{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_sha256": "c646aff361347c4b3e258a12768348bcb7db1ef909787e0fbc53812ec457db1e", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/10/10_01/bmtnabd_1861-10-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "229", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.1", "titre_corps": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "titre_sommaire": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3051, "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nL. byl těmito odměnami též několikkráte poctěn\na p. kantor se rád s jeho hustými černými kadeřemi\nspřátelíval. Říkávali, že takový perný pohlavek účin-\nkuje více než dvacet napomenutí, neb toto poslední\n„ti lagramentiprý hned zapomenou,\"ale to první že\njim zní celý den v uších. Jestli ale jeden ze zpěváků\nsolo v lilanii neb ve mši docela pokazil, neminul ho ni-\nkdy ukrulánský pardus. Byla to strašná ad\nposlerioraf která žádný z účastníků snad až posud\nnezapomněl, tak jako snad mnohému übožáku ještě nyní\nhlava od pohlavků brní. Smutný úsměch se člověku\nna rty loudí, když si na tuto hudební paedagogiku\nzpomene. Übozí hoši museli tak častokráte svůj úkol\nzpívati a měli při tom plné oči slzí, nevědouce, co to\nznamená, když při tom pěli „miserere mei domine!a\nNáš L. ovšem této choutky tak často nezakusil, neb si\ndal na svém úkolu vždy mnoho záležet, při čemž ho\njeho velký talent jak náleží podporoval. Když byl L.\npůl devátá roku stár, vzal jej otec již do Brna, aby\ndělal v klášteře u Augustianů zkoušku, by do tamnější\nfundace přijat byl. Byla mu fuga z jedné mše beze\nvšeho průvodu předložena a on ji k užasnutí všech pří-\ntomných bez chyby od začátku až do konce zazpíval.\nTehdejší regenschori pater Fuigens Susser domnívaje\nse, že Lukeš fugu tu již někdy zpíval, předložil mu\nještě dvě těžké arie, opět beze všeho průvodu. Lukeš\nmu je ale zase beze vší chyby odzpíval. Bylf tedy\ns radostí do fundace v klášteře Augustianskéin na sta-\nrém Brně přijat a netrvalo to ani půl roku, byl již\nv Brně co prvnísopranista vyhlášen.\nV hudebním oboru dělal tedy Lukeš značné pokroky,\nk čemuž ty značné zkoušky, a cvičení nemálo dopomá-\nhaly. Jináče to ovšem ale vyhlíželo ve škole. Lukeš\nnerozuměl, přijda do Brna, ani slovo německy. Kdo se\nV\ntenkráte o to staral, aby Cechoslované vůbec byli na ne-\nzvratném základě své mateřské řeči vychováni? Chtě\nnechtěj, musel se každý z nich hmoždit, aby tu samo-\nspasitelnou kulturu německou, zradiv sám sebe, co\nmožná brzo si osvojil. Lukeš byv dříve v české škole\nprvní, stal se nyní při vší pilnosti posledním. Ve\nškole, ni v klášteře nebyl mu výklad uloženého úkolu\ndán; přísné poručení však následovalo vždy, že jak\nlekcí nebude umět nazpaměf, tak jako ti druzí žákové\na fundalisté, že dostane notný pardus a nic k obědu,\nni k večeři. K tomu dal představený fundace, velebný\npan páter Fuigens Susser, který též profesorem filoso-\nfie v sedmé a osmé třídě gymnasialní byl, všem funda-\ntistům tak zvané „ signum f knížku to, do které se\njméno každého fundatisly zapsalo, jak mile se opovážil\njen jediné slovo české promluviti.\nNa tento spůsob si nadělal pan regenschori z této\nútlé mládeže samé policajtské slídíce, udržev tak roz-\npor a nepřátelství mezi všemi. Náš Lukeš byl usta-\nvičně zapsán a přislíbený trest ho také nikdy neminul.\nJak často si nad tímto ukrutenstvím hořce zaplakal, ale\ncož mu to bylo platné ! Otec neměl tolik, aby ho na\nvlastní úlraty byl mohl nechat študovati; musel tedy\nvše trýznění pokojně snášeti.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "229", "page_fin": "231", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.2", "titre_corps": "Myšlénky o slovanském zpěvu.", "titre_sommaire": "Myšlénky o slovanském zpěvu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.1", "debut_caractere": 3053, "fin_caractere_exclue": 3366, "texte": "Myšlénky o slovanském zpěvu.\nLyrika.\n(P okr a čo vání.)\nJelikož dokonalé vzdělání zpěvu, které pojemům\na potřebám vyšších tříd, dále postouplým požadavkům\nobecenstva, jeho obsáhlejším vědomostem a vyvinutému\numěleckému smyslu zadost učiníti má, bez základu do-\nstatečně vzdělané, těmto požadavkům odpovídající ly-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5241, "texte": "riky nemožné jest a poněvadž dále, lyrika jako ta\nlátka, kterou hudba k útYorům svým užívati musí, ná-\nsledovně také účinkuje na zpěv jí přidaný, tedy v roz-\npravě o národním zpěvu v žádném případu obojetno\nbýti nemůže dodané slovo o jeho přirozeném podstavku,\no nevyhnutelně jemu předcházející národní lyrice.\nLyrika ale může býti národní: dle jazyka dle\npředmětu a dle ducha.\nNárodnost dle jazyka, jakkoliv důležitá, sama se-\nbou dostatečnou býti nemůže, neboť to se nedá ode-\npříti, že i na vzdor jazyka látka i duch mohou býti\nnárodu nepřiměřenými, ano i naprosto protivnými.\nDle jazyka a látky lyrika může býti národní, ale\npři tom přece možná spojovati národní látku s myšlen-\nkami a city, jež národ za své neuzná.\nDle jazyka, látky a ducha jsou písně lidu národ-\nními, ale i ve vyšší lyrice jest takové sebrání všech\ntěch vlastností možné, jimi se uspůsobí nejmocnější\nvzlet, ta nejostřejší charakteristika.\nAčkoliv národnost látky bez výmínky cenu svou\npodržuje, přece dá se dokázati, že národnost ducha od\nní nevyhnutelně nezáleží, když pomyslíme, že ty samé\npředměty, ač by i cizí byly, u rozličných národů také\nrozličné myšlénky a rozličné city vzbuditi mohou. Když\nna př. Schiller svou Marii Štuartku, Pannu Orleanskou,\nDona Carlosa psal, ovšem cizí předměty volil, ale jeho\nnáhledy o nich byly německé, obdělával je s německým\ncitem, s německým duchem. To samé platí o velkém\nsynu Albionu (Shakespearu), který se v Othellu, Ro-\nmeu a Julii a mnohých jiných mistrovských útvorech\nzvěčnil.\nNárodnost dle látky a dle jazyka představuje se\ntedy objektivně, dle ducha ale subjektivně; dále\nmůžeme dvoje stupně národní lyriky rozeznávati, totiž\nv stupni nejvyšším, když jazyk, látka a duch jsou ná-\nrodními, což působí stanovisko lyriky nejdůležitéjší, všeho\nusilování a dostoupení k němu nejhodnější. Že se ale\nnyní každá věku našemu odpovídající duševní vzdě-\nlanost i na předměty vztahovati musí, jenž daleko za\nmeze vlasti a národu zasahují, tedy musí lyrika (dle\njazyka a ducha národu věrná), pro doplnění a udoko-\nnalení sebe, kromě vlasteneckých také jiné universální\nlátky obsahovati, nemá-li se každému vzdělanci jedno-\nstrannou a obmezenou zdáti.\nTyto úvahy zdají se mi zvláště rozhodné u vy-\ntýkání hranic, pokud as upotřebení národních nápěvů\nve vyšším zpěvu místa míli může. Jestliže tedy lyrická\nlátka národní jest, anebo za takovou považovali se dá,\ntedy nic není v tom neshodného, když skladatel ve hla-\nvní tahy hudby s výborem a vkusem připomínky z ná-\nrodních písní vetká. Nedá-li se však předmět básně\nza národní považovati, muselo by se sice užívání ná-\nrodních nápěvů, aspoň těch, jenž se osobně zvláště\ncharakterisují, neobyčejným a nepřirozeným zdáti, zpěv\nale mohl by s pravým zněním národního jazyka a vlast-\nním výrazem citův vždy ještě ráz národní umělecké\nškoly prozrazovati.\nPodlé nynějšího stavu náleží polské lyrice první\nmísto mezi všemi slovanskými. Poskytujeí již sklada-\ntelovi bohatý výbor rozmanitého druhu. Na poli přísně\nzachovávané národnosti nadzmíněným třem výmínkám\nzúplua zadost činíc, mocně a skvěle vystoupila, a\nv jiných, k rozšíření a doplnění uměleckého snažení\nsloužících směrech poskytuje již také dostatečnou, draho-\ncennou látku. Jí náleží ohnivá fantasie, kvetoucí, plný\nobrazův jazyk, jenž co do formy někdy v šíleném letu\nv podivné, neobyčejné koleje vběhne. A při takových\nbásních musí býti skladatel hudby zvláště obezřetný a\ncvičený 5 neboř jak s jedné strany chránili se musí,\naby v takových případech příliš vidoucím nedostatkem\njednoty a souměrnosti plánu, v základu celé komposice\nnechybil, tedy s druhé strany mu pravě takové básně\npříležitost podávají k smělým, svobodným a překvapu-\njícím obratům ve formě, čímž ona často geniální cha-\nrakter nabyti může.\nTaké lyrika Velkorusův k důstojnému stupni již\nse povznesla, a šťastně národní živel do poesie vetkala.\nPřece však její stanovisko potud je více universální,\ndalekosáhlé, než domácí, národní. Vplyv cizích litera-\ntur a cizího ducha v obou středištěch, Petrohradě a\nMoskvě, jest tak velký, že snad ještě dlouho čistoná-\nrodnírau snažení překážeti bude, jestli poslednější se\nzvláštní energií a nadšeností proti němu nevystoupí.\nVelkoruská lyrika ale již každým spůsobem tak daleko\nprospěla, že požadavkům hudebních skladatelův mnoho-\nnásobně zadost učiniti a ku tvoření jadrných básnických\nděl mocně je pobádati může.\nSměr Maloruské lyriky jen po uvážení místních a\npolitických poměrů dobře porozuměn býti může. Malo-\nrus tak dalece vzdělaný, že jako spisovatel vystoupili\nmůže, skoro vždy ve velkoruském písemním jazyku bývá\nzběhlý a cvičený. Jestli tedy podnikne dílo takové,\nkterému by povšechnější rozšířenost přá!, užívá k tomu\nbez námyslu velkoruského nářečí, které jakožto jazyk\nvlády skoro všem vzdělanějším v daleké ruské říši zná-\nmo jest. Obdělává-li ale předměty osobní, čisto-malo-\nruského směru, rád přirozeného nářečí jako nejpřimě-\nřenějšího organu užívá. Z toho vyplývá, že básnictví\nMalorusův, co do mnohosti a universální všestrannosti\nvelkoruskému se nevyrovná, za to ale ve svých samo-\nchtě vytknutých mezech tím čistějšího národního ducha,\ntím určitější, původnější charakteristiku zachovává.\nČechové, kteří od několika let neustále vždy\ns jadrnějšími a bohatšími silami ku předu postupují,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1339, "texte": "s měnivým štěstím k tomu pracují, lyriku svou s jedné\nstrany neúhonné, čisté národnosti přivlastniti, s druhé\nstrany z národního ducha ty nejhlubší a nejskrytější\nžíly vydobývati a je na nejvyšší vrchol básnického vzletu\npovznésti. Vystupují v brnění, ne aby dobývali a ničili\ndíla jiného snažení, nýbrž aby své vlastní udrželi a chrá-\nnili. Český duch vždy se takovým ukazoval. Ještě před\nkrátkým časem chudobný stav básnictví mohl ovšem\nbý.ti příčinou, že i ti čeští skladatelově hudby, kteří ji-\nnak nebývali bez příchylnosti k vlastenským věcem, na-\nnejvýš ledakdy velmi skromnou komposici k českým\ntextům, zrovna jako almužnu pro žebráka, podávali, na-\nhromadivše při tom v jiných jazycích papírové hory\nmnohoobsáhlých, drahocenných děl. Nyní ale, když če-\nská lyrika radostně prokvítá, když se ode dne ke dni\nkrásněji rozvíjí, ovšem očekávati můžeme, že mnohý za-\nsvěcenec božského umění nerozdělené síly své k ná-\nrodnímu skládání obrátí.\nTaké ilirská musa není nečinná. Ačkoliv ještě\ntak daleko neprospěla, ábysme u ní pevný, charakteri-\nstický směr poznávali mohli, přece k tomu již naději\ndává, tím více, když velká horlivost pro duševní roz-\nvinutí, kterou každý Ilir jak nejvroucněji proniknut jest,\nprávem očekávati dává, že mnoho, co tu ještě zbývá,\ntím rychleji a chvalitebněji v budoucnosti uskutečněno\nbude.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "231", "page_fin": "232", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.3", "titre_corps": "Hudební cikání v Uhrách.", "titre_sommaire": "Hudební cikání v Uhrách.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.3", "debut_caractere": 1341, "fin_caractere_exclue": 5063, "texte": "Hudební cikání v Uhrách.\nCikáni, kteří u Nagy-Ida v Uhřích r. 1557 svou\nsamostatnost a své vojvody ztratili, bloudili od toho\nčasu v různých skupeních v zemi uherské. Až do-\nsud hrají elegické nápěvy na tuto svou záhubu.\n„A plakali, když na Zion mysleli !\" Počet těchto\nhudoucích cikánských Jeremiášů, kteří se však o svůj\nJerusalem pramálo starají, obnáší v Uhřích něco přes\n2000. Ještě podotknoutí slušno, že vedle houslí\nbál11, nejpůvodnější a nejoblíbenější nástroj Uhrů a\nspolu též cikánů jest. Cikáni dodávají cimbálem pra-\nvého výrazu melodiím těchto asialských synů pusty.\nČetné ocelové struny, které přes ozvučnou, 2 stopy dlou-\nhou a 1% stopy širokou půdu nástroje natáhnuty jsou,\npřijdou do zachvění pomocí dvou dřevěných hůlek.\nMechanika podporuje vyvedení nejrychlejších passaží a\nnejrozmanitějších ozdob. Cymbál zastupuje poněkud\nmísto klavíru a harfy, a pohybuje se hlavně v arpedžích\na tremolách.\nNejzaamenitější hudební cikáni jsou :\nBarman, jenž r. 1555 v Lípě žil a jejž Uluman\nBeg hojnými dary obsypával.\nCzinka Panna,cikánka, byla r. 1760 přednost-\nkou znamenitého kvartetta a platila za nejvýbomější\nhouslistku. Bylať „Milanollou\" mezi hudebními cikány.\nMatinovic, slovanský cikán blíž Temešváru, osvěd-\nčil se za svého času (1820—1835) co král všech na-\nturalistů houslistů. Bez pravidelného prstokladu a\ns chybným vedením smyčce přednášeli kromě uherských\nmelodií nejtěžší houslové komposice od Maysedra, Cle-\nmentiho, Spohra, ano i Paganinovy étudy a všechny\ns velkým, jadrným tónem; Tak zvaná Matinoviéská\nnota patří k nejoblíbenějším národním zpěvům.\nBanyák skvěl se co virtuos na cymbálu. Dalí\nse i u dvora ve Vídni slyšeli a obdržel od císařovny\nMarie Teresie krásný, ze skla zhotovený cymbál.