co bolí tebe;\nvždyť veselý je celý svět\na v oku každém skví se nebe\nna líci každé růže květ.\nNechvěj se; teplý, zefír v máji\nsnad tebe také ovlaží;\nvždyť najdeš jako slavík v háji\nsnad druha, jenž tě oblaží.\n\nJak se vyvinula ouvertura a co je její účel?\n(Pokračování*)\nPravdivost situace a volnost v úměru ouvertury\nbyly hlavní věci, kterých se od onoho času na všechny\nstrany dosáhlo. Avšak to platí toliko v praxi, nikoliv\ny theorii ; neboť myšlenka tato byla již dávno od Mat-\nthesona v jeho výborné knize „Dokonalý kapelník\"\nvyslovena, kdež o ouvertuře stojí: ~Hlavní vlastnosti\njejí záležejí v tom, že má stručné ponětí a předehru,\nmalé vyobrazení toho přinesti, co následovati má. A tu\nse dá snadno soudit, že vyjádření vášní (aíFektů) v ta-\nkéto ouvertuře se dle náruživostí říditi musí, které\nv díle vynikají. Nejvíce má se v ní objeviti ušlechti-\nlost (důstojnost).\" Stručněji a určitěji, pevněji a tref-\nně ji mohla by se sotva její trest' naznačili. Není tedy\npravda, ze by theorie své %ákony vzdy teprv % prak-\nticky podaných příkladu vyvinouti ano je jen z nich\nvyvinouti mohla. Jedna pomáhá druhé. Mozart napsal\nsvého Don Juana (vysi. Doň Chuana). Jeho ouver-\ntura, jež po dokončení své nepřekonané opery složil,\npočíná velkolepě s Andantem % D-moll, k čemuž\nkromě smyčcového kvartettu 2 flétny, 2 hoboje, 2 B-\nklarinetty, 2 lesnice, 2 trompety a bubny přidal. Dále\npak přejde Mozart v Allegro molto 4/4 D—du:r nád-\nherně a divukrásně vyvedeného a v C-dur se končící-\nho, by na dominantě přirozeného přechodu k prvnímu\nzpěvnímu kusu opery dosáhl. Zde niáme tedy dvě roz-\nličné věty, které z tresti celé následující opery nikoliv\ndle vnitřního ducha vyňaty jsou. Později podal Mozart"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.2", "texte": "s těmitéž nástroji ve své r. 1791 psané opeře „Cle-\nmen%a di Tito\" (Dobrotivost Titova) v docela jiné\nvnitřní podstatnosti taktéž mistrovskou ouverturu, kte-\nráž toliko z jediné věty, Allegra to 4/4 C-dur sestávala\na toliko několika fermatami zdržována jest.\nZ francouzských skladatelů vezmeme Mehulovu\nouverturu k jeho opeře „Josef a jeho bratří,\" by\njsme v ní postupovací chod poznali.\nMehul uvádí jí s Adagiem 3/4 C-dur, kteréž to-\nliko smyčcovým kvartettern podáno jest. Na to násle-\nduje Allegro moderalo % čemuž dvě flétny, dva ho-\nboje, 2 klarinety v C, 2 lesnice, 2 trompety, 2 fago-\nty a bubny přiděleny jsou. Vše je jednoduše držáno\naž k Allegru, v němž jařeji a pohyblivěji též ve figu-\nrách udané nástroje zaznívají. Ouvertura sestává tedy\nz tří vět.\nNa počet a řadu vět v úvodní hudbě nedalo se\ntedy ničehož ; ouvertura mohla buď z jediné věty neb\nz dvou, třech neb též ze čtyr vět sestávati. Její uspo-\nřádání stalo se s právem tak rozmanilě, jak to základní\npoměry a převládající stav citlivosti díla byly.\n(Pokračování.)\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nJe to krásné, když, několik set mil od svého do-\nmova vzdálen, do cizího města přibudeš a tarn nale-\nzneš přítele tobě osobně zcela neznámého, který tě na\nnádraží již očekává, který z tvé „podivně karakteristi-\ncké fysiognomie\" hned pozná, že jsi jeho muž, který\ntě hned osloví, ruku ti stiskne a v tvém jazyku ti ozná-\nmí, že všecko přichystáno je k tvému přijmutí.\nPrávě totéž přihodilo se mi s doktorem V. A.\nAmbro sem při mém příchodu do Prahy. Jen že moje\n„podivně karakteristická\" fysiognornie svého účinku zcela\nse chybila, nebof on mě nepoznal. Právě naopak, byl\njsem já to, jenž, spatřiv toho malého muže s jeho či-\nlými a blahovolnými tahy, jak po francouzsku svému\nprůvodci pravil: „Ale jak pak mám v tomto davu Ber-\nlio%a nalezli? vždyť jsem ho ještě nikdy ani neviděl!\"\njá to byl, pravím, jenž tak nepochopitelně zlomyslný\nbyl, v tom hledajícím pánu tušiti pana Ambrosa. Při-\nblíživ se rychle k těm dvěma pánůrn, řekl jsem jim:\n„Zde jsem !tf\n„Pau Berlioz ?*\n„Ani více, ani méně !tt\n„Nu budte nám vítán! Velmi se těšíme, že jsme\nvás konečně spatřili. Pojďte, pojďte! Pokoj a orkeslr\njsou pro vás uchystány, v obou dobře zatopeno. Od-\npočiňte si dnes večír, a zejtra začneme.\"\nVskutku začali jsme již druhého dne přípravy\ndělati k mému prvnímu koncertu. Dr. Ambros sezná-\nmil mne se všemi hudebními autoritami města; před-\nstavil mne řediteli konservatoria, panu Bedř. Kittlovi,\nv\nten mne zase uvedl u bratrů Skroupty ředitelů to di-\nvadla a hlavního katedrálního chrámu a u koncertního\nmistra M. Mildnera. Potom přišla řada na zpěváky,\nna žurnalisty a na nejznamenitější přátele umění. Odbyv\nvšechny ty návštěvy, pocítil jsem zcela proti svému\nobyčejnému zvyku velkou tužbu, toto město si důklad-\n✓\nněji prohlédnouti. Zaslouží toho. Neočekávejte však\node mne, abych vám vylíčil divuplnou řadu všech chrá-\nmů, paláců, cimbuří, věží, sloupení anebo okouzlující\nokolí. O tom vš«m můžete se někde jinde dočisti. Ne-\nsmíte také, milý příteli, žádné učené pojednání očeká-\nvati o hudebních vzbouřeních v Čechách, o z\\láštních\nsnahách slovanského ducha, o domnělé době, kde staří\nmistři této země užívání dominantní septimy