{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_sha256": "60d4896c468849f4b007b3fcc596c15dee79822d08a0b9c3b57d9d7d40e1364e", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/09/20_01/bmtnabd_1861-09-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213", "page_fin": "213", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.1", "titre_corps": "České tóny.", "titre_sommaire": "České tóny.", "signature_source": "J. D. Martinovský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 797, "texte": "České tóny.\nJ. D. Martinovský.\nKdyby bor posvátný zapět uměl,\nVaryty pak byli stromové,\nKdyby potok bujný tejněj šuměl,\nSlavíky pak byli listové,\nPak by jistě písně zvučné zněly,\n9\nEther plnily by tejným blahem\nVšak české tóny kdyby v to zapěly,\nVše by v kraji přehlušily drahém.\nKdyby slzný proud nám líce skrápěl.\nSlze pukalo pak lítostí,\nMocný rmut se v žití naše ztápěl\nS neštěstím as dvojí rychlostí.\nPak by duší písně trudné chvěly,\nÚtroby by plnily jen bojem\nVšak české tóny kdyby v to zavzněly,\nSlasf by probíhala srdce dolem.\nKdyby hrom tam zahřměl zkázonosný,\nBlesky létly v skalin prohlubeň,\nZ oblak proud se valil divorosný,\nŠumný vítr počal bolný.stén;\nPak by jistě písně krajem zněly,\nRodnou plnily by vše jen strastí\nVšak české tóny kdyby v to zavzněly,\nNaplnily by vše zase slastí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "213", "page_fin": "214", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.2", "titre_corps": "F. Glaeser. Doplňky k životopisu.", "titre_sommaire": "F. Glaeser. Doplňky k životopisu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.1", "debut_caractere": 799, "fin_caractere_exclue": 3098, "texte": "F. Glaeser.\nDoplňky k životopisu.\nJak už sděleno, měl Gl. v mládí libozvučný hlas;\navšak ztratil jej v Drážďanech v čase přechodu a za\ntou příčinou vzdal se plánu, pěvcem se státi. Velký\nvýznam pro jeho vývin měla známost s Beethovenem\nve Yídni. Nedůvěrčivý, nepřístupný tento mistr věno-\nval Glaeserovi svou úplnou důvěru a nechal mu mezí\njiným naštudování opery „Fidelio\" říditi. Glaeser diri-\ngoval též pod zdánlivým vrchním vedením hluchého ten-\nkráte již mistra první představení této nesmrtelné opery.\nR. 1818 dostal se za kapelníka (nikoliv místokapelníka)\nk Josefovskému (nikoliv Leopoldově) divadlu. Četné\npráce dal ve Vídni provozovat a měl při tom též štěstí;\navšak lokální a časový karakter mnohých textů vadil\ndalšímu rozšíření a stálému přijmutí skladeb těchto do\nrepertoiru. R. 1827 stal se kapelníkem v Berlíně a\nprožil zde s básníkem Karlem z Holteie, Jind. Sonnta-\ngovou as jinými skvělou periodu tohoto jeviště a čas\numělecké snahy, na nížfco znalci a přátelé umění pří-\ntomně s tesklivou závistí si zpomínají. Holtei zmiňuje\nse o Glaeserovi co nejchvalněji ve svém spisu „Vier-\nzig Jahre\" a vypravuje mnohé karakterní tahy Glae-\nserovy na důkaz jeho rozšafnosti a skromnosti, které\nv našem nynějším světě co bájky znějí. Umění mi-\nlovný král Kristián VIII., jenž r. 1839. dánský trůn na-\nstoupil, povolal Glaesera, anto Jindřich Marschner vy-\nbídnutí nepřijal, za prvního kapelníka ku královské-\nmu národnímu divadlu do Kodaně s ročním platem\n3000 tolarů. Zde rozvinul neúnavnou činnost a po-\nvznesl tenkráte něco pokleslou královskou kapellu brzy\nk novému rozkvětu a k výši dokonalosti, kteráž ji\nod 20 let k nejprvnějším kapelám světa učinila. Avšak\nnejen kapele a opeře věnoval svou neúnavnou činnost;\nnýbrž dokázal co mnoholetý dirigent koncertů Kodaň-\nské hudební společnosti toho, že se tam mnohá větší\na z části ještě neslyšená oratoria dávala. Následkem\ntoho zmenšila se něco jeho produktivnost. Napsali\nv tomto čase tři opery k textům od H, C. Andersena:\n„Svatba na Comerském jezeře,a „Říční duch66 a\n„Pozlacená labuf,* díla, která v Kodani sice slušný vý-\nsledek měla 5 avšak dále se nerozšířila, ano ani tam\nse na repertoiru neudržela. Mimo to napsal Glaeser\nněkolik příležitostných kusu, jmenovitě dvě smuteční\nkantaty při pohřbu Thorwaldsena a krále Kristiána VIII ;"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1464, "texte": "napotom složil též několik ouvertur. Glaeserovy zá-\nsluhy byly na začátku chvalným způsobem uznány;\navšak později dočkal se následkem časových poměrů\ntaké reakce. Když r. 1848 absolutismus padl, viděli\nv něm mnozí jeho příznivce, jenž na útraty domácích\ntalentů nejvyšší hudební místo zaujímá.\nNeumělf se dokonale v dánštině vyjádřiti a jeho\nurčené, v dánštině dávané rozkazy upomínaly vždy na\nto, že je cizincem. Vážnost, kterouž jeho osobnost\ndodávala, držela však v mezích jeho nenávistníky a\nskutečně otcovská péče, kterouž o své hudebníky měl,\na nezištná vroucnost, jížto vždy spravedlivě pro jejich\nzájmy účinkovali se snažil, získali mu nepodmíněnou\nlásku a oddanost všech. Když Gade r. 1848 z Lipska\ndo Kodaně přišel, odstoupil Glaeser, ustupujíc většímu\ntuzemskému ač mnohem mladšímu talentu, od ředitel-\nství hudební jednoty a osvědčil bezzávistnou radost nad\nvětším ještě rozkvětem, jehož tento výtečný spolek pod\nmladými silami jeho soupeře dosáhl. Od několika let\nchuravěl Glaeser; navštívil lázně v předešlém letě a\nzotavil se opět. Bezprostřední příčina jeho smrti bylo\npříkoří, kteréhož prý se mu od ministeria kultu, vrch-\nního to úřadu nad divadlem a kapelou dostalo. Glae-\nser ponavrhl dlouholetého houslistu pro uprázdněné mí-\nsto prvního houslisty; avšak přednost byla dána mlad-\nšímu, jenž sice také čacký byl, ale v kapele tak dlouho\nnesloužil. To bylo Glaeserovi nesnesitelné, jeho ne-\nvole byla příčina mrtvičního úchvatu a také jeho smrti"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "214", "page_fin": "215", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.3", "titre_corps": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Národní písně.", "titre_sommaire": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Národní písně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.2", "debut_caractere": 1466, "fin_caractere_exclue": 5141, "texte": "Myšlénky o slovanském zpěvu.\nNárodní písně.\nSchopnost a veliká snadnost u vyjadřování my-\nšlének a citů prostodušnými písněmi, kteráž všem Slo-\nvanům, zvláště třídám úzce s přírodou spřízněným, dána\njest, u všech plemen tohoto velikého národu nesmírné\nbohatství takových prostonárodních písní již od nejstar-\nších časův naplodila. Ačkoliv takové písně požadavkům\nvýše vzdělaného umění vyhověti nemohou, přece již\nspůsob jich tvoření dokazuje, že se v nich vplyv, jímž\nnárodnost na zpěv působí, nejčistěji a nejzřetelněji po-\nznávati může. Při dalším uváženi nalezáme v nich\nkromě toho tak veliké bohatství nápěvu, citu, rozmary\npůvodnosti a rozmanitosti, že jich bedlivé zpytování již\nbez ohledu na národnost hudebnímu umění mnohoná-\nsobný, důležitý užitek přinášeli musí. Jest to již bez\ntoho povšechně známá věc, že slovanské národní ná-\npěvy i od cizozemských hudby skladatelův velmi často\njako výtečné thémy používány bývají, ano že i polonéz\npo celé Evropě jako zvláštní druh skladby se ustálil.\nZeměpisné položení, v nestejných poměrech vy-\ntvořená charakteristika slovanských národův, konečně\nrytmická rozdílnost jich nářečí musely, jak se rozumí,\nna jejich národní nápěvy rozličný působ míti. Nicméně\ndají se určité, naskrze ustálené základní rysy dosti-\nhnouti, kteréž na někdejší všem společný původ z je-\ndiného pramene poukazují, a na způsob daleko se-vi-\nnoucí stužky nepřehlednou hmotu slovanských národ-\nních písní v jednu velikánskou celost spojují.\nShledávají se i stejné nápěvy, ačkoliv s rozlič-\nnými texty, u nejedněch slovanských národů. Ač se\no tom nedá pochybovati, že leckterý z těchto nápěvů\nteprv v pozdějším věku od jednoho národu k druhému\npřejiti mohl, přece dá se ta myšlénka z dobrých příčin\nospravedlniti, že mnohý z těchto společných nápěvů ne\nteprv později přiučením k druhému slovanskému kmenu\npřešel, nýbrž že jest obou původním,společným\nnictvím, Myslím, že v tom ohledu rytmika a místní\nrozšířenost rozhoduje. Ukazuje-li se která píseň často\nu jednoho národu, a rytmu v jeho nářečí užívanému\npřiměřená, když zatím u sousedního lidu tenže nápěv\nřidčeji, s nepravidelným přízvukem na jednotlivých sla-\nbikách textu se vyskytuje, tehdy bez rozpaku tvrdili\nmůžeme, že ta píseň prvnějšímu lidu jest původně vlastní,\nod druhého však přivlastněna. V krajinách, kde dvojí\nslovanský lid s sebou sousedí, nalézají se skutečně u\njednoho lidu mnohé národní nápěvy, jenž svou rytmi-\nckou povahou více k nápěvům druhého lidu se blíží, u\ntohoto však, kde původně povstaly, již dávno v zapo-\nmenutí vešly, aneb aspoň proměněny byly. Jestli ale\njistý nápěv u dvou slovanských národů rovně známý\njest, rovně textu přiměřený a vůbec čisto-národní, dal\nby se ovšem považovati jako společná, od pravěku jim\nnáležející vlastnost. Tak u přikladu jest nápěv polské\nnárodní písně: Státu, nám sie novina, pana\npani zabita atd. vůčihledě od slovenské písně:\nČerné oci, pojďte spat atd. převzatý, jelikož rytmus\npolského textu nepřiměřen, ano celý více v duchu\nuhersko-slovanských písní než polských složen jest.\nNaproti tomu nápěv polské pijácké písně: Pije Kuba\natd. s vynecháním přidaného zakončení českému ná-\npěvu k písni: Já mám koně atd. dočista se podobá;\nale tentýž nápěv jest tak jednoduché, všeobecno-slo-\nvanské povahy, a oběma jazykům tak přiměřený, že by\nto snad nebyl příliš smělý domysl, kdybychom v něm\nshledávali chtěli zpěv prapůvodní, který snad již sto-\nkráte text svůj změnil. Velmi zajímavo bylo by z toho\na mnohého jiného ohledu, kdyby sbíratelé písní, kdy-\nkoliv jim možná, věrně udávali, v kterých krajinách\njedna neb druhá píseň se zpívá.\nS těmito okolnostmi shoduje se ten náhled, že\ntyto národní zpěvy sice všeobecnému, neustálému obno-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3772, "texte": "vování a předělávání zároveň s národním jazykem pod-\nléhaly, při čemž jistě mnohé staré nápěvy navždy za-\nšly, že ale přece nápěv mnohé písně prastarý býti mů-\nže, ačkoliv text svůj kolikráte měnil. Rovněž tak se\nukazuje v národních písních, kromě společného půvo-\ndu, též pozdější vzájemný vplyv rozličných kmenů slo-\nvanských mezi sebou.\nVplyv sousedních neslovanských národů a jich\nnárodních nápěvů na nápěvy mám proto za\nnevelký, protože s jedné strany písně v cizím, nesroz-\numitelném jazyku a v cizinském duchu již samy sebou\nvelkého přístupu míti nemohly, z druhé strany ale mezi\nSlovany a cizozemci již nepřímost, již netajené nepřá-\ntelství každému přibližování na odpor se stavily.\nTři zvláště četné a známé národní rytmy se uka-\nzují na první pohled v nesčíslných slovansko-národních\npísních, jichžto bohatá zpěvnost nejzřelelnější důkaz po-\ndává, jak velice jazyk a mysl národu hudbě nakloněny\njsou. Pro tyto tři druhy rytmu užívám jména: ma~\nzura, krakovjáka a polonéza, bez ohledu na to, že\ntyto druhy národních písní pod spomenutými názvy již\nosobní polskou povahu dosáhly, ale to jen proto, že\nmyslím, že by se pod těmi názvy hlavní charakter po-\nznamenaných druhů písni nejsnadněji a nejvšeobecněji\nvyrozuměti dal. Jakkoliv se do těchto tří hlavních rytmů\nvšecky slovanské národní písně vřaditi nedají, rovněž\ni těžko jest, ještě jiný čtvrtý druh k nim přidali, který\nby svým četným se-vyskytáním a určitou fisiognomií\njiž rovněž tak byl ustálen. Tyto tři bezpochyby již od\npočátku národu slovanského trvající základní rytmy při\nrozcházení-se rozličných kmenů pod rozmanitým vply-\nvem některé zvláštní modifikace přijaly z toho po-\nchází jednota v hlavní formě, rozdílnost ve výrazu.\nčeské národní písně, když jinak nezachovávají zá-\nkladní formu v čiré jednoduchosti své, vyznamenávají se\nvytknutím jednotlivých zvukův neb celého skupení hlasův\npřed jednotvárným rytmem ostatní melodie, střídáním roz-\ndílných spůsobův taktu v tétéž písni, jedním slovem, smě-\nlou a původní skladbou. Písně na způsob mazura, jenž\nu Polákův ponejvíce v % taktu se píší, ale při jich\nmírném chodu spíše pro 3/« takt se hodí, začínají', když\nse v % taktu píší, ponejvíce od dvou osmin, kterým\nnásledují dvě čtvrtiny, a sice někdy pouze v prvním\ntaktu, častěji však ve mnohých po sobě sledujících. Jiné\nznámky mazurového rytmu jsou méně povšechné. Čech,\nkterý takové písně velmi často mívá, obyčejně mírněji\na povolněji je pronáší, než Polák, poněvadž tento po-\ndlé všech takových nápěvů též tančí, k čemu čech jiné\nrytmy volí, a zatím mazurovým písním především rád\nelegicko-naivný obsah podkládá.\nKrakovják, který v s/4 čili lépe 4/g taktu záleží,\npodržuje v češtině bud běžné stejné osminy, anebo má\nzvláštní český ráz, to jest mužský rým, neb to střídání\nosmin s jednotlivými čtvrtinami, jichž také po dvou,\ntřech, více na počátku než u prostřed bývá. Dosti\noblíbeným zdá se býti počátek s ráznou čtvrtinou, za\nkterou hbitě řada osmin následuje. Tim spůsobem na-\nbývá nápěv jakousi mrštnost k náběhu. Jelikož podlé\nV\ntoho rytmu Cechové též mnoho tanců mají, tedy podlé\nněho obyčejně rázně a vesele zpívají, a volívají ho pře-\ndevším k lehkým, žertovným textům,.\nv\nCtyrčtvrtinový takt povolného pochodu řidčeji se\nvyskytuje. Zdá se, jako by prostý člověk k tomu te-\nprv zvláštního rozpoložení potřeboval, lenivosti, zasmu-\nšilosti čili vážného parodiovaného pathosu, a právě\nv tomto posledním spůsobu mnohé české písně převý-\nborně mu se povedly, proti kterým ovšem některé jiné\nvýraz pohnutlivé, hluboké melancholie mají. Polonézový\nrytem, který ostatně ve zpěvu jednodušší jest, než v in-\nstrumentální hudbě, podléhá, jak dalece mi známo, u\nrozličných slovanských národů málo charakteristickým\nzměnám, také vůbec není tak rozšířen, jako mazur a\nkrakovják.