{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_sha256": "cb71c60d9a6638cb1e77c4a57ac56f08f10aca2b953fadb510e7dacb4eb45e7b", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/01/20_01/bmtnabd_1862-01-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "17", "page_fin": "17", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.1", "titre_corps": "Slovo o pastelové malbě.", "titre_sommaire": "Slovo o pastelové malbě.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2775, "texte": "Slovo o pastelové malbě.\nPastelová čili tužková malba je jistý druh malby, jenž\nmezi křídovou kresbou a olejovou malbou v středu leží, a\nsuchými barvami se vykonává. Pastelová malba užívá mine-\nrálních látek barevných, které se na prášek rozetrou, a tro-\nchu klovatinou a medovou vodou v kaši obrátí. Z této kaše\ndělají se tužky, které as 4 neb 5 coulů dlouhé a něco přes\nJ/4 c. tlusté ana koncích špičaté jsou. Tyto barvy musí tak\npřipraveny býti, že každá jednotlivá hlavní barva od své pů-\nvodní přirozené barvy v mnohonásobné nuancování k světlu\na stínu přejiti může. Obratným nanesením, jakož i dobrým\nrozetřením upraví se povrch barvy na tělesu, na němž malíř\nmaluje a tím se stane tak zvaná drsnatosť, kteráž se při pa-\nstelových obrazech v technické řeči aksamitem jmenuje, je-\nlikož skutečně dobře pracovaný pastelový obraz jako aksa-\nmit vyhlíží.\nTento aksamit, jenž ku kráse obrazu přispívá, má však\nvadu tu, že obraz snadno se zkaziti může, anto každým otře-\nsením aksamit odpadne. Tím trpí povrch; neboť síla a něž-\nnost barev přichází tak v nivec.\nČinily se také již pokusy pastelovou malbu upevnili\naneb udržeti, kterýžto tajemný prostředek prý zvláště Lau-\nriot, současník La Toura, vynalezl; avšak prostředek tento\nnesvšeobecněl. Pastelové malby nemohou nikdy bez přikrytí\nsklem uschovány býti; prach, vplyv slunečního světla a vlh-\nkost jsou živly k vnitřnímu zničení takových uměleckých děl.\nPastelová malba hodí se hlavně k malování podobizen,\nméně k historickým předmětům. Konečně poskytuje paste-\nlová malba ještě jiných výhod a sice, umělec může přestátí\nu malování kdy chce a nemusí se jako při olejové malbě\nobávat!, že vyschnutím barvy obraz jeho utrpí.\nNastávajícímu malíři poskytuje pastelová malba velkého\nužitku, jelikož tito spíše ponětí o koloritu dosáhnouti\ndříve než se na olejové malířství odváží. Starší mistři,\nzvláště v předešlém století poukazovali své žáky a nikoliv\nbez užitku k této malbě.\nPůvod pastelové malby není sice dobře vypátrán; avšak\njiní praví, že padá do 15. jiní do 16. století. Znamenitý\nLeonardo da Vinci zanechal nejkrásnější studijní hlavy k obra-\nzům Krista a apoštolů v Miláně, které na lehký spůsob s pa-\nstelovými barvami dokončeny byly, a které se v Britském\nmuseu nacházejí. Od H. Holbeina ml. stává překrásné sbírky\npodobizen nejznamenitějších osob na dvoře Jindřicha VIII.\nkteré všechny pastelovými barvami lehce vyvedeny jsou.\nJean Cluet neb Jenet, současník Holbeina a dvorní malíř,\nJindřicha III. maloval též pastelovými barvami.\nV 18. století proslulo několik slavných umělců v pa-\nstelovém malířství a sice ve Francii La Tour a Liotard, ve\nVenecii známý Rosalba Corriera (f 1737) a v Německu An-\ntonín Rafael Menys. Nedostižné práce těchto mistrů nachá-\nzejí se v Drážďanské galerii ve zvláštním pokoji."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "17", "page_fin": "18", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.2", "titre_corps": "David Garrik. Nástin životopisný, sděluje A. E. Ždárský.", "titre_sommaire": "David Garrik. Nástin životopisný, sděluje A. E. Ždárský.