{"numero_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_sha256": "fadf9019d5ece58a60241fcac9e0706ddc376b5a31a79efe22a342c2cd024ce3", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1861/12/20_01/bmtnabd_1861-12-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "285", "page_fin": "286", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.1", "titre_corps": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "titre_sommaire": "Jan L. Lukes. Životopisný nástin, podává V.D.M.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3743, "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Dokončení.)\nDávala se opera „Rigoletto\" již po deválé v té\nsaisoně, a že Lukeš naposledy vystoupil, dal ji ředitel\nu vyzdviženém předplacení. Nicméně bylo divadlo pře-\nplněné. Jak Lukeš vystoupil, uvítal jej bouřlivý potlesk,\nkterý se po každé jeho scéně opakoval. V posledním\njednání, jak známou strofovou píseň „La donna ě mobile\"\nzapěl, tu ze všech stran tolik věnců, tolik kytek naň\npadalo, že v pravdě místo na divadle, v zahradě plné\ncarokrásných květin stál. Věnce měly vesměs těžké\nkrásné, rozličnými malými básněmi potisknuté hedbávné\npentle a celé sklenníky byly pro tento večer okras\nsvých oloupeny. Nekonečné jásání veškerého obecenstva\ndoprovázelo tuto velezajímavou scénu. Lukeš byl nad\ntímto neobyčejným výrazem lásky obecenstva tak po-\nhnut, že radostí až slzel a pro okamžik mu nebylo\nmožno dále zpívati. Větší díl těchto stužek chová Lu-\nkeš až po dnes co spomínku drahou a milenou. Mládež\nčekala, až Lukeš z divadla vyšel a dělala mu až do\npolovice rynku špalír, načež skvostná hostina, kterou\nctitelé Lukešovi na rozloučenou uspořádali, tento pro\nněj památný večer ukončila.\nLukeš přijel do Prahy na zelený čtvrtek 1854 a\npředstaviv se hned řediteli Stoegrovi a divadelnímu in-\ntendantovi rytíři z Bergenthalu, byl od posledního pro\ntentýž večer k soirée zván, kdežto si u skvělé tam\nzvané společnosti velké přízně a chvály svým zpěvem\nzískal, což mu i nemálo při jeho prvním vystoupení\nna divadle prospělo. První partie, s kterou Lukeš před\nPražským obecenstvem se osvědčil, byla úloha „Arthu-\nra\" v „Lindě,\" a této následovaly partie „II duca de\nMantova\" v „Rigoletto\" a „Stradella.\" V každé nad-\nřečené úloze byl Lukeš několikráte hřmotným vyvolá-\nním poctěn aveškerá kritika Pražská uznala jednohlasně\njeho velké vlohy jakož i jeho výbornou školu, a právě\ntato poslední to byla, která mu až posud trvající nad-\nšenou oblíbenost u veškerého obecenstva dobyla. Ale\ntím, že se hned z počátku líbil, se Lukeš neuspokojil,\ndobře věda, že toto ještě umělce v pravém slova smy-\nslu nečiní a cvičil svůj hlas, kdykolvěk nebyl v před-*\nstavení divadelním zaměstnán, úplných pět hodin. Tímto\nnepřetrženým systematickým cvičením a dresovánírn\ndosáhl Lukeš tak úplnou vládu nad svým hlasem, že\ns ním dělali mohl, cožkoliv chtěl. Jeho hlas stal se\nkaždé jen možné nuance schopným a tím se také vy-\nsvětlují samo sebou jeho velké výsledky. Těm dobrým\npřátelům v Brně, ve Vidni i v samém jeho rodišti, kteří\nuslyševše, že chce jiti k divadlu, se mu nestoudně vy-\nsmáli, těm Lukeš notně vytřel zrak a ukázal jim', co\nz poměrně malého hlasu se dá utvořiti. Nezlomná,\nželezná vale odstraní vždy i na odpor\nse stavící překážky a touto neúnavnou duševní silou\npřekonal Lukeš také i ty nejjizlivější protivy. Zpěvák,\nkterýž chce na divadle nejen laikovi, nýbrž uměl-\ncům samým zadost tidinilij musí svůj hlas, a byt\ni sebe ohromnější byl, duševním rouchem odíti.\nDuševní síla to jest, která v hlasu a postavě cha-\nraktery tvoří a obecenstvo šmahern okouzlí a upomínku\ntrvalou pěvci zachová, hmotní síla, a byt by hlas jako\nzvon zněl, nedokáže toho nikdy.\nRepertoir Lukešův se po ty tři lota, co při Praž-\nském divadle engažován byl, padesáti partiemi rozmno-\nžil, a ač i mimo divadlo tak oblíben a hledán byl, že\nskoro žádný velký koncert, žádná nadobyčejná kostelní\nprodukce, žádné oratorium bez jeho spoluňčinkování se\nv Praze nedávalo, vznikla [nicméně již koncem dru-\nhého roku jeho pra žského engažementu v něm myšlen-\nka, divadlo, v kterém za lak krátký čas tolik slávy si\nvydobyl, po uplynutí kontraktu docela opustiti, k čemuž\nkapelník František Škroup svým jizlivým, nanejvýš\nnešlechetným jednáním největší a nejbližší příčinu za-\nvdal. Lukeš se neměl c*j obávati, že se mu při jeho"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4418, "texte": "rozsáhlém vzdělání v kruhu občanském nějaký obor pro\njeho činnost nevyskytne a byl stran toho vždy dobré\nmysM. Sotva se to novinami rozneslo, že Lukeš Praž-\nské divadlo opustiti hodlá, dostal z Německa a Ra-\nkouska v krátkém čase osmnáct nabídnutí k enga-\ngementu, mezi nimi bylo jedno k Drážďanskému dvor-\nnímu divadlu se skvělými výminkami. Lukeš ale ne-\npřijal nižádné. Cedule divadelní ohlašovaly poslední\nvystoupení Lukešovo a byla to náhodou ta samá opera,\nv které Lukeš s Olomúckým obecenstvem se druhdy\nloučil, totiž: „Rigoletto.\" Sotva na scénu vkročil, uví-\ntal jej bouřlivý potlesk veškerého obecenstva a po celé\npředstavení ani jedna scéna neuplynula, aby obecenstvo\nnebylo svou vřelou sympathii Lukešovi na jevo dalo*\nPři posledním jednání a po skončené zpěvohře byl Lu-\nkeš při nekonečném vyvolávání a jásání obecenstva\nvěnci a kytkami obsypán. V akademii ve prospěch\nústavu pro zaopatření slepých byla k poctě Lukeše če-\nská báseň, která mu na atlase tištěná doručena byla,\nmezi posluchače rozdávána a provolávání mu „Sláva\"\nnemělo konce. Den na to odebral se Lukeš do Krá-\nlovce (Kěnigsberg), kdežto osmkráte pohostinsku na\ntamějším divadle s velkým prospěchem vystoupil a\nprocestovav západní Německo vrátil se opět do staro-\nslavné Prahy. Cesty konati, lid a země poznati byla\nvůbec již od mladosti nejvřelejší touha Lukešova. Tak\nprocestoval co gyinnasista v prázninách celou ,\ndolní Rakousy a i hodný díl Slovenska. Tenkráte\nsi Lukeš ještě nepomyslel a pomyslili ani nemohl, že\nmu nářečí slovenské, kterémuž se při léto příležitosti\npřiučil, lak značné výhody v představení opery „\nteník\" poskytne, v které úloze co pravý vzor od ve-\nškeré kritiky uznán byl. Peněžité prostředky, by mohl\ndalší cesty podnikali, si Lukeš hleděl v čas svého Praž-\nského divadelního kontraktu hojně zaopatřili. Aby ale\nty cesty měly pro něj větší užitek, hleděl si dříve\nnež je konal, osvojit pro své budoucí postavení po-\ntřebné vědy. Tak študoval Lukeš v Praze lučbu,\nv Brně u ředitele realky dra. Auspitze knihvedení,\npodrobil se u prof. Ballinga v fráze přísné zkoušce\nz některých na luébě se zakládajících odborů průmyslo-\nvých a nyní teprv nastoupil své dávno již zamýšlené\ncesty; a procestoval celé Ně, Anglicko, Belgii,\nFrancouzsko, Švýcary, Savojsko, Tyrolsko, zdržel\nse tři čtvrtě roku v Mnichově, kdežto u prof. Lie-\nhiga a u prof. Kaisralučebné přednášky pilně na-\nvštěvoval a zároveň v Deiglmayrově velkém pivováre\nv praxi vstoupil, a když i tu si vše potřebné osvojil,\npodrobil se u tamějšího magistrátu u zvláštní k tomu\nustanovené komise přísné zkoušce z\na obdržel skvělé vysvědčení. Ku konci července 1860\nzavítal Lukeš opět do naší milené Prahy, kdežto se 15.\nlistopadu toho samého roku s roztomilou slečnou K.\nKučerovou, dcerou váženého sládka a měšfana oženil.\nBylo by nyní již zbytečné v životopisu pokračovati, ne-\nbof vše důležité, co Lukeš pro národní hudbu a hu-\ndební umění vůbec učinil, zaznamenáno jest v těchto\npo 4 leta vycházejících listech. Jeho zásluhy o zpěv\nčeský, o národní písně, o zaražení zpěváckého\nspolku vHlaholuu jsou vůbec známé a netřeba se o\nnich zmínili. Nesmíme však opomenouti, že Lukeš Tann-\nhausera, kterážto opera se ve Vídni líbiti nechtěla, k\núplné platnosti tam přivedl; nebot zpíval partii Tann-\nháusra as ve 14 dnech 7kráte s nejskvělejším úspě-\nchem. Lukeš působí vydatně svým mistrným zpěvem\nk oživení národního ducha. Důkazem toho jest velký\npočet besed na venkově, v nichžto se zúčastnil. Ye\nVídni účinkoval několikrát Lukeš ve veiké „Slovanské\nbesedě,\" kdež nesmírnou sensaci zbudil a jeho ctitelově\nvydali jeho podobiznu s heslem: „Kdo má písně jako\nmy, kdo je zpívá jako Ty ?\" a jemu ke cti složil vý-\ntečný básník Furch krásnou báseň. Lukeš byl za své\nzásluhy od mnohých hudebních společností za čestného\núda zvolen a páni študující techniky a university vě-\nnovali mu na důkaz úcty své krásný obraz\nníka\" od Ferbra jakož upomínku na jeho mistrné pro-\nvedení Škroupovy opery „Dráteník.\" O jeho přednesu\nnárodních písní dalo by se mnoho článků psáti; avšak\nponechávaje to na jiný čas, zmíním se toliko o jeho\nosobnosti.\nJ. L. Lukeš je prostřední postavy, černých ka-\ndeřů a modrých, duchaplných a jiskrných očí. Lukeš\njo muž skrz na skrz šlechetný, účinný, rozšafný a\nupřímný, horlivý vlastenec, podporovatel všeho krásné-\nho, výtečný společník, věrný přítel, zkrátka muž vší\núcty a vážnosti hodný. Kéž šťastně a dlouho žije\nk oslavě vlasti a národu svého"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "286", "page_fin": "288", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.2", "titre_corps": "Burneyova hudební cesta po Čechách. Podává Karel Petr Kheil syn.", "titre_sommaire": "Burneyova hudební cesta po Čechách. Podává Karel Petr Kheil syn.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.2", "debut_caractere": 4420, "fin_caractere_exclue": 5025, "texte": "Burneyova hudební cesta po Čechách.\nPodává Karel Petr Kheil syn.\n(Dokončení,)\nSpolečnost cestujících hudebníků uvítala mne v ho-\nstinci, kde jsem byl na obědě. Hráli na harfu, housle\na lesní roh rozličné menuetty a polonézy, které sice\npěkné byly, však jejich přednes nedodal jim půvabnosti.\nSnad bude divno, že hlavní město tak hudební říše,\nkde duch každého obyvatele může svobodně se cvičiti,\nnemá více větších hudebních umělců. Příčina toho dá\nse snadno vypátrati, pováží-li se, že hudba jest jedno\nz umění, míru, musy a hojnosti; a pak-li dle mínění,\nRousseau-a umění jen za nejzhoubnějších časů kve-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5005, "texte": "tla, musely přec za těch časův panovali mír a bla-\nhobyt. Čechově však nepožívali nikdy delšího míru\na též v krátkých mezičasích míru žila jich vysoká\nšlechta málo kdy v hlavním městě, nýbrž následovala\ndvůr do Vídně: pročež chudší, kteří v mládí svém hudbě\nvyučováni byli, nepovzbudí se, aby pokračovali v hudbě\nv starších letech, a pročež slouží jen k hudbě pouliční\naneb k služebnosti.\nMnozí z těch, kteří hudbě ve školách se učí, od-\ndají se napotom pluhu aneb řemeslu; a pak neslouží\njim jejich hudební znalost k ničemu, než že zpívají\nspolu v kostele *), aneb že doma se vyrážejí, což vlastně\njest nejdůstojnější upotřebení hudby.\nNěkteří cestovatelé jistili, že česká šlechta na\nsvých statcích drží si hudebníkův; což však jest zcela\npřirozené, jelikož služebníci, obyčejně synové sedláků\na řemeslníků, ve škole bud městské neb vesnické, jak\njiž řečeno, hudbě jsou vyučováni.\nPraha jest výjimkou, nebot zde není částí školního\nvyučování, nýbrž hudebníci přicházejí sem z venkova.\nOd času k času vyjeví se na venkovských ško-\nlách velké genie, jako na př. v Německém Brodě, ro-\ndišti slavného Státnice. Jeho otec byl kantorem v měst-\nském kostele, a pro své skladby a co houslista později\ntak proslavený Stamic, byl v obyčejné škole městské,\nmezi hochy obyčejných vloh vychován, kteří co nezná-\nmí tvorové žili a zemřeli. On však prorazil, jak druhý\nShakespeare všechny těžkosti a překážky, a tak jak oko\njednoho prohlédlo celou přírodu, tak hnal druhý, bez\nvzdálení se přírodě, umění dále, jak nikdo před ním\nnebyl učinil. Jeho velduch byl původní, smělý a mocný;\nvynález, oheň a kontrasty v čerstvých notách; — ně-\nžná, půvabná a lahodivá melodie ve váhavém, spojeny\ndůvtipem a hojností v průvodu, charakterisují jeho díla,\nvšechna jsou plna významu, jenž enthusiasmus velducha\nzplodil, a vzdělání zjemnilo, aniž by jej udusilo.\nSeger jest varhaníkem u křížovníků v Praze.\nGassmann pravil mně, abych ho navštívil, jelikož jest\nnejlepším varhaníkem v městě. Dlouho jsem s ním\nrozmlouval a shledal jsem, že jest nejen zdvořilý člo-\nvěk ale též výtečný hráč. Ještě se pamatuju, když\nTartini a Yandini před padesáti lety v Praze byli; a\nzdá se, že zná velmi dobře povahu a díla všech velmi-\nstrů evropejských.\nDozvěděl jsem se od něho, že v kostele Svatého\nKříže, kdež jest varhaníkem, tři neb čtyři hoši jsou při-\njati, kteří z venkovských škol sem byli přišli a výtečně\nzpívají; jejich hlas, jejich trilky jsou krásné a jejich\nvkus a výraz velmi dobré. Přišel jsem o den později\ndo Prahy, mohl jsem slyšeti hudbu v témž kostele.