{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_sha256": "54a10a7ceea736a66f4afa27c56a6a16a3cb6a80fc81feadb69c5fdcb13fc6b7", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/08/01_01/bmtnabd_1861-08-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "175", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.1", "titre_corps": "Náš zpěv.", "titre_sommaire": "Náš zpěv.", "signature_source": "Karel Pr. Smrt", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1146, "texte": "Náš zpěv.\nKarel Pr. Smrt.\nCo Čechu v duši, srdci dlívá,\nčím krev se v žilách rozpění,\nto v písně cituplné splývá:\nlu žal, lam slasti rozchvění.\nNemůž to jinak ani býti,\nnež Bůh že nám chce odměniti\nod dětství k stáří smutný žal,\njejž otec synu odchoval.\nKdyž hrom a bouře k zemi sloupá\na blesk nám hoří nad hlavou,\naj, v mracích Vlasti Duch se houpá,\nnám kyna dávnou oslavou.\nNemůž to ani jinak býti,\nnež Bůh že v nás chce oživili\npaměf na našich Otců květ,\njež písní má se rozzvučet.\nV každém se prsu věštby pěstí\na mlékem matek vštěpují,\nže národ bude zase kvésti,\nnechf zrádci zhoubu osnují.\nNemůž to ani jinak býti,\nnás k tomu Bůh chce připraviti\na proto dýchá v naši krev,\na proto daří nám se zpěv.\nMy mužů slavných sobě ctíme\na nesem vstříc jim povděky,\nv jich slávě naši uvidíme\nvznešenou jako před věky.\nNemůž to ani jinak býti,\nnež Bůh že musí radost míti,\nkdyž zdvihnem mocný do nebes\nz vděčnosti k Němu v písních ples!\nNám vzácná láska matek, druží\ndo srdcí ráje zavívá,\na jeden cíl nás k sobě tuží,\na stejný zápěv okřivá.\nJak může tedy jinak býti,\nnež Bůh že jal se uvážiti,\npokud neznectí Cech svou krev,\naby z ní plynul božský zpěv."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "175", "page_fin": "176", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.2", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.1", "debut_caractere": 1148, "fin_caractere_exclue": 2370, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nNavraťme se však zase do Prahy a totiž k %pé-\nvácké akademii. Jako všechny tylo spolky v Ně-\nmecku, sestává také ona z ochotníků z prostřední třídy\nobyvatelstva. Pan Škraap mladší vede ji. Je to sbor,\nsestávající asi z devadesáti v celku svěžích, zvučných\na v hudbě důkladně vzdělaných hlasů. Účel tohoto\nústavu není, jako při mnohých podobných spolcích, vý-\nhradně zaměstnávání se starými skladbami; to jsou věru\njen hudební koterie, kde se pod zámyslem opravdové\nnebo jen přetvařované nadšenosti pro zemřelé živou-\ncím zcela pohodlně na dobré pověsti utrhuje, aniž by\nse jich jen znalo. Žofínská akademie (lak se nazývá\nPražský zpěvácký spolek) vzdaluje se toho pošetilého\npuritánství. Vedle nějakého Bachova nebo Handlova\ndíla studuje Mosesa od Marxe nebo kusy z některé\nopery. Byv prvníkráte jejím cvičením přítomen, slyšel\njsem tam také jednu chorální fantasii od Škraupa dle\nčeských národních písní, která mne svou originálností ve-\nlice dojmula* Jak živ jsem neslyšel takové pikantní vo-\nkální kombinace s tak živým ohněm, s takovým libo—\nzvukem, s takovou pospolností přednášeti. Žofínská\nakademie dává ročně jistý počet veřejných koncertů,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3798, "texte": "které od bratrů Škraupů vedeny j)ývají; divadelní or-\nkestr pod starším spojuje se se zpěváky pod mladším\nSkraupem. Velká tato představení, veždy s příkladnou\npečlivostí připravována, přilákají vždycky četné poslu-\nchačstvo lidi, kterým hudba není ani vyražením,\naniž snad namáháním, alebrž ušlechtilou a vážnou vá-\nšní, jíž všechny své duševní síly, všechny pohyby my-\nsli věnují.\nZavázal jsem se nahoře, že Vám také o kůru\nv hlavním katedrálním chrámu a o vojenské hudbě\nv Praze vypravovati budu; chci se Vám však přiznali,\nže jsem vlastně je jen za příčinou úplnosti do toho\npřehledu vřadil. O těchto dvou pramenech harmoni-\nckých bohatství Čechů nelze mi při nejlepší vůli ni-\nčeho pověděli, z jednoduché příčiny, že ničeho o nich\nnevím, a až posud jsem si nemohl tuto svou slabost\nodvyknouti, že nechci nikdy o věcech psáti, o kte-\nrých ničeho nevím. Navzdor četným pozváním páně\nSkraupovým nevkročil jsem přece v Praze do žád-\nného chrámu. Poněvadž vlastně velmi pobožný jsem,\nmusí v tom důležitá příčina vězeti, na kterou se bohu-\nžel upamatovati nemohu. Co se týče vojenské hudby,\nuvedu k ospravedlnění svého pomlčení o ní následující\nokolnost; jednou na jistý svátek slyšel jsem od 12 do\n4 hodin tehdá v Praze posádkou ležící plukovní hud-\nbu rakouskou národní hymnu od Haydna hráti. Tento\nnápěv, pln pohnútlivé a patriarchální velebnosti, je přece\ntak prostý, že z této zkoušky na schopnosti provozu-\njících soudili mi nelze. Správně hráli, co vůbec, jme-\nnovitě ale při vojenské hudbě dosti řídké jest. Také\nnevím, zda-li tento pluk ze samých rozených Cechů,\nanebo z Rakušanů v širším smyslu slova, totiž z Ma-\nďarů, Italiánů, Slováků, Štýřanů, Tiroláků, Poláků atd.\nsestával.\nZ Pražských umělců, kteří ani divadlu ani kon-\nservatoriu nepřináležejí, jmenuju zvláště Dreyschocka,\nPiška a ctihodného Tomáška. První dva slyšel jsem\nčasto ve Vídni, v Pešti, ve Frankfurtu a v jiných ještě\nměstech, nikdy však v Praze. Jak se zdá, nebyli při\nprvním vystoupení od svých spolurodáků velmi dobře\npřijati a předsevzali si tedy, že své vlohy nedaji více Ce-\nchům k ocenění nebo k zlehčování. Nikdo není prorokem\nvesvém domovu. Ostatně počínají Pražané přece již na-\nslouchati obdivujícím výrokům, jež tisícnásobně o těchto\nmužích z cizozemska docházejí: „ je podivu-\nhodný pianista! Písek je prvním zpěvákem v Evropě!\"\na počínají již tušiti, že přece snad oběma ukřivdili *).\nTomášekje v Čechách a také i ve Vídni co sklada-\ntel velmi znám a vážen. Byl jsem v Praze jednomu\nz jeho koncertů přítomen, kde mezi dva a třiceti provo-\nzovanými skladbami jeden a třicet jich od něho bylo. Mezi\ntěmi upozornili mne již napřed na novou jednu skladbu\n„Erlkónig\" (král duchů) od něho, která od Schuber-\ntovi/ téhož jména zcela se lišila. Někdo, porovnav\nty dvě skladby spolu řekl: „Představil—li Schubert di-\nvoký cval koně v baliadě tak mistrně, vypodobnil na-\nopak zase Tomášek pokojnou chůzi pastorálního mimo-\nchodníka;\" na to podotknul někdo jiný: „Právě poně-\nvadž Schubert nechal toho übohého koně tak divoce\ncválati, ztuhnul a musí se proto teď v kroku voditi.\"\nTomášek píše již nejméně třicet let 5 seznam jeho\nskladeb bude tedy velmi objemný.\nJeště se musím zmíniti o jedné milostné umělky-\nni, jejíž v Německu příliš řídký talent k velké podpoře\nmi sloužil. Míním to slečnu Cjednu z nej-\nznamenitějších umělkyní na harfu; je hudebně velmi vzdě-\nlána a nejlepší žákyně Parish-Alvarse. Má také mimo\nto výborný hlas, a provádí často v Žofínské akademii,\njejímž členem je, solové kusy s velkým prospěchem.\n(Dokončení.)\n*) Tenlo výrok Berliozův o zneuznání oněch dvou umělců z©\nstrany Pražského obecenstva není zcela odůvodněn, K po-\ntvrzení toho odvoláváme se na tehdejší Leipziger Allge-\nmeine Musikzeitung, upozorňujíce zvláště na následující\nmísta* Ohledem na Ďreyschocka roc. 1836 str. £7 a náshj"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "176", "page_fin": "178", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.3", "titre_corps": "Pianní ústavy v Praze.", "titre_sommaire": "Pianní ústavy v Praze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.2", "debut_caractere": 3800, "fin_caractere_exclue": 4972, "texte": "Pianní ústavy v Praze.\nOd V. G.\nPřed roky vyjádřil se kdosi v jistém německém časo-\npise, pojednávaje o pražských pianních ústavech, násle-\ndovně : „Pravilo se před časy, že v Praze již nestává\nani jednoho domu, kde by se nenacházel aspoň jeden\nklavír. Za našich časů mohlo by se skoro tvrdili, že\nnebude brzy žádného domu v Praze, kde by se nena-\ncházel nějaký hudební ústav.\" A věru, pak-li Praha\nzůstane v příštích letech také tak plodnou na hudební\nústavy, jako v posledních desítiletích, mohli by se toho\nnaši potomci snad přece ještě dočkati, co tento věštec\nprorokoval. Není tomu věru ještě tak velmi dlouho,\nco mistr Proksch první svůj pianní ústav v Praze zaří-\ndil, a letošního roku dosáhl počet soukromých ústavů\npro hudbu a pro zpěv v našem městě značnou to čí-\nslici: dvacet, nepočítajíc tu ani nemalou také čásf ve-\nřejných ústavů pro rozličné obory v hudbě, jako je\nkonservatorium, žofínská akademie a m. j. Otázku,\nzda-li tak veliký počet hudebních a to zvláště pianních\nústavů v nějakém městě prospěšný jest, dlužno každým\nzpůsobem s „ano\" zodpovídati. Neboť čím větší kon-\n\n345. roč. 1838 str. 225, 577, 883; ohledem na Piška roč-\nník 1844 str. 855. Red."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5069, "texte": "kurrence v nějakém oboru, tím větší příčinlivosti jest\nnejen zapotřebí od každého jednotlivce aby nezanikl,\nalebrž každý musí hleděti, aby druhého předčil. Jiná\narcií jest otázka, zda-li to také pro výkvět hudby pro-\nspěšno, že za našich časů , a zvláště v našem městě\nkaždý třebas sebe méně nadaný člověk, hudbě a to\njmenovitě pianu se učí. Zodpovídali tuto otázku, není\nvšak účelem tohoto článku.