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "215", "page_fin": "216", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.4", "titre_corps": "Z Rotterdámu, 9. září 1861.", "titre_sommaire": "Z Rotterdámu, 9. září 1861.", "signature_source": "A. M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.3", "debut_caractere": 3774, "fin_caractere_exclue": 5068, "texte": "Z Rotterdámu, 9. září 1861.\n\nII.\n(Dopis pův.) Prodlévám zde jen několik dní; avšak\nnavzdor tomu mohu již něco o zdejších hudebních po-\nměrech sděliti. Co se náklonnosti a lásky k hudbě do-\ntýče, zaujímají Holandčané jedno z předních míst; jsou\npro hudbu zaujati a váží si umění tohoto. I nižší třída\nmá ráda hudbu a pronáší zdravý náhled o ní. Hudba\nkostelní je zde v katolickém chrámě bídná; toliko ve\nstředu odbývá se zde vždy varhanní koncert ve vel-\nkém katolickém kostele, kdežto jakýsi Durs na tomto\nkrálovském nástroji Bachovy fugy přednáší. Všech ko-\nstelů dohromady je zde 16, mezi nimi též synagoga,\nK zábavě zdejších obyvatelů přispívají dvě soukromé\nkapely, z Holandčanů sestávající a jedna česká. Di-\nvíte se, že také píšu o éeskél Zdejší čeští hudebníci\nzřídili tu kapelu, v nížto též několik Němců účinkuje;\nvšak žádný Holanďan. Kapelníkem jejich je pan Fi-\nscher, znamenitý trompetista, o němž říci musím, že\njsem ještě lepšího neslyšel. V neděli dne 8. dávala\nkapela tato koncert, v němžto jsme jednu ouverturu,\npak sola pro lesnice a housle slyšeli. Pánové Vítov-\nský a Nemanský provedli své sola neúhonně a správně\nna lesnice a jejich učitel pan prof. Janatka v Praze\nměl by zajisté radost z tak zdatných žáků. P. Peulsch\ntéž čech, hrál na housle s velkou obratností a osvéd-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1210, "texte": "či! se co výtečný žák p. prof. Mildnera. Ony dvě ho-\nlandské kapely mají p. Hujtschenreitera a Van Seevena\nza kapelníky, avšak chvalitebného nedá se o nich mnoho\nříci, nebof provozují taneční hudbu obstojně a odbý-\nvají vše příliš po řemeslníčku. Co se týče učitelů\nhudby na rozličné nástroje, je jich zde málo ; avšak\nučitelů na piano je dost a jsou to hlavně Holan-\ndčané. Piana jsou zde drahá a hlavně v modě jsou\nzde pianina, která 300 až 600 zl. stojí. Za vypůjčení\npianina platí se měsíčně 5 zl. Konečně musím se také\no zdejší opeře zmíniti, která se skutečně výtečnou na-\nzvati může. Tenoristé jsou: Grimminger, Dalfy a\nStiegele (II. tenor), basisté: Dale-Aste, Duschnitz\n(snad Dušnic), pak Abinger, Brassin a M. Hrubý (Čech)\n(II. bass). Primadonnou je sl. Zademak-Doriova, která\ntéž v Praze vystoupila; dále zpívají soprán II. slečna\nFreiova a sl. Klugeova, alt si. Guntherova, rodilá Pra-\nzanka. Bailet zdejší je dosti dobrý. Miino operu Don\nJuan provozovaly se zde opery Norma a Troubadour a\ndne i 4. září bude se zde dávat „Tannháuser\" od Rich.\nWagnera. Prvním solovým houslistou je známý vídeň-\nský virtuos Rapoldy, a cellistou bude bezpochyby pan\nPopper, Cech a žák Pražského konservaloria.\n\nA. M."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "216", "page_fin": "217", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.5", "titre_corps": "Josef Haydn a Nicolo Porpora. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Josef Haydn a Nicolo Porpora. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.4", "debut_caractere": 1212, "fin_caractere_exclue": 4778, "texte": "Josef Haydn a Nicolo Porpora.\nVýjev ze života.\n(P okr a čo vání.)\nPorpora mu poručil., aby se i hned dal do prá-\nce, totiž do čistění pak se snídalo skromně a vel-\nmi lehce, neb Porpora měl jednu velikou vadu zá-\nvist a lakomost v umění a v životě. Porpora mu pla-\ntil měsíčně jen malou mzdu, za to ho prací zahrnoval,\ncož ale mladíka neodstrašilo a on v službě vytrval. Po\nsnídaní se odebral umělec ke klavíru a nemálo se po-\ndivil, že nový sluha beze všeho tázání tré listů z jeho\nnejnovější skladby vytrhl, aby jimi dříví v kamnech\npodpálil. Rozvzteklen hnal se Porpora za mladíkem:\n„Ustaň ! ty ty —jak ti vlastně říkají?\"\n„Josef, milostpane!\"\n„Co děláš Josefe s mými světoznámými Trio, že\nje trháš ?\"\n„Trio ? ■— co je to zase ? Nalezl jsem zde pa-\npír, a spatřiv na něm takové směšné kliky háky, chtěl\njsem jím podpálit.\"\n„Příteli Josefe ! Trio je skladba a ty kliky háky\njsou noty\" a vytrhnul mu z ruky papír, aby ho\nuschoval.\n„Noty . . . co je to zase?\" bručel Josef snaživ\nse rozdělali oheň. Uloživ Porpora svou skladbu, spatřil\nsluhu u dvéří, kterak se snaží prodrati se úzkým otvo-\nrem, navzdor že nesl violoncello, u kterého byla čásf\nspodku rozbita.\n„He Josefe ! kam jdeš ?\"\n„Milostpane, tato schránka je rozbita, chci ji do-\nnesti k truhláři, aby ji sklížil.\"\nPři těch slovech nemohl se Porpora zdržeti, dal\nse do hlasitého smíchu a když se dosti nasmál, zvolal:\n„O ty nebeská prostoto! Můj Stradivario, mé violon-\ncello, které předešlý můj sluha polámal, chce dát u\ntruhláře sklížit. Pojd sem Josefe, dej se obejmout, co\nživ budu, nesmíš mne opustit.\"\nJosef se stavěl, jakoby příčinu smíchu nerozuměl,\nstavěl se blbým jako jindy a šel pak po své práci.\nTakových komických výstupů bylo více. Josef praco-\nval neúnavně, nežádal větší mzdy a Porpora byl celý\nzamilován do této perly všech služebníků. Ano když\nskládal aneb skladby své provozoval, mohl Josef v po-\nkoji zůstati, jak dlouho se mu líbilo; ano často ho nu-\ntil, aby jeho zvukům naslouchal, při kterých provození\nJosef vždy za ním seděl, až konečně usnul a svým\nchrápáním pozornost mistra zbudil.\nTo vyráželo mistra mnohokráte, ale Josef snášel\ntyto muka andělskou trpělivostí Porpora se smál,\nopakoval takové šprýmy vždy častěji a vida, že jeho\nsluha je ode dne ke dni vždy větší nemotorou, mnul\nsi radostí ruce. Vždyť měl za málo peněz věrného,\nneúnavného hlídače svého domu, nevyrovnaného sluhu,\nšprymanta a nepodezřelého nepřítele hudby co chtěl\nvíce? Tak prožil Josef dvě úplná léta, on mohl mnoho\ntrpkého o původu dvanácti sonát vypravovat, které teh-\ndejší svět hudební obdivoval a které ještě nyní pro je-\njich prostotu a mistrnost obdiv vzbuzují, ačkoli nynější\nvkus jiných sobě oblíbil spůsobů; než i jeho život\nnezůstal pouští bez oase a ta se nazývala Jtglaja, ne-\nteř Porporova. Krásná, mladistvá, poetická a srdečná\nbyla tato dívka, která všelijaké ženské práce pro strýce\nobstarávala a za tou příčinou k strýcovi docházívala. Jí\nse nezdál býti Josef tak nemotorným a hloupým, jak\nho strýc byl vykreslil; mezi čtyrma očima vyjadřoval\nse velmi krásně a okouzloval ji svou hlubokou úctou\npřed přírodou, svým citem a nadšením pro všechno\nvznešené tak velice, že mu v krátkém čase velmi do-\nbře rozuměla a on jí více ctil, než se toho z počátku\ndomníval.\nNyní byl Josef ještě spokojenější a radostněji\nkříž svůj nesl ale po dvou letech zastihla ho ukrutně\nrána neuprositelného osudu.\nJednoho večera vrátil se starec celý mrzutý do-\nmů, házel vším, huboval a křičel bez příčiny mu-\nselo se něco neobyčejného přihoditi. Brzo ale Josef\nse pravdy dopídil; Aglaja byla náhle zemřela. Josef"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1386, "texte": "byl zničený, bědoval a slzel a takové hoře dával na\njevo, že Porpora jal se těšiti, neb tomuto lakomci ne-\njednalo se tak o smrt Aglajy jako spíše o útraty po-\nhřební. A v tom ohledu nalezl zase on na Josefovi tě-\nšitele. On požádal totiž Porporu, by mu starost o po-\nhřeb přenechal, nabídl se, že sám útraty zapraví a\nhudebník se radoval, takým způsobem všech útrat spro-\nštěnu býti. Zavítala hodina pohřbu; strýc musil tomu\nobřadu být přítomen, ačkoli se trochu styděl, že jen\ntak prostý pohřební průvod vlastní příbuzné byl dán-\nAle jak se podivil, když do chrámu vstoupil, v kterém\nnalezl všecko tak skvostně a nádherně uspořádáno, jako\nby se tu jednalo o pohřeb urozené, bohaté osoby.\nYarhany zazněly zvuky mohútnými Povpovu žasnul,\nneb neznámá mu byla skladba a on znal přece všechny\nskladby starých a nových mistrů a tato skladba po-\ncházela od mistra na vysokém slupni umění stojícího.\nPak zazněl čtveřozpěv a slova jemu podložená jenom\nna ztrátu zemřelé se vztahovala; hudba byla nová, mi-\nstru též neznámá, ale hluboce pojatá, ušlechtilá a vzne-\nšená. Porpora byl jako ve snu, on by se byl sám za\nskladatele toho výborného čtverozpěvu prohlásil, tak\nbyl dle jeho spůsobu složený, kdyby zase s druhé strany\nzcela jiný od něho ještě neznaný ráz celou skladbu\nnebyl prochvíval —• a tak naslouchal zvukuin z počátku\ns hněvem, rozčileností konečně překonán a okouzlen.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "220", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.5", "debut_caractere": 1388, "fin_caractere_exclue": 1409, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.6", "debut_caractere": 1900, "fin_caractere_exclue": 6293, "texte": "(.l.I*) Z Bohdanče. (Odhalení náhrobku Langrova,\nbeseda, hudba kostelní.) Dne 8. září\njsme měli v našem městě den radostný, den, na který\nzajisté dlouho pamatovali budeme. Byla zde odbývána\nslavnost „odhalení Langrova náhrobku,44 který\nod p. Kobra z Prahy našemu záhy zvěčnělému básníku\ndarován byl. Po 11. hodině předpolednem přijeli z Prahy\npp. Kober, prof. Kouba, Barák, Fi lipek, Přer-\nhof. Již ráno shromáždilo se veliké množství ctitelů\npamátky Langrovy, a očekáváno na náměstí příchod hostů\npražských, kdež na přivítání zapěli pěvci Bohdanečtí\nve spojení se zpěv. spolkem Pardubským sbor\n„Pozdravení pěvcovo\" od Veita. Odtud se übíral ten\nnepřehledný dav na hřbitov sv. Jiří, kde náš Langer\nodpočívá. Tam byla čtena mše svatá, při které zpíván\nsbor „Pán velký jest\" ; nyní následovalo odhalení pomníku,\npři kterém gymuas. prof. p. Kosi na z Král. Hradce vy-\nložil krátkými slovy účel slavnosti té, a opět zapěli zpě-\nváci jeden sbor. Po ukončení slavnosti té übíralo se celé\nmnožství zpět do Bohdanče cestou byly zpívány písně:\nHej Slované, Kde domov můj atd. Že hojnost\nokolního študentstva se zúčastnilo, netřeba podotýkati.\nVečer téhož dne uspořádána byla beseda ve prospěch\nrodiny Tylovy. Proslov od Jeřábka přednášel citu-\nplně p. Barák. Pan Theodor Tomášek, žák konser-\nvatoria pražského, nyní kapelník v Litomyšli, přednášel\ndva koncerty na housle a líbil se velmi, zvlášt piegou\n„Ptáček na stromě\" došel hlučné pochvaly a byl vícekrát\nvolán. Ze sborů byly provedeny „Kovářská\", po které\nvoláno: Sláva Riegrovi! „Já jsem Slovan\" a „Válečná*ř\nz opery Rienzi všecky výborně. Vedení zpěvů bylo po-\nnecháno řediteli zpěváckého spolku pardubského,\np. Jandovi, který spolek při mnohých zábavách k účelu\ndobročinnému účinkoval, začež: Sláva mu! Velmi se\nlíbila slečna A. Podhajská, deklamovala! „Bohatá\nnevěsta\" od F. Douchy, —' taktéž deklamátor p. Přerhof,\nkterý nemohl posluchače nasytit. Kostelní hudba jest\nzde dobrá. Slyšeti jest skladby od Horáka, Fu lí-\nre r a, Zvonaře, Krejčího, Maška atd.\nZ Hlinská. S radostí se chápu pera, bych Vám\npodal zprávu o utěšeném rozkvětání naší hudby kostelní.\nPřed nedávnem byla provedena výborná mše Zvonařova\nCyrilo-Methodějská s úspěchem výtečným. I poznali jsme\nopět výtečníka tohoto co ozdobu našich hudebních sna-\nžitelů. V provedení tak skvělém pozískal si pan ředitel\nkůru velkých zásluh; máme za to, že mše tato nyní ča-\nstěji provozována bude a že odstraní mnohé dílo ceny\ndaleko menší. Dne 8. t. m. slyšeli jsme opět velkou mši\nMozartovu. Obsazení hudební části bylo výborné, i také\nhudebníci se s úspěchem vynasnažili důstojně provésti\ndílo tak výtečné. Nenadál i jsme se, že tak velké skladby\nu nás s výsledky tak dobrými prováděny býti mohou.\nPan G. Moravec provedl dovedně koncert Růžičkův co\nvklad, osvědčil techniku i cituplnost přednesem svým.\nAvšak máme za to, že «e nehodí provádění takových skla-\ndeb do chrámu, an kostelní hudba má povznášeti ducha,\nne pak baviti neb jímati obdivem. A tak opakujeme opět,\nco jsme již vícekráte pronesli, že spojené snahy a dobrá\nvůle nikde se neminou utěšených výsledků a přejeme p.\nřediteli, by se mu poštěstilo, i dále tak krásných docílo-\nvati výsledků.\nZ Chrudimi, dne 5. září 1861. (Zpěvácký\nspolek. Merenda.) Nač jsme tak dlouho čekali,\no čem jsem se již tak častokráte v těchto listech zmínil,\nco nám až posud schází, stalo se. Chrudim dočkala se\nkonečně zpěváckého spolku. Zaražen byl hlavně při-\nčiněním kapelníka p. C. Vinaře. Zpěvácký spolek\nchrudimský stane se jistě brzo jedním z největších\nve vůkolí; nebo! čítá již až posud 84 údů, z nichžto 40\ncvičení zpěváci jsou. Protektorem spolku jest p. E.\nPippich, známý to lidumil a hudebník a ředitelem p.\nKlimeš, náš vážený pan měšťanosta, který nejen co vý-\ntečný tenorista, nýbrž též co houslista chvalně znám jest.\nStano vy jsme měli od roku 1856, a tak to bylo mo-\nžná, že zpěv, spolek ve 14 dnech zaražen byl. Jen\ns chutí pánové a uvidíte, co se dokáže, když svorně k cíli\npůjdete ! Dne 3. září měli jsme u nás študentskou\nmerendu, k nížto se hosté v národním kroji dostavili,\ntak že č a m ar a znamenitě převládala ; i naše kráso-\ntinky přišly vesměs v národním kroji. Dámám se roz-\ndávali, jako již po dvě leta „Vínky.\" Letošní vínek,\nuspořádaný p. Benonim, obsahuje básně od Baráka, Be-\nnoniho, Brodského, Cidlinského, Crhy, Hejduka, Hovorky,\nJahna, Jaroše, Jeřábka, Žofie Podlipské, Anny Sá-\n\n*) Račte častěji psáti, Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6517, "texte": "zavské, Švadienky a Vambery. Při půlnoční přestávce\nzpíval náš zpěv. spolek ponejprv veřejně a sice „Uto-\nnulou\" od Křížkovského a „Šumí Labe\"\nod Zvonaře velmi cistě vedením svého ředitele pana\nKlimše. Též jsme slyšeli několik deklamovánek, z nichž\nse hlavně líbily : „Slzy vlastenek\" přednešená od\nrázné vlastenky, slečny M. Rozvodový a „Koruna\nvšech lásek,\" přednesena panem Bohmem. Náš\nh u dební sbor zahrál nám Titlovu ouverturu\nna slovanské písně; i všecky taneční kusy byly\nna slovanské nápěvy; zvláště líbila se polka\nna nápěv: „Jede mladík na svém koni\" od Č. Vinaře.