{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_sha256": "bf91335f0c6932fcd3e438069f31b91a7d5226b82e61d2c3fe9f4be3ac7069ec", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/09/10_01/bmtnabd_1861-09-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "205", "page_fin": "206", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.1", "titre_corps": "Antonín Rejcha. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Antonín Rejcha. Životopisný nástin.", "signature_source": "B. Brádelský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3645, "texte": "Antonín Rejcha.\nŽivotopisný nástin.\n\n(Dokončeni.)\nR. 1814 napsal Rejcha \" elc.\nPřehledneme-li ty zásluhy, jichž sobě noví theoretikové,\nco se toho odvětví vědy hudební dotyce, dobyli, bylo\nzde i dosti starých spisů, které o předmětu tomto jed-\nnaly. Rejcha jistě neznal tyto práce, sice by byl\ndo světa knihu neodeslal, v níž se nejen starých ne-\ndostatků a chyb přidržel, alébrž i nových a ještě vět-\nších chyb nadělal. Z té příčiny se sám velmi za vše-\ncky ostatní nazpět postavil. Nejlepší a nejužilečnější\nv celém spisu byly dva oddíly „o přednesu \"\na „o spůsobu cvičení se v to jest ale ji-\nstě to nejmenší, po čem se tážeme, chceme-li melodii\ntheoricky a čistě vědecky pojednanou viděti. Co nej-\nrozsáhleji pojednal o „ryimopéji.il Nového ale nebylo\nani v tomto ničehož. Kniha tato učinila přec velkou\nsertsací a to hlavně v Paříži. R. 1832 vyšlo druhé\nvydání tohoto díla v Faříži. R. 1818 vydal „Cours de\ncomposition musicale\" v Paříži.\nRejchovo jméno co theoretika počalo také dochá-\nzeti obliby. Od svého dosazení co professora na Pa-\nřížské konservatorium zanášel se Rejcha výhradně theo-\nrií, a musíme se přiznali, že zanedbaná studia v hu-\ndební literatuře s nevyrovnanou vytrvalostí, pilností a\nobezřeloslí doháněl. Byl—li Rejoha již z domova kon-\ntrapunktistou skrz na skrz, bylo mu toho studium tím\nvíce zapotřebí, a to hlavně proto, když mu jeden od-\ndíl vyučování skladbě na konservatorium odevzdán byl.\nPrvní a nejskvělejší důkaz o výtečných výsledcích své\npilnosti podal v „Traité de haule Composition mu-\nsicale\" (2 svazky r. 1825, což černý do němčiny pře-\nložil ar. 1834 ve Vídni pod jménem „Lehrbuch der\nmusikalischen Composition\" vydal.) Dílo toto probírá\nkontrapunkt ve všech odvětvích a pojednává o něm co\nnejdůkladněji a nejrozsáhleji. Jestli Rejcha svým\nvyšlým spisem r. 1816 „Traité de harmonie\" celému\nvyučovacímu systému skladby ve Francii silnou ránu\nzasadil, ukončil tímto spisem v tomtéž úplnou revoluci.\nV skutku musíme se diviti velikánským pokrokům, které\nRejcha učinil v krátkém čase na své dráze, na kte-\nrouž jej neobyčejná náhoda, a nikoliv již ze začátku\nvytknuté povolání přivedlo, a na níž se stále sám pro\nsebe, jsa sobě samému zanechán, pohyboval. A přec\nto není ženiální velikost a síla ducha, co nám na něm\nnejpodivnější býti se zdá, alébrž železná pilnost a skálo-\npevná vůle.\nFrancie nezapomene, co pro ni Rejcha učinil, co\nse hudebního vyučovacího systému dotýče, mezi oběma\nvšak nebude nikdy úplná přitažlivost panovat.\nPrvní cestu ku svému dílu prorazil Rejcha úst-\nním vyučováním. Skladby, s nimiž v Paříži debutoval,\njeho velká náklonnost cvičit žáky, a skvělé výsledky\npřičinění jeho se v tomto oboru, jakož i dále jeho mí-\nsto co učitele skladby na konservatorium, zaopatřily mu\nbrzy a na vždy tolik učňů, že se mu snadno povedlo\nrozšířiti své náhledy a zásady. Snad není ani jedi-\nného města ve Francii, které třebas jen dosti malé\njméno má ve světě, kde by aspoň jeden nevyučoval,\nkterý jedenkráte žákem Rejchovým byl. Mezi těmito\njsou umělcové opět jako Onslov a Berlioz, kteří jej\nsvým mistrem nazývají. Ač se osobně velmi sám vždy\npřičinil, pomáhaly mu v lom i také jeho spisy na mnoze.\nFrancouz nemiluje v umění filosofémy a sofistické pi-\nplání jako Němec. Rejcha poznal to a nalezl brzy pře-\nkážky, které sobě francouzští theoretikové sami v cestu\nstavěli. V Rejchových knihách mluví se jen o těch\nvěcech, které zrovna na prakci působí; v nich se učí-\nme jen technice.\nKdoby tam chtěl přemýšlivé bádání o otázkách\nnalézti, jako jsou „pathétické deklamace o karakteristice,\nésthetika, kritiky o jiných systémech atd.; marně se\nvěru ohlížíš a pátráš, takového tam nic nenajdeš. Rej-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1981, "texte": "cha uvedl učenníka do dílny, kde sám mistr tvoří. Až\nna to nejmenší ukáže mu, jak Se kabát dělá, ale ne-\nzaměstnává jej s připravováním sukna a prádlem vlny.\nAto jest hlavním důkazem, jak dřívější všecku literaturu\npropracoval a jak hlavní věc a bytost její pochopil.\nA to potřeboval mladík, měl-li z něho jedenkráte úplně\nvzdělaný hudebník býti. Co dík za toto dílo, jež ve své\n•\nuspůsobilosti ve vyučovacím systému úplnou revoluc1\nučinilo, dostalo se Rejchovi skvělé odměny; bylí zvo-\nlen za úda král. akademie, za rytíře čestné legie a\nkonečně za inspektora konservatorium. Jako kompo-\nnista nebyl tak šťastným jako učitel a theoretik, ač i tu\nvélmi pilným byl, nebo máme od něho přes 150 děl.\nPsal mnoho oper; jenom dvě se provozovaly v Paříži,\na tyto dvě nelíbily se a přišly k zapomenutí. Dobři\ni 11/' Yrl v-j .5 * i ■ ,\ntheoretikové jsou obyčejně nešťastní praktikové, a to\n\\ii ;al/ J 3 ■ ;\nzvláště v hudbě. Pevné hudební vypočtení odstrčí po-\nmalu svobodný vzlet a udusí básnického ducha. V stu-\ndiích o positivném vyschne pramen ideí a poezie, a tím\nse celý ideální svět ztratí, nímž umělec pouze umělcem\njest. Na všech dílech jeho instrumentálních je vyryta\nscholastická pečeť. Krásné práce, dobré studie na-\npsal, ale málo potěchy, žádného občerstvení. Na nej-\nvyšším stupni stojí jeho kvinteta. Iv Německu jsou\nveleznámá, nemělaby ale žádnému umělci nepovědomá\nbýti, a to hlavně za příčinou studií. Ve vynálezu, v ce-\nlém chodu a vkusu vidíme žáka Mozartova a Haydnova;\nco se ale vypracování dotýče, jest Francouz. To bylo\nhlavně příčinou, že se Rejcha Francouzům co skla-\ndatel velmi líbil a dlouho na stejném stupni slávy se\nudržel. Zemřel v Paříži na zapálení plic 28. května\nr. 1836.\nPohřební slavnost konala se v chrámu Páně u\nsv. Rochá. Při té se zúčastnili Cherubíni, Paer, Auber\na všichni professorové na konservatorium. Zpěváci\nvelké opery Feydeaua a konservatoria vedli hudební\nčást této slavnosti.\nPohřben byl Rejcha na hřbitově pěre Lachaise.\n\nB. Brádelský."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "206", "page_fin": "207", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.2", "titre_corps": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.", "titre_sommaire": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.2", "debut_caractere": 1983, "fin_caractere_exclue": 3939, "texte": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.\n(Pokračování.)\n§. 17.\nValně hromady\nbývají pravidelně dvě za rok, v dubnu a v říjnu, den\npak jim položí výbor.\nY případech zvláště důležitých svolává předseda\nvalnou hromadu mimořádnou.\nV obor valné hromady náloži\n1. volba výboru;\n2. usnešení o hudebních slavnostech, které spo-\nlek v nastávajícím pololetí podniknouti má a o všem\nco k tomu náleží;\n3. přijímání výročních účtů , k jejichž zkoumán\ndva účetní dozorce ustanovuje; konečně\n4. rozhodnutí o výlohách, které 50 zl. r. č. pře-\nvyšují, jakož i ustanovení mimořádných příspěvků údův,\na vůbec všechny záležitosti, jichž vyjednání sice vý-\nkonným údům, nikoli však ve schůzkách měsíčních po-\nčtěno jest;\n5. usnešení najímání místností pro spolek;\n6. vypisování cen;\n7. změna stanov;\n8. ustanovení, co se státi má, kdyby se spolek\nrozejiti měl.\n§. 18.\nSchůzky měsíční\nbývají vždy v onen den, na který prvé cvičení v tomto\nměsíci připadá.\nJedná pak se v měsíční schůzce o předmětech a\nnávrzích v knize přání obsažených, jakož i o všech\npotřebných věcech, pokud v obor valného shromáždění\nneb výboru nenáleží.\nJednání počíná, když cvičení ve zpěvu ukončeno\njest.\nZa jiných večerů, ke cvičení ustanovených nemá\nse v podobných záležitostech ničeho vyjednávati, vy-\njmouc případy zvláště důležité.\n§. 19.\nO výboru a činnosti jeho.\nYe všech záležitostech odpověden jest výbor ce-\nlému spolku.\nMá-li výbor o něčem rokovati a platně zavírati,\ntřeba jest, aby nejméně ve dvou třetinách svých členů\nzastoupen byl, většina hlasů rozhoduje.\nVýboru náleží:\n1. Aby volil skladby k zábavám a koncertům,\nurčoval místa pro každou produkcí spolku, ustanovoval,\nmnoho-li hostí výkonní údové do zábav přívésti mohou,\na určoval sumu vstupného do koncertů.\n2. Aby podnikal a řídil vycházky zpěvácké.\n3. Aby ujednával a nalézal, které skladby by se\nkoupiti a které rozmnožiti měly.\n4. Aby spravoval účty.\n5. Aby navrhoval čestné údy.\n6. Aby přijímal zakládající a přispívající údy."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2362, "texte": "7. Aby navrhoval vypsání cen a určoval všecky\ntoho připadnosti a výminky. Platné však rozhodnutí o\nvypsání ceny náleží toliko valné hromadě, výbor však\nmá jmenovali několik soudcův nad konkurenčními pracemi.\nNa základě od soudcův podaných zdání přiřkne\npak výbor cenu.\n§. 20.\nVýbor skládá se\n1.z předsedy a místopředsedy,\n2.z ředitele a místoředitele,\n3.z tajemníka,\n4.z listovníka,\n5.z pokladníka,\n6. z obřadníka.\n§. 21.\nJaký obor činnosti mápředseda neb místopředseda.\nPředsedovi jakožto hlavě spolku náleží vrchní ří-\nzení všech záležitostí správy vnitřní, aniž by se tímto\nostatní jednatelé ve svém oboru stanovami vykázaném\nobmezovali.\nPředseda jest zástupcem spolku ve všech záleži-\ntostech vnějších.\nPředseda podpisuje všechny písemnosti spolkové,\npodává zprávy o podstatnějších záležitostech, předsedá\nkaždému shromáždění, hájí a řídí rokování, a přihlédá\nk řádnému šetření stanov.\nJemu se zasílají konkurenční práce, kteréž on\nsoudcům od výboru ustanoveným odevzdává, tito práce\nposouzené zase předsedovi navracují.\nBez písemní poukázky předsedovy nevyplácí se\nničeho z pokladnice spolkové; on podává u valné hro-\nmadě zprávu o příjmech a výlohách, jakož i o veške-\nrém stavu a řízení spolku.\nKonečně přísluší předsedovi vrchní dohlídka nad\nostatními jednateli.\nMístopředseda zastupuje předsedu ve všech\nvýkonech jemu příslušných.\n§. 22.\nŘeditel\nmá vrchní zprávu ve všech záležitostech hudebních a\nvrchní dohlídku v archivu, rozhoduje o spůsobilosti při-\nstupujících údů výkonných, a potvrzuje jich přijmutí\nsvým podpisem v knize spolku.\nZvláště ale mu náleží, aby studium i provozo-\nvání skladeb řídil, partytury a jednotlivé hlasy důkladně\nprohlížel a spravoval.\nŘeditel ustanovuje ve srozumění s výborem ostat-\nním, programy k zábavám a koncertům, navrhuje skladby,\nkteré by se koupiti měly a stará se o potřebné pře-\npisy skladeb.\nNařídí totiž listovnímu písemně, která skladba, a\nv kolikerých hlasích opsali se má, přepisy od listov-\nního odevzdané srovná se svou poukázkou, a potvrdí\núčet přepisovatele.\nNa partituře poznamená počet přepsaných hlasů.\nKdyby se vidělo řediteli, někoho z výkonných\núdů pro dokázanou nemajetnost platu zprostili, necht\nto přednese výboru, jenž v tom rozhoduje.\nKonečně ustanovuje osm zpěváků, kteří by nové\nskladby spolku ku posouzení přednášeli.\nMístoředitel zastupuje ředitele ve všech těchto\nvýkonech.\n(Dokončeni.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "207", "page_fin": "208", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.3", "titre_corps": "Pianní ústavy v Praze.", "titre_sommaire": "Pianní ústavy v Praze.", "signature_source": "K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.3", "debut_caractere": 2364, "fin_caractere_exclue": 3956, "texte": "Pianní ústavy v Praze.\n\n(Pokračování a dokončení.)\nBedřich Kirchner.\nDne 15. srpna odbývala se výroční zkouška chovanců\nhudebního ústavu p. B. Kirchnera v Karlině. Ačkoliv\nústavu toho teprv 2 leta stává, a tudíž chovanci sobě\nznainenitější techniku a přednes přivlastnili nemohli,\nbyli jsme přec výsledkem, s nímž se potkali, nemálo\npotěšeni, což spolu o výtečnosti jediného v Karlině se\nnacházejícího ústavu svědčí. Slyšeli jsme nejvíce skladby\nránu slovanského, n. p. „Zvuky % Čech,\" „české\nnárodní písně,\" „Kde domov můj\" a j., kteréž ve-\nsměs od větším dílem ještě v útlém mládí se nacháze-\njících chovanců správně, taktupevně a rázně provedeny\nbyly. Musíme při té příležitosti vkus p. ředitele chvá-\nlili, nebof nedá se upříti, že skladby duchem národním\nprovívající, v žáku lásku k vlasti a národnosti vzbuzují.