{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_sha256": "3eaf0b3f6af1fe81e715dbbce8dec2e41d8f43a608e15ae1faf93c6b9c5db469", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/09/01_01/bmtnabd_1861-09-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "197", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.1", "titre_corps": "Havířská.", "titre_sommaire": "Havířská.", "signature_source": "V. P", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 327, "texte": "Havířská.\nV. P.\nV dol temný, bratří! každý z nás\nk své práci sestoupí;,\nzde v brzce náš umlkne hlas,\nnoc nás hned obstoupí.\nDo vnitřních země černé žil\nkov drahý kopat jdem:\nprotož si k zdaru našich sil\n„Pozdrav Bůh!\" zapějem.\nSnad mnohý kráčí ve hrob svůj,\nvíc slunce nespatří.\nProtož nás Tvůrce opatruj,\nzdar nám bud, havíři!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "197", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.2", "titre_corps": "Hrnčířská.", "titre_sommaire": "Hrnčířská.", "signature_source": "M. A. Hrubý", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.1", "debut_caractere": 329, "fin_caractere_exclue": 811, "texte": "Hrnčířská.\nM. A. Hrubý.\nJen do práce braši milí,\ndokud hlína neztuhne,\nhodné hrud si naděláme,\npáž je na kruh uvrhne.\nVřeteno si namažeme,\nkolo nohou rozjedem,\na pak hrnec s chutí mužnou\nk výši snadno vyvedem.\nJak se hlína pěkně táhne,\ndobře-li je zhnětěná,\nprázdná pouček, vývrhelů,\nrukou silnou vedená.\nTak i národ mužně kráčí\npevnou vůlí vedený,\nzdárné syny vychovává,\nprávo cíl jim určený.\nJen do práce hoši milí,\ndosud času nezbývá,\njiné časy mistry zbudí,\nzhyne vazba bázlivá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "197", "page_fin": "198", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.3", "titre_corps": "Antonin Rejcha. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Antonin Rejcha. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.1", "debut_caractere": 813, "fin_caractere_exclue": 2381, "texte": "Antonin Rejcha.\nŽivotopisný nástin.\nMezi nejslavnější hudební theoretiky 19ho století\nnáleží bez odporu náš rodák, Antonín liejcha, jenž\nsi svými děly evropejského ano světového jména dobyl.\nNepsalf bohužel spisy své v řeči české, jelikož záhy\njak obyčejně všichni čeští hudební umělci z vlasti své\nse vystěhoval, by v cizině výživy dosáhl. Za to však\npůsobil velice blahodárně ve Francii a osvědčil se tam\nvždy co Čech, jenž vlast svou miluje. Nebude tedy\nod místa, když několik životopisných dát o něm podáme.\njßejcha Antonín narodil se dne 27. února 1770\nv Praze a osvědčoval již záhy náklonnost a lásku k hudbě.\nCo 9ietý chlapec zpíval již co zpěvák na kůru u Kří-\nžovníků. Ztrativ brzkou smrti otce přišel co 161etý\njinoch k svému strýci Josefu Rejchovi *) do Bonnu,\nkdež v studiích hudebních pokračoval. Mladý Antonín\n\n*) Rej cha Josef nar. 1757 v Čechách byl virtuos na cello,\nskladatel a výtečný ředitel orkestru. Nejdříve byl v službě\nu hraběte z Wallerstejníj a byl r. 1787 do Bonnu za kon-\ncertního ředitele povolán. Několik uměleckých cest získaly\ninu dobré jméno co virtuosu. Složilť též mnoho koncertů\npro cello, pak duetta a kusy pro flétnu. Ve 35. roku svého\nstáří dostal strašnou pakoslnici a nemohl ani údy vládnouti.\nV okamžikách, kdež bolesti jeho trochu přestaly, diktoval\nkopistovi několik koncertujících symfonií pro hou-\nsle a cello, pak duetta a koncerty, které tiskem vyšly\nR. 1803 vydal koncert pro housle, a díle toto bylo\nposlední znamení jeho života. Jak se zdá, byl brzkou\nsmrtí svých bolestí sproštěn. Dle některých zemřel prý\njiž 1793."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3341, "texte": "prospíval tak velice v hudbě, že po roce první svou\nsymfonii veřejně provozovati mohl. R, 1795 odebral\nse Antonín do Hamburku, kdež 5 let hudbě vyučoval.\nZde zkoušel se v skládání opery na text francouzský:\n„ Obaldoou les Frangais en Egypte\" (Obaldo aneb\nFrancouzové v Egyptě), kteréž dílo se také na divadle\nHamburkském provozovalo.\nRejcha uslyšev,že se Napoleon z Egypta vrátil, ode-\nbral se na konci r. 1799 do Paříže, kochaje se nadějí, že\nse dílo jeho, které co do názvu a látky Francouze zají-\nmali bude, zajisté provede; avšak opera tato nebyla od\ndivadel Feydeau a Favart přijata, jelikož velké ceny do\nsebe neměla. Za náhradu toho dal Rejcha r. 1800\nsvou symfonii, která jasností slohu se vyznačovala,\nprovozovati a došel ní pochvaly. Následkem příznivého\ntohoto výsledku obdržel operní text, by jej kompono-\nval. Ukončiv dílo toto pro divadlo Feydeau, chtěl je\ndáti provozovati; avšak na neštěstí bylo divadlo toto\npro rozličné příčiny náhle zavřeno a Rejcha byl opět\nve své naději trpce zklamán. Rejchovy vokální skladby\nbyly téhož času často dávány. Tak na př. zpíval vě-\nhlasný pěvec Garrat, jenž každého mladého skladatele\npodporoval, rozličné na italský text složené kusy, které\nse Pařížanům líbily.\nOpustiv r. 1802 Paříž, odebral se do Vídně, kdež\nsi získal lásku Michala Haydna, jenž mu poskytoval vždy\nvýborné rady. Ve Vídni prožil Rejcha šest let a stál\nv úzkém přátelství s L. Beethovenem, Albrechtsberge-\nrern a Salierim. Zde uveřejnil též as 30 fug, pak hudbu\nk Burgerově „Leonoře,\" dále složil tu vážnou operu,\noratorium a rekviem a získal si tím v Německu dobré\njméno.\nNavrátiv se r. 1808 do Paříže, zůstal tu již na\nvždy. Cherubíni byl mu nejen dobrým přítelem nýbrž\ni rádcem. Zpráva o jeho důkladné a úplné znalosti\ntheoretické a veliké sběhlostí na piano roznesla se brzy\npo Paříži. R. 1809 počal vyučovali hudební komposicí\na všechni nadaní instrumentalisté šmahem se k němu\nübírali.\nNěkolik let byl zde živ pouze co privátní muž\nnevtíraje se do světa, ničím nečiniv na sebe velikou\npozornost, jedině vyučoval, komponoval mnoho a\nzvláště na piano, studoval a vedl tak zcela tichý, spo-\nkojený a šfastný život. To tím více, poněvadž nikdy\nvelikých nároků na život vnější nečinil; avšak jeho ne-\nnasytná tužba po umělecké vážnosti byla přec den ode\ndne více uspokojovaná poctou, s jakouž se k němu\npřátelé a praví znalcové hudby měli.\nRejcha zanášel se ustavičně komponováním a slo-\nžil ve spolku s Dourlenem komickou operu v 3 děj-\nstvích pod jmenem „Cagliostru,* kterouž divadlu „Fey-\ndeau\" k provozování odevzdal. Avšak nic mu nezí-\nskalo takého populárního jména, jako jeho kvintetta.\nProf. konservatoria p. A. Elwart v Paříži praví, že se\ntento druh skladeb, jichžto Rejcha tvůrcem jest, řadí\ndůstojně k skladbám Haydnovým. R. 1818 byl povolán\nna místo Méhula za professora kontrapunktu na kon-\nservatorium Pařížské. Dvě leta před tím r. 1816 dal\nprovozovat v místnostech „Velké opery\" svou zpěvohru\n„Natalii\" aneb rodina švýcarská ar. 1822 na tomž\ndivadle svou operu „Safo.\" Tato dvě díla nedošla\nžádného výsledku, ačkoliv toho právem zasluhovala.\nJakkoliv Rejcha svými dramatickými pracemi žádného\npříznivého úspěchu docílili »emohl, musíme přece vy-\nznati, že zaujímal co učitel a paedagog hudební první\nmísto. Již r. 1800 vydal v Paříži „Etudě ou Theories\npour le piano\" a mnohé fugy a sonáty.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "198", "page_fin": "199", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.4", "titre_corps": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.", "titre_sommaire": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.2", "debut_caractere": 3343, "fin_caractere_exclue": 4292, "texte": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.\n(Pokračování.)\n§. 8.\nO povinnostech.\nA) Výkonných údů.\n1. Každý, kdo jakožto výkonný úd přistupuje, složí\ndo pokladnice spolkové 1 zl. r. č. a platí co měsíčný\npříspěvek vždy napřed 20 kr. r. č.\n2. Jest každý povinnován náležitě se zúčastňovati\nvšech produkcí spolkových a potřebných k tomu zkoušek.\n3. Stanov šetřiti a podrobiti se všemu, cožkoli by\nve spolku řádně se ustanovilo.\n4. Přispívati dle možnosti ke zvelebení a šíření\nspolku.\nB) Údů zakládajících a přispívajících.\nZakládající úd složí u vstupu svém 10 zl. r. č.\ndo pokladnice spolkové, a platí po uplynulém roce 5 zl.\nr. č. co roční příspěvek.\nPřispívající údové přispívají každoročně 5 zl. r. č*\nC) Údové čestní\nI\njsou všeliké povinnosti ku spolku prosti.\n§. 9.\nVýlohy se zapravují\nz pokladnice spolkové, má pak tato následující důchody:\n1. Původní vkladné peníze a příspěvky.\n2. Výnos veřejných koncertů.\n3. Dobrovolné příspěvky mimořádné."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1504, "texte": "§. 10.\nKterak se s penězi spolkovými nakládá.\nPeněz spolkových má se pouze k takovým potře-\nbám nakládati, kterých účet spolku vymáhá. Výlohy\nna zpěvácké výlety a jiné hudební slavnosti zapravují\nse, pakliby důchody spolku nestačovaly, z mimořádných\npříspěvků.\n§. 11.\nO hlavních knihúch spolku.\nPro žádoucí přehled údů zřídí se čtvero se-\nznamů obsahujících jména\n1. výkonných,\n2. zakládajících,\n3. přispívajících a\n4. čestných údův.\nMimo to zavede se kniha paměti, do kteréž se\nusnesení spolku, a znamenitější příhody spolku se tý-\nkající zapisují a kniha přání, v nížto výkonní údové\nsvé návrhy a přání podávají.\n§. 12.\nPravidelnú cvičení ve zpěvu\nbývají každý týden jednou.\n§. 13.\nChce-li kdo cizí cvičení spolku navštívit.\nohlásiž se u ředitele, jenž ho shromážděným údům\npředstaví.\n§. 14.\nHudební podniky spolku.\nSpolek upravuje :\n1. Každý rok nejméně tři veřejné koncerty.\n2. Za vstupné nejméně čtyry zábavy pro\nsvé údy.\n3. V čas letní vycházky zpěvácké.\n4. Výroční den svého založení slaví spo-\nlek vokální mší a zábavou.\nČistý výnos veřejných koncertů jde do poklad-\nnice spolkové.\n§- 15.\nSpráva a rokování v záležitostech spolku náleží\n1. shromážděným údům výkonným, a\n2. výboru, z výkonných údů na dobu jednoho\nroku zvolenému.\n§. 16.\nVýkonní údové jednají\nv záležitostech do oboru svého příslušných v hroma-\ndách valných a v měsíčných schůzkách.\nKu každému platnému usnešení třeba jest, aby\nnejméně dvě třetiny výkonných údů přítomné byly, vět-\nšina hlasů rozhoduje vyjmouc §. 5.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "199", "page_fin": "200", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.5", "titre_corps": "Pianni ústavy v Praze. Od V. G.", "titre_sommaire": "Pianni ústavy v Praze. Od V. G.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.3", "debut_caractere": 1506, "fin_caractere_exclue": 3359, "texte": "Pianni ústavy v Praze.\nOd V. G.\n(P okr a čo vání.)\nPetr Maydl.\nChovanci pianního ústavu pana Petra Maydla\nměli své výroční zkoušky na Žofinském ostrova dne 26.,\n27.a 28. lipna. Nemohli jsme pokaždé přítomni býti,\nale soudíme-li z výsledků jednotlivých čísel a jednotli-\nvých produkcí na výsledek celé zkoušky; musíme říci,\nže ústav tento znova potvrdil dobrou pověst, které po\nmnohá leta již v našem městě požívá. Program byl\nvelmi pestrý. Skladby úplně klassické střídaly se se\nskladbami moderních komponistů. Také nebylo letos\nzapomenuto na skladatele kteří byli dosti četně\nzastoupeni. Provedení jednotlivých skladeb bylo v celku\nslušné ano místy výborné. Přece však bychom pana\nředitele upozornili, aby při rozdělení sólových ai po-\nspolných kusů přece trochu větší ohled bral na síly\nkaždého jednotlivého žáka. Jaké následky z toho vze-\njdou, když se žákům skladby svěří, pro které jejich síly\nještě nedostačují, o tom se mohl tentokráte každý přesvěd-\nčiti při provedení Nápravníkových „Českých perel.