{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_sha256": "9b597418b8544a8daff52066a201fa1cea122027a56599284241b10550c5b5ab", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/08/10_01/bmtnabd_1861-08-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "183", "page_fin": "184", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.1", "titre_corps": "Charles Wehle. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Charles Wehle. Životopisný nástin.", "signature_source": "—r—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3425, "texte": "Charles Wehle.\nŽivotopisný nástin.\n\nMezi novějšími salonními komponisty zasluhuje\nnáš krajan Karel Wehle jedno z nejpřednějších míst,\nato z té příčiny, že jeho salonní skladby pro piano\nnejsou pouhé jepice, které sotva se zrodivše v nejkrat-\nším čase zaniknou ; nýbrž že útvory jeho vynikají jak\nhlubokostí myšlenek, tak i důkladným zpracováním je-\njich a konečné značnou vnitřní cenou, kterou u skla-\ndeb jiných novějších skladatelů buď z části, buď docela\npohřešujeme. Kdyby Ch. Wehle nic jiného byl neslo-\nžil než své dvě sonáty pro piano, byl by si již trvan-\nlivého jména v literatuře klavírní pojistil a pročež ne-\nváháme o tomto výtečném pianistu, nadaném skladateli\na krajanu našem několik životopisných dát sděliti.\nCharles Wehle narodil se dne 17. března 1825\nv Praze a prozrazoval již v útlém mládí lásku a talent\nk hudbé. V sedmém roce stáří svého byl dán do ústavu\npianního J. Prokse v Praze, kdež se pilně 4 leta na\npiano učil, načež k dalšímu vycvičení na piano líisovi\na pak Tedescovy svěřen byl, kdež také velké pokroky\nčinil. Proto pro všecko byl přec mladý Wehle od ro-\ndičů ke kupectví určen, a aby se v tom důkladně vzdě-\nlal, byl v 14. roku svého stáří do kupecké školy ode-\nslán do Lipska. Později vstoupil co učenník do jistého\nobchodu v Hamburku.\nTam onemocněl, a by se snáze uzdravil, navští-\nvil Jižní Itálii; leč náhoda přivedla jej r. 1844 z Malty\ndo Marseillu, kde co kupecký mládenec do obchodu\nvstoupil.\nPři tom zanášel se co soukromník jen povrchně\nhudbou; však více a více zmáhala se v něm láska a\ntužba po umění hudebním ; leč rodičové jeho nesrov-\nnávali se s jeho míněním a náklonností; z té příčiny\nmusil se jejich vůli poddati.\nRoku Í846 odešel Wehle do Paříže, tohoto svě-\ntového a uměleckého města, kdež opět co kupecký\nmládenec obchodu se oddal.\nZnámost a stýkání se v společnosti mnohých ta-\nlentních umělců pomátly mu hlavu, tak že, jakmile r.\n1848 francouzská revoluce vypukla, i on hned všecka\nkupecká poznamenání a knihy pod stůl hodiv, utekl\ns mnohými v nebezpečných dnech červnových do Lon-\ndýna, kdež opět nějakého místa co komis obdrželi doufal.\nPři tom dával lekce na piano.\nV Londýně vyjevil Wehle své fantastické my-\nšlénky přítomnému Thalbergovi, že se totiž chce úplně\nhudebnímu umění věnovat. Tento umělec radil mu, by\nnejdříve studia svá odbyl v Německu, a byl tak laskav,\nže Wehlovi odporučující list na p. Mošelesa do Lip-\nska dal.\nPod tímto mistrem nastoupil Wehle ve svém 23.\nroku leta 1849 svou nynější dráhu, uče se harmonii\na kontrapunktu u Richlra. Rok později odebral se\nk Theodoru Kullákovi do Berlína a studoval zde 2\nleta klavírní techniku.\nDo tohoto času padají první pokusy skladební\nWehlovy; ač jsou to slabé práce, okazují přec talent\na v korektnosti jejich lze mnohý originální takt stopo-\nvat. Z Berlína odešel Wehle opět do Paříže, které\nměsto mu již nebylo cizím.\nRoku 1853 dával tam první koncert s velkým\núspěchem a který pro něho také velmi potfoukajícím\nbyl. Nalezlf také brzy nakladatele ve Francouzsku i\nv Německu na své komposice.\nVětší uměleckou cestu konal Wehle z Paříže r.\n1854 do Lisabona a Oportas hrál r. 1856 s mno-\nhým potleskem opět v Paříži; r. 1857 šel v letě do\nIrska a vrátil se v září zpět do Paříže, kdež přezi-\nmoval.\nLéto roku 1858 strávil ve svém rodišti a vydal\nse v říjnu téhož roku na větší uměleckou cestu. Dá-\nvalf koncerty v Berlíně, Královci, Poznání, Rigě, Per-\nnavě, Dorpatu, Revalu, Petrohradě a v Moskvě. V Mo-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 661, "texte": "skvě zdržel se po delší čas a navrátil se v květnu r.\n1861 do Prahy, aby se v říjnu do Paříže odebral, kdež\nsvé stálé stanovisko zaujal.\nKomposice jeho začínají teprv číslem 13tým sa-\nmostatnými býti. Jest jich 62, mezi nimiž jsou -\nturna, polonaisy, serenády, , a\njiné práce rozličného druhu a formy; též vydal něko-\nlik pěkných etud. Z větších kusů připomínáme op.\n25 koncertní allegro (E-mol) a op. 38 a 58 dva\nsvazky sonát do C a D-mol, obě ve 4 větách.\nMnohé kusy nabyly, veliké populárnosti, mezi ni-\nmiž nejvíce „Marche cosaqueu (Pochod kozáčky) op.\n37, který velmi mnoho patiskován byl; a sice y Bel-\ngii, v Rusku, Americe a hlavně v Rio de Janeiře\n\n—r—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "184", "page_fin": "185", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.2", "titre_corps": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "titre_sommaire": "Berliozova hudební cesta v Čechách. Podává Vítězslav Guth.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.2", "debut_caractere": 663, "fin_caractere_exclue": 4939, "texte": "Berliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Dokončení.)\nCo Vám mám konečně o obecenstvu Pražském\nříci? Vypravuje se, ze Ludvík XIV, chtěje Boileauovi\nza jeho verše o překročení Rýnu něco pochvalného říci, ná-\nsledovně se vyjádřil: „Pochválil bych Vás, kdyby Vy jste\nmne nebyl již tak velice vynachválil.\" Nalézám se v po-\ndobných rozpacích. Držel bych Pražskému obecenstvu ve-\nliké chvalořeči o jeho ostrovtipu, o jeho bystrém pochopo-\nvání, o jeho dojemlivosti, kdyby mne nebylo tak vý-\nborně přijalo. Avšak tolik mohu tvrditi (neboť je to\nvůbec známo), ze Cesi jsou v celku nejlepší hu-\ndebníci v Evropě, a že pravá láska, opravdový cit\nk hudbě u nich ve všech vrstvách společenských roz-\nšířen jest. I venkované přišli v Praze do mých kon-\ncertů a z jejich projevů obzvláštní prostoduchosti při\nneočekávaných eífektech mohl jsem souditi, že poznali\nmou snahu a že jejich paměť jirn pomocné ruky po-\ndala k přirovnávání mezi stářím a novotou, mezi do-\nbrým a špatným. Nebudete snad, milý příteli, ode mne\npožadovati, abych Vám všecky své náhledy o obecen-\nstvu vůbec rozložil o této mnohotvárné, spravedlivé\nnebo nespravedlivé, rozumné nebo bláznivé, prostosr-\ndečné nebo zlomyslné, nadšené nebo uštěpačné pod-\nstatě, která ted tak snadno roznítili se dá, později\nvšak tak zpurná jest. Voltaisám opustil při tom\nsvou ironii; tázav se „jak mnoho bláznů jest zapotřebí,\naby se z nich dalo obecenstvo utvořiti?\" dal se ku\nkonci své dráhy již od těch bláznův theatrefrangais ko-\nrunovali, jsa zcela šťasten jejich holdováním. Upusťme\ntedy zde od toho, a nechrne obecenstvo býti, čím je,\nmořem vždy více méně rozvlněným, jehož lhostej-\nného pokoje umělec tisíckrát více se co strachovati má,\nnež jeho bouří.\nDával jsem v Praze šest koncertů, dílem v di-\nvadle, dílem v sále žofínské akademie. V posledně jme-\nnovaném dostalo se mi té radosti, že jsem Liszlovi\nponejprv svou symfonii Romeo a Julie předvedl. Znali\njiž v Praze několik zlomků z toho díla, aniž by však\nnad tím byla nějaká ostrá polemika povstala, snad také\njen proto ne, že již o tomž díle ve Vídni vypukla;\nneboť mezi oběma těmi městy panuje v hudebním ohledu\nnepopiratelná soupeřnosf. Provedení zpěvů bylo výborné\na skvělé, až na jednu jedinou nehodu. Mladá dáma, která\naltovou partii převzala, nezpívala až posud ještě nikdy\nveřejně. Navzdor však její zaraženosti z počátku šlo\npřece všecko dosti pěkně, dokaváde se cítila jinými hlasy\nnebo nástroji podporovánu. Avšak při slovech v pro-\nlogu :\nLe jeune Romeo, plaignant sa destinée,\nVient tristement errer I'entour du palais,\n(je to sólo beze všeho průvodu) počal její hlas se třá-\nsli a tak velice se jí snížil, že ku konci periody, kde\nharfa s akkordem E-dur vpadne, do cizého hudebního\noboru se vpletía a o */4 tónu níže než E vpadla. SI. Clau-\ndiotová, sedíc vedle mne u podstavky, netroufala si,\nstrun se dotknouti $ na rozpacích ptala se mne konečně\npo šeptmu: „Mám E uhoditi ?\" „Arcif ! musíme\nz toho vybřednouti.\" A syče vyjel tento neuprositelný\nakkord, jako když rozhřaté olovo ze lžíce se vleje do\nstudené vody. Übohá zpěvkyně nemálem by byla omdlela,\nspozorovavši se tak násilně na pravou cestu opět při-\nvedenu, a jelikož francouzsky neuměla, nemohl jsem\nani své výmluvnosti použiti,, abych ji opět uspokojil.\nOstatně se však brzy zase vzpamatovala a všecko to\nšlo pak dobře. Strakatý zpíval pátera Lorenzo vý-\nborně, ve finále s opravdovou vážností a nadšeností.\nVícero kusů muselo se opakovati; když obecenstvo je-\ndno místo po druhé opět slyšeti žádalo, zapřisáhali mne\nhudebníci, abych je více neopakoval, bylo už pozdě,\na o sedmé hodině musili zase v opeře býti. Volání\nda capo však neubylo; tu vytáhl pan své ho-\ndinky a ukazuje na ně obrátil se k obecenstvu; po-\nrozuměli mu a my byli osvobozeni. Ku konci koncertu\npožádal jsem Liszta, aby zpěvákům ve jménu mém\ndíky vzdal za jejich vytrvalost, s jakouž po celé tři ne-\nděle namáhavým zkouškám se podrobovali; než však\nji vyplnili mohl, přišlo několik zpěváků již k němu :\naby se mi v jejich jméně za potěšení poděkoval, jakéž\njsem jim tím učinil, že jsem jim provedení zpěvů svě-\nřil a aby mi jejich radost nad tím vyjevil, že jsem byl\ns nimi spokojen. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů\nv mém životě, jakýchž ne mnoho čítám.\nVe Vídni poctili mne umělci a přátelé umění stři-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1205, "texte": "brnou taktovkou; v Praze podali mi při večeři stříbrný\npohár. Lis%t držel při prvním přípitku nejméně čtvrt\nhodiny trvající řeč na mne s takovou vroucností, s ta-\nkovou bohatostí myšlének, s tak volenými výrazy, kte-\nrážjmne na nejvejš dojmula. Bohužel však pil právě tak\nzdatně, jako mluvil; proklatá číše vydávala tak hojné\ntoky žampařiského, že všechna výmluvnost\nškodu vzala. Belloni a já, my byli ještě o druhé hodině\nv noci na ulici, chtíce ho přemluvili, aby jen až do\nzejtřka alespoň počkal, a pak s nějakým Cechem, jak on\ntoho dokonce si přál, který lépe se napil než on, na\nbambitky se bil. Druhého dne ráno nebyli jsme bez\nstarosti o našeho Liszla, jehož koncert v poledne od-\nbývati se měl; o půl dvanácté ještě spal, konečně jsme\nho vzbudili, vstoupí do kočáru, vstoupí do sálu, hnnotným\npotleskem byl přijat, a hrál, myslím, že po celý svůj\nživot nikdy tak nehrál. Žije přece ještě bůh pianistů.—\nS Bohem! Myslím, že jsem Vám toho už dost\nnapsal; a přece jsem dlouho ještě všechnu touhu ne-\nvyjádřil, kterouž pro Prahu a pro její obyvatele poci-\nfuju. Avšak víte, že chovám pro hudbu velkou náru-\nživosf, a z toho můžete posouditi, zda-li Čechy miluju\nčili nic. O Praga, quando te adspiciam."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "185", "page_fin": "186", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.3", "titre_corps": "Pianni ústavy v Praze. Od V. G.", "titre_sommaire": "Pianni ústavy v Praze. Od V. G.", "signature_source": "K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.3", "debut_caractere": 1207, "fin_caractere_exclue": 4823, "texte": "Pianni ústavy v Praze.\nOd V. G.\n\n(Pokračování.)\nBedřich Šimák.\nPan Bedřich Šimák odbýval dne 20. a 21. lípna\nse svými chovanci celoroční zkoušky v místnostech ústav-\nních na Malostranském náměstí č. 272. Požívá co ře-\nditel svého výborného ústavu a co skladatel u nás chval-\nného jména, a co skladatel jest také daleko za hrani-\ncemi velmi chvalně znám. Při všech zkouškách po-\nznali jsme, že jsou žáci a žačky jeho účastni dů-\nkladného návodu u vyučování na piano a že pokud\nsouditi můžeme, také značné pokroky učinili. Avšak\nnejen dobrý návod, ale také osvědčený dobrý vkus pana\nV\nředitele při volbách kusů zavdávají ústavu p. Simákově\npřednost před mnohými jinými. Ani jeden z onéch\nzlopověstných fabrikantů hudebních skladeb, na př. Go-\nria, Yoss atd. nebyl v letošním programě zastoupen.\nSestávalf ze skladeb klassických a moderních dobrých\nkomponistů. Nejvíce ale byli přece našinci zastou-\nV\npeai. Nemýlíme-Ii se, byl pan Simák v Praze první,\nkterý při svých zkouškách si počínal vsímati také do-\nmácích skladatelů a buď dílem bud úplně programy\nsvé sestavoval ze skladeb těchto umělců. Co se týká\nletošní zkoušky, vypadla velmi příznivě. Předvedeny\nnám byly pospolné kusy od Reinecke,Mehula, Fr.jßummla\n(velmi půvabná polka), Zvonaře (ouvertura), z nichž\nse obecenstvu zvláště poslední dvě skladby líbily.\nZe sólových kusů uslyšeli jsme Nápravníkovy „če-\nské perly,\" tuto pravou perlu v pianní literatuře. Před-\nnášela je si. M. Bártová velmi uhlazeně a dosáhla jimi\nhřmotného potlesku. Z děvčat vyznamenaly se nejvíce\nještě si. A. Brixiová a M. Richterová zdařilým před-\nnesem dvou solových skladeb od Mendelssohna. Z muž-\nských chovanců jmenujeme v první řadě pp. J. Neje-\ndlého a A. Riedla (oba nevidomí), kteří vládnou nad\ntak vytříbeným přednesem a znamenitou technikou,\ns jakouž v ústavech jen velmi zřídka se potkáváme.\nPrvní z nich hrál transkripci na „Fischermádchen\" od\nK. Wehle; Valše caprice (novou) od B. Slimáka a\nTomáškovo Allegro capriccioso. Druhý přednášel Ca-\npriccio (nové) od F . Rummlaa serenádu od K. Wehle.