{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_sha256": "e73614dadfaf35c894289ff5e5bb677526fb41edb05ae0abe65d0393f774b10d", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/07/10_01/bmtnabd_1861-07-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "157", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.1", "titre_corps": "Vzhůru ku zpěvu", "titre_sommaire": "Vzhůru ku zpěvu", "signature_source": "K. St", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 698, "texte": "Vzhůru ku zpěvu\nK. St.\n*)•\nSchopte se, bratři, k mužnému kroku,\npod patou naší půda ať zní!\nstavte se v řady, hoj! bok ku boku!\nať hlasy naše vlast oslaví.\nRataplán, rataplán, rataplán\nHlaholem českým buď náš zpěv zván.\nPředkové naši jediným zjevem\nzdrtili rázem ciziny květ:\nnebylo třeba zahořet hněvem,\npřed jejich zpěvem bořil se svět.\nRataplán, rataplán, rataplán,\nCech v boji rek byl, vítěz a pán.\nProtož zapějme vlasti ku chvále,\nzavzní též sláva pradědů ctných;\nzapějme na zdar českého krále,\npřitom se držme pevně práv svých.\nRataplán, rataplán, rataplán,\nAt český hlahol zní do všech stran.\n*) Podávám# zde slova k pochodu doufajíce, že od našich\nskladatelů brzy do hudby uveden bude* Red*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "157", "page_fin": "158", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.2", "titre_corps": "Jan Václav Štich. Životopisný nástin, podává M. Hrubý.", "titre_sommaire": "Jan Václav Štich. Životopisný nástin, podává M. Hrubý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.1", "debut_caractere": 700, "fin_caractere_exclue": 3134, "texte": "Jan Václav Štich.\nŽivotopisný nástin, podává M. Hrubý.\nKdo se jen poněkud ve všeobecné historii hudební\nprobíral, přišel zajisté na jméno Giovanni , na\njméno slavného to virtuosa na lesnici, jenž ku konci\n18. století v Paříži se skvěl a svými koncerty na těžký\nsvůj nástroj evropské slávy dosáhl. A tento italským\njinenem zahalený umělec byl Čech a jmenoval se pů-\nvodně J. V. Štich. Nebude od místa, když několik ži-\nvotopisných dát o tomto našem rodáku podáme.\nŠtich, Jan Václav, narodil se v Děčíně v Čechách\nco nevolník hraběte z Thunů okolo r. 1755. Hrabě\nodeslal jej do Drážďan a nechal jej u Hampla na le-\nsnici vyučovati. Pak musil do služby hraběcí vstou-\npiti a do Prahy se odebrati. To se nelíbilo ctižádosti-\nvému Štichovi, a to tím více, když mu hrabě nedovo-\nlil kord nositi a jemu často ve svém rozmaru vyhro-\nžoval, že jej obleče do livreje. Proto vzdálil se Štich\njednou tajně a odešel se čtyřmi umělci přes hranice.\nHrabě dal jej stíhati, ale marně. Štich dal si italské\njméno Punto a tím se vyhnul šfastně všemu stíhání.\nPrvní službu obdržel u knížete z Hechingů; pak ode-\nšel do Mohuče. Jméno Punto bylo známé, ale čím\nvětším umělcem na lesnici byl, tím pyšnějším a ctižá-\ndostivějším se stal. Že jej koncertmistrem nechtěli na-\nzváti, opustil Mohuč a odebral se do Wurzburku, od-\nkudž do Paříže cestoval. Tam se ho ujmul hrabě Ar-\ntois, a koncerty, jež tam dával, byly vždy přeplněny.\nZde dobyl si velkého jmění. Když se r. 1755 opět do\nNěmecka navrátil, cestoval se svým povozem as veli-\nkým nákladem. R. 1787 byl nějaký čas v službě kur-\ntrilerské v Koblenci. R. 1790 opustil znovu Německo\na jel do Francouzska. Tenkrát požíval evropského\njména co proslulý virtuos na lesnici. R. 1795 stal se\nředitelem orkestru u divadla „aux variétés\ntesa v Paříži. Ostatně měl Štich málo obratnosti do\nsebe k vedení orkestru a nezůstal v onom úřadě na\ndlouho. Bylf pouze virtuosem; i co komponista na svůj\nhudební nástroj byl výtečný jen co se virtuosity týkalo.\nJeho koncerty na lesnici, kterých tenkrát již -asi tucet\nbyl napsal, mimo některé malé piege, jsou ohledem na\nčas ty nejvděčnější, jakých posud na nástroj ten stává.\nTéž hrál velmi málo housle, aby byl orkestr řídili mohl,\načkoliv se dosti přičinil, by to i na tomto nástroji k ja«\nkési virtuositě přivedl. Jeho umění na lesnici podivil\nse i sám Beethoven a napsal jemu k libosti sonátu na\npiano s průvodem lesnice.\nPrvní koncerty, jež pod jménem jeho tiskem vy-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 955, "texte": "šly, nebyly takřka ani jeho vlastní prací; nýbrž pouze\npřepracování koncertů Slomicových a Sterklových. Štich\nneměl dosti na jméně virtuosním, on chtěl také co kom-\nponista proslaveným býti, aneb aspoň, by říci mohl, že\njest také komponistou ; a v tom případě nezavrhl žád-\nného prostředku. Taktéž má se to s jeho prvními kvar-\ntetty, které u Sibera v Paříži tiskem vyšly; bylof to\npřepracování kvarteltů Rosettiho, Michela a Dimmlera,\nkterá byla v Paříži neznáma. Co později od něho ti-\nskem vyšlo, na tom má většího podílu. V Paříži za-\nměstnával se pilně studium v skladbě. V celku vyšlo\nod něho několik tuctů jeho prací, mimo školu na lesnici\na tím spojených etud. R. 1798 přišel podruhé z Fran-\ncouzka do Němec ; pobyl mezi jiným delší čas ve Ví-\ndni a přišel také jedenkráte do Prahy, by ji více ne-\nopustil. Zemřelí tu 16. února r. 1803. Jeho jméno\nbude však vždy uvedeno v historii hudby; nebof byl\nbez odporu nejvěhlasnějším virtuosem na lesnici."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "158", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.3", "titre_corps": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její učel?", "titre_sommaire": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její učel?", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.2", "debut_caractere": 957, "fin_caractere_exclue": 3967, "texte": "Jak se vyvinula ouvertura a co je její učel?\n(Pokračování a dokončení.)\nKrásovědci neshodli se ještě o vlastním účeli ouver-\ntury, aniž o otázce, zdaž má ouvertura nástin celého\nkusu obsahovali, by se její chod jako v čarovném zr-\ncadle tušiti dal, aneb zdaž takřka co introdukce jen\nprvní výjev kusu připravovati, aneb zdaž posluchače vů-\nbec do onoho rozpoložení mysle uvesti má, v němžto\ncelistvý dojem celé opery zvláště pojímá. Spor tento\ndá se spíše srovnali než rozhodnouti; nebof dle okol-\nnosti může každá z naznačených třech tendencí být\npřiměřena, a snad může i jiný skladatel ještě klvrtou\ntendenci od svrchu udaných zcela se lišící si přede-\nvzíti a v ohledu svém pravdu míti. Žádnému z těchto\nrozličných náhledů nepatří monopol; žádný není jedi-\nnou pravou cestou k blahu, aniž ten neb onen je ne-\nomylný.\nAvšak esthetikové nebyli o vlastní účel ouvertury\ntak nesjednoceni. Ouvertura má posluchače na pra-\nvou cestu uvesti, dvéře mu otevřitís maje vníma-\nvými učinili co následovali má. Máf tedy\nuvésti do rozpoložení, které k tonomalbě, jež se provo-\nzuje, je nejpřiměřenější. Ouvertura musí se dle bar-\nvitosti celku říditi; musí nám ukázali, zdaž vznešený,\nzdaž divoký, neb sentimentálně tragický, neb náruživě\nnešťastný, neb válečný neb veselý, rozmarný neb ven-\nkovský kus očekávati máme. Můžef ovšem na něco\npřevládajícího v následujícím díle naráželi, na to po-\nukazovati: avšak toto narážení a poukazování musí\nk celku patřiti, z tónových myšlenek dobře mezi sebou\nspojených vyplývati, nikoliv však přílepky ověšena\nbýti. Dále musí celému úvodnímu obrazu sloužili za\nzáklad hlavní figura, na nížto se vedlejší figury, tak že\ntyto nejen střídavosf poskytují, nýbrž i postavením a\npotahem hlavní figuru povznášejí a zajímavou ciní.\nBez této hlavní figury, bez tohoto střediště, kamž\nse všechny ostatní vedlejší figury k jejímu oslavení hr-\nnou, nemá celek žádného postavení, žádného spojení;\nnýbrž je jakýs druh tónového šaryvari, labyrint, kterýž\nvíce tísní než obveseluje, ačkoliv víme, že se časem\nz tohoto labyrintu vymotáme. Kolik vedlejších figur\nale býti má, nedá se žádnému předpisovati; tím méně\nse může udati, kolik vět a v jakém pořádku se jich\nužiti má. To musí z tresti opery a ze zvláštnosti skla-\ndatelovy a jeho obrazu vyplývali. Zajisté velká to vol-\nnost! Avšak žádný nesmí být tak smělý, by nás smě-\nsem nesmyslů traktoval, jak to novější italští skladate-\nlově činí.\nZdatný skladatel ouvertur musí vědět, co chce a\nco má. Komičnosť nesmí tragická a válečnosf nesmí\nsladká býti; nebof by to bylo směšné. Kdo hlavní\ndruhy rozeznává, činí již něco, ale ne mnoho ; kdo však\nodstiňováni co nejjemněji podává a při tom přec, co\nvelice nutno jest, jaře a živě z nitra píše, činí to pravé.\nZdaž to v jedné neb ve dvou, ve třech větách uči-\nniti má : musí mu duch jeho sám říci; posluchači je to\njedno, jen když celek vnitřní život roznítí a zevnějšímu\nživotu lahodí. Přitom však musí se k tomu hleděli, že\nouvertura je úvodní hudbou, jen odlivkem vyvedeného\nvětšího obrazu. +&+."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "158", "page_fin": "160", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.4", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.2", "debut_caractere": 3969, "fin_caractere_exclue": 4909, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nChci Vám teď o Pražském konservatoriu, a při\nté příležitosti o konservatořích YŮbec něco sděliti. Ústavy\ntyto, ncchf jsou ještě jakkoliv nedokonalé, zdají se mi\nbýti přece jedinými hudebními ústavy, které pod vlivem\nzdravého lidského rozumu se založily. Nyní (dříve lo-\nmu tak nebylo), jsou všechny evropské konservatoře hu-\ndebníky vedeny. Je to podivuhodné, když to člověk\npováží, jak rozšířen za našich dnů jest ten náhled :\nčím důležitější jest nějaká otázka o záležitostech, tý-\nkajících se umění, a čím nesnadnější rozluštění její se\nbýti zdá, tím více jest zapotřebí, aby se rozluštění její\nodevzdalo mužům, kterým to záhadné umění kde možná\nzcela cizé jest. Mnozí lidé uznají to tedy za neštěstí,\nže vůdcové konservatoří hudebníci jsou; budou tvrditi,\nže by to bylo mnohem lepší, aby se počtáři ustanovili\nza učitele houslí, romanopisci za učitele harmonie a"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5523, "texte": "lékaři za učitele zpěvu. Druzí zase řeknou, že se\nhudba nejlépe od malířů, řezbářů, mědirytců a stavitelů\nposouditi dá. Ještě jiní konečně, považujíce učence a\numělce pro jejich vzdělanost a lásku k umění a vědě\nza nebezpečná pokolení, uznávají za nejlepší soudce a\nředitele hudby takové lidi, kteří o umění a vědě, o\nsmyslu pro něco krásného a ušlechtilého ni nejmenšího\nponětí nemají a jejichž neschopnost s hlupáctvím se už\nstýkali počíná. Musíme se tedy opravdu divili, spa-\ntřujíce, že konservatoře až posud od těchto Vandalů\npodmaněny nejsou. Tak to stojí s Pražským konser-\nvatorium pod správou muže, jenž skladatelem jest s vel-\nkým talentem, pln lásky k svému umění, činný, ohnivý,\njenž neunaveně k dobrému přispívá, a chválí co chvály\nhodno, v potřebném pádu však také přísný a vážný a\nk tornu všemu ještě mlád jest. J. F. Kitll čítá te-\nprv pět a třicet let. Bylo by snad bývalo také možno,\nv\nv Cechách nějakou, lety posvěcenou osobu s prostřed-\nními schopnostmi nalézti, které by se byla úloha svě-\nřila, hudební ruch v Praze poznenáhle udusiti, zvolil\nse však onen muž a umění v Praze žije, hýbá se,\nprospívá. Patrně, že buďto členové výboru při této\nvolbě zachváceni byli, anebo že to jsou mužové, kteří\nmají srdce a hlavu na pravém místě.\nKonservatorium hudby musí dle mého mínění dí-\nlem hudební praxí, ve všech směrech s ní spojenou\nvědu a klassická díla v platnosti zůstavovali a v plat-\nnost uváděli, dílem v čelo se postavili postupnému, tak\nmladému umění jako hudba evropská jest, vlastnímu\nruchu. Musí však také, zkušeností minulosti užívajíc,\ndobytostem budoucnosti vstříc kráčeti musí tedy spolu\nkonservativní a progressivní býti. Budu snad stranností\nobviněn, řeknu-li, že ze všech konservatoří, které jsem\nseznal, Pařížská ještě nejspíše svému úkolu zadost učiní.