\nLetošní školní rok chýlí se ku konci, a větší čásf\nředitelů pražských pianních ústavů bude, jako každého\nroku, se svými chovanci celoroční zkoušky odbývati,\nv nichž osvědčili mají, jakých pokroků v tomto roce\nučinili. Z jedné takové zkoušky nedá se arcif přísný\núsudek z mnohých příčin podati, a to hlavně z té pří-\nčiny, že se neví, jak dlouho žáci vůbec a na ulože-\nných jim kusech zvláště již studují; nebof mnohý do-\nvede nějaký kus, třebas by jeho silám přiměřen nebyl,\npakli se jej dlouho cvičil, slušně provésti. Hodláme\nvšak přece úsudky své o výsledcích výročních zkoušek\nchovanců v pražských pianních ústavech se cvičících\npodati, berouce k tomu jen měřítka takého, jež se na\nzačátečníky v umění hudebním klásti může ; nebof žá-\ndati od žáka a žákyně toho, co jen dokonalý umělec\na umělkyně provésti může, bylo by nevčasné a poše-\ntilé. Pak-li tedy v těchto řádcích pilné a nadané cho-\nvance chválou odměníme, činíme to proto, bychom je\nk dalším studiím povzbudili. Nedomnívejž se tedy žá-\ndný chovanec, že je hotovým umělcem, pak-li jej obe-\ncenstvo hojným potleskem neb kritika uznáním vyzna-\nmená, nýbrž budiž mu to pohnútkou k větší ještě vy-\ntrvalosti, pilnosti a k dalšímu pokroku.\nÚstav p. Václava Stáry.\nPrvní výroční zkoušku s chovanci svými odbýval\npan V. Stára v sále na Žofínském ostrově dne 17. li-\npna. Je to jeden z nejmladších zdejších pianních ústavů\na povstal tcprv v srpnu 1860. Navzdor tomu však\nčítá ústav pana Sláry již 50 chovanců a zkouška je-\njich celoroční byla dle zevnějšího výsledku nesmírně\npříznivá. Program k produkcí byl velmi obezřele se-\nstaven ; nebof zastoupeny byly v něm nejen skladby\nklassickě na př. od Beethovena (kvartett pro smyč-\ncové nástroje a piano), Mendelssohna (slavnostní po-\nchod), Schumanna (Geburtstagmarsch), K. Webra (kon-\ncert romance a rondo) a od jiných, nýbrž skladby\nmoderní z větší části od českých skladatelů, což\nzajisté panu řediteli ke cti slouží. Slyšeli jsme tu zda-\nřilý pochod od Leop. Zvonaře, pro 4 piana uspořáda-\nný, dále ouverturu od mistra V. Tomáška pro 4 pi-\nana, pěkné koncertino pro 4 piana od Josefa\nvelké duo pro 2 piana „tiommage a Haendel\" od Jos.\nMošelesa, andante a allegro pro 2 piana od Lad.\nDuška, velké duo ze „Severní hvězdy\" od Ch. Wehle,\npak solové kusy : „Styrienne originále\" a „La Gazelle\" od\nGraf a, brillantní valčík od Jana Hampla, varace na\n„Kde domov můj\" od Fr, Pivody, fantasii „II Trova-\ntore\" od Kuhe , Hilmarovu „Esmeraldu-polku,\" kon-\ncertně uspořádanou od Bedř. Šimáka a effektní fantasií\n„ České perle\" od Eduarda Nápravníku. Z uvede-\nných těchto skladeb vysvítá, že konečně se v Praze\nnahlíželi počíná, že nám není třeba cizozemských a\nz větší části jalových skladeb, které se zde draho,\nano velmi draho platiti musejí. Kéž by to všichni\nmilovníci hudby uvážili a zajisté by naši skladatelé a\nmusikální nakladatelově větší ruch a činnost u skládání\na vydávání komposic rozvinuly. Co se provedení kusů\nchovanců páně Stárových dotýče, musíme přiznati, že\nbylo, ohledem na krátké trvání tohoto ústavu, věru pře-\nkvapující. Žáci osvědčili pružným úhozem, vyrovna-\nlými trillky a škalami, že jsou účastni důkladné a na\ndlouhé zkušenosti spočívající methody p. ředitele V.\nStáry. Z řady chovanců jmenujeme mladistvou sle-\nčnu Kateřinu Summovu ,která Aschervcův koncertní\nkus „Lucrelia Borgía\" a v několika pospolných kusech\na to vždy z paměti hrála. Osvědčilaf pěkný úhoz, znač-\nnou technickou zběhlost a vůbec velké nadání. Totéž\nplatí v plné míře o si. K. Krisokterá hrála\nkovu transkripci na Hilmarovu polku a fantasii „české\nperly\" od Ed. Nápravníka. Dosáhla zvláště posled-\nním kusem tak euthusiastické a bezkonečné pochvaly,\nže ještě jeden kus (transkripci na národní „Na bílé\nhoře\") přidati musila. Ještě musíme se zmíniti o slečně\nE. Heinsohnově, která v Hamplovu „Valše briliante\"\na v jedné Aptově skladbě také co zdatná a obratná\npianislka se osvědčila. Chvalné zmínky zasluhují sle-\nčny Mal. Chevallierova, B. Formánkova, K. Schwar-\nzova , K. Severova a jiné. Z mužských žáků\njmenovali dlužno zvláště pp. AI. Kamera, Ant. Le-\ndera a K. Čížka, kteří v solových a pospolných\nkusech hráli a těžké své úlohy velmi pěkně provedli.\nŽe návštěva četná a potlesk hojný byl, netřeba podo-\ntknouti, bývá to při podobných zkouškách obligátní.\nJeště se musíme zmíniti, že cellista, p. Brichta a pp.\nÉriickner a Wittich na housle a na violu při někte-\nrých kusech pospolně spoluúčinkovali.\nJ. Th. Hŏger.\nDne 20. a 21. Lipna odbýval na Žofíně p. J. Th.\nHóger se svými chovanci celoroční zkoušky. Již loň-\nského roku měli jsme příležitost z pokroků chovanců\nsoudili na tento ústav; z výsledku letošních zkoušek\nmůžeme ho směle postavili k boku dobrých zdejších"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2467, "texte": "pianních ústavů. Nelze věru ani o jedné piege praviti,\nže by byla šla špatně; naopak můžeme o mnohých říci,\nže výtečně se provedly. A příčina tohoto výsledku,\nmyslíme, že se nejvíce v tom hledati musí, že kusy\nod žáků provedené, vždy také úplně jejích sílám při-\nměřeny jsou, a že tedy dobrý výsledek od pouhé ná-\nhody nezávisí, alebrž již takořka před zkouškou ur-\nčen jest. Z pospolných kusů na 4 piana přednesly se\nouvertury od Tomáška (Es dur), Meyerbeera, Reissi-\ngra, Rossiniho, pochody z „Tannháusera.\" ze „Sommer-\nnachtstraurnu44 a j. naskrze velmi korrektně a iaktuplně.\nZe sólistů dostáli, jak jsme již podotkli, všickni svým\núlohám, přece však nemůžeme opomenouli, jmenovitě\nse zmínili o nejvýtečnějších žácích tohoto ústavu. SI.\nA. Burggrafová přednášela koncert (f-moll) od H.\nHerze s průvodem orkestru opravdu velmi obratně, a\nod obecenstva hlučným potleskem odměněna, přidala\nještě jednu sólovou pie učitel na piano\nv našem městě velmi chvatného jména si dobyl, hodlá\nnyní některé ze svých sjdadeb, které všechny ještě v ru-\nkopisu chová, pro piano na dvě ruce vydati. Navštěvo-\nvatelům zkoušek a produkcí v zdejších pianních ústavech\nbudou skladby jeho jistě ještě v dobré paměti. Hodlá\nnejdříve vydati: Polku a Capriccio (věnováno J. L.\nZvonařovi), kteréžto obě skladby při letošních celoročních\nzkouškách u p. Šimáka přednešeny, u přítomného obecen-\nstva velmi záslužné pochvaly došly. Doufáme s určitostí,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6537, "texte": "že skladby Rummlovy v širším kruhu obecenstva také\njistě též přízně a obliby dojdou, kteréž v skutku zašlu-\nbujou. „Erwartung44 je titul tantasie pro piano od\nOtokara Nickerla, jižto skladatel pruskému pianistu\nJanu v. Búlow věnoval. Skladba tato není těžká a bude\npianistům pokročilejším vítána. Vyšla nákladem Josefa\nŠálka v Praze a stojí 80 kr. Dále oznamujeme, že vy-\nšel týmž nákladem první sešit sbírky čtverozpěvň pod\njmenem „Hlahol\" a obsahuje effektní sbor „Tři jezdci\"\nod Lud. Procházky (text nd J. Jahna) v partituře a\nhlasem. Suhskripční cena na čtyry sešity je 2 zl.\n50 kr. r. č. Milovníkům hudby poručujeme zajímavou\npolku (tramblante) „Freie Wahl\" od Karla Komzáka,\nkterá v Praze veliké obliby došla. Stojí 30 kr. r. čís.\nVšechny skladby lze u J. Šálka v Praze dostati.\n\n(Č. S.) Z Jaroměře, dne 22. července. (Pěvecká\na hudební akademie). Mezi českými městy,\nv kterých za nynější doby veřejný ruch i národní vědomí\nutěšeně zkvétají a která z dlouhého, nuceného spánku\nk novému jařejšímu žití mocně se probudila, zaujímá Ja-\nroměř zajisté předního místa. Výmluvným toho důkazem\njsou skvělé výsledky oněch podniků, jenžto zde k účelům\nvlastenským byly v skutku uvedeny. Nového přesvědčení\no pravdě našeho výroku nabyli jsme právě minulou ne-\nděli dne 21. t. in., kde se v Jaroměři odbývala veliko-\nlepá akademie ve prospěch übohých pohořelcň\nRoudnických a Novodvorských. Bylat to slavnost\nryze národní, v níž se ze všech končin drahé vlasti\ntéměř pět tisíc lidu zúčastnilo! Ano Jaroměř dokázala\nv ten den, seč jsme když chceme! Slavnost se odbývala\nna romantickém ostrově mlynáře p. J* Náhl o vského,\nnašince tělein a duší. U hlavního vchodu byla vystavena\nz bujného zelení pěkná brána, na jejížto přední straně\nbyl nápis „Ví tejte nám/4 na druhé pak „Sláva králi,\nmír vlasti!\" Vrchol střežil královský núš lev mezi\nprápory českými a slovanskými. Pro zpěváky byla na pří-\nhodném místě zvláštní tribuna zřízena. Pak byly viděti\npodobizny Palackého, Riegra, Čelakovského a\nHavlíčka. V středu celého skupení stál velký lev če-\nský a nad ním vznášel se orel rakouský 5 kolem byly\nzase prápory v českých a slovanských barvách, kteréž\njsme vůbec také na všech nápisech, kdekoli jen nějaký\nbyl, pozorovali. U prostřed ostrova vlála na ohromné\ntyčce rovněž velká slovanská trikolora. Příjemný dojem\nučinilo na každého pozorovatele velmi vkusně sestavené\nskupení z čerstvých květin, v nicbžto postavena byla po-\ndobizna J. K. Tyla, a zároveň skříňka, do níž se sbí-\nraly dobrovolné příspěvky pro rodinu jeho! Slavnost za-\nčala po páté hodině odpolední. Zpěváci, jichž se bylo\nna vyzvání výboru ke ďv oů m stům sjelo, přišli s\nmístní hudbou v čele a byli u hlavního vchodu pany\nvýbory, bíločervenými stužkami vyznačenými uvítáni. Na-\npřed nesen byl prápor zpěváckého spolku králohradeckého,\njenž byl nejčetněji zastoupen, dále se zúčastnily spolky\nZ; Jar oni éře, Králové Dvora, Turnova, Na-\nchod a, Jičína, Semil, Skalice, Liberce, z No-\nvého Bydžova, z Pardubic, Chrudimi, Pře-\nlouče, Nové Paky a Josef odoLští. Mimo lo spo-\nluúčinkovali také zpěváci ještě z jiných měst, au se hosté\nbyli sešli nejen domácí a vůkolní, ale i ze vzdálených\nmíst, na př. až z Tábora. —• Zpěváci měli mimo svůj\nvlastní také všeobecný odznak z modré stužky zhotovený*\nVeškerá čísla programu byla ku všeobecné spokojenosti\nprovedena a hlučným potleskem obecenstva vyznamenána.