\nVe čtvrtek 5. září bylo u nás slavné rekviem za V.\nKlicp er u. Mělo se dávati rekviem od Mozárta, avšak\npři zkoušce se shledalo, že bylo v opisování moc chyb\nnaděláno, tak že si bude muset pan ředitel kůru parti-\nturu zaopatřit; slyšeli jsme ale za to krásné Vit á-\nskovo rekviem s vloženým „Dies irae\" též od Vit ás ka.\nNašemu městu dostane se nyní častější zábavy; nebof\nnáš zpěvácký spolek zajisté se přičiní, aby nám\ndlouhé zimní večery ukrátil.\n\nA. M. K. E.\n\nČ. Z Královic, (v kraji Plzeňském), 4. září. (Národní\nbeseda. — F.Laub.) V neděli dne 1. září byla zde\nku prospěchu pomníku Jana z Hvězdy velkolepá národní\nbeseda. Zajímavá byla zvláště tím, že mezi spoluúcinkují-\ncími co skvělá hvězda zářilo jméno král. pruského dvor-\nního virtuosa, pana Ferdinanda Lauba, jenž k nejslav-\nnějším umělcům našeho věku náleží. Byv zvláštní depu-\ntací za to požádán, co nejochotněji se uvolil v besedě\nhráti, a to tím spíše, an pochází z Královic, kde před-\nkové jeho už od více set let co měšfané usedlí byli.\nPo svém příchodu v sobotu dne 31. srpna večer byl\nslavný umělec od zpěváckého sboru zastaveníckem poctěn\na druhý den ráno pozdravil ho jménem celého města purk-\nmistr a poslanec na sněmu zemském pan Frant. Hav.\nŠlach v průvodu obecního rady p. Weidiše. Místnost\nbesedy byla velmi vkusně vyozdobena. Nad tribunou pro\norkestr skvěl se technikem p. Jurkou zdařile vyvedený\nověnčený znak Cech, Moravy a Slezska, nad ním pak\nbylnápis: Sláva památce Jana z Hvězdy! Po obou\nstranách visely podobizny předních mužů národa našeho.\nNa důkaz všeobecné úcty a vážnosti vystavena byla též\nmezi kvítím velká podobizna pana Ferd. Lauba. Program\nbesedy byl velmi zajímavě sestaven. Rázný proslov, od\nJ. Baráka přednesený rozehřál u velké míře obecenstvo.\nŽe palmy tohoto večera sobě vydobyl p. Ferd. L a u b,\nnetřeba dokládati. Kdož by mohl odolati jeho mistrné\nhře a takřka báječné technice, jížto hravě překonává ty\nnejvětší těžkosti?! Laub zpívá na houslích! Přednesl ten-\nkráte Révěrie od Vieuxtempsa, svou polonaisu, fantasii\nz motivů opery „Othello\" od Ernsta a na všeobecnou\nžádost ještě svou fantasii z národních písní če-\nských. Když Laub hrál, bylo hrobové ticho, jakmile\nvšak dozněl poslední zvuk, nastalo jásání, až se stěny\notřásaly. A což teprv, když světuznámý umělec čarov-\nným šmytcem svým vyluzoval sladké zvuky krásných pí-\nsní našich! Nemám slov, abych náležitě vylicil dojem hrou\npáně Laubovou na obecenstvo učiněný. S podobným úspě-\nchem potkala se též paní Laub o v á, která národní písně,\npotom překrásnou píseň „Smíření\" svým chotěm složenou\ns hlubokým citem a, uměleckou dokonalostí přednesla.\nObecenstvo vyznamenalo spanilou tu dámu přehojnou za-\nslouženou pochvalou. Totéž platí o panu Švarcovi,\nkterý Pivodovy písně „Jako krajina nebeská\" a „Ztra-\ncené srdce,\" potom „Kovářskou\" od Lud. Procházky zda-\nřile zpíval. Umělec ten je pro divadlo Olomúcké získán,\nkamž se ještě tyto dni odebeře. Pan Peták, též z Prahy,\npěkně přednesl romanci z opery „Lukrecia Borgia\" a Sla-\nvíkovu píseň „Kdybys milé děvče.\" Také jemu se do-\nstalo hlučné pochvaly. Jak se dovídáme, je přijat k di-\nvadlu ve sv. Havlu v Švýcarsku. Slečna Herm. S1 a-\nchova cituplně as trefným výrazem přednesla Erbenovu\nbáseň „Štědrý večer.\" Všeobecný potlesk byl slečně za-\nslouženou odměnou. Pan Heřman Přerhof deklamoval\nněkolik příliš známých deklamací. Zpěvácký sbor před-\nnesl ku všeobecné spokojenosti „Pozdravení pěvcovo\" ud\nVeita, potom Voglovy „C i kány.\" Co do instrumen-\ntálních skladeb, slyšeli jsme u zdařilém provedení ouver-\nturu k opeře „Stradella\" a ouverturu z nápěvů českých\nod Em. Tittla. Jakmile zavznělo „Hej Slované,\" nastal\nnekonečný potlesk a znárodnělá píseň byla od veškerého\nobecenstva zpívána. Po koncertním oddělení byla taneční\nzábava, která až do bílého rána trvaia. Čamara opět\npřevládala, a také krásná pleť se objevila buď ve vkus-\nném národním kroji, buď alespoň národními barvami vy-\nozdobena. Výnos obnáší 180 zl.\nZ Loun. (Pěvecká zábava 1. září 1861.)\nJako o závod chystají zpěvácké spolky v našich městech\nzábavy zpěvumilovnému obecenstvu svému. I nám se\nopět dostalo takové zábavy v knížecí Svarcenberské za-\nhradě „Skalní sklep\" nazvané v blízkých Chlumca-\nnech, Těšili jsme se na pochoutku tuto tím více, an\nnám program oznamoval 11 sborňv vlastenskýcb, k jichžto\nprovedení na bratrské pozvání propůjčil ochotně Slán-\nský zpěv. spolek výdatných sil svých. Y poledne\npřibyl dotčený spolek na třech vozích, jsa uvítán pp. je-\ndnateli našeho spolku a hudbou ostrostřeleckou z Loun\nna určité místo a doprovázen do zahrady vkusně upra-\nvené a množstvím práporův barvy české ozdobené. Po\nkratičkém občerstvení odbývala se společná zkouška.\nS radostí jsme patřili na ten zástup cackých zpěváku,\njižto vedeni hudbou kráčeli zmužile k místu, kdež brzy\nměly se rozléhati zvuky zvuky české. Zahrada\nbyla již plna posluchačů ze všech vrstev obyvatelstva\nv okolí našem. Sám J. J. kníže pán Adolf Svarcenberk\nzavítal do středu našeho. Milé bylo podívání na muže\nv camarách přítomné, jenžto se jen hemžili. Nebyli to\ntentokráte jen študující v kroji slovanském, ale i jadrní\nnaši rolníci a osoby z jiných stavů, zacež je pochváliti\nmusíme. Sestavivše se zpěváci obou spolků, jichž bylo\nna počet asi 50, na určitá svá místa, zapěli v I. oddě-\nlení: 1. „Pozdravení pěvcovo\" od Veita, 2. „Bratří rozve-\nselme se\" od Pivody, 3. „Staročeská\" od Škroupa,\n4. „Kadrila\" od Kellera, 5. „Cikáni\" od Vogla.\nČíslo 2., při němž řídil sbormistr Slánského spolku, p. J.\nProcházka, bylo výtečně předneseno, taktéž číslo 5,\nv němž se ozvěna dobře provedla, došlo všeobecné po-\nchvaly. V 11. oddělení slyšeli jsme 6. „Na Prahu\" od\nVeita, ?. „Šumí Labe\" od Zvonaře, 8. „Zpěv jino-\nchů\" od Vogla, 9. „Kovářská\" od téhož, 10. „Hasme,\nHoří!\" od Slavíka, 11. Quodlibet od Karlíka. Mezi\njednotlivými čísly bylo vzpomenuto na zástupce a obhájce\nnaší národnosti; jmenovitě po Kovářské rozléhalo se pů-\nvodci těch rázných slov v dotčeném sboru, totiž Dr. Rie-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5166, "texte": "grovi nekonečné „Sláva,\" „Ať žije!44 Když byl provo-\nláno Palackému, pak zde přítomnému knížeti ze Svarcen-\nberku „Sláva!\" pozvedly se ještě jednou všecky hlasy,\naby provolaly veškerému Slovanstvu hlučné „Sláva!44\nježto se skončilo, když se byl Slánský spolek rozloučil,\naby se k domovu übíral. Zajímavé bylo, jak zpěváci\nLounští vyprovázeli své bratry opět s hudbou. Vřele tiskl\ndruh druhu ruku a přál si v duchu, aby se častěji ta-\nkové zábavy dávaly. Čistý výnos měl býti obrácen\nku zakoupení klavíru pro zpěvácký a hudební spolek\nLounský. Tuto opětuju vřelé díky bratrům ze Slaného,\njimž také naše síly hylv nabídnuty. Budou-li si takto\nzpěv. spolky počínati, můžeme býti na ně hrdí. Jen\nsvorností a láskou získají si naše spolky dobrého jména.\nA já volám konečně sám a sám: „Ať žijou všickni hor-\nliví účinkující údové zpěv. spolku v Slaném! Sláva jim!\"\nZ ©tistí nad Orlicí. Přijel sem nedávno náš\nJ. L. Lukeš a ten nás zase k čilejšímu životu přiměl.\nDne 15. srpna zařídila se hudební zábava spojena\ns tancem k prospěchu Zdenky Havlíčkovy a kniho-\nvny školní. Dělali jsme ouverturu z „Koupelné flétny\"\nod Mozarta. Lukeš zpíval znamenitě národní písně,\nsbory byly z národních písní, kadrilla od Hellera a\nhusitská „Těšme se blahou nadějí44 od téhož. Variace\nod Jansy hrál výtečný Alojs Hnilička s velkým úspě-\nchem a konečně dávána byla lni věta ze symfonie od\nv\nHniličky, která se dělala v Praze. Slo vše výborně\naž na větu ze symfonie, kterou orkestr k posledu v tempu\npřehnal. Jak Lukeš zpíval, nemusím podotýkat, jest to\nvůbec známé. Návštěva byla hojná; vňkolní města byla\nvšecka zastoupena a líbilo se ,to všem velmi, tak že Rran-\ndýští p. Lukeše požádali, by k nim přišel, což on také\nslíbil; jeli jsme tam tedy 18. srpna in corpore z Oustí,\nTamnější hudebníci nás přivítali na nádraží s pocho-\ndem z národních písní a uvedli nás s hudbou do\nlázní, místa, kde se koncert provozoval. Dělaly se sice\nty samé písně a sbory, přidala se však píseu „Pravý\nCech44 od L. Procházky, která též v Oustí se dělala a\nveliké obliby došla. Bavili jsme se v Brandýse až do\npul noci, kdežto jsme však opět s vlakem do Oustí se\nnavrátili. Musím Vám upřímně říci, že takovéto zábavy\na navštěvování sousedních měst velmi dobře na probu-\nzení národní hrdosti a vzájemnosti působí, a\nže by žádoucno bylo, by se to aspoíi dvakrát v roce\nstati mohlo. Dnes 1. září jeli jsme opět s Lukešem do\nChocně za tou samou příčinou. Lukeš jede odtud zrovna\ndo Prahy. Zapomněl jsem výše psáti, že jsme na den 15.\nsrpna t. j. naší pouti Beethovenovu mši do C. pak Graduale\ntenor solo z Eliáše od Mendeissohna, pak Duetto tenor a\nsoprán od Rodra provozovali. Při té příležitosti sezná li\njsme, že paní Lukešová též výborná zpěvačkajest. A. H.\n(A. V—l.) Z Pardubic, dne 15. září. (Štu-\ndentská merenda.) Náš zpěvácký spolek aby byl nyní\ntakřka ustavičně jen pohotově, a to proto, že jak mile\nse ve vůkolí nějaká slavnost vyskytne hned po tele-\ngrafu depeši obdrží, by tam přiklusal, a tam slávu si\ndobýval. Jak dávno jest tomu, co se konala slavnost\nve Dvakačovicích, Dašicích, v Bohdánči a nyní zase v Par-\ndubicích ? a všude pardubský spolek se musí zúčastnit.\nAle radostí dosti užijeme, an se nám taká čest proka-\nzuje, že spolek náš tolik pozvání dostává. Dne 11. t. m.\nbyla držána študentská merenda, která zcela če—\nskoslovanský ráz měla. Sál byl ozdoben obrazy\nvšech snad národovcň našich, přes něžto se krásné věnce\ndolu vznášely. Kapela Máteňovská 25 mužů\nhrála jen samé skladby, z národních písní složené. Šně-\nrovaček a čamar bylo množství. Hosté z vůkolíse do-\nstavili, mezi nimiž jmenuji celou rodinu pana Červe-\nného z Hradce, kteráž intrady a voláním „Sláva\" při-\nvítána byla. Že i náš zpěvácký spolek měl při té\npříležitosti co dělat, to si lze pomysliti. Sbory byli tři,\nježto zpěvácký spolek přednesl, a sice „Kovářská44 od\nVogla, „Quodlibet z národních písní44 od K. Slavíka\na ještě jeden. Všechny sbory byly s pochvalou přijaty,\nmezi zpěvem pak byli ještě tři deklamace, ježto převzali\nna sebe pánové: Kotek Zajíček a sl. Bau-\ndišova ze Sezemic, která přednesla „Obrana krynoliny44\nod F. Hory (z Lady), začež byla dvakráte s pochvalou\nvyvolána. Zpěvu bylo dosti, též i tance, neb se tančilo\naž nás paprsky sluneční uvítaly. Zkrátka řečeno: tako-\nvou hlučnou merendu Pardubice jen zřídka viděly, a to\nmáme pouze jen pp. výborům co děkovati, že se o to\ntak přičinili.\nZe Slaného. (Knihy zpěv. spolku). Pan\ndopisovatel článku „ze Slaného a z Loun\" v čísle 25* to-\nhoto listu, mimo výčitky že Slánský zpěv. spo-\nlek nejvíc jen ve vůkolí působí a proč upustil od za-\nmýšlené besedy na den 1. září zapomněl ještě násle-\ndující připomenouti: Již tomu brzy rok, co spolek tento\ndo skutečnosti vstoupil již tomu drahný čas, co má\nza 18 zlatých památní a za 4 zl. protokolní kni-\nhu, a hle až posud nacházíme listy obou těchto\nkněh prázdné, ačkoliv p. tajemník již mnohokráte od p.\npředsedy vyzván byl, by vše do pořádku uvedl. Pan ta-\njemník sice pořade sepsání takové s sebou v kapse nosí,\nvšak knihám jak se zdá ničehož nepřeje; snad se bojí,\nžeby brzy na folianty vzrostly. Budem čekat ještě 14\ndní, a když do toho času vše v pořádku nebude, posta-\nráme se o to jinakým spůsobem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "218", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.5", "debut_caractere": 1401, "fin_caractere_exclue": 1409, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "217", "page_fin": "218", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Opera. O německé opeře nedá se v tomto desítidení", "titre_sommaire": "Opera. O německé opeře nedá se v tomto desítidení", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.5", "debut_caractere": 1411, "fin_caractere_exclue": 5324, "texte": "Opera. O německé opeře nedá se v tomto desítidení\nmnoho mluviti; slyšeli jsme známé opery a sice\nve čtvrtek dne 12. září „Martu,\" v níž pan Bernard\nco Lyonell vystoupil a ve čtvrtek „N ámě síčno u,\"\nv nížto jsme dotčeného pěvce co Elvina viděli. Zajímavý\nvečer byl pro nás nedělní. Viděli jsme tu dávno již oče-\nkávanou operu „Čarostřelec44 od K. M. Wehra v ceske\nřeči. Představení bylo interessantní tím, že v něm pan\nBachmann a sl. Marie Schmidtova účinkovali.\nPan Bachm an n co Max je nám z německé opery\nchvalně známý. Jeho libozvučný, výdatný a nevad-\nnoucí orgán, jeho cituplný přednes a výraz zbudily u\nčeského obecenstva pravou sens ac í. Sl. Marie\nSchmid tova, sestra znamenité Emilie, zpívala Agatu\ns chvalným úspěchem a vynikla nejen zvučným mezzo-\nsopranem, nýbrž i povážlivým a cituplným přednesem.\nHra její byla obratná a zjev její utěšený. O její jasné\nvýřečnosti jakož i o její výdatné síle přesvědčilo se obe-\ncenstvo, které ji po první části velké arie třikrát vy-\nvolalo* Sl. z Ehrenbergu co Aninka byla rozto-\nmilá a dosáhla po obou svých áriích hojné pochvaly.\nTotéž platí o panu Ap p éov i, jenž statnou svou po-\nstavou, sympathetickým organem a zdařilým přednesem\nse skvěl. Zasloužilého potlesku zasloužili si též p. Stra-\nkatý co Kašpar a pan Rafael co dědičný lesník,\nkterýžto poslední čacky těžkosti naší mateřštiny překonal.