{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_sha256": "00518578682ff6b6ad328a8930fe98d1a041efc95995243d71eeb1bca696afad", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/11/10_01/bmtnabd_1861-11-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "253", "page_fin": "253", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.1", "titre_corps": "Kolářská", "titre_sommaire": "Kolářská", "signature_source": "Vácslav Pok Poděbradský", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1526, "texte": "Kolářská\nVácslav Pok Poděbradský.\n*>-\nOslrý poříz v ruku statnou,\nNa se z kůže zástěru!\nChci—li míti práci zdatnou,\nDobré dřevo vyberu;\nV Z hrubá budiž otesáno,\nak na kozlu přiřezáno:\nZ náboje, špic, loukotí\nKolo má se zrobiti.\nJe to V světě kolotání,\nVše se ku předu,\n\\\nKolo času V|e pohání,\nTaké ducha národů.\nJedni druhých dostihují,\nMocní slabých předstihují;\nTřeba mnoho vozů, kol —\nJezdíf všechno napospol.\nVozy velkou roli hrály\nV bojích předkův slavených,\nÚtokům když vzdorovaly\nHradby z vozů spojených;\nV nich se ženy s dětmi kryly,\nKdyž se voje mužné bily:\nKolářům Trocnovský přál,\nJejichf práci cenit znal.\nCo vše z špalku může býti,\nKdyž se řádně oteše!\nDát se jím všem posloužili\nK prospěchu i k potěše.\nPluh nám kypří plodnou půdu,\nBrány drobí polní hrudu,\nVozy sváží kde co je —\nŠtěstí divně koluje.\nV blátě klusal chuďas mnohý,\nTed hic jezdí v kočáru,\nJiný, měl velké rohy,\nPřicházívá X? káru.\nKol své osy syět se točí,\nZ dráhy svojí neyybočí,\nKdo však na ní zýyhne vůz,\nZkusí mnohých nehod hrůz.\nChutě nástroj v ruku činnou,\nS radostí v své práci dál,\nRychle doby lidské minou,\nBlahý, kdo vždy k svému stál!\nS jasnou tváří, s myslí čilou\nRobí kolář snažnou silou;\nJeť vší jeho péče květ,\nAby dobře jezdil svět.\n*) Píseii tato, věnovaná panu J. Barchovskému, měšťanu a\nkoláři Poděbradskému, vyšla nedávno tiskem A. Renna.\nK žádosli páně spisovatelově vyzýváme pp. hudební skla-\ndatele k uvedení jejímu do hudby a zaslání nápěvu redakci\ntohoto listu, načež nejzdařilejší skladba v „Záboji\" bude\nuveřejněna. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "253", "page_fin": "254", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.2", "titre_corps": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "titre_sommaire": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.1", "debut_caractere": 1528, "fin_caractere_exclue": 2004, "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nLukeš cítil potřebu, vzdělána býti a chopil se le-\ndy, jak myšlénka tato přesvědčením se stala, každé\npříležitosti, by kněh poučných dílem z malé knihovny\nOuštěcké, dílem od privátníků si zaopatřil. Konečně\nprosil otce, by ho opět na studia dal s doložením, že\nmusí nyní nad všemi obtížemi zvítězit a byf by to i\nsebe většího namahání stálo. Umínil si Lukeš, že —\njak dříve byl posledním — nepopustí, dokud se ne-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4569, "texte": "stane prvním aneb aspoň aby se v první řadě svých\nspolužáků skvěl. A tak se také stalo. Neoblomná že-\nlezná vůle u dosažení vytknutého cíle byla nyní povždy\nvěrná, nerozlučná družka Lukešova života. Ovšem\nvzdechnul si hluboce, když rozvažoval, kde vzít pro-\nstředky k pokračování v studiích gymnasialních. Tu\nmu ale osud příznivý přišel šfastně vstříc. Šel s otcem\ndo Brna na adventní trh a připomínal mu cestou, že\ncítí, že již dlouho soprán zpívali nebude; prosil ho, by\nspěchal, že by se rád ještě jednou v klášteře v jedné\nprodukci zúčastnil, že to bude beztoho již naposledy a\nže by si tam na velké mši ještě s radostí nějaké so-\npránové solo zapěl. Lukeš dorazil s otcem svým ve-\nčír dne 31. října 1840 do Brna a 1. listopadu na Yše\nSvaté pádil časně ráno do kláštera, by svému vrouc-\nnému přání vyhověl. Profesor filosofie pater Matouš\nKlácel, který mezi tím dozorství nad fundací od pa-\ntera Fulgence převzal, zaradoval se nad prosbou Luke-\nšovou nemálo, a dal ihned povolení, by Lukeš ve mši\nspoluúčinkovali mohl. Dávala se mše od Jos. Hayde-\nna, v níž na vyzvání p. dirigenta Lukeš sopránové i\naltové sola převzal. Bylof mu to velmi snadno učinili,\nnebof měl Lukeš i v tomto stáři ještě objem hlasu přes\npůl třetí oktávy a hlas byl přenáramně silný a zvučný, tak\nže mu to ani mnoho namahání nestálo, celý sbor, byt i sebe\nrozsáhlejší, úplně opanovati. Mimo to, že Lukeš hravě\na vždy bez nejmenší chyby všecko s listu zpíval, byl\nto právě jeho veliký a pružný hlas, který všeobecné\npodivení způsobil, tak že několik na kůře účinkujících pánů\nsami k p. prof. Klácelovi šli jej žádajíce , aby Lukeše\ndo fundace přijal, k čemuž on bez všeho zdráhání svo-\nlil. Při této příležitosti pravil Klácel, že to rád učiní,\njen jestli Lukeš bude chtít opět študovati, neb že ví\nz dřívějších časů, že mu ta němčina nechutnala. Tato\nrozmluva dotčených pánů byla otcovi Lukeše hned dne\n2. listopadu donešena a syn i otec chopili se okamžitě\nvítané tó příležitosti, by jejich záměr — opětné při-\njmutí do fundace t královém klášteře — se uskutečniti\nmohl. Po krátké panu prof. Klácelovi přednešené prosbě\nse to také stalo.\nLukeš byl tedy zase jak dříve fundatistou a vstou-\npil co študující do druhé třídy gymnasialní. Ve fun-\ndací vypomáhal Lukeš, dokud mu hlas sloužil, v sopránu\ni altu, mezi tím se ale již učil fagot, a fungiroval za\nkrátký čas co sekundista tohoto nástroje také již na\nkůru. Primárném téhož nástroje byl tenkráte náš vý-\ntečný skladatel Hynek Vojáček, který nyní v Petro-\nhradě u císařské kapely tentýž nástroj fouká. Později\npřevzal Lukeš contrafagot a při tomto také až do svého\nvystoupení z fundace zůstal. Oba tyto nástroje byly\nsice Lukešovi velmi odporné ; chtěl—li ale ve fundaci\nbýti, musel si zběhlost a obratnost na nich zjednati a\nmimo kůr musel se též v jiných produkcích domácích\nkaždý z dospělejších fundatistů k spoluúčinkování za-\nvázati. Že pro vyvinuli hlasu každý foukací nástroj\nvelkou škodou, nebude žádný znalec upírali. Mimo to\nale učil se Lukeš, by na pohřbech si něco vydělali\nmohl, pozoun, ač dobře nahlížel, že to jde na ujmu\njeho se již ozývajícího tenoru. Co ale na plat, nouze\nláme železo. Z domu neměl Lukeš co očekávati, cho-\npil se tedy každého prostředku, by na nevyhnutelné po-\ntřeby několik grošů si v potu tváře ulovil. Kromě těch\nnadřečených strojů začal se též Lukeš učit čello, k če-\nmuž si velkou školu sám opsal a i fortepiano nezane-\ndbal. Tak hleděl Lukeš každou prázdnou hodinu upo-\ntřebiti, aby se hudebně co možná vzdělal. Učitele při\ntom neměl žádného, musel se co samouk na svůj vlastní\nvtip a pilnost spoléhati. Jak docela jináče jest ta sa-\nmá fundace nyní pod naším výtečným, věhlasným pate-\nrem Pavlem KHžkovským zřízena ! Tento se stará\nvěru co pravý otec, ač mnohý škaredý nevděk již ho\nstihl, o svěřenou mu k vychování mládež. Klácel hudbu\nnejen že neuměl, co ale mnohem horší bylo, on ji též\nz celého srdce nenáviděl a nestaral se, co se prospí-\nvání v tomto oboru týče, o fundatisty pranic, ponechaje\nkaždému, co ze sebe sám udělá a považoval a pova-\nžuje snad ještě nyní hudbu za docela zbytečnou ve\nsvětě, vyhýbal se jí, kde jen mohl. Co se ale češtiny\ndotýká, musí mu každý z tehdejších fundatistů k nej-\nvětším díkům zavázán býti, neb hleděl s neúnavnou hor-\nlivostí ve všech Češích jakož i Moravanech ve školách i\nve fundaci mu podřízených lásku k mateřské řebi a\nk naší milé, tkrásné vlasti, seč jen mohl, vzbuzovati.\nJeho nadšenost pro naši dobrou a spravedlivou věc\nměla ovšem pro něho špatné následky, za to ho ale\nnejvřelejši díky všech jeho žáků věčně doprovázet\nbudou. —\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "254", "page_fin": "255", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.3", "titre_corps": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Stanovisko zpěvu.", "titre_sommaire": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Stanovisko zpěvu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.2", "debut_caractere": 4571, "fin_caractere_exclue": 5108, "texte": "Myšlénky o slovanském zpěvu.\nStanovisko zpěvu.\n(Pokračování.)\nJelikož víme, že novější ruští skladatelově hudby,\no nichž nepochybujeme, že důkladné teoretické vědo-\nmosti mají, nyní vzděláváním církevního zpěvu se za-\nnášejí, a když také není se co obávati, že by tito mu-\nžové se osmělovali, zaváděli novoty v duchu cizím, ob-\nřadu i národu protivném; tedy snad nebude již daleký\nten čas, že se Rusové budou radovati církevním zpě-\nvem, charakteristickým i národním, a zároveň všeobec-\nným požadavkům pravého umění podle stupně, na kte-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5341, "texte": "rem evropské umění stojí, dostojně odpovídajícím. Při-\npomínám sobě při té příležitosti sbírku novočeských ko-\nstelních zpěvů před několika lety v Praze vyšlých, ku\nkterým také částka starších dodána byla. Mnohé tyto\npříspěvky ode mnohých vážených kompositox*ů Praž-\nských chvály hodnou ochotností podané, obsahovaly sku-\ntečně ledacos dobrého. Ale jaký to duch vanul ve větší\nčástce těchto skladeb ? Zde se milokrásně ozýval Spohr\na Weber, tam zas třepetal se ostatek německého co-\npánku z předešlého století. Vezměte Kozáka, Černo-\nhorce anebo Krakusa, dejte mu na hlavu dobře opudro-\nvanou paruku s copem, a na to mu vsadte třírohý dok-\ntorský klobouček, a budete míti figuru ne o mnoho\nsměšnější, než ony české texty v tom germansko-hu-\ndebním zakuklení. Jestli též připustím, že to porov-\nnání snad trochu přehnané jest, přece to zůstane vždy\npravdou, že na takové cestě žádného spasení očeká-\nvati nelze.\nZ příčin též uvážení hodných můžeme dále na\ntom se shodnouti, že zpěv v dávnověkosti obřadem\nvzdělávaný, také beze vplyvu na lepší třídy národu ne-\nzůstal, ano při dobrém rozmyslu za pravdu míli mů-\nžeme, že Minnesangerové němečtí a Troubadurové fran-\ncouzští mezi četným, mocným a velmi zřídka vzdě-\nlaným slovanským rytířstvem také své uměním spříz-\nněné bratry míti museli. Bylo to ovšem v duchu středo-\nvěku, církevní zpěv jako důležitější, pomocí písma pro\nbudoucí potomstvo zachovává ti a při tom jiné písně\nlásky a besedních rozkoší písma pro budoucí potom-\nstvo zachovávali, a při tom jiné písně lásky a besed-\nních rozkoší, jako plody okamžitého, pomíjejícího nad-\nšení zanechávali paměti jednotlivých zpěváků. Zdá se,\njako by to z věci vyplývalo, že tyto zpěvy povaze ná-\nrodních písní vůbec odpovídající, je u vypracování for-\nmy, ne beze vplyvu kostelního zpěvu, převyšovaly.\nTěžko jest pochybovali, žeby lyrické plody z oněch\nčasů nás došlé, jako u př. Králodvorský rukopis, nebyly\nměly býti zpívány. Mně pro toto tvrzení jen jeden\npositivní, to jest písemní důkaz na oči přišel. Myslím\nstaročeskou píseň při pití, která před několika lety pod\njménem husitské písně ve známost přišla, a kterou\nvirtuos Liszt na fantastický koncertní kus pro fortepiano\nvzdělal. Zdali ta píseň právě z husitských časů po-\nchází, čili ne, ať kdo jiný rozhodne; zůstane ale vždy\ndobrou, jadrnou písní, která ve hlavní své myšlénce\nslovenský t. j. pračeský charakter zachovává.