\"\nSI. M. S. byla by mohla nějakou lehčí skladbu, třebas ně-\njakou z Pivodových transkripcí k úplné platnosti při—\nvésti; ale pro Nápravníkovu skladbu její síla dalece\nještě nedostačuje. Takové provedení jest pak i na úkor\nskladbě samé, jakož i tenkráte. Téhož dne uslyšeli jsme\ntaké od toho samého skladatele „Vlastu,\" ouverturu\nna slovanské nápěvy, pro šest pian uspořádanou. Jest\nto tatéž skladba, kterou orkestr p. Komzákův na ná-\nrodní besedě dne 8. dubna t. r. přednesl a o níž se při\npříležitosti v těchto listech už zmínilo. Nám zbývá\ntedy jen podotknouti, že od skvěle nadaného skladatele\npro určený počet pian uspořádána a velmi správně pro-\nvedena byla, ano, že poslední věta opakovali se mu-\nsila. Po obou těchto číslech byl p. , jenž\ntaké učitelem toho ústavu byl, vícekráte hlučně vy-\nvolán. Z českých skladatelů byly také v programě"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3471, "texte": "zastoupeni Ch. Wehle, Dreyschock, Kittl,\nKavan, Kuhě. Střežili jsme se schválně, jmenovitě\nse zmínili o některých žácích, a to z té příčiny, po-\nněvadž jsme všechny žáky neuslyšeli, a mnohého by-\nchom tedy snad více poehváliti mohli, než by toho snad\nzasloužil v poměru k jiným, které by jsme snad byli\nzcela vynechali, poněvadž jsme jich neslyšeli. Pro do-\nspělejší žáky jest v tomto ústavu také ta výhoda, že\nse navyknou s průvodem jiného nástroje ano i celého\norkestru hráli. Před dvěma roky se zde také vyučo-\nvalo zpěvu; proč z toho vloni a letos sešlo, není\nnám známo, bylo by však žádoucno, aby činný p. ře-\nditel tento předmět ze svého ústavu na vždy nevylou-\nčil, jelikož potřebnost zpěvního umění pro každého pia-\nnistu dávno již uznána jest. Také bychom si byli ko-\nnečně přáli, aby rovnoprávnost nebyla jen v programě\nale také na programě zachována. Na vstupním lístku\nbylo jí šetřeno.\nAntonín Wiedemann.\nDne 29. Lipna uspořádal p\nse svými chovanci celoroční zkoušky v místnostech svého\nústavu ve velké Karlově ulici č. 166—1. Zkouška ta\nrozpadla na dvě oddělení. V prvním oddělení usly-\nšeli jsme výhradně samé začátečníky, a to začáteč-\nníky, kteří na nejnižším stupni hudebního vzdělání stojí.\nRadili bychom p. řediteli upřímně, aby tak slabé síly,\njaké jsme z největší části v prvním oddělení uslyšeli,\nnenechával ještě vystupovati, aspoň ne v sólových ku-\nsech, neboť tím nemůže ani obecenstvu, které z nej-\nvětší části z rodičů těchto chovanců sestává, ani žá-\nkovi samému poslouženo býti, když on, jehož síly k pro-\nvedení takové úlohy nedostačují, téměř každou notu\nsi teprv na svém nástroji pracně vyhledávati musí, o\ntaktu ani pomyšlení není, a k tomu všemu ještě to\nukrutné tréma se dostaví. V druhém oddělení před-\nvedly se nám už značnější síly. Uslyšeli jsme při této\nzkoušce pianisty, houslisty a jednoho Obor\nprvní, vyučování pianu, zdá se býti Achillovou patou\ntohoto ústavu. Bud jsme uslyšeli, jak jsme už pově-\nděli, přílišné začátečníky, jichž hra nižádného kritického\nměřítka nepřipouští, anebo trochu dospělejší chovance,\nkterým bychom však také ještě mnohé a mnohé chyby\nvytknouti musili. Přede vším upozorňujeme na časté,\na příliš často nevčasné užívání pedálu, zvláště při\npassážích; pravidelné dodržení taktu jsme pohřešovali\npři každé sólové skladbě; úhoz žáků byl v celku tvrdý\na málo vycvičený. Le carneval de Venise od Schul-\nhoffa, na kteroužto skladbu jsme nejvíce žádostiví byli,\njak se nám předvede, byl vynechán. Ještě nejvíce nás\nuspokojily pospolné kusy. lepší byl výsledek, jejž\ndocílili žáci na smyčcově nástroje. Osvědčili v celku\ndobrou školu, hra byla u větší části dospělejších žáků\néistá a jistá a v poměru k loňské zkoušce poznali\njsme také značně pokroky. Nejvíce vynikl p. F.\nBrává, jenž přednášel: Concerto (scéna cantante) od\nL. Spohra a sonátu od Beethovena. Jeho přednes jest\nvelmi cituplný, sběhlost značná. Zvláště jeho čistý a\nkrásný trilek nás velice uspokojil. Ant. Řehák (hrál\nair varié od Beriota) a Jan Vozka (hrál elegii od\nErnsta) provedli své úlohy slušně a k úplné spokoje-\nnosti. Ještě čelistu Augusta Seeliga slušno chvalně\njmenovali. Přednášel fantasii od Kurnmra s patřičným\nvýrazem. Také dvě skladby od našeho L. Jansy stály\nv programě, byly však v slabších rukou. Konečně upo-\nzornili bychom pana ředitele také na to, aby při volbě\nkusů trochu více si všímal českých a slovanských\nskladatelů, než se to stalo letos a aby na programě\npodruhé také rovnoprávnosti zadost učinil.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "200", "page_fin": "201", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.6", "titre_corps": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "titre_sommaire": "Šebastian Bach a jeho syn. Novela.", "signature_source": "Vítězslav Guth", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.4", "debut_caractere": 3473, "fin_caractere_exclue": 4843, "texte": "Šebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n\n(Dokončení.)\n„Máte pravdu\" odpověděl Volumier zkormoucen,\n„tento spropadený spůsob ještě naše celé umění na\nmizinu přivede, a nechceme-li ztratiti svůj chleb, mu-\nsíme sami opicí kazajku obléci. Nepokládejte to však\nvšechno králi za vinu. Vizte, tato vada pochází také\nz nynější doby. Lidé přestávají býti pobožní. Jest to\nzvyk u dvoru, považovali náboženství toliko za státní\nnařízení, které pohodlné jest. V budoucnosti se to\nvšak zase vše zlepší; královna není toho smýšlení jako\nkrál, a teprva až kurprinc vládu nastoupne\" ,»„Ano\npravda, máte pravdu, nechci také býti nevděčným. Kur-\nprinc jest šlechetný rozumný muž, jenž ještě cit má\npro něco lepšího 5 a slzy, jež královna při chorálu pla-\nkala, byly tak krásny a těžký a skvělejší, nežli její\nbriljanty.\"\"\nV tom okamžení započal Miroslav na klavíru in-\ntonovati: „U vodotoků Babylona,\" přehrál celou théinu\njakož i všechny variace, kteréž otec jeho včerejšího\nvečera před králem přednesl. Šebestián tiskl křečovitě\nVolumierovu roku a mužové naslouchali bezdušně.\nKdyž Miroslav skončil, obejmul Bacli jásaje svého\nhocha, zvolaje: „Volumiere! to jest můj milý hoch,\nten bude jednou bohdá větší než já!\" Tu otevřely se\ndvéře a do světnice vstoupil Briihl, králův panoš, ra-\ndostně se usmívaje, a za ním královský lokaj, nesoucí\nváček a košík ,s vínem v ruce. Briihl mohl býti asi"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4586, "texte": "dvacet let stár5 ale pro svou velitelskou vysokou po-\nstavu zdál se mnohem starší býti. Také každý věděl,\nže u kuríirsty mnoho zmůže. Briihl byl chytrý a v sobě\nzakrytý, milostný, zdvořilý a měl také tu jednu cnosf,\nže všecko věděti mohl, ale ničeho nevyzradil. Nebyl\nprávě, jak se říká, krásný, ale jeho hlava měla něco\nrozumného, ano, mohlo se říci, něco urozeného do sebe,\na při tom měl jakousi pfivabnost při pohybování, která\nvšemu, cokoli činil, velkolepost a znamenitost zavdala.\nNež Volumier ještě času měl ho pozdraviti, šel\nuž Briihl k Bachovi, a vezmuv ho do svého náručí, řekl:\n„Odpusťte pane Bachu, přicházím-li v nepravý čas, ne-\ndalo mi však déle čekati, abych nej vyšší svůj rozkaz\nvyplnil. Pán Vitzthum vlastně byl ustanoven, Vás na-\nvštíviti; na mou prosbu přenechal mi tu čest, která mi\nspolu příležitosti zavdává, muži svou úctu vyjádřiti a\njeho přátelství si získali, kterého já a všichni znalci\numění za krále všech výtečníků hudebních považují.\"\nYolumierem se stavem každé osoby u dvoru se-\nznámen, přijal Bach Bruhlovo holdování s největší mi-\nlostivostí.\n„Zde,\" řekl Briihl, vezrna od lokaje váček a\nkyna mu, aby se vzdálil, „zde mám Vám na roz-\nkaz Jeho Milosti odevzdati odměnu, která arcif jen ma-\nlou mzdou pro Vás bude, přece ale věcnou půdou,\nkterá jedině umění umožní, aby se rozvinulo. Přeju\nVám5 aby Vám ta tři sta dukátů dobře svědčila.\"\n„Ale prosím pane z Briihlu! Za odměnu jest\nto —\"\n„Jest to málo,\" vpadl mu Brůhl do řeči „vím\nto, Jeho Milost neodměňuje umění, to on nemůže ani,\non je zaplatí.\"\n„Za zaplacení jest to ale příliš mnoho\" řekl Bach.\n„Nechrne toho. Vezměte to jen, král August ne-\nmůže Šebestiánu Bachovi méně dáti. Zde máš hochu,\nodnes tu mamonu pryč, pryč do kouta, teď teprv přijde\nčesf. Mám Vás totiž k Její královské Milosti přivésti,\nkterá by Vás ještě jednou ráda viděla, a ráda bv Vám\npro Vaši milou ženu vzácnými kameny vyložený zpěv-\nník odevzdala, kterýž několik let sama upotřebovala a\ndo něhož jí starý Reinken na památku vlastní rukou\nfugu napsal. Řekla včera paní hraběnce Kolovratové:\n„Ráda bych milému Bachovi něco pěkného darovala,\nale nemám nic lepšího, co bych takovému muži dáti\nmohla.\"\nBachova prsa zdvíhala se radostí : „Ano, to jest\nto nejkrásnéjší, čeho jsem vůbec v Drážďanech mohl\nbýti účasten,\" odpověděl Bach, radostí celý se třesa.\n„Než ale odejdeme, můj milý Bachu, připijme si\nskleničku vína na zdraví a k svému novému přátelství.\nNejvětší Brůhlovou pýchou to má býti, že s hudební-\nkem Bachem se seznámil. Milý Yolumiere, přineste\nnám sklenice a něco k zakousnutí! zůstanu Vaším dluž-\nníkem.\"\nNež Bach ještě odpověděti mohl, pojal panoš, jak\nmile Volumier pokoj byl opustil, Šebestiána pevně za\nruku. „Bachu! na slovo. Král není muž k tomu, aby\nVám Vaše zásluhy odměnil; ale kurprinc to jednou\nučiní, až korunu nositi bude. Také já jsem, jako Vy,\nctižádostiv, jsme oba vysokoletci, každý dle svého spů-\nsobu, kteří až k slunci se dostati chtějí, protož se mu-\nsíme stáli přátely. Bach a Brůhl, tato jména hodí se\nk sobě. Znáte-li Vy také jako já umění čekání, nej-\ntěžší to cnosř umělce jakož i státníka, tedy\" Vo-\nlumier vstoupil do pokoje tisknutí ruky Bachovy do-\nkončilo mu myšlénku Brůhlovu. „Naplňte sklenice\npánové!\" PiJo se na zdraví a dlouho se ještě ho-\nvořilo.\nNěkolik dní na to navrátili se Šebestiána Miro-\nslav opět do tichého Výmaru.\n„Otče! co pak to tím myslil ten panic, řka: Bach\na Brůhl, tato jména hodí se k sobě,\" tázal se Miroslav.\n„To nám poví budoucnost, milý synu. Já alespoň\nspoléhám se toliko na Bacha samého. Učiň to taktéž.\"\nV ' .\nKuríirsta August 11. Silný zemřel a korunu ša-\nškou obdržel jeho syn August 111. U lože nemocného\nkrále zavdal mu největší přesvědčení o své poddanosti\na opatroval jej nejvíce jeho panoš Briihl. V poslední\njeho vůli byl za to od umírajícího krále hrabětem a\nnovým kabinetním ministrem jmenován.\nHrabě Jindřich z Bruhlu stál nyní na vrcholu svého\nštěstí a opravdu zpomněl si na mistra Šebestiána a na\njeho nadaného Miroslava. Tito se mezi tím z Výmaru\ndo Lipska přestěhovali. Miroslavův talent velice se vy-\nvinul a mimo hudebního vzdělání dostalo se mu také\nfilosofického vyučování od proslulého Wolfa. Hrabě\nBrůhl podával starému Bachovi uprázdněné místo var-\nhanické v chrámě u svaté Žofie v Drážďanech, ale mistr\nŠebestián, nemoha se již se svým milým Lipskem a\nještě milejším chrámem u svatého Tomáše rozloučili,\npoděkoval se mu za to, nepřijal je však. Briihl na to\npodal to místo Miroslavovi, jenž ho také přijal. Za ně-\nkolik dní vydal se na cestu do Drážďan a nastoupil zde\nnové místo varhanické v chrámě u sv. Žofie.\n\nVítězslav Guth."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "204", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.6", "debut_caractere": 3769, "fin_caractere_exclue": 5637, "texte": "(J. L.) Z Nového Bydžova. (Zpěv. spolek.\n- Vavák.) Musím vám sděliti, že zpěv. spolek nedává\nvíce žádných produkcí pro „úštipky a po-\nsměchy11 v „Daliboru\" a „Lumíru4\" hojně uštědřené, za\nto, zač jej chválím, učí se již lépe theorii. Udfl v jest\nale jen málo a spolek jak pozoruji chřadne. Čím?\nTo Vám věru nemohu říci. Snad jest to nějaká osobní\nzášť k ředitelovi Jos. Joskovi. Dále mešká nyní\nv Bydžově jistý Vavák; jest prý spolužák nebo přítel\np. Fr, Blažka, prof. harmonie; nevím, ale říkal, že učil\nKrejčího, ředitele varhanické školy. Složil několik\nmší. Třetí chce zde dát provozovat v děkanském chrá-\nmě, kde se varhany opravují. Pan Vav á k jest pře-\npiatý hudebník a ztápí rád své melodie v . . . ♦.; mimo\nto jest v Bydžově privátním učitelem na piano. Jeho\nskladeb jest dosti, avšak nevím, zdali co po tom. Mimo\nto jest ruch hudební u nás tichý jako spící beránek. Jeu\nv tom kostele se ta mšícka tak odsekne a je vše hotovo.\nVarhaník si zatrilkuje a zarejdí na varhanách a\nlid se rozejde nadšen kostelní hudbou. To je vše co\nVárn mohu o zdejší hudbě psáti; a bude-li co nejdříve\nněco důležitého, zajisté neopomenu vám to sděliti.