\nOpera šla v celku dobře, začež obezřelému a obratnému\nkapelníku panu Mayru co děkovati jest. Co opeře va-\ndilo, byly chory, které by precisněji a správněji jít měly.\nRedaktor těchto listů slavil ve čtvrtek\ndne 12. září v chrámě u sv. Jakuba sňatek svůj se sleč-\nnou Antonií Kor schnerovou, re daktorkou „Lady.\"\nSvaté obřady vykonával důstojný kanovník p. P. Vácslav\nŠtulc, redaktor „Pozora.44 Družbou byl p. Dr. Jul.\nGrégr, redaktor „Národních Listů ;4t svědkové byli pan\nV. Vávra, redaktor „Času\" a pan Med. Dr. E. Grégr,\nredaktor „Živy.44 Velké množství lidi dostavilo se o\n11 hod. ráno do chrámu sv. Jakuba, kdež se obřad ko-\nnal. Při oddávání jakož i po něm zavzněly sbory na\nkůru; taktéž i při vstoupení do příbytku, kdež všichni\npáni redaktoři, jakož i naši básníci, pánové V. Hálek,\n,G. Pfleger, J. Neruda, V. Crha, dále p. Bachmann\na jiní přítomni byli. Mezi tabulí došla od slavného zpěv.\nspolku Pardubického telegrafická depeše s bia-\nhopsáním.\nPan Ed. Nápravník, kapelník v Petrohradě,\nobdržel za dedikací ouvertury „Vlasty\" od J. Jasnosti\nknížete Švarcenberka dar v ceně čtyr dukátu.\nNás rodák, pan Josef Nesvadba, kapelník\nv Hamburku, obdržel Štýrského Hradce cestne nabíd-\nnutí, by přijal ředitelství tam nejsi hudební\njednoty pod skvělými výminkami.\nŽáci vojenské hudební školy pod čin-\nným ředitelem p. Pavlisem odbývaly v neděli dne 15.\nzáří zkoušku, kdežto J. Excel, generál hrabě z Clam-\nGallasfi a mnoho jiných vyšších důstojníku přítomni byli.\nZkoušky vypadly velmi skvěle a žaci podali důkaz, ze\ndůkladná methoda páně Pavlisova u nich velice prospěla.\nJ. Exc. pan hrabě z Clam-Gallasfi vyslovil se velmi pří-\nznivě o zkouškách k panu řediteli Pavli sov i, v cemz\ni my úplně souhlasíme.\nV upraveném sále na střeleckem ostrove odbý-\nvala se ve prospěch maticky „Matice\" dne 16. t. m.\nbeseda. Počátek byl učiněn Jelenovým sborem „Vše jen\nku chvále\" mezi zpěvem spustil se bílý závoj a před\nnámi se objevil v rudém poli bílý lev s korunou, nad\nníž devisa „Sláva vlasti\" parádovala; hlučný potlesk ná-\nsledoval toto číslo. P. Přerhof četl, nemýiím-li se „ex\noffo\" humoristické ctění, schytané myšlénky atd. od Haj-\nniše, a některé větší a menší deklamace bych o něm\nněčeho psal, bylo by nebezpečno, neb jen jeden hlas platí\no něm a ten je mu přízni v. Sl. Formánkova má lí-\nbezný hlas, jen při vyslovování některých slov ta akcen-\ntace! Zpívala „Aj co by bola\" a Lablerovu „Důvěru\"\nzaěež hojný potlesk obdržela. Pan Labler nemohl tak\nvyniknout, jak by jsme mu toho byli přáli - avšak toho\nbyl vinen špatný nástroj; jeho fantasie přiměla mnohého"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1898, "texte": "k applausu. Hudební část ukončil krásný Slavíkův sbor\n„Rekův sen.\" Besedu poctil svou přítomností zde me-\nškající polský kníže maršal Kaziemski s rodinou, při je-\nhož odchodu naši hlučně „Sláva Polákům\" provolali\ndobrosrdečný kníže provolal pak také „Sláva Cechům!\"\nPan Peták ml. engažován jest k opeře něme-\ncké do Pešti.\nJako v dřívějších letech, taktéž bude i ietos a\npo všecky příští leta jednota ku vzdělání v hudbě\nvojenské cvičení na křidlovku, eufonion a na polnici\nbezplatně udělovati. K bezplatnému učení připustí\nse každoročně ti, kteří již v jednom z těchto hudebních ná-\nstrojů se něco znají; a sice: í. budou přijímáni za cvi-\nčence pro c. k, plukovní kapely mladíci, kteří již 16.\nroku dosáhli a 19. ještě nepřekročili; byvše pak co\nschopní přijati a pro náležité c. k. pluky asentováni po-\nzůstanou zde po čas svého cvičení ve stravování vojen-\nském. Vstoupivše pak po náležitém vzdělání, 1 rok nebo\n2 leta trvajícím, do c. k. vojenských hudebnických sbo-\nrů, dostanou zvláštní přídavek hned a veimi brzo\nnato postoupí za poddůstojníky; při obzvláštní pilno-\nsti dosáhnou obojího již mezi vyučováním. 2. Při-\njímají se cvičenci, kteří 16. roku věku svého nedosáhli;\nti však musí se sami vyživovati, po ukončeném cvičení\nale, jakéžto podle schopnosti rok nebo dva potrvá, bu-\ndou vřaděni v c. k, vojenské kapely, kdež se jim do-\nstane těchtéž výhod, jak v článku 1. podotknuto. Ohledně\nchovanců druhého druhu musí se rodičové nebo po-\nručníci zavázati, že cvičence po skončeném vycvičení do\np. k. vojenské kapely vřadili dovolují. Tací, klenby\nobmýšleli cvičence do Prahy do tohoto bezplatného\nučení odeslali, nechť oznámí úmysl svůj ředitelstvu je-\ndnoty až do dne 25. září b. r. ústně nebo písemně\na zašlou křestní list cvičence a písemné přivo-\nlení rodičů neb poručníků do té doby franko ředitelstvu\njednoty ku vzdělání v hudbě vojenské v Praze\nv žitné ulici 171—11. (u Myslíků.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "218", "page_fin": "219", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.6.2", "titre_corps": "(.l.I*) Z Bohdanče. (Odhalení náhrobku Langrova,", "titre_sommaire": "(.l.I*) Z Bohdanče. (Odhalení náhrobku Langrova,", "signature_source": "A. M. K. E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.6", "debut_caractere": 1900, "fin_caractere_exclue": 6293, "texte": "(.l.I*) Z Bohdanče. (Odhalení náhrobku Langrova,\nbeseda, hudba kostelní.) Dne 8. září\njsme měli v našem městě den radostný, den, na který\nzajisté dlouho pamatovali budeme. Byla zde odbývána\nslavnost „odhalení Langrova náhrobku,44 který\nod p. Kobra z Prahy našemu záhy zvěčnělému básníku\ndarován byl. Po 11. hodině předpolednem přijeli z Prahy\npp. Kober, prof. Kouba, Barák, Fi lipek, Přer-\nhof. Již ráno shromáždilo se veliké množství ctitelů\npamátky Langrovy, a očekáváno na náměstí příchod hostů\npražských, kdež na přivítání zapěli pěvci Bohdanečtí\nve spojení se zpěv. spolkem Pardubským sbor\n„Pozdravení pěvcovo\" od Veita. Odtud se übíral ten\nnepřehledný dav na hřbitov sv. Jiří, kde náš Langer\nodpočívá. Tam byla čtena mše svatá, při které zpíván\nsbor „Pán velký jest\" ; nyní následovalo odhalení pomníku,\npři kterém gymuas. prof. p. Kosi na z Král. Hradce vy-\nložil krátkými slovy účel slavnosti té, a opět zapěli zpě-\nváci jeden sbor. Po ukončení slavnosti té übíralo se celé\nmnožství zpět do Bohdanče cestou byly zpívány písně:\nHej Slované, Kde domov můj atd. Že hojnost\nokolního študentstva se zúčastnilo, netřeba podotýkati.\nVečer téhož dne uspořádána byla beseda ve prospěch\nrodiny Tylovy. Proslov od Jeřábka přednášel citu-\nplně p. Barák. Pan Theodor Tomášek, žák konser-\nvatoria pražského, nyní kapelník v Litomyšli, přednášel\ndva koncerty na housle a líbil se velmi, zvlášt piegou\n„Ptáček na stromě\" došel hlučné pochvaly a byl vícekrát\nvolán. Ze sborů byly provedeny „Kovářská\", po které\nvoláno: Sláva Riegrovi! „Já jsem Slovan\" a „Válečná*ř\nz opery Rienzi všecky výborně. Vedení zpěvů bylo po-\nnecháno řediteli zpěváckého spolku pardubského,\np. Jandovi, který spolek při mnohých zábavách k účelu\ndobročinnému účinkoval, začež: Sláva mu! Velmi se\nlíbila slečna A. Podhajská, deklamovala! „Bohatá\nnevěsta\" od F. Douchy, —' taktéž deklamátor p. Přerhof,\nkterý nemohl posluchače nasytit. Kostelní hudba jest\nzde dobrá. Slyšeti jest skladby od Horáka, Fu lí-\nre r a, Zvonaře, Krejčího, Maška atd.\nZ Hlinská. S radostí se chápu pera, bych Vám\npodal zprávu o utěšeném rozkvětání naší hudby kostelní.\nPřed nedávnem byla provedena výborná mše Zvonařova\nCyrilo-Methodějská s úspěchem výtečným. I poznali jsme\nopět výtečníka tohoto co ozdobu našich hudebních sna-\nžitelů. V provedení tak skvělém pozískal si pan ředitel\nkůru velkých zásluh; máme za to, že mše tato nyní ča-\nstěji provozována bude a že odstraní mnohé dílo ceny\ndaleko menší. Dne 8. t. m. slyšeli jsme opět velkou mši\nMozartovu. Obsazení hudební části bylo výborné, i také\nhudebníci se s úspěchem vynasnažili důstojně provésti\ndílo tak výtečné. Nenadál i jsme se, že tak velké skladby\nu nás s výsledky tak dobrými prováděny býti mohou.\nPan G. Moravec provedl dovedně koncert Růžičkův co\nvklad, osvědčil techniku i cituplnost přednesem svým.\nAvšak máme za to, že «e nehodí provádění takových skla-\ndeb do chrámu, an kostelní hudba má povznášeti ducha,\nne pak baviti neb jímati obdivem. A tak opakujeme opět,\nco jsme již vícekráte pronesli, že spojené snahy a dobrá\nvůle nikde se neminou utěšených výsledků a přejeme p.\nřediteli, by se mu poštěstilo, i dále tak krásných docílo-\nvati výsledků.\nZ Chrudimi, dne 5. září 1861. (Zpěvácký\nspolek. Merenda.) Nač jsme tak dlouho čekali,\no čem jsem se již tak častokráte v těchto listech zmínil,\nco nám až posud schází, stalo se. Chrudim dočkala se\nkonečně zpěváckého spolku. Zaražen byl hlavně při-\nčiněním kapelníka p. C. Vinaře. Zpěvácký spolek\nchrudimský stane se jistě brzo jedním z největších\nve vůkolí; nebo! čítá již až posud 84 údů, z nichžto 40\ncvičení zpěváci jsou. Protektorem spolku jest p. E.\nPippich, známý to lidumil a hudebník a ředitelem p.\nKlimeš, náš vážený pan měšťanosta, který nejen co vý-\ntečný tenorista, nýbrž též co houslista chvalně znám jest.\nStano vy jsme měli od roku 1856, a tak to bylo mo-\nžná, že zpěv, spolek ve 14 dnech zaražen byl. Jen\ns chutí pánové a uvidíte, co se dokáže, když svorně k cíli\npůjdete ! Dne 3. září měli jsme u nás študentskou\nmerendu, k nížto se hosté v národním kroji dostavili,\ntak že č a m ar a znamenitě převládala ; i naše kráso-\ntinky přišly vesměs v národním kroji. Dámám se roz-\ndávali, jako již po dvě leta „Vínky.\" Letošní vínek,\nuspořádaný p. Benonim, obsahuje básně od Baráka, Be-\nnoniho, Brodského, Cidlinského, Crhy, Hejduka, Hovorky,\nJahna, Jaroše, Jeřábka, Žofie Podlipské, Anny Sá-\n\n*) Račte častěji psáti, Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1038, "texte": "zavské, Švadienky a Vambery. Při půlnoční přestávce\nzpíval náš zpěv. spolek ponejprv veřejně a sice „Uto-\nnulou\" od Křížkovského a „Šumí Labe\"\nod Zvonaře velmi cistě vedením svého ředitele pana\nKlimše. Též jsme slyšeli několik deklamovánek, z nichž\nse hlavně líbily : „Slzy vlastenek\" přednešená od\nrázné vlastenky, slečny M. Rozvodový a „Koruna\nvšech lásek,\" přednesena panem Bohmem. Náš\nh u dební sbor zahrál nám Titlovu ouverturu\nna slovanské písně; i všecky taneční kusy byly\nna slovanské nápěvy; zvláště líbila se polka\nna nápěv: „Jede mladík na svém koni\" od Č. Vinaře.\nVe čtvrtek 5. září bylo u nás slavné rekviem za V.\nKlicp er u. Mělo se dávati rekviem od Mozárta, avšak\npři zkoušce se shledalo, že bylo v opisování moc chyb\nnaděláno, tak že si bude muset pan ředitel kůru parti-\nturu zaopatřit; slyšeli jsme ale za to krásné Vit á-\nskovo rekviem s vloženým „Dies irae\" též od Vit ás ka.\nNašemu městu dostane se nyní častější zábavy; nebof\nnáš zpěvácký spolek zajisté se přičiní, aby nám\ndlouhé zimní večery ukrátil.\n\nA. M. K. E."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "219", "page_fin": "220", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.6.3", "titre_corps": "Č. Z Královic, (v kraji Plzeňském), 4. září. (Národní", "titre_sommaire": "Č. Z Královic, (v kraji Plzeňském), 4. září. (Národní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.7", "debut_caractere": 1040, "fin_caractere_exclue": 6517, "texte": "Č. Z Královic, (v kraji Plzeňském), 4. září. (Národní\nbeseda. — F.Laub.) V neděli dne 1. září byla zde\nku prospěchu pomníku Jana z Hvězdy velkolepá národní\nbeseda. Zajímavá byla zvláště tím, že mezi spoluúcinkují-\ncími co skvělá hvězda zářilo jméno král. pruského dvor-\nního virtuosa, pana Ferdinanda Lauba, jenž k nejslav-\nnějším umělcům našeho věku náleží. Byv zvláštní depu-\ntací za to požádán, co nejochotněji se uvolil v besedě\nhráti, a to tím spíše, an pochází z Královic, kde před-\nkové jeho už od více set let co měšfané usedlí byli.\nPo svém příchodu v sobotu dne 31. srpna večer byl\nslavný umělec od zpěváckého sboru zastaveníckem poctěn\na druhý den ráno pozdravil ho jménem celého města purk-\nmistr a poslanec na sněmu zemském pan Frant. Hav.\nŠlach v průvodu obecního rady p. Weidiše. Místnost\nbesedy byla velmi vkusně vyozdobena. Nad tribunou pro\norkestr skvěl se technikem p. Jurkou zdařile vyvedený\nověnčený znak Cech, Moravy a Slezska, nad ním pak\nbylnápis: Sláva památce Jana z Hvězdy! Po obou\nstranách visely podobizny předních mužů národa našeho.\nNa důkaz všeobecné úcty a vážnosti vystavena byla též\nmezi kvítím velká podobizna pana Ferd. Lauba. Program\nbesedy byl velmi zajímavě sestaven. Rázný proslov, od\nJ. Baráka přednesený rozehřál u velké míře obecenstvo.\nŽe palmy tohoto večera sobě vydobyl p. Ferd. L a u b,\nnetřeba dokládati. Kdož by mohl odolati jeho mistrné\nhře a takřka báječné technice, jížto hravě překonává ty\nnejvětší těžkosti?! Laub zpívá na houslích! Přednesl ten-\nkráte Révěrie od Vieuxtempsa, svou polonaisu, fantasii\nz motivů opery „Othello\" od Ernsta a na všeobecnou\nžádost ještě svou fantasii z národních písní če-\nských. Když Laub hrál, bylo hrobové ticho, jakmile\nvšak dozněl poslední zvuk, nastalo jásání, až se stěny\notřásaly. A což teprv, když světuznámý umělec čarov-\nným šmytcem svým vyluzoval sladké zvuky krásných pí-\nsní našich! Nemám slov, abych náležitě vylicil dojem hrou\npáně Laubovou na obecenstvo učiněný. S podobným úspě-\nchem potkala se též paní Laub o v á, která národní písně,\npotom překrásnou píseň „Smíření\" svým chotěm složenou\ns hlubokým citem a, uměleckou dokonalostí přednesla.\nObecenstvo vyznamenalo spanilou tu dámu přehojnou za-\nslouženou pochvalou. Totéž platí o panu Švarcovi,\nkterý Pivodovy písně „Jako krajina nebeská\" a „Ztra-\ncené srdce,\" potom „Kovářskou\" od Lud. Procházky zda-\nřile zpíval. Umělec ten je pro divadlo Olomúcké získán,\nkamž se ještě tyto dni odebeře. Pan Peták, též z Prahy,\npěkně přednesl romanci z opery „Lukrecia Borgia\" a Sla-\nvíkovu píseň „Kdybys milé děvče.