{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_sha256": "f2bca33500d10aca0e9bdf3b589090e5d2f10f63c2121954e0715fad453d7f92", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/10/01_01/bmtnabd_1861-10-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221", "page_fin": "221", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.1", "titre_corps": "Řeznická.", "titre_sommaire": "Řeznická.", "signature_source": "Fr. Al. Lhotka", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 480, "texte": "Řeznická.\nFr. Al. Lhotka.\nChutě k práci, chutě chaso,\nčerstvé musí být dnes maso;\nbude masa, bude dosti,\naž k nám zavítají hosti.\nMěj se k práci, chaso, měj,\nk síle dědův svých se znej.\nNepřátelé mohou říci,\njací dědové řezníci,\nv hrobě jenž teď spějí, byli,\nv boji když jsou řezničili!\nBylo masa, bylo dost,\nnezvaný když přišel host.\nLva proč máme, vězme, v znaku,\nnehovme si ve opaku,\nmějme pohotově sílu,\naž nás zavolají k dílu\ns králem vlasti ve hluk děl,\nna porážku nepřátel!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "221", "page_fin": "222", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.2", "titre_corps": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "titre_sommaire": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.1", "debut_caractere": 482, "fin_caractere_exclue": 2873, "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\nNáš pěvec nadtatranský zapěl jednou z duše své,\nroztoužené nad krásami slovanských nápěvů v jednom\nsvém epigramu významně: „Vy pějete lidu, nám pěje\nlid !\" Ano, jsmeť my bohatý národ, národ zpěvný !\nKdož však nezná muže, jenž v posledním čase\nna obzoru našem se objeviv, přivedl naše národní pí-\nsně k plné jich kráse, jenž dovedl roznítit i neslovan-\nské srdce, jenž se zmocnil duší všech, jako někdy Lu-\nmír, kdy hýbal Vyšehradem!\nAno, kdož nezná muže, jenž sám jsa z národa\nholubičího, z národa zpěvného světové známosti, tak\nkrásně, tak cituplně naše národní písně pěje, že na-\nsloucháme čarovným jeho zvukům, mníce se býti v sfé-\nrách nadhvězdných, kdož nezná J. L. Lukeše?!\nKdož by neznal muže, jehož přičiněním bylo mo-\nžné provozování naší zpěvohry „Dráteníka, \" a jehož\npřičiněním zaražen v Praze první český zpěvácký spolek!\nAčkoliv se okázalo několik příznivcův Slovanstva\nvůbec, kteří vždy proti zpěvu p. Lukešově čehos na-\nmítali, stal se přece náš J. L. Lukeš miláčkem národa;\na kde náš J. L. Lukeš spoluúčinkuje, „tam tepe také\nhrdo každé srdce, mníc slovanských, bohatýrských časňv.\"\nNebude od místa, povíme-li, že tuto podáváme\nživotopis našeho Lukeše, by se nám nevytýkala nevší-\nmavosf, upozorňujíce jen na to, že životopis jeho vy-\nšel již zlomkovilě v „Solnohradských novinách\" č. 143\node dne 23. června 1860; dále v „Prager Morgen-\npost-u,\" v „Bohemii\" atd.\nJ. L. Lukeš narodil se dne 22. list. 1824 v Oustí\nnad Orlicí, rodišti to hudebníků proslavených houslistů\nJansy a Pecháčka a varhaníka Hniličky. Skoro by se mo-\nhlo říci, že to jakýs divný osud byl, že právě na den\n22. listopadu, tedy na svatou Caecilii, patronku hudby,\nse narodil, která mu svou musu v kolébku co vínek\npoložila. Z četné rodiny, která dvanácte dětí čítala,\nbyl on jediný, který k hudbě vyřknuté vlohy měl. Již\nco dítě čtyřleté mu bylo nad vše nejmilejší, hudbu po-\nslouchati, a jak často skryl se v koutku, vzav si dvě\nlouče a hrajíc si na ně zpíval si k tomu. Otec ani\nmatka jeho nepěstovali hudbu, a na opětné prošení chlap-\ncovo, který tenkráte ještě ani 6 roků stár nebyl, uvo-\nlil se otec, že ho na housle u tehdejšího p. kantora\nFrantiška Hniliéky učiti dá. Jak velice Lukeš na\ntomto nástroji prospíval, vysvítá z toho, že sotva se\nbyl dvě léta učil, již směl malé solo v kostele hrátí,\nkteré také k úplné spokojenosti všech tamnějších hu-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2660, "texte": "debníků próvedl. Mezi tím ale, co L. vo cvičení hou-\nslí dále pokračoval, začal též zpívati. Pan kantor vel-\nkých příprav k tomu nedělal, neb napsav Lukešovi škálu\ndo C dur v sopránovém klíči, řekl mu, že klíč soprá-\nnový je o dva tóny níže než violinový, dal mu k tomu\nhned litanii s tím poručením, aby si L. tu škálu pro-\nhlídl a osvojil, pak aby se dal do litanie a aby hleděl,\nby mu ji příští den již zazpíval. L. vzav housle pod\npáží, hmoždil se, až mu pot z čela tekl, a hleděl, ač\nbídně, svému danému úkolu druhý den dostáti. Přišed\nk panu kantorovi, housle s partesem v rukou a pln\nstrachu, byl s úsměcbem od tohoto přivítán. Načež\nkantor: „No hochu, jestli pak se's to naučil ?\" načež mu\ntento ostýchavě odvětil, že mu tatínek doma ten latin-\nský text předříkával a že se o kyrie již pokusil. „No\ncož tedy do toho,\" pravil kantor, „budem vidět, nejsi—li\nnadiyajna, jsi—li k čemu a jestli máš jaký hlas. Ne-\npůjde-li to spěšně, tak radši pověs partes do komína,\nneb hlupáky nemohu potřebovat. L. se po této exhortě\nna celém těle třásl; naladiv si housle, začal zpívati,\nmaje hlásek jak nitka tenký. Když v potu tváře kyrie\nbyl odzvíval, zaklepal mu p. kantor na ramena, pravil:\n„Hochu, s tebou to půjde, to již vidím, máš dobrý sluch,\nhlas máš sice jako vlákno, ale ty si kluk svalovitý a\njá dobře vím, že když křičíš na ulici, že je tě daleko\nŠiroko slyšet. Af mně neskotačíš, ty kůže nemodlená\na af druhou odstávku litanie zítra umíš, dej si text od\ntatínka zase doma předříkat a af to umíš lépe než dnes.*'\nJak L. u p. kantora zpívati začal, nebral tento více\nohledu na housle, a starostlivý otec L. hleděl tedy, jak\nby tomuto zabránil; i dal tedy svého syna k jednomu\nOuštěckému hudebníkovi panu Stránskému, aby tento\nho v houslích dále cvičil, což se i s velkým úspě-\nchem stalo. Ale iv literním neostal L. nazpátek; neb\nbyl při celoroční zkoušce v první třídě prvním\nmiantem jmenován a stříbrným tolarem a knížkou\nodměněn, načež ještě ne docela 8 roků stár do druhé\ntřídy vstoupil, a jak dříve, tedy také zde první ze všech\nžákův býval. Sotva že byl L. šest měsíců se zpěvem\nse zabýval, již tak dobře z listu četl, že předčil v tom\njiné žáky, kteří více jak dva roky se byli zpěvu učili.\nO vokalisací, vůbec o všem druhém k zpěvu tak nevy-\nhnutelně potřebném nebylo ani slechu, nebof o všem\ntomto neměl p. kantor sám toho nejmenšího ponětí;\nhleděl hlavně jen k tomu, aby žádný falešně nezpíval,\na měl-li některý z hochů neštěstí, buď že dobře v sole\nneintonoval, neb dokonce že chybil; dostal bez milo-\nsrdenství notný pohlavek a co nádavek mu ta „nemo-\ndlená kůže\" na záda jistě přilehla a to nechf to bylo\nve škole neb v kostele.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "222", "page_fin": "224", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.3", "titre_corps": "Myšlénky o slovanském zpévu. Národní písně.", "titre_sommaire": "Myšlénky o slovanském zpévu. Národní písně.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.2", "debut_caractere": 2662, "fin_caractere_exclue": 5126, "texte": "Myšlénky o slovanském zpévu.\nNárodní písně.\n(Pokračování.)\nJakkoliv pravda, že každý národ osobní, jemu\nvlastní charakter také na své písně přenáší, musím přece\nvyznati, že bližší označení toho charakteru u Čechův\njest nejnesnadnější; neboř u nich to právě ta největší\nzvláštnost, že charakter jejich takřka na dlani neleží a\nna první pohled proniknouti se nedá. Dal by se prá-\nvem porovnali s holí Bruljlovou, která zevně dřevem,\nu vnitř ale zlatem byla. Ačkoliv bezstarostná naivnost\nčastěji bývá jich opravdivým rázem, přece častěji pod\ntou zdánlivě dětinskou, nevinnou rouškou přísná oprav-\ndivost, vytrvalá odhodlanost spočívá, jako by to bylo\númyslně, aby cizího pozorovatele v omyl uvedli as ním\nse šidili.\nUhersko-slovenské národní písně s duchem če-\nských úplně se shodující vyznamenávají se právě tím,\nže pravočeskou charakteristiku co nejčistěji a nejvýraz-\nněji zachovaly, a protož nejpůvodnější a nejdojímavější\nnápěvy mívají. V Čechách, kde změny politických a\ndomácích poměrů života bývaly daleko častější, daleko\nnásilnější a prudší, než na horách uherského Slovenska,\ntaké národní písně častějším proměnám podléhali mu-\nsily ; boje z národního ducha vyniklé, ústy národních\npěvců slavívané, Čech již dávno zapomněl, a zároveň\ns nimi i zpěvy nadšených věštcův; zřídka vyškytá se\nještě která píseň, jenž by pamatovala vojny švédské.\nPoznamenávám ale mimochodem, že jedna z nich:\nmamiéko, %le, JBrandeburci atd. náhodou i k Slo-\nvákům přešla. Slovák ale pamatuje ještě zápasy tu-\nrecké a opěvá je.\nPolák ponejvíce zároveň zpívá i tančí. Jest sank-\nvinikem skrz na skrz, a bude snad málo původně pol-\nských písní, kterýchž nápěvy také k tanci sloužili by\nnemohly. Jeho nejvlastnější dodavek k národním zpě-\nvům záleží - v jistém funanlském potrhování nápěvu,\nkteré ze zpěvu zrovna do noh přechází, a protož není\nmu inožná slyšeti dobrý mazur, aby hned při lom pa-\ntami holubce nevybíjel a na podlahu nedupal, a jestliže\ntéž rytem nevždy podle své národní chuti nezměňuje,\naspoň zpěvem mu dodává jakýsi elastický důraz, čímž\nkaždá píseň v jeho ústech nabývá docela jiného, ohni-\nvějšího ducha, než u jiných Slovanů. Jeho písně vůbec\noddýchají veselostí a bujností, a jestliže se zasmušilá\nmelancholie přece někdy zakrade, vyhlíží jen jako ne-\nprošený host, který jen na chvilku trpěn, ale po první\nskleničce vodky hned zas vyhozen bývá. Ženský rým\nv polských písních tak převládá, že mužský ku vzác-\nnostem náleží, a kde se vyskytne, obyčejně ruský neb"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5464, "texte": "český původ nápěvu svého prozrazuje. Ačkoliv ale pro\nty ženské rýmy trochaeus v celém rytmu panuje, Po-\nlák přece zvláštními obraty jednozvučnosfi vyhýbali se\numí. To se děje na příklad tím, že se první nota\nzkracuje a takořka předrážkou stává, a druhá prodlou-\nžená že ji hned ostře následuje. Jest jakási rytmická\nsvévole, kteráž mezi jinými, opáčným spůsobem znějí-\ncími notami užitá, mocný a pikantní účinek mívá. Ma-\nzur, jak se u Poláků vzdělal, poskytuje výborné, opravdu\nelektrizující zpěvy k tanci, pití a bití, stává se ale jako\npravý rytíř, kde mu potřeba, též dvorným a něžným,\nkdyž se s pěknou pletí a láskou obírá.\nKrakovják smělý a bujný jako mazur, něco méně\nnadšení a více prosaického živlu mívá, než ten. čím\nvíce však smělého, ohnivého ducha polských národních\ntanců a nápěvů uvážíme, tím snadněji poznáme shod-\nnost a přirozenost té okolnosti, že polští básníkové ta-\nnec a boj často jen prvnějším slovem vyznačují.\nMaloruské písně nerozeznávají se pouze zevněj-\nšími známkami, nýbrž hlavně hlubokým citem v nich\npanujícím; jsouf zajisté mezi slovanskými nejtklivější.\nMalorusové od přirozenosti jemný, pokojný, dumající ná-\nrod, po mnohé věky přinuceni byli, mírumilovné povo-\nlání zaměnili za bouře nejlitějších bojů. Mongolské a\nturecké hordy zaplavovaly jejich stepy a jary (rokle)\nnade Dněprem a Dněstrem, potřeba obrany a zoufa-\nlost vnutila jim zbraň do ruky a učinila z nich národ\nhrdinský. Od té chvíle, když tito nikdy neodpočívající\nboje mezi Kozáky a nevěřícími na polích Ukrajiny zu-\nřiti přestaly, rozprostřel se na místě nejstrašnější zpou-\nsty mír hluché, mrtvé tichosti. Žádná pozdější příhoda\nnebyla v stavu, opět takové hnutí mezi tímto lidem spů-\nsobiti, jako ony pohromy a zoufalé půtky otcův jeho;\npročež také věrně zachovává památku minulosti a ty\nstaré, jarobujné kozácké písně, plné tklivosti a ohně.\nA jak by je též chtěl zapomenouli? vždyť ještě stojí\nmohyla sama na širokém poli, ještě mu ukazuje, kde\nbohatýrové krváceli, kde vlastenská země kosti jejich\nobjímá ! V krajinách, kde vojny s asiatskou surovo-\nstí méně zuřily, v sousedství veselých Poláků, přechá-\nzejí také maloruské písně do jasnějšího zvuku, ale tam\nkde meč a oheň nejhůře plenívaly, zachovávají i ná-\npěvy nevýslovnou tklivost. Nejlépe se to dá pozoro-\nvati, když porovnáme všecky rozmanité změny kofo-\nmyjky (t. j. nápěvu maloruského krakovjáka), jak se\nna rozličných místech hrává i zpívává. Další více méně\npatrné zvláštnosti maloruských písní jsou: časté užívání\nmužských rýmů, protahování koncovek anebo celých\nženských rýmů s dopadajícím koncem, charakteristické\ndissonance v nápěvu, zkracování první slabiky a pro-\ntahování druhé, co ale nikoliv jako v polských písních\npikantní důraz, nýbrž naopak vlečení a váznutí rytmu\npůsobí. Zvláštní druh maloruských zpěvů jsou dumy.\nJest to zpěv rozpravný, historického obsahu, jedno-\nzvučného znění, zdlouhavého, nepravidelného rytmu.\nTyto zpěvy jsou vlastně improvisace, od chodících ban-\nduristův čili lyrníkův, ukrajinských bardův zpívané. Ně-\nkteré písně mají Malorusové, mimochodem řečeno,\ns čechy společně. Zasmušilý, žalostivý výraz maloru-\nských nápěvů propůjčuje jim vlastní melancholický cha-\nrakter, o kterémž mnozí bludně za to mají, jakoby u\nvšech Slovanů panoval. Cech na př. má také tklivé,\ntěžkomyslné zpěvy, ale tato vlastnost působí jen pod-\nřízenou, nikoliv hlavní přísadu ve smíšenině jeho citův;\nPolák jest výhradně sankvinik, Ilir pije mnoho dobrého\nvína, které jistě všelikému smutku zakořeniti se nedá,\na Velkorus, který ovšem také tklivé písně má, přece\nvůbec za živého, dobrodušného, veselého chlapíka platí,\nkterýž jistě kromě smutných ještě Yíce veselých písní\nzpívá.\nZ veikoruských národních písní jen nemnohé jsem\npoznati mohl, a ty měly zvuk jemný, přívětivý, zcela\nslovanský. Z cizích pramenův mohl jsem jen to vy-\nčerpati, že Velkorus v obyčeji mívá, ku každé práci,\npro každé položení a všecky poměry, do kterých se\ndostává, slovem při každé příležitosti písně sobě vymý-\nšleti a je zpívati, kteréž se často objektivní charakteri-\nstikou, jistou a určitou logikou vyznamenávají. Z toho\na pak z nesmírné rozlehlosti sídel toho slovanského\nkmene dostatečně vysvítá, že má přerozmanitých písní\nbez počtu. To jsou písně muže, který vzdoruje bou-\nřím ledního moře, který bílému a lesnímu medvědu\nsměle okem v oko pohlíží. Víme, že Velkorus jest do-\nbrodušný i chytrý rázem; obě tyto vlastnosti plodí do-\nbrý rozmar, který tedy v jeho zpěvích jistě neschází.