\nStálo mne to mnoho namahání, bych dostal zpráv\no českých hudebnících, neboť neprospěl mně v tomto\nkrálovství jazyk německý, anť jest tu jazyk český\nnadvládající. Pan Seger však mluvil italsky ; dosvěd-\nčil mně, že nejen v Čechách, nýbrž také na Moravě,\nv Uhersku a jedné části Rakouska děti vyučují se v oby-\nčejných školách hudbě. Čechově jsou v užívání ná-\nstrojů foukacích vůbec velmi obratní; pan Seger mi\nvšak pravil, že hoboj nejvíce a nejlépe hraje se na hra-\nnicích saských, tak jako tuba a klarinet na morav-\nských.\nSlovutný Mysliveček byl na české vesnické škole\nvychován a študoval napotom kontrapunkt v Praze u\npana Segera.\nNejlepší houslisté města jsou nyní: Josef Slroh-\nbach a Jan Galii na zámku a Václav praupner, vý-\ntečný sólista.\nNejvýbornějšún hráčem na violoncello jest Ha-\nV\ntaě, a na hoboj Slastný.\nJiž po dlouhý čas neprovozovaly se tu opery;\nnaproti tomu hraje se zde třikrát v týdnu německé\na české divadlo. Šlechta byla nyní z větší části na\nvenkově; v zimě však bývají prý v jejich palácech a\nbytech často velké koncerty, kteréž provozují jejich\nvlastní sloužící a vasalové, jižto na venkovských ško-\nlách byli se naučili hudbě.\nPrahu opustil jsem 17. září. V třetí\npoštovní štaci, našel jsem hudební školu a slyšel jsem\ndva chudé žáky na silnici, jednoho na harfu, druhého\nna tiírožce dosti dobře hráti. V Lobosicích jest též\nhudební škola, kteráž navštěvuje se od více než 100\nžáků obojího pohlaví, z nichž každý, kdo chuť má, hudbě\nse učí. Prohlídl jsem si malý kostelík, mající jedno-\nduché varhany. Zde hrají a zpívají děti. Slyšel jsem\njistý počet hochů cvičiti se na houslích; avšak jejich\nhra byla drsná (příkrá) *).\nZ Lobosic myslel jsem odebrali se po vodě do\nDrážďan. Po velmi obtížné cestě, již bouřka provázela,\ndostavil jsem se v Konigsleinu, což sotva jest polovic\ncesty do Drážďan; poněvadž jsem to ale na vodě déle\nvydržeti nemohl, dal jsem se na cestu do Pirny (v Sasku).\nZde, jakož í v Kónigsteinu jsou školy hudební\njako v Cechách. Y Pirně jest jedna pro dítka důstoj-\nníků, a jiná pro dítka chudší, kde jako jinde hudbě,\nčtení a psaní se vyučují.\nNudilo by to milého čtenáře, kdybych všechny\nhudební školy, kteréž jsem na své cestě skrz Rakousko,\nMoravu, Čechy a Sasko navštívil, zevrubně popsal. Chc i\njen všeobecně podotknouli, že způsob hry žáků byl ne-\n\n*) Za našich Časů málo kde se to bohužel děje, Red.\n*) Zde ztěžuje si Burney na Špatné cesty a hospody, což však\nzde vynecháme, poněvadž to do našeho oboru nesahá."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 919, "texte": "ohrabaný, drsný, a že nikdy nezdáli se toužili po zdo-\nkonalení. Metastasio myslil, že děti jsou účastni špat-\nného návodu v těchto školách. Arci jest většina ur-\nčena pro služebnictvo *) a jiné ruční práce; a poně-\nvadž v mnohých krajinách země České a Saska gothi-\nckého panování nad lenníky ještě stává, tak cílí zřídka\ntito lidé dychtivosf, aby vynikali v hudbě. Někdy ob-\njeví se mezi nimi muž důmyslný, a stane se, chtě ne-\nchtě, výtečným hudebníkem; v tom pádu obyčejně opu-\nstí svou vlasf a usadí se v cizé zemi, kdež ovoce svých\nvloh sklizeti může.\nVůbec vysvítá jasně z těchto škol, že nikoli pří-\nroda, nýbrž kultura to jest, že Němci tak všeobecně\nhudbě rozumějí; jeden důkladný pozorovatel lidské pří-\nrody, kterýž dlouho mezi německým národem žil, pra-\nvil, že stávalo-li by vrozeného důvtipu, Německo za-\njisté sídlem jeho by nebylo; ačkoliv připustili se musí,\nže trpělivá píle a snaha tam jsou domovem."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "288", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.3", "titre_corps": "Robert Führer.", "titre_sommaire": "Robert Führer.", "signature_source": "E. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.4", "debut_caractere": 921, "fin_caractere_exclue": 3996, "texte": "Robert Führer.\nE. Z.\n(Dokončení.)\nCo skladatel kostelní vynikal Fuhrer nejvíce. Jeho\npastorální mše (v r. 1843) získala mu nejen v Cechách,\nnýbrž i v Německu velké pověsti, kteroužto jeho v tom-\ntéž roce vyšlé graduale a jeho nádherná mše do A-dur\nještě více rozšířily. Rob. Fuhrer byl jeden z nejprv-\nnějších, jenž sc pokusil ěerpati z pokladu staročeské\nkostelní hudby s velkým úspěchem; vydalf 3 praelu-\ndia dle staročeských kostelních zpěvů a dvě tóniny\ndle pravěkých českých chorálů „Gospodine pomiluj ny\"\na „Svatý Václave,\" z nichžto první svatému Vojtě-\nchu, druhý prvnímu arcibiskupu Arnoštu z Pardubic se\npřipisuje. Z jeho varhanních skladeb slušno jmenovati\njeho 24 kadencí a verset, velký počet praeludií\nzvuky pastýřské, listí cypřiše, 12 fugat ve\nvšech formách volného kontrapunktu. Avšak značnější\njest počet jeho větších kostelních skladeb, v nichžto\nsvůj znamenitý talent skvěle osvědčil. Mimo ty, které\njsme již jmenovali, dlužno uvésti jeho mše pro ze-\nlený čtvrtek a velký pátek, mše do D ke cti\nsv. Václava, dvě mše do G, šest krátkých a snad-\nných zimních mší (ještě v rukopise), pak smutečné zpěvy\npro 4 hlasy, velký výběr gradualií a offertorií,\nz nichžto jedna u Marka Berry podobiznou Fůhrera\nozdobena byla. Mnoho krásných nedělních mší nevyšlo\nbohužel tiskem; avšak nacházejí se na všech kůrech\nnaší vlasti, ano i na kůrech kostelíčků vesnických v opisu.\nPrvní skladba Rob. Fůhrera, kterouž, když u M.\nBerry vyšla, pozornost na sebe obrátil, byla „Fuga\ne leg i a ca,\" kterou skladatel v březnu r. 1835 při\nsmuteční slavnosti za císaře Františka I. v Pražském\ndómu na velké varhany sám přednášel. Jeho po-\nslední v nejnovějším čase u Kristofa a Kuhé vy-\nšlá skladba jest zpěv pro soprán a mužský čtverozpěv\n„Ruhig ist es in der Au.\"\nAvšak nejen co skladatel, nýbrž i též co hu-\ndební theoretik a spisovatel získal si Fiih-\nre r v oboru tomto chvatného jména. Osm dě1je to\nhlavně, která mu i v tomto oboru dobré pověsti do-\nbyla. Jsouf následující : „Der Rhytmus oder der musi-\nkalische Ebenbau.\" — „Praktische Anweisung zum re-\ngelrechten Erlernen des Pedalgebrauchs auf der Orgel.\"\n— „Musikalisches liturgisches Handbuch fůr Chordirec-\ntorcn u. s. w.\" — Practische Anleitung zu Orgelcom-\npositi.onen\" — „die Tonleiler der Griechen\" — „die\nMethodik bei Erlernung des gregorianischen Chorals\"\n— „die melodisch-harmonische Verbindung der Tonar-\nten nach den einfachsten und natůrlichsten Formen\"\n(als augenblicklicher Ralhgeber fůr Organisten). — „Theo-\nretisch-praktischer Lehrgang zur Erlernung der Harmo-\nnie und des Generalbasses zum Selbstunterricht.\" —\nVeřejná kritika prohlásila Fuhrerovy kostelní skladby za\ndíla mistrovská; spojujíf dle podstatného výroku\nhraběte Laurcncina se silou a energií u vynálezu,\nmistrovství v slohu a práci. Končíce takto stručný ži-\nvotopisný nástin tohoto výtečníka, divíme se nemálo\nnad tím, že jak dalece víme, žádný z Pražských ředi-\ntelů kůru o to se nepostaral, aby za Rob. Fůhrera smu-\nteční služby odbývány byly. Doufáme, že je mnohý\nředitel kůru na venkově zahanbí.\n) Vidyť jsme „eln Bedienlenvolk.\" Sazeč."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "288", "page_fin": "289", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.4", "titre_corps": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Stanovisko zpěvu.", "titre_sommaire": "Myšlénky o slovanském zpěvu. Stanovisko zpěvu.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.4", "debut_caractere": 3998, "fin_caractere_exclue": 4740, "texte": "Myšlénky o slovanském zpěvu.\nStanovisko zpěvu.\n(Dokončení.)\nJest-li také přiznáme, že starší hudební školy\nv nynější chvíli bohatší požitek podávají nežli škola\nslovanská, teprv v pučení jsoucí, jest-li též pravda, že\ntam zábavy chtivému zralé (a přezralé) ovoce takořka\ndo úst padá, kdežto zde teprv hledáno, štěpováno a\npěstováno býti musí; tedy též neméně i to pravda, že\núčinek zahraničného umění jen okamžitý jest a rychle\nmíjí, a že se jen nemnohým třídám sděluje. Nebof\nvzděláním vlastní národní školy spojena jest naděje, že\ntaké na budoucí pokolení s dobrým následkem účin-\nkovali můžeme, a u potomstva by se s láskou k vlasti\ntaké uctivosf a vděčnosf k původcům té školy, k jejím\notcům zbudila, an by jemu jejich duch a síla takovou"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4177, "texte": "předrahou památku zůstavila. Ovoce podobného zaslou-\nžilého snažení snad by ne tak dlouho na sebe čekati\ndalo, aby se ho mužové, jenž je s úsilností štěpili, s vy-\ntrvalostí a láskou pěstili, také neměli dočekati.\nPorovnejme okolnosti, při nichžto povstaly do-\nspělé nyní školy cizinského umění, s okolnostmi, které\nse později sledujícím Slovanům ukazují, a pohleďme, na\nkterou stranu větší prospěch se sklání. Když staré\nškoly se tvořily, tisk dílem ještě v kolébce, ve svém\núčinkování velmi obmezen, ani úlohy a moci své dosta-\ntečně sobě vědom nebyl. Žijící jazyky, na jichžto útraty\njenom mrtvé se vzdělávaly, byly zanedbané, surové,\njich nepatrné vyvinutí nanejvýš nestejné, v písemnostech\nkaždé krajinky, ano každého města tak nepravidelné a\nrozervané, jak se tp nyní jen v těch nejprostších a\nnejzkaženějších nářečích pozoruje. Národnost působila\nna umění, ale /ío její působení bylo náhodné, všeho\nsměru prosté, od umělce bezděky cítěné, ale zřídka\nzřetelně poznané, také od něho za předmět úmyslného,\ndobře pojatého zpytování neobrané. Teorie tehdáž právě\nbyla neznáma, a musela se poznenáhla z množství\nempiričně vytvořených děl sestavili, uspořádáti a zdo-\nkonalili. — Nyní se ty okolnosti změnily. Tisk je v nej-\nvětší činnosti, národové poslouchají jeho hlasu, a sto-\nmílové vzdálenosti nemohou již způsobiti bývalé duševné\nodcizení. Slovanští jazykové, co do uspůsobení a či-\nstoty žádnému jinému v Evropě neustupujíce, dosáhli\njiž vrchol duševního života podlé nynějšího stavu světa,\na soustředili se také již jako písemní jazyky podlé po-\ntřeby čtyr hlavních kmenů. V poznávání národnosti,\nv jejím důkladném a horlivém zpytování, a v jejím upo-\ntřebení na vyšší dušovný život, v té chvíli žádný jiný\nnárod s námi se měřiti nemůže. Theorie umění zdo-\nkonalila se již tak velice, jak ty nejrozvinulější vědy.\nPřidejme k tomu ještě, že z příčiny podobnosti slovan-\nských jazyků mezi sebou, zpěvy jednoho kmene s po-\ndržením původního textu bez veliké obtíže také od ji-\nných Slovanů používány býti mohou, jak mě vlastní\nzkušenost naučila*), a že k upokojení prvních potřeb\nmnohá mezera zatím překlady cizích děl vyplněna bytí\nmůže, až se vlastní útvory na všecky strany samy do-\nplní; tedy vidíme příznivou věšlbu, s kterou ku tvo-\nření národních uměleckých škol se všeslovanskou, zá-\nkladní povahou, směle přikročili můžeme. Jest to obrov-\nská idea, ale vyvedení té idey jsou tu v národě osmde-\nsáti-milionovém, a duch, který by ty síly oživili a zúrod-\nnili mohl, jenom na probuzení čeká.\nPokud umění jen ku zkrácení prázdných hodin,\nk ukázání dobrého lénu anebo upokojení marností slouží,\njest hračkou čili módním článkem; slouží-li ale k vy-\ndělávání peněz, jest řemeslem; ale lehdy teprv na své\nvýsosti slojí a dostojným bývá, aby jemu člověk život\na síly své věnoval, když mu poskytuje slova k vyjá-\ndření toho, co nejhlouběji cilí, co mu jest nejvyšším a\nnejsvětějším. A kterémužto člověku, jenž má čest v tě-\nle, srdce mocněji nebije, když jméno vlasti slyší? jmé-\nno, které caslo i posledním svazkem bývá, jenž i pa-\ndouchy a zločince k zárodku šlechetnosti víže, a jim\nnedopouští, docela od něho se vzdáliti!\nByl by lo potěšitelný výjev, kdyby Slovan v opo-\njení citu s\\ého Donizetlovskou arií srdci svému vyho-\nvěti, neb v kruté seči udatnost bratrů svých pařížským\nkontratancem rozpalovali chtěl! Znají tito cizí pěvcové\nnaše utrpení a naši slávu ? Bude-lí pak druhý Mozart,\nbudoucí Beethoven slovanskou mohylu nade Dněprem\nopěvati, anebo Grobnické bojiště a vítězství nad Tatary\npod Holomoucí ?\nMinulost volávala Slovany do boje, do hrozného,\nvražedného boje za život, vlast a víru. Řekami vroucí\nkrve povolání svému zadost učinili, nad kortmi bratrů\nsvých dobojovali se konce úlohy své. Nyní je vyzývá\nvěk náš do jiného, neškodného ale vznešeného boje,\ndo zápasu ducha proti duchu, myšlénky proti myšlénce.\n— Budou-li přislouchati u hrobů předkův svých, my-\nšlénky k tomu jim přijdou.\n*) Tak jsem poprosil několik polských zpěváku, aby se po-\nkusili v některých českých sborech od Jelena, jež bych\nrád byl slyšel. Ačkoliv lo z počátku jen ze zdvořilosti ke\nmně učinili, přece se jim ta věc lak zalíbila, že pak ly\nsbory z vlastního nadšení zpívávali,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "292", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.5", "debut_caractere": 4179, "fin_caractere_exclue": 4200, "texte": "Feuilleton.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.6", "debut_caractere": 4599, "fin_caractere_exclue": 6201, "texte": "(A. M.)