{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_sha256": "492715b647653d3caf64c16b768647201fc9a89916295d6239706227455a2ce4", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/11/01_01/bmtnabd_1861-11-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "245", "page_fin": "246", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.1", "titre_corps": "Několik nutných slov k slavné městské radě Pražské.", "titre_sommaire": "Několik nutných slov k slavné městské radě Pražské.", "signature_source": "Redaktor", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3562, "texte": "Několik nutných slov k slavné městské radě\nPražské.\n\nVeřejná kritika nemá nižádným způsobem právo,\nna obsazení míst nějakého vplivu působili a má a může\nteprv buď s dobrým zdáním neb s hanou vystoupili,\nkdyž se již definitivní zvolení toho neb onoho kandi-\ndáta pro to neb ono místo stalo. Nemusíme zvláště\npodotýkati, o která místa se tu vlastně jedná — jsou\nto místa varhanická a chorregentská.\nJak známo, tvoří funkce varhaníků a ředitelů kůru\npodstatnou část služeb Božích a z té příčiny jsou var-\nhaníci a chorregentové potřební, ano v katolickém\nchrámě nevyhnutelné osoby. Budiž nám ledy proto\ndovoleno, bychom své mínění, týkající se potřebných\nvlastností varhaníku, a chorregentů zde projevili.\nŽádáme-li ze strany varhaníků, by měli důkladnou\nznalost svého nástroje a hudební skladby , je\nslušné, když od ředitele kůru mimo tyto známosti co\nmožná jasně pojmutí kusů, které se dávati mají, do-\nstatečnou znalost římského rilusu a z části latin-\nskou řeč požadujeme.\nJak dalece varhaníci tito jen všeobecně naznače-\nným požadavkům vyhovují, podotkli jsme již v těchto\nlistech a není to náš úmysl, by jsme staré lamentace\nobnovovali. Nemíníme však, že by v celé Praze sku-\ntečně dobrých a čackých varhaníků nebylo; niko-\nliv, stává takových a kteří jsou to, je vůbec známo. Též\nz ředitelův kůru dá se trojlístek sestaviti, kterémuž\nse nic vytknouti nedá; avšak ostatní — myslíme tu obě\nkategorie — jsou mechaničtí, ve věci své se neznající\nlidé, kteří kostelní hudbu co řemeslo pěstují.\nV tak spalném ano bídném stavu nachází se\ns malými výminkami kostelní hudba v Praze.\nBy se tomuto zlu odpomohlo, je rázného za-\nkročení ze strany slavné městské rady .\nJelikož nám zlepšení a vůbec obsáhlá reforma\nnaší kostelní hudby na srdci leží, držíme to za svou\nsvatou povinnost, slavnou městskou radu Pražskou\nveřejně prosili, by, upravivši školní záležitosti s řídkou\nrázností a všestrannou obezřelostí, také chrámové hudby\nse ujala a především platy varhaníků a chorre-\ngentů, časovým poměrům vyhovujíc, zvýšila.\nJak známo, mají varhaníci ročního platu u men-\nších farních kostelů 120 zl.stř., u hlavních však 160\nsiř. Každý varhaník má v běhu roku nejméně 700\nfunkcí, z nicžhto na každou 23 nov. krejcarů co hono-\nrár připadne. Je to skutečně skrovná ; ne-\nboť o nějakém platu nemůže pod takými okolnostmi\nžádné řeči býti. A přec musí varhaník v nejranněj-\nších hodinách nechí prší nechť mrzne, v zimě, v letě\nurčitě u varhan seděli, by si ztrativ více než hodinu\nčasu 23 kr. nových vydělal.\nTato okolnost příliš málo láká a je pro toto umění\nobtížným břemenem. Lidé, kteří výtečnými schopnost-\nmi a uměním vynikají, hledají výživu v cizině a tu\nse dá snadno vysvětliti, že my, ačkoliv škola varhani-\ncká čas od času výtečné varhaníky vzdělává, v Praze\n(vyjma tři výborné) jen docela nuzné a mechanické lidi\nza varhaníky máme, ano lidi, kterým málo na srdci\nleží, zdaž svou hrou (vlastně dudláním) k povzbuzení\nzbožného obecenstva přispívají, čili nic.\nTomuto zlu může se též příště odpomoci a kojí-\nme se pevnou nadějí, že nynější slavná městská rada\nco nejdříve tomu vyhoví.\nNeleží to v našem úmyslu, abychom slavné měst-\nské radě něco předpovídali, nikoliv; avšak máme zato,\nže to as v zájmech kostelní hudby bude, když jsme na\ntyto vady upozornili.\nNeméně nutné jest, by se skromné platy ředi-\ntelů kůru zvýšily. Ačkoliv plat jejich při všech chrá-\nmech není stejný, může se přec v průřizu říci, že\nchorregentům samým po zapravení všech výloh (ži-\nvení chlapců je v tom obsažené) sotva 300 zl. r. čís\nzbyde, a jak je to též jinak možná ? Každý ředitel kůru,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2867, "texte": "vyjímajíc toliko onoho u sv» Mikuláše, dostává na chlapce\nzpěváky měsíčně 5 zl. stř. a bylo by zbytečné tvrdili,\nže za tuto částku v nynějších okolnostech sotva večeři\na snídaní opatřiti si možná. Kde zůstane pak značná\nvýloha na oběd a v zimě světlo a dříví? A co pak\nse má posléze tam učinili, kde žádného naturálního by-\ntu, jak to u některých kostelů jest, se nenachází, a kdež\nchorregent na byt pro sébe, svou rodinu a čtyry chlapce\ntoliko 100 zl. dostává? Ano, Praha stojí co se pla-\ncení chorregentů týká, za mnohými menšími městy\nna venkově!\nK doplnění těchto smutných okolností budiž ještě\npodotknuto, že již uplynul čas, kdež rodiče chlapců\n(zpěváků) chorregentům viktualiemi přispívali; nebof zá-\nmožnější rodiče hledí své děti jinám přivésti. Taktéž\nnejsou časy, kdež ze strany chorregenta bylo malého\npokynu třeba, aby se kůr potřebnými dilettanty na-\nplnil !\nDlužno tedy vše dobře rozvážiti. Mnoho se stalo,\nco by se bylo státi nemělo. Mámef dobrých avšak více\nještě neschopných varhaníků a též ředitelů kůru. Roz-\nprostřeme nade všecko toto závoj zapomenutí; nebof\nmůžeme směle doufati, že přičiněním nového činného\nzastupitelství hlavního města Prahy i kostelní hudbě\nnová epocha nastane. Za tou příčinou bylo by dle našeho\nmínění rádno, by se při obsazování varhanických\nmíst k tomu hledělo, by se statní a nadaní lidé do\npatronátu přijali, lidé, od nichžto se očekávali může,\nže se z nich svým časem řádní ředitelé kůru státi\nmohou.\nBylo by tedy žádoucno a poskytovalo by praktických\nvýhod, kdyby se všichni varhaničtí kompelenti, dříve\nnež se obsazení předevzalo, veřejné zkoušce podrobili,\npři nížto by kompetent na théma, kteréž mu ne-\nstranná komise předloží, improvisovati musel; nebof\ntuto vlastnost musí a má každý varhaník míti.\nRozumí se samo sebou, že by přítomná dole v ko-\nstele se nacházející komise věděti nesměla, kdo vlastně\naneb v jakém pořádku vůbec jednotliví kompetenti na\nvarhany hrají; což by se snadno tak vyvésti dalo, že\nby si každý člen komise jednotlivé hráče čísly 1. 2.\n3. 4. atd. poznamenával a pak by se ukázalo, který\nz kompetentů pod číslem 1 neb 2 neb 3 neb 4 zname-\nnaných nejzpůsobilejším jest.\nJelikož se při obsazování chorregentských míst\nv tom způsobu pokračovati nemůže, musí se tedy hlavně\nk lomu hleděli, aby se nikoliv křiklounům a machačům\ns taktovkou, nýbrž řádným a důkladně vzdělaným hu-\ndebníkům a známým skladatelům místa taková udělo-\nvala, nebof jinak se nedá tak snadno o jejích výteč-\nnosti přesvědčiti.\nKonečně budiž nám dovoleno podotknouti, že\nvšecko toto jen skrovným naším míněním jest; avšak\nže by nás to těšilo, kdyby slavná městská rada toto\nnaše dobré zdání laskavě rozvážila a několik nutných\nkroků k potřebné reformě naší kostelní hudby\nučinila.\nTakovéto zlepšení aneb tak řečeno rozkvět ko-\nstelní hudby v Praze došel by i v jiných českých mě-\nstech chvalného následování.\n\nRedaktor."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "246", "page_fin": "247", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.2", "titre_corps": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "titre_sommaire": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.2", "debut_caractere": 2869, "fin_caractere_exclue": 4763, "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nLukeš, ač v pilnosti neochábl, dostal přec v prv-\nním běhu tři dvojky, neb dříve nerozuměl jedné a nyní\ndvoum řečím; výsledek to převráceného vyučování.\nK tomu přišla ještě ta nemilá událost, že Lukeš mno-\nhými kostelními a pohřebními funkcemi zaneprázněn ani\nvždy školní přednášky navštěvovati nemohl. Doma ne-\nměl učitele zvláštního, který by ho byl u vypracování\núkolů podporoval a v tom leželo hlavně to špatné pro-\nspívání v umění literním. Když Lukeš takový mizerný\nattest panu chorregentů přinesl, měřit ho tento sršící-\nma očima od paty až ku hlavě a notně mu za vlasy\nvytahav řekl: „Ty jsi roztomilý študent, s takovými\nznámkami měl bych tě již nyní z fundace vyhnat; chci\ntě ale ještě půl roku pardonovat. Budeš-li ale míti\nv druhém běhu školním zase takové vysvědčení, nepo-\nmohou ti ani všickni svatí, musíš z fundace. I to, že\njsi v Brně nejlepší zpěvák, to ti nepomůže pranic,\nbyf bys i zpíval jak andělíček, tak tě přec vyženu.\"\nS touto jadrnou explikací ho vystrčil ze světnice a otec\nLukešův přišed do Brna na trh, přiložil mu též něco\nza odměnu na chrám páně. —\nv\nZe Lukešovi na dobré vůli k učení nikdy neschá-\nzelo, dokázal tím, že v druhém běhu samé primy obdr-\nžel, ale i také jednušku v mravech dostal, to při\nvšem zpytování svého svědomí až posud říci nemůže.\nJen na to se ví Lukeš pamatovali, že ho pan katecheta\nWeiss jednou vyzval, aby ráno po škole šel s druhými\nškoláky, kteří právě kostelní písně zkoušeli, zpívali, což\nLukeš mu ve vší pokoře odřekl. Omlouval se tím, že\nmusí domů do kláštera spěchali, kdež ho práce fundační\nčekají, neb pakli tyto v určitý čas nevykoná, že ho trest\nnemine. Jen této prožluklé insubordinací přičítá Lukeš\ntu nešfastnou primu v chování mravném. Ač tato prima\nv mravech mu u patera Fulgence Sůssra trpké výčitky\npřinesla, nezmínil se tento nic více o vyhnání z fundace."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3296, "texte": "Za to ale Lukeš si umínil, že stůj co stůj při\ntěchto okolnostech více študovati nebude a když otec\nna to doléhal, že Lukeš ve studiích pokračovati musí,\nopustil tento Brno, nemaje kromě kusa chleba ani ha-\nlíře v kapse a táhl ke Kroměříži s tím pevným úmy-\nslem, že se bude, nechf je to kdekoliv, nějakému ře-\nmeslu učiti.\nV Kroměříži se Lukeš sem tam poptával, jestli\nby u někoho do učení vstoupiti mohl; jaké řemeslo,\ntomu bylo v jeho desperátní situací docela lhostejné.\nPoptávka ale byla marná, neb Lukeš byl, jak mu mnozí\nmistři řekli, k namahavé ruční práci ještě příliš útlého\ntěla, a proto byla jeho prosba všudy odmítnuta. Šel\ntedy na zdařbůh do Olomúce a když i tu marně po\nvyřknutém cíli se snažil, obrátil se zase k Brnu. Do\nkláštera více nešel, ač jak pozděj slyšel, byl by ho\npater Fulgens milerád zase na milost přijal, neb jeho\nodejitím ztratil kůr tak vydatnou sílu, že nebylo tu žád-\nného druhého, který by jeho zpěv a hlas jen poněkud\nbyl mohl vynahradili. Ta trpká zkouška, kterou Lukeš\nna své Kroměřížsko-olomúcké cestě zakusil, neb často\ns hladem zápasil, nezlomila ale nikoliv jeho úmysl, umí-\nnil si, že proto přec študovati nebude a byl pln na-\nděje, mysle, když se to nezdařilo v těch dvou městech,\nže se mu to podaří jinde. Zaopatřiv si čerstvé prádlo\na nové boty naměřil přímo k Vídni, kamž za pět dní\npřiklusal. Ale tu teprv zkusil, zač je toho loket. Prů-\nvodčí list neměl, byl tedy pořád v ouzkostech, že přijde\ns policejní stráží do neblahého přátelství, hlad ho mo-\nřil nesmírně; nemaje ani halíř v kapse, nemohl tedy ani\nna stravu ani na nocleh v hostinci pomysliti. Seděl na\nbřehách Dunaje ve dne, a v noci šel do pratru na pro-\ncházku. Když Lukeš jednoho dne u Dunaje nad svým\ntrudným osudem přemýšlel, tu se k němu maně při-\ndružil jeden učeň, který práce do Leopoldova nesl a\nod toho se Lukeš dozvěděl, že v předměstí Fúnfhaus\nje u jednoho soustružníka místo pro učně uprázdněno.\nLukeš se jak blesk sebral a toho nadřečeného mistra\njmenem Wintera vyhledal, kdež i skutečně do učení\npřijat byl. Všichni v domě ho měli pro jeho úslužnost\na zdvořilost velmi rádi a i k práci se stavěl šikovně,\ntak že mu mistr do očí řekl, že se na něj těší, neb\ndle toho co vidí, že bude na nejdéle za rok jak každý\ndobrý tovaryš již pracovati. —\nZ Vídně teprv otec Lukešův se dozvěděl, kde jeho\nsyn jest a jakého živobytí si tam hledí. Nemaje žád-\nného pokoje, chvátal za ním, a vytrhnuv ho z učení,\ntáhl s ním pěšky až do Oustí, mnohokrát mu opaku-\njíc : „Když ty chceš dokonce ty rozličné lahůdky ře-\nmesla ok ušiti, a když myslíš, že je to lepší jak študo -\nvati, tak se to stane doma, ty budeš nyní učněm\na budu vidět, jak ti ten suchý chleba a ty mozole k to-\nmu budou chutnali. Lukeš začal tedy tkalčiti a v letě\nvšecky polní práce konati a to s takovou pilností a hor-\nlivostí, že až po dnes jeho stařičký otec ho nade vše-\ncky své syny, co se neunavnosti a vytrvalosti v práci\ntýká, co pravý vzor vychvaluje. — Tak trávil Lukeš\ncelé tři léta v domě otcovském, jsa dílem řemeslem,\ndílem hospodářskými prácemi zaneprázdněn. Z počátku\nsvého doma pobytí nechtěl Lukeš ani knihu viděti, tak\nbezpříkladně se mu zošklivily. Jen poznenáhla se tento\nodpor mírnil a české knihy to byly, které opět lásku\nk vědám v něm roznítily a ho k dálším študiím po-\nbouzely.