{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_sha256": "ab8d3e040fb41c8cf36a95b8181bda489a17044e6da79a5b13d1ef49467f59c8", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/01/01_01/bmtnabd_1862-01-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "1", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.1", "titre_corps": "Slovo o hudbě. Ze stanoviska aesthetického od Věnceslava Hildweina.", "titre_sommaire": "Slovo o hudbě. Ze stanoviska aesthetického od Věnceslava Hildweina.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3543, "texte": "Slovo o hudbě.\nZe stanoviska aesthetického od Věnceslava Hildweina.\nHudba má svůj pramen v duchu umělce, proto se také\nv ní karakter a bystrost jeho vyznačuje a to opět účinkuje\nna posluchače. Hudba má za účel, by > obrazotvornosti se\nvyvinující ideu na jevo dala, t.' j. myšlénka, umělce z počátku\nobletující obdrží jakousi formu, že konečně k dokonalosti\núplné dozravši, schránku fantasie opouští a svět svými zvuky\npozdravuje.\nHudba ku vyvedení svému požaduje reproduk tivní osob-\nnosti, která buď hlasem neb hudebním nástrojem — ale ni-:\nkoliv tak jak se to u jiného druhu umění stává, mechanicky\nale s rozumem a s citem — prováděti musí.\nMelodie se sama vyvinuje, když cit umělcův tvar me-\nlodický dostává, tak že zvuky, jimiž on se zabývá, z pone-\nnáhla v jasný a čistý obraz splývají.\nU díla uměleckého jiného druhu musíme se v jakémsi\nduševním stavu nacházeti, by se duchu pochopitelným stal,\ntak jak se to u malby a poesie stává.\nMy můžeme na příklad mistrovská díla poesie, plná\nrozmarů a veselosti poslouchati, aniž by s to byla náš duševní\nstav změniti, aneb naopak jsme plni rozmarů a pozorujeme\ndílo malby, nám nějakou truchlivou scénu vyobrazující; té-\nměř lhostejně potuluje se duch dále, a zanechá nás v pře-\ndešlém stavu.\nJinak to ale nalezáme v hudbě. Můžeme se protiviti\njakkoliv chceme, musíme s ní předce v harmonii jednu sply-\nnouti. Pak-li je veselá, zahání trudnosti z duše naší, pak-li\nsmutná, ustoupí žalu lehká mysl. Příčina záleží v tom, že\npři poslouchání nějaké básně neb při pozorování jiného umě-\nleckého díla se více vedlejšími věcmi zabýváme, tak že ča-\nstokráte krásu a velikost těchto děl málo aneb docela si ne-\nvšímáme, kdežto my hudbou tak jak dechem geniovým se\ndocela změněny cítíce, z toho světa v jiné čarovné kraje\nzalítáme.\nCo zatím poesie k naší mysli mluví, v malbě se oko\nnaše potápí; účinkuje hudba nejdříve na sluch, rozjařuje city\na utvoří v duchu obraz. Ona maluje a líčí, nový neznámý\nživot v žíly naše vlévajíc. Ona rozčiluje fantasii naši, a po-\ndržuje ji v stavu tom; rhytmus jsoucnosti naší zharm onisuje,\nmy poznáváme v tom onu krásu, která nás z všedního po-\nzemského života do nadpozemské unáší říše.\nJaké city kolikráte v sobě chováme a nechť i o tom\npřemýšlíme, přece slovy vyjádřili s to nejsme, což jedině nám\nhudbou rnožno jest. Řečí vyvinuje se jen myšlenka, a sice\nve své úplné formě ; co ale při tom cítíme, v jakém stavu\nse duch náš nachází, jak v nás burácejí vášně atd., můžeme\nsice buď důrazem v řeči, neb zvukem hlasu vyjádřiti. Hud-\nbou se ale všecky city, které v nás překypují, dokonale na\njevo dáti mohou. Hudbě samé schází vlastně špecielních my-\nšlenek, kde jí ale chybí, jest zde poesie její věrná doprovo-\nditelkyně, a na místě hlásek povstanou slova — a písek.\nV písni naznačují slova jen suchopárnou myšlenku, au-\nto hudba ale duševní náš stav zřejmě naznačuje.\nKonečně jest hudba řečí všech národů — ba docela\njest řeč celého světa, proto nemá zvláštních slov. Ona jestiť\npáska všech národností, která je jako žádná druhá k sobě\nvíže, a když se i v hudbě každého národa jeho jistý ka-\nrakter jeví, kterým všelijaké rozdíly povstanou, přece bu-\ndou obyvatelé jihu hudbu národů severních obdivovali, tak\njako my hudbu druhých dilů světa bysme si oblíbili.\nHudba postačí duchu, bez ohledu na speciální formu,\nneb má-li se duch z vazby pozemské na perutích v oné ča-\nrovné kraje povznésti, zapotřebí jest mu hudby.\nJest tomu už takřka od počátku světa tak — což arci\nuž dosti veliký letopočet — a nezmění se to, a kdyby svět\na tvorstvo ještě millionů let trvalo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "1", "page_fin": "3", "image_debut": 1, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.2", "titre_corps": "David Garrik. Nástin životopisný, sděluje A. E. Žďárský.", "titre_sommaire": "David Garrik. Nástin životopisný, sděluje A. E. Žďárský.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.1", "debut_caractere": 3545, "fin_caractere_exclue": 4356, "texte": "David Garrik.\nNástin životopisný, sděluje A. E. Žďárský.\nNejvětší a nejslavnější divadelní herec Anglicka a snad\nvšech časů a národů byl David Garrik. Ža jsme s ním ga-\nlerii divadelních umělců počali, omluví nás zajisté každý, kdo\ndivadelní poměry vůbec zná zevrubně. Jedná se nám hlavně\no to, abychom ukázali, co jiní národové již v úplné dokona-\nlosti měli, když národ náš5 okolnostmi stísněn, takřka dřímal,\nkam v umění divadelním dospěli, když národ náš několika\nhry za rok se uspokojiti musel a konečně jde nám o to,\nabychom naznačili, jak dalece v umění divadelním pokročiti\nmožná, je-li pravý talent pevnou vůlí, láskou k umění, vy-\ntrvalostí a neúnavnou pilností doprovázen. Podáme tedy v\ntěchto listech životopisné nástiny Talmy, Rachelové, Risto-\nriové atd. a počneme s nejvěhlasnějším — D. Garrikenu"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6402, "texte": "David Garrik narodil se dne 20. února 1716 v hospodě\nHeresfordské, kdež jeho otec co kapitán vojsko sbíraje ležel.\nJeho rodina pocházela z Normandie a psala se původně „la\nGarrique.\" Děd jeho prchnul po vyzdvižení ediktu Nantes-\nského do Angličan, by v této svobodné zemi útočiště našel.\nOtec Garrikův dosáhl u vojska místo kapitána a zdržoval se\nz větší části v Lichfieldu. Matka Garrikova, dcera to du-\nchovního v Lichfieldskem okresu, nevynikala sice krásou; za\nto však roztomilostí v obcování a veselostí se vyznačovala.\nMladý Garrik byl živý a šprýmovný chlapec, k němuž\nkaždý přilnul, jenž se s ním blíže seznámil S mladým Da-\nvidem obcoval rád jmenovitě jistý pan Walmsley, první ta-\njemník duchovního soudu v Lichfieldu. K učení neměl ve-\nselý chlapec již před tím velké chutě. Když byl 10 let stár,\ndán byl do obecní školy v Lichfieldu; avšak více než čtení\nkněh miloval Garrik společnost' nejen svých souvěkovců, ný-\nbrž i dospělých, jelikož již tenkráte cítil, že tam svému ta-\nlentu platnosti dodati může. Jeho vtipné odpovědi, jeho ve-\nselé nápady a zvláště způsob, jak povídky, které byl slyšel,\nopět vypravoval, před ostatními žáky ho vyznačovaly a jeho\nnáklonnost k divadelním představením nedala se zapříti. Do-\nsáhnuv 11 roku svého stáří podnikl již sám provozovati ko-\nmedii s chlapci a děvčaty.\nVyzkoušev napřed poněkud schopnosti své a své spo-\nlečnosti a obdržev dovolení od rodičů, zvolil k představení\ntenkráte oblíbený kus „Důstojník branníků;\" jedna jeho se-\nstra musela komornou hráti a seržána „Kite,\" karakter to\nhorlivého chvatu a divokého rozmaru, vyvolil sobě sám. Sa-\nmuel Johnson, jenž později tak znamenitým se stal, byl o\nproslov požádán; avšak on odmrštil prosbu tu navzdor tomu,\nže malého Garrika velmi miloval. Garrik uměl si však pomoci\na kus byl tak dobře proveden, že posluchači překvapeni byli\na drahný čas po tom bývala Kiteova lehkosf, živost a roz-\nmar předmětem obdivování.\nNedlouho po této pro Garrika velmi významné událo-\nlosti byl od svého strýce, bohatého to vinárníka v Lisabonu,\nk návštěvě pozván; snad leželo to v úmyslu tohoto muže,\nby svého bratrovce za vinárníka vzdělal; avšak on se brzy\npřesvědčil, že se jeho veselost a duchaplná živost s přísnou a\nsuchopárnou kupeckou prací nesrovnávaly a Garrik zůstal jen\nrok v Lisabonu. Mezi tím časem seznámil se s mnohými rodina-\nmi, dosáhl u nich velké obliby a byl často od anglických\nkupců k jídlu pozván. Zhusta stalo se, že jej po jídle na\ntabuli vyzvedli, by verše a scény ze známých činoher de-\nklamoval.\nJakmile se do Anglicka navrátil, poslal ho otec oka-\nmžitě do školy Lichfieldské; avšak jeho letora byla příliš tě-\nkavá, jeho mysl příliš nestálá, než aby ve škole nějakého\njen prospěchu docílil. Na štěstí byl ještě Samuel Johnson\nv Lichfieldu, s nímžto se často scházíval, a jenž ho později\nza svého žáka přijal, aby ho s řeckými a latinskými klasiky\nseznámil Johnson překypoval učeností a sděloval mu nej-\njemnější poznámky o duchu a zvláštnostech těchto národů;\navšak jeho roztržitý a těkavý přítel Garrik těžil jen malého\nužitku a jeho myšlénky zaměstnávaly se jedině s jevištěm a\ns vypracováním činoher. Po šesti měsících omrzelo to\nJohnsona, třem neb čtyřem žákům díla starých spisovatelů\nvykládali. I ustanovil se se svým žákem Garrikem, své štěstí\nv hlavním městě zkoušeti.\nSotva Garrik do Londýna přišel, dal se do Lincolns-\nJanu zapsali. Jeho příznivec Wolmsley dal mu také dopo-\nruční list na profesora Kolsona; avšak Garrik nemaje dosta-\ntečných prostředků, vstoupil teprv druhého roku (1738) do\ndomu prof. Kolsona, když byl mu strýc, jenž v Londýně ze-\nmřel, 1000 lib. šterlinků zanechal.\nVyučování takého důmyslného myslitele nemohlo bez\nprospěšného vplyvu zůstati; avšak punkt, okolo něhož se my-\nšlenky a snahy Garrikovy otáčely, zůstal tentýž a když po\nkrátkém čase též rodiče mu zemřely, neváhal, by dlouho již\nzamýšlený plán uskutečnil — a divadlu se oddal. Před tím\nvšak ještě se o to pokusil, se svým bratrem Petrem vinárnu\nzřídili, avšak podniknuti toto se nezdařilo. Garrik obrátil se\ntedy se vší přísností k takému zaměstnání, jež nade vše-\ncko miloval a k němuž od přírody ustanoven byl, by si velké\nslávy jím dobyl.\nNejprvé navštěvoval pilně společnosti nejlepších herců,\nzískal si i přístup k představeným divadel a okoušel svůj ta-\nlent v říkání jednotlivých oblíbených mist z rozličných čino-\nher. Někdy zanášel se též pantomimickými cvičeními, by se\njeho dar napodobňovací vyvinul. Při tom psal posouzení o\nhře a výrazech herců a uveřejňoval tyto malé články ve ve-\nřejných listech. Byly v nich velice ostrovptipné poznámky\na dobré myšlénky, prosty všech nejapných, osobních\nnájezdu, jak se jich nyní zhusta užívá.\nGarrikova skromná nedůvěra k sobě samému zdržovala\nho, by své síly na Londýnském divadle zkusil; užil spíše\npříležitosti, by svůj zkušební divadelní rok při divadelní spo-\nlečnosti, která se roku 1741 v Ipswichu usadila, prodělal.\nByli přijat co spoluoud pod jmenem „Lyddal.\" Garrik vy-\nstoupil v rozličných kusech se skvělým výsledkem a zobra-\nzoval rozličné karaktery s velkou pravdivostí.\nKdyž mu zkušební rok šťastně uplynul, vystoupil dne\n19. října 1741 ponejprv v Londýně na jevišti v Goodmans-\nfieldu co Richard III. Po zralém rozvážení vyvolil si právě\ntuto hlavní roli kusu, jenž se vždy líbil národu anglickému,\njelikož jest pln unášejících scén z historie anglické a zvlášt-\nních zemských mravů. Richard hodil se dobře k postavě\nGarrikově; rozličné náruživosti, které rozmanitostí a leskem\njednání ještě více jsou zvýšeny, poskytly představovateli pří-\nležitosti, své vnitřní bohatství v dlouhé, nepřetržené řadě\nrozvinouti. Jeho lehký, přirozený a přec mocný způsob řeči\na hry uvedl nejprv posuzovačé, jimž takovéto představeni\nněco docela nového bylo, do nerhalých rozpaků. Byliť dlouho\nuvykli zvýšování hlasu s náhlým mechanickým sklesnutím\ntonů, čímž jaksi potlesk vynucen býti měl. Jednoduchá, při-\nrozená výslovnost', provázená přiměřeným výrazem, obličeje\nnebyla více slyšána a vídána, až u Garrika s plnou mocí\nvystoupila. Úžas a podivení vzrůstal s každou scénou a zvláště\ndůrazný byl onen okamžik, kdež herec rouško lícoměrníka a\nstátníka odhodiv, co rek a vojín se objevil. Kus tento mu-\nsel se sedmkrát po sobě dávati. Pochvala, jižto mladý he-\nrec dosáhl, byla tak všeobecná, že největší divadla Londýn-\nská „Drurylane\" a nCoventgardenu prázdná zůstala. I ti,\nkteří pro nejlepší starší herce zaujati byli, vyznávali, že"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1561, "texte": "rozmanitost a pravdivost hry Garrikovy všechno předci,\nco až posud viděli. Garrik zapudil všechno břinkání, na-\nfoukání, protahování a přehánění a vymohl za to práva\npřirozenosti, lehkosti, slušné prostoduchosti a přesné-\nho rozmaru.\nJeho týdenní plat byl z počátku velmi mírný a obná-\nšel as 6 neb 7 liber šterl. Ale, když se objevilo, že značně\nvzrůstající příjmy nejvíce jen účinkování Garrikově se při-\nčísli musí, usjednotil se s ním majitel divadla a povolil rnu\npolovici čistého příjmu. Spolu vynasnažil se přednosta diva-\ndla Drurylanského, by Garrika pro své jeviště získal. Podá-\nvali mu 500 lib. št. ročního platu a ujistil mu polovici příjmu\nv několika hlavních rolích. Sotva Garrik tuto smlouvu uza-\nvřel, obdržel opět nové nabídnutí. Mělf totiž ve třech let-\nních měsících v červnu, lipnu a srpnu v hlavním městě Ir-\nském hráti, kamž se také v červnu r. 1742 odebral.\nPochvala, s kterouž se v Dublině potkal, převýšila vše-\nchno očekávání; bylf co div světa obdivován a zbožňován.\nDivadlo bylo v nejparnějších dnech přeplněno posluchači,\nkteří nešetřili i svého zdraví — panovalaf tenkrát nemoc\nepidemická — by se účastni stali požitku, Garrika viděti a\njemu se obdivovati. Epidemie, kteráž velmi mnoho lidí po-\nhltila, nazvána byla pro posměch nGarrikovou zimnicí\nOslavený tento divadelní hrdina těšil se nejen velice ze znač-\nného zisku letního svého tažení, nýbrž i z přívětivého a la-\nskavého přijmutí, kteréhož se mu zvláště u šlechticů Irských\ndostalo. Na to navrátil se do Londýna, by svou hru na di-\nvadle „Drurylane\" započal.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "3", "page_fin": "3", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.3", "titre_corps": "O maliřství.", "titre_sommaire": "O maliřství.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.3", "debut_caractere": 1563, "fin_caractere_exclue": 5795, "texte": "O maliřství.\nKrása je matkou veškerých umění; a poesie, hudba i vý-\ntvorná umění: plastika, stavitelství a malířství jsou jména je-\njich dcer. Umění je nejušlechtilejší ovoce lidského ducha;\nzákony, časy, národové přežili se svými děly; toliko sou-\nhvězdí krásných umění třpytí se nepomíjitelně nad hřbitovy času.\nŽádný plápol lidské duše nestoupá výše a rovněji k ne-\nbesům, žádné bažení nepřibližuje se více k božstvu, než sna-\nha, jež uměle tvoří.\nVýtvorná umění mluví k lidem v řeči jiného druhu;\nmluvíf obrazy — takřka obrazopísmem, jehožto znamením co\ndo zevnějšku rozumíme. Každé pravé umělecké dílo účin-\nkuje na nás magnetickou silou. Zočíme-Ii je, trhne to blesku-\nrychle duchem naším. Poznáváme v něm výtvor božské síly\nv člověku se nacházející a vidíme v něm zrcadlo vlastní by-\ntosti. Yýtvorné umění je tedy také věčné a nepomíjitelné ve\nsvých přesných dílech, když i látka, z nížto je umění tvoří,\njako vše pozemské v prach se rozpadne. Trvání materiálu\nje cosi nahodilého. Mramor se rozpadne, na kovu hlodá čas,\nbarvy vyblednou; avšak kámen, kov a barvy nebyly tím, čím\nvlastně dílo povstává. Pokolení země a světy pominou 5 avšak\nvelká umělecká díla žijí ustavičně.\nÚloha malířství je, všecko krásné v postavách vidi-\ntelných a sice na ploše vypodobniti. Nejprvé nanášejí se na\nplochu, která bud z plátna neb vápna, skla, dřeva atd.\nsestává, kreslením obrysy tělesa, jež se představiti má.\nJelikož malířství od skutečné prostrannosti upouští,\npřec však mamu zhloubčení výhost dáti nesmí, musí dle opti-\nckých zákonů, dle nichžto se předměty dle vzdálenosti zmen-\nšovati zdají, obrysy zkrátili. To se stane lineární dálno-\ntvárností. Mam skutečného vyplnění prostory tvoří světlo\na stín. Konečně se k tomu přidruží barva, nejhlavnější to\nživel malířství, kteroužto všechny vyvedené předměty teprv\nve skutečné živosti ne objeví. Stín a světlo v střídavých\npoměrech a polotemno doplňují úlohu malířství.\nMalířství musí na částě lidské postavy největší váhu\nklástij; neboť jest sídlem duševního výrazu. Obličej je vý-\nrazem nejen přirozeného alebržjéž i samou vůl vyvinutého\nkarakteru. Ostatní postava nemá stejné významnosti; může!\nv šaty zahalena býti.\nMalířství se rozděluje dle rozličných poměrů rozličně.\nDle rozdílnosti předmětů, kteréž v obrazu převládají, mohou\nse obrazy rozdělili na tři \\druhy a sice a) na nichžto lidé,\n6) zvířata, č) příroda vypodobněni jsou.\nPrvní jmenuje se historickým obrazem, i když látka\njeho z historie vzata není. K historickému malířství náležejí\ntéž allegorická i mythologická jakož i dějepisná vyobra-\nzení ano i obrazy ze života (žánrové obrazy) a podobi-\nzny. Historické malířství je nejobsáhlejší druh malířství.\nJemu nejblíže co do objemu a důstojnosti stoji malířská vy-\nobrazení předmětu přírodních neb krajinomalba v nej-\nširším smyslu slova, k čemuž se též prospektové malby měst\na malířství mořevidné počítají.\nY krajinomalbě rozeznáváme dva druhy a sice krajino-\nmalbu a) skutečných, b) ideálních krajin.\nа) Krajinomalba, která jistou skutečnou krajinu věrně\nzobrazuje, musí vynikati správností a pravdivostí, šťastným\npojmutím příznivého stanoviska a volbou přiměřeného osvětlení.\nб) Účelem ideální krajiny jest, vzbuditi karakteristicky\nuspořádanými výjevy přírodními jisté pocity.