{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_sha256": "2614c37a54d449744b563fb97d9b194d16cc669c72af70b29a0b76291b4c4900", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/01/10_01/bmtnabd_1862-01-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "9", "page_fin": "10", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.2.1", "titre_corps": "David Garrik. Nástin životopisný, sděluje A. E. Ždárský.", "titre_sommaire": "David Garrik. Nástin životopisný, sděluje A. E. Ždárský.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4849, "texte": "David Garrik.\nNástin životopisný, sděluje A. E. Ždárský.\n(Pokračování.)\nJedna z jeho hlavních rolí byl Hamlet. Když Garrik\nnejprvé ducha zočil, rozšířilo se leknutí, jímžto se zdál býti\nuchvácen, okamžitě mezi všechny posluchače. Jeho řeci tímto\nzjevením byly sice živé a prudké, avšak vždy dětinskou ucti-\nvostí zmírněné. Pokrok tohoto náruživého výstupu až k oka-\nmžení, kdež duch mu s ním jiti velí, byl sprovázen úctou a\nstrachem. Jeho podvolení se opětným vybídnutím ducha, jenž\nmu posuňkami pospolu kráčeti kyne, bylo prudce rozhodnuto;\njeho skutečné doprovázení bylo plno bázně a chvění, tak že\nv této rozhodné scéně vnitřní kolísavý , více v reflexi než\ndějnosti spočívající karakter Hamleta zcela vynikl. Pochvala,\nkterouž obecenstvo hlučným tleskáním na jevo dalo, trvala\ntak dlouho, až Hamletův příchod s duchem hluk přerušil.\nBy se po namáhavých tragických rolích zotavil a sílu své\nkomiky osvědčil, zvolil Garrik též některé nizkokomické role\njako „Ábel Druggar\" v Johnsonových Alchymistech. Tento\nměšťák byl až dosud větším dílem uveden na karrikaturu,\nkterá se se skutečností nesrovnávala. Garrikovo zobrazení bylo\nmnohem jednodušší. Ukázalť v okamžiku na jeviště vystu-\npujíc takovou prostotu a jeho zraky značily tak šťastně ne-\nvědomého, soběckého a nemotorného tabáčníka, že bylo těžko\nurčiti, zdaž výbuch smíchu silnější byl než bouře potlesku.\nTéž držel se Garrik v celé hře dokonale a bez přehánění\npřirozenosti; rozumělť těžkému umění, karakter v stálosti a\nstejnotvárnosti udržetú\nMezi tím klesalo jmění majitele divadla vice a více;\ntento prodal své privilegium dvěma bankéřům ; avšak Garrik\nstřežil se5 by se v tomto obchodu nezúčastnil a odebral se opět\ndo Dublína, by tam dal řadu představení. Obsypán pochle-\nbenstvím všech stavů a obohacen značným peněžným ziskem\nnavrátil se v květnu r. 1746 opět do Londýna. Pozvednuv\nnějaký čas svou hrou divadlo „Coventgarden,\" dostal od La-\ncyho, dohlížitele nad divadlem „Drurylane,\" nabídnutí, že mu\npolovici svého privilegia odstoupí a Garrik zaplativ skrovnou\nsumu 8000 lib. št. na začátku dubna 1747, stal se s Lacym\npospolným majitelem divadla. Utvořili mezi sebou smlouvu\ntak, že žádný do řízení druhého se míchati nebude. Lacy\npřevzal obstarání kostumů, dekorací a správu ekonomických\nzáležitostí; co zatím Garrik důležitější řízení: vyjednávání se\nspisovateli, získání herců, rozdělování úloh, řízení zkoušek\nna starosti měl. Mimo to, že Garrik s Lacym o polovici vý-\ndělku se dělil, dostával ještě co herec ročně 500 lib. št. a\njeho činnosť při zjinačování starších kusů neb sepsání nových\nbyla taktéž zvlášť odměněna.\nDůvěra, jižto herci v Garrikovy schopnosti kladli, byla\ntak velká, že se ti nejvýbornější k divadiu „Drurylane\" obra-\nceli. Dne 20. září 1747 otevřel Garrik jeviště s proslovem,\njejž Sam. Johnson k tomu cíli složil. Mladý ředitel hleděl\nhlavně k pořádku, slušnosti a vážnosti a sám šel s dobrým\npříkladem napřed. Zkoušky musely se určitě odbývati a na\nhru byla největší péče jako u skutečného představení vyna-\nložena. Herci, kteří svou nedbalost' smělou nonchalancí a im-\nprovisováním ututlati chtěli, našli v Garrikovi přísného soudce.\nZnalť ale též talent a pilnost' povzbudili a jmenovitě byl při\nrozdávání rolí velmi obezřelý, přiděliv je schopnostem k nim\nzpůsobilým. By se vymkl z nepřirozenosti a nadýmání, ježto\ntenkráte v činohře panovala, nevěděl Garrik žádného lepšího\nprostředku, než toho, aby dávno již zanedbané kusy od Sha-\nkespearea opět na jeviště a při tom aby starou, jadrnou řeč,\nkterá docela zohyzděna byla, opět do života uvedl. „Romeo\na Julie\" nedávala se již 80 let; neboť místo této klassické\ntragédie dával se „Kajus a Marius\" od Otwaye, v nížto nej-\npohnutlivější výstupy ze Shakespeara vypůjčeny byly. Garrik\nprovozoval ji v původní formě ; taktéž Makbetha, jenž též\nrozličnými závitinami a přívěsky zohyzděn byl.\nGarrik napsal též hezký počet divadelních kusů, z nichžto\nněkteré mají své přednosti. Vyšlyť ve 3 svazcích, v Londýně\n1798. Dále napsal Garrik velmi mnoho zdařilých prologů.\nJeho velká známosť světa a lidí, jeho obcování s nej-\nznamenitějšími muži jeho času, jeho přirozená jistota a obrat-\nnost spojily se v něm vespolek, aby utvořily všestranného\ngenia, jakýmž jen Shakespeare ve svém spůsobu byl. Na-\nvzdor vší převaze jeho ducha a vláčnosti jeho karakteru ne-\nmohl se přec, jak se všem ředitelům divadla stává, někte-\nrých nepříjemných a mrzutých výstupů vystříci, a by se po\nsvé namáhavé činnosti zotavil, ustanovil se dle rady lékařů\nna tom, že se do lázní Faduanských odebere, neboť i jeho\nženě, znamenité a krásné to tanečnici Yioletti-ové přislibo-\nvaly tyto lázně úlevu.\nYe Francii a Itálii byl tento znamenitý muž všude nad-\nšeně přijat a jmenovitě též od Angličanů, kteří se vším prá-\nvem pyšni na svého krajana byli, vyznamenán. Pochvala,\ns jakouž Britští velmožové umělce lototo ve společnostech"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1477, "texte": "francouzského hlavního města obsypali a spolu zvláštní úča-\nstenství , s jakýmž Francouzové každému slovu a pohybu\nbritského Roscia sledovali, dokazuje ještě více znamenitost\njeho talentu než jeho štěstí na Londýnském jevišti.\nMnozí zpěváci nemohou zpívati, když nemají orkestru\naneb alespoň piana k doprovázení. Garrik jsa obklopen lid-\nmi, kteří se ho téměř dotýkali, představoval scény ze svých\nhlavních rolí z čistá jasna. Jeho obyčejný kabát neb plášť,\njeho klobouk a jeho boty neb polobotky změnily se, když\nse ustrojil, v koslum*ku každé roli se hodíci a též ti Fran-\ncouzové, kteří angličině nerozuměli, věděli okamžitě, o co\nse tu jedná; neboť Garrikovy posuňky poskytly jim nejváž-\nnější a nejen významný ale i mocný překlad. Jeho posuňky\nzbudily hrůzu, jeho zraky byly plny bolesti a vyloudily slzy,\nano každý zapomněl na okolostojící a illuse byla vždy úplná.\nNejbystřejší znatelové přišli k přesvědčení, že Garrik navště-\nvováním cizích divadel ve své hře se ještě více zdokonalil,\nže jeho výraz, jenž sice vždy duchaplný a zvláštní byl, ještě\njemnějším a nenucenějším se stal a konečně že jeho zevněj-\nšek ještě větší slušnosti a jeho celé chování ještě znameni-\ntější uhlazenosti dosáhly. Bylo též pozorovati, že se již více\no pochvalu nestará, by se ve svých citech snad rušiti ne-\nchal, zkrátka, že s největší volností se pohybuje.\nGarrik navštěvoval často, když měl pokdy, dům obec-\nních starších, zvláště, když se o důležitých otázkách rokovalo.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "10", "page_fin": "12", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.2.2", "titre_corps": "Připravování barev. Z praktických zápisků od Dra. Ant. Meyera.", "titre_sommaire": "Připravování barev. Z praktických zápisků od Dra. Ant. Meyera.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.2", "debut_caractere": 1479, "fin_caractere_exclue": 4851, "texte": "Připravování barev.\nZ praktických zápisků od Dra. Ant. Meyera.\nI.\nPřipravování červeného karmínu.\nNa prášek utřené 2 loty košenily nechají se v pocíno-\nvané nádobě v 10 mázech říčné vody nejméně % hodiny\npovařit. Pak se přidá % kvintle kamence a smíšenina se\nnechá ještě y4 hodiny vařit. Odvar se procedí skrze pa-\npír nebo husté plátno a do něho se leje tak dlouho roztok\ncínový*) po kapkách, pokud se sraženina tvoří. Smíšenina\nse pak dřevěnou tyčinkou dobře promíchá a nechá nejméně\n24 hodiny pokojně stát. Po tomto čase usadí se karmín co\njemný prášek na dně nádoby, která buď skleněná, porcelá-\nnová neb kaměněná býti musí. čistá tekutina se nyní po-\nzorně sleje a na karmín se znovu čisté řičné vody naleje,\naby se náležitě vymyl, což se několikráte opakuje. Zbylý\nprášek nechá se na čistém píjavém papíře aneb na mělkém\ntalíři na vlažném místě uschnout.\nVezmou-li se čisté nádoby a čistá voda a nechá-li se\nkarmín na mírně teplém místě uschnout, bude pěknější. Tvrdá\nvoda aneb taková, která mnoho železitých látek v sobě ob-\nsahuje aneb užívá-li se k míchání železného nástroje vše\nto škodí barvě karmínu a dělá ji více fialovou.\nPřipravování modrého karmínu.\n% lib. dobře utřeného indyga a\n2 lib. kyseliny sirkové (oiium) smíchají se poznenáhla\na nechají 24 hodiny stát; častěji se to však mezi tím ča-\nsem promíchává. Do roztoku přidá se pak\n8 mázů horké vody\na procedí se. Do této čisté modré barvy dají se ve vodě\nrozpuštěné\n2 lib. kuchyňské soli. Modrá sraženina karm n\nse na hustém plátně shromáždi a co hustá kaše uschová.\nPřipravování karminového laku.\nf/4 lib. utřené košenily a\n2 mázy destilované neb dešťové vody\nnechají se 2—3 dni na teplém místě stát anebo se vezme\nvařící voda a nechá jen hodinu stát. Pak se procedí skrze\ntenké plátno aneb skrze papír; nyní se přimíchá\n% lotu kamence,\n% lotu chloridu cinatého (Zinnchloriir),\n% lotu žíravé sody (Aetznatron),\nve vodě rozpuštěné a přitom se míchá. Pak se nechá vše-\nchno 2 dni stát, čistá tekutina se sleje, sraženina se vodou\nvymeje a dá na plátno, kde z ní voda vykapá , načež se\ndo plátna zaváže (jako při dělání tvarohu) a dá sušit. Lak\ntento jest dosti jemný a má ohnivou barvu.\nLak florentýnský.\n4 loty košenily a\n12 lotů kamence nechají se asi s 2 mázy vody vařit,\npak se procedí a přilévá ve vodě rozpuštěné žíravé draslo\n(Aetzkali) tak dlouho, pokud se ještě sraženina tvoří. Tato\nse pak dá na plátno a nechá na něm vykapat. Z hustého\ntěsta dělají se kouličky, které se nechají sušit.\nObecná černá tuš.\nDo tiglíků aneb do dobrého hrnce dá se kopt (Kien-\nruss), postaví se do ohně a zapálí se arch pijavého papíru,\nkterý se jak počne hořeti, nad kopt neb do něho strčí. Kopt\nse počne zapalovat a když se hodně propálil, odstraní se od\nohně a utře s arabskou gumou as cukrem na jemnou kaši,\nkterá se nechá odkouřit na tuhé těsto, aby se z ní tyčinky\nanebo proutky dělali daly.\nTaké černá tuš.\n2 loty přepalovaného koptu,\nV4 lotu na prášek utřeného indyga,\ny4 lotu arabské gumy,\nV4 lotu čistého bílého ve vodě rozpuštěného klíhu a\nVf žejdlíka sladkého piva\nsmíchá se, a nechá při častém promichování nad parou va-\nřit, a když z toho povstala hustá kaše jako tuhé těsto, dě-\nlají se tyčinky aneb se vtlačuje látka do forem, olejem trochu\nvymazaných.\n\n*) Ve dvou loiech královské lucavky rozpustí se tolik drobného cí-\nnu, kolik rozpustiti lze, a když již rozpuštěný cín zbývá, procedí\nse roztok."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4194, "texte": "Fialová tuš.\nZralé borůvky (černé jahody) se rozmačkají a šťáva se\nz nich vypresuje a nechá pak v novém hrnci povařit. Do ní\nse potom přidá trochu octa a něco kamence; pak se procedí\na nechá trochu zhustnout. Nyní se naleje do hovězího mě-\nchy ře, který se dobře zaváže, nad ohniště neb kamna po-\nvěsí a tak dlouho tam ponechá, až se husté těsto udělá.\nModrá tuš.\nDva loty utřené berlínské modři nechají se vařit ně-\nkolikráte ve vodě, ku které se několik kapek kyseliny solné\npřidalo. Odvar se nechá ve skleněné nádobě ustát. Čistá\nvoda se pak sleje a modrá kaše smíchá s\n1 lotem na prášek utlučené arábské gumy as\n% kvintlem ve vodě rozpuštěného klíhu.\nRoztok se nechá na teplém místě až na kaši odkouřit,\nkterá se pak na tyčinky vyválí.\nZelená tuš.\n2 loty utřené měděnky,\nv4 lotu vinného kamene,\ny4 lotu drasla a\n% lib. vody\nnechá se povařit a pak se procedí. Procezená barva nechá\nse opět povařit, až shoustne, načež se do ní ještě\ny4 lotu arábské gumy přidá.\nTaké zelená tuš.\nNa prášek utřená berlínská modř se smíchá s takovým\nmnožstvím utřené gumy-guty, až se žádaná barva docílí.\nČím více berlínské modři, tím tmavší a naopak, bude tím svě-\ntlejší. S arábskou gumou se pak udělá těsto, a to se nechá\nusušit.\nŽlutá tuš.\nGumy-guta rozpustí se v líhu, pak se procedí a líh\nse nechá na teplém místě odkouřit; na to se přidá guma\narabská, na prášek utřená, a tuš se pak nechá uschnout.\nBilá tuš.\nBěloba obyčejná neb kremžská aneb zinková tře se na\nkameně s hustým roztokem arábské gumy; pak se dá měkká\nkaše uschnout. Na to se zase na prášek rozetře, znova se\npřidá guma, s kterou se na kaši utře, a konečně se buď do\nforem vtlačí, buď se z ní tyčinky nebo proutky vyválejí a\nnechají uschnout.\nII.\nMícháni barev.\nBarva bílá emailová. Dělá se z I lib. běloby a něco\nmálo berlínské modři.\nV\nSedosvětlá. Dělá se z 1 lib. bíle barvy a Vs lotu\npřepáleného koptu.\nStříbrošedá. Dělá se z 1 libry bílé barvy a tolik\nutřeného indyga a koptu co zapotřebí.\nBílá do modra. Dělá se z 1 lib. bílé barvy a V4 lotu\nutřeného indyga.\nČerven třešňová. Dělá se z 1 lotu cinobru a % lotu\nlaku karmínového.\nRůžová. Dělá se z 1 libry běloby a 3l/á lotu laku\nkarmínového.\nPomerančová. Dělá se z 1 libry běloby, V6 lib.\nchrómové žluti a % lib. rumělky (cinobru).\nTmavá ořechová. Dělá se z 1 libry běloby, 3Y4 lotu\numbry a 2% lotu červené hlinky.\nSvětlejší. Dělá se z 1 libry běloby, % lotu žluté\nhlinky a 1/2 lotu sienky.\nBarva dubová. Dělá se z 1 libry běloby, 3 lotů\nokru a % lotu koptu.\nLila. Dělá se z 1 lib. běloby, 2 lotů berlínské modři,\na 2 lotů laku karmínového.\nPlavá (chamois). Dělá se z 1 libry běloby, % lotu\nchrómové žluti a 1 lotu červeni pařížské aneb rumělky (cinobru).\nŽluf citrónová. Dělá se z 1 libry běloby a % libry\nminerální žluti.\nZlatná. Dělá se z 1 libry běloby a % libry chró-\nmové žluti.\nNankingová. Dělá se z 1 libry běloby, iy3 lotu chró-\nmové žluti a J/4 lotu cinobru.\nŽluf čížková. Dělá se z 1 libry běloby, 3J/2 lotu\nchrómové žluti a V4 lotu berlínské modři.\nSirková. Dělá se z 1 lib. běloby a 1 lib. minerální žluti.\nSlámová. Dělá se z 1 libry běloby a % libry chró-\nmové žluti.\nZeleň jablečná. Dělá se z 1 libry horské zeleni a\n6 lotů chrómové žluti.\nJablečná světlá. Dělá se z 1 libry zeleni horské,\n1 libry bílé barvy a 2% lotu chrómové žluti.\nJiná světlá. Dělá se z 1 libry chrómové žluti a 1 !/2\nlotu berlínské modři.\nZeleň americká. Dělá se z 1 libry bílé barvy, % lib.\nhlinky (okru), 4 lotů černého koptu a 1% lotu berlínské modři.\nBrěmská. Dělá se z 1 libry bílé barvy, !/4 lib. chró-\nmové žluti, 2 lotů berlínské modři a 1 lotu koptu.\nSaská. Dělá se z 1 libry chrómové žluti a 3 lotů\nberlínské modři.\nTrávová. Dělá se z 1 libry chrómové žluti a V6 lib\nberlínské modři.