bez pří-\npravy dovolovali. V takových důležitých otázkách je\nmoje nevědomost zcela nezhojitelná. Chtěl—li bych se\nzaměstnávati dějepisem a pověstmi, pátral bych raději\npo znamenité, slonovou kostí o%dobeně kytaře, kte-\nréž užíval filosof Koang-Fu-Tse (vulgo Confucius),\naby čínskou říši mravovědě přiučil. Nebof já také hraju\nna kytaru, ačkoliv moje velmi jednoduchá jest a ani\njedným znamínkem o slonových zubech honosili se ne-\nmůže. Místo, kteréž jsem včera alespoň stokrát si pře-\nčetl, je výborný předmět k rozjímání pro filosofické\nhudebníky (hudební filosofy k tomu nepočítám, nebof\nod časů Leibnitxových nestává jich více). Zní násle-\ndovně :\n„Náhodou uslyšel Koang-Fu-Tse zpěv od Li-\nPoa, jehož stáří, jak každý ví, se klade na čtrnáct\ntisíc let nazpátek (tu ještě někdo řekni, že hudba je\numění módnf) ; byl takovým nadšením dojat, že\nsedm dní a sedm nocí nespal a ničeho nejedl a\nnepil. Hned na to sestavil svou vznešenou nauku,\nrozšířil ji beze všeho namáhání, pěje její předpisy\ndle písní Li-Poa a přiučil takto mravovědě celé\nČínsko s pětistrunovou, slonovou kostí ozdobenou\nkytarou.\"\nBohužel nemá moje kytára pět, alebrž, alespoň\nčasto, šest strun a není, jak již podotknuto, slonovou\nkostí ozdobena.\nNavraťme se ale opět k moderní evropské hud-\nbě, která žádnému člověku nepřekáží, aby se najedl,\nnapil, a vyspal jak se mu líbí. Chtěl jsem vám\nsvůj náhled o hudebních ústavech Y Praze jakož i o\nvkusu a vzdělanosti obyvatelstva sdělili. Abych o tom\nvšem mohl důkladný úsudek podati, byl bych tam arcit"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.3", "texte": "Musil déle žiti; navzdor lomu chci přece se o to po-\nkusiti, abych vám aspoň podal krátký nástin o tom a\npročež budu tedy vypravovati\no divadle a jeho údech, jak dalece jsem je\nslyšel 5\no konservatoriu a o osobách jemu přináležejí-\ncích, jak dalece jsem je seznal;\no %pěváckě akademii-,\no kuru v hlavním katedrálním chrámu;\no vojenské hudbě;\no virtuosech a skladatelích, kteří od jmeno-\nvaných ústavů neodvisli jsou; a konečně\no obecenstvu.\n(Pokračování.)\n\nO smrti Alessandra Stradelly\nSděluje Vítězslav Guth.\n*)\nAlessandro Stradella, jsa od svobodné obce Be-\nnátské povolán, by zde jistou masopustní operu v hudbu\nuvedl, přibyl do Benátek. Brzo po svém příchodu roz-\nnítil všechny Benátčany netoliko svými skladbami, ale\ni neobyčejnou krásou svého hlasu ku podivení. I stalo\nse, že jej jistý benátský šlechtic jmenem Pig ......\npožádal, aby jeho milenku, výbornou to zpěvkyni, jme-\nnem Hortensii, ještě více ve zpěvu zdokonalil, což on\ntaké přijal. Po několika měsících zahořeli však učitel\na jeho žákyně vroucí láskou k sobě tak, že při první\npříhodné příležitosti potajmu do Říma uprchnouti se\nsnažili. K vlastnímu jejich neštěstí naskytla se jim\nk tomu příležitost velmi brzy. Šlechtic, poznav že jest\npodveden, umínil si ve své žárlivosti, že se usmrcením\nobou uprchlíků pomstí. Najal tedy dva tenkráte v Be-\nnátkách žijící zlopověstné zákeřníky, kteří Stradellu a\njeho souvinnici zavraždili měli, a přislíbil jim, že za\nodměnu 3000 franků a útraty cestovní jim zaplatí. Vra-\nhové odebrali se na to do Neapole, dověděvše se zde\nvšak, že Stradella se svou milenkou v Římě se nachází,\nvydávaje ji tam za svou manželku, zpravili šlechtice o\ntom, slibujíce mu, že vraždu v Římě vykonají a žádali\njej spolu o přímluvčí list na benátského vyslance v Ří-\nmě, aby u něho v potřebném pádu jistého nalezli úto-\nčiště. Přišedše do Říma, seznámili se hned s okol-\nnostmi a dověděli sc, že Stradella příštího dne v St.\nGiovanni v Lateraně k páté hodině večír duchovní hudbu\nanebo lak zvané oratorium provozovali bude. Tato\npříležitost zdála se zákeřníkům býti nejpříznivější k vy-\nkonání vraždy. V určenou hodinu do kostela se vlou-\ndili, aby se obětí svých neminuli, až se domů navrátí.\nAvšak všeobecné nadšení, vzbuzené hudbou toho mi-\nstra, změnilo zázračně jejich bezbožnost v soucit. Při-\nznali se, že by to bylo hanebné usmrtit! člověka, jehož\nvznešenému hudebnímu geniu všickni Italiani uznání\nvzdávají. Usnesli se, že jeho život ušetří a očekávajíce\nho u východu kostela, chválili na cestě velice jeho\nskladbu. Nezatajili mu ale, co v úmyslu měli, že však,\npohnuti jeho uměleckým útvorein v nejhlubším srdci,\nod toho předsevzetí upustili; konečně jim dali radu,\naby Řím hned opustili a bezpečnějšího místa k stano-\nvišti si vyvolili. Aby ale nepřišli sami v podezření,\noznámili hned na to šlechtici, že Stradella v den jejich\npříchodu do Říma, odtamtud se svou milenkou odejel.