\nTřetí druh malířství je malířství zvířat', ono jest obmeze-\nnějšínež dva svrchu udané a poutá jen tím, že nikoliv jednot-\nlivá individuální zvířata, nýbrž karakter zvířat, bud v po-\nklidu neb činnosti se nacházejících s přiměřenou věrností a\nrozmanitostí zobrazuje. Zátiší jmenují se konečně ony vý-\nrobky malířství, jež se nápodobením bezžívotných předmětů\n(květin, ovoce, nádob) zaměstnává.\nCo se technického vyvedení, totiž vzhledem na materiál\na zevnější způsob zacházení s ním týče, rozeznáváme násle-\ndující druhy malířství.\ní. voskovni malířství (vpalovací malířství), kteréhož\nstaří milovali, jehožto známost' pro nás větším dílem vymizela).\n2. smaltová malba (Email) a malba na skle.\n3. malba na obmítce (Fresco), kdež se vodními bar-\nvami na vlhkém vápně maluje.\n4. pastolová neb trnková malba (Pastellmalerei),\nkdež se suchými barvami maluje.\n5. olejná malba, kdež se barvami pakostí (Firniss) ro-\nzetřenými maluje, a konečně\n6. vodobarevní malba, kdež se obou barev používá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "4", "page_fin": "5", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.4", "titre_corps": "Nadšenec pro Mozarta. Výjev ze života českého umělce od A. Melišové, roz. Körschnerové.", "titre_sommaire": "Nadšenec pro Mozarta. Výjev ze života českého umělce od A. Melišové, roz. Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5888, "texte": "Nadšenec pro Mozarta.\nVýjev ze života českého umělce od A. Melišové, roz. Körschnerové.\nW. A. Mozart zemřel. Bolestná zpráva tato roznesla\nse r. 1791 po celé Evropě. Veškerý svět musikální truchlil\nnad nenahraditelnou ztrátou tohoto geniálního skladatele. Ne-\njen v domech skromných měšťanů, nýbrž i v palácích knížat\na velmožů, všude — všude stejný rozhostil se smutek nad\nzašlou tou hvězdou první velikosti. Bleskurychle dostala se\ntato zpráva také do Berlína, kdež právě toho času několik\nznamenitých českých hudebních umělců S£ zdržovalo.\nNeočekávaná zpráva o smrti Mozartově vzbudila i zde\nvelikého pohnutí; šlať od úst k ústům a v brzku nepovídalo\nse v Berlíně o ničem jiném, než o této smutné události.\nTéhož času stál v jednom domě za skleněnou síní muž\nelegantní as 46 let starý. Geniální tahy a významné oko\ndaly na neobyčejnosf ducha jeho souditi. Na první pohled\npoznal by v něm i méně bystrý pozorovatel umělce a lak\ntomu bylo skutečně. Byl to Bedřich Benda, nejstarší syn\nčeského virtuosa Františka Bendy, komorní hudebník krále\nPruského a spolu znamenitý skladatel opery „Orfea\" a ope-\nrelky „Květinářka.\"\nBenda stál na svém místě nějakou chvíli a naslouchal\nlíbezným zvukům harfy, jež z tohoto domu vycházely. Znalf\nruku, kteráž lahodné tyto lény mistrovsky vyluzovati uměla.\nI šelf blíž a blíž a již stál před samými dvéřrni, odkud mocné\nproudy zvuků královského nástroje se řinuly. Jak se zdálo,\nskládal umělec na harfu nové dílo, kteréž, ač ho Benda jen\npo kouskách slyšel, krásné býti se zdálo. Tu však opět za-\nvzněla harfa a první akkordy oznamovaly, že to je fantasie\nna menuet z věčně krásného „Don Juana.\" *\nZpolehounka otevřel Benda dvéře. U prostřed pokoje\nsedí, harfu maje v ruce, jeho přítel Karel, druhdy komorní\nvirtuos na harfu u dvora ruského a hraje zanícen nejnovější\ndílo své. Jeho líce nabývají červenosti, jiskrné oko září ra-\ndostně a z celého zevnějška dalo by se spíše na ohnivou\npovahu italskou než na skutečnou českou národnost' jeho sou-\nditi. Karlovy prsty probíhají struny nádherného nástroje a\nověnčují nejpůvabnějšími arabeskami, pasažemí a závitky roz-\nkošnou themu menuetu, jenž jako překrásná duha z těchto tó-\nnových ozdob prokmitá. Nyní doznívají poslední zvuky me-\nnuetu. Karel rozpřádá opět svou myšlenku, kteráž jaksi Mo-\nzartovu ideu doplňuje a končí bleskurychlou kadencí, po nížto\nopět menuet pianissimo jako z Eolové harfy zaznívá. Benda\nstojí a naslouchá rozkošným harmoniím jako u vytržení.\n„Karle, ty hraješ v skutku jako sám Apollo,\" zvolal\nBedřich hudbou touto nadšen, a krk bych na to vsadil, že\nby zvuky těmito i srdce ledové roztálo.\nHarfeník poznav hlas svého přítele obrátil se s líbez-\nným úsměvem a pravil: „Viď, není přec nad Mozarta a jeho\nbožské skladby.\" A opět zavzněíy struny a opět zavzníval\nMozartův menuet z Don Juana.\n„Překrásně, překrásně,\" jásal Benda.\n„Ano, překrásné, nedostižné jsou ty myšlénky Mozar-\ntovy,\" opětoval harfeník a ve svém uměleckém zanícení hrál\ntak mistrně, jako snad nikdy. Nyní skončil, a vstav ze sesle,\nzvolal nadšeně: „Božské jsou ty myšlénky, takjednoduché a\npřec tak krásné! Mozarte, Mozarte, tys králem mezi všemi\nskladateli !\"\nBenda padl Karlovi kolem krku, líbal jej a zapomněl\nve svém zanícení na zprávu, kterou vlastně příteli svému\npřinášel. „Karle, tys velký umělec !\"\n„Ty mne přeceňuješ,\" milý Bedřichu, „co pak jsme my\nvedle Mozarta! On jest velikán v říši hudby, s nímž žádný\nzápasiti nemůže! Člověk pohlíží s úžasem k němu jako k bohu\nh cítí teprv slabost svou! Mozart je a zůstane nepřekonaným!\"\nTu se zadumal Benda, vzdychl z hluboká a pravil: „Bo-\nhužel však, že je překonán!\"\n„Co to blaboníš? Mozart a býti překonán, to je holá\nnemožnost! A kým je překonán?\"\n„Nezvratným osudem — smrtí!u\n„Pro Bůh, co pravíš Bedřichu, ty žertuješ ?\"\n„Nikoliv! Je tomu tak. Přišel jsem ti sdělili tuto smut-\nnou zprávu, jež zajisté celý Berlín ba i snad celou Evropu\nv hluboký smutek uvrhla !\"\n„To není, to nemůže být pravda,\" vzkřikl Karel zoufale!\n„Mozart je ještě mladý a svěží, v tom vězí úskok Sarlieriho,\njeho soupeře ! Mozart nemůže a nesmí být mrtev.u\nBedřich trudně pokrčil ramenama a sáhnuv do kapsy,\nvyňal z ní noviny a micky je podal Karlovi. Tento mu je\nkvapně z rukou vytrhl, a nedůvěřoval ani zrakům svým\nkdyž četl : Dne 9. prosince 1791 skonal ve Vídni věhlasný\nski adatel „Don Juana\" Wolfgang1 Amadeus Mozart na změknutí\nmozku. Poklid popeli jeho!\nKarel zbledl a list mu vypadl z rukou. Krásné jeho\ntahy náhle se změnily. Oči jeho divoce se koulely, tělo se\nchvělo a patrně bylo viděli, že v duši jeho strašný boj\nlomcuje.\n„Mozart! Mo — zart!\" zasténal Karel úpěnlivě, oběma\nrukama za hlavu se chopil, boje se, aby ho strašná zpráva\nsmyslů nezbavila a sklesl na sedadlo. Chvíli zřel před sebe\na hleděl na harfu před ním stojící. Nyní vstal a podivný\núsměch přeletěl tváře jeho.\n„Když není Mozarta, není třeba i harfy mél„ zvolal jako\nšílený a uchopiv drahocenný nástroj mrštil jím prudce o zenu\naž se to strašně po celém domě rozlehlo. Šlápnul na ni\na skvostný nástroj ležel tu na sta kusů rozdrcený. Na to\nzavrávoral až na stěnu a zůstal zde jako zkamenělý státi.\nBenda hleděl na to vše s podivením. Bylť na nejvýš\npohnut pohledem na tuto mohutnou, nezkrotitelnou vášeň,\nkteráž v krvácejícím srdci ubohého Karla soptila. Ani jedin-\nkého slova výčitky nevypustil z úst svých, neboť sám cítil\npřehluboko ztrátu, ježto úmrtím Mozarta hudebnímu světu na-\nstala. Vědělf, že je Karel nejnadšenější zbožňovatel Mozarta,\nSedl si tedy do kouta na pohovku a pohlížel trudně na proud\nslzí, jež se nyní z očí Karlových řinuly. Za nějakou chvíli\npřiblíživ se ku Karlovi těšil ho.\n„Utiš se Karle, tímto divokým bolem nevzkřísíš tvého\nmiláčka, aniž roztříštěná harfa probudí více v Pánu zesnulého.\nUpokoj se; vždyť není vše ještě ztraceno. Ačkoliv Mozart\nzemřel, budou jeho geniální skladby věčně — věčně žiti a\nnás oblažovali a také za tvou harfu dostane se ti skvělé\nnáhrady.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1017, "texte": "„Není mi třeba náhrady,\"J zalkál Karel, „nižádné ná-\nhrady; neboť nepoiřebuju žádného nástroje více.\"\n„Jak tomu mám rozuměli?\"\n„Ach, ty tedy nepochopuješ, že je nyní veta po ve-\nškeré hudbě, že sklesla s Mozartem na věky do hrobu, od-\nkud ji žádný více neprobudí.\"\n„Ty jsi málomystný, Karle! Co pak nemáme ještě Wei-\ngla, Wintra, Paera, Boildieu-a, což nemáme Cherubiniho, Me-\nhula a nadějného Beethovena a jiných více?\"\n„Sami to učňové, kteří nejsou hodni Mozartu řemínky\nrozvázati! On jedině je ten pravý, ryzý zdroj, z něhož vši-\nchni čerpají a zdroj tento vyschl a s ním vyschne i poslední\npramen pravé hudby a proto nechci a nebudu více hráti!\"\n„Rozumím ti Karle a ctím tvůj hol; avšak doufám, že\nmyšlenky tyto mimo sebe pustíš, a že jako druhdy okouzlo-\nvat budeš obecenstvo hrou svou na harfu.\"\nAvšak Karel zavrtěl hlavou, ukázal na zříceninu nád-\nherného nástroje a pravil :\n„Pochována je harfa má a sní i život můj. Mozart\nzemřel a s ním i všechny krásné sny a naděje moje! Nebudu\nvíce hráti.\"\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "8", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.5", "debut_caractere": 1019, "fin_caractere_exclue": 6746, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nl—r.\nZ Brna. (Beseda dne 18. prosince.)\nJsem v rozpaku, mám-li chvá-\nlit dříve výtečného Křížkovského a účin-\nkující při této besedě, anebo četné obe-\ncenstvo, jež se vzdor nepříznivého počasí\ntak hojně shromáždilo a svědomitým vy-\nznamenáním jednotlivá čísla programu od-\nměňovalo, a tím jistě dobrý vkus a ja-\nkýsi rozhled v posouzení provozovaných\nskladeb dokázalo. Beseda se odbývala opět\nv Lužankách ; sál byl přeplněný nejvybra-\nnějšíni obecenstvem. Sám pan místodržící\nhrabě Ch orin s k ý poctil tuto besedu svou\nnávštěvou a patrně jevila se na tváři Jeho\nExcellenci a v potlesku, jímž se u vše-\nobecném rozjaření zúčastnil, nepopiratelná\nspokojenost. Obecenstvo v čamarách, ve\nfraku, dámy větším dílem v národních bar-\nvách a asi 20 Moravanek v malebném\nkroji národním, poskytovalo pozornému di-\nváku krásný obraz rozmanitosti a sledo-\nvalo s upnutou pozorností zajímavému pro-\ngramu. — Známé sbory „Vltava\" od Vo-\ngla, „Těžké orání\" od Vašáka provedl\nzpěvácký spolek vedením Křížkovského,\njenž od obecenstva při prvním vystoupení\nvřele přijat byl, se vší pilností; leč první\nsjjor se nám, co do provedení líbil více.\n„Naprej\", sbor od Davorina Jenka —\nstejně a vším právem si získal hlučného\npotlesku obecenstva. Všecka chvála náleží\npánům členům zpeváckého spolku, kteří i\nco do zpěvu, zvláště pak čistým vyslovo-\nváním cizích slov se vyznamenali. Aj, což\ncizích slov? Což není Čech Slovan, což\nnení Moravan Slovan, což není Srb, Chor-\nvát Slovan a což nejsou Slované bratří\nspojení podobným jazykem a stejnou pá-\nskou bratrské lásky? Dosti těchto volání\nbujných citů; dají se lépe a vroucněji cí-\ntit než-li vyslovit. Pokračuji dále v pro-\ngramu. Pan P. opět zpíval, jako v první\nbesedě. Slyšeli jsme národní písně,\nkteré pan P. dosti vřele a původně před-\nnášel. „Milostná píseň pod Vyšehradem\"\n*>d Dra* Hanslíka též nás libou a slo-\nvům přiměřenou melodií potěšila, a byla\nzdařilým provedením tím více zvýšena. SI.\nI. deklamovala „Obranu ženského pohlaví\"\nod našeho nesmrtedlného humoristy Ru-\n>eše. SI. H. osvědčila nemalé vlohy k\ndeklamování a nepochybujem, že přiměře-\nným cvičením i co do přednášení i co do\npříslušného užívání rozličných gest dosáhne\nchvalné obratnosti. Ostatně přednášela zda-\nřile a jsme jí velmi povděčni za laskavé\núčinkováni. „Andante et étude de concert\"\npro piano od Schulhoífa hrál pan H ... v\ncelku zdatně a těšili jsme se zvláště z dosti\nvelké sběhlosti levé ruky p. H. P. Zel-\nníček hrál svou skladbu (variace na hou-\nsle) a přidal, jelikož byl vyvolán, hezkou\nfantasii na národní písně, nejspíše\ntaké od něho. Pan H. .. se velmi líbil\na to vším právem, neb se zná v užívání\ntohoto nástroje v hojné míře. Nezbývá\nmi konečně, nežli jedno číslo programu a\nponěvadž mne nejvíce zajímalo, nechal jsem\nsi zprávu o něm ku konci, bych se o něm\nobšírněji a co možno nejsvědomitěji vyslo-\nvili mohl. Totiž páté číslo programu byl\nnový sbor od Křížkovskeho, sbor,\nkterýžto i co do vzorného vedení hlasů,\ni co do krásné, národnímu živlu slovan-\nskému dokonale přiměřené hudby, i co do\nskvělého provedení od pp. zpěváků stejně\nvynikal a alespoň, co se týče mne, korunu\nprvní ceny sobě zasloužil. Jmenuje se\nDar za lásku\" a uvádí v hudbu něž\nnou píseň národní moravskou. V celém\nsboru vane ona vnaduá, a při tom libá\ntemnost moll-o váho G, jež podobné v mno-\nhých písních národních, českých, jako upo-\nmínka z dávných časů Libuše a Čecha\nvládne. Křížkovský je Slovan s celým\ntělem a s celou duší, každý tón tohoto sboru\njeví patrně ducha skladatele slovanského,\nhudby národní. Sbor se pohybuje z vět-\nšího dílu v prestu. Avšak brzy zase po-\nstoupí místo své krásnému, jednoduchému\nAndante, ježto jako zpěv pastýřský mysl\na cit, bujným presto rozhorleným, ukolí-\nbává. Jemné dur provází Andante, až ko-\nnečně presto opět v | taktu bouřlivé za-\nvzní. Střídá se opět s Andantem a opět\npresto následuje a výtečný sbor se skoro\nv prestissimu skončí. Velike těžkosti, jez\ntoto dílo Křížkovského bez odporu zpě-\nvákům klade v cestu, byly, jak provedení\ndokázalo, energií ředitele a neúnavnou pílí\na dychtivostí pp. zpěváku přemoženy. Bouř-\nlivý potlesk následoval a sbor, jemuž bych\njen časté opakování prvního motivu vyčí-\ntati mohl, musel se opakovat. Sláva, však\nKř . ! Sláva sboru slovanskému 1 Provedení\nbylo skladbě rovno a zpěvácký spolek ním\ndokázal bezpříkladnou energii svou a zlaté\novoce řízení spolku Pavlem Křižkov-\nským. Konečně program došel svého konce\na jako v první besedě, zasedlo obecenstvo\nskvělým výsledkem rozveselené, za stoly.\nVojenská hudba, vedením p. kapelníka To-\nm a n a, zaujmula podium a zavzněiy zvuky\nnárodních písní, provázeny potleskem a já-\nsáním celého shromáždění. Jeho Exc. pan\nmístodržící opustil, patrně v nejlepsím roz-\nmaru o 11. hodině sál a hlučné „sláva!\nať žije!*4 doprovázelo vzneseného hosta.\nJá vsak odvolávám slavně výčitku, již jsem\nprvní besedě dělal; totiž „že jí schází\nráz besední\" a vyznávám se, že jsem\nse v besedě, dne 18., bavil výtečně, ac\njsem se pohyboval mezi tvářemi cizími.\nAno cizími co do tváře, stejnými však, co\ndo smýšlení a co do lásky k živlu\nmateřskému, to jest k živlu a národu\nslovanskému!\n\nZ Boleslavi. (Kullasova společnost).\nOd nějakého oasu mešká tu Kul-\nlasova divadelní společnost řízením činného\npana Štandery a potvrzuje i zde dobrou\nsvou pověst. Dne 15. pros. davala společ-\nnost tato „Petra Sapára\" dne 17. pros.\n„Narcise*4 dne 20. pros. „Nevěstu\" od J.\nNerudy a ,,Ženichy** od Machacka se sluš-\nnými výsledky. V sobotu dne 21. vystou-\npil poprvé nově přijatý clen pan Mošna\nv Tylově „Jiříkovo vidění\" co Jiřík a o-\nsvědčil přirozenou nenucenou hru, dobrou\na zdravou komiku. Orgán jeho je zvučný\na zpěv dobrý. Chvalně si počínali pan\nJelínek (Bonifác), sl. Krausová (Eufrosina)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8161, "texte": "v\nsl. Lipšová (Kačenka) a pan Standera. Na\nto dával se dne 22. pros. Raupachňv kus\n„Mlynář a jeho dítě\" k účelu dobročinnému.\nSl. Lipšová (Marie), pp. Jelínek, (mlynář),\nMošna (hrobník) byli za správnou hru po-\ntleskem odměněni. V úloze Dobromila vy-\nstoupil poprvé pan Frankovský, nově\npřijatý oud. Má pěkný orgán, dosti obrat-\nnou hru a jest co zjev divadelní slušný.\nSpolečnost páně Kullasova honosí se někte-\nrými dobrými členy. Jeden z nejprvnějších\nje zajisté pan Jelínek, vedle něho dlužno\njmenovali pana Brauna, pak pana Ka s t-\nner a. Co se pana Standery dotýče,\nje věru obratný uspořadatel jeviště a jest\nmajetníkem pěkné garderoby. Ze slečen\nvynikají sl. Krausová a sl. Lipšová. V pá-\ntek dne 27. prosince bude se opakovati\n„Narcis.44 Návštěva není valná a divíme\nse věru netečnosti obecenstva, kteráž zde\npanuje. '\n\n—l—\n\nJ. H.\nZ Kouřimi. (Hudba, divadlo,\nškola.) Po dlouhém spánku, jsouce pohříženi\nv myšlénkách, byli jsme zotaveni\nhudbou t. j. hraním na housle p. J. Her-\ncíka, který tu ty dni k nám zavítal a\nještě dosaváde se zde zdržuje. Uspořádal\ntýž letitý již muž zde koncert v hostinci\n„u zlatého hroznu,\" koje se nadějí, že\npřec jeho s velkým namáháním spojená\nhra dojde uznání. — Ale bohužel zavítalo\nmálo posluchačů k němu — k muži do-\nbrosrdečnému, jemuž by člověk již ze srdce\npřáti měl částečku, jižto si sám na svých\nzvacích lístkách koncertních ustanovil. —\nByl doprovázen souzvukem zdejších smyč-\ncových nástrojů, jež ho v líbezné jebo hře\npodporovaly, zde a tam ji krášlíce ano i\ntaké hyzdíce. — Příjem nebyl skvostný\nv ten večer. — Obecenstvo, litujíc trpkým\nosudem pronásledovaného umělce, se roze-\nšlo, lépe řečeno z pokoje vytratilo; — ne-\nnechajíc ani hudce výtečného úplně do-\nhřátí. Nevím, bylo-li to ze soucitu, aneb\nz kouzelného účinku hry páně Hercíko-\nv y, že mnozí nemohouce pro něžnost, ja-\nkou v srdci chovají, hru déle snésti, dolů\ndo kassina spěchali, zanechavše umělce\nsamotného! — Pan Hercík uspořádábu-\ndoucně koncert s doprovázením piana. Přeji\nmu lepšího zdaru a radosti, než-li jakovou\nnejprvé překvapen byl. Dne 26. t. m. se\nzde hrálo od městských ochotníků „L ou-\npežníci na Chlumu.\" Čistý výnos\npřipadá na školu, kterouž očekáváme všichni\nvědouce, že bez škol nevykvete národu\nžádné blaho. Musí ale býti též k tomu\nstatečný personál a je-li ten —má se\nvšestranně podporovati a přičiní se zajisté\npožadavkům nynějším za dost učiniti. Sta-\nvětí v skutečnosti jest lépe, než-li povětr-\nnými budovami si nechat rozum másti a\nzajisté ta skutečnost že připraví budoucímu\nlidstvu blaženost. —\n\nZ Písku. (Produkce zpěv. spolku).\nJak již oznámeno, dával zpěvácký\nspolek Pisecký svým přispívajícím údům\ndne 19. prosince večerní zábavu v sále\nu „bílého lva.\" Společnost vybraná a dosti\nčetná bavila se nenucené až pozdě do noci.