\nObrátíme-li se k útvorům v hudbě nejnovějších\nčasů, shledáváme především, že u vzdělání novověkého\nslovanského zpěvu v Rusích právě mnohé znamenité\nkroky již učiněny jsou. Národní divadlo, zrůstající ruská\nlyrika, cestování a cyičení se ruských umělců v cizině,\nustavičné taženi těch největších cizích umělců do Pe-\ntrohradu a do Moskvy, to vše muselo potud dáti ve-\nliký podnět, který již všeho uvážení hodné ovoce plo-\ndili začíná. Právě ten vplyv různorodých živlů ale vzbu-\nzuje zas bázeň, že jednota charakteru v této nově po-\nvstávající škole s mnohými překážkami bude muset zá-\npasiti. Třídy národu, jenž v hlavních městech ruských\nmocí a bohatstvím k podporování umělcův a jich prací\nnejvětší prostředky v ruce mají, větším dílem nemír-\nnými rozkošemi všeho druhu tak jsou přesyceny, že\nnovota a rozmanitost především cílem jich náruživého\nsnažení bývají. Tato okolnost viditelně na rozvíjení\npravonárodniho, zdařilého umění nepříznivě působí, ne-\nboť k tomu především potřebí jest vytrvale držeti se ur-\nčitého směru, zapříti sebe ku prospěchu všeho vlasten-\nského, čímž se člověk raději po nějaký čas se skrov-\nnějšími radostmi spokojuje, aby vyznamenáváním cizého\nneupokořil a nezlehčil musu národní. Za to nachází\nduch slovanský, jehožto nejmocnějšími a nejdůsledněj-\nšími zástupci střední třídy při jich zmáhajícím se vplyvu\nsnad někdy se stanou, nyní již mocné podpory v církvi\na vojsku; neboť to snad nebude známo, že\nruští plukové vlastní zástupy zpěvákův maji, kteří , ač-\nkoli v té chvíli jen ze samých samoukův složeni, nic-\nméně pro zvelebení národního zpěvu předůležitými\njsou. Rusové ostatně obsáhlým hlasem se vyznamená-\nvají, zvláště ty nejhlubší blasové hlasy v celé Evropě\nmezi nimi nalezneš.\nPoláci s mnohými překážkami zápasili musejí.\nVzájemnost mezi středištěmi jich duševního života roz-\nličně jest přetržena, prostředky ku zvelebení národního\numění obmezeny, a Polák sám k vytrvalému suchému\nučení se teorii (ku každému vyššímu vyniknutí v hu-\ndebním básnění nevyhnutelně potřebné) jen zřídka scho-\npen bývá ; konečně jsou i odtržené částky národu ci-\nzím přerozmanitým vplyvům příliš podlehlé. A přece\nmusa nemlčí, přece její srdcejímayá píseň dostojnó mí-\nsto u velikém sboru slovanských národův pro sebe po-\nžadovali smí. Přirozený smysl pro hudbu a zpěv, py-\nšně vynikající lyrika, především ale nevykořenitelná\nláska ke všemu vlastenskému a národnímu, na vzdor\nzmíněným nepříznivým okolnostem, již mnohý pěkný\nkvět v oboru národního umění vypěstovaly, a ještě více\nv budoucnosti vypěstují. Pokusy používáním divadla pro\nzvelebení zpěvu potud učiněné pro skrovné síly sice\ndaleko nevedly, přece ale v budoucnosti z toho ne bez\npříčiny více očekávali lze. Co mimo to od lepších pol-\nských skladatelů ve zpěvu učiněno, ponejvíce mívá tu\nzásluhu, že jest čistě-národním, a v tom ohledu též ve-\nlice zajímavým. Nemohu zde nic lepšího učinili, než\nvlastní slova jednoho schopného polského umělce u vý-\ntahu podali.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "256", "page_fin": "257", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.4", "titre_corps": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.", "titre_sommaire": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3634, "texte": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.\n(Dokončení.)\n§. 23.\nTajemník\npodporuje předsedu při vyhotovení všech písemností a\nvede společně s tímto korespondencí, zapisuje výnosy\na znamenité příhody spolku do knihy pamětní a podává\nzprávy o návrzích v knize přání projevených. Dále se-\nstavuje seznamy údův, udává, který úd vstoupil neb\nvystoupil neb vyloučen byl, on rejstříkuje korespondenci\na chová pečef spolkovou.\nNa pečeti spolkové jest znak země české s ná-\npisem „Hlahol, zpěvácký spolek v Praze.\"\n§. 24.\nListovní\nchová a opatruje všecky hudební skladby, nástroje i\nnábytek spolku, vede inventář těchto předmětů, a sice\nzvláštní pro partitury, jiný pro rozmnožené, jiný pro\nsólové zpěvy. U rozmnožených, vždy dle hlasů srovna-\nných zpěvů udejž číslo inventární a počet jednotlivých\nlistů na každém přepise lil-asu. Podle poukázek řidite-\nlových dává listovní skladby přepisovat, přepisy a účet,\nkterý proskoumá a podepíše, ukáže řiditeli a dá i od\nněho účet podepsat. Účet od obou podepsaný odevzdá\nse předsedovi i s poukázkou řiditelovou, předseda ode-\nvzdá zase účet pokladníkovi, jenž jej vyplatí. Listovní\npřihledá, aby všechny hudební skladby, které jsou ma-\njetkem spolku, měli i pečef spolkovou.\nV cvičeních a zkouškách mějž pohotově připra-\nvené skladby, které se provozovali budou.\nK rozdávání listův volí zpěváci jednotlivých hlasů\nčtyry údy, kteří listovního vůbec podporují u výko-\nnech jeho.\nListovní čte v každém cvičení jména údův a na-\nznačuje, kteří zameškali, seznam jich pak každý měsíc\nřiditeli odevzdá.\n§. 25.\nPokladník,\njenž spolkovou pokladnici zaopatřiti má, přijímá všechny\ndůchody, chová je, jakož i veškeré jistiny, papíry a\nvklady spolku ve své skříni a vyplácí vše.\nPřevyšuje-li vydání 3 zl. r. č., musí míti po-\nukázku od předsedy; k zapravení platu od přepisu\nmusí míti potvrzení od listovního, že tento přepisy\nnáležité obdržel.\nPokladník dělá měsíčné účty; roční skoumání děje\nse předsedou u přítomnosti dvou údů výkonných, jakožto\ndozorců účetních.\nVýkaz o nakládání to jměním, nad kterým před-\nseda s výborem dohlíželi bude, se pak valné hromadě\npředloží. Kdyby pokladník osobně výkon svůj zastati\nnemohl, může si ustanoviti zástupce, za kterého však\nzůstává odpovědným.\n§. 26.\nObřadník\nzařizuje ve srozumění s výborem úpravu místností, kde\ncvičení, zábavy a koncerty bývají; na něm tedy jest,\naby se staral o osvětlení, topení atd. Spolu s tajem-\nníkem zve čestné údy, představuje spolku údy přistupu-\njící, podává zprávy o vystupujících, přivítá hosty a uvádí\nv koncertech a zábavách.\n§. 27.\nSpory v záležitostech spolku\nrozhodují se v měsíčných schůzkách. Yzniká-li spor\núdem přispívajícím, budiž tento předsedou pozván, by\nnavštívil schůzku měsíčnou, když se o jeho sporu jedná.\nRozepře mezi výkonnými údy rozsuzuje předseda, žá-\ndají-li ale toho sporné strany, děje se líčení pře ve\nschůzce měsíčné neb ve valné hromadě.\n§. 28.\nO vystoupení ze spolku.\nVýkonnému údu je na vůli, vystoupiti kdykoli, ná-\nleží mu ale, úmysl tento dříve oznámit řiditeli, kterýž\npak spolek o tom zpraví.\nVystupující nemá práva požadovati složených pří-\nspěvků zpět; kdoby však byl příspěvků nedoplatil, musí\nje před vystoupením dokonale zapravit. Zakládající neb\npřispívající úd vystupuje, když se prohlásí, že dále při-\nspívali nechce. Čestný úd, když vystupuje, vrátí svůj\ndiplom zpět. O opětném přijmutí vystoupivšího úda\nrozhoduje spolek hlasováním.\n§. 29.\nVyloučení spolku\ntýká se jen údů výkonných, uzavírá je spolek a před-\nseda vyloučenému písemně oznamuje. Vyloučení vý-\nkonného úda nastává:\n1. Dopustil—li se zřejmé nepoctivosti.\n2. Pak—li by vůbec zavdal příčinu k rozbrojům a\nrůznicím ve Spolku."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 928, "texte": "3. Pak-li by jednal proti účelu a směru spolku.\n4. Pak-li by třikráte po sobě bez podstatné omluvy\nku cvičení se nedostavil, a potom neospravedlniv se na\nvýslovné vyzvání řiditelovo k nejblíže příštímu cvičení\nzase nepřišel.\n5. Pak-li by se nedostavil k veřejné produkcí,\nv Praze spolkem uspořádané, neudav podstatné příčiny\nsvého zemeškání.\n§. 30.\nSpolek považuje se za rozpuštěný,\nkdyžby jen tré výkonných údů zůstalo, anebo kdyby\ntři čtvrtiny výkonných údů o jeho rozpuštění se usnesly.\nJmění pozůstalé pak odkázáno jest v takové pří-\npadnosti českému národnímu museum. Stanovy, jakožto\nzákony, které si spolek sám dal, mění a může zase\njedině spolek sám změniti 5 patříf tudy změna stanov\nv obor valné hromady.\n§. 31.\nDohlídka zemské vlády.\nZemská vláda vykonává dohlídku nad spolkem a\nzachováváním stanov, taktéž přísluší cis. král. komisa-\nrovi právo, sezením spolkovým přítomným býti a v celé\njednání sp olku nahlédnouti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "257", "page_fin": "258", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.5", "titre_corps": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.5", "debut_caractere": 930, "fin_caractere_exclue": 4512, "texte": "František Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nPo celý den myslila jen na večír; pořáde a po-\nřáde stál jemný, nahnědle bledý obličej mladého muže\npřed její duší; bez přestání dívaly se jeho kouzelné\noči na ni. A v noci, ach; tu nechvěl se žádný tichý,\nzvučný proud více, zvolna okolo ní se vlně. Zvuky\nhouslí rozjitřily hluboké divé moře a každá vlna nosila\nmilenou postavu, a drahý obličej na ni se usmíval a\ndvě ruce po ní žádostivě se vypínaly. A když se se-\nhnula, aby krásného obrazu se uchopila, tu jako stín\nse rozplynul, věčně nedosažný. čím ohnivější srdce,\ntím zakrytější každá láska! Lein obličej neprozrazoval\nničeho o zápasech a bojích v jejím nitru: leto, podzim\na zima uplynuly, jaro zase se vystěhovalo. Tu teprv po-\ncítila, že tato ohromná vášeň, v níž celá její bytost\nutonula, jako kapka v oceánu její tělo pomalu rozetírá.\nToto zimničné mrazení, pocházející z vytržení, když Jo-\nsefovy kroky z dáli již zaslechla, tato ztuhnoucí úzkost,ji\nkdyž déle moskal než obyčejně, tyto dlouhé trapné ho-\ndiny, kde ho neviděla, tyto noci, plny divých snů, třá-\nsly silou Simsonovou na jejím zdraví. A Lea rado-\nvala se z té přibývající slabosti svého těla. Jsou stavy\nv lidském životě, v nichž by každá naděje bud šílen-\nstvím nebo zločinností byla, kde pro bolestivé srdce\njeden jediný toliko anděl těšitel jest, pomyšlení na smrt.\nJosef však netušil o tom všem nic. Sotva že si\nděvčete povšimnul, pozdravil ji když přišel a když ode-\nšel, tu a tam promluvil někdy slovíčko s ní, lhostejnou\notázku a to bylo vše. Zdál se toliko tou jedinou my-\nšlenkou naplněn býti, aby se učil a činil v skutku také\npokroky, že jeho učitel sám nad nimi téměř užasnul.\nYšak vzdor těm patrným prospěchům zůstal mladý ten\nmuž napořáde sklíčen a zamračen; nepopisná zádumči-\nvost jevila se v jeho obličeji a v celé jeho povaze.\nLea připojila jeho tichý žal ještě k svému a trpěla tím\ndvojnásobně. Tu pravil jednoho večera najednou Josef\nstarému Izákovi:\nnCím více se učím, tím nešťastnější se cítím. Co\nje mi platna všechna moje sběhlost, když mí zůstane\nvždycky můj zvuk slabý a beze všeho půvabu. Moje\nhousle se mi již zprotivují, jejich skřípot mě ochuraví.\nProč jsem musel vaše Amatky zaslechnouli.\" Hodil\nsvůj nástroj na stůl, že to zařinčelo a předstoupil zrovna\npřed žida. Zcela rozčilen se třesa, zašeptal mu: „Mu-\nsím vám to říci, sic mi srdce pukne na kusy. Vy je-\ndiný můžete mne potěšiti a opět uzdraviti. Prosím váš,\nmé ubohé duši k vůli, prodejte mi své housle!\"\nŽid zblednul jako mrtvola a křečovitě pojal své\nmilené Amatky do ruky.\n„rrodejtc mi je, zapřísahám vás! Vizte mne zde\nna kolenou a mějte smilování! Bojuju již od onoho prv-\nního večeru, co jsem smysly vábící ten zvuk ponejprv\nzaslechnul, s tou běsnou žádostí, dosíci tohoto jmění.\nZvuk ten mne nechce opustiti, slyším ho vždy, pořáde\nve dne a v noci, bez přestání. To mne zblázní. Vaše\nAmatky mi udělaly, zaprodal bych věčnou svou blaže-\nnost k vůli té čarodějnici. Povězte — žádejte co chcete,\ncelé své jmění tomu oběluju, za dva měsíce jsem plno-\nletý. Chci raději žebrákem se státi a s vašemi Amat-\nkami do šírého světa táhnouti, než boháčem býti —\nbez nich.