{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_sha256": "ecc45e5d6c91ba54768cc4ea19ec9ebf0d0e58b28aae22ed01ac38f097768866", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/12/01_01/bmtnabd_1861-12-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "269", "page_fin": "270", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.1", "titre_corps": "Burneyova hudební cesta po Čechách.", "titre_sommaire": "Burneyova hudební cesta po Čechách.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3667, "texte": "Burneyova hudební cesta po Čechách.\nPodává Karel Petr Rheil syn.\nPo celé téměř Evropě známo, že vlast naše se-\nmeništěm jest slavných hudebníků. Ačkoliv tomu osud\nvzdoroval, aby Cechové v říši věd a krásných umění\npo dvě minulá století s jinými národy stejným krokem\njiti nemohli; byla přec to hudba, která Cechům u ná-\nrodů vzdělaných trvalého jména pojistila.\nZ ušlechtilých srdcí a poklidné mysli národů slo-\nvanských vyvinovalo se ode dávna již krásné ono umění\nhudba. Onaf krášlí celou vlasf naši, a k si se ve-\nškerý národ schopnostmi a způsobilostí kloní. V hudbě\nCechové od jakživa vynikali, ano i přirozeným nadáním\nk tomuto umění všechny ostatní národy daleko předčí,\nnetoliko počtem, ale i znamenitostí svých umělců. Hud-\nbou dobyl Čech sobě slávy, která již i meze Evropy pře-\nkročila a mnohého již přiměla cizého umělce hudebního,\naby krásnou naši vlasf navštívil.\nv\nMezi muže znamenité, kteří do Cech předešlého\nstoletí byli přišli, aby stav hudby naší poznali, patří také\nAngličan Karel Bnrney, kterýž výsledek své cesty ve\nsvém díle: Musical tour IhroiKjh the Nelherlands,\nGermany and Eolland. London by! složil.\nDříve však než úryvek z cestopisu toho nás se týka-\njící podáme, budiž nám stručný životopis Burneye do-\nvolen.\nKarel Bnrney (vysi. Borny) narodil se r. 1726\nv Shrewsbury (1727 ve Worchesteru), kdež mu základ\nhudby otec jeho byl položil. Aby pak v umění tomto\nse zdokonalil, odebral se r. 1744 k D. Arnaovi do Lon-\ndýna. Byv od učitele svého sobě zůstaven, hrál v di-\nvadelním orkestru a vyučoval v hudbě. Jelikož ale\npříjmy jeho nestačily, aby výlohy zapravily, byl nucen\ndo rodiště svého se vrátili. Po několika letech dosta-\nvil se opět do Londýna a sice při šťastnějších okolno-\nstech. Neobdržel tenkrát jen místo v orkestru divadel-\nním, nýbrž přivedl též na jeviště hudební divertisse-\nment: Alfred. Roku 1751 povolán byl do Swaffhamu\nv Norfolku za organistu s ročním platem 100 lib. šter-\nlinků (asi 1000 zl.), kde brzy pro své příjemné cho-\nvání stal se miláčkem šlechticů celého okolí. Setrvav\ntam 9 let seznámil se s knížetem z Yorku, kterýž ho\nvyzval opět odebrali se (r. 1760) do Londýna. Vyda[\ntam několik koncertů tiskem, kteréž došly obliby. Roku\n1761 udělila mu universita oxfordská titul doktora\nhudby. Dávná již touha, spatřit) Itálii, probudila se\nznova při nynějších jeho skvělých okolnostech a umínil\nsobě na umělecké cestě této sbírati: Materiály k dě-\njinám hudby. Nastoupil tedy r. 1770 cestu po Itálii i\nFrancii, načež vydal svůj : The present stale of mu-\nsic in France and Italy. R. 1<72 vydal se po druhé\nna cestu do Hollandska, Nizozemska, Německa a Čech,\nkdež nejznamenitější dvory, knihovny a osoby navštívil.\nJmenovitě zdržoval se déle ve Vídni, kdež obcoval s vý-\ntečnými hudebníky té doby, mezi nimiž s několika kra-\njany našimi, o nichž v jiné části svého cestopisu vzácné\npro nás podává zprávy. Burney byl též důvěrný přítel\nslovutného našeho krajana skladatele Myslivecká, jehož\nv Itálii provázel a jemuž v Římě pomník postavil. Cestu\ntu vypsal v nahoře již uvedeném spise, kterýž též do\nhoílandského a německého přeložen byl. Nápotom ohlá-\nsil své „Dějiny hudby\" {Agenerál history of music\nfront the earliest ages to the present period. To\ntvhich is prefixed a dissertation ou the music of\\\nthe ancients. London Vol. I. 1776\", ll* 1782. 111.\na IV. i789) ve třech dílech, avšak množství mate-\nriálu nenaplnilo tři nýbrž čtyry díly, jež dokončil v 14\nletech.\nR. 1785 vyšly od něho znamenité zprávy o ži-\nvotných okolnostech Haendla a památní slavnosti 26.,\n27.a 29. května a 3.a 5. června ve Westminster-\nAbtey odbývané. Roku 1796 vydal své: Memoirs of\nthe life and writings of the abate Metastasio, In"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1702, "texte": "which are incorporated translations London\n1796. Vol. I.11. And 111. Spis ten, obsahující živo-\ntopis Metastasia, vzbudil mnoho podivení mezi hudeb-\nníky a byl též do italského jazyka přeložen. Sepsav\nmimo uvedené též některé méně důležité spisy, uvedl\nv hudbu několik dramat: Robin Hood, Queen Mab, Al-\nfred a Voltairovu : Devin du village a vydal tiskem ně-\nkteré svých skladeb.\nYůbec má Burney veliké zásluhy o sepsání ma-\nteriálu k dějinám hudby, zvláště pak anglické. Zemřel\nr. 1814 zanechav velké jmění a rodinu, z níž každý\núd vydobyl si cti u svého národu.\nCesta Burneyova po Čechách.\nČasto slýchával jsem, že (Jechové mezi všemi\nnárody Německa, ano celé Evropy nejvíce jsou hu-\ndební, a jistý slavný hudebník německý, kterýž nyní\nv Londýně se nachází, ujistil mne, že Cechové, kdyby\nse jim jen stejné výhody s Vlachy zaopatřily, tyto by\njistě předčili.\nÚčinky nedají se bez příčin mysliti, a příroda, jak\nstrannická také pří vydávání tvorného ducha a vloh by\nbyla k jednotlivcům, není tak nikdy k celému národu.\nKlima přispívá mnoho k tvoření mravů a obyčejů a\njsem jist, že národové, kteří žijí v pásmech horkých,\nvíce mají potěšení v hudbě, nežli oni v pásmech stu-\ndených ; snad jest toho příčina, že nervy sluchu v oněch\njsou valnější, a že hlahol tam snadněji se rozšiřuje (? !),\nvšak nemohl bych udati příčiny, proč podnebí více k lep-\nšímu hudby na Cechy, než na jejich sousedy Sasíky\na Moravany (?!) působiti by mělo.\nProcestoval jsem celé království české od jihu až\nk severu a skoumaje bedlivě po tom, jak sprostý muž\nučí se hudbě, nabyl jsem konečně přesvědčení, že ne-\njen v každém větším městě, nýbrž také ve všech ve-\nsnicích děti obojího pohlaví vyučují se hudbě.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "270", "page_fin": "271", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.2", "titre_corps": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "titre_sommaire": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.2", "debut_caractere": 1704, "fin_caractere_exclue": 4771, "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nRekommandační listy paní baronky z Pangelu\nuvedly Lukeše do několika velkých domů a vzácných\nspolečností, ač peněžitých výhod méně mu poskytly.\nBylf ale tak šťasten, že asi za 14 dní po jeho do Ví-\ndně přibytí jednu literní hodinu obdržel, asi za dva mě-\nsíce na to druhou a třetí kondici, a tak byly prozatím\njeho denní potřeby kryty. Když se výdělek Lukešův\nponěkud zmáhal, šetřil co jen mohl, aby mu nějaká\nzlatka pro hodiny ve zpěvu zbyla. Proch, dvorní ka-\npelník, byl mu co obzvláštní mistr v tomto oboru jme-\nnován. Irteressantní byla zkouška, po které kapelník\nProch Lukeše za svého žáka přijmul. Když mu tento\nsvou prosbu přednesl, aby ho, pakli mu čas zbývá,\nzpěvu vyučoval, měřil ho Proch od hlavy až k patě a\nptá se hned při tom, jest-li umí poněkud správně z li-\nstu zpívati. Lukeš prosí, by rnu něco předložil. Proch\nse vytasí s celou knihou svých vlastních komposic a\npoukázav na jednu začal hned na fortepianě hráti, aniž\nbyl Lukešovi času k prohlédnutí popřál. Tento ji bez\nchyby zazpíval, a tak i druhý i třetí mu vykázaný úkol.\nKonečné naznačil Proch jednu píseň s doložením:\n„Dieses Lied werden Sie sicher nicht treíFen!\" čím\nLukeš uleknuv se o malé shovení prosil, by si aspoň\ntext přečisti mohl. Sotva se to stalo, již začal Proch\núvod hráti usmívaje se při tom tak, jako na srozumě-\nnou, že Lukeš své úloze nedostojí. Když ale i tuto\npíseň Lukeš bez té nejmenší chyby vyzpíval, vyskočil\nProch od piana vykřikna: „Sie sind ein Mordkerl;\ndenn ein solcher Treffer, wie Sie, ist mir selten be-\ngegnet, aber ein Esel sind Sie doch, denn Sie haben\nnicht den geringsten Begriff davon, wie man beim Sin-\ngen den Mund aufmachen muss, úberhaupt nicht die\nSpur von einer regelrechten Vocalisation !\" Lukeš sice\nneočekával žádného pochlebování, ale tím méně tako-\nvou vybranou zdvořilost, a ač mu touto morální po-\nličkou srdce krvácelo, neztratil proto přec naději, že\nsvou železnou vůlí a neúnavnou pilností si brzo i vě-\nhlasných umělců neobinezenou chválu zasloužili musí.\nHodiny ve zpěvu byly Lukešovi od Procha slíbeny, ale\nzač ? Proch žádal za každou lekci, která asi půl neb\ntři čtvrtě hodiny nejdéle trvala, 2 %l. stříbra a Lukeš\nmohl s bídou sotva třetinu toho platit a Proch žádal\nten plat ještě napřed. Tu nebylo nic plátno, jak\ndát se s ním do smlouvání a vylíčení jeho trudných\npoměrů jakož i horoucná láska Lukešova ke zpěvu při-\nměly Procha k tomu, že polovičku za každou lekci z nad-\nřečeného platu mu slevil.\nPřes tři čtvrtě roku chodil Lukeš k P.ochovi a\npřesvědčil se konečně, že právě ty , které týž\nvěhlasný kapelník Lukešovi z počátku vytknul, u něho\nodstraniti nedovedl, neb Proch jest geniální kapelník\nV\njako náš Frant. Skroup, oba ale nemají ani toho nej-\nmenšího ponětí o vyvinování a ušlechtění tónu a o\njadrně vokalisaci a jejím přirozeném a lehkém tvoření,\no kterém ustavičně jeden jak druhý mluvili, nevědí oba\npranic.\nLukeš nabyl přesvědčení, že jen dokonalý dra-\nmatický zpěvák může zase zpěváka vycviciti a\nprotož se poděkoval za hodiny u Procha a šel k Yla-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1718, "texte": "chovi Basadonnu,který co tenorista slavného jména\npři italské opeře požíval. Tento přesvědčiv se o Lu-\nkešově velkém talentu, převzal ihned, ovšem při jednou\ntak velkém platu jak Proch, jeho dálší vyučování ve\nzpěvu. Basadonna zakázal přísně Lukešovi pod tre-\nstem 30 zl. stř., k čemuž se kontraktně zavázati mu-\nsel, kdekoliv i tu nejinenší píseň zpívali a začal s ním,\nzavrhnuv vše již si osvojené, zpěv docela ze začátku.\nPřes rok nechal Basadonna Lukeše nic jiného zpívati,\nnež škály a malé solfeggie a vždy jen na vokál. A\nteprv v druhém roce přešel k druhým vokálům a k vět-\nším solfeggím a teprv na konci tohoto roku nechal Lu-\nkesa některé malé arie z italských oper zpívati, při\nčemž s náramnou přísností na výřečnost hleděl, ja-\nkož i na dramatický výraz v tónu a ušlechtilost\ncelého obličeje při zpěvu, neb vždy říkával, že ráz\ncelé básně v přednášce v očích se skvíti musí.\nŠkoda že Lukeš ještě déle u tohoto výtečného mistra\nve škole ostati nemohl, neb tento přijav engagement\npři italské opeře v Novém Yorku opustil Vídeň, aniž\nby se tam byl opět navrátil.\nTen samý čas, co Basadonna svou zpěváckou\nškolu rozpustil, zarazil se ve Vídni ústav „\nder Tonkunstu pod Barthem a Gentiluomem, známými\nto muži v hudebním světě. V akademii této se bral\nobzvláštní ohled na zpěv, ač i dokonale ve foukacích\nnástrojích vyučováno. Vyučování zpěvu udělovali svr-\nchu dotčení pánové. Z těchto si Lukeš Bartha co\nučitele zvolil, a tento, seznav svého žáka, s celou lá-\nskou k Lukešovi přilnul, a u něho se Lukeš naučil\nobzvláštně klasickou hudbu znáti a zpívati. Lukeš\nbyl nyní v čtvrtém roku práv a absolvoval je též v r.\n1853. Lukeš měl nyní dvě cesty otevřeny; buď státi\nse umělcem anebo právníkem.\n(P okr a čo vání.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "271", "page_fin": "272", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.3", "titre_corps": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Stanovisko zpěvu.", "titre_sommaire": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Stanovisko zpěvu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.3", "debut_caractere": 1720, "fin_caractere_exclue": 4968, "texte": "Myšlénky o slovanském zpěvu.\nStanovisko zpěvu.\n(Pokračování.)\nMocné podpory nalezlo to počínání, když o ně-\nkolik let později Žofínská akademie v Praze zřízena\nbyla. Zasloužilý ředitel její p. Alois Jelen, sám vý-\ntečný kompositor, pro mladistvý ústav svůj více pře-\nkrásných mužských sborů sepsal, které ve skladbě i u\nprovozování žádné haně nepodléhajíce, a velmi skvostně\nobsazeny byvše, svým mohútným účinkem mnohý ne-\nvčasný odpor proti českému zpěvu rozdrtily, a nejen\nbídný vtip poníženého nepříznivce v hrdle ještě udu-\nsily. Musím zde zvláště vytknoutí, že všelikého před-\nsudku prostá věhlasnost Rakouské vlády opět se ne-\nzdráhala, uděliti nově povstalému veřejnému ústavu s ná-\nrodním směrem svou pochvalu a podporu. Zkoušíme-li\nducha, který týmže ústavem nezastřeně na světlo vy-\nstoupil, ěítáme-li texty těchto mistrovských českých sborů,\njenž od počátku do konce láskou a úctou pro země-\npána a jeho vznešenou rodinu oddýchají: tedy každý\nnestranný soudce vyznati musí, že vzdělávání umění\nzpěváckého žádným účinlivějším a platnějším způsobem\ns rozmáháním oněch citů spojeno býti nemohlo, což pa-\nnujícímu domu příjemno a směru obecného ducha v ná-\nrodě spasitelno býti musí. Anebo mohl by snad opravdu\nrozumný člověk mysliti, žeby možno bylo, německým\nV\nzpěvem na Čecha hlouběji a dojímavěji účinkovali ?