\" Také jemu se do-\nstalo hlučné pochvaly. Jak se dovídáme, je přijat k di-\nvadlu ve sv. Havlu v Švýcarsku. Slečna Herm. S1 a-\nchova cituplně as trefným výrazem přednesla Erbenovu\nbáseň „Štědrý večer.\" Všeobecný potlesk byl slečně za-\nslouženou odměnou. Pan Heřman Přerhof deklamoval\nněkolik příliš známých deklamací. Zpěvácký sbor před-\nnesl ku všeobecné spokojenosti „Pozdravení pěvcovo\" ud\nVeita, potom Voglovy „C i kány.\" Co do instrumen-\ntálních skladeb, slyšeli jsme u zdařilém provedení ouver-\nturu k opeře „Stradella\" a ouverturu z nápěvů českých\nod Em. Tittla. Jakmile zavznělo „Hej Slované,\" nastal\nnekonečný potlesk a znárodnělá píseň byla od veškerého\nobecenstva zpívána. Po koncertním oddělení byla taneční\nzábava, která až do bílého rána trvaia. Čamara opět\npřevládala, a také krásná pleť se objevila buď ve vkus-\nném národním kroji, buď alespoň národními barvami vy-\nozdobena. Výnos obnáší 180 zl.\nZ Loun. (Pěvecká zábava 1. září 1861.)\nJako o závod chystají zpěvácké spolky v našich městech\nzábavy zpěvumilovnému obecenstvu svému. I nám se\nopět dostalo takové zábavy v knížecí Svarcenberské za-\nhradě „Skalní sklep\" nazvané v blízkých Chlumca-\nnech, Těšili jsme se na pochoutku tuto tím více, an\nnám program oznamoval 11 sborňv vlastenskýcb, k jichžto\nprovedení na bratrské pozvání propůjčil ochotně Slán-\nský zpěv. spolek výdatných sil svých. Y poledne\npřibyl dotčený spolek na třech vozích, jsa uvítán pp. je-\ndnateli našeho spolku a hudbou ostrostřeleckou z Loun\nna určité místo a doprovázen do zahrady vkusně upra-\nvené a množstvím práporův barvy české ozdobené. Po\nkratičkém občerstvení odbývala se společná zkouška.\nS radostí jsme patřili na ten zástup cackých zpěváku,\njižto vedeni hudbou kráčeli zmužile k místu, kdež brzy\nměly se rozléhati zvuky zvuky české. Zahrada\nbyla již plna posluchačů ze všech vrstev obyvatelstva\nv okolí našem. Sám J. J. kníže pán Adolf Svarcenberk\nzavítal do středu našeho. Milé bylo podívání na muže\nv camarách přítomné, jenžto se jen hemžili. Nebyli to\ntentokráte jen študující v kroji slovanském, ale i jadrní\nnaši rolníci a osoby z jiných stavů, zacež je pochváliti\nmusíme. Sestavivše se zpěváci obou spolků, jichž bylo\nna počet asi 50, na určitá svá místa, zapěli v I. oddě-\nlení: 1. „Pozdravení pěvcovo\" od Veita, 2. „Bratří rozve-\nselme se\" od Pivody, 3. „Staročeská\" od Škroupa,\n4. „Kadrila\" od Kellera, 5. „Cikáni\" od Vogla.\nČíslo 2., při němž řídil sbormistr Slánského spolku, p. J.\nProcházka, bylo výtečně předneseno, taktéž číslo 5,\nv němž se ozvěna dobře provedla, došlo všeobecné po-\nchvaly. V 11. oddělení slyšeli jsme 6. „Na Prahu\" od\nVeita, ?. „Šumí Labe\" od Zvonaře, 8. „Zpěv jino-\nchů\" od Vogla, 9. „Kovářská\" od téhož, 10. „Hasme,\nHoří!\" od Slavíka, 11. Quodlibet od Karlíka. Mezi\njednotlivými čísly bylo vzpomenuto na zástupce a obhájce\nnaší národnosti; jmenovitě po Kovářské rozléhalo se pů-\nvodci těch rázných slov v dotčeném sboru, totiž Dr. Rie-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5166, "texte": "grovi nekonečné „Sláva,\" „Ať žije!44 Když byl provo-\nláno Palackému, pak zde přítomnému knížeti ze Svarcen-\nberku „Sláva!\" pozvedly se ještě jednou všecky hlasy,\naby provolaly veškerému Slovanstvu hlučné „Sláva!44\nježto se skončilo, když se byl Slánský spolek rozloučil,\naby se k domovu übíral. Zajímavé bylo, jak zpěváci\nLounští vyprovázeli své bratry opět s hudbou. Vřele tiskl\ndruh druhu ruku a přál si v duchu, aby se častěji ta-\nkové zábavy dávaly. Čistý výnos měl býti obrácen\nku zakoupení klavíru pro zpěvácký a hudební spolek\nLounský. Tuto opětuju vřelé díky bratrům ze Slaného,\njimž také naše síly hylv nabídnuty. Budou-li si takto\nzpěv. spolky počínati, můžeme býti na ně hrdí. Jen\nsvorností a láskou získají si naše spolky dobrého jména.\nA já volám konečně sám a sám: „Ať žijou všickni hor-\nliví účinkující údové zpěv. spolku v Slaném! Sláva jim!\"\nZ ©tistí nad Orlicí. Přijel sem nedávno náš\nJ. L. Lukeš a ten nás zase k čilejšímu životu přiměl.\nDne 15. srpna zařídila se hudební zábava spojena\ns tancem k prospěchu Zdenky Havlíčkovy a kniho-\nvny školní. Dělali jsme ouverturu z „Koupelné flétny\"\nod Mozarta. Lukeš zpíval znamenitě národní písně,\nsbory byly z národních písní, kadrilla od Hellera a\nhusitská „Těšme se blahou nadějí44 od téhož. Variace\nod Jansy hrál výtečný Alojs Hnilička s velkým úspě-\nchem a konečně dávána byla lni věta ze symfonie od\nv\nHniličky, která se dělala v Praze. Slo vše výborně\naž na větu ze symfonie, kterou orkestr k posledu v tempu\npřehnal. Jak Lukeš zpíval, nemusím podotýkat, jest to\nvůbec známé. Návštěva byla hojná; vňkolní města byla\nvšecka zastoupena a líbilo se ,to všem velmi, tak že Rran-\ndýští p. Lukeše požádali, by k nim přišel, což on také\nslíbil; jeli jsme tam tedy 18. srpna in corpore z Oustí,\nTamnější hudebníci nás přivítali na nádraží s pocho-\ndem z národních písní a uvedli nás s hudbou do\nlázní, místa, kde se koncert provozoval. Dělaly se sice\nty samé písně a sbory, přidala se však píseu „Pravý\nCech44 od L. Procházky, která též v Oustí se dělala a\nveliké obliby došla. Bavili jsme se v Brandýse až do\npul noci, kdežto jsme však opět s vlakem do Oustí se\nnavrátili. Musím Vám upřímně říci, že takovéto zábavy\na navštěvování sousedních měst velmi dobře na probu-\nzení národní hrdosti a vzájemnosti působí, a\nže by žádoucno bylo, by se to aspoíi dvakrát v roce\nstati mohlo. Dnes 1. září jeli jsme opět s Lukešem do\nChocně za tou samou příčinou. Lukeš jede odtud zrovna\ndo Prahy. Zapomněl jsem výše psáti, že jsme na den 15.\nsrpna t. j. naší pouti Beethovenovu mši do C. pak Graduale\ntenor solo z Eliáše od Mendeissohna, pak Duetto tenor a\nsoprán od Rodra provozovali. Při té příležitosti sezná li\njsme, že paní Lukešová též výborná zpěvačkajest. A. H.\n(A. V—l.) Z Pardubic, dne 15. září. (Štu-\ndentská merenda.) Náš zpěvácký spolek aby byl nyní\ntakřka ustavičně jen pohotově, a to proto, že jak mile\nse ve vůkolí nějaká slavnost vyskytne hned po tele-\ngrafu depeši obdrží, by tam přiklusal, a tam slávu si\ndobýval. Jak dávno jest tomu, co se konala slavnost\nve Dvakačovicích, Dašicích, v Bohdánči a nyní zase v Par-\ndubicích ? a všude pardubský spolek se musí zúčastnit.\nAle radostí dosti užijeme, an se nám taká čest proka-\nzuje, že spolek náš tolik pozvání dostává. Dne 11. t. m.\nbyla držána študentská merenda, která zcela če—\nskoslovanský ráz měla. Sál byl ozdoben obrazy\nvšech snad národovcň našich, přes něžto se krásné věnce\ndolu vznášely. Kapela Máteňovská 25 mužů\nhrála jen samé skladby, z národních písní složené. Šně-\nrovaček a čamar bylo množství. Hosté z vůkolíse do-\nstavili, mezi nimiž jmenuji celou rodinu pana Červe-\nného z Hradce, kteráž intrady a voláním „Sláva\" při-\nvítána byla. Že i náš zpěvácký spolek měl při té\npříležitosti co dělat, to si lze pomysliti. Sbory byli tři,\nježto zpěvácký spolek přednesl, a sice „Kovářská44 od\nVogla, „Quodlibet z národních písní44 od K. Slavíka\na ještě jeden. Všechny sbory byly s pochvalou přijaty,\nmezi zpěvem pak byli ještě tři deklamace, ježto převzali\nna sebe pánové: Kotek Zajíček a sl. Bau-\ndišova ze Sezemic, která přednesla „Obrana krynoliny44\nod F. Hory (z Lady), začež byla dvakráte s pochvalou\nvyvolána. Zpěvu bylo dosti, též i tance, neb se tančilo\naž nás paprsky sluneční uvítaly. Zkrátka řečeno: tako-\nvou hlučnou merendu Pardubice jen zřídka viděly, a to\nmáme pouze jen pp. výborům co děkovati, že se o to\ntak přičinili.\nZe Slaného. (Knihy zpěv. spolku). Pan\ndopisovatel článku „ze Slaného a z Loun\" v čísle 25* to-\nhoto listu, mimo výčitky že Slánský zpěv. spo-\nlek nejvíc jen ve vůkolí působí a proč upustil od za-\nmýšlené besedy na den 1. září zapomněl ještě násle-\ndující připomenouti: Již tomu brzy rok, co spolek tento\ndo skutečnosti vstoupil již tomu drahný čas, co má\nza 18 zlatých památní a za 4 zl. protokolní kni-\nhu, a hle až posud nacházíme listy obou těchto\nkněh prázdné, ačkoliv p. tajemník již mnohokráte od p.\npředsedy vyzván byl, by vše do pořádku uvedl. Pan ta-\njemník sice pořade sepsání takové s sebou v kapse nosí,\nvšak knihám jak se zdá ničehož nepřeje; snad se bojí,\nžeby brzy na folianty vzrostly. Budem čekat ještě 14\ndní, a když do toho času vše v pořádku nebude, posta-\nráme se o to jinakým spůsobem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "220", "page_fin": "220", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.8", "debut_caractere": 5168, "fin_caractere_exclue": 5840, "texte": "Listárna.\nVšem ochotnickým divadelním spo-\nlečnostem. V kanceláři pro překládání a opisování\ndostati lze na objednání všech n y divadelní kusy,\nkteré tištěny nejsou a toliko na Pražském jevišti\nprovedeny byly. Na frankované dopisy odpoví ředitelství\nkanceláře v široké ulici číslo 25 v Praze. Panu J. K.\nučitelovi v K.. . , „Národní polku\" od AI. Sokola, „Vla-\nstenku polku44 od Jos. Mašnera, pro čtyry mužské hlasy,\njakož i ouverturu „Vlasta44 od Nápravníka pro čtyry ruce\nna piano obdržíte v šesti dnech. Zpěváckému spolku\ndo Slaného : „Divadelní kus „Mlynář a jeho dítě44 od\nRaupacha bude stát v správném opisu 4 zl. r. č., račtež\nvbrzku oznámit, zdaliž si jej přejete."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-09-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-09-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-09-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "220", "page_fin": "220", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.2.8", "titre_corps": "Pozvání k předplacení. Číslem tímto ukončeno je třetí", "titre_sommaire": "Pozvání k předplacení. Číslem tímto ukončeno je třetí", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.8", "debut_caractere": 5842, "fin_caractere_exclue": 6165, "texte": "Pozvání k předplacení. Číslem tímto ukončeno je třetí\nčtvrtletí Dalibora. Vyzýváme P. T, ctěné odběratele, kteří se ještě na 4. čtvrtletí nepředplatiliy\nby své předplacení co nejdřív obnovili, aby v rozesílání Dalibora žádná přestávka díli se nemu-\nsila. K příštímu číslu přiloženy budou dvě notově přílohy číslo VIIL a IX."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "213", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.1", "texte": "České tóny.\nJ. D. Martinovský.\nKdyby bor posvátný zapět uměl,\nVaryty pak byli stromové,\nKdyby potok bujný tejněj šuměl,\nSlavíky pak byli listové,\nPak by jistě písně zvučné zněly,\n9\nEther plnily by tejným blahem\nVšak české tóny kdyby v to zapěly,\nVše by v kraji přehlušily drahém.\nKdyby slzný proud nám líce skrápěl.\nSlze pukalo pak lítostí,\nMocný rmut se v žití naše ztápěl\nS neštěstím as dvojí rychlostí.\nPak by duší písně trudné chvěly,\nÚtroby by plnily jen bojem\nVšak české tóny kdyby v to zavzněly,\nSlasf by probíhala srdce dolem.\nKdyby hrom tam zahřměl zkázonosný,\nBlesky létly v skalin prohlubeň,\nZ oblak proud se valil divorosný,\nŠumný vítr počal bolný.stén;\nPak by jistě písně krajem zněly,\nRodnou plnily by vše jen strastí\nVšak české tóny kdyby v to zavzněly,\nNaplnily by vše zase slastí.\n\nF. Glaeser.\nDoplňky k životopisu.\nJak už sděleno, měl Gl. v mládí libozvučný hlas;\navšak ztratil jej v Drážďanech v čase přechodu a za\ntou příčinou vzdal se plánu, pěvcem se státi. Velký\nvýznam pro jeho vývin měla známost s Beethovenem\nve Yídni. Nedůvěrčivý, nepřístupný tento mistr věno-\nval Glaeserovi svou úplnou důvěru a nechal mu mezí\njiným naštudování opery „Fidelio\" říditi. Glaeser diri-\ngoval též pod zdánlivým vrchním vedením hluchého ten-\nkráte již mistra první představení této nesmrtelné opery.\nR. 1818 dostal se za kapelníka (nikoliv místokapelníka)\nk Josefovskému (nikoliv Leopoldově) divadlu. Četné\npráce dal ve Vídni provozovat a měl při tom též štěstí;\navšak lokální a časový karakter mnohých textů vadil\ndalšímu rozšíření a stálému přijmutí skladeb těchto do\nrepertoiru. R. 1827 stal se kapelníkem v Berlíně a\nprožil zde s básníkem Karlem z Holteie, Jind. Sonnta-\ngovou as jinými skvělou periodu tohoto jeviště a čas\numělecké snahy, na nížfco znalci a přátelé umění pří-\ntomně s tesklivou závistí si zpomínají. Holtei zmiňuje\nse o Glaeserovi co nejchvalněji ve svém spisu „Vier-\nzig Jahre\" a vypravuje mnohé karakterní tahy Glae-\nserovy na důkaz jeho rozšafnosti a skromnosti, které\nv našem nynějším světě co bájky znějí. Umění mi-\nlovný král Kristián VIII., jenž r. 1839. dánský trůn na-\nstoupil, povolal Glaesera, anto Jindřich Marschner vy-\nbídnutí nepřijal, za prvního kapelníka ku královské-\nmu národnímu divadlu do Kodaně s ročním platem\n3000 tolarů. Zde rozvinul neúnavnou činnost a po-\nvznesl tenkráte něco pokleslou královskou kapellu brzy\nk novému rozkvětu a k výši dokonalosti, kteráž ji\nod 20 let k nejprvnějším kapelám světa učinila. Avšak\nnejen kapele a opeře věnoval svou neúnavnou činnost;\nnýbrž dokázal co mnoholetý dirigent koncertů Kodaň-\nské hudební společnosti toho, že se tam mnohá větší\na z části ještě neslyšená oratoria dávala. Následkem\ntoho zmenšila se něco jeho produktivnost. Napsali\nv tomto čase tři opery k textům od H, C. Andersena:\n„Svatba na Comerském jezeře,a „Říční duch66 a\n„Pozlacená labuf,* díla, která v Kodani sice slušný vý-\nsledek měla 5 avšak dále se nerozšířila, ano ani tam\nse na repertoiru neudržela. Mimo to napsal Glaeser\nněkolik příležitostných kusu, jmenovitě dvě smuteční\nkantaty při pohřbu Thorwaldsena a krále Kristiána VIII ;"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "214", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.2", "texte": "napotom složil též několik ouvertur. Glaeserovy zá-\nsluhy byly na začátku chvalným způsobem uznány;\navšak později dočkal se následkem časových poměrů\ntaké reakce. Když r. 1848 absolutismus padl, viděli\nv něm mnozí jeho příznivce, jenž na útraty domácích\ntalentů nejvyšší hudební místo zaujímá.