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.1", "debut_caractere": 2777, "fin_caractere_exclue": 4335, "texte": "David Garrik.\nNástin životopisný, sděluje A. E. Ždárský.\n(Dokončení.)\nKdyž se jednou náhodou mezi posluchači nacházel, po-\nvstal při příležitosti jistého návrhu tak živý spor mezi dvěma\nvznešenýma údama domu, že se mluvčí domu nucena cítil,\nnapomenouti, by hašteřici se strany umlkly. Mezi tímto nepoko-\njem zpozoroval jeden deputovaný z Shropshire, že se Garrik na\ngalerii nachází a učinil návrh, aby se posluchači odstranili. Nyní\npozvedl se Burke, odvolával se na úsudek celého ctihodného\nshromáždění, kteréž rozhodnouti mělo, zdaž by se to se zá-\nkladními větami slušnosti a spůsobilosti srovnati dalo, aby ji-\nstého muže odtud vyloučili, jemuž tolikerými díky zavázáni\njsou, muže, jenž největší mistr v řečnictví jest a v jehožto\nškole se všechni umění přednesu a prvním pravidlům řeč-\nnictví naučili.\nCo se jeho osoby týče, máť prý Garrikovi za vyučování\nmnoho co děkovati. Bylf, když ještě mnoho k chvále Garri-\nkově přednesl, mocně od Fuxa a Townsheda podporován a\nnávrh dotčeného deputovaného, jenž na odstranění posluchačů\ndoléhal, byl zamítnut. Všechno obecenstvo muselo odstou-\npiti, toliko Garrik mohl zůstati.\nÚmrtím Lacyho, jenž se s Garrikem o příjem divadla\nDrurylane dělil, přešly ovšem celé značné příjmy, ale též\nvšechna břemena sprá>y na Garrika. Garrik byl již šede-\nsátník a trpěl mimo to mnoho rozličnou churavostí jmenovitě\ndnou. Na to se dostavily bolesti od kamene, kteréžto ho až\ndo jeho smrti neopustily. By si úlevy dobyl, dal se přemlu-\nviti, že luhu a jiných mýdlových léků užíval, čímž však své-\nmu zdraví ještě více uškodil."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1696, "texte": "Navzdor že časté útoky nemocí přátele jeho znepoko-\njovaly, nezdálo se jim býti rádné, jak dlouho to síly jeho\ndovolovaly, ho jevišti odejmouti. Avšak dne 10. srpna 1776\nukončil Garrik divadelní svou dráhu a vystoupil naposled ve\nveselohře „Zázrak44 co Don Felix. Když byl kus ukončen, vyšel\nještě jednou na jeviště a jsa takřka silou svých citů překonán\npromluvil ještě k obecenstvu několik srdce jímajících slov na\nrozloučenou a byl od četného a skvělého shromáždění hluč-\nnou pochvalou obsypán.\nKdyž i řízení divadla se vzdal, sledoval přec s největ-\nším účastenstvím další osudy divadla „Drurylane44 a přispíval\nradou a pomocí, když se k němu v pochybných případech\nobraceli. Jeho bolesti z kamene opětovaly se vždy častěji\na častěji, a dne 20. ledna 1779 zemřel na své rozkošné ville\nblíž Londýna. Y pondělí dne 1. února byla mrtvola z jeho\ndomu v Adelphi s největší slavností odvežena a ve West-\nmúnsieru pod pomník Shakespearův položena.\nPrvní lordové a nejznamenitější učenci a četný kruh\nGarrikových přátel, jichžto se smrt jeho bolestně dotkla, osla-\nvili tah, v němž všechny stavové podílu braly; neboť byla to\nnárodní ztráta, kterážto anglický národ potkala.\nGarrik zanechal velké jmění ale žádných dětí. Jeho\nspůsob žití byl dosti skvělý; ale nikoliv marnotratný. Drželť\nbohaté tabule a těšil se, když své přátele pohostili mohl.\nDrželť též kočár, koně a počet služebníkův, avšak vedl účty\nnad svým vydáním. Nikoliv s právem vyčítalo se mu lakom-\nství; neboť on dával mnoho almužen a poskytoval podpory.