\nPříchylná věhlasnost vlády z jedné strany, a vděčná uZna-\nlost Čechův z druhé strany jsou tak nepochybné, že\nz toho nejlepší následky vyplývati mohou.\nTaké nyní porozšířené účinkování českého divadla\na dávání oper v jazyku českém této nové škole pro-\nspěšným býti může. Jestli obecenstvo pro tu chvíli\npřeloženými operami spokojeno býti musí*), přece nic\njiného než dobrá vůle k tomu náleží, aby se v Praze\nv krátkém čase více dobrých, původně českých oper\npřátelům naší musy k potěšení dávati mohlo.\nVůbec to u nás Čechův nezáleží na tom, abychom\nprostředky a síly teprv získali, nýbrž raději, abychom\nty v skutku dostatečné síly, které máme, již dále roz-\ndělováním nemámili, a je ku společnému vlastenskému\ncíli spojovali. A co také z toho máme, když zapírá-\nním svých vlastních národních záležitostí, k rozmnožo-\nvání cizé, v sobě sice přebohaté ale skoro již přežilé\nškoly ochotně přispíváme ? Cítí—li pak cizina potřebu naší\npodpory v uměleckém snažení svém ? Nikoli! Zdali\npak nám cizinci za takovou pomoc vděčnými budou!\nNikoliv? Yydobudeme-li pak sobě sami i s nej-\nlepšími útvory takového uznání v cizině, jakého bychom\nse u našeho národu nadíti mohli ? Nikoliv! Může-\nme-li pak na takové nivě, kde nás nic jiného nepod-\nněcuje, než jediné abstraktní umělecká pobudka, sku-\ntečně s touže silou, s tímže účinkem vystoupiti, jako\ntam, kde nás zpomínky blahého dětinství, děje našich\npředkův a ty nejmocnější, mužných prsou nejdůstoj-\nnější city nadšením naplňují as sebou povznášejí ?\nNikoli a opět nikoli!\nJulius Caesar chtěl raději prvním ve vsi než dru-\nhým v Římě býti. A my, jenž své síly jen spojití po-\ntřebujeme, abychom v rodině největšího národu v Evropě\nv oboru nejšlechetnějšího umění první místo na dlouhý\nčas zaujali, proč bychom raději chtěli v řadě cizích,\nk nám lhostejných národů jako podruhové třetí neb\nčtvrté místo držeti, anebo k tomu snad představovati\n\n*) Znám potud jen tři původní oper; české."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 721, "texte": "sebe jako páté kolo u vozu ? Opravdu, jest-li nám po\nupokojení vlastních potřeb ještě sil na jiný užitek zbý-\nvá, lépe bychme učinili, jimi pokrevné, chudší kmeny\npodporovati, nežli je bez užitku v cizích oborech, v sna-\nženích, do kterých nám nic není, marniti!\nllirové také již některé původní zpěvy ve syém\njazyku vydali, které jako zdařilé práce chváleny jsou.\nSrdečně přejeme, aby še tyto pokusy rozmnožily, zdo-\nkonalovaly a vlastní národní školu utvořily. Nechať\njenom llirové svou národní poesii, své národní nápěvy\npilně zpytují, a pokroky druhých Slovanů dobře pozo-\nrují, aby se jim v to někdy cizí duch, na příklad vla-\nský, nevkradl, a oni protinárodní, a tím jíž mrtvé plody\nna svět nevyváděli.\n(Dokončení,)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "272", "page_fin": "273", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.4", "titre_corps": "Z Brna, dne 26. listopadu.", "titre_sommaire": "Z Brna, dne 26. listopadu.", "signature_source": "l... r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.4", "debut_caractere": 723, "fin_caractere_exclue": 5012, "texte": "Z Brna, dne 26. listopadu.\n\n(Beseda.)\nHorlivým účinkováním chvatně známého skladatele\npana Křižko v skéh o, ředitele zdejšího zpěváckého\nspolku slovanského, odbývala se dnes „v lužankách\"\n(Augarten) beseda, která skvělého výsledku dosáhla.\nPodám Vám nejdříve obraz, který mi u vstoupení\ndo hezkého a velkého sálu se objevil. Celá veliká pro-\nstrannost byla takřka obecenstvem vybraným přeplněna.\nNení divu, neb se Slovanům Brněnským nepo-\nskytuje takových zábav v té hojnosti, jako obecenstvu\npražskému. A zase není divu: neb navzdor horlivému\núčinkování spolku, a zvláště Křižko vské ho nedá se\nv Brně uspořádat beseda tak snadno, jako v Praze.\nZdaliž toho je vinen nedostatek sil aneb jiné okolnosti,\no tom Vám nemohu podat žádný rozsudek, nebo jsem\nse se zdejšími poměry ještě jak náleží neseznámil.\nAvšak přetrhl jsem se ve vylíčení obrazu, jež nám sál\nposkytuje. Mezi obecenstvem vidím tu 3 Hanáky v bí-\nlých kazajkách a červených spodkách a několik jiných\nMoravanů v malebném kroji národním. Pozornost\nobecenstva na sebe lákají, neb mezi čamarou a fra-\nkem, který zde velmi hojně zastoupen jest, vynikají\nrozmanitostí barev svého kroje. V první řadě sedadel\nuzříš manželku slavného národovce Dra. Pražáka se\nsvými sestřemčémi. Avšak ozdobení sálu barvami ná-\nrodními, prápory neuvidíš. Zdě sálu jsou docela\n| holé neboť se jakékoli okrášlení národní, prápory,\nano i každý znak pro výbory zapověděly. Ko-\nnečně je sál tak naplněný, že již ani místečka nelze\ndostati. Beseda začíná. Na podium vystupují členové\nsboru, sestávajícího asi ze 70 zpěváků. Bylo by jich\nbývalo více, kdyby se nebylo vystoupení a zpívání žá-\nkům gymnasia zapovědělo. Sbor zaujmul místo\nsvé. V obecenstvu panuje hluboké ticho. Z pravé\nstrany vystoupí muž zdravého a přívětivého pohledu, v\ndlouhém černém kabátě a vysokých botách kněžských\njest to K ř i ž k o v sk ý. Vstoupí na stupeů ka-\npelníka, vezme taktýrku a zavzní první číslo zajímavého\nprogramu : „Žalm,\" sbor od Ch m e 1 í č k a. A v skutku,\nbylo mi jaksi blaze okolo srdce, když jsem, posud skoro\nuvyklý na zpěv a hovor cizí, uslyšel zase po 6 nedělích\nzpěv český. Pevným a jistým vedením Křížkov-\nského dosáhl sbor tento chvatného výsledku. Poznal\njsem, že Slované Brněnští se znají ve zpěvu, jako\njejich bratři 0 e š i. Zpívalo se precisně a dokonale;\nKřížkovský však dokázal, že práce a pilnost jeho\nve cvičeni a zkoušení zpěváků nebyla nadarmo. Ná-\nsledovala jednoduchá a líbezná píseň „Poletuje holu-\nbice\" od K. Bendla, kterou pan B. dosti zdařile\npřednášel. Pan B. má příjemný, pro jistý obor písní\ndosti silný a rozsáhlý tenor, zdálo se nám však, že\nhlasu jeho ve výšce schází jakási okrouhlosť, kterýžto\nnedostatek se zvláště v silném vyražení vysokých tónů\njeví. Velmi pěkně přednášel p. B. druhou píseň, „I\nšepce kvítí\" (slova od Antonie Korschnerové) od na-\nšeho miláčka krajana Eduarda Náprav nika v Pe-\ntrohradě. Panu B. se dostalo hlučné pochvaly. Mimo\nto zpíváno ještě 4 sborů „Svorný duch\" od Suchán-\nka, „Čechoslovan\" od Zavrtala, „Šablenka\" a „Vla-\nsti\" od L. Procházky, z kterýchžto „čechoslovan\"\ns největší dokonalostí se přednášel. Dále hrála se\nfantasie pro cello na motivy Webrova „Kouzelného\nstřelce\" od Lindnera a Rondo od Chopina pro 2 piana.\nJelikož jména oněch pánů na programu udána nebyla\nnemohu Vám je oznámit. Toliko je jisté, že p. cellista\nv skutku nadřečenou fantasii s dokonalou pilností pro-\nvedl a hlučným potleskem a vyvoláním odměněn byl. Co\nse týče Chopinova ronda, pozorovali jsme chvilkami ne-\njistou souhru, za příčinou nejistoty druhého hlasu. První\npiano dosti zasloužilo pochvaly obecenstva.\nPřejeme panu Křížkovskómu šťastné daření\npři řízení zpěváckého spolku ; horlivost a dokonalá vzdě-\nlanost hudební jeho mu při tom jistě co nejpříznivěji\nbude pomáhat a pilnost pánů členů mu jde a půjde v\nústrety. Díky ostatním pánům účinkujícím za večer tak\nskvělý a zajímavý.\nKonečně mi budiž dovoleno, bych o charakteru a\nrázu oné besedy, v poměru k rázu besed pražských\nněkolik slovíček promluvil.\nZa prvé jsern pozoroval, že v přirovnání k be-\nsedám pražským měla ona beseda více pohled „akade-\nmie.\" Scházelo jí, tak se tni zdálo, co se týče ze-\nvnějšího pohledu na vše onoho besedního rázu, jenž v\nbesedách pražských jaře věje. Netvrdím, že snad obe-\ncenstvo se dosti nevyráželo; ale zdálo se mi, že zá-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 979, "texte": "bava v Praze je čilejší a živější. Možná, že snad ne-\ndostatek známých a přátel ve mně jakousi tesknost pů-\nsobil a tu že snad se mi i jiní nezdáli býti v dosti do-\nbrém rozmaru.\nPo besedě zasedlo obecenstvo za stoly a vojen-\nská hudba zaujmula podium. Zavzněla Tittlova ouver-\ntura. Jsem již měsíc v Brně a ponejprv jsem tu\nslyšel „Kde domov m ů j.\" Nenadale jsem začal\ntleskat. Brzy však jsem přestal, neb se na mne ně-\nkolik hostů koukalo a nejspíše divilo. Ani ruky se\nnehýblo to mne vytrhlo; vždyf nejsem v Praze,\nv\nv Cechách. Trochu jsem se hněval na Brněnské a od-\ncházel jsem domů. Aj tu zavzní „Hej Slované\" a bouř-\nlivý potlesk a hlasité volání doprovází píseň tuto. To\nmne zase smířilo. Jda skrze řady stolů, viděl jsem u\njednoho stolku 2 důstojníky a jednoho v civilním šatu,\njenž se hlučnému jásání potutelně smáli a ušklíbali.\nMyslel jsem si „Bože odpusť jim, neb nevědí co\nčiní\" s opustil jsem sál, v kterém jsem první v skutku\nzajímavý večer v Brně zažil.\n\nl...r."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "273", "page_fin": "274", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.5", "titre_corps": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "titre_sommaire": "František Josef Andrle. Novela ze života českého hudebníka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.5", "debut_caractere": 981, "fin_caractere_exclue": 5096, "texte": "František Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\n(Dokončení.)\nZděšen nad tím, uzavřel Josef své Amatky a za-\npřísáhnuv se, že ani zvuk z nich více nevyloudí, po-\nkusil se, žiti jako ostatní lidé. Při tom však chtělo mu\nsrdce puknouti a život jeho podobal se pšcničníku, za-\nsazenému do chladného pásma země, kterýž jen tmy a\nlistí ale žádné květy nenese. A bojoval a zápasil\ns uměleckým pudem, v jeho prsou vždy více a více\nse zmocňujícím, až konečně síly více do sebe neměl,\naby se mu byl mohl zprotivili, až jeho genius zvítězil\na on jednoho dne skříň otevřel, své Amatky z ní vy-\nňal, jako svatý ostatek je zlíbal a tajně s rtimi dům a\ndomov opustil. Cestoval s nimi do Polska. Nejdříve\nse vystěhoval do Varšavy, tu se cvičil a seznav vše-\nchny zdejší poměry, vystoupil pak najednou veřejně\ns opravdově znamenitým výsledkem. Jeho sběhlost byla\nk podivení a náruživost jakož i zádumčivost v jeho\npřednesu působily nesmírné kouzlo na posluchače,\nneboť již pouhý zvuk jeho nástroje choval v sobě ja-\nkousi kouzelnou moc. Všemožně se o to usilovali, aby\ntoho neobyčejně poutajícího veledueha Františka Josefa\nAndrla ve Varšavě udrželi a navrhovali mu nejskvě-\nlejší výminky; ale podobalo se, jako by díl bez po-\nkojné kočovnické přirozenosti mrtvého učitele byla jeho\nhouslemi na mladého muže přešla. Na žádném místě\ndlouho to nevydržel; ani vyhlídka aa zisk, ani ctižá\ndost nebyly s to, na jednom místě na déle než na ně-\nkolik dní ho upoutati. Jeho jméno stalo se brzy zná-\nmé a jeho cesta po Polsku a po Uhrách podobala se\nvítěznému tahu. Všickni se k němu hnali, osobnosti\nnejčelnější zahrnovaly ho všelijakým prokázáním své\npřízně, kdo ho jednou uslyšel, zbožňoval ho. Josef\nvžil se z počátku do toho života, temné jeho čelo ob-\njasňovalo se ; nechal se nositi od vln pochvaly, jež vždy\nvýše a výše na něho přirážely, požíval všech radostí,\nkteré se mu nahodily. Na domov svůj dávno již si ne-\npomyslil. Žena a děti byly mu již pouhé stinné útvary.\nVěnoval jim nemalý oddíl svého života a svých sil, byly\ntedy dle jeho přesvědčení již s ním vyrovnány. Svému\numění směl nyní žiti a měl Amatky ve svém vlastnictví.\nTato dvě nejvroucnější přání jeho srdce byla vyplněna.\nAle přece přiblížilo se často, uprostřed nejstřeštěnějího\nzáchvatu jeho měnivého života, strašidlo omrzelosti k ně-\nmu, v krásné truchlivé postavě Leině, dotýkajíc se jeho\nsrdce a divoká jeho radost zmizela, měníc se opět\nv trpký, protilidský zármutek. A mezi tím, co jméno\nFrantišek Josef Andrle v půl světě se ozývalo a mno-\nhých set lidí opravdově po tom bažilo, novou tu hvě-\nzdu na nebi umění spatřiti, churavěl znamenitý ten\numělec ode dne ke dni více a stával se denně zasmu-\nšilejším. Jeho bázeň, že mu lidé chtějí jeho Amatky\nas nimi duší jeho umění odejmout], vkradla se z po-\nčátku do jeho srdce, vzrůstala však od hodiny k ho-\ndině více, až konečně se stala u něho stálou vidou?\ntrapným šílenstvím. Opatroval Amatky s ještě mnohem\nvětší úzkostí a pecí, než je druhdy starý žid byl hlídal.