{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_sha256": "9c75b25bebbe7124241717a57c0161eacc774f320d47329a8552195f8c0456c0", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/07/20_01/bmtnabd_1861-07-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "167", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.1", "titre_corps": "Piseň", "titre_sommaire": "Piseň", "signature_source": "M. A. Hrubý", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.1", "debut_caractere": 22, "fin_caractere_exclue": 562, "texte": "Piseň\nM. A. Hrubý.\n*!>•\n1.\nJen do skoku, děvče milé,\n\\e lahodném objetí,\nsrdce k srdci přitiskneme\nk úspěšnému rozjetí.\n2.\nBledé líce zčervenají,\nkrev se Y těle rozjaří,\nsrdce tancem rozohněné\npísní hochy obdaří.\n3.\nHle! tu nožka zemi tepe,\njak by jen ji líbala,\njakby na jezeře loďka\nv zefíru se hýbala.\n4.\nRychle v víru poskočíme,\nv jednom bodu ustáném,\npak se nožkou vyhoupneme,\nv kolo rychle odváném.\n5.\nProtož děvče jen do skoku\nve milostném objetí,\nsrdce k srdci přitiskneme\nk lahodnému rozjetí.\n*) Píseú tato hodí se co sbor k polce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "167", "page_fin": "168", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.2", "titre_corps": "Slovo o hudbě české.", "titre_sommaire": "Slovo o hudbě české.", "signature_source": "D. V", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 20, "texte": "Slovo o hudbě české."}, {"page_pdf": 1, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.1", "debut_caractere": 564, "fin_caractere_exclue": 2502, "texte": "O nejstarší hudbě české nelze co jistého pově-\nděti. Ze známých nejstarších písní, ani ze starobylých\ntanců českých nedá se určili, do kteréhož věku nále-\nžejí, zda-li původ svůj dlužny jsou komusi kmene slo-\nvanského, aneb pocházejí—li z cizí země, vkořenivše se\ntoliko postupem času mezi Cechy. Když slovanští apo-\nštolové, Cyril a Method rozšiřovali křesťanství na Mo-\nV\nravě, a když toto, zmáhajíc se v Cechách za času kní-\nžete Bořivoje, vždy četnějších tam nalézalo příznivců\nza panování Václava I. tu i křesťanská chrámová\nhudba, vítězíc nad pohanskou, nezničila ji sice zúplna,\nnýbrž s ní sjednotila se. Nicméně v XII. věku, kdežto\nnásledkem častého putování do Říma a působením řádu\nBenediktinského vlašská hudba nalézala v Čechách mi-\nlovníků a následovníků, měla hudba národní ještě sil-\nnou převahu, an lid a zvláště šlechta již v těch dobách\ncizotě nepřáli. Že národ Český musil nadán bý tí hu-\ndebními schopnostmi, o tom nelze pochybovati, jelikož\nznaje uzpůsobit vkus svůj dle cizích vzorů, přece za-\nchoval sobě pomocí jich samostatnou výtvornosf. Jest—li\nže kdesi rozměr zvuku vplyv cizí na patnět uvádí, udr-\nžel se přece vlastní rytem, cizímu, totiž nečeskému\nzcela protivný. V tom ohledu nade vše vyznačen jest\nvěk XIV., kde jazyk vlašský a francouzský, cizí stavi-\ntelství a cizokrajná hudba do čech se tiskly; však ale\nnárod náš neutrpěl nižádné ztráty na své samostatnosti\na na vlastnostech, jimiž se v hudebním umění vyzname-\nnával. Jak krásně se vyvinuly a zdokonalily u národu\n%■>\nČeského schopnosti k hudbě, toho důkazem jsou války\nhusitské: z těch dob došli nás nejpříjemnější zvukové\nhudby kostelní, kteří zrodivše se při krvavé záplavě na\npoli války, byli jsou nám zachováni od Bratrů Českých;\nmimo to nemůže nikdo zapříti, že Husité, a především\nváleční Táborité velmi si libovali v písních bohatérských.\nDůvodem toho jsou pěkné písně, pozůstalé po mistru\nJanu Husovi; konečně známo každému, že tovaryšstvem"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3709, "texte": "Bratří Moravských v 1457. sepsán byl kancionál s ná-\npěvy. Nápěvy tyto jsou znamenité. Pevná mysl v uvě-\ndomění přísné správnosti, zbožné oddání se do vůle\nBožské, pokora a vroucí pobožnost u prostřed proná-\nsledování a strastí časů mluví z těchto nelíčených zbož-\nných tónů k srdci každému.\nPři tom všem těžko bylo by s jistotou říci, kdy\nvlastně první české písně s nápěvy na světlo byly vy-\ndány, jak veliký byl počet výtisků, a kolikeré jich vy-\ndání; my známe toliko sbírku 400 písní od roku 1539.\nPoslední vydání dotčené sbírky vztahuje se na r. 1566.\nZ předmluvy k témuž vysvitá patrně, že větší čásf těch\npísní již přes sto let v národu žije ; avšak i toto po-\nslední vydání patří k vzácnostem, jelikož hlavně Jesuité,\nod r. 1621 počínajíce, i zpěvníky pronásledovali a jich\ntolik zničili, co jich jen doslati mohli. Známo též, že\ni Luther mnohé písně Bratří Českých v německém pře-\nkladu mezi své nábožné zpěvy přijal.\nSbory Bratří českých převyšovaly vše, co nám ko-\nliv z hudby těch časů zůstaveno. Není se však co di-\nvili, že v čas válek a pronásledování, jaké církev česká\ntrpěla, hudba v Čechách hynouti počala. Teprv za času\nRudolfa 11. nabyla nového života, jelikož Vlaši na ni\npřemocně působili. Za panování Ferdinanda 11. Jesuité\npečnjíce o to veřejně, aby vyznání katolické v Čechách\nse zmohlo a rozšířilo, neopominuli použiti takéž hudby\nk prospěchu svému. Protož ustanovili u každého klá-\nštera i kostela hudební spolky se zvláštními fundacemi.\nKaždý klášter vychovával šest neb osm mladých zpěvá-\nkův, kteří s jistým počtem hudců pod dozorsstvím di-\nrektora spolku hudební skladby při chrámu Páně pro-\nvozovali. Že však dotčení zpěváci do spolku jen ten-\nkráte bývali přijímáni, když úplně již byli ve zpěvu a\nv hudbě vycvičeni, starali se všemožně rodičové, zvláště\nkteří na vsi bytem byli, aby dílky jejich v tom umění\nse vzdělávaly. Tím způsobem, při vrozených Čechům\nhudebních schopnostech, stalo se, že hudba i po vsích\nčeských neustále se rozšiřovala a do oboru domácího\nživota vnikala. Také Ferdinand 11. byl jejím ochrán-\ncem ; dle vůle jeho hledělo se v každém jesuitském\nsemináři se vší péčí na cvičení v hudbě. Od té doby\nžádalo se od každého učitele, aby spolu měl i dosta-\ntečnou známost hudby; od té doby počali též Čechové\ndo cizích krajů cestovali, a tací cestovatelé, hrajíce na\njakémkoliv nástroji, nazývali se českými študenty, ne-\nboli českými inusikanly.\nNe toliko dvůr a duchovenstvo pěstovalo hudbu,\nale i pánové byli přinuceni, aby rozmnožili sláyu svou\na skvostnosf, přijímali do služby lidi v umění hudeb-\nním zběhlé, a poskytovat jim příležitosti ku zdokona-\nlení se v hudbě. Za panování Josefa I. (1706 —1711)\nučinila hudba v Čechách značný pokrok, tak že v každé\nvsi nackázely se hudební školy. Za času Karla VI.\n(1711—1740) zdá se, že praktická hudba dostoupila\nv Čechách vysokého stupně. V roku 1724 založil\ntento vládce hudební sbory, ježto v ten čas ne-\nměly sobě podobných. Za Prahou pod šírým nebem\nsešlo se více než tisíc zpěváků a hudebníků, kteří ve-\ndením čtyr ředitelů na čtyřech pahorcích skladby pro-\nvozovali ; k tomu obnášely útraty 300,000 zl. rýn. a\nposluchačů sešlo se kolik set lisic. Za časů Karla VI.\nV\nstála Česká kostelní hudba na nejvyššíin slupni. Toho\nčasu přivezl hrabě Antonín Špork z Francie do Čech\nprvní lesnice, a v krátce vystoupili s nimi čeští umělci.\nTaké opera vlašská působila na hudební vzdělání v Praze,\nzvláště okolo roku 1770, pod ředitelstvím Bustelli-ho.\nTehdáž i mladý umělec Righini v Praze schopnosti své\nvzdělal. Velké zásluhy o hudbu Českou získali též Ci-\nsterciáci, především ale klášter Osecký. Jak hudba\nv XVIII. a XIX. století v Čechách květla, podali jsme\nv rozličných článcích v listech těchto.\n\nD. V."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "168", "page_fin": "169", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.3", "titre_corps": "Jakub Šeller. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Jakub Šeller. Životopisný nástin.", "signature_source": "M. A. Hrubý", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.2", "debut_caractere": 3711, "fin_caractere_exclue": 5093, "texte": "Jakub Šeller.\nŽivotopisný nástin.\n\nJako na začátku 19. století Nikolo Paganini, ital-\nský to velmistr na housle, nedostižnou hrou svou celý\nsvět rozněcoval, tak okouzloval jistý rodák náš v po-\nlovičce 18. století celou Evropu a zbudil podivuhodnou\nhrou všude, kde se objevil, nesmírnou sensací. Bylí\nskutečně kouzelníkem na housle, bylf Faustem v oboru\nhudby; nebo znal všechny tajnosti houslí, jež největší vir-\ntuosové v nástroji tom ani netušili. A kdo byl ten čaro-\ndějník? budete se mne zvědavě tázali. Bylf to Jakub\nv\nSeller, o němž tuto některá životopisná dáta podám.\nv\nSeller Jakub, geniální virtuos na housle, narodil\nse 16. května r. 1759 ve Všetatech nedaleko Rakov-\nníku , na českém to panství domu Fiirstenbergův. Stu-\ndoval, určen byv ku stavu knčžskéinu, v Praze v koleji\nJesuitův.\nLáska k umění hudebnímu a snad i víee náklon-\nnost k nevázanému živobytí znechutily mu jeho budoucí\nstav. Dal tedy theologii vále a šel, bezvousý ještě ji-\nnoch, přes Vídeň do Mnichova, kde jej Groner houslím\nvyučoval. Po dvě lela byl v Mannheimu u divadelního\norkestru a Vogler ujal se jeho otcovsky, pomáhaje mu\nradou i skutkem.\nBrzy však odletělo opeřené ptačátko; toulal se\ndlouhý čas po Švýcarsku, Itálii a Francouzsku.\nPo svém návratu do Německa obdržel službu co\nkoncertmistr v Mompelgardu u vývodské Wůrtemberské\ndvorní kapelly.\nMožná, že by tam byl tento nepokojný duch déle"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2449, "texte": "zůstal než sedm let, ač se mu to věčností býti zdálo,\nkdyby jeho záměr frankové svým příchodem r. 1791\nbyli nezmátli.\nSeller se vydal opět na cesty a prošel svatořím-\nskou říši skrz a skrz. Dle přísloví „jak nabyto, tak\npozbyto\" přicházel se svými peněžitými poměry čím dál\ntím víc do užších mezí; brzy neměl již ani svého vlast-\nního nástroje; a také jej Bachus a Venuše co svého\nmilánka do spolku přijmuli. První nepřekážel mu v jeho\numěleckých kejklech, poslednější však v podobě lehké\nženské osůbky, přidala se mu za spolucestovatele a\nvymetla mu každý kouteček v kapsách, kde jen jaká\nvindra ještě byla zůstala, úplně.\nCo jej mimo to ještě zastiňovalo, bylo špatné vy-\nchování a úplná nevzdělanost, obecné a hrubé mravy,\njakož i jeho odporné vysoké domnění sama o sobě.\nProto pro všecko náleží Šeller přec mezi ty nej-\nvělší bravourní hráče všech časů, ano on byl takřka\npředchůdcem Paganiniho. Jako tento, pustil se on též\ndo všeho, a jest-li se mu to vždy se stejnou dokonalo-\nstí nepovedlo, musil to jen sám sobě přičítati. Na ci-\nzích, špatných houslích přemohl ty největší, nejtěžší,\nopravdu herkulejské těžkosti: jedním táhnutím smyčce\nvyvedl běhy mnoha oktáv polozvučně, v bleskové\nrychlosti tercové a sextové chody, řetězy trillkové\npřes celý slrunník, skoky od nedostižné, uchvacující\nvýšky až do nejnižší hloubky ; čisté fla-\ngeoletové passage vše v úplné síle, čistotě a zřetel-\nnosti, s pravou precisností a hravě, tak jako by to vše\njen dětská hra byla.\nK dessertu přicházelo obyčejně stolní umění; im-\nprovisoval plnohlasné sólové variace, chorály řeholnic;\npři čemž dýmka co stráž vždy po straně státi musila;\nfalešná harmonika, níž smyčec roztočil, žíně na struny\npoložil a smyčcový prut pod nástroj přivedl, a podivu-\nhodné harmonie vyluzoval, jezdě žíněmi po všech čty-\nřech strunách v zdlouhavých tazích.\nMezi tím stávalo se často, že některé housle na-\nladění špatně držely a k accompagnu velmi nízko byly.\nTo jej však v přednesu nezradilo ; lak jist byl v svých\napplikaturách, a tak se mohl úplně na jemnost svého\nsluchu spolehnouti.\nJiž dlouho tomu, co jméno tohoto genia ryzého,\noriginálního v zapomenutí upadlo. Tento od přírody\ntak bohatě Jnadaný, a lepšímu osudu zasvěcený umělec\nsešel v nouzi, nepoznán a neoželen, v stavu zcela\nopuštěném.\nZemřel r. 1800 v jedné vesnici ve Frieslandu.\nV posledních letech neměl pražádného svého nástroje,\na chtěl-li někde zahráli, musil se jej vždy teprv vy-\ndlužovati.