\"\n„„Víte, že žádáte můj život?\"8\n„Starče, vždyť vaše dny jsou již spočítány; jak\nkrátký jest jenom ještě čas, v kterém vám popřáno jest\nžiti. Jste již zemdlený a máte tedy večír svého života\npokojně stráviti a k tomu chci vám býti nápomocen —\nvám a vaší dceři. Já však se svým mládím, kteréž\nmě souží, se svými silami, které mě mučí, jaká dlouhá\nřada let leží ještě přede mnou! A cítím to, nelze mi\npřežit, bez vašich Amatek.8"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2024, "texte": "„„Až zemru, neehať se pak stanou tyto housle Va-\nšimi, to přisahám u Boha svých otců. Dokud starý\nIzák však ještě dýchá, není žádný král a žádný císař\ndosti bohatý, aby mu je odkoupiti mohl.\"\"\n„Izáku — nezblázněte mě! Vaše Amatky musím\ndostati.\"\n„„Chcete mne snad zabiti jako psa, abysle mne\no ně oloupil? Pak běda vám, stanou se Vaší kletbou!\"\"\n„Nechcete — opravdu ne? Bylo to Vaše poslední\nslovo ?\"\n„„Moje poslední — nemohu Vám ty housle pro-\ndali !\"\"\nDořeknuv to, obrátil se a odkvapil pryč.\n„Nikoli,\" zašeptal tu pojednou hlas, tak strašně\nznějící, jako hlas umírající ženy. Byla to Lea, která\ntu mluvila. Mechanicky se zdvihnuvši, šla za odkva-\npujícím jinochem a dostihla ho ještě před dveřmi u\ndomu. Josef zůstal státi. Dívka položila těžce svou\nruku na jeho rameno, a patříc s pohledem smyslem po-\nminulé na něho, tázala se ho pomalu a na každé slovo\npřízvuk kladouc: „Neodejdete, když se Amatky stanou\nVaším vlastnictvím? Budete pak šfasten — zcela šťasten?\"\nMladý muž podíval se na dívku, dlouho a skou-\nmavě. Chvěla se pod jeho pohledem a stáhla svou\nruku zpět. Závoj roztrhnul se nyní před Josefovýma\nočima. Přiklonil se k ní a zašeptal jí: „Leo! milu-\nješ mě?\"\nVyrazila ze sebe slabý výkřik a chtěla odkvapiti.\nJosef ji zastavil. Divoká radost zaujala jeho\nsrdce. Rychle jako myšlenka, ovinul svou ruku okolo\nštíhlé poslavy Leiny a řekl jí pošeptmu: „Ženo! chci\nti splatili tvou lásku, pakli se toho odvážíš pro mne,\nco já tuším. Máš k tomu odhodlanosti dost, nejen mne\nale nás oba šťastnými učiniti?\"\nLea pozdvihla své černé oči, a tento pohled mohl\nasi tak dojímavý a přesvědčující býti, že mladý muž,\njehož srdce vzdáleno bylo ode všech milostných snů,\npřece najednou velice pohnuta se pocítil z této odda-\nnosti a se sklonil, aby půvabné to stvoření políbil. Děvče\nvšak přísně a rychle mu bráníc řeklo: „„Očekávejte mne\nzde každodenně večír w vchodu do lesa, jakmile otce\nsvého obměkčím, přinesu vám jeho Amatky.\"\"\n„A zůstane-li nepovolný?\"\n„„Fy máte se šfastným státi, důvěřujte se ve mne!\"\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "258", "page_fin": "260", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.6", "debut_caractere": 2026, "fin_caractere_exclue": 2047, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.7", "debut_caractere": 2280, "fin_caractere_exclue": 6023, "texte": "Z Berouna. (Beseda.) V předešlém čísle podal\njsem Vám program k besedě, která se tu v neděli dne 3.\nlistopadu odbývala. Sbory „Dcerám českým\" od Gornera\n— „Nevěrný milý\" od E. Vašáka a „Staročeská\" od\nŠkroupa provedl zdejší zpěv, spolek vedením pana\nFerd. Hellera chvalitebně, což jest důkazem, že spolku\nnašemu ani na silách ani na pilnosti a vytrvalosti ne-\nschází. Dále slyšeli jsme národního pěvce pana J. L.\nLukeše, jenž svým mistrovským přednesem národních\npísní: „Osiřelo dítě\" — „Otce nás\" atd. sensací velikou\nzbudil. Velké obliby došla též píseň „Moravská\" od\nKamenického. Nápěv písně této je sice lahodný, nemá\nvšak mnoho originálnosti do sebe, ano bylo by záhodno,\naby některý skladatel tato vlastenecká slova Kamenického\nv důstojné roucho hudební oděl. Dále hrál pan\nProcházka piegu od Chopina a „Loveckou\" svého útvoru\npro piano s chvalným úspěchem. Pan Přerhof deklamo-\nval. Posléze musím se zmíniti o pěkné dekorací sálu,\nv němžto mnoho poprsí, mezi nimi také Havlíčkovo se\nnacházelo. Po besedě nastal ples, při němžto se krásná\npleť v národním oděvu a v šněrovackách obje-\nvila. (J. N.)\nZ Hlinská. (Rekviem. — B eseda.) Znamenitý\nden narozenin velikého Borovana Havlíčka byl u nás\nslavně zasvěcen. Slavné rekviem započalo slavnost.\nVýtečně provedená skladba Dobrovského povznášela\nvyššími pocity nadchnutou mysl. V chrámu vystaven ka-\ntafalk s nápisem : Nezapomenutelný Karel Havlíček, nej -\nvětší politik český. Den narození a úmrtí. O slavnost\ntu pozýskali si zásluh úctyhodných velectěný p. P. Ne-\nděle a p. ředitel kůru. Vzdáváme jim vroucí díky. —\nVeěer byla u „Lva\" beseda. Místnost vkusně přiozdo-\nbenou podobiznami našich výtečníků naplňovala c etná\nspolečnost. Slza útrpnosti zarosila oči všech, když p. A.\núryvek ze životopisu našeho mucenníka a s. od zatknutí\naž do smrti přednášel. Na to pronesl veleb. p. Freies-\nleben „Slávu\" velké památce Karla Havlíčka. Zpěvácký\nsbor přednášel výtečně ctverozpěvy: Slávy květ, Ci-\nkání, Vltava, Šumí Labe, HeJlerovu Čtverylku\na j. Deklamováno: „Čeho máme mnoho a čeho velmi\nmálo\" a „Pravý Čech.\" Po celý večer vanul slavnostný\nráz společností, ráz ryze národní. Pronášeno mnoho pří—\npitkfi, t. statným obhájcům našich práv, Moravě, Koruně,\nvlasteneckému duchovenstvu a učitelstvu a j. Tak jsme\nzasvětili den znamenitý, v nějž povždy slavné i smutné\na city rozhárají pravá srdce česká! (X)\n(B—k.) Z Králové Hradce. (Zábava pěve-\ncká.) Dne 5. listopadu uspořádal zdejší zpěv. spolek\nv sálu besedním pěveckou zábavu, v níž to sbory : „Ko-\nvářská\" odv Fr. Vogla — „Rekův sen\" od Karla Sla-\nvíka — „Šohaj\" od Křížkovského — „Svět se točí\"\nod Em. Vašáka a v češtinu přeložený sbor „Žel a\nchmel\" od Mendelssohna-Bartholdyho, jakož i německé\nsbory od J. E. Schmolzera, Marschnera, Kuntze, Kúckena\na F. Vogla provedeny byly.\nZ Poděbrad, 3. listopadu. (Beseda ve pro-\nspěch Zdeňky Havlíčkovy). Dne 31. října odbý-\nvána byla k oslavě narozenin Karla Havlíčka a ku pro-\nspěchu dcery jeho Zdeňky v městě našem beseda. První\nčást besedy sestávala ze zpěvů a deklamovánek; zpěvy,\njmenovitě sola, přednesená pražskými hosty pp. Blahou\na Fiedlerem šly výborně a rozehřály celé přítomné\nshromáždění; z deklamovánek vynikala „Doktorka nad\ndoktory\" od Fr. Douchy, slečnou M. Bouckovou zcela\nchvalitebně provedená. Druhá část byla věnována tanci,\na tu jmenovitě starý náš strašák rozjařil i mnohé staré\npány, tak že se opakovati musel. Sál byl ozdoben po-\nprsím Havlíčka, soškou Jiřího Poděbradského, podobiznou\nJ. V., jakož i podobiznami všech čelnějších mužů našich,\ntaktéž byly taneční pořádky vkusnou podobiznou Havlíč-\nkovou ozdobeny.\nZe Strakonic. (Zřízení z p ě v. s p o 1 ku.) 0\nčem se u nás s jakousi jistotou pochybovalo, stalo se již\nk nemalému překvapení mnohých rozhodně pochybujících"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5118, "texte": "dušinek skutkem. Před několika neděli se totiž se-\nstoupilo komité, které stanovy zpěv. spolku vypra-\ncovalo a k vyššímu potvrzení předložilo, naěež hned beze\nvšeho zvláštního vyzvání k 70 výk omiých a přes 30\npřispívajících clenu se přihlásilo; volba představen-\nstva prozatímně se předsevzala a od té doby se také\nkažd.odenně cvicení ve zpěvu od clyr učitelů s největší\nocho ností a obětavostí, jakož i také se strany cinných\nclenu s neočekávanou horlivostí a pozorností odbývá. Že\nse zdejší zpěvácký spolek zajisté s dobrým prospě-\nchem potká a ve své nynější horlivosti i také budoucně\nsetrvá, za to nám rucí jak chvalitebná obětavost učitelů\nzpěvu, tak také ona okolnost, že nejcelnější osobnosti na\nněm nejvřelejšího podílu berou. Konečně ještě podotýkám,\nže míněný spolek tyto dny vyšší povolení již obdržel *).\n\nZ Itálie. Slavná virtuoska na housle, sl. Karolína\nFerniovjá, která též v Praze se sestrou svou koncertovala,\nodložila housle své na vždy, anto novou\ndráhu nastoupili hodlá. Má totiž krásný altový hlas a\npři jejím hudebním talentu nedá se pochybovali, že by\nco pěvkyně nevyniknula.\nZ Jagru (Erlau). (Vypsání konkursu). U hu-\ndební kapelly metropolitního chrámu v Jagru (Erlau)\nv Uhrách uprázdnilo se místo kont rabas si sty. K\nobsazení tohoto místa hledá se mladý hudebník, jenž jsa\ndobry kontrabassista mimo to též na plechové ná-\nstroje patřičně hráti dovede. Jeho povinnosti byly by\nty, že obyčejně v sobotu u nešpor jakož i v neděli\na ve svátcích v metropolitním chrámě účinkovali musí.\nS tímto místem jest stálý plat 185 zl. r. č. spojen, ne-\npočítaje vedlejší akcidence, které tomu, jenž pianu vy-\nučuje, as dobrých vedlejších příjmu poskytnouti mohou.\nUchazeci o toto místo necht zašlou své žádosti, opatřené\npotřebnými přílohami, vysvědčením z mravů, z hudebních\nvědomostí a o praktických výkonech až do 8. prosince\n1861 panu Františku Žaškovskému, kapelníku dómu\nv Jagru (Erlau).\nZ Královce. (Slavnosti při korunovací.)\nPři slavnosti korunovací byly od Berlínského chóru hlav-\nního chrámu provedeny skladby: Mezi vstupem do chrá-\nmu chór „Pastýři Israelský\" a po korunovační modlitbě\n„Domine salvum fac regem\" od Joncelliho. Po ukončené\nkorunovaci všeobecné zpívání „Te Deum laudamus\" s prů-\nvodem varhan a dechových nástrojů a několik žalmu.\nZávěrek učiněn jest pospolným chorálem „Sáin Bůh ve\nvýši.\" Nejzajímavější v hudebním ohledu byl dne 10.\nříjna odbývaný dvorní koncert, k němuž 3000 osob\npozváno bylo. Program byl tento: ouvertura k „Eg-\nmontu\" od Beethovena, pozdravovací sbor z „Jidáše Ma-\nkabejského\" od Haendla, „Ave verum\" od Mozarta, scéna\nz Gluckova Orfea; zpívala Jachmann-Wagnerová; ouver-\ntura k „Struensee\" od Meyerbeera, „Das ist der Tag des\nHerní\" od Kreutzera, pochod knězi z „Athalie\" od Men-\ndelssohna a žalm při korunovací od Haendla, Řízení celku\nbylo v rukou dvorního kapelníka Tauberta.\nLipsko. Theodor de Witt, mladý hudebník, jenž\nod zemřelého krále pruského do Říma poslán byl, aby\ndíla Palestriny, zvláště jeho motetta sebral a kriticky pro-\nbral, byl smrtí uchvácen právě, když teprv 3 svazky to-\nhoto díla k tisku připravil. Svazky tyto obsahují dohro-\nmady 131 motett a vyjdou nákladem obchodnictví zdej-\nšího Breitkopfa a Haertla v cestě subskripění po 5 tol.\nsvazek. První vyjde dne 1. ledna 1862.\nPaříž. Komická opera připravovala nové dílo kní-\nžete Poňatovského „Au travers du mur\" (Po druhé stra-\nně stěny) k provedení. Text k této opeře jest od ne-\núnavného St. Georgesa. Totéž divadlo bude dávati co\nnevidět dvouaktovou operu „Les Recruteurs\" (najímači voj-\nska) od Lefébure Wely-ho, známého skladatele otřepané\npiegy pro piano „Le cloches du monastěre\" (zvonky klá-\nšterní).\nPetrohrad. General Ratmanov, c. ruský státní\nrada, vstoupil v manželství s pianistkou Wildenovou,\nkteráž loňského roku v Pařížském konservatoriu cenou\nodměněna byla. — Carozzi zvolen jest za ředitele cis\ndivadla.\nVaršava. Justinia Chopinovi, matka slovutného\npolského skladatele téhož jména, zemřela zde 2. října\nv stáří 81 let.\nVídeň. V dvorním operním divadle dávala se\nnedávno Schubertova jednoaktová opera „Der hausliche\nKrieg\" (Domácí válka) a líbila se velice. V chórech této\nopery leží těžiště, nebot v nich se jeví smělý rozmar.