\nTaké velmi zdatně se držel mladistvý V. Hlaváč, kte-\nrýž velmi neúhonně a neohroženě známou\npolku, pro piano koncertně od B. uspořádanou,\nz paměti přednášel. Ostatně dostáli všickni žáci svým\núlohám úplně. V programě byli z českých skladatelů\nještě zastoupeni Kavan, Pivoda, Schulhoff, Hampl,\nFórster, Graf aj. Na programě bylo rovnoprávnosti\núplně šetřeno ; neboť programy byly české i německé.\nKonečně musíme připojili, že pan Bedř. Šimák je mezi\nvšemi řediteli pianních ústavů v Praze samojediný co\nvirtuos na pianě znám a že tedy žáky své k velké-\nmu stupni dokonalosti přivésti dovede, jelikož sám jim\nvše názorně ukázati může. Přejeme mu hojného zdaru!\nHynek Jelínek\nVýroční zkouška chovanců pianního ústavu pana\nHynka Jelínka (mostecká ulice čís). 273—III.) odbývala\nse dne 20. a 21. Lipna a dosáhla dosti příznivého vý-\nsledku. Program sestával z třech oddělení. V prvním\npro ženské, slyšeli jsme sbor z „Makabea4' od Haendla,\npro 6 ruk, kterýž od žáků taktupevně proveden byl. Mimo\nto bylo několik salonních kousků rozličných skladatelů\nod začátečnic více méně správně provedeno. Slečna\nG. Valentová přednesla „Souvenir de Kíev4' od Schul-\nhoff as výrazem a obratně. Konečně slyšeli jsme ouver-\nturu k „Tilu\" pro 2 piana, byla slušně provedena.\nV druhém oddělení byly provedeny skladby od cho-\nvanců mužských. Hráli téměř všichni bezúhonně a\nslušně. Z pospolných kusů byly ouvertura k „Egmontu\"\n\n*) Jelikož náš refererent p, V; G, celoroční zkoušce chovanců\np. Jelínkových přítomen býti nemohl, sdělujeme tedy ná-\nsledující od jiného referenta nám podanou zprávu. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1387, "texte": "od Beethovena a pochod hudební z „Noci svatojanské\"\nod Mendelssohna k naší spokojenosti podány. V třetím\noddělení hráli chovanci již pokročilejší. Nejlépe hrála\nsl. A. JeHčková Lisztovu transkripci „Vjezd na Wart-\nburg z Wagnerova Tannháusra,\" osvědčíc svou tech-\nnickou zběhlost. Slečna G. Valentová hrála „Lob der\nThránen,\" transkripci od Liszta dosti čistě. Z pospol-\nných skladeb slyšeli jsme tenkrát ouverturu k „Felsen-\nmůhle\" od Reissigra aku „Kouzelné flétně\" od Mo-\nzarta, pro 2 piana a velkou g-mol sonátu od Beetho-\nvena, kteréž s dobrým úspěchem se potkaly. Ostatní\nchovanci provedli své úlohy dosti dobře a zasluhují\nještě chvalné zmínky : Slečny M. Hammanová\nrová, E. Veselá, M. Nováková, pánové E. Holic,\nK. Reiser, Zintl a IÍ. Edelbacher. Co se skladeb od\nčeských komponistův týče, byly při těchto zkouškách\nněkolika kusy zastoupeny, tak na př. provedena byla\nVeitova „Idylla\" Grafova „Polka briliante,\"\nSchulhoffova mazurka „Souvenir de Kiev\"\nkondolník „Le Gondolier,\" Kavkův kus „Erinnerung\nan Steinbach, Kuhova „Polka briliante,\" Jelín-\nkova etuda „La source.\" Pohřešovali jsme zde však\nskladby od Tomáška, Dreyschocka, Wehle, Šimáka,\nHampla, Nápravníka a mnohých z novějších českých\nskladatelů. U pana Jelínka pohřešili jsme českých pro-\ngramů a ovacích lístků, přejem si je žijem v Če-\nchách a nikoliv v Německu, a pak —už k vůli rovno-\nprávnosli!\n(Pokračování.)\n\nK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "186", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.4", "titre_corps": "Ze Lvova. (V lipnu.) Úvod. — Hudební Jednota, její školy a ředitelstvo. — Hudba kostelní. — Paní Schrŏder-Chaloupková a p. Robíček. — „Viola di gamba\" na výstavě starožitností. — Hudební útvory Rudkowského. —", "titre_sommaire": "Ze Lvova. (V lipnu.) Úvod. — Hudební Jednota, její školy a ředitelstvo. — Hudba kostelní. — Paní Schrŏder-Chaloupková a p. Robíček. — „Viola di gamba\" na výstavě starožitností. — Hudební útvory Rudkowského. —", "signature_source": "V. Lvovský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.4", "debut_caractere": 1389, "fin_caractere_exclue": 4336, "texte": "Ze Lvova. (V lipnu.)\nÚvod. — Hudební Jednota, její školy a ředitelstvo. —\nHudba kostelní. — Paní Schrŏder-Chaloupková a p.\nRobíček. — „Viola di gamba\" na výstavě starožitností.\n— Hudební útvory Rudkowského. —\nV. Lvovský.\n(Dokončení.)\nV minulém měsíci odbývala se výroční valná\nschůzka členů Jednoty, v které zvolen jest za hlavního\nředitele na místo p. hr. Rusockého p. Konst. rytíř\nTchérznicki, a na místo čtvero členů každoročně dle\nstanov z výboru vystupujících, mimo jiné též naši dva\nkrajané pp. K. Salaba a chvalně známý spisovatel\nVácl. Dunder.\nStálá hudba kostelní je zde toliko v kostele\nkatedrálním a ačkoliv ředitel sám v umění hudebním\nvelký jest chudáček, přece mu neschází alespoň na\ndobré vůli a provozují se dosti často, zvláště o větších\nslavnostech přičiněním četných milovníků hudby díla\nznamenitějších skladatelů. O letošních svatodušních\nsvátcích provozovala se páně Veitova slavnostní mše\n(do D. op. 44), kterou zdejší kapitula nabyla odporu-\nčením slečny Soukupové (bývalé první zpěvačky pří\nzdejší zpěvohře), jenž s velkou hotovostí při provozo-\nvání větších skladeb kostelních spoluúčinkovala a posud\nv milé zde žije paměti. Po „Graduale\" vykonáno „Veni\nsanete Spiritus\" (z IX. přílohy k „Daliboru\" na\nrok 1859) prvního dne od Y. Horáka a druhého dne\nod Z.'Holešovského.\nZdejší německá zpěvohra jest nyní dobře\nobsazena a nejvzácnější její ozdobou a pravdivým mi-\nláčkem obecenstva jest primadonna paní Schroder-\nCh a 1 o u p k o v á, žákyně naší proslavené Podhorské.\nV každém úkolu nabývá za své umělecké výkony hoj-\nných pochval a zvláštního vyznamenání dosáhla onehdy\nve zpěvohře „Mart a\" provozované ve prospěch ústavu\nchudých. Mimo paní Chaloupkové zasluhuje čest-\nného vzpomenutí mladý, nevšedními schopnostmi a pěk-\nným hlasem obdařený bassista p. Rob íček.\nByl jsem v těchto dnech na výstavě starožitností,\nuspořádané roku tohoto od ředitelstva vědeckého ústavu\njména Ossolinských a že mi jako vroucímu hudebnímu\nochotníku nic neujde; co se hudby týče, přivábil mne\nihned k sobě nacházející se tam (v síni II.) hudební\nnástroj. Vzácná to starožitnosf, neb až z času Zik-\nmundových pocházející nástroj hudební, známý pod ná-\nvem: „Viola di Gam ba\" (altovka, na které se hrá-\nvalo, jako nyní na cello) zhotovený věhlasným loutní-\nřem krakovským Martinem Grobličem, jak o tom\nsvědčí nápis umístěný: „Ad D. G. ukonczyl M. Gro-\nbi icz r. P. 1601.\" Nástroj tento vyznamenávající se,\njak všecky výroby Grobličovy vůbec, mistrně vydlaba-\nnou dračí hlavičkou na šíji, potažen jest šesti struna-\nmi odpovídajícími zvukům: D, G, c, e, a, d.\nPolská hudební literatura týkající se čtverohlaso-\nvého zpěvu mužského nalezla zde horlivého vzděla-\nvatele svého v učiteli hudby p. Rud kow sk ém. Složil\na vydal již více sborů na mužské hlasy, z kterých\nzvláště „Modlitwa dziewicy\"\" a smuteční sbor,\nkterý nedávno poprvé provozen byl při smutečních\nslužbách Božích za duši slavného učence polského Le-\nlevela, velké nalezly podpory."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "186", "page_fin": "187", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.5", "titre_corps": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "titre_sommaire": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.4", "debut_caractere": 4338, "fin_caractere_exclue": 4535, "texte": "Šebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n(Pokračování.)\nPevně se na ni podíval a zakrčel ramenama, na-\nčež krásná hraběnka za vějířem dvě slzy vzteku a\noklamání ukryla. Starý generál z Klenzlú přistoupil"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2977, "texte": "k Bachovi osamotě stojícímu a tázal se ho velmi mi-\nlostně na jeho okolnosti. Za čtvrf hodiny, když se\nuž zdálo, jakoby byl každý na ten příběh byl zapo-\nmněl, navrátili se Vitzthum a Volumier. Poslední při-\nkročil s notovým sešitem, jenž v zeleném aksamitu vá-\nzán byl v ruce, ku králi, který na něho tázavě se po-\ndíval.\n„Vaše královská Milosf ráčiž odpustili, my nalezli\nMarchandův byt prázden. Před čtvrf hodinou opustil\ns celým svým majetkem Drážďany. Jediné, co jsme u\nněho nalezli, jest píseň s variacemi, kterouž Vaší Mi-\nlosti nedávno věnoval.\"\nCelá společnost ztrnula leknutím. Mechanicky\nbyly oči všech přítomných obráceny na nešťastnou Den-\nhofovou a Fleminga, kteří Francouze snažně odporučili.\nKaždý znal povahu Augustovu, že oklamání nesnese.\nAvšak předce se přemohl, vzal pokojně píseň do ruky,\nkterou mu Vitzthum podal a kynul Bachovi.\n„Váš soupeř opustil, jak se zdá, z jakési příčiny,\npole. To ale není nikoli důkazem, že Vy ho předčíte.\nMáme zde jednu z jeho skladeb, která soubor všeho\nduchaplného a těžkého, co před námi hrál, obsahuje*\nPodívejte se na ni. Troufáte si ji přehřátí ?\"\nBach prohlížel chvíli tu skladbu.\n„Královská Milosti, takové věci já nehraju. Hudba\njest krásné umění, dar boží, jenž však takovým haram-\npátím se zneuctili nesmí. Chce-li však do konce Vaše\nMilosf to uslyšeli, mám zde svého syna Miroslava u\nsebe, ten af to přehraje.\"\n„Co? Co zde pravíte ? Nedovedete anebo nechcete\nto hráti.\"\n„Ne, Vaše Milosti, to já nehraju. Jsem si po-\nvědom toho, že Boha svým uměním velebím, a proto\nže služebník Boží ze sebe blázna dělati nemá, neučiní\ntoho také Sebastián Bach.\"\n„Hm ! tedy zavolejte svého hocha.\"\nSpolečnost se posadila. Bach, vstoupiv do slou-\npové síně, přivedl s sebou Miroslava. Mladík, ruměný\nvnitřním pocitem, posadil se k nástroji, Volumier obra-\ncoval, při sobě se usmívaje, listy a otec Bach ustoupil,\njako by se ho to ani netýkalo, na stranu. Miroslav\nzapočal pokojně a jistě thému hráli a provedl variace\ntak čistě a nenuceně, že král, dvůr a celá společnost\nhlučným potleskem mladíka odměnili, když skončil.\n„Máte zde výborného hocha, Bachu! To není ani\nvíře podobno. Jak jest to možná, že ve svém stáří už\ntak výborně hráli umí?\"\n„Začal už, královská Milosti, sotva čtyry leta stár,\nse cvičili. Hlavní příčinou však jest, že po celý život\nsvůj přísnou hudbu a vznešený kostelní sloh, v němž\nse mnohohlasé myšlenky nalézají, pěstoval. Německá\nhudba snad tak nevábí, ale jest mnohem těžší a patří\nk ní také hlava a srdce, pak-li člověk v ní něco vy-\nkonati chce.a\n„To by bylo tedy zlé pro nás, kdyby nám měla\nzůstati tak dlouho neznámou. Jste—lí v stavu příkladu\no ní nám podati ?*\n„Ano, Yaše Milosti! Osmělil jsem se Marchandovi\nskózati, že každou themu, kterou mi předloží, mu va-\nrirovati a fugirovati budu. Chce-li Vaše Milosf něja-\nkou themu, kde možná kostelní, mi udali, jsem k tornu\npohotově.\"\n„To se více týká dám,\" řekl August, obraceje se\nke královně. „Chce-li Vaše Milosf to snad převzíti ?u\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187", "page_fin": "190", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.5", "debut_caractere": 2979, "fin_caractere_exclue": 3000, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.5", "debut_caractere": 3991, "fin_caractere_exclue": 4640, "texte": "— Theoreticko-praktická zkouška žáků\nvarhanické školy obou roků odbývala se dne 1.\nsrpna v místnostech téhož ústavu a vypadla zvláště u\nžáku prvního roku? kdež chvalně známý pan Fr.\nBlažek harmonii vyučuje, velmi dobré. Chovanci odpo-\nvídali obratně v češtině iv němčině na otázky z har-\nmonie jim předložené a osvědčili, že jsou účastni vý-\nborné methody páně Blažkovy. Z žáků, kteří talen-\ntem a pilností vynikali, slušno jmenovati Bendu, Po-\ntůčka, Ondř. Gy uri c e, Riic kera, Kréhana, A.\nV ovsa, z nichžto Rúcker „Mótetto\" z G-moll (fuga) od\nF. Brixiho; V. Kréhan „Benedictus,\" mši z E-raoli od\nFr. Tu my; Gyuric „Podvojnou fugu\" z B-dur od Fr."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6103, "texte": "Brixiho, Ant. Voves „Dvojzpěv ze Stahat mater\" od\nAstorgy na varhany doprovázely. Při této příležitosti\nosvědčil pan ředitel Krejčí svou neznalost v ortografii,\nnapsav do programu místo „Motetto\" chybně Mot-\nteto; čehož nechť se podruhé vystříhá. Žáky druhého\nroku zkoušel v theorii ředitel Krejčí. Zkoušky nešly\ntak jako při nebožtíku K. Pitschovi; zvláště pak vc e~\nštině neuměli se žáci vyjádřit, anto ředitel Krejčí v na-\nšem mateřském jazyku nevyučuje, ačkoliv většina žáku\n2ho roku z Čechů sestává. Že p. ředitel některé žáky\nv češtině zkoušel, zdálo se býti na oko; neb proč\nzkouší žáky v řeci, které nevyučuje? Co se praktické hry\nžáků dotýce, nemůžeme žádný rozhodný úsudek podati,\njelikož nevíme, jak dlouho se každý žák svému kusu\nucil Ze skladeb od žáků pracovaných slyšeli jsme the-\nmatická praeludia od Groha a J. Hrabánka, pak the-\nmatické praeludium Es-dur od Kmoch a, dále fugu C-moll\nod Lad. rytíře Želeňského, sonkromého žáka p. Krej-\nčího a konečně zdařilou fugu D-moll od Jana Karas a.\nJak se zdá, bral p. ředitel Krejčí na těchto pracích vel-\nkého účastenství. Ku konci provedeny byly, jak pro-\ngram oznamoval, klassické skladby vyššího var-\nhaní ctví s obligátním pedálem a mezi těmito nalezli\njsme co číslo 3 slavnostní předehru D-dur (op. 2.)\nod J. Krejčího. Divíme se velice, jak se může p. ře-\nditel Krejčí opovážit, skladbu svou za klas sickou vy-\nhlašovat. Neupíráme p. Krejčímu, že má některé do-\nbré skladby; že by ale jeho slavnostní předehra\nklassick á byla, to naprosto za 1e ž prohlašujeme,\nneboť tak pochvalně se ani referent ji Mých zdejších ně-\nmeckých novin o nich nevyjádřil; ačkoliv po mnohá léta\nse p. Krejčího ujímá a skladby jeho vychvaluje. Mezi\njinými skladbami přednášeli žáci: p. Hrabánek: Sonátu\n(F-moll) od Mendelssohna ; p. J. Groh : Podvojnou fugu\n(G-moll) od Eberlina (pochybujeme , zdaž je klassická ?) ;\np. rytíř Želeň sk i: Koncertní trio od Šeb. Bacha ; p,\nF. Kmoch : Koncertní skladbu od A, W. Bacha ; p. J.