\nKromě jiných salonních kousků byli z pospolných skla-\ndeb dosti slušně a neúhonně provedeny: sonata od\nSchmitta, české písně, Divertissement od B. Kirchnera\na Pochod z Tannháuseru. Že p. ředitel o zvelebení svého\nústavu všemožně se snaží, dokazuje i okolnost ta, že\np, ředitel ve svém ústavu také zpěv zavedl. Slečna\nAnt. Rennerova zpívala ruskou národní píseň\nvený šafrán\" a českou „Kde domov můj\" s přimě-\nřeným citem a dosti čistou intonací. Konečně zasluhují\nchvalné zmínky žákyně: slečna Ant. Rennerova, Adéla\nPtákova, Ant. Plchova a J. Kohlenbreinova, z cho-\nvanců mužských M. Kraus, Jan Pak, Ferd. Fried-\nland, H. Rozola aJ. Fróšl. Tak jpodali žáci důkaz,\nže účastni jsou dobré methody činného p. ředitele, kte-\nrýž za svou horlivost nejen uznání nýbrž i hojného úča-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 136, "texte": "stenství ze strany obecenstva zasluhuje. Konečně po-\ndotýkáme, že se p. ředitel Kirchner co zdatný skla-\ndatel osvědčil a osvědčuje.\n\nK."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "208", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.4", "titre_corps": "Podavše takto dosti obšírnou zprávu o výsledkách", "titre_sommaire": "Podavše takto dosti obšírnou zprávu o výsledkách", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.4", "debut_caractere": 138, "fin_caractere_exclue": 383, "texte": "Podavše takto dosti obšírnou zprávu o výsledkách\nklavírních ústavů v Praze, podotkneme ještě, že\nse v Praze mimo tyto uvedené více takových ústavů\nnachází. Že zde o nich zmínku nečiníme, leží v tom,\nže se v nich žádné veřejné zkoušky neodbývaly."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "208", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.5", "titre_corps": "Z Rotterdámu, 1. září 1861.", "titre_sommaire": "Z Rotterdámu, 1. září 1861.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.4", "debut_caractere": 385, "fin_caractere_exclue": 3837, "texte": "Z Rotterdámu, 1. září 1861.\n(Dop. pův.) Po dlouhé a dosti unavující cestě\npřijeli jsme do Rotterdámu. Jeli jsme na Drážďa-\nny, Lipsko, kde jsme se tři hodiny zdrželi, Děvín,\nEmerich, poslední to pruské město a odtamtud zrovna\ndo Rotterdámu. Kollega náš, pan Alojs Meliš, zdržel\nse v Lipsku u našeho krajana pana , člena\ndivadelního orkestru v Lipsku a hrál tam v divadle a\npřijel o den později do Rotterdámu.\nRotterdám je velkolepé a krásné námořní město\na život v něm velmi čilý. Zdá se, že naše české obli-\nčeje zdejší lid překvapují; neboť vždy na nás zevlují;\njdeme-li po ulici neb vstoupíme-li do hostince, každý\nse po nás točí. fteč nám zde dělá obtíže; anto Ho-\nlanďanu tak snadno rozuměti nelze. Co jsme zde po-\nzorovali, že Němci nejsou v lásce u Holanďanů; než\ndosti o tom ; nyní něco o hudebním životu! Zde Vám\npodáváme malý obrázek, jak se i zde jména „ \"\nzneužívá.\nDne 31. srpna byli jsme uvedeni do hostince\nFrascatiho, kdež se vokální koncert odbýval. Vstou-\npivše do rozsáhlé, lidem naplněné místnosti, spatřili\njsme v předu jakýsi druh pimprlova divadla, s kulisami\na oponou. A ejhle ! na podium sedělo několik nád-\nherně oděných ženských, mezi sebou rozprávějících.\nPři našem vstoupení ukončil právě jakýsi barytonista\nsvou arii, kterou dle zdání našeho tak dobře nastudo-\nvanou měl, jako žáci pražských pianních ústavů fabrikáty\nVossovy. Na to vystoupila jedna dáma a počala . . .\ndomníváte se zpívá ti ? Chyba lávky! Zpěv se to nazvati\nnemůže; neboť hlas její byl siplavý a podobal se jisté\npražské zpěvačce, která navzdor protekcí p. Thomé\nčeskému obecenstvu se Übiti nechtěla. Zdejší zpěvačka\nale byla obsypána hlučnou pochvalou za provedení val-\nčíku z „Lazebníka Sevillského.\" Inu dáma tato požívá\nzvláštní lásku Holanďanů a proti gustu žádný disputát.\nNa to se posadil as 201etý mladík ku klavírů, jenž nerázně\ndo něho tloukl; při tom pohlížel tak vítězoslavně na\nobecenstvo, jakoby říci chtěl: Dreyschockovi i Lisz-\ntovi dám dupplé a přec vyhrBju partii. Dále vystoupila\ndruhá dáma a zpívala německy jakousi píseň o starých\npannách. Ačkoliv zpěv její ničeho nezadal zpěvu první\nzpěvkyně, následoval přec sykot bezpochyby za tou\npříčinou, že německy zpívala; neboť první přednášela\nkus svůj v řebi italské.\nNemohše tylo vyzpívané hlasy, ježto český sluch\nurážely, déle slyšeti, opustili jsme sál před ukončením\nkoncertu, jenž od 9 až do 11 hodin trval. Vstupné\nse neplatí; za to však musí každý jíst a pít. Tím ale\nzaplatí každý dvojnásobně ; neboť je každá\nmaličkost nesmírně drahá.\nPrvní opera, v které mladá česká hudební garda\núčinkovala, byla Don Juan od Mozarta a šla velmi\ndobře. A jak by nešla, když se náš zkušený maršálek\nv čelo naše postavil. Byl to tuhý boj, však pod obe-\nzřelým a výborným komandem našeho Radeckého do-\nsáhli jsme úplného vítězství. Naše pěchota s housle-\nmi, violami a celly chvalně se držela a naši Hříma-\nlové hřímali skutečně na housle tak výtečně, že v blesku-\nrychlé čerstvosti jedním táhnutím smyčce kopy not zpo-\nráželi. Neméně vyznačili se naši bojovníci s lesnice-\nmi, Vítovský a Nemanský, kteří ani od jedné noty\nneustoupili. Zvlášť statečně počínali si naši dělostřelci.\nJiž z daleka bylo slyšeti šestnáctiliberníky „kontra-\nbassy,u jimižto Alojs Meliě a Blumentritt obratně mě-\nříce celé řady not zdrtili. Náš bubeník bubnoval s ne-\nohrožeností. A víte kdo byl náš maršálek? Je to náš\nčeský kníže, pán na Libušinu Sňatku a z Dráteníkova!\nJe to náš velectěný Fr. Škroup! synové vlasti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "208", "page_fin": "209", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.6", "titre_corps": "Josef Haydn a Nicolo Porpora. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Josef Haydn a Nicolo Porpora. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.4", "debut_caractere": 3839, "fin_caractere_exclue": 4633, "texte": "Josef Haydn a Nicolo Porpora.\nVýjev ze života.\nY paláci knížete Esterházy v ulici Vallnerové\nve Vídni byla jednoho večera na podzim r. 1750 valná\nspolečnost shromážděna, před kterouž maestro Nikolo\nPorpora, patriarch melodie nazvaný, svou druhou so-\nnátu na housle po,;ejprv provozoval a tak všechny do-\njal, že chvály a nadšení nechtělo mít konce. V po-\nzadí v koutě sálu stál mladík, asi 181etý, s obličejem\nprostosrdečným, naslouchal kouzelným zvukům Porpory\na stál, když byl mistr hru již dávno skončil, ještě ne-\npohnutý a mlčky u prostřed všeobecného jásotu tak\nho byla hudba dojala. Nedlouho po tom nedaleko na-\nšeho obdivovatele sedl si Maestro k svačině, při čemž\nse kníže s ním dal do hovoru.\n„Mistře4 pravil domácí pán „Vy jste mne\nsvou hrou okouzlil a přece se musím na Vas hněvat!\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4129, "texte": "„Na mne tak ? co škodí! a proč ?\"\n„Já jsem Vás již nastokráte prosil, abyste svých\nklenotů nezahrabal, by s Vámi nezašly, nýbrž abyste sil\npro budoucnost a mladistvých talentů vycvičoval.\"\n„Nikoli! . . . nikdy! ... za žádnou cenu! —\"\nhorlil Porpora. „Měl bych je snad pustit do své ko-\nmnaty, aby mně myšlénky pod rukou kradli ? aby na-\nslouchali nejtajnějším hodinám mého tvoření, mne o ovoce\ndlouholetého učení připravili a před obecenstvo vstou-\npili, aby mohli zářit leskem vypůjčeným, a v krátkém\nčase stali se soky svého mistra, a snad i jeho slávu\nzatemnili nikoli, nikdy ! Žádejte ode mne co\nchcete jenom tím na mne nedotírejte!\"\n„Porporo! Vaše smýšlení je malicherné, úzkoprsé\na tak sprosté, že bych je byl u patriarcha melodie ni-\nkdy ani netušil. Correggio Apelles a všichni staří a\nnynější umělcové vycvičili školáků, ano oni byli hrdi\nvidouce sebe v nich novuzrozené. Když učeň předčil\nmistra, stalo se to mocí genia v něm spočívajícího a\nmistrovi zůstala nepomíjející čest, že takovému květu\nk uzrání dopomohl. Tak to bylo vždy, a všude a Vy\nsám byste dojista nebyl tak dokonalým, kdybyste nebyl\ndříve jiným mistrem k tomu byl veden.\nMyšlénky, jaké jste dal nyní na jevo, náleží do\noboru kramářů v umění jsou až posud neslýchané;\numění jest občanem, a kdo je dle možnosti nerozšiřuje\na nešlechtí, sám sebe o čest slávy připravuje, kdyby i\nnejvyššího stupně byla dosáhla.\" Tak horlil šlechetný\nkníže, jenž nebral slova na váhu, když s přímým Por-\nporou hovořil. Pak pokračoval: „K tomu, mistře! znám\nnadšeného a velmi nadaného mladíka, jenž celou duší\npo cti touží, statí se Vaším učněm;\" —při tom obrátil\nzraků svých na mladíka nedaleko stojícího.\n„Lituji mladíka! Svět musí být s patriarchy spo-\nktfjen, jak jsou, nikoli jak by si jich přál. Včera teprv\njsem vyhnal sluhu, poněvadž často poslouchal, když\njsem své skladby provozoval a tím se mně stal pode-\nzřelým, a nenaleznu-!i sluhu, který o hudbé ani nej-\nmenšího pojemu nemá, zametu si raději sám a přinesu\nsi sám všechno co potřebuji, až do skonání. Tak smej-\nšlím a račte dovolil Jasnosti, jsem již velmi starý, než\nabych se něčemu novému přiučil.\"\n„Inu! nutit Vás nemohu , ale budete toho ještě\npykat, a kdo ví, jestli Vás jednou někdo nepřelstí.\"\n„Mne ošidit? tajně poslouchat? ha! ha! ha! moje\ndvéře jsou pevně uzavřeny. Nejsem hlupák.\"\n„Nesmějte se před časem, Porporo!\"\n„Směšné! Za ta cenu přijmu učňů. Já se ne-\ndám ošidit.\"\nTím se skonči! hovor, kníže byl patrně rozloben\na přiblíživ se k mladíku, pravil mu : „Slyšel jste sám,\nže jsem dělal, co mně bylo možného, ale starec nedá se\nobměkčit.\" Mladík se poděkoval, opustil ale vbrzku sál.\nDruhého dne zazvonil někdo u Porpory, jenž ote-\nvřev spatřil mladíka s blbým obličejem a v obnošeném\nobleku. Mladík se nabízel co sluha. Mistr ho prohlí-\nžel ostrým okem, ale toho hlupáka nemohl žádný mít\nv podezření, že pod tak blbou tváří snad jakéhosi du-\ncha, tím méně cit pro hudbu skrýval. Porpora ho vy-\nslejchal, ale jeho náramná prostota ho tak okouzlila,\nže ho do služby přijal.\n„Kde máte vysvědčení?\" tázal se hudebník.\n„Nemám ještě žádných neb jsem ještě neslou-\nžil. Rodiče mně záhy zemřeli, přišel jsem k poruční-\nkovi, jenž byl učitelem tam jsem měl měchy šlapat\nale raději umřít, než se dát tak mučiti!\"\n„Ale snad přece milujete a ctíte božskou hudbu?\"\n„O tom nevím nic 1 Hluku a křiku jsem měl až\npo krk. Tu vždy čtyři aneb pěl z plného hrdla řvali,\njeden tlouk do kotlů, jiní foukali do mosazu, tak že\nzčervenali jako raci, jiní zase skřípali šmytci po dře-\nvěných skříních, tak že mne sluch přecházel děkuji\npěkně za takový lomoz. Rozloučil jsem se s ním, abych\nse po pokojné službě ohlídl a dověděv se od Vašeho\npodomka, mého bratrance, že Vaše milost sluhu potře-\nbuje, přišel osobně k Vám, byste mne do služby při-\njmout! ráčil.\" Porpora se smál až mu oči slzely, když\nmladíka takovou nevědomostí o hudbě mluviti slyšel.\nOn mu řekl, že je sám hudebníkem mladík leknu-\ntím o tři kroky couvnul že ale co sluha nikdy při\nprovozování nemusí být přítomen, a přesvědčiv ho, že\nco do hudby, pražádných prácí míli nebude, byl spoko-\njen, když mladík v tu samu chvíli službu nastoupil.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "212", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.5", "debut_caractere": 4131, "fin_caractere_exclue": 4152, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.7", "debut_caractere": 110, "fin_caractere_exclue": 6327, "texte": "Z Nového Bydžova. (Osvědčení.) Že se dopisovatel\nv předešlém čísle 25 Dalibora s pravdou mi-\nnul, dokazují následující fakta: Hned od založení zdejšího\nzpěv. spolku odbývaly se produkce každý měsíc, a\nposlední byla v prosinci r. 1860. Poněvadž jsem nahlí-\nžel, že toto zpěváky unavuje, a produkce by se ovšed-\nnily: ustanovil jsem dvouměsíčné, a které také pravidelně,\npravím pravidelně se drží. Na důkaz toho byly\nprodukce držány dne 24. února, 21. dubna, 26. června\na poslední 1. září b. r. při plném sále, a onen p. dopi-\nsovatel byl by se musil nad svým dopisem zardít, kdyby\nbyl přítomen býval. Udův jest všech přes 70, a to my-\nslím jest pro venek dosti. Ostatně nezdá se p. dopiso-\nvatel býti ani z Bydžova, neboť by zdejší poměry lépe\nznal a sébranými klepy dobrou věc by nepodrýval.