{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_sha256": "1419e381fef80286b76eba4bc0a32bd27c85dfced3b8d1efa5794c236a767dd8", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/11/20_01/bmtnabd_1861-11-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "261", "page_fin": "262", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.1", "titre_corps": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "titre_sommaire": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3773, "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nTo pověstné signum pod pat. Fulgencem zmizelo\npod Klácelem dokoná, ve fundaci se hovořilo pořáde\njen česky a obávání Fulgencovo, žeby se fundatisté\nněmecky nenaučili, se neuskutečnilo. Že pro samé cvi-\nčení v hudbě Lukeš studie nezanedbával, to vysvítá\ndostatečně z vysvědčení již v prvním běhu; neboí obdr-\nžel z mravů Eminenc a ve všech předmětech ad-Emi-\nnenc; v druhém běhu veskrz Eminence a známky tyto\nvýtečné podržel pak Lukeš ve všech druhých školách\na dostál tedy svému předsevzetí, že se musí povždy\nmezi prvními ze svých spolužáků skvíli, úplně. — Bylo\nby to bývalo velké dobrodiní pro chudé, nadané mla-\ndíky, kdyby byli mohli v klášteře se tak dlouho zdr-\nžeti, až celých osm gymnasialních tříd prošli; neb měli\ntam za své hudební funkce svobodnou stravu, byt i\nsvětlo a byli od platu školního osvobozeni; dříve i\nzdarma šaty dostávali. Nejdůstojnější pan praelat Cy\nrill Napp ' dal vždy přísné rozkazy, aby se fundati-\nstům, co se stravy týče, příkoř a křivda nečinila, ale\nbohužel, jak byly jeho příkazy od dozorce kuchyně a\nsklepa patera Benedikta Voglera zachovány? Všecko\nco pro jeho nedbalost neb zlomyslnost splesnivělo, stu-\nchlo, ba kolikráte na polo shnilo, to nechal tento do-\nbrodinec dáti fundatistůrn, a aby se míra dovršila, měla\nvšecka ostatní strava skoro povždy tu nejhanebnější\npřípravu a když si fundatisté u něho stěžovali, dal jim\ntento šlechetný kněz, jeho krásný karakter výborně na-\nznačující odpověď za náhradu: „Fůr Euch Lumpen-\nvolk ist das alles gul genug, Ihr nicht\neinmal das.w Ten lakomec durdil, házel a smýkal\ntak rukama okolo sebe, jakoby to z jeho vlastního měšce\nšlo. Tak se často stalo, že celý oběd, ad hladu ti ubozí\nfundatisté měli jako kvítí, zase tu samou cestu konal\nnazpět; odkud přišel, neb jeho zažití bylo nemožné.\nTak se ten nejšlechetnější úmysl pana praelata\naby fundace pro nadanou mládež tím největším dobro-\ndiním se stala, paterem Benedictem Voglerem skoro\núplně zničil. Všichni fundatisté, kteří s Lukešem\ntenkráte ve fundaci byli, jsou nyní do všech úhlů světa\nroztroušeni, památku nejvděčnější pro nejdůstojnějšího\np. praelata Cyrilla Nappa v srdci svém chovajíce, tak\njak kletba všech tehdejších účastníků povždy Voglera\nnásledovali bude. Nyní jest poměr, jak jsem již svrchu\npodotkl, ve fundaci docela jiný, neb dbá\na hledí na všecky mu k vychování svěřené fundatisly\ns otcovskou péci jak v hudebním tak v literním umění a\nnedopustí nikdy, aby tak zlomyslná křivda jak jejich\npředchůdcům se stala a všichni rodičové si mohou jen\nštěstí přáti, když jejich synové pod jeho lidumilné, lá-\nskavé žezlo přijdou.\nRoku 1848 v měsíci srpnu vyzdvihl riejdůstojnější\npan praelat Napp fundační ústav, jak se povídalo z pří-\nčiny, že zrušením roboty klášteru značné důchody od-\npadly. Rozkaz tento byl p. doktorem pat. Gabrielem\nvšem fundatistůin oznámen, načež v šesti dnech všichni\nfundatisté klášter opustiti museli. Mezi nimi byl též\nV\nLukeš. Sfastná náhoda tomu chtěla, že právě když na\nprázdniny domu šel a v Březové u svého starého pří-\ntele p. Schútze několik dní se pozdržel, tam od učitele\np. Felkla ze Schonbrunnu blíž Poličky na primici svého\nbratra pozván byl, kdež při mši jedno velké tenorové\nsolo zpíval. Přednes jeho vzbudil všeobecnou pozornost\nna něho. Po tabuli, která u p. faráře držána byla, pro-\nsila větší část' přítomných hostů Lukeše, aby jim co la-\nhůdku některou ze svých písní zazpíval. Písně tyto\nbyly s jásotem přijaly, tak že šlechetná paní baronka\nz Pangetu, majiteíkyně panství Bysterského se primi-\ncianta ptala, kdo ten neznámý mladý pěvec jest, načež\ntento Lukeše jí předvedl. Tato horlivá pěstovatelka všeho\nkrásného umění vyptávala se Lukeše hned po jeho po-\nměrech a studiích, a uslyševší, že Lukeš hodlá ode-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1491, "texte": "brati se do Vídně, by tam na universitě práva studo-\nval, přislíbila mu, že mu dá několik odporučních listů,\nkteré pro něho, jak doufá, nebudou bez výsledku.\nLukeš odebral se tedy k Vídni s tím pevným úmy-\nslem, že tam nejen právnická študia ale též zpěv co\nnejvíce pěstovati bude. V Brně se ovšem již v gy-\nmnasium, v logice a fysice tak co tenorista vyzname-\nnal, že ho tamější hudebníci stavěli vždy do první\nřady; ve zpěváckém spolku pod Frant. Zerzavým\nbylt bez odporu první a při všech produkcích, které\ntento spolek svým členům uspořádal, dobyl si vždy zna-\nmenité pochvaly. Ale vše toto nebylo s to, jej hrdostí\nnaplniti, neb cítil a byl úplně o tom přesvědčen, že\nnemůže žádný za dokonalého umělce platili, jenž před-\nložené mu komposice s listu čte a třéba by to i bez\nté nejmenší chyby dovedl; neboť na ten pád byl by\nLúkeS již co devítiletý chlapec jméno umělce zasluhoval.\nÚtrpný smích utkví zajisté každému fundatistovi na rtech,\nžpómene-li, jak tenkráte na příklad subpraefekt Schiller\nve f undaci se vypínaje zanejvětšího umělce se považo-\nval, an uměl trochu na hoboj pískati a nejsměšnější sa-\ntyru sám ná sebe tím udělal, když jednou Lukeše co\nsopranistu při zkoušce „Salvě regina\" od Cherubiniho\nStrašně s rákoskou zmaloval za ton příčinou, žé hu-\nlákavě dokazoval, že prý Schiller jednu větu špatně zpí-\nval, kdežto až po dnes tento velký mudrc ani jediný\ntakt správně s listu zpívati neumí. Zpupní na své\nzdánlivě velké umění, jsou vidy jen nedoukové.\n(Pokr a čo vání.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "262", "page_fin": "263", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.2", "titre_corps": "O řízení kůru *). Od Leop. Zvonaře.", "titre_sommaire": "O řízení kůru *). Od Leop. Zvonaře.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.2", "debut_caractere": 1493, "fin_caractere_exclue": 4892, "texte": "O řízení kůru *).\nOd Leop. Zvonaře.\nV malých městech a ve vesnicích jest učiteli oby-\nčejně také řízení kůru svěřeno, kterýžto úřad na něm\ntéž žádá vlastních vědomostí. Učitel, co ředitel kůru\nmusí rozuměti především zpěvu, varhanám, a ne-li\nvšem alespoň čelnějším smyčcovým a hudeb-\nním nástrojům dřevěným i kovovým, musí umět\npartituru, musí míti obstojnou známost hudební lite-\nratury a církevního ritu.\nNejprvnější jeho povinností v tomto úřadě jest,\naby si vycvičil zpěváky pro soprán i alt, jakož i aby\nhleděl tenoristovi i basistovi, jest-li se v obci, v které\nučitel působí, nalézají, dobrých a správných pojmů o\nzpěvu vštípili. Při tom musíme hnedle podotknouti, aby\nto činil se vší šetrností, aby si velké zpěváky neroz-\nhněval; neboť by mu dělali mnohé nesnáze.\nDále se musí učitel starali, aby měl celý smyč-\ncový kvartet, t. housle, altovioly a kontrabas v dobrém\npořádku. Nástroje ty af nejsou znečištěné odkalafúny,\nmušího kalu, prachu, pavučin a p. a af jsou dobrými\nstřevovými strunami potažené. Hedbávným kvintám af dá\nvýhost a af struny nenavazuje před pražcem, jakož i\naf je neladí z hospodářskosti níže, než jsou varhany\nladěné. Smyčce af jsou hojně, a nikoli jen několika\nžíněmi potažené, taktéž af se napnou před hrou mírně,\npo hře pak af se zase o něco spustí, aby nepozbyly pruž-\nnosti. K natření čili jak se říká „k mazání\" jich, af\nse užívá čištěné kalafúny a nikoli bednářské smůly.\nBude-li míti toto vše v pořádku, nezazlíme mu, má—li\nbasu o třech strunách. Smyčce af pod strunu J ne-\nstrká, a struny af čas od času makovým olejem na-\npouští, aby příliš nevyschly a se netrhaly. Af se ne-\nodvolává, že to mají některé velké kostely rovněž tak.\nNepořádek nesmí se za vzor bráti.\nRetní nástroje dřevěné, jako klarinetty, flétny,\noboje a fagoty ať taktéž čistě drží, ač má-Ii je. Af je\npo každé očistí, hrálo—li se na nich ; zvláště af dbá,\naby měl při klarinettech dobré jazýčky ; klapky af má\ndobře podlepené a rouru af častěji dřevěným olejem\nnapustí.\nLesní rohy a trouby af chrání před pomačkáním\na af je chová čistě.\nJiné nyní oblíbené veliké trouby af na kůr ne-\npouští.\nKe každé skladbě, kterou v kostele provádí, af\nmá partituru aneb particello, čili list k řízení, v němž\nby byla obsažena všecka hlavní místa, jež mají zpěvové\nhlasy aneb nástroje, aby mohl v čas potřeby hudební-\nkovi, který při listu stojí, pokynouti, že má začíti. Par-\ntituru i particello může si sám napsati, z čehož bude\nmíti ještě ten prospěch, že se skladbou blíže se obe-\nznámí.\nZnámosti hudební literatury potřebuje ř. k., aby\nvěděl, které skladby se pro jeho kůr a síly jeho hu-\ndebního sboru hodí, jakož i aby mohl dáti výhost ne-\ndůstojným plodům špatných skladatelů a mohl si zje-\ndnali čas od času dobré a k vyvedení snadné skladby.\nZnámost ritu musí míti, aby neprováděl na den\njistých slavnosti skladby, které se obsahem slov ke dni\nnehodí; aby na př. nedával ve svátek P.Marie graduale\naneb oííertorium s textem k některému svatému. O tom\nse může poradili nejlépe s místním knězem.\nKaždý hudební kus, který učitel provésti chce, af\nsám dříve promyslí, pak af jej študuje s malými zpě-\nváky a hledí, aby v pravý čas dýchali, věty dobře od-\ndělovali, slabiky a slova správně vyslovovali a na zna-\n\n*) Článek iento vyúat jest z výtečné knihy „Základy har-\nmonie a zpěvu\" od L; Zvonaře, kterouž u p. spiso-\nvatele dostati lze za 1 zl. 30 kr. Na žádost opatří jí kaž-\ndému též redakce."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2971, "texte": "mení přednesu, jako jsou pia, , atd. pozor dá-\nvali. Af dobře uváží, jak čerstvého pohybu hudební\nkus žádá, aby nevzal zdlouha kus, který žádá živého\npohybu aneb naopak.\nPřed začetím kusu af učitel sám strunové nástroje\npodlé retních ku př. klarinetů, dobře ,a ať ne-\npřipustí nikdy, aby hudebníci nástroje najednou ladili a\nzkoušeli, což jest nehezký zvyk a šeredná předhra k vá-\nžnému kusu.\nNež se hudba spustí, musí dáti ředitel zřetelný\ntakt, a musí přísně žádati, aby všickni hudebníci stejné\nzačali čili spustili, a nikoli, jak se obyčejně stává, je-\nden po druhém nastupoval. Taktéž musí všickni stejně\npřestátí a nesmějí jednotlivci tóny dodržovati. Má-li\nněkterý hlas neb nástroj solo, musí jej ředitel v čas,\nasi o takt dříve, upozorniti, že se blíží čas, aby solo\nzačalo.\nHudebníky na dřevěných a kovových nástrojích af\nzvláště střeží před silným hudením, aby zpěv neovlá-\ndali. Žádnému hudebníku nesmí trpěti, aby nějaké\nměsky činil, melodii trýlky aneb jinými fanfrnoušky\npřekrucoval. Af vede hudebníky k tomu, aby pomlčky\ndobře počítali, a nikoli aby dle dobrého zdání aneb\n„podlé sluchu\" začínali.\nPřiznávání podlé sluchu af nikdy netrpí, a ta-\nkového neumělce af na kůr ani nepouští.\nPochybil—li by některý hudebník v počítání, t. j.\n„propásl-li\" by nástup, af se na něj ředitel neosupuje,\naniž po něm blesky oka hází; nenapravil by tím nic,\na učinil by chybu nápadnější. Rozpadnou-li se hudeb-\nníci do čistá, af nepozbyde ředitel přítomnosti ducha,\na af hledí přivésti je dohromady, jest-li není ještě po-\nzdě ; jinak nechť dá znamení, aby přestali a znova za-\nčali. Chybí-li malí zpěváci, není kostel místo, kdeby je\nředitel za chybu poličkovati mohl; nechce-li jim chy-\nbení odpustiti, nechť jim splatí doma.\nO zkoušce čili „probě,\" která by se měla před\nkaždou hlavní produkcí držeti, můžeme jen říci, aby se\nnikdy neopomenula, možná-li dostati hudebníky dohro-\nmady. Držeti by se měla alespoň na každou novou\nskladbu. Než ke zkoušce přikročí, nechf prohlídne ře-\nditel všecky listy, zdali opisovatel noty nepřepsal; což\nmůže ovšem jen, stojí—li mu partitura k ruce.\nO sestavení hudebníků a obsazení t. o tom, jak\nčetně by se nástroje obsaditi měly, aby souměrnost síly\npanovala, a aby neovládala jedna skupa orkestru dru-\nhou, nemusíme slov siřití, poněvadž jest sestavení při\nmalém počtu hudebníků, jenž řediteli kůru ve vesni-\nckých chrámích po ruce stojí, snadně ; co se obsa-\nzení týče, toho se není při skrovném počtu hudebníků\ntéž co obávati, že by na př. skupa kovových nástrojů\nobvládala smyčcový kvartet aneb zpěvový sbor. Od-\nstraní-li učitel s kůru basové trouby, které jsou slabě\nobsazenému smyčcovému kvartetu a slabému zpěvovému\nsboru vždy na ujmu, nemusí se obávati, žeby v této\nstránce pochybil; tuším že v této věci nepochybí ani o\npoutích, když se vůkolní hudebníci sejdou, aby p. ko-\nlegovi při provedení veliké mše pomáhali; neboť se\nsejdou obyčejně houslisté a zpěváci, jichž hodný počet\nsnesou jednoduše obsazené retní nástroje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "263", "page_fin": "264", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.3", "titre_corps": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Stanovisko zpěvu.", "titre_sommaire": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Stanovisko zpěvu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.3", "debut_caractere": 2973, "fin_caractere_exclue": 4874, "texte": "Myšlénky o slovanském zpěvu.