\n\nM. A. Hrubý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "169", "page_fin": "171", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.4", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.3", "debut_caractere": 2451, "fin_caractere_exclue": 5017, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nMá-li konservatorium míti ten účel, aby všechny\nčásti hudebního umění a bezprostředně na ně se pota-\nhující vědy zachovalo a pěstovalo, tu jest tomu velmi\nse co divili, že se k tomu ještě nepřikročilo, takový\nprogram také skutečně provésth Také ještě se to ani\nnestalo na Pařížském konservatoriu. Po dlouhý čas ne-\nmělo ani třídy k vyučování tak potřebným nástrojům\njako je kontrabas, posauna, trouba, harfa. Před něko-\nlika lety teprv vyplnily se tyto mezery, ponechalo se\nvšak ještě dosti jiných. Tak na př. nevyučuje se na\nhouslích piccicatu; nestojí žádné zvláštní třídy pro brač;\nv třídách pro klarinet nebere se na kasetový roh ni-\nžádného ohledu mělo by se alespoň vyučovati na\nbasový klarinet, kterýž Adolf Sax vynalezl; toho ni\nnejmenšího ohledu nebéře se také na nástroje jako jest\nSaxofon, Ofikleida, basová tuba, Klapkový roh, Saxův\nroh a podobné. Na vyučování tloukacím nástrojům ne-\npomyslí nikdo, a přece jsou tyto, jmenovitě ale kotly,\nrovněž tak důležitý jako nyní zanedbány: mimo kotel-\nníka velké opery v Paříži, pana Poussarda znám jen\nasi ještě tři v skutku výtečné kotelníky. A je vám\nznámo, jak mnoho orkestrů v Evropě jsem v posledních\ndevíti nebo desíti letech seznati měl příležitost To\nvšecko jsou všako mezery, jakéž v každé konservatoři\nse naleznouti dají. Co ale při tom všem nejvíce jest\nsnad k oželení, jest to: nestává žádné třídy pro ryt-\nmus, kde by všickni žáci bez výminky, zpěváci, jakož\ni instrumentalisté, rozmanité těžkosti u rozdělení tempa\npřemoci se učili. Z této neznalosti rytmu pochází ona\nnesnesitelná žádosf italských a francouzských hudeb-\nníků, vždy jen těžkou dobu taktu vytknouti a takto\njednotvárné prázdnoty na trůn posadili; z toho pochází\ntaké neschopnost nejvělšího dílu z nich, skladby v syn-\nkopickém slohu s patřičnou čistotou provésti, jako na\npř. v Španělsku užívané rozkošné melodie, kteréž se\nve Francii za převrácené mají. Francouzští a italští\nzpěváci jsou předalece od toho vzdáleni, aby dovedli\ns rytmem hráti, a nelze-li jim takové příležitosti obejiti,\nvypadne výsledek vždycky velmi bídně. Z toho také\npochází jejich nenávist proti všemu, co není, jak oni\nse vyjadřují, dobře spořádané t. j. velmi často tolik\njako jalově. Odtud také pocházejí jejich dětinské a\nsměšné náhledy, jakéž o rytmickém spořádání mají a\njejich podivení nad každým nápěvem, jehož forma a\npřízvuk se líší od přízvuku a formy, jak ve Francii a\nv Itálii nezměnitelně přijaty jsou. A z toho konečně\ntaké pochází ona choulostivosf výkonných hudebníků"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5461, "texte": "vůbec, kteří zvyklí jsou, aby vždy již dříve naznače-\nným a předvídaným rozdělením tempa a znaménkami\nbyli drženi a vedeni asi jako děli, které ještě ne-\nmohou jinak choditi, než když o pevnou podporu se\nmohou zadržeti. Beethovenovy symfonie vytrhly vel-\nkou část našich Pařížských hudebníků násilně z těchto\npošetilých návyků a získaly jim z části také 30blíbení\nna těch pikantních a původních rytmech. Co se ale\ntýče zpěváků, nestalo se až posud ještě ničeho, co by je\nz krásného jejich spánku probudilo, co by jim jejich krev\nrychleji skrze žíly hnalo, co by je na spozorování, na\nužívání a živost pohybů navyklo. Jejich ospalá lenosf\ntedy pořade ještě trvá a mají—li od ní býti vysvobozeni,\nmusejí se po dlouhý čas do zvláštní obsluhy dáti. Ob-\nzvláště tedy pro ně měla by se zvláštní třída pro ryt-\nmus zařídili, ačkoliv by také velký počet instrumenta-\nlistů z ní užitku dobývali mohl. Totéž platí, ačkoliv\nv menším poměru, také o německých zpěvácích a hu-\ndebnících.\nKonečně musí také konservatoř, která na úplnost\nse táhnouti a podání nejzajímavějších objevů, nejzname-\nnitějších díl z minulosti, a vzbouření v umění zacho-\nvati chce, stolici učitelskou zařídili pro dějepis hudby,\naby se takto k rozumnému poznání všech výtvorů na-\nšich předkův dospělo. Ne však ale výhradně ouslním\npřednesem nebo písemním rozkládáním, alebrž věrným\na bedlivým provozováním nejlepších díl jichž památka\nse v platností zachovávati má. Pak by se více nena-\nlezli chovanci, kteří, v ostatním zdatní, ohledem ale na\nznalost nejskvělejších výtvorů velkých, často i ještě ži-\njících mistrů, nevědomí jako Hottentoti jsou. Takovým\nzpůsobem vytříboval by se již z počátků vkus hudebníků,\njejich představy staly by se lepšími, většími, význam-\nnějšími, než posud jsou a čítali bysme u provozování\nhudby méně řemeslníků ale více umělců. Stává\nještě jiné vady při všech nynějších konservatořích, která\nse ode dne ke dni vždy více a více pociťuje : míním\ntotiž nedostatek zvláštní třídy pro instrumentaci.\nV posledních letech dosáhl tento obor skladebního umění\nznamenitého vyvinutí; připoutal krásnými svými výsledky\npozornost kritiky a obecenstva na sebe; posloužil také\nprávě tak často jistému druhu skladatelů k tomu, aby\nmohli zakryti svou chudobu představ a silu, nadšenosf\nvytvářeli; stal se iv rukou zdatných skladatelů zámy-\nslem nesčíslných nadužití, hnusných přeháněn!, směš-\nného nesmyslu čím více tedy ještě v rukou jejich\nnášlapníků a potakovačů. Ale právě tato přehánění jsou\ndůkazem nejlepším o významnosti instrumentace. Bohu-\nžel musí se užívání jí v celku nazvati slepým a buďto\nje to pak dílo náhody nebo nejbídnější obratnosti. Ne-\nbof ačkoliv naší nynější hudebníci mnohem větší část\nnástrojů užívají než jejich předkové, zná přece nej-\nvětší díl z nich tak málo význam, podstatu a způsob\nzacházení s každým jednotlivým údem toho instrumen-\ntálního rodu, jako rozmanité sympatické svazky, které\njej mezi sebou spojujou. Ano i prvotní počátek této\nvédy, objem nástrojů je na slovo vzatým skladatelům\nčasto zcela neznámý. Tak na př. vím ze zkušenosti,\nže jeden z nich neznal objem flétny; o plechových ná-\nstrojích, jmenovitě ale o posaunách, mají jen velmi ne-\njasné náhledy 5 pročež nalezneme také skoro ve všech\nnovějších i starších partiturách, že se skladatelé velmi\nrozumně zdržovali častého užívání toho druhu nástrojů;\nskladatelé zůstanou vždycky pěkně v prostřední poloze,\nobávajíce se, že by meze, jim ne docela známé, třebas\npřekročiti mohli, poněvadž nemají ani pomyšlení o pro-\nspěchu, jakového užíváním hlubokých nebo nízkých tónů\nna oněch nástrojích dosáhnouti lze. Instrumentace\npřichází mi za našich dnů jako nějaká cizá řeč, která\ndo módy přišla; mnozí lidé vychloubají se jí, aniž by\nse jí byli učili a mluví jí tedy barbarským způsobem.\nTaková třída v konservatořích byla by také bu-\ndoucím ředitelům orkestrů velmi prospěšná. Ředitel\nhudby, neznající důkladně všech pomůcek při inslru-\nmentaci, nemá také veliké hudební znamenitosti; musí\nobjem, ústrojnosf, dobré a špatné vlastnosti všech ná-\nstrojů, když ne lépe, aspoň předce tak znáti jako pod\nním stojící hudebníci. Jinak směl by jim jen skromná\npřipomenutí dáti, jednalo-Ii by se to tu jmenovitě o\nnějaké neobyčejné sestavení o smělou a těžkou passáží.\nZvolá-li tu lenosf nebo neschopnost: „To nejde! tako-\nvého tonu nestává ! to se nedá hráti,\" pak bude moci\nnáš muž odpověděti: „Jste na omylu; udělejte to tak\nnebo tak, pak překonáte lehce tu těžkost,\" někdy zase\npodle potřeby jim řekne: „Arcif jest to nesnadné ; za-\nměstnáte-li se ale několik dní tím a pak vám to přece\nještě nepůjde, tu bych musil se domnívali, že důkladně\nsvůj nástroj neznáte a musil bych se ohlédnouti po\nschopnějším umělci.\" Častěji arcif naskytne se opačný\npád, kde skladatel, poněvadž mu schází zvláštní znalost\ntaké nejdůkladnější umělce provedením nemožných věcí\ntrýzní. Tu může obezřelý představený orkestrů k straně\nhudebníků a proti straně skladatelově se dáti.\nOstatně nebylo by to také zbytečné, aby se v kon-\nservatořích vedení instrumentálních a zpěváckých hmot\nvyučovalo, jmenovitě pro skladatele aby při vhodné pří-\nležitosti v stavu byli svá díla také patřičně provozovali.\nNebof mnozí to neumějí. Těžká úloha vůdčího orke-\nstrů (nebof lehkou úlohou jest, provozovali známá a\nv scénu již uvedená díla) pozůstává v tom, neznámé\nještě dílo orkestrů předvésti, myšlénku skladatelovu do\npravého postaviti světla, hudebníky k pravidelnému hraní,\nk společné hře, k výrazu přidržovali a po překonání"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 638, "texte": "všech hmotných těžkostí pro dílo to je oživovati, roz-\nhorlili a nadchnouti. Arcif že k tomu patří vlastnosti,\nkteré &e nedají vysvětlili : cit, takt, ryzost v poznání\na v pocitu, nadšenosf, mimo to však také zběhlost, která\ntak lehce nedá se osvojili. Tak jmenovitě čtení z par-\ntitur. Kdo při dirigování jenom výtahu nebo houslo-\nvého hlasu používá jak to na mnohých místech,\njmenovitě ve Francouzsku ve zvyku bývá musí si\nto také nechat líbiti, když mu pak některý od něho\npohaněný hudebník odpoví: „To vy ani nemůžete vě-\ndět, vždyf nemáte můj hlas.44 Ato je ještě nejmeníí\nújma, která se nahodí při tomto nuzném zřízení.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "171", "page_fin": "171", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.5", "titre_corps": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "titre_sommaire": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.5", "debut_caractere": 640, "fin_caractere_exclue": 4242, "texte": "Šebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n(P okraco vání.)\nCelá společnost oddělila se nejen dnes, ale vždy\nna dvě strany, jichž tichý, zevně méně zřejmý boj mezi\nsebou v dnešní besedě předstávajícírn soubojem mezi\nBachem a Marchandem, nejpatrněji se objevil. K první\nstraně, arcif menšího počtu, hlásilo se staré důstojen-\nstvo se starou svou věrou, svou prostotou a vážností,\nhledíc závratný skranec na své hlavě udrželi. Ono je-\ndiné ujímalo se ještě chrámu, starovážných obřadů, kostel-\nního slohu v hudbě a národní zachovalosti mravů svých\npraotců. U jeho práporu stála královna, její milostnice,\nstará nejvyšší hofmistrová hraběnka z Kolovratů, gene-\nrál z Klentzů, Furstenberg, hraběnka z Konigsmarků a\nještě malý počet starších dvořanek a šlechticů, kteří\nmravy svých praotců při nejmenším alespoň pohodl-\nnější nalézali. Byla to zkrátka církevní strana. Jí\nnaproti stálo vítězoslavně sobectví ve francouzském rou-\nše, vítězoslavně ve vědách, vítězoslavně v obyčeji, dvo-\njitě vítězoslavně, protože nové, od většiny podporováno\nbylo. K tomuto táboru počítali se mimo kurfirslu sa-\nmého ministr a polní marsal hrabě z Fiemingů a jeho\npřítelkyně a žákyně hraběnka z Denhofů, podplukov-\nník z Spieglů, dvorní maršál z Haugwitzů a ještě mnoho\njiných dvořanů a dvořanek, kteří tímto si přízeň kur-\nfirsiovu získati domnívali, jakož i celá mladší polská\nšlechta, která vždy k všemu francouzskému nakloněna\nbyla. Zcela neteční při tom byli kurprinc, jehož nej-\nmilejším zaměstnáním honba byla a vrchní komoří z Vitz-\nthumů, jenž vůbec při všech záležitostech, ku každému\nobřadu ochotným se prokázal a každého člověka příte-\nlem byl. Panoš Sutkovský, zchudlý potomek polské\nknížecí rodiny, jenž o princovu rnilosf, a z Bruhlů, jenž\no královu přízeň se pokoušel, chovali se velmi ta ji vě,\njakož i YŮbec jen íiguranti při tom boji bylí.\nSouboj Marchanda s Bachem, z nichž poslední\njemně se usmívaje, na klavír podepřen vedle Yolumiera\nstál a na ta skupení se díval, byl takřka pobočním ku-\nsem k bojům mezi stranami u dvoru, a Volutnierův osud\nzávisel od dnešního výsledku. Tedy nemluvilo se v celé\nspolečnosti dnes o ničem jiném, než o předstávajícírn pří-\nběhu. Marchand právě byl vstoupil v dvorním obleku do\nvedlejší síně a promluviv s pánem z Fleiningů několik\nslov, navracoval se opět do maršálkovy oblekárny, aby\nse nemusil, jak se vyjádřil, se svým soupeřem před ča-\nsem samalgamovati. Když král s královnou ruku v ruce\ndo sálu vstoupili, blahosklonně se usmívaje, jemu násle-\ndoval kurprinc v prostém vojenském kabátu veda starou\nhraběnku Kolovratovou, vážnou a přece ještě krásnou\nto paní, a za nimi šli panoši Sutkovský a Bríihl. Také\nkomorníka Hennicke nesmíme přehlédnouti, jenž řadu\nskončil. Maršálek Fleming a Vilzthum spěchali, aby\nvysoká panstva přijali.\n„Nuže, milý Fiemingu, Vy nám chcete dnes ne-\nobyčejný požitek zpfisobiti; chceme také býti přítomni\nboji obou mistrů, boji mezi francouzskou a německou\nhudbou. Věru nevím ani, kterak se Vám za to zavdě-\nčili mám.\"\n„Toliko Vaší nojvyšší další milostivostí, králov-\nská milosti,\" odpověděl slasliplný Fleming.\n„Také naše milá hraběnka Denhofová má velkého\npodílu na uspořádání dnešní slavnosti; pravilo se mi,\"\na z očích králových vyjiskril se mnoho pravící mlunní\nblesk na hraběnku, která se s úsměvem poklonila.\nPromluviv ještě několik slov s některými z pří-\ntomných osob pokročil pak král s královnou k místům\nkrálovské rodiny, kam je Fleming a Haugwitz dopro-\nvodili.\n„Jsou už oba hudební mistři pohromadě ?\" tázal\nse August Fleminga.\n„Ano, Vaše Milosti, a očekávají jen nejvyšší\nrozkaz.\"\n„Představte mi Bacha z Výmaru.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "174", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.6", "debut_caractere": 2557, "fin_caractere_exclue": 5967, "texte": "— Zítra bude se v Novoměstském divadle provozovati\n„Debora\" od Mosenthala v překladu J. Kolára,\nv nížto slečnu Marii Kor schne rovu co Deboru a sl.\nČermákovu co Hanu spatříme. Doufáme, že obecen-\nsho české hojně se dostaví.