\nKaras: Velké praeludium (Es-dur) od M. Brosiga ; p\nJ. Wagner: Velkou fugu od Šeb. Bacha ; p. J. Ro-\nhlík: Koncertní fantasii (C-moli) od Hesse. Všechny\ntyto skladby byli od žáků dosti neúhonně a zdařile pro-\nvedeny. Nejvíce vynikly talentem a pilností p. J. Karas\n(obdržel 1. praemium), J. Hrabánek (2. praem.), p.\nJ. Groh (3. praem.), pak Fr. Km o ch, W a g ne r a\nRohlík. Podavše stručnou zprávu o zkouškách žáků\nvarhanické školy, musíme se ještě o důležitosti téhož\nústavu zmíniti. Vzdělávání důkladných varhaníků je nám\nzajisté zapotřebí a pročež upozorňujeme každého, jemuž\nna rozkvětu varhanické školy záleží, aby co přispívající\núd k jednotě této vstoupil ; neboť jen hojným účasten-\nstvím žáků a p. přispívatelů udrží se tento důležitý ústav.\n\n—n—\n\n— Pan Fr. Schwarz, jenž letos školu varhanickou\nabsolvoval, obdržel místo vychovatele a učitele hudby\nv Polsku.\nKrajan náš, p. Arnošt Mašek, ředitel hudby\nv Heilbronn v Německu, přibyl tyto dni do Prahy a zů-\nstane nějaký cas zde návštěvou.\nPapír na listy s podobiznou L. Riegra\na Palackého vydal činný kněhkupee p. Mik. Lehmann\nv Karlině a prodává každý list po í(i kr. Podobizny jsou\npěkné a v ocely ryty.\nStaré nástroje. Co nevidět budou sem\nz Budějovic přiveženy vzácné hudební nástroje, jež přes\n300 let staré js u. Objevili je na své cestě r. 1849\nkrajský předseda Jindřichohradecký a sice na půdě je-\nzuitského, nyní proboštského chrámu, kdež k spálení ur-\nčeny byly, Bylyť mnoho porouchány a téměř zcela ne-\npotřebné. Zhotovitel nástrojů p. Jan Krames st. v Bu-\ndějovicích ujal se té věci as velkým namáháním a péci\nspravil 8 nástrojů. Největší nástroj je 9 střevíců a 4\ncoule dlouhý. Nástroje tyto budou českému museu\nodvedeny.\nZnamenitá zpěvačka, signora Ar t o t vy-\nstoupí zde v měsíci září. Zpěv její zastínil v Berlíně\ni slovutnou Trebelli-ovou, Divadelní společnost Qifenba-\nchova „Rouffes Parisiennes\" bude zde co nevidět dávat\nněkolik pohostinských her zvláště v oboru operettek.\nV pondělí dne 5. t. in. odebrala se výtečná\nnaše Mína Medalová do Frankfurtu, kdež na novo se\nskvělým honorárem engažována jest.\nPan Adolf Ambrož, jenž letos konservatoriuin\nPražské absolvoval, stal se kapelníkem hutnického orke-\nstru v Krásné Hoře v Čechách.\nHudební literatura. „Záboje,\" sbírky to pů-\nvodních ctverozpěvů vysel tyto dni sešit šestý, jenž\ntvoří konec 11. svazku Záb >je. Sešit tento obsahuje\nsbory „Milenka\" od A. Jelena a „Pravý Čechw od\nLud. Procházky. Jest nám utěšitelno, že nám pokra-\nčování tohoto vlasteneckého díla všestrannou oblibou\nnašeho obecenstva ceskoslo vanského usnadněno jest, což\ndostatečně o důkladnosti této sbírky svědci. Nebylo po-\nsud možné připravené dvoj sbory uveřejniti, jelikož\njsme měli na zřeteli, pro začátek raději menší a našim\nzpěv. spolkům přístupnější sbory podávali. Neopo-\nmine m ale naši sbírku vždy více rozšířit! a pokročíme\nv následujících svazcích vždy ku větším skladbám; ho-\ndláme se taky tím laskavému našemu obecenstvu zavdě-\nciti, že připojíme partitury, přihlížejíce k tomu, že\nvypisování z hlasů často jest velmi obtížné. Pro větší po-\nhodlnost zpěv. spolků budou se též vydávali dle žádosti\njednotlivé hlasy, hudební arch po 15 kr. Vydávání\nZáboje započneme opět i, listopad u, do kteréhož ěasu\npp. Kristo fa Kuhé, obchodníci v musikaliích v Praze,\njiž předplacení a sice na celý svazek (hlasy a parti-\ntura) 4 zl. r. i., s poštou 4 zL 50 kr. r. c., přijímají;\njednotlivé sešity po 80 kr. r. o, Celý svazek obsahuje\n6 sešitů. Krakuviak je titul nové skladby pro\npiano od Hynka Vojáčka, která nákladem Kristo fa\na Kuhé v Praze vyšla. Je to zdařilá humoreska dle\njisté polské národní písně velmi obratně zpraco-\nvána. Pianistům bude zajisté skladba tato vítána, ano\nmimo ušlechtilou melodii též národní polský rythmus v ní\nseznají. Skladba ta stojí 80 kr. nov.\n\nZ Chrudimi, dne 4. srpna. (P. Ceněk Vinař.\n— Oratorium. — Zpěv. spolek.) Konečně musím\nzase své dopisování obnoviti. Ci nemá svět nic vě-\ndět, co se u nás děje? Každé malé město má svého do-\npisovatele a Chrudim by neměla mít žádného? Není to\ntak snadná věc, být dopisovatelem, neboť narážíme někdy\nna věc, která nám nepříjemností způsobí. Chválit nemů-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6206, "texte": "žeme vždy a jestli se někde trochu do pravdy lekne,\npak se najde karatelu dost; ale aby sám z nich některý\nkritiku napsal, do toho se mu nechce, neboť ví dobře,\nžeby nic lepšího nezakusil. Ostatně nebudu nikde chvá-\nlit, nýbrž povím jen, co se u nás dělo. Kapel ni cké\nmísto v Chrudimi obdržel p. Čeněk Vina ř, dříve var-\nhaník dómu v Záhřebě. Těšili jsme se na něho velice\na musím se vyznati, že jsme se v svých nadějích, které\njsme v něho kladli, nezklamali. Osvědčilí se nejen co\nobezřelý ředitel hudebního sbor u zdejších oslro-\nstřelců, neboť ho přivedl v krátkém čase zase na ten stu-\npeň, kde dříve pod řízením p. Janáka byl. Jeho\nnejvyšší snahou jest, by obecenstvu našemu ski adb y\nčeský ch skladatelů předvedl. 0 tom jsme se\npřesvědčili v divadle, kde nám dvě ouvertury od Škr au-\npa hned brzy po svém příchodu předvedl. Ten samý\nvečer slyšeli jsme ještě Andanie z první symfonie od\nBeethovena a slavnostní pochod z „Tannháusera\" od R.\nWagnera. Musím zde podotknouti, že naše obecenstvo\nhudbě Wagnerové nerozumí *), neboť přijalo pochod tento\nvelmi chladně. Též iv repertoiru našich kostelních skla-\ndeb stala se velká proměna; anto přinesl pan Vinař\ns sebou mše Fuhrerovy, které jsme tu posud neměli,\na tak se střídají Fuhrerovy s Horákovými, Tůmo-\nvými a Brixiovými. První větší dílo, které jsme za po-\nbytí pana Vinaře slyšeli, bylo velké oratorium: „Bůh\na příroda\" od Meyerbeera. Ačkoliv je to jedna z prv-\nních skladeb nyní tak proslulého mistra, vyniká přece\nkrásou myšlenek a obratným vedením sboru nad mnohé\njeho pozdější práce. Slyšeli jsme skladbu tu 1. srpna\nv městském divadle od více než 40 hudebníků\na 40 zpěváků pod řízením p. kapelníka velmi čistě\npřednesenou. Zvláště vyznamenali se paní Malá a pá-\nnové Klimeš a Pipich, kteří solové partie převzali.\nBohdá, že se nyní i tak dlouho toužebně očekávaného\nzpěváckého spolku dočkáme, neboť se p. kapelník\nvyjádřil, že jak své práce s oratoriem ukončí, hned se\no zaražení jeho přičiní; možná že se mu více podaří než\naž posud jiným. Sil máme mnohem více než jiná mě-\nsta, která se spolky zpěváckými honosí, a tak proč by\nse u nás nemohl zaraziti ? Jen s chutí do toho a uvidíme\nco se dá dělat. Na slavnost zdejší pouti chystá se velká\nmše D-moll od Haydna k provedení; těšíme se již velmi\nna ni napřed.\n\nA. M. K. E.\n\n(St.) Z Mèlníka, dne 7. srpna. (Výlet zpěv.\nspolku.) Dne 4. srpna uspořádal náš zpěv. spolek\nvýlet do blízkého od nás místa Obřiství. Ůdové zpěv.\nspolku znakem spolkovým (stříbrnou lýrou) ozdobení, sešli\nse o dvou hodinách s poledne na náměstí, kde se k nim\nmimo naší městské hudby ke dvě stům našich výtečných\np. měšťanů přidružilo. Vedeni jsouce naší zdatnou hud-\nbou (která zvláště pochod z národních písní opakovati\nmusela), přibili jsme o půl čtvrté spoledne v Obřiství,\nkdež od tamnějších důstojníků uvítáni byvše, na místo\npro nás velmi důmyslně zřízené v zámku jsme se ode-\nbrali. Zde zapěl náš vážený spolek Pivodovu „Bratří\nrozveselme se,\" která rázně provedena byvši všestranně\nse líbila. Kromě jiných sborů se zdařile provedené sbory\n„Dívča\" od Křižko vského, Hellerova národní\nkadrilla a „Kovářská\" a j, velmi líbily a k opakování žá-\ndány byly* Krásnější a malebnější pohled to však byl,\nkdyž celá společnost po lodi, k slavnosti této zvláště uspo-\nřádané, k domovu se übírala. Zde nám zapěl náš spo-\nlek Zvona ř o v o „Šumí Labe/1 který sbor na vodě\nvelmi krásně se vyjímal. Tak jsme u nás dočkali již dá-\nvno očekávané zábavy, a ríditeli našeho zpěv. spolku p.\nA. Knorrovi a váženému oudu našeho zpěv. spolku\npanu J. Viktoři np vi, který prostrannou a slavně\nznaky národními oz lobenou loď k tomuto výletu zapůj-\nčil, buďtež co podnikatelům této zábavy veřejné díky\nvzdány. Předseda zpěv. spolku p. Valenta, poctil shro-\nmáždění v Obřiství svou návštěvou,\n*) Není to právě ku škodě, Red,\n\nLondýn, Zde se zřizuje akcionářský spolek se základní\njistinou 50.000 liber śterlinků k povznesení národní\nanglické opery. Komité sestává z pánu :\nBalfe, Wailace, Barnetta, Smarta, Coopera, Weise a jiných.\nPaříž. (Požár v m aga ci n ách velké oper y.)\nDne 19, lipna o 12 x/± hod. v noci vypukl v magacinách, kdež\ndekorace velké opery se nacházejí, prudký oheň, jenž plodě\nmálo kouře vysoko do vzduchu se zvedl a odevšad spa-\ntřen byl. S ohromnou rychlostí sřílily se trámy maga-\ncínů, a po každé vyšlehl plamen až k nebesům. Strach\na úzkost zmocnila se všech obyvatelů. Polonazí mužové\na ženy vlekouce děti své utíkali do sousedních ulic. V půl\nhodině byli již na místě stříkačky, hasičové, vojsko z nej-\nodlehlejších končin. Jaké horko tu panovalo, vysvítá\nz toho, že železný trám velkého magacínn se rozlil,\nO 3 J hod, zrána zmocnili se hasičové ohně; ale dne 20.\nvečer o 7. hod. hořelo ještě. Skoda páčí se na 1 milion.\nSto a třicet dekorací, mezi nimiž k operám „Semirada\"\n„Tann hauser\" „Sylfida\" „Židovka\" „Krá-\nlovna Cyperská\" atd. shořely úplně. Kromě dekorací\nshořelo velké množství plátna a v práci se nacházejí-\ncích dekorací v ceně 150.000 franků. Několik osob bylo\nporaněno; desátníku od vojenského stavitelstva rozdrtěny\nbyly železnou tyčkou obě nohy. V celku obnáší počet\nporaněných šest. K zasvěcení právě dokončeného no-\nvého řeckého chrámu v Paříži, kteréž se ku konci srpna\nodbývati bude, přijede sem arcibiskup Petrohradský. K zvý-\nšení slavnosti přistanou do Paříže zpěváci kůru hraběte\nŠeremetěva. Druhá slavnost „Orfeonistů\" bude\nse dne i2. až 17, září zde odbývati. Zastoupeno bude\n225 zpěváckých spolků ze 60 departementů. Počet zpě-\nváků bude as 8000 obnášet. Berlioz složil pro tuto slav-\nnost' sbor „Chrám universální.\"\nPetrohrad. General A, Lvov žádal J. M. cára\nza příčinou svého pokročilého stáří o propuštění z ředi-\ntelského místa císařské kapelly. Císař vyhověl jeho přání\na spolu rozkázal, aby mu za jeho vynikající služby, jež\nLvov za svého 251etého účinkování umění a zvláště\nRusku prokázal, čestný titul „senátor et maitre de la\ncour\" as ním spojenými výhodami až do smrti udržen\nbyl. Tajný rada Ba chrne tě v stal se nástupcem A.\nLvova.\n(V.) Z uherského Slovenska. Zde a onde za-\nrážejí se sice zpěvácké spolky, ale slovanský\nzpěv by člověk iv ryze slovenském městě darmo\nočekával. Zpívá se po německu —po maďarsku (s obli-\ngátním „Éljen\") třeba ipo francouzsku jen ne v ma-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3751, "texte": "terštině. Jak by možné bylo, aby tu vlastence bol ne-\npojal srdečný, docela podívá-li se ná obecný lid slovan-\nský, který málo kde snad na tak nízkém stupni dušev-\nního pokroku se nalézá, jako zde. Pálenkou moro-\nvou touto nakažlivou ranou roznícen, i do zpěvu se dá,\nmožná-li křik ucho urážející zpěvem nazvati. Ovšem, že\nvšude výminky šetřili hodno, ale pravdy zarnlčeti se ne-\nmá. Dejž Bůh, abych budoucně potěšitelnějších zpráv\nv ohledu tomto podati mohl. S radostí ale oznamuji, že\nse při schůzce v sv. Martině 6. června i. r. slovansky\nzpívalo v chrámu Páně nábožně, večer pak ve sbo-\nrech národní písně. I to Vlastimila nemálo těší, že\nv Břetislavi skladby českých skladatelův uznání a\nocenění pravého docházejí, i častěji se provozují. Ob-\nzvláštní dojem způsobilo ale oratorium od Roh. Fiihrera:\n„Utrpení a smrt Spasitele našeho\" na velký\npátek zde ponejprv provozované. Dílo toto stojí také na\nvysokém stupni mezi skladbami takého druhu, a přesvěd-\nčuje nás, že jest psáno s hlubokým, hudebně nadaným\nduchem. V celé té skladbě vládne ve všem taková sou-\nladnosť, význačnosť a pravdivost i taková jadrnost, ja-\nkými vlastnostmi se potkáváme jen v dílech starých kla-\nsikův; podíváme-li se ale do partitury, tu úžasném, že\ns tak malými prostředky tak velkolepých výsledků dosá-\nhnout! lze. Nevím, je-li skladba tato v Praze známa,\nbylo-li by milo, postaral bych se o zevrubnější posou-\nzení celého díla, které z devíti čísel sestává, jedno krá-\nsnější nad druhé. Zdejšímu spolku hudby kostelní do-\nnesl toto mistrovské dílo jeden zdejší hudby milovný mě-\nštan z horních Rakous; zasloužilo by ale rozšíření. Snadno\nby se česká slova podložit! mohla, a jsem přesvěd-\nčen, že by všude takového účastenství dosáhlo, jako zdé.\nCo do provedení, musím vyznati, že bylo důkladné; ná-\nbožný duch opanoval účinkující. Obzvláštního vyznačení\nzasluhují ale slečny Eliška a Marie Trantové,\nz rodu českého, o kterých se v těchto listech již\nchvatná zmínka učinila, a p. Scherrubel, tenorista.\nPři slovech: „Kdo to pochopit může? Bůh umí-\nrá za n á s na kříži !\" (V čísle 6. Soprán soloj od\nElišky T. s tak nábožným citem přednášených se duše\nposluchače zachvěla, a po mnohých tvářích slze se ro-\nnily. Pan kapelník, Josef Kumlík, obezřetným jedná-\nním při zkouškách i provedení k zdaření celku velmi při-\nspěl. I to podotkuouti musím, že do Břetislavi v květnu\nzavítala slečna Mósznerova, a svým královským\nhudebním nástrojem vše okouzlila. První koncert dávala\ny sále u „zeleného stromu,\" druhý v přeplněném divadle,\nkdežto jásot nesmírný způsobila, Hrála mimo jiné kusy\ntaké dobře zpracovaný „Szúzat\" a „Rákoczyho\" pochod\npřekrásně; litoval jsem jen, že z našich písní niče-\nhož nepodala. Zdejší zpev. spolek pod ochranou p.