\nZa žádné noci nepřišlo více spánku do jeho očí. Lea,\nvroucně milující, čarokrásná Lea, objevovala se mu u\nmramorobílé, slzíplné kráse.. Vdával její jméno s vý-\nrazem hlubokého žalu a laskavosti, rozestíral ruce po\nvzduchovém torn obrazu nadarmo, ukazoval vždycky\njeu na housle, v úzkostlivém úpění rukama lomě. Na\nto však přitiskl Andrle své Amatky vždy tím pevněji\nna sebe, a sklesnul napolo bez vědomí do podušek své\npohovky. Takové výjevy opakovaly se ve vždy krat-\nších prostorách času a aby těmto trapným výjevům ušel,\nměnil, jak on se sám přiznal, vždy častěji místo svého\npobytu. Lékaři kroutili nad tím hlavou, mluvili o změ-\nnění povětří, o návratu do domova, nemohli však po-\nmoci. Tak uplynuly smutné týdny, Andrlův stav se ne-\nzměnil. Najednou zmizel umělec. Nikdo ho neviděl\nodejiti : hledalo a pátralo se po něm, ve veřejných li-\nstech hemžily se otázky a důminky, veškerý hudební\nsvět bral nejživějšího podílu na tomto záhadném útěku.\nKaždý se vyčerpal, aby rozhodnutí tohoto divuplného\nvýjevu nalezl 5 dlouho nadarmo. Konečně přinesly če-\nské listy následující zprávu :\n„Země mateřská vyžádala si svého syna nazpět,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1673, "texte": "zabloudilec se zase navrátil. Tělo Františka Josefa An-\ndrla spočívá v lůně domovské země; Čechy uslyšely\njeho labutí zpěv. V Poděbradech, v jeho rodišti, stojí\nstará, po mnohá již léta neobývaná chýžka, osamotělá\nblíže lesa, rozpadnutá a smutná. Lidé se toho místa\nstřežili, šeptali si o strašidlech. Večír pak poslední\nneděle zaslechli obyvatelé Poděbradští podivné, proni-\nkající zvuky, kteréž z vnitřku této chýže pocházeti se\nzdály. Lidé přiběhli a naslouchali. Byly to zvuky vý-\ntečných houslí, ježto dlouhotaženě povětří projížděly.\nNikdo se neodvážil dvéře prorazili, šeptalo se tu a tam\no starém židovj, jenž dříve zde jbydlel a zemřel. Ně-\nkolik lidí chtělo i tvrdili, že by byl právě za oné ne-\nděle jeho den úmrtí. Konečně se přivolal kaplan. Ve-\nlebný pán přišel, pokropil práh svěcenou vodou a po-\nmodlil se krátkou modlitbu. Mezi tím zavzníval pořáde\nještě čarovný tento zvuk houslí brzy zádumčivě, brzy\nzase divoce, strašlivě, brzy nevýslovně jemně a po-\nhnutlivě, že posluchačům slze přes tváře kanuly. Tu\nnajednou, u prostřed nejkrásnějšího, nejjemnějsího ada-\ngia, odtrhla se melodie, a silný prask a hned na to te-\nmný pád byly k zaslechnutí. Lidé sem vrazivší nale-\nzli znamenitého houslistu Františka Josefa Andrla mrt-\nvého na zemi ležeti a \\edle něho jeho rozbité Amatky.\nNepopřál své milence jiného milovníka, a vzal si ji\nproto s sebou do smrti. Na jeho obličeji ale jevil se\nvýraz míru, jakéhož nebylo před tím nikdy na něm\nspatřili, ozářený poklid, jakéhož ve svém životě nikdy\nneseznal, vyplnění oné touhy, kterouž lze bylo dříve v jeho\nočích planout viděli. Bůh věčně milostivý rozložil asi\ntaké ostrý nesouzvuk této duše v souhlasný souzvuk.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "274", "page_fin": "276", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.6", "debut_caractere": 1675, "fin_caractere_exclue": 1696, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.7", "debut_caractere": 596, "fin_caractere_exclue": 6220, "texte": "— Že hudebník Štamberk, jenž povolán byl do\nRuska co kapelník vojenský, zemřel, podali jsme svého\noasu tuto smutuou zprávu. Nyní z „Dzien. Polsk.\" do-\nvídáme se, co bylo příčinou smrti jeho rceine to\nzkrátka, že zabit byl. Hrál totiž se svou bandou ně-\njakou písničku českou, začež jej plukovník velmi plísnil.\nKdyž Štamberk na své ospravedlnění vykládal neškodli-\nvost písně, vytáhl naň divý plukovník, jenž uvykl slepé\nposlušnosti otrocké, šavli a dvakráte übohého kapelníka\ntal v nohu, že několik hlavních žil bylo protah), tak že\nza 24 hodin zemřel.\nMísto ředitele kuru u sv. Trojice dáno panu\nUlmovi, pod výminkou však, že se vzdá dosavadního mí-\nsta u sv. Ducha.\nPan Antonín Doppler, rozený Polák, bude zde,\njak se dovídáme, co nevidět koncertovati. Pan Doppler\nbyl 4 leta ředitelem opery v Jassech a meškal několik let\nv Petrohradě, kdež v koncertech vystupoval.\nNová doba je titul básní a písni od Vác. Poka\nPoděbradského, které u kněhkupce Jar. Pospíšila do-\nstati možná. Jsou to z větší části básně příležitostné\nneb časové, vynikají plynností veršS a pěknou mluvou.\nHeslo Riegrovo „Nedejme se\" a Palackého „Svoji ke\nsvému\" je zde v několika slokách rozvedeno, z nichžto\nkaždá refrainem „Nedejme se\" pak „Svoji ku svému\"\nkončí. Sbor „Svorně bratří\" hodil by se dobře skla-\ndatelSm ku komponování. Úhledná tato knížka je panu\nDru. Lad. Riegrovi věnována a čistý výnos její určen\n„Zdeňce Havlíčkově.\" Sešit tento stojí 25 kr. r. čís.\nNákladem A. Augusty v Litomyšli vyšel první\nsešit: „Skladby jazyka českého\" od P. Václ. Zikmunda.\nJak v životě obecném tak v domácím, v chrámích Páně\na ve školách mocně se pociťuje pilná potřeba skladby ja-\nzyka českého. Což posud v té příčině vydáno, zadosti\nneučinilo. Abychom jazyk svůj, posvátné toto dědictví po\notcích svých, v celém jeho rozsahu, v jeho povaze, pra-\nvidelnosti a bohatství dobře poznali, toho sobě jedenkaždý\nžádáme, vědouce, že jazyk týž jest prvním a nejmoc-\nnějším pramenem spanilejšího života národního, že jest\njměním a statkem, jejž kdož pilně vzdělává, hojný užitek\nz něho béře. Tímto přesvědčením veden jsa sepsal svrchu-\nřečený spisovatel skladbu jazyka českého a to na základě\nmluvy nejvýbornějších spisovatelův z nejstarších dob až\ndo Komenského. Veškeré dílo bude v sobě obsahovati\n(okolo 40 archův tištěných. Cena jednoho sešitu 60 kr.\n|r. č. V tom samém nakladatelství právě vyšlo:\n(„Politické zlomky.\" Sepsal J. Malý. Obsah: 1. Po-\nlitičtí idealisté. 11. Národnost a svoboda. lII# Pů-\nvod státu. IV. Foederace a eentralisace. V. Koruna\n[Česká. V.0 rovnoprávnosti národní. VII. 0 yše-\nobecném provedení národní rovnoprávnosti. VIII. 0 po-\nrotních soudech. IX. O kolkách na literární plody a\nnovinářských kaucích. X. 0 politickém vychovávání\nmládeže ve školách. XI. Pragmatická sankce. XI.\nNaše úloha. Cena 40 kr. r. č. Dále vyšel první arch\npro školy užitečného díla „Počátky iněřictví\" od gym.\nprof. Jana Dříz hala. Arch tento obsahuje více než 25\ndřevorytin, měřiclví se týkajících.\nHudební literatura. Nákladem činného musi-\nv\nkalního obchodnictví Jos. Šálka v Praze vyšel tyto dni\nArditiho valčík, jejž zde sl. D. Artotová zpívala, též\npro piano aranžovaný od L. G. a došel už takové\nobliby, že se druhého vydání dočkal. Stojí 54 kr.\na jmenuje se „II bacc i o\" (políbení). Nákladem\nčinných musikálních obchodníků Kristofa a Kuhé vyšlo\nopět několik salonní ch a tane čních sklad eb, z nichžto\nněkteré hudbymilovnému obecenstvu vítány budou. Ze sa-\nlonních skladeb zaujímá „La Mignonne,\" polka-mazurka\npro piano od Frant. Kavána (op. 30) hraběnce Char-\nlottě zChotků věnována první místo. Jarý rhytmus,\nušlechtilá melodie a rozmanitý průvod v bassu získají za-\njisté této pěkné skladbě všeobecnou oblibu. Stojí 54 kr.\nr. č. Chvalné zmínky zasluhuje též etuda pro piano od\nFrant. Černého, při nížto v bassu položena jest melo-\ndie, kolem níž zase sextoly se vinou. Skladba tato poskytne\nprostředním hráčům nejen zábavy, alebrž i dobrého cvi-\nčení. Stojí 42 kr. „II baccio\" je titul brillantního vál-\nčíku od L. Arditiho, kterýž pro piano od jiného skladatele\nuspořádán jest.\nTento valčík je trochu těžší a skvělejší než onen u\np. Šálka vydaný. Stojí 48 kr. r. č. „Pomněnka na\nPrahu\" je název potpourri z českých národních pí-\nsní od Karla Vettra. Písně ve skladbě této obsažené\njsou: „Mně se, mně se všecko sdá\" „Na té louce ze-\nleny\" - „Hej Slované\" »Když jsem já ty koně pá-\nsal\" „Šly panenky\" „Ach není tu\" „Sil jsem\nproso\" ■— „Pod dubem\" „Hrály dudy\" „Horo,\nhoro vysoká jsi\" „Loučení\" „Kde domov můj.\"\nSkladba tato není těžká a je J. V. vévodu Maxmiliánu\nBavorskému věnována. Stojí 60 kr. Milovníkům tanců\npodal opět činný kapelník p. Ferd. Preis dvě nové polky\na sice „Sch n eeg 1 o ckch e n,\" polka-mazur (42 kr.),\n„Joujou,\" polka mazur (42 kr.), které též u Kristofa a\nKuhé vyšly. Konečně nedala sláva i J. Procházku spáti\na on složil kvapík „Ať se hází\" pro piano; avšak ne-\ndomnívejte se, že snad p. skladatel kramářskou píseň\nHeisovu do salonů uvésli chce; nikoliv, kvapík tento se-\nstává z 1 národní písně a z upomínek na „Normu\" a\nkonci v několika taktech ve finále začátkem pověstné pí-\nsně Heisovy. Stojí 42 kr.\n\nZ Čáslavi. (Zpěv. spolek.) Dne 20. listopadn\nuspořádal náš zpěvácký spolek veřejnou hudební zá-\nbavu. Kromě třech hudebních skladeb od zdejšího or-\nkestru provozovaných přednesly se zpěvy: „Rekův sen,\"\nsbor od Slavíka, „Vlastenec\" od Pospíšila, „Utonulá\"\na „Odpadlý od srdce\" od Kří žkovského, „Zpěv jino-\nchů\" od Vogla a „Na Prahu,\" sbor od Veita. Ačkoliv\ntato produkce, vyjma jediného horlivého pána spoluáda\nz vůkolí, toliko na domácí síly obmezena byla, dostál\npřec spolek u přednesení jmenovaných zpěvu úloze své"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5650, "texte": "úplně. Zvlášť ale se dostalo všestranné pozornosti i po-\nchvaly pánu Ž., spoluoudu i oblíbenému clenu zdejšího\nochotnického divadla, za zdařilou i mistrně přednesenou\nnárodní báseů „Poklad44 od Erbena. Dne 8. prosince\nuspořádá prý náš spolek hudební akademii; těšíme se\nvelmi na tuto zábavu, při které několik výtečných sil\nspoluúěinkovati bude. Dle doslechu vystoupí pan Klier\nco nově jmenovaný ředitel kuru a hudební učitel své po-\nstavení počátkem budoucího měsíce. Těšme se blahou\nnadějí, že obezřelým užitím již stávajících a vycvičením\nnových sil konečně se podaří, zdejší chrámovou hudbu\nz neblahého stavu povzneste\n\nI—l.\n\n(T. Š.) Z Sedlčan. (Zaražení zpěv. spolku.)\nPřed nedávnem vydalo zdejší učitelstvo vyzvání k přihlá-\nšení se do zpěváckého spolku, vypočítávajíc vý-\nhody dobře spořádaného spolku. K nemalému radostnému\npodivení přihlásilo se na 30 výkonných údu. Vzdor\nroztrušování nemilých pověstí získá si bohdá spolek náš\nčetných podporovatelů. Ti, jižto se přihlásili, jsou\nměšťané a řemeslníci. Až dosud nezúčastňuje se\nbohužel žádný z úředníků státních, jichžto zde na počet\ndosti; divíme se tomu velice, anto u všech spolků páni\núředníci úěinkují. Výbor jsme již prozatímně zvolili a\nv nejkratší době podáme stanovy k místodržitelskému po-\ntvrzení. Ve zpěvu se vyučuje tý hodně jenom dva-\nkrát. Přáli bychom sobě, aby se údové výkonní vždy\nv určitou hodinu ke cvičení dostavili.\n\nA. Z.\nZ Bílé Církve (Weisskirchen) v Banátě. (Zpěvácký\nspolek. — Taktovka, dar pro pana Nováčka.\nKostelní hudba.) Zdejší zpěv. spolek\nřízením duchaplného skladatele pana Martina Nováčka\nčítá nyní 20 údů výkonných a as44500—50 přispívajících,\na ze všeho vidět, že nejsme, co se počtu členu tý-\nká, ještě na velkém stupni. Jinak se to má s provede-\nním sborů. Je vždy tak výborné, že bychom s každým\ni s nejpřednějším zpěváckým spolkem o vítězství závodit\nmohli. Zdejší zpěv, spolek zpívá jistě, praecisně, cituplně\na ohnivě, a to z té příčiny, že se pilně cvičí. As v\npolovici prosince uspořádán bude koncert. Zpěv. spolek\nzpívá anto zde mnoho Němců jest též několik sborů\nněmeckých od Kiickena, Beckra, Mendelssohna a V. H.\nVe i ta, pak písně národní srbské, rumunské a též\nmaďarské. Ostatně hrají se kusy na housle a též solové\npiegy na klavír a jiné nástroje. Nedávno překvapil zdejší\nzpěv. spolek svého ředitele p. Martina Nováčka,\nrozeného Č ech a a Vlastimila krásným za s ta ve ní č ke m,\na doručil mu stříbrnou taktovku na upomínku z\nvděčnosti za jeho bezzištné řízení spolku. Co se kostelní\nhudby týče, provozuje ředitel kůru p. Nováček vždy\nzdařilé skladby, škoda jen, že tak málo svých zdařilých\nmší dává; neboť dočti jsem se, že jednu mši jeho p. V.\nHorák v chrámě Týnském s velkým úspěchem provédl.\nVídeň. (Beseda. Koncerty.) Ze všech kon-\nčin naši milé vlasti a sousedských zemí přináší Dalibor\nzprávy o besedách a koncertech, a když Slované\nVídenští památku Havlíčka besedou oslavují, neměl\nby se Dalibor o ní zmínili? To je příčina, že se o ní\nněkolika slovy zmínili musím. Dne 4. listopadu odbý-\nvala se v sále „u velkého čížka\" k oslavení pa-\nmátky slavného publicisty K. Havlíčka beseda, kteráž, ač-\nkoliv program její v krátkém čase sestaven byl, velmi\nzajímavá byla. Otevřena byla beseda littlovou oblí-\nbenou ouverturou na české písně, jižto orkes.tr kapelníka\nFuchsa provedl. Pánové Suchánek a Patrčka vy-\nznačili se deklaraatorními přednesy (Proslov od Č. Fur-\ncha) a „Žižkova smrt\" od J. Nerudy. Zvláště vynikl\nprofesor Fiirchtgott, jenž přednesem dvou písní a „Ko-\nvářské\" obecenstvo tak roznítil, že poslední opakovati\nmusel. Mimo tyto zúčastnili se v besedě virtuosové pp.