\nBihari Jánoš, zef předešlého, dosáhl mezi všemi\ncikány nej větší populárnosti. Ano, bylf i k Vídeň-\nskému kongressu povolán a dobyl si cti i peněz od\nnejvyššího panstva. Na své cestě do Jagru (Erlau)\npadl s vozu a zlomil si levou ruku, od kteréhož času\npak s bídou a nouzí bojoval. S tuhým ramenem hrál\nještě vždy v hospodách a žil od sporých darů. Několik\nuherských šlechticů, kteří ho trudného v jedné hospodě\nv Pešti seděti viděli, vybídli ho, by jim zahrál, načež\njeho chromé rameno banknotkami obložili. R. 1827\nzemřel Bihari a byl na útraty svých přátel pochován a\nnárodní museum prokázalo mu později česť a vyzna-\nmenání, že jeho podobiznu v místnostech svých vyvě-\nsilo. Vnuk Biharího nachází prý se u hudební kapely\nSárkóziho. Obchodník v musikáliích hodlal vydati skladby\nBiharího, jakož i jeho současníků Lavoty a Csermáka.\nRozsavólgyi Markus stůj zde co horlivý pod-\nporovatel a ušlechtitel uherské hudby, ačkoliv nebyl ani\ncikán ani naturalista, nýbrž spíše umělec. Bylf r. 1787\nY Balassa-Gyarmath z rodičův židovských narozen,\nosvědčoval již v útlém mládí náklonnost k hudbě a od-\nřekl se místa co obchodní agent v Pešti, by v poklidu\nsvým komposicím a houslím se věnovati mohl. Když\njednou dle tehdejších spůsobů, večerní zastaveníčko ko-\nnaje, ulicemi Peštskými kráčel a svou znamenitou skladbu\nHatvágás\" přednášel, slyšel ho náhodou Bihari, jenž\nse v zahradě „u červeného vola\" na místě nynějšího\nKárolyiova domu nacházel. Bihari přiskočil přitažen\n,magnetickými tóny houslovými\" a běžel Rozsavolgyimu\nvstříc a doprovázel ho od ulice k ulici. Od té doby\nnavštěvoval ho Bihari a naučil se od něho mnohému.\nPo rozličných koncertních cestách, kteréž do Bajy,\nPětikostelů, Vesprimu a Fúredu podnikl a kdež nejkrašší\n„maďarské písněu s velkou snadností improvisoval, stal\nse kapelníkem u německé opery v Temešváru, kteréž mí-\nsto tři leta zastával. Z Bajy, kdež se oženil a roční\npensi bral, podnikl další cesty, nejprv do Peště, kdež\nsvé děli vzdělati dal. Jeden stal se doktorem lékař—"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1781, "texte": "stvi, druhý obchodníkem v musikaliích. Na to odebral\nse do Břetislavi a do Vídně, načež se po skvělém vý-\nstupu v operním dvorním divadle do Sedmihrad ode-\nbral. Od r. 1840 dával Rozsavólgyi koncerty a zaná-\nšel se skládáním. K tančím „Kór\" a „Tarsalgó\"\nsložil první hudbu. Jeho původních uherských skla-\ndeb je více než 200, mezi nimi mnohý nádherný\ngató-Magyar\" a téměř všechny jsou ve vyšším kon-\ncertním slohu držány a mohou se v každém saloně\nhráti.\nMnozí z části ještě žijící cikáni, jako\nSárkózy, Farkas, Csóry, Buňko a jiných více byli\nžáci Rozsavolgyiho a mnohý nadaný cikánský chlapec,\njejž často v nejbídnějši chatrči nalezl a vyučil, zpome-\nnul si později s díkem na svého „Marcusa bácsi.\"\nJsa vybídnut od mnohých ctitelův vystoupil M.\nRozsavólgyi posledníkráte r. 1845 v národním diva-\ndle. Hrálf v národním oděvu a zbudil při svém vyso-\nkém stáří nevýslovného enthusiasmu.\nDále slušno se zmíniti o Béni Egressim, bratru to\nznámého maďarského herce, jenž co výtečný skladatel\npísní znám jest. Konečně zmíníme se ještě o národní\nmadarské opeře.\nMaďarská opera jest teprv zjevem novějšího\nčasu. První opera jmenovala se „ \" (Bé-\nlův útěk) od Arnolda, žáka L. Beethovena, jehož psaní\nustavičně v klobouku u sebe nosívával. Opera tato pro-\nvozovala se r. 1837. Na to následovaly opery:\n„CselP od Bartaie. „Tiindérkastélyu od Szerda-\nhelyiho. „ Bátori Mária\" od Erkla. „ od\nTherna. „Hunyadi\" od Erkla.\nod Therna. MAfanasia\" od Frant. Dopplera.\n„Kunok\" od Császára. „Ilka\" od Fr. Dopplera.\n„Morsonai Erzsébet.\" „Vanda\" od Dopplera.\n„Kél huszár11 od Dopplera. „Granálos tábor\"\nod Karla Dopplera. „ BenvenCelliniu od Kerna.\n„Vadon fiu\" od Karla Dopplera. „ be-\nle k\" od Therna a několik nejnovějších maďarských oper,\nkteré jsme při rozličných příležitostech v Daliboru\nuvedli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "232", "page_fin": "233", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.4", "titre_corps": "Přehled sbírek národních písní slovanských.", "titre_sommaire": "Přehled sbírek národních písní slovanských.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.4", "debut_caractere": 1783, "fin_caractere_exclue": 4196, "texte": "Přehled sbírek národních písní slovanských.\nJelikož časopis tento přináší „Myšlenky o zpěvu\nslovanském,\" myslím, že nepřijdu nevhod, podám-li\nk článku tomu svůj r. 1857 v „Przyjacielu domovém\"\notištěný přehled sbírek národních písní:\nI. Literatura národních písní velkoruských:\n1. Novoje i polnoje sobranije Rossijskich pjeseň u\nMoskvě, 1780.\n2. Moíodčík s moiodkoju na guljanie z pjesennikami\nili novoje sebranije pjeseň. Sv. Petěrburg, 1790. 8.\n3. Sobranije ruskich prostých pjeseň s notami v Sv.\nPetěrburgu, 1796.\n4. Sobranije ruskich narodnych pjeseň s ich golosami,\npoíožonych na muzyku Ivanom Práčem v Sv. Pe-\ntěrburgu 1815. 4.\n5. Novějšij rossijskij izbrannyj pjesennik, soderžaščij,\nv sebje poínoje sobranije íučšych raznago roda\npjeseň. Moskva 1817. 8. část I.a 11.\n6. Sobranije ruskich prostonárodných pjeseň. Moskva\n1831.\n7. Russkija narodnyja pjesni, sobranyja i izdanyja dlja\npjenija i forte-piano Daniilom Kasinym, Moskva.\n1833. Kniga I.—III.\n8. Polnyj novějšij Pjesennik v trinadcati častiach so-\nderžaščij v sebě sobranije všech lučšich pjeseň J.\nGurjanovym. Moskva, 1835.\n9. Pjesni ruskago naroda izd. J. Sacharovym. Sv. Pe-\ntěrburg. 1838—1839. část I.11. 111. IV. i V.\n10. Narodnyja pjesni Voíogodskoj i Oloneckoj guber-\nnyii, sobrannyja Th. Studitskim. Sv. Petěrburg.\n1841. 8.\n11. Ruskija narodnyja pjesni sob. Pjet. Kurjevskim.\nČást I. Moskva 1848.\nII. Sbírky národních písní maloruských (rusinských).\n1. Opyt sobranija starannych malo-rosyjskich pjesnej.\nIzdan. Kňazja Čerteleva. Sv. Petěrburg 1819. 8.\n2. Maíorossijskija izdanyja M. Maksymovičom. Moskva\n1827. 12.\n3. Piešni polskie i rus k i e ludu galicyjskiego z mu-\nzykíj zebrai i wydaí Wacíav z Oieska (Zaleski) we\nLwowie 1833. 8.\n3. Zaporožskaja staryna, izdanije Izmaila Sreznevskoho.\nCharkov 1832—1838.\n5. Ukrainskija narodnyja pjesni izdanyjo Michailom\nMaksymovičom. Moskva 1834. 8. část I.\n6. Ruskoje vesile opysanoje čerez J. Loziňskoho. Pe-\nremysl 1835. 8.\n7. Malorossyjskija i červonoruskija narodnyja dumy i\npjesni. Sv. Petěrburg 1836. 8.\n8. Piešni ludu Biaío-Chrobatóv, Mazuróv i Rusi %nad\nBugu, przez K. Wojcickiego. Warszawa 1836.\n9. Piešni ludu ruskiego w Galicyi zebrai Žegota Pauli.\nLwóv 1839.\n10. „Bialoruš, kilka slów o poezyi prostego ludu, o\njego inuzyce, špiewie, tancach\" .... pisze Alexander\nRypiňski. Paryž 1840. 12.\n11. Dodatek do zbioróv piešni ludu polskiego i ruskiego\nprzez Kazim. Józ. Turowskiego. Lwów 1846."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 249, "texte": "12. Sborník ukrainskich pjesen izdavajemych M. Maksy-\nmovičem. Kijev 1849. Část I.\n13. Novyi poezyi maíoruskii, t. j. pišni, dumy, dumki,\ntanci, ballady. Lev Eug. ve Lvovi.\n14. Zbornik Malorusyjski sobr. Kostomarova 1859. v San-\ntarově.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "233", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.5", "titre_corps": "Haydnova první opera. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Haydnova první opera. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.5", "debut_caractere": 251, "fin_caractere_exclue": 3026, "texte": "Haydnova první opera.\nVýjev ze života.\nHaydn již v nejútlejším mládí počal sonáty pro\nklavír skládati, jež pak za skrovný peníz vždy prodá-\nval. Později komponoval valčíky, menuetty atd. pro\nplesy. Jednou také napsal k svému vyražení zastave-\nníčko, které ve všech Vídeňských čtvrtích se svými přá-\ntely provozoval. Divadlo u Korutanské brány ve Yídni\nmělo tehdá za ředitele jistého Kurtze, oblíbeného to\nzpěváka, jenž svými žerty a vtipy obecenstvo vždy ob-\nveseloval. Vlohami a zásluhami svými o komickou ope-\nru, kterouž se svou společností pěstoval, stal se mi-\nláčkem všech Vídeňanů. Jeho paní byla velmi krásná,\ncož hlavní příčinou bylo, proč Haydn před Kurtzovými\nokny také jednou své zastaveníčko zavzníli dal. Kurtz,\nuslyšev několik taktů této skladby, podivil se nad ori-\nginálností, jež touto hudbou vanula, tak velice, že, po\nulicích běhaje, po skladateli se poptával. „Já to\njsem,\" odvece Haydn. „Jak? Ty? V tvém stáří?\"\n„Jednou přece musím začíti.\" „Věru to jest za-\njímavé ; pojď se mnou.\"\nHaydn šel s komikem. Tento, představiv ho své\nmanželce, dal mu s sebou text k své opeře „\nšotek,u aby mu hudbu k ní složil. Za hudbu, kterou za\nněkolik dní ukončil, a jež později nejskvělejšího vý-\nsledku došla, dostal za odměnu 24 zlatníků. Haydn vy-\npravoval, že mu to dalo víc práce, vynalezti prostře-\ndek, jakýmž by byl mohl v té opeře rozličné výjevy\nbouře vylíčili, nežli později nejtěžší fugy. Kurtz ale\nbyl duchaplný člověk s dobrým vkusem; pročež nedal\nse tak snadno uspokojiti. Jedna neobyčejná nesnad-\nnost v této opeře způsobila zvláště velkou překážku.\nOba, spisovatel a skladatel, neviděli jak živi žádné moře\naniž bouři na moři. Jak tedy mohli představiti, čeho\nnikdy nepoznali? Kurtz chodil bez sebe v pokoji sem\na tam mezi tím, co skladatel u piana seděl. „Před-\nstav si,\" řekl Kurtz, „skálu, která se snižuje a údolí,\nkteré se zdvihuje, pak zase skálu a pak zase údolí.\"\nKrásný tento popis nevedl však k žádnému výsledku,\načkoli si ředitel všemožnou péči vzal, blesk a hrom\nještě vypodobniti, aby obraz svůj všemožně zdokonalil.\n„Rychle,\" řekl Kurtz, „vylič mi všechny tyto hrůzy;\nale skály a údolí zvláště určitě.\" Haydn nechal prsty\nsvé semo tamo po klavíru jezditi, hledě na každý spů-\nsob přání jeho vyhověti, ale Kurtz nebyl ničím spoko-\njen. Konečně položil mladík, již netrpělivý, obě ruce\nna konec nástroje, přejel rychle celou klávesnici od nej-\nvyššího tónu až dolu a pak rychle zas naopak, zvolaje:\n„Aby ďas vzal bouřku.\" „To je bouřka, to je bouř-\nka,\" zvolal nyní Kurtz, „ty's to nalezl.\" Radostně padl\nKurtz Haydnovi okolo krku. Když Haydn o tomto vý-\njevu vypravoval, připojil vždy k tomu: „Když jsem je-\ndenkráte později při špatném povětří skrz mořskou úžinu\nu Calais proploul, srdečně jsem se zasmál, zpomena si\nna „Kulhavého šotka.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "236", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.5", "debut_caractere": 3028, "fin_caractere_exclue": 3049, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.5", "debut_caractere": 4080, "fin_caractere_exclue": 4792, "texte": "— Záležitosti českého divadla budon konečné\ndo pořádku uvedeny. Od 15. října bude se v No-\nvoměstském divadle dvakrát za týden a sice\nv úterý a ve čtvrtek o6J hodině večer hráti. Ne-\ndělní představení bude vc. k. zemském divadle od-\npoledne. V letě obdrží ředitel Thomé ze zemských dů-\nchodů za každé představení 88 zl., v zimě 127 zl., za\noperu 100 zl. příspěvku. Mimo to bude na česká před-\nstavení v Novoměstském divadle předplacení zařízeno.\nSedadlo na 100 představení bude státi 25 zl.; lóže\nna 100 představení 200 zl. Konečně bude Novoměstské\ndivadlo zcela nově uspořádáno. První a druhá galerie\npomine a nový strop bude zhotoven; kde nyní parket jest,\nbude parterre, O dobré topení bude též postaráno. Ža-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6169, "texte": "Ježit nyní na našem obecenstvu, by lásku k divadlu osvěd-\nčilo a věc dobrou podporovalo.\n- Zýtr a bude odbýván koncert ku prospěchu\nvdovy p. V. Bartákovi. Bude též spoluučinkovati sla-\nvná D. Artotova.\n*\nHudební nástroje ve výstavě starožit-\nností. Co navštěvovatel při vstoupení do dolního sálu\nz dálí snad za turnajská kopí drží, jsou hudební nástroje.\nProstředek zaujímá obrovská hoboj, která se k ná-\nstroji nyní obyčejnému tak má, jako snad předpotopní me-\ngalos aurus k nevinné ťrtinolepce hvězdnaté. Tato bez-\nmála 2 sáhy dlouhá příšera jest tak zvaný „p o dvojný\nkvintový bombardon\" aneb velký kontrabassový bom-\nbardon; pro hudebníky podotkneme, že objem tohoto mo-\nhutného nástroje jen od velkého až k jednočárkovanému\nF jde. Vedle něho lze vidět „basový bombardou,\"\nkterýž o kvintu výše stojí, pak tenorový neb baset-\ntový a altový bombardou s objemem od g až k dvou-\neárkovanému c. Tak úplně zachovalé lemování toho po-\ndivuhodného nástroje je velkou vzácností. Dřevěný\nnástroj co pastuší píšťala ohnutý je křivoš (Storto neb\nCornamuto torto) druh to ohnutých hoboji. Naší les-\nnice nestávalo v středověku. Malé zakrnělé hou-\nsle, které spíše jako velká kobylka než hudební nástroj\nvypadá, jest f ran co úzká poš „poche\" (taška), která\nse bud dle formy tak nazývala aneb že se v tašce no-\nsila. Kitára, která tak různorodě vypadá, jest pravou\nciterou a nesmi se držeti za loutnu, jejížto těleso té-\nměř polokoulovite bylo. Buben nad ní prožil trudné\ndny a činil při oblehání Prahy od Švédů r. 1648 dobré\nslužby.\n—— Pan V. D. Martin o vský odhodlal se k vy-\ndaní almanachu, v němž mimo divadla i belletristice\na, hudbě místa se popřeje. Úplný obsah almanachu uve-\nřejníme svým časem. Vyzývají se tedy všickni páni spi-\nsovatelé, aby laskavě své práce k tomu cíli zaslati si\nneobtěžovali, pak všecky sl. direkce divadelních českých\nspolečností a ochotnických divadel, aby p. uspořadateli\núplný seznam svých údův, a jimi provozovaných drama-\ntických původních i přeložených her doručili ; a páni\nředitele zpevackyeh spolků, by mu jména svých údův a\núplný program všech jimi provozovaných skladeb poslat\nsi neobtěžovali. Zásilky v záležitosti této necht se zasý-\nlají (až do 15. prosince t. r.) k rukoum p, Martinov-\nského franko na kancelář pro překládání a opi-\nsovaní\" číslo 25. v 1. poschodí v Praze.