\nPan Formánek, studující osmé latinské třídy na gy-\nmnasiu králohradeckém, přednesl s mladistvým zápalem\ni hlubokým citem rázný proslov od B. L and roka, po-\nslance na zemském sněmu českém. Po ukončení jeho za-\nhřmělo z tisícerých úst „Sláva vlasti\" a „Sláva našim\nvýtečníkům!*4 tak bouřlivě, že se až zdi blízké pev-\nnosti Josefovské otřásly. —• Z instrumentálních skladeb\nslyseli jsme ouverturu z Meyerbeerovy opery „Robert\nďábel/4 scénu a finále z opery „Macbeth\" od Richarda\nWagnera, dále ouverturu z jeho opery „Rienzi44 a\nkonečně pochodové potpourri od Hausera. Hudební ty\nskladby hrála kapela c. k. pěšího pluku hraběte Nugenta\nvýtečným řízením kapelníka p. Hopfa. Co se sborů tyka,\nbyly provedeny „Utonulá\" od Kř í ž k o v sk é ho, ,>Ko-\nvářská\" od Vogla, „Oslava Rukopisu Králodvorského44\nod Krejčího, „Šumí Labe44 od Zvonaře, „Žel a\nchmel,44 od Mendelssohna, „Válečná44 z opery Rienzi\ns doprovodem hudby, potom v německém jazyku Sbory\nmírně řídil p. Sty blik, ředitel zpěváckého spolku\nkrálohradeckého. Po odbyté vlastní akademii vystoupil\nna řečniště proslulý našinec p. V. F. Červený z Krá-\nlové Hradce, jehož jméno po veškerém světě hudebním\nchvalně známo jest a kterýž sobě o tuto slavnost hlav-\nních zásluh vydobyl. Byv od obecenstva hlučně uvítán,\nměl řeč. Když domluvil, voláno třikrát „Sláva králi,\"\nhudba hrála národní hymnu a stříleno z moždířů. Jak-\nmile poslední rána dozněla, zahřmělo u velkém jásotu\nveškerého obecenstva také „Sláva Červenému!44 Hor-\nlivý a obětovný národovec ten vydal také u L. Pospíšila\nv Kr. Hradci tištěnou : „Pomněnku na Jaroměř dne 21.\nčervence 1861.44 Obsahuje program akademie, Landrokův\nproslov, roztomilou novelletku „Ne-li s Mínou, s žádnou\njinou,\" od K. St., konečně řeč panem Červeným jmenem\nvýboru přednešenou. Knížečka tato zůstane každému\noučastníku Jaroměřské besedy milou památkou. Veškery\nvýnos její věnován od spanilomyslného pořadatele v prospěch\nTylovy rodiny. Po ukončení akademie zůstali hosté ještě po-\nhromadě zpívajíce „Hej Slované,\" „Kde domov můj,\" „Slovan\njsem\" a mnohé jiné písně národní. Že se mezi zpěvem\nprovolávala Sláva milované naší vlastí, Palackému, Rie-\ngrovi, Havlíčkovi a ostatním výtečnýkům národa českého\nnetřeba dokládati. Nezapomenuto též na slovanskou vzá-\njemnost a hlučné Sláva rozléhalo se také na poctu mi-\nláčka Slovanu, velkého Strossmayera! Podotkli jsme už\nvýše, že se v slavnosti Jaroměřské zúčastnilo téměř 5000\nosob. Bylit to hosté z blízka i daleka, vysocí a nízcí,\nměšťanstvo, stateční rolníci, professorové, úřednictvo, du-\nchovní, spisovatelé, vojíuové všech stupňů od generála až\nk sprostému, studující mládež atd. Národní ráz slav-\nnosti jevil se též krojem, neb kamkoliv si zraku svého\nupřel, viděl jsi čamary všeho druhu a tož nejen snad u\nmladších, ale všeobecně. Velmi četně byla také krásná\nplet zastoupena, kteráž rovně z největší části bud v ná-\nrodním kroji se objevila, buď alespoň národní barvy\nna sobě měla. Večer byla taneční beseda v hostinci „u\nLabutě,\" jejížto čistý výnos taktéž rodině Tylové připadne.\nZ Jindřichova Hradce 18. července. Dne 15.\nt. m. byla přičiněním našeho ředitele kůru, p. F. Vacka,\nzpůsobena hudební akademie, jejíž čistý výnos věnován"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5287, "texte": "jest založení zpěváckého spolku, jenž zde v po-\nčetí jest a o němž svým časem zprávu podáme. Z čísel\nprogramu zvláště vynikala: „Ouvertura k Martě\"\norchestrem precisně provedená, wles Adiéu\" od Goltr-\nmanna pro cello s průvodem piana, cituplně a uhlazeně\npřednesl p. Vacek, pak variace pro violon od Vacka,\nvariace tyto, jimž na všeobecnou žádosť ještě jedny při-\ndati musel, přednesl tentýž s takovou bravurou, že je-\nnom jeden úsudek o něm pronésti můžeme: že p. V a cek\nnevšední virtuos na tento nástroj jest. K celku též\nchvalně přispěli pan kancelista Zitek a slečna Pán-\nková zpěvem pan sekretář Haura přednášením pro-\nlogu, k tomuto cíli sepsaného, pan flétista Reich se\nsvou dcerou hrou na flétnu a více študujících, částečně\nučňů páně Vackových, deklamací a hrou na piano.\nKu konci pronášíme ještě skromnou prosbu k panu pod-\nnikateli: aby při příští akademii se starých, obvyklých\ncen držel, aneb se na mnoze od nich neuchyloval, aby\nse takováto zábava všeobecnou státi mohla.\n\na. a. a.\n\nZ Tábora, 22. července 1861. V předešlém čísle\nDalibora mluveno bylo o 5. produkci zdejšího spolku\nzpěváckého a vše bylo též dobře i pravdivě popsáno;\nnež p. dopisovatel Váš zapoměl také ještě podotknouti,\nže nemalé pochvaly a zasloužilého uznání došel skladatel\nsboru „Pomoc pro náramnou lásku\" pan Ludevít Pro-\ncházka, a že se nejvíce původnost i zvláštnost skladby\nznalcům hudebním líbila a znaleckého rozbírání a schvá-\nlení se dočkala. Račte to tehdy co doplněk předešlého\ndopisu v Dalibora přijmouti. Včera odpoledne uspo-\nřádal zpěvácký spolek náš výlet do pintovky, lesu to ]/4\nhodiny od města vzdáleného; obecenstvo se shromáždilo\nna cestě u lázní, odkudž s hudbou sprovázeno po 3.\nhodině do lesa vyšlo; tu bylo již mnoho hostů na usta-\nnoveném místě pohromadě napřed, a mnoho jich ještě\npozději přišlo, tak že zde asi 400 osob ve společenských\nskupeninách při krásném počasi velmi příjemně se bavilo\nneb spolek zpěvácký zpíval [rozmanité sbory a písně ná-\nrodní s ohlasem, hudba střídavě se zpěvem hrála, a o\nnápoj i jídla dobře postaráno bylo. Teprv 8. hodině ve-\nčer odebíralo se obecenstvo s hudbou v cele ku lázním\nkdež větší díl taneční zábavu sobě zřídiv dále se obve-\nseloval. Ze výlet tento velmi příznivě přijat byl, vysvítá\nz toho, že ze všech stran jen jedna žádosť slyšena byla,\ntotiž: aby výlet takový co nejdříve zas uspořádán byl.\n\n—l.\nBaden. Při průvodu s pochodněmi, dne 15. lipna\nza krále pruského, hrál zdejší orchestr na promenádě,\nkdyž se tažení blížilo, pochod: „Osvobození\" od na-\nšeho krajana Konnemmanna.\nElberfeld. Nyní zde dochází veliké pochvaly pan\nKrátký-Božík svou výtečnou hrou na dechovou har-\nmoniku, s kterouž skutečně mistrovsky zacházeti umí.\nVšude, kde týž umělec vystoupil, zbudil přednesem na\ntomto nástroji velkého podivení a není se co divit, když\nNěmci pana Krátkého za svého krajana drží; neboť\nkdo by nepoznal v pánu Krátkém rozeného Němce,\nspřízněného s jmény Schmid, Schulze, Miiller atd. ?\nNorimberk. K zdejší pěvecké slavnosti přihlásilo\nse již 5106 zpěváků ze 165 měst, mezi nimi též depu-\ntace německého zpěv. spolku v Cařihradě. Od následují-\ncích 16 skladatelů zaslány jsou skladby k provedení :\nod F. Lachnera v Mnichově, V. Lachnera v Mannheimu,\nHillera v Kolíně n. Rýnem, Otta v Drážďanech, Kiickena\nv Stuttgartu, Kalivody v Donaueschingách, Abta a Meth-\nfessela v Brunšviku, Tschircha v Geře, Streba ve Frank-\nfurtu nad Mohanem, od vévody Arnošta Koburgského,\nBeckra ve Wurzburgu, Mohrínga v Novém Rupínu, Grobe\na Emmerlinga v Norimberku. Větší čásť skladatelů bude\nsvé skladby sami řídit.\nPaříž. Jak „Guide musical\" píše, jest prý v Pa-\nříži 20.000, pravíme dvacet tisíc učitelů na piano.\nTo vysvítá z posledního sčítání národu, při kterémž se\ntaké na společenské postavení ohled béře, Arci se všem\nneplatí za lekci po 20 frankách, nýbrž jsou mezi nimi,\nkteří také za šálek kávy lekci dávají. A, Bataille a\nspol. zhotovil pro místokrále egyptského pianokuleč-\nník, jehož se buď co piana aneb co kulečníku užiti\nmůže. Nestojí prý více než obyčejný křidlatec (Flíigel).\nFešf. Pianista Willmers komponuje nyní maďar-\nskou operu, k nížto mu K. Zilahy text byl napsal. Mo-\nsonyi dokončuje maďarskou operu „Szép Ilonka.\" Kéž by\ni takový ruch u ceskoslovanských skladatelů povstal!\nPetrohrad. (Smlouva k obapolné ochraně lite-\nrárního, uměleckého a musikalního majetku mezi Ruskem\na Francii!) Smlouva tato platí od 2, lipna a sice na šest\nlet. Na provedení lirických a dramatických děl nebéře\nse žádný ohled. Překlady rovnají se výslovně původním\npracím; avšak dle článku 2. požívá každý překladatel\njen ochrany svého překladu, aniž by prvnímu překladateli\njistého díla výhradní právo na jeho překlad povoleno bylo.\nPrávo literárního a artistického majetku Francouzů v Rusi\na Rusů ve Francii platí po čas života spisovatelova a\npřejde na jeho přímé neb testamentární dědice na čas 20\nlet, na jejich poboční dědice ale jen na čas 10 let. Tyto\nlhůty počítají se od úmrtí spisovatele. Prodávání neb\nnápodobování jakéhokoliv díla, jež co majetek uznáno\njest, zapovídá se v obou státech.\nVídeň. Náš krajan V o vor s ký, úd královské opery\nv Berlíně a slečna Li cht májová, od městského divadla\nv Hamburku, bývalý člen opery pražské, zpívali zde\nv posledním představení: „Roberta ďábla.\" Zdejší noviny\nvelmi chvalně o nich se zmínily."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "180", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "180", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Novoměstské divadlo. Ochuravěním slečny Luccové", "titre_sommaire": "Novoměstské divadlo. Ochuravěním slečny Luccové", "signature_source": "E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 1467, "texte": "E.