\nSvětlejší. Dělá se z 1 libry chrómové žluti, 1 libry\nběloby a334/4 lotu berlínské modři.\nOlivová (olivengriin). Dělá se z i libry okru a \\\nlibry koptu.\nVodili. Dělá se z 1 libry běloby, 3 lotů chrómové\nžluti a V4 lotu berlínské modři.\nModráková cili chrpová. Dělá se z 1 libry běloby,\nVt lotu berlínské modři a něco málo karmínového laku.\nBlankytová. Dělá se z 1 libry běloby a 1y4 kvintle\nberlínské modři.\nFialová zamodralá. Dělá se z 1 libry běloby, 1 lib.\nlaku karmínového a 2% lotu berlínské modři.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 244, "texte": "Fialová. Dělá se z 1 libry laku karmínového a 2i/i\nlotu berlínské modři.\nFialová světlá. Dělá se z 1 libry běloby, % libry\nlaku karmínového a Ikvintle berlínské modři.\nFialová tmavá. Dělá se z 1 libry laku karmínového\na 1 libry berlínské modři."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "12", "page_fin": "13", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.2.3", "titre_corps": "Nadšenec pro Mozarta. Výjev ze života českého umělce od A. Melišové, roz. Körschnerové.", "titre_sommaire": "Nadšenec pro Mozarta. Výjev ze života českého umělce od A. Melišové, roz. Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.4", "debut_caractere": 246, "fin_caractere_exclue": 5595, "texte": "Nadšenec pro Mozarta.\nVýjev ze života českého umělce od A. Melišové, roz. Körschnerové.\n(Dokončení.)\nDlouhý čas nemluvilo se ve všech kruzích o ničem ji-\nném, než o podivné události s Karlem; neboť on byl nejen\nmiláčkem všech hudebních umělců; alebrž i všech přátel umění\na hlavně vznešených dám.\nBenda snažil se všemožně se svými kollegy jej opět na\ndráhu uměleckou, kterouž od osudného dne opustil, opět při-\nvésti; avšak všechno jejich namahání a vynasnažení bylo marné.\nKarel nechtěl o hudbě ani slyšeti, nenavštěvoval žádných spo-\nlečností, zanedbával nejvěrnějších přátel a stal se melancho-\nlickým.\nNáhlá změna s Karlem byla předmětem přemítání mno-\nhých dám a zvláště hraběnky &...., v jejížto domě Karel\ndruhdy při žádné zábavě nechyběl. Hraběnka S.. .. byla\nv každém ohledu spanilá a vzdělaná dáma, velká milovnice\na podporovatelka hudby a vřelá ctitelka veškerého umění.\nNejvíce však milovala harfu a také velmi pěkně na ni hrála.\nZa tou příčinou byl Karel jejím bůžkem, neboť až potud ne-\nslyšela žádného výtečnějšiho mistra na tomto nástroji, než jeho.\nMěsíc po měsíci übíhal; aie Karel nechodil do domu\nsvé zbožňovatelky, nedbal na její pozvání, vybízení ani pro-\nšení. Karel žil v největší ústrannosti v klidném svém pří-\nbytku a poznenáhla přišel takřka do zapomenutí. Toliko\nBenda nespustil ho s mysli a hraběnce S ... krvácelo ještě\nsrdce nad podivným stavem Karlovým. Jen ona a Bedřich\nBenda netratili naději, že ještě jednou hudba nad ním zvítězí.\nJednoho dne přišel Benda k hraběnce, anaf právě hrála\nskladbu, jižto Karel pro harfu byl složil a jí věnoval. Poky-\nnula mu, aby se posadil.\n„Bylať jsem opět velmi melancholická,\"\"pravila od harfy\nvstávajíc a jdouc Bendovi v oustrety. „Napadlo mi, že jsem\nod času Karla ani jediného virtuosa na harfu neslyšela. I\nmyslela jsem na prostředek, jak bychom jej v dřívější koleje\nuvedli.\"\n„To půjde ovšem velmi těžce,1\" odvětil Benda, rame-\nnama pokrčiv.\n„Snad ne tak těžce, jak myslíte. Napadl mi prostře-\ndek, který ho beze vší pochybnosti vyléčili může.4*\n„A jaký ?\" tázal se zvědavě.\n„Sdělím vám ho a doufám, že mne v tom nápomocen\nbudete. Na ta slova vyložila Bendovi celý svůj plán, jejž\nk tomu cíli zosnovala. Při hraběnčině vypravování zaplesal\nBenda, mnul si s jakýmsi uspokojením ruce a oči se mu ra-\ndostně jiskřily. Když od hraběnky odcházel, políbil jí ruku\na zvolal nadšeně: „Ano, tak to půjde, tak to půjde,\" naěež\nSe rychlým krokem odstranil.\nHraběnka 5.... uspořádala v salonu svém velkolepý\nkoncert, v němž všickni nejznamenifější hudební síly v Ber-\nlíně meškající účinkovati měly. Nejvyšší honorace jakož i\nvšickni výteční umělci byli k této zábavě pozváni. Že\nhraběnka na Karla nezapomenula, dalo se mysliti; neboť\njak by mohl scházeti v salonu jejím umělec, jehož tak zbož-\nňovala. Aby se příchodu jeho ujistila, požádala Bendu, aby\nmu vlastnoručně zvací její lístek doručil a jej s sebou přived!.\nDlouho a dlouho zpouzel se Karel, přání hraběnčino a\nprosbu svého přítele vyplniti; zdráhal se stále, až konečně\npřece přivolil. Mimovolně dal se od Bendy vésti a kráčel\ns ním ku hraběnčinu paláci.\nY saloně byla již četná ale vybraná společnosť shro-\nmážděna. Byliť zde nejprvnější šlechtici dle rodu i ducha,\na pestrý věnec půvabných, bohatýrských dám, které s dych-\ntivostí začátek tak vzácného koncertu očekávaly.\nJakmile Benda s Karlem do salonu vstoupili, zavzněly,\nprvní zvuky ouvertury k „Don Juanu.\" Karlem to trhlo;\nnenadál se toho, že mistrovskou skladbu svého zbožňovaného\nmiláčka uslyší. Avšak jeho podivení vzrostlo ještě více, když\nnáhle opona vzešla a opera „Don Juan\" se provozovati po-\nčala. Jaká to změna s Karlem! Tvář jeho polil ruměnec,\nrty jeho stahují se k libému úsměchu a z očí plápolá oheň\nzaníceni. Nevidí a necítí ničehož; slyší jen dojímavé a uchva-\ncující zvuky milovaného mistra. Děj se rozvinuje, hudba do-\nprovází tak přirozeně a pravdivě každé vnitřní pohnutí, každý\ncit a každou náruživost jednajících osob, že Karel celý bla-\nžený u vytržení se nachází. Nyní nastane zastaveníčko, kdež\nmá harfa doprovázeti! Yšak co to za nepravé zvuky! „Pro\nBůh to není hudba Mozartova/4 vzkřikl Karel, „toť hyzdění!\"\nPo těchto slovech pádí k orkestru, odstrčí šumaře harfenistu,\nsáhne do strun harfy a hraje tak mistrně, že celé obecen-\nstvo s největším nadšením poslouchá. Karel ukončiv arii\nhleděl před sebe. Tu nastane bouřlivý potlesk, jak burácení\nrozvlněného moře.\n„Bravo, bravissimo! Da capo!\" znělo z nesčíslných hr-\ndel a Karel sáhl opět do strun a opět zaznívají ty čarokrásné\ntóny, že to každého hluboce dojalo.\nHraběnka S . ... a B. Benda tonuli v nekonečném moř\nradosti, že se jim tímto způsobem podařilo, Karla ku hraní\nopět přivábili a hraběnka dala po Bendovi onomu harfení-\nkovi, jenž dle úmluvy chybně hráti měl, skvostný dar do-\nručiti, že svou úlohu tak obratně provedl.\nOd té doby hrál opět Karel častěji u hraběnky, která\nmu skvostnou harfu byla věnovala. Koncertoval pak často-\nkráte v Berlíně, Lipsku a v jiných městech ; avšak hudba ho\npřece tak jako dříve netěšila. Tóny, které z drahocenného\nnástroje vyluzoval, byly ovšem ty bývalé; ale umělec nebyl\nvíce ten samý. Hluboká téžkomyslnosf zmocnila se ho; bledl\nvíce a více, chřadl viditelně a tvrdil přec ustavičně, že od\númrtí Mozarta není pravé hudby více.\nCo jedině ho ještě trochu těšilo, bylo komponování.\nSkládali variace na Ihemy z Mozartových oper, skládalf so-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4825, "texte": "naty ke cti Mozarta a každé dílo jeho bylo jakýmsi ohlasem\nmyšlenek Mozartových.\nMinulo opět několik roků. Benda děkoval častokráte\nhraběnce S. .. za šťastnou myšlenku, kterouž Karla umění\nzase navrátila. Karel slavil od té doby také r. 1803 hrou svou\ntriumfy v Lipsku, kdež mnoho svých skladeb tiskem vydal\nJednoho dne, kdyžJßenda právě na svém oratoriu „Učen-\nníci u hrobu z mrtvých vstalého\" pracoval, vstoupil k němu\nKarel.\nBenda ulekl se těch bledých tváří, zapadlých očí a zá-\ndumčivého výrazu svého přítele. Nebyli to ani stín bývalého,\nkrásného muže a patrně stálo mu na čele psáno, že je\nnešťastný. Bylť zahalen v bohatý, ruský kožich a ze všeho\ndalo se souditi, že je jako na cestu připraven.\n„Co vidím!\" zvolal Benda, „ty se chystáš na cestu a\nani slovíčka jsi mi o tom neřekl, když jsme ještě přede včí-\nrem u hraběnky S. .. poslední letošní zábavu odbývali ?\"\n„Tenkrát jsem to ještě sám nevěděl, Bedřichu; ale po-\nslyš ! Churavost má vzrostla tyto dva poslední dni značně a\ncítím, že to dlouho se mnou trvati nebude.\"\n„Nemluv tak Karle, ty víš, že mne to bolí,44 a při tom\nse oko jeho zasmušilo. „A kam se chceš odebrati?44\n„Do mé vlasti do Cech a proto přicházím s tebou\nse rozloučili, neboť cítím, že se více z mé krásné vlasti ne-\nvrátím. Chci Praze, která Mozarta nejdříve uznala, posled-\nním svým koncertem nejvřelejší důkaz mé úcty podati a pak\npoložím klidně hlavu svou do hrobu. S Bohem tedy Bedři-\nchu, s Bohem na věky 144I44\nBenda padl Karlovi, v jehož oku se velká slza skvěla,\nkolem krku a když se s ním loučil, dal mu několik svých\nsonát pro harfu a klavír na památku.\nBylo to r. 1805, V Praze oznamovaly velké nárožní\ncedule koncert znamenitého českého virtuosa na harfu, klerý\nse tu ponejprvé slyšeli dával. Obecenstvo bylo dychtivé a\nzvědavé vidět onoho podivného umělce, o jehožto pověstné\nudálosti s harfou se bylo dozvědělo.\nVečer se přiblížil.\nKoncertní sál byl přeplněn nejvybranějším obecenstvem\nVšichni korifeové české hudby : J. N. Vitásek, D. Weber, V*\nTomášek, J. Praupner, skladatel melodramatu „Circe„ a ji-\nných více byli zde přítomni. Program koncertu sestával ze\nsamých skladeb virtuosoývch, kteréž nějakou myšlenku z Mo-\nzartových oper za základ měly. Toliko poslední skladba\n„Zpomínka na vlasf44 byla fantasie na české národní písně.\nKoncert počal ouverturou ku „Kouzelné flétně,\" jižto\ndivadelní orkestr s největší uhlazeností provedl. Nyní při-\nnesli harfu. „Ach!44 rozlehlo se jako šumění listí po celém\nsále, „teď přichází.\" Jakmile umělec na podium vstoupil, byl\nod obecenstva vlídně přivítán, načež hrobové licho nastalo.\nKaždý na virtuosa pohlížel a každý zhrozil se jeho bledosti.\nKarel zasednuv si ku královskému nástroji hraje tak\nrozkošně, tak významně, tak duchaplně as takou nevídanou\nbravourou, že obecenstvo se ani udržeti nemůže, aby u pro-\nstřed hry „výborně44 hlučně nevolalo. Všem se líbila nejen\njeho hra, ale i krásně zosnované, a na Mozarta upomínající\nskladby virtuosovy. Karel přehrál již tři své kusy s neslý-\nchaným výsledkem, a musel každý kus opakovati. Konec\nkoncertu se blížil. Virtuos vystoupí opět a hraje svou fan-\ntasii na české národní písně. Klidně prýští se elegické\nnápěvy sklíčeného národa z nádherného nástroje, jimžto na\nsmrt bledý umělec sladkobolným přednesem ještě větší zá-\ndumčivosti dodává. Posluchači jsou těmito srdcejímavými\nzvuky nanejvýš pohnuti. Než slyš, jaký to obrat? Náhle řine\nse proud skotačivých diblíků z harfy a obskakuje rychle jaks i\ns úsměškem kolem žaluplného nápěvu „Horo, horo vysoká\njsi.44 Nějakou chvíli prohánějí se ještě tito neviditelní du-\nchové, až pak v dálce poznenáhla se ztrácí, načež z harfy\nještě tesklivější píseň „Osiřelo dítě\" se ozve. Byl to hlu-\nboký bol a žalné naříkání, co z těchto tónů mluvilo; byl to\nposlední vzdech stísněného, osiřelého srdce, byl to úmrtní\nzpěv za osobu, která virtuosovi byla na světě nejmilejší. V\nobecenstvu tajil se dech, a když konečně umělec ukončil,\nvolně si každý oddechl a nekonečná pochvala provázela vě-\nhlasného umělce. Potlesku nebylo konce.\nTu přichází opět Karel. Jeho krok je však nejistý,\noko mdlé a pohled jeho podivný. Zasedá zase k harfě a\nhle! Mozartův menuet zavzní v plné své kráse. Každý obdi-\nvuje se té lahodné, nejkraššími hudebními arabeskami ověnčené\nmelodii a ze všech úst zahřmí hlučná pochvala: však jaký to\npodivný přechod ? Menuet proměňuje se v smuteční pochod,\njenž nevýslovným bolem každého dojímá, ano i slzy z mno-\nhého oka vyluzuje. Veškeré zraky upnuty jsou na bizzar-\nního umělce ; avšak ruka jeho slábne, zvuk po zvuku umírá,\nharfa vrávorá a umělec klesá k zemi.\nBylť to jeho labutí zpěv, zpěv k oslavení Mozarta. Od-\nnesli ho domů a za několik dní na to zesnul. Poslední jeho\nslovo, kteréž ještě zašeptati mohl, byla: Mozart.\nNěkolik dní na to oznamovaly noviny smrt Karla Ně-\nmebka, dvorního virtuosa na harfu cara ruského."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "16", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.2.4", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.5", "debut_caractere": 4827, "fin_caractere_exclue": 5625, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Blatné. (Oper a.) Jak známo, vy-\nniká naše město až dosud zdatnými a v\nkaždém ohledu výdatnými silami hudebními.\nV našem městě zrodil se výtečný druhdy\nbassista, p. Straka tjý, zpěvačka Lind-\nnerová a jiných více. Hudba se zde s\nvelkou zálibou pěstuje a poskytuje nám\npěkných zábav duševních. Dne 30. pros.\nopakovala se tu již po třetí opera „Dcera\npluku\", kteráž se slušným výsledkem pro-\nvedena byla. SI. Anna G. zpívala Marii\npřiměřeně, ač se upříti nedá, že by se co\nmarkýzka mnohem lépe líbila. SI. A. G. je\nnadaná zpěvačka a při pilných studiích\nrozvine se zajisté talent její. Pan B. co\nSulpic vynikal živou hrou a potkal | se s\ndobrým úspěchem. Pan R. co Tonio nebyl\ntentokráte tak dobře disponován jako jindy;\navšak dostál přec své úloze. Nejvíce se"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7944, "texte": "líbil pan A. St. co Hortensio, jenž v kaž-\ndém ohledu statně si počínal. Co se sborů\ntýce, byly se vší precisí provedeny a tak-\ntéž dlužno pochválit! orkestr, jenž řízením\nobratného pana Martinovského těžkou\nsvou úlohu s uhlazeností a lehkostí pro-\nvedl. Těšíme se opět na nějakou novou\noperu, snad uvidíme a uslyšíme „Nápoj\nlásky\", pakli naše hudební síly svorně\ndohromady úcinkovati budou.\nZ Vyššího Brodu. (Kostelní\nhudba.) Kostelní hudba zdejšího klášter-\nního chrámu může se též mezi ona místa\nvřaditi, kterým jde o pravé pěstování a\nzlepšení kostelní hudby; neb ředitel do-\ntčeného chrámu v. p. Justin Bauer se vše-\nmožně snaží skladby Fuhrerovy, Horá-\nkovy, Hahnovy a jiných výtečných mi-\nstrů dosti správně provozovati. Co důkaz\nsnahy podaly dvě, s dobrým výsledkem\nprovedené velké slavnostní mše, první od\nslovutného H. Veita do D, a druhá od\nsvětoznámého, výtečného Karla Pice též\ndo D, kdežto se první na nebevzetí panny\nMarie a druhá na den sv. Bernarda pro-\nvozovala. Bylo by velmi žádoucno, ahy co\nmožná na všech místech kostelní hudba\nčím dále tím více rozkvétala.\nZ Hradce Králové. (Pěvecká zá-\nbava.) Dne 17. pros. odbýval náš povždy\nčinný zpěvácký spolek zábavu, ku které\ndobrý určen program. S potěšením můžeme\nříci, že pěvecká jednota počíná uznávat\npotřebu ceských písní v oboru svém, tím\nse stalo, že tenkráte převládaly české písně\nnad německými. Klasicky přednesen sbor :\n„Zpěv jinochů\" od Vogla, obzvláště an\npozorovat bylo, že pilně študován býti musil.\nPalmu toho dne však odnesla ve zpěvu\nslečna Janečková, chvalně známa zvuč-\nným svým hlasem jako i slohem ku zpěvu.\nPřednášela cituplně „Ztracené srdce\" od\nP i vody, a byla hlučně vyvolána. Co\nslavná deklamatorka objevila se nám naše\nZdeňka, známa již z představení ochotni-\nckých, přednášela s pravým citem vlaste-\nneckým a národní hrdosti „Slzy vlastenek\",\nkde potřeba kázala, bolně zazníval její příje-\nmný hlásek, jinde zas hlasem povzbuzujícím\nuchvacovala obecenstvo. Zábava sama hojně\nbyla navštívena ze strany ženské, dámy\nskvěly se bedlivou toaletou. Tenkráte po-\nhřešovali jsme dňstojnické uniformy, mno-\nhých to dívek těkající ideál. J. L. P.