{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_sha256": "2394ffee2813155f680aeaa5f35112962da485467855f0cb9dd6980e45931a12", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/10/20_01/bmtnabd_1861-10-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "237", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.1", "titre_corps": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "titre_sommaire": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2786, "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nDle toho se může soudili, jak nemilé, žalostné\ndni náš Lukeš v nejoutlejším mládí snášeli musel. Když\nsi tedy od toho zlopovéstného „signum\" nikterakž po-\nmoci nemohl, umínil sobe, že tu nezbednou, udávač-\nskou knížku vždy u sebe podrží a tak že si snad poně-\nkud pokoje zjedná a se těm ustavičným trestům vyhne.\nPater Fulgens vida, že signum více nekoluje, ptá se .fun-\ndačního praefekta Eífenbergra, co v tom jest za pří-\nčinu; načež tento si na Lukeše ztěžoval, že on signum,\nač druzí fundatislé velmi často česky mluví, žádnému\nvíce nedává. Lukeš dostal za to v „tagraportě\" notnou\ndomluvu a. příslušící trest, ale nic naplat. Lukeš knížku\npřece zase nechal, a tak když pater Fulgens viděl, že\nLukešova tvrdá hlava vzdor těm rozličným trestům se\nnepodala, upustil tedy konečně sám-od dalšího pro-\nnásledování. A přece se musí říci, že Fulgens jeden\nz nejšlcehelnějších mužů byl, neboť nikdy netrestal\nze zlomyslnosti. Jen len neblahý systém to byl, který\nmu tak jednali velel, ač se nedá upříti, že němčině\nvždy více než češtině přál. Jak častokráte napomínal\nnašeho Lukeše, když tento dokonce nahlíželi nechtěl,\nže jen v němčině spása leží, aby povážil, že s ěesti-\nnou nikam nepřijde a že ničím se v Rakousku stát\nnemůže, dokud němčinu a v ní všecka studia si ne-\nosvojí. Připovídáním, domlouváním i někdy malým\ndárky působil pater Fulgens na fundatisty, jichž do-\nhromady čtrnáct bylo, mezi nimi jen čtyři Němci, aby\nli Čechové jen co nejvíce si němčiny hleděli a aby též\nve škole se tužili, býti mezi prvními. Na to ale nikdy\níiesponm ěi5 že má-li Čech v němčině brzo pokrok uči\"\"\nniti, tato se mu na základě mateřštiny podati musí.\nTak se mu ta němčina sypala horem pádem na krk a\non byl, ač při všech smyslech, přec při všech přednáš-\n%\nkách slepý, hluchý a němý. Němec pokračoval s leh-\nkostí v učení, a ten übohý Čecháček ostal při té nej-\nvětší pilnosti pozadu, lak se Lukeš přetrampotil v druhé\na třetí třídě a vstoupil do gymnasia, kdežto po odbyté\npřijímací zkoušce do první třídy přijat byl. Ale vedlo-li se\nLukešovi v německých třídách zle, tu to bylo ještě hůře;\nneboř němčinu ještě jak se patří neuměl a již měl\nzase na základě této latinu si osvojit a páni profesoři\nněmečtí byli ještě tak vlídní, že těm Čechům každou\nchvíli to oblíbené přísloví: „ dummer bóhtnischer\nCopak\" při všeobecném jásotu všech německých žáků\ndo obličeje házeli, neb tito přechytří pánové byli té do-\nmněnkyj že každý Slovan již s německým dialektem se\nmá naroditi. Vztek v jednom vře, když si člověk na\nto hanebné posmívání těch kulturlraegrů ve škole na-\nproti těm Slovanům zpomene; místo útrpností, že jazyku\nněmeckého tak mocni nejsme jak rození Němci, od-\npláceli naše hmoždění a se přičinění drzou ironií.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "237", "page_fin": "238", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.2", "titre_corps": "Myšlénky o slovanském zpěvu.", "titre_sommaire": "Myšlénky o slovanském zpěvu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.1", "debut_caractere": 2788, "fin_caractere_exclue": 3470, "texte": "Myšlénky o slovanském zpěvu.\n(P okr a čo vání.)\nStanovisko zpěvu.\nJakkoliv vzdělání zpěvu co řádného umění u žád-\nného slovanského kmene v komposici a u vykonávání\nposud tak dalece neprospělo, žeby již jako národní\nškola na důstojném stupni státi mohlo, nicméně již v tom\nohledu daleko blížeji k tomuto stanovisku postoupilo,\nnežby nevědomci a nepříznivci našich záležitostí rádi\nuvěřili chtěli. Abychme v náležitém pořádku začali,\nmusíme především o slovanském církevním zpěvu ze\nstarožitnosti zachovaném se zmíniti. Co ? slovanská\nhudba ze starožitnosti? Ano, moji pánové nad Rý-\nnem a nad Veserou! nad Nekarem a nad Plisou! slo-\nvanská hudba ze starých tasu, jako estetieké uměni"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3753, "texte": "tak velice vzdělaná, jak jen to vůbec možná bylo při\ntehdejším stavu nauk, poesie a umění; slovanské\numění, po celém východním dílu Evropy rozšířené,\nkteré za času svého květu ještě žádnému jinému v celé\nzápadní Evropě neustupovalo, ačkoliv ani rozhodovali\nnechci, zdali Slované v oněch časích mnohému západ-\nnímu národu v ohledu církevního zpěvu předcházeti a\njemu za vzor sloužiti mohli.\nPorovnáme-li povahu oněch starodávných, ač ne\nneporušeně zachovaných polských a českých kostelních\nzpěvů, jenž od vnukův k vnukům a až k nynějšku pře-\nšly, nečetné, záhubě třicetileté války ušlé ostatky če-\nských kancionálů, z kterých nejstarší mně známý z ča-\nsův husitských pochází, konečně celou nynější liturgii\nslovanské církve, vážíme-li si ztvrzení ruských kněží,\nkteří své v církevním jazyku psané zpěvy za tak staré,\njako sám svůj obřad mají, povážíme-li konečně jedno-\nčasné, při podobných okolnostech od společného stře-\ndiště umělecky vzdělaného Carihradu vycházející zave-\ndení křesťanství mezí většinou Slovanských národův :\ntedy se vždy mocněji přesvědčujeme, že staroslovanský\ncírkevní zpěv, podle byzantského vzdělán, jako ve svém\nzřídle, tak iv původní své formě shodný, v jednom\nčase mezi slovanskými, ku křesťanství obrácenými kmeny\nse rozšířil. Zde spatřujeme velikolepý, všeho povážení\nhodný svazek, který v jiném daleko důležitějším smy-\nslu, než prostoumné národní písně, staré Slovanstvo\nv duševním životě jak nejobšírněji spojoval. Rovně\njako národní písně a jazykové foriny, také tento du-\nševní živel později rozmanitým osudům a převratům\npodléhal.\nNadzmíněný český kancionál z časův husitských\n(sbírka to přebohatá), ukazuje nám tu větev uinění na\ntak dokonalém slupni, že ho pro tehdejší časy v tech-\nnickém, nejjistěji ale v duševním ohledu, za velmi vy-\nsoký uznávati musíme. Tato hudba spočívá dle nejji-\nstějších znamení na základu všeobecného staroslovan-\nského církevního zpěvu, ukazuje ale zároveň samostat-\nně pěstovaný, daleko postouplý rozkvět, který tyto ve-\nlebné zpěvy našich otcův mužskou silou a nadzemskou\nvznešeností naznačil. Toto zkvítání hudebního umění\nzdá se, s vytrvalou horlivostí po dlouhý čas postupo-\nvalo, přece by snad již nebylo možná, opatřiti se do-\nstatečným vysvětlením, kdybychme nitku toho umělec-\nkého postupu pod sutinami zapadlých věků sledovati\nchtěli.\nTento poklad národního umění udržel se v ná-\nbožných zpěvích ruských, srbských a bulharských co\nnejneporušeněji i s jazykem církevním jako národní\nsvátost až do dnešního dne. Silné přehrady proti vply-\nvu a přístupu všeho cizého ducha po tolik věků byli\nvymezení instrumentální hudby ve východním obřadu,\na docela nemožné užití jiného jazyka a jiných forem\nv cizinských obřadových skladbách. Jak dalece jsem\nV\nstaroslovanské liturgické zpěvy poznal, více ony mají\nlahodnosti, ale méně důrazné síly, než nadzmíněné sta-\nročeské zpěvy* Západo-evropská kostelní hudba, která\nsobě všecky pokroky techniky a theorie potud pilně\npřivlastňovala, ovšem v tom ohledu slovanskou převy-\nšuje, jelikož ta po tolik věků jen tradicionalně se za-\nchovajíc, žádného dalšího rozvíjení neměla $ za to však\nonomu, ve znamenitou školu zrostlému modernímu u-\nmění právem vytýkat! se může, že nejenom často svět-\nského., smyslného ducha projevuje, ale ještě častěji\nneužitečným a nevčasným na krám vynášením učené\nškolské moudrosti, a umělecké cvičenosti takové účin-\nky vypůsobuje, které mysl k nábožnosti nikoliv nepo-\nvznášejú Slovanský církevní zpěv potřebuje nyní ovšem\ntechnické i theoretické obnovení, při čemž by však\nnejšetrnější prozřetelnost býti musela, oddýchá v něm\nale takový duch pobožnosti, tak hluboká mysl, že by\nse měl jako všeobecný základ při každém snažení\no zvelebení slovansko-nábožného zpěvu považovati, a\npilně zpytovati.\n(Pokračovánu)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "238", "page_fin": "239", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.3", "titre_corps": "Přehled sbírek národních písní slovanských.", "titre_sommaire": "Přehled sbírek národních písní slovanských.", "signature_source": "Václav Dunder", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.2", "debut_caractere": 3755, "fin_caractere_exclue": 4663, "texte": "Přehled sbírek národních písní slovanských.\n\n(Dokončení.)\nIII. Polské národní písně sebrali a vydali:\n1. Lukasz Golebiowski: Lud polski. Varšava 1830.\n2. Wacfaw Zaleski: Piešni polskie i ruskie ludu ga-\nlicyjskiego z muzykq, we Lwowie 1833.\n3. Kaz. Wojcicki: Piešni ludu Biafo-Chrobatóv, Ma-\nzurów i Rusi. Warszawa 1836.\n4. Žegota Pauli: Piešni ludu polskiego v Galicyi.\nLwów 1838.\n5. Józef Konopka: Piešni ludu krakovskiego. W Kra-\nkowie 1840.\n6. Wacfaw Hanka: Krakowiaki, v Pradze s pře-\nkladem českým.\n7. J. I. Lipiňski: Piosnki ludu wielkopolskiego. Cz§šč I\nPoznán 1842* 12.z rycinami.\n8. Józef Lysowski: Piešni gminne i przysfowia ludu\npolskiego v Prusiech zachodnich. Brodnica 1854. 8.\n9. Oskar Kolberg: Piešni ludu polskiego. Warszawa.\n1857. z rycinami.\nIV. a) V Čechách vydali národní písně:\n1. J. Rittersberg: české nár. písně. V Praze 1825.\n2. J. Erben: Písně národní v Cechách. V Praze 1842,\n1843."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2137, "texte": "3. V. Krolmus: Staročeské pověsti, zpěvy, hry, oby-\nčeje .... Praha 1845—1847.\n4. Fr. Konečný : Zábavy myslivecké. I. díl 1856.\ncl-k'šíJníAi\n/ /\nb) Na Moravě:\n1. Fr. Sušil : Moravské národní písně, v Brně 1835\na 1840. 1857. 8. Svazek I.— VIII.\n2. Beneš M. Kulda : Svadba v národě českoslovanském.\nc) Národní písně Slováků uherských sebrali:\n1. J. Kollar: Národně spievanky, čili pjesne světské\nSlováků v Uhrách 1834. 2 díly.\nv\n2. Pavel Šafařík: Písně světské lidu slovenského v\nUhřích. V Peště 1823—1827. 12. Svazek I.11.\nV. U Jihoslovanů (Srbů) získal si sbíráním nár.\npísní srbských velké zásluhy: Vuk Štefanovič\nKaradžič:\n#\n1. Národně srhskie pesmo, skupio i na svet izdao Vuk\nStef. Karadžič. U Beču 1814, 1824, 1833, 1840.\n2. Pjevannija crnogorska i hercogovacka sobrana Cu-\nbrom Čojkovičem Crnogorcem. U Budimu 1833. I.\nu Laipcigu 1837. 11.\n3. Srbské národně pjesme sa prevodom českijem a ča-\nsti polskijem izdala jugoslavjanska mládež. Praga.\n1852. 8.\n4. Serbsko-dalmatinske vitežke národně pjesme An-\ndrie Kaciča. U Beču 1836.\nVI. Národní písně Srbů lužických:\n1. Serbske pesnicki zezbrane J. P. Jordánem. Budyšin\nx 1841. 12.\n2. Piesnicky horných a dolnych Lužických Serbov vu-\ndate vot Leop. Havpta a Jana E. Smolerja. Grymi\n1841.\nVII. Národní písně Slovinců korutanských:\n1. Stanko Vraz: Národně pesni ilirské, koje se pe-\nvaju po Stajerskoj, Krajnskoj, Koruskoj i zapadnoj\nstráni Ugarske. Razd. I. Zagreb 1839. 8.\n2. Emil Koritko : Slovenské pesmi krainskiga naroda.\nV Lubia .e 1839—1840.\n3. Janežic Anton: Cvetje slovanskega naroda: Slo-\nvenské národně pesme, prislovice in zastavice. Kni-\nžica I. Celovac 1852. 12.\nVIII. Bulharské nár. písně vydal:\ní. Bogoev Ivan : Bolgarski narodni pjesni i poslovici.\nPešca 1842. 8.\nIX. Písně všeslovanské posléze vydali:\n1. Fr. Lad. Celakovský: Slovanské národní písně. V\nPraze. I. 1823. 11. 1825. 111. 1827 (v překladu\nčeském).\n2. Josef Vašák : Zpěv a ples slovanský. V Praze 1844.\n3. M. Perná : Sbírka písní slovanských. V Brně 1852.\n4. Kastránek: Sbírka všeslovanských písní. V Jičíně\n1856.\n5. Zamorski; Narodowe piešni serbskie, wybrane i\nprzefožone, w Warszawie 1853.\n\nVáclav Dunder."