\nTaké o ilirských písních nemohu než nedokonalé\nzprávy dáti. Politické rozkouskování toho slovanského\nkmene a jeho sídel, jeho nanejvýš nestejné okolnosti,\nkterým již tak dlouho podléhá, to vše nemohlo býti bez\npůsobení na jeho národní nápěvy, a jistě nepřispělo,\nvtlačiti jim jistý, pevný, nezměnitelný charakter, jako u\njiných Slovanů se stalo. NejsmělejŠí, nejopovážlivější\ndobrodružství nepravidelných osobních bojů, á veliko-\nlepé bouře bitvy, to jsou látky jeho národního hrdin-\nského zpěvu, a bohatýrem jest buď hajduk, zaskočen a\nvyhladověn ve své skrýši, smrti se zbraní v rukou před\nsmrtí hladem přednost dávající, a v zoufalém smrtném\nboji na hromadě tureckých mrtvol ducha svého vypou-\nštějící, bud zas smrtelně raněný mladý hrdina, nad\nnímž věrný bílý oř smutně stojí a od svého umírají-\ncího pána ani v největším kulobití neodstupuje. Vi-\nděli, že mnohé ilirské písně povstaly při hřmění pušek\na břinkotu šavlí. Po uvážení všech okolností však ne\nbez příčiny uzavírám, že v ohledu slovansko-národní"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1368, "texte": "romantiky ilirským národním zpěvům přednost přede\nvšemi náleží.\nJeště mám tu úvahu na srdci, že kdo chce ná-\nrodní písně zpytovali a na nějaký užitek svůj obraceli,\ntak je posuzovali musí, jako samého prostého člověka,\nkterý je zpívá. Jakkoliv neúhledně a neokřesaně ten-\ntýž často vystupuje, jakkoliv on skoro vždy neskrytě\nvady své projevuje, přece mu se nedají odepříti draho-\ncenné vlastnosti jeho. Síla, jadrnost, neohroženost a\nláska jsou jemu vlastní, a není cnosti na světě, kteráž\nby nebyla povstala původně v prsou člověka, buď si on\nprostým čili vzdělaným. Prostý člověk cítí radosti a\nví jak je vyjádřiti, : ato jest poezie. Umí on v zá-\nkresu svých vědomostí a pojemův o tom, co v životě\nsvém zkusil, přemýšleti, a tyto myšlénky často velmi\ntrefně spojovali, a to jest logika. Cnost a genial-\nnost nejsou výsadou jen jedné třídy, podávají! ruce člo-\nvěku, neptajíce se po jeho stavu, a z toho stano-\nviska musí se posuzovati národní píseň. Kdo naschvál\nsprostáctví a hrubost v ní vynajíti chce, ten to najde,\nkdo ale má schopnost a vůli, poznávali v ní jádrnost\na poetičnost, nebude nadarmo pátrali, a jako že může-\nme prostého ale rázného chlapíka setři ti a potřebovati,\naniž mu teprv ruce v hedbávné rukavičky oblékajíce,\nrovněž tak se neštifme, chopili se svěžího, smělého ná-\nrodního nápěvu, proto že snad nemá líčenou tvárnost\nsalonu.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "224", "page_fin": "225", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.4", "titre_corps": "Josef Haydn a Nicolo Porpora. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Josef Haydn a Nicolo Porpora. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.4", "debut_caractere": 1370, "fin_caractere_exclue": 4976, "texte": "Josef Haydn a Nicolo Porpora.\nVýjev ze života.\n(Dokončení.)\nHudba dozněla snící a zamyšlený Porpora se\nnehnul z místa, až jej kostelník upozornil, že se kostel\nzavře. Porpora chtěl vědět, kdo je skladatelem té pře-\nkrásné hudby; ale zpěváci již dávno byli odešli, nikdo\nnezůstal než kostelník a ten pokrčil lhostejně rame-\nnama ? což mu do hudby a skladatele ? Ještě měl mistr\nnaději, že mu Josef dostatečnou .zprávu podá. Por-\npora přišel domů - Josefa tu nebylo. Klepá, zvoní,\nbouří nadarmo, Josef nepřichází. Konečně mu ote-\nvřel podomek, jenž mu oznamoval, že strýc Josefův\nmladíka odvedl, proti čemuž prý pokorný hoch nic na-\nmítnouti nesměl; kam a proč odešli, o tom nemohl po-\ndomek žádnou zprávu dáti. Na to se Porpora celý\nvzteklý v pokoji uzavřel a stal se nepřístupnějším než\ndříve, poněvadž ztrátu dobrého Josefa těžce nesl.\nTak uplynuly tři měsíce; Porpora stal se tak roz-\nmrzelým, že ani dům svého příznivce knížete Ester-\nházy-ho nenavštěvoval. Ale lidumilý kníže ho dal svým\nkomorníkem pozvati, aby jej navštívili sobě neobtěžoval\na mu úsudek svůj o novém kapelníkovi sdělil, kterého\nkníže před krátkým časem přijmul a jehož skladby i\nknížecí pozornost nadobyčejně zbudily. Porpora přislí-\nbil a dostavil se určeného večera, kde u knížete velmi\nčetnou a vybranou společnost umělců a jiných vzneše-\nných osob zastihl. Poněvadž Porpora z přirozené zášti\nkaždého hudebníka nenáviděl a nikdy o některém do-\nbrý úsudek nepronesl, zajmul místo v koutě sálu, ne-\nvšimnuv si ani orkestru ani ředitele a čekal na počátek\nkoncertu.\nBrzo se jeho přání vyhovělo, zvuky zazněly, každý\nbyl rozkoší takřka unešen, a když kníže k Porporovi\nse odebral, aby se ho o úsudek tázal, nalezl ho v nej-\nvětší rozčilenosti, neb výborná hudba ho byla nad míru\ndojala. Navzdor toho se přetvařoval a prosil knížete,\naby se potázal po skončení druhé skladby, symfonie. I\ntato byla skončena nadšení bylo všeobecné a ne-\nsmírné jenom Porpora jako vzteklý sobě počí-\nnal. Měl v mysli, vrhnouti se na nepatrného pokorného\nředitele hudby, kdyby mu nebyla v tom společnost zabra-\nňovala, která mladého umělce obklopila chvalořečmi jej\nzahrnujíc. Příčina rozčilenosti Porpory, jenž též slav-\nnou skladbou byl okouzlen, byla, že mistr svou dru-\nhou jsoucnost, mnoholetého učna v těchto myšlenkách,\nzvucích a melodiích naleznouti se zdál, kdyby nebyl\nsám přesvědčen, že žádnému ještě na světě svého vy-\nučování neposkytnul. Chtěl tedy věděli, jak tento no-\nváček takových vědomostí vlastním přičiněním na-\nbyli mohl, neb i tento mladík zdál se mu býti nebez-\npečným, an již zářiči se sláva saského Handla ani\nspáti mu nedala. Opětně se kníže před mistrem obje-\nvil, by jeho úsudek o novém kapelníkovi zaslechl a\nPorpora musil ačkoli s velikou nechutí obdivo-\nvati, musil chvalořečiti a skladatele za nevšedního umělce\nprohlásili. Kníže Esterházy se nad míru z toho rado-\nval a chtěl právě blížícího-se ředitele mistrovi před-\nstaviti, když Porpora se tázal:\n„Jasnosti! jak se jmenuje Váš nadějný kapelník?\"\n„JosefHaydnf odpověděl kníže, naň ukazuje,\nkterý pokorně úsudek patriarchův očekával. Porpora so-\ntva ho zhlednuv, zvolal vztekle: „Josef! Josef! on je\nto! Josefe! zloději, loupežníku ošizen!\" .... A\njako pominutý vyrazil ze sálu, z paláců a bez klobouku\nhnal se k domovu, kde se ve svém pokoji uzavřel.\nJosef Haydn i hned celé společnosti příčinu této\nzuřivosti odhalil, neb on sám byl bývalý sluha Josef.\nZa cenu, býti oklamán, uvolil se Porpora, přijmouti\nučňů ; Haydn byl onen mladík, jenž tenkráte v koutě\nV\nsálu stál, on oklamal mistra a cenu vydobyl. Ze se mu\npodařilo, po dvě leta se přetvařovati a tím se státi,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 244, "texte": "čím se nyní žasnoucímu světu ukázal, dá se jenom moci\ngenia přičítali.\nV krátkém čase po této událostí opustil Porpora\nVídeň a vrátil se do své otčiny Itálie, kde za několik\nlet v chudobě, bez přítele, ačkoli ode všech umělců li-\ntován, zemřel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225", "page_fin": "228", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.5", "debut_caractere": 246, "fin_caractere_exclue": 267, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.5", "debut_caractere": 4030, "fin_caractere_exclue": 5088, "texte": "(K. A.) Z Hlinska, dne 24. září. (Věneček.)\nNikdy snad neodbývalo se po naší vlasti tolik besed, me-\nrend, věnců a věnečků jako letos. Také úkaz tento je\npatrným důkazem, jak mocné a mohútně se duch národa\nnašeho rozvijeti počíná. Imy jsme byli v době poslední\nuspořádáním dvou Věnců potěšeni. První byl dne 15.\nt. m.a potkal se s výsledkem velmi skvělým. Výborně\ndeklamovaly sl. Ti. a Ad. Ohnivou a ráznou řečí vy-\nbízel p. A. ku svornosti, pochvalně i dovedně přednášeli\npp. Pe. a Ho. Nevšedními výtečnostmi nadané sbory\n„Šumí Labe44 od Zvonaře a „Vltava\" od Vogla pro-\nvedl zpěvácký sbor s dobrým výsledkem, mimo to zazpí-\nval p. Ve. bezúhonně Pivo do v u píseň: „Ztracené srdce.46\nPp. Št. a Se. výtečným provedením „Berichtu na Krajs-\namt\" celé obecenstvo rozveselili. Dobrého výsledku do-\nsáhl též p. A. přednesem „Chyb.\" Přečetná společnost\nse až do rána bavila. Českým zpěvem a provoláváním\nSlávy našim výtečníkům se chvěla tancírna. Tak skvě-\nlého „Věnce44 jsme dosud neměli. Poslední „Věnec\" byl\n22. t. m, Ač méně navštíven než první, následkem velm"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6488, "texte": "nepříznivého počasí v mnohém ohledu se mu vyrovnal. Opět\ndeklamovaly sl. Tichá a Ad. „Slze vlastenek\" s výtečným\nvýsledkem. P, A. přednášel „Vlastenecká osvědčení,\" bouřně\nbyl vyvolán, na to přednášely pp. Ho., Pr. a Št. s vý-\nsledkem dobrým, i také opakovaný šprým „Bericht\" do-\nbrého došel výsledku. Slyšeli jsme výtečný sbor Javůr-\nkův „Vystěhovalci.\" Skladba tato se zajisté důstojně\nstaví v pobočí nejvýtečnějších skladeb našich a jest jen\nk přání, aby se co možno nejvíce rozšířila. Na žádost\nobecnou byl opakován a skladateli provolaná: Sláva! Vý-\ntečnost dávno uznanou osvědčil p. Moravec, iv zábavě\ntéto prováděl koncert pro housle. Hrál co diletant mi-\nstrně i jsme mu zavázáni k díkům, že nám tak utěše-\nného plodu snah svých poskytl. Pan Ves. zpíval vždy\nkrásnou píseň Pivodovu „Jako krajina nebeská\" vel-\nmi dovedně ; skvělého výsledku dosáhl p. Javůrek před-\nnesem písně: „Aj co by bola;\" musel ji opakovat, i\ntaké pvSe. Laubovu píseň: „Koliks dala hubiček\" Qpa-\nkovati musel. Za přestávky mezi tancem přednášel p.\nVe. „Bouři\" dosti promyšleně, pan A. přednesem „No-\nvých Chyb\" obecenstvo rozehrál. Byly bychom si přáli,\naby ti přítelíckové naši, jenž by nám již rádi umíráčkem\nodzvonili, u nás tenkráte byli, zajisté by se byli pře-\nsvědčili, že duch času, duch dějin, duch světa novou\nsvěžitostí a jarostí naplnil útroby našeho národa iv kra-\njinách, o nichž se předpojatě soudívá, že setrvale pokroku\ndoby vzdorují. Jen dále vlasti ku chvále a sobě ku\nozdobě.\nZ Chrudimi, dne 24. září. (Dvě zábavy F.\nLauba.) Dlouho zůstanou nám v paměti ony dvě zá-\nbavy, jež jsme dne 15.a 21. září u nás měli. Poctil\nnás totiž návštěvou svou pan Ferdinand Laub, onen světo-\nznámý virtuos na housle. Mám Vám snad líciti jak hrál?\nCi jak jsme byli udiveni, kam to člověk v umění až do-\nvede? Anebo, jak jsme žasli nad tím, co se z houslí vy-\nloudili dá? Byla by to marná práce; ostatně uznal již\ndávno celý svět, že jest Laub první houslista, po-\nvím Vám tehdy aspoň co jsme slyšeli. První večer, 15.\nzáří, hrál koncert pro housle od A. Bazziniho, Rondo\n„Papageno\" od Ernsta a Rondo scherzando od Lauba.\nPred početím koncertu zahrál orkestr ouverturu „Figaro\" od\nMozarta velmi dobře. Z ochoty provázel pana Lauba na\npiano p. Glulh, ředitel pianního ústavu z Plzně, který\nnám také „Larghetto\" z Beethovenovy 2hé symfonie pro\npiano a fysharmoniku přednesl. Na fysharmoniku hrál\nnáš vážený p. měšfanosta Klimeš, jenž též píseň od H.\nVojáčka zazpíval. Druhá z á ba v a dne 21. září byla\nještě slavnější; anto při ní mimo p. Lauba ještě dva hosté\núčinkovali, totiž paní Laubová ap. Kaván. Nejprvé\nslyšeli jsme Balféovu ouverturu „Cikánku.\" Na to hrál p.\nL aub koncert pro housle od Mendelssohna, Rondo „Papa-\ngeno\" od E msta a fantasie od Ernst a. Paní L a u b o v á\nzpívala píseň slováckou s průvodem piana od Pi-\nvody: „Aj čo by bylo,\" pak píseň od Lauba, dále ná-\nrodní píseň: „Takle v Rokycanech\" a valčík od Ar-\ndittiho tak krásně a cituplně, že potlesku, vyvolávání ani\nkonce vzíti nechtělo a paní Laubová ještě dvě písně\npřidala. Pan Laub i paní Laubová byli provázeni na pi-\nano panem Kav án em, vychovatelem u hraběte Chotka,\njenž co zdatný pianista a skladatel chvalně znám jest*\nObecenstvo odměnilo pana Lauba nekoneěným a hřmot-\nným potleskem a vyvoláváním, tak že p. Laub za kaž-\ndým kusem 4- až skrát volán byl. Z laskavosti zahrál\nnám ještě fantasii na české písně. O jak krásně\nvyjímaly se naše národní písně na tomto nástoji! zvláště\n„Sedláček oř e\" a „Sil jsemproso nasouvrat i.44\nKdežto thema vyniká, ovinuta jsouc takovým množstvím\nvariací, že každý jen žasnul. Zábavu tu poctil svou pří-\ntomností poslanec v radě říšské pan Dr. Braun er, který\nza příčinou komise u nás dlel. Bylí od obecenstva při\nsvém vstoupení a odchodu hlučným „Sláva\" přivítán, též\nbyly mu i věnce do lóže házeny. Náš zpěvácký spo-\nlek pilně se cvičí a doufáme, že nám brzy zase nějakou\nzábavu poskytne.\n\nA. M. K. E.\n\nZ Klatov. (Beseda.) Vímť, že se svou správou\npozdě přijdu; avšak tak krásnou besedu, jako byla na-\nše, mlčením pominouti byla by věru škoda. Spoluúčin-\nkováním proslaveného národního našeho pěvce pana J. L.\nLukeše odbývala se u nás dne 12. září ve prospěch\nZdeňky Havlíčkovy hudební a deklamatorní beseda,\nkterá, obezřelou volbou skladeb, výtečným provedením a\nnárodním duchem tak vyniká, že jsme zde nikdy cos po-\ndobného neslyšeli. Proslov pln ráznosti a citu od básníka\nRud. Meyera složený přednášel náš národní miláček p. J.\nLukeš s takou horoucností as takým výrazem, že vše-\nchny posluchače uchvátil. Na to slyšeli jsme české sbory\n„Já jsem Slovan\" od Vašáka, „Pomoc pro náramnou\nlásku\" od L. Procházky a staročeskou „Těšme se bla-\nhou nadějí\" ve sbor * uspořádanou od Ferd. Kellera,\nkteréž řízením p. Lukešovým byvše nastudovány precís-\nným a nuancovaným provedením vynikaly. Pan L. Pro-\ncházka přednášel na piano fantasii od Vilmersa uhla-\nzeně a bravourně a došel velké pochvaly; leč pochvala\nbývala by ještě hojnější, kdyby býval nějakou skladbu\nod českého skladatele na př. od Kittla, Dreyschocka,\nWehle, Schulhoffa, Sirnáka, Nápravníka atd. přednesl. Dále\ndeklamoval pan Hro ne k „Vysloužilce\" dosti zdařile a\ndosáhl jím jakož i čtením humoristického čtení zaslou-\nžené pochvaly. Korunou besedy byl bez odporu náš vý-\ntečník p. Lukeš, jenž dvakrát perle naše, národní\npísně totiž v nejúplnějším lesku pozornému obecenstvu\npředvedl. Bylo by věru zbytečné, přednášení jeho písní\nnárodních karakterisovati. Pan Lukeš zanítil svým dra-\nmatickým zpěvem každého a může směle s Caesarem zvo-\nlati: „Přišel jsem, viděl jsem a zvítězil jsem!\"\nPodotknouti ještě musím, že byla též zpívána rázná píseň\nMeyerova „Pravý Cech\" od L. Procházky. Neméně za-\njímavá byla zábava, která se později u „kule\" konala a\nv nížto p. Lukeš též se zúčastnil. Posléze učiněn byl\nvýlet do Kdyně, a ačkoliv bylo špatné počasí , sešlo\nse tam z okolí mnoho rolníků, kteří Lukeše zpívati si\nslyšet přáli/ Ochotný tento národní pěvec, ač cestou ztr-\nmácen, vyhověl jejich přání, načež nekonečným voláním\n„Sláva\" odměněn byl.