\nZ Kolína nad Labem. (Divadlo.\nZpěv. spolek. Kostelní hudba.\nMalba.) Po čtyřleté pouti béře náš\n~Dalibor1* novější roucho na se ; umyslil\nsi, krom hudby rozbírati, probírati ano\nsnad i nabírati i jiná krásná umění. Mnoho\nštěstí k nové pouti! V Daliboru se dočítáme\nz míst daleko a široko nám vzdálených;\no našem městě ale pranic jako by to\nLabe je spláchlo a přec Kolín není mezi\nposledními z měst naší milé Čechie. Jest\nto ale safraportské s tím dopisováním!\n„Pověz pravdu, probijí ti hlavu!'* a\nprášit ? toho dost a dost naplácají mnozí\nprášilové a německé noviny; ostatně\nby si tak někdy jistí páni toho referenta\ns chutí jeden druhému podali. Nuže,\nu nás máme divadlo, a to je hezká věc !\nHraje se též v něm a to patří ku krá-\nsnému umění. Pěstujeme hudbu, hledíme\nsi zpěvu a to také krásné! Chtěli jsme\nzarazit zde čtenářský spolek a spojit jej\nse zpěváckým, ale máme zde přavici a le-\nvici ; této leží až příliš na srdci Frankfurt;\na proto k věci nepřišlo. To není krá-\nsné! Tehdy o divadle něco. V posledním\ncase hráli páni ochotníci: „Zaklený princ,\"\n„Husicka z Podháje\", „Slepá\", „Roztržití\"\na též zlomek z opery „Stradella.\" Kdo\npoměry našich herců zná, a komu známy\nobtíže, jež jim překonati nutno obdiví\na spolu pochválí obětovnost a činnost je-\njich. Zvlášté spanilé dcerky naše zasluhují\nza svou píli a dobrou vůli spravedlivého\nuznání. Pokračujte jen dál s chutí! 0 hudbě\nplatí totéž. První cest a chvála dlužna p.\nA. Navrátilovi, hospodářskému úředníku v\nRadboři, jenž všemožně se o zlepšení hudby\nnaší divadelní stará. Svým obezřelým ří-\nzením podává nám kusů zpěvných a zá-\nživných. V něm shledáváme všech vlast-\nností, kterých dobrému dirigentu třeba.\nTéž ctíme výtečného našeho pěvce a ře-\nditele spolku zpěváckého, p. Morštadta;\nspolu vážíme si regisseura našeho divadla\npana Cibulky. Sláva všem, jenž k dobru\nvěci napomáhají! Budete snad se di-\nvit, že i pouzí Němci naše ultra-ceské di-\nvadlo navštěvují? ano, oni se tam i\nkapitálně baví! Tak posledně jeden Víde-\nňan (pouhý Němec) při provozování „Stra-\ndelly\" doznal, jak dobře naše řeě česká\nse k hudbě hodí. Konají se teď u nás\npřípravy k „Dráteníku.\" Přejeme zdaru !\nHrává se vždy k dobročinným účelům;\npříjem obnáší průměrně 120 zl. r. c. Zpě-\nvácký spolek trochu ochabuje vzhůru\nbratří ! Cecilii slavili jsme v kostele slav-\nnou mší od Keinptera, vložky od Fuhrera;\nvečír bavili jsme se zpěvem. Y kostele\nslýcháváme přec aspoň někdy lepší skladbu,\nnejvíce Horáka, Fiihrera. Jest jakýs druh\nlidí na světě, kteří, kdyby i sám anděl s\ntroubou na ně troubil, se v svém taktu\nnenechají mást a hudou dle své staré no-\nty : „Málo peněz, málo muziky !\" Inu\nano! Ještě Vám něco povím o krá-\nsném umění. Kdo cestuješ, navštiv v Ko-\nlíně malý kostelík sv. Jana u samé silnice\nobdivovat budeš nového Skřetu, Brandla\na j. výtečníky ! Divíme se, jak tako-\nváto mazanice se trpí v svatyni Páně. Jak\nurážlivé to pro oko a cit! Tím se málo\nzavděčil a pramálo k oslavě Boží přispěl\nobnovovatel kostela toho. Snad nějaký\numělec k nám zabloudí a posoudí tak\nkrásnou malbu. Prozatím dost ale ne-\npovídejte to na mne, p. redaktore ! —r—\nZ Pardubic. (Koncert). Dne 5. le-\ndna dával kapelník pan Theod. Tomášek\nna „Veselce\" koncert, jehožto program\nbyl následující. 1. Koncert (Fis-mol!) pro\nhousle od Vieuxtemps-a. 2. „Bětulinka\",\npíseň od Jos. Nesvadby. 3. Pastorální\nfantasie pro housle od Leonharda. 4. „Ko-\nvářská,\" Bariton-solo od Ludevíta Pro-\ncházky. 5. Bravourní Etuda pro housle\n(solo) od Lubína. 6. „Nejněžuější dar/'\ndvojzpěv pro tenor a bass od Fraut. Pi-\nvody. 7. pro housle od\nErnsta.\nZ Příbrami. (Beseda.) Při slav-\nném shromáždění hospodářské společnosti\nuspořádána byla zde beseda, při nížto\ntři Pražští hosté, pánové L. L u ke s, L. Pro-\ncházka a Přerhof účinkovali. Slyšeli\njsme dva sbory „Já jsem Slovan\" od Va-\nšáka a „Kovářskou\" od Fr. Vogla, ježto\nzdejší zpěvácký spolek precisně a rázně\nprovedl. Hlavní zásluha o zdařilý přednes\nsborů patří panu L. Lukešovi, jenž\npožádání řízení jejich převzal. Bylo viděti\nze svěžího počínání zpěváků, že p. Lukeš\numěleckým plápolem je nadchnul. Ostatně\nzasluhuje ředitel našeho zpěv. spolku, pan\nSkocdopole, chvalného uznání; neboť\nse vší pílí a horlivostí k tomu pracoje,\naby zdejší spolek vynikl. Ze se mu to\ntaké podaří, není pochybnosti, budou-li ho\nv tom členové zpěváckéko spolku vší silou\npodporovati. SI. Beutlová, žákyně pana\nAppé, zpívala arii z „Hugenottů\" (v češtině)\na valčík od Gumberta velmi pěkně. Její\nhlas je zvučný, silný a mnoho slibující;\navšak musí býti školou dobře vytříben a\nv kolloratuře zdokonalován. Skoda, že\nslečna nezpívala nějakou původní českou\npíseň na př. Náprav ní k o v u „I šepce\nkvítí\", kterou by zajisté byla mnohem lépe\nvynikla. Pan Appé přednášel Pivodovu\npíseň „Na mou vlast\" a Veitovu „Jezdec\npřed bojem\" s náležitým výrazem a ohněm;\nnemohl však přece obecenstvo rozjařiti.\nJak jsme se dozvěděli, chtěl pan Appé,\nschváliv nejprv program k zábavě této,\nnápotom ctyrmi čísly německými nás obla-\nžit, což se mu na štěstí nepodařilo a za-\ncež mu také povděcni jsme. Pan Lukeš\nzpíval „Pravého Čecha\" a národní písně\ns takou dokonalostí a mistrnosíí, že celé\nobecenstvo okouzlil a nekonečné chvály a\nbouřlivého potlesku dosáhl. Volání „slávy\"\nnašemu pěvci nebylo ani konce a každá\npíseň, kterou pan Lukeš zpíval, projela\nkaždého jako elektrická jiskra a ieprv po\nčetném opakování utišila se bouře potlesku.\nZkrátka, pan Lukeš zbudil zde neslýcha-\nnou sensaci, zacež mu srdečné díky vzdány\nbuďtež. Pan Přerhof rozveselil četné obe-\ncenstvo svými deklamacerai „Ženichovy\nradosti\" „Strašné slovo\" „Vyslou-\nžilec\" a došel zasloužilé odměny.\n\n(A. St.)\n\nZ ciziny.\nZe Lvova, (f Tekla B ondaře wsk á.\nf Samuel Kossowski. f August B rau n.)\nPolský hudební svět utrpěl za posledního\nčasu několik znacných a bolestných ztrát.\nVe Varšavě zemřela totiž dne 30. září m. r."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4955, "texte": "p. Tekla z Bondarzewskich Bara-\nnowska, známá skladatelka několika pěk-\nných a cituplných útvorň hudebních pro\npiano, z nichž zvláště jeden p. n. „La pri-\něre ďune vierge\" (Modlitba panny) velkého\ndosáhl rozšíření a tuším iv Praze znám\njest. Vyšelť nejprvé ve Varšavě, potom až\nv Americe a vydavatelé hudebního časopisu:\n„Revue e Gazette musicale\" pp. Brandus\na Dufour přiloučili jej jako přílohu k své-\nmu denníku. Neméně oblíbeny a zvláště v\nPolsku rozšířeny jsou její útvory: „Wzpo-\nmnienie rodzinéj chatki,\" potom „Mazurek,\"\n„Deux Reveries\" aj. Dne 5. listop. r. m.\nzemřel v Kobryni na Litvě čestně známý\numělec (čelista) Samuel Kossowski, jenž\niv Praze před lety koncertoval a zvláště\nvariacemi s\\ými na českou národní píseň:\n„Sil jsem proso\" Pražanům se velice za-\nvděčil. Ve Lvově zemřel dne 10. list.\nAugustin T. Braun, zasloužilý ředitel di-\nvadelního orkestru a učitel hudby* V. D.\n\nObzor umělecký.\nHudba. V komické opeře v Paříži ko-\nnají se zkoušky k nové tříaktové opeře\n„Klenotník\" od Grisara, k němuž mu\nGeorges a de Leuven text byli napsali. Též\nse připravuje nová operettka „La Belle au\nbois dormant\" (Krasavice v lese dřímající)\nod Bazzina. Stanovy Petrohradského\nkonservatoři a jsou již potvrzeny. Pro-\ntektorkou téhož ústavu jest paní velkové-\nvodkyně Helena Pavlovna a artistickým ředi-\ntelem Ant. Rubinstein. —V Bologni dá-\nvala se nová opera „Mazeppa\" od Pe-\ndrottiho s dobrým výsledkem. Musikalní\nobchodník Milánský Riccordi zakoupil od\nskladatele partituru za 20.000 franků.\nV Janově provozovala se taktéž nová\nopera „Údolí Andorské\" od Cagnoniho\na líbila se. V lyrickém divadle v Pa-\nříži nedosáhla nová operetka „Les recru-\nteurs\" (Rekrutové) od Lefebure-Welyho žád-\nného úspěchu.\nDne 22. prosince dával se v Paříži\nkoncert ku prospěchu pomníku, jenž se Che-\nrubinimu v konservatorium postavit! má.\nNávštěva byla velká; neboť program obsa-\nhoval v sobě nejnovější skladbu Rossiniho\n„Les Titans\" (Obrové), na nižto obecenstvo\nvelice se těšilo. Koncert zaěal ouverturou\nk „Anakreonu\" od Cherubiniho, na to ná-\nsledoval sbor z opery „Blanche de Pro-\nvence\" a pak úryvek z Beethovenova „Pro-\nméthea.\" Po těchto číslech zpívali čtyři\nPařížští bassisté: Obin, Belval, Faure, Ca-\nzaux zpěv Titánův od Rossiniho. Závěrek\ntéto skladby je malebný a effektní. Diato-\nnicke harmonie, které se v nejtvrdších mo-\ndulacích na sebe kupí, zdají se líčiti vy-\nstupování Titánů k Olympu. Dva mohutné\núdeře na „Tamtam,\" kleré buřiče do pro-\npasti metati se zdají, ukončí tuto divokou\nscénu, která se Pařížanům velice líbila a\nopakována býti musela.\nDivadlo. Dion Boucicault napsal nové\ndrama „Octoroon,\" které se v Londýnském\ndivadle „Adelphit\" mnohokráte s velkou\npochvalou dávalo. V tomto kuse, jehož děj\nse v severoamerických státech koná, zani-\nkne rekyně, nevinná to a pronásledovaná\notrokyně. Tento konec neuspokojil Londýn-\nské obecenstvo. Následkem toho zjinačil\nspisovatel konec svého kusu a oznámil tu\nobecenstvu v novinách následujícím psa-\nním: „Pan Boucicault pokládá si za čest o-\nznámiti, že obdržel četná psaní, v nichžto\npřání vyjádřeno bylo, aby změnil smutný\nkonec rekyně svého kusu „Octoroon.\" Spi-\nsovatel nemohl odolati, by těmto přáním\nnevyhověl. Oznamuje se tedy, že nový po-\nslední akt od obecenstva sepsaný a od au-\ntora vydaný se dnes provozovati bude.\"\nCervantes co divadelní bá-\nsník. Alfons Royer, ředitel velké, opery,\nvydal u Michala Levyho v Paříži knihu pod\ntitulem: „Michel Cervantes, théátre tra-\nduit ipour la premiére fois par A. Royer,\"\nv níž o hledí dokázati, že tento nesmrtelný\nspisovatel „Don Quixotte\" nepsal, jak se\n2Í století ve Španělích a Francii my-\nslilo, prostřední kusy pro divadlo.\nSpisovatel opravuje v delší předmluvě tento\nomyl, podav spolu velmi zajímavý a věrný\nobraz poměrů španělského divadla téhož\nčasu. Co dobrou pověsí Cervantesovu co\ndivadelního básníka zkalilo, bylo 2500 ku-\nsů, kteréžto jeho současník Lope de Vega,\nScribe tehdejšího času, napsal. Jako mnozí\nza nynějších časů, tak se snažil Lope ve\nvkusu obyčejného lidu psáti. Cervantes byl\nod něho zatemněn, a ačkoliv častokrát tu-\ntéž cestu nastoupil, nemohl proniknouti. Na\nto podává Royer čtyry překlady Cervante-\nsových komedií: Petro de Urde le Molas.\nVaillent de Espagnol. Christoval de\nLugo. Numance.\nSochařství. Sochař Ceplovski zhotovil\npoprsí slavného dějepisce Polského, Jáchy-\nma Lelewela, kteréž se v dílně A. Krziža-\nnowského v Poznaňsku zmnohonásobňuje.\nV huti pana Cegielského dokonán jest\npomník Klonowiczův z litého železa, v po-\ndobě jehlance', 20 stop vysokého a 92\ncentů těžkého.\nStavitelství. Soudcové, kteří o konku-\nrenčních plánech k domu umělců rozhodo-\nvali, přisoudili první cenu panu Webro-\nvi v Paříži, druhou architektu p> Kirsch-\nnerovi a třetí panu Filipu Kaiserovi.\nStavba divadla v Baden-Baden pokročila\ntak daleko, že se v lipnu 1862 divadlo\notevře.\nMalířství. V Berlíně zemřel dvorní ma-\nlíř prof. Vilém Hensel v 68. roku svého\nstáří. Jeho choť byla sestra Mendelssohno-\nva, Fanny.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "13", "page_fin": "14", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.2.4.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "A. St", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.5", "debut_caractere": 4840, "fin_caractere_exclue": 5625, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Blatné. (Oper a.) Jak známo, vy-\nniká naše město až dosud zdatnými a v\nkaždém ohledu výdatnými silami hudebními.\nV našem městě zrodil se výtečný druhdy\nbassista, p. Straka tjý, zpěvačka Lind-\nnerová a jiných více. Hudba se zde s\nvelkou zálibou pěstuje a poskytuje nám\npěkných zábav duševních. Dne 30. pros.\nopakovala se tu již po třetí opera „Dcera\npluku\", kteráž se slušným výsledkem pro-\nvedena byla. SI. Anna G. zpívala Marii\npřiměřeně, ač se upříti nedá, že by se co\nmarkýzka mnohem lépe líbila. SI. A. G. je\nnadaná zpěvačka a při pilných studiích\nrozvine se zajisté talent její. Pan B. co\nSulpic vynikal živou hrou a potkal | se s\ndobrým úspěchem. Pan R. co Tonio nebyl\ntentokráte tak dobře disponován jako jindy;\navšak dostál přec své úloze. Nejvíce se"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7732, "texte": "líbil pan A. St. co Hortensio, jenž v kaž-\ndém ohledu statně si počínal. Co se sborů\ntýce, byly se vší precisí provedeny a tak-\ntéž dlužno pochválit! orkestr, jenž řízením\nobratného pana Martinovského těžkou\nsvou úlohu s uhlazeností a lehkostí pro-\nvedl. Těšíme se opět na nějakou novou\noperu, snad uvidíme a uslyšíme „Nápoj\nlásky\", pakli naše hudební síly svorně\ndohromady úcinkovati budou.\nZ Vyššího Brodu. (Kostelní\nhudba.) Kostelní hudba zdejšího klášter-\nního chrámu může se též mezi ona místa\nvřaditi, kterým jde o pravé pěstování a\nzlepšení kostelní hudby; neb ředitel do-\ntčeného chrámu v. p. Justin Bauer se vše-\nmožně snaží skladby Fuhrerovy, Horá-\nkovy, Hahnovy a jiných výtečných mi-\nstrů dosti správně provozovati. Co důkaz\nsnahy podaly dvě, s dobrým výsledkem\nprovedené velké slavnostní mše, první od\nslovutného H. Veita do D, a druhá od\nsvětoznámého, výtečného Karla Pice též\ndo D, kdežto se první na nebevzetí panny\nMarie a druhá na den sv. Bernarda pro-\nvozovala. Bylo by velmi žádoucno, ahy co\nmožná na všech místech kostelní hudba\nčím dále tím více rozkvétala.\nZ Hradce Králové. (Pěvecká zá-\nbava.) Dne 17. pros. odbýval náš povždy\nčinný zpěvácký spolek zábavu, ku které\ndobrý určen program. S potěšením můžeme\nříci, že pěvecká jednota počíná uznávat\npotřebu ceských písní v oboru svém, tím\nse stalo, že tenkráte převládaly české písně\nnad německými. Klasicky přednesen sbor :\n„Zpěv jinochů\" od Vogla, obzvláště an\npozorovat bylo, že pilně študován býti musil.\nPalmu toho dne však odnesla ve zpěvu\nslečna Janečková, chvalně známa zvuč-\nným svým hlasem jako i slohem ku zpěvu.\nPřednášela cituplně „Ztracené srdce\" od\nP i vody, a byla hlučně vyvolána. Co\nslavná deklamatorka objevila se nám naše\nZdeňka, známa již z představení ochotni-\nckých, přednášela s pravým citem vlaste-\nneckým a národní hrdosti „Slzy vlastenek\",\nkde potřeba kázala, bolně zazníval její příje-\nmný hlásek, jinde zas hlasem povzbuzujícím\nuchvacovala obecenstvo. Zábava sama hojně\nbyla navštívena ze strany ženské, dámy\nskvěly se bedlivou toaletou. Tenkráte po-\nhřešovali jsme dňstojnické uniformy, mno-\nhých to dívek těkající ideál. J. L. P.\nZ Kolína nad Labem. (Divadlo.\nZpěv. spolek. Kostelní hudba.