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "239", "page_fin": "240", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.4", "titre_corps": "Z Rotterdámu, 10. října 1861. Česká kapella.— Opera. — Básista M. Hrubý.", "titre_sommaire": "Z Rotterdámu, 10. října 1861. Česká kapella.— Opera. — Básista M. Hrubý.", "signature_source": "A. M—š", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.3", "debut_caractere": 2139, "fin_caractere_exclue": 3999, "texte": "Z Rotterdámu, 10. října 1861.\nČeská kapella.— Opera. — Básista M. Hrubý.\n\n(Dop. pův.) Psalf jsem onehdy o zdejší české\nkapele a těší mne, že nyní něco o její činnosti sdělití\nmohu. Dávalaf zde již 4 koncerty, kterýmiž si nejen\npochvaly ale i obliby získala. Co sólisté vystoupili\nv těchto koncertech výtečnípp. bratří p\nfletista, jenž variace od Hainemeyra přednášel, dále pan\nVítovský, jenž s pochvalou troubil na lesnici romanci\nod Lsbeka. P. Paulusosvědčil svým přednesem na Violu\nďAmour, že je virtuosem na tomto nástroji 5 p. Fischer\ntroubil na trompetu „Variace na českou píseň\"\na po druhé píseň beze slov pro trompetu od Lutt-\nwitze. Pan Fischer je co výborný trompetista chvalně\nznám, máf nesmírnou sběhlost, krásnou výšku a vše,\nco se jen vytroubiti dá, přednáší s největší čistotou.\nNejkrašší vlastnost jeho jest, že mu tón, jak se to u\nmnohých troinpetistů stává, nikdy neselže. Mimo solové\nkusy byly provozovány ouvertury k „čarostřelci\" od\nWebra, pak k „Dichter und Bauer\" od Suppé a k „Obe-\nrouu\" od Webra, „Němá z Portici\" od Aubera, pak po-\nchod z opery „Francouzové před Nizzou\" od B. Eittla,\na konečně arie ze „Stabat mater\" od Rossiniho. Vše-\nchny kusy byly dobře nastudovány a provedeny a do-\nšly velké pochvaly.\nCo se divadla dotýče, provozovaly se opery „Tann-\nháuser,\" „Nachtlager in Granada\"— „Martha,\" pak\ndne 2. října „Hans Heiling\" od Marschnera a dne 5.\nříjna dával se „Don Juan\" od Mozarta. V poslední\nopeře vystoupil p. Josef Hermann, člen opery německé\nv Londýně, co host a osvědčil se co výtečný pěvec.\nCo nevidět uvidíme operu „Der Wildschutz\" od Lortzinga.\nZ tohoto seznamu vysvítá, že se tu pěstují opery ně-\nmecké školy. Nejoblíbenější členové zdejší opery jsou :\npaní Zademak-Doriová, tenorista Griuiminger, který však\nmá trochu vyzpívaný organ. V Don Juanu zpíval náš\nrodák, pan Matěj Hrubý partii Masetta dobře, ano v ně-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 300, "texte": "kterých částech výtečně. Pan M. Hrubý je basista a\nžák čahounův a má výdatný organ* Jelikož se nyní\nv Praze též česká opera dvakráte za měsíc dávati\nbude, myslím, že by pan Hrubý vítanou byl pro ni\nakvisicí. Snad si ho povšimne pan intendant českého\ndivadla, slavný Dr. Lad. Rieger. Uvidíme!\n\nA. M—š."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "240", "page_fin": "241", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.5", "titre_corps": "Z Plzně. Beseda k slavnosti otevření Plzeňsko-Brodské části české západní dráhy.", "titre_sommaire": "Z Plzně. Beseda k slavnosti otevření Plzeňsko-Brodské části české západní dráhy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.4", "debut_caractere": 302, "fin_caractere_exclue": 5024, "texte": "Z Plzně.\nBeseda k slavnosti otevření Plzeňsko-Brodské části\nčeské západní dráhy.\nDříve než Vám o besedě samé zprávu podám,\nslušno podotknouli, že se k slavnosti otevření dráhy\nPlzeňsko-Brodské naši výtečníci pp. Fr. Palacký, L.\nRieger, Brauner, Wenzig, měšfanosta Pstross, pak\nředitelé „Hlaholu\" pp. Lukeš a Heller, jakož i vyšší pp\núředníci: místopresident p. bar. Iíellersperg, ředitel policie\np. Ullmann a mnoho jiných hostů z Prahy dostavilo-\nNaši neohrožení zastavatele práv pp. Palacký, Rieger,\nBrauner byli v Berouně, v Žebráce, v Rokycanech ja-\nkož iv Plzni slavně uvítáni.\nV neděli uspořádali pp. Lukeš a Heller pánům\nRiegrovi a Palackému zastaven s průvodem po-\nchodní, načež totéž vyznamenání horlivému měšťano-\nstovi p. Masaurovi učiněno jest. Zpěvácký spolek zpí-\nval tu výtečně sbory: „Minuly již časy zhoubné\" od\nProcházky, „Plavec na Vltavě\" s tenorovým sólem,\nv němžto Lukeš se skvěl a „Žaloba a dívča\" od Kříž—\nkovského. Druhého dne po svítání rozléhala se po ná-\nměstí výborná liusarská hudba vedením obratného ka-\npelníka p. Fr. Klimy před bytem p. místopresidenta bar.\nKellersperga a pak pánů Palackého a Riegra.\nV pondělí dne 14. října uspořádána byla od pánů\nměšťanů Plzeňských v sále „ \" u Waldeků\nvelkolepá beseda, k nížto slovutný národní pěvec pan\nJan Lukeš pozván byl. IÍ němu přidali se pan Heller\naL. Procházka. Program této besedy byl následující:\n1. „Kalina,\" sbor od Vasáka,2, „Kovářská,\" píseň od\nProcházky, jižto transponovanou p. Lukeš přednesl. 3)\nčtverylka z národních písní od Ferd. Heller a. 4) „Pravý\nčech,\" píseň od L. Procházky, přednesl p. Lukcs. 5)\na) Lovecká, piesa pro piano, b) Hilmarova první česká\nV\npolka od B. Simáka transkribovaná; přednášel na\npiano p. L. Procházka. 6) „Cikáni,\" sbor od Fr. Vo-\ngla. 7) a) „Aj čo by bola,\" slovenská píseň, harmoniso-\nvaná od Pivody, b) Národní písně. 8) Krovová píseň\n„Těšme se blahou nadějí\" ve sbor uvedena od Ferd.\nHellera.\nPan Ferd. Heller převzal direkcí čísel 1.3. a6.\nPoslední číslo studoval a řídil p. Lukeš. Sal „Dvora-\nna\" byl velmi krásně upraven. U prostřed podia, které\nvěncemi a národními barvami okrášleno bylo, stálo na\nvysokém podstavku poprsí Havlíčkovo. Sál byl ply-\nnem skvěle osvětlen. Ve sborech zúčastnilo se kromě\nPlzeňského zpěváckěho spolk, též 12 pánů od zpěv.\nspolku Rokycanského, kteří sami do Plzně přišli, aby\nsvé síly k této slavnosti propůjčili. Sbory byly vesměs\nvelmi dobře studovány a šly výborně. Avšak výtečné\nto provozování skladeb bylo bohužel strojenou oppo-\nsicí jisté strany přerušeno. Hlomoz a hluk byl tako-\nvý, že na všecko vyzývání nedal se úplný pokoj zje-\ndnati; jedině náš druhý Lumír, pan Lukeš dobyl si\nsvým hřímajícím zpěvem dokonalého ticha. Oba první\nsbory nemohly za příčinou velkého nepokoje výsledku\ndosíci, načež p. Lukeš s písní „Pravý Čech\" vystoupil.\nSotva že byl píseň tuto přezpíval, nastala nekonečná\npochvala a když bouře potlesku se utišila, vystoupil\nz komnaty, v které po celý čas produkce největší hluk\npanoval, jistý Bavoran, jmenem Hermann Bekh, akces-\nsista u kr. appelačního soudu, jak se povídá, z Řezná\n(Regensburg) s nadutým vyzváním, aby všichni v be-\nsedě shromáždění Bavorané sál opustili, anto se jim nic\njiného, než jen české písně podávají. Sikot, pískání,\ndupání byly odpovědí na toto drzé vyzvání. Nevole a\nrozhořčenost nad tímto neslušným chováním nepatrného\ntohota hosta z Bavor, který tím nikoliv jednotlivce, ný-\nbrž slavné město Plzeň urazil, bylo všeobecné a nevý-\nslovné. Že se tento bavorský Herostrat ze sálu hned\nvyklidil, nemusím podotýkati. Jsme úplně přesvědčeni,\nže ani jeden povážlivý a rozumný host z Bavor s tímto\nnestydatým vystoupením Bekhovým nesouhlasil; ba na-\nopak ministerský rada pan profesor Fórster z Mni-\nchova odrazil naduté vyzvání Bekhovo těmito slovy :\n„Pánové z Bavor, nezapomínejme, že jsme zde ho-\nsty a těšme se, že máme příležitost slyšeti melodie če-\nské ; načež jako na omluvenou k Palackému a Riegrovi\nV\nse odebral a vřele jim ruce tiskl. Školní rada p. Wen-\nzig vystoupil na to a prohlásil bídného tohoto rušitele\nmíru za zákeřníka, jenž celému obecenstvu do zad\nvpadl a doložil konečně, chce-li človisko toto náhradu,\nže se milerád dostaví.\nNa všeobecné vyzvání, by se v koncertu pokra-\nčovalo, vystoupil p. L. Procházka; ale i ten nebyl\ns to, hrou svou na piano pokoje si zjednali a přerušil\nu prostřed piecy svůj přednes. Na to provozoval se\nsbor „Cikáni\" od Vogla, kdež teprv při solu paně Lu-\nkešově hrobově ticho nastalo. Sbor došel nesmírné\npochvaly; taktéž i národní písně „Osiřelo dítě\"\n„Když jsem já k Vám chodivával,\" kteréž p. Lukeš tak\nmistrovsky zapěl, že na všestranné přání ještě „čer-\nvená růžičko\" přidal. Největší sensací zbudil závěreční\nsbor „Těšme se blahou nadějí,\" v němž celý sbor i"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 401, "texte": "ředitel p. Lukeš s takým vlasteneckým zápalem, s ta-\nkou hromovou rázností a precisností si počínali, že ve-\nškeré obecenstvo k zanícení uchvátili. Nejvíce bylo\nslyšeti mohutného hlasu p. Lukeše, jeaž co rozdrážděný\nlev ve sboru tomto hřímal. Po koncertu nastala ta-\nneční zábava, která až do 5 hodin ráno trvala. Tak\nslavili opět naši švarní zpěváci českými melodiemi i\nu Němců samých pravý triumf. A"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "241", "page_fin": "242", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.6", "titre_corps": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.5", "debut_caractere": 403, "fin_caractere_exclue": 5279, "texte": "František Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\nŽijou-li také někdy někteří umělci, podobně slun-\ncím, mezi námi, podobají—li se zase jiní ve své bytosti\ntichým libým hvězdám, vyskytnou se přece také tu a\ntam často umělcové, kteří, podobajíce se bludičkám, ne-\npokojně a příšerně po světě bloudů Jejich v barvě\ndivně se měnící světlo, jejich podivný vývin přivábí sice\noko naše, sledujeme, jak kříž na kříž se prýštějí, sle-\ndujeme jejich ztřeštěný svět s jakousi smíšeninou z úča-\nstenství a z tesklivostí, když však náhle uhasnou,\nzmocní se nás cit, podobný pocitu dítěte, které ve tmě\nzůstavíme, vypravovavše mu povídku o strašidlech.\nO takovém velmi podivném uměleckém plaménku\nchci vám teď vypravovati.\nAsi roku 1750 žilo v Poděbradech v Cechách ná-\npadně krásné, silné mužské pokolení, byly to krásné\npostavy, plny ohně a života; nejkrásnější a nejšvarnější\nze všech ale byl přece bez odporu František Josef\nAndrle, jediný to syn bohatého sládka v místě. Kle-\nčel-li v neděli ve své tmavozelené, aksamitové kazajce,\ns knoflíky z ryzého stříbra, s červenou vestou, s čer-\nnými kalhotami z aksamitu, a se svým nedbale okolo\nkrku uvázaným šátkem v malém kostelíčku, maje hlavu\ns tmavými kadeřmi trochu povýšenou, tak že přesnost\nprůrysu a jemný obrys úst a brady téměř marnivě se\njevily, tu nemodlilo se asi žádné mladé děvče své „Ave\"\npokojně as plnou pobožností. Leželo na čele toho\nmladého muže něco, co kouzelně přitahovalo a poutalo.\nJeho modré oči byly tak ířeštivě upřeny na obraz mi-\nlosti plné matky, jako by si nikdy ničeho více nežá-\ndaly, než dívali se povždy do svatého míru v jejím\nobličeji. A přece pohlížely tyto oči jen zřídka tak je-\nmně a tak pobožně, často z nich vyjiskřil plamen, tou-\nha, divoká žádost, pro kterouž ale srdce mladého toho\nmuže určitého jména ještě neznalo. Bylo to ono ne-\npokojné bažení a přání, které toliko oněm podivně ustro-\njeným bytostem známo jest, jež umělci nazýváme. A\nFrantišek Josef Andrle byl v skutku takovým tvorem,\načkoliv sám toho netušil a taktéž nikdo v jeho okolí.