\nNeumělf se dokonale v dánštině vyjádřiti a jeho\nurčené, v dánštině dávané rozkazy upomínaly vždy na\nto, že je cizincem. Vážnost, kterouž jeho osobnost\ndodávala, držela však v mezích jeho nenávistníky a\nskutečně otcovská péče, kterouž o své hudebníky měl,\na nezištná vroucnost, jížto vždy spravedlivě pro jejich\nzájmy účinkovali se snažil, získali mu nepodmíněnou\nlásku a oddanost všech. Když Gade r. 1848 z Lipska\ndo Kodaně přišel, odstoupil Glaeser, ustupujíc většímu\ntuzemskému ač mnohem mladšímu talentu, od ředitel-\nství hudební jednoty a osvědčil bezzávistnou radost nad\nvětším ještě rozkvětem, jehož tento výtečný spolek pod\nmladými silami jeho soupeře dosáhl. Od několika let\nchuravěl Glaeser; navštívil lázně v předešlém letě a\nzotavil se opět. Bezprostřední příčina jeho smrti bylo\npříkoří, kteréhož prý se mu od ministeria kultu, vrch-\nního to úřadu nad divadlem a kapelou dostalo. Glae-\nser ponavrhl dlouholetého houslistu pro uprázdněné mí-\nsto prvního houslisty; avšak přednost byla dána mlad-\nšímu, jenž sice také čacký byl, ale v kapele tak dlouho\nnesloužil. To bylo Glaeserovi nesnesitelné, jeho ne-\nvole byla příčina mrtvičního úchvatu a také jeho smrti\n\nMyšlénky o slovanském zpěvu.\nNárodní písně.\nSchopnost a veliká snadnost u vyjadřování my-\nšlének a citů prostodušnými písněmi, kteráž všem Slo-\nvanům, zvláště třídám úzce s přírodou spřízněným, dána\njest, u všech plemen tohoto velikého národu nesmírné\nbohatství takových prostonárodních písní již od nejstar-\nších časův naplodila. Ačkoliv takové písně požadavkům\nvýše vzdělaného umění vyhověti nemohou, přece již\nspůsob jich tvoření dokazuje, že se v nich vplyv, jímž\nnárodnost na zpěv působí, nejčistěji a nejzřetelněji po-\nznávati může. Při dalším uváženi nalezáme v nich\nkromě toho tak veliké bohatství nápěvu, citu, rozmary\npůvodnosti a rozmanitosti, že jich bedlivé zpytování již\nbez ohledu na národnost hudebnímu umění mnohoná-\nsobný, důležitý užitek přinášeli musí. Jest to již bez\ntoho povšechně známá věc, že slovanské národní ná-\npěvy i od cizozemských hudby skladatelův velmi často\njako výtečné thémy používány bývají, ano že i polonéz\npo celé Evropě jako zvláštní druh skladby se ustálil.\nZeměpisné položení, v nestejných poměrech vy-\ntvořená charakteristika slovanských národův, konečně\nrytmická rozdílnost jich nářečí musely, jak se rozumí,\nna jejich národní nápěvy rozličný působ míti. Nicméně\ndají se určité, naskrze ustálené základní rysy dosti-\nhnouti, kteréž na někdejší všem společný původ z je-\ndiného pramene poukazují, a na způsob daleko se-vi-\nnoucí stužky nepřehlednou hmotu slovanských národ-\nních písní v jednu velikánskou celost spojují.\nShledávají se i stejné nápěvy, ačkoliv s rozlič-\nnými texty, u nejedněch slovanských národů. Ač se\no tom nedá pochybovati, že leckterý z těchto nápěvů\nteprv v pozdějším věku od jednoho národu k druhému\npřejiti mohl, přece dá se ta myšlénka z dobrých příčin\nospravedlniti, že mnohý z těchto společných nápěvů ne\nteprv později přiučením k druhému slovanskému kmenu\npřešel, nýbrž že jest obou původním,společným\nnictvím, Myslím, že v tom ohledu rytmika a místní\nrozšířenost rozhoduje. Ukazuje-li se která píseň často\nu jednoho národu, a rytmu v jeho nářečí užívanému\npřiměřená, když zatím u sousedního lidu tenže nápěv\nřidčeji, s nepravidelným přízvukem na jednotlivých sla-\nbikách textu se vyskytuje, tehdy bez rozpaku tvrdili\nmůžeme, že ta píseň prvnějšímu lidu jest původně vlastní,\nod druhého však přivlastněna. V krajinách, kde dvojí\nslovanský lid s sebou sousedí, nalézají se skutečně u\njednoho lidu mnohé národní nápěvy, jenž svou rytmi-\nckou povahou více k nápěvům druhého lidu se blíží, u\ntohoto však, kde původně povstaly, již dávno v zapo-\nmenutí vešly, aneb aspoň proměněny byly. Jestli ale\njistý nápěv u dvou slovanských národů rovně známý\njest, rovně textu přiměřený a vůbec čisto-národní, dal\nby se ovšem považovati jako společná, od pravěku jim\nnáležející vlastnost. Tak u přikladu jest nápěv polské\nnárodní písně: Státu, nám sie novina, pana\npani zabita atd. vůčihledě od slovenské písně:\nČerné oci, pojďte spat atd. převzatý, jelikož rytmus\npolského textu nepřiměřen, ano celý více v duchu\nuhersko-slovanských písní než polských složen jest.\nNaproti tomu nápěv polské pijácké písně: Pije Kuba\natd. s vynecháním přidaného zakončení českému ná-\npěvu k písni: Já mám koně atd. dočista se podobá;\nale tentýž nápěv jest tak jednoduché, všeobecno-slo-\nvanské povahy, a oběma jazykům tak přiměřený, že by\nto snad nebyl příliš smělý domysl, kdybychom v něm\nshledávali chtěli zpěv prapůvodní, který snad již sto-\nkráte text svůj změnil. Velmi zajímavo bylo by z toho\na mnohého jiného ohledu, kdyby sbíratelé písní, kdy-\nkoliv jim možná, věrně udávali, v kterých krajinách\njedna neb druhá píseň se zpívá.\nS těmito okolnostmi shoduje se ten náhled, že\ntyto národní zpěvy sice všeobecnému, neustálému obno-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "215", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.3", "texte": "vování a předělávání zároveň s národním jazykem pod-\nléhaly, při čemž jistě mnohé staré nápěvy navždy za-\nšly, že ale přece nápěv mnohé písně prastarý býti mů-\nže, ačkoliv text svůj kolikráte měnil. Rovněž tak se\nukazuje v národních písních, kromě společného půvo-\ndu, též pozdější vzájemný vplyv rozličných kmenů slo-\nvanských mezi sebou.\nVplyv sousedních neslovanských národů a jich\nnárodních nápěvů na nápěvy mám proto za\nnevelký, protože s jedné strany písně v cizím, nesroz-\numitelném jazyku a v cizinském duchu již samy sebou\nvelkého přístupu míti nemohly, z druhé strany ale mezi\nSlovany a cizozemci již nepřímost, již netajené nepřá-\ntelství každému přibližování na odpor se stavily.\nTři zvláště četné a známé národní rytmy se uka-\nzují na první pohled v nesčíslných slovansko-národních\npísních, jichžto bohatá zpěvnost nejzřelelnější důkaz po-\ndává, jak velice jazyk a mysl národu hudbě nakloněny\njsou. Pro tyto tři druhy rytmu užívám jména: ma~\nzura, krakovjáka a polonéza, bez ohledu na to, že\ntyto druhy národních písní pod spomenutými názvy již\nosobní polskou povahu dosáhly, ale to jen proto, že\nmyslím, že by se pod těmi názvy hlavní charakter po-\nznamenaných druhů písni nejsnadněji a nejvšeobecněji\nvyrozuměti dal. Jakkoliv se do těchto tří hlavních rytmů\nvšecky slovanské národní písně vřaditi nedají, rovněž\ni těžko jest, ještě jiný čtvrtý druh k nim přidali, který\nby svým četným se-vyskytáním a určitou fisiognomií\njiž rovněž tak byl ustálen. Tyto tři bezpochyby již od\npočátku národu slovanského trvající základní rytmy při\nrozcházení-se rozličných kmenů pod rozmanitým vply-\nvem některé zvláštní modifikace přijaly z toho po-\nchází jednota v hlavní formě, rozdílnost ve výrazu.\nčeské národní písně, když jinak nezachovávají zá-\nkladní formu v čiré jednoduchosti své, vyznamenávají se\nvytknutím jednotlivých zvukův neb celého skupení hlasův\npřed jednotvárným rytmem ostatní melodie, střídáním roz-\ndílných spůsobův taktu v tétéž písni, jedním slovem, smě-\nlou a původní skladbou. Písně na způsob mazura, jenž\nu Polákův ponejvíce v % taktu se píší, ale při jich\nmírném chodu spíše pro 3/« takt se hodí, začínají', když\nse v % taktu píší, ponejvíce od dvou osmin, kterým\nnásledují dvě čtvrtiny, a sice někdy pouze v prvním\ntaktu, častěji však ve mnohých po sobě sledujících. Jiné\nznámky mazurového rytmu jsou méně povšechné. Čech,\nkterý takové písně velmi často mívá, obyčejně mírněji\na povolněji je pronáší, než Polák, poněvadž tento po-\ndlé všech takových nápěvů též tančí, k čemu čech jiné\nrytmy volí, a zatím mazurovým písním především rád\nelegicko-naivný obsah podkládá.\nKrakovják, který v s/4 čili lépe 4/g taktu záleží,\npodržuje v češtině bud běžné stejné osminy, anebo má\nzvláštní český ráz, to jest mužský rým, neb to střídání\nosmin s jednotlivými čtvrtinami, jichž také po dvou,\ntřech, více na počátku než u prostřed bývá. Dosti\noblíbeným zdá se býti počátek s ráznou čtvrtinou, za\nkterou hbitě řada osmin následuje. Tim spůsobem na-\nbývá nápěv jakousi mrštnost k náběhu. Jelikož podlé\nV\ntoho rytmu Cechové též mnoho tanců mají, tedy podlé\nněho obyčejně rázně a vesele zpívají, a volívají ho pře-\ndevším k lehkým, žertovným textům,.\nv\nCtyrčtvrtinový takt povolného pochodu řidčeji se\nvyskytuje. Zdá se, jako by prostý člověk k tomu te-\nprv zvláštního rozpoložení potřeboval, lenivosti, zasmu-\nšilosti čili vážného parodiovaného pathosu, a právě\nv tomto posledním spůsobu mnohé české písně převý-\nborně mu se povedly, proti kterým ovšem některé jiné\nvýraz pohnutlivé, hluboké melancholie mají. Polonézový\nrytem, který ostatně ve zpěvu jednodušší jest, než v in-\nstrumentální hudbě, podléhá, jak dalece mi známo, u\nrozličných slovanských národů málo charakteristickým\nzměnám, také vůbec není tak rozšířen, jako mazur a\nkrakovják.\n(Pokračování.)\n\nZ Rotterdámu, 9. září 1861.\n\nII.\n(Dopis pův.) Prodlévám zde jen několik dní; avšak\nnavzdor tomu mohu již něco o zdejších hudebních po-\nměrech sděliti. Co se náklonnosti a lásky k hudbě do-\ntýče, zaujímají Holandčané jedno z předních míst; jsou\npro hudbu zaujati a váží si umění tohoto. I nižší třída\nmá ráda hudbu a pronáší zdravý náhled o ní. Hudba\nkostelní je zde v katolickém chrámě bídná; toliko ve\nstředu odbývá se zde vždy varhanní koncert ve vel-\nkém katolickém kostele, kdežto jakýsi Durs na tomto\nkrálovském nástroji Bachovy fugy přednáší. Všech ko-\nstelů dohromady je zde 16, mezi nimi též synagoga,\nK zábavě zdejších obyvatelů přispívají dvě soukromé\nkapely, z Holandčanů sestávající a jedna česká. Di-\nvíte se, že také píšu o éeskél Zdejší čeští hudebníci\nzřídili tu kapelu, v nížto též několik Němců účinkuje;\nvšak žádný Holanďan. Kapelníkem jejich je pan Fi-\nscher, znamenitý trompetista, o němž říci musím, že\njsem ještě lepšího neslyšel. V neděli dne 8. dávala\nkapela tato koncert, v němžto jsme jednu ouverturu,\npak sola pro lesnice a housle slyšeli. Pánové Vítov-\nský a Nemanský provedli své sola neúhonně a správně\nna lesnice a jejich učitel pan prof. Janatka v Praze\nměl by zajisté radost z tak zdatných žáků. P. Peulsch\ntéž čech, hrál na housle s velkou obratností a osvéd-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "216", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.4", "texte": "či! se co výtečný žák p. prof. Mildnera. Ony dvě ho-\nlandské kapely mají p. Hujtschenreitera a Van Seevena\nza kapelníky, avšak chvalitebného nedá se o nich mnoho\nříci, nebof provozují taneční hudbu obstojně a odbý-\nvají vše příliš po řemeslníčku. Co se týče učitelů\nhudby na rozličné nástroje, je jich zde málo ; avšak\nučitelů na piano je dost a jsou to hlavně Holan-\ndčané. Piana jsou zde drahá a hlavně v modě jsou\nzde pianina, která 300 až 600 zl. stojí. Za vypůjčení\npianina platí se měsíčně 5 zl. Konečně musím se také\no zdejší opeře zmíniti, která se skutečně výtečnou na-\nzvati může. Tenoristé jsou: Grimminger, Dalfy a\nStiegele (II. tenor), basisté: Dale-Aste, Duschnitz\n(snad Dušnic), pak Abinger, Brassin a M. Hrubý (Čech)\n(II. bass). Primadonnou je sl. Zademak-Doriova, která\ntéž v Praze vystoupila; dále zpívají soprán II. slečna\nFreiova a sl. Klugeova, alt si. Guntherova, rodilá Pra-\nzanka. Bailet zdejší je dosti dobrý. Miino operu Don\nJuan provozovaly se zde opery Norma a Troubadour a\ndne i 4. září bude se zde dávat „Tannháuser\" od Rich.\nWagnera. Prvním solovým houslistou je známý vídeň-\nský virtuos Rapoldy, a cellistou bude bezpochyby pan\nPopper, Cech a žák Pražského konservaloria.\n\nA. M.\n\nJosef Haydn a Nicolo Porpora.\nVýjev ze života.\n(P okr a čo vání.)\nPorpora mu poručil., aby se i hned dal do prá-\nce, totiž do čistění pak se snídalo skromně a vel-\nmi lehce, neb Porpora měl jednu velikou vadu zá-\nvist a lakomost v umění a v životě. Porpora mu pla-\ntil měsíčně jen malou mzdu, za to ho prací zahrnoval,\ncož ale mladíka neodstrašilo a on v službě vytrval. Po\nsnídaní se odebral umělec ke klavíru a nemálo se po-\ndivil, že nový sluha beze všeho tázání tré listů z jeho\nnejnovější skladby vytrhl, aby jimi dříví v kamnech\npodpálil. Rozvzteklen hnal se Porpora za mladíkem:\n„Ustaň ! ty ty —jak ti vlastně říkají?\"\n„Josef, milostpane!\"\n„Co děláš Josefe s mými světoznámými Trio, že\nje trháš ?\"\n„Trio ? ■— co je to zase ? Nalezl jsem zde pa-\npír, a spatřiv na něm takové směšné kliky háky, chtěl\njsem jím podpálit.\"\n„Příteli Josefe ! Trio je skladba a ty kliky háky\njsou noty\" a vytrhnul mu z ruky papír, aby ho\nuschoval.\n„Noty . . . co je to zase?\" bručel Josef snaživ\nse rozdělali oheň. Uloživ Porpora svou skladbu, spatřil\nsluhu u dvéří, kterak se snaží prodrati se úzkým otvo-\nrem, navzdor že nesl violoncello, u kterého byla čásf\nspodku rozbita.\n„He Josefe ! kam jdeš ?\"\n„Milostpane, tato schránka je rozbita, chci ji do-\nnesti k truhláři, aby ji sklížil.\"\nPři těch slovech nemohl se Porpora zdržeti, dal\nse do hlasitého smíchu a když se dosti nasmál, zvolal:\n„O ty nebeská prostoto! Můj Stradivario, mé violon-\ncello, které předešlý můj sluha polámal, chce dát u\ntruhláře sklížit. Pojd sem Josefe, dej se obejmout, co\nživ budu, nesmíš mne opustit.\"\nJosef se stavěl, jakoby příčinu smíchu nerozuměl,\nstavěl se blbým jako jindy a šel pak po své práci.