\nMalba.) Po čtyřleté pouti béře náš\n~Dalibor1* novější roucho na se ; umyslil\nsi, krom hudby rozbírati, probírati ano\nsnad i nabírati i jiná krásná umění. Mnoho\nštěstí k nové pouti! V Daliboru se dočítáme\nz míst daleko a široko nám vzdálených;\no našem městě ale pranic jako by to\nLabe je spláchlo a přec Kolín není mezi\nposledními z měst naší milé Čechie. Jest\nto ale safraportské s tím dopisováním!\n„Pověz pravdu, probijí ti hlavu!'* a\nprášit ? toho dost a dost naplácají mnozí\nprášilové a německé noviny; ostatně\nby si tak někdy jistí páni toho referenta\ns chutí jeden druhému podali. Nuže,\nu nás máme divadlo, a to je hezká věc !\nHraje se též v něm a to patří ku krá-\nsnému umění. Pěstujeme hudbu, hledíme\nsi zpěvu a to také krásné! Chtěli jsme\nzarazit zde čtenářský spolek a spojit jej\nse zpěváckým, ale máme zde přavici a le-\nvici ; této leží až příliš na srdci Frankfurt;\na proto k věci nepřišlo. To není krá-\nsné! Tehdy o divadle něco. V posledním\ncase hráli páni ochotníci: „Zaklený princ,\"\n„Husicka z Podháje\", „Slepá\", „Roztržití\"\na též zlomek z opery „Stradella.\" Kdo\npoměry našich herců zná, a komu známy\nobtíže, jež jim překonati nutno obdiví\na spolu pochválí obětovnost a činnost je-\njich. Zvlášté spanilé dcerky naše zasluhují\nza svou píli a dobrou vůli spravedlivého\nuznání. Pokračujte jen dál s chutí! 0 hudbě\nplatí totéž. První cest a chvála dlužna p.\nA. Navrátilovi, hospodářskému úředníku v\nRadboři, jenž všemožně se o zlepšení hudby\nnaší divadelní stará. Svým obezřelým ří-\nzením podává nám kusů zpěvných a zá-\nživných. V něm shledáváme všech vlast-\nností, kterých dobrému dirigentu třeba.\nTéž ctíme výtečného našeho pěvce a ře-\nditele spolku zpěváckého, p. Morštadta;\nspolu vážíme si regisseura našeho divadla\npana Cibulky. Sláva všem, jenž k dobru\nvěci napomáhají! Budete snad se di-\nvit, že i pouzí Němci naše ultra-ceské di-\nvadlo navštěvují? ano, oni se tam i\nkapitálně baví! Tak posledně jeden Víde-\nňan (pouhý Němec) při provozování „Stra-\ndelly\" doznal, jak dobře naše řeě česká\nse k hudbě hodí. Konají se teď u nás\npřípravy k „Dráteníku.\" Přejeme zdaru !\nHrává se vždy k dobročinným účelům;\npříjem obnáší průměrně 120 zl. r. c. Zpě-\nvácký spolek trochu ochabuje vzhůru\nbratří ! Cecilii slavili jsme v kostele slav-\nnou mší od Keinptera, vložky od Fuhrera;\nvečír bavili jsme se zpěvem. Y kostele\nslýcháváme přec aspoň někdy lepší skladbu,\nnejvíce Horáka, Fiihrera. Jest jakýs druh\nlidí na světě, kteří, kdyby i sám anděl s\ntroubou na ně troubil, se v svém taktu\nnenechají mást a hudou dle své staré no-\nty : „Málo peněz, málo muziky !\" Inu\nano! Ještě Vám něco povím o krá-\nsném umění. Kdo cestuješ, navštiv v Ko-\nlíně malý kostelík sv. Jana u samé silnice\nobdivovat budeš nového Skřetu, Brandla\na j. výtečníky ! Divíme se, jak tako-\nváto mazanice se trpí v svatyni Páně. Jak\nurážlivé to pro oko a cit! Tím se málo\nzavděčil a pramálo k oslavě Boží přispěl\nobnovovatel kostela toho. Snad nějaký\numělec k nám zabloudí a posoudí tak\nkrásnou malbu. Prozatím dost ale ne-\npovídejte to na mne, p. redaktore ! —r—\nZ Pardubic. (Koncert). Dne 5. le-\ndna dával kapelník pan Theod. Tomášek\nna „Veselce\" koncert, jehožto program\nbyl následující. 1. Koncert (Fis-mol!) pro\nhousle od Vieuxtemps-a. 2. „Bětulinka\",\npíseň od Jos. Nesvadby. 3. Pastorální\nfantasie pro housle od Leonharda. 4. „Ko-\nvářská,\" Bariton-solo od Ludevíta Pro-\ncházky. 5. Bravourní Etuda pro housle\n(solo) od Lubína. 6. „Nejněžuější dar/'\ndvojzpěv pro tenor a bass od Fraut. Pi-\nvody. 7. pro housle od\nErnsta.\nZ Příbrami. (Beseda.) Při slav-\nném shromáždění hospodářské společnosti\nuspořádána byla zde beseda, při nížto\ntři Pražští hosté, pánové L. L u ke s, L. Pro-\ncházka a Přerhof účinkovali. Slyšeli\njsme dva sbory „Já jsem Slovan\" od Va-\nšáka a „Kovářskou\" od Fr. Vogla, ježto\nzdejší zpěvácký spolek precisně a rázně\nprovedl. Hlavní zásluha o zdařilý přednes\nsborů patří panu L. Lukešovi, jenž\npožádání řízení jejich převzal. Bylo viděti\nze svěžího počínání zpěváků, že p. Lukeš\numěleckým plápolem je nadchnul. Ostatně\nzasluhuje ředitel našeho zpěv. spolku, pan\nSkocdopole, chvalného uznání; neboť\nse vší pílí a horlivostí k tomu pracoje,\naby zdejší spolek vynikl. Ze se mu to\ntaké podaří, není pochybnosti, budou-li ho\nv tom členové zpěváckéko spolku vší silou\npodporovati. SI. Beutlová, žákyně pana\nAppé, zpívala arii z „Hugenottů\" (v češtině)\na valčík od Gumberta velmi pěkně. Její\nhlas je zvučný, silný a mnoho slibující;\navšak musí býti školou dobře vytříben a\nv kolloratuře zdokonalován. Skoda, že\nslečna nezpívala nějakou původní českou\npíseň na př. Náprav ní k o v u „I šepce\nkvítí\", kterou by zajisté byla mnohem lépe\nvynikla. Pan Appé přednášel Pivodovu\npíseň „Na mou vlast\" a Veitovu „Jezdec\npřed bojem\" s náležitým výrazem a ohněm;\nnemohl však přece obecenstvo rozjařiti.\nJak jsme se dozvěděli, chtěl pan Appé,\nschváliv nejprv program k zábavě této,\nnápotom ctyrmi čísly německými nás obla-\nžit, což se mu na štěstí nepodařilo a za-\ncež mu také povděcni jsme. Pan Lukeš\nzpíval „Pravého Čecha\" a národní písně\ns takou dokonalostí a mistrnosíí, že celé\nobecenstvo okouzlil a nekonečné chvály a\nbouřlivého potlesku dosáhl. Volání „slávy\"\nnašemu pěvci nebylo ani konce a každá\npíseň, kterou pan Lukeš zpíval, projela\nkaždého jako elektrická jiskra a ieprv po\nčetném opakování utišila se bouře potlesku.\nZkrátka, pan Lukeš zbudil zde neslýcha-\nnou sensaci, zacež mu srdečné díky vzdány\nbuďtež. Pan Přerhof rozveselil četné obe-\ncenstvo svými deklamacerai „Ženichovy\nradosti\" „Strašné slovo\" „Vyslou-\nžilec\" a došel zasloužilé odměny.\n\n(A. St.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "14", "page_fin": "15", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.2.4.2", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.6", "debut_caractere": 7734, "fin_caractere_exclue": 7944, "texte": "Z ciziny.\nZe Lvova, (f Tekla B ondaře wsk á.\nf Samuel Kossowski. f August B rau n.)\nPolský hudební svět utrpěl za posledního\nčasu několik znacných a bolestných ztrát.\nVe Varšavě zemřela totiž dne 30. září m. r."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 891, "texte": "p. Tekla z Bondarzewskich Bara-\nnowska, známá skladatelka několika pěk-\nných a cituplných útvorň hudebních pro\npiano, z nichž zvláště jeden p. n. „La pri-\něre ďune vierge\" (Modlitba panny) velkého\ndosáhl rozšíření a tuším iv Praze znám\njest. Vyšelť nejprvé ve Varšavě, potom až\nv Americe a vydavatelé hudebního časopisu:\n„Revue e Gazette musicale\" pp. Brandus\na Dufour přiloučili jej jako přílohu k své-\nmu denníku. Neméně oblíbeny a zvláště v\nPolsku rozšířeny jsou její útvory: „Wzpo-\nmnienie rodzinéj chatki,\" potom „Mazurek,\"\n„Deux Reveries\" aj. Dne 5. listop. r. m.\nzemřel v Kobryni na Litvě čestně známý\numělec (čelista) Samuel Kossowski, jenž\niv Praze před lety koncertoval a zvláště\nvariacemi s\\ými na českou národní píseň:\n„Sil jsem proso\" Pražanům se velice za-\nvděčil. Ve Lvově zemřel dne 10. list.\nAugustin T. Braun, zasloužilý ředitel di-\nvadelního orkestru a učitel hudby* V. D."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "15", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.2.4.3", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.7", "debut_caractere": 893, "fin_caractere_exclue": 4945, "texte": "Obzor umělecký.\nHudba. V komické opeře v Paříži ko-\nnají se zkoušky k nové tříaktové opeře\n„Klenotník\" od Grisara, k němuž mu\nGeorges a de Leuven text byli napsali. Též\nse připravuje nová operettka „La Belle au\nbois dormant\" (Krasavice v lese dřímající)\nod Bazzina. Stanovy Petrohradského\nkonservatoři a jsou již potvrzeny. Pro-\ntektorkou téhož ústavu jest paní velkové-\nvodkyně Helena Pavlovna a artistickým ředi-\ntelem Ant. Rubinstein. —V Bologni dá-\nvala se nová opera „Mazeppa\" od Pe-\ndrottiho s dobrým výsledkem. Musikalní\nobchodník Milánský Riccordi zakoupil od\nskladatele partituru za 20.000 franků.\nV Janově provozovala se taktéž nová\nopera „Údolí Andorské\" od Cagnoniho\na líbila se. V lyrickém divadle v Pa-\nříži nedosáhla nová operetka „Les recru-\nteurs\" (Rekrutové) od Lefebure-Welyho žád-\nného úspěchu.\nDne 22. prosince dával se v Paříži\nkoncert ku prospěchu pomníku, jenž se Che-\nrubinimu v konservatorium postavit! má.\nNávštěva byla velká; neboť program obsa-\nhoval v sobě nejnovější skladbu Rossiniho\n„Les Titans\" (Obrové), na nižto obecenstvo\nvelice se těšilo. Koncert zaěal ouverturou\nk „Anakreonu\" od Cherubiniho, na to ná-\nsledoval sbor z opery „Blanche de Pro-\nvence\" a pak úryvek z Beethovenova „Pro-\nméthea.\" Po těchto číslech zpívali čtyři\nPařížští bassisté: Obin, Belval, Faure, Ca-\nzaux zpěv Titánův od Rossiniho. Závěrek\ntéto skladby je malebný a effektní. Diato-\nnicke harmonie, které se v nejtvrdších mo-\ndulacích na sebe kupí, zdají se líčiti vy-\nstupování Titánů k Olympu. Dva mohutné\núdeře na „Tamtam,\" kleré buřiče do pro-\npasti metati se zdají, ukončí tuto divokou\nscénu, která se Pařížanům velice líbila a\nopakována býti musela.\nDivadlo. Dion Boucicault napsal nové\ndrama „Octoroon,\" které se v Londýnském\ndivadle „Adelphit\" mnohokráte s velkou\npochvalou dávalo. V tomto kuse, jehož děj\nse v severoamerických státech koná, zani-\nkne rekyně, nevinná to a pronásledovaná\notrokyně. Tento konec neuspokojil Londýn-\nské obecenstvo. Následkem toho zjinačil\nspisovatel konec svého kusu a oznámil tu\nobecenstvu v novinách následujícím psa-\nním: „Pan Boucicault pokládá si za čest o-\nznámiti, že obdržel četná psaní, v nichžto\npřání vyjádřeno bylo, aby změnil smutný\nkonec rekyně svého kusu „Octoroon.\" Spi-\nsovatel nemohl odolati, by těmto přáním\nnevyhověl. Oznamuje se tedy, že nový po-\nslední akt od obecenstva sepsaný a od au-\ntora vydaný se dnes provozovati bude.\"\nCervantes co divadelní bá-\nsník. Alfons Royer, ředitel velké, opery,\nvydal u Michala Levyho v Paříži knihu pod\ntitulem: „Michel Cervantes, théátre tra-\nduit ipour la premiére fois par A. Royer,\"\nv níž o hledí dokázati, že tento nesmrtelný\nspisovatel „Don Quixotte\" nepsal, jak se\n2Í století ve Španělích a Francii my-\nslilo, prostřední kusy pro divadlo.\nSpisovatel opravuje v delší předmluvě tento\nomyl, podav spolu velmi zajímavý a věrný\nobraz poměrů španělského divadla téhož\nčasu. Co dobrou pověsí Cervantesovu co\ndivadelního básníka zkalilo, bylo 2500 ku-\nsů, kteréžto jeho současník Lope de Vega,\nScribe tehdejšího času, napsal. Jako mnozí\nza nynějších časů, tak se snažil Lope ve\nvkusu obyčejného lidu psáti. Cervantes byl\nod něho zatemněn, a ačkoliv častokrát tu-\ntéž cestu nastoupil, nemohl proniknouti. Na\nto podává Royer čtyry překlady Cervante-\nsových komedií: Petro de Urde le Molas.\nVaillent de Espagnol. Christoval de\nLugo. Numance.\nSochařství. Sochař Ceplovski zhotovil\npoprsí slavného dějepisce Polského, Jáchy-\nma Lelewela, kteréž se v dílně A. Krziža-\nnowského v Poznaňsku zmnohonásobňuje.\nV huti pana Cegielského dokonán jest\npomník Klonowiczův z litého železa, v po-\ndobě jehlance', 20 stop vysokého a 92\ncentů těžkého.\nStavitelství. Soudcové, kteří o konku-\nrenčních plánech k domu umělců rozhodo-\nvali, přisoudili první cenu panu Webro-\nvi v Paříži, druhou architektu p> Kirsch-\nnerovi a třetí panu Filipu Kaiserovi.\nStavba divadla v Baden-Baden pokročila\ntak daleko, že se v lipnu 1862 divadlo\notevře.\nMalířství. V Berlíně zemřel dvorní ma-\nlíř prof. Vilém Hensel v 68. roku svého\nstáří. Jeho choť byla sestra Mendelssohno-\nva, Fanny."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "16", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.2.4.4", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.7", "debut_caractere": 4947, "fin_caractere_exclue": 4955, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-01-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "15", "page_fin": "16", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.2.4.4.1", "titre_corps": "Divadlo. Na nový rok dával se „Diblík", "titre_sommaire": "Divadlo. Na nový rok dával se „Diblík", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.7", "debut_caractere": 4957, "fin_caractere_exclue": 7816, "texte": "Divadlo. Na nový rok dával se „Diblík\nz hor\" od Birchpfeifferové v pře-\nkladu Frice, načež dne 2. ledna „Marta\"\nse opakovala. Jelikož obsazení obou kusů\nbylo až na malé změny téměř to samé, ne-\ntřeba o nich siřeji mluviti a raději přikro-\nčíme k první saktové tragédii „Poslední\nRožmberk\" od Gustava Pflegra Morav-\nského, která se v neděli, dne 5. ledna dá-\nvala. Co do zevnějšího výsledku, byl pro\nspisovatele uspokojující a básník byl na\nkonci od přečetného obecenstva hlučně\nvolán. V Rožmberku odsvědčil G. Pfleger\nnavzdor hlavní vadě, které se u Della Ro-\nsy, posledního to Rožmberka, dopustil, proč\nznačný dramatický talent, kterýž bude sto\ntrvalejší díla nám vytvořit. Že by p. Pfle-\nger, jak jistý kritik praví, měl spíše větší\ntalent k novelle než k dramatu, nezdá se\nbýti pravdivé. Hlavní přednost dramati-\nckého spisovatele jeví se v provedení dů-\nsledně a ostře líčených karakterů, které až\nna malé výminky v Pflegrově Rožmberka\nnalezáme a tyto nám za to ručí, že nám\np. spisovatel při dobře zosnovaném plánu\nzdařilá dramata napíše, Co se karakterů\ntýče, jsou pan Vok z Rožmberka, Don Cé-\nsar a Bořita nejlépe podáni; méně Della\nRosa, kterýžto svou passivností mnoho tratí.\nPolixena, dcera Petra Voka, je karakter ne-\njasný, nikdo nemůže mít s ní soucitu, jeli-\nkož aktivně nevystupuje. Reč p. Pflegrova\nje plynná, poetická a vzletuplná. Z herců\nV'\nvynikl nejvíce Kolár st. (Bořita) a Si ma-\nno vský (Della Rosa); méně Kolár ml.,\njejž často paměť opustila. Včera provozo-\nvala se Pflegrova veselohra „Ona mne mi-\nluje\" a Puttlicova „Politika v lese.\" —ř\nSlečna Marie Korschnerová\nžádala včera u pána ředitele Fr. Thoraé\nza propuštění a zrušení kontraktu, a\nzůstane jen do velkonoc u českého divadla,\nnačež se k svému zdokonalení do Německa\nodebeře.\nNárodní divadlo. Zemští po-\nslancové kníže Karel ze Schwarzenberku a\nhrabě Clam-Martinic podali jak známo v\nzemském sněmu návrh, aby se v Praze če-\nské národní divadlo na útraty zemské vy-\nstavělo, a k tomu podniknutí 300.000 zl.\npovolilo. Zemský sněm odevzdal4 návrh ten\nvýboru zemskému, aby se* o něm předběžně\nporadil. Nyní se dovídáme, že zemský vý-\nbor o té pro nás tak důležité otázce již v\npříštích dnech rokovati bude. Jsme pře-\nsvědčeni, že se rozhodne tak, jak svaté\nprávo a spravedlnost toho vyžadují.\nDivadelní zprávy. Slečna\nKarolina Pešková, jež zvláště teprvé v\n„Strakonickém dudáku\" své patrné nadání\nosvědčila, jest k českému divadlu přijata.