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "247", "page_fin": "248", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.3", "titre_corps": "Z Maňkovky, v gub. Kijevské (dne 10. října 1861).", "titre_sommaire": "Z Maňkovky, v gub. Kijevské (dne 10. října 1861).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.3", "debut_caractere": 3298, "fin_caractere_exclue": 5112, "texte": "Z Maňkovky, v gub. Kijevské (dne 10. října 1861).\n(Dopis původní.)\n(Ign. Kolešovský. — Kostelní hudba v Niměrově. — Čeští\nhudebníci v Rusi.)\nDopis z Maňkovky! Divíte se? Nu, nedivte se;\nneboř y kterém koutě světa nebylo by Čecha hudeb-\n*\nnika. Avšak zde jich je více než jeden, a z té pří-\nčiny podám Vám zprávu o Vašich krajanech. Předně\nmusím se zmínili o zdejším vojenském kapelníku panu\nIgnáci Holešovském, bratru to výtečného skladatele\nZikmunda Holešovského v Praze. Pan Ig. Kolešovský\nje sice vojenský kapelník; avšak jeho velké vlohy, lá-\nska a náklonnost k hudbě kostelní jsou velké a ne-\nzvratné. O jak šťastným se cítil, když ještě v Nimě-\nrově v Podolsku hudbu kostelní řídil. A jak opojen\nbyl tamější lid, když zbožným zvukům vedením jeho na-\nslouchal. Od r. 1853 až 1857 provozoval tam zdařilé\na vybrané skladby kostelní. Naslouchali jsme tam mším od\nAiblingra, Brema, Elsnera, Fuhrera, Kemptera, Lachnera,\nDonata, Můllera, Neukomma, Otta atd., pak gradualiím\na offertoriím od Brosiga, Elsnera, Fiihrera, Kempte-\nra, Donata, Můllera; dále při malých mších responso-\nriím od Kemptera, Meyerhofra a při velkých od Neu-\nkomma. Byli! jsme zaníceni touto výtečně řízenou hud-\nbou, avšak čím dále tím více zdokonaloval p. Ig. Kole-\nšovský svěřenou mu hudbu chrámovou, při čemž mu\nM V\nněkolik jeho šlechetných krajanů Cechů napomáhalo* Ze\npan Kolesovskíj i skladby svých rodáků Čechů provo-\nzoval, slušno k jeho chvále podotknouti. Tak slyšeli\njsme v den Nanebevstoupení Páně kromě mše od Stěp. Sto-\nckera do G Cis. I. graduale („Aseendit Deus in jubi—\nlitate\") od Rob. Fuhrera; na svatodušní svátky inimo\nmši od K. Kemptera — o/fertorium (Confirma hoc Deus)\nod Karla Černého (op. 138) a na Boží tělo druhou\nmši od světoznámého Vác. Horáka, pak graduale do\nA (Oculi omnium) od Frant. Láblera. Poslední slav-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4560, "texte": "nost byla velkolepá; neboť více než 15000 lidí bylo\npřítomno. Oltáře, u nichžto se zpívalo, byly krásně\nozdobeny a uspořádány. První oltář byl v zahradě u\nPotockého, a tu se zpívalo „O salutaris\" od\nKarla Černého (op. 318), druhý u paní Neumannové,\nkdež jsme slyšeli „Pange lingua4' od Keinptera; třetí\nbyl u paní Stepowské, kdež se „Ecce panis angelorum*\nod Ig. Holešovského provozovalo a čtvrtý oltář byl ko-\nnečně u pana prof. Kaczerowského, kde se Eisnerovo\n„O sacrum convivium\" zpívalo. Na konci dávalo se\nslavné „Te Deum44 od Roberta Fůhrera. Všechny tyto\nskladby byly vedením Ig. Holešovského precisně a zda-\nřile provedeny. Při této příležitosti nesmím opome-\nnouti, jak mše V. Horáka obsazena byla. Soprán zpí-\nvala panna Ludmila Lopákova, kteráž krásným, čistým\na mocným hlasem vynikala, neméně líbil se pěkný hlas\npanny Alexandriny Kurzianské, kterážto jakož i přede-\nšlá zpěvu u Ranconiho se učily. K těmto sólistkám při-\ndružila se třetí, totiž panna Aninka Iíaczerowská, dcera\nprofessorova, jejížto hlas je sice slabý, ale čistý. V chóru\nzpívaly paní Openmannová, doktorova; paní Strzymiň-\nská a její dcera Olimpia. Alt zpívaly p. Karolina Hubsch-\nmannová, p. Tekla Lewiczcká, p. Žof. Zahorodcká, p.\nKarolina Korzeniecká. Tenor zpíval kapelník p. Václav\nPleva, p. Josef Kraják a p. Josef Weniger, všichni\nto Čechové. Solo v chóru prof. Antonikowski a dokto-\nrové Opermann a Walicki. Bass zpívali prof. Hubsch-\nmann, Theodorowicz a Przygodski, kterýž poslední zda-\nřilé kusy taneční skládá. Solo v chóře přednášel Ba-\nbinski a Janowski. Orkeslr sestával z 3 prvních, 3 dru-\nhých houslí, 2 violy, 1 cello, I kontrabass, 3 flétny,\n2 klarinetty, 1 fagot, 4 křídlovky, 2 lesnice, 3 trouby,\n1 posoun, bubnya varhany. Poslední nástroj našel v pánu\nSkřivanu, Čechu, jenž pod R. Fúhrerem školu varhanickou\nabsolvoval, důkladného varhaníka; neboť svou výtečnou\nhrou jakož i svým dobře promýšleným preludováním zbudil\npravou sensací a lidé pravili, že varhany sám anděl\nhraje. Konečně musím se zmínili o krásném zpěvu\nnašeho krajana, kapelníka p. Landvera, jenž solo v\ngraduale od Láblera velmi cituplně přednesl na cello.\nJakou práci si pan Ign. Holešovský se mší touto\nvzal, svědčí to, že držel na ni nejméně 30 zkoušek\nV\ns Poláky; u Cechů to ovšem nebylo třeba; neboť již\npo první zkoušce šlo to výborně. Ze stručného tohoto\nnákresu vysvítá, že hudba kostelní v Niměrově pod\nIg. Holešovským utěšeně zkvítala a zvláště na větší\nsvátky přičinil se horlivý tento kapelník vždy něco zda-\nřilého provésti. Nestačit ovšem v Daliboru místo, bych\nVám ty nejdůležitější produkce uvedl; avšak budiž mi\nještě dovoleno, promluviti o slavnosti Nanebevstoupení\npanny Marie, při kteréž příležitosti se mše od J. G.\nOtta (op. 5) pro 3 hlasy a offertoriuin „Assumpta est4<\nod Rob. Fůhrera dávala. Při jiné příležitosti slyšeli\njsme „Graduale do Es\" od našeho V. Horáka (O Maria,\nvirgo pia), v němž se kapelník Pleva vyznačil. Na den\ndušiček řídil naposled p. Holešovský v Niměrově. Dá-\nvaloť se rekviem od Esta čís. 5, od Ig. Holešovského\ninstrumentovanó a kostelní zpěvy „Ne recorderis\" od\nVincence Maška a „Animas fideliuin8 od Albina Ma-\nška, kteréž je vloženo do repertoria od nebožtíka Píce.\nMyslím, že jsem dostatečně vylíčil činnost horlivého p.\nHolešovského, jenž v Niměrově velké lásky, úcty a\nvážnosti požíval. Avšak nejen hudbu chrámovou, alebrž\ni hudbu komorní pěstoval v Niměrově p. Ig. Hole-\nšovský s panem kapelníkem u hraběte Potockého. Tři-\nkrát za týden dávala se kvintetta, kvartetta a tria.\nPánové Skřivan a Hofmanu hráli piano, a p. Hole-\nšovský violu. Přednášely se skladby od Mozarta, Bee-\nthovena, Haydna, Hummla i Onslova atd. Konečně po-\ndávám ještě stručný seznam českých hudebníků, kteří\nzde v Rusi žijí. Přede vším jmenuji vojenské kapel-\nníky a sice: Františka Pejrka, roz. v Nepomuku, V.\nLandu, Václava Kunze, Bernarda Voigta, výborného\nklarinetistu a žáka nebožtíka prof. Farníka, Jos. Krte-\ngiusa, virtuosa na lesnici, Alojse Václava\nPlevu, Jana Procházku, Františka Strobacha, kte-\nřížto všickni jsou s tělem a duší Čechové. Mimo tyto\nkapelníky uvádím pana Skřivana, žáka varhanické\nškoly pod R. Fiihrerem, jenž je rodem nedaleko Budě-\njovic. Pan Skřivan nachází se nyní > Oděsse, kdež\nse mu velice dobře daří, neboť je sám pánem domá-\ncím. Josef M. Weniger, dobrý tenorista a pianista, je\nrodem z Králové Hradce; Josef Kraják je dobrý zpě-\nvák a učitelem hudby v Kijevě; Frant. Hermann, do-\nbrý varhaník, žák varhanické školy v Praze, je hle-\ndaným učitelem ve Winicy, pak Antonín a Josef Stelein\njsou dobří houslisté, roz. z Nové Paky."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "248", "page_fin": "249", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.4", "titre_corps": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.4", "debut_caractere": 4562, "fin_caractere_exclue": 5057, "texte": "František Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„Odpusťte mi, že jsem se k vám vedral — ale\nvaše housle přivábily mne neodolatelně. Odkud po-\nchází tento jejich zvuk? — o naučte mne ználi to\ntajemství ?\"\nS těmito zprudka pronešenými slovy vstoupil Jo-\nsef Andrle k otci a k dceři do pokoje. Stařec vysko-\nčil a přitiskl pudovitě své housle na sebe, Lea hle-\nděla upřeným zrakem polo uleknuta polo zachvácena\nna jinocha — jak krásný byl přece nyní u svém vy-\ntržení ! —"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4557, "texte": "„Prosím vás, smilujte se nade mnou, vyučujte mne\n— vždyf jsem zámožný, zaplatím vám, co budete žá-\ndatil\"\n„Tři dni tu teprv bydlím, chtěl jsem si odpoči-\nnouti od toho vandrovního života a ani více vyučovati\nani více hráti. Chováte-li ale takovou velikou lásku\nk hudbě, chtěl bych vás přece vyučovati, aspoň tolik\nco sám umím, ačkoliv toho moc není.\"\n„Naučím se na svých houslích také tak zpívali,\njako vy jste právě pěl na svých. \"\n„To asi sotva, mladý muži, nebof moje housle\nisou pravý podiv, jsou to pravé Amátky.\nJosef díval se chvíli s pohledem plným úcty a\nžádosti na nepatrné housle. To tedy byly pravé Amát-\nky?*) Jak často již slýchával o těchto drahocenných\nnástrojích.\n„Není takových houslí už více k dostání ?\" tázal\nse po přestávce.\n„O jsou ještě mnohé Amátky ve světě, avšak\nsotva by které jiné tak zpívaly jako tuty.\"\nMladík hluboce si povzdechnul, odstranil se a vy-\npravoval pak krátkými slovy historii svých hudebních\nstudií. Po dlouhém umluvení ustanovili se konečně\noba mužové na tom, že Josef každého večera, místo\nco by do lesa šel, sem přijde a hodiny své tu bráti\nbude, neboř aby starý Andrle k řádnému vyučování ve\ndne přivolil, na to nebylo k pomyšlení. K štěstí měl\nJosef co syn bohatého muže, dosti dobré kapesné, od\njehož užívání jenom matce účty klásti potřeboval a tím\nsi zaplatil vyučování u starého žida. Když konečně\nunešení toto k spokojenosti obou stran se ukončilo,\nodešel jinoch, lehce pozdravujíc — avšak ne domů ;\nsrdce bylo mu příliš plno, hnalo ho to do milého mu\nlesa! S divokou radostí vrhnul se do trávy a snil v ní\naž do rána. — O čem asi snil? O čarokrásných židov-\nčiných očích? — O nikoliv — o divuplných Amát-\nkách. — Děvčete si sotvy povšimnul.\nStarý žid Izák nebyl právě umělec, alebrž divoce\nvyrostlý přirozený virtuos se značným nadáním. Vedl\ntulácký život, postavil a strhl stany, a bez přestání\nsemo tamo se potloukaje, nechával své housle brzy při\nveselých brzy při smutečných slavnostech zavzníti. Go\nmalý hoch táhl jednou po dlouhý čas s jakýmsi housli-\nstou druhé řady po světě, proukázal mu z lásky k hudbě\nnejobětavější služby, sdílel s ním nouzi a bídu, přiučil\nse ale také u něho prvním počátkům houslové hry! —\nTento jeho pán a přítel umřel ale na prsní chorobu a\nzanechal mu své Amátky a odevzdal mu je v posled-\nním okamžiku svého života s požehnáním. Izák pova-\nžoval tyto housle povždy za největší své jmění. Chrá-\nnil je jako své jablíčko a nedal je nikdy pryč od sebe,\nano byl by později raději ženu a děti opustil než tyto\nsvé drahé potěšitele. Nechaly ho všecko snésti, vše-\ncko mu vynahradily; byly mu jeho životem, jeho bla-\nžeností. Když věrná jeho chof Rebeka zemřela, zapěl\non jí na ty housle nejtklivější umrlčí žal, pak vzal dce-\nrušku svou na ruku a odebral se pryč z toho místa,\nvloživ starost o pochování do jiných rukou. A přišly-li\npak dni, kde sám hladověl, aby své dítě nasyliti a oša-\ntili mohl (a takových dní nebylo z počátku málo), tu\nsednuv si se svými Amátkami do nějakého kouta a vy-\nluzoval z nich zvuky, nad kterýmiž na všechen hlad\nzapomněl. Hrával často tak dlouho, až již zemdlel, ale\ni tu neopustily jeho ruce krk houslí. V noci spočíval\ntento klenot před ním na přikrývce jeho chudobného\nlože a zmocnily-li se ho někdy ony bolestné prsní kře-\nče, které, čím více stárnul, tím častěji a trapněji na\nněj přicházely, tu vystrčil vyzáblé své ruce a smyknul\nzvolna přes struny, dotknul se kobylky a zátočky a —\ntrpěl dále, aniž by si stěžoval.\nLea, jeho krásné a milované dítě, byla od dávna\njiž na to zvykla, patřili na jeho Amátky s jakousi po-\nbožnou ostýchavostí a vážností. Housle, kterýchžto do-\ntknouti jak živa si netroufala, zdály se jí býti dilem\nživota a duše jejího otce. Poslouchala s pravou po-\nbožností na každý zvuk toho podivného nástroje, a každý\nnalezl cestu k jejímu srdci. Zavzněl-li někdy u pro-\nstřed v noci onen čarovný zvuk z jejího otce komůrky\na táhl—li se třesavě skrz Leinu malou ložnici, přijala\nona jej vždy radostně do svých panenských snů a vy-\npředla jej zde dále, až z něho povstal široký, tiše se\nvlnící proud, do jehož znějící hloubky pak sama bla-\nženě se pohroužívala.\nOd toho času, co krásný Josef otcovým žákem\nse stal, přijaly Leiny sny poznenáhla jinou tvářnost.\nBývala obyčejně jeho vyučovacím hodinám přítomna,\nodevzdávajíc se, v přesvědčení, že ani učitel ani žák\nsi jí nevšimnou, s duší a se všemi smysly nebezpeč-\nnému potěšení, dívati se, kterak rozkošná světla a stíny\nnáruživé duše na nejkrásnějším mužském čele se mění.