\nA po ní Pražská. (Vnitřní zřízení Bruselského konser-\nvatorium není mi známo; tolik však vím, že jest to\njedno z nejznamenitějších.) Je však v každém ohledu\nméně bohaté než Pařižské; čítá méně žáků a učitelů,\na podpora, českými úřady jemu poskytnutá, zůstává ve-\nlice pozadu za stálou a vydatnou ochranou, kterouž ře-\nditelství „des beaux artsa Pařížské konservatoři po-\nskytuje. Avšak, studie jsou velmi dobře uspořádány\na duch školy jest výborný. Z učitelů jmenuju zvláště\npány Mildnera a Gordigianiho. První z nich, dů-\nkladný houslista, jenž také, jak již podotknuto, kon-\ncertním mistrem a solovým houslistou u divadla jest,\nzdokonalil velký počet zdatných žáků. Druhý považuje\nse po delší čas již za jednoho z nejlepších učitelů\nzpěvu *), kteří z Itálie do Německa přišli, a jest mimo\nto také záslužným skladatelem. Znám od něho dvou-\nsborové Stabat mater veliké ceny a operu, Consuelo\n(k níž také slova sám napsal), která přirozeností svých\nmelodií a jakousi, za našich dnů řídkou skromnosti\nv instrumentací vyniká. Pravilo se často a jistě ne\ns neprávím, že učitel zpěvu by neměl jen zpívati ale\ntaké umět skládali. Zná-li učitel zpěvu důkladně ony\nvlastnosti ocenili, které skladatel od provozujících osob\npožadovati může a musí, nalezne on v tom nejpevnější\noporu, aby mohl studie svých žáků patřičně vésti. Uči-\ntel zpěvu, který spolu skladatelem jest, nemůže leda\nže by byl skladatelem nejnižší prostřednosti na ta-\nkový způsob zabloudili, jakýž za našich dnů umění zpěvní\nve třech čtvrtích Evropy hrozí docela zničiti. Nebude\nsvé žáky nikdy navykati, aby rytmus a takt považo-\nvali za věci podřízené: nepřivolí nikdy k tomu, aby si\npřiosobili, melodie bezsmyslně opremovati, když přísné\njejich provedení výrazem myšlénky, karakterem osoby\na slohem skladatelovým rozkazně předepsáno jest; ne-\nbude trpěli, aby si navykli, považovati oddělný zájem\nsvého hlasového ústrojí za jediný, který by směl jejich\nvoditelem při veřejném vystoupení býti. Bude je umění\nzpěvnímu rationálně vyučovali a bude hleděti, aby je\npřesvědčil, že jejich jediná úloha v tom neleží, aby bez-\nsmyslné a hudebně nezajímavé silovné kousky více méně\npodařeně k lepšímu dali, neřku-li v tom, aby lidskému\nhrdlu zvuky vynutili, které pro svou tíži, ostrosf, násil-\nnost anebo pro svou drsnost napadnout! musejí. Vy-\nsvětlí jim význam pHxvuku a ukáže jiin, že to sluch\ndruhého právě tak uráží, když někdo falešně zpívá\nohledem na tóny, jako když falešně zpívá ohledem na\nvýraz; že tuze vysoký nebo tuze nízký tón sluch\nuráží, že ale místo silně zpíváno, které jemně být\nmusí, slabě, kde síly užíváno býti mělo, že takové\nmísto citu vzdělaných posluchačů ještě bolněji se do-\ntkne, že takto provozovanému dílu ještě větší křivdu\nučiní a že vučihledě dokazuje: ten zpěvák, byt by měl\nnejkrásnější hlas a nejlepší vokalisaci, je přece jen hlu-\npákem. Takoví žáci nebudou, jako nyní obyčejně, nad-\nužívati s nepopisnou hrubostí trpělivost ředitele orkestru,\na nebudou jej nutiti, aby k jejich ztřeštěným rytmickým\nodchýlením přivolil. Vidím ho před sebou, toho nebo-\nžáka, jak v každém okamžení doplňovací takt vstrčili,\njak první polovici hudební myšlenky a často i jednoho\njediného taktu dvojně i trojnásobně protahovati musí,\naby druhou polovici takřka šíleně přehnal; jak tu stojí\ns rozpřaženou rukou, čekaje, až zpěvák, vyjicí jako\nztěžkomyslnělý vlkodav, všechen dech na svůj oblíbený\ntón už vynaložil; jak se jedním slovem přinuceným\nspoluvininkem stává posměchu všeho lidského rozumu\na veškerého umění, a chvějícím se otrokem pominu-\nlosti, která zvolnovládnými plícemi ozbrojena jest. Ta-\nkový učitel také nedovolí svým žákům, aby se jali stu-\n\n*) Pan Berlioz přecenil, jak jsme se po mnoha let přesvědčili,\nučitelské zásluhy p. Gordigianiho. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1171, "texte": "dovati dobrá díla, aniž by pojímali předmět básně, aniž\nby historickou její čásf znali, aniž by přemýšleli o vá-\nšních od spisovatele zde líčených as nimi se dle svých\nsil sjednostejnili. Budou se styděti, řeč, o níž zpívají,\nzohyzďovati, a podstatou rytmu a libozvuku předepsaná\npravidla o spojení mezi slovem a zvukem nohama šla—\npati. Dovolí si při dodržkách, a kromě těch jen tak\ndalece nějakou svobodnosť, jak dalece s průvodem se\nsrovnává, ne však, aby snad zpěvní umělec ve své\ntouze po zlepšení na notách kvart sextového akkordu\nse proháněl, kdežto ořkeštr dominantní akkord dodržuje,\nanebo naopak.\nZ rozprávek s panem Gordigianim a z návodu\npři těch žácích, které jsem slyšel, přesvědčil jsem se,\nže ve všech těchto věcech se mnou stejného mínění byl.\nJako Pařížskému tak i Pražskému konservatoriu\nscházejí ještě mnohé speciální třídy; vyučování ještě\ndlouho není dosti úplné. Vzdor tomu čítá přece dosti\nvalný počet chovanců, kteří schopni již jsou, téměř vý-\nhradně se svými vlastními silami nejtěžší díla podařeně\nprovésti. Tak na př. symfonii Beethovenovu se sbory.\nTo jest bez odporu jeden z nejkrásnějších výsledků,\nkterých pan Killl dosáhl.\n(Pokračování,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "160", "page_fin": "161", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.5", "titre_corps": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "titre_sommaire": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.4", "debut_caractere": 1173, "fin_caractere_exclue": 4614, "texte": "Šebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n(P okr a čo vání.)\nCo si přátelé měli všechno co sdělili! Vážné a\nveselé věci, rozmluvy o umění a dvorské příběhy, vše-\nchno přišlo na řad ale ani noty se nehrálo, nebof Bach\nbyl jízdou 11a ctihodném povozu, jenž je sem dovezl,\nvelmi unaven. Volumier sdělil mu pak ještě, že kur-\nfirsta, anebo král, jak ho dvoru nazývají, o Bachově\npříchodu již ví, a že Marchanda, jednoho z budoucích\ndnů na jistém místě bude, nepozorován od nikoho, moci\nuslyšeli, a pak s ním vstoupiti do souboje.\nKdyž Bach s Miroslavem konečně již v ložnici se\nnacházeli a otec se již svlíkal, pravil tento k synovi:\n„Poslyš, Miroslave, než si lehneš, musím ti ještě ně-\nkterá napomenutí dáťi. Dej pozor, sice by's mě mohl\nlehce s někým znepřátelili, kdyby si byl nepozorný.\nTy's slyšel, jak se domnívám, doma jen dobrou hu-\ndbu. Sem si jel s velkými ideami o Drážďanských mi-\nstrech a já tě také přitom nechal, nebof člověk jen\ntomu uvěří, co sám zkusil. Zejtra už uslyšíš zdejší\nhudbu, ale já ti to předpovídám, mordiansky špatnou.\"\n„To jsem si o tom Marchandovi hned pomyslil,\nmilý otče.\"\n„Ne! nikoli toliko Marchand v celých Dráž-\ndanech neprovozuje nikdo dobrou hudbu.\"\n„Volumier také ne!\" tázal se Miroslav překvapen\n„Ne, také ne! Jak ty to sám vše uslyšíš, ale\njá ti to jen proto povídám, aby jsi ničeho nedal na\nsobě znáti, aby si nikde svůj pravý úsudek o ničem ne-\ndával aneb raději řekl, že tomu nerozumíš.\"\n„Ale pak mě budou míti za hloupého, otče ?\"\n„Af si lidé ráději to o tobě myslí, než aby tě\nza všetečného chlapce považovali. Že pravdu máš, přece\nti nikdo neuvěří. Až tě uslyší hráti, uvidí, zda-li jsi\nhloupý čili nic.\"\n„Ale pro Boha, milý otče, což pak my ve Vý-\nmaru jedině provozujeme dobrou hudbu?\"\n„To já nevím, můj hochu ; zde alespoň neuslyšíš\ndobrou. Umělec, můj synu, nechf si vykoná cokoli,\nmusí přehlédnouti chyby svých soudruhů a musí býti\nmírný, nebol opravdové dobro nalézá se zřídka a slovo\ndostačí často přítele v nepřítele si proměniti. Jen co\nsám vykonáš, musí dobré, čemu sám vyučuješ, musí\ndokonalé býti.\"\n„Ale milý otče, pan Volumier jest u kurfirsty, a\nhraje špatnou hudbu a my jsme jen ve Výmaru\n„Ticho, ticho, Miroslave, pan kurfirsta jest přece\njen kuríirstou a ne hudebníkem; on tomu lépe neroz-\numí. Prospi to a pamatuj vždy na to, co ti tvůj otec\npravil, než ústa otevřeš. Cesta tato budiž pro tebe\nzkouškou; neboť komu umění život jest, tohož život\njest velké umění tomu ale se ještě musíš přiučiti.\nZejtra budeš míti první lekci. Dobrou noc.\"\nBach a jeho syn uslyšeli Volumiera a všechny\nostatní hudebníky, kteří v Drážďanech byli, mimo toho\ntaké, jak jim přislíbeno bylo, u hraběnky Konigsmar-\nmarkové, proboštky Quedlinburské, Marchanda z vedlej-\nšího pokojíku. Byla to, jak se malý Miroslav vyjádřil,\nzpropadená machlanina. Ni Šebestiána ni hocha nebyl\nnikdo s to pohnouti, aby klávesů se dotkli, jakož vů-\nbec Miroslav, pamětliv napomenutí otcových, velmi ta-\niivě se zachovával.\nKs\nMonsieur Marchand, jenž jednoho z následujících\nvečerů beze všeho tušení jakousi píseň u hraběnky\nDenhofové v kurfirstově přítomnosti byl přednesl a právě\ns nejmilostivější způsobností chvalořeči přítomných při-\njímal, obdržel najednou velké zapečetěné psaní fran-\ncouzským jazykem psané.\nVaše Blahorodí!\n„Nížepsaný Šebastian Bach, varhaník z Výmaru,\n„jenž, znaje světoznámou dobrou pověst o Vás co\n„hudebním výtečníku, žádostiv jest, aby Vaši obrat-\n„nosf v přednesu a v skládání z náhlá óbdivoval,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3187, "texte": "„přijel zvláště proto sem z Výmaru. Jelikož také\n„někdy s hudbou se zaměstnává a rád by seznal, o\n„mnoho-li francouzské umění nad německým stojí,\n„prosí Vás o cest hudebního souboje, nabízeje se,\n„k tomu každou tlumu, kterou mu uložíte, varirovati aneb\n„figurirovati ve dvou neb více hlasech, očekávaje\n„však tutéž ochotnost od Vás, prosí, abyste mu la-\nskavě čas a místo souboje udal.\n„Váš úcty plný\n„Sebastian Bach.\"\nFrancouz zblednuv nemálem by byl spustil papír\nz ruky. August Silným dobře věda, co to psaní obsa-\nhuje a ustanoviv již den a místo k souboji, tázal se na\npříčinu, pro kterouž Marchand tak najednou zmužilosti\npozbyl. Maitre de la composition musil tedy chtěj ne-\nchtěj psaní ukázati a August, staviv se velmi překva-\npena a naleznuv tento návrh velmi naivní a pikantní,\nustanovil den a dům maršálka ministra hraběte z Fle-\nmingů pro místo souboje, kterýž Francouz chtěj ne-\nchtěj již přijmouti musil.\nMarchand již dávno o Bachovi nejen mnoho slyšel,\naké některé jeho fugy přišly mu před oči a pohled na\nně dostačil mu, aby věděl, co očekávati má o svém sou-\npeři. Také byl dosti velkým diplomatem, aby nebyl\nnahlídl, že to vše byl vymyšlený plán a že místo sa-\nského dvorního skladatele, před nedávnem mu s vel-\nkým platem podávané, tak jisté mu už není, jako se to\nještě při poslední návštěvě u Denhofové býti zdálo.\nZcela odhodlán však očekával den rozsudeční.\nDen se přiblížil. Dnes se měl odbývati hudební\nsouboj. Maršálek hrabě z Flemingů pozval celý dvůr\nk večerní besedě, při které také celá královská rodina\npřítomna býti měla. Co jen skvostnost a nádhera teh-\ndejšího času vyrnysliti mohly, vynaložilo se, aby se tato\nbeseda slavně a ctihodně odbyla, jež se rodině Flemin-\ngově návštěvou Augusta stala. Silným hlasem ohlašo-\nval obřadník jména hostů u vchodu do první síně, do\nkteré člověk vstoupil, aby několik nádherných sloupo-\nvých síní prošel, v nichž četné kupy šlechticů s bílými\nvlásenkami a černými kníry sobě pošeptajíce stojí.\nHudební sál, vlastní cíl všech hostů, skví se svý-\nmi korunnými a paprskovými svícny, které bud z bě-\nlorůžového mramoru pozůstávají aneb hojně pozlaceny\njsou, v září nesčíslných voskových svící. Měl značnou\nvýšku a šířku a pro akustičnost byl v pravidelném osini-\nhranu vystaven. Vlevo od přicházejícího nalézala se\ntři vysoká okna, v každé stěně jedno, jichž pozlacené\nokenice červenými damaškovými záclonami zavěšeny byly.\nNaproti vchodu byly hojně pozlacené otevřené dvéře,\njež poskytly pohled do jídelny, jejíž stěny jasnomodrým\nstříbrem obroubeným atlasovým čalounem, z Paříže pro\ntuto slavnost zvláště objednaným, zakryty jsou. Naproti\nprostřednímu oknu nacházel se vchod do obrazárny,\npřed nímž piano nejnovějšího druhu od Schródra vy-\nstavené stálo a místo souboje naznačovalo. Mezi obě-\nma zděma, které se nacházely mezi oznámenými třemi\ndveřmi, stála v červeném výklenku na černých mramo-\nrových sloupech poprsí Augusta Silného a Ludvíka XIV*\nz Karárského mramoru a kolem zdí byly postaveny po-\nzlacené sesle, které již přítomnými hosty v rozmanitých\nkupách obsazeny byly, kdežto tři pohovky naproti pianu\nblíže prostřednímu oknu se nacházejíce, účel měly, krále?\nkrálovnu a kurprince přijmouti.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161", "page_fin": "164", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.5", "debut_caractere": 3189, "fin_caractere_exclue": 3210, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.5", "debut_caractere": 4689, "fin_caractere_exclue": 4831, "texte": "Česká opera. V neděli dne 30. června provozována\nbyla opera „Troubadour\" od Verdiho, v českém\npřekladu od Em. Lužanského. Není pochybnosti, že"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5945, "texte": "by opera v českém jazyku takové platnosti, jak\nv německém dodáno bylo, když tak výborní pěvci jako\np. Appé a pěvkyně jako sl. z Ehrenbergň vždy v ní\núčinkovali. Avšak co plátno vynasnažení, dobrá vůle a\numělý zpěv pěvců, když jediná hlavní partie síle svěřená\njest, která sotva obyčejnou píseň zazpívali dovede. Nej-\nlepší ze všech účinkujících byl bez odporu p. Appé co\nhrabě z Luny. Obecenstvo ho hned při vystoupení\npotleskem přivítalo a obsypalo ho za výtečné provedení\npartie a zvláště za krásný přednes velké arie v 2hém\ndějství hlučnou pochvalou. Slečna Ehrenbergrová\nco Eleonora dodala své partii úplné platnosti; neboť před-\nnes její byl ušlechtilý, vkusný a zdařilý. Byla též vel-\nkou pochvalou a hlučným potleskem odměněna. Chvál ně\npočínali si p. Reichel, jenž úlohu Manrika s chvali-\ntebným úspěchem zpíval a p. Strakatý, kterýž s obrat-\nností své úloze statně dostál. Paní Thoméová co Azu-\ncena přičinila se sice velice; nemohla však proniknouti.\nSbory byly sice dobré, avšak dosti slabě obsazeny. Ka-\npelník p. Mayr řídil operu precisně a rázně, zacež mu\nchvála budiž! =\nChval ně známý sochař p. Effenberger\nmladší, jemuž za celou řadu krásných poprsí výtečníků\nnároda našeho jsme povděcni, vydá nyní také poprsí ka-\npelníbo mistra pana Františka Škroupa, skladatele světo-\nznámé a již znárodnělé písně „Kde domov můj?\" —Vý-\nborný malíř podobizen pan Jan Brandeis zhotovil právě\nvelmi zdařilou fotografii krajana našeho Tich áčka, kr.\ndvorního zpěváka v Drážďanech. Dále pracuje tentýž\numělec na fotografické podobizně slavného Alex. D re y-\nschoka v životní velkosti a v oleji. (Čas.)\nPan V. Stára, ředitel pianního ústavu, bude\ndne 17. t. m. od 9 \\ až do 12 hodin s poledne a od 3\naž do 6 odpoledne se svými žáky celoroční zkoušky\nv místnostech svých blíž Stu partů odbývati. P. Stára\notevřel letošního roku svůj ústav a počítá již 50 cho-\nvanců. Ze skladeb, které se provozovati budou, uslyšíme\nfantasii „České perle\" od Ed. Nápravníka, Hilma-\nrovu polku koncertně uspořádanou od Simáka, valčík\nkoncertně od Hampla, velké duo od Ch. Wehle a\nmnoho jiných od ceských skladatelů. Mimo tyto budou\ntéž klassické skladby od Beethovena, Schumanna atd.\nNáš krajan, pan Fr. Černý, hudební skladatel\na učitel hudby v Petrohradě, přibyl tyto dni se svou\nchotí do Prahy.