\nZpěvačka slečna Grabingrová o-\npustí o velkonocích s bassistou p. Hertz-\ns ch e m, svým nastávajícím manželem, Pra-\nhu. Místo p. Heřtzsche bude engažován p\nH e r z o g, jehož znamenitě krásný hlas če-\nské obecenstvo již zná. Vítězslav Há-\nlek sepsal opět novou truchlohru a sice\n„Katilina.\"\nKoncert Bedřicha Smetany,\njenž se v neděli dne 5. ledna v sále na\nŽofíně odbýval, nedošel takého účastenství,\njakového skutečně zasluhoval. Pan Směr"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7754, "texte": "tana osvědčil v tomto koncertu znamenitou\nvirtuositu a značný komposiční a řídící ta-\nlent, kteréžto vlastnosti zřídka kdy ve spolku\nse nacházejí. Koncertista přednášel na pi-\nano kon-cert C-moll od Beethovena, Alle-\nmande a Gigue od Haendla, Souvenir de\nSuede Au hord de la měře od B. Sme-\ntany, mazurka od Chopina, Souvenir de\nBohéme od Smetany a fantasie „Rigo-\nletto\" od Fr. Liszta. Přednes všech kusů\nbyl výtečný, svědče o duchaplnosti a hlu-\nbokém pojmutí pana Smetany, jenž vše-\nchny tyto od sebe tak rozdílné skladby k\núplné platnosti přivedl. O skvělé ano zna-\nmenité technické sběhlosti p. Smetany mlu-\nviti, máme za zbytečné; jen tolik podotkne-\nme, že nakupené těžkostí bez nejmenšího\nnamáhání s nej větší čistotou a jasností pře-\nkonává. Více než na jeho geniální hru tě-\nšili jsme se na jeho instrumentální skladby\na sice na fantasie k Riehardu 111. a\nk Wallensteinovu ležení pro velký orkestr,\njejž koncertista osobně řídil. Od té doby,\nco pan Smetana svou já s a c í ouver-\nturu s hymnou v Praze provozovati dal,\nstala se s ním co do náhledu o hudbě značná\nzměna. Opustiv svůj dřívější směr, pře-\nstoupil do tábora, jehož hlavní velitelství\nv rukou Fr. Liszta se nachází. P. Sme-\ntana přisáhal k hudbě pro gram ní a\nukázal nám ve svých dvou předvedených\nskladbách, že jeho fantasie Lisztovým sym-\nfonickým básním aui co do nálezu myšle-\nnek, ani co do překvapujících přechodů, ani\nco do karaktericné instrumentace, ba ani\nco do zosnování celku ustoupili nemusí.\nJsou to dva hudbou nakreslené obrazy, je-\njichžto nápadné stíny a světla zvláštní do-\njem na posluchače ciní. Ze všeho však se\nzračí velká tvůrci síla, důkladná theore-\ntická hudební znalost a kombinační ostro-\nvlip. Pan Smetana došel velké pochvaly,\njižto v pravém smyslu slova zasloužil. V\nkoncertě tomto účinkovala sl. Míková před-\nnášejíc půvabné písně „Láska ženských a\nživot\" od Schumanna a pan Lukeš, jenž\n„Pravého Čecha\" od Procházky a „Šťáso-\nnovou píseň žalobnou\" od V. Tomáška zpí-\nval. Přednes jeho byl významný, cituplný\na kde toho třeba bylo, rázný. Že se mu\nhojného potlesku dostalo, netřeba podotýkati.\nPan Schwarz, rodilý Pražan, je\nnyní, jak známo, členem opery Oloinúcké,\nkdež se velmi líbí. Zvláštního vyznamenání\ndostalo se nadanému zpěváku při akademii,\nkteráž se dne 22.m. m.v tamějším di-\nvadle pro chudé uspořádala. Jako vždy\nzpívalo a deklamovalo se vše německy, až\nkonečně pan Schwarz krásnou píseň „Vla-\nsti a Tobě44 od Pivody tak zdařile přednesl,\nže jej obecenstvo hlučnou pochvalou vy-\nznamenalo. Jak se proslýchá, je p. Schwarz\npro c es k o u zdejší operu získán.\nHlahol. Vlastenecké dámy praž-\nské usnesly se na tom, že zhotoví vlastno-\nručně drahocenný prápor a věnují jej „H1 a-\nholu, českému spolku zpěváckému. Prápor\nbude vyveden na bohaté látce dle nákresu\njednoho z nejvýtecnějších umělců zdejších.\nHlahol slaviti bude den 9. února b. r.\nco základní den svého početí dopoledne o\n11. hod. velkou mší od Krejčího u sv. Ja-\nkuba, večer pak uspořádá pěveckou\nzábavu.\nNáš krajan p. Frant. Pro-\ni v\nke š, prof. v konservatorium Ženevském,\nuspořádal ve velkém sále konservatoria Že-\nnevského koncert, v němž následující skladby\npřednesl: Moschelesův 3. koncert s\nprůvodem orkestru, Pixisovo „velké duo\"\nna themy z Hugenot pro dvě piana se svým\nžákem p. Eschmannem a Schulhofovo\n„impromtu44 i došel všestranné pochvaly. Pan\nProkeš je v Borovnici v Čáslavsku na-\nrozen, a obdržel základ k dalšímu vzdě-\nlání k hudbě od otce svého, učitele téhož\nmísta. Pan Prokeš zúčastnil se též v\nkoncertě pianisty Alfreda Jaella, v jehož dru-\nhém oddílu přednášel s koncertiston duo na\nthémy z Don Juana od Lysberga.\nSochařpan Kamil Bohm\ndokončil novovu sochu Souboj Maxmiliana I.\nHouslistka sl. Babeta Hol-\nlasová, Pražanka, zdržovala se před ne-\nv\ndávnem vZenevě, kdež v jedné vznešené\nrodině s prospěchem hrála. Přednášela!' na\nvýslovnou žádost četně shromážděné ho-\nnorace, mimo jiné též fantasii na české\nnárodní písně od Webra a líbila se velice.\nJeden z nejznamenitějších chrámů\nPražských byl, jak jsme nedávno teprv k\nhroznému překvapení spatřili hnusným\nzpůsobem ohyzděn. Kobka u gotických vrat\nstaroslavného chrámu na Karlově modře,\nzeleně a červeně omalována tak, že by\npodobný vkus snad na vchodu do krčmy\nsměšným býti mohl, na tomto místě však\nuráží a jest věru nejvyšší ěas, aby se\ninalba ta bez prodlení odstranila. To by o\nnás a vším právem zase měli ci-\nzinci co psáti, kdyby se toto ohyzdné oma-\n-1 o vání déle trpěti mělo, zvláště když se\njedná o stavbu tak proslavenou, od všech\nznalců obdivovanou. Smělá gotická klenba\nna Karlově jest jedna z největších parnát-\nností naší Prahy. Světem prošlý znalec\nMertens ujistil nás, že se toho druhu v\ncelé Evropě jen dvojí klenba gotická na-\nchází, v Balalze v Portugalsku a kathe-\ndrální chrám v Ely v Anglii. Třetí poně-\nkud podobný kostel ve Francii nemůže se\nvlastně k těmto rovnati. Naše cest káže,\naby se taková znamenitá památka zacho-\nvala nepoškvrněna a nedopustila žádná\nnejapná obnova, ba vůbec pražádná ob-\nnova, o které by se nebrala rada se sku-\ntečnými povolanými znalci. (Lum.)\nNové musikalie. (Pí s ně B e r g-\nm a n n o vy. lll ne r ů v C ech ů v\nsen. Z á b o j. Pr eislerovy\nskladby pro piano.) Šestero p í-\ns ní pro jeden hlas s průvodem piana od\nJos. Bergmanna vyšlo tyto dni v činném\nobchodnictví Jos. Šálka v Praze. Jsou to\npísně ~Česká krev a české srdce44 (slova\nod Filipka); „Tajemné šero háje líbá\"\n(slova od B. Jablonského) ; „Když tě mo-\ntýl celuje44 (slova od M. Čacké); „Jak jsi\nbledá44 pak „Zklamaný'4 a „Šotek44 (slova\nod J* Bohma). Pan skladatel osvědčil se již\ndřivě několika zdařilými salonními sklad-\nbami a rozvinul i nyní v písních svůj\npozoruhodný talent. Písně jeho jsou jedno-\nduché, nehledané a proniknuté duchem\nnárodním; slova shodují se úplně s hud-\nbou, kteráž veskrz ušlechtilá a lahodná\njest. Průvod piana je vkusný a prozrazuje\npatrně zdatného pianistu. Písně tyto, kte-\nréžto pěknou úpravou zevnější vynikají,\nvěnovány jsou panu Ferd. Fingerhutovi.\nTěšíme se srdečně na brzký, nový plod\nv oboru tomto musy páně Bergmannovy.\nU téhož nakladatele vyšel před nedávnem\n„Čechův sen\", směs z písní českoslo-\nvanských pro piano od J. Illnera, ježto\nskladatel panu Ferd. Fingerhutovi daroval\nJe to pěkný hudební věneček z následujících\npísní obratně a vkusně uvitý: „Horo, horo\nvysoká jsi Těšme se blahou nadějí\nKdyž jsem plela len Hrály dudy\nHolka modrooká Ach není tu není\nNa tom Pražském mostě Pepíku Že\npeníze světem vládnou Tobě echo\nŽiti, nežiti chorál o sv. Vácslavu\nV9O • 9 •\nSablenka brúšená Nestůjte mládenci\nNepůjdu domů Když tě vidím má pa-\nnenko Když jsem já ty koně pásal\nSláva ti vlasti má Kde je sládek —-\nAndulko Bětulinka - Já mám cha-\n\\\nloupku Kde domov můj. Skladba\ntato není těžká a bude zajisté vítána\nvšem milovníkům vlastenecké hudby. „Z á-\nboje44, sbírky to původních ctverozpěvň\npro mužské hlasy, jež vydávají Em. Me-\n1i š a Lud. Prochá zk a, vyšel u pp.\nKrištofa a Kuhe sešit první. Sešit\ntento obsahuje sbory: 1. Staročeská, 2.\nf v v\nPřání od J. N. Skroupa a 3. Píseíí Suma-\nvanů od P. Jirgesa. K sborům těmto při-\ndány jsou mimo hlasy též partitury,\nkteré pánům ředitelům zpěváckých spolků\npráci velice ulehčí. Předplatní cena\nna 6 sešitů cili jeden svazek s po-\nštovní zásilkou jest 4 zl. 50 kr., jedno-\ntlivé hlasy, hudební arch po 15 kr. „Zá~\nboj\" získal si od casu svého vycházení\nobliby všech ceských zpěváckých spolků\na doufáme, že i toto nové pokračo-\nvání s velkým účastenstvím se nemine.\nDruhý sešit obsahovat bude dvojsbor\n„Vzhůru k zpěvu\" od skvěle nadaného\nEd. Nápravníka, kapelníka v Petro-\nhradě. Konečně oznamujeme též novou\npolku-mazurku „Nevěsta\" od Vojtěcha\nPreislera pro piano a jeho fantasii\nna české národní písně, které v každém\nmusikálním obchodnictví dostati možná. Ne-\njsou! těžké a učiní laikům zadost."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "9", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.1", "texte": "David Garrik.\nNástin životopisný, sděluje A. E. Ždárský.\n(Pokračování.)\nJedna z jeho hlavních rolí byl Hamlet. Když Garrik\nnejprvé ducha zočil, rozšířilo se leknutí, jímžto se zdál býti\nuchvácen, okamžitě mezi všechny posluchače. Jeho řeci tímto\nzjevením byly sice živé a prudké, avšak vždy dětinskou ucti-\nvostí zmírněné. Pokrok tohoto náruživého výstupu až k oka-\nmžení, kdež duch mu s ním jiti velí, byl sprovázen úctou a\nstrachem. Jeho podvolení se opětným vybídnutím ducha, jenž\nmu posuňkami pospolu kráčeti kyne, bylo prudce rozhodnuto;\njeho skutečné doprovázení bylo plno bázně a chvění, tak že\nv této rozhodné scéně vnitřní kolísavý , více v reflexi než\ndějnosti spočívající karakter Hamleta zcela vynikl. Pochvala,\nkterouž obecenstvo hlučným tleskáním na jevo dalo, trvala\ntak dlouho, až Hamletův příchod s duchem hluk přerušil.\nBy se po namáhavých tragických rolích zotavil a sílu své\nkomiky osvědčil, zvolil Garrik též některé nizkokomické role\njako „Ábel Druggar\" v Johnsonových Alchymistech. Tento\nměšťák byl až dosud větším dílem uveden na karrikaturu,\nkterá se se skutečností nesrovnávala. Garrikovo zobrazení bylo\nmnohem jednodušší. Ukázalť v okamžiku na jeviště vystu-\npujíc takovou prostotu a jeho zraky značily tak šťastně ne-\nvědomého, soběckého a nemotorného tabáčníka, že bylo těžko\nurčiti, zdaž výbuch smíchu silnější byl než bouře potlesku.\nTéž držel se Garrik v celé hře dokonale a bez přehánění\npřirozenosti; rozumělť těžkému umění, karakter v stálosti a\nstejnotvárnosti udržetú\nMezi tím klesalo jmění majitele divadla vice a více;\ntento prodal své privilegium dvěma bankéřům ; avšak Garrik\nstřežil se5 by se v tomto obchodu nezúčastnil a odebral se opět\ndo Dublína, by tam dal řadu představení. Obsypán pochle-\nbenstvím všech stavů a obohacen značným peněžným ziskem\nnavrátil se v květnu r. 1746 opět do Londýna. Pozvednuv\nnějaký čas svou hrou divadlo „Coventgarden,\" dostal od La-\ncyho, dohlížitele nad divadlem „Drurylane,\" nabídnutí, že mu\npolovici svého privilegia odstoupí a Garrik zaplativ skrovnou\nsumu 8000 lib. št. na začátku dubna 1747, stal se s Lacym\npospolným majitelem divadla. Utvořili mezi sebou smlouvu\ntak, že žádný do řízení druhého se míchati nebude. Lacy\npřevzal obstarání kostumů, dekorací a správu ekonomických\nzáležitostí; co zatím Garrik důležitější řízení: vyjednávání se\nspisovateli, získání herců, rozdělování úloh, řízení zkoušek\nna starosti měl. Mimo to, že Garrik s Lacym o polovici vý-\ndělku se dělil, dostával ještě co herec ročně 500 lib. št. a\njeho činnosť při zjinačování starších kusů neb sepsání nových\nbyla taktéž zvlášť odměněna.\nDůvěra, jižto herci v Garrikovy schopnosti kladli, byla\ntak velká, že se ti nejvýbornější k divadiu „Drurylane\" obra-\nceli. Dne 20. září 1747 otevřel Garrik jeviště s proslovem,\njejž Sam. Johnson k tomu cíli složil. Mladý ředitel hleděl\nhlavně k pořádku, slušnosti a vážnosti a sám šel s dobrým\npříkladem napřed. Zkoušky musely se určitě odbývati a na\nhru byla největší péče jako u skutečného představení vyna-\nložena. Herci, kteří svou nedbalost' smělou nonchalancí a im-\nprovisováním ututlati chtěli, našli v Garrikovi přísného soudce.\nZnalť ale též talent a pilnost' povzbudili a jmenovitě byl při\nrozdávání rolí velmi obezřelý, přiděliv je schopnostem k nim\nzpůsobilým. By se vymkl z nepřirozenosti a nadýmání, ježto\ntenkráte v činohře panovala, nevěděl Garrik žádného lepšího\nprostředku, než toho, aby dávno již zanedbané kusy od Sha-\nkespearea opět na jeviště a při tom aby starou, jadrnou řeč,\nkterá docela zohyzděna byla, opět do života uvedl. „Romeo\na Julie\" nedávala se již 80 let; neboť místo této klassické\ntragédie dával se „Kajus a Marius\" od Otwaye, v nížto nej-\npohnutlivější výstupy ze Shakespeara vypůjčeny byly. Garrik\nprovozoval ji v původní formě ; taktéž Makbetha, jenž též\nrozličnými závitinami a přívěsky zohyzděn byl.\nGarrik napsal též hezký počet divadelních kusů, z nichžto\nněkteré mají své přednosti. Vyšlyť ve 3 svazcích, v Londýně\n1798. Dále napsal Garrik velmi mnoho zdařilých prologů.\nJeho velká známosť světa a lidí, jeho obcování s nej-\nznamenitějšími muži jeho času, jeho přirozená jistota a obrat-\nnost spojily se v něm vespolek, aby utvořily všestranného\ngenia, jakýmž jen Shakespeare ve svém spůsobu byl. Na-\nvzdor vší převaze jeho ducha a vláčnosti jeho karakteru ne-\nmohl se přec, jak se všem ředitelům divadla stává, někte-\nrých nepříjemných a mrzutých výstupů vystříci, a by se po\nsvé namáhavé činnosti zotavil, ustanovil se dle rady lékařů\nna tom, že se do lázní Faduanských odebere, neboť i jeho\nženě, znamenité a krásné to tanečnici Yioletti-ové přislibo-\nvaly tyto lázně úlevu.\nYe Francii a Itálii byl tento znamenitý muž všude nad-\nšeně přijat a jmenovitě též od Angličanů, kteří se vším prá-\nvem pyšni na svého krajana byli, vyznamenán. Pochvala,\ns jakouž Britští velmožové umělce lototo ve společnostech"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "10", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.2", "texte": "francouzského hlavního města obsypali a spolu zvláštní úča-\nstenství , s jakýmž Francouzové každému slovu a pohybu\nbritského Roscia sledovali, dokazuje ještě více znamenitost\njeho talentu než jeho štěstí na Londýnském jevišti.\nMnozí zpěváci nemohou zpívati, když nemají orkestru\naneb alespoň piana k doprovázení. Garrik jsa obklopen lid-\nmi, kteří se ho téměř dotýkali, představoval scény ze svých\nhlavních rolí z čistá jasna. Jeho obyčejný kabát neb plášť,\njeho klobouk a jeho boty neb polobotky změnily se, když\nse ustrojil, v koslum*ku každé roli se hodíci a též ti Fran-\ncouzové, kteří angličině nerozuměli, věděli okamžitě, o co\nse tu jedná; neboť Garrikovy posuňky poskytly jim nejváž-\nnější a nejen významný ale i mocný překlad. Jeho posuňky\nzbudily hrůzu, jeho zraky byly plny bolesti a vyloudily slzy,\nano každý zapomněl na okolostojící a illuse byla vždy úplná.\nNejbystřejší znatelové přišli k přesvědčení, že Garrik navště-\nvováním cizích divadel ve své hře se ještě více zdokonalil,\nže jeho výraz, jenž sice vždy duchaplný a zvláštní byl, ještě\njemnějším a nenucenějším se stal a konečně že jeho zevněj-\nšek ještě větší slušnosti a jeho celé chování ještě znameni-\ntější uhlazenosti dosáhly. Bylo též pozorovati, že se již více\no pochvalu nestará, by se ve svých citech snad rušiti ne-\nchal, zkrátka, že s největší volností se pohybuje.