{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_sha256": "e81908678815d6487ca702ebc83bb66dae4bff51b913511ee9fe85ae32655c20", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/07/01_01/bmtnabd_1861-07-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "149", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.1", "titre_corps": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její učel?", "titre_sommaire": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její učel?", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2425, "texte": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její učel?\n(Pokračování.)\nNa tento způsob získala ouvertura co možná na\nrozmanitosti. Prostředky instrumentální byly tak značně\nzdokonaleny, tak do velkosti pohnány (jmenovitě v Ně-\nmecku), že se skladatel ze žádné strany více stísněna\na sklíčena necítil. Největšího podivení zbudil ovšem\nv oboru ouvertury nesmírně velkolepý, na myšlenky a\ncity bohatý duch Josefa Haydna a W. A. Mozarta.\nPodaliř v hlavních časech jejich světového lesku od r.\n1780 počínajíce v propracovaných kvartetlech, v sym-\nfoniích novou formou vynikajících jakož i ve vysoko\npoetických ouverturách žasnoucímu obecenstvu vzoru,\nna nichž to pečet genia vší vznešenosti, krásy bez vší\npochybnosti vtlačen jest. Na lehkých perutích roznesla\nse jejich sláva po všech zemích naší zeměkoule. Hr-\ndiny tyto co do bohatosti myšlének a jednotoplné nád-\nhernosti překonati považovalo se, pakli zcela ne za ne-\nmožné, aspoň za povážlivé. Vynikalif jak líbezností tak\nryzou velkolepostí. Mnozí ovšem nedůvěřovali si s nimi\nzápasiti; avšak jiní majíce ducha a vnitřní síly byli přec\nduchem těchto mužů povzbuzeni a hleděli bud sesilně-\nním nástrojů bud pestřejší barvitostí jména si dobyti.\nTu však najednou vystoupil L. Beethoven se svými\nmohutnými skladbami. Též Cherubíni počal užívati\nzvětšených sil a dosáhl, ne-li všude ve Francii, přec\nv Německu čeho si žádal. Je-li vnitřní proud myšlének\nbohatý a hluboký, je síla nástrojů na svém místě; po-\nsluchač dá šiji nejen líbit, nýbrž ona povznáší a ohro-\nmuje. Beethoven znal přede všemi ve svých ouvertu-\nrách, symfoniích a jiných instrumentálních dílech nejsil-\nnějších hrnot k takové jednotě upotřebit, že právě pro\nto za třetího hrdinu se považuje. Něco menší síla du-\nševní a méně pevná obezřelosf byly by hmotě již něco\nnebezpečné. Místo co by mělo něco krásně a hřímavě\npůsobiti, dělalo by to bez mohutného vedení hřmot,\nbylo by to přemrštěno a dětskou hříčkou. Takto na-\nlezáme již u jistého muže, jenž chová v sobě značnou\ntvůrčí sílu a značný, však jižně smyslný vzlet. Je to\nJ. Rossini, jenž pro svou rozmanitě vábící vnadu ča-\nsem i pro svou velkolepost s právem stojí v čele nové\nitalské skoty. Rossini vyniká v škole této lak velice,\nže se mu žádný z novějších italských skladatelů k boku\npostaviti nemůže.\nAvšak i výteční skladatelově němečtí pustili se,\nby obliby obecenstva dosáhli, do přeháněk a výstřed-\nností, K těmto náleží též Karel M. Weber.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "151", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.2", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.1", "debut_caractere": 2427, "fin_caractere_exclue": 3505, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nDivadlo v Praze zdálo když jsem je ponej-\nprv spatřil (1845) malé, tmavé, špinavé a špatně aku-\nstické *). Nový ředitel pan Hoffmanu všemožně se\nvynasnažuje, aby je povznesl na vyšší stupeň. Společ-\nnost byla tenkráte lépe sestavena než největší jich část\nv Německu. První tenor, bariton (pan Strakatý), dámy\nGrosserová, Kirchbergrová, Podhorská zdály se mi\nbýti výtečnými umělci, kteří, obdařeni krásnými hlasy,\nvelmi hudební jsou jako vůbec všickni Čechové. Per-\nsonále orkestru a sboru stálo však s malými místnostmi\naž příliš v poměru, a odvážilo—li se divadlo někdy na\nnějaké větší, znamenitější dílo, tu musilo se k žalost-\nnému zohavení útočiště bráti. Dekorace byly tomu zcela\npřiměřeny ; pamatuju se, že jsem v Gluckově Ifigenii\nna Taurisu, ve finále čtvrtého jednání viděl loď, která\nměla právě do Řecka plouti, a jejíž strany pečlivé no-\nvověkými byly děly obsazeny.\n\n*) Divadlo Pražské bylo as před dvéma lety přestaveno a*\nskvéle upraveno; avšak k zlepšení akustiky divadla\nhož se neučinilo."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5465, "texte": "Stálý repertoir byl obyčejně lépe v scénu uveden, 1\nneutrpěl však nižádnou ujmu slabým zastoupením vo-\nkálních a instrumentálních hmot; neboť obsahoval z vět-\nšího dílu malé, bídné kousky z frančiny přeložené, které\nv Paříži už dávno z divadelních cedulí komické opery\nzmizely. Divadelní ředitelové jsou v celku všude tí-\ntéž; jejich ostrovtip u vyslídění všedních jalovin jest\nrovněž tak velký jako jejich pudovitá nechuť k dílům,\nkterá se obviňují, že baží po čistotě slohu, po veli-\nkosti a novotě myšlének. Německo, Anglicko, Itálie a\nFrancie podávají si v tom bratrsky ruce. Je-li jim\nvolba svobodna mezi dvěma výtvory, z nichž jeden\nsprostý; druhý ušlechtilý jest, mezi plodivým umělcem\na bídným opisovačem, mezi duchaplnou odvážností a zku-\nšenou, jalovou pošetilostí tu osvědčil se výborný\ntakt divadelních ředitelů vždycky !\nPředložil jsem si často otázku, proč největší čásť\ntěchto pánů, téměř ve všech zemích takovou určitou\nnáklonnost chová pro všecko, co praví umělci, vzdě-\nlaní veleduchové a sám i velký díl obecenstva za žalo-\nstivý průmysl uznávají. Ne snad, že by tyto jaloviny\nvždycky dosáhly většího úspěchu, než dobrá díla: se-\nznáme často pravý opak toho; také ne proto, že by\ndobrá díla způsobovala větších vydání, nežli řemeslni-\ncké práce: obyčejně to bývá naopak. Snad leží pří-\nčina v tom, že důkladné, duchaplné skladby od každé\nosoby v divadle, od ředitele až k napovědovi bedlivost,\npozornost, studium, trpělivost', od některých i ducha,\nnadání, vnuknutí požadují, kdežto ostatní výtvory, zvlá-\nště pro lenochy, pro lidi prostřední vzdělanosti, pro\nlidí povrchní, pro nevědomce a hlupáky utvořeny jsou,\na pročež zcela přirozeně mnohem větší počet příznivců\nnaleznou. A ředitel zase miluje přede vším takové\nvěci, jaké mu spokojenost jeho podřízených získají,\nkterýmž každý porozumí, aniž by se jim byl musel\nučiti, které žádnou panující ideu, žádné přišlé zvyklosti\nneurazí, samolibosti nikoho neublíží, a neschopnost ni-\nkoho neodhalují ; zvláště ale takové věci, jichž prove-\ndení mnoho času nepožaduje, skladby, které, podobně\njako úslužná děvčata, velké okolky nedělají as velkým\nodporem se nepotkají.\nDále nalezneme také ředitele, kteří žehravě na\ntom stoj7, aby sami ke všemu ruku přiložili, a pročež\nnepřátelsky o všech dílech smýšlejí, která bez napomá-\nháni spisovatelova na jeviště uvésti nelze. Vždyf by\ndůležitost, která by se tím spisovateli přidělila, zname-\nříitosti ředitelově na ujmu byla. Správce lodi, před\nsvými vlastními plavci pokořen, přístavnímu kormidel-\nníku nikdy neodpustí, který k nečinnosti ho přinutiv tím\ndo řady obyčejného poručíka anebo ještě níže ho. se-\nsadil . Ještě jiní jsou v jistých věcech praví šílenci;\nlpí pořade na jedné a též myšlénce, na jistém pořádku\nudálostí, na jistém počasí, na jistých oděvech, dekora-\ncích, divadelních effektech atd. A toho svého koníčka\nmusejí, af se to hodí nebo ne, při všech příležitostech\nužiti. Jen abych jeden přiklad uvedl: Pan Duponchel,\nředitel pařížské velké opery blouznil vždycky, blouzní\nještě a bude vezdy blouznit pro kardinála s červeným\nkloboukem as nebesy. Opery bez toho a je jich\npřece mnoho nemají pro něho ni nejmenšího pů-\nvabu. Měry pravil jednou, že kdyby Pánbůh v nějaké\nnové opeře měl roli, že by ho Duponchel do svého\noblíbeného obleku jistě také zakuklil* A kdyby mu\nproti tomu namítnul : „ Ale vždyť já jsem přece Pánbůh !\nnesluší se to, abych v takovém obleku vystoupil,\" od-\npověděl by mu pan Duponchel:„Račiž mi odpustiti,\nVaše Věčnosf, ale to nejde do konce jinak. Vaše Ne-\nskonalost musí do toho krásného kroje se obléci a\npod nebesama si vykračovati; vždyť bez toho by moje\nopera nedosáhla štěstí.\"\nTo všecko ale nemá pražádný potah míti na teh-\ndejšího ředitele Pražského divadla. Byl to muž ctiho-\ndný, málo zběhlý jako obyčejně v hudebních zá-\nležitostech, ale vážený a milovaný jako neobyčejně\nod svých podřízených, kteří toho také velice želeli,\nže špatným stavem svých záležitostí přinucen byl svého\nmísta se vzdáli. Také Pokorný, ředitel divadla u Vídně,\nv rakouském hlavním městě, přináleží mezi ctihodné\nvýminky. Podnikatelů divadel, kteří na vlastní své útraty\nje spravují, není v Německu právě hojný počet. Znám\njich jen pět nebo šest: divadlo v Lipsku, v Praze, dvě\nve Vídni (divadlo u Vídně a divadlo Josefovské), ně-\nmecké divadlo v Pešti a ono v Hamburku. Ostatní\nstojí všechna pod správou titulovaných dvorních, (ač ne\nvždycky zdvornýcK) intendantů, kteří z nich na účet svých\nknížat těží. Navzdor tomu, jak tilo obyčejně se svými\npodřízenými nakládají, musí se přece přiznali, že oni\nv celku vždy raději u takového hraběcího, nebo u ře-\nditele nějakého svobodného pána, než u soukromého ře-\nditele bývají. Větší jistota, že se jim služné zaplatí, do-\nživotní engagement, dání do pense, ano sám i okázalý titul\n„dvorní herec\" nebo „dvornfapě.vák*,(můj Štyrčan byl\ntím ataké!) to vše je příčinou, že aristokratický ton mno-\nhých oněch „spanilých\" intendantů přehlédnou a pře-\nslechnou. Budiž tomu však jakkoliv, dají se přece mezi\nněmeckými představenými divadel takové sotva nalézti,\njaké Francie po třicet let již zplodila. Žádnému ně-\nmeckému divadelnímu řediteli nebudou jména Gluck\nnebo Mo%art a jejich nesmrtelná díla neznáma ; o\nFrancouzsku mohl by však člověk velký počet, víře ne-\npodobných věcí o tom uvésti. Jistý ředitel opery, navští-\nven byv od Cherubiniho, tázal se jej, ačkoliv mu tento\nsvé jméno přeslabykoval, jakým řemeslem se zanáší,\njestli patří k opernímu personálu, a totiž jest-li ballet"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1606, "texte": "nebo strojnické služby v jeho oboru jsou. Téměř za\ntohotéž času nalézal se Cherubíni jednou večír, pro-\nvozovav ráno novou svou mši s největším úspěchem,\nv společnosti u „podintendanta krásných umění,\" kde\nse mu od něho této podivné poklony dostalo: „Vaše\nmše jest velmi krásná a zásluhy nepopiratelné; ale proč\npak se obmezujete vždycky jen na kostelní hudbu?\nMel byste napsat také jednou operu!\"\nOstatně máme přece v Paříži v čele jistých di-\nvadel také muže, kteří při pravé zdvornosti zdravý\nrozum, mnoho ducha a literární (nepravím hudební,\nneboť to se nikdy nenaskytne) důležitosti požívají. Mezi\nty přináležel jmenovitě před dvěma roky zesnulý Harel,\njemuž se přiřkla cena od akademie na nejlepší chvalořeč\nna Vollaire-a vypsaná. Při tom mi napadá vtip, k ně-\nmuž znamenitému Lemaitre-u příležitosti zavdal.\nHarel byl ředitelem divadla u brány sv. Martina. Je-\nden z našich spisujících velkých pánů (starého slohu),\nvelmi bohatý a velmi „umění milovný\" dal na tomto\ndivadle jistou truchlohru, jež z vlastního jeho pera po-\ncházela, představovati: uvedení v scénu stálo ho však\nvelké peníze. Lemaitre byl právě u Harela, když\npán zC. mu výlohy za dekorace, obleky atd. zapra-\nvil ; autor myslil, že je konečně již hotov, tu předložil\nmu ředitel ještě účet tří nebo čtyr tisíců franků co\nvýlohy za provazy u mašinstva. Velký pán, velice\nse nad tím rozhorliv, začal mluvit o loupežnictví a j.,\nmusil ale konečně přece zaplatiti a odešel zcela roz-\njitřen. Lemaitre, pozorovav tajně ten směšný výstup,\nzaklepal nyní řediteli na ramena, řka: „Nepozorlivče\nvždyť měl ještě hodinky s sebou!\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "151", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.3", "titre_corps": "České perle, koncertní fantasie pro piano, složil Ed. Nápravník, op. 3", "titre_sommaire": "České perle, koncertní fantasie pro piano, složil Ed. Nápravník, op. 3", "signature_source": "Punto", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.3", "debut_caractere": 1608, "fin_caractere_exclue": 4278, "texte": "České perle,\nkoncertní fantasie pro piano, složil Ed. Nápravník, op. 3\nPunto.\nKaždý týden skoro vycházejí skladby na české\nnárodní písně, buď k tomu buď k onomu účelí složené\nPučíť z pera skladatelů, jako houby ze země, a když i\nnázev dostatečně udává, ku kterému druhu náležejí:\nmají přec to pospolitě s houbami, že se užitečné od ško-\ndlivých na první pohled snadno poznali dají. A sku-\ntečně tropí se v novějším čase s aranžováním (zhusta\nvšak dcranžováním) českých národních písní tolik ne-\nřestí a nezřídka na ujmu jejich melodijesní a rhytmické\nkarakteristiky tolik umělůstek, že ctěným skladatelům\nza uvedení těchto krásných hudebních klenotů do ta-\nnečních sálů velikými díky (??!!) zavázáni jsme.