\n(Š.) Z Osenie u Libáně. (Beseda.) Že nejen\nměsta ale i sebe menší vesničky uspůsobilými se státi\nmohou k zábavám pro dosti četné obecenstvo, to dosvěd-\nčuje beseda, dne 17. září v Osenicích odbývaná. Poml-\nčím zde o vkusné dekoraci sálu, anto „Dalibor\" by něco\njiného se rád dozvěděl, ani nebudu šířiti úvahu o dekla-\nmacích, které výtečně byly podány; raději povím více o\nhudební části oné besedy. Otevřena byla ouverturou\nna národní nápěvy od E. Tittla; provozuje se tato skladba"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6426, "texte": "často v Praze od velkých orkestru, nicméně však nepře-\nháním, pravím-li, že byla provedena iv tomto malém\nsídle úplně dobře, zacež díky panu Jos. Forstrovi,\nzdatnému řediteli kuru a učiteli zdejší osady. Ze tří\nsboru nejhlučněji byl přijat „Směs z národních písní\" od\nLinharta. Solový zpěv zastoupen byl třemi písněmi.\n„Útěcha\" od A. Růžičky a „Rňžinky stesk\" od Pi-\nvody přednesl p. Ant. Forster, právník z Prahy, vý-\nrazně a k úplné spokojenosti obecenstva, třetí pak, „Aj\nčo by bola\" od Pivody podal dobře p. Šimek, stu-\ndující z Jičína. Nejlepší jsem sobě ponechal ale na ko-\nnec. Myslete sobě důkladné a vkusné skladby výborně\nprovedené, tak že posluchačstvo tleská, až se mu do-\nstane ještě jednoho kusu, a máte zde kritiku pianní části.\nUmělec ten, který nás zde všecky na nejvýš rozjařil, jest\npan Jos. Forster, známý skladatel a varhaník u sv.\nMikuláše v Praze; hrál „Poéme ďarnour,\" překrásn )u,\nvnadnou onu báseň milostnou od Henselta s vřelým ci-\ntem; nápotom „České perle\" od Nápra vníka, kterýmiž\nokouzlil nás tak, že jsme jej tleskáním ještě o něco po-\nprosili, načež přidal ještě jednu brillantní skladbu, nemý-\nlíme-li se od Schulhoffa. Zábavu hudební a dekiamatonií\nuzavřela „Velká ouvertura\" od Kalivody. Jako všude,\nnásledovala i zde taneční zábava, hudebníci hráli výtečně,\nkrásných tanečnic a tanečníků bylo dost, bavili jsme se\naž do bílého rána. Pravil jsem, že se dávala beseda v ma-\nlém místě, a k tomu pršelo dost a dost, a přec jsme pro\nzaopatření chudých dítek sebrali ctstého výnosu 23 zl.\nr. č., k čemuž daroval svob. pán Filip z Wessen-\nberku 10, p. hr. Latour 5, a p. Králík, ředitel ho-\nspodářský 5 zl. r. č., začež jim, jakož všem ostatním p.\nt hostům ve jménu chudých dítek nejvřelejší buďtež díky\nvzdány.\n\nSlav. Bod.\nBerlín. Zdejší královská knihovna obdržela vzácný\ndar. Od ctitelů Beethovenových totiž sestaven byl ještě\nza živobytí Beethovena instrumentální kvartett, sestávající\nz 1 houslí od N. Amatiho (od r. 1690), 1 houslí od\nJ. Quarneriho (od r. 1718), 1 violy od V. Regeriho (od\nr. 1690) a 1 cella od A. Quarneriho (od i\\ 1712) a na\ntěchto nástrojích provozovány byly skladby Beethovenovy\nod výtečných mistru u jeho přítomnosti. Velkoobchodník\nPetr Jokits ve Vídni skoupil tyto nástroje a věnoval je\nJ. M. králi Pruskému s tím přáním, aby do knihovny\npod jmenem „Jokitsova nadací\" uloženy a při zvlášt-\nních slavnostech skladby Beethovenovy na ně provedeny\nbyly.\na, Z Brna Zřízení Brněnského slovanského z p ě-\nváckého spolku pod jménem „Beseda slovanská\"\nbylo od vysokého místodržitelstva konečně povoleno, sta-\nnovy potvrzeny a tak má již\"co nejdřív vstoupiti do ži-\nvota. V nynější době, kde se i naše Morava utěšeně\nk novému životu národnímu probírá, kde již i šlechta,\nvysocí hodnostáři a j., ačkoli ve skrovném ještě poctu,\nvšak ale upřímně k národu svému se hlásí, v době této\nnelze pochybovati o tom, že se nám se všech stran do-\nstane žádoucí podpory. Vždyt musí každý upřímný\nňjérodovec povážiti, že se zde jedná o to, abychom\njméno moravské zachránili před potupou, abychom\nukázali, že to naše vlastimilství není jen marná libůstka,\nnýbrž vždy k obětím hotové, obzvláště ale nám Slova-\nnům Brněnským musí na tom záleželi, při každé pří-<\nležirosti vyvrátiti důminku, že Brno jest město německé.\nProto předvídáme, že „Beseda slovanská\" pevné ko-\nřeny pustí do pudy úrodné, že se stane v skutku spol-\nkem, jehož celá Morava ochraňovali bude. V této na-\nději nás utvrzuje i zkušenost, jak statně si zpěvácký\nnáš spolek počínal, dokud nebyl ani ještě řádně zří-\nzen, a takořka sám sobě zůstaven. Zdař Bůh!\nBrusel. Co nevidět přijede sem slavný Vietixtemps,\nby zde přednášel nový a velký svůj koncert pro housle\n(číslo 3 A-moll), kterýž schválně pro houslovou třídu\nzdejšího konservatoria složil.\nZ Mor. Budějovic, 16. září 1861. (Beseda.)\nDoufám, že i hlas z družné Moravy najde místa v če-\nském „Daliboru!\" Jedná se tu o zprávu o první be-\nsedě slovanské, která se v neděli dne- í5. t. m.v ho-\nstinci u „jelena\" skvěle odbývala. Město naše, které Bohu\ndíky se nyní začíná z tvrdého spánku probírati, dalo (ač-\nkoliv větší část obyvatelstva německá) touto zábavou zna-\nmení svého procitnutí. „Zdař Bůh\" voláme radostně, „jen\nku předu!\" byt by také všelijací panáčkové se přičili, naše\nsvatá věc musí zvítězili! Beseda v blízkých Jaroměřicích\ndne 25. srpna vypadla velmi dobře, i bylo se nadíti, že\nse naše se stejným úspěchem potká. A naděje nás ne-\nsklamala. V sále vkusně ozdobeném sešlo se nad míru\nčetné a vybrané obecenstvo, a sledovalo s velkou pozor-\nností a obsypalo pochvalou každé číslo programu, sestá-\nvajícího z 14 čísel. Hudebníka každého zajímaly zajisté\nexaktně provedené kavatiny z oper „Belisar\" od Doni-\nzettiho a „Nabucodonosora\" od Verdiho, a ouvertury z „Ci-\nkánky\" od Balfé-a a „Střelce kouzelníka\" od Webera.\nNeméně zasluhuje chvály přednes sborů: „O besedě\" od\nVojáčka, známá „Zežulinka,\" „Povzbuzující\" od Vo-\njáčka a konečně krásná mazurka Wintrova „Modré oči?\nčerné oči?\" Začátek učiněn přednáškou „Proslovu\" od\nJiljí Vrat. Jahna, přednesl p. Ondřej Urbánek, pořada-\ntel spolu s panom učitelem Pokorným, jimž přičinlivý\nvýbor p. Fr. Urbánek a J. Tomášek stáli po boku. Z\nklamací vynikaly slečny Peškova a Gottwaldova:\n„Chválou malých\" od Rubše a „To se nesluší\" od Tyla.\nPan Max přednesl „Mužskou prosbu\" od Rubše slušně ač\nbez ohně. Pravý tón trefil p. Fr. Urbánek v „Jindy a\nnyní\" od Rubše. Obecenstvo se sešlo z daleka i blízka.\nS radostí jsme pozorovali přítomnost mnoha duchovních\nz okolí, jimž v čele stál p. děkan Budějovický horlivý P.\nBečvář a tamnější p. kaplan, statečný našinec. Po be-\nsedě se tancovalo až do rána. Velení bylo při čtverylce\nčeské dle návodu Národních Listů. Tanečníci a taneč-\nnice dokázali, že se může i při českém velení dobře tan-\ncovali! Doufáme že i jinde při tanečních zábavách se\nbude následovati chvalnému tomuto přikladu. Vhodné bylo\nsestavení tanečního pořádku; převládaly Polka, Strašák,\nSousedská, Varšavjanka, Mazurka nad valčík, tremblant,\nEccosai atd. Výbor zasluhuje za uspořádání vší chválu,\na tato první beseda bohdá nebyla poslední! Panu ma-\njiteli hostince „u jelena\" radili bychom přátelsky, aby jindy\nnechal šroubování pořadstelů, zvláště když čistý výnos\njako tenkráte věnován jest školní knihovně. V ne-\nděli dne 22. bude v Telči slavná beseda. V Jemnici\nbude v ten samý den „grossosterreichischer Gesellscbafts-\nbalL\" Těšíme se, že aspoň na rok se dočkáme iv Je-\nmnici „slovanské besedy!!\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2736, "texte": "H. N. N.\nZ Jaroměřic na Moravě. (Beseda.) V neděli une\n25. srpna odbývala se v hostinci „U černého orla\" be-\nseda, která všem přítomným zajisté dlouho v paměti\nutkví. Beseda měla dvé oddělení, z nichžto první šest-\nnáct zajímavých čísel druhé však taneční kusy\nzaujímalo. 0 zdařilé přednesy deklamovánek přičinily se\nspanilomyslné slečny Růženka a Paviina Raušova a sl,\nVilemina Vorlova, pak p. Sedláček a Josef Loucký, kte-\nrým všem zasloužené pochvaly se dostalo. Ze zpěvů\nslyšeli jsme vlasteneckou a karakteristickou píseň „Poro-\ndila mne moje matička\" od Theodora Kro va, poetickou\na vzletuplnou „I šepce kvítí\" od Ed. Nápravník a, pak\n„Na Moravu\" od Fr. Pivody, „Pražská Bětulinka\" od\nJos. Nesvadby. Poslední musel pan Sedláček na\nvšestranné přáni opakovat. Též pan Coufal zpíval Ná-\nprávníkovu píseň dosti zdařile. Ze sborů byly provedeny:\n„O besedě\" a „Kytka ze slovanských písní\" od výteč-\nného Hynka Vojáčka, pak „Utonulá\" od Křížkovského\na jalový sbor „Žežulinka.\" K závěrku zpívala se píseň\n„Kde domov můj\" od našeho Fr. Sk roup a. Mimo tyto\nslyšeli jsme pěknou hru na flétnu a housle od pana R.\nSplýchala, zdejšího to mistra zámečnického, jenž vše-\nstranné pochvaly došel. Kéž se nám často takové vý-\ntečné zábavy dostane!\n\nA. z U.\n(X) Olomúc. Dle mého náhledu dostane se sotva\nkdo na varhanické místo, kteréžto se obsaditi mělo, neb\nto má dávno slíbené jeden choralista v Olomúci. Vůbec\nby se na taková místa ani konkursy neměly vypisovati,\nkdyž to již jiný jistě slíbené má; jest to jen odírání ža-\ndatelů o peníze. Nejedná se tu kapitole o to, aby do-\nstala skutečně vzdělaného organ i stu, nýbrž vše se\nzakládá na protekcí. Vše se spoléhá na kapelníka, sta-\nrého Lišáka, který však výše jmenovanému choralistovi\nvelmi nakloněn jest. Choralista tento spojuje pouze ak-\nkordy, a to bez všeho taktu a správnosti. Nemáť o nějakém\nthematickém neb dokonce fugovaném praeludiu ani zdání.\nPodotknouti musím, že jsem ho ku konci mše požádal,\nby mne zahráti nechal, což on však učiniti nechtěl. Zmí-\nniti se musím, že též Průcha, adjunkt na varhanické škole\nv Praze, o to místo žádá.\n\n—l.\nPaříž. Rossini ukončil novou skladbu, jež se „Le\nTitan\" jmenuje a v Paříži ponejprv provozována bude.\nv\nPetrohrad. Ředitel carské ruské opery, pan ze\nSaburova přibyl sem z Paříže, by o zřízení tamnějšího\nkonservatoria zprávu podal, anto se zde podobný ustav\nzříditi má. Při svém pobytu v Paříži engažoval slavnou\npěvkyni sl. Emmu La Grua a tenoristu A. Bethniho.\nVídeň. Na zimu přibyde sem p. Strakoš, ředitel\nvícero znamenitých podniknutí divadelních v Anglicku a\nAmerice, se svou společností operní, mezi kterouž se také\nproslavená pěvkyně, sl. Patti-ova nachází, by tu několik\npředstavení uspořádal. Strakoš je rodem Moravan.\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 3562, "fin_caractere_exclue": 5625, "texte": "(Mozart.) Mozart nacházel se v Paříži, když se se svou\noperou \"Don Juanem\" obíral. Jednoho due pracovav dlouho ve\nsvém pokoji, pohledl ná hodiny. »Juž pět hodin!\" O té hodině\nchodíval mistr tento k obědu. Obleknuv se v rychlosti, odebral\nse do hostince v \"Palais-Royalmezi cestou vznikla v něm my-\nšlenka, vyvinovala se více a více, rostla a zaměstnávala ho vý-\nhradně v té míře, že jako mašina na jídelní lístek pohlížel a\npak pravil: \"Nudlovou polívku!' Polívka byla přinesena; avšak\nmistr se jí ani nedotkl. Uplynulo 10 minut, čtvrt hodiny, a co se\njeho fantasie ve vysokých sférách ideálů a poesie vznášela, ne-\nznamenal, že mu polívka vystydla. Když tak asi půl hodiny pře-\nmýšlel, přetrhl konečně své mlčení ještě jednou, \"Smaženého\núhoře\" zvolal na sklepníka. Polívka byla odnesena a její místo\nzastoupil chutně usmažený úhoř, který však na sebe ani zadu-\nmaného komponistu neupozornil, aniž jeho chuť rozjařti. Tak\nbylo šestero jídel po sobě požádáno, přineseno, avšak vždy se\nstejnou lhostejností naložil s nimi mistr. Sklepník se divil tomuto\nzvláštnímu chování-se podivného hosta; myslil ale, že by bylo\nmarné, kdyby na něho promluvil, nebo on prý jisté není při\nrozumu. Tak uplynuly dvě hodiny od příchodu komponisty do\nhostince; hlavu o ruce podepřenou nevytrhl se on ani jednou\nze svého přemýšlení a zadumání. Najednou ale vztýčil celo,\nlíce se začervenaly, z oka vyšlehl papršlek spokojenosti a štěstí,\na vyprázdniv svou tašku na peníze do rukou sklepníkových, vy-\nskočil, opustil síň a zvolal: „Konečně nalezeno! konečně na-\nlezeno !\" Mozart nalezl v skutku finále k prvnímu dějství „Don\n.Juana.\"\n\n(Reichardt.) Reichardt byv za kapeluíka do Berlína\npovolán, byl Bedřichu 11. představen. Tentýž ptal se ho: »Od-\nkud je?'1 »Z Královce v Pruska.« »Kde se učil hudbě?\"\n»V Berlíné a Drážďaneh !u „Byl v Itálii?\" „Ne, Vaše Veli-\nčenství ! ale\" —Tn chtěl krále prošiti, aby ho tam poslal; král\nvšak vpadnul mu a velkou horlivostí do řeci, zvolav silným hla-\nsem : „Je to jeho štěstí! Varoval se před novějšími ltaliany,\ntakový chlap píše jako sv . . . !\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225", "page_fin": "225", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.5", "debut_caractere": 259, "fin_caractere_exclue": 267, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225", "page_fin": "225", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Opera. Letošního roku podána byla nám příležitosť", "titre_sommaire": "Opera. Letošního roku podána byla nám příležitosť", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.5", "debut_caractere": 269, "fin_caractere_exclue": 4028, "texte": "Opera. Letošního roku podána byla nám příležitosť\nslyšeli tři znamenité zpěvačky, totiž sl. Trebelliovou,\nLabordovou a Desirée Artotovou. Poslední vystoupila\npoprvé v „Lazebníku Sevillském\" dne 21. září\npak v „Trou badou ru\" dne 23. září a v „Marii\" dne\n26. září, a zbudila zvláště poslední partií velkou sensací.\nSl. Artotova rozvinula v každé partii ohromný poklad\naž do jemnějších záhybů vytříbené techniky. Posluchači\nnevěděli ani čemu se dříve diviti mají! zdaž rychlosti in-\nstrumentálních passáží neb modulační schopnosti jejího or-\nganu, neb výtečné methodě u rozdělení dechu, aneb smělým\nskokům z jednoho rejstříku hlasu do nejzazšího. Zkrátka\nsl. Artotova okouzlila svou výbornou hrou, mistrným\npřednesem a znamenitou technikou všechny posluchače, a\nnemůžeme jinak, než každého milovníka zpěvu na její\npříští výstupy upozorniti.\nTyto dni obdrželi jsme od vysokého místodrži-\ntelství následující český připiš, jejž zde doslovně po-\ndáváme.\nk. místodržitelství. Č. 50284.\nČasopis „Dalibor\" přinesl v čísle 25tém ode dne\n1. září t. r. zprávu, že nově zvolený učitel Roztočsky\ndne 21. Lipna t. r. v chrámě sv. Klimenta na Levém\nHradci místo chorálu zahrál píseň s nápěvem : „U potoka\nhoch si seděv\" a že i při pozdvihování známou kramář-\nskou píseň „Ať se pinkl hází\" za praeludium přednášeti\nse opovážil.\nDle úředních dotazů jest však zpráva tato docela\nlichá a nepodstatná.\nVyzývá se tedy Vaše Blahorodí na zaklade §. 20.\ntiskového řádu od 27. května 1852 č. 122 ř. z., aby jste\ntoto úřední opravení v příštím čísle „Dalibora\" doslovně\nuveřejnil.