\nEdla velmi chvatné pokroky dělá. Ve veřejné hudební\nškole p. prof. Dubovského se 7. Lipna zkouška odbý-\nvala s dobrým prospěchem, a 14. ve hlavní škole žáci\np. prof, Ku mlíka neočekávanými pokroky svého mistra\nproslavili. Pěstování hudby zde zasluhuje chvalitebného\nuznání.\nVaršava. Koncert duchovní, v minulém měsíci\nv chrámu evangelickém ve prospěch chudých daný, sta-\nnoví novou epochu vzhledem na národní hudbu polskou.\nNeb všecka právě čísla byla od skladatelů polských: Mo-\nniuszky, Dobrzyňského, Nowakowského a jMinchhejmera.\n„Litanie Ostrobrámská\" jest dílo nadchnuté pravým du-\nchem nábožným, a zvláště odstavek jeho: „Ora pro nobis\"\nměstí v sobě vroucí prosbu a tu vyjadřuje v hluboké víře\na naději k nejsvětější Prostředniěce. Národní píseň:\n„Swiety Bože\" zpracoval pro sbor a celý orkestr Do-\nbrzyůski. Nejvzácnější části koncertu toho byla píseň sv.\nVojtěcha „Bogarodzico dziewico\" s instrumentací Minch-\nhejmera. Mimo těchto cisto polských utvorů provozoval se\ntéž žalm od Mendelssolma-Bartholdy-ho.\n\nD.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187", "page_fin": "187", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.5", "debut_caractere": 2992, "fin_caractere_exclue": 3000, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187", "page_fin": "187", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Královské zemské divadlo. Sotva že slovútná", "titre_sommaire": "Královské zemské divadlo. Sotva že slovútná", "signature_source": "r—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.5", "debut_caractere": 3002, "fin_caractere_exclue": 3989, "texte": "r—r.\nKrálovské zemské divadlo. Sotva že slovútná\npěvkyně sig. Zelia Trebelli své pohostinské hry zde ukončila,\ndostalo se nám přičiněním p. ředitele F. Thomé opět\nznamenité zpěvačky, paní Labordo v é, která zde až do-\nsud ve třech operách pohostinsku vystoupla. Slyšeli\njsme ji v partiích „Lucia\" „Norma\" a „Rosina\" (La-\nzebník Sevillský), v nichžto velké sensace u obecenstva\nvzbudila. Ačkoliv paní Labordová nemá více tak svěží\na tak libozvučný hlas jako si. Trebelli-ová, vyniká přec\nsvou znamenitě dokonalou školou, výbornou hrou a ryze\numěleckým přednesem jako předešlá umělkyně a radíme\nkaždému milovníku zpěvu, aby si slavnou tuto pěvkyni\nposlechl. V „Lazebníku Sevillském\" zpívala paní L a-\n-1) ordo vá za vložku bravourní rondu ve slohu mistra\nVerdiho od Moravana M. Marečka, jenž, jak známo,\nco ředitel italské zpěvohry v Americe se nachází. Paní\nLabordová překonala všechny kolloratury a těžkosti\ntak snadno, jakoby to jednoduchý zpěv byl a došla vždy\nvelmi hlučného potlesku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "187", "page_fin": "188", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6.2", "titre_corps": "— Theoreticko-praktická zkouška žáků", "titre_sommaire": "— Theoreticko-praktická zkouška žáků", "signature_source": "—n—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.5", "debut_caractere": 3991, "fin_caractere_exclue": 4640, "texte": "— Theoreticko-praktická zkouška žáků\nvarhanické školy obou roků odbývala se dne 1.\nsrpna v místnostech téhož ústavu a vypadla zvláště u\nžáku prvního roku? kdež chvalně známý pan Fr.\nBlažek harmonii vyučuje, velmi dobré. Chovanci odpo-\nvídali obratně v češtině iv němčině na otázky z har-\nmonie jim předložené a osvědčili, že jsou účastni vý-\nborné methody páně Blažkovy. Z žáků, kteří talen-\ntem a pilností vynikali, slušno jmenovati Bendu, Po-\ntůčka, Ondř. Gy uri c e, Riic kera, Kréhana, A.\nV ovsa, z nichžto Rúcker „Mótetto\" z G-moll (fuga) od\nF. Brixiho; V. Kréhan „Benedictus,\" mši z E-raoli od\nFr. Tu my; Gyuric „Podvojnou fugu\" z B-dur od Fr."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2721, "texte": "Brixiho, Ant. Voves „Dvojzpěv ze Stahat mater\" od\nAstorgy na varhany doprovázely. Při této příležitosti\nosvědčil pan ředitel Krejčí svou neznalost v ortografii,\nnapsav do programu místo „Motetto\" chybně Mot-\nteto; čehož nechť se podruhé vystříhá. Žáky druhého\nroku zkoušel v theorii ředitel Krejčí. Zkoušky nešly\ntak jako při nebožtíku K. Pitschovi; zvláště pak vc e~\nštině neuměli se žáci vyjádřit, anto ředitel Krejčí v na-\nšem mateřském jazyku nevyučuje, ačkoliv většina žáku\n2ho roku z Čechů sestává. Že p. ředitel některé žáky\nv češtině zkoušel, zdálo se býti na oko; neb proč\nzkouší žáky v řeci, které nevyučuje? Co se praktické hry\nžáků dotýce, nemůžeme žádný rozhodný úsudek podati,\njelikož nevíme, jak dlouho se každý žák svému kusu\nucil Ze skladeb od žáků pracovaných slyšeli jsme the-\nmatická praeludia od Groha a J. Hrabánka, pak the-\nmatické praeludium Es-dur od Kmoch a, dále fugu C-moll\nod Lad. rytíře Želeňského, sonkromého žáka p. Krej-\nčího a konečně zdařilou fugu D-moll od Jana Karas a.\nJak se zdá, bral p. ředitel Krejčí na těchto pracích vel-\nkého účastenství. Ku konci provedeny byly, jak pro-\ngram oznamoval, klassické skladby vyššího var-\nhaní ctví s obligátním pedálem a mezi těmito nalezli\njsme co číslo 3 slavnostní předehru D-dur (op. 2.)\nod J. Krejčího. Divíme se velice, jak se může p. ře-\nditel Krejčí opovážit, skladbu svou za klas sickou vy-\nhlašovat. Neupíráme p. Krejčímu, že má některé do-\nbré skladby; že by ale jeho slavnostní předehra\nklassick á byla, to naprosto za 1e ž prohlašujeme,\nneboť tak pochvalně se ani referent ji Mých zdejších ně-\nmeckých novin o nich nevyjádřil; ačkoliv po mnohá léta\nse p. Krejčího ujímá a skladby jeho vychvaluje. Mezi\njinými skladbami přednášeli žáci: p. Hrabánek: Sonátu\n(F-moll) od Mendelssohna ; p. J. Groh : Podvojnou fugu\n(G-moll) od Eberlina (pochybujeme , zdaž je klassická ?) ;\np. rytíř Želeň sk i: Koncertní trio od Šeb. Bacha ; p,\nF. Kmoch : Koncertní skladbu od A, W. Bacha ; p. J.\nKaras: Velké praeludium (Es-dur) od M. Brosiga ; p\nJ. Wagner: Velkou fugu od Šeb. Bacha ; p. J. Ro-\nhlík: Koncertní fantasii (C-moli) od Hesse. Všechny\ntyto skladby byli od žáků dosti neúhonně a zdařile pro-\nvedeny. Nejvíce vynikly talentem a pilností p. J. Karas\n(obdržel 1. praemium), J. Hrabánek (2. praem.), p.\nJ. Groh (3. praem.), pak Fr. Km o ch, W a g ne r a\nRohlík. Podavše stručnou zprávu o zkouškách žáků\nvarhanické školy, musíme se ještě o důležitosti téhož\nústavu zmíniti. Vzdělávání důkladných varhaníků je nám\nzajisté zapotřebí a pročež upozorňujeme každého, jemuž\nna rozkvětu varhanické školy záleží, aby co přispívající\núd k jednotě této vstoupil ; neboť jen hojným účasten-\nstvím žáků a p. přispívatelů udrží se tento důležitý ústav.\n\n—n—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "188", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6.3", "titre_corps": "— Pan Fr. Schwarz, jenž letos školu varhanickou", "titre_sommaire": "— Pan Fr. Schwarz, jenž letos školu varhanickou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.6", "debut_caractere": 2723, "fin_caractere_exclue": 5748, "texte": "— Pan Fr. Schwarz, jenž letos školu varhanickou\nabsolvoval, obdržel místo vychovatele a učitele hudby\nv Polsku.\nKrajan náš, p. Arnošt Mašek, ředitel hudby\nv Heilbronn v Německu, přibyl tyto dni do Prahy a zů-\nstane nějaký cas zde návštěvou.\nPapír na listy s podobiznou L. Riegra\na Palackého vydal činný kněhkupee p. Mik. Lehmann\nv Karlině a prodává každý list po í(i kr. Podobizny jsou\npěkné a v ocely ryty.\nStaré nástroje. Co nevidět budou sem\nz Budějovic přiveženy vzácné hudební nástroje, jež přes\n300 let staré js u. Objevili je na své cestě r. 1849\nkrajský předseda Jindřichohradecký a sice na půdě je-\nzuitského, nyní proboštského chrámu, kdež k spálení ur-\nčeny byly, Bylyť mnoho porouchány a téměř zcela ne-\npotřebné. Zhotovitel nástrojů p. Jan Krames st. v Bu-\ndějovicích ujal se té věci as velkým namáháním a péci\nspravil 8 nástrojů. Největší nástroj je 9 střevíců a 4\ncoule dlouhý. Nástroje tyto budou českému museu\nodvedeny.\nZnamenitá zpěvačka, signora Ar t o t vy-\nstoupí zde v měsíci září. Zpěv její zastínil v Berlíně\ni slovutnou Trebelli-ovou, Divadelní společnost Qifenba-\nchova „Rouffes Parisiennes\" bude zde co nevidět dávat\nněkolik pohostinských her zvláště v oboru operettek.\nV pondělí dne 5. t. in. odebrala se výtečná\nnaše Mína Medalová do Frankfurtu, kdež na novo se\nskvělým honorárem engažována jest.\nPan Adolf Ambrož, jenž letos konservatoriuin\nPražské absolvoval, stal se kapelníkem hutnického orke-\nstru v Krásné Hoře v Čechách.\nHudební literatura. „Záboje,\" sbírky to pů-\nvodních ctverozpěvů vysel tyto dni sešit šestý, jenž\ntvoří konec 11. svazku Záb >je. Sešit tento obsahuje\nsbory „Milenka\" od A. Jelena a „Pravý Čechw od\nLud. Procházky. Jest nám utěšitelno, že nám pokra-\nčování tohoto vlasteneckého díla všestrannou oblibou\nnašeho obecenstva ceskoslo vanského usnadněno jest, což\ndostatečně o důkladnosti této sbírky svědci. Nebylo po-\nsud možné připravené dvoj sbory uveřejniti, jelikož\njsme měli na zřeteli, pro začátek raději menší a našim\nzpěv. spolkům přístupnější sbory podávali. Neopo-\nmine m ale naši sbírku vždy více rozšířit! a pokročíme\nv následujících svazcích vždy ku větším skladbám; ho-\ndláme se taky tím laskavému našemu obecenstvu zavdě-\nciti, že připojíme partitury, přihlížejíce k tomu, že\nvypisování z hlasů často jest velmi obtížné. Pro větší po-\nhodlnost zpěv. spolků budou se též vydávali dle žádosti\njednotlivé hlasy, hudební arch po 15 kr. Vydávání\nZáboje započneme opět i, listopad u, do kteréhož ěasu\npp. Kristo fa Kuhé, obchodníci v musikaliích v Praze,\njiž předplacení a sice na celý svazek (hlasy a parti-\ntura) 4 zl. r. i., s poštou 4 zL 50 kr. r. c., přijímají;\njednotlivé sešity po 80 kr. r. o, Celý svazek obsahuje\n6 sešitů. Krakuviak je titul nové skladby pro\npiano od Hynka Vojáčka, která nákladem Kristo fa\na Kuhé v Praze vyšla. Je to zdařilá humoreska dle\njisté polské národní písně velmi obratně zpraco-\nvána. Pianistům bude zajisté skladba tato vítána, ano\nmimo ušlechtilou melodii též národní polský rythmus v ní\nseznají. Skladba ta stojí 80 kr. nov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "188", "page_fin": "189", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Chrudimi, dne 4. srpna. (P. Ceněk Vinař.", "titre_sommaire": "Z Chrudimi, dne 4. srpna. (P. Ceněk Vinař.", "signature_source": "A. M. K. E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.6", "debut_caractere": 5750, "fin_caractere_exclue": 6103, "texte": "Z Chrudimi, dne 4. srpna. (P. Ceněk Vinař.\n— Oratorium. — Zpěv. spolek.) Konečně musím\nzase své dopisování obnoviti. Ci nemá svět nic vě-\ndět, co se u nás děje? Každé malé město má svého do-\npisovatele a Chrudim by neměla mít žádného? Není to\ntak snadná věc, být dopisovatelem, neboť narážíme někdy\nna věc, která nám nepříjemností způsobí. Chválit nemů-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2287, "texte": "žeme vždy a jestli se někde trochu do pravdy lekne,\npak se najde karatelu dost; ale aby sám z nich některý\nkritiku napsal, do toho se mu nechce, neboť ví dobře,\nžeby nic lepšího nezakusil. Ostatně nebudu nikde chvá-\nlit, nýbrž povím jen, co se u nás dělo. Kapel ni cké\nmísto v Chrudimi obdržel p. Čeněk Vina ř, dříve var-\nhaník dómu v Záhřebě. Těšili jsme se na něho velice\na musím se vyznati, že jsme se v svých nadějích, které\njsme v něho kladli, nezklamali. Osvědčilí se nejen co\nobezřelý ředitel hudebního sbor u zdejších oslro-\nstřelců, neboť ho přivedl v krátkém čase zase na ten stu-\npeň, kde dříve pod řízením p. Janáka byl. Jeho\nnejvyšší snahou jest, by obecenstvu našemu ski adb y\nčeský ch skladatelů předvedl. 0 tom jsme se\npřesvědčili v divadle, kde nám dvě ouvertury od Škr au-\npa hned brzy po svém příchodu předvedl. Ten samý\nvečer slyšeli jsme ještě Andanie z první symfonie od\nBeethovena a slavnostní pochod z „Tannháusera\" od R.\nWagnera. Musím zde podotknouti, že naše obecenstvo\nhudbě Wagnerové nerozumí *), neboť přijalo pochod tento\nvelmi chladně. Též iv repertoiru našich kostelních skla-\ndeb stala se velká proměna; anto přinesl pan Vinař\ns sebou mše Fuhrerovy, které jsme tu posud neměli,\na tak se střídají Fuhrerovy s Horákovými, Tůmo-\nvými a Brixiovými. První větší dílo, které jsme za po-\nbytí pana Vinaře slyšeli, bylo velké oratorium: „Bůh\na příroda\" od Meyerbeera. Ačkoliv je to jedna z prv-\nních skladeb nyní tak proslulého mistra, vyniká přece\nkrásou myšlenek a obratným vedením sboru nad mnohé\njeho pozdější práce. Slyšeli jsme skladbu tu 1. srpna\nv městském divadle od více než 40 hudebníků\na 40 zpěváků pod řízením p. kapelníka velmi čistě\npřednesenou. Zvláště vyznamenali se paní Malá a pá-\nnové Klimeš a Pipich, kteří solové partie převzali.\nBohdá, že se nyní i tak dlouho toužebně očekávaného\nzpěváckého spolku dočkáme, neboť se p. kapelník\nvyjádřil, že jak své práce s oratoriem ukončí, hned se\no zaražení jeho přičiní; možná že se mu více podaří než\naž posud jiným. Sil máme mnohem více než jiná mě-\nsta, která se spolky zpěváckými honosí, a tak proč by\nse u nás nemohl zaraziti ? Jen s chutí do toho a uvidíme\nco se dá dělat. Na slavnost zdejší pouti chystá se velká\nmše D-moll od Haydna k provedení; těšíme se již velmi\nna ni napřed.\n\nA. M. K. E."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189", "page_fin": "189", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6.5", "titre_corps": "(St.) Z Mèlníka, dne 7. srpna. (Výlet zpěv.", "titre_sommaire": "(St.) Z Mèlníka, dne 7. srpna. (Výlet zpěv.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.7", "debut_caractere": 2289, "fin_caractere_exclue": 3792, "texte": "(St.) Z Mèlníka, dne 7. srpna. (Výlet zpěv.