\nTakových komických výstupů bylo více. Josef praco-\nval neúnavně, nežádal větší mzdy a Porpora byl celý\nzamilován do této perly všech služebníků. Ano když\nskládal aneb skladby své provozoval, mohl Josef v po-\nkoji zůstati, jak dlouho se mu líbilo; ano často ho nu-\ntil, aby jeho zvukům naslouchal, při kterých provození\nJosef vždy za ním seděl, až konečně usnul a svým\nchrápáním pozornost mistra zbudil.\nTo vyráželo mistra mnohokráte, ale Josef snášel\ntyto muka andělskou trpělivostí Porpora se smál,\nopakoval takové šprýmy vždy častěji a vida, že jeho\nsluha je ode dne ke dni vždy větší nemotorou, mnul\nsi radostí ruce. Vždyť měl za málo peněz věrného,\nneúnavného hlídače svého domu, nevyrovnaného sluhu,\nšprymanta a nepodezřelého nepřítele hudby co chtěl\nvíce? Tak prožil Josef dvě úplná léta, on mohl mnoho\ntrpkého o původu dvanácti sonát vypravovat, které teh-\ndejší svět hudební obdivoval a které ještě nyní pro je-\njich prostotu a mistrnost obdiv vzbuzují, ačkoli nynější\nvkus jiných sobě oblíbil spůsobů; než i jeho život\nnezůstal pouští bez oase a ta se nazývala Jtglaja, ne-\nteř Porporova. Krásná, mladistvá, poetická a srdečná\nbyla tato dívka, která všelijaké ženské práce pro strýce\nobstarávala a za tou příčinou k strýcovi docházívala. Jí\nse nezdál býti Josef tak nemotorným a hloupým, jak\nho strýc byl vykreslil; mezi čtyrma očima vyjadřoval\nse velmi krásně a okouzloval ji svou hlubokou úctou\npřed přírodou, svým citem a nadšením pro všechno\nvznešené tak velice, že mu v krátkém čase velmi do-\nbře rozuměla a on jí více ctil, než se toho z počátku\ndomníval.\nNyní byl Josef ještě spokojenější a radostněji\nkříž svůj nesl ale po dvou letech zastihla ho ukrutně\nrána neuprositelného osudu.\nJednoho večera vrátil se starec celý mrzutý do-\nmů, házel vším, huboval a křičel bez příčiny mu-\nselo se něco neobyčejného přihoditi. Brzo ale Josef\nse pravdy dopídil; Aglaja byla náhle zemřela. Josef"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "217", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.5", "texte": "byl zničený, bědoval a slzel a takové hoře dával na\njevo, že Porpora jal se těšiti, neb tomuto lakomci ne-\njednalo se tak o smrt Aglajy jako spíše o útraty po-\nhřební. A v tom ohledu nalezl zase on na Josefovi tě-\nšitele. On požádal totiž Porporu, by mu starost o po-\nhřeb přenechal, nabídl se, že sám útraty zapraví a\nhudebník se radoval, takým způsobem všech útrat spro-\nštěnu býti. Zavítala hodina pohřbu; strýc musil tomu\nobřadu být přítomen, ačkoli se trochu styděl, že jen\ntak prostý pohřební průvod vlastní příbuzné byl dán-\nAle jak se podivil, když do chrámu vstoupil, v kterém\nnalezl všecko tak skvostně a nádherně uspořádáno, jako\nby se tu jednalo o pohřeb urozené, bohaté osoby.\nYarhany zazněly zvuky mohútnými Povpovu žasnul,\nneb neznámá mu byla skladba a on znal přece všechny\nskladby starých a nových mistrů a tato skladba po-\ncházela od mistra na vysokém slupni umění stojícího.\nPak zazněl čtveřozpěv a slova jemu podložená jenom\nna ztrátu zemřelé se vztahovala; hudba byla nová, mi-\nstru též neznámá, ale hluboce pojatá, ušlechtilá a vzne-\nšená. Porpora byl jako ve snu, on by se byl sám za\nskladatele toho výborného čtverozpěvu prohlásil, tak\nbyl dle jeho spůsobu složený, kdyby zase s druhé strany\nzcela jiný od něho ještě neznaný ráz celou skladbu\nnebyl prochvíval —• a tak naslouchal zvukuin z počátku\ns hněvem, rozčileností konečně překonán a okouzlen.\n(Dokončení.)\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. O německé opeře nedá se v tomto desítidení\nmnoho mluviti; slyšeli jsme známé opery a sice\nve čtvrtek dne 12. září „Martu,\" v níž pan Bernard\nco Lyonell vystoupil a ve čtvrtek „N ámě síčno u,\"\nv nížto jsme dotčeného pěvce co Elvina viděli. Zajímavý\nvečer byl pro nás nedělní. Viděli jsme tu dávno již oče-\nkávanou operu „Čarostřelec44 od K. M. Wehra v ceske\nřeči. Představení bylo interessantní tím, že v něm pan\nBachmann a sl. Marie Schmidtova účinkovali.\nPan Bachm an n co Max je nám z německé opery\nchvalně známý. Jeho libozvučný, výdatný a nevad-\nnoucí orgán, jeho cituplný přednes a výraz zbudily u\nčeského obecenstva pravou sens ac í. Sl. Marie\nSchmid tova, sestra znamenité Emilie, zpívala Agatu\ns chvalným úspěchem a vynikla nejen zvučným mezzo-\nsopranem, nýbrž i povážlivým a cituplným přednesem.\nHra její byla obratná a zjev její utěšený. O její jasné\nvýřečnosti jakož i o její výdatné síle přesvědčilo se obe-\ncenstvo, které ji po první části velké arie třikrát vy-\nvolalo* Sl. z Ehrenbergu co Aninka byla rozto-\nmilá a dosáhla po obou svých áriích hojné pochvaly.\nTotéž platí o panu Ap p éov i, jenž statnou svou po-\nstavou, sympathetickým organem a zdařilým přednesem\nse skvěl. Zasloužilého potlesku zasloužili si též p. Stra-\nkatý co Kašpar a pan Rafael co dědičný lesník,\nkterýžto poslední čacky těžkosti naší mateřštiny překonal.\nOpera šla v celku dobře, začež obezřelému a obratnému\nkapelníku panu Mayru co děkovati jest. Co opeře va-\ndilo, byly chory, které by precisněji a správněji jít měly.\nRedaktor těchto listů slavil ve čtvrtek\ndne 12. září v chrámě u sv. Jakuba sňatek svůj se sleč-\nnou Antonií Kor schnerovou, re daktorkou „Lady.\"\nSvaté obřady vykonával důstojný kanovník p. P. Vácslav\nŠtulc, redaktor „Pozora.44 Družbou byl p. Dr. Jul.\nGrégr, redaktor „Národních Listů ;4t svědkové byli pan\nV. Vávra, redaktor „Času\" a pan Med. Dr. E. Grégr,\nredaktor „Živy.44 Velké množství lidi dostavilo se o\n11 hod. ráno do chrámu sv. Jakuba, kdež se obřad ko-\nnal. Při oddávání jakož i po něm zavzněly sbory na\nkůru; taktéž i při vstoupení do příbytku, kdež všichni\npáni redaktoři, jakož i naši básníci, pánové V. Hálek,\n,G. Pfleger, J. Neruda, V. Crha, dále p. Bachmann\na jiní přítomni byli. Mezi tabulí došla od slavného zpěv.\nspolku Pardubického telegrafická depeše s bia-\nhopsáním.\nPan Ed. Nápravník, kapelník v Petrohradě,\nobdržel za dedikací ouvertury „Vlasty\" od J. Jasnosti\nknížete Švarcenberka dar v ceně čtyr dukátu.\nNás rodák, pan Josef Nesvadba, kapelník\nv Hamburku, obdržel Štýrského Hradce cestne nabíd-\nnutí, by přijal ředitelství tam nejsi hudební\njednoty pod skvělými výminkami.\nŽáci vojenské hudební školy pod čin-\nným ředitelem p. Pavlisem odbývaly v neděli dne 15.\nzáří zkoušku, kdežto J. Excel, generál hrabě z Clam-\nGallasfi a mnoho jiných vyšších důstojníku přítomni byli.\nZkoušky vypadly velmi skvěle a žaci podali důkaz, ze\ndůkladná methoda páně Pavlisova u nich velice prospěla.\nJ. Exc. pan hrabě z Clam-Gallasfi vyslovil se velmi pří-\nznivě o zkouškách k panu řediteli Pavli sov i, v cemz\ni my úplně souhlasíme.\nV upraveném sále na střeleckem ostrove odbý-\nvala se ve prospěch maticky „Matice\" dne 16. t. m.\nbeseda. Počátek byl učiněn Jelenovým sborem „Vše jen\nku chvále\" mezi zpěvem spustil se bílý závoj a před\nnámi se objevil v rudém poli bílý lev s korunou, nad\nníž devisa „Sláva vlasti\" parádovala; hlučný potlesk ná-\nsledoval toto číslo. P. Přerhof četl, nemýiím-li se „ex\noffo\" humoristické ctění, schytané myšlénky atd. od Haj-\nniše, a některé větší a menší deklamace bych o něm\nněčeho psal, bylo by nebezpečno, neb jen jeden hlas platí\no něm a ten je mu přízni v. Sl. Formánkova má lí-\nbezný hlas, jen při vyslovování některých slov ta akcen-\ntace! Zpívala „Aj co by bola\" a Lablerovu „Důvěru\"\nzaěež hojný potlesk obdržela. Pan Labler nemohl tak\nvyniknout, jak by jsme mu toho byli přáli - avšak toho\nbyl vinen špatný nástroj; jeho fantasie přiměla mnohého"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "218", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.6", "texte": "k applausu. Hudební část ukončil krásný Slavíkův sbor\n„Rekův sen.\" Besedu poctil svou přítomností zde me-\nškající polský kníže maršal Kaziemski s rodinou, při je-\nhož odchodu naši hlučně „Sláva Polákům\" provolali\ndobrosrdečný kníže provolal pak také „Sláva Cechům!\"\nPan Peták ml. engažován jest k opeře něme-\ncké do Pešti.\nJako v dřívějších letech, taktéž bude i ietos a\npo všecky příští leta jednota ku vzdělání v hudbě\nvojenské cvičení na křidlovku, eufonion a na polnici\nbezplatně udělovati. K bezplatnému učení připustí\nse každoročně ti, kteří již v jednom z těchto hudebních ná-\nstrojů se něco znají; a sice: í. budou přijímáni za cvi-\nčence pro c. k, plukovní kapely mladíci, kteří již 16.\nroku dosáhli a 19. ještě nepřekročili; byvše pak co\nschopní přijati a pro náležité c. k. pluky asentováni po-\nzůstanou zde po čas svého cvičení ve stravování vojen-\nském. Vstoupivše pak po náležitém vzdělání, 1 rok nebo\n2 leta trvajícím, do c. k. vojenských hudebnických sbo-\nrů, dostanou zvláštní přídavek hned a veimi brzo\nnato postoupí za poddůstojníky; při obzvláštní pilno-\nsti dosáhnou obojího již mezi vyučováním. 2. Při-\njímají se cvičenci, kteří 16. roku věku svého nedosáhli;\nti však musí se sami vyživovati, po ukončeném cvičení\nale, jakéžto podle schopnosti rok nebo dva potrvá, bu-\ndou vřaděni v c. k, vojenské kapely, kdež se jim do-\nstane těchtéž výhod, jak v článku 1. podotknuto. Ohledně\nchovanců druhého druhu musí se rodičové nebo po-\nručníci zavázati, že cvičence po skončeném vycvičení do\np. k. vojenské kapely vřadili dovolují. Tací, klenby\nobmýšleli cvičence do Prahy do tohoto bezplatného\nučení odeslali, nechť oznámí úmysl svůj ředitelstvu je-\ndnoty až do dne 25. září b. r. ústně nebo písemně\na zašlou křestní list cvičence a písemné přivo-\nlení rodičů neb poručníků do té doby franko ředitelstvu\njednoty ku vzdělání v hudbě vojenské v Praze\nv žitné ulici 171—11. (u Myslíků.)\n\n(.l.I*) Z Bohdanče. (Odhalení náhrobku Langrova,\nbeseda, hudba kostelní.) Dne 8. září\njsme měli v našem městě den radostný, den, na který\nzajisté dlouho pamatovali budeme. Byla zde odbývána\nslavnost „odhalení Langrova náhrobku,44 který\nod p. Kobra z Prahy našemu záhy zvěčnělému básníku\ndarován byl. Po 11. hodině předpolednem přijeli z Prahy\npp. Kober, prof. Kouba, Barák, Fi lipek, Přer-\nhof. Již ráno shromáždilo se veliké množství ctitelů\npamátky Langrovy, a očekáváno na náměstí příchod hostů\npražských, kdež na přivítání zapěli pěvci Bohdanečtí\nve spojení se zpěv. spolkem Pardubským sbor\n„Pozdravení pěvcovo\" od Veita. Odtud se übíral ten\nnepřehledný dav na hřbitov sv. Jiří, kde náš Langer\nodpočívá. Tam byla čtena mše svatá, při které zpíván\nsbor „Pán velký jest\" ; nyní následovalo odhalení pomníku,\npři kterém gymuas. prof. p. Kosi na z Král. Hradce vy-\nložil krátkými slovy účel slavnosti té, a opět zapěli zpě-\nváci jeden sbor. Po ukončení slavnosti té übíralo se celé\nmnožství zpět do Bohdanče cestou byly zpívány písně:\nHej Slované, Kde domov můj atd. Že hojnost\nokolního študentstva se zúčastnilo, netřeba podotýkati.\nVečer téhož dne uspořádána byla beseda ve prospěch\nrodiny Tylovy. Proslov od Jeřábka přednášel citu-\nplně p. Barák. Pan Theodor Tomášek, žák konser-\nvatoria pražského, nyní kapelník v Litomyšli, přednášel\ndva koncerty na housle a líbil se velmi, zvlášt piegou\n„Ptáček na stromě\" došel hlučné pochvaly a byl vícekrát\nvolán. Ze sborů byly provedeny „Kovářská\", po které\nvoláno: Sláva Riegrovi! „Já jsem Slovan\" a „Válečná*ř\nz opery Rienzi všecky výborně. Vedení zpěvů bylo po-\nnecháno řediteli zpěváckého spolku pardubského,\np. Jandovi, který spolek při mnohých zábavách k účelu\ndobročinnému účinkoval, začež: Sláva mu! Velmi se\nlíbila slečna A. Podhajská, deklamovala! „Bohatá\nnevěsta\" od F. Douchy, —' taktéž deklamátor p. Přerhof,\nkterý nemohl posluchače nasytit. Kostelní hudba jest\nzde dobrá. Slyšeti jest skladby od Horáka, Fu lí-\nre r a, Zvonaře, Krejčího, Maška atd.\nZ Hlinská. S radostí se chápu pera, bych Vám\npodal zprávu o utěšeném rozkvětání naší hudby kostelní.\nPřed nedávnem byla provedena výborná mše Zvonařova\nCyrilo-Methodějská s úspěchem výtečným. I poznali jsme\nopět výtečníka tohoto co ozdobu našich hudebních sna-\nžitelů. V provedení tak skvělém pozískal si pan ředitel\nkůru velkých zásluh; máme za to, že mše tato nyní ča-\nstěji provozována bude a že odstraní mnohé dílo ceny\ndaleko menší. Dne 8. t. m. slyšeli jsme opět velkou mši\nMozartovu. Obsazení hudební části bylo výborné, i také\nhudebníci se s úspěchem vynasnažili důstojně provésti\ndílo tak výtečné. Nenadál i jsme se, že tak velké skladby\nu nás s výsledky tak dobrými prováděny býti mohou.\nPan G. Moravec provedl dovedně koncert Růžičkův co\nvklad, osvědčil techniku i cituplnost přednesem svým.\nAvšak máme za to, že «e nehodí provádění takových skla-\ndeb do chrámu, an kostelní hudba má povznášeti ducha,\nne pak baviti neb jímati obdivem. A tak opakujeme opět,\nco jsme již vícekráte pronesli, že spojené snahy a dobrá\nvůle nikde se neminou utěšených výsledků a přejeme p.\nřediteli, by se mu poštěstilo, i dále tak krásných docílo-\nvati výsledků.\nZ Chrudimi, dne 5. září 1861. (Zpěvácký\nspolek. Merenda.) Nač jsme tak dlouho čekali,\no čem jsem se již tak častokráte v těchto listech zmínil,\nco nám až posud schází, stalo se. Chrudim dočkala se\nkonečně zpěváckého spolku. Zaražen byl hlavně při-\nčiněním kapelníka p. C. Vinaře. Zpěvácký spolek\nchrudimský stane se jistě brzo jedním z největších\nve vůkolí; nebo! čítá již až posud 84 údů, z nichžto 40\ncvičení zpěváci jsou. Protektorem spolku jest p. E.\nPippich, známý to lidumil a hudebník a ředitelem p.\nKlimeš, náš vážený pan měšťanosta, který nejen co vý-\ntečný tenorista, nýbrž též co houslista chvalně znám jest.\nStano vy jsme měli od roku 1856, a tak to bylo mo-\nžná, že zpěv, spolek ve 14 dnech zaražen byl. Jen\ns chutí pánové a uvidíte, co se dokáže, když svorně k cíli\npůjdete ! Dne 3. září měli jsme u nás študentskou\nmerendu, k nížto se hosté v národním kroji dostavili,\ntak že č a m ar a znamenitě převládala ; i naše kráso-\ntinky přišly vesměs v národním kroji. Dámám se roz-\ndávali, jako již po dvě leta „Vínky.