\nNovoměstské divadlo. Ochuravěním slečny Luccové\nupadla operní představení ve velké nesnáze, aniž\nby se byla až posuď zotaviti mohla. Provedené zpěvohry,\no jejichž chatrném nastudování ani se zmínit nechceme,\nukázaly nám zase zdejší nuznou a nad hlubinami se vzná-\nšející regii, která jak s repertoirem operním tak i s obe-\ncenstvem nemile nakládá. První smutný obraz podala\nzpěvohra „Martha\" od F1 otova se slečnou Ehren-\nbergo vou. Panu Nachbau e r o v i, který bez dovo-\nlení všechny arie o půl tónu níže zpíval, mátla se ča-\nstěji paměf, čehož jsme se ve zpěvohře „Židovka\" od\nHalevýho, později dávané, opět dočkali. Židovku zpí-\nvala sl. Grabingrová, Pokrok u slečny této nebyl\nv úloze, kterou již několikráte zpívala, viděti, z toho pa-\ntrno, že slečna všestranné a dobré rady sobě nevšímá.\nPan Hertzsch (Gilbert) byl za svůj vřelý zpěv častěji\npotleskem odměněn. Hned po sobě následovaly zpěvohry\n„Ernani\" a „Troubadour\" od Verdiho. V obou\nzpívaly sl. Brennerová a pan Bachmann, oba svými\nzvučnými organy o potlesk závodíce. Pan Hardtmuth\nzpívá úlohy zvláště ve vlašské opeře velmi namahavě,\na tím se dá jeho časté detonování vysvětliti. Vůbec ře-\nčeno, již mnoho úloh, které pan Hardtmuth převzal,\nviděli bychom rádi v rukou pana Steinecke. S dy-\nchtivostí očekáváme pohostinské představení paní L a\nBorde-ové, první zpěvačky od velké opery v Paříží,\nkterá dle repfertoiru v Lucii, Normě a Lazebníku Sevill-\nském zde vystoupiti hodlá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "180", "page_fin": "181", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.6.2", "titre_corps": "— Slečna Petříková, Pražanka a nemýlíme-li", "titre_sommaire": "— Slečna Petříková, Pražanka a nemýlíme-li", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "180", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.6", "debut_caractere": 1469, "fin_caractere_exclue": 5569, "texte": "— Slečna Petříková, Pražanka a nemýlíme-li\nse žákyně p. čahouna, je u opery v Opavě engazována.\nSI. Petříková je dcera zdejšího obchodníka ve víně.\nNaše krajanka, sl. A Ande rov á vystoupila po\ndruhé v Linci a sice nyní v úloze „Agaty\" z opery\n„Čaro střele c\" a byla hlučnou pochvalou a hojným\npotleskem vyznamenána.\nKonečně zdá se, že se nám dostane tragické mi-\nlovnice. Slečna Marie Korschner ov á, která minulou\nneděli v Deboře v titulní úloze vystoupila, dosáhla velmi\npříznivého výsledku a byla od četného obecenstva 6kráte\nvolána. Všechny časopisy, české i německé shoduji se\nv tom, že má slečna Marie Korschnerová pro tento\nobor značný talent i orgán a na první vystoupení i živou\nhru. „Morgenposi\" praví o jejím organu, že je to ve-\nlikán, jimž důkladně vládnoúti se debutantka učiti musí.\nCo sé pójmutí úlohy týče, praví týž časopis, že slečna\nKorschnerová je v skutku bílý havran, jejž jsme ode\ndávna na českém divadle neviděli. Obratný kritik „Času\"\npraví o ní, že provedla některé části úlohy své důmyslně.\nBylo by žádoucno, aby se nám konečně dostalo tragické\nmilovnice, když pro nás bohužel nevíme čí vinou slečna\nHeintzova ztracena jest.\nPan Eduard Nápravník přijal kapelnické mí-\nsto u orkestru knížete Jusupova v Petrohradě a po-\ndepsal tyto dni kontrakt na dvě leta. Nadaný skladatel\ntento obdrží ročně 500 stříbrných rublů, místo\nstravy 365 zl. v dvacetníkách, byt, světlo a to-\npení. Roční tento plat činí v našich penězích as 1500 zl,\nrak. čísla.\n| -/í i, | : .. 1 toji f-i ti yj i f •'* if \\ T ■ ? í lv t'r ■\nJak se zde slavná italská zpěvačka sig. Zelia\nTrebelii líbila, dosvědčuje následující italský verš, jejž\njistý český důstojník, mnoho let v Itálii žijící, o ní\nnapsal a v Nár. Listech uveřejnil\nO Malibran risuscitata\nSei Tu dal cielo ritornata?\nGiacché la voce e ťaniina ne hai\nL'imagine ďangelo con quei rai!\nVai bear il mondo, Fata vaga\nAddio! Ricordati di Praga.\nV českém překladu zní to as následovně, „O nově po-\nvstalá Malibranko, navrátila jsi se s nebe? vždyf hlas\na ducha jejího máš, obraze andělský s onými krásnými\nzraky, jdi oblažovat svět, půvabná Vilo. S Bohem! Zpo-\nmeň si na Prahu!\" Týž důstojník přeložil též do ital-\nčiny národní naši píseň „Horo, horo vysoká jsi\"\ntak věrně a tak dobře, že zde jednu sloku k porovnání\npodáváme.\nOči, oči proč pláčete, Ochi, ochi, cbe piangete,\nKdyž Vy moji nebudete, Giacché mici non sarete,\nNebudete a nesmíte, Non sarete e non potete\nDarmo si na to myslíte. Voi indarno lo credete.\nPorovnají-li se tyto obě sloky, je patrně vidět, že česká\nVeč co do libozvuku a co do zpěvu italské máloco zadá.\nPan Josef Vilímek, redaktor „Hum. listu,\"\nvydal tyto dni velmi zajímavou brožurku „Der S pra-\nch enklangmess er\" aneb list českého filologa k ně-\nmeckému humoristu, v níž patrně dokázáno jest, že ně-\nmecká řeč mnohem tvrdší jest než česká a že uměle\nsestavená slova „strč prst skrz krk\" též v němčině\nse nacházejí. Knížka ta psána jest v hexametrách\na stojí 20 kr. r. č.\nO místo ředitele Mozartea v Solnohradě uchází se\nv\n23 hudebních umělců, mezi nimiž se i čtyři Čechove:\npánové Hegenbarth, celßsta, Jelínek, hoboista, oba\nv Solnohradě, Zd. Sk uherský, kapelník v Inšpruku, a\nZik. Kolešovský, ředitel kůru v Praze nacházejí.\nPánové J. Benevic, koncertní mistr v Solno-\nhradě a p. Hegenbarth uspořádají v lázních „Reichenhall\"\nsvé koncerty. Při této příležitosti podotýkáme, že by žá-\ndoucno bylo, aby se pro uprázněné místo professora cella\nna Pražském konservatoriu výtečný virtuos a rodák náš\n\\p an Hegenbarth získati měl.\nHudební literatura. Pan Frant. Rummel, nyní\nv piaimíin ústavě p. Šimáka, který c > učitel na piano\nv našem městě velmi chvatného jména si dobyl, hodlá\nnyní některé ze svých sjdadeb, které všechny ještě v ru-\nkopisu chová, pro piano na dvě ruce vydati. Navštěvo-\nvatelům zkoušek a produkcí v zdejších pianních ústavech\nbudou skladby jeho jistě ještě v dobré paměti. Hodlá\nnejdříve vydati: Polku a Capriccio (věnováno J. L.\nZvonařovi), kteréžto obě skladby při letošních celoročních\nzkouškách u p. Šimáka přednešeny, u přítomného obecen-\nstva velmi záslužné pochvaly došly. Doufáme s určitostí,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 784, "texte": "že skladby Rummlovy v širším kruhu obecenstva také\njistě též přízně a obliby dojdou, kteréž v skutku zašlu-\nbujou. „Erwartung44 je titul tantasie pro piano od\nOtokara Nickerla, jižto skladatel pruskému pianistu\nJanu v. Búlow věnoval. Skladba tato není těžká a bude\npianistům pokročilejším vítána. Vyšla nákladem Josefa\nŠálka v Praze a stojí 80 kr. Dále oznamujeme, že vy-\nšel týmž nákladem první sešit sbírky čtverozpěvň pod\njmenem „Hlahol\" a obsahuje effektní sbor „Tři jezdci\"\nod Lud. Procházky (text nd J. Jahna) v partituře a\nhlasem. Suhskripční cena na čtyry sešity je 2 zl.\n50 kr. r. č. Milovníkům hudby poručujeme zajímavou\npolku (tramblante) „Freie Wahl\" od Karla Komzáka,\nkterá v Praze veliké obliby došla. Stojí 30 kr. r. čís.\nVšechny skladby lze u J. Šálka v Praze dostati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "181", "page_fin": "182", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.6.3", "titre_corps": "(Č. S.) Z Jaroměře, dne 22. července. (Pěvecká", "titre_sommaire": "(Č. S.) Z Jaroměře, dne 22. července. (Pěvecká", "signature_source": "a. a. a", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.7", "debut_caractere": 786, "fin_caractere_exclue": 6537, "texte": "(Č. S.) Z Jaroměře, dne 22. července. (Pěvecká\na hudební akademie). Mezi českými městy,\nv kterých za nynější doby veřejný ruch i národní vědomí\nutěšeně zkvétají a která z dlouhého, nuceného spánku\nk novému jařejšímu žití mocně se probudila, zaujímá Ja-\nroměř zajisté předního místa. Výmluvným toho důkazem\njsou skvělé výsledky oněch podniků, jenžto zde k účelům\nvlastenským byly v skutku uvedeny. Nového přesvědčení\no pravdě našeho výroku nabyli jsme právě minulou ne-\nděli dne 21. t. in., kde se v Jaroměři odbývala veliko-\nlepá akademie ve prospěch übohých pohořelcň\nRoudnických a Novodvorských. Bylat to slavnost\nryze národní, v níž se ze všech končin drahé vlasti\ntéměř pět tisíc lidu zúčastnilo! Ano Jaroměř dokázala\nv ten den, seč jsme když chceme! Slavnost se odbývala\nna romantickém ostrově mlynáře p. J* Náhl o vského,\nnašince tělein a duší. U hlavního vchodu byla vystavena\nz bujného zelení pěkná brána, na jejížto přední straně\nbyl nápis „Ví tejte nám/4 na druhé pak „Sláva králi,\nmír vlasti!\" Vrchol střežil královský núš lev mezi\nprápory českými a slovanskými. Pro zpěváky byla na pří-\nhodném místě zvláštní tribuna zřízena. Pak byly viděti\npodobizny Palackého, Riegra, Čelakovského a\nHavlíčka. V středu celého skupení stál velký lev če-\nský a nad ním vznášel se orel rakouský 5 kolem byly\nzase prápory v českých a slovanských barvách, kteréž\njsme vůbec také na všech nápisech, kdekoli jen nějaký\nbyl, pozorovali. U prostřed ostrova vlála na ohromné\ntyčce rovněž velká slovanská trikolora. Příjemný dojem\nučinilo na každého pozorovatele velmi vkusně sestavené\nskupení z čerstvých květin, v nicbžto postavena byla po-\ndobizna J. K. Tyla, a zároveň skříňka, do níž se sbí-\nraly dobrovolné příspěvky pro rodinu jeho! Slavnost za-\nčala po páté hodině odpolední. Zpěváci, jichž se bylo\nna vyzvání výboru ke ďv oů m stům sjelo, přišli s\nmístní hudbou v čele a byli u hlavního vchodu pany\nvýbory, bíločervenými stužkami vyznačenými uvítáni. Na-\npřed nesen byl prápor zpěváckého spolku králohradeckého,\njenž byl nejčetněji zastoupen, dále se zúčastnily spolky\nZ; Jar oni éře, Králové Dvora, Turnova, Na-\nchod a, Jičína, Semil, Skalice, Liberce, z No-\nvého Bydžova, z Pardubic, Chrudimi, Pře-\nlouče, Nové Paky a Josef odoLští. Mimo lo spo-\nluúčinkovali také zpěváci ještě z jiných měst, au se hosté\nbyli sešli nejen domácí a vůkolní, ale i ze vzdálených\nmíst, na př. až z Tábora. —• Zpěváci měli mimo svůj\nvlastní také všeobecný odznak z modré stužky zhotovený*\nVeškerá čísla programu byla ku všeobecné spokojenosti\nprovedena a hlučným potleskem obecenstva vyznamenána.