\n(Pokračování.)\n*) Housle z továrny rodiny Amati v druhé polovici 16. století\nv Krernoně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "252", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.7", "debut_caractere": 288, "fin_caractere_exclue": 6375, "texte": "— n.\nZ Berouna. (Pozvání k besedě). V neděli\ndne 3. listopadu uspořádáno bude zde přičiněním šlechet-\nného šk. rady pana Wenziga hudební, deklamatorní\na taneční beseda ve prospěch pohořelých Vražských,\nv nížto pánové Lukeš, HelJer, Procházka a Přer-\nhof účinkovali budou. Program je následující: „Dcerám\nčeským,44 sbor od Górnera. 2. Národní písně, zpívá J.\nL. Lukeš. 3. Deklamace, přednáší Přerhof. 4. „Nevěrný\nmilý,\" sbor od Vašáka. 5. Pieca pro piano, od\npi n a a „Lovecká44 od Pro ch ázky; přednáší Pro-\ncházka. 6. Deklamace, přednáší Přerhof. 7. „Moravská,44\nod Kamenického — národní písně; zpívá Lukeš. 8. „Sta-\nročeská,44 sbor od Skroupa.\nZ Boleslavi. (Produkc e.) Zpěvácký spolek\nzdejší odbýval po dlouhé přestávce zase jednou veřejnou\nprodukcí. 20. říjen byl však pro návštěvu zábavy této\nnešťastný den proto, že v městě našem posvícení se sla-\nvilo. Návštěva nebyla proto tak četná, jak bychom byli\npřáli neb každý slaví den ten rád v kruhu domácím s\npřátely a známými přespolními k této slavnosti pozvanými.\nBylo to tím více k politování, proto že program zábavy\ntéto vyhověl požadavkům rovnoprávnosti a také\nco se do ceny přednešených čísel dotýce, velmi dobře\nsestaven byl. Bude to voda na mlýn mnohého odrodilce\na dobré věci, jenž slabší návštěvu prudukce\ntéto připíše tomu, že jen dva sbory německé před-\nnášeny byly. Dostačí to však věru pro město ccské jako\njest Boleslav a nevíme, jestli se v každém městě němec-\nkém v tétéž míře vyhovuje nárokům češtiny ?! Sbory ně-\nmecké však byly dobré, ano jeden velice zajímavý a\nklasický, pročež nemáme ničehož proti tomu, seznámí-\nme-li se na takový způsob s plody hudebnými soused-\nního národu dobrými auš le chťuj í e ími. Ze sborů\nslyšeli jsme „Na Prahu44 od Veita, „Kalino ty milá\nkvětino44 od Vašáka, „Kadrillu z národních písní\" od\nKerna a ráznou „Kovářskou;\" z německých pak: „Die\nEhre Gottes44 od Beethovena a „Schlosserlied44 od Jul.\nOtta. Zpěváckému spolku musíme všecku chválu vzdáti,\nže veškeré sbory přednesl velmi dobře, ba dílem výtečně.\nZe sólových písní pak slyšeli jsme: písně od Pivody a\nnárodní písně, jež dílem pan Vecko, dílem slečna S.\nku spokojenosti zpívali. Doufáme, že zpěvácký náš spolek\nničím odstrašili se nedá od chvalného počínání svého,\nzvláště co se dotýce rázu národního a slušných\npožadavků obyvatelstva českého města Boleslava mladého\na okolí jeho. Dělal i v tom ohledu v krátkém case vší\nchvály hodných pokroků. Doufáme, že v tom pokračo-\nvali bude.\n\n(+) Z Heřmanova Městce. (Zastaveníčko.)\nV pondělí dne 21. října 1861 v předvečer slavnosti narozenin\nJeho Osvícenosti knížete pána Ferdinanda\nKynského z Chynic a Tetan, zpívalo se 9 sborů\nve velkých, jasně osvětlených komnatách krásného zámku\nv Heřmanově Městci. Učitel na hlavní škole p. Steinich\nsezval místní zpěváky, i požádal Chrudimské, Pardubické,\nChoitické i jiné tidy zpěváckých spolků a sborů,\nby tento večer důstojně oslavili. Protož odpoledne dne\n21. října se sjížděli a scházeli zpěváci z vůkolí do zná-\nmého dobrého hostince p. Pi vnicky v Heřmanově Městci,\na po srdečném uvítání a bratrském pohovoření počala\nzkouška, načež se vše ubíralo k zámku. Sbory se násle-\ndující provozovaly: „Ať žije!44 zastavenícko od Jelena,\n„Náš český zpěv44 od Vogla, kteréž sbory významný\ntenorista p. Ant. Kopecký, farář z Choltic, řídil. Ná-\nsledující 4 sbory řídil p. F r a n t. Janda, ředitel zpěv.\nspolku Pardubického: „Utonula44 od K ř í ž k o v s k é h o,\n„Cikání44 od Vogla, „Já jsem Slovan44 od Vašáka a\n„Dlouho buď zdráv\" od Jelena. Učitel p. Steinich\ndirigoval: „Na vlast44 sbor od J e 1 ena a „Das ist der\nTag des Herrn !44 od K r e u t z r a. Kníže pán byl vůcihledě\nzastaveníckem tím mile překvapen a nad tím velkým da-\nvem vybraného posluchacstva potěšen, přijal a oslovil\nzpěváky velmi vlídně, chválil zpěv a vyžádal sobě 3.\nkus k opakování. Od koho to as byl? — Inu! arciť od\nnašeho proslulého moravského Křížkovskébo, naše\npřekrásná melodická „Utonula.44 Pak následovala skvělá\nhostina, při kteréž se volaly přípitky: „Ať žije kníže pán!\n— Ať žije celá jeho rodina !— Ať žije zpěv. spolek\nPardubický! Ať žije zpěv. soplek Chrudimský!44 načež\nvyvolat na vzájem p. Janda z Pardubic: Ať žije cacký\nzpěv. sbor Heřmano-Městský,\" což hlučně opakováno\nbylo. — Byl to věru jeden utěšený večer, a zase jsme\npoznali, že ušlechtilý zpěv chovákou zelnou moc v sobě\na že každého buďsi šlechtic buďsi služebník, zná mocně\nrozjařiti, uchvátiti. Tehdáž, buď i drahný náš cas vůbec\npospolitému zpěvu věnován, zvlášť ale našim rozto-\nmilým český m ctverozpěv ňm! —\nZ Hlinská, 21. října. Známkou probuzenosti a\nuvědomělosti národní jest dojista stavení důležitých dob,\noceňování důstojné velkých snah výtečníků. Zajisté po-\ntěšilo za doby naší jest scítávati úkazy tyto v milé naší\nvlasti, jsou to pevné a nezvratné důkazy, že žijeme a že\nchceme žiti. Důležitý zajisté jest nám 20. říjen co vý-\nroční památka našeho vzkříšení, i u náš došel důstojného\noslavení. V chrámě byla slavná mše s Te Deum. Ve-\nškeré skladby přispěly značně ku povznesu celé slavnosti.\nChrám byl lidstvem nabit, přítomná byla městská rada.\nVečer uspořádána beseda u „zlatého lva.44 Slyšeli jsme\nzdařile provedené skladby od Zvonaře, Vogla, Pivody a\nJavůrka, p. A. V. výborně Pi vodo vy písně přednášel. Pan\nA. v dlouhém proslovu rázně lícil utrpení naše i význam\n20. října a doby naší pro národ náš. Po proslovu pro-\nvolána výtečníkům našim a dárci diplomu sláva. SI. Ad.\nrozmarně přednesla „To se nesluší,44 zdařile a promýšlené\np. St. „Sedláka na biliáru44 a „Vysloužilce44 provedl. Ve-\nlezdařiíá báseň: „Pohádka o zakletém princi44 p. A. před-\nnesená dosáhla obecné obliby. Mimo to se zúčastnil též\n801etý samouk p. Fr. Dřevikovský v přednášení. Co zvlášt-\nnost musíme podotknout, že krásná plet u slavení dne\ntak vvznamného se vyznamenala velikou a nevídanou pa-\nsívností. Úkaz ten nás překvapil, nemyslíme však, že by\nto byl plod ci úkaz vítězství zpátečnictví.\nZ Vodňan. (Mše Veitova.) Již dávno čítám\nlisty Vaše, ale dosud jsem se žádné zprávy hudby se tý-\nkající z města našeho nedočetl, ač se zde mnohá věc\nprovozuje, již jsme zvyklí jen ve větších městech slý-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5495, "texte": "chati. Tak se zde provozovala dne 20. října velká mše\ndo D. dur od Vei ta, která v celku dosti skvěle vy-\npadla a k oslavení toho dne velmi dobře volena byla.\nDíky za to řediteli kůru p. Hynk. Jelínkovi. Navečer\nbyla otevřena hudbou a zpěvem první zimní beseda.\nHudbu si zařídili údové zpěv. spolku ze svého středu\nsami, a již prvním svým vystoupením společnost takřka\nokouzlili. — Když byl zapěl zpěv. spolek píseň národní\n„Kde domov můj44 — provolal zdejší purkmistr p.\nAnt. Skalický slávu J. V. našemu nejm. králi za\nudělení diplomu od 20. října 1860, a p. V. Cába, učitel\nna klavní škole, slávu „naší statné pravici v radě\nříšské,66 což celá společnost s nadšením třikráte hřmotně\nopakovala. Očekávali jsme také, že bude město na večer\nosvětleno, ale nepřišlo k tomu, proč, prozatím nevíme;\nvíme ale mnohé, o cem bude-li toto laskavě přijmuto,\nbudoucně více podati hodláme. —\n\nEd. Nápravník.\nBerlín. Král Pruský udělil dvornímu kapelníkovi\nMeyerbeerovi královský korunní řád 2. třídy.\nLipsko. Nedávno prodléval zde mladý nadaný žák\nBedřicha Kittla a Alexandra Dreyschocka p. Leopold Lion\nz Prahy. Co pianista dosáhl již dosti vysoký stupeň do-\nkonalosti a zasluhuje též co skladatel povšimnuti. U na-\nšeho krajana prof. Moschelese hrál pospolu s koncertními\nmistry A. Dreyschockem a Davidovem trio vlastní kompo-\nsice, kteréž spůsobnost a talent jeho dotvrzuje. Koncertní\nouvertura, s kterouž zde pan Lion za předešlé saisony\nve veřejnost vstoupil, byla jak od obecenstva tak od kri-\ntiky příznivě přijata. Mladý umělec odebral se odtud do\nBerlína. — V třetím koncertě „Gewandhausů\" přednese\np. Karel Davidov, clen téhož orkestru, své koncertní\nallegro pro cello a pak fantasii na Schubertův\nvalčík od Servaise. — Albert Czerwinski vydá co\nnevidět u J. J. Webra zde „Dějiny tanečního umě-\nn4í\" s 33 vyobrazeními a s 9 starými tanečními melodiemi.\nLondýn. Paní Jenny Lindová vystoupila dne 22.\nříjna opět veřejně v koncertu a zpívala v oratoriu „Eliáš\"\nod Mendelssohna. Ze tento Švédský slavík velkého nad-\nšení zbudil, netřeba podotýkati.\nťaříž. Co nevidět přijede sem známý virtuos na\nhousle a cestovatel p. Miska Hauser, by zde několik kon-\ncertů uspořádal. V letě koncertoval v Itálii a v posled-\nním case v Mohuci. — Král italský J. M. Viktor Ema-\nnuel zvolil mistra J. Rossiniho za clena Savoyského řádu\nmesiánských zásluh s ročním platem 600 Lir. —\nOflfenbachova nejnovější operettka „Lékárník a kadeřník66\n(text od Frebaulta) je velmi zajímavá novinka, kteréž se\nobecenstvo smáti musí. Obsah je tento: Jednou žil lé-\nkárník, jenž ve svém hloupém synku farmaceutické genie\nviděl. Mladý lékárník vynašed nový systém o krmení pi-\njavek a napsav o tom učené pojednání, odejde do Paříže,\nby pro něho již určenou nevěstu za manželku pojal. Když\nna den svatby ženich tchánu svému se představí, ukáže\nse, že již jiný jeho místo zaujal, totiž: mladý kadeřník,\njejž dívka miluje a jenž vydávaje se za lékárníka, svo-\nlení otcovo obdržel. Starý myslí, že udivený lékárník je\nvlastně kadeřníkem. Když se toto nedorozumění vysvět-\nlilo, přišlo se na to, že vlastně nevěsta to všecko zpu-\nsobila z té příčiny, by kadeřníka za muže dostala. Že-\nnich lékárník musí s dlouhým nosem odtáhnouti. Offen-\nbuchová hudba je lehká, půvabná a v tom originální,\nže se v starých formách pohybuje. Též ouvertura je\nve slohu starých symfonií. Kromě několika pikant-\nních kupletu vyniká zvláště rozkošný kvartet.\nZ Petrohradu dne 13. října. (Glinkovy o-\npery — Produkce u knížete Yusupova.) Hu-\ndební okolnosti se posud zde nehnuly; snad bohužel ztra-\ntíme následkem pobouření studentstva 10 až 12 zajíma-\nvých koncertu, které se v universitě odbývají. Slyšel\njsem již obě Glinkovy opery: „Ruslan a Lidmila,66\npak „Život za Cár a.\" Po prvním poslechnutí mohu\njenom to říci, že z uměleckého stanoviska skoro první\nopera výše stojí, druhá však jak v textu tak i v hudbě\nplynnější a vděčnější. Na tak originálního národního\nskladatele mohou být Rusové pyšni, a oni jsou také.\nProvedení ze strany zpěváků jest chatrné ba i bí-\ndné; důkaz to, že za ohromné peníze nejsou zde s to,\nzdatný personál a vzornější repertoir zavěsti. Jak tohoto\nzajímavého skladatele ve skladbách lépe seznám, podám\nVám potom obšírnější úsudek o jeho hudbě, zvláště\noperní. Včera na narozeniny prince měl jsem první\nprodukci; program sestával z 8 kusů, mezi nimi též\nGlinkova skladba „Hamarinskaja.44 Je to národní melodie\nsama v sobě kratinká; co však z této malinké melodie\nGlinka pro orkester utvořil, dá se jenom poslechnutím\nvyjádřiti. Produkce vypadla velmi dobře. Orkestr byl\nněkolika údy od divadla sesilen. Mimo Glinkovy skladby\nprovozoval jsem též pochod z Tannháusru, Mendelssoh-\nnovu „Píseň jarní,66 Nikolai-ovu ouverturu „Veselé\nženy Windsorské,66 jak to J—k (vulgo pan Josef) řekl a\n„Vlastu44 a jiné. Došel jsem za zdařilé a precisně pro-\nvedení velké pochvaly.\n\nVídeň. Do nového projektovaného dvorního operního\ndivadla vejde se 2740 osob. Budel tedy as tak\nvelké jako jsou italská divadla. Do divadla „Teatro\nReále44 v Turíně vejde se as 2000 osob, do divadla\n„Fenice44 v Benátkách 2000 osob, do divadla „S a n\nCar 1 o\" v Neapoli 3500, do divadla „Carlo Fe1 i-\nc e66 v Janově 3000 lidí a do divadla „S ca 1 a66 v Mi-\nláně 4000 lidí.\n*\n\nŠarada.\nTré silab.\nJ. Horák.\nPrvní s druhou tělo sílí\nTomu, kdo celý den s pílí\nPracoval ku svému cíli; —\nUrazil-lis mnohou míli,\nJsou Ti pro zemdlené žíly\nDruhá s třetí velmi milý;\nVšecky tři však si zvolily,\nK slávě vlasti aby žily,\nZpěvy české v trudné chvíli,\nBy nás k činům povzbudily."