\nNejvětší zásluhu o tuto zábavu má arci\nředitel zpěv. spolku p. Jos. Soukup, který\nna všeliké překážky nedbaje pevnou vůlí\ndocílil, co se již po dlouhý čas výborem\nodkládalo a odkládati ještě chtělo. Program\nbyl dosti zajímavý. Zábava započala sbo-\nrovým zpěvem: „Pozdravení pěvcovo\" od\nVeita. Pak následovala ouvertura „Zam-\npa44 pro smyčcové stroje a piano na 4\nruce. Na to deklamovánka od Heyduka,\natd. Nejlépe se líbilo: „České perle\" od\nEd. Nápravníka, dosti hbitě přednesené\nslečnou Mašnerovou, pak „Ohlasové ná-\nrodních písní\" od J. Soukupa, sestaveno\npro smyčcové stroje a piano na 4 ruce;\nmusely se opakovati. Taktéž se musela opa-\nkovati něžná píseň: „Loučení44 od Jos.\nSoukupa na slova J. z Hvězdy. „Kovář-\nská44 od Procházky se též přednášela; škoda\nže pěvec ochraptil, čímž se s úěinkem očeká-\nvaným minula. Ukončilo se pak „věnečkem\nz národních písní44 pro sbor zvlášť uprave-\nných. I deklamace p. Hubala se líbila.\nZ Poděbrad nad Labem 28. prosince.\n(Divadlo. — Zpěv. spolek.) Mi-\nnulý týden zavítali vysoce vzácní hosté do\nstaroslavného města našeho. K pozvání\ntotiž zdejšího majitele panství, pana barona\nSiny, přijeli sem vyslanec francouzský u\nnašeho dvora, vojvoda Grammont, i mnozí\njiní údové všelikých jiných vyslanství, an-\nglického, saského, pruského, bavorského\natd., hlavně k tomu účelu, aby se tu hon-\nbou zabavili ; neboť honby na zdejším\npanství požívají ode dávna daleko ši-\nroko pověsti slavné. — K poctě těchto\nvzácných hostů hráli naši ochotníci v pá-\ntek dne 20. t. m. v zámecké kapli diva-\ndelní kus „Statek Lhota,44 a to velmi zda-\nřile, jakož vůbec vyznati musíme, že pod-\nniknutí toto dobře prospívá. Na divadle\nbyl transparent, k uvítání vznešených ho-\nstů se vztahující. Když hosté do skvěle\nosvětleného divadla vstoupili, zahrála hudba\nrakouskou a na to francouzskou hymnu „Par-\ntant pour la Sýrie,44 načež vojvoda Gram-\nmont mile překvapen poděkoval ; pak za-\nvzněla „Hej Slované!\" Vysocí hosté si vy-\nžádali, aby se jen české skladby hrály a\nzpívaly a vytrvali až do konce, do 11 ho-\ndin. Při tomto slavnostním představení\nzpíval zdejší zpěvácký spolek „Heslo\" od\nVogla, „Žežulinku,\" polku od Tittla, „Ná-\nrodní kadrilu\" od Hellera, „Modré oči,\"\nmazurku od Kavana a „Loveckou.\" Při\nodchodu vysokých hostů hrál orkestr opět\n„Partant pour la Sýrie.\" Dozvěděli jsme\nse, že pan vojvoda Grammont zná se také\ntrochu v češtině ; jelikož prý se v mladém\nvěku svém také 2 roky v Praze zdržoval.\nHouba vypadla nade vše očekávání; veliké\nmnožství bažantu a jiné zvěre postříleno.\nV sobotu 21. prosince odjeli hosté zpátky\ndo Vídně. — Na den sv. Štěpána, 26. pros.\ndáváno opět představení divadelní, i hrály\nse „Obžíaky44 a „Jeden z nás se musí ože-\nnit,\" tento druhý kus obzvláště ku vše-\nobecné spokojenosti. Z herců sobě zvláště\ndobře počínali pp. Obereigner a Jelínek,\nz hereček slečny Balcarová, Boučková a\nTichá. Panu L. třeba vytknouti cynické a\nnevhodné extemporování, které arci na „ga-\nlerii\" se líbiti může. Některým pánům\npokulhávala paměť. Orkestr se držel statně\naž na ouverturu k „Obžínkáin,44 která byla\nnudná. Divadlo bylo nabito a pot se nám\nproudil z těla, jakobychom se těžkou prací\nondali; a přece by snad lebko bylo po-\nmoci opatřením nějakého otvoru. Ten vý-\npar snad také byl na tom vinen, že se\nlampy zalívaly, tak že se posléze rozho-\nstilo v obecenstvu trochu egyptské tmy.\nČi jest olej tak drahý? Mezi hosty vi-\nděli jsme také pana P. Pohořelého, fa-\nráře z Nové Vsi, známého spisovatele če-\nského, jenžto v průvodu zdejšího pana\nděkana divadk) navštívil. — Konečně\nse musím zmínit, že se i v našem městě\nkonají hojné sbírky pro loterii ve prospěch\nZdenky Havlíčkové a lze se nadíti, že se\nhojně darů k tomuto účelu od nás odešle.\nZe Slaného. (Veliká zpěvní\na deklamatorní akademie 15. pros.\n1861.) Naše přání se vyplnilo, že jsme\nuzřeli ve svém středu věhlasného umělce\na národního pěvce p. J. L. Lukeše, a že\njsme směli přislouchati jeho písním. Za-\nvítal k nám s pp. F. Přerhofem a K.\nBendlem, aby všickni tři účinkovali v\nakademii dotčeného dne, jižto zpěv. náš\nspolek laskavým přispěním spolku lounské-\nho v městském divadle uspořádal. Zajíma-\nvý program obsahoval 10 čísel, z nichž\n4 připadly p. Lukešovi — mimo solo v\n„Cikánecfa,\" 3 p. Přerhcfovi a ostatní 3\nvyplnily sbory. Slyšeli jsme v 2. a 9.\nčísle národní písně, ale tak krásně, ci-\ntuplně a významně, že ani vypsat nemohu.\nByli jsme jako unešeni do jiných končin\nsvěta, slyšíce takový cituplný přednes pí-\nsní, v nichž z nás málokterý se té krásy\nnadál. Každý byl dojat mistrovským zpě-\nvem našeho novověkého Lumíra, a já vi-\nděl mnohou slzu v očích posluchačů, jenž\nmi jest důkazem, jak takovýto zpěv účin-\nkuje na ducha lidského. Ale jakž jinak ?\nJsmeť Čechové, a slyšeli jsme lidu našeho\npísně. Kdož jim může upříti krásu? Pí-\nsně L. Procházky „Naše\" slova odHál-\nka, pak „Pravý Čech\" báseň od R.\nMayera tvořily č. 4. a 7. 1 byly krásně\nzpívány a doprovázeny, tak že pan Lukeš\nbouřlivým potleskem a provoláním „Sláva!\"\nano i vavřínovým věncem byl odměněn.\nAvšak to vše byl jen slabý odstín vděč-\nčnosti trvalejší, jižto v srdci chováme. P.\nPřerhof přednesl v číslech 3. 6. a 8. vý-\nborně, jakž jsme ještě neslyšeli deklamovat,\n„Ženichovy radosti,\" „Žena\" a „Vyslouži-\nlec\". Pokaždé následoval hřmotný potlesk.\nSbory v č. 1. „Kalina\" od Vašáka, v\nč. 5. „Cikání\" od Vogla, a v 10. „Těš-\nme se blahou nadějí\" od Hellera řídi\np. Lukeš sám. Zpěváci byli jako vyměněni,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7713, "texte": "neboť sami se přiznali, že nikdy si tak\nzáležeti nedávali, jako tehdáž. Nadšeně\nzpívali v čísle posledním a neminuli se\ns žádoucím výsledkem. Ku konci byli\nvšickni tři pánové z Prahy od vděčného\nnašeho obeceustva vyvoláni. Ačkoliv teprv\nve čtvrtek před akademií se zvalo, přece\nse sešlo četné posluchacstvo nejen domácí\nale i z okolních městeček a vesnic. Naši\njadrní rolníci co čtenářové novin byliť zvě-\ndavi a dostavili se u valném poctu. Mů-\nžeme tvrditi, že bez rozdílu stavů bralo\nvřelého účastenství obyvatelstvo naše toho\ndne na této cistě n á ro d n í a umělecké\nzábavě. Ano ještě po produkci bavili\njsme se v hostinci na poště se svými vzác-\nnými hosty až do 10 hodin, kde se loun-\nští zpěváci chystali k odchodu. Zpěv,\nhovor a celá veselost byla nenucena, k níž\nopět p. Přerhof přispěl svým zdařilým de-\nklamováním. V živé paměti zůstane nám\nvšem den ten příjemný a nemohouce jiné-\nho, zasíláme díky srdečné pánům Lukešo-\nvi, Přerhofovi a Bendlovi pak drahým bra-\ntrům do Loun a provoláváme: Sláva jim!\n\nH. J. Vrbický.\n\nZ ciziny.\nZ Kolína nad Rýnem, dne 10. pros.\n1861. (B. Smetan a). Ac nejsem řád-\nným dopisovatelem Vašeho časopisu „Da-\nlibora,\" zastávajícího zájmy hudby slo-\nvanské , zvláště české, nicméně mám za\nsvou povinnost, abych Vám byt i jen kra-\ntičkou zprávu odtud podal, nebot předpo-\nkládám, že tím čtenářům „Dalibora\" aspoň\nponěkud se zavděčím. Věera, vraceje se\nze své cesty umělecké do vlasti, navštívil\nzdejší město náš rodák a slavný pianista\np. B. Smetana a hrál v „druhém Soirée\npro komorní hudbu\" ve velkém sále v ho-\ntelu „Disch.\" Slyšeli jsme jej nejdříve\nv Triu od Beethovena Op. 97 do B-dur a\npotom ve třech skladbách a) Nocturno od\nR. Schumanna, b) Berceuse od F. Cho-\npina a c) Lied ohne Worte od Mendels-\nsohna. Všecky tyto skladby přednesl vý-\nborně, zacež se mu od obecenstva velké\ndostalo pochvaly. I úsudek soukromý znal-\ncův zněl pro p. Smetanu velmi pří-\nznivě. Pisatel těchto řádků měl však je-\nště tu příjemnost, že mohl s p. Smeta-\nnou ve své libé si pohovořiti mateř-\nštině. J. Valenta.\nVídeň. (Be s ed a dne 16. pros.)\nVe skvostně upraveném sále Dianském od-\nbývala se dne 16. pros. velká slovan-\nská beseda, kteráž četnou a vybranou\nspolečností vynikajíc skvělého úspěéhu do-\nsáhla. Výborové, studující to všech slo-\nvanských národů, byli vesměs v kroji ná-\nrodním, s trikolorním odznakem. O půl\ndevate počal koncert. Ze sborů slyšeli\njsme horvátský „Slávská řec\" (Brodnek\ncuti u darca), jihoslovanské to „Hej Slo-\nvané\" vedením a řízením zasloužilého prof.\nA, Forchtgotta, jemuž byla celá hudební\nčást svěřena. Sbor šel navzdor tak roz-\ndílným silám výborně a byl as od 130\nzpěváků přednešen. Velkou sensaci zbu-\ndil sbor „Utonulá\" od P. Křížkov-\nského, jenž tak precisně a krásně prove-\nden byl, že se opakovati musel. Konečně\npřednešen byl srbský sbor „Ajduci\" slo-\nva od Maletice, hudba od Kor. Stanko-\nvice. Sbor tento líbil se velice a nepo-\nchybujeme, že se i v jiných zemích slo-\nvanských co nevidět dávati bude. Skladatel\nsám řídil skladbu svou. Co se týce sólo-\nvých přednesů, zpívala slečna Anna An-\ndrová, sestra tenoristy Aloise Andra, pí-\nseň „Poletuje holubice\" od Karla Ben-\nd1 a, slovenskou „Aj, co by bola\" a pol-\nskou dumku „Žal\" velmi utěšeně a dosá-\nhla cituplným svým přednesem velké po-\nchvaly, ano musela konečně slovenskon\n„Aj, co by bola\" opakovati. Chvalně\nznámý pěvec Lowových hallad pan F ó rch t-\ngott přednášel tři písně „Strnom,\" slova\nod Prešnera, hudba od Davorina Jenka,\nsrbskou národní „Polecela šarentica,\" a\nruskou národní „Matuška golubuška\" tak\nvýznamně, cituplně a překrásně, že poslední\nna všestranné přání opakoval. Dále vy-\nstoupil Pražský cellista a chovanec Praž-\nského konservatoria pan D. Pop per, jenž\nna svém nástroji pěknou nám podal.\nKorunou koncertu bylo však vystoupení vě-\nhlasného našeho Alex. Dreyschoka,\nHrált na piano dvě skladby mistrovsky a\nkdyž ctyrykráte od nadšeného obecenstva\nvolán byl, přidal svou vlastní komposici,\nfantasii na „Ach není tu není\", načež hřmící\nbouře potlesku a pochvaly jej sprová-\nzela. Dreyschok bavil se s L. Rie-\ngrern a mluvil vůbec jen česky. Po\nkoncertě hrál Fuchsův orkestr taneční\nskladby. Program k zábavě byl v ruské\nřeci a měl významné heslo „Adin jazyk\nadin národ\" (jeden jazyk jeden národ).\nBesedě přítomni byli mnozí čeští říšští po-\nslanci, mezi nimi také J. 0. pan Clam-\nMartinic, Lev Thun, Ožegovic a jiných více.\n\nObzor umělecký.\n— F r* L i s z t dokončuje v Římě\noratorium „Svatá Alžběta.\"\n— „Dívka Korintská\" jc titul\nnové opery od Rotta, která se tento měsíc\nv Berlíně provozovati bude.\n— Balfeova nejnovějsí opera:\n„Dcera Puritanova\" dosáhla v Londýně ne-\nslýchaného výsledku.\n— Barytonista B e ck u dvorní o-\npery ve Vídni, je na novo engažován a\nsice na deset let a dostane ročně 17.000 zl.\nrak. čísla.\n— Nová původní maďarská o-\npera „Szép Ilona\" (Sličná Helena) dávala\nse dne 19. listop. v Pešťanském maďarském\ndivadle. Text opery je dle známé básně\nVorosmartyho sepsán a hudbu složil Mich.\nMosonyi.\n— Kontraaltistka sl. Vestvalicová, roz.\nPolka, dávala v Curichu s Miškou Hau-\nsrem několik četně navštívených koncertů.\n— Vieuxtemps koncertuje v Londýně\ns neslýchaným úspěchem. Největšího vý-\nsledku dosáhl přednesem sonáty od Lad*\nD u s s k a, výtečného českého skla-\ndatele, jenž r. 1812 v Paříži zemřel a\njehož krásné sonáty pro piano každý\nceskoslovanský pianista by hráti měl.\n— Před nedávnem zemřel v Mohuci p.\nLudvík J e š k o, kapelník u pěšího pluku\nbarona Wernhardta. Bylť též u obyvatel-\nstva Pražského co zdatný skladatel taneč-\nních kusů, jichžto u Krištofa a Kuhé pak\nu Hoffmanna vydal, chvalně znám.\n— Úmrtí. (J i n d ř. M a r s ch n e r\na Karel Lipinski — de Vignyf)\nJindřich Marschner, dvorní kapelník v Ha-\nno vru zemřel tam dne 14. pros. Narodil se\nv #\nr. 1795 v Zitavě, studoval nejprv práva\na při tom piíně hudbu u učitele general-\nbassa Heringa a Scbichta, vystoupil co\npianista se štastným výsledkem, obdržel\nprotekcí uherského hraběte Amadea místo\nučitele hudby v Prešpurku, kdež operu\n„J i n d ř i ch IV.\" složil a jí Karlu Webru\ndo Drážďan, poslal, jenž ji tam na jeviště\nuvedl. Na to odstěhoval se r. 1822 do\nDrážďan, kdež se ředitelem hudby u německé\na italské opery stal. Zde napsal operu\n„Dřevo k rádce\" (text od Kinda). Na\nto vydal podobnou opereíku „Lucretia.\"\nR 1826 pojal za choť zpěvačku Marianu\nWohlbriickovu, konal s ní umělecké cesty\na přišel do Lipska, kdež operu „Upíra\"\nnapsal, kteráž zvláštní originálností vyni-\nkala a velmi se líbila. Na to složit operu\n„Ivanhoe\" dle Scottova románu, pak „Ne-\nvěstu Sokolníkovu\", komickou to\noperu. R. 1830 obdržel Marschner kapel-\nnictví v Hannoveru, kdežto krásnou operu\n„Hans Heiling\" složil. Mnohem jasněji\na samostatněji rozvinul se jeho talent v\ntéto opeře, jakož i v „Templáři a ži-\ndovce.\" Tyto dvě opery jakož „Upír\"\njsou nejiepší drahokameny ve věnci jeho\nslávy. Marschnerovy ostatní opery: „Zlat-\nník Ulmský\" (text od Mosenthala) jsou\nméně známé. Jeho písně, mezi nimi „Klange\nvon Osten\" a duetta patří k těm nejoblí-\nbenějším. Jeho tria, kvarteta jsou vzory\nelegantního komorního slohu. Od r. 1832\nžil Marschner co dvorní kapelník v Han-\nnovru a když mu první jeho choť zemřela,\npojal před několika lety zpěvačku Jandovu,\nkteráž též v Praze engažována byla. —\nKarel Lipinski, věhlasný polský virtuos na\nhousle, zemřel dne 16. na svém statku\nUríóvu blíž Zboróva v Polsku. Lipinski nar.\nse r. 1790 v Radzynu a ucil se již v 6.\nroku svého stáří hudbě u svého otce. Jeho\nvzor houslové hry byl jistý úředník Kre-\nnes ve Lvově. Lipinski stal se r. 1810 ře-\nditelem hudby u divadla ve Lvově. R. 1814\nslyšel ve Vídni Spohra, jehož hra se mu\nvelice líbila. R. 1817 ěetl v novinách, že\nPaganini v Itálii svou geniálni hrou sen-\nsaci vzbuzuje, i odebral se tam a našel"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3403, "texte": "ho v Piacenci, kdež se s ním v podvoj-\nném koncertu s velkým úspěchem slyšeti\ndal. Na to odebral se opět do své vlasti,\nkoncertoval v Petrohradě, kdež tilul prv-\nního houslisty od JM. cara Ruského ob-\ndržel. R. 1829 setkal se Lipinski ve Var-\nšavě s Paganinim a uspořádal zároveň s\nnim koncerty, při nichžto se obecenstvo\nna dvě strany rozdělilo, tak že vítězství\nmezi oběma se nerozhodlo. R. 1835 pod-\nnikl Lipinski uměleckou cestu do Německa,\nFrancie a Anglicka, R. 1838 stal se kon-\ncertním mistrem v Drážďanech, Mimo veli-\nké množství zdařilých a těžkých skladeb\npro housle vydal též „Sbírku halič-\nských melodií korálů.\" — Básník\nfrancouzský, Alfred de Vigny, clen\nakademie Pařížské zemřel dne 18. pro-\nsince, nejsa ještě 62 let stár.\n— „Písek do ocí\" je titul nové ve-\nselohry, kteráž se v divadle „Gymnase\"\nv Paříži s velkým úspěchem potkala. Je\nprý velmi pikantní a hodila by se, anto\npovšechné slabé stránky lidského života v\nní ostře bičovány jsou, též pro české divadlo.\n— Ponsard. oejzoamenitější ze všech\nnyní žijících francouzských dramatických\nspisovatelů, jehožto kusy „Lucréce\" — „La\nBourse\" mu ch valného jména dobyly, píše\nnyní novou veselohru „Pokrytství.\"\n— Sardonův nej novější kus „Nos\nintiines\" dělá v Pařížském divadle „Yau-\ndeville\" neslýchané řurore. Sardon, je-\nhožto podobizny ve všech kněhkupectvích\nPažížských vystaveny jsou, je muž ducha-\nplný a Napoleonu 1. velmi podobný. Jeho\nkusy jsou velmi oblíbeny a dávají se vel-\nmi často. Sardon dostává denně 500 franků\ntantiému (podílů z představení jeho kusů).\nNejnovější jeho kus je „Gaoaches\" (ťuipa-\nsové), jenž sé nyní v divadle „Gymnase\"\nstuduje.\n— Divadelní novinky ma-\nďarské. Co nevidět budou se na ma-\nďarském divadle dávati „Az elso magyar\nszinészek Budán\" (První maďarští herci v\nBudíne — „Zách nemzettség\" (Rodina\nZachova) — „Az orvosok\" (Lékaři) —\n„ íparszabadság\" (Svoboda živnostenská).\nVšechny kusy jsou od V a h o t a. Konečně\n„Szinmú a vigjátékban\" (Činohra ve ve-\nselohře) od T e 1 i h a i e.\n— „ís tván elso inagyar k irál y\"\n(Štěpán první král Uherský) jest titul\nnové historické tragédie, která se v uher-\nském divadle pop rv é s rozhodným vý-\nsledkem provozovala. Předmět je z histo-\nrie vzat a s historickou věrností zpraco-\nván. Hlavní karaktery jsou psychologicky\npravdivé, ostře kresleny a jmenovitě král\nŠtěpán je vysoce poetická figura. Tragédie\ntato, v nížto karaktery důsledně provedeny\njsou, patří k nejiepším pracím D o b s y.\n— Benedixova nejnovější\nveselohra „Spiknutí krinolin\" dávala\nse nedávno v Kolíně nad Rýnem s velkým\núspěchem.\n— Nej novější tragédie „Nabob\"\nod Rud. Gottschalla dávala se ve Vrati-\nslavi dne 10. prosince poprvé se skvělým\nvýsledkem. Kus tento náleží, jak tamější\nnoviny píší, k nej lepším a nejelfektnějším\ndramatům, která v posledních letech se-\npsána byla.\n— Auberovo poprsí mramoro-\nvané je v knihovně Pařížského konservato-\nria vystaveno. Zdařilé toto poprsí zhoto-\nvil na rozkaz stolního ministra Dautan ml.\n— Kristiánu Oerstedovi, vy-\nnálezci elektromagnetismu a znamenitému\npřírodozpytci, postaven bude v Kodani ve-\nliký pomník, jehož zhotovení svěřeno jest\nprof. Jerichau-ovi. Pomník bude státi na\ntiíhranném podstavku a bude obklopen al-\negorickým i figurami.\n— Velkýpocet francouzských\nmalíř ů, mezi nimi Gerome, odebrali se\npřed nedávnem do Egypta, by tam své\nstudie konali. Majíť i svou zvláštní loď,\naby po Nilu až k pramenu jeho plouti\nmohli.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "5", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "l—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.5", "debut_caractere": 1032, "fin_caractere_exclue": 6148, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nl—r.\nZ Brna. (Beseda dne 18. prosince.)