\nJosef Jo sek, řed. zpěv. spolku*).\n(X+YX) Z Pardubic, dne 5. září 1861.\n(Pouť. Nový ředitel kůru. Nápravník.—\nBožena Svobodova. Předseda zdejšího\nzpěv. spolku.) Dne 26. srpna byla u nás pouť, a při\nvelkých službách Božích byla slavná mše od našeho obrat-\nného Roberta Ftihrera do C-dur provozována; za gra-\nduále zpíval náš oblíbený zpěvácký spolek dojíma-\nvou modlitbu ve čtverozpěvu } offertorium „Qui timent\nDominům\" od Diabelli-ho, zbožné duetto pro tenor a ba-\nryton, pěli pánové T omšu a Janda. Každý díl mše\nsvaté byl správně proveden, a to jen obezřelým vedením\nprozatímního ředitele kůru p. Jana Huška. Byla tato\nhlavní funkce jeho poslední, neboť nežádal sám o zdejší\nředitelství kůru. Obdrželť je na dívčí škole učitel pan\nVáclav Pospíšil. Známe p. Pospíšila co přívětivého a\nochotného muže, jenž si zajisté dovede získat zdatné di-\nlettanty ; přejeme mu štěstí na jeho budoucí dráze! Ne-\nsmím zapomenduti, že při té slavnosti hrál náš mladý,\nvšude oblíbený p. Ed. Nápravník na varbhny.\nA jak hrál ? Upřít nesmím, že tady dobrých varha-\nníků máme, ale takou přísně kostelní hru jsme ještě na\ntom královském nástroji neslyšeli! Zvláště se vyznamenal\npan Nápravník svou hluboce promyšlenou, co do slohu\nkontrapunkticky drženou předehrou na začátku mše, pak\nduchaplným praeludováním před „Pange lingua.\" V ne-\nděli a v pondělí hrál pán Nápravník na opětné požádání\nas 4krát své půvabné „České perle\" a posluchači\nse nemohli uměle zosnovanou prací dosti nasytiti. Když\nale hodina jeho odchodu se blížila a mladý umělec svou\nfantasii „Loučení\" nám zahrál; cítil každý v celém\nshromáždění, jaká perle s naší drahou vlastí se loučí a\nslze v očích přítomných svědčily dosti zřejmě, jak milý\nnám mladý skladatel jest, a jak želíme ztrátu jeho. Nechť\npřijme od nás poslední naše vřelé přání a nechť hlásá\ntaké v cizině slavně slávu národa českého!!\" P. Náprav-\nník přislíbil našemu činnému zpěv, spolku první svou\nvokální skladbu. D důchodního panství Pardubického\np. Jahna, otce našeho rodáka a básníka Jiljího Jahna,\nmeškala několik dnů virtuoska na piano sl. Božena S vo-\nbodová. Na požádání ctěného výborá zdejšího zpěv.\nspolku, pana Podroužka, uspořádal zpěv. spolek zasta-\nveníčko, při kterémž 6 sboru velmi rázně zapělo. SI.\nSvobodova byla vßěihledé mile překvapená, a vzdala vřelé\ndíky za tuto jí prokázanou úctu. Pardubického ředitele\na spolu předsedy zpěv. spolku došlo ze zámku od více\nvrchnostenských úředníků následující k r á s o p i s n ý do-\npis: „Naše nejuctivěji! blahopřání k Vašemu ustanovení\nza předsedu zpěváckébo spolku! Pozdravajíce s radostí\ntuto zdařilou volbu, žádáme ctěného pana předsedu, by\nvbrzku zpěvácký spolek v shodností se stanovami v skutek\nuvedl, a v přesvědčení, že se jistě p. předsedovi podaří,\ntuto od něho odvislou úlohu skvěle provésti, s nadšením\na v roznícení voláme : Sláva ! Ať žije milovaný pan prae-\nsident!\" (Následují podpisy.) Na neděli chystáme se do\nBohdance! Bude tam odhalení pomníka ěeského spi-\nsovatele Langra. Čeští spisovatelé pp. Jahn, Barák,\nHálek . . . . přibudou do města. Těší se celý spolek\nnáš na tento den.\n(V. K.) Ze Sušice. (Beseda. Slavnost.)\nDne 18. srpna b. r. držela se u nás, jak každoročně,\nslavnost narozenin J. V. císaře Pána. Již vpředvečer\ndne toho slyšeti bylo střelbu z moždířů, časně z rána\ndne samého ale zavzněla po městě veselá hudba, a o 9.\nhodině odbývána byla v děkanském chrámu Páně u pří-\ntomnosti veškerého městského představenstva a všech c.\nk. úředníků velká mše svatá, při které se na kůru do-\nbře obsazená mše do C s Gradualem i s Offertorium od\nR. F u h re r a (novější skladba v R i e d u, nadepsaná\n2. Secund-P rimizmesse) správně provedla. U večer\ndržena byla v sále „Saloně\" četně navštívená taneční\nbeseda, při které slečna Bastařova proslov a si.\nChlistavská „Obrana krinolin\" zdařile přednášely;\nv\nzdejší zpěvácký spolek přednášel sbor : „Sumavan\"\ntext od Seidla, hudba od Jirgesa tak dokonale, že opa-\nkován býti musel; na to následovaly písně, nejvíce od\nP iv o d y, které paní K r at o ch ví 1 o v á a p. Di\\ H a-\n-11 á k tak výtečně přednášeli, že na všeobecnou žádost\nkaždý z nich nějakou píseň k tomu přidati musel; zvlášť\np. Dr. Hatlák velmi krásně národní písně nám za-\nzpíval, tak že pýchou pro nás jest, že takového zvlášt-\nního barytonistu „naším\" nazvati můžeme. Zvlášť za-\njímavou slavnost konali jsme dne 25. srpna ve spolku\ns našimi německými sousedy v Kašperských Horách.\nBylať to 5001 etá památka blíže Kašperských Hor do-\nstaveného hradu „Karlsbergu\" aneb jak se u nás\njmenuje Kašhergu. K tomu cíli spojili se oba dva\npáni purkmistři sousedních měst, p. Dr. J. Gabriel a\np. E r t e 1, a uspořádali na ten den národní slav-\nnost. Již ráno po 6. hodině toho dne übíralo se mnoho\nlidí, kočárů a vozů do města Kašperských Hor (Berg-\nreichenstein), kde v 10 hodin v tamnějším děkanském ko-\nstele u starobylého oltáře malá mše svatá čtena byla, při\nkteré Sušický zpěv. spolek několik dílců z vo-\nkální mše od Krejčího, s vložkou „Ave Maria\" od\nJ. Škroupa dobře přednášel. Po dokonaných služ-\nbách Božích sešlo se celé slavnostní shromáždění na ná-\nměstí, kde Horská plechová hudba po Horsku\nzavzněla, načež jmenovaný zpěv. spolek bujaře :\n„Já jsem Slovan\" zapěl, ale šetříce rovnoprávnosti\npochod : „Frisch ganze Compagnie\" hned na to slyšeti\ndal. Tak jsme při zpěvu a při hudbě došli až na %\n\n*) Vaše ohrazení jsme přijali nikoliv jako insert, nýbrž jako\nopravu a zaslaný 1 zl. stojí Vám k disposicí! Red*"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5047, "texte": "hodiny vzdálený Kašperg, kdež jsme v prvním dvoře jmé-\nnem Horského pana purkmistra německou básní „Will-\nkommen,\" sepsanou od Ruckra, měšťana Horského, uví-\ntáni byli, kterouž paní J a ko b i-o vá výborně přednášela,\nnačež jsme se do vnitř bradu odebrali. V bývalé síni\nhradu vyvěšena byla zdařilá podobizna Karla IV.\ns českým nápisem ; tu přednášel p, Dr. Gabriel co\npurkmistr Sušický výbornou slavnostní báseň (od M. S.)\na pronesl několik vřelovlasteneckých slov, jejichžto obsah\nk upřímnému sbratření obou národů v Čechách směřo-\nval a od veškerého četného obecenstva s přehlučnou „Slá-\nvou\" a „Vivat hoch!\" přijmut byl. Na to zapěl zpěv.\nspol e k v nadšení oblíbený sbor „Šum a van\"a „An\ndas Vaterland\" od V. Tomáška a obecenstvo se po\ncelém hradě pro občerstvení a zábavu rozešlo. Později\nzpíval ještě zpěv. spolek: „Dcery České\" od Fr.\nGernera (jejž skladatel sám řídil), „Die Kapelle\" od\nKreutzra, „Quodlibet z národních písní\" od Maška, „Plaché\ndívčiny\" od Horáka, „Holubenka\" a několik německých,\naž se k 5. hodině veškeré shromáždění s hudbou v čele\nv nejlepším pořádku do města Kašperských hor odebralo,\nkdež v hostinci u p. Ch listov sk éh o hlučný ples\ndržán byl. Že se jak v hradu tak i na cestě ná~\nrodní písně zpívaly, netřeba podotknouti 5 neboť byli\nzde hosté vzdálenějších měst, jako : z P/sku, z Vodňan,\nz Klatov atd. a zvláště naše nadějeplné studentstvo z ce-\nlého vůkolí četně zastoupeno bylo. Počet hostů udává\nse as na 2000 lidí. Každý, byť by si byl dle obsluhy\nještě mnohého byl přál, odcházel přece s tím srdečným\npřáním, aby se tato národní slavnost každoročně\nopakovala. Za tuto ušlechtilou zábavu buďtež veřejné\ndíky vzdány jak městské řaddě Kašperskohorské, kteráž\nmnohé opravy na hradu předevzala, zvláště ale panu Dr.\nGabrielovi, kterýž nejen první myšlénku k této\nslavnosti zavdal, ale i obraz Karla IV. malovati, před-\nnášené české i německé básně otisknouti a obe-\ncenstvu rozdávati dal.\n\nV. D.\nZ Královského Bělohradu (Stuhlweíssenburg).\nV koncertě ku prospěchu pensijního fondu učitelského\nslyšeli jsme kromě tenoristy Stegra, maďarsky zpívají-\ncího a pianisty Kubinyiho také cellistku sl, Hu béro-\nvu, která svou jemnou hrou velké pochvaly dosáhla.\nJak jsme se v Daliboru dočtli ? má svět hudební ještě\ndv ě cell is t ky: Angličanku sl. Kul lovu a Uherku sl.\nSukovu.\nFrankfurt. Dne 5. září dávala se tu ponejprv\njednoaktová opera „Der hausliche Krieg46 od Fr. Schuberta,\nslavného to skladatele písní, k nížto mu byl Castelli text\nnapsal. V operetce této vynikly hlavně paní Zottmay-\nrova a výtečná Mína Med a 1 o va, kteréžto se o hlučnou\npochvalu obecenstva dělily.\nLondýn. Slovutná zpěvkyně Jenny Lindova, která\nnedávno v dobročinném koncertu od lorda Woorda uspo-\nřádaném účinkovala, přijala pro příští rok engagement ku\nkoncertům v Exeter Hallu. Obdržít za 10 koncertů 1000\nguineí.\nZe Lvova, (f Jan Hellebrand.) Dne 2. srpna\nbyl zde pohřben jeden z nejčelnějších učitelů hudby,\nJan Hellebrand, upřímný náš český národovec; proto\ntéž máme to za svou povinnost věnovali mu soucitného\nvzpomenutí pohrobného. Jak nám laskavě sděleno, naro-\ndil se tento náš rodák r. 1808 v Zdicích (nedaleko Bran-\ndejsa?) i ustanoviv se na tom oddati se hudbě, vzdělá-\nval se ve hře na pianě u Haberna v Praze, nauku pak\ngeneralbassu a contrapunktu študoval u výtečného Witte-ho\nve Lvově, kde též sám ve hře na pianě po mnohonácte\nlet vyučuje stal se později jedním z nejprvnějších a nej-\noblíbenějších učitelů tohoto odboru hudebního, zůstaviv\nznačný počet žáků a žákyň vděčných mu za opravdivé\nvzdělání své netoliko ve hře ale iv samé hudbě. Leč\nzvěčnělý náš Hellebrand byl též i nevšedním umělcem\nhudebním a jen jedna věc byla příčinou, že nevidíme\njméno jeho v řadě nejvýtečnějších pianistů byla to\npřílišná jeho skromnost a přísnost, s jakou sám sebe po-\nsuzoval. Tatéž hlavně byla příčinou, že hudební útvory\nsvé neuveřejňoval a že toliko jedno dílo p. n. „Polka bril-\niante\" teprv na žádost věhlasného Liszta jenž poznav\nHellebranda za pobytu svého ve Lvově velmi pochlebně\nse o něm vyjádřil a věnování díla toho přijal vydal 5\nostatní však četné skladby toliko v rukopisech chovaje.\nOženiv se v pozdějším již věku svém s chudobnou ale\ncnostnou Polkou zůstavil zvěčnělý náš rodák vdovu s dvě-\nma nedospělými dítkami, leč mohl pokojně zamknouti oči\nnezůstaviv je příčinlivostí svou nezaopatřeny. Slušný a\nčetný průvod pozemských pozůstatků jeho na hřbitov\ngródecký sloužil nám za důvod, jaké vážnosti dosáhl ro-\ndák náš ve Lvově. Pokoj popeli jeho !\n\nVídeň. Cár ruský přijal dedikací Rubinsteinovy\nopery „Synové pusty\" a poslal nakladateli této\nopery c. k. dvornímu obchodníku v musikaliích p. A.\nSpinovi na důkaz uznání zlatou medaili pro vědy a\numění s nápisem: „Praemii digno.46\nVýmar. Praví se, že velkovévoda Sasokoburgský\nzamýšlel Richardu Wagnerovi u příležitosti Výmarské hu-\ndební slavnosti sokolový řád uděíiti. Na jeho dotaz\nv Drážďanech, zdažby toto vyznamenání nevoli nevzbudi-\nlo, dostal prý za odpověď, že by v tom případu dvanáct\nsaských důstojníků se odhodlalo, své řády velkovévodovi\nnazpět poslali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "211", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.5", "debut_caractere": 4144, "fin_caractere_exclue": 4152, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "209", "page_fin": "211", "image_debut": 5, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Opera. Dne 31. srpna dávala se zpěvohra „Robert", "titre_sommaire": "Opera. Dne 31. srpna dávala se zpěvohra „Robert", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.5", "debut_caractere": 4154, "fin_caractere_exclue": 4678, "texte": "Opera. Dne 31. srpna dávala se zpěvohra „Robert\nďábel\" od Meyerbeera, v nížto sl. Brennerova\na p. Bachmánn o hlučnou pochvalu obecenstva se dě-\nlili. Pan Hertzsch (Bertram) provedl úlohu svou s chval-\nným úspěchem; inéně sl. Grabingrova, která nás neuspo-\nkojila. Na to slyšeli jsme v pondělí dne 2. září „Marii,\ndceru plukuu od Donizettiho a ve čtvrtek dne &.\nzáří „Fra Dia vol o\" od Aubera3 v kteréžto poslední\nopere sl. z Ehrenbergu co Zerlína roztomile se vyjímala.