{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_sha256": "08f823d76527b21a8c12f2385f6f3305eb1b1663e1c07a62a827acc24d515ce5", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/12/10_01/bmtnabd_1861-12-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "277", "page_fin": "278", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.1", "titre_corps": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V. D. M.", "titre_sommaire": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V. D. M.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3794, "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V. D. M.\n(Pokračování.)\nDřív než poslední dráhu byl nastoupil, chtěl jed-\nnou veřejně na divadle svou zpěvní sílu okusili a k tornu\núčelu se naučil dvě opery, a sice „Slradella\" a „La-\ncia.\" Študoval obě sám beze všeho průvodu a ensem-\nblů, a kdo to vůbec zkusil, len ví, jak těžce jest operu\nnazpamět študovali, i když mu k tomu ensemble ie ná-\npomocen, jak přetěžký teprv ten úkol, když všecky\ntyto pomůcky scházejí. Lukeš si hleděl v měsíci kvě-\ntnu svrchu dotčeného roku pomocí divadelního agenta\npohostinské hry v Oloinúci opatřili. Žádný o tom\nnevěděl než jeho mistr Barth, ai ten se nad tím smě-\nljm pokusem zhrozil, když mu Lukeš na jeho otázku,\nkde partie študoval, odvětil, že sám a sám a že s ni-\nmi nebyl ještě ani u piana. „Tof neslýchaná šílenost,\"\nvzkřikl Barlh, „vždyť nemáte o těch prožluklých ne-\nbezpečích na divadle ani ponětí. Yy musíte propad-\nnout, pro Boha Vás prosím, ustupte pro tentokráte od\ntakového neprozřetelného počínání a odložte to až bu-\ndete partie míli v ensemblů študovány. Vy mně udě-\nláte, jestli to špatně vypadne, nekonečnou hanbu a\nzármutek,\" načež mu Lukeš kontrakt ukázal s dolože-\nním, že musí, jest-li nepojede do Olomouce, v kontraktu\nurčený trest 100 zl. platit a že nemá ani groše nerci-ii\ntuto sumu. Ovšem byl tento pokus beze vší přípravy\nneslýchaná smělost, Lukeš se ale spoléhal na své vý-\nborné hudební i literní vzdělání a na svou vylétnou\npaměť. Může se smělo říci, že málo zpěváku jde\nk divadlu s tak rozsáhlými vědomostmi, prá-\nvě u Lukeše bylo, neb on kromě práv a zpěvu pě-\nstoval v nadřečeué akademii co jen možná bylo dra-\nmaturgii u prof. Svobody, eslhetiku a historii hudby\nu prof. Beylla a italskou řeč u prof. Rypky. Všichni\ntři profesoři byli rození Česi, i Barth byl z českých\nrodičů, Lukeš iv tomto oboru předčil všecky druhé\nžáky v akademií, tak že od direktora akademie pana\nGloegla vždy co vzor všem představován byl,\nV Olomúci nemel Lukeš ani jedinkého přítele\nneb známého, který by ho byl při jeho prvním vystou-\npení jakkolivěk podporoval. I myslel si Lukeš, neštěstí\nto má též své dobré, neb kdyby byl propadl, byl by\npo divadle hned v noci upláchl po železnici zase do\nVídně, nepochlubě se žádnému, že již hned při prv-\nním svém vystoupení tak slavného vítězství si vydobyl,\nLukeš prosil direktora Bluma, aby, než vystoupí, mu něko-\nlik zkoušek s celým personálem při pianě dělati nechal,\nnačež mu tento zcela krátce odvětil, že opera Stradella\nje študována a že více než jednu klavírní a jednu orke-\nslrální zkoušku povolili nemůže. Tato poslední byla\nještě k tomu v den samého představení ráno. Lukeš\naž dosud na divadle nikde nebyl, až dosud jen zpíval,\nale na hru, a sice ušlechtilou, se slovem zpívaným\nvroucně souvisící hru, na tu, ač vždy myslel, přece ji\nfakticky osvědčiti nikdy příležitost neměl. Na svůj\npart musel tím větší zřetel brati, aby paměf do té samé\nnesnáze nepřišla, v které ruce i nohy vězely, oboje\nbyl by Lukeš milerád nechal doma, aby mu při zpěvu\nna divadle nepřekážely. Přišel večer. Lukeš při oblí-\nkání div že strachy neomdlel, brzo se ouzkostí potil,\ntu s ním zas zimnice třásla. Tu bylo dáno třetí zna-\nmení a ouvertura počala. Lukeš si vstoupl na tu osudnou\nloďku, která ho měla před obecenstvo dostavili. Opona\nse vytáhne, loďka sebou hne, Lukeš drží mandolinu\nv rukou, třese se jak osyka. před očima se mu dělají\nkola, on nevidí přese vše osvětlení ni dějiště, ni obe-\ncenstvo, má začnout zpívali a hlas mu odepírá službu*\nTu ho jeden chorisla šťouchne, šeptaje mu „Aber so\nsingens doch, Sie haben ja schon einqn ganzen Satz\nverpasst.\" Ale nic na plat> Lukeš mumlá brzy toto brzy\nono* Tak se úvod skončil, a mnohý snad si v divadle\nmyslely že to bude fiasko nun plus ultra. Lukeš vstoupne\nna jeviště, s pohybem těla rostla v něm zmužilost &"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4072, "texte": "pomyslil si tytam ty ničemné slrachy; kdo chce\nzvítězit, musí zdroj ten sám v sobě hledat, a dal se\nchrabře do práce. A myšlénkou touto v něm rostla\nduševní i fysická síla. V zastaveníčku následujícím počal\nse hlas rozvinovali a konec arie zpíval Lukeš již s zápa-\nlem vroucného milence, a nováčka uvítala po této zdaře-\nné přednesené arii všeobecná pochvala. Nyní teprv\nnabyl Lukeš celé své pružnosti a hleděl co možná hru\nsvou se zpěvem v celek sloučili. Pochvala obecenstva\nrostla každým jednáním, tak že po druhém a třetím\njednání pokaždé třikrát vyvolán byl. Druhý den hned\nusiloval direktor Blum na podepsání kontraktu pro příští\nsaisonu a povolil Lukešovi tak značný měsíční plat,\njaký až posud v Olomúci žádnému tenoristovi dán nebyl.\nPo tak skvělém veřejném se osvědčení ve zpěvu opustil\nLukeš dráhu právnickou a přijal sobě nabídnuté engage-\nment, dokonal ale dříve ještě čtvrtý rok práv, což se\nukončením července toho samého roku stalo.\nPrázdniny použil Lukeš k přiučení se nových\npartií, tak že maje tři opery na repertoiru začátkem\nříjnu 1853 své první engagement nastoupil, ai hned\nnejvělším miláčkem celého obecenstva se stal. V Olo-\nmúci se dávaly dvě opery týdně. Lukeš musel tedy\nskoro každý týden jednu novou operu študovat, mezi\nnimiž také takové obrovské partie byly jako „Jan z Ley-\ndenu\" v „Proroku\" od Meyerbeera, kterou náramnou\nÚlohu Lukeš v šesti dnech beze všeho průvodu si ovso-\njil a v které se též velice líbil. Než Lukeš po šesti\nměsících Olomúc opustil, měl již 24 partií na repertoiru,\ncož bylo ovšem jen tak vzdělanému umělci jak on mož-\nno. Mimo to velice unavující učení, zkoušky a před-\nstavení v divadle měl Lukeš ještě v městské škole hu-\ndební přednášky z historie hudby, z krasovědy, dekla-\nmace a theorie zpěvu, které hodiny Lukeš na vyzvání\ntainnějšího městského rady dra. Kaliny v ústavu onom\nV\n%darma dával. Žákyň byl v přednáškách valný počet,\njakž z poděkovacího, kaligraficky vyvedeného diplomu,\nkterý Lukešovi před jeho odjezdem z Olomúce 31. března\n1854 odevzdán byl, vysvitá. Zároveň s diplomem byl\nLukešovi skvostný peeetní prsten od dcery dra. Kaliny\nve jménu všech spolužákyň na památku doručen.\nŽe Lukeš sotva po tříměsíčném oučinkování di-\nvadelním v Olomúci již do Prahy engažován byl, se\nnásledovně stalo. Po odchodu Frant. Štégra k dvornímu\ndivadlu Vídeňskému bylo několik tenoristů do Prahy\npovoláno, kteří sotva že byli několikráte vystoupili,\nzase pro svou nedostatečnost propuštěni byli. Tu poslal\nv měsíci prosinci nebožtík ředitel divadla J. Stoeger\nv\nsvého kapelníka Frant. Skroupa na cesty, by nějakého\ndobrého tenoristu pro Pražské divadlo získal. Mezi jiný-\nv\nmi městy navštívil Franl. Skroup tenkráte i Olomúc\na právě v den jeho tam příchodu se dáyala poprvé opera\n„Rigolelto , v níz Lukeš ulohu „vévody z Mantovy\"\nzpíval. Lukeš znal tenkráte Frant. Škroupa jen dle\npověsti, aniž byl věděl, že do Olomúce zavítal a že\nv divadle za zvláštním účelem přítomen jest. Po prvním\njednání přišel tento na jeviště a dal si Lukeše před-\nstavit a po krátkém hovoru ho též k sobě na druhý\nden pozval, kdežto vstoupivšího Lukeše hned s vyzváním\nUMtal, jest-li by při Pražskem divadle engagement ne-\npřijal. Nejvroucnější přání Lukešovo, do zlatné Prahy\nse dostali, mohlo nyní uskutečněno býti, on mohl po\nnabídnutém mu místě jen sáhnouti, on ale váhal, neb\nkapelník mu na způsob všech obchodníků málo platu\npodával. Rozešli se tedy beze všeho výsledku, Škroup\nale zároveň Lukeše vyzval, aby tento divadelnímu ře-\nditelství Pražskému bezprostředně své požadavky ozná-\nmil, což on také učiniti přislíbil. Lukeš ale nepsal, neb\nkalkuloval tak, že jest-li ho při Pražském divadle sku-\ntečně potřebují, že se mu bude jistě ještě psáti a toho\nse také dočkal. Místo všeho psaní přišel ale Frant.\nŠkroup opět sám, maje plnomocnost, s Lukešem kon-\ntrakt uzavřití, což se také 31. prosince 1853 stalo,\nkterá událost, an výminky skvělé byly, v Olomúci ná-\nramného hluku nadělala. Jak velkou úctu a oblíbenost\nLukeš v Olomúci požíval, toho důkazem nejskvělejším\nbylo poslední jeho tamnější na divadle vystoupení.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "278", "page_fin": "279", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.2", "titre_corps": "Burneyova hudební cesta po Čechách. Podává Karel Petr Kheil syn.", "titre_sommaire": "Burneyova hudební cesta po Čechách. Podává Karel Petr Kheil syn.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.2", "debut_caractere": 4074, "fin_caractere_exclue": 5163, "texte": "Burneyova hudební cesta po Čechách.\nPodává Karel Petr Kheil syn.\n(Pokračování.)\nV Německém Brodě, Jenících, Čáslavi, Če-\nském Brodě a v jiných místech prohlédnul jsem si\nškoly, a obzvláštní našel jsern v Čáslavě.\nVarhaník a kantor Jan Bulsick (má státi Dusseb,\nvlastně Dussik) a první houslista na farním kostele\nMartin Kruch, oba též učitelé, obeznámili mne zcela\nse svými školami hudebními. Navštívil jsem jednu,\nkterá byla plna malých dětí obojího pohlaví, šest až\njedenáct roků starých, které čtly, psaly, na houslích,\nhoboji, base a jiných nástrojích hrály. Varhaník měl\nv malém pokoji svého domu čtyry klavíry a na kaž-\ndém cvičil se malý hoch: jeho syn (později proslavený\nskladatel a pianista Jan Ladislav Dussek, f 1812 v Pa-\nříži) devět let stár, byl dosti obratný hráč.\nNapotom vedl mne do nevelkého kostela a hrál\npodivuhodnou fantasii na varhany, kteréž též jen jsou\nmalé; jejich objem jest od C až k tříčárkovanému c.\nllrál též fugu z pátrá na novou a líbeznou thému, již\nmistrně provedl. Dle mého úsudku jest jeden z nej-\nlepších varhaníků, jež jsem byl na své cestě slyšel."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1642, "texte": "Stěžoval si, že pro nedostatek cvičení, chybí mu sbě-\nhlosí, a doložil, že příliš mnoho učňů v počátečných\nzákladech vyučovali musí a tudiž času k študování\nnemá; při tom není jeho dům pln jen dětí cizích, ný-\nbrž též vlastních :\n„Chill penury repressed his noblo ragc!\" (Mra-\nzivá nouze potlačovala jeho ušlechtilý zápal), kterýž\npád nachází se u mnohých hudebníků, jichž duch a\nvlohy příliš dobré jsou pro takové otrocké práce; avšak\npři podobných okolnostech nezbývá jiného, než—li bud\npráci aneb dluhy zvoliti.\nPraha.\nMěsto to jest od obležení pruského , za kteréž\ndoby větší čásf domů se bořila, opět znova vystaveno,\na právě dostavil se dóm a císařský palác (zámek), kte-\nréž oba téměř zcela byly zbořeny. Varhany dómu5\nkteréž též od poslední války jsou nově a velmi velké,\nvydávají krásný tón. Za ranních služeb božích slyšel\njsem velmi pěkně na nich hrát, ačkoliv varhaník pan\nIVolf byl nemocen. Šel jsem, bych ho navštívil, a\npakli by mu možná bylo, s ním o stavu hudby v\nPraze mluvil; avšak sloužící, kterýž tam byl přede\nmnou, navrátil se strachy skoro celý bledý, a pravil, že\nby promne nebezpečno bylo, dům tento navštíviti, je-\nlikož pan Wolf pro zlou a nakažlivou horečku, kteráž\ntak velmi byla zuřila, musel střežili postel.\nPan Wolf, jehož uznávejí za nejlepšího varha-\nníka v Německu, má název zámeckého varhaníka, an\ndóm u prostřed zámeckých zdí se nachází.\n(Dokončení.)\n*) Pisatel životopisu Rob. Fuhrera v Bohemii praví, že\nv žádném díle den a rok narození Fuhrera nalezti nemohl.\nMy jsme se téhož dáta dozvěděli u pana Rob. Fuhrera, syna\nzesnulého Fiihrera. Mimo něho jest na živě ještě druhý syn Otto\na Fiihrerova choť."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "279", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.3", "titre_corps": "Robert Führer.", "titre_sommaire": "Robert Führer.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.3", "debut_caractere": 1644, "fin_caractere_exclue": 4263, "texte": "Robert Führer.\nKdož by z ředitelů kůru neb varhaníků neznal\njméno a díla geniálního kostelního skladatele Rob.\nFuhrera? O zajisté každý v Čechách i Německu ano\ni ve vesnicích, kde se jen kostelíček nachází. Miliony\nlidí oblažil R. Fúhrer svými krásnými skladbami, sám\nale nedosáhl žádného oblažení, ano zemřel v nouzi\ndne 28. listopadu ve Vídni. Robert Fúhrer narodil se\ndne 2. června r. 1807 v Praze *). Juž záhy co chlapec\nujal se ho znamenitý Jan Nep. Vitásek, staral se o jeho\nliterní a hudební učení otcovsky a odhalil mu všechny\ntajnosti z oboru hudebního. Fúhrer vynikal juž co mladík\nvýtečnou hrou na varhany a stal se za tou příčinou\nvarhaníkem na Strahově a u sv. Víta v Praze. R. 1830\nbyl od jednoty k zvelebení kostelní hudby v Cechách\nza učitele ne ústavě varhanicke'm zvolen, v kteaémž\npostavení až do r. 1840 setrval. Po smrti Vitáskové\nobdržel kapelnictví u sv. Víta. R. 1833 obdržel Rob.\nFuhrer první odměnu za svou figurální mši ar. 1836\ntutéž za své rekviem za Mozarta.\nNepořádný život uvedl často Rob. Fůhrera do vel-\nkých rozpaků, ano zbavil ho r. 1845 služby co ředitele\nkůru u sv Víta. Fuhrer byl jako bohužel mnohá geni-\nální hlava příliš lehkovážný a lehkomyslný a z té pří-\nčiny v špatných peněžitých poměrech. Kůr svatovítský\nmá dvoje znamenité housle velké ceny; jedny jsou od\nAnt* Straduariho z Cremony od r. 1760 a jak se praví\nod Santina Sanzza z Milána od r. 1634. Ve svých\npeněžitých rozpacích přišel lehkovážný Fuhrer na ne-\nšťastnou myšlénku a prodal dotčené housle od Stradua-\nriho. Věc tato se brzy vyzradila ana místě Straduarek,\ndrahocenného tohoto nástroje našly se docela obyčejné\nhousle, které znamenitý nástroj italský zastupovati měly.