\nStradel, uznav nebezpečí svého stavu, odebral se\nhned se svou mileokou do Turína, kde tehdáž králová\nvdova (madame royal) panovala. Vrahové navrátivše\nse na to do Benátek, sdělili šlechtici, že Stradel při\njejich příchodu do Říma již do Turína se byl odebral,\nkde se pro posádku, pro přísnost soudu nesnadněji než\nv jiných městech vražda vykonali dá. To vše ale ne-\nzachránilo znamenitého umělce od dalších úkladů, ne-\nbol Benátčan, na své pýše uražený, pomýšlel pořáde\nještě na prostředky, jakýmiž by svou pomstu v Turíně\nuskutečnit! mohl. Aby tenkráte svého účele jistě do-\nsáhl, přivedl otce uprchlé milenky na svou stranu, jenž\ns přímluvčími listy tehdejšího francouzského vyslance\nv Benátkách Abbé ďEstrada na Markýsa de Yillars, též\nfrancouzského vyslance v Turíně, opatřen a doprovázen\ndvěma jinýma vrahy, do Turína jel, aby zde své vlastní\ndceři a Stradellovi život vzal. Abbé ďEstrade prosil ve\nsvých listech za ochranu tří obchodníku, kteří se nějaký\nčas v Turíně zdržeti chtějí; byli to ale oni najatí Vřa-\nhové, kteří, očekávajíce pohodlné příležitosti k zpáchání\ntohoto zločinu, neopomenuli francouzského vyslance ča-\nsto navštěvovati. Panovnice, poznavši příčinu Strade-\nlova útěku, poslala na krátký čas jeho milenku do klá-\nštera, co zatím jej ve svých hudebních zábavách za-\nměstnávala. Poštěstilo se však přece oněm dvěma\nvrahům jednoho večera k šesté hodině Stradellu, na\nvalech za městem na čerstvém povětří se procházejícího,\ndýkami probodnouti, načež v paláci francouzského vy-\nslance ochrany hledali. Zločin tento, u přítomností mno-\nhých osob spáchaný, vzbudil okamžitě tak všeobecné\n\n*) Alessandro Stradella, znamenitý houslista a skladatel\nv Itálii Apollem hudby a pro krásu téla a svých skla-\ndeb hudebním Janem zván, narodil se v Itálii v 17.\nv\nstoletí; žil ve Venecii, v Růně, v Neapoli, kdež r. 1678\noperu „La forza del amor poterno\" (mocnost otcovské lá-\nsky) napsal. Hudba tato zbudiia nevýslovného nadšení. Stra-\ndella byl též výborným zpěvákem a velký mistr na\nharf é. Den jeho narození se neví. Stradella složil ora-\ntorium »Jan Křtitel,\" pak jednotlivé zpěvy, kantaty, duetta,\nterzetta a několik čtvero- a pětihlasých madrigalů. Zvláště\nznáma jest jeho „Aria di Chiesa.\" Život Stradelly podal\nFlofcovo/i látku k opeře téhož jména."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.4", "texte": "rozjitření, že se nařídilo, brány města zamknouii, aby\nzločinec uprchnouti nemohl. Králová vdova kázala hned,\nvrahy právně stíhati, a dověděvší se, že se nacházejí u\nfrancouzského vyslance, žádala od něho, aby je vydal;\ntento však zpěčoval se tomu, odvolávaje se na právo\nútočištní v bytech vyslanců. Pověst o té vraždě vzbu-\ndila v celé Itálii velkého povyku a byla příčinou mno-\nhého dopisování mezi oběma vyslanci. Markýs de Vil—\nlars, obdržev od vrahů vysvětlení pravého sběhu věci,\npsal Abbé-ovi ďEstrade o tom do Benátek, načež tento\nmu odepsal, že ho Pig. .. . jeden z nejmocnějších\nšlechticů benátských podvedl. Jelikož Stradella na vzdor\nobdrženým třem ranám smrti nepodlehl, nechal vysla-\nnec všechny tři zločince uprchnouti.\nŠlechtic zůstal ale nesmířliv a Stradě! neušel ještě\ni nyní mstě svého nepřítele, jenž ho všude vyzvědači\npronásledovali dal. Rok po svém uzdravení odebral se\nStradel s milenkou svou, s kterou jej mezi tím králová\nvdova dle církevních zákonů manželsky spojili dala, do\nJanova; a druhého dne po jich příchodu ráno, byli\noba ve svých pokojích zavražděni. Na takovýto způsob\npřišel jeden z nejznamenitějších hudebníků italských\nokolo roku 1670 o život.\n\nSebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\nBylo to v letě roku 1717, když za jednoho pů-\nvabného dne z rána jistý jezdec po tak nazvané velké\nsilnici, jež ze Saska přes Výmar do Eisenachu vede,\nna svém bělouši rychlým kvapem odháněl. Šosy u jeho\nčížkového kabátu a chochol na jeho ohromném biretu,\npodobném klobouku, vlály povětřím, kdežto nestvůrné\njeho jezdecké boty pobočiny koně mučily. Byl to ry-\nchlík, jejž kurfirst saský, August Silný, k varhaníku\nJanu Sebastianu Bachovi posla), před jehož domem jezdec\nk podivení všech Yýmařanů také zastavil.\nSeskočiv s koně, přivázal ho k plotu a vstoupil\ndo zahrady. Vše bylo ticho, jenom nádennice polívala\nřádky a v besídce blíže vchodu do domu seděl třinác-\ntiletý mladik, píšící bedlivě na břidlicovou tabulku. Práce\njeho zaměstnávala ho tak, že ani okem nespozoroval\nmuže, jemu se blížícího. Jezdec, nevrlý nad tímto bez-\núctným nevšimnutím, tázal se hocha zuřivě: „Chlapče,\npatříš do tohoto domu?\"\nPoznenáhlu zdvihnul mladík hlavu a položiv tužku\nna tabulku, řekl: „Co žádáte?\"\n„Co je ti do toho, hloupý kluku! Chci vědéti\nzdali zde bydlí koncertní mistr Šebestián Baeh ?\"\n„To jest můj otec, tedy mi něco přece na tom\nzáleží, rozumíte ? Nyní s ním bez toho miuviti nemů-\nžete, an komponuje.\"\n„Do toho mi ničeho není!\" a bez meškání ode-\nbral se rychlík do domu, přes kamenné schody nahoru\na právě chtěl otevřití dvéře, když mladík přiběhl a za-\nchytiv kliku oběma rukama, na muže se tak hrozivě\npodíval, že tento zcela zaražen nad touto smělostí, o\nkrok zpět postoupil.\n„Víte to; co to jest komponovat? Jest to práce\nposvátná, tak velebná, jako když pan farář svatou svou\nslužbu zastává; a pro tutéž příčinu, pro kterou pana\nfaráře vytrhovali nesmíte při kázaní, nesmíte také mého\notce vytrhovati při skládání. Nechf si to jest cokoli,\nco od otce žádáte, musíte počkati až svou práci skončí.