\nPan Bachmann (Fra Diavolo) dobyl si jak hrou, tak zpě-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6289, "texte": "vem hojné pochvaly obecenstva, zvláště po své velké arii\nv 3tím aktu. V sobota dne 7. září provozoval se „Pro-\nrok\" od Meyerbeera. Pan Bachmann (Jan) vynikl nade\nvšemi svým stříbrozvučným organem a vytrvalostí. V pon-\ndělí opakována opera „Fra Diavolo.\"\nNáš zasloužilý veterán pan K. Stra-\nkatý dával v Mariánských lázních ku prospěchu poho-\nřelců v Sandavě koncert, v němžto české a polské\npísně s velkým úspěchem přednášel. Čistý výnos ob-\nnášel přes 200 zl. r. č.\n- Pan Jan Seifert, virtuos na cello v Petro-\nhradě, který se nějaký čas ve své vlasti zdržoval, dával\ndne 29. srpna v Litoměřicích v tamnějším divadle koncert\nk dobročinnému účeli a zbudil svou mistrnou hrou\na duchaplným přednesem velkou sensací a došel velké\nano nekonečné pochvaly. S ním účinkovala pianistka paní\nJosefína Teinzma nno vá, která taktéž potleskem od-\nměněna byla*\nNašeho rodáka a výtečného skládátele\nFrantiška Glaesera není více! Zemřelť v Kodani\nv noci dne 29. srpna t. r. Fr. Glaeser narodil se dne\n19. dubna 1799 ve vrchním Jiřetíně (Georgenthal) v Li-\ntoměřicku. Již v útlém mládí osvědčoval lásku a vlohy\nk hudbě a přišel 1810 co zpěvák ke dvorní kapelle do\nDrážďan, kdež vedením Mikše zpěvu se učil. Na to dán\nbyl r. 1814 do konservatoria Pražského, kdež s velkým\núspěchem pod prof. Pixisem houslím a pod ředitelem Dion.\nWebrem harmonii a kontrapunktu se učil. Zde složil,\nnež konservatorium absolvoval, jásací kantátu pro své\nrodiště, která se velice líbila. Na to odebral se r. 1817\ndo Vídně a konal v kontrapunktu další studia u Heiden-\nreicha. Glaeser byl ve Vídni tak šťasten, že měl zde L.\nBeethovena za rádce. R. 1818 dostal se za místokapelníka\n(někteří tvrdí za adjunkta) k Leopoldově divadlu, kdež\nprvní svou skladbu „Baerenburgs Sturz\" provedl. Na to\nbyl r. 1827 jmenován kapelníkem u divadla na řece\nVídni, kdež s úspěchem svému povolání zadost činil, R.\n1830 byl povolán za kapelníka k divadlu Konigstádtskému\nv Berlíně. Zde napsal několik oper, jmenovitě „Der Bern-\nsteinring\" „Die Brautschau\" „Das Auge des Teu-\nfels\" „Des Adlers Horst\" atd., které se sice líbily,\navšak na repertoiru se neudržely. Kromě opery poslední\nnevyšla žádná v klavírním \\ýtaku. Opera „Des Adlers\nHorst\" (orlí hnízdo) vyšla v klavírním výtahu u Traut-\nweina v Berlíně, kdež r. 1833 poprvé provozována\nbyla. Výtečný kritik Fink zevrubně o ní pojednal v čí-\nsle 35 Lipských všeobecných hudebních novin. Text k této\nopeře napsal mu básník Holtei; je však málo zdařilý.\nV komponování romancí byl Glaeser velmi šťasten a 6\ntiskem vyšlých romancí z jeho oper vyniká původností,\nvroucností a zpěvností a zdá se, že je to nejlepší jeho\npráce. Opera „Des Adlers Horst\" byla též na Pražském\njevišti mnohokráte provozována; taktéž iv Londýně, Stock-\nholmu a v Petrohradě. R. 1842 byl krajan náš od krále\nDánského do Kodaně povolán a dvorním kapelníkem tam\njmenován. Zde složil Glaeser dvě opery na texty od An-\ndersona a stal se r. 1847 rytířem řádu Danebrog-\nského a Gustava Vasy. Jeho syn Jos. Aug. Ed. Fr. Glae-\nser vyznačil se několika zdařilými romancemi. Tak zase\ndokonal jeden z výtečných skladatelů, jenž by si byl mno-\nhem větších zásluh dobyl, kdyby byl též něco pro svou\nvlast byl pracoval. Poslední prácí, kterou jsme od něho\nv Praze slyšeli, byla ouvertura k 501eté slavnosti Praž-\nského konservatoria. Poklid popeli jeho !\nPan Josef Nes v a db a je, jak známo, nyní ka-\npelníkem v Hamburku, kdež všestranného uznání od obe-\ncenstva i kritiky dochází. Jak časopis „Theater-Referent\"\npíše, potvrdil Nesvadba, tu rozněcujíc onde v uzdu\npojímaje, dobrou pověst, která ho z Berlína předcházela.\nS velkou jistotou a obezřelostí vládne komandující taktov-\nkou. Pan Nesvadba neprošel v Berlíně nadarmo italskou\nškolu; nebof on zná německému flegma jižního ducha dodati.\nÚěinný velebný pan Karel Císař, za-\nsloužilý farář v Mirovicích, poslal nám laskavě na\nnaše vyzvání v čísle 24. Dalibora stranu Benedikta\nŽáka list, v němž nám sděluje, že po pilném a bedli-\nvém nahlédnutí ve farní matrice Mi r o vi c k é den a rok\nnarození Ben. Žáka vyšetřen a nalezen býti nemohl,\nprotože omylně rodiště jeho v Mirovicích na místě v Mi-\nr oticích bylo udáno. Nicméně však zasadil se ochotný\nfarář o věc tuto se vší horlivostí a podal nám vý-\npis z farní knihy města Mirotic takto znějící:\n„Dne sedmého února 1758 pokřtěno jest dítě, jmé-\nnem Emanuel Benedictus z rodičův Josefa Z i a-\nka, Anny manželky jeho.\" Žiak Josef (totiž otec\njeho), kantor v Miroticích, zemřel dne 18. ledna 1803,\njsa stár 76 let. Všude v matrikách tamnějších nalézáme\npsáno: „Žiak Josef, učitel Mirotický. Z toho lze viděli,\nže jsme nechybili, píšíce ho „Žák,\" dle starého českého\npravopisu Žiak! Opravujíce tímto chybné udání v živo-\ntopisu Emanuele Benedikta Žáka, vzdáváme za\ntuto pro dějiny hudby české důležitou zprávu sr-\ndečné díky velebnému p. faráři Mirovickému!\nHudební literatura. Konečně vyšla „Vlast a,u\nouvertuíra na slovanské nápěvy pro orkestr, jižto složil\na Jeho Jasnosti, panu Karlu knížeti ze Schwarzenbergů\nvěnoval skvěle nadaný skladatel Eduard Nápravník. O\ntomto zdařilém díle zmínili jsme se při příležitosti zdejší\nslovanské besedy a náš dopisovatel z Plzně, když v ta-\nmnějším městě provozována byla. Při obou akademiích do-\nsáhla ouvertura „Vlasta\" skvělého výsledku a líbila se\nvšeobecně. Slovanské národní nápěvy jsou zde obratně\nano duchaplně v jeden okrouhlý celek spojeny a důkladně\nzosnovány a eířektně intsrumentovány. Odporučujeme ji\nco nejvřeleji všem us p ořa datel ům besed, kapel-\nníkům a ředitelům hudby. Stojí u nakladatelů\nKrištofa a Kuhé 3 zl. 60 kr. v partituře. Kapelní-\nkům vojenským aranžuje ji levně pro plechové nástroje\nkancelář pro opisování v Praze, jenž ji\ntaké pro kvartett, k vinte tt, sextett, oktett\natd. na žádost menším hudebním sborům uspořádá a\nzašle. Po drahném čase vyšel konečně čtvrtý se-\nšit veledůležitého díla pro varhaníky, míníme tu\n„Praktický návod ku hře na varhany od chvalně\nznámého skladatele Josefa Forstra. Sešit tento obsa-\nhuje hru na pedál —překládání a podkládání\nnohou, tiché a slyšné stři dání nohou,\nužívání špičky a paty tétéž nohy, diatonické\ntvrdé a měkké stupnice. Sešit tento řadí se dů-\nstojně k třem předešlým, o nichžto jsme se již zevrubně\nbyli vyslovili a bude každému varhaníku velmi vítán. Celé\ndílo, jež 6 sešitů obsahovat bude, stojí v předplatní ceně"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 108, "texte": "2 zl. 40 kr. r. č. Jednotlivé sešity stojí 50 kr. Nakla-\ndatelé téhož díla jsou dědicové Rob, Veita v Praze."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "211", "page_fin": "212", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.7.2", "titre_corps": "Z Nového Bydžova. (Osvědčení.) Že se dopisovatel", "titre_sommaire": "Z Nového Bydžova. (Osvědčení.) Že se dopisovatel", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.7", "debut_caractere": 110, "fin_caractere_exclue": 6327, "texte": "Z Nového Bydžova. (Osvědčení.) Že se dopisovatel\nv předešlém čísle 25 Dalibora s pravdou mi-\nnul, dokazují následující fakta: Hned od založení zdejšího\nzpěv. spolku odbývaly se produkce každý měsíc, a\nposlední byla v prosinci r. 1860. Poněvadž jsem nahlí-\nžel, že toto zpěváky unavuje, a produkce by se ovšed-\nnily: ustanovil jsem dvouměsíčné, a které také pravidelně,\npravím pravidelně se drží. Na důkaz toho byly\nprodukce držány dne 24. února, 21. dubna, 26. června\na poslední 1. září b. r. při plném sále, a onen p. dopi-\nsovatel byl by se musil nad svým dopisem zardít, kdyby\nbyl přítomen býval. Udův jest všech přes 70, a to my-\nslím jest pro venek dosti. Ostatně nezdá se p. dopiso-\nvatel býti ani z Bydžova, neboť by zdejší poměry lépe\nznal a sébranými klepy dobrou věc by nepodrýval.\nJosef Jo sek, řed. zpěv. spolku*).\n(X+YX) Z Pardubic, dne 5. září 1861.\n(Pouť. Nový ředitel kůru. Nápravník.—\nBožena Svobodova. Předseda zdejšího\nzpěv. spolku.) Dne 26. srpna byla u nás pouť, a při\nvelkých službách Božích byla slavná mše od našeho obrat-\nného Roberta Ftihrera do C-dur provozována; za gra-\nduále zpíval náš oblíbený zpěvácký spolek dojíma-\nvou modlitbu ve čtverozpěvu } offertorium „Qui timent\nDominům\" od Diabelli-ho, zbožné duetto pro tenor a ba-\nryton, pěli pánové T omšu a Janda. Každý díl mše\nsvaté byl správně proveden, a to jen obezřelým vedením\nprozatímního ředitele kůru p. Jana Huška. Byla tato\nhlavní funkce jeho poslední, neboť nežádal sám o zdejší\nředitelství kůru. Obdrželť je na dívčí škole učitel pan\nVáclav Pospíšil. Známe p. Pospíšila co přívětivého a\nochotného muže, jenž si zajisté dovede získat zdatné di-\nlettanty ; přejeme mu štěstí na jeho budoucí dráze! Ne-\nsmím zapomenduti, že při té slavnosti hrál náš mladý,\nvšude oblíbený p. Ed. Nápravník na varbhny.\nA jak hrál ? Upřít nesmím, že tady dobrých varha-\nníků máme, ale takou přísně kostelní hru jsme ještě na\ntom královském nástroji neslyšeli! Zvláště se vyznamenal\npan Nápravník svou hluboce promyšlenou, co do slohu\nkontrapunkticky drženou předehrou na začátku mše, pak\nduchaplným praeludováním před „Pange lingua.\" V ne-\nděli a v pondělí hrál pán Nápravník na opětné požádání\nas 4krát své půvabné „České perle\" a posluchači\nse nemohli uměle zosnovanou prací dosti nasytiti. Když\nale hodina jeho odchodu se blížila a mladý umělec svou\nfantasii „Loučení\" nám zahrál; cítil každý v celém\nshromáždění, jaká perle s naší drahou vlastí se loučí a\nslze v očích přítomných svědčily dosti zřejmě, jak milý\nnám mladý skladatel jest, a jak želíme ztrátu jeho. Nechť\npřijme od nás poslední naše vřelé přání a nechť hlásá\ntaké v cizině slavně slávu národa českého!!\" P. Náprav-\nník přislíbil našemu činnému zpěv, spolku první svou\nvokální skladbu. D důchodního panství Pardubického\np. Jahna, otce našeho rodáka a básníka Jiljího Jahna,\nmeškala několik dnů virtuoska na piano sl. Božena S vo-\nbodová. Na požádání ctěného výborá zdejšího zpěv.\nspolku, pana Podroužka, uspořádal zpěv. spolek zasta-\nveníčko, při kterémž 6 sboru velmi rázně zapělo. SI.\nSvobodova byla vßěihledé mile překvapená, a vzdala vřelé\ndíky za tuto jí prokázanou úctu. Pardubického ředitele\na spolu předsedy zpěv. spolku došlo ze zámku od více\nvrchnostenských úředníků následující k r á s o p i s n ý do-\npis: „Naše nejuctivěji! blahopřání k Vašemu ustanovení\nza předsedu zpěváckébo spolku! Pozdravajíce s radostí\ntuto zdařilou volbu, žádáme ctěného pana předsedu, by\nvbrzku zpěvácký spolek v shodností se stanovami v skutek\nuvedl, a v přesvědčení, že se jistě p. předsedovi podaří,\ntuto od něho odvislou úlohu skvěle provésti, s nadšením\na v roznícení voláme : Sláva ! Ať žije milovaný pan prae-\nsident!\" (Následují podpisy.) Na neděli chystáme se do\nBohdance! Bude tam odhalení pomníka ěeského spi-\nsovatele Langra. Čeští spisovatelé pp. Jahn, Barák,\nHálek . . . . přibudou do města. Těší se celý spolek\nnáš na tento den.\n(V. K.) Ze Sušice. (Beseda. Slavnost.)\nDne 18. srpna b. r. držela se u nás, jak každoročně,\nslavnost narozenin J. V. císaře Pána. Již vpředvečer\ndne toho slyšeti bylo střelbu z moždířů, časně z rána\ndne samého ale zavzněla po městě veselá hudba, a o 9.\nhodině odbývána byla v děkanském chrámu Páně u pří-\ntomnosti veškerého městského představenstva a všech c.\nk. úředníků velká mše svatá, při které se na kůru do-\nbře obsazená mše do C s Gradualem i s Offertorium od\nR. F u h re r a (novější skladba v R i e d u, nadepsaná\n2. Secund-P rimizmesse) správně provedla. U večer\ndržena byla v sále „Saloně\" četně navštívená taneční\nbeseda, při které slečna Bastařova proslov a si.\nChlistavská „Obrana krinolin\" zdařile přednášely;\nv\nzdejší zpěvácký spolek přednášel sbor : „Sumavan\"\ntext od Seidla, hudba od Jirgesa tak dokonale, že opa-\nkován býti musel; na to následovaly písně, nejvíce od\nP iv o d y, které paní K r at o ch ví 1 o v á a p. Di\\ H a-\n-11 á k tak výtečně přednášeli, že na všeobecnou žádost\nkaždý z nich nějakou píseň k tomu přidati musel; zvlášť\np. Dr. Hatlák velmi krásně národní písně nám za-\nzpíval, tak že pýchou pro nás jest, že takového zvlášt-\nního barytonistu „naším\" nazvati můžeme. Zvlášť za-\njímavou slavnost konali jsme dne 25. srpna ve spolku\ns našimi německými sousedy v Kašperských Horách.