\nBláha a Král; první přednesl serenadu od Lorenze a\ndále české písně na kornet á piston a dosáhl svým\njemným a citu plným tónem hlučné pochvaly. Pravý enthu-\nsiasmus zbudila Fantasie na české národní pí-\nsně, kterouž p. J. Král se známou virtuosností na Viole\nďamour milokrásně přednesl. Na všestrannou pochvalu\na všeobecné přání přidal pan Král ještě píseň „Kde do-\nmov můj,u kteráž se na tomto půvabném nástroji velmi\nrozkošně vyjímala. Dva vokální sbory „Dívčino pozdra-\nvení\" a český sbor od Maška byly velmi dobře prove-\ndeny a působily blahodějně k sťrídavosti v programu.\nSpolečnost byla velmi četná a vybraná, zábava až do\npozdních hodin velmi živá. Nescházelo tu na srdečných\nvoláních „Sláva\" českým a moravským říšským poslan-\ncům. -- Naše operní saisona slibuje býti velmi živá; což\nzvláště o dobrém směru Vídeňského vkusu svědčí, jest\nmnoho orkestrálních koncertů. Začátek saisony učiněn\nna velmi důstojný způsob filharmonickým kon-\ncertem orkestrálních členů e. k. dvorního operního di-\nvadla dne 3. listopadu. Provozovala se velká ouvertura\nC-dur od Beethovena, velmi zajímavý koncert od Bacha\npro smyčcové nástroje, ouvertura k „Anakreonu\" od Che-\nrubiniho a symfonie C-dur od Schumanna. Vůbec poží-\nvají filharmonické koncerty mezi všemi koncerty\nve Vídni nejlepsí pověsti a stojí to dosti namakání, do-\nsíci k nim sedadla neb lóže. Dne 10. listopadu provedl\nhudební spolek (Musikverein) Haydnova „Počasí\" vede-\nním p. Herbeckovým , kteréžto velké dílo všeobecně ve\nVídni oblíbeno jest. Litovati toliko jest, že dirigent mnohá\ntempa zmodernisoval. Druhý filharmonický koncert sli-\nbuje zajímavé skladby: symfonii G~moll od Mozarta a\nSpohrovu „Weihe der Tone.\" Kromě 4 filharmonických\na 3 koncertů hudebního spolku uspořádá J. Helmesber-\nger čtyry kvartettní produkce. Pan Jiří Helmesberger,\notec předešlého a ředitel orkestru c. k. operního divadla,\nobdržel za své mnoholeté zásluhy o umění zlatý\nzáslužný kříž s korunou. S velkou napnutostí\nočekáváme koncert našeho krajana Alex. Dreyschocka,\njakýž zde na své umělecké cestě uspořádá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "274", "page_fin": "275", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.6.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.6", "debut_caractere": 1688, "fin_caractere_exclue": 1696, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "274", "page_fin": "275", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.6.1.1", "titre_corps": "Opera. Po dlouhém čase objevila se opět opera", "titre_sommaire": "Opera. Po dlouhém čase objevila se opět opera", "signature_source": "r—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.6", "debut_caractere": 1698, "fin_caractere_exclue": 5442, "texte": "Opera. Po dlouhém čase objevila se opět opera\n„Nordstern\" od Meyerbeera na repertoiru, bylat dá-\nvána ku prospěchu primadonny naší, sl. Brennerové. Že\nděj i hudební cena této zpěvohry pod nullou a že\nse komponistovi při komponování jejím jenom o zisk je-\ndnalo, jestit známo; tím více však musí takové předsta-\nvení hnusným býti, když i vyvedení nedostatečné jest.\nSama beneficiantka nezpívala tak, jak jsme od ní zvykli\nbyli. Sbory již pro svou vysokou polohu tenorů za je-\ndno, pro nedostatek zkoušek za druhé vypadly nuzně.\nNejlepší výsledek měla, anto divadlo takřka nabito bylo,\nslečna beneňciantka sama* Dne 22. listop. opětovala se\njiž po páté opera „Faust a Margareta\" od Gounoda, již\ns větším účastenstvím se strany obecenstva. Výsledek\n„Hugenotů\" od Meyerbeera (dne 27. list.) byl za příči-\nnou řádných zkoušek mnohem skvělejší nežli při „Nord-\nsternu\" a volba beneficianta pana Hertzsche byla v každém\nohledu šťastná V českém divadle dávala se dne 24.\nlistop. tragedie „Hamlet\" od W. Shakespeara ve pro-\nspěch paní Kolárové. V titulní úloze vystoupil pan\nKolár st. a provedl svou úlohu až na některá méně\nvyznamna místa duchaplně, Osvědčiv, že vnikl úplně do\ncharakteru tohoto. Paní Kolářová (královna) a p. Kolár\nml. (Polonius) dostáli úplně své úloze. Ofelii dávala ten-\ntokráte sl. Marie Kdrsch ne rová, nově engažovaný člen\nceskeho divadla. Referent v „Pozoru\" vysloyuje se oní\ntftkto: Slušíť vyznati, že jsme při ní znamenali chvali-\ntebný pokrok od jejího pohostinského vystoupení: mír-\nnilat se patrně iv řeči iv pohybech. Máme za to, že\nsl. Korschnerová může jednou býti znamenitou he-\nrečkou třeba však, aby úlohy své študujíc, bedlivě uklá-\ndala nitku k nitce, má-li povstati pěkná tkanina. Ne\nveliká úloha ale celek ve všech částech souměrný a zda-\nřený činí herce pravým umělcem. Pan Chrám o sta hrál\nkrále slušně.\nNás Alexander Dreyschock slaví opět v Německu\nsvé triumfy. Dne 21. listopadu dával v Štětině svůj\nčtvrtý koncert a dosel nad míru skvělého výsledku.\nOd tamtud odebere se do Brna a pak do Vídně, kdež\nv polovici prosince několik koncertu uspořádá.\nZnámý německý virtuos na housle Jan Becker\nprodlévá nyní v Praze a hodlá zde koncert uspořdati.\nDruha večerní zábava kvartettní dne 21.\nlistop. v sále konviktském dosáhla ještě většího výsledku\nnež první a byla zvláště tím zajímavá, že jsme v ní sly-\nšeli poetické, z větší části původní as velkou obratností\nzosnované trio od Bargiela, které patří zajisté k nejlep-\nším toho druhu, v novějším ěase s oženým. Zajímavost\nnaše pro toto dílo byla však ještě více zvýšena ducha-\nplnou, v každém ohledu promyšlenou a nuancovanou hrou\nnadané pianistky, sl. Augusty Kolárové, kteráž vniknuvši\ndo krásného díla Bargielova tak výtečně nám hlavní rysy\ni detaily jeho na piano podala, jak je jen od dokonalé\numělkyně oěekávati lze. K dokonalému provedení tria\ntoho přispěli též pan prof. Mildner a prof. Schmit. Dále\nprovedena byla kvartetta od Mozarta (C-dur číslo 6) a\nSchumanna (A-moll op. 41), Provedení obou bylo tak\nuhlazené, správné a dokonalé, pospolná hra tak precisná\na jedním duchem proniknutá, že vybrané obecenstvo k\nhlučné pochvale povzbuzeno bylo.\nPan Hertzsch, bassista u zdejší opery, zasnoubil\nse tyto dni s primadonnou zdejší, sl. Grabingrovou.\nSkvěle nadaná pianistka, sl. Augusta Kolá-\nřová, kterážto i některými skladbami svými komposiční\ntalent osvědčila, nastoupí na jaře uměleekou cestu do Pa-\nříže, kdež ji slavná krajanka, Vil. Klausová do Paříž-\nských salonů uvede.\nPianistka sl. Serafína Vrabélyová dávala dne\n26. list. v divadle koncert a nemůžeme jinak nežli o této\numělkyni chvalně se ziníniti. Dosti vytříbená technika, kde\nzapotřebí, jemné a zase rázné uhození, jistota, stejnost a\nuhlazenost passáží, opatrný a důsledné užívání pedálu a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 594, "texte": "jiné jsou vlastnosti, které hru této slečny vyznamenávají.\nCo do programu hrála zajímavé, výhradně však salonní\nkomposice. Byly to totiž „Audante spianato\" a „Polonaise\"\nod Chopina s doprovázením orkestru, pak „Im Walde\"\nod Hellera a „Campanella\" od Liszta, „Magyar népdalok,\"\ntotiž a) Fliege Schwalbe an ihr Fenster a b) Friska od\nLiszta. Po všech číslech byla slečna vyvolána, neb uči-\nnila na dosti četné obecenstvo znamenitý dojem. Slečna\nz Ehrenbergů a pan Bernard podporovali slečnu v kon-\ncertě; tento zpíval „An der Weser\" od Pressia, ona\narii z opery „Entfiihrung aus dem Serail.\"\n\nr—r"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275", "page_fin": "275", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.6.2", "titre_corps": "— Že hudebník Štamberk, jenž povolán byl do", "titre_sommaire": "— Že hudebník Štamberk, jenž povolán byl do", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.7", "debut_caractere": 596, "fin_caractere_exclue": 5701, "texte": "— Že hudebník Štamberk, jenž povolán byl do\nRuska co kapelník vojenský, zemřel, podali jsme svého\noasu tuto smutuou zprávu. Nyní z „Dzien. Polsk.\" do-\nvídáme se, co bylo příčinou smrti jeho rceine to\nzkrátka, že zabit byl. Hrál totiž se svou bandou ně-\njakou písničku českou, začež jej plukovník velmi plísnil.\nKdyž Štamberk na své ospravedlnění vykládal neškodli-\nvost písně, vytáhl naň divý plukovník, jenž uvykl slepé\nposlušnosti otrocké, šavli a dvakráte übohého kapelníka\ntal v nohu, že několik hlavních žil bylo protah), tak že\nza 24 hodin zemřel.\nMísto ředitele kuru u sv. Trojice dáno panu\nUlmovi, pod výminkou však, že se vzdá dosavadního mí-\nsta u sv. Ducha.\nPan Antonín Doppler, rozený Polák, bude zde,\njak se dovídáme, co nevidět koncertovati. Pan Doppler\nbyl 4 leta ředitelem opery v Jassech a meškal několik let\nv Petrohradě, kdež v koncertech vystupoval.\nNová doba je titul básní a písni od Vác. Poka\nPoděbradského, které u kněhkupce Jar. Pospíšila do-\nstati možná. Jsou to z větší části básně příležitostné\nneb časové, vynikají plynností veršS a pěknou mluvou.\nHeslo Riegrovo „Nedejme se\" a Palackého „Svoji ke\nsvému\" je zde v několika slokách rozvedeno, z nichžto\nkaždá refrainem „Nedejme se\" pak „Svoji ku svému\"\nkončí. Sbor „Svorně bratří\" hodil by se dobře skla-\ndatelSm ku komponování. Úhledná tato knížka je panu\nDru. Lad. Riegrovi věnována a čistý výnos její určen\n„Zdeňce Havlíčkově.\" Sešit tento stojí 25 kr. r. čís.\nNákladem A. Augusty v Litomyšli vyšel první\nsešit: „Skladby jazyka českého\" od P. Václ. Zikmunda.\nJak v životě obecném tak v domácím, v chrámích Páně\na ve školách mocně se pociťuje pilná potřeba skladby ja-\nzyka českého. Což posud v té příčině vydáno, zadosti\nneučinilo. Abychom jazyk svůj, posvátné toto dědictví po\notcích svých, v celém jeho rozsahu, v jeho povaze, pra-\nvidelnosti a bohatství dobře poznali, toho sobě jedenkaždý\nžádáme, vědouce, že jazyk týž jest prvním a nejmoc-\nnějším pramenem spanilejšího života národního, že jest\njměním a statkem, jejž kdož pilně vzdělává, hojný užitek\nz něho béře. Tímto přesvědčením veden jsa sepsal svrchu-\nřečený spisovatel skladbu jazyka českého a to na základě\nmluvy nejvýbornějších spisovatelův z nejstarších dob až\ndo Komenského. Veškeré dílo bude v sobě obsahovati\n(okolo 40 archův tištěných. Cena jednoho sešitu 60 kr.\n|r. č. V tom samém nakladatelství právě vyšlo:\n(„Politické zlomky.\" Sepsal J. Malý. Obsah: 1. Po-\nlitičtí idealisté. 11. Národnost a svoboda. lII# Pů-\nvod státu. IV. Foederace a eentralisace. V. Koruna\n[Česká. V.0 rovnoprávnosti národní. VII. 0 yše-\nobecném provedení národní rovnoprávnosti. VIII. 0 po-\nrotních soudech. IX. O kolkách na literární plody a\nnovinářských kaucích. X. 0 politickém vychovávání\nmládeže ve školách. XI. Pragmatická sankce. XI.\nNaše úloha. Cena 40 kr. r. č. Dále vyšel první arch\npro školy užitečného díla „Počátky iněřictví\" od gym.\nprof. Jana Dříz hala. Arch tento obsahuje více než 25\ndřevorytin, měřiclví se týkajících.\nHudební literatura. Nákladem činného musi-\nv\nkalního obchodnictví Jos. Šálka v Praze vyšel tyto dni\nArditiho valčík, jejž zde sl. D. Artotová zpívala, též\npro piano aranžovaný od L. G. a došel už takové\nobliby, že se druhého vydání dočkal. Stojí 54 kr.\na jmenuje se „II bacc i o\" (políbení). Nákladem\nčinných musikálních obchodníků Kristofa a Kuhé vyšlo\nopět několik salonní ch a tane čních sklad eb, z nichžto\nněkteré hudbymilovnému obecenstvu vítány budou. Ze sa-\nlonních skladeb zaujímá „La Mignonne,\" polka-mazurka\npro piano od Frant. Kavána (op. 30) hraběnce Char-\nlottě zChotků věnována první místo. Jarý rhytmus,\nušlechtilá melodie a rozmanitý průvod v bassu získají za-\njisté této pěkné skladbě všeobecnou oblibu. Stojí 54 kr.\nr. č. Chvalné zmínky zasluhuje též etuda pro piano od\nFrant. Černého, při nížto v bassu položena jest melo-\ndie, kolem níž zase sextoly se vinou. Skladba tato poskytne\nprostředním hráčům nejen zábavy, alebrž i dobrého cvi-\nčení. Stojí 42 kr. „II baccio\" je titul brillantního vál-\nčíku od L. Arditiho, kterýž pro piano od jiného skladatele\nuspořádán jest.\nTento valčík je trochu těžší a skvělejší než onen u\np. Šálka vydaný. Stojí 48 kr. r. č. „Pomněnka na\nPrahu\" je název potpourri z českých národních pí-\nsní od Karla Vettra. Písně ve skladbě této obsažené\njsou: „Mně se, mně se všecko sdá\" „Na té louce ze-\nleny\" - „Hej Slované\" »Když jsem já ty koně pá-\nsal\" „Šly panenky\" „Ach není tu\" „Sil jsem\nproso\" ■— „Pod dubem\" „Hrály dudy\" „Horo,\nhoro vysoká jsi\" „Loučení\" „Kde domov můj.