\n„Nemáme samostatného českého di-\nvadla, ano nemáme divadla,\" tak zní v Praze a\npo veškeré vlasti naší bolestně na tisíce hlasu a navzdor\ntomuto bědování odpočívá v hlubokém spánku „sbor ku\nzřízení národního divadla44 a nedá si poklid ru-\nšiti těmito úpěnlivými zvuky. Již po dvakráte vyzván byl\ntýž sbor k shromáždění, avšak vše nadarmo; nikdy se\nnedostavil patřičný počet členů a z té příčiny nemohlo se\no nitem rokovati. Nuže, co zapotíti? Máme za to, aby\nse od žurnalistiky české učinily u vysokého c. k. místo-\ndržitelství kroky, aby se sestaviti směl nový výbor\nk vystavení národního divadla, jemuž by až dosa-\nváde nečinný a netečný sbor všechna věci té se týkající\nakta odevzdal. Dosavádní stav celé tak důležité záleži-\ntosti je nesnesitelný. Neprodlívejine tedy více! Není nej-\nmenší pochybnosti, že sestavením nového výboru pro\nnárodní divadlo tilý život nastoupí a že se i hned le-\ntos k stavení divadla přistoupiti může. Učiňme začátek\na zajisté najde se ve vlasti naší na tisíce národovců, kteří,\njak mile se stavětí počne, ochotně a hojně přispívati bu-\ndou. Plán páně Niklasův k vystavění národního\ndivadla je praktický a dobrý, a dá se některými ma-\nlými změnami ještě zdokonalit. Důvěřujeme se v kole-\ngialnost naší žurnalistiky, že návrh náš, pak-li jej za\nužitečný uzná, všemožně podporovati bude a že konečně\nk cíli se dostaneme. Svolání mužů pro národní tuto\nzáležitost se zajímajících, sestavení nového výboru,\na neprodlené započnu tí stavby budiž heslem\nnašim! Vyzýváme při této příležitosti všechny české\nzpěvá cké spolky, aby ku prospěchu národního diva-\ndla aspoň 3 zl. neb víc z každé odbývané produkce re-\ndakcí Dalibora zasílaly, Mámet nyní více než 26 zpěv.\nspolků, z nichžto každý 5 produkcí ročně odbývá.\nDaloli-by 13 zpěváckých spolků z každé produkce 5 zl. a\n13. 3 zl., činilo by to ročně 520 zl. Při více než 5 pro-\ndukcích a při značnějším přispívání mohou slavné naše\nzpěv. spolky značnou částku dohromady pro dotčený účel\nnám odevzdatí. Zaslané příspěvky budeme v Daliboru\nuveřejňovati.\nSpolek český ch umělců bude v Praze\nco nevidět zřízen. V měšťanské besedě byla již k tomu\ncíli schůzka, v nížto školní rada p. Wenzig za proza-\ntímního předsedu zvolen byl. Stanovy vypracují pánové\nDr. Jeřábek, Dr. Grégr a l)r. Mezník.\nPřičinlivý ředitel pianního ústavu, pan V. Stára,\nodbýval se svými chovanci výroční zkoušku v sále na\nv > v f •\nZofíně. Zaci se vesměs statně drželi a provedli těžké\núlohy své neúhonně a zdařile. Z vynikajících žáků jme-\nnujeme sl. Ch va 11 iero v u, Heinsohnovu, Krisovu,\nkterážto výtečně přednáševši fantasií „České perle44 od\nEd. Nápravník a mnohokráte volána byla. Z mužských\nvynikali p. Karner, Lederer, Čížek a mnozí jiní. Zevrub-\nnější úsudek o zkouškách žáků piauních ústavů podáme\npříště; zde toliko podotkneme, že výsledek této celoroční\nzkoušky byl skvělý.\nPan Stamberg, jenž loňského roku do Rusi\nza kapelníka se dostal, zemřel tam před nedávnem. P.\nStamberg byl výtečný houslista a zařídil v Praze sa-\nlonní orkestr, jenž až posud jeho jméno vede. Bylo by\nnám milé, kdyby nám někdo životopis jeho podal.\nNáš věhlasný Ferd. Laub koncertoval před ne-\ndávnem v Baden-Badenu a Ye Wisbadenu s nejskvělejším\nvýsledkem."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6354, "texte": "Naši rodáci, pan Ryba, varhaník v Moskvě a\np. Kll au r ve Varšavo přibyli tyto dni do Prahy,\ny f j v\nŘeditel pianního ustavu pan Bed, Simák, jenž\ntéž co skladatel ehvalného jména požívá, odbývá dnes\ndne 20. v 4i hod. odpoledne a zítra o 3 hod. spoledoe\nse svými chovanci výroční zkoušku, při níž to násle-\ndující skladby od českých skladatelů uslyšíme : „České\nperle,\" koncertní fantasii od Ed. Nápravníka, nový\nvalčík (ze Sálkova album) a Hi fina rovu koncertně uspo-\nřádanou polku, obé od B. Šimáka, Rybářku, kus pro pi-\nano od Charlesa Wehle, idyllu od Forstra, polones od\nHampla, impromptu od Fr. Kavána, fantasii „Andulko\"\nod Fr. P i vody, Zpomínku na smuteční pochod Chopi-\nnův od Schulhoffa a ouverturu pro 16 ruk od Leop.\nZ v o na re. Mimo to budou provedeny skladby od Men-\ndelssohna, Schumanna, Voikmanna, Reinecka atd\nV Březnici a v Rovensku (blíž Turnova) zřizují\nse zpévácké spolky; kéž by jiná městečka česká je\nnásledovala !\nPan Ed. Nápravník obdržel za dedikaci své\nvelezdařilé fantasie „České perle\" od J. Osvícenosti pana\nhraběte Jana z Harrachů skvostnou náprsní jehlici s dra-\nhokameny. Mladý tento skladatel odebeře se vbrzku do\nFrantiškových lázní k ruskému knížeti Jusupovu, jenž\njej pod příznivými výminkami (roční plat 600 stříbrných\nrublů, v našich penězích as 1000 zl. r. čís.) jako ka-\npelníka k svému orkestru v Petrohradě engažovati chce.\nBesedník. S potěšením dáváme zprávu na\nmnoze toužebně již čekanou a vždy velmi vítanou, že to-\ntiž vyšel ohlašovaný „Besed nik,\" sestavený od Josefa\nBaráka, Heřm. Přerhofa a Jos. R. Vilímka. Jest\nto zajisté bohatý materiál, který v Besedníku zahrnutý\nspatřujeme a předce jest jen doplněním Rubeše, jelikož\nspisy Rubešovy nedávno o sobě vyšlé, samy by knihu ne-\nsmírně rozšířily a z té příčiny z „Besedníka\" vynechány\njsou, jelikož si je každý zvlášt koupit může. Obzvláště\nale zastoupen a tentokrát skoro poprvé je tak rozsáhle\nspracován obor, v Tylových „Besedách\" poněkud pěsto-\nvaný, obor to besedního čtení a drobných šprýmů\nveršovaných. Bohatý obsah sám rozpadá v deklamace\nvážné, jichž je dvaačtyrycet, dále besední čtení a\nšprýmy, jichž se tu nachází devatenáct, a pak de-\nklamace žertovné delší i kratší, až i jen rýmované\nněkolikořádkové vtipy, jež může volaný deklamator do-\ndatkem obecenstvu přednesli. Tento čtvrtý obor nejroz-\nmanitěji je zastoupen; obsahujeť 73 rozmanité deklamace\na žerty. Z deklamací a besedních čtení nacházíme v Be-\nsedníku mnoho nejnovějších a velezdařilých, na př. „Za-\nkletý princ\" od V. Crhy, „Vysloužilec\" od Přerhofa\na „Fraitr Kalina\" od V. Hálka a od mnohých jiných.\nJiž z pouhých cifer těchto vysvítá, jak bohatá zásoba se\nkaždému podává a hned z prvního přečtení přesvědčí se\nkaždý, že se nejen bohatou ale i výbornou pokladnicí de-\nklamac atd. opatřil, kdo si „Bésednik\" koupil. Sama kniha\nje velmi úpravná a pomníine-li na obsah i užitečnost\njejí právě v této vhodné době, je v skutku velmi levná;\nsto jít 1 zl. r. č.\nHudební literatura. Tyto dni obdrželi jsme\nz Erfurtu dvě theoretická hudební díla, která nákladem\np. H. V. Kornera v Erfurtu a v Lipsku vyšla. Jinenujíf\nse: „Die Erhaltung und Stimmung der Orgel von A. G.\nRitter\" a „Handbuch fúr den Unterricht in der Harmonie-*\nlehre auf Seminarien und Preparandenschulen, bearbeitet\nvon A. G. Ritter. První dílo, obsahujíc 38 stran a 4 vý-\nkresy, bude každému varhaníku dobrým návodem, jak\nvarhany v správném stavu udržeti aje Jaditi má. Spi-\nsovatel podává nejprve stručné popsání varhan, přejde\npak na varhaníka, jak k varhanám dohlížeti, a jim ná-\npomáhati má. Na to následují pokyny, jak se varhany\nnaprav iti dají, je-li celý rejstřík, neb část rejstříku aneb\njednotlivá píštaka rozladěna; dále udány jsou prostředky,\njak se vady v měchách a průlivech odstraniti dají. Celé\ndílo je velmi dobré, a každému varhaníku přístupné. Cena\nje 8 stív grošů. Druhé dílo v tomž skladě vydané „Hand-\nbuch fur den Unterricht in der Harmonielehre od Rittera,\npočíná se začátky hudby: jak se tóny jmenují, která jsou\nznamení tónů, dále vysvětluje spisovatel škály, intervally,\nstaré a nové tóniny, přejde pak na akkordy, generalbass,\ntrojzvuk, septimový akkord, lámané akkordy, vedení hlasů\na končí s modulacemi. Dílo to obsahuje velmi mnoho\npraktických příkladů s notami, je pochopitelné a v směru\nnovějších theoretikň psáno. Jelikož dílo takové ještě\nv češtině nemáme, poručujeme toto všem, kteří se har-\nmonií a varhanami zanášejí. Poslední dílo stojí 20 stří-\nbrných grošů. —. Chval ně známý skladatel pan Jos. Vo-\nrel vydal před nedávnem čtyry české sbory (v hla-\nsech) pro mužské hlasy a sice: „Náš zpěv\" „Vojen-\nská\" „Damice\" „Píseň mladého Slovana,\" jejichžto\nčistý výnos určen na Han kov o nadací. Stojí 40 kr.\nPoručujeme co nejvřeleji zpěváckým spolkům sbory tyto,\no nichžto v příštím čísle zevrubnější úsudek podáme.\n\nZ Kolče. (Slavnost' a beseda.) Dne 7. t. m.\nkonala se zde slavnost, která pro naši obec velmi důležitá\nbyla, a jež se i velmi zřídka přihodí: stařičký a ve-\nlevážený pan učitel odbýval své 501eté jubileum, kdež\npři té příležitosti za své zásluhy odměněn jest JM. císaře\npána stříbrným křížem s korunou. Odpoledne o 5 hodi-\ndinách byla odbývána beseda, která s velmi krásným\nproslovem od Gruncla otevřena byla. Musíme především\nudělat velmi chvalnou zmínku o Slánském zpěváčkem\nspolku, kterýžto se ve všech sborech, zvláště při „Ci-\nkánech\" vyznamenal, a podáváme mu o jeho sbormistru\np. Procházkovi nejvřelejsí díky za jeho příčinlivost a\nlaskavé spoluoučinkování. Co se orkestrálníeh věcí do-\ntýče, byly provozovány ouvertury: „Don Juan,\" „Figaro\"\nod Mozarta, a ouvertura na národní písně od S kroupa.\nByly jsme věru překvapeni zdařilým prvvedením dvou\nprvních ouvertur. Dále se provozovaly na housle dva\nkoncerty, kteréžto od p. Antonína Lůžka, syna našeho\njubilanta, velmi slušně provedeny byly, Také p. Novák\nsi dobyl hojného potlesku provozováním fantasie pro pi-\nano od Schul ho fa na národní písně. Deklamatorní\nvěci, jakož: „Tři doby země české\" přednešené od pana\nJandy, „Ženská rada\" přednešena sl. A. T e r f 1 e r o v o u,\n„Jakou bych rád\", přednešenop. Terflerem; „Zpěv Čechu\"\npřednešen p. Durasein, byly velmi zdařilé v deklamování a\nobecenstvo je obdařilo hlnčným potleskem. Také musíme\nsvé nejvřelejsí díky vyslovit uspořadateli p. podučiteli\nGruuclovi, kterýžto celé vedení besedy na se vzal. Ko-\nnečně dlužno též našim milým osadníkům zdejším a z ji-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5731, "texte": "ných obcí naše nejvřelejší díky vzdáti as nimi zvolati:\nSláva našemu stařičkému p. učiteli, sláva našemu, této\nbesedě přítomnému pp. rytíři Bohuši! Karel Šebor.\nZ Tábora, 9. července. 1861. Po delší přestávce\nbyli jsme konečně dne 7. července t. r. od zpěváckého\nspolku našeho produkcí a sice pátou v r. 1861 potě-\nšeni, Již programy, na místě pozváni roznášené, potěšily\nnás na první pohled barvami svými, byly totiž bílé, čer-\nvené á modré, ukazujíce, jaký duch ve zpěvu i hudbě\nze spolku našeho vane. Tím více nám ale vítán byl\nprogram, jehož číslo první byl sbor od Procházky,\nspolku našemu věnovaný. Cis. 2. „Vlastenecká\" od Fr.\nPivody (solo mužské s průvodem piana). 3. Cavatina\nze zpěvohry „Atilla\" od Verdiho (sexteto). 4. Cavatina\nze zpěvohry „Hermione44 od Rossiniho (solo ženské s prů-\nvodem piana). 5. „Kalina44 od Era. Vašáka (sbor).\n6. Variace na flétnu ze zpěvohry „Čarovný závoj44 od\nJana Vančury (sextetto). 7. Kavatina ze zpěvohry\n„Čarostřelec\" od C. M. Vebra, (solo ženské s prňvo-\nvodern piana). 8. „Bratři rozveselme se,\" od Fr. Pi-\nvody (sbor). Začátek byl určitě na 8. hodinu večer\nustanoven. Však ale ředitelstvo spolku ráčilo zapomenout,\nže to v Táboře „nóbl44 přijít někam, ať to kamkoliv,\nalespoň o hodinu později; aui tak zajímavé čis. 1. pro-\ngramu nevábilo zdejší obecenstvo, ono muselo přijít o\n~ hodiny ba i o hodinu později, tak že se skutečně te-\nprv o 9. hodině večer s produkcí započalo. První číslo\n„Procházkův sbor\" nám již dílem dle pověsti naznačen\nbyl co práce dobrá i naslouchali jsme provedení jeho\nuchem přísnějším, nebyli jsme ale sklamáni, neb vyniká\nsbor tento skutečně duchem národním a komposice hu-\ndební textu výtečně přiměřena jest. Jmenovitě byly mí-\nsta: „ze spod dirku do srdečka udělej,44 pak kvartetto\nsolo: „ležím—li ti atd.44 až k refrainu, kde sbor zase za-\nčal od spolku našeho velmi mistrně provedena, neb i ono\nmísto jakousi lehkostí, toto pak jemným citem žertovným\npředneseno bylo. Hlučné chvály dostalo se přednesu sboru\ntohoto. Sbor „Kalina\" zůstavil obecenstvo chladným*),\naž zase sbor „Bratři rozveselme se44 rozjaření způsobil.\nVlasteneckou (basso í.) přednášel p. Tou pal ík dobře, byli\njsme ale toho mínění, že přednášena bude od p. Alt-\nmanna, který již jedenkráte krásným plným hlasem i\numěleckým přednesem veškeré obecenstvo přemile potěšil.\nSexťetta obě vedením sbormistra spolku p. Euderle vel-\nmi čistě a ku všeobecné pochvale přednesena byla, při\nnichž se p. Enderle (na housle I.) a p. Pánek (na flétnu)\nvyznamenali. Obě sola ženská přednášela v překladu če-\nském mladinká ale nadějeplná slečinka Hofmanová,\nkteráž tu ponejprv u veřejnost vystoupila a podivení způ-\nsobila, jak se může tak silný a spolu i zvučný orgán\nz tak outlého tílka vyvinouti; taktéž ale osvědčila, že\nnejen dobrou vůli ale i schopného mistra měla, který\ntak pěkné úlohy tak dobře vycvičiti znal. Jak slyšíme,\nbude prý slečinka Hofmanová na konservatorium\nv Praze přijata; přejeme si toho tím více, an by se z ní\njistě síla pro zpěvohru českou svým časem získati dala.\nPan Rastrělli známou již mistrností doprovázel sola na\npianě, a konečné nám zahrála slečna Marie Raušrová\nnékolik variací na piano, zacež se jí též potlesku dostalo.\nNa žádost obecenstva všestrannou byl také „Slovan\" od V a-\nšá k a přednesen, načež produkce skončena byla. Tance-\nchtiví hosté zařídili sobé na to v krátkosti zábavu ta-\nnečili,\n*) Nebyl snad výborně nastudován? Red.\n\nX\n\nVl. B.\nZ Brna. 9. července jsme měli letní besedu v hezkém\nnovém sále u Marovského na Malé nové ulici. Byl\nto vlastně triumf, kterýž slavili naši výteční zpěváci ře-\nditelstvím proslulého mistra v. p. Pavla Křížkovského.