\nNáš rodák pan Ed. Nápravník, kapelník u\nJ. Exc. knížete Yusupova, přibyl ve čtvrtek dne 3. září do\nPetrohradu. Z jeho listů vyjímáme tuto některé zajímavé\nzprávy: „Po šesti dnech dostal jsem se šťastně do Petro-\nhradu. Z Kovna do Dúnaburgu jeli jsme po poště, přál\nbych Varn poznati zdejší poštovní jízdu. Vzdálenost tato\nobnáší 200 verst (6 verst = 1 něm. míle) a na místě\nbyli jsme za 15 hodin. Zapřaženo bylo 6—B koní, a\nnechť si bylo do vrchu, nechť dolů, ustavičně kvapem\nkoně ujížděli. Co se orkestru dotýče, kterým vládnu,\nztenčil se poněkud, an lid z poddanství je vymaněn ; než\npřec čítá orkestr 25 členů. Orkestr tento je tak daleko\npokročilý, že jsem s ním každý orkestrální kus nastudovati\nmohl. J. Exc. kníže Yusupov přijel teprv po 14 dnech\ndo Petrohradu a přijal mne velmi vlídně ; zvláště dobyl\njsem si jeho náklonnosti, když jsem několik koncertních\nkusů na piano buď z paměti neb a vista přednesl. Naším\nrodákem p. Seifertem byl jsem uveden do několika do-\nmů, kde nyní častým hostem býti musím ;je to generál\nLehmann a baron Cridner. Po celý čas 4 neděl byl jsem\nas 2—3 krát v hostinci u oběda. Strava v hostincích je\ntaké špatná aza 1 rubl jde člověk hladov od stolu.\nS knížetem Yusupovem hrávám někdy dohromady ; zanáší\nse mnoho skládáním ; přednáší kantileny a zpěv vůbec na\npiano mistrně a pohnutlivě. Hlavní „beseda\" odbývá\nse tu každou sobotu. Nemohu Vám onu slast po-\npsati, jaká nás dojímá, když krajané daleko jsouce od\nvlasti vzdáleni se vespolek vidí. Pan Hynek Voj áček\nsložil pro nedostatek času vedení kn ě h zdejší\nbesedy, d oblize 11 í nad knihami a novinami je-\ndinou to hodnost naší besedy; ajá byl jed n o hlas ně\nk tomu vyvolen. Mimo to máme v besedě též tak zva-\nného „hospodáře,\" kteréž místo malíř p. Brož zastává.\nCo nevidět chceme zde uspořádali „český koncert,\"\nv kterém p. Seyfer t, já a jiní naši krajané spoluúčin-\nkovati budeme. Mimo to budu bezpochyby hráti v jed-\nnom koncertě university. V Petrohradě 18. října rus.\ndat.lB6l.\n\nEd. Nápravník.\n\n— Krajan nás, pan Jan N. Král, žák pana J.\nVebra, stal se kapelníkem u velkého divadla v Amster-\ndamě. Pan Král je rodem Plzeňan a horlivý Vlastimil.\n— Alex. Dreyschock vystoupil na vyzvání v 2.\nkoncertě „Gewandhausu\" v Lipsku dne 6. října a před-\nnášel koncert od Schuinanna, pak novelettu od téhož a\nnovou svou skladbu „Souvenir de Norderney44 s nej-\nskvělejším výsledkem.\n— Pan Paulus, virtuos na violu a bývalý clen\nPražského divadelního orkestru, zrušil, jak se dovídáme,\nkontrakt s ředitelem Thomém, a přijal místo u divadel-\nního orkestru v Rotterdamu.\n— Zasloužilý profesor houslí, p. Moric\nMi 1 dner uspořádá letos večerní zábavy pro komorní\nhudbu, které as roku 1807 virtuos na housle p. Pixis\npoprvé v Praze veřejně do života uvedl.\n— Směs z česko s lovanských písní. Na\nobzoru národní hudby vyjde v krátkém čase nové dílo, na\nkteré obecenstvo upozorňujeme. Pan Illner, skladatel\nnárodní kadryly, složil veliké potpourri z písní českoslo-\nvanských pro piano pod názvem „Čechův sen.\" Obsahu-\nje! dílo toto výbor písní národních, zvláště v této době\noblíbených. Skladba tato je věnována pánu Ferd. Fin-\ngerhutovi, chvalně známému mecaenáši literatury české.\n— Hudební literatura. Základy harmonie a\nzpěvu s příslušným navedením pro pány učitele vů-\nbec a národních skol zvlášť od výtečného theoretika pana\nJosefa L. Zvonaře vyšly tyto dni co číslo 1; biblio-\ntéky učitelské. Ponechávajíce si zevrubnější poje-\ndnání o tomto pro nás veledůležitém díle pro příští číslo,\npodotýkáme toliko, že důkladný a znalý pan spisovatel\ndílem svým vyplnil na poli hudební literatury mezeru dávno\njiž cítěnou a že si tím veliké zásluhy o hudebnictví če-\nské dobyl. Jasně a srozumitelně podává nám ctěný spi-\nsovatel základy harmonie a zpěvu, a jsme přesvědčeni, že\nz ní páni učitelové, ředitelé kůru, varhaníci atd. mno-\nhých vědomostí k svému prospěchu dosáhnou. Vý-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6411, "texte": "tečná tato kniha stojí u pana spisovatele 1 zl. 30 kr.\nr. č. Kdož si jí přeje, obstará ji za tytéž peníze\nredakce Dalibora.\n\nP. J.\nZ Počátek. (Hudební poměry.) Povim-li, že\nse u nás o prázninách také hudební a dek lámáni\nat o rn í besedy odbývaly, že se divadlo hrálo, ne-\npověděl jsem něco tak neobyčejného, nebo v kterém místě\npo krajích českých by se cos podobného nebylo dělo?\nVždyť jsme v Čechách! Divnější však jest už to, že náš\nhudební chor při divadelním představení kusu „Mlynář\na jeho dítě\" dne 26. září samé polky a marše hrál\n(pro obveselení prý, aby lidé tolik plakat nemusili), nej-\nspíš že z nedůstatku příležitostných hudebních kusů\njost to tím podivnější, pomyslíme-li, že naše město jest\nvíce než jiné hudební; vždyť jest u nás každou neděli\nveliká mše, vždyť máme dva hudební sbory zpěv.\nspolek!! Jakže, řekne někdo, u vás že jest zpěvácký\nspolek, ten musí být velmi v svaté pokoře vyučen, že\ntak v tichosti život svůj tráví!? Přiznávám se: Honosíme\nse již po více let zpěváckým spolkem. Zdá se však,\nže už slunce jeho zapadlo za horizont své slávy. Jeť on\njiž nemocný starec, který raději mlčí, než by zpíval. Na\njakou nemoc postonává, nevím, zdá se mi, že se příliš\nrmoutí nad nesvorností svých synů, kteří nezdají se míti\nještě ani tolik síly, tolik vlasteneckého ducha, aby všední\ndisharmonie denního života podřídili uměli účelům tak\nvznešeným a tak potřebným! Smutná to věc, ale pravdivá!\nPo 10 měsíců zcela nečinným zůstává náš z p ěy á c k ý\nspolek a kdo ví, jak dlouho ještě v tom stavu potrvati\nzamýšlí. Měl bych ještě povědíti, jak nepříslušné se ko-\nlikráte komposice hudební při procesích, pohřbech atd.\nhrají, o tom ale snad až někdy později; prozatím jen\npodotýkám, že mi v uších dosud zní líbezné zvuky tu-\nreckého bubnu z procesí na den sv. Floriana! (S.)\nA Z Příbransi. (Akademie.) Dne 29. září od-\nbývala se v prospěch pohořelých v městečku Milíně be-\nseda, kdežto právě se zde nalézající nadějeplný absolvo-\nvaný konservatorista pan Karel Švarc, bratr známého\npěvce zpěvoher ceských, na nástroj svůj „troubu\" spolu-\núcinkoval. Každý zajisté z přítomných byl dychtiv pro-\ndukci tuto na tak málo v sólech známý nástroj a to tím\nvíce doprovázením jemně znějícího klavíru slyšeti. Toliko\nale bylo želeti, žeť nástroj v tak malém a úzkém sále\ncenu tratil kdežto naproti tomu den před tím na den sv.\nVáclava v chrámu Páně Slivicskéin majestátně a svým\nčistým a dojemným zvukem na cit zbožných mocně pů-\nsobíc přelíbezně v 3 sólách se rozléhal. Nejen na troubu\nnýbrž také na piano se dotčený pán výtečně vyznačil a\nze všech stran zvučné pochvaly a všeobecného uznání od\ntak četného obecenstva došel. Hrdým z jedné strany\nmůže zajisté konservatorium Pražské na chovance své\nbýti; však ale přáti by bylo, kdyby i také „vlasten-\nským\" se stalo, by pak chovanci jej opustivše, řeci\nsvé mateřské úplně mocni byli. To žádá vlast, to\nkáže ředitelstvu povinnost svatá, spravedlivu býti\nnárodnosti naší. Jak bolestně musí každý poctivě\na vlastensky smýšlející dojat býti, když konservatoristy\ntak bídně v češtině hovořiti slyší, kdežto přece\nne jim, ale ředitelstvu zazlíti se to musí. Srdce bolestí\npuká, když jeden se dozví, že mnohý v ústavu českém\nlépe ve fraaštimě než v mateřštině se zná, když\nvidí třídy výborné z franštiny a vlaštiny a nižádné\nz češtiny. Jak možný, táži se, u žáků nově přijatých,\nkteří jsou v němčině málo zběhlí, pokrok ? zdali nezůstanou\npozadu nejen v hudbě ale spolu iv ostatních předmě-\ntech? kdo, táži se, béře to na svědomí své, kdo bude\nz toho zodpovídati ? kdy pak, táži se s tisíci a miliony\njiných, bude ústav tento i k nám spravedlivý ? Oče-\nkáváme pro letošek i zde opravy a nepřestanem ze spánku\ntak tvrdého, a pohodlí obvyklého probouzeti, dokud i zde\npo právu se nám nestane.\n*)\n\n(X+Y+Z) Z Pardubic, dne 6. října, (Chrámová\nhudba. — Výlety údů zdejšího zpěváckého\nspolku.) Velmi pozorně naslouchal jsem po tři\nslavnostní dni zde kostelní hudbě, a to sice: Na den za-\nsvěceného českého patrona sv. Václava, 1. října při\n„Veni sancte spiritus/' a 4, října na jmeniny krále če-\nského, na den sv. Františka Serafínského. Na den sv.\nVáclava se provozovala velká mše do C-dur od našeho\nslovutného Roberta Fiihrera ; za graduale se zpíval\ncťverozpěv: „Sv. Václave! Vévodo české země, oroduj za\nnás\" s líbeznou ozvěnou na varhany, již dívčí uěitel p.\nŠrfitek mistrně provedl; za offertorium zpíval jeden\nzbožný sbor náš zpěv. spolek. Na den 1. října sedá-\nvala mše od Bůhlera, a protože nám to velmi vý-\nznamné a zajímavé dílo Fiihrerovo od dne sv. Václava [se\nhluboko do hudebního vnitra našeho zakotvilo, nechtěla\nnám ta obyčejná, jednotvárná Búhlerovka dosti chutnati.\nA co jest Biihler proti Fiihrerovi ? Toť snadno každý\nvzdělaný hudebník posoudí. Za graduale zpívali 3 ba-\nsisté solo : „Exaudi me;tt za offertorium pěl zdejší zpě-\nvácký spolek kostelní sbor od Jelena. Na den sv.\nFrantiška opakovala se krásná mše Fuh re.ro va do C-\ndur, za praduale zpíval náš činný zpěv. spolek ctvero-\nzpěv : „Bone Deus, amor meus,\" offertorium bylo solo pro\ntenor a baryton od Diabelli-ho, což provedli pánové\nŤomsů a Janda. Snaha nového ředitele kůru pana\nPospíšila není všední; chrámová hudba jest dobrá,\navšak může ještě vyšší vrchol dokonalosti a vytříbenosti\npři neunavené píli a obezřetnosti dosáhouti, neb naše mě-\nsto chová ve svém lůně mnoho a dobrých sil, a při tom\nnemohu zamlcqti, že náš zpěv. spolek takřka při\nv š ech kostelních slavnostech se ochotně zúčastňuje, což\njsem v některých jiných městech neshledal. Nuže jen na-\npřed, zdař Bůh! Jeden výlet udělalo několik údů\nzpěv. spolku do blízkého města Dašic, kdež se zasvěcení\nchrámu slavilo. Při velkých službách Božích provozo-\nvala se mše do D~mol od Václ. Horáka, ředitele kůru\nv Praze. Graduale: „Ave Maria\" s obligátním solo na\nvarhany od Fuhrera bylo neúhonně provedeno; solo na\nvarhany hrál významně zdatný kapelník z Chrudimi p. C*\nVinař; offertorium bylo od Drobiše. Na večer hrála\nznámá kapela Mateřovská v hostinci u „Zele-\nného stromu,\" kapela Chrudimská ale v „Radnici.\" Druhý\nvýlet udělali údové zpěv. spolku z Pardubic do Přelouče\nk národní slavnosti pro Zdenku Ha vlícko-\nvu. Mezi dobře zpívanými sbory a všelijakými předne-\nšenými žertovnými deklamovánkami se míchal utěšený ta-\nnec a rozjařený hovor, který až do bílého rána trval.\nV neděli na to byl Váš dopisovatel přítomen velkolepé\nslavnosti v České Skalici, anaž ve prospěch národ-\n*) Těšíme $e m Vašnostiny dopisy l Ked."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3107, "texte": "ního divadla držána byla. Dopisovatel ze Skalice podá\nVám zajisté zprávu o této zajímavé besed ě. Slavnost\ntrvala po 2 dni. Byly jistě utěšené pro každého, který\npři té slavnosti přítomen byl, neb tu laskavost a lidu-\nmilnost vůbec občanu v České Skalici nalezl jsem vzor-\nnou, protož těmto stateěnýrn českým národovcům třikrát:\nSláva !\nZ České Skalice. (Beseda.) V neděli dne 22.\nzáří odbývala se v hostinci „p. Šteidlera\" ku prospěchu\nnárodního divadla velkolepá beseda; tato vypadla\nnad vše očekávání velmi skvěle. Program k této byl vel-\nmi zajímavý; střídání deklamovánek, zpěvu a taneční hudby\ndodávalo zvláštní rozmanitosti tomuto uspořádání. P. Bo-\nrůvka st. z Hořicek o zdařilý přednes proslova, si. Jos.\nRatajská, sl. Ani. Řezníčkova a p. Tylš st. dekla-\nmovánek se zvláště přičinili. Skalický zpěvácký\nsbor vybídl Náchodský zpěv. spolek a jiné okolní\nzpěváky k spoluúcinkování, k čemuž se nemalý počet zpě-\nváku z ochoty laskavě dostavil. Vzájemné přivítání Ná-\nchodského spolku a Hořických zpěváků dodalo této slav-\nnosti tím větší půvab a národní ráz. Ze zpěvů se přednášelo\nvlním oddělení „Rovnost a svornost,\" sbor od Jelena;\n„Kovářská\" od Vogla; v 11. oddělení „Žel a chmel\" od\nFel. Mendel sso h n a-Bartholdiho a naposled „Válečná41\nz opery „Rienzi\" od Wagnera. Všecky sbory došly vše-\nstranné pochvaly; zvláště „Válečná,\" která se musela na\nvšeobecné přání opakovati. Řídění sborů p. V. ze Sk. a\np. Kř. z Nachoda bylo obezřetné. Náchodský zpěv. spo-\nlek jsa nedávno utvořen a p. Kř. pilně veden, zvláště\nvynikal svou precisností. Sláva jím!*) Okolní města byla\nvíce méně zastoupena. Obecenstvo se vzájemně do svět-\nlého rana bavilo. Dekorace a odění studentstva i krásné\npleti bylo rázu národního. Výsledek výnosu nám jest\nneporědom; nával hostů ode všad nám připovídá náležité\nuspokojení. Srdečné díky všem spoluúcinkujícím, zvláště\npak výboru, který se té věci s takou ochotou ujal; kéž\nby se nám každoročně takové výtečné zábavy dostalo!\n\n—o—\n\nBaaden-Baaden. Moravský virtuos na housle\nErnst složil operu, která se příští leto zde vedením\nBerlioze dávati bude.\nBerlín, Před nedávnem přibyl sem Ant. Rubin-\nstein, by se zde několik neděl zdržel.\nMilán. Turínské ministerium vyučování zvolilo za\nphcinou reformy stanov konservatoria komisi, která\nz pánů: Verdiho (předseda), Mazzucata, Rongetti-Mon-\ntavitiho, Filippiho a Toney záleží.\nZ Petrohradu. Zřízení velkolepého konservatoria\nv Petrohradě jest od ministeria dovoleno a obdrží stvr-\nzení, jakmile se car z Krimu navrátí. Antonín Rubin-\nstein obdržel již takřka pozvání, by orgauisací a vrchní\nředitelství tohoto nového na bohatých peněžných pro-\nstředcích spočívajícího ústavu převzal. Za tou příčinou\nnebude Rubinstein žádných velkých uměleckých cest\nkonati. Nové konservatorium bude dle vzoru Pařížského\nnejen úplné vyučování ve zpěvu, nýbrž i ve všech ná-\nstrojích a komposicí zaujímati. Zvláštní a důležitou část\nústavu bude „operní škola\" tvořiti,\nVídeň. Pan Jakub Nagy (vysl. Naď), virtuos na\npastuší flétnu, zdržuje se nyní zde, by se tu veřejně\nslyšeli dal.