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "251", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 21, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "250", "page_fin": "251", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Opera. Sotva že se pohostinské hry sl. Artotové", "titre_sommaire": "Opera. Sotva že se pohostinské hry sl. Artotové", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.6", "debut_caractere": 23, "fin_caractere_exclue": 5953, "texte": "Opera. Sotva že se pohostinské hry sl. Artotové\nUkončily, potkali jsme se v repertoiru s dosti zajímavou\nnovinkou—operou to „Faust a Markéta\" od Belgi-\nčana Gounoda. Gounod osvědčil se v tomto chvalném\na dosti zdařilém dílu co rutinovaný a v tajnostech mu-\nsikálně dramatických effektd zasvěcený skladatel. Dílo\ntoto je ve všech cástech promyšlené, ano je to dobře\nvypočtená práce, kteráž na každý způsob vítězství obliby\ndosáhne. Až dosud nejsme ještě s to, bychom říci mo-\nhli, že by obecenstvo první obě představení Gounodova\n„Fausta\" se zvláštní oblibou bylo přijalo, ačkoliv nejen\nhudebními nýbrž i dekoračními krásami dostatečně oplývá.\nJmenovitě překvapí každého proměna zahrady Marketciny\ndo orientalského paláce, jakož i proměna žaláře do vý-\njevu vysvobození. Všeobecně budiž zde ještě podotknuto,\nže hudba, ačkoliv od Francouze pochází, málo francouz-\nského karakteru v sobě má; nýbrž že se spíše o díla\nMeyerbeera, Wagnera a Mendelssohna (zde zvláště při\nkadencování a vedení melodie) opírá. Budeme míti ještě\ndosti příležitosti, o tomto zajímavém díle promluvili a\npročež pro nynějšek připojíme, že obsazení vyj mouce p.\nKréna (Mefisto) a p. Bernarda (Faust) a sl. Mikovou ne-\nbylo dobré a jmenovitě nemohla sl. Grabingrova se\nsvým hlasem a svým již známým, nepravým smýkáním\npostainentu proniknouti. Po „Faustu\" dávala se v ne-\nděli „Němá z Portici\" se známým již obsazením. r—r\n— Beseda, která se dne 20. října k oslavení\ncísařského diplomu v sále na Žofíně dávala, byla\nv skutku velkolepá. Uspořádání její od pánů škol, rady\nWenziga, Dra Grégra a Dra Jeřábka bylo výborné a vy-\nhovělo všem přáním a požádavkům. Sál byl skvostně\nokrášlen a vynikal vkusnou úpravou. Nejprvé odbýval\nse koncert, v němž se pánové: Lukeš, Pisařovic a\nStrakatý, pak ochotná slečna z Ehrenbergu zúčast-\nnili. Jak náš miláček p. Lukeš národní písně zpí-\nval, nemusím podotýkali, neboť jeho výborný přednes\ntěchto domácích plodů je dokonale uznán; avšak musím\nse o tom zmíniti, že p, Lukeš píseú Škroupovu „Za\ndnů mladosti\" místo ochuravělého p. Reichla a vista\nbeze vší přípravy tak mistrně přednesl, jako kdyby ji\ndrahný cas již študoval. Též píseň Moravskou od\nKamenického zpíval pan Lukeš mistrně a dosáhl neko-\nnečné pochvaly. Taktéž dosáhla slečna Ehrenbergova\nkrásným přednesem do češtiny přeložených písní od Krebsa\na Ricciho bouřlivého potlesku. Litujeme jen, že si na-\ndaná umělkyně žádnou původně českou píseň k této\npříležitosti nevybrala. Máineťjiž mnoho nových a krás-\nných písní na př. Nápravníkovou „I šepce kvítí,\"\nkterá by se velice pro ni hodila. Pan Strakatý zpíval\n„Kovářskou\" s velkým úspěchem. Velké pochvaly\ndosáhl pan prof. Jul. Pisařovic cituplným a obratným\npřednesem fantasie na české národní písně pro klari-\nnet. Sbory vedením kapelníka pana Mayra šly dobře,\ntoliko sbor „Těšme se blahou nadějí\" byl by při různěj-\nším a v jistých místech urychleném přednesu většího\núčinku zbudil. Na to nastal tanec. Mezi přítomnými vi-\nděli jsme naše výtečníky: Palackého, Riegra, Braunera,\nWenziga, Zeleného atd.\n— Náš rodák, pan J. J. Abert, skladatel opery\n„Anna Landskronská,\" stane se, jak se praví, druhým\nkapelníkem 11 dvorní opery v Stuttgartu. Prvním ka-\npelníkem je tam, jak známo, pan Eckert,\n— P.Václav Krolmus (Sumlork), známý sběratel\nstarožitností, zemřel dne 24, října. Mimo jiné vydal P.\nKrolmus 13 sešitů staročeských pověstí, zpěvů a způsobů.\n/ v\n— Nadaný básník p. Vojt. Smilovský pra-\ncuje nyní na třech vlasteneckých malých orato-\nriích, k nimžto si látky z doby husitské vybral,\nkterážto se buď sama o sobě neb z nížto se jen jedna\nčást provozovati může. Každé toto malé oratorium bude\nobsahovat mužské a ženské sbory, sola a opatřeno bude\ninstrumentací. Hudbu k této trilogii bude náš činný\nkomponista, p. Lud. Procházka skládat. Že toto pod-\nniknutí je důležité a praktické, vysvítá z toho, že tam,\nkde se zpěvácký spolek nachází, takové oratorium se bude\nmoci provozovati.\n— Páni ř ed i tel o v é zpěv. spolků, kteříž hi-\nstorická jakož i statistická dáta o svých spolcích panu\nLud, Procházkovi, jenž úplný seznam jejich sestavuje,\naž dosud nezaslali, žádají se uctivě, by co nevidět ta-\nkové seznamy buď p. Procházkovi neb redakcí Da-\nlibora zaslali, by se konečně řádný a úplný seznam všech\nceských spolků, jejich ředitelů atd. sestaviti a uveřejniti\nmohl.\n— Pražský spolek hudebních umělců, stojící pod\nzáštitou J. 0. pana Arnošta Františka de Paula, říšského\nhraběte z Waldáteinu, uspořádá ve čtvrtek dne 7. listo-\npadu 1861 dopoledne o 11, hodině ve farním chrámu\nrytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou výroč-\nní slavnost smuteční za své v Pánu zesnulé vysoké pro-\ntektory, místoprotektory, čestné a činné údy. Provozo-\nvati se bude: Requiem od Leopolda Měchury.\n—- Hlahol. Stvrzením slavii, místodržitelství jest\nkonečně český zpěvácký spolek „Hlahol\" v život uve-\nden, kterýmž hudebnímu našemu ruchu zajisté nemalý\nčinitel přibude. Zpěvácký spolek „Hlahol\" postavil sobě\nza úlohu pěstování zpěvu mužského, hlavně sbo-\nrového, však i solového, by nadaným jednotlivcům\npříležitost dalšího vzdělávání byla poskytnuta; dále p ě-\ns to vání vzájemnosti mezi zpěvácký mi spol-\nky ce skosí o vanskymi, podporování uměle-\nckých snah jejich a vzbuzování jednotného\nvědomí všech spolkňv; by se literatura zpěvu co mo-\nžná rozvinula, bude vypisovat ceny, a pro venkov\nnejnovějších rukopisů mít vždy pohotově; dále uspořádá\n„Hlahol\" svým údům stálé zábavy, jakož i veřejné\nkoncerty a výlety. Kdož tedy přátelé českého zpě-\nvu a příjemné, srdečné zábavy jsou, vyzýváme k přistou-\npení k „Hlaholu\" buď co zakládající, nebo přispí-\nvající údové. Zakládající údové platí co vkladné 10\nzl. s ročním příspěvkem 5 zl.; přispívající co vkladné\n5 zl. s ročním příspěvkem 5 zl. Přistupující nechť se\nhlásí v administraci „Národních Listů\" s udá-\nním jména, bytu a stavu. Práva a povinnosti každého\núda lze ze stanov spolkových poznati, kteréž se každému\npři vstoupení doručí. Kdožby z pp, zpěváků ještě při-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 286, "texte": "stoupili chtěl, nechť se přihlásí u výboru v každotýhodní\nschůzce spolkové v pátek o 8. hod. v sále u arcivévody\nŠtěpána na Sv.-Yáclavském náměstí. Valné skromáždění,\nv kterémž se bude definitivní výbor voliti, bude ještě\nzvláště vypsáno. Prozatímní výbor zpěváckého spolku\n„Hlahol u.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251", "page_fin": "251", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Berouna. (Pozvání k besedě). V neděli", "titre_sommaire": "Z Berouna. (Pozvání k besedě). V neděli", "signature_source": "— n", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.7", "debut_caractere": 288, "fin_caractere_exclue": 2734, "texte": "— n.\nZ Berouna. (Pozvání k besedě). V neděli\ndne 3. listopadu uspořádáno bude zde přičiněním šlechet-\nného šk. rady pana Wenziga hudební, deklamatorní\na taneční beseda ve prospěch pohořelých Vražských,\nv nížto pánové Lukeš, HelJer, Procházka a Přer-\nhof účinkovali budou. Program je následující: „Dcerám\nčeským,44 sbor od Górnera. 2. Národní písně, zpívá J.\nL. Lukeš. 3. Deklamace, přednáší Přerhof. 4. „Nevěrný\nmilý,\" sbor od Vašáka. 5. Pieca pro piano, od\npi n a a „Lovecká44 od Pro ch ázky; přednáší Pro-\ncházka. 6. Deklamace, přednáší Přerhof. 7. „Moravská,44\nod Kamenického — národní písně; zpívá Lukeš. 8. „Sta-\nročeská,44 sbor od Skroupa.\nZ Boleslavi. (Produkc e.) Zpěvácký spolek\nzdejší odbýval po dlouhé přestávce zase jednou veřejnou\nprodukcí. 20. říjen byl však pro návštěvu zábavy této\nnešťastný den proto, že v městě našem posvícení se sla-\nvilo. Návštěva nebyla proto tak četná, jak bychom byli\npřáli neb každý slaví den ten rád v kruhu domácím s\npřátely a známými přespolními k této slavnosti pozvanými.\nBylo to tím více k politování, proto že program zábavy\ntéto vyhověl požadavkům rovnoprávnosti a také\nco se do ceny přednešených čísel dotýce, velmi dobře\nsestaven byl. Bude to voda na mlýn mnohého odrodilce\na dobré věci, jenž slabší návštěvu prudukce\ntéto připíše tomu, že jen dva sbory německé před-\nnášeny byly. Dostačí to však věru pro město ccské jako\njest Boleslav a nevíme, jestli se v každém městě němec-\nkém v tétéž míře vyhovuje nárokům češtiny ?! Sbory ně-\nmecké však byly dobré, ano jeden velice zajímavý a\nklasický, pročež nemáme ničehož proti tomu, seznámí-\nme-li se na takový způsob s plody hudebnými soused-\nního národu dobrými auš le chťuj í e ími. Ze sborů\nslyšeli jsme „Na Prahu44 od Veita, „Kalino ty milá\nkvětino44 od Vašáka, „Kadrillu z národních písní\" od\nKerna a ráznou „Kovářskou;\" z německých pak: „Die\nEhre Gottes44 od Beethovena a „Schlosserlied44 od Jul.\nOtta. Zpěváckému spolku musíme všecku chválu vzdáti,\nže veškeré sbory přednesl velmi dobře, ba dílem výtečně.\nZe sólových písní pak slyšeli jsme: písně od Pivody a\nnárodní písně, jež dílem pan Vecko, dílem slečna S.\nku spokojenosti zpívali. Doufáme, že zpěvácký náš spolek\nničím odstrašili se nedá od chvalného počínání svého,\nzvláště co se dotýce rázu národního a slušných\npožadavků obyvatelstva českého města Boleslava mladého\na okolí jeho. Dělal i v tom ohledu v krátkém case vší\nchvály hodných pokroků. Doufáme, že v tom pokračo-\nvali bude."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "251", "page_fin": "252", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.5.3", "titre_corps": "(+) Z Heřmanova Městce. (Zastaveníčko.)", "titre_sommaire": "(+) Z Heřmanova Městce. (Zastaveníčko.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.7", "debut_caractere": 2736, "fin_caractere_exclue": 6375, "texte": "(+) Z Heřmanova Městce. (Zastaveníčko.)\nV pondělí dne 21. října 1861 v předvečer slavnosti narozenin\nJeho Osvícenosti knížete pána Ferdinanda\nKynského z Chynic a Tetan, zpívalo se 9 sborů\nve velkých, jasně osvětlených komnatách krásného zámku\nv Heřmanově Městci. Učitel na hlavní škole p. Steinich\nsezval místní zpěváky, i požádal Chrudimské, Pardubické,\nChoitické i jiné tidy zpěváckých spolků a sborů,\nby tento večer důstojně oslavili. Protož odpoledne dne\n21. října se sjížděli a scházeli zpěváci z vůkolí do zná-\nmého dobrého hostince p. Pi vnicky v Heřmanově Městci,\na po srdečném uvítání a bratrském pohovoření počala\nzkouška, načež se vše ubíralo k zámku. Sbory se násle-\ndující provozovaly: „Ať žije!44 zastavenícko od Jelena,\n„Náš český zpěv44 od Vogla, kteréž sbory významný\ntenorista p. Ant. Kopecký, farář z Choltic, řídil. Ná-\nsledující 4 sbory řídil p. F r a n t. Janda, ředitel zpěv.\nspolku Pardubického: „Utonula44 od K ř í ž k o v s k é h o,\n„Cikání44 od Vogla, „Já jsem Slovan44 od Vašáka a\n„Dlouho buď zdráv\" od Jelena. Učitel p. Steinich\ndirigoval: „Na vlast44 sbor od J e 1 ena a „Das ist der\nTag des Herrn !44 od K r e u t z r a. Kníže pán byl vůcihledě\nzastaveníckem tím mile překvapen a nad tím velkým da-\nvem vybraného posluchacstva potěšen, přijal a oslovil\nzpěváky velmi vlídně, chválil zpěv a vyžádal sobě 3.\nkus k opakování. Od koho to as byl? — Inu! arciť od\nnašeho proslulého moravského Křížkovskébo, naše\npřekrásná melodická „Utonula.44 Pak následovala skvělá\nhostina, při kteréž se volaly přípitky: „Ať žije kníže pán!\n— Ať žije celá jeho rodina !— Ať žije zpěv. spolek\nPardubický! Ať žije zpěv. soplek Chrudimský!44 načež\nvyvolat na vzájem p. Janda z Pardubic: Ať žije cacký\nzpěv. sbor Heřmano-Městský,\" což hlučně opakováno\nbylo. — Byl to věru jeden utěšený večer, a zase jsme\npoznali, že ušlechtilý zpěv chovákou zelnou moc v sobě\na že každého buďsi šlechtic buďsi služebník, zná mocně\nrozjařiti, uchvátiti. Tehdáž, buď i drahný náš cas vůbec\npospolitému zpěvu věnován, zvlášť ale našim rozto-\nmilým český m ctverozpěv ňm! —\nZ Hlinská, 21. října. Známkou probuzenosti a\nuvědomělosti národní jest dojista stavení důležitých dob,\noceňování důstojné velkých snah výtečníků. Zajisté po-\ntěšilo za doby naší jest scítávati úkazy tyto v milé naší\nvlasti, jsou to pevné a nezvratné důkazy, že žijeme a že\nchceme žiti. Důležitý zajisté jest nám 20. říjen co vý-\nroční památka našeho vzkříšení, i u náš došel důstojného\noslavení. V chrámě byla slavná mše s Te Deum. Ve-\nškeré skladby přispěly značně ku povznesu celé slavnosti.\nChrám byl lidstvem nabit, přítomná byla městská rada.\nVečer uspořádána beseda u „zlatého lva.44 Slyšeli jsme\nzdařile provedené skladby od Zvonaře, Vogla, Pivody a\nJavůrka, p. A. V. výborně Pi vodo vy písně přednášel. Pan\nA. v dlouhém proslovu rázně lícil utrpení naše i význam\n20. října a doby naší pro národ náš. Po proslovu pro-\nvolána výtečníkům našim a dárci diplomu sláva. SI. Ad.