\nSlyšeli jsme po pořádku 8 sbor&v: „Cikání\" od Vogla,\n„Těžké orání\" od Vašáka, „Šumí Labe44 od Zvonaře,\n„Sablenka\" mazurka, „Nosirn zdravu mišicuw horvátský\nsbor, „Stassa čarodějnice\" od V. Horáka, „Tichá noc\"\nod Nováčka, „Quadrilla od Hellera. Čtyry sbory\njsme znali z předešlých besed, z nových se nám nejvíce\nlíbily: „Těžké orání,\" „Tichá noc,\" jež se za dílo mi-\nstrovské považovali může. Provedení, jak již řečeno,\nbylo naskrz dokonalé, a potvrdilo znovu náš úsudek, že\nnení daleko a široko nad zpěváky naše ze spolku ještě\nnepotvrzeného. Nadšení bylo všeobecné, tleskáuí a vy-\nvolávání nekonečné. V. p. Křížk o v sk ý byl vícekráte\nvyvolán, a když po besedě odcházel, doprovázelo jej\nhřmotné, nekonečné Sláva! Sláva! Po zpěvu hiála hudba\nc. k. pluku cesarevičova, a došla veliké pochvaly u val-\nného obecenstva, jenž až do půlnoci v nejlepším rozmaru\nzůstalo pohromadě. Že jsme si také zazpívali „Hej Slo-\nvané\" a „Kde domov můj ?\" pak že jsme připíjeli na\nzdraví našich miláčkův, to se samo sebou rozumí, jaká\nby to byla také beseda bez toho. - Velice náš těšilo, ie\nse sešlo mnoho hostův z venkova, a že jsme na pavlači\nspatřili zástupce jádra našeho lidu, jářku stavu rolnického,\nZ Herkulesových lázní blíž Mehadie (v Ba-\nňatě). Dne 18. června nás navštívila cestující hudební\nspolečnost p. Iíia Petkoviče, sestávající z 12. mužů nej-\nvíce vojenských vysiouženců a samých rodáků z knížet-\nství Srbského. Jejich čistý stejnokroj, šitý dle vzoru\nsrbského vojska —se slovansko-národními barvami jim\nvelmi dobře slušel - a snad každému Slovanu, jak bylo\npozorovat, se líbil. Při jejich třech produkcích na ná-\nměstí lázeňském jsme toliko samé malé a taneční kusy\nslyšeli. Obecenstvu se z nich nejvíce líbily srbské a ro-\nmánské věci za kteréž dobrou peněžitou odměnu od\nlázeňských hostů sobě dobyli. Dne 20. června se ode-\nbrali odtud do Valašska. Jiný malý orkestr 13. mužů\np.Weisse z Pešti hraje zde každodenně dvakrát na\nlázeňském náměstí a pokaždé hledí na to, by všem roz-\nličným národnostem alespoň hudbou dobře vyhověl. Zň-\nstane zde celé léto, a jest dosti oblíben.\n*\n*) Pište eastéjL Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "172", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Náš roztomilý host, slečna", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Náš roztomilý host, slečna", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 2555, "texte": "E.\nNovoměstské divadlo. Náš roztomilý host, slečna\nTrebelli-ová vystoupila v celku šestkráte a osvědčila\nv každé iv té nejmenší úloze výtečné své vlohy\ndramatické, a ještě výtecnější školu. Její ušlechtilý a\nsympatétický tón vzbudí dojemné city, které se ani po-\npsati ani vyslovili nedají; její vyrovnalost hlasu, bez-\núhonné vyvedení všerozliěných koloratur, z krásně utvo-\nřených úst se prýštících, znamenitý trilek, umělecké za-\ncházení s dechem, jsou vlastnosti jenom školy italské,\nkteré u nás dosáhnouti k nemožnostem pocítati musíme.\nSlečnino počínání jak ve zpěvu tak ive hře je tak ne-\nnucené, prázdné všeho namáhání a přece v obojím umě-\nlecké a slouží zvláště našim zpěvačkám a zpěvákům za\nvzor. Jak již podotknuto, patří úlohy geniálního Rossi-\nniho, který ušlechtilou melodií, skvělou instrumentací,\nzkrátka uchvacující hudbou sobě nejvíce sympatií dobyl,\nk těm nejyzornějším a také k nejvděčnějším. Tvrdit se\ndá, že úkol Roziny v zpěvohře „Lazebník Sevill-\nský44 nenajde mnoho podobných representantek, jako je\nsleěna Trebelli-ová, ve zpěvu tak ive hře vše okou-\nzlující. Dvakráte zpívala slečna T reb elli-ová Rozinu\na pokaždé předvedla rozličné vložky, které vesměs opa-\nkovány býti musely. Dále zpívala slečna v „Trouba-\ndouru\" cikánku (Azucena), v několika zlomkách zpěvo-\nhry „Lucreti e Borgia\" od Do nizetti ho a v prvních\ndvou jednáních zpěvohry „Hugenotti\" od Meyerbeera;\nv první opeře úlohu Orsiniho a v druhé pážete. V dru-\nhém jednání Hugenott vložila slečna Rondo se sbo-\nrem od Meyerbeera, které na všeobecnou žádost opa-\nkováno býti muselo. Nepamatujeme se na lepší prove-\ndení obou těchto úloh již po dlouhý čas. Povděčni jsme\nslečně za předvedení staré, pro nás mnohého však nové\nzpěvohry „Tankreda\" od Ros si ni ho. Opera nemá\nvšak pro nynější časy mnoho, ba téměř žádné ceny, je-\nlikož zpěvy, vyjma malou částku, prázdnost a spěšnou\npráci projevují. Jediná a vůbec známá první arie Tan-\nkreda „di tanti palpitti\" činí čestnou výminku. Jak\nslečna Trebelli-ová úlohu provedla, o tom nechcem\nvíce slov šířiti. V poslední zpěvohře podporována byla\nslečna naší oblíbenou slétnou Brennerovou, která\nvšechny scény s Tankredera s vlašským textem ač namá-\nhavě zpívala. Naposledy a k svému příjmu obrala si sl.\nTr e bellio-ová Tankreda a udržela v každém předsta-\nvení jásavý potlesk přečetného obecenstva na stejném\nstupni. K všeobecné radosti můžeme již nyní podotknouti,\nže v brzkém čase slečna Trebelli-ová nás zase svou\npřítomností poctí, by nám několik podobných a nezapo-\nmenutelných zábav připravila."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "172", "page_fin": "173", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.6.2", "titre_corps": "— Zítra bude se v Novoměstském divadle provozovati", "titre_sommaire": "— Zítra bude se v Novoměstském divadle provozovati", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.6", "debut_caractere": 2557, "fin_caractere_exclue": 5967, "texte": "— Zítra bude se v Novoměstském divadle provozovati\n„Debora\" od Mosenthala v překladu J. Kolára,\nv nížto slečnu Marii Kor schne rovu co Deboru a sl.\nČermákovu co Hanu spatříme. Doufáme, že obecen-\nsho české hojně se dostaví.\n„Nemáme samostatného českého di-\nvadla, ano nemáme divadla,\" tak zní v Praze a\npo veškeré vlasti naší bolestně na tisíce hlasu a navzdor\ntomuto bědování odpočívá v hlubokém spánku „sbor ku\nzřízení národního divadla44 a nedá si poklid ru-\nšiti těmito úpěnlivými zvuky. Již po dvakráte vyzván byl\ntýž sbor k shromáždění, avšak vše nadarmo; nikdy se\nnedostavil patřičný počet členů a z té příčiny nemohlo se\no nitem rokovati. Nuže, co zapotíti? Máme za to, aby\nse od žurnalistiky české učinily u vysokého c. k. místo-\ndržitelství kroky, aby se sestaviti směl nový výbor\nk vystavení národního divadla, jemuž by až dosa-\nváde nečinný a netečný sbor všechna věci té se týkající\nakta odevzdal. Dosavádní stav celé tak důležité záleži-\ntosti je nesnesitelný. Neprodlívejine tedy více! Není nej-\nmenší pochybnosti, že sestavením nového výboru pro\nnárodní divadlo tilý život nastoupí a že se i hned le-\ntos k stavení divadla přistoupiti může. Učiňme začátek\na zajisté najde se ve vlasti naší na tisíce národovců, kteří,\njak mile se stavětí počne, ochotně a hojně přispívati bu-\ndou. Plán páně Niklasův k vystavění národního\ndivadla je praktický a dobrý, a dá se některými ma-\nlými změnami ještě zdokonalit. Důvěřujeme se v kole-\ngialnost naší žurnalistiky, že návrh náš, pak-li jej za\nužitečný uzná, všemožně podporovati bude a že konečně\nk cíli se dostaneme. Svolání mužů pro národní tuto\nzáležitost se zajímajících, sestavení nového výboru,\na neprodlené započnu tí stavby budiž heslem\nnašim! Vyzýváme při této příležitosti všechny české\nzpěvá cké spolky, aby ku prospěchu národního diva-\ndla aspoň 3 zl. neb víc z každé odbývané produkce re-\ndakcí Dalibora zasílaly, Mámet nyní více než 26 zpěv.\nspolků, z nichžto každý 5 produkcí ročně odbývá.\nDaloli-by 13 zpěváckých spolků z každé produkce 5 zl. a\n13. 3 zl., činilo by to ročně 520 zl. Při více než 5 pro-\ndukcích a při značnějším přispívání mohou slavné naše\nzpěv. spolky značnou částku dohromady pro dotčený účel\nnám odevzdatí. Zaslané příspěvky budeme v Daliboru\nuveřejňovati.\nSpolek český ch umělců bude v Praze\nco nevidět zřízen. V měšťanské besedě byla již k tomu\ncíli schůzka, v nížto školní rada p. Wenzig za proza-\ntímního předsedu zvolen byl. Stanovy vypracují pánové\nDr. Jeřábek, Dr. Grégr a l)r. Mezník.\nPřičinlivý ředitel pianního ústavu, pan V. Stára,\nodbýval se svými chovanci výroční zkoušku v sále na\nv > v f •\nZofíně. Zaci se vesměs statně drželi a provedli těžké\núlohy své neúhonně a zdařile. Z vynikajících žáků jme-\nnujeme sl. Ch va 11 iero v u, Heinsohnovu, Krisovu,\nkterážto výtečně přednáševši fantasií „České perle44 od\nEd. Nápravník a mnohokráte volána byla. Z mužských\nvynikali p. Karner, Lederer, Čížek a mnozí jiní. Zevrub-\nnější úsudek o zkouškách žáků piauních ústavů podáme\npříště; zde toliko podotkneme, že výsledek této celoroční\nzkoušky byl skvělý.\nPan Stamberg, jenž loňského roku do Rusi\nza kapelníka se dostal, zemřel tam před nedávnem. P.\nStamberg byl výtečný houslista a zařídil v Praze sa-\nlonní orkestr, jenž až posud jeho jméno vede. Bylo by\nnám milé, kdyby nám někdo životopis jeho podal.\nNáš věhlasný Ferd. Laub koncertoval před ne-\ndávnem v Baden-Badenu a Ye Wisbadenu s nejskvělejším\nvýsledkem."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4784, "texte": "Naši rodáci, pan Ryba, varhaník v Moskvě a\np. Kll au r ve Varšavo přibyli tyto dni do Prahy,\ny f j v\nŘeditel pianního ustavu pan Bed, Simák, jenž\ntéž co skladatel ehvalného jména požívá, odbývá dnes\ndne 20. v 4i hod. odpoledne a zítra o 3 hod. spoledoe\nse svými chovanci výroční zkoušku, při níž to násle-\ndující skladby od českých skladatelů uslyšíme : „České\nperle,\" koncertní fantasii od Ed. Nápravníka, nový\nvalčík (ze Sálkova album) a Hi fina rovu koncertně uspo-\nřádanou polku, obé od B. Šimáka, Rybářku, kus pro pi-\nano od Charlesa Wehle, idyllu od Forstra, polones od\nHampla, impromptu od Fr. Kavána, fantasii „Andulko\"\nod Fr. P i vody, Zpomínku na smuteční pochod Chopi-\nnův od Schulhoffa a ouverturu pro 16 ruk od Leop.\nZ v o na re. Mimo to budou provedeny skladby od Men-\ndelssohna, Schumanna, Voikmanna, Reinecka atd\nV Březnici a v Rovensku (blíž Turnova) zřizují\nse zpévácké spolky; kéž by jiná městečka česká je\nnásledovala !\nPan Ed. Nápravník obdržel za dedikaci své\nvelezdařilé fantasie „České perle\" od J. Osvícenosti pana\nhraběte Jana z Harrachů skvostnou náprsní jehlici s dra-\nhokameny. Mladý tento skladatel odebeře se vbrzku do\nFrantiškových lázní k ruskému knížeti Jusupovu, jenž\njej pod příznivými výminkami (roční plat 600 stříbrných\nrublů, v našich penězích as 1000 zl. r. čís.) jako ka-\npelníka k svému orkestru v Petrohradě engažovati chce.\nBesedník. S potěšením dáváme zprávu na\nmnoze toužebně již čekanou a vždy velmi vítanou, že to-\ntiž vyšel ohlašovaný „Besed nik,\" sestavený od Josefa\nBaráka, Heřm. Přerhofa a Jos. R. Vilímka. Jest\nto zajisté bohatý materiál, který v Besedníku zahrnutý\nspatřujeme a předce jest jen doplněním Rubeše, jelikož\nspisy Rubešovy nedávno o sobě vyšlé, samy by knihu ne-\nsmírně rozšířily a z té příčiny z „Besedníka\" vynechány\njsou, jelikož si je každý zvlášt koupit může. Obzvláště\nale zastoupen a tentokrát skoro poprvé je tak rozsáhle\nspracován obor, v Tylových „Besedách\" poněkud pěsto-\nvaný, obor to besedního čtení a drobných šprýmů\nveršovaných. Bohatý obsah sám rozpadá v deklamace\nvážné, jichž je dvaačtyrycet, dále besední čtení a\nšprýmy, jichž se tu nachází devatenáct, a pak de-\nklamace žertovné delší i kratší, až i jen rýmované\nněkolikořádkové vtipy, jež může volaný deklamator do-\ndatkem obecenstvu přednesli. Tento čtvrtý obor nejroz-\nmanitěji je zastoupen; obsahujeť 73 rozmanité deklamace\na žerty. Z deklamací a besedních čtení nacházíme v Be-\nsedníku mnoho nejnovějších a velezdařilých, na př. „Za-\nkletý princ\" od V. Crhy, „Vysloužilec\" od Přerhofa\na „Fraitr Kalina\" od V. Hálka a od mnohých jiných.\nJiž z pouhých cifer těchto vysvítá, jak bohatá zásoba se\nkaždému podává a hned z prvního přečtení přesvědčí se\nkaždý, že se nejen bohatou ale i výbornou pokladnicí de-\nklamac atd. opatřil, kdo si „Bésednik\" koupil. Sama kniha\nje velmi úpravná a pomníine-li na obsah i užitečnost\njejí právě v této vhodné době, je v skutku velmi levná;\nsto jít 1 zl. r. č.\nHudební literatura. Tyto dni obdrželi jsme\nz Erfurtu dvě theoretická hudební díla, která nákladem\np. H. V. Kornera v Erfurtu a v Lipsku vyšla. Jinenujíf\nse: „Die Erhaltung und Stimmung der Orgel von A. G.\nRitter\" a „Handbuch fúr den Unterricht in der Harmonie-*\nlehre auf Seminarien und Preparandenschulen, bearbeitet\nvon A. G. Ritter. První dílo, obsahujíc 38 stran a 4 vý-\nkresy, bude každému varhaníku dobrým návodem, jak\nvarhany v správném stavu udržeti aje Jaditi má. Spi-\nsovatel podává nejprve stručné popsání varhan, přejde\npak na varhaníka, jak k varhanám dohlížeti, a jim ná-\npomáhati má. Na to následují pokyny, jak se varhany\nnaprav iti dají, je-li celý rejstřík, neb část rejstříku aneb\njednotlivá píštaka rozladěna; dále udány jsou prostředky,\njak se vady v měchách a průlivech odstraniti dají. Celé\ndílo je velmi dobré, a každému varhaníku přístupné. Cena\nje 8 stív grošů. Druhé dílo v tomž skladě vydané „Hand-\nbuch fur den Unterricht in der Harmonielehre od Rittera,\npočíná se začátky hudby: jak se tóny jmenují, která jsou\nznamení tónů, dále vysvětluje spisovatel škály, intervally,\nstaré a nové tóniny, přejde pak na akkordy, generalbass,\ntrojzvuk, septimový akkord, lámané akkordy, vedení hlasů\na končí s modulacemi. Dílo to obsahuje velmi mnoho\npraktických příkladů s notami, je pochopitelné a v směru\nnovějších theoretikň psáno. Jelikož dílo takové ještě\nv češtině nemáme, poručujeme toto všem, kteří se har-\nmonií a varhanami zanášejí. Poslední dílo stojí 20 stří-\nbrných grošů. —. Chval ně známý skladatel pan Jos. Vo-\nrel vydal před nedávnem čtyry české sbory (v hla-\nsech) pro mužské hlasy a sice: „Náš zpěv\" „Vojen-\nská\" „Damice\" „Píseň mladého Slovana,\" jejichžto\nčistý výnos určen na Han kov o nadací. Stojí 40 kr.