\n*) Budoucně více o tomto chvály zasluhujícím spolku.\n\nDur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "debut_caractere": 3550, "fin_caractere_exclue": 4682, "texte": "(Haydn a Mozart.) Jednoho dne vyzval Haydn Mozarta,\njenž ho právě navštívil, by napsal skladbu, kterouž by on (Haydn)\nokamžitě z patra hráti nemohl. Mistr Mozort přijal návrh. Při\ntom se určilo, že ten, kdo prohraje, zaplatí skvostnou večeři a\nšampaňské. Mozart posadil se tedy k psacímu stolku. Sotva že\nněkolik minut uplynulo, vstal a podal svému příteli hudební kus,\ntvrdé, že on jej zahraje; nikoliv však Iíaydn. Haydn podiven\nnad touto na oko velkou snadností a jednoduchostí úlohy mu před-\nložené, posadil se k nástroji a počal hráti. Sotva však přišel\nk polovičce hudebního tohoto žertu, zvolal náhle: ta má\nznamenat, Mozarte! Musím tu roztáhnouti ruce na oba nejzazší\nkonce piana a zde mám uprostřed uhodit na kláves; to je ne-\n! možné; tuto úlohu neprovede nikdo!\" Mrzutě vstal Haydn od\npiana. Okamžitě zaujal Mozart jeho místo, prošel rychle snadně\núvodní passáže a když k onomu místu přišel, vzal noty ve skladbě\npředepsané tak, že klávesy na vrchním a dolním konci piana\ns rukama, a noty v prostředku ku klávesnice se nahnuv svým\ndlouhým nosem vzal. S bomerickým smíchem přiznal se Haydn,\nže je přemožen a dal na večeři."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "233", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.5", "debut_caractere": 3041, "fin_caractere_exclue": 3049, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "233", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Opera. Pravili jsme již v předešlém čísle, že slečna", "titre_sommaire": "Opera. Pravili jsme již v předešlém čísle, že slečna", "signature_source": "r—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.5", "debut_caractere": 3051, "fin_caractere_exclue": 4078, "texte": "r—r.\nOpera. Pravili jsme již v předešlém čísle, že slečna\nArtotova patří k nejkrásnějšímu trojlístku, který k nám\nletošního roku zavítal, tak že těžko staviti jednu uměl-\nkyni nad druhou, anto má každá své zvláštní přednosti.\nSI. Artotova nezmýlila nás iv dalších svých úlohách,\nano zvýšila naše obdivování se její eklatantní hry, její\nvytříbené koloratury, jejího přísného zachovávání nejsilněj-\nšího forte i takřka mysteriesního piana;\ntu jsme shledali, že i našemu orkestru chybělo, co do\ntěchto nuancí, někdy korrektné provedení doprovázející\nčásti. Ze pak slečna ne jednou, ale mnohokráte po každé\nsamostatné arii byla hlučně vyvolána, rozumí se samo\nsebou. Než nemůžeme pro obmezenost místa pustiti se\ndo podrobností, pravíme jenom ještě, že bysme sotva sle-\nčnu přechválili, která každé své úlohy zcela mocna jest,\ntak že pokaždé dům ve všech prostorách až přeplnila.\nOpery, v kterých tato výtečná umělkyně vystoupila, jsou\nnásledující: ve čtvrtek dne 3. října „Troubadour,\" v so-\nbotu dne 5. října „Marie, dcera pluku.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "233", "page_fin": "234", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.2", "titre_corps": "— Záležitosti českého divadla budon konečné", "titre_sommaire": "— Záležitosti českého divadla budon konečné", "signature_source": "Ed. Nápravník", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.5", "debut_caractere": 4080, "fin_caractere_exclue": 4792, "texte": "— Záležitosti českého divadla budon konečné\ndo pořádku uvedeny. Od 15. října bude se v No-\nvoměstském divadle dvakrát za týden a sice\nv úterý a ve čtvrtek o6J hodině večer hráti. Ne-\ndělní představení bude vc. k. zemském divadle od-\npoledne. V letě obdrží ředitel Thomé ze zemských dů-\nchodů za každé představení 88 zl., v zimě 127 zl., za\noperu 100 zl. příspěvku. Mimo to bude na česká před-\nstavení v Novoměstském divadle předplacení zařízeno.\nSedadlo na 100 představení bude státi 25 zl.; lóže\nna 100 představení 200 zl. Konečně bude Novoměstské\ndivadlo zcela nově uspořádáno. První a druhá galerie\npomine a nový strop bude zhotoven; kde nyní parket jest,\nbude parterre, O dobré topení bude též postaráno. Ža-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4306, "texte": "Ježit nyní na našem obecenstvu, by lásku k divadlu osvěd-\nčilo a věc dobrou podporovalo.\n- Zýtr a bude odbýván koncert ku prospěchu\nvdovy p. V. Bartákovi. Bude též spoluučinkovati sla-\nvná D. Artotova.\n*\nHudební nástroje ve výstavě starožit-\nností. Co navštěvovatel při vstoupení do dolního sálu\nz dálí snad za turnajská kopí drží, jsou hudební nástroje.\nProstředek zaujímá obrovská hoboj, která se k ná-\nstroji nyní obyčejnému tak má, jako snad předpotopní me-\ngalos aurus k nevinné ťrtinolepce hvězdnaté. Tato bez-\nmála 2 sáhy dlouhá příšera jest tak zvaný „p o dvojný\nkvintový bombardon\" aneb velký kontrabassový bom-\nbardon; pro hudebníky podotkneme, že objem tohoto mo-\nhutného nástroje jen od velkého až k jednočárkovanému\nF jde. Vedle něho lze vidět „basový bombardou,\"\nkterýž o kvintu výše stojí, pak tenorový neb baset-\ntový a altový bombardou s objemem od g až k dvou-\neárkovanému c. Tak úplně zachovalé lemování toho po-\ndivuhodného nástroje je velkou vzácností. Dřevěný\nnástroj co pastuší píšťala ohnutý je křivoš (Storto neb\nCornamuto torto) druh to ohnutých hoboji. Naší les-\nnice nestávalo v středověku. Malé zakrnělé hou-\nsle, které spíše jako velká kobylka než hudební nástroj\nvypadá, jest f ran co úzká poš „poche\" (taška), která\nse bud dle formy tak nazývala aneb že se v tašce no-\nsila. Kitára, která tak různorodě vypadá, jest pravou\nciterou a nesmi se držeti za loutnu, jejížto těleso té-\nměř polokoulovite bylo. Buben nad ní prožil trudné\ndny a činil při oblehání Prahy od Švédů r. 1648 dobré\nslužby.\n—— Pan V. D. Martin o vský odhodlal se k vy-\ndaní almanachu, v němž mimo divadla i belletristice\na, hudbě místa se popřeje. Úplný obsah almanachu uve-\nřejníme svým časem. Vyzývají se tedy všickni páni spi-\nsovatelé, aby laskavě své práce k tomu cíli zaslati si\nneobtěžovali, pak všecky sl. direkce divadelních českých\nspolečností a ochotnických divadel, aby p. uspořadateli\núplný seznam svých údův, a jimi provozovaných drama-\ntických původních i přeložených her doručili ; a páni\nředitele zpevackyeh spolků, by mu jména svých údův a\núplný program všech jimi provozovaných skladeb poslat\nsi neobtěžovali. Zásilky v záležitosti této necht se zasý-\nlají (až do 15. prosince t. r.) k rukoum p, Martinov-\nského franko na kancelář pro překládání a opi-\nsovaní\" číslo 25. v 1. poschodí v Praze.\nNáš rodák pan Ed. Nápravník, kapelník u\nJ. Exc. knížete Yusupova, přibyl ve čtvrtek dne 3. září do\nPetrohradu. Z jeho listů vyjímáme tuto některé zajímavé\nzprávy: „Po šesti dnech dostal jsem se šťastně do Petro-\nhradu. Z Kovna do Dúnaburgu jeli jsme po poště, přál\nbych Varn poznati zdejší poštovní jízdu. Vzdálenost tato\nobnáší 200 verst (6 verst = 1 něm. míle) a na místě\nbyli jsme za 15 hodin. Zapřaženo bylo 6—B koní, a\nnechť si bylo do vrchu, nechť dolů, ustavičně kvapem\nkoně ujížděli. Co se orkestru dotýče, kterým vládnu,\nztenčil se poněkud, an lid z poddanství je vymaněn ; než\npřec čítá orkestr 25 členů. Orkestr tento je tak daleko\npokročilý, že jsem s ním každý orkestrální kus nastudovati\nmohl. J. Exc. kníže Yusupov přijel teprv po 14 dnech\ndo Petrohradu a přijal mne velmi vlídně ; zvláště dobyl\njsem si jeho náklonnosti, když jsem několik koncertních\nkusů na piano buď z paměti neb a vista přednesl. Naším\nrodákem p. Seifertem byl jsem uveden do několika do-\nmů, kde nyní častým hostem býti musím ;je to generál\nLehmann a baron Cridner. Po celý čas 4 neděl byl jsem\nas 2—3 krát v hostinci u oběda. Strava v hostincích je\ntaké špatná aza 1 rubl jde člověk hladov od stolu.\nS knížetem Yusupovem hrávám někdy dohromady ; zanáší\nse mnoho skládáním ; přednáší kantileny a zpěv vůbec na\npiano mistrně a pohnutlivě. Hlavní „beseda\" odbývá\nse tu každou sobotu. Nemohu Vám onu slast po-\npsati, jaká nás dojímá, když krajané daleko jsouce od\nvlasti vzdáleni se vespolek vidí. Pan Hynek Voj áček\nsložil pro nedostatek času vedení kn ě h zdejší\nbesedy, d oblize 11 í nad knihami a novinami je-\ndinou to hodnost naší besedy; ajá byl jed n o hlas ně\nk tomu vyvolen. Mimo to máme v besedě též tak zva-\nného „hospodáře,\" kteréž místo malíř p. Brož zastává.\nCo nevidět chceme zde uspořádali „český koncert,\"\nv kterém p. Seyfer t, já a jiní naši krajané spoluúčin-\nkovati budeme. Mimo to budu bezpochyby hráti v jed-\nnom koncertě university. V Petrohradě 18. října rus.\ndat.lB6l.\n\nEd. Nápravník."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "234", "page_fin": "235", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.3", "titre_corps": "— Krajan nás, pan Jan N. Král, žák pana J.", "titre_sommaire": "— Krajan nás, pan Jan N. Král, žák pana J.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.6", "debut_caractere": 4308, "fin_caractere_exclue": 6169, "texte": "— Krajan nás, pan Jan N. Král, žák pana J.\nVebra, stal se kapelníkem u velkého divadla v Amster-\ndamě. Pan Král je rodem Plzeňan a horlivý Vlastimil.\n— Alex. Dreyschock vystoupil na vyzvání v 2.\nkoncertě „Gewandhausu\" v Lipsku dne 6. října a před-\nnášel koncert od Schuinanna, pak novelettu od téhož a\nnovou svou skladbu „Souvenir de Norderney44 s nej-\nskvělejším výsledkem.\n— Pan Paulus, virtuos na violu a bývalý clen\nPražského divadelního orkestru, zrušil, jak se dovídáme,\nkontrakt s ředitelem Thomém, a přijal místo u divadel-\nního orkestru v Rotterdamu.\n— Zasloužilý profesor houslí, p. Moric\nMi 1 dner uspořádá letos večerní zábavy pro komorní\nhudbu, které as roku 1807 virtuos na housle p. Pixis\npoprvé v Praze veřejně do života uvedl.\n— Směs z česko s lovanských písní. Na\nobzoru národní hudby vyjde v krátkém čase nové dílo, na\nkteré obecenstvo upozorňujeme. Pan Illner, skladatel\nnárodní kadryly, složil veliké potpourri z písní českoslo-\nvanských pro piano pod názvem „Čechův sen.\" Obsahu-\nje! dílo toto výbor písní národních, zvláště v této době\noblíbených. Skladba tato je věnována pánu Ferd. Fin-\ngerhutovi, chvalně známému mecaenáši literatury české.\n— Hudební literatura. Základy harmonie a\nzpěvu s příslušným navedením pro pány učitele vů-\nbec a národních skol zvlášť od výtečného theoretika pana\nJosefa L. Zvonaře vyšly tyto dni co číslo 1; biblio-\ntéky učitelské. Ponechávajíce si zevrubnější poje-\ndnání o tomto pro nás veledůležitém díle pro příští číslo,\npodotýkáme toliko, že důkladný a znalý pan spisovatel\ndílem svým vyplnil na poli hudební literatury mezeru dávno\njiž cítěnou a že si tím veliké zásluhy o hudebnictví če-\nské dobyl. Jasně a srozumitelně podává nám ctěný spi-\nsovatel základy harmonie a zpěvu, a jsme přesvědčeni, že\nz ní páni učitelové, ředitelé kůru, varhaníci atd. mno-\nhých vědomostí k svému prospěchu dosáhnou. Vý-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 123, "texte": "tečná tato kniha stojí u pana spisovatele 1 zl. 30 kr.\nr. č. Kdož si jí přeje, obstará ji za tytéž peníze\nredakce Dalibora."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "235", "page_fin": "235", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Počátek. (Hudební poměry.) Povim-li, že", "titre_sommaire": "Z Počátek. (Hudební poměry.) Povim-li, že", "signature_source": "P. J", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.7", "debut_caractere": 125, "fin_caractere_exclue": 3744, "texte": "P. J.\nZ Počátek. (Hudební poměry.) Povim-li, že\nse u nás o prázninách také hudební a dek lámáni\nat o rn í besedy odbývaly, že se divadlo hrálo, ne-\npověděl jsem něco tak neobyčejného, nebo v kterém místě\npo krajích českých by se cos podobného nebylo dělo?\nVždyť jsme v Čechách! Divnější však jest už to, že náš\nhudební chor při divadelním představení kusu „Mlynář\na jeho dítě\" dne 26. září samé polky a marše hrál\n(pro obveselení prý, aby lidé tolik plakat nemusili), nej-\nspíš že z nedůstatku příležitostných hudebních kusů\njost to tím podivnější, pomyslíme-li, že naše město jest\nvíce než jiné hudební; vždyť jest u nás každou neděli\nveliká mše, vždyť máme dva hudební sbory zpěv.\nspolek!! Jakže, řekne někdo, u vás že jest zpěvácký\nspolek, ten musí být velmi v svaté pokoře vyučen, že\ntak v tichosti život svůj tráví!? Přiznávám se: Honosíme\nse již po více let zpěváckým spolkem. Zdá se však,\nže už slunce jeho zapadlo za horizont své slávy. Jeť on\njiž nemocný starec, který raději mlčí, než by zpíval. Na\njakou nemoc postonává, nevím, zdá se mi, že se příliš\nrmoutí nad nesvorností svých synů, kteří nezdají se míti\nještě ani tolik síly, tolik vlasteneckého ducha, aby všední\ndisharmonie denního života podřídili uměli účelům tak\nvznešeným a tak potřebným! Smutná to věc, ale pravdivá!\nPo 10 měsíců zcela nečinným zůstává náš z p ěy á c k ý\nspolek a kdo ví, jak dlouho ještě v tom stavu potrvati\nzamýšlí. Měl bych ještě povědíti, jak nepříslušné se ko-\nlikráte komposice hudební při procesích, pohřbech atd.\nhrají, o tom ale snad až někdy později; prozatím jen\npodotýkám, že mi v uších dosud zní líbezné zvuky tu-\nreckého bubnu z procesí na den sv. Floriana! (S.)\nA Z Příbransi. (Akademie.) Dne 29. září od-\nbývala se v prospěch pohořelých v městečku Milíně be-\nseda, kdežto právě se zde nalézající nadějeplný absolvo-\nvaný konservatorista pan Karel Švarc, bratr známého\npěvce zpěvoher ceských, na nástroj svůj „troubu\" spolu-\núcinkoval. Každý zajisté z přítomných byl dychtiv pro-\ndukci tuto na tak málo v sólech známý nástroj a to tím\nvíce doprovázením jemně znějícího klavíru slyšeti. Toliko\nale bylo želeti, žeť nástroj v tak malém a úzkém sále\ncenu tratil kdežto naproti tomu den před tím na den sv.