\" Letošní vínek,\nuspořádaný p. Benonim, obsahuje básně od Baráka, Be-\nnoniho, Brodského, Cidlinského, Crhy, Hejduka, Hovorky,\nJahna, Jaroše, Jeřábka, Žofie Podlipské, Anny Sá-\n\n*) Račte častěji psáti, Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "219", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.7", "texte": "zavské, Švadienky a Vambery. Při půlnoční přestávce\nzpíval náš zpěv. spolek ponejprv veřejně a sice „Uto-\nnulou\" od Křížkovského a „Šumí Labe\"\nod Zvonaře velmi cistě vedením svého ředitele pana\nKlimše. Též jsme slyšeli několik deklamovánek, z nichž\nse hlavně líbily : „Slzy vlastenek\" přednešená od\nrázné vlastenky, slečny M. Rozvodový a „Koruna\nvšech lásek,\" přednesena panem Bohmem. Náš\nh u dební sbor zahrál nám Titlovu ouverturu\nna slovanské písně; i všecky taneční kusy byly\nna slovanské nápěvy; zvláště líbila se polka\nna nápěv: „Jede mladík na svém koni\" od Č. Vinaře.\nVe čtvrtek 5. září bylo u nás slavné rekviem za V.\nKlicp er u. Mělo se dávati rekviem od Mozárta, avšak\npři zkoušce se shledalo, že bylo v opisování moc chyb\nnaděláno, tak že si bude muset pan ředitel kůru parti-\nturu zaopatřit; slyšeli jsme ale za to krásné Vit á-\nskovo rekviem s vloženým „Dies irae\" též od Vit ás ka.\nNašemu městu dostane se nyní častější zábavy; nebof\nnáš zpěvácký spolek zajisté se přičiní, aby nám\ndlouhé zimní večery ukrátil.\n\nA. M. K. E.\n\nČ. Z Královic, (v kraji Plzeňském), 4. září. (Národní\nbeseda. — F.Laub.) V neděli dne 1. září byla zde\nku prospěchu pomníku Jana z Hvězdy velkolepá národní\nbeseda. Zajímavá byla zvláště tím, že mezi spoluúcinkují-\ncími co skvělá hvězda zářilo jméno král. pruského dvor-\nního virtuosa, pana Ferdinanda Lauba, jenž k nejslav-\nnějším umělcům našeho věku náleží. Byv zvláštní depu-\ntací za to požádán, co nejochotněji se uvolil v besedě\nhráti, a to tím spíše, an pochází z Královic, kde před-\nkové jeho už od více set let co měšfané usedlí byli.\nPo svém příchodu v sobotu dne 31. srpna večer byl\nslavný umělec od zpěváckého sboru zastaveníckem poctěn\na druhý den ráno pozdravil ho jménem celého města purk-\nmistr a poslanec na sněmu zemském pan Frant. Hav.\nŠlach v průvodu obecního rady p. Weidiše. Místnost\nbesedy byla velmi vkusně vyozdobena. Nad tribunou pro\norkestr skvěl se technikem p. Jurkou zdařile vyvedený\nověnčený znak Cech, Moravy a Slezska, nad ním pak\nbylnápis: Sláva památce Jana z Hvězdy! Po obou\nstranách visely podobizny předních mužů národa našeho.\nNa důkaz všeobecné úcty a vážnosti vystavena byla též\nmezi kvítím velká podobizna pana Ferd. Lauba. Program\nbesedy byl velmi zajímavě sestaven. Rázný proslov, od\nJ. Baráka přednesený rozehřál u velké míře obecenstvo.\nŽe palmy tohoto večera sobě vydobyl p. Ferd. L a u b,\nnetřeba dokládati. Kdož by mohl odolati jeho mistrné\nhře a takřka báječné technice, jížto hravě překonává ty\nnejvětší těžkosti?! Laub zpívá na houslích! Přednesl ten-\nkráte Révěrie od Vieuxtempsa, svou polonaisu, fantasii\nz motivů opery „Othello\" od Ernsta a na všeobecnou\nžádost ještě svou fantasii z národních písní če-\nských. Když Laub hrál, bylo hrobové ticho, jakmile\nvšak dozněl poslední zvuk, nastalo jásání, až se stěny\notřásaly. A což teprv, když světuznámý umělec čarov-\nným šmytcem svým vyluzoval sladké zvuky krásných pí-\nsní našich! Nemám slov, abych náležitě vylicil dojem hrou\npáně Laubovou na obecenstvo učiněný. S podobným úspě-\nchem potkala se též paní Laub o v á, která národní písně,\npotom překrásnou píseň „Smíření\" svým chotěm složenou\ns hlubokým citem a, uměleckou dokonalostí přednesla.\nObecenstvo vyznamenalo spanilou tu dámu přehojnou za-\nslouženou pochvalou. Totéž platí o panu Švarcovi,\nkterý Pivodovy písně „Jako krajina nebeská\" a „Ztra-\ncené srdce,\" potom „Kovářskou\" od Lud. Procházky zda-\nřile zpíval. Umělec ten je pro divadlo Olomúcké získán,\nkamž se ještě tyto dni odebeře. Pan Peták, též z Prahy,\npěkně přednesl romanci z opery „Lukrecia Borgia\" a Sla-\nvíkovu píseň „Kdybys milé děvče.\" Také jemu se do-\nstalo hlučné pochvaly. Jak se dovídáme, je přijat k di-\nvadlu ve sv. Havlu v Švýcarsku. Slečna Herm. S1 a-\nchova cituplně as trefným výrazem přednesla Erbenovu\nbáseň „Štědrý večer.\" Všeobecný potlesk byl slečně za-\nslouženou odměnou. Pan Heřman Přerhof deklamoval\nněkolik příliš známých deklamací. Zpěvácký sbor před-\nnesl ku všeobecné spokojenosti „Pozdravení pěvcovo\" ud\nVeita, potom Voglovy „C i kány.\" Co do instrumen-\ntálních skladeb, slyšeli jsme u zdařilém provedení ouver-\nturu k opeře „Stradella\" a ouverturu z nápěvů českých\nod Em. Tittla. Jakmile zavznělo „Hej Slované,\" nastal\nnekonečný potlesk a znárodnělá píseň byla od veškerého\nobecenstva zpívána. Po koncertním oddělení byla taneční\nzábava, která až do bílého rána trvaia. Čamara opět\npřevládala, a také krásná pleť se objevila buď ve vkus-\nném národním kroji, buď alespoň národními barvami vy-\nozdobena. Výnos obnáší 180 zl.\nZ Loun. (Pěvecká zábava 1. září 1861.)\nJako o závod chystají zpěvácké spolky v našich městech\nzábavy zpěvumilovnému obecenstvu svému. I nám se\nopět dostalo takové zábavy v knížecí Svarcenberské za-\nhradě „Skalní sklep\" nazvané v blízkých Chlumca-\nnech, Těšili jsme se na pochoutku tuto tím více, an\nnám program oznamoval 11 sborňv vlastenskýcb, k jichžto\nprovedení na bratrské pozvání propůjčil ochotně Slán-\nský zpěv. spolek výdatných sil svých. Y poledne\npřibyl dotčený spolek na třech vozích, jsa uvítán pp. je-\ndnateli našeho spolku a hudbou ostrostřeleckou z Loun\nna určité místo a doprovázen do zahrady vkusně upra-\nvené a množstvím práporův barvy české ozdobené. Po\nkratičkém občerstvení odbývala se společná zkouška.\nS radostí jsme patřili na ten zástup cackých zpěváku,\njižto vedeni hudbou kráčeli zmužile k místu, kdež brzy\nměly se rozléhati zvuky zvuky české. Zahrada\nbyla již plna posluchačů ze všech vrstev obyvatelstva\nv okolí našem. Sám J. J. kníže pán Adolf Svarcenberk\nzavítal do středu našeho. Milé bylo podívání na muže\nv camarách přítomné, jenžto se jen hemžili. Nebyli to\ntentokráte jen študující v kroji slovanském, ale i jadrní\nnaši rolníci a osoby z jiných stavů, zacež je pochváliti\nmusíme. Sestavivše se zpěváci obou spolků, jichž bylo\nna počet asi 50, na určitá svá místa, zapěli v I. oddě-\nlení: 1. „Pozdravení pěvcovo\" od Veita, 2. „Bratří rozve-\nselme se\" od Pivody, 3. „Staročeská\" od Škroupa,\n4. „Kadrila\" od Kellera, 5. „Cikáni\" od Vogla.\nČíslo 2., při němž řídil sbormistr Slánského spolku, p. J.\nProcházka, bylo výtečně předneseno, taktéž číslo 5,\nv němž se ozvěna dobře provedla, došlo všeobecné po-\nchvaly. V 11. oddělení slyšeli jsme 6. „Na Prahu\" od\nVeita, ?. „Šumí Labe\" od Zvonaře, 8. „Zpěv jino-\nchů\" od Vogla, 9. „Kovářská\" od téhož, 10. „Hasme,\nHoří!\" od Slavíka, 11. Quodlibet od Karlíka. Mezi\njednotlivými čísly bylo vzpomenuto na zástupce a obhájce\nnaší národnosti; jmenovitě po Kovářské rozléhalo se pů-\nvodci těch rázných slov v dotčeném sboru, totiž Dr. Rie-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "220", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18610920-01.1.8", "texte": "grovi nekonečné „Sláva,\" „Ať žije!44 Když byl provo-\nláno Palackému, pak zde přítomnému knížeti ze Svarcen-\nberku „Sláva!\" pozvedly se ještě jednou všecky hlasy,\naby provolaly veškerému Slovanstvu hlučné „Sláva!44\nježto se skončilo, když se byl Slánský spolek rozloučil,\naby se k domovu übíral. Zajímavé bylo, jak zpěváci\nLounští vyprovázeli své bratry opět s hudbou. Vřele tiskl\ndruh druhu ruku a přál si v duchu, aby se častěji ta-\nkové zábavy dávaly. Čistý výnos měl býti obrácen\nku zakoupení klavíru pro zpěvácký a hudební spolek\nLounský. Tuto opětuju vřelé díky bratrům ze Slaného,\njimž také naše síly hylv nabídnuty. Budou-li si takto\nzpěv. spolky počínati, můžeme býti na ně hrdí. Jen\nsvorností a láskou získají si naše spolky dobrého jména.\nA já volám konečně sám a sám: „Ať žijou všickni hor-\nliví účinkující údové zpěv. spolku v Slaném! Sláva jim!\"\nZ ©tistí nad Orlicí. Přijel sem nedávno náš\nJ. L. Lukeš a ten nás zase k čilejšímu životu přiměl.\nDne 15. srpna zařídila se hudební zábava spojena\ns tancem k prospěchu Zdenky Havlíčkovy a kniho-\nvny školní. Dělali jsme ouverturu z „Koupelné flétny\"\nod Mozarta. Lukeš zpíval znamenitě národní písně,\nsbory byly z národních písní, kadrilla od Hellera a\nhusitská „Těšme se blahou nadějí44 od téhož. Variace\nod Jansy hrál výtečný Alojs Hnilička s velkým úspě-\nchem a konečně dávána byla lni věta ze symfonie od\nv\nHniličky, která se dělala v Praze. Slo vše výborně\naž na větu ze symfonie, kterou orkestr k posledu v tempu\npřehnal. Jak Lukeš zpíval, nemusím podotýkat, jest to\nvůbec známé. Návštěva byla hojná; vňkolní města byla\nvšecka zastoupena a líbilo se ,to všem velmi, tak že Rran-\ndýští p. Lukeše požádali, by k nim přišel, což on také\nslíbil; jeli jsme tam tedy 18. srpna in corpore z Oustí,\nTamnější hudebníci nás přivítali na nádraží s pocho-\ndem z národních písní a uvedli nás s hudbou do\nlázní, místa, kde se koncert provozoval. Dělaly se sice\nty samé písně a sbory, přidala se však píseu „Pravý\nCech44 od L. Procházky, která též v Oustí se dělala a\nveliké obliby došla. Bavili jsme se v Brandýse až do\npul noci, kdežto jsme však opět s vlakem do Oustí se\nnavrátili. Musím Vám upřímně říci, že takovéto zábavy\na navštěvování sousedních měst velmi dobře na probu-\nzení národní hrdosti a vzájemnosti působí, a\nže by žádoucno bylo, by se to aspoíi dvakrát v roce\nstati mohlo. Dnes 1. září jeli jsme opět s Lukešem do\nChocně za tou samou příčinou. Lukeš jede odtud zrovna\ndo Prahy. Zapomněl jsem výše psáti, že jsme na den 15.\nsrpna t. j. naší pouti Beethovenovu mši do C. pak Graduale\ntenor solo z Eliáše od Mendeissohna, pak Duetto tenor a\nsoprán od Rodra provozovali. Při té příležitosti sezná li\njsme, že paní Lukešová též výborná zpěvačkajest. A. H.\n(A. V—l.) Z Pardubic, dne 15. září. (Štu-\ndentská merenda.) Náš zpěvácký spolek aby byl nyní\ntakřka ustavičně jen pohotově, a to proto, že jak mile\nse ve vůkolí nějaká slavnost vyskytne hned po tele-\ngrafu depeši obdrží, by tam přiklusal, a tam slávu si\ndobýval. Jak dávno jest tomu, co se konala slavnost\nve Dvakačovicích, Dašicích, v Bohdánči a nyní zase v Par-\ndubicích ? a všude pardubský spolek se musí zúčastnit.\nAle radostí dosti užijeme, an se nám taká čest proka-\nzuje, že spolek náš tolik pozvání dostává. Dne 11. t. m.\nbyla držána študentská merenda, která zcela če—\nskoslovanský ráz měla. Sál byl ozdoben obrazy\nvšech snad národovcň našich, přes něžto se krásné věnce\ndolu vznášely. Kapela Máteňovská 25 mužů\nhrála jen samé skladby, z národních písní složené. Šně-\nrovaček a čamar bylo množství. Hosté z vůkolíse do-\nstavili, mezi nimiž jmenuji celou rodinu pana Červe-\nného z Hradce, kteráž intrady a voláním „Sláva\" při-\nvítána byla. Že i náš zpěvácký spolek měl při té\npříležitosti co dělat, to si lze pomysliti. Sbory byli tři,\nježto zpěvácký spolek přednesl, a sice „Kovářská44 od\nVogla, „Quodlibet z národních písní44 od K. Slavíka\na ještě jeden. Všechny sbory byly s pochvalou přijaty,\nmezi zpěvem pak byli ještě tři deklamace, ježto převzali\nna sebe pánové: Kotek Zajíček a sl. Bau-\ndišova ze Sezemic, která přednesla „Obrana krynoliny44\nod F. Hory (z Lady), začež byla dvakráte s pochvalou\nvyvolána. Zpěvu bylo dosti, též i tance, neb se tančilo\naž nás paprsky sluneční uvítaly. Zkrátka řečeno: tako-\nvou hlučnou merendu Pardubice jen zřídka viděly, a to\nmáme pouze jen pp. výborům co děkovati, že se o to\ntak přičinili.\nZe Slaného. (Knihy zpěv. spolku). Pan\ndopisovatel článku „ze Slaného a z Loun\" v čísle 25* to-\nhoto listu, mimo výčitky že Slánský zpěv. spo-\nlek nejvíc jen ve vůkolí působí a proč upustil od za-\nmýšlené besedy na den 1. září zapomněl ještě násle-\ndující připomenouti: Již tomu brzy rok, co spolek tento\ndo skutečnosti vstoupil již tomu drahný čas, co má\nza 18 zlatých památní a za 4 zl. protokolní kni-\nhu, a hle až posud nacházíme listy obou těchto\nkněh prázdné, ačkoliv p. tajemník již mnohokráte od p.\npředsedy vyzván byl, by vše do pořádku uvedl. Pan ta-\njemník sice pořade sepsání takové s sebou v kapse nosí,\nvšak knihám jak se zdá ničehož nepřeje; snad se bojí,\nžeby brzy na folianty vzrostly. Budem čekat ještě 14\ndní, a když do toho času vše v pořádku nebude, posta-\nráme se o to jinakým spůsobem.\n\nListárna.\nVšem ochotnickým divadelním spo-\nlečnostem. V kanceláři pro překládání a opisování\ndostati lze na objednání všech n y divadelní kusy,\nkteré tištěny nejsou a toliko na Pražském jevišti\nprovedeny byly. Na frankované dopisy odpoví ředitelství\nkanceláře v široké ulici číslo 25 v Praze. Panu J. K.\nučitelovi v K.. . , „Národní polku\" od AI. Sokola, „Vla-\nstenku polku44 od Jos. Mašnera, pro čtyry mužské hlasy,\njakož i ouverturu „Vlasta44 od Nápravníka pro čtyry ruce\nna piano obdržíte v šesti dnech. Zpěváckému spolku\ndo Slaného : „Divadelní kus „Mlynář a jeho dítě44 od\nRaupacha bude stát v správném opisu 4 zl. r. č., račtež\nvbrzku oznámit, zdaliž si jej přejete.\n\nPozvání k předplacení. Číslem tímto ukončeno je třetí\nčtvrtletí Dalibora. Vyzýváme P. T, ctěné odběratele, kteří se ještě na 4. čtvrtletí nepředplatiliy\nby své předplacení co nejdřív obnovili, aby v rozesílání Dalibora žádná přestávka díli se nemu-\nsila. K příštímu číslu přiloženy budou dvě notově přílohy číslo VIIL a IX."}]}