\nŽila v něm veliká náruživost k hudbě, náruživost, kte-\nráž ho tak naplnila a vyhledávala, že ho ode všech mla-\ndistvých radostí, ano i ode všeho obcování s lidmi zdr-\nžovala. Malé housličky, kteréž mu jeho matka jednou\nz Prahy s sebou přinesla, vyzrazovaly jeho hudební city\na byly spolu také jeho přítelem, jeho radostí, byly mil\nnade vše. Obdržev je, zalezl si s nimi do nejoddáleněj-\nšiho kouta, a vynasnažoval se hned zvuky jim vyluzo-\nvati, zkrátka, nebylo více možná, od houslí ho odlou-\nčili. Pokoušel a cvičil se tak dlouho, až konečně s to\nbyl několik nápěvů na nich čistě zahráti. Již co malé\ndítě prozrazoval mysl a příchylnost k hudbě. Nebylo\nlepšího prostředku, rychle ho uspokojili, než když se\nna spůsob hudebního chřestotu trochu zahřmotilo, lžící\nna sklenici uhodilo, anebo malým zvoncem semotam há-\nzelo ; tomu podobné působilo neomylněji než cukroví\na lahůdky. Co odrůstající hoch běhával za každou hu-\ndební bandou, a tu zapomínal na jídlo a na pití, ano\nněkolikrát musili ho z unavení napolo mrtvého do otcov-\nského domu odvésti. Jeho otec, bohatý sládek, byl\nvelmi netrpělivý a nevrlý nad touto libůstkou svého\nsyna, která „nic nevynášela,\" jeho matka však, pravé\nto dítko zpěvné Čechie, chovajíc v sobě přirozenou pří-\nchylnost k hudbě, cítila se šťastnou z vyvinutí toho ta-\nlentu. Na učitele houslí pro hocha nelze byloť arci ani\npomyslili 5 k řádnému vyučování nebyl by otec nikdy\npřivolil. Nechal syna ve dne hodně se napracovati, „to\nvyhání nejlépe takové brykule,\" říkával vždycky jeho\notec. Tenkráte však minul se přece jednoduchý ten\nprostředek svého účele. Josef sice pracoval bez rep-\ntání, večír však, když rodiče se domnívaly, že dávno\njiž se oddal tichému spánku, opustil se svými houslemi\ndům a odešel do lesa; tu pak se posadil pod nějaký\nstrom a fantasoval, až mu ruce ochrnuty na tělo skle-\nsly. V zimě uschoval se v stodolách a ani zima ani\nnečas nemohly ho od těchto cvičení zdržovati. Tak\nuplynula mnohá léta ; asi tisíckráte požádal Josef otce\no dovolení, aby se směl zcela oddati umění; zůstal však\nnepovoinýw „Nech mne jen do světa táhnouti s mými\nhouslemi,\" řikával jinoch často, „chci se sám prože-\nbrati, učitele si vyhledali a něčím pořádným se státi.\"\nPři takových však řečích rozsoptil se otec vždycky tak\nvelice, že Josef poznenáhla se učil, ukrývati své my-\nšlenky v hlubině svých prsou, a dále žiti, jak to právě šlo.\nTu stalo se za jednoho srpnového večera, že\nmladík jako obyčejně s houslemi z domu se vykradl a\ndo milého mu lesa odběhl. Měsíc nadobyčejně světle\nzářil; noc byla čarovná. Josef šel bezděky pomaleji a\noddal se zcela obdivování krásné přírody* Pravé hu-\ndební srdce jest vždycky dojemlivé pro půvaby pří-\nrodní. Daleké modravé hory koupaly se v záři mě-\nsíční a zdálo se, jakoby se přibližovaly, aby objevily\nvonnou svou krásu, veliký rybník naproti cukal jen zti-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2006, "texte": "chounka pod nejkrásnějším světlovým závojem, jenž\nhloubku jeho zastíral, kteráž dle pověsti nesmírná byla.\nStaré stromy tiše chřastily, v květných zahradách hnulo\nse to jako život běšat a z lesa plynul balšám a čer-\nstvo, dosti hojné, aby übohé lidské srdce osvěžely a\no jařily pro dlouhé zase časy. Najednou však zarazil\nse Josef a pozastaviv se naslouchal. Z malého domku,\nkterýž o samotě a lesu již blízko stál, pocházely zvuky\nhouslí. A posaváde nebyla ta chaloupka nikým obý-\nvána; kterak tedy dostaly se tam ty zvuky tak najed-\nnou ? A jaké to zvuky! Byl to zvuk houslí, o jakých\njen ve snách svých slýchával, pravzor houslového zvu-\nku, plný, vroucí, plynoucí, uchvacující, jakýž se také\njen z Amátek vyluzovati dá. Národní píseň hrál nevi-\nditelný hudec, pokojný a prostý byl jeho přednes, avšak\njistý dlouhodechý tah prozrazoval vycvičeného houslistu.\nJakmile hudec hru svou ukončil, přikvapil Josef\ndo toho domku. Y jeho duši vířila se bouře z roz-\nličných pocitů. Otevřeným oknem dole hned vedle\ndveří spatřil velmi starého muže, sedícího u stolu, na\nněmž lampa hořela. V jeho rukou spočívaly housle,\nkteré tak mocné kouzlo způsobovati s to byly. Z tahů\nstarcových jevil se na první pohled obličej žida, ostrý\nvšak průrys do zadu nachýlené čelo a bystré, nepo-\nkojné oko nepůsobily na člověka nepříjemně, poněvadž\ndlouhé bílé vousy, kadeřavé bílé vlasy a nepopisně je-\nmná ústa na všechny drsnosti jeho hlavy zapomenouti\nnechaly. Oblek toho může pozůstával z dlouhého še-\ndivého taláru, jejž šňůra nad kyčlemi dohromady dr-\nžela. Opodál něho, blíže okna, tak že záře měsíčná\nplnou její postavu osvětlila, seděla dívka asi osmnáct let\nstará, židova to dcera. Ruce měla snivě ve kline se-\npnuty, hojné černé její vlasy byly hluboce v týle na\nuzel uvázány a obličej prozrazoval nejvyšší přeobra-\nzení východní krásy. Byta to pravá dcera Judova, ble-\ndá, trochu skloněná, jako neviditelnými pouty obtížená\nas oným těžkomyslným výrazem těch, kteří u vod Ba-\nbylonských seděli a slzeli.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "244", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.7", "titre_corps": "Feuilletion.", "titre_sommaire": "Feuilletion.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.6", "debut_caractere": 2008, "fin_caractere_exclue": 2030, "texte": "Feuilletion.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.7", "debut_caractere": 2790, "fin_caractere_exclue": 6042, "texte": "Z Čáslavi. O účinkování zdejšího zpěváckého\nspolku již po delší čas žádná zpráva do veřejnosti nepři-\nšla. AvšakJ nemůžeme říci, že by snad náš spolek ve\nsvém působení dosavád byl ochaboval ; neb od času po-\nslední zprávy v měsíci březnu podané, odbýval tentýž\nspolek čtyry veřejné zábavy hudební a sice: dne 4. květ-\nna, 20. června, 10. srpna, a 9. září 1861, při kterých\nmimo hudebních skladeb se provozovaly následovní zpěvy:\nNáš zpěv od Pally, Kovářská od Vogla, Kozácká od\nProcházky, Sumí Labe od Zvonaře, Kadrila z národ.\npísní Hellera, Zpěv mlatcfiv od Hniličky, Vla-\nstenka od V o já č k a> Nevěrný milý od V aš á k a, Svítání\nlásky od Procházky, Čechoslovan od Zavrtala, Od-\npadlý od srdce od Křížkovského, Žárlivý basař od\nZvořiare? Heslo od Jelena, Žaloba od Křížkovské-\nho, Cikáni od Vogla, Češky od Kavana, Odvedeného\nprosba od K ř í žk o v sk é h o, Pozdravení pěvcovo od Ve i-\nta, a Kalina od Vašáka. Též účinkoval náš zpěvácký\nspolek ve spojení se spolkem Kutnohorským, Kolínským\ni Poděbradským při pěvecké zábavě, dne 10» září 1861\npod řízením p. Kavana v háji na Kaňkovských kopcích\nv prospěch pohořelců No vo-D vorských uspořádané.\nOstatně by posloužilo tomuto spolku, kdyby si hleděl no-\nvých v místě usazených sil k základnímu cvičeni ve zpě-\nvu získati, čím by se podařilo, nejen mezery z časového\nodstoupení již cvičených spoluoudů povstalé vyplniti, ný-\nbrž i té výhody by se docílilo, že vzrůstáním nových\nsil domácích provozování zpěvných sborů při veřejných\nprodukcích mnohem výdatnějším i dokonalejším by se\nstalo. Náš spolek ovšem z počátku získal asi 30 vůkol-\nních spoluoudů čestných, kteří při veřejných zábavách\nspoluúčinkovati přislíbili; však co naplat, většina těchto\npánů spolek náš ani jednou svou přítomností nepoctila,\nti ostatní ale, vyjma několik horlivých pánů, obyčejně ani\nk hlavní zkoušce nepřijdou, nýbrž jen hned k prodnkci\nse dostaví, čím se neposlouží k souměrnému i dokonalé-\nmu provozování zpěvu.\nZ Ronova u Čáslavi. (Hudba kostelu í.)\nChceme-li o stavu zdejší kostelní hudby prav-\ndivou zprávu podati, musíme jej přežalostným nazvati.\nPan ředitel kůru nestará se příliš o vývin kostelní hud-\nby, ač má k ruce své prostředky, které mnohým na-\nšim městám chybí, jako dobré varhany a nové nástroje\nhudební. Jak málo mu jeho povinnsot co řediteli kůru\nna srdci leží, dosvědčuje okolnost, že školní děti ve\nzpěvu necvičí, o dobré tenoristy a basisty se ne-\nstará. Když nám po čase v neděli neb ve svátek lec-\nkterou mši předvede, není to ani k poslechnutí. Již jeho\nhra 11 a varhany, svědčící o nesběhlosti ve hře\nach at r n é známosti harmonie, je pouhé pitvo-\nření se celého těla, provázené nejistým blouděním po kláve-\nsích, á důstojný počátek celého provozování mše. Hou-\nsle, velmi slabě zastoupené, jen tenkráte lze uslyšeti,\nkdyž basová trouba umlkne, přehlušivši dříve i samé var-\nhany, což při zdlouhavém tempu na kůru našem obvy-\nklém není k poslechnutí. Častý zmatek mezi hudebníky\npanující je následek té okolnosti, že se žádné zkoušky\nnedrživají. Nepochopujemc, že vel. duchovenstvo\nse o to nepostará, aby této nepleše . již se zadr-\nželo, a že se raději jednoduchá kostelní píseň ne-\nzpívá, která by velebností svou, příznakem to našich krás-\nných kostelní ch písní českých lid k pobožnosti"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5190, "texte": "povzbuzovnla, ne však vytrhovala, jako hudba taková na\nkuru našem. Panu učiteli radíme, aby se naučil znáti\nsvé povinnosti, a staral se o to, by sám sebe trochu\nlépe v hudbě vzdělal (příležitosti lomu se jemu posky-\ntuje právě vyšlou Zvonařo vou naukou o harmonii)\npředevším ať cvicí děti ve zpěvu.\n\nL. H.\n\nZ Tábora. Dne 1. října 1861 večer slyšeli jsme\nopět jednou spolek náš zazpívali, ant dával produkci, při\nkteré se mimo již jindy zpívaných sborů a písní národ-\nních toto přednášelo: 1. „Má milenka\" od AI. Jelena\n(sbor). 2. Arie ze zpěvohry „Ležení noční v Gra-\nnadě\" od K. Kreutzra. 3. Ouvertura ze zpěvohry „Ci-\nkánka\" od Balfé (sextetto). 4. „Divotvorný dok-\ntor\" od Burgersteioa (humoristické ctění). 5. Arie ze\nzpěvohry „Nordstern\" od Meyerbeera (solo mužské).\n6. Arie ze zpěvohry „Dcera pluku\" od Donizettiho\n(sextetto). 7. „C iká n i\" od Vogla (sbor). Ze všech\ntěchto přednesených věcí líbil se nejvíce sbor „Cikáni\"\na musel též opakován býti. Solo ženské zpívala sl. Marie\nRaušrova tehdáž následkem náhlého ochraptění méně\nšťastně; p. Chládek zpíval solo mužské dobře, jen by\nse vytknouti mohlo, že text přednesený dobře nebyl k\nsrozumění; sextetta vedením p. Enderle se velmi zda-\nřila: vůbec zasluhuje p. Enderle, jakožto sbormistr\nspolkový úplnou pochvalu za obezřelé cvicení a vedení\nvšech přednášených piec. S neliboslí a se zármutkem\npodáváme zprávu, že se dosavádní ředitel zdejšího\nzpěváckého spolku p. Em. Krejc z ředitelství toho\npoděkoval, a sice za příčinou tou, že se proti stanovám\nsem tam jednalo, a on zodpovědnost toho na se přijmouti\nnechtěl; na místo jeho zvolen byl p. Josef Pfeifer,\ndosavádní náměstek sbormislrňv. Jakých prospěchů změna\ntato přinese, poučí nás budoucnost!?\n\nBerlín. Následkem vypsání ceny od Gustava Bočka,\ndvorního obchodníka v musikaliích v Berlíně, za\nslavnostní neb jásací pochod ve velkém symfoni-\nckém slohu k oslavení slavnosti korunovací přihlásilo se\n83 konkurenčních prací; nad nimiž Lachner v Mni-\nchově, Taubert a Dorn v Berlíně rozsuzovali. Dle roz-\nsudku soudců byla skladba s heslem „Der Herr hat ihn\nbeschirmt\" za ne j 1 e p š í uznána a jí vypsaná cena „dv a-\ncíti dukátů\" přiřknuta. Při otevření zapečetěného psaní\nobjevil se co skladatel skladby této kapelník Bedřich Lux\nv Mohuci.\nZ Brna. Zdejší zpěváeký spolek „Beseda1\" měl\nve čtvrtek hromadu, aby se uspořádal. Napřed vyložil\npan JUC. Fa n d r 1 í k, co všecko dosavadní výbor učinil,\na byli vyvoleni : Za představeného pan J. R u-\ndisěji, fabrikant na starém Brně, za spoluúdy výboru\npan Fr. P r úd e k, kapitalista, pan JUC. Fa n d r 1 í k\nnastávající advokát, pan K. Hanácek, direktor na Starém\nBrně, pan Vine. Chytil, zemský registrátor, pan Peka,\n€. k. inžinýr, a pan Mráček, e. k. registrátor; za ředi-\ntele sboru kdož jiný nežli náš výtečník v.d. p. Pavel\nK ří žko vský.\nBudyšíu (v Lužicí). Dne 9. října odbýval zdejší\nzpěváeký spolek „L u mí r( slavnost, při nížto se velká\nskladba „Jaro\" ve třech odděleních (text od Seiiera) od\nnadaného skladatele Kocora s velkým úspěchem provo-\nzovala.\nKoburg. Co nevidět bnde se tu no v á velká\nopera „Panna Orle a nská\" od Aug. Langerla pro-\nvozovali.\nMohuc. Chvalně známý skladatel sborů Richard\nGenée složil opět jednoaktovou operettku „Nepřítel\nbud b yí4, k nížto si text sám složil. Nejnovější tdto\njeho dílo je prý v každém ohledu zdařilé a zasluhuje\nvšeobecného povšimnutí.\nSolnohrad. Místo po zemřelém Tauxovi u\nMozartea obdržel jistý p. Hanns Sehlaeger, o kterémž se\nnic jiného neví, než že byl sbormistrem jednoho Vídeň-\nského mužského zpěv. spolku.\nStuttgart. Dvorní kapelník a známý skladatel\nBed. V. Kúcken, jehožto opery „Utěk do Švýcar\" a „Pre-\ntendent\" se líbily, byl na svou snažnou žádost úřadu své-\nho sproštěn. Místo jeho zaujímá kapelník Eckert.