\n(F. H.) Z Dašie. (Akademie. Ed. Náprav-\nník,) Po celý rok není nám, jako v jiných městech, do-\npřáno nějaké hudební akademie; toliko když studu-\njící k nám zavítají, nastane u nás čilejší ruch a jinaká čin-\nnost, Jak mile tedy k nám na prázniny zavítal chvalně\nznámý skladatel, pan Ed. Nápravník, uspořádala se i\nu nás dne 21. srpna akademie ve prospěch Zdenky\nHavlíčkovy. Zpěvácký spolek Pardubický se svým\nochotným a činným ředitelem panem Jandou přednášel\nv akademii této dva sbory, z nichžto „Kovářská\" ed Vo-\ngla velmi se líbila. Sbory šly praecisně, správně a do-\nšly pochvaly. Pan ředitel Janda zpíval Pivodovu\npíseň „Ztracené srdce44 s pravým výrazem • méně vynikl\npan Kopista, jenž některé národní písně zazpíval, Ko-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6475, "texte": "runa všeho byla hra pana Ed. Nápravník a, jenž svou\neffektní a zajímavou fantasii „České perle\" pro piano\ns velkou bravourou, s hlubokým citem as náležitými\nnuancemi přednesl; načež nesmírného potlesku a hlučné\npochvaly od obecenstva dosáhl. Piano, na němž p. Ná-\npravník hrál, bylo z Holic od p. Vogla. Konečně sly-\nšeli jsme deklamaci „Vysloužilec\" od p. Jos. Rabasa a\n„Humoristické cťení\" od Fr. Richtra. Oba došly zaslou-\nžilé pochvaly. V pondělí dne 26. srpna rozloučil se s námi\nskvěle nadaný náš rodák p. Ed. Nápravník, jenž jsa\njmenován za kapelníka ku knížeti Jusupovu do Petro-\nhradu, tam se nyní übírá Kéž pokračuje na své šťastně\nzačaté dráze co skladatel a oblažuje nás novými svými\nzdařilými skladbami. Voláme mu ještě na cestu s Bohem!\nNa shledanou!\nZ Hlinská. (Kostelní hudba a hudební ví-\nnek.) Za poslední doby se naše hudba kostelní utě-\nšeně rozvinuje. Již dávno jsme neslyšeli tak zdařilé pro-\nvedení výtečných skladeb. Přejeme si, abychom i dále\nmohli o utěšeném pokroku tomto zprávy podávati. Dne\n25. m.m. byl uspořádán „Věnec\" ve prospěch zálo-\nžny. Hudební sbor p. Doležálkňv provedl nejprve\nvýborně velký směs z n á r o d ní ch písní i kavatinu\nz „Lukrecie Borgie.\" Na to následoval rázný proslov,\npřednesený p. K. A. Mistrovskou píseň Riegrovu: „Ko-\nvářská\" provedl p. A. V., pp. Pr. Kn., Ho., Pe. a Št.\nvelmi zdařile deklamovali. Pp. Se. a Št. provedli s vý-\ntečným úspěchem dvojzpěv z opery „Zedník a zámečník.\"\nNeméně zdařile byla provedena velkým sborem výtečná\nctverylka Hellerova. Produkcí následoval tanec. Vý-\ntečná hudba, skvělá i četná společnost, rozmanitá zábava\ndodávaly Věnci pestrosti i půvabu. Ze naše s besedami\nnerozdílné písně: „Kde domov můj!\" a „Hej Slo-\nvané!\" nechyběly, netřeba podotýkati. Mluví-li se o če-\nské besedě, mluví se o výkvětu vlastenectví, a kde je\nv r f v 0\nCech vlastenec, tam musí být píseň, tam se modlí srdce\nv zpěvu národním. I tancírna byla vkusně ozdobena sku-\npeninami ověnčených podobizen našich výtečníků. S po-\ntěšením jsme pozorovali rozmáhání se kroje národního.\nV krátce bude ještě jeden „Věnec\" uspořádán. Přeje-\nme si, aby snahy tyto i dále žádoucí podpory obecen-\nstvem docházely, o podnikavosti pp. ochotníků jsme pře-\nsvědčeni.\n(L. S.) Z Chrudimi. (E. Nápravník.) O zdejší\npouti dostalo se nám v chrámě mše od Haydna, která\ns velkou obezřelostí provozována byla. Přibylo k nám\ntéhož dne mnoho hostů z okolí, mezi nimiž jmenujeme\nvýtečného pianistu a skladatele p. Ed. Nápravník a, p.\nPrůchu, adjunkta varhanické školy a p. Knitia, skladatele\nto několika jalových sborů. Večer přednášel p. Ed. Ná-\npravník v besedě několik skladeb pro piano, jmenovitě\n„Zefíra \"od Kittla, „prádelní píseň\" od Mendelssohna,\nfantasii „Lucia\" od Liszta, „Scherzo-polku\" od B. Sme-\ntany a velezdařilou svou fantasii „České perle,\"\nkteráž velkou sensaci v obecenstvu učinila; zvláště nad-\nšeni byli posluchači závěrečným ukončením, když dotčený\nskladatel píseň „Hej Slované\" oktávními chody ozdo-\nbenou na piano hřímal. Pochvala a potlesk byl neko-\nnečný. Za tuto duševní lahůdku máme co děkovati na-\nšemu ráznému a hudby milovnému měšfanostovi, p. Kli—\nmešovi, jenž p. Ed. Nápravníku ke hře vybídl.\nZ Kladna. (Akademie). Dne 18. srpna dávala\nse tu hudební a deklamatorní akademie, již zdejší studu-\njící v místnostech Kladenské besedy ve prospěch rodiny\nTylovy uspořádali. Sál byl bíle a červeně dekorován;\nna stěnách jsme viděli naše výtečníky „Tyla\" zdo-\nbil krásný věnec, kterýž uvila slečna J. Sv ejcarova;\nna věnci byl pěkný trikolor. Program byl volen dobře a\nsice jak následuje: L Oddělení: 1) Ouvertura „Jan\nz Paříže,\" hrána od zdejší hornické kapelly. 2) Kadryla\nod Hellera byla přednesena s úspěchem a velmi se\nlíbila. 3) „Besední ctění\" od barona M. Villani-ho, četl\np. K. Thuringer. 4) Solo na piano: a) Variace na\n„Ach není tu není,\" b) Fantasie ze zpěvohry „Car a te-\nsař,\" hrála slečna Hudcová zdařile: bylo však patrně\nvíděti, že řádnému provedení obou kusů rozladěné piano\nvadilo. Velmi četné obecenstvo odměnilo slečnu hlučným\npotleskem. 5) Divertemento pro violon od J. Hraběte\nhrál s velkou bravurou p. Blumentritt, zaěež se mu\ndostalo velmi vřelého potlesku. 6) Deklamace „Rada žen-\nská\" od Tyla, byla přednesena sl. M. Priknerovou,\nzacež jí srdečný potlesk dán. 7) Sbory: a) „Odpadlý\nod srdce\" od Kříž kov s kéh o, b) „Žaloba\" od téhož,\ndošly řádného provedení a všeobecně se líbily; není ovšem\ndivu, neb jsou to sbory krásné, z nichžto duch národuí\nvane.. 11. Oddělení: 1) „Symfonii\" a 3) „Píseň bez\nslov\" hrála opět hornická kapela. 2) Písně : a) „Dudá-\něek\" od Štrébla, b) Slovíčko „Nikoli\" od J. Zvona-\nř e, zpíval p. A. Hromada dobře a dojemně, jako oby-\nčejně; hlas jeho je zvučný a vydatný. 4) Deklamace\n„To se nesluší\" od Tyla, přednesla slečna Svej carova.\n5) I.a 11. věta z koncertu pro violon od J. A ber ta\nhrál opět p. Blumentritt. Takové pochoutky se nám\nještě nedostalo, jakou nám on přinesl. 6) Deklamaci\n„Vysloužilec\" přednesl v kostumu zdařile p. Thurin-\nger a všeobecně se líbil. 7) Sbory: a) „Přání,\" b)\n„Staročeská,\" oba od J. N. Škraupa, byly provedeny,\njak toho požadovaly, a hlučný potlesk se rozléhal po jich\numlknutí po sále. Na to se tančilo. Naši studující\nobmýšleli zařiditi ještě asi dvě akademie, ale s tíží\nto učiní, neb se jim staví v cestu překážky, na něž\nby nikdo byl nepomyslily Mimo to jest jim též nemilý\nvýstup jednoho z p. horních úředníků v této akademii,\njemuž jsou ti, kdo hájí českou národnost, pouhými\nsprosťáky. Konečně buďtež velectěné pí. direktorce\nVáňové za laskavé půjčení piana, pak horlivému p. ka-\npelníku J. Stříbrnému a všem, kdož laskavě spolu-\núčinkovali, srdečné díky!\n\nF. J. S.\n\nZ Roztok. Je to věru smutné, když v harmonii\nnesběhlý varhaník ten neb onen krásný chorál neumělou\nhrou svou zohyzdí ba i docela zpotvoří; avšak co mám\nříci o drzosti nově zvoleného učitele Roztockého, jenž\nsvětské ba i sprosté písně do chrámu uvádí, jakž jsme\nse o tom dne 21. Lipna t. r. v starobylém chrámě sv.\nKlimenta na Levém Hradci přesvědčili. Mlčením po-\nminou ce bídnou předehru tohoto varhanického ííerostrata,\npromluvíme toliko o jeho dalším se pitvoření. Místo chorálu\nzahrál píseň s nápěvem „U potoka hoch si sedě v\"\na zajel ve svém Neronském zápalu tak daleko, že při po-\nzdvihování známou kramářskou píseň „Ať se pinkl\nhází\" za praeludium přednášeti se opovážil. Tak se\nprzní ulicnickými písněmi náš nejstarší chrám český ?\nPřed 900 lety zaznívaly zbožné zvuky víry Kristovy z této\nbudovy boží a nyní zavzněly tam nemravné a zkázonosné"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5726, "texte": "písně! Jaká to nestoudnost! Nedivil bych se nerozumnému\nchlapci neb šílenci na hlavu poraženému, kdyby píseň\nHeisovu v chrámě zahrál ; ale ciní-li to učitel, vycho-\nvatel dítek, jenž o ušlechtění mravu svých svěřenců dbáti\nmá to je více než blbství, více než šílenství! Vyzý-\nváme velebné duchovenstvo, aby nešvar tohoto učitele\npro podruhé zamezilo a jej, opováží-li se to ještě jednou\nučinit, navždy odstranilo.\n\nBoleslav Husinecký.\n\nJ. V. J.\nZe Slaného a z Loun. (Akademie.) Čacký\nzpěvácký a hudební spolek v Launech bude míti\ndne 1. září produkci v poblízkých Chlumcanecb. K to-\nmu cíli vyzval bratrsky nejbližší český spolek v Sla-\nném k spoludcinkování, vyvoliv si 5 sborů, a to: „Na\nPra h uK od Vogla, „Kovářskou\" a „Z pě v jinoch ň\"\nod téhož. Kadryllu a Quodlibet od Karlíka.\nSlánským jestif zůstaveno vyvoliti si též z vlastenských\nsborů. Jsou pak tyto: „Pozdravení pěvcovo\" od\nVeita, „Bratří rozveselme se\" od Pivody, „C i ká-\nni\" od Vogla, „Staročeská\" od Jana Škroupa, „Šumí\nLabe\" od Zvonaře a „Hasme: Hoří!\" od Slavíka. K\ntěmto dvěma spolkům připojí se Týne ctí zpěváci a\ndá se ocekávati, že z celého okolí sejde se mnoho hostů\nk této národní slavnosti. Podaří—li se podniknutí toto,\ncož ze srdce přejem, tu se poněkud napraví křivda, ježto\nse Lounským stala v Postoloprtech dne 4. srpna.\nAčkoliv v posledních casech vymizelo jméno spolku\nzpěv. ze Slaného v těchto listech, přece nebyl nečin-\nným , neboť poctil dotčený spolek našeho otce Pala-\nckého, hraběte z Clam-Martinicň, a jak účinkoval v blíz-\nkém chrámu Páně na Tuřanech iv besedě Koleěské. Co\ntoto píšu, zpravuje snad někdo jiný některé listy naše\no besedě právě odbyté v Zlo ni cích, ježto byla ve pro-\nspěch Zdeňky Havlíčkovy dávána. Beseda tato zá-\nležela z 11 čísel, z nichž připadlo 6 na deklainace a\nostatních 5 na sbory. Provedení veškerých čísel bylo\nuspokojující, účastenství váženého obecenstva vzorné; což\nbychom přáli při všech takových zábavách, Deklamací\njsme slyšeli mnoho. Tentokráte deklamovaly slečny: M.\nKrátká, M. Tomanova a AI. Vopršalova, pak pá-\nnové: Lamp a, Veselý a Bába. Rozmarně přednesla\nsl. M. Tomanova Rubešovu deklamaci. Taktéž se líbil\n„Frajtr Kalina\" panem Bábou provedený. Ostatní dekla-\ninace se také neminuly s výsledkem, a zasloužily té po-\nchvaly, ježto se dostala ostatním slečnám a pánům. Sbory,\nod zpěváckého spolku ze Slaného a některých pánů ze\nZlonic provedené, dobře se vyjímaly. Ve jménu Zdeňky\npřijměte díky všickni, jenž jste jakkoli přispívali! Avšak\nještě něco! Ptám se spolku zpěv. v Slaném, proč tak\nnevděčně, ano proti stanovám jedná, když všude zábavy\nv okolí podporuje, ale jen doma ničeho nečiní ? Jak k to-\nmu přijdou údové přispívající ? Proč se upustilo od zamý-\nšlené besedy 1. září? Či se odloží zase až na přes rok?\nMožná! U nás prý to nemůže ani jiné být. Dobře tedy!\nKdyž nechtí ti pánové, od nichž rozkvět spolku a jeho\npůsobení závisí, pak to arciť nepůjde. Co zmůže úd pod-\nřízený byť i sebe horlivější ? Nedáte na rady soukromné,\nneslyšíte přání domácích, uslyší je tedy veřejně každý\nčtenář těchto listu. Před celým soudným čtenářstvem se\nzodpovídejte, pakli chcete. Budoucně více. Na shle-\ndanou!\nO\n\nPaříž. Skladatel Jakub Offenbach byl u příležitosti\njmenin Napoleonových dne 15. srpna rytířským křížem\nčestné legie vyznamenán. Leon Escudier dobyl\nsi práva, by směl jediné vydání GJuckovy „Alcesty\"\nu veřej niti. Klavírní výtah je od Vanthrota a vyjde po\nprvním představení dotčené opery. O poznenáhlém\nzvýšení orkestrálního ladění, jenž se po dvě století dělo,\ndokončil Emil Pfeiffer důmyslnou práci ve formě zhuru sto-\njícího nástroje, na jehožto přední straně se nachází\nklávesnice s devíti klávesy, kteréžto s rozličnými\nladickami (StimmgabelJ ve spojení stojí, a kteréžto udá-\nvají na 4 přehledných tabulkách nejhlavnější lyrická díla,\nježto se od r. 1760 až 1859 na francouzských jevištích\nprovozovala. Armid a, opera od Lulliho zpívala se při\nladění 810 záchvěvu ladiěky; nato, uhodí-li se na ostatní\nklávesy po sobě, objeví se ve zvýšeném ladění 8 ostat-\nních epoch, tak r. 1784 opera „Danaijdky\" s 818 zá-\nchvěvy r. 1785 „Richard Lvísrdce\" s 820 zá-\nchvěvy; r. 1799 „Adolf a Klara\" s 838 záchv. ;\nr. 1807 „Vestalka\" s 840 záchvěvy; r. 1829\n„Tell\" s 860 záchv.; r. 1831 „Robert ďábel\"\ns 865 záchv.; r. 1833 Le Pré aux Claires'4 s 868\nzáchv. a konečně r. 1859 „Faust\" od Gounoda s 898\nzáchvěvy. Od roku 1807 až 1859 bylo ladění nejvíce\nzvýšeno, tak že tomu známou normální ladickou se\nzabránit! muselo.\nTerst. Osmiletý Luigino Ricci, syn naší výtečné\nkrajanky Ludmily Ricciové, roz. Stolzové, provozoval\ndne 12. srpna v chrámě u sv. Justa svou první mši,\njížo neobyčejný talent osvědčil. Bylot to radostné podí-\nvání na tohoto mladinkého skladatele, když bíle jsa oděn,\ntaktovkou své dílo osobně řídil. Dne 15. srpna dávala\nse tato mše zde podruhé. L. Ricci vychován je od své\nmáti v češtině a it alciiiě.\nVídeň. Skladatel opery „Die Kinder der Haide\"\n(Děti pusty) pan Antonín Rub in stein prodlévá nyní\nzde. Po vystavení nového dvorního operního di-\nvadla bude zámecké divadlo strženo, aby tím c. k. hrad\nsídelní přiměřeně rozšířen a chodník uspořádán býti mohl.\nZdejší konservatorium přijalo navrhnuté zavedení\nsníženého Pařížského normálního ladění.