\nJeho srdce bylo tak blahosklonné, že žádnému prosbu\nodmítnouti nemohl. Jeho dobrota a laskavost závodila s jeho\ngeniem, tak že Garrik co umělec i co člověk stejně rozto-\nmilý byl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "18", "page_fin": "19", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.3", "titre_corps": "Zpěváci kleštěnci.", "titre_sommaire": "Zpěváci kleštěnci.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.2", "debut_caractere": 1698, "fin_caractere_exclue": 6032, "texte": "Zpěváci kleštěnci.\nJak známo, je hlas chlapců ženskému hlasu co do zvuku\nvelmi podoben a má téměř tentýž objem; v časech mutace\n(změny) ale, v době to nastávající dospělosti přejde hlas do\ntak zvaného virilního neb mužského hlasu, stane se téměř\no jednu oktávu hlubší; stane se bud bassem neb tenorem.\nJelikož čas a celý spůsob této hlasové změny chlapce r> ča-\nsem jeho dospělosti se potkává, a jelikož tato změna dle\nzákonů přírody vykleštěním se zamezí, není nic přirozenějšího\nnež že se tím změně hlasu předejde, původní objem hlasu\nzachová a tak mužský s ženským hlasem (altem neb soprá-\nnem) uměle vytvoří. Pohledněme na historii kleštěnců.\nO stáří, o prvním vzniku, o prvním původci neb vy-\nnálezci kleštěnců panuje čirá tma. Známý výrok Ammiana\nMarcella: „Semiramis teneres mares castravit omnium prima\"\nzavdal příčinu, že se královna Semiramis za první držela, kte-\nráž tento nepřirozený spůsob trvalých sopránových hlasů zí-\nskali mohla. Každým spůsobem jest a zůstane Itálie vlast\nkleštěnců zpěváků; neboť nacházíme je tam již v 13. století,\ntehdáž více co oběť žárlivosti a lásky než co oběť umění a\nzpěvu. Církvi bylo to ponecháno, jim ušlechtilejšího cíle a\nlepšího směru dodati.\nKdyž totiž na začátku 17. století v Itálii kostelní hudba\nrozkvítali a když větší potřeba sopranistfi nastávati počala\nbyli mladí chlapci, kteří krásné sopránové hlasy měli, pře-\nmluveni, jen za touto okolnosti operaci se podrobiti. Pozem-\nské blahé živobytí a vůbec bohatství, které chlapcům kynuly,\nbyly vábivou nástrahou. Proto pro všecko bylo jich málo\ndobrovolných, až pak papež Klemens VIII. nejen kleštěnce\nk své vlastní kapele přijal, nýbrž i také, jak Schubert*) praví,\nzvláštním brevem, jež znamenitou klausulí: „Ad honorem\nDei44 končilo, kleštění autorisoval.\nPater Girolamo Rossini z Perugie byl, jak se pravdě\npodobá, první obětí, již tento papežský výnos chrámu na ol-\ntář položil; bylť r. 1601 v papežské kapele ustanoven, ač-\nkoliv přítomní španělští zpěváci falsetu jej přijmouli nechtěli.\nDříve byli totiž v papežské kapele sopránové partie falsetnímí\nhlasy obsazeny a jelikož hlavně Španělové falsetní hlasy měli,\nbyli ku kapele papežské přijati. Když ale zpěv kleštěnců\nvšem požadavkům vyhověl, musili Španělové těmto zpěvákům\nustoupili.\nToho ča su právě vynalezená opera měla v tom ohledu\ntéž mnoho vplyvu. Přišlo se k tomu přesvědčení, že kle-\nštění co do udržení hlasu s dobrým se potkává výsledkem;\nobecenstvo přivyklo v chrámech zpěvu kleštěnců a jelikož\nženské to za hanbu považovaly na divadlech zpívali, stalo se,\nže v krátkém čase otcové děti přemlouvali nemuseli, aby se\noperaci podrobili. Hrnuli se k tomu a obětovali svou přiro-\nzenost inuse zpěvu a bohu zlata.\nBohaté příjmy znamenitého Grasetta v Římě, Marchesi-\nniho v Bergamě a jiných byly příliš svůdné, a tím se stalo,\nže lékaři takřka zpěváky hochy obsypáni byli. Avšak léka-\nřové tito byli praví kati a jejich cit byl tak otupen, že si na\nštítech svých anatomických divadel napsali: „Qui si castra\nad un prezzo ragionevole44 (Zde se kleští za laciný peníz).