\nFuhrer se nemohl ospravedlnili a ztratil své krásné a\nvýnosné místo.\nNyní ale byl Fuhrer nucen komponováním se vy-\nživovati a byl nesmírně plodný ; skládal a psal theore-\ntická díla, téměř všecko pro obchodníka v musikáliích\nMarca Berru. Jsou-li jeho práce této doby něco zběžně\npsány a je-li na některých vidět, že jo v největší ry-\nchlosti skládal, by si vezdejší chleb vydělal; má přece\nvětší část skladeb jeho známky ryzého genia, jenž se\ndůkladným vzděláním vytříbil, ano mnohé skladby patří\nk těm nejlepším, které v posledních desítiletích pro var-\nhany a kostelní kůr skládány jsou. Asi roku 1845\nopustil R. Fuhrer Prahu, navrátil se však opět r. 1846\ndo Prahy, načež ku konci téhož roku navždy rodiště\nsvé opustil a obdržel varhanické místo v Solnohrade,\nkteré několik let zastával *). Avšak jsa nestálý, odebral\nse od tamtuď a cestoval v Bavorsku a v Rakousku a\npřišel konečně do Vídně, kdež 28. listop. 1. r. zemřel,\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "279", "page_fin": "281", "image_debut": 3, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.4", "titre_corps": "Boucher a chudý musikant Výjev ze živoia.", "titre_sommaire": "Boucher a chudý musikant Výjev ze živoia.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.3", "debut_caractere": 4265, "fin_caractere_exclue": 4745, "texte": "Boucher a chudý musikant\nVýjev ze živoia.\n**)♦\nByl krásný letní den, když se ve Vídni v tak\nzvaném „Prátru\" velká slavnost odbývala. I-hnalo se tam\nonoho dne rnnoho lidstva, mladý a starý, vznešený pán\n\n*) Žádáme našeho ctěného krajana p. Jelínka, archi-\nváře Mozartu, by nám laskavé cas udal, jak dlouho se p. R. Fiih-\ner tam zdrzoval a kam se napotom odebral. Red.\n**) Bouch e r Á1 ex. narodil se v Paříži r4 1778. Již\nzáhy učil se houslit a hrál v 6lém roku svého stáří veřejné"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5532, "texte": "i sprosfák, vše se radovalo, i přišlo táké množství cizích\nna podívanou.\nKde jsou lidé veselí, tam hledá také nčco onen,\njemuž na lidském milosrdenství záleží. Protož tu byl\ntaké veliký počet žebráků, flašinetlářů a harfeníků, kteří\nsi chtěli nějaký krejcar vydělat.\nVe Vídni byl toho času živ starý, vysloužilý vo-\nják, jehož skromný invalidní plat k vyživení nepostačo-\nval. Žebrat nechtěl. Chopil se tedy houslí, na které\nbyl se od otce, rozeného čecha, trochu vrzat naučil.\nI sedávali; se svými housličkami pod starým stromem\nv Prátru a vedlé něho držel věrný pes v tlamě starý\nklobouk, [do něhož okolojdoucí nějaký krejcar hodit\nmohli když totiž chtěl.\nJednoho dne stál tam a hrál; pes seděl vedlé\nněho a držel klobouk; množství lidu hrnulo se okolo\nněho, chodilo sem tam ; ale do klobouku nechtělo nic\nkapat. Byli to chytráci, oni se na starce ani nepodí-\nvali; kdyby si ho jen trochu všimnuli, byli by museli\nmíti s ním útrpnost. Měl řídké, bílé vlasy a starý vo-\njenský pláší na těle. V mnohé bitvě bojoval a skoro\nv každé si nějakou jizvu utržil. Jen třemi prsty držel\nv pravici smyčec; kule mu byla ostatní dva odnesla a\nskoro tu samou chvíli utrhla mu větší kule celou nohu.\nA přec ti veselí lidé ná něj ani nepohlédli, na něj,\njenžto se byl tak srdečně na tuto slavnost těšil a po-\nslední krejcar na nové struny obětoval, a teď se vší\nmoci pochody a tance ze starých časů hrál!\nSmutně hleděl již kmet na to neustálé hemžení\nlidu, na ty veselé tváře, na tu pyšnou skvostu ost šatů\nKdyž se okolo něho smáli, projímala bolest duši\njeho, že si musí dnes večer s hladovým žaludkem v\ntmavé komůrce na bídné slaměné lůžko lehnouli. V tom\nohledu zdál se mu jeho pes být šťastnější, myslil si.\nTen najde dozajista někde nějakou kosf a utiší svůj hlad.\nI schylovalo se již skoro k večeru a naděje pr-\nsou starcových chystala se právě k západu jako slunce\nna obloze; mnohý rozveselený host vracel se již domů.\nTu zastínila hluboká bolesf vráskovité tváře starého in-\nvalidy, tak že si ani muže nevšimnul, kterýž nedaleko\nněho stál a již dlouho útrpně ho pozoroval. A když\nkmet konečně znamenal, že je vše nadarmo a ruka se-\nsláblá smyčcem déle vládnouti nechtíc sklesla, sedl si\nna kámen, podepřel čelo o dlaně a z očí mu vyhrkly dvě\nvelké slze; honem je ale zas utíral, aby si nikdo nepo-\nvšimnul, že starý voják pláče. Ale onen muž blíže\nněho to přece pozoroval; i zarmoutil se v duši své,\npak přistoupit rychle k starci, strčil mu zlatý peníz do\nruky a řekl: „Půjčte mi trochu své housle!\"\nKmet pohledl vděčně na pána, jenž trochu těžce\nněmecky rozprávěl, i podal sem housle, kteréž arci tuze\nšpatné nebyly, jen že na ně starý šumař bídně škrábal.\nCizinec naladiv housle jako zvonky, postavil se pak ve-\ndle invalidy a pravil: „Kolego, led budu já hrát, vy\nberte peníze.\" 1 počal hráli, že kmet s velikým podi-\nvením na své housličky hleděl a si myslel, že to ani\nty samy nejsou; neboť hlas jejich mu podivně duši\nprojímal a zvuky z nich plynuly jako perličky. Někdy\nse mu zdálo, jako by v nich andělské hlásky výskaly\na zas jako by někdo v nich u veliké bolesti naříkal, a\nto znělo tak žalostně, že starci z obou očí slze\nkanuly.\nTeď se lidé najednou zastavovali a hleděli na pána\na poslouchali podivné zvuky. Každý hned poznal, že\npán pro chudého stařečka hraje ale žádný ho neznal.\nI přibývalo pořád víc a více posluchačů. I panské ko-\nčáry zůstávaly stát. A co byla hlavní věc, každý uznal,\nco cizinec obmýšlí a poskytoval daru dle možnosti.\nTut lítalo zlato a stříbro do starého klobouku, i med,\njak tu právě každý měl a jak srdce chtělo. Pes vrčel;\nšlak ví, zdali radostí neb omrzelostí. Sotva klobouk udr-\nžel, tak byl těžký.\n„Vyprázdněte ho, stařečku!\" volali lidé na inva-\nlidu; „on se ještě jednou naplní!\" S radostí třesoucíma\nrukama učinil tak stařeček, i muself pak věru ještě je-\ndnou dary z něho do režného vaku vysypat, do něhož\nobyčejně housle ukrýval.\nA cizinci se leskly oči a skvěly se tváře, i hrál,\nže vůkol všichni: Bravo! výborně! volali. Celé množ-\nství bylo podivením a radostí u vytržení. Konečně\nspustil houslista známou hymnu Haydnovu „Bože, za-\nchovej nám krále!\" a tu začalo všecko radostí\njásati a klobouky i čepice lítaly do povětří. Houslista\nhrál s velikou vřelostí a ciluplností, s velkou bravourou\na nadšeností, až pak ku konci hymny housle do klínu\nstarce položil a zmizel, nežli kmet jen vděčné slovíčko\nprojevili mohl.\n\nv koncertu. Po smrti Rodea ucházel se o jeho místo v kouser-\nvatorium, ale nadarmo. Napotom šel do Spanět, kdež jej Karel IV.\nprvním solovým houslistou ve své kapelle učinil. R. 1809 na-\nvrátil se do Francie a pojal znamenitou virtuosku na harfu\nCelestu Bomherovu za manželku as ní podnikl mnoho uměleckých\ncest. Jeho nápadná podobnost s Napoleonem I. zavdala příčinu\nk následujícímu žertovnému výstupu s císařem Alexandrem.\nMatka Alexandra přála si Napoleona jednou vídeti. Car Alexandr\ndal Bouchera právě v Petrohradě meškajícího k sobě povolali a\nvelel mu. aby oblékl tam se nacházející uniformu Napoleona I.\na napotom představil ho matce své s těmi slovy: »Zde vidíte\nvelkého muže!íl Iíněžná podivila se nemálo, ještě více ale, když\nBoucher o housle požádán co přestrojený císař adažio s velkým\ncitem a lahodaostí zahrál. Z Petrohradu odebral se Boucher do\nNěmecka a zdržoval se r. 1823-—1826 v Berlíně. Roku 1827\nkonal opět uměleckou cestu v Německu, a jak se zdá, padá výjev\nlen se starým mudkantem do tohoto času. Na to navrátil se do\nFrancie. Boucher byl nejen co člověk, nýbrž i co umělec zna-\nmenitý vzláštník a mnoho anekdot koitijo o něm ve světě\nhudebním."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 757, "texte": "„Kdo to byl ?\" tázali se ze všech stran.\nTu přistoupil jiný pán a pravil: Dobře ho znám;\nto je znamenitý virtuos na housle z Francouz Alexaudr\nBouchcr (Buše), jenž tu své velké umění z útrpnosti\nprováděl. Nezapomeniž ale jeho příklad následo-\nvati. Potom nastavil svůj klobouk a poznovu lítaly\ndvacetníky pro invalidu. Každý dal co měl, a když pán\npeníze tyto starci do sáčku sypal, zvolal: Af žije\nBroucher! „Aí žije, af žije,\" volal lid. A vyslou-\nžilec sepnuv ruce modlil se : Pane Bože, požehnej ho\nnesmrtelnou korunou!\nTen večer bylo o dva štastné lidí více ve Vídni,\ntak alespoň myslím. Jeden byl onen starý vysloužilec,\njsa na dlouhý čas vší bídy zbaven, a druhý byl Bou-\ncher jemuž srdce J takové svědectví dávalo, jakovéž by\nmu mnohý záviděti mohl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "284", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.5", "debut_caractere": 759, "fin_caractere_exclue": 780, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.6", "debut_caractere": 1109, "fin_caractere_exclue": 5525, "texte": "Z Pardubic, dne 2, prosince. (Zábava zpév.\nspolku.) Kdo pilné v těchto Jistech zprávy z Pardubic\nsledoval, ví zajisté, že dopisy tyto byly podnětem k zří-\nzení zdejšího zpěv. spolku, kterýž také horlivou snahou\na obětovností pana Fr. Jandy do života vstoupil. Od\ntoho času pozvedl se zpěvácký spolek, přispěl značně k\noživení společenského života, a vynikl brzy nad mnohé\nstarší zpěvácké spolky. Ze si slavný spolek pěstování\nčeských sboru, českých písní, českých d e kla-\nma cí|, slovem pěstování české hudby za účel\nvzal, zasluhuje tím většího uznání, tím větší pochvaly.\nA jak by to také bylo jinaký když spolek nejen značné\nčeské síly, ale i horlivé národovce, jako Janda, Klika\na jiné, jsou v sobě chová. O tom jsme se na novo\npřesvědčili pH zábavě, která se dne 1. prosince v ho-\nstinci „Na Veselce\" dávala. Program celé zábavy byl\nobezřele sestaven a výběr skladeb tak trefný, že se slav.\nspolku napodmíněná chvála za to vzdáti musí. Avšak\naby zábava ještě něčím zvláštním okořeněna byla, byl\nznámý deklamator humoristický, pan Přerhof z Prahy\nsem pozván a k deklamování požádán, což se i skutečně\nstalo. Obecenstvo sešlo se četně a zvláště z okolí při-\nbyli hosté k produkci této, jmenovitě z Chrudimi horlivý\nměšfanosla a ředitel spolku pan Klimeš a někteří čle-\nnové zpěv. spolku, činný kapelník p. Čeněk Vinař, p.\nměštanosta Peška z Bohdance a mnoho jiných pánu.\nZábava otevřena byla přiměřeným proslovem, k tomu cíli\nod pana Josefa Kliky sepsaným, jejž zde sdělujeme.\nSpanilá když vrací se k nám Vesna,\nzemi budíc opět k životu,\nslunko v ráj kdy mění pustotu:\naj tu ptactvo, procitnuvši ze sna,\npoletuje, hlasně pějíc jásá,\ntvorstvu city radosti své hlásá.\nI nám zavítalo slunko zlaté;\nslunko svobody a volnosti\nvzešlo nad obzorem vlasti svaté\nz blahé krále ctného milosti.\nNová, lepší doba na nás se usmívá,\nv srdce útěchu, radost; a blaho vlívá.\nNárod s novou silou k slávě nové vstává,\nnaději v lepší budoucnost se oddává.\nAj, což div, že četný pěvců sbor\nširé vlasti naplnil obor?\nže všude jeden hlučný slyšet jas\na písní všude se ozývá hlas?\nVždyť zbožný cit, jak bolnou srdce tíseň,\ntak radost vlévá Čech vždy ve svou píseň.\nIv nás vzbudil nové doby ruch\nstatných otců jarý zpěvný duch;\nvždyť koluje v nás čilá jejich krev\na znakem naším tentýž český lev!\nProtož k jednomu a k témuž cíli\nvěnovat vždy chceme všecku píli:\nzpěvem slavit drahou máti vlast\nbudiž naše heslo, naše slast.\nK národu vždy svému chceme stát i,\nvěrní co syni se k němu z n á t i;\nčeský chceme pěstovali zpěv,\nzpěvem srdce, mysl baviti,\nducha společného šlechtiti.\nKaždému pak píseň naše jev,\nchloubou že jest naší v městě pěti slavném,\njehož pověst zněla již ve věku dávném,\nkteréž zrodilo nám Arnošty a Smily,\nz něhož vzešly mnohé ušlechtilé sily.\nProtož v prsou vezdy se ozývej,\nv písních našich hlasně vždy zaznívej:\n„At žije král! Vlasti sláva! Pard u bičům\nzdar !\"\nProslov přednášen byl důstojně a když byl dokončen, ná-\nsledoval potlesk a volání „Sláva\" na zdar Pardubicňm. Na\nto následovala ouvertura „Vlasta\" od Eduarda Náprav-\nní ka, kapelníka v Petrohradě. Bylit jsme žádostiví na\nprovedení této skladby, kterouž Má t eřo v s ka kapella\nprovozovala. Provedení nevyhovělo v žádném způsobu\nani znalcům ani laikům. Příčiny toho budou as násle-\ndující. Jak ze všeho vysvítalo, neproštudoval pan\nkapelník Jedlička ouverturu Nápravníkovu, nedělal se\nsvou kapellou dostatečných zkoušek a nehleděl k tomn,\naby naladění všech nástrojů stejné bylo. O nuan-\ncích, o nějakém ohnivém přednesu a dokonalé precísnosti\nnemohu ani mluviti; neboť byla ouvertura, abych krátce\nřekl, „z jedné toliko vody\" Nicméně však\nlíbila se obecenstvu iv tom chatrném rouchu; neboť\nvynikalo všude skvostné jádro její. Hlučný potlesk platil\npouze zdařilému dílu; ačkoliv i kapelle povážíme-li\nže je vesnická, tak dalece chvála přísluší, že konala seč\nsíly její stačily. Dále slyšeli jsme čtyry sbory říze-\nním přičinlivého ředitele pana Fr. Jandy a sice: „Ci-\nkány\" od Fr. Vogla, „Loveckou\" od Ed. Náprav nik a,\n„Kadrilu\" z národních písní od Ferd. Hellera a „Vá-\nlečnou\" z opery Rienzi (v českém překladu) od Rich.\nWagnera. Zpěv. spolek držel se u přednášení velmi statně.