\nGarrik navštěvoval často, když měl pokdy, dům obec-\nních starších, zvláště, když se o důležitých otázkách rokovalo.\n(Dokončení.)\n\nPřipravování barev.\nZ praktických zápisků od Dra. Ant. Meyera.\nI.\nPřipravování červeného karmínu.\nNa prášek utřené 2 loty košenily nechají se v pocíno-\nvané nádobě v 10 mázech říčné vody nejméně % hodiny\npovařit. Pak se přidá % kvintle kamence a smíšenina se\nnechá ještě y4 hodiny vařit. Odvar se procedí skrze pa-\npír nebo husté plátno a do něho se leje tak dlouho roztok\ncínový*) po kapkách, pokud se sraženina tvoří. Smíšenina\nse pak dřevěnou tyčinkou dobře promíchá a nechá nejméně\n24 hodiny pokojně stát. Po tomto čase usadí se karmín co\njemný prášek na dně nádoby, která buď skleněná, porcelá-\nnová neb kaměněná býti musí. čistá tekutina se nyní po-\nzorně sleje a na karmín se znovu čisté řičné vody naleje,\naby se náležitě vymyl, což se několikráte opakuje. Zbylý\nprášek nechá se na čistém píjavém papíře aneb na mělkém\ntalíři na vlažném místě uschnout.\nVezmou-li se čisté nádoby a čistá voda a nechá-li se\nkarmín na mírně teplém místě uschnout, bude pěknější. Tvrdá\nvoda aneb taková, která mnoho železitých látek v sobě ob-\nsahuje aneb užívá-li se k míchání železného nástroje vše\nto škodí barvě karmínu a dělá ji více fialovou.\nPřipravování modrého karmínu.\n% lib. dobře utřeného indyga a\n2 lib. kyseliny sirkové (oiium) smíchají se poznenáhla\na nechají 24 hodiny stát; častěji se to však mezi tím ča-\nsem promíchává. Do roztoku přidá se pak\n8 mázů horké vody\na procedí se. Do této čisté modré barvy dají se ve vodě\nrozpuštěné\n2 lib. kuchyňské soli. Modrá sraženina karm n\nse na hustém plátně shromáždi a co hustá kaše uschová.\nPřipravování karminového laku.\nf/4 lib. utřené košenily a\n2 mázy destilované neb dešťové vody\nnechají se 2—3 dni na teplém místě stát anebo se vezme\nvařící voda a nechá jen hodinu stát. Pak se procedí skrze\ntenké plátno aneb skrze papír; nyní se přimíchá\n% lotu kamence,\n% lotu chloridu cinatého (Zinnchloriir),\n% lotu žíravé sody (Aetznatron),\nve vodě rozpuštěné a přitom se míchá. Pak se nechá vše-\nchno 2 dni stát, čistá tekutina se sleje, sraženina se vodou\nvymeje a dá na plátno, kde z ní voda vykapá , načež se\ndo plátna zaváže (jako při dělání tvarohu) a dá sušit. Lak\ntento jest dosti jemný a má ohnivou barvu.\nLak florentýnský.\n4 loty košenily a\n12 lotů kamence nechají se asi s 2 mázy vody vařit,\npak se procedí a přilévá ve vodě rozpuštěné žíravé draslo\n(Aetzkali) tak dlouho, pokud se ještě sraženina tvoří. Tato\nse pak dá na plátno a nechá na něm vykapat. Z hustého\ntěsta dělají se kouličky, které se nechají sušit.\nObecná černá tuš.\nDo tiglíků aneb do dobrého hrnce dá se kopt (Kien-\nruss), postaví se do ohně a zapálí se arch pijavého papíru,\nkterý se jak počne hořeti, nad kopt neb do něho strčí. Kopt\nse počne zapalovat a když se hodně propálil, odstraní se od\nohně a utře s arabskou gumou as cukrem na jemnou kaši,\nkterá se nechá odkouřit na tuhé těsto, aby se z ní tyčinky\nanebo proutky dělali daly.\nTaké černá tuš.\n2 loty přepalovaného koptu,\nV4 lotu na prášek utřeného indyga,\ny4 lotu arabské gumy,\nV4 lotu čistého bílého ve vodě rozpuštěného klíhu a\nVf žejdlíka sladkého piva\nsmíchá se, a nechá při častém promichování nad parou va-\nřit, a když z toho povstala hustá kaše jako tuhé těsto, dě-\nlají se tyčinky aneb se vtlačuje látka do forem, olejem trochu\nvymazaných.\n\n*) Ve dvou loiech královské lucavky rozpustí se tolik drobného cí-\nnu, kolik rozpustiti lze, a když již rozpuštěný cín zbývá, procedí\nse roztok."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "11", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.3", "texte": "Fialová tuš.\nZralé borůvky (černé jahody) se rozmačkají a šťáva se\nz nich vypresuje a nechá pak v novém hrnci povařit. Do ní\nse potom přidá trochu octa a něco kamence; pak se procedí\na nechá trochu zhustnout. Nyní se naleje do hovězího mě-\nchy ře, který se dobře zaváže, nad ohniště neb kamna po-\nvěsí a tak dlouho tam ponechá, až se husté těsto udělá.\nModrá tuš.\nDva loty utřené berlínské modři nechají se vařit ně-\nkolikráte ve vodě, ku které se několik kapek kyseliny solné\npřidalo. Odvar se nechá ve skleněné nádobě ustát. Čistá\nvoda se pak sleje a modrá kaše smíchá s\n1 lotem na prášek utlučené arábské gumy as\n% kvintlem ve vodě rozpuštěného klíhu.\nRoztok se nechá na teplém místě až na kaši odkouřit,\nkterá se pak na tyčinky vyválí.\nZelená tuš.\n2 loty utřené měděnky,\nv4 lotu vinného kamene,\ny4 lotu drasla a\n% lib. vody\nnechá se povařit a pak se procedí. Procezená barva nechá\nse opět povařit, až shoustne, načež se do ní ještě\ny4 lotu arábské gumy přidá.\nTaké zelená tuš.\nNa prášek utřená berlínská modř se smíchá s takovým\nmnožstvím utřené gumy-guty, až se žádaná barva docílí.\nČím více berlínské modři, tím tmavší a naopak, bude tím svě-\ntlejší. S arábskou gumou se pak udělá těsto, a to se nechá\nusušit.\nŽlutá tuš.\nGumy-guta rozpustí se v líhu, pak se procedí a líh\nse nechá na teplém místě odkouřit; na to se přidá guma\narabská, na prášek utřená, a tuš se pak nechá uschnout.\nBilá tuš.\nBěloba obyčejná neb kremžská aneb zinková tře se na\nkameně s hustým roztokem arábské gumy; pak se dá měkká\nkaše uschnout. Na to se zase na prášek rozetře, znova se\npřidá guma, s kterou se na kaši utře, a konečně se buď do\nforem vtlačí, buď se z ní tyčinky nebo proutky vyválejí a\nnechají uschnout.\nII.\nMícháni barev.\nBarva bílá emailová. Dělá se z I lib. běloby a něco\nmálo berlínské modři.\nV\nSedosvětlá. Dělá se z 1 lib. bíle barvy a Vs lotu\npřepáleného koptu.\nStříbrošedá. Dělá se z 1 libry bílé barvy a tolik\nutřeného indyga a koptu co zapotřebí.\nBílá do modra. Dělá se z 1 lib. bílé barvy a V4 lotu\nutřeného indyga.\nČerven třešňová. Dělá se z 1 lotu cinobru a % lotu\nlaku karmínového.\nRůžová. Dělá se z 1 libry běloby a 3l/á lotu laku\nkarmínového.\nPomerančová. Dělá se z 1 libry běloby, V6 lib.\nchrómové žluti a % lib. rumělky (cinobru).\nTmavá ořechová. Dělá se z 1 libry běloby, 3Y4 lotu\numbry a 2% lotu červené hlinky.\nSvětlejší. Dělá se z 1 libry běloby, % lotu žluté\nhlinky a 1/2 lotu sienky.\nBarva dubová. Dělá se z 1 libry běloby, 3 lotů\nokru a % lotu koptu.\nLila. Dělá se z 1 lib. běloby, 2 lotů berlínské modři,\na 2 lotů laku karmínového.\nPlavá (chamois). Dělá se z 1 libry běloby, % lotu\nchrómové žluti a 1 lotu červeni pařížské aneb rumělky (cinobru).\nŽluf citrónová. Dělá se z 1 libry běloby a % libry\nminerální žluti.\nZlatná. Dělá se z 1 libry běloby a % libry chró-\nmové žluti.\nNankingová. Dělá se z 1 libry běloby, iy3 lotu chró-\nmové žluti a J/4 lotu cinobru.\nŽluf čížková. Dělá se z 1 libry běloby, 3J/2 lotu\nchrómové žluti a V4 lotu berlínské modři.\nSirková. Dělá se z 1 lib. běloby a 1 lib. minerální žluti.\nSlámová. Dělá se z 1 libry běloby a % libry chró-\nmové žluti.\nZeleň jablečná. Dělá se z 1 libry horské zeleni a\n6 lotů chrómové žluti.\nJablečná světlá. Dělá se z 1 libry zeleni horské,\n1 libry bílé barvy a 2% lotu chrómové žluti.\nJiná světlá. Dělá se z 1 libry chrómové žluti a 1 !/2\nlotu berlínské modři.\nZeleň americká. Dělá se z 1 libry bílé barvy, % lib.\nhlinky (okru), 4 lotů černého koptu a 1% lotu berlínské modři.\nBrěmská. Dělá se z 1 libry bílé barvy, !/4 lib. chró-\nmové žluti, 2 lotů berlínské modři a 1 lotu koptu.\nSaská. Dělá se z 1 libry chrómové žluti a 3 lotů\nberlínské modři.\nTrávová. Dělá se z 1 libry chrómové žluti a V6 lib\nberlínské modři.\nSvětlejší. Dělá se z 1 libry chrómové žluti, 1 libry\nběloby a334/4 lotu berlínské modři.\nOlivová (olivengriin). Dělá se z i libry okru a \\\nlibry koptu.\nVodili. Dělá se z 1 libry běloby, 3 lotů chrómové\nžluti a V4 lotu berlínské modři.\nModráková cili chrpová. Dělá se z 1 libry běloby,\nVt lotu berlínské modři a něco málo karmínového laku.\nBlankytová. Dělá se z 1 libry běloby a 1y4 kvintle\nberlínské modři.\nFialová zamodralá. Dělá se z 1 libry běloby, 1 lib.\nlaku karmínového a 2% lotu berlínské modři.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "12", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.4", "texte": "Fialová. Dělá se z 1 libry laku karmínového a 2i/i\nlotu berlínské modři.\nFialová světlá. Dělá se z 1 libry běloby, % libry\nlaku karmínového a Ikvintle berlínské modři.\nFialová tmavá. Dělá se z 1 libry laku karmínového\na 1 libry berlínské modři.\n\nNadšenec pro Mozarta.\nVýjev ze života českého umělce od A. Melišové, roz. Körschnerové.\n(Dokončení.)\nDlouhý čas nemluvilo se ve všech kruzích o ničem ji-\nném, než o podivné události s Karlem; neboť on byl nejen\nmiláčkem všech hudebních umělců; alebrž i všech přátel umění\na hlavně vznešených dám.\nBenda snažil se všemožně se svými kollegy jej opět na\ndráhu uměleckou, kterouž od osudného dne opustil, opět při-\nvésti; avšak všechno jejich namahání a vynasnažení bylo marné.\nKarel nechtěl o hudbě ani slyšeti, nenavštěvoval žádných spo-\nlečností, zanedbával nejvěrnějších přátel a stal se melancho-\nlickým.\nNáhlá změna s Karlem byla předmětem přemítání mno-\nhých dám a zvláště hraběnky &...., v jejížto domě Karel\ndruhdy při žádné zábavě nechyběl. Hraběnka S.. .. byla\nv každém ohledu spanilá a vzdělaná dáma, velká milovnice\na podporovatelka hudby a vřelá ctitelka veškerého umění.\nNejvíce však milovala harfu a také velmi pěkně na ni hrála.\nZa tou příčinou byl Karel jejím bůžkem, neboť až potud ne-\nslyšela žádného výtečnějšiho mistra na tomto nástroji, než jeho.\nMěsíc po měsíci übíhal; aie Karel nechodil do domu\nsvé zbožňovatelky, nedbal na její pozvání, vybízení ani pro-\nšení. Karel žil v největší ústrannosti v klidném svém pří-\nbytku a poznenáhla přišel takřka do zapomenutí. Toliko\nBenda nespustil ho s mysli a hraběnce S ... krvácelo ještě\nsrdce nad podivným stavem Karlovým. Jen ona a Bedřich\nBenda netratili naději, že ještě jednou hudba nad ním zvítězí.\nJednoho dne přišel Benda k hraběnce, anaf právě hrála\nskladbu, jižto Karel pro harfu byl složil a jí věnoval. Poky-\nnula mu, aby se posadil.\n„Bylať jsem opět velmi melancholická,\"\"pravila od harfy\nvstávajíc a jdouc Bendovi v oustrety. „Napadlo mi, že jsem\nod času Karla ani jediného virtuosa na harfu neslyšela. I\nmyslela jsem na prostředek, jak bychom jej v dřívější koleje\nuvedli.\"\n„To půjde ovšem velmi těžce,1\" odvětil Benda, rame-\nnama pokrčiv.\n„Snad ne tak těžce, jak myslíte. Napadl mi prostře-\ndek, který ho beze vší pochybnosti vyléčili může.4*\n„A jaký ?\" tázal se zvědavě.\n„Sdělím vám ho a doufám, že mne v tom nápomocen\nbudete. Na ta slova vyložila Bendovi celý svůj plán, jejž\nk tomu cíli zosnovala. Při hraběnčině vypravování zaplesal\nBenda, mnul si s jakýmsi uspokojením ruce a oči se mu ra-\ndostně jiskřily. Když od hraběnky odcházel, políbil jí ruku\na zvolal nadšeně: „Ano, tak to půjde, tak to půjde,\" naěež\nSe rychlým krokem odstranil.\nHraběnka 5.... uspořádala v salonu svém velkolepý\nkoncert, v němž všickni nejznamenifější hudební síly v Ber-\nlíně meškající účinkovati měly. Nejvyšší honorace jakož i\nvšickni výteční umělci byli k této zábavě pozváni. Že\nhraběnka na Karla nezapomenula, dalo se mysliti; neboť\njak by mohl scházeti v salonu jejím umělec, jehož tak zbož-\nňovala. Aby se příchodu jeho ujistila, požádala Bendu, aby\nmu vlastnoručně zvací její lístek doručil a jej s sebou přived!.\nDlouho a dlouho zpouzel se Karel, přání hraběnčino a\nprosbu svého přítele vyplniti; zdráhal se stále, až konečně\npřece přivolil. Mimovolně dal se od Bendy vésti a kráčel\ns ním ku hraběnčinu paláci.\nY saloně byla již četná ale vybraná společnosť shro-\nmážděna. Byliť zde nejprvnější šlechtici dle rodu i ducha,\na pestrý věnec půvabných, bohatýrských dám, které s dych-\ntivostí začátek tak vzácného koncertu očekávaly.\nJakmile Benda s Karlem do salonu vstoupili, zavzněly,\nprvní zvuky ouvertury k „Don Juanu.\" Karlem to trhlo;\nnenadál se toho, že mistrovskou skladbu svého zbožňovaného\nmiláčka uslyší. Avšak jeho podivení vzrostlo ještě více, když\nnáhle opona vzešla a opera „Don Juan\" se provozovati po-\nčala. Jaká to změna s Karlem! Tvář jeho polil ruměnec,\nrty jeho stahují se k libému úsměchu a z očí plápolá oheň\nzaníceni. Nevidí a necítí ničehož; slyší jen dojímavé a uchva-\ncující zvuky milovaného mistra. Děj se rozvinuje, hudba do-\nprovází tak přirozeně a pravdivě každé vnitřní pohnutí, každý\ncit a každou náruživost jednajících osob, že Karel celý bla-\nžený u vytržení se nachází. Nyní nastane zastaveníčko, kdež\nmá harfa doprovázeti! Yšak co to za nepravé zvuky! „Pro\nBůh to není hudba Mozartova/4 vzkřikl Karel, „toť hyzdění!\"\nPo těchto slovech pádí k orkestru, odstrčí šumaře harfenistu,\nsáhne do strun harfy a hraje tak mistrně, že celé obecen-\nstvo s největším nadšením poslouchá. Karel ukončiv arii\nhleděl před sebe. Tu nastane bouřlivý potlesk, jak burácení\nrozvlněného moře.\n„Bravo, bravissimo! Da capo!\" znělo z nesčíslných hr-\ndel a Karel sáhl opět do strun a opět zaznívají ty čarokrásné\ntóny, že to každého hluboce dojalo.\nHraběnka S . ... a B. Benda tonuli v nekonečném moř\nradosti, že se jim tímto způsobem podařilo, Karla ku hraní\nopět přivábili a hraběnka dala po Bendovi onomu harfení-\nkovi, jenž dle úmluvy chybně hráti měl, skvostný dar do-\nručiti, že svou úlohu tak obratně provedl.\nOd té doby hrál opět Karel častěji u hraběnky, která\nmu skvostnou harfu byla věnovala. Koncertoval pak často-\nkráte v Berlíně, Lipsku a v jiných městech ; avšak hudba ho\npřece tak jako dříve netěšila. Tóny, které z drahocenného\nnástroje vyluzoval, byly ovšem ty bývalé; ale umělec nebyl\nvíce ten samý. Hluboká téžkomyslnosf zmocnila se ho; bledl\nvíce a více, chřadl viditelně a tvrdil přec ustavičně, že od\númrtí Mozarta není pravé hudby více.\nCo jedině ho ještě trochu těšilo, bylo komponování.\nSkládali variace na Ihemy z Mozartových oper, skládalf so-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "13", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.5", "texte": "naty ke cti Mozarta a každé dílo jeho bylo jakýmsi ohlasem\nmyšlenek Mozartových.\nMinulo opět několik roků. Benda děkoval častokráte\nhraběnce S. .. za šťastnou myšlenku, kterouž Karla umění\nzase navrátila. Karel slavil od té doby také r. 1803 hrou svou\ntriumfy v Lipsku, kdež mnoho svých skladeb tiskem vydal\nJednoho dne, kdyžJßenda právě na svém oratoriu „Učen-\nníci u hrobu z mrtvých vstalého\" pracoval, vstoupil k němu\nKarel.\nBenda ulekl se těch bledých tváří, zapadlých očí a zá-\ndumčivého výrazu svého přítele. Nebyli to ani stín bývalého,\nkrásného muže a patrně stálo mu na čele psáno, že je\nnešťastný. Bylť zahalen v bohatý, ruský kožich a ze všeho\ndalo se souditi, že je jako na cestu připraven.