\nŽe při těchto operacích též mnoho nešťastných se nacházelo,\nnetřeba podotýkali.\nOd strašného okamžiku operace zůstane totiž ohlodek\n(Kahlkopf) ve vzrůstu a vývinu na tomž samém místě státi,\nna jakém se před operací nacházel, co zatím ostatní částě\ntěla se dále vyvinují; hlas nemůže se tedy od toho okamžiku\npranic dále vzdělali, podrží objem a vláčnost, jížto má a bar-\nvitost tonu změní se málo. Kdo tedy již od přírody krásný\nobjemný hlas neměl a operaci v pravém čase nepředsevzal,\nbyl po čas svého živobytí ošizen.\nNejznamenitější mezi nejstaršími známými kleštěnci byli:\nQuidobaldo, Gregori, Vittori, Angelucci a jiní. Z Itálie\nrozšířili se pak kleštěnci po všech zemích, avšak bohu díky\nkleštění samo dělo se jen v Itálii a též něco málo ve Fran-\ncii, která též několik svých kleštěnců měla, mezi jinými vý-\ntečného Albaneze.\nY Anglicku, Holandsku, Německu a vůbec v severních\nstátech evropských zbudil jejich zjev takřka nevoli; jejich\ndlouhé vyzáblé postavy se širokými kostmi a bledé jejich\nobličeje nechtěly se líbiti. Někteří z nich byli věhlasní pěv-\ncové, kteří velmi bohatě odměněni byli. Farinelli dostával\nna př. v Londýně 2500 liber šterlingů ročně, Sinesino do-\nbyl si v několika letech 15.000 liber šterlinků, Major ano\n\n*) Ideen zu einer Aesthetik der Tonkunst. Seite 43."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2182, "texte": "koupil si vévodství a zanechal svému bratrovcí 12.000 du-\nkátů ročních důchodů. Taktéž oplývali bohatstvím Crescen-\ntini, Veluti, Carestini a jiní.\nBrzy všnk ozývaly se hlasy proti zpěvu kleštěnců a\nzvlášť platí to o Německu; avšak na rychlé a úplné zničení\ntohoto zla nedalo so mysleti. Ano i výhrůžka pepeže Cle-\nmense XIV., že do kletby dá každého, kdož se tvořením no-\nvých kleštěnců čili kastrátů zanášejí, měla velmi slabý úči-\nnek. Ano i Napoleon I., jenž brzy po vydobytí Itálie trest\nsmrtí na to uvalil, nebyl s to, tuto neřesť a zlopášno sf proti\nčlověčenstvu úplně vyhubili.\nBylo velmi nebezpečné, kleštěnce na jeho stav upome-\nmenouti a ítalian nenazýval jej „Castralo\" nýbrž „Musico,\"\nčím jméno musico v Italů do takové špatné pověsti přišlo,\nže žádný muž se tak nazvat dáti nechtěl.\nCo se jakosti hlasu kleštěnců dotyce, tvoří rozličné ná-\nhledy takovou patrnou příkrou protivu, že o zprostředkování\nobou ani pomyslili nelze. Někteří staví hlas kleštěnců nad\nnejkrašší zpěv ženský a to jsou hlavně ti, kteří na zpěv kle-\nštěnců uvyklí byli. Jiní, kteří ještě všechen vkus na pravé\npřírodě neztratily, jsou opáčného mínění. K prvnějším nále-\nžel mezi kritiky hlavně Heinse, ano i Haeser. Onen praví\nve své „Hildegarde\" (str. 27) s překypujícím nadšením:\nmladistvý, krásný, úplně vzdělaný hlas kleštěnce vyniká nade\nvšecko v hudbě. Žádná ženská nemá tu pevnost', sílu a\nsladkost tónu a tak výdatné plíce.\" Poslední praví, že\nItaliani slyšíce hlas kleštěnce výrok „Ah, benedetto il col-\ntello\" (Požehnán budiž nůž) nikdy zatajiti nemohli. Naproti\ntomu praví Daniel Schubart*): „Kdyby byl Bůh k svému\noslavení kleštěnců potřeboval, zajisté by to v biblí stálo;\navšak Bůh a jeho výborně uspořádaná příroda nenávidí vše-\nchna zmrzačení.\nJeť pravda, skrovný vplyv vlhkosti je příčinou, že častě\nhrdla kleštěncova obratnější jsou a tím musejí vysoké tóny\na vše, co se technickou těžkostí a obratností nazývá, snad-\nněji vyvěsti, přemoci a dosíci, než obyčejní zpěváci; avšak\nco obyčejní zpěváci přičiněním, pilností a neustálým cviče-\nním dokázali, o tom nám novější čas patrných dal důkazů,\nkde Lablache, Rubini a jiní celý svět mistrným a přiroze-\nným svým zpěvem okouzlili."