\nJsem v rozpaku, mám-li chvá-\nlit dříve výtečného Křížkovského a účin-\nkující při této besedě, anebo četné obe-\ncenstvo, jež se vzdor nepříznivého počasí\ntak hojně shromáždilo a svědomitým vy-\nznamenáním jednotlivá čísla programu od-\nměňovalo, a tím jistě dobrý vkus a ja-\nkýsi rozhled v posouzení provozovaných\nskladeb dokázalo. Beseda se odbývala opět\nv Lužankách ; sál byl přeplněný nejvybra-\nnějšíni obecenstvem. Sám pan místodržící\nhrabě Ch orin s k ý poctil tuto besedu svou\nnávštěvou a patrně jevila se na tváři Jeho\nExcellenci a v potlesku, jímž se u vše-\nobecném rozjaření zúčastnil, nepopiratelná\nspokojenost. Obecenstvo v čamarách, ve\nfraku, dámy větším dílem v národních bar-\nvách a asi 20 Moravanek v malebném\nkroji národním, poskytovalo pozornému di-\nváku krásný obraz rozmanitosti a sledo-\nvalo s upnutou pozorností zajímavému pro-\ngramu. — Známé sbory „Vltava\" od Vo-\ngla, „Těžké orání\" od Vašáka provedl\nzpěvácký spolek vedením Křížkovského,\njenž od obecenstva při prvním vystoupení\nvřele přijat byl, se vší pilností; leč první\nsjjor se nám, co do provedení líbil více.\n„Naprej\", sbor od Davorina Jenka —\nstejně a vším právem si získal hlučného\npotlesku obecenstva. Všecka chvála náleží\npánům členům zpeváckého spolku, kteří i\nco do zpěvu, zvláště pak čistým vyslovo-\nváním cizích slov se vyznamenali. Aj, což\ncizích slov? Což není Čech Slovan, což\nnení Moravan Slovan, což není Srb, Chor-\nvát Slovan a což nejsou Slované bratří\nspojení podobným jazykem a stejnou pá-\nskou bratrské lásky? Dosti těchto volání\nbujných citů; dají se lépe a vroucněji cí-\ntit než-li vyslovit. Pokračuji dále v pro-\ngramu. Pan P. opět zpíval, jako v první\nbesedě. Slyšeli jsme národní písně,\nkteré pan P. dosti vřele a původně před-\nnášel. „Milostná píseň pod Vyšehradem\"\n*>d Dra* Hanslíka též nás libou a slo-\nvům přiměřenou melodií potěšila, a byla\nzdařilým provedením tím více zvýšena. SI.\nI. deklamovala „Obranu ženského pohlaví\"\nod našeho nesmrtedlného humoristy Ru-\n>eše. SI. H. osvědčila nemalé vlohy k\ndeklamování a nepochybujem, že přiměře-\nným cvičením i co do přednášení i co do\npříslušného užívání rozličných gest dosáhne\nchvalné obratnosti. Ostatně přednášela zda-\nřile a jsme jí velmi povděčni za laskavé\núčinkováni. „Andante et étude de concert\"\npro piano od Schulhoífa hrál pan H ... v\ncelku zdatně a těšili jsme se zvláště z dosti\nvelké sběhlosti levé ruky p. H. P. Zel-\nníček hrál svou skladbu (variace na hou-\nsle) a přidal, jelikož byl vyvolán, hezkou\nfantasii na národní písně, nejspíše\ntaké od něho. Pan H. .. se velmi líbil\na to vším právem, neb se zná v užívání\ntohoto nástroje v hojné míře. Nezbývá\nmi konečně, nežli jedno číslo programu a\nponěvadž mne nejvíce zajímalo, nechal jsem\nsi zprávu o něm ku konci, bych se o něm\nobšírněji a co možno nejsvědomitěji vyslo-\nvili mohl. Totiž páté číslo programu byl\nnový sbor od Křížkovskeho, sbor,\nkterýžto i co do vzorného vedení hlasů,\ni co do krásné, národnímu živlu slovan-\nskému dokonale přiměřené hudby, i co do\nskvělého provedení od pp. zpěváků stejně\nvynikal a alespoň, co se týče mne, korunu\nprvní ceny sobě zasloužil. Jmenuje se\nDar za lásku\" a uvádí v hudbu něž\nnou píseň národní moravskou. V celém\nsboru vane ona vnaduá, a při tom libá\ntemnost moll-o váho G, jež podobné v mno-\nhých písních národních, českých, jako upo-\nmínka z dávných časů Libuše a Čecha\nvládne. Křížkovský je Slovan s celým\ntělem a s celou duší, každý tón tohoto sboru\njeví patrně ducha skladatele slovanského,\nhudby národní. Sbor se pohybuje z vět-\nšího dílu v prestu. Avšak brzy zase po-\nstoupí místo své krásnému, jednoduchému\nAndante, ježto jako zpěv pastýřský mysl\na cit, bujným presto rozhorleným, ukolí-\nbává. Jemné dur provází Andante, až ko-\nnečně presto opět v | taktu bouřlivé za-\nvzní. Střídá se opět s Andantem a opět\npresto následuje a výtečný sbor se skoro\nv prestissimu skončí. Velike těžkosti, jez\ntoto dílo Křížkovského bez odporu zpě-\nvákům klade v cestu, byly, jak provedení\ndokázalo, energií ředitele a neúnavnou pílí\na dychtivostí pp. zpěváku přemoženy. Bouř-\nlivý potlesk následoval a sbor, jemuž bych\njen časté opakování prvního motivu vyčí-\ntati mohl, musel se opakovat. Sláva, však\nKř . ! Sláva sboru slovanskému 1 Provedení\nbylo skladbě rovno a zpěvácký spolek ním\ndokázal bezpříkladnou energii svou a zlaté\novoce řízení spolku Pavlem Křižkov-\nským. Konečně program došel svého konce\na jako v první besedě, zasedlo obecenstvo\nskvělým výsledkem rozveselené, za stoly.\nVojenská hudba, vedením p. kapelníka To-\nm a n a, zaujmula podium a zavzněiy zvuky\nnárodních písní, provázeny potleskem a já-\nsáním celého shromáždění. Jeho Exc. pan\nmístodržící opustil, patrně v nejlepsím roz-\nmaru o 11. hodině sál a hlučné „sláva!\nať žije!*4 doprovázelo vzneseného hosta.\nJá vsak odvolávám slavně výčitku, již jsem\nprvní besedě dělal; totiž „že jí schází\nráz besední\" a vyznávám se, že jsem\nse v besedě, dne 18., bavil výtečně, ac\njsem se pohyboval mezi tvářemi cizími.\nAno cizími co do tváře, stejnými však, co\ndo smýšlení a co do lásky k živlu\nmateřskému, to jest k živlu a národu\nslovanskému!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "5", "page_fin": "6", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Boleslavi. (Kullasova společnost).", "titre_sommaire": "Z Boleslavi. (Kullasova společnost).", "signature_source": "—l—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.5", "debut_caractere": 6150, "fin_caractere_exclue": 6746, "texte": "Z Boleslavi. (Kullasova společnost).\nOd nějakého oasu mešká tu Kul-\nlasova divadelní společnost řízením činného\npana Štandery a potvrzuje i zde dobrou\nsvou pověst. Dne 15. pros. davala společ-\nnost tato „Petra Sapára\" dne 17. pros.\n„Narcise*4 dne 20. pros. „Nevěstu\" od J.\nNerudy a ,,Ženichy** od Machacka se sluš-\nnými výsledky. V sobotu dne 21. vystou-\npil poprvé nově přijatý clen pan Mošna\nv Tylově „Jiříkovo vidění\" co Jiřík a o-\nsvědčil přirozenou nenucenou hru, dobrou\na zdravou komiku. Orgán jeho je zvučný\na zpěv dobrý. Chvalně si počínali pan\nJelínek (Bonifác), sl. Krausová (Eufrosina)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 831, "texte": "v\nsl. Lipšová (Kačenka) a pan Standera. Na\nto dával se dne 22. pros. Raupachňv kus\n„Mlynář a jeho dítě\" k účelu dobročinnému.\nSl. Lipšová (Marie), pp. Jelínek, (mlynář),\nMošna (hrobník) byli za správnou hru po-\ntleskem odměněni. V úloze Dobromila vy-\nstoupil poprvé pan Frankovský, nově\npřijatý oud. Má pěkný orgán, dosti obrat-\nnou hru a jest co zjev divadelní slušný.\nSpolečnost páně Kullasova honosí se někte-\nrými dobrými členy. Jeden z nejprvnějších\nje zajisté pan Jelínek, vedle něho dlužno\njmenovali pana Brauna, pak pana Ka s t-\nner a. Co se pana Standery dotýče,\nje věru obratný uspořadatel jeviště a jest\nmajetníkem pěkné garderoby. Ze slečen\nvynikají sl. Krausová a sl. Lipšová. V pá-\ntek dne 27. prosince bude se opakovati\n„Narcis.44 Návštěva není valná a divíme\nse věru netečnosti obecenstva, kteráž zde\npanuje. '\n\n—l—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "6", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Kouřimi. (Hudba, divadlo,", "titre_sommaire": "Z Kouřimi. (Hudba, divadlo,", "signature_source": "J. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.6", "debut_caractere": 833, "fin_caractere_exclue": 2540, "texte": "J. H.\nZ Kouřimi. (Hudba, divadlo,\nškola.) Po dlouhém spánku, jsouce pohříženi\nv myšlénkách, byli jsme zotaveni\nhudbou t. j. hraním na housle p. J. Her-\ncíka, který tu ty dni k nám zavítal a\nještě dosaváde se zde zdržuje. Uspořádal\ntýž letitý již muž zde koncert v hostinci\n„u zlatého hroznu,\" koje se nadějí, že\npřec jeho s velkým namáháním spojená\nhra dojde uznání. — Ale bohužel zavítalo\nmálo posluchačů k němu — k muži do-\nbrosrdečnému, jemuž by člověk již ze srdce\npřáti měl částečku, jižto si sám na svých\nzvacích lístkách koncertních ustanovil. —\nByl doprovázen souzvukem zdejších smyč-\ncových nástrojů, jež ho v líbezné jebo hře\npodporovaly, zde a tam ji krášlíce ano i\ntaké hyzdíce. — Příjem nebyl skvostný\nv ten večer. — Obecenstvo, litujíc trpkým\nosudem pronásledovaného umělce, se roze-\nšlo, lépe řečeno z pokoje vytratilo; — ne-\nnechajíc ani hudce výtečného úplně do-\nhřátí. Nevím, bylo-li to ze soucitu, aneb\nz kouzelného účinku hry páně Hercíko-\nv y, že mnozí nemohouce pro něžnost, ja-\nkou v srdci chovají, hru déle snésti, dolů\ndo kassina spěchali, zanechavše umělce\nsamotného! — Pan Hercík uspořádábu-\ndoucně koncert s doprovázením piana. Přeji\nmu lepšího zdaru a radosti, než-li jakovou\nnejprvé překvapen byl. Dne 26. t. m. se\nzde hrálo od městských ochotníků „L ou-\npežníci na Chlumu.\" Čistý výnos\npřipadá na školu, kterouž očekáváme všichni\nvědouce, že bez škol nevykvete národu\nžádné blaho. Musí ale býti též k tomu\nstatečný personál a je-li ten —má se\nvšestranně podporovati a přičiní se zajisté\npožadavkům nynějším za dost učiniti. Sta-\nvětí v skutečnosti jest lépe, než-li povětr-\nnými budovami si nechat rozum másti a\nzajisté ta skutečnost že připraví budoucímu\nlidstvu blaženost. —"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "6", "page_fin": "7", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.5.4", "titre_corps": "Z Písku. (Produkce zpěv. spolku).", "titre_sommaire": "Z Písku. (Produkce zpěv. spolku).", "signature_source": "H. J. Vrbický", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.6", "debut_caractere": 2542, "fin_caractere_exclue": 8161, "texte": "Z Písku. (Produkce zpěv. spolku).\nJak již oznámeno, dával zpěvácký\nspolek Pisecký svým přispívajícím údům\ndne 19. prosince večerní zábavu v sále\nu „bílého lva.\" Společnost vybraná a dosti\nčetná bavila se nenucené až pozdě do noci.\nNejvětší zásluhu o tuto zábavu má arci\nředitel zpěv. spolku p. Jos. Soukup, který\nna všeliké překážky nedbaje pevnou vůlí\ndocílil, co se již po dlouhý čas výborem\nodkládalo a odkládati ještě chtělo. Program\nbyl dosti zajímavý. Zábava započala sbo-\nrovým zpěvem: „Pozdravení pěvcovo\" od\nVeita. Pak následovala ouvertura „Zam-\npa44 pro smyčcové stroje a piano na 4\nruce. Na to deklamovánka od Heyduka,\natd. Nejlépe se líbilo: „České perle\" od\nEd. Nápravníka, dosti hbitě přednesené\nslečnou Mašnerovou, pak „Ohlasové ná-\nrodních písní\" od J. Soukupa, sestaveno\npro smyčcové stroje a piano na 4 ruce;\nmusely se opakovati. Taktéž se musela opa-\nkovati něžná píseň: „Loučení44 od Jos.\nSoukupa na slova J. z Hvězdy. „Kovář-\nská44 od Procházky se též přednášela; škoda\nže pěvec ochraptil, čímž se s úěinkem očeká-\nvaným minula. Ukončilo se pak „věnečkem\nz národních písní44 pro sbor zvlášť uprave-\nných. I deklamace p. Hubala se líbila.\nZ Poděbrad nad Labem 28. prosince.\n(Divadlo. — Zpěv. spolek.) Mi-\nnulý týden zavítali vysoce vzácní hosté do\nstaroslavného města našeho. K pozvání\ntotiž zdejšího majitele panství, pana barona\nSiny, přijeli sem vyslanec francouzský u\nnašeho dvora, vojvoda Grammont, i mnozí\njiní údové všelikých jiných vyslanství, an-\nglického, saského, pruského, bavorského\natd., hlavně k tomu účelu, aby se tu hon-\nbou zabavili ; neboť honby na zdejším\npanství požívají ode dávna daleko ši-\nroko pověsti slavné. — K poctě těchto\nvzácných hostů hráli naši ochotníci v pá-\ntek dne 20. t. m. v zámecké kapli diva-\ndelní kus „Statek Lhota,44 a to velmi zda-\nřile, jakož vůbec vyznati musíme, že pod-\nniknutí toto dobře prospívá. Na divadle\nbyl transparent, k uvítání vznešených ho-\nstů se vztahující. Když hosté do skvěle\nosvětleného divadla vstoupili, zahrála hudba\nrakouskou a na to francouzskou hymnu „Par-\ntant pour la Sýrie,44 načež vojvoda Gram-\nmont mile překvapen poděkoval ; pak za-\nvzněla „Hej Slované!\" Vysocí hosté si vy-\nžádali, aby se jen české skladby hrály a\nzpívaly a vytrvali až do konce, do 11 ho-\ndin. Při tomto slavnostním představení\nzpíval zdejší zpěvácký spolek „Heslo\" od\nVogla, „Žežulinku,\" polku od Tittla, „Ná-\nrodní kadrilu\" od Hellera, „Modré oči,\"\nmazurku od Kavana a „Loveckou.\" Při\nodchodu vysokých hostů hrál orkestr opět\n„Partant pour la Sýrie.\" Dozvěděli jsme\nse, že pan vojvoda Grammont zná se také\ntrochu v češtině ; jelikož prý se v mladém\nvěku svém také 2 roky v Praze zdržoval.\nHouba vypadla nade vše očekávání; veliké\nmnožství bažantu a jiné zvěre postříleno.\nV sobotu 21. prosince odjeli hosté zpátky\ndo Vídně. — Na den sv. Štěpána, 26. pros.\ndáváno opět představení divadelní, i hrály\nse „Obžíaky44 a „Jeden z nás se musí ože-\nnit,\" tento druhý kus obzvláště ku vše-\nobecné spokojenosti. Z herců sobě zvláště\ndobře počínali pp. Obereigner a Jelínek,\nz hereček slečny Balcarová, Boučková a\nTichá. Panu L. třeba vytknouti cynické a\nnevhodné extemporování, které arci na „ga-\nlerii\" se líbiti může. Některým pánům\npokulhávala paměť. Orkestr se držel statně\naž na ouverturu k „Obžínkáin,44 která byla\nnudná. Divadlo bylo nabito a pot se nám\nproudil z těla, jakobychom se těžkou prací\nondali; a přece by snad lebko bylo po-\nmoci opatřením nějakého otvoru. Ten vý-\npar snad také byl na tom vinen, že se\nlampy zalívaly, tak že se posléze rozho-\nstilo v obecenstvu trochu egyptské tmy.\nČi jest olej tak drahý? Mezi hosty vi-\nděli jsme také pana P. Pohořelého, fa-\nráře z Nové Vsi, známého spisovatele če-\nského, jenžto v průvodu zdejšího pana\nděkana divadk) navštívil. — Konečně\nse musím zmínit, že se i v našem městě\nkonají hojné sbírky pro loterii ve prospěch\nZdenky Havlíčkové a lze se nadíti, že se\nhojně darů k tomuto účelu od nás odešle.\nZe Slaného. (Veliká zpěvní\na deklamatorní akademie 15. pros.\n1861.) Naše přání se vyplnilo, že jsme\nuzřeli ve svém středu věhlasného umělce\na národního pěvce p. J. L. Lukeše, a že\njsme směli přislouchati jeho písním. Za-\nvítal k nám s pp. F. Přerhofem a K.\nBendlem, aby všickni tři účinkovali v\nakademii dotčeného dne, jižto zpěv. náš\nspolek laskavým přispěním spolku lounské-\nho v městském divadle uspořádal. Zajíma-\nvý program obsahoval 10 čísel, z nichž\n4 připadly p. Lukešovi — mimo solo v\n„Cikánecfa,\" 3 p. Přerhcfovi a ostatní 3\nvyplnily sbory. Slyšeli jsme v 2. a 9.\nčísle národní písně, ale tak krásně, ci-\ntuplně a významně, že ani vypsat nemohu.\nByli jsme jako unešeni do jiných končin\nsvěta, slyšíce takový cituplný přednes pí-\nsní, v nichž z nás málokterý se té krásy\nnadál. Každý byl dojat mistrovským zpě-\nvem našeho novověkého Lumíra, a já vi-\nděl mnohou slzu v očích posluchačů, jenž\nmi jest důkazem, jak takovýto zpěv účin-\nkuje na ducha lidského. Ale jakž jinak ?\nJsmeť Čechové, a slyšeli jsme lidu našeho\npísně. Kdož jim může upříti krásu? Pí-\nsně L. Procházky „Naše\" slova odHál-\nka, pak „Pravý Čech\" báseň od R.\nMayera tvořily č. 4. a 7. 1 byly krásně\nzpívány a doprovázeny, tak že pan Lukeš\nbouřlivým potleskem a provoláním „Sláva!\"\nano i vavřínovým věncem byl odměněn.\nAvšak to vše byl jen slabý odstín vděč-\nčnosti trvalejší, jižto v srdci chováme. P.\nPřerhof přednesl v číslech 3. 6. a 8. vý-\nborně, jakž jsme ještě neslyšeli deklamovat,\n„Ženichovy radosti,\" „Žena\" a „Vyslouži-\nlec\". Pokaždé následoval hřmotný potlesk.\nSbory v č. 1. „Kalina\" od Vašáka, v\nč. 5. „Cikání\" od Vogla, a v 10. „Těš-\nme se blahou nadějí\" od Hellera řídi\np. Lukeš sám. Zpěváci byli jako vyměněni,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1029, "texte": "neboť sami se přiznali, že nikdy si tak\nzáležeti nedávali, jako tehdáž. Nadšeně\nzpívali v čísle posledním a neminuli se\ns žádoucím výsledkem. Ku konci byli\nvšickni tři pánové z Prahy od vděčného\nnašeho obeceustva vyvoláni. Ačkoliv teprv\nve čtvrtek před akademií se zvalo, přece\nse sešlo četné posluchacstvo nejen domácí\nale i z okolních městeček a vesnic. Naši\njadrní rolníci co čtenářové novin byliť zvě-\ndavi a dostavili se u valném poctu. Mů-\nžeme tvrditi, že bez rozdílu stavů bralo\nvřelého účastenství obyvatelstvo naše toho\ndne na této cistě n á ro d n í a umělecké\nzábavě. Ano ještě po produkci bavili\njsme se v hostinci na poště se svými vzác-\nnými hosty až do 10 hodin, kde se loun-\nští zpěváci chystali k odchodu. Zpěv,\nhovor a celá veselost byla nenucena, k níž\nopět p. Přerhof přispěl svým zdařilým de-\nklamováním. V živé paměti zůstane nám\nvšem den ten příjemný a nemohouce jiné-\nho, zasíláme díky srdečné pánům Lukešo-\nvi, Přerhofovi a Bendlovi pak drahým bra-\ntrům do Loun a provoláváme: Sláva jim!\n\nH. J. Vrbický."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "7", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.5.5", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.7", "debut_caractere": 1031, "fin_caractere_exclue": 4370, "texte": "Z ciziny.\nZ Kolína nad Rýnem, dne 10. pros.\n1861. (B. Smetan a). Ac nejsem řád-\nným dopisovatelem Vašeho časopisu „Da-\nlibora,\" zastávajícího zájmy hudby slo-\nvanské , zvláště české, nicméně mám za\nsvou povinnost, abych Vám byt i jen kra-\ntičkou zprávu odtud podal, nebot předpo-\nkládám, že tím čtenářům „Dalibora\" aspoň\nponěkud se zavděčím. Věera, vraceje se\nze své cesty umělecké do vlasti, navštívil\nzdejší město náš rodák a slavný pianista\np. B. Smetana a hrál v „druhém Soirée\npro komorní hudbu\" ve velkém sále v ho-\ntelu „Disch.\" Slyšeli jsme jej nejdříve\nv Triu od Beethovena Op. 97 do B-dur a\npotom ve třech skladbách a) Nocturno od\nR. Schumanna, b) Berceuse od F. Cho-\npina a c) Lied ohne Worte od Mendels-\nsohna. Všecky tyto skladby přednesl vý-\nborně, zacež se mu od obecenstva velké\ndostalo pochvaly. I úsudek soukromý znal-\ncův zněl pro p. Smetanu velmi pří-\nznivě. Pisatel těchto řádků měl však je-\nště tu příjemnost, že mohl s p. Smeta-\nnou ve své libé si pohovořiti mateř-\nštině. J. Valenta.