\nPoručujeme co nejvřeleji zpěváckým spolkům sbory tyto,\no nichžto v příštím čísle zevrubnější úsudek podáme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "173", "page_fin": "174", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Kolče. (Slavnost' a beseda.) Dne 7. t. m.", "titre_sommaire": "Z Kolče. (Slavnost' a beseda.) Dne 7. t. m.", "signature_source": "X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.7", "debut_caractere": 4786, "fin_caractere_exclue": 6354, "texte": "Z Kolče. (Slavnost' a beseda.) Dne 7. t. m.\nkonala se zde slavnost, která pro naši obec velmi důležitá\nbyla, a jež se i velmi zřídka přihodí: stařičký a ve-\nlevážený pan učitel odbýval své 501eté jubileum, kdež\npři té příležitosti za své zásluhy odměněn jest JM. císaře\npána stříbrným křížem s korunou. Odpoledne o 5 hodi-\ndinách byla odbývána beseda, která s velmi krásným\nproslovem od Gruncla otevřena byla. Musíme především\nudělat velmi chvalnou zmínku o Slánském zpěváčkem\nspolku, kterýžto se ve všech sborech, zvláště při „Ci-\nkánech\" vyznamenal, a podáváme mu o jeho sbormistru\np. Procházkovi nejvřelejsí díky za jeho příčinlivost a\nlaskavé spoluoučinkování. Co se orkestrálníeh věcí do-\ntýče, byly provozovány ouvertury: „Don Juan,\" „Figaro\"\nod Mozarta, a ouvertura na národní písně od S kroupa.\nByly jsme věru překvapeni zdařilým prvvedením dvou\nprvních ouvertur. Dále se provozovaly na housle dva\nkoncerty, kteréžto od p. Antonína Lůžka, syna našeho\njubilanta, velmi slušně provedeny byly, Také p. Novák\nsi dobyl hojného potlesku provozováním fantasie pro pi-\nano od Schul ho fa na národní písně. Deklamatorní\nvěci, jakož: „Tři doby země české\" přednešené od pana\nJandy, „Ženská rada\" přednešena sl. A. T e r f 1 e r o v o u,\n„Jakou bych rád\", přednešenop. Terflerem; „Zpěv Čechu\"\npřednešen p. Durasein, byly velmi zdařilé v deklamování a\nobecenstvo je obdařilo hlnčným potleskem. Také musíme\nsvé nejvřelejsí díky vyslovit uspořadateli p. podučiteli\nGruuclovi, kterýžto celé vedení besedy na se vzal. Ko-\nnečně dlužno též našim milým osadníkům zdejším a z ji-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3407, "texte": "ných obcí naše nejvřelejší díky vzdáti as nimi zvolati:\nSláva našemu stařičkému p. učiteli, sláva našemu, této\nbesedě přítomnému pp. rytíři Bohuši! Karel Šebor.\nZ Tábora, 9. července. 1861. Po delší přestávce\nbyli jsme konečně dne 7. července t. r. od zpěváckého\nspolku našeho produkcí a sice pátou v r. 1861 potě-\nšeni, Již programy, na místě pozváni roznášené, potěšily\nnás na první pohled barvami svými, byly totiž bílé, čer-\nvené á modré, ukazujíce, jaký duch ve zpěvu i hudbě\nze spolku našeho vane. Tím více nám ale vítán byl\nprogram, jehož číslo první byl sbor od Procházky,\nspolku našemu věnovaný. Cis. 2. „Vlastenecká\" od Fr.\nPivody (solo mužské s průvodem piana). 3. Cavatina\nze zpěvohry „Atilla\" od Verdiho (sexteto). 4. Cavatina\nze zpěvohry „Hermione44 od Rossiniho (solo ženské s prů-\nvodem piana). 5. „Kalina44 od Era. Vašáka (sbor).\n6. Variace na flétnu ze zpěvohry „Čarovný závoj44 od\nJana Vančury (sextetto). 7. Kavatina ze zpěvohry\n„Čarostřelec\" od C. M. Vebra, (solo ženské s prňvo-\nvodern piana). 8. „Bratři rozveselme se,\" od Fr. Pi-\nvody (sbor). Začátek byl určitě na 8. hodinu večer\nustanoven. Však ale ředitelstvo spolku ráčilo zapomenout,\nže to v Táboře „nóbl44 přijít někam, ať to kamkoliv,\nalespoň o hodinu později; aui tak zajímavé čis. 1. pro-\ngramu nevábilo zdejší obecenstvo, ono muselo přijít o\n~ hodiny ba i o hodinu později, tak že se skutečně te-\nprv o 9. hodině večer s produkcí započalo. První číslo\n„Procházkův sbor\" nám již dílem dle pověsti naznačen\nbyl co práce dobrá i naslouchali jsme provedení jeho\nuchem přísnějším, nebyli jsme ale sklamáni, neb vyniká\nsbor tento skutečně duchem národním a komposice hu-\ndební textu výtečně přiměřena jest. Jmenovitě byly mí-\nsta: „ze spod dirku do srdečka udělej,44 pak kvartetto\nsolo: „ležím—li ti atd.44 až k refrainu, kde sbor zase za-\nčal od spolku našeho velmi mistrně provedena, neb i ono\nmísto jakousi lehkostí, toto pak jemným citem žertovným\npředneseno bylo. Hlučné chvály dostalo se přednesu sboru\ntohoto. Sbor „Kalina\" zůstavil obecenstvo chladným*),\naž zase sbor „Bratři rozveselme se44 rozjaření způsobil.\nVlasteneckou (basso í.) přednášel p. Tou pal ík dobře, byli\njsme ale toho mínění, že přednášena bude od p. Alt-\nmanna, který již jedenkráte krásným plným hlasem i\numěleckým přednesem veškeré obecenstvo přemile potěšil.\nSexťetta obě vedením sbormistra spolku p. Euderle vel-\nmi čistě a ku všeobecné pochvale přednesena byla, při\nnichž se p. Enderle (na housle I.) a p. Pánek (na flétnu)\nvyznamenali. Obě sola ženská přednášela v překladu če-\nském mladinká ale nadějeplná slečinka Hofmanová,\nkteráž tu ponejprv u veřejnost vystoupila a podivení způ-\nsobila, jak se může tak silný a spolu i zvučný orgán\nz tak outlého tílka vyvinouti; taktéž ale osvědčila, že\nnejen dobrou vůli ale i schopného mistra měla, který\ntak pěkné úlohy tak dobře vycvičiti znal. Jak slyšíme,\nbude prý slečinka Hofmanová na konservatorium\nv Praze přijata; přejeme si toho tím více, an by se z ní\njistě síla pro zpěvohru českou svým časem získati dala.\nPan Rastrělli známou již mistrností doprovázel sola na\npianě, a konečné nám zahrála slečna Marie Raušrová\nnékolik variací na piano, zacež se jí též potlesku dostalo.\nNa žádost obecenstva všestrannou byl také „Slovan\" od V a-\nšá k a přednesen, načež produkce skončena byla. Tance-\nchtiví hosté zařídili sobé na to v krátkosti zábavu ta-\nnečili,\n*) Nebyl snad výborně nastudován? Red.\n\nX"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "174", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Brna. 9. července jsme měli letní besedu v hezkém", "titre_sommaire": "Z Brna. 9. července jsme měli letní besedu v hezkém", "signature_source": "Vl. B", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.8", "debut_caractere": 3409, "fin_caractere_exclue": 5731, "texte": "Vl. B.\nZ Brna. 9. července jsme měli letní besedu v hezkém\nnovém sále u Marovského na Malé nové ulici. Byl\nto vlastně triumf, kterýž slavili naši výteční zpěváci ře-\nditelstvím proslulého mistra v. p. Pavla Křížkovského.\nSlyšeli jsme po pořádku 8 sbor&v: „Cikání\" od Vogla,\n„Těžké orání\" od Vašáka, „Šumí Labe44 od Zvonaře,\n„Sablenka\" mazurka, „Nosirn zdravu mišicuw horvátský\nsbor, „Stassa čarodějnice\" od V. Horáka, „Tichá noc\"\nod Nováčka, „Quadrilla od Hellera. Čtyry sbory\njsme znali z předešlých besed, z nových se nám nejvíce\nlíbily: „Těžké orání,\" „Tichá noc,\" jež se za dílo mi-\nstrovské považovali může. Provedení, jak již řečeno,\nbylo naskrz dokonalé, a potvrdilo znovu náš úsudek, že\nnení daleko a široko nad zpěváky naše ze spolku ještě\nnepotvrzeného. Nadšení bylo všeobecné, tleskáuí a vy-\nvolávání nekonečné. V. p. Křížk o v sk ý byl vícekráte\nvyvolán, a když po besedě odcházel, doprovázelo jej\nhřmotné, nekonečné Sláva! Sláva! Po zpěvu hiála hudba\nc. k. pluku cesarevičova, a došla veliké pochvaly u val-\nného obecenstva, jenž až do půlnoci v nejlepším rozmaru\nzůstalo pohromadě. Že jsme si také zazpívali „Hej Slo-\nvané\" a „Kde domov můj ?\" pak že jsme připíjeli na\nzdraví našich miláčkův, to se samo sebou rozumí, jaká\nby to byla také beseda bez toho. - Velice náš těšilo, ie\nse sešlo mnoho hostův z venkova, a že jsme na pavlači\nspatřili zástupce jádra našeho lidu, jářku stavu rolnického,\nZ Herkulesových lázní blíž Mehadie (v Ba-\nňatě). Dne 18. června nás navštívila cestující hudební\nspolečnost p. Iíia Petkoviče, sestávající z 12. mužů nej-\nvíce vojenských vysiouženců a samých rodáků z knížet-\nství Srbského. Jejich čistý stejnokroj, šitý dle vzoru\nsrbského vojska —se slovansko-národními barvami jim\nvelmi dobře slušel - a snad každému Slovanu, jak bylo\npozorovat, se líbil. Při jejich třech produkcích na ná-\nměstí lázeňském jsme toliko samé malé a taneční kusy\nslyšeli. Obecenstvu se z nich nejvíce líbily srbské a ro-\nmánské věci za kteréž dobrou peněžitou odměnu od\nlázeňských hostů sobě dobyli. Dne 20. června se ode-\nbrali odtud do Valašska. Jiný malý orkestr 13. mužů\np.Weisse z Pešti hraje zde každodenně dvakrát na\nlázeňském náměstí a pokaždé hledí na to, by všem roz-\nličným národnostem alespoň hudbou dobře vyhověl. Zň-\nstane zde celé léto, a jest dosti oblíben.\n*\n*) Pište eastéjL Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-07-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-07-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-07-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "174", "page_fin": "174", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.8", "debut_caractere": 5733, "fin_caractere_exclue": 5860, "texte": "Listárna.\nPanu V. Vol .... ♦.veSk a 1. Pošlete mí ještě\njednou Vaši skladbu v opisu; an v první něco nezřetel-\nného se nachází."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "167", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.1", "texte": "Slovo o hudbě české.\n\nPiseň\nM. A. Hrubý.\n*!>•\n1.\nJen do skoku, děvče milé,\n\\e lahodném objetí,\nsrdce k srdci přitiskneme\nk úspěšnému rozjetí.\n2.\nBledé líce zčervenají,\nkrev se Y těle rozjaří,\nsrdce tancem rozohněné\npísní hochy obdaří.\n3.\nHle! tu nožka zemi tepe,\njak by jen ji líbala,\njakby na jezeře loďka\nv zefíru se hýbala.\n4.\nRychle v víru poskočíme,\nv jednom bodu ustáném,\npak se nožkou vyhoupneme,\nv kolo rychle odváném.\n5.\nProtož děvče jen do skoku\nve milostném objetí,\nsrdce k srdci přitiskneme\nk lahodnému rozjetí.\n*) Píseú tato hodí se co sbor k polce.\n\nO nejstarší hudbě české nelze co jistého pově-\nděti. Ze známých nejstarších písní, ani ze starobylých\ntanců českých nedá se určili, do kteréhož věku nále-\nžejí, zda-li původ svůj dlužny jsou komusi kmene slo-\nvanského, aneb pocházejí—li z cizí země, vkořenivše se\ntoliko postupem času mezi Cechy. Když slovanští apo-\nštolové, Cyril a Method rozšiřovali křesťanství na Mo-\nV\nravě, a když toto, zmáhajíc se v Cechách za času kní-\nžete Bořivoje, vždy četnějších tam nalézalo příznivců\nza panování Václava I. tu i křesťanská chrámová\nhudba, vítězíc nad pohanskou, nezničila ji sice zúplna,\nnýbrž s ní sjednotila se. Nicméně v XII. věku, kdežto\nnásledkem častého putování do Říma a působením řádu\nBenediktinského vlašská hudba nalézala v Čechách mi-\nlovníků a následovníků, měla hudba národní ještě sil-\nnou převahu, an lid a zvláště šlechta již v těch dobách\ncizotě nepřáli. Že národ Český musil nadán bý tí hu-\ndebními schopnostmi, o tom nelze pochybovati, jelikož\nznaje uzpůsobit vkus svůj dle cizích vzorů, přece za-\nchoval sobě pomocí jich samostatnou výtvornosf. Jest—li\nže kdesi rozměr zvuku vplyv cizí na patnět uvádí, udr-\nžel se přece vlastní rytem, cizímu, totiž nečeskému\nzcela protivný. V tom ohledu nade vše vyznačen jest\nvěk XIV., kde jazyk vlašský a francouzský, cizí stavi-\ntelství a cizokrajná hudba do čech se tiskly; však ale\nnárod náš neutrpěl nižádné ztráty na své samostatnosti\na na vlastnostech, jimiž se v hudebním umění vyzname-\nnával. Jak krásně se vyvinuly a zdokonalily u národu\n%■>\nČeského schopnosti k hudbě, toho důkazem jsou války\nhusitské: z těch dob došli nás nejpříjemnější zvukové\nhudby kostelní, kteří zrodivše se při krvavé záplavě na\npoli války, byli jsou nám zachováni od Bratrů Českých;\nmimo to nemůže nikdo zapříti, že Husité, a především\nváleční Táborité velmi si libovali v písních bohatérských.\nDůvodem toho jsou pěkné písně, pozůstalé po mistru\nJanu Husovi; konečně známo každému, že tovaryšstvem"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "168", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.2", "texte": "Bratří Moravských v 1457. sepsán byl kancionál s ná-\npěvy. Nápěvy tyto jsou znamenité. Pevná mysl v uvě-\ndomění přísné správnosti, zbožné oddání se do vůle\nBožské, pokora a vroucí pobožnost u prostřed proná-\nsledování a strastí časů mluví z těchto nelíčených zbož-\nných tónů k srdci každému.\nPři tom všem těžko bylo by s jistotou říci, kdy\nvlastně první české písně s nápěvy na světlo byly vy-\ndány, jak veliký byl počet výtisků, a kolikeré jich vy-\ndání; my známe toliko sbírku 400 písní od roku 1539.\nPoslední vydání dotčené sbírky vztahuje se na r. 1566.