\nSprávnost, ráznost a uhlazenosf zpozorovali jsme u před-\nnesu všech sborů a bylo patrně viděti, že páni údové\npilně se cvičí a láskou k věci nadchnuti jsou; co bychom\ntoliko si přáti mohli, bylo to, by se podruhé sbor „Lo-\nvecká\" v rychlejším tempu vzal. Sbory byly s velkou"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6622, "texte": "pochvalou od obecenstva přijaty. Nadaný teuorista pan\nToinšu zpíval Pivodovu píseň „Na výsosti hvězdy svítí\"\na pan ředitel Janda „Slovan Čech\" od Pivody. Oba\nvnikli do ducha písní a přednesli k všestranné spokoje-\nnosti obecenstva, byvše hlučnou pochvalou odměněni. P*\nJ. Srůtek přednesl na housle balladu od Ernsta a osvěd-\nčil, že s nástrojem svým náležitě zacháxeti umí. Velké\nsensace zbudil humoristický deklamator pan Přerhof\nz Prahy, jenž mimo určené deklamace „Rychtářova pří-\nprava\" od F. Ehrenbergra a „Žena\" ještě několik men-\nších deklamací a také svého „Vysloužilce*' se skvělým\núspěchem přednesl, začc-ž se mu nekonečné pochvaly do-\nstalo. Po prvním oddělení byly čestným členům Par-\ndubického spolku di pl omy odevzdány. Ředitel p. Janda\npřečetl vždy jméno každého jednotlivého čestného clena,\nodůvodnil několika slovy zásluhy každého, načež při sla-\nvné hudbě každému diplom odevzdán byl, a sice pánům\nLorenzovi, Dumontovi, Kisslingrovi a Em. Melišovi, re-\ndaktoru Dalibora, jenž z Prahy sem zavítal. Po koncertě\nbyla v hostinci „Na kopečku\" pro cleny zpěváckého\nspolku hostina, při nížtose p, Em. Melišovi „Sláva\" a „AI\nžije\" provolávala. Po ukončení hostiny pan ředitel Janda\npáně Nápravníkovo následující psaní z Petrohradu před-\nčítal. Znít takto: Slavnému Pardubickému zpěváckému\nspolku. Drazí pánové a krajané! Vědom jsa horlivé snahy\na velechvalitebného veřejného počínání Vešeho slavného\nspolku, který nejen k rozšíření naší skromné, teprv ve\nvyvinování spočívající hudební literatury všemožně při-\nspívá, nýbrž i svou laskavou ochotnost častým spoluou-\ncinkováním ve vůkolí naší drahé krajiny, zvláště na dni\npamětihodných kostelních slavností našich zvěčnělých a\npro vlast trpivších výtečníků, jakož i při odbývání ve-\nřejných besed a zábav (jak hudební časopis „Dalibor,\"\npak „Národní Listy\" a „Čas\" ve svých zprávách uvediy)\nk čilému povzbuzení naší prvoslavné národnosti na jevo\ndává, pokládám sobě za velikou cest, Vašemu slavnému\nzpěváckému spolku svou skrovnickou, však horlivou sna-\nhou k národnosti nadchnutou práci/ tři básně Čelakov-\nského: 1) „Radostné cestování,\" 2) „Zrušení\nslibu\" a 3) „Vávra\" v hudbu pro sborový zpěv uve-\ndené Vašemu zpěváckému spolku, svým milým spolukra-\njanňm prozatím v rukopisu v nejvělší úctě věnovati.\nVelmi rád obětuji všechny své skromné síly, bych sobě\nvědom byl jenom toho nejmenšího podílu velechvalitebné\nhorlivosti, kterou Váš slavný zpěvácký spolek nad jiné\nvyniká. Dovolte, pánové, bych se Vaším oddaným přítelem\nnazvali a Vám srdečné pozdravení sděliti mohl. Vás věrný\nspolukrajan Eduard Nápravník, kapelník n knížete Yusu-\npova. V Petrohradě, 8. listopadu 1861. V listu tomto\noceněny jsou zásluhy Pardubického zpěváckého spolku,\njakož i od pana Nápravníku oznámeno, že jim tři své\nnové sbory věnuje. Po přečtení tohoto listu provolá-\nvalo se „Sláva\" pak „Ať žije\" panu Ed. Nápravníkovi,\npanu Melišovi, radaktorce „Lady\" a panu Přeřhofovi,\nPardubskému zpěv. spolku atd. Společenská zábava tr-\nvala až do samého rána a kojíme se nadějí, že nám brzy\nzase slavný zpěvácký spolek takovou zábavu uspořádá.\n\nA. E. Z—ý.\n\nZ Tábora, 15. listopadu 1861. (Pokyn zpěv.\nspolku a produkce. Každý člověk má arcil přirozenou\nsobě žádost, aby to co činí chváleno bylo, aby se činy\nsvými vyznamenal, zkrátka každý má v sobě trochu cti-\nžádosti a sebeniiíovnosti. A jak s jednotlivcem, tak jest\nto i s osobami morálními neb spolky, neb i ti z lidí\nsestávají. Též zpěvácký spolek náš vlastnost tuto\ndokazuje, vlastnost, která v jistých mezech držena chvá-\nly, meze ty ale překročujíc, hany zasluhuje. Při každé\nz dosavádních produkcí spolku zpěváckého sly-\nšeli jsme vždy jiné sbory, jiná sola zvívati, jiné hudební\nkusy hráti, jiné deklamace a pod. přednášeli. Dle přísloví\n„variatio delectat\" (rozmanitost baví) chce snad spolek\nnáš stálými novinkami vynikat/ a vavřínu sobě získati.\nNež my jsme mínění jiného. Co se týká sól, hud-\nby a dek lamač, necht zůstane při pořádku dosavád-\nném, ačkoliv mnoho sól slyšeti tak příjenmo není. Jinak\nale ohledně sborů. Kdyby údové spolku všichni byli\nzpěváci již vzdělaní, jimž by zpívání not zhruba žád-\nných, neb alespoň malých obtíží působilo, pak bychom\nk posluchacstvu ale ještě nepřihlížejíce rádi sou-\nhlasili se spňsobem cvičení a produkcí jeho. Výkonní\no udové spolku ale, z velké části zpěváci necvičení,\njiž ve hlasech jednotlivých s každou novinkou dlouho zá-\npasili musejí, tím více pak ve sboru čtyr- neb osmihla-\nsovém, tak že se jim oučinkování často stane povinností\nmravní sice jen ale nelibou a spolek následovně často\nnedostojí povinnosti stanovami sobě vytčené, aby každého\nměsíce produkci dával. A jaké byly posud přednášky\nsborů tak pracně nacvičených? Bývaly s ohledem na\nzpěvné síly spolku dobré, nikdy se to nepřivedlo ale\nk tomu, aby též s pravým citem as precísností\nse vyvedly. Kdyby se ale někdy žádný nový a ně-\nkdy jen jeden nový sbor přednášel, více pak starších\nt. j. již nacvičených, tuř by oudové výkonní s větší\nchutí se cvičili a neviděli by ve cvičeních jen povin-\nnost, nýbrž i zábavu svou, oni a učitelové jejich na-\nbyli by času, aby obsah textu a komposice a spojitost\nobou více sobě osvojili, do nich se vmysleli a se též spů-\nsobilejšími stali, by takové kusy s citem pravým a pre-\ncisně přednesli; mimo to docílila by se výhoda ta, že by\nse v každé cvičební hodině díl theorie a počátky\nzpěvu (a hudby) učiti mohli, aby přec každý s jistotou\nvěděl, co jest to klíč, tónina a p., jak se berou kvin-\nty, septimy atd. Přízeň obecenstva táborského také do-\nvoluje spolku, aby některému z učitelů svých nějakou\nodměnu měsíčně poskytoval! Přihlížejíce k obe-\ncenstvu, tuť by totéž, co by se dle vysloveného zdání\ndíti mělo k vůli údům výkonným, nejvíce jen k potěšení\na ku zvýšení krasocitu obecenstva sloužilo ; neb by citu-\nplnějších a precisnějších, tehdy vždy krásnějších předná-\nšek slyšelo, ono by sbor neb píseň, již jednou slyšenou\npo druhé a po třetí více pochopilo a zažilo, spolek pak\nby účele svého teprv ve plnější míře dosáhl, a nacházel\nse v mezech ctižádosti neb sebemilovnosti zcela přiroze-\nných, chvalitebných. Nenamítejž nikdo, že se starší\nzpěvy často opakují, ku p. na Převrátilce, ve Srabově a\njinde, nýbrž pomysli si při tom, co jest zpěv, co jest\nzpěv sborový a čím má býti zpěv spolkňv z pě-\nváckých! Dále podotknouti musíme, že v každém,\ntehdy ive zpěváckém spolku veškerá řevnivost a ne-\npřízeň, veškerá přílišná a nevčasná outlocitnosf jednot-\nlivců přestali má, neb tol jest škoda ba zkáza celku.\nKdyž tedy na př. dva z oudů výkonných při jedné pro-\ndukci jeden basové, druhý tenorové solo zpívali a po\nzpěvu onen hlučným potleskem, tento pak ladnon ticho-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5760, "texte": "stí odměněn byl, nezáviď toho jeden druhému, nýbrž po-\nmysli si eo's chtěl k vůli celku, ku cti spolku hleď, aby\ndruh tvůj posluchaěstvu příjemnější co nejdříve zase vy-\nstoupil, neb ty jsi k podpoře celku se svou ctí zavázán,\nkladeš—li ale ze záští druhu svému překážky, slouti mu-\nsíš bezectným a soudružství onoho nejsi hoden. Každý\nnecht sil svých na pravém užívá místě! Nadzmíněné\nvady opět patrny byly při produkcí, již spolek zpěvácký\ndne 1%. listopadu t. r. v sále zdejší střelnice uspořádal.\nVe všech třech sborech „Žežulinka\" „Žárlivý basař\"\nod L. Zvon a re a „Jarní sen\" patrné bylo namáhá-\nní, scházela lehkost a precísnosf přednášky i u sólistů,\ntím více u sboru, následovně se také pravý cit nevyvinul,\nk čemuž ještě nepříjemný tenor I.v tónech vyšších přispěl.\nNejméně ale podařil se sbor „Žárlivý basař\" a špatný\ndojem posledního zpěvu toho hledělo ředitelstvo již zná-\nmějšími sbory napotom zpívanými umírnit. O ouvertuře\n„Stradella\" tehdáž ani slova neztratíme. Duetto „Umlklo\nstromů šumění\" od Bendi a od sl. Hofman nové (so-\npranoj a od sl. Žofie Wildma ntiové (alto) velmi mile\npřednášeno bylo, ačkoliv by více souhlasnosti nebylo ško-\ndilo. Slečna Ž. Wildmannová deklamovala též „Já\njsem Češka\" (číslo 6) a dokázala nejen neobyčejnou pa-\nmět, nýbrž i outlost citu svého, neb dovedla sobě rnuohé\ntrpkosti v básni obsažené přednáškou samou zmírnili;\nposledními řádkami pak zvláště na Zdenku poukazujíc\nvlasteneckým citem hluboce projeveným u posluchaestva\nnadšení způsobila a přehlucným a také v plné míře zaslou-\nžilým potleskem opětně odměněna byla. Vřelé díky a chválu\nvzdáli musíme slečně Ž. W.i že první byla, kteráž se o\nsbírku ve prospěch naší Zdenky zasadila; spolu ale litu-\njeme, že se jí s jistého svrchovaného místa překážky či-\nnily. Doufáme, že se takových překážek klásti nebude\nvýbora, který se ve prospěch Zdenky jmenein pražského\nvýboru zřídil, jen vřelé oucastenství měšťanstva, pak\nnení pochybno o skvělém výsledku sbírky. „Kletbu\npěvce\" deklamoval p. František Ryba velmi prostředně,\nneb mohutná tato báseň požaduje mimo vyvinutý cit také\nmaterielních prostředkův deklamatorních, kteréž jsme ale\nu p. R. i co do postavy i co do hlasu pohřešili; jisté\nby se úkoly humoristické neb alespoň méně přísné pro\nchvalué snahy páně deklamatorovy hodily. Po ukončené\nprodukci poctili mladší hosté také terpsichoru jaksi na\nrozloučenou před blízkým adventem, a tak se veselá a\ncetne navštívená zábava skončila. N. N.\nZ Tvrze u Hradce Králové. Po dlouhé pře-\nstávce připravila nám zpěvácká jednota Královéhradecká dne\n5. t. in. s svou veřejnou produkcí utěšenou večerní zá-\nbavu. Návštěva, jako vždy, byla přehojná ba i z okolí a\nze sousedního města Josefova četně zastoupena. Program\nzábavy této vyhověl pro tenkráte dosti rovnopráv-\nnosti, a také co se ceny přednesených čísel dotýce,\nvelmi hudebně výtečným ředitelem p. Styblíkem se-\nstaven byl. S politováním jsme spozorovali, že leckdos\nkysele na to pohlížel, že pro tenkráte více rovuoprávnosti\nšetřeno bylo než před tím, ano kdosi nejspíš z příčiny\nté (jehoito jméno ze šetrnosti u veřejnost vydati nechce-\nine) jak medle produkce začala, po sále chode, sem tam\nsvůj nepovolaný hlas o programu a výsledku roztrušoval\ns jakousi učenou pitvorností, jen že to vypadalo tuze po\nbabsku. Bylo by věru žádoucno, aby se v každém městě\nněmeckém vyhovělo národnosti naší, než se Bohu žel\nstává!!! Ačkoliv ináme u nás té kultury až nazbyt, přece\nkrál o hradecká zpěv. jednota, jsouc si svého hu-\ndebního účelu vědomá, vždy ňáké dobré sbory německé\nzpívá, ano i pro tenkrát dva velice zajímavé a klasické\nzvolila ; tudiž nemáme ničehož proti tomu, seznámíme-li\nse takovýmto způsobem s plody hudebními sousedního\nnárodu zajisté ušiechtujícími, ale nechceme a slavně se\nohrazujeme, aby se chvalně známe jednotě zpěvácké ve vyvi-\nnování a pěstování zpěvu našeho národního zúmyslně\npřekáželo!! Pročež vary! každý nepovolanec. Ze sborů\nnašich jsme slyšeli: ráznou „Kovářskou\" od Vogla;\nvznešený „Rekův sen\" od Slavíka; dojemného „Šohaje\"\nod Kr ížkovského; „Žel a chmel\" od Mendelssohna;\na rozmarný „Svět se točí\" od Vašáka. Že jednota\nzpěváčka královéhradecká, svou pilností známá, která\nsi se svým českým zpěvem při sjezdu Teplickém dru-\nhou cenu (ačkoliv jí první, kdyby nebylo Němců, patřila)\nslavně vydobyla, že tato jednota zpěv. veškeré sbory mi-\nstrnou precisností přednesla, nelze pochybovati, což každý\nnepodjatý se vší chválou vyznati musí. A přece jakýsi\nreferent v tetce Bohemii, jenž o řečené produkci podotkl,\nani slova nevěděl aneb neuměl pověditi o duchaplném\nsboru „Rekův sen;\" o něžném k srdci jdoucím „Sohaji,\"\no rozmarným „Svět se točí ačkoliv zacasto o salátě, o\npetrželi rozvláčně mluvívá jemu se tenkráte líbila\njednoduchá arle z „Trovatore,\" ovšem výborně předne-\nsená na křidlatec jedním hudebníkem kapely p!uku krále\npruského ale koncert to ještě nebyl, jak se p, refe-\nrent vyjádřil, což kdyby opravdu myslel, vydal by o svých\nhudebních vědomostech velké testimonium paupertatis.\nVlastně doufáme, že zpěvácká jednota v Hradci\nKrálové se ničím, ani klepy, ani kyselostí, aniž stroje-\nnou jakousi panskou nevšiinavostí, ovšem směšnou, odstra-\nšili nedá od chvalného počínání a šlechetného působení\nsvého, zvláště tykaje se rovnoprávnosti a slušných\nžádostí obyvatelstva českého, města tak staroslavného\na okolí jeho. Ano můžeme tvrdili, že s povděkem bylo\npřijinuto od králohradeckých zpěváků junáckých, když se\npři bohatýrském sboru „Rekův sen\" innohé oko při naši\nkrásné pleti zajiskřilo, při nyjícím „Šohaji\" zarosilo, a\npři ctveraěivém „Svět se tocí\" mnohé srdečko rozveselilo\ntoliko to ještě dlužno podotknout, aby naše národov-\nkyně se neostýchaly své zalíbení projeviti nad tím, co\nkrásného a chvály hodného jest* Jakých tu bráti ohle-\ndů? a na koho? S Bohem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "282", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.5", "debut_caractere": 772, "fin_caractere_exclue": 780, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "281", "page_fin": "282", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Opora. Dne 1. prosince dávala se ve prospěch", "titre_sommaire": "Opora. Dne 1. prosince dávala se ve prospěch", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.5", "debut_caractere": 782, "fin_caractere_exclue": 5637, "texte": "Opora. Dne 1. prosince dávala se ve prospěch\npana Mayra, kapelníka českých oper „Kouzelná flétna,\"\nbujará to zpěvohra našeho nesmrtelného mistra Mozarta.\nJakkoliv naivnosť, prostnosť, nelíčenosf ji karakterisují,\npřece se líbí pořáde v našem století, které žádá větším\ndílem bombastické a uchvacující výjevy. Co do prove-\ndení těší nás nemálo, že jsme s to, obecenstvu podati\nkritiku zcela uspokojující. Pravili jsme při předešlých\noperách českých, zeť to pouhé zkoušky, zeť to pro hla-\ndového sousto malé, tenkráte však nás překvapilo před-\nstavení zcela. Ze známých již sil spoluúčinkovali pan\nReichel (Tarnino), p. Appé (Papageno), p. Rafael (Mono-\nstatos) místo dříve oznámeného p. Lukeše, kterého však\ndosti dobře vynahradil, pan Strakatý (řečník), pak paní\nProcházková (3. dáma), sl. Ehrenbergova (královna), sl.\nGrabingrova (Pamina) a sl, Gaučova (Papagena). Pan\nReichel zpíval dobře (škoda jen, že u něho již tatam ji-\nnošská bujnosť a erotický vzlet, jeť přec drobet slabý.\nP. Appé byl až na čistou výřečnost českou dokonalým u\nprovedení dramatické jak zpěvácké úlohy. P. Strakatý\ntaktéž dostál zcela své úloze, Sl. Ehrenbergrova, která\npředstavovala královnu, byla též královnou co do prove-\ndení. Nikoliv pak sl. Grabingrova, kteráž ve zpěvu právě\ntak plakala jako při německých operách. Arie, v které\nběduje Pamina nad lhostejností Taminovou, bohy určenou,\na na kterou jsme se byli tak velice těšili, byla nám sl.