\nVáclava v chrámu Páně Slivicskéin majestátně a svým\nčistým a dojemným zvukem na cit zbožných mocně pů-\nsobíc přelíbezně v 3 sólách se rozléhal. Nejen na troubu\nnýbrž také na piano se dotčený pán výtečně vyznačil a\nze všech stran zvučné pochvaly a všeobecného uznání od\ntak četného obecenstva došel. Hrdým z jedné strany\nmůže zajisté konservatorium Pražské na chovance své\nbýti; však ale přáti by bylo, kdyby i také „vlasten-\nským\" se stalo, by pak chovanci jej opustivše, řeci\nsvé mateřské úplně mocni byli. To žádá vlast, to\nkáže ředitelstvu povinnost svatá, spravedlivu býti\nnárodnosti naší. Jak bolestně musí každý poctivě\na vlastensky smýšlející dojat býti, když konservatoristy\ntak bídně v češtině hovořiti slyší, kdežto přece\nne jim, ale ředitelstvu zazlíti se to musí. Srdce bolestí\npuká, když jeden se dozví, že mnohý v ústavu českém\nlépe ve fraaštimě než v mateřštině se zná, když\nvidí třídy výborné z franštiny a vlaštiny a nižádné\nz češtiny. Jak možný, táži se, u žáků nově přijatých,\nkteří jsou v němčině málo zběhlí, pokrok ? zdali nezůstanou\npozadu nejen v hudbě ale spolu iv ostatních předmě-\ntech? kdo, táži se, béře to na svědomí své, kdo bude\nz toho zodpovídati ? kdy pak, táži se s tisíci a miliony\njiných, bude ústav tento i k nám spravedlivý ? Oče-\nkáváme pro letošek i zde opravy a nepřestanem ze spánku\ntak tvrdého, a pohodlí obvyklého probouzeti, dokud i zde\npo právu se nám nestane.\n*)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "235", "page_fin": "236", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.5", "titre_corps": "(X+Y+Z) Z Pardubic, dne 6. října, (Chrámová", "titre_sommaire": "(X+Y+Z) Z Pardubic, dne 6. října, (Chrámová", "signature_source": "—o—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.7", "debut_caractere": 3746, "fin_caractere_exclue": 6411, "texte": "(X+Y+Z) Z Pardubic, dne 6. října, (Chrámová\nhudba. — Výlety údů zdejšího zpěváckého\nspolku.) Velmi pozorně naslouchal jsem po tři\nslavnostní dni zde kostelní hudbě, a to sice: Na den za-\nsvěceného českého patrona sv. Václava, 1. října při\n„Veni sancte spiritus/' a 4, října na jmeniny krále če-\nského, na den sv. Františka Serafínského. Na den sv.\nVáclava se provozovala velká mše do C-dur od našeho\nslovutného Roberta Fiihrera ; za graduale se zpíval\ncťverozpěv: „Sv. Václave! Vévodo české země, oroduj za\nnás\" s líbeznou ozvěnou na varhany, již dívčí uěitel p.\nŠrfitek mistrně provedl; za offertorium zpíval jeden\nzbožný sbor náš zpěv. spolek. Na den 1. října sedá-\nvala mše od Bůhlera, a protože nám to velmi vý-\nznamné a zajímavé dílo Fiihrerovo od dne sv. Václava [se\nhluboko do hudebního vnitra našeho zakotvilo, nechtěla\nnám ta obyčejná, jednotvárná Búhlerovka dosti chutnati.\nA co jest Biihler proti Fiihrerovi ? Toť snadno každý\nvzdělaný hudebník posoudí. Za graduale zpívali 3 ba-\nsisté solo : „Exaudi me;tt za offertorium pěl zdejší zpě-\nvácký spolek kostelní sbor od Jelena. Na den sv.\nFrantiška opakovala se krásná mše Fuh re.ro va do C-\ndur, za praduale zpíval náš činný zpěv. spolek ctvero-\nzpěv : „Bone Deus, amor meus,\" offertorium bylo solo pro\ntenor a baryton od Diabelli-ho, což provedli pánové\nŤomsů a Janda. Snaha nového ředitele kůru pana\nPospíšila není všední; chrámová hudba jest dobrá,\navšak může ještě vyšší vrchol dokonalosti a vytříbenosti\npři neunavené píli a obezřetnosti dosáhouti, neb naše mě-\nsto chová ve svém lůně mnoho a dobrých sil, a při tom\nnemohu zamlcqti, že náš zpěv. spolek takřka při\nv š ech kostelních slavnostech se ochotně zúčastňuje, což\njsem v některých jiných městech neshledal. Nuže jen na-\npřed, zdař Bůh! Jeden výlet udělalo několik údů\nzpěv. spolku do blízkého města Dašic, kdež se zasvěcení\nchrámu slavilo. Při velkých službách Božích provozo-\nvala se mše do D~mol od Václ. Horáka, ředitele kůru\nv Praze. Graduale: „Ave Maria\" s obligátním solo na\nvarhany od Fuhrera bylo neúhonně provedeno; solo na\nvarhany hrál významně zdatný kapelník z Chrudimi p. C*\nVinař; offertorium bylo od Drobiše. Na večer hrála\nznámá kapela Mateřovská v hostinci u „Zele-\nného stromu,\" kapela Chrudimská ale v „Radnici.\" Druhý\nvýlet udělali údové zpěv. spolku z Pardubic do Přelouče\nk národní slavnosti pro Zdenku Ha vlícko-\nvu. Mezi dobře zpívanými sbory a všelijakými předne-\nšenými žertovnými deklamovánkami se míchal utěšený ta-\nnec a rozjařený hovor, který až do bílého rána trval.\nV neděli na to byl Váš dopisovatel přítomen velkolepé\nslavnosti v České Skalici, anaž ve prospěch národ-\n*) Těšíme $e m Vašnostiny dopisy l Ked."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1963, "texte": "ního divadla držána byla. Dopisovatel ze Skalice podá\nVám zajisté zprávu o této zajímavé besed ě. Slavnost\ntrvala po 2 dni. Byly jistě utěšené pro každého, který\npři té slavnosti přítomen byl, neb tu laskavost a lidu-\nmilnost vůbec občanu v České Skalici nalezl jsem vzor-\nnou, protož těmto stateěnýrn českým národovcům třikrát:\nSláva !\nZ České Skalice. (Beseda.) V neděli dne 22.\nzáří odbývala se v hostinci „p. Šteidlera\" ku prospěchu\nnárodního divadla velkolepá beseda; tato vypadla\nnad vše očekávání velmi skvěle. Program k této byl vel-\nmi zajímavý; střídání deklamovánek, zpěvu a taneční hudby\ndodávalo zvláštní rozmanitosti tomuto uspořádání. P. Bo-\nrůvka st. z Hořicek o zdařilý přednes proslova, si. Jos.\nRatajská, sl. Ani. Řezníčkova a p. Tylš st. dekla-\nmovánek se zvláště přičinili. Skalický zpěvácký\nsbor vybídl Náchodský zpěv. spolek a jiné okolní\nzpěváky k spoluúcinkování, k čemuž se nemalý počet zpě-\nváku z ochoty laskavě dostavil. Vzájemné přivítání Ná-\nchodského spolku a Hořických zpěváků dodalo této slav-\nnosti tím větší půvab a národní ráz. Ze zpěvů se přednášelo\nvlním oddělení „Rovnost a svornost,\" sbor od Jelena;\n„Kovářská\" od Vogla; v 11. oddělení „Žel a chmel\" od\nFel. Mendel sso h n a-Bartholdiho a naposled „Válečná41\nz opery „Rienzi\" od Wagnera. Všecky sbory došly vše-\nstranné pochvaly; zvláště „Válečná,\" která se musela na\nvšeobecné přání opakovati. Řídění sborů p. V. ze Sk. a\np. Kř. z Nachoda bylo obezřetné. Náchodský zpěv. spo-\nlek jsa nedávno utvořen a p. Kř. pilně veden, zvláště\nvynikal svou precisností. Sláva jím!*) Okolní města byla\nvíce méně zastoupena. Obecenstvo se vzájemně do svět-\nlého rana bavilo. Dekorace a odění studentstva i krásné\npleti bylo rázu národního. Výsledek výnosu nám jest\nneporědom; nával hostů ode všad nám připovídá náležité\nuspokojení. Srdečné díky všem spoluúcinkujícím, zvláště\npak výboru, který se té věci s takou ochotou ujal; kéž\nby se nám každoročně takové výtečné zábavy dostalo!\n\n—o—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.6", "titre_corps": "Baaden-Baaden. Moravský virtuos na housle", "titre_sommaire": "Baaden-Baaden. Moravský virtuos na housle", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "debut_caractere": 1965, "fin_caractere_exclue": 3094, "texte": "Baaden-Baaden. Moravský virtuos na housle\nErnst složil operu, která se příští leto zde vedením\nBerlioze dávati bude.\nBerlín, Před nedávnem přibyl sem Ant. Rubin-\nstein, by se zde několik neděl zdržel.\nMilán. Turínské ministerium vyučování zvolilo za\nphcinou reformy stanov konservatoria komisi, která\nz pánů: Verdiho (předseda), Mazzucata, Rongetti-Mon-\ntavitiho, Filippiho a Toney záleží.\nZ Petrohradu. Zřízení velkolepého konservatoria\nv Petrohradě jest od ministeria dovoleno a obdrží stvr-\nzení, jakmile se car z Krimu navrátí. Antonín Rubin-\nstein obdržel již takřka pozvání, by orgauisací a vrchní\nředitelství tohoto nového na bohatých peněžných pro-\nstředcích spočívajícího ústavu převzal. Za tou příčinou\nnebude Rubinstein žádných velkých uměleckých cest\nkonati. Nové konservatorium bude dle vzoru Pařížského\nnejen úplné vyučování ve zpěvu, nýbrž i ve všech ná-\nstrojích a komposicí zaujímati. Zvláštní a důležitou část\nústavu bude „operní škola\" tvořiti,\nVídeň. Pan Jakub Nagy (vysl. Naď), virtuos na\npastuší flétnu, zdržuje se nyní zde, by se tu veřejně\nslyšeli dal.\n*) Budoucně více o tomto chvály zasluhujícím spolku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.7", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "debut_caractere": 3096, "fin_caractere_exclue": 3107, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.7.1", "titre_corps": "(Corelli.) Corelli hraje jednou v Římě něco ze svých", "titre_sommaire": "(Corelli.) Corelli hraje jednou v Římě něco ze svých", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "debut_caractere": 3109, "fin_caractere_exclue": 3548, "texte": "(Corelli.) Corelli hraje jednou v Římě něco ze svých\nhudebních skladeb před vybranou společností v komnatách kar-\ndinála D., svého ochrance, zpozoroval, že se kardinál s nějakým\nšlechticem velmi čile baví.\nOkamžitě přestal hráti a odložil svůj nástroj.\nKardinál udiven nad okamžitou přestávkou, ptal se hned\numělce: zdaliž nějaká struna praskla?\n„Nikoliv, milostivý pane,« odvětil Corelli, »nechtél jsem\nVaši Eminencí z hovoru vytrhnouti.u"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.6.8", "titre_corps": "(Haydn a Mozart.) Jednoho dne vyzval Haydn Mozarta,", "titre_sommaire": "(Haydn a Mozart.) Jednoho dne vyzval Haydn Mozarta,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "debut_caractere": 3550, "fin_caractere_exclue": 4682, "texte": "(Haydn a Mozart.) Jednoho dne vyzval Haydn Mozarta,\njenž ho právě navštívil, by napsal skladbu, kterouž by on (Haydn)\nokamžitě z patra hráti nemohl. Mistr Mozort přijal návrh. Při\ntom se určilo, že ten, kdo prohraje, zaplatí skvostnou večeři a\nšampaňské. Mozart posadil se tedy k psacímu stolku. Sotva že\nněkolik minut uplynulo, vstal a podal svému příteli hudební kus,\ntvrdé, že on jej zahraje; nikoliv však Iíaydn. Haydn podiven\nnad touto na oko velkou snadností a jednoduchostí úlohy mu před-\nložené, posadil se k nástroji a počal hráti. Sotva však přišel\nk polovičce hudebního tohoto žertu, zvolal náhle: ta má\nznamenat, Mozarte! Musím tu roztáhnouti ruce na oba nejzazší\nkonce piana a zde mám uprostřed uhodit na kláves; to je ne-\n! možné; tuto úlohu neprovede nikdo!\" Mrzutě vstal Haydn od\npiana. Okamžitě zaujal Mozart jeho místo, prošel rychle snadně\núvodní passáže a když k onomu místu přišel, vzal noty ve skladbě\npředepsané tak, že klávesy na vrchním a dolním konci piana\ns rukama, a noty v prostředku ku klávesnice se nahnuv svým\ndlouhým nosem vzal. S bomerickým smíchem přiznal se Haydn,\nže je přemožen a dal na večeři."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "debut_caractere": 4684, "fin_caractere_exclue": 4860, "texte": "Listárna.\nPanu Jan ... do Pard.. ♦ . Srdečný pozdrav od Ed.\nN. v Pet.. . jakož i na všecky známé. S.z v T. Až\ndo června 1862. Na Záboje předplatili jsme Vás a sice\n4 zl. 50 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-10-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-10_01#c018", "volume": "bmtnabd_1861-10-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "236", "page_fin": "236", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.2.8", "titre_corps": "K tomuto číslu přiloženy jsou dvě přílohy VIII. a IX. obsahující skladbu piánni od Bárty, píseň od", "titre_sommaire": "K tomuto číslu přiloženy jsou dvě přílohy VIII. a IX. obsahující skladbu piánni od Bárty, píseň od", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "debut_caractere": 4862, "fin_caractere_exclue": 5113, "texte": "K tomuto číslu přiloženy jsou dvě přílohy VIII. a IX. obsahující skladbu piánni od Bárty, píseň od\nKavana a duetto od K. Bendla. Páni odběratelé „Dalibora\", kteří se na 111. a IV. čvrtletí ještě\nnepředplatili, žádáme, by své předplacení brzy obnovili."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "229", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.1", "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nL. byl těmito odměnami též několikkráte poctěn\na p. kantor se rád s jeho hustými černými kadeřemi\nspřátelíval. Říkávali, že takový perný pohlavek účin-\nkuje více než dvacet napomenutí, neb toto poslední\n„ti lagramentiprý hned zapomenou,\"ale to první že\njim zní celý den v uších. Jestli ale jeden ze zpěváků\nsolo v lilanii neb ve mši docela pokazil, neminul ho ni-\nkdy ukrulánský pardus. Byla to strašná ad\nposlerioraf která žádný z účastníků snad až posud\nnezapomněl, tak jako snad mnohému übožáku ještě nyní\nhlava od pohlavků brní. Smutný úsměch se člověku\nna rty loudí, když si na tuto hudební paedagogiku\nzpomene. Übozí hoši museli tak častokráte svůj úkol\nzpívati a měli při tom plné oči slzí, nevědouce, co to\nznamená, když při tom pěli „miserere mei domine!a\nNáš L. ovšem této choutky tak často nezakusil, neb si\ndal na svém úkolu vždy mnoho záležet, při čemž ho\njeho velký talent jak náleží podporoval. Když byl L.\npůl devátá roku stár, vzal jej otec již do Brna, aby\ndělal v klášteře u Augustianů zkoušku, by do tamnější\nfundace přijat byl. Byla mu fuga z jedné mše beze\nvšeho průvodu předložena a on ji k užasnutí všech pří-\ntomných bez chyby od začátku až do konce zazpíval.\nTehdejší regenschori pater Fuigens Susser domnívaje\nse, že Lukeš fugu tu již někdy zpíval, předložil mu\nještě dvě těžké arie, opět beze všeho průvodu. Lukeš\nmu je ale zase beze vší chyby odzpíval. Bylf tedy\ns radostí do fundace v klášteře Augustianskéin na sta-\nrém Brně přijat a netrvalo to ani půl roku, byl již\nv Brně co prvnísopranista vyhlášen.