\nNechť se toto poznamenání tak nevykládá, jako\nkdyby jsme zde s nějakým, do tohoto oboru sahajícím\nplodem co dělati měli. Již na první pohlednutí po-\nznáváme v tomto zdatném a chvalně známém pianistovi\nvelmi nadaného skladatele, jehož „České perle\" (op. 3.)\ns to jsou, úsudek o jeho talentu pronešený úplně po-\ntvrdili.\nNedrže se obyčejné formy variací, spracoval p. Ed.\nNápravník čtyry písně „Když měsíček spanile svítil,\"\n„Horo, horo vysoká jsi,\" „Pod dubem, za dubem\"\na „Hej Slované\" velmi brillantně a duchaplně a\nspojil je varirováním a buď částečným buď celistvým\nužitím čtyr themat tak obratně a vkusně mezi sebou,\nže se tato fantasie právě co do formy každému\nkoncertnímu přednesu hodí. Pan Ed. Nápravník\nvystupuje zde naskrz co routinovaný a nejen v nástroji\nnýbrž iv hudební theorii dokonale sběhlý skladatel.\nNápěvy za základ položené jsou ovinuty brzy něžnou\nfigurací v pravé ruce, brzy však sršivě hrnoucími se\noktávními chody v levici a jakkoliv žádné z těchto zde\nzpracovaných písní co do provedení jakási přednost\ndáti se nemůže, dlužno přec podotknouti, že pan skla-\ndatel k závěrku si nejlepší ponechal a píseň „Hej Slo-\nvané\" nejprv levici, pak pravici přiděliv s takou vol-\nností ji variroval a takým pletivem zajímavých figurací\nji ozdobil, že z nich thema tato jako žárná hořící niť\nvždy prokmítá a při obratném a rázném přednešení\nvelkolepého effektu docíliti musí.\nPianistové, jejichžto přehyby ruční řádně vycvi-\nčeny jsou, najdou v této fantasii netoliko příjemnou,\nalebrž i vděčnou hudbu; neboť kromě něco těžkých a\ni\nnamahavých oktávních chodů dají se těžkosti tu umí-\nstěné stálým cvičením snadno piekonati.\nSloužit nám to k velkému potěšení, že jsme se\npotkali s plodem, jenž nad Schulhoffovou skladbu op.\n10 vyniká a kojíme se sladkou že nás p. Ed.\nNápravník opět novým plodem potěší. Zevnější úprava\nje slušná a některé malé chyby v tisku snadno si každý\nopraví. Fantasie tato věnována jest jeho Osvícenosti,\nhraběti Janu z Harrachů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "151", "page_fin": "152", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.4", "titre_corps": "Glagol.", "titre_sommaire": "Glagol.", "signature_source": "E. Meliš", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.3", "debut_caractere": 4280, "fin_caractere_exclue": 4825, "texte": "Glagol.\n\nDle slibu podáváme zde vyobrazení Glagolu, k ně-\nmuž následující slova připojujeme. Nástroj tento, jenž\nod p. A. J. Rotta, továrníka hudebních nástrojů v Praze\nvynalezen jesl, vyznamenává se před eufoniem a po-\ndobnými nástroji tím, že zvláštní konstrukcí zvukové\nkupky (Schallbecher), jakož i rozměrem trub tón ještě\njednou tak silný jest jako u eufonionu. Vrchní a zpodní\ntóny jsou jadrné a dají se snadno z nástroje vyloudit.\nVylouzené tóny nejdou do vzduchu jako při obyčejných\nnástrojích, nýbrž rovnoběžně s orkestrem. Jelikož kón-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 368, "texte": "strukce zvukové kupky taká jest, že se zvuk tam vésti\nmůže, kamž si jej kdo přeje, bude nástroj „Glagol\"\nzvláště vítán všem vojenským kapellám jakož i každému\norkeslru.\nŠťastný nálezce p. A. J. Rott obdržel již několik\nzakázek od vojenských kapel z cizozemska na český\n„(rlagol.\" Co se zacházení s nástrojem tímto dotýče,\ntroubí se na něho jako na eufonion.\n\nE. Meliš."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "152", "page_fin": "153", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.5", "titre_corps": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "titre_sommaire": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.4", "debut_caractere": 370, "fin_caractere_exclue": 3125, "texte": "Šebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n(P okr a čo vání.)\n„Poslyš tedy,\" řekl Bach, „já ti to přečtu.\"\n„Drahý mistře Šebestiáne!\n„Především srdečný Pozdrav Bůh ode mne a od\n„mé ženy. Zdrávi jsme všickni. Abyste ale zkrátka\n„věděl, proč jsem k Vám poslal zvláštní příležitost, po-\nslyšte následující příběh.\n„Francouz Marchand přišel do Drážďan, seznámil\n„se s Denhofovou a její protekcí dával včera u dvora\n„koncert. Pravda jest, ten chlap má něco v prstech,\n„přednáší některé věty zcela mistrně, při adagiu jest\n„jeho tón dosti jemný a krescendo přednáší proklatě\n„dobře, ale vezmi mne jestli Vy to neumíte také\n„tak. O tom ale, co hraje, nechci se ani zmínili. Jest\n„to vše duchaprázdná a suchopárná dudlanicc, jeho my-\nšlenky jsou beze všeho vzletu a bez výrazu. Ale u\n„dvoru se jim to líbí divte se jen tomu, Jeho Jas-\n„nost dala se tím omámiti, a podává tomu chlapovi ne-\nsmírnou sumu, aby zde jen zůstal za dvorního skla-\ndatele a čert ví co ještě více. Že to nás, Drážďan-\nské hudebníky, mrzí, můžete si pomysliti. Nejmilosti-\n„vější paní se také na to divně dívá, a když jsem jí\n„nedávno několik slov o Vás vypravoval, velice se nad\n„tím potěšila, pravíc že jí to přichází právě příhodně.\n„A tu nedávno při tabuli, když se Marchand zase jako\n„obyčejně vypínal, dala mu před Jeho Jasností zřejmě\n„znáti, že toho nemá zapotřebí, a že jsou ještě jiní\n„hudebníci, jimž řeménky u bot rozvázali ani hoden\n„není, a konečně Vás jmenovala jmenovitě, pravíc že\n„mnohem více umíte než on. Na to povstala pře, Jeho\n„Jasnost dala mě zavolali a tázal se mne co o tom\n„soudím. Já řku, že dokážu, že Francouz prohraje,\n„pakli že s Vámi v hudební souboj vejde. Mám Vás\n„tedy ve jménu Jeho Jasnosti pozvali, abyste na tý-\nden do Drážďan přišel as Marchandem se založil.\n„Jen to neodepřte a přijďte, nemůžeme věděti, jaké to\n„následky míti bude.\"\n„Pozdravujte mnohokráte Vaší milou ženu, a ať\n„Vám nezbraňuje a nechá Vás jiti. To jest vše, co\n„Vám mám sdělili, všechno druhé ponechávám si k ústní\nrozprávce.\"\n„Tedy příznivou odpověď.\"\n„Pozdrav Vás a celou Vaši rodinu Bůh!\n„to Vám přeje Váš starý\n„Volumier.\"\nPovstala přestávka, v níž jen slyšeti bylo pohy-\nbování Miroslavova pera.\n„To bude pěkná komedie,\" řekla Bachová. „Ty\nmáš odjeti tak kvapně jakoby nic ? A až do Drážďan ?\nMůj Bože, kdo pak má všecko za tak krátký čas\nzřídili ?\"\n„Pravda, ale já přece musím, má milá, sice\nby mysleli, že mám strachy před tím „parlez vous.\"\nTo přece nejde!\"\n„Nu arciť, arcif, já to nahlížím. Nahlížím ale také,\nže se Volumier chce zbavili toho Marchanda a k tomu\njest poctivý Bach dost dobrý, když to li hlupáci ne-\nzmohou. Kdyby ale někdo z nich měl něčeho pro tebe\nučinili, abysi se dostal do Drážďan a obdržel místo\nu kurfirsty, tu by jistě nikdo nechtěl ničeho o tobě\nvěděli.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3041, "texte": "„Hahaha,\" zesmál se Bach. „To se rozumí! To\nby bylo ale také příliš mnoho od nich žádáno. Viz,\nženo, při řemesle přestává přátelství. Přece se ne-\nbudou chtíti zbavili toho Marchanda proto, aby Bach\njím zase do cesty vstoupil? Co je ale na tom?\nJestli sedím v Drážďanech nebo zde ? co pak se mohu\nV\ntam více stati nežli Šebestiánem Bachem? Nu? chceš\njiti s sebou?\"\n„Co pak ti to napadá ! Vždyť musím zůstati při\ndětech. Ale Miroslava si vezmi s sebou, prokážeš mu\ntím velkou radosf a nebudeš také samoten. Večír pro-\nmluvíme více o tom. Musím hned všech io na cestu\nobstarali.\"\nBachová odběhla. Za chvíli povstal hřmot v do-\nmě, jež dokazoval, že přípravy ku cestě se již dělají.\nOtec a syn zůstali samotni. Šebestián patřil s vnitřní\nspokojeností na hocha, jenž poslední notu napsav, ještě\njednou svou práci prohlídnul, pak rukou po péru sá-\nhnuv, rychle, patře na otce, vstal.\nUsmívaje se, vstoupil otec k stolku. „Ty's chtěl\nněco změniti ? Pamatuj sí to, hned po práci nesmí\nse nikdy zlepšovali. Co stojí to stojí.\" Pak si sed-\nnul k stolku, skoumaje práci. „Co pak jsi chtěl změ-\nniti ?\" tázat se najednou otec.\n„Myslil jsem, že to jest špatný přechod a že\nmusí býti lepší'\"\n„Neznám jiného, jenž by se lépe hodil. Vidíš\ntedy z toho, že člověk v prvním zápalu hned přetrho-\nvati nesmí. Když jsem byl tak stár, jako ty, často\njsem si zlepšováním ještě více chyb do skladby nadě-\nlal. Nu ale já jsem spokojen. Konec se hodí zcela\nk začátku. Jestli tak pokračovati budeš, staneš se zdat-\nným hudebníkem.\" Pak vzal hocha na klín, a Miroslav,\nobjímaje svého otce okolo krku, tiskl svůj žhoucí obli-\nčej na jeho prsa.\n„Poslyš, Miroslave,\" řekl Bach po chvíli kvapně,\n„musím na týden do Drážďan na dvůr k mistru Yolu-\nmieru; matka nemůže s sebou, proto že jest zaměst-\nnána, pročež ty mě vyprovodíš.\"\nHlasitý jásot byl odpovědí Miroslavovou. Co divu,\nže ve své duši o mistřích Drážďanských, o dvorní ka-\npele, o komorní hudbě a o skvělé opeře, již tehdá kur-\nfirst August zařídil, si pojmy utvořil, které báchorky\nv tisíc a jedné noci ještě zastínily.\nTo věděl starý Bach dobře a odeslav hocha s ně-\nkolika nepatrnými rozkazy pryč, přenechal ho sobě sa-\nmu a jeho blouznivým snům.\nŠebestián, přijmuv hudební zápas s Francouzem\nMarchandem, opustil několik dní na to s Miroslavem\ntichý Výmar. Poslední pozdravení odesílají manžel a\nsyn, než se jim ještě jejich domek z očí ztrácí, matce\na manželce Bachové, která, nejmladšího syna Bernharda\nna rukou majíc, co dělati má, aby divého Christofa\nudržela, kdežto tříletý Emanuel, hlasitě slze, otce volá,\ndomnívaje se že se tento více nenavrátí.\nJednoduchost a pokoj, téměř nikdy neporušená\njednotvárnost v městečku, jako Výmar a v domku, jako\nBachův byl, právě na odporu byly změtenému těku v sí-\ndelním městě v Drážďanech a rozmanitým změnám u\ndvoru kurfirsta Augusta Silného.\nKočár se zastaví a radostně přivítá Volumier sta-\nrého, veleváženého přítele svého, pohladí Miroslavovy\ntváře a vede oba nahoru do světnice, kde je dobrá\nvečeře očekává, kdežto služebníci dole oboz přijímají.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "156", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.5", "debut_caractere": 3043, "fin_caractere_exclue": 3064, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.6", "debut_caractere": 3110, "fin_caractere_exclue": 5739, "texte": "— Náš rodák, professor Moscheles v Lipsku,\njenž již mnoha let veřejně na piano nehrál, byl od spo-\nlečnosti „Harmonie-Society\" v Londýně vyzván, by v kon-\ncertě dne 24. června v Londýně vystoupil. Náš výtečný\numělec přednášel svůj G-rnoll koncert se skvělým vý-\nsledkem.\nDedikaci ouvertury „Vlasty\" na české ná-\nrodní písně pro orkestr od chvalně známého Ed, Ná-\nprav nik a přijal, jak se dovídáme, Jeho Jasnost kníže\nKarel ze Švarcenberků.\nNáš rodák pan Alojs Ander zpíval pohostinsku\nv Mannheimu a Frankfurtě s největším úspěchem. Jme-\nnovitě zbudil jeho Raoul a Lohengrin veliké sensace.\nVěnce, květiny a potlesky neměly konce. Místa jsou vždy\npři zvýšených cenách rozprodána.\nv\nČtvrtý díl národních písní českých, od\nK. J. Erbena sebraných a od Martinovského harmonisova-\nných, vyjde konečně asi ve čtyřech nedělích nákladem J.\nHoffman na v Praze. Jak doslýcháme, obsahuje tento\ndíl vzácné poklady zvláště pro skladatele české ná-\nrodní opery.\nPan Rafael, člen zdejšího divadla, dostal na-\nbídnutí, by přijal místo co basso buffo ve Wiesbadenu.\n\n(II*) Z Bohdanče. (Akademie.) Dne 23. června\nbyJa uspořádána v našem malém městě hudební a\ndeklamatorní zábava ve prospěch dcery národa\n„Zdeňky Havlíčkové.\" Všecky třídy obyvatelstva\nsešly se četně a dokázaly, že v nich koluje krev praotců\nnašich. Na pianu přednesl desítiletý syn zdejšího pana\nměšfan®sty malý koncert od Černého s průvodem smyč-\ncových nástrojů uhlazeně a živě, začež byl hojnou po-\nchvalou odměněn. Malý koncertista ten osvědčuje, že při\nobezřelém dalším vedení výtečníkem na tom nástroji státi\nse může. České deklamace a čtverozpěvy rozehřály mysle\nvšech přítomných. Předneseny byly: „Cechoslovan\" od\nv\nV. Zavrtala. „Dcerám Českým\" od Gernera (oba ze\nZáboje) a více jiných českých zpěvů. Kéžby zařídili zvláště\npp. ředitelové spolků zpěváckých zábavy k tomu cíli !\n** Z Klatov. (Produkce zpěv. spolku.) Kla-\ntovský zpěvácký spolek uspořádal dne 30. června mimo-\nřádnou produkci v sále hostince „u slunce\", jejížto po-\nlovice čistého výnosu věnována bude k dobročinému\núčeli. Program obsahuje sbory : 1. Žalm od Ond. Zoll-\nnera v češtině. 2. Proslov od Alojse Vojtěcha Šmi 1-\nkovského. 3. „Nevěrný milý\" od Fr. Lad. Čelakov-\nského. Hudba od Em. Vašáka. 4. „Pohleď krásná\",\nod Váeeslava Hanky, hudba pro solový čtverozpěv od\nVácl. Horáka. 5. Šumavská od Václ. Seidla, hudba od\nPetra Jirgesa. 6. „Tři doby v zemi české\" od Bole-\nslava Jablonského. 7. „Zpěv mlátcův.\" Hudba od Ka-\nras a. 8. „Kovářská.\" 9. Druhý quodlibet od Karla\nv lis a fít&tßVt wtiv mi o lil ok?! yhifiď\n\n*) Račte častěji dopisovat! Red.\n**) Panu Š. vK. Žádáme Vás o refferát této besedy. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6494, "texte": "Z Kolína. (Akademie.) Dlouho, dlouho náš\nzpěvácký spolek podřímával a zdálo se již, že na\ndobro usnul. Den 20. června však nás ale poučil, že\nposud žije nebo živoří. Na ten den byla uspořádána\nhudební a deklamator ní zábava v prospěch po-\nhoře 1 c 8 Novodv or sk ý ch. Obecenstvo osvědčilo svou\nhojnou návštěvou, že béře účastenství v radostech i ža-\nlostech pospolitých. Výnos čistý obnášel 67 zl; r. č.,\njež se hned nešťastníkům těm odeslal. Promluvíme něco o\nprodukci samé. Slyšeli jsme nejprvé ouverturu k opeře\n„Norma,\" pak čtverozpěvy „Na Prahu,\" od V.11. Ve i ta,\n„Milencův stesk,\" od V. Horáka; „Svítání lásky\" od\nProcházky a konečně „Vlastenecká\" od Láblera. Dále\nprovedeny byly variace na národní písně od Kavána, noc-\nturno od Chopina, pak písně „Výstraha\" a „Sen\" od\nKavána. Orkestr pod ochotným vedením p. Navrá-\ntila by zajisté prospíval, kdyby se značněji se strany\nobecenstva podporoval. Že mnozí pp. učitelové laskavě\npři něm spoluúčinkují, sloužíš jim ku cti; dokazují tím,\nže nelíknují pro dobro všeobecné působiti. Sbory byly\nrázně provedeny. Nedá se zapřít mnohá vada, jež na ujmu\ncelku jest. Míním tím upozornit některé pp. zpěváky,\nkteří v hudbě laiky jsou a proto jen s jakousi okázalo-\nstí figurují. Bez cvičení není umění; co plátno spolku\n50 údu, když se řádně necvičí. Nevyhnutelno jest aspoň\ntrochu předpravy k zpěvu míti. Potřeba s láskou a od-\nhodlaností ruky k dílu přiložili. V krátkém čase dobyl\nsi zpěvácký spolek Kolínský valné chvály a čestného jména\nbude-li se ale v té lhostejnosti a liknavosti pokračo-\nvat!, jak nyní tuť mu prorokovat mohu, ač žádnou\nSibyllou nejsem brzký úpadek. Tomu bohdá ani slo-\nvutné učitelstvo zdejší nepřipustí, auto polovičku účinku-\njících údů tvoří, P. Kaván co pianista i co sklada-\ntel jest vůbec známá osobnost', proto vychvalovati tuto\njej, bylo by dříví do lesa nositi. Po produkci se tánčilo.\nTaneční hudba jest zde jak se říká „na ps uč'\nMrzuté jest poslouchati staré kusy, jež o posvícení v každé\nvísce uslyšíme. Při takovéto kočičině špatně se budí\nkrasocit. Skoda, že žádný se toho ujmouíi nechce.\nUčel hudby jest, ať si kostelní, neb salonní, neb taneční\nzušlechtění mravů a srdce, jemnosti citů,\nbuzení kr aso.ci tu. Proto nemá se v žádném ohledu\nzanedbavati. 0 kostelní hudbě praveno již v tomto\nlistu jsem toho náhledu též a souhlasím úplně s p.\ndopisovatelem. Pozorovat lze, že se poněkud p. ředitel\nkůru, ne pak varhaník polepšil. Snad čím dál bude\nlip! Podruhé více.\n*).\n\nA. Bodlák\n\nF. V.\nZ Mělníka. (Akademie.) Přičiněním a šlechetnou\nsnahou Jeho Jasnosti knížete Rudolfa z Thurn-\nTaxisů uspořádána byla zde akademie ku prospěchu\npohořelých v Roudnici. Začátek učiněn byl zda-\nřilým proslovem od Pešky, jejž sl. Janovská s citem\na výrazem přednesla. V akademii samé zúčastnili se\nJ. Jasnost šlechetná kněžna Jeniiy z Taxisů, účinný\nnárodní pěvec p, J. L. Lukeš a pak F. Pivoda a Pro-\nchézka. Ze sboru slyšeli jsme „Dívča\" a „Žaloba\" od\nnadaného moravského skladatele P. Křížkov sk é h o,\njejichžto provedení správným, nuancovaným a zdařilým se\nnazvat! může. Zpěvácký spolek Mělnický, k ně-\nmuž se i ochotný zpěv. spolek Mladoboleslavský při-\npojil, osvědčil vedením rázného p. Lukeše velkou\nsnahu a horlivost u studování sboru, za cež oboum chvála\nvzdána budiž. Co se sborů Křížkovského dotýce, netřeba\no nich šíře mluvili, neboť okolnost ta, že se všude s nej-\nskvělejšími výsledky provozují, ukazuje na jejich jadr-\nnost a ryzost*). J. J. kněžna Jenny z Taxisů zpívala\nprvní cenou poctěnou píseň „I šepce kvítí\" (text od\nKorschnerovy) od Ed. Nápravníku a „Oumysl české\nděvy\" a dostála navzdor přílišnému horku, v sále panu-\njícímu, tak svému úkolu, že velkou pochvalou odměněna\nbyla. Na to přednášel p. Lukeš české národní písně,\njak? nemusíme povídali 5 uchvátil svým významným, ci-\ntuplným a okouzlujícím přednesem srdce všech poslucha-\nčů a byl bouřlivým potleskem a nesmírnou chválou ob-\nsypán. Dale byla provedena piseň „Pravý Čech\" s vel-\nmi ráznými siovy od Majera a duetto „Zastaveniěko\"\nod plodného L, Procházky. Duetto toto pohybuje se\nustavičně ve vysoké poloze a unavuje pěvce, Pan L u-\nkes a paní kněžna z Taxisů provedli je s utěšeným vý-\nsledkem. Pan P i vod a zpíval „Vlasteneckou,\" píseň to\nz Vesny, která nás nikterak neuspokojila. Ráznost slov\np. Peškových nezíská ničehož hudbou touto, ba naopak\ndochází ní ujmy; než nac posuzovati skladbu, o níž se\nhudební kritik „Dalibora\" v minulém čísle vyjádřil. Pan\nPivo d a zpíval tuto svou píseň přiměřeně, avšak tanu\nkde k effektu největší síly zapotřebí jest, schází tomuto\npěvci buď hmotná neb duševní síla. Dále zpíval p. P i-\nvoda\" též „Kovářskou\" od Riegra a p. Přerhof před-\nnesl některé dekiamovanky. Posléze slyšeli jsme p. Pro-\ncházku přednášeli skladbu na piano od Chopina a kom-\nposici svou a ačkoliv je s chvalnou obratností provedl,\nnepředpovídáme rnu co pianistovi žádnou značnou budouc-\nnost.\n*) Vaše dopisy budou nám vítány. Red.\n\nZ Nové Paky. (Akademie.) Zpěvácký spolek Novopacký\ndával dne 23. června 1861 v sále u „zlatého\nhroznu\" ku prospěchu Trutnovských a Roudnických po-\nhořelých akademii, jejížto program byl následující: Od-\ndělení I, 1. Ouvertura k opeře „Kouzelná flétna\" od Mo-\nzarta. 2. ~Dlouho buď zdráv\", sbor od AI. Jelena.\n3. „To se nesluší\", deklamovanka od J. K. Tyla. 4. „Po-\nletuje holubice\", píseň pro tenor od K. Bendi a (příloha\nk Daliboru). 5. „Kadrilla dle národních pístií\" od Ferd.\nKellera. Oddělení 11. 6. „Ouvertura z národních písní\"\nod Ed. Náprav nika. 7. „Žárlivý basař\", humoristický\nčtverozpěv od J. L. Zvonaře. 8. „České pivo, zpěv a\nděvy české,\" píseň od Fr. Pivody. 9. „Vlastenka\", sbor\nod H. Vojáčka (ze Záboje). 10. „Milenka,\" sbor.\nOd sv. Matěje v Šárce, dne 24. června 1861.\n(Beseda.) Beseda zde odbývaná byla slabá. První od-\ndělení počalo sborem, jenž byl tak ledajaks odzpíván. Pan\nS. hrál na violou dosti uhlazeně. Těšili jsme se opravdu\nna páně Buryanovy „české písně,\" ale člověk míní a pan\naranžér mění! Slyšeli jsme jen nudnou „Lindo! Lindo!\nv překladu páně Buryanovu. A měl také dobře ten pan\nzpěvák! V Praze je to něco jiného zpívat národní, ale\nna venku?! - tu to nejde, zde zpívá často mnohý lépe\nnárodní písně než mnohý osvícený zpěvák ! Číslo, které\nbylo s to, obecenstvo v pravém smyslu slova upokojit\nbyla hra na lesnici. Jak p. Koubek deklamuje —to vědí\nuž iv Děšicích! Pan Fiihrer zpíval „ztracené srdce\"\nmdle! Byl by dobrým zpěvákem neschází mu k tomu\n\n*) Jak dostýcháme, vyjde co nevidět tiskem „Utonule\" a „Za-\ntoč se,« sbory to velmi zdařilé tiskem v Praze. Red,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5814, "texte": "praničeho; ale jak nahlížíme on zpívá aby právě\nzpíval. Finis corona opus; t. j. nejlepší si nech napo-\nsled! Slečna M. J. nehodí se vůbec k deklamaci. Její\nzevnějšek je spanilý —ale není všecko zlato, co se třpytí;\nta její nevčasná gesta, monotonná řeč - dokazovaly, že\nsotva slečna věděla co právě deklamuje! častým cvi-\nčením by se snad dalo něčeho docílit, ale k tomu je za-\npotřebí času a jiného informátora; alespoň my radíme,\nby se slečna na podobué výstupy lépe připravila\na pro nynějšek nevystupovala. Hellerova kadryla byla\nbalšámem na obdržené rány. Litujeme jenom, že nebyla\nnávštěva hojnější: neb byla beseda ku prospěchu Roud-\nnických pohořelých odbývána.\n\nVraštil.\nZ Charkova. 30. května/11. června. 1861. (Úvod.\nČechové v Charkově. — A. Dreyschok a [Ráčkovi.\n— Theofil Spakovský.) Doufaje, že nemilé Vám\nnebude, dozvídati se časem i o hudebních poměrech a\nnovinkách zdejšího města Charkova, umínil jsem si, po-\ndali nějakou Vám zprávu, žádaje toliko, aby ste neráčil\nnatahovati češtinu a popis můj na loket kritický tak, až\nby praskly; nebol my Češi, zvláště okolo 20. let v Ru-\nsku již žijící, snadno zapomínáme svou mateřštinu, mícha-\njíce ji s Ruštinou; což jednak nám nepřekáží; zůstáváme\ntělem i duší Cechy. V jižním Rusku nachází se mnoho\nrozumí se hudebníků. A co by zde v Rusku ji-\nného Čech dělal, nežli hrál, zpíval, i hrát a zpivat učil ?\nJsmet hudební apoštolově, hlásající a rozšiřující po všech\nsvěta končinách slova citu, srdce i duší na rozličných\nnástrojích, někdy ovšem i ne s apoštolskou výmluvností\na osvíceností. Ale to nic nedělá; přec zůstaneme hudeb-\nníky a učiteli veškerého člověčenstva. Vynálezce prvních\nhudebních nástrojů Jubal, z pokolení Kaina byl\nprý naším praotcem; jsmet tedy hudebníci po veškerém\nsvětě roztroušení a horké krve. A že jsme schopni\nk učitelství, dokazuje to, že prý p. Kittl uvedl jen na\nžádost archanděla tažnou posaunu do konservatoria\nco obligátní nástroj, aby jej tomuto nástroji některý Čech\nnaučil k soudnému troubit dni, jenž prý co nevidět při—\njiti má. A tam nahoře bez českého učitele nic doká-\nzat nemohou! Dřív tam byl Němec; ale od pálenky\nztrativ „ansoc\", a byv přes příliš chlubivý, dostal „ob-\nšid.\" Za takovou úsluhu přislíbil archanděl z dlou-\nhého spánku pana Kittla nejprvé probudili, a\njemu při tom, bude-li mít na čase, ještě i nějakou českou\npíseů zazpívati. Zde nacházejí se 3 Češi: Václav\nVolné r, učitel na cis. ústavu pro šlechtické dívky,\nVojtěch Král a Jos. Vlček, vesměs žáci varhanické\nškoly. Všem se dobře vede; mají mnoho práce i nejlepší\nhodiny, dostávajíce za úrok 2 i 3 rub. stř. Jména ně-\nkolika ostatních, nazvíce Němců, nejsou zde valně známa.\nHudba se zde pravda pěstuje, ale bez lásky. U vyšší\ntřídy drží se co luxus, móda ; co předmět patřící nevy-\nhnutelně k všeobecnému vzdělání. Ale vlastně pro hudbu\nnajde se zde pořídku trochu smyslu. Z chlapců málo kdo\nse učí; z většího dílu děvčata; a [jak dorostou a tím\nvším zevnitřním bleskem si přičarují ženicha a manžela,\njsou k hudbě nejen lhostejnými, ale docela jí opovrhují.\nBývají ovšem výmínky, ale jsou tak řídké, jako jest láska\nNěmce k Čechu nebo k Slovanu vůbec řídká. Mezi\nnárodem umírá hudebních schopností nešmírně mnoho,\nzvláště zde v musikálním Malorusku , jelikož chudáci\nžádných k vyučování nemajíce prostředků a příležitosti,\nžádný veřejný dosud hudební ústav zde není —. schází\nze světa v takovém skoro stavu, v jakovém byli na něj\npřišli. Mluvilo a psalo se zde již lecos o založení kon-\nservaloria, jmenovitě v Petrohradě a Oděsse, ale k žá-\ndnému dosud nepřichází to výsledku, aniž snad tak brzo\npřijde. Ve Varšavě ovšem založen takový ústav, a Po-\nláci čest jim a sláva! dobrovolně darovali na něj\nvíce nežli 200000 rublů stř. ; kapitál ale leží, jako kapitál\npro české divadlo, a nic se tu i tam nedělá. Pan\nApolinárius dc Koutský, ředitel nominálního konser-\nvatoria ve Varšavě, mohl by si veliké získali zásluhy o\nhudební vzdělání svých krajanů, ale „co není s hňry\ndáno, v hapatice nekoupíš.\" Nedávno dávali zde Alex.\nDreyschok i rodina R áčko v a koncerty. Zbytečné\nbylo by vypravovat!, jak hráli, jelikož známá vůbec věc,\njak obyěejně hrají. Litovali toliko jest, že jich koncerty\nnebyly valně naplněny ; odtud jeli do Moskvy. Slyším\nprávě, že z cis. zdejšího ústavu pro šlechticky budou všichni\nDavidové učitelové vyloučeni, a jich místa zastoupena bu-\ndou Ceciliemi. Sv. David byl přece jen výborný hudeb-\nník: harfeník, bassista, skladatel a učitel, což vše se\no Cecilkáeh říci nemůže. Tyty dni zemřel zde The o-\nv\nphil Spakovský, známý ana slovo vzatý výtečný\npianista a učitel. Byl pohřben po obřadu ruském, bez\nvší slavnosti, jaká by byla příslušela takovému výtečníku,\njako byl zvěčnělý Spakovský. Ctitelové hudebního jeho\ntalentu a dobrých vlastností Češi míní uspořádali\nbudoucí týden v zdejším katolickém chrámu Mozartovo\nrekviem, o jehož provedení milo-li Vám bude, neopomenu\npodat svým časem zevrubnou zprávu.* Prozatím dost ;\nbudoucně více. S Bohem!\n\nPaříž. Jak známo, hrál Liszt při zdejším pobytu\nmimo v Tuilleriích též u hraběnky Waíewské, u básníka\nLamartina, u Rossiniho, továrníka pian Erarda a v jiných\nkruzích umělců. Za tou příčinou pravil Rossini o něm :\n„Liszt vždy praví, že více nehraje; já však nacházím, že\nvždy ještě více hraje, než všickni ostatní. Litolff přibyl\nsein a kojí se nadějí, že jeho saktová opera „Rodriquez\nde Toledo\" od ředitelstva cis. opery přijata bude. Mi-\nnistr války nařídil, by se zřídily plukovní hudební\nškoly a uložil ředitelům těchto škol za povinnost, by\ncvičení ve zpěvu právě tak pečlivě, jako cvičení na\nplechové nástroje, se pěstovalo.\nVídeň. Ant. Rubinstein odebral se odtuď do\nv\nŠvýcarska, kdež až do 25. sáří zůstane. Podobizna jeho\nv oceli rytá vyjde co nevidět v skladě Schuberta a sp.\nVítáme srdečně Vaše nabídnutí, které nám je velice milé\nPište nám častěji. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "154", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.5", "debut_caractere": 3056, "fin_caractere_exclue": 3064, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "153", "page_fin": "154", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Královské zemské divadlo. Proslavený tenorista", "titre_sommaire": "Královské zemské divadlo. Proslavený tenorista", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.5", "debut_caractere": 3066, "fin_caractere_exclue": 4791, "texte": "Královské zemské divadlo. Proslavený tenorista\nTichatschek, byv v roce 1807 ve Weckelsdorfu v Cechách\nnarozen, vstoupil na divadelní dráhu nejprve\nv Štýrském Hradci. Zdržev se tam od roku 1834 až do\nroku 1837, učinil svými skvělými výstupy Drážďanskou\ndvorskou divadelní direkci na sebe pozornu, kteráž Ti-\nch atschk a získala, a až doposaváde upoutali dovedla.