\nVídeň. (Pomník Augustinovi.) Národníma\nněm. zpěváku, veselému to Augustinovi, jenž r. 1678\nvynikaje ve Vídni velkou roli hrál a zvláště svou písní „O\ndu-mein lieber Augustin, Ailes ist hina zvláštní populár-\nností až k našim časům dosahující si dobyl, bude prý na\nvybídnutí Vídenského národního zpěváka Fursta pomník\npostaven. Fúrst pátral již k tomu cíli, by se dozvěděl,\nna kterém Vídenském hřbitově „b ra t r Augusti n\" po-\nchován jest. Pátrání toto nedošlo až dosud žádoucího\nvýsledku a toliko je jisto, že se národní zpěvák Au gu-\nstin v Lichtenthalu narodil. Fúrst zamýšlí nyní večerní\nzábavou, při nížto se jmenovitě písně bratra Au-\ngustina přednášeli budou, prostředku dosíci, by se v\nLichtenthalu aneb na některém novém domě za korutan-\nskou branou kámen postavil, jenž by památce Augu-\nstina věnován byl. Jak známo, stojí některé dotčené\nnové domy na místě jámy morové, v nížto „bratr\nAugustin\" r. 1679 ve společnosti mrtvých celou noc\nklidně dřímal. Kadeř Mozartova je zde na pro-\ndej. Nachází! se v zlatém rámci a je připevněna na\nobálce listu, jejž W. A. Mozart svému otci psal. Zajíma-\nvá tato relikvie nacházela se dříve u hraběnky Cavalca-\nbo, kteráž ji sběrateli rukopisu AI. Fuchsovi ve Vídni\npřepustila. Bližší zprávu o tom podá obchodnictví v mu-\nsikaliích pp. Veselého a Búsinga. Slavnostně položení\nzákladního kamene k novému dvornímu opernímu\ndivadlu bude se v úterý dne 19. listopadu na den\nnarozenin J. V. císařovny odbývali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "243", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.7.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.6", "debut_caractere": 2022, "fin_caractere_exclue": 2030, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "242", "page_fin": "243", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.7.1.1", "titre_corps": "Opera. V pátek dne 11. října dávala se „Zampa\"", "titre_sommaire": "Opera. V pátek dne 11. října dávala se „Zampa\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.6", "debut_caractere": 2032, "fin_caractere_exclue": 5135, "texte": "Opera. V pátek dne 11. října dávala se „Zampa\"\nod Herolda a v neděli dne 13. října „Fr a Diavolo\"\nod Aubera, opery to, v nichžto loupežníci hlavní roli\nhrají. V obou operách zpíval náš Bachmann titulní\npartie a vynikl v obou svým obrovským organem a obrat-\nnou hrou. Též pan Nachbauer (Alfonso) byl tento-\nkráte y Zampě na svém místě; docela žádného výsledku\nnedocílila sl. Grabingrova (Camilla). Přáli bychom\nsobě, kdyby nás více nemořila a uznala jednou nedosta-\ntečnost svou pro podobné partie; že jí schopností neupí-\nráme, bylo již vícekráte Jrečeno, ale o škole a dramati-\nckém pojmutí nemůže zde býti řeč pražádná. Zpívejte,\nslečno, dvě leta pouhým zdím a buďte übezpečena, že ne-\nshledáme se více s Vašemi slabostmi. Paní Procház-\nková (Ritta) zpívala docela dobře, ačkoliv objem jejího\npartu s objemem jejího orgánu nesouhlasil. Pan Mark-\nwort počínal sobě sprostě. Při druhé opeře chvalně zmí-\nnili se musíme o p. Nachbaurovi (Lorenzo) a o sl.\nEhrenbergové (která iv nadřečeném 2. aktu opery\n„Tell\" co Margareta výtečně své úloze dostála. Dne 16.\nříjna dávaly se ku prospěchu pana Ed. Bachmanna\nzlomky z oper „Vilém Tell\" a „Prorok,\" v kterémž-\nto posledním též slavná pěvkyně sl. Artotova účinkovala.\nPan Bachmann čítá Arnolda v „Tellu\" k svým nejlepším\npartiím a jak obyčejně dosáhl v terzettu (11. děj) svým\nohnivým přednesem a mohutným hlasem velkého potlesku.\nSL Artotova zpívala oblíbený valčík „II baccio\" (Polí-\nbení) pak Taubertovu píseň „Přec jednou musím zpívat\"\na konečně s p. Bachmannem „Duo Espagnol,\" z nichžto\nprvní a poslední číslo na žádost nadšeného obecenstva\nj opakovány býti musely. V pátek cíne 18. října slyšeli\njsme Nikolaiovu operu „Veselé ženy Windsorské\"\na včera výjevy z oper „Norma\" a„Lucretia Bor-\ngia,\" v nichžto na rozloučenou sl. Artotova vystoupila.\nKromě jedné arie z opery „Straka zlodějská\" od Rossi-\nniho, pak valčíku „II baccio\" a „Duo Espagnol\" před-\nnesla sl. Artotova českou píseň „stesk,\" čili „Ach\nnení, tu není,\" po nížto nekonečný potlesk se strhl a\npřestati nechtěl, dokavad slovutná umělkyně píseň tuto\nneopakovala.\nv • o\nŘeditel kuru p. Uim našel v archivu J. Os.\npana hraběte Thuna několik mší z doby Rudolfa 11.,\nkteré co nevidět provozovat i bude.\nProgram besody, která se dnes na žoflnském\nostrově odbývati bude, jest následující: 1. „Staročeská\npíseň,\" pro sbor spracoval Heller. 2. Proslov od J.\nJahna, přednese pan Jos. Barák. 3. „Za dnů mladosti,\"\nod Fr. Skroupa, zpívá p. Reichel s průvodem mužského\nsboru. 4. „Domov,\" píseň od Krebse, zpívá slečna z Eh-\nrenbergů. 5. Fantasie na národní písně, složil a předne-\nse pan prof. Pisařovic. 6. „Kovářská\" od Fr. Lad. Riegra.\nMužský sbor od Ludv. Procházky, solo zpívá p. K. Stra-\nkatý. 7. a) Moravská, ab) Národní písně, zpívá p. J.\nL. Lukeš. 8. Píseň od Ricciho, zpívá slečna z Ehren-\nbergů. 9. „Válečná\", mužský sbor, sola zpívají pp. Ap-\npé, Lukeš, Reichel a Strakatý.\nSlovutný náš skladateKp. W. H. Vei t,\npresident krajského soudu v Chebu, jehož české sbory\n„Na Prahu\" „Pozdravení pěvcovo\" tak velice se líbí,\nobdržel od Bernského zpěváckého spolku velmi draho-\ncenný s tiíbrný pohár."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2788, "texte": "— Pan Karel Adámek vydal nákladem p. Paseky\nv Karlině pěkný kalendář „Lípa česko-moravská\",\nv němžto zvlášť část zábavná každého čtenáře za-\njíinati bude. Kalendář obsahuje rytiny a sice podobizny\nHavlíčka a Hanky a je velmi laciný.\nVýtečný sbor p. Kříž k o*v ské h o „Utonulá,44\njenž všude v besedách největší sensací zbudil, nachází se\nv tisku a vyjde co nevidět u činných kněhkupců Kri-\nstofa a Kuhé.\nKoncert, jenž se v pátek dne 11* října ve\nprospěch pozůstalé rodiny člena orkestru, Čeňka Bar-\ntáka, v sále na Žofínském ostrově odbýval, byl zvláště\nzajímavý tím, že v něm věhlasná pěvkyně sl. D. Arto-\ntova účinkovala. Zpívalat arii z opery „Figarova svatba\"\nod V. A. Mozarta a pak píseň španělskou s tako-\nvou mistrností, že poslední opětovati musela. Zmínili\njsme se při posuzování oper dostatečně o znamenitých\nvlastnostech sl. Artotovy a bylo by zbytečné o její do-\nkonalé škole, hlubokém a vřelém citu, mistrovském před-\nnesu a o její téměř nedostižné kolloratuře ještě něco po-\ndotknouti. Pan Bacli man n zpíval arii z opery „Upír\"\nod Marschnera a jednu píseň, a vynikl svým mohutným,\nlibozvučným hlasem velice. Dále slyšeli jsme pianistu\npana De c kra z Vídně, jenž brillantní rondo do Es s prů-\nvodem orkestru od Mendelssohna provedl. Hráli sice\nsběhle, avšak o nějakém jasném přednesu není ani zmínky.\nZdá se, že p, Decker skladbě té neporozuměl a zesnulý\nskladatel sotva by poznal setřelou kopii svého díla. Ko-\nnečně provedeny byly dvě ouvertury k opeře „Euryanthě\"\nod K. M. Webra a ouvertura od L. Beethovena slušně.\nSloužit pak to ke cti našemu orkestru, že koncert tento\nku prospěchu tak chvalitebnému uspořádal a své síly k\ntomu propůjčil.\nSlečna Groszrova, někdejší okrasa zdejší\nopery vystoupí pohostinsku na zdejším jevišti.\nStanovy zdejšího zpěváckého spolku\n„Hlahol 44 jsou již od c. k. místodržitelství potvrze-\nny. Značný počet zpěváků dal se již do dotčeného spol-\nku zapsati a kojíme se nadějí, že vbrzku počet jejich\nna 120 vzroste, Kdoby se ještě k spolku přihlásit! chtěl,\nnechť se obrátí k p. Lukešovi (v pivováře u Rajma-\nnů blíž sv. Haštala) neb k p. Ferd. He 11 ero vi (v ná-\nrožním domě naproti Žofínu v 11. poschodí.)\nPan Leop. Z vonař dokončuje již poslední\nakt své opery „Zábojw (text od Voj. Šmilovského). Jak\nse dovídáme, bude tato opera na jaře se provozovati.\nPan Ferd. He 11 er , jenž si svou člverylkou\nna české národní písné chvalněho jména dobyl, složil\nopět novou čtverylku na písně moravské, která\nse bezpochyby v 1. koncertě „Hlaholu44 provozovati\nbude.\nPan Josef Holub, ředitel kůru u sv. Havla,\nsložil novou mši do C-dur, kterážto se dne 17, října\nu sv. Havla provozovala. Pan Holub osvědčil opětně svůj\ntalent komposiční a zvláště obratnost u vedení hlasů, kte-\nroužto vlastnost jsme již před lety u jeho sboru „Na\nSněžceu pozorovali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "243", "page_fin": "244", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.7.2", "titre_corps": "Z Čáslavi. O účinkování zdejšího zpěváckého", "titre_sommaire": "Z Čáslavi. O účinkování zdejšího zpěváckého", "signature_source": "L. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.7", "debut_caractere": 2790, "fin_caractere_exclue": 6042, "texte": "Z Čáslavi. O účinkování zdejšího zpěváckého\nspolku již po delší čas žádná zpráva do veřejnosti nepři-\nšla. AvšakJ nemůžeme říci, že by snad náš spolek ve\nsvém působení dosavád byl ochaboval ; neb od času po-\nslední zprávy v měsíci březnu podané, odbýval tentýž\nspolek čtyry veřejné zábavy hudební a sice: dne 4. květ-\nna, 20. června, 10. srpna, a 9. září 1861, při kterých\nmimo hudebních skladeb se provozovaly následovní zpěvy:\nNáš zpěv od Pally, Kovářská od Vogla, Kozácká od\nProcházky, Sumí Labe od Zvonaře, Kadrila z národ.\npísní Hellera, Zpěv mlatcfiv od Hniličky, Vla-\nstenka od V o já č k a> Nevěrný milý od V aš á k a, Svítání\nlásky od Procházky, Čechoslovan od Zavrtala, Od-\npadlý od srdce od Křížkovského, Žárlivý basař od\nZvořiare? Heslo od Jelena, Žaloba od Křížkovské-\nho, Cikáni od Vogla, Češky od Kavana, Odvedeného\nprosba od K ř í žk o v sk é h o, Pozdravení pěvcovo od Ve i-\nta, a Kalina od Vašáka. Též účinkoval náš zpěvácký\nspolek ve spojení se spolkem Kutnohorským, Kolínským\ni Poděbradským při pěvecké zábavě, dne 10» září 1861\npod řízením p. Kavana v háji na Kaňkovských kopcích\nv prospěch pohořelců No vo-D vorských uspořádané.\nOstatně by posloužilo tomuto spolku, kdyby si hleděl no-\nvých v místě usazených sil k základnímu cvičeni ve zpě-\nvu získati, čím by se podařilo, nejen mezery z časového\nodstoupení již cvičených spoluoudů povstalé vyplniti, ný-\nbrž i té výhody by se docílilo, že vzrůstáním nových\nsil domácích provozování zpěvných sborů při veřejných\nprodukcích mnohem výdatnějším i dokonalejším by se\nstalo. Náš spolek ovšem z počátku získal asi 30 vůkol-\nních spoluoudů čestných, kteří při veřejných zábavách\nspoluúčinkovati přislíbili; však co naplat, většina těchto\npánů spolek náš ani jednou svou přítomností nepoctila,\nti ostatní ale, vyjma několik horlivých pánů, obyčejně ani\nk hlavní zkoušce nepřijdou, nýbrž jen hned k prodnkci\nse dostaví, čím se neposlouží k souměrnému i dokonalé-\nmu provozování zpěvu.\nZ Ronova u Čáslavi. (Hudba kostelu í.)\nChceme-li o stavu zdejší kostelní hudby prav-\ndivou zprávu podati, musíme jej přežalostným nazvati.\nPan ředitel kůru nestará se příliš o vývin kostelní hud-\nby, ač má k ruce své prostředky, které mnohým na-\nšim městám chybí, jako dobré varhany a nové nástroje\nhudební. Jak málo mu jeho povinnsot co řediteli kůru\nna srdci leží, dosvědčuje okolnost, že školní děti ve\nzpěvu necvičí, o dobré tenoristy a basisty se ne-\nstará. Když nám po čase v neděli neb ve svátek lec-\nkterou mši předvede, není to ani k poslechnutí. Již jeho\nhra 11 a varhany, svědčící o nesběhlosti ve hře\nach at r n é známosti harmonie, je pouhé pitvo-\nření se celého těla, provázené nejistým blouděním po kláve-\nsích, á důstojný počátek celého provozování mše. Hou-\nsle, velmi slabě zastoupené, jen tenkráte lze uslyšeti,\nkdyž basová trouba umlkne, přehlušivši dříve i samé var-\nhany, což při zdlouhavém tempu na kůru našem obvy-\nklém není k poslechnutí. Častý zmatek mezi hudebníky\npanující je následek té okolnosti, že se žádné zkoušky\nnedrživají. Nepochopujemc, že vel. duchovenstvo\nse o to nepostará, aby této nepleše . již se zadr-\nželo, a že se raději jednoduchá kostelní píseň ne-\nzpívá, která by velebností svou, příznakem to našich krás-\nných kostelní ch písní českých lid k pobožnosti"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 305, "texte": "povzbuzovnla, ne však vytrhovala, jako hudba taková na\nkuru našem. Panu učiteli radíme, aby se naučil znáti\nsvé povinnosti, a staral se o to, by sám sebe trochu\nlépe v hudbě vzdělal (příležitosti lomu se jemu posky-\ntuje právě vyšlou Zvonařo vou naukou o harmonii)\npředevším ať cvicí děti ve zpěvu.