\nWiesbaclen, dne 20. srpna. Opera „Katinka Heil-\nbronská\" od prince Petra Oldenburského (Kiihner) dávala\nse poslední sobotu o 3 hodinách odpoledne v zdejším\ndvorním divadle. Přítomni byli J. M. král Wiirtemberský\na dvořaniné. Princ Petr řídil osobně zkoušky. Potlesk\nbyl hojný a srdečný. Dílo toto je v skutku v lehkém\na libém slohu psáno; jen tu a tam upomíná instruinen-\ntace nikoliv ku prospěchu prince na manýru R. Wagnera.\nVysokorodý skladatel nedá prý svou operu do veřejnosti.\n*) Těšíme se na nové Vaše dopisy. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "202", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "202", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Opera. Dne 20. srpna dával se „Čarosťrelec.\"", "titre_sommaire": "Opera. Dne 20. srpna dával se „Čarosťrelec.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 3767, "texte": "Opera. Dne 20. srpna dával se „Čarosťrelec.\"\nTéměř úplně naplněný dům očekával s napnutostí představení\ntéto již dlouhý čas neprovozované krásné opery;\navšak nedá se o něm nic příznivého říci. SI. Grabin-\ngerova neučinila až dosud žádného značného pokroku.\nJejí ustavičné tremolování vadí jí, když vstoupiti má,\nčiní ujmu na jasnosti a zřetelnosti přednesu a je toho\npříčinou, že její výkony jsou mdlé. Ostatně jest její dra-\nmaticko-zpěvné podání „Agaty\" slabé. Její v celku sym-\npathetický hlas je totiž slabý, zvláště v hloubce, též\nv střední poloze něco pokrytý, vysoké tóny jsou sice jasné\na vláčné, avšak přec neschopné žádného silného přízvuku,\nvýrazu a zvýšené náruživosti. Zkrátka, její hlas je je-\nmný a více sentimentální. Že karakter Agaty náležitě\nnepodala, je tím vinna nedostatečnost fysické sily. Ostatně\nbyla sl. Grabingerová po 1.a 2. dějství volána. Kéž by\nse sl. Grabingerově poštěstilo, by si získala znalého\na upřímného učitele, jenž by se vší rázností ji zdoko-\nnaloval. Pan Bachmann (Max) je v této úloze co vý-\ntečný representant chvalně znám a došel zasloužilé po-\nchvaly. Pan Eilers co Kašpar byl dobrý a byl po své\nárii potleskem odměněn. Chvalné zmínky zasluhuje ko-\nnečně sl. Ehrenbergova co Atíinka. Ouvertura šla téměř\nbezúhonně. Dne 24. dávala se opera „Ernani44 odVer-\ndiho a dne 29. „Zainpa\" od Herolda při starém obsa-\nzení. V českém divadle viděli jsme na den narozenin\nJ. M. císaře „Griseldu,44 v nížťo sl. Marie Korsch-\nnerova v titulní úloze vystoupila. Slečna osvědčila i\nv této úloze značný dramatický talent, jenž dosáhnuv do-\nkonalé vytříbenosti daleko předci nad obyčejnou rutinu\ntřeba již dlouhá léta sloužících jednostrauných hereček.\nNadaná tato začátečnice, která teprv podruhé na je-\nvišti vystoupila, byla od obecenstva ctyrykráte hlučně\nvolána. Pan Simanovský co Percival provedl svou\núlohu s velkou obratností a došel velké pochvaly. Za\nto však nás nikterak neuspokojila paní Pešková co\nkrálovna, jejížto jednotvárná deklamace nesnesitelná byla.\nÚloha ta patřila se vším právem paní Kolárové.\nOba bratří Hřímalové, výteční absolvovaní\nžáci konservatoria, pak pan Alojs Meliš, kontrabassista,\nčlenové orkestru v Rotterdamu, odebrali se ve středu\ns ranním vlakem na svá stanoviště. Pan Sebor, žák\nkonservatoria, obdržel místo učitele hudby v Rusi a ode-\nbral se tam tyto dni.\n>\nŘeditel orkestru a celiista p. Schmidt\nz Moskvy je prý, jak zdejší listy píší, místo prof. Golter-\nmanna za professora cella na zdejší konservatorium po-\nvolán. Pan Schmidt je rodem z Karlových Var.\nVčera ráno odejel do Petrohradu p. Ed. Ná-\npravník, kapelník u knížete Jusupova.\nNaše krajanky, slečny Adolfína a Marie\nSacherovy meškají nyní v Hamburku, kdež co pianistky\ns takým úspěchem vystoupily, že korunní princ Pruský\nje vyzval, aby přišly do Berlína a u dvora hrály.\nPan František Škroup, kapelník v Rotter-\ndamu, odebral se po ťríměsícném pobytu ve své otcině dne\n21. srpna opět do Rotterdamu, kdež s tamnějším divadel-\nním ředitelstvím nový kontrakt podepsal.\nPan baron Josika měl tyto dni co „Max\" v Ca-\nrostřelci v německém divadle vystoupiti; avšak při zkoušce\nuznalo se, že nepostačí pro zdejší divadlo, za kterouž pří-\nčinou se vystoupení jeho neuskutečnilo.\nSlečna Anna Tvrdá, která v koncertě spolku\n„Arkadie\" několik písní českých s velkým úspěchem zpí-\nvala, engažována jest k opeře Rigaiské.\nPan Ant. B e nev i c, nyní koncertní mistr v Sol-\nnohradě, vystoupil tam dne 15. srpna v koncertě Solno-\nhradského zpěváckého spolku a přednášel koncert pro\nhousle od Mozarta s velikou pochvalou.\nHudební literatura. Páně Pivodových písní\nvyšlo nákladem činného obchodnictví Kristofa Kuhé\nčíslo 9té a 10té. Písně tyto jsou: „Světa naděje44\n„Nevěstina starost.44 První stojí 42 kr., druhá\n27 kr. rak. čís."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "202", "page_fin": "203", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.7.2", "titre_corps": "(J. L.) Z Nového Bydžova. (Zpěv. spolek.", "titre_sommaire": "(J. L.) Z Nového Bydžova. (Zpěv. spolek.", "signature_source": "F. J. S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.6", "debut_caractere": 3769, "fin_caractere_exclue": 5637, "texte": "(J. L.) Z Nového Bydžova. (Zpěv. spolek.\n- Vavák.) Musím vám sděliti, že zpěv. spolek nedává\nvíce žádných produkcí pro „úštipky a po-\nsměchy11 v „Daliboru\" a „Lumíru4\" hojně uštědřené, za\nto, zač jej chválím, učí se již lépe theorii. Udfl v jest\nale jen málo a spolek jak pozoruji chřadne. Čím?\nTo Vám věru nemohu říci. Snad jest to nějaká osobní\nzášť k ředitelovi Jos. Joskovi. Dále mešká nyní\nv Bydžově jistý Vavák; jest prý spolužák nebo přítel\np. Fr, Blažka, prof. harmonie; nevím, ale říkal, že učil\nKrejčího, ředitele varhanické školy. Složil několik\nmší. Třetí chce zde dát provozovat v děkanském chrá-\nmě, kde se varhany opravují. Pan Vav á k jest pře-\npiatý hudebník a ztápí rád své melodie v . . . ♦.; mimo\nto jest v Bydžově privátním učitelem na piano. Jeho\nskladeb jest dosti, avšak nevím, zdali co po tom. Mimo\nto jest ruch hudební u nás tichý jako spící beránek. Jeu\nv tom kostele se ta mšícka tak odsekne a je vše hotovo.\nVarhaník si zatrilkuje a zarejdí na varhanách a\nlid se rozejde nadšen kostelní hudbou. To je vše co\nVárn mohu o zdejší hudbě psáti; a bude-li co nejdříve\nněco důležitého, zajisté neopomenu vám to sděliti.\n(F. H.) Z Dašie. (Akademie. Ed. Náprav-\nník,) Po celý rok není nám, jako v jiných městech, do-\npřáno nějaké hudební akademie; toliko když studu-\njící k nám zavítají, nastane u nás čilejší ruch a jinaká čin-\nnost, Jak mile tedy k nám na prázniny zavítal chvalně\nznámý skladatel, pan Ed. Nápravník, uspořádala se i\nu nás dne 21. srpna akademie ve prospěch Zdenky\nHavlíčkovy. Zpěvácký spolek Pardubický se svým\nochotným a činným ředitelem panem Jandou přednášel\nv akademii této dva sbory, z nichžto „Kovářská\" ed Vo-\ngla velmi se líbila. Sbory šly praecisně, správně a do-\nšly pochvaly. Pan ředitel Janda zpíval Pivodovu\npíseň „Ztracené srdce44 s pravým výrazem • méně vynikl\npan Kopista, jenž některé národní písně zazpíval, Ko-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5622, "texte": "runa všeho byla hra pana Ed. Nápravník a, jenž svou\neffektní a zajímavou fantasii „České perle\" pro piano\ns velkou bravourou, s hlubokým citem as náležitými\nnuancemi přednesl; načež nesmírného potlesku a hlučné\npochvaly od obecenstva dosáhl. Piano, na němž p. Ná-\npravník hrál, bylo z Holic od p. Vogla. Konečně sly-\nšeli jsme deklamaci „Vysloužilec\" od p. Jos. Rabasa a\n„Humoristické cťení\" od Fr. Richtra. Oba došly zaslou-\nžilé pochvaly. V pondělí dne 26. srpna rozloučil se s námi\nskvěle nadaný náš rodák p. Ed. Nápravník, jenž jsa\njmenován za kapelníka ku knížeti Jusupovu do Petro-\nhradu, tam se nyní übírá Kéž pokračuje na své šťastně\nzačaté dráze co skladatel a oblažuje nás novými svými\nzdařilými skladbami. Voláme mu ještě na cestu s Bohem!\nNa shledanou!\nZ Hlinská. (Kostelní hudba a hudební ví-\nnek.) Za poslední doby se naše hudba kostelní utě-\nšeně rozvinuje. Již dávno jsme neslyšeli tak zdařilé pro-\nvedení výtečných skladeb. Přejeme si, abychom i dále\nmohli o utěšeném pokroku tomto zprávy podávati. Dne\n25. m.m. byl uspořádán „Věnec\" ve prospěch zálo-\nžny. Hudební sbor p. Doležálkňv provedl nejprve\nvýborně velký směs z n á r o d ní ch písní i kavatinu\nz „Lukrecie Borgie.\" Na to následoval rázný proslov,\npřednesený p. K. A. Mistrovskou píseň Riegrovu: „Ko-\nvářská\" provedl p. A. V., pp. Pr. Kn., Ho., Pe. a Št.\nvelmi zdařile deklamovali. Pp. Se. a Št. provedli s vý-\ntečným úspěchem dvojzpěv z opery „Zedník a zámečník.\"\nNeméně zdařile byla provedena velkým sborem výtečná\nctverylka Hellerova. Produkcí následoval tanec. Vý-\ntečná hudba, skvělá i četná společnost, rozmanitá zábava\ndodávaly Věnci pestrosti i půvabu. Ze naše s besedami\nnerozdílné písně: „Kde domov můj!\" a „Hej Slo-\nvané!\" nechyběly, netřeba podotýkati. Mluví-li se o če-\nské besedě, mluví se o výkvětu vlastenectví, a kde je\nv r f v 0\nCech vlastenec, tam musí být píseň, tam se modlí srdce\nv zpěvu národním. I tancírna byla vkusně ozdobena sku-\npeninami ověnčených podobizen našich výtečníků. S po-\ntěšením jsme pozorovali rozmáhání se kroje národního.\nV krátce bude ještě jeden „Věnec\" uspořádán. Přeje-\nme si, aby snahy tyto i dále žádoucí podpory obecen-\nstvem docházely, o podnikavosti pp. ochotníků jsme pře-\nsvědčeni.\n(L. S.) Z Chrudimi. (E. Nápravník.) O zdejší\npouti dostalo se nám v chrámě mše od Haydna, která\ns velkou obezřelostí provozována byla. Přibylo k nám\ntéhož dne mnoho hostů z okolí, mezi nimiž jmenujeme\nvýtečného pianistu a skladatele p. Ed. Nápravník a, p.\nPrůchu, adjunkta varhanické školy a p. Knitia, skladatele\nto několika jalových sborů. Večer přednášel p. Ed. Ná-\npravník v besedě několik skladeb pro piano, jmenovitě\n„Zefíra \"od Kittla, „prádelní píseň\" od Mendelssohna,\nfantasii „Lucia\" od Liszta, „Scherzo-polku\" od B. Sme-\ntany a velezdařilou svou fantasii „České perle,\"\nkteráž velkou sensaci v obecenstvu učinila; zvláště nad-\nšeni byli posluchači závěrečným ukončením, když dotčený\nskladatel píseň „Hej Slované\" oktávními chody ozdo-\nbenou na piano hřímal. Pochvala a potlesk byl neko-\nnečný. Za tuto duševní lahůdku máme co děkovati na-\nšemu ráznému a hudby milovnému měšfanostovi, p. Kli—\nmešovi, jenž p. Ed. Nápravníku ke hře vybídl.\nZ Kladna. (Akademie). Dne 18. srpna dávala\nse tu hudební a deklamatorní akademie, již zdejší studu-\njící v místnostech Kladenské besedy ve prospěch rodiny\nTylovy uspořádali. Sál byl bíle a červeně dekorován;\nna stěnách jsme viděli naše výtečníky „Tyla\" zdo-\nbil krásný věnec, kterýž uvila slečna J. Sv ejcarova;\nna věnci byl pěkný trikolor. Program byl volen dobře a\nsice jak následuje: L Oddělení: 1) Ouvertura „Jan\nz Paříže,\" hrána od zdejší hornické kapelly. 2) Kadryla\nod Hellera byla přednesena s úspěchem a velmi se\nlíbila. 3) „Besední ctění\" od barona M. Villani-ho, četl\np. K. Thuringer. 4) Solo na piano: a) Variace na\n„Ach není tu není,\" b) Fantasie ze zpěvohry „Car a te-\nsař,\" hrála slečna Hudcová zdařile: bylo však patrně\nvíděti, že řádnému provedení obou kusů rozladěné piano\nvadilo. Velmi četné obecenstvo odměnilo slečnu hlučným\npotleskem. 5) Divertemento pro violon od J. Hraběte\nhrál s velkou bravurou p. Blumentritt, zaěež se mu\ndostalo velmi vřelého potlesku. 6) Deklamace „Rada žen-\nská\" od Tyla, byla přednesena sl. M. Priknerovou,\nzacež jí srdečný potlesk dán. 7) Sbory: a) „Odpadlý\nod srdce\" od Kříž kov s kéh o, b) „Žaloba\" od téhož,\ndošly řádného provedení a všeobecně se líbily; není ovšem\ndivu, neb jsou to sbory krásné, z nichžto duch národuí\nvane.. 11. Oddělení: 1) „Symfonii\" a 3) „Píseň bez\nslov\" hrála opět hornická kapela. 2) Písně : a) „Dudá-\něek\" od Štrébla, b) Slovíčko „Nikoli\" od J. Zvona-\nř e, zpíval p. A. Hromada dobře a dojemně, jako oby-\nčejně; hlas jeho je zvučný a vydatný. 4) Deklamace\n„To se nesluší\" od Tyla, přednesla slečna Svej carova.\n5) I.a 11. věta z koncertu pro violon od J. A ber ta\nhrál opět p. Blumentritt. Takové pochoutky se nám\nještě nedostalo, jakou nám on přinesl. 6) Deklamaci\n„Vysloužilec\" přednesl v kostumu zdařile p. Thurin-\nger a všeobecně se líbil. 