\nPan Formánek, studující osmé latinské třídy na gy-\nmnasiu králohradeckém, přednesl s mladistvým zápalem\ni hlubokým citem rázný proslov od B. L and roka, po-\nslance na zemském sněmu českém. Po ukončení jeho za-\nhřmělo z tisícerých úst „Sláva vlasti\" a „Sláva našim\nvýtečníkům!*4 tak bouřlivě, že se až zdi blízké pev-\nnosti Josefovské otřásly. —• Z instrumentálních skladeb\nslyseli jsme ouverturu z Meyerbeerovy opery „Robert\nďábel/4 scénu a finále z opery „Macbeth\" od Richarda\nWagnera, dále ouverturu z jeho opery „Rienzi44 a\nkonečně pochodové potpourri od Hausera. Hudební ty\nskladby hrála kapela c. k. pěšího pluku hraběte Nugenta\nvýtečným řízením kapelníka p. Hopfa. Co se sborů tyka,\nbyly provedeny „Utonulá\" od Kř í ž k o v sk é ho, ,>Ko-\nvářská\" od Vogla, „Oslava Rukopisu Králodvorského44\nod Krejčího, „Šumí Labe44 od Zvonaře, „Žel a\nchmel,44 od Mendelssohna, „Válečná44 z opery Rienzi\ns doprovodem hudby, potom v německém jazyku Sbory\nmírně řídil p. Sty blik, ředitel zpěváckého spolku\nkrálohradeckého. Po odbyté vlastní akademii vystoupil\nna řečniště proslulý našinec p. V. F. Červený z Krá-\nlové Hradce, jehož jméno po veškerém světě hudebním\nchvalně známo jest a kterýž sobě o tuto slavnost hlav-\nních zásluh vydobyl. Byv od obecenstva hlučně uvítán,\nměl řeč. Když domluvil, voláno třikrát „Sláva králi,\"\nhudba hrála národní hymnu a stříleno z moždířů. Jak-\nmile poslední rána dozněla, zahřmělo u velkém jásotu\nveškerého obecenstva také „Sláva Červenému!44 Hor-\nlivý a obětovný národovec ten vydal také u L. Pospíšila\nv Kr. Hradci tištěnou : „Pomněnku na Jaroměř dne 21.\nčervence 1861.44 Obsahuje program akademie, Landrokův\nproslov, roztomilou novelletku „Ne-li s Mínou, s žádnou\njinou,\" od K. St., konečně řeč panem Červeným jmenem\nvýboru přednešenou. Knížečka tato zůstane každému\noučastníku Jaroměřské besedy milou památkou. Veškery\nvýnos její věnován od spanilomyslného pořadatele v prospěch\nTylovy rodiny. Po ukončení akademie zůstali hosté ještě po-\nhromadě zpívajíce „Hej Slované,\" „Kde domov můj,\" „Slovan\njsem\" a mnohé jiné písně národní. Že se mezi zpěvem\nprovolávala Sláva milované naší vlastí, Palackému, Rie-\ngrovi, Havlíčkovi a ostatním výtečnýkům národa českého\nnetřeba dokládati. Nezapomenuto též na slovanskou vzá-\njemnost a hlučné Sláva rozléhalo se také na poctu mi-\nláčka Slovanu, velkého Strossmayera! Podotkli jsme už\nvýše, že se v slavnosti Jaroměřské zúčastnilo téměř 5000\nosob. Bylit to hosté z blízka i daleka, vysocí a nízcí,\nměšťanstvo, stateční rolníci, professorové, úřednictvo, du-\nchovní, spisovatelé, vojíuové všech stupňů od generála až\nk sprostému, studující mládež atd. Národní ráz slav-\nnosti jevil se též krojem, neb kamkoliv si zraku svého\nupřel, viděl jsi čamary všeho druhu a tož nejen snad u\nmladších, ale všeobecně. Velmi četně byla také krásná\nplet zastoupena, kteráž rovně z největší části bud v ná-\nrodním kroji se objevila, buď alespoň národní barvy\nna sobě měla. Večer byla taneční beseda v hostinci „u\nLabutě,\" jejížto čistý výnos taktéž rodině Tylové připadne.\nZ Jindřichova Hradce 18. července. Dne 15.\nt. m. byla přičiněním našeho ředitele kůru, p. F. Vacka,\nzpůsobena hudební akademie, jejíž čistý výnos věnován"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 996, "texte": "jest založení zpěváckého spolku, jenž zde v po-\nčetí jest a o němž svým časem zprávu podáme. Z čísel\nprogramu zvláště vynikala: „Ouvertura k Martě\"\norchestrem precisně provedená, wles Adiéu\" od Goltr-\nmanna pro cello s průvodem piana, cituplně a uhlazeně\npřednesl p. Vacek, pak variace pro violon od Vacka,\nvariace tyto, jimž na všeobecnou žádosť ještě jedny při-\ndati musel, přednesl tentýž s takovou bravurou, že je-\nnom jeden úsudek o něm pronésti můžeme: že p. V a cek\nnevšední virtuos na tento nástroj jest. K celku též\nchvalně přispěli pan kancelista Zitek a slečna Pán-\nková zpěvem pan sekretář Haura přednášením pro-\nlogu, k tomuto cíli sepsaného, pan flétista Reich se\nsvou dcerou hrou na flétnu a více študujících, částečně\nučňů páně Vackových, deklamací a hrou na piano.\nKu konci pronášíme ještě skromnou prosbu k panu pod-\nnikateli: aby při příští akademii se starých, obvyklých\ncen držel, aneb se na mnoze od nich neuchyloval, aby\nse takováto zábava všeobecnou státi mohla.\n\na. a. a."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "182", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Tábora, 22. července 1861. V předešlém čísle", "titre_sommaire": "Z Tábora, 22. července 1861. V předešlém čísle", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.8", "debut_caractere": 998, "fin_caractere_exclue": 2353, "texte": "Z Tábora, 22. července 1861. V předešlém čísle\nDalibora mluveno bylo o 5. produkci zdejšího spolku\nzpěváckého a vše bylo též dobře i pravdivě popsáno;\nnež p. dopisovatel Váš zapoměl také ještě podotknouti,\nže nemalé pochvaly a zasloužilého uznání došel skladatel\nsboru „Pomoc pro náramnou lásku\" pan Ludevít Pro-\ncházka, a že se nejvíce původnost i zvláštnost skladby\nznalcům hudebním líbila a znaleckého rozbírání a schvá-\nlení se dočkala. Račte to tehdy co doplněk předešlého\ndopisu v Dalibora přijmouti. Včera odpoledne uspo-\nřádal zpěvácký spolek náš výlet do pintovky, lesu to ]/4\nhodiny od města vzdáleného; obecenstvo se shromáždilo\nna cestě u lázní, odkudž s hudbou sprovázeno po 3.\nhodině do lesa vyšlo; tu bylo již mnoho hostů na usta-\nnoveném místě pohromadě napřed, a mnoho jich ještě\npozději přišlo, tak že zde asi 400 osob ve společenských\nskupeninách při krásném počasi velmi příjemně se bavilo\nneb spolek zpěvácký zpíval [rozmanité sbory a písně ná-\nrodní s ohlasem, hudba střídavě se zpěvem hrála, a o\nnápoj i jídla dobře postaráno bylo. Teprv 8. hodině ve-\nčer odebíralo se obecenstvo s hudbou v cele ku lázním\nkdež větší díl taneční zábavu sobě zřídiv dále se obve-\nseloval. Ze výlet tento velmi příznivě přijat byl, vysvítá\nz toho, že ze všech stran jen jedna žádosť slyšena byla,\ntotiž: aby výlet takový co nejdříve zas uspořádán byl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "182", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.6.5", "titre_corps": "Baden. Při průvodu s pochodněmi, dne 15. lipna", "titre_sommaire": "Baden. Při průvodu s pochodněmi, dne 15. lipna", "signature_source": "—l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.8", "debut_caractere": 2355, "fin_caractere_exclue": 5287, "texte": "—l.\nBaden. Při průvodu s pochodněmi, dne 15. lipna\nza krále pruského, hrál zdejší orchestr na promenádě,\nkdyž se tažení blížilo, pochod: „Osvobození\" od na-\nšeho krajana Konnemmanna.\nElberfeld. Nyní zde dochází veliké pochvaly pan\nKrátký-Božík svou výtečnou hrou na dechovou har-\nmoniku, s kterouž skutečně mistrovsky zacházeti umí.\nVšude, kde týž umělec vystoupil, zbudil přednesem na\ntomto nástroji velkého podivení a není se co divit, když\nNěmci pana Krátkého za svého krajana drží; neboť\nkdo by nepoznal v pánu Krátkém rozeného Němce,\nspřízněného s jmény Schmid, Schulze, Miiller atd. ?\nNorimberk. K zdejší pěvecké slavnosti přihlásilo\nse již 5106 zpěváků ze 165 měst, mezi nimi též depu-\ntace německého zpěv. spolku v Cařihradě. Od následují-\ncích 16 skladatelů zaslány jsou skladby k provedení :\nod F. Lachnera v Mnichově, V. Lachnera v Mannheimu,\nHillera v Kolíně n. Rýnem, Otta v Drážďanech, Kiickena\nv Stuttgartu, Kalivody v Donaueschingách, Abta a Meth-\nfessela v Brunšviku, Tschircha v Geře, Streba ve Frank-\nfurtu nad Mohanem, od vévody Arnošta Koburgského,\nBeckra ve Wurzburgu, Mohrínga v Novém Rupínu, Grobe\na Emmerlinga v Norimberku. Větší čásť skladatelů bude\nsvé skladby sami řídit.\nPaříž. Jak „Guide musical\" píše, jest prý v Pa-\nříži 20.000, pravíme dvacet tisíc učitelů na piano.\nTo vysvítá z posledního sčítání národu, při kterémž se\ntaké na společenské postavení ohled béře, Arci se všem\nneplatí za lekci po 20 frankách, nýbrž jsou mezi nimi,\nkteří také za šálek kávy lekci dávají. A, Bataille a\nspol. zhotovil pro místokrále egyptského pianokuleč-\nník, jehož se buď co piana aneb co kulečníku užiti\nmůže. Nestojí prý více než obyčejný křidlatec (Flíigel).\nFešf. Pianista Willmers komponuje nyní maďar-\nskou operu, k nížto mu K. Zilahy text byl napsal. Mo-\nsonyi dokončuje maďarskou operu „Szép Ilonka.\" Kéž by\ni takový ruch u ceskoslovanských skladatelů povstal!\nPetrohrad. (Smlouva k obapolné ochraně lite-\nrárního, uměleckého a musikalního majetku mezi Ruskem\na Francii!) Smlouva tato platí od 2, lipna a sice na šest\nlet. Na provedení lirických a dramatických děl nebéře\nse žádný ohled. Překlady rovnají se výslovně původním\npracím; avšak dle článku 2. požívá každý překladatel\njen ochrany svého překladu, aniž by prvnímu překladateli\njistého díla výhradní právo na jeho překlad povoleno bylo.\nPrávo literárního a artistického majetku Francouzů v Rusi\na Rusů ve Francii platí po čas života spisovatelova a\npřejde na jeho přímé neb testamentární dědice na čas 20\nlet, na jejich poboční dědice ale jen na čas 10 let. Tyto\nlhůty počítají se od úmrtí spisovatele. Prodávání neb\nnápodobování jakéhokoliv díla, jež co majetek uznáno\njest, zapovídá se v obou státech.