\nVídeň. (Be s ed a dne 16. pros.)\nVe skvostně upraveném sále Dianském od-\nbývala se dne 16. pros. velká slovan-\nská beseda, kteráž četnou a vybranou\nspolečností vynikajíc skvělého úspěéhu do-\nsáhla. Výborové, studující to všech slo-\nvanských národů, byli vesměs v kroji ná-\nrodním, s trikolorním odznakem. O půl\ndevate počal koncert. Ze sborů slyšeli\njsme horvátský „Slávská řec\" (Brodnek\ncuti u darca), jihoslovanské to „Hej Slo-\nvané\" vedením a řízením zasloužilého prof.\nA, Forchtgotta, jemuž byla celá hudební\nčást svěřena. Sbor šel navzdor tak roz-\ndílným silám výborně a byl as od 130\nzpěváků přednešen. Velkou sensaci zbu-\ndil sbor „Utonulá\" od P. Křížkov-\nského, jenž tak precisně a krásně prove-\nden byl, že se opakovati musel. Konečně\npřednešen byl srbský sbor „Ajduci\" slo-\nva od Maletice, hudba od Kor. Stanko-\nvice. Sbor tento líbil se velice a nepo-\nchybujeme, že se i v jiných zemích slo-\nvanských co nevidět dávati bude. Skladatel\nsám řídil skladbu svou. Co se týce sólo-\nvých přednesů, zpívala slečna Anna An-\ndrová, sestra tenoristy Aloise Andra, pí-\nseň „Poletuje holubice\" od Karla Ben-\nd1 a, slovenskou „Aj, co by bola\" a pol-\nskou dumku „Žal\" velmi utěšeně a dosá-\nhla cituplným svým přednesem velké po-\nchvaly, ano musela konečně slovenskon\n„Aj, co by bola\" opakovati. Chvalně\nznámý pěvec Lowových hallad pan F ó rch t-\ngott přednášel tři písně „Strnom,\" slova\nod Prešnera, hudba od Davorina Jenka,\nsrbskou národní „Polecela šarentica,\" a\nruskou národní „Matuška golubuška\" tak\nvýznamně, cituplně a překrásně, že poslední\nna všestranné přání opakoval. Dále vy-\nstoupil Pražský cellista a chovanec Praž-\nského konservatoria pan D. Pop per, jenž\nna svém nástroji pěknou nám podal.\nKorunou koncertu bylo však vystoupení vě-\nhlasného našeho Alex. Dreyschoka,\nHrált na piano dvě skladby mistrovsky a\nkdyž ctyrykráte od nadšeného obecenstva\nvolán byl, přidal svou vlastní komposici,\nfantasii na „Ach není tu není\", načež hřmící\nbouře potlesku a pochvaly jej sprová-\nzela. Dreyschok bavil se s L. Rie-\ngrern a mluvil vůbec jen česky. Po\nkoncertě hrál Fuchsův orkestr taneční\nskladby. Program k zábavě byl v ruské\nřeci a měl významné heslo „Adin jazyk\nadin národ\" (jeden jazyk jeden národ).\nBesedě přítomni byli mnozí čeští říšští po-\nslanci, mezi nimi také J. 0. pan Clam-\nMartinic, Lev Thun, Ožegovic a jiných více."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "7", "page_fin": "8", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.5.6", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.7", "debut_caractere": 4372, "fin_caractere_exclue": 7713, "texte": "Obzor umělecký.\n— F r* L i s z t dokončuje v Římě\noratorium „Svatá Alžběta.\"\n— „Dívka Korintská\" jc titul\nnové opery od Rotta, která se tento měsíc\nv Berlíně provozovati bude.\n— Balfeova nejnovějsí opera:\n„Dcera Puritanova\" dosáhla v Londýně ne-\nslýchaného výsledku.\n— Barytonista B e ck u dvorní o-\npery ve Vídni, je na novo engažován a\nsice na deset let a dostane ročně 17.000 zl.\nrak. čísla.\n— Nová původní maďarská o-\npera „Szép Ilona\" (Sličná Helena) dávala\nse dne 19. listop. v Pešťanském maďarském\ndivadle. Text opery je dle známé básně\nVorosmartyho sepsán a hudbu složil Mich.\nMosonyi.\n— Kontraaltistka sl. Vestvalicová, roz.\nPolka, dávala v Curichu s Miškou Hau-\nsrem několik četně navštívených koncertů.\n— Vieuxtemps koncertuje v Londýně\ns neslýchaným úspěchem. Největšího vý-\nsledku dosáhl přednesem sonáty od Lad*\nD u s s k a, výtečného českého skla-\ndatele, jenž r. 1812 v Paříži zemřel a\njehož krásné sonáty pro piano každý\nceskoslovanský pianista by hráti měl.\n— Před nedávnem zemřel v Mohuci p.\nLudvík J e š k o, kapelník u pěšího pluku\nbarona Wernhardta. Bylť též u obyvatel-\nstva Pražského co zdatný skladatel taneč-\nních kusů, jichžto u Krištofa a Kuhé pak\nu Hoffmanna vydal, chvalně znám.\n— Úmrtí. (J i n d ř. M a r s ch n e r\na Karel Lipinski — de Vignyf)\nJindřich Marschner, dvorní kapelník v Ha-\nno vru zemřel tam dne 14. pros. Narodil se\nv #\nr. 1795 v Zitavě, studoval nejprv práva\na při tom piíně hudbu u učitele general-\nbassa Heringa a Scbichta, vystoupil co\npianista se štastným výsledkem, obdržel\nprotekcí uherského hraběte Amadea místo\nučitele hudby v Prešpurku, kdež operu\n„J i n d ř i ch IV.\" složil a jí Karlu Webru\ndo Drážďan, poslal, jenž ji tam na jeviště\nuvedl. Na to odstěhoval se r. 1822 do\nDrážďan, kdež se ředitelem hudby u německé\na italské opery stal. Zde napsal operu\n„Dřevo k rádce\" (text od Kinda). Na\nto vydal podobnou opereíku „Lucretia.\"\nR 1826 pojal za choť zpěvačku Marianu\nWohlbriickovu, konal s ní umělecké cesty\na přišel do Lipska, kdež operu „Upíra\"\nnapsal, kteráž zvláštní originálností vyni-\nkala a velmi se líbila. Na to složit operu\n„Ivanhoe\" dle Scottova románu, pak „Ne-\nvěstu Sokolníkovu\", komickou to\noperu. R. 1830 obdržel Marschner kapel-\nnictví v Hannoveru, kdežto krásnou operu\n„Hans Heiling\" složil. Mnohem jasněji\na samostatněji rozvinul se jeho talent v\ntéto opeře, jakož i v „Templáři a ži-\ndovce.\" Tyto dvě opery jakož „Upír\"\njsou nejiepší drahokameny ve věnci jeho\nslávy. Marschnerovy ostatní opery: „Zlat-\nník Ulmský\" (text od Mosenthala) jsou\nméně známé. Jeho písně, mezi nimi „Klange\nvon Osten\" a duetta patří k těm nejoblí-\nbenějším. Jeho tria, kvarteta jsou vzory\nelegantního komorního slohu. Od r. 1832\nžil Marschner co dvorní kapelník v Han-\nnovru a když mu první jeho choť zemřela,\npojal před několika lety zpěvačku Jandovu,\nkteráž též v Praze engažována byla. —\nKarel Lipinski, věhlasný polský virtuos na\nhousle, zemřel dne 16. na svém statku\nUríóvu blíž Zboróva v Polsku. Lipinski nar.\nse r. 1790 v Radzynu a ucil se již v 6.\nroku svého stáří hudbě u svého otce. Jeho\nvzor houslové hry byl jistý úředník Kre-\nnes ve Lvově. Lipinski stal se r. 1810 ře-\nditelem hudby u divadla ve Lvově. R. 1814\nslyšel ve Vídni Spohra, jehož hra se mu\nvelice líbila. R. 1817 ěetl v novinách, že\nPaganini v Itálii svou geniálni hrou sen-\nsaci vzbuzuje, i odebral se tam a našel"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3393, "texte": "ho v Piacenci, kdež se s ním v podvoj-\nném koncertu s velkým úspěchem slyšeti\ndal. Na to odebral se opět do své vlasti,\nkoncertoval v Petrohradě, kdež tilul prv-\nního houslisty od JM. cara Ruského ob-\ndržel. R. 1829 setkal se Lipinski ve Var-\nšavě s Paganinim a uspořádal zároveň s\nnim koncerty, při nichžto se obecenstvo\nna dvě strany rozdělilo, tak že vítězství\nmezi oběma se nerozhodlo. R. 1835 pod-\nnikl Lipinski uměleckou cestu do Německa,\nFrancie a Anglicka, R. 1838 stal se kon-\ncertním mistrem v Drážďanech, Mimo veli-\nké množství zdařilých a těžkých skladeb\npro housle vydal též „Sbírku halič-\nských melodií korálů.\" — Básník\nfrancouzský, Alfred de Vigny, clen\nakademie Pařížské zemřel dne 18. pro-\nsince, nejsa ještě 62 let stár.\n— „Písek do ocí\" je titul nové ve-\nselohry, kteráž se v divadle „Gymnase\"\nv Paříži s velkým úspěchem potkala. Je\nprý velmi pikantní a hodila by se, anto\npovšechné slabé stránky lidského života v\nní ostře bičovány jsou, též pro české divadlo.\n— Ponsard. oejzoamenitější ze všech\nnyní žijících francouzských dramatických\nspisovatelů, jehožto kusy „Lucréce\" — „La\nBourse\" mu ch valného jména dobyly, píše\nnyní novou veselohru „Pokrytství.\"\n— Sardonův nej novější kus „Nos\nintiines\" dělá v Pařížském divadle „Yau-\ndeville\" neslýchané řurore. Sardon, je-\nhožto podobizny ve všech kněhkupectvích\nPažížských vystaveny jsou, je muž ducha-\nplný a Napoleonu 1. velmi podobný. Jeho\nkusy jsou velmi oblíbeny a dávají se vel-\nmi často. Sardon dostává denně 500 franků\ntantiému (podílů z představení jeho kusů).\nNejnovější jeho kus je „Gaoaches\" (ťuipa-\nsové), jenž sé nyní v divadle „Gymnase\"\nstuduje.\n— Divadelní novinky ma-\nďarské. Co nevidět budou se na ma-\nďarském divadle dávati „Az elso magyar\nszinészek Budán\" (První maďarští herci v\nBudíne — „Zách nemzettség\" (Rodina\nZachova) — „Az orvosok\" (Lékaři) —\n„ íparszabadság\" (Svoboda živnostenská).\nVšechny kusy jsou od V a h o t a. Konečně\n„Szinmú a vigjátékban\" (Činohra ve ve-\nselohře) od T e 1 i h a i e.\n— „ís tván elso inagyar k irál y\"\n(Štěpán první král Uherský) jest titul\nnové historické tragédie, která se v uher-\nském divadle pop rv é s rozhodným vý-\nsledkem provozovala. Předmět je z histo-\nrie vzat a s historickou věrností zpraco-\nván. Hlavní karaktery jsou psychologicky\npravdivé, ostře kresleny a jmenovitě král\nŠtěpán je vysoce poetická figura. Tragédie\ntato, v nížto karaktery důsledně provedeny\njsou, patří k nejiepším pracím D o b s y.\n— Benedixova nejnovější\nveselohra „Spiknutí krinolin\" dávala\nse nedávno v Kolíně nad Rýnem s velkým\núspěchem.\n— Nej novější tragédie „Nabob\"\nod Rud. Gottschalla dávala se ve Vrati-\nslavi dne 10. prosince poprvé se skvělým\nvýsledkem. Kus tento náleží, jak tamější\nnoviny píší, k nej lepším a nejelfektnějším\ndramatům, která v posledních letech se-\npsána byla.\n— Auberovo poprsí mramoro-\nvané je v knihovně Pařížského konservato-\nria vystaveno. Zdařilé toto poprsí zhoto-\nvil na rozkaz stolního ministra Dautan ml.\n— Kristiánu Oerstedovi, vy-\nnálezci elektromagnetismu a znamenitému\npřírodozpytci, postaven bude v Kodani ve-\nliký pomník, jehož zhotovení svěřeno jest\nprof. Jerichau-ovi. Pomník bude státi na\ntiíhranném podstavku a bude obklopen al-\negorickým i figurami.\n— Velkýpocet francouzských\nmalíř ů, mezi nimi Gerome, odebrali se\npřed nedávnem do Egypta, by tam své\nstudie konali. Majíť i svou zvláštní loď,\naby po Nilu až k pramenu jeho plouti\nmohli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.5.7", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.8", "debut_caractere": 3395, "fin_caractere_exclue": 3403, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-01-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "8", "page_fin": "8", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.2.5.7.1", "titre_corps": "Česka opera. Dne 29. pros. v neděli", "titre_sommaire": "Česka opera. Dne 29. pros. v neděli", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.8", "debut_caractere": 3405, "fin_caractere_exclue": 7594, "texte": "Česka opera. Dne 29. pros. v neděli\ndostalo se opět českému obecenstvu před-\nstavení české opery, dávala se totiž „Mar-\nta\" od Flotova, ku prospěchu veterána\nzdejší opery, pana Strakatého. Mů-\nžeme zase s potěšením vyznati, že nás vý-\nsledek uspokojil, k čemuž přispěly ale též\ndobré síly, jaké jsou: sl. z Ehrenbergů\n(Lady Durhamová), paní Procházková (Nan-\ncy), p. Reichl (Lionell), p. Strakatý (Plum-\nkett) a p. Rafael (Tristan). Obě dámy\nzpívaly výtečně, z pánů nejlépe p. Reichl,\nkterý osvědčil vzácný svůj tenor, zvlášť v\nbáječné jeho výšce. I pan beneficiant se\nvyznamenal, ne tak zacházejícím již hla-\nsem svým, jako výtečnou svou hrou ; umíť\nse ještě jako mladík na jevišti otáceti.\nObecenstvo tleskalo zdařilým scénám, shro-\nmáždivši se tak četně, že nezbývalo žád-\nného koutecku více. r—r\n— Koncert jednoty hudeb-\nní ch umělců Pražských, jenž se\nv pondělí dne 23. prosince v sále na Žo-\nfíne odbýval, obsahoval nové oratorium\n„Ahřaba in\" od Blumnera. Hlavní před-\nnost a síla tohoto oratoria jsou sbory,\nkteré o hudební znalosti a talentu p. skla-\ndatele svědci. Méně vynikají sola i reci-\ntativy. Provedení řízením pana kapelníka\nJahna nebylo takové ják pod kapelníkem\nFr. Škroupem, a to bude as příčinou, že\nněkterá čísla žádoucího výsledku nedosáhla.\nV oratoriu úcinkovati členové Zofinské aka-\ndemie, Cecilského spolku, Hlaholu, něm.\nzpěv. spolku, král. zemského divadla a jiní\nochotníci. Sola zpívaly sl. Miková, Ehren-\nbergrová, pí. Procházková, sl. Blažková,\nBartschová a Dráždíková, pak pánové Krén,\nLukeš a Rafael. Mezi všemi vynikal hlavně\nsvým cituplným přednesem p. L. L u k e s.\n— Alex. Dreyschock koncertuje nyní\ns vítězoslavným výsledkem ve Vídni, Uspo-\nřádal již 2 koncerty a sice dne 14. a 21.\nprosince. Vídenské noviny hudební i po-\nlitické překypují chválou o našem umělci.\nDreyschock uspořádá dne 7, ledna třetí\nkoncert a odebéře se na několik dní\ndo Štýrského Hradce, by následkem po-\nzvání v divadle tamějším koncertoval. Na\nto uspořádá ve Vídni ve velkém redutním\nsále koncert na rozloučenou, jenž\nse jediným svého druhu nazvati muže.\nDreyschock zamýšlí totiž tři úplné kon-\ncerty s orkestrem přednášeti a sice ; Bee-\nthovenův Es, Mendelssohnův G moll a We-\nbrův F-moll. Toť v skutku úloha, kterouž\njen obrovská síla a vytrvalost' A. Dr ey-\nschocka provésíi může.\n— P a n B e d ř. Smetana, na slovo\nvzatý virtuos a skladatel , jenž před ne-\ndávnem v Leydenu v koncertě studujících\nna piano s nejskvělejším výsledkem účin-\nkoval a čestným diplomem od nich vyzna-\nmenán byl, přibyl do Prahy, aby i krajané\njeho geniální hře jeho se obdivovati mo-\nhli. Pan Smetana uspořádá v neděli\ndne 5 t. m. v poledne v sále na Žofíne\nkoncert, v němž své orkestrální komposice :\nfantasie k Richardu III. a Wallensteinovu\nležení provozovati bude. Mimo tyto před-\nnese virtuos tento na piano Beethovenův\nkoncert C-moll s průvodem orkestru a\nmenší své skladby pro piano. Upozorňujeme\nhudbymilovné obecenstvo na tuto mnoho-\nslibnou zábavu.\n— Zpěvačka s1. Lowenstei-\nn o v á, která se primadonnou německé opery\nstáti má, přijede co nevidět do Prahy, aby\nzde vystoupila.\n— Novinky divadelní. Návštěvovatelé\nčeského divadla uvidí v příštích dnech\nněkolik zajímavých původních i přelože-\nných kusů. Nejprvé dávati se bude dne\n5. t. m. tragédie „Poslední Rožmberk\" od\nchvalně známého Gustava Pflegra Mo-\nravského, pak opět nová tragédie „Bole-\nslav Ryšavec\" od téhož; „Tajemné psaní\"\nodll. Jirecka; „Veselohra\" od Jeřábka;\n„Veselý pohřeb\" od Vleka; „Krejčí a\nkovář,\" fraška od V. Š. a tragédie „Král\nVukašín\" od Vítězslava Hálka a bezpo-\nchyby původní drama „Smrt Ottakara II.\"\nod Jos. Junghanse; z přeložených uvi-\ndíme „Sklenici vody\" od Scribe, přel. Pod-\nii pská; „Dříve matinka\" od Korzeniow-\nského, přel. Zalužanský; „On nežárlí\"\nod Elxe, přel. Zalužanský; „Kuliferda\nz Ctverákovic\" od Hajniše.\n— Pan Ferd. Mikovec, redaktor Lu-\nmíra, dokončil právě životopis slavného če-\nského malíře Karla Skřety Šotnov-\nského ze Závořic dle podstatných a\ndílem neznámých pramenů. Aby se však\ndosáhlo největší co možná dokonalosti, žádá\np. spisovatel, aby, kdo některá bližší dáta\no Skřetovi, jeho rodině, o jeho obrazích\nna venku roztroušených má, laskavě mu\nje sděliti sobě neobtěžoval."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "1", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.1", "texte": "Slovo o hudbě.\nZe stanoviska aesthetického od Věnceslava Hildweina.\nHudba má svůj pramen v duchu umělce, proto se také\nv ní karakter a bystrost jeho vyznačuje a to opět účinkuje\nna posluchače. Hudba má za účel, by > obrazotvornosti se\nvyvinující ideu na jevo dala, t.' j. myšlénka, umělce z počátku\nobletující obdrží jakousi formu, že konečně k dokonalosti\núplné dozravši, schránku fantasie opouští a svět svými zvuky\npozdravuje.\nHudba ku vyvedení svému požaduje reproduk tivní osob-\nnosti, která buď hlasem neb hudebním nástrojem — ale ni-:\nkoliv tak jak se to u jiného druhu umění stává, mechanicky\nale s rozumem a s citem — prováděti musí.\nMelodie se sama vyvinuje, když cit umělcův tvar me-\nlodický dostává, tak že zvuky, jimiž on se zabývá, z pone-\nnáhla v jasný a čistý obraz splývají.\nU díla uměleckého jiného druhu musíme se v jakémsi\nduševním stavu nacházeti, by se duchu pochopitelným stal,\ntak jak se to u malby a poesie stává.\nMy můžeme na příklad mistrovská díla poesie, plná\nrozmarů a veselosti poslouchati, aniž by s to byla náš duševní\nstav změniti, aneb naopak jsme plni rozmarů a pozorujeme\ndílo malby, nám nějakou truchlivou scénu vyobrazující; té-\nměř lhostejně potuluje se duch dále, a zanechá nás v pře-\ndešlém stavu.\nJinak to ale nalezáme v hudbě. Můžeme se protiviti\njakkoliv chceme, musíme s ní předce v harmonii jednu sply-\nnouti. Pak-li je veselá, zahání trudnosti z duše naší, pak-li\nsmutná, ustoupí žalu lehká mysl. Příčina záleží v tom, že\npři poslouchání nějaké básně neb při pozorování jiného umě-\nleckého díla se více vedlejšími věcmi zabýváme, tak že ča-\nstokráte krásu a velikost těchto děl málo aneb docela si ne-\nvšímáme, kdežto my hudbou tak jak dechem geniovým se\ndocela změněny cítíce, z toho světa v jiné čarovné kraje\nzalítáme.\nCo zatím poesie k naší mysli mluví, v malbě se oko\nnaše potápí; účinkuje hudba nejdříve na sluch, rozjařuje city\na utvoří v duchu obraz. Ona maluje a líčí, nový neznámý\nživot v žíly naše vlévajíc. Ona rozčiluje fantasii naši, a po-\ndržuje ji v stavu tom; rhytmus jsoucnosti naší zharm onisuje,\nmy poznáváme v tom onu krásu, která nás z všedního po-\nzemského života do nadpozemské unáší říše.\nJaké city kolikráte v sobě chováme a nechť i o tom\npřemýšlíme, přece slovy vyjádřili s to nejsme, což jedině nám\nhudbou rnožno jest. Řečí vyvinuje se jen myšlenka, a sice\nve své úplné formě ; co ale při tom cítíme, v jakém stavu\nse duch náš nachází, jak v nás burácejí vášně atd., můžeme\nsice buď důrazem v řeči, neb zvukem hlasu vyjádřiti. Hud-\nbou se ale všecky city, které v nás překypují, dokonale na\njevo dáti mohou. Hudbě samé schází vlastně špecielních my-\nšlenek, kde jí ale chybí, jest zde poesie její věrná doprovo-\nditelkyně, a na místě hlásek povstanou slova — a písek.