7) Sbory: a) „Přání,\" b)\n„Staročeská,\" oba od J. N. Škraupa, byly provedeny,\njak toho požadovaly, a hlučný potlesk se rozléhal po jich\numlknutí po sále. Na to se tančilo. Naši studující\nobmýšleli zařiditi ještě asi dvě akademie, ale s tíží\nto učiní, neb se jim staví v cestu překážky, na něž\nby nikdo byl nepomyslily Mimo to jest jim též nemilý\nvýstup jednoho z p. horních úředníků v této akademii,\njemuž jsou ti, kdo hájí českou národnost, pouhými\nsprosťáky. Konečně buďtež velectěné pí. direktorce\nVáňové za laskavé půjčení piana, pak horlivému p. ka-\npelníku J. Stříbrnému a všem, kdož laskavě spolu-\núčinkovali, srdečné díky!\n\nF. J. S."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "203", "page_fin": "204", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.7.3", "titre_corps": "Z Roztok. Je to věru smutné, když v harmonii", "titre_sommaire": "Z Roztok. Je to věru smutné, když v harmonii", "signature_source": "Boleslav Husinecký", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.7", "debut_caractere": 5624, "fin_caractere_exclue": 6475, "texte": "Z Roztok. Je to věru smutné, když v harmonii\nnesběhlý varhaník ten neb onen krásný chorál neumělou\nhrou svou zohyzdí ba i docela zpotvoří; avšak co mám\nříci o drzosti nově zvoleného učitele Roztockého, jenž\nsvětské ba i sprosté písně do chrámu uvádí, jakž jsme\nse o tom dne 21. Lipna t. r. v starobylém chrámě sv.\nKlimenta na Levém Hradci přesvědčili. Mlčením po-\nminou ce bídnou předehru tohoto varhanického ííerostrata,\npromluvíme toliko o jeho dalším se pitvoření. Místo chorálu\nzahrál píseň s nápěvem „U potoka hoch si sedě v\"\na zajel ve svém Neronském zápalu tak daleko, že při po-\nzdvihování známou kramářskou píseň „Ať se pinkl\nhází\" za praeludium přednášeti se opovážil. Tak se\nprzní ulicnickými písněmi náš nejstarší chrám český ?\nPřed 900 lety zaznívaly zbožné zvuky víry Kristovy z této\nbudovy boží a nyní zavzněly tam nemravné a zkázonosné"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 434, "texte": "písně! Jaká to nestoudnost! Nedivil bych se nerozumnému\nchlapci neb šílenci na hlavu poraženému, kdyby píseň\nHeisovu v chrámě zahrál ; ale ciní-li to učitel, vycho-\nvatel dítek, jenž o ušlechtění mravu svých svěřenců dbáti\nmá to je více než blbství, více než šílenství! Vyzý-\nváme velebné duchovenstvo, aby nešvar tohoto učitele\npro podruhé zamezilo a jej, opováží-li se to ještě jednou\nučinit, navždy odstranilo.\n\nBoleslav Husinecký."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "204", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.7.4", "titre_corps": "Ze Slaného a z Loun. (Akademie.) Čacký", "titre_sommaire": "Ze Slaného a z Loun. (Akademie.) Čacký", "signature_source": "J. V. J", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.8", "debut_caractere": 436, "fin_caractere_exclue": 3142, "texte": "J. V. J.\nZe Slaného a z Loun. (Akademie.) Čacký\nzpěvácký a hudební spolek v Launech bude míti\ndne 1. září produkci v poblízkých Chlumcanecb. K to-\nmu cíli vyzval bratrsky nejbližší český spolek v Sla-\nném k spoludcinkování, vyvoliv si 5 sborů, a to: „Na\nPra h uK od Vogla, „Kovářskou\" a „Z pě v jinoch ň\"\nod téhož. Kadryllu a Quodlibet od Karlíka.\nSlánským jestif zůstaveno vyvoliti si též z vlastenských\nsborů. Jsou pak tyto: „Pozdravení pěvcovo\" od\nVeita, „Bratří rozveselme se\" od Pivody, „C i ká-\nni\" od Vogla, „Staročeská\" od Jana Škroupa, „Šumí\nLabe\" od Zvonaře a „Hasme: Hoří!\" od Slavíka. K\ntěmto dvěma spolkům připojí se Týne ctí zpěváci a\ndá se ocekávati, že z celého okolí sejde se mnoho hostů\nk této národní slavnosti. Podaří—li se podniknutí toto,\ncož ze srdce přejem, tu se poněkud napraví křivda, ježto\nse Lounským stala v Postoloprtech dne 4. srpna.\nAčkoliv v posledních casech vymizelo jméno spolku\nzpěv. ze Slaného v těchto listech, přece nebyl nečin-\nným , neboť poctil dotčený spolek našeho otce Pala-\nckého, hraběte z Clam-Martinicň, a jak účinkoval v blíz-\nkém chrámu Páně na Tuřanech iv besedě Koleěské. Co\ntoto píšu, zpravuje snad někdo jiný některé listy naše\no besedě právě odbyté v Zlo ni cích, ježto byla ve pro-\nspěch Zdeňky Havlíčkovy dávána. Beseda tato zá-\nležela z 11 čísel, z nichž připadlo 6 na deklainace a\nostatních 5 na sbory. Provedení veškerých čísel bylo\nuspokojující, účastenství váženého obecenstva vzorné; což\nbychom přáli při všech takových zábavách, Deklamací\njsme slyšeli mnoho. Tentokráte deklamovaly slečny: M.\nKrátká, M. Tomanova a AI. Vopršalova, pak pá-\nnové: Lamp a, Veselý a Bába. Rozmarně přednesla\nsl. M. Tomanova Rubešovu deklamaci. Taktéž se líbil\n„Frajtr Kalina\" panem Bábou provedený. Ostatní dekla-\ninace se také neminuly s výsledkem, a zasloužily té po-\nchvaly, ježto se dostala ostatním slečnám a pánům. Sbory,\nod zpěváckého spolku ze Slaného a některých pánů ze\nZlonic provedené, dobře se vyjímaly. Ve jménu Zdeňky\npřijměte díky všickni, jenž jste jakkoli přispívali! Avšak\nještě něco! Ptám se spolku zpěv. v Slaném, proč tak\nnevděčně, ano proti stanovám jedná, když všude zábavy\nv okolí podporuje, ale jen doma ničeho nečiní ? Jak k to-\nmu přijdou údové přispívající ? Proč se upustilo od zamý-\nšlené besedy 1. září? Či se odloží zase až na přes rok?\nMožná! U nás prý to nemůže ani jiné být. Dobře tedy!\nKdyž nechtí ti pánové, od nichž rozkvět spolku a jeho\npůsobení závisí, pak to arciť nepůjde. Co zmůže úd pod-\nřízený byť i sebe horlivější ? Nedáte na rady soukromné,\nneslyšíte přání domácích, uslyší je tedy veřejně každý\nčtenář těchto listu. Před celým soudným čtenářstvem se\nzodpovídejte, pakli chcete. Budoucně více. Na shle-\ndanou!\nO"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "204", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.7.5", "titre_corps": "Paříž. Skladatel Jakub Offenbach byl u příležitosti", "titre_sommaire": "Paříž. Skladatel Jakub Offenbach byl u příležitosti", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.8", "debut_caractere": 3144, "fin_caractere_exclue": 5726, "texte": "Paříž. Skladatel Jakub Offenbach byl u příležitosti\njmenin Napoleonových dne 15. srpna rytířským křížem\nčestné legie vyznamenán. Leon Escudier dobyl\nsi práva, by směl jediné vydání GJuckovy „Alcesty\"\nu veřej niti. Klavírní výtah je od Vanthrota a vyjde po\nprvním představení dotčené opery. O poznenáhlém\nzvýšení orkestrálního ladění, jenž se po dvě století dělo,\ndokončil Emil Pfeiffer důmyslnou práci ve formě zhuru sto-\njícího nástroje, na jehožto přední straně se nachází\nklávesnice s devíti klávesy, kteréžto s rozličnými\nladickami (StimmgabelJ ve spojení stojí, a kteréžto udá-\nvají na 4 přehledných tabulkách nejhlavnější lyrická díla,\nježto se od r. 1760 až 1859 na francouzských jevištích\nprovozovala. Armid a, opera od Lulliho zpívala se při\nladění 810 záchvěvu ladiěky; nato, uhodí-li se na ostatní\nklávesy po sobě, objeví se ve zvýšeném ladění 8 ostat-\nních epoch, tak r. 1784 opera „Danaijdky\" s 818 zá-\nchvěvy r. 1785 „Richard Lvísrdce\" s 820 zá-\nchvěvy; r. 1799 „Adolf a Klara\" s 838 záchv. ;\nr. 1807 „Vestalka\" s 840 záchvěvy; r. 1829\n„Tell\" s 860 záchv.; r. 1831 „Robert ďábel\"\ns 865 záchv.; r. 1833 Le Pré aux Claires'4 s 868\nzáchv. a konečně r. 1859 „Faust\" od Gounoda s 898\nzáchvěvy. Od roku 1807 až 1859 bylo ladění nejvíce\nzvýšeno, tak že tomu známou normální ladickou se\nzabránit! muselo.\nTerst. Osmiletý Luigino Ricci, syn naší výtečné\nkrajanky Ludmily Ricciové, roz. Stolzové, provozoval\ndne 12. srpna v chrámě u sv. Justa svou první mši,\njížo neobyčejný talent osvědčil. Bylot to radostné podí-\nvání na tohoto mladinkého skladatele, když bíle jsa oděn,\ntaktovkou své dílo osobně řídil. Dne 15. srpna dávala\nse tato mše zde podruhé. L. Ricci vychován je od své\nmáti v češtině a it alciiiě.\nVídeň. Skladatel opery „Die Kinder der Haide\"\n(Děti pusty) pan Antonín Rub in stein prodlévá nyní\nzde. Po vystavení nového dvorního operního di-\nvadla bude zámecké divadlo strženo, aby tím c. k. hrad\nsídelní přiměřeně rozšířen a chodník uspořádán býti mohl.\nZdejší konservatorium přijalo navrhnuté zavedení\nsníženého Pařížského normálního ladění.\nWiesbaclen, dne 20. srpna. Opera „Katinka Heil-\nbronská\" od prince Petra Oldenburského (Kiihner) dávala\nse poslední sobotu o 3 hodinách odpoledne v zdejším\ndvorním divadle. Přítomni byli J. M. král Wiirtemberský\na dvořaniné. Princ Petr řídil osobně zkoušky. Potlesk\nbyl hojný a srdečný. Dílo toto je v skutku v lehkém\na libém slohu psáno; jen tu a tam upomíná instruinen-\ntace nikoliv ku prospěchu prince na manýru R. Wagnera.\nVysokorodý skladatel nedá prý svou operu do veřejnosti.\n*) Těšíme se na nové Vaše dopisy. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "204", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.8", "debut_caractere": 5728, "fin_caractere_exclue": 5864, "texte": "Listárna.\nDopis, v Sušici a ve Lvově. Vaše dopisy přijdou\npříště. Nápravníkova ouvertura pro orkestr vyšla tyto\ndui a stojí 3 zl. 60 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-09-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "204", "page_fin": "204", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.2.9", "titre_corps": "K tomuto číslu přiložena jest VII. notová příloha.", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiložena jest VII. notová příloha.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.8", "debut_caractere": 5866, "fin_caractere_exclue": 5916, "texte": "K tomuto číslu přiložena jest VII. notová příloha."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "197", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.1", "texte": "Havířská.\nV. P.\nV dol temný, bratří! každý z nás\nk své práci sestoupí;,\nzde v brzce náš umlkne hlas,\nnoc nás hned obstoupí.\nDo vnitřních země černé žil\nkov drahý kopat jdem:\nprotož si k zdaru našich sil\n„Pozdrav Bůh!\" zapějem.\nSnad mnohý kráčí ve hrob svůj,\nvíc slunce nespatří.\nProtož nás Tvůrce opatruj,\nzdar nám bud, havíři!\n\nHrnčířská.\nM. A. Hrubý.\nJen do práce braši milí,\ndokud hlína neztuhne,\nhodné hrud si naděláme,\npáž je na kruh uvrhne.\nVřeteno si namažeme,\nkolo nohou rozjedem,\na pak hrnec s chutí mužnou\nk výši snadno vyvedem.\nJak se hlína pěkně táhne,\ndobře-li je zhnětěná,\nprázdná pouček, vývrhelů,\nrukou silnou vedená.\nTak i národ mužně kráčí\npevnou vůlí vedený,\nzdárné syny vychovává,\nprávo cíl jim určený.\nJen do práce hoši milí,\ndosud času nezbývá,\njiné časy mistry zbudí,\nzhyne vazba bázlivá.\n\nAntonin Rejcha.\nŽivotopisný nástin.\nMezi nejslavnější hudební theoretiky 19ho století\nnáleží bez odporu náš rodák, Antonín liejcha, jenž\nsi svými děly evropejského ano světového jména dobyl.\nNepsalf bohužel spisy své v řeči české, jelikož záhy\njak obyčejně všichni čeští hudební umělci z vlasti své\nse vystěhoval, by v cizině výživy dosáhl. Za to však\npůsobil velice blahodárně ve Francii a osvědčil se tam\nvždy co Čech, jenž vlast svou miluje. Nebude tedy\nod místa, když několik životopisných dát o něm podáme.\njßejcha Antonín narodil se dne 27. února 1770\nv Praze a osvědčoval již záhy náklonnost a lásku k hudbě.\nCo 9ietý chlapec zpíval již co zpěvák na kůru u Kří-\nžovníků. Ztrativ brzkou smrti otce přišel co 161etý\njinoch k svému strýci Josefu Rejchovi *) do Bonnu,\nkdež v studiích hudebních pokračoval. Mladý Antonín\n\n*) Rej cha Josef nar. 1757 v Čechách byl virtuos na cello,\nskladatel a výtečný ředitel orkestru. Nejdříve byl v službě\nu hraběte z Wallerstejníj a byl r. 1787 do Bonnu za kon-\ncertního ředitele povolán. Několik uměleckých cest získaly\ninu dobré jméno co virtuosu. Složilť též mnoho koncertů\npro cello, pak duetta a kusy pro flétnu. Ve 35. roku svého\nstáří dostal strašnou pakoslnici a nemohl ani údy vládnouti.\nV okamžikách, kdež bolesti jeho trochu přestaly, diktoval\nkopistovi několik koncertujících symfonií pro hou-\nsle a cello, pak duetta a koncerty, které tiskem vyšly\nR. 1803 vydal koncert pro housle, a díle toto bylo\nposlední znamení jeho života. Jak se zdá, byl brzkou\nsmrtí svých bolestí sproštěn. Dle některých zemřel prý\njiž 1793."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "198", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.2", "texte": "prospíval tak velice v hudbě, že po roce první svou\nsymfonii veřejně provozovati mohl. R, 1795 odebral\nse Antonín do Hamburku, kdež 5 let hudbě vyučoval.