\"\nSkladba tato není těžká a je J. V. vévodu Maxmiliánu\nBavorskému věnována. Stojí 60 kr. Milovníkům tanců\npodal opět činný kapelník p. Ferd. Preis dvě nové polky\na sice „Sch n eeg 1 o ckch e n,\" polka-mazur (42 kr.),\n„Joujou,\" polka mazur (42 kr.), které též u Kristofa a\nKuhé vyšly. Konečně nedala sláva i J. Procházku spáti\na on složil kvapík „Ať se hází\" pro piano; avšak ne-\ndomnívejte se, že snad p. skladatel kramářskou píseň\nHeisovu do salonů uvésli chce; nikoliv, kvapík tento se-\nstává z 1 národní písně a z upomínek na „Normu\" a\nkonci v několika taktech ve finále začátkem pověstné pí-\nsně Heisovy. Stojí 42 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "275", "page_fin": "276", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Čáslavi. (Zpěv. spolek.) Dne 20. listopadn", "titre_sommaire": "Z Čáslavi. (Zpěv. spolek.) Dne 20. listopadn", "signature_source": "I—l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.7", "debut_caractere": 5703, "fin_caractere_exclue": 6220, "texte": "Z Čáslavi. (Zpěv. spolek.) Dne 20. listopadn\nuspořádal náš zpěvácký spolek veřejnou hudební zá-\nbavu. Kromě třech hudebních skladeb od zdejšího or-\nkestru provozovaných přednesly se zpěvy: „Rekův sen,\"\nsbor od Slavíka, „Vlastenec\" od Pospíšila, „Utonulá\"\na „Odpadlý od srdce\" od Kří žkovského, „Zpěv jino-\nchů\" od Vogla a „Na Prahu,\" sbor od Veita. Ačkoliv\ntato produkce, vyjma jediného horlivého pána spoluáda\nz vůkolí, toliko na domácí síly obmezena byla, dostál\npřec spolek u přednesení jmenovaných zpěvu úloze své"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 628, "texte": "úplně. Zvlášť ale se dostalo všestranné pozornosti i po-\nchvaly pánu Ž., spoluoudu i oblíbenému clenu zdejšího\nochotnického divadla, za zdařilou i mistrně přednesenou\nnárodní báseů „Poklad44 od Erbena. Dne 8. prosince\nuspořádá prý náš spolek hudební akademii; těšíme se\nvelmi na tuto zábavu, při které několik výtečných sil\nspoluúěinkovati bude. Dle doslechu vystoupí pan Klier\nco nově jmenovaný ředitel kuru a hudební učitel své po-\nstavení počátkem budoucího měsíce. Těšme se blahou\nnadějí, že obezřelým užitím již stávajících a vycvičením\nnových sil konečně se podaří, zdejší chrámovou hudbu\nz neblahého stavu povzneste\n\nI—l."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "276", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.6.4", "titre_corps": "(T. Š.) Z Sedlčan. (Zaražení zpěv. spolku.)", "titre_sommaire": "(T. Š.) Z Sedlčan. (Zaražení zpěv. spolku.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.8", "debut_caractere": 630, "fin_caractere_exclue": 1398, "texte": "(T. Š.) Z Sedlčan. (Zaražení zpěv. spolku.)\nPřed nedávnem vydalo zdejší učitelstvo vyzvání k přihlá-\nšení se do zpěváckého spolku, vypočítávajíc vý-\nhody dobře spořádaného spolku. K nemalému radostnému\npodivení přihlásilo se na 30 výkonných údu. Vzdor\nroztrušování nemilých pověstí získá si bohdá spolek náš\nčetných podporovatelů. Ti, jižto se přihlásili, jsou\nměšťané a řemeslníci. Až dosud nezúčastňuje se\nbohužel žádný z úředníků státních, jichžto zde na počet\ndosti; divíme se tomu velice, anto u všech spolků páni\núředníci úěinkují. Výbor jsme již prozatímně zvolili a\nv nejkratší době podáme stanovy k místodržitelskému po-\ntvrzení. Ve zpěvu se vyučuje tý hodně jenom dva-\nkrát. Přáli bychom sobě, aby se údové výkonní vždy\nv určitou hodinu ke cvičení dostavili."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "276", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.6.5", "titre_corps": "Z Bílé Církve (Weisskirchen) v Banátě. (Zpěvácký", "titre_sommaire": "Z Bílé Církve (Weisskirchen) v Banátě. (Zpěvácký", "signature_source": "A. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.8", "debut_caractere": 1400, "fin_caractere_exclue": 5650, "texte": "A. Z.\nZ Bílé Církve (Weisskirchen) v Banátě. (Zpěvácký\nspolek. — Taktovka, dar pro pana Nováčka.\nKostelní hudba.) Zdejší zpěv. spolek\nřízením duchaplného skladatele pana Martina Nováčka\nčítá nyní 20 údů výkonných a as44500—50 přispívajících,\na ze všeho vidět, že nejsme, co se počtu členu tý-\nká, ještě na velkém stupni. Jinak se to má s provede-\nním sborů. Je vždy tak výborné, že bychom s každým\ni s nejpřednějším zpěváckým spolkem o vítězství závodit\nmohli. Zdejší zpěv, spolek zpívá jistě, praecisně, cituplně\na ohnivě, a to z té příčiny, že se pilně cvičí. As v\npolovici prosince uspořádán bude koncert. Zpěv. spolek\nzpívá anto zde mnoho Němců jest též několik sborů\nněmeckých od Kiickena, Beckra, Mendelssohna a V. H.\nVe i ta, pak písně národní srbské, rumunské a též\nmaďarské. Ostatně hrají se kusy na housle a též solové\npiegy na klavír a jiné nástroje. Nedávno překvapil zdejší\nzpěv. spolek svého ředitele p. Martina Nováčka,\nrozeného Č ech a a Vlastimila krásným za s ta ve ní č ke m,\na doručil mu stříbrnou taktovku na upomínku z\nvděčnosti za jeho bezzištné řízení spolku. Co se kostelní\nhudby týče, provozuje ředitel kůru p. Nováček vždy\nzdařilé skladby, škoda jen, že tak málo svých zdařilých\nmší dává; neboť dočti jsem se, že jednu mši jeho p. V.\nHorák v chrámě Týnském s velkým úspěchem provédl.\nVídeň. (Beseda. Koncerty.) Ze všech kon-\nčin naši milé vlasti a sousedských zemí přináší Dalibor\nzprávy o besedách a koncertech, a když Slované\nVídenští památku Havlíčka besedou oslavují, neměl\nby se Dalibor o ní zmínili? To je příčina, že se o ní\nněkolika slovy zmínili musím. Dne 4. listopadu odbý-\nvala se v sále „u velkého čížka\" k oslavení pa-\nmátky slavného publicisty K. Havlíčka beseda, kteráž, ač-\nkoliv program její v krátkém čase sestaven byl, velmi\nzajímavá byla. Otevřena byla beseda littlovou oblí-\nbenou ouverturou na české písně, jižto orkes.tr kapelníka\nFuchsa provedl. Pánové Suchánek a Patrčka vy-\nznačili se deklaraatorními přednesy (Proslov od Č. Fur-\ncha) a „Žižkova smrt\" od J. Nerudy. Zvláště vynikl\nprofesor Fiirchtgott, jenž přednesem dvou písní a „Ko-\nvářské\" obecenstvo tak roznítil, že poslední opakovati\nmusel. Mimo tyto zúčastnili se v besedě virtuosové pp.\nBláha a Král; první přednesl serenadu od Lorenze a\ndále české písně na kornet á piston a dosáhl svým\njemným a citu plným tónem hlučné pochvaly. Pravý enthu-\nsiasmus zbudila Fantasie na české národní pí-\nsně, kterouž p. J. Král se známou virtuosností na Viole\nďamour milokrásně přednesl. Na všestrannou pochvalu\na všeobecné přání přidal pan Král ještě píseň „Kde do-\nmov můj,u kteráž se na tomto půvabném nástroji velmi\nrozkošně vyjímala. Dva vokální sbory „Dívčino pozdra-\nvení\" a český sbor od Maška byly velmi dobře prove-\ndeny a působily blahodějně k sťrídavosti v programu.\nSpolečnost byla velmi četná a vybraná, zábava až do\npozdních hodin velmi živá. Nescházelo tu na srdečných\nvoláních „Sláva\" českým a moravským říšským poslan-\ncům. -- Naše operní saisona slibuje býti velmi živá; což\nzvláště o dobrém směru Vídeňského vkusu svědčí, jest\nmnoho orkestrálních koncertů. Začátek saisony učiněn\nna velmi důstojný způsob filharmonickým kon-\ncertem orkestrálních členů e. k. dvorního operního di-\nvadla dne 3. listopadu. Provozovala se velká ouvertura\nC-dur od Beethovena, velmi zajímavý koncert od Bacha\npro smyčcové nástroje, ouvertura k „Anakreonu\" od Che-\nrubiniho a symfonie C-dur od Schumanna. Vůbec poží-\nvají filharmonické koncerty mezi všemi koncerty\nve Vídni nejlepsí pověsti a stojí to dosti namakání, do-\nsíci k nim sedadla neb lóže. Dne 10. listopadu provedl\nhudební spolek (Musikverein) Haydnova „Počasí\" vede-\nním p. Herbeckovým , kteréžto velké dílo všeobecně ve\nVídni oblíbeno jest. Litovati toliko jest, že dirigent mnohá\ntempa zmodernisoval. Druhý filharmonický koncert sli-\nbuje zajímavé skladby: symfonii G~moll od Mozarta a\nSpohrovu „Weihe der Tone.\" Kromě 4 filharmonických\na 3 koncertů hudebního spolku uspořádá J. Helmesber-\nger čtyry kvartettní produkce. Pan Jiří Helmesberger,\notec předešlého a ředitel orkestru c. k. operního divadla,\nobdržel za své mnoholeté zásluhy o umění zlatý\nzáslužný kříž s korunou. S velkou napnutostí\nočekáváme koncert našeho krajana Alex. Dreyschocka,\njakýž zde na své umělecké cestě uspořádá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-12-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "276", "page_fin": "276", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.8", "debut_caractere": 5652, "fin_caractere_exclue": 5794, "texte": "Listárna.\nPanu A. M.v Žďáru u Týniště. Odeslali jsme\ns díky. Pánu R—u v Hradci Králové, V příslím čísle.\nPanu N. N. v Táboře. V příštím čísle."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "269", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.1", "texte": "Burneyova hudební cesta po Čechách.\nPodává Karel Petr Rheil syn.\nPo celé téměř Evropě známo, že vlast naše se-\nmeništěm jest slavných hudebníků. Ačkoliv tomu osud\nvzdoroval, aby Cechové v říši věd a krásných umění\npo dvě minulá století s jinými národy stejným krokem\njiti nemohli; byla přec to hudba, která Cechům u ná-\nrodů vzdělaných trvalého jména pojistila.\nZ ušlechtilých srdcí a poklidné mysli národů slo-\nvanských vyvinovalo se ode dávna již krásné ono umění\nhudba. Onaf krášlí celou vlasf naši, a k si se ve-\nškerý národ schopnostmi a způsobilostí kloní. V hudbě\nCechové od jakživa vynikali, ano i přirozeným nadáním\nk tomuto umění všechny ostatní národy daleko předčí,\nnetoliko počtem, ale i znamenitostí svých umělců. Hud-\nbou dobyl Čech sobě slávy, která již i meze Evropy pře-\nkročila a mnohého již přiměla cizého umělce hudebního,\naby krásnou naši vlasf navštívil.\nv\nMezi muže znamenité, kteří do Cech předešlého\nstoletí byli přišli, aby stav hudby naší poznali, patří také\nAngličan Karel Bnrney, kterýž výsledek své cesty ve\nsvém díle: Musical tour IhroiKjh the Nelherlands,\nGermany and Eolland. London by! složil.\nDříve však než úryvek z cestopisu toho nás se týka-\njící podáme, budiž nám stručný životopis Burneye do-\nvolen.\nKarel Bnrney (vysi. Borny) narodil se r. 1726\nv Shrewsbury (1727 ve Worchesteru), kdež mu základ\nhudby otec jeho byl položil. Aby pak v umění tomto\nse zdokonalil, odebral se r. 1744 k D. Arnaovi do Lon-\ndýna. Byv od učitele svého sobě zůstaven, hrál v di-\nvadelním orkestru a vyučoval v hudbě. Jelikož ale\npříjmy jeho nestačily, aby výlohy zapravily, byl nucen\ndo rodiště svého se vrátili. Po několika letech dosta-\nvil se opět do Londýna a sice při šťastnějších okolno-\nstech. Neobdržel tenkrát jen místo v orkestru divadel-\nním, nýbrž přivedl též na jeviště hudební divertisse-\nment: Alfred. Roku 1751 povolán byl do Swaffhamu\nv Norfolku za organistu s ročním platem 100 lib. šter-\nlinků (asi 1000 zl.), kde brzy pro své příjemné cho-\nvání stal se miláčkem šlechticů celého okolí. Setrvav\ntam 9 let seznámil se s knížetem z Yorku, kterýž ho\nvyzval opět odebrali se (r. 1760) do Londýna. Vyda[\ntam několik koncertů tiskem, kteréž došly obliby. Roku\n1761 udělila mu universita oxfordská titul doktora\nhudby. Dávná již touha, spatřit) Itálii, probudila se\nznova při nynějších jeho skvělých okolnostech a umínil\nsobě na umělecké cestě této sbírati: Materiály k dě-\njinám hudby. Nastoupil tedy r. 1770 cestu po Itálii i\nFrancii, načež vydal svůj : The present stale of mu-\nsic in France and Italy. R. 1<72 vydal se po druhé\nna cestu do Hollandska, Nizozemska, Německa a Čech,\nkdež nejznamenitější dvory, knihovny a osoby navštívil.\nJmenovitě zdržoval se déle ve Vídni, kdež obcoval s vý-\ntečnými hudebníky té doby, mezi nimiž s několika kra-\njany našimi, o nichž v jiné části svého cestopisu vzácné\npro nás podává zprávy. Burney byl též důvěrný přítel\nslovutného našeho krajana skladatele Myslivecká, jehož\nv Itálii provázel a jemuž v Římě pomník postavil. Cestu\ntu vypsal v nahoře již uvedeném spise, kterýž též do\nhoílandského a německého přeložen byl. Nápotom ohlá-\nsil své „Dějiny hudby\" {Agenerál history of music\nfront the earliest ages to the present period. To\ntvhich is prefixed a dissertation ou the music of\\\nthe ancients. London Vol. I. 1776\", ll* 1782. 111.\na IV. i789) ve třech dílech, avšak množství mate-\nriálu nenaplnilo tři nýbrž čtyry díly, jež dokončil v 14\nletech.\nR. 1785 vyšly od něho znamenité zprávy o ži-\nvotných okolnostech Haendla a památní slavnosti 26.,\n27.a 29. května a 3.a 5. června ve Westminster-\nAbtey odbývané. Roku 1796 vydal své: Memoirs of\nthe life and writings of the abate Metastasio, In"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "270", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.2", "texte": "which are incorporated translations London\n1796. Vol. I.11. And 111. Spis ten, obsahující živo-\ntopis Metastasia, vzbudil mnoho podivení mezi hudeb-\nníky a byl též do italského jazyka přeložen. Sepsav\nmimo uvedené též některé méně důležité spisy, uvedl\nv hudbu několik dramat: Robin Hood, Queen Mab, Al-\nfred a Voltairovu : Devin du village a vydal tiskem ně-\nkteré svých skladeb.\nYůbec má Burney veliké zásluhy o sepsání ma-\nteriálu k dějinám hudby, zvláště pak anglické. Zemřel\nr. 1814 zanechav velké jmění a rodinu, z níž každý\núd vydobyl si cti u svého národu.\nCesta Burneyova po Čechách.\nČasto slýchával jsem, že (Jechové mezi všemi\nnárody Německa, ano celé Evropy nejvíce jsou hu-\ndební, a jistý slavný hudebník německý, kterýž nyní\nv Londýně se nachází, ujistil mne, že Cechové, kdyby\nse jim jen stejné výhody s Vlachy zaopatřily, tyto by\njistě předčili.