\nZ Chrudimi. Dlouho se mi nedostávalo látky\nk novému dopisu do Dalibora, až konečně na den svaté\nCecilie se mi příležitost naskytla. Den sv. Cecilie zasvě-\ntili jsme letos slavnou mší od Josefa Haydna do B-dur;\ngraduale bylo zdá se mi od R5dra do A a offertoriurn\nod Fuhrera do C. Den na to, totiž 23. listop. byla\nv divadle držena akademie, jížto první část z dvou-\naktové činohry „Smíření44 sestávala. Před tímto provo-\nzovala se ponejprv nová ouvertura na slovanské nápěvy\nod našeho městského kapelníka Čeňka Vinaře. Slyšev\nskladbu tuto teprv jedenkráte, nemohu se do popisování\njejího do podrobná pustiti a úplný úsudek o ní pronést;\njen tolik podotknu, že úvod, Moderato D-moll dobrým\nslouti může, an posluchače na něco zvláštního připra-\nvuje; druhý kus, Allegro mod. D-dur, nezdá se zadost\nuciniti tomu, co byl úvod předpovídal; avšak nicméně je\ncelé dílo zdařilé. V druhé části večerní zábavy této sly-\nšeli jsme ponejprv přes 80 členů čítající zpěvácký spolek.\nPřednešeno bylo: „Cikáni\" od Vogla, „O radostné ce-\nstování44 od Vašáka a „Válečná44 z Rienzi od Wag-\nnera s průvodem orkestru. Přednes byl výtečný, takměř\nuchvacující a vždy s nekonečným potleskem přijat, tak\nže se číslo druhé opakovati muselo, což o výtečném ve-\ndení a pilném cvičení spolku ze strany svého ředitele,\nnašeho velezasloužilého měšťanosty p. K1 i mš e, skvělý\ndůkaz podalo. Mezi prvním a druhým číslem přednesl náš\npianista pan Schwarz na pianě Tarantella od Štěpána\nHellera a mezi 2. a 3. fantasii na „Sil jsem proso44\ns velkým úspěchem. Doufáme pevně, že nás náš zpě-\nvácký spolek podobnou zábavou překvapí."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6569, "texte": "Z Mnichova Hradiště. (Kostelní a světská\nhudba.) Známy-li Vám poměry našich malých ven-\nkovských měst, tož nebudete se diviti, že Váš hudební\nreferent po dráhný čas se neozval. Myslímť, že v skutku\nlepší je krátký souhrn toho co po delší dobu se dálo než\nčasté dlouhé reflexe o ničem, a jak jsem psal ve svém\nposledním listu, tak bych snad bez malých změn psáti\nmohl dnes. Potěšitelný úkaz ohledně naší kostelní\nhudby jest vyloučení oněch triviálních skladeb, které před\nnedávným ještě časem větší čásť venkovkých kůrů opa-\nnovaly a posud někdy sem tam k nemalé radosti nedo-\nuků a hudebních dilettantů a na ukor svatosti chrámové\nzaznívají. Slyšeli jsme během posledních měsíců skladby\nHorákovy, F uhre rovy, Drobischovy, Keinptuerovy,\nmši Diabelliho a jim co do slohu podobné. Největší vada\nzáleží u nás v nedostatečnosti některých hudebníkův a\nzpěvákův; tak senám zdá soprán, ač po dlouhý čas obě-\ntovně účinkoval, nyní již vyzpívaný a příliš ostrý býti —\ntenor pak není více k poslouchání. Ovšem by nám pak\nsvižné, mladé síly jako je alt byly nad míru zapotřebí.\nSvětská hudba uniká téměř všemu posouzení, neboť\nse mimo tanec a obyčejné zastaveničko nikterak nejeví.\nA přece by se při dobré vůli dalo lecos dovésti, jak\nnám to produkce Cecilská — jediná po celý rok —\ndostatečně dokázala. Program sestával z osmi čísel; in-\nstrumentální část byla zastoupena ouverturami Tittla\nze slovanskýeh písní, Skroupa z „Dráteníka\" a Rossi-\nniho z „Italiánky,\" pak strunním kvartettem od Pleyela.\nMužský sbor přednášel Yeitův „Zpěv jinochů,\" Vojá-\nčkovu „Polku44 a Procházkovu „Kozačkou44; miino\nto byla přednešena deklaraace „Zena.\" Četné obecenstvo\nsledovalo s patrnou zálibou veškerá čísla programu a\nhlučným potleskem jich provedení odměnilo. (D. M.)\nZ Písku. (Sl avnost sv. Cecilie.) Na den sv.\nCecilie, co patronky hudby, odbýval zdejší zpěv. spo-\nlek v 11 hodin dopoledne slavné služby Boží, při čemž\nněkolik zdařilých ch orálních zpěvů přednesl. Téhož ve-\nčera sešel secelý sbor v měšťanské besedě u Tiegla, kdež\nstřídavě s hudbou několik čelných zpěvů zdařile provozoval.\nZábava byla nenucená, ano v pravdě sousedská. Nejlépe\nse vyjímal sbor „Sumavan\" od Jirgesa a „Sbor myslivců\"\nod J. Soukupa, pak „Holuběnka\" od Vojáčka. Po-\nslední týhoden adventní zařídí zpěv. spolek věneček ve-\nčerních zabav, při čemž nékteří údové i instrumen-\ntálně a některé zdejší zpěvačky spolupůsobiti budou.\nZe Slaného, 8. pros. (Divadlo a zpěváčka zábava)\nJako o závod stíhá u nás jedna zábava druhou. Tento-\nkráte jsme se dobře bavili. Se zábavou tou byl spojen\ndobrý účel, a sice, že se čistý výnos vynaloží na oděv\npro chudou školní mládež. Šlechetným podnikatelem této\nzábavy jest opět letos páter Gilbert Pro ch ázk a.\nPoznali jsme, že máme mnoho sil výdattiých, jen bohužel\nže málokdy se jejich obětavosti užije. Co by se tu dalo\nsehnati peněz, jež by se mohly věnovati k zakoupení\nvyučovacích prostředků, jichž ani na dívčí ani na hlavní\nškole, vyjma v I. tř. přičiněním horlivého učitele p. Er-\nlebacha, pohříchu nemáme.\nJediná takováto zábava v roce nepostačí.\nOchotníci hráli po proslovu, Olgou Hem erko-\nvou přednešeném, v uemž stručně vytknula účel dobro-\nčinný, veselohru v 1. jednání: „Útěk do Afriky\" a při-\nčinili se, aby úloze své dostáli. A v skutku získali si\npřízeň tak četného obecenstva. SI. Vacková i Harn-\np ejs ov á hrály dokonale, z pánův poutal 11a sebe veškeru\npozornost p. Šrámek, jenž vždy dovede obecenstvo\ndobře bavit. P. Fric počínal si obratné co radda ko-\nmorního soudu.\nOstatní úlohy byly podřízené ale též dobře provedeny.\nMilovníkům hudby a zpévu přichystána také po-\nchoutka, nebot dostalo se zpév. spolku toho štěstí, získati\nk tomu dni 3 slečny, jež výdatně přispěly svou oběta-\nvostí a ochotností ku zdaru celé produkce. Zásluha, že\nsl. M. R i ch t r o v á z Prahy přijela, aby hrála na piano\n„Kde domov můj44 transkripci od Pivody a „koncertní\nkus\" od Dreyschoka, náleží chvalně známému p.\nVáclavovi Erlebachovi, tajemníku horlivému našeho zpěv.\nspolku. Při prvním kuse byla dotčená sl. hojným potle-\nskem odměněna a při druhém naše vděčné obecenstvo\nse neutišilo, až zahrála ještě jedenkráte. Ajá zasílám\nvřelé díky jí až do milé Prahy a p. tajemníkovi provo-\nlávám hlučné : Sláva! Sl. Th. Klarnerová vyvolila\nsi Procházkovu „Píseň v rákosí.44 Jsouc doprovázena\nobratným pianistou, p. Jindř. M a r e s ch e m, neminula\nse s dobrým výsledkem. Potlesk byl téměř nekonečný.\nTaktéž sl. Fis ch e r o v ál rozjařila svou deklamací „Tři\ndoby v zemi české44 mysle obecenstva, že ani jí nezů-\nstalo svou vděčnost dlužno. Litujeme, že nebyla od ni-\nkoho upozorněna na okolnost tu, že tato báseň již letos\njednou u nás přednešena byla, a tudiž nepřekvapila po-\nsluchače tak, jako snad některá z méně známých. Na\nsbory se málo dostalo. BylyE jen 2 a to: „Pospolitá\"\nod Fr. Pivody se sólem pro bariton, v němž vyniknul\np. H1ou za 1. Tuto doprovázel na piano p. Ed. Spi e1-\nm an n. hrubý sbor byl od Sokola „Slávie.\" Bendlňví\ndvojzpěv „Umlklo stromů šumění\" zpívali pp. Dom,\nŠťastný a H. Janda jsouce doprovázeni p. Spiel-\nmannern. Nechtíce svému příteli, panu K. Bendlovi, udě-\nlati necest, neboť jest on zde dobře znám a oblíben, při-\nčinili se dotčení p.p. ze vší síly své, aby vynikli. Po\nposledním sboru „Slávie44 vyvolalo obecenstvo po dva-\nkráte zpěv. spolek, jenž jako na rozchodnou zapěl „Kde\ndomov můj\" a konečně „Slovana\" od V a š á k a. Ochotný\np. Hájek přispěl zase nezištně, že jsme slyšeli před\ndivadlem jistou ouverturu. Ze všeho nejméně se poda-\nřil sbor „Slávie.\" Proč, to vědí zpěváci nejlépe sami,\njá toliko hádám, že ho málo študovali. Uhodl-li jsem,\njest to pouhá náhoda. Čím se spolek náš honositi může,\njest to, že má od této chvíle pěkné piano. K zaopatření\ntoho přispěl hlavně milovaný náš měšťanosta, p. K. H u-\nb atk a, neboť laskavě zapůjčil, co se nedostávalo. Jiná\nzpráva radostná koluje u nás, že slíbil náš na slovo\nvzatý pěvec, neocenitelný Lukeš, vystoupiti v nejblíže\npříštích dnech v hudební zábavě. Těšíme se všickni,\nže konečně vyplněna bude touha naše, slyšeti Lumíra\nnašeho, o němž jde tak dobrá pověst jak doma tak za\nhranicemi. — (jistý výnos z dotčené zábavy obnáší\n90 zl. r. c. Dovídáme se, že hodlá velebný pán přistro-\njili naší chudé mládeži vánoční stromek. Díky všem pří-\nznivcům a dobrodincům za to, címkolivěk přispěly! —\nCo se chrámu našeho týče, obávali se milovníci staroče-\nského chorálu, že vytlačeny budou Arnoštovy r o r á t n í\nzpěvy, ježto asi od pěti let se již v děkanském chrámu\nnašem rozléhají. Jindy, dokud se prováděly figurální lita—\nnie, bývalo prý více lidí v kostele, ale ty drátenické"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4020, "texte": "písničky nechtějí prý poslouchat. Ovšem, nedivme se!\nUcho naše odvyklo jaksi těm cistě církevním zpěvům, a\nneslyší-li skočny, stává se nevrlým. Možné td je, že\nje naposledy letos slyšíme. Lilovati jest, že sbor nábož-\nných zpěváků jest jen na nepatrný poěet obmezen. Na\nzpěvácký spolek ani nemyslím, protože mu ani nenapad-\nne, aby k boží cti a chvále sil svých vynakládal. Co\nvsak není, může časem být. Přijde cas, že k poznáni\npřijde, proč je tu5 neboř není na tom dosti, jen v divad-\nle, v hostinci atd. obecenstvo baviti. H. J. Vrbický.\n\nl.\nZ Brna. (Koncert). V redoutním sále odbýval se\ndne 8. prosince ku prospěchu nemocnice milosrdných\nbratrů koncert. Program byl celý německý. První a poslední\nčíslo programu (ouvertura z „Kouzelného střelce\" a\n„Telia\") bylo vedením p. kapelníka Gungla, který své\nnové potpourri „S 1ov a n\" p. Kom z á k u věnoval, od\nhudebního sboru pluku pěšího hr. Airoldiho v skutku vý-\ntečně provedeno. — Slečny Anežka a Berta Tyrellová\nhrály duo pro 2 piana od Kalkbrennera. Obě slečny osvěd-\nčily čistotu úhozu a dosti znamenitou brillantní sběhlosř.\nZvláště jedna z nich se bystrým a pevným provedením\noktávových pasáží vyznamenala. Co se lýce vokálních\nčísel programu toho, dosáhla vším právem si. Pere-\nchonová, altistka zdejší opery, o které jsem Vám již\npsal, nejskvělejšího výsledku. Zpívala „Rheinlied\" od Men-\ndelssohna a „Der Schmied im Dorfe\" od Holzla. Poslední\npíseň tuto musila opakovat. Jenu líto, že o slečně Moř-\nské, zdejší primadonně, nemohu se stejně vyjádřit. My-\nslil jsem, že její hlas v koncertním představení bude do-\nstatečný. Avšak slečna zpívala s jakousi ležérností, že\nse obě písně, jedna Subertoya a jedna Mendelssohnova\núplně ztratily. Pánové Pie la, Pavlík, Bauer a Leon\nzpívali ctverozpěv „Das Heimweh\" od Kreutzera. Jest\nto jedna z nejslabších prací onoho skladatele a nadřecení\npánové při vší píli nemohli z ní uic vyvést. Ostatně jsme\npozorovali také jakousi nejistotu v ensemblů. Pan Pieta,\nonen samý tenorista, kteréhož jsem v svém referátu o Be-\nsedě B. jmenoval, poněvadž jsem myslel, že se jmenuje\n„Běta,\" zpíval s panem Bauerem dvouzpěv „Ich denke\nDein\" od Kuckena, který se v skutku povedl a šťastného\nvýsledku dosáhl. Dále hrál p. kapelník Strebinger va-\nriace na původní themu od sebe samého pro „křídlatec\"\ns vzornou bravurou a vytrvalostí. Mimo slečny Pere-\nehonové, která, co do oboru vokálního dosáhla takřka\nprvní ceny, náleží jistě druhá cena třem pánům\nnejmenovaným členům vojenského sboru budebni-\nckého pluku hraběte Airoldiho, kteří s nejdokonalejší po-\npozorností a hudební dokonalostí přednášeli Trio do G\nduo od Beethovena pro housle, cello a piano. Zvlášti\nv onom pánu, jenž hrál piano, poznali jsme skutečného\numělce, který kromě úplné techniky nás vzorným a citu-\nplným přednesem překvapil. Provozování bylo úplně mi-\nstra Beethovena hodno. Ptal jsem se pana kapelník?\nGungla, bych se o oněch třech pánech dozvěděl víc i\ndozvěděl jsem se k mému potěšení, že jeden z nich j(\nPražan a jeden Moravan, a oba Slované. Ostatui\njsem pozoroval poznovu, že zdejší obecenstvo rozdáví\npotlesk a spokojenost svou velmi hojně.\n\n—— k\nVídeň. (Koncert Euterpe.) Dne 10. prosince\nodbýval hudební spolek „Euterpe,\" v němžto zvlášti\nmnoho Čechů účinkuje, první svůj koncert, jenž skvě-\nlého výsledku došel. Program obsahoval následujíc\nskladby : 1. Beethovenova ouvertura pro orkestr k bal\nletu „Tvory Prométheovy.\" 2. Allegro apassionato pr\npiano a orkestr od Schumanna, jež pau J. V. Dunkc\npřednášel. 3. Písiiě od Langvary (nové) a) Entsageri\nb) leh wollt, ich konnte sprechen. 4. Synfonie Es-du\nod Haydna. Veškeré skladby byly od velmi četného obe\ncenstva s největším potleskem přijaty. Skvělý tento vý-\nsledek dlužno přicísti činnosti a lásce k hudebnímu umělí\npana kapelníka L. J. Langvary, jenž rozený Čech *\nvýtečný hudebník jest. — Dne 9. zemřel tu p. Dr. Joseh\nGeig e r , skladatel opery „Vlast a.\" Bylí rytířen\nčestné legie a učitelem hudby J. M. císaře Františka I.\n*)\n*) Těšíme se na další dopisy, spolku ,,Euterpeťť sc týkající.\nRed."