\n„Co vidím!\" zvolal Benda, „ty se chystáš na cestu a\nani slovíčka jsi mi o tom neřekl, když jsme ještě přede včí-\nrem u hraběnky S. .. poslední letošní zábavu odbývali ?\"\n„Tenkrát jsem to ještě sám nevěděl, Bedřichu; ale po-\nslyš ! Churavost má vzrostla tyto dva poslední dni značně a\ncítím, že to dlouho se mnou trvati nebude.\"\n„Nemluv tak Karle, ty víš, že mne to bolí,44 a při tom\nse oko jeho zasmušilo. „A kam se chceš odebrati?44\n„Do mé vlasti do Cech a proto přicházím s tebou\nse rozloučili, neboť cítím, že se více z mé krásné vlasti ne-\nvrátím. Chci Praze, která Mozarta nejdříve uznala, posled-\nním svým koncertem nejvřelejší důkaz mé úcty podati a pak\npoložím klidně hlavu svou do hrobu. S Bohem tedy Bedři-\nchu, s Bohem na věky 144I44\nBenda padl Karlovi, v jehož oku se velká slza skvěla,\nkolem krku a když se s ním loučil, dal mu několik svých\nsonát pro harfu a klavír na památku.\nBylo to r. 1805, V Praze oznamovaly velké nárožní\ncedule koncert znamenitého českého virtuosa na harfu, klerý\nse tu ponejprvé slyšeli dával. Obecenstvo bylo dychtivé a\nzvědavé vidět onoho podivného umělce, o jehožto pověstné\nudálosti s harfou se bylo dozvědělo.\nVečer se přiblížil.\nKoncertní sál byl přeplněn nejvybranějším obecenstvem\nVšichni korifeové české hudby : J. N. Vitásek, D. Weber, V*\nTomášek, J. Praupner, skladatel melodramatu „Circe„ a ji-\nných více byli zde přítomni. Program koncertu sestával ze\nsamých skladeb virtuosoývch, kteréž nějakou myšlenku z Mo-\nzartových oper za základ měly. Toliko poslední skladba\n„Zpomínka na vlasf44 byla fantasie na české národní písně.\nKoncert počal ouverturou ku „Kouzelné flétně,\" jižto\ndivadelní orkestr s největší uhlazeností provedl. Nyní při-\nnesli harfu. „Ach!44 rozlehlo se jako šumění listí po celém\nsále, „teď přichází.\" Jakmile umělec na podium vstoupil, byl\nod obecenstva vlídně přivítán, načež hrobové licho nastalo.\nKaždý na virtuosa pohlížel a každý zhrozil se jeho bledosti.\nKarel zasednuv si ku královskému nástroji hraje tak\nrozkošně, tak významně, tak duchaplně as takou nevídanou\nbravourou, že obecenstvo se ani udržeti nemůže, aby u pro-\nstřed hry „výborně44 hlučně nevolalo. Všem se líbila nejen\njeho hra, ale i krásně zosnované, a na Mozarta upomínající\nskladby virtuosovy. Karel přehrál již tři své kusy s neslý-\nchaným výsledkem, a musel každý kus opakovati. Konec\nkoncertu se blížil. Virtuos vystoupí opět a hraje svou fan-\ntasii na české národní písně. Klidně prýští se elegické\nnápěvy sklíčeného národa z nádherného nástroje, jimžto na\nsmrt bledý umělec sladkobolným přednesem ještě větší zá-\ndumčivosti dodává. Posluchači jsou těmito srdcejímavými\nzvuky nanejvýš pohnuti. Než slyš, jaký to obrat? Náhle řine\nse proud skotačivých diblíků z harfy a obskakuje rychle jaks i\ns úsměškem kolem žaluplného nápěvu „Horo, horo vysoká\njsi.44 Nějakou chvíli prohánějí se ještě tito neviditelní du-\nchové, až pak v dálce poznenáhla se ztrácí, načež z harfy\nještě tesklivější píseň „Osiřelo dítě\" se ozve. Byl to hlu-\nboký bol a žalné naříkání, co z těchto tónů mluvilo; byl to\nposlední vzdech stísněného, osiřelého srdce, byl to úmrtní\nzpěv za osobu, která virtuosovi byla na světě nejmilejší. V\nobecenstvu tajil se dech, a když konečně umělec ukončil,\nvolně si každý oddechl a nekonečná pochvala provázela vě-\nhlasného umělce. Potlesku nebylo konce.\nTu přichází opět Karel. Jeho krok je však nejistý,\noko mdlé a pohled jeho podivný. Zasedá zase k harfě a\nhle! Mozartův menuet zavzní v plné své kráse. Každý obdi-\nvuje se té lahodné, nejkraššími hudebními arabeskami ověnčené\nmelodii a ze všech úst zahřmí hlučná pochvala: však jaký to\npodivný přechod ? Menuet proměňuje se v smuteční pochod,\njenž nevýslovným bolem každého dojímá, ano i slzy z mno-\nhého oka vyluzuje. Veškeré zraky upnuty jsou na bizzar-\nního umělce ; avšak ruka jeho slábne, zvuk po zvuku umírá,\nharfa vrávorá a umělec klesá k zemi.\nBylť to jeho labutí zpěv, zpěv k oslavení Mozarta. Od-\nnesli ho domů a za několik dní na to zesnul. Poslední jeho\nslovo, kteréž ještě zašeptati mohl, byla: Mozart.\nNěkolik dní na to oznamovaly noviny smrt Karla Ně-\nmebka, dvorního virtuosa na harfu cara ruského.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Blatné. (Oper a.) Jak známo, vy-\nniká naše město až dosud zdatnými a v\nkaždém ohledu výdatnými silami hudebními.\nV našem městě zrodil se výtečný druhdy\nbassista, p. Straka tjý, zpěvačka Lind-\nnerová a jiných více. Hudba se zde s\nvelkou zálibou pěstuje a poskytuje nám\npěkných zábav duševních. Dne 30. pros.\nopakovala se tu již po třetí opera „Dcera\npluku\", kteráž se slušným výsledkem pro-\nvedena byla. SI. Anna G. zpívala Marii\npřiměřeně, ač se upříti nedá, že by se co\nmarkýzka mnohem lépe líbila. SI. A. G. je\nnadaná zpěvačka a při pilných studiích\nrozvine se zajisté talent její. Pan B. co\nSulpic vynikal živou hrou a potkal | se s\ndobrým úspěchem. Pan R. co Tonio nebyl\ntentokráte tak dobře disponován jako jindy;\navšak dostál přec své úloze. Nejvíce se"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "14", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.6", "texte": "líbil pan A. St. co Hortensio, jenž v kaž-\ndém ohledu statně si počínal. Co se sborů\ntýce, byly se vší precisí provedeny a tak-\ntéž dlužno pochválit! orkestr, jenž řízením\nobratného pana Martinovského těžkou\nsvou úlohu s uhlazeností a lehkostí pro-\nvedl. Těšíme se opět na nějakou novou\noperu, snad uvidíme a uslyšíme „Nápoj\nlásky\", pakli naše hudební síly svorně\ndohromady úcinkovati budou.\nZ Vyššího Brodu. (Kostelní\nhudba.) Kostelní hudba zdejšího klášter-\nního chrámu může se též mezi ona místa\nvřaditi, kterým jde o pravé pěstování a\nzlepšení kostelní hudby; neb ředitel do-\ntčeného chrámu v. p. Justin Bauer se vše-\nmožně snaží skladby Fuhrerovy, Horá-\nkovy, Hahnovy a jiných výtečných mi-\nstrů dosti správně provozovati. Co důkaz\nsnahy podaly dvě, s dobrým výsledkem\nprovedené velké slavnostní mše, první od\nslovutného H. Veita do D, a druhá od\nsvětoznámého, výtečného Karla Pice též\ndo D, kdežto se první na nebevzetí panny\nMarie a druhá na den sv. Bernarda pro-\nvozovala. Bylo by velmi žádoucno, ahy co\nmožná na všech místech kostelní hudba\nčím dále tím více rozkvétala.\nZ Hradce Králové. (Pěvecká zá-\nbava.) Dne 17. pros. odbýval náš povždy\nčinný zpěvácký spolek zábavu, ku které\ndobrý určen program. S potěšením můžeme\nříci, že pěvecká jednota počíná uznávat\npotřebu ceských písní v oboru svém, tím\nse stalo, že tenkráte převládaly české písně\nnad německými. Klasicky přednesen sbor :\n„Zpěv jinochů\" od Vogla, obzvláště an\npozorovat bylo, že pilně študován býti musil.\nPalmu toho dne však odnesla ve zpěvu\nslečna Janečková, chvalně známa zvuč-\nným svým hlasem jako i slohem ku zpěvu.\nPřednášela cituplně „Ztracené srdce\" od\nP i vody, a byla hlučně vyvolána. Co\nslavná deklamatorka objevila se nám naše\nZdeňka, známa již z představení ochotni-\nckých, přednášela s pravým citem vlaste-\nneckým a národní hrdosti „Slzy vlastenek\",\nkde potřeba kázala, bolně zazníval její příje-\nmný hlásek, jinde zas hlasem povzbuzujícím\nuchvacovala obecenstvo. Zábava sama hojně\nbyla navštívena ze strany ženské, dámy\nskvěly se bedlivou toaletou. Tenkráte po-\nhřešovali jsme dňstojnické uniformy, mno-\nhých to dívek těkající ideál. J. L. P.\nZ Kolína nad Labem. (Divadlo.\nZpěv. spolek. Kostelní hudba.\nMalba.) Po čtyřleté pouti béře náš\n~Dalibor1* novější roucho na se ; umyslil\nsi, krom hudby rozbírati, probírati ano\nsnad i nabírati i jiná krásná umění. Mnoho\nštěstí k nové pouti! V Daliboru se dočítáme\nz míst daleko a široko nám vzdálených;\no našem městě ale pranic jako by to\nLabe je spláchlo a přec Kolín není mezi\nposledními z měst naší milé Čechie. Jest\nto ale safraportské s tím dopisováním!\n„Pověz pravdu, probijí ti hlavu!'* a\nprášit ? toho dost a dost naplácají mnozí\nprášilové a německé noviny; ostatně\nby si tak někdy jistí páni toho referenta\ns chutí jeden druhému podali. Nuže,\nu nás máme divadlo, a to je hezká věc !\nHraje se též v něm a to patří ku krá-\nsnému umění. Pěstujeme hudbu, hledíme\nsi zpěvu a to také krásné! Chtěli jsme\nzarazit zde čtenářský spolek a spojit jej\nse zpěváckým, ale máme zde přavici a le-\nvici ; této leží až příliš na srdci Frankfurt;\na proto k věci nepřišlo. To není krá-\nsné! Tehdy o divadle něco. V posledním\ncase hráli páni ochotníci: „Zaklený princ,\"\n„Husicka z Podháje\", „Slepá\", „Roztržití\"\na též zlomek z opery „Stradella.\" Kdo\npoměry našich herců zná, a komu známy\nobtíže, jež jim překonati nutno obdiví\na spolu pochválí obětovnost a činnost je-\njich. Zvlášté spanilé dcerky naše zasluhují\nza svou píli a dobrou vůli spravedlivého\nuznání. Pokračujte jen dál s chutí! 0 hudbě\nplatí totéž. První cest a chvála dlužna p.\nA. Navrátilovi, hospodářskému úředníku v\nRadboři, jenž všemožně se o zlepšení hudby\nnaší divadelní stará. Svým obezřelým ří-\nzením podává nám kusů zpěvných a zá-\nživných. V něm shledáváme všech vlast-\nností, kterých dobrému dirigentu třeba.\nTéž ctíme výtečného našeho pěvce a ře-\nditele spolku zpěváckého, p. Morštadta;\nspolu vážíme si regisseura našeho divadla\npana Cibulky. Sláva všem, jenž k dobru\nvěci napomáhají! Budete snad se di-\nvit, že i pouzí Němci naše ultra-ceské di-\nvadlo navštěvují? ano, oni se tam i\nkapitálně baví! Tak posledně jeden Víde-\nňan (pouhý Němec) při provozování „Stra-\ndelly\" doznal, jak dobře naše řeě česká\nse k hudbě hodí. Konají se teď u nás\npřípravy k „Dráteníku.\" Přejeme zdaru !\nHrává se vždy k dobročinným účelům;\npříjem obnáší průměrně 120 zl. r. c. Zpě-\nvácký spolek trochu ochabuje vzhůru\nbratří ! Cecilii slavili jsme v kostele slav-\nnou mší od Keinptera, vložky od Fuhrera;\nvečír bavili jsme se zpěvem. Y kostele\nslýcháváme přec aspoň někdy lepší skladbu,\nnejvíce Horáka, Fiihrera. Jest jakýs druh\nlidí na světě, kteří, kdyby i sám anděl s\ntroubou na ně troubil, se v svém taktu\nnenechají mást a hudou dle své staré no-\nty : „Málo peněz, málo muziky !\" Inu\nano! Ještě Vám něco povím o krá-\nsném umění. Kdo cestuješ, navštiv v Ko-\nlíně malý kostelík sv. Jana u samé silnice\nobdivovat budeš nového Skřetu, Brandla\na j. výtečníky ! Divíme se, jak tako-\nváto mazanice se trpí v svatyni Páně. Jak\nurážlivé to pro oko a cit! Tím se málo\nzavděčil a pramálo k oslavě Boží přispěl\nobnovovatel kostela toho. Snad nějaký\numělec k nám zabloudí a posoudí tak\nkrásnou malbu. Prozatím dost ale ne-\npovídejte to na mne, p. redaktore ! —r—\nZ Pardubic. (Koncert). Dne 5. le-\ndna dával kapelník pan Theod. Tomášek\nna „Veselce\" koncert, jehožto program\nbyl následující. 1. Koncert (Fis-mol!) pro\nhousle od Vieuxtemps-a. 2. „Bětulinka\",\npíseň od Jos. Nesvadby. 3. Pastorální\nfantasie pro housle od Leonharda. 4. „Ko-\nvářská,\" Bariton-solo od Ludevíta Pro-\ncházky. 5. Bravourní Etuda pro housle\n(solo) od Lubína. 6. „Nejněžuější dar/'\ndvojzpěv pro tenor a bass od Fraut. Pi-\nvody. 7. pro housle od\nErnsta.\nZ Příbrami. (Beseda.) Při slav-\nném shromáždění hospodářské společnosti\nuspořádána byla zde beseda, při nížto\ntři Pražští hosté, pánové L. L u ke s, L. Pro-\ncházka a Přerhof účinkovali. Slyšeli\njsme dva sbory „Já jsem Slovan\" od Va-\nšáka a „Kovářskou\" od Fr. Vogla, ježto\nzdejší zpěvácký spolek precisně a rázně\nprovedl. Hlavní zásluha o zdařilý přednes\nsborů patří panu L. Lukešovi, jenž\npožádání řízení jejich převzal. Bylo viděti\nze svěžího počínání zpěváků, že p. Lukeš\numěleckým plápolem je nadchnul. Ostatně\nzasluhuje ředitel našeho zpěv. spolku, pan\nSkocdopole, chvalného uznání; neboť\nse vší pílí a horlivostí k tomu pracoje,\naby zdejší spolek vynikl. Ze se mu to\ntaké podaří, není pochybnosti, budou-li ho\nv tom členové zpěváckéko spolku vší silou\npodporovati. SI. Beutlová, žákyně pana\nAppé, zpívala arii z „Hugenottů\" (v češtině)\na valčík od Gumberta velmi pěkně. Její\nhlas je zvučný, silný a mnoho slibující;\navšak musí býti školou dobře vytříben a\nv kolloratuře zdokonalován. Skoda, že\nslečna nezpívala nějakou původní českou\npíseň na př. Náprav ní k o v u „I šepce\nkvítí\", kterou by zajisté byla mnohem lépe\nvynikla. Pan Appé přednášel Pivodovu\npíseň „Na mou vlast\" a Veitovu „Jezdec\npřed bojem\" s náležitým výrazem a ohněm;\nnemohl však přece obecenstvo rozjařiti.\nJak jsme se dozvěděli, chtěl pan Appé,\nschváliv nejprv program k zábavě této,\nnápotom ctyrmi čísly německými nás obla-\nžit, což se mu na štěstí nepodařilo a za-\ncež mu také povděcni jsme. Pan Lukeš\nzpíval „Pravého Čecha\" a národní písně\ns takou dokonalostí a mistrnosíí, že celé\nobecenstvo okouzlil a nekonečné chvály a\nbouřlivého potlesku dosáhl. Volání „slávy\"\nnašemu pěvci nebylo ani konce a každá\npíseň, kterou pan Lukeš zpíval, projela\nkaždého jako elektrická jiskra a ieprv po\nčetném opakování utišila se bouře potlesku.\nZkrátka, pan Lukeš zbudil zde neslýcha-\nnou sensaci, zacež mu srdečné díky vzdány\nbuďtež. Pan Přerhof rozveselil četné obe-\ncenstvo svými deklamacerai „Ženichovy\nradosti\" „Strašné slovo\" „Vyslou-\nžilec\" a došel zasloužilé odměny.\n\n(A. St.)\n\nZ ciziny.\nZe Lvova, (f Tekla B ondaře wsk á.\nf Samuel Kossowski. f August B rau n.)\nPolský hudební svět utrpěl za posledního\nčasu několik znacných a bolestných ztrát.\nVe Varšavě zemřela totiž dne 30. září m. r."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "15", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.7", "texte": "p. Tekla z Bondarzewskich Bara-\nnowska, známá skladatelka několika pěk-\nných a cituplných útvorň hudebních pro\npiano, z nichž zvláště jeden p. n. „La pri-\něre ďune vierge\" (Modlitba panny) velkého\ndosáhl rozšíření a tuším iv Praze znám\njest. Vyšelť nejprvé ve Varšavě, potom až\nv Americe a vydavatelé hudebního časopisu:\n„Revue e Gazette musicale\" pp. Brandus\na Dufour přiloučili jej jako přílohu k své-\nmu denníku. Neméně oblíbeny a zvláště v\nPolsku rozšířeny jsou její útvory: „Wzpo-\nmnienie rodzinéj chatki,\" potom „Mazurek,\"\n„Deux Reveries\" aj. Dne 5. listop. r. m.\nzemřel v Kobryni na Litvě čestně známý\numělec (čelista) Samuel Kossowski, jenž\niv Praze před lety koncertoval a zvláště\nvariacemi s\\ými na českou národní píseň:\n„Sil jsem proso\" Pražanům se velice za-\nvděčil. Ve Lvově zemřel dne 10. list.\nAugustin T. Braun, zasloužilý ředitel di-\nvadelního orkestru a učitel hudby* V. D.\n\nObzor umělecký.\nHudba. V komické opeře v Paříži ko-\nnají se zkoušky k nové tříaktové opeře\n„Klenotník\" od Grisara, k němuž mu\nGeorges a de Leuven text byli napsali. Též\nse připravuje nová operettka „La Belle au\nbois dormant\" (Krasavice v lese dřímající)\nod Bazzina. Stanovy Petrohradského\nkonservatoři a jsou již potvrzeny. Pro-\ntektorkou téhož ústavu jest paní velkové-\nvodkyně Helena Pavlovna a artistickým ředi-\ntelem Ant. Rubinstein. —V Bologni dá-\nvala se nová opera „Mazeppa\" od Pe-\ndrottiho s dobrým výsledkem. Musikalní\nobchodník Milánský Riccordi zakoupil od\nskladatele partituru za 20.000 franků.