\nGrabingrovou podána tak jako obraz nějaký, na kterémž\nvšechny barvy jsou rozetřené, Z nových sil jsme slyšeli\npana Herzoga (Sarastro), sl. Macháčkovu, sl. Beutlovu\n(1. a2. dáma), pak sl. Hofrichtrovu (1. genius). Pan\nHerzog má kapitální bas, objem veliký a k tomu hlas\nsilný, tak že se opět těšíme, až zase vystoupí, jen když\nse spřátelí lépe s měkostí české řeči; doufáme, že mu\nto nebude dělati velkých těžkostí, neb jinak jsme zúplna\ns jeho první hrou spokojeni. Ostatní podotknuté síly se\nobjevily co dobrou pomůckou pro nynější operní perso-\nnál, neboť silný hlas, čistá intonace se dočekají spíše rou-\ntiuy a vytříbenosti než obráceně. Kdož by tedy pochy-\nboval, že byl dům nabit ve všech koutech?! A že se\npředstavení tak povedlo, že souhra byla exemplární,\ndíky panu beneficianlu! Co do německé opery viděli\njsme dne 3. prosince „Figaro's Hochzeit\" od Mozarta a\n6. pros. „Waffenschinieda\" od Lortzinga. Poněvadž se tyto\nobě opery nedávno dávaly, jest obsazení známé poml-\nčíme tudiž pre nedostatek mís!a o podrobnějším referátu.\nZnamenitá koloraturní zpěvačka Berlínského\ndvorního divadla, paní Herrenburgová roz. Tuč-\nkova, rodilá Češka, dána jest na odpočinutí a obdržela\npři rozloučení se od J* M. krále na důkaz zvláštní pří-\nzné celý příjem v dvorním divadle. Dávala se k tomu\ncíli „Figarova svatba\" od Mozarta,\nKoncerty, V ponděli dne 2. prosince dával\nv sále Konviktském Vídenský pianista pan Decker kon-\ncert na piano. Přednášeli s panem prof. Mildnerem a\nSchmitem Beethovenovo trio (D-dur), pak solové skladby :\nCaprice od Mendelssohna, transkripcí na Schubertův val-\nčík od Liszta a Rhapsodie hongroise od téhož. P. Decker\nrozvinul u přednášení piec těchto velkou bravouru a obrat-\nnost; pohřešovali jsme však u něho čistotu hry a jasnost\nu přednesu. Zajímavější byl první koncert Ceci 1-\nské jednoty, jenž dvě orkestrální věci a sice „Máj o-\nvou královnu\" od St. Benneta a syn f oni i od Juda-\nsohna obsahoval. Sterndal Bennet nar. r. 1808 v Sbef-\nfieldu v Anglicku, jest syn varhaníka a patří k nejnada-\nnějším skladatelům anglickým. Bez nadutosti slohu vy-\nnikají jeho skladby hlubokou fantasií, duševní silou a\nčistotou slohu. Skladba svrchu uvedená může se zdaři-\nlou nazvali; některá místa jsou duchaplně podána a to\nzvláště místa čistě lyrická. Z podařených čísel vynikají\nhlavně první sentimentální arie F-dur a velmi karakteri-\nstická ballada Cis-moll. Ve skladbě této účinkovali paní\nProcházková, sl. Mikova, pan Bernard a Krén s velkým\núspěchem. Druhá interessanlní novinka byla synfonie od\nJudasohna, v nížto mnoho svěžích myšlenek, pikantní in-\nstrumentace, živý rhytmus a pěkné modulace četné obe-\ncenstvo k napnuté pozornosti poutaly. Provedení řízením\np. Apta bylo na tak nestejné síly velmi uspokojivé.\nTřetí večerní zábava kvarte tni odbý-\nvala se dne 28. listopadu 1861 v sále Konviktském. Sly-\nšeli jsme duchaplné trio pro smyčcové nástroje, d. 9. do\nG-dur od Beethovena, v každém ohledu ušlechtilé,\nco do myšlenek půvabné. Trio pro piano, housle a čello\nod slovutného Veita (rukopis), v němž slečna Prokšo-\nva na piano účinkovala a podvojný kvintet od Gobla\n(rukopis), kterýž poslední však ničím zvláštním nevyni-\nkal. Prof. Milduer, Brúckner, Weber, prof. SGhmit před-\nnesly všecky skladby se vší precísností as patřičnými\nnuancemi.\nSlečna Vojtíška Zad rob i 1 kov a. K slečně Za-\ndrobilk nasí krajance, která od několika dnů v Zá-\nhřebe meská, přišel jistý pán a představil se jí co c. k."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1107, "texte": "úředník, pravě k ní německy, že jí radí, aby nedávala\nv Záhřebe žádného koncertu, neboť aby byla jista, že ani\njeden c. k. občanský, aniž vojenský úředník se při něm\nneobjeví a protož aby raději bez prodlení Záhřeb opu-\nstila. Avšak naše umělkyně odvětila, že se nebojí v Zá-\nhřebě u svých slovanských bratří zůstali, jelikož je\nČeš ka.\nAlex. Dreyschock přibyl do Vídně a uspořádá\ntam dne 14. t. m. koncert.\nHudební literatura. „Utonulá\" je titul vý-\n| tečného čtverozpěvu pro mužské hlasy od chvalně zná-\nmého skladatele moravského Pavla Křižko vskóko, která\n1 nákladem činného obchodnictví v musikaliích Kristofa a\nKuhé v partituře a v hlásích vyšla. Čtverozpěv\ntento zosnován jest z národních písní a vyniká hlavně vý-\nborným vedením hlasů. Kde se skladba tato, jsouc ještě\nv rukopisu provozovala, zbudila všude velikou sensací\na došla nekonečné pochvaly. Poručujeme tedy všem slav-\nným zpěv. spolkům skladbu tuto, která jest bez od-\nporu znamenitým obohacením hudební literatury naší. V\ntomž skladě vyšla též 11.a 12. Pivodova píseň: „Do-\nbré jitro\" a „Zpívejte ptáčkové.\" Každá z nich stojí\n42 kr. nov."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "282", "page_fin": "283", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Pardubic, dne 2, prosince. (Zábava zpév.", "titre_sommaire": "Z Pardubic, dne 2, prosince. (Zábava zpév.", "signature_source": "A. E. Z—ý", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.6", "debut_caractere": 1109, "fin_caractere_exclue": 5525, "texte": "Z Pardubic, dne 2, prosince. (Zábava zpév.\nspolku.) Kdo pilné v těchto Jistech zprávy z Pardubic\nsledoval, ví zajisté, že dopisy tyto byly podnětem k zří-\nzení zdejšího zpěv. spolku, kterýž také horlivou snahou\na obětovností pana Fr. Jandy do života vstoupil. Od\ntoho času pozvedl se zpěvácký spolek, přispěl značně k\noživení společenského života, a vynikl brzy nad mnohé\nstarší zpěvácké spolky. Ze si slavný spolek pěstování\nčeských sboru, českých písní, českých d e kla-\nma cí|, slovem pěstování české hudby za účel\nvzal, zasluhuje tím většího uznání, tím větší pochvaly.\nA jak by to také bylo jinaký když spolek nejen značné\nčeské síly, ale i horlivé národovce, jako Janda, Klika\na jiné, jsou v sobě chová. O tom jsme se na novo\npřesvědčili pH zábavě, která se dne 1. prosince v ho-\nstinci „Na Veselce\" dávala. Program celé zábavy byl\nobezřele sestaven a výběr skladeb tak trefný, že se slav.\nspolku napodmíněná chvála za to vzdáti musí. Avšak\naby zábava ještě něčím zvláštním okořeněna byla, byl\nznámý deklamator humoristický, pan Přerhof z Prahy\nsem pozván a k deklamování požádán, což se i skutečně\nstalo. Obecenstvo sešlo se četně a zvláště z okolí při-\nbyli hosté k produkci této, jmenovitě z Chrudimi horlivý\nměšfanosla a ředitel spolku pan Klimeš a někteří čle-\nnové zpěv. spolku, činný kapelník p. Čeněk Vinař, p.\nměštanosta Peška z Bohdance a mnoho jiných pánu.\nZábava otevřena byla přiměřeným proslovem, k tomu cíli\nod pana Josefa Kliky sepsaným, jejž zde sdělujeme.\nSpanilá když vrací se k nám Vesna,\nzemi budíc opět k životu,\nslunko v ráj kdy mění pustotu:\naj tu ptactvo, procitnuvši ze sna,\npoletuje, hlasně pějíc jásá,\ntvorstvu city radosti své hlásá.\nI nám zavítalo slunko zlaté;\nslunko svobody a volnosti\nvzešlo nad obzorem vlasti svaté\nz blahé krále ctného milosti.\nNová, lepší doba na nás se usmívá,\nv srdce útěchu, radost; a blaho vlívá.\nNárod s novou silou k slávě nové vstává,\nnaději v lepší budoucnost se oddává.\nAj, což div, že četný pěvců sbor\nširé vlasti naplnil obor?\nže všude jeden hlučný slyšet jas\na písní všude se ozývá hlas?\nVždyť zbožný cit, jak bolnou srdce tíseň,\ntak radost vlévá Čech vždy ve svou píseň.\nIv nás vzbudil nové doby ruch\nstatných otců jarý zpěvný duch;\nvždyť koluje v nás čilá jejich krev\na znakem naším tentýž český lev!\nProtož k jednomu a k témuž cíli\nvěnovat vždy chceme všecku píli:\nzpěvem slavit drahou máti vlast\nbudiž naše heslo, naše slast.\nK národu vždy svému chceme stát i,\nvěrní co syni se k němu z n á t i;\nčeský chceme pěstovali zpěv,\nzpěvem srdce, mysl baviti,\nducha společného šlechtiti.\nKaždému pak píseň naše jev,\nchloubou že jest naší v městě pěti slavném,\njehož pověst zněla již ve věku dávném,\nkteréž zrodilo nám Arnošty a Smily,\nz něhož vzešly mnohé ušlechtilé sily.\nProtož v prsou vezdy se ozývej,\nv písních našich hlasně vždy zaznívej:\n„At žije král! Vlasti sláva! Pard u bičům\nzdar !\"\nProslov přednášen byl důstojně a když byl dokončen, ná-\nsledoval potlesk a volání „Sláva\" na zdar Pardubicňm. Na\nto následovala ouvertura „Vlasta\" od Eduarda Náprav-\nní ka, kapelníka v Petrohradě. Bylit jsme žádostiví na\nprovedení této skladby, kterouž Má t eřo v s ka kapella\nprovozovala. Provedení nevyhovělo v žádném způsobu\nani znalcům ani laikům. Příčiny toho budou as násle-\ndující. Jak ze všeho vysvítalo, neproštudoval pan\nkapelník Jedlička ouverturu Nápravníkovu, nedělal se\nsvou kapellou dostatečných zkoušek a nehleděl k tomn,\naby naladění všech nástrojů stejné bylo. O nuan-\ncích, o nějakém ohnivém přednesu a dokonalé precísnosti\nnemohu ani mluviti; neboť byla ouvertura, abych krátce\nřekl, „z jedné toliko vody\" Nicméně však\nlíbila se obecenstvu iv tom chatrném rouchu; neboť\nvynikalo všude skvostné jádro její. Hlučný potlesk platil\npouze zdařilému dílu; ačkoliv i kapelle povážíme-li\nže je vesnická, tak dalece chvála přísluší, že konala seč\nsíly její stačily. Dále slyšeli jsme čtyry sbory říze-\nním přičinlivého ředitele pana Fr. Jandy a sice: „Ci-\nkány\" od Fr. Vogla, „Loveckou\" od Ed. Náprav nik a,\n„Kadrilu\" z národních písní od Ferd. Hellera a „Vá-\nlečnou\" z opery Rienzi (v českém překladu) od Rich.\nWagnera. Zpěv. spolek držel se u přednášení velmi statně.\nSprávnost, ráznost a uhlazenosf zpozorovali jsme u před-\nnesu všech sborů a bylo patrně viděti, že páni údové\npilně se cvičí a láskou k věci nadchnuti jsou; co bychom\ntoliko si přáti mohli, bylo to, by se podruhé sbor „Lo-\nvecká\" v rychlejším tempu vzal. Sbory byly s velkou"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3087, "texte": "pochvalou od obecenstva přijaty. Nadaný teuorista pan\nToinšu zpíval Pivodovu píseň „Na výsosti hvězdy svítí\"\na pan ředitel Janda „Slovan Čech\" od Pivody. Oba\nvnikli do ducha písní a přednesli k všestranné spokoje-\nnosti obecenstva, byvše hlučnou pochvalou odměněni. P*\nJ. Srůtek přednesl na housle balladu od Ernsta a osvěd-\nčil, že s nástrojem svým náležitě zacháxeti umí. Velké\nsensace zbudil humoristický deklamator pan Přerhof\nz Prahy, jenž mimo určené deklamace „Rychtářova pří-\nprava\" od F. Ehrenbergra a „Žena\" ještě několik men-\nších deklamací a také svého „Vysloužilce*' se skvělým\núspěchem přednesl, začc-ž se mu nekonečné pochvaly do-\nstalo. Po prvním oddělení byly čestným členům Par-\ndubického spolku di pl omy odevzdány. Ředitel p. Janda\npřečetl vždy jméno každého jednotlivého čestného clena,\nodůvodnil několika slovy zásluhy každého, načež při sla-\nvné hudbě každému diplom odevzdán byl, a sice pánům\nLorenzovi, Dumontovi, Kisslingrovi a Em. Melišovi, re-\ndaktoru Dalibora, jenž z Prahy sem zavítal. Po koncertě\nbyla v hostinci „Na kopečku\" pro cleny zpěváckého\nspolku hostina, při nížtose p, Em. Melišovi „Sláva\" a „AI\nžije\" provolávala. Po ukončení hostiny pan ředitel Janda\npáně Nápravníkovo následující psaní z Petrohradu před-\nčítal. Znít takto: Slavnému Pardubickému zpěváckému\nspolku. Drazí pánové a krajané! Vědom jsa horlivé snahy\na velechvalitebného veřejného počínání Vešeho slavného\nspolku, který nejen k rozšíření naší skromné, teprv ve\nvyvinování spočívající hudební literatury všemožně při-\nspívá, nýbrž i svou laskavou ochotnost častým spoluou-\ncinkováním ve vůkolí naší drahé krajiny, zvláště na dni\npamětihodných kostelních slavností našich zvěčnělých a\npro vlast trpivších výtečníků, jakož i při odbývání ve-\nřejných besed a zábav (jak hudební časopis „Dalibor,\"\npak „Národní Listy\" a „Čas\" ve svých zprávách uvediy)\nk čilému povzbuzení naší prvoslavné národnosti na jevo\ndává, pokládám sobě za velikou cest, Vašemu slavnému\nzpěváckému spolku svou skrovnickou, však horlivou sna-\nhou k národnosti nadchnutou práci/ tři básně Čelakov-\nského: 1) „Radostné cestování,\" 2) „Zrušení\nslibu\" a 3) „Vávra\" v hudbu pro sborový zpěv uve-\ndené Vašemu zpěváckému spolku, svým milým spolukra-\njanňm prozatím v rukopisu v nejvělší úctě věnovati.\nVelmi rád obětuji všechny své skromné síly, bych sobě\nvědom byl jenom toho nejmenšího podílu velechvalitebné\nhorlivosti, kterou Váš slavný zpěvácký spolek nad jiné\nvyniká. Dovolte, pánové, bych se Vaším oddaným přítelem\nnazvali a Vám srdečné pozdravení sděliti mohl. Vás věrný\nspolukrajan Eduard Nápravník, kapelník n knížete Yusu-\npova. V Petrohradě, 8. listopadu 1861. V listu tomto\noceněny jsou zásluhy Pardubického zpěváckého spolku,\njakož i od pana Nápravníku oznámeno, že jim tři své\nnové sbory věnuje. Po přečtení tohoto listu provolá-\nvalo se „Sláva\" pak „Ať žije\" panu Ed. Nápravníkovi,\npanu Melišovi, radaktorce „Lady\" a panu Přeřhofovi,\nPardubskému zpěv. spolku atd. Společenská zábava tr-\nvala až do samého rána a kojíme se nadějí, že nám brzy\nzase slavný zpěvácký spolek takovou zábavu uspořádá.\n\nA. E. Z—ý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "283", "page_fin": "284", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Tábora, 15. listopadu 1861. (Pokyn zpěv.", "titre_sommaire": "Z Tábora, 15. listopadu 1861. (Pokyn zpěv.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.7", "debut_caractere": 3089, "fin_caractere_exclue": 6622, "texte": "Z Tábora, 15. listopadu 1861. (Pokyn zpěv.\nspolku a produkce. Každý člověk má arcil přirozenou\nsobě žádost, aby to co činí chváleno bylo, aby se činy\nsvými vyznamenal, zkrátka každý má v sobě trochu cti-\nžádosti a sebeniiíovnosti. A jak s jednotlivcem, tak jest\nto i s osobami morálními neb spolky, neb i ti z lidí\nsestávají. Též zpěvácký spolek náš vlastnost tuto\ndokazuje, vlastnost, která v jistých mezech držena chvá-\nly, meze ty ale překročujíc, hany zasluhuje. Při každé\nz dosavádních produkcí spolku zpěváckého sly-\nšeli jsme vždy jiné sbory, jiná sola zvívati, jiné hudební\nkusy hráti, jiné deklamace a pod. přednášeli. Dle přísloví\n„variatio delectat\" (rozmanitost baví) chce snad spolek\nnáš stálými novinkami vynikat/ a vavřínu sobě získati.