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "290", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.5.1", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.5", "debut_caractere": 4192, "fin_caractere_exclue": 4200, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "289", "page_fin": "290", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.5.1.1", "titre_corps": "Opera. Dvě neděle po benefici pana Mayra, kapelníka", "titre_sommaire": "Opera. Dvě neděle po benefici pana Mayra, kapelníka", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.5", "debut_caractere": 4202, "fin_caractere_exclue": 4856, "texte": "Opera. Dvě neděle po benefici pana Mayra, kapelníka\nčeských oper, měl benefici pan Jahn, první kapelník\nněmecké opery, dával se totiž Lohengrin,u velká roman-\ntická zpěvohra od Wagnera, dne 14. t. m. Učinili jsme\nparallelu mezi těmito dvěma představeními: pan Mayr má,\njak známo, méně a slabších sil než pan Jahn, s těmito\nale prostudoval aspoů k úplné, ano překvapující spoko-\njenosti „Kouzelnou flétnu,u pan Jahn vyvolil sobě ovšem,\nco do provedení, daleko těžší skladbu, „Lohengrina\" to-\ntiž, ukázal nám však jenom, jak as předposlední zkouška\nk takovému dílu vypadá, neb ten ráz, jaký „Lohengrin\"\nsám sebou nese, scházel úplně. Hlavní úlohy se nachá-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4597, "texte": "zely v rukou pana Bachraanna (Lohengrin), který krom\nzačátečního a posledního vystoupení velmi správně, jasně\na zvučně zpíval a častěji hlučné pochvaly došel, slečny\nGrabingrové kteréžto ne dramatiku, v níž dosti\ndobře se chovala, nýbrž opět a opět špatný zpěv vytý-\nkáme, sl. Mikové (Ortruda), která — nestranně řečeno —\nnejlépe, ano vzorně svému úkolu dostála, pana Eilersa\n(krále) a p. Steinecke (Friedrich), kteřížto svou obratnou\nhru, jak obyčejně, osvědčili, přičemž jen poslednímu hlas\nvýdatně na ujmu byl. Ostatní síly více méně dobré byly,\nale sbory, vůbec celá souhra neuspokojily naše očeká-\nvání. Dům byl dosti naplněn, byla však přec ještě značná\nčást lístků k zadání.\n— Slovenské národně pesmi je titul 5 ná-\nrodních pro piano uvedených písní slovinských od Ba-\nvoři na Jenka, jenž si i několika sbory dobrého jména\ndobyl. Písně tyto pro piano uspořádané jsou: „Bom šel\nna planince44 — „Sinoč je slanca padla44 — „Ko Tičica\nsen pevala\" — «Eje so moje božice44 — „Mila, mila\nlunica.44 Písně jsou snadné k zahrání a poskytnou mi-\nlovníkům slovanských písní vůbec příležitost, seznámiti se\ns těmito pěknými národními plody. Sešit stojí 75 kr. r, č.\n— Pan Jan D. Panýrek vydal u Jar. Pospíšila\nv Praze své „Písně z hladu,\" novou to růži stoli-\nstou, kteréžto svému příteli Josefu Heindlovi věnoval.\nNěkteré z těchto dvouslokovýeh básniček vynikají dosti\npichlavou ironií, kteráž dle úmyslu p. spisovatele co čer-\nvená nit všude prokmítati má, Pan Panýrek vyslovuje se\nv každé básničce jasně a srozumitelně, někdy vtipně, ně-\nkdy opět prosaicky a hledí každou básničku jakousi poin-\ntou ukončit. Úhledná a vignetkou ozdobená tato knížka\nstojí 45 kr. r. č.\n— Slečna Alberta Ferl esová, která jak známo\npo tři léta, co z olčiny své vzdálena jest, při dvorních\ndivadlech v Berlíně a Karlsruhe pro dramatický obor\ndvorní zpěvohry engažována byla, mešká nyní v Praze a\nodebéře se v krátce do Paříže, aby tam ve vyšších zpěv-\nních studiích pokračovala.\n— Slečna Voj. Zadrobilková. Dne 6. prosince\nbyl v Záhřebu první koncert sl. V. Zadrobilkové, která\ntoto město navštívila, hodlajíc odtud odebrati se do\nBělehradu a dále do O děsy. Již napřed dalo se sou-\ndit, že bude srdečně a okázale uvítána, ješto na soire-ách\nu velkého župana p. Kukuljevíče elita tamních vzneše-\nných rodin ji byla slyšela. Pan veliký župan dal jí po\ncelý čas jejího tam pobytu ekvipáži svou k disposici. Di-\nvadlo bylo přeplněno. Hrálať výtečně některé české i\nj ihoslo van ské písně; věnců pohostinské obecenstvo\nnespořilo, ba i báseň k její poctě od juristův vydaná se\nrozdávala. Má vystoupiti ještě dvakráte, jednou v divadle\na pak ve dvoraně.\n— Koncertní mistr velkovévody Bádenského, pan\nJan Becker a italský zpěvák J. Monari-Rocca uspořádali\nzde 3 koncerty, z nichžto poslední dva hojně navštíveny\nbyly. Pan Becker je znamenitý virtuos na housle; hra-\njet klassické i novější skladby duchaplně, s největší prac-\ncisí a nuancemi a jest svého výsledku vždy jist. Slyšeli\njsme od něho skladby největší bravoury požadující na př.\nod Paganiniho, Bazziniho, od Seb, Bacha (Chaconne) a\nvšechny provedl s největší jistotou a čistotou, Jeho spo-\nlečník pan Monari-Rocca je vzdělaný pěvec a ač jeho\nhlas není mohutný, přec vyniká svou výtečnou a vše-\nstranně vytříbenou školou. Zpívalť hlavně arie italských\nmistrů a duetta se sl. Brennerovou. Mimo to účinkovala\nv\nv koncertech pianistka sl. Vilem. Čermáková, kteráž\nsvou sběhlost skvěle osvědčila. Oba koncertisté došly\nvždy hojné pochvalv.\n— Věhlasný náš Alex. Dreyschock opustí co ne-\nvidět snad na vždy své rodiště. Obdržel totiž místo co\nprofesor piana na císařské hudební škole v Petro-\nhradě, kteréž schválně pro něho zřízeno jest. Toto mí-\nsto, které se rovná stupni plukovníka, je i co do platu\nvelmi značné. A. Dreyschock bude vždy v zimních mě-\nsících v Petrohradě a v letních bude koncerty dávati.\n— Výtečník náš p. Julius Schulhoff přibyl před\nnějakým časem do Paříže, kdež přes zimu bydleti bude.\nNeuspořádá žádných koncertů, ale bude se vyučováním\nžáků a žákyň zanášeti.\n— Hudební literatura. Nákladem činného kněh-\nkupectví G. V. Kornera v Erfurtu vyšlo pod názvem\nTheoreticko praktický varhaník, 10 0 velmi\nsnadných praeludií pro varhany ku všem chorálům v to-\nnin ách Dur a Moll od chvalně známého ředitele hudby\nBedřicha V. Ser in g a (op. 38). Knížka tato je v něm-\nčině psána, vyniká jasným, srozumitelným slohem a po-\nskytne mladému varhaníku mnohých dobrých pokynů a\nmnohé dobré rady. O čem spisovatel theoreticky mluví,\ndokazuje to napotom praktickými příklady. Cena je\nlevná: Knížka stojí 42. stř. grošů a obsahuje, jak\njsme pravili, 100 praeludií."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "290", "page_fin": "290", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Chrudimi. Dlouho se mi nedostávalo látky", "titre_sommaire": "Z Chrudimi. Dlouho se mi nedostávalo látky", "signature_source": "A. M", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.6", "debut_caractere": 4599, "fin_caractere_exclue": 6201, "texte": "(A. M.)\nZ Chrudimi. Dlouho se mi nedostávalo látky\nk novému dopisu do Dalibora, až konečně na den svaté\nCecilie se mi příležitost naskytla. Den sv. Cecilie zasvě-\ntili jsme letos slavnou mší od Josefa Haydna do B-dur;\ngraduale bylo zdá se mi od R5dra do A a offertoriurn\nod Fuhrera do C. Den na to, totiž 23. listop. byla\nv divadle držena akademie, jížto první část z dvou-\naktové činohry „Smíření44 sestávala. Před tímto provo-\nzovala se ponejprv nová ouvertura na slovanské nápěvy\nod našeho městského kapelníka Čeňka Vinaře. Slyšev\nskladbu tuto teprv jedenkráte, nemohu se do popisování\njejího do podrobná pustiti a úplný úsudek o ní pronést;\njen tolik podotknu, že úvod, Moderato D-moll dobrým\nslouti může, an posluchače na něco zvláštního připra-\nvuje; druhý kus, Allegro mod. D-dur, nezdá se zadost\nuciniti tomu, co byl úvod předpovídal; avšak nicméně je\ncelé dílo zdařilé. V druhé části večerní zábavy této sly-\nšeli jsme ponejprv přes 80 členů čítající zpěvácký spolek.\nPřednešeno bylo: „Cikáni\" od Vogla, „O radostné ce-\nstování44 od Vašáka a „Válečná44 z Rienzi od Wag-\nnera s průvodem orkestru. Přednes byl výtečný, takměř\nuchvacující a vždy s nekonečným potleskem přijat, tak\nže se číslo druhé opakovati muselo, což o výtečném ve-\ndení a pilném cvičení spolku ze strany svého ředitele,\nnašeho velezasloužilého měšťanosty p. K1 i mš e, skvělý\ndůkaz podalo. Mezi prvním a druhým číslem přednesl náš\npianista pan Schwarz na pianě Tarantella od Štěpána\nHellera a mezi 2. a 3. fantasii na „Sil jsem proso44\ns velkým úspěchem. Doufáme pevně, že nás náš zpě-\nvácký spolek podobnou zábavou překvapí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "291", "page_fin": "292", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Mnichova Hradiště. (Kostelní a světská", "titre_sommaire": "Z Mnichova Hradiště. (Kostelní a světská", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6569, "texte": "Z Mnichova Hradiště. (Kostelní a světská\nhudba.) Známy-li Vám poměry našich malých ven-\nkovských měst, tož nebudete se diviti, že Váš hudební\nreferent po dráhný čas se neozval. Myslímť, že v skutku\nlepší je krátký souhrn toho co po delší dobu se dálo než\nčasté dlouhé reflexe o ničem, a jak jsem psal ve svém\nposledním listu, tak bych snad bez malých změn psáti\nmohl dnes. Potěšitelný úkaz ohledně naší kostelní\nhudby jest vyloučení oněch triviálních skladeb, které před\nnedávným ještě časem větší čásť venkovkých kůrů opa-\nnovaly a posud někdy sem tam k nemalé radosti nedo-\nuků a hudebních dilettantů a na ukor svatosti chrámové\nzaznívají. Slyšeli jsme během posledních měsíců skladby\nHorákovy, F uhre rovy, Drobischovy, Keinptuerovy,\nmši Diabelliho a jim co do slohu podobné. Největší vada\nzáleží u nás v nedostatečnosti některých hudebníkův a\nzpěvákův; tak senám zdá soprán, ač po dlouhý čas obě-\ntovně účinkoval, nyní již vyzpívaný a příliš ostrý býti —\ntenor pak není více k poslouchání. Ovšem by nám pak\nsvižné, mladé síly jako je alt byly nad míru zapotřebí.\nSvětská hudba uniká téměř všemu posouzení, neboť\nse mimo tanec a obyčejné zastaveničko nikterak nejeví.\nA přece by se při dobré vůli dalo lecos dovésti, jak\nnám to produkce Cecilská — jediná po celý rok —\ndostatečně dokázala. Program sestával z osmi čísel; in-\nstrumentální část byla zastoupena ouverturami Tittla\nze slovanskýeh písní, Skroupa z „Dráteníka\" a Rossi-\nniho z „Italiánky,\" pak strunním kvartettem od Pleyela.\nMužský sbor přednášel Yeitův „Zpěv jinochů,\" Vojá-\nčkovu „Polku44 a Procházkovu „Kozačkou44; miino\nto byla přednešena deklaraace „Zena.\" Četné obecenstvo\nsledovalo s patrnou zálibou veškerá čísla programu a\nhlučným potleskem jich provedení odměnilo. (D. M.)\nZ Písku. (Sl avnost sv. Cecilie.) Na den sv.\nCecilie, co patronky hudby, odbýval zdejší zpěv. spo-\nlek v 11 hodin dopoledne slavné služby Boží, při čemž\nněkolik zdařilých ch orálních zpěvů přednesl. Téhož ve-\nčera sešel secelý sbor v měšťanské besedě u Tiegla, kdež\nstřídavě s hudbou několik čelných zpěvů zdařile provozoval.\nZábava byla nenucená, ano v pravdě sousedská. Nejlépe\nse vyjímal sbor „Sumavan\" od Jirgesa a „Sbor myslivců\"\nod J. Soukupa, pak „Holuběnka\" od Vojáčka. Po-\nslední týhoden adventní zařídí zpěv. spolek věneček ve-\nčerních zabav, při čemž nékteří údové i instrumen-\ntálně a některé zdejší zpěvačky spolupůsobiti budou.\nZe Slaného, 8. pros. (Divadlo a zpěváčka zábava)\nJako o závod stíhá u nás jedna zábava druhou. Tento-\nkráte jsme se dobře bavili. Se zábavou tou byl spojen\ndobrý účel, a sice, že se čistý výnos vynaloží na oděv\npro chudou školní mládež. Šlechetným podnikatelem této\nzábavy jest opět letos páter Gilbert Pro ch ázk a.\nPoznali jsme, že máme mnoho sil výdattiých, jen bohužel\nže málokdy se jejich obětavosti užije. Co by se tu dalo\nsehnati peněz, jež by se mohly věnovati k zakoupení\nvyučovacích prostředků, jichž ani na dívčí ani na hlavní\nškole, vyjma v I. tř. přičiněním horlivého učitele p. Er-\nlebacha, pohříchu nemáme.\nJediná takováto zábava v roce nepostačí.\nOchotníci hráli po proslovu, Olgou Hem erko-\nvou přednešeném, v uemž stručně vytknula účel dobro-\nčinný, veselohru v 1. jednání: „Útěk do Afriky\" a při-\nčinili se, aby úloze své dostáli. A v skutku získali si\npřízeň tak četného obecenstva. SI. Vacková i Harn-\np ejs ov á hrály dokonale, z pánův poutal 11a sebe veškeru\npozornost p. Šrámek, jenž vždy dovede obecenstvo\ndobře bavit. P. Fric počínal si obratné co radda ko-\nmorního soudu.\nOstatní úlohy byly podřízené ale též dobře provedeny.\nMilovníkům hudby a zpévu přichystána také po-\nchoutka, nebot dostalo se zpév. spolku toho štěstí, získati\nk tomu dni 3 slečny, jež výdatně přispěly svou oběta-\nvostí a ochotností ku zdaru celé produkce. Zásluha, že\nsl. M. R i ch t r o v á z Prahy přijela, aby hrála na piano\n„Kde domov můj44 transkripci od Pivody a „koncertní\nkus\" od Dreyschoka, náleží chvalně známému p.\nVáclavovi Erlebachovi, tajemníku horlivému našeho zpěv.\nspolku. Při prvním kuse byla dotčená sl. hojným potle-\nskem odměněna a při druhém naše vděčné obecenstvo\nse neutišilo, až zahrála ještě jedenkráte. Ajá zasílám\nvřelé díky jí až do milé Prahy a p. tajemníkovi provo-\nlávám hlučné : Sláva! Sl. Th. Klarnerová vyvolila\nsi Procházkovu „Píseň v rákosí.44 Jsouc doprovázena\nobratným pianistou, p. Jindř. M a r e s ch e m, neminula\nse s dobrým výsledkem. Potlesk byl téměř nekonečný.\nTaktéž sl. Fis ch e r o v ál rozjařila svou deklamací „Tři\ndoby v zemi české44 mysle obecenstva, že ani jí nezů-\nstalo svou vděčnost dlužno. Litujeme, že nebyla od ni-\nkoho upozorněna na okolnost tu, že tato báseň již letos\njednou u nás přednešena byla, a tudiž nepřekvapila po-\nsluchače tak, jako snad některá z méně známých. Na\nsbory se málo dostalo. BylyE jen 2 a to: „Pospolitá\"\nod Fr. Pivody se sólem pro bariton, v němž vyniknul\np. H1ou za 1. Tuto doprovázel na piano p. Ed. Spi e1-\nm an n. hrubý sbor byl od Sokola „Slávie.