\nrozmarně přednesla „To se nesluší,44 zdařile a promýšlené\np. St. „Sedláka na biliáru44 a „Vysloužilce44 provedl. Ve-\nlezdařiíá báseň: „Pohádka o zakletém princi44 p. A. před-\nnesená dosáhla obecné obliby. Mimo to se zúčastnil též\n801etý samouk p. Fr. Dřevikovský v přednášení. Co zvlášt-\nnost musíme podotknout, že krásná plet u slavení dne\ntak vvznamného se vyznamenala velikou a nevídanou pa-\nsívností. Úkaz ten nás překvapil, nemyslíme však, že by\nto byl plod ci úkaz vítězství zpátečnictví.\nZ Vodňan. (Mše Veitova.) Již dávno čítám\nlisty Vaše, ale dosud jsem se žádné zprávy hudby se tý-\nkající z města našeho nedočetl, ač se zde mnohá věc\nprovozuje, již jsme zvyklí jen ve větších městech slý-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 879, "texte": "chati. Tak se zde provozovala dne 20. října velká mše\ndo D. dur od Vei ta, která v celku dosti skvěle vy-\npadla a k oslavení toho dne velmi dobře volena byla.\nDíky za to řediteli kůru p. Hynk. Jelínkovi. Navečer\nbyla otevřena hudbou a zpěvem první zimní beseda.\nHudbu si zařídili údové zpěv. spolku ze svého středu\nsami, a již prvním svým vystoupením společnost takřka\nokouzlili. — Když byl zapěl zpěv. spolek píseň národní\n„Kde domov můj44 — provolal zdejší purkmistr p.\nAnt. Skalický slávu J. V. našemu nejm. králi za\nudělení diplomu od 20. října 1860, a p. V. Cába, učitel\nna klavní škole, slávu „naší statné pravici v radě\nříšské,66 což celá společnost s nadšením třikráte hřmotně\nopakovala. Očekávali jsme také, že bude město na večer\nosvětleno, ale nepřišlo k tomu, proč, prozatím nevíme;\nvíme ale mnohé, o cem bude-li toto laskavě přijmuto,\nbudoucně více podati hodláme. —"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "252", "page_fin": "252", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.5.4", "titre_corps": "Berlín. Král Pruský udělil dvornímu kapelníkovi", "titre_sommaire": "Berlín. Král Pruský udělil dvornímu kapelníkovi", "signature_source": "Ed. Nápravník", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.8", "debut_caractere": 881, "fin_caractere_exclue": 4828, "texte": "Ed. Nápravník.\nBerlín. Král Pruský udělil dvornímu kapelníkovi\nMeyerbeerovi královský korunní řád 2. třídy.\nLipsko. Nedávno prodléval zde mladý nadaný žák\nBedřicha Kittla a Alexandra Dreyschocka p. Leopold Lion\nz Prahy. Co pianista dosáhl již dosti vysoký stupeň do-\nkonalosti a zasluhuje též co skladatel povšimnuti. U na-\nšeho krajana prof. Moschelese hrál pospolu s koncertními\nmistry A. Dreyschockem a Davidovem trio vlastní kompo-\nsice, kteréž spůsobnost a talent jeho dotvrzuje. Koncertní\nouvertura, s kterouž zde pan Lion za předešlé saisony\nve veřejnost vstoupil, byla jak od obecenstva tak od kri-\ntiky příznivě přijata. Mladý umělec odebral se odtud do\nBerlína. — V třetím koncertě „Gewandhausů\" přednese\np. Karel Davidov, clen téhož orkestru, své koncertní\nallegro pro cello a pak fantasii na Schubertův\nvalčík od Servaise. — Albert Czerwinski vydá co\nnevidět u J. J. Webra zde „Dějiny tanečního umě-\nn4í\" s 33 vyobrazeními a s 9 starými tanečními melodiemi.\nLondýn. Paní Jenny Lindová vystoupila dne 22.\nříjna opět veřejně v koncertu a zpívala v oratoriu „Eliáš\"\nod Mendelssohna. Ze tento Švédský slavík velkého nad-\nšení zbudil, netřeba podotýkati.\nťaříž. Co nevidět přijede sem známý virtuos na\nhousle a cestovatel p. Miska Hauser, by zde několik kon-\ncertů uspořádal. V letě koncertoval v Itálii a v posled-\nním case v Mohuci. — Král italský J. M. Viktor Ema-\nnuel zvolil mistra J. Rossiniho za clena Savoyského řádu\nmesiánských zásluh s ročním platem 600 Lir. —\nOflfenbachova nejnovější operettka „Lékárník a kadeřník66\n(text od Frebaulta) je velmi zajímavá novinka, kteréž se\nobecenstvo smáti musí. Obsah je tento: Jednou žil lé-\nkárník, jenž ve svém hloupém synku farmaceutické genie\nviděl. Mladý lékárník vynašed nový systém o krmení pi-\njavek a napsav o tom učené pojednání, odejde do Paříže,\nby pro něho již určenou nevěstu za manželku pojal. Když\nna den svatby ženich tchánu svému se představí, ukáže\nse, že již jiný jeho místo zaujal, totiž: mladý kadeřník,\njejž dívka miluje a jenž vydávaje se za lékárníka, svo-\nlení otcovo obdržel. Starý myslí, že udivený lékárník je\nvlastně kadeřníkem. Když se toto nedorozumění vysvět-\nlilo, přišlo se na to, že vlastně nevěsta to všecko zpu-\nsobila z té příčiny, by kadeřníka za muže dostala. Že-\nnich lékárník musí s dlouhým nosem odtáhnouti. Offen-\nbuchová hudba je lehká, půvabná a v tom originální,\nže se v starých formách pohybuje. Též ouvertura je\nve slohu starých symfonií. Kromě několika pikant-\nních kupletu vyniká zvláště rozkošný kvartet.\nZ Petrohradu dne 13. října. (Glinkovy o-\npery — Produkce u knížete Yusupova.) Hu-\ndební okolnosti se posud zde nehnuly; snad bohužel ztra-\ntíme následkem pobouření studentstva 10 až 12 zajíma-\nvých koncertu, které se v universitě odbývají. Slyšel\njsem již obě Glinkovy opery: „Ruslan a Lidmila,66\npak „Život za Cár a.\" Po prvním poslechnutí mohu\njenom to říci, že z uměleckého stanoviska skoro první\nopera výše stojí, druhá však jak v textu tak i v hudbě\nplynnější a vděčnější. Na tak originálního národního\nskladatele mohou být Rusové pyšni, a oni jsou také.\nProvedení ze strany zpěváků jest chatrné ba i bí-\ndné; důkaz to, že za ohromné peníze nejsou zde s to,\nzdatný personál a vzornější repertoir zavěsti. Jak tohoto\nzajímavého skladatele ve skladbách lépe seznám, podám\nVám potom obšírnější úsudek o jeho hudbě, zvláště\noperní. Včera na narozeniny prince měl jsem první\nprodukci; program sestával z 8 kusů, mezi nimi též\nGlinkova skladba „Hamarinskaja.44 Je to národní melodie\nsama v sobě kratinká; co však z této malinké melodie\nGlinka pro orkester utvořil, dá se jenom poslechnutím\nvyjádřiti. Produkce vypadla velmi dobře. Orkestr byl\nněkolika údy od divadla sesilen. Mimo Glinkovy skladby\nprovozoval jsem též pochod z Tannháusru, Mendelssoh-\nnovu „Píseň jarní,66 Nikolai-ovu ouverturu „Veselé\nženy Windsorské,66 jak to J—k (vulgo pan Josef) řekl a\n„Vlastu44 a jiné. Došel jsem za zdařilé a precisně pro-\nvedení velké pochvaly."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "252", "page_fin": "252", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.5.5", "titre_corps": "Vídeň. Do nového projektovaného dvorního operního", "titre_sommaire": "Vídeň. Do nového projektovaného dvorního operního", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.8", "debut_caractere": 4830, "fin_caractere_exclue": 5203, "texte": "Vídeň. Do nového projektovaného dvorního operního\ndivadla vejde se 2740 osob. Budel tedy as tak\nvelké jako jsou italská divadla. Do divadla „Teatro\nReále44 v Turíně vejde se as 2000 osob, do divadla\n„Fenice44 v Benátkách 2000 osob, do divadla „S a n\nCar 1 o\" v Neapoli 3500, do divadla „Carlo Fe1 i-\nc e66 v Janově 3000 lidí a do divadla „S ca 1 a66 v Mi-\nláně 4000 lidí.\n*"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-11-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "252", "page_fin": "252", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.2.5.6", "titre_corps": "Šarada. Tré silab.", "titre_sommaire": "Šarada. Tré silab.", "signature_source": "J. Horák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.8", "debut_caractere": 5205, "fin_caractere_exclue": 5495, "texte": "Šarada.\nTré silab.\nJ. Horák.\nPrvní s druhou tělo sílí\nTomu, kdo celý den s pílí\nPracoval ku svému cíli; —\nUrazil-lis mnohou míli,\nJsou Ti pro zemdlené žíly\nDruhá s třetí velmi milý;\nVšecky tři však si zvolily,\nK slávě vlasti aby žily,\nZpěvy české v trudné chvíli,\nBy nás k činům povzbudily."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "245", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.1", "texte": "Několik nutných slov k slavné městské radě\nPražské.\n\nVeřejná kritika nemá nižádným způsobem právo,\nna obsazení míst nějakého vplivu působili a má a může\nteprv buď s dobrým zdáním neb s hanou vystoupili,\nkdyž se již definitivní zvolení toho neb onoho kandi-\ndáta pro to neb ono místo stalo. Nemusíme zvláště\npodotýkati, o která místa se tu vlastně jedná — jsou\nto místa varhanická a chorregentská.\nJak známo, tvoří funkce varhaníků a ředitelů kůru\npodstatnou část služeb Božích a z té příčiny jsou var-\nhaníci a chorregentové potřební, ano v katolickém\nchrámě nevyhnutelné osoby. Budiž nám ledy proto\ndovoleno, bychom své mínění, týkající se potřebných\nvlastností varhaníku, a chorregentů zde projevili.\nŽádáme-li ze strany varhaníků, by měli důkladnou\nznalost svého nástroje a hudební skladby , je\nslušné, když od ředitele kůru mimo tyto známosti co\nmožná jasně pojmutí kusů, které se dávati mají, do-\nstatečnou znalost římského rilusu a z části latin-\nskou řeč požadujeme.\nJak dalece varhaníci tito jen všeobecně naznače-\nným požadavkům vyhovují, podotkli jsme již v těchto\nlistech a není to náš úmysl, by jsme staré lamentace\nobnovovali. Nemíníme však, že by v celé Praze sku-\ntečně dobrých a čackých varhaníků nebylo; niko-\nliv, stává takových a kteří jsou to, je vůbec známo. Též\nz ředitelův kůru dá se trojlístek sestaviti, kterémuž\nse nic vytknouti nedá; avšak ostatní — myslíme tu obě\nkategorie — jsou mechaničtí, ve věci své se neznající\nlidé, kteří kostelní hudbu co řemeslo pěstují.\nV tak spalném ano bídném stavu nachází se\ns malými výminkami kostelní hudba v Praze.\nBy se tomuto zlu odpomohlo, je rázného za-\nkročení ze strany slavné městské rady .\nJelikož nám zlepšení a vůbec obsáhlá reforma\nnaší kostelní hudby na srdci leží, držíme to za svou\nsvatou povinnost, slavnou městskou radu Pražskou\nveřejně prosili, by, upravivši školní záležitosti s řídkou\nrázností a všestrannou obezřelostí, také chrámové hudby\nse ujala a především platy varhaníků a chorre-\ngentů, časovým poměrům vyhovujíc, zvýšila.\nJak známo, mají varhaníci ročního platu u men-\nších farních kostelů 120 zl.stř., u hlavních však 160\nsiř. Každý varhaník má v běhu roku nejméně 700\nfunkcí, z nicžhto na každou 23 nov. krejcarů co hono-\nrár připadne. Je to skutečně skrovná ; ne-\nboť o nějakém platu nemůže pod takými okolnostmi\nžádné řeči býti. A přec musí varhaník v nejranněj-\nších hodinách nechí prší nechť mrzne, v zimě, v letě\nurčitě u varhan seděli, by si ztrativ více než hodinu\nčasu 23 kr. nových vydělal.\nTato okolnost příliš málo láká a je pro toto umění\nobtížným břemenem. Lidé, kteří výtečnými schopnost-\nmi a uměním vynikají, hledají výživu v cizině a tu\nse dá snadno vysvětliti, že my, ačkoliv škola varhani-\ncká čas od času výtečné varhaníky vzdělává, v Praze\n(vyjma tři výborné) jen docela nuzné a mechanické lidi\nza varhaníky máme, ano lidi, kterým málo na srdci\nleží, zdaž svou hrou (vlastně dudláním) k povzbuzení\nzbožného obecenstva přispívají, čili nic.\nTomuto zlu může se též příště odpomoci a kojí-\nme se pevnou nadějí, že nynější slavná městská rada\nco nejdříve tomu vyhoví.\nNeleží to v našem úmyslu, abychom slavné měst-\nské radě něco předpovídali, nikoliv; avšak máme zato,\nže to as v zájmech kostelní hudby bude, když jsme na\ntyto vady upozornili.\nNeméně nutné jest, by se skromné platy ředi-\ntelů kůru zvýšily. Ačkoliv plat jejich při všech chrá-\nmech není stejný, může se přec v průřizu říci, že\nchorregentům samým po zapravení všech výloh (ži-\nvení chlapců je v tom obsažené) sotva 300 zl. r. čís\nzbyde, a jak je to též jinak možná ? Každý ředitel kůru,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "246", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.2", "texte": "vyjímajíc toliko onoho u sv» Mikuláše, dostává na chlapce\nzpěváky měsíčně 5 zl. stř. a bylo by zbytečné tvrdili,\nže za tuto částku v nynějších okolnostech sotva večeři\na snídaní opatřiti si možná. Kde zůstane pak značná\nvýloha na oběd a v zimě světlo a dříví? A co pak\nse má posléze tam učinili, kde žádného naturálního by-\ntu, jak to u některých kostelů jest, se nenachází, a kdež\nchorregent na byt pro sébe, svou rodinu a čtyry chlapce\ntoliko 100 zl. dostává? Ano, Praha stojí co se pla-\ncení chorregentů týká, za mnohými menšími městy\nna venkově!\nK doplnění těchto smutných okolností budiž ještě\npodotknuto, že již uplynul čas, kdež rodiče chlapců\n(zpěváků) chorregentům viktualiemi přispívali; nebof zá-\nmožnější rodiče hledí své děti jinám přivésti. Taktéž\nnejsou časy, kdež ze strany chorregenta bylo malého\npokynu třeba, aby se kůr potřebnými dilettanty na-\nplnil !