\nv\nStudující čeští university a polytechnického\nústavu věnovali našemu zasloužilému pěvci národnímu,\np. J. L. Lukešovi, podobiznu jeho co „Dráteníka,\" již\nvlastenecký malíř p. Ferber maloval, za jeho zásluhy,\njež si zpěvem národních písní získal.\nSlečna Anna Anderová, sestra našeho ro-\ndáka A loj se Andra, dvorního to pěvce, vystoupila dne\n27. června v Linci co „Alice\" v Robert ďábel a došla\npo každém aktu velké pochvaly. Co nevidět vystoupí co\n„Agata\" v ČarosťreJci a co „Mathilda\" v Tellu.\nV ústavě pro piana p. Ig. Jelínka po-\nčnou dne 20. a 21.1ipna vždy od 9 do 12 hodin předpo-\nlednem a od 4 do 6 hod. odpol. výroční zkoušky\nžáků téhož ústavu v místnostech školních na Malé straně\nčíslo 273. Mimo jiné provedeny budou solové kusy od\nFr. Liszta, Herze, Walace, Leop. Meyera pak skladby\nceských komponistův, u př. „Polka briliante\" od Kube,\n„Souvenir de Kiev\" od J. Schul ho ffa, „La source\"\n(op. 31) od J. Ig. Jelínka a „Cbanson sans paroles\" op.\n30 od téhož. Z prspolných kusů provedou žáci ouver-\ntury od Reissigra, Mozarta a skladby od Mendelssohna\na jiných.\nVýtečná naše vlastenka, sl. Mína Medalová,\nokrasa Frankfurtské opery, přijela tyto dny do Prahy a\nodebrala se do své otciny Benešova.\nZdatný skladatel F. Zdenko Sk uherský, ka-\nv\npelník v lnšpruku, věnoval J. V. paní arcivévodkyni Zoíii\nsvou slavnostní mši, a obdržel za dedikaci tohoto\ndíla od vysokorodé paní skvostnou náprsní jehlici.\nRodák náš, pan Arnošt Mašek, ředitel hudby\nv Heilbronn v Německu, osvědčil se co výborný dirigent\na došel od tarnnějšího obecenstva a tamnější kritiky ve-\nliké pochvaly. Rídilť před nedávnem v Heilbronu orato-\nrium „Poslední hodiny Vykupitelovy\" s takovou obezře-\nlostí a precisností, že časopis „Didaskalia\" ho k nejlep-\nším ředitelům v Německu počítá. Zvláště výborně šly\nsbory téhož oratoria.\nNáš krajan, pan Riedl, továrník plechových ná-\nstrojů v Přešburku, jenž při Pařížské výstavě pochvalným\ndekretem vyznamenán jest, dochází svými nástroji veliké\nobliby. O jeho hlubokém bombardonu tvrdí prof. Du-\nbo v ský, že se nedá nic krásnějšího, velkolepějšího\nv basu mysleti; taktéž krásné jsou křídlovky (Fliegelhorn)\np. Riedlovy. Pan prof. Dubovský v Prešpurku píše, že\nnáš rodák p. Riedl patří bez odporu k největším mistrům\nve svém oboru.\np v\nÚsudek o fantasii „České perle\" od\nE. Nápravníka. 0 klavírní hudbu velezasloužilý Jos.\nProksch, jenž co ředitel pianního ústavu v Praze velké\nvážnosti požívá, poslal p. Ed. Nápravníkovi list, v němž\nse takto o fantasii této vyjadřuje: „Vaše skladba,\" píše\np. Proksch mladému tomuto skladateli, „zasluhuje všeho\npovšimnutí; neboť Vy jste jí českou klavírní literaturu\no značné dílo obohatil. Theiny jsou obezřele voleny,\ns obratností a vkusem provedeny a zpracovány. Kus\ntento hodí se pro svůj effektní účinek k veřejné koncertní\nprodukcí a vezmu ji při mé příští celoroční zkoušce do\nprogramu.\" Úsudek tento shoduje se úplně s úsudkem,\njejž náš kritik v minulém čísle podal.\n—■ Hudební literatura. Právě vyšla „Píseň\nTáborů: Kdož jste boží bojovníci,\" jejímž skladatelem\nbyl Bohuslav z Čechtic, miláček Jana Žižky z Kali-\nchu. Nápěv k rázné písni této uvedl ze starodávného\nklíce na novověký a průvodem piana opatřil nadějný hu-\ndební skladatel H. Palla. Prodává se u litografa Lipše\nv konviktské ulici cis. 294 a u R. Veita na příkopech.\n\nZ Ledče. (Zpěv. spolek.) Nedivte se, laskaví\nčtenáři, že ponejprv a teprv nyní něčeho o Ledecské hudbě\nse dozvíte; byli jsme toho mínění, že jest lepší mlceti,\nnežli psáti něco, co by městu našemu k chvále sloužiti\nnemělo! Nyní ale, kde hudba naše stupně neposledního\ndosáhla, neopominu Vás o každém vlasteneckém podnik-\nnutí zpravili. Jako na mnoha jiných místech, dostalo"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6306, "texte": "se i nám zpěváckého spolku, sestávajícího z více\n30 údů, kterýž stvrzení a uznání místodržitelského již ně-\njaký čas požhá a sobě zdařile a důsledně počíná,\nuspořádajíc městu našemu již nejedno vyražení, při kte-\nréžto příležitosti se hlučné pochvaly spolku našemu již\nne jednou obecenstvem dostalo! Též v hudbě kostelní není\nvíce vřískání starých, citu prázdných kusů, jak to povždy\nu nás bývalo, nebot provozují se u nás kusy zcela umě-\nlecké, jakými jsou: Mozartovy, Horákovy a jiných no-\nvějších nadaných skladatelů! A čí jest to zásluhou?\nPouze, že p. Anděl, vrchnostenský úřadník lesní,\nvýtečný to tenorista, v každém ohledu vzdělaný, jak ře-\nditelem zpěvá ckého spolku, tak i kuru se stal,\na že nadaný ten zpěvák ničeho nelituje, co jen k zvele-\nbení hudby naši slouží, k jehož ruce neméně vzdělaný\np. učitel Šubrt stojí, dále, že dcera p. okresního, sl.\nTheresie Tomíčkové při všech větších provedeních\nz ochoty vždy spoluůčinkuje, požívajíc příjemného, na\nsrdce lidské dojemného sopránu, a tu není se co divit,\nže nejenom v městě, alebrž ve vůkolí vážena a ctěna, a\nzpíváním českých písní, kterýmiž obecenstvo při každé\nspolečnosti obveseluje, jména „naše milá Vlastenka4' sobě\nvydobyla, kteroužto chválu vším právem zasluhuje! Pro-\nčež voláme: „Díky Jí! Sláva naší milé Vlastence! Díky\nnašemu řediteli p. Andělovi!!\n*)•\n\nJ. M....r\n\nV. K.\n(X+Y+Z.) Z Pardubie, dne 1. července. (Slavnost\nsv. Petra a Pavla. — Pout na hřbitově.\nČinnost zdejšího zpěv. spolku.) Oblíbené mše\njsou pro náš kůr od Albina Maška, od Sigmunda K o-\nlešovského, od Karla Píče, od Z v onaře; avšak nej-\noblíbenější, a které se nejčastěji v chrámech našich pro-\nvozují, jsou mše: od Roberta Fuhrera a Václava Ho-\nráka. \\ proč? Protože autorové: Fuhrer a Ho-\nrák mají nejen velkých, svátečních, co do díla výtečných\nmší, ale i jejich více nedělních, krátkých, zimních, advent-\nních, postních kostelních skladeb se praktičností i důklad-\nností slohu chrámového vyznamenávají. Proto musíme\ns lítostí vyznati, že smutno jest pomysliti, že tak vydatná\nsíla, jako jest slovutný hudební mistr náš Fuhrer, lůno\nnaší milé vlasti byla opustila, a nejblíže cizinu s svými\nhudebními paprslky oblažuje. Zato u nás slýchá přeča-\nsto, zvláště na velkých svátcích, posvátnou hudbu náš\nstarověký děkanský chrám Páně; tak se provozovala dne\n29. června, na den sv. Petra a Pavla, slavnostní mše od\nRob* Fiihrera doA-dur; graduale, čtverozpěv od Vei-\nta, zpíval zbožně zdejší zpěv. spolek, offertorium od\nŠnabla do E-dur s obligátním doprovázením na lesnice.\nNa to v neděli, dne 30. června, byla pout na hřbitově u\nsv. Jana, a při té příležitosti se provozovala mše do\nD-dur od Y. Horáka, graduale, solo pro soprán a hou-\nsle, od Drexlera, offertorium, solo pro baryton a kon-\ntrabas, od Ryby. Po oba dni byla chrámová hudba\nv pravém smyslu velebná, neb provedení bylo pod obe-\nzřelou správou nynějšího ředitele kůru p. Huška jistě ve\nvšech dílech precisně a uhlazené. Po prvním hlavním\nsezení zpěv. spolku Pardubického sešli se několikráte\nvýborové: p. Kučera, p. Hušek, p. Tomšu, p. Po-\ndroužek, pak p. tajemník Klika pod předsednictvím\nředitele spolku p. Jandy, aby vnitřní záležitosti do po-\nřádku uvedli. Mluvilo a uzavřelo se o pravidelných tý-\nhodních zkouškách, o zakoupení tisknutých not, o opi-\nsování not, o předplacení jediného hudebního časopisu\n„Dalibora,\" kterýž by žádnému zpěv. spolku našich če-\nských měst a jiným hudboinilům scházeti neměl, o pro-\ndukci k prospěchu pohořelých v Nových Dvořích; o vý-\nkonných, přispívajících, čestných údů zpěv. spolku atd.\nZajímavé bylo sezení dnes 2. července v 7 hodin večer.\nValná schůzka byla poctěna návštěvou c. k. komisara p.\nDumonta. Výbor p. Hušek počal řečniti asi takto: „Náš\np. komisař vede nám na požádání laskavě naše sezení, a\nlze se nadíti, že nám i do budoucnosti naším ochráncem\nzůstane; za tou příčinou navrhuji jej jako úda čest-\nného.\" Ní vrh byl přijat, načež p. komisař vřelými slovy\nza tu jemu proukázanou úctu poděkoval. Na to mluvil\np. Janda: „Pánové! jest v Cechách jen jeden hudební\nčasopis pod redakcí Emanuele Meliše; směr toho časo-\npisu předobře známe, neb jej v několika exemplářích\nv Pardubicích odbíráme. Přesvědčil jsem se osobně, že\np. Meliš od několik zpěv. spolků za čestného úda pro své\npůsobení vyznamenán jest; navrhuji p. redaktora též ato\ntím více, že jest také zdejší rodák, za čestného úda\nzpěv. spolku v Pardubicích.\" Návrh byl hned přijat, a\ndiplomy se oboum pánům co nejdříve doručejí. Pak se\nzpíval sbor: „Vše jen ku chvále\" od Jelena, pak rá-\nzná „Kovářská\" od našeho Riegra, hudba od Vogla. Při\nté rozjařené a veselé mysli může si každý dovtípit, že i\nnásledující hodiny sladce a čerstvě při pintnírn džbánečku\n„Žateckého\" v příjemném hovoru u zpěvu věrných svých\nplynuly.\nZe Sušice pod Svatoborem. (Beseda.\nZpěvácký spolek.) Ku prospěchu nešťastných pohoře-\nlých v Trutnově dávala se i u nás 23. června b. r. při-\nčiněním zdejšího pana měšťanosty Dr. J. Gabriele beseda,\npři kteréž zpěvácký spolek dva zdařilé sbory provedl.\nProslov od p. Dr. Gabriele přednášel p. M.a slečny J. B.\na Chl. deklamovaly výborně. Touto spanilou zábavou se-\nšlo se 160 zl. r. č. Náš zpěvácký spolek velmi\nstatně si nyní počíná; ačkoliv přes rok nesvorností\nživořiti musel. Sestáváť z 42 výkonných a5O při-\nspívajících členů, kteréžto poslední našimi vůkolními\np. statkáři, jichžto nám osud zde více než jinde dopřál,\nbrzy doplníme. Ředitelem spolku je pan Vác. Kratochvil\na spoluřediíelem p. Fr. Gerner. Chvalně musím se také\n?míniti o svornosti a obětavosti pánů učitelů, kteří ku roz-\nkvětu spolku velmi přispívají. Konečně musím veřejně\npřipomenouti, že na osudných článcích v číslech 2a 6\nv Daliboru ze Sušice podílu nemam/*)\n*) Dopisy Vaše nám budou vítány; pište nám častěji.\n\nLipsko. Julius Knor, v hudebním světě svými\ninstruktivními skladbami pro piano chvalně známý, zemřel\ntu dne 17. června co učitel hudby.\nLondýn. Zpěvkyně Mdlle. Adelina Patti-ova je\nnyní zde u italské opery engažována a uchvacuje svou\n„Lucií\", „Troviatou,\" „Martou\" zdejší obecenstvo k nesmírné\npochvale o hlučnému jásotu. SI. Ad. Patti-ova nar. se\ndne 9. dubna 1843 v Madridě, kdež její otec prvním\ntenoristou byl. Její matka Kateřina Patti-ová byla slavná\n\nDotvrzujem tímto, že nynější náš ctěný dopisovatel ze Su-\nšice p. V. K. články v čísle 2 a 6 k Daliboru nepsal.\nRedaktor*"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3959, "texte": "sopranistka, pro niž Donizetti v Neapoli operu „Obležení\nKonistu\" složil. Po nešťastných spekulacích přestěhovala\nse rodina tato do Nového Yorku v Americe, odkud pak\nmladá Adelina k zdejší opeře engažována jest. Komi-\nsaři Londýnské světové výstavy obrátili se k Auberovi,\nMeyerbeerovi, Rossinimu a k prvnímu anglickému skla-\ndateli s prosbou, aby k slavnosti otevření výstavy hu-\ndební kusy složili. Tyto kusy mají býti: 1, Hymna,\n2. vokální sbor, 3. vítězoslavný pochod, 4. pochod pro\ndechové nástroje. Rossini, od něhož se vítězoslavný po-\nchod žádal, nepřijal pozvání tohoto.\nMilán. Italský skladatel Braga je vyzván od Me-\nrelliho, by pro zdejší divadlo „Scala\" velkou operu slo-\nžil. Braga dal se již do práce a opera jeho jmenuje se\n„Mormillo.\"\nNeapol. Nyní se zde staví amfíteatralní denní di-\nvadlo, jež 5000 lidí zaujímali bude.\nOloillúc. U zdejšího kostela metropolitního jest\nk obsazení místo organisty s ročním platem 840 zl.\nr. c. Kdož o místo to ucházeti se hodlá, nechť až k 10.\nsrpnu t. r. s adressou: „Slavné a věrné kapitole me-\ntropolitní v Olomúci,\" žádost svou s příslusícími vysvěd-\nčeními zadá.\n\n—l.\n\nPaříž. Ve velké opeře počaly zkoušky s Glukovou\noperou „Alcesta\"; avšak Hector Berlioz je neřídí.\nBerlioz se totiž zpouzel proti zjinacení a zpracování ně-\nkterých míst v partituře Gluckově. Berliozovi slouží to\ntím více ke cti, an mu ředitel velké opery za vedení\nkusu taniicimy (procenta) přislíbil. Skladatelově Ge-\nvaert Gounod a Fel. David vyslovili se prý též proti\nzkracování tohoto mistrovského díla. Paní Viardotová\nbude představovat Ale es tu, p. Michot Ad meta, a pan\nMassol vrchního kněze.\nv r t\nRim. Nová opera od Pacciniho „Mumlatiere di To-\nledo\" (Toledský mezkář) byla přijata v divadle „Apollo\"\ns velkým nadšením a skladatel byl nicméně než 17krát\nvyvolán.\nZe Sandvichských ostrovu. Bostonské hudební\nnoviny píší, že hudba zdejší pěkně rozkvétá, čemuž je tak\nskutečně. V městě Honolulu utvořila se filharmonická\nspolečnost, která dává koncerty, jejichžto programy z větší\nčásti z klassiekých děl sestávají. Též provozují se v di-\nvadle opery. Tak na př. zpíval J. M. císař Ko mchá-\nni e ha roli „Manrika\" a jeho královská choť Azucenu v\n„Troubadouru.\"\nVideu. Ředitelství jednoty hudebních přátel v říši\nrakouské vzala mezi prostředky k podporování hudebního\numění též povzbuzení hudebních talentu za úlohu\nsvou do stanov a naznačilo úlohu tuto blížeji tím, že po-\nvšimnutí hodné nové skladby cas od casu od jednoty\nprovedeny býti mají. By se tomu vyhovělo, bylo od ře-\nditelství této jednoty uzavřeno, by se v příštím koncert-\nním case (1861 —1862) Vídeňskému hudebnímu obecen-\nstvu dvě nové symfonie předvedly. Z té příčiny zvou\nse P. T. páni skladatelově uctivě, by ředitelství symfonie,\nkteré v musikáiníra obchodnictví tiskem ještě ne-\nvyšly, aniž veřejně provozovány byly, k tomuto\núčeli poskytnuli. Bližší výminky jsou tyto: 1. Symfonie\nnechť se zasílají na kancelář jednoty (Wien, Tuchlauben)\nnejdéle do posledního srpna 1861, anto se na po-\nzději zaslanou skla db u ohled bráti nemůže. 