\nStanovisko zpěvu.\n(Pokračování.)\nStanislav Moniuško praví v ohlášení svého ve\nYilně vycházejícího Spiewniku domoweho mezi jiným:\n„Jestli pěkné básně s pěknou hudbou spojené to nej-\nnehudebnější srdce i ucho jímati mohou, tedy i slabší,\nméně zdařilá hudba při výtečné básni na milost přijata\nbýti může; a to, co jest národním, vlastenským, míst-\nním, co jest ohlasem dětských našich upomínek, nikdy\nobyvatelům země, na které se narodili a vychováni\nbyli, líbiti se nepřestane. Více jak od půl století vy-\nskytují se pokusy, takořka vyrozumovaných jednotlivých\nnárodních zpěvů, již s rozličným štěstím na divadle\noperetky vystupují a při tom vydávají zpytatelově pro-\nsodie polského jazyka důležité rozpravy o metriénosti\na rytmiénosti jeho, a vpravují ho do všelikých hu-\ndebních poměrů; slovem, milovníkům národního zpěvu\na umělcům každodenně se usnadňuje příležitost ku zdárné\npráci na této nově vydobyté nivě. Jednak ale nevy-\ndala hojných žní. Z každé strany slýcháme žaloby na\nnedostatek domácího zpěvu, ačkoliv skutečně umělce\nz povolání za to viniti nemožná. Podle možnosti, pro-\nstředkův a povzbuzování starají se oni co nejúsilněji\ntento nedostatek vyplnili. Nespomínaje o mnohých ji-\nných dávněji zasloužilých, vydali *) ve\nVaršavě a Vojkovský v Poznani zpěvy, v kterých se\núčel, lehkost, zároveň i veliká přiměřenost hudby k my-\nšlénce a časomíry slov, nejznamenitější dar, jakým hu-\ndební umělec se vyznamenat] a ve svém předmětu sla-\nvně zaskvíti může, výrazně projevuje. Nesmíme tedy\npochybovati, že za tak šťastnými kroky, na této cestě\njiž udělanými, další postupy nám již snadněji se pove-\ndou. Dobryhský slibuje vydati své „písničky selské.\"\n\n•) Moniuško myslí zde pro umění přeéasné ve Varšavě zemře-\nlého mladšího bratra dramatického herce Novakovského,\nkterýž dávno již k ozdobám polského divadla ve Lvove ná-\nleží, a sám také dobrým kompositorem jest."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4480, "texte": "Tuto příjemnou zprávu toho vzácnými schopnostmi ob-\ndarovaného a právem vysoce ceněného umělce každý\nhorli tel pro národní umění, každý opravdivý znatel\na stranný milovník zpěvu zajisté s velkou útěchou\npřijinouti musel *). Pěkné a vzorné ty příklady budou\nzajisté vydatnou pobudkou pro každého, kdo v sobě\nschopnost cítí, ahy na své cestě síly své zkoušel. Více\nméně podařené pokusy utvoří časem sbírku příkjadfiv\nči matcrial, z kterého se pomalu škola vzdělá, rozvá-\nžlivá, na známosti věci založená kritika povstane, a\ns povšechným pojmutím komposice také chuí ku zdárné\npráci vlastenským kompositorům přijde. Můžeme ovšem\ntu naději míti, když povážíme, co jsme řekli, zvláště\nže se nyní vyskytlo již několik zpěvů opravdu vyššího\nslohu v hudbě. Dávájrtf ony svědectví, že u nás poesie\nhudby již se pochopuje, její potřeba cítí, a že se již\nod skladatelův domácích vymahává.\"\nKdyby Poláci měli takové bohatství důkladně vzdě-\nlaných hudebních sil, jako Češi, kdež by oni již byli\ns tímto jejich duchem! Při velké rozšířenosti důklad-\nného, vzdělaného umění hudebního v Čechách, nejenom\nve městech a městysech, ale i v nesčíslném množství\nvésnic **) při té hmotě hudebních schopností, která\npůsobí, že se od tolika let množství umělcův ustavičně\ndo všech částí Evropy zasílá, měli Čechové po dlouhý\nčas již ovšem veliké prostředky v rukou, založením ne-\njenom dobré ale i slavné a skvělé slovansko-národni\nškoly vyššího zpěvu přede všemi ostatními příbuznými\nkmeny co nejchvalitebněji vyniknouti. Teprv před málo\nléty učinili počátek u vyplňování této úlohy. Nicméně\npřece již to, co posud učiněno, všelikého uznání a oce-\nnění jest hodno. Již od počátku nynějšího století ně-\nkteré jednotlivé komposice písní českých — ponejvíce\nmaličkosti — podávány byly $ jich počet byl ale tak\na forma, ačkoliv v sobě často zdařilá, tak ne-\npatrná, že kromě okresu přátel samého skladatele veli-\nkou pozornost nezbudily, tím méně ale jako základ sa-\nmostatné školy yystačiti mohly. Znamenitější počet skla-\ndeb, který spíše již určitý národní karakter a patrný\nsamostatný směr vyjádřili a ustálili mohl, ukázal se te-\nprv, když záhy zemřelý Chmelenský periodickou sbírku\nčeských zpěvů pod názvem Věnec vydávati počal. Ale\ni ted ještě většina mužův, veleobsáhlou hudební vzdě-\nlaností a dokázanými schopnostmi té největší důvěry\nv zemi požívajících., většina naší hudební aristokracie\nna čistě národním snažení bud malého, bud zcela žád-\nného poddílu neměla, an skoro výhradně jen cizé škole\nraději slouží. Jakkoliv divné se to zdáti bude, přece\nmne to dohání, vyjádřiti své opravdivé mínění, že právě\ntato okolnost nově povstávající škole k důležitému\nprospěchu posloužila. Bylaby totiž naše národní škola\nhudby od pobudky a řízení přemáhajícího vplyvu uměl-\ncův již ustálené slávy záležela, mnozí z nich bylíby do\nní přenášeli ducha svých zamilovaných mistrů, do zpěvu\nnárodním býti majícího, byliby vtírali vypůjčené, cizo-\nnárodní spůsoby, byliby Francouze, Vlachy a Němce o\nzávod zahalovali do českých kůží, a tím naši národní\nhudbu do strakatého oděvu masopustního hrdiny, jejž\ns potěšením pod jménem harlekina známe, oblékali. Tak\nto ale jinak přišlo. Nejúčinlivějšími účastníky nového\nvlastenského podniknutí byli mužové mladí, teprv dráhu\nsvou nastupující, kteří teprv směr svého snažení voliti\na ve voleném charakteru upevňovati se museli. Oni měli\npřed očima příklad pěkně se budící národní literatury,\nviděli, jak živlové všeho národního a vlastenského od\nctihodných a vysoce učených mužův vyhledáváni, po-\nznáváni a na světlo boží před obličej všech národů vy-\nstavováni byli; ata samá česká hrdinská mysl, která\njazyk a ducha předkův našich z nehodného zanedbání\ndvou věkův vytrhla, odhodlaně ruce k dílu přiložila,\naby povznesla český národní zpěv na důstojné, národ-\nnímu duchu přiměřené místo. Ačkoliv převaha našich\nvlastních českých sil vždy ještě na jiné straně zůstala,\npřece se od té doby nově povstávající škola stále a\nvždy radostněji rozvíjela, nebot její zástupníci nebyli to\nlidé, aby na polovici cesty obrátili, aniž se ptali, jaká\nmzda jim za to bude, když v záležitosti vlasti a národu\nducha a síly své zasadí.\n(Pokračování.)\n\na) Z jiných skladatelův hudby, jež Moniuško zde pojmenovat\nmoli], připomenu kromě staršího Novakovského jen Vyso-\nckého, Syieviče a Vielhorského.\na*) Věc to ještě málo povědomá, jaké poklady důkladných hu-\ndebních vědomostí u většině vesnických učitelů v Čechách\nse nacházejí, a jak veliký praktický užitek z toho pro mlá-\ndež vyniká."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "264", "page_fin": "265", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.4", "titre_corps": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.4", "debut_caractere": 4482, "fin_caractere_exclue": 5129, "texte": "František Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nJosef čekal dlouho — jedna noc uplynula po\ndrahé — Lea nepřišla. Mladý muž stal se vždy ne-\ntrpělivější, toto ustavičné kolísání mezi nadějí a stra-\nchem na nejvejš ho rozjařilo. Jeho okolí mělo od něho\nmnoho co zkusili; byl tak prudký a zlostný, že mu\nkaždý rád z cesty chodíval. Byly okamžiky, v nichž by\nbyl býval v stavu starého žida zabiti, jen aby dosáhl\nsvého cíle, jiné zase, kde by se sám zase byl o život\npřipravil, jen aby více nepocítil tuto mocnou touhu,\nkterá neustále jeho duši pronásledovala. — Konečné\ndevátého dne přišla Lea. Bylo to již k ránu, den zdál"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3203, "texte": "se, že bude pošmourný, a mračna se na nebi nahrno-\nvala. Chladný větřík pohyboval řasami dlouhého čer-\nného šatu, jímžto židovka oděna byla. Šla tak pomalu\na vážně, chladné světlo prvních ranních hodin objevo-\nvalo její tahy v obličeji tak bledé, že Josef uleknut, jí\nněkolik kroků naproti šel. Housle nesla v rukou, již\nz daleka mu je držela vstříc. Když jí je odejmul, tu\nzatřásl prudký zimomrás jejím tělem a bezhlase, jen\nnamahavě rtoma pohybujíc, pravila: „„Zde — zde —\nvezmi a bud šťasten, ale nezapomeň také na mne, ne-\nboť nemám teď nic více, než tebe!\"\"\n„Co to tu pravíš?\"\n„„Otec jest mrtev — muselo to tak přijíti! Stavěl\nse horoucím mým prosbám na odpor, také mému zou-\nfalství a mým slzám, tu odňala jsem mu jeho klenot,\ndnes v půlnoční hodině, anto právě hluboce a jemně\nspal. Naslouchala jsem pak u dvéří u jeho komůrky;\ndlouho bylo ticho. Tu však zaslechla jsem najednou\nstenati, prsní křeče zase na něho přišly, odběhla jsem,\nabych domnělé utěšitelkyně mu opět navrátila. Yrhla\njsem se s nimi na jeho lože, nahnula jsem se na\nubohého starce; bylo již pozdě, poznal již jen svou\ndceru, nazval ji vražedlníci. To byl poslední jeho od-\ndech ! — Nyní dostoj ty svému slovu, neboť já loupila\n— vraždila — pro tebe.\"\"\nSklesla zlomena před něho,\nJosef ji vyzdvihl. „Nešťastnice,\" řekl chladně,\n„co's to učinila! Tak jsem to nechtěl míti, při sám\nBůh, tak nikoliv! Proč jsi nenechala raději mne zemříti,\nmísto co by jsi byla svou a mou duši tak ukrutnou\nvraždou zprznila? Za takovou oběť jest cena příliš\nmalá!\"\nLea vyjela. Křečovitě sáhla rukou k srdci, strašná\nzměna jevila se z její tahů* Ještě jednou mrštila zra-\nkem na muže, jehož tak nevýslovně — až k zločinu\nmilovala, zrakem, jenž Josefa na všecko zapomenouti\nnechal, i na majetnost svých Amatek a na to pravila\nsmrtoklidně: „Otče, ty's pomstěn na své vražedlníci —\nona dosti pykala.\"\nHrdě se odvrátila, šla pevným krokem k svému\ndomku a zmizela ve dveřích.\nDvanáct let uplynulo od toho osudného rána a\nFrantišek Josef Andrle velice se změnil. Stal se bo-\nhatým mužem, převzal otcovo sladovnictví, oženil se\ns bohatou ženou, kterouž mu rodiče jeho vyhledali a\npředvedli a byl otcem již dvou dítek. Nelze bylo více,\nkrásným ho nazvati, čelo jeho bylo zasmušilé, oko mdlé.\nNikdo ho neviděl, že by se byl kdy usmál, že by byl\nkdy vyhledával nějaké vyražení anebo že by si byl ně-\nkdy se svými dětmi zahrál nebo zažertoval. Vlídný byl\nke všem, ale mlčivý a uzavřený jako hrob. — Toho\ndne, co dostal drahé Amatky, roznemohl se silně na\nhlavnici, nejdivější obraznosti ho mučily. Dráze od-\nkoupené housle nepustil od sebe, a bylo strašně se\nna to dívali, kterak zimničník často v posteli se zdvi-\nhnul, divoce kroutícíma očima okolo sebe pohlížel a na\nto srdcervoucí nápěv na houslích zapěl. V takých oka-\nmženích nelze bylo nikomu u něho vydržeti5 všickni opu-\nstili, puzeni mocným citem hrůzy a úžasu síň nemoc-\nného ; jen jeho matka ležela před jeho ložem na ko-\nlenou, modlíc a křižujíc se, až poslední strašlivý zvuk\nbyl dozněl. Uzdraviv se, tázal se hned Josef po Lee,\nnikdo však o ní ničeho nevěděl, ale u břehu hlubo-\nkého tichého rybníku byl jeden její malý střevíček na-\nlezen.\nPříliš vřelé toto srdce již odpočívalo.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "268", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.5", "debut_caractere": 3205, "fin_caractere_exclue": 3226, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.6", "debut_caractere": 2084, "fin_caractere_exclue": 6106, "texte": "— Kvartettní zábavy. Zejtra dne 21. listop.\no 4 % hod. večer bude se v sále konviktském odbývati\ndruhá kvartettní zábava, v nížto kvartett od Mo-\nzarta (C-dur čís. 6), trio pro piano, housle a cello od\nW. Bargiela a kvartett od Schumanna (A-moll op. 41)\nuslyšíme. Účinkovat bude p. prof. Mildner, prof. Schmitt,\nBriickner a Weber. Nadaná pianistka sl. Kolářová\nzúčastní se v triu na piano. Třetí zábava bude dne\n28. listopadu. Program: Trio pro smyčcové nástroje od\nBeethovena (op. 9, G~dur), Trio pro piano, housle a cello\nod Veita (rukopis), podvojný kvintett od Gobla (rukopis).\nV triu od Veita bude pianistka sl. Prok šo v á účinkovati.\nUpozorňujeme všechny milovníky hudby na tyto skutečně\nušlechtilé zábavy, které se v zájmech umění samého dá-\nvají, a kteréž se na žádné spekulací nezakládají.\n— Pan Čeněk Mik o otevřel sklad výborných ví-\ndeňských pian za v skutku slušné, levné ceny. Každý,\nkdož si přeje míti výtečný nástroj za levnou cenu, ať\nneopomine, k vlastnímu svému prospěchu nadřečené skla-\ndiště navštíviti v Michalské ulici v někdejším Auersper-\ngově domě číslo 432.\n— Mladý skladatel p. Jllner, jehož skladby v be-\nsedách Pražských velké obliby došly, odstěhoval se před\nnedávnem do Brna, kdež několik let setrvati hodlá.\n— Slečna Bergauerová, chvalně známá česká\nzpěvačka, slavila v úterý dne 19. listopadu sňatek svůj\ns panem Pilzem, doktorem lékařství.\n— Pianistka sl. Seraflna Vrabélyová, žákyně\nAL Dreyschoeka, bude zde v divadle co nevidět koncer-\ntovat* Mladá tato umělkyně je rozená Uherka.\n— Pan Ig. Hynek, žák konservatoria zdejšího a\nkomorní hudebník knížete Wittenstein-Berleburgského dá-\nval zde dne 11. t. m. koncert v sále Konviktském. Před-\n\\\nnášelť skladby od Servaise a jiných se slušným výsled-\nkem. V koncertě účinkovala nadaná slečna Gabriela H o f-\nrichtrová, žákyně výtečné Podhorské a p. Lukeš,\nkterýžto poslední významným a cituplným přednesem pí-\nsní „Zastaveníčko\" od Theodora Bradského, „Na tvé\noči\" od Fr. Kavana a slovenskou „Aj, čo by bola\"\npozorné a sporé posluchače roznítil.