\nVídeň. Náš krajan V o vor s ký, úd královské opery\nv Berlíně a slečna Li cht májová, od městského divadla\nv Hamburku, bývalý člen opery pražské, zpívali zde\nv posledním představení: „Roberta ďábla.\" Zdejší noviny\nvelmi chvalně o nich se zmínily."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-08-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "182", "page_fin": "182", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.8", "debut_caractere": 5289, "fin_caractere_exclue": 5689, "texte": "Listárna.\nI\nV expedici Dalibora nacházejí se výborné housle\n„Strnadovky\" v ceně 30 zl. r. č. Kdo by si ty samé\npřál, račiž se na expedici obrátili. Panu —l v Solno-\nhrade. Stran libretta obraťte se k básníkům p. Pflegrovi,\nCrhovi, Sabinovi v Praze. Adresujte list svůj na redakci\nDalibora. Panu N. v S. Nových netišíěných sborů\na kvartett máme dosti* obraťte se jen na kancelář\npro opisování v Praze."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "175", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.1", "texte": "Náš zpěv.\nKarel Pr. Smrt.\nCo Čechu v duši, srdci dlívá,\nčím krev se v žilách rozpění,\nto v písně cituplné splývá:\nlu žal, lam slasti rozchvění.\nNemůž to jinak ani býti,\nnež Bůh že nám chce odměniti\nod dětství k stáří smutný žal,\njejž otec synu odchoval.\nKdyž hrom a bouře k zemi sloupá\na blesk nám hoří nad hlavou,\naj, v mracích Vlasti Duch se houpá,\nnám kyna dávnou oslavou.\nNemůž to ani jinak býti,\nnež Bůh že v nás chce oživili\npaměf na našich Otců květ,\njež písní má se rozzvučet.\nV každém se prsu věštby pěstí\na mlékem matek vštěpují,\nže národ bude zase kvésti,\nnechf zrádci zhoubu osnují.\nNemůž to ani jinak býti,\nnás k tomu Bůh chce připraviti\na proto dýchá v naši krev,\na proto daří nám se zpěv.\nMy mužů slavných sobě ctíme\na nesem vstříc jim povděky,\nv jich slávě naši uvidíme\nvznešenou jako před věky.\nNemůž to ani jinak býti,\nnež Bůh že musí radost míti,\nkdyž zdvihnem mocný do nebes\nz vděčnosti k Němu v písních ples!\nNám vzácná láska matek, druží\ndo srdcí ráje zavívá,\na jeden cíl nás k sobě tuží,\na stejný zápěv okřivá.\nJak může tedy jinak býti,\nnež Bůh že jal se uvážiti,\npokud neznectí Cech svou krev,\naby z ní plynul božský zpěv.\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Pokračování.)\nNavraťme se však zase do Prahy a totiž k %pé-\nvácké akademii. Jako všechny tylo spolky v Ně-\nmecku, sestává také ona z ochotníků z prostřední třídy\nobyvatelstva. Pan Škraap mladší vede ji. Je to sbor,\nsestávající asi z devadesáti v celku svěžích, zvučných\na v hudbě důkladně vzdělaných hlasů. Účel tohoto\nústavu není, jako při mnohých podobných spolcích, vý-\nhradně zaměstnávání se starými skladbami; to jsou věru\njen hudební koterie, kde se pod zámyslem opravdové\nnebo jen přetvařované nadšenosti pro zemřelé živou-\ncím zcela pohodlně na dobré pověsti utrhuje, aniž by\nse jich jen znalo. Žofínská akademie (lak se nazývá\nPražský zpěvácký spolek) vzdaluje se toho pošetilého\npuritánství. Vedle nějakého Bachova nebo Handlova\ndíla studuje Mosesa od Marxe nebo kusy z některé\nopery. Byv prvníkráte jejím cvičením přítomen, slyšel\njsem tam také jednu chorální fantasii od Škraupa dle\nčeských národních písní, která mne svou originálností ve-\nlice dojmula* Jak živ jsem neslyšel takové pikantní vo-\nkální kombinace s tak živým ohněm, s takovým libo—\nzvukem, s takovou pospolností přednášeti. Žofínská\nakademie dává ročně jistý počet veřejných koncertů,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "176", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.2", "texte": "které od bratrů Škraupů vedeny j)ývají; divadelní or-\nkestr pod starším spojuje se se zpěváky pod mladším\nSkraupem. Velká tato představení, veždy s příkladnou\npečlivostí připravována, přilákají vždycky četné poslu-\nchačstvo lidi, kterým hudba není ani vyražením,\naniž snad namáháním, alebrž ušlechtilou a vážnou vá-\nšní, jíž všechny své duševní síly, všechny pohyby my-\nsli věnují.\nZavázal jsem se nahoře, že Vám také o kůru\nv hlavním katedrálním chrámu a o vojenské hudbě\nv Praze vypravovati budu; chci se Vám však přiznali,\nže jsem vlastně je jen za příčinou úplnosti do toho\npřehledu vřadil. O těchto dvou pramenech harmoni-\nckých bohatství Čechů nelze mi při nejlepší vůli ni-\nčeho pověděli, z jednoduché příčiny, že ničeho o nich\nnevím, a až posud jsem si nemohl tuto svou slabost\nodvyknouti, že nechci nikdy o věcech psáti, o kte-\nrých ničeho nevím. Navzdor četným pozváním páně\nSkraupovým nevkročil jsem přece v Praze do žád-\nného chrámu. Poněvadž vlastně velmi pobožný jsem,\nmusí v tom důležitá příčina vězeti, na kterou se bohu-\nžel upamatovati nemohu. Co se týče vojenské hudby,\nuvedu k ospravedlnění svého pomlčení o ní následující\nokolnost; jednou na jistý svátek slyšel jsem od 12 do\n4 hodin tehdá v Praze posádkou ležící plukovní hud-\nbu rakouskou národní hymnu od Haydna hráti. Tento\nnápěv, pln pohnútlivé a patriarchální velebnosti, je přece\ntak prostý, že z této zkoušky na schopnosti provozu-\njících soudili mi nelze. Správně hráli, co vůbec, jme-\nnovitě ale při vojenské hudbě dosti řídké jest. Také\nnevím, zda-li tento pluk ze samých rozených Cechů,\nanebo z Rakušanů v širším smyslu slova, totiž z Ma-\nďarů, Italiánů, Slováků, Štýřanů, Tiroláků, Poláků atd.\nsestával.\nZ Pražských umělců, kteří ani divadlu ani kon-\nservatoriu nepřináležejí, jmenuju zvláště Dreyschocka,\nPiška a ctihodného Tomáška. První dva slyšel jsem\nčasto ve Vídni, v Pešti, ve Frankfurtu a v jiných ještě\nměstech, nikdy však v Praze. Jak se zdá, nebyli při\nprvním vystoupení od svých spolurodáků velmi dobře\npřijati a předsevzali si tedy, že své vlohy nedaji více Ce-\nchům k ocenění nebo k zlehčování. Nikdo není prorokem\nvesvém domovu. Ostatně počínají Pražané přece již na-\nslouchati obdivujícím výrokům, jež tisícnásobně o těchto\nmužích z cizozemska docházejí: „ je podivu-\nhodný pianista! Písek je prvním zpěvákem v Evropě!\"\na počínají již tušiti, že přece snad oběma ukřivdili *).\nTomášekje v Čechách a také i ve Vídni co sklada-\ntel velmi znám a vážen. Byl jsem v Praze jednomu\nz jeho koncertů přítomen, kde mezi dva a třiceti provo-\nzovanými skladbami jeden a třicet jich od něho bylo. Mezi\ntěmi upozornili mne již napřed na novou jednu skladbu\n„Erlkónig\" (král duchů) od něho, která od Schuber-\ntovi/ téhož jména zcela se lišila. Někdo, porovnav\nty dvě skladby spolu řekl: „Představil—li Schubert di-\nvoký cval koně v baliadě tak mistrně, vypodobnil na-\nopak zase Tomášek pokojnou chůzi pastorálního mimo-\nchodníka;\" na to podotknul někdo jiný: „Právě poně-\nvadž Schubert nechal toho übohého koně tak divoce\ncválati, ztuhnul a musí se proto teď v kroku voditi.\"\nTomášek píše již nejméně třicet let 5 seznam jeho\nskladeb bude tedy velmi objemný.\nJeště se musím zmíniti o jedné milostné umělky-\nni, jejíž v Německu příliš řídký talent k velké podpoře\nmi sloužil. Míním to slečnu Cjednu z nej-\nznamenitějších umělkyní na harfu; je hudebně velmi vzdě-\nlána a nejlepší žákyně Parish-Alvarse. Má také mimo\nto výborný hlas, a provádí často v Žofínské akademii,\njejímž členem je, solové kusy s velkým prospěchem.\n(Dokončení.)\n*) Tenlo výrok Berliozův o zneuznání oněch dvou umělců z©\nstrany Pražského obecenstva není zcela odůvodněn, K po-\ntvrzení toho odvoláváme se na tehdejší Leipziger Allge-\nmeine Musikzeitung, upozorňujíce zvláště na následující\nmísta* Ohledem na Ďreyschocka roc. 1836 str. £7 a náshj\n\nPianní ústavy v Praze.\nOd V. G.\nPřed roky vyjádřil se kdosi v jistém německém časo-\npise, pojednávaje o pražských pianních ústavech, násle-\ndovně : „Pravilo se před časy, že v Praze již nestává\nani jednoho domu, kde by se nenacházel aspoň jeden\nklavír. Za našich časů mohlo by se skoro tvrdili, že\nnebude brzy žádného domu v Praze, kde by se nena-\ncházel nějaký hudební ústav.\" A věru, pak-li Praha\nzůstane v příštích letech také tak plodnou na hudební\nústavy, jako v posledních desítiletích, mohli by se toho\nnaši potomci snad přece ještě dočkati, co tento věštec\nprorokoval. Není tomu věru ještě tak velmi dlouho,\nco mistr Proksch první svůj pianní ústav v Praze zaří-\ndil, a letošního roku dosáhl počet soukromých ústavů\npro hudbu a pro zpěv v našem městě značnou to čí-\nslici: dvacet, nepočítajíc tu ani nemalou také čásf ve-\nřejných ústavů pro rozličné obory v hudbě, jako je\nkonservatorium, žofínská akademie a m. j. Otázku,\nzda-li tak veliký počet hudebních a to zvláště pianních\nústavů v nějakém městě prospěšný jest, dlužno každým\nzpůsobem s „ano\" zodpovídati. Neboť čím větší kon-\n\n345. roč. 1838 str. 225, 577, 883; ohledem na Piška roč-\nník 1844 str. 855. Red."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "177", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.3", "texte": "kurrence v nějakém oboru, tím větší příčinlivosti jest\nnejen zapotřebí od každého jednotlivce aby nezanikl,\nalebrž každý musí hleděti, aby druhého předčil. Jiná\narcií jest otázka, zda-li to také pro výkvět hudby pro-\nspěšno, že za našich časů , a zvláště v našem městě\nkaždý třebas sebe méně nadaný člověk, hudbě a to\njmenovitě pianu se učí. Zodpovídali tuto otázku, není\nvšak účelem tohoto článku.