2. Sym-\nfonie se zašle v partituře beze jména skladatele s^he-\nsle m, pak s listem tím samým heslem opatřeným, v němžto\njíněno a adresa skladatele se nacházeti musí. 3/ Zaslané\nskladby dají se od ředitelstva pěti soudcům ku zkou-\nšení a posuzování, a na úsudku jejich to záleží,-které\ndvě symfonie k provedení určeny jsou. v Pánové:\nAmbro s v Praze, Ferd. Hiller v Kolíně nad Rýnem,\nDr. Fr. Liszt ve Výmaru, Karel Reinecke v Lipsku a\nRob. Volkmann v Pešti převzali ochotně zkoušení a\nposuzování zaslaných skladeb. 4. Skladby budou v prv-\nních měsících r. 1862 provedeny. Provedené symfonie\nzůstanou majetkem skladatelovým. V koncertním\nprogramu budou naznačeny pouze heslem, jež si skla-\ndatel sám napsal. Bezprostředně po * provedení otevře se\nzapečetěný list a jméno skladatelovo se oznámí. 5. Sklad-\nby, na něž se ohled bráti nemohl,1 dají se do kanceláře\njednoty a cas se udá, kdy se tam vyzvednouti mohou.\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "debut_caractere": 4248, "fin_caractere_exclue": 4623, "texte": "(Rejcha.) Nynější obecenstvo žádá všechny hudební díla\nv klavírním výtahu míti. Jistý musikální obchodník fran-\ncouzského provinciálního města, jemuž velké a důklad né dílo\nRej chov o «0 vyšší hudební nauce« veřejnými listy neb jinak\nznámo bylo, psal nakladateli do Paříže, aby mu co nevidět nové\ndílo o kontrapunktu, kanónu a fuze od Rejchy, ale pro piano\naranžované poslal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161", "page_fin": "161", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.5", "debut_caractere": 3202, "fin_caractere_exclue": 3210, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161", "page_fin": "161", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Začátkem běžícího měsíce", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Začátkem běžícího měsíce", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.5", "debut_caractere": 3212, "fin_caractere_exclue": 4687, "texte": "E.\nNovoměstské divadlo. Začátkem běžícího měsíce\npřestěhovala se divadelní musa do prostorných místností\ndivadla novoměstského, kde Tichatschek naposledy za\nsvého zde pobytí co Rienzi vystoupil. Tenkráte sešlo se\nobecenstvo nesmírně četně a oslavilo Ti ch at s ch k a dle\njeho zásluh. Kéž brzy se dostane Pražanům nezapome-\nnutelných zábav, kéž zavítá k nám v brzkém čase zase\nTichatschek! Slečna Luccová, od dvorního divadla\nv Berlíně, vystoupila poprvé v H u g e n o 11 á ch od M ey e r-\nbeera. Naplněný dům osvědčil, jaké obliby získala sobě\nzpěvačka za dřívějšího svého zdejšího pobytu. Ona, sl.\nBrennerová a p. Rach man n, oba poslední po svých\nprázdninách poprvé vystoupivší, dělili se o potlesk jása-\nvého a bouřlivě rozčileného obecenstva, které zvláště sl.\nLuccovou dlouhým potleskem přivítalo. Marcela\nzpíval pan Eilers však na ujmu úlohy, a nepochopuje-\nme, proč asi p. Hertzsch, který už 3 měsíce prázdniny\ndrží, opět nepřevezme své úkoly. 4. července počala\nsvá pohostinská představení znamenitá mezzosopranistka\nslečna ZeliaTrebelii, od italské zpěvohry v Paříži.\nRos si 11 iho partie zdají se býti pro ni ty nejvhodnější,\ncož bylo možná pozorovati v zpěvohře „Lazebník Se-\nvillský44 v úloze Rosiny. Méně pronikla v dramatické\núloze A z učeny v Troubadouru, jelikož její sympathický\norgán nedovoluje ve výšce žádného forcirování. Slečna\nbyla po oba večery nesčíslněkráte volána; divadlo bylo\nv poslední zpěvohře přeplněno. Obšírnější úsudek bude\npodán budoucně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "161", "page_fin": "162", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.2", "titre_corps": "Česká opera. V neděli dne 30. června provozována", "titre_sommaire": "Česká opera. V neděli dne 30. června provozována", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.5", "debut_caractere": 4689, "fin_caractere_exclue": 4831, "texte": "Česká opera. V neděli dne 30. června provozována\nbyla opera „Troubadour\" od Verdiho, v českém\npřekladu od Em. Lužanského. Není pochybnosti, že"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5570, "texte": "by opera v českém jazyku takové platnosti, jak\nv německém dodáno bylo, když tak výborní pěvci jako\np. Appé a pěvkyně jako sl. z Ehrenbergň vždy v ní\núčinkovali. Avšak co plátno vynasnažení, dobrá vůle a\numělý zpěv pěvců, když jediná hlavní partie síle svěřená\njest, která sotva obyčejnou píseň zazpívali dovede. Nej-\nlepší ze všech účinkujících byl bez odporu p. Appé co\nhrabě z Luny. Obecenstvo ho hned při vystoupení\npotleskem přivítalo a obsypalo ho za výtečné provedení\npartie a zvláště za krásný přednes velké arie v 2hém\ndějství hlučnou pochvalou. Slečna Ehrenbergrová\nco Eleonora dodala své partii úplné platnosti; neboť před-\nnes její byl ušlechtilý, vkusný a zdařilý. Byla též vel-\nkou pochvalou a hlučným potleskem odměněna. Chvál ně\npočínali si p. Reichel, jenž úlohu Manrika s chvali-\ntebným úspěchem zpíval a p. Strakatý, kterýž s obrat-\nností své úloze statně dostál. Paní Thoméová co Azu-\ncena přičinila se sice velice; nemohla však proniknouti.\nSbory byly sice dobré, avšak dosti slabě obsazeny. Ka-\npelník p. Mayr řídil operu precisně a rázně, zacež mu\nchvála budiž! =\nChval ně známý sochař p. Effenberger\nmladší, jemuž za celou řadu krásných poprsí výtečníků\nnároda našeho jsme povděcni, vydá nyní také poprsí ka-\npelníbo mistra pana Františka Škroupa, skladatele světo-\nznámé a již znárodnělé písně „Kde domov můj?\" —Vý-\nborný malíř podobizen pan Jan Brandeis zhotovil právě\nvelmi zdařilou fotografii krajana našeho Tich áčka, kr.\ndvorního zpěváka v Drážďanech. Dále pracuje tentýž\numělec na fotografické podobizně slavného Alex. D re y-\nschoka v životní velkosti a v oleji. (Čas.)\nPan V. Stára, ředitel pianního ústavu, bude\ndne 17. t. m. od 9 \\ až do 12 hodin s poledne a od 3\naž do 6 odpoledne se svými žáky celoroční zkoušky\nv místnostech svých blíž Stu partů odbývati. P. Stára\notevřel letošního roku svůj ústav a počítá již 50 cho-\nvanců. Ze skladeb, které se provozovati budou, uslyšíme\nfantasii „České perle\" od Ed. Nápravníka, Hilma-\nrovu polku koncertně uspořádanou od Simáka, valčík\nkoncertně od Hampla, velké duo od Ch. Wehle a\nmnoho jiných od ceských skladatelů. Mimo tyto budou\ntéž klassické skladby od Beethovena, Schumanna atd.\nNáš krajan, pan Fr. Černý, hudební skladatel\na učitel hudby v Petrohradě, přibyl tyto dni se svou\nchotí do Prahy.\nv\nStudující čeští university a polytechnického\nústavu věnovali našemu zasloužilému pěvci národnímu,\np. J. L. Lukešovi, podobiznu jeho co „Dráteníka,\" již\nvlastenecký malíř p. Ferber maloval, za jeho zásluhy,\njež si zpěvem národních písní získal.\nSlečna Anna Anderová, sestra našeho ro-\ndáka A loj se Andra, dvorního to pěvce, vystoupila dne\n27. června v Linci co „Alice\" v Robert ďábel a došla\npo každém aktu velké pochvaly. Co nevidět vystoupí co\n„Agata\" v ČarosťreJci a co „Mathilda\" v Tellu.\nV ústavě pro piana p. Ig. Jelínka po-\nčnou dne 20. a 21.1ipna vždy od 9 do 12 hodin předpo-\nlednem a od 4 do 6 hod. odpol. výroční zkoušky\nžáků téhož ústavu v místnostech školních na Malé straně\nčíslo 273. Mimo jiné provedeny budou solové kusy od\nFr. Liszta, Herze, Walace, Leop. Meyera pak skladby\nceských komponistův, u př. „Polka briliante\" od Kube,\n„Souvenir de Kiev\" od J. Schul ho ffa, „La source\"\n(op. 31) od J. Ig. Jelínka a „Cbanson sans paroles\" op.\n30 od téhož. Z prspolných kusů provedou žáci ouver-\ntury od Reissigra, Mozarta a skladby od Mendelssohna\na jiných.\nVýtečná naše vlastenka, sl. Mína Medalová,\nokrasa Frankfurtské opery, přijela tyto dny do Prahy a\nodebrala se do své otciny Benešova.\nZdatný skladatel F. Zdenko Sk uherský, ka-\nv\npelník v lnšpruku, věnoval J. V. paní arcivévodkyni Zoíii\nsvou slavnostní mši, a obdržel za dedikaci tohoto\ndíla od vysokorodé paní skvostnou náprsní jehlici.\nRodák náš, pan Arnošt Mašek, ředitel hudby\nv Heilbronn v Německu, osvědčil se co výborný dirigent\na došel od tarnnějšího obecenstva a tamnější kritiky ve-\nliké pochvaly. Rídilť před nedávnem v Heilbronu orato-\nrium „Poslední hodiny Vykupitelovy\" s takovou obezře-\nlostí a precisností, že časopis „Didaskalia\" ho k nejlep-\nším ředitelům v Německu počítá. Zvláště výborně šly\nsbory téhož oratoria.\nNáš krajan, pan Riedl, továrník plechových ná-\nstrojů v Přešburku, jenž při Pařížské výstavě pochvalným\ndekretem vyznamenán jest, dochází svými nástroji veliké\nobliby. O jeho hlubokém bombardonu tvrdí prof. Du-\nbo v ský, že se nedá nic krásnějšího, velkolepějšího\nv basu mysleti; taktéž krásné jsou křídlovky (Fliegelhorn)\np. Riedlovy. Pan prof. Dubovský v Prešpurku píše, že\nnáš rodák p. Riedl patří bez odporu k největším mistrům\nve svém oboru.\np v\nÚsudek o fantasii „České perle\" od\nE. Nápravníka. 0 klavírní hudbu velezasloužilý Jos.\nProksch, jenž co ředitel pianního ústavu v Praze velké\nvážnosti požívá, poslal p. Ed. Nápravníkovi list, v němž\nse takto o fantasii této vyjadřuje: „Vaše skladba,\" píše\np. Proksch mladému tomuto skladateli, „zasluhuje všeho\npovšimnutí; neboť Vy jste jí českou klavírní literaturu\no značné dílo obohatil. Theiny jsou obezřele voleny,\ns obratností a vkusem provedeny a zpracovány. Kus\ntento hodí se pro svůj effektní účinek k veřejné koncertní\nprodukcí a vezmu ji při mé příští celoroční zkoušce do\nprogramu.\" Úsudek tento shoduje se úplně s úsudkem,\njejž náš kritik v minulém čísle podal.\n—■ Hudební literatura. Právě vyšla „Píseň\nTáborů: Kdož jste boží bojovníci,\" jejímž skladatelem\nbyl Bohuslav z Čechtic, miláček Jana Žižky z Kali-\nchu. Nápěv k rázné písni této uvedl ze starodávného\nklíce na novověký a průvodem piana opatřil nadějný hu-\ndební skladatel H. Palla. Prodává se u litografa Lipše\nv konviktské ulici cis. 294 a u R. Veita na příkopech."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "162", "page_fin": "163", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Ledče. (Zpěv. spolek.) Nedivte se, laskaví", "titre_sommaire": "Z Ledče. (Zpěv. spolek.) Nedivte se, laskaví", "signature_source": "J. M.... r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.6", "debut_caractere": 5572, "fin_caractere_exclue": 5945, "texte": "Z Ledče. (Zpěv. spolek.) Nedivte se, laskaví\nčtenáři, že ponejprv a teprv nyní něčeho o Ledecské hudbě\nse dozvíte; byli jsme toho mínění, že jest lepší mlceti,\nnežli psáti něco, co by městu našemu k chvále sloužiti\nnemělo! Nyní ale, kde hudba naše stupně neposledního\ndosáhla, neopominu Vás o každém vlasteneckém podnik-\nnutí zpravili. Jako na mnoha jiných místech, dostalo"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1340, "texte": "se i nám zpěváckého spolku, sestávajícího z více\n30 údů, kterýž stvrzení a uznání místodržitelského již ně-\njaký čas požhá a sobě zdařile a důsledně počíná,\nuspořádajíc městu našemu již nejedno vyražení, při kte-\nréžto příležitosti se hlučné pochvaly spolku našemu již\nne jednou obecenstvem dostalo! Též v hudbě kostelní není\nvíce vřískání starých, citu prázdných kusů, jak to povždy\nu nás bývalo, nebot provozují se u nás kusy zcela umě-\nlecké, jakými jsou: Mozartovy, Horákovy a jiných no-\nvějších nadaných skladatelů! A čí jest to zásluhou?\nPouze, že p. Anděl, vrchnostenský úřadník lesní,\nvýtečný to tenorista, v každém ohledu vzdělaný, jak ře-\nditelem zpěvá ckého spolku, tak i kuru se stal,\na že nadaný ten zpěvák ničeho nelituje, co jen k zvele-\nbení hudby naši slouží, k jehož ruce neméně vzdělaný\np. učitel Šubrt stojí, dále, že dcera p. okresního, sl.\nTheresie Tomíčkové při všech větších provedeních\nz ochoty vždy spoluůčinkuje, požívajíc příjemného, na\nsrdce lidské dojemného sopránu, a tu není se co divit,\nže nejenom v městě, alebrž ve vůkolí vážena a ctěna, a\nzpíváním českých písní, kterýmiž obecenstvo při každé\nspolečnosti obveseluje, jména „naše milá Vlastenka4' sobě\nvydobyla, kteroužto chválu vším právem zasluhuje! Pro-\nčež voláme: „Díky Jí! Sláva naší milé Vlastence! Díky\nnašemu řediteli p. Andělovi!!\n*)•\n\nJ. M....r"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163", "page_fin": "163", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.4", "titre_corps": "(X+Y+Z.) Z Pardubie, dne 1. července. (Slavnost", "titre_sommaire": "(X+Y+Z.) Z Pardubie, dne 1. července. (Slavnost", "signature_source": "V. K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.7", "debut_caractere": 1342, "fin_caractere_exclue": 5725, "texte": "V. K.\n(X+Y+Z.) Z Pardubie, dne 1. července. (Slavnost\nsv. Petra a Pavla. — Pout na hřbitově.\nČinnost zdejšího zpěv. spolku.) Oblíbené mše\njsou pro náš kůr od Albina Maška, od Sigmunda K o-\nlešovského, od Karla Píče, od Z v onaře; avšak nej-\noblíbenější, a které se nejčastěji v chrámech našich pro-\nvozují, jsou mše: od Roberta Fuhrera a Václava Ho-\nráka. \\ proč? Protože autorové: Fuhrer a Ho-\nrák mají nejen velkých, svátečních, co do díla výtečných\nmší, ale i jejich více nedělních, krátkých, zimních, advent-\nních, postních kostelních skladeb se praktičností i důklad-\nností slohu chrámového vyznamenávají. Proto musíme\ns lítostí vyznati, že smutno jest pomysliti, že tak vydatná\nsíla, jako jest slovutný hudební mistr náš Fuhrer, lůno\nnaší milé vlasti byla opustila, a nejblíže cizinu s svými\nhudebními paprslky oblažuje. Zato u nás slýchá přeča-\nsto, zvláště na velkých svátcích, posvátnou hudbu náš\nstarověký děkanský chrám Páně; tak se provozovala dne\n29. června, na den sv. Petra a Pavla, slavnostní mše od\nRob* Fiihrera doA-dur; graduale, čtverozpěv od Vei-\nta, zpíval zbožně zdejší zpěv. spolek, offertorium od\nŠnabla do E-dur s obligátním doprovázením na lesnice.