\n\nL. H."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "244", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.7.3", "titre_corps": "Z Tábora. Dne 1. října 1861 večer slyšeli jsme", "titre_sommaire": "Z Tábora. Dne 1. října 1861 večer slyšeli jsme", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.8", "debut_caractere": 307, "fin_caractere_exclue": 1709, "texte": "Z Tábora. Dne 1. října 1861 večer slyšeli jsme\nopět jednou spolek náš zazpívali, ant dával produkci, při\nkteré se mimo již jindy zpívaných sborů a písní národ-\nních toto přednášelo: 1. „Má milenka\" od AI. Jelena\n(sbor). 2. Arie ze zpěvohry „Ležení noční v Gra-\nnadě\" od K. Kreutzra. 3. Ouvertura ze zpěvohry „Ci-\nkánka\" od Balfé (sextetto). 4. „Divotvorný dok-\ntor\" od Burgersteioa (humoristické ctění). 5. Arie ze\nzpěvohry „Nordstern\" od Meyerbeera (solo mužské).\n6. Arie ze zpěvohry „Dcera pluku\" od Donizettiho\n(sextetto). 7. „C iká n i\" od Vogla (sbor). Ze všech\ntěchto přednesených věcí líbil se nejvíce sbor „Cikáni\"\na musel též opakován býti. Solo ženské zpívala sl. Marie\nRaušrova tehdáž následkem náhlého ochraptění méně\nšťastně; p. Chládek zpíval solo mužské dobře, jen by\nse vytknouti mohlo, že text přednesený dobře nebyl k\nsrozumění; sextetta vedením p. Enderle se velmi zda-\nřila: vůbec zasluhuje p. Enderle, jakožto sbormistr\nspolkový úplnou pochvalu za obezřelé cvicení a vedení\nvšech přednášených piec. S neliboslí a se zármutkem\npodáváme zprávu, že se dosavádní ředitel zdejšího\nzpěváckého spolku p. Em. Krejc z ředitelství toho\npoděkoval, a sice za příčinou tou, že se proti stanovám\nsem tam jednalo, a on zodpovědnost toho na se přijmouti\nnechtěl; na místo jeho zvolen byl p. Josef Pfeifer,\ndosavádní náměstek sbormislrňv. Jakých prospěchů změna\ntato přinese, poučí nás budoucnost!?"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "244", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.7.4", "titre_corps": "Berlín. Následkem vypsání ceny od Gustava Bočka,", "titre_sommaire": "Berlín. Následkem vypsání ceny od Gustava Bočka,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.8", "debut_caractere": 1711, "fin_caractere_exclue": 5190, "texte": "Berlín. Následkem vypsání ceny od Gustava Bočka,\ndvorního obchodníka v musikaliích v Berlíně, za\nslavnostní neb jásací pochod ve velkém symfoni-\nckém slohu k oslavení slavnosti korunovací přihlásilo se\n83 konkurenčních prací; nad nimiž Lachner v Mni-\nchově, Taubert a Dorn v Berlíně rozsuzovali. Dle roz-\nsudku soudců byla skladba s heslem „Der Herr hat ihn\nbeschirmt\" za ne j 1 e p š í uznána a jí vypsaná cena „dv a-\ncíti dukátů\" přiřknuta. Při otevření zapečetěného psaní\nobjevil se co skladatel skladby této kapelník Bedřich Lux\nv Mohuci.\nZ Brna. Zdejší zpěváeký spolek „Beseda1\" měl\nve čtvrtek hromadu, aby se uspořádal. Napřed vyložil\npan JUC. Fa n d r 1 í k, co všecko dosavadní výbor učinil,\na byli vyvoleni : Za představeného pan J. R u-\ndisěji, fabrikant na starém Brně, za spoluúdy výboru\npan Fr. P r úd e k, kapitalista, pan JUC. Fa n d r 1 í k\nnastávající advokát, pan K. Hanácek, direktor na Starém\nBrně, pan Vine. Chytil, zemský registrátor, pan Peka,\n€. k. inžinýr, a pan Mráček, e. k. registrátor; za ředi-\ntele sboru kdož jiný nežli náš výtečník v.d. p. Pavel\nK ří žko vský.\nBudyšíu (v Lužicí). Dne 9. října odbýval zdejší\nzpěváeký spolek „L u mí r( slavnost, při nížto se velká\nskladba „Jaro\" ve třech odděleních (text od Seiiera) od\nnadaného skladatele Kocora s velkým úspěchem provo-\nzovala.\nKoburg. Co nevidět bnde se tu no v á velká\nopera „Panna Orle a nská\" od Aug. Langerla pro-\nvozovali.\nMohuc. Chvalně známý skladatel sborů Richard\nGenée složil opět jednoaktovou operettku „Nepřítel\nbud b yí4, k nížto si text sám složil. Nejnovější tdto\njeho dílo je prý v každém ohledu zdařilé a zasluhuje\nvšeobecného povšimnutí.\nSolnohrad. Místo po zemřelém Tauxovi u\nMozartea obdržel jistý p. Hanns Sehlaeger, o kterémž se\nnic jiného neví, než že byl sbormistrem jednoho Vídeň-\nského mužského zpěv. spolku.\nStuttgart. Dvorní kapelník a známý skladatel\nBed. V. Kúcken, jehožto opery „Utěk do Švýcar\" a „Pre-\ntendent\" se líbily, byl na svou snažnou žádost úřadu své-\nho sproštěn. Místo jeho zaujímá kapelník Eckert.\nVídeň. (Pomník Augustinovi.) Národníma\nněm. zpěváku, veselému to Augustinovi, jenž r. 1678\nvynikaje ve Vídni velkou roli hrál a zvláště svou písní „O\ndu-mein lieber Augustin, Ailes ist hina zvláštní populár-\nností až k našim časům dosahující si dobyl, bude prý na\nvybídnutí Vídenského národního zpěváka Fursta pomník\npostaven. Fúrst pátral již k tomu cíli, by se dozvěděl,\nna kterém Vídenském hřbitově „b ra t r Augusti n\" po-\nchován jest. Pátrání toto nedošlo až dosud žádoucího\nvýsledku a toliko je jisto, že se národní zpěvák Au gu-\nstin v Lichtenthalu narodil. Fúrst zamýšlí nyní večerní\nzábavou, při nížto se jmenovitě písně bratra Au-\ngustina přednášeli budou, prostředku dosíci, by se v\nLichtenthalu aneb na některém novém domě za korutan-\nskou branou kámen postavil, jenž by památce Augu-\nstina věnován byl. Jak známo, stojí některé dotčené\nnové domy na místě jámy morové, v nížto „bratr\nAugustin\" r. 1679 ve společnosti mrtvých celou noc\nklidně dřímal. Kadeř Mozartova je zde na pro-\ndej. Nachází! se v zlatém rámci a je připevněna na\nobálce listu, jejž W. A. Mozart svému otci psal. Zajíma-\nvá tato relikvie nacházela se dříve u hraběnky Cavalca-\nbo, kteráž ji sběrateli rukopisu AI. Fuchsovi ve Vídni\npřepustila. Bližší zprávu o tom podá obchodnictví v mu-\nsikaliích pp. Veselého a Búsinga. Slavnostně položení\nzákladního kamene k novému dvornímu opernímu\ndivadlu bude se v úterý dne 19. listopadu na den\nnarozenin J. V. císařovny odbývali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-10-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-10-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-10-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "244", "page_fin": "244", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.8", "debut_caractere": 5192, "fin_caractere_exclue": 5548, "texte": "Listárna.\nPanu Fi\\ v Pel. Jen na poslední čtvrtletí neraěte být\npředplacen. Panu A. Hau ... v Nic. Máme skladby v ná-\nrodním duchu; valčík stojí 2 zl., každá polka, pochod a\nkvapík po 60 kr. Objednané věci obdržíte co nevidět.\nV expedici „Dalibora\" nachází se nový, dobrý klari-\nnet „B\"v ceně 15 zl. r. c., kdo by si ho přál, raciž\nse na expedici obrátili."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "237", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.1", "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nDle toho se může soudili, jak nemilé, žalostné\ndni náš Lukeš v nejoutlejším mládí snášeli musel. Když\nsi tedy od toho zlopovéstného „signum\" nikterakž po-\nmoci nemohl, umínil sobe, že tu nezbednou, udávač-\nskou knížku vždy u sebe podrží a tak že si snad poně-\nkud pokoje zjedná a se těm ustavičným trestům vyhne.\nPater Fulgens vida, že signum více nekoluje, ptá se .fun-\ndačního praefekta Eífenbergra, co v tom jest za pří-\nčinu; načež tento si na Lukeše ztěžoval, že on signum,\nač druzí fundatislé velmi často česky mluví, žádnému\nvíce nedává. Lukeš dostal za to v „tagraportě\" notnou\ndomluvu a. příslušící trest, ale nic naplat. Lukeš knížku\npřece zase nechal, a tak když pater Fulgens viděl, že\nLukešova tvrdá hlava vzdor těm rozličným trestům se\nnepodala, upustil tedy konečně sám-od dalšího pro-\nnásledování. A přece se musí říci, že Fulgens jeden\nz nejšlcehelnějších mužů byl, neboť nikdy netrestal\nze zlomyslnosti. Jen len neblahý systém to byl, který\nmu tak jednali velel, ač se nedá upříti, že němčině\nvždy více než češtině přál. Jak častokráte napomínal\nnašeho Lukeše, když tento dokonce nahlíželi nechtěl,\nže jen v němčině spása leží, aby povážil, že s ěesti-\nnou nikam nepřijde a že ničím se v Rakousku stát\nnemůže, dokud němčinu a v ní všecka studia si ne-\nosvojí. Připovídáním, domlouváním i někdy malým\ndárky působil pater Fulgens na fundatisty, jichž do-\nhromady čtrnáct bylo, mezi nimi jen čtyři Němci, aby\nli Čechové jen co nejvíce si němčiny hleděli a aby též\nve škole se tužili, býti mezi prvními. Na to ale nikdy\níiesponm ěi5 že má-li Čech v němčině brzo pokrok uči\"\"\nniti, tato se mu na základě mateřštiny podati musí.\nTak se mu ta němčina sypala horem pádem na krk a\non byl, ač při všech smyslech, přec při všech přednáš-\n%\nkách slepý, hluchý a němý. Němec pokračoval s leh-\nkostí v učení, a ten übohý Čecháček ostal při té nej-\nvětší pilnosti pozadu, lak se Lukeš přetrampotil v druhé\na třetí třídě a vstoupil do gymnasia, kdežto po odbyté\npřijímací zkoušce do první třídy přijat byl. Ale vedlo-li se\nLukešovi v německých třídách zle, tu to bylo ještě hůře;\nneboř němčinu ještě jak se patří neuměl a již měl\nzase na základě této latinu si osvojit a páni profesoři\nněmečtí byli ještě tak vlídní, že těm Čechům každou\nchvíli to oblíbené přísloví: „ dummer bóhtnischer\nCopak\" při všeobecném jásotu všech německých žáků\ndo obličeje házeli, neb tito přechytří pánové byli té do-\nmněnkyj že každý Slovan již s německým dialektem se\nmá naroditi. Vztek v jednom vře, když si člověk na\nto hanebné posmívání těch kulturlraegrů ve škole na-\nproti těm Slovanům zpomene; místo útrpností, že jazyku\nněmeckého tak mocni nejsme jak rození Němci, od-\npláceli naše hmoždění a se přičinění drzou ironií.\n(Pokračování.)\n\nMyšlénky o slovanském zpěvu.\n(P okr a čo vání.)\nStanovisko zpěvu.\nJakkoliv vzdělání zpěvu co řádného umění u žád-\nného slovanského kmene v komposici a u vykonávání\nposud tak dalece neprospělo, žeby již jako národní\nškola na důstojném stupni státi mohlo, nicméně již v tom\nohledu daleko blížeji k tomuto stanovisku postoupilo,\nnežby nevědomci a nepříznivci našich záležitostí rádi\nuvěřili chtěli. Abychme v náležitém pořádku začali,\nmusíme především o slovanském církevním zpěvu ze\nstarožitnosti zachovaném se zmíniti. Co ? slovanská\nhudba ze starožitnosti? Ano, moji pánové nad Rý-\nnem a nad Veserou! nad Nekarem a nad Plisou! slo-\nvanská hudba ze starých tasu, jako estetieké uměni"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "238", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.2", "texte": "tak velice vzdělaná, jak jen to vůbec možná bylo při\ntehdejším stavu nauk, poesie a umění; slovanské\numění, po celém východním dílu Evropy rozšířené,\nkteré za času svého květu ještě žádnému jinému v celé\nzápadní Evropě neustupovalo, ačkoliv ani rozhodovali\nnechci, zdali Slované v oněch časích mnohému západ-\nnímu národu v ohledu církevního zpěvu předcházeti a\njemu za vzor sloužiti mohli.\nPorovnáme-li povahu oněch starodávných, ač ne\nneporušeně zachovaných polských a českých kostelních\nzpěvů, jenž od vnukův k vnukům a až k nynějšku pře-\nšly, nečetné, záhubě třicetileté války ušlé ostatky če-\nských kancionálů, z kterých nejstarší mně známý z ča-\nsův husitských pochází, konečně celou nynější liturgii\nslovanské církve, vážíme-li si ztvrzení ruských kněží,\nkteří své v církevním jazyku psané zpěvy za tak staré,\njako sám svůj obřad mají, povážíme-li konečně jedno-\nčasné, při podobných okolnostech od společného stře-\ndiště umělecky vzdělaného Carihradu vycházející zave-\ndení křesťanství mezí většinou Slovanských národův :\ntedy se vždy mocněji přesvědčujeme, že staroslovanský\ncírkevní zpěv, podle byzantského vzdělán, jako ve svém\nzřídle, tak iv původní své formě shodný, v jednom\nčase mezi slovanskými, ku křesťanství obrácenými kmeny\nse rozšířil. Zde spatřujeme velikolepý, všeho povážení\nhodný svazek, který v jiném daleko důležitějším smy-\nslu, než prostoumné národní písně, staré Slovanstvo\nv duševním životě jak nejobšírněji spojoval. Rovně\njako národní písně a jazykové foriny, také tento du-\nševní živel později rozmanitým osudům a převratům\npodléhal.