\"\n„Hm! Co to je za hospodářství ! Pán Vo-\nlumier mne sem posílá na rozkaz nejjasnějšího kurfir-\nsta, abych zde odevzdal psaní a počkal na odpověď, a\nmusím zde státi jako otevřhuba před dveřmi, jež mi\ntakový holobrádek před nosem zastoupí!44\n„Přestaňte už!44 řekl hoch. Máte-li psaní od mi-\nstra Volumiera na mého otce, dejte ho sem. Počkám\npřed jeho dveřmi až bude hotov, pak mu ho hned ode-\nvzdám. Jděte jen pokojně svou cestou, a za hodinu\nsi můžete přijíti pro odpověd. Zpropitného dostanete\ntaké, dejte jen sem to psaní.\"\nRychlík, na něhož poslední slova vzdor jeho vě-\ndomí o své důstojnosti účinek míti se zdála, uvážil při\nsobě, že Bach musí býti přece velmi vzácná osoba, jeli-\nkož kníže, jenž vždy jen k vyslancům a knížatům posílá,\npro Bacha též si poslal. Poněvadž rychlíku nejvíce ale\njistá mladíkova povaha a slovo „komponování\" jakož i\npodobenství s kazatelem úcty zavdaly, vytáhl ponenáhlu\nz široké kožené tašky psaní, kursaským erbem zapeče-\ntěné. Podávaje je hochovi, řekl, nikoliv bez starosti:\n„Zdáš se mi býti rozumným hošíkem zde jest.\nAf mi je ale hned odevzdáš! Ztrátíš-li je, dostaneš\ntolik bití, že budeš za živa míti dost. Za hodinu přijdu\nsi pro odpověď.44 Pak odešel, nepozoruje ani podi-\nvený pohled chlapce, jenž slovu „bití\" tak málo roz-\numěti se zdál, jako podezření, že by psaní otci ne-\nodevzdal.\nMladík odběhl na to malou síní do kuchyně, kdežto\npsaní odevzdal ženě v nejlepších letech, která kuchařce\npři vařeni nápomocna byla.\n„Maminko, zde jest psaní od pana Volumiera z Dráž-\nďan, posel od dvoru je sem přinesl. Poručil jsem mu,\naby si přišel za hodinu pro odpověd a pro zpropitné.\"\n„Manželka Baehova, nebof tím ona byla, utřela\nsí pořádně ruce o zástěru a prohlídnuvši žádostivě pět-\nkráte zapečetěné psaní, řekla : „To bude něco vzác-\nného jdi odnes je nahoru, a až otec přestane psátí"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "145", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.5", "texte": "dej uni je hned čisti, pak mi to také pověz, co v něrn\nstojí.\"\nHošík kynul přisvědčujíc hlavou a vezmuv psauj\nběžel přes úzké schody nahoru, které do podkrovní\nsvětničky vedly ; lu zůstal státi před malými dveřmi,\nza himiž mu soubor všeho krásného a šlechetného, všeho\nštěstí pozemského schován býti se zdál, nebof za těmi\ndveřmi seděl u : tolku jeho otec, skládaje jakési motetto.\nJest to silný, as třicetiletý muž, zahalen do sta-\nrého bavlněného županu, rra němž se mnohá záplata už\nnachází. Skrze otevřené okno této úzké podkrovní\nsvětničky padá veselý ranní paprslek na stůl, jenž kni-\nhami a notami přeplněn jest. Pokoj není ničím ru-\nšen, jenom nenadále ozývá se někdy pěnkání, které při-\nchází s vršku lípy. To však nezdá se Sebastiana vy-\ntrhovati, ano naopak vítané mu to býti musí, nebof usmí-\nváte se, pracuje na motettu pokojně a rychle dále. Ko-\nnečně odloží péro a motetto jest ukončeno ? Ni-\nkoli. Ještě schází počet taktů, ale on přestane psáti,\nnebof otcova radost převyšuje blahocit při ukončené\npráci. Bach ví, že jeho nejstarší syn zase u dveří\nstojí, jeho Miroslav*)? jenž mu milejší jest, než vše-\nchna motetta na světě. Miroslav, třináctiletý hoch,\naf skladbu tu ukončí. Šebestián Bach patří s úsmě-\nvem na dveře, zakašle a sem vklouzne uctivě mladík\ns psaním v ruce. „Jsi už hotov, drahý otče ?u\n„Ne, Miroslave; Ale sedni si sem, rozlož mi tu\nfugu a utvoř mi k ní konce.\"\nŽhoucí ruměnec objevil se na Miroslavově tváři\na čele, oči přetekly inu slzami, a vezmuv péro do tře-\nsoucí ruky, políbil milostivou otcovu ruku. Tu pa-\ndlo psaní na zemi.44\n„Co zde máš, Miroslave ?u\n„Pan Volumier poslal sem to psaní po kurfirst-\nském poslu. Za chvíli si přijde pro odpověď,\" řekl\nhoch kvapně. Zvednuv rychle psaní se země a ode-\nvzdav je otci, spěl pak radostí pln ku své uložené práci.\n„Ach, maminka chtěla, abych jí řekl až to pře-\nčteš,\" pravil hoch vstávaje se stolice.\n„Nech toho, já zavolám matku sám,\" a otevřev\ndveře zvolal Šebestián: „Ženo, pojď přece také trochu\nk nám sem nahoru.44\nMezi tím co mladík jako ukován při své práci se-\nděl a Šebestián rozpečetěné psaní četl, vstoupila Dorota\nBachová do světnice a podepřena na manželova rame-\nna, dívala se do psaní*\n„Co pak žádá ten Volumier, Šebesto ? Ten píše\nkliky háky, že člověk není v stavu slovo poznati.\nCo pak je nového v Drážďanech ?4t\n(Pokračování.)\n*) Friedemann.\n\nFEUILLETON.\n\nZ Prahy.\n\nE.\nKrál. zemské divadlo. Pan Stéger zpíval 8.\nčervna v zpěvohře „Němá z Portiči, 10. v „Martě,\"\n12. „Roberta\" a posléze ve třech z ornkách. K po-\nslednímu vystoupení a k příjmu určil sobě p. Stéger\nTannháusera. Dychtiv byl každý, jak se Stéger do Wa-\ngnerovy hudby vpravili dovede. Onemocněním p. Eilerse\nvzalo se útočiště k 3tímu dějství zpěvohry „Trouba-\nd o ur\" od Ve rdih o, k 2hernu z Lucii od Doni ze t-\ntiho a k 4tému z Hugenoti od Meyerbeera. Ten,\nkdo snahu a horlivost vůdců naší zpěvohry poznal, po-\nmyslí sobě, jak se jmenovaným operám vedlo. Obecen-\nstvo nebralo ku konci toho účastenství jako jindy, ná-\nvštěva ochabovala patrně. Co Masaniello v zpěvohře\n„Němá z Portici\" byl Stéger nejlepší, co Robert\nďábel nejslabší. V Marthě zpíval všechny své árie a\nkantileny hbitě a některé velmi chladně. Ve zlomkách\nzpíval nejlépe Troubadoura; v Lu c i i nedosáhl mnoho\npochvaly a co Raul v Hugenottách ještě méně. K příjmu\nnedostavilo se obecenstvo četně, vyvolalo Stégra mnoho-\nkráte mezi a po ukončeném představení, S větší napnu-\ntostí budeme následovali pohostinským představením Ti-\nchatschka (tak se píše) od dvorního divadla z Drážďan.