\nV písni naznačují slova jen suchopárnou myšlenku, au-\nto hudba ale duševní náš stav zřejmě naznačuje.\nKonečně jest hudba řečí všech národů — ba docela\njest řeč celého světa, proto nemá zvláštních slov. Ona jestiť\npáska všech národností, která je jako žádná druhá k sobě\nvíže, a když se i v hudbě každého národa jeho jistý ka-\nrakter jeví, kterým všelijaké rozdíly povstanou, přece bu-\ndou obyvatelé jihu hudbu národů severních obdivovali, tak\njako my hudbu druhých dilů světa bysme si oblíbili.\nHudba postačí duchu, bez ohledu na speciální formu,\nneb má-li se duch z vazby pozemské na perutích v oné ča-\nrovné kraje povznésti, zapotřebí jest mu hudby.\nJest tomu už takřka od počátku světa tak — což arci\nuž dosti veliký letopočet — a nezmění se to, a kdyby svět\na tvorstvo ještě millionů let trvalo.\n\nDavid Garrik.\nNástin životopisný, sděluje A. E. Žďárský.\nNejvětší a nejslavnější divadelní herec Anglicka a snad\nvšech časů a národů byl David Garrik. Ža jsme s ním ga-\nlerii divadelních umělců počali, omluví nás zajisté každý, kdo\ndivadelní poměry vůbec zná zevrubně. Jedná se nám hlavně\no to, abychom ukázali, co jiní národové již v úplné dokona-\nlosti měli, když národ náš5 okolnostmi stísněn, takřka dřímal,\nkam v umění divadelním dospěli, když národ náš několika\nhry za rok se uspokojiti musel a konečně jde nám o to,\nabychom naznačili, jak dalece v umění divadelním pokročiti\nmožná, je-li pravý talent pevnou vůlí, láskou k umění, vy-\ntrvalostí a neúnavnou pilností doprovázen. Podáme tedy v\ntěchto listech životopisné nástiny Talmy, Rachelové, Risto-\nriové atd. a počneme s nejvěhlasnějším — D. Garrikenu"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "2", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.2", "texte": "David Garrik narodil se dne 20. února 1716 v hospodě\nHeresfordské, kdež jeho otec co kapitán vojsko sbíraje ležel.\nJeho rodina pocházela z Normandie a psala se původně „la\nGarrique.\" Děd jeho prchnul po vyzdvižení ediktu Nantes-\nského do Angličan, by v této svobodné zemi útočiště našel.\nOtec Garrikův dosáhl u vojska místo kapitána a zdržoval se\nz větší části v Lichfieldu. Matka Garrikova, dcera to du-\nchovního v Lichfieldskem okresu, nevynikala sice krásou; za\nto však roztomilostí v obcování a veselostí se vyznačovala.\nMladý Garrik byl živý a šprýmovný chlapec, k němuž\nkaždý přilnul, jenž se s ním blíže seznámil S mladým Da-\nvidem obcoval rád jmenovitě jistý pan Walmsley, první ta-\njemník duchovního soudu v Lichfieldu. K učení neměl ve-\nselý chlapec již před tím velké chutě. Když byl 10 let stár,\ndán byl do obecní školy v Lichfieldu; avšak více než čtení\nkněh miloval Garrik společnost' nejen svých souvěkovců, ný-\nbrž i dospělých, jelikož již tenkráte cítil, že tam svému ta-\nlentu platnosti dodati může. Jeho vtipné odpovědi, jeho ve-\nselé nápady a zvláště způsob, jak povídky, které byl slyšel,\nopět vypravoval, před ostatními žáky ho vyznačovaly a jeho\nnáklonnost k divadelním představením nedala se zapříti. Do-\nsáhnuv 11 roku svého stáří podnikl již sám provozovati ko-\nmedii s chlapci a děvčaty.\nVyzkoušev napřed poněkud schopnosti své a své spo-\nlečnosti a obdržev dovolení od rodičů, zvolil k představení\ntenkráte oblíbený kus „Důstojník branníků;\" jedna jeho se-\nstra musela komornou hráti a seržána „Kite,\" karakter to\nhorlivého chvatu a divokého rozmaru, vyvolil sobě sám. Sa-\nmuel Johnson, jenž později tak znamenitým se stal, byl o\nproslov požádán; avšak on odmrštil prosbu tu navzdor tomu,\nže malého Garrika velmi miloval. Garrik uměl si však pomoci\na kus byl tak dobře proveden, že posluchači překvapeni byli\na drahný čas po tom bývala Kiteova lehkosf, živost a roz-\nmar předmětem obdivování.\nNedlouho po této pro Garrika velmi významné událo-\nlosti byl od svého strýce, bohatého to vinárníka v Lisabonu,\nk návštěvě pozván; snad leželo to v úmyslu tohoto muže,\nby svého bratrovce za vinárníka vzdělal; avšak on se brzy\npřesvědčil, že se jeho veselost a duchaplná živost s přísnou a\nsuchopárnou kupeckou prací nesrovnávaly a Garrik zůstal jen\nrok v Lisabonu. Mezi tím časem seznámil se s mnohými rodina-\nmi, dosáhl u nich velké obliby a byl často od anglických\nkupců k jídlu pozván. Zhusta stalo se, že jej po jídle na\ntabuli vyzvedli, by verše a scény ze známých činoher de-\nklamoval.\nJakmile se do Anglicka navrátil, poslal ho otec oka-\nmžitě do školy Lichfieldské; avšak jeho letora byla příliš tě-\nkavá, jeho mysl příliš nestálá, než aby ve škole nějakého\njen prospěchu docílil. Na štěstí byl ještě Samuel Johnson\nv Lichfieldu, s nímžto se často scházíval, a jenž ho později\nza svého žáka přijal, aby ho s řeckými a latinskými klasiky\nseznámil Johnson překypoval učeností a sděloval mu nej-\njemnější poznámky o duchu a zvláštnostech těchto národů;\navšak jeho roztržitý a těkavý přítel Garrik těžil jen malého\nužitku a jeho myšlénky zaměstnávaly se jedině s jevištěm a\ns vypracováním činoher. Po šesti měsících omrzelo to\nJohnsona, třem neb čtyřem žákům díla starých spisovatelů\nvykládali. I ustanovil se se svým žákem Garrikem, své štěstí\nv hlavním městě zkoušeti.\nSotva Garrik do Londýna přišel, dal se do Lincolns-\nJanu zapsali. Jeho příznivec Wolmsley dal mu také dopo-\nruční list na profesora Kolsona; avšak Garrik nemaje dosta-\ntečných prostředků, vstoupil teprv druhého roku (1738) do\ndomu prof. Kolsona, když byl mu strýc, jenž v Londýně ze-\nmřel, 1000 lib. šterlinků zanechal.\nVyučování takého důmyslného myslitele nemohlo bez\nprospěšného vplyvu zůstati; avšak punkt, okolo něhož se my-\nšlenky a snahy Garrikovy otáčely, zůstal tentýž a když po\nkrátkém čase též rodiče mu zemřely, neváhal, by dlouho již\nzamýšlený plán uskutečnil — a divadlu se oddal. Před tím\nvšak ještě se o to pokusil, se svým bratrem Petrem vinárnu\nzřídili, avšak podniknuti toto se nezdařilo. Garrik obrátil se\ntedy se vší přísností k takému zaměstnání, jež nade vše-\ncko miloval a k němuž od přírody ustanoven byl, by si velké\nslávy jím dobyl.\nNejprvé navštěvoval pilně společnosti nejlepších herců,\nzískal si i přístup k představeným divadel a okoušel svůj ta-\nlent v říkání jednotlivých oblíbených mist z rozličných čino-\nher. Někdy zanášel se též pantomimickými cvičeními, by se\njeho dar napodobňovací vyvinul. Při tom psal posouzení o\nhře a výrazech herců a uveřejňoval tyto malé články ve ve-\nřejných listech. Byly v nich velice ostrovptipné poznámky\na dobré myšlénky, prosty všech nejapných, osobních\nnájezdu, jak se jich nyní zhusta užívá.\nGarrikova skromná nedůvěra k sobě samému zdržovala\nho, by své síly na Londýnském divadle zkusil; užil spíše\npříležitosti, by svůj zkušební divadelní rok při divadelní spo-\nlečnosti, která se roku 1741 v Ipswichu usadila, prodělal.\nByli přijat co spoluoud pod jmenem „Lyddal.\" Garrik vy-\nstoupil v rozličných kusech se skvělým výsledkem a zobra-\nzoval rozličné karaktery s velkou pravdivostí.\nKdyž mu zkušební rok šťastně uplynul, vystoupil dne\n19. října 1741 ponejprv v Londýně na jevišti v Goodmans-\nfieldu co Richard III. Po zralém rozvážení vyvolil si právě\ntuto hlavní roli kusu, jenž se vždy líbil národu anglickému,\njelikož jest pln unášejících scén z historie anglické a zvlášt-\nních zemských mravů. Richard hodil se dobře k postavě\nGarrikově; rozličné náruživosti, které rozmanitostí a leskem\njednání ještě více jsou zvýšeny, poskytly představovateli pří-\nležitosti, své vnitřní bohatství v dlouhé, nepřetržené řadě\nrozvinouti. Jeho lehký, přirozený a přec mocný způsob řeči\na hry uvedl nejprv posuzovačé, jimž takovéto představeni\nněco docela nového bylo, do nerhalých rozpaků. Byliť dlouho\nuvykli zvýšování hlasu s náhlým mechanickým sklesnutím\ntonů, čímž jaksi potlesk vynucen býti měl. Jednoduchá, při-\nrozená výslovnost', provázená přiměřeným výrazem, obličeje\nnebyla více slyšána a vídána, až u Garrika s plnou mocí\nvystoupila. Úžas a podivení vzrůstal s každou scénou a zvláště\ndůrazný byl onen okamžik, kdež herec rouško lícoměrníka a\nstátníka odhodiv, co rek a vojín se objevil. Kus tento mu-\nsel se sedmkrát po sobě dávati. Pochvala, jižto mladý he-\nrec dosáhl, byla tak všeobecná, že největší divadla Londýn-\nská „Drurylane\" a nCoventgardenu prázdná zůstala. I ti,\nkteří pro nejlepší starší herce zaujati byli, vyznávali, že"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "3", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.3", "texte": "rozmanitost a pravdivost hry Garrikovy všechno předci,\nco až posud viděli. Garrik zapudil všechno břinkání, na-\nfoukání, protahování a přehánění a vymohl za to práva\npřirozenosti, lehkosti, slušné prostoduchosti a přesné-\nho rozmaru.\nJeho týdenní plat byl z počátku velmi mírný a obná-\nšel as 6 neb 7 liber šterl. Ale, když se objevilo, že značně\nvzrůstající příjmy nejvíce jen účinkování Garrikově se při-\nčísli musí, usjednotil se s ním majitel divadla a povolil rnu\npolovici čistého příjmu. Spolu vynasnažil se přednosta diva-\ndla Drurylanského, by Garrika pro své jeviště získal. Podá-\nvali mu 500 lib. št. ročního platu a ujistil mu polovici příjmu\nv několika hlavních rolích. Sotva Garrik tuto smlouvu uza-\nvřel, obdržel opět nové nabídnutí. Mělf totiž ve třech let-\nních měsících v červnu, lipnu a srpnu v hlavním městě Ir-\nském hráti, kamž se také v červnu r. 1742 odebral.\nPochvala, s kterouž se v Dublině potkal, převýšila vše-\nchno očekávání; bylf co div světa obdivován a zbožňován.\nDivadlo bylo v nejparnějších dnech přeplněno posluchači,\nkteří nešetřili i svého zdraví — panovalaf tenkrát nemoc\nepidemická — by se účastni stali požitku, Garrika viděti a\njemu se obdivovati. Epidemie, kteráž velmi mnoho lidí po-\nhltila, nazvána byla pro posměch nGarrikovou zimnicí\nOslavený tento divadelní hrdina těšil se nejen velice ze znač-\nného zisku letního svého tažení, nýbrž i z přívětivého a la-\nskavého přijmutí, kteréhož se mu zvláště u šlechticů Irských\ndostalo. Na to navrátil se do Londýna, by svou hru na di-\nvadle „Drurylane\" započal.\n(Dokončení.)\n\nO maliřství.\nKrása je matkou veškerých umění; a poesie, hudba i vý-\ntvorná umění: plastika, stavitelství a malířství jsou jména je-\njich dcer. Umění je nejušlechtilejší ovoce lidského ducha;\nzákony, časy, národové přežili se svými děly; toliko sou-\nhvězdí krásných umění třpytí se nepomíjitelně nad hřbitovy času.\nŽádný plápol lidské duše nestoupá výše a rovněji k ne-\nbesům, žádné bažení nepřibližuje se více k božstvu, než sna-\nha, jež uměle tvoří.\nVýtvorná umění mluví k lidem v řeči jiného druhu;\nmluvíf obrazy — takřka obrazopísmem, jehožto znamením co\ndo zevnějšku rozumíme. Každé pravé umělecké dílo účin-\nkuje na nás magnetickou silou. Zočíme-Ii je, trhne to blesku-\nrychle duchem naším. Poznáváme v něm výtvor božské síly\nv člověku se nacházející a vidíme v něm zrcadlo vlastní by-\ntosti. Yýtvorné umění je tedy také věčné a nepomíjitelné ve\nsvých přesných dílech, když i látka, z nížto je umění tvoří,\njako vše pozemské v prach se rozpadne. Trvání materiálu\nje cosi nahodilého. Mramor se rozpadne, na kovu hlodá čas,\nbarvy vyblednou; avšak kámen, kov a barvy nebyly tím, čím\nvlastně dílo povstává. Pokolení země a světy pominou 5 avšak\nvelká umělecká díla žijí ustavičně.\nÚloha malířství je, všecko krásné v postavách vidi-\ntelných a sice na ploše vypodobniti. Nejprvé nanášejí se na\nplochu, která bud z plátna neb vápna, skla, dřeva atd.\nsestává, kreslením obrysy tělesa, jež se představiti má.\nJelikož malířství od skutečné prostrannosti upouští,\npřec však mamu zhloubčení výhost dáti nesmí, musí dle opti-\nckých zákonů, dle nichžto se předměty dle vzdálenosti zmen-\nšovati zdají, obrysy zkrátili. To se stane lineární dálno-\ntvárností. Mam skutečného vyplnění prostory tvoří světlo\na stín. Konečně se k tomu přidruží barva, nejhlavnější to\nživel malířství, kteroužto všechny vyvedené předměty teprv\nve skutečné živosti ne objeví. Stín a světlo v střídavých\npoměrech a polotemno doplňují úlohu malířství.\nMalířství musí na částě lidské postavy největší váhu\nklástij; neboť jest sídlem duševního výrazu. Obličej je vý-\nrazem nejen přirozeného alebržjéž i samou vůl vyvinutého\nkarakteru. Ostatní postava nemá stejné významnosti; může!\nv šaty zahalena býti.\nMalířství se rozděluje dle rozličných poměrů rozličně.\nDle rozdílnosti předmětů, kteréž v obrazu převládají, mohou\nse obrazy rozdělili na tři \\druhy a sice a) na nichžto lidé,\n6) zvířata, č) příroda vypodobněni jsou.\nPrvní jmenuje se historickým obrazem, i když látka\njeho z historie vzata není. K historickému malířství náležejí\ntéž allegorická i mythologická jakož i dějepisná vyobra-\nzení ano i obrazy ze života (žánrové obrazy) a podobi-\nzny. Historické malířství je nejobsáhlejší druh malířství.\nJemu nejblíže co do objemu a důstojnosti stoji malířská vy-\nobrazení předmětu přírodních neb krajinomalba v nej-\nširším smyslu slova, k čemuž se též prospektové malby měst\na malířství mořevidné počítají.\nY krajinomalbě rozeznáváme dva druhy a sice krajino-\nmalbu a) skutečných, b) ideálních krajin.\nа) Krajinomalba, která jistou skutečnou krajinu věrně\nzobrazuje, musí vynikati správností a pravdivostí, šťastným\npojmutím příznivého stanoviska a volbou přiměřeného osvětlení.\nб) Účelem ideální krajiny jest, vzbuditi karakteristicky\nuspořádanými výjevy přírodními jisté pocity.\nTřetí druh malířství je malířství zvířat', ono jest obmeze-\nnějšínež dva svrchu udané a poutá jen tím, že nikoliv jednot-\nlivá individuální zvířata, nýbrž karakter zvířat, bud v po-\nklidu neb činnosti se nacházejících s přiměřenou věrností a\nrozmanitostí zobrazuje. Zátiší jmenují se konečně ony vý-\nrobky malířství, jež se nápodobením bezžívotných předmětů\n(květin, ovoce, nádob) zaměstnává.\nCo se technického vyvedení, totiž vzhledem na materiál\na zevnější způsob zacházení s ním týče, rozeznáváme násle-\ndující druhy malířství.\ní. voskovni malířství (vpalovací malířství), kteréhož\nstaří milovali, jehožto známost' pro nás větším dílem vymizela).\n2. smaltová malba (Email) a malba na skle.\n3. malba na obmítce (Fresco), kdež se vodními bar-\nvami na vlhkém vápně maluje.\n4. pastolová neb trnková malba (Pastellmalerei),\nkdež se suchými barvami maluje.\n5. olejná malba, kdež se barvami pakostí (Firniss) ro-\nzetřenými maluje, a konečně\n6. vodobarevní malba, kdež se obou barev používá."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "4", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.4", "texte": "Nadšenec pro Mozarta.\nVýjev ze života českého umělce od A. Melišové, roz. Körschnerové.\nW. A. Mozart zemřel. Bolestná zpráva tato roznesla\nse r. 1791 po celé Evropě. Veškerý svět musikální truchlil\nnad nenahraditelnou ztrátou tohoto geniálního skladatele. Ne-\njen v domech skromných měšťanů, nýbrž i v palácích knížat\na velmožů, všude — všude stejný rozhostil se smutek nad\nzašlou tou hvězdou první velikosti. Bleskurychle dostala se\ntato zpráva také do Berlína, kdež právě toho času několik\nznamenitých českých hudebních umělců S£ zdržovalo.\nNeočekávaná zpráva o smrti Mozartově vzbudila i zde\nvelikého pohnutí; šlať od úst k ústům a v brzku nepovídalo\nse v Berlíně o ničem jiném, než o této smutné události.\nTéhož času stál v jednom domě za skleněnou síní muž\nelegantní as 46 let starý. Geniální tahy a významné oko\ndaly na neobyčejnosf ducha jeho souditi. Na první pohled\npoznal by v něm i méně bystrý pozorovatel umělce a lak\ntomu bylo skutečně. Byl to Bedřich Benda, nejstarší syn\nčeského virtuosa Františka Bendy, komorní hudebník krále\nPruského a spolu znamenitý skladatel opery „Orfea\" a ope-\nrelky „Květinářka.\"\nBenda stál na svém místě nějakou chvíli a naslouchal\nlíbezným zvukům harfy, jež z tohoto domu vycházely. Znalf\nruku, kteráž lahodné tyto lény mistrovsky vyluzovati uměla.\nI šelf blíž a blíž a již stál před samými dvéřrni, odkud mocné\nproudy zvuků královského nástroje se řinuly. Jak se zdálo,\nskládal umělec na harfu nové dílo, kteréž, ač ho Benda jen\npo kouskách slyšel, krásné býti se zdálo. Tu však opět za-\nvzněla harfa a první akkordy oznamovaly, že to je fantasie\nna menuet z věčně krásného „Don Juana.\" *\nZpolehounka otevřel Benda dvéře. U prostřed pokoje\nsedí, harfu maje v ruce, jeho přítel Karel, druhdy komorní\nvirtuos na harfu u dvora ruského a hraje zanícen nejnovější\ndílo své. Jeho líce nabývají červenosti, jiskrné oko září ra-\ndostně a z celého zevnějška dalo by se spíše na ohnivou\npovahu italskou než na skutečnou českou národnost' jeho sou-\nditi. Karlovy prsty probíhají struny nádherného nástroje a\nověnčují nejpůvabnějšími arabeskami, pasažemí a závitky roz-\nkošnou themu menuetu, jenž jako překrásná duha z těchto tó-\nnových ozdob prokmitá. Nyní doznívají poslední zvuky me-\nnuetu. Karel rozpřádá opět svou myšlenku, kteráž jaksi Mo-\nzartovu ideu doplňuje a končí bleskurychlou kadencí, po nížto\nopět menuet pianissimo jako z Eolové harfy zaznívá. Benda\nstojí a naslouchá rozkošným harmoniím jako u vytržení.\n„Karle, ty hraješ v skutku jako sám Apollo,\" zvolal\nBedřich hudbou touto nadšen, a krk bych na to vsadil, že\nby zvuky těmito i srdce ledové roztálo.\nHarfeník poznav hlas svého přítele obrátil se s líbez-\nným úsměvem a pravil: „Viď, není přec nad Mozarta a jeho\nbožské skladby.