\nOd roku 1838 zpívá Tichatschek nejen v Drážďanech,\nnýbrž koná též v čase dovolení umělecké cesty tak-\nřka po celém Německu. Kde Tichat sch e k co Rie nz i\nvystoupil, tam koluje jen jedno smýšlení, jeden úsudek.\nRien z i nenalezl posuď lepšího zastupitele a protož čítá\nkaždý tuto úlohu vším právem za nejlepší. Jeho\nposud výdatuý organ do A sahající, spojen s podivuhod-\nnou vokalisací, jakož výtečné pojinutí každé úlohy co do\nzpěvu tak i do hry, posléze jeho vzorný recitativ jsou\nvlastnosti, které spojeny bysme marně u všech něme-\nckých tenoru marně hledali. Velice působil na Ti ch atsch-\nka Wagner v roce 1843 , kde v Drážďanech poprvé\nR i e n z i se provozoval; že však Wagnerovy opery v re-\npertoir se uvedly, přičítá se za zásluhu pouze Ti ch at s ch-\nk o vi. Jeho zvláštně čistou intonaci poznali jsme v Tan-\nháusru, kterou by mnohý zpěvák zapotřebí měl, chtěl-Ji\nby v třetím dějství jeho alespoň ve zpěvu nápodobňovat.\nVypravování o cestě do Říma v této zpěvohře poj mul\nzcela jinak, než toho ostatní zpěváci obyčejně činí; ce-\nlek vylíčil tak trefně, jak si toho Wagne r co básník\na skladatel přáti může. Ze se Ti ch at s ch k o v a mi-\nstrnost v té samé míře též iv zpěvohrách ze starších dob\npocházejících objevila, osvědčil úkolem Eleazar a vfla-\nlevy ho opeře „Židovka*\" Nikoliv bažení po efek-\ntech, nýbrž pravé umění jest mu nade všecko. Bohužel"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3108, "texte": "nenašel však Tichatschek u nás patřičných zastupitelů\núkolfi Rech y a prince. Že mladá a nadaná síla, jako\njest si. Grabingrová, na zdejším v rozervanosti spo-\nčívajícím jevišti vždy více a více do hlubin svých ob-\nvyklých necností klesá, zdá se, jak již dříve vysloveno,\nuskutečniti. Setrvá—Ji slečna v tomto osudném postavení,\ndočká se brzo nevyhnutelných následku. Pan Nachbau er\n(princ) vynechal, jak obyčejně, svá sola, a figuroval v ter-\ncettu 2. jednání pouze co do počtu osob a ne zpěváků.\nVelikou nedbalostí jmenujeme posléze jaký školácký pře-\nchod, jejž p. kapelník ve 4. jednání iinprovisoval. P. Ti-\nchatschek dosáhl skvělých výsledků, čehož se každý\nsám dovtípí} že však náš výtečný a geniální krajan a\nnyní host více účastenství a pozornosti od obecenstva\nzasluhuje, toho měl se každý dovtípili. Důkaz toho ne-\nvalná návštěva v posledních dvou večerech. E.\n- Pavel Josef Šafařík, velký patriarcha\nvědy slovanské; zemřel ve středu dne 26. června\no |l hodiny s poledne a byl v pátek v 6 hodin\nvečer na evangelickém hřbitově slavně pochován.\nDříve, než průvod započal, zpíval „Hlahol\" smu-\nteční sbor od T. Bradského a na hřbitově od L.\nProcházky. Cípy u vozu nesli naši výtečníci, páno-\nvé: P alack ý, Rieg e r, Br a u ne r, Erb e n, We n-\nzig, Tomek, V o cel a slovinský poslanec To-\nman. Za rakví nesli úředníci c. k. knihovny řády\nŠafaříkovy a „Slovanské Starožitnosti.\"\nZa rakví šli synové Šafaříkovy a jeho zet, pak p.\nmístodržitei hrabě Forgách, purkmistr Pštros,\nrektor magnificus Tuna a množství učenců, umělců,\nspisovatelů, měšťanů atd. Věčný mír a nesmrtelná\nsláva budiž nesmrtelnému tomuto geniu!\n—r— Koncert. Ve prospěch pohořelců v Trutnově,\nv Roudnici a v Nových Dvorech uspořádal umělecký spo-\nlek „Arkádi a\" ve skvostně ozdobeném Žofínském sále\ndne 19. června zajímavý koncert. Začátek učiněn byl zda-\nřilou a k provedení nesnadnou ouverturou k zpěvohře\n„Lesní kvítko\" od J. Fr. Kittla. Orkestr konserva-\ntoria hudby přednesl skladbu vedením pana prof. Mild-\nnera velmi čistě a čile, k čemuž smyčcové figurace, pilně\nštudované, nemálo přispěly. Po německém proslovu od\nVáclava Ernsta, který sl. Remosani přednesla, násle-\nsledovaly dvě písně od Fr. Š křoup a, zpívané od pana\nReichla. Ozdobou celého koncertu byl náš klavírní ve-\nlikán Alex. Dreyschock. Hrál F-moll koncert Karla M.\nz Webrň a ku konci „Fantasie Impromptu\" od Cho-\npina a „Noveletku\" od R. Schumanna. Nesmírný\npotlesk nepřestal dříve, až když po třetí ke klavíru za-\nsednul, a četné, jásající obecenstvo Lisztovou Rap-\nshodií, ohromnými těžkostmi oplývající, uspokojil. Pan\nHardtmuth zpíval jednu píseň od A. Grunda, pan\nGoltermann hrál podložený nápěv na první Praelu-\ndium temperovaného klavíru od Bacha a nikoliv, jak na\nprogramu stálo, svou vlastní skladbu. Český dvojzpěv od\nA. V. Ambro se přednesly slečny Arnoštka Vaterová\na Anna Tvrdá. Skladba ta obohatí naši poněkud v oboru\ntomto chudou hudební literaturu, a jest nám proto ví-\ntána. Čistý výnos koncertu převyšuje dle doslechu zna-\nmenitou sumu 1700 zl. r. č. Sál byl dle návrhu redak-\ntora pana Ferd. Mi kove e velmi elegantně a významně\nokrášlen.\n\nE."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "154", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.6.2", "titre_corps": "— Náš rodák, professor Moscheles v Lipsku,", "titre_sommaire": "— Náš rodák, professor Moscheles v Lipsku,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.6", "debut_caractere": 3110, "fin_caractere_exclue": 4158, "texte": "— Náš rodák, professor Moscheles v Lipsku,\njenž již mnoha let veřejně na piano nehrál, byl od spo-\nlečnosti „Harmonie-Society\" v Londýně vyzván, by v kon-\ncertě dne 24. června v Londýně vystoupil. Náš výtečný\numělec přednášel svůj G-rnoll koncert se skvělým vý-\nsledkem.\nDedikaci ouvertury „Vlasty\" na české ná-\nrodní písně pro orkestr od chvalně známého Ed, Ná-\nprav nik a přijal, jak se dovídáme, Jeho Jasnost kníže\nKarel ze Švarcenberků.\nNáš rodák pan Alojs Ander zpíval pohostinsku\nv Mannheimu a Frankfurtě s největším úspěchem. Jme-\nnovitě zbudil jeho Raoul a Lohengrin veliké sensace.\nVěnce, květiny a potlesky neměly konce. Místa jsou vždy\npři zvýšených cenách rozprodána.\nv\nČtvrtý díl národních písní českých, od\nK. J. Erbena sebraných a od Martinovského harmonisova-\nných, vyjde konečně asi ve čtyřech nedělích nákladem J.\nHoffman na v Praze. Jak doslýcháme, obsahuje tento\ndíl vzácné poklady zvláště pro skladatele české ná-\nrodní opery.\nPan Rafael, člen zdejšího divadla, dostal na-\nbídnutí, by přijal místo co basso buffo ve Wiesbadenu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "154", "page_fin": "155", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.6.3", "titre_corps": "(II*) Z Bohdanče. (Akademie.) Dne 23. června", "titre_sommaire": "(II*) Z Bohdanče. (Akademie.) Dne 23. června", "signature_source": "A. Bodlák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.6", "debut_caractere": 4160, "fin_caractere_exclue": 5739, "texte": "(II*) Z Bohdanče. (Akademie.) Dne 23. června\nbyJa uspořádána v našem malém městě hudební a\ndeklamatorní zábava ve prospěch dcery národa\n„Zdeňky Havlíčkové.\" Všecky třídy obyvatelstva\nsešly se četně a dokázaly, že v nich koluje krev praotců\nnašich. Na pianu přednesl desítiletý syn zdejšího pana\nměšfan®sty malý koncert od Černého s průvodem smyč-\ncových nástrojů uhlazeně a živě, začež byl hojnou po-\nchvalou odměněn. Malý koncertista ten osvědčuje, že při\nobezřelém dalším vedení výtečníkem na tom nástroji státi\nse může. České deklamace a čtverozpěvy rozehřály mysle\nvšech přítomných. Předneseny byly: „Cechoslovan\" od\nv\nV. Zavrtala. „Dcerám Českým\" od Gernera (oba ze\nZáboje) a více jiných českých zpěvů. Kéžby zařídili zvláště\npp. ředitelové spolků zpěváckých zábavy k tomu cíli !\n** Z Klatov. (Produkce zpěv. spolku.) Kla-\ntovský zpěvácký spolek uspořádal dne 30. června mimo-\nřádnou produkci v sále hostince „u slunce\", jejížto po-\nlovice čistého výnosu věnována bude k dobročinému\núčeli. Program obsahuje sbory : 1. Žalm od Ond. Zoll-\nnera v češtině. 2. Proslov od Alojse Vojtěcha Šmi 1-\nkovského. 3. „Nevěrný milý\" od Fr. Lad. Čelakov-\nského. Hudba od Em. Vašáka. 4. „Pohleď krásná\",\nod Váeeslava Hanky, hudba pro solový čtverozpěv od\nVácl. Horáka. 5. Šumavská od Václ. Seidla, hudba od\nPetra Jirgesa. 6. „Tři doby v zemi české\" od Bole-\nslava Jablonského. 7. „Zpěv mlátcův.\" Hudba od Ka-\nras a. 8. „Kovářská.\" 9. Druhý quodlibet od Karla\nv lis a fít&tßVt wtiv mi o lil ok?! yhifiď\n\n*) Račte častěji dopisovat! Red.\n**) Panu Š. vK. Žádáme Vás o refferát této besedy. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2467, "texte": "Z Kolína. (Akademie.) Dlouho, dlouho náš\nzpěvácký spolek podřímával a zdálo se již, že na\ndobro usnul. Den 20. června však nás ale poučil, že\nposud žije nebo živoří. Na ten den byla uspořádána\nhudební a deklamator ní zábava v prospěch po-\nhoře 1 c 8 Novodv or sk ý ch. Obecenstvo osvědčilo svou\nhojnou návštěvou, že béře účastenství v radostech i ža-\nlostech pospolitých. Výnos čistý obnášel 67 zl; r. č.,\njež se hned nešťastníkům těm odeslal. Promluvíme něco o\nprodukci samé. Slyšeli jsme nejprvé ouverturu k opeře\n„Norma,\" pak čtverozpěvy „Na Prahu,\" od V.11. Ve i ta,\n„Milencův stesk,\" od V. Horáka; „Svítání lásky\" od\nProcházky a konečně „Vlastenecká\" od Láblera. Dále\nprovedeny byly variace na národní písně od Kavána, noc-\nturno od Chopina, pak písně „Výstraha\" a „Sen\" od\nKavána. Orkestr pod ochotným vedením p. Navrá-\ntila by zajisté prospíval, kdyby se značněji se strany\nobecenstva podporoval. Že mnozí pp. učitelové laskavě\npři něm spoluúčinkují, sloužíš jim ku cti; dokazují tím,\nže nelíknují pro dobro všeobecné působiti. Sbory byly\nrázně provedeny. Nedá se zapřít mnohá vada, jež na ujmu\ncelku jest. Míním tím upozornit některé pp. zpěváky,\nkteří v hudbě laiky jsou a proto jen s jakousi okázalo-\nstí figurují. Bez cvičení není umění; co plátno spolku\n50 údu, když se řádně necvičí. Nevyhnutelno jest aspoň\ntrochu předpravy k zpěvu míti. Potřeba s láskou a od-\nhodlaností ruky k dílu přiložili. V krátkém čase dobyl\nsi zpěvácký spolek Kolínský valné chvály a čestného jména\nbude-li se ale v té lhostejnosti a liknavosti pokračo-\nvat!, jak nyní tuť mu prorokovat mohu, ač žádnou\nSibyllou nejsem brzký úpadek. Tomu bohdá ani slo-\nvutné učitelstvo zdejší nepřipustí, auto polovičku účinku-\njících údů tvoří, P. Kaván co pianista i co sklada-\ntel jest vůbec známá osobnost', proto vychvalovati tuto\njej, bylo by dříví do lesa nositi. Po produkci se tánčilo.\nTaneční hudba jest zde jak se říká „na ps uč'\nMrzuté jest poslouchati staré kusy, jež o posvícení v každé\nvísce uslyšíme. Při takovéto kočičině špatně se budí\nkrasocit. Skoda, že žádný se toho ujmouíi nechce.\nUčel hudby jest, ať si kostelní, neb salonní, neb taneční\nzušlechtění mravů a srdce, jemnosti citů,\nbuzení kr aso.ci tu. Proto nemá se v žádném ohledu\nzanedbavati. 0 kostelní hudbě praveno již v tomto\nlistu jsem toho náhledu též a souhlasím úplně s p.\ndopisovatelem. Pozorovat lze, že se poněkud p. ředitel\nkůru, ne pak varhaník polepšil. Snad čím dál bude\nlip! Podruhé více.\n*).\n\nA. Bodlák"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "155", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Mělníka. (Akademie.) Přičiněním a šlechetnou", "titre_sommaire": "Z Mělníka. (Akademie.) Přičiněním a šlechetnou", "signature_source": "F. V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.7", "debut_caractere": 2469, "fin_caractere_exclue": 4897, "texte": "F. V.\nZ Mělníka. (Akademie.) Přičiněním a šlechetnou\nsnahou Jeho Jasnosti knížete Rudolfa z Thurn-\nTaxisů uspořádána byla zde akademie ku prospěchu\npohořelých v Roudnici. Začátek učiněn byl zda-\nřilým proslovem od Pešky, jejž sl. Janovská s citem\na výrazem přednesla. V akademii samé zúčastnili se\nJ. Jasnost šlechetná kněžna Jeniiy z Taxisů, účinný\nnárodní pěvec p, J. L. Lukeš a pak F. Pivoda a Pro-\nchézka. Ze sboru slyšeli jsme „Dívča\" a „Žaloba\" od\nnadaného moravského skladatele P. Křížkov sk é h o,\njejichžto provedení správným, nuancovaným a zdařilým se\nnazvat! může. Zpěvácký spolek Mělnický, k ně-\nmuž se i ochotný zpěv. spolek Mladoboleslavský při-\npojil, osvědčil vedením rázného p. Lukeše velkou\nsnahu a horlivost u studování sboru, za cež oboum chvála\nvzdána budiž. Co se sborů Křížkovského dotýce, netřeba\no nich šíře mluvili, neboť okolnost ta, že se všude s nej-\nskvělejšími výsledky provozují, ukazuje na jejich jadr-\nnost a ryzost*). J. J. kněžna Jenny z Taxisů zpívala\nprvní cenou poctěnou píseň „I šepce kvítí\" (text od\nKorschnerovy) od Ed. Nápravníku a „Oumysl české\nděvy\" a dostála navzdor přílišnému horku, v sále panu-\njícímu, tak svému úkolu, že velkou pochvalou odměněna\nbyla. Na to přednášel p. Lukeš české národní písně,\njak? nemusíme povídali 5 uchvátil svým významným, ci-\ntuplným a okouzlujícím přednesem srdce všech poslucha-\nčů a byl bouřlivým potleskem a nesmírnou chválou ob-\nsypán. Dale byla provedena piseň „Pravý Čech\" s vel-\nmi ráznými siovy od Majera a duetto „Zastaveniěko\"\nod plodného L, Procházky. Duetto toto pohybuje se\nustavičně ve vysoké poloze a unavuje pěvce, Pan L u-\nkes a paní kněžna z Taxisů provedli je s utěšeným vý-\nsledkem. Pan P i vod a zpíval „Vlasteneckou,\" píseň to\nz Vesny, která nás nikterak neuspokojila. Ráznost slov\np. Peškových nezíská ničehož hudbou touto, ba naopak\ndochází ní ujmy; než nac posuzovati skladbu, o níž se\nhudební kritik „Dalibora\" v minulém čísle vyjádřil. Pan\nPivo d a zpíval tuto svou píseň přiměřeně, avšak tanu\nkde k effektu největší síly zapotřebí jest, schází tomuto\npěvci buď hmotná neb duševní síla. Dále zpíval p. P i-\nvoda\" též „Kovářskou\" od Riegra a p. Přerhof před-\nnesl některé dekiamovanky. Posléze slyšeli jsme p. Pro-\ncházku přednášeli skladbu na piano od Chopina a kom-\nposici svou a ačkoliv je s chvalnou obratností provedl,\nnepředpovídáme rnu co pianistovi žádnou značnou budouc-\nnost.