\n— Redaktor těchto listů obdržel od cis. k.\nmístodržitelství dovolení, by m ohl obsah svého listu\nrozšířit a podávat články o umění vůbec, tedy o\ndivadle, poesii, malířství, sochařství atd.\nDalibor bude tedy od nového roku organem všech\ndivadelních ochotnických společností, zpěvá-\nckých spolků atd. Mimo to bude k Daliboru připojena\ni n s e r t n í příloha.\nv\n— Pan R e b í č e k, absolvovaný žák Pražského kon-\nservatoria, jenž členem divadelního orkestru ve Výmaru\njest, vystoupil tam dne 13. t. m. v koncertě a došel za\nvýtečný přednes Mendelssohnova koncertu pro housle\nhlučné pochvaly, ano byl i vyvoláním vyznamenán. Pan\nRebíček je jak známo, jeden z nejlepších žáků pana\nprof. M i 1 d n e r a.\n— Virtuoska na housle, sl. Hildegarda Kirchne-\nr ová z Berlína vystoupila v pátek dne 15. t. m. v di-\nvadle zemském, přednášejíc koncert od Beriota a fantasii\nod Vieuxtempsa. Sl. Kirchnerová má pěkný sympatheti-\ncký tón, značnou technickou zběhlost a vyniká zvláště\nsvým citu- a dušeplným přednesem. Dosáhne-li mladá\ntato umělkyně dokonalé technické zdatnosti, máme za to,\nže se hra její pak rovnati bude rozkošné hře sester Milano-\nlovýeh. Sl. Kirchnerová je žákyně nušeho slovutného F.\nLaub a a dělá zajisté čest mistru svému.\n— Slečna Marie Korschnerová, o jejížto po-\nsledním vystoupení v „Sirotku Lowoodském\" se Pražské\nNoviny — Pozor — Morgenpost pochvalně zmínily, je\nod ředitele Thomé pro první partie u českého diva-\ndla engažována. Mimo slušný plat má sl. Korschnerová\ntéž zimní benefici a 3 neděle na dovo-\nlenou.\n— (Requiem za Jungmanna). Dne 16.\nt. m. o 11. hod. u sv. Klimenta odbývalo se slavné re-\nquiem za patriarchu české literatury, našeho to Jung-\nmanna. Provozovalo se staročeské requiem, spo-\nluůčinkovali mezi jinými pánové Lukeš, Strakatý a Heller,\nnikoli však, jak „Čas\" a „Národní Listy\" udávají, též\npan Mayr. Zpěv šel dosti dobře, na varhany však hrál\nnějaký človíček, kterému je snad jedno, udělati předehru\nk chorálu neb k písničce leckterés; k tomu snad málokdy"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6273, "texte": "vytahoval rejstříky, neb nechal jednou pedál bzučet as\n20 sekund, hmoždě se při tom u vytahování rejstříků, až\nkonečně si vyvolil superoktávu a kvintu. Při tak váž-\nném momentu, jako jest mše za zemřelou drahou duši,\nnaplní takové neznalství hořkou nevolí, a tu nám\nnezbývá ničehož více, nežli se zeptati: Nemohl se požá-\ndati nějaký dovedný varhaník k této slavnosti? Či snad\nse myslí, že se bude někdo vtírati ?\n— Zpěvácký spolek Hlahol dochází velkého\núčastenství ze strany obecenstva. Jak se dovídáme, má\njiž 54 údů zakládajících, z nichžto někteří mimo určenou\nčástku 10 zl. také i 20 a více zlatých spolku věnovali.\n\nZ Náchoda. (Beseda). Dne 24. října odbývala\nse tu k oslavení zaraženého zpěv. spolku v sále\nhostince „U zlatého beránka\" beseda. Program sestával\nz následujících čísel: Ouvertura od Tittla; proslov od\nAnt. Pivody; „Kovářská\" (slova od Fr. L. Riegra) od\nFr. Vogla; „Ja jsem Češka\" deklamovánka od Čejky\n(z Lady); „potpourri z národních písní\" pro orkestr od\nLiehmannna; „Vzhůru ku zpěvu;\" (slova od Karla Sta-\nrého) dvojsbor od Ed. Náprav nika* „Frajlr Kalina,\"\nbáseň od Vítězslava Hálka; Válečná z opery „Rienzi\"\nv\n(v češtinu uvedena od J. A. Srňtka) hudba od Richarda\nWagnera.\n(X+Y-|-Z) Z Pardubic, dne 14. listopadu 1861.\n(Hlavní sezení zdejšího zpěváckého\nspolku. — Mše Jana Sk roupa a mše Vá-\nclava Horáka. — 20. říjen. — S tr a k o n i-\nc e.) Minulý týden držel výbor zdejš. zpěv. spolku své\nhlavní sezení, kteréž se každé čtvrtletí odbývá,\na při kterémž následující program se ustanovil: a) Na-\nhlédnul se stav spolkové kasy a všech spolkových\nkněh; b) sestavili se skladby k budoucímu koncertu\npro přispívající a čestné údy zpěv. spolku Pardubické-\nho. Sezení byli přítomni: Předseda a ředitel p. Frant.\nJanda; pak 1. výbor pan Matěj Kučera, 2. pan\nJan Hušek, 3. pan Jan T o m š u, 4. pan Vilém Po-\nrt ro už e k, pak tajemník a pokladník p. Josef Klika.\nNejprvé udal pan Klika všechny příjmy, které dosud 343\nzl. 48 kr. r. c. obnášejí, pak vypocetl vydání, kteréž\n266 zl. 88 kr. r. c. obnáší; tedy zbývá spolkové jmění\nve 76 zl. 60 kr. r. c. Oucetní kniha byla v pořádku\nnalezena i od všech přítomných vlastnoručně potvrzena.\nTeď se v druhé knize přepocetJy údy přispívající, čestné\na výkonné, a nalezlo se, že spolek 108 údu zaujímá,\nmezi nimiž 4 čestné, 70 p ř i s p í v a j í c í ch a 34\nvýkonný ch ěítá. Napotom se prohlídla : „Kniha\nh i s t o r i c k á\", v níž popsáno, jak zpěv. spolek\nzdejší do života vstoupil ; kde, jaké a kolik slavností\naž posud buď uspořádal, buď při jiné slavnosti v okolí\npřítomen byl. Posléze se zápisní kniha pro noty\nprohlídla, v kteréž každý úd výboru očitě se přesvědčil,\nže největším podporovatelem zdejš. zpěv. spolku až po-\nsud jest ušlechtilý měšťan a výbor městský p. Jan L o-\nr e n c. Ale i dále pravdu dlužno uvesti, že pan Lorenc\ni jiné dobroěinné účely horlivě podporuje, proto budiž :\n„S 1 á v a p. L o r e n c o v i !\" z upřímného srdce volá-\nna. I tyto knihy byly od slavného výboru podepsány a\nteď počal ředitel spolku sestavovat pořádek ku koncertu.\nSchválila se ouvertura „Vlasta\" od Ed. Nápravník a,\na aby náš blízký rodák (rodič z Dašic blíže Pardubic)\nskladbami svými naši hudební mysl ještě více poutal, u-\nzavřelo se v shromáždění jeho těžkou, bouřlivou a effektní\n„Loveckou\" provozovati. Dvě deklamace přednášeti bylo zná-\nmému humoristovi p. Přerhofovi z Prahy ponecháno, a vče-\nra byl nám jeho dopisem příchod jeho ujištěn. Ze\nsborů se bude zpívat „Cikáni\" od Vogla, kadryla od\nHe 11 er a, „Válečná\" od R. W agn ér a, a jak jsem\njiž uvedl „Lovecká\" od Ed. Nápravník*, Kusy\nsolové budou : Koncert na housle od Ernsta, arie\npro tenor a píseň pro baryton. Ke koncertu napíše ta-\njemník p. Klika proslov, jenž bude jeden úd zpěv.\nspolku přednášet. Po koncertu, kterýž se bude 1. pro-\nsince odbývat, budou diplomy zpěv. spolku Pardu-\nbického následujícím pánům uděleni: 1. Panu redaktoro-\nvi Emanuelu Melišovi, 2. P. měšťanu Janu Lo-\nr encov i, 3. P. c. k. bernímu Karlu Kislingrovi\na 4. P. c. k. komisaru Dumontovi. Spolek cvicí se\npilně, a věru těšíme se na ten zajímavý večer! Nedávno\nse v děkanském chrámu Páně provozovala mše do D od\nJana Škro u p a, a nechtěla se žádným pádem spolu-\núcinkujícím líbit. Sloh inísty plynný — jest místy hle-\ndaný, nucený; myšlénky místy kostelní, nábožné —\njsou místy též divadelní, operní; vůbec celá\npráce — nezáživná. Na to 1. listopadu, na den\n„Všech svatých\" dělali jsme na témž místě mši do\nD—mol od Vaclava Horáka. To bylo podívání, jak\nkaždý hudebník zrak a slech svůj bystřil, jak pravou ná-\nbožností každý nadšen byl při tom prosebném Kyrie, ma\njestatném Gloria, křesťansko-věřícím Krédo, slavném San-\nctus, rozplývajícím Benedictus a ducha povznášejícím\nAgnus. V našem městě znějí jména českých skladatelův\nVáclav Horák, Albin Mašek, Zikmund Ko1e š o v-\nsk ý a Robert Fúh r e r příjemně, ne tak jméno : V o\ntrhá n e k. *) Také poznamenat musím, že ředitel ků-\nru p. Pospí š i 1 v Pardubicích a ředitel kůru p. Re-\nni e š v Pardubickách důstojně kostelní hudbou 20. říjen\n(udělení c. diplomu) krásnou mší slavili. Tu i tam ta-\nké zpívala se za graduale císařská hymna, a bylo vňci-\nhledě, jak vroucně lid k Bohu lpí prosbou, by základ\nc. diplomu nejen se zachoval, nýbrž všemožně tento dar\nblahodajně se rozvětvil, Dejž Bůh! — V posledním čí-\nsle četl jsem zprávu ze Strakonic o „Zřízení zpěv.\nspolku.\" Potěšil jsem se nad míru, neb jsem také z toho\ndobrého dudáckého pokolení. Komité, které stanovy ta-\nmějšího zpěv. spolku vypracovalo a k vyššímu potvr-\nzení předložilo, ať dlouho žije! a ať se nenechá žád-\nnými polétávajícími strašícími chmurami mýlit; neb ony\nnalézají se v každém koutě země. Tehdáž mnohonásobný\nzdar zpěv. spolku v Strakonicích!!\n(?) Ze Slaného, éD v ě zpě v. a hudební\nzábavy.) Pozdní zpráva přec snad lepší nežli žádná.\nProbudiv se ze sna náš zpěvácký spolek uspořádal\n22. září produkcí v divadle, jejíž čistý výnos na zakou-\npení piana vynaložen býti má. Program obsahoval 12\nčísel, z nichž připadlo 6 na sbory, 2 na deklamace a\nostatní 4 vyplnila hudba našich ostrostřelcu. Sbor „Na\nPrahu\" od Veita nebyl s náležitou korektností prove-\nden, zvláště vadil nestejný zpěv druhých bašův. „Má\notcina\" a „Hasme: Hoří!\" od Slavíka, jakož i „Vlta-\nva\" od Vogla byly s pochvalou přijaty a musely se\n\n*) To rádi věříme. Red*"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3986, "texte": "opakovati. „Zpěv mlatcův\" od Hniličky nebyl dost\nživě přednesen a „Kovářské\" od Vogla scházela ráznost,\npročež se není co diviti, že jinde s takovým úspěchem\nzpívaná u nás lhostejně přijata byla. Zdálo se aspoň,\nže buď všichni pp. aneb p. ředitel sám bez chuti se\ndo ní dává. Ovšem: Bez kuráže nic se nedokáže. Bs\n9 v\nani od K. „Zežulinka\" se neprovede, jížto se ale u nás\ndobře daří. Reklamace se podařily. SI. F. Vack ov á,\nježto se na našem jevišti tak často vyznamenává svou\nhrou, přednesla rozmarně „Dívčí sněm\" od Brunclíka a\nbyla nekonečným potleskem odměněna. Nadšeně a citu-\nplně přednesl p. A. Ptáček, studující, „Hroby Přemy-\nslovců\" od Vocela. Toliko spěchání s tak vážnou básní\nbylo jí na ujmu. Jelikož to byl ale první pokus dotče-\nného p., doufáme, že se této chyby budoucně vystříhá.\nOd hudebního sboru slyšeli jsme nějakou otřepanou „Ca-\nvatinu\" z neznámé vlašské opery, pak polku s nehorá-\nznou introdukcí a s velikánským íinálem. Zajímavější\nbyla kadryla z ěeských národních písní. Závěrek\nučiněn polkou tremblante. Radíme pro budoucnost, aby\nse taneční kusy při takových produkcích neprovozovaly.\nPo skončené produkci odebrala se větší část posluchač-\nstva do hostince na „Poštu,\" kdež se tancem, zpěvem a\npřátelským hovorem dlouho přes půlnoc bavila. Nablí-\ndnuvše výkonní údové našeho spolku, že jim není lze\nna nikoho se spolehati, jenom na sebe, usnesli se, že 10.\nlist. opět uspořádají jakousi zábavu pro údy přispívající.\nA tak se také stalo. Zajímavější byla tentokráte také tím, ž#\nlaskavým přispěním p. Hájka, učitele hudby, sestavil se\nsextet, jenž nám co číslo 1. zahrál ouverturu z Figaro\na k závěrce ouverturu z Louzelné flétny. Slyšeli jsme\ntéž od p. Hájka a jeho žáka, K. Babušky, variace od\nL. Wassermanna pro dvoje housle s průvodem orkestru,\nna něž jsme se již dávno těšili. Sbory byly 4, a to :\n„Bratří rozveselme se\" od Pivo dy, „Kovářská\" od\nVogla, „Na Prahu\" od Veita a „K bratrům\" od\nB1od ka. Tentokráte se všecky podařily. Pivodova\npíšen „Ztracené srdce\" obveselila obecenstvo vůbec a\nkrásnou pleť zvlášť. Přednesl ji s citem H. Janda.\nTentýž vystoupil též s deklamací „Pohádka o zakletém\nprinci\" od Crhy, a ayl odměněn hojným potleskem.\nDeklamace druhá, „Blbý Vaněk, zchytralý lhář\" od Eh-\nrenbergra, jižto dokonale přednesl p. T. Rubeš, rozesmála\nveškeré posluchaěstvo. Po skončení všeho toho následo-\nval tanec. Rádi jsme to viděli, že se výkonní údové\nchopili nástrojů, aby nás ' i sebe ušlechtilé bavili. Nač\njim zváti cizí hudebníky, když sami to zastati mohou ?\nDůkaz nám podali tentokráte. Těšíme se i budoucně.\nVeselost byla nenucená a trvala ještě kolik hodin. Dru-\nhého dne se všude povídalo o zdařile zábavě, a kdo\nse nezúčastnil, litoval toho. Mám za to, že mluvím ze\nsrdce všecbněch pp. údů přispívajících, když veřejně dě-\nkuju za ten nápad a přičinění našich údů výkonných. Sv.\nCecilii oslaví spolek v klášteře slavnou mší, při níž zpí-\nvati se bude mše cd Dolenského s průvodem varhan.\nNa to v neděli dává spolek ples. Přejeme si, aby se\npodniknutí toto potkalo s vřelým účastenstvím, neboť za-\nsluhuje vší podpory, jsouc téměř jediným zdrojem spole-\nčenských zábav u nás a v okolí. Zdař Bůh!\n\nPaříž. Už tomu delší čas, co vídenský strojník Mältzl\ntak zvaný metronom vynašel, t. j. kyvadlo, které svým\npravidelným pohybováním takt hudby, zvláště u fortepiaua\nspravuje. Tento přístroj za našich dnu zde pomocí elek-\ntřiny znamenité opravy došel v ten způsob, že se na více\nmístech divadla několik, měděnými dráty spojených me-\ntronomů postaví, jimižto se zpěv a hudba za oponami\nspravovati může. Samo sebou se rozumí, že kapelník\nsvoje znaky podle hlavního metronomu spravuje.\nPetrohrad. Rubinstein pracuje o nové\nopeře tříaktové, jmenem „Lala Rokh.\" Text k ní je prý\nvelmi zdařilý.\nVídeň. K všeobecné výstavě londýnské pošlou\npánové J. Streicher, Ferd. Ehrbar a Bosendorfer, továr-\nníci v pianech. P. Bosendorfer pošle tam 12 klavíru.\n\nRozluštění šarády v čísle 31:\nPIVODA.