\nNež my jsme mínění jiného. Co se týká sól, hud-\nby a dek lamač, necht zůstane při pořádku dosavád-\nném, ačkoliv mnoho sól slyšeti tak příjenmo není. Jinak\nale ohledně sborů. Kdyby údové spolku všichni byli\nzpěváci již vzdělaní, jimž by zpívání not zhruba žád-\nných, neb alespoň malých obtíží působilo, pak bychom\nk posluchacstvu ale ještě nepřihlížejíce rádi sou-\nhlasili se spňsobem cvičení a produkcí jeho. Výkonní\no udové spolku ale, z velké části zpěváci necvičení,\njiž ve hlasech jednotlivých s každou novinkou dlouho zá-\npasili musejí, tím více pak ve sboru čtyr- neb osmihla-\nsovém, tak že se jim oučinkování často stane povinností\nmravní sice jen ale nelibou a spolek následovně často\nnedostojí povinnosti stanovami sobě vytčené, aby každého\nměsíce produkci dával. A jaké byly posud přednášky\nsborů tak pracně nacvičených? Bývaly s ohledem na\nzpěvné síly spolku dobré, nikdy se to nepřivedlo ale\nk tomu, aby též s pravým citem as precísností\nse vyvedly. Kdyby se ale někdy žádný nový a ně-\nkdy jen jeden nový sbor přednášel, více pak starších\nt. j. již nacvičených, tuř by oudové výkonní s větší\nchutí se cvičili a neviděli by ve cvičeních jen povin-\nnost, nýbrž i zábavu svou, oni a učitelové jejich na-\nbyli by času, aby obsah textu a komposice a spojitost\nobou více sobě osvojili, do nich se vmysleli a se též spů-\nsobilejšími stali, by takové kusy s citem pravým a pre-\ncisně přednesli; mimo to docílila by se výhoda ta, že by\nse v každé cvičební hodině díl theorie a počátky\nzpěvu (a hudby) učiti mohli, aby přec každý s jistotou\nvěděl, co jest to klíč, tónina a p., jak se berou kvin-\nty, septimy atd. Přízeň obecenstva táborského také do-\nvoluje spolku, aby některému z učitelů svých nějakou\nodměnu měsíčně poskytoval! Přihlížejíce k obe-\ncenstvu, tuť by totéž, co by se dle vysloveného zdání\ndíti mělo k vůli údům výkonným, nejvíce jen k potěšení\na ku zvýšení krasocitu obecenstva sloužilo ; neb by citu-\nplnějších a precisnějších, tehdy vždy krásnějších předná-\nšek slyšelo, ono by sbor neb píseň, již jednou slyšenou\npo druhé a po třetí více pochopilo a zažilo, spolek pak\nby účele svého teprv ve plnější míře dosáhl, a nacházel\nse v mezech ctižádosti neb sebemilovnosti zcela přiroze-\nných, chvalitebných. Nenamítejž nikdo, že se starší\nzpěvy často opakují, ku p. na Převrátilce, ve Srabově a\njinde, nýbrž pomysli si při tom, co jest zpěv, co jest\nzpěv sborový a čím má býti zpěv spolkňv z pě-\nváckých! Dále podotknouti musíme, že v každém,\ntehdy ive zpěváckém spolku veškerá řevnivost a ne-\npřízeň, veškerá přílišná a nevčasná outlocitnosf jednot-\nlivců přestali má, neb tol jest škoda ba zkáza celku.\nKdyž tedy na př. dva z oudů výkonných při jedné pro-\ndukci jeden basové, druhý tenorové solo zpívali a po\nzpěvu onen hlučným potleskem, tento pak ladnon ticho-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5760, "texte": "stí odměněn byl, nezáviď toho jeden druhému, nýbrž po-\nmysli si eo's chtěl k vůli celku, ku cti spolku hleď, aby\ndruh tvůj posluchaěstvu příjemnější co nejdříve zase vy-\nstoupil, neb ty jsi k podpoře celku se svou ctí zavázán,\nkladeš—li ale ze záští druhu svému překážky, slouti mu-\nsíš bezectným a soudružství onoho nejsi hoden. Každý\nnecht sil svých na pravém užívá místě! Nadzmíněné\nvady opět patrny byly při produkcí, již spolek zpěvácký\ndne 1%. listopadu t. r. v sále zdejší střelnice uspořádal.\nVe všech třech sborech „Žežulinka\" „Žárlivý basař\"\nod L. Zvon a re a „Jarní sen\" patrné bylo namáhá-\nní, scházela lehkost a precísnosf přednášky i u sólistů,\ntím více u sboru, následovně se také pravý cit nevyvinul,\nk čemuž ještě nepříjemný tenor I.v tónech vyšších přispěl.\nNejméně ale podařil se sbor „Žárlivý basař\" a špatný\ndojem posledního zpěvu toho hledělo ředitelstvo již zná-\nmějšími sbory napotom zpívanými umírnit. O ouvertuře\n„Stradella\" tehdáž ani slova neztratíme. Duetto „Umlklo\nstromů šumění\" od Bendi a od sl. Hofman nové (so-\npranoj a od sl. Žofie Wildma ntiové (alto) velmi mile\npřednášeno bylo, ačkoliv by více souhlasnosti nebylo ško-\ndilo. Slečna Ž. Wildmannová deklamovala též „Já\njsem Češka\" (číslo 6) a dokázala nejen neobyčejnou pa-\nmět, nýbrž i outlost citu svého, neb dovedla sobě rnuohé\ntrpkosti v básni obsažené přednáškou samou zmírnili;\nposledními řádkami pak zvláště na Zdenku poukazujíc\nvlasteneckým citem hluboce projeveným u posluchaestva\nnadšení způsobila a přehlucným a také v plné míře zaslou-\nžilým potleskem opětně odměněna byla. Vřelé díky a chválu\nvzdáli musíme slečně Ž. W.i že první byla, kteráž se o\nsbírku ve prospěch naší Zdenky zasadila; spolu ale litu-\njeme, že se jí s jistého svrchovaného místa překážky či-\nnily. Doufáme, že se takových překážek klásti nebude\nvýbora, který se ve prospěch Zdenky jmenein pražského\nvýboru zřídil, jen vřelé oucastenství měšťanstva, pak\nnení pochybno o skvělém výsledku sbírky. „Kletbu\npěvce\" deklamoval p. František Ryba velmi prostředně,\nneb mohutná tato báseň požaduje mimo vyvinutý cit také\nmaterielních prostředkův deklamatorních, kteréž jsme ale\nu p. R. i co do postavy i co do hlasu pohřešili; jisté\nby se úkoly humoristické neb alespoň méně přísné pro\nchvalué snahy páně deklamatorovy hodily. Po ukončené\nprodukci poctili mladší hosté také terpsichoru jaksi na\nrozloučenou před blízkým adventem, a tak se veselá a\ncetne navštívená zábava skončila. N. N.\nZ Tvrze u Hradce Králové. Po dlouhé pře-\nstávce připravila nám zpěvácká jednota Královéhradecká dne\n5. t. in. s svou veřejnou produkcí utěšenou večerní zá-\nbavu. Návštěva, jako vždy, byla přehojná ba i z okolí a\nze sousedního města Josefova četně zastoupena. Program\nzábavy této vyhověl pro tenkráte dosti rovnopráv-\nnosti, a také co se ceny přednesených čísel dotýce,\nvelmi hudebně výtečným ředitelem p. Styblíkem se-\nstaven byl. S politováním jsme spozorovali, že leckdos\nkysele na to pohlížel, že pro tenkráte více rovuoprávnosti\nšetřeno bylo než před tím, ano kdosi nejspíš z příčiny\nté (jehoito jméno ze šetrnosti u veřejnost vydati nechce-\nine) jak medle produkce začala, po sále chode, sem tam\nsvůj nepovolaný hlas o programu a výsledku roztrušoval\ns jakousi učenou pitvorností, jen že to vypadalo tuze po\nbabsku. Bylo by věru žádoucno, aby se v každém městě\nněmeckém vyhovělo národnosti naší, než se Bohu žel\nstává!!! Ačkoliv ináme u nás té kultury až nazbyt, přece\nkrál o hradecká zpěv. jednota, jsouc si svého hu-\ndebního účelu vědomá, vždy ňáké dobré sbory německé\nzpívá, ano i pro tenkrát dva velice zajímavé a klasické\nzvolila ; tudiž nemáme ničehož proti tomu, seznámíme-li\nse takovýmto způsobem s plody hudebními sousedního\nnárodu zajisté ušiechtujícími, ale nechceme a slavně se\nohrazujeme, aby se chvalně známe jednotě zpěvácké ve vyvi-\nnování a pěstování zpěvu našeho národního zúmyslně\npřekáželo!! Pročež vary! každý nepovolanec. Ze sborů\nnašich jsme slyšeli: ráznou „Kovářskou\" od Vogla;\nvznešený „Rekův sen\" od Slavíka; dojemného „Šohaje\"\nod Kr ížkovského; „Žel a chmel\" od Mendelssohna;\na rozmarný „Svět se točí\" od Vašáka. Že jednota\nzpěváčka královéhradecká, svou pilností známá, která\nsi se svým českým zpěvem při sjezdu Teplickém dru-\nhou cenu (ačkoliv jí první, kdyby nebylo Němců, patřila)\nslavně vydobyla, že tato jednota zpěv. veškeré sbory mi-\nstrnou precisností přednesla, nelze pochybovati, což každý\nnepodjatý se vší chválou vyznati musí. A přece jakýsi\nreferent v tetce Bohemii, jenž o řečené produkci podotkl,\nani slova nevěděl aneb neuměl pověditi o duchaplném\nsboru „Rekův sen;\" o něžném k srdci jdoucím „Sohaji,\"\no rozmarným „Svět se točí ačkoliv zacasto o salátě, o\npetrželi rozvláčně mluvívá jemu se tenkráte líbila\njednoduchá arle z „Trovatore,\" ovšem výborně předne-\nsená na křidlatec jedním hudebníkem kapely p!uku krále\npruského ale koncert to ještě nebyl, jak se p, refe-\nrent vyjádřil, což kdyby opravdu myslel, vydal by o svých\nhudebních vědomostech velké testimonium paupertatis.\nVlastně doufáme, že zpěvácká jednota v Hradci\nKrálové se ničím, ani klepy, ani kyselostí, aniž stroje-\nnou jakousi panskou nevšiinavostí, ovšem směšnou, odstra-\nšili nedá od chvalného počínání a šlechetného působení\nsvého, zvláště tykaje se rovnoprávnosti a slušných\nžádostí obyvatelstva českého, města tak staroslavného\na okolí jeho. Ano můžeme tvrdili, že s povděkem bylo\npřijinuto od králohradeckých zpěváků junáckých, když se\npři bohatýrském sboru „Rekův sen\" innohé oko při naši\nkrásné pleti zajiskřilo, při nyjícím „Šohaji\" zarosilo, a\npři ctveraěivém „Svět se tocí\" mnohé srdečko rozveselilo\ntoliko to ještě dlužno podotknout, aby naše národov-\nkyně se neostýchaly své zalíbení projeviti nad tím, co\nkrásného a chvály hodného jest* Jakých tu bráti ohle-\ndů? a na koho? S Bohem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "284", "page_fin": "284", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.8", "debut_caractere": 5762, "fin_caractere_exclue": 6028, "texte": "Listárna.\nPánům dop. v Selcanech a Strak. Prístě. Zdařilé\nsbory „Mornar\" (horvátský) a pochod „Vzhůru ku zpě-\nvu\" od kap. Vinaře dostanete buď u nás neb u dotče-\nného kapelníka v Chrudimi. První stojí 30 kr.; druhý\n40 ki\\ r. c, — Panu dop. v Brně. Užijeme ve výtahu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-12-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "284", "page_fin": "284", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.2.7", "titre_corps": "K číslu poslednímu (36) přiloženy budou všechny tři notové přílohy, obsahující nové duetto od K. Bendla a", "titre_sommaire": "K číslu poslednímu (36) přiloženy budou všechny tři notové přílohy, obsahující nové duetto od K. Bendla a", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.8", "debut_caractere": 6030, "fin_caractere_exclue": 6254, "texte": "K číslu poslednímu (36) přiloženy budou všechny tři notové přílohy, obsahující nové duetto od K. Bendla a\npísně s průvodem piana a houslí od A. Hnili č k y. Prsemie „Horákovo graduale\" bude všem pánům do\nnového roku poslána."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "277", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.1", "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V. D. M.\n(Pokračování.)\nDřív než poslední dráhu byl nastoupil, chtěl jed-\nnou veřejně na divadle svou zpěvní sílu okusili a k tornu\núčelu se naučil dvě opery, a sice „Slradella\" a „La-\ncia.\" Študoval obě sám beze všeho průvodu a ensem-\nblů, a kdo to vůbec zkusil, len ví, jak těžce jest operu\nnazpamět študovali, i když mu k tomu ensemble ie ná-\npomocen, jak přetěžký teprv ten úkol, když všecky\ntyto pomůcky scházejí. Lukeš si hleděl v měsíci kvě-\ntnu svrchu dotčeného roku pomocí divadelního agenta\npohostinské hry v Oloinúci opatřili. Žádný o tom\nnevěděl než jeho mistr Barth, ai ten se nad tím smě-\nljm pokusem zhrozil, když mu Lukeš na jeho otázku,\nkde partie študoval, odvětil, že sám a sám a že s ni-\nmi nebyl ještě ani u piana. „Tof neslýchaná šílenost,\"\nvzkřikl Barlh, „vždyť nemáte o těch prožluklých ne-\nbezpečích na divadle ani ponětí. Yy musíte propad-\nnout, pro Boha Vás prosím, ustupte pro tentokráte od\ntakového neprozřetelného počínání a odložte to až bu-\ndete partie míli v ensemblů študovány. Vy mně udě-\nláte, jestli to špatně vypadne, nekonečnou hanbu a\nzármutek,\" načež mu Lukeš kontrakt ukázal s dolože-\nním, že musí, jest-li nepojede do Olomouce, v kontraktu\nurčený trest 100 zl. platit a že nemá ani groše nerci-ii\ntuto sumu. Ovšem byl tento pokus beze vší přípravy\nneslýchaná smělost, Lukeš se ale spoléhal na své vý-\nborné hudební i literní vzdělání a na svou vylétnou\npaměť. Může se smělo říci, že málo zpěváku jde\nk divadlu s tak rozsáhlými vědomostmi, prá-\nvě u Lukeše bylo, neb on kromě práv a zpěvu pě-\nstoval v nadřečeué akademii co jen možná bylo dra-\nmaturgii u prof. Svobody, eslhetiku a historii hudby\nu prof. Beylla a italskou řeč u prof. Rypky. Všichni\ntři profesoři byli rození Česi, i Barth byl z českých\nrodičů, Lukeš iv tomto oboru předčil všecky druhé\nžáky v akademií, tak že od direktora akademie pana\nGloegla vždy co vzor všem představován byl,\nV Olomúci nemel Lukeš ani jedinkého přítele\nneb známého, který by ho byl při jeho prvním vystou-\npení jakkolivěk podporoval. I myslel si Lukeš, neštěstí\nto má též své dobré, neb kdyby byl propadl, byl by\npo divadle hned v noci upláchl po železnici zase do\nVídně, nepochlubě se žádnému, že již hned při prv-\nním svém vystoupení tak slavného vítězství si vydobyl,\nLukeš prosil direktora Bluma, aby, než vystoupí, mu něko-\nlik zkoušek s celým personálem při pianě dělati nechal,\nnačež mu tento zcela krátce odvětil, že opera Stradella\nje študována a že více než jednu klavírní a jednu orke-\nslrální zkoušku povolili nemůže. Tato poslední byla\nještě k tomu v den samého představení ráno. Lukeš\naž dosud na divadle nikde nebyl, až dosud jen zpíval,\nale na hru, a sice ušlechtilou, se slovem zpívaným\nvroucně souvisící hru, na tu, ač vždy myslel, přece ji\nfakticky osvědčiti nikdy příležitost neměl. Na svůj\npart musel tím větší zřetel brati, aby paměf do té samé\nnesnáze nepřišla, v které ruce i nohy vězely, oboje\nbyl by Lukeš milerád nechal doma, aby mu při zpěvu\nna divadle nepřekážely. Přišel večer. Lukeš při oblí-\nkání div že strachy neomdlel, brzo se ouzkostí potil,\ntu s ním zas zimnice třásla. Tu bylo dáno třetí zna-\nmení a ouvertura počala. Lukeš si vstoupl na tu osudnou\nloďku, která ho měla před obecenstvo dostavili. Opona\nse vytáhne, loďka sebou hne, Lukeš drží mandolinu\nv rukou, třese se jak osyka. před očima se mu dělají\nkola, on nevidí přese vše osvětlení ni dějiště, ni obe-\ncenstvo, má začnout zpívali a hlas mu odepírá službu*\nTu ho jeden chorisla šťouchne, šeptaje mu „Aber so\nsingens doch, Sie haben ja schon einqn ganzen Satz\nverpasst.