\nV Praze dne 21. září 1861.\nC. k. místoprsesident\nKellersperg.\nAbsolvovaní žáci konservatoři a,\np. Bendi ne r, houslista a p. Prochá z k a, llétista\nobdrželi místo při divadelním orkestru v Norimberku, p.\nWirth, houslista při orkestru v Lehnici (Liegnitz) a ko-\nnečně p. Řebíček, jeden z nejtalentnějších houslistů\nk orkestru divadelnímu do Výmaru.\n- Náš krajan Theodor Bradský cestoval tyto dni\nnaším městem. Co nevidět bude se na divadle Hamburk-\nském vedením našeho nezapomenutelného J. Nes vad by\ndávati opera „Die Braut des Waffenschmiedes\" (Nevěsta\nzbrojíře) od nadaného skladatele Bradsk ého.\nNadějný skladatel pan Alojs Karel, jenž letos\nkonservatorium Pražské absolvoval, dostal se co první\nčelist a k divadelnímu orkestru do Norimberka. A. Ka-\nrel složil as dvě ouvertury, pak kusy pro cello.\nVe čtvrtek dne 19. září večer zemřel p. N ej e-\nd Iý, ředitel kůru v chrámu u Trinitarň.\nČeněk Barták, výtečný houslista a učitel, člen\ndivadelního orkestru Pražského, zemřel ve středu dne 25.\nzáří. Barták narodil se okolo r. 1797 v Pyšelích a\nbyl syn učitele. R. 1811 dán byl do konservatoria Praž-\nského, kdež pod prof. Pixisem houslím se učil. Bar-\nták byl jedním z oněch žáků, kteří hned v prvním roce\nzařízení konservatoria do ústavu tohoto vstoupili a závo-\ndil s Václ. Kal i vodou a Táborským o první místo\nv tomto ročníku. Také v malířství se pokusil a pozů-\nstalé práce jeho svědčí o uměleckém jeho nadání. V ru-\nkopise zanechal velmi důkladnou školu pro housle, zvláště\npro začátečníky. Barták účinkoval též při prvních kvar-\ntettách, které Pixis v Praze poprvé zavedl.\nPan Alojs Střehl, jehožto některé sbory, jme-\nnovitě „Česká Marsílka\" „Crhův pochod\" „České\nděvy\" v mnohých besedách obliby došly, zadal, jak se\nnám z Čáslavi píše, o tamnější místo chorregentské. Pan\nStrebl je co zdatný varhaník znám a učinil by zadost\nnovému tomuto úřadu.\nPan V. A. Ambros nastoupí co nevidět cestu\ndo Itálie, aby tam důležité hudební archivy prohlédl a\nz nich k své historii hudební čerpati mohl.\nKoncertní mistr pan Ant. Bene vi c prodléval\nnějaký čas v našem městě a odebral se nyní opět do\nSolnohradu.\nPan Charles Wehle odebral se tyto dni přes\nBerlín do Paříže, kdež v několika koncertech vystoupí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "225", "page_fin": "226", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.2", "titre_corps": "(K. A.) Z Hlinska, dne 24. září. (Věneček.)", "titre_sommaire": "(K. A.) Z Hlinska, dne 24. září. (Věneček.)", "signature_source": "A. M. K. E", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.5", "debut_caractere": 4030, "fin_caractere_exclue": 5088, "texte": "(K. A.) Z Hlinska, dne 24. září. (Věneček.)\nNikdy snad neodbývalo se po naší vlasti tolik besed, me-\nrend, věnců a věnečků jako letos. Také úkaz tento je\npatrným důkazem, jak mocné a mohútně se duch národa\nnašeho rozvijeti počíná. Imy jsme byli v době poslední\nuspořádáním dvou Věnců potěšeni. První byl dne 15.\nt. m.a potkal se s výsledkem velmi skvělým. Výborně\ndeklamovaly sl. Ti. a Ad. Ohnivou a ráznou řečí vy-\nbízel p. A. ku svornosti, pochvalně i dovedně přednášeli\npp. Pe. a Ho. Nevšedními výtečnostmi nadané sbory\n„Šumí Labe44 od Zvonaře a „Vltava\" od Vogla pro-\nvedl zpěvácký sbor s dobrým výsledkem, mimo to zazpí-\nval p. Ve. bezúhonně Pivo do v u píseň: „Ztracené srdce.46\nPp. Št. a Se. výtečným provedením „Berichtu na Krajs-\namt\" celé obecenstvo rozveselili. Dobrého výsledku do-\nsáhl též p. A. přednesem „Chyb.\" Přečetná společnost\nse až do rána bavila. Českým zpěvem a provoláváním\nSlávy našim výtečníkům se chvěla tancírna. Tak skvě-\nlého „Věnce44 jsme dosud neměli. Poslední „Věnec\" byl\n22. t. m, Ač méně navštíven než první, následkem velm"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3903, "texte": "nepříznivého počasí v mnohém ohledu se mu vyrovnal. Opět\ndeklamovaly sl. Tichá a Ad. „Slze vlastenek\" s výtečným\nvýsledkem. P, A. přednášel „Vlastenecká osvědčení,\" bouřně\nbyl vyvolán, na to přednášely pp. Ho., Pr. a Št. s vý-\nsledkem dobrým, i také opakovaný šprým „Bericht\" do-\nbrého došel výsledku. Slyšeli jsme výtečný sbor Javůr-\nkův „Vystěhovalci.\" Skladba tato se zajisté důstojně\nstaví v pobočí nejvýtečnějších skladeb našich a jest jen\nk přání, aby se co možno nejvíce rozšířila. Na žádost\nobecnou byl opakován a skladateli provolaná: Sláva! Vý-\ntečnost dávno uznanou osvědčil p. Moravec, iv zábavě\ntéto prováděl koncert pro housle. Hrál co diletant mi-\nstrně i jsme mu zavázáni k díkům, že nám tak utěše-\nného plodu snah svých poskytl. Pan Ves. zpíval vždy\nkrásnou píseň Pivodovu „Jako krajina nebeská\" vel-\nmi dovedně ; skvělého výsledku dosáhl p. Javůrek před-\nnesem písně: „Aj co by bola;\" musel ji opakovat, i\ntaké pvSe. Laubovu píseň: „Koliks dala hubiček\" Qpa-\nkovati musel. Za přestávky mezi tancem přednášel p.\nVe. „Bouři\" dosti promyšleně, pan A. přednesem „No-\nvých Chyb\" obecenstvo rozehrál. Byly bychom si přáli,\naby ti přítelíckové naši, jenž by nám již rádi umíráčkem\nodzvonili, u nás tenkráte byli, zajisté by se byli pře-\nsvědčili, že duch času, duch dějin, duch světa novou\nsvěžitostí a jarostí naplnil útroby našeho národa iv kra-\njinách, o nichž se předpojatě soudívá, že setrvale pokroku\ndoby vzdorují. Jen dále vlasti ku chvále a sobě ku\nozdobě.\nZ Chrudimi, dne 24. září. (Dvě zábavy F.\nLauba.) Dlouho zůstanou nám v paměti ony dvě zá-\nbavy, jež jsme dne 15.a 21. září u nás měli. Poctil\nnás totiž návštěvou svou pan Ferdinand Laub, onen světo-\nznámý virtuos na housle. Mám Vám snad líciti jak hrál?\nCi jak jsme byli udiveni, kam to člověk v umění až do-\nvede? Anebo, jak jsme žasli nad tím, co se z houslí vy-\nloudili dá? Byla by to marná práce; ostatně uznal již\ndávno celý svět, že jest Laub první houslista, po-\nvím Vám tehdy aspoň co jsme slyšeli. První večer, 15.\nzáří, hrál koncert pro housle od A. Bazziniho, Rondo\n„Papageno\" od Ernsta a Rondo scherzando od Lauba.\nPred početím koncertu zahrál orkestr ouverturu „Figaro\" od\nMozarta velmi dobře. Z ochoty provázel pana Lauba na\npiano p. Glulh, ředitel pianního ústavu z Plzně, který\nnám také „Larghetto\" z Beethovenovy 2hé symfonie pro\npiano a fysharmoniku přednesl. Na fysharmoniku hrál\nnáš vážený p. měšfanosta Klimeš, jenž též píseň od H.\nVojáčka zazpíval. Druhá z á ba v a dne 21. září byla\nještě slavnější; anto při ní mimo p. Lauba ještě dva hosté\núčinkovali, totiž paní Laubová ap. Kaván. Nejprvé\nslyšeli jsme Balféovu ouverturu „Cikánku.\" Na to hrál p.\nL aub koncert pro housle od Mendelssohna, Rondo „Papa-\ngeno\" od E msta a fantasie od Ernst a. Paní L a u b o v á\nzpívala píseň slováckou s průvodem piana od Pi-\nvody: „Aj čo by bylo,\" pak píseň od Lauba, dále ná-\nrodní píseň: „Takle v Rokycanech\" a valčík od Ar-\ndittiho tak krásně a cituplně, že potlesku, vyvolávání ani\nkonce vzíti nechtělo a paní Laubová ještě dvě písně\npřidala. Pan Laub i paní Laubová byli provázeni na pi-\nano panem Kav án em, vychovatelem u hraběte Chotka,\njenž co zdatný pianista a skladatel chvalně znám jest*\nObecenstvo odměnilo pana Lauba nekoneěným a hřmot-\nným potleskem a vyvoláváním, tak že p. Laub za kaž-\ndým kusem 4- až skrát volán byl. Z laskavosti zahrál\nnám ještě fantasii na české písně. O jak krásně\nvyjímaly se naše národní písně na tomto nástoji! zvláště\n„Sedláček oř e\" a „Sil jsemproso nasouvrat i.44\nKdežto thema vyniká, ovinuta jsouc takovým množstvím\nvariací, že každý jen žasnul. Zábavu tu poctil svou pří-\ntomností poslanec v radě říšské pan Dr. Braun er, který\nza příčinou komise u nás dlel. Bylí od obecenstva při\nsvém vstoupení a odchodu hlučným „Sláva\" přivítán, též\nbyly mu i věnce do lóže házeny. Náš zpěvácký spo-\nlek pilně se cvičí a doufáme, že nám brzy zase nějakou\nzábavu poskytne.\n\nA. M. K. E."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "226", "page_fin": "227", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Klatov. (Beseda.) Vímť, že se svou správou", "titre_sommaire": "Z Klatov. (Beseda.) Vímť, že se svou správou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.6", "debut_caractere": 3905, "fin_caractere_exclue": 6488, "texte": "Z Klatov. (Beseda.) Vímť, že se svou správou\npozdě přijdu; avšak tak krásnou besedu, jako byla na-\nše, mlčením pominouti byla by věru škoda. Spoluúčin-\nkováním proslaveného národního našeho pěvce pana J. L.\nLukeše odbývala se u nás dne 12. září ve prospěch\nZdeňky Havlíčkovy hudební a deklamatorní beseda,\nkterá, obezřelou volbou skladeb, výtečným provedením a\nnárodním duchem tak vyniká, že jsme zde nikdy cos po-\ndobného neslyšeli. Proslov pln ráznosti a citu od básníka\nRud. Meyera složený přednášel náš národní miláček p. J.\nLukeš s takou horoucností as takým výrazem, že vše-\nchny posluchače uchvátil. Na to slyšeli jsme české sbory\n„Já jsem Slovan\" od Vašáka, „Pomoc pro náramnou\nlásku\" od L. Procházky a staročeskou „Těšme se bla-\nhou nadějí\" ve sbor * uspořádanou od Ferd. Kellera,\nkteréž řízením p. Lukešovým byvše nastudovány precís-\nným a nuancovaným provedením vynikaly. Pan L. Pro-\ncházka přednášel na piano fantasii od Vilmersa uhla-\nzeně a bravourně a došel velké pochvaly; leč pochvala\nbývala by ještě hojnější, kdyby býval nějakou skladbu\nod českého skladatele na př. od Kittla, Dreyschocka,\nWehle, Schulhoffa, Sirnáka, Nápravníka atd. přednesl. Dále\ndeklamoval pan Hro ne k „Vysloužilce\" dosti zdařile a\ndosáhl jím jakož i čtením humoristického čtení zaslou-\nžené pochvaly. Korunou besedy byl bez odporu náš vý-\ntečník p. Lukeš, jenž dvakrát perle naše, národní\npísně totiž v nejúplnějším lesku pozornému obecenstvu\npředvedl. Bylo by věru zbytečné, přednášení jeho písní\nnárodních karakterisovati. Pan Lukeš zanítil svým dra-\nmatickým zpěvem každého a může směle s Caesarem zvo-\nlati: „Přišel jsem, viděl jsem a zvítězil jsem!\"\nPodotknouti ještě musím, že byla též zpívána rázná píseň\nMeyerova „Pravý Cech\" od L. Procházky. Neméně za-\njímavá byla zábava, která se později u „kule\" konala a\nv nížto p. Lukeš též se zúčastnil. Posléze učiněn byl\nvýlet do Kdyně, a ačkoliv bylo špatné počasí , sešlo\nse tam z okolí mnoho rolníků, kteří Lukeše zpívati si\nslyšet přáli/ Ochotný tento národní pěvec, ač cestou ztr-\nmácen, vyhověl jejich přání, načež nekonečným voláním\n„Sláva\" odměněn byl.\n(Š.) Z Osenie u Libáně. (Beseda.) Že nejen\nměsta ale i sebe menší vesničky uspůsobilými se státi\nmohou k zábavám pro dosti četné obecenstvo, to dosvěd-\nčuje beseda, dne 17. září v Osenicích odbývaná. Poml-\nčím zde o vkusné dekoraci sálu, anto „Dalibor\" by něco\njiného se rád dozvěděl, ani nebudu šířiti úvahu o dekla-\nmacích, které výtečně byly podány; raději povím více o\nhudební části oné besedy. Otevřena byla ouverturou\nna národní nápěvy od E. Tittla; provozuje se tato skladba"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1741, "texte": "často v Praze od velkých orkestru, nicméně však nepře-\nháním, pravím-li, že byla provedena iv tomto malém\nsídle úplně dobře, zacež díky panu Jos. Forstrovi,\nzdatnému řediteli kuru a učiteli zdejší osady. Ze tří\nsboru nejhlučněji byl přijat „Směs z národních písní\" od\nLinharta. Solový zpěv zastoupen byl třemi písněmi.\n„Útěcha\" od A. Růžičky a „Rňžinky stesk\" od Pi-\nvody přednesl p. Ant. Forster, právník z Prahy, vý-\nrazně a k úplné spokojenosti obecenstva, třetí pak, „Aj\nčo by bola\" od Pivody podal dobře p. Šimek, stu-\ndující z Jičína. Nejlepší jsem sobě ponechal ale na ko-\nnec. Myslete sobě důkladné a vkusné skladby výborně\nprovedené, tak že posluchačstvo tleská, až se mu do-\nstane ještě jednoho kusu, a máte zde kritiku pianní části.\nUmělec ten, který nás zde všecky na nejvýš rozjařil, jest\npan Jos. Forster, známý skladatel a varhaník u sv.\nMikuláše v Praze; hrál „Poéme ďarnour,\" překrásn )u,\nvnadnou onu báseň milostnou od Henselta s vřelým ci-\ntem; nápotom „České perle\" od Nápra vníka, kterýmiž\nokouzlil nás tak, že jsme jej tleskáním ještě o něco po-\nprosili, načež přidal ještě jednu brillantní skladbu, nemý-\nlíme-li se od Schulhoffa. Zábavu hudební a dekiamatonií\nuzavřela „Velká ouvertura\" od Kalivody. Jako všude,\nnásledovala i zde taneční zábava, hudebníci hráli výtečně,\nkrásných tanečnic a tanečníků bylo dost, bavili jsme se\naž do bílého rána. Pravil jsem, že se dávala beseda v ma-\nlém místě, a k tomu pršelo dost a dost, a přec jsme pro\nzaopatření chudých dítek sebrali ctstého výnosu 23 zl.\nr. č., k čemuž daroval svob. pán Filip z Wessen-\nberku 10, p. hr. Latour 5, a p. Králík, ředitel ho-\nspodářský 5 zl. r. č., začež jim, jakož všem ostatním p.\nt hostům ve jménu chudých dítek nejvřelejší buďtež díky\nvzdány."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "227", "page_fin": "227", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.4", "titre_corps": "Berlín. Zdejší královská knihovna obdržela vzácný", "titre_sommaire": "Berlín. Zdejší královská knihovna obdržela vzácný", "signature_source": "Slav. Bod", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.7", "debut_caractere": 1743, "fin_caractere_exclue": 6426, "texte": "Slav. Bod.\nBerlín. Zdejší královská knihovna obdržela vzácný\ndar. Od ctitelů Beethovenových totiž sestaven byl ještě\nza živobytí Beethovena instrumentální kvartett, sestávající\nz 1 houslí od N. Amatiho (od r. 1690), 1 houslí od\nJ. Quarneriho (od r. 1718), 1 violy od V. Regeriho (od\nr. 1690) a 1 cella od A. Quarneriho (od i\\ 1712) a na\ntěchto nástrojích provozovány byly skladby Beethovenovy\nod výtečných mistru u jeho přítomnosti. Velkoobchodník\nPetr Jokits ve Vídni skoupil tyto nástroje a věnoval je\nJ. M. králi Pruskému s tím přáním, aby do knihovny\npod jmenem „Jokitsova nadací\" uloženy a při zvlášt-\nních slavnostech skladby Beethovenovy na ně provedeny\nbyly.\na, Z Brna Zřízení Brněnského slovanského z p ě-\nváckého spolku pod jménem „Beseda slovanská\"\nbylo od vysokého místodržitelstva konečně povoleno, sta-\nnovy potvrzeny a tak má již\"co nejdřív vstoupiti do ži-\nvota. V nynější době, kde se i naše Morava utěšeně\nk novému životu národnímu probírá, kde již i šlechta,\nvysocí hodnostáři a j., ačkoli ve skrovném ještě poctu,\nvšak ale upřímně k národu svému se hlásí, v době této\nnelze pochybovati o tom, že se nám se všech stran do-\nstane žádoucí podpory. Vždyt musí každý upřímný\nňjérodovec povážiti, že se zde jedná o to, abychom\njméno moravské zachránili před potupou, abychom\nukázali, že to naše vlastimilství není jen marná libůstka,\nnýbrž vždy k obětím hotové, obzvláště ale nám Slova-\nnům Brněnským musí na tom záleželi, při každé pří-<\nležirosti vyvrátiti důminku, že Brno jest město německé.