\nDlužno tedy vše dobře rozvážiti. Mnoho se stalo,\nco by se bylo státi nemělo. Mámef dobrých avšak více\nještě neschopných varhaníků a též ředitelů kůru. Roz-\nprostřeme nade všecko toto závoj zapomenutí; nebof\nmůžeme směle doufati, že přičiněním nového činného\nzastupitelství hlavního města Prahy i kostelní hudbě\nnová epocha nastane. Za tou příčinou bylo by dle našeho\nmínění rádno, by se při obsazování varhanických\nmíst k tomu hledělo, by se statní a nadaní lidé do\npatronátu přijali, lidé, od nichžto se očekávali může,\nže se z nich svým časem řádní ředitelé kůru státi\nmohou.\nBylo by tedy žádoucno a poskytovalo by praktických\nvýhod, kdyby se všichni varhaničtí kompelenti, dříve\nnež se obsazení předevzalo, veřejné zkoušce podrobili,\npři nížto by kompetent na théma, kteréž mu ne-\nstranná komise předloží, improvisovati musel; nebof\ntuto vlastnost musí a má každý varhaník míti.\nRozumí se samo sebou, že by přítomná dole v ko-\nstele se nacházející komise věděti nesměla, kdo vlastně\naneb v jakém pořádku vůbec jednotliví kompetenti na\nvarhany hrají; což by se snadno tak vyvésti dalo, že\nby si každý člen komise jednotlivé hráče čísly 1. 2.\n3. 4. atd. poznamenával a pak by se ukázalo, který\nz kompetentů pod číslem 1 neb 2 neb 3 neb 4 zname-\nnaných nejzpůsobilejším jest.\nJelikož se při obsazování chorregentských míst\nv tom způsobu pokračovati nemůže, musí se tedy hlavně\nk lomu hleděli, aby se nikoliv křiklounům a machačům\ns taktovkou, nýbrž řádným a důkladně vzdělaným hu-\ndebníkům a známým skladatelům místa taková udělo-\nvala, nebof jinak se nedá tak snadno o jejích výteč-\nnosti přesvědčiti.\nKonečně budiž nám dovoleno podotknouti, že\nvšecko toto jen skrovným naším míněním jest; avšak\nže by nás to těšilo, kdyby slavná městská rada toto\nnaše dobré zdání laskavě rozvážila a několik nutných\nkroků k potřebné reformě naší kostelní hudby\nučinila.\nTakovéto zlepšení aneb tak řečeno rozkvět ko-\nstelní hudby v Praze došel by i v jiných českých mě-\nstech chvalného následování.\n\nRedaktor.\n\nJan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nLukeš, ač v pilnosti neochábl, dostal přec v prv-\nním běhu tři dvojky, neb dříve nerozuměl jedné a nyní\ndvoum řečím; výsledek to převráceného vyučování.\nK tomu přišla ještě ta nemilá událost, že Lukeš mno-\nhými kostelními a pohřebními funkcemi zaneprázněn ani\nvždy školní přednášky navštěvovati nemohl. Doma ne-\nměl učitele zvláštního, který by ho byl u vypracování\núkolů podporoval a v tom leželo hlavně to špatné pro-\nspívání v umění literním. Když Lukeš takový mizerný\nattest panu chorregentů přinesl, měřit ho tento sršící-\nma očima od paty až ku hlavě a notně mu za vlasy\nvytahav řekl: „Ty jsi roztomilý študent, s takovými\nznámkami měl bych tě již nyní z fundace vyhnat; chci\ntě ale ještě půl roku pardonovat. Budeš-li ale míti\nv druhém běhu školním zase takové vysvědčení, nepo-\nmohou ti ani všickni svatí, musíš z fundace. I to, že\njsi v Brně nejlepší zpěvák, to ti nepomůže pranic,\nbyf bys i zpíval jak andělíček, tak tě přec vyženu.\"\nS touto jadrnou explikací ho vystrčil ze světnice a otec\nLukešův přišed do Brna na trh, přiložil mu též něco\nza odměnu na chrám páně. —\nv\nZe Lukešovi na dobré vůli k učení nikdy neschá-\nzelo, dokázal tím, že v druhém běhu samé primy obdr-\nžel, ale i také jednušku v mravech dostal, to při\nvšem zpytování svého svědomí až posud říci nemůže.\nJen na to se ví Lukeš pamatovali, že ho pan katecheta\nWeiss jednou vyzval, aby ráno po škole šel s druhými\nškoláky, kteří právě kostelní písně zkoušeli, zpívali, což\nLukeš mu ve vší pokoře odřekl. Omlouval se tím, že\nmusí domů do kláštera spěchali, kdež ho práce fundační\nčekají, neb pakli tyto v určitý čas nevykoná, že ho trest\nnemine. Jen této prožluklé insubordinací přičítá Lukeš\ntu nešfastnou primu v chování mravném. Ač tato prima\nv mravech mu u patera Fulgence Sůssra trpké výčitky\npřinesla, nezmínil se tento nic více o vyhnání z fundace."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "247", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.3", "texte": "Za to ale Lukeš si umínil, že stůj co stůj při\ntěchto okolnostech více študovati nebude a když otec\nna to doléhal, že Lukeš ve studiích pokračovati musí,\nopustil tento Brno, nemaje kromě kusa chleba ani ha-\nlíře v kapse a táhl ke Kroměříži s tím pevným úmy-\nslem, že se bude, nechf je to kdekoliv, nějakému ře-\nmeslu učiti.\nV Kroměříži se Lukeš sem tam poptával, jestli\nby u někoho do učení vstoupiti mohl; jaké řemeslo,\ntomu bylo v jeho desperátní situací docela lhostejné.\nPoptávka ale byla marná, neb Lukeš byl, jak mu mnozí\nmistři řekli, k namahavé ruční práci ještě příliš útlého\ntěla, a proto byla jeho prosba všudy odmítnuta. Šel\ntedy na zdařbůh do Olomúce a když i tu marně po\nvyřknutém cíli se snažil, obrátil se zase k Brnu. Do\nkláštera více nešel, ač jak pozděj slyšel, byl by ho\npater Fulgens milerád zase na milost přijal, neb jeho\nodejitím ztratil kůr tak vydatnou sílu, že nebylo tu žád-\nného druhého, který by jeho zpěv a hlas jen poněkud\nbyl mohl vynahradili. Ta trpká zkouška, kterou Lukeš\nna své Kroměřížsko-olomúcké cestě zakusil, neb často\ns hladem zápasil, nezlomila ale nikoliv jeho úmysl, umí-\nnil si, že proto přec študovati nebude a byl pln na-\nděje, mysle, když se to nezdařilo v těch dvou městech,\nže se mu to podaří jinde. Zaopatřiv si čerstvé prádlo\na nové boty naměřil přímo k Vídni, kamž za pět dní\npřiklusal. Ale tu teprv zkusil, zač je toho loket. Prů-\nvodčí list neměl, byl tedy pořád v ouzkostech, že přijde\ns policejní stráží do neblahého přátelství, hlad ho mo-\nřil nesmírně; nemaje ani halíř v kapse, nemohl tedy ani\nna stravu ani na nocleh v hostinci pomysliti. Seděl na\nbřehách Dunaje ve dne, a v noci šel do pratru na pro-\ncházku. Když Lukeš jednoho dne u Dunaje nad svým\ntrudným osudem přemýšlel, tu se k němu maně při-\ndružil jeden učeň, který práce do Leopoldova nesl a\nod toho se Lukeš dozvěděl, že v předměstí Fúnfhaus\nje u jednoho soustružníka místo pro učně uprázdněno.\nLukeš se jak blesk sebral a toho nadřečeného mistra\njmenem Wintera vyhledal, kdež i skutečně do učení\npřijat byl. Všichni v domě ho měli pro jeho úslužnost\na zdvořilost velmi rádi a i k práci se stavěl šikovně,\ntak že mu mistr do očí řekl, že se na něj těší, neb\ndle toho co vidí, že bude na nejdéle za rok jak každý\ndobrý tovaryš již pracovati. —\nZ Vídně teprv otec Lukešův se dozvěděl, kde jeho\nsyn jest a jakého živobytí si tam hledí. Nemaje žád-\nného pokoje, chvátal za ním, a vytrhnuv ho z učení,\ntáhl s ním pěšky až do Oustí, mnohokrát mu opaku-\njíc : „Když ty chceš dokonce ty rozličné lahůdky ře-\nmesla ok ušiti, a když myslíš, že je to lepší jak študo -\nvati, tak se to stane doma, ty budeš nyní učněm\na budu vidět, jak ti ten suchý chleba a ty mozole k to-\nmu budou chutnali. Lukeš začal tedy tkalčiti a v letě\nvšecky polní práce konati a to s takovou pilností a hor-\nlivostí, že až po dnes jeho stařičký otec ho nade vše-\ncky své syny, co se neunavnosti a vytrvalosti v práci\ntýká, co pravý vzor vychvaluje. — Tak trávil Lukeš\ncelé tři léta v domě otcovském, jsa dílem řemeslem,\ndílem hospodářskými prácemi zaneprázdněn. Z počátku\nsvého doma pobytí nechtěl Lukeš ani knihu viděti, tak\nbezpříkladně se mu zošklivily. Jen poznenáhla se tento\nodpor mírnil a české knihy to byly, které opět lásku\nk vědám v něm roznítily a ho k dálším študiím po-\nbouzely.\n(Pokračování.)\n\nZ Maňkovky, v gub. Kijevské (dne 10. října 1861).\n(Dopis původní.)\n(Ign. Kolešovský. — Kostelní hudba v Niměrově. — Čeští\nhudebníci v Rusi.)\nDopis z Maňkovky! Divíte se? Nu, nedivte se;\nneboř y kterém koutě světa nebylo by Čecha hudeb-\n*\nnika. Avšak zde jich je více než jeden, a z té pří-\nčiny podám Vám zprávu o Vašich krajanech. Předně\nmusím se zmínili o zdejším vojenském kapelníku panu\nIgnáci Holešovském, bratru to výtečného skladatele\nZikmunda Holešovského v Praze. Pan Ig. Kolešovský\nje sice vojenský kapelník; avšak jeho velké vlohy, lá-\nska a náklonnost k hudbě kostelní jsou velké a ne-\nzvratné. O jak šťastným se cítil, když ještě v Nimě-\nrově v Podolsku hudbu kostelní řídil. A jak opojen\nbyl tamější lid, když zbožným zvukům vedením jeho na-\nslouchal. Od r. 1853 až 1857 provozoval tam zdařilé\na vybrané skladby kostelní. Naslouchali jsme tam mším od\nAiblingra, Brema, Elsnera, Fuhrera, Kemptera, Lachnera,\nDonata, Můllera, Neukomma, Otta atd., pak gradualiím\na offertoriím od Brosiga, Elsnera, Fiihrera, Kempte-\nra, Donata, Můllera; dále při malých mších responso-\nriím od Kemptera, Meyerhofra a při velkých od Neu-\nkomma. Byli! jsme zaníceni touto výtečně řízenou hud-\nbou, avšak čím dále tím více zdokonaloval p. Ig. Kole-\nšovský svěřenou mu hudbu chrámovou, při čemž mu\nM V\nněkolik jeho šlechetných krajanů Cechů napomáhalo* Ze\npan Kolesovskíj i skladby svých rodáků Čechů provo-\nzoval, slušno k jeho chvále podotknouti. Tak slyšeli\njsme v den Nanebevstoupení Páně kromě mše od Stěp. Sto-\nckera do G Cis. I. graduale („Aseendit Deus in jubi—\nlitate\") od Rob. Fuhrera; na svatodušní svátky inimo\nmši od K. Kemptera — o/fertorium (Confirma hoc Deus)\nod Karla Černého (op. 138) a na Boží tělo druhou\nmši od světoznámého Vác. Horáka, pak graduale do\nA (Oculi omnium) od Frant. Láblera. Poslední slav-"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "248", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.4", "texte": "nost byla velkolepá; neboť více než 15000 lidí bylo\npřítomno. Oltáře, u nichžto se zpívalo, byly krásně\nozdobeny a uspořádány. První oltář byl v zahradě u\nPotockého, a tu se zpívalo „O salutaris\" od\nKarla Černého (op. 318), druhý u paní Neumannové,\nkdež jsme slyšeli „Pange lingua4' od Keinptera; třetí\nbyl u paní Stepowské, kdež se „Ecce panis angelorum*\nod Ig. Holešovského provozovalo a čtvrtý oltář byl ko-\nnečně u pana prof. Kaczerowského, kde se Eisnerovo\n„O sacrum convivium\" zpívalo. Na konci dávalo se\nslavné „Te Deum44 od Roberta Fůhrera. Všechny tyto\nskladby byly vedením Ig. Holešovského precisně a zda-\nřile provedeny. Při této příležitosti nesmím opome-\nnouti, jak mše V. Horáka obsazena byla. Soprán zpí-\nvala panna Ludmila Lopákova, kteráž krásným, čistým\na mocným hlasem vynikala, neméně líbil se pěkný hlas\npanny Alexandriny Kurzianské, kterážto jakož i přede-\nšlá zpěvu u Ranconiho se učily. K těmto sólistkám při-\ndružila se třetí, totiž panna Aninka Iíaczerowská, dcera\nprofessorova, jejížto hlas je sice slabý, ale čistý. V chóru\nzpívaly paní Openmannová, doktorova; paní Strzymiň-\nská a její dcera Olimpia. Alt zpívaly p. Karolina Hubsch-\nmannová, p. Tekla Lewiczcká, p. Žof. Zahorodcká, p.\nKarolina Korzeniecká. Tenor zpíval kapelník p. Václav\nPleva, p. Josef Kraják a p. Josef Weniger, všichni\nto Čechové. Solo v chóru prof. Antonikowski a dokto-\nrové Opermann a Walicki. Bass zpívali prof. Hubsch-\nmann, Theodorowicz a Przygodski, kterýž poslední zda-\nřilé kusy taneční skládá. Solo v chóře přednášel Ba-\nbinski a Janowski. Orkeslr sestával z 3 prvních, 3 dru-\nhých houslí, 2 violy, 1 cello, I kontrabass, 3 flétny,\n2 klarinetty, 1 fagot, 4 křídlovky, 2 lesnice, 3 trouby,\n1 posoun, bubnya varhany. Poslední nástroj našel v pánu\nSkřivanu, Čechu, jenž pod R. Fúhrerem školu varhanickou\nabsolvoval, důkladného varhaníka; neboť svou výtečnou\nhrou jakož i svým dobře promýšleným preludováním zbudil\npravou sensací a lidé pravili, že varhany sám anděl\nhraje. Konečně musím se zmínili o krásném zpěvu\nnašeho krajana, kapelníka p. Landvera, jenž solo v\ngraduale od Láblera velmi cituplně přednesl na cello.\nJakou práci si pan Ign. Holešovský se mší touto\nvzal, svědčí to, že držel na ni nejméně 30 zkoušek\nV\ns Poláky; u Cechů to ovšem nebylo třeba; neboť již\npo první zkoušce šlo to výborně. Ze stručného tohoto\nnákresu vysvítá, že hudba kostelní v Niměrově pod\nIg. Holešovským utěšeně zkvítala a zvláště na větší\nsvátky přičinil se horlivý tento kapelník vždy něco zda-\nřilého provésti. Nestačit ovšem v Daliboru místo, bych\nVám ty nejdůležitější produkce uvedl; avšak budiž mi\nještě dovoleno, promluviti o slavnosti Nanebevstoupení\npanny Marie, při kteréž příležitosti se mše od J. G.\nOtta (op. 5) pro 3 hlasy a offertoriuin „Assumpta est4<\nod Rob. Fůhrera dávala. Při jiné příležitosti slyšeli\njsme „Graduale do Es\" od našeho V. Horáka (O Maria,\nvirgo pia), v němž se kapelník Pleva vyznačil. Na den\ndušiček řídil naposled p. Holešovský v Niměrově. Dá-\nvaloť se rekviem od Esta čís. 5, od Ig. Holešovského\ninstrumentovanó a kostelní zpěvy „Ne recorderis\" od\nVincence Maška a „Animas fideliuin8 od Albina Ma-\nška, kteréž je vloženo do repertoria od nebožtíka Píce.\nMyslím, že jsem dostatečně vylíčil činnost horlivého p.