\" Ale nic na plat> Lukeš mumlá brzy toto brzy\nono* Tak se úvod skončil, a mnohý snad si v divadle\nmyslely že to bude fiasko nun plus ultra. Lukeš vstoupne\nna jeviště, s pohybem těla rostla v něm zmužilost &"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "278", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.2", "texte": "pomyslil si tytam ty ničemné slrachy; kdo chce\nzvítězit, musí zdroj ten sám v sobě hledat, a dal se\nchrabře do práce. A myšlénkou touto v něm rostla\nduševní i fysická síla. V zastaveníčku následujícím počal\nse hlas rozvinovali a konec arie zpíval Lukeš již s zápa-\nlem vroucného milence, a nováčka uvítala po této zdaře-\nné přednesené arii všeobecná pochvala. Nyní teprv\nnabyl Lukeš celé své pružnosti a hleděl co možná hru\nsvou se zpěvem v celek sloučili. Pochvala obecenstva\nrostla každým jednáním, tak že po druhém a třetím\njednání pokaždé třikrát vyvolán byl. Druhý den hned\nusiloval direktor Blum na podepsání kontraktu pro příští\nsaisonu a povolil Lukešovi tak značný měsíční plat,\njaký až posud v Olomúci žádnému tenoristovi dán nebyl.\nPo tak skvělém veřejném se osvědčení ve zpěvu opustil\nLukeš dráhu právnickou a přijal sobě nabídnuté engage-\nment, dokonal ale dříve ještě čtvrtý rok práv, což se\nukončením července toho samého roku stalo.\nPrázdniny použil Lukeš k přiučení se nových\npartií, tak že maje tři opery na repertoiru začátkem\nříjnu 1853 své první engagement nastoupil, ai hned\nnejvělším miláčkem celého obecenstva se stal. V Olo-\nmúci se dávaly dvě opery týdně. Lukeš musel tedy\nskoro každý týden jednu novou operu študovat, mezi\nnimiž také takové obrovské partie byly jako „Jan z Ley-\ndenu\" v „Proroku\" od Meyerbeera, kterou náramnou\nÚlohu Lukeš v šesti dnech beze všeho průvodu si ovso-\njil a v které se též velice líbil. Než Lukeš po šesti\nměsících Olomúc opustil, měl již 24 partií na repertoiru,\ncož bylo ovšem jen tak vzdělanému umělci jak on mož-\nno. Mimo to velice unavující učení, zkoušky a před-\nstavení v divadle měl Lukeš ještě v městské škole hu-\ndební přednášky z historie hudby, z krasovědy, dekla-\nmace a theorie zpěvu, které hodiny Lukeš na vyzvání\ntainnějšího městského rady dra. Kaliny v ústavu onom\nV\n%darma dával. Žákyň byl v přednáškách valný počet,\njakž z poděkovacího, kaligraficky vyvedeného diplomu,\nkterý Lukešovi před jeho odjezdem z Olomúce 31. března\n1854 odevzdán byl, vysvitá. Zároveň s diplomem byl\nLukešovi skvostný peeetní prsten od dcery dra. Kaliny\nve jménu všech spolužákyň na památku doručen.\nŽe Lukeš sotva po tříměsíčném oučinkování di-\nvadelním v Olomúci již do Prahy engažován byl, se\nnásledovně stalo. Po odchodu Frant. Štégra k dvornímu\ndivadlu Vídeňskému bylo několik tenoristů do Prahy\npovoláno, kteří sotva že byli několikráte vystoupili,\nzase pro svou nedostatečnost propuštěni byli. Tu poslal\nv měsíci prosinci nebožtík ředitel divadla J. Stoeger\nv\nsvého kapelníka Frant. Skroupa na cesty, by nějakého\ndobrého tenoristu pro Pražské divadlo získal. Mezi jiný-\nv\nmi městy navštívil Franl. Skroup tenkráte i Olomúc\na právě v den jeho tam příchodu se dáyala poprvé opera\n„Rigolelto , v níz Lukeš ulohu „vévody z Mantovy\"\nzpíval. Lukeš znal tenkráte Frant. Škroupa jen dle\npověsti, aniž byl věděl, že do Olomúce zavítal a že\nv divadle za zvláštním účelem přítomen jest. Po prvním\njednání přišel tento na jeviště a dal si Lukeše před-\nstavit a po krátkém hovoru ho též k sobě na druhý\nden pozval, kdežto vstoupivšího Lukeše hned s vyzváním\nUMtal, jest-li by při Pražskem divadle engagement ne-\npřijal. Nejvroucnější přání Lukešovo, do zlatné Prahy\nse dostali, mohlo nyní uskutečněno býti, on mohl po\nnabídnutém mu místě jen sáhnouti, on ale váhal, neb\nkapelník mu na způsob všech obchodníků málo platu\npodával. Rozešli se tedy beze všeho výsledku, Škroup\nale zároveň Lukeše vyzval, aby tento divadelnímu ře-\nditelství Pražskému bezprostředně své požadavky ozná-\nmil, což on také učiniti přislíbil. Lukeš ale nepsal, neb\nkalkuloval tak, že jest-li ho při Pražském divadle sku-\ntečně potřebují, že se mu bude jistě ještě psáti a toho\nse také dočkal. Místo všeho psaní přišel ale Frant.\nŠkroup opět sám, maje plnomocnost, s Lukešem kon-\ntrakt uzavřití, což se také 31. prosince 1853 stalo,\nkterá událost, an výminky skvělé byly, v Olomúci ná-\nramného hluku nadělala. Jak velkou úctu a oblíbenost\nLukeš v Olomúci požíval, toho důkazem nejskvělejším\nbylo poslední jeho tamnější na divadle vystoupení.\n(Dokončení.)\n\nBurneyova hudební cesta po Čechách.\nPodává Karel Petr Kheil syn.\n(Pokračování.)\nV Německém Brodě, Jenících, Čáslavi, Če-\nském Brodě a v jiných místech prohlédnul jsem si\nškoly, a obzvláštní našel jsern v Čáslavě.\nVarhaník a kantor Jan Bulsick (má státi Dusseb,\nvlastně Dussik) a první houslista na farním kostele\nMartin Kruch, oba též učitelé, obeznámili mne zcela\nse svými školami hudebními. Navštívil jsem jednu,\nkterá byla plna malých dětí obojího pohlaví, šest až\njedenáct roků starých, které čtly, psaly, na houslích,\nhoboji, base a jiných nástrojích hrály. Varhaník měl\nv malém pokoji svého domu čtyry klavíry a na kaž-\ndém cvičil se malý hoch: jeho syn (později proslavený\nskladatel a pianista Jan Ladislav Dussek, f 1812 v Pa-\nříži) devět let stár, byl dosti obratný hráč.\nNapotom vedl mne do nevelkého kostela a hrál\npodivuhodnou fantasii na varhany, kteréž též jen jsou\nmalé; jejich objem jest od C až k tříčárkovanému c.\nllrál též fugu z pátrá na novou a líbeznou thému, již\nmistrně provedl. Dle mého úsudku jest jeden z nej-\nlepších varhaníků, jež jsem byl na své cestě slyšel."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "279", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.3", "texte": "Stěžoval si, že pro nedostatek cvičení, chybí mu sbě-\nhlosí, a doložil, že příliš mnoho učňů v počátečných\nzákladech vyučovali musí a tudiž času k študování\nnemá; při tom není jeho dům pln jen dětí cizích, ný-\nbrž též vlastních :\n„Chill penury repressed his noblo ragc!\" (Mra-\nzivá nouze potlačovala jeho ušlechtilý zápal), kterýž\npád nachází se u mnohých hudebníků, jichž duch a\nvlohy příliš dobré jsou pro takové otrocké práce; avšak\npři podobných okolnostech nezbývá jiného, než—li bud\npráci aneb dluhy zvoliti.\nPraha.\nMěsto to jest od obležení pruského , za kteréž\ndoby větší čásf domů se bořila, opět znova vystaveno,\na právě dostavil se dóm a císařský palác (zámek), kte-\nréž oba téměř zcela byly zbořeny. Varhany dómu5\nkteréž též od poslední války jsou nově a velmi velké,\nvydávají krásný tón. Za ranních služeb božích slyšel\njsem velmi pěkně na nich hrát, ačkoliv varhaník pan\nIVolf byl nemocen. Šel jsem, bych ho navštívil, a\npakli by mu možná bylo, s ním o stavu hudby v\nPraze mluvil; avšak sloužící, kterýž tam byl přede\nmnou, navrátil se strachy skoro celý bledý, a pravil, že\nby promne nebezpečno bylo, dům tento navštíviti, je-\nlikož pan Wolf pro zlou a nakažlivou horečku, kteráž\ntak velmi byla zuřila, musel střežili postel.\nPan Wolf, jehož uznávejí za nejlepšího varha-\nníka v Německu, má název zámeckého varhaníka, an\ndóm u prostřed zámeckých zdí se nachází.\n(Dokončení.)\n*) Pisatel životopisu Rob. Fuhrera v Bohemii praví, že\nv žádném díle den a rok narození Fuhrera nalezti nemohl.\nMy jsme se téhož dáta dozvěděli u pana Rob. Fuhrera, syna\nzesnulého Fiihrera. Mimo něho jest na živě ještě druhý syn Otto\na Fiihrerova choť.\n\nRobert Führer.\nKdož by z ředitelů kůru neb varhaníků neznal\njméno a díla geniálního kostelního skladatele Rob.\nFuhrera? O zajisté každý v Čechách i Německu ano\ni ve vesnicích, kde se jen kostelíček nachází. Miliony\nlidí oblažil R. Fúhrer svými krásnými skladbami, sám\nale nedosáhl žádného oblažení, ano zemřel v nouzi\ndne 28. listopadu ve Vídni. Robert Fúhrer narodil se\ndne 2. června r. 1807 v Praze *). Juž záhy co chlapec\nujal se ho znamenitý Jan Nep. Vitásek, staral se o jeho\nliterní a hudební učení otcovsky a odhalil mu všechny\ntajnosti z oboru hudebního. Fúhrer vynikal juž co mladík\nvýtečnou hrou na varhany a stal se za tou příčinou\nvarhaníkem na Strahově a u sv. Víta v Praze. R. 1830\nbyl od jednoty k zvelebení kostelní hudby v Cechách\nza učitele ne ústavě varhanicke'm zvolen, v kteaémž\npostavení až do r. 1840 setrval. Po smrti Vitáskové\nobdržel kapelnictví u sv. Víta. R. 1833 obdržel Rob.\nFuhrer první odměnu za svou figurální mši ar. 1836\ntutéž za své rekviem za Mozarta.\nNepořádný život uvedl často Rob. Fůhrera do vel-\nkých rozpaků, ano zbavil ho r. 1845 služby co ředitele\nkůru u sv Víta. Fuhrer byl jako bohužel mnohá geni-\nální hlava příliš lehkovážný a lehkomyslný a z té pří-\nčiny v špatných peněžitých poměrech. Kůr svatovítský\nmá dvoje znamenité housle velké ceny; jedny jsou od\nAnt* Straduariho z Cremony od r. 1760 a jak se praví\nod Santina Sanzza z Milána od r. 1634. Ve svých\npeněžitých rozpacích přišel lehkovážný Fuhrer na ne-\nšťastnou myšlénku a prodal dotčené housle od Stradua-\nriho. Věc tato se brzy vyzradila ana místě Straduarek,\ndrahocenného tohoto nástroje našly se docela obyčejné\nhousle, které znamenitý nástroj italský zastupovati měly.\nFuhrer se nemohl ospravedlnili a ztratil své krásné a\nvýnosné místo.\nNyní ale byl Fuhrer nucen komponováním se vy-\nživovati a byl nesmírně plodný ; skládal a psal theore-\ntická díla, téměř všecko pro obchodníka v musikáliích\nMarca Berru. Jsou-li jeho práce této doby něco zběžně\npsány a je-li na některých vidět, že jo v největší ry-\nchlosti skládal, by si vezdejší chleb vydělal; má přece\nvětší část skladeb jeho známky ryzého genia, jenž se\ndůkladným vzděláním vytříbil, ano mnohé skladby patří\nk těm nejlepším, které v posledních desítiletích pro var-\nhany a kostelní kůr skládány jsou. Asi roku 1845\nopustil R. Fuhrer Prahu, navrátil se však opět r. 1846\ndo Prahy, načež ku konci téhož roku navždy rodiště\nsvé opustil a obdržel varhanické místo v Solnohrade,\nkteré několik let zastával *). Avšak jsa nestálý, odebral\nse od tamtuď a cestoval v Bavorsku a v Rakousku a\npřišel konečně do Vídně, kdež 28. listop. 1. r. zemřel,\n(Dokončení.)\n\nBoucher a chudý musikant\nVýjev ze živoia.\n**)♦\nByl krásný letní den, když se ve Vídni v tak\nzvaném „Prátru\" velká slavnost odbývala. I-hnalo se tam\nonoho dne rnnoho lidstva, mladý a starý, vznešený pán\n\n*) Žádáme našeho ctěného krajana p. Jelínka, archi-\nváře Mozartu, by nám laskavé cas udal, jak dlouho se p. R. Fiih-\ner tam zdrzoval a kam se napotom odebral. Red.\n**) Bouch e r Á1 ex. narodil se v Paříži r4 1778. Již\nzáhy učil se houslit a hrál v 6lém roku svého stáří veřejné"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "280", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.4", "texte": "i sprosfák, vše se radovalo, i přišlo táké množství cizích\nna podívanou.\nKde jsou lidé veselí, tam hledá také nčco onen,\njemuž na lidském milosrdenství záleží. Protož tu byl\ntaké veliký počet žebráků, flašinetlářů a harfeníků, kteří\nsi chtěli nějaký krejcar vydělat.\nVe Vídni byl toho času živ starý, vysloužilý vo-\nják, jehož skromný invalidní plat k vyživení nepostačo-\nval. Žebrat nechtěl. Chopil se tedy houslí, na které\nbyl se od otce, rozeného čecha, trochu vrzat naučil.\nI sedávali; se svými housličkami pod starým stromem\nv Prátru a vedlé něho držel věrný pes v tlamě starý\nklobouk, [do něhož okolojdoucí nějaký krejcar hodit\nmohli když totiž chtěl.\nJednoho dne stál tam a hrál; pes seděl vedlé\nněho a držel klobouk; množství lidu hrnulo se okolo\nněho, chodilo sem tam ; ale do klobouku nechtělo nic\nkapat. Byli to chytráci, oni se na starce ani nepodí-\nvali; kdyby si ho jen trochu všimnuli, byli by museli\nmíti s ním útrpnost. Měl řídké, bílé vlasy a starý vo-\njenský pláší na těle. V mnohé bitvě bojoval a skoro\nv každé si nějakou jizvu utržil. Jen třemi prsty držel\nv pravici smyčec; kule mu byla ostatní dva odnesla a\nskoro tu samou chvíli utrhla mu větší kule celou nohu.\nA přec ti veselí lidé ná něj ani nepohlédli, na něj,\njenžto se byl tak srdečně na tuto slavnost těšil a po-\nslední krejcar na nové struny obětoval, a teď se vší\nmoci pochody a tance ze starých časů hrál!\nSmutně hleděl již kmet na to neustálé hemžení\nlidu, na ty veselé tváře, na tu pyšnou skvostu ost šatů\nKdyž se okolo něho smáli, projímala bolest duši\njeho, že si musí dnes večer s hladovým žaludkem v\ntmavé komůrce na bídné slaměné lůžko lehnouli. V tom\nohledu zdál se mu jeho pes být šťastnější, myslil si.\nTen najde dozajista někde nějakou kosf a utiší svůj hlad.\nI schylovalo se již skoro k večeru a naděje pr-\nsou starcových chystala se právě k západu jako slunce\nna obloze; mnohý rozveselený host vracel se již domů.\nTu zastínila hluboká bolesf vráskovité tváře starého in-\nvalidy, tak že si ani muže nevšimnul, kterýž nedaleko\nněho stál a již dlouho útrpně ho pozoroval. A když\nkmet konečně znamenal, že je vše nadarmo a ruka se-\nsláblá smyčcem déle vládnouti nechtíc sklesla, sedl si\nna kámen, podepřel čelo o dlaně a z očí mu vyhrkly dvě\nvelké slze; honem je ale zas utíral, aby si nikdo nepo-\nvšimnul, že starý voják pláče. Ale onen muž blíže\nněho to přece pozoroval; i zarmoutil se v duši své,\npak přistoupit rychle k starci, strčil mu zlatý peníz do\nruky a řekl: „Půjčte mi trochu své housle!\"\nKmet pohledl vděčně na pána, jenž trochu těžce\nněmecky rozprávěl, i podal sem housle, kteréž arci tuze\nšpatné nebyly, jen že na ně starý šumař bídně škrábal.\nCizinec naladiv housle jako zvonky, postavil se pak ve-\ndle invalidy a pravil: „Kolego, led budu já hrát, vy\nberte peníze.