\nBylať to 5001 etá památka blíže Kašperských Hor do-\nstaveného hradu „Karlsbergu\" aneb jak se u nás\njmenuje Kašhergu. K tomu cíli spojili se oba dva\npáni purkmistři sousedních měst, p. Dr. J. Gabriel a\np. E r t e 1, a uspořádali na ten den národní slav-\nnost. Již ráno po 6. hodině toho dne übíralo se mnoho\nlidí, kočárů a vozů do města Kašperských Hor (Berg-\nreichenstein), kde v 10 hodin v tamnějším děkanském ko-\nstele u starobylého oltáře malá mše svatá čtena byla, při\nkteré Sušický zpěv. spolek několik dílců z vo-\nkální mše od Krejčího, s vložkou „Ave Maria\" od\nJ. Škroupa dobře přednášel. Po dokonaných služ-\nbách Božích sešlo se celé slavnostní shromáždění na ná-\nměstí, kde Horská plechová hudba po Horsku\nzavzněla, načež jmenovaný zpěv. spolek bujaře :\n„Já jsem Slovan\" zapěl, ale šetříce rovnoprávnosti\npochod : „Frisch ganze Compagnie\" hned na to slyšeti\ndal. Tak jsme při zpěvu a při hudbě došli až na %\n\n*) Vaše ohrazení jsme přijali nikoliv jako insert, nýbrž jako\nopravu a zaslaný 1 zl. stojí Vám k disposicí! Red*"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1925, "texte": "hodiny vzdálený Kašperg, kdež jsme v prvním dvoře jmé-\nnem Horského pana purkmistra německou básní „Will-\nkommen,\" sepsanou od Ruckra, měšťana Horského, uví-\ntáni byli, kterouž paní J a ko b i-o vá výborně přednášela,\nnačež jsme se do vnitř bradu odebrali. V bývalé síni\nhradu vyvěšena byla zdařilá podobizna Karla IV.\ns českým nápisem ; tu přednášel p, Dr. Gabriel co\npurkmistr Sušický výbornou slavnostní báseň (od M. S.)\na pronesl několik vřelovlasteneckých slov, jejichžto obsah\nk upřímnému sbratření obou národů v Čechách směřo-\nval a od veškerého četného obecenstva s přehlučnou „Slá-\nvou\" a „Vivat hoch!\" přijmut byl. Na to zapěl zpěv.\nspol e k v nadšení oblíbený sbor „Šum a van\"a „An\ndas Vaterland\" od V. Tomáška a obecenstvo se po\ncelém hradě pro občerstvení a zábavu rozešlo. Později\nzpíval ještě zpěv. spolek: „Dcery České\" od Fr.\nGernera (jejž skladatel sám řídil), „Die Kapelle\" od\nKreutzra, „Quodlibet z národních písní\" od Maška, „Plaché\ndívčiny\" od Horáka, „Holubenka\" a několik německých,\naž se k 5. hodině veškeré shromáždění s hudbou v čele\nv nejlepším pořádku do města Kašperských hor odebralo,\nkdež v hostinci u p. Ch listov sk éh o hlučný ples\ndržán byl. Že se jak v hradu tak i na cestě ná~\nrodní písně zpívaly, netřeba podotknouti 5 neboť byli\nzde hosté vzdálenějších měst, jako : z P/sku, z Vodňan,\nz Klatov atd. a zvláště naše nadějeplné studentstvo z ce-\nlého vůkolí četně zastoupeno bylo. Počet hostů udává\nse as na 2000 lidí. Každý, byť by si byl dle obsluhy\nještě mnohého byl přál, odcházel přece s tím srdečným\npřáním, aby se tato národní slavnost každoročně\nopakovala. Za tuto ušlechtilou zábavu buďtež veřejné\ndíky vzdány jak městské řaddě Kašperskohorské, kteráž\nmnohé opravy na hradu předevzala, zvláště ale panu Dr.\nGabrielovi, kterýž nejen první myšlénku k této\nslavnosti zavdal, ale i obraz Karla IV. malovati, před-\nnášené české i německé básně otisknouti a obe-\ncenstvu rozdávati dal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "212", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.7.3", "titre_corps": "Z Královského Bělohradu (Stuhlweíssenburg).", "titre_sommaire": "Z Královského Bělohradu (Stuhlweíssenburg).", "signature_source": "V. D", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.8", "debut_caractere": 1927, "fin_caractere_exclue": 4479, "texte": "V. D.\nZ Královského Bělohradu (Stuhlweíssenburg).\nV koncertě ku prospěchu pensijního fondu učitelského\nslyšeli jsme kromě tenoristy Stegra, maďarsky zpívají-\ncího a pianisty Kubinyiho také cellistku sl, Hu béro-\nvu, která svou jemnou hrou velké pochvaly dosáhla.\nJak jsme se v Daliboru dočtli ? má svět hudební ještě\ndv ě cell is t ky: Angličanku sl. Kul lovu a Uherku sl.\nSukovu.\nFrankfurt. Dne 5. září dávala se tu ponejprv\njednoaktová opera „Der hausliche Krieg46 od Fr. Schuberta,\nslavného to skladatele písní, k nížto mu byl Castelli text\nnapsal. V operetce této vynikly hlavně paní Zottmay-\nrova a výtečná Mína Med a 1 o va, kteréžto se o hlučnou\npochvalu obecenstva dělily.\nLondýn. Slovutná zpěvkyně Jenny Lindova, která\nnedávno v dobročinném koncertu od lorda Woorda uspo-\nřádaném účinkovala, přijala pro příští rok engagement ku\nkoncertům v Exeter Hallu. Obdržít za 10 koncertů 1000\nguineí.\nZe Lvova, (f Jan Hellebrand.) Dne 2. srpna\nbyl zde pohřben jeden z nejčelnějších učitelů hudby,\nJan Hellebrand, upřímný náš český národovec; proto\ntéž máme to za svou povinnost věnovali mu soucitného\nvzpomenutí pohrobného. Jak nám laskavě sděleno, naro-\ndil se tento náš rodák r. 1808 v Zdicích (nedaleko Bran-\ndejsa?) i ustanoviv se na tom oddati se hudbě, vzdělá-\nval se ve hře na pianě u Haberna v Praze, nauku pak\ngeneralbassu a contrapunktu študoval u výtečného Witte-ho\nve Lvově, kde též sám ve hře na pianě po mnohonácte\nlet vyučuje stal se později jedním z nejprvnějších a nej-\noblíbenějších učitelů tohoto odboru hudebního, zůstaviv\nznačný počet žáků a žákyň vděčných mu za opravdivé\nvzdělání své netoliko ve hře ale iv samé hudbě. Leč\nzvěčnělý náš Hellebrand byl též i nevšedním umělcem\nhudebním a jen jedna věc byla příčinou, že nevidíme\njméno jeho v řadě nejvýtečnějších pianistů byla to\npřílišná jeho skromnost a přísnost, s jakou sám sebe po-\nsuzoval. Tatéž hlavně byla příčinou, že hudební útvory\nsvé neuveřejňoval a že toliko jedno dílo p. n. „Polka bril-\niante\" teprv na žádost věhlasného Liszta jenž poznav\nHellebranda za pobytu svého ve Lvově velmi pochlebně\nse o něm vyjádřil a věnování díla toho přijal vydal 5\nostatní však četné skladby toliko v rukopisech chovaje.\nOženiv se v pozdějším již věku svém s chudobnou ale\ncnostnou Polkou zůstavil zvěčnělý náš rodák vdovu s dvě-\nma nedospělými dítkami, leč mohl pokojně zamknouti oči\nnezůstaviv je příčinlivostí svou nezaopatřeny. Slušný a\nčetný průvod pozemských pozůstatků jeho na hřbitov\ngródecký sloužil nám za důvod, jaké vážnosti dosáhl ro-\ndák náš ve Lvově. Pokoj popeli jeho !"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "212", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.7.4", "titre_corps": "Vídeň. Cár ruský přijal dedikací Rubinsteinovy", "titre_sommaire": "Vídeň. Cár ruský přijal dedikací Rubinsteinovy", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.8", "debut_caractere": 4481, "fin_caractere_exclue": 5047, "texte": "Vídeň. Cár ruský přijal dedikací Rubinsteinovy\nopery „Synové pusty\" a poslal nakladateli této\nopery c. k. dvornímu obchodníku v musikaliích p. A.\nSpinovi na důkaz uznání zlatou medaili pro vědy a\numění s nápisem: „Praemii digno.46\nVýmar. Praví se, že velkovévoda Sasokoburgský\nzamýšlel Richardu Wagnerovi u příležitosti Výmarské hu-\ndební slavnosti sokolový řád uděíiti. Na jeho dotaz\nv Drážďanech, zdažby toto vyznamenání nevoli nevzbudi-\nlo, dostal prý za odpověď, že by v tom případu dvanáct\nsaských důstojníků se odhodlalo, své řády velkovévodovi\nnazpět poslali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-09-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "212", "page_fin": "212", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.8", "debut_caractere": 5049, "fin_caractere_exclue": 5434, "texte": "Listárna.\nPanu A. P. do Mich—vic. „Národní polku44 od AI.\nSokola, Vlastenku polku46 od Jos. Masnera, jakož i „Po-\nchod cestujících po vlasti46 od Fr. Abta, obdržíte všecko\nz kanceláře v opisu pro čtyry mužské hlasy ve třech\ndnech, Panu F. do S . . . Ouverturu od Nápravníka\npro piano též i pro celý orkestr můžeme Vám u p. na-\nkladatele obstarat. Dopis, ze Slaného a z Chrudimi\npříště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "205", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.1", "texte": "Antonín Rejcha.\nŽivotopisný nástin.\n\n(Dokončeni.)\nR. 1814 napsal Rejcha \" elc.\nPřehledneme-li ty zásluhy, jichž sobě noví theoretikové,\nco se toho odvětví vědy hudební dotyce, dobyli, bylo\nzde i dosti starých spisů, které o předmětu tomto jed-\nnaly. Rejcha jistě neznal tyto práce, sice by byl\ndo světa knihu neodeslal, v níž se nejen starých ne-\ndostatků a chyb přidržel, alébrž i nových a ještě vět-\nších chyb nadělal. Z té příčiny se sám velmi za vše-\ncky ostatní nazpět postavil. Nejlepší a nejužilečnější\nv celém spisu byly dva oddíly „o přednesu \"\na „o spůsobu cvičení se v to jest ale ji-\nstě to nejmenší, po čem se tážeme, chceme-li melodii\ntheoricky a čistě vědecky pojednanou viděti. Co nej-\nrozsáhleji pojednal o „ryimopéji.il Nového ale nebylo\nani v tomto ničehož. Kniha tato učinila přec velkou\nsertsací a to hlavně v Paříži. R. 1832 vyšlo druhé\nvydání tohoto díla v Faříži. R. 1818 vydal „Cours de\ncomposition musicale\" v Paříži.\nRejchovo jméno co theoretika počalo také dochá-\nzeti obliby. Od svého dosazení co professora na Pa-\nřížské konservatorium zanášel se Rejcha výhradně theo-\nrií, a musíme se přiznali, že zanedbaná studia v hu-\ndební literatuře s nevyrovnanou vytrvalostí, pilností a\nobezřeloslí doháněl. Byl—li Rejoha již z domova kon-\ntrapunktistou skrz na skrz, bylo mu toho studium tím\nvíce zapotřebí, a to hlavně proto, když mu jeden od-\ndíl vyučování skladbě na konservatorium odevzdán byl.\nPrvní a nejskvělejší důkaz o výtečných výsledcích své\npilnosti podal v „Traité de haule Composition mu-\nsicale\" (2 svazky r. 1825, což černý do němčiny pře-\nložil ar. 1834 ve Vídni pod jménem „Lehrbuch der\nmusikalischen Composition\" vydal.) Dílo toto probírá\nkontrapunkt ve všech odvětvích a pojednává o něm co\nnejdůkladněji a nejrozsáhleji. Jestli Rejcha svým\nvyšlým spisem r. 1816 „Traité de harmonie\" celému\nvyučovacímu systému skladby ve Francii silnou ránu\nzasadil, ukončil tímto spisem v tomtéž úplnou revoluci.\nV skutku musíme se diviti velikánským pokrokům, které\nRejcha učinil v krátkém čase na své dráze, na kte-\nrouž jej neobyčejná náhoda, a nikoliv již ze začátku\nvytknuté povolání přivedlo, a na níž se stále sám pro\nsebe, jsa sobě samému zanechán, pohyboval. A přec\nto není ženiální velikost a síla ducha, co nám na něm\nnejpodivnější býti se zdá, alébrž železná pilnost a skálo-\npevná vůle.\nFrancie nezapomene, co pro ni Rejcha učinil, co\nse hudebního vyučovacího systému dotýče, mezi oběma\nvšak nebude nikdy úplná přitažlivost panovat.\nPrvní cestu ku svému dílu prorazil Rejcha úst-\nním vyučováním. Skladby, s nimiž v Paříži debutoval,\njeho velká náklonnost cvičit žáky, a skvělé výsledky\npřičinění jeho se v tomto oboru, jakož i dále jeho mí-\nsto co učitele skladby na konservatorium, zaopatřily mu\nbrzy a na vždy tolik učňů, že se mu snadno povedlo\nrozšířiti své náhledy a zásady. Snad není ani jedi-\nného města ve Francii, které třebas jen dosti malé\njméno má ve světě, kde by aspoň jeden nevyučoval,\nkterý jedenkráte žákem Rejchovým byl. Mezi těmito\njsou umělcové opět jako Onslov a Berlioz, kteří jej\nsvým mistrem nazývají. Ač se osobně velmi sám vždy\npřičinil, pomáhaly mu v lom i také jeho spisy na mnoze.\nFrancouz nemiluje v umění filosofémy a sofistické pi-\nplání jako Němec. Rejcha poznal to a nalezl brzy pře-\nkážky, které sobě francouzští theoretikové sami v cestu\nstavěli. V Rejchových knihách mluví se jen o těch\nvěcech, které zrovna na prakci působí; v nich se učí-\nme jen technice.\nKdoby tam chtěl přemýšlivé bádání o otázkách\nnalézti, jako jsou „pathétické deklamace o karakteristice,\nésthetika, kritiky o jiných systémech atd.; marně se\nvěru ohlížíš a pátráš, takového tam nic nenajdeš. Rej-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "206", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.2", "texte": "cha uvedl učenníka do dílny, kde sám mistr tvoří. Až\nna to nejmenší ukáže mu, jak Se kabát dělá, ale ne-\nzaměstnává jej s připravováním sukna a prádlem vlny.\nAto jest hlavním důkazem, jak dřívější všecku literaturu\npropracoval a jak hlavní věc a bytost její pochopil.