\nV hudebním oboru dělal tedy Lukeš značné pokroky,\nk čemuž ty značné zkoušky, a cvičení nemálo dopomá-\nhaly. Jináče to ovšem ale vyhlíželo ve škole. Lukeš\nnerozuměl, přijda do Brna, ani slovo německy. Kdo se\nV\ntenkráte o to staral, aby Cechoslované vůbec byli na ne-\nzvratném základě své mateřské řeči vychováni? Chtě\nnechtěj, musel se každý z nich hmoždit, aby tu samo-\nspasitelnou kulturu německou, zradiv sám sebe, co\nmožná brzo si osvojil. Lukeš byv dříve v české škole\nprvní, stal se nyní při vší pilnosti posledním. Ve\nškole, ni v klášteře nebyl mu výklad uloženého úkolu\ndán; přísné poručení však následovalo vždy, že jak\nlekcí nebude umět nazpaměf, tak jako ti druzí žákové\na fundalisté, že dostane notný pardus a nic k obědu,\nni k večeři. K tomu dal představený fundace, velebný\npan páter Fuigens Susser, který též profesorem filoso-\nfie v sedmé a osmé třídě gymnasialní byl, všem funda-\ntistům tak zvané „ signum f knížku to, do které se\njméno každého fundatisly zapsalo, jak mile se opovážil\njen jediné slovo české promluviti.\nNa tento spůsob si nadělal pan regenschori z této\nútlé mládeže samé policajtské slídíce, udržev tak roz-\npor a nepřátelství mezi všemi. Náš Lukeš byl usta-\nvičně zapsán a přislíbený trest ho také nikdy neminul.\nJak často si nad tímto ukrutenstvím hořce zaplakal, ale\ncož mu to bylo platné ! Otec neměl tolik, aby ho na\nvlastní úlraty byl mohl nechat študovati; musel tedy\nvše trýznění pokojně snášeti.\n(Pokračování.)\n\nMyšlénky o slovanském zpěvu.\nLyrika.\n(P okr a čo vání.)\nJelikož dokonalé vzdělání zpěvu, které pojemům\na potřebám vyšších tříd, dále postouplým požadavkům\nobecenstva, jeho obsáhlejším vědomostem a vyvinutému\numěleckému smyslu zadost učiníti má, bez základu do-\nstatečně vzdělané, těmto požadavkům odpovídající ly-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "230", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.2", "texte": "riky nemožné jest a poněvadž dále, lyrika jako ta\nlátka, kterou hudba k útYorům svým užívati musí, ná-\nsledovně také účinkuje na zpěv jí přidaný, tedy v roz-\npravě o národním zpěvu v žádném případu obojetno\nbýti nemůže dodané slovo o jeho přirozeném podstavku,\no nevyhnutelně jemu předcházející národní lyrice.\nLyrika ale může býti národní: dle jazyka dle\npředmětu a dle ducha.\nNárodnost dle jazyka, jakkoliv důležitá, sama se-\nbou dostatečnou býti nemůže, neboť to se nedá ode-\npříti, že i na vzdor jazyka látka i duch mohou býti\nnárodu nepřiměřenými, ano i naprosto protivnými.\nDle jazyka a látky lyrika může býti národní, ale\npři tom přece možná spojovati národní látku s myšlen-\nkami a city, jež národ za své neuzná.\nDle jazyka, látky a ducha jsou písně lidu národ-\nními, ale i ve vyšší lyrice jest takové sebrání všech\ntěch vlastností možné, jimi se uspůsobí nejmocnější\nvzlet, ta nejostřejší charakteristika.\nAčkoliv národnost látky bez výmínky cenu svou\npodržuje, přece dá se dokázati, že národnost ducha od\nní nevyhnutelně nezáleží, když pomyslíme, že ty samé\npředměty, ač by i cizí byly, u rozličných národů také\nrozličné myšlénky a rozličné city vzbuditi mohou. Když\nna př. Schiller svou Marii Štuartku, Pannu Orleanskou,\nDona Carlosa psal, ovšem cizí předměty volil, ale jeho\nnáhledy o nich byly německé, obdělával je s německým\ncitem, s německým duchem. To samé platí o velkém\nsynu Albionu (Shakespearu), který se v Othellu, Ro-\nmeu a Julii a mnohých jiných mistrovských útvorech\nzvěčnil.\nNárodnost dle látky a dle jazyka představuje se\ntedy objektivně, dle ducha ale subjektivně; dále\nmůžeme dvoje stupně národní lyriky rozeznávati, totiž\nv stupni nejvyšším, když jazyk, látka a duch jsou ná-\nrodními, což působí stanovisko lyriky nejdůležitéjší, všeho\nusilování a dostoupení k němu nejhodnější. Že se ale\nnyní každá věku našemu odpovídající duševní vzdě-\nlanost i na předměty vztahovati musí, jenž daleko za\nmeze vlasti a národu zasahují, tedy musí lyrika (dle\njazyka a ducha národu věrná), pro doplnění a udoko-\nnalení sebe, kromě vlasteneckých také jiné universální\nlátky obsahovati, nemá-li se každému vzdělanci jedno-\nstrannou a obmezenou zdáti.\nTyto úvahy zdají se mi zvláště rozhodné u vy-\ntýkání hranic, pokud as upotřebení národních nápěvů\nve vyšším zpěvu místa míli může. Jestliže tedy lyrická\nlátka národní jest, anebo za takovou považovali se dá,\ntedy nic není v tom neshodného, když skladatel ve hla-\nvní tahy hudby s výborem a vkusem připomínky z ná-\nrodních písní vetká. Nedá-li se však předmět básně\nza národní považovati, muselo by se sice užívání ná-\nrodních nápěvů, aspoň těch, jenž se osobně zvláště\ncharakterisují, neobyčejným a nepřirozeným zdáti, zpěv\nale mohl by s pravým zněním národního jazyka a vlast-\nním výrazem citův vždy ještě ráz národní umělecké\nškoly prozrazovati.\nPodlé nynějšího stavu náleží polské lyrice první\nmísto mezi všemi slovanskými. Poskytujeí již sklada-\ntelovi bohatý výbor rozmanitého druhu. Na poli přísně\nzachovávané národnosti nadzmíněným třem výmínkám\nzúplua zadost činíc, mocně a skvěle vystoupila, a\nv jiných, k rozšíření a doplnění uměleckého snažení\nsloužících směrech poskytuje již také dostatečnou, draho-\ncennou látku. Jí náleží ohnivá fantasie, kvetoucí, plný\nobrazův jazyk, jenž co do formy někdy v šíleném letu\nv podivné, neobyčejné koleje vběhne. A při takových\nbásních musí býti skladatel hudby zvláště obezřetný a\ncvičený 5 neboř jak s jedné strany chránili se musí,\naby v takových případech příliš vidoucím nedostatkem\njednoty a souměrnosti plánu, v základu celé komposice\nnechybil, tedy s druhé strany mu pravě takové básně\npříležitost podávají k smělým, svobodným a překvapu-\njícím obratům ve formě, čímž ona často geniální cha-\nrakter nabyti může.\nTaké lyrika Velkorusův k důstojnému stupni již\nse povznesla, a šťastně národní živel do poesie vetkala.\nPřece však její stanovisko potud je více universální,\ndalekosáhlé, než domácí, národní. Vplyv cizích litera-\ntur a cizího ducha v obou středištěch, Petrohradě a\nMoskvě, jest tak velký, že snad ještě dlouho čistoná-\nrodnírau snažení překážeti bude, jestli poslednější se\nzvláštní energií a nadšeností proti němu nevystoupí.\nVelkoruská lyrika ale již každým spůsobem tak daleko\nprospěla, že požadavkům hudebních skladatelův mnoho-\nnásobně zadost učiniti a ku tvoření jadrných básnických\nděl mocně je pobádati může.\nSměr Maloruské lyriky jen po uvážení místních a\npolitických poměrů dobře porozuměn býti může. Malo-\nrus tak dalece vzdělaný, že jako spisovatel vystoupili\nmůže, skoro vždy ve velkoruském písemním jazyku bývá\nzběhlý a cvičený. Jestli tedy podnikne dílo takové,\nkterému by povšechnější rozšířenost přá!, užívá k tomu\nbez námyslu velkoruského nářečí, které jakožto jazyk\nvlády skoro všem vzdělanějším v daleké ruské říši zná-\nmo jest. Obdělává-li ale předměty osobní, čisto-malo-\nruského směru, rád přirozeného nářečí jako nejpřimě-\nřenějšího organu užívá. Z toho vyplývá, že básnictví\nMalorusův, co do mnohosti a universální všestrannosti\nvelkoruskému se nevyrovná, za to ale ve svých samo-\nchtě vytknutých mezech tím čistějšího národního ducha,\ntím určitější, původnější charakteristiku zachovává.\nČechové, kteří od několika let neustále vždy\ns jadrnějšími a bohatšími silami ku předu postupují,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "231", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.3", "texte": "s měnivým štěstím k tomu pracují, lyriku svou s jedné\nstrany neúhonné, čisté národnosti přivlastniti, s druhé\nstrany z národního ducha ty nejhlubší a nejskrytější\nžíly vydobývati a je na nejvyšší vrchol básnického vzletu\npovznésti. Vystupují v brnění, ne aby dobývali a ničili\ndíla jiného snažení, nýbrž aby své vlastní udrželi a chrá-\nnili. Český duch vždy se takovým ukazoval. Ještě před\nkrátkým časem chudobný stav básnictví mohl ovšem\nbý.ti příčinou, že i ti čeští skladatelově hudby, kteří ji-\nnak nebývali bez příchylnosti k vlastenským věcem, na-\nnejvýš ledakdy velmi skromnou komposici k českým\ntextům, zrovna jako almužnu pro žebráka, podávali, na-\nhromadivše při tom v jiných jazycích papírové hory\nmnohoobsáhlých, drahocenných děl. Nyní ale, když če-\nská lyrika radostně prokvítá, když se ode dne ke dni\nkrásněji rozvíjí, ovšem očekávati můžeme, že mnohý za-\nsvěcenec božského umění nerozdělené síly své k ná-\nrodnímu skládání obrátí.\nTaké ilirská musa není nečinná. Ačkoliv ještě\ntak daleko neprospěla, ábysme u ní pevný, charakteri-\nstický směr poznávali mohli, přece k tomu již naději\ndává, tím více, když velká horlivost pro duševní roz-\nvinutí, kterou každý Ilir jak nejvroucněji proniknut jest,\nprávem očekávati dává, že mnoho, co tu ještě zbývá,\ntím rychleji a chvalitebněji v budoucnosti uskutečněno\nbude.\n(Pokračování.)\n\nHudební cikání v Uhrách.\nCikáni, kteří u Nagy-Ida v Uhřích r. 1557 svou\nsamostatnost a své vojvody ztratili, bloudili od toho\nčasu v různých skupeních v zemi uherské. Až do-\nsud hrají elegické nápěvy na tuto svou záhubu.\n„A plakali, když na Zion mysleli !\" Počet těchto\nhudoucích cikánských Jeremiášů, kteří se však o svůj\nJerusalem pramálo starají, obnáší v Uhřích něco přes\n2000. Ještě podotknoutí slušno, že vedle houslí\nbál11, nejpůvodnější a nejoblíbenější nástroj Uhrů a\nspolu též cikánů jest. Cikáni dodávají cimbálem pra-\nvého výrazu melodiím těchto asialských synů pusty.\nČetné ocelové struny, které přes ozvučnou, 2 stopy dlou-\nhou a 1% stopy širokou půdu nástroje natáhnuty jsou,\npřijdou do zachvění pomocí dvou dřevěných hůlek.\nMechanika podporuje vyvedení nejrychlejších passaží a\nnejrozmanitějších ozdob. Cymbál zastupuje poněkud\nmísto klavíru a harfy, a pohybuje se hlavně v arpedžích\na tremolách.\nNejzaamenitější hudební cikáni jsou :\nBarman, jenž r. 1555 v Lípě žil a jejž Uluman\nBeg hojnými dary obsypával.\nCzinka Panna,cikánka, byla r. 1760 přednost-\nkou znamenitého kvartetta a platila za nejvýbomější\nhouslistku. Bylať „Milanollou\" mezi hudebními cikány.\nMatinovic, slovanský cikán blíž Temešváru, osvěd-\nčil se za svého času (1820—1835) co král všech na-\nturalistů houslistů. Bez pravidelného prstokladu a\ns chybným vedením smyčce přednášeli kromě uherských\nmelodií nejtěžší houslové komposice od Maysedra, Cle-\nmentiho, Spohra, ano i Paganinovy étudy a všechny\ns velkým, jadrným tónem; Tak zvaná Matinoviéská\nnota patří k nejoblíbenějším národním zpěvům.\nBanyák skvěl se co virtuos na cymbálu. Dalí\nse i u dvora ve Vídni slyšeli a obdržel od císařovny\nMarie Teresie krásný, ze skla zhotovený cymbál.\nBihari Jánoš, zef předešlého, dosáhl mezi všemi\ncikány nej větší populárnosti. Ano, bylf i k Vídeň-\nskému kongressu povolán a dobyl si cti i peněz od\nnejvyššího panstva. Na své cestě do Jagru (Erlau)\npadl s vozu a zlomil si levou ruku, od kteréhož času\npak s bídou a nouzí bojoval. S tuhým ramenem hrál\nještě vždy v hospodách a žil od sporých darů. Několik\nuherských šlechticů, kteří ho trudného v jedné hospodě\nv Pešti seděti viděli, vybídli ho, by jim zahrál, načež\njeho chromé rameno banknotkami obložili. R. 1827\nzemřel Bihari a byl na útraty svých přátel pochován a\nnárodní museum prokázalo mu později česť a vyzna-\nmenání, že jeho podobiznu v místnostech svých vyvě-\nsilo. Vnuk Biharího nachází prý se u hudební kapely\nSárkóziho. Obchodník v musikáliích hodlal vydati skladby\nBiharího, jakož i jeho současníků Lavoty a Csermáka.\nRozsavólgyi Markus stůj zde co horlivý pod-\nporovatel a ušlechtitel uherské hudby, ačkoliv nebyl ani\ncikán ani naturalista, nýbrž spíše umělec. Bylf r. 1787\nY Balassa-Gyarmath z rodičův židovských narozen,\nosvědčoval již v útlém mládí náklonnost k hudbě a od-\nřekl se místa co obchodní agent v Pešti, by v poklidu\nsvým komposicím a houslím se věnovati mohl. Když\njednou dle tehdejších spůsobů, večerní zastaveníčko ko-\nnaje, ulicemi Peštskými kráčel a svou znamenitou skladbu\nHatvágás\" přednášel, slyšel ho náhodou Bihari, jenž\nse v zahradě „u červeného vola\" na místě nynějšího\nKárolyiova domu nacházel. Bihari přiskočil přitažen\n,magnetickými tóny houslovými\" a běžel Rozsavolgyimu\nvstříc a doprovázel ho od ulice k ulici. Od té doby\nnavštěvoval ho Bihari a naučil se od něho mnohému.\nPo rozličných koncertních cestách, kteréž do Bajy,\nPětikostelů, Vesprimu a Fúredu podnikl a kdež nejkrašší\n„maďarské písněu s velkou snadností improvisoval, stal\nse kapelníkem u německé opery v Temešváru, kteréž mí-\nsto tři leta zastával. Z Bajy, kdež se oženil a roční\npensi bral, podnikl další cesty, nejprv do Peště, kdež\nsvé děli vzdělati dal. Jeden stal se doktorem lékař—"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "232", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.4", "texte": "stvi, druhý obchodníkem v musikaliích. Na to odebral\nse do Břetislavi a do Vídně, načež se po skvělém vý-\nstupu v operním dvorním divadle do Sedmihrad ode-\nbral. Od r. 1840 dával Rozsavólgyi koncerty a zaná-\nšel se skládáním. K tančím „Kór\" a „Tarsalgó\"\nsložil první hudbu. Jeho původních uherských skla-\ndeb je více než 200, mezi nimi mnohý nádherný\ngató-Magyar\" a téměř všechny jsou ve vyšším kon-\ncertním slohu držány a mohou se v každém saloně\nhráti.\nMnozí z části ještě žijící cikáni, jako\nSárkózy, Farkas, Csóry, Buňko a jiných více byli\nžáci Rozsavolgyiho a mnohý nadaný cikánský chlapec,\njejž často v nejbídnějši chatrči nalezl a vyučil, zpome-\nnul si později s díkem na svého „Marcusa bácsi.\"\nJsa vybídnut od mnohých ctitelův vystoupil M.