\nProto předvídáme, že „Beseda slovanská\" pevné ko-\nřeny pustí do pudy úrodné, že se stane v skutku spol-\nkem, jehož celá Morava ochraňovali bude. V této na-\nději nás utvrzuje i zkušenost, jak statně si zpěvácký\nnáš spolek počínal, dokud nebyl ani ještě řádně zří-\nzen, a takořka sám sobě zůstaven. Zdař Bůh!\nBrusel. Co nevidět přijede sem slavný Vietixtemps,\nby zde přednášel nový a velký svůj koncert pro housle\n(číslo 3 A-moll), kterýž schválně pro houslovou třídu\nzdejšího konservatoria složil.\nZ Mor. Budějovic, 16. září 1861. (Beseda.)\nDoufám, že i hlas z družné Moravy najde místa v če-\nském „Daliboru!\" Jedná se tu o zprávu o první be-\nsedě slovanské, která se v neděli dne- í5. t. m.v ho-\nstinci u „jelena\" skvěle odbývala. Město naše, které Bohu\ndíky se nyní začíná z tvrdého spánku probírati, dalo (ač-\nkoliv větší část obyvatelstva německá) touto zábavou zna-\nmení svého procitnutí. „Zdař Bůh\" voláme radostně, „jen\nku předu!\" byt by také všelijací panáčkové se přičili, naše\nsvatá věc musí zvítězili! Beseda v blízkých Jaroměřicích\ndne 25. srpna vypadla velmi dobře, i bylo se nadíti, že\nse naše se stejným úspěchem potká. A naděje nás ne-\nsklamala. V sále vkusně ozdobeném sešlo se nad míru\nčetné a vybrané obecenstvo, a sledovalo s velkou pozor-\nností a obsypalo pochvalou každé číslo programu, sestá-\nvajícího z 14 čísel. Hudebníka každého zajímaly zajisté\nexaktně provedené kavatiny z oper „Belisar\" od Doni-\nzettiho a „Nabucodonosora\" od Verdiho, a ouvertury z „Ci-\nkánky\" od Balfé-a a „Střelce kouzelníka\" od Webera.\nNeméně zasluhuje chvály přednes sborů: „O besedě\" od\nVojáčka, známá „Zežulinka,\" „Povzbuzující\" od Vo-\njáčka a konečně krásná mazurka Wintrova „Modré oči?\nčerné oči?\" Začátek učiněn přednáškou „Proslovu\" od\nJiljí Vrat. Jahna, přednesl p. Ondřej Urbánek, pořada-\ntel spolu s panom učitelem Pokorným, jimž přičinlivý\nvýbor p. Fr. Urbánek a J. Tomášek stáli po boku. Z\nklamací vynikaly slečny Peškova a Gottwaldova:\n„Chválou malých\" od Rubše a „To se nesluší\" od Tyla.\nPan Max přednesl „Mužskou prosbu\" od Rubše slušně ač\nbez ohně. Pravý tón trefil p. Fr. Urbánek v „Jindy a\nnyní\" od Rubše. Obecenstvo se sešlo z daleka i blízka.\nS radostí jsme pozorovali přítomnost mnoha duchovních\nz okolí, jimž v čele stál p. děkan Budějovický horlivý P.\nBečvář a tamnější p. kaplan, statečný našinec. Po be-\nsedě se tancovalo až do rána. Velení bylo při čtverylce\nčeské dle návodu Národních Listů. Tanečníci a taneč-\nnice dokázali, že se může i při českém velení dobře tan-\ncovali! Doufáme že i jinde při tanečních zábavách se\nbude následovati chvalnému tomuto přikladu. Vhodné bylo\nsestavení tanečního pořádku; převládaly Polka, Strašák,\nSousedská, Varšavjanka, Mazurka nad valčík, tremblant,\nEccosai atd. Výbor zasluhuje za uspořádání vší chválu,\na tato první beseda bohdá nebyla poslední! Panu ma-\njiteli hostince „u jelena\" radili bychom přátelsky, aby jindy\nnechal šroubování pořadstelů, zvláště když čistý výnos\njako tenkráte věnován jest školní knihovně. V ne-\nděli dne 22. bude v Telči slavná beseda. V Jemnici\nbude v ten samý den „grossosterreichischer Gesellscbafts-\nbalL\" Těšíme se, že aspoň na rok se dočkáme iv Je-\nmnici „slovanské besedy!!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.5", "titre_corps": "Z Jaroměřic na Moravě. (Beseda.) V neděli une", "titre_sommaire": "Z Jaroměřic na Moravě. (Beseda.) V neděli une", "signature_source": "H. N. N", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1234, "texte": "H. N. N.\nZ Jaroměřic na Moravě. (Beseda.) V neděli une\n25. srpna odbývala se v hostinci „U černého orla\" be-\nseda, která všem přítomným zajisté dlouho v paměti\nutkví. Beseda měla dvé oddělení, z nichžto první šest-\nnáct zajímavých čísel druhé však taneční kusy\nzaujímalo. 0 zdařilé přednesy deklamovánek přičinily se\nspanilomyslné slečny Růženka a Paviina Raušova a sl,\nVilemina Vorlova, pak p. Sedláček a Josef Loucký, kte-\nrým všem zasloužené pochvaly se dostalo. Ze zpěvů\nslyšeli jsme vlasteneckou a karakteristickou píseň „Poro-\ndila mne moje matička\" od Theodora Kro va, poetickou\na vzletuplnou „I šepce kvítí\" od Ed. Nápravník a, pak\n„Na Moravu\" od Fr. Pivody, „Pražská Bětulinka\" od\nJos. Nesvadby. Poslední musel pan Sedláček na\nvšestranné přáni opakovat. Též pan Coufal zpíval Ná-\nprávníkovu píseň dosti zdařile. Ze sborů byly provedeny:\n„O besedě\" a „Kytka ze slovanských písní\" od výteč-\nného Hynka Vojáčka, pak „Utonulá\" od Křížkovského\na jalový sbor „Žežulinka.\" K závěrku zpívala se píseň\n„Kde domov můj\" od našeho Fr. Sk roup a. Mimo tyto\nslyšeli jsme pěknou hru na flétnu a housle od pana R.\nSplýchala, zdejšího to mistra zámečnického, jenž vše-\nstranné pochvaly došel. Kéž se nám často takové vý-\ntečné zábavy dostane!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.6", "titre_corps": "(X) Olomúc. Dle mého náhledu dostane se sotva", "titre_sommaire": "(X) Olomúc. Dle mého náhledu dostane se sotva", "signature_source": "A. z U", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 1236, "fin_caractere_exclue": 2089, "texte": "A. z U.\n(X) Olomúc. Dle mého náhledu dostane se sotva\nkdo na varhanické místo, kteréžto se obsaditi mělo, neb\nto má dávno slíbené jeden choralista v Olomúci. Vůbec\nby se na taková místa ani konkursy neměly vypisovati,\nkdyž to již jiný jistě slíbené má; jest to jen odírání ža-\ndatelů o peníze. Nejedná se tu kapitole o to, aby do-\nstala skutečně vzdělaného organ i stu, nýbrž vše se\nzakládá na protekcí. Vše se spoléhá na kapelníka, sta-\nrého Lišáka, který však výše jmenovanému choralistovi\nvelmi nakloněn jest. Choralista tento spojuje pouze ak-\nkordy, a to bez všeho taktu a správnosti. Nemáť o nějakém\nthematickém neb dokonce fugovaném praeludiu ani zdání.\nPodotknouti musím, že jsem ho ku konci mše požádal,\nby mne zahráti nechal, což on však učiniti nechtěl. Zmí-\nniti se musím, že též Průcha, adjunkt na varhanické škole\nv Praze, o to místo žádá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.7", "titre_corps": "Paříž. Rossini ukončil novou skladbu, jež se „Le", "titre_sommaire": "Paříž. Rossini ukončil novou skladbu, jež se „Le", "signature_source": "—l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 2091, "fin_caractere_exclue": 2723, "texte": "—l.\nPaříž. Rossini ukončil novou skladbu, jež se „Le\nTitan\" jmenuje a v Paříži ponejprv provozována bude.\nv\nPetrohrad. Ředitel carské ruské opery, pan ze\nSaburova přibyl sem z Paříže, by o zřízení tamnějšího\nkonservatoria zprávu podal, anto se zde podobný ustav\nzříditi má. Při svém pobytu v Paříži engažoval slavnou\npěvkyni sl. Emmu La Grua a tenoristu A. Bethniho.\nVídeň. Na zimu přibyde sem p. Strakoš, ředitel\nvícero znamenitých podniknutí divadelních v Anglicku a\nAmerice, se svou společností operní, mezi kterouž se také\nproslavená pěvkyně, sl. Patti-ova nachází, by tu několik\npředstavení uspořádal. Strakoš je rodem Moravan."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.8", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 2725, "fin_caractere_exclue": 2736, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.8.1", "titre_corps": "(Steibelt.) Známý virtuos na piano Daniel Steibelt nehrál", "titre_sommaire": "(Steibelt.) Známý virtuos na piano Daniel Steibelt nehrál", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 2738, "fin_caractere_exclue": 3560, "texte": "(Steibelt.) Známý virtuos na piano Daniel Steibelt nehrál\nrád v společnostech ; ano když to i slíbil, dal se k tomu\nnutili. Jedenkrát přislíbil dámě, která ještě více společnic k sobě\npozvala, zeji navštíví, a že společnost svou hrou baviti bude.\nKdyž k ní přišel a hráti chtěl, otevřely se dvéře pokoje a tam\nvstoupila též pozvaná ?otiletá dáma. Steibelt spatřiv ji, vslal\nhned od piana. I prosili Steibelta, aby přec zahrál, však nadar-\nmo; odepřelť prosbu, omlouvaje se tím, že mu vždy v příto-\nmnosti starých osob prsty ztuhnou. Nedalť se k hraní přemlu-\nvili, a společnost byla nucena, do hraní vhistu se dáti. Hrálo\nse až do 11 hodin a nyní chtěla se společnost rozejít. Stará\ndáma udělala začátek. Však jak mile tato pryč se odebrala,\nsedl Steibelt k pianu, praeludoval a hrál bez přestání až do třech\nhodin z rána."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.9", "titre_corps": "(Mozart.) Mozart nacházel se v Paříži, když se se svou", "titre_sommaire": "(Mozart.) Mozart nacházel se v Paříži, když se se svou", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 3562, "fin_caractere_exclue": 5174, "texte": "(Mozart.) Mozart nacházel se v Paříži, když se se svou\noperou \"Don Juanem\" obíral. Jednoho due pracovav dlouho ve\nsvém pokoji, pohledl ná hodiny. »Juž pět hodin!\" O té hodině\nchodíval mistr tento k obědu. Obleknuv se v rychlosti, odebral\nse do hostince v \"Palais-Royalmezi cestou vznikla v něm my-\nšlenka, vyvinovala se více a více, rostla a zaměstnávala ho vý-\nhradně v té míře, že jako mašina na jídelní lístek pohlížel a\npak pravil: \"Nudlovou polívku!' Polívka byla přinesena; avšak\nmistr se jí ani nedotkl. Uplynulo 10 minut, čtvrt hodiny, a co se\njeho fantasie ve vysokých sférách ideálů a poesie vznášela, ne-\nznamenal, že mu polívka vystydla. Když tak asi půl hodiny pře-\nmýšlel, přetrhl konečně své mlčení ještě jednou, \"Smaženého\núhoře\" zvolal na sklepníka. Polívka byla odnesena a její místo\nzastoupil chutně usmažený úhoř, který však na sebe ani zadu-\nmaného komponistu neupozornil, aniž jeho chuť rozjařti. Tak\nbylo šestero jídel po sobě požádáno, přineseno, avšak vždy se\nstejnou lhostejností naložil s nimi mistr. Sklepník se divil tomuto\nzvláštnímu chování-se podivného hosta; myslil ale, že by bylo\nmarné, kdyby na něho promluvil, nebo on prý jisté není při\nrozumu. Tak uplynuly dvě hodiny od příchodu komponisty do\nhostince; hlavu o ruce podepřenou nevytrhl se on ani jednou\nze svého přemýšlení a zadumání. Najednou ale vztýčil celo,\nlíce se začervenaly, z oka vyšlehl papršlek spokojenosti a štěstí,\na vyprázdniv svou tašku na peníze do rukou sklepníkových, vy-\nskočil, opustil síň a zvolal: „Konečně nalezeno! konečně na-\nlezeno !\" Mozart nalezl v skutku finále k prvnímu dějství „Don\n.Juana.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.5.10", "titre_corps": "(Reichardt.) Reichardt byv za kapeluíka do Berlína", "titre_sommaire": "(Reichardt.) Reichardt byv za kapeluíka do Berlína", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 5176, "fin_caractere_exclue": 5625, "texte": "(Reichardt.) Reichardt byv za kapeluíka do Berlína\npovolán, byl Bedřichu 11. představen. Tentýž ptal se ho: »Od-\nkud je?'1 »Z Královce v Pruska.« »Kde se učil hudbě?\"\n»V Berlíné a Drážďaneh !u „Byl v Itálii?\" „Ne, Vaše Veli-\nčenství ! ale\" —Tn chtěl krále prošiti, aby ho tam poslal; král\nvšak vpadnul mu a velkou horlivostí do řeci, zvolav silným hla-\nsem : „Je to jeho štěstí! Varoval se před novějšími ltaliany,\ntakový chlap píše jako sv . . . !\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c018", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 5627, "fin_caractere_exclue": 6083, "texte": "Listárna.\nV expedici „Dalibora\" nachází se nový, dobrý kla~\nrinet „B\"v ceně 15 zl. r. č., kdo by si jej přál, račiž\nse na expedici obrátiti. —Do Sušic K. .. od 10—15 zl.\nPanu Jos. Val. v Sezemi .... Nemůžeme za to, že\nrytec si nepospísil; než se rok skončí, obdržíte ji zajisté.\nPanu Jos. v Byd. Ouverturu „Vlastu\" pro sextett ob-\ndržíte tento týden. Táž skladba pro piano na 4 ruce\nstojí 1 zl. 60 kr. Duetto z opery „Halky\" s průvo-\ndem piana 1 zl. 20 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-01-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-01_01#c019", "volume": "bmtnabd_1861-10-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "228", "page_fin": "228", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.2.7", "titre_corps": "Přílohy se zašlou s budoucím číslem, anto tiskař je nedohotovil.", "titre_sommaire": "Přílohy se zašlou s budoucím číslem, anto tiskař je nedohotovil.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "debut_caractere": 6085, "fin_caractere_exclue": 6149, "texte": "Přílohy se zašlou s budoucím číslem, anto tiskař je nedohotovil."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "221", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.1", "texte": "Řeznická.\nFr. Al. Lhotka.\nChutě k práci, chutě chaso,\nčerstvé musí být dnes maso;\nbude masa, bude dosti,\naž k nám zavítají hosti.\nMěj se k práci, chaso, měj,\nk síle dědův svých se znej.\nNepřátelé mohou říci,\njací dědové řezníci,\nv hrobě jenž teď spějí, byli,\nv boji když jsou řezničili!\nBylo masa, bylo dost,\nnezvaný když přišel host.\nLva proč máme, vězme, v znaku,\nnehovme si ve opaku,\nmějme pohotově sílu,\naž nás zavolají k dílu\ns králem vlasti ve hluk děl,\nna porážku nepřátel!\n\nJan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\nNáš pěvec nadtatranský zapěl jednou z duše své,\nroztoužené nad krásami slovanských nápěvů v jednom\nsvém epigramu významně: „Vy pějete lidu, nám pěje\nlid !\" Ano, jsmeť my bohatý národ, národ zpěvný !\nKdož však nezná muže, jenž v posledním čase\nna obzoru našem se objeviv, přivedl naše národní pí-\nsně k plné jich kráse, jenž dovedl roznítit i neslovan-\nské srdce, jenž se zmocnil duší všech, jako někdy Lu-\nmír, kdy hýbal Vyšehradem!\nAno, kdož nezná muže, jenž sám jsa z národa\nholubičího, z národa zpěvného světové známosti, tak\nkrásně, tak cituplně naše národní písně pěje, že na-\nsloucháme čarovným jeho zvukům, mníce se býti v sfé-\nrách nadhvězdných, kdož nezná J. L. Lukeše?!\nKdož by neznal muže, jehož přičiněním bylo mo-\nžné provozování naší zpěvohry „Dráteníka, \" a jehož\npřičiněním zaražen v Praze první český zpěvácký spolek!\nAčkoliv se okázalo několik příznivcův Slovanstva\nvůbec, kteří vždy proti zpěvu p. Lukešově čehos na-\nmítali, stal se přece náš J. L. Lukeš miláčkem národa;\na kde náš J. L. Lukeš spoluúčinkuje, „tam tepe také\nhrdo každé srdce, mníc slovanských, bohatýrských časňv.