\nZde zkoušel se v skládání opery na text francouzský:\n„ Obaldoou les Frangais en Egypte\" (Obaldo aneb\nFrancouzové v Egyptě), kteréž dílo se také na divadle\nHamburkském provozovalo.\nRejcha uslyšev,že se Napoleon z Egypta vrátil, ode-\nbral se na konci r. 1799 do Paříže, kochaje se nadějí, že\nse dílo jeho, které co do názvu a látky Francouze zají-\nmali bude, zajisté provede; avšak opera tato nebyla od\ndivadel Feydeau a Favart přijata, jelikož velké ceny do\nsebe neměla. Za náhradu toho dal Rejcha r. 1800\nsvou symfonii, která jasností slohu se vyznačovala,\nprovozovati a došel ní pochvaly. Následkem příznivého\ntohoto výsledku obdržel operní text, by jej kompono-\nval. Ukončiv dílo toto pro divadlo Feydeau, chtěl je\ndáti provozovati; avšak na neštěstí bylo divadlo toto\npro rozličné příčiny náhle zavřeno a Rejcha byl opět\nve své naději trpce zklamán. Rejchovy vokální skladby\nbyly téhož času často dávány. Tak na př. zpíval vě-\nhlasný pěvec Garrat, jenž každého mladého skladatele\npodporoval, rozličné na italský text složené kusy, které\nse Pařížanům líbily.\nOpustiv r. 1802 Paříž, odebral se do Vídně, kdež\nsi získal lásku Michala Haydna, jenž mu poskytoval vždy\nvýborné rady. Ve Vídni prožil Rejcha šest let a stál\nv úzkém přátelství s L. Beethovenem, Albrechtsberge-\nrern a Salierim. Zde uveřejnil též as 30 fug, pak hudbu\nk Burgerově „Leonoře,\" dále složil tu vážnou operu,\noratorium a rekviem a získal si tím v Německu dobré\njméno.\nNavrátiv se r. 1808 do Paříže, zůstal tu již na\nvždy. Cherubíni byl mu nejen dobrým přítelem nýbrž\ni rádcem. Zpráva o jeho důkladné a úplné znalosti\ntheoretické a veliké sběhlostí na piano roznesla se brzy\npo Paříži. R. 1809 počal vyučovali hudební komposicí\na všechni nadaní instrumentalisté šmahem se k němu\nübírali.\nNěkolik let byl zde živ pouze co privátní muž\nnevtíraje se do světa, ničím nečiniv na sebe velikou\npozornost, jedině vyučoval, komponoval mnoho a\nzvláště na piano, studoval a vedl tak zcela tichý, spo-\nkojený a šfastný život. To tím více, poněvadž nikdy\nvelikých nároků na život vnější nečinil; avšak jeho ne-\nnasytná tužba po umělecké vážnosti byla přec den ode\ndne více uspokojovaná poctou, s jakouž se k němu\npřátelé a praví znalcové hudby měli.\nRejcha zanášel se ustavičně komponováním a slo-\nžil ve spolku s Dourlenem komickou operu v 3 děj-\nstvích pod jmenem „Cagliostru,* kterouž divadlu „Fey-\ndeau\" k provozování odevzdal. Avšak nic mu nezí-\nskalo takého populárního jména, jako jeho kvintetta.\nProf. konservatoria p. A. Elwart v Paříži praví, že se\ntento druh skladeb, jichžto Rejcha tvůrcem jest, řadí\ndůstojně k skladbám Haydnovým. R. 1818 byl povolán\nna místo Méhula za professora kontrapunktu na kon-\nservatorium Pařížské. Dvě leta před tím r. 1816 dal\nprovozovat v místnostech „Velké opery\" svou zpěvohru\n„Natalii\" aneb rodina švýcarská ar. 1822 na tomž\ndivadle svou operu „Safo.\" Tato dvě díla nedošla\nžádného výsledku, ačkoliv toho právem zasluhovala.\nJakkoliv Rejcha svými dramatickými pracemi žádného\npříznivého úspěchu docílili »emohl, musíme přece vy-\nznati, že zaujímal co učitel a paedagog hudební první\nmísto. Již r. 1800 vydal v Paříži „Etudě ou Theories\npour le piano\" a mnohé fugy a sonáty.\n(Dokončení.)\n\nStanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.\n(Pokračování.)\n§. 8.\nO povinnostech.\nA) Výkonných údů.\n1. Každý, kdo jakožto výkonný úd přistupuje, složí\ndo pokladnice spolkové 1 zl. r. č. a platí co měsíčný\npříspěvek vždy napřed 20 kr. r. č.\n2. Jest každý povinnován náležitě se zúčastňovati\nvšech produkcí spolkových a potřebných k tomu zkoušek.\n3. Stanov šetřiti a podrobiti se všemu, cožkoli by\nve spolku řádně se ustanovilo.\n4. Přispívati dle možnosti ke zvelebení a šíření\nspolku.\nB) Údů zakládajících a přispívajících.\nZakládající úd složí u vstupu svém 10 zl. r. č.\ndo pokladnice spolkové, a platí po uplynulém roce 5 zl.\nr. č. co roční příspěvek.\nPřispívající údové přispívají každoročně 5 zl. r. č*\nC) Údové čestní\nI\njsou všeliké povinnosti ku spolku prosti.\n§. 9.\nVýlohy se zapravují\nz pokladnice spolkové, má pak tato následující důchody:\n1. Původní vkladné peníze a příspěvky.\n2. Výnos veřejných koncertů.\n3. Dobrovolné příspěvky mimořádné."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "199", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.3", "texte": "§. 10.\nKterak se s penězi spolkovými nakládá.\nPeněz spolkových má se pouze k takovým potře-\nbám nakládati, kterých účet spolku vymáhá. Výlohy\nna zpěvácké výlety a jiné hudební slavnosti zapravují\nse, pakliby důchody spolku nestačovaly, z mimořádných\npříspěvků.\n§. 11.\nO hlavních knihúch spolku.\nPro žádoucí přehled údů zřídí se čtvero se-\nznamů obsahujících jména\n1. výkonných,\n2. zakládajících,\n3. přispívajících a\n4. čestných údův.\nMimo to zavede se kniha paměti, do kteréž se\nusnesení spolku, a znamenitější příhody spolku se tý-\nkající zapisují a kniha přání, v nížto výkonní údové\nsvé návrhy a přání podávají.\n§. 12.\nPravidelnú cvičení ve zpěvu\nbývají každý týden jednou.\n§. 13.\nChce-li kdo cizí cvičení spolku navštívit.\nohlásiž se u ředitele, jenž ho shromážděným údům\npředstaví.\n§. 14.\nHudební podniky spolku.\nSpolek upravuje :\n1. Každý rok nejméně tři veřejné koncerty.\n2. Za vstupné nejméně čtyry zábavy pro\nsvé údy.\n3. V čas letní vycházky zpěvácké.\n4. Výroční den svého založení slaví spo-\nlek vokální mší a zábavou.\nČistý výnos veřejných koncertů jde do poklad-\nnice spolkové.\n§- 15.\nSpráva a rokování v záležitostech spolku náleží\n1. shromážděným údům výkonným, a\n2. výboru, z výkonných údů na dobu jednoho\nroku zvolenému.\n§. 16.\nVýkonní údové jednají\nv záležitostech do oboru svého příslušných v hroma-\ndách valných a v měsíčných schůzkách.\nKu každému platnému usnešení třeba jest, aby\nnejméně dvě třetiny výkonných údů přítomné byly, vět-\nšina hlasů rozhoduje vyjmouc §. 5.\n(Pokračování.)\n\nPianni ústavy v Praze.\nOd V. G.\n(P okr a čo vání.)\nPetr Maydl.\nChovanci pianního ústavu pana Petra Maydla\nměli své výroční zkoušky na Žofinském ostrova dne 26.,\n27.a 28. lipna. Nemohli jsme pokaždé přítomni býti,\nale soudíme-li z výsledků jednotlivých čísel a jednotli-\nvých produkcí na výsledek celé zkoušky; musíme říci,\nže ústav tento znova potvrdil dobrou pověst, které po\nmnohá leta již v našem městě požívá. Program byl\nvelmi pestrý. Skladby úplně klassické střídaly se se\nskladbami moderních komponistů. Také nebylo letos\nzapomenuto na skladatele kteří byli dosti četně\nzastoupeni. Provedení jednotlivých skladeb bylo v celku\nslušné ano místy výborné. Přece však bychom pana\nředitele upozornili, aby při rozdělení sólových ai po-\nspolných kusů přece trochu větší ohled bral na síly\nkaždého jednotlivého žáka. Jaké následky z toho vze-\njdou, když se žákům skladby svěří, pro které jejich síly\nještě nedostačují, o tom se mohl tentokráte každý přesvěd-\nčiti při provedení Nápravníkových „Českých perel.\"\nSI. M. S. byla by mohla nějakou lehčí skladbu, třebas ně-\njakou z Pivodových transkripcí k úplné platnosti při—\nvésti; ale pro Nápravníkovu skladbu její síla dalece\nještě nedostačuje. Takové provedení jest pak i na úkor\nskladbě samé, jakož i tenkráte. Téhož dne uslyšeli jsme\ntaké od toho samého skladatele „Vlastu,\" ouverturu\nna slovanské nápěvy, pro šest pian uspořádanou. Jest\nto tatéž skladba, kterou orkestr p. Komzákův na ná-\nrodní besedě dne 8. dubna t. r. přednesl a o níž se při\npříležitosti v těchto listech už zmínilo. Nám zbývá\ntedy jen podotknouti, že od skvěle nadaného skladatele\npro určený počet pian uspořádána a velmi správně pro-\nvedena byla, ano, že poslední věta opakovali se mu-\nsila. Po obou těchto číslech byl p. , jenž\ntaké učitelem toho ústavu byl, vícekráte hlučně vy-\nvolán. Z českých skladatelů byly také v programě"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "200", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.4", "texte": "zastoupeni Ch. Wehle, Dreyschock, Kittl,\nKavan, Kuhě. Střežili jsme se schválně, jmenovitě\nse zmínili o některých žácích, a to z té příčiny, po-\nněvadž jsme všechny žáky neuslyšeli, a mnohého by-\nchom tedy snad více poehváliti mohli, než by toho snad\nzasloužil v poměru k jiným, které by jsme snad byli\nzcela vynechali, poněvadž jsme jich neslyšeli. Pro do-\nspělejší žáky jest v tomto ústavu také ta výhoda, že\nse navyknou s průvodem jiného nástroje ano i celého\norkestru hráli. Před dvěma roky se zde také vyučo-\nvalo zpěvu; proč z toho vloni a letos sešlo, není\nnám známo, bylo by však žádoucno, aby činný p. ře-\nditel tento předmět ze svého ústavu na vždy nevylou-\nčil, jelikož potřebnost zpěvního umění pro každého pia-\nnistu dávno již uznána jest. Také bychom si byli ko-\nnečně přáli, aby rovnoprávnost nebyla jen v programě\nale také na programě zachována. Na vstupním lístku\nbylo jí šetřeno.\nAntonín Wiedemann.\nDne 29. Lipna uspořádal p\nse svými chovanci celoroční zkoušky v místnostech svého\nústavu ve velké Karlově ulici č. 166—1. Zkouška ta\nrozpadla na dvě oddělení. V prvním oddělení usly-\nšeli jsme výhradně samé začátečníky, a to začáteč-\nníky, kteří na nejnižším stupni hudebního vzdělání stojí.\nRadili bychom p. řediteli upřímně, aby tak slabé síly,\njaké jsme z největší části v prvním oddělení uslyšeli,\nnenechával ještě vystupovati, aspoň ne v sólových ku-\nsech, neboť tím nemůže ani obecenstvu, které z nej-\nvětší části z rodičů těchto chovanců sestává, ani žá-\nkovi samému poslouženo býti, když on, jehož síly k pro-\nvedení takové úlohy nedostačují, téměř každou notu\nsi teprv na svém nástroji pracně vyhledávati musí, o\ntaktu ani pomyšlení není, a k tomu všemu ještě to\nukrutné tréma se dostaví. V druhém oddělení před-\nvedly se nám už značnější síly. Uslyšeli jsme při této\nzkoušce pianisty, houslisty a jednoho Obor\nprvní, vyučování pianu, zdá se býti Achillovou patou\ntohoto ústavu. Bud jsme uslyšeli, jak jsme už pově-\nděli, přílišné začátečníky, jichž hra nižádného kritického\nměřítka nepřipouští, anebo trochu dospělejší chovance,\nkterým bychom však také ještě mnohé a mnohé chyby\nvytknouti musili. Přede vším upozorňujeme na časté,\na příliš často nevčasné užívání pedálu, zvláště při\npassážích; pravidelné dodržení taktu jsme pohřešovali\npři každé sólové skladbě; úhoz žáků byl v celku tvrdý\na málo vycvičený. Le carneval de Venise od Schul-\nhoffa, na kteroužto skladbu jsme nejvíce žádostiví byli,\njak se nám předvede, byl vynechán. Ještě nejvíce nás\nuspokojily pospolné kusy. lepší byl výsledek, jejž\ndocílili žáci na smyčcově nástroje. Osvědčili v celku\ndobrou školu, hra byla u větší části dospělejších žáků\néistá a jistá a v poměru k loňské zkoušce poznali\njsme také značně pokroky. Nejvíce vynikl p. F.\nBrává, jenž přednášel: Concerto (scéna cantante) od\nL. Spohra a sonátu od Beethovena. Jeho přednes jest\nvelmi cituplný, sběhlost značná. Zvláště jeho čistý a\nkrásný trilek nás velice uspokojil. Ant. Řehák (hrál\nair varié od Beriota) a Jan Vozka (hrál elegii od\nErnsta) provedli své úlohy slušně a k úplné spokoje-\nnosti. Ještě čelistu Augusta Seeliga slušno chvalně\njmenovali. Přednášel fantasii od Kurnmra s patřičným\nvýrazem. Také dvě skladby od našeho L. Jansy stály\nv programě, byly však v slabších rukou. Konečně upo-\nzornili bychom pana ředitele také na to, aby při volbě\nkusů trochu více si všímal českých a slovanských\nskladatelů, než se to stalo letos a aby na programě\npodruhé také rovnoprávnosti zadost učinil.\n(Pokračování.)\n\nŠebastian Bach a jeho syn.\nNovela.\n\n(Dokončení.)\n„Máte pravdu\" odpověděl Volumier zkormoucen,\n„tento spropadený spůsob ještě naše celé umění na\nmizinu přivede, a nechceme-li ztratiti svůj chleb, mu-\nsíme sami opicí kazajku obléci. Nepokládejte to však\nvšechno králi za vinu. Vizte, tato vada pochází také\nz nynější doby. Lidé přestávají býti pobožní. Jest to\nzvyk u dvoru, považovali náboženství toliko za státní\nnařízení, které pohodlné jest. V budoucnosti se to\nvšak zase vše zlepší; královna není toho smýšlení jako\nkrál, a teprva až kurprinc vládu nastoupne\" ,»„Ano\npravda, máte pravdu, nechci také býti nevděčným. Kur-\nprinc jest šlechetný rozumný muž, jenž ještě cit má\npro něco lepšího 5 a slzy, jež královna při chorálu pla-\nkala, byly tak krásny a těžký a skvělejší, nežli její\nbriljanty.