\nA to potřeboval mladík, měl-li z něho jedenkráte úplně\nvzdělaný hudebník býti. Co dík za toto dílo, jež ve své\n•\nuspůsobilosti ve vyučovacím systému úplnou revoluc1\nučinilo, dostalo se Rejchovi skvělé odměny; bylí zvo-\nlen za úda král. akademie, za rytíře čestné legie a\nkonečně za inspektora konservatorium. Jako kompo-\nnista nebyl tak šťastným jako učitel a theoretik, ač i tu\nvélmi pilným byl, nebo máme od něho přes 150 děl.\nPsal mnoho oper; jenom dvě se provozovaly v Paříži,\na tyto dvě nelíbily se a přišly k zapomenutí. Dobři\ni 11/' Yrl v-j .5 * i ■ ,\ntheoretikové jsou obyčejně nešťastní praktikové, a to\n\\ii ;al/ J 3 ■ ;\nzvláště v hudbě. Pevné hudební vypočtení odstrčí po-\nmalu svobodný vzlet a udusí básnického ducha. V stu-\ndiích o positivném vyschne pramen ideí a poezie, a tím\nse celý ideální svět ztratí, nímž umělec pouze umělcem\njest. Na všech dílech jeho instrumentálních je vyryta\nscholastická pečeť. Krásné práce, dobré studie na-\npsal, ale málo potěchy, žádného občerstvení. Na nej-\nvyšším stupni stojí jeho kvinteta. Iv Německu jsou\nveleznámá, nemělaby ale žádnému umělci nepovědomá\nbýti, a to hlavně za příčinou studií. Ve vynálezu, v ce-\nlém chodu a vkusu vidíme žáka Mozartova a Haydnova;\nco se ale vypracování dotýče, jest Francouz. To bylo\nhlavně příčinou, že se Rejcha Francouzům co skla-\ndatel velmi líbil a dlouho na stejném stupni slávy se\nudržel. Zemřel v Paříži na zapálení plic 28. května\nr. 1836.\nPohřební slavnost konala se v chrámu Páně u\nsv. Rochá. Při té se zúčastnili Cherubíni, Paer, Auber\na všichni professorové na konservatorium. Zpěváci\nvelké opery Feydeaua a konservatoria vedli hudební\nčást této slavnosti.\nPohřben byl Rejcha na hřbitově pěre Lachaise.\n\nB. Brádelský.\n\nStanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.\n(Pokračování.)\n§. 17.\nValně hromady\nbývají pravidelně dvě za rok, v dubnu a v říjnu, den\npak jim položí výbor.\nY případech zvláště důležitých svolává předseda\nvalnou hromadu mimořádnou.\nV obor valné hromady náloži\n1. volba výboru;\n2. usnešení o hudebních slavnostech, které spo-\nlek v nastávajícím pololetí podniknouti má a o všem\nco k tomu náleží;\n3. přijímání výročních účtů , k jejichž zkoumán\ndva účetní dozorce ustanovuje; konečně\n4. rozhodnutí o výlohách, které 50 zl. r. č. pře-\nvyšují, jakož i ustanovení mimořádných příspěvků údův,\na vůbec všechny záležitosti, jichž vyjednání sice vý-\nkonným údům, nikoli však ve schůzkách měsíčních po-\nčtěno jest;\n5. usnešení najímání místností pro spolek;\n6. vypisování cen;\n7. změna stanov;\n8. ustanovení, co se státi má, kdyby se spolek\nrozejiti měl.\n§. 18.\nSchůzky měsíční\nbývají vždy v onen den, na který prvé cvičení v tomto\nměsíci připadá.\nJedná pak se v měsíční schůzce o předmětech a\nnávrzích v knize přání obsažených, jakož i o všech\npotřebných věcech, pokud v obor valného shromáždění\nneb výboru nenáleží.\nJednání počíná, když cvičení ve zpěvu ukončeno\njest.\nZa jiných večerů, ke cvičení ustanovených nemá\nse v podobných záležitostech ničeho vyjednávati, vy-\njmouc případy zvláště důležité.\n§. 19.\nO výboru a činnosti jeho.\nYe všech záležitostech odpověden jest výbor ce-\nlému spolku.\nMá-li výbor o něčem rokovati a platně zavírati,\ntřeba jest, aby nejméně ve dvou třetinách svých členů\nzastoupen byl, většina hlasů rozhoduje.\nVýboru náleží:\n1. Aby volil skladby k zábavám a koncertům,\nurčoval místa pro každou produkcí spolku, ustanovoval,\nmnoho-li hostí výkonní údové do zábav přívésti mohou,\na určoval sumu vstupného do koncertů.\n2. Aby podnikal a řídil vycházky zpěvácké.\n3. Aby ujednával a nalézal, které skladby by se\nkoupiti a které rozmnožiti měly.\n4. Aby spravoval účty.\n5. Aby navrhoval čestné údy.\n6. Aby přijímal zakládající a přispívající údy."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "207", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.3", "texte": "7. Aby navrhoval vypsání cen a určoval všecky\ntoho připadnosti a výminky. Platné však rozhodnutí o\nvypsání ceny náleží toliko valné hromadě, výbor však\nmá jmenovali několik soudcův nad konkurenčními pracemi.\nNa základě od soudcův podaných zdání přiřkne\npak výbor cenu.\n§. 20.\nVýbor skládá se\n1.z předsedy a místopředsedy,\n2.z ředitele a místoředitele,\n3.z tajemníka,\n4.z listovníka,\n5.z pokladníka,\n6. z obřadníka.\n§. 21.\nJaký obor činnosti mápředseda neb místopředseda.\nPředsedovi jakožto hlavě spolku náleží vrchní ří-\nzení všech záležitostí správy vnitřní, aniž by se tímto\nostatní jednatelé ve svém oboru stanovami vykázaném\nobmezovali.\nPředseda jest zástupcem spolku ve všech záleži-\ntostech vnějších.\nPředseda podpisuje všechny písemnosti spolkové,\npodává zprávy o podstatnějších záležitostech, předsedá\nkaždému shromáždění, hájí a řídí rokování, a přihlédá\nk řádnému šetření stanov.\nJemu se zasílají konkurenční práce, kteréž on\nsoudcům od výboru ustanoveným odevzdává, tito práce\nposouzené zase předsedovi navracují.\nBez písemní poukázky předsedovy nevyplácí se\nničeho z pokladnice spolkové; on podává u valné hro-\nmadě zprávu o příjmech a výlohách, jakož i o veške-\nrém stavu a řízení spolku.\nKonečně přísluší předsedovi vrchní dohlídka nad\nostatními jednateli.\nMístopředseda zastupuje předsedu ve všech\nvýkonech jemu příslušných.\n§. 22.\nŘeditel\nmá vrchní zprávu ve všech záležitostech hudebních a\nvrchní dohlídku v archivu, rozhoduje o spůsobilosti při-\nstupujících údů výkonných, a potvrzuje jich přijmutí\nsvým podpisem v knize spolku.\nZvláště ale mu náleží, aby studium i provozo-\nvání skladeb řídil, partytury a jednotlivé hlasy důkladně\nprohlížel a spravoval.\nŘeditel ustanovuje ve srozumění s výborem ostat-\nním, programy k zábavám a koncertům, navrhuje skladby,\nkteré by se koupiti měly a stará se o potřebné pře-\npisy skladeb.\nNařídí totiž listovnímu písemně, která skladba, a\nv kolikerých hlasích opsali se má, přepisy od listov-\nního odevzdané srovná se svou poukázkou, a potvrdí\núčet přepisovatele.\nNa partituře poznamená počet přepsaných hlasů.\nKdyby se vidělo řediteli, někoho z výkonných\núdů pro dokázanou nemajetnost platu zprostili, necht\nto přednese výboru, jenž v tom rozhoduje.\nKonečně ustanovuje osm zpěváků, kteří by nové\nskladby spolku ku posouzení přednášeli.\nMístoředitel zastupuje ředitele ve všech těchto\nvýkonech.\n(Dokončeni.)\n\nPianní ústavy v Praze.\n\n(Pokračování a dokončení.)\nBedřich Kirchner.\nDne 15. srpna odbývala se výroční zkouška chovanců\nhudebního ústavu p. B. Kirchnera v Karlině. Ačkoliv\nústavu toho teprv 2 leta stává, a tudíž chovanci sobě\nznainenitější techniku a přednes přivlastnili nemohli,\nbyli jsme přec výsledkem, s nímž se potkali, nemálo\npotěšeni, což spolu o výtečnosti jediného v Karlině se\nnacházejícího ústavu svědčí. Slyšeli jsme nejvíce skladby\nránu slovanského, n. p. „Zvuky % Čech,\" „české\nnárodní písně,\" „Kde domov můj\" a j., kteréž ve-\nsměs od větším dílem ještě v útlém mládí se nacháze-\njících chovanců správně, taktupevně a rázně provedeny\nbyly. Musíme při té příležitosti vkus p. ředitele chvá-\nlili, nebof nedá se upříti, že skladby duchem národním\nprovívající, v žáku lásku k vlasti a národnosti vzbuzují.\nKromě jiných salonních kousků byli z pospolných skla-\ndeb dosti slušně a neúhonně provedeny: sonata od\nSchmitta, české písně, Divertissement od B. Kirchnera\na Pochod z Tannháuseru. Že p. ředitel o zvelebení svého\nústavu všemožně se snaží, dokazuje i okolnost ta, že\np, ředitel ve svém ústavu také zpěv zavedl. Slečna\nAnt. Rennerova zpívala ruskou národní píseň\nvený šafrán\" a českou „Kde domov můj\" s přimě-\nřeným citem a dosti čistou intonací. Konečně zasluhují\nchvalné zmínky žákyně: slečna Ant. Rennerova, Adéla\nPtákova, Ant. Plchova a J. Kohlenbreinova, z cho-\nvanců mužských M. Kraus, Jan Pak, Ferd. Fried-\nland, H. Rozola aJ. Fróšl. Tak jpodali žáci důkaz,\nže účastni jsou dobré methody činného p. ředitele, kte-\nrýž za svou horlivost nejen uznání nýbrž i hojného úča-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "208", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.4", "texte": "stenství ze strany obecenstva zasluhuje. Konečně po-\ndotýkáme, že se p. ředitel Kirchner co zdatný skla-\ndatel osvědčil a osvědčuje.\n\nK.\n\nPodavše takto dosti obšírnou zprávu o výsledkách\nklavírních ústavů v Praze, podotkneme ještě, že\nse v Praze mimo tyto uvedené více takových ústavů\nnachází. Že zde o nich zmínku nečiníme, leží v tom,\nže se v nich žádné veřejné zkoušky neodbývaly.\n\nZ Rotterdámu, 1. září 1861.\n(Dop. pův.) Po dlouhé a dosti unavující cestě\npřijeli jsme do Rotterdámu. Jeli jsme na Drážďa-\nny, Lipsko, kde jsme se tři hodiny zdrželi, Děvín,\nEmerich, poslední to pruské město a odtamtud zrovna\ndo Rotterdámu. Kollega náš, pan Alojs Meliš, zdržel\nse v Lipsku u našeho krajana pana , člena\ndivadelního orkestru v Lipsku a hrál tam v divadle a\npřijel o den později do Rotterdámu.\nRotterdám je velkolepé a krásné námořní město\na život v něm velmi čilý. Zdá se, že naše české obli-\nčeje zdejší lid překvapují; neboť vždy na nás zevlují;\njdeme-li po ulici neb vstoupíme-li do hostince, každý\nse po nás točí. fteč nám zde dělá obtíže; anto Ho-\nlanďanu tak snadno rozuměti nelze. Co jsme zde po-\nzorovali, že Němci nejsou v lásce u Holanďanů; než\ndosti o tom ; nyní něco o hudebním životu! Zde Vám\npodáváme malý obrázek, jak se i zde jména „ \"\nzneužívá.\nDne 31. srpna byli jsme uvedeni do hostince\nFrascatiho, kdež se vokální koncert odbýval. Vstou-\npivše do rozsáhlé, lidem naplněné místnosti, spatřili\njsme v předu jakýsi druh pimprlova divadla, s kulisami\na oponou. A ejhle ! na podium sedělo několik nád-\nherně oděných ženských, mezi sebou rozprávějících.\nPři našem vstoupení ukončil právě jakýsi barytonista\nsvou arii, kterou dle zdání našeho tak dobře nastudo-\nvanou měl, jako žáci pražských pianních ústavů fabrikáty\nVossovy. Na to vystoupila jedna dáma a počala . . .\ndomníváte se zpívá ti ? Chyba lávky! Zpěv se to nazvati\nnemůže; neboť hlas její byl siplavý a podobal se jisté\npražské zpěvačce, která navzdor protekcí p. Thomé\nčeskému obecenstvu se Übiti nechtěla. Zdejší zpěvačka\nale byla obsypána hlučnou pochvalou za provedení val-\nčíku z „Lazebníka Sevillského.\" Inu dáma tato požívá\nzvláštní lásku Holanďanů a proti gustu žádný disputát.\nNa to se posadil as 201etý mladík ku klavírů, jenž nerázně\ndo něho tloukl; při tom pohlížel tak vítězoslavně na\nobecenstvo, jakoby říci chtěl: Dreyschockovi i Lisz-\ntovi dám dupplé a přec vyhrBju partii. Dále vystoupila\ndruhá dáma a zpívala německy jakousi píseň o starých\npannách. Ačkoliv zpěv její ničeho nezadal zpěvu první\nzpěvkyně, následoval přec sykot bezpochyby za tou\npříčinou, že německy zpívala; neboť první přednášela\nkus svůj v řebi italské.\nNemohše tylo vyzpívané hlasy, ježto český sluch\nurážely, déle slyšeti, opustili jsme sál před ukončením\nkoncertu, jenž od 9 až do 11 hodin trval. Vstupné\nse neplatí; za to však musí každý jíst a pít. Tím ale\nzaplatí každý dvojnásobně ; neboť je každá\nmaličkost nesmírně drahá.\nPrvní opera, v které mladá česká hudební garda\núčinkovala, byla Don Juan od Mozarta a šla velmi\ndobře. A jak by nešla, když se náš zkušený maršálek\nv čelo naše postavil. Byl to tuhý boj, však pod obe-\nzřelým a výborným komandem našeho Radeckého do-\nsáhli jsme úplného vítězství. Naše pěchota s housle-\nmi, violami a celly chvalně se držela a naši Hříma-\nlové hřímali skutečně na housle tak výtečně, že v blesku-\nrychlé čerstvosti jedním táhnutím smyčce kopy not zpo-\nráželi. Neméně vyznačili se naši bojovníci s lesnice-\nmi, Vítovský a Nemanský, kteří ani od jedné noty\nneustoupili. Zvlášť statečně počínali si naši dělostřelci.\nJiž z daleka bylo slyšeti šestnáctiliberníky „kontra-\nbassy,u jimižto Alojs Meliě a Blumentritt obratně mě-\nříce celé řady not zdrtili. Náš bubeník bubnoval s ne-\nohrožeností. A víte kdo byl náš maršálek? Je to náš\nčeský kníže, pán na Libušinu Sňatku a z Dráteníkova!\nJe to náš velectěný Fr. Škroup! synové vlasti.\n\nJosef Haydn a Nicolo Porpora.\nVýjev ze života.