\" Bendlňví\ndvojzpěv „Umlklo stromů šumění\" zpívali pp. Dom,\nŠťastný a H. Janda jsouce doprovázeni p. Spiel-\nmannern. Nechtíce svému příteli, panu K. Bendlovi, udě-\nlati necest, neboť jest on zde dobře znám a oblíben, při-\nčinili se dotčení p.p. ze vší síly své, aby vynikli. Po\nposledním sboru „Slávie44 vyvolalo obecenstvo po dva-\nkráte zpěv. spolek, jenž jako na rozchodnou zapěl „Kde\ndomov můj\" a konečně „Slovana\" od V a š á k a. Ochotný\np. Hájek přispěl zase nezištně, že jsme slyšeli před\ndivadlem jistou ouverturu. Ze všeho nejméně se poda-\nřil sbor „Slávie.\" Proč, to vědí zpěváci nejlépe sami,\njá toliko hádám, že ho málo študovali. Uhodl-li jsem,\njest to pouhá náhoda. Čím se spolek náš honositi může,\njest to, že má od této chvíle pěkné piano. K zaopatření\ntoho přispěl hlavně milovaný náš měšťanosta, p. K. H u-\nb atk a, neboť laskavě zapůjčil, co se nedostávalo. Jiná\nzpráva radostná koluje u nás, že slíbil náš na slovo\nvzatý pěvec, neocenitelný Lukeš, vystoupiti v nejblíže\npříštích dnech v hudební zábavě. Těšíme se všickni,\nže konečně vyplněna bude touha naše, slyšeti Lumíra\nnašeho, o němž jde tak dobrá pověst jak doma tak za\nhranicemi. — (jistý výnos z dotčené zábavy obnáší\n90 zl. r. c. Dovídáme se, že hodlá velebný pán přistro-\njili naší chudé mládeži vánoční stromek. Díky všem pří-\nznivcům a dobrodincům za to, címkolivěk přispěly! —\nCo se chrámu našeho týče, obávali se milovníci staroče-\nského chorálu, že vytlačeny budou Arnoštovy r o r á t n í\nzpěvy, ježto asi od pěti let se již v děkanském chrámu\nnašem rozléhají. Jindy, dokud se prováděly figurální lita—\nnie, bývalo prý více lidí v kostele, ale ty drátenické"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 540, "texte": "písničky nechtějí prý poslouchat. Ovšem, nedivme se!\nUcho naše odvyklo jaksi těm cistě církevním zpěvům, a\nneslyší-li skočny, stává se nevrlým. Možné td je, že\nje naposledy letos slyšíme. Lilovati jest, že sbor nábož-\nných zpěváků jest jen na nepatrný poěet obmezen. Na\nzpěvácký spolek ani nemyslím, protože mu ani nenapad-\nne, aby k boží cti a chvále sil svých vynakládal. Co\nvsak není, může časem být. Přijde cas, že k poznáni\npřijde, proč je tu5 neboř není na tom dosti, jen v divad-\nle, v hostinci atd. obecenstvo baviti. H. J. Vrbický."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.5.4", "titre_corps": "Z Brna. (Koncert). V redoutním sále odbýval se", "titre_sommaire": "Z Brna. (Koncert). V redoutním sále odbýval se", "signature_source": "l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.8", "debut_caractere": 542, "fin_caractere_exclue": 3106, "texte": "l.\nZ Brna. (Koncert). V redoutním sále odbýval se\ndne 8. prosince ku prospěchu nemocnice milosrdných\nbratrů koncert. Program byl celý německý. První a poslední\nčíslo programu (ouvertura z „Kouzelného střelce\" a\n„Telia\") bylo vedením p. kapelníka Gungla, který své\nnové potpourri „S 1ov a n\" p. Kom z á k u věnoval, od\nhudebního sboru pluku pěšího hr. Airoldiho v skutku vý-\ntečně provedeno. — Slečny Anežka a Berta Tyrellová\nhrály duo pro 2 piana od Kalkbrennera. Obě slečny osvěd-\nčily čistotu úhozu a dosti znamenitou brillantní sběhlosř.\nZvláště jedna z nich se bystrým a pevným provedením\noktávových pasáží vyznamenala. Co se lýce vokálních\nčísel programu toho, dosáhla vším právem si. Pere-\nchonová, altistka zdejší opery, o které jsem Vám již\npsal, nejskvělejšího výsledku. Zpívala „Rheinlied\" od Men-\ndelssohna a „Der Schmied im Dorfe\" od Holzla. Poslední\npíseň tuto musila opakovat. Jenu líto, že o slečně Moř-\nské, zdejší primadonně, nemohu se stejně vyjádřit. My-\nslil jsem, že její hlas v koncertním představení bude do-\nstatečný. Avšak slečna zpívala s jakousi ležérností, že\nse obě písně, jedna Subertoya a jedna Mendelssohnova\núplně ztratily. Pánové Pie la, Pavlík, Bauer a Leon\nzpívali ctverozpěv „Das Heimweh\" od Kreutzera. Jest\nto jedna z nejslabších prací onoho skladatele a nadřecení\npánové při vší píli nemohli z ní uic vyvést. Ostatně jsme\npozorovali také jakousi nejistotu v ensemblů. Pan Pieta,\nonen samý tenorista, kteréhož jsem v svém referátu o Be-\nsedě B. jmenoval, poněvadž jsem myslel, že se jmenuje\n„Běta,\" zpíval s panem Bauerem dvouzpěv „Ich denke\nDein\" od Kuckena, který se v skutku povedl a šťastného\nvýsledku dosáhl. Dále hrál p. kapelník Strebinger va-\nriace na původní themu od sebe samého pro „křídlatec\"\ns vzornou bravurou a vytrvalostí. Mimo slečny Pere-\nehonové, která, co do oboru vokálního dosáhla takřka\nprvní ceny, náleží jistě druhá cena třem pánům\nnejmenovaným členům vojenského sboru budebni-\nckého pluku hraběte Airoldiho, kteří s nejdokonalejší po-\npozorností a hudební dokonalostí přednášeli Trio do G\nduo od Beethovena pro housle, cello a piano. Zvlášti\nv onom pánu, jenž hrál piano, poznali jsme skutečného\numělce, který kromě úplné techniky nás vzorným a citu-\nplným přednesem překvapil. Provozování bylo úplně mi-\nstra Beethovena hodno. Ptal jsem se pana kapelník?\nGungla, bych se o oněch třech pánech dozvěděl víc i\ndozvěděl jsem se k mému potěšení, že jeden z nich j(\nPražan a jeden Moravan, a oba Slované. Ostatui\njsem pozoroval poznovu, že zdejší obecenstvo rozdáví\npotlesk a spokojenost svou velmi hojně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.5.5", "titre_corps": "Vídeň. (Koncert Euterpe.) Dne 10. prosince", "titre_sommaire": "Vídeň. (Koncert Euterpe.) Dne 10. prosince", "signature_source": "—— k", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.8", "debut_caractere": 3108, "fin_caractere_exclue": 4020, "texte": "—— k\nVídeň. (Koncert Euterpe.) Dne 10. prosince\nodbýval hudební spolek „Euterpe,\" v němžto zvlášti\nmnoho Čechů účinkuje, první svůj koncert, jenž skvě-\nlého výsledku došel. Program obsahoval následujíc\nskladby : 1. Beethovenova ouvertura pro orkestr k bal\nletu „Tvory Prométheovy.\" 2. Allegro apassionato pr\npiano a orkestr od Schumanna, jež pau J. V. Dunkc\npřednášel. 3. Písiiě od Langvary (nové) a) Entsageri\nb) leh wollt, ich konnte sprechen. 4. Synfonie Es-du\nod Haydna. Veškeré skladby byly od velmi četného obe\ncenstva s největším potleskem přijaty. Skvělý tento vý-\nsledek dlužno přicísti činnosti a lásce k hudebnímu umělí\npana kapelníka L. J. Langvary, jenž rozený Čech *\nvýtečný hudebník jest. — Dne 9. zemřel tu p. Dr. Joseh\nGeig e r , skladatel opery „Vlast a.\" Bylí rytířen\nčestné legie a učitelem hudby J. M. císaře Františka I.\n*)\n*) Těšíme se na další dopisy, spolku ,,Euterpeťť sc týkající.\nRed."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.6", "titre_corps": "Na národní divadlo odeslal redakcí naší", "titre_sommaire": "Na národní divadlo odeslal redakcí naší", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.8", "debut_caractere": 4022, "fin_caractere_exclue": 4104, "texte": "Na národní divadlo odeslal redakcí naší\nZpěvácký spolek v Čáslavi ..... 1 zl. 50 k"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.8", "debut_caractere": 4106, "fin_caractere_exclue": 4374, "texte": "Listárna.\nPanu Hrb. Obdrželi jsme. — Panu La. v Táb. Byli\nmýlka. — Panu L. v S. Hudbu v sextettu k Amazon\nkám máme pohotově. — Panu S. v J. „Lumpacia Vaga\nbunda\" a „Loupežníka\" lze u nás v opisu dostati. —\nPanu N. v Z. Ouverturu Moniuszkovu „Halku\" obdržít\nv sextettu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1861-12-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1861-12-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1861-12-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "292", "page_fin": "292", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.2.8", "titre_corps": "Pozváni ku předplaceni.", "titre_sommaire": "Pozváni ku předplaceni.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.8", "debut_caractere": 4376, "fin_caractere_exclue": 5025, "texte": "Pozváni ku předplaceni.\nJelikoz od noveho roku 1862 Dalibor s obsahlejsim programem vychazeti a nejen clanky o hudbfe\nnybrz i o diva die, malirstvi, socharstvi, zkratka o umeni vubec prinaseti bude, upustirw\nod noveho roku od vydavam notovych priloh a praemie; za to vsak zvStsime format Dali*\nbora a snizime cenu jeho. Dalibor stati bude :\npulletne pro Prahu 1,50 j s postovni zasilkou 1.70\ncelorocnfe „ „ 3 zl. j „ „ 3.40.\nPanove, ktehz do novSho roku praemii „Horakovo Graduate\" za rok 1861 neobdrzi, nechf t(\notevrenym psanmi, na nemz se reklamace napise, oznaim a bude jini zaslano.\nK tomulo ctslu prilozeny jsou notove prilohy cisL X, XI, XII."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "285", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.1", "texte": "Jan L. Lukes.\nŽivotopisný nástin, podává V.D.M.\n(Dokončení.)\nDávala se opera „Rigoletto\" již po deválé v té\nsaisoně, a že Lukeš naposledy vystoupil, dal ji ředitel\nu vyzdviženém předplacení. Nicméně bylo divadlo pře-\nplněné. Jak Lukeš vystoupil, uvítal jej bouřlivý potlesk,\nkterý se po každé jeho scéně opakoval. V posledním\njednání, jak známou strofovou píseň „La donna ě mobile\"\nzapěl, tu ze všech stran tolik věnců, tolik kytek naň\npadalo, že v pravdě místo na divadle, v zahradě plné\ncarokrásných květin stál. Věnce měly vesměs těžké\nkrásné, rozličnými malými básněmi potisknuté hedbávné\npentle a celé sklenníky byly pro tento večer okras\nsvých oloupeny. Nekonečné jásání veškerého obecenstva\ndoprovázelo tuto velezajímavou scénu. Lukeš byl nad\ntímto neobyčejným výrazem lásky obecenstva tak po-\nhnut, že radostí až slzel a pro okamžik mu nebylo\nmožno dále zpívati. Větší díl těchto stužek chová Lu-\nkeš až po dnes co spomínku drahou a milenou. Mládež\nčekala, až Lukeš z divadla vyšel a dělala mu až do\npolovice rynku špalír, načež skvostná hostina, kterou\nctitelé Lukešovi na rozloučenou uspořádali, tento pro\nněj památný večer ukončila.\nLukeš přijel do Prahy na zelený čtvrtek 1854 a\npředstaviv se hned řediteli Stoegrovi a divadelnímu in-\ntendantovi rytíři z Bergenthalu, byl od posledního pro\ntentýž večer k soirée zván, kdežto si u skvělé tam\nzvané společnosti velké přízně a chvály svým zpěvem\nzískal, což mu i nemálo při jeho prvním vystoupení\nna divadle prospělo. První partie, s kterou Lukeš před\nPražským obecenstvem se osvědčil, byla úloha „Arthu-\nra\" v „Lindě,\" a této následovaly partie „II duca de\nMantova\" v „Rigoletto\" a „Stradella.\" V každé nad-\nřečené úloze byl Lukeš několikráte hřmotným vyvolá-\nním poctěn aveškerá kritika Pražská uznala jednohlasně\njeho velké vlohy jakož i jeho výbornou školu, a právě\ntato poslední to byla, která mu až posud trvající nad-\nšenou oblíbenost u veškerého obecenstva dobyla. Ale\ntím, že se hned z počátku líbil, se Lukeš neuspokojil,\ndobře věda, že toto ještě umělce v pravém slova smy-\nslu nečiní a cvičil svůj hlas, kdykolvěk nebyl v před-*\nstavení divadelním zaměstnán, úplných pět hodin. Tímto\nnepřetrženým systematickým cvičením a dresovánírn\ndosáhl Lukeš tak úplnou vládu nad svým hlasem, že\ns ním dělali mohl, cožkoliv chtěl. Jeho hlas stal se\nkaždé jen možné nuance schopným a tím se také vy-\nsvětlují samo sebou jeho velké výsledky. Těm dobrým\npřátelům v Brně, ve Vidni i v samém jeho rodišti, kteří\nuslyševše, že chce jiti k divadlu, se mu nestoudně vy-\nsmáli, těm Lukeš notně vytřel zrak a ukázal jim', co\nz poměrně malého hlasu se dá utvořiti. Nezlomná,\nželezná vale odstraní vždy i na odpor\nse stavící překážky a touto neúnavnou duševní silou\npřekonal Lukeš také i ty nejjizlivější protivy. Zpěvák,\nkterýž chce na divadle nejen laikovi, nýbrž uměl-\ncům samým zadost tidinilij musí svůj hlas, a byt\ni sebe ohromnější byl, duševním rouchem odíti.\nDuševní síla to jest, která v hlasu a postavě cha-\nraktery tvoří a obecenstvo šmahern okouzlí a upomínku\ntrvalou pěvci zachová, hmotní síla, a byt by hlas jako\nzvon zněl, nedokáže toho nikdy.\nRepertoir Lukešův se po ty tři lota, co při Praž-\nském divadle engažován byl, padesáti partiemi rozmno-\nžil, a ač i mimo divadlo tak oblíben a hledán byl, že\nskoro žádný velký koncert, žádná nadobyčejná kostelní\nprodukce, žádné oratorium bez jeho spoluňčinkování se\nv Praze nedávalo, vznikla [nicméně již koncem dru-\nhého roku jeho pra žského engažementu v něm myšlen-\nka, divadlo, v kterém za lak krátký čas tolik slávy si\nvydobyl, po uplynutí kontraktu docela opustiti, k čemuž\nkapelník František Škroup svým jizlivým, nanejvýš\nnešlechetným jednáním největší a nejbližší příčinu za-\nvdal. Lukeš se neměl c*j obávati, že se mu při jeho"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "286", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.2", "texte": "rozsáhlém vzdělání v kruhu občanském nějaký obor pro\njeho činnost nevyskytne a byl stran toho vždy dobré\nmysM. Sotva se to novinami rozneslo, že Lukeš Praž-\nské divadlo opustiti hodlá, dostal z Německa a Ra-\nkouska v krátkém čase osmnáct nabídnutí k enga-\ngementu, mezi nimi bylo jedno k Drážďanskému dvor-\nnímu divadlu se skvělými výminkami. Lukeš ale ne-\npřijal nižádné. Cedule divadelní ohlašovaly poslední\nvystoupení Lukešovo a byla to náhodou ta samá opera,\nv které Lukeš s Olomúckým obecenstvem se druhdy\nloučil, totiž: „Rigoletto.