\nZ předmluvy k témuž vysvitá patrně, že větší čásf těch\npísní již přes sto let v národu žije ; avšak i toto po-\nslední vydání patří k vzácnostem, jelikož hlavně Jesuité,\nod r. 1621 počínajíce, i zpěvníky pronásledovali a jich\ntolik zničili, co jich jen doslati mohli. Známo též, že\ni Luther mnohé písně Bratří Českých v německém pře-\nkladu mezi své nábožné zpěvy přijal.\nSbory Bratří českých převyšovaly vše, co nám ko-\nliv z hudby těch časů zůstaveno. Není se však co di-\nvili, že v čas válek a pronásledování, jaké církev česká\ntrpěla, hudba v Čechách hynouti počala. Teprv za času\nRudolfa 11. nabyla nového života, jelikož Vlaši na ni\npřemocně působili. Za panování Ferdinanda 11. Jesuité\npečnjíce o to veřejně, aby vyznání katolické v Čechách\nse zmohlo a rozšířilo, neopominuli použiti takéž hudby\nk prospěchu svému. Protož ustanovili u každého klá-\nštera i kostela hudební spolky se zvláštními fundacemi.\nKaždý klášter vychovával šest neb osm mladých zpěvá-\nkův, kteří s jistým počtem hudců pod dozorsstvím di-\nrektora spolku hudební skladby při chrámu Páně pro-\nvozovali. Že však dotčení zpěváci do spolku jen ten-\nkráte bývali přijímáni, když úplně již byli ve zpěvu a\nv hudbě vycvičeni, starali se všemožně rodičové, zvláště\nkteří na vsi bytem byli, aby dílky jejich v tom umění\nse vzdělávaly. Tím způsobem, při vrozených Čechům\nhudebních schopnostech, stalo se, že hudba i po vsích\nčeských neustále se rozšiřovala a do oboru domácího\nživota vnikala. Také Ferdinand 11. byl jejím ochrán-\ncem ; dle vůle jeho hledělo se v každém jesuitském\nsemináři se vší péčí na cvičení v hudbě. Od té doby\nžádalo se od každého učitele, aby spolu měl i dosta-\ntečnou známost hudby; od té doby počali též Čechové\ndo cizích krajů cestovali, a tací cestovatelé, hrajíce na\njakémkoliv nástroji, nazývali se českými študenty, ne-\nboli českými inusikanly.\nNe toliko dvůr a duchovenstvo pěstovalo hudbu,\nale i pánové byli přinuceni, aby rozmnožili sláyu svou\na skvostnosf, přijímali do služby lidi v umění hudeb-\nním zběhlé, a poskytovat jim příležitosti ku zdokona-\nlení se v hudbě. Za panování Josefa I. (1706 —1711)\nučinila hudba v Čechách značný pokrok, tak že v každé\nvsi nackázely se hudební školy. Za času Karla VI.\n(1711—1740) zdá se, že praktická hudba dostoupila\nv Čechách vysokého stupně. V roku 1724 založil\ntento vládce hudební sbory, ježto v ten čas ne-\nměly sobě podobných. Za Prahou pod šírým nebem\nsešlo se více než tisíc zpěváků a hudebníků, kteří ve-\ndením čtyr ředitelů na čtyřech pahorcích skladby pro-\nvozovali ; k tomu obnášely útraty 300,000 zl. rýn. a\nposluchačů sešlo se kolik set lisic. Za časů Karla VI.\nV\nstála Česká kostelní hudba na nejvyššíin slupni. Toho\nčasu přivezl hrabě Antonín Špork z Francie do Čech\nprvní lesnice, a v krátce vystoupili s nimi čeští umělci.\nTaké opera vlašská působila na hudební vzdělání v Praze,\nzvláště okolo roku 1770, pod ředitelstvím Bustelli-ho.\nTehdáž i mladý umělec Righini v Praze schopnosti své\nvzdělal. Velké zásluhy o hudbu Českou získali též Ci-\nsterciáci, především ale klášter Osecký. Jak hudba\nv XVIII. a XIX. století v Čechách květla, podali jsme\nv rozličných článcích v listech těchto.\n\nD. V.\n\nJakub Šeller.\nŽivotopisný nástin.\n\nJako na začátku 19. století Nikolo Paganini, ital-\nský to velmistr na housle, nedostižnou hrou svou celý\nsvět rozněcoval, tak okouzloval jistý rodák náš v po-\nlovičce 18. století celou Evropu a zbudil podivuhodnou\nhrou všude, kde se objevil, nesmírnou sensací. Bylí\nskutečně kouzelníkem na housle, bylf Faustem v oboru\nhudby; nebo znal všechny tajnosti houslí, jež největší vir-\ntuosové v nástroji tom ani netušili. A kdo byl ten čaro-\ndějník? budete se mne zvědavě tázali. Bylf to Jakub\nv\nSeller, o němž tuto některá životopisná dáta podám.\nv\nSeller Jakub, geniální virtuos na housle, narodil\nse 16. května r. 1759 ve Všetatech nedaleko Rakov-\nníku , na českém to panství domu Fiirstenbergův. Stu-\ndoval, určen byv ku stavu knčžskéinu, v Praze v koleji\nJesuitův.\nLáska k umění hudebnímu a snad i víee náklon-\nnost k nevázanému živobytí znechutily mu jeho budoucí\nstav. Dal tedy theologii vále a šel, bezvousý ještě ji-\nnoch, přes Vídeň do Mnichova, kde jej Groner houslím\nvyučoval. Po dvě lela byl v Mannheimu u divadelního\norkestru a Vogler ujal se jeho otcovsky, pomáhaje mu\nradou i skutkem.\nBrzy však odletělo opeřené ptačátko; toulal se\ndlouhý čas po Švýcarsku, Itálii a Francouzsku.\nPo svém návratu do Německa obdržel službu co\nkoncertmistr v Mompelgardu u vývodské Wůrtemberské\ndvorní kapelly.\nMožná, že by tam byl tento nepokojný duch déle"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "169", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.3", "texte": "zůstal než sedm let, ač se mu to věčností býti zdálo,\nkdyby jeho záměr frankové svým příchodem r. 1791\nbyli nezmátli.\nSeller se vydal opět na cesty a prošel svatořím-\nskou říši skrz a skrz. Dle přísloví „jak nabyto, tak\npozbyto\" přicházel se svými peněžitými poměry čím dál\ntím víc do užších mezí; brzy neměl již ani svého vlast-\nního nástroje; a také jej Bachus a Venuše co svého\nmilánka do spolku přijmuli. První nepřekážel mu v jeho\numěleckých kejklech, poslednější však v podobě lehké\nženské osůbky, přidala se mu za spolucestovatele a\nvymetla mu každý kouteček v kapsách, kde jen jaká\nvindra ještě byla zůstala, úplně.\nCo jej mimo to ještě zastiňovalo, bylo špatné vy-\nchování a úplná nevzdělanost, obecné a hrubé mravy,\njakož i jeho odporné vysoké domnění sama o sobě.\nProto pro všecko náleží Šeller přec mezi ty nej-\nvělší bravourní hráče všech časů, ano on byl takřka\npředchůdcem Paganiniho. Jako tento, pustil se on též\ndo všeho, a jest-li se mu to vždy se stejnou dokonalo-\nstí nepovedlo, musil to jen sám sobě přičítati. Na ci-\nzích, špatných houslích přemohl ty největší, nejtěžší,\nopravdu herkulejské těžkosti: jedním táhnutím smyčce\nvyvedl běhy mnoha oktáv polozvučně, v bleskové\nrychlosti tercové a sextové chody, řetězy trillkové\npřes celý slrunník, skoky od nedostižné, uchvacující\nvýšky až do nejnižší hloubky ; čisté fla-\ngeoletové passage vše v úplné síle, čistotě a zřetel-\nnosti, s pravou precisností a hravě, tak jako by to vše\njen dětská hra byla.\nK dessertu přicházelo obyčejně stolní umění; im-\nprovisoval plnohlasné sólové variace, chorály řeholnic;\npři čemž dýmka co stráž vždy po straně státi musila;\nfalešná harmonika, níž smyčec roztočil, žíně na struny\npoložil a smyčcový prut pod nástroj přivedl, a podivu-\nhodné harmonie vyluzoval, jezdě žíněmi po všech čty-\nřech strunách v zdlouhavých tazích.\nMezi tím stávalo se často, že některé housle na-\nladění špatně držely a k accompagnu velmi nízko byly.\nTo jej však v přednesu nezradilo ; lak jist byl v svých\napplikaturách, a tak se mohl úplně na jemnost svého\nsluchu spolehnouti.\nJiž dlouho tomu, co jméno tohoto genia ryzého,\noriginálního v zapomenutí upadlo. Tento od přírody\ntak bohatě Jnadaný, a lepšímu osudu zasvěcený umělec\nsešel v nouzi, nepoznán a neoželen, v stavu zcela\nopuštěném.\nZemřel r. 1800 v jedné vesnici ve Frieslandu.\nV posledních letech neměl pražádného svého nástroje,\na chtěl-li někde zahráli, musil se jej vždy teprv vy-\ndlužovati.\n\nM. A. Hrubý.\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nMá-li konservatorium míti ten účel, aby všechny\nčásti hudebního umění a bezprostředně na ně se pota-\nhující vědy zachovalo a pěstovalo, tu jest tomu velmi\nse co divili, že se k tomu ještě nepřikročilo, takový\nprogram také skutečně provésth Také ještě se to ani\nnestalo na Pařížském konservatoriu. Po dlouhý čas ne-\nmělo ani třídy k vyučování tak potřebným nástrojům\njako je kontrabas, posauna, trouba, harfa. Před něko-\nlika lety teprv vyplnily se tyto mezery, ponechalo se\nvšak ještě dosti jiných. Tak na př. nevyučuje se na\nhouslích piccicatu; nestojí žádné zvláštní třídy pro brač;\nv třídách pro klarinet nebere se na kasetový roh ni-\nžádného ohledu mělo by se alespoň vyučovati na\nbasový klarinet, kterýž Adolf Sax vynalezl; toho ni\nnejmenšího ohledu nebéře se také na nástroje jako jest\nSaxofon, Ofikleida, basová tuba, Klapkový roh, Saxův\nroh a podobné. Na vyučování tloukacím nástrojům ne-\npomyslí nikdo, a přece jsou tyto, jmenovitě ale kotly,\nrovněž tak důležitý jako nyní zanedbány: mimo kotel-\nníka velké opery v Paříži, pana Poussarda znám jen\nasi ještě tři v skutku výtečné kotelníky. A je vám\nznámo, jak mnoho orkestrů v Evropě jsem v posledních\ndevíti nebo desíti letech seznati měl příležitost To\nvšecko jsou všako mezery, jakéž v každé konservatoři\nse naleznouti dají. Co ale při tom všem nejvíce jest\nsnad k oželení, jest to: nestává žádné třídy pro ryt-\nmus, kde by všickni žáci bez výminky, zpěváci, jakož\ni instrumentalisté, rozmanité těžkosti u rozdělení tempa\npřemoci se učili. Z této neznalosti rytmu pochází ona\nnesnesitelná žádosf italských a francouzských hudeb-\nníků, vždy jen těžkou dobu taktu vytknouti a takto\njednotvárné prázdnoty na trůn posadili; z toho pochází\ntaké neschopnost nejvělšího dílu z nich, skladby v syn-\nkopickém slohu s patřičnou čistotou provésti, jako na\npř. v Španělsku užívané rozkošné melodie, kteréž se\nve Francii za převrácené mají. Francouzští a italští\nzpěváci jsou předalece od toho vzdáleni, aby dovedli\ns rytmem hráti, a nelze-li jim takové příležitosti obejiti,\nvypadne výsledek vždycky velmi bídně. Z toho také\npochází jejich nenávist proti všemu, co není, jak oni\nse vyjadřují, dobře spořádané t. j. velmi často tolik\njako jalově. Odtud také pocházejí jejich dětinské a\nsměšné náhledy, jakéž o rytmickém spořádání mají a\njejich podivení nad každým nápěvem, jehož forma a\npřízvuk se líší od přízvuku a formy, jak ve Francii a\nv Itálii nezměnitelně přijaty jsou. A z toho konečně\ntaké pochází ona choulostivosf výkonných hudebníků"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "170", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.4", "texte": "vůbec, kteří zvyklí jsou, aby vždy již dříve naznače-\nným a předvídaným rozdělením tempa a znaménkami\nbyli drženi a vedeni asi jako děli, které ještě ne-\nmohou jinak choditi, než když o pevnou podporu se\nmohou zadržeti. Beethovenovy symfonie vytrhly vel-\nkou část našich Pařížských hudebníků násilně z těchto\npošetilých návyků a získaly jim z části také 30blíbení\nna těch pikantních a původních rytmech. Co se ale\ntýče zpěváků, nestalo se až posud ještě ničeho, co by je\nz krásného jejich spánku probudilo, co by jim jejich krev\nrychleji skrze žíly hnalo, co by je na spozorování, na\nužívání a živost pohybů navyklo. Jejich ospalá lenosf\ntedy pořade ještě trvá a mají—li od ní býti vysvobozeni,\nmusejí se po dlouhý čas do zvláštní obsluhy dáti. Ob-\nzvláště tedy pro ně měla by se zvláštní třída pro ryt-\nmus zařídili, ačkoliv by také velký počet instrumenta-\nlistů z ní užitku dobývali mohl. Totéž platí, ačkoliv\nv menším poměru, také o německých zpěvácích a hu-\ndebnících.\nKonečně musí také konservatoř, která na úplnost\nse táhnouti a podání nejzajímavějších objevů, nejzname-\nnitějších díl z minulosti, a vzbouření v umění zacho-\nvati chce, stolici učitelskou zařídili pro dějepis hudby,\naby se takto k rozumnému poznání všech výtvorů na-\nšich předkův dospělo. Ne však ale výhradně ouslním\npřednesem nebo písemním rozkládáním, alebrž věrným\na bedlivým provozováním nejlepších díl jichž památka\nse v platností zachovávati má. Pak by se více nena-\nlezli chovanci, kteří, v ostatním zdatní, ohledem ale na\nznalost nejskvělejších výtvorů velkých, často i ještě ži-\njících mistrů, nevědomí jako Hottentoti jsou. Takovým\nzpůsobem vytříboval by se již z počátků vkus hudebníků,\njejich představy staly by se lepšími, většími, význam-\nnějšími, než posud jsou a čítali bysme u provozování\nhudby méně řemeslníků ale více umělců. Stává\nještě jiné vady při všech nynějších konservatořích, která\nse ode dne ke dni vždy více a více pociťuje : míním\ntotiž nedostatek zvláštní třídy pro instrumentaci.\nV posledních letech dosáhl tento obor skladebního umění\nznamenitého vyvinutí; připoutal krásnými svými výsledky\npozornost kritiky a obecenstva na sebe; posloužil také\nprávě tak často jistému druhu skladatelů k tomu, aby\nmohli zakryti svou chudobu představ a silu, nadšenosf\nvytvářeli; stal se iv rukou zdatných skladatelů zámy-\nslem nesčíslných nadužití, hnusných přeháněn!, směš-\nného nesmyslu čím více tedy ještě v rukou jejich\nnášlapníků a potakovačů. Ale právě tato přehánění jsou\ndůkazem nejlepším o významnosti instrumentace. Bohu-\nžel musí se užívání jí v celku nazvati slepým a buďto\nje to pak dílo náhody nebo nejbídnější obratnosti. Ne-\nbof ačkoliv naší nynější hudebníci mnohem větší část\nnástrojů užívají než jejich předkové, zná přece nej-\nvětší díl z nich tak málo význam, podstatu a způsob\nzacházení s každým jednotlivým údem toho instrumen-\ntálního rodu, jako rozmanité sympatické svazky, které\njej mezi sebou spojujou. Ano i prvotní počátek této\nvédy, objem nástrojů je na slovo vzatým skladatelům\nčasto zcela neznámý. Tak na př. vím ze zkušenosti,\nže jeden z nich neznal objem flétny; o plechových ná-\nstrojích, jmenovitě ale o posaunách, mají jen velmi ne-\njasné náhledy 5 pročež nalezneme také skoro ve všech\nnovějších i starších partiturách, že se skladatelé velmi\nrozumně zdržovali častého užívání toho druhu nástrojů;\nskladatelé zůstanou vždycky pěkně v prostřední poloze,\nobávajíce se, že by meze, jim ne docela známé, třebas\npřekročiti mohli, poněvadž nemají ani pomyšlení o pro-\nspěchu, jakového užíváním hlubokých nebo nízkých tónů\nna oněch nástrojích dosáhnouti lze. Instrumentace\npřichází mi za našich dnů jako nějaká cizá řeč, která\ndo módy přišla; mnozí lidé vychloubají se jí, aniž by\nse jí byli učili a mluví jí tedy barbarským způsobem.