\nY paláci knížete Esterházy v ulici Vallnerové\nve Vídni byla jednoho večera na podzim r. 1750 valná\nspolečnost shromážděna, před kterouž maestro Nikolo\nPorpora, patriarch melodie nazvaný, svou druhou so-\nnátu na housle po,;ejprv provozoval a tak všechny do-\njal, že chvály a nadšení nechtělo mít konce. V po-\nzadí v koutě sálu stál mladík, asi 181etý, s obličejem\nprostosrdečným, naslouchal kouzelným zvukům Porpory\na stál, když byl mistr hru již dávno skončil, ještě ne-\npohnutý a mlčky u prostřed všeobecného jásotu tak\nho byla hudba dojala. Nedlouho po tom nedaleko na-\nšeho obdivovatele sedl si Maestro k svačině, při čemž\nse kníže s ním dal do hovoru.\n„Mistře4 pravil domácí pán „Vy jste mne\nsvou hrou okouzlil a přece se musím na Vas hněvat!\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "209", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.5", "texte": "„Na mne tak ? co škodí! a proč ?\"\n„Já jsem Vás již nastokráte prosil, abyste svých\nklenotů nezahrabal, by s Vámi nezašly, nýbrž abyste sil\npro budoucnost a mladistvých talentů vycvičoval.\"\n„Nikoli! . . . nikdy! ... za žádnou cenu! —\"\nhorlil Porpora. „Měl bych je snad pustit do své ko-\nmnaty, aby mně myšlénky pod rukou kradli ? aby na-\nslouchali nejtajnějším hodinám mého tvoření, mne o ovoce\ndlouholetého učení připravili a před obecenstvo vstou-\npili, aby mohli zářit leskem vypůjčeným, a v krátkém\nčase stali se soky svého mistra, a snad i jeho slávu\nzatemnili nikoli, nikdy ! Žádejte ode mne co\nchcete jenom tím na mne nedotírejte!\"\n„Porporo! Vaše smýšlení je malicherné, úzkoprsé\na tak sprosté, že bych je byl u patriarcha melodie ni-\nkdy ani netušil. Correggio Apelles a všichni staří a\nnynější umělcové vycvičili školáků, ano oni byli hrdi\nvidouce sebe v nich novuzrozené. Když učeň předčil\nmistra, stalo se to mocí genia v něm spočívajícího a\nmistrovi zůstala nepomíjející čest, že takovému květu\nk uzrání dopomohl. Tak to bylo vždy, a všude a Vy\nsám byste dojista nebyl tak dokonalým, kdybyste nebyl\ndříve jiným mistrem k tomu byl veden.\nMyšlénky, jaké jste dal nyní na jevo, náleží do\noboru kramářů v umění jsou až posud neslýchané;\numění jest občanem, a kdo je dle možnosti nerozšiřuje\na nešlechtí, sám sebe o čest slávy připravuje, kdyby i\nnejvyššího stupně byla dosáhla.\" Tak horlil šlechetný\nkníže, jenž nebral slova na váhu, když s přímým Por-\nporou hovořil. Pak pokračoval: „K tomu, mistře! znám\nnadšeného a velmi nadaného mladíka, jenž celou duší\npo cti touží, statí se Vaším učněm;\" —při tom obrátil\nzraků svých na mladíka nedaleko stojícího.\n„Lituji mladíka! Svět musí být s patriarchy spo-\nktfjen, jak jsou, nikoli jak by si jich přál. Včera teprv\njsem vyhnal sluhu, poněvadž často poslouchal, když\njsem své skladby provozoval a tím se mně stal pode-\nzřelým, a nenaleznu-!i sluhu, který o hudbé ani nej-\nmenšího pojemu nemá, zametu si raději sám a přinesu\nsi sám všechno co potřebuji, až do skonání. Tak smej-\nšlím a račte dovolil Jasnosti, jsem již velmi starý, než\nabych se něčemu novému přiučil.\"\n„Inu! nutit Vás nemohu , ale budete toho ještě\npykat, a kdo ví, jestli Vás jednou někdo nepřelstí.\"\n„Mne ošidit? tajně poslouchat? ha! ha! ha! moje\ndvéře jsou pevně uzavřeny. Nejsem hlupák.\"\n„Nesmějte se před časem, Porporo!\"\n„Směšné! Za ta cenu přijmu učňů. Já se ne-\ndám ošidit.\"\nTím se skonči! hovor, kníže byl patrně rozloben\na přiblíživ se k mladíku, pravil mu : „Slyšel jste sám,\nže jsem dělal, co mně bylo možného, ale starec nedá se\nobměkčit.\" Mladík se poděkoval, opustil ale vbrzku sál.\nDruhého dne zazvonil někdo u Porpory, jenž ote-\nvřev spatřil mladíka s blbým obličejem a v obnošeném\nobleku. Mladík se nabízel co sluha. Mistr ho prohlí-\nžel ostrým okem, ale toho hlupáka nemohl žádný mít\nv podezření, že pod tak blbou tváří snad jakéhosi du-\ncha, tím méně cit pro hudbu skrýval. Porpora ho vy-\nslejchal, ale jeho náramná prostota ho tak okouzlila,\nže ho do služby přijal.\n„Kde máte vysvědčení?\" tázal se hudebník.\n„Nemám ještě žádných neb jsem ještě neslou-\nžil. Rodiče mně záhy zemřeli, přišel jsem k poruční-\nkovi, jenž byl učitelem tam jsem měl měchy šlapat\nale raději umřít, než se dát tak mučiti!\"\n„Ale snad přece milujete a ctíte božskou hudbu?\"\n„O tom nevím nic 1 Hluku a křiku jsem měl až\npo krk. Tu vždy čtyři aneb pěl z plného hrdla řvali,\njeden tlouk do kotlů, jiní foukali do mosazu, tak že\nzčervenali jako raci, jiní zase skřípali šmytci po dře-\nvěných skříních, tak že mne sluch přecházel děkuji\npěkně za takový lomoz. Rozloučil jsem se s ním, abych\nse po pokojné službě ohlídl a dověděv se od Vašeho\npodomka, mého bratrance, že Vaše milost sluhu potře-\nbuje, přišel osobně k Vám, byste mne do služby při-\njmout! ráčil.\" Porpora se smál až mu oči slzely, když\nmladíka takovou nevědomostí o hudbě mluviti slyšel.\nOn mu řekl, že je sám hudebníkem mladík leknu-\ntím o tři kroky couvnul že ale co sluha nikdy při\nprovozování nemusí být přítomen, a přesvědčiv ho, že\nco do hudby, pražádných prácí míli nebude, byl spoko-\njen, když mladík v tu samu chvíli službu nastoupil.\n(Dokončení.)\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Dne 31. srpna dávala se zpěvohra „Robert\nďábel\" od Meyerbeera, v nížto sl. Brennerova\na p. Bachmánn o hlučnou pochvalu obecenstva se dě-\nlili. Pan Hertzsch (Bertram) provedl úlohu svou s chval-\nným úspěchem; inéně sl. Grabingrova, která nás neuspo-\nkojila. Na to slyšeli jsme v pondělí dne 2. září „Marii,\ndceru plukuu od Donizettiho a ve čtvrtek dne &.\nzáří „Fra Dia vol o\" od Aubera3 v kteréžto poslední\nopere sl. z Ehrenbergu co Zerlína roztomile se vyjímala.\nPan Bachmann (Fra Diavolo) dobyl si jak hrou, tak zpě-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "210", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.6", "texte": "vem hojné pochvaly obecenstva, zvláště po své velké arii\nv 3tím aktu. V sobota dne 7. září provozoval se „Pro-\nrok\" od Meyerbeera. Pan Bachmann (Jan) vynikl nade\nvšemi svým stříbrozvučným organem a vytrvalostí. V pon-\ndělí opakována opera „Fra Diavolo.\"\nNáš zasloužilý veterán pan K. Stra-\nkatý dával v Mariánských lázních ku prospěchu poho-\nřelců v Sandavě koncert, v němžto české a polské\npísně s velkým úspěchem přednášel. Čistý výnos ob-\nnášel přes 200 zl. r. č.\n- Pan Jan Seifert, virtuos na cello v Petro-\nhradě, který se nějaký čas ve své vlasti zdržoval, dával\ndne 29. srpna v Litoměřicích v tamnějším divadle koncert\nk dobročinnému účeli a zbudil svou mistrnou hrou\na duchaplným přednesem velkou sensací a došel velké\nano nekonečné pochvaly. S ním účinkovala pianistka paní\nJosefína Teinzma nno vá, která taktéž potleskem od-\nměněna byla*\nNašeho rodáka a výtečného skládátele\nFrantiška Glaesera není více! Zemřelť v Kodani\nv noci dne 29. srpna t. r. Fr. Glaeser narodil se dne\n19. dubna 1799 ve vrchním Jiřetíně (Georgenthal) v Li-\ntoměřicku. Již v útlém mládí osvědčoval lásku a vlohy\nk hudbě a přišel 1810 co zpěvák ke dvorní kapelle do\nDrážďan, kdež vedením Mikše zpěvu se učil. Na to dán\nbyl r. 1814 do konservatoria Pražského, kdež s velkým\núspěchem pod prof. Pixisem houslím a pod ředitelem Dion.\nWebrem harmonii a kontrapunktu se učil. Zde složil,\nnež konservatorium absolvoval, jásací kantátu pro své\nrodiště, která se velice líbila. Na to odebral se r. 1817\ndo Vídně a konal v kontrapunktu další studia u Heiden-\nreicha. Glaeser byl ve Vídni tak šťasten, že měl zde L.\nBeethovena za rádce. R. 1818 dostal se za místokapelníka\n(někteří tvrdí za adjunkta) k Leopoldově divadlu, kdež\nprvní svou skladbu „Baerenburgs Sturz\" provedl. Na to\nbyl r. 1827 jmenován kapelníkem u divadla na řece\nVídni, kdež s úspěchem svému povolání zadost činil, R.\n1830 byl povolán za kapelníka k divadlu Konigstádtskému\nv Berlíně. Zde napsal několik oper, jmenovitě „Der Bern-\nsteinring\" „Die Brautschau\" „Das Auge des Teu-\nfels\" „Des Adlers Horst\" atd., které se sice líbily,\navšak na repertoiru se neudržely. Kromě opery poslední\nnevyšla žádná v klavírním \\ýtaku. Opera „Des Adlers\nHorst\" (orlí hnízdo) vyšla v klavírním výtahu u Traut-\nweina v Berlíně, kdež r. 1833 poprvé provozována\nbyla. Výtečný kritik Fink zevrubně o ní pojednal v čí-\nsle 35 Lipských všeobecných hudebních novin. Text k této\nopeře napsal mu básník Holtei; je však málo zdařilý.\nV komponování romancí byl Glaeser velmi šťasten a 6\ntiskem vyšlých romancí z jeho oper vyniká původností,\nvroucností a zpěvností a zdá se, že je to nejlepší jeho\npráce. Opera „Des Adlers Horst\" byla též na Pražském\njevišti mnohokráte provozována; taktéž iv Londýně, Stock-\nholmu a v Petrohradě. R. 1842 byl krajan náš od krále\nDánského do Kodaně povolán a dvorním kapelníkem tam\njmenován. Zde složil Glaeser dvě opery na texty od An-\ndersona a stal se r. 1847 rytířem řádu Danebrog-\nského a Gustava Vasy. Jeho syn Jos. Aug. Ed. Fr. Glae-\nser vyznačil se několika zdařilými romancemi. Tak zase\ndokonal jeden z výtečných skladatelů, jenž by si byl mno-\nhem větších zásluh dobyl, kdyby byl též něco pro svou\nvlast byl pracoval. Poslední prácí, kterou jsme od něho\nv Praze slyšeli, byla ouvertura k 501eté slavnosti Praž-\nského konservatoria. Poklid popeli jeho !\nPan Josef Nes v a db a je, jak známo, nyní ka-\npelníkem v Hamburku, kdež všestranného uznání od obe-\ncenstva i kritiky dochází. Jak časopis „Theater-Referent\"\npíše, potvrdil Nesvadba, tu rozněcujíc onde v uzdu\npojímaje, dobrou pověst, která ho z Berlína předcházela.\nS velkou jistotou a obezřelostí vládne komandující taktov-\nkou. Pan Nesvadba neprošel v Berlíně nadarmo italskou\nškolu; nebof on zná německému flegma jižního ducha dodati.\nÚěinný velebný pan Karel Císař, za-\nsloužilý farář v Mirovicích, poslal nám laskavě na\nnaše vyzvání v čísle 24. Dalibora stranu Benedikta\nŽáka list, v němž nám sděluje, že po pilném a bedli-\nvém nahlédnutí ve farní matrice Mi r o vi c k é den a rok\nnarození Ben. Žáka vyšetřen a nalezen býti nemohl,\nprotože omylně rodiště jeho v Mirovicích na místě v Mi-\nr oticích bylo udáno. Nicméně však zasadil se ochotný\nfarář o věc tuto se vší horlivostí a podal nám vý-\npis z farní knihy města Mirotic takto znějící:\n„Dne sedmého února 1758 pokřtěno jest dítě, jmé-\nnem Emanuel Benedictus z rodičův Josefa Z i a-\nka, Anny manželky jeho.\" Žiak Josef (totiž otec\njeho), kantor v Miroticích, zemřel dne 18. ledna 1803,\njsa stár 76 let. Všude v matrikách tamnějších nalézáme\npsáno: „Žiak Josef, učitel Mirotický. Z toho lze viděli,\nže jsme nechybili, píšíce ho „Žák,\" dle starého českého\npravopisu Žiak! Opravujíce tímto chybné udání v živo-\ntopisu Emanuele Benedikta Žáka, vzdáváme za\ntuto pro dějiny hudby české důležitou zprávu sr-\ndečné díky velebnému p. faráři Mirovickému!\nHudební literatura. Konečně vyšla „Vlast a,u\nouvertuíra na slovanské nápěvy pro orkestr, jižto složil\na Jeho Jasnosti, panu Karlu knížeti ze Schwarzenbergů\nvěnoval skvěle nadaný skladatel Eduard Nápravník. O\ntomto zdařilém díle zmínili jsme se při příležitosti zdejší\nslovanské besedy a náš dopisovatel z Plzně, když v ta-\nmnějším městě provozována byla. Při obou akademiích do-\nsáhla ouvertura „Vlasta\" skvělého výsledku a líbila se\nvšeobecně. Slovanské národní nápěvy jsou zde obratně\nano duchaplně v jeden okrouhlý celek spojeny a důkladně\nzosnovány a eířektně intsrumentovány. Odporučujeme ji\nco nejvřeleji všem us p ořa datel ům besed, kapel-\nníkům a ředitelům hudby. Stojí u nakladatelů\nKrištofa a Kuhé 3 zl. 60 kr. v partituře. Kapelní-\nkům vojenským aranžuje ji levně pro plechové nástroje\nkancelář pro opisování v Praze, jenž ji\ntaké pro kvartett, k vinte tt, sextett, oktett\natd. na žádost menším hudebním sborům uspořádá a\nzašle. Po drahném čase vyšel konečně čtvrtý se-\nšit veledůležitého díla pro varhaníky, míníme tu\n„Praktický návod ku hře na varhany od chvalně\nznámého skladatele Josefa Forstra. Sešit tento obsa-\nhuje hru na pedál —překládání a podkládání\nnohou, tiché a slyšné stři dání nohou,\nužívání špičky a paty tétéž nohy, diatonické\ntvrdé a měkké stupnice. Sešit tento řadí se dů-\nstojně k třem předešlým, o nichžto jsme se již zevrubně\nbyli vyslovili a bude každému varhaníku velmi vítán. Celé\ndílo, jež 6 sešitů obsahovat bude, stojí v předplatní ceně"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "211", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.7", "texte": "2 zl. 40 kr. r. č. Jednotlivé sešity stojí 50 kr. Nakla-\ndatelé téhož díla jsou dědicové Rob, Veita v Praze.