\"\nNebude od místa, povíme-li, že tuto podáváme\nživotopis našeho Lukeše, by se nám nevytýkala nevší-\nmavosf, upozorňujíce jen na to, že životopis jeho vy-\nšel již zlomkovilě v „Solnohradských novinách\" č. 143\node dne 23. června 1860; dále v „Prager Morgen-\npost-u,\" v „Bohemii\" atd.\nJ. L. Lukeš narodil se dne 22. list. 1824 v Oustí\nnad Orlicí, rodišti to hudebníků proslavených houslistů\nJansy a Pecháčka a varhaníka Hniličky. Skoro by se mo-\nhlo říci, že to jakýs divný osud byl, že právě na den\n22. listopadu, tedy na svatou Caecilii, patronku hudby,\nse narodil, která mu svou musu v kolébku co vínek\npoložila. Z četné rodiny, která dvanácte dětí čítala,\nbyl on jediný, který k hudbě vyřknuté vlohy měl. Již\nco dítě čtyřleté mu bylo nad vše nejmilejší, hudbu po-\nslouchati, a jak často skryl se v koutku, vzav si dvě\nlouče a hrajíc si na ně zpíval si k tomu. Otec ani\nmatka jeho nepěstovali hudbu, a na opětné prošení chlap-\ncovo, který tenkráte ještě ani 6 roků stár nebyl, uvo-\nlil se otec, že ho na housle u tehdejšího p. kantora\nFrantiška Hniliéky učiti dá. Jak velice Lukeš na\ntomto nástroji prospíval, vysvítá z toho, že sotva se\nbyl dvě léta učil, již směl malé solo v kostele hrátí,\nkteré také k úplné spokojenosti všech tamnějších hu-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "222", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.2", "texte": "debníků próvedl. Mezi tím ale, co L. vo cvičení hou-\nslí dále pokračoval, začal též zpívati. Pan kantor vel-\nkých příprav k tomu nedělal, neb napsav Lukešovi škálu\ndo C dur v sopránovém klíči, řekl mu, že klíč soprá-\nnový je o dva tóny níže než violinový, dal mu k tomu\nhned litanii s tím poručením, aby si L. tu škálu pro-\nhlídl a osvojil, pak aby se dal do litanie a aby hleděl,\nby mu ji příští den již zazpíval. L. vzav housle pod\npáží, hmoždil se, až mu pot z čela tekl, a hleděl, ač\nbídně, svému danému úkolu druhý den dostáti. Přišed\nk panu kantorovi, housle s partesem v rukou a pln\nstrachu, byl s úsměcbem od tohoto přivítán. Načež\nkantor: „No hochu, jestli pak se's to naučil ?\" načež mu\ntento ostýchavě odvětil, že mu tatínek doma ten latin-\nský text předříkával a že se o kyrie již pokusil. „No\ncož tedy do toho,\" pravil kantor, „budem vidět, nejsi—li\nnadiyajna, jsi—li k čemu a jestli máš jaký hlas. Ne-\npůjde-li to spěšně, tak radši pověs partes do komína,\nneb hlupáky nemohu potřebovat. L. se po této exhortě\nna celém těle třásl; naladiv si housle, začal zpívati,\nmaje hlásek jak nitka tenký. Když v potu tváře kyrie\nbyl odzvíval, zaklepal mu p. kantor na ramena, pravil:\n„Hochu, s tebou to půjde, to již vidím, máš dobrý sluch,\nhlas máš sice jako vlákno, ale ty si kluk svalovitý a\njá dobře vím, že když křičíš na ulici, že je tě daleko\nŠiroko slyšet. Af mně neskotačíš, ty kůže nemodlená\na af druhou odstávku litanie zítra umíš, dej si text od\ntatínka zase doma předříkat a af to umíš lépe než dnes.*'\nJak L. u p. kantora zpívati začal, nebral tento více\nohledu na housle, a starostlivý otec L. hleděl tedy, jak\nby tomuto zabránil; i dal tedy svého syna k jednomu\nOuštěckému hudebníkovi panu Stránskému, aby tento\nho v houslích dále cvičil, což se i s velkým úspě-\nchem stalo. Ale iv literním neostal L. nazpátek; neb\nbyl při celoroční zkoušce v první třídě prvním\nmiantem jmenován a stříbrným tolarem a knížkou\nodměněn, načež ještě ne docela 8 roků stár do druhé\ntřídy vstoupil, a jak dříve, tedy také zde první ze všech\nžákův býval. Sotva že byl L. šest měsíců se zpěvem\nse zabýval, již tak dobře z listu četl, že předčil v tom\njiné žáky, kteří více jak dva roky se byli zpěvu učili.\nO vokalisací, vůbec o všem druhém k zpěvu tak nevy-\nhnutelně potřebném nebylo ani slechu, nebof o všem\ntomto neměl p. kantor sám toho nejmenšího ponětí;\nhleděl hlavně jen k tomu, aby žádný falešně nezpíval,\na měl-li některý z hochů neštěstí, buď že dobře v sole\nneintonoval, neb dokonce že chybil; dostal bez milo-\nsrdenství notný pohlavek a co nádavek mu ta „nemo-\ndlená kůže\" na záda jistě přilehla a to nechf to bylo\nve škole neb v kostele.\n(Pokračování.)\n\nMyšlénky o slovanském zpévu.\nNárodní písně.\n(Pokračování.)\nJakkoliv pravda, že každý národ osobní, jemu\nvlastní charakter také na své písně přenáší, musím přece\nvyznati, že bližší označení toho charakteru u Čechův\njest nejnesnadnější; neboř u nich to právě ta největší\nzvláštnost, že charakter jejich takřka na dlani neleží a\nna první pohled proniknouti se nedá. Dal by se prá-\nvem porovnali s holí Bruljlovou, která zevně dřevem,\nu vnitř ale zlatem byla. Ačkoliv bezstarostná naivnost\nčastěji bývá jich opravdivým rázem, přece častěji pod\ntou zdánlivě dětinskou, nevinnou rouškou přísná oprav-\ndivost, vytrvalá odhodlanost spočívá, jako by to bylo\númyslně, aby cizího pozorovatele v omyl uvedli as ním\nse šidili.\nUhersko-slovenské národní písně s duchem če-\nských úplně se shodující vyznamenávají se právě tím,\nže pravočeskou charakteristiku co nejčistěji a nejvýraz-\nněji zachovaly, a protož nejpůvodnější a nejdojímavější\nnápěvy mívají. V Čechách, kde změny politických a\ndomácích poměrů života bývaly daleko častější, daleko\nnásilnější a prudší, než na horách uherského Slovenska,\ntaké národní písně častějším proměnám podléhali mu-\nsily ; boje z národního ducha vyniklé, ústy národních\npěvců slavívané, Čech již dávno zapomněl, a zároveň\ns nimi i zpěvy nadšených věštcův; zřídka vyškytá se\nještě která píseň, jenž by pamatovala vojny švédské.\nPoznamenávám ale mimochodem, že jedna z nich:\nmamiéko, %le, JBrandeburci atd. náhodou i k Slo-\nvákům přešla. Slovák ale pamatuje ještě zápasy tu-\nrecké a opěvá je.\nPolák ponejvíce zároveň zpívá i tančí. Jest sank-\nvinikem skrz na skrz, a bude snad málo původně pol-\nských písní, kterýchž nápěvy také k tanci sloužili by\nnemohly. Jeho nejvlastnější dodavek k národním zpě-\nvům záleží - v jistém funanlském potrhování nápěvu,\nkteré ze zpěvu zrovna do noh přechází, a protož není\nmu inožná slyšeti dobrý mazur, aby hned při lom pa-\ntami holubce nevybíjel a na podlahu nedupal, a jestliže\ntéž rytem nevždy podle své národní chuti nezměňuje,\naspoň zpěvem mu dodává jakýsi elastický důraz, čímž\nkaždá píseň v jeho ústech nabývá docela jiného, ohni-\nvějšího ducha, než u jiných Slovanů. Jeho písně vůbec\noddýchají veselostí a bujností, a jestliže se zasmušilá\nmelancholie přece někdy zakrade, vyhlíží jen jako ne-\nprošený host, který jen na chvilku trpěn, ale po první\nskleničce vodky hned zas vyhozen bývá. Ženský rým\nv polských písních tak převládá, že mužský ku vzác-\nnostem náleží, a kde se vyskytne, obyčejně ruský neb"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "223", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.3", "texte": "český původ nápěvu svého prozrazuje. Ačkoliv ale pro\nty ženské rýmy trochaeus v celém rytmu panuje, Po-\nlák přece zvláštními obraty jednozvučnosfi vyhýbali se\numí. To se děje na příklad tím, že se první nota\nzkracuje a takořka předrážkou stává, a druhá prodlou-\nžená že ji hned ostře následuje. Jest jakási rytmická\nsvévole, kteráž mezi jinými, opáčným spůsobem znějí-\ncími notami užitá, mocný a pikantní účinek mívá. Ma-\nzur, jak se u Poláků vzdělal, poskytuje výborné, opravdu\nelektrizující zpěvy k tanci, pití a bití, stává se ale jako\npravý rytíř, kde mu potřeba, též dvorným a něžným,\nkdyž se s pěknou pletí a láskou obírá.\nKrakovják smělý a bujný jako mazur, něco méně\nnadšení a více prosaického živlu mívá, než ten. čím\nvíce však smělého, ohnivého ducha polských národních\ntanců a nápěvů uvážíme, tím snadněji poznáme shod-\nnost a přirozenost té okolnosti, že polští básníkové ta-\nnec a boj často jen prvnějším slovem vyznačují.\nMaloruské písně nerozeznávají se pouze zevněj-\nšími známkami, nýbrž hlavně hlubokým citem v nich\npanujícím; jsouf zajisté mezi slovanskými nejtklivější.\nMalorusové od přirozenosti jemný, pokojný, dumající ná-\nrod, po mnohé věky přinuceni byli, mírumilovné povo-\nlání zaměnili za bouře nejlitějších bojů. Mongolské a\nturecké hordy zaplavovaly jejich stepy a jary (rokle)\nnade Dněprem a Dněstrem, potřeba obrany a zoufa-\nlost vnutila jim zbraň do ruky a učinila z nich národ\nhrdinský. Od té chvíle, když tito nikdy neodpočívající\nboje mezi Kozáky a nevěřícími na polích Ukrajiny zu-\nřiti přestaly, rozprostřel se na místě nejstrašnější zpou-\nsty mír hluché, mrtvé tichosti. Žádná pozdější příhoda\nnebyla v stavu, opět takové hnutí mezi tímto lidem spů-\nsobiti, jako ony pohromy a zoufalé půtky otcův jeho;\npročež také věrně zachovává památku minulosti a ty\nstaré, jarobujné kozácké písně, plné tklivosti a ohně.\nA jak by je též chtěl zapomenouli? vždyť ještě stojí\nmohyla sama na širokém poli, ještě mu ukazuje, kde\nbohatýrové krváceli, kde vlastenská země kosti jejich\nobjímá ! V krajinách, kde vojny s asiatskou surovo-\nstí méně zuřily, v sousedství veselých Poláků, přechá-\nzejí také maloruské písně do jasnějšího zvuku, ale tam\nkde meč a oheň nejhůře plenívaly, zachovávají i ná-\npěvy nevýslovnou tklivost. Nejlépe se to dá pozoro-\nvati, když porovnáme všecky rozmanité změny kofo-\nmyjky (t. j. nápěvu maloruského krakovjáka), jak se\nna rozličných místech hrává i zpívává. Další více méně\npatrné zvláštnosti maloruských písní jsou: časté užívání\nmužských rýmů, protahování koncovek anebo celých\nženských rýmů s dopadajícím koncem, charakteristické\ndissonance v nápěvu, zkracování první slabiky a pro-\ntahování druhé, co ale nikoliv jako v polských písních\npikantní důraz, nýbrž naopak vlečení a váznutí rytmu\npůsobí. Zvláštní druh maloruských zpěvů jsou dumy.\nJest to zpěv rozpravný, historického obsahu, jedno-\nzvučného znění, zdlouhavého, nepravidelného rytmu.\nTyto zpěvy jsou vlastně improvisace, od chodících ban-\nduristův čili lyrníkův, ukrajinských bardův zpívané. Ně-\nkteré písně mají Malorusové, mimochodem řečeno,\ns čechy společně. Zasmušilý, žalostivý výraz maloru-\nských nápěvů propůjčuje jim vlastní melancholický cha-\nrakter, o kterémž mnozí bludně za to mají, jakoby u\nvšech Slovanů panoval. Cech na př. má také tklivé,\ntěžkomyslné zpěvy, ale tato vlastnost působí jen pod-\nřízenou, nikoliv hlavní přísadu ve smíšenině jeho citův;\nPolák jest výhradně sankvinik, Ilir pije mnoho dobrého\nvína, které jistě všelikému smutku zakořeniti se nedá,\na Velkorus, který ovšem také tklivé písně má, přece\nvůbec za živého, dobrodušného, veselého chlapíka platí,\nkterýž jistě kromě smutných ještě Yíce veselých písní\nzpívá.\nZ veikoruských národních písní jen nemnohé jsem\npoznati mohl, a ty měly zvuk jemný, přívětivý, zcela\nslovanský. Z cizích pramenův mohl jsem jen to vy-\nčerpati, že Velkorus v obyčeji mívá, ku každé práci,\npro každé položení a všecky poměry, do kterých se\ndostává, slovem při každé příležitosti písně sobě vymý-\nšleti a je zpívati, kteréž se často objektivní charakteri-\nstikou, jistou a určitou logikou vyznamenávají. Z toho\na pak z nesmírné rozlehlosti sídel toho slovanského\nkmene dostatečně vysvítá, že má přerozmanitých písní\nbez počtu. To jsou písně muže, který vzdoruje bou-\nřím ledního moře, který bílému a lesnímu medvědu\nsměle okem v oko pohlíží. Víme, že Velkorus jest do-\nbrodušný i chytrý rázem; obě tyto vlastnosti plodí do-\nbrý rozmar, který tedy v jeho zpěvích jistě neschází.\nTaké o ilirských písních nemohu než nedokonalé\nzprávy dáti. Politické rozkouskování toho slovanského\nkmene a jeho sídel, jeho nanejvýš nestejné okolnosti,\nkterým již tak dlouho podléhá, to vše nemohlo býti bez\npůsobení na jeho národní nápěvy, a jistě nepřispělo,\nvtlačiti jim jistý, pevný, nezměnitelný charakter, jako u\njiných Slovanů se stalo. NejsmělejŠí, nejopovážlivější\ndobrodružství nepravidelných osobních bojů, á veliko-\nlepé bouře bitvy, to jsou látky jeho národního hrdin-\nského zpěvu, a bohatýrem jest buď hajduk, zaskočen a\nvyhladověn ve své skrýši, smrti se zbraní v rukou před\nsmrtí hladem přednost dávající, a v zoufalém smrtném\nboji na hromadě tureckých mrtvol ducha svého vypou-\nštějící, bud zas smrtelně raněný mladý hrdina, nad\nnímž věrný bílý oř smutně stojí a od svého umírají-\ncího pána ani v největším kulobití neodstupuje. Vi-\nděli, že mnohé ilirské písně povstaly při hřmění pušek\na břinkotu šavlí. Po uvážení všech okolností však ne\nbez příčiny uzavírám, že v ohledu slovansko-národní"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "224", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.4", "texte": "romantiky ilirským národním zpěvům přednost přede\nvšemi náleží.\nJeště mám tu úvahu na srdci, že kdo chce ná-\nrodní písně zpytovali a na nějaký užitek svůj obraceli,\ntak je posuzovali musí, jako samého prostého člověka,\nkterý je zpívá. Jakkoliv neúhledně a neokřesaně ten-\ntýž často vystupuje, jakkoliv on skoro vždy neskrytě\nvady své projevuje, přece mu se nedají odepříti draho-\ncenné vlastnosti jeho. Síla, jadrnost, neohroženost a\nláska jsou jemu vlastní, a není cnosti na světě, kteráž\nby nebyla povstala původně v prsou člověka, buď si on\nprostým čili vzdělaným. Prostý člověk cítí radosti a\nví jak je vyjádřiti, : ato jest poezie. Umí on v zá-\nkresu svých vědomostí a pojemův o tom, co v životě\nsvém zkusil, přemýšleti, a tyto myšlénky často velmi\ntrefně spojovali, a to jest logika. Cnost a genial-\nnost nejsou výsadou jen jedné třídy, podávají! ruce člo-\nvěku, neptajíce se po jeho stavu, a z toho stano-\nviska musí se posuzovati národní píseň. Kdo naschvál\nsprostáctví a hrubost v ní vynajíti chce, ten to najde,\nkdo ale má schopnost a vůli, poznávali v ní jádrnost\na poetičnost, nebude nadarmo pátrali, a jako že může-\nme prostého ale rázného chlapíka setři ti a potřebovati,\naniž mu teprv ruce v hedbávné rukavičky oblékajíce,\nrovněž tak se neštifme, chopili se svěžího, smělého ná-\nrodního nápěvu, proto že snad nemá líčenou tvárnost\nsalonu.\n(Pokračování.)\n\nJosef Haydn a Nicolo Porpora.\nVýjev ze života.\n(Dokončení.)