\nŠarádu rozluštil pan Jos. Dykast, studující v Žatci"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "266", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.5", "debut_caractere": 3218, "fin_caractere_exclue": 3226, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "265", "page_fin": "266", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Opera. Ku prospěchu chvalně známého bassisty, p.", "titre_sommaire": "Opera. Ku prospěchu chvalně známého bassisty, p.", "signature_source": "—l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.5", "debut_caractere": 3228, "fin_caractere_exclue": 4737, "texte": "Opera. Ku prospěchu chvalně známého bassisty, p.\nEilersa, dával se dne 13. t. m. opět jednou „Tannháu-\nser\" od Wagnera, co do celku s dobrým úspěchem. Pan\nEilers co „landgraf\" byl hned při prvním vystoupení\na dostalo se mu též v běhu produkce hlučného\npotlesku5 zpívali totiž výtečně. Taktéž sl. Mi ková (Eli—\nsabeth) a sl. Brennero vá (Venus) rozehřály častěji\nobecenstvo svým přednesem, byly často vyvolány ; slečna\nBrennerová však přec zpívala někdy s takým namáháním,\nže to znalce nemálo uráželo. Méně dobře šlo to chori-\nstum, zvlášť při pochodu nestačily jejich síly. Místa v ho-\nřeních polohách houslových nedařila se taktéž, jakby se\nmělo očekávati, na čemž ale i komposice sama vinu nese.\nV neděli na to, 17. t. m. opětovala se opera „Faust a\nMarkéta\" od Gounoda se známým obsazením. Přede-\nhra byla značně zkrácena, ale tak nemotorně, že\nsobě tímto p. kapelník Jahn žádného skvělého vysvědčení\no svém vkusu nedobyl. P. Bernard umí zpívati i hráti,\nzbývá mu však tu a tam dostatečné síly. Pan Krén\nzpíval skorém celý večer fortissimo, což obě strany una-\nviti a účinek seslabiti musilo. Že týž zpěvák více pro\nkomické nežli démonické partie cvičen jest, pozorovali\njsme též, a měla-li by se zde změna zavěsti, byl by za-\njisté p. Eilers karakterističnějším Mefistem. Ostatně ue-\nbudiž toto řečeno na ujmu výtečných vlastností p. Kréna.\nSl. Grabingrová (Margareta) zpívá pořáde tak, jako\nkdyž začala a přáli bychom, by si potlesk a vyvolání v ten\nsmysl vyložila, že se obecenstvu o to jedná, slečnu co"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2082, "texte": "možná při opeře udržeti, pakli by chtěla upřímně v před\nkráčeti, slečna ale že povinna jest, tím více a co nej-\ndříve se rationellní školy uchopiti. Divadlo bylo plno ve\nvšech prostorách.\n— O uprázněné místo ředitele kůru u\nsv. Trojice, kteréž dosazuje si. rada města Prahy, zadali,\njak se dovídáme, následující pánové: Fr. Sigmund, Jos.\nUlm, Jos. Vyhlídal, Fr. Sojka, V. Proška, Jan\nČahoun, Otomar Smolík a Jos. Forster. V pádu\nobsazení řečeného místa varhaníkem některým ucházejí\nse o varhanické místo pánové: Jos. Janák, Jakub Ča-\nv\nboun, Jan Fořti n, Čeněk Mik o, Vojtěch Průcha a\nJos. B ergmann.\n— První kvartettní zábava, kterouž pan\nprof. Mildner, prof. Schmit a pánové Brúckner a\nWeber dne 14. listop. v sále konviktském uspořádali,\ndošla od vybraného obecenstva zasloužilé pochvaly. Sly-\nšeli jsme kvartett do R-dur (op. 76) od J. Haydna,\ntrio pro piano, housle a cello (op. 3) od Volkmanna\na kvartett D-dur od Mendelssohna. Od té doby, co Ferd.\nLaub a Konigslow v našem městě tyto zábavy pořádati\npřestali, sklesly kvartettní zábavy pod Goltermannem na\nobyčejnou zkoušku, která se ani generální nazvati ne-\nmohla, a za tou příčinou pomlčeli jsme také v loni o zá-\nbavách těchto. Nyní však, když se výtečný pan profesor\nMil d n e r věci té ujal, dostalo se zábavám těmto zcela\numěleckého rázu. Všechny skladby byly velmi pre-\ncisně a se všemi nuancemi tak uhlazeně provedeny, že\njako z jednoho ulitku se nám býti zdály. Vanulf z nich\njeden cit, jeden duch a jedna mysl. Nebylo zde žádného\npřevládání některého nástroje a souhra byla zcela ne-\núhonná. Co se skladeb dotýče, bylo pro nás trio od\nVolkmanna novinkou. Skladba ta vyniká v první větě\npěkným zosnováním, dobrou myšlenkou a správným pro-\npracováním, méně zdařilé jsou ostatní věty, ačkoli v nich\nmnohé duchaplné tahy se nacházejí. V triu účinkovala\nna piano sl. Emilie M ildner o vá, kteráž se co nadaná\npianistka osvědčila. Pánové prof. Mildner (I. housle),\nBriickner (II. housle), Weber (viola), prof. Schmitt (cello)\ndosáhli výborným provedením všech skladeb skvělého vý-\nsledku a byly několikrát vyvoláni.\n\n—l."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "266", "page_fin": "267", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.5.2", "titre_corps": "— Kvartettní zábavy. Zejtra dne 21. listop.", "titre_sommaire": "— Kvartettní zábavy. Zejtra dne 21. listop.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.6", "debut_caractere": 2084, "fin_caractere_exclue": 6106, "texte": "— Kvartettní zábavy. Zejtra dne 21. listop.\no 4 % hod. večer bude se v sále konviktském odbývati\ndruhá kvartettní zábava, v nížto kvartett od Mo-\nzarta (C-dur čís. 6), trio pro piano, housle a cello od\nW. Bargiela a kvartett od Schumanna (A-moll op. 41)\nuslyšíme. Účinkovat bude p. prof. Mildner, prof. Schmitt,\nBriickner a Weber. Nadaná pianistka sl. Kolářová\nzúčastní se v triu na piano. Třetí zábava bude dne\n28. listopadu. Program: Trio pro smyčcové nástroje od\nBeethovena (op. 9, G~dur), Trio pro piano, housle a cello\nod Veita (rukopis), podvojný kvintett od Gobla (rukopis).\nV triu od Veita bude pianistka sl. Prok šo v á účinkovati.\nUpozorňujeme všechny milovníky hudby na tyto skutečně\nušlechtilé zábavy, které se v zájmech umění samého dá-\nvají, a kteréž se na žádné spekulací nezakládají.\n— Pan Čeněk Mik o otevřel sklad výborných ví-\ndeňských pian za v skutku slušné, levné ceny. Každý,\nkdož si přeje míti výtečný nástroj za levnou cenu, ať\nneopomine, k vlastnímu svému prospěchu nadřečené skla-\ndiště navštíviti v Michalské ulici v někdejším Auersper-\ngově domě číslo 432.\n— Mladý skladatel p. Jllner, jehož skladby v be-\nsedách Pražských velké obliby došly, odstěhoval se před\nnedávnem do Brna, kdež několik let setrvati hodlá.\n— Slečna Bergauerová, chvalně známá česká\nzpěvačka, slavila v úterý dne 19. listopadu sňatek svůj\ns panem Pilzem, doktorem lékařství.\n— Pianistka sl. Seraflna Vrabélyová, žákyně\nAL Dreyschoeka, bude zde v divadle co nevidět koncer-\ntovat* Mladá tato umělkyně je rozená Uherka.\n— Pan Ig. Hynek, žák konservatoria zdejšího a\nkomorní hudebník knížete Wittenstein-Berleburgského dá-\nval zde dne 11. t. m. koncert v sále Konviktském. Před-\n\\\nnášelť skladby od Servaise a jiných se slušným výsled-\nkem. V koncertě účinkovala nadaná slečna Gabriela H o f-\nrichtrová, žákyně výtečné Podhorské a p. Lukeš,\nkterýžto poslední významným a cituplným přednesem pí-\nsní „Zastaveníčko\" od Theodora Bradského, „Na tvé\noči\" od Fr. Kavana a slovenskou „Aj, čo by bola\"\npozorné a sporé posluchače roznítil.\n— Redaktor těchto listů obdržel od cis. k.\nmístodržitelství dovolení, by m ohl obsah svého listu\nrozšířit a podávat články o umění vůbec, tedy o\ndivadle, poesii, malířství, sochařství atd.\nDalibor bude tedy od nového roku organem všech\ndivadelních ochotnických společností, zpěvá-\nckých spolků atd. Mimo to bude k Daliboru připojena\ni n s e r t n í příloha.\nv\n— Pan R e b í č e k, absolvovaný žák Pražského kon-\nservatoria, jenž členem divadelního orkestru ve Výmaru\njest, vystoupil tam dne 13. t. m. v koncertě a došel za\nvýtečný přednes Mendelssohnova koncertu pro housle\nhlučné pochvaly, ano byl i vyvoláním vyznamenán. Pan\nRebíček je jak známo, jeden z nejlepších žáků pana\nprof. M i 1 d n e r a.\n— Virtuoska na housle, sl. Hildegarda Kirchne-\nr ová z Berlína vystoupila v pátek dne 15. t. m. v di-\nvadle zemském, přednášejíc koncert od Beriota a fantasii\nod Vieuxtempsa. Sl. Kirchnerová má pěkný sympatheti-\ncký tón, značnou technickou zběhlost a vyniká zvláště\nsvým citu- a dušeplným přednesem. Dosáhne-li mladá\ntato umělkyně dokonalé technické zdatnosti, máme za to,\nže se hra její pak rovnati bude rozkošné hře sester Milano-\nlovýeh. Sl. Kirchnerová je žákyně nušeho slovutného F.\nLaub a a dělá zajisté čest mistru svému.\n— Slečna Marie Korschnerová, o jejížto po-\nsledním vystoupení v „Sirotku Lowoodském\" se Pražské\nNoviny — Pozor — Morgenpost pochvalně zmínily, je\nod ředitele Thomé pro první partie u českého diva-\ndla engažována. Mimo slušný plat má sl. Korschnerová\ntéž zimní benefici a 3 neděle na dovo-\nlenou.\n— (Requiem za Jungmanna). Dne 16.\nt. m. o 11. hod. u sv. Klimenta odbývalo se slavné re-\nquiem za patriarchu české literatury, našeho to Jung-\nmanna. Provozovalo se staročeské requiem, spo-\nluůčinkovali mezi jinými pánové Lukeš, Strakatý a Heller,\nnikoli však, jak „Čas\" a „Národní Listy\" udávají, též\npan Mayr. Zpěv šel dosti dobře, na varhany však hrál\nnějaký človíček, kterému je snad jedno, udělati předehru\nk chorálu neb k písničce leckterés; k tomu snad málokdy"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 621, "texte": "vytahoval rejstříky, neb nechal jednou pedál bzučet as\n20 sekund, hmoždě se při tom u vytahování rejstříků, až\nkonečně si vyvolil superoktávu a kvintu. Při tak váž-\nném momentu, jako jest mše za zemřelou drahou duši,\nnaplní takové neznalství hořkou nevolí, a tu nám\nnezbývá ničehož více, nežli se zeptati: Nemohl se požá-\ndati nějaký dovedný varhaník k této slavnosti? Či snad\nse myslí, že se bude někdo vtírati ?\n— Zpěvácký spolek Hlahol dochází velkého\núčastenství ze strany obecenstva. Jak se dovídáme, má\njiž 54 údů zakládajících, z nichžto někteří mimo určenou\nčástku 10 zl. také i 20 a více zlatých spolku věnovali."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "267", "page_fin": "268", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Náchoda. (Beseda). Dne 24. října odbývala", "titre_sommaire": "Z Náchoda. (Beseda). Dne 24. října odbývala", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.7", "debut_caractere": 623, "fin_caractere_exclue": 6273, "texte": "Z Náchoda. (Beseda). Dne 24. října odbývala\nse tu k oslavení zaraženého zpěv. spolku v sále\nhostince „U zlatého beránka\" beseda. Program sestával\nz následujících čísel: Ouvertura od Tittla; proslov od\nAnt. Pivody; „Kovářská\" (slova od Fr. L. Riegra) od\nFr. Vogla; „Ja jsem Češka\" deklamovánka od Čejky\n(z Lady); „potpourri z národních písní\" pro orkestr od\nLiehmannna; „Vzhůru ku zpěvu;\" (slova od Karla Sta-\nrého) dvojsbor od Ed. Náprav nika* „Frajlr Kalina,\"\nbáseň od Vítězslava Hálka; Válečná z opery „Rienzi\"\nv\n(v češtinu uvedena od J. A. Srňtka) hudba od Richarda\nWagnera.\n(X+Y-|-Z) Z Pardubic, dne 14. listopadu 1861.\n(Hlavní sezení zdejšího zpěváckého\nspolku. — Mše Jana Sk roupa a mše Vá-\nclava Horáka. — 20. říjen. — S tr a k o n i-\nc e.) Minulý týden držel výbor zdejš. zpěv. spolku své\nhlavní sezení, kteréž se každé čtvrtletí odbývá,\na při kterémž následující program se ustanovil: a) Na-\nhlédnul se stav spolkové kasy a všech spolkových\nkněh; b) sestavili se skladby k budoucímu koncertu\npro přispívající a čestné údy zpěv. spolku Pardubické-\nho. Sezení byli přítomni: Předseda a ředitel p. Frant.\nJanda; pak 1. výbor pan Matěj Kučera, 2. pan\nJan Hušek, 3. pan Jan T o m š u, 4. pan Vilém Po-\nrt ro už e k, pak tajemník a pokladník p. Josef Klika.\nNejprvé udal pan Klika všechny příjmy, které dosud 343\nzl. 48 kr. r. c. obnášejí, pak vypocetl vydání, kteréž\n266 zl. 88 kr. r. c. obnáší; tedy zbývá spolkové jmění\nve 76 zl. 60 kr. r. c. Oucetní kniha byla v pořádku\nnalezena i od všech přítomných vlastnoručně potvrzena.\nTeď se v druhé knize přepocetJy údy přispívající, čestné\na výkonné, a nalezlo se, že spolek 108 údu zaujímá,\nmezi nimiž 4 čestné, 70 p ř i s p í v a j í c í ch a 34\nvýkonný ch ěítá. Napotom se prohlídla : „Kniha\nh i s t o r i c k á\", v níž popsáno, jak zpěv. spolek\nzdejší do života vstoupil ; kde, jaké a kolik slavností\naž posud buď uspořádal, buď při jiné slavnosti v okolí\npřítomen byl. Posléze se zápisní kniha pro noty\nprohlídla, v kteréž každý úd výboru očitě se přesvědčil,\nže největším podporovatelem zdejš. zpěv. spolku až po-\nsud jest ušlechtilý měšťan a výbor městský p. Jan L o-\nr e n c. Ale i dále pravdu dlužno uvesti, že pan Lorenc\ni jiné dobroěinné účely horlivě podporuje, proto budiž :\n„S 1 á v a p. L o r e n c o v i !\" z upřímného srdce volá-\nna. I tyto knihy byly od slavného výboru podepsány a\nteď počal ředitel spolku sestavovat pořádek ku koncertu.\nSchválila se ouvertura „Vlasta\" od Ed. Nápravník a,\na aby náš blízký rodák (rodič z Dašic blíže Pardubic)\nskladbami svými naši hudební mysl ještě více poutal, u-\nzavřelo se v shromáždění jeho těžkou, bouřlivou a effektní\n„Loveckou\" provozovati. Dvě deklamace přednášeti bylo zná-\nmému humoristovi p. Přerhofovi z Prahy ponecháno, a vče-\nra byl nám jeho dopisem příchod jeho ujištěn. Ze\nsborů se bude zpívat „Cikáni\" od Vogla, kadryla od\nHe 11 er a, „Válečná\" od R. W agn ér a, a jak jsem\njiž uvedl „Lovecká\" od Ed. Nápravník*, Kusy\nsolové budou : Koncert na housle od Ernsta, arie\npro tenor a píseň pro baryton. Ke koncertu napíše ta-\njemník p. Klika proslov, jenž bude jeden úd zpěv.