\nLetošní školní rok chýlí se ku konci, a větší čásf\nředitelů pražských pianních ústavů bude, jako každého\nroku, se svými chovanci celoroční zkoušky odbývati,\nv nichž osvědčili mají, jakých pokroků v tomto roce\nučinili. Z jedné takové zkoušky nedá se arcif přísný\núsudek z mnohých příčin podati, a to hlavně z té pří-\nčiny, že se neví, jak dlouho žáci vůbec a na ulože-\nných jim kusech zvláště již studují; nebof mnohý do-\nvede nějaký kus, třebas by jeho silám přiměřen nebyl,\npakli se jej dlouho cvičil, slušně provésti. Hodláme\nvšak přece úsudky své o výsledcích výročních zkoušek\nchovanců v pražských pianních ústavech se cvičících\npodati, berouce k tomu jen měřítka takého, jež se na\nzačátečníky v umění hudebním klásti může ; nebof žá-\ndati od žáka a žákyně toho, co jen dokonalý umělec\na umělkyně provésti může, bylo by nevčasné a poše-\ntilé. Pak-li tedy v těchto řádcích pilné a nadané cho-\nvance chválou odměníme, činíme to proto, bychom je\nk dalším studiím povzbudili. Nedomnívejž se tedy žá-\ndný chovanec, že je hotovým umělcem, pak-li jej obe-\ncenstvo hojným potleskem neb kritika uznáním vyzna-\nmená, nýbrž budiž mu to pohnútkou k větší ještě vy-\ntrvalosti, pilnosti a k dalšímu pokroku.\nÚstav p. Václava Stáry.\nPrvní výroční zkoušku s chovanci svými odbýval\npan V. Stára v sále na Žofínském ostrově dne 17. li-\npna. Je to jeden z nejmladších zdejších pianních ústavů\na povstal tcprv v srpnu 1860. Navzdor tomu však\nčítá ústav pana Sláry již 50 chovanců a zkouška je-\njich celoroční byla dle zevnějšího výsledku nesmírně\npříznivá. Program k produkcí byl velmi obezřele se-\nstaven ; nebof zastoupeny byly v něm nejen skladby\nklassickě na př. od Beethovena (kvartett pro smyč-\ncové nástroje a piano), Mendelssohna (slavnostní po-\nchod), Schumanna (Geburtstagmarsch), K. Webra (kon-\ncert romance a rondo) a od jiných, nýbrž skladby\nmoderní z větší části od českých skladatelů, což\nzajisté panu řediteli ke cti slouží. Slyšeli jsme tu zda-\nřilý pochod od Leop. Zvonaře, pro 4 piana uspořáda-\nný, dále ouverturu od mistra V. Tomáška pro 4 pi-\nana, pěkné koncertino pro 4 piana od Josefa\nvelké duo pro 2 piana „tiommage a Haendel\" od Jos.\nMošelesa, andante a allegro pro 2 piana od Lad.\nDuška, velké duo ze „Severní hvězdy\" od Ch. Wehle,\npak solové kusy : „Styrienne originále\" a „La Gazelle\" od\nGraf a, brillantní valčík od Jana Hampla, varace na\n„Kde domov můj\" od Fr, Pivody, fantasii „II Trova-\ntore\" od Kuhe , Hilmarovu „Esmeraldu-polku,\" kon-\ncertně uspořádanou od Bedř. Šimáka a effektní fantasií\n„ České perle\" od Eduarda Nápravníku. Z uvede-\nných těchto skladeb vysvítá, že konečně se v Praze\nnahlíželi počíná, že nám není třeba cizozemských a\nz větší části jalových skladeb, které se zde draho,\nano velmi draho platiti musejí. Kéž by to všichni\nmilovníci hudby uvážili a zajisté by naši skladatelé a\nmusikální nakladatelově větší ruch a činnost u skládání\na vydávání komposic rozvinuly. Co se provedení kusů\nchovanců páně Stárových dotýče, musíme přiznati, že\nbylo, ohledem na krátké trvání tohoto ústavu, věru pře-\nkvapující. Žáci osvědčili pružným úhozem, vyrovna-\nlými trillky a škalami, že jsou účastni důkladné a na\ndlouhé zkušenosti spočívající methody p. ředitele V.\nStáry. Z řady chovanců jmenujeme mladistvou sle-\nčnu Kateřinu Summovu ,která Aschervcův koncertní\nkus „Lucrelia Borgía\" a v několika pospolných kusech\na to vždy z paměti hrála. Osvědčilaf pěkný úhoz, znač-\nnou technickou zběhlost a vůbec velké nadání. Totéž\nplatí v plné míře o si. K. Krisokterá hrála\nkovu transkripci na Hilmarovu polku a fantasii „české\nperly\" od Ed. Nápravníka. Dosáhla zvláště posled-\nním kusem tak euthusiastické a bezkonečné pochvaly,\nže ještě jeden kus (transkripci na národní „Na bílé\nhoře\") přidati musila. Ještě musíme se zmíniti o slečně\nE. Heinsohnově, která v Hamplovu „Valše briliante\"\na v jedné Aptově skladbě také co zdatná a obratná\npianislka se osvědčila. Chvalné zmínky zasluhují sle-\nčny Mal. Chevallierova, B. Formánkova, K. Schwar-\nzova , K. Severova a jiné. Z mužských žáků\njmenovali dlužno zvláště pp. AI. Kamera, Ant. Le-\ndera a K. Čížka, kteří v solových a pospolných\nkusech hráli a těžké své úlohy velmi pěkně provedli.\nŽe návštěva četná a potlesk hojný byl, netřeba podo-\ntknouti, bývá to při podobných zkouškách obligátní.\nJeště se musíme zmíniti, že cellista, p. Brichta a pp.\nÉriickner a Wittich na housle a na violu při někte-\nrých kusech pospolně spoluúčinkovali.\nJ. Th. Hŏger.\nDne 20. a 21. Lipna odbýval na Žofíně p. J. Th.\nHóger se svými chovanci celoroční zkoušky. Již loň-\nského roku měli jsme příležitost z pokroků chovanců\nsoudili na tento ústav; z výsledku letošních zkoušek\nmůžeme ho směle postavili k boku dobrých zdejších"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "178", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.4", "texte": "pianních ústavů. Nelze věru ani o jedné piege praviti,\nže by byla šla špatně; naopak můžeme o mnohých říci,\nže výtečně se provedly. A příčina tohoto výsledku,\nmyslíme, že se nejvíce v tom hledati musí, že kusy\nod žáků provedené, vždy také úplně jejích sílám při-\nměřeny jsou, a že tedy dobrý výsledek od pouhé ná-\nhody nezávisí, alebrž již takořka před zkouškou ur-\nčen jest. Z pospolných kusů na 4 piana přednesly se\nouvertury od Tomáška (Es dur), Meyerbeera, Reissi-\ngra, Rossiniho, pochody z „Tannháusera.\" ze „Sommer-\nnachtstraurnu44 a j. naskrze velmi korrektně a iaktuplně.\nZe sólistů dostáli, jak jsme již podotkli, všickni svým\núlohám, přece však nemůžeme opomenouli, jmenovitě\nse zmínili o nejvýtečnějších žácích tohoto ústavu. SI.\nA. Burggrafová přednášela koncert (f-moll) od H.\nHerze s průvodem orkestru opravdu velmi obratně, a\nod obecenstva hlučným potleskem odměněna, přidala\nještě jednu sólovou pie učitel na piano\nv našem městě velmi chvatného jména si dobyl, hodlá\nnyní některé ze svých sjdadeb, které všechny ještě v ru-\nkopisu chová, pro piano na dvě ruce vydati. Navštěvo-\nvatelům zkoušek a produkcí v zdejších pianních ústavech\nbudou skladby jeho jistě ještě v dobré paměti. Hodlá\nnejdříve vydati: Polku a Capriccio (věnováno J. L.\nZvonařovi), kteréžto obě skladby při letošních celoročních\nzkouškách u p. Šimáka přednešeny, u přítomného obecen-\nstva velmi záslužné pochvaly došly. Doufáme s určitostí,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "181", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.7", "texte": "že skladby Rummlovy v širším kruhu obecenstva také\njistě též přízně a obliby dojdou, kteréž v skutku zašlu-\nbujou. „Erwartung44 je titul tantasie pro piano od\nOtokara Nickerla, jižto skladatel pruskému pianistu\nJanu v. Búlow věnoval. Skladba tato není těžká a bude\npianistům pokročilejším vítána. Vyšla nákladem Josefa\nŠálka v Praze a stojí 80 kr. Dále oznamujeme, že vy-\nšel týmž nákladem první sešit sbírky čtverozpěvň pod\njmenem „Hlahol\" a obsahuje effektní sbor „Tři jezdci\"\nod Lud. Procházky (text nd J. Jahna) v partituře a\nhlasem. Suhskripční cena na čtyry sešity je 2 zl.\n50 kr. r. č. Milovníkům hudby poručujeme zajímavou\npolku (tramblante) „Freie Wahl\" od Karla Komzáka,\nkterá v Praze veliké obliby došla. Stojí 30 kr. r. čís.\nVšechny skladby lze u J. Šálka v Praze dostati.\n\n(Č. S.) Z Jaroměře, dne 22. července. (Pěvecká\na hudební akademie). Mezi českými městy,\nv kterých za nynější doby veřejný ruch i národní vědomí\nutěšeně zkvétají a která z dlouhého, nuceného spánku\nk novému jařejšímu žití mocně se probudila, zaujímá Ja-\nroměř zajisté předního místa. Výmluvným toho důkazem\njsou skvělé výsledky oněch podniků, jenžto zde k účelům\nvlastenským byly v skutku uvedeny. Nového přesvědčení\no pravdě našeho výroku nabyli jsme právě minulou ne-\nděli dne 21. t. in., kde se v Jaroměři odbývala veliko-\nlepá akademie ve prospěch übohých pohořelcň\nRoudnických a Novodvorských. Bylat to slavnost\nryze národní, v níž se ze všech končin drahé vlasti\ntéměř pět tisíc lidu zúčastnilo! Ano Jaroměř dokázala\nv ten den, seč jsme když chceme! Slavnost se odbývala\nna romantickém ostrově mlynáře p. J* Náhl o vského,\nnašince tělein a duší. U hlavního vchodu byla vystavena\nz bujného zelení pěkná brána, na jejížto přední straně\nbyl nápis „Ví tejte nám/4 na druhé pak „Sláva králi,\nmír vlasti!\" Vrchol střežil královský núš lev mezi\nprápory českými a slovanskými. Pro zpěváky byla na pří-\nhodném místě zvláštní tribuna zřízena. Pak byly viděti\npodobizny Palackého, Riegra, Čelakovského a\nHavlíčka. V středu celého skupení stál velký lev če-\nský a nad ním vznášel se orel rakouský 5 kolem byly\nzase prápory v českých a slovanských barvách, kteréž\njsme vůbec také na všech nápisech, kdekoli jen nějaký\nbyl, pozorovali. U prostřed ostrova vlála na ohromné\ntyčce rovněž velká slovanská trikolora. Příjemný dojem\nučinilo na každého pozorovatele velmi vkusně sestavené\nskupení z čerstvých květin, v nicbžto postavena byla po-\ndobizna J. K. Tyla, a zároveň skříňka, do níž se sbí-\nraly dobrovolné příspěvky pro rodinu jeho! Slavnost za-\nčala po páté hodině odpolední. Zpěváci, jichž se bylo\nna vyzvání výboru ke ďv oů m stům sjelo, přišli s\nmístní hudbou v čele a byli u hlavního vchodu pany\nvýbory, bíločervenými stužkami vyznačenými uvítáni. Na-\npřed nesen byl prápor zpěváckého spolku králohradeckého,\njenž byl nejčetněji zastoupen, dále se zúčastnily spolky\nZ; Jar oni éře, Králové Dvora, Turnova, Na-\nchod a, Jičína, Semil, Skalice, Liberce, z No-\nvého Bydžova, z Pardubic, Chrudimi, Pře-\nlouče, Nové Paky a Josef odoLští. Mimo lo spo-\nluúčinkovali také zpěváci ještě z jiných měst, au se hosté\nbyli sešli nejen domácí a vůkolní, ale i ze vzdálených\nmíst, na př. až z Tábora. —• Zpěváci měli mimo svůj\nvlastní také všeobecný odznak z modré stužky zhotovený*\nVeškerá čísla programu byla ku všeobecné spokojenosti\nprovedena a hlučným potleskem obecenstva vyznamenána.