\nspolku.) Dne 4. srpna uspořádal náš zpěv. spolek\nvýlet do blízkého od nás místa Obřiství. Ůdové zpěv.\nspolku znakem spolkovým (stříbrnou lýrou) ozdobení, sešli\nse o dvou hodinách s poledne na náměstí, kde se k nim\nmimo naší městské hudby ke dvě stům našich výtečných\np. měšťanů přidružilo. Vedeni jsouce naší zdatnou hud-\nbou (která zvláště pochod z národních písní opakovati\nmusela), přibili jsme o půl čtvrté spoledne v Obřiství,\nkdež od tamnějších důstojníků uvítáni byvše, na místo\npro nás velmi důmyslně zřízené v zámku jsme se ode-\nbrali. Zde zapěl náš vážený spolek Pivodovu „Bratří\nrozveselme se,\" která rázně provedena byvši všestranně\nse líbila. Kromě jiných sborů se zdařile provedené sbory\n„Dívča\" od Křižko vského, Hellerova národní\nkadrilla a „Kovářská\" a j, velmi líbily a k opakování žá-\ndány byly* Krásnější a malebnější pohled to však byl,\nkdyž celá společnost po lodi, k slavnosti této zvláště uspo-\nřádané, k domovu se übírala. Zde nám zapěl náš spo-\nlek Zvona ř o v o „Šumí Labe/1 který sbor na vodě\nvelmi krásně se vyjímal. Tak jsme u nás dočkali již dá-\nvno očekávané zábavy, a ríditeli našeho zpěv. spolku p.\nA. Knorrovi a váženému oudu našeho zpěv. spolku\npanu J. Viktoři np vi, který prostrannou a slavně\nznaky národními oz lobenou loď k tomuto výletu zapůj-\nčil, buďtež co podnikatelům této zábavy veřejné díky\nvzdány. Předseda zpěv. spolku p. Valenta, poctil shro-\nmáždění v Obřiství svou návštěvou,\n*) Není to právě ku škodě, Red,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "189", "page_fin": "190", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6.6", "titre_corps": "Londýn, Zde se zřizuje akcionářský spolek se základní", "titre_sommaire": "Londýn, Zde se zřizuje akcionářský spolek se základní", "signature_source": "D", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.7", "debut_caractere": 3794, "fin_caractere_exclue": 6206, "texte": "Londýn, Zde se zřizuje akcionářský spolek se základní\njistinou 50.000 liber śterlinků k povznesení národní\nanglické opery. Komité sestává z pánu :\nBalfe, Wailace, Barnetta, Smarta, Coopera, Weise a jiných.\nPaříž. (Požár v m aga ci n ách velké oper y.)\nDne 19, lipna o 12 x/± hod. v noci vypukl v magacinách, kdež\ndekorace velké opery se nacházejí, prudký oheň, jenž plodě\nmálo kouře vysoko do vzduchu se zvedl a odevšad spa-\ntřen byl. S ohromnou rychlostí sřílily se trámy maga-\ncínů, a po každé vyšlehl plamen až k nebesům. Strach\na úzkost zmocnila se všech obyvatelů. Polonazí mužové\na ženy vlekouce děti své utíkali do sousedních ulic. V půl\nhodině byli již na místě stříkačky, hasičové, vojsko z nej-\nodlehlejších končin. Jaké horko tu panovalo, vysvítá\nz toho, že železný trám velkého magacínn se rozlil,\nO 3 J hod, zrána zmocnili se hasičové ohně; ale dne 20.\nvečer o 7. hod. hořelo ještě. Skoda páčí se na 1 milion.\nSto a třicet dekorací, mezi nimiž k operám „Semirada\"\n„Tann hauser\" „Sylfida\" „Židovka\" „Krá-\nlovna Cyperská\" atd. shořely úplně. Kromě dekorací\nshořelo velké množství plátna a v práci se nacházejí-\ncích dekorací v ceně 150.000 franků. Několik osob bylo\nporaněno; desátníku od vojenského stavitelstva rozdrtěny\nbyly železnou tyčkou obě nohy. V celku obnáší počet\nporaněných šest. K zasvěcení právě dokončeného no-\nvého řeckého chrámu v Paříži, kteréž se ku konci srpna\nodbývati bude, přijede sem arcibiskup Petrohradský. K zvý-\nšení slavnosti přistanou do Paříže zpěváci kůru hraběte\nŠeremetěva. Druhá slavnost „Orfeonistů\" bude\nse dne i2. až 17, září zde odbývati. Zastoupeno bude\n225 zpěváckých spolků ze 60 departementů. Počet zpě-\nváků bude as 8000 obnášet. Berlioz složil pro tuto slav-\nnost' sbor „Chrám universální.\"\nPetrohrad. General A, Lvov žádal J. M. cára\nza příčinou svého pokročilého stáří o propuštění z ředi-\ntelského místa císařské kapelly. Císař vyhověl jeho přání\na spolu rozkázal, aby mu za jeho vynikající služby, jež\nLvov za svého 251etého účinkování umění a zvláště\nRusku prokázal, čestný titul „senátor et maitre de la\ncour\" as ním spojenými výhodami až do smrti udržen\nbyl. Tajný rada Ba chrne tě v stal se nástupcem A.\nLvova.\n(V.) Z uherského Slovenska. Zde a onde za-\nrážejí se sice zpěvácké spolky, ale slovanský\nzpěv by člověk iv ryze slovenském městě darmo\nočekával. Zpívá se po německu —po maďarsku (s obli-\ngátním „Éljen\") třeba ipo francouzsku jen ne v ma-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3738, "texte": "terštině. Jak by možné bylo, aby tu vlastence bol ne-\npojal srdečný, docela podívá-li se ná obecný lid slovan-\nský, který málo kde snad na tak nízkém stupni dušev-\nního pokroku se nalézá, jako zde. Pálenkou moro-\nvou touto nakažlivou ranou roznícen, i do zpěvu se dá,\nmožná-li křik ucho urážející zpěvem nazvati. Ovšem, že\nvšude výminky šetřili hodno, ale pravdy zarnlčeti se ne-\nmá. Dejž Bůh, abych budoucně potěšitelnějších zpráv\nv ohledu tomto podati mohl. S radostí ale oznamuji, že\nse při schůzce v sv. Martině 6. června i. r. slovansky\nzpívalo v chrámu Páně nábožně, večer pak ve sbo-\nrech národní písně. I to Vlastimila nemálo těší, že\nv Břetislavi skladby českých skladatelův uznání a\nocenění pravého docházejí, i častěji se provozují. Ob-\nzvláštní dojem způsobilo ale oratorium od Roh. Fiihrera:\n„Utrpení a smrt Spasitele našeho\" na velký\npátek zde ponejprv provozované. Dílo toto stojí také na\nvysokém stupni mezi skladbami takého druhu, a přesvěd-\nčuje nás, že jest psáno s hlubokým, hudebně nadaným\nduchem. V celé té skladbě vládne ve všem taková sou-\nladnosť, význačnosť a pravdivost i taková jadrnost, ja-\nkými vlastnostmi se potkáváme jen v dílech starých kla-\nsikův; podíváme-li se ale do partitury, tu úžasném, že\ns tak malými prostředky tak velkolepých výsledků dosá-\nhnout! lze. Nevím, je-li skladba tato v Praze známa,\nbylo-li by milo, postaral bych se o zevrubnější posou-\nzení celého díla, které z devíti čísel sestává, jedno krá-\nsnější nad druhé. Zdejšímu spolku hudby kostelní do-\nnesl toto mistrovské dílo jeden zdejší hudby milovný mě-\nštan z horních Rakous; zasloužilo by ale rozšíření. Snadno\nby se česká slova podložit! mohla, a jsem přesvěd-\nčen, že by všude takového účastenství dosáhlo, jako zdé.\nCo do provedení, musím vyznati, že bylo důkladné; ná-\nbožný duch opanoval účinkující. Obzvláštního vyznačení\nzasluhují ale slečny Eliška a Marie Trantové,\nz rodu českého, o kterých se v těchto listech již\nchvatná zmínka učinila, a p. Scherrubel, tenorista.\nPři slovech: „Kdo to pochopit může? Bůh umí-\nrá za n á s na kříži !\" (V čísle 6. Soprán soloj od\nElišky T. s tak nábožným citem přednášených se duše\nposluchače zachvěla, a po mnohých tvářích slze se ro-\nnily. Pan kapelník, Josef Kumlík, obezřetným jedná-\nním při zkouškách i provedení k zdaření celku velmi při-\nspěl. I to podotkuouti musím, že do Břetislavi v květnu\nzavítala slečna Mósznerova, a svým královským\nhudebním nástrojem vše okouzlila. První koncert dávala\ny sále u „zeleného stromu,\" druhý v přeplněném divadle,\nkdežto jásot nesmírný způsobila, Hrála mimo jiné kusy\ntaké dobře zpracovaný „Szúzat\" a „Rákoczyho\" pochod\npřekrásně; litoval jsem jen, že z našich písní niče-\nhož nepodala. Zdejší zpev. spolek pod ochranou p.\nEdla velmi chvatné pokroky dělá. Ve veřejné hudební\nškole p. prof. Dubovského se 7. Lipna zkouška odbý-\nvala s dobrým prospěchem, a 14. ve hlavní škole žáci\np. prof, Ku mlíka neočekávanými pokroky svého mistra\nproslavili. Pěstování hudby zde zasluhuje chvalitebného\nuznání.\nVaršava. Koncert duchovní, v minulém měsíci\nv chrámu evangelickém ve prospěch chudých daný, sta-\nnoví novou epochu vzhledem na národní hudbu polskou.\nNeb všecka právě čísla byla od skladatelů polských: Mo-\nniuszky, Dobrzyňského, Nowakowského a jMinchhejmera.\n„Litanie Ostrobrámská\" jest dílo nadchnuté pravým du-\nchem nábožným, a zvláště odstavek jeho: „Ora pro nobis\"\nměstí v sobě vroucí prosbu a tu vyjadřuje v hluboké víře\na naději k nejsvětější Prostředniěce. Národní píseň:\n„Swiety Bože\" zpracoval pro sbor a celý orkestr Do-\nbrzyůski. Nejvzácnější části koncertu toho byla píseň sv.\nVojtěcha „Bogarodzico dziewico\" s instrumentací Minch-\nhejmera. Mimo těchto cisto polských utvorů provozoval se\ntéž žalm od Mendelssolma-Bartholdy-ho.\n\nD."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "190", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6.7", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.8", "debut_caractere": 3740, "fin_caractere_exclue": 3751, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "190", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.6.7.1", "titre_corps": "(Mehul.) Mehul, jejž každý hudební znatel za pravého", "titre_sommaire": "(Mehul.) Mehul, jejž každý hudební znatel za pravého", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.8", "debut_caractere": 3753, "fin_caractere_exclue": 5279, "texte": "(Mehul.) Mehul, jejž každý hudební znatel za pravého\ndédice Giuckova genia považuje, byl považován od prvního kon-\nsula Napoleona 1. za barbarského skladatele, jenž schopen není,\nkavatinu v dobrém italském slohu napsati, a prodajní pisálkové\ndenní tleskali vysokému hudebnímu úsudku Bonaparta, Diva-\ndelní obecenstvo, jemuž se úsudek tento ustavičné kázal, vě-\nřilo konečné v bídnost skladatele „Josef a jeho bratří\"\nM e h u 1 však pomstil se na Bonapartu a jeho literárních mame-\nlukách se valí korsickou prohnaností. Požádalť Marselliera o ko-\nmický operní text a obdržel jej pod jinenem „Ir a to.\" Mehul\nuvedl ho do hudby a opera ta byla s uejvétší tnjnoslí nastudo-\nvána a do scény uvedena. Když ale obecenstvo zaníceno krásou\ntéto komické opery se po skladateli tázalo, bylo rnu jmenováno\nvymýšlené jíněno s italskou koncovkou. Bonaparte a GeoíFroy\nšli si též operu \"Ir a to\" poslechnouti. Poslední napsal druhého\ndne do novin \"Journal des Dcbats:\" „Pozorovali jsme\nMehula u provedení opery „Irato;« kéž by přec nějaké vý-\nhody získal se skutečné zbožnou pozorností, s jakouž on oné\nvýtečné hudbé naslouchali se zdál.\" Bonaparte učinil to ješté\nlépe a pravil hlasité k Mehulovi: \"Hleďte, to je pravá\nhudba !« Osm dní po tom dozvěděli se oba tito velicí součas-\nníci Mehulovi, jak oklamáni byli. GeoíFroy vytáhl se co muž\nduchaplný z rozpaků, řka: \"Když Mehul tak krásnou italskou\nhudbu napsati dovede, nesmí budoucně žádnou jinou psáti.\" Bo-\nnaparte však byl tímto oklamáním těžce uražen a nikdy to Mehu-\nlovi neodpustil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-08-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-08-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-08-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "190", "page_fin": "190", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.8", "debut_caractere": 5281, "fin_caractere_exclue": 5808, "texte": "Listárna.\nPanu L.v Par . ♦ . . O dram at ech, o cenu\nFingerhutovu se ucházejících není až dosud\nrozhodnuto; ačkoliv již předešlého měsíce vše ukon-\nčeno býti mělo. Máte pravdu, že to jde zde račím krokem.\nZpěváčky spolek v Nové Pace. Sbor „Utonulá\"\nod Krížkovského vyjde tiskem co nevidět. Ouvertura\n„Vlasta\" od Nápravníka vyjde na druhý týden u\nKristofa a Kuhé v partituře pro celý orkestr. Kance-\nlář je pro kvartetta, sextetta, a jiné menší a větší orke-\nstry na objednání obstará. Panu dop. v Pard. Váš\ndopis přijde příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "183", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.1", "texte": "Charles Wehle.\nŽivotopisný nástin.\n\nMezi novějšími salonními komponisty zasluhuje\nnáš krajan Karel Wehle jedno z nejpřednějších míst,\nato z té příčiny, že jeho salonní skladby pro piano\nnejsou pouhé jepice, které sotva se zrodivše v nejkrat-\nším čase zaniknou ; nýbrž že útvory jeho vynikají jak\nhlubokostí myšlenek, tak i důkladným zpracováním je-\njich a konečné značnou vnitřní cenou, kterou u skla-\ndeb jiných novějších skladatelů buď z části, buď docela\npohřešujeme. Kdyby Ch. Wehle nic jiného byl neslo-\nžil než své dvě sonáty pro piano, byl by si již trvan-\nlivého jména v literatuře klavírní pojistil a pročež ne-\nváháme o tomto výtečném pianistu, nadaném skladateli\na krajanu našem několik životopisných dát sděliti.\nCharles Wehle narodil se dne 17. března 1825\nv Praze a prozrazoval již v útlém mládí lásku a talent\nk hudbé. V sedmém roce stáří svého byl dán do ústavu\npianního J. Prokse v Praze, kdež se pilně 4 leta na\npiano učil, načež k dalšímu vycvičení na piano líisovi\na pak Tedescovy svěřen byl, kdež také velké pokroky\nčinil. Proto pro všecko byl přec mladý Wehle od ro-\ndičů ke kupectví určen, a aby se v tom důkladně vzdě-\nlal, byl v 14. roku svého stáří do kupecké školy ode-\nslán do Lipska. Později vstoupil co učenník do jistého\nobchodu v Hamburku.\nTam onemocněl, a by se snáze uzdravil, navští-\nvil Jižní Itálii; leč náhoda přivedla jej r. 1844 z Malty\ndo Marseillu, kde co kupecký mládenec do obchodu\nvstoupil.\nPři tom zanášel se co soukromník jen povrchně\nhudbou; však více a více zmáhala se v něm láska a\ntužba po umění hudebním ; leč rodičové jeho nesrov-\nnávali se s jeho míněním a náklonností; z té příčiny\nmusil se jejich vůli poddati.\nRoku Í846 odešel Wehle do Paříže, tohoto svě-\ntového a uměleckého města, kdež opět co kupecký\nmládenec obchodu se oddal.\nZnámost a stýkání se v společnosti mnohých ta-\nlentních umělců pomátly mu hlavu, tak že, jakmile r.