\nspolku přednášet. Po koncertu, kterýž se bude 1. pro-\nsince odbývat, budou diplomy zpěv. spolku Pardu-\nbického následujícím pánům uděleni: 1. Panu redaktoro-\nvi Emanuelu Melišovi, 2. P. měšťanu Janu Lo-\nr encov i, 3. P. c. k. bernímu Karlu Kislingrovi\na 4. P. c. k. komisaru Dumontovi. Spolek cvicí se\npilně, a věru těšíme se na ten zajímavý večer! Nedávno\nse v děkanském chrámu Páně provozovala mše do D od\nJana Škro u p a, a nechtěla se žádným pádem spolu-\núcinkujícím líbit. Sloh inísty plynný — jest místy hle-\ndaný, nucený; myšlénky místy kostelní, nábožné —\njsou místy též divadelní, operní; vůbec celá\npráce — nezáživná. Na to 1. listopadu, na den\n„Všech svatých\" dělali jsme na témž místě mši do\nD—mol od Vaclava Horáka. To bylo podívání, jak\nkaždý hudebník zrak a slech svůj bystřil, jak pravou ná-\nbožností každý nadšen byl při tom prosebném Kyrie, ma\njestatném Gloria, křesťansko-věřícím Krédo, slavném San-\nctus, rozplývajícím Benedictus a ducha povznášejícím\nAgnus. V našem městě znějí jména českých skladatelův\nVáclav Horák, Albin Mašek, Zikmund Ko1e š o v-\nsk ý a Robert Fúh r e r příjemně, ne tak jméno : V o\ntrhá n e k. *) Také poznamenat musím, že ředitel ků-\nru p. Pospí š i 1 v Pardubicích a ředitel kůru p. Re-\nni e š v Pardubickách důstojně kostelní hudbou 20. říjen\n(udělení c. diplomu) krásnou mší slavili. Tu i tam ta-\nké zpívala se za graduale císařská hymna, a bylo vňci-\nhledě, jak vroucně lid k Bohu lpí prosbou, by základ\nc. diplomu nejen se zachoval, nýbrž všemožně tento dar\nblahodajně se rozvětvil, Dejž Bůh! — V posledním čí-\nsle četl jsem zprávu ze Strakonic o „Zřízení zpěv.\nspolku.\" Potěšil jsem se nad míru, neb jsem také z toho\ndobrého dudáckého pokolení. Komité, které stanovy ta-\nmějšího zpěv. spolku vypracovalo a k vyššímu potvr-\nzení předložilo, ať dlouho žije! a ať se nenechá žád-\nnými polétávajícími strašícími chmurami mýlit; neb ony\nnalézají se v každém koutě země. Tehdáž mnohonásobný\nzdar zpěv. spolku v Strakonicích!!\n(?) Ze Slaného, éD v ě zpě v. a hudební\nzábavy.) Pozdní zpráva přec snad lepší nežli žádná.\nProbudiv se ze sna náš zpěvácký spolek uspořádal\n22. září produkcí v divadle, jejíž čistý výnos na zakou-\npení piana vynaložen býti má. Program obsahoval 12\nčísel, z nichž připadlo 6 na sbory, 2 na deklamace a\nostatní 4 vyplnila hudba našich ostrostřelcu. Sbor „Na\nPrahu\" od Veita nebyl s náležitou korektností prove-\nden, zvláště vadil nestejný zpěv druhých bašův. „Má\notcina\" a „Hasme: Hoří!\" od Slavíka, jakož i „Vlta-\nva\" od Vogla byly s pochvalou přijaty a musely se\n\n*) To rádi věříme. Red*"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3153, "texte": "opakovati. „Zpěv mlatcův\" od Hniličky nebyl dost\nživě přednesen a „Kovářské\" od Vogla scházela ráznost,\npročež se není co diviti, že jinde s takovým úspěchem\nzpívaná u nás lhostejně přijata byla. Zdálo se aspoň,\nže buď všichni pp. aneb p. ředitel sám bez chuti se\ndo ní dává. Ovšem: Bez kuráže nic se nedokáže. Bs\n9 v\nani od K. „Zežulinka\" se neprovede, jížto se ale u nás\ndobře daří. Reklamace se podařily. SI. F. Vack ov á,\nježto se na našem jevišti tak často vyznamenává svou\nhrou, přednesla rozmarně „Dívčí sněm\" od Brunclíka a\nbyla nekonečným potleskem odměněna. Nadšeně a citu-\nplně přednesl p. A. Ptáček, studující, „Hroby Přemy-\nslovců\" od Vocela. Toliko spěchání s tak vážnou básní\nbylo jí na ujmu. Jelikož to byl ale první pokus dotče-\nného p., doufáme, že se této chyby budoucně vystříhá.\nOd hudebního sboru slyšeli jsme nějakou otřepanou „Ca-\nvatinu\" z neznámé vlašské opery, pak polku s nehorá-\nznou introdukcí a s velikánským íinálem. Zajímavější\nbyla kadryla z ěeských národních písní. Závěrek\nučiněn polkou tremblante. Radíme pro budoucnost, aby\nse taneční kusy při takových produkcích neprovozovaly.\nPo skončené produkci odebrala se větší část posluchač-\nstva do hostince na „Poštu,\" kdež se tancem, zpěvem a\npřátelským hovorem dlouho přes půlnoc bavila. Nablí-\ndnuvše výkonní údové našeho spolku, že jim není lze\nna nikoho se spolehati, jenom na sebe, usnesli se, že 10.\nlist. opět uspořádají jakousi zábavu pro údy přispívající.\nA tak se také stalo. Zajímavější byla tentokráte také tím, ž#\nlaskavým přispěním p. Hájka, učitele hudby, sestavil se\nsextet, jenž nám co číslo 1. zahrál ouverturu z Figaro\na k závěrce ouverturu z Louzelné flétny. Slyšeli jsme\ntéž od p. Hájka a jeho žáka, K. Babušky, variace od\nL. Wassermanna pro dvoje housle s průvodem orkestru,\nna něž jsme se již dávno těšili. Sbory byly 4, a to :\n„Bratří rozveselme se\" od Pivo dy, „Kovářská\" od\nVogla, „Na Prahu\" od Veita a „K bratrům\" od\nB1od ka. Tentokráte se všecky podařily. Pivodova\npíšen „Ztracené srdce\" obveselila obecenstvo vůbec a\nkrásnou pleť zvlášť. Přednesl ji s citem H. Janda.\nTentýž vystoupil též s deklamací „Pohádka o zakletém\nprinci\" od Crhy, a ayl odměněn hojným potleskem.\nDeklamace druhá, „Blbý Vaněk, zchytralý lhář\" od Eh-\nrenbergra, jižto dokonale přednesl p. T. Rubeš, rozesmála\nveškeré posluchaěstvo. Po skončení všeho toho následo-\nval tanec. Rádi jsme to viděli, že se výkonní údové\nchopili nástrojů, aby nás ' i sebe ušlechtilé bavili. Nač\njim zváti cizí hudebníky, když sami to zastati mohou ?\nDůkaz nám podali tentokráte. Těšíme se i budoucně.\nVeselost byla nenucená a trvala ještě kolik hodin. Dru-\nhého dne se všude povídalo o zdařile zábavě, a kdo\nse nezúčastnil, litoval toho. Mám za to, že mluvím ze\nsrdce všecbněch pp. údů přispívajících, když veřejně dě-\nkuju za ten nápad a přičinění našich údů výkonných. Sv.\nCecilii oslaví spolek v klášteře slavnou mší, při níž zpí-\nvati se bude mše cd Dolenského s průvodem varhan.\nNa to v neděli dává spolek ples. Přejeme si, aby se\npodniknutí toto potkalo s vřelým účastenstvím, neboť za-\nsluhuje vší podpory, jsouc téměř jediným zdrojem spole-\nčenských zábav u nás a v okolí. Zdař Bůh!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "268", "page_fin": "268", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.5.4", "titre_corps": "Paříž. Už tomu delší čas, co vídenský strojník Mältzl", "titre_sommaire": "Paříž. Už tomu delší čas, co vídenský strojník Mältzl", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.8", "debut_caractere": 3155, "fin_caractere_exclue": 3895, "texte": "Paříž. Už tomu delší čas, co vídenský strojník Mältzl\ntak zvaný metronom vynašel, t. j. kyvadlo, které svým\npravidelným pohybováním takt hudby, zvláště u fortepiaua\nspravuje. Tento přístroj za našich dnu zde pomocí elek-\ntřiny znamenité opravy došel v ten způsob, že se na více\nmístech divadla několik, měděnými dráty spojených me-\ntronomů postaví, jimižto se zpěv a hudba za oponami\nspravovati může. Samo sebou se rozumí, že kapelník\nsvoje znaky podle hlavního metronomu spravuje.\nPetrohrad. Rubinstein pracuje o nové\nopeře tříaktové, jmenem „Lala Rokh.\" Text k ní je prý\nvelmi zdařilý.\nVídeň. K všeobecné výstavě londýnské pošlou\npánové J. Streicher, Ferd. Ehrbar a Bosendorfer, továr-\nníci v pianech. P. Bosendorfer pošle tam 12 klavíru."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "268", "page_fin": "268", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.5.5", "titre_corps": "Rozluštění šarády v čísle 31: PIVODA.", "titre_sommaire": "Rozluštění šarády v čísle 31: PIVODA.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.8", "debut_caractere": 3897, "fin_caractere_exclue": 3986, "texte": "Rozluštění šarády v čísle 31:\nPIVODA.\nŠarádu rozluštil pan Jos. Dykast, studující v Žatci"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "268", "page_fin": "268", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.6", "titre_corps": "Zasláno.", "titre_sommaire": "Zasláno.", "signature_source": "A. O.", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.8", "debut_caractere": 3988, "fin_caractere_exclue": 4774, "texte": "Zasláno.\nA. 0.\nMiluji staré chorály nade všecky novověké, zkaže-\nným vkusem vytvořené melodie kostelní, pročež jsem sobě\nzašel dne 17. t. m. do kostela u Piaristů na desátou,\npři kteréž účinkují, jak jsem se učitel-\nství. Slyšel jsem krásný chorál, lec nastojte! představte\nsobě velkolepou uměleckou sochu, polepenou malovanými\npapírky — tak vám dopadal ten chorál, doprovázen jsa\nněkýms, jenž předně nerozumí hře na varhany, za druhé\npak nepochopil nikdy směr a význam chorálů. Mezihry\na dohry bohužel v žádném nestály spojení s chorálem a\n— divte se! před pozdvihováním slyšeli jsme úryvek z\nopery „Zampa.\" Hraje se každou neděli nápodobně?\nJest-li tomu tak, tu se divíme, jak může pan ředitel če-\nské hlavní školy, neb kdo vůbec bdí nad kostelní\nhudbou, takovéto hyzdění její trpěti!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-11-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-11-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-11-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "268", "page_fin": "268", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.8", "debut_caractere": 4776, "fin_caractere_exclue": 5347, "texte": "Listárna.\nPánům L. v P. pak v V. SI. v T. a A. Z. v B.\nOuverturu „Vlastu\" pro sextett od Ed. Nápravníka\njsme Vám odeslali. — Panu voj. kapelníku Bru .. .v Za-\ndru. Tutéž ouverturu pro dechové nástroje obdržíte co\nnevidět. — Panu N. v V. K besedám hodí se zvláště\nouvertura „Vlasta\" od Nápravníka, taktéž co úvod k di-\nvadelním představením. — Panu A. M. do Rotterdamu.\nKdypak obdržíme od kapelníka F Potřebujeme to\nnevyhnutně tento měsíc. — Panu C. Bydž., uc. v Jev.\nna Moravě. Mají být ty smuteční písně pro mužské neb\nsmíšené hlasy? — Panu Nov. v B. C. Srdečný pozdrav!"}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "261", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.1", "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nTo pověstné signum pod pat. Fulgencem zmizelo\npod Klácelem dokoná, ve fundaci se hovořilo pořáde\njen česky a obávání Fulgencovo, žeby se fundatisté\nněmecky nenaučili, se neuskutečnilo. Že pro samé cvi-\nčení v hudbě Lukeš studie nezanedbával, to vysvítá\ndostatečně z vysvědčení již v prvním běhu; neboí obdr-\nžel z mravů Eminenc a ve všech předmětech ad-Emi-\nnenc; v druhém běhu veskrz Eminence a známky tyto\nvýtečné podržel pak Lukeš ve všech druhých školách\na dostál tedy svému předsevzetí, že se musí povždy\nmezi prvními ze svých spolužáků skvíli, úplně. — Bylo\nby to bývalo velké dobrodiní pro chudé, nadané mla-\ndíky, kdyby byli mohli v klášteře se tak dlouho zdr-\nžeti, až celých osm gymnasialních tříd prošli; neb měli\ntam za své hudební funkce svobodnou stravu, byt i\nsvětlo a byli od platu školního osvobozeni; dříve i\nzdarma šaty dostávali. Nejdůstojnější pan praelat Cy\nrill Napp ' dal vždy přísné rozkazy, aby se fundati-\nstům, co se stravy týče, příkoř a křivda nečinila, ale\nbohužel, jak byly jeho příkazy od dozorce kuchyně a\nsklepa patera Benedikta Voglera zachovány? Všecko\nco pro jeho nedbalost neb zlomyslnost splesnivělo, stu-\nchlo, ba kolikráte na polo shnilo, to nechal tento do-\nbrodinec dáti fundatistůrn, a aby se míra dovršila, měla\nvšecka ostatní strava skoro povždy tu nejhanebnější\npřípravu a když si fundatisté u něho stěžovali, dal jim\ntento šlechetný kněz, jeho krásný karakter výborně na-\nznačující odpověď za náhradu: „Fůr Euch Lumpen-\nvolk ist das alles gul genug, Ihr nicht\neinmal das.w Ten lakomec durdil, házel a smýkal\ntak rukama okolo sebe, jakoby to z jeho vlastního měšce\nšlo. Tak se často stalo, že celý oběd, ad hladu ti ubozí\nfundatisté měli jako kvítí, zase tu samou cestu konal\nnazpět; odkud přišel, neb jeho zažití bylo nemožné.\nTak se ten nejšlechetnější úmysl pana praelata\naby fundace pro nadanou mládež tím největším dobro-\ndiním se stala, paterem Benedictem Voglerem skoro\núplně zničil. Všichni fundatisté, kteří s Lukešem\ntenkráte ve fundaci byli, jsou nyní do všech úhlů světa\nroztroušeni, památku nejvděčnější pro nejdůstojnějšího\np. praelata Cyrilla Nappa v srdci svém chovajíce, tak\njak kletba všech tehdejších účastníků povždy Voglera\nnásledovali bude. Nyní jest poměr, jak jsem již svrchu\npodotkl, ve fundaci docela jiný, neb dbá\na hledí na všecky mu k vychování svěřené fundatisly\ns otcovskou péci jak v hudebním tak v literním umění a\nnedopustí nikdy, aby tak zlomyslná křivda jak jejich\npředchůdcům se stala a všichni rodičové si mohou jen\nštěstí přáti, když jejich synové pod jeho lidumilné, lá-\nskavé žezlo přijdou.\nRoku 1848 v měsíci srpnu vyzdvihl riejdůstojnější\npan praelat Napp fundační ústav, jak se povídalo z pří-\nčiny, že zrušením roboty klášteru značné důchody od-\npadly. Rozkaz tento byl p. doktorem pat. Gabrielem\nvšem fundatistůin oznámen, načež v šesti dnech všichni\nfundatisté klášter opustiti museli. Mezi nimi byl též\nV\nLukeš. Sfastná náhoda tomu chtěla, že právě když na\nprázdniny domu šel a v Březové u svého starého pří-\ntele p. Schútze několik dní se pozdržel, tam od učitele\np. Felkla ze Schonbrunnu blíž Poličky na primici svého\nbratra pozván byl, kdež při mši jedno velké tenorové\nsolo zpíval. Přednes jeho vzbudil všeobecnou pozornost\nna něho. Po tabuli, která u p. faráře držána byla, pro-\nsila větší část' přítomných hostů Lukeše, aby jim co la-\nhůdku některou ze svých písní zazpíval. Písně tyto\nbyly s jásotem přijaly, tak že šlechetná paní baronka\nz Pangetu, majiteíkyně panství Bysterského se primi-\ncianta ptala, kdo ten neznámý mladý pěvec jest, načež\ntento Lukeše jí předvedl. Tato horlivá pěstovatelka všeho\nkrásného umění vyptávala se Lukeše hned po jeho po-\nměrech a studiích, a uslyševší, že Lukeš hodlá ode-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "262", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.2", "texte": "brati se do Vídně, by tam na universitě práva studo-\nval, přislíbila mu, že mu dá několik odporučních listů,\nkteré pro něho, jak doufá, nebudou bez výsledku.