\" 1 počal hráli, že kmet s velikým podi-\nvením na své housličky hleděl a si myslel, že to ani\nty samy nejsou; neboť hlas jejich mu podivně duši\nprojímal a zvuky z nich plynuly jako perličky. Někdy\nse mu zdálo, jako by v nich andělské hlásky výskaly\na zas jako by někdo v nich u veliké bolesti naříkal, a\nto znělo tak žalostně, že starci z obou očí slze\nkanuly.\nTeď se lidé najednou zastavovali a hleděli na pána\na poslouchali podivné zvuky. Každý hned poznal, že\npán pro chudého stařečka hraje ale žádný ho neznal.\nI přibývalo pořád víc a více posluchačů. I panské ko-\nčáry zůstávaly stát. A co byla hlavní věc, každý uznal,\nco cizinec obmýšlí a poskytoval daru dle možnosti.\nTut lítalo zlato a stříbro do starého klobouku, i med,\njak tu právě každý měl a jak srdce chtělo. Pes vrčel;\nšlak ví, zdali radostí neb omrzelostí. Sotva klobouk udr-\nžel, tak byl těžký.\n„Vyprázdněte ho, stařečku!\" volali lidé na inva-\nlidu; „on se ještě jednou naplní!\" S radostí třesoucíma\nrukama učinil tak stařeček, i muself pak věru ještě je-\ndnou dary z něho do režného vaku vysypat, do něhož\nobyčejně housle ukrýval.\nA cizinci se leskly oči a skvěly se tváře, i hrál,\nže vůkol všichni: Bravo! výborně! volali. Celé množ-\nství bylo podivením a radostí u vytržení. Konečně\nspustil houslista známou hymnu Haydnovu „Bože, za-\nchovej nám krále!\" a tu začalo všecko radostí\njásati a klobouky i čepice lítaly do povětří. Houslista\nhrál s velikou vřelostí a ciluplností, s velkou bravourou\na nadšeností, až pak ku konci hymny housle do klínu\nstarce položil a zmizel, nežli kmet jen vděčné slovíčko\nprojevili mohl.\n\nv koncertu. Po smrti Rodea ucházel se o jeho místo v kouser-\nvatorium, ale nadarmo. Napotom šel do Spanět, kdež jej Karel IV.\nprvním solovým houslistou ve své kapelle učinil. R. 1809 na-\nvrátil se do Francie a pojal znamenitou virtuosku na harfu\nCelestu Bomherovu za manželku as ní podnikl mnoho uměleckých\ncest. Jeho nápadná podobnost s Napoleonem I. zavdala příčinu\nk následujícímu žertovnému výstupu s císařem Alexandrem.\nMatka Alexandra přála si Napoleona jednou vídeti. Car Alexandr\ndal Bouchera právě v Petrohradě meškajícího k sobě povolali a\nvelel mu. aby oblékl tam se nacházející uniformu Napoleona I.\na napotom představil ho matce své s těmi slovy: »Zde vidíte\nvelkého muže!íl Iíněžná podivila se nemálo, ještě více ale, když\nBoucher o housle požádán co přestrojený císař adažio s velkým\ncitem a lahodaostí zahrál. Z Petrohradu odebral se Boucher do\nNěmecka a zdržoval se r. 1823-—1826 v Berlíně. Roku 1827\nkonal opět uměleckou cestu v Německu, a jak se zdá, padá výjev\nlen se starým mudkantem do tohoto času. Na to navrátil se do\nFrancie. Boucher byl nejen co člověk, nýbrž i co umělec zna-\nmenitý vzláštník a mnoho anekdot koitijo o něm ve světě\nhudebním."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "281", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.5", "texte": "„Kdo to byl ?\" tázali se ze všech stran.\nTu přistoupil jiný pán a pravil: Dobře ho znám;\nto je znamenitý virtuos na housle z Francouz Alexaudr\nBouchcr (Buše), jenž tu své velké umění z útrpnosti\nprováděl. Nezapomeniž ale jeho příklad následo-\nvati. Potom nastavil svůj klobouk a poznovu lítaly\ndvacetníky pro invalidu. Každý dal co měl, a když pán\npeníze tyto starci do sáčku sypal, zvolal: Af žije\nBroucher! „Aí žije, af žije,\" volal lid. A vyslou-\nžilec sepnuv ruce modlil se : Pane Bože, požehnej ho\nnesmrtelnou korunou!\nTen večer bylo o dva štastné lidí více ve Vídni,\ntak alespoň myslím. Jeden byl onen starý vysloužilec,\njsa na dlouhý čas vší bídy zbaven, a druhý byl Bou-\ncher jemuž srdce J takové svědectví dávalo, jakovéž by\nmu mnohý záviděti mohl.\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nOpora. Dne 1. prosince dávala se ve prospěch\npana Mayra, kapelníka českých oper „Kouzelná flétna,\"\nbujará to zpěvohra našeho nesmrtelného mistra Mozarta.\nJakkoliv naivnosť, prostnosť, nelíčenosf ji karakterisují,\npřece se líbí pořáde v našem století, které žádá větším\ndílem bombastické a uchvacující výjevy. Co do prove-\ndení těší nás nemálo, že jsme s to, obecenstvu podati\nkritiku zcela uspokojující. Pravili jsme při předešlých\noperách českých, zeť to pouhé zkoušky, zeť to pro hla-\ndového sousto malé, tenkráte však nás překvapilo před-\nstavení zcela. Ze známých již sil spoluúčinkovali pan\nReichel (Tarnino), p. Appé (Papageno), p. Rafael (Mono-\nstatos) místo dříve oznámeného p. Lukeše, kterého však\ndosti dobře vynahradil, pan Strakatý (řečník), pak paní\nProcházková (3. dáma), sl. Ehrenbergova (královna), sl.\nGrabingrova (Pamina) a sl, Gaučova (Papagena). Pan\nReichel zpíval dobře (škoda jen, že u něho již tatam ji-\nnošská bujnosť a erotický vzlet, jeť přec drobet slabý.\nP. Appé byl až na čistou výřečnost českou dokonalým u\nprovedení dramatické jak zpěvácké úlohy. P. Strakatý\ntaktéž dostál zcela své úloze, Sl. Ehrenbergrova, která\npředstavovala královnu, byla též královnou co do prove-\ndení. Nikoliv pak sl. Grabingrova, kteráž ve zpěvu právě\ntak plakala jako při německých operách. Arie, v které\nběduje Pamina nad lhostejností Taminovou, bohy určenou,\na na kterou jsme se byli tak velice těšili, byla nám sl.\nGrabingrovou podána tak jako obraz nějaký, na kterémž\nvšechny barvy jsou rozetřené, Z nových sil jsme slyšeli\npana Herzoga (Sarastro), sl. Macháčkovu, sl. Beutlovu\n(1. a2. dáma), pak sl. Hofrichtrovu (1. genius). Pan\nHerzog má kapitální bas, objem veliký a k tomu hlas\nsilný, tak že se opět těšíme, až zase vystoupí, jen když\nse spřátelí lépe s měkostí české řeči; doufáme, že mu\nto nebude dělati velkých těžkostí, neb jinak jsme zúplna\ns jeho první hrou spokojeni. Ostatní podotknuté síly se\nobjevily co dobrou pomůckou pro nynější operní perso-\nnál, neboť silný hlas, čistá intonace se dočekají spíše rou-\ntiuy a vytříbenosti než obráceně. Kdož by tedy pochy-\nboval, že byl dům nabit ve všech koutech?! A že se\npředstavení tak povedlo, že souhra byla exemplární,\ndíky panu beneficianlu! Co do německé opery viděli\njsme dne 3. prosince „Figaro's Hochzeit\" od Mozarta a\n6. pros. „Waffenschinieda\" od Lortzinga. Poněvadž se tyto\nobě opery nedávno dávaly, jest obsazení známé poml-\nčíme tudiž pre nedostatek mís!a o podrobnějším referátu.\nZnamenitá koloraturní zpěvačka Berlínského\ndvorního divadla, paní Herrenburgová roz. Tuč-\nkova, rodilá Češka, dána jest na odpočinutí a obdržela\npři rozloučení se od J* M. krále na důkaz zvláštní pří-\nzné celý příjem v dvorním divadle. Dávala se k tomu\ncíli „Figarova svatba\" od Mozarta,\nKoncerty, V ponděli dne 2. prosince dával\nv sále Konviktském Vídenský pianista pan Decker kon-\ncert na piano. Přednášeli s panem prof. Mildnerem a\nSchmitem Beethovenovo trio (D-dur), pak solové skladby :\nCaprice od Mendelssohna, transkripcí na Schubertův val-\nčík od Liszta a Rhapsodie hongroise od téhož. P. Decker\nrozvinul u přednášení piec těchto velkou bravouru a obrat-\nnost; pohřešovali jsme však u něho čistotu hry a jasnost\nu přednesu. Zajímavější byl první koncert Ceci 1-\nské jednoty, jenž dvě orkestrální věci a sice „Máj o-\nvou královnu\" od St. Benneta a syn f oni i od Juda-\nsohna obsahoval. Sterndal Bennet nar. r. 1808 v Sbef-\nfieldu v Anglicku, jest syn varhaníka a patří k nejnada-\nnějším skladatelům anglickým. Bez nadutosti slohu vy-\nnikají jeho skladby hlubokou fantasií, duševní silou a\nčistotou slohu. Skladba svrchu uvedená může se zdaři-\nlou nazvali; některá místa jsou duchaplně podána a to\nzvláště místa čistě lyrická. Z podařených čísel vynikají\nhlavně první sentimentální arie F-dur a velmi karakteri-\nstická ballada Cis-moll. Ve skladbě této účinkovali paní\nProcházková, sl. Mikova, pan Bernard a Krén s velkým\núspěchem. Druhá interessanlní novinka byla synfonie od\nJudasohna, v nížto mnoho svěžích myšlenek, pikantní in-\nstrumentace, živý rhytmus a pěkné modulace četné obe-\ncenstvo k napnuté pozornosti poutaly. Provedení řízením\np. Apta bylo na tak nestejné síly velmi uspokojivé.\nTřetí večerní zábava kvarte tni odbý-\nvala se dne 28. listopadu 1861 v sále Konviktském. Sly-\nšeli jsme duchaplné trio pro smyčcové nástroje, d. 9. do\nG-dur od Beethovena, v každém ohledu ušlechtilé,\nco do myšlenek půvabné. Trio pro piano, housle a čello\nod slovutného Veita (rukopis), v němž slečna Prokšo-\nva na piano účinkovala a podvojný kvintet od Gobla\n(rukopis), kterýž poslední však ničím zvláštním nevyni-\nkal. Prof. Milduer, Brúckner, Weber, prof. SGhmit před-\nnesly všecky skladby se vší precísností as patřičnými\nnuancemi.\nSlečna Vojtíška Zad rob i 1 kov a. K slečně Za-\ndrobilk nasí krajance, která od několika dnů v Zá-\nhřebe meská, přišel jistý pán a představil se jí co c. k."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "282", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.6", "texte": "úředník, pravě k ní německy, že jí radí, aby nedávala\nv Záhřebe žádného koncertu, neboť aby byla jista, že ani\njeden c. k. občanský, aniž vojenský úředník se při něm\nneobjeví a protož aby raději bez prodlení Záhřeb opu-\nstila. Avšak naše umělkyně odvětila, že se nebojí v Zá-\nhřebě u svých slovanských bratří zůstali, jelikož je\nČeš ka.\nAlex. Dreyschock přibyl do Vídně a uspořádá\ntam dne 14. t. m. koncert.\nHudební literatura. „Utonulá\" je titul vý-\n| tečného čtverozpěvu pro mužské hlasy od chvalně zná-\nmého skladatele moravského Pavla Křižko vskóko, která\n1 nákladem činného obchodnictví v musikaliích Kristofa a\nKuhé v partituře a v hlásích vyšla. Čtverozpěv\ntento zosnován jest z národních písní a vyniká hlavně vý-\nborným vedením hlasů. Kde se skladba tato, jsouc ještě\nv rukopisu provozovala, zbudila všude velikou sensací\na došla nekonečné pochvaly. Poručujeme tedy všem slav-\nným zpěv. spolkům skladbu tuto, která jest bez od-\nporu znamenitým obohacením hudební literatury naší. V\ntomž skladě vyšla též 11.a 12. Pivodova píseň: „Do-\nbré jitro\" a „Zpívejte ptáčkové.\" Každá z nich stojí\n42 kr. nov.\n\nZ Pardubic, dne 2, prosince. (Zábava zpév.\nspolku.) Kdo pilné v těchto Jistech zprávy z Pardubic\nsledoval, ví zajisté, že dopisy tyto byly podnětem k zří-\nzení zdejšího zpěv. spolku, kterýž také horlivou snahou\na obětovností pana Fr. Jandy do života vstoupil. Od\ntoho času pozvedl se zpěvácký spolek, přispěl značně k\noživení společenského života, a vynikl brzy nad mnohé\nstarší zpěvácké spolky. Ze si slavný spolek pěstování\nčeských sboru, českých písní, českých d e kla-\nma cí|, slovem pěstování české hudby za účel\nvzal, zasluhuje tím většího uznání, tím větší pochvaly.\nA jak by to také bylo jinaký když spolek nejen značné\nčeské síly, ale i horlivé národovce, jako Janda, Klika\na jiné, jsou v sobě chová. O tom jsme se na novo\npřesvědčili pH zábavě, která se dne 1. prosince v ho-\nstinci „Na Veselce\" dávala. Program celé zábavy byl\nobezřele sestaven a výběr skladeb tak trefný, že se slav.\nspolku napodmíněná chvála za to vzdáti musí. Avšak\naby zábava ještě něčím zvláštním okořeněna byla, byl\nznámý deklamator humoristický, pan Přerhof z Prahy\nsem pozván a k deklamování požádán, což se i skutečně\nstalo. Obecenstvo sešlo se četně a zvláště z okolí při-\nbyli hosté k produkci této, jmenovitě z Chrudimi horlivý\nměšfanosla a ředitel spolku pan Klimeš a někteří čle-\nnové zpěv. spolku, činný kapelník p. Čeněk Vinař, p.\nměštanosta Peška z Bohdance a mnoho jiných pánu.\nZábava otevřena byla přiměřeným proslovem, k tomu cíli\nod pana Josefa Kliky sepsaným, jejž zde sdělujeme.\nSpanilá když vrací se k nám Vesna,\nzemi budíc opět k životu,\nslunko v ráj kdy mění pustotu:\naj tu ptactvo, procitnuvši ze sna,\npoletuje, hlasně pějíc jásá,\ntvorstvu city radosti své hlásá.\nI nám zavítalo slunko zlaté;\nslunko svobody a volnosti\nvzešlo nad obzorem vlasti svaté\nz blahé krále ctného milosti.\nNová, lepší doba na nás se usmívá,\nv srdce útěchu, radost; a blaho vlívá.\nNárod s novou silou k slávě nové vstává,\nnaději v lepší budoucnost se oddává.\nAj, což div, že četný pěvců sbor\nširé vlasti naplnil obor?\nže všude jeden hlučný slyšet jas\na písní všude se ozývá hlas?\nVždyť zbožný cit, jak bolnou srdce tíseň,\ntak radost vlévá Čech vždy ve svou píseň.\nIv nás vzbudil nové doby ruch\nstatných otců jarý zpěvný duch;\nvždyť koluje v nás čilá jejich krev\na znakem naším tentýž český lev!\nProtož k jednomu a k témuž cíli\nvěnovat vždy chceme všecku píli:\nzpěvem slavit drahou máti vlast\nbudiž naše heslo, naše slast.\nK národu vždy svému chceme stát i,\nvěrní co syni se k němu z n á t i;\nčeský chceme pěstovali zpěv,\nzpěvem srdce, mysl baviti,\nducha společného šlechtiti.\nKaždému pak píseň naše jev,\nchloubou že jest naší v městě pěti slavném,\njehož pověst zněla již ve věku dávném,\nkteréž zrodilo nám Arnošty a Smily,\nz něhož vzešly mnohé ušlechtilé sily.\nProtož v prsou vezdy se ozývej,\nv písních našich hlasně vždy zaznívej:\n„At žije král! Vlasti sláva! Pard u bičům\nzdar !\"\nProslov přednášen byl důstojně a když byl dokončen, ná-\nsledoval potlesk a volání „Sláva\" na zdar Pardubicňm. Na\nto následovala ouvertura „Vlasta\" od Eduarda Náprav-\nní ka, kapelníka v Petrohradě. Bylit jsme žádostiví na\nprovedení této skladby, kterouž Má t eřo v s ka kapella\nprovozovala. Provedení nevyhovělo v žádném způsobu\nani znalcům ani laikům. Příčiny toho budou as násle-\ndující. Jak ze všeho vysvítalo, neproštudoval pan\nkapelník Jedlička ouverturu Nápravníkovu, nedělal se\nsvou kapellou dostatečných zkoušek a nehleděl k tomn,\naby naladění všech nástrojů stejné bylo. O nuan-\ncích, o nějakém ohnivém přednesu a dokonalé precísnosti\nnemohu ani mluviti; neboť byla ouvertura, abych krátce\nřekl, „z jedné toliko vody\" Nicméně však\nlíbila se obecenstvu iv tom chatrném rouchu; neboť\nvynikalo všude skvostné jádro její. Hlučný potlesk platil\npouze zdařilému dílu; ačkoliv i kapelle povážíme-li\nže je vesnická, tak dalece chvála přísluší, že konala seč\nsíly její stačily. Dále slyšeli jsme čtyry sbory říze-\nním přičinlivého ředitele pana Fr. Jandy a sice: „Ci-\nkány\" od Fr. Vogla, „Loveckou\" od Ed. Náprav nik a,\n„Kadrilu\" z národních písní od Ferd. Hellera a „Vá-\nlečnou\" z opery Rienzi (v českém překladu) od Rich.