\n*) Vaše dopisy budou nám vítány. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "155", "page_fin": "156", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.6.5", "titre_corps": "Z Nové Paky. (Akademie.) Zpěvácký spolek Novopacký", "titre_sommaire": "Z Nové Paky. (Akademie.) Zpěvácký spolek Novopacký", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.7", "debut_caractere": 4899, "fin_caractere_exclue": 6494, "texte": "Z Nové Paky. (Akademie.) Zpěvácký spolek Novopacký\ndával dne 23. června 1861 v sále u „zlatého\nhroznu\" ku prospěchu Trutnovských a Roudnických po-\nhořelých akademii, jejížto program byl následující: Od-\ndělení I, 1. Ouvertura k opeře „Kouzelná flétna\" od Mo-\nzarta. 2. ~Dlouho buď zdráv\", sbor od AI. Jelena.\n3. „To se nesluší\", deklamovanka od J. K. Tyla. 4. „Po-\nletuje holubice\", píseň pro tenor od K. Bendi a (příloha\nk Daliboru). 5. „Kadrilla dle národních pístií\" od Ferd.\nKellera. Oddělení 11. 6. „Ouvertura z národních písní\"\nod Ed. Náprav nika. 7. „Žárlivý basař\", humoristický\nčtverozpěv od J. L. Zvonaře. 8. „České pivo, zpěv a\nděvy české,\" píseň od Fr. Pivody. 9. „Vlastenka\", sbor\nod H. Vojáčka (ze Záboje). 10. „Milenka,\" sbor.\nOd sv. Matěje v Šárce, dne 24. června 1861.\n(Beseda.) Beseda zde odbývaná byla slabá. První od-\ndělení počalo sborem, jenž byl tak ledajaks odzpíván. Pan\nS. hrál na violou dosti uhlazeně. Těšili jsme se opravdu\nna páně Buryanovy „české písně,\" ale člověk míní a pan\naranžér mění! Slyšeli jsme jen nudnou „Lindo! Lindo!\nv překladu páně Buryanovu. A měl také dobře ten pan\nzpěvák! V Praze je to něco jiného zpívat národní, ale\nna venku?! - tu to nejde, zde zpívá často mnohý lépe\nnárodní písně než mnohý osvícený zpěvák ! Číslo, které\nbylo s to, obecenstvo v pravém smyslu slova upokojit\nbyla hra na lesnici. Jak p. Koubek deklamuje —to vědí\nuž iv Děšicích! Pan Fiihrer zpíval „ztracené srdce\"\nmdle! Byl by dobrým zpěvákem neschází mu k tomu\n\n*) Jak dostýcháme, vyjde co nevidět tiskem „Utonule\" a „Za-\ntoč se,« sbory to velmi zdařilé tiskem v Praze. Red,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 669, "texte": "praničeho; ale jak nahlížíme on zpívá aby právě\nzpíval. Finis corona opus; t. j. nejlepší si nech napo-\nsled! Slečna M. J. nehodí se vůbec k deklamaci. Její\nzevnějšek je spanilý —ale není všecko zlato, co se třpytí;\nta její nevčasná gesta, monotonná řeč - dokazovaly, že\nsotva slečna věděla co právě deklamuje! častým cvi-\nčením by se snad dalo něčeho docílit, ale k tomu je za-\npotřebí času a jiného informátora; alespoň my radíme,\nby se slečna na podobué výstupy lépe připravila\na pro nynějšek nevystupovala. Hellerova kadryla byla\nbalšámem na obdržené rány. Litujeme jenom, že nebyla\nnávštěva hojnější: neb byla beseda ku prospěchu Roud-\nnických pohořelých odbývána."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.6.6", "titre_corps": "Z Charkova. 30. května/11. června. 1861. (Úvod.", "titre_sommaire": "Z Charkova. 30. května/11. června. 1861. (Úvod.", "signature_source": "Vraštil", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.8", "debut_caractere": 671, "fin_caractere_exclue": 4946, "texte": "Vraštil.\nZ Charkova. 30. května/11. června. 1861. (Úvod.\nČechové v Charkově. — A. Dreyschok a [Ráčkovi.\n— Theofil Spakovský.) Doufaje, že nemilé Vám\nnebude, dozvídati se časem i o hudebních poměrech a\nnovinkách zdejšího města Charkova, umínil jsem si, po-\ndali nějakou Vám zprávu, žádaje toliko, aby ste neráčil\nnatahovati češtinu a popis můj na loket kritický tak, až\nby praskly; nebol my Češi, zvláště okolo 20. let v Ru-\nsku již žijící, snadno zapomínáme svou mateřštinu, mícha-\njíce ji s Ruštinou; což jednak nám nepřekáží; zůstáváme\ntělem i duší Cechy. V jižním Rusku nachází se mnoho\nrozumí se hudebníků. A co by zde v Rusku ji-\nného Čech dělal, nežli hrál, zpíval, i hrát a zpivat učil ?\nJsmet hudební apoštolově, hlásající a rozšiřující po všech\nsvěta končinách slova citu, srdce i duší na rozličných\nnástrojích, někdy ovšem i ne s apoštolskou výmluvností\na osvíceností. Ale to nic nedělá; přec zůstaneme hudeb-\nníky a učiteli veškerého člověčenstva. Vynálezce prvních\nhudebních nástrojů Jubal, z pokolení Kaina byl\nprý naším praotcem; jsmet tedy hudebníci po veškerém\nsvětě roztroušení a horké krve. A že jsme schopni\nk učitelství, dokazuje to, že prý p. Kittl uvedl jen na\nžádost archanděla tažnou posaunu do konservatoria\nco obligátní nástroj, aby jej tomuto nástroji některý Čech\nnaučil k soudnému troubit dni, jenž prý co nevidět při—\njiti má. A tam nahoře bez českého učitele nic doká-\nzat nemohou! Dřív tam byl Němec; ale od pálenky\nztrativ „ansoc\", a byv přes příliš chlubivý, dostal „ob-\nšid.\" Za takovou úsluhu přislíbil archanděl z dlou-\nhého spánku pana Kittla nejprvé probudili, a\njemu při tom, bude-li mít na čase, ještě i nějakou českou\npíseů zazpívati. Zde nacházejí se 3 Češi: Václav\nVolné r, učitel na cis. ústavu pro šlechtické dívky,\nVojtěch Král a Jos. Vlček, vesměs žáci varhanické\nškoly. Všem se dobře vede; mají mnoho práce i nejlepší\nhodiny, dostávajíce za úrok 2 i 3 rub. stř. Jména ně-\nkolika ostatních, nazvíce Němců, nejsou zde valně známa.\nHudba se zde pravda pěstuje, ale bez lásky. U vyšší\ntřídy drží se co luxus, móda ; co předmět patřící nevy-\nhnutelně k všeobecnému vzdělání. Ale vlastně pro hudbu\nnajde se zde pořídku trochu smyslu. Z chlapců málo kdo\nse učí; z většího dílu děvčata; a [jak dorostou a tím\nvším zevnitřním bleskem si přičarují ženicha a manžela,\njsou k hudbě nejen lhostejnými, ale docela jí opovrhují.\nBývají ovšem výmínky, ale jsou tak řídké, jako jest láska\nNěmce k Čechu nebo k Slovanu vůbec řídká. Mezi\nnárodem umírá hudebních schopností nešmírně mnoho,\nzvláště zde v musikálním Malorusku , jelikož chudáci\nžádných k vyučování nemajíce prostředků a příležitosti,\nžádný veřejný dosud hudební ústav zde není —. schází\nze světa v takovém skoro stavu, v jakovém byli na něj\npřišli. Mluvilo a psalo se zde již lecos o založení kon-\nservaloria, jmenovitě v Petrohradě a Oděsse, ale k žá-\ndnému dosud nepřichází to výsledku, aniž snad tak brzo\npřijde. Ve Varšavě ovšem založen takový ústav, a Po-\nláci čest jim a sláva! dobrovolně darovali na něj\nvíce nežli 200000 rublů stř. ; kapitál ale leží, jako kapitál\npro české divadlo, a nic se tu i tam nedělá. Pan\nApolinárius dc Koutský, ředitel nominálního konser-\nvatoria ve Varšavě, mohl by si veliké získali zásluhy o\nhudební vzdělání svých krajanů, ale „co není s hňry\ndáno, v hapatice nekoupíš.\" Nedávno dávali zde Alex.\nDreyschok i rodina R áčko v a koncerty. Zbytečné\nbylo by vypravovat!, jak hráli, jelikož známá vůbec věc,\njak obyěejně hrají. Litovali toliko jest, že jich koncerty\nnebyly valně naplněny ; odtud jeli do Moskvy. Slyším\nprávě, že z cis. zdejšího ústavu pro šlechticky budou všichni\nDavidové učitelové vyloučeni, a jich místa zastoupena bu-\ndou Ceciliemi. Sv. David byl přece jen výborný hudeb-\nník: harfeník, bassista, skladatel a učitel, což vše se\no Cecilkáeh říci nemůže. Tyty dni zemřel zde The o-\nv\nphil Spakovský, známý ana slovo vzatý výtečný\npianista a učitel. Byl pohřben po obřadu ruském, bez\nvší slavnosti, jaká by byla příslušela takovému výtečníku,\njako byl zvěčnělý Spakovský. Ctitelové hudebního jeho\ntalentu a dobrých vlastností Češi míní uspořádali\nbudoucí týden v zdejším katolickém chrámu Mozartovo\nrekviem, o jehož provedení milo-li Vám bude, neopomenu\npodat svým časem zevrubnou zprávu.* Prozatím dost ;\nbudoucně více. S Bohem!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.6.7", "titre_corps": "Paříž. Jak známo, hrál Liszt při zdejším pobytu", "titre_sommaire": "Paříž. Jak známo, hrál Liszt při zdejším pobytu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.8", "debut_caractere": 4948, "fin_caractere_exclue": 5814, "texte": "Paříž. Jak známo, hrál Liszt při zdejším pobytu\nmimo v Tuilleriích též u hraběnky Waíewské, u básníka\nLamartina, u Rossiniho, továrníka pian Erarda a v jiných\nkruzích umělců. Za tou příčinou pravil Rossini o něm :\n„Liszt vždy praví, že více nehraje; já však nacházím, že\nvždy ještě více hraje, než všickni ostatní. Litolff přibyl\nsein a kojí se nadějí, že jeho saktová opera „Rodriquez\nde Toledo\" od ředitelstva cis. opery přijata bude. Mi-\nnistr války nařídil, by se zřídily plukovní hudební\nškoly a uložil ředitelům těchto škol za povinnost, by\ncvičení ve zpěvu právě tak pečlivě, jako cvičení na\nplechové nástroje, se pěstovalo.\nVídeň. Ant. Rubinstein odebral se odtuď do\nv\nŠvýcarska, kdež až do 25. sáří zůstane. Podobizna jeho\nv oceli rytá vyjde co nevidět v skladě Schuberta a sp.\nVítáme srdečně Vaše nabídnutí, které nám je velice milé\nPište nám častěji. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "156", "page_fin": "156", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.2.7", "titre_corps": "Listárn.", "titre_sommaire": "Listárn.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.8", "debut_caractere": 5816, "fin_caractere_exclue": 6061, "texte": "Listárn.\nPánu A. Ibn. v Ous... Vaše skladba pro varhany\nvyjde co příloha k Daliboru. Panu K.v Sed. Nelze bá-\nseň Vaši uveřejnit z té příčiny, jižto bych Vám jen ústně\nsděliti musel. Pánu Vras ... v Charkově. Prof. Fr.\n81. Vás srdečně pozdravuje."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.1", "texte": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její učel?\n(Pokračování.)\nNa tento způsob získala ouvertura co možná na\nrozmanitosti. Prostředky instrumentální byly tak značně\nzdokonaleny, tak do velkosti pohnány (jmenovitě v Ně-\nmecku), že se skladatel ze žádné strany více stísněna\na sklíčena necítil. Největšího podivení zbudil ovšem\nv oboru ouvertury nesmírně velkolepý, na myšlenky a\ncity bohatý duch Josefa Haydna a W. A. Mozarta.\nPodaliř v hlavních časech jejich světového lesku od r.\n1780 počínajíce v propracovaných kvartetlech, v sym-\nfoniích novou formou vynikajících jakož i ve vysoko\npoetických ouverturách žasnoucímu obecenstvu vzoru,\nna nichž to pečet genia vší vznešenosti, krásy bez vší\npochybnosti vtlačen jest. Na lehkých perutích roznesla\nse jejich sláva po všech zemích naší zeměkoule. Hr-\ndiny tyto co do bohatosti myšlének a jednotoplné nád-\nhernosti překonati považovalo se, pakli zcela ne za ne-\nmožné, aspoň za povážlivé. Vynikalif jak líbezností tak\nryzou velkolepostí. Mnozí ovšem nedůvěřovali si s nimi\nzápasiti; avšak jiní majíce ducha a vnitřní síly byli přec\nduchem těchto mužů povzbuzeni a hleděli bud sesilně-\nním nástrojů bud pestřejší barvitostí jména si dobyti.\nTu však najednou vystoupil L. Beethoven se svými\nmohutnými skladbami. Též Cherubíni počal užívati\nzvětšených sil a dosáhl, ne-li všude ve Francii, přec\nv Německu čeho si žádal. Je-li vnitřní proud myšlének\nbohatý a hluboký, je síla nástrojů na svém místě; po-\nsluchač dá šiji nejen líbit, nýbrž ona povznáší a ohro-\nmuje. Beethoven znal přede všemi ve svých ouvertu-\nrách, symfoniích a jiných instrumentálních dílech nejsil-\nnějších hrnot k takové jednotě upotřebit, že právě pro\nto za třetího hrdinu se považuje. Něco menší síla du-\nševní a méně pevná obezřelosf byly by hmotě již něco\nnebezpečné. Místo co by mělo něco krásně a hřímavě\npůsobiti, dělalo by to bez mohutného vedení hřmot,\nbylo by to přemrštěno a dětskou hříčkou. Takto na-\nlezáme již u jistého muže, jenž chová v sobě značnou\ntvůrčí sílu a značný, však jižně smyslný vzlet. Je to\nJ. Rossini, jenž pro svou rozmanitě vábící vnadu ča-\nsem i pro svou velkolepost s právem stojí v čele nové\nitalské skoty. Rossini vyniká v škole této lak velice,\nže se mu žádný z novějších italských skladatelů k boku\npostaviti nemůže.\nAvšak i výteční skladatelově němečtí pustili se,\nby obliby obecenstva dosáhli, do přeháněk a výstřed-\nností, K těmto náleží též Karel M. Weber.\n(Pokračování.)