\nPrvní výstup co Ri en z i byl nad míru skvělý. Obšírné\nreferaty budou následovat budoucně.\n\n— Včera odbýval se koncert „Arka lie,\" v němž\nA. Dreysohock koncert od Webra a novelettu od Schu-\nmanna přednášel. Mimo to dávána byla ouvertura od\nKittSa a nové české duetto od Ambrose. Zevrubnější\núsudek o koncertu podáme příště.\nKoncert jednoty k zvelebení vojenské\nhudby, jenž se v sobotu dne 15. června v sále na Zo-\nfíně vedením činného ředitele p. Pavlise odbýval, dosel\nvelmi příznivého výsledku. Smyccovy orkestr pěšího pluku\nhrabete Gyulaye provedl vehni správně ouverturu k opeře\n„Nový Figaro44 od Ricciho, dále slyšeli jsme podvojné va-\nriace na polskou národní píseň od Wittmanna, jež cho-\nvanci páně Pavlisovi: J. Kunstatt a Jirousek\nzběhle a cistě na křídlovku a eufonion přednesli; mimo\ntyto přednášel chovanec J. Toms variace pro křídlovku\nna themata z opery „Námesičná44 od Belliniho s chvat-\nným úspěchem a konečně bylo duetto od Kittla, pro ple-\nchové nástroje uspořádané od veškerých záku provedeno.\nPan Krén zpíval z ochoty Schubertova „Poutníka44 a\n„Andreas Hofer\" významně a cituplně. Paní Thomé-ová\npřednášela jednu německou píseň od Gumberta a jednu\nnárodní českou, s kterouž velké pochvaly došla, Po\nkoncertě provozovaly veškeré plukovní kapelly zdejší po-\nsádky v zahradě ouvertury, operní čísla, potpourri, po-\nchody a taneční kusy vůbec, buď jednotlivě, bud po-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.6", "texte": "spolu dohromady k velké spokojenosti četného obe-\ncenstva. Provedení všech kusů slouží ke cti p, Pavlisovi,\nNa den sv. Petra a Pavla bude se dávati v di-\nvadle poprvé opera „Troubadour\" v češtině v pře-\nkladu Em. Lužanskébo. V opere budou účinkovali pp.\nReichJ, Appé, sl. Ehrenbergova a paní Thoméová,\nV sobotu dne 22. června bude konečně na\nVolšanském hřbitově pomník Klicperův slavně od-\nhalen. Zpěváci, kteří chtí spoluúcinkovati, nechť se\nve čtvrtek dne 20. června t. in. zúčastní při zkoušce\n(v divadelní kanceláři, v celelné ulici číslo 961—1.) v 6\nhodin večer.\nDuchaplný spisovatel, pan Dr. Aug. V. Ambros,\njenž si svými hudebními spisy jakož i skladby chvalného\njména dobyl, sbírá nyní materialíe k dějepisu české\nhudby, jejž, jak mile s všeobecnými dějinami hudby ho-\ntov bude, spisovati započne. Pan Ambros vydá dílo toto\nv češtině i němčině.\nNový dechový nástroj, jejž pan Aug. Jind.\nRott vynalezl a o němžto jsme se v minulém čísle zmí-\nnili, obdržel jméno „Glagol.\" Výkres k němu podáme\nv / v ■ v '\npriste.\nTv\nJista Češka, jíž jméno nám povědomo není, od-\nporucuje se ve Vídni dámám za učitelku na melofon.\nOsvědčila své umění ve více než 46 akademiích v nej-\noblíbenějších sálech vídeňských. Čítá teprv 14 roku.\nVýlet zpěváckého spolku „Hlahol44 do Zá-\nviste u Zbraslavi odbýval se v neděli dne 16. června.\nPro velkou vodu nebylo možná určený počet lidí na loď\nvzíti a z té příčiny museli páni pěšky do Závistě se ode-\nbrati. Živá zábava byla teprv na zpáteční cestě do Prahy,\nkdež „Hlahol\" vedením pánů Heilera a Lukeše effektní\nsbor „Vltavu\" od F. Vogla a jiné přednášel. Mimo to\nslyšeli jsme sbory: „Praha44 od V. H. Veita, „Nevěrný\nmilý14 cd Vašáka, „Pozdravení pěvcovo\" od V. H. Veita\na výtečnou kadrylu z národních písní od Ferd. Heilera.\nKonečně provedeny byly sbory „Zastaveníčko44 od Storcha\n(v češtině) a „Matrosové\" od Lachnera (v češtině).\nPan Eduard Nápravník byl v neděli dne 16.\nčervna telegrafickou zprávou z Roudnice ku kní-\nžeti ruskému Jusupovovi do téhož města povolán, by\npřevzal kapelnické místo u jeho soukromého orkestru\nv Petrohradě. Zdaž nadaný skladatel tento místo toto\npřijme, není rozhodnuto.\nZdatný Virtuos na cello pan Seifert, Pražan,\npřibyl tyto dni z Petrohradu do svého rodiště.\nTuty dni přibyl do Prahy po delší cestě umě-\nlecké v Rusku známý pianista a krajan náš p. Leopold\nKnína. Jak se dozvídáme, uspořádá zde koncert. Též\nsl. Ferlesova, člen dvorní opery v Carlsruke, přibyla\ndo Prahy.\n- Nákladem p. Ad. Kurandy v Praze vyšel sva-\nzeček básní pod jmenem „Chudobky\" od Jaromíra\nBrezano vského. Některé z vlasteneckých písní ja-\nkož i lyrické hodily by se ku komponování skladatelům\nnašim.\nZávis i Falkenštejna, tragédie v 5 jed-\nnáních od Vítězslava Hálka vyšel před nedávnem tiskem\nco l. díl „Bibliotéky dramat.44 Duchaplné toto dílo\nprovozovalo se poprvé dne S, prosince 1860 a bylo při\nkonkursu o cenu Fingerhutovuco nejlepší prače\ndruhou cenou poctěno. Znamenalo by to sovy do\nAtén nos i ti, kdybychom o tomto krásném díle, jež sed-\nmero soudců důkladně probralo, ještě zevrubně mluviti\nchtěli, podotkneme toliko, že se každý o milou duševní\nzábavu připraví, kdož by tuto tragédii geniálního básníka\nnašeho nečetl.