\" Sotva na scénu vkročil, uví-\ntal jej bouřlivý potlesk veškerého obecenstva a po celé\npředstavení ani jedna scéna neuplynula, aby obecenstvo\nnebylo svou vřelou sympathii Lukešovi na jevo dalo*\nPři posledním jednání a po skončené zpěvohře byl Lu-\nkeš při nekonečném vyvolávání a jásání obecenstva\nvěnci a kytkami obsypán. V akademii ve prospěch\nústavu pro zaopatření slepých byla k poctě Lukeše če-\nská báseň, která mu na atlase tištěná doručena byla,\nmezi posluchače rozdávána a provolávání mu „Sláva\"\nnemělo konce. Den na to odebral se Lukeš do Krá-\nlovce (Kěnigsberg), kdežto osmkráte pohostinsku na\ntamějším divadle s velkým prospěchem vystoupil a\nprocestovav západní Německo vrátil se opět do staro-\nslavné Prahy. Cesty konati, lid a země poznati byla\nvůbec již od mladosti nejvřelejší touha Lukešova. Tak\nprocestoval co gyinnasista v prázninách celou ,\ndolní Rakousy a i hodný díl Slovenska. Tenkráte\nsi Lukeš ještě nepomyslel a pomyslili ani nemohl, že\nmu nářečí slovenské, kterémuž se při léto příležitosti\npřiučil, lak značné výhody v představení opery „\nteník\" poskytne, v které úloze co pravý vzor od ve-\nškeré kritiky uznán byl. Peněžité prostředky, by mohl\ndalší cesty podnikali, si Lukeš hleděl v čas svého Praž-\nského divadelního kontraktu hojně zaopatřili. Aby ale\nty cesty měly pro něj větší užitek, hleděl si dříve\nnež je konal, osvojit pro své budoucí postavení po-\ntřebné vědy. Tak študoval Lukeš v Praze lučbu,\nv Brně u ředitele realky dra. Auspitze knihvedení,\npodrobil se u prof. Ballinga v fráze přísné zkoušce\nz některých na luébě se zakládajících odborů průmyslo-\nvých a nyní teprv nastoupil své dávno již zamýšlené\ncesty; a procestoval celé Ně, Anglicko, Belgii,\nFrancouzsko, Švýcary, Savojsko, Tyrolsko, zdržel\nse tři čtvrtě roku v Mnichově, kdežto u prof. Lie-\nhiga a u prof. Kaisralučebné přednášky pilně na-\nvštěvoval a zároveň v Deiglmayrově velkém pivováre\nv praxi vstoupil, a když i tu si vše potřebné osvojil,\npodrobil se u tamějšího magistrátu u zvláštní k tomu\nustanovené komise přísné zkoušce z\na obdržel skvělé vysvědčení. Ku konci července 1860\nzavítal Lukeš opět do naší milené Prahy, kdežto se 15.\nlistopadu toho samého roku s roztomilou slečnou K.\nKučerovou, dcerou váženého sládka a měšfana oženil.\nBylo by nyní již zbytečné v životopisu pokračovati, ne-\nbof vše důležité, co Lukeš pro národní hudbu a hu-\ndební umění vůbec učinil, zaznamenáno jest v těchto\npo 4 leta vycházejících listech. Jeho zásluhy o zpěv\nčeský, o národní písně, o zaražení zpěváckého\nspolku vHlaholuu jsou vůbec známé a netřeba se o\nnich zmínili. Nesmíme však opomenouti, že Lukeš Tann-\nhausera, kterážto opera se ve Vídni líbiti nechtěla, k\núplné platnosti tam přivedl; nebot zpíval partii Tann-\nháusra as ve 14 dnech 7kráte s nejskvělejším úspě-\nchem. Lukeš působí vydatně svým mistrným zpěvem\nk oživení národního ducha. Důkazem toho jest velký\npočet besed na venkově, v nichžto se zúčastnil. Ye\nVídni účinkoval několikrát Lukeš ve veiké „Slovanské\nbesedě,\" kdež nesmírnou sensaci zbudil a jeho ctitelově\nvydali jeho podobiznu s heslem: „Kdo má písně jako\nmy, kdo je zpívá jako Ty ?\" a jemu ke cti složil vý-\ntečný básník Furch krásnou báseň. Lukeš byl za své\nzásluhy od mnohých hudebních společností za čestného\núda zvolen a páni študující techniky a university vě-\nnovali mu na důkaz úcty své krásný obraz\nníka\" od Ferbra jakož upomínku na jeho mistrné pro-\nvedení Škroupovy opery „Dráteník.\" O jeho přednesu\nnárodních písní dalo by se mnoho článků psáti; avšak\nponechávaje to na jiný čas, zmíním se toliko o jeho\nosobnosti.\nJ. L. Lukeš je prostřední postavy, černých ka-\ndeřů a modrých, duchaplných a jiskrných očí. Lukeš\njo muž skrz na skrz šlechetný, účinný, rozšafný a\nupřímný, horlivý vlastenec, podporovatel všeho krásné-\nho, výtečný společník, věrný přítel, zkrátka muž vší\núcty a vážnosti hodný. Kéž šťastně a dlouho žije\nk oslavě vlasti a národu svého\n\nBurneyova hudební cesta po Čechách.\nPodává Karel Petr Kheil syn.\n(Dokončení,)\nSpolečnost cestujících hudebníků uvítala mne v ho-\nstinci, kde jsem byl na obědě. Hráli na harfu, housle\na lesní roh rozličné menuetty a polonézy, které sice\npěkné byly, však jejich přednes nedodal jim půvabnosti.\nSnad bude divno, že hlavní město tak hudební říše,\nkde duch každého obyvatele může svobodně se cvičiti,\nnemá více větších hudebních umělců. Příčina toho dá\nse snadno vypátrati, pováží-li se, že hudba jest jedno\nz umění, míru, musy a hojnosti; a pak-li dle mínění,\nRousseau-a umění jen za nejzhoubnějších časů kve-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "287", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.3", "texte": "tla, musely přec za těch časův panovali mír a bla-\nhobyt. Čechově však nepožívali nikdy delšího míru\na též v krátkých mezičasích míru žila jich vysoká\nšlechta málo kdy v hlavním městě, nýbrž následovala\ndvůr do Vídně: pročež chudší, kteří v mládí svém hudbě\nvyučováni byli, nepovzbudí se, aby pokračovali v hudbě\nv starších letech, a pročež slouží jen k hudbě pouliční\naneb k služebnosti.\nMnozí z těch, kteří hudbě ve školách se učí, od-\ndají se napotom pluhu aneb řemeslu; a pak neslouží\njim jejich hudební znalost k ničemu, než že zpívají\nspolu v kostele *), aneb že doma se vyrážejí, což vlastně\njest nejdůstojnější upotřebení hudby.\nNěkteří cestovatelé jistili, že česká šlechta na\nsvých statcích drží si hudebníkův; což však jest zcela\npřirozené, jelikož služebníci, obyčejně synové sedláků\na řemeslníků, ve škole bud městské neb vesnické, jak\njiž řečeno, hudbě jsou vyučováni.\nPraha jest výjimkou, nebot zde není částí školního\nvyučování, nýbrž hudebníci přicházejí sem z venkova.\nOd času k času vyjeví se na venkovských ško-\nlách velké genie, jako na př. v Německém Brodě, ro-\ndišti slavného Státnice. Jeho otec byl kantorem v měst-\nském kostele, a pro své skladby a co houslista později\ntak proslavený Stamic, byl v obyčejné škole městské,\nmezi hochy obyčejných vloh vychován, kteří co nezná-\nmí tvorové žili a zemřeli. On však prorazil, jak druhý\nShakespeare všechny těžkosti a překážky, a tak jak oko\njednoho prohlédlo celou přírodu, tak hnal druhý, bez\nvzdálení se přírodě, umění dále, jak nikdo před ním\nnebyl učinil. Jeho velduch byl původní, smělý a mocný;\nvynález, oheň a kontrasty v čerstvých notách; — ně-\nžná, půvabná a lahodivá melodie ve váhavém, spojeny\ndůvtipem a hojností v průvodu, charakterisují jeho díla,\nvšechna jsou plna významu, jenž enthusiasmus velducha\nzplodil, a vzdělání zjemnilo, aniž by jej udusilo.\nSeger jest varhaníkem u křížovníků v Praze.\nGassmann pravil mně, abych ho navštívil, jelikož jest\nnejlepším varhaníkem v městě. Dlouho jsem s ním\nrozmlouval a shledal jsem, že jest nejen zdvořilý člo-\nvěk ale též výtečný hráč. Ještě se pamatuju, když\nTartini a Yandini před padesáti lety v Praze byli; a\nzdá se, že zná velmi dobře povahu a díla všech velmi-\nstrů evropejských.\nDozvěděl jsem se od něho, že v kostele Svatého\nKříže, kdež jest varhaníkem, tři neb čtyři hoši jsou při-\njati, kteří z venkovských škol sem byli přišli a výtečně\nzpívají; jejich hlas, jejich trilky jsou krásné a jejich\nvkus a výraz velmi dobré. Přišel jsem o den později\ndo Prahy, mohl jsem slyšeti hudbu v témž kostele.\nStálo mne to mnoho namahání, bych dostal zpráv\no českých hudebnících, neboť neprospěl mně v tomto\nkrálovství jazyk německý, anť jest tu jazyk český\nnadvládající. Pan Seger však mluvil italsky ; dosvěd-\nčil mně, že nejen v Čechách, nýbrž také na Moravě,\nv Uhersku a jedné části Rakouska děti vyučují se v oby-\nčejných školách hudbě. Čechově jsou v užívání ná-\nstrojů foukacích vůbec velmi obratní; pan Seger mi\nvšak pravil, že hoboj nejvíce a nejlépe hraje se na hra-\nnicích saských, tak jako tuba a klarinet na morav-\nských.\nSlovutný Mysliveček byl na české vesnické škole\nvychován a študoval napotom kontrapunkt v Praze u\npana Segera.\nNejlepší houslisté města jsou nyní: Josef Slroh-\nbach a Jan Galii na zámku a Václav praupner, vý-\ntečný sólista.\nNejvýbornějšún hráčem na violoncello jest Ha-\nV\ntaě, a na hoboj Slastný.\nJiž po dlouhý čas neprovozovaly se tu opery;\nnaproti tomu hraje se zde třikrát v týdnu německé\na české divadlo. Šlechta byla nyní z větší části na\nvenkově; v zimě však bývají prý v jejich palácech a\nbytech často velké koncerty, kteréž provozují jejich\nvlastní sloužící a vasalové, jižto na venkovských ško-\nlách byli se naučili hudbě.\nPrahu opustil jsem 17. září. V třetí\npoštovní štaci, našel jsem hudební školu a slyšel jsem\ndva chudé žáky na silnici, jednoho na harfu, druhého\nna tiírožce dosti dobře hráti. V Lobosicích jest též\nhudební škola, kteráž navštěvuje se od více než 100\nžáků obojího pohlaví, z nichž každý, kdo chuť má, hudbě\nse učí. Prohlídl jsem si malý kostelík, mající jedno-\nduché varhany. Zde hrají a zpívají děti. Slyšel jsem\njistý počet hochů cvičiti se na houslích; avšak jejich\nhra byla drsná (příkrá) *).\nZ Lobosic myslel jsem odebrali se po vodě do\nDrážďan. Po velmi obtížné cestě, již bouřka provázela,\ndostavil jsem se v Konigsleinu, což sotva jest polovic\ncesty do Drážďan; poněvadž jsem to ale na vodě déle\nvydržeti nemohl, dal jsem se na cestu do Pirny (v Sasku).\nZde, jakož í v Kónigsteinu jsou školy hudební\njako v Cechách. Y Pirně jest jedna pro dítka důstoj-\nníků, a jiná pro dítka chudší, kde jako jinde hudbě,\nčtení a psaní se vyučují.\nNudilo by to milého čtenáře, kdybych všechny\nhudební školy, kteréž jsem na své cestě skrz Rakousko,\nMoravu, Čechy a Sasko navštívil, zevrubně popsal. Chc i\njen všeobecně podotknouli, že způsob hry žáků byl ne-\n\n*) Za našich Časů málo kde se to bohužel děje, Red.\n*) Zde ztěžuje si Burney na Špatné cesty a hospody, což však\nzde vynecháme, poněvadž to do našeho oboru nesahá."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "288", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.4", "texte": "ohrabaný, drsný, a že nikdy nezdáli se toužili po zdo-\nkonalení. Metastasio myslil, že děti jsou účastni špat-\nného návodu v těchto školách. Arci jest většina ur-\nčena pro služebnictvo *) a jiné ruční práce; a poně-\nvadž v mnohých krajinách země České a Saska gothi-\nckého panování nad lenníky ještě stává, tak cílí zřídka\ntito lidé dychtivosf, aby vynikali v hudbě. Někdy ob-\njeví se mezi nimi muž důmyslný, a stane se, chtě ne-\nchtě, výtečným hudebníkem; v tom pádu obyčejně opu-\nstí svou vlasf a usadí se v cizé zemi, kdež ovoce svých\nvloh sklizeti může.\nVůbec vysvítá jasně z těchto škol, že nikoli pří-\nroda, nýbrž kultura to jest, že Němci tak všeobecně\nhudbě rozumějí; jeden důkladný pozorovatel lidské pří-\nrody, kterýž dlouho mezi německým národem žil, pra-\nvil, že stávalo-li by vrozeného důvtipu, Německo za-\njisté sídlem jeho by nebylo; ačkoliv připustili se musí,\nže trpělivá píle a snaha tam jsou domovem.\n\nRobert Führer.\nE. Z.\n(Dokončení.)\nCo skladatel kostelní vynikal Fuhrer nejvíce. Jeho\npastorální mše (v r. 1843) získala mu nejen v Cechách,\nnýbrž i v Německu velké pověsti, kteroužto jeho v tom-\ntéž roce vyšlé graduale a jeho nádherná mše do A-dur\nještě více rozšířily. Rob. Fuhrer byl jeden z nejprv-\nnějších, jenž sc pokusil ěerpati z pokladu staročeské\nkostelní hudby s velkým úspěchem; vydalf 3 praelu-\ndia dle staročeských kostelních zpěvů a dvě tóniny\ndle pravěkých českých chorálů „Gospodine pomiluj ny\"\na „Svatý Václave,\" z nichžto první svatému Vojtě-\nchu, druhý prvnímu arcibiskupu Arnoštu z Pardubic se\npřipisuje. Z jeho varhanních skladeb slušno jmenovati\njeho 24 kadencí a verset, velký počet praeludií\nzvuky pastýřské, listí cypřiše, 12 fugat ve\nvšech formách volného kontrapunktu. Avšak značnější\njest počet jeho větších kostelních skladeb, v nichžto\nsvůj znamenitý talent skvěle osvědčil. Mimo ty, které\njsme již jmenovali, dlužno uvésti jeho mše pro ze-\nlený čtvrtek a velký pátek, mše do D ke cti\nsv. Václava, dvě mše do G, šest krátkých a snad-\nných zimních mší (ještě v rukopise), pak smutečné zpěvy\npro 4 hlasy, velký výběr gradualií a offertorií,\nz nichžto jedna u Marka Berry podobiznou Fůhrera\nozdobena byla. Mnoho krásných nedělních mší nevyšlo\nbohužel tiskem; avšak nacházejí se na všech kůrech\nnaší vlasti, ano i na kůrech kostelíčků vesnických v opisu.\nPrvní skladba Rob. Fůhrera, kterouž, když u M.\nBerry vyšla, pozornost na sebe obrátil, byla „Fuga\ne leg i a ca,\" kterou skladatel v březnu r. 1835 při\nsmuteční slavnosti za císaře Františka I. v Pražském\ndómu na velké varhany sám přednášel. Jeho po-\nslední v nejnovějším čase u Kristofa a Kuhé vy-\nšlá skladba jest zpěv pro soprán a mužský čtverozpěv\n„Ruhig ist es in der Au.