\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nDivadlo v Praze zdálo když jsem je ponej-\nprv spatřil (1845) malé, tmavé, špinavé a špatně aku-\nstické *). Nový ředitel pan Hoffmanu všemožně se\nvynasnažuje, aby je povznesl na vyšší stupeň. Společ-\nnost byla tenkráte lépe sestavena než největší jich část\nv Německu. První tenor, bariton (pan Strakatý), dámy\nGrosserová, Kirchbergrová, Podhorská zdály se mi\nbýti výtečnými umělci, kteří, obdařeni krásnými hlasy,\nvelmi hudební jsou jako vůbec všickni Čechové. Per-\nsonále orkestru a sboru stálo však s malými místnostmi\naž příliš v poměru, a odvážilo—li se divadlo někdy na\nnějaké větší, znamenitější dílo, tu musilo se k žalost-\nnému zohavení útočiště bráti. Dekorace byly tomu zcela\npřiměřeny ; pamatuju se, že jsem v Gluckově Ifigenii\nna Taurisu, ve finále čtvrtého jednání viděl loď, která\nměla právě do Řecka plouti, a jejíž strany pečlivé no-\nvověkými byly děly obsazeny.\n\n*) Divadlo Pražské bylo as před dvéma lety přestaveno a*\nskvéle upraveno; avšak k zlepšení akustiky divadla\nhož se neučinilo."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.2", "texte": "Stálý repertoir byl obyčejně lépe v scénu uveden, 1\nneutrpěl však nižádnou ujmu slabým zastoupením vo-\nkálních a instrumentálních hmot; neboť obsahoval z vět-\nšího dílu malé, bídné kousky z frančiny přeložené, které\nv Paříži už dávno z divadelních cedulí komické opery\nzmizely. Divadelní ředitelové jsou v celku všude tí-\ntéž; jejich ostrovtip u vyslídění všedních jalovin jest\nrovněž tak velký jako jejich pudovitá nechuť k dílům,\nkterá se obviňují, že baží po čistotě slohu, po veli-\nkosti a novotě myšlének. Německo, Anglicko, Itálie a\nFrancie podávají si v tom bratrsky ruce. Je-li jim\nvolba svobodna mezi dvěma výtvory, z nichž jeden\nsprostý; druhý ušlechtilý jest, mezi plodivým umělcem\na bídným opisovačem, mezi duchaplnou odvážností a zku-\nšenou, jalovou pošetilostí tu osvědčil se výborný\ntakt divadelních ředitelů vždycky !\nPředložil jsem si často otázku, proč největší čásť\ntěchto pánů, téměř ve všech zemích takovou určitou\nnáklonnost chová pro všecko, co praví umělci, vzdě-\nlaní veleduchové a sám i velký díl obecenstva za žalo-\nstivý průmysl uznávají. Ne snad, že by tyto jaloviny\nvždycky dosáhly většího úspěchu, než dobrá díla: se-\nznáme často pravý opak toho; také ne proto, že by\ndobrá díla způsobovala větších vydání, nežli řemeslni-\ncké práce: obyčejně to bývá naopak. Snad leží pří-\nčina v tom, že důkladné, duchaplné skladby od každé\nosoby v divadle, od ředitele až k napovědovi bedlivost,\npozornost, studium, trpělivost', od některých i ducha,\nnadání, vnuknutí požadují, kdežto ostatní výtvory, zvlá-\nště pro lenochy, pro lidi prostřední vzdělanosti, pro\nlidí povrchní, pro nevědomce a hlupáky utvořeny jsou,\na pročež zcela přirozeně mnohem větší počet příznivců\nnaleznou. A ředitel zase miluje přede vším takové\nvěci, jaké mu spokojenost jeho podřízených získají,\nkterýmž každý porozumí, aniž by se jim byl musel\nučiti, které žádnou panující ideu, žádné přišlé zvyklosti\nneurazí, samolibosti nikoho neublíží, a neschopnost ni-\nkoho neodhalují ; zvláště ale takové věci, jichž prove-\ndení mnoho času nepožaduje, skladby, které, podobně\njako úslužná děvčata, velké okolky nedělají as velkým\nodporem se nepotkají.\nDále nalezneme také ředitele, kteří žehravě na\ntom stoj7, aby sami ke všemu ruku přiložili, a pročež\nnepřátelsky o všech dílech smýšlejí, která bez napomá-\nháni spisovatelova na jeviště uvésti nelze. Vždyf by\ndůležitost, která by se tím spisovateli přidělila, zname-\nříitosti ředitelově na ujmu byla. Správce lodi, před\nsvými vlastními plavci pokořen, přístavnímu kormidel-\nníku nikdy neodpustí, který k nečinnosti ho přinutiv tím\ndo řady obyčejného poručíka anebo ještě níže ho. se-\nsadil . Ještě jiní jsou v jistých věcech praví šílenci;\nlpí pořade na jedné a též myšlénce, na jistém pořádku\nudálostí, na jistém počasí, na jistých oděvech, dekora-\ncích, divadelních effektech atd. A toho svého koníčka\nmusejí, af se to hodí nebo ne, při všech příležitostech\nužiti. Jen abych jeden přiklad uvedl: Pan Duponchel,\nředitel pařížské velké opery blouznil vždycky, blouzní\nještě a bude vezdy blouznit pro kardinála s červeným\nkloboukem as nebesy. Opery bez toho a je jich\npřece mnoho nemají pro něho ni nejmenšího pů-\nvabu. Měry pravil jednou, že kdyby Pánbůh v nějaké\nnové opeře měl roli, že by ho Duponchel do svého\noblíbeného obleku jistě také zakuklil* A kdyby mu\nproti tomu namítnul : „ Ale vždyť já jsem přece Pánbůh !\nnesluší se to, abych v takovém obleku vystoupil,\" od-\npověděl by mu pan Duponchel:„Račiž mi odpustiti,\nVaše Věčnosf, ale to nejde do konce jinak. Vaše Ne-\nskonalost musí do toho krásného kroje se obléci a\npod nebesama si vykračovati; vždyť bez toho by moje\nopera nedosáhla štěstí.\"\nTo všecko ale nemá pražádný potah míti na teh-\ndejšího ředitele Pražského divadla. Byl to muž ctiho-\ndný, málo zběhlý jako obyčejně v hudebních zá-\nležitostech, ale vážený a milovaný jako neobyčejně\nod svých podřízených, kteří toho také velice želeli,\nže špatným stavem svých záležitostí přinucen byl svého\nmísta se vzdáli. Také Pokorný, ředitel divadla u Vídně,\nv rakouském hlavním městě, přináleží mezi ctihodné\nvýminky. Podnikatelů divadel, kteří na vlastní své útraty\nje spravují, není v Německu právě hojný počet. Znám\njich jen pět nebo šest: divadlo v Lipsku, v Praze, dvě\nve Vídni (divadlo u Vídně a divadlo Josefovské), ně-\nmecké divadlo v Pešti a ono v Hamburku. Ostatní\nstojí všechna pod správou titulovaných dvorních, (ač ne\nvždycky zdvornýcK) intendantů, kteří z nich na účet svých\nknížat těží. Navzdor tomu, jak tilo obyčejně se svými\npodřízenými nakládají, musí se přece přiznali, že oni\nv celku vždy raději u takového hraběcího, nebo u ře-\nditele nějakého svobodného pána, než u soukromého ře-\nditele bývají. Větší jistota, že se jim služné zaplatí, do-\nživotní engagement, dání do pense, ano sám i okázalý titul\n„dvorní herec\" nebo „dvornfapě.vák*,(můj Štyrčan byl\ntím ataké!) to vše je příčinou, že aristokratický ton mno-\nhých oněch „spanilých\" intendantů přehlédnou a pře-\nslechnou. Budiž tomu však jakkoliv, dají se přece mezi\nněmeckými představenými divadel takové sotva nalézti,\njaké Francie po třicet let již zplodila. Žádnému ně-\nmeckému divadelnímu řediteli nebudou jména Gluck\nnebo Mo%art a jejich nesmrtelná díla neznáma ; o\nFrancouzsku mohl by však člověk velký počet, víře ne-\npodobných věcí o tom uvésti. Jistý ředitel opery, navští-\nven byv od Cherubiniho, tázal se jej, ačkoliv mu tento\nsvé jméno přeslabykoval, jakým řemeslem se zanáší,\njestli patří k opernímu personálu, a totiž jest-li ballet"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.3", "texte": "nebo strojnické služby v jeho oboru jsou. Téměř za\ntohotéž času nalézal se Cherubíni jednou večír, pro-\nvozovav ráno novou svou mši s největším úspěchem,\nv společnosti u „podintendanta krásných umění,\" kde\nse mu od něho této podivné poklony dostalo: „Vaše\nmše jest velmi krásná a zásluhy nepopiratelné; ale proč\npak se obmezujete vždycky jen na kostelní hudbu?\nMel byste napsat také jednou operu!\"\nOstatně máme přece v Paříži v čele jistých di-\nvadel také muže, kteří při pravé zdvornosti zdravý\nrozum, mnoho ducha a literární (nepravím hudební,\nneboť to se nikdy nenaskytne) důležitosti požívají. Mezi\nty přináležel jmenovitě před dvěma roky zesnulý Harel,\njemuž se přiřkla cena od akademie na nejlepší chvalořeč\nna Vollaire-a vypsaná. Při tom mi napadá vtip, k ně-\nmuž znamenitému Lemaitre-u příležitosti zavdal.\nHarel byl ředitelem divadla u brány sv. Martina. Je-\nden z našich spisujících velkých pánů (starého slohu),\nvelmi bohatý a velmi „umění milovný\" dal na tomto\ndivadle jistou truchlohru, jež z vlastního jeho pera po-\ncházela, představovati: uvedení v scénu stálo ho však\nvelké peníze. Lemaitre byl právě u Harela, když\npán zC. mu výlohy za dekorace, obleky atd. zapra-\nvil ; autor myslil, že je konečně již hotov, tu předložil\nmu ředitel ještě účet tří nebo čtyr tisíců franků co\nvýlohy za provazy u mašinstva. Velký pán, velice\nse nad tím rozhorliv, začal mluvit o loupežnictví a j.,\nmusil ale konečně přece zaplatiti a odešel zcela roz-\njitřen. Lemaitre, pozorovav tajně ten směšný výstup,\nzaklepal nyní řediteli na ramena, řka: „Nepozorlivče\nvždyť měl ještě hodinky s sebou!\"\n(Pokračování.)\n\nČeské perle,\nkoncertní fantasie pro piano, složil Ed. Nápravník, op. 3\nPunto.\nKaždý týden skoro vycházejí skladby na české\nnárodní písně, buď k tomu buď k onomu účelí složené\nPučíť z pera skladatelů, jako houby ze země, a když i\nnázev dostatečně udává, ku kterému druhu náležejí:\nmají přec to pospolitě s houbami, že se užitečné od ško-\ndlivých na první pohled snadno poznali dají. A sku-\ntečně tropí se v novějším čase s aranžováním (zhusta\nvšak dcranžováním) českých národních písní tolik ne-\nřestí a nezřídka na ujmu jejich melodijesní a rhytmické\nkarakteristiky tolik umělůstek, že ctěným skladatelům\nza uvedení těchto krásných hudebních klenotů do ta-\nnečních sálů velikými díky (??!!) zavázáni jsme.\nNechť se toto poznamenání tak nevykládá, jako\nkdyby jsme zde s nějakým, do tohoto oboru sahajícím\nplodem co dělati měli. Již na první pohlednutí po-\nznáváme v tomto zdatném a chvalně známém pianistovi\nvelmi nadaného skladatele, jehož „České perle\" (op. 3.)\ns to jsou, úsudek o jeho talentu pronešený úplně po-\ntvrdili.\nNedrže se obyčejné formy variací, spracoval p. Ed.\nNápravník čtyry písně „Když měsíček spanile svítil,\"\n„Horo, horo vysoká jsi,\" „Pod dubem, za dubem\"\na „Hej Slované\" velmi brillantně a duchaplně a\nspojil je varirováním a buď částečným buď celistvým\nužitím čtyr themat tak obratně a vkusně mezi sebou,\nže se tato fantasie právě co do formy každému\nkoncertnímu přednesu hodí. Pan Ed. Nápravník\nvystupuje zde naskrz co routinovaný a nejen v nástroji\nnýbrž iv hudební theorii dokonale sběhlý skladatel.\nNápěvy za základ položené jsou ovinuty brzy něžnou\nfigurací v pravé ruce, brzy však sršivě hrnoucími se\noktávními chody v levici a jakkoliv žádné z těchto zde\nzpracovaných písní co do provedení jakási přednost\ndáti se nemůže, dlužno přec podotknouti, že pan skla-\ndatel k závěrku si nejlepší ponechal a píseň „Hej Slo-\nvané\" nejprv levici, pak pravici přiděliv s takou vol-\nností ji variroval a takým pletivem zajímavých figurací\nji ozdobil, že z nich thema tato jako žárná hořící niť\nvždy prokmítá a při obratném a rázném přednešení\nvelkolepého effektu docíliti musí.\nPianistové, jejichžto přehyby ruční řádně vycvi-\nčeny jsou, najdou v této fantasii netoliko příjemnou,\nalebrž i vděčnou hudbu; neboť kromě něco těžkých a\ni\nnamahavých oktávních chodů dají se těžkosti tu umí-\nstěné stálým cvičením snadno piekonati.\nSloužit nám to k velkému potěšení, že jsme se\npotkali s plodem, jenž nad Schulhoffovou skladbu op.\n10 vyniká a kojíme se sladkou že nás p. Ed.\nNápravník opět novým plodem potěší. Zevnější úprava\nje slušná a některé malé chyby v tisku snadno si každý\nopraví. Fantasie tato věnována jest jeho Osvícenosti,\nhraběti Janu z Harrachů.\n\nGlagol.\n\nDle slibu podáváme zde vyobrazení Glagolu, k ně-\nmuž následující slova připojujeme. Nástroj tento, jenž\nod p. A. J. Rotta, továrníka hudebních nástrojů v Praze\nvynalezen jesl, vyznamenává se před eufoniem a po-\ndobnými nástroji tím, že zvláštní konstrukcí zvukové\nkupky (Schallbecher), jakož i rozměrem trub tón ještě\njednou tak silný jest jako u eufonionu. Vrchní a zpodní\ntóny jsou jadrné a dají se snadno z nástroje vyloudit.\nVylouzené tóny nejdou do vzduchu jako při obyčejných\nnástrojích, nýbrž rovnoběžně s orkestrem. Jelikož kón-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "152", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.4", "texte": "strukce zvukové kupky taká jest, že se zvuk tam vésti\nmůže, kamž si jej kdo přeje, bude nástroj „Glagol\"\nzvláště vítán všem vojenským kapellám jakož i každému\norkeslru.\nŠťastný nálezce p. A. J. Rott obdržel již několik\nzakázek od vojenských kapel z cizozemska na český\n„(rlagol.\" Co se zacházení s nástrojem tímto dotýče,\ntroubí se na něho jako na eufonion.\n\nE. Meliš.\n\nŠebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n(P okr a čo vání.)\n„Poslyš tedy,\" řekl Bach, „já ti to přečtu.\"\n„Drahý mistře Šebestiáne!\n„Především srdečný Pozdrav Bůh ode mne a od\n„mé ženy. Zdrávi jsme všickni. Abyste ale zkrátka\n„věděl, proč jsem k Vám poslal zvláštní příležitost, po-\nslyšte následující příběh.\n„Francouz Marchand přišel do Drážďan, seznámil\n„se s Denhofovou a její protekcí dával včera u dvora\n„koncert. Pravda jest, ten chlap má něco v prstech,\n„přednáší některé věty zcela mistrně, při adagiu jest\n„jeho tón dosti jemný a krescendo přednáší proklatě\n„dobře, ale vezmi mne jestli Vy to neumíte také\n„tak. O tom ale, co hraje, nechci se ani zmínili. Jest\n„to vše duchaprázdná a suchopárná dudlanicc, jeho my-\nšlenky jsou beze všeho vzletu a bez výrazu. Ale u\n„dvoru se jim to líbí divte se jen tomu, Jeho Jas-\n„nost dala se tím omámiti, a podává tomu chlapovi ne-\nsmírnou sumu, aby zde jen zůstal za dvorního skla-\ndatele a čert ví co ještě více. Že to nás, Drážďan-\nské hudebníky, mrzí, můžete si pomysliti. Nejmilosti-\n„vější paní se také na to divně dívá, a když jsem jí\n„nedávno několik slov o Vás vypravoval, velice se nad\n„tím potěšila, pravíc že jí to přichází právě příhodně.