\nLukeš odebral se tedy k Vídni s tím pevným úmy-\nslem, že tam nejen právnická študia ale též zpěv co\nnejvíce pěstovati bude. V Brně se ovšem již v gy-\nmnasium, v logice a fysice tak co tenorista vyzname-\nnal, že ho tamější hudebníci stavěli vždy do první\nřady; ve zpěváckém spolku pod Frant. Zerzavým\nbylt bez odporu první a při všech produkcích, které\ntento spolek svým členům uspořádal, dobyl si vždy zna-\nmenité pochvaly. Ale vše toto nebylo s to, jej hrdostí\nnaplniti, neb cítil a byl úplně o tom přesvědčen, že\nnemůže žádný za dokonalého umělce platili, jenž před-\nložené mu komposice s listu čte a třéba by to i bez\nté nejmenší chyby dovedl; neboť na ten pád byl by\nLúkeS již co devítiletý chlapec jméno umělce zasluhoval.\nÚtrpný smích utkví zajisté každému fundatistovi na rtech,\nžpómene-li, jak tenkráte na příklad subpraefekt Schiller\nve f undaci se vypínaje zanejvětšího umělce se považo-\nval, an uměl trochu na hoboj pískati a nejsměšnější sa-\ntyru sám ná sebe tím udělal, když jednou Lukeše co\nsopranistu při zkoušce „Salvě regina\" od Cherubiniho\nStrašně s rákoskou zmaloval za ton příčinou, žé hu-\nlákavě dokazoval, že prý Schiller jednu větu špatně zpí-\nval, kdežto až po dnes tento velký mudrc ani jediný\ntakt správně s listu zpívati neumí. Zpupní na své\nzdánlivě velké umění, jsou vidy jen nedoukové.\n(Pokr a čo vání.)\n\nO řízení kůru *).\nOd Leop. Zvonaře.\nV malých městech a ve vesnicích jest učiteli oby-\nčejně také řízení kůru svěřeno, kterýžto úřad na něm\ntéž žádá vlastních vědomostí. Učitel, co ředitel kůru\nmusí rozuměti především zpěvu, varhanám, a ne-li\nvšem alespoň čelnějším smyčcovým a hudeb-\nním nástrojům dřevěným i kovovým, musí umět\npartituru, musí míti obstojnou známost hudební lite-\nratury a církevního ritu.\nNejprvnější jeho povinností v tomto úřadě jest,\naby si vycvičil zpěváky pro soprán i alt, jakož i aby\nhleděl tenoristovi i basistovi, jest-li se v obci, v které\nučitel působí, nalézají, dobrých a správných pojmů o\nzpěvu vštípili. Při tom musíme hnedle podotknouti, aby\nto činil se vší šetrností, aby si velké zpěváky neroz-\nhněval; neboť by mu dělali mnohé nesnáze.\nDále se musí učitel starali, aby měl celý smyč-\ncový kvartet, t. housle, altovioly a kontrabas v dobrém\npořádku. Nástroje ty af nejsou znečištěné odkalafúny,\nmušího kalu, prachu, pavučin a p. a af jsou dobrými\nstřevovými strunami potažené. Hedbávným kvintám af dá\nvýhost a af struny nenavazuje před pražcem, jakož i\naf je neladí z hospodářskosti níže, než jsou varhany\nladěné. Smyčce af jsou hojně, a nikoli jen několika\nžíněmi potažené, taktéž af se napnou před hrou mírně,\npo hře pak af se zase o něco spustí, aby nepozbyly pruž-\nnosti. K natření čili jak se říká „k mazání\" jich, af\nse užívá čištěné kalafúny a nikoli bednářské smůly.\nBude-li míti toto vše v pořádku, nezazlíme mu, má—li\nbasu o třech strunách. Smyčce af pod strunu J ne-\nstrká, a struny af čas od času makovým olejem na-\npouští, aby příliš nevyschly a se netrhaly. Af se ne-\nodvolává, že to mají některé velké kostely rovněž tak.\nNepořádek nesmí se za vzor bráti.\nRetní nástroje dřevěné, jako klarinetty, flétny,\noboje a fagoty ať taktéž čistě drží, ač má-Ii je. Af je\npo každé očistí, hrálo—li se na nich ; zvláště af dbá,\naby měl při klarinettech dobré jazýčky ; klapky af má\ndobře podlepené a rouru af častěji dřevěným olejem\nnapustí.\nLesní rohy a trouby af chrání před pomačkáním\na af je chová čistě.\nJiné nyní oblíbené veliké trouby af na kůr ne-\npouští.\nKe každé skladbě, kterou v kostele provádí, af\nmá partituru aneb particello, čili list k řízení, v němž\nby byla obsažena všecka hlavní místa, jež mají zpěvové\nhlasy aneb nástroje, aby mohl v čas potřeby hudební-\nkovi, který při listu stojí, pokynouti, že má začíti. Par-\ntituru i particello může si sám napsati, z čehož bude\nmíti ještě ten prospěch, že se skladbou blíže se obe-\nznámí.\nZnámosti hudební literatury potřebuje ř. k., aby\nvěděl, které skladby se pro jeho kůr a síly jeho hu-\ndebního sboru hodí, jakož i aby mohl dáti výhost ne-\ndůstojným plodům špatných skladatelů a mohl si zje-\ndnali čas od času dobré a k vyvedení snadné skladby.\nZnámost ritu musí míti, aby neprováděl na den\njistých slavnosti skladby, které se obsahem slov ke dni\nnehodí; aby na př. nedával ve svátek P.Marie graduale\naneb oííertorium s textem k některému svatému. O tom\nse může poradili nejlépe s místním knězem.\nKaždý hudební kus, který učitel provésti chce, af\nsám dříve promyslí, pak af jej študuje s malými zpě-\nváky a hledí, aby v pravý čas dýchali, věty dobře od-\ndělovali, slabiky a slova správně vyslovovali a na zna-\n\n*) Článek iento vyúat jest z výtečné knihy „Základy har-\nmonie a zpěvu\" od L; Zvonaře, kterouž u p. spiso-\nvatele dostati lze za 1 zl. 30 kr. Na žádost opatří jí kaž-\ndému též redakce."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "263", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.3", "texte": "mení přednesu, jako jsou pia, , atd. pozor dá-\nvali. Af dobře uváží, jak čerstvého pohybu hudební\nkus žádá, aby nevzal zdlouha kus, který žádá živého\npohybu aneb naopak.\nPřed začetím kusu af učitel sám strunové nástroje\npodlé retních ku př. klarinetů, dobře ,a ať ne-\npřipustí nikdy, aby hudebníci nástroje najednou ladili a\nzkoušeli, což jest nehezký zvyk a šeredná předhra k vá-\nžnému kusu.\nNež se hudba spustí, musí dáti ředitel zřetelný\ntakt, a musí přísně žádati, aby všickni hudebníci stejné\nzačali čili spustili, a nikoli, jak se obyčejně stává, je-\nden po druhém nastupoval. Taktéž musí všickni stejně\npřestátí a nesmějí jednotlivci tóny dodržovati. Má-li\nněkterý hlas neb nástroj solo, musí jej ředitel v čas,\nasi o takt dříve, upozorniti, že se blíží čas, aby solo\nzačalo.\nHudebníky na dřevěných a kovových nástrojích af\nzvláště střeží před silným hudením, aby zpěv neovlá-\ndali. Žádnému hudebníku nesmí trpěti, aby nějaké\nměsky činil, melodii trýlky aneb jinými fanfrnoušky\npřekrucoval. Af vede hudebníky k tomu, aby pomlčky\ndobře počítali, a nikoli aby dle dobrého zdání aneb\n„podlé sluchu\" začínali.\nPřiznávání podlé sluchu af nikdy netrpí, a ta-\nkového neumělce af na kůr ani nepouští.\nPochybil—li by některý hudebník v počítání, t. j.\n„propásl-li\" by nástup, af se na něj ředitel neosupuje,\naniž po něm blesky oka hází; nenapravil by tím nic,\na učinil by chybu nápadnější. Rozpadnou-li se hudeb-\nníci do čistá, af nepozbyde ředitel přítomnosti ducha,\na af hledí přivésti je dohromady, jest-li není ještě po-\nzdě ; jinak nechť dá znamení, aby přestali a znova za-\nčali. Chybí-li malí zpěváci, není kostel místo, kdeby je\nředitel za chybu poličkovati mohl; nechce-li jim chy-\nbení odpustiti, nechť jim splatí doma.\nO zkoušce čili „probě,\" která by se měla před\nkaždou hlavní produkcí držeti, můžeme jen říci, aby se\nnikdy neopomenula, možná-li dostati hudebníky dohro-\nmady. Držeti by se měla alespoň na každou novou\nskladbu. Než ke zkoušce přikročí, nechf prohlídne ře-\nditel všecky listy, zdali opisovatel noty nepřepsal; což\nmůže ovšem jen, stojí—li mu partitura k ruce.\nO sestavení hudebníků a obsazení t. o tom, jak\nčetně by se nástroje obsaditi měly, aby souměrnost síly\npanovala, a aby neovládala jedna skupa orkestru dru-\nhou, nemusíme slov siřití, poněvadž jest sestavení při\nmalém počtu hudebníků, jenž řediteli kůru ve vesni-\nckých chrámích po ruce stojí, snadně ; co se obsa-\nzení týče, toho se není při skrovném počtu hudebníků\ntéž co obávati, že by na př. skupa kovových nástrojů\nobvládala smyčcový kvartet aneb zpěvový sbor. Od-\nstraní-li učitel s kůru basové trouby, které jsou slabě\nobsazenému smyčcovému kvartetu a slabému zpěvovému\nsboru vždy na ujmu, nemusí se obávati, žeby v této\nstránce pochybil; tuším že v této věci nepochybí ani o\npoutích, když se vůkolní hudebníci sejdou, aby p. ko-\nlegovi při provedení veliké mše pomáhali; neboť se\nsejdou obyčejně houslisté a zpěváci, jichž hodný počet\nsnesou jednoduše obsazené retní nástroje.\n\nMyšlénky o slovanském zpěvu.\nStanovisko zpěvu.\n(Pokračování.)\nStanislav Moniuško praví v ohlášení svého ve\nYilně vycházejícího Spiewniku domoweho mezi jiným:\n„Jestli pěkné básně s pěknou hudbou spojené to nej-\nnehudebnější srdce i ucho jímati mohou, tedy i slabší,\nméně zdařilá hudba při výtečné básni na milost přijata\nbýti může; a to, co jest národním, vlastenským, míst-\nním, co jest ohlasem dětských našich upomínek, nikdy\nobyvatelům země, na které se narodili a vychováni\nbyli, líbiti se nepřestane. Více jak od půl století vy-\nskytují se pokusy, takořka vyrozumovaných jednotlivých\nnárodních zpěvů, již s rozličným štěstím na divadle\noperetky vystupují a při tom vydávají zpytatelově pro-\nsodie polského jazyka důležité rozpravy o metriénosti\na rytmiénosti jeho, a vpravují ho do všelikých hu-\ndebních poměrů; slovem, milovníkům národního zpěvu\na umělcům každodenně se usnadňuje příležitost ku zdárné\npráci na této nově vydobyté nivě. Jednak ale nevy-\ndala hojných žní. Z každé strany slýcháme žaloby na\nnedostatek domácího zpěvu, ačkoliv skutečně umělce\nz povolání za to viniti nemožná. Podle možnosti, pro-\nstředkův a povzbuzování starají se oni co nejúsilněji\ntento nedostatek vyplnili. Nespomínaje o mnohých ji-\nných dávněji zasloužilých, vydali *) ve\nVaršavě a Vojkovský v Poznani zpěvy, v kterých se\núčel, lehkost, zároveň i veliká přiměřenost hudby k my-\nšlénce a časomíry slov, nejznamenitější dar, jakým hu-\ndební umělec se vyznamenat] a ve svém předmětu sla-\nvně zaskvíti může, výrazně projevuje. Nesmíme tedy\npochybovati, že za tak šťastnými kroky, na této cestě\njiž udělanými, další postupy nám již snadněji se pove-\ndou. Dobryhský slibuje vydati své „písničky selské.\"\n\n•) Moniuško myslí zde pro umění přeéasné ve Varšavě zemře-\nlého mladšího bratra dramatického herce Novakovského,\nkterýž dávno již k ozdobám polského divadla ve Lvove ná-\nleží, a sám také dobrým kompositorem jest."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "264", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.4", "texte": "Tuto příjemnou zprávu toho vzácnými schopnostmi ob-\ndarovaného a právem vysoce ceněného umělce každý\nhorli tel pro národní umění, každý opravdivý znatel\na stranný milovník zpěvu zajisté s velkou útěchou\npřijinouti musel *). Pěkné a vzorné ty příklady budou\nzajisté vydatnou pobudkou pro každého, kdo v sobě\nschopnost cítí, ahy na své cestě síly své zkoušel. Více\nméně podařené pokusy utvoří časem sbírku příkjadfiv\nči matcrial, z kterého se pomalu škola vzdělá, rozvá-\nžlivá, na známosti věci založená kritika povstane, a\ns povšechným pojmutím komposice také chuí ku zdárné\npráci vlastenským kompositorům přijde. Můžeme ovšem\ntu naději míti, když povážíme, co jsme řekli, zvláště\nže se nyní vyskytlo již několik zpěvů opravdu vyššího\nslohu v hudbě. Dávájrtf ony svědectví, že u nás poesie\nhudby již se pochopuje, její potřeba cítí, a že se již\nod skladatelův domácích vymahává.