\"\nAvšak nejen co skladatel, nýbrž i též co hu-\ndební theoretik a spisovatel získal si Fiih-\nre r v oboru tomto chvatného jména. Osm dě1je to\nhlavně, která mu i v tomto oboru dobré pověsti do-\nbyla. Jsouf následující : „Der Rhytmus oder der musi-\nkalische Ebenbau.\" — „Praktische Anweisung zum re-\ngelrechten Erlernen des Pedalgebrauchs auf der Orgel.\"\n— „Musikalisches liturgisches Handbuch fůr Chordirec-\ntorcn u. s. w.\" — Practische Anleitung zu Orgelcom-\npositi.onen\" — „die Tonleiler der Griechen\" — „die\nMethodik bei Erlernung des gregorianischen Chorals\"\n— „die melodisch-harmonische Verbindung der Tonar-\nten nach den einfachsten und natůrlichsten Formen\"\n(als augenblicklicher Ralhgeber fůr Organisten). — „Theo-\nretisch-praktischer Lehrgang zur Erlernung der Harmo-\nnie und des Generalbasses zum Selbstunterricht.\" —\nVeřejná kritika prohlásila Fuhrerovy kostelní skladby za\ndíla mistrovská; spojujíf dle podstatného výroku\nhraběte Laurcncina se silou a energií u vynálezu,\nmistrovství v slohu a práci. Končíce takto stručný ži-\nvotopisný nástin tohoto výtečníka, divíme se nemálo\nnad tím, že jak dalece víme, žádný z Pražských ředi-\ntelů kůru o to se nepostaral, aby za Rob. Fůhrera smu-\nteční služby odbývány byly. Doufáme, že je mnohý\nředitel kůru na venkově zahanbí.\n) Vidyť jsme „eln Bedienlenvolk.\" Sazeč.\n\nMyšlénky o slovanském zpěvu.\nStanovisko zpěvu.\n(Dokončení.)\nJest-li také přiznáme, že starší hudební školy\nv nynější chvíli bohatší požitek podávají nežli škola\nslovanská, teprv v pučení jsoucí, jest-li též pravda, že\ntam zábavy chtivému zralé (a přezralé) ovoce takořka\ndo úst padá, kdežto zde teprv hledáno, štěpováno a\npěstováno býti musí; tedy též neméně i to pravda, že\núčinek zahraničného umění jen okamžitý jest a rychle\nmíjí, a že se jen nemnohým třídám sděluje. Nebof\nvzděláním vlastní národní školy spojena jest naděje, že\ntaké na budoucí pokolení s dobrým následkem účin-\nkovali můžeme, a u potomstva by se s láskou k vlasti\ntaké uctivosf a vděčnosf k původcům té školy, k jejím\notcům zbudila, an by jemu jejich duch a síla takovou"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "289", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.5", "texte": "předrahou památku zůstavila. Ovoce podobného zaslou-\nžilého snažení snad by ne tak dlouho na sebe čekati\ndalo, aby se ho mužové, jenž je s úsilností štěpili, s vy-\ntrvalostí a láskou pěstili, také neměli dočekati.\nPorovnejme okolnosti, při nichžto povstaly do-\nspělé nyní školy cizinského umění, s okolnostmi, které\nse později sledujícím Slovanům ukazují, a pohleďme, na\nkterou stranu větší prospěch se sklání. Když staré\nškoly se tvořily, tisk dílem ještě v kolébce, ve svém\núčinkování velmi obmezen, ani úlohy a moci své dosta-\ntečně sobě vědom nebyl. Žijící jazyky, na jichžto útraty\njenom mrtvé se vzdělávaly, byly zanedbané, surové,\njich nepatrné vyvinutí nanejvýš nestejné, v písemnostech\nkaždé krajinky, ano každého města tak nepravidelné a\nrozervané, jak se tp nyní jen v těch nejprostších a\nnejzkaženějších nářečích pozoruje. Národnost působila\nna umění, ale /ío její působení bylo náhodné, všeho\nsměru prosté, od umělce bezděky cítěné, ale zřídka\nzřetelně poznané, také od něho za předmět úmyslného,\ndobře pojatého zpytování neobrané. Teorie tehdáž právě\nbyla neznáma, a musela se poznenáhla z množství\nempiričně vytvořených děl sestavili, uspořádáti a zdo-\nkonalili. — Nyní se ty okolnosti změnily. Tisk je v nej-\nvětší činnosti, národové poslouchají jeho hlasu, a sto-\nmílové vzdálenosti nemohou již způsobiti bývalé duševné\nodcizení. Slovanští jazykové, co do uspůsobení a či-\nstoty žádnému jinému v Evropě neustupujíce, dosáhli\njiž vrchol duševního života podlé nynějšího stavu světa,\na soustředili se také již jako písemní jazyky podlé po-\ntřeby čtyr hlavních kmenů. V poznávání národnosti,\nv jejím důkladném a horlivém zpytování, a v jejím upo-\ntřebení na vyšší dušovný život, v té chvíli žádný jiný\nnárod s námi se měřiti nemůže. Theorie umění zdo-\nkonalila se již tak velice, jak ty nejrozvinulější vědy.\nPřidejme k tomu ještě, že z příčiny podobnosti slovan-\nských jazyků mezi sebou, zpěvy jednoho kmene s po-\ndržením původního textu bez veliké obtíže také od ji-\nných Slovanů používány býti mohou, jak mě vlastní\nzkušenost naučila*), a že k upokojení prvních potřeb\nmnohá mezera zatím překlady cizích děl vyplněna bytí\nmůže, až se vlastní útvory na všecky strany samy do-\nplní; tedy vidíme příznivou věšlbu, s kterou ku tvo-\nření národních uměleckých škol se všeslovanskou, zá-\nkladní povahou, směle přikročili můžeme. Jest to obrov-\nská idea, ale vyvedení té idey jsou tu v národě osmde-\nsáti-milionovém, a duch, který by ty síly oživili a zúrod-\nnili mohl, jenom na probuzení čeká.\nPokud umění jen ku zkrácení prázdných hodin,\nk ukázání dobrého lénu anebo upokojení marností slouží,\njest hračkou čili módním článkem; slouží-li ale k vy-\ndělávání peněz, jest řemeslem; ale lehdy teprv na své\nvýsosti slojí a dostojným bývá, aby jemu člověk život\na síly své věnoval, když mu poskytuje slova k vyjá-\ndření toho, co nejhlouběji cilí, co mu jest nejvyšším a\nnejsvětějším. A kterémužto člověku, jenž má čest v tě-\nle, srdce mocněji nebije, když jméno vlasti slyší? jmé-\nno, které caslo i posledním svazkem bývá, jenž i pa-\ndouchy a zločince k zárodku šlechetnosti víže, a jim\nnedopouští, docela od něho se vzdáliti!\nByl by lo potěšitelný výjev, kdyby Slovan v opo-\njení citu s\\ého Donizetlovskou arií srdci svému vyho-\nvěti, neb v kruté seči udatnost bratrů svých pařížským\nkontratancem rozpalovali chtěl! Znají tito cizí pěvcové\nnaše utrpení a naši slávu ? Bude-lí pak druhý Mozart,\nbudoucí Beethoven slovanskou mohylu nade Dněprem\nopěvati, anebo Grobnické bojiště a vítězství nad Tatary\npod Holomoucí ?\nMinulost volávala Slovany do boje, do hrozného,\nvražedného boje za život, vlast a víru. Řekami vroucí\nkrve povolání svému zadost učinili, nad kortmi bratrů\nsvých dobojovali se konce úlohy své. Nyní je vyzývá\nvěk náš do jiného, neškodného ale vznešeného boje,\ndo zápasu ducha proti duchu, myšlénky proti myšlénce.\n— Budou-li přislouchati u hrobů předkův svých, my-\nšlénky k tomu jim přijdou.\n*) Tak jsem poprosil několik polských zpěváku, aby se po-\nkusili v některých českých sborech od Jelena, jež bych\nrád byl slyšel. Ačkoliv lo z počátku jen ze zdvořilosti ke\nmně učinili, přece se jim ta věc lak zalíbila, že pak ly\nsbory z vlastního nadšení zpívávali,\n\nFeuilleton.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Dvě neděle po benefici pana Mayra, kapelníka\nčeských oper, měl benefici pan Jahn, první kapelník\nněmecké opery, dával se totiž Lohengrin,u velká roman-\ntická zpěvohra od Wagnera, dne 14. t. m. Učinili jsme\nparallelu mezi těmito dvěma představeními: pan Mayr má,\njak známo, méně a slabších sil než pan Jahn, s těmito\nale prostudoval aspoů k úplné, ano překvapující spoko-\njenosti „Kouzelnou flétnu,u pan Jahn vyvolil sobě ovšem,\nco do provedení, daleko těžší skladbu, „Lohengrina\" to-\ntiž, ukázal nám však jenom, jak as předposlední zkouška\nk takovému dílu vypadá, neb ten ráz, jaký „Lohengrin\"\nsám sebou nese, scházel úplně. Hlavní úlohy se nachá-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "290", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.6", "texte": "zely v rukou pana Bachraanna (Lohengrin), který krom\nzačátečního a posledního vystoupení velmi správně, jasně\na zvučně zpíval a častěji hlučné pochvaly došel, slečny\nGrabingrové kteréžto ne dramatiku, v níž dosti\ndobře se chovala, nýbrž opět a opět špatný zpěv vytý-\nkáme, sl. Mikové (Ortruda), která — nestranně řečeno —\nnejlépe, ano vzorně svému úkolu dostála, pana Eilersa\n(krále) a p. Steinecke (Friedrich), kteřížto svou obratnou\nhru, jak obyčejně, osvědčili, přičemž jen poslednímu hlas\nvýdatně na ujmu byl. Ostatní síly více méně dobré byly,\nale sbory, vůbec celá souhra neuspokojily naše očeká-\nvání. Dům byl dosti naplněn, byla však přec ještě značná\nčást lístků k zadání.\n— Slovenské národně pesmi je titul 5 ná-\nrodních pro piano uvedených písní slovinských od Ba-\nvoři na Jenka, jenž si i několika sbory dobrého jména\ndobyl. Písně tyto pro piano uspořádané jsou: „Bom šel\nna planince44 — „Sinoč je slanca padla44 — „Ko Tičica\nsen pevala\" — «Eje so moje božice44 — „Mila, mila\nlunica.44 Písně jsou snadné k zahrání a poskytnou mi-\nlovníkům slovanských písní vůbec příležitost, seznámiti se\ns těmito pěknými národními plody. Sešit stojí 75 kr. r, č.\n— Pan Jan D. Panýrek vydal u Jar. Pospíšila\nv Praze své „Písně z hladu,\" novou to růži stoli-\nstou, kteréžto svému příteli Josefu Heindlovi věnoval.\nNěkteré z těchto dvouslokovýeh básniček vynikají dosti\npichlavou ironií, kteráž dle úmyslu p. spisovatele co čer-\nvená nit všude prokmítati má, Pan Panýrek vyslovuje se\nv každé básničce jasně a srozumitelně, někdy vtipně, ně-\nkdy opět prosaicky a hledí každou básničku jakousi poin-\ntou ukončit. Úhledná a vignetkou ozdobená tato knížka\nstojí 45 kr. r. č.\n— Slečna Alberta Ferl esová, která jak známo\npo tři léta, co z olčiny své vzdálena jest, při dvorních\ndivadlech v Berlíně a Karlsruhe pro dramatický obor\ndvorní zpěvohry engažována byla, mešká nyní v Praze a\nodebéře se v krátce do Paříže, aby tam ve vyšších zpěv-\nních studiích pokračovala.\n— Slečna Voj. Zadrobilková. Dne 6. prosince\nbyl v Záhřebu první koncert sl. V. Zadrobilkové, která\ntoto město navštívila, hodlajíc odtud odebrati se do\nBělehradu a dále do O děsy. Již napřed dalo se sou-\ndit, že bude srdečně a okázale uvítána, ješto na soire-ách\nu velkého župana p. Kukuljevíče elita tamních vzneše-\nných rodin ji byla slyšela. Pan veliký župan dal jí po\ncelý čas jejího tam pobytu ekvipáži svou k disposici. Di-\nvadlo bylo přeplněno. Hrálať výtečně některé české i\nj ihoslo van ské písně; věnců pohostinské obecenstvo\nnespořilo, ba i báseň k její poctě od juristův vydaná se\nrozdávala. Má vystoupiti ještě dvakráte, jednou v divadle\na pak ve dvoraně.\n— Koncertní mistr velkovévody Bádenského, pan\nJan Becker a italský zpěvák J. Monari-Rocca uspořádali\nzde 3 koncerty, z nichžto poslední dva hojně navštíveny\nbyly. Pan Becker je znamenitý virtuos na housle; hra-\njet klassické i novější skladby duchaplně, s největší prac-\ncisí a nuancemi a jest svého výsledku vždy jist. Slyšeli\njsme od něho skladby největší bravoury požadující na př.\nod Paganiniho, Bazziniho, od Seb, Bacha (Chaconne) a\nvšechny provedl s největší jistotou a čistotou, Jeho spo-\nlečník pan Monari-Rocca je vzdělaný pěvec a ač jeho\nhlas není mohutný, přec vyniká svou výtečnou a vše-\nstranně vytříbenou školou. Zpívalť hlavně arie italských\nmistrů a duetta se sl. Brennerovou. Mimo to účinkovala\nv\nv koncertech pianistka sl. Vilem. Čermáková, kteráž\nsvou sběhlost skvěle osvědčila. Oba koncertisté došly\nvždy hojné pochvalv.\n— Věhlasný náš Alex. Dreyschock opustí co ne-\nvidět snad na vždy své rodiště. Obdržel totiž místo co\nprofesor piana na císařské hudební škole v Petro-\nhradě, kteréž schválně pro něho zřízeno jest. Toto mí-\nsto, které se rovná stupni plukovníka, je i co do platu\nvelmi značné. A. Dreyschock bude vždy v zimních mě-\nsících v Petrohradě a v letních bude koncerty dávati.\n— Výtečník náš p. Julius Schulhoff přibyl před\nnějakým časem do Paříže, kdež přes zimu bydleti bude.\nNeuspořádá žádných koncertů, ale bude se vyučováním\nžáků a žákyň zanášeti.\n— Hudební literatura. Nákladem činného kněh-\nkupectví G. V. Kornera v Erfurtu vyšlo pod názvem\nTheoreticko praktický varhaník, 10 0 velmi\nsnadných praeludií pro varhany ku všem chorálům v to-\nnin ách Dur a Moll od chvalně známého ředitele hudby\nBedřicha V. Ser in g a (op. 38). Knížka tato je v něm-\nčině psána, vyniká jasným, srozumitelným slohem a po-\nskytne mladému varhaníku mnohých dobrých pokynů a\nmnohé dobré rady. O čem spisovatel theoreticky mluví,\ndokazuje to napotom praktickými příklady. Cena je\nlevná: Knížka stojí 42. stř. grošů a obsahuje, jak\njsme pravili, 100 praeludií.\n\n(A. M.)\nZ Chrudimi. Dlouho se mi nedostávalo látky\nk novému dopisu do Dalibora, až konečně na den svaté\nCecilie se mi příležitost naskytla. Den sv. Cecilie zasvě-\ntili jsme letos slavnou mší od Josefa Haydna do B-dur;\ngraduale bylo zdá se mi od R5dra do A a offertoriurn\nod Fuhrera do C. Den na to, totiž 23. listop. byla\nv divadle držena akademie, jížto první část z dvou-\naktové činohry „Smíření44 sestávala. Před tímto provo-\nzovala se ponejprv nová ouvertura na slovanské nápěvy\nod našeho městského kapelníka Čeňka Vinaře. Slyšev\nskladbu tuto teprv jedenkráte, nemohu se do popisování\njejího do podrobná pustiti a úplný úsudek o ní pronést;\njen tolik podotknu, že úvod, Moderato D-moll dobrým\nslouti může, an posluchače na něco zvláštního připra-\nvuje; druhý kus, Allegro mod. D-dur, nezdá se zadost\nuciniti tomu, co byl úvod předpovídal; avšak nicméně je\ncelé dílo zdařilé. V druhé části večerní zábavy této sly-\nšeli jsme ponejprv přes 80 členů čítající zpěvácký spolek.