\nV solových kusech nápodobnil Schubert Mozarta. Dramatická\nsíla chybí hudbě této docela; naproti tomu však oplývá\nmnožstvím melodií a harmonických vnad. — Dne 4. t. m.\nbude mužský zpěvácký spolek k slavnosti svého založení\ndávati žertovný sbor „Vinum hungaricum (Uherské víno)\nod Ant. Rubinsteina, jenž co nevidět u G. Levyho\ntiskem vyjde. — Plán k stavbě nového operního\ndivadla, jak jej professorové van der Null a Siccards-\nburg předložili, dosáhl svolení od J. M. císaře Pána.\nWiesbaden. Ku konci koncertní doby vystou-\npila zde výtečná zpěvačka Vestvalli, vlastně Vest val i-\nčová, Polka, která zde velkou sensací zbudila. Zpívala\nzde závěrečný výjev z opery „Romeo a Julie\" od Vac-\ncaie, arii Mercadantovu a známou „Brindisi\" z Lucretie\na Kiickenovu píseň. Bylať hlučnou pochvalou a potle-\nskem odměněna. Slečna Vestvaličová vystoupila též\nv Paříži v místnostech „Tbéátre lyrique\" v „Orfeu.\"\n*) Račte nám častěji dopisovat. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "258", "page_fin": "259", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.6", "debut_caractere": 2039, "fin_caractere_exclue": 2047, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "258", "page_fin": "259", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Divadlo. Na německém jevišti opakovaly se tyto", "titre_sommaire": "Divadlo. Na německém jevišti opakovaly se tyto", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.6", "debut_caractere": 2049, "fin_caractere_exclue": 5043, "texte": "Divadlo. Na německém jevišti opakovaly se tyto\ndni známé již opery: „Fra Diavolo\" — „Car a tesař\"\na „Dinorah\" při starém obsazení a bylo by tedy\nzbytecne o nich mluviti. Na českém jevišti viděli jsme\n„Čarostřelce,\" v němž hlavní náš výtečník p. Bachmann\na účinná sl. z Ehrenbergň velké pochvaly došli. Sta-\ntečně počínali si pp. Appé, Strakatý a Herzog. O slečně\nGrabingrové tentokráte pomlčíme. Sbory šly dobře; méně\norkestr. Co se českého divadla dotýce, dával se ve čtvr-\ntek dne SL října „Sirotek Lowoodský. O představení\ntomto praví referent „Pražský ch No v i n.44 Zajímavo-\nsti nabylo toto představení zvláště tím, že v něm vystou-\npila opět sl. Korschn ero v a , a sice tentokrát v úloze\ntitulní. Mladá tato dáma jest, jakožto začátečnice ve hře\ndramatické zjevem, musíme říci, nevšedním, a oddá—li se\numělecké této dráze5 tož smíme říci bez ostýchání, že jí\nkyne krásná budoucnost. SI. Korschnerová jest po-\nvahou svou k úlohám opravdovým úplně spůsobilá, a\nkdo dovede představiti „Jane Eyreovou\" tak důstojně, tak\nvýznamně a tak účinně, — ten dovede také ještě více.\nSl. Ko rs c h ner ov a má ostatně vzácné prostředky: pří-\njemný zevnějšek, správnou výslovnost, vážný hlas a j.\nTímto posledním nevládne arci dosud, jak by toho totiž\nrozličné nuance duševních pohnutí požadovaly, spusobem\ndosti zevrubným; překrocí-li ale někdy v tomto ohledu\npravou míru, děje se to pouze z horlivosti, nikoli však\nk vuli efektu. Doufáme, že se nám dostane brzy příleži-\ntosti, sl, Kors chn er ovo u , kterážto dochází u obecen-\nstva již patrné obliby, opět v některé úloze uviděti, a\njsme žádostiví, zda-li jsme se v úsudku svém nezmýlili.\n— Sbor pro z řízení národního divadla\nodbýval v sobotu dne 2. listopadu v místnostech národ-\nního musea valné shromáždění, kteréž zahájil před-\nseda pan Max. Berger uvítáním sboru. Na to byl taje-\nmník pan Jungmann vybídnut, aby četl zprávu jedna-\ntelskou. Po přečtení zprávy přednesl p. rada Štorch\nzprávu revisorskou, kteráž taktéž od shromáždění schvá-\nlena byla. Na to učinil pan Fr. Palacký návrh, aby\nnové stanovy se budoucímu výboru k přijmutí ponechaly.\nNyní se přikročilo k volbě nových údů sborů. Ode-\nvzdáno bylo 32 cedulek a zvoleno 125 nových údů. Ze\nš le ch ty zvoleni jsou : hrabě C lam-Martini c, hrabě\nOttakar Černín, bar. Ehrenberg Jan, hr. Harrach\nArnošt, hr. Harrach Jan, hr.Chotek Jindřich, hr. Ko-\nlovrat Hanuš, kníže L o b k o v i c Jiří, kn. Schwarzen-\nberg Karel/ kníže Dr. Rudolf Taxis, hrabě Wald-\nštein Arnošt, pak ze spisovatelů: J. Barak, J. V.\nH á 1 e k, Jiljí Jahn, redaktor, Jos. Kolář, Em. M e-\n1 i š, redaktor, Jan N e r u d a, Bed. Peška, Gustav\nP íl e g e r, Dr. Jos. Podlipský, Ant. S k ř i v a n,\nřed. obchodnické školy, J. U. C. Sladkovský, prof.\nJos. Smolík, prof. Karel Starý, Fr. Š i m á c e k\n(Bělák), kanovník Vác. Š t u 1 c, prof. Em. T o n n e r,\nJ. U. C. V á v r a, redaktor, kanovník K. V i n a ř i c k ý,\nJosef Vilímek, redaktor, Ant. Vrtátko, prof. Z e-\n1 e n ý a německý spisovatel Waldau (Jaroš) ; z h u d."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2278, "texte": "uměle fi : Ferd. He 11 er, J. L. Lu k es, J. May r,\nK. Strakatý. Ostatní členové jsou buď měšťané, anebo\nprofesorové, úředníci, umělci atd.\n— V sobotu dne 2. t. m. zastřelil se na ostrově\nv\nŠtvanici v Praze vůbec známý a oblíbený, na pensi daný\nclen Pražské německé i české opery Ig. Illner; za pří-\nčinu udává v listu své manželce znějícím nepodaření\nrozličných podniknutí, kterými do nesnází peněži-\ntých přiveden byl. Illiier vykonal hrozný cin svůj pi-\nstolí broky nabitou, jíž si mozek prostřelil. Ostatek jest\njisto, že byl v posledním case velmi neduživý.\n— Pan Tomáš Lowe, mladý a nadaný sklada-\ntel, dá zde co nevidět svou druhou operu „Concini\" pro-\nvozovali. Týž umělec je syn znamenitého herce Lowa.\n— Naše krajanky Moravské, slečny Marie a Mina\nNerudovy, jakož i jejich bratr František, jenž obratný\ncellista jest, koncertují nyní v Hamburku se skvělým\núspěchem.\n— Rodák náš barytonista Slavík engažován jest\nnyní u divadla ve Freyburku, jehož ředitelem jest pan\nCh ru dimský.\n— Zpěvácký spolek „Hlahol,\" sotva započal, již\nse těší z velkého účastenství a přední naši mužové již co\nzakládající údové přistoupili 5 zajisté že naše obecenstvo\nčeské hojně následovati bude, vždyť I ka k zpěvu kaž-\ndému Cechu jaksi vrozena jest. Zvláště poskytuje „Hla-\nhol\" zpěvákům ušlechtilé zábavy a dalšího zdokonalení.\nZpěvácký sbor rozdělen jest na dva odbory; odbor I.\nsestává ze zpěváků slabších, a bude jaksi přípravní ško-\nlou, z něhož pokročilejší síly vždy do odboru II. k cvi-\nčenějším postupovati budou. Tehdy lze i slabšímu zpě-\nváku k Hlahoiu přistoupiti, jelikož v I. odboru nabude\nv krátkém case něj potřebnějších vědomostí o zpěvu a\nhudbě vůbec a náležité vhodnosti, úcinkovati ve sboru.\nVedení cvičení v tomto oboru vzal na se výtečný náš\nZvon ař a jemu přidělen je skladatel K. Bendi. Do\nodboru II. přistupují však jen zpěváci vycvičení, kteří\nve sboru úplně úcinkovati mohou, nebo zvláštním nadá-\nním nebo schopnostmi jsouce obdařeni, mezi sólisty se\nvřaditi chtějí. Výbor, posaváde jen provisorní, je ná-\nsledovně sestaven: J. J. kníže Rudolf z Thurnů a Taxisů,\npředseda; J. L, Zvonař, místopředseda; J. L. Lukeš, ře-\nditel; Ferdinand Heller, místoředitel; Lud. Procházka, ta-\njemník; František Pivoda, pokladník; Em. Vašák, listov-\nník; Hynek Tenner, obřadník."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "259", "page_fin": "260", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Berouna. (Beseda.) V předešlém čísle podal", "titre_sommaire": "Z Berouna. (Beseda.) V předešlém čísle podal", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.7", "debut_caractere": 2280, "fin_caractere_exclue": 6023, "texte": "Z Berouna. (Beseda.) V předešlém čísle podal\njsem Vám program k besedě, která se tu v neděli dne 3.\nlistopadu odbývala. Sbory „Dcerám českým\" od Gornera\n— „Nevěrný milý\" od E. Vašáka a „Staročeská\" od\nŠkroupa provedl zdejší zpěv, spolek vedením pana\nFerd. Hellera chvalitebně, což jest důkazem, že spolku\nnašemu ani na silách ani na pilnosti a vytrvalosti ne-\nschází. Dále slyšeli jsme národního pěvce pana J. L.\nLukeše, jenž svým mistrovským přednesem národních\npísní: „Osiřelo dítě\" — „Otce nás\" atd. sensací velikou\nzbudil. Velké obliby došla též píseň „Moravská\" od\nKamenického. Nápěv písně této je sice lahodný, nemá\nvšak mnoho originálnosti do sebe, ano bylo by záhodno,\naby některý skladatel tato vlastenecká slova Kamenického\nv důstojné roucho hudební oděl. Dále hrál pan\nProcházka piegu od Chopina a „Loveckou\" svého útvoru\npro piano s chvalným úspěchem. Pan Přerhof deklamo-\nval. Posléze musím se zmíniti o pěkné dekorací sálu,\nv němžto mnoho poprsí, mezi nimi také Havlíčkovo se\nnacházelo. Po besedě nastal ples, při němžto se krásná\npleť v národním oděvu a v šněrovackách obje-\nvila. (J. N.)\nZ Hlinská. (Rekviem. — B eseda.) Znamenitý\nden narozenin velikého Borovana Havlíčka byl u nás\nslavně zasvěcen. Slavné rekviem započalo slavnost.\nVýtečně provedená skladba Dobrovského povznášela\nvyššími pocity nadchnutou mysl. V chrámu vystaven ka-\ntafalk s nápisem : Nezapomenutelný Karel Havlíček, nej -\nvětší politik český. Den narození a úmrtí. O slavnost\ntu pozýskali si zásluh úctyhodných velectěný p. P. Ne-\nděle a p. ředitel kůru. Vzdáváme jim vroucí díky. —\nVeěer byla u „Lva\" beseda. Místnost vkusně přiozdo-\nbenou podobiznami našich výtečníků naplňovala c etná\nspolečnost. Slza útrpnosti zarosila oči všech, když p. A.\núryvek ze životopisu našeho mucenníka a s. od zatknutí\naž do smrti přednášel. Na to pronesl veleb. p. Freies-\nleben „Slávu\" velké památce Karla Havlíčka. Zpěvácký\nsbor přednášel výtečně ctverozpěvy: Slávy květ, Ci-\nkání, Vltava, Šumí Labe, HeJlerovu Čtverylku\na j. Deklamováno: „Čeho máme mnoho a čeho velmi\nmálo\" a „Pravý Čech.\" Po celý večer vanul slavnostný\nráz společností, ráz ryze národní. Pronášeno mnoho pří—\npitkfi, t. statným obhájcům našich práv, Moravě, Koruně,\nvlasteneckému duchovenstvu a učitelstvu a j. Tak jsme\nzasvětili den znamenitý, v nějž povždy slavné i smutné\na city rozhárají pravá srdce česká! (X)\n(B—k.) Z Králové Hradce. (Zábava pěve-\ncká.) Dne 5. listopadu uspořádal zdejší zpěv. spolek\nv sálu besedním pěveckou zábavu, v níž to sbory : „Ko-\nvářská\" odv Fr. Vogla — „Rekův sen\" od Karla Sla-\nvíka — „Šohaj\" od Křížkovského — „Svět se točí\"\nod Em. Vašáka a v češtinu přeložený sbor „Žel a\nchmel\" od Mendelssohna-Bartholdyho, jakož i německé\nsbory od J. E. Schmolzera, Marschnera, Kuntze, Kúckena\na F. Vogla provedeny byly.\nZ Poděbrad, 3. listopadu. (Beseda ve pro-\nspěch Zdeňky Havlíčkovy). Dne 31. října odbý-\nvána byla k oslavě narozenin Karla Havlíčka a ku pro-\nspěchu dcery jeho Zdeňky v městě našem beseda. První\nčást besedy sestávala ze zpěvů a deklamovánek; zpěvy,\njmenovitě sola, přednesená pražskými hosty pp. Blahou\na Fiedlerem šly výborně a rozehřály celé přítomné\nshromáždění; z deklamovánek vynikala „Doktorka nad\ndoktory\" od Fr. Douchy, slečnou M. Bouckovou zcela\nchvalitebně provedená. Druhá část byla věnována tanci,\na tu jmenovitě starý náš strašák rozjařil i mnohé staré\npány, tak že se opakovati musel. Sál byl ozdoben po-\nprsím Havlíčka, soškou Jiřího Poděbradského, podobiznou\nJ. V., jakož i podobiznami všech čelnějších mužů našich,\ntaktéž byly taneční pořádky vkusnou podobiznou Havlíč-\nkovou ozdobeny.