\nAlexander Dreyschock přijel před několika\ndny ze své umělecké cesty po Rusi opět do Prahy a ode-\nbeře se co nevidět do lázní Helgolandských.\nVáclav Linda Matoužek, virtuos na hou-\nsle, zemřel dne 2. června 1861 v Krakově v 51. roku\nsvého stáří. Matoužek (snad Matoušek?) narodil se\nv Čechách, věnoval se školství a byl pomocníkem v Praze.\nPozději oddal se zcela hudbě, učil se houslím u zemře-\nlého Krále mlad. a primiston u Pražského orkestru. Když\nPaganini tuha, času do Prahy přijel, působila jeho hra tak\nna Matoužka, že si zcela jeho způsob hry za studium\nobral a v nejkratším čase tak ohromně ve hře pokročil,\nže jeho talent a duchaplnosť se hned poznati inohly. Po-\nzději byl povolán k orkestru do Štýrského Hradce, odkuď\npak uměleckou cestu podnikl. Byl též v Itálii, kdež brzy\nchvalně znám byl. Na své zpáteční cestě do své vlasti\nuspořádal koncert v PJzni a dosáhl skvělého výsledku,\nnačež se do Prahy odebral a tu několik dní zdržel. Zde\njej slyšel výtečný náš prof. M. Mildner, jenž se o něm\ntakto vyjádřil: „Jeho hra ku překvapení všech, kteří jej\nslyšeli, věrná a dokonalá kopie Paganiniho se všemi zvlášt-\nnostmi, které onoho italského mistra karakterisovaly\npřitom však osvědčil zase též tolik individuálnosti a du-\nchaplnosti, že těžce ztráta jeho oželiti se dá. Jeho skladby\nbyly plny pikantních nápěvů a passaží; přitom však vkusu-\nplné a vděčné. Matoužek nar. se dne 9. led. 1810. M. M.\nHudební literatura. Pod názvem „F e u i 1-\nlets d'Album44 vychází nákladem Jos. Šálka v Praze\nsbírka nejno• ějších salonních skladeb pro piano,\nk nížto čelní čeští skladatelově přispívají. První se-\nšit obsahuje krásné impromptu „Frúhlingsklánge\" od V.\nH. Veita a transkripci na Kreutzerovu „Kapličku\"\nod F. X. Chvátala. Druhý sešit zaujímá dvě skladby,\ntotiž: „Zastaveníčko44 od F. Hiilera a „Reverie poetique\"\nod F. Neumanna. Předplatní cena na 12 sešitů je\n5 zl.; jednotlivý sešit stojí 80 kr. r. č. V tomtéž skladě\nvyšel německý sbor „Die Abendglocke\" od J. V. Kali-\nvody. Stojí 54 kr. Od Frant. Pivody vyšly opět dvě\npísně „Větry k vlasti milé spěchající (42 kr.) a „Tiše,\ntiše sláva kráčí44 (27 kr.). Vyšlyt nákladem pánů Kri-\nstofa a Knhé. Nadaný a mladý skladatel slovinský,\npan Darovin Jenko, vydal ped jmenem „Slovenské\npesme\" několik zdařilých písní s průvodem piana\njakož i dvojzpěvů a čtverozpěvů. Z písní uvá-\ndíme: Stra na m Slovenka Moja zviezd a Dve\nDve utvi; z dvojzpěvů: z čtverozpěvu:\nStranám Nap rej, jenž v besedě Vídeňské s vel-\nkou pochvalou proveden a jehož slova zčeštěna se v Da-\nliboru nacházejí. Dále vynikají čtverozpěvy: Na gro-\nbich Moji sablici Lipa Pobratimija Roja-\nkom. Cena celého sešitu je velice mírná; stojíť 1 zl.\n50 kí. Kdo by si sbírku tuto přál, nechť se\nobrátí na redakcí Dalibora a bude mu za-\nslána."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.7", "texte": "r\nÚvaha. První sešit Vesny obsahuje, jak již\noznámeno, tři skladby. Píseň „Vlastenská\" (slova od B.\nPešky) od Fr. Pivody tvoří první číslo této sbírky pů-\nvodních zpěvů. Náš národ, ac posud chůd na skladby\nzbudované na základě národních písní, má přec hojnost'\ntvůrcích sil, jimž milá naše vlast' za úlohu klade, by v hu-\ndebním umění vždy víc a více postupovaly, dle sil vy-\ntříbeným vkusem vynikaly, jiných útvorů se nepřidržovaly,\naniž jiných nápodobňovaly. Z písní vlastenských máme\nna výběr několik velmi důrazných a duchem národním\nnadchnutých, jak ve slovíeh tak iv hudbě originálních.\nSlova Peškova ve způsobu Szózatu psána uspokojila nás,\nnikoliv však uvedení jejich do hudby. Karaklér nápěvu\nveršového má se říditi dle celé oásně a přiměřeně k slo-\nvům přilnou ti; zde však trpí zpěv na jednotv á r n o s t,\nm dlo sť a prázdnotu; jedině ukončující motiv má\nvíce vzletu a ten je dle zdání u F. Pivody v obyčeji.\nNecht skladatel sobě svědomitě smysl slov těchto uváží,\na podá budoucno plody, kterými se nejen obecenstvu, ný-\nbrž i umění samému zavděčí. Píseň Pivodova věno-\nvána jest Fr. L. Ri egro vi. Procházkův dvojzpěv\n„Cech\" na slova od Picka je práce promýšlená: avšak\ntrochu mnoho rozpředena ; čehož se každý skladatel ve\ndvojzpěvu co možná vysťríci má; jelikož časté upo-\ntřebování nevyhnutelných tercií a sext, pak časté\nopakování jedné myšlénky v obou hlasech spíše\nposluchače unaví, než upoutá. Tímto pokleskem, jejž\nzvláště u mladých skladatelů nalézáme, nejiepší místa\ncelku vyblednou. Ku konci totiž od rozvedení domi-\nnantní septimy z A-dur v igann u (první převrat do-\nminantní septimy z Fis-moll) blíží se skladba vkusu\nitalskému, což poněkud bude snad na ujmu jinak\npoetickému zpracování celého átvoru. Dílo to věnováno\njest p. Rudolfu knížeti z Thur n-Taxisů. Pílegerova\nbáseň „Kalina\" v hudbu pro sbor uvedena od Em. Va-\nš á k a je ryzá práce v národním slohu, poetická a dojí—\nmává. Bažení po effekteeh nenachází se v skladbě této;\nslová stojí s hudbou v nejuzším spojení.\n\n(X—x)\n\nZ okolí Mlado-Boleslavského. (Opožděno.)