\"\nKdyby Poláci měli takové bohatství důkladně vzdě-\nlaných hudebních sil, jako Češi, kdež by oni již byli\ns tímto jejich duchem! Při velké rozšířenosti důklad-\nného, vzdělaného umění hudebního v Čechách, nejenom\nve městech a městysech, ale i v nesčíslném množství\nvésnic **) při té hmotě hudebních schopností, která\npůsobí, že se od tolika let množství umělcův ustavičně\ndo všech částí Evropy zasílá, měli Čechové po dlouhý\nčas již ovšem veliké prostředky v rukou, založením ne-\njenom dobré ale i slavné a skvělé slovansko-národni\nškoly vyššího zpěvu přede všemi ostatními příbuznými\nkmeny co nejchvalitebněji vyniknouti. Teprv před málo\nléty učinili počátek u vyplňování této úlohy. Nicméně\npřece již to, co posud učiněno, všelikého uznání a oce-\nnění jest hodno. Již od počátku nynějšího století ně-\nkteré jednotlivé komposice písní českých — ponejvíce\nmaličkosti — podávány byly $ jich počet byl ale tak\na forma, ačkoliv v sobě často zdařilá, tak ne-\npatrná, že kromě okresu přátel samého skladatele veli-\nkou pozornost nezbudily, tím méně ale jako základ sa-\nmostatné školy yystačiti mohly. Znamenitější počet skla-\ndeb, který spíše již určitý národní karakter a patrný\nsamostatný směr vyjádřili a ustálili mohl, ukázal se te-\nprv, když záhy zemřelý Chmelenský periodickou sbírku\nčeských zpěvů pod názvem Věnec vydávati počal. Ale\ni ted ještě většina mužův, veleobsáhlou hudební vzdě-\nlaností a dokázanými schopnostmi té největší důvěry\nv zemi požívajících., většina naší hudební aristokracie\nna čistě národním snažení bud malého, bud zcela žád-\nného poddílu neměla, an skoro výhradně jen cizé škole\nraději slouží. Jakkoliv divné se to zdáti bude, přece\nmne to dohání, vyjádřiti své opravdivé mínění, že právě\ntato okolnost nově povstávající škole k důležitému\nprospěchu posloužila. Bylaby totiž naše národní škola\nhudby od pobudky a řízení přemáhajícího vplyvu uměl-\ncův již ustálené slávy záležela, mnozí z nich bylíby do\nní přenášeli ducha svých zamilovaných mistrů, do zpěvu\nnárodním býti majícího, byliby vtírali vypůjčené, cizo-\nnárodní spůsoby, byliby Francouze, Vlachy a Němce o\nzávod zahalovali do českých kůží, a tím naši národní\nhudbu do strakatého oděvu masopustního hrdiny, jejž\ns potěšením pod jménem harlekina známe, oblékali. Tak\nto ale jinak přišlo. Nejúčinlivějšími účastníky nového\nvlastenského podniknutí byli mužové mladí, teprv dráhu\nsvou nastupující, kteří teprv směr svého snažení voliti\na ve voleném charakteru upevňovati se museli. Oni měli\npřed očima příklad pěkně se budící národní literatury,\nviděli, jak živlové všeho národního a vlastenského od\nctihodných a vysoce učených mužův vyhledáváni, po-\nznáváni a na světlo boží před obličej všech národů vy-\nstavováni byli; ata samá česká hrdinská mysl, která\njazyk a ducha předkův našich z nehodného zanedbání\ndvou věkův vytrhla, odhodlaně ruce k dílu přiložila,\naby povznesla český národní zpěv na důstojné, národ-\nnímu duchu přiměřené místo. Ačkoliv převaha našich\nvlastních českých sil vždy ještě na jiné straně zůstala,\npřece se od té doby nově povstávající škola stále a\nvždy radostněji rozvíjela, nebot její zástupníci nebyli to\nlidé, aby na polovici cesty obrátili, aniž se ptali, jaká\nmzda jim za to bude, když v záležitosti vlasti a národu\nducha a síly své zasadí.\n(Pokračování.)\n\na) Z jiných skladatelův hudby, jež Moniuško zde pojmenovat\nmoli], připomenu kromě staršího Novakovského jen Vyso-\nckého, Syieviče a Vielhorského.\na*) Věc to ještě málo povědomá, jaké poklady důkladných hu-\ndebních vědomostí u většině vesnických učitelů v Čechách\nse nacházejí, a jak veliký praktický užitek z toho pro mlá-\ndež vyniká.\n\nFrantišek Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\n(Pokračování.)\nJosef čekal dlouho — jedna noc uplynula po\ndrahé — Lea nepřišla. Mladý muž stal se vždy ne-\ntrpělivější, toto ustavičné kolísání mezi nadějí a stra-\nchem na nejvejš ho rozjařilo. Jeho okolí mělo od něho\nmnoho co zkusili; byl tak prudký a zlostný, že mu\nkaždý rád z cesty chodíval. Byly okamžiky, v nichž by\nbyl býval v stavu starého žida zabiti, jen aby dosáhl\nsvého cíle, jiné zase, kde by se sám zase byl o život\npřipravil, jen aby více nepocítil tuto mocnou touhu,\nkterá neustále jeho duši pronásledovala. — Konečné\ndevátého dne přišla Lea. Bylo to již k ránu, den zdál"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "265", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.5", "texte": "se, že bude pošmourný, a mračna se na nebi nahrno-\nvala. Chladný větřík pohyboval řasami dlouhého čer-\nného šatu, jímžto židovka oděna byla. Šla tak pomalu\na vážně, chladné světlo prvních ranních hodin objevo-\nvalo její tahy v obličeji tak bledé, že Josef uleknut, jí\nněkolik kroků naproti šel. Housle nesla v rukou, již\nz daleka mu je držela vstříc. Když jí je odejmul, tu\nzatřásl prudký zimomrás jejím tělem a bezhlase, jen\nnamahavě rtoma pohybujíc, pravila: „„Zde — zde —\nvezmi a bud šťasten, ale nezapomeň také na mne, ne-\nboť nemám teď nic více, než tebe!\"\"\n„Co to tu pravíš?\"\n„„Otec jest mrtev — muselo to tak přijíti! Stavěl\nse horoucím mým prosbám na odpor, také mému zou-\nfalství a mým slzám, tu odňala jsem mu jeho klenot,\ndnes v půlnoční hodině, anto právě hluboce a jemně\nspal. Naslouchala jsem pak u dvéří u jeho komůrky;\ndlouho bylo ticho. Tu však zaslechla jsem najednou\nstenati, prsní křeče zase na něho přišly, odběhla jsem,\nabych domnělé utěšitelkyně mu opět navrátila. Yrhla\njsem se s nimi na jeho lože, nahnula jsem se na\nubohého starce; bylo již pozdě, poznal již jen svou\ndceru, nazval ji vražedlníci. To byl poslední jeho od-\ndech ! — Nyní dostoj ty svému slovu, neboť já loupila\n— vraždila — pro tebe.\"\"\nSklesla zlomena před něho,\nJosef ji vyzdvihl. „Nešťastnice,\" řekl chladně,\n„co's to učinila! Tak jsem to nechtěl míti, při sám\nBůh, tak nikoliv! Proč jsi nenechala raději mne zemříti,\nmísto co by jsi byla svou a mou duši tak ukrutnou\nvraždou zprznila? Za takovou oběť jest cena příliš\nmalá!\"\nLea vyjela. Křečovitě sáhla rukou k srdci, strašná\nzměna jevila se z její tahů* Ještě jednou mrštila zra-\nkem na muže, jehož tak nevýslovně — až k zločinu\nmilovala, zrakem, jenž Josefa na všecko zapomenouti\nnechal, i na majetnost svých Amatek a na to pravila\nsmrtoklidně: „Otče, ty's pomstěn na své vražedlníci —\nona dosti pykala.\"\nHrdě se odvrátila, šla pevným krokem k svému\ndomku a zmizela ve dveřích.\nDvanáct let uplynulo od toho osudného rána a\nFrantišek Josef Andrle velice se změnil. Stal se bo-\nhatým mužem, převzal otcovo sladovnictví, oženil se\ns bohatou ženou, kterouž mu rodiče jeho vyhledali a\npředvedli a byl otcem již dvou dítek. Nelze bylo více,\nkrásným ho nazvati, čelo jeho bylo zasmušilé, oko mdlé.\nNikdo ho neviděl, že by se byl kdy usmál, že by byl\nkdy vyhledával nějaké vyražení anebo že by si byl ně-\nkdy se svými dětmi zahrál nebo zažertoval. Vlídný byl\nke všem, ale mlčivý a uzavřený jako hrob. — Toho\ndne, co dostal drahé Amatky, roznemohl se silně na\nhlavnici, nejdivější obraznosti ho mučily. Dráze od-\nkoupené housle nepustil od sebe, a bylo strašně se\nna to dívali, kterak zimničník často v posteli se zdvi-\nhnul, divoce kroutícíma očima okolo sebe pohlížel a na\nto srdcervoucí nápěv na houslích zapěl. V takých oka-\nmženích nelze bylo nikomu u něho vydržeti5 všickni opu-\nstili, puzeni mocným citem hrůzy a úžasu síň nemoc-\nného ; jen jeho matka ležela před jeho ložem na ko-\nlenou, modlíc a křižujíc se, až poslední strašlivý zvuk\nbyl dozněl. Uzdraviv se, tázal se hned Josef po Lee,\nnikdo však o ní ničeho nevěděl, ale u břehu hlubo-\nkého tichého rybníku byl jeden její malý střevíček na-\nlezen.\nPříliš vřelé toto srdce již odpočívalo.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Ku prospěchu chvalně známého bassisty, p.\nEilersa, dával se dne 13. t. m. opět jednou „Tannháu-\nser\" od Wagnera, co do celku s dobrým úspěchem. Pan\nEilers co „landgraf\" byl hned při prvním vystoupení\na dostalo se mu též v běhu produkce hlučného\npotlesku5 zpívali totiž výtečně. Taktéž sl. Mi ková (Eli—\nsabeth) a sl. Brennero vá (Venus) rozehřály častěji\nobecenstvo svým přednesem, byly často vyvolány ; slečna\nBrennerová však přec zpívala někdy s takým namáháním,\nže to znalce nemálo uráželo. Méně dobře šlo to chori-\nstum, zvlášť při pochodu nestačily jejich síly. Místa v ho-\nřeních polohách houslových nedařila se taktéž, jakby se\nmělo očekávati, na čemž ale i komposice sama vinu nese.\nV neděli na to, 17. t. m. opětovala se opera „Faust a\nMarkéta\" od Gounoda se známým obsazením. Přede-\nhra byla značně zkrácena, ale tak nemotorně, že\nsobě tímto p. kapelník Jahn žádného skvělého vysvědčení\no svém vkusu nedobyl. P. Bernard umí zpívati i hráti,\nzbývá mu však tu a tam dostatečné síly. Pan Krén\nzpíval skorém celý večer fortissimo, což obě strany una-\nviti a účinek seslabiti musilo. Že týž zpěvák více pro\nkomické nežli démonické partie cvičen jest, pozorovali\njsme též, a měla-li by se zde změna zavěsti, byl by za-\njisté p. Eilers karakterističnějším Mefistem. Ostatně ue-\nbudiž toto řečeno na ujmu výtečných vlastností p. Kréna.\nSl. Grabingrová (Margareta) zpívá pořáde tak, jako\nkdyž začala a přáli bychom, by si potlesk a vyvolání v ten\nsmysl vyložila, že se obecenstvu o to jedná, slečnu co"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "266", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.6", "texte": "možná při opeře udržeti, pakli by chtěla upřímně v před\nkráčeti, slečna ale že povinna jest, tím více a co nej-\ndříve se rationellní školy uchopiti. Divadlo bylo plno ve\nvšech prostorách.\n— O uprázněné místo ředitele kůru u\nsv. Trojice, kteréž dosazuje si. rada města Prahy, zadali,\njak se dovídáme, následující pánové: Fr. Sigmund, Jos.\nUlm, Jos. Vyhlídal, Fr. Sojka, V. Proška, Jan\nČahoun, Otomar Smolík a Jos. Forster. V pádu\nobsazení řečeného místa varhaníkem některým ucházejí\nse o varhanické místo pánové: Jos. Janák, Jakub Ča-\nv\nboun, Jan Fořti n, Čeněk Mik o, Vojtěch Průcha a\nJos. B ergmann.\n— První kvartettní zábava, kterouž pan\nprof. Mildner, prof. Schmit a pánové Brúckner a\nWeber dne 14. listop. v sále konviktském uspořádali,\ndošla od vybraného obecenstva zasloužilé pochvaly. Sly-\nšeli jsme kvartett do R-dur (op. 76) od J. Haydna,\ntrio pro piano, housle a cello (op. 3) od Volkmanna\na kvartett D-dur od Mendelssohna. Od té doby, co Ferd.\nLaub a Konigslow v našem městě tyto zábavy pořádati\npřestali, sklesly kvartettní zábavy pod Goltermannem na\nobyčejnou zkoušku, která se ani generální nazvati ne-\nmohla, a za tou příčinou pomlčeli jsme také v loni o zá-\nbavách těchto. Nyní však, když se výtečný pan profesor\nMil d n e r věci té ujal, dostalo se zábavám těmto zcela\numěleckého rázu. Všechny skladby byly velmi pre-\ncisně a se všemi nuancemi tak uhlazeně provedeny, že\njako z jednoho ulitku se nám býti zdály. Vanulf z nich\njeden cit, jeden duch a jedna mysl. Nebylo zde žádného\npřevládání některého nástroje a souhra byla zcela ne-\núhonná. Co se skladeb dotýče, bylo pro nás trio od\nVolkmanna novinkou. Skladba ta vyniká v první větě\npěkným zosnováním, dobrou myšlenkou a správným pro-\npracováním, méně zdařilé jsou ostatní věty, ačkoli v nich\nmnohé duchaplné tahy se nacházejí. V triu účinkovala\nna piano sl. Emilie M ildner o vá, kteráž se co nadaná\npianistka osvědčila. Pánové prof. Mildner (I. housle),\nBriickner (II. housle), Weber (viola), prof. Schmitt (cello)\ndosáhli výborným provedením všech skladeb skvělého vý-\nsledku a byly několikrát vyvoláni.\n\n—l.\n\n— Kvartettní zábavy. Zejtra dne 21. listop.\no 4 % hod. večer bude se v sále konviktském odbývati\ndruhá kvartettní zábava, v nížto kvartett od Mo-\nzarta (C-dur čís. 6), trio pro piano, housle a cello od\nW. Bargiela a kvartett od Schumanna (A-moll op. 41)\nuslyšíme. Účinkovat bude p. prof. Mildner, prof. Schmitt,\nBriickner a Weber. Nadaná pianistka sl. Kolářová\nzúčastní se v triu na piano. Třetí zábava bude dne\n28. listopadu. Program: Trio pro smyčcové nástroje od\nBeethovena (op. 9, G~dur), Trio pro piano, housle a cello\nod Veita (rukopis), podvojný kvintett od Gobla (rukopis).\nV triu od Veita bude pianistka sl. Prok šo v á účinkovati.\nUpozorňujeme všechny milovníky hudby na tyto skutečně\nušlechtilé zábavy, které se v zájmech umění samého dá-\nvají, a kteréž se na žádné spekulací nezakládají.\n— Pan Čeněk Mik o otevřel sklad výborných ví-\ndeňských pian za v skutku slušné, levné ceny. Každý,\nkdož si přeje míti výtečný nástroj za levnou cenu, ať\nneopomine, k vlastnímu svému prospěchu nadřečené skla-\ndiště navštíviti v Michalské ulici v někdejším Auersper-\ngově domě číslo 432.\n— Mladý skladatel p. Jllner, jehož skladby v be-\nsedách Pražských velké obliby došly, odstěhoval se před\nnedávnem do Brna, kdež několik let setrvati hodlá.\n— Slečna Bergauerová, chvalně známá česká\nzpěvačka, slavila v úterý dne 19. listopadu sňatek svůj\ns panem Pilzem, doktorem lékařství.\n— Pianistka sl. Seraflna Vrabélyová, žákyně\nAL Dreyschoeka, bude zde v divadle co nevidět koncer-\ntovat* Mladá tato umělkyně je rozená Uherka.\n— Pan Ig. Hynek, žák konservatoria zdejšího a\nkomorní hudebník knížete Wittenstein-Berleburgského dá-\nval zde dne 11. t. m. koncert v sále Konviktském. Před-\n\\\nnášelť skladby od Servaise a jiných se slušným výsled-\nkem. V koncertě účinkovala nadaná slečna Gabriela H o f-\nrichtrová, žákyně výtečné Podhorské a p. Lukeš,\nkterýžto poslední významným a cituplným přednesem pí-\nsní „Zastaveníčko\" od Theodora Bradského, „Na tvé\noči\" od Fr. Kavana a slovenskou „Aj, čo by bola\"\npozorné a sporé posluchače roznítil.\n— Redaktor těchto listů obdržel od cis. k.\nmístodržitelství dovolení, by m ohl obsah svého listu\nrozšířit a podávat články o umění vůbec, tedy o\ndivadle, poesii, malířství, sochařství atd.\nDalibor bude tedy od nového roku organem všech\ndivadelních ochotnických společností, zpěvá-\nckých spolků atd. Mimo to bude k Daliboru připojena\ni n s e r t n í příloha.\nv\n— Pan R e b í č e k, absolvovaný žák Pražského kon-\nservatoria, jenž členem divadelního orkestru ve Výmaru\njest, vystoupil tam dne 13. t. m. v koncertě a došel za\nvýtečný přednes Mendelssohnova koncertu pro housle\nhlučné pochvaly, ano byl i vyvoláním vyznamenán. Pan\nRebíček je jak známo, jeden z nejlepších žáků pana\nprof. M i 1 d n e r a.\n— Virtuoska na housle, sl. Hildegarda Kirchne-\nr ová z Berlína vystoupila v pátek dne 15. t. m. v di-\nvadle zemském, přednášejíc koncert od Beriota a fantasii\nod Vieuxtempsa. Sl. Kirchnerová má pěkný sympatheti-\ncký tón, značnou technickou zběhlost a vyniká zvláště\nsvým citu- a dušeplným přednesem. Dosáhne-li mladá\ntato umělkyně dokonalé technické zdatnosti, máme za to,\nže se hra její pak rovnati bude rozkošné hře sester Milano-\nlovýeh. Sl. Kirchnerová je žákyně nušeho slovutného F.