\nZe Strakonic. (Zřízení z p ě v. s p o 1 ku.) 0\nčem se u nás s jakousi jistotou pochybovalo, stalo se již\nk nemalému překvapení mnohých rozhodně pochybujících"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 818, "texte": "dušinek skutkem. Před několika neděli se totiž se-\nstoupilo komité, které stanovy zpěv. spolku vypra-\ncovalo a k vyššímu potvrzení předložilo, naěež hned beze\nvšeho zvláštního vyzvání k 70 výk omiých a přes 30\npřispívajících clenu se přihlásilo; volba představen-\nstva prozatímně se předsevzala a od té doby se také\nkažd.odenně cvicení ve zpěvu od clyr učitelů s největší\nocho ností a obětavostí, jakož i také se strany cinných\nclenu s neočekávanou horlivostí a pozorností odbývá. Že\nse zdejší zpěvácký spolek zajisté s dobrým prospě-\nchem potká a ve své nynější horlivosti i také budoucně\nsetrvá, za to nám rucí jak chvalitebná obětavost učitelů\nzpěvu, tak také ona okolnost, že nejcelnější osobnosti na\nněm nejvřelejšího podílu berou. Konečně ještě podotýkám,\nže míněný spolek tyto dny vyšší povolení již obdržel *)."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "260", "page_fin": "260", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Itálie. Slavná virtuoska na housle, sl. Karolína", "titre_sommaire": "Z Itálie. Slavná virtuoska na housle, sl. Karolína", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.8", "debut_caractere": 820, "fin_caractere_exclue": 5118, "texte": "Z Itálie. Slavná virtuoska na housle, sl. Karolína\nFerniovjá, která též v Praze se sestrou svou koncertovala,\nodložila housle své na vždy, anto novou\ndráhu nastoupili hodlá. Má totiž krásný altový hlas a\npři jejím hudebním talentu nedá se pochybovali, že by\nco pěvkyně nevyniknula.\nZ Jagru (Erlau). (Vypsání konkursu). U hu-\ndební kapelly metropolitního chrámu v Jagru (Erlau)\nv Uhrách uprázdnilo se místo kont rabas si sty. K\nobsazení tohoto místa hledá se mladý hudebník, jenž jsa\ndobry kontrabassista mimo to též na plechové ná-\nstroje patřičně hráti dovede. Jeho povinnosti byly by\nty, že obyčejně v sobotu u nešpor jakož i v neděli\na ve svátcích v metropolitním chrámě účinkovali musí.\nS tímto místem jest stálý plat 185 zl. r. č. spojen, ne-\npočítaje vedlejší akcidence, které tomu, jenž pianu vy-\nučuje, as dobrých vedlejších příjmu poskytnouti mohou.\nUchazeci o toto místo necht zašlou své žádosti, opatřené\npotřebnými přílohami, vysvědčením z mravů, z hudebních\nvědomostí a o praktických výkonech až do 8. prosince\n1861 panu Františku Žaškovskému, kapelníku dómu\nv Jagru (Erlau).\nZ Královce. (Slavnosti při korunovací.)\nPři slavnosti korunovací byly od Berlínského chóru hlav-\nního chrámu provedeny skladby: Mezi vstupem do chrá-\nmu chór „Pastýři Israelský\" a po korunovační modlitbě\n„Domine salvum fac regem\" od Joncelliho. Po ukončené\nkorunovaci všeobecné zpívání „Te Deum laudamus\" s prů-\nvodem varhan a dechových nástrojů a několik žalmu.\nZávěrek učiněn jest pospolným chorálem „Sáin Bůh ve\nvýši.\" Nejzajímavější v hudebním ohledu byl dne 10.\nříjna odbývaný dvorní koncert, k němuž 3000 osob\npozváno bylo. Program byl tento: ouvertura k „Eg-\nmontu\" od Beethovena, pozdravovací sbor z „Jidáše Ma-\nkabejského\" od Haendla, „Ave verum\" od Mozarta, scéna\nz Gluckova Orfea; zpívala Jachmann-Wagnerová; ouver-\ntura k „Struensee\" od Meyerbeera, „Das ist der Tag des\nHerní\" od Kreutzera, pochod knězi z „Athalie\" od Men-\ndelssohna a žalm při korunovací od Haendla, Řízení celku\nbylo v rukou dvorního kapelníka Tauberta.\nLipsko. Theodor de Witt, mladý hudebník, jenž\nod zemřelého krále pruského do Říma poslán byl, aby\ndíla Palestriny, zvláště jeho motetta sebral a kriticky pro-\nbral, byl smrtí uchvácen právě, když teprv 3 svazky to-\nhoto díla k tisku připravil. Svazky tyto obsahují dohro-\nmady 131 motett a vyjdou nákladem obchodnictví zdej-\nšího Breitkopfa a Haertla v cestě subskripění po 5 tol.\nsvazek. První vyjde dne 1. ledna 1862.\nPaříž. Komická opera připravovala nové dílo kní-\nžete Poňatovského „Au travers du mur\" (Po druhé stra-\nně stěny) k provedení. Text k této opeře jest od ne-\núnavného St. Georgesa. Totéž divadlo bude dávati co\nnevidět dvouaktovou operu „Les Recruteurs\" (najímači voj-\nska) od Lefébure Wely-ho, známého skladatele otřepané\npiegy pro piano „Le cloches du monastěre\" (zvonky klá-\nšterní).\nPetrohrad. General Ratmanov, c. ruský státní\nrada, vstoupil v manželství s pianistkou Wildenovou,\nkteráž loňského roku v Pařížském konservatoriu cenou\nodměněna byla. — Carozzi zvolen jest za ředitele cis\ndivadla.\nVaršava. Justinia Chopinovi, matka slovutného\npolského skladatele téhož jména, zemřela zde 2. října\nv stáří 81 let.\nVídeň. V dvorním operním divadle dávala se\nnedávno Schubertova jednoaktová opera „Der hausliche\nKrieg\" (Domácí válka) a líbila se velice. V chórech této\nopery leží těžiště, nebot v nich se jeví smělý rozmar.\nV solových kusech nápodobnil Schubert Mozarta. Dramatická\nsíla chybí hudbě této docela; naproti tomu však oplývá\nmnožstvím melodií a harmonických vnad. — Dne 4. t. m.\nbude mužský zpěvácký spolek k slavnosti svého založení\ndávati žertovný sbor „Vinum hungaricum (Uherské víno)\nod Ant. Rubinsteina, jenž co nevidět u G. Levyho\ntiskem vyjde. — Plán k stavbě nového operního\ndivadla, jak jej professorové van der Null a Siccards-\nburg předložili, dosáhl svolení od J. M. císaře Pána.\nWiesbaden. Ku konci koncertní doby vystou-\npila zde výtečná zpěvačka Vestvalli, vlastně Vest val i-\nčová, Polka, která zde velkou sensací zbudila. Zpívala\nzde závěrečný výjev z opery „Romeo a Julie\" od Vac-\ncaie, arii Mercadantovu a známou „Brindisi\" z Lucretie\na Kiickenovu píseň. Bylať hlučnou pochvalou a potle-\nskem odměněna. Slečna Vestvaličová vystoupila též\nv Paříži v místnostech „Tbéátre lyrique\" v „Orfeu.\"\n*) Račte nám častěji dopisovat. Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-11-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "260", "page_fin": "260", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.8", "debut_caractere": 5120, "fin_caractere_exclue": 5431, "texte": "Listárna.\nPauu Ves, v K. Hoře. Strakonického Dudáka obdr-\nžíte do 20, t. m.; bylf originál do Budějovic od ředitel-\nství půjčen. Nabídnutí je mi vítané. — Panu Slab , . .\nv N. Račte nám sdělit, jaké zpěv. síly u Vás máte, pak\nVám , jakou operu byste provésti mohli. —\nDo Hl. p. A. Kus „Loupežníci\" je již opsán."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "253", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.1", "texte": "Kolářská\nVácslav Pok Poděbradský.\n*>-\nOslrý poříz v ruku statnou,\nNa se z kůže zástěru!\nChci—li míti práci zdatnou,\nDobré dřevo vyberu;\nV Z hrubá budiž otesáno,\nak na kozlu přiřezáno:\nZ náboje, špic, loukotí\nKolo má se zrobiti.\nJe to V světě kolotání,\nVše se ku předu,\n\\\nKolo času V|e pohání,\nTaké ducha národů.\nJedni druhých dostihují,\nMocní slabých předstihují;\nTřeba mnoho vozů, kol —\nJezdíf všechno napospol.\nVozy velkou roli hrály\nV bojích předkův slavených,\nÚtokům když vzdorovaly\nHradby z vozů spojených;\nV nich se ženy s dětmi kryly,\nKdyž se voje mužné bily:\nKolářům Trocnovský přál,\nJejichf práci cenit znal.\nCo vše z špalku může býti,\nKdyž se řádně oteše!\nDát se jím všem posloužili\nK prospěchu i k potěše.\nPluh nám kypří plodnou půdu,\nBrány drobí polní hrudu,\nVozy sváží kde co je —\nŠtěstí divně koluje.\nV blátě klusal chuďas mnohý,\nTed hic jezdí v kočáru,\nJiný, měl velké rohy,\nPřicházívá X? káru.\nKol své osy syět se točí,\nZ dráhy svojí neyybočí,\nKdo však na ní zýyhne vůz,\nZkusí mnohých nehod hrůz.\nChutě nástroj v ruku činnou,\nS radostí v své práci dál,\nRychle doby lidské minou,\nBlahý, kdo vždy k svému stál!\nS jasnou tváří, s myslí čilou\nRobí kolář snažnou silou;\nJeť vší jeho péče květ,\nAby dobře jezdil svět.\n*) Píseii tato, věnovaná panu J. Barchovskému, měšťanu a\nkoláři Poděbradskému, vyšla nedávno tiskem A. Renna.\nK žádosli páně spisovatelově vyzýváme pp. hudební skla-\ndatele k uvedení jejímu do hudby a zaslání nápěvu redakci\ntohoto listu, načež nejzdařilejší skladba v „Záboji\" bude\nuveřejněna. Red.\n\nJan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nLukeš cítil potřebu, vzdělána býti a chopil se le-\ndy, jak myšlénka tato přesvědčením se stala, každé\npříležitosti, by kněh poučných dílem z malé knihovny\nOuštěcké, dílem od privátníků si zaopatřil. Konečně\nprosil otce, by ho opět na studia dal s doložením, že\nmusí nyní nad všemi obtížemi zvítězit a byf by to i\nsebe většího namahání stálo. Umínil si Lukeš, že —\njak dříve byl posledním — nepopustí, dokud se ne-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "254", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.2", "texte": "stane prvním aneb aspoň aby se v první řadě svých\nspolužáků skvěl. A tak se také stalo. Neoblomná že-\nlezná vůle u dosažení vytknutého cíle byla nyní povždy\nvěrná, nerozlučná družka Lukešova života. Ovšem\nvzdechnul si hluboce, když rozvažoval, kde vzít pro-\nstředky k pokračování v studiích gymnasialních. Tu\nmu ale osud příznivý přišel šfastně vstříc. Šel s otcem\ndo Brna na adventní trh a připomínal mu cestou, že\ncítí, že již dlouho soprán zpívali nebude; prosil ho, by\nspěchal, že by se rád ještě jednou v klášteře v jedné\nprodukci zúčastnil, že to bude beztoho již naposledy a\nže by si tam na velké mši ještě s radostí nějaké so-\npránové solo zapěl. Lukeš dorazil s otcem svým ve-\nčír dne 31. října 1840 do Brna a 1. listopadu na Yše\nSvaté pádil časně ráno do kláštera, by svému vrouc-\nnému přání vyhověl. Profesor filosofie pater Matouš\nKlácel, který mezi tím dozorství nad fundací od pa-\ntera Fulgence převzal, zaradoval se nad prosbou Luke-\nšovou nemálo, a dal ihned povolení, by Lukeš ve mši\nspoluúčinkovali mohl. Dávala se mše od Jos. Hayde-\nna, v níž na vyzvání p. dirigenta Lukeš sopránové i\naltové sola převzal. Bylof mu to velmi snadno učinili,\nnebof měl Lukeš i v tomto stáři ještě objem hlasu přes\npůl třetí oktávy a hlas byl přenáramně silný a zvučný, tak\nže mu to ani mnoho namahání nestálo, celý sbor, byt i sebe\nrozsáhlejší, úplně opanovati. Mimo to, že Lukeš hravě\na vždy bez nejmenší chyby všecko s listu zpíval, byl\nto právě jeho veliký a pružný hlas, který všeobecné\npodivení způsobil, tak že několik na kůře účinkujících pánů\nsami k p. prof. Klácelovi šli jej žádajíce , aby Lukeše\ndo fundace přijal, k čemuž on bez všeho zdráhání svo-\nlil. Při této příležitosti pravil Klácel, že to rád učiní,\njen jestli Lukeš bude chtít opět študovati, neb že ví\nz dřívějších časů, že mu ta němčina nechutnala. Tato\nrozmluva dotčených pánů byla otcovi Lukeše hned dne\n2. listopadu donešena a syn i otec chopili se okamžitě\nvítané tó příležitosti, by jejich záměr — opětné při-\njmutí do fundace t královém klášteře — se uskutečniti\nmohl. Po krátké panu prof. Klácelovi přednešené prosbě\nse to také stalo.