\nNadzmíněný český kancionál z časův husitských\n(sbírka to přebohatá), ukazuje nám tu větev uinění na\ntak dokonalém slupni, že ho pro tehdejší časy v tech-\nnickém, nejjistěji ale v duševním ohledu, za velmi vy-\nsoký uznávati musíme. Tato hudba spočívá dle nejji-\nstějších znamení na základu všeobecného staroslovan-\nského církevního zpěvu, ukazuje ale zároveň samostat-\nně pěstovaný, daleko postouplý rozkvět, který tyto ve-\nlebné zpěvy našich otcův mužskou silou a nadzemskou\nvznešeností naznačil. Toto zkvítání hudebního umění\nzdá se, s vytrvalou horlivostí po dlouhý čas postupo-\nvalo, přece by snad již nebylo možná, opatřiti se do-\nstatečným vysvětlením, kdybychme nitku toho umělec-\nkého postupu pod sutinami zapadlých věků sledovati\nchtěli.\nTento poklad národního umění udržel se v ná-\nbožných zpěvích ruských, srbských a bulharských co\nnejneporušeněji i s jazykem církevním jako národní\nsvátost až do dnešního dne. Silné přehrady proti vply-\nvu a přístupu všeho cizého ducha po tolik věků byli\nvymezení instrumentální hudby ve východním obřadu,\na docela nemožné užití jiného jazyka a jiných forem\nv cizinských obřadových skladbách. Jak dalece jsem\nV\nstaroslovanské liturgické zpěvy poznal, více ony mají\nlahodnosti, ale méně důrazné síly, než nadzmíněné sta-\nročeské zpěvy* Západo-evropská kostelní hudba, která\nsobě všecky pokroky techniky a theorie potud pilně\npřivlastňovala, ovšem v tom ohledu slovanskou převy-\nšuje, jelikož ta po tolik věků jen tradicionalně se za-\nchovajíc, žádného dalšího rozvíjení neměla $ za to však\nonomu, ve znamenitou školu zrostlému modernímu u-\nmění právem vytýkat! se může, že nejenom často svět-\nského., smyslného ducha projevuje, ale ještě častěji\nneužitečným a nevčasným na krám vynášením učené\nškolské moudrosti, a umělecké cvičenosti takové účin-\nky vypůsobuje, které mysl k nábožnosti nikoliv nepo-\nvznášejú Slovanský církevní zpěv potřebuje nyní ovšem\ntechnické i theoretické obnovení, při čemž by však\nnejšetrnější prozřetelnost býti musela, oddýchá v něm\nale takový duch pobožnosti, tak hluboká mysl, že by\nse měl jako všeobecný základ při každém snažení\no zvelebení slovansko-nábožného zpěvu považovati, a\npilně zpytovati.\n(Pokračovánu)\n\nPřehled sbírek národních písní slovanských.\n\n(Dokončení.)\nIII. Polské národní písně sebrali a vydali:\n1. Lukasz Golebiowski: Lud polski. Varšava 1830.\n2. Wacfaw Zaleski: Piešni polskie i ruskie ludu ga-\nlicyjskiego z muzykq, we Lwowie 1833.\n3. Kaz. Wojcicki: Piešni ludu Biafo-Chrobatóv, Ma-\nzurów i Rusi. Warszawa 1836.\n4. Žegota Pauli: Piešni ludu polskiego v Galicyi.\nLwów 1838.\n5. Józef Konopka: Piešni ludu krakovskiego. W Kra-\nkowie 1840.\n6. Wacfaw Hanka: Krakowiaki, v Pradze s pře-\nkladem českým.\n7. J. I. Lipiňski: Piosnki ludu wielkopolskiego. Cz§šč I\nPoznán 1842* 12.z rycinami.\n8. Józef Lysowski: Piešni gminne i przysfowia ludu\npolskiego v Prusiech zachodnich. Brodnica 1854. 8.\n9. Oskar Kolberg: Piešni ludu polskiego. Warszawa.\n1857. z rycinami.\nIV. a) V Čechách vydali národní písně:\n1. J. Rittersberg: české nár. písně. V Praze 1825.\n2. J. Erben: Písně národní v Cechách. V Praze 1842,\n1843."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "239", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.3", "texte": "3. V. Krolmus: Staročeské pověsti, zpěvy, hry, oby-\nčeje .... Praha 1845—1847.\n4. Fr. Konečný : Zábavy myslivecké. I. díl 1856.\ncl-k'šíJníAi\n/ /\nb) Na Moravě:\n1. Fr. Sušil : Moravské národní písně, v Brně 1835\na 1840. 1857. 8. Svazek I.— VIII.\n2. Beneš M. Kulda : Svadba v národě českoslovanském.\nc) Národní písně Slováků uherských sebrali:\n1. J. Kollar: Národně spievanky, čili pjesne světské\nSlováků v Uhrách 1834. 2 díly.\nv\n2. Pavel Šafařík: Písně světské lidu slovenského v\nUhřích. V Peště 1823—1827. 12. Svazek I.11.\nV. U Jihoslovanů (Srbů) získal si sbíráním nár.\npísní srbských velké zásluhy: Vuk Štefanovič\nKaradžič:\n#\n1. Národně srhskie pesmo, skupio i na svet izdao Vuk\nStef. Karadžič. U Beču 1814, 1824, 1833, 1840.\n2. Pjevannija crnogorska i hercogovacka sobrana Cu-\nbrom Čojkovičem Crnogorcem. U Budimu 1833. I.\nu Laipcigu 1837. 11.\n3. Srbské národně pjesme sa prevodom českijem a ča-\nsti polskijem izdala jugoslavjanska mládež. Praga.\n1852. 8.\n4. Serbsko-dalmatinske vitežke národně pjesme An-\ndrie Kaciča. U Beču 1836.\nVI. Národní písně Srbů lužických:\n1. Serbske pesnicki zezbrane J. P. Jordánem. Budyšin\nx 1841. 12.\n2. Piesnicky horných a dolnych Lužických Serbov vu-\ndate vot Leop. Havpta a Jana E. Smolerja. Grymi\n1841.\nVII. Národní písně Slovinců korutanských:\n1. Stanko Vraz: Národně pesni ilirské, koje se pe-\nvaju po Stajerskoj, Krajnskoj, Koruskoj i zapadnoj\nstráni Ugarske. Razd. I. Zagreb 1839. 8.\n2. Emil Koritko : Slovenské pesmi krainskiga naroda.\nV Lubia .e 1839—1840.\n3. Janežic Anton: Cvetje slovanskega naroda: Slo-\nvenské národně pesme, prislovice in zastavice. Kni-\nžica I. Celovac 1852. 12.\nVIII. Bulharské nár. písně vydal:\ní. Bogoev Ivan : Bolgarski narodni pjesni i poslovici.\nPešca 1842. 8.\nIX. Písně všeslovanské posléze vydali:\n1. Fr. Lad. Celakovský: Slovanské národní písně. V\nPraze. I. 1823. 11. 1825. 111. 1827 (v překladu\nčeském).\n2. Josef Vašák : Zpěv a ples slovanský. V Praze 1844.\n3. M. Perná : Sbírka písní slovanských. V Brně 1852.\n4. Kastránek: Sbírka všeslovanských písní. V Jičíně\n1856.\n5. Zamorski; Narodowe piešni serbskie, wybrane i\nprzefožone, w Warszawie 1853.\n\nVáclav Dunder.\n\nZ Rotterdámu, 10. října 1861.\nČeská kapella.— Opera. — Básista M. Hrubý.\n\n(Dop. pův.) Psalf jsem onehdy o zdejší české\nkapele a těší mne, že nyní něco o její činnosti sdělití\nmohu. Dávalaf zde již 4 koncerty, kterýmiž si nejen\npochvaly ale i obliby získala. Co sólisté vystoupili\nv těchto koncertech výtečnípp. bratří p\nfletista, jenž variace od Hainemeyra přednášel, dále pan\nVítovský, jenž s pochvalou troubil na lesnici romanci\nod Lsbeka. P. Paulusosvědčil svým přednesem na Violu\nďAmour, že je virtuosem na tomto nástroji 5 p. Fischer\ntroubil na trompetu „Variace na českou píseň\"\na po druhé píseň beze slov pro trompetu od Lutt-\nwitze. Pan Fischer je co výborný trompetista chvalně\nznám, máf nesmírnou sběhlost, krásnou výšku a vše,\nco se jen vytroubiti dá, přednáší s největší čistotou.\nNejkrašší vlastnost jeho jest, že mu tón, jak se to u\nmnohých troinpetistů stává, nikdy neselže. Mimo solové\nkusy byly provozovány ouvertury k „čarostřelci\" od\nWebra, pak k „Dichter und Bauer\" od Suppé a k „Obe-\nrouu\" od Webra, „Němá z Portici\" od Aubera, pak po-\nchod z opery „Francouzové před Nizzou\" od B. Eittla,\na konečně arie ze „Stabat mater\" od Rossiniho. Vše-\nchny kusy byly dobře nastudovány a provedeny a do-\nšly velké pochvaly.\nCo se divadla dotýče, provozovaly se opery „Tann-\nháuser,\" „Nachtlager in Granada\"— „Martha,\" pak\ndne 2. října „Hans Heiling\" od Marschnera a dne 5.\nříjna dával se „Don Juan\" od Mozarta. V poslední\nopeře vystoupil p. Josef Hermann, člen opery německé\nv Londýně, co host a osvědčil se co výtečný pěvec.\nCo nevidět uvidíme operu „Der Wildschutz\" od Lortzinga.\nZ tohoto seznamu vysvítá, že se tu pěstují opery ně-\nmecké školy. Nejoblíbenější členové zdejší opery jsou :\npaní Zademak-Doriová, tenorista Griuiminger, který však\nmá trochu vyzpívaný organ. V Don Juanu zpíval náš\nrodák, pan Matěj Hrubý partii Masetta dobře, ano v ně-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "240", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.4", "texte": "kterých částech výtečně. Pan M. Hrubý je basista a\nžák čahounův a má výdatný organ* Jelikož se nyní\nv Praze též česká opera dvakráte za měsíc dávati\nbude, myslím, že by pan Hrubý vítanou byl pro ni\nakvisicí. Snad si ho povšimne pan intendant českého\ndivadla, slavný Dr. Lad. Rieger. Uvidíme!\n\nA. M—š.\n\nZ Plzně.\nBeseda k slavnosti otevření Plzeňsko-Brodské části\nčeské západní dráhy.\nDříve než Vám o besedě samé zprávu podám,\nslušno podotknouli, že se k slavnosti otevření dráhy\nPlzeňsko-Brodské naši výtečníci pp. Fr. Palacký, L.\nRieger, Brauner, Wenzig, měšfanosta Pstross, pak\nředitelé „Hlaholu\" pp. Lukeš a Heller, jakož i vyšší pp\núředníci: místopresident p. bar. Iíellersperg, ředitel policie\np. Ullmann a mnoho jiných hostů z Prahy dostavilo-\nNaši neohrožení zastavatele práv pp. Palacký, Rieger,\nBrauner byli v Berouně, v Žebráce, v Rokycanech ja-\nkož iv Plzni slavně uvítáni.\nV neděli uspořádali pp. Lukeš a Heller pánům\nRiegrovi a Palackému zastaven s průvodem po-\nchodní, načež totéž vyznamenání horlivému měšťano-\nstovi p. Masaurovi učiněno jest. Zpěvácký spolek zpí-\nval tu výtečně sbory: „Minuly již časy zhoubné\" od\nProcházky, „Plavec na Vltavě\" s tenorovým sólem,\nv němžto Lukeš se skvěl a „Žaloba a dívča\" od Kříž—\nkovského. Druhého dne po svítání rozléhala se po ná-\nměstí výborná liusarská hudba vedením obratného ka-\npelníka p. Fr. Klimy před bytem p. místopresidenta bar.\nKellersperga a pak pánů Palackého a Riegra.\nV pondělí dne 14. října uspořádána byla od pánů\nměšťanů Plzeňských v sále „ \" u Waldeků\nvelkolepá beseda, k nížto slovutný národní pěvec pan\nJan Lukeš pozván byl. IÍ němu přidali se pan Heller\naL. Procházka. Program této besedy byl následující:\n1. „Kalina,\" sbor od Vasáka,2, „Kovářská,\" píseň od\nProcházky, jižto transponovanou p. Lukeš přednesl. 3)\nčtverylka z národních písní od Ferd. Heller a. 4) „Pravý\nčech,\" píseň od L. Procházky, přednesl p. Lukcs. 5)\na) Lovecká, piesa pro piano, b) Hilmarova první česká\nV\npolka od B. Simáka transkribovaná; přednášel na\npiano p. L. Procházka. 6) „Cikáni,\" sbor od Fr. Vo-\ngla. 7) a) „Aj čo by bola,\" slovenská píseň, harmoniso-\nvaná od Pivody, b) Národní písně. 8) Krovová píseň\n„Těšme se blahou nadějí\" ve sbor uvedena od Ferd.\nHellera.\nPan Ferd. Heller převzal direkcí čísel 1.3. a6.\nPoslední číslo studoval a řídil p. Lukeš. Sal „Dvora-\nna\" byl velmi krásně upraven. U prostřed podia, které\nvěncemi a národními barvami okrášleno bylo, stálo na\nvysokém podstavku poprsí Havlíčkovo. Sál byl ply-\nnem skvěle osvětlen. Ve sborech zúčastnilo se kromě\nPlzeňského zpěváckěho spolk, též 12 pánů od zpěv.\nspolku Rokycanského, kteří sami do Plzně přišli, aby\nsvé síly k této slavnosti propůjčili. Sbory byly vesměs\nvelmi dobře studovány a šly výborně. Avšak výtečné\nto provozování skladeb bylo bohužel strojenou oppo-\nsicí jisté strany přerušeno. Hlomoz a hluk byl tako-\nvý, že na všecko vyzývání nedal se úplný pokoj zje-\ndnati; jedině náš druhý Lumír, pan Lukeš dobyl si\nsvým hřímajícím zpěvem dokonalého ticha. Oba první\nsbory nemohly za příčinou velkého nepokoje výsledku\ndosíci, načež p. Lukeš s písní „Pravý Čech\" vystoupil.\nSotva že byl píseň tuto přezpíval, nastala nekonečná\npochvala a když bouře potlesku se utišila, vystoupil\nz komnaty, v které po celý čas produkce největší hluk\npanoval, jistý Bavoran, jmenem Hermann Bekh, akces-\nsista u kr. appelačního soudu, jak se povídá, z Řezná\n(Regensburg) s nadutým vyzváním, aby všichni v be-\nsedě shromáždění Bavorané sál opustili, anto se jim nic\njiného, než jen české písně podávají. Sikot, pískání,\ndupání byly odpovědí na toto drzé vyzvání. Nevole a\nrozhořčenost nad tímto neslušným chováním nepatrného\ntohota hosta z Bavor, který tím nikoliv jednotlivce, ný-\nbrž slavné město Plzeň urazil, bylo všeobecné a nevý-\nslovné. Že se tento bavorský Herostrat ze sálu hned\nvyklidil, nemusím podotýkati. Jsme úplně přesvědčeni,\nže ani jeden povážlivý a rozumný host z Bavor s tímto\nnestydatým vystoupením Bekhovým nesouhlasil; ba na-\nopak ministerský rada pan profesor Fórster z Mni-\nchova odrazil naduté vyzvání Bekhovo těmito slovy :\n„Pánové z Bavor, nezapomínejme, že jsme zde ho-\nsty a těšme se, že máme příležitost slyšeti melodie če-\nské ; načež jako na omluvenou k Palackému a Riegrovi\nV\nse odebral a vřele jim ruce tiskl. Školní rada p. Wen-\nzig vystoupil na to a prohlásil bídného tohoto rušitele\nmíru za zákeřníka, jenž celému obecenstvu do zad\nvpadl a doložil konečně, chce-li človisko toto náhradu,\nže se milerád dostaví.