\n1848 francouzská revoluce vypukla, i on hned všecka\nkupecká poznamenání a knihy pod stůl hodiv, utekl\ns mnohými v nebezpečných dnech červnových do Lon-\ndýna, kdež opět nějakého místa co komis obdrželi doufal.\nPři tom dával lekce na piano.\nV Londýně vyjevil Wehle své fantastické my-\nšlénky přítomnému Thalbergovi, že se totiž chce úplně\nhudebnímu umění věnovat. Tento umělec radil mu, by\nnejdříve studia svá odbyl v Německu, a byl tak laskav,\nže Wehlovi odporučující list na p. Mošelesa do Lip-\nska dal.\nPod tímto mistrem nastoupil Wehle ve svém 23.\nroku leta 1849 svou nynější dráhu, uče se harmonii\na kontrapunktu u Richlra. Rok později odebral se\nk Theodoru Kullákovi do Berlína a studoval zde 2\nleta klavírní techniku.\nDo tohoto času padají první pokusy skladební\nWehlovy; ač jsou to slabé práce, okazují přec talent\na v korektnosti jejich lze mnohý originální takt stopo-\nvat. Z Berlína odešel Wehle opět do Paříže, které\nměsto mu již nebylo cizím.\nRoku 1853 dával tam první koncert s velkým\núspěchem a který pro něho také velmi potfoukajícím\nbyl. Nalezlf také brzy nakladatele ve Francouzsku i\nv Německu na své komposice.\nVětší uměleckou cestu konal Wehle z Paříže r.\n1854 do Lisabona a Oportas hrál r. 1856 s mno-\nhým potleskem opět v Paříži; r. 1857 šel v letě do\nIrska a vrátil se v září zpět do Paříže, kdež přezi-\nmoval.\nLéto roku 1858 strávil ve svém rodišti a vydal\nse v říjnu téhož roku na větší uměleckou cestu. Dá-\nvalf koncerty v Berlíně, Královci, Poznání, Rigě, Per-\nnavě, Dorpatu, Revalu, Petrohradě a v Moskvě. V Mo-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "184", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.2", "texte": "skvě zdržel se po delší čas a navrátil se v květnu r.\n1861 do Prahy, aby se v říjnu do Paříže odebral, kdež\nsvé stálé stanovisko zaujal.\nKomposice jeho začínají teprv číslem 13tým sa-\nmostatnými býti. Jest jich 62, mezi nimiž jsou -\nturna, polonaisy, serenády, , a\njiné práce rozličného druhu a formy; též vydal něko-\nlik pěkných etud. Z větších kusů připomínáme op.\n25 koncertní allegro (E-mol) a op. 38 a 58 dva\nsvazky sonát do C a D-mol, obě ve 4 větách.\nMnohé kusy nabyly, veliké populárnosti, mezi ni-\nmiž nejvíce „Marche cosaqueu (Pochod kozáčky) op.\n37, který velmi mnoho patiskován byl; a sice y Bel-\ngii, v Rusku, Americe a hlavně v Rio de Janeiře\n\n—r—\n\nBerliozova hudební cesta v Čechách.\nPodává Vítězslav Guth.\n(Dokončení.)\nCo Vám mám konečně o obecenstvu Pražském\nříci? Vypravuje se, ze Ludvík XIV, chtěje Boileauovi\nza jeho verše o překročení Rýnu něco pochvalného říci, ná-\nsledovně se vyjádřil: „Pochválil bych Vás, kdyby Vy jste\nmne nebyl již tak velice vynachválil.\" Nalézám se v po-\ndobných rozpacích. Držel bych Pražskému obecenstvu ve-\nliké chvalořeči o jeho ostrovtipu, o jeho bystrém pochopo-\nvání, o jeho dojemlivosti, kdyby mne nebylo tak vý-\nborně přijalo. Avšak tolik mohu tvrditi (neboť je to\nvůbec známo), ze Cesi jsou v celku nejlepší hu-\ndebníci v Evropě, a že pravá láska, opravdový cit\nk hudbě u nich ve všech vrstvách společenských roz-\nšířen jest. I venkované přišli v Praze do mých kon-\ncertů a z jejich projevů obzvláštní prostoduchosti při\nneočekávaných eífektech mohl jsem souditi, že poznali\nmou snahu a že jejich paměť jirn pomocné ruky po-\ndala k přirovnávání mezi stářím a novotou, mezi do-\nbrým a špatným. Nebudete snad, milý příteli, ode mne\npožadovati, abych Vám všecky své náhledy o obecen-\nstvu vůbec rozložil o této mnohotvárné, spravedlivé\nnebo nespravedlivé, rozumné nebo bláznivé, prostosr-\ndečné nebo zlomyslné, nadšené nebo uštěpačné pod-\nstatě, která ted tak snadno roznítili se dá, později\nvšak tak zpurná jest. Voltaisám opustil při tom\nsvou ironii; tázav se „jak mnoho bláznů jest zapotřebí,\naby se z nich dalo obecenstvo utvořiti?\" dal se ku\nkonci své dráhy již od těch bláznův theatrefrangais ko-\nrunovali, jsa zcela šťasten jejich holdováním. Upusťme\ntedy zde od toho, a nechrne obecenstvo býti, čím je,\nmořem vždy více méně rozvlněným, jehož lhostej-\nného pokoje umělec tisíckrát více se co strachovati má,\nnež jeho bouří.\nDával jsem v Praze šest koncertů, dílem v di-\nvadle, dílem v sále žofínské akademie. V posledně jme-\nnovaném dostalo se mi té radosti, že jsem Liszlovi\nponejprv svou symfonii Romeo a Julie předvedl. Znali\njiž v Praze několik zlomků z toho díla, aniž by však\nnad tím byla nějaká ostrá polemika povstala, snad také\njen proto ne, že již o tomž díle ve Vídni vypukla;\nneboť mezi oběma těmi městy panuje v hudebním ohledu\nnepopiratelná soupeřnosf. Provedení zpěvů bylo výborné\na skvělé, až na jednu jedinou nehodu. Mladá dáma, která\naltovou partii převzala, nezpívala až posud ještě nikdy\nveřejně. Navzdor však její zaraženosti z počátku šlo\npřece všecko dosti pěkně, dokaváde se cítila jinými hlasy\nnebo nástroji podporovánu. Avšak při slovech v pro-\nlogu :\nLe jeune Romeo, plaignant sa destinée,\nVient tristement errer I'entour du palais,\n(je to sólo beze všeho průvodu) počal její hlas se třá-\nsli a tak velice se jí snížil, že ku konci periody, kde\nharfa s akkordem E-dur vpadne, do cizého hudebního\noboru se vpletía a o */4 tónu níže než E vpadla. SI. Clau-\ndiotová, sedíc vedle mne u podstavky, netroufala si,\nstrun se dotknouti $ na rozpacích ptala se mne konečně\npo šeptmu: „Mám E uhoditi ?\" „Arcif ! musíme\nz toho vybřednouti.\" A syče vyjel tento neuprositelný\nakkord, jako když rozhřaté olovo ze lžíce se vleje do\nstudené vody. Übohá zpěvkyně nemálem by byla omdlela,\nspozorovavši se tak násilně na pravou cestu opět při-\nvedenu, a jelikož francouzsky neuměla, nemohl jsem\nani své výmluvnosti použiti,, abych ji opět uspokojil.\nOstatně se však brzy zase vzpamatovala a všecko to\nšlo pak dobře. Strakatý zpíval pátera Lorenzo vý-\nborně, ve finále s opravdovou vážností a nadšeností.\nVícero kusů muselo se opakovati; když obecenstvo je-\ndno místo po druhé opět slyšeti žádalo, zapřisáhali mne\nhudebníci, abych je více neopakoval, bylo už pozdě,\na o sedmé hodině musili zase v opeře býti. Volání\nda capo však neubylo; tu vytáhl pan své ho-\ndinky a ukazuje na ně obrátil se k obecenstvu; po-\nrozuměli mu a my byli osvobozeni. Ku konci koncertu\npožádal jsem Liszta, aby zpěvákům ve jménu mém\ndíky vzdal za jejich vytrvalost, s jakouž po celé tři ne-\nděle namáhavým zkouškám se podrobovali; než však\nji vyplnili mohl, přišlo několik zpěváků již k němu :\naby se mi v jejich jméně za potěšení poděkoval, jakéž\njsem jim tím učinil, že jsem jim provedení zpěvů svě-\nřil a aby mi jejich radost nad tím vyjevil, že jsem byl\ns nimi spokojen. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů\nv mém životě, jakýchž ne mnoho čítám.\nVe Vídni poctili mne umělci a přátelé umění stři-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "185", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.3", "texte": "brnou taktovkou; v Praze podali mi při večeři stříbrný\npohár. Lis%t držel při prvním přípitku nejméně čtvrt\nhodiny trvající řeč na mne s takovou vroucností, s ta-\nkovou bohatostí myšlének, s tak volenými výrazy, kte-\nrážjmne na nejvejš dojmula. Bohužel však pil právě tak\nzdatně, jako mluvil; proklatá číše vydávala tak hojné\ntoky žampařiského, že všechna výmluvnost\nškodu vzala. Belloni a já, my byli ještě o druhé hodině\nv noci na ulici, chtíce ho přemluvili, aby jen až do\nzejtřka alespoň počkal, a pak s nějakým Cechem, jak on\ntoho dokonce si přál, který lépe se napil než on, na\nbambitky se bil. Druhého dne ráno nebyli jsme bez\nstarosti o našeho Liszla, jehož koncert v poledne od-\nbývati se měl; o půl dvanácté ještě spal, konečně jsme\nho vzbudili, vstoupí do kočáru, vstoupí do sálu, hnnotným\npotleskem byl přijat, a hrál, myslím, že po celý svůj\nživot nikdy tak nehrál. Žije přece ještě bůh pianistů.—\nS Bohem! Myslím, že jsem Vám toho už dost\nnapsal; a přece jsem dlouho ještě všechnu touhu ne-\nvyjádřil, kterouž pro Prahu a pro její obyvatele poci-\nfuju. Avšak víte, že chovám pro hudbu velkou náru-\nživosf, a z toho můžete posouditi, zda-li Čechy miluju\nčili nic. O Praga, quando te adspiciam.\n\nPianni ústavy v Praze.\nOd V. G.\n\n(Pokračování.)\nBedřich Šimák.\nPan Bedřich Šimák odbýval dne 20. a 21. lípna\nse svými chovanci celoroční zkoušky v místnostech ústav-\nních na Malostranském náměstí č. 272. Požívá co ře-\nditel svého výborného ústavu a co skladatel u nás chval-\nného jména, a co skladatel jest také daleko za hrani-\ncemi velmi chvalně znám. Při všech zkouškách po-\nznali jsme, že jsou žáci a žačky jeho účastni dů-\nkladného návodu u vyučování na piano a že pokud\nsouditi můžeme, také značné pokroky učinili. Avšak\nnejen dobrý návod, ale také osvědčený dobrý vkus pana\nV\nředitele při volbách kusů zavdávají ústavu p. Simákově\npřednost před mnohými jinými. Ani jeden z onéch\nzlopověstných fabrikantů hudebních skladeb, na př. Go-\nria, Yoss atd. nebyl v letošním programě zastoupen.\nSestávalf ze skladeb klassických a moderních dobrých\nkomponistů. Nejvíce ale byli přece našinci zastou-\nV\npeai. Nemýlíme-Ii se, byl pan Simák v Praze první,\nkterý při svých zkouškách si počínal vsímati také do-\nmácích skladatelů a buď dílem bud úplně programy\nsvé sestavoval ze skladeb těchto umělců. Co se týká\nletošní zkoušky, vypadla velmi příznivě. Předvedeny\nnám byly pospolné kusy od Reinecke,Mehula, Fr.jßummla\n(velmi půvabná polka), Zvonaře (ouvertura), z nichž\nse obecenstvu zvláště poslední dvě skladby líbily.\nZe sólových kusů uslyšeli jsme Nápravníkovy „če-\nské perly,\" tuto pravou perlu v pianní literatuře. Před-\nnášela je si. M. Bártová velmi uhlazeně a dosáhla jimi\nhřmotného potlesku. Z děvčat vyznamenaly se nejvíce\nještě si. A. Brixiová a M. Richterová zdařilým před-\nnesem dvou solových skladeb od Mendelssohna. Z muž-\nských chovanců jmenujeme v první řadě pp. J. Neje-\ndlého a A. Riedla (oba nevidomí), kteří vládnou nad\ntak vytříbeným přednesem a znamenitou technikou,\ns jakouž v ústavech jen velmi zřídka se potkáváme.\nPrvní z nich hrál transkripci na „Fischermádchen\" od\nK. Wehle; Valše caprice (novou) od B. Slimáka a\nTomáškovo Allegro capriccioso. Druhý přednášel Ca-\npriccio (nové) od F . Rummlaa serenádu od K. Wehle.\nTaké velmi zdatně se držel mladistvý V. Hlaváč, kte-\nrýž velmi neúhonně a neohroženě známou\npolku, pro piano koncertně od B. uspořádanou,\nz paměti přednášel. Ostatně dostáli všickni žáci svým\núlohám úplně. V programě byli z českých skladatelů\nještě zastoupeni Kavan, Pivoda, Schulhoff, Hampl,\nFórster, Graf aj. Na programě bylo rovnoprávnosti\núplně šetřeno ; neboť programy byly české i německé.\nKonečně musíme připojili, že pan Bedř. Šimák je mezi\nvšemi řediteli pianních ústavů v Praze samojediný co\nvirtuos na pianě znám a že tedy žáky své k velké-\nmu stupni dokonalosti přivésti dovede, jelikož sám jim\nvše názorně ukázati může. Přejeme mu hojného zdaru!\nHynek Jelínek\nVýroční zkouška chovanců pianního ústavu pana\nHynka Jelínka (mostecká ulice čís). 273—III.) odbývala\nse dne 20. a 21. Lipna a dosáhla dosti příznivého vý-\nsledku. Program sestával z třech oddělení. V prvním\npro ženské, slyšeli jsme sbor z „Makabea4' od Haendla,\npro 6 ruk, kterýž od žáků taktupevně proveden byl. Mimo\nto bylo několik salonních kousků rozličných skladatelů\nod začátečnic více méně správně provedeno. Slečna\nG. Valentová přednesla „Souvenir de Kíev4' od Schul-\nhoff as výrazem a obratně. Konečně slyšeli jsme ouver-\nturu k „Tilu\" pro 2 piana, byla slušně provedena.\nV druhém oddělení byly provedeny skladby od cho-\nvanců mužských. Hráli téměř všichni bezúhonně a\nslušně. Z pospolných kusů byly ouvertura k „Egmontu\"\n\n*) Jelikož náš refererent p, V; G, celoroční zkoušce chovanců\np. Jelínkových přítomen býti nemohl, sdělujeme tedy ná-\nsledující od jiného referenta nám podanou zprávu. Red."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "186", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.4", "texte": "od Beethovena a pochod hudební z „Noci svatojanské\"\nod Mendelssohna k naší spokojenosti podány. V třetím\noddělení hráli chovanci již pokročilejší. Nejlépe hrála\nsl. A. JeHčková Lisztovu transkripci „Vjezd na Wart-\nburg z Wagnerova Tannháusra,\" osvědčíc svou tech-\nnickou zběhlost. Slečna G. Valentová hrála „Lob der\nThránen,\" transkripci od Liszta dosti čistě. Z pospol-\nných skladeb slyšeli jsme tenkrát ouverturu k „Felsen-\nmůhle\" od Reissigra aku „Kouzelné flétně\" od Mo-\nzarta, pro 2 piana a velkou g-mol sonátu od Beetho-\nvena, kteréž s dobrým úspěchem se potkaly. Ostatní\nchovanci provedli své úlohy dosti dobře a zasluhují\nještě chvalné zmínky : Slečny M. Hammanová\nrová, E. Veselá, M. Nováková, pánové E. Holic,\nK. Reiser, Zintl a IÍ. Edelbacher. Co se skladeb od\nčeských komponistův týče, byly při těchto zkouškách\nněkolika kusy zastoupeny, tak na př. provedena byla\nVeitova „Idylla\" Grafova „Polka briliante,\"\nSchulhoffova mazurka „Souvenir de Kiev\"\nkondolník „Le Gondolier,\" Kavkův kus „Erinnerung\nan Steinbach, Kuhova „Polka briliante,\" Jelín-\nkova etuda „La source.\" Pohřešovali jsme zde však\nskladby od Tomáška, Dreyschocka, Wehle, Šimáka,\nHampla, Nápravníka a mnohých z novějších českých\nskladatelů. U pana Jelínka pohřešili jsme českých pro-\ngramů a ovacích lístků, přejem si je žijem v Če-\nchách a nikoliv v Německu, a pak —už k vůli rovno-\nprávnosli!\n(Pokračování.)\n\nK.\n\nZe Lvova. (V lipnu.)\nÚvod. — Hudební Jednota, její školy a ředitelstvo. —\nHudba kostelní. — Paní Schrŏder-Chaloupková a p.