\nLukeš byl tedy zase jak dříve fundatistou a vstou-\npil co študující do druhé třídy gymnasialní. Ve fun-\ndací vypomáhal Lukeš, dokud mu hlas sloužil, v sopránu\ni altu, mezi tím se ale již učil fagot, a fungiroval za\nkrátký čas co sekundista tohoto nástroje také již na\nkůru. Primárném téhož nástroje byl tenkráte náš vý-\ntečný skladatel Hynek Vojáček, který nyní v Petro-\nhradě u císařské kapely tentýž nástroj fouká. Později\npřevzal Lukeš contrafagot a při tomto také až do svého\nvystoupení z fundace zůstal. Oba tyto nástroje byly\nsice Lukešovi velmi odporné ; chtěl—li ale ve fundaci\nbýti, musel si zběhlost a obratnost na nich zjednati a\nmimo kůr musel se též v jiných produkcích domácích\nkaždý z dospělejších fundatistů k spoluúčinkování za-\nvázati. Že pro vyvinuli hlasu každý foukací nástroj\nvelkou škodou, nebude žádný znalec upírali. Mimo to\nale učil se Lukeš, by na pohřbech si něco vydělali\nmohl, pozoun, ač dobře nahlížel, že to jde na ujmu\njeho se již ozývajícího tenoru. Co ale na plat, nouze\nláme železo. Z domu neměl Lukeš co očekávati, cho-\npil se tedy každého prostředku, by na nevyhnutelné po-\ntřeby několik grošů si v potu tváře ulovil. Kromě těch\nnadřečených strojů začal se též Lukeš učit čello, k če-\nmuž si velkou školu sám opsal a i fortepiano nezane-\ndbal. Tak hleděl Lukeš každou prázdnou hodinu upo-\ntřebiti, aby se hudebně co možná vzdělal. Učitele při\ntom neměl žádného, musel se co samouk na svůj vlastní\nvtip a pilnost spoléhati. Jak docela jináče jest ta sa-\nmá fundace nyní pod naším výtečným, věhlasným pate-\nrem Pavlem KHžkovským zřízena ! Tento se stará\nvěru co pravý otec, ač mnohý škaredý nevděk již ho\nstihl, o svěřenou mu k vychování mládež. Klácel hudbu\nnejen že neuměl, co ale mnohem horší bylo, on ji též\nz celého srdce nenáviděl a nestaral se, co se prospí-\nvání v tomto oboru týče, o fundatisty pranic, ponechaje\nkaždému, co ze sebe sám udělá a považoval a pova-\nžuje snad ještě nyní hudbu za docela zbytečnou ve\nsvětě, vyhýbal se jí, kde jen mohl. Co se ale češtiny\ndotýká, musí mu každý z tehdejších fundatistů k nej-\nvětším díkům zavázán býti, neb hleděl s neúnavnou hor-\nlivostí ve všech Češích jakož i Moravanech ve školách i\nve fundaci mu podřízených lásku k mateřské řebi a\nk naší milé, tkrásné vlasti, seč jen mohl, vzbuzovati.\nJeho nadšenost pro naši dobrou a spravedlivou věc\nměla ovšem pro něho špatné následky, za to ho ale\nnejvřelejši díky všech jeho žáků věčně doprovázet\nbudou. —\n(Pokračování.)\n\nMyšlénky o slovanském zpěvu.\nStanovisko zpěvu.\n(Pokračování.)\nJelikož víme, že novější ruští skladatelově hudby,\no nichž nepochybujeme, že důkladné teoretické vědo-\nmosti mají, nyní vzděláváním církevního zpěvu se za-\nnášejí, a když také není se co obávati, že by tito mu-\nžové se osmělovali, zaváděli novoty v duchu cizím, ob-\nřadu i národu protivném; tedy snad nebude již daleký\nten čas, že se Rusové budou radovati církevním zpě-\nvem, charakteristickým i národním, a zároveň všeobec-\nným požadavkům pravého umění podle stupně, na kte-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "255", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.3", "texte": "rem evropské umění stojí, dostojně odpovídajícím. Při-\npomínám sobě při té příležitosti sbírku novočeských ko-\nstelních zpěvů před několika lety v Praze vyšlých, ku\nkterým také částka starších dodána byla. Mnohé tyto\npříspěvky ode mnohých vážených kompositox*ů Praž-\nských chvály hodnou ochotností podané, obsahovaly sku-\ntečně ledacos dobrého. Ale jaký to duch vanul ve větší\nčástce těchto skladeb ? Zde se milokrásně ozýval Spohr\na Weber, tam zas třepetal se ostatek německého co-\npánku z předešlého století. Vezměte Kozáka, Černo-\nhorce anebo Krakusa, dejte mu na hlavu dobře opudro-\nvanou paruku s copem, a na to mu vsadte třírohý dok-\ntorský klobouček, a budete míti figuru ne o mnoho\nsměšnější, než ony české texty v tom germansko-hu-\ndebním zakuklení. Jestli též připustím, že to porov-\nnání snad trochu přehnané jest, přece to zůstane vždy\npravdou, že na takové cestě žádného spasení očeká-\nvati nelze.\nZ příčin též uvážení hodných můžeme dále na\ntom se shodnouti, že zpěv v dávnověkosti obřadem\nvzdělávaný, také beze vplyvu na lepší třídy národu ne-\nzůstal, ano při dobrém rozmyslu za pravdu míli mů-\nžeme, že Minnesangerové němečtí a Troubadurové fran-\ncouzští mezi četným, mocným a velmi zřídka vzdě-\nlaným slovanským rytířstvem také své uměním spříz-\nněné bratry míti museli. Bylo to ovšem v duchu středo-\nvěku, církevní zpěv jako důležitější, pomocí písma pro\nbudoucí potomstvo zachovává ti a při tom jiné písně\nlásky a besedních rozkoší písma pro budoucí potom-\nstvo zachovávali, a při tom jiné písně lásky a besed-\nních rozkoší, jako plody okamžitého, pomíjejícího nad-\nšení zanechávali paměti jednotlivých zpěváků. Zdá se,\njako by to z věci vyplývalo, že tyto zpěvy povaze ná-\nrodních písní vůbec odpovídající, je u vypracování for-\nmy, ne beze vplyvu kostelního zpěvu, převyšovaly.\nTěžko jest pochybovali, žeby lyrické plody z oněch\nčasů nás došlé, jako u př. Králodvorský rukopis, nebyly\nměly býti zpívány. Mně pro toto tvrzení jen jeden\npositivní, to jest písemní důkaz na oči přišel. Myslím\nstaročeskou píseň při pití, která před několika lety pod\njménem husitské písně ve známost přišla, a kterou\nvirtuos Liszt na fantastický koncertní kus pro fortepiano\nvzdělal. Zdali ta píseň právě z husitských časů po-\nchází, čili ne, ať kdo jiný rozhodne; zůstane ale vždy\ndobrou, jadrnou písní, která ve hlavní své myšlénce\nslovenský t. j. pračeský charakter zachovává.\nObrátíme-li se k útvorům v hudbě nejnovějších\nčasů, shledáváme především, že u vzdělání novověkého\nslovanského zpěvu v Rusích právě mnohé znamenité\nkroky již učiněny jsou. Národní divadlo, zrůstající ruská\nlyrika, cestování a cyičení se ruských umělců v cizině,\nustavičné taženi těch největších cizích umělců do Pe-\ntrohradu a do Moskvy, to vše muselo potud dáti ve-\nliký podnět, který již všeho uvážení hodné ovoce plo-\ndili začíná. Právě ten vplyv různorodých živlů ale vzbu-\nzuje zas bázeň, že jednota charakteru v této nově po-\nvstávající škole s mnohými překážkami bude muset zá-\npasiti. Třídy národu, jenž v hlavních městech ruských\nmocí a bohatstvím k podporování umělcův a jich prací\nnejvětší prostředky v ruce mají, větším dílem nemír-\nnými rozkošemi všeho druhu tak jsou přesyceny, že\nnovota a rozmanitost především cílem jich náruživého\nsnažení bývají. Tato okolnost viditelně na rozvíjení\npravonárodniho, zdařilého umění nepříznivě působí, ne-\nboť k tomu především potřebí jest vytrvale držeti se ur-\nčitého směru, zapříti sebe ku prospěchu všeho vlasten-\nského, čímž se člověk raději po nějaký čas se skrov-\nnějšími radostmi spokojuje, aby vyznamenáváním cizého\nneupokořil a nezlehčil musu národní. Za to nachází\nduch slovanský, jehožto nejmocnějšími a nejdůsledněj-\nšími zástupci střední třídy při jich zmáhajícím se vplyvu\nsnad někdy se stanou, nyní již mocné podpory v církvi\na vojsku; neboť to snad nebude známo, že\nruští plukové vlastní zástupy zpěvákův maji, kteří , ač-\nkoli v té chvíli jen ze samých samoukův složeni, nic-\nméně pro zvelebení národního zpěvu předůležitými\njsou. Rusové ostatně obsáhlým hlasem se vyznamená-\nvají, zvláště ty nejhlubší blasové hlasy v celé Evropě\nmezi nimi nalezneš.\nPoláci s mnohými překážkami zápasili musejí.\nVzájemnost mezi středištěmi jich duševního života roz-\nličně jest přetržena, prostředky ku zvelebení národního\numění obmezeny, a Polák sám k vytrvalému suchému\nučení se teorii (ku každému vyššímu vyniknutí v hu-\ndebním básnění nevyhnutelně potřebné) jen zřídka scho-\npen bývá ; konečně jsou i odtržené částky národu ci-\nzím přerozmanitým vplyvům příliš podlehlé. A přece\nmusa nemlčí, přece její srdcejímayá píseň dostojnó mí-\nsto u velikém sboru slovanských národův pro sebe po-\nžadovali smí. Přirozený smysl pro hudbu a zpěv, py-\nšně vynikající lyrika, především ale nevykořenitelná\nláska ke všemu vlastenskému a národnímu, na vzdor\nzmíněným nepříznivým okolnostem, již mnohý pěkný\nkvět v oboru národního umění vypěstovaly, a ještě více\nv budoucnosti vypěstují. Pokusy používáním divadla pro\nzvelebení zpěvu potud učiněné pro skrovné síly sice\ndaleko nevedly, přece ale v budoucnosti z toho ne bez\npříčiny více očekávali lze. Co mimo to od lepších pol-\nských skladatelů ve zpěvu učiněno, ponejvíce mívá tu\nzásluhu, že jest čistě-národním, a v tom ohledu též ve-\nlice zajímavým. Nemohu zde nic lepšího učinili, než\nvlastní slova jednoho schopného polského umělce u vý-\ntahu podali.\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "256", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.4", "texte": "Stanovy zpěváckého spolku „Hlahol\" v Praze.\n(Dokončení.)\n§. 23.\nTajemník\npodporuje předsedu při vyhotovení všech písemností a\nvede společně s tímto korespondencí, zapisuje výnosy\na znamenité příhody spolku do knihy pamětní a podává\nzprávy o návrzích v knize přání projevených. Dále se-\nstavuje seznamy údův, udává, který úd vstoupil neb\nvystoupil neb vyloučen byl, on rejstříkuje korespondenci\na chová pečef spolkovou.\nNa pečeti spolkové jest znak země české s ná-\npisem „Hlahol, zpěvácký spolek v Praze.\"\n§. 24.\nListovní\nchová a opatruje všecky hudební skladby, nástroje i\nnábytek spolku, vede inventář těchto předmětů, a sice\nzvláštní pro partitury, jiný pro rozmnožené, jiný pro\nsólové zpěvy. U rozmnožených, vždy dle hlasů srovna-\nných zpěvů udejž číslo inventární a počet jednotlivých\nlistů na každém přepise lil-asu. Podle poukázek řidite-\nlových dává listovní skladby přepisovat, přepisy a účet,\nkterý proskoumá a podepíše, ukáže řiditeli a dá i od\nněho účet podepsat. Účet od obou podepsaný odevzdá\nse předsedovi i s poukázkou řiditelovou, předseda ode-\nvzdá zase účet pokladníkovi, jenž jej vyplatí. Listovní\npřihledá, aby všechny hudební skladby, které jsou ma-\njetkem spolku, měli i pečef spolkovou.\nV cvičeních a zkouškách mějž pohotově připra-\nvené skladby, které se provozovali budou.\nK rozdávání listův volí zpěváci jednotlivých hlasů\nčtyry údy, kteří listovního vůbec podporují u výko-\nnech jeho.\nListovní čte v každém cvičení jména údův a na-\nznačuje, kteří zameškali, seznam jich pak každý měsíc\nřiditeli odevzdá.\n§. 25.\nPokladník,\njenž spolkovou pokladnici zaopatřiti má, přijímá všechny\ndůchody, chová je, jakož i veškeré jistiny, papíry a\nvklady spolku ve své skříni a vyplácí vše.\nPřevyšuje-li vydání 3 zl. r. č., musí míti po-\nukázku od předsedy; k zapravení platu od přepisu\nmusí míti potvrzení od listovního, že tento přepisy\nnáležité obdržel.\nPokladník dělá měsíčné účty; roční skoumání děje\nse předsedou u přítomnosti dvou údů výkonných, jakožto\ndozorců účetních.\nVýkaz o nakládání to jměním, nad kterým před-\nseda s výborem dohlíželi bude, se pak valné hromadě\npředloží. Kdyby pokladník osobně výkon svůj zastati\nnemohl, může si ustanoviti zástupce, za kterého však\nzůstává odpovědným.\n§. 26.\nObřadník\nzařizuje ve srozumění s výborem úpravu místností, kde\ncvičení, zábavy a koncerty bývají; na něm tedy jest,\naby se staral o osvětlení, topení atd. Spolu s tajem-\nníkem zve čestné údy, představuje spolku údy přistupu-\njící, podává zprávy o vystupujících, přivítá hosty a uvádí\nv koncertech a zábavách.\n§. 27.\nSpory v záležitostech spolku\nrozhodují se v měsíčných schůzkách. Yzniká-li spor\núdem přispívajícím, budiž tento předsedou pozván, by\nnavštívil schůzku měsíčnou, když se o jeho sporu jedná.\nRozepře mezi výkonnými údy rozsuzuje předseda, žá-\ndají-li ale toho sporné strany, děje se líčení pře ve\nschůzce měsíčné neb ve valné hromadě.\n§. 28.\nO vystoupení ze spolku.\nVýkonnému údu je na vůli, vystoupiti kdykoli, ná-\nleží mu ale, úmysl tento dříve oznámit řiditeli, kterýž\npak spolek o tom zpraví.