\nRozsavólgyi posledníkráte r. 1845 v národním diva-\ndle. Hrálf v národním oděvu a zbudil při svém vyso-\nkém stáří nevýslovného enthusiasmu.\nDále slušno se zmíniti o Béni Egressim, bratru to\nznámého maďarského herce, jenž co výtečný skladatel\npísní znám jest. Konečně zmíníme se ještě o národní\nmadarské opeře.\nMaďarská opera jest teprv zjevem novějšího\nčasu. První opera jmenovala se „ \" (Bé-\nlův útěk) od Arnolda, žáka L. Beethovena, jehož psaní\nustavičně v klobouku u sebe nosívával. Opera tato pro-\nvozovala se r. 1837. Na to následovaly opery:\n„CselP od Bartaie. „Tiindérkastélyu od Szerda-\nhelyiho. „ Bátori Mária\" od Erkla. „ od\nTherna. „Hunyadi\" od Erkla.\nod Therna. MAfanasia\" od Frant. Dopplera.\n„Kunok\" od Császára. „Ilka\" od Fr. Dopplera.\n„Morsonai Erzsébet.\" „Vanda\" od Dopplera.\n„Kél huszár11 od Dopplera. „Granálos tábor\"\nod Karla Dopplera. „ BenvenCelliniu od Kerna.\n„Vadon fiu\" od Karla Dopplera. „ be-\nle k\" od Therna a několik nejnovějších maďarských oper,\nkteré jsme při rozličných příležitostech v Daliboru\nuvedli.\n\nPřehled sbírek národních písní slovanských.\nJelikož časopis tento přináší „Myšlenky o zpěvu\nslovanském,\" myslím, že nepřijdu nevhod, podám-li\nk článku tomu svůj r. 1857 v „Przyjacielu domovém\"\notištěný přehled sbírek národních písní:\nI. Literatura národních písní velkoruských:\n1. Novoje i polnoje sobranije Rossijskich pjeseň u\nMoskvě, 1780.\n2. Moíodčík s moiodkoju na guljanie z pjesennikami\nili novoje sebranije pjeseň. Sv. Petěrburg, 1790. 8.\n3. Sobranije ruskich prostých pjeseň s notami v Sv.\nPetěrburgu, 1796.\n4. Sobranije ruskich narodnych pjeseň s ich golosami,\npoíožonych na muzyku Ivanom Práčem v Sv. Pe-\ntěrburgu 1815. 4.\n5. Novějšij rossijskij izbrannyj pjesennik, soderžaščij,\nv sebje poínoje sobranije íučšych raznago roda\npjeseň. Moskva 1817. 8. část I.a 11.\n6. Sobranije ruskich prostonárodných pjeseň. Moskva\n1831.\n7. Russkija narodnyja pjesni, sobranyja i izdanyja dlja\npjenija i forte-piano Daniilom Kasinym, Moskva.\n1833. Kniga I.—III.\n8. Polnyj novějšij Pjesennik v trinadcati častiach so-\nderžaščij v sebě sobranije všech lučšich pjeseň J.\nGurjanovym. Moskva, 1835.\n9. Pjesni ruskago naroda izd. J. Sacharovym. Sv. Pe-\ntěrburg. 1838—1839. část I.11. 111. IV. i V.\n10. Narodnyja pjesni Voíogodskoj i Oloneckoj guber-\nnyii, sobrannyja Th. Studitskim. Sv. Petěrburg.\n1841. 8.\n11. Ruskija narodnyja pjesni sob. Pjet. Kurjevskim.\nČást I. Moskva 1848.\nII. Sbírky národních písní maloruských (rusinských).\n1. Opyt sobranija starannych malo-rosyjskich pjesnej.\nIzdan. Kňazja Čerteleva. Sv. Petěrburg 1819. 8.\n2. Maíorossijskija izdanyja M. Maksymovičom. Moskva\n1827. 12.\n3. Piešni polskie i rus k i e ludu galicyjskiego z mu-\nzykíj zebrai i wydaí Wacíav z Oieska (Zaleski) we\nLwowie 1833. 8.\n3. Zaporožskaja staryna, izdanije Izmaila Sreznevskoho.\nCharkov 1832—1838.\n5. Ukrainskija narodnyja pjesni izdanyjo Michailom\nMaksymovičom. Moskva 1834. 8. část I.\n6. Ruskoje vesile opysanoje čerez J. Loziňskoho. Pe-\nremysl 1835. 8.\n7. Malorossyjskija i červonoruskija narodnyja dumy i\npjesni. Sv. Petěrburg 1836. 8.\n8. Piešni ludu Biaío-Chrobatóv, Mazuróv i Rusi %nad\nBugu, przez K. Wojcickiego. Warszawa 1836.\n9. Piešni ludu ruskiego w Galicyi zebrai Žegota Pauli.\nLwóv 1839.\n10. „Bialoruš, kilka slów o poezyi prostego ludu, o\njego inuzyce, špiewie, tancach\" .... pisze Alexander\nRypiňski. Paryž 1840. 12.\n11. Dodatek do zbioróv piešni ludu polskiego i ruskiego\nprzez Kazim. Józ. Turowskiego. Lwów 1846."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "233", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.5", "texte": "12. Sborník ukrainskich pjesen izdavajemych M. Maksy-\nmovičem. Kijev 1849. Část I.\n13. Novyi poezyi maíoruskii, t. j. pišni, dumy, dumki,\ntanci, ballady. Lev Eug. ve Lvovi.\n14. Zbornik Malorusyjski sobr. Kostomarova 1859. v San-\ntarově.\n(Dokončení.)\n\nHaydnova první opera.\nVýjev ze života.\nHaydn již v nejútlejším mládí počal sonáty pro\nklavír skládati, jež pak za skrovný peníz vždy prodá-\nval. Později komponoval valčíky, menuetty atd. pro\nplesy. Jednou také napsal k svému vyražení zastave-\nníčko, které ve všech Vídeňských čtvrtích se svými přá-\ntely provozoval. Divadlo u Korutanské brány ve Yídni\nmělo tehdá za ředitele jistého Kurtze, oblíbeného to\nzpěváka, jenž svými žerty a vtipy obecenstvo vždy ob-\nveseloval. Vlohami a zásluhami svými o komickou ope-\nru, kterouž se svou společností pěstoval, stal se mi-\nláčkem všech Vídeňanů. Jeho paní byla velmi krásná,\ncož hlavní příčinou bylo, proč Haydn před Kurtzovými\nokny také jednou své zastaveníčko zavzníli dal. Kurtz,\nuslyšev několik taktů této skladby, podivil se nad ori-\nginálností, jež touto hudbou vanula, tak velice, že, po\nulicích běhaje, po skladateli se poptával. „Já to\njsem,\" odvece Haydn. „Jak? Ty? V tvém stáří?\"\n„Jednou přece musím začíti.\" „Věru to jest za-\njímavé ; pojď se mnou.\"\nHaydn šel s komikem. Tento, představiv ho své\nmanželce, dal mu s sebou text k své opeře „\nšotek,u aby mu hudbu k ní složil. Za hudbu, kterou za\nněkolik dní ukončil, a jež později nejskvělejšího vý-\nsledku došla, dostal za odměnu 24 zlatníků. Haydn vy-\npravoval, že mu to dalo víc práce, vynalezti prostře-\ndek, jakýmž by byl mohl v té opeře rozličné výjevy\nbouře vylíčili, nežli později nejtěžší fugy. Kurtz ale\nbyl duchaplný člověk s dobrým vkusem; pročež nedal\nse tak snadno uspokojiti. Jedna neobyčejná nesnad-\nnost v této opeře způsobila zvláště velkou překážku.\nOba, spisovatel a skladatel, neviděli jak živi žádné moře\naniž bouři na moři. Jak tedy mohli představiti, čeho\nnikdy nepoznali? Kurtz chodil bez sebe v pokoji sem\na tam mezi tím, co skladatel u piana seděl. „Před-\nstav si,\" řekl Kurtz, „skálu, která se snižuje a údolí,\nkteré se zdvihuje, pak zase skálu a pak zase údolí.\"\nKrásný tento popis nevedl však k žádnému výsledku,\načkoli si ředitel všemožnou péči vzal, blesk a hrom\nještě vypodobniti, aby obraz svůj všemožně zdokonalil.\n„Rychle,\" řekl Kurtz, „vylič mi všechny tyto hrůzy;\nale skály a údolí zvláště určitě.\" Haydn nechal prsty\nsvé semo tamo po klavíru jezditi, hledě na každý spů-\nsob přání jeho vyhověti, ale Kurtz nebyl ničím spoko-\njen. Konečně položil mladík, již netrpělivý, obě ruce\nna konec nástroje, přejel rychle celou klávesnici od nej-\nvyššího tónu až dolu a pak rychle zas naopak, zvolaje:\n„Aby ďas vzal bouřku.\" „To je bouřka, to je bouř-\nka,\" zvolal nyní Kurtz, „ty's to nalezl.\" Radostně padl\nKurtz Haydnovi okolo krku. Když Haydn o tomto vý-\njevu vypravoval, připojil vždy k tomu: „Když jsem je-\ndenkráte později při špatném povětří skrz mořskou úžinu\nu Calais proploul, srdečně jsem se zasmál, zpomena si\nna „Kulhavého šotka.\"\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nr—r.\nOpera. Pravili jsme již v předešlém čísle, že slečna\nArtotova patří k nejkrásnějšímu trojlístku, který k nám\nletošního roku zavítal, tak že těžko staviti jednu uměl-\nkyni nad druhou, anto má každá své zvláštní přednosti.\nSI. Artotova nezmýlila nás iv dalších svých úlohách,\nano zvýšila naše obdivování se její eklatantní hry, její\nvytříbené koloratury, jejího přísného zachovávání nejsilněj-\nšího forte i takřka mysteriesního piana;\ntu jsme shledali, že i našemu orkestru chybělo, co do\ntěchto nuancí, někdy korrektné provedení doprovázející\nčásti. Ze pak slečna ne jednou, ale mnohokráte po každé\nsamostatné arii byla hlučně vyvolána, rozumí se samo\nsebou. Než nemůžeme pro obmezenost místa pustiti se\ndo podrobností, pravíme jenom ještě, že bysme sotva sle-\nčnu přechválili, která každé své úlohy zcela mocna jest,\ntak že pokaždé dům ve všech prostorách až přeplnila.\nOpery, v kterých tato výtečná umělkyně vystoupila, jsou\nnásledující: ve čtvrtek dne 3. října „Troubadour,\" v so-\nbotu dne 5. října „Marie, dcera pluku.\"\n\n— Záležitosti českého divadla budon konečné\ndo pořádku uvedeny. Od 15. října bude se v No-\nvoměstském divadle dvakrát za týden a sice\nv úterý a ve čtvrtek o6J hodině večer hráti. Ne-\ndělní představení bude vc. k. zemském divadle od-\npoledne. V letě obdrží ředitel Thomé ze zemských dů-\nchodů za každé představení 88 zl., v zimě 127 zl., za\noperu 100 zl. příspěvku. Mimo to bude na česká před-\nstavení v Novoměstském divadle předplacení zařízeno.\nSedadlo na 100 představení bude státi 25 zl.; lóže\nna 100 představení 200 zl. Konečně bude Novoměstské\ndivadlo zcela nově uspořádáno. První a druhá galerie\npomine a nový strop bude zhotoven; kde nyní parket jest,\nbude parterre, O dobré topení bude též postaráno. Ža-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "234", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.6", "texte": "Ježit nyní na našem obecenstvu, by lásku k divadlu osvěd-\nčilo a věc dobrou podporovalo.\n- Zýtr a bude odbýván koncert ku prospěchu\nvdovy p. V. Bartákovi. Bude též spoluučinkovati sla-\nvná D. Artotova.\n*\nHudební nástroje ve výstavě starožit-\nností. Co navštěvovatel při vstoupení do dolního sálu\nz dálí snad za turnajská kopí drží, jsou hudební nástroje.\nProstředek zaujímá obrovská hoboj, která se k ná-\nstroji nyní obyčejnému tak má, jako snad předpotopní me-\ngalos aurus k nevinné ťrtinolepce hvězdnaté. Tato bez-\nmála 2 sáhy dlouhá příšera jest tak zvaný „p o dvojný\nkvintový bombardon\" aneb velký kontrabassový bom-\nbardon; pro hudebníky podotkneme, že objem tohoto mo-\nhutného nástroje jen od velkého až k jednočárkovanému\nF jde. Vedle něho lze vidět „basový bombardou,\"\nkterýž o kvintu výše stojí, pak tenorový neb baset-\ntový a altový bombardou s objemem od g až k dvou-\neárkovanému c. Tak úplně zachovalé lemování toho po-\ndivuhodného nástroje je velkou vzácností. Dřevěný\nnástroj co pastuší píšťala ohnutý je křivoš (Storto neb\nCornamuto torto) druh to ohnutých hoboji. Naší les-\nnice nestávalo v středověku. Malé zakrnělé hou-\nsle, které spíše jako velká kobylka než hudební nástroj\nvypadá, jest f ran co úzká poš „poche\" (taška), která\nse bud dle formy tak nazývala aneb že se v tašce no-\nsila. Kitára, která tak různorodě vypadá, jest pravou\nciterou a nesmi se držeti za loutnu, jejížto těleso té-\nměř polokoulovite bylo. Buben nad ní prožil trudné\ndny a činil při oblehání Prahy od Švédů r. 1648 dobré\nslužby.\n—— Pan V. D. Martin o vský odhodlal se k vy-\ndaní almanachu, v němž mimo divadla i belletristice\na, hudbě místa se popřeje. Úplný obsah almanachu uve-\nřejníme svým časem. Vyzývají se tedy všickni páni spi-\nsovatelé, aby laskavě své práce k tomu cíli zaslati si\nneobtěžovali, pak všecky sl. direkce divadelních českých\nspolečností a ochotnických divadel, aby p. uspořadateli\núplný seznam svých údův, a jimi provozovaných drama-\ntických původních i přeložených her doručili ; a páni\nředitele zpevackyeh spolků, by mu jména svých údův a\núplný program všech jimi provozovaných skladeb poslat\nsi neobtěžovali. Zásilky v záležitosti této necht se zasý-\nlají (až do 15. prosince t. r.) k rukoum p, Martinov-\nského franko na kancelář pro překládání a opi-\nsovaní\" číslo 25. v 1. poschodí v Praze.\nNáš rodák pan Ed. Nápravník, kapelník u\nJ. Exc. knížete Yusupova, přibyl ve čtvrtek dne 3. září do\nPetrohradu. Z jeho listů vyjímáme tuto některé zajímavé\nzprávy: „Po šesti dnech dostal jsem se šťastně do Petro-\nhradu. Z Kovna do Dúnaburgu jeli jsme po poště, přál\nbych Varn poznati zdejší poštovní jízdu. Vzdálenost tato\nobnáší 200 verst (6 verst = 1 něm. míle) a na místě\nbyli jsme za 15 hodin. Zapřaženo bylo 6—B koní, a\nnechť si bylo do vrchu, nechť dolů, ustavičně kvapem\nkoně ujížděli. Co se orkestru dotýče, kterým vládnu,\nztenčil se poněkud, an lid z poddanství je vymaněn ; než\npřec čítá orkestr 25 členů. Orkestr tento je tak daleko\npokročilý, že jsem s ním každý orkestrální kus nastudovati\nmohl. J. Exc. kníže Yusupov přijel teprv po 14 dnech\ndo Petrohradu a přijal mne velmi vlídně ; zvláště dobyl\njsem si jeho náklonnosti, když jsem několik koncertních\nkusů na piano buď z paměti neb a vista přednesl. Naším\nrodákem p. Seifertem byl jsem uveden do několika do-\nmů, kde nyní častým hostem býti musím ;je to generál\nLehmann a baron Cridner. Po celý čas 4 neděl byl jsem\nas 2—3 krát v hostinci u oběda. Strava v hostincích je\ntaké špatná aza 1 rubl jde člověk hladov od stolu.\nS knížetem Yusupovem hrávám někdy dohromady ; zanáší\nse mnoho skládáním ; přednáší kantileny a zpěv vůbec na\npiano mistrně a pohnutlivě. Hlavní „beseda\" odbývá\nse tu každou sobotu. Nemohu Vám onu slast po-\npsati, jaká nás dojímá, když krajané daleko jsouce od\nvlasti vzdáleni se vespolek vidí. Pan Hynek Voj áček\nsložil pro nedostatek času vedení kn ě h zdejší\nbesedy, d oblize 11 í nad knihami a novinami je-\ndinou to hodnost naší besedy; ajá byl jed n o hlas ně\nk tomu vyvolen. Mimo to máme v besedě též tak zva-\nného „hospodáře,\" kteréž místo malíř p. Brož zastává.\nCo nevidět chceme zde uspořádali „český koncert,\"\nv kterém p. Seyfer t, já a jiní naši krajané spoluúčin-\nkovati budeme. Mimo to budu bezpochyby hráti v jed-\nnom koncertě university. V Petrohradě 18. října rus.\ndat.lB6l.\n\nEd. Nápravník.\n\n— Krajan nás, pan Jan N. Král, žák pana J.\nVebra, stal se kapelníkem u velkého divadla v Amster-\ndamě. Pan Král je rodem Plzeňan a horlivý Vlastimil.\n— Alex. Dreyschock vystoupil na vyzvání v 2.\nkoncertě „Gewandhausu\" v Lipsku dne 6. října a před-\nnášel koncert od Schuinanna, pak novelettu od téhož a\nnovou svou skladbu „Souvenir de Norderney44 s nej-\nskvělejším výsledkem.