\nDne 26. m. in. odbývala se zvláštní slavnost v utěšeném\nJosefodolu. Tamnějsí zpěváčky spolek světil totiž odha-\nlení korouhve, jižto před nedávnem od paní Leitenberge-\nrové, fabrikantky tamnějsí, byl obdržel. Povětrnosť byla\nslavnosti té příznivá, pročež množství lidi ze všech stran\nk Josefodolu se übíralo. Více údu zpěváckých spolků\nKrálohradeckého, Turnovského a Mimoňského bylo též pří-\ntomno. Samo sebou se rozumí, že i zpěvácký spolek Bo-\nleslavský, který takřka s Josefodolským v jedno splývá,\nspoluucinkoval. Okolo páté hodině odpolední přinesl slav-\nnostní průvod při střelbě z moždířů zahalenou ještě ko-\nrouhev do zahrady tamnějšího hostince, kdežto celá slav-\nnost odbývána byla. Na vyvýšeném místě, kde zpěváci\nstáli, byla korouhev při přednášení německého proslovu\nodhalena ! A jak by to mohlo také jináce býti, vždyt ko-\nrouhev sama má nápis německý!! Doufáme, že si ji\nzpěváci Josefodolští nevezmou s sebou do Norimberka,\nkamž prý s českými sbory se chystají, by se tam před\nNěmci co Cechové osvědčili I Vůbec měla slavnost ta ráz\nvíce německý, což ovšem v české krajině podivně vypa-\ndalo. Již program ku koncertu, jenž pak odbýván byl,\nměl nevyhnutelné motto německé a oznamoval nám 7 čí-\nv\nsel německých a pro ty Cechy tak z milosti také 4 čísla\nčeská!! Za to se ale snad Cechové poiěšiti mohli z krá-\nsné a klasické hudby německých sborů, třebas by byli\ntextu nerozuměli! Chyba lávky! Aby každý hned pochopil,\nže tomu tak býti nemohlo, podotkneme pouze, že mezi 7\nsbory německými jalová, hudební ceny prázdná musa Ab-\ntova třikráte zastoupena byla,'! I ostatní sbory něme-\ncké byly od skladatelů větším dílem nepatrných. Zdravý\nvkus českého obecenstva nepřipustí, bohdá! nikdy, aby se\nmu podobné věci zalíbily ! Z ceských sborů bylo předne-\nseno: „Nad potůčkem\" a „Kalino\" od Vašáka, „Kovářská\"\nod Vogla a „Utonulá\" od Křížkovského. Slyšel jsem z více\nstran, že prý Josefodolský spolek zpěvácký nemůže zpí-\nvali více ceských sborů, proto že prý více německých\núdů má, jsou lo někteří páni z tamnějsí továrny. Pánům\ntěmto bychom však připomenuli německé přísloví: „Land-\nlich sittlich!\" Chtějí—li v české krajině před českým\nobecenstvem veřejně zpívati, tedy ať zpívají po če-\nsku. Nechtějí-li však, neb nemohou-li tedy ať zpí-\nvají pro sebe, po doináckti; ať si pozvou k tomu Němců\nkolik chtějí, at ale pak neodbývá veřejných produkcí\na at nesezvou c es k é obecenstvo tištěnými zvacími listy\na programy.\nZ Boleslavi. Minulou neděli dne 9. t. m. odpole-\ndne uspořádal z p ě v á ck ý spolek zdejší s Josefodol-\nským zpěvní zábavu v zahradě hostince „u modrého hro-\nznu\" ve prospěch pohořelých v hořením Bohušově. Po-\nčasí bylo příznivo podniknutí tomuto lidumilnému. Zpěvy\njednotlivé, jmenovitě „Kovářská,\" s bouřlivým přijaty\nbyly jásotem od společnosti dosti četné; zdálo se, že čle-\nnové jednotliví sboru zpěváckého zápasí pospolu u vydo-\nbytí vavřínu vítězného ; a přítomní s blahým pocitem opou-\nštěli zahradu ku zpěvu tak vhodnou. Výsledek zábavy\nbyl šťastný a obnášel 66 zl. 20 kr. ; nejznačněji přispěli\np. Frant. Hiller, továrník zdejší s 10 zl., paní Leitenber-\n■v\ngrová z Josefodolu odeslala 5 zl. a pan Štos, hostinský\nu „modrého hroznu,\" dal mimo bezplatného propůjčení\nmístnosti 10 zl. r. c.\nZ Bydžova. (P r o d u k c e.) Program k zdejší pro-\ndukcí zpěv. spolku dne 16. t. m. odbývané jest ná-\nsledující: 1. „Společenská\" od Lablera (ze Záboje). 2.\nOuvertura ze zpěvohry : „Alessandro Stradella\" od Flo-\nlova. 3« Píseň „Kovářská\" od Riegera, hudba od Pro-\ncházky. 4. „Potpourri z ceských písní\" pro sextett od\nJoska. 5. Dvojzpěv, s průvodem kvartetta, musel býti\nopakován. 6. Arie ze zpěvohry „Nárněsicná\" od Bellini\n(pro sextett). 7. „Na mou vlasť,\" píseň pro jeden hlas,\ns průvodem kvartetta, inusela býti při hlučném potlesku\nopakována. 8. Koncertní Polka od Mifdnera. 9. Kadryla\npro mužský sbor od Kellera.\nZ Hradce Králové. (Koncert zpěv. spolku.)\nKoncert, jejž zdejší zpěv. spolek dne 4. t. in. pod-\nnikl, poskytl 161 zl. Trutnovským pohořalcňm. Nejpří-\njemněji city našemi hnula „Utonulá\" od Kříž kov ská-\nlí o, i jsme přesvědčeni, že týž sbor od našeho pilného\nspolku budoucně přednešen nás iv nadšení pozdvihne,\nNejhlučnějšího potlesku dostalo se výborně přednešené\n„hymně před bitvou\" od Wagnera, zajisté pro její effekt\nuchvacující.\n(X+Y-l-Z.) Z Pardubic, dne 12. června 1861.\n(První hlavní sezení zdejšího zpěv. spolku.)"