\nRobíček. — „Viola di gamba\" na výstavě starožitností.\n— Hudební útvory Rudkowského. —\nV. Lvovský.\n(Dokončení.)\nV minulém měsíci odbývala se výroční valná\nschůzka členů Jednoty, v které zvolen jest za hlavního\nředitele na místo p. hr. Rusockého p. Konst. rytíř\nTchérznicki, a na místo čtvero členů každoročně dle\nstanov z výboru vystupujících, mimo jiné též naši dva\nkrajané pp. K. Salaba a chvalně známý spisovatel\nVácl. Dunder.\nStálá hudba kostelní je zde toliko v kostele\nkatedrálním a ačkoliv ředitel sám v umění hudebním\nvelký jest chudáček, přece mu neschází alespoň na\ndobré vůli a provozují se dosti často, zvláště o větších\nslavnostech přičiněním četných milovníků hudby díla\nznamenitějších skladatelů. O letošních svatodušních\nsvátcích provozovala se páně Veitova slavnostní mše\n(do D. op. 44), kterou zdejší kapitula nabyla odporu-\nčením slečny Soukupové (bývalé první zpěvačky pří\nzdejší zpěvohře), jenž s velkou hotovostí při provozo-\nvání větších skladeb kostelních spoluúčinkovala a posud\nv milé zde žije paměti. Po „Graduale\" vykonáno „Veni\nsanete Spiritus\" (z IX. přílohy k „Daliboru\" na\nrok 1859) prvního dne od Y. Horáka a druhého dne\nod Z.'Holešovského.\nZdejší německá zpěvohra jest nyní dobře\nobsazena a nejvzácnější její ozdobou a pravdivým mi-\nláčkem obecenstva jest primadonna paní Schroder-\nCh a 1 o u p k o v á, žákyně naší proslavené Podhorské.\nV každém úkolu nabývá za své umělecké výkony hoj-\nných pochval a zvláštního vyznamenání dosáhla onehdy\nve zpěvohře „Mart a\" provozované ve prospěch ústavu\nchudých. Mimo paní Chaloupkové zasluhuje čest-\nného vzpomenutí mladý, nevšedními schopnostmi a pěk-\nným hlasem obdařený bassista p. Rob íček.\nByl jsem v těchto dnech na výstavě starožitností,\nuspořádané roku tohoto od ředitelstva vědeckého ústavu\njména Ossolinských a že mi jako vroucímu hudebnímu\nochotníku nic neujde; co se hudby týče, přivábil mne\nihned k sobě nacházející se tam (v síni II.) hudební\nnástroj. Vzácná to starožitnosf, neb až z času Zik-\nmundových pocházející nástroj hudební, známý pod ná-\nvem: „Viola di Gam ba\" (altovka, na které se hrá-\nvalo, jako nyní na cello) zhotovený věhlasným loutní-\nřem krakovským Martinem Grobličem, jak o tom\nsvědčí nápis umístěný: „Ad D. G. ukonczyl M. Gro-\nbi icz r. P. 1601.\" Nástroj tento vyznamenávající se,\njak všecky výroby Grobličovy vůbec, mistrně vydlaba-\nnou dračí hlavičkou na šíji, potažen jest šesti struna-\nmi odpovídajícími zvukům: D, G, c, e, a, d.\nPolská hudební literatura týkající se čtverohlaso-\nvého zpěvu mužského nalezla zde horlivého vzděla-\nvatele svého v učiteli hudby p. Rud kow sk ém. Složil\na vydal již více sborů na mužské hlasy, z kterých\nzvláště „Modlitwa dziewicy\"\" a smuteční sbor,\nkterý nedávno poprvé provozen byl při smutečních\nslužbách Božích za duši slavného učence polského Le-\nlevela, velké nalezly podpory.\n\nŠebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n(Pokračování.)\nPevně se na ni podíval a zakrčel ramenama, na-\nčež krásná hraběnka za vějířem dvě slzy vzteku a\noklamání ukryla. Starý generál z Klenzlú přistoupil"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "187", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.5", "texte": "k Bachovi osamotě stojícímu a tázal se ho velmi mi-\nlostně na jeho okolnosti. Za čtvrf hodiny, když se\nuž zdálo, jakoby byl každý na ten příběh byl zapo-\nmněl, navrátili se Vitzthum a Volumier. Poslední při-\nkročil s notovým sešitem, jenž v zeleném aksamitu vá-\nzán byl v ruce, ku králi, který na něho tázavě se po-\ndíval.\n„Vaše královská Milosf ráčiž odpustili, my nalezli\nMarchandův byt prázden. Před čtvrf hodinou opustil\ns celým svým majetkem Drážďany. Jediné, co jsme u\nněho nalezli, jest píseň s variacemi, kterouž Vaší Mi-\nlosti nedávno věnoval.\"\nCelá společnost ztrnula leknutím. Mechanicky\nbyly oči všech přítomných obráceny na nešťastnou Den-\nhofovou a Fleminga, kteří Francouze snažně odporučili.\nKaždý znal povahu Augustovu, že oklamání nesnese.\nAvšak předce se přemohl, vzal pokojně píseň do ruky,\nkterou mu Vitzthum podal a kynul Bachovi.\n„Váš soupeř opustil, jak se zdá, z jakési příčiny,\npole. To ale není nikoli důkazem, že Vy ho předčíte.\nMáme zde jednu z jeho skladeb, která soubor všeho\nduchaplného a těžkého, co před námi hrál, obsahuje*\nPodívejte se na ni. Troufáte si ji přehřátí ?\"\nBach prohlížel chvíli tu skladbu.\n„Královská Milosti, takové věci já nehraju. Hudba\njest krásné umění, dar boží, jenž však takovým haram-\npátím se zneuctili nesmí. Chce-li však do konce Vaše\nMilosf to uslyšeli, mám zde svého syna Miroslava u\nsebe, ten af to přehraje.\"\n„Co? Co zde pravíte ? Nedovedete anebo nechcete\nto hráti.\"\n„Ne, Vaše Milosti, to já nehraju. Jsem si po-\nvědom toho, že Boha svým uměním velebím, a proto\nže služebník Boží ze sebe blázna dělati nemá, neučiní\ntoho také Sebastián Bach.\"\n„Hm ! tedy zavolejte svého hocha.\"\nSpolečnost se posadila. Bach, vstoupiv do slou-\npové síně, přivedl s sebou Miroslava. Mladík, ruměný\nvnitřním pocitem, posadil se k nástroji, Volumier obra-\ncoval, při sobě se usmívaje, listy a otec Bach ustoupil,\njako by se ho to ani netýkalo, na stranu. Miroslav\nzapočal pokojně a jistě thému hráli a provedl variace\ntak čistě a nenuceně, že král, dvůr a celá společnost\nhlučným potleskem mladíka odměnili, když skončil.\n„Máte zde výborného hocha, Bachu! To není ani\nvíře podobno. Jak jest to možná, že ve svém stáří už\ntak výborně hráli umí?\"\n„Začal už, královská Milosti, sotva čtyry leta stár,\nse cvičili. Hlavní příčinou však jest, že po celý život\nsvůj přísnou hudbu a vznešený kostelní sloh, v němž\nse mnohohlasé myšlenky nalézají, pěstoval. Německá\nhudba snad tak nevábí, ale jest mnohem těžší a patří\nk ní také hlava a srdce, pak-li člověk v ní něco vy-\nkonati chce.a\n„To by bylo tedy zlé pro nás, kdyby nám měla\nzůstati tak dlouho neznámou. Jste—lí v stavu příkladu\no ní nám podati ?*\n„Ano, Yaše Milosti! Osmělil jsem se Marchandovi\nskózati, že každou themu, kterou mi předloží, mu va-\nrirovati a fugirovati budu. Chce-li Vaše Milosf něja-\nkou themu, kde možná kostelní, mi udali, jsem k tornu\npohotově.\"\n„To se více týká dám,\" řekl August, obraceje se\nke královně. „Chce-li Vaše Milosf to snad převzíti ?u\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nr—r.\nKrálovské zemské divadlo. Sotva že slovútná\npěvkyně sig. Zelia Trebelli své pohostinské hry zde ukončila,\ndostalo se nám přičiněním p. ředitele F. Thomé opět\nznamenité zpěvačky, paní Labordo v é, která zde až do-\nsud ve třech operách pohostinsku vystoupla. Slyšeli\njsme ji v partiích „Lucia\" „Norma\" a „Rosina\" (La-\nzebník Sevillský), v nichžto velké sensace u obecenstva\nvzbudila. Ačkoliv paní Labordová nemá více tak svěží\na tak libozvučný hlas jako si. Trebelli-ová, vyniká přec\nsvou znamenitě dokonalou školou, výbornou hrou a ryze\numěleckým přednesem jako předešlá umělkyně a radíme\nkaždému milovníku zpěvu, aby si slavnou tuto pěvkyni\nposlechl. V „Lazebníku Sevillském\" zpívala paní L a-\n-1) ordo vá za vložku bravourní rondu ve slohu mistra\nVerdiho od Moravana M. Marečka, jenž, jak známo,\nco ředitel italské zpěvohry v Americe se nachází. Paní\nLabordová překonala všechny kolloratury a těžkosti\ntak snadno, jakoby to jednoduchý zpěv byl a došla vždy\nvelmi hlučného potlesku.\n\n— Theoreticko-praktická zkouška žáků\nvarhanické školy obou roků odbývala se dne 1.\nsrpna v místnostech téhož ústavu a vypadla zvláště u\nžáku prvního roku? kdež chvalně známý pan Fr.\nBlažek harmonii vyučuje, velmi dobré. Chovanci odpo-\nvídali obratně v češtině iv němčině na otázky z har-\nmonie jim předložené a osvědčili, že jsou účastni vý-\nborné methody páně Blažkovy. Z žáků, kteří talen-\ntem a pilností vynikali, slušno jmenovati Bendu, Po-\ntůčka, Ondř. Gy uri c e, Riic kera, Kréhana, A.\nV ovsa, z nichžto Rúcker „Mótetto\" z G-moll (fuga) od\nF. Brixiho; V. Kréhan „Benedictus,\" mši z E-raoli od\nFr. Tu my; Gyuric „Podvojnou fugu\" z B-dur od Fr."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "188", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.6", "texte": "Brixiho, Ant. Voves „Dvojzpěv ze Stahat mater\" od\nAstorgy na varhany doprovázely. Při této příležitosti\nosvědčil pan ředitel Krejčí svou neznalost v ortografii,\nnapsav do programu místo „Motetto\" chybně Mot-\nteto; čehož nechť se podruhé vystříhá. Žáky druhého\nroku zkoušel v theorii ředitel Krejčí. Zkoušky nešly\ntak jako při nebožtíku K. Pitschovi; zvláště pak vc e~\nštině neuměli se žáci vyjádřit, anto ředitel Krejčí v na-\nšem mateřském jazyku nevyučuje, ačkoliv většina žáku\n2ho roku z Čechů sestává. Že p. ředitel některé žáky\nv češtině zkoušel, zdálo se býti na oko; neb proč\nzkouší žáky v řeci, které nevyučuje? Co se praktické hry\nžáků dotýce, nemůžeme žádný rozhodný úsudek podati,\njelikož nevíme, jak dlouho se každý žák svému kusu\nucil Ze skladeb od žáků pracovaných slyšeli jsme the-\nmatická praeludia od Groha a J. Hrabánka, pak the-\nmatické praeludium Es-dur od Kmoch a, dále fugu C-moll\nod Lad. rytíře Želeňského, sonkromého žáka p. Krej-\nčího a konečně zdařilou fugu D-moll od Jana Karas a.\nJak se zdá, bral p. ředitel Krejčí na těchto pracích vel-\nkého účastenství. Ku konci provedeny byly, jak pro-\ngram oznamoval, klassické skladby vyššího var-\nhaní ctví s obligátním pedálem a mezi těmito nalezli\njsme co číslo 3 slavnostní předehru D-dur (op. 2.)\nod J. Krejčího. Divíme se velice, jak se může p. ře-\nditel Krejčí opovážit, skladbu svou za klas sickou vy-\nhlašovat. Neupíráme p. Krejčímu, že má některé do-\nbré skladby; že by ale jeho slavnostní předehra\nklassick á byla, to naprosto za 1e ž prohlašujeme,\nneboť tak pochvalně se ani referent ji Mých zdejších ně-\nmeckých novin o nich nevyjádřil; ačkoliv po mnohá léta\nse p. Krejčího ujímá a skladby jeho vychvaluje. Mezi\njinými skladbami přednášeli žáci: p. Hrabánek: Sonátu\n(F-moll) od Mendelssohna ; p. J. Groh : Podvojnou fugu\n(G-moll) od Eberlina (pochybujeme , zdaž je klassická ?) ;\np. rytíř Želeň sk i: Koncertní trio od Šeb. Bacha ; p,\nF. Kmoch : Koncertní skladbu od A, W. Bacha ; p. J.\nKaras: Velké praeludium (Es-dur) od M. Brosiga ; p\nJ. Wagner: Velkou fugu od Šeb. Bacha ; p. J. Ro-\nhlík: Koncertní fantasii (C-moli) od Hesse. Všechny\ntyto skladby byli od žáků dosti neúhonně a zdařile pro-\nvedeny. Nejvíce vynikly talentem a pilností p. J. Karas\n(obdržel 1. praemium), J. Hrabánek (2. praem.), p.\nJ. Groh (3. praem.), pak Fr. Km o ch, W a g ne r a\nRohlík. Podavše stručnou zprávu o zkouškách žáků\nvarhanické školy, musíme se ještě o důležitosti téhož\nústavu zmíniti. Vzdělávání důkladných varhaníků je nám\nzajisté zapotřebí a pročež upozorňujeme každého, jemuž\nna rozkvětu varhanické školy záleží, aby co přispívající\núd k jednotě této vstoupil ; neboť jen hojným účasten-\nstvím žáků a p. přispívatelů udrží se tento důležitý ústav.\n\n—n—\n\n— Pan Fr. Schwarz, jenž letos školu varhanickou\nabsolvoval, obdržel místo vychovatele a učitele hudby\nv Polsku.\nKrajan náš, p. Arnošt Mašek, ředitel hudby\nv Heilbronn v Německu, přibyl tyto dni do Prahy a zů-\nstane nějaký cas zde návštěvou.\nPapír na listy s podobiznou L. Riegra\na Palackého vydal činný kněhkupee p. Mik. Lehmann\nv Karlině a prodává každý list po í(i kr. Podobizny jsou\npěkné a v ocely ryty.\nStaré nástroje. Co nevidět budou sem\nz Budějovic přiveženy vzácné hudební nástroje, jež přes\n300 let staré js u. Objevili je na své cestě r. 1849\nkrajský předseda Jindřichohradecký a sice na půdě je-\nzuitského, nyní proboštského chrámu, kdež k spálení ur-\nčeny byly, Bylyť mnoho porouchány a téměř zcela ne-\npotřebné. Zhotovitel nástrojů p. Jan Krames st. v Bu-\ndějovicích ujal se té věci as velkým namáháním a péci\nspravil 8 nástrojů. Největší nástroj je 9 střevíců a 4\ncoule dlouhý. Nástroje tyto budou českému museu\nodvedeny.\nZnamenitá zpěvačka, signora Ar t o t vy-\nstoupí zde v měsíci září. Zpěv její zastínil v Berlíně\ni slovutnou Trebelli-ovou, Divadelní společnost Qifenba-\nchova „Rouffes Parisiennes\" bude zde co nevidět dávat\nněkolik pohostinských her zvláště v oboru operettek.\nV pondělí dne 5. t. in. odebrala se výtečná\nnaše Mína Medalová do Frankfurtu, kdež na novo se\nskvělým honorárem engažována jest.\nPan Adolf Ambrož, jenž letos konservatoriuin\nPražské absolvoval, stal se kapelníkem hutnického orke-\nstru v Krásné Hoře v Čechách.\nHudební literatura. „Záboje,\" sbírky to pů-\nvodních ctverozpěvů vysel tyto dni sešit šestý, jenž\ntvoří konec 11. svazku Záb >je. Sešit tento obsahuje\nsbory „Milenka\" od A. Jelena a „Pravý Čechw od\nLud. Procházky. Jest nám utěšitelno, že nám pokra-\nčování tohoto vlasteneckého díla všestrannou oblibou\nnašeho obecenstva ceskoslo vanského usnadněno jest, což\ndostatečně o důkladnosti této sbírky svědci. Nebylo po-\nsud možné připravené dvoj sbory uveřejniti, jelikož\njsme měli na zřeteli, pro začátek raději menší a našim\nzpěv. spolkům přístupnější sbory podávali. Neopo-\nmine m ale naši sbírku vždy více rozšířit! a pokročíme\nv následujících svazcích vždy ku větším skladbám; ho-\ndláme se taky tím laskavému našemu obecenstvu zavdě-\nciti, že připojíme partitury, přihlížejíce k tomu, že\nvypisování z hlasů často jest velmi obtížné. Pro větší po-\nhodlnost zpěv. spolků budou se též vydávali dle žádosti\njednotlivé hlasy, hudební arch po 15 kr. Vydávání\nZáboje započneme opět i, listopad u, do kteréhož ěasu\npp. Kristo fa Kuhé, obchodníci v musikaliích v Praze,\njiž předplacení a sice na celý svazek (hlasy a parti-\ntura) 4 zl. r. i., s poštou 4 zL 50 kr. r. c., přijímají;\njednotlivé sešity po 80 kr. r. o, Celý svazek obsahuje\n6 sešitů. Krakuviak je titul nové skladby pro\npiano od Hynka Vojáčka, která nákladem Kristo fa\na Kuhé v Praze vyšla. Je to zdařilá humoreska dle\njisté polské národní písně velmi obratně zpraco-\nvána. Pianistům bude zajisté skladba tato vítána, ano\nmimo ušlechtilou melodii též národní polský rythmus v ní\nseznají. Skladba ta stojí 80 kr. nov.