\nHolešovského, jenž v Niměrově velké lásky, úcty a\nvážnosti požíval. Avšak nejen hudbu chrámovou, alebrž\ni hudbu komorní pěstoval v Niměrově p. Ig. Hole-\nšovský s panem kapelníkem u hraběte Potockého. Tři-\nkrát za týden dávala se kvintetta, kvartetta a tria.\nPánové Skřivan a Hofmanu hráli piano, a p. Hole-\nšovský violu. Přednášely se skladby od Mozarta, Bee-\nthovena, Haydna, Hummla i Onslova atd. Konečně po-\ndávám ještě stručný seznam českých hudebníků, kteří\nzde v Rusi žijí. Přede vším jmenuji vojenské kapel-\nníky a sice: Františka Pejrka, roz. v Nepomuku, V.\nLandu, Václava Kunze, Bernarda Voigta, výborného\nklarinetistu a žáka nebožtíka prof. Farníka, Jos. Krte-\ngiusa, virtuosa na lesnici, Alojse Václava\nPlevu, Jana Procházku, Františka Strobacha, kte-\nřížto všickni jsou s tělem a duší Čechové. Mimo tyto\nkapelníky uvádím pana Skřivana, žáka varhanické\nškoly pod R. Fiihrerem, jenž je rodem nedaleko Budě-\njovic. Pan Skřivan nachází se nyní > Oděsse, kdež\nse mu velice dobře daří, neboť je sám pánem domá-\ncím. Josef M. Weniger, dobrý tenorista a pianista, je\nrodem z Králové Hradce; Josef Kraják je dobrý zpě-\nvák a učitelem hudby v Kijevě; Frant. Hermann, do-\nbrý varhaník, žák varhanické školy v Praze, je hle-\ndaným učitelem ve Winicy, pak Antonín a Josef Stelein\njsou dobří houslisté, roz. z Nové Paky.\n\nFrantišek Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\n„Odpusťte mi, že jsem se k vám vedral — ale\nvaše housle přivábily mne neodolatelně. Odkud po-\nchází tento jejich zvuk? — o naučte mne ználi to\ntajemství ?\"\nS těmito zprudka pronešenými slovy vstoupil Jo-\nsef Andrle k otci a k dceři do pokoje. Stařec vysko-\nčil a přitiskl pudovitě své housle na sebe, Lea hle-\nděla upřeným zrakem polo uleknuta polo zachvácena\nna jinocha — jak krásný byl přece nyní u svém vy-\ntržení ! —"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "249", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.5", "texte": "„Prosím vás, smilujte se nade mnou, vyučujte mne\n— vždyf jsem zámožný, zaplatím vám, co budete žá-\ndatil\"\n„Tři dni tu teprv bydlím, chtěl jsem si odpoči-\nnouti od toho vandrovního života a ani více vyučovati\nani více hráti. Chováte-li ale takovou velikou lásku\nk hudbě, chtěl bych vás přece vyučovati, aspoň tolik\nco sám umím, ačkoliv toho moc není.\"\n„Naučím se na svých houslích také tak zpívali,\njako vy jste právě pěl na svých. \"\n„To asi sotva, mladý muži, nebof moje housle\nisou pravý podiv, jsou to pravé Amátky.\nJosef díval se chvíli s pohledem plným úcty a\nžádosti na nepatrné housle. To tedy byly pravé Amát-\nky?*) Jak často již slýchával o těchto drahocenných\nnástrojích.\n„Není takových houslí už více k dostání ?\" tázal\nse po přestávce.\n„O jsou ještě mnohé Amátky ve světě, avšak\nsotva by které jiné tak zpívaly jako tuty.\"\nMladík hluboce si povzdechnul, odstranil se a vy-\npravoval pak krátkými slovy historii svých hudebních\nstudií. Po dlouhém umluvení ustanovili se konečně\noba mužové na tom, že Josef každého večera, místo\nco by do lesa šel, sem přijde a hodiny své tu bráti\nbude, neboř aby starý Andrle k řádnému vyučování ve\ndne přivolil, na to nebylo k pomyšlení. K štěstí měl\nJosef co syn bohatého muže, dosti dobré kapesné, od\njehož užívání jenom matce účty klásti potřeboval a tím\nsi zaplatil vyučování u starého žida. Když konečně\nunešení toto k spokojenosti obou stran se ukončilo,\nodešel jinoch, lehce pozdravujíc — avšak ne domů ;\nsrdce bylo mu příliš plno, hnalo ho to do milého mu\nlesa! S divokou radostí vrhnul se do trávy a snil v ní\naž do rána. — O čem asi snil? O čarokrásných židov-\nčiných očích? — O nikoliv — o divuplných Amát-\nkách. — Děvčete si sotvy povšimnul.\nStarý žid Izák nebyl právě umělec, alebrž divoce\nvyrostlý přirozený virtuos se značným nadáním. Vedl\ntulácký život, postavil a strhl stany, a bez přestání\nsemo tamo se potloukaje, nechával své housle brzy při\nveselých brzy při smutečných slavnostech zavzníti. Go\nmalý hoch táhl jednou po dlouhý čas s jakýmsi housli-\nstou druhé řady po světě, proukázal mu z lásky k hudbě\nnejobětavější služby, sdílel s ním nouzi a bídu, přiučil\nse ale také u něho prvním počátkům houslové hry! —\nTento jeho pán a přítel umřel ale na prsní chorobu a\nzanechal mu své Amátky a odevzdal mu je v posled-\nním okamžiku svého života s požehnáním. Izák pova-\nžoval tyto housle povždy za největší své jmění. Chrá-\nnil je jako své jablíčko a nedal je nikdy pryč od sebe,\nano byl by později raději ženu a děti opustil než tyto\nsvé drahé potěšitele. Nechaly ho všecko snésti, vše-\ncko mu vynahradily; byly mu jeho životem, jeho bla-\nžeností. Když věrná jeho chof Rebeka zemřela, zapěl\non jí na ty housle nejtklivější umrlčí žal, pak vzal dce-\nrušku svou na ruku a odebral se pryč z toho místa,\nvloživ starost o pochování do jiných rukou. A přišly-li\npak dni, kde sám hladověl, aby své dítě nasyliti a oša-\ntili mohl (a takových dní nebylo z počátku málo), tu\nsednuv si se svými Amátkami do nějakého kouta a vy-\nluzoval z nich zvuky, nad kterýmiž na všechen hlad\nzapomněl. Hrával často tak dlouho, až již zemdlel, ale\ni tu neopustily jeho ruce krk houslí. V noci spočíval\ntento klenot před ním na přikrývce jeho chudobného\nlože a zmocnily-li se ho někdy ony bolestné prsní kře-\nče, které, čím více stárnul, tím častěji a trapněji na\nněj přicházely, tu vystrčil vyzáblé své ruce a smyknul\nzvolna přes struny, dotknul se kobylky a zátočky a —\ntrpěl dále, aniž by si stěžoval.\nLea, jeho krásné a milované dítě, byla od dávna\njiž na to zvykla, patřili na jeho Amátky s jakousi po-\nbožnou ostýchavostí a vážností. Housle, kterýchžto do-\ntknouti jak živa si netroufala, zdály se jí býti dilem\nživota a duše jejího otce. Poslouchala s pravou po-\nbožností na každý zvuk toho podivného nástroje, a každý\nnalezl cestu k jejímu srdci. Zavzněl-li někdy u pro-\nstřed v noci onen čarovný zvuk z jejího otce komůrky\na táhl—li se třesavě skrz Leinu malou ložnici, přijala\nona jej vždy radostně do svých panenských snů a vy-\npředla jej zde dále, až z něho povstal široký, tiše se\nvlnící proud, do jehož znějící hloubky pak sama bla-\nženě se pohroužívala.\nOd toho času, co krásný Josef otcovým žákem\nse stal, přijaly Leiny sny poznenáhla jinou tvářnost.\nBývala obyčejně jeho vyučovacím hodinám přítomna,\nodevzdávajíc se, v přesvědčení, že ani učitel ani žák\nsi jí nevšimnou, s duší a se všemi smysly nebezpeč-\nnému potěšení, dívati se, kterak rozkošná světla a stíny\nnáruživé duše na nejkrásnějším mužském čele se mění.\n(Pokračování.)\n*) Housle z továrny rodiny Amati v druhé polovici 16. století\nv Krernoně."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "250", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.6", "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Sotva že se pohostinské hry sl. Artotové\nUkončily, potkali jsme se v repertoiru s dosti zajímavou\nnovinkou—operou to „Faust a Markéta\" od Belgi-\nčana Gounoda. Gounod osvědčil se v tomto chvalném\na dosti zdařilém dílu co rutinovaný a v tajnostech mu-\nsikálně dramatických effektd zasvěcený skladatel. Dílo\ntoto je ve všech cástech promyšlené, ano je to dobře\nvypočtená práce, kteráž na každý způsob vítězství obliby\ndosáhne. Až dosud nejsme ještě s to, bychom říci mo-\nhli, že by obecenstvo první obě představení Gounodova\n„Fausta\" se zvláštní oblibou bylo přijalo, ačkoliv nejen\nhudebními nýbrž i dekoračními krásami dostatečně oplývá.\nJmenovitě překvapí každého proměna zahrady Marketciny\ndo orientalského paláce, jakož i proměna žaláře do vý-\njevu vysvobození. Všeobecně budiž zde ještě podotknuto,\nže hudba, ačkoliv od Francouze pochází, málo francouz-\nského karakteru v sobě má; nýbrž že se spíše o díla\nMeyerbeera, Wagnera a Mendelssohna (zde zvláště při\nkadencování a vedení melodie) opírá. Budeme míti ještě\ndosti příležitosti, o tomto zajímavém díle promluvili a\npročež pro nynějšek připojíme, že obsazení vyj mouce p.\nKréna (Mefisto) a p. Bernarda (Faust) a sl. Mikovou ne-\nbylo dobré a jmenovitě nemohla sl. Grabingrova se\nsvým hlasem a svým již známým, nepravým smýkáním\npostainentu proniknouti. Po „Faustu\" dávala se v ne-\nděli „Němá z Portici\" se známým již obsazením. r—r\n— Beseda, která se dne 20. října k oslavení\ncísařského diplomu v sále na Žofíně dávala, byla\nv skutku velkolepá. Uspořádání její od pánů škol, rady\nWenziga, Dra Grégra a Dra Jeřábka bylo výborné a vy-\nhovělo všem přáním a požádavkům. Sál byl skvostně\nokrášlen a vynikal vkusnou úpravou. Nejprvé odbýval\nse koncert, v němž se pánové: Lukeš, Pisařovic a\nStrakatý, pak ochotná slečna z Ehrenbergu zúčast-\nnili. Jak náš miláček p. Lukeš národní písně zpí-\nval, nemusím podotýkali, neboť jeho výborný přednes\ntěchto domácích plodů je dokonale uznán; avšak musím\nse o tom zmíniti, že p, Lukeš píseú Škroupovu „Za\ndnů mladosti\" místo ochuravělého p. Reichla a vista\nbeze vší přípravy tak mistrně přednesl, jako kdyby ji\ndrahný cas již študoval. Též píseň Moravskou od\nKamenického zpíval pan Lukeš mistrně a dosáhl neko-\nnečné pochvaly. Taktéž dosáhla slečna Ehrenbergova\nkrásným přednesem do češtiny přeložených písní od Krebsa\na Ricciho bouřlivého potlesku. Litujeme jen, že si na-\ndaná umělkyně žádnou původně českou píseň k této\npříležitosti nevybrala. Máineťjiž mnoho nových a krás-\nných písní na př. Nápravníkovou „I šepce kvítí,\"\nkterá by se velice pro ni hodila. Pan Strakatý zpíval\n„Kovářskou\" s velkým úspěchem. Velké pochvaly\ndosáhl pan prof. Jul. Pisařovic cituplným a obratným\npřednesem fantasie na české národní písně pro klari-\nnet. Sbory vedením kapelníka pana Mayra šly dobře,\ntoliko sbor „Těšme se blahou nadějí\" byl by při různěj-\nším a v jistých místech urychleném přednesu většího\núčinku zbudil. Na to nastal tanec. Mezi přítomnými vi-\nděli jsme naše výtečníky: Palackého, Riegra, Braunera,\nWenziga, Zeleného atd.\n— Náš rodák, pan J. J. Abert, skladatel opery\n„Anna Landskronská,\" stane se, jak se praví, druhým\nkapelníkem 11 dvorní opery v Stuttgartu. Prvním ka-\npelníkem je tam, jak známo, pan Eckert,\n— P.Václav Krolmus (Sumlork), známý sběratel\nstarožitností, zemřel dne 24, října. Mimo jiné vydal P.\nKrolmus 13 sešitů staročeských pověstí, zpěvů a způsobů.\n/ v\n— Nadaný básník p. Vojt. Smilovský pra-\ncuje nyní na třech vlasteneckých malých orato-\nriích, k nimžto si látky z doby husitské vybral,\nkterážto se buď sama o sobě neb z nížto se jen jedna\nčást provozovati může. Každé toto malé oratorium bude\nobsahovat mužské a ženské sbory, sola a opatřeno bude\ninstrumentací. Hudbu k této trilogii bude náš činný\nkomponista, p. Lud. Procházka skládat. Že toto pod-\nniknutí je důležité a praktické, vysvítá z toho, že tam,\nkde se zpěvácký spolek nachází, takové oratorium se bude\nmoci provozovati.\n— Páni ř ed i tel o v é zpěv. spolků, kteříž hi-\nstorická jakož i statistická dáta o svých spolcích panu\nLud, Procházkovi, jenž úplný seznam jejich sestavuje,\naž dosud nezaslali, žádají se uctivě, by co nevidět ta-\nkové seznamy buď p. Procházkovi neb redakcí Da-\nlibora zaslali, by se konečně řádný a úplný seznam všech\nceských spolků, jejich ředitelů atd. sestaviti a uveřejniti\nmohl.\n— Pražský spolek hudebních umělců, stojící pod\nzáštitou J. 0. pana Arnošta Františka de Paula, říšského\nhraběte z Waldáteinu, uspořádá ve čtvrtek dne 7. listo-\npadu 1861 dopoledne o 11, hodině ve farním chrámu\nrytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou výroč-\nní slavnost smuteční za své v Pánu zesnulé vysoké pro-\ntektory, místoprotektory, čestné a činné údy. Provozo-\nvati se bude: Requiem od Leopolda Měchury.\n—- Hlahol. Stvrzením slavii, místodržitelství jest\nkonečně český zpěvácký spolek „Hlahol\" v život uve-\nden, kterýmž hudebnímu našemu ruchu zajisté nemalý\nčinitel přibude. Zpěvácký spolek „Hlahol\" postavil sobě\nza úlohu pěstování zpěvu mužského, hlavně sbo-\nrového, však i solového, by nadaným jednotlivcům\npříležitost dalšího vzdělávání byla poskytnuta; dále p ě-\ns to vání vzájemnosti mezi zpěvácký mi spol-\nky ce skosí o vanskymi, podporování uměle-\nckých snah jejich a vzbuzování jednotného\nvědomí všech spolkňv; by se literatura zpěvu co mo-\nžná rozvinula, bude vypisovat ceny, a pro venkov\nnejnovějších rukopisů mít vždy pohotově; dále uspořádá\n„Hlahol\" svým údům stálé zábavy, jakož i veřejné\nkoncerty a výlety. Kdož tedy přátelé českého zpě-\nvu a příjemné, srdečné zábavy jsou, vyzýváme k přistou-\npení k „Hlaholu\" buď co zakládající, nebo přispí-\nvající údové. Zakládající údové platí co vkladné 10\nzl. s ročním příspěvkem 5 zl.; přispívající co vkladné\n5 zl. s ročním příspěvkem 5 zl. Přistupující nechť se\nhlásí v administraci „Národních Listů\" s udá-\nním jména, bytu a stavu. Práva a povinnosti každého\núda lze ze stanov spolkových poznati, kteréž se každému\npři vstoupení doručí. Kdožby z pp, zpěváků ještě při-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "251", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.7", "texte": "stoupili chtěl, nechť se přihlásí u výboru v každotýhodní\nschůzce spolkové v pátek o 8. hod. v sále u arcivévody\nŠtěpána na Sv.