\" A opět zavzněíy struny a opět zavzníval\nMozartův menuet z Don Juana.\n„Překrásně, překrásně,\" jásal Benda.\n„Ano, překrásné, nedostižné jsou ty myšlénky Mozar-\ntovy,\" opětoval harfeník a ve svém uměleckém zanícení hrál\ntak mistrně, jako snad nikdy. Nyní skončil, a vstav ze sesle,\nzvolal nadšeně: „Božské jsou ty myšlénky, takjednoduché a\npřec tak krásné! Mozarte, Mozarte, tys králem mezi všemi\nskladateli !\"\nBenda padl Karlovi kolem krku, líbal jej a zapomněl\nve svém zanícení na zprávu, kterou vlastně příteli svému\npřinášel. „Karle, tys velký umělec !\"\n„Ty mne přeceňuješ,\" milý Bedřichu, „co pak jsme my\nvedle Mozarta! On jest velikán v říši hudby, s nímž žádný\nzápasiti nemůže! Člověk pohlíží s úžasem k němu jako k bohu\nh cítí teprv slabost svou! Mozart je a zůstane nepřekonaným!\"\nTu se zadumal Benda, vzdychl z hluboká a pravil: „Bo-\nhužel však, že je překonán!\"\n„Co to blaboníš? Mozart a býti překonán, to je holá\nnemožnost! A kým je překonán?\"\n„Nezvratným osudem — smrtí!u\n„Pro Bůh, co pravíš Bedřichu, ty žertuješ ?\"\n„Nikoliv! Je tomu tak. Přišel jsem ti sdělili tuto smut-\nnou zprávu, jež zajisté celý Berlín ba i snad celou Evropu\nv hluboký smutek uvrhla !\"\n„To není, to nemůže být pravda,\" vzkřikl Karel zoufale!\n„Mozart je ještě mladý a svěží, v tom vězí úskok Sarlieriho,\njeho soupeře ! Mozart nemůže a nesmí být mrtev.u\nBedřich trudně pokrčil ramenama a sáhnuv do kapsy,\nvyňal z ní noviny a micky je podal Karlovi. Tento mu je\nkvapně z rukou vytrhl, a nedůvěřoval ani zrakům svým\nkdyž četl : Dne 9. prosince 1791 skonal ve Vídni věhlasný\nski adatel „Don Juana\" Wolfgang1 Amadeus Mozart na změknutí\nmozku. Poklid popeli jeho!\nKarel zbledl a list mu vypadl z rukou. Krásné jeho\ntahy náhle se změnily. Oči jeho divoce se koulely, tělo se\nchvělo a patrně bylo viděli, že v duši jeho strašný boj\nlomcuje.\n„Mozart! Mo — zart!\" zasténal Karel úpěnlivě, oběma\nrukama za hlavu se chopil, boje se, aby ho strašná zpráva\nsmyslů nezbavila a sklesl na sedadlo. Chvíli zřel před sebe\na hleděl na harfu před ním stojící. Nyní vstal a podivný\núsměch přeletěl tváře jeho.\n„Když není Mozarta, není třeba i harfy mél„ zvolal jako\nšílený a uchopiv drahocenný nástroj mrštil jím prudce o zenu\naž se to strašně po celém domě rozlehlo. Šlápnul na ni\na skvostný nástroj ležel tu na sta kusů rozdrcený. Na to\nzavrávoral až na stěnu a zůstal zde jako zkamenělý státi.\nBenda hleděl na to vše s podivením. Bylť na nejvýš\npohnut pohledem na tuto mohutnou, nezkrotitelnou vášeň,\nkteráž v krvácejícím srdci ubohého Karla soptila. Ani jedin-\nkého slova výčitky nevypustil z úst svých, neboť sám cítil\npřehluboko ztrátu, ježto úmrtím Mozarta hudebnímu světu na-\nstala. Vědělf, že je Karel nejnadšenější zbožňovatel Mozarta,\nSedl si tedy do kouta na pohovku a pohlížel trudně na proud\nslzí, jež se nyní z očí Karlových řinuly. Za nějakou chvíli\npřiblíživ se ku Karlovi těšil ho.\n„Utiš se Karle, tímto divokým bolem nevzkřísíš tvého\nmiláčka, aniž roztříštěná harfa probudí více v Pánu zesnulého.\nUpokoj se; vždyť není vše ještě ztraceno. Ačkoliv Mozart\nzemřel, budou jeho geniální skladby věčně — věčně žiti a\nnás oblažovali a také za tvou harfu dostane se ti skvělé\nnáhrady.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "5", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.5", "texte": "„Není mi třeba náhrady,\"J zalkál Karel, „nižádné ná-\nhrady; neboť nepoiřebuju žádného nástroje více.\"\n„Jak tomu mám rozuměli?\"\n„Ach, ty tedy nepochopuješ, že je nyní veta po ve-\nškeré hudbě, že sklesla s Mozartem na věky do hrobu, od-\nkud ji žádný více neprobudí.\"\n„Ty jsi málomystný, Karle! Co pak nemáme ještě Wei-\ngla, Wintra, Paera, Boildieu-a, což nemáme Cherubiniho, Me-\nhula a nadějného Beethovena a jiných více?\"\n„Sami to učňové, kteří nejsou hodni Mozartu řemínky\nrozvázati! On jedině je ten pravý, ryzý zdroj, z něhož vši-\nchni čerpají a zdroj tento vyschl a s ním vyschne i poslední\npramen pravé hudby a proto nechci a nebudu více hráti!\"\n„Rozumím ti Karle a ctím tvůj hol; avšak doufám, že\nmyšlenky tyto mimo sebe pustíš, a že jako druhdy okouzlo-\nvat budeš obecenstvo hrou svou na harfu.\"\nAvšak Karel zavrtěl hlavou, ukázal na zříceninu nád-\nherného nástroje a pravil :\n„Pochována je harfa má a sní i život můj. Mozart\nzemřel a s ním i všechny krásné sny a naděje moje! Nebudu\nvíce hráti.\"\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nl—r.\nZ Brna. (Beseda dne 18. prosince.)\nJsem v rozpaku, mám-li chvá-\nlit dříve výtečného Křížkovského a účin-\nkující při této besedě, anebo četné obe-\ncenstvo, jež se vzdor nepříznivého počasí\ntak hojně shromáždilo a svědomitým vy-\nznamenáním jednotlivá čísla programu od-\nměňovalo, a tím jistě dobrý vkus a ja-\nkýsi rozhled v posouzení provozovaných\nskladeb dokázalo. Beseda se odbývala opět\nv Lužankách ; sál byl přeplněný nejvybra-\nnějšíni obecenstvem. Sám pan místodržící\nhrabě Ch orin s k ý poctil tuto besedu svou\nnávštěvou a patrně jevila se na tváři Jeho\nExcellenci a v potlesku, jímž se u vše-\nobecném rozjaření zúčastnil, nepopiratelná\nspokojenost. Obecenstvo v čamarách, ve\nfraku, dámy větším dílem v národních bar-\nvách a asi 20 Moravanek v malebném\nkroji národním, poskytovalo pozornému di-\nváku krásný obraz rozmanitosti a sledo-\nvalo s upnutou pozorností zajímavému pro-\ngramu. — Známé sbory „Vltava\" od Vo-\ngla, „Těžké orání\" od Vašáka provedl\nzpěvácký spolek vedením Křížkovského,\njenž od obecenstva při prvním vystoupení\nvřele přijat byl, se vší pilností; leč první\nsjjor se nám, co do provedení líbil více.\n„Naprej\", sbor od Davorina Jenka —\nstejně a vším právem si získal hlučného\npotlesku obecenstva. Všecka chvála náleží\npánům členům zpeváckého spolku, kteří i\nco do zpěvu, zvláště pak čistým vyslovo-\nváním cizích slov se vyznamenali. Aj, což\ncizích slov? Což není Čech Slovan, což\nnení Moravan Slovan, což není Srb, Chor-\nvát Slovan a což nejsou Slované bratří\nspojení podobným jazykem a stejnou pá-\nskou bratrské lásky? Dosti těchto volání\nbujných citů; dají se lépe a vroucněji cí-\ntit než-li vyslovit. Pokračuji dále v pro-\ngramu. Pan P. opět zpíval, jako v první\nbesedě. Slyšeli jsme národní písně,\nkteré pan P. dosti vřele a původně před-\nnášel. „Milostná píseň pod Vyšehradem\"\n*>d Dra* Hanslíka též nás libou a slo-\nvům přiměřenou melodií potěšila, a byla\nzdařilým provedením tím více zvýšena. SI.\nI. deklamovala „Obranu ženského pohlaví\"\nod našeho nesmrtedlného humoristy Ru-\n>eše. SI. H. osvědčila nemalé vlohy k\ndeklamování a nepochybujem, že přiměře-\nným cvičením i co do přednášení i co do\npříslušného užívání rozličných gest dosáhne\nchvalné obratnosti. Ostatně přednášela zda-\nřile a jsme jí velmi povděčni za laskavé\núčinkováni. „Andante et étude de concert\"\npro piano od Schulhoífa hrál pan H ... v\ncelku zdatně a těšili jsme se zvláště z dosti\nvelké sběhlosti levé ruky p. H. P. Zel-\nníček hrál svou skladbu (variace na hou-\nsle) a přidal, jelikož byl vyvolán, hezkou\nfantasii na národní písně, nejspíše\ntaké od něho. Pan H. .. se velmi líbil\na to vším právem, neb se zná v užívání\ntohoto nástroje v hojné míře. Nezbývá\nmi konečně, nežli jedno číslo programu a\nponěvadž mne nejvíce zajímalo, nechal jsem\nsi zprávu o něm ku konci, bych se o něm\nobšírněji a co možno nejsvědomitěji vyslo-\nvili mohl. Totiž páté číslo programu byl\nnový sbor od Křížkovskeho, sbor,\nkterýžto i co do vzorného vedení hlasů,\ni co do krásné, národnímu živlu slovan-\nskému dokonale přiměřené hudby, i co do\nskvělého provedení od pp. zpěváků stejně\nvynikal a alespoň, co se týče mne, korunu\nprvní ceny sobě zasloužil. Jmenuje se\nDar za lásku\" a uvádí v hudbu něž\nnou píseň národní moravskou. V celém\nsboru vane ona vnaduá, a při tom libá\ntemnost moll-o váho G, jež podobné v mno-\nhých písních národních, českých, jako upo-\nmínka z dávných časů Libuše a Čecha\nvládne. Křížkovský je Slovan s celým\ntělem a s celou duší, každý tón tohoto sboru\njeví patrně ducha skladatele slovanského,\nhudby národní. Sbor se pohybuje z vět-\nšího dílu v prestu. Avšak brzy zase po-\nstoupí místo své krásnému, jednoduchému\nAndante, ježto jako zpěv pastýřský mysl\na cit, bujným presto rozhorleným, ukolí-\nbává. Jemné dur provází Andante, až ko-\nnečně presto opět v | taktu bouřlivé za-\nvzní. Střídá se opět s Andantem a opět\npresto následuje a výtečný sbor se skoro\nv prestissimu skončí. Velike těžkosti, jez\ntoto dílo Křížkovského bez odporu zpě-\nvákům klade v cestu, byly, jak provedení\ndokázalo, energií ředitele a neúnavnou pílí\na dychtivostí pp. zpěváku přemoženy. Bouř-\nlivý potlesk následoval a sbor, jemuž bych\njen časté opakování prvního motivu vyčí-\ntati mohl, musel se opakovat. Sláva, však\nKř . ! Sláva sboru slovanskému 1 Provedení\nbylo skladbě rovno a zpěvácký spolek ním\ndokázal bezpříkladnou energii svou a zlaté\novoce řízení spolku Pavlem Křižkov-\nským. Konečně program došel svého konce\na jako v první besedě, zasedlo obecenstvo\nskvělým výsledkem rozveselené, za stoly.\nVojenská hudba, vedením p. kapelníka To-\nm a n a, zaujmula podium a zavzněiy zvuky\nnárodních písní, provázeny potleskem a já-\nsáním celého shromáždění. Jeho Exc. pan\nmístodržící opustil, patrně v nejlepsím roz-\nmaru o 11. hodině sál a hlučné „sláva!\nať žije!*4 doprovázelo vzneseného hosta.\nJá vsak odvolávám slavně výčitku, již jsem\nprvní besedě dělal; totiž „že jí schází\nráz besední\" a vyznávám se, že jsem\nse v besedě, dne 18., bavil výtečně, ac\njsem se pohyboval mezi tvářemi cizími.\nAno cizími co do tváře, stejnými však, co\ndo smýšlení a co do lásky k živlu\nmateřskému, to jest k živlu a národu\nslovanskému!\n\nZ Boleslavi. (Kullasova společnost).\nOd nějakého oasu mešká tu Kul-\nlasova divadelní společnost řízením činného\npana Štandery a potvrzuje i zde dobrou\nsvou pověst. Dne 15. pros. davala společ-\nnost tato „Petra Sapára\" dne 17. pros.\n„Narcise*4 dne 20. pros. „Nevěstu\" od J.\nNerudy a ,,Ženichy** od Machacka se sluš-\nnými výsledky. V sobotu dne 21. vystou-\npil poprvé nově přijatý clen pan Mošna\nv Tylově „Jiříkovo vidění\" co Jiřík a o-\nsvědčil přirozenou nenucenou hru, dobrou\na zdravou komiku. Orgán jeho je zvučný\na zpěv dobrý. Chvalně si počínali pan\nJelínek (Bonifác), sl. Krausová (Eufrosina)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "6", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.6", "texte": "v\nsl. Lipšová (Kačenka) a pan Standera. Na\nto dával se dne 22. pros. Raupachňv kus\n„Mlynář a jeho dítě\" k účelu dobročinnému.\nSl. Lipšová (Marie), pp. Jelínek, (mlynář),\nMošna (hrobník) byli za správnou hru po-\ntleskem odměněni. V úloze Dobromila vy-\nstoupil poprvé pan Frankovský, nově\npřijatý oud. Má pěkný orgán, dosti obrat-\nnou hru a jest co zjev divadelní slušný.\nSpolečnost páně Kullasova honosí se někte-\nrými dobrými členy. Jeden z nejprvnějších\nje zajisté pan Jelínek, vedle něho dlužno\njmenovali pana Brauna, pak pana Ka s t-\nner a. Co se pana Standery dotýče,\nje věru obratný uspořadatel jeviště a jest\nmajetníkem pěkné garderoby. Ze slečen\nvynikají sl. Krausová a sl. Lipšová. V pá-\ntek dne 27. prosince bude se opakovati\n„Narcis.44 Návštěva není valná a divíme\nse věru netečnosti obecenstva, kteráž zde\npanuje. '\n\n—l—\n\nJ. H.\nZ Kouřimi. (Hudba, divadlo,\nškola.) Po dlouhém spánku, jsouce pohříženi\nv myšlénkách, byli jsme zotaveni\nhudbou t. j. hraním na housle p. J. Her-\ncíka, který tu ty dni k nám zavítal a\nještě dosaváde se zde zdržuje. Uspořádal\ntýž letitý již muž zde koncert v hostinci\n„u zlatého hroznu,\" koje se nadějí, že\npřec jeho s velkým namáháním spojená\nhra dojde uznání. — Ale bohužel zavítalo\nmálo posluchačů k němu — k muži do-\nbrosrdečnému, jemuž by člověk již ze srdce\npřáti měl částečku, jižto si sám na svých\nzvacích lístkách koncertních ustanovil. —\nByl doprovázen souzvukem zdejších smyč-\ncových nástrojů, jež ho v líbezné jebo hře\npodporovaly, zde a tam ji krášlíce ano i\ntaké hyzdíce. — Příjem nebyl skvostný\nv ten večer. — Obecenstvo, litujíc trpkým\nosudem pronásledovaného umělce, se roze-\nšlo, lépe řečeno z pokoje vytratilo; — ne-\nnechajíc ani hudce výtečného úplně do-\nhřátí. Nevím, bylo-li to ze soucitu, aneb\nz kouzelného účinku hry páně Hercíko-\nv y, že mnozí nemohouce pro něžnost, ja-\nkou v srdci chovají, hru déle snésti, dolů\ndo kassina spěchali, zanechavše umělce\nsamotného! — Pan Hercík uspořádábu-\ndoucně koncert s doprovázením piana. Přeji\nmu lepšího zdaru a radosti, než-li jakovou\nnejprvé překvapen byl. Dne 26. t. m. se\nzde hrálo od městských ochotníků „L ou-\npežníci na Chlumu.\" Čistý výnos\npřipadá na školu, kterouž očekáváme všichni\nvědouce, že bez škol nevykvete národu\nžádné blaho. Musí ale býti též k tomu\nstatečný personál a je-li ten —má se\nvšestranně podporovati a přičiní se zajisté\npožadavkům nynějším za dost učiniti. Sta-\nvětí v skutečnosti jest lépe, než-li povětr-\nnými budovami si nechat rozum másti a\nzajisté ta skutečnost že připraví budoucímu\nlidstvu blaženost. —\n\nZ Písku. (Produkce zpěv. spolku).\nJak již oznámeno, dával zpěvácký\nspolek Pisecký svým přispívajícím údům\ndne 19. prosince večerní zábavu v sále\nu „bílého lva.\" Společnost vybraná a dosti\nčetná bavila se nenucené až pozdě do noci.\nNejvětší zásluhu o tuto zábavu má arci\nředitel zpěv. spolku p. Jos. Soukup, který\nna všeliké překážky nedbaje pevnou vůlí\ndocílil, co se již po dlouhý čas výborem\nodkládalo a odkládati ještě chtělo. Program\nbyl dosti zajímavý. Zábava započala sbo-\nrovým zpěvem: „Pozdravení pěvcovo\" od\nVeita. Pak následovala ouvertura „Zam-\npa44 pro smyčcové stroje a piano na 4\nruce. Na to deklamovánka od Heyduka,\natd. Nejlépe se líbilo: „České perle\" od\nEd. Nápravníka, dosti hbitě přednesené\nslečnou Mašnerovou, pak „Ohlasové ná-\nrodních písní\" od J. Soukupa, sestaveno\npro smyčcové stroje a piano na 4 ruce;\nmusely se opakovati. Taktéž se musela opa-\nkovati něžná píseň: „Loučení44 od Jos.\nSoukupa na slova J. z Hvězdy. „Kovář-\nská44 od Procházky se též přednášela; škoda\nže pěvec ochraptil, čímž se s úěinkem očeká-\nvaným minula. Ukončilo se pak „věnečkem\nz národních písní44 pro sbor zvlášť uprave-\nných. I deklamace p. Hubala se líbila.\nZ Poděbrad nad Labem 28. prosince.\n(Divadlo. — Zpěv. spolek.) Mi-\nnulý týden zavítali vysoce vzácní hosté do\nstaroslavného města našeho. K pozvání\ntotiž zdejšího majitele panství, pana barona\nSiny, přijeli sem vyslanec francouzský u\nnašeho dvora, vojvoda Grammont, i mnozí\njiní údové všelikých jiných vyslanství, an-\nglického, saského, pruského, bavorského\natd., hlavně k tomu účelu, aby se tu hon-\nbou zabavili ; neboť honby na zdejším\npanství požívají ode dávna daleko ši-\nroko pověsti slavné. — K poctě těchto\nvzácných hostů hráli naši ochotníci v pá-\ntek dne 20. t. m. v zámecké kapli diva-\ndelní kus „Statek Lhota,44 a to velmi zda-\nřile, jakož vůbec vyznati musíme, že pod-\nniknutí toto dobře prospívá. Na divadle\nbyl transparent, k uvítání vznešených ho-\nstů se vztahující. Když hosté do skvěle\nosvětleného divadla vstoupili, zahrála hudba\nrakouskou a na to francouzskou hymnu „Par-\ntant pour la Sýrie,44 načež vojvoda Gram-\nmont mile překvapen poděkoval ; pak za-\nvzněla „Hej Slované!\" Vysocí hosté si vy-\nžádali, aby se jen české skladby hrály a\nzpívaly a vytrvali až do konce, do 11 ho-\ndin. Při tomto slavnostním představení\nzpíval zdejší zpěvácký spolek „Heslo\" od\nVogla, „Žežulinku,\" polku od Tittla, „Ná-\nrodní kadrilu\" od Hellera, „Modré oči,\"\nmazurku od Kavana a „Loveckou.\" Při\nodchodu vysokých hostů hrál orkestr opět\n„Partant pour la Sýrie.\" Dozvěděli jsme\nse, že pan vojvoda Grammont zná se také\ntrochu v češtině ; jelikož prý se v mladém\nvěku svém také 2 roky v Praze zdržoval.\nHouba vypadla nade vše očekávání; veliké\nmnožství bažantu a jiné zvěre postříleno.\nV sobotu 21. prosince odjeli hosté zpátky\ndo Vídně. — Na den sv. Štěpána, 26. pros.\ndáváno opět představení divadelní, i hrály\nse „Obžíaky44 a „Jeden z nás se musí ože-\nnit,\" tento druhý kus obzvláště ku vše-\nobecné spokojenosti. Z herců sobě zvláště\ndobře počínali pp. Obereigner a Jelínek,\nz hereček slečny Balcarová, Boučková a\nTichá. Panu L. třeba vytknouti cynické a\nnevhodné extemporování, které arci na „ga-\nlerii\" se líbiti může. Některým pánům\npokulhávala paměť. Orkestr se držel statně\naž na ouverturu k „Obžínkáin,44 která byla\nnudná. Divadlo bylo nabito a pot se nám\nproudil z těla, jakobychom se těžkou prací\nondali; a přece by snad lebko bylo po-\nmoci opatřením nějakého otvoru. Ten vý-\npar snad také byl na tom vinen, že se\nlampy zalívaly, tak že se posléze rozho-\nstilo v obecenstvu trochu egyptské tmy.\nČi jest olej tak drahý? Mezi hosty vi-\nděli jsme také pana P. Pohořelého, fa-\nráře z Nové Vsi, známého spisovatele če-\nského, jenžto v průvodu zdejšího pana\nděkana divadk) navštívil. — Konečně\nse musím zmínit, že se i v našem městě\nkonají hojné sbírky pro loterii ve prospěch\nZdenky Havlíčkové a lze se nadíti, že se\nhojně darů k tomuto účelu od nás odešle.\nZe Slaného. (Veliká zpěvní\na deklamatorní akademie 15. pros.\n1861.) Naše přání se vyplnilo, že jsme\nuzřeli ve svém středu věhlasného umělce\na národního pěvce p. J. L. Lukeše, a že\njsme směli přislouchati jeho písním. Za-\nvítal k nám s pp. F. Přerhofem a K.