\nNa to v neděli, dne 30. června, byla pout na hřbitově u\nsv. Jana, a při té příležitosti se provozovala mše do\nD-dur od Y. Horáka, graduale, solo pro soprán a hou-\nsle, od Drexlera, offertorium, solo pro baryton a kon-\ntrabas, od Ryby. Po oba dni byla chrámová hudba\nv pravém smyslu velebná, neb provedení bylo pod obe-\nzřelou správou nynějšího ředitele kůru p. Huška jistě ve\nvšech dílech precisně a uhlazené. Po prvním hlavním\nsezení zpěv. spolku Pardubického sešli se několikráte\nvýborové: p. Kučera, p. Hušek, p. Tomšu, p. Po-\ndroužek, pak p. tajemník Klika pod předsednictvím\nředitele spolku p. Jandy, aby vnitřní záležitosti do po-\nřádku uvedli. Mluvilo a uzavřelo se o pravidelných tý-\nhodních zkouškách, o zakoupení tisknutých not, o opi-\nsování not, o předplacení jediného hudebního časopisu\n„Dalibora,\" kterýž by žádnému zpěv. spolku našich če-\nských měst a jiným hudboinilům scházeti neměl, o pro-\ndukci k prospěchu pohořelých v Nových Dvořích; o vý-\nkonných, přispívajících, čestných údů zpěv. spolku atd.\nZajímavé bylo sezení dnes 2. července v 7 hodin večer.\nValná schůzka byla poctěna návštěvou c. k. komisara p.\nDumonta. Výbor p. Hušek počal řečniti asi takto: „Náš\np. komisař vede nám na požádání laskavě naše sezení, a\nlze se nadíti, že nám i do budoucnosti naším ochráncem\nzůstane; za tou příčinou navrhuji jej jako úda čest-\nného.\" Ní vrh byl přijat, načež p. komisař vřelými slovy\nza tu jemu proukázanou úctu poděkoval. Na to mluvil\np. Janda: „Pánové! jest v Cechách jen jeden hudební\nčasopis pod redakcí Emanuele Meliše; směr toho časo-\npisu předobře známe, neb jej v několika exemplářích\nv Pardubicích odbíráme. Přesvědčil jsem se osobně, že\np. Meliš od několik zpěv. spolků za čestného úda pro své\npůsobení vyznamenán jest; navrhuji p. redaktora též ato\ntím více, že jest také zdejší rodák, za čestného úda\nzpěv. spolku v Pardubicích.\" Návrh byl hned přijat, a\ndiplomy se oboum pánům co nejdříve doručejí. Pak se\nzpíval sbor: „Vše jen ku chvále\" od Jelena, pak rá-\nzná „Kovářská\" od našeho Riegra, hudba od Vogla. Při\nté rozjařené a veselé mysli může si každý dovtípit, že i\nnásledující hodiny sladce a čerstvě při pintnírn džbánečku\n„Žateckého\" v příjemném hovoru u zpěvu věrných svých\nplynuly.\nZe Sušice pod Svatoborem. (Beseda.\nZpěvácký spolek.) Ku prospěchu nešťastných pohoře-\nlých v Trutnově dávala se i u nás 23. června b. r. při-\nčiněním zdejšího pana měšťanosty Dr. J. Gabriele beseda,\npři kteréž zpěvácký spolek dva zdařilé sbory provedl.\nProslov od p. Dr. Gabriele přednášel p. M.a slečny J. B.\na Chl. deklamovaly výborně. Touto spanilou zábavou se-\nšlo se 160 zl. r. č. Náš zpěvácký spolek velmi\nstatně si nyní počíná; ačkoliv přes rok nesvorností\nživořiti musel. Sestáváť z 42 výkonných a5O při-\nspívajících členů, kteréžto poslední našimi vůkolními\np. statkáři, jichžto nám osud zde více než jinde dopřál,\nbrzy doplníme. Ředitelem spolku je pan Vác. Kratochvil\na spoluřediíelem p. Fr. Gerner. Chvalně musím se také\n?míniti o svornosti a obětavosti pánů učitelů, kteří ku roz-\nkvětu spolku velmi přispívají. Konečně musím veřejně\npřipomenouti, že na osudných článcích v číslech 2a 6\nv Daliboru ze Sušice podílu nemam/*)\n*) Dopisy Vaše nám budou vítány; pište nám častěji."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "163", "page_fin": "164", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.5", "titre_corps": "Lipsko. Julius Knor, v hudebním světě svými", "titre_sommaire": "Lipsko. Julius Knor, v hudebním světě svými", "signature_source": "—l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.7", "debut_caractere": 5727, "fin_caractere_exclue": 6306, "texte": "Lipsko. Julius Knor, v hudebním světě svými\ninstruktivními skladbami pro piano chvalně známý, zemřel\ntu dne 17. června co učitel hudby.\nLondýn. Zpěvkyně Mdlle. Adelina Patti-ova je\nnyní zde u italské opery engažována a uchvacuje svou\n„Lucií\", „Troviatou,\" „Martou\" zdejší obecenstvo k nesmírné\npochvale o hlučnému jásotu. SI. Ad. Patti-ova nar. se\ndne 9. dubna 1843 v Madridě, kdež její otec prvním\ntenoristou byl. Její matka Kateřina Patti-ová byla slavná\n\nDotvrzujem tímto, že nynější náš ctěný dopisovatel ze Su-\nšice p. V. K. články v čísle 2 a 6 k Daliboru nepsal.\nRedaktor*"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1123, "texte": "sopranistka, pro niž Donizetti v Neapoli operu „Obležení\nKonistu\" složil. Po nešťastných spekulacích přestěhovala\nse rodina tato do Nového Yorku v Americe, odkud pak\nmladá Adelina k zdejší opeře engažována jest. Komi-\nsaři Londýnské světové výstavy obrátili se k Auberovi,\nMeyerbeerovi, Rossinimu a k prvnímu anglickému skla-\ndateli s prosbou, aby k slavnosti otevření výstavy hu-\ndební kusy složili. Tyto kusy mají býti: 1, Hymna,\n2. vokální sbor, 3. vítězoslavný pochod, 4. pochod pro\ndechové nástroje. Rossini, od něhož se vítězoslavný po-\nchod žádal, nepřijal pozvání tohoto.\nMilán. Italský skladatel Braga je vyzván od Me-\nrelliho, by pro zdejší divadlo „Scala\" velkou operu slo-\nžil. Braga dal se již do práce a opera jeho jmenuje se\n„Mormillo.\"\nNeapol. Nyní se zde staví amfíteatralní denní di-\nvadlo, jež 5000 lidí zaujímali bude.\nOloillúc. U zdejšího kostela metropolitního jest\nk obsazení místo organisty s ročním platem 840 zl.\nr. c. Kdož o místo to ucházeti se hodlá, nechť až k 10.\nsrpnu t. r. s adressou: „Slavné a věrné kapitole me-\ntropolitní v Olomúci,\" žádost svou s příslusícími vysvěd-\nčeními zadá.\n\n—l."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.6", "titre_corps": "Paříž. Ve velké opeře počaly zkoušky s Glukovou", "titre_sommaire": "Paříž. Ve velké opeře počaly zkoušky s Glukovou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "debut_caractere": 1125, "fin_caractere_exclue": 3946, "texte": "Paříž. Ve velké opeře počaly zkoušky s Glukovou\noperou „Alcesta\"; avšak Hector Berlioz je neřídí.\nBerlioz se totiž zpouzel proti zjinacení a zpracování ně-\nkterých míst v partituře Gluckově. Berliozovi slouží to\ntím více ke cti, an mu ředitel velké opery za vedení\nkusu taniicimy (procenta) přislíbil. Skladatelově Ge-\nvaert Gounod a Fel. David vyslovili se prý též proti\nzkracování tohoto mistrovského díla. Paní Viardotová\nbude představovat Ale es tu, p. Michot Ad meta, a pan\nMassol vrchního kněze.\nv r t\nRim. Nová opera od Pacciniho „Mumlatiere di To-\nledo\" (Toledský mezkář) byla přijata v divadle „Apollo\"\ns velkým nadšením a skladatel byl nicméně než 17krát\nvyvolán.\nZe Sandvichských ostrovu. Bostonské hudební\nnoviny píší, že hudba zdejší pěkně rozkvétá, čemuž je tak\nskutečně. V městě Honolulu utvořila se filharmonická\nspolečnost, která dává koncerty, jejichžto programy z větší\nčásti z klassiekých děl sestávají. Též provozují se v di-\nvadle opery. Tak na př. zpíval J. M. císař Ko mchá-\nni e ha roli „Manrika\" a jeho královská choť Azucenu v\n„Troubadouru.\"\nVideu. Ředitelství jednoty hudebních přátel v říši\nrakouské vzala mezi prostředky k podporování hudebního\numění též povzbuzení hudebních talentu za úlohu\nsvou do stanov a naznačilo úlohu tuto blížeji tím, že po-\nvšimnutí hodné nové skladby cas od casu od jednoty\nprovedeny býti mají. By se tomu vyhovělo, bylo od ře-\nditelství této jednoty uzavřeno, by se v příštím koncert-\nním case (1861 —1862) Vídeňskému hudebnímu obecen-\nstvu dvě nové symfonie předvedly. Z té příčiny zvou\nse P. T. páni skladatelově uctivě, by ředitelství symfonie,\nkteré v musikáiníra obchodnictví tiskem ještě ne-\nvyšly, aniž veřejně provozovány byly, k tomuto\núčeli poskytnuli. Bližší výminky jsou tyto: 1. Symfonie\nnechť se zasílají na kancelář jednoty (Wien, Tuchlauben)\nnejdéle do posledního srpna 1861, anto se na po-\nzději zaslanou skla db u ohled bráti nemůže. 2. Sym-\nfonie se zašle v partituře beze jména skladatele s^he-\nsle m, pak s listem tím samým heslem opatřeným, v němžto\njíněno a adresa skladatele se nacházeti musí. 3/ Zaslané\nskladby dají se od ředitelstva pěti soudcům ku zkou-\nšení a posuzování, a na úsudku jejich to záleží,-které\ndvě symfonie k provedení určeny jsou. v Pánové:\nAmbro s v Praze, Ferd. Hiller v Kolíně nad Rýnem,\nDr. Fr. Liszt ve Výmaru, Karel Reinecke v Lipsku a\nRob. Volkmann v Pešti převzali ochotně zkoušení a\nposuzování zaslaných skladeb. 4. Skladby budou v prv-\nních měsících r. 1862 provedeny. Provedené symfonie\nzůstanou majetkem skladatelovým. V koncertním\nprogramu budou naznačeny pouze heslem, jež si skla-\ndatel sám napsal. Bezprostředně po * provedení otevře se\nzapečetěný list a jméno skladatelovo se oznámí. 5. Sklad-\nby, na něž se ohled bráti nemohl,1 dají se do kanceláře\njednoty a cas se udá, kdy se tam vyzvednouti mohou."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.7", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "debut_caractere": 3948, "fin_caractere_exclue": 3959, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.7.1", "titre_corps": "Gretry byl jednou velmi nemocný. Tu přišel k němu", "titre_sommaire": "Gretry byl jednou velmi nemocný. Tu přišel k němu", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "debut_caractere": 3961, "fin_caractere_exclue": 4246, "texte": "Gretry byl jednou velmi nemocný. Tu přišel k němu\nfarář z Montmoreucy, a prosil ho o dovolení, aby ho, až zemře,\nna svůj hřbitov pochovati směl. ,Co křesťan svolím k tomu,\"\nodvětil Grelry : „však nemohu toho co hudebník; nalézal bych se\npříliš blízko při hlaholu zvonů vašeho kostela.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.6.8", "titre_corps": "(Rejcha.) Nynější obecenstvo žádá všechny hudební díla", "titre_sommaire": "(Rejcha.) Nynější obecenstvo žádá všechny hudební díla", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "debut_caractere": 4248, "fin_caractere_exclue": 4623, "texte": "(Rejcha.) Nynější obecenstvo žádá všechny hudební díla\nv klavírním výtahu míti. Jistý musikální obchodník fran-\ncouzského provinciálního města, jemuž velké a důklad né dílo\nRej chov o «0 vyšší hudební nauce« veřejnými listy neb jinak\nznámo bylo, psal nakladateli do Paříže, aby mu co nevidět nové\ndílo o kontrapunktu, kanónu a fuze od Rejchy, ale pro piano\naranžované poslal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.7", "titre_corps": "Zasláno.", "titre_sommaire": "Zasláno.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "debut_caractere": 4625, "fin_caractere_exclue": 4913, "texte": "Zasláno.\nUvádí se k vědomosti, že zpěv. spolek Pardu-\nbický učiní výlet dne 14. cervence 1861 na Kunětickou\nHoru ve prospěch pohořelých v No vých D vořích.\nProdukce počne o 5 hodinách odpoledne. Peněžité pří-\nspěvky přenechají se dobročinnosti hostů.\nOd výboru zpěv. spolku v Pardubicích."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-10_01#c018", "volume": "bmtnabd_1861-07-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "164", "page_fin": "164", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "debut_caractere": 4915, "fin_caractere_exclue": 5043, "texte": "Listárna.\nPanu Jo d.v N, P, Ouvertura „Vlasta\" od E. Ná-\npravníka vyjde as za 14 dní tiskem* Panu V.v Sk.\nObstaráme dle žádosti."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "157", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.1", "texte": "Vzhůru ku zpěvu\nK. St.\n*)•\nSchopte se, bratři, k mužnému kroku,\npod patou naší půda ať zní!\nstavte se v řady, hoj! bok ku boku!\nať hlasy naše vlast oslaví.\nRataplán, rataplán, rataplán\nHlaholem českým buď náš zpěv zván.\nPředkové naši jediným zjevem\nzdrtili rázem ciziny květ:\nnebylo třeba zahořet hněvem,\npřed jejich zpěvem bořil se svět.\nRataplán, rataplán, rataplán,\nCech v boji rek byl, vítěz a pán.\nProtož zapějme vlasti ku chvále,\nzavzní též sláva pradědů ctných;\nzapějme na zdar českého krále,\npřitom se držme pevně práv svých.\nRataplán, rataplán, rataplán,\nAt český hlahol zní do všech stran.\n*) Podávám# zde slova k pochodu doufajíce, že od našich\nskladatelů brzy do hudby uveden bude* Red*\n\nJan Václav Štich.\nŽivotopisný nástin, podává M. Hrubý.\nKdo se jen poněkud ve všeobecné historii hudební\nprobíral, přišel zajisté na jméno Giovanni , na\njméno slavného to virtuosa na lesnici, jenž ku konci\n18. století v Paříži se skvěl a svými koncerty na těžký\nsvůj nástroj evropské slávy dosáhl. A tento italským\njinenem zahalený umělec byl Čech a jmenoval se pů-\nvodně J. V. Štich. Nebude od místa, když několik ži-\nvotopisných dát o tomto našem rodáku podáme.\nŠtich, Jan Václav, narodil se v Děčíně v Čechách\nco nevolník hraběte z Thunů okolo r. 1755. Hrabě\nodeslal jej do Drážďan a nechal jej u Hampla na le-\nsnici vyučovati. Pak musil do služby hraběcí vstou-\npiti a do Prahy se odebrati. To se nelíbilo ctižádosti-\nvému Štichovi, a to tím více, když mu hrabě nedovo-\nlil kord nositi a jemu často ve svém rozmaru vyhro-\nžoval, že jej obleče do livreje. Proto vzdálil se Štich\njednou tajně a odešel se čtyřmi umělci přes hranice.\nHrabě dal jej stíhati, ale marně. Štich dal si italské\njméno Punto a tím se vyhnul šfastně všemu stíhání.