\nNa všeobecné vyzvání, by se v koncertu pokra-\nčovalo, vystoupil p. L. Procházka; ale i ten nebyl\ns to, hrou svou na piano pokoje si zjednali a přerušil\nu prostřed piecy svůj přednes. Na to provozoval se\nsbor „Cikáni\" od Vogla, kdež teprv při solu paně Lu-\nkešově hrobově ticho nastalo. Sbor došel nesmírné\npochvaly; taktéž i národní písně „Osiřelo dítě\"\n„Když jsem já k Vám chodivával,\" kteréž p. Lukeš tak\nmistrovsky zapěl, že na všestranné přání ještě „čer-\nvená růžičko\" přidal. Největší sensací zbudil závěreční\nsbor „Těšme se blahou nadějí,\" v němž celý sbor i"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "241", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.5", "texte": "ředitel p. Lukeš s takým vlasteneckým zápalem, s ta-\nkou hromovou rázností a precisností si počínali, že ve-\nškeré obecenstvo k zanícení uchvátili. Nejvíce bylo\nslyšeti mohutného hlasu p. Lukeše, jeaž co rozdrážděný\nlev ve sboru tomto hřímal. Po koncertu nastala ta-\nneční zábava, která až do 5 hodin ráno trvala. Tak\nslavili opět naši švarní zpěváci českými melodiemi i\nu Němců samých pravý triumf. A\n\nFrantišek Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\nŽijou-li také někdy někteří umělci, podobně slun-\ncím, mezi námi, podobají—li se zase jiní ve své bytosti\ntichým libým hvězdám, vyskytnou se přece také tu a\ntam často umělcové, kteří, podobajíce se bludičkám, ne-\npokojně a příšerně po světě bloudů Jejich v barvě\ndivně se měnící světlo, jejich podivný vývin přivábí sice\noko naše, sledujeme, jak kříž na kříž se prýštějí, sle-\ndujeme jejich ztřeštěný svět s jakousi smíšeninou z úča-\nstenství a z tesklivostí, když však náhle uhasnou,\nzmocní se nás cit, podobný pocitu dítěte, které ve tmě\nzůstavíme, vypravovavše mu povídku o strašidlech.\nO takovém velmi podivném uměleckém plaménku\nchci vám teď vypravovati.\nAsi roku 1750 žilo v Poděbradech v Cechách ná-\npadně krásné, silné mužské pokolení, byly to krásné\npostavy, plny ohně a života; nejkrásnější a nejšvarnější\nze všech ale byl přece bez odporu František Josef\nAndrle, jediný to syn bohatého sládka v místě. Kle-\nčel-li v neděli ve své tmavozelené, aksamitové kazajce,\ns knoflíky z ryzého stříbra, s červenou vestou, s čer-\nnými kalhotami z aksamitu, a se svým nedbale okolo\nkrku uvázaným šátkem v malém kostelíčku, maje hlavu\ns tmavými kadeřmi trochu povýšenou, tak že přesnost\nprůrysu a jemný obrys úst a brady téměř marnivě se\njevily, tu nemodlilo se asi žádné mladé děvče své „Ave\"\npokojně as plnou pobožností. Leželo na čele toho\nmladého muže něco, co kouzelně přitahovalo a poutalo.\nJeho modré oči byly tak ířeštivě upřeny na obraz mi-\nlosti plné matky, jako by si nikdy ničeho více nežá-\ndaly, než dívali se povždy do svatého míru v jejím\nobličeji. A přece pohlížely tyto oči jen zřídka tak je-\nmně a tak pobožně, často z nich vyjiskřil plamen, tou-\nha, divoká žádost, pro kterouž ale srdce mladého toho\nmuže určitého jména ještě neznalo. Bylo to ono ne-\npokojné bažení a přání, které toliko oněm podivně ustro-\njeným bytostem známo jest, jež umělci nazýváme. A\nFrantišek Josef Andrle byl v skutku takovým tvorem,\načkoliv sám toho netušil a taktéž nikdo v jeho okolí.\nŽila v něm veliká náruživost k hudbě, náruživost, kte-\nráž ho tak naplnila a vyhledávala, že ho ode všech mla-\ndistvých radostí, ano i ode všeho obcování s lidmi zdr-\nžovala. Malé housličky, kteréž mu jeho matka jednou\nz Prahy s sebou přinesla, vyzrazovaly jeho hudební city\na byly spolu také jeho přítelem, jeho radostí, byly mil\nnade vše. Obdržev je, zalezl si s nimi do nejoddáleněj-\nšiho kouta, a vynasnažoval se hned zvuky jim vyluzo-\nvati, zkrátka, nebylo více možná, od houslí ho odlou-\nčili. Pokoušel a cvičil se tak dlouho, až konečně s to\nbyl několik nápěvů na nich čistě zahráti. Již co malé\ndítě prozrazoval mysl a příchylnost k hudbě. Nebylo\nlepšího prostředku, rychle ho uspokojili, než když se\nna spůsob hudebního chřestotu trochu zahřmotilo, lžící\nna sklenici uhodilo, anebo malým zvoncem semotam há-\nzelo ; tomu podobné působilo neomylněji než cukroví\na lahůdky. Co odrůstající hoch běhával za každou hu-\ndební bandou, a tu zapomínal na jídlo a na pití, ano\nněkolikrát musili ho z unavení napolo mrtvého do otcov-\nského domu odvésti. Jeho otec, bohatý sládek, byl\nvelmi netrpělivý a nevrlý nad touto libůstkou svého\nsyna, která „nic nevynášela,\" jeho matka však, pravé\nto dítko zpěvné Čechie, chovajíc v sobě přirozenou pří-\nchylnost k hudbě, cítila se šťastnou z vyvinutí toho ta-\nlentu. Na učitele houslí pro hocha nelze byloť arci ani\npomyslili 5 k řádnému vyučování nebyl by otec nikdy\npřivolil. Nechal syna ve dne hodně se napracovati, „to\nvyhání nejlépe takové brykule,\" říkával vždycky jeho\notec. Tenkráte však minul se přece jednoduchý ten\nprostředek svého účele. Josef sice pracoval bez rep-\ntání, večír však, když rodiče se domnívaly, že dávno\njiž se oddal tichému spánku, opustil se svými houslemi\ndům a odešel do lesa; tu pak se posadil pod nějaký\nstrom a fantasoval, až mu ruce ochrnuty na tělo skle-\nsly. V zimě uschoval se v stodolách a ani zima ani\nnečas nemohly ho od těchto cvičení zdržovati. Tak\nuplynula mnohá léta ; asi tisíckráte požádal Josef otce\no dovolení, aby se směl zcela oddati umění; zůstal však\nnepovoinýw „Nech mne jen do světa táhnouti s mými\nhouslemi,\" řikával jinoch často, „chci se sám prože-\nbrati, učitele si vyhledali a něčím pořádným se státi.\"\nPři takových však řečích rozsoptil se otec vždycky tak\nvelice, že Josef poznenáhla se učil, ukrývati své my-\nšlenky v hlubině svých prsou, a dále žiti, jak to právě šlo.\nTu stalo se za jednoho srpnového večera, že\nmladík jako obyčejně s houslemi z domu se vykradl a\ndo milého mu lesa odběhl. Měsíc nadobyčejně světle\nzářil; noc byla čarovná. Josef šel bezděky pomaleji a\noddal se zcela obdivování krásné přírody* Pravé hu-\ndební srdce jest vždycky dojemlivé pro půvaby pří-\nrodní. Daleké modravé hory koupaly se v záři mě-\nsíční a zdálo se, jakoby se přibližovaly, aby objevily\nvonnou svou krásu, veliký rybník naproti cukal jen zti-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "242", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.6", "texte": "chounka pod nejkrásnějším světlovým závojem, jenž\nhloubku jeho zastíral, kteráž dle pověsti nesmírná byla.\nStaré stromy tiše chřastily, v květných zahradách hnulo\nse to jako život běšat a z lesa plynul balšám a čer-\nstvo, dosti hojné, aby übohé lidské srdce osvěžely a\no jařily pro dlouhé zase časy. Najednou však zarazil\nse Josef a pozastaviv se naslouchal. Z malého domku,\nkterýž o samotě a lesu již blízko stál, pocházely zvuky\nhouslí. A posaváde nebyla ta chaloupka nikým obý-\nvána; kterak tedy dostaly se tam ty zvuky tak najed-\nnou ? A jaké to zvuky! Byl to zvuk houslí, o jakých\njen ve snách svých slýchával, pravzor houslového zvu-\nku, plný, vroucí, plynoucí, uchvacující, jakýž se také\njen z Amátek vyluzovati dá. Národní píseň hrál nevi-\nditelný hudec, pokojný a prostý byl jeho přednes, avšak\njistý dlouhodechý tah prozrazoval vycvičeného houslistu.\nJakmile hudec hru svou ukončil, přikvapil Josef\ndo toho domku. Y jeho duši vířila se bouře z roz-\nličných pocitů. Otevřeným oknem dole hned vedle\ndveří spatřil velmi starého muže, sedícího u stolu, na\nněmž lampa hořela. V jeho rukou spočívaly housle,\nkteré tak mocné kouzlo způsobovati s to byly. Z tahů\nstarcových jevil se na první pohled obličej žida, ostrý\nvšak průrys do zadu nachýlené čelo a bystré, nepo-\nkojné oko nepůsobily na člověka nepříjemně, poněvadž\ndlouhé bílé vousy, kadeřavé bílé vlasy a nepopisně je-\nmná ústa na všechny drsnosti jeho hlavy zapomenouti\nnechaly. Oblek toho může pozůstával z dlouhého še-\ndivého taláru, jejž šňůra nad kyčlemi dohromady dr-\nžela. Opodál něho, blíže okna, tak že záře měsíčná\nplnou její postavu osvětlila, seděla dívka asi osmnáct let\nstará, židova to dcera. Ruce měla snivě ve kline se-\npnuty, hojné černé její vlasy byly hluboce v týle na\nuzel uvázány a obličej prozrazoval nejvyšší přeobra-\nzení východní krásy. Byta to pravá dcera Judova, ble-\ndá, trochu skloněná, jako neviditelnými pouty obtížená\nas oným těžkomyslným výrazem těch, kteří u vod Ba-\nbylonských seděli a slzeli.\n(Pokračování.)\n\nFeuilletion.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. V pátek dne 11. října dávala se „Zampa\"\nod Herolda a v neděli dne 13. října „Fr a Diavolo\"\nod Aubera, opery to, v nichžto loupežníci hlavní roli\nhrají. V obou operách zpíval náš Bachmann titulní\npartie a vynikl v obou svým obrovským organem a obrat-\nnou hrou. Též pan Nachbauer (Alfonso) byl tento-\nkráte y Zampě na svém místě; docela žádného výsledku\nnedocílila sl. Grabingrova (Camilla). Přáli bychom\nsobě, kdyby nás více nemořila a uznala jednou nedosta-\ntečnost svou pro podobné partie; že jí schopností neupí-\nráme, bylo již vícekráte Jrečeno, ale o škole a dramati-\nckém pojmutí nemůže zde býti řeč pražádná. Zpívejte,\nslečno, dvě leta pouhým zdím a buďte übezpečena, že ne-\nshledáme se více s Vašemi slabostmi. Paní Procház-\nková (Ritta) zpívala docela dobře, ačkoliv objem jejího\npartu s objemem jejího orgánu nesouhlasil. Pan Mark-\nwort počínal sobě sprostě. Při druhé opeře chvalně zmí-\nnili se musíme o p. Nachbaurovi (Lorenzo) a o sl.\nEhrenbergové (která iv nadřečeném 2. aktu opery\n„Tell\" co Margareta výtečně své úloze dostála. Dne 16.\nříjna dávaly se ku prospěchu pana Ed. Bachmanna\nzlomky z oper „Vilém Tell\" a „Prorok,\" v kterémž-\nto posledním též slavná pěvkyně sl. Artotova účinkovala.\nPan Bachmann čítá Arnolda v „Tellu\" k svým nejlepším\npartiím a jak obyčejně dosáhl v terzettu (11. děj) svým\nohnivým přednesem a mohutným hlasem velkého potlesku.\nSL Artotova zpívala oblíbený valčík „II baccio\" (Polí-\nbení) pak Taubertovu píseň „Přec jednou musím zpívat\"\na konečně s p. Bachmannem „Duo Espagnol,\" z nichžto\nprvní a poslední číslo na žádost nadšeného obecenstva\nj opakovány býti musely. V pátek cíne 18. října slyšeli\njsme Nikolaiovu operu „Veselé ženy Windsorské\"\na včera výjevy z oper „Norma\" a„Lucretia Bor-\ngia,\" v nichžto na rozloučenou sl. Artotova vystoupila.\nKromě jedné arie z opery „Straka zlodějská\" od Rossi-\nniho, pak valčíku „II baccio\" a „Duo Espagnol\" před-\nnesla sl. Artotova českou píseň „stesk,\" čili „Ach\nnení, tu není,\" po nížto nekonečný potlesk se strhl a\npřestati nechtěl, dokavad slovutná umělkyně píseň tuto\nneopakovala.\nv • o\nŘeditel kuru p. Uim našel v archivu J. Os.\npana hraběte Thuna několik mší z doby Rudolfa 11.,\nkteré co nevidět provozovat i bude.\nProgram besody, která se dnes na žoflnském\nostrově odbývati bude, jest následující: 1. „Staročeská\npíseň,\" pro sbor spracoval Heller. 2. Proslov od J.\nJahna, přednese pan Jos. Barák. 3. „Za dnů mladosti,\"\nod Fr. Skroupa, zpívá p. Reichel s průvodem mužského\nsboru. 4. „Domov,\" píseň od Krebse, zpívá slečna z Eh-\nrenbergů. 5. Fantasie na národní písně, složil a předne-\nse pan prof. Pisařovic. 6. „Kovářská\" od Fr. Lad. Riegra.\nMužský sbor od Ludv. Procházky, solo zpívá p. K. Stra-\nkatý. 7. a) Moravská, ab) Národní písně, zpívá p. J.\nL. Lukeš. 8. Píseň od Ricciho, zpívá slečna z Ehren-\nbergů. 9. „Válečná\", mužský sbor, sola zpívají pp. Ap-\npé, Lukeš, Reichel a Strakatý.\nSlovutný náš skladateKp. W. H. Vei t,\npresident krajského soudu v Chebu, jehož české sbory\n„Na Prahu\" „Pozdravení pěvcovo\" tak velice se líbí,\nobdržel od Bernského zpěváckého spolku velmi draho-\ncenný s tiíbrný pohár."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "243", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.7", "texte": "— Pan Karel Adámek vydal nákladem p. Paseky\nv Karlině pěkný kalendář „Lípa česko-moravská\",\nv němžto zvlášť část zábavná každého čtenáře za-\njíinati bude. Kalendář obsahuje rytiny a sice podobizny\nHavlíčka a Hanky a je velmi laciný.