\nHudba dozněla snící a zamyšlený Porpora se\nnehnul z místa, až jej kostelník upozornil, že se kostel\nzavře. Porpora chtěl vědět, kdo je skladatelem té pře-\nkrásné hudby; ale zpěváci již dávno byli odešli, nikdo\nnezůstal než kostelník a ten pokrčil lhostejně rame-\nnama ? což mu do hudby a skladatele ? Ještě měl mistr\nnaději, že mu Josef dostatečnou .zprávu podá. Por-\npora přišel domů - Josefa tu nebylo. Klepá, zvoní,\nbouří nadarmo, Josef nepřichází. Konečně mu ote-\nvřel podomek, jenž mu oznamoval, že strýc Josefův\nmladíka odvedl, proti čemuž prý pokorný hoch nic na-\nmítnouti nesměl; kam a proč odešli, o tom nemohl po-\ndomek žádnou zprávu dáti. Na to se Porpora celý\nvzteklý v pokoji uzavřel a stal se nepřístupnějším než\ndříve, poněvadž ztrátu dobrého Josefa těžce nesl.\nTak uplynuly tři měsíce; Porpora stal se tak roz-\nmrzelým, že ani dům svého příznivce knížete Ester-\nházy-ho nenavštěvoval. Ale lidumilý kníže ho dal svým\nkomorníkem pozvati, aby jej navštívili sobě neobtěžoval\na mu úsudek svůj o novém kapelníkovi sdělil, kterého\nkníže před krátkým časem přijmul a jehož skladby i\nknížecí pozornost nadobyčejně zbudily. Porpora přislí-\nbil a dostavil se určeného večera, kde u knížete velmi\nčetnou a vybranou společnost umělců a jiných vzneše-\nných osob zastihl. Poněvadž Porpora z přirozené zášti\nkaždého hudebníka nenáviděl a nikdy o některém do-\nbrý úsudek nepronesl, zajmul místo v koutě sálu, ne-\nvšimnuv si ani orkestru ani ředitele a čekal na počátek\nkoncertu.\nBrzo se jeho přání vyhovělo, zvuky zazněly, každý\nbyl rozkoší takřka unešen, a když kníže k Porporovi\nse odebral, aby se ho o úsudek tázal, nalezl ho v nej-\nvětší rozčilenosti, neb výborná hudba ho byla nad míru\ndojala. Navzdor toho se přetvařoval a prosil knížete,\naby se potázal po skončení druhé skladby, symfonie. I\ntato byla skončena nadšení bylo všeobecné a ne-\nsmírné jenom Porpora jako vzteklý sobě počí-\nnal. Měl v mysli, vrhnouti se na nepatrného pokorného\nředitele hudby, kdyby mu nebyla v tom společnost zabra-\nňovala, která mladého umělce obklopila chvalořečmi jej\nzahrnujíc. Příčina rozčilenosti Porpory, jenž též slav-\nnou skladbou byl okouzlen, byla, že mistr svou dru-\nhou jsoucnost, mnoholetého učna v těchto myšlenkách,\nzvucích a melodiích naleznouti se zdál, kdyby nebyl\nsám přesvědčen, že žádnému ještě na světě svého vy-\nučování neposkytnul. Chtěl tedy věděli, jak tento no-\nváček takových vědomostí vlastním přičiněním na-\nbyli mohl, neb i tento mladík zdál se mu býti nebez-\npečným, an již zářiči se sláva saského Handla ani\nspáti mu nedala. Opětně se kníže před mistrem obje-\nvil, by jeho úsudek o novém kapelníkovi zaslechl a\nPorpora musil ačkoli s velikou nechutí obdivo-\nvati, musil chvalořečiti a skladatele za nevšedního umělce\nprohlásili. Kníže Esterházy se nad míru z toho rado-\nval a chtěl právě blížícího-se ředitele mistrovi před-\nstaviti, když Porpora se tázal:\n„Jasnosti! jak se jmenuje Váš nadějný kapelník?\"\n„JosefHaydnf odpověděl kníže, naň ukazuje,\nkterý pokorně úsudek patriarchův očekával. Porpora so-\ntva ho zhlednuv, zvolal vztekle: „Josef! Josef! on je\nto! Josefe! zloději, loupežníku ošizen!\" .... A\njako pominutý vyrazil ze sálu, z paláců a bez klobouku\nhnal se k domovu, kde se ve svém pokoji uzavřel.\nJosef Haydn i hned celé společnosti příčinu této\nzuřivosti odhalil, neb on sám byl bývalý sluha Josef.\nZa cenu, býti oklamán, uvolil se Porpora, přijmouti\nučňů ; Haydn byl onen mladík, jenž tenkráte v koutě\nV\nsálu stál, on oklamal mistra a cenu vydobyl. Ze se mu\npodařilo, po dvě leta se přetvařovati a tím se státi,"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "225", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.5", "texte": "čím se nyní žasnoucímu světu ukázal, dá se jenom moci\ngenia přičítali.\nV krátkém čase po této událostí opustil Porpora\nVídeň a vrátil se do své otčiny Itálie, kde za několik\nlet v chudobě, bez přítele, ačkoli ode všech umělců li-\ntován, zemřel.\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Letošního roku podána byla nám příležitosť\nslyšeli tři znamenité zpěvačky, totiž sl. Trebelliovou,\nLabordovou a Desirée Artotovou. Poslední vystoupila\npoprvé v „Lazebníku Sevillském\" dne 21. září\npak v „Trou badou ru\" dne 23. září a v „Marii\" dne\n26. září, a zbudila zvláště poslední partií velkou sensací.\nSl. Artotova rozvinula v každé partii ohromný poklad\naž do jemnějších záhybů vytříbené techniky. Posluchači\nnevěděli ani čemu se dříve diviti mají! zdaž rychlosti in-\nstrumentálních passáží neb modulační schopnosti jejího or-\nganu, neb výtečné methodě u rozdělení dechu, aneb smělým\nskokům z jednoho rejstříku hlasu do nejzazšího. Zkrátka\nsl. Artotova okouzlila svou výbornou hrou, mistrným\npřednesem a znamenitou technikou všechny posluchače, a\nnemůžeme jinak, než každého milovníka zpěvu na její\npříští výstupy upozorniti.\nTyto dni obdrželi jsme od vysokého místodrži-\ntelství následující český připiš, jejž zde doslovně po-\ndáváme.\nk. místodržitelství. Č. 50284.\nČasopis „Dalibor\" přinesl v čísle 25tém ode dne\n1. září t. r. zprávu, že nově zvolený učitel Roztočsky\ndne 21. Lipna t. r. v chrámě sv. Klimenta na Levém\nHradci místo chorálu zahrál píseň s nápěvem : „U potoka\nhoch si seděv\" a že i při pozdvihování známou kramář-\nskou píseň „Ať se pinkl hází\" za praeludium přednášeti\nse opovážil.\nDle úředních dotazů jest však zpráva tato docela\nlichá a nepodstatná.\nVyzývá se tedy Vaše Blahorodí na zaklade §. 20.\ntiskového řádu od 27. května 1852 č. 122 ř. z., aby jste\ntoto úřední opravení v příštím čísle „Dalibora\" doslovně\nuveřejnil.\nV Praze dne 21. září 1861.\nC. k. místoprsesident\nKellersperg.\nAbsolvovaní žáci konservatoři a,\np. Bendi ne r, houslista a p. Prochá z k a, llétista\nobdrželi místo při divadelním orkestru v Norimberku, p.\nWirth, houslista při orkestru v Lehnici (Liegnitz) a ko-\nnečně p. Řebíček, jeden z nejtalentnějších houslistů\nk orkestru divadelnímu do Výmaru.\n- Náš krajan Theodor Bradský cestoval tyto dni\nnaším městem. Co nevidět bude se na divadle Hamburk-\nském vedením našeho nezapomenutelného J. Nes vad by\ndávati opera „Die Braut des Waffenschmiedes\" (Nevěsta\nzbrojíře) od nadaného skladatele Bradsk ého.\nNadějný skladatel pan Alojs Karel, jenž letos\nkonservatorium Pražské absolvoval, dostal se co první\nčelist a k divadelnímu orkestru do Norimberka. A. Ka-\nrel složil as dvě ouvertury, pak kusy pro cello.\nVe čtvrtek dne 19. září večer zemřel p. N ej e-\nd Iý, ředitel kůru v chrámu u Trinitarň.\nČeněk Barták, výtečný houslista a učitel, člen\ndivadelního orkestru Pražského, zemřel ve středu dne 25.\nzáří. Barták narodil se okolo r. 1797 v Pyšelích a\nbyl syn učitele. R. 1811 dán byl do konservatoria Praž-\nského, kdež pod prof. Pixisem houslím se učil. Bar-\nták byl jedním z oněch žáků, kteří hned v prvním roce\nzařízení konservatoria do ústavu tohoto vstoupili a závo-\ndil s Václ. Kal i vodou a Táborským o první místo\nv tomto ročníku. Také v malířství se pokusil a pozů-\nstalé práce jeho svědčí o uměleckém jeho nadání. V ru-\nkopise zanechal velmi důkladnou školu pro housle, zvláště\npro začátečníky. Barták účinkoval též při prvních kvar-\ntettách, které Pixis v Praze poprvé zavedl.\nPan Alojs Střehl, jehožto některé sbory, jme-\nnovitě „Česká Marsílka\" „Crhův pochod\" „České\nděvy\" v mnohých besedách obliby došly, zadal, jak se\nnám z Čáslavi píše, o tamnější místo chorregentské. Pan\nStrebl je co zdatný varhaník znám a učinil by zadost\nnovému tomuto úřadu.\nPan V. A. Ambros nastoupí co nevidět cestu\ndo Itálie, aby tam důležité hudební archivy prohlédl a\nz nich k své historii hudební čerpati mohl.\nKoncertní mistr pan Ant. Bene vi c prodléval\nnějaký čas v našem městě a odebral se nyní opět do\nSolnohradu.\nPan Charles Wehle odebral se tyto dni přes\nBerlín do Paříže, kdež v několika koncertech vystoupí.\n\n(K. A.) Z Hlinska, dne 24. září. (Věneček.)\nNikdy snad neodbývalo se po naší vlasti tolik besed, me-\nrend, věnců a věnečků jako letos. Také úkaz tento je\npatrným důkazem, jak mocné a mohútně se duch národa\nnašeho rozvijeti počíná. Imy jsme byli v době poslední\nuspořádáním dvou Věnců potěšeni. První byl dne 15.\nt. m.a potkal se s výsledkem velmi skvělým. Výborně\ndeklamovaly sl. Ti. a Ad. Ohnivou a ráznou řečí vy-\nbízel p. A. ku svornosti, pochvalně i dovedně přednášeli\npp. Pe. a Ho. Nevšedními výtečnostmi nadané sbory\n„Šumí Labe44 od Zvonaře a „Vltava\" od Vogla pro-\nvedl zpěvácký sbor s dobrým výsledkem, mimo to zazpí-\nval p. Ve. bezúhonně Pivo do v u píseň: „Ztracené srdce.46\nPp. Št. a Se. výtečným provedením „Berichtu na Krajs-\namt\" celé obecenstvo rozveselili. Dobrého výsledku do-\nsáhl též p. A. přednesem „Chyb.\" Přečetná společnost\nse až do rána bavila. Českým zpěvem a provoláváním\nSlávy našim výtečníkům se chvěla tancírna. Tak skvě-\nlého „Věnce44 jsme dosud neměli. Poslední „Věnec\" byl\n22. t. m, Ač méně navštíven než první, následkem velm"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "226", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.6", "texte": "nepříznivého počasí v mnohém ohledu se mu vyrovnal. Opět\ndeklamovaly sl. Tichá a Ad. „Slze vlastenek\" s výtečným\nvýsledkem. P, A. přednášel „Vlastenecká osvědčení,\" bouřně\nbyl vyvolán, na to přednášely pp. Ho., Pr. a Št. s vý-\nsledkem dobrým, i také opakovaný šprým „Bericht\" do-\nbrého došel výsledku. Slyšeli jsme výtečný sbor Javůr-\nkův „Vystěhovalci.\" Skladba tato se zajisté důstojně\nstaví v pobočí nejvýtečnějších skladeb našich a jest jen\nk přání, aby se co možno nejvíce rozšířila. Na žádost\nobecnou byl opakován a skladateli provolaná: Sláva! Vý-\ntečnost dávno uznanou osvědčil p. Moravec, iv zábavě\ntéto prováděl koncert pro housle. Hrál co diletant mi-\nstrně i jsme mu zavázáni k díkům, že nám tak utěše-\nného plodu snah svých poskytl. Pan Ves. zpíval vždy\nkrásnou píseň Pivodovu „Jako krajina nebeská\" vel-\nmi dovedně ; skvělého výsledku dosáhl p. Javůrek před-\nnesem písně: „Aj co by bola;\" musel ji opakovat, i\ntaké pvSe. Laubovu píseň: „Koliks dala hubiček\" Qpa-\nkovati musel. Za přestávky mezi tancem přednášel p.\nVe. „Bouři\" dosti promyšleně, pan A. přednesem „No-\nvých Chyb\" obecenstvo rozehrál. Byly bychom si přáli,\naby ti přítelíckové naši, jenž by nám již rádi umíráčkem\nodzvonili, u nás tenkráte byli, zajisté by se byli pře-\nsvědčili, že duch času, duch dějin, duch světa novou\nsvěžitostí a jarostí naplnil útroby našeho národa iv kra-\njinách, o nichž se předpojatě soudívá, že setrvale pokroku\ndoby vzdorují. Jen dále vlasti ku chvále a sobě ku\nozdobě.\nZ Chrudimi, dne 24. září. (Dvě zábavy F.\nLauba.) Dlouho zůstanou nám v paměti ony dvě zá-\nbavy, jež jsme dne 15.a 21. září u nás měli. Poctil\nnás totiž návštěvou svou pan Ferdinand Laub, onen světo-\nznámý virtuos na housle. Mám Vám snad líciti jak hrál?\nCi jak jsme byli udiveni, kam to člověk v umění až do-\nvede? Anebo, jak jsme žasli nad tím, co se z houslí vy-\nloudili dá? Byla by to marná práce; ostatně uznal již\ndávno celý svět, že jest Laub první houslista, po-\nvím Vám tehdy aspoň co jsme slyšeli. První večer, 15.\nzáří, hrál koncert pro housle od A. Bazziniho, Rondo\n„Papageno\" od Ernsta a Rondo scherzando od Lauba.\nPred početím koncertu zahrál orkestr ouverturu „Figaro\" od\nMozarta velmi dobře. Z ochoty provázel pana Lauba na\npiano p. Glulh, ředitel pianního ústavu z Plzně, který\nnám také „Larghetto\" z Beethovenovy 2hé symfonie pro\npiano a fysharmoniku přednesl. Na fysharmoniku hrál\nnáš vážený p. měšfanosta Klimeš, jenž též píseň od H.\nVojáčka zazpíval. Druhá z á ba v a dne 21. září byla\nještě slavnější; anto při ní mimo p. Lauba ještě dva hosté\núčinkovali, totiž paní Laubová ap. Kaván. Nejprvé\nslyšeli jsme Balféovu ouverturu „Cikánku.\" Na to hrál p.\nL aub koncert pro housle od Mendelssohna, Rondo „Papa-\ngeno\" od E msta a fantasie od Ernst a. Paní L a u b o v á\nzpívala píseň slováckou s průvodem piana od Pi-\nvody: „Aj čo by bylo,\" pak píseň od Lauba, dále ná-\nrodní píseň: „Takle v Rokycanech\" a valčík od Ar-\ndittiho tak krásně a cituplně, že potlesku, vyvolávání ani\nkonce vzíti nechtělo a paní Laubová ještě dvě písně\npřidala. Pan Laub i paní Laubová byli provázeni na pi-\nano panem Kav án em, vychovatelem u hraběte Chotka,\njenž co zdatný pianista a skladatel chvalně znám jest*\nObecenstvo odměnilo pana Lauba nekoneěným a hřmot-\nným potleskem a vyvoláváním, tak že p. Laub za kaž-\ndým kusem 4- až skrát volán byl. Z laskavosti zahrál\nnám ještě fantasii na české písně. O jak krásně\nvyjímaly se naše národní písně na tomto nástoji! zvláště\n„Sedláček oř e\" a „Sil jsemproso nasouvrat i.44\nKdežto thema vyniká, ovinuta jsouc takovým množstvím\nvariací, že každý jen žasnul. Zábavu tu poctil svou pří-\ntomností poslanec v radě říšské pan Dr. Braun er, který\nza příčinou komise u nás dlel. Bylí od obecenstva při\nsvém vstoupení a odchodu hlučným „Sláva\" přivítán, též\nbyly mu i věnce do lóže házeny. Náš zpěvácký spo-\nlek pilně se cvičí a doufáme, že nám brzy zase nějakou\nzábavu poskytne.\n\nA. M. K. E.\n\nZ Klatov. (Beseda.) Vímť, že se svou správou\npozdě přijdu; avšak tak krásnou besedu, jako byla na-\nše, mlčením pominouti byla by věru škoda. Spoluúčin-\nkováním proslaveného národního našeho pěvce pana J. L.\nLukeše odbývala se u nás dne 12. září ve prospěch\nZdeňky Havlíčkovy hudební a deklamatorní beseda,\nkterá, obezřelou volbou skladeb, výtečným provedením a\nnárodním duchem tak vyniká, že jsme zde nikdy cos po-\ndobného neslyšeli. Proslov pln ráznosti a citu od básníka\nRud. Meyera složený přednášel náš národní miláček p. J.\nLukeš s takou horoucností as takým výrazem, že vše-\nchny posluchače uchvátil. Na to slyšeli jsme české sbory\n„Já jsem Slovan\" od Vašáka, „Pomoc pro náramnou\nlásku\" od L. Procházky a staročeskou „Těšme se bla-\nhou nadějí\" ve sbor * uspořádanou od Ferd. Kellera,\nkteréž řízením p. Lukešovým byvše nastudovány precís-\nným a nuancovaným provedením vynikaly. Pan L. Pro-\ncházka přednášel na piano fantasii od Vilmersa uhla-\nzeně a bravourně a došel velké pochvaly; leč pochvala\nbývala by ještě hojnější, kdyby býval nějakou skladbu\nod českého skladatele na př. od Kittla, Dreyschocka,\nWehle, Schulhoffa, Sirnáka, Nápravníka atd. přednesl. Dále\ndeklamoval pan Hro ne k „Vysloužilce\" dosti zdařile a\ndosáhl jím jakož i čtením humoristického čtení zaslou-\nžené pochvaly. Korunou besedy byl bez odporu náš vý-\ntečník p. Lukeš, jenž dvakrát perle naše, národní\npísně totiž v nejúplnějším lesku pozornému obecenstvu\npředvedl. Bylo by věru zbytečné, přednášení jeho písní\nnárodních karakterisovati. Pan Lukeš zanítil svým dra-\nmatickým zpěvem každého a může směle s Caesarem zvo-\nlati: „Přišel jsem, viděl jsem a zvítězil jsem!