\nPrvní službu obdržel u knížete z Hechingů; pak ode-\nšel do Mohuče. Jméno Punto bylo známé, ale čím\nvětším umělcem na lesnici byl, tím pyšnějším a ctižá-\ndostivějším se stal. Že jej koncertmistrem nechtěli na-\nzváti, opustil Mohuč a odebral se do Wurzburku, od-\nkudž do Paříže cestoval. Tam se ho ujmul hrabě Ar-\ntois, a koncerty, jež tam dával, byly vždy přeplněny.\nZde dobyl si velkého jmění. Když se r. 1755 opět do\nNěmecka navrátil, cestoval se svým povozem as veli-\nkým nákladem. R. 1787 byl nějaký čas v službě kur-\ntrilerské v Koblenci. R. 1790 opustil znovu Německo\na jel do Francouzska. Tenkrát požíval evropského\njména co proslulý virtuos na lesnici. R. 1795 stal se\nředitelem orkestru u divadla „aux variétés\ntesa v Paříži. Ostatně měl Štich málo obratnosti do\nsebe k vedení orkestru a nezůstal v onom úřadě na\ndlouho. Bylf pouze virtuosem; i co komponista na svůj\nhudební nástroj byl výtečný jen co se virtuosity týkalo.\nJeho koncerty na lesnici, kterých tenkrát již -asi tucet\nbyl napsal, mimo některé malé piege, jsou ohledem na\nčas ty nejvděčnější, jakých posud na nástroj ten stává.\nTéž hrál velmi málo housle, aby byl orkestr řídili mohl,\načkoliv se dosti přičinil, by to i na tomto nástroji k ja«\nkési virtuositě přivedl. Jeho umění na lesnici podivil\nse i sám Beethoven a napsal jemu k libosti sonátu na\npiano s průvodem lesnice.\nPrvní koncerty, jež pod jménem jeho tiskem vy-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "158", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.2", "texte": "šly, nebyly takřka ani jeho vlastní prací; nýbrž pouze\npřepracování koncertů Slomicových a Sterklových. Štich\nneměl dosti na jméně virtuosním, on chtěl také co kom-\nponista proslaveným býti, aneb aspoň, by říci mohl, že\njest také komponistou ; a v tom případě nezavrhl žád-\nného prostředku. Taktéž má se to s jeho prvními kvar-\ntetty, které u Sibera v Paříži tiskem vyšly; bylof to\npřepracování kvarteltů Rosettiho, Michela a Dimmlera,\nkterá byla v Paříži neznáma. Co později od něho ti-\nskem vyšlo, na tom má většího podílu. V Paříži za-\nměstnával se pilně studium v skladbě. V celku vyšlo\nod něho několik tuctů jeho prací, mimo školu na lesnici\na tím spojených etud. R. 1798 přišel podruhé z Fran-\ncouzka do Němec ; pobyl mezi jiným delší čas ve Ví-\ndni a přišel také jedenkráte do Prahy, by ji více ne-\nopustil. Zemřelí tu 16. února r. 1803. Jeho jméno\nbude však vždy uvedeno v historii hudby; nebof byl\nbez odporu nejvěhlasnějším virtuosem na lesnici.\n\nJak se vyvinula ouvertura a co je její učel?\n(Pokračování a dokončení.)\nKrásovědci neshodli se ještě o vlastním účeli ouver-\ntury, aniž o otázce, zdaž má ouvertura nástin celého\nkusu obsahovali, by se její chod jako v čarovném zr-\ncadle tušiti dal, aneb zdaž takřka co introdukce jen\nprvní výjev kusu připravovati, aneb zdaž posluchače vů-\nbec do onoho rozpoložení mysle uvesti má, v němžto\ncelistvý dojem celé opery zvláště pojímá. Spor tento\ndá se spíše srovnali než rozhodnouti; nebof dle okol-\nnosti může každá z naznačených třech tendencí být\npřiměřena, a snad může i jiný skladatel ještě klvrtou\ntendenci od svrchu udaných zcela se lišící si přede-\nvzíti a v ohledu svém pravdu míti. Žádnému z těchto\nrozličných náhledů nepatří monopol; žádný není jedi-\nnou pravou cestou k blahu, aniž ten neb onen je ne-\nomylný.\nAvšak esthetikové nebyli o vlastní účel ouvertury\ntak nesjednoceni. Ouvertura má posluchače na pra-\nvou cestu uvesti, dvéře mu otevřitís maje vníma-\nvými učinili co následovali má. Máf tedy\nuvésti do rozpoložení, které k tonomalbě, jež se provo-\nzuje, je nejpřiměřenější. Ouvertura musí se dle bar-\nvitosti celku říditi; musí nám ukázali, zdaž vznešený,\nzdaž divoký, neb sentimentálně tragický, neb náruživě\nnešťastný, neb válečný neb veselý, rozmarný neb ven-\nkovský kus očekávati máme. Můžef ovšem na něco\npřevládajícího v následujícím díle naráželi, na to po-\nukazovati: avšak toto narážení a poukazování musí\nk celku patřiti, z tónových myšlenek dobře mezi sebou\nspojených vyplývati, nikoliv však přílepky ověšena\nbýti. Dále musí celému úvodnímu obrazu sloužili za\nzáklad hlavní figura, na nížto se vedlejší figury, tak že\ntyto nejen střídavosf poskytují, nýbrž i postavením a\npotahem hlavní figuru povznášejí a zajímavou ciní.\nBez této hlavní figury, bez tohoto střediště, kamž\nse všechny ostatní vedlejší figury k jejímu oslavení hr-\nnou, nemá celek žádného postavení, žádného spojení;\nnýbrž je jakýs druh tónového šaryvari, labyrint, kterýž\nvíce tísní než obveseluje, ačkoliv víme, že se časem\nz tohoto labyrintu vymotáme. Kolik vedlejších figur\nale býti má, nedá se žádnému předpisovati; tím méně\nse může udati, kolik vět a v jakém pořádku se jich\nužiti má. To musí z tresti opery a ze zvláštnosti skla-\ndatelovy a jeho obrazu vyplývali. Zajisté velká to vol-\nnost! Avšak žádný nesmí být tak smělý, by nás smě-\nsem nesmyslů traktoval, jak to novější italští skladate-\nlově činí.\nZdatný skladatel ouvertur musí vědět, co chce a\nco má. Komičnosť nesmí tragická a válečnosf nesmí\nsladká býti; nebof by to bylo směšné. Kdo hlavní\ndruhy rozeznává, činí již něco, ale ne mnoho ; kdo však\nodstiňováni co nejjemněji podává a při tom přec, co\nvelice nutno jest, jaře a živě z nitra píše, činí to pravé.\nZdaž to v jedné neb ve dvou, ve třech větách uči-\nniti má : musí mu duch jeho sám říci; posluchači je to\njedno, jen když celek vnitřní život roznítí a zevnějšímu\nživotu lahodí. Přitom však musí se k tomu hleděli, že\nouvertura je úvodní hudbou, jen odlivkem vyvedeného\nvětšího obrazu. +&+.\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nChci Vám teď o Pražském konservatoriu, a při\nté příležitosti o konservatořích YŮbec něco sděliti. Ústavy\ntyto, ncchf jsou ještě jakkoliv nedokonalé, zdají se mi\nbýti přece jedinými hudebními ústavy, které pod vlivem\nzdravého lidského rozumu se založily. Nyní (dříve lo-\nmu tak nebylo), jsou všechny evropské konservatoře hu-\ndebníky vedeny. Je to podivuhodné, když to člověk\npováží, jak rozšířen za našich dnů jest ten náhled :\nčím důležitější jest nějaká otázka o záležitostech, tý-\nkajících se umění, a čím nesnadnější rozluštění její se\nbýti zdá, tím více jest zapotřebí, aby se rozluštění její\nodevzdalo mužům, kterým to záhadné umění kde možná\nzcela cizé jest. Mnozí lidé uznají to tedy za neštěstí,\nže vůdcové konservatoří hudebníci jsou; budou tvrditi,\nže by to bylo mnohem lepší, aby se počtáři ustanovili\nza učitele houslí, romanopisci za učitele harmonie a"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "159", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.3", "texte": "lékaři za učitele zpěvu. Druzí zase řeknou, že se\nhudba nejlépe od malířů, řezbářů, mědirytců a stavitelů\nposouditi dá. Ještě jiní konečně, považujíce učence a\numělce pro jejich vzdělanost a lásku k umění a vědě\nza nebezpečná pokolení, uznávají za nejlepší soudce a\nředitele hudby takové lidi, kteří o umění a vědě, o\nsmyslu pro něco krásného a ušlechtilého ni nejmenšího\nponětí nemají a jejichž neschopnost s hlupáctvím se už\nstýkali počíná. Musíme se tedy opravdu divili, spa-\ntřujíce, že konservatoře až posud od těchto Vandalů\npodmaněny nejsou. Tak to stojí s Pražským konser-\nvatorium pod správou muže, jenž skladatelem jest s vel-\nkým talentem, pln lásky k svému umění, činný, ohnivý,\njenž neunaveně k dobrému přispívá, a chválí co chvály\nhodno, v potřebném pádu však také přísný a vážný a\nk tornu všemu ještě mlád jest. J. F. Kitll čítá te-\nprv pět a třicet let. Bylo by snad bývalo také možno,\nv\nv Cechách nějakou, lety posvěcenou osobu s prostřed-\nními schopnostmi nalézti, které by se byla úloha svě-\nřila, hudební ruch v Praze poznenáhle udusiti, zvolil\nse však onen muž a umění v Praze žije, hýbá se,\nprospívá. Patrně, že buďto členové výboru při této\nvolbě zachváceni byli, anebo že to jsou mužové, kteří\nmají srdce a hlavu na pravém místě.\nKonservatorium hudby musí dle mého mínění dí-\nlem hudební praxí, ve všech směrech s ní spojenou\nvědu a klassická díla v platnosti zůstavovali a v plat-\nnost uváděli, dílem v čelo se postavili postupnému, tak\nmladému umění jako hudba evropská jest, vlastnímu\nruchu. Musí však také, zkušeností minulosti užívajíc,\ndobytostem budoucnosti vstříc kráčeti musí tedy spolu\nkonservativní a progressivní býti. Budu snad stranností\nobviněn, řeknu-li, že ze všech konservatoří, které jsem\nseznal, Pařížská ještě nejspíše svému úkolu zadost učiní.\nA po ní Pražská. (Vnitřní zřízení Bruselského konser-\nvatorium není mi známo; tolik však vím, že jest to\njedno z nejznamenitějších.) Je však v každém ohledu\nméně bohaté než Pařižské; čítá méně žáků a učitelů,\na podpora, českými úřady jemu poskytnutá, zůstává ve-\nlice pozadu za stálou a vydatnou ochranou, kterouž ře-\nditelství „des beaux artsa Pařížské konservatoři po-\nskytuje. Avšak, studie jsou velmi dobře uspořádány\na duch školy jest výborný. Z učitelů jmenuju zvláště\npány Mildnera a Gordigianiho. První z nich, dů-\nkladný houslista, jenž také, jak již podotknuto, kon-\ncertním mistrem a solovým houslistou u divadla jest,\nzdokonalil velký počet zdatných žáků. Druhý považuje\nse po delší čas již za jednoho z nejlepších učitelů\nzpěvu *), kteří z Itálie do Německa přišli, a jest mimo\nto také záslužným skladatelem. Znám od něho dvou-\nsborové Stabat mater veliké ceny a operu, Consuelo\n(k níž také slova sám napsal), která přirozeností svých\nmelodií a jakousi, za našich dnů řídkou skromnosti\nv instrumentací vyniká. Pravilo se často a jistě ne\ns neprávím, že učitel zpěvu by neměl jen zpívati ale\ntaké umět skládali. Zná-li učitel zpěvu důkladně ony\nvlastnosti ocenili, které skladatel od provozujících osob\npožadovati může a musí, nalezne on v tom nejpevnější\noporu, aby mohl studie svých žáků patřičně vésti. Uči-\ntel zpěvu, který spolu skladatelem jest, nemůže leda\nže by byl skladatelem nejnižší prostřednosti na ta-\nkový způsob zabloudili, jakýž za našich dnů umění zpěvní\nve třech čtvrtích Evropy hrozí docela zničiti. Nebude\nsvé žáky nikdy navykati, aby rytmus a takt považo-\nvali za věci podřízené: nepřivolí nikdy k tomu, aby si\npřiosobili, melodie bezsmyslně opremovati, když přísné\njejich provedení výrazem myšlénky, karakterem osoby\na slohem skladatelovým rozkazně předepsáno jest; ne-\nbude trpěli, aby si navykli, považovati oddělný zájem\nsvého hlasového ústrojí za jediný, který by směl jejich\nvoditelem při veřejném vystoupení býti. Bude je umění\nzpěvnímu rationálně vyučovali a bude hleděti, aby je\npřesvědčil, že jejich jediná úloha v tom neleží, aby bez-\nsmyslné a hudebně nezajímavé silovné kousky více méně\npodařeně k lepšímu dali, neřku-li v tom, aby lidskému\nhrdlu zvuky vynutili, které pro svou tíži, ostrosf, násil-\nnost anebo pro svou drsnost napadnout! musejí. Vy-\nsvětlí jim význam pHxvuku a ukáže jiin, že to sluch\ndruhého právě tak uráží, když někdo falešně zpívá\nohledem na tóny, jako když falešně zpívá ohledem na\nvýraz; že tuze vysoký nebo tuze nízký tón sluch\nuráží, že ale místo silně zpíváno, které jemně být\nmusí, slabě, kde síly užíváno býti mělo, že takové\nmísto citu vzdělaných posluchačů ještě bolněji se do-\ntkne, že takto provozovanému dílu ještě větší křivdu\nučiní a že vučihledě dokazuje: ten zpěvák, byt by měl\nnejkrásnější hlas a nejlepší vokalisaci, je přece jen hlu-\npákem. Takoví žáci nebudou, jako nyní obyčejně, nad-\nužívati s nepopisnou hrubostí trpělivost ředitele orkestru,\na nebudou jej nutiti, aby k jejich ztřeštěným rytmickým\nodchýlením přivolil. Vidím ho před sebou, toho nebo-\nžáka, jak v každém okamžení doplňovací takt vstrčili,\njak první polovici hudební myšlenky a často i jednoho\njediného taktu dvojně i trojnásobně protahovati musí,\naby druhou polovici takřka šíleně přehnal; jak tu stojí\ns rozpřaženou rukou, čekaje, až zpěvák, vyjicí jako\nztěžkomyslnělý vlkodav, všechen dech na svůj oblíbený\ntón už vynaložil; jak se jedním slovem přinuceným\nspoluvininkem stává posměchu všeho lidského rozumu\na veškerého umění, a chvějícím se otrokem pominu-\nlosti, která zvolnovládnými plícemi ozbrojena jest. Ta-\nkový učitel také nedovolí svým žákům, aby se jali stu-\n\n*) Pan Berlioz přecenil, jak jsme se po mnoha let přesvědčili,\nučitelské zásluhy p. Gordigianiho. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "160", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.4", "texte": "dovati dobrá díla, aniž by pojímali předmět básně, aniž\nby historickou její čásf znali, aniž by přemýšleli o vá-\nšních od spisovatele zde líčených as nimi se dle svých\nsil sjednostejnili. Budou se styděti, řeč, o níž zpívají,\nzohyzďovati, a podstatou rytmu a libozvuku předepsaná\npravidla o spojení mezi slovem a zvukem nohama šla—\npati. Dovolí si při dodržkách, a kromě těch jen tak\ndalece nějakou svobodnosť, jak dalece s průvodem se\nsrovnává, ne však, aby snad zpěvní umělec ve své\ntouze po zlepšení na notách kvart sextového akkordu\nse proháněl, kdežto ořkeštr dominantní akkord dodržuje,\nanebo naopak.\nZ rozprávek s panem Gordigianim a z návodu\npři těch žácích, které jsem slyšel, přesvědčil jsem se,\nže ve všech těchto věcech se mnou stejného mínění byl.\nJako Pařížskému tak i Pražskému konservatoriu\nscházejí ještě mnohé speciální třídy; vyučování ještě\ndlouho není dosti úplné. Vzdor tomu čítá přece dosti\nvalný počet chovanců, kteří schopni již jsou, téměř vý-\nhradně se svými vlastními silami nejtěžší díla podařeně\nprovésti. Tak na př. symfonii Beethovenovu se sbory.