\nVýtečný sbor p. Kříž k o*v ské h o „Utonulá,44\njenž všude v besedách největší sensací zbudil, nachází se\nv tisku a vyjde co nevidět u činných kněhkupců Kri-\nstofa a Kuhé.\nKoncert, jenž se v pátek dne 11* října ve\nprospěch pozůstalé rodiny člena orkestru, Čeňka Bar-\ntáka, v sále na Žofínském ostrově odbýval, byl zvláště\nzajímavý tím, že v něm věhlasná pěvkyně sl. D. Arto-\ntova účinkovala. Zpívalat arii z opery „Figarova svatba\"\nod V. A. Mozarta a pak píseň španělskou s tako-\nvou mistrností, že poslední opětovati musela. Zmínili\njsme se při posuzování oper dostatečně o znamenitých\nvlastnostech sl. Artotovy a bylo by zbytečné o její do-\nkonalé škole, hlubokém a vřelém citu, mistrovském před-\nnesu a o její téměř nedostižné kolloratuře ještě něco po-\ndotknouti. Pan Bacli man n zpíval arii z opery „Upír\"\nod Marschnera a jednu píseň, a vynikl svým mohutným,\nlibozvučným hlasem velice. Dále slyšeli jsme pianistu\npana De c kra z Vídně, jenž brillantní rondo do Es s prů-\nvodem orkestru od Mendelssohna provedl. Hráli sice\nsběhle, avšak o nějakém jasném přednesu není ani zmínky.\nZdá se, že p, Decker skladbě té neporozuměl a zesnulý\nskladatel sotva by poznal setřelou kopii svého díla. Ko-\nnečně provedeny byly dvě ouvertury k opeře „Euryanthě\"\nod K. M. Webra a ouvertura od L. Beethovena slušně.\nSloužit pak to ke cti našemu orkestru, že koncert tento\nku prospěchu tak chvalitebnému uspořádal a své síly k\ntomu propůjčil.\nSlečna Groszrova, někdejší okrasa zdejší\nopery vystoupí pohostinsku na zdejším jevišti.\nStanovy zdejšího zpěváckého spolku\n„Hlahol 44 jsou již od c. k. místodržitelství potvrze-\nny. Značný počet zpěváků dal se již do dotčeného spol-\nku zapsati a kojíme se nadějí, že vbrzku počet jejich\nna 120 vzroste, Kdoby se ještě k spolku přihlásit! chtěl,\nnechť se obrátí k p. Lukešovi (v pivováře u Rajma-\nnů blíž sv. Haštala) neb k p. Ferd. He 11 ero vi (v ná-\nrožním domě naproti Žofínu v 11. poschodí.)\nPan Leop. Z vonař dokončuje již poslední\nakt své opery „Zábojw (text od Voj. Šmilovského). Jak\nse dovídáme, bude tato opera na jaře se provozovati.\nPan Ferd. He 11 er , jenž si svou člverylkou\nna české národní písné chvalněho jména dobyl, složil\nopět novou čtverylku na písně moravské, která\nse bezpochyby v 1. koncertě „Hlaholu44 provozovati\nbude.\nPan Josef Holub, ředitel kůru u sv. Havla,\nsložil novou mši do C-dur, kterážto se dne 17, října\nu sv. Havla provozovala. Pan Holub osvědčil opětně svůj\ntalent komposiční a zvláště obratnost u vedení hlasů, kte-\nroužto vlastnost jsme již před lety u jeho sboru „Na\nSněžceu pozorovali.\n\nZ Čáslavi. O účinkování zdejšího zpěváckého\nspolku již po delší čas žádná zpráva do veřejnosti nepři-\nšla. AvšakJ nemůžeme říci, že by snad náš spolek ve\nsvém působení dosavád byl ochaboval ; neb od času po-\nslední zprávy v měsíci březnu podané, odbýval tentýž\nspolek čtyry veřejné zábavy hudební a sice: dne 4. květ-\nna, 20. června, 10. srpna, a 9. září 1861, při kterých\nmimo hudebních skladeb se provozovaly následovní zpěvy:\nNáš zpěv od Pally, Kovářská od Vogla, Kozácká od\nProcházky, Sumí Labe od Zvonaře, Kadrila z národ.\npísní Hellera, Zpěv mlatcfiv od Hniličky, Vla-\nstenka od V o já č k a> Nevěrný milý od V aš á k a, Svítání\nlásky od Procházky, Čechoslovan od Zavrtala, Od-\npadlý od srdce od Křížkovského, Žárlivý basař od\nZvořiare? Heslo od Jelena, Žaloba od Křížkovské-\nho, Cikáni od Vogla, Češky od Kavana, Odvedeného\nprosba od K ř í žk o v sk é h o, Pozdravení pěvcovo od Ve i-\nta, a Kalina od Vašáka. Též účinkoval náš zpěvácký\nspolek ve spojení se spolkem Kutnohorským, Kolínským\ni Poděbradským při pěvecké zábavě, dne 10» září 1861\npod řízením p. Kavana v háji na Kaňkovských kopcích\nv prospěch pohořelců No vo-D vorských uspořádané.\nOstatně by posloužilo tomuto spolku, kdyby si hleděl no-\nvých v místě usazených sil k základnímu cvičeni ve zpě-\nvu získati, čím by se podařilo, nejen mezery z časového\nodstoupení již cvičených spoluoudů povstalé vyplniti, ný-\nbrž i té výhody by se docílilo, že vzrůstáním nových\nsil domácích provozování zpěvných sborů při veřejných\nprodukcích mnohem výdatnějším i dokonalejším by se\nstalo. Náš spolek ovšem z počátku získal asi 30 vůkol-\nních spoluoudů čestných, kteří při veřejných zábavách\nspoluúčinkovati přislíbili; však co naplat, většina těchto\npánů spolek náš ani jednou svou přítomností nepoctila,\nti ostatní ale, vyjma několik horlivých pánů, obyčejně ani\nk hlavní zkoušce nepřijdou, nýbrž jen hned k prodnkci\nse dostaví, čím se neposlouží k souměrnému i dokonalé-\nmu provozování zpěvu.\nZ Ronova u Čáslavi. (Hudba kostelu í.)\nChceme-li o stavu zdejší kostelní hudby prav-\ndivou zprávu podati, musíme jej přežalostným nazvati.\nPan ředitel kůru nestará se příliš o vývin kostelní hud-\nby, ač má k ruce své prostředky, které mnohým na-\nšim městám chybí, jako dobré varhany a nové nástroje\nhudební. Jak málo mu jeho povinnsot co řediteli kůru\nna srdci leží, dosvědčuje okolnost, že školní děti ve\nzpěvu necvičí, o dobré tenoristy a basisty se ne-\nstará. Když nám po čase v neděli neb ve svátek lec-\nkterou mši předvede, není to ani k poslechnutí. Již jeho\nhra 11 a varhany, svědčící o nesběhlosti ve hře\nach at r n é známosti harmonie, je pouhé pitvo-\nření se celého těla, provázené nejistým blouděním po kláve-\nsích, á důstojný počátek celého provozování mše. Hou-\nsle, velmi slabě zastoupené, jen tenkráte lze uslyšeti,\nkdyž basová trouba umlkne, přehlušivši dříve i samé var-\nhany, což při zdlouhavém tempu na kůru našem obvy-\nklém není k poslechnutí. Častý zmatek mezi hudebníky\npanující je následek té okolnosti, že se žádné zkoušky\nnedrživají. Nepochopujemc, že vel. duchovenstvo\nse o to nepostará, aby této nepleše . již se zadr-\nželo, a že se raději jednoduchá kostelní píseň ne-\nzpívá, která by velebností svou, příznakem to našich krás-\nných kostelní ch písní českých lid k pobožnosti"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "244", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611020-01.1.8", "texte": "povzbuzovnla, ne však vytrhovala, jako hudba taková na\nkuru našem. Panu učiteli radíme, aby se naučil znáti\nsvé povinnosti, a staral se o to, by sám sebe trochu\nlépe v hudbě vzdělal (příležitosti lomu se jemu posky-\ntuje právě vyšlou Zvonařo vou naukou o harmonii)\npředevším ať cvicí děti ve zpěvu.\n\nL. H.\n\nZ Tábora. Dne 1. října 1861 večer slyšeli jsme\nopět jednou spolek náš zazpívali, ant dával produkci, při\nkteré se mimo již jindy zpívaných sborů a písní národ-\nních toto přednášelo: 1. „Má milenka\" od AI. Jelena\n(sbor). 2. Arie ze zpěvohry „Ležení noční v Gra-\nnadě\" od K. Kreutzra. 3. Ouvertura ze zpěvohry „Ci-\nkánka\" od Balfé (sextetto). 4. „Divotvorný dok-\ntor\" od Burgersteioa (humoristické ctění). 5. Arie ze\nzpěvohry „Nordstern\" od Meyerbeera (solo mužské).\n6. Arie ze zpěvohry „Dcera pluku\" od Donizettiho\n(sextetto). 7. „C iká n i\" od Vogla (sbor). Ze všech\ntěchto přednesených věcí líbil se nejvíce sbor „Cikáni\"\na musel též opakován býti. Solo ženské zpívala sl. Marie\nRaušrova tehdáž následkem náhlého ochraptění méně\nšťastně; p. Chládek zpíval solo mužské dobře, jen by\nse vytknouti mohlo, že text přednesený dobře nebyl k\nsrozumění; sextetta vedením p. Enderle se velmi zda-\nřila: vůbec zasluhuje p. Enderle, jakožto sbormistr\nspolkový úplnou pochvalu za obezřelé cvicení a vedení\nvšech přednášených piec. S neliboslí a se zármutkem\npodáváme zprávu, že se dosavádní ředitel zdejšího\nzpěváckého spolku p. Em. Krejc z ředitelství toho\npoděkoval, a sice za příčinou tou, že se proti stanovám\nsem tam jednalo, a on zodpovědnost toho na se přijmouti\nnechtěl; na místo jeho zvolen byl p. Josef Pfeifer,\ndosavádní náměstek sbormislrňv. Jakých prospěchů změna\ntato přinese, poučí nás budoucnost!?\n\nBerlín. Následkem vypsání ceny od Gustava Bočka,\ndvorního obchodníka v musikaliích v Berlíně, za\nslavnostní neb jásací pochod ve velkém symfoni-\nckém slohu k oslavení slavnosti korunovací přihlásilo se\n83 konkurenčních prací; nad nimiž Lachner v Mni-\nchově, Taubert a Dorn v Berlíně rozsuzovali. Dle roz-\nsudku soudců byla skladba s heslem „Der Herr hat ihn\nbeschirmt\" za ne j 1 e p š í uznána a jí vypsaná cena „dv a-\ncíti dukátů\" přiřknuta. Při otevření zapečetěného psaní\nobjevil se co skladatel skladby této kapelník Bedřich Lux\nv Mohuci.\nZ Brna. Zdejší zpěváeký spolek „Beseda1\" měl\nve čtvrtek hromadu, aby se uspořádal. Napřed vyložil\npan JUC. Fa n d r 1 í k, co všecko dosavadní výbor učinil,\na byli vyvoleni : Za představeného pan J. R u-\ndisěji, fabrikant na starém Brně, za spoluúdy výboru\npan Fr. P r úd e k, kapitalista, pan JUC. Fa n d r 1 í k\nnastávající advokát, pan K. Hanácek, direktor na Starém\nBrně, pan Vine. Chytil, zemský registrátor, pan Peka,\n€. k. inžinýr, a pan Mráček, e. k. registrátor; za ředi-\ntele sboru kdož jiný nežli náš výtečník v.d. p. Pavel\nK ří žko vský.\nBudyšíu (v Lužicí). Dne 9. října odbýval zdejší\nzpěváeký spolek „L u mí r( slavnost, při nížto se velká\nskladba „Jaro\" ve třech odděleních (text od Seiiera) od\nnadaného skladatele Kocora s velkým úspěchem provo-\nzovala.\nKoburg. Co nevidět bnde se tu no v á velká\nopera „Panna Orle a nská\" od Aug. Langerla pro-\nvozovali.\nMohuc. Chvalně známý skladatel sborů Richard\nGenée složil opět jednoaktovou operettku „Nepřítel\nbud b yí4, k nížto si text sám složil. Nejnovější tdto\njeho dílo je prý v každém ohledu zdařilé a zasluhuje\nvšeobecného povšimnutí.\nSolnohrad. Místo po zemřelém Tauxovi u\nMozartea obdržel jistý p. Hanns Sehlaeger, o kterémž se\nnic jiného neví, než že byl sbormistrem jednoho Vídeň-\nského mužského zpěv. spolku.\nStuttgart. Dvorní kapelník a známý skladatel\nBed. V. Kúcken, jehožto opery „Utěk do Švýcar\" a „Pre-\ntendent\" se líbily, byl na svou snažnou žádost úřadu své-\nho sproštěn. Místo jeho zaujímá kapelník Eckert.\nVídeň. (Pomník Augustinovi.) Národníma\nněm. zpěváku, veselému to Augustinovi, jenž r. 1678\nvynikaje ve Vídni velkou roli hrál a zvláště svou písní „O\ndu-mein lieber Augustin, Ailes ist hina zvláštní populár-\nností až k našim časům dosahující si dobyl, bude prý na\nvybídnutí Vídenského národního zpěváka Fursta pomník\npostaven. Fúrst pátral již k tomu cíli, by se dozvěděl,\nna kterém Vídenském hřbitově „b ra t r Augusti n\" po-\nchován jest. Pátrání toto nedošlo až dosud žádoucího\nvýsledku a toliko je jisto, že se národní zpěvák Au gu-\nstin v Lichtenthalu narodil. Fúrst zamýšlí nyní večerní\nzábavou, při nížto se jmenovitě písně bratra Au-\ngustina přednášeli budou, prostředku dosíci, by se v\nLichtenthalu aneb na některém novém domě za korutan-\nskou branou kámen postavil, jenž by památce Augu-\nstina věnován byl. Jak známo, stojí některé dotčené\nnové domy na místě jámy morové, v nížto „bratr\nAugustin\" r. 1679 ve společnosti mrtvých celou noc\nklidně dřímal. Kadeř Mozartova je zde na pro-\ndej. Nachází! se v zlatém rámci a je připevněna na\nobálce listu, jejž W. A. Mozart svému otci psal. Zajíma-\nvá tato relikvie nacházela se dříve u hraběnky Cavalca-\nbo, kteráž ji sběrateli rukopisu AI. Fuchsovi ve Vídni\npřepustila. Bližší zprávu o tom podá obchodnictví v mu-\nsikaliích pp. Veselého a Búsinga. Slavnostně položení\nzákladního kamene k novému dvornímu opernímu\ndivadlu bude se v úterý dne 19. listopadu na den\nnarozenin J. V. císařovny odbývali.\n\nListárna.\nPanu Fi\\ v Pel. Jen na poslední čtvrtletí neraěte být\npředplacen. Panu A. Hau ... v Nic. Máme skladby v ná-\nrodním duchu; valčík stojí 2 zl., každá polka, pochod a\nkvapík po 60 kr. Objednané věci obdržíte co nevidět.\nV expedici „Dalibora\" nachází se nový, dobrý klari-\nnet „B\"v ceně 15 zl. r. c., kdo by si ho přál, raciž\nse na expedici obrátili."}]}