\nV Janově provozovala se taktéž nová\nopera „Údolí Andorské\" od Cagnoniho\na líbila se. V lyrickém divadle v Pa-\nříži nedosáhla nová operetka „Les recru-\nteurs\" (Rekrutové) od Lefebure-Welyho žád-\nného úspěchu.\nDne 22. prosince dával se v Paříži\nkoncert ku prospěchu pomníku, jenž se Che-\nrubinimu v konservatorium postavit! má.\nNávštěva byla velká; neboť program obsa-\nhoval v sobě nejnovější skladbu Rossiniho\n„Les Titans\" (Obrové), na nižto obecenstvo\nvelice se těšilo. Koncert zaěal ouverturou\nk „Anakreonu\" od Cherubiniho, na to ná-\nsledoval sbor z opery „Blanche de Pro-\nvence\" a pak úryvek z Beethovenova „Pro-\nméthea.\" Po těchto číslech zpívali čtyři\nPařížští bassisté: Obin, Belval, Faure, Ca-\nzaux zpěv Titánův od Rossiniho. Závěrek\ntéto skladby je malebný a effektní. Diato-\nnicke harmonie, které se v nejtvrdších mo-\ndulacích na sebe kupí, zdají se líčiti vy-\nstupování Titánů k Olympu. Dva mohutné\núdeře na „Tamtam,\" kleré buřiče do pro-\npasti metati se zdají, ukončí tuto divokou\nscénu, která se Pařížanům velice líbila a\nopakována býti musela.\nDivadlo. Dion Boucicault napsal nové\ndrama „Octoroon,\" které se v Londýnském\ndivadle „Adelphit\" mnohokráte s velkou\npochvalou dávalo. V tomto kuse, jehož děj\nse v severoamerických státech koná, zani-\nkne rekyně, nevinná to a pronásledovaná\notrokyně. Tento konec neuspokojil Londýn-\nské obecenstvo. Následkem toho zjinačil\nspisovatel konec svého kusu a oznámil tu\nobecenstvu v novinách následujícím psa-\nním: „Pan Boucicault pokládá si za čest o-\nznámiti, že obdržel četná psaní, v nichžto\npřání vyjádřeno bylo, aby změnil smutný\nkonec rekyně svého kusu „Octoroon.\" Spi-\nsovatel nemohl odolati, by těmto přáním\nnevyhověl. Oznamuje se tedy, že nový po-\nslední akt od obecenstva sepsaný a od au-\ntora vydaný se dnes provozovati bude.\"\nCervantes co divadelní bá-\nsník. Alfons Royer, ředitel velké, opery,\nvydal u Michala Levyho v Paříži knihu pod\ntitulem: „Michel Cervantes, théátre tra-\nduit ipour la premiére fois par A. Royer,\"\nv níž o hledí dokázati, že tento nesmrtelný\nspisovatel „Don Quixotte\" nepsal, jak se\n2Í století ve Španělích a Francii my-\nslilo, prostřední kusy pro divadlo.\nSpisovatel opravuje v delší předmluvě tento\nomyl, podav spolu velmi zajímavý a věrný\nobraz poměrů španělského divadla téhož\nčasu. Co dobrou pověsí Cervantesovu co\ndivadelního básníka zkalilo, bylo 2500 ku-\nsů, kteréžto jeho současník Lope de Vega,\nScribe tehdejšího času, napsal. Jako mnozí\nza nynějších časů, tak se snažil Lope ve\nvkusu obyčejného lidu psáti. Cervantes byl\nod něho zatemněn, a ačkoliv častokrát tu-\ntéž cestu nastoupil, nemohl proniknouti. Na\nto podává Royer čtyry překlady Cervante-\nsových komedií: Petro de Urde le Molas.\nVaillent de Espagnol. Christoval de\nLugo. Numance.\nSochařství. Sochař Ceplovski zhotovil\npoprsí slavného dějepisce Polského, Jáchy-\nma Lelewela, kteréž se v dílně A. Krziža-\nnowského v Poznaňsku zmnohonásobňuje.\nV huti pana Cegielského dokonán jest\npomník Klonowiczův z litého železa, v po-\ndobě jehlance', 20 stop vysokého a 92\ncentů těžkého.\nStavitelství. Soudcové, kteří o konku-\nrenčních plánech k domu umělců rozhodo-\nvali, přisoudili první cenu panu Webro-\nvi v Paříži, druhou architektu p> Kirsch-\nnerovi a třetí panu Filipu Kaiserovi.\nStavba divadla v Baden-Baden pokročila\ntak daleko, že se v lipnu 1862 divadlo\notevře.\nMalířství. V Berlíně zemřel dvorní ma-\nlíř prof. Vilém Hensel v 68. roku svého\nstáří. Jeho choť byla sestra Mendelssohno-\nva, Fanny.\n\nZ Prahy.\n\nDivadlo. Na nový rok dával se „Diblík\nz hor\" od Birchpfeifferové v pře-\nkladu Frice, načež dne 2. ledna „Marta\"\nse opakovala. Jelikož obsazení obou kusů\nbylo až na malé změny téměř to samé, ne-\ntřeba o nich siřeji mluviti a raději přikro-\nčíme k první saktové tragédii „Poslední\nRožmberk\" od Gustava Pflegra Morav-\nského, která se v neděli, dne 5. ledna dá-\nvala. Co do zevnějšího výsledku, byl pro\nspisovatele uspokojující a básník byl na\nkonci od přečetného obecenstva hlučně\nvolán. V Rožmberku odsvědčil G. Pfleger\nnavzdor hlavní vadě, které se u Della Ro-\nsy, posledního to Rožmberka, dopustil, proč\nznačný dramatický talent, kterýž bude sto\ntrvalejší díla nám vytvořit. Že by p. Pfle-\nger, jak jistý kritik praví, měl spíše větší\ntalent k novelle než k dramatu, nezdá se\nbýti pravdivé. Hlavní přednost dramati-\nckého spisovatele jeví se v provedení dů-\nsledně a ostře líčených karakterů, které až\nna malé výminky v Pflegrově Rožmberka\nnalezáme a tyto nám za to ručí, že nám\np. spisovatel při dobře zosnovaném plánu\nzdařilá dramata napíše, Co se karakterů\ntýče, jsou pan Vok z Rožmberka, Don Cé-\nsar a Bořita nejlépe podáni; méně Della\nRosa, kterýžto svou passivností mnoho tratí.\nPolixena, dcera Petra Voka, je karakter ne-\njasný, nikdo nemůže mít s ní soucitu, jeli-\nkož aktivně nevystupuje. Reč p. Pflegrova\nje plynná, poetická a vzletuplná. Z herců\nV'\nvynikl nejvíce Kolár st. (Bořita) a Si ma-\nno vský (Della Rosa); méně Kolár ml.,\njejž často paměť opustila. Včera provozo-\nvala se Pflegrova veselohra „Ona mne mi-\nluje\" a Puttlicova „Politika v lese.\" —ř\nSlečna Marie Korschnerová\nžádala včera u pána ředitele Fr. Thoraé\nza propuštění a zrušení kontraktu, a\nzůstane jen do velkonoc u českého divadla,\nnačež se k svému zdokonalení do Německa\nodebeře.\nNárodní divadlo. Zemští po-\nslancové kníže Karel ze Schwarzenberku a\nhrabě Clam-Martinic podali jak známo v\nzemském sněmu návrh, aby se v Praze če-\nské národní divadlo na útraty zemské vy-\nstavělo, a k tomu podniknutí 300.000 zl.\npovolilo. Zemský sněm odevzdal4 návrh ten\nvýboru zemskému, aby se* o něm předběžně\nporadil. Nyní se dovídáme, že zemský vý-\nbor o té pro nás tak důležité otázce již v\npříštích dnech rokovati bude. Jsme pře-\nsvědčeni, že se rozhodne tak, jak svaté\nprávo a spravedlnost toho vyžadují.\nDivadelní zprávy. Slečna\nKarolina Pešková, jež zvláště teprvé v\n„Strakonickém dudáku\" své patrné nadání\nosvědčila, jest k českému divadlu přijata.\nZpěvačka slečna Grabingrová o-\npustí o velkonocích s bassistou p. Hertz-\ns ch e m, svým nastávajícím manželem, Pra-\nhu. Místo p. Heřtzsche bude engažován p\nH e r z o g, jehož znamenitě krásný hlas če-\nské obecenstvo již zná. Vítězslav Há-\nlek sepsal opět novou truchlohru a sice\n„Katilina.\"\nKoncert Bedřicha Smetany,\njenž se v neděli dne 5. ledna v sále na\nŽofíně odbýval, nedošel takého účastenství,\njakového skutečně zasluhoval. Pan Směr"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "16", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620110-01.1.8", "texte": "tana osvědčil v tomto koncertu znamenitou\nvirtuositu a značný komposiční a řídící ta-\nlent, kteréžto vlastnosti zřídka kdy ve spolku\nse nacházejí. Koncertista přednášel na pi-\nano kon-cert C-moll od Beethovena, Alle-\nmande a Gigue od Haendla, Souvenir de\nSuede Au hord de la měře od B. Sme-\ntany, mazurka od Chopina, Souvenir de\nBohéme od Smetany a fantasie „Rigo-\nletto\" od Fr. Liszta. Přednes všech kusů\nbyl výtečný, svědče o duchaplnosti a hlu-\nbokém pojmutí pana Smetany, jenž vše-\nchny tyto od sebe tak rozdílné skladby k\núplné platnosti přivedl. O skvělé ano zna-\nmenité technické sběhlosti p. Smetany mlu-\nviti, máme za zbytečné; jen tolik podotkne-\nme, že nakupené těžkostí bez nejmenšího\nnamáhání s nej větší čistotou a jasností pře-\nkonává. Více než na jeho geniální hru tě-\nšili jsme se na jeho instrumentální skladby\na sice na fantasie k Riehardu 111. a\nk Wallensteinovu ležení pro velký orkestr,\njejž koncertista osobně řídil. Od té doby,\nco pan Smetana svou já s a c í ouver-\nturu s hymnou v Praze provozovati dal,\nstala se s ním co do náhledu o hudbě značná\nzměna. Opustiv svůj dřívější směr, pře-\nstoupil do tábora, jehož hlavní velitelství\nv rukou Fr. Liszta se nachází. P. Sme-\ntana přisáhal k hudbě pro gram ní a\nukázal nám ve svých dvou předvedených\nskladbách, že jeho fantasie Lisztovým sym-\nfonickým básním aui co do nálezu myšle-\nnek, ani co do překvapujících přechodů, ani\nco do karaktericné instrumentace, ba ani\nco do zosnování celku ustoupili nemusí.\nJsou to dva hudbou nakreslené obrazy, je-\njichžto nápadné stíny a světla zvláštní do-\njem na posluchače ciní. Ze všeho však se\nzračí velká tvůrci síla, důkladná theore-\ntická hudební znalost a kombinační ostro-\nvlip. Pan Smetana došel velké pochvaly,\njižto v pravém smyslu slova zasloužil. V\nkoncertě tomto účinkovala sl. Míková před-\nnášejíc půvabné písně „Láska ženských a\nživot\" od Schumanna a pan Lukeš, jenž\n„Pravého Čecha\" od Procházky a „Šťáso-\nnovou píseň žalobnou\" od V. Tomáška zpí-\nval. Přednes jeho byl významný, cituplný\na kde toho třeba bylo, rázný. Že se mu\nhojného potlesku dostalo, netřeba podotýkati.\nPan Schwarz, rodilý Pražan, je\nnyní, jak známo, členem opery Oloinúcké,\nkdež se velmi líbí. Zvláštního vyznamenání\ndostalo se nadanému zpěváku při akademii,\nkteráž se dne 22.m. m.v tamějším di-\nvadle pro chudé uspořádala. Jako vždy\nzpívalo a deklamovalo se vše německy, až\nkonečně pan Schwarz krásnou píseň „Vla-\nsti a Tobě44 od Pivody tak zdařile přednesl,\nže jej obecenstvo hlučnou pochvalou vy-\nznamenalo. Jak se proslýchá, je p. Schwarz\npro c es k o u zdejší operu získán.\nHlahol. Vlastenecké dámy praž-\nské usnesly se na tom, že zhotoví vlastno-\nručně drahocenný prápor a věnují jej „H1 a-\nholu, českému spolku zpěváckému. Prápor\nbude vyveden na bohaté látce dle nákresu\njednoho z nejvýtecnějších umělců zdejších.\nHlahol slaviti bude den 9. února b. r.\nco základní den svého početí dopoledne o\n11. hod. velkou mší od Krejčího u sv. Ja-\nkuba, večer pak uspořádá pěveckou\nzábavu.\nNáš krajan p. Frant. Pro-\ni v\nke š, prof. v konservatorium Ženevském,\nuspořádal ve velkém sále konservatoria Že-\nnevského koncert, v němž následující skladby\npřednesl: Moschelesův 3. koncert s\nprůvodem orkestru, Pixisovo „velké duo\"\nna themy z Hugenot pro dvě piana se svým\nžákem p. Eschmannem a Schulhofovo\n„impromtu44 i došel všestranné pochvaly. Pan\nProkeš je v Borovnici v Čáslavsku na-\nrozen, a obdržel základ k dalšímu vzdě-\nlání k hudbě od otce svého, učitele téhož\nmísta. Pan Prokeš zúčastnil se též v\nkoncertě pianisty Alfreda Jaella, v jehož dru-\nhém oddílu přednášel s koncertiston duo na\nthémy z Don Juana od Lysberga.\nSochařpan Kamil Bohm\ndokončil novovu sochu Souboj Maxmiliana I.\nHouslistka sl. Babeta Hol-\nlasová, Pražanka, zdržovala se před ne-\nv\ndávnem vZenevě, kdež v jedné vznešené\nrodině s prospěchem hrála. Přednášela!' na\nvýslovnou žádost četně shromážděné ho-\nnorace, mimo jiné též fantasii na české\nnárodní písně od Webra a líbila se velice.\nJeden z nejznamenitějších chrámů\nPražských byl, jak jsme nedávno teprv k\nhroznému překvapení spatřili hnusným\nzpůsobem ohyzděn. Kobka u gotických vrat\nstaroslavného chrámu na Karlově modře,\nzeleně a červeně omalována tak, že by\npodobný vkus snad na vchodu do krčmy\nsměšným býti mohl, na tomto místě však\nuráží a jest věru nejvyšší ěas, aby se\ninalba ta bez prodlení odstranila. To by o\nnás a vším právem zase měli ci-\nzinci co psáti, kdyby se toto ohyzdné oma-\n-1 o vání déle trpěti mělo, zvláště když se\njedná o stavbu tak proslavenou, od všech\nznalců obdivovanou. Smělá gotická klenba\nna Karlově jest jedna z největších parnát-\nností naší Prahy. Světem prošlý znalec\nMertens ujistil nás, že se toho druhu v\ncelé Evropě jen dvojí klenba gotická na-\nchází, v Balalze v Portugalsku a kathe-\ndrální chrám v Ely v Anglii. Třetí poně-\nkud podobný kostel ve Francii nemůže se\nvlastně k těmto rovnati. Naše cest káže,\naby se taková znamenitá památka zacho-\nvala nepoškvrněna a nedopustila žádná\nnejapná obnova, ba vůbec pražádná ob-\nnova, o které by se nebrala rada se sku-\ntečnými povolanými znalci. (Lum.)\nNové musikalie. (Pí s ně B e r g-\nm a n n o vy. lll ne r ů v C ech ů v\nsen. Z á b o j. Pr eislerovy\nskladby pro piano.) Šestero p í-\ns ní pro jeden hlas s průvodem piana od\nJos. Bergmanna vyšlo tyto dni v činném\nobchodnictví Jos. Šálka v Praze. Jsou to\npísně ~Česká krev a české srdce44 (slova\nod Filipka); „Tajemné šero háje líbá\"\n(slova od B. Jablonského) ; „Když tě mo-\ntýl celuje44 (slova od M. Čacké); „Jak jsi\nbledá44 pak „Zklamaný'4 a „Šotek44 (slova\nod J* Bohma). Pan skladatel osvědčil se již\ndřivě několika zdařilými salonními sklad-\nbami a rozvinul i nyní v písních svůj\npozoruhodný talent. Písně jeho jsou jedno-\nduché, nehledané a proniknuté duchem\nnárodním; slova shodují se úplně s hud-\nbou, kteráž veskrz ušlechtilá a lahodná\njest. Průvod piana je vkusný a prozrazuje\npatrně zdatného pianistu. Písně tyto, kte-\nréžto pěknou úpravou zevnější vynikají,\nvěnovány jsou panu Ferd. Fingerhutovi.\nTěšíme se srdečně na brzký, nový plod\nv oboru tomto musy páně Bergmannovy.\nU téhož nakladatele vyšel před nedávnem\n„Čechův sen\", směs z písní českoslo-\nvanských pro piano od J. Illnera, ježto\nskladatel panu Ferd. Fingerhutovi daroval\nJe to pěkný hudební věneček z následujících\npísní obratně a vkusně uvitý: „Horo, horo\nvysoká jsi Těšme se blahou nadějí\nKdyž jsem plela len Hrály dudy\nHolka modrooká Ach není tu není\nNa tom Pražském mostě Pepíku Že\npeníze světem vládnou Tobě echo\nŽiti, nežiti chorál o sv. Vácslavu\nV9O • 9 •\nSablenka brúšená Nestůjte mládenci\nNepůjdu domů Když tě vidím má pa-\nnenko Když jsem já ty koně pásal\nSláva ti vlasti má Kde je sládek —-\nAndulko Bětulinka - Já mám cha-\n\\\nloupku Kde domov můj. Skladba\ntato není těžká a bude zajisté vítána\nvšem milovníkům vlastenecké hudby. „Z á-\nboje44, sbírky to původních ctverozpěvň\npro mužské hlasy, jež vydávají Em. Me-\n1i š a Lud. Prochá zk a, vyšel u pp.\nKrištofa a Kuhe sešit první. Sešit\ntento obsahuje sbory: 1. Staročeská, 2.\nf v v\nPřání od J. N. Skroupa a 3. Píseíí Suma-\nvanů od P. Jirgesa. K sborům těmto při-\ndány jsou mimo hlasy též partitury,\nkteré pánům ředitelům zpěváckých spolků\npráci velice ulehčí. Předplatní cena\nna 6 sešitů cili jeden svazek s po-\nštovní zásilkou jest 4 zl. 50 kr., jedno-\ntlivé hlasy, hudební arch po 15 kr. „Zá~\nboj\" získal si od casu svého vycházení\nobliby všech ceských zpěváckých spolků\na doufáme, že i toto nové pokračo-\nvání s velkým účastenstvím se nemine.\nDruhý sešit obsahovat bude dvojsbor\n„Vzhůru k zpěvu\" od skvěle nadaného\nEd. Nápravníka, kapelníka v Petro-\nhradě. Konečně oznamujeme též novou\npolku-mazurku „Nevěsta\" od Vojtěcha\nPreislera pro piano a jeho fantasii\nna české národní písně, které v každém\nmusikálním obchodnictví dostati možná. Ne-\njsou! těžké a učiní laikům zadost."}]}