\nÚčinky nedají se bez příčin mysliti, a příroda, jak\nstrannická také pří vydávání tvorného ducha a vloh by\nbyla k jednotlivcům, není tak nikdy k celému národu.\nKlima přispívá mnoho k tvoření mravů a obyčejů a\njsem jist, že národové, kteří žijí v pásmech horkých,\nvíce mají potěšení v hudbě, nežli oni v pásmech stu-\ndených ; snad jest toho příčina, že nervy sluchu v oněch\njsou valnější, a že hlahol tam snadněji se rozšiřuje (? !),\nvšak nemohl bych udati příčiny, proč podnebí více k lep-\nšímu hudby na Cechy, než na jejich sousedy Sasíky\na Moravany (?!) působiti by mělo.\nProcestoval jsem celé království české od jihu až\nk severu a skoumaje bedlivě po tom, jak sprostý muž\nučí se hudbě, nabyl jsem konečně přesvědčení, že ne-\njen v každém větším městě, nýbrž také ve všech ve-\nsnicích děti obojího pohlaví vyučují se hudbě.\n(Pokračování.)\n\nJan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Pokračování.)\nRekommandační listy paní baronky z Pangelu\nuvedly Lukeše do několika velkých domů a vzácných\nspolečností, ač peněžitých výhod méně mu poskytly.\nBylf ale tak šťasten, že asi za 14 dní po jeho do Ví-\ndně přibytí jednu literní hodinu obdržel, asi za dva mě-\nsíce na to druhou a třetí kondici, a tak byly prozatím\njeho denní potřeby kryty. Když se výdělek Lukešův\nponěkud zmáhal, šetřil co jen mohl, aby mu nějaká\nzlatka pro hodiny ve zpěvu zbyla. Proch, dvorní ka-\npelník, byl mu co obzvláštní mistr v tomto oboru jme-\nnován. Irteressantní byla zkouška, po které kapelník\nProch Lukeše za svého žáka přijmul. Když mu tento\nsvou prosbu přednesl, aby ho, pakli mu čas zbývá,\nzpěvu vyučoval, měřil ho Proch od hlavy až k patě a\nptá se hned při tom, jest-li umí poněkud správně z li-\nstu zpívati. Lukeš prosí, by rnu něco předložil. Proch\nse vytasí s celou knihou svých vlastních komposic a\npoukázav na jednu začal hned na fortepianě hráti, aniž\nbyl Lukešovi času k prohlédnutí popřál. Tento ji bez\nchyby zazpíval, a tak i druhý i třetí mu vykázaný úkol.\nKonečné naznačil Proch jednu píseň s doložením:\n„Dieses Lied werden Sie sicher nicht treíFen!\" čím\nLukeš uleknuv se o malé shovení prosil, by si aspoň\ntext přečisti mohl. Sotva se to stalo, již začal Proch\núvod hráti usmívaje se při tom tak, jako na srozumě-\nnou, že Lukeš své úloze nedostojí. Když ale i tuto\npíseň Lukeš bez té nejmenší chyby vyzpíval, vyskočil\nProch od piana vykřikna: „Sie sind ein Mordkerl;\ndenn ein solcher Treffer, wie Sie, ist mir selten be-\ngegnet, aber ein Esel sind Sie doch, denn Sie haben\nnicht den geringsten Begriff davon, wie man beim Sin-\ngen den Mund aufmachen muss, úberhaupt nicht die\nSpur von einer regelrechten Vocalisation !\" Lukeš sice\nneočekával žádného pochlebování, ale tím méně tako-\nvou vybranou zdvořilost, a ač mu touto morální po-\nličkou srdce krvácelo, neztratil proto přec naději, že\nsvou železnou vůlí a neúnavnou pilností si brzo i vě-\nhlasných umělců neobinezenou chválu zasloužili musí.\nHodiny ve zpěvu byly Lukešovi od Procha slíbeny, ale\nzač ? Proch žádal za každou lekci, která asi půl neb\ntři čtvrtě hodiny nejdéle trvala, 2 %l. stříbra a Lukeš\nmohl s bídou sotva třetinu toho platit a Proch žádal\nten plat ještě napřed. Tu nebylo nic plátno, jak\ndát se s ním do smlouvání a vylíčení jeho trudných\npoměrů jakož i horoucná láska Lukešova ke zpěvu při-\nměly Procha k tomu, že polovičku za každou lekci z nad-\nřečeného platu mu slevil.\nPřes tři čtvrtě roku chodil Lukeš k P.ochovi a\npřesvědčil se konečně, že právě ty , které týž\nvěhlasný kapelník Lukešovi z počátku vytknul, u něho\nodstraniti nedovedl, neb Proch jest geniální kapelník\nV\njako náš Frant. Skroup, oba ale nemají ani toho nej-\nmenšího ponětí o vyvinování a ušlechtění tónu a o\njadrně vokalisaci a jejím přirozeném a lehkém tvoření,\no kterém ustavičně jeden jak druhý mluvili, nevědí oba\npranic.\nLukeš nabyl přesvědčení, že jen dokonalý dra-\nmatický zpěvák může zase zpěváka vycviciti a\nprotož se poděkoval za hodiny u Procha a šel k Yla-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "271", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.3", "texte": "chovi Basadonnu,který co tenorista slavného jména\npři italské opeře požíval. Tento přesvědčiv se o Lu-\nkešově velkém talentu, převzal ihned, ovšem při jednou\ntak velkém platu jak Proch, jeho dálší vyučování ve\nzpěvu. Basadonna zakázal přísně Lukešovi pod tre-\nstem 30 zl. stř., k čemuž se kontraktně zavázati mu-\nsel, kdekoliv i tu nejinenší píseň zpívali a začal s ním,\nzavrhnuv vše již si osvojené, zpěv docela ze začátku.\nPřes rok nechal Basadonna Lukeše nic jiného zpívati,\nnež škály a malé solfeggie a vždy jen na vokál. A\nteprv v druhém roce přešel k druhým vokálům a k vět-\nším solfeggím a teprv na konci tohoto roku nechal Lu-\nkesa některé malé arie z italských oper zpívati, při\nčemž s náramnou přísností na výřečnost hleděl, ja-\nkož i na dramatický výraz v tónu a ušlechtilost\ncelého obličeje při zpěvu, neb vždy říkával, že ráz\ncelé básně v přednášce v očích se skvíti musí.\nŠkoda že Lukeš ještě déle u tohoto výtečného mistra\nve škole ostati nemohl, neb tento přijav engagement\npři italské opeře v Novém Yorku opustil Vídeň, aniž\nby se tam byl opět navrátil.\nTen samý čas, co Basadonna svou zpěváckou\nškolu rozpustil, zarazil se ve Vídni ústav „\nder Tonkunstu pod Barthem a Gentiluomem, známými\nto muži v hudebním světě. V akademii této se bral\nobzvláštní ohled na zpěv, ač i dokonale ve foukacích\nnástrojích vyučováno. Vyučování zpěvu udělovali svr-\nchu dotčení pánové. Z těchto si Lukeš Bartha co\nučitele zvolil, a tento, seznav svého žáka, s celou lá-\nskou k Lukešovi přilnul, a u něho se Lukeš naučil\nobzvláštně klasickou hudbu znáti a zpívati. Lukeš\nbyl nyní v čtvrtém roku práv a absolvoval je též v r.\n1853. Lukeš měl nyní dvě cesty otevřeny; buď státi\nse umělcem anebo právníkem.\n(P okr a čo vání.)\n\nMyšlénky o slovanském zpěvu.\nStanovisko zpěvu.\n(Pokračování.)\nMocné podpory nalezlo to počínání, když o ně-\nkolik let později Žofínská akademie v Praze zřízena\nbyla. Zasloužilý ředitel její p. Alois Jelen, sám vý-\ntečný kompositor, pro mladistvý ústav svůj více pře-\nkrásných mužských sborů sepsal, které ve skladbě i u\nprovozování žádné haně nepodléhajíce, a velmi skvostně\nobsazeny byvše, svým mohútným účinkem mnohý ne-\nvčasný odpor proti českému zpěvu rozdrtily, a nejen\nbídný vtip poníženého nepříznivce v hrdle ještě udu-\nsily. Musím zde zvláště vytknoutí, že všelikého před-\nsudku prostá věhlasnost Rakouské vlády opět se ne-\nzdráhala, uděliti nově povstalému veřejnému ústavu s ná-\nrodním směrem svou pochvalu a podporu. Zkoušíme-li\nducha, který týmže ústavem nezastřeně na světlo vy-\nstoupil, ěítáme-li texty těchto mistrovských českých sborů,\njenž od počátku do konce láskou a úctou pro země-\npána a jeho vznešenou rodinu oddýchají: tedy každý\nnestranný soudce vyznati musí, že vzdělávání umění\nzpěváckého žádným účinlivějším a platnějším způsobem\ns rozmáháním oněch citů spojeno býti nemohlo, což pa-\nnujícímu domu příjemno a směru obecného ducha v ná-\nrodě spasitelno býti musí. Anebo mohl by snad opravdu\nrozumný člověk mysliti, žeby možno bylo, německým\nV\nzpěvem na Čecha hlouběji a dojímavěji účinkovali ?\nPříchylná věhlasnost vlády z jedné strany, a vděčná uZna-\nlost Čechův z druhé strany jsou tak nepochybné, že\nz toho nejlepší následky vyplývati mohou.\nTaké nyní porozšířené účinkování českého divadla\na dávání oper v jazyku českém této nové škole pro-\nspěšným býti může. Jestli obecenstvo pro tu chvíli\npřeloženými operami spokojeno býti musí*), přece nic\njiného než dobrá vůle k tomu náleží, aby se v Praze\nv krátkém čase více dobrých, původně českých oper\npřátelům naší musy k potěšení dávati mohlo.\nVůbec to u nás Čechův nezáleží na tom, abychom\nprostředky a síly teprv získali, nýbrž raději, abychom\nty v skutku dostatečné síly, které máme, již dále roz-\ndělováním nemámili, a je ku společnému vlastenskému\ncíli spojovali. A co také z toho máme, když zapírá-\nním svých vlastních národních záležitostí, k rozmnožo-\nvání cizé, v sobě sice přebohaté ale skoro již přežilé\nškoly ochotně přispíváme ? Cítí—li pak cizina potřebu naší\npodpory v uměleckém snažení svém ? Nikoli! Zdali\npak nám cizinci za takovou pomoc vděčnými budou!\nNikoliv? Yydobudeme-li pak sobě sami i s nej-\nlepšími útvory takového uznání v cizině, jakého bychom\nse u našeho národu nadíti mohli ? Nikoliv! Může-\nme-li pak na takové nivě, kde nás nic jiného nepod-\nněcuje, než jediné abstraktní umělecká pobudka, sku-\ntečně s touže silou, s tímže účinkem vystoupiti, jako\ntam, kde nás zpomínky blahého dětinství, děje našich\npředkův a ty nejmocnější, mužných prsou nejdůstoj-\nnější city nadšením naplňují as sebou povznášejí ?\nNikoli a opět nikoli!\nJulius Caesar chtěl raději prvním ve vsi než dru-\nhým v Římě býti. A my, jenž své síly jen spojití po-\ntřebujeme, abychom v rodině největšího národu v Evropě\nv oboru nejšlechetnějšího umění první místo na dlouhý\nčas zaujali, proč bychom raději chtěli v řadě cizích,\nk nám lhostejných národů jako podruhové třetí neb\nčtvrté místo držeti, anebo k tomu snad představovati\n\n*) Znám potud jen tři původní oper; české."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "272", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.4", "texte": "sebe jako páté kolo u vozu ? Opravdu, jest-li nám po\nupokojení vlastních potřeb ještě sil na jiný užitek zbý-\nvá, lépe bychme učinili, jimi pokrevné, chudší kmeny\npodporovati, nežli je bez užitku v cizích oborech, v sna-\nženích, do kterých nám nic není, marniti!\nllirové také již některé původní zpěvy ve syém\njazyku vydali, které jako zdařilé práce chváleny jsou.\nSrdečně přejeme, aby še tyto pokusy rozmnožily, zdo-\nkonalovaly a vlastní národní školu utvořily. Nechať\njenom llirové svou národní poesii, své národní nápěvy\npilně zpytují, a pokroky druhých Slovanů dobře pozo-\nrují, aby se jim v to někdy cizí duch, na příklad vla-\nský, nevkradl, a oni protinárodní, a tím jíž mrtvé plody\nna svět nevyváděli.\n(Dokončení,)\n\nZ Brna, dne 26. listopadu.\n\n(Beseda.)\nHorlivým účinkováním chvatně známého skladatele\npana Křižko v skéh o, ředitele zdejšího zpěváckého\nspolku slovanského, odbývala se dnes „v lužankách\"\n(Augarten) beseda, která skvělého výsledku dosáhla.\nPodám Vám nejdříve obraz, který mi u vstoupení\ndo hezkého a velkého sálu se objevil. Celá veliká pro-\nstrannost byla takřka obecenstvem vybraným přeplněna.\nNení divu, neb se Slovanům Brněnským nepo-\nskytuje takových zábav v té hojnosti, jako obecenstvu\npražskému. A zase není divu: neb navzdor horlivému\núčinkování spolku, a zvláště Křižko vské ho nedá se\nv Brně uspořádat beseda tak snadno, jako v Praze.\nZdaliž toho je vinen nedostatek sil aneb jiné okolnosti,\no tom Vám nemohu podat žádný rozsudek, nebo jsem\nse se zdejšími poměry ještě jak náleží neseznámil.\nAvšak přetrhl jsem se ve vylíčení obrazu, jež nám sál\nposkytuje. Mezi obecenstvem vidím tu 3 Hanáky v bí-\nlých kazajkách a červených spodkách a několik jiných\nMoravanů v malebném kroji národním. Pozornost\nobecenstva na sebe lákají, neb mezi čamarou a fra-\nkem, který zde velmi hojně zastoupen jest, vynikají\nrozmanitostí barev svého kroje. V první řadě sedadel\nuzříš manželku slavného národovce Dra. Pražáka se\nsvými sestřemčémi. Avšak ozdobení sálu barvami ná-\nrodními, prápory neuvidíš. Zdě sálu jsou docela\n| holé neboť se jakékoli okrášlení národní, prápory,\nano i každý znak pro výbory zapověděly. Ko-\nnečně je sál tak naplněný, že již ani místečka nelze\ndostati. Beseda začíná. Na podium vystupují členové\nsboru, sestávajícího asi ze 70 zpěváků. Bylo by jich\nbývalo více, kdyby se nebylo vystoupení a zpívání žá-\nkům gymnasia zapovědělo. Sbor zaujmul místo\nsvé. V obecenstvu panuje hluboké ticho. Z pravé\nstrany vystoupí muž zdravého a přívětivého pohledu, v\ndlouhém černém kabátě a vysokých botách kněžských\njest to K ř i ž k o v sk ý. Vstoupí na stupeů ka-\npelníka, vezme taktýrku a zavzní první číslo zajímavého\nprogramu : „Žalm,\" sbor od Ch m e 1 í č k a. A v skutku,\nbylo mi jaksi blaze okolo srdce, když jsem, posud skoro\nuvyklý na zpěv a hovor cizí, uslyšel zase po 6 nedělích\nzpěv český. Pevným a jistým vedením Křížkov-\nského dosáhl sbor tento chvatného výsledku. Poznal\njsem, že Slované Brněnští se znají ve zpěvu, jako\njejich bratři 0 e š i. Zpívalo se precisně a dokonale;\nKřížkovský však dokázal, že práce a pilnost jeho\nve cvičeni a zkoušení zpěváků nebyla nadarmo. Ná-\nsledovala jednoduchá a líbezná píseň „Poletuje holu-\nbice\" od K. Bendla, kterou pan B. dosti zdařile\npřednášel. Pan B. má příjemný, pro jistý obor písní\ndosti silný a rozsáhlý tenor, zdálo se nám však, že\nhlasu jeho ve výšce schází jakási okrouhlosť, kterýžto\nnedostatek se zvláště v silném vyražení vysokých tónů\njeví. Velmi pěkně přednášel p. B. druhou píseň, „I\nšepce kvítí\" (slova od Antonie Korschnerové) od na-\nšeho miláčka krajana Eduarda Náprav nika v Pe-\ntrohradě. Panu B. se dostalo hlučné pochvaly. Mimo\nto zpíváno ještě 4 sborů „Svorný duch\" od Suchán-\nka, „Čechoslovan\" od Zavrtala, „Šablenka\" a „Vla-\nsti\" od L. Procházky, z kterýchžto „čechoslovan\"\ns největší dokonalostí se přednášel. Dále hrála se\nfantasie pro cello na motivy Webrova „Kouzelného\nstřelce\" od Lindnera a Rondo od Chopina pro 2 piana.