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610620-01.1.8", "texte": "Každý člověk má nejméně jednu hlavní povinnost ve svém\nživobytí zastávat; bylo byt ale velmi smutno, kdyby, jak\nmile svou denní práci i s největší dokonalostí odbyde,\npro společenský ruch svojimi zvláštními, někdy výtečnými\nschopnostmi nepřispěl, a tak sobě i jiným duševní obla-\nžení a občerstvení ujtnul. Připomínám si jeden článek\ni nejčelnějších českých novin: že jeden znamenitý stát-\nník i 3 úřady zastával, a to sice s prospěchem. Proč by\nkaždý úd našeho i jiného zpěváckébo spolku nemohl i při\nsvědomitém zastávání svých povinností také svou pěve-\nckou silou k obveselení tady menši, tam větší společnosti\npři spí váti? Poohledneme-li se po naší mile české vlasti,\npatříme-li na naši matku Prahu, jakým krásným příkla-\ndem kráčí napřed ? Jak statečně si počíná zpěvácký spolek\n„Hlahol44 pod výbornou správou proslulého národního pěvce\np. Lukeše v Praze ? Za naším hlavním městem neostala naše\nvětší venkovská města, ale i do menších měst vznikl tento\nzpěvný společenský ruch, tak že jen z Pardubic do blíz-\nkého městečka Rohdanče dojít můžeme, a dozvíme se,\nže se tam, dle tamních okolností, zpěv. spolek zří—\nd i 1. Rozvažme teď! nebylo by to nečest pro naše Pardu-\nbice, které přes 6000 obyvatelů čítá, kdyby v tomto směru\npozadu ostalo? Město Pardubice neostalo, a bohdá\nneostane pozadu! Můžeme tehdáž s radostí sděliti, že\nzpěv. spolek také v našem městě se zarazil, a sta-\nnovy od král. českého místodržitelství dle Králo-Hrade-\nckých stvrzeny byly. V neděli, dne 9. června, bylo\nprvní hlavní sezení v zkoušebnéin velkém sále\nnaší reálné školy pod vedením komisara p. Duraonta,\nPrvé čtly se potvrzené stanovy, pak se údové účinku-\njící nově zapisovali, načež se k volbám přikročilo. Jedno-\nhlasné byl František Janda, technický reální učitel\nza předsedu a ředitele zpěv. spolku Pardubického zvolen.\nPrvním výborem stal se p. Kučera, učitel hlavní školy\n111. třídy; druhým p. Hušek, učitel na hlavní škole,\nnynější ředitel kůru, třetím p. Tomšu, poštovní úřadník\na čtvrtým p. Po droužek, assistent při berním úřade.\nPan JOB. Klika, učitel na zdejší realce a spisovatel byl\njednohlasně zvolen za tajemníka a písmovedoucího.\nMěšťan a podporovatel zdejšího zpěv. spolku p. Lorenc\nbyl zvolen za úda čestného. Posléze zazpíval zpěvá-\ncký, úplně konstituovaný spolek ke cti přítomných měšťanů\nčtverozpěv ze Záboje: „Pozdravení pěvcovo*4 od Ve ita\nrázně a správně, načež p. Janda veškerému ctěnému mě-\nšťanstvu našemu: „Sláva! Ať žijou!\" provolal, což hřmotně\nopakováno bylo. Připomenout můžeme, že mezi 14 uči-\nteli na hlavní a reální škole v Pardubicích 12 jsou více\nméně zpěváci a hudebníci, tak že sami po třech\núdech čtverozpěv jakýkoliv by obsaditi mohli. Nuže,\nzdař Bůh!*).\n*) Těšíme se srdečně.\n\n—l.—\nZ Budyšína v Lužici. Jak libozvučná naše reč\ntaké ve veřejné vstoupá místnosti, budiž následující ra-\ndostným důkazem. 27. dubna 1. r. uspořádána byla \\ zdej-\nším divadle, pH četné návštěvě, h u d e b ní a dekl a-\nm at o r 11 í zábava. Známá již z loňského roku paní Schu-\nsterová zpívala písně cd p, Korosa, kterýž ji na pianě\nprovázel. Zpívala hlučným svým altovým hlasem tak do-\njímavě, že po ukončení hlučným „Sláva\" odměněna byla.\nO kéž by častěji takého duševního posilnění se nám po-\nskytlo ! - Ziatá naděje! Nndzmíněné písně, jež\npůvabností melodií se vyznačují, vyšly nákladem „Matice\nsrbské14 pod názvem : Sě s c spěw o w serbs k i ch\nza soprán abo tenor z přewodom fortepiana, kompono-\nwane wot K. A. Koco r a. Věnovány jsou učiteli skla-\ndatelově a organistu p. Heringovi taniže. Přidán k slo-\nvům srbským též překlad německý. Doufáme, že bratři\nnaši Čechové zajisté postarají se, by též jednou u nich\nozvaly se písně lužické. Zdař Bůh !\n\nPešt. Divadelní společnosť z divadla „Bouffes parisiens\"\nuspořádá po ukončení svých pohostinských her\nv Treumannově divadle ve Vídni, v zdejším národním di-\nvadle cyklus představení. Každého večera obdrží společ-\nnost 500 zl, honoráru.\nVídeň. V Treumannově divadle vystoupila dne 8.\nčervna poprvé francouzská divadelní společnost Offen-\nbachova z „Bouífes parisiens.\" Dávalt se „Orfeus v pod-\nsvětí,44 operetka od Offenbacha. Zdejší listy nesrovnávají\nse v úsudkách o společnosti této; nebot co některé praví,\nže společnost tato nevyniká téměř žádnou pravou komi-\nckou silou, chválí jiné humor členů Oífenbachovy společ-\nnosti. Jisto však je, že páni Tautinová je výtečná zpěv-\nkyně, kteráž co Eurydice se vyznamenala. SJečny Taffa-\nnelova a Helene (Kupido a Venuše) jsou půvabné zjevy.\nPan Desiré byl originální Jupiter. Dále provozovala spo-\nlečnost operetku „Most plný vzdechů44 od Oífehbacha,\n„Kočka proměněna v ženu44 též od Offenbacha.\n\nDur a moll.\n\nKdyž Rousseau své „Devindu village\" na pařížské operní\ndivadlo přivedl, dal často orkestru při zkouškách svou nespo-\nkojenost poznati.:\nHudebníci, aby se pomstili, pověsili jeho podobiznu na\nvymalovanou šibenici. Roicsseau spatřiv to, pravil žertovné:\n„Nedivím se, že jste mne pověsili, au jsem již tolikrát od vás\ntrýzněn byl.\n\nLully byl výtečnosti svých skladeb tak předpojat, že by,\nkdyby je někdo za špatné uznal, toho zavraždil. Operu, která\nu obecenstva potlesku nedošla, dal jen pro sebe provozovati. To\nvypravovalo se králi Ludvíku XIV. I vyjádřil se tento i ~Nu,\nkdyž Lully operu za dobrou uznal, ona tím také bude/4 Od\ntoho okamžení byl celý dvůr mocnáře a obecenstvo toho mí-\nnění; opera jmenovala se: „Armide.44\n\nčíslem tíuuto ukončeno je druhé čtvrtletí Daliborá. Vyzýváme P. T. ctěné odběratele, kleří se ještě na\n3.a 4. čtvrtletí nepředplatili, by své předplacení co nejdřív obnovili, aby v rozesílání Dalibora žádná přestávka\ndíli se nemusila. K tomuto číslu přiložena je notová příloha číslo V.a Ví."}]}