\"\"\nV tom okamžení započal Miroslav na klavíru in-\ntonovati: „U vodotoků Babylona,\" přehrál celou théinu\njakož i všechny variace, kteréž otec jeho včerejšího\nvečera před králem přednesl. Šebestián tiskl křečovitě\nVolumierovu roku a mužové naslouchali bezdušně.\nKdyž Miroslav skončil, obejmul Bacli jásaje svého\nhocha, zvolaje: „Volumiere! to jest můj milý hoch,\nten bude jednou bohdá větší než já!\" Tu otevřely se\ndvéře a do světnice vstoupil Briihl, králův panoš, ra-\ndostně se usmívaje, a za ním královský lokaj, nesoucí\nváček a košík ,s vínem v ruce. Briihl mohl býti asi"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "201", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.5", "texte": "dvacet let stár5 ale pro svou velitelskou vysokou po-\nstavu zdál se mnohem starší býti. Také každý věděl,\nže u kuríirsty mnoho zmůže. Briihl byl chytrý a v sobě\nzakrytý, milostný, zdvořilý a měl také tu jednu cnosf,\nže všecko věděti mohl, ale ničeho nevyzradil. Nebyl\nprávě, jak se říká, krásný, ale jeho hlava měla něco\nrozumného, ano, mohlo se říci, něco urozeného do sebe,\na při tom měl jakousi pfivabnost při pohybování, která\nvšemu, cokoli činil, velkolepost a znamenitost zavdala.\nNež Volumier ještě času měl ho pozdraviti, šel\nuž Briihl k Bachovi, a vezmuv ho do svého náručí, řekl:\n„Odpusťte pane Bachu, přicházím-li v nepravý čas, ne-\ndalo mi však déle čekati, abych nej vyšší svůj rozkaz\nvyplnil. Pán Vitzthum vlastně byl ustanoven, Vás na-\nvštíviti; na mou prosbu přenechal mi tu čest, která mi\nspolu příležitosti zavdává, muži svou úctu vyjádřiti a\njeho přátelství si získali, kterého já a všichni znalci\numění za krále všech výtečníků hudebních považují.\"\nYolumierem se stavem každé osoby u dvoru se-\nznámen, přijal Bach Bruhlovo holdování s největší mi-\nlostivostí.\n„Zde,\" řekl Briihl, vezrna od lokaje váček a\nkyna mu, aby se vzdálil, „zde mám Vám na roz-\nkaz Jeho Milosti odevzdati odměnu, která arcif jen ma-\nlou mzdou pro Vás bude, přece ale věcnou půdou,\nkterá jedině umění umožní, aby se rozvinulo. Přeju\nVám5 aby Vám ta tři sta dukátů dobře svědčila.\"\n„Ale prosím pane z Briihlu! Za odměnu jest\nto —\"\n„Jest to málo,\" vpadl mu Brůhl do řeči „vím\nto, Jeho Milost neodměňuje umění, to on nemůže ani,\non je zaplatí.\"\n„Za zaplacení jest to ale příliš mnoho\" řekl Bach.\n„Nechrne toho. Vezměte to jen, král August ne-\nmůže Šebestiánu Bachovi méně dáti. Zde máš hochu,\nodnes tu mamonu pryč, pryč do kouta, teď teprv přijde\nčesf. Mám Vás totiž k Její královské Milosti přivésti,\nkterá by Vás ještě jednou ráda viděla, a ráda bv Vám\npro Vaši milou ženu vzácnými kameny vyložený zpěv-\nník odevzdala, kterýž několik let sama upotřebovala a\ndo něhož jí starý Reinken na památku vlastní rukou\nfugu napsal. Řekla včera paní hraběnce Kolovratové:\n„Ráda bych milému Bachovi něco pěkného darovala,\nale nemám nic lepšího, co bych takovému muži dáti\nmohla.\"\nBachova prsa zdvíhala se radostí : „Ano, to jest\nto nejkrásnéjší, čeho jsem vůbec v Drážďanech mohl\nbýti účasten,\" odpověděl Bach, radostí celý se třesa.\n„Než ale odejdeme, můj milý Bachu, připijme si\nskleničku vína na zdraví a k svému novému přátelství.\nNejvětší Brůhlovou pýchou to má býti, že s hudební-\nkem Bachem se seznámil. Milý Yolumiere, přineste\nnám sklenice a něco k zakousnutí! zůstanu Vaším dluž-\nníkem.\"\nNež Bach ještě odpověděti mohl, pojal panoš, jak\nmile Volumier pokoj byl opustil, Šebestiána pevně za\nruku. „Bachu! na slovo. Král není muž k tomu, aby\nVám Vaše zásluhy odměnil; ale kurprinc to jednou\nučiní, až korunu nositi bude. Také já jsem, jako Vy,\nctižádostiv, jsme oba vysokoletci, každý dle svého spů-\nsobu, kteří až k slunci se dostati chtějí, protož se mu-\nsíme stáli přátely. Bach a Brůhl, tato jména hodí se\nk sobě. Znáte-li Vy také jako já umění čekání, nej-\ntěžší to cnosř umělce jakož i státníka, tedy\" Vo-\nlumier vstoupil do pokoje tisknutí ruky Bachovy do-\nkončilo mu myšlénku Brůhlovu. „Naplňte sklenice\npánové!\" PiJo se na zdraví a dlouho se ještě ho-\nvořilo.\nNěkolik dní na to navrátili se Šebestiána Miro-\nslav opět do tichého Výmaru.\n„Otče! co pak to tím myslil ten panic, řka: Bach\na Brůhl, tato jména hodí se k sobě,\" tázal se Miroslav.\n„To nám poví budoucnost, milý synu. Já alespoň\nspoléhám se toliko na Bacha samého. Učiň to taktéž.\"\nV ' .\nKuríirsta August 11. Silný zemřel a korunu ša-\nškou obdržel jeho syn August 111. U lože nemocného\nkrále zavdal mu největší přesvědčení o své poddanosti\na opatroval jej nejvíce jeho panoš Briihl. V poslední\njeho vůli byl za to od umírajícího krále hrabětem a\nnovým kabinetním ministrem jmenován.\nHrabě Jindřich z Bruhlu stál nyní na vrcholu svého\nštěstí a opravdu zpomněl si na mistra Šebestiána a na\njeho nadaného Miroslava. Tito se mezi tím z Výmaru\ndo Lipska přestěhovali. Miroslavův talent velice se vy-\nvinul a mimo hudebního vzdělání dostalo se mu také\nfilosofického vyučování od proslulého Wolfa. Hrabě\nBrůhl podával starému Bachovi uprázdněné místo var-\nhanické v chrámě u svaté Žofie v Drážďanech, ale mistr\nŠebestián, nemoha se již se svým milým Lipskem a\nještě milejším chrámem u svatého Tomáše rozloučili,\npoděkoval se mu za to, nepřijal je však. Briihl na to\npodal to místo Miroslavovi, jenž ho také přijal. Za ně-\nkolik dní vydal se na cestu do Drážďan a nastoupil zde\nnové místo varhanické v chrámě u sv. Žofie.\n\nVítězslav Guth."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "202", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.6", "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Dne 20. srpna dával se „Čarosťrelec.\"\nTéměř úplně naplněný dům očekával s napnutostí představení\ntéto již dlouhý čas neprovozované krásné opery;\navšak nedá se o něm nic příznivého říci. SI. Grabin-\ngerova neučinila až dosud žádného značného pokroku.\nJejí ustavičné tremolování vadí jí, když vstoupiti má,\nčiní ujmu na jasnosti a zřetelnosti přednesu a je toho\npříčinou, že její výkony jsou mdlé. Ostatně jest její dra-\nmaticko-zpěvné podání „Agaty\" slabé. Její v celku sym-\npathetický hlas je totiž slabý, zvláště v hloubce, též\nv střední poloze něco pokrytý, vysoké tóny jsou sice jasné\na vláčné, avšak přec neschopné žádného silného přízvuku,\nvýrazu a zvýšené náruživosti. Zkrátka, její hlas je je-\nmný a více sentimentální. Že karakter Agaty náležitě\nnepodala, je tím vinna nedostatečnost fysické sily. Ostatně\nbyla sl. Grabingerová po 1.a 2. dějství volána. Kéž by\nse sl. Grabingerově poštěstilo, by si získala znalého\na upřímného učitele, jenž by se vší rázností ji zdoko-\nnaloval. Pan Bachmann (Max) je v této úloze co vý-\ntečný representant chvalně znám a došel zasloužilé po-\nchvaly. Pan Eilers co Kašpar byl dobrý a byl po své\nárii potleskem odměněn. Chvalné zmínky zasluhuje ko-\nnečně sl. Ehrenbergova co Atíinka. Ouvertura šla téměř\nbezúhonně. Dne 24. dávala se opera „Ernani44 odVer-\ndiho a dne 29. „Zainpa\" od Herolda při starém obsa-\nzení. V českém divadle viděli jsme na den narozenin\nJ. M. císaře „Griseldu,44 v nížťo sl. Marie Korsch-\nnerova v titulní úloze vystoupila. Slečna osvědčila i\nv této úloze značný dramatický talent, jenž dosáhnuv do-\nkonalé vytříbenosti daleko předci nad obyčejnou rutinu\ntřeba již dlouhá léta sloužících jednostrauných hereček.\nNadaná tato začátečnice, která teprv podruhé na je-\nvišti vystoupila, byla od obecenstva ctyrykráte hlučně\nvolána. Pan Simanovský co Percival provedl svou\núlohu s velkou obratností a došel velké pochvaly. Za\nto však nás nikterak neuspokojila paní Pešková co\nkrálovna, jejížto jednotvárná deklamace nesnesitelná byla.\nÚloha ta patřila se vším právem paní Kolárové.\nOba bratří Hřímalové, výteční absolvovaní\nžáci konservatoria, pak pan Alojs Meliš, kontrabassista,\nčlenové orkestru v Rotterdamu, odebrali se ve středu\ns ranním vlakem na svá stanoviště. Pan Sebor, žák\nkonservatoria, obdržel místo učitele hudby v Rusi a ode-\nbral se tam tyto dni.\n>\nŘeditel orkestru a celiista p. Schmidt\nz Moskvy je prý, jak zdejší listy píší, místo prof. Golter-\nmanna za professora cella na zdejší konservatorium po-\nvolán. Pan Schmidt je rodem z Karlových Var.\nVčera ráno odejel do Petrohradu p. Ed. Ná-\npravník, kapelník u knížete Jusupova.\nNaše krajanky, slečny Adolfína a Marie\nSacherovy meškají nyní v Hamburku, kdež co pianistky\ns takým úspěchem vystoupily, že korunní princ Pruský\nje vyzval, aby přišly do Berlína a u dvora hrály.\nPan František Škroup, kapelník v Rotter-\ndamu, odebral se po ťríměsícném pobytu ve své otcině dne\n21. srpna opět do Rotterdamu, kdež s tamnějším divadel-\nním ředitelstvím nový kontrakt podepsal.\nPan baron Josika měl tyto dni co „Max\" v Ca-\nrostřelci v německém divadle vystoupiti; avšak při zkoušce\nuznalo se, že nepostačí pro zdejší divadlo, za kterouž pří-\nčinou se vystoupení jeho neuskutečnilo.\nSlečna Anna Tvrdá, která v koncertě spolku\n„Arkadie\" několik písní českých s velkým úspěchem zpí-\nvala, engažována jest k opeře Rigaiské.\nPan Ant. B e nev i c, nyní koncertní mistr v Sol-\nnohradě, vystoupil tam dne 15. srpna v koncertě Solno-\nhradského zpěváckého spolku a přednášel koncert pro\nhousle od Mozarta s velikou pochvalou.\nHudební literatura. Páně Pivodových písní\nvyšlo nákladem činného obchodnictví Kristofa Kuhé\nčíslo 9té a 10té. Písně tyto jsou: „Světa naděje44\n„Nevěstina starost.44 První stojí 42 kr., druhá\n27 kr. rak. čís.\n\n(J. L.) Z Nového Bydžova. (Zpěv. spolek.\n- Vavák.) Musím vám sděliti, že zpěv. spolek nedává\nvíce žádných produkcí pro „úštipky a po-\nsměchy11 v „Daliboru\" a „Lumíru4\" hojně uštědřené, za\nto, zač jej chválím, učí se již lépe theorii. Udfl v jest\nale jen málo a spolek jak pozoruji chřadne. Čím?\nTo Vám věru nemohu říci. Snad jest to nějaká osobní\nzášť k ředitelovi Jos. Joskovi. Dále mešká nyní\nv Bydžově jistý Vavák; jest prý spolužák nebo přítel\np. Fr, Blažka, prof. harmonie; nevím, ale říkal, že učil\nKrejčího, ředitele varhanické školy. Složil několik\nmší. Třetí chce zde dát provozovat v děkanském chrá-\nmě, kde se varhany opravují. Pan Vav á k jest pře-\npiatý hudebník a ztápí rád své melodie v . . . ♦.; mimo\nto jest v Bydžově privátním učitelem na piano. Jeho\nskladeb jest dosti, avšak nevím, zdali co po tom. Mimo\nto jest ruch hudební u nás tichý jako spící beránek. Jeu\nv tom kostele se ta mšícka tak odsekne a je vše hotovo.\nVarhaník si zatrilkuje a zarejdí na varhanách a\nlid se rozejde nadšen kostelní hudbou. To je vše co\nVárn mohu o zdejší hudbě psáti; a bude-li co nejdříve\nněco důležitého, zajisté neopomenu vám to sděliti.\n(F. H.) Z Dašie. (Akademie. Ed. Náprav-\nník,) Po celý rok není nám, jako v jiných městech, do-\npřáno nějaké hudební akademie; toliko když studu-\njící k nám zavítají, nastane u nás čilejší ruch a jinaká čin-\nnost, Jak mile tedy k nám na prázniny zavítal chvalně\nznámý skladatel, pan Ed. Nápravník, uspořádala se i\nu nás dne 21. srpna akademie ve prospěch Zdenky\nHavlíčkovy. Zpěvácký spolek Pardubický se svým\nochotným a činným ředitelem panem Jandou přednášel\nv akademii této dva sbory, z nichžto „Kovářská\" ed Vo-\ngla velmi se líbila. Sbory šly praecisně, správně a do-\nšly pochvaly. Pan ředitel Janda zpíval Pivodovu\npíseň „Ztracené srdce44 s pravým výrazem • méně vynikl\npan Kopista, jenž některé národní písně zazpíval, Ko-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "203", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.7", "texte": "runa všeho byla hra pana Ed. Nápravník a, jenž svou\neffektní a zajímavou fantasii „České perle\" pro piano\ns velkou bravourou, s hlubokým citem as náležitými\nnuancemi přednesl; načež nesmírného potlesku a hlučné\npochvaly od obecenstva dosáhl. Piano, na němž p. Ná-\npravník hrál, bylo z Holic od p. Vogla. Konečně sly-\nšeli jsme deklamaci „Vysloužilec\" od p. Jos. Rabasa a\n„Humoristické cťení\" od Fr. Richtra. Oba došly zaslou-\nžilé pochvaly. V pondělí dne 26. srpna rozloučil se s námi\nskvěle nadaný náš rodák p. Ed. Nápravník, jenž jsa\njmenován za kapelníka ku knížeti Jusupovu do Petro-\nhradu, tam se nyní übírá Kéž pokračuje na své šťastně\nzačaté dráze co skladatel a oblažuje nás novými svými\nzdařilými skladbami. Voláme mu ještě na cestu s Bohem!