\nTo jest bez odporu jeden z nejkrásnějších výsledků,\nkterých pan Killl dosáhl.\n(Pokračování,)\n\nŠebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n(P okr a čo vání.)\nCo si přátelé měli všechno co sdělili! Vážné a\nveselé věci, rozmluvy o umění a dvorské příběhy, vše-\nchno přišlo na řad ale ani noty se nehrálo, nebof Bach\nbyl jízdou 11a ctihodném povozu, jenž je sem dovezl,\nvelmi unaven. Volumier sdělil mu pak ještě, že kur-\nfirsta, anebo král, jak ho dvoru nazývají, o Bachově\npříchodu již ví, a že Marchanda, jednoho z budoucích\ndnů na jistém místě bude, nepozorován od nikoho, moci\nuslyšeli, a pak s ním vstoupiti do souboje.\nKdyž Bach s Miroslavem konečně již v ložnici se\nnacházeli a otec se již svlíkal, pravil tento k synovi:\n„Poslyš, Miroslave, než si lehneš, musím ti ještě ně-\nkterá napomenutí dáťi. Dej pozor, sice by's mě mohl\nlehce s někým znepřátelili, kdyby si byl nepozorný.\nTy's slyšel, jak se domnívám, doma jen dobrou hu-\ndbu. Sem si jel s velkými ideami o Drážďanských mi-\nstrech a já tě také přitom nechal, nebof člověk jen\ntomu uvěří, co sám zkusil. Zejtra už uslyšíš zdejší\nhudbu, ale já ti to předpovídám, mordiansky špatnou.\"\n„To jsem si o tom Marchandovi hned pomyslil,\nmilý otče.\"\n„Ne! nikoli toliko Marchand v celých Dráž-\ndanech neprovozuje nikdo dobrou hudbu.\"\n„Volumier také ne!\" tázal se Miroslav překvapen\n„Ne, také ne! Jak ty to sám vše uslyšíš, ale\njá ti to jen proto povídám, aby jsi ničeho nedal na\nsobě znáti, aby si nikde svůj pravý úsudek o ničem ne-\ndával aneb raději řekl, že tomu nerozumíš.\"\n„Ale pak mě budou míti za hloupého, otče ?\"\n„Af si lidé ráději to o tobě myslí, než aby tě\nza všetečného chlapce považovali. Že pravdu máš, přece\nti nikdo neuvěří. Až tě uslyší hráti, uvidí, zda-li jsi\nhloupý čili nic.\"\n„Ale pro Boha, milý otče, což pak my ve Vý-\nmaru jedině provozujeme dobrou hudbu?\"\n„To já nevím, můj hochu ; zde alespoň neuslyšíš\ndobrou. Umělec, můj synu, nechf si vykoná cokoli,\nmusí přehlédnouti chyby svých soudruhů a musí býti\nmírný, nebol opravdové dobro nalézá se zřídka a slovo\ndostačí často přítele v nepřítele si proměniti. Jen co\nsám vykonáš, musí dobré, čemu sám vyučuješ, musí\ndokonalé býti.\"\n„Ale milý otče, pan Volumier jest u kurfirsty, a\nhraje špatnou hudbu a my jsme jen ve Výmaru\n„Ticho, ticho, Miroslave, pan kurfirsta jest přece\njen kuríirstou a ne hudebníkem; on tomu lépe neroz-\numí. Prospi to a pamatuj vždy na to, co ti tvůj otec\npravil, než ústa otevřeš. Cesta tato budiž pro tebe\nzkouškou; neboť komu umění život jest, tohož život\njest velké umění tomu ale se ještě musíš přiučiti.\nZejtra budeš míti první lekci. Dobrou noc.\"\nBach a jeho syn uslyšeli Volumiera a všechny\nostatní hudebníky, kteří v Drážďanech byli, mimo toho\ntaké, jak jim přislíbeno bylo, u hraběnky Konigsmar-\nmarkové, proboštky Quedlinburské, Marchanda z vedlej-\nšího pokojíku. Byla to, jak se malý Miroslav vyjádřil,\nzpropadená machlanina. Ni Šebestiána ni hocha nebyl\nnikdo s to pohnouti, aby klávesů se dotkli, jakož vů-\nbec Miroslav, pamětliv napomenutí otcových, velmi ta-\niivě se zachovával.\nKs\nMonsieur Marchand, jenž jednoho z následujících\nvečerů beze všeho tušení jakousi píseň u hraběnky\nDenhofové v kurfirstově přítomnosti byl přednesl a právě\ns nejmilostivější způsobností chvalořeči přítomných při-\njímal, obdržel najednou velké zapečetěné psaní fran-\ncouzským jazykem psané.\nVaše Blahorodí!\n„Nížepsaný Šebastian Bach, varhaník z Výmaru,\n„jenž, znaje světoznámou dobrou pověst o Vás co\n„hudebním výtečníku, žádostiv jest, aby Vaši obrat-\n„nosf v přednesu a v skládání z náhlá óbdivoval,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "161", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.5", "texte": "„přijel zvláště proto sem z Výmaru. Jelikož také\n„někdy s hudbou se zaměstnává a rád by seznal, o\n„mnoho-li francouzské umění nad německým stojí,\n„prosí Vás o cest hudebního souboje, nabízeje se,\n„k tomu každou tlumu, kterou mu uložíte, varirovati aneb\n„figurirovati ve dvou neb více hlasech, očekávaje\n„však tutéž ochotnost od Vás, prosí, abyste mu la-\nskavě čas a místo souboje udal.\n„Váš úcty plný\n„Sebastian Bach.\"\nFrancouz zblednuv nemálem by byl spustil papír\nz ruky. August Silným dobře věda, co to psaní obsa-\nhuje a ustanoviv již den a místo k souboji, tázal se na\npříčinu, pro kterouž Marchand tak najednou zmužilosti\npozbyl. Maitre de la composition musil tedy chtěj ne-\nchtěj psaní ukázati a August, staviv se velmi překva-\npena a naleznuv tento návrh velmi naivní a pikantní,\nustanovil den a dům maršálka ministra hraběte z Fle-\nmingů pro místo souboje, kterýž Francouz chtěj ne-\nchtěj již přijmouti musil.\nMarchand již dávno o Bachovi nejen mnoho slyšel,\naké některé jeho fugy přišly mu před oči a pohled na\nně dostačil mu, aby věděl, co očekávati má o svém sou-\npeři. Také byl dosti velkým diplomatem, aby nebyl\nnahlídl, že to vše byl vymyšlený plán a že místo sa-\nského dvorního skladatele, před nedávnem mu s vel-\nkým platem podávané, tak jisté mu už není, jako se to\nještě při poslední návštěvě u Denhofové býti zdálo.\nZcela odhodlán však očekával den rozsudeční.\nDen se přiblížil. Dnes se měl odbývati hudební\nsouboj. Maršálek hrabě z Flemingů pozval celý dvůr\nk večerní besedě, při které také celá královská rodina\npřítomna býti měla. Co jen skvostnost a nádhera teh-\ndejšího času vyrnysliti mohly, vynaložilo se, aby se tato\nbeseda slavně a ctihodně odbyla, jež se rodině Flemin-\ngově návštěvou Augusta stala. Silným hlasem ohlašo-\nval obřadník jména hostů u vchodu do první síně, do\nkteré člověk vstoupil, aby několik nádherných sloupo-\nvých síní prošel, v nichž četné kupy šlechticů s bílými\nvlásenkami a černými kníry sobě pošeptajíce stojí.\nHudební sál, vlastní cíl všech hostů, skví se svý-\nmi korunnými a paprskovými svícny, které bud z bě-\nlorůžového mramoru pozůstávají aneb hojně pozlaceny\njsou, v září nesčíslných voskových svící. Měl značnou\nvýšku a šířku a pro akustičnost byl v pravidelném osini-\nhranu vystaven. Vlevo od přicházejícího nalézala se\ntři vysoká okna, v každé stěně jedno, jichž pozlacené\nokenice červenými damaškovými záclonami zavěšeny byly.\nNaproti vchodu byly hojně pozlacené otevřené dvéře,\njež poskytly pohled do jídelny, jejíž stěny jasnomodrým\nstříbrem obroubeným atlasovým čalounem, z Paříže pro\ntuto slavnost zvláště objednaným, zakryty jsou. Naproti\nprostřednímu oknu nacházel se vchod do obrazárny,\npřed nímž piano nejnovějšího druhu od Schródra vy-\nstavené stálo a místo souboje naznačovalo. Mezi obě-\nma zděma, které se nacházely mezi oznámenými třemi\ndveřmi, stála v červeném výklenku na černých mramo-\nrových sloupech poprsí Augusta Silného a Ludvíka XIV*\nz Karárského mramoru a kolem zdí byly postaveny po-\nzlacené sesle, které již přítomnými hosty v rozmanitých\nkupách obsazeny byly, kdežto tři pohovky naproti pianu\nblíže prostřednímu oknu se nacházejíce, účel měly, krále?\nkrálovnu a kurprince přijmouti.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nE.\nNovoměstské divadlo. Začátkem běžícího měsíce\npřestěhovala se divadelní musa do prostorných místností\ndivadla novoměstského, kde Tichatschek naposledy za\nsvého zde pobytí co Rienzi vystoupil. Tenkráte sešlo se\nobecenstvo nesmírně četně a oslavilo Ti ch at s ch k a dle\njeho zásluh. Kéž brzy se dostane Pražanům nezapome-\nnutelných zábav, kéž zavítá k nám v brzkém čase zase\nTichatschek! Slečna Luccová, od dvorního divadla\nv Berlíně, vystoupila poprvé v H u g e n o 11 á ch od M ey e r-\nbeera. Naplněný dům osvědčil, jaké obliby získala sobě\nzpěvačka za dřívějšího svého zdejšího pobytu. Ona, sl.\nBrennerová a p. Rach man n, oba poslední po svých\nprázdninách poprvé vystoupivší, dělili se o potlesk jása-\nvého a bouřlivě rozčileného obecenstva, které zvláště sl.\nLuccovou dlouhým potleskem přivítalo. Marcela\nzpíval pan Eilers však na ujmu úlohy, a nepochopuje-\nme, proč asi p. Hertzsch, který už 3 měsíce prázdniny\ndrží, opět nepřevezme své úkoly. 4. července počala\nsvá pohostinská představení znamenitá mezzosopranistka\nslečna ZeliaTrebelii, od italské zpěvohry v Paříži.\nRos si 11 iho partie zdají se býti pro ni ty nejvhodnější,\ncož bylo možná pozorovati v zpěvohře „Lazebník Se-\nvillský44 v úloze Rosiny. Méně pronikla v dramatické\núloze A z učeny v Troubadouru, jelikož její sympathický\norgán nedovoluje ve výšce žádného forcirování. Slečna\nbyla po oba večery nesčíslněkráte volána; divadlo bylo\nv poslední zpěvohře přeplněno. Obšírnější úsudek bude\npodán budoucně.\n\nČeská opera. V neděli dne 30. června provozována\nbyla opera „Troubadour\" od Verdiho, v českém\npřekladu od Em. Lužanského. Není pochybnosti, že"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "162", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.6", "texte": "by opera v českém jazyku takové platnosti, jak\nv německém dodáno bylo, když tak výborní pěvci jako\np. Appé a pěvkyně jako sl. z Ehrenbergň vždy v ní\núčinkovali. Avšak co plátno vynasnažení, dobrá vůle a\numělý zpěv pěvců, když jediná hlavní partie síle svěřená\njest, která sotva obyčejnou píseň zazpívali dovede. Nej-\nlepší ze všech účinkujících byl bez odporu p. Appé co\nhrabě z Luny. Obecenstvo ho hned při vystoupení\npotleskem přivítalo a obsypalo ho za výtečné provedení\npartie a zvláště za krásný přednes velké arie v 2hém\ndějství hlučnou pochvalou. Slečna Ehrenbergrová\nco Eleonora dodala své partii úplné platnosti; neboť před-\nnes její byl ušlechtilý, vkusný a zdařilý. Byla též vel-\nkou pochvalou a hlučným potleskem odměněna. Chvál ně\npočínali si p. Reichel, jenž úlohu Manrika s chvali-\ntebným úspěchem zpíval a p. Strakatý, kterýž s obrat-\nností své úloze statně dostál. Paní Thoméová co Azu-\ncena přičinila se sice velice; nemohla však proniknouti.\nSbory byly sice dobré, avšak dosti slabě obsazeny. Ka-\npelník p. Mayr řídil operu precisně a rázně, zacež mu\nchvála budiž! =\nChval ně známý sochař p. Effenberger\nmladší, jemuž za celou řadu krásných poprsí výtečníků\nnároda našeho jsme povděcni, vydá nyní také poprsí ka-\npelníbo mistra pana Františka Škroupa, skladatele světo-\nznámé a již znárodnělé písně „Kde domov můj?\" —Vý-\nborný malíř podobizen pan Jan Brandeis zhotovil právě\nvelmi zdařilou fotografii krajana našeho Tich áčka, kr.\ndvorního zpěváka v Drážďanech. Dále pracuje tentýž\numělec na fotografické podobizně slavného Alex. D re y-\nschoka v životní velkosti a v oleji. (Čas.)\nPan V. Stára, ředitel pianního ústavu, bude\ndne 17. t. m. od 9 \\ až do 12 hodin s poledne a od 3\naž do 6 odpoledne se svými žáky celoroční zkoušky\nv místnostech svých blíž Stu partů odbývati. P. Stára\notevřel letošního roku svůj ústav a počítá již 50 cho-\nvanců. Ze skladeb, které se provozovati budou, uslyšíme\nfantasii „České perle\" od Ed. Nápravníka, Hilma-\nrovu polku koncertně uspořádanou od Simáka, valčík\nkoncertně od Hampla, velké duo od Ch. Wehle a\nmnoho jiných od ceských skladatelů. Mimo tyto budou\ntéž klassické skladby od Beethovena, Schumanna atd.\nNáš krajan, pan Fr. Černý, hudební skladatel\na učitel hudby v Petrohradě, přibyl tyto dni se svou\nchotí do Prahy.\nv\nStudující čeští university a polytechnického\nústavu věnovali našemu zasloužilému pěvci národnímu,\np. J. L. Lukešovi, podobiznu jeho co „Dráteníka,\" již\nvlastenecký malíř p. Ferber maloval, za jeho zásluhy,\njež si zpěvem národních písní získal.\nSlečna Anna Anderová, sestra našeho ro-\ndáka A loj se Andra, dvorního to pěvce, vystoupila dne\n27. června v Linci co „Alice\" v Robert ďábel a došla\npo každém aktu velké pochvaly. Co nevidět vystoupí co\n„Agata\" v ČarosťreJci a co „Mathilda\" v Tellu.\nV ústavě pro piana p. Ig. Jelínka po-\nčnou dne 20. a 21.1ipna vždy od 9 do 12 hodin předpo-\nlednem a od 4 do 6 hod. odpol. výroční zkoušky\nžáků téhož ústavu v místnostech školních na Malé straně\nčíslo 273. Mimo jiné provedeny budou solové kusy od\nFr. Liszta, Herze, Walace, Leop. Meyera pak skladby\nceských komponistův, u př. „Polka briliante\" od Kube,\n„Souvenir de Kiev\" od J. Schul ho ffa, „La source\"\n(op. 31) od J. Ig. Jelínka a „Cbanson sans paroles\" op.\n30 od téhož. Z prspolných kusů provedou žáci ouver-\ntury od Reissigra, Mozarta a skladby od Mendelssohna\na jiných.\nVýtečná naše vlastenka, sl. Mína Medalová,\nokrasa Frankfurtské opery, přijela tyto dny do Prahy a\nodebrala se do své otciny Benešova.\nZdatný skladatel F. Zdenko Sk uherský, ka-\nv\npelník v lnšpruku, věnoval J. V. paní arcivévodkyni Zoíii\nsvou slavnostní mši, a obdržel za dedikaci tohoto\ndíla od vysokorodé paní skvostnou náprsní jehlici.\nRodák náš, pan Arnošt Mašek, ředitel hudby\nv Heilbronn v Německu, osvědčil se co výborný dirigent\na došel od tarnnějšího obecenstva a tamnější kritiky ve-\nliké pochvaly. Rídilť před nedávnem v Heilbronu orato-\nrium „Poslední hodiny Vykupitelovy\" s takovou obezře-\nlostí a precisností, že časopis „Didaskalia\" ho k nejlep-\nším ředitelům v Německu počítá. Zvláště výborně šly\nsbory téhož oratoria.\nNáš krajan, pan Riedl, továrník plechových ná-\nstrojů v Přešburku, jenž při Pařížské výstavě pochvalným\ndekretem vyznamenán jest, dochází svými nástroji veliké\nobliby. O jeho hlubokém bombardonu tvrdí prof. Du-\nbo v ský, že se nedá nic krásnějšího, velkolepějšího\nv basu mysleti; taktéž krásné jsou křídlovky (Fliegelhorn)\np. Riedlovy. Pan prof. Dubovský v Prešpurku píše, že\nnáš rodák p. Riedl patří bez odporu k největším mistrům\nve svém oboru.