\nPan Formánek, studující osmé latinské třídy na gy-\nmnasiu králohradeckém, přednesl s mladistvým zápalem\ni hlubokým citem rázný proslov od B. L and roka, po-\nslance na zemském sněmu českém. Po ukončení jeho za-\nhřmělo z tisícerých úst „Sláva vlasti\" a „Sláva našim\nvýtečníkům!*4 tak bouřlivě, že se až zdi blízké pev-\nnosti Josefovské otřásly. —• Z instrumentálních skladeb\nslyseli jsme ouverturu z Meyerbeerovy opery „Robert\nďábel/4 scénu a finále z opery „Macbeth\" od Richarda\nWagnera, dále ouverturu z jeho opery „Rienzi44 a\nkonečně pochodové potpourri od Hausera. Hudební ty\nskladby hrála kapela c. k. pěšího pluku hraběte Nugenta\nvýtečným řízením kapelníka p. Hopfa. Co se sborů tyka,\nbyly provedeny „Utonulá\" od Kř í ž k o v sk é ho, ,>Ko-\nvářská\" od Vogla, „Oslava Rukopisu Králodvorského44\nod Krejčího, „Šumí Labe44 od Zvonaře, „Žel a\nchmel,44 od Mendelssohna, „Válečná44 z opery Rienzi\ns doprovodem hudby, potom v německém jazyku Sbory\nmírně řídil p. Sty blik, ředitel zpěváckého spolku\nkrálohradeckého. Po odbyté vlastní akademii vystoupil\nna řečniště proslulý našinec p. V. F. Červený z Krá-\nlové Hradce, jehož jméno po veškerém světě hudebním\nchvalně známo jest a kterýž sobě o tuto slavnost hlav-\nních zásluh vydobyl. Byv od obecenstva hlučně uvítán,\nměl řeč. Když domluvil, voláno třikrát „Sláva králi,\"\nhudba hrála národní hymnu a stříleno z moždířů. Jak-\nmile poslední rána dozněla, zahřmělo u velkém jásotu\nveškerého obecenstva také „Sláva Červenému!44 Hor-\nlivý a obětovný národovec ten vydal také u L. Pospíšila\nv Kr. Hradci tištěnou : „Pomněnku na Jaroměř dne 21.\nčervence 1861.44 Obsahuje program akademie, Landrokův\nproslov, roztomilou novelletku „Ne-li s Mínou, s žádnou\njinou,\" od K. St., konečně řeč panem Červeným jmenem\nvýboru přednešenou. Knížečka tato zůstane každému\noučastníku Jaroměřské besedy milou památkou. Veškery\nvýnos její věnován od spanilomyslného pořadatele v prospěch\nTylovy rodiny. Po ukončení akademie zůstali hosté ještě po-\nhromadě zpívajíce „Hej Slované,\" „Kde domov můj,\" „Slovan\njsem\" a mnohé jiné písně národní. Že se mezi zpěvem\nprovolávala Sláva milované naší vlastí, Palackému, Rie-\ngrovi, Havlíčkovi a ostatním výtečnýkům národa českého\nnetřeba dokládati. Nezapomenuto též na slovanskou vzá-\njemnost a hlučné Sláva rozléhalo se také na poctu mi-\nláčka Slovanu, velkého Strossmayera! Podotkli jsme už\nvýše, že se v slavnosti Jaroměřské zúčastnilo téměř 5000\nosob. Bylit to hosté z blízka i daleka, vysocí a nízcí,\nměšťanstvo, stateční rolníci, professorové, úřednictvo, du-\nchovní, spisovatelé, vojíuové všech stupňů od generála až\nk sprostému, studující mládež atd. Národní ráz slav-\nnosti jevil se též krojem, neb kamkoliv si zraku svého\nupřel, viděl jsi čamary všeho druhu a tož nejen snad u\nmladších, ale všeobecně. Velmi četně byla také krásná\nplet zastoupena, kteráž rovně z největší části bud v ná-\nrodním kroji se objevila, buď alespoň národní barvy\nna sobě měla. Večer byla taneční beseda v hostinci „u\nLabutě,\" jejížto čistý výnos taktéž rodině Tylové připadne.\nZ Jindřichova Hradce 18. července. Dne 15.\nt. m. byla přičiněním našeho ředitele kůru, p. F. Vacka,\nzpůsobena hudební akademie, jejíž čistý výnos věnován"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "182", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610801-01.1.8", "texte": "jest založení zpěváckého spolku, jenž zde v po-\nčetí jest a o němž svým časem zprávu podáme. Z čísel\nprogramu zvláště vynikala: „Ouvertura k Martě\"\norchestrem precisně provedená, wles Adiéu\" od Goltr-\nmanna pro cello s průvodem piana, cituplně a uhlazeně\npřednesl p. Vacek, pak variace pro violon od Vacka,\nvariace tyto, jimž na všeobecnou žádosť ještě jedny při-\ndati musel, přednesl tentýž s takovou bravurou, že je-\nnom jeden úsudek o něm pronésti můžeme: že p. V a cek\nnevšední virtuos na tento nástroj jest. K celku též\nchvalně přispěli pan kancelista Zitek a slečna Pán-\nková zpěvem pan sekretář Haura přednášením pro-\nlogu, k tomuto cíli sepsaného, pan flétista Reich se\nsvou dcerou hrou na flétnu a více študujících, částečně\nučňů páně Vackových, deklamací a hrou na piano.\nKu konci pronášíme ještě skromnou prosbu k panu pod-\nnikateli: aby při příští akademii se starých, obvyklých\ncen držel, aneb se na mnoze od nich neuchyloval, aby\nse takováto zábava všeobecnou státi mohla.\n\na. a. a.\n\nZ Tábora, 22. července 1861. V předešlém čísle\nDalibora mluveno bylo o 5. produkci zdejšího spolku\nzpěváckého a vše bylo též dobře i pravdivě popsáno;\nnež p. dopisovatel Váš zapoměl také ještě podotknouti,\nže nemalé pochvaly a zasloužilého uznání došel skladatel\nsboru „Pomoc pro náramnou lásku\" pan Ludevít Pro-\ncházka, a že se nejvíce původnost i zvláštnost skladby\nznalcům hudebním líbila a znaleckého rozbírání a schvá-\nlení se dočkala. Račte to tehdy co doplněk předešlého\ndopisu v Dalibora přijmouti. Včera odpoledne uspo-\nřádal zpěvácký spolek náš výlet do pintovky, lesu to ]/4\nhodiny od města vzdáleného; obecenstvo se shromáždilo\nna cestě u lázní, odkudž s hudbou sprovázeno po 3.\nhodině do lesa vyšlo; tu bylo již mnoho hostů na usta-\nnoveném místě pohromadě napřed, a mnoho jich ještě\npozději přišlo, tak že zde asi 400 osob ve společenských\nskupeninách při krásném počasi velmi příjemně se bavilo\nneb spolek zpěvácký zpíval [rozmanité sbory a písně ná-\nrodní s ohlasem, hudba střídavě se zpěvem hrála, a o\nnápoj i jídla dobře postaráno bylo. Teprv 8. hodině ve-\nčer odebíralo se obecenstvo s hudbou v cele ku lázním\nkdež větší díl taneční zábavu sobě zřídiv dále se obve-\nseloval. Ze výlet tento velmi příznivě přijat byl, vysvítá\nz toho, že ze všech stran jen jedna žádosť slyšena byla,\ntotiž: aby výlet takový co nejdříve zas uspořádán byl.\n\n—l.\nBaden. Při průvodu s pochodněmi, dne 15. lipna\nza krále pruského, hrál zdejší orchestr na promenádě,\nkdyž se tažení blížilo, pochod: „Osvobození\" od na-\nšeho krajana Konnemmanna.\nElberfeld. Nyní zde dochází veliké pochvaly pan\nKrátký-Božík svou výtečnou hrou na dechovou har-\nmoniku, s kterouž skutečně mistrovsky zacházeti umí.\nVšude, kde týž umělec vystoupil, zbudil přednesem na\ntomto nástroji velkého podivení a není se co divit, když\nNěmci pana Krátkého za svého krajana drží; neboť\nkdo by nepoznal v pánu Krátkém rozeného Němce,\nspřízněného s jmény Schmid, Schulze, Miiller atd. ?\nNorimberk. K zdejší pěvecké slavnosti přihlásilo\nse již 5106 zpěváků ze 165 měst, mezi nimi též depu-\ntace německého zpěv. spolku v Cařihradě. Od následují-\ncích 16 skladatelů zaslány jsou skladby k provedení :\nod F. Lachnera v Mnichově, V. Lachnera v Mannheimu,\nHillera v Kolíně n. Rýnem, Otta v Drážďanech, Kiickena\nv Stuttgartu, Kalivody v Donaueschingách, Abta a Meth-\nfessela v Brunšviku, Tschircha v Geře, Streba ve Frank-\nfurtu nad Mohanem, od vévody Arnošta Koburgského,\nBeckra ve Wurzburgu, Mohrínga v Novém Rupínu, Grobe\na Emmerlinga v Norimberku. Větší čásť skladatelů bude\nsvé skladby sami řídit.\nPaříž. Jak „Guide musical\" píše, jest prý v Pa-\nříži 20.000, pravíme dvacet tisíc učitelů na piano.\nTo vysvítá z posledního sčítání národu, při kterémž se\ntaké na společenské postavení ohled béře, Arci se všem\nneplatí za lekci po 20 frankách, nýbrž jsou mezi nimi,\nkteří také za šálek kávy lekci dávají. A, Bataille a\nspol. zhotovil pro místokrále egyptského pianokuleč-\nník, jehož se buď co piana aneb co kulečníku užiti\nmůže. Nestojí prý více než obyčejný křidlatec (Flíigel).\nFešf. Pianista Willmers komponuje nyní maďar-\nskou operu, k nížto mu K. Zilahy text byl napsal. Mo-\nsonyi dokončuje maďarskou operu „Szép Ilonka.\" Kéž by\ni takový ruch u ceskoslovanských skladatelů povstal!\nPetrohrad. (Smlouva k obapolné ochraně lite-\nrárního, uměleckého a musikalního majetku mezi Ruskem\na Francii!) Smlouva tato platí od 2, lipna a sice na šest\nlet. Na provedení lirických a dramatických děl nebéře\nse žádný ohled. Překlady rovnají se výslovně původním\npracím; avšak dle článku 2. požívá každý překladatel\njen ochrany svého překladu, aniž by prvnímu překladateli\njistého díla výhradní právo na jeho překlad povoleno bylo.\nPrávo literárního a artistického majetku Francouzů v Rusi\na Rusů ve Francii platí po čas života spisovatelova a\npřejde na jeho přímé neb testamentární dědice na čas 20\nlet, na jejich poboční dědice ale jen na čas 10 let. Tyto\nlhůty počítají se od úmrtí spisovatele. Prodávání neb\nnápodobování jakéhokoliv díla, jež co majetek uznáno\njest, zapovídá se v obou státech.\nVídeň. Náš krajan V o vor s ký, úd královské opery\nv Berlíně a slečna Li cht májová, od městského divadla\nv Hamburku, bývalý člen opery pražské, zpívali zde\nv posledním představení: „Roberta ďábla.\" Zdejší noviny\nvelmi chvalně o nich se zmínily.\n\nListárna.\nI\nV expedici Dalibora nacházejí se výborné housle\n„Strnadovky\" v ceně 30 zl. r. č. Kdo by si ty samé\npřál, račiž se na expedici obrátili. Panu —l v Solno-\nhrade. Stran libretta obraťte se k básníkům p. Pflegrovi,\nCrhovi, Sabinovi v Praze. Adresujte list svůj na redakci\nDalibora. Panu N. v S. Nových netišíěných sborů\na kvartett máme dosti* obraťte se jen na kancelář\npro opisování v Praze."}]}