\n\nZ Chrudimi, dne 4. srpna. (P. Ceněk Vinař.\n— Oratorium. — Zpěv. spolek.) Konečně musím\nzase své dopisování obnoviti. Ci nemá svět nic vě-\ndět, co se u nás děje? Každé malé město má svého do-\npisovatele a Chrudim by neměla mít žádného? Není to\ntak snadná věc, být dopisovatelem, neboť narážíme někdy\nna věc, která nám nepříjemností způsobí. Chválit nemů-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "189", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.7", "texte": "žeme vždy a jestli se někde trochu do pravdy lekne,\npak se najde karatelu dost; ale aby sám z nich některý\nkritiku napsal, do toho se mu nechce, neboť ví dobře,\nžeby nic lepšího nezakusil. Ostatně nebudu nikde chvá-\nlit, nýbrž povím jen, co se u nás dělo. Kapel ni cké\nmísto v Chrudimi obdržel p. Čeněk Vina ř, dříve var-\nhaník dómu v Záhřebě. Těšili jsme se na něho velice\na musím se vyznati, že jsme se v svých nadějích, které\njsme v něho kladli, nezklamali. Osvědčilí se nejen co\nobezřelý ředitel hudebního sbor u zdejších oslro-\nstřelců, neboť ho přivedl v krátkém čase zase na ten stu-\npeň, kde dříve pod řízením p. Janáka byl. Jeho\nnejvyšší snahou jest, by obecenstvu našemu ski adb y\nčeský ch skladatelů předvedl. 0 tom jsme se\npřesvědčili v divadle, kde nám dvě ouvertury od Škr au-\npa hned brzy po svém příchodu předvedl. Ten samý\nvečer slyšeli jsme ještě Andanie z první symfonie od\nBeethovena a slavnostní pochod z „Tannháusera\" od R.\nWagnera. Musím zde podotknouti, že naše obecenstvo\nhudbě Wagnerové nerozumí *), neboť přijalo pochod tento\nvelmi chladně. Též iv repertoiru našich kostelních skla-\ndeb stala se velká proměna; anto přinesl pan Vinař\ns sebou mše Fuhrerovy, které jsme tu posud neměli,\na tak se střídají Fuhrerovy s Horákovými, Tůmo-\nvými a Brixiovými. První větší dílo, které jsme za po-\nbytí pana Vinaře slyšeli, bylo velké oratorium: „Bůh\na příroda\" od Meyerbeera. Ačkoliv je to jedna z prv-\nních skladeb nyní tak proslulého mistra, vyniká přece\nkrásou myšlenek a obratným vedením sboru nad mnohé\njeho pozdější práce. Slyšeli jsme skladbu tu 1. srpna\nv městském divadle od více než 40 hudebníků\na 40 zpěváků pod řízením p. kapelníka velmi čistě\npřednesenou. Zvláště vyznamenali se paní Malá a pá-\nnové Klimeš a Pipich, kteří solové partie převzali.\nBohdá, že se nyní i tak dlouho toužebně očekávaného\nzpěváckého spolku dočkáme, neboť se p. kapelník\nvyjádřil, že jak své práce s oratoriem ukončí, hned se\no zaražení jeho přičiní; možná že se mu více podaří než\naž posud jiným. Sil máme mnohem více než jiná mě-\nsta, která se spolky zpěváckými honosí, a tak proč by\nse u nás nemohl zaraziti ? Jen s chutí do toho a uvidíme\nco se dá dělat. Na slavnost zdejší pouti chystá se velká\nmše D-moll od Haydna k provedení; těšíme se již velmi\nna ni napřed.\n\nA. M. K. E.\n\n(St.) Z Mèlníka, dne 7. srpna. (Výlet zpěv.\nspolku.) Dne 4. srpna uspořádal náš zpěv. spolek\nvýlet do blízkého od nás místa Obřiství. Ůdové zpěv.\nspolku znakem spolkovým (stříbrnou lýrou) ozdobení, sešli\nse o dvou hodinách s poledne na náměstí, kde se k nim\nmimo naší městské hudby ke dvě stům našich výtečných\np. měšťanů přidružilo. Vedeni jsouce naší zdatnou hud-\nbou (která zvláště pochod z národních písní opakovati\nmusela), přibili jsme o půl čtvrté spoledne v Obřiství,\nkdež od tamnějších důstojníků uvítáni byvše, na místo\npro nás velmi důmyslně zřízené v zámku jsme se ode-\nbrali. Zde zapěl náš vážený spolek Pivodovu „Bratří\nrozveselme se,\" která rázně provedena byvši všestranně\nse líbila. Kromě jiných sborů se zdařile provedené sbory\n„Dívča\" od Křižko vského, Hellerova národní\nkadrilla a „Kovářská\" a j, velmi líbily a k opakování žá-\ndány byly* Krásnější a malebnější pohled to však byl,\nkdyž celá společnost po lodi, k slavnosti této zvláště uspo-\nřádané, k domovu se übírala. Zde nám zapěl náš spo-\nlek Zvona ř o v o „Šumí Labe/1 který sbor na vodě\nvelmi krásně se vyjímal. Tak jsme u nás dočkali již dá-\nvno očekávané zábavy, a ríditeli našeho zpěv. spolku p.\nA. Knorrovi a váženému oudu našeho zpěv. spolku\npanu J. Viktoři np vi, který prostrannou a slavně\nznaky národními oz lobenou loď k tomuto výletu zapůj-\nčil, buďtež co podnikatelům této zábavy veřejné díky\nvzdány. Předseda zpěv. spolku p. Valenta, poctil shro-\nmáždění v Obřiství svou návštěvou,\n*) Není to právě ku škodě, Red,\n\nLondýn, Zde se zřizuje akcionářský spolek se základní\njistinou 50.000 liber śterlinků k povznesení národní\nanglické opery. Komité sestává z pánu :\nBalfe, Wailace, Barnetta, Smarta, Coopera, Weise a jiných.\nPaříž. (Požár v m aga ci n ách velké oper y.)\nDne 19, lipna o 12 x/± hod. v noci vypukl v magacinách, kdež\ndekorace velké opery se nacházejí, prudký oheň, jenž plodě\nmálo kouře vysoko do vzduchu se zvedl a odevšad spa-\ntřen byl. S ohromnou rychlostí sřílily se trámy maga-\ncínů, a po každé vyšlehl plamen až k nebesům. Strach\na úzkost zmocnila se všech obyvatelů. Polonazí mužové\na ženy vlekouce děti své utíkali do sousedních ulic. V půl\nhodině byli již na místě stříkačky, hasičové, vojsko z nej-\nodlehlejších končin. Jaké horko tu panovalo, vysvítá\nz toho, že železný trám velkého magacínn se rozlil,\nO 3 J hod, zrána zmocnili se hasičové ohně; ale dne 20.\nvečer o 7. hod. hořelo ještě. Skoda páčí se na 1 milion.\nSto a třicet dekorací, mezi nimiž k operám „Semirada\"\n„Tann hauser\" „Sylfida\" „Židovka\" „Krá-\nlovna Cyperská\" atd. shořely úplně. Kromě dekorací\nshořelo velké množství plátna a v práci se nacházejí-\ncích dekorací v ceně 150.000 franků. Několik osob bylo\nporaněno; desátníku od vojenského stavitelstva rozdrtěny\nbyly železnou tyčkou obě nohy. V celku obnáší počet\nporaněných šest. K zasvěcení právě dokončeného no-\nvého řeckého chrámu v Paříži, kteréž se ku konci srpna\nodbývati bude, přijede sem arcibiskup Petrohradský. K zvý-\nšení slavnosti přistanou do Paříže zpěváci kůru hraběte\nŠeremetěva. Druhá slavnost „Orfeonistů\" bude\nse dne i2. až 17, září zde odbývati. Zastoupeno bude\n225 zpěváckých spolků ze 60 departementů. Počet zpě-\nváků bude as 8000 obnášet. Berlioz složil pro tuto slav-\nnost' sbor „Chrám universální.\"\nPetrohrad. General A, Lvov žádal J. M. cára\nza příčinou svého pokročilého stáří o propuštění z ředi-\ntelského místa císařské kapelly. Císař vyhověl jeho přání\na spolu rozkázal, aby mu za jeho vynikající služby, jež\nLvov za svého 251etého účinkování umění a zvláště\nRusku prokázal, čestný titul „senátor et maitre de la\ncour\" as ním spojenými výhodami až do smrti udržen\nbyl. Tajný rada Ba chrne tě v stal se nástupcem A.\nLvova.\n(V.) Z uherského Slovenska. Zde a onde za-\nrážejí se sice zpěvácké spolky, ale slovanský\nzpěv by člověk iv ryze slovenském městě darmo\nočekával. Zpívá se po německu —po maďarsku (s obli-\ngátním „Éljen\") třeba ipo francouzsku jen ne v ma-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "190", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610810-01.1.8", "texte": "terštině. Jak by možné bylo, aby tu vlastence bol ne-\npojal srdečný, docela podívá-li se ná obecný lid slovan-\nský, který málo kde snad na tak nízkém stupni dušev-\nního pokroku se nalézá, jako zde. Pálenkou moro-\nvou touto nakažlivou ranou roznícen, i do zpěvu se dá,\nmožná-li křik ucho urážející zpěvem nazvati. Ovšem, že\nvšude výminky šetřili hodno, ale pravdy zarnlčeti se ne-\nmá. Dejž Bůh, abych budoucně potěšitelnějších zpráv\nv ohledu tomto podati mohl. S radostí ale oznamuji, že\nse při schůzce v sv. Martině 6. června i. r. slovansky\nzpívalo v chrámu Páně nábožně, večer pak ve sbo-\nrech národní písně. I to Vlastimila nemálo těší, že\nv Břetislavi skladby českých skladatelův uznání a\nocenění pravého docházejí, i častěji se provozují. Ob-\nzvláštní dojem způsobilo ale oratorium od Roh. Fiihrera:\n„Utrpení a smrt Spasitele našeho\" na velký\npátek zde ponejprv provozované. Dílo toto stojí také na\nvysokém stupni mezi skladbami takého druhu, a přesvěd-\nčuje nás, že jest psáno s hlubokým, hudebně nadaným\nduchem. V celé té skladbě vládne ve všem taková sou-\nladnosť, význačnosť a pravdivost i taková jadrnost, ja-\nkými vlastnostmi se potkáváme jen v dílech starých kla-\nsikův; podíváme-li se ale do partitury, tu úžasném, že\ns tak malými prostředky tak velkolepých výsledků dosá-\nhnout! lze. Nevím, je-li skladba tato v Praze známa,\nbylo-li by milo, postaral bych se o zevrubnější posou-\nzení celého díla, které z devíti čísel sestává, jedno krá-\nsnější nad druhé. Zdejšímu spolku hudby kostelní do-\nnesl toto mistrovské dílo jeden zdejší hudby milovný mě-\nštan z horních Rakous; zasloužilo by ale rozšíření. Snadno\nby se česká slova podložit! mohla, a jsem přesvěd-\nčen, že by všude takového účastenství dosáhlo, jako zdé.\nCo do provedení, musím vyznati, že bylo důkladné; ná-\nbožný duch opanoval účinkující. Obzvláštního vyznačení\nzasluhují ale slečny Eliška a Marie Trantové,\nz rodu českého, o kterých se v těchto listech již\nchvatná zmínka učinila, a p. Scherrubel, tenorista.\nPři slovech: „Kdo to pochopit může? Bůh umí-\nrá za n á s na kříži !\" (V čísle 6. Soprán soloj od\nElišky T. s tak nábožným citem přednášených se duše\nposluchače zachvěla, a po mnohých tvářích slze se ro-\nnily. Pan kapelník, Josef Kumlík, obezřetným jedná-\nním při zkouškách i provedení k zdaření celku velmi při-\nspěl. I to podotkuouti musím, že do Břetislavi v květnu\nzavítala slečna Mósznerova, a svým královským\nhudebním nástrojem vše okouzlila. První koncert dávala\ny sále u „zeleného stromu,\" druhý v přeplněném divadle,\nkdežto jásot nesmírný způsobila, Hrála mimo jiné kusy\ntaké dobře zpracovaný „Szúzat\" a „Rákoczyho\" pochod\npřekrásně; litoval jsem jen, že z našich písní niče-\nhož nepodala. Zdejší zpev. spolek pod ochranou p.\nEdla velmi chvatné pokroky dělá. Ve veřejné hudební\nškole p. prof. Dubovského se 7. Lipna zkouška odbý-\nvala s dobrým prospěchem, a 14. ve hlavní škole žáci\np. prof, Ku mlíka neočekávanými pokroky svého mistra\nproslavili. Pěstování hudby zde zasluhuje chvalitebného\nuznání.\nVaršava. Koncert duchovní, v minulém měsíci\nv chrámu evangelickém ve prospěch chudých daný, sta-\nnoví novou epochu vzhledem na národní hudbu polskou.\nNeb všecka právě čísla byla od skladatelů polských: Mo-\nniuszky, Dobrzyňského, Nowakowského a jMinchhejmera.\n„Litanie Ostrobrámská\" jest dílo nadchnuté pravým du-\nchem nábožným, a zvláště odstavek jeho: „Ora pro nobis\"\nměstí v sobě vroucí prosbu a tu vyjadřuje v hluboké víře\na naději k nejsvětější Prostředniěce. Národní píseň:\n„Swiety Bože\" zpracoval pro sbor a celý orkestr Do-\nbrzyůski. Nejvzácnější části koncertu toho byla píseň sv.\nVojtěcha „Bogarodzico dziewico\" s instrumentací Minch-\nhejmera. Mimo těchto cisto polských utvorů provozoval se\ntéž žalm od Mendelssolma-Bartholdy-ho.\n\nD.\n\nDur a moll.\n\n(Mehul.) Mehul, jejž každý hudební znatel za pravého\ndédice Giuckova genia považuje, byl považován od prvního kon-\nsula Napoleona 1. za barbarského skladatele, jenž schopen není,\nkavatinu v dobrém italském slohu napsati, a prodajní pisálkové\ndenní tleskali vysokému hudebnímu úsudku Bonaparta, Diva-\ndelní obecenstvo, jemuž se úsudek tento ustavičné kázal, vě-\nřilo konečné v bídnost skladatele „Josef a jeho bratří\"\nM e h u 1 však pomstil se na Bonapartu a jeho literárních mame-\nlukách se valí korsickou prohnaností. Požádalť Marselliera o ko-\nmický operní text a obdržel jej pod jinenem „Ir a to.\" Mehul\nuvedl ho do hudby a opera ta byla s uejvétší tnjnoslí nastudo-\nvána a do scény uvedena. Když ale obecenstvo zaníceno krásou\ntéto komické opery se po skladateli tázalo, bylo rnu jmenováno\nvymýšlené jíněno s italskou koncovkou. Bonaparte a GeoíFroy\nšli si též operu \"Ir a to\" poslechnouti. Poslední napsal druhého\ndne do novin \"Journal des Dcbats:\" „Pozorovali jsme\nMehula u provedení opery „Irato;« kéž by přec nějaké vý-\nhody získal se skutečné zbožnou pozorností, s jakouž on oné\nvýtečné hudbé naslouchali se zdál.\" Bonaparte učinil to ješté\nlépe a pravil hlasité k Mehulovi: \"Hleďte, to je pravá\nhudba !« Osm dní po tom dozvěděli se oba tito velicí součas-\nníci Mehulovi, jak oklamáni byli. GeoíFroy vytáhl se co muž\nduchaplný z rozpaků, řka: \"Když Mehul tak krásnou italskou\nhudbu napsati dovede, nesmí budoucně žádnou jinou psáti.\" Bo-\nnaparte však byl tímto oklamáním těžce uražen a nikdy to Mehu-\nlovi neodpustil.\n\nListárna.\nPanu L.v Par . ♦ . . O dram at ech, o cenu\nFingerhutovu se ucházejících není až dosud\nrozhodnuto; ačkoliv již předešlého měsíce vše ukon-\nčeno býti mělo. Máte pravdu, že to jde zde račím krokem.\nZpěváčky spolek v Nové Pace. Sbor „Utonulá\"\nod Krížkovského vyjde tiskem co nevidět. Ouvertura\n„Vlasta\" od Nápravníka vyjde na druhý týden u\nKristofa a Kuhé v partituře pro celý orkestr. Kance-\nlář je pro kvartetta, sextetta, a jiné menší a větší orke-\nstry na objednání obstará. Panu dop. v Pard. Váš\ndopis přijde příště."}]}