\np v\nÚsudek o fantasii „České perle\" od\nE. Nápravníka. 0 klavírní hudbu velezasloužilý Jos.\nProksch, jenž co ředitel pianního ústavu v Praze velké\nvážnosti požívá, poslal p. Ed. Nápravníkovi list, v němž\nse takto o fantasii této vyjadřuje: „Vaše skladba,\" píše\np. Proksch mladému tomuto skladateli, „zasluhuje všeho\npovšimnutí; neboť Vy jste jí českou klavírní literaturu\no značné dílo obohatil. Theiny jsou obezřele voleny,\ns obratností a vkusem provedeny a zpracovány. Kus\ntento hodí se pro svůj effektní účinek k veřejné koncertní\nprodukcí a vezmu ji při mé příští celoroční zkoušce do\nprogramu.\" Úsudek tento shoduje se úplně s úsudkem,\njejž náš kritik v minulém čísle podal.\n—■ Hudební literatura. Právě vyšla „Píseň\nTáborů: Kdož jste boží bojovníci,\" jejímž skladatelem\nbyl Bohuslav z Čechtic, miláček Jana Žižky z Kali-\nchu. Nápěv k rázné písni této uvedl ze starodávného\nklíce na novověký a průvodem piana opatřil nadějný hu-\ndební skladatel H. Palla. Prodává se u litografa Lipše\nv konviktské ulici cis. 294 a u R. Veita na příkopech.\n\nZ Ledče. (Zpěv. spolek.) Nedivte se, laskaví\nčtenáři, že ponejprv a teprv nyní něčeho o Ledecské hudbě\nse dozvíte; byli jsme toho mínění, že jest lepší mlceti,\nnežli psáti něco, co by městu našemu k chvále sloužiti\nnemělo! Nyní ale, kde hudba naše stupně neposledního\ndosáhla, neopominu Vás o každém vlasteneckém podnik-\nnutí zpravili. Jako na mnoha jiných místech, dostalo"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "163", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.7", "texte": "se i nám zpěváckého spolku, sestávajícího z více\n30 údů, kterýž stvrzení a uznání místodržitelského již ně-\njaký čas požhá a sobě zdařile a důsledně počíná,\nuspořádajíc městu našemu již nejedno vyražení, při kte-\nréžto příležitosti se hlučné pochvaly spolku našemu již\nne jednou obecenstvem dostalo! Též v hudbě kostelní není\nvíce vřískání starých, citu prázdných kusů, jak to povždy\nu nás bývalo, nebot provozují se u nás kusy zcela umě-\nlecké, jakými jsou: Mozartovy, Horákovy a jiných no-\nvějších nadaných skladatelů! A čí jest to zásluhou?\nPouze, že p. Anděl, vrchnostenský úřadník lesní,\nvýtečný to tenorista, v každém ohledu vzdělaný, jak ře-\nditelem zpěvá ckého spolku, tak i kuru se stal,\na že nadaný ten zpěvák ničeho nelituje, co jen k zvele-\nbení hudby naši slouží, k jehož ruce neméně vzdělaný\np. učitel Šubrt stojí, dále, že dcera p. okresního, sl.\nTheresie Tomíčkové při všech větších provedeních\nz ochoty vždy spoluůčinkuje, požívajíc příjemného, na\nsrdce lidské dojemného sopránu, a tu není se co divit,\nže nejenom v městě, alebrž ve vůkolí vážena a ctěna, a\nzpíváním českých písní, kterýmiž obecenstvo při každé\nspolečnosti obveseluje, jména „naše milá Vlastenka4' sobě\nvydobyla, kteroužto chválu vším právem zasluhuje! Pro-\nčež voláme: „Díky Jí! Sláva naší milé Vlastence! Díky\nnašemu řediteli p. Andělovi!!\n*)•\n\nJ. M....r\n\nV. K.\n(X+Y+Z.) Z Pardubie, dne 1. července. (Slavnost\nsv. Petra a Pavla. — Pout na hřbitově.\nČinnost zdejšího zpěv. spolku.) Oblíbené mše\njsou pro náš kůr od Albina Maška, od Sigmunda K o-\nlešovského, od Karla Píče, od Z v onaře; avšak nej-\noblíbenější, a které se nejčastěji v chrámech našich pro-\nvozují, jsou mše: od Roberta Fuhrera a Václava Ho-\nráka. \\ proč? Protože autorové: Fuhrer a Ho-\nrák mají nejen velkých, svátečních, co do díla výtečných\nmší, ale i jejich více nedělních, krátkých, zimních, advent-\nních, postních kostelních skladeb se praktičností i důklad-\nností slohu chrámového vyznamenávají. Proto musíme\ns lítostí vyznati, že smutno jest pomysliti, že tak vydatná\nsíla, jako jest slovutný hudební mistr náš Fuhrer, lůno\nnaší milé vlasti byla opustila, a nejblíže cizinu s svými\nhudebními paprslky oblažuje. Zato u nás slýchá přeča-\nsto, zvláště na velkých svátcích, posvátnou hudbu náš\nstarověký děkanský chrám Páně; tak se provozovala dne\n29. června, na den sv. Petra a Pavla, slavnostní mše od\nRob* Fiihrera doA-dur; graduale, čtverozpěv od Vei-\nta, zpíval zbožně zdejší zpěv. spolek, offertorium od\nŠnabla do E-dur s obligátním doprovázením na lesnice.\nNa to v neděli, dne 30. června, byla pout na hřbitově u\nsv. Jana, a při té příležitosti se provozovala mše do\nD-dur od Y. Horáka, graduale, solo pro soprán a hou-\nsle, od Drexlera, offertorium, solo pro baryton a kon-\ntrabas, od Ryby. Po oba dni byla chrámová hudba\nv pravém smyslu velebná, neb provedení bylo pod obe-\nzřelou správou nynějšího ředitele kůru p. Huška jistě ve\nvšech dílech precisně a uhlazené. Po prvním hlavním\nsezení zpěv. spolku Pardubického sešli se několikráte\nvýborové: p. Kučera, p. Hušek, p. Tomšu, p. Po-\ndroužek, pak p. tajemník Klika pod předsednictvím\nředitele spolku p. Jandy, aby vnitřní záležitosti do po-\nřádku uvedli. Mluvilo a uzavřelo se o pravidelných tý-\nhodních zkouškách, o zakoupení tisknutých not, o opi-\nsování not, o předplacení jediného hudebního časopisu\n„Dalibora,\" kterýž by žádnému zpěv. spolku našich če-\nských měst a jiným hudboinilům scházeti neměl, o pro-\ndukci k prospěchu pohořelých v Nových Dvořích; o vý-\nkonných, přispívajících, čestných údů zpěv. spolku atd.\nZajímavé bylo sezení dnes 2. července v 7 hodin večer.\nValná schůzka byla poctěna návštěvou c. k. komisara p.\nDumonta. Výbor p. Hušek počal řečniti asi takto: „Náš\np. komisař vede nám na požádání laskavě naše sezení, a\nlze se nadíti, že nám i do budoucnosti naším ochráncem\nzůstane; za tou příčinou navrhuji jej jako úda čest-\nného.\" Ní vrh byl přijat, načež p. komisař vřelými slovy\nza tu jemu proukázanou úctu poděkoval. Na to mluvil\np. Janda: „Pánové! jest v Cechách jen jeden hudební\nčasopis pod redakcí Emanuele Meliše; směr toho časo-\npisu předobře známe, neb jej v několika exemplářích\nv Pardubicích odbíráme. Přesvědčil jsem se osobně, že\np. Meliš od několik zpěv. spolků za čestného úda pro své\npůsobení vyznamenán jest; navrhuji p. redaktora též ato\ntím více, že jest také zdejší rodák, za čestného úda\nzpěv. spolku v Pardubicích.\" Návrh byl hned přijat, a\ndiplomy se oboum pánům co nejdříve doručejí. Pak se\nzpíval sbor: „Vše jen ku chvále\" od Jelena, pak rá-\nzná „Kovářská\" od našeho Riegra, hudba od Vogla. Při\nté rozjařené a veselé mysli může si každý dovtípit, že i\nnásledující hodiny sladce a čerstvě při pintnírn džbánečku\n„Žateckého\" v příjemném hovoru u zpěvu věrných svých\nplynuly.\nZe Sušice pod Svatoborem. (Beseda.\nZpěvácký spolek.) Ku prospěchu nešťastných pohoře-\nlých v Trutnově dávala se i u nás 23. června b. r. při-\nčiněním zdejšího pana měšťanosty Dr. J. Gabriele beseda,\npři kteréž zpěvácký spolek dva zdařilé sbory provedl.\nProslov od p. Dr. Gabriele přednášel p. M.a slečny J. B.\na Chl. deklamovaly výborně. Touto spanilou zábavou se-\nšlo se 160 zl. r. č. Náš zpěvácký spolek velmi\nstatně si nyní počíná; ačkoliv přes rok nesvorností\nživořiti musel. Sestáváť z 42 výkonných a5O při-\nspívajících členů, kteréžto poslední našimi vůkolními\np. statkáři, jichžto nám osud zde více než jinde dopřál,\nbrzy doplníme. Ředitelem spolku je pan Vác. Kratochvil\na spoluřediíelem p. Fr. Gerner. Chvalně musím se také\n?míniti o svornosti a obětavosti pánů učitelů, kteří ku roz-\nkvětu spolku velmi přispívají. Konečně musím veřejně\npřipomenouti, že na osudných článcích v číslech 2a 6\nv Daliboru ze Sušice podílu nemam/*)\n*) Dopisy Vaše nám budou vítány; pište nám častěji.\n\nLipsko. Julius Knor, v hudebním světě svými\ninstruktivními skladbami pro piano chvalně známý, zemřel\ntu dne 17. června co učitel hudby.\nLondýn. Zpěvkyně Mdlle. Adelina Patti-ova je\nnyní zde u italské opery engažována a uchvacuje svou\n„Lucií\", „Troviatou,\" „Martou\" zdejší obecenstvo k nesmírné\npochvale o hlučnému jásotu. SI. Ad. Patti-ova nar. se\ndne 9. dubna 1843 v Madridě, kdež její otec prvním\ntenoristou byl. Její matka Kateřina Patti-ová byla slavná\n\nDotvrzujem tímto, že nynější náš ctěný dopisovatel ze Su-\nšice p. V. K. články v čísle 2 a 6 k Daliboru nepsal.\nRedaktor*"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "164", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610710-01.1.8", "texte": "sopranistka, pro niž Donizetti v Neapoli operu „Obležení\nKonistu\" složil. Po nešťastných spekulacích přestěhovala\nse rodina tato do Nového Yorku v Americe, odkud pak\nmladá Adelina k zdejší opeře engažována jest. Komi-\nsaři Londýnské světové výstavy obrátili se k Auberovi,\nMeyerbeerovi, Rossinimu a k prvnímu anglickému skla-\ndateli s prosbou, aby k slavnosti otevření výstavy hu-\ndební kusy složili. Tyto kusy mají býti: 1, Hymna,\n2. vokální sbor, 3. vítězoslavný pochod, 4. pochod pro\ndechové nástroje. Rossini, od něhož se vítězoslavný po-\nchod žádal, nepřijal pozvání tohoto.\nMilán. Italský skladatel Braga je vyzván od Me-\nrelliho, by pro zdejší divadlo „Scala\" velkou operu slo-\nžil. Braga dal se již do práce a opera jeho jmenuje se\n„Mormillo.\"\nNeapol. Nyní se zde staví amfíteatralní denní di-\nvadlo, jež 5000 lidí zaujímali bude.\nOloillúc. U zdejšího kostela metropolitního jest\nk obsazení místo organisty s ročním platem 840 zl.\nr. c. Kdož o místo to ucházeti se hodlá, nechť až k 10.\nsrpnu t. r. s adressou: „Slavné a věrné kapitole me-\ntropolitní v Olomúci,\" žádost svou s příslusícími vysvěd-\nčeními zadá.\n\n—l.\n\nPaříž. Ve velké opeře počaly zkoušky s Glukovou\noperou „Alcesta\"; avšak Hector Berlioz je neřídí.\nBerlioz se totiž zpouzel proti zjinacení a zpracování ně-\nkterých míst v partituře Gluckově. Berliozovi slouží to\ntím více ke cti, an mu ředitel velké opery za vedení\nkusu taniicimy (procenta) přislíbil. Skladatelově Ge-\nvaert Gounod a Fel. David vyslovili se prý též proti\nzkracování tohoto mistrovského díla. Paní Viardotová\nbude představovat Ale es tu, p. Michot Ad meta, a pan\nMassol vrchního kněze.\nv r t\nRim. Nová opera od Pacciniho „Mumlatiere di To-\nledo\" (Toledský mezkář) byla přijata v divadle „Apollo\"\ns velkým nadšením a skladatel byl nicméně než 17krát\nvyvolán.\nZe Sandvichských ostrovu. Bostonské hudební\nnoviny píší, že hudba zdejší pěkně rozkvétá, čemuž je tak\nskutečně. V městě Honolulu utvořila se filharmonická\nspolečnost, která dává koncerty, jejichžto programy z větší\nčásti z klassiekých děl sestávají. Též provozují se v di-\nvadle opery. Tak na př. zpíval J. M. císař Ko mchá-\nni e ha roli „Manrika\" a jeho královská choť Azucenu v\n„Troubadouru.\"\nVideu. Ředitelství jednoty hudebních přátel v říši\nrakouské vzala mezi prostředky k podporování hudebního\numění též povzbuzení hudebních talentu za úlohu\nsvou do stanov a naznačilo úlohu tuto blížeji tím, že po-\nvšimnutí hodné nové skladby cas od casu od jednoty\nprovedeny býti mají. By se tomu vyhovělo, bylo od ře-\nditelství této jednoty uzavřeno, by se v příštím koncert-\nním case (1861 —1862) Vídeňskému hudebnímu obecen-\nstvu dvě nové symfonie předvedly. Z té příčiny zvou\nse P. T. páni skladatelově uctivě, by ředitelství symfonie,\nkteré v musikáiníra obchodnictví tiskem ještě ne-\nvyšly, aniž veřejně provozovány byly, k tomuto\núčeli poskytnuli. Bližší výminky jsou tyto: 1. Symfonie\nnechť se zasílají na kancelář jednoty (Wien, Tuchlauben)\nnejdéle do posledního srpna 1861, anto se na po-\nzději zaslanou skla db u ohled bráti nemůže. 2. Sym-\nfonie se zašle v partituře beze jména skladatele s^he-\nsle m, pak s listem tím samým heslem opatřeným, v němžto\njíněno a adresa skladatele se nacházeti musí. 3/ Zaslané\nskladby dají se od ředitelstva pěti soudcům ku zkou-\nšení a posuzování, a na úsudku jejich to záleží,-které\ndvě symfonie k provedení určeny jsou. v Pánové:\nAmbro s v Praze, Ferd. Hiller v Kolíně nad Rýnem,\nDr. Fr. Liszt ve Výmaru, Karel Reinecke v Lipsku a\nRob. Volkmann v Pešti převzali ochotně zkoušení a\nposuzování zaslaných skladeb. 4. Skladby budou v prv-\nních měsících r. 1862 provedeny. Provedené symfonie\nzůstanou majetkem skladatelovým. V koncertním\nprogramu budou naznačeny pouze heslem, jež si skla-\ndatel sám napsal. Bezprostředně po * provedení otevře se\nzapečetěný list a jméno skladatelovo se oznámí. 5. Sklad-\nby, na něž se ohled bráti nemohl,1 dají se do kanceláře\njednoty a cas se udá, kdy se tam vyzvednouti mohou.\n\nDur a moll.\n\nGretry byl jednou velmi nemocný. Tu přišel k němu\nfarář z Montmoreucy, a prosil ho o dovolení, aby ho, až zemře,\nna svůj hřbitov pochovati směl. ,Co křesťan svolím k tomu,\"\nodvětil Grelry : „však nemohu toho co hudebník; nalézal bych se\npříliš blízko při hlaholu zvonů vašeho kostela.\"\n\n(Rejcha.) Nynější obecenstvo žádá všechny hudební díla\nv klavírním výtahu míti. Jistý musikální obchodník fran-\ncouzského provinciálního města, jemuž velké a důklad né dílo\nRej chov o «0 vyšší hudební nauce« veřejnými listy neb jinak\nznámo bylo, psal nakladateli do Paříže, aby mu co nevidět nové\ndílo o kontrapunktu, kanónu a fuze od Rejchy, ale pro piano\naranžované poslal.\n\nZasláno.\nUvádí se k vědomosti, že zpěv. spolek Pardu-\nbický učiní výlet dne 14. cervence 1861 na Kunětickou\nHoru ve prospěch pohořelých v No vých D vořích.\nProdukce počne o 5 hodinách odpoledne. Peněžité pří-\nspěvky přenechají se dobročinnosti hostů.\nOd výboru zpěv. spolku v Pardubicích.\n\nListárna.\nPanu Jo d.v N, P, Ouvertura „Vlasta\" od E. Ná-\npravníka vyjde as za 14 dní tiskem* Panu V.v Sk.\nObstaráme dle žádosti."}]}