\nBendlem, aby všickni tři účinkovali v\nakademii dotčeného dne, jižto zpěv. náš\nspolek laskavým přispěním spolku lounské-\nho v městském divadle uspořádal. Zajíma-\nvý program obsahoval 10 čísel, z nichž\n4 připadly p. Lukešovi — mimo solo v\n„Cikánecfa,\" 3 p. Přerhcfovi a ostatní 3\nvyplnily sbory. Slyšeli jsme v 2. a 9.\nčísle národní písně, ale tak krásně, ci-\ntuplně a významně, že ani vypsat nemohu.\nByli jsme jako unešeni do jiných končin\nsvěta, slyšíce takový cituplný přednes pí-\nsní, v nichž z nás málokterý se té krásy\nnadál. Každý byl dojat mistrovským zpě-\nvem našeho novověkého Lumíra, a já vi-\nděl mnohou slzu v očích posluchačů, jenž\nmi jest důkazem, jak takovýto zpěv účin-\nkuje na ducha lidského. Ale jakž jinak ?\nJsmeť Čechové, a slyšeli jsme lidu našeho\npísně. Kdož jim může upříti krásu? Pí-\nsně L. Procházky „Naše\" slova odHál-\nka, pak „Pravý Čech\" báseň od R.\nMayera tvořily č. 4. a 7. 1 byly krásně\nzpívány a doprovázeny, tak že pan Lukeš\nbouřlivým potleskem a provoláním „Sláva!\"\nano i vavřínovým věncem byl odměněn.\nAvšak to vše byl jen slabý odstín vděč-\nčnosti trvalejší, jižto v srdci chováme. P.\nPřerhof přednesl v číslech 3. 6. a 8. vý-\nborně, jakž jsme ještě neslyšeli deklamovat,\n„Ženichovy radosti,\" „Žena\" a „Vyslouži-\nlec\". Pokaždé následoval hřmotný potlesk.\nSbory v č. 1. „Kalina\" od Vašáka, v\nč. 5. „Cikání\" od Vogla, a v 10. „Těš-\nme se blahou nadějí\" od Hellera řídi\np. Lukeš sám. Zpěváci byli jako vyměněni,"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "7", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.7", "texte": "neboť sami se přiznali, že nikdy si tak\nzáležeti nedávali, jako tehdáž. Nadšeně\nzpívali v čísle posledním a neminuli se\ns žádoucím výsledkem. Ku konci byli\nvšickni tři pánové z Prahy od vděčného\nnašeho obeceustva vyvoláni. Ačkoliv teprv\nve čtvrtek před akademií se zvalo, přece\nse sešlo četné posluchacstvo nejen domácí\nale i z okolních městeček a vesnic. Naši\njadrní rolníci co čtenářové novin byliť zvě-\ndavi a dostavili se u valném poctu. Mů-\nžeme tvrditi, že bez rozdílu stavů bralo\nvřelého účastenství obyvatelstvo naše toho\ndne na této cistě n á ro d n í a umělecké\nzábavě. Ano ještě po produkci bavili\njsme se v hostinci na poště se svými vzác-\nnými hosty až do 10 hodin, kde se loun-\nští zpěváci chystali k odchodu. Zpěv,\nhovor a celá veselost byla nenucena, k níž\nopět p. Přerhof přispěl svým zdařilým de-\nklamováním. V živé paměti zůstane nám\nvšem den ten příjemný a nemohouce jiné-\nho, zasíláme díky srdečné pánům Lukešo-\nvi, Přerhofovi a Bendlovi pak drahým bra-\ntrům do Loun a provoláváme: Sláva jim!\n\nH. J. Vrbický.\n\nZ ciziny.\nZ Kolína nad Rýnem, dne 10. pros.\n1861. (B. Smetan a). Ac nejsem řád-\nným dopisovatelem Vašeho časopisu „Da-\nlibora,\" zastávajícího zájmy hudby slo-\nvanské , zvláště české, nicméně mám za\nsvou povinnost, abych Vám byt i jen kra-\ntičkou zprávu odtud podal, nebot předpo-\nkládám, že tím čtenářům „Dalibora\" aspoň\nponěkud se zavděčím. Věera, vraceje se\nze své cesty umělecké do vlasti, navštívil\nzdejší město náš rodák a slavný pianista\np. B. Smetana a hrál v „druhém Soirée\npro komorní hudbu\" ve velkém sále v ho-\ntelu „Disch.\" Slyšeli jsme jej nejdříve\nv Triu od Beethovena Op. 97 do B-dur a\npotom ve třech skladbách a) Nocturno od\nR. Schumanna, b) Berceuse od F. Cho-\npina a c) Lied ohne Worte od Mendels-\nsohna. Všecky tyto skladby přednesl vý-\nborně, zacež se mu od obecenstva velké\ndostalo pochvaly. I úsudek soukromý znal-\ncův zněl pro p. Smetanu velmi pří-\nznivě. Pisatel těchto řádků měl však je-\nště tu příjemnost, že mohl s p. Smeta-\nnou ve své libé si pohovořiti mateř-\nštině. J. Valenta.\nVídeň. (Be s ed a dne 16. pros.)\nVe skvostně upraveném sále Dianském od-\nbývala se dne 16. pros. velká slovan-\nská beseda, kteráž četnou a vybranou\nspolečností vynikajíc skvělého úspěéhu do-\nsáhla. Výborové, studující to všech slo-\nvanských národů, byli vesměs v kroji ná-\nrodním, s trikolorním odznakem. O půl\ndevate počal koncert. Ze sborů slyšeli\njsme horvátský „Slávská řec\" (Brodnek\ncuti u darca), jihoslovanské to „Hej Slo-\nvané\" vedením a řízením zasloužilého prof.\nA, Forchtgotta, jemuž byla celá hudební\nčást svěřena. Sbor šel navzdor tak roz-\ndílným silám výborně a byl as od 130\nzpěváků přednešen. Velkou sensaci zbu-\ndil sbor „Utonulá\" od P. Křížkov-\nského, jenž tak precisně a krásně prove-\nden byl, že se opakovati musel. Konečně\npřednešen byl srbský sbor „Ajduci\" slo-\nva od Maletice, hudba od Kor. Stanko-\nvice. Sbor tento líbil se velice a nepo-\nchybujeme, že se i v jiných zemích slo-\nvanských co nevidět dávati bude. Skladatel\nsám řídil skladbu svou. Co se týce sólo-\nvých přednesů, zpívala slečna Anna An-\ndrová, sestra tenoristy Aloise Andra, pí-\nseň „Poletuje holubice\" od Karla Ben-\nd1 a, slovenskou „Aj, co by bola\" a pol-\nskou dumku „Žal\" velmi utěšeně a dosá-\nhla cituplným svým přednesem velké po-\nchvaly, ano musela konečně slovenskon\n„Aj, co by bola\" opakovati. Chvalně\nznámý pěvec Lowových hallad pan F ó rch t-\ngott přednášel tři písně „Strnom,\" slova\nod Prešnera, hudba od Davorina Jenka,\nsrbskou národní „Polecela šarentica,\" a\nruskou národní „Matuška golubuška\" tak\nvýznamně, cituplně a překrásně, že poslední\nna všestranné přání opakoval. Dále vy-\nstoupil Pražský cellista a chovanec Praž-\nského konservatoria pan D. Pop per, jenž\nna svém nástroji pěknou nám podal.\nKorunou koncertu bylo však vystoupení vě-\nhlasného našeho Alex. Dreyschoka,\nHrált na piano dvě skladby mistrovsky a\nkdyž ctyrykráte od nadšeného obecenstva\nvolán byl, přidal svou vlastní komposici,\nfantasii na „Ach není tu není\", načež hřmící\nbouře potlesku a pochvaly jej sprová-\nzela. Dreyschok bavil se s L. Rie-\ngrern a mluvil vůbec jen česky. Po\nkoncertě hrál Fuchsův orkestr taneční\nskladby. Program k zábavě byl v ruské\nřeci a měl významné heslo „Adin jazyk\nadin národ\" (jeden jazyk jeden národ).\nBesedě přítomni byli mnozí čeští říšští po-\nslanci, mezi nimi také J. 0. pan Clam-\nMartinic, Lev Thun, Ožegovic a jiných více.\n\nObzor umělecký.\n— F r* L i s z t dokončuje v Římě\noratorium „Svatá Alžběta.\"\n— „Dívka Korintská\" jc titul\nnové opery od Rotta, která se tento měsíc\nv Berlíně provozovati bude.\n— Balfeova nejnovějsí opera:\n„Dcera Puritanova\" dosáhla v Londýně ne-\nslýchaného výsledku.\n— Barytonista B e ck u dvorní o-\npery ve Vídni, je na novo engažován a\nsice na deset let a dostane ročně 17.000 zl.\nrak. čísla.\n— Nová původní maďarská o-\npera „Szép Ilona\" (Sličná Helena) dávala\nse dne 19. listop. v Pešťanském maďarském\ndivadle. Text opery je dle známé básně\nVorosmartyho sepsán a hudbu složil Mich.\nMosonyi.\n— Kontraaltistka sl. Vestvalicová, roz.\nPolka, dávala v Curichu s Miškou Hau-\nsrem několik četně navštívených koncertů.\n— Vieuxtemps koncertuje v Londýně\ns neslýchaným úspěchem. Největšího vý-\nsledku dosáhl přednesem sonáty od Lad*\nD u s s k a, výtečného českého skla-\ndatele, jenž r. 1812 v Paříži zemřel a\njehož krásné sonáty pro piano každý\nceskoslovanský pianista by hráti měl.\n— Před nedávnem zemřel v Mohuci p.\nLudvík J e š k o, kapelník u pěšího pluku\nbarona Wernhardta. Bylť též u obyvatel-\nstva Pražského co zdatný skladatel taneč-\nních kusů, jichžto u Krištofa a Kuhé pak\nu Hoffmanna vydal, chvalně znám.\n— Úmrtí. (J i n d ř. M a r s ch n e r\na Karel Lipinski — de Vignyf)\nJindřich Marschner, dvorní kapelník v Ha-\nno vru zemřel tam dne 14. pros. Narodil se\nv #\nr. 1795 v Zitavě, studoval nejprv práva\na při tom piíně hudbu u učitele general-\nbassa Heringa a Scbichta, vystoupil co\npianista se štastným výsledkem, obdržel\nprotekcí uherského hraběte Amadea místo\nučitele hudby v Prešpurku, kdež operu\n„J i n d ř i ch IV.\" složil a jí Karlu Webru\ndo Drážďan, poslal, jenž ji tam na jeviště\nuvedl. Na to odstěhoval se r. 1822 do\nDrážďan, kdež se ředitelem hudby u německé\na italské opery stal. Zde napsal operu\n„Dřevo k rádce\" (text od Kinda). Na\nto vydal podobnou opereíku „Lucretia.\"\nR 1826 pojal za choť zpěvačku Marianu\nWohlbriickovu, konal s ní umělecké cesty\na přišel do Lipska, kdež operu „Upíra\"\nnapsal, kteráž zvláštní originálností vyni-\nkala a velmi se líbila. Na to složit operu\n„Ivanhoe\" dle Scottova románu, pak „Ne-\nvěstu Sokolníkovu\", komickou to\noperu. R. 1830 obdržel Marschner kapel-\nnictví v Hannoveru, kdežto krásnou operu\n„Hans Heiling\" složil. Mnohem jasněji\na samostatněji rozvinul se jeho talent v\ntéto opeře, jakož i v „Templáři a ži-\ndovce.\" Tyto dvě opery jakož „Upír\"\njsou nejiepší drahokameny ve věnci jeho\nslávy. Marschnerovy ostatní opery: „Zlat-\nník Ulmský\" (text od Mosenthala) jsou\nméně známé. Jeho písně, mezi nimi „Klange\nvon Osten\" a duetta patří k těm nejoblí-\nbenějším. Jeho tria, kvarteta jsou vzory\nelegantního komorního slohu. Od r. 1832\nžil Marschner co dvorní kapelník v Han-\nnovru a když mu první jeho choť zemřela,\npojal před několika lety zpěvačku Jandovu,\nkteráž též v Praze engažována byla. —\nKarel Lipinski, věhlasný polský virtuos na\nhousle, zemřel dne 16. na svém statku\nUríóvu blíž Zboróva v Polsku. Lipinski nar.\nse r. 1790 v Radzynu a ucil se již v 6.\nroku svého stáří hudbě u svého otce. Jeho\nvzor houslové hry byl jistý úředník Kre-\nnes ve Lvově. Lipinski stal se r. 1810 ře-\nditelem hudby u divadla ve Lvově. R. 1814\nslyšel ve Vídni Spohra, jehož hra se mu\nvelice líbila. R. 1817 ěetl v novinách, že\nPaganini v Itálii svou geniálni hrou sen-\nsaci vzbuzuje, i odebral se tam a našel"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "8", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620101-01.1.8", "texte": "ho v Piacenci, kdež se s ním v podvoj-\nném koncertu s velkým úspěchem slyšeti\ndal. Na to odebral se opět do své vlasti,\nkoncertoval v Petrohradě, kdež tilul prv-\nního houslisty od JM. cara Ruského ob-\ndržel. R. 1829 setkal se Lipinski ve Var-\nšavě s Paganinim a uspořádal zároveň s\nnim koncerty, při nichžto se obecenstvo\nna dvě strany rozdělilo, tak že vítězství\nmezi oběma se nerozhodlo. R. 1835 pod-\nnikl Lipinski uměleckou cestu do Německa,\nFrancie a Anglicka, R. 1838 stal se kon-\ncertním mistrem v Drážďanech, Mimo veli-\nké množství zdařilých a těžkých skladeb\npro housle vydal též „Sbírku halič-\nských melodií korálů.\" — Básník\nfrancouzský, Alfred de Vigny, clen\nakademie Pařížské zemřel dne 18. pro-\nsince, nejsa ještě 62 let stár.\n— „Písek do ocí\" je titul nové ve-\nselohry, kteráž se v divadle „Gymnase\"\nv Paříži s velkým úspěchem potkala. Je\nprý velmi pikantní a hodila by se, anto\npovšechné slabé stránky lidského života v\nní ostře bičovány jsou, též pro české divadlo.\n— Ponsard. oejzoamenitější ze všech\nnyní žijících francouzských dramatických\nspisovatelů, jehožto kusy „Lucréce\" — „La\nBourse\" mu ch valného jména dobyly, píše\nnyní novou veselohru „Pokrytství.\"\n— Sardonův nej novější kus „Nos\nintiines\" dělá v Pařížském divadle „Yau-\ndeville\" neslýchané řurore. Sardon, je-\nhožto podobizny ve všech kněhkupectvích\nPažížských vystaveny jsou, je muž ducha-\nplný a Napoleonu 1. velmi podobný. Jeho\nkusy jsou velmi oblíbeny a dávají se vel-\nmi často. Sardon dostává denně 500 franků\ntantiému (podílů z představení jeho kusů).\nNejnovější jeho kus je „Gaoaches\" (ťuipa-\nsové), jenž sé nyní v divadle „Gymnase\"\nstuduje.\n— Divadelní novinky ma-\nďarské. Co nevidět budou se na ma-\nďarském divadle dávati „Az elso magyar\nszinészek Budán\" (První maďarští herci v\nBudíne — „Zách nemzettség\" (Rodina\nZachova) — „Az orvosok\" (Lékaři) —\n„ íparszabadság\" (Svoboda živnostenská).\nVšechny kusy jsou od V a h o t a. Konečně\n„Szinmú a vigjátékban\" (Činohra ve ve-\nselohře) od T e 1 i h a i e.\n— „ís tván elso inagyar k irál y\"\n(Štěpán první král Uherský) jest titul\nnové historické tragédie, která se v uher-\nském divadle pop rv é s rozhodným vý-\nsledkem provozovala. Předmět je z histo-\nrie vzat a s historickou věrností zpraco-\nván. Hlavní karaktery jsou psychologicky\npravdivé, ostře kresleny a jmenovitě král\nŠtěpán je vysoce poetická figura. Tragédie\ntato, v nížto karaktery důsledně provedeny\njsou, patří k nejiepším pracím D o b s y.\n— Benedixova nejnovější\nveselohra „Spiknutí krinolin\" dávala\nse nedávno v Kolíně nad Rýnem s velkým\núspěchem.\n— Nej novější tragédie „Nabob\"\nod Rud. Gottschalla dávala se ve Vrati-\nslavi dne 10. prosince poprvé se skvělým\nvýsledkem. Kus tento náleží, jak tamější\nnoviny píší, k nej lepším a nejelfektnějším\ndramatům, která v posledních letech se-\npsána byla.\n— Auberovo poprsí mramoro-\nvané je v knihovně Pařížského konservato-\nria vystaveno. Zdařilé toto poprsí zhoto-\nvil na rozkaz stolního ministra Dautan ml.\n— Kristiánu Oerstedovi, vy-\nnálezci elektromagnetismu a znamenitému\npřírodozpytci, postaven bude v Kodani ve-\nliký pomník, jehož zhotovení svěřeno jest\nprof. Jerichau-ovi. Pomník bude státi na\ntiíhranném podstavku a bude obklopen al-\negorickým i figurami.\n— Velkýpocet francouzských\nmalíř ů, mezi nimi Gerome, odebrali se\npřed nedávnem do Egypta, by tam své\nstudie konali. Majíť i svou zvláštní loď,\naby po Nilu až k pramenu jeho plouti\nmohli.\n\nZ Prahy.\n\nČeska opera. Dne 29. pros. v neděli\ndostalo se opět českému obecenstvu před-\nstavení české opery, dávala se totiž „Mar-\nta\" od Flotova, ku prospěchu veterána\nzdejší opery, pana Strakatého. Mů-\nžeme zase s potěšením vyznati, že nás vý-\nsledek uspokojil, k čemuž přispěly ale též\ndobré síly, jaké jsou: sl. z Ehrenbergů\n(Lady Durhamová), paní Procházková (Nan-\ncy), p. Reichl (Lionell), p. Strakatý (Plum-\nkett) a p. Rafael (Tristan). Obě dámy\nzpívaly výtečně, z pánů nejlépe p. Reichl,\nkterý osvědčil vzácný svůj tenor, zvlášť v\nbáječné jeho výšce. I pan beneficiant se\nvyznamenal, ne tak zacházejícím již hla-\nsem svým, jako výtečnou svou hrou ; umíť\nse ještě jako mladík na jevišti otáceti.\nObecenstvo tleskalo zdařilým scénám, shro-\nmáždivši se tak četně, že nezbývalo žád-\nného koutecku více. r—r\n— Koncert jednoty hudeb-\nní ch umělců Pražských, jenž se\nv pondělí dne 23. prosince v sále na Žo-\nfíne odbýval, obsahoval nové oratorium\n„Ahřaba in\" od Blumnera. Hlavní před-\nnost a síla tohoto oratoria jsou sbory,\nkteré o hudební znalosti a talentu p. skla-\ndatele svědci. Méně vynikají sola i reci-\ntativy. Provedení řízením pana kapelníka\nJahna nebylo takové ják pod kapelníkem\nFr. Škroupem, a to bude as příčinou, že\nněkterá čísla žádoucího výsledku nedosáhla.\nV oratoriu úcinkovati členové Zofinské aka-\ndemie, Cecilského spolku, Hlaholu, něm.\nzpěv. spolku, král. zemského divadla a jiní\nochotníci. Sola zpívaly sl. Miková, Ehren-\nbergrová, pí. Procházková, sl. Blažková,\nBartschová a Dráždíková, pak pánové Krén,\nLukeš a Rafael. Mezi všemi vynikal hlavně\nsvým cituplným přednesem p. L. L u k e s.\n— Alex. Dreyschock koncertuje nyní\ns vítězoslavným výsledkem ve Vídni, Uspo-\nřádal již 2 koncerty a sice dne 14. a 21.\nprosince. Vídenské noviny hudební i po-\nlitické překypují chválou o našem umělci.\nDreyschock uspořádá dne 7, ledna třetí\nkoncert a odebéře se na několik dní\ndo Štýrského Hradce, by následkem po-\nzvání v divadle tamějším koncertoval. Na\nto uspořádá ve Vídni ve velkém redutním\nsále koncert na rozloučenou, jenž\nse jediným svého druhu nazvati muže.\nDreyschock zamýšlí totiž tři úplné kon-\ncerty s orkestrem přednášeti a sice ; Bee-\nthovenův Es, Mendelssohnův G moll a We-\nbrův F-moll. Toť v skutku úloha, kterouž\njen obrovská síla a vytrvalost' A. Dr ey-\nschocka provésíi může.\n— P a n B e d ř. Smetana, na slovo\nvzatý virtuos a skladatel , jenž před ne-\ndávnem v Leydenu v koncertě studujících\nna piano s nejskvělejším výsledkem účin-\nkoval a čestným diplomem od nich vyzna-\nmenán byl, přibyl do Prahy, aby i krajané\njeho geniální hře jeho se obdivovati mo-\nhli. Pan Smetana uspořádá v neděli\ndne 5 t. m. v poledne v sále na Žofíne\nkoncert, v němž své orkestrální komposice :\nfantasie k Richardu III. a Wallensteinovu\nležení provozovati bude. Mimo tyto před-\nnese virtuos tento na piano Beethovenův\nkoncert C-moll s průvodem orkestru a\nmenší své skladby pro piano. Upozorňujeme\nhudbymilovné obecenstvo na tuto mnoho-\nslibnou zábavu.\n— Zpěvačka s1. Lowenstei-\nn o v á, která se primadonnou německé opery\nstáti má, přijede co nevidět do Prahy, aby\nzde vystoupila.\n— Novinky divadelní. Návštěvovatelé\nčeského divadla uvidí v příštích dnech\nněkolik zajímavých původních i přelože-\nných kusů. Nejprvé dávati se bude dne\n5. t. m. tragédie „Poslední Rožmberk\" od\nchvalně známého Gustava Pflegra Mo-\nravského, pak opět nová tragédie „Bole-\nslav Ryšavec\" od téhož; „Tajemné psaní\"\nodll. Jirecka; „Veselohra\" od Jeřábka;\n„Veselý pohřeb\" od Vleka; „Krejčí a\nkovář,\" fraška od V. Š. a tragédie „Král\nVukašín\" od Vítězslava Hálka a bezpo-\nchyby původní drama „Smrt Ottakara II.\"\nod Jos. Junghanse; z přeložených uvi-\ndíme „Sklenici vody\" od Scribe, přel. Pod-\nii pská; „Dříve matinka\" od Korzeniow-\nského, přel. Zalužanský; „On nežárlí\"\nod Elxe, přel. Zalužanský; „Kuliferda\nz Ctverákovic\" od Hajniše.\n— Pan Ferd. Mikovec, redaktor Lu-\nmíra, dokončil právě životopis slavného če-\nského malíře Karla Skřety Šotnov-\nského ze Závořic dle podstatných a\ndílem neznámých pramenů. Aby se však\ndosáhlo největší co možná dokonalosti, žádá\np. spisovatel, aby, kdo některá bližší dáta\no Skřetovi, jeho rodině, o jeho obrazích\nna venku roztroušených má, laskavě mu\nje sděliti sobě neobtěžoval."}]}