\nVystupující nemá práva požadovati složených pří-\nspěvků zpět; kdoby však byl příspěvků nedoplatil, musí\nje před vystoupením dokonale zapravit. Zakládající neb\npřispívající úd vystupuje, když se prohlásí, že dále při-\nspívali nechce. Čestný úd, když vystupuje, vrátí svůj\ndiplom zpět. O opětném přijmutí vystoupivšího úda\nrozhoduje spolek hlasováním.\n§. 29.\nVyloučení spolku\ntýká se jen údů výkonných, uzavírá je spolek a před-\nseda vyloučenému písemně oznamuje. Vyloučení vý-\nkonného úda nastává:\n1. Dopustil—li se zřejmé nepoctivosti.\n2. Pak—li by vůbec zavdal příčinu k rozbrojům a\nrůznicím ve Spolku."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "257", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.5", "texte": "3. Pak-li by jednal proti účelu a směru spolku.\n4. Pak-li by třikráte po sobě bez podstatné omluvy\nku cvičení se nedostavil, a potom neospravedlniv se na\nvýslovné vyzvání řiditelovo k nejblíže příštímu cvičení\nzase nepřišel.\n5. Pak-li by se nedostavil k veřejné produkcí,\nv Praze spolkem uspořádané, neudav podstatné příčiny\nsvého zemeškání.\n§. 30.\nSpolek považuje se za rozpuštěný,\nkdyžby jen tré výkonných údů zůstalo, anebo kdyby\ntři čtvrtiny výkonných údů o jeho rozpuštění se usnesly.\nJmění pozůstalé pak odkázáno jest v takové pří-\npadnosti českému národnímu museum. Stanovy, jakožto\nzákony, které si spolek sám dal, mění a může zase\njedině spolek sám změniti 5 patříf tudy změna stanov\nv obor valné hromady.\n§. 31.\nDohlídka zemské vlády.\nZemská vláda vykonává dohlídku nad spolkem a\nzachováváním stanov, taktéž přísluší cis. král. komisa-\nrovi právo, sezením spolkovým přítomným býti a v celé\njednání sp olku nahlédnouti.\n\nFrantišek Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nPo celý den myslila jen na večír; pořáde a po-\nřáde stál jemný, nahnědle bledý obličej mladého muže\npřed její duší; bez přestání dívaly se jeho kouzelné\noči na ni. A v noci, ach; tu nechvěl se žádný tichý,\nzvučný proud více, zvolna okolo ní se vlně. Zvuky\nhouslí rozjitřily hluboké divé moře a každá vlna nosila\nmilenou postavu, a drahý obličej na ni se usmíval a\ndvě ruce po ní žádostivě se vypínaly. A když se se-\nhnula, aby krásného obrazu se uchopila, tu jako stín\nse rozplynul, věčně nedosažný. čím ohnivější srdce,\ntím zakrytější každá láska! Lein obličej neprozrazoval\nničeho o zápasech a bojích v jejím nitru: leto, podzim\na zima uplynuly, jaro zase se vystěhovalo. Tu teprv po-\ncítila, že tato ohromná vášeň, v níž celá její bytost\nutonula, jako kapka v oceánu její tělo pomalu rozetírá.\nToto zimničné mrazení, pocházející z vytržení, když Jo-\nsefovy kroky z dáli již zaslechla, tato ztuhnoucí úzkost,ji\nkdyž déle moskal než obyčejně, tyto dlouhé trapné ho-\ndiny, kde ho neviděla, tyto noci, plny divých snů, třá-\nsly silou Simsonovou na jejím zdraví. A Lea rado-\nvala se z té přibývající slabosti svého těla. Jsou stavy\nv lidském životě, v nichž by každá naděje bud šílen-\nstvím nebo zločinností byla, kde pro bolestivé srdce\njeden jediný toliko anděl těšitel jest, pomyšlení na smrt.\nJosef však netušil o tom všem nic. Sotva že si\nděvčete povšimnul, pozdravil ji když přišel a když ode-\nšel, tu a tam promluvil někdy slovíčko s ní, lhostejnou\notázku a to bylo vše. Zdál se toliko tou jedinou my-\nšlenkou naplněn býti, aby se učil a činil v skutku také\npokroky, že jeho učitel sám nad nimi téměř užasnul.\nYšak vzdor těm patrným prospěchům zůstal mladý ten\nmuž napořáde sklíčen a zamračen; nepopisná zádumči-\nvost jevila se v jeho obličeji a v celé jeho povaze.\nLea připojila jeho tichý žal ještě k svému a trpěla tím\ndvojnásobně. Tu pravil jednoho večera najednou Josef\nstarému Izákovi:\nnCím více se učím, tím nešťastnější se cítím. Co\nje mi platna všechna moje sběhlost, když mí zůstane\nvždycky můj zvuk slabý a beze všeho půvabu. Moje\nhousle se mi již zprotivují, jejich skřípot mě ochuraví.\nProč jsem musel vaše Amatky zaslechnouli.\" Hodil\nsvůj nástroj na stůl, že to zařinčelo a předstoupil zrovna\npřed žida. Zcela rozčilen se třesa, zašeptal mu: „Mu-\nsím vám to říci, sic mi srdce pukne na kusy. Vy je-\ndiný můžete mne potěšiti a opět uzdraviti. Prosím váš,\nmé ubohé duši k vůli, prodejte mi své housle!\"\nŽid zblednul jako mrtvola a křečovitě pojal své\nmilené Amatky do ruky.\n„rrodejtc mi je, zapřísahám vás! Vizte mne zde\nna kolenou a mějte smilování! Bojuju již od onoho prv-\nního večeru, co jsem smysly vábící ten zvuk ponejprv\nzaslechnul, s tou běsnou žádostí, dosíci tohoto jmění.\nZvuk ten mne nechce opustiti, slyším ho vždy, pořáde\nve dne a v noci, bez přestání. To mne zblázní. Vaše\nAmatky mi udělaly, zaprodal bych věčnou svou blaže-\nnost k vůli té čarodějnici. Povězte — žádejte co chcete,\ncelé své jmění tomu oběluju, za dva měsíce jsem plno-\nletý. Chci raději žebrákem se státi a s vašemi Amat-\nkami do šírého světa táhnouti, než boháčem býti —\nbez nich.\"\n„„Víte, že žádáte můj život?\"8\n„Starče, vždyť vaše dny jsou již spočítány; jak\nkrátký jest jenom ještě čas, v kterém vám popřáno jest\nžiti. Jste již zemdlený a máte tedy večír svého života\npokojně stráviti a k tomu chci vám býti nápomocen —\nvám a vaší dceři. Já však se svým mládím, kteréž\nmě souží, se svými silami, které mě mučí, jaká dlouhá\nřada let leží ještě přede mnou! A cítím to, nelze mi\npřežit, bez vašich Amatek.8"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "258", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.6", "texte": "„„Až zemru, neehať se pak stanou tyto housle Va-\nšimi, to přisahám u Boha svých otců. Dokud starý\nIzák však ještě dýchá, není žádný král a žádný císař\ndosti bohatý, aby mu je odkoupiti mohl.\"\"\n„Izáku — nezblázněte mě! Vaše Amatky musím\ndostati.\"\n„„Chcete mne snad zabiti jako psa, abysle mne\no ně oloupil? Pak běda vám, stanou se Vaší kletbou!\"\"\n„Nechcete — opravdu ne? Bylo to Vaše poslední\nslovo ?\"\n„„Moje poslední — nemohu Vám ty housle pro-\ndali !\"\"\nDořeknuv to, obrátil se a odkvapil pryč.\n„Nikoli,\" zašeptal tu pojednou hlas, tak strašně\nznějící, jako hlas umírající ženy. Byla to Lea, která\ntu mluvila. Mechanicky se zdvihnuvši, šla za odkva-\npujícím jinochem a dostihla ho ještě před dveřmi u\ndomu. Josef zůstal státi. Dívka položila těžce svou\nruku na jeho rameno, a patříc s pohledem smyslem po-\nminulé na něho, tázala se ho pomalu a na každé slovo\npřízvuk kladouc: „Neodejdete, když se Amatky stanou\nVaším vlastnictvím? Budete pak šfasten — zcela šťasten?\"\nMladý muž podíval se na dívku, dlouho a skou-\nmavě. Chvěla se pod jeho pohledem a stáhla svou\nruku zpět. Závoj roztrhnul se nyní před Josefovýma\nočima. Přiklonil se k ní a zašeptal jí: „Leo! milu-\nješ mě?\"\nVyrazila ze sebe slabý výkřik a chtěla odkvapiti.\nJosef ji zastavil. Divoká radost zaujala jeho\nsrdce. Rychle jako myšlenka, ovinul svou ruku okolo\nštíhlé poslavy Leiny a řekl jí pošeptmu: „Ženo! chci\nti splatili tvou lásku, pakli se toho odvážíš pro mne,\nco já tuším. Máš k tomu odhodlanosti dost, nejen mne\nale nás oba šťastnými učiniti?\"\nLea pozdvihla své černé oči, a tento pohled mohl\nasi tak dojímavý a přesvědčující býti, že mladý muž,\njehož srdce vzdáleno bylo ode všech milostných snů,\npřece najednou velice pohnuta se pocítil z této odda-\nnosti a se sklonil, aby půvabné to stvoření políbil. Děvče\nvšak přísně a rychle mu bráníc řeklo: „„Očekávejte mne\nzde každodenně večír w vchodu do lesa, jakmile otce\nsvého obměkčím, přinesu vám jeho Amatky.\"\"\n„A zůstane-li nepovolný?\"\n„„Fy máte se šfastným státi, důvěřujte se ve mne!\"\"\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nDivadlo. Na německém jevišti opakovaly se tyto\ndni známé již opery: „Fra Diavolo\" — „Car a tesař\"\na „Dinorah\" při starém obsazení a bylo by tedy\nzbytecne o nich mluviti. Na českém jevišti viděli jsme\n„Čarostřelce,\" v němž hlavní náš výtečník p. Bachmann\na účinná sl. z Ehrenbergň velké pochvaly došli. Sta-\ntečně počínali si pp. Appé, Strakatý a Herzog. O slečně\nGrabingrové tentokráte pomlčíme. Sbory šly dobře; méně\norkestr. Co se českého divadla dotýce, dával se ve čtvr-\ntek dne SL října „Sirotek Lowoodský. O představení\ntomto praví referent „Pražský ch No v i n.44 Zajímavo-\nsti nabylo toto představení zvláště tím, že v něm vystou-\npila opět sl. Korschn ero v a , a sice tentokrát v úloze\ntitulní. Mladá tato dáma jest, jakožto začátečnice ve hře\ndramatické zjevem, musíme říci, nevšedním, a oddá—li se\numělecké této dráze5 tož smíme říci bez ostýchání, že jí\nkyne krásná budoucnost. SI. Korschnerová jest po-\nvahou svou k úlohám opravdovým úplně spůsobilá, a\nkdo dovede představiti „Jane Eyreovou\" tak důstojně, tak\nvýznamně a tak účinně, — ten dovede také ještě více.\nSl. Ko rs c h ner ov a má ostatně vzácné prostředky: pří-\njemný zevnějšek, správnou výslovnost, vážný hlas a j.\nTímto posledním nevládne arci dosud, jak by toho totiž\nrozličné nuance duševních pohnutí požadovaly, spusobem\ndosti zevrubným; překrocí-li ale někdy v tomto ohledu\npravou míru, děje se to pouze z horlivosti, nikoli však\nk vuli efektu. Doufáme, že se nám dostane brzy příleži-\ntosti, sl, Kors chn er ovo u , kterážto dochází u obecen-\nstva již patrné obliby, opět v některé úloze uviděti, a\njsme žádostiví, zda-li jsme se v úsudku svém nezmýlili.\n— Sbor pro z řízení národního divadla\nodbýval v sobotu dne 2. listopadu v místnostech národ-\nního musea valné shromáždění, kteréž zahájil před-\nseda pan Max. Berger uvítáním sboru. Na to byl taje-\nmník pan Jungmann vybídnut, aby četl zprávu jedna-\ntelskou. Po přečtení zprávy přednesl p. rada Štorch\nzprávu revisorskou, kteráž taktéž od shromáždění schvá-\nlena byla. Na to učinil pan Fr. Palacký návrh, aby\nnové stanovy se budoucímu výboru k přijmutí ponechaly.\nNyní se přikročilo k volbě nových údů sborů. Ode-\nvzdáno bylo 32 cedulek a zvoleno 125 nových údů. Ze\nš le ch ty zvoleni jsou : hrabě C lam-Martini c, hrabě\nOttakar Černín, bar. Ehrenberg Jan, hr. Harrach\nArnošt, hr. Harrach Jan, hr.Chotek Jindřich, hr. Ko-\nlovrat Hanuš, kníže L o b k o v i c Jiří, kn. Schwarzen-\nberg Karel/ kníže Dr. Rudolf Taxis, hrabě Wald-\nštein Arnošt, pak ze spisovatelů: J. Barak, J. V.\nH á 1 e k, Jiljí Jahn, redaktor, Jos. Kolář, Em. M e-\n1 i š, redaktor, Jan N e r u d a, Bed. Peška, Gustav\nP íl e g e r, Dr. Jos. Podlipský, Ant. S k ř i v a n,\nřed. obchodnické školy, J. U. C. Sladkovský, prof.\nJos. Smolík, prof. Karel Starý, Fr. Š i m á c e k\n(Bělák), kanovník Vác. Š t u 1 c, prof. Em. T o n n e r,\nJ. U. C. V á v r a, redaktor, kanovník K. V i n a ř i c k ý,\nJosef Vilímek, redaktor, Ant. Vrtátko, prof. Z e-\n1 e n ý a německý spisovatel Waldau (Jaroš) ; z h u d."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "259", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.7", "texte": "uměle fi : Ferd. He 11 er, J. L. Lu k es, J. May r,\nK. Strakatý. Ostatní členové jsou buď měšťané, anebo\nprofesorové, úředníci, umělci atd.\n— V sobotu dne 2. t. m. zastřelil se na ostrově\nv\nŠtvanici v Praze vůbec známý a oblíbený, na pensi daný\nclen Pražské německé i české opery Ig. Illner; za pří-\nčinu udává v listu své manželce znějícím nepodaření\nrozličných podniknutí, kterými do nesnází peněži-\ntých přiveden byl. Illiier vykonal hrozný cin svůj pi-\nstolí broky nabitou, jíž si mozek prostřelil. Ostatek jest\njisto, že byl v posledním case velmi neduživý.