\nPřednešeno bylo: „Cikáni\" od Vogla, „O radostné ce-\nstování44 od Vašáka a „Válečná44 z Rienzi od Wag-\nnera s průvodem orkestru. Přednes byl výtečný, takměř\nuchvacující a vždy s nekonečným potleskem přijat, tak\nže se číslo druhé opakovati muselo, což o výtečném ve-\ndení a pilném cvičení spolku ze strany svého ředitele,\nnašeho velezasloužilého měšťanosty p. K1 i mš e, skvělý\ndůkaz podalo. Mezi prvním a druhým číslem přednesl náš\npianista pan Schwarz na pianě Tarantella od Štěpána\nHellera a mezi 2. a 3. fantasii na „Sil jsem proso44\ns velkým úspěchem. Doufáme pevně, že nás náš zpě-\nvácký spolek podobnou zábavou překvapí."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "291", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.7", "texte": "Z Mnichova Hradiště. (Kostelní a světská\nhudba.) Známy-li Vám poměry našich malých ven-\nkovských měst, tož nebudete se diviti, že Váš hudební\nreferent po dráhný čas se neozval. Myslímť, že v skutku\nlepší je krátký souhrn toho co po delší dobu se dálo než\nčasté dlouhé reflexe o ničem, a jak jsem psal ve svém\nposledním listu, tak bych snad bez malých změn psáti\nmohl dnes. Potěšitelný úkaz ohledně naší kostelní\nhudby jest vyloučení oněch triviálních skladeb, které před\nnedávným ještě časem větší čásť venkovkých kůrů opa-\nnovaly a posud někdy sem tam k nemalé radosti nedo-\nuků a hudebních dilettantů a na ukor svatosti chrámové\nzaznívají. Slyšeli jsme během posledních měsíců skladby\nHorákovy, F uhre rovy, Drobischovy, Keinptuerovy,\nmši Diabelliho a jim co do slohu podobné. Největší vada\nzáleží u nás v nedostatečnosti některých hudebníkův a\nzpěvákův; tak senám zdá soprán, ač po dlouhý čas obě-\ntovně účinkoval, nyní již vyzpívaný a příliš ostrý býti —\ntenor pak není více k poslouchání. Ovšem by nám pak\nsvižné, mladé síly jako je alt byly nad míru zapotřebí.\nSvětská hudba uniká téměř všemu posouzení, neboť\nse mimo tanec a obyčejné zastaveničko nikterak nejeví.\nA přece by se při dobré vůli dalo lecos dovésti, jak\nnám to produkce Cecilská — jediná po celý rok —\ndostatečně dokázala. Program sestával z osmi čísel; in-\nstrumentální část byla zastoupena ouverturami Tittla\nze slovanskýeh písní, Skroupa z „Dráteníka\" a Rossi-\nniho z „Italiánky,\" pak strunním kvartettem od Pleyela.\nMužský sbor přednášel Yeitův „Zpěv jinochů,\" Vojá-\nčkovu „Polku44 a Procházkovu „Kozačkou44; miino\nto byla přednešena deklaraace „Zena.\" Četné obecenstvo\nsledovalo s patrnou zálibou veškerá čísla programu a\nhlučným potleskem jich provedení odměnilo. (D. M.)\nZ Písku. (Sl avnost sv. Cecilie.) Na den sv.\nCecilie, co patronky hudby, odbýval zdejší zpěv. spo-\nlek v 11 hodin dopoledne slavné služby Boží, při čemž\nněkolik zdařilých ch orálních zpěvů přednesl. Téhož ve-\nčera sešel secelý sbor v měšťanské besedě u Tiegla, kdež\nstřídavě s hudbou několik čelných zpěvů zdařile provozoval.\nZábava byla nenucená, ano v pravdě sousedská. Nejlépe\nse vyjímal sbor „Sumavan\" od Jirgesa a „Sbor myslivců\"\nod J. Soukupa, pak „Holuběnka\" od Vojáčka. Po-\nslední týhoden adventní zařídí zpěv. spolek věneček ve-\nčerních zabav, při čemž nékteří údové i instrumen-\ntálně a některé zdejší zpěvačky spolupůsobiti budou.\nZe Slaného, 8. pros. (Divadlo a zpěváčka zábava)\nJako o závod stíhá u nás jedna zábava druhou. Tento-\nkráte jsme se dobře bavili. Se zábavou tou byl spojen\ndobrý účel, a sice, že se čistý výnos vynaloží na oděv\npro chudou školní mládež. Šlechetným podnikatelem této\nzábavy jest opět letos páter Gilbert Pro ch ázk a.\nPoznali jsme, že máme mnoho sil výdattiých, jen bohužel\nže málokdy se jejich obětavosti užije. Co by se tu dalo\nsehnati peněz, jež by se mohly věnovati k zakoupení\nvyučovacích prostředků, jichž ani na dívčí ani na hlavní\nškole, vyjma v I. tř. přičiněním horlivého učitele p. Er-\nlebacha, pohříchu nemáme.\nJediná takováto zábava v roce nepostačí.\nOchotníci hráli po proslovu, Olgou Hem erko-\nvou přednešeném, v uemž stručně vytknula účel dobro-\nčinný, veselohru v 1. jednání: „Útěk do Afriky\" a při-\nčinili se, aby úloze své dostáli. A v skutku získali si\npřízeň tak četného obecenstva. SI. Vacková i Harn-\np ejs ov á hrály dokonale, z pánův poutal 11a sebe veškeru\npozornost p. Šrámek, jenž vždy dovede obecenstvo\ndobře bavit. P. Fric počínal si obratné co radda ko-\nmorního soudu.\nOstatní úlohy byly podřízené ale též dobře provedeny.\nMilovníkům hudby a zpévu přichystána také po-\nchoutka, nebot dostalo se zpév. spolku toho štěstí, získati\nk tomu dni 3 slečny, jež výdatně přispěly svou oběta-\nvostí a ochotností ku zdaru celé produkce. Zásluha, že\nsl. M. R i ch t r o v á z Prahy přijela, aby hrála na piano\n„Kde domov můj44 transkripci od Pivody a „koncertní\nkus\" od Dreyschoka, náleží chvalně známému p.\nVáclavovi Erlebachovi, tajemníku horlivému našeho zpěv.\nspolku. Při prvním kuse byla dotčená sl. hojným potle-\nskem odměněna a při druhém naše vděčné obecenstvo\nse neutišilo, až zahrála ještě jedenkráte. Ajá zasílám\nvřelé díky jí až do milé Prahy a p. tajemníkovi provo-\nlávám hlučné : Sláva! Sl. Th. Klarnerová vyvolila\nsi Procházkovu „Píseň v rákosí.44 Jsouc doprovázena\nobratným pianistou, p. Jindř. M a r e s ch e m, neminula\nse s dobrým výsledkem. Potlesk byl téměř nekonečný.\nTaktéž sl. Fis ch e r o v ál rozjařila svou deklamací „Tři\ndoby v zemi české44 mysle obecenstva, že ani jí nezů-\nstalo svou vděčnost dlužno. Litujeme, že nebyla od ni-\nkoho upozorněna na okolnost tu, že tato báseň již letos\njednou u nás přednešena byla, a tudiž nepřekvapila po-\nsluchače tak, jako snad některá z méně známých. Na\nsbory se málo dostalo. BylyE jen 2 a to: „Pospolitá\"\nod Fr. Pivody se sólem pro bariton, v němž vyniknul\np. H1ou za 1. Tuto doprovázel na piano p. Ed. Spi e1-\nm an n. hrubý sbor byl od Sokola „Slávie.\" Bendlňví\ndvojzpěv „Umlklo stromů šumění\" zpívali pp. Dom,\nŠťastný a H. Janda jsouce doprovázeni p. Spiel-\nmannern. Nechtíce svému příteli, panu K. Bendlovi, udě-\nlati necest, neboť jest on zde dobře znám a oblíben, při-\nčinili se dotčení p.p. ze vší síly své, aby vynikli. Po\nposledním sboru „Slávie44 vyvolalo obecenstvo po dva-\nkráte zpěv. spolek, jenž jako na rozchodnou zapěl „Kde\ndomov můj\" a konečně „Slovana\" od V a š á k a. Ochotný\np. Hájek přispěl zase nezištně, že jsme slyšeli před\ndivadlem jistou ouverturu. Ze všeho nejméně se poda-\nřil sbor „Slávie.\" Proč, to vědí zpěváci nejlépe sami,\njá toliko hádám, že ho málo študovali. Uhodl-li jsem,\njest to pouhá náhoda. Čím se spolek náš honositi může,\njest to, že má od této chvíle pěkné piano. K zaopatření\ntoho přispěl hlavně milovaný náš měšťanosta, p. K. H u-\nb atk a, neboť laskavě zapůjčil, co se nedostávalo. Jiná\nzpráva radostná koluje u nás, že slíbil náš na slovo\nvzatý pěvec, neocenitelný Lukeš, vystoupiti v nejblíže\npříštích dnech v hudební zábavě. Těšíme se všickni,\nže konečně vyplněna bude touha naše, slyšeti Lumíra\nnašeho, o němž jde tak dobrá pověst jak doma tak za\nhranicemi. — (jistý výnos z dotčené zábavy obnáší\n90 zl. r. c. Dovídáme se, že hodlá velebný pán přistro-\njili naší chudé mládeži vánoční stromek. Díky všem pří-\nznivcům a dobrodincům za to, címkolivěk přispěly! —\nCo se chrámu našeho týče, obávali se milovníci staroče-\nského chorálu, že vytlačeny budou Arnoštovy r o r á t n í\nzpěvy, ježto asi od pěti let se již v děkanském chrámu\nnašem rozléhají. Jindy, dokud se prováděly figurální lita—\nnie, bývalo prý více lidí v kostele, ale ty drátenické"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "292", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18611220-01.1.8", "texte": "písničky nechtějí prý poslouchat. Ovšem, nedivme se!\nUcho naše odvyklo jaksi těm cistě církevním zpěvům, a\nneslyší-li skočny, stává se nevrlým. Možné td je, že\nje naposledy letos slyšíme. Lilovati jest, že sbor nábož-\nných zpěváků jest jen na nepatrný poěet obmezen. Na\nzpěvácký spolek ani nemyslím, protože mu ani nenapad-\nne, aby k boží cti a chvále sil svých vynakládal. Co\nvsak není, může časem být. Přijde cas, že k poznáni\npřijde, proč je tu5 neboř není na tom dosti, jen v divad-\nle, v hostinci atd. obecenstvo baviti. H. J. Vrbický.\n\nl.\nZ Brna. (Koncert). V redoutním sále odbýval se\ndne 8. prosince ku prospěchu nemocnice milosrdných\nbratrů koncert. Program byl celý německý. První a poslední\nčíslo programu (ouvertura z „Kouzelného střelce\" a\n„Telia\") bylo vedením p. kapelníka Gungla, který své\nnové potpourri „S 1ov a n\" p. Kom z á k u věnoval, od\nhudebního sboru pluku pěšího hr. Airoldiho v skutku vý-\ntečně provedeno. — Slečny Anežka a Berta Tyrellová\nhrály duo pro 2 piana od Kalkbrennera. Obě slečny osvěd-\nčily čistotu úhozu a dosti znamenitou brillantní sběhlosř.\nZvláště jedna z nich se bystrým a pevným provedením\noktávových pasáží vyznamenala. Co se lýce vokálních\nčísel programu toho, dosáhla vším právem si. Pere-\nchonová, altistka zdejší opery, o které jsem Vám již\npsal, nejskvělejšího výsledku. Zpívala „Rheinlied\" od Men-\ndelssohna a „Der Schmied im Dorfe\" od Holzla. Poslední\npíseň tuto musila opakovat. Jenu líto, že o slečně Moř-\nské, zdejší primadonně, nemohu se stejně vyjádřit. My-\nslil jsem, že její hlas v koncertním představení bude do-\nstatečný. Avšak slečna zpívala s jakousi ležérností, že\nse obě písně, jedna Subertoya a jedna Mendelssohnova\núplně ztratily. Pánové Pie la, Pavlík, Bauer a Leon\nzpívali ctverozpěv „Das Heimweh\" od Kreutzera. Jest\nto jedna z nejslabších prací onoho skladatele a nadřecení\npánové při vší píli nemohli z ní uic vyvést. Ostatně jsme\npozorovali také jakousi nejistotu v ensemblů. Pan Pieta,\nonen samý tenorista, kteréhož jsem v svém referátu o Be-\nsedě B. jmenoval, poněvadž jsem myslel, že se jmenuje\n„Běta,\" zpíval s panem Bauerem dvouzpěv „Ich denke\nDein\" od Kuckena, který se v skutku povedl a šťastného\nvýsledku dosáhl. Dále hrál p. kapelník Strebinger va-\nriace na původní themu od sebe samého pro „křídlatec\"\ns vzornou bravurou a vytrvalostí. Mimo slečny Pere-\nehonové, která, co do oboru vokálního dosáhla takřka\nprvní ceny, náleží jistě druhá cena třem pánům\nnejmenovaným členům vojenského sboru budebni-\nckého pluku hraběte Airoldiho, kteří s nejdokonalejší po-\npozorností a hudební dokonalostí přednášeli Trio do G\nduo od Beethovena pro housle, cello a piano. Zvlášti\nv onom pánu, jenž hrál piano, poznali jsme skutečného\numělce, který kromě úplné techniky nás vzorným a citu-\nplným přednesem překvapil. Provozování bylo úplně mi-\nstra Beethovena hodno. Ptal jsem se pana kapelník?\nGungla, bych se o oněch třech pánech dozvěděl víc i\ndozvěděl jsem se k mému potěšení, že jeden z nich j(\nPražan a jeden Moravan, a oba Slované. Ostatui\njsem pozoroval poznovu, že zdejší obecenstvo rozdáví\npotlesk a spokojenost svou velmi hojně.\n\n—— k\nVídeň. (Koncert Euterpe.) Dne 10. prosince\nodbýval hudební spolek „Euterpe,\" v němžto zvlášti\nmnoho Čechů účinkuje, první svůj koncert, jenž skvě-\nlého výsledku došel. Program obsahoval následujíc\nskladby : 1. Beethovenova ouvertura pro orkestr k bal\nletu „Tvory Prométheovy.\" 2. Allegro apassionato pr\npiano a orkestr od Schumanna, jež pau J. V. Dunkc\npřednášel. 3. Písiiě od Langvary (nové) a) Entsageri\nb) leh wollt, ich konnte sprechen. 4. Synfonie Es-du\nod Haydna. Veškeré skladby byly od velmi četného obe\ncenstva s největším potleskem přijaty. Skvělý tento vý-\nsledek dlužno přicísti činnosti a lásce k hudebnímu umělí\npana kapelníka L. J. Langvary, jenž rozený Čech *\nvýtečný hudebník jest. — Dne 9. zemřel tu p. Dr. Joseh\nGeig e r , skladatel opery „Vlast a.\" Bylí rytířen\nčestné legie a učitelem hudby J. M. císaře Františka I.\n*)\n*) Těšíme se na další dopisy, spolku ,,Euterpeťť sc týkající.\nRed.\n\nNa národní divadlo odeslal redakcí naší\nZpěvácký spolek v Čáslavi ..... 1 zl. 50 k\n\nListárna.\nPanu Hrb. Obdrželi jsme. — Panu La. v Táb. Byli\nmýlka. — Panu L. v S. Hudbu v sextettu k Amazon\nkám máme pohotově. — Panu S. v J. „Lumpacia Vaga\nbunda\" a „Loupežníka\" lze u nás v opisu dostati. —\nPanu N. v Z. Ouverturu Moniuszkovu „Halku\" obdržít\nv sextettu.\n\nPozváni ku předplaceni.\nJelikoz od noveho roku 1862 Dalibor s obsahlejsim programem vychazeti a nejen clanky o hudbfe\nnybrz i o diva die, malirstvi, socharstvi, zkratka o umeni vubec prinaseti bude, upustirw\nod noveho roku od vydavam notovych priloh a praemie; za to vsak zvStsime format Dali*\nbora a snizime cenu jeho. Dalibor stati bude :\npulletne pro Prahu 1,50 j s postovni zasilkou 1.70\ncelorocnfe „ „ 3 zl. j „ „ 3.40.\nPanove, ktehz do novSho roku praemii „Horakovo Graduate\" za rok 1861 neobdrzi, nechf t(\notevrenym psanmi, na nemz se reklamace napise, oznaim a bude jini zaslano.\nK tomulo ctslu prilozeny jsou notove prilohy cisL X, XI, XII."}]}