\nJelikož jména oněch pánů na programu udána nebyla\nnemohu Vám je oznámit. Toliko je jisté, že p. cellista\nv skutku nadřečenou fantasii s dokonalou pilností pro-\nvedl a hlučným potleskem a vyvoláním odměněn byl. Co\nse týče Chopinova ronda, pozorovali jsme chvilkami ne-\njistou souhru, za příčinou nejistoty druhého hlasu. První\npiano dosti zasloužilo pochvaly obecenstva.\nPřejeme panu Křížkovskómu šťastné daření\npři řízení zpěváckého spolku ; horlivost a dokonalá vzdě-\nlanost hudební jeho mu při tom jistě co nejpříznivěji\nbude pomáhat a pilnost pánů členů mu jde a půjde v\nústrety. Díky ostatním pánům účinkujícím za večer tak\nskvělý a zajímavý.\nKonečně mi budiž dovoleno, bych o charakteru a\nrázu oné besedy, v poměru k rázu besed pražských\nněkolik slovíček promluvil.\nZa prvé jsern pozoroval, že v přirovnání k be-\nsedám pražským měla ona beseda více pohled „akade-\nmie.\" Scházelo jí, tak se tni zdálo, co se týče ze-\nvnějšího pohledu na vše onoho besedního rázu, jenž v\nbesedách pražských jaře věje. Netvrdím, že snad obe-\ncenstvo se dosti nevyráželo; ale zdálo se mi, že zá-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "273", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.5", "texte": "bava v Praze je čilejší a živější. Možná, že snad ne-\ndostatek známých a přátel ve mně jakousi tesknost pů-\nsobil a tu že snad se mi i jiní nezdáli býti v dosti do-\nbrém rozmaru.\nPo besedě zasedlo obecenstvo za stoly a vojen-\nská hudba zaujmula podium. Zavzněla Tittlova ouver-\ntura. Jsem již měsíc v Brně a ponejprv jsem tu\nslyšel „Kde domov m ů j.\" Nenadale jsem začal\ntleskat. Brzy však jsem přestal, neb se na mne ně-\nkolik hostů koukalo a nejspíše divilo. Ani ruky se\nnehýblo to mne vytrhlo; vždyf nejsem v Praze,\nv\nv Cechách. Trochu jsem se hněval na Brněnské a od-\ncházel jsem domů. Aj tu zavzní „Hej Slované\" a bouř-\nlivý potlesk a hlasité volání doprovází píseň tuto. To\nmne zase smířilo. Jda skrze řady stolů, viděl jsem u\njednoho stolku 2 důstojníky a jednoho v civilním šatu,\njenž se hlučnému jásání potutelně smáli a ušklíbali.\nMyslel jsem si „Bože odpusť jim, neb nevědí co\nčiní\" s opustil jsem sál, v kterém jsem první v skutku\nzajímavý večer v Brně zažil.\n\nl...r.\n\nFrantišek Josef Andrle.\nNovela ze života českého hudebníka.\n(Dokončení.)\nZděšen nad tím, uzavřel Josef své Amatky a za-\npřísáhnuv se, že ani zvuk z nich více nevyloudí, po-\nkusil se, žiti jako ostatní lidé. Při tom však chtělo mu\nsrdce puknouti a život jeho podobal se pšcničníku, za-\nsazenému do chladného pásma země, kterýž jen tmy a\nlistí ale žádné květy nenese. A bojoval a zápasil\ns uměleckým pudem, v jeho prsou vždy více a více\nse zmocňujícím, až konečně síly více do sebe neměl,\naby se mu byl mohl zprotivili, až jeho genius zvítězil\na on jednoho dne skříň otevřel, své Amatky z ní vy-\nňal, jako svatý ostatek je zlíbal a tajně s rtimi dům a\ndomov opustil. Cestoval s nimi do Polska. Nejdříve\nse vystěhoval do Varšavy, tu se cvičil a seznav vše-\nchny zdejší poměry, vystoupil pak najednou veřejně\ns opravdově znamenitým výsledkem. Jeho sběhlost byla\nk podivení a náruživost jakož i zádumčivost v jeho\npřednesu působily nesmírné kouzlo na posluchače,\nneboť již pouhý zvuk jeho nástroje choval v sobě ja-\nkousi kouzelnou moc. Všemožně se o to usilovali, aby\ntoho neobyčejně poutajícího veledueha Františka Josefa\nAndrla ve Varšavě udrželi a navrhovali mu nejskvě-\nlejší výminky; ale podobalo se, jako by díl bez po-\nkojné kočovnické přirozenosti mrtvého učitele byla jeho\nhouslemi na mladého muže přešla. Na žádném místě\ndlouho to nevydržel; ani vyhlídka aa zisk, ani ctižá\ndost nebyly s to, na jednom místě na déle než na ně-\nkolik dní ho upoutati. Jeho jméno stalo se brzy zná-\nmé a jeho cesta po Polsku a po Uhrách podobala se\nvítěznému tahu. Všickni se k němu hnali, osobnosti\nnejčelnější zahrnovaly ho všelijakým prokázáním své\npřízně, kdo ho jednou uslyšel, zbožňoval ho. Josef\nvžil se z počátku do toho života, temné jeho čelo ob-\njasňovalo se ; nechal se nositi od vln pochvaly, jež vždy\nvýše a výše na něho přirážely, požíval všech radostí,\nkteré se mu nahodily. Na domov svůj dávno již si ne-\npomyslil. Žena a děti byly mu již pouhé stinné útvary.\nVěnoval jim nemalý oddíl svého života a svých sil, byly\ntedy dle jeho přesvědčení již s ním vyrovnány. Svému\numění směl nyní žiti a měl Amatky ve svém vlastnictví.\nTato dvě nejvroucnější přání jeho srdce byla vyplněna.\nAle přece přiblížilo se často, uprostřed nejstřeštěnějího\nzáchvatu jeho měnivého života, strašidlo omrzelosti k ně-\nmu, v krásné truchlivé postavě Leině, dotýkajíc se jeho\nsrdce a divoká jeho radost zmizela, měníc se opět\nv trpký, protilidský zármutek. A mezi tím, co jméno\nFrantišek Josef Andrle v půl světě se ozývalo a mno-\nhých set lidí opravdově po tom bažilo, novou tu hvě-\nzdu na nebi umění spatřiti, churavěl znamenitý ten\numělec ode dne ke dni více a stával se denně zasmu-\nšilejším. Jeho bázeň, že mu lidé chtějí jeho Amatky\nas nimi duší jeho umění odejmout], vkradla se z po-\nčátku do jeho srdce, vzrůstala však od hodiny k ho-\ndině více, až konečně se stala u něho stálou vidou?\ntrapným šílenstvím. Opatroval Amatky s ještě mnohem\nvětší úzkostí a pecí, než je druhdy starý žid byl hlídal.\nZa žádné noci nepřišlo více spánku do jeho očí. Lea,\nvroucně milující, čarokrásná Lea, objevovala se mu u\nmramorobílé, slzíplné kráse.. Vdával její jméno s vý-\nrazem hlubokého žalu a laskavosti, rozestíral ruce po\nvzduchovém torn obrazu nadarmo, ukazoval vždycky\njeu na housle, v úzkostlivém úpění rukama lomě. Na\nto však přitiskl Andrle své Amatky vždy tím pevněji\nna sebe, a sklesnul napolo bez vědomí do podušek své\npohovky. Takové výjevy opakovaly se ve vždy krat-\nších prostorách času a aby těmto trapným výjevům ušel,\nměnil, jak on se sám přiznal, vždy častěji místo svého\npobytu. Lékaři kroutili nad tím hlavou, mluvili o změ-\nnění povětří, o návratu do domova, nemohli však po-\nmoci. Tak uplynuly smutné týdny, Andrlův stav se ne-\nzměnil. Najednou zmizel umělec. Nikdo ho neviděl\nodejiti : hledalo a pátralo se po něm, ve veřejných li-\nstech hemžily se otázky a důminky, veškerý hudební\nsvět bral nejživějšího podílu na tomto záhadném útěku.\nKaždý se vyčerpal, aby rozhodnutí tohoto divuplného\nvýjevu nalezl 5 dlouho nadarmo. Konečně přinesly če-\nské listy následující zprávu :\n„Země mateřská vyžádala si svého syna nazpět,"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "274", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.6", "texte": "zabloudilec se zase navrátil. Tělo Františka Josefa An-\ndrla spočívá v lůně domovské země; Čechy uslyšely\njeho labutí zpěv. V Poděbradech, v jeho rodišti, stojí\nstará, po mnohá již léta neobývaná chýžka, osamotělá\nblíže lesa, rozpadnutá a smutná. Lidé se toho místa\nstřežili, šeptali si o strašidlech. Večír pak poslední\nneděle zaslechli obyvatelé Poděbradští podivné, proni-\nkající zvuky, kteréž z vnitřku této chýže pocházeti se\nzdály. Lidé přiběhli a naslouchali. Byly to zvuky vý-\ntečných houslí, ježto dlouhotaženě povětří projížděly.\nNikdo se neodvážil dvéře prorazili, šeptalo se tu a tam\no starém židovj, jenž dříve zde jbydlel a zemřel. Ně-\nkolik lidí chtělo i tvrdili, že by byl právě za oné ne-\nděle jeho den úmrtí. Konečně se přivolal kaplan. Ve-\nlebný pán přišel, pokropil práh svěcenou vodou a po-\nmodlil se krátkou modlitbu. Mezi tím zavzníval pořáde\nještě čarovný tento zvuk houslí brzy zádumčivě, brzy\nzase divoce, strašlivě, brzy nevýslovně jemně a po-\nhnutlivě, že posluchačům slze přes tváře kanuly. Tu\nnajednou, u prostřed nejkrásnějšího, nejjemnějsího ada-\ngia, odtrhla se melodie, a silný prask a hned na to te-\nmný pád byly k zaslechnutí. Lidé sem vrazivší nale-\nzli znamenitého houslistu Františka Josefa Andrla mrt-\nvého na zemi ležeti a \\edle něho jeho rozbité Amatky.\nNepopřál své milence jiného milovníka, a vzal si ji\nproto s sebou do smrti. Na jeho obličeji ale jevil se\nvýraz míru, jakéhož nebylo před tím nikdy na něm\nspatřili, ozářený poklid, jakéhož ve svém životě nikdy\nneseznal, vyplnění oné touhy, kterouž lze bylo dříve v jeho\nočích planout viděli. Bůh věčně milostivý rozložil asi\ntaké ostrý nesouzvuk této duše v souhlasný souzvuk.\"\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Po dlouhém čase objevila se opět opera\n„Nordstern\" od Meyerbeera na repertoiru, bylat dá-\nvána ku prospěchu primadonny naší, sl. Brennerové. Že\nděj i hudební cena této zpěvohry pod nullou a že\nse komponistovi při komponování jejím jenom o zisk je-\ndnalo, jestit známo; tím více však musí takové předsta-\nvení hnusným býti, když i vyvedení nedostatečné jest.\nSama beneficiantka nezpívala tak, jak jsme od ní zvykli\nbyli. Sbory již pro svou vysokou polohu tenorů za je-\ndno, pro nedostatek zkoušek za druhé vypadly nuzně.\nNejlepší výsledek měla, anto divadlo takřka nabito bylo,\nslečna beneňciantka sama* Dne 22. listop. opětovala se\njiž po páté opera „Faust a Margareta\" od Gounoda, již\ns větším účastenstvím se strany obecenstva. Výsledek\n„Hugenotů\" od Meyerbeera (dne 27. list.) byl za příči-\nnou řádných zkoušek mnohem skvělejší nežli při „Nord-\nsternu\" a volba beneficianta pana Hertzsche byla v každém\nohledu šťastná V českém divadle dávala se dne 24.\nlistop. tragedie „Hamlet\" od W. Shakespeara ve pro-\nspěch paní Kolárové. V titulní úloze vystoupil pan\nKolár st. a provedl svou úlohu až na některá méně\nvyznamna místa duchaplně, Osvědčiv, že vnikl úplně do\ncharakteru tohoto. Paní Kolářová (královna) a p. Kolár\nml. (Polonius) dostáli úplně své úloze. Ofelii dávala ten-\ntokráte sl. Marie Kdrsch ne rová, nově engažovaný člen\nceskeho divadla. Referent v „Pozoru\" vysloyuje se oní\ntftkto: Slušíť vyznati, že jsme při ní znamenali chvali-\ntebný pokrok od jejího pohostinského vystoupení: mír-\nnilat se patrně iv řeči iv pohybech. Máme za to, že\nsl. Korschnerová může jednou býti znamenitou he-\nrečkou třeba však, aby úlohy své študujíc, bedlivě uklá-\ndala nitku k nitce, má-li povstati pěkná tkanina. Ne\nveliká úloha ale celek ve všech částech souměrný a zda-\nřený činí herce pravým umělcem. Pan Chrám o sta hrál\nkrále slušně.\nNás Alexander Dreyschock slaví opět v Německu\nsvé triumfy. Dne 21. listopadu dával v Štětině svůj\nčtvrtý koncert a dosel nad míru skvělého výsledku.\nOd tamtud odebere se do Brna a pak do Vídně, kdež\nv polovici prosince několik koncertu uspořádá.\nZnámý německý virtuos na housle Jan Becker\nprodlévá nyní v Praze a hodlá zde koncert uspořdati.\nDruha večerní zábava kvartettní dne 21.\nlistop. v sále konviktském dosáhla ještě většího výsledku\nnež první a byla zvláště tím zajímavá, že jsme v ní sly-\nšeli poetické, z větší části původní as velkou obratností\nzosnované trio od Bargiela, které patří zajisté k nejlep-\nším toho druhu, v novějším ěase s oženým. Zajímavost\nnaše pro toto dílo byla však ještě více zvýšena ducha-\nplnou, v každém ohledu promyšlenou a nuancovanou hrou\nnadané pianistky, sl. Augusty Kolárové, kteráž vniknuvši\ndo krásného díla Bargielova tak výtečně nám hlavní rysy\ni detaily jeho na piano podala, jak je jen od dokonalé\numělkyně oěekávati lze. K dokonalému provedení tria\ntoho přispěli též pan prof. Mildner a prof. Schmit. Dále\nprovedena byla kvartetta od Mozarta (C-dur číslo 6) a\nSchumanna (A-moll op. 41), Provedení obou bylo tak\nuhlazené, správné a dokonalé, pospolná hra tak precisná\na jedním duchem proniknutá, že vybrané obecenstvo k\nhlučné pochvale povzbuzeno bylo.\nPan Hertzsch, bassista u zdejší opery, zasnoubil\nse tyto dni s primadonnou zdejší, sl. Grabingrovou.\nSkvěle nadaná pianistka, sl. Augusta Kolá-\nřová, kterážto i některými skladbami svými komposiční\ntalent osvědčila, nastoupí na jaře uměleekou cestu do Pa-\nříže, kdež ji slavná krajanka, Vil. Klausová do Paříž-\nských salonů uvede.