\n— Pan Tomáš Lowe, mladý a nadaný sklada-\ntel, dá zde co nevidět svou druhou operu „Concini\" pro-\nvozovali. Týž umělec je syn znamenitého herce Lowa.\n— Naše krajanky Moravské, slečny Marie a Mina\nNerudovy, jakož i jejich bratr František, jenž obratný\ncellista jest, koncertují nyní v Hamburku se skvělým\núspěchem.\n— Rodák náš barytonista Slavík engažován jest\nnyní u divadla ve Freyburku, jehož ředitelem jest pan\nCh ru dimský.\n— Zpěvácký spolek „Hlahol,\" sotva započal, již\nse těší z velkého účastenství a přední naši mužové již co\nzakládající údové přistoupili 5 zajisté že naše obecenstvo\nčeské hojně následovati bude, vždyť I ka k zpěvu kaž-\ndému Cechu jaksi vrozena jest. Zvláště poskytuje „Hla-\nhol\" zpěvákům ušlechtilé zábavy a dalšího zdokonalení.\nZpěvácký sbor rozdělen jest na dva odbory; odbor I.\nsestává ze zpěváků slabších, a bude jaksi přípravní ško-\nlou, z něhož pokročilejší síly vždy do odboru II. k cvi-\nčenějším postupovati budou. Tehdy lze i slabšímu zpě-\nváku k Hlahoiu přistoupiti, jelikož v I. odboru nabude\nv krátkém case něj potřebnějších vědomostí o zpěvu a\nhudbě vůbec a náležité vhodnosti, úcinkovati ve sboru.\nVedení cvičení v tomto oboru vzal na se výtečný náš\nZvon ař a jemu přidělen je skladatel K. Bendi. Do\nodboru II. přistupují však jen zpěváci vycvičení, kteří\nve sboru úplně úcinkovati mohou, nebo zvláštním nadá-\nním nebo schopnostmi jsouce obdařeni, mezi sólisty se\nvřaditi chtějí. Výbor, posaváde jen provisorní, je ná-\nsledovně sestaven: J. J. kníže Rudolf z Thurnů a Taxisů,\npředseda; J. L, Zvonař, místopředseda; J. L. Lukeš, ře-\nditel; Ferdinand Heller, místoředitel; Lud. Procházka, ta-\njemník; František Pivoda, pokladník; Em. Vašák, listov-\nník; Hynek Tenner, obřadník.\n\nZ Berouna. (Beseda.) V předešlém čísle podal\njsem Vám program k besedě, která se tu v neděli dne 3.\nlistopadu odbývala. Sbory „Dcerám českým\" od Gornera\n— „Nevěrný milý\" od E. Vašáka a „Staročeská\" od\nŠkroupa provedl zdejší zpěv, spolek vedením pana\nFerd. Hellera chvalitebně, což jest důkazem, že spolku\nnašemu ani na silách ani na pilnosti a vytrvalosti ne-\nschází. Dále slyšeli jsme národního pěvce pana J. L.\nLukeše, jenž svým mistrovským přednesem národních\npísní: „Osiřelo dítě\" — „Otce nás\" atd. sensací velikou\nzbudil. Velké obliby došla též píseň „Moravská\" od\nKamenického. Nápěv písně této je sice lahodný, nemá\nvšak mnoho originálnosti do sebe, ano bylo by záhodno,\naby některý skladatel tato vlastenecká slova Kamenického\nv důstojné roucho hudební oděl. Dále hrál pan\nProcházka piegu od Chopina a „Loveckou\" svého útvoru\npro piano s chvalným úspěchem. Pan Přerhof deklamo-\nval. Posléze musím se zmíniti o pěkné dekorací sálu,\nv němžto mnoho poprsí, mezi nimi také Havlíčkovo se\nnacházelo. Po besedě nastal ples, při němžto se krásná\npleť v národním oděvu a v šněrovackách obje-\nvila. (J. N.)\nZ Hlinská. (Rekviem. — B eseda.) Znamenitý\nden narozenin velikého Borovana Havlíčka byl u nás\nslavně zasvěcen. Slavné rekviem započalo slavnost.\nVýtečně provedená skladba Dobrovského povznášela\nvyššími pocity nadchnutou mysl. V chrámu vystaven ka-\ntafalk s nápisem : Nezapomenutelný Karel Havlíček, nej -\nvětší politik český. Den narození a úmrtí. O slavnost\ntu pozýskali si zásluh úctyhodných velectěný p. P. Ne-\nděle a p. ředitel kůru. Vzdáváme jim vroucí díky. —\nVeěer byla u „Lva\" beseda. Místnost vkusně přiozdo-\nbenou podobiznami našich výtečníků naplňovala c etná\nspolečnost. Slza útrpnosti zarosila oči všech, když p. A.\núryvek ze životopisu našeho mucenníka a s. od zatknutí\naž do smrti přednášel. Na to pronesl veleb. p. Freies-\nleben „Slávu\" velké památce Karla Havlíčka. Zpěvácký\nsbor přednášel výtečně ctverozpěvy: Slávy květ, Ci-\nkání, Vltava, Šumí Labe, HeJlerovu Čtverylku\na j. Deklamováno: „Čeho máme mnoho a čeho velmi\nmálo\" a „Pravý Čech.\" Po celý večer vanul slavnostný\nráz společností, ráz ryze národní. Pronášeno mnoho pří—\npitkfi, t. statným obhájcům našich práv, Moravě, Koruně,\nvlasteneckému duchovenstvu a učitelstvu a j. Tak jsme\nzasvětili den znamenitý, v nějž povždy slavné i smutné\na city rozhárají pravá srdce česká! (X)\n(B—k.) Z Králové Hradce. (Zábava pěve-\ncká.) Dne 5. listopadu uspořádal zdejší zpěv. spolek\nv sálu besedním pěveckou zábavu, v níž to sbory : „Ko-\nvářská\" odv Fr. Vogla — „Rekův sen\" od Karla Sla-\nvíka — „Šohaj\" od Křížkovského — „Svět se točí\"\nod Em. Vašáka a v češtinu přeložený sbor „Žel a\nchmel\" od Mendelssohna-Bartholdyho, jakož i německé\nsbory od J. E. Schmolzera, Marschnera, Kuntze, Kúckena\na F. Vogla provedeny byly.\nZ Poděbrad, 3. listopadu. (Beseda ve pro-\nspěch Zdeňky Havlíčkovy). Dne 31. října odbý-\nvána byla k oslavě narozenin Karla Havlíčka a ku pro-\nspěchu dcery jeho Zdeňky v městě našem beseda. První\nčást besedy sestávala ze zpěvů a deklamovánek; zpěvy,\njmenovitě sola, přednesená pražskými hosty pp. Blahou\na Fiedlerem šly výborně a rozehřály celé přítomné\nshromáždění; z deklamovánek vynikala „Doktorka nad\ndoktory\" od Fr. Douchy, slečnou M. Bouckovou zcela\nchvalitebně provedená. Druhá část byla věnována tanci,\na tu jmenovitě starý náš strašák rozjařil i mnohé staré\npány, tak že se opakovati musel. Sál byl ozdoben po-\nprsím Havlíčka, soškou Jiřího Poděbradského, podobiznou\nJ. V., jakož i podobiznami všech čelnějších mužů našich,\ntaktéž byly taneční pořádky vkusnou podobiznou Havlíč-\nkovou ozdobeny.\nZe Strakonic. (Zřízení z p ě v. s p o 1 ku.) 0\nčem se u nás s jakousi jistotou pochybovalo, stalo se již\nk nemalému překvapení mnohých rozhodně pochybujících"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "260", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611110-01.1.8", "texte": "dušinek skutkem. Před několika neděli se totiž se-\nstoupilo komité, které stanovy zpěv. spolku vypra-\ncovalo a k vyššímu potvrzení předložilo, naěež hned beze\nvšeho zvláštního vyzvání k 70 výk omiých a přes 30\npřispívajících clenu se přihlásilo; volba představen-\nstva prozatímně se předsevzala a od té doby se také\nkažd.odenně cvicení ve zpěvu od clyr učitelů s největší\nocho ností a obětavostí, jakož i také se strany cinných\nclenu s neočekávanou horlivostí a pozorností odbývá. Že\nse zdejší zpěvácký spolek zajisté s dobrým prospě-\nchem potká a ve své nynější horlivosti i také budoucně\nsetrvá, za to nám rucí jak chvalitebná obětavost učitelů\nzpěvu, tak také ona okolnost, že nejcelnější osobnosti na\nněm nejvřelejšího podílu berou. Konečně ještě podotýkám,\nže míněný spolek tyto dny vyšší povolení již obdržel *).\n\nZ Itálie. Slavná virtuoska na housle, sl. Karolína\nFerniovjá, která též v Praze se sestrou svou koncertovala,\nodložila housle své na vždy, anto novou\ndráhu nastoupili hodlá. Má totiž krásný altový hlas a\npři jejím hudebním talentu nedá se pochybovali, že by\nco pěvkyně nevyniknula.\nZ Jagru (Erlau). (Vypsání konkursu). U hu-\ndební kapelly metropolitního chrámu v Jagru (Erlau)\nv Uhrách uprázdnilo se místo kont rabas si sty. K\nobsazení tohoto místa hledá se mladý hudebník, jenž jsa\ndobry kontrabassista mimo to též na plechové ná-\nstroje patřičně hráti dovede. Jeho povinnosti byly by\nty, že obyčejně v sobotu u nešpor jakož i v neděli\na ve svátcích v metropolitním chrámě účinkovali musí.\nS tímto místem jest stálý plat 185 zl. r. č. spojen, ne-\npočítaje vedlejší akcidence, které tomu, jenž pianu vy-\nučuje, as dobrých vedlejších příjmu poskytnouti mohou.\nUchazeci o toto místo necht zašlou své žádosti, opatřené\npotřebnými přílohami, vysvědčením z mravů, z hudebních\nvědomostí a o praktických výkonech až do 8. prosince\n1861 panu Františku Žaškovskému, kapelníku dómu\nv Jagru (Erlau).\nZ Královce. (Slavnosti při korunovací.)\nPři slavnosti korunovací byly od Berlínského chóru hlav-\nního chrámu provedeny skladby: Mezi vstupem do chrá-\nmu chór „Pastýři Israelský\" a po korunovační modlitbě\n„Domine salvum fac regem\" od Joncelliho. Po ukončené\nkorunovaci všeobecné zpívání „Te Deum laudamus\" s prů-\nvodem varhan a dechových nástrojů a několik žalmu.\nZávěrek učiněn jest pospolným chorálem „Sáin Bůh ve\nvýši.\" Nejzajímavější v hudebním ohledu byl dne 10.\nříjna odbývaný dvorní koncert, k němuž 3000 osob\npozváno bylo. Program byl tento: ouvertura k „Eg-\nmontu\" od Beethovena, pozdravovací sbor z „Jidáše Ma-\nkabejského\" od Haendla, „Ave verum\" od Mozarta, scéna\nz Gluckova Orfea; zpívala Jachmann-Wagnerová; ouver-\ntura k „Struensee\" od Meyerbeera, „Das ist der Tag des\nHerní\" od Kreutzera, pochod knězi z „Athalie\" od Men-\ndelssohna a žalm při korunovací od Haendla, Řízení celku\nbylo v rukou dvorního kapelníka Tauberta.\nLipsko. Theodor de Witt, mladý hudebník, jenž\nod zemřelého krále pruského do Říma poslán byl, aby\ndíla Palestriny, zvláště jeho motetta sebral a kriticky pro-\nbral, byl smrtí uchvácen právě, když teprv 3 svazky to-\nhoto díla k tisku připravil. Svazky tyto obsahují dohro-\nmady 131 motett a vyjdou nákladem obchodnictví zdej-\nšího Breitkopfa a Haertla v cestě subskripění po 5 tol.\nsvazek. První vyjde dne 1. ledna 1862.\nPaříž. Komická opera připravovala nové dílo kní-\nžete Poňatovského „Au travers du mur\" (Po druhé stra-\nně stěny) k provedení. Text k této opeře jest od ne-\núnavného St. Georgesa. Totéž divadlo bude dávati co\nnevidět dvouaktovou operu „Les Recruteurs\" (najímači voj-\nska) od Lefébure Wely-ho, známého skladatele otřepané\npiegy pro piano „Le cloches du monastěre\" (zvonky klá-\nšterní).\nPetrohrad. General Ratmanov, c. ruský státní\nrada, vstoupil v manželství s pianistkou Wildenovou,\nkteráž loňského roku v Pařížském konservatoriu cenou\nodměněna byla. — Carozzi zvolen jest za ředitele cis\ndivadla.\nVaršava. Justinia Chopinovi, matka slovutného\npolského skladatele téhož jména, zemřela zde 2. října\nv stáří 81 let.\nVídeň. V dvorním operním divadle dávala se\nnedávno Schubertova jednoaktová opera „Der hausliche\nKrieg\" (Domácí válka) a líbila se velice. V chórech této\nopery leží těžiště, nebot v nich se jeví smělý rozmar.\nV solových kusech nápodobnil Schubert Mozarta. Dramatická\nsíla chybí hudbě této docela; naproti tomu však oplývá\nmnožstvím melodií a harmonických vnad. — Dne 4. t. m.\nbude mužský zpěvácký spolek k slavnosti svého založení\ndávati žertovný sbor „Vinum hungaricum (Uherské víno)\nod Ant. Rubinsteina, jenž co nevidět u G. Levyho\ntiskem vyjde. — Plán k stavbě nového operního\ndivadla, jak jej professorové van der Null a Siccards-\nburg předložili, dosáhl svolení od J. M. císaře Pána.\nWiesbaden. Ku konci koncertní doby vystou-\npila zde výtečná zpěvačka Vestvalli, vlastně Vest val i-\nčová, Polka, která zde velkou sensací zbudila. Zpívala\nzde závěrečný výjev z opery „Romeo a Julie\" od Vac-\ncaie, arii Mercadantovu a známou „Brindisi\" z Lucretie\na Kiickenovu píseň. Bylať hlučnou pochvalou a potle-\nskem odměněna. Slečna Vestvaličová vystoupila též\nv Paříži v místnostech „Tbéátre lyrique\" v „Orfeu.\"\n*) Račte nám častěji dopisovat. Red.\n\nListárna.\nPauu Ves, v K. Hoře. Strakonického Dudáka obdr-\nžíte do 20, t. m.; bylf originál do Budějovic od ředitel-\nství půjčen. Nabídnutí je mi vítané. — Panu Slab , . .\nv N. Račte nám sdělit, jaké zpěv. síly u Vás máte, pak\nVám , jakou operu byste provésti mohli. —\nDo Hl. p. A. Kus „Loupežníci\" je již opsán."}]}