\n„A tu nedávno při tabuli, když se Marchand zase jako\n„obyčejně vypínal, dala mu před Jeho Jasností zřejmě\n„znáti, že toho nemá zapotřebí, a že jsou ještě jiní\n„hudebníci, jimž řeménky u bot rozvázali ani hoden\n„není, a konečně Vás jmenovala jmenovitě, pravíc že\n„mnohem více umíte než on. Na to povstala pře, Jeho\n„Jasnost dala mě zavolali a tázal se mne co o tom\n„soudím. Já řku, že dokážu, že Francouz prohraje,\n„pakli že s Vámi v hudební souboj vejde. Mám Vás\n„tedy ve jménu Jeho Jasnosti pozvali, abyste na tý-\nden do Drážďan přišel as Marchandem se založil.\n„Jen to neodepřte a přijďte, nemůžeme věděti, jaké to\n„následky míti bude.\"\n„Pozdravujte mnohokráte Vaší milou ženu, a ať\n„Vám nezbraňuje a nechá Vás jiti. To jest vše, co\n„Vám mám sdělili, všechno druhé ponechávám si k ústní\nrozprávce.\"\n„Tedy příznivou odpověď.\"\n„Pozdrav Vás a celou Vaši rodinu Bůh!\n„to Vám přeje Váš starý\n„Volumier.\"\nPovstala přestávka, v níž jen slyšeti bylo pohy-\nbování Miroslavova pera.\n„To bude pěkná komedie,\" řekla Bachová. „Ty\nmáš odjeti tak kvapně jakoby nic ? A až do Drážďan ?\nMůj Bože, kdo pak má všecko za tak krátký čas\nzřídili ?\"\n„Pravda, ale já přece musím, má milá, sice\nby mysleli, že mám strachy před tím „parlez vous.\"\nTo přece nejde!\"\n„Nu arciť, arcif, já to nahlížím. Nahlížím ale také,\nže se Volumier chce zbavili toho Marchanda a k tomu\njest poctivý Bach dost dobrý, když to li hlupáci ne-\nzmohou. Kdyby ale někdo z nich měl něčeho pro tebe\nučinili, abysi se dostal do Drážďan a obdržel místo\nu kurfirsty, tu by jistě nikdo nechtěl ničeho o tobě\nvěděli.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "153", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.5", "texte": "„Hahaha,\" zesmál se Bach. „To se rozumí! To\nby bylo ale také příliš mnoho od nich žádáno. Viz,\nženo, při řemesle přestává přátelství. Přece se ne-\nbudou chtíti zbavili toho Marchanda proto, aby Bach\njím zase do cesty vstoupil? Co je ale na tom?\nJestli sedím v Drážďanech nebo zde ? co pak se mohu\nV\ntam více stati nežli Šebestiánem Bachem? Nu? chceš\njiti s sebou?\"\n„Co pak ti to napadá ! Vždyť musím zůstati při\ndětech. Ale Miroslava si vezmi s sebou, prokážeš mu\ntím velkou radosf a nebudeš také samoten. Večír pro-\nmluvíme více o tom. Musím hned všech io na cestu\nobstarali.\"\nBachová odběhla. Za chvíli povstal hřmot v do-\nmě, jež dokazoval, že přípravy ku cestě se již dělají.\nOtec a syn zůstali samotni. Šebestián patřil s vnitřní\nspokojeností na hocha, jenž poslední notu napsav, ještě\njednou svou práci prohlídnul, pak rukou po péru sá-\nhnuv, rychle, patře na otce, vstal.\nUsmívaje se, vstoupil otec k stolku. „Ty's chtěl\nněco změniti ? Pamatuj sí to, hned po práci nesmí\nse nikdy zlepšovali. Co stojí to stojí.\" Pak si sed-\nnul k stolku, skoumaje práci. „Co pak jsi chtěl změ-\nniti ?\" tázat se najednou otec.\n„Myslil jsem, že to jest špatný přechod a že\nmusí býti lepší'\"\n„Neznám jiného, jenž by se lépe hodil. Vidíš\ntedy z toho, že člověk v prvním zápalu hned přetrho-\nvati nesmí. Když jsem byl tak stár, jako ty, často\njsem si zlepšováním ještě více chyb do skladby nadě-\nlal. Nu ale já jsem spokojen. Konec se hodí zcela\nk začátku. Jestli tak pokračovati budeš, staneš se zdat-\nným hudebníkem.\" Pak vzal hocha na klín, a Miroslav,\nobjímaje svého otce okolo krku, tiskl svůj žhoucí obli-\nčej na jeho prsa.\n„Poslyš, Miroslave,\" řekl Bach po chvíli kvapně,\n„musím na týden do Drážďan na dvůr k mistru Yolu-\nmieru; matka nemůže s sebou, proto že jest zaměst-\nnána, pročež ty mě vyprovodíš.\"\nHlasitý jásot byl odpovědí Miroslavovou. Co divu,\nže ve své duši o mistřích Drážďanských, o dvorní ka-\npele, o komorní hudbě a o skvělé opeře, již tehdá kur-\nfirst August zařídil, si pojmy utvořil, které báchorky\nv tisíc a jedné noci ještě zastínily.\nTo věděl starý Bach dobře a odeslav hocha s ně-\nkolika nepatrnými rozkazy pryč, přenechal ho sobě sa-\nmu a jeho blouznivým snům.\nŠebestián, přijmuv hudební zápas s Francouzem\nMarchandem, opustil několik dní na to s Miroslavem\ntichý Výmar. Poslední pozdravení odesílají manžel a\nsyn, než se jim ještě jejich domek z očí ztrácí, matce\na manželce Bachové, která, nejmladšího syna Bernharda\nna rukou majíc, co dělati má, aby divého Christofa\nudržela, kdežto tříletý Emanuel, hlasitě slze, otce volá,\ndomnívaje se že se tento více nenavrátí.\nJednoduchost a pokoj, téměř nikdy neporušená\njednotvárnost v městečku, jako Výmar a v domku, jako\nBachův byl, právě na odporu byly změtenému těku v sí-\ndelním městě v Drážďanech a rozmanitým změnám u\ndvoru kurfirsta Augusta Silného.\nKočár se zastaví a radostně přivítá Volumier sta-\nrého, veleváženého přítele svého, pohladí Miroslavovy\ntváře a vede oba nahoru do světnice, kde je dobrá\nvečeře očekává, kdežto služebníci dole oboz přijímají.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nKrálovské zemské divadlo. Proslavený tenorista\nTichatschek, byv v roce 1807 ve Weckelsdorfu v Cechách\nnarozen, vstoupil na divadelní dráhu nejprve\nv Štýrském Hradci. Zdržev se tam od roku 1834 až do\nroku 1837, učinil svými skvělými výstupy Drážďanskou\ndvorskou divadelní direkci na sebe pozornu, kteráž Ti-\nch atschk a získala, a až doposaváde upoutali dovedla.\nOd roku 1838 zpívá Tichatschek nejen v Drážďanech,\nnýbrž koná též v čase dovolení umělecké cesty tak-\nřka po celém Německu. Kde Tichat sch e k co Rie nz i\nvystoupil, tam koluje jen jedno smýšlení, jeden úsudek.\nRien z i nenalezl posuď lepšího zastupitele a protož čítá\nkaždý tuto úlohu vším právem za nejlepší. Jeho\nposud výdatuý organ do A sahající, spojen s podivuhod-\nnou vokalisací, jakož výtečné pojinutí každé úlohy co do\nzpěvu tak i do hry, posléze jeho vzorný recitativ jsou\nvlastnosti, které spojeny bysme marně u všech něme-\nckých tenoru marně hledali. Velice působil na Ti ch atsch-\nka Wagner v roce 1843 , kde v Drážďanech poprvé\nR i e n z i se provozoval; že však Wagnerovy opery v re-\npertoir se uvedly, přičítá se za zásluhu pouze Ti ch at s ch-\nk o vi. Jeho zvláštně čistou intonaci poznali jsme v Tan-\nháusru, kterou by mnohý zpěvák zapotřebí měl, chtěl-Ji\nby v třetím dějství jeho alespoň ve zpěvu nápodobňovat.\nVypravování o cestě do Říma v této zpěvohře poj mul\nzcela jinak, než toho ostatní zpěváci obyčejně činí; ce-\nlek vylíčil tak trefně, jak si toho Wagne r co básník\na skladatel přáti může. Ze se Ti ch at s ch k o v a mi-\nstrnost v té samé míře též iv zpěvohrách ze starších dob\npocházejících objevila, osvědčil úkolem Eleazar a vfla-\nlevy ho opeře „Židovka*\" Nikoliv bažení po efek-\ntech, nýbrž pravé umění jest mu nade všecko. Bohužel"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "154", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.6", "texte": "nenašel však Tichatschek u nás patřičných zastupitelů\núkolfi Rech y a prince. Že mladá a nadaná síla, jako\njest si. Grabingrová, na zdejším v rozervanosti spo-\nčívajícím jevišti vždy více a více do hlubin svých ob-\nvyklých necností klesá, zdá se, jak již dříve vysloveno,\nuskutečniti. Setrvá—Ji slečna v tomto osudném postavení,\ndočká se brzo nevyhnutelných následku. Pan Nachbau er\n(princ) vynechal, jak obyčejně, svá sola, a figuroval v ter-\ncettu 2. jednání pouze co do počtu osob a ne zpěváků.\nVelikou nedbalostí jmenujeme posléze jaký školácký pře-\nchod, jejž p. kapelník ve 4. jednání iinprovisoval. P. Ti-\nchatschek dosáhl skvělých výsledků, čehož se každý\nsám dovtípí} že však náš výtečný a geniální krajan a\nnyní host více účastenství a pozornosti od obecenstva\nzasluhuje, toho měl se každý dovtípili. Důkaz toho ne-\nvalná návštěva v posledních dvou večerech. E.\n- Pavel Josef Šafařík, velký patriarcha\nvědy slovanské; zemřel ve středu dne 26. června\no |l hodiny s poledne a byl v pátek v 6 hodin\nvečer na evangelickém hřbitově slavně pochován.\nDříve, než průvod započal, zpíval „Hlahol\" smu-\nteční sbor od T. Bradského a na hřbitově od L.\nProcházky. Cípy u vozu nesli naši výtečníci, páno-\nvé: P alack ý, Rieg e r, Br a u ne r, Erb e n, We n-\nzig, Tomek, V o cel a slovinský poslanec To-\nman. Za rakví nesli úředníci c. k. knihovny řády\nŠafaříkovy a „Slovanské Starožitnosti.\"\nZa rakví šli synové Šafaříkovy a jeho zet, pak p.\nmístodržitei hrabě Forgách, purkmistr Pštros,\nrektor magnificus Tuna a množství učenců, umělců,\nspisovatelů, měšťanů atd. Věčný mír a nesmrtelná\nsláva budiž nesmrtelnému tomuto geniu!\n—r— Koncert. Ve prospěch pohořelců v Trutnově,\nv Roudnici a v Nových Dvorech uspořádal umělecký spo-\nlek „Arkádi a\" ve skvostně ozdobeném Žofínském sále\ndne 19. června zajímavý koncert. Začátek učiněn byl zda-\nřilou a k provedení nesnadnou ouverturou k zpěvohře\n„Lesní kvítko\" od J. Fr. Kittla. Orkestr konserva-\ntoria hudby přednesl skladbu vedením pana prof. Mild-\nnera velmi čistě a čile, k čemuž smyčcové figurace, pilně\nštudované, nemálo přispěly. Po německém proslovu od\nVáclava Ernsta, který sl. Remosani přednesla, násle-\nsledovaly dvě písně od Fr. Š křoup a, zpívané od pana\nReichla. Ozdobou celého koncertu byl náš klavírní ve-\nlikán Alex. Dreyschock. Hrál F-moll koncert Karla M.\nz Webrň a ku konci „Fantasie Impromptu\" od Cho-\npina a „Noveletku\" od R. Schumanna. Nesmírný\npotlesk nepřestal dříve, až když po třetí ke klavíru za-\nsednul, a četné, jásající obecenstvo Lisztovou Rap-\nshodií, ohromnými těžkostmi oplývající, uspokojil. Pan\nHardtmuth zpíval jednu píseň od A. Grunda, pan\nGoltermann hrál podložený nápěv na první Praelu-\ndium temperovaného klavíru od Bacha a nikoliv, jak na\nprogramu stálo, svou vlastní skladbu. Český dvojzpěv od\nA. V. Ambro se přednesly slečny Arnoštka Vaterová\na Anna Tvrdá. Skladba ta obohatí naši poněkud v oboru\ntomto chudou hudební literaturu, a jest nám proto ví-\ntána. Čistý výnos koncertu převyšuje dle doslechu zna-\nmenitou sumu 1700 zl. r. č. Sál byl dle návrhu redak-\ntora pana Ferd. Mi kove e velmi elegantně a významně\nokrášlen.\n\nE.\n\n— Náš rodák, professor Moscheles v Lipsku,\njenž již mnoha let veřejně na piano nehrál, byl od spo-\nlečnosti „Harmonie-Society\" v Londýně vyzván, by v kon-\ncertě dne 24. června v Londýně vystoupil. Náš výtečný\numělec přednášel svůj G-rnoll koncert se skvělým vý-\nsledkem.\nDedikaci ouvertury „Vlasty\" na české ná-\nrodní písně pro orkestr od chvalně známého Ed, Ná-\nprav nik a přijal, jak se dovídáme, Jeho Jasnost kníže\nKarel ze Švarcenberků.\nNáš rodák pan Alojs Ander zpíval pohostinsku\nv Mannheimu a Frankfurtě s největším úspěchem. Jme-\nnovitě zbudil jeho Raoul a Lohengrin veliké sensace.\nVěnce, květiny a potlesky neměly konce. Místa jsou vždy\npři zvýšených cenách rozprodána.\nv\nČtvrtý díl národních písní českých, od\nK. J. Erbena sebraných a od Martinovského harmonisova-\nných, vyjde konečně asi ve čtyřech nedělích nákladem J.\nHoffman na v Praze. Jak doslýcháme, obsahuje tento\ndíl vzácné poklady zvláště pro skladatele české ná-\nrodní opery.\nPan Rafael, člen zdejšího divadla, dostal na-\nbídnutí, by přijal místo co basso buffo ve Wiesbadenu.\n\n(II*) Z Bohdanče. (Akademie.) Dne 23. června\nbyJa uspořádána v našem malém městě hudební a\ndeklamatorní zábava ve prospěch dcery národa\n„Zdeňky Havlíčkové.\" Všecky třídy obyvatelstva\nsešly se četně a dokázaly, že v nich koluje krev praotců\nnašich. Na pianu přednesl desítiletý syn zdejšího pana\nměšfan®sty malý koncert od Černého s průvodem smyč-\ncových nástrojů uhlazeně a živě, začež byl hojnou po-\nchvalou odměněn. Malý koncertista ten osvědčuje, že při\nobezřelém dalším vedení výtečníkem na tom nástroji státi\nse může. České deklamace a čtverozpěvy rozehřály mysle\nvšech přítomných. Předneseny byly: „Cechoslovan\" od\nv\nV. Zavrtala. „Dcerám Českým\" od Gernera (oba ze\nZáboje) a více jiných českých zpěvů. Kéžby zařídili zvláště\npp. ředitelové spolků zpěváckých zábavy k tomu cíli !\n** Z Klatov. (Produkce zpěv. spolku.) Kla-\ntovský zpěvácký spolek uspořádal dne 30. června mimo-\nřádnou produkci v sále hostince „u slunce\", jejížto po-\nlovice čistého výnosu věnována bude k dobročinému\núčeli. Program obsahuje sbory : 1. Žalm od Ond. Zoll-\nnera v češtině. 2. Proslov od Alojse Vojtěcha Šmi 1-\nkovského. 3. „Nevěrný milý\" od Fr. Lad. Čelakov-\nského. Hudba od Em. Vašáka. 4. „Pohleď krásná\",\nod Váeeslava Hanky, hudba pro solový čtverozpěv od\nVácl. Horáka. 5. Šumavská od Václ. Seidla, hudba od\nPetra Jirgesa. 6. „Tři doby v zemi české\" od Bole-\nslava Jablonského. 7. „Zpěv mlátcův.\" Hudba od Ka-\nras a. 8. „Kovářská.\" 9. Druhý quodlibet od Karla\nv lis a fít&tßVt wtiv mi o lil ok?! yhifiď\n\n*) Račte častěji dopisovat! Red.\n**) Panu Š. vK. Žádáme Vás o refferát této besedy. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "155", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.7", "texte": "Z Kolína. (Akademie.) Dlouho, dlouho náš\nzpěvácký spolek podřímával a zdálo se již, že na\ndobro usnul. Den 20. června však nás ale poučil, že\nposud žije nebo živoří. Na ten den byla uspořádána\nhudební a deklamator ní zábava v prospěch po-\nhoře 1 c 8 Novodv or sk ý ch. Obecenstvo osvědčilo svou\nhojnou návštěvou, že béře účastenství v radostech i ža-\nlostech pospolitých. Výnos čistý obnášel 67 zl; r. č.,\njež se hned nešťastníkům těm odeslal. Promluvíme něco o\nprodukci samé. Slyšeli jsme nejprvé ouverturu k opeře\n„Norma,\" pak čtverozpěvy „Na Prahu,\" od V.11. Ve i ta,\n„Milencův stesk,\" od V. Horáka; „Svítání lásky\" od\nProcházky a konečně „Vlastenecká\" od Láblera. Dále\nprovedeny byly variace na národní písně od Kavána, noc-\nturno od Chopina, pak písně „Výstraha\" a „Sen\" od\nKavána. Orkestr pod ochotným vedením p. Navrá-\ntila by zajisté prospíval, kdyby se značněji se strany\nobecenstva podporoval. Že mnozí pp. učitelové laskavě\npři něm spoluúčinkují, sloužíš jim ku cti; dokazují tím,\nže nelíknují pro dobro všeobecné působiti. Sbory byly\nrázně provedeny. Nedá se zapřít mnohá vada, jež na ujmu\ncelku jest. Míním tím upozornit některé pp. zpěváky,\nkteří v hudbě laiky jsou a proto jen s jakousi okázalo-\nstí figurují. Bez cvičení není umění; co plátno spolku\n50 údu, když se řádně necvičí. Nevyhnutelno jest aspoň\ntrochu předpravy k zpěvu míti. Potřeba s láskou a od-\nhodlaností ruky k dílu přiložili. V krátkém čase dobyl\nsi zpěvácký spolek Kolínský valné chvály a čestného jména\nbude-li se ale v té lhostejnosti a liknavosti pokračo-\nvat!, jak nyní tuť mu prorokovat mohu, ač žádnou\nSibyllou nejsem brzký úpadek. Tomu bohdá ani slo-\nvutné učitelstvo zdejší nepřipustí, auto polovičku účinku-\njících údů tvoří, P. Kaván co pianista i co sklada-\ntel jest vůbec známá osobnost', proto vychvalovati tuto\njej, bylo by dříví do lesa nositi. Po produkci se tánčilo.\nTaneční hudba jest zde jak se říká „na ps uč'\nMrzuté jest poslouchati staré kusy, jež o posvícení v každé\nvísce uslyšíme. Při takovéto kočičině špatně se budí\nkrasocit. Skoda, že žádný se toho ujmouíi nechce.\nUčel hudby jest, ať si kostelní, neb salonní, neb taneční\nzušlechtění mravů a srdce, jemnosti citů,\nbuzení kr aso.ci tu. Proto nemá se v žádném ohledu\nzanedbavati. 0 kostelní hudbě praveno již v tomto\nlistu jsem toho náhledu též a souhlasím úplně s p.\ndopisovatelem. Pozorovat lze, že se poněkud p. ředitel\nkůru, ne pak varhaník polepšil. Snad čím dál bude\nlip! Podruhé více.\n*).\n\nA. Bodlák\n\nF. V.\nZ Mělníka. (Akademie.) Přičiněním a šlechetnou\nsnahou Jeho Jasnosti knížete Rudolfa z Thurn-\nTaxisů uspořádána byla zde akademie ku prospěchu\npohořelých v Roudnici. Začátek učiněn byl zda-\nřilým proslovem od Pešky, jejž sl. Janovská s citem\na výrazem přednesla. V akademii samé zúčastnili se\nJ. Jasnost šlechetná kněžna Jeniiy z Taxisů, účinný\nnárodní pěvec p, J. L. Lukeš a pak F. Pivoda a Pro-\nchézka. Ze sboru slyšeli jsme „Dívča\" a „Žaloba\" od\nnadaného moravského skladatele P. Křížkov sk é h o,\njejichžto provedení správným, nuancovaným a zdařilým se\nnazvat! může. Zpěvácký spolek Mělnický, k ně-\nmuž se i ochotný zpěv. spolek Mladoboleslavský při-\npojil, osvědčil vedením rázného p. Lukeše velkou\nsnahu a horlivost u studování sboru, za cež oboum chvála\nvzdána budiž. Co se sborů Křížkovského dotýce, netřeba\no nich šíře mluvili, neboť okolnost ta, že se všude s nej-\nskvělejšími výsledky provozují, ukazuje na jejich jadr-\nnost a ryzost*). J. J. kněžna Jenny z Taxisů zpívala\nprvní cenou poctěnou píseň „I šepce kvítí\" (text od\nKorschnerovy) od Ed. Nápravníku a „Oumysl české\nděvy\" a dostála navzdor přílišnému horku, v sále panu-\njícímu, tak svému úkolu, že velkou pochvalou odměněna\nbyla. Na to přednášel p. Lukeš české národní písně,\njak? nemusíme povídali 5 uchvátil svým významným, ci-\ntuplným a okouzlujícím přednesem srdce všech poslucha-\nčů a byl bouřlivým potleskem a nesmírnou chválou ob-\nsypán. Dale byla provedena piseň „Pravý Čech\" s vel-\nmi ráznými siovy od Majera a duetto „Zastaveniěko\"\nod plodného L, Procházky. Duetto toto pohybuje se\nustavičně ve vysoké poloze a unavuje pěvce, Pan L u-\nkes a paní kněžna z Taxisů provedli je s utěšeným vý-\nsledkem. Pan P i vod a zpíval „Vlasteneckou,\" píseň to\nz Vesny, která nás nikterak neuspokojila. Ráznost slov\np. Peškových nezíská ničehož hudbou touto, ba naopak\ndochází ní ujmy; než nac posuzovati skladbu, o níž se\nhudební kritik „Dalibora\" v minulém čísle vyjádřil. Pan\nPivo d a zpíval tuto svou píseň přiměřeně, avšak tanu\nkde k effektu největší síly zapotřebí jest, schází tomuto\npěvci buď hmotná neb duševní síla. Dále zpíval p. P i-\nvoda\" též „Kovářskou\" od Riegra a p. Přerhof před-\nnesl některé dekiamovanky. Posléze slyšeli jsme p. Pro-\ncházku přednášeli skladbu na piano od Chopina a kom-\nposici svou a ačkoliv je s chvalnou obratností provedl,\nnepředpovídáme rnu co pianistovi žádnou značnou budouc-\nnost.\n*) Vaše dopisy budou nám vítány. Red.\n\nZ Nové Paky. (Akademie.) Zpěvácký spolek Novopacký\ndával dne 23. června 1861 v sále u „zlatého\nhroznu\" ku prospěchu Trutnovských a Roudnických po-\nhořelých akademii, jejížto program byl následující: Od-\ndělení I, 1. Ouvertura k opeře „Kouzelná flétna\" od Mo-\nzarta. 2. ~Dlouho buď zdráv\", sbor od AI. Jelena.\n3. „To se nesluší\", deklamovanka od J. K. Tyla. 4. „Po-\nletuje holubice\", píseň pro tenor od K. Bendi a (příloha\nk Daliboru). 5. „Kadrilla dle národních pístií\" od Ferd.\nKellera. Oddělení 11. 6. „Ouvertura z národních písní\"\nod Ed. Náprav nika. 7. „Žárlivý basař\", humoristický\nčtverozpěv od J. L. Zvonaře. 8. „České pivo, zpěv a\nděvy české,\" píseň od Fr. Pivody. 9. „Vlastenka\", sbor\nod H. Vojáčka (ze Záboje). 10. „Milenka,\" sbor.\nOd sv. Matěje v Šárce, dne 24. června 1861.\n(Beseda.) Beseda zde odbývaná byla slabá. První od-\ndělení počalo sborem, jenž byl tak ledajaks odzpíván. Pan\nS. hrál na violou dosti uhlazeně. Těšili jsme se opravdu\nna páně Buryanovy „české písně,\" ale člověk míní a pan\naranžér mění! Slyšeli jsme jen nudnou „Lindo! Lindo!\nv překladu páně Buryanovu. A měl také dobře ten pan\nzpěvák! V Praze je to něco jiného zpívat národní, ale\nna venku?! - tu to nejde, zde zpívá často mnohý lépe\nnárodní písně než mnohý osvícený zpěvák ! Číslo, které\nbylo s to, obecenstvo v pravém smyslu slova upokojit\nbyla hra na lesnici. Jak p. Koubek deklamuje —to vědí\nuž iv Děšicích! Pan Fiihrer zpíval „ztracené srdce\"\nmdle! Byl by dobrým zpěvákem neschází mu k tomu\n\n*) Jak dostýcháme, vyjde co nevidět tiskem „Utonule\" a „Za-\ntoč se,« sbory to velmi zdařilé tiskem v Praze. Red,"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "156", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610701-01.1.8", "texte": "praničeho; ale jak nahlížíme on zpívá aby právě\nzpíval. Finis corona opus; t. j. nejlepší si nech napo-\nsled! Slečna M. J. nehodí se vůbec k deklamaci. Její\nzevnějšek je spanilý —ale není všecko zlato, co se třpytí;\nta její nevčasná gesta, monotonná řeč - dokazovaly, že\nsotva slečna věděla co právě deklamuje! častým cvi-\nčením by se snad dalo něčeho docílit, ale k tomu je za-\npotřebí času a jiného informátora; alespoň my radíme,\nby se slečna na podobué výstupy lépe připravila\na pro nynějšek nevystupovala. Hellerova kadryla byla\nbalšámem na obdržené rány. Litujeme jenom, že nebyla\nnávštěva hojnější: neb byla beseda ku prospěchu Roud-\nnických pohořelých odbývána.\n\nVraštil.\nZ Charkova. 30. května/11. června. 1861. (Úvod.\nČechové v Charkově. — A. Dreyschok a [Ráčkovi.\n— Theofil Spakovský.) Doufaje, že nemilé Vám\nnebude, dozvídati se časem i o hudebních poměrech a\nnovinkách zdejšího města Charkova, umínil jsem si, po-\ndali nějakou Vám zprávu, žádaje toliko, aby ste neráčil\nnatahovati češtinu a popis můj na loket kritický tak, až\nby praskly; nebol my Češi, zvláště okolo 20. let v Ru-\nsku již žijící, snadno zapomínáme svou mateřštinu, mícha-\njíce ji s Ruštinou; což jednak nám nepřekáží; zůstáváme\ntělem i duší Cechy. V jižním Rusku nachází se mnoho\nrozumí se hudebníků. A co by zde v Rusku ji-\nného Čech dělal, nežli hrál, zpíval, i hrát a zpivat učil ?\nJsmet hudební apoštolově, hlásající a rozšiřující po všech\nsvěta končinách slova citu, srdce i duší na rozličných\nnástrojích, někdy ovšem i ne s apoštolskou výmluvností\na osvíceností. Ale to nic nedělá; přec zůstaneme hudeb-\nníky a učiteli veškerého člověčenstva. Vynálezce prvních\nhudebních nástrojů Jubal, z pokolení Kaina byl\nprý naším praotcem; jsmet tedy hudebníci po veškerém\nsvětě roztroušení a horké krve. A že jsme schopni\nk učitelství, dokazuje to, že prý p. Kittl uvedl jen na\nžádost archanděla tažnou posaunu do konservatoria\nco obligátní nástroj, aby jej tomuto nástroji některý Čech\nnaučil k soudnému troubit dni, jenž prý co nevidět při—\njiti má. A tam nahoře bez českého učitele nic doká-\nzat nemohou! Dřív tam byl Němec; ale od pálenky\nztrativ „ansoc\", a byv přes příliš chlubivý, dostal „ob-\nšid.\" Za takovou úsluhu přislíbil archanděl z dlou-\nhého spánku pana Kittla nejprvé probudili, a\njemu při tom, bude-li mít na čase, ještě i nějakou českou\npíseů zazpívati. Zde nacházejí se 3 Češi: Václav\nVolné r, učitel na cis. ústavu pro šlechtické dívky,\nVojtěch Král a Jos. Vlček, vesměs žáci varhanické\nškoly. Všem se dobře vede; mají mnoho práce i nejlepší\nhodiny, dostávajíce za úrok 2 i 3 rub. stř. Jména ně-\nkolika ostatních, nazvíce Němců, nejsou zde valně známa.\nHudba se zde pravda pěstuje, ale bez lásky. U vyšší\ntřídy drží se co luxus, móda ; co předmět patřící nevy-\nhnutelně k všeobecnému vzdělání. Ale vlastně pro hudbu\nnajde se zde pořídku trochu smyslu. Z chlapců málo kdo\nse učí; z většího dílu děvčata; a [jak dorostou a tím\nvším zevnitřním bleskem si přičarují ženicha a manžela,\njsou k hudbě nejen lhostejnými, ale docela jí opovrhují.\nBývají ovšem výmínky, ale jsou tak řídké, jako jest láska\nNěmce k Čechu nebo k Slovanu vůbec řídká. Mezi\nnárodem umírá hudebních schopností nešmírně mnoho,\nzvláště zde v musikálním Malorusku , jelikož chudáci\nžádných k vyučování nemajíce prostředků a příležitosti,\nžádný veřejný dosud hudební ústav zde není —. schází\nze světa v takovém skoro stavu, v jakovém byli na něj\npřišli. Mluvilo a psalo se zde již lecos o založení kon-\nservaloria, jmenovitě v Petrohradě a Oděsse, ale k žá-\ndnému dosud nepřichází to výsledku, aniž snad tak brzo\npřijde. Ve Varšavě ovšem založen takový ústav, a Po-\nláci čest jim a sláva! dobrovolně darovali na něj\nvíce nežli 200000 rublů stř. ; kapitál ale leží, jako kapitál\npro české divadlo, a nic se tu i tam nedělá. Pan\nApolinárius dc Koutský, ředitel nominálního konser-\nvatoria ve Varšavě, mohl by si veliké získali zásluhy o\nhudební vzdělání svých krajanů, ale „co není s hňry\ndáno, v hapatice nekoupíš.\" Nedávno dávali zde Alex.\nDreyschok i rodina R áčko v a koncerty. Zbytečné\nbylo by vypravovat!, jak hráli, jelikož známá vůbec věc,\njak obyěejně hrají. Litovali toliko jest, že jich koncerty\nnebyly valně naplněny ; odtud jeli do Moskvy. Slyším\nprávě, že z cis. zdejšího ústavu pro šlechticky budou všichni\nDavidové učitelové vyloučeni, a jich místa zastoupena bu-\ndou Ceciliemi. Sv. David byl přece jen výborný hudeb-\nník: harfeník, bassista, skladatel a učitel, což vše se\no Cecilkáeh říci nemůže. Tyty dni zemřel zde The o-\nv\nphil Spakovský, známý ana slovo vzatý výtečný\npianista a učitel. Byl pohřben po obřadu ruském, bez\nvší slavnosti, jaká by byla příslušela takovému výtečníku,\njako byl zvěčnělý Spakovský. Ctitelové hudebního jeho\ntalentu a dobrých vlastností Češi míní uspořádali\nbudoucí týden v zdejším katolickém chrámu Mozartovo\nrekviem, o jehož provedení milo-li Vám bude, neopomenu\npodat svým časem zevrubnou zprávu.* Prozatím dost ;\nbudoucně více. S Bohem!\n\nPaříž. Jak známo, hrál Liszt při zdejším pobytu\nmimo v Tuilleriích též u hraběnky Waíewské, u básníka\nLamartina, u Rossiniho, továrníka pian Erarda a v jiných\nkruzích umělců. Za tou příčinou pravil Rossini o něm :\n„Liszt vždy praví, že více nehraje; já však nacházím, že\nvždy ještě více hraje, než všickni ostatní. Litolff přibyl\nsein a kojí se nadějí, že jeho saktová opera „Rodriquez\nde Toledo\" od ředitelstva cis. opery přijata bude. Mi-\nnistr války nařídil, by se zřídily plukovní hudební\nškoly a uložil ředitelům těchto škol za povinnost, by\ncvičení ve zpěvu právě tak pečlivě, jako cvičení na\nplechové nástroje, se pěstovalo.\nVídeň. Ant. Rubinstein odebral se odtuď do\nv\nŠvýcarska, kdež až do 25. sáří zůstane. Podobizna jeho\nv oceli rytá vyjde co nevidět v skladě Schuberta a sp.\nVítáme srdečně Vaše nabídnutí, které nám je velice milé\nPište nám častěji. Red.\n\nListárn.\nPánu A. Ibn. v Ous... Vaše skladba pro varhany\nvyjde co příloha k Daliboru. Panu K.v Sed. Nelze bá-\nseň Vaši uveřejnit z té příčiny, jižto bych Vám jen ústně\nsděliti musel. Pánu Vras ... v Charkově. Prof. Fr.\n81. Vás srdečně pozdravuje."}]}