\n— Pan Paulus, virtuos na violu a bývalý clen\nPražského divadelního orkestru, zrušil, jak se dovídáme,\nkontrakt s ředitelem Thomém, a přijal místo u divadel-\nního orkestru v Rotterdamu.\n— Zasloužilý profesor houslí, p. Moric\nMi 1 dner uspořádá letos večerní zábavy pro komorní\nhudbu, které as roku 1807 virtuos na housle p. Pixis\npoprvé v Praze veřejně do života uvedl.\n— Směs z česko s lovanských písní. Na\nobzoru národní hudby vyjde v krátkém čase nové dílo, na\nkteré obecenstvo upozorňujeme. Pan Illner, skladatel\nnárodní kadryly, složil veliké potpourri z písní českoslo-\nvanských pro piano pod názvem „Čechův sen.\" Obsahu-\nje! dílo toto výbor písní národních, zvláště v této době\noblíbených. Skladba tato je věnována pánu Ferd. Fin-\ngerhutovi, chvalně známému mecaenáši literatury české.\n— Hudební literatura. Základy harmonie a\nzpěvu s příslušným navedením pro pány učitele vů-\nbec a národních skol zvlášť od výtečného theoretika pana\nJosefa L. Zvonaře vyšly tyto dni co číslo 1; biblio-\ntéky učitelské. Ponechávajíce si zevrubnější poje-\ndnání o tomto pro nás veledůležitém díle pro příští číslo,\npodotýkáme toliko, že důkladný a znalý pan spisovatel\ndílem svým vyplnil na poli hudební literatury mezeru dávno\njiž cítěnou a že si tím veliké zásluhy o hudebnictví če-\nské dobyl. Jasně a srozumitelně podává nám ctěný spi-\nsovatel základy harmonie a zpěvu, a jsme přesvědčeni, že\nz ní páni učitelové, ředitelé kůru, varhaníci atd. mno-\nhých vědomostí k svému prospěchu dosáhnou. Vý-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "235", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.7", "texte": "tečná tato kniha stojí u pana spisovatele 1 zl. 30 kr.\nr. č. Kdož si jí přeje, obstará ji za tytéž peníze\nredakce Dalibora.\n\nP. J.\nZ Počátek. (Hudební poměry.) Povim-li, že\nse u nás o prázninách také hudební a dek lámáni\nat o rn í besedy odbývaly, že se divadlo hrálo, ne-\npověděl jsem něco tak neobyčejného, nebo v kterém místě\npo krajích českých by se cos podobného nebylo dělo?\nVždyť jsme v Čechách! Divnější však jest už to, že náš\nhudební chor při divadelním představení kusu „Mlynář\na jeho dítě\" dne 26. září samé polky a marše hrál\n(pro obveselení prý, aby lidé tolik plakat nemusili), nej-\nspíš že z nedůstatku příležitostných hudebních kusů\njost to tím podivnější, pomyslíme-li, že naše město jest\nvíce než jiné hudební; vždyť jest u nás každou neděli\nveliká mše, vždyť máme dva hudební sbory zpěv.\nspolek!! Jakže, řekne někdo, u vás že jest zpěvácký\nspolek, ten musí být velmi v svaté pokoře vyučen, že\ntak v tichosti život svůj tráví!? Přiznávám se: Honosíme\nse již po více let zpěváckým spolkem. Zdá se však,\nže už slunce jeho zapadlo za horizont své slávy. Jeť on\njiž nemocný starec, který raději mlčí, než by zpíval. Na\njakou nemoc postonává, nevím, zdá se mi, že se příliš\nrmoutí nad nesvorností svých synů, kteří nezdají se míti\nještě ani tolik síly, tolik vlasteneckého ducha, aby všední\ndisharmonie denního života podřídili uměli účelům tak\nvznešeným a tak potřebným! Smutná to věc, ale pravdivá!\nPo 10 měsíců zcela nečinným zůstává náš z p ěy á c k ý\nspolek a kdo ví, jak dlouho ještě v tom stavu potrvati\nzamýšlí. Měl bych ještě povědíti, jak nepříslušné se ko-\nlikráte komposice hudební při procesích, pohřbech atd.\nhrají, o tom ale snad až někdy později; prozatím jen\npodotýkám, že mi v uších dosud zní líbezné zvuky tu-\nreckého bubnu z procesí na den sv. Floriana! (S.)\nA Z Příbransi. (Akademie.) Dne 29. září od-\nbývala se v prospěch pohořelých v městečku Milíně be-\nseda, kdežto právě se zde nalézající nadějeplný absolvo-\nvaný konservatorista pan Karel Švarc, bratr známého\npěvce zpěvoher ceských, na nástroj svůj „troubu\" spolu-\núcinkoval. Každý zajisté z přítomných byl dychtiv pro-\ndukci tuto na tak málo v sólech známý nástroj a to tím\nvíce doprovázením jemně znějícího klavíru slyšeti. Toliko\nale bylo želeti, žeť nástroj v tak malém a úzkém sále\ncenu tratil kdežto naproti tomu den před tím na den sv.\nVáclava v chrámu Páně Slivicskéin majestátně a svým\nčistým a dojemným zvukem na cit zbožných mocně pů-\nsobíc přelíbezně v 3 sólách se rozléhal. Nejen na troubu\nnýbrž také na piano se dotčený pán výtečně vyznačil a\nze všech stran zvučné pochvaly a všeobecného uznání od\ntak četného obecenstva došel. Hrdým z jedné strany\nmůže zajisté konservatorium Pražské na chovance své\nbýti; však ale přáti by bylo, kdyby i také „vlasten-\nským\" se stalo, by pak chovanci jej opustivše, řeci\nsvé mateřské úplně mocni byli. To žádá vlast, to\nkáže ředitelstvu povinnost svatá, spravedlivu býti\nnárodnosti naší. Jak bolestně musí každý poctivě\na vlastensky smýšlející dojat býti, když konservatoristy\ntak bídně v češtině hovořiti slyší, kdežto přece\nne jim, ale ředitelstvu zazlíti se to musí. Srdce bolestí\npuká, když jeden se dozví, že mnohý v ústavu českém\nlépe ve fraaštimě než v mateřštině se zná, když\nvidí třídy výborné z franštiny a vlaštiny a nižádné\nz češtiny. Jak možný, táži se, u žáků nově přijatých,\nkteří jsou v němčině málo zběhlí, pokrok ? zdali nezůstanou\npozadu nejen v hudbě ale spolu iv ostatních předmě-\ntech? kdo, táži se, béře to na svědomí své, kdo bude\nz toho zodpovídati ? kdy pak, táži se s tisíci a miliony\njiných, bude ústav tento i k nám spravedlivý ? Oče-\nkáváme pro letošek i zde opravy a nepřestanem ze spánku\ntak tvrdého, a pohodlí obvyklého probouzeti, dokud i zde\npo právu se nám nestane.\n*)\n\n(X+Y+Z) Z Pardubic, dne 6. října, (Chrámová\nhudba. — Výlety údů zdejšího zpěváckého\nspolku.) Velmi pozorně naslouchal jsem po tři\nslavnostní dni zde kostelní hudbě, a to sice: Na den za-\nsvěceného českého patrona sv. Václava, 1. října při\n„Veni sancte spiritus/' a 4, října na jmeniny krále če-\nského, na den sv. Františka Serafínského. Na den sv.\nVáclava se provozovala velká mše do C-dur od našeho\nslovutného Roberta Fiihrera ; za graduale se zpíval\ncťverozpěv: „Sv. Václave! Vévodo české země, oroduj za\nnás\" s líbeznou ozvěnou na varhany, již dívčí uěitel p.\nŠrfitek mistrně provedl; za offertorium zpíval jeden\nzbožný sbor náš zpěv. spolek. Na den 1. října sedá-\nvala mše od Bůhlera, a protože nám to velmi vý-\nznamné a zajímavé dílo Fiihrerovo od dne sv. Václava [se\nhluboko do hudebního vnitra našeho zakotvilo, nechtěla\nnám ta obyčejná, jednotvárná Búhlerovka dosti chutnati.\nA co jest Biihler proti Fiihrerovi ? Toť snadno každý\nvzdělaný hudebník posoudí. Za graduale zpívali 3 ba-\nsisté solo : „Exaudi me;tt za offertorium pěl zdejší zpě-\nvácký spolek kostelní sbor od Jelena. Na den sv.\nFrantiška opakovala se krásná mše Fuh re.ro va do C-\ndur, za praduale zpíval náš činný zpěv. spolek ctvero-\nzpěv : „Bone Deus, amor meus,\" offertorium bylo solo pro\ntenor a baryton od Diabelli-ho, což provedli pánové\nŤomsů a Janda. Snaha nového ředitele kůru pana\nPospíšila není všední; chrámová hudba jest dobrá,\navšak může ještě vyšší vrchol dokonalosti a vytříbenosti\npři neunavené píli a obezřetnosti dosáhouti, neb naše mě-\nsto chová ve svém lůně mnoho a dobrých sil, a při tom\nnemohu zamlcqti, že náš zpěv. spolek takřka při\nv š ech kostelních slavnostech se ochotně zúčastňuje, což\njsem v některých jiných městech neshledal. Nuže jen na-\npřed, zdař Bůh! Jeden výlet udělalo několik údů\nzpěv. spolku do blízkého města Dašic, kdež se zasvěcení\nchrámu slavilo. Při velkých službách Božích provozo-\nvala se mše do D~mol od Václ. Horáka, ředitele kůru\nv Praze. Graduale: „Ave Maria\" s obligátním solo na\nvarhany od Fuhrera bylo neúhonně provedeno; solo na\nvarhany hrál významně zdatný kapelník z Chrudimi p. C*\nVinař; offertorium bylo od Drobiše. Na večer hrála\nznámá kapela Mateřovská v hostinci u „Zele-\nného stromu,\" kapela Chrudimská ale v „Radnici.\" Druhý\nvýlet udělali údové zpěv. spolku z Pardubic do Přelouče\nk národní slavnosti pro Zdenku Ha vlícko-\nvu. Mezi dobře zpívanými sbory a všelijakými předne-\nšenými žertovnými deklamovánkami se míchal utěšený ta-\nnec a rozjařený hovor, který až do bílého rána trval.\nV neděli na to byl Váš dopisovatel přítomen velkolepé\nslavnosti v České Skalici, anaž ve prospěch národ-\n*) Těšíme $e m Vašnostiny dopisy l Ked."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "236", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611010-01.1.8", "texte": "ního divadla držána byla. Dopisovatel ze Skalice podá\nVám zajisté zprávu o této zajímavé besed ě. Slavnost\ntrvala po 2 dni. Byly jistě utěšené pro každého, který\npři té slavnosti přítomen byl, neb tu laskavost a lidu-\nmilnost vůbec občanu v České Skalici nalezl jsem vzor-\nnou, protož těmto stateěnýrn českým národovcům třikrát:\nSláva !\nZ České Skalice. (Beseda.) V neděli dne 22.\nzáří odbývala se v hostinci „p. Šteidlera\" ku prospěchu\nnárodního divadla velkolepá beseda; tato vypadla\nnad vše očekávání velmi skvěle. Program k této byl vel-\nmi zajímavý; střídání deklamovánek, zpěvu a taneční hudby\ndodávalo zvláštní rozmanitosti tomuto uspořádání. P. Bo-\nrůvka st. z Hořicek o zdařilý přednes proslova, si. Jos.\nRatajská, sl. Ani. Řezníčkova a p. Tylš st. dekla-\nmovánek se zvláště přičinili. Skalický zpěvácký\nsbor vybídl Náchodský zpěv. spolek a jiné okolní\nzpěváky k spoluúcinkování, k čemuž se nemalý počet zpě-\nváku z ochoty laskavě dostavil. Vzájemné přivítání Ná-\nchodského spolku a Hořických zpěváků dodalo této slav-\nnosti tím větší půvab a národní ráz. Ze zpěvů se přednášelo\nvlním oddělení „Rovnost a svornost,\" sbor od Jelena;\n„Kovářská\" od Vogla; v 11. oddělení „Žel a chmel\" od\nFel. Mendel sso h n a-Bartholdiho a naposled „Válečná41\nz opery „Rienzi\" od Wagnera. Všecky sbory došly vše-\nstranné pochvaly; zvláště „Válečná,\" která se musela na\nvšeobecné přání opakovati. Řídění sborů p. V. ze Sk. a\np. Kř. z Nachoda bylo obezřetné. Náchodský zpěv. spo-\nlek jsa nedávno utvořen a p. Kř. pilně veden, zvláště\nvynikal svou precisností. Sláva jím!*) Okolní města byla\nvíce méně zastoupena. Obecenstvo se vzájemně do svět-\nlého rana bavilo. Dekorace a odění studentstva i krásné\npleti bylo rázu národního. Výsledek výnosu nám jest\nneporědom; nával hostů ode všad nám připovídá náležité\nuspokojení. Srdečné díky všem spoluúcinkujícím, zvláště\npak výboru, který se té věci s takou ochotou ujal; kéž\nby se nám každoročně takové výtečné zábavy dostalo!\n\n—o—\n\nBaaden-Baaden. Moravský virtuos na housle\nErnst složil operu, která se příští leto zde vedením\nBerlioze dávati bude.\nBerlín, Před nedávnem přibyl sem Ant. Rubin-\nstein, by se zde několik neděl zdržel.\nMilán. Turínské ministerium vyučování zvolilo za\nphcinou reformy stanov konservatoria komisi, která\nz pánů: Verdiho (předseda), Mazzucata, Rongetti-Mon-\ntavitiho, Filippiho a Toney záleží.\nZ Petrohradu. Zřízení velkolepého konservatoria\nv Petrohradě jest od ministeria dovoleno a obdrží stvr-\nzení, jakmile se car z Krimu navrátí. Antonín Rubin-\nstein obdržel již takřka pozvání, by orgauisací a vrchní\nředitelství tohoto nového na bohatých peněžných pro-\nstředcích spočívajícího ústavu převzal. Za tou příčinou\nnebude Rubinstein žádných velkých uměleckých cest\nkonati. Nové konservatorium bude dle vzoru Pařížského\nnejen úplné vyučování ve zpěvu, nýbrž i ve všech ná-\nstrojích a komposicí zaujímati. Zvláštní a důležitou část\nústavu bude „operní škola\" tvořiti,\nVídeň. Pan Jakub Nagy (vysl. Naď), virtuos na\npastuší flétnu, zdržuje se nyní zde, by se tu veřejně\nslyšeli dal.\n*) Budoucně více o tomto chvály zasluhujícím spolku.\n\nDur a moll.\n\n(Corelli.) Corelli hraje jednou v Římě něco ze svých\nhudebních skladeb před vybranou společností v komnatách kar-\ndinála D., svého ochrance, zpozoroval, že se kardinál s nějakým\nšlechticem velmi čile baví.\nOkamžitě přestal hráti a odložil svůj nástroj.\nKardinál udiven nad okamžitou přestávkou, ptal se hned\numělce: zdaliž nějaká struna praskla?\n„Nikoliv, milostivý pane,« odvětil Corelli, »nechtél jsem\nVaši Eminencí z hovoru vytrhnouti.u\n\n(Haydn a Mozart.) Jednoho dne vyzval Haydn Mozarta,\njenž ho právě navštívil, by napsal skladbu, kterouž by on (Haydn)\nokamžitě z patra hráti nemohl. Mistr Mozort přijal návrh. Při\ntom se určilo, že ten, kdo prohraje, zaplatí skvostnou večeři a\nšampaňské. Mozart posadil se tedy k psacímu stolku. Sotva že\nněkolik minut uplynulo, vstal a podal svému příteli hudební kus,\ntvrdé, že on jej zahraje; nikoliv však Iíaydn. Haydn podiven\nnad touto na oko velkou snadností a jednoduchostí úlohy mu před-\nložené, posadil se k nástroji a počal hráti. Sotva však přišel\nk polovičce hudebního tohoto žertu, zvolal náhle: ta má\nznamenat, Mozarte! Musím tu roztáhnouti ruce na oba nejzazší\nkonce piana a zde mám uprostřed uhodit na kláves; to je ne-\n! možné; tuto úlohu neprovede nikdo!\" Mrzutě vstal Haydn od\npiana. Okamžitě zaujal Mozart jeho místo, prošel rychle snadně\núvodní passáže a když k onomu místu přišel, vzal noty ve skladbě\npředepsané tak, že klávesy na vrchním a dolním konci piana\ns rukama, a noty v prostředku ku klávesnice se nahnuv svým\ndlouhým nosem vzal. S bomerickým smíchem přiznal se Haydn,\nže je přemožen a dal na večeři.\n\nListárna.\nPanu Jan ... do Pard.. ♦ . Srdečný pozdrav od Ed.\nN. v Pet.. . jakož i na všecky známé. S.z v T. Až\ndo června 1862. Na Záboje předplatili jsme Vás a sice\n4 zl. 50 kr.\n\nK tomuto číslu přiloženy jsou dvě přílohy VIII. a IX. obsahující skladbu piánni od Bárty, píseň od\nKavana a duetto od K. Bendla. Páni odběratelé „Dalibora\", kteří se na 111. a IV. čvrtletí ještě\nnepředplatili, žádáme, by své předplacení brzy obnovili."}]}