\nLaub a a dělá zajisté čest mistru svému.\n— Slečna Marie Korschnerová, o jejížto po-\nsledním vystoupení v „Sirotku Lowoodském\" se Pražské\nNoviny — Pozor — Morgenpost pochvalně zmínily, je\nod ředitele Thomé pro první partie u českého diva-\ndla engažována. Mimo slušný plat má sl. Korschnerová\ntéž zimní benefici a 3 neděle na dovo-\nlenou.\n— (Requiem za Jungmanna). Dne 16.\nt. m. o 11. hod. u sv. Klimenta odbývalo se slavné re-\nquiem za patriarchu české literatury, našeho to Jung-\nmanna. Provozovalo se staročeské requiem, spo-\nluůčinkovali mezi jinými pánové Lukeš, Strakatý a Heller,\nnikoli však, jak „Čas\" a „Národní Listy\" udávají, též\npan Mayr. Zpěv šel dosti dobře, na varhany však hrál\nnějaký človíček, kterému je snad jedno, udělati předehru\nk chorálu neb k písničce leckterés; k tomu snad málokdy"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "267", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.7", "texte": "vytahoval rejstříky, neb nechal jednou pedál bzučet as\n20 sekund, hmoždě se při tom u vytahování rejstříků, až\nkonečně si vyvolil superoktávu a kvintu. Při tak váž-\nném momentu, jako jest mše za zemřelou drahou duši,\nnaplní takové neznalství hořkou nevolí, a tu nám\nnezbývá ničehož více, nežli se zeptati: Nemohl se požá-\ndati nějaký dovedný varhaník k této slavnosti? Či snad\nse myslí, že se bude někdo vtírati ?\n— Zpěvácký spolek Hlahol dochází velkého\núčastenství ze strany obecenstva. Jak se dovídáme, má\njiž 54 údů zakládajících, z nichžto někteří mimo určenou\nčástku 10 zl. také i 20 a více zlatých spolku věnovali.\n\nZ Náchoda. (Beseda). Dne 24. října odbývala\nse tu k oslavení zaraženého zpěv. spolku v sále\nhostince „U zlatého beránka\" beseda. Program sestával\nz následujících čísel: Ouvertura od Tittla; proslov od\nAnt. Pivody; „Kovářská\" (slova od Fr. L. Riegra) od\nFr. Vogla; „Ja jsem Češka\" deklamovánka od Čejky\n(z Lady); „potpourri z národních písní\" pro orkestr od\nLiehmannna; „Vzhůru ku zpěvu;\" (slova od Karla Sta-\nrého) dvojsbor od Ed. Náprav nika* „Frajlr Kalina,\"\nbáseň od Vítězslava Hálka; Válečná z opery „Rienzi\"\nv\n(v češtinu uvedena od J. A. Srňtka) hudba od Richarda\nWagnera.\n(X+Y-|-Z) Z Pardubic, dne 14. listopadu 1861.\n(Hlavní sezení zdejšího zpěváckého\nspolku. — Mše Jana Sk roupa a mše Vá-\nclava Horáka. — 20. říjen. — S tr a k o n i-\nc e.) Minulý týden držel výbor zdejš. zpěv. spolku své\nhlavní sezení, kteréž se každé čtvrtletí odbývá,\na při kterémž následující program se ustanovil: a) Na-\nhlédnul se stav spolkové kasy a všech spolkových\nkněh; b) sestavili se skladby k budoucímu koncertu\npro přispívající a čestné údy zpěv. spolku Pardubické-\nho. Sezení byli přítomni: Předseda a ředitel p. Frant.\nJanda; pak 1. výbor pan Matěj Kučera, 2. pan\nJan Hušek, 3. pan Jan T o m š u, 4. pan Vilém Po-\nrt ro už e k, pak tajemník a pokladník p. Josef Klika.\nNejprvé udal pan Klika všechny příjmy, které dosud 343\nzl. 48 kr. r. c. obnášejí, pak vypocetl vydání, kteréž\n266 zl. 88 kr. r. c. obnáší; tedy zbývá spolkové jmění\nve 76 zl. 60 kr. r. c. Oucetní kniha byla v pořádku\nnalezena i od všech přítomných vlastnoručně potvrzena.\nTeď se v druhé knize přepocetJy údy přispívající, čestné\na výkonné, a nalezlo se, že spolek 108 údu zaujímá,\nmezi nimiž 4 čestné, 70 p ř i s p í v a j í c í ch a 34\nvýkonný ch ěítá. Napotom se prohlídla : „Kniha\nh i s t o r i c k á\", v níž popsáno, jak zpěv. spolek\nzdejší do života vstoupil ; kde, jaké a kolik slavností\naž posud buď uspořádal, buď při jiné slavnosti v okolí\npřítomen byl. Posléze se zápisní kniha pro noty\nprohlídla, v kteréž každý úd výboru očitě se přesvědčil,\nže největším podporovatelem zdejš. zpěv. spolku až po-\nsud jest ušlechtilý měšťan a výbor městský p. Jan L o-\nr e n c. Ale i dále pravdu dlužno uvesti, že pan Lorenc\ni jiné dobroěinné účely horlivě podporuje, proto budiž :\n„S 1 á v a p. L o r e n c o v i !\" z upřímného srdce volá-\nna. I tyto knihy byly od slavného výboru podepsány a\nteď počal ředitel spolku sestavovat pořádek ku koncertu.\nSchválila se ouvertura „Vlasta\" od Ed. Nápravník a,\na aby náš blízký rodák (rodič z Dašic blíže Pardubic)\nskladbami svými naši hudební mysl ještě více poutal, u-\nzavřelo se v shromáždění jeho těžkou, bouřlivou a effektní\n„Loveckou\" provozovati. Dvě deklamace přednášeti bylo zná-\nmému humoristovi p. Přerhofovi z Prahy ponecháno, a vče-\nra byl nám jeho dopisem příchod jeho ujištěn. Ze\nsborů se bude zpívat „Cikáni\" od Vogla, kadryla od\nHe 11 er a, „Válečná\" od R. W agn ér a, a jak jsem\njiž uvedl „Lovecká\" od Ed. Nápravník*, Kusy\nsolové budou : Koncert na housle od Ernsta, arie\npro tenor a píseň pro baryton. Ke koncertu napíše ta-\njemník p. Klika proslov, jenž bude jeden úd zpěv.\nspolku přednášet. Po koncertu, kterýž se bude 1. pro-\nsince odbývat, budou diplomy zpěv. spolku Pardu-\nbického následujícím pánům uděleni: 1. Panu redaktoro-\nvi Emanuelu Melišovi, 2. P. měšťanu Janu Lo-\nr encov i, 3. P. c. k. bernímu Karlu Kislingrovi\na 4. P. c. k. komisaru Dumontovi. Spolek cvicí se\npilně, a věru těšíme se na ten zajímavý večer! Nedávno\nse v děkanském chrámu Páně provozovala mše do D od\nJana Škro u p a, a nechtěla se žádným pádem spolu-\núcinkujícím líbit. Sloh inísty plynný — jest místy hle-\ndaný, nucený; myšlénky místy kostelní, nábožné —\njsou místy též divadelní, operní; vůbec celá\npráce — nezáživná. Na to 1. listopadu, na den\n„Všech svatých\" dělali jsme na témž místě mši do\nD—mol od Vaclava Horáka. To bylo podívání, jak\nkaždý hudebník zrak a slech svůj bystřil, jak pravou ná-\nbožností každý nadšen byl při tom prosebném Kyrie, ma\njestatném Gloria, křesťansko-věřícím Krédo, slavném San-\nctus, rozplývajícím Benedictus a ducha povznášejícím\nAgnus. V našem městě znějí jména českých skladatelův\nVáclav Horák, Albin Mašek, Zikmund Ko1e š o v-\nsk ý a Robert Fúh r e r příjemně, ne tak jméno : V o\ntrhá n e k. *) Také poznamenat musím, že ředitel ků-\nru p. Pospí š i 1 v Pardubicích a ředitel kůru p. Re-\nni e š v Pardubickách důstojně kostelní hudbou 20. říjen\n(udělení c. diplomu) krásnou mší slavili. Tu i tam ta-\nké zpívala se za graduale císařská hymna, a bylo vňci-\nhledě, jak vroucně lid k Bohu lpí prosbou, by základ\nc. diplomu nejen se zachoval, nýbrž všemožně tento dar\nblahodajně se rozvětvil, Dejž Bůh! — V posledním čí-\nsle četl jsem zprávu ze Strakonic o „Zřízení zpěv.\nspolku.\" Potěšil jsem se nad míru, neb jsem také z toho\ndobrého dudáckého pokolení. Komité, které stanovy ta-\nmějšího zpěv. spolku vypracovalo a k vyššímu potvr-\nzení předložilo, ať dlouho žije! a ať se nenechá žád-\nnými polétávajícími strašícími chmurami mýlit; neb ony\nnalézají se v každém koutě země. Tehdáž mnohonásobný\nzdar zpěv. spolku v Strakonicích!!\n(?) Ze Slaného, éD v ě zpě v. a hudební\nzábavy.) Pozdní zpráva přec snad lepší nežli žádná.\nProbudiv se ze sna náš zpěvácký spolek uspořádal\n22. září produkcí v divadle, jejíž čistý výnos na zakou-\npení piana vynaložen býti má. Program obsahoval 12\nčísel, z nichž připadlo 6 na sbory, 2 na deklamace a\nostatní 4 vyplnila hudba našich ostrostřelcu. Sbor „Na\nPrahu\" od Veita nebyl s náležitou korektností prove-\nden, zvláště vadil nestejný zpěv druhých bašův. „Má\notcina\" a „Hasme: Hoří!\" od Slavíka, jakož i „Vlta-\nva\" od Vogla byly s pochvalou přijaty a musely se\n\n*) To rádi věříme. Red*"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "268", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611120-01.1.8", "texte": "opakovati. „Zpěv mlatcův\" od Hniličky nebyl dost\nživě přednesen a „Kovářské\" od Vogla scházela ráznost,\npročež se není co diviti, že jinde s takovým úspěchem\nzpívaná u nás lhostejně přijata byla. Zdálo se aspoň,\nže buď všichni pp. aneb p. ředitel sám bez chuti se\ndo ní dává. Ovšem: Bez kuráže nic se nedokáže. Bs\n9 v\nani od K. „Zežulinka\" se neprovede, jížto se ale u nás\ndobře daří. Reklamace se podařily. SI. F. Vack ov á,\nježto se na našem jevišti tak často vyznamenává svou\nhrou, přednesla rozmarně „Dívčí sněm\" od Brunclíka a\nbyla nekonečným potleskem odměněna. Nadšeně a citu-\nplně přednesl p. A. Ptáček, studující, „Hroby Přemy-\nslovců\" od Vocela. Toliko spěchání s tak vážnou básní\nbylo jí na ujmu. Jelikož to byl ale první pokus dotče-\nného p., doufáme, že se této chyby budoucně vystříhá.\nOd hudebního sboru slyšeli jsme nějakou otřepanou „Ca-\nvatinu\" z neznámé vlašské opery, pak polku s nehorá-\nznou introdukcí a s velikánským íinálem. Zajímavější\nbyla kadryla z ěeských národních písní. Závěrek\nučiněn polkou tremblante. Radíme pro budoucnost, aby\nse taneční kusy při takových produkcích neprovozovaly.\nPo skončené produkci odebrala se větší část posluchač-\nstva do hostince na „Poštu,\" kdež se tancem, zpěvem a\npřátelským hovorem dlouho přes půlnoc bavila. Nablí-\ndnuvše výkonní údové našeho spolku, že jim není lze\nna nikoho se spolehati, jenom na sebe, usnesli se, že 10.\nlist. opět uspořádají jakousi zábavu pro údy přispívající.\nA tak se také stalo. Zajímavější byla tentokráte také tím, ž#\nlaskavým přispěním p. Hájka, učitele hudby, sestavil se\nsextet, jenž nám co číslo 1. zahrál ouverturu z Figaro\na k závěrce ouverturu z Louzelné flétny. Slyšeli jsme\ntéž od p. Hájka a jeho žáka, K. Babušky, variace od\nL. Wassermanna pro dvoje housle s průvodem orkestru,\nna něž jsme se již dávno těšili. Sbory byly 4, a to :\n„Bratří rozveselme se\" od Pivo dy, „Kovářská\" od\nVogla, „Na Prahu\" od Veita a „K bratrům\" od\nB1od ka. Tentokráte se všecky podařily. Pivodova\npíšen „Ztracené srdce\" obveselila obecenstvo vůbec a\nkrásnou pleť zvlášť. Přednesl ji s citem H. Janda.\nTentýž vystoupil též s deklamací „Pohádka o zakletém\nprinci\" od Crhy, a ayl odměněn hojným potleskem.\nDeklamace druhá, „Blbý Vaněk, zchytralý lhář\" od Eh-\nrenbergra, jižto dokonale přednesl p. T. Rubeš, rozesmála\nveškeré posluchaěstvo. Po skončení všeho toho následo-\nval tanec. Rádi jsme to viděli, že se výkonní údové\nchopili nástrojů, aby nás ' i sebe ušlechtilé bavili. Nač\njim zváti cizí hudebníky, když sami to zastati mohou ?\nDůkaz nám podali tentokráte. Těšíme se i budoucně.\nVeselost byla nenucená a trvala ještě kolik hodin. Dru-\nhého dne se všude povídalo o zdařile zábavě, a kdo\nse nezúčastnil, litoval toho. Mám za to, že mluvím ze\nsrdce všecbněch pp. údů přispívajících, když veřejně dě-\nkuju za ten nápad a přičinění našich údů výkonných. Sv.\nCecilii oslaví spolek v klášteře slavnou mší, při níž zpí-\nvati se bude mše cd Dolenského s průvodem varhan.\nNa to v neděli dává spolek ples. Přejeme si, aby se\npodniknutí toto potkalo s vřelým účastenstvím, neboť za-\nsluhuje vší podpory, jsouc téměř jediným zdrojem spole-\nčenských zábav u nás a v okolí. Zdař Bůh!\n\nPaříž. Už tomu delší čas, co vídenský strojník Mältzl\ntak zvaný metronom vynašel, t. j. kyvadlo, které svým\npravidelným pohybováním takt hudby, zvláště u fortepiaua\nspravuje. Tento přístroj za našich dnu zde pomocí elek-\ntřiny znamenité opravy došel v ten způsob, že se na více\nmístech divadla několik, měděnými dráty spojených me-\ntronomů postaví, jimižto se zpěv a hudba za oponami\nspravovati může. Samo sebou se rozumí, že kapelník\nsvoje znaky podle hlavního metronomu spravuje.\nPetrohrad. Rubinstein pracuje o nové\nopeře tříaktové, jmenem „Lala Rokh.\" Text k ní je prý\nvelmi zdařilý.\nVídeň. K všeobecné výstavě londýnské pošlou\npánové J. Streicher, Ferd. Ehrbar a Bosendorfer, továr-\nníci v pianech. P. Bosendorfer pošle tam 12 klavíru.\n\nRozluštění šarády v čísle 31:\nPIVODA.\nŠarádu rozluštil pan Jos. Dykast, studující v Žatci\n\nZasláno.\nA. 0.\nMiluji staré chorály nade všecky novověké, zkaže-\nným vkusem vytvořené melodie kostelní, pročež jsem sobě\nzašel dne 17. t. m. do kostela u Piaristů na desátou,\npři kteréž účinkují, jak jsem se učitel-\nství. Slyšel jsem krásný chorál, lec nastojte! představte\nsobě velkolepou uměleckou sochu, polepenou malovanými\npapírky — tak vám dopadal ten chorál, doprovázen jsa\nněkýms, jenž předně nerozumí hře na varhany, za druhé\npak nepochopil nikdy směr a význam chorálů. Mezihry\na dohry bohužel v žádném nestály spojení s chorálem a\n— divte se! před pozdvihováním slyšeli jsme úryvek z\nopery „Zampa.\" Hraje se každou neděli nápodobně?\nJest-li tomu tak, tu se divíme, jak může pan ředitel če-\nské hlavní školy, neb kdo vůbec bdí nad kostelní\nhudbou, takovéto hyzdění její trpěti!\n\nListárna.\nPánům L. v P. pak v V. SI. v T. a A. Z. v B.\nOuverturu „Vlastu\" pro sextett od Ed. Nápravníka\njsme Vám odeslali. — Panu voj. kapelníku Bru .. .v Za-\ndru. Tutéž ouverturu pro dechové nástroje obdržíte co\nnevidět. — Panu N. v V. K besedám hodí se zvláště\nouvertura „Vlasta\" od Nápravníka, taktéž co úvod k di-\nvadelním představením. — Panu A. M. do Rotterdamu.\nKdypak obdržíme od kapelníka F Potřebujeme to\nnevyhnutně tento měsíc. — Panu C. Bydž., uc. v Jev.\nna Moravě. Mají být ty smuteční písně pro mužské neb\nsmíšené hlasy? — Panu Nov. v B. C. Srdečný pozdrav!"}]}