\nNa shledanou!\nZ Hlinská. (Kostelní hudba a hudební ví-\nnek.) Za poslední doby se naše hudba kostelní utě-\nšeně rozvinuje. Již dávno jsme neslyšeli tak zdařilé pro-\nvedení výtečných skladeb. Přejeme si, abychom i dále\nmohli o utěšeném pokroku tomto zprávy podávati. Dne\n25. m.m. byl uspořádán „Věnec\" ve prospěch zálo-\nžny. Hudební sbor p. Doležálkňv provedl nejprve\nvýborně velký směs z n á r o d ní ch písní i kavatinu\nz „Lukrecie Borgie.\" Na to následoval rázný proslov,\npřednesený p. K. A. Mistrovskou píseň Riegrovu: „Ko-\nvářská\" provedl p. A. V., pp. Pr. Kn., Ho., Pe. a Št.\nvelmi zdařile deklamovali. Pp. Se. a Št. provedli s vý-\ntečným úspěchem dvojzpěv z opery „Zedník a zámečník.\"\nNeméně zdařile byla provedena velkým sborem výtečná\nctverylka Hellerova. Produkcí následoval tanec. Vý-\ntečná hudba, skvělá i četná společnost, rozmanitá zábava\ndodávaly Věnci pestrosti i půvabu. Ze naše s besedami\nnerozdílné písně: „Kde domov můj!\" a „Hej Slo-\nvané!\" nechyběly, netřeba podotýkati. Mluví-li se o če-\nské besedě, mluví se o výkvětu vlastenectví, a kde je\nv r f v 0\nCech vlastenec, tam musí být píseň, tam se modlí srdce\nv zpěvu národním. I tancírna byla vkusně ozdobena sku-\npeninami ověnčených podobizen našich výtečníků. S po-\ntěšením jsme pozorovali rozmáhání se kroje národního.\nV krátce bude ještě jeden „Věnec\" uspořádán. Přeje-\nme si, aby snahy tyto i dále žádoucí podpory obecen-\nstvem docházely, o podnikavosti pp. ochotníků jsme pře-\nsvědčeni.\n(L. S.) Z Chrudimi. (E. Nápravník.) O zdejší\npouti dostalo se nám v chrámě mše od Haydna, která\ns velkou obezřelostí provozována byla. Přibylo k nám\ntéhož dne mnoho hostů z okolí, mezi nimiž jmenujeme\nvýtečného pianistu a skladatele p. Ed. Nápravník a, p.\nPrůchu, adjunkta varhanické školy a p. Knitia, skladatele\nto několika jalových sborů. Večer přednášel p. Ed. Ná-\npravník v besedě několik skladeb pro piano, jmenovitě\n„Zefíra \"od Kittla, „prádelní píseň\" od Mendelssohna,\nfantasii „Lucia\" od Liszta, „Scherzo-polku\" od B. Sme-\ntany a velezdařilou svou fantasii „České perle,\"\nkteráž velkou sensaci v obecenstvu učinila; zvláště nad-\nšeni byli posluchači závěrečným ukončením, když dotčený\nskladatel píseň „Hej Slované\" oktávními chody ozdo-\nbenou na piano hřímal. Pochvala a potlesk byl neko-\nnečný. Za tuto duševní lahůdku máme co děkovati na-\nšemu ráznému a hudby milovnému měšfanostovi, p. Kli—\nmešovi, jenž p. Ed. Nápravníku ke hře vybídl.\nZ Kladna. (Akademie). Dne 18. srpna dávala\nse tu hudební a deklamatorní akademie, již zdejší studu-\njící v místnostech Kladenské besedy ve prospěch rodiny\nTylovy uspořádali. Sál byl bíle a červeně dekorován;\nna stěnách jsme viděli naše výtečníky „Tyla\" zdo-\nbil krásný věnec, kterýž uvila slečna J. Sv ejcarova;\nna věnci byl pěkný trikolor. Program byl volen dobře a\nsice jak následuje: L Oddělení: 1) Ouvertura „Jan\nz Paříže,\" hrána od zdejší hornické kapelly. 2) Kadryla\nod Hellera byla přednesena s úspěchem a velmi se\nlíbila. 3) „Besední ctění\" od barona M. Villani-ho, četl\np. K. Thuringer. 4) Solo na piano: a) Variace na\n„Ach není tu není,\" b) Fantasie ze zpěvohry „Car a te-\nsař,\" hrála slečna Hudcová zdařile: bylo však patrně\nvíděti, že řádnému provedení obou kusů rozladěné piano\nvadilo. Velmi četné obecenstvo odměnilo slečnu hlučným\npotleskem. 5) Divertemento pro violon od J. Hraběte\nhrál s velkou bravurou p. Blumentritt, zaěež se mu\ndostalo velmi vřelého potlesku. 6) Deklamace „Rada žen-\nská\" od Tyla, byla přednesena sl. M. Priknerovou,\nzacež jí srdečný potlesk dán. 7) Sbory: a) „Odpadlý\nod srdce\" od Kříž kov s kéh o, b) „Žaloba\" od téhož,\ndošly řádného provedení a všeobecně se líbily; není ovšem\ndivu, neb jsou to sbory krásné, z nichžto duch národuí\nvane.. 11. Oddělení: 1) „Symfonii\" a 3) „Píseň bez\nslov\" hrála opět hornická kapela. 2) Písně : a) „Dudá-\něek\" od Štrébla, b) Slovíčko „Nikoli\" od J. Zvona-\nř e, zpíval p. A. Hromada dobře a dojemně, jako oby-\nčejně; hlas jeho je zvučný a vydatný. 4) Deklamace\n„To se nesluší\" od Tyla, přednesla slečna Svej carova.\n5) I.a 11. věta z koncertu pro violon od J. A ber ta\nhrál opět p. Blumentritt. Takové pochoutky se nám\nještě nedostalo, jakou nám on přinesl. 6) Deklamaci\n„Vysloužilec\" přednesl v kostumu zdařile p. Thurin-\nger a všeobecně se líbil. 7) Sbory: a) „Přání,\" b)\n„Staročeská,\" oba od J. N. Škraupa, byly provedeny,\njak toho požadovaly, a hlučný potlesk se rozléhal po jich\numlknutí po sále. Na to se tančilo. Naši studující\nobmýšleli zařiditi ještě asi dvě akademie, ale s tíží\nto učiní, neb se jim staví v cestu překážky, na něž\nby nikdo byl nepomyslily Mimo to jest jim též nemilý\nvýstup jednoho z p. horních úředníků v této akademii,\njemuž jsou ti, kdo hájí českou národnost, pouhými\nsprosťáky. Konečně buďtež velectěné pí. direktorce\nVáňové za laskavé půjčení piana, pak horlivému p. ka-\npelníku J. Stříbrnému a všem, kdož laskavě spolu-\núčinkovali, srdečné díky!\n\nF. J. S.\n\nZ Roztok. Je to věru smutné, když v harmonii\nnesběhlý varhaník ten neb onen krásný chorál neumělou\nhrou svou zohyzdí ba i docela zpotvoří; avšak co mám\nříci o drzosti nově zvoleného učitele Roztockého, jenž\nsvětské ba i sprosté písně do chrámu uvádí, jakž jsme\nse o tom dne 21. Lipna t. r. v starobylém chrámě sv.\nKlimenta na Levém Hradci přesvědčili. Mlčením po-\nminou ce bídnou předehru tohoto varhanického ííerostrata,\npromluvíme toliko o jeho dalším se pitvoření. Místo chorálu\nzahrál píseň s nápěvem „U potoka hoch si sedě v\"\na zajel ve svém Neronském zápalu tak daleko, že při po-\nzdvihování známou kramářskou píseň „Ať se pinkl\nhází\" za praeludium přednášeti se opovážil. Tak se\nprzní ulicnickými písněmi náš nejstarší chrám český ?\nPřed 900 lety zaznívaly zbožné zvuky víry Kristovy z této\nbudovy boží a nyní zavzněly tam nemravné a zkázonosné"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "204", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610901-01.1.8", "texte": "písně! Jaká to nestoudnost! Nedivil bych se nerozumnému\nchlapci neb šílenci na hlavu poraženému, kdyby píseň\nHeisovu v chrámě zahrál ; ale ciní-li to učitel, vycho-\nvatel dítek, jenž o ušlechtění mravu svých svěřenců dbáti\nmá to je více než blbství, více než šílenství! Vyzý-\nváme velebné duchovenstvo, aby nešvar tohoto učitele\npro podruhé zamezilo a jej, opováží-li se to ještě jednou\nučinit, navždy odstranilo.\n\nBoleslav Husinecký.\n\nJ. V. J.\nZe Slaného a z Loun. (Akademie.) Čacký\nzpěvácký a hudební spolek v Launech bude míti\ndne 1. září produkci v poblízkých Chlumcanecb. K to-\nmu cíli vyzval bratrsky nejbližší český spolek v Sla-\nném k spoludcinkování, vyvoliv si 5 sborů, a to: „Na\nPra h uK od Vogla, „Kovářskou\" a „Z pě v jinoch ň\"\nod téhož. Kadryllu a Quodlibet od Karlíka.\nSlánským jestif zůstaveno vyvoliti si též z vlastenských\nsborů. Jsou pak tyto: „Pozdravení pěvcovo\" od\nVeita, „Bratří rozveselme se\" od Pivody, „C i ká-\nni\" od Vogla, „Staročeská\" od Jana Škroupa, „Šumí\nLabe\" od Zvonaře a „Hasme: Hoří!\" od Slavíka. K\ntěmto dvěma spolkům připojí se Týne ctí zpěváci a\ndá se ocekávati, že z celého okolí sejde se mnoho hostů\nk této národní slavnosti. Podaří—li se podniknutí toto,\ncož ze srdce přejem, tu se poněkud napraví křivda, ježto\nse Lounským stala v Postoloprtech dne 4. srpna.\nAčkoliv v posledních casech vymizelo jméno spolku\nzpěv. ze Slaného v těchto listech, přece nebyl nečin-\nným , neboť poctil dotčený spolek našeho otce Pala-\nckého, hraběte z Clam-Martinicň, a jak účinkoval v blíz-\nkém chrámu Páně na Tuřanech iv besedě Koleěské. Co\ntoto píšu, zpravuje snad někdo jiný některé listy naše\no besedě právě odbyté v Zlo ni cích, ježto byla ve pro-\nspěch Zdeňky Havlíčkovy dávána. Beseda tato zá-\nležela z 11 čísel, z nichž připadlo 6 na deklainace a\nostatních 5 na sbory. Provedení veškerých čísel bylo\nuspokojující, účastenství váženého obecenstva vzorné; což\nbychom přáli při všech takových zábavách, Deklamací\njsme slyšeli mnoho. Tentokráte deklamovaly slečny: M.\nKrátká, M. Tomanova a AI. Vopršalova, pak pá-\nnové: Lamp a, Veselý a Bába. Rozmarně přednesla\nsl. M. Tomanova Rubešovu deklamaci. Taktéž se líbil\n„Frajtr Kalina\" panem Bábou provedený. Ostatní dekla-\ninace se také neminuly s výsledkem, a zasloužily té po-\nchvaly, ježto se dostala ostatním slečnám a pánům. Sbory,\nod zpěváckého spolku ze Slaného a některých pánů ze\nZlonic provedené, dobře se vyjímaly. Ve jménu Zdeňky\npřijměte díky všickni, jenž jste jakkoli přispívali! Avšak\nještě něco! Ptám se spolku zpěv. v Slaném, proč tak\nnevděčně, ano proti stanovám jedná, když všude zábavy\nv okolí podporuje, ale jen doma ničeho nečiní ? Jak k to-\nmu přijdou údové přispívající ? Proč se upustilo od zamý-\nšlené besedy 1. září? Či se odloží zase až na přes rok?\nMožná! U nás prý to nemůže ani jiné být. Dobře tedy!\nKdyž nechtí ti pánové, od nichž rozkvět spolku a jeho\npůsobení závisí, pak to arciť nepůjde. Co zmůže úd pod-\nřízený byť i sebe horlivější ? Nedáte na rady soukromné,\nneslyšíte přání domácích, uslyší je tedy veřejně každý\nčtenář těchto listu. Před celým soudným čtenářstvem se\nzodpovídejte, pakli chcete. Budoucně více. Na shle-\ndanou!\nO\n\nPaříž. Skladatel Jakub Offenbach byl u příležitosti\njmenin Napoleonových dne 15. srpna rytířským křížem\nčestné legie vyznamenán. Leon Escudier dobyl\nsi práva, by směl jediné vydání GJuckovy „Alcesty\"\nu veřej niti. Klavírní výtah je od Vanthrota a vyjde po\nprvním představení dotčené opery. O poznenáhlém\nzvýšení orkestrálního ladění, jenž se po dvě století dělo,\ndokončil Emil Pfeiffer důmyslnou práci ve formě zhuru sto-\njícího nástroje, na jehožto přední straně se nachází\nklávesnice s devíti klávesy, kteréžto s rozličnými\nladickami (StimmgabelJ ve spojení stojí, a kteréžto udá-\nvají na 4 přehledných tabulkách nejhlavnější lyrická díla,\nježto se od r. 1760 až 1859 na francouzských jevištích\nprovozovala. Armid a, opera od Lulliho zpívala se při\nladění 810 záchvěvu ladiěky; nato, uhodí-li se na ostatní\nklávesy po sobě, objeví se ve zvýšeném ladění 8 ostat-\nních epoch, tak r. 1784 opera „Danaijdky\" s 818 zá-\nchvěvy r. 1785 „Richard Lvísrdce\" s 820 zá-\nchvěvy; r. 1799 „Adolf a Klara\" s 838 záchv. ;\nr. 1807 „Vestalka\" s 840 záchvěvy; r. 1829\n„Tell\" s 860 záchv.; r. 1831 „Robert ďábel\"\ns 865 záchv.; r. 1833 Le Pré aux Claires'4 s 868\nzáchv. a konečně r. 1859 „Faust\" od Gounoda s 898\nzáchvěvy. Od roku 1807 až 1859 bylo ladění nejvíce\nzvýšeno, tak že tomu známou normální ladickou se\nzabránit! muselo.\nTerst. Osmiletý Luigino Ricci, syn naší výtečné\nkrajanky Ludmily Ricciové, roz. Stolzové, provozoval\ndne 12. srpna v chrámě u sv. Justa svou první mši,\njížo neobyčejný talent osvědčil. Bylot to radostné podí-\nvání na tohoto mladinkého skladatele, když bíle jsa oděn,\ntaktovkou své dílo osobně řídil. Dne 15. srpna dávala\nse tato mše zde podruhé. L. Ricci vychován je od své\nmáti v češtině a it alciiiě.\nVídeň. Skladatel opery „Die Kinder der Haide\"\n(Děti pusty) pan Antonín Rub in stein prodlévá nyní\nzde. Po vystavení nového dvorního operního di-\nvadla bude zámecké divadlo strženo, aby tím c. k. hrad\nsídelní přiměřeně rozšířen a chodník uspořádán býti mohl.\nZdejší konservatorium přijalo navrhnuté zavedení\nsníženého Pařížského normálního ladění.\nWiesbaclen, dne 20. srpna. Opera „Katinka Heil-\nbronská\" od prince Petra Oldenburského (Kiihner) dávala\nse poslední sobotu o 3 hodinách odpoledne v zdejším\ndvorním divadle. Přítomni byli J. M. král Wiirtemberský\na dvořaniné. Princ Petr řídil osobně zkoušky. Potlesk\nbyl hojný a srdečný. Dílo toto je v skutku v lehkém\na libém slohu psáno; jen tu a tam upomíná instruinen-\ntace nikoliv ku prospěchu prince na manýru R. Wagnera.\nVysokorodý skladatel nedá prý svou operu do veřejnosti.\n*) Těšíme se na nové Vaše dopisy. Red.\n\nListárna.\nDopis, v Sušici a ve Lvově. Vaše dopisy přijdou\npříště. Nápravníkova ouvertura pro orkestr vyšla tyto\ndui a stojí 3 zl. 60 kr.\n\nK tomuto číslu přiložena jest VII. notová příloha."}]}