\nTaková třída v konservatořích byla by také bu-\ndoucím ředitelům orkestrů velmi prospěšná. Ředitel\nhudby, neznající důkladně všech pomůcek při inslru-\nmentaci, nemá také veliké hudební znamenitosti; musí\nobjem, ústrojnosf, dobré a špatné vlastnosti všech ná-\nstrojů, když ne lépe, aspoň předce tak znáti jako pod\nním stojící hudebníci. Jinak směl by jim jen skromná\npřipomenutí dáti, jednalo-Ii by se to tu jmenovitě o\nnějaké neobyčejné sestavení o smělou a těžkou passáží.\nZvolá-li tu lenosf nebo neschopnost: „To nejde! tako-\nvého tonu nestává ! to se nedá hráti,\" pak bude moci\nnáš muž odpověděti: „Jste na omylu; udělejte to tak\nnebo tak, pak překonáte lehce tu těžkost,\" někdy zase\npodle potřeby jim řekne: „Arcif jest to nesnadné ; za-\nměstnáte-li se ale několik dní tím a pak vám to přece\nještě nepůjde, tu bych musil se domnívali, že důkladně\nsvůj nástroj neznáte a musil bych se ohlédnouti po\nschopnějším umělci.\" Častěji arcif naskytne se opačný\npád, kde skladatel, poněvadž mu schází zvláštní znalost\ntaké nejdůkladnější umělce provedením nemožných věcí\ntrýzní. Tu může obezřelý představený orkestrů k straně\nhudebníků a proti straně skladatelově se dáti.\nOstatně nebylo by to také zbytečné, aby se v kon-\nservatořích vedení instrumentálních a zpěváckých hmot\nvyučovalo, jmenovitě pro skladatele aby při vhodné pří-\nležitosti v stavu byli svá díla také patřičně provozovali.\nNebof mnozí to neumějí. Těžká úloha vůdčího orke-\nstrů (nebof lehkou úlohou jest, provozovali známá a\nv scénu již uvedená díla) pozůstává v tom, neznámé\nještě dílo orkestrů předvésti, myšlénku skladatelovu do\npravého postaviti světla, hudebníky k pravidelnému hraní,\nk společné hře, k výrazu přidržovali a po překonání"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "171", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.5", "texte": "všech hmotných těžkostí pro dílo to je oživovati, roz-\nhorlili a nadchnouti. Arcif že k tomu patří vlastnosti,\nkteré &e nedají vysvětlili : cit, takt, ryzost v poznání\na v pocitu, nadšenosf, mimo to však také zběhlost, která\ntak lehce nedá se osvojili. Tak jmenovitě čtení z par-\ntitur. Kdo při dirigování jenom výtahu nebo houslo-\nvého hlasu používá jak to na mnohých místech,\njmenovitě ve Francouzsku ve zvyku bývá musí si\nto také nechat líbiti, když mu pak některý od něho\npohaněný hudebník odpoví: „To vy ani nemůžete vě-\ndět, vždyf nemáte můj hlas.44 Ato je ještě nejmeníí\nújma, která se nahodí při tomto nuzném zřízení.\n(Dokončení.)\n\nŠebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n(P okraco vání.)\nCelá společnost oddělila se nejen dnes, ale vždy\nna dvě strany, jichž tichý, zevně méně zřejmý boj mezi\nsebou v dnešní besedě předstávajícírn soubojem mezi\nBachem a Marchandem, nejpatrněji se objevil. K první\nstraně, arcif menšího počtu, hlásilo se staré důstojen-\nstvo se starou svou věrou, svou prostotou a vážností,\nhledíc závratný skranec na své hlavě udrželi. Ono je-\ndiné ujímalo se ještě chrámu, starovážných obřadů, kostel-\nního slohu v hudbě a národní zachovalosti mravů svých\npraotců. U jeho práporu stála královna, její milostnice,\nstará nejvyšší hofmistrová hraběnka z Kolovratů, gene-\nrál z Klentzů, Furstenberg, hraběnka z Konigsmarků a\nještě malý počet starších dvořanek a šlechticů, kteří\nmravy svých praotců při nejmenším alespoň pohodl-\nnější nalézali. Byla to zkrátka církevní strana. Jí\nnaproti stálo vítězoslavně sobectví ve francouzském rou-\nše, vítězoslavně ve vědách, vítězoslavně v obyčeji, dvo-\njitě vítězoslavně, protože nové, od většiny podporováno\nbylo. K tomuto táboru počítali se mimo kurfirslu sa-\nmého ministr a polní marsal hrabě z Fiemingů a jeho\npřítelkyně a žákyně hraběnka z Denhofů, podplukov-\nník z Spieglů, dvorní maršál z Haugwitzů a ještě mnoho\njiných dvořanů a dvořanek, kteří tímto si přízeň kur-\nfirsiovu získati domnívali, jakož i celá mladší polská\nšlechta, která vždy k všemu francouzskému nakloněna\nbyla. Zcela neteční při tom byli kurprinc, jehož nej-\nmilejším zaměstnáním honba byla a vrchní komoří z Vitz-\nthumů, jenž vůbec při všech záležitostech, ku každému\nobřadu ochotným se prokázal a každého člověka příte-\nlem byl. Panoš Sutkovský, zchudlý potomek polské\nknížecí rodiny, jenž o princovu rnilosf, a z Bruhlů, jenž\no královu přízeň se pokoušel, chovali se velmi ta ji vě,\njakož i YŮbec jen íiguranti při tom boji bylí.\nSouboj Marchanda s Bachem, z nichž poslední\njemně se usmívaje, na klavír podepřen vedle Yolumiera\nstál a na ta skupení se díval, byl takřka pobočním ku-\nsem k bojům mezi stranami u dvoru, a Volutnierův osud\nzávisel od dnešního výsledku. Tedy nemluvilo se v celé\nspolečnosti dnes o ničem jiném, než o předstávajícírn pří-\nběhu. Marchand právě byl vstoupil v dvorním obleku do\nvedlejší síně a promluviv s pánem z Fleiningů několik\nslov, navracoval se opět do maršálkovy oblekárny, aby\nse nemusil, jak se vyjádřil, se svým soupeřem před ča-\nsem samalgamovati. Když král s královnou ruku v ruce\ndo sálu vstoupili, blahosklonně se usmívaje, jemu násle-\ndoval kurprinc v prostém vojenském kabátu veda starou\nhraběnku Kolovratovou, vážnou a přece ještě krásnou\nto paní, a za nimi šli panoši Sutkovský a Bríihl. Také\nkomorníka Hennicke nesmíme přehlédnouti, jenž řadu\nskončil. Maršálek Fleming a Vilzthum spěchali, aby\nvysoká panstva přijali.\n„Nuže, milý Fiemingu, Vy nám chcete dnes ne-\nobyčejný požitek zpfisobiti; chceme také býti přítomni\nboji obou mistrů, boji mezi francouzskou a německou\nhudbou. Věru nevím ani, kterak se Vám za to zavdě-\nčili mám.\"\n„Toliko Vaší nojvyšší další milostivostí, králov-\nská milosti,\" odpověděl slasliplný Fleming.\n„Také naše milá hraběnka Denhofová má velkého\npodílu na uspořádání dnešní slavnosti; pravilo se mi,\"\na z očích králových vyjiskril se mnoho pravící mlunní\nblesk na hraběnku, která se s úsměvem poklonila.\nPromluviv ještě několik slov s některými z pří-\ntomných osob pokročil pak král s královnou k místům\nkrálovské rodiny, kam je Fleming a Haugwitz dopro-\nvodili.\n„Jsou už oba hudební mistři pohromadě ?\" tázal\nse August Fleminga.\n„Ano, Vaše Milosti, a očekávají jen nejvyšší\nrozkaz.\"\n„Představte mi Bacha z Výmaru.\"\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "172", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.6", "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nE.\nNovoměstské divadlo. Náš roztomilý host, slečna\nTrebelli-ová vystoupila v celku šestkráte a osvědčila\nv každé iv té nejmenší úloze výtečné své vlohy\ndramatické, a ještě výtecnější školu. Její ušlechtilý a\nsympatétický tón vzbudí dojemné city, které se ani po-\npsati ani vyslovili nedají; její vyrovnalost hlasu, bez-\núhonné vyvedení všerozliěných koloratur, z krásně utvo-\nřených úst se prýštících, znamenitý trilek, umělecké za-\ncházení s dechem, jsou vlastnosti jenom školy italské,\nkteré u nás dosáhnouti k nemožnostem pocítati musíme.\nSlečnino počínání jak ve zpěvu tak ive hře je tak ne-\nnucené, prázdné všeho namáhání a přece v obojím umě-\nlecké a slouží zvláště našim zpěvačkám a zpěvákům za\nvzor. Jak již podotknuto, patří úlohy geniálního Rossi-\nniho, který ušlechtilou melodií, skvělou instrumentací,\nzkrátka uchvacující hudbou sobě nejvíce sympatií dobyl,\nk těm nejyzornějším a také k nejvděčnějším. Tvrdit se\ndá, že úkol Roziny v zpěvohře „Lazebník Sevill-\nský44 nenajde mnoho podobných representantek, jako je\nsleěna Trebelli-ová, ve zpěvu tak ive hře vše okou-\nzlující. Dvakráte zpívala slečna T reb elli-ová Rozinu\na pokaždé předvedla rozličné vložky, které vesměs opa-\nkovány býti musely. Dále zpívala slečna v „Trouba-\ndouru\" cikánku (Azucena), v několika zlomkách zpěvo-\nhry „Lucreti e Borgia\" od Do nizetti ho a v prvních\ndvou jednáních zpěvohry „Hugenotti\" od Meyerbeera;\nv první opeře úlohu Orsiniho a v druhé pážete. V dru-\nhém jednání Hugenott vložila slečna Rondo se sbo-\nrem od Meyerbeera, které na všeobecnou žádost opa-\nkováno býti muselo. Nepamatujeme se na lepší prove-\ndení obou těchto úloh již po dlouhý čas. Povděčni jsme\nslečně za předvedení staré, pro nás mnohého však nové\nzpěvohry „Tankreda\" od Ros si ni ho. Opera nemá\nvšak pro nynější časy mnoho, ba téměř žádné ceny, je-\nlikož zpěvy, vyjma malou částku, prázdnost a spěšnou\npráci projevují. Jediná a vůbec známá první arie Tan-\nkreda „di tanti palpitti\" činí čestnou výminku. Jak\nslečna Trebelli-ová úlohu provedla, o tom nechcem\nvíce slov šířiti. V poslední zpěvohře podporována byla\nslečna naší oblíbenou slétnou Brennerovou, která\nvšechny scény s Tankredera s vlašským textem ač namá-\nhavě zpívala. Naposledy a k svému příjmu obrala si sl.\nTr e bellio-ová Tankreda a udržela v každém předsta-\nvení jásavý potlesk přečetného obecenstva na stejném\nstupni. K všeobecné radosti můžeme již nyní podotknouti,\nže v brzkém čase slečna Trebelli-ová nás zase svou\npřítomností poctí, by nám několik podobných a nezapo-\nmenutelných zábav připravila.\n\n— Zítra bude se v Novoměstském divadle provozovati\n„Debora\" od Mosenthala v překladu J. Kolára,\nv nížto slečnu Marii Kor schne rovu co Deboru a sl.\nČermákovu co Hanu spatříme. Doufáme, že obecen-\nsho české hojně se dostaví.\n„Nemáme samostatného českého di-\nvadla, ano nemáme divadla,\" tak zní v Praze a\npo veškeré vlasti naší bolestně na tisíce hlasu a navzdor\ntomuto bědování odpočívá v hlubokém spánku „sbor ku\nzřízení národního divadla44 a nedá si poklid ru-\nšiti těmito úpěnlivými zvuky. Již po dvakráte vyzván byl\ntýž sbor k shromáždění, avšak vše nadarmo; nikdy se\nnedostavil patřičný počet členů a z té příčiny nemohlo se\no nitem rokovati. Nuže, co zapotíti? Máme za to, aby\nse od žurnalistiky české učinily u vysokého c. k. místo-\ndržitelství kroky, aby se sestaviti směl nový výbor\nk vystavení národního divadla, jemuž by až dosa-\nváde nečinný a netečný sbor všechna věci té se týkající\nakta odevzdal. Dosavádní stav celé tak důležité záleži-\ntosti je nesnesitelný. Neprodlívejine tedy více! Není nej-\nmenší pochybnosti, že sestavením nového výboru pro\nnárodní divadlo tilý život nastoupí a že se i hned le-\ntos k stavení divadla přistoupiti může. Učiňme začátek\na zajisté najde se ve vlasti naší na tisíce národovců, kteří,\njak mile se stavětí počne, ochotně a hojně přispívati bu-\ndou. Plán páně Niklasův k vystavění národního\ndivadla je praktický a dobrý, a dá se některými ma-\nlými změnami ještě zdokonalit. Důvěřujeme se v kole-\ngialnost naší žurnalistiky, že návrh náš, pak-li jej za\nužitečný uzná, všemožně podporovati bude a že konečně\nk cíli se dostaneme. Svolání mužů pro národní tuto\nzáležitost se zajímajících, sestavení nového výboru,\na neprodlené započnu tí stavby budiž heslem\nnašim! Vyzýváme při této příležitosti všechny české\nzpěvá cké spolky, aby ku prospěchu národního diva-\ndla aspoň 3 zl. neb víc z každé odbývané produkce re-\ndakcí Dalibora zasílaly, Mámet nyní více než 26 zpěv.\nspolků, z nichžto každý 5 produkcí ročně odbývá.\nDaloli-by 13 zpěváckých spolků z každé produkce 5 zl. a\n13. 3 zl., činilo by to ročně 520 zl. Při více než 5 pro-\ndukcích a při značnějším přispívání mohou slavné naše\nzpěv. spolky značnou částku dohromady pro dotčený účel\nnám odevzdatí. Zaslané příspěvky budeme v Daliboru\nuveřejňovati.\nSpolek český ch umělců bude v Praze\nco nevidět zřízen. V měšťanské besedě byla již k tomu\ncíli schůzka, v nížto školní rada p. Wenzig za proza-\ntímního předsedu zvolen byl. Stanovy vypracují pánové\nDr. Jeřábek, Dr. Grégr a l)r. Mezník.\nPřičinlivý ředitel pianního ústavu, pan V. Stára,\nodbýval se svými chovanci výroční zkoušku v sále na\nv > v f •\nZofíně. Zaci se vesměs statně drželi a provedli těžké\núlohy své neúhonně a zdařile. Z vynikajících žáků jme-\nnujeme sl. Ch va 11 iero v u, Heinsohnovu, Krisovu,\nkterážto výtečně přednáševši fantasií „České perle44 od\nEd. Nápravník a mnohokráte volána byla. Z mužských\nvynikali p. Karner, Lederer, Čížek a mnozí jiní. Zevrub-\nnější úsudek o zkouškách žáků piauních ústavů podáme\npříště; zde toliko podotkneme, že výsledek této celoroční\nzkoušky byl skvělý.\nPan Stamberg, jenž loňského roku do Rusi\nza kapelníka se dostal, zemřel tam před nedávnem. P.