\nWagnera. Zpěv. spolek držel se u přednášení velmi statně.\nSprávnost, ráznost a uhlazenosf zpozorovali jsme u před-\nnesu všech sborů a bylo patrně viděti, že páni údové\npilně se cvičí a láskou k věci nadchnuti jsou; co bychom\ntoliko si přáti mohli, bylo to, by se podruhé sbor „Lo-\nvecká\" v rychlejším tempu vzal. Sbory byly s velkou"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "283", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.7", "texte": "pochvalou od obecenstva přijaty. Nadaný teuorista pan\nToinšu zpíval Pivodovu píseň „Na výsosti hvězdy svítí\"\na pan ředitel Janda „Slovan Čech\" od Pivody. Oba\nvnikli do ducha písní a přednesli k všestranné spokoje-\nnosti obecenstva, byvše hlučnou pochvalou odměněni. P*\nJ. Srůtek přednesl na housle balladu od Ernsta a osvěd-\nčil, že s nástrojem svým náležitě zacháxeti umí. Velké\nsensace zbudil humoristický deklamator pan Přerhof\nz Prahy, jenž mimo určené deklamace „Rychtářova pří-\nprava\" od F. Ehrenbergra a „Žena\" ještě několik men-\nších deklamací a také svého „Vysloužilce*' se skvělým\núspěchem přednesl, začc-ž se mu nekonečné pochvaly do-\nstalo. Po prvním oddělení byly čestným členům Par-\ndubického spolku di pl omy odevzdány. Ředitel p. Janda\npřečetl vždy jméno každého jednotlivého čestného clena,\nodůvodnil několika slovy zásluhy každého, načež při sla-\nvné hudbě každému diplom odevzdán byl, a sice pánům\nLorenzovi, Dumontovi, Kisslingrovi a Em. Melišovi, re-\ndaktoru Dalibora, jenž z Prahy sem zavítal. Po koncertě\nbyla v hostinci „Na kopečku\" pro cleny zpěváckého\nspolku hostina, při nížtose p, Em. Melišovi „Sláva\" a „AI\nžije\" provolávala. Po ukončení hostiny pan ředitel Janda\npáně Nápravníkovo následující psaní z Petrohradu před-\nčítal. Znít takto: Slavnému Pardubickému zpěváckému\nspolku. Drazí pánové a krajané! Vědom jsa horlivé snahy\na velechvalitebného veřejného počínání Vešeho slavného\nspolku, který nejen k rozšíření naší skromné, teprv ve\nvyvinování spočívající hudební literatury všemožně při-\nspívá, nýbrž i svou laskavou ochotnost častým spoluou-\ncinkováním ve vůkolí naší drahé krajiny, zvláště na dni\npamětihodných kostelních slavností našich zvěčnělých a\npro vlast trpivších výtečníků, jakož i při odbývání ve-\nřejných besed a zábav (jak hudební časopis „Dalibor,\"\npak „Národní Listy\" a „Čas\" ve svých zprávách uvediy)\nk čilému povzbuzení naší prvoslavné národnosti na jevo\ndává, pokládám sobě za velikou cest, Vašemu slavnému\nzpěváckému spolku svou skrovnickou, však horlivou sna-\nhou k národnosti nadchnutou práci/ tři básně Čelakov-\nského: 1) „Radostné cestování,\" 2) „Zrušení\nslibu\" a 3) „Vávra\" v hudbu pro sborový zpěv uve-\ndené Vašemu zpěváckému spolku, svým milým spolukra-\njanňm prozatím v rukopisu v nejvělší úctě věnovati.\nVelmi rád obětuji všechny své skromné síly, bych sobě\nvědom byl jenom toho nejmenšího podílu velechvalitebné\nhorlivosti, kterou Váš slavný zpěvácký spolek nad jiné\nvyniká. Dovolte, pánové, bych se Vaším oddaným přítelem\nnazvali a Vám srdečné pozdravení sděliti mohl. Vás věrný\nspolukrajan Eduard Nápravník, kapelník n knížete Yusu-\npova. V Petrohradě, 8. listopadu 1861. V listu tomto\noceněny jsou zásluhy Pardubického zpěváckého spolku,\njakož i od pana Nápravníku oznámeno, že jim tři své\nnové sbory věnuje. Po přečtení tohoto listu provolá-\nvalo se „Sláva\" pak „Ať žije\" panu Ed. Nápravníkovi,\npanu Melišovi, radaktorce „Lady\" a panu Přeřhofovi,\nPardubskému zpěv. spolku atd. Společenská zábava tr-\nvala až do samého rána a kojíme se nadějí, že nám brzy\nzase slavný zpěvácký spolek takovou zábavu uspořádá.\n\nA. E. Z—ý.\n\nZ Tábora, 15. listopadu 1861. (Pokyn zpěv.\nspolku a produkce. Každý člověk má arcil přirozenou\nsobě žádost, aby to co činí chváleno bylo, aby se činy\nsvými vyznamenal, zkrátka každý má v sobě trochu cti-\nžádosti a sebeniiíovnosti. A jak s jednotlivcem, tak jest\nto i s osobami morálními neb spolky, neb i ti z lidí\nsestávají. Též zpěvácký spolek náš vlastnost tuto\ndokazuje, vlastnost, která v jistých mezech držena chvá-\nly, meze ty ale překročujíc, hany zasluhuje. Při každé\nz dosavádních produkcí spolku zpěváckého sly-\nšeli jsme vždy jiné sbory, jiná sola zvívati, jiné hudební\nkusy hráti, jiné deklamace a pod. přednášeli. Dle přísloví\n„variatio delectat\" (rozmanitost baví) chce snad spolek\nnáš stálými novinkami vynikat/ a vavřínu sobě získati.\nNež my jsme mínění jiného. Co se týká sól, hud-\nby a dek lamač, necht zůstane při pořádku dosavád-\nném, ačkoliv mnoho sól slyšeti tak příjenmo není. Jinak\nale ohledně sborů. Kdyby údové spolku všichni byli\nzpěváci již vzdělaní, jimž by zpívání not zhruba žád-\nných, neb alespoň malých obtíží působilo, pak bychom\nk posluchacstvu ale ještě nepřihlížejíce rádi sou-\nhlasili se spňsobem cvičení a produkcí jeho. Výkonní\no udové spolku ale, z velké části zpěváci necvičení,\njiž ve hlasech jednotlivých s každou novinkou dlouho zá-\npasili musejí, tím více pak ve sboru čtyr- neb osmihla-\nsovém, tak že se jim oučinkování často stane povinností\nmravní sice jen ale nelibou a spolek následovně často\nnedostojí povinnosti stanovami sobě vytčené, aby každého\nměsíce produkci dával. A jaké byly posud přednášky\nsborů tak pracně nacvičených? Bývaly s ohledem na\nzpěvné síly spolku dobré, nikdy se to nepřivedlo ale\nk tomu, aby též s pravým citem as precísností\nse vyvedly. Kdyby se ale někdy žádný nový a ně-\nkdy jen jeden nový sbor přednášel, více pak starších\nt. j. již nacvičených, tuř by oudové výkonní s větší\nchutí se cvičili a neviděli by ve cvičeních jen povin-\nnost, nýbrž i zábavu svou, oni a učitelové jejich na-\nbyli by času, aby obsah textu a komposice a spojitost\nobou více sobě osvojili, do nich se vmysleli a se též spů-\nsobilejšími stali, by takové kusy s citem pravým a pre-\ncisně přednesli; mimo to docílila by se výhoda ta, že by\nse v každé cvičební hodině díl theorie a počátky\nzpěvu (a hudby) učiti mohli, aby přec každý s jistotou\nvěděl, co jest to klíč, tónina a p., jak se berou kvin-\nty, septimy atd. Přízeň obecenstva táborského také do-\nvoluje spolku, aby některému z učitelů svých nějakou\nodměnu měsíčně poskytoval! Přihlížejíce k obe-\ncenstvu, tuť by totéž, co by se dle vysloveného zdání\ndíti mělo k vůli údům výkonným, nejvíce jen k potěšení\na ku zvýšení krasocitu obecenstva sloužilo ; neb by citu-\nplnějších a precisnějších, tehdy vždy krásnějších předná-\nšek slyšelo, ono by sbor neb píseň, již jednou slyšenou\npo druhé a po třetí více pochopilo a zažilo, spolek pak\nby účele svého teprv ve plnější míře dosáhl, a nacházel\nse v mezech ctižádosti neb sebemilovnosti zcela přiroze-\nných, chvalitebných. Nenamítejž nikdo, že se starší\nzpěvy často opakují, ku p. na Převrátilce, ve Srabově a\njinde, nýbrž pomysli si při tom, co jest zpěv, co jest\nzpěv sborový a čím má býti zpěv spolkňv z pě-\nváckých! Dále podotknouti musíme, že v každém,\ntehdy ive zpěváckém spolku veškerá řevnivost a ne-\npřízeň, veškerá přílišná a nevčasná outlocitnosf jednot-\nlivců přestali má, neb tol jest škoda ba zkáza celku.\nKdyž tedy na př. dva z oudů výkonných při jedné pro-\ndukci jeden basové, druhý tenorové solo zpívali a po\nzpěvu onen hlučným potleskem, tento pak ladnon ticho-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "284", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611210-01.1.8", "texte": "stí odměněn byl, nezáviď toho jeden druhému, nýbrž po-\nmysli si eo's chtěl k vůli celku, ku cti spolku hleď, aby\ndruh tvůj posluchaěstvu příjemnější co nejdříve zase vy-\nstoupil, neb ty jsi k podpoře celku se svou ctí zavázán,\nkladeš—li ale ze záští druhu svému překážky, slouti mu-\nsíš bezectným a soudružství onoho nejsi hoden. Každý\nnecht sil svých na pravém užívá místě! Nadzmíněné\nvady opět patrny byly při produkcí, již spolek zpěvácký\ndne 1%. listopadu t. r. v sále zdejší střelnice uspořádal.\nVe všech třech sborech „Žežulinka\" „Žárlivý basař\"\nod L. Zvon a re a „Jarní sen\" patrné bylo namáhá-\nní, scházela lehkost a precísnosf přednášky i u sólistů,\ntím více u sboru, následovně se také pravý cit nevyvinul,\nk čemuž ještě nepříjemný tenor I.v tónech vyšších přispěl.\nNejméně ale podařil se sbor „Žárlivý basař\" a špatný\ndojem posledního zpěvu toho hledělo ředitelstvo již zná-\nmějšími sbory napotom zpívanými umírnit. O ouvertuře\n„Stradella\" tehdáž ani slova neztratíme. Duetto „Umlklo\nstromů šumění\" od Bendi a od sl. Hofman nové (so-\npranoj a od sl. Žofie Wildma ntiové (alto) velmi mile\npřednášeno bylo, ačkoliv by více souhlasnosti nebylo ško-\ndilo. Slečna Ž. Wildmannová deklamovala též „Já\njsem Češka\" (číslo 6) a dokázala nejen neobyčejnou pa-\nmět, nýbrž i outlost citu svého, neb dovedla sobě rnuohé\ntrpkosti v básni obsažené přednáškou samou zmírnili;\nposledními řádkami pak zvláště na Zdenku poukazujíc\nvlasteneckým citem hluboce projeveným u posluchaestva\nnadšení způsobila a přehlucným a také v plné míře zaslou-\nžilým potleskem opětně odměněna byla. Vřelé díky a chválu\nvzdáli musíme slečně Ž. W.i že první byla, kteráž se o\nsbírku ve prospěch naší Zdenky zasadila; spolu ale litu-\njeme, že se jí s jistého svrchovaného místa překážky či-\nnily. Doufáme, že se takových překážek klásti nebude\nvýbora, který se ve prospěch Zdenky jmenein pražského\nvýboru zřídil, jen vřelé oucastenství měšťanstva, pak\nnení pochybno o skvělém výsledku sbírky. „Kletbu\npěvce\" deklamoval p. František Ryba velmi prostředně,\nneb mohutná tato báseň požaduje mimo vyvinutý cit také\nmaterielních prostředkův deklamatorních, kteréž jsme ale\nu p. R. i co do postavy i co do hlasu pohřešili; jisté\nby se úkoly humoristické neb alespoň méně přísné pro\nchvalué snahy páně deklamatorovy hodily. Po ukončené\nprodukci poctili mladší hosté také terpsichoru jaksi na\nrozloučenou před blízkým adventem, a tak se veselá a\ncetne navštívená zábava skončila. N. N.\nZ Tvrze u Hradce Králové. Po dlouhé pře-\nstávce připravila nám zpěvácká jednota Královéhradecká dne\n5. t. in. s svou veřejnou produkcí utěšenou večerní zá-\nbavu. Návštěva, jako vždy, byla přehojná ba i z okolí a\nze sousedního města Josefova četně zastoupena. Program\nzábavy této vyhověl pro tenkráte dosti rovnopráv-\nnosti, a také co se ceny přednesených čísel dotýce,\nvelmi hudebně výtečným ředitelem p. Styblíkem se-\nstaven byl. S politováním jsme spozorovali, že leckdos\nkysele na to pohlížel, že pro tenkráte více rovuoprávnosti\nšetřeno bylo než před tím, ano kdosi nejspíš z příčiny\nté (jehoito jméno ze šetrnosti u veřejnost vydati nechce-\nine) jak medle produkce začala, po sále chode, sem tam\nsvůj nepovolaný hlas o programu a výsledku roztrušoval\ns jakousi učenou pitvorností, jen že to vypadalo tuze po\nbabsku. Bylo by věru žádoucno, aby se v každém městě\nněmeckém vyhovělo národnosti naší, než se Bohu žel\nstává!!! Ačkoliv ináme u nás té kultury až nazbyt, přece\nkrál o hradecká zpěv. jednota, jsouc si svého hu-\ndebního účelu vědomá, vždy ňáké dobré sbory německé\nzpívá, ano i pro tenkrát dva velice zajímavé a klasické\nzvolila ; tudiž nemáme ničehož proti tomu, seznámíme-li\nse takovýmto způsobem s plody hudebními sousedního\nnárodu zajisté ušiechtujícími, ale nechceme a slavně se\nohrazujeme, aby se chvalně známe jednotě zpěvácké ve vyvi-\nnování a pěstování zpěvu našeho národního zúmyslně\npřekáželo!! Pročež vary! každý nepovolanec. Ze sborů\nnašich jsme slyšeli: ráznou „Kovářskou\" od Vogla;\nvznešený „Rekův sen\" od Slavíka; dojemného „Šohaje\"\nod Kr ížkovského; „Žel a chmel\" od Mendelssohna;\na rozmarný „Svět se točí\" od Vašáka. Že jednota\nzpěváčka královéhradecká, svou pilností známá, která\nsi se svým českým zpěvem při sjezdu Teplickém dru-\nhou cenu (ačkoliv jí první, kdyby nebylo Němců, patřila)\nslavně vydobyla, že tato jednota zpěv. veškeré sbory mi-\nstrnou precisností přednesla, nelze pochybovati, což každý\nnepodjatý se vší chválou vyznati musí. A přece jakýsi\nreferent v tetce Bohemii, jenž o řečené produkci podotkl,\nani slova nevěděl aneb neuměl pověditi o duchaplném\nsboru „Rekův sen;\" o něžném k srdci jdoucím „Sohaji,\"\no rozmarným „Svět se točí ačkoliv zacasto o salátě, o\npetrželi rozvláčně mluvívá jemu se tenkráte líbila\njednoduchá arle z „Trovatore,\" ovšem výborně předne-\nsená na křidlatec jedním hudebníkem kapely p!uku krále\npruského ale koncert to ještě nebyl, jak se p, refe-\nrent vyjádřil, což kdyby opravdu myslel, vydal by o svých\nhudebních vědomostech velké testimonium paupertatis.\nVlastně doufáme, že zpěvácká jednota v Hradci\nKrálové se ničím, ani klepy, ani kyselostí, aniž stroje-\nnou jakousi panskou nevšiinavostí, ovšem směšnou, odstra-\nšili nedá od chvalného počínání a šlechetného působení\nsvého, zvláště tykaje se rovnoprávnosti a slušných\nžádostí obyvatelstva českého, města tak staroslavného\na okolí jeho. Ano můžeme tvrdili, že s povděkem bylo\npřijinuto od králohradeckých zpěváků junáckých, když se\npři bohatýrském sboru „Rekův sen\" innohé oko při naši\nkrásné pleti zajiskřilo, při nyjícím „Šohaji\" zarosilo, a\npři ctveraěivém „Svět se tocí\" mnohé srdečko rozveselilo\ntoliko to ještě dlužno podotknout, aby naše národov-\nkyně se neostýchaly své zalíbení projeviti nad tím, co\nkrásného a chvály hodného jest* Jakých tu bráti ohle-\ndů? a na koho? S Bohem.\n\nListárna.\nPánům dop. v Selcanech a Strak. Prístě. Zdařilé\nsbory „Mornar\" (horvátský) a pochod „Vzhůru ku zpě-\nvu\" od kap. Vinaře dostanete buď u nás neb u dotče-\nného kapelníka v Chrudimi. První stojí 30 kr.; druhý\n40 ki\\ r. c, — Panu dop. v Brně. Užijeme ve výtahu.\n\nK číslu poslednímu (36) přiloženy budou všechny tři notové přílohy, obsahující nové duetto od K. Bendla a\npísně s průvodem piana a houslí od A. Hnili č k y. Prsemie „Horákovo graduale\" bude všem pánům do\nnového roku poslána."}]}