\"\nPodotknouti ještě musím, že byla též zpívána rázná píseň\nMeyerova „Pravý Cech\" od L. Procházky. Neméně za-\njímavá byla zábava, která se později u „kule\" konala a\nv nížto p. Lukeš též se zúčastnil. Posléze učiněn byl\nvýlet do Kdyně, a ačkoliv bylo špatné počasí , sešlo\nse tam z okolí mnoho rolníků, kteří Lukeše zpívati si\nslyšet přáli/ Ochotný tento národní pěvec, ač cestou ztr-\nmácen, vyhověl jejich přání, načež nekonečným voláním\n„Sláva\" odměněn byl.\n(Š.) Z Osenie u Libáně. (Beseda.) Že nejen\nměsta ale i sebe menší vesničky uspůsobilými se státi\nmohou k zábavám pro dosti četné obecenstvo, to dosvěd-\nčuje beseda, dne 17. září v Osenicích odbývaná. Poml-\nčím zde o vkusné dekoraci sálu, anto „Dalibor\" by něco\njiného se rád dozvěděl, ani nebudu šířiti úvahu o dekla-\nmacích, které výtečně byly podány; raději povím více o\nhudební části oné besedy. Otevřena byla ouverturou\nna národní nápěvy od E. Tittla; provozuje se tato skladba"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "227", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.7", "texte": "často v Praze od velkých orkestru, nicméně však nepře-\nháním, pravím-li, že byla provedena iv tomto malém\nsídle úplně dobře, zacež díky panu Jos. Forstrovi,\nzdatnému řediteli kuru a učiteli zdejší osady. Ze tří\nsboru nejhlučněji byl přijat „Směs z národních písní\" od\nLinharta. Solový zpěv zastoupen byl třemi písněmi.\n„Útěcha\" od A. Růžičky a „Rňžinky stesk\" od Pi-\nvody přednesl p. Ant. Forster, právník z Prahy, vý-\nrazně a k úplné spokojenosti obecenstva, třetí pak, „Aj\nčo by bola\" od Pivody podal dobře p. Šimek, stu-\ndující z Jičína. Nejlepší jsem sobě ponechal ale na ko-\nnec. Myslete sobě důkladné a vkusné skladby výborně\nprovedené, tak že posluchačstvo tleská, až se mu do-\nstane ještě jednoho kusu, a máte zde kritiku pianní části.\nUmělec ten, který nás zde všecky na nejvýš rozjařil, jest\npan Jos. Forster, známý skladatel a varhaník u sv.\nMikuláše v Praze; hrál „Poéme ďarnour,\" překrásn )u,\nvnadnou onu báseň milostnou od Henselta s vřelým ci-\ntem; nápotom „České perle\" od Nápra vníka, kterýmiž\nokouzlil nás tak, že jsme jej tleskáním ještě o něco po-\nprosili, načež přidal ještě jednu brillantní skladbu, nemý-\nlíme-li se od Schulhoffa. Zábavu hudební a dekiamatonií\nuzavřela „Velká ouvertura\" od Kalivody. Jako všude,\nnásledovala i zde taneční zábava, hudebníci hráli výtečně,\nkrásných tanečnic a tanečníků bylo dost, bavili jsme se\naž do bílého rána. Pravil jsem, že se dávala beseda v ma-\nlém místě, a k tomu pršelo dost a dost, a přec jsme pro\nzaopatření chudých dítek sebrali ctstého výnosu 23 zl.\nr. č., k čemuž daroval svob. pán Filip z Wessen-\nberku 10, p. hr. Latour 5, a p. Králík, ředitel ho-\nspodářský 5 zl. r. č., začež jim, jakož všem ostatním p.\nt hostům ve jménu chudých dítek nejvřelejší buďtež díky\nvzdány.\n\nSlav. Bod.\nBerlín. Zdejší královská knihovna obdržela vzácný\ndar. Od ctitelů Beethovenových totiž sestaven byl ještě\nza živobytí Beethovena instrumentální kvartett, sestávající\nz 1 houslí od N. Amatiho (od r. 1690), 1 houslí od\nJ. Quarneriho (od r. 1718), 1 violy od V. Regeriho (od\nr. 1690) a 1 cella od A. Quarneriho (od i\\ 1712) a na\ntěchto nástrojích provozovány byly skladby Beethovenovy\nod výtečných mistru u jeho přítomnosti. Velkoobchodník\nPetr Jokits ve Vídni skoupil tyto nástroje a věnoval je\nJ. M. králi Pruskému s tím přáním, aby do knihovny\npod jmenem „Jokitsova nadací\" uloženy a při zvlášt-\nních slavnostech skladby Beethovenovy na ně provedeny\nbyly.\na, Z Brna Zřízení Brněnského slovanského z p ě-\nváckého spolku pod jménem „Beseda slovanská\"\nbylo od vysokého místodržitelstva konečně povoleno, sta-\nnovy potvrzeny a tak má již\"co nejdřív vstoupiti do ži-\nvota. V nynější době, kde se i naše Morava utěšeně\nk novému životu národnímu probírá, kde již i šlechta,\nvysocí hodnostáři a j., ačkoli ve skrovném ještě poctu,\nvšak ale upřímně k národu svému se hlásí, v době této\nnelze pochybovati o tom, že se nám se všech stran do-\nstane žádoucí podpory. Vždyt musí každý upřímný\nňjérodovec povážiti, že se zde jedná o to, abychom\njméno moravské zachránili před potupou, abychom\nukázali, že to naše vlastimilství není jen marná libůstka,\nnýbrž vždy k obětím hotové, obzvláště ale nám Slova-\nnům Brněnským musí na tom záleželi, při každé pří-<\nležirosti vyvrátiti důminku, že Brno jest město německé.\nProto předvídáme, že „Beseda slovanská\" pevné ko-\nřeny pustí do pudy úrodné, že se stane v skutku spol-\nkem, jehož celá Morava ochraňovali bude. V této na-\nději nás utvrzuje i zkušenost, jak statně si zpěvácký\nnáš spolek počínal, dokud nebyl ani ještě řádně zří-\nzen, a takořka sám sobě zůstaven. Zdař Bůh!\nBrusel. Co nevidět přijede sem slavný Vietixtemps,\nby zde přednášel nový a velký svůj koncert pro housle\n(číslo 3 A-moll), kterýž schválně pro houslovou třídu\nzdejšího konservatoria složil.\nZ Mor. Budějovic, 16. září 1861. (Beseda.)\nDoufám, že i hlas z družné Moravy najde místa v če-\nském „Daliboru!\" Jedná se tu o zprávu o první be-\nsedě slovanské, která se v neděli dne- í5. t. m.v ho-\nstinci u „jelena\" skvěle odbývala. Město naše, které Bohu\ndíky se nyní začíná z tvrdého spánku probírati, dalo (ač-\nkoliv větší část obyvatelstva německá) touto zábavou zna-\nmení svého procitnutí. „Zdař Bůh\" voláme radostně, „jen\nku předu!\" byt by také všelijací panáčkové se přičili, naše\nsvatá věc musí zvítězili! Beseda v blízkých Jaroměřicích\ndne 25. srpna vypadla velmi dobře, i bylo se nadíti, že\nse naše se stejným úspěchem potká. A naděje nás ne-\nsklamala. V sále vkusně ozdobeném sešlo se nad míru\nčetné a vybrané obecenstvo, a sledovalo s velkou pozor-\nností a obsypalo pochvalou každé číslo programu, sestá-\nvajícího z 14 čísel. Hudebníka každého zajímaly zajisté\nexaktně provedené kavatiny z oper „Belisar\" od Doni-\nzettiho a „Nabucodonosora\" od Verdiho, a ouvertury z „Ci-\nkánky\" od Balfé-a a „Střelce kouzelníka\" od Webera.\nNeméně zasluhuje chvály přednes sborů: „O besedě\" od\nVojáčka, známá „Zežulinka,\" „Povzbuzující\" od Vo-\njáčka a konečně krásná mazurka Wintrova „Modré oči?\nčerné oči?\" Začátek učiněn přednáškou „Proslovu\" od\nJiljí Vrat. Jahna, přednesl p. Ondřej Urbánek, pořada-\ntel spolu s panom učitelem Pokorným, jimž přičinlivý\nvýbor p. Fr. Urbánek a J. Tomášek stáli po boku. Z\nklamací vynikaly slečny Peškova a Gottwaldova:\n„Chválou malých\" od Rubše a „To se nesluší\" od Tyla.\nPan Max přednesl „Mužskou prosbu\" od Rubše slušně ač\nbez ohně. Pravý tón trefil p. Fr. Urbánek v „Jindy a\nnyní\" od Rubše. Obecenstvo se sešlo z daleka i blízka.\nS radostí jsme pozorovali přítomnost mnoha duchovních\nz okolí, jimž v čele stál p. děkan Budějovický horlivý P.\nBečvář a tamnější p. kaplan, statečný našinec. Po be-\nsedě se tancovalo až do rána. Velení bylo při čtverylce\nčeské dle návodu Národních Listů. Tanečníci a taneč-\nnice dokázali, že se může i při českém velení dobře tan-\ncovali! Doufáme že i jinde při tanečních zábavách se\nbude následovati chvalnému tomuto přikladu. Vhodné bylo\nsestavení tanečního pořádku; převládaly Polka, Strašák,\nSousedská, Varšavjanka, Mazurka nad valčík, tremblant,\nEccosai atd. Výbor zasluhuje za uspořádání vší chválu,\na tato první beseda bohdá nebyla poslední! Panu ma-\njiteli hostince „u jelena\" radili bychom přátelsky, aby jindy\nnechal šroubování pořadstelů, zvláště když čistý výnos\njako tenkráte věnován jest školní knihovně. V ne-\nděli dne 22. bude v Telči slavná beseda. V Jemnici\nbude v ten samý den „grossosterreichischer Gesellscbafts-\nbalL\" Těšíme se, že aspoň na rok se dočkáme iv Je-\nmnici „slovanské besedy!!\""}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "228", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611001-01.1.8", "texte": "H. N. N.\nZ Jaroměřic na Moravě. (Beseda.) V neděli une\n25. srpna odbývala se v hostinci „U černého orla\" be-\nseda, která všem přítomným zajisté dlouho v paměti\nutkví. Beseda měla dvé oddělení, z nichžto první šest-\nnáct zajímavých čísel druhé však taneční kusy\nzaujímalo. 0 zdařilé přednesy deklamovánek přičinily se\nspanilomyslné slečny Růženka a Paviina Raušova a sl,\nVilemina Vorlova, pak p. Sedláček a Josef Loucký, kte-\nrým všem zasloužené pochvaly se dostalo. Ze zpěvů\nslyšeli jsme vlasteneckou a karakteristickou píseň „Poro-\ndila mne moje matička\" od Theodora Kro va, poetickou\na vzletuplnou „I šepce kvítí\" od Ed. Nápravník a, pak\n„Na Moravu\" od Fr. Pivody, „Pražská Bětulinka\" od\nJos. Nesvadby. Poslední musel pan Sedláček na\nvšestranné přáni opakovat. Též pan Coufal zpíval Ná-\nprávníkovu píseň dosti zdařile. Ze sborů byly provedeny:\n„O besedě\" a „Kytka ze slovanských písní\" od výteč-\nného Hynka Vojáčka, pak „Utonulá\" od Křížkovského\na jalový sbor „Žežulinka.\" K závěrku zpívala se píseň\n„Kde domov můj\" od našeho Fr. Sk roup a. Mimo tyto\nslyšeli jsme pěknou hru na flétnu a housle od pana R.\nSplýchala, zdejšího to mistra zámečnického, jenž vše-\nstranné pochvaly došel. Kéž se nám často takové vý-\ntečné zábavy dostane!\n\nA. z U.\n(X) Olomúc. Dle mého náhledu dostane se sotva\nkdo na varhanické místo, kteréžto se obsaditi mělo, neb\nto má dávno slíbené jeden choralista v Olomúci. Vůbec\nby se na taková místa ani konkursy neměly vypisovati,\nkdyž to již jiný jistě slíbené má; jest to jen odírání ža-\ndatelů o peníze. Nejedná se tu kapitole o to, aby do-\nstala skutečně vzdělaného organ i stu, nýbrž vše se\nzakládá na protekcí. Vše se spoléhá na kapelníka, sta-\nrého Lišáka, který však výše jmenovanému choralistovi\nvelmi nakloněn jest. Choralista tento spojuje pouze ak-\nkordy, a to bez všeho taktu a správnosti. Nemáť o nějakém\nthematickém neb dokonce fugovaném praeludiu ani zdání.\nPodotknouti musím, že jsem ho ku konci mše požádal,\nby mne zahráti nechal, což on však učiniti nechtěl. Zmí-\nniti se musím, že též Průcha, adjunkt na varhanické škole\nv Praze, o to místo žádá.\n\n—l.\nPaříž. Rossini ukončil novou skladbu, jež se „Le\nTitan\" jmenuje a v Paříži ponejprv provozována bude.\nv\nPetrohrad. Ředitel carské ruské opery, pan ze\nSaburova přibyl sem z Paříže, by o zřízení tamnějšího\nkonservatoria zprávu podal, anto se zde podobný ustav\nzříditi má. Při svém pobytu v Paříži engažoval slavnou\npěvkyni sl. Emmu La Grua a tenoristu A. Bethniho.\nVídeň. Na zimu přibyde sem p. Strakoš, ředitel\nvícero znamenitých podniknutí divadelních v Anglicku a\nAmerice, se svou společností operní, mezi kterouž se také\nproslavená pěvkyně, sl. Patti-ova nachází, by tu několik\npředstavení uspořádal. Strakoš je rodem Moravan.\n\nDur a moll.\n\n(Steibelt.) Známý virtuos na piano Daniel Steibelt nehrál\nrád v společnostech ; ano když to i slíbil, dal se k tomu\nnutili. Jedenkrát přislíbil dámě, která ještě více společnic k sobě\npozvala, zeji navštíví, a že společnost svou hrou baviti bude.\nKdyž k ní přišel a hráti chtěl, otevřely se dvéře pokoje a tam\nvstoupila též pozvaná ?otiletá dáma. Steibelt spatřiv ji, vslal\nhned od piana. I prosili Steibelta, aby přec zahrál, však nadar-\nmo; odepřelť prosbu, omlouvaje se tím, že mu vždy v příto-\nmnosti starých osob prsty ztuhnou. Nedalť se k hraní přemlu-\nvili, a společnost byla nucena, do hraní vhistu se dáti. Hrálo\nse až do 11 hodin a nyní chtěla se společnost rozejít. Stará\ndáma udělala začátek. Však jak mile tato pryč se odebrala,\nsedl Steibelt k pianu, praeludoval a hrál bez přestání až do třech\nhodin z rána.\n\n(Mozart.) Mozart nacházel se v Paříži, když se se svou\noperou \"Don Juanem\" obíral. Jednoho due pracovav dlouho ve\nsvém pokoji, pohledl ná hodiny. »Juž pět hodin!\" O té hodině\nchodíval mistr tento k obědu. Obleknuv se v rychlosti, odebral\nse do hostince v \"Palais-Royalmezi cestou vznikla v něm my-\nšlenka, vyvinovala se více a více, rostla a zaměstnávala ho vý-\nhradně v té míře, že jako mašina na jídelní lístek pohlížel a\npak pravil: \"Nudlovou polívku!' Polívka byla přinesena; avšak\nmistr se jí ani nedotkl. Uplynulo 10 minut, čtvrt hodiny, a co se\njeho fantasie ve vysokých sférách ideálů a poesie vznášela, ne-\nznamenal, že mu polívka vystydla. Když tak asi půl hodiny pře-\nmýšlel, přetrhl konečně své mlčení ještě jednou, \"Smaženého\núhoře\" zvolal na sklepníka. Polívka byla odnesena a její místo\nzastoupil chutně usmažený úhoř, který však na sebe ani zadu-\nmaného komponistu neupozornil, aniž jeho chuť rozjařti. Tak\nbylo šestero jídel po sobě požádáno, přineseno, avšak vždy se\nstejnou lhostejností naložil s nimi mistr. Sklepník se divil tomuto\nzvláštnímu chování-se podivného hosta; myslil ale, že by bylo\nmarné, kdyby na něho promluvil, nebo on prý jisté není při\nrozumu. Tak uplynuly dvě hodiny od příchodu komponisty do\nhostince; hlavu o ruce podepřenou nevytrhl se on ani jednou\nze svého přemýšlení a zadumání. Najednou ale vztýčil celo,\nlíce se začervenaly, z oka vyšlehl papršlek spokojenosti a štěstí,\na vyprázdniv svou tašku na peníze do rukou sklepníkových, vy-\nskočil, opustil síň a zvolal: „Konečně nalezeno! konečně na-\nlezeno !\" Mozart nalezl v skutku finále k prvnímu dějství „Don\n.Juana.\"\n\n(Reichardt.) Reichardt byv za kapeluíka do Berlína\npovolán, byl Bedřichu 11. představen. Tentýž ptal se ho: »Od-\nkud je?'1 »Z Královce v Pruska.« »Kde se učil hudbě?\"\n»V Berlíné a Drážďaneh !u „Byl v Itálii?\" „Ne, Vaše Veli-\nčenství ! ale\" —Tn chtěl krále prošiti, aby ho tam poslal; král\nvšak vpadnul mu a velkou horlivostí do řeci, zvolav silným hla-\nsem : „Je to jeho štěstí! Varoval se před novějšími ltaliany,\ntakový chlap píše jako sv . . . !\"\n\nListárna.\nV expedici „Dalibora\" nachází se nový, dobrý kla~\nrinet „B\"v ceně 15 zl. r. č., kdo by si jej přál, račiž\nse na expedici obrátiti. —Do Sušic K. .. od 10—15 zl.\nPanu Jos. Val. v Sezemi .... Nemůžeme za to, že\nrytec si nepospísil; než se rok skončí, obdržíte ji zajisté.\nPanu Jos. v Byd. Ouverturu „Vlastu\" pro sextett ob-\ndržíte tento týden. Táž skladba pro piano na 4 ruce\nstojí 1 zl. 60 kr. Duetto z opery „Halky\" s průvo-\ndem piana 1 zl. 20 kr.\n\nPřílohy se zašlou s budoucím číslem, anto tiskař je nedohotovil."}]}