\n\nZ Nového Bydžova. (Osvědčení.) Že se dopisovatel\nv předešlém čísle 25 Dalibora s pravdou mi-\nnul, dokazují následující fakta: Hned od založení zdejšího\nzpěv. spolku odbývaly se produkce každý měsíc, a\nposlední byla v prosinci r. 1860. Poněvadž jsem nahlí-\nžel, že toto zpěváky unavuje, a produkce by se ovšed-\nnily: ustanovil jsem dvouměsíčné, a které také pravidelně,\npravím pravidelně se drží. Na důkaz toho byly\nprodukce držány dne 24. února, 21. dubna, 26. června\na poslední 1. září b. r. při plném sále, a onen p. dopi-\nsovatel byl by se musil nad svým dopisem zardít, kdyby\nbyl přítomen býval. Udův jest všech přes 70, a to my-\nslím jest pro venek dosti. Ostatně nezdá se p. dopiso-\nvatel býti ani z Bydžova, neboť by zdejší poměry lépe\nznal a sébranými klepy dobrou věc by nepodrýval.\nJosef Jo sek, řed. zpěv. spolku*).\n(X+YX) Z Pardubic, dne 5. září 1861.\n(Pouť. Nový ředitel kůru. Nápravník.—\nBožena Svobodova. Předseda zdejšího\nzpěv. spolku.) Dne 26. srpna byla u nás pouť, a při\nvelkých službách Božích byla slavná mše od našeho obrat-\nného Roberta Ftihrera do C-dur provozována; za gra-\nduále zpíval náš oblíbený zpěvácký spolek dojíma-\nvou modlitbu ve čtverozpěvu } offertorium „Qui timent\nDominům\" od Diabelli-ho, zbožné duetto pro tenor a ba-\nryton, pěli pánové T omšu a Janda. Každý díl mše\nsvaté byl správně proveden, a to jen obezřelým vedením\nprozatímního ředitele kůru p. Jana Huška. Byla tato\nhlavní funkce jeho poslední, neboť nežádal sám o zdejší\nředitelství kůru. Obdrželť je na dívčí škole učitel pan\nVáclav Pospíšil. Známe p. Pospíšila co přívětivého a\nochotného muže, jenž si zajisté dovede získat zdatné di-\nlettanty ; přejeme mu štěstí na jeho budoucí dráze! Ne-\nsmím zapomenduti, že při té slavnosti hrál náš mladý,\nvšude oblíbený p. Ed. Nápravník na varbhny.\nA jak hrál ? Upřít nesmím, že tady dobrých varha-\nníků máme, ale takou přísně kostelní hru jsme ještě na\ntom královském nástroji neslyšeli! Zvláště se vyznamenal\npan Nápravník svou hluboce promyšlenou, co do slohu\nkontrapunkticky drženou předehrou na začátku mše, pak\nduchaplným praeludováním před „Pange lingua.\" V ne-\nděli a v pondělí hrál pán Nápravník na opětné požádání\nas 4krát své půvabné „České perle\" a posluchači\nse nemohli uměle zosnovanou prací dosti nasytiti. Když\nale hodina jeho odchodu se blížila a mladý umělec svou\nfantasii „Loučení\" nám zahrál; cítil každý v celém\nshromáždění, jaká perle s naší drahou vlastí se loučí a\nslze v očích přítomných svědčily dosti zřejmě, jak milý\nnám mladý skladatel jest, a jak želíme ztrátu jeho. Nechť\npřijme od nás poslední naše vřelé přání a nechť hlásá\ntaké v cizině slavně slávu národa českého!!\" P. Náprav-\nník přislíbil našemu činnému zpěv, spolku první svou\nvokální skladbu. D důchodního panství Pardubického\np. Jahna, otce našeho rodáka a básníka Jiljího Jahna,\nmeškala několik dnů virtuoska na piano sl. Božena S vo-\nbodová. Na požádání ctěného výborá zdejšího zpěv.\nspolku, pana Podroužka, uspořádal zpěv. spolek zasta-\nveníčko, při kterémž 6 sboru velmi rázně zapělo. SI.\nSvobodova byla vßěihledé mile překvapená, a vzdala vřelé\ndíky za tuto jí prokázanou úctu. Pardubického ředitele\na spolu předsedy zpěv. spolku došlo ze zámku od více\nvrchnostenských úředníků následující k r á s o p i s n ý do-\npis: „Naše nejuctivěji! blahopřání k Vašemu ustanovení\nza předsedu zpěváckébo spolku! Pozdravajíce s radostí\ntuto zdařilou volbu, žádáme ctěného pana předsedu, by\nvbrzku zpěvácký spolek v shodností se stanovami v skutek\nuvedl, a v přesvědčení, že se jistě p. předsedovi podaří,\ntuto od něho odvislou úlohu skvěle provésti, s nadšením\na v roznícení voláme : Sláva ! Ať žije milovaný pan prae-\nsident!\" (Následují podpisy.) Na neděli chystáme se do\nBohdance! Bude tam odhalení pomníka ěeského spi-\nsovatele Langra. Čeští spisovatelé pp. Jahn, Barák,\nHálek . . . . přibudou do města. Těší se celý spolek\nnáš na tento den.\n(V. K.) Ze Sušice. (Beseda. Slavnost.)\nDne 18. srpna b. r. držela se u nás, jak každoročně,\nslavnost narozenin J. V. císaře Pána. Již vpředvečer\ndne toho slyšeti bylo střelbu z moždířů, časně z rána\ndne samého ale zavzněla po městě veselá hudba, a o 9.\nhodině odbývána byla v děkanském chrámu Páně u pří-\ntomnosti veškerého městského představenstva a všech c.\nk. úředníků velká mše svatá, při které se na kůru do-\nbře obsazená mše do C s Gradualem i s Offertorium od\nR. F u h re r a (novější skladba v R i e d u, nadepsaná\n2. Secund-P rimizmesse) správně provedla. U večer\ndržena byla v sále „Saloně\" četně navštívená taneční\nbeseda, při které slečna Bastařova proslov a si.\nChlistavská „Obrana krinolin\" zdařile přednášely;\nv\nzdejší zpěvácký spolek přednášel sbor : „Sumavan\"\ntext od Seidla, hudba od Jirgesa tak dokonale, že opa-\nkován býti musel; na to následovaly písně, nejvíce od\nP iv o d y, které paní K r at o ch ví 1 o v á a p. Di\\ H a-\n-11 á k tak výtečně přednášeli, že na všeobecnou žádost\nkaždý z nich nějakou píseň k tomu přidati musel; zvlášť\np. Dr. Hatlák velmi krásně národní písně nám za-\nzpíval, tak že pýchou pro nás jest, že takového zvlášt-\nního barytonistu „naším\" nazvati můžeme. Zvlášť za-\njímavou slavnost konali jsme dne 25. srpna ve spolku\ns našimi německými sousedy v Kašperských Horách.\nBylať to 5001 etá památka blíže Kašperských Hor do-\nstaveného hradu „Karlsbergu\" aneb jak se u nás\njmenuje Kašhergu. K tomu cíli spojili se oba dva\npáni purkmistři sousedních měst, p. Dr. J. Gabriel a\np. E r t e 1, a uspořádali na ten den národní slav-\nnost. Již ráno po 6. hodině toho dne übíralo se mnoho\nlidí, kočárů a vozů do města Kašperských Hor (Berg-\nreichenstein), kde v 10 hodin v tamnějším děkanském ko-\nstele u starobylého oltáře malá mše svatá čtena byla, při\nkteré Sušický zpěv. spolek několik dílců z vo-\nkální mše od Krejčího, s vložkou „Ave Maria\" od\nJ. Škroupa dobře přednášel. Po dokonaných služ-\nbách Božích sešlo se celé slavnostní shromáždění na ná-\nměstí, kde Horská plechová hudba po Horsku\nzavzněla, načež jmenovaný zpěv. spolek bujaře :\n„Já jsem Slovan\" zapěl, ale šetříce rovnoprávnosti\npochod : „Frisch ganze Compagnie\" hned na to slyšeti\ndal. Tak jsme při zpěvu a při hudbě došli až na %\n\n*) Vaše ohrazení jsme přijali nikoliv jako insert, nýbrž jako\nopravu a zaslaný 1 zl. stojí Vám k disposicí! Red*"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "212", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610910-01.1.8", "texte": "hodiny vzdálený Kašperg, kdež jsme v prvním dvoře jmé-\nnem Horského pana purkmistra německou básní „Will-\nkommen,\" sepsanou od Ruckra, měšťana Horského, uví-\ntáni byli, kterouž paní J a ko b i-o vá výborně přednášela,\nnačež jsme se do vnitř bradu odebrali. V bývalé síni\nhradu vyvěšena byla zdařilá podobizna Karla IV.\ns českým nápisem ; tu přednášel p, Dr. Gabriel co\npurkmistr Sušický výbornou slavnostní báseň (od M. S.)\na pronesl několik vřelovlasteneckých slov, jejichžto obsah\nk upřímnému sbratření obou národů v Čechách směřo-\nval a od veškerého četného obecenstva s přehlučnou „Slá-\nvou\" a „Vivat hoch!\" přijmut byl. Na to zapěl zpěv.\nspol e k v nadšení oblíbený sbor „Šum a van\"a „An\ndas Vaterland\" od V. Tomáška a obecenstvo se po\ncelém hradě pro občerstvení a zábavu rozešlo. Později\nzpíval ještě zpěv. spolek: „Dcery České\" od Fr.\nGernera (jejž skladatel sám řídil), „Die Kapelle\" od\nKreutzra, „Quodlibet z národních písní\" od Maška, „Plaché\ndívčiny\" od Horáka, „Holubenka\" a několik německých,\naž se k 5. hodině veškeré shromáždění s hudbou v čele\nv nejlepším pořádku do města Kašperských hor odebralo,\nkdež v hostinci u p. Ch listov sk éh o hlučný ples\ndržán byl. Že se jak v hradu tak i na cestě ná~\nrodní písně zpívaly, netřeba podotknouti 5 neboť byli\nzde hosté vzdálenějších měst, jako : z P/sku, z Vodňan,\nz Klatov atd. a zvláště naše nadějeplné studentstvo z ce-\nlého vůkolí četně zastoupeno bylo. Počet hostů udává\nse as na 2000 lidí. Každý, byť by si byl dle obsluhy\nještě mnohého byl přál, odcházel přece s tím srdečným\npřáním, aby se tato národní slavnost každoročně\nopakovala. Za tuto ušlechtilou zábavu buďtež veřejné\ndíky vzdány jak městské řaddě Kašperskohorské, kteráž\nmnohé opravy na hradu předevzala, zvláště ale panu Dr.\nGabrielovi, kterýž nejen první myšlénku k této\nslavnosti zavdal, ale i obraz Karla IV. malovati, před-\nnášené české i německé básně otisknouti a obe-\ncenstvu rozdávati dal.\n\nV. D.\nZ Královského Bělohradu (Stuhlweíssenburg).\nV koncertě ku prospěchu pensijního fondu učitelského\nslyšeli jsme kromě tenoristy Stegra, maďarsky zpívají-\ncího a pianisty Kubinyiho také cellistku sl, Hu béro-\nvu, která svou jemnou hrou velké pochvaly dosáhla.\nJak jsme se v Daliboru dočtli ? má svět hudební ještě\ndv ě cell is t ky: Angličanku sl. Kul lovu a Uherku sl.\nSukovu.\nFrankfurt. Dne 5. září dávala se tu ponejprv\njednoaktová opera „Der hausliche Krieg46 od Fr. Schuberta,\nslavného to skladatele písní, k nížto mu byl Castelli text\nnapsal. V operetce této vynikly hlavně paní Zottmay-\nrova a výtečná Mína Med a 1 o va, kteréžto se o hlučnou\npochvalu obecenstva dělily.\nLondýn. Slovutná zpěvkyně Jenny Lindova, která\nnedávno v dobročinném koncertu od lorda Woorda uspo-\nřádaném účinkovala, přijala pro příští rok engagement ku\nkoncertům v Exeter Hallu. Obdržít za 10 koncertů 1000\nguineí.\nZe Lvova, (f Jan Hellebrand.) Dne 2. srpna\nbyl zde pohřben jeden z nejčelnějších učitelů hudby,\nJan Hellebrand, upřímný náš český národovec; proto\ntéž máme to za svou povinnost věnovali mu soucitného\nvzpomenutí pohrobného. Jak nám laskavě sděleno, naro-\ndil se tento náš rodák r. 1808 v Zdicích (nedaleko Bran-\ndejsa?) i ustanoviv se na tom oddati se hudbě, vzdělá-\nval se ve hře na pianě u Haberna v Praze, nauku pak\ngeneralbassu a contrapunktu študoval u výtečného Witte-ho\nve Lvově, kde též sám ve hře na pianě po mnohonácte\nlet vyučuje stal se později jedním z nejprvnějších a nej-\noblíbenějších učitelů tohoto odboru hudebního, zůstaviv\nznačný počet žáků a žákyň vděčných mu za opravdivé\nvzdělání své netoliko ve hře ale iv samé hudbě. Leč\nzvěčnělý náš Hellebrand byl též i nevšedním umělcem\nhudebním a jen jedna věc byla příčinou, že nevidíme\njméno jeho v řadě nejvýtečnějších pianistů byla to\npřílišná jeho skromnost a přísnost, s jakou sám sebe po-\nsuzoval. Tatéž hlavně byla příčinou, že hudební útvory\nsvé neuveřejňoval a že toliko jedno dílo p. n. „Polka bril-\niante\" teprv na žádost věhlasného Liszta jenž poznav\nHellebranda za pobytu svého ve Lvově velmi pochlebně\nse o něm vyjádřil a věnování díla toho přijal vydal 5\nostatní však četné skladby toliko v rukopisech chovaje.\nOženiv se v pozdějším již věku svém s chudobnou ale\ncnostnou Polkou zůstavil zvěčnělý náš rodák vdovu s dvě-\nma nedospělými dítkami, leč mohl pokojně zamknouti oči\nnezůstaviv je příčinlivostí svou nezaopatřeny. Slušný a\nčetný průvod pozemských pozůstatků jeho na hřbitov\ngródecký sloužil nám za důvod, jaké vážnosti dosáhl ro-\ndák náš ve Lvově. Pokoj popeli jeho !\n\nVídeň. Cár ruský přijal dedikací Rubinsteinovy\nopery „Synové pusty\" a poslal nakladateli této\nopery c. k. dvornímu obchodníku v musikaliích p. A.\nSpinovi na důkaz uznání zlatou medaili pro vědy a\numění s nápisem: „Praemii digno.46\nVýmar. Praví se, že velkovévoda Sasokoburgský\nzamýšlel Richardu Wagnerovi u příležitosti Výmarské hu-\ndební slavnosti sokolový řád uděíiti. Na jeho dotaz\nv Drážďanech, zdažby toto vyznamenání nevoli nevzbudi-\nlo, dostal prý za odpověď, že by v tom případu dvanáct\nsaských důstojníků se odhodlalo, své řády velkovévodovi\nnazpět poslali.\n\nListárna.\nPanu A. P. do Mich—vic. „Národní polku44 od AI.\nSokola, Vlastenku polku46 od Jos. Masnera, jakož i „Po-\nchod cestujících po vlasti46 od Fr. Abta, obdržíte všecko\nz kanceláře v opisu pro čtyry mužské hlasy ve třech\ndnech, Panu F. do S . . . Ouverturu od Nápravníka\npro piano též i pro celý orkestr můžeme Vám u p. na-\nkladatele obstarat. Dopis, ze Slaného a z Chrudimi\npříště."}]}