\nStamberg byl výtečný houslista a zařídil v Praze sa-\nlonní orkestr, jenž až posud jeho jméno vede. Bylo by\nnám milé, kdyby nám někdo životopis jeho podal.\nNáš věhlasný Ferd. Laub koncertoval před ne-\ndávnem v Baden-Badenu a Ye Wisbadenu s nejskvělejším\nvýsledkem."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "173", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.7", "texte": "Naši rodáci, pan Ryba, varhaník v Moskvě a\np. Kll au r ve Varšavo přibyli tyto dni do Prahy,\ny f j v\nŘeditel pianního ustavu pan Bed, Simák, jenž\ntéž co skladatel ehvalného jména požívá, odbývá dnes\ndne 20. v 4i hod. odpoledne a zítra o 3 hod. spoledoe\nse svými chovanci výroční zkoušku, při níž to násle-\ndující skladby od českých skladatelů uslyšíme : „České\nperle,\" koncertní fantasii od Ed. Nápravníka, nový\nvalčík (ze Sálkova album) a Hi fina rovu koncertně uspo-\nřádanou polku, obé od B. Šimáka, Rybářku, kus pro pi-\nano od Charlesa Wehle, idyllu od Forstra, polones od\nHampla, impromptu od Fr. Kavána, fantasii „Andulko\"\nod Fr. P i vody, Zpomínku na smuteční pochod Chopi-\nnův od Schulhoffa a ouverturu pro 16 ruk od Leop.\nZ v o na re. Mimo to budou provedeny skladby od Men-\ndelssohna, Schumanna, Voikmanna, Reinecka atd\nV Březnici a v Rovensku (blíž Turnova) zřizují\nse zpévácké spolky; kéž by jiná městečka česká je\nnásledovala !\nPan Ed. Nápravník obdržel za dedikaci své\nvelezdařilé fantasie „České perle\" od J. Osvícenosti pana\nhraběte Jana z Harrachů skvostnou náprsní jehlici s dra-\nhokameny. Mladý tento skladatel odebeře se vbrzku do\nFrantiškových lázní k ruskému knížeti Jusupovu, jenž\njej pod příznivými výminkami (roční plat 600 stříbrných\nrublů, v našich penězích as 1000 zl. r. čís.) jako ka-\npelníka k svému orkestru v Petrohradě engažovati chce.\nBesedník. S potěšením dáváme zprávu na\nmnoze toužebně již čekanou a vždy velmi vítanou, že to-\ntiž vyšel ohlašovaný „Besed nik,\" sestavený od Josefa\nBaráka, Heřm. Přerhofa a Jos. R. Vilímka. Jest\nto zajisté bohatý materiál, který v Besedníku zahrnutý\nspatřujeme a předce jest jen doplněním Rubeše, jelikož\nspisy Rubešovy nedávno o sobě vyšlé, samy by knihu ne-\nsmírně rozšířily a z té příčiny z „Besedníka\" vynechány\njsou, jelikož si je každý zvlášt koupit může. Obzvláště\nale zastoupen a tentokrát skoro poprvé je tak rozsáhle\nspracován obor, v Tylových „Besedách\" poněkud pěsto-\nvaný, obor to besedního čtení a drobných šprýmů\nveršovaných. Bohatý obsah sám rozpadá v deklamace\nvážné, jichž je dvaačtyrycet, dále besední čtení a\nšprýmy, jichž se tu nachází devatenáct, a pak de-\nklamace žertovné delší i kratší, až i jen rýmované\nněkolikořádkové vtipy, jež může volaný deklamator do-\ndatkem obecenstvu přednesli. Tento čtvrtý obor nejroz-\nmanitěji je zastoupen; obsahujeť 73 rozmanité deklamace\na žerty. Z deklamací a besedních čtení nacházíme v Be-\nsedníku mnoho nejnovějších a velezdařilých, na př. „Za-\nkletý princ\" od V. Crhy, „Vysloužilec\" od Přerhofa\na „Fraitr Kalina\" od V. Hálka a od mnohých jiných.\nJiž z pouhých cifer těchto vysvítá, jak bohatá zásoba se\nkaždému podává a hned z prvního přečtení přesvědčí se\nkaždý, že se nejen bohatou ale i výbornou pokladnicí de-\nklamac atd. opatřil, kdo si „Bésednik\" koupil. Sama kniha\nje velmi úpravná a pomníine-li na obsah i užitečnost\njejí právě v této vhodné době, je v skutku velmi levná;\nsto jít 1 zl. r. č.\nHudební literatura. Tyto dni obdrželi jsme\nz Erfurtu dvě theoretická hudební díla, která nákladem\np. H. V. Kornera v Erfurtu a v Lipsku vyšla. Jinenujíf\nse: „Die Erhaltung und Stimmung der Orgel von A. G.\nRitter\" a „Handbuch fúr den Unterricht in der Harmonie-*\nlehre auf Seminarien und Preparandenschulen, bearbeitet\nvon A. G. Ritter. První dílo, obsahujíc 38 stran a 4 vý-\nkresy, bude každému varhaníku dobrým návodem, jak\nvarhany v správném stavu udržeti aje Jaditi má. Spi-\nsovatel podává nejprve stručné popsání varhan, přejde\npak na varhaníka, jak k varhanám dohlížeti, a jim ná-\npomáhati má. Na to následují pokyny, jak se varhany\nnaprav iti dají, je-li celý rejstřík, neb část rejstříku aneb\njednotlivá píštaka rozladěna; dále udány jsou prostředky,\njak se vady v měchách a průlivech odstraniti dají. Celé\ndílo je velmi dobré, a každému varhaníku přístupné. Cena\nje 8 stív grošů. Druhé dílo v tomž skladě vydané „Hand-\nbuch fur den Unterricht in der Harmonielehre od Rittera,\npočíná se začátky hudby: jak se tóny jmenují, která jsou\nznamení tónů, dále vysvětluje spisovatel škály, intervally,\nstaré a nové tóniny, přejde pak na akkordy, generalbass,\ntrojzvuk, septimový akkord, lámané akkordy, vedení hlasů\na končí s modulacemi. Dílo to obsahuje velmi mnoho\npraktických příkladů s notami, je pochopitelné a v směru\nnovějších theoretikň psáno. Jelikož dílo takové ještě\nv češtině nemáme, poručujeme toto všem, kteří se har-\nmonií a varhanami zanášejí. Poslední dílo stojí 20 stří-\nbrných grošů. —. Chval ně známý skladatel pan Jos. Vo-\nrel vydal před nedávnem čtyry české sbory (v hla-\nsech) pro mužské hlasy a sice: „Náš zpěv\" „Vojen-\nská\" „Damice\" „Píseň mladého Slovana,\" jejichžto\nčistý výnos určen na Han kov o nadací. Stojí 40 kr.\nPoručujeme co nejvřeleji zpěváckým spolkům sbory tyto,\no nichžto v příštím čísle zevrubnější úsudek podáme.\n\nZ Kolče. (Slavnost' a beseda.) Dne 7. t. m.\nkonala se zde slavnost, která pro naši obec velmi důležitá\nbyla, a jež se i velmi zřídka přihodí: stařičký a ve-\nlevážený pan učitel odbýval své 501eté jubileum, kdež\npři té příležitosti za své zásluhy odměněn jest JM. císaře\npána stříbrným křížem s korunou. Odpoledne o 5 hodi-\ndinách byla odbývána beseda, která s velmi krásným\nproslovem od Gruncla otevřena byla. Musíme především\nudělat velmi chvalnou zmínku o Slánském zpěváčkem\nspolku, kterýžto se ve všech sborech, zvláště při „Ci-\nkánech\" vyznamenal, a podáváme mu o jeho sbormistru\np. Procházkovi nejvřelejsí díky za jeho příčinlivost a\nlaskavé spoluoučinkování. Co se orkestrálníeh věcí do-\ntýče, byly provozovány ouvertury: „Don Juan,\" „Figaro\"\nod Mozarta, a ouvertura na národní písně od S kroupa.\nByly jsme věru překvapeni zdařilým prvvedením dvou\nprvních ouvertur. Dále se provozovaly na housle dva\nkoncerty, kteréžto od p. Antonína Lůžka, syna našeho\njubilanta, velmi slušně provedeny byly, Také p. Novák\nsi dobyl hojného potlesku provozováním fantasie pro pi-\nano od Schul ho fa na národní písně. Deklamatorní\nvěci, jakož: „Tři doby země české\" přednešené od pana\nJandy, „Ženská rada\" přednešena sl. A. T e r f 1 e r o v o u,\n„Jakou bych rád\", přednešenop. Terflerem; „Zpěv Čechu\"\npřednešen p. Durasein, byly velmi zdařilé v deklamování a\nobecenstvo je obdařilo hlnčným potleskem. Také musíme\nsvé nejvřelejsí díky vyslovit uspořadateli p. podučiteli\nGruuclovi, kterýžto celé vedení besedy na se vzal. Ko-\nnečně dlužno též našim milým osadníkům zdejším a z ji-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "174", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610720-01.1.8", "texte": "ných obcí naše nejvřelejší díky vzdáti as nimi zvolati:\nSláva našemu stařičkému p. učiteli, sláva našemu, této\nbesedě přítomnému pp. rytíři Bohuši! Karel Šebor.\nZ Tábora, 9. července. 1861. Po delší přestávce\nbyli jsme konečně dne 7. července t. r. od zpěváckého\nspolku našeho produkcí a sice pátou v r. 1861 potě-\nšeni, Již programy, na místě pozváni roznášené, potěšily\nnás na první pohled barvami svými, byly totiž bílé, čer-\nvené á modré, ukazujíce, jaký duch ve zpěvu i hudbě\nze spolku našeho vane. Tím více nám ale vítán byl\nprogram, jehož číslo první byl sbor od Procházky,\nspolku našemu věnovaný. Cis. 2. „Vlastenecká\" od Fr.\nPivody (solo mužské s průvodem piana). 3. Cavatina\nze zpěvohry „Atilla\" od Verdiho (sexteto). 4. Cavatina\nze zpěvohry „Hermione44 od Rossiniho (solo ženské s prů-\nvodem piana). 5. „Kalina44 od Era. Vašáka (sbor).\n6. Variace na flétnu ze zpěvohry „Čarovný závoj44 od\nJana Vančury (sextetto). 7. Kavatina ze zpěvohry\n„Čarostřelec\" od C. M. Vebra, (solo ženské s prňvo-\nvodern piana). 8. „Bratři rozveselme se,\" od Fr. Pi-\nvody (sbor). Začátek byl určitě na 8. hodinu večer\nustanoven. Však ale ředitelstvo spolku ráčilo zapomenout,\nže to v Táboře „nóbl44 přijít někam, ať to kamkoliv,\nalespoň o hodinu později; aui tak zajímavé čis. 1. pro-\ngramu nevábilo zdejší obecenstvo, ono muselo přijít o\n~ hodiny ba i o hodinu později, tak že se skutečně te-\nprv o 9. hodině večer s produkcí započalo. První číslo\n„Procházkův sbor\" nám již dílem dle pověsti naznačen\nbyl co práce dobrá i naslouchali jsme provedení jeho\nuchem přísnějším, nebyli jsme ale sklamáni, neb vyniká\nsbor tento skutečně duchem národním a komposice hu-\ndební textu výtečně přiměřena jest. Jmenovitě byly mí-\nsta: „ze spod dirku do srdečka udělej,44 pak kvartetto\nsolo: „ležím—li ti atd.44 až k refrainu, kde sbor zase za-\nčal od spolku našeho velmi mistrně provedena, neb i ono\nmísto jakousi lehkostí, toto pak jemným citem žertovným\npředneseno bylo. Hlučné chvály dostalo se přednesu sboru\ntohoto. Sbor „Kalina\" zůstavil obecenstvo chladným*),\naž zase sbor „Bratři rozveselme se44 rozjaření způsobil.\nVlasteneckou (basso í.) přednášel p. Tou pal ík dobře, byli\njsme ale toho mínění, že přednášena bude od p. Alt-\nmanna, který již jedenkráte krásným plným hlasem i\numěleckým přednesem veškeré obecenstvo přemile potěšil.\nSexťetta obě vedením sbormistra spolku p. Euderle vel-\nmi čistě a ku všeobecné pochvale přednesena byla, při\nnichž se p. Enderle (na housle I.) a p. Pánek (na flétnu)\nvyznamenali. Obě sola ženská přednášela v překladu če-\nském mladinká ale nadějeplná slečinka Hofmanová,\nkteráž tu ponejprv u veřejnost vystoupila a podivení způ-\nsobila, jak se může tak silný a spolu i zvučný orgán\nz tak outlého tílka vyvinouti; taktéž ale osvědčila, že\nnejen dobrou vůli ale i schopného mistra měla, který\ntak pěkné úlohy tak dobře vycvičiti znal. Jak slyšíme,\nbude prý slečinka Hofmanová na konservatorium\nv Praze přijata; přejeme si toho tím více, an by se z ní\njistě síla pro zpěvohru českou svým časem získati dala.\nPan Rastrělli známou již mistrností doprovázel sola na\npianě, a konečné nám zahrála slečna Marie Raušrová\nnékolik variací na piano, zacež se jí též potlesku dostalo.\nNa žádost obecenstva všestrannou byl také „Slovan\" od V a-\nšá k a přednesen, načež produkce skončena byla. Tance-\nchtiví hosté zařídili sobé na to v krátkosti zábavu ta-\nnečili,\n*) Nebyl snad výborně nastudován? Red.\n\nX\n\nVl. B.\nZ Brna. 9. července jsme měli letní besedu v hezkém\nnovém sále u Marovského na Malé nové ulici. Byl\nto vlastně triumf, kterýž slavili naši výteční zpěváci ře-\nditelstvím proslulého mistra v. p. Pavla Křížkovského.\nSlyšeli jsme po pořádku 8 sbor&v: „Cikání\" od Vogla,\n„Těžké orání\" od Vašáka, „Šumí Labe44 od Zvonaře,\n„Sablenka\" mazurka, „Nosirn zdravu mišicuw horvátský\nsbor, „Stassa čarodějnice\" od V. Horáka, „Tichá noc\"\nod Nováčka, „Quadrilla od Hellera. Čtyry sbory\njsme znali z předešlých besed, z nových se nám nejvíce\nlíbily: „Těžké orání,\" „Tichá noc,\" jež se za dílo mi-\nstrovské považovali může. Provedení, jak již řečeno,\nbylo naskrz dokonalé, a potvrdilo znovu náš úsudek, že\nnení daleko a široko nad zpěváky naše ze spolku ještě\nnepotvrzeného. Nadšení bylo všeobecné, tleskáuí a vy-\nvolávání nekonečné. V. p. Křížk o v sk ý byl vícekráte\nvyvolán, a když po besedě odcházel, doprovázelo jej\nhřmotné, nekonečné Sláva! Sláva! Po zpěvu hiála hudba\nc. k. pluku cesarevičova, a došla veliké pochvaly u val-\nného obecenstva, jenž až do půlnoci v nejlepším rozmaru\nzůstalo pohromadě. Že jsme si také zazpívali „Hej Slo-\nvané\" a „Kde domov můj ?\" pak že jsme připíjeli na\nzdraví našich miláčkův, to se samo sebou rozumí, jaká\nby to byla také beseda bez toho. - Velice náš těšilo, ie\nse sešlo mnoho hostův z venkova, a že jsme na pavlači\nspatřili zástupce jádra našeho lidu, jářku stavu rolnického,\nZ Herkulesových lázní blíž Mehadie (v Ba-\nňatě). Dne 18. června nás navštívila cestující hudební\nspolečnost p. Iíia Petkoviče, sestávající z 12. mužů nej-\nvíce vojenských vysiouženců a samých rodáků z knížet-\nství Srbského. Jejich čistý stejnokroj, šitý dle vzoru\nsrbského vojska —se slovansko-národními barvami jim\nvelmi dobře slušel - a snad každému Slovanu, jak bylo\npozorovat, se líbil. Při jejich třech produkcích na ná-\nměstí lázeňském jsme toliko samé malé a taneční kusy\nslyšeli. Obecenstvu se z nich nejvíce líbily srbské a ro-\nmánské věci za kteréž dobrou peněžitou odměnu od\nlázeňských hostů sobě dobyli. Dne 20. června se ode-\nbrali odtud do Valašska. Jiný malý orkestr 13. mužů\np.Weisse z Pešti hraje zde každodenně dvakrát na\nlázeňském náměstí a pokaždé hledí na to, by všem roz-\nličným národnostem alespoň hudbou dobře vyhověl. Zň-\nstane zde celé léto, a jest dosti oblíben.\n*\n*) Pište eastéjL Red.\n\nListárna.\nPanu V. Vol .... ♦.veSk a 1. Pošlete mí ještě\njednou Vaši skladbu v opisu; an v první něco nezřetel-\nného se nachází."}]}