\nPianistka sl. Serafína Vrabélyová dávala dne\n26. list. v divadle koncert a nemůžeme jinak nežli o této\numělkyni chvalně se ziníniti. Dosti vytříbená technika, kde\nzapotřebí, jemné a zase rázné uhození, jistota, stejnost a\nuhlazenost passáží, opatrný a důsledné užívání pedálu a"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "275", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.7", "texte": "jiné jsou vlastnosti, které hru této slečny vyznamenávají.\nCo do programu hrála zajímavé, výhradně však salonní\nkomposice. Byly to totiž „Audante spianato\" a „Polonaise\"\nod Chopina s doprovázením orkestru, pak „Im Walde\"\nod Hellera a „Campanella\" od Liszta, „Magyar népdalok,\"\ntotiž a) Fliege Schwalbe an ihr Fenster a b) Friska od\nLiszta. Po všech číslech byla slečna vyvolána, neb uči-\nnila na dosti četné obecenstvo znamenitý dojem. Slečna\nz Ehrenbergů a pan Bernard podporovali slečnu v kon-\ncertě; tento zpíval „An der Weser\" od Pressia, ona\narii z opery „Entfiihrung aus dem Serail.\"\n\nr—r\n\n— Že hudebník Štamberk, jenž povolán byl do\nRuska co kapelník vojenský, zemřel, podali jsme svého\noasu tuto smutuou zprávu. Nyní z „Dzien. Polsk.\" do-\nvídáme se, co bylo příčinou smrti jeho rceine to\nzkrátka, že zabit byl. Hrál totiž se svou bandou ně-\njakou písničku českou, začež jej plukovník velmi plísnil.\nKdyž Štamberk na své ospravedlnění vykládal neškodli-\nvost písně, vytáhl naň divý plukovník, jenž uvykl slepé\nposlušnosti otrocké, šavli a dvakráte übohého kapelníka\ntal v nohu, že několik hlavních žil bylo protah), tak že\nza 24 hodin zemřel.\nMísto ředitele kuru u sv. Trojice dáno panu\nUlmovi, pod výminkou však, že se vzdá dosavadního mí-\nsta u sv. Ducha.\nPan Antonín Doppler, rozený Polák, bude zde,\njak se dovídáme, co nevidět koncertovati. Pan Doppler\nbyl 4 leta ředitelem opery v Jassech a meškal několik let\nv Petrohradě, kdež v koncertech vystupoval.\nNová doba je titul básní a písni od Vác. Poka\nPoděbradského, které u kněhkupce Jar. Pospíšila do-\nstati možná. Jsou to z větší části básně příležitostné\nneb časové, vynikají plynností veršS a pěknou mluvou.\nHeslo Riegrovo „Nedejme se\" a Palackého „Svoji ke\nsvému\" je zde v několika slokách rozvedeno, z nichžto\nkaždá refrainem „Nedejme se\" pak „Svoji ku svému\"\nkončí. Sbor „Svorně bratří\" hodil by se dobře skla-\ndatelSm ku komponování. Úhledná tato knížka je panu\nDru. Lad. Riegrovi věnována a čistý výnos její určen\n„Zdeňce Havlíčkově.\" Sešit tento stojí 25 kr. r. čís.\nNákladem A. Augusty v Litomyšli vyšel první\nsešit: „Skladby jazyka českého\" od P. Václ. Zikmunda.\nJak v životě obecném tak v domácím, v chrámích Páně\na ve školách mocně se pociťuje pilná potřeba skladby ja-\nzyka českého. Což posud v té příčině vydáno, zadosti\nneučinilo. Abychom jazyk svůj, posvátné toto dědictví po\notcích svých, v celém jeho rozsahu, v jeho povaze, pra-\nvidelnosti a bohatství dobře poznali, toho sobě jedenkaždý\nžádáme, vědouce, že jazyk týž jest prvním a nejmoc-\nnějším pramenem spanilejšího života národního, že jest\njměním a statkem, jejž kdož pilně vzdělává, hojný užitek\nz něho béře. Tímto přesvědčením veden jsa sepsal svrchu-\nřečený spisovatel skladbu jazyka českého a to na základě\nmluvy nejvýbornějších spisovatelův z nejstarších dob až\ndo Komenského. Veškeré dílo bude v sobě obsahovati\n(okolo 40 archův tištěných. Cena jednoho sešitu 60 kr.\n|r. č. V tom samém nakladatelství právě vyšlo:\n(„Politické zlomky.\" Sepsal J. Malý. Obsah: 1. Po-\nlitičtí idealisté. 11. Národnost a svoboda. lII# Pů-\nvod státu. IV. Foederace a eentralisace. V. Koruna\n[Česká. V.0 rovnoprávnosti národní. VII. 0 yše-\nobecném provedení národní rovnoprávnosti. VIII. 0 po-\nrotních soudech. IX. O kolkách na literární plody a\nnovinářských kaucích. X. 0 politickém vychovávání\nmládeže ve školách. XI. Pragmatická sankce. XI.\nNaše úloha. Cena 40 kr. r. č. Dále vyšel první arch\npro školy užitečného díla „Počátky iněřictví\" od gym.\nprof. Jana Dříz hala. Arch tento obsahuje více než 25\ndřevorytin, měřiclví se týkajících.\nHudební literatura. Nákladem činného musi-\nv\nkalního obchodnictví Jos. Šálka v Praze vyšel tyto dni\nArditiho valčík, jejž zde sl. D. Artotová zpívala, též\npro piano aranžovaný od L. G. a došel už takové\nobliby, že se druhého vydání dočkal. Stojí 54 kr.\na jmenuje se „II bacc i o\" (políbení). Nákladem\nčinných musikálních obchodníků Kristofa a Kuhé vyšlo\nopět několik salonní ch a tane čních sklad eb, z nichžto\nněkteré hudbymilovnému obecenstvu vítány budou. Ze sa-\nlonních skladeb zaujímá „La Mignonne,\" polka-mazurka\npro piano od Frant. Kavána (op. 30) hraběnce Char-\nlottě zChotků věnována první místo. Jarý rhytmus,\nušlechtilá melodie a rozmanitý průvod v bassu získají za-\njisté této pěkné skladbě všeobecnou oblibu. Stojí 54 kr.\nr. č. Chvalné zmínky zasluhuje též etuda pro piano od\nFrant. Černého, při nížto v bassu položena jest melo-\ndie, kolem níž zase sextoly se vinou. Skladba tato poskytne\nprostředním hráčům nejen zábavy, alebrž i dobrého cvi-\nčení. Stojí 42 kr. „II baccio\" je titul brillantního vál-\nčíku od L. Arditiho, kterýž pro piano od jiného skladatele\nuspořádán jest.\nTento valčík je trochu těžší a skvělejší než onen u\np. Šálka vydaný. Stojí 48 kr. r. č. „Pomněnka na\nPrahu\" je název potpourri z českých národních pí-\nsní od Karla Vettra. Písně ve skladbě této obsažené\njsou: „Mně se, mně se všecko sdá\" „Na té louce ze-\nleny\" - „Hej Slované\" »Když jsem já ty koně pá-\nsal\" „Šly panenky\" „Ach není tu\" „Sil jsem\nproso\" ■— „Pod dubem\" „Hrály dudy\" „Horo,\nhoro vysoká jsi\" „Loučení\" „Kde domov můj.\"\nSkladba tato není těžká a je J. V. vévodu Maxmiliánu\nBavorskému věnována. Stojí 60 kr. Milovníkům tanců\npodal opět činný kapelník p. Ferd. Preis dvě nové polky\na sice „Sch n eeg 1 o ckch e n,\" polka-mazur (42 kr.),\n„Joujou,\" polka mazur (42 kr.), které též u Kristofa a\nKuhé vyšly. Konečně nedala sláva i J. Procházku spáti\na on složil kvapík „Ať se hází\" pro piano; avšak ne-\ndomnívejte se, že snad p. skladatel kramářskou píseň\nHeisovu do salonů uvésli chce; nikoliv, kvapík tento se-\nstává z 1 národní písně a z upomínek na „Normu\" a\nkonci v několika taktech ve finále začátkem pověstné pí-\nsně Heisovy. Stojí 42 kr.\n\nZ Čáslavi. (Zpěv. spolek.) Dne 20. listopadn\nuspořádal náš zpěvácký spolek veřejnou hudební zá-\nbavu. Kromě třech hudebních skladeb od zdejšího or-\nkestru provozovaných přednesly se zpěvy: „Rekův sen,\"\nsbor od Slavíka, „Vlastenec\" od Pospíšila, „Utonulá\"\na „Odpadlý od srdce\" od Kří žkovského, „Zpěv jino-\nchů\" od Vogla a „Na Prahu,\" sbor od Veita. Ačkoliv\ntato produkce, vyjma jediného horlivého pána spoluáda\nz vůkolí, toliko na domácí síly obmezena byla, dostál\npřec spolek u přednesení jmenovaných zpěvu úloze své"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "276", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611201-01.1.8", "texte": "úplně. Zvlášť ale se dostalo všestranné pozornosti i po-\nchvaly pánu Ž., spoluoudu i oblíbenému clenu zdejšího\nochotnického divadla, za zdařilou i mistrně přednesenou\nnárodní báseů „Poklad44 od Erbena. Dne 8. prosince\nuspořádá prý náš spolek hudební akademii; těšíme se\nvelmi na tuto zábavu, při které několik výtečných sil\nspoluúěinkovati bude. Dle doslechu vystoupí pan Klier\nco nově jmenovaný ředitel kuru a hudební učitel své po-\nstavení počátkem budoucího měsíce. Těšme se blahou\nnadějí, že obezřelým užitím již stávajících a vycvičením\nnových sil konečně se podaří, zdejší chrámovou hudbu\nz neblahého stavu povzneste\n\nI—l.\n\n(T. Š.) Z Sedlčan. (Zaražení zpěv. spolku.)\nPřed nedávnem vydalo zdejší učitelstvo vyzvání k přihlá-\nšení se do zpěváckého spolku, vypočítávajíc vý-\nhody dobře spořádaného spolku. K nemalému radostnému\npodivení přihlásilo se na 30 výkonných údu. Vzdor\nroztrušování nemilých pověstí získá si bohdá spolek náš\nčetných podporovatelů. Ti, jižto se přihlásili, jsou\nměšťané a řemeslníci. Až dosud nezúčastňuje se\nbohužel žádný z úředníků státních, jichžto zde na počet\ndosti; divíme se tomu velice, anto u všech spolků páni\núředníci úěinkují. Výbor jsme již prozatímně zvolili a\nv nejkratší době podáme stanovy k místodržitelskému po-\ntvrzení. Ve zpěvu se vyučuje tý hodně jenom dva-\nkrát. Přáli bychom sobě, aby se údové výkonní vždy\nv určitou hodinu ke cvičení dostavili.\n\nA. Z.\nZ Bílé Církve (Weisskirchen) v Banátě. (Zpěvácký\nspolek. — Taktovka, dar pro pana Nováčka.\nKostelní hudba.) Zdejší zpěv. spolek\nřízením duchaplného skladatele pana Martina Nováčka\nčítá nyní 20 údů výkonných a as44500—50 přispívajících,\na ze všeho vidět, že nejsme, co se počtu členu tý-\nká, ještě na velkém stupni. Jinak se to má s provede-\nním sborů. Je vždy tak výborné, že bychom s každým\ni s nejpřednějším zpěváckým spolkem o vítězství závodit\nmohli. Zdejší zpěv, spolek zpívá jistě, praecisně, cituplně\na ohnivě, a to z té příčiny, že se pilně cvičí. As v\npolovici prosince uspořádán bude koncert. Zpěv. spolek\nzpívá anto zde mnoho Němců jest též několik sborů\nněmeckých od Kiickena, Beckra, Mendelssohna a V. H.\nVe i ta, pak písně národní srbské, rumunské a též\nmaďarské. Ostatně hrají se kusy na housle a též solové\npiegy na klavír a jiné nástroje. Nedávno překvapil zdejší\nzpěv. spolek svého ředitele p. Martina Nováčka,\nrozeného Č ech a a Vlastimila krásným za s ta ve ní č ke m,\na doručil mu stříbrnou taktovku na upomínku z\nvděčnosti za jeho bezzištné řízení spolku. Co se kostelní\nhudby týče, provozuje ředitel kůru p. Nováček vždy\nzdařilé skladby, škoda jen, že tak málo svých zdařilých\nmší dává; neboť dočti jsem se, že jednu mši jeho p. V.\nHorák v chrámě Týnském s velkým úspěchem provédl.\nVídeň. (Beseda. Koncerty.) Ze všech kon-\nčin naši milé vlasti a sousedských zemí přináší Dalibor\nzprávy o besedách a koncertech, a když Slované\nVídenští památku Havlíčka besedou oslavují, neměl\nby se Dalibor o ní zmínili? To je příčina, že se o ní\nněkolika slovy zmínili musím. Dne 4. listopadu odbý-\nvala se v sále „u velkého čížka\" k oslavení pa-\nmátky slavného publicisty K. Havlíčka beseda, kteráž, ač-\nkoliv program její v krátkém čase sestaven byl, velmi\nzajímavá byla. Otevřena byla beseda littlovou oblí-\nbenou ouverturou na české písně, jižto orkes.tr kapelníka\nFuchsa provedl. Pánové Suchánek a Patrčka vy-\nznačili se deklaraatorními přednesy (Proslov od Č. Fur-\ncha) a „Žižkova smrt\" od J. Nerudy. Zvláště vynikl\nprofesor Fiirchtgott, jenž přednesem dvou písní a „Ko-\nvářské\" obecenstvo tak roznítil, že poslední opakovati\nmusel. Mimo tyto zúčastnili se v besedě virtuosové pp.\nBláha a Král; první přednesl serenadu od Lorenze a\ndále české písně na kornet á piston a dosáhl svým\njemným a citu plným tónem hlučné pochvaly. Pravý enthu-\nsiasmus zbudila Fantasie na české národní pí-\nsně, kterouž p. J. Král se známou virtuosností na Viole\nďamour milokrásně přednesl. Na všestrannou pochvalu\na všeobecné přání přidal pan Král ještě píseň „Kde do-\nmov můj,u kteráž se na tomto půvabném nástroji velmi\nrozkošně vyjímala. Dva vokální sbory „Dívčino pozdra-\nvení\" a český sbor od Maška byly velmi dobře prove-\ndeny a působily blahodějně k sťrídavosti v programu.\nSpolečnost byla velmi četná a vybraná, zábava až do\npozdních hodin velmi živá. Nescházelo tu na srdečných\nvoláních „Sláva\" českým a moravským říšským poslan-\ncům. -- Naše operní saisona slibuje býti velmi živá; což\nzvláště o dobrém směru Vídeňského vkusu svědčí, jest\nmnoho orkestrálních koncertů. Začátek saisony učiněn\nna velmi důstojný způsob filharmonickým kon-\ncertem orkestrálních členů e. k. dvorního operního di-\nvadla dne 3. listopadu. Provozovala se velká ouvertura\nC-dur od Beethovena, velmi zajímavý koncert od Bacha\npro smyčcové nástroje, ouvertura k „Anakreonu\" od Che-\nrubiniho a symfonie C-dur od Schumanna. Vůbec poží-\nvají filharmonické koncerty mezi všemi koncerty\nve Vídni nejlepsí pověsti a stojí to dosti namakání, do-\nsíci k nim sedadla neb lóže. Dne 10. listopadu provedl\nhudební spolek (Musikverein) Haydnova „Počasí\" vede-\nním p. Herbeckovým , kteréžto velké dílo všeobecně ve\nVídni oblíbeno jest. Litovati toliko jest, že dirigent mnohá\ntempa zmodernisoval. Druhý filharmonický koncert sli-\nbuje zajímavé skladby: symfonii G~moll od Mozarta a\nSpohrovu „Weihe der Tone.\" Kromě 4 filharmonických\na 3 koncertů hudebního spolku uspořádá J. Helmesber-\nger čtyry kvartettní produkce. Pan Jiří Helmesberger,\notec předešlého a ředitel orkestru c. k. operního divadla,\nobdržel za své mnoholeté zásluhy o umění zlatý\nzáslužný kříž s korunou. S velkou napnutostí\nočekáváme koncert našeho krajana Alex. Dreyschocka,\njakýž zde na své umělecké cestě uspořádá.\n\nListárna.\nPanu A. M.v Žďáru u Týniště. Odeslali jsme\ns díky. Pánu R—u v Hradci Králové, V příslím čísle.\nPanu N. N. v Táboře. V příštím čísle."}]}