-Yáclavském náměstí. Valné skromáždění,\nv kterémž se bude definitivní výbor voliti, bude ještě\nzvláště vypsáno. Prozatímní výbor zpěváckého spolku\n„Hlahol u.44\n\n— n.\nZ Berouna. (Pozvání k besedě). V neděli\ndne 3. listopadu uspořádáno bude zde přičiněním šlechet-\nného šk. rady pana Wenziga hudební, deklamatorní\na taneční beseda ve prospěch pohořelých Vražských,\nv nížto pánové Lukeš, HelJer, Procházka a Přer-\nhof účinkovali budou. Program je následující: „Dcerám\nčeským,44 sbor od Górnera. 2. Národní písně, zpívá J.\nL. Lukeš. 3. Deklamace, přednáší Přerhof. 4. „Nevěrný\nmilý,\" sbor od Vašáka. 5. Pieca pro piano, od\npi n a a „Lovecká44 od Pro ch ázky; přednáší Pro-\ncházka. 6. Deklamace, přednáší Přerhof. 7. „Moravská,44\nod Kamenického — národní písně; zpívá Lukeš. 8. „Sta-\nročeská,44 sbor od Skroupa.\nZ Boleslavi. (Produkc e.) Zpěvácký spolek\nzdejší odbýval po dlouhé přestávce zase jednou veřejnou\nprodukcí. 20. říjen byl však pro návštěvu zábavy této\nnešťastný den proto, že v městě našem posvícení se sla-\nvilo. Návštěva nebyla proto tak četná, jak bychom byli\npřáli neb každý slaví den ten rád v kruhu domácím s\npřátely a známými přespolními k této slavnosti pozvanými.\nBylo to tím více k politování, proto že program zábavy\ntéto vyhověl požadavkům rovnoprávnosti a také\nco se do ceny přednešených čísel dotýce, velmi dobře\nsestaven byl. Bude to voda na mlýn mnohého odrodilce\na dobré věci, jenž slabší návštěvu prudukce\ntéto připíše tomu, že jen dva sbory německé před-\nnášeny byly. Dostačí to však věru pro město ccské jako\njest Boleslav a nevíme, jestli se v každém městě němec-\nkém v tétéž míře vyhovuje nárokům češtiny ?! Sbory ně-\nmecké však byly dobré, ano jeden velice zajímavý a\nklasický, pročež nemáme ničehož proti tomu, seznámí-\nme-li se na takový způsob s plody hudebnými soused-\nního národu dobrými auš le chťuj í e ími. Ze sborů\nslyšeli jsme „Na Prahu44 od Veita, „Kalino ty milá\nkvětino44 od Vašáka, „Kadrillu z národních písní\" od\nKerna a ráznou „Kovářskou;\" z německých pak: „Die\nEhre Gottes44 od Beethovena a „Schlosserlied44 od Jul.\nOtta. Zpěváckému spolku musíme všecku chválu vzdáti,\nže veškeré sbory přednesl velmi dobře, ba dílem výtečně.\nZe sólových písní pak slyšeli jsme: písně od Pivody a\nnárodní písně, jež dílem pan Vecko, dílem slečna S.\nku spokojenosti zpívali. Doufáme, že zpěvácký náš spolek\nničím odstrašili se nedá od chvalného počínání svého,\nzvláště co se dotýce rázu národního a slušných\npožadavků obyvatelstva českého města Boleslava mladého\na okolí jeho. Dělal i v tom ohledu v krátkém case vší\nchvály hodných pokroků. Doufáme, že v tom pokračo-\nvali bude.\n\n(+) Z Heřmanova Městce. (Zastaveníčko.)\nV pondělí dne 21. října 1861 v předvečer slavnosti narozenin\nJeho Osvícenosti knížete pána Ferdinanda\nKynského z Chynic a Tetan, zpívalo se 9 sborů\nve velkých, jasně osvětlených komnatách krásného zámku\nv Heřmanově Městci. Učitel na hlavní škole p. Steinich\nsezval místní zpěváky, i požádal Chrudimské, Pardubické,\nChoitické i jiné tidy zpěváckých spolků a sborů,\nby tento večer důstojně oslavili. Protož odpoledne dne\n21. října se sjížděli a scházeli zpěváci z vůkolí do zná-\nmého dobrého hostince p. Pi vnicky v Heřmanově Městci,\na po srdečném uvítání a bratrském pohovoření počala\nzkouška, načež se vše ubíralo k zámku. Sbory se násle-\ndující provozovaly: „Ať žije!44 zastavenícko od Jelena,\n„Náš český zpěv44 od Vogla, kteréž sbory významný\ntenorista p. Ant. Kopecký, farář z Choltic, řídil. Ná-\nsledující 4 sbory řídil p. F r a n t. Janda, ředitel zpěv.\nspolku Pardubického: „Utonula44 od K ř í ž k o v s k é h o,\n„Cikání44 od Vogla, „Já jsem Slovan44 od Vašáka a\n„Dlouho buď zdráv\" od Jelena. Učitel p. Steinich\ndirigoval: „Na vlast44 sbor od J e 1 ena a „Das ist der\nTag des Herrn !44 od K r e u t z r a. Kníže pán byl vůcihledě\nzastaveníckem tím mile překvapen a nad tím velkým da-\nvem vybraného posluchacstva potěšen, přijal a oslovil\nzpěváky velmi vlídně, chválil zpěv a vyžádal sobě 3.\nkus k opakování. Od koho to as byl? — Inu! arciť od\nnašeho proslulého moravského Křížkovskébo, naše\npřekrásná melodická „Utonula.44 Pak následovala skvělá\nhostina, při kteréž se volaly přípitky: „Ať žije kníže pán!\n— Ať žije celá jeho rodina !— Ať žije zpěv. spolek\nPardubický! Ať žije zpěv. soplek Chrudimský!44 načež\nvyvolat na vzájem p. Janda z Pardubic: Ať žije cacký\nzpěv. sbor Heřmano-Městský,\" což hlučně opakováno\nbylo. — Byl to věru jeden utěšený večer, a zase jsme\npoznali, že ušlechtilý zpěv chovákou zelnou moc v sobě\na že každého buďsi šlechtic buďsi služebník, zná mocně\nrozjařiti, uchvátiti. Tehdáž, buď i drahný náš cas vůbec\npospolitému zpěvu věnován, zvlášť ale našim rozto-\nmilým český m ctverozpěv ňm! —\nZ Hlinská, 21. října. Známkou probuzenosti a\nuvědomělosti národní jest dojista stavení důležitých dob,\noceňování důstojné velkých snah výtečníků. Zajisté po-\ntěšilo za doby naší jest scítávati úkazy tyto v milé naší\nvlasti, jsou to pevné a nezvratné důkazy, že žijeme a že\nchceme žiti. Důležitý zajisté jest nám 20. říjen co vý-\nroční památka našeho vzkříšení, i u náš došel důstojného\noslavení. V chrámě byla slavná mše s Te Deum. Ve-\nškeré skladby přispěly značně ku povznesu celé slavnosti.\nChrám byl lidstvem nabit, přítomná byla městská rada.\nVečer uspořádána beseda u „zlatého lva.44 Slyšeli jsme\nzdařile provedené skladby od Zvonaře, Vogla, Pivody a\nJavůrka, p. A. V. výborně Pi vodo vy písně přednášel. Pan\nA. v dlouhém proslovu rázně lícil utrpení naše i význam\n20. října a doby naší pro národ náš. Po proslovu pro-\nvolána výtečníkům našim a dárci diplomu sláva. SI. Ad.\nrozmarně přednesla „To se nesluší,44 zdařile a promýšlené\np. St. „Sedláka na biliáru44 a „Vysloužilce44 provedl. Ve-\nlezdařiíá báseň: „Pohádka o zakletém princi44 p. A. před-\nnesená dosáhla obecné obliby. Mimo to se zúčastnil též\n801etý samouk p. Fr. Dřevikovský v přednášení. Co zvlášt-\nnost musíme podotknout, že krásná plet u slavení dne\ntak vvznamného se vyznamenala velikou a nevídanou pa-\nsívností. Úkaz ten nás překvapil, nemyslíme však, že by\nto byl plod ci úkaz vítězství zpátečnictví.\nZ Vodňan. (Mše Veitova.) Již dávno čítám\nlisty Vaše, ale dosud jsem se žádné zprávy hudby se tý-\nkající z města našeho nedočetl, ač se zde mnohá věc\nprovozuje, již jsme zvyklí jen ve větších městech slý-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "252", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611101-01.1.8", "texte": "chati. Tak se zde provozovala dne 20. října velká mše\ndo D. dur od Vei ta, která v celku dosti skvěle vy-\npadla a k oslavení toho dne velmi dobře volena byla.\nDíky za to řediteli kůru p. Hynk. Jelínkovi. Navečer\nbyla otevřena hudbou a zpěvem první zimní beseda.\nHudbu si zařídili údové zpěv. spolku ze svého středu\nsami, a již prvním svým vystoupením společnost takřka\nokouzlili. — Když byl zapěl zpěv. spolek píseň národní\n„Kde domov můj44 — provolal zdejší purkmistr p.\nAnt. Skalický slávu J. V. našemu nejm. králi za\nudělení diplomu od 20. října 1860, a p. V. Cába, učitel\nna klavní škole, slávu „naší statné pravici v radě\nříšské,66 což celá společnost s nadšením třikráte hřmotně\nopakovala. Očekávali jsme také, že bude město na večer\nosvětleno, ale nepřišlo k tomu, proč, prozatím nevíme;\nvíme ale mnohé, o cem bude-li toto laskavě přijmuto,\nbudoucně více podati hodláme. —\n\nEd. Nápravník.\nBerlín. Král Pruský udělil dvornímu kapelníkovi\nMeyerbeerovi královský korunní řád 2. třídy.\nLipsko. Nedávno prodléval zde mladý nadaný žák\nBedřicha Kittla a Alexandra Dreyschocka p. Leopold Lion\nz Prahy. Co pianista dosáhl již dosti vysoký stupeň do-\nkonalosti a zasluhuje též co skladatel povšimnuti. U na-\nšeho krajana prof. Moschelese hrál pospolu s koncertními\nmistry A. Dreyschockem a Davidovem trio vlastní kompo-\nsice, kteréž spůsobnost a talent jeho dotvrzuje. Koncertní\nouvertura, s kterouž zde pan Lion za předešlé saisony\nve veřejnost vstoupil, byla jak od obecenstva tak od kri-\ntiky příznivě přijata. Mladý umělec odebral se odtud do\nBerlína. — V třetím koncertě „Gewandhausů\" přednese\np. Karel Davidov, clen téhož orkestru, své koncertní\nallegro pro cello a pak fantasii na Schubertův\nvalčík od Servaise. — Albert Czerwinski vydá co\nnevidět u J. J. Webra zde „Dějiny tanečního umě-\nn4í\" s 33 vyobrazeními a s 9 starými tanečními melodiemi.\nLondýn. Paní Jenny Lindová vystoupila dne 22.\nříjna opět veřejně v koncertu a zpívala v oratoriu „Eliáš\"\nod Mendelssohna. Ze tento Švédský slavík velkého nad-\nšení zbudil, netřeba podotýkati.\nťaříž. Co nevidět přijede sem známý virtuos na\nhousle a cestovatel p. Miska Hauser, by zde několik kon-\ncertů uspořádal. V letě koncertoval v Itálii a v posled-\nním case v Mohuci. — Král italský J. M. Viktor Ema-\nnuel zvolil mistra J. Rossiniho za clena Savoyského řádu\nmesiánských zásluh s ročním platem 600 Lir. —\nOflfenbachova nejnovější operettka „Lékárník a kadeřník66\n(text od Frebaulta) je velmi zajímavá novinka, kteréž se\nobecenstvo smáti musí. Obsah je tento: Jednou žil lé-\nkárník, jenž ve svém hloupém synku farmaceutické genie\nviděl. Mladý lékárník vynašed nový systém o krmení pi-\njavek a napsav o tom učené pojednání, odejde do Paříže,\nby pro něho již určenou nevěstu za manželku pojal. Když\nna den svatby ženich tchánu svému se představí, ukáže\nse, že již jiný jeho místo zaujal, totiž: mladý kadeřník,\njejž dívka miluje a jenž vydávaje se za lékárníka, svo-\nlení otcovo obdržel. Starý myslí, že udivený lékárník je\nvlastně kadeřníkem. Když se toto nedorozumění vysvět-\nlilo, přišlo se na to, že vlastně nevěsta to všecko zpu-\nsobila z té příčiny, by kadeřníka za muže dostala. Že-\nnich lékárník musí s dlouhým nosem odtáhnouti. Offen-\nbuchová hudba je lehká, půvabná a v tom originální,\nže se v starých formách pohybuje. Též ouvertura je\nve slohu starých symfonií. Kromě několika pikant-\nních kupletu vyniká zvláště rozkošný kvartet.\nZ Petrohradu dne 13. října. (Glinkovy o-\npery — Produkce u knížete Yusupova.) Hu-\ndební okolnosti se posud zde nehnuly; snad bohužel ztra-\ntíme následkem pobouření studentstva 10 až 12 zajíma-\nvých koncertu, které se v universitě odbývají. Slyšel\njsem již obě Glinkovy opery: „Ruslan a Lidmila,66\npak „Život za Cár a.\" Po prvním poslechnutí mohu\njenom to říci, že z uměleckého stanoviska skoro první\nopera výše stojí, druhá však jak v textu tak i v hudbě\nplynnější a vděčnější. Na tak originálního národního\nskladatele mohou být Rusové pyšni, a oni jsou také.\nProvedení ze strany zpěváků jest chatrné ba i bí-\ndné; důkaz to, že za ohromné peníze nejsou zde s to,\nzdatný personál a vzornější repertoir zavěsti. Jak tohoto\nzajímavého skladatele ve skladbách lépe seznám, podám\nVám potom obšírnější úsudek o jeho hudbě, zvláště\noperní. Včera na narozeniny prince měl jsem první\nprodukci; program sestával z 8 kusů, mezi nimi též\nGlinkova skladba „Hamarinskaja.44 Je to národní melodie\nsama v sobě kratinká; co však z této malinké melodie\nGlinka pro orkester utvořil, dá se jenom poslechnutím\nvyjádřiti. Produkce vypadla velmi dobře. Orkestr byl\nněkolika údy od divadla sesilen. Mimo Glinkovy skladby\nprovozoval jsem též pochod z Tannháusru, Mendelssoh-\nnovu „Píseň jarní,66 Nikolai-ovu ouverturu „Veselé\nženy Windsorské,66 jak to J—k (vulgo pan Josef) řekl a\n„Vlastu44 a jiné. Došel jsem za zdařilé a precisně pro-\nvedení velké pochvaly.\n\nVídeň. Do nového projektovaného dvorního operního\ndivadla vejde se 2740 osob. Budel tedy as tak\nvelké jako jsou italská divadla. Do divadla „Teatro\nReále44 v Turíně vejde se as 2000 osob, do divadla\n„Fenice44 v Benátkách 2000 osob, do divadla „S a n\nCar 1 o\" v Neapoli 3500, do divadla „Carlo Fe1 i-\nc e66 v Janově 3000 lidí a do divadla „S ca 1 a66 v Mi-\nláně 4000 lidí.\n*\n\nŠarada.\nTré silab.\nJ. Horák.\nPrvní s druhou tělo sílí\nTomu, kdo celý den s pílí\nPracoval ku svému cíli; —\nUrazil-lis mnohou míli,\nJsou Ti pro zemdlené žíly\nDruhá s třetí velmi milý;\nVšecky tři však si zvolily,\nK slávě vlasti aby žily,\nZpěvy české v trudné chvíli,\nBy nás k činům povzbudily."}]}