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "19", "page_fin": "20", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.4", "titre_corps": "Zkrocená svéhlavost. Výjev ze života umělkyně.", "titre_sommaire": "Zkrocená svéhlavost. Výjev ze života umělkyně.", "signature_source": "A. M. K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.3", "debut_caractere": 2184, "fin_caractere_exclue": 5712, "texte": "Zkrocená svéhlavost.\nVýjev ze života umělkyně.\n\nU dvora Bedřicha II., krále pruského, bylo vše v nej-\nvětším očekávání. Vrchní komorníci, nejvyšší přídvoří, pod-\nkoní, lovčí, nejvyšší kancléř, pokladník, obřadník až na ma lé\nslužebnictvo, jedním slovem: vše bylo na nohou, ba i v ko-\nmnatách kolem krále samého bylo živo. Přijeli totiž dnes vel-\nkokníže Pavel Ruský a za tou příčinou panovalo všude to\nnejvětší rozčilení. Vše bylo v jednom víru. Dvořané létali\njako na perutích po chodbách a schodech královského hradu.\nPři tabuli byl rozmar krále Bedřicha neporovnatelný a Pa-\nvel zvolal nejednou: „To jest živá pravda, chce-li člověk\nněco příjemného zakusit a krásného obdivovat, nechť jde na-\nvštívit krále pruského. Takého pohostinství, tolik laskavosti\na dvornosti nenajde na celém světě! Při sám Bůh, těším se\nvšak na dnešní večer,\" doložil konečně; „neboť známo, že\nYaše Veličenství vzácným věncem nejznamenitějších umělců\nobklopeno jest. A jak by ne? Takový lov na výtečné umělce\nnedrží žádný z dvorů Evropských! Nežli my na to pomyslíme,\nosidla nalíčit a vzácného ptáčka polapit, již ho má V. Velič,\ndávno v kleci.\"\n„Jesti ale kříž s nimi,\" odvětil]Bedřich, „a člověk za-\nkusí dosti jzíosti. Každý na světě se dá snadněji zkrotiti\nnež zpěvačky a zpěváci. Já snadněji domnívám se dvě bitvy\nvyhráti, než jednu tvrdohlavou zpěvačku k poslušnosti přivesti.\"\n„Věřímť rád, ačkoliv jsem se nikdy tím nezanášel, své-\nhlavé zpěvačky polepšovat. Avšak co nedokáže nepřemoži-\ntelné [kouzlo mocí Vašeho Veličenství ? Jsem již napřed pře-\nsvědčen, že dnešní večer v opeře bude jeden z mých nej-\nkrásnějších; nebol těším se již dávno slyšeli Vaši věhlasnou\nprimadonnu Gertrudu Maru.\"\n„Jest to dobrá zpěvačka a z německých snad jedna\nz nejlepších, jinak bych ji byl ani při dvorní opeře nepodr-\nžel, neboť nenávidím německé zpěváky; jsouť to pouze kři-\nklouni. Mají obyčejně dobrý hlas; ale neumí ním vládnout!\"\n„A jak to přišlo, že Vaše Veličenství přece Maru en-\ngažovati dalo?\"\n„Slyšel jsem o ní, že má pěkný a vláčný hlas. Dal\njsem si ji do Postupína zavolat a zkoušel jsem ji osobně.\"\n„A potvrdila se její pověst?\"\n„Nu tak, tak. Předložil jsem ji jednu ještě netištěnou\nbravourní arii od Grauna a zazpívala mi ji z cista jasna k mé\nspokojenosti, načež jsem jí 3000 toí. ročního platu nabíd-\nnout! a ji doživotně engažovati dal.\"\n„Aj, když takovému znalci, jako je Vaše Veličenství,\nvyhovžla, tím více okouzlí mne laika a nováčka v tomto umění.\"\n„Nevím, nevím,\" odvětil Bedřich a vzav na to nutný\nšňupec, pokračoval: „Byla nějaký čas nemocná, a od té doby\nco si nezvedeného muže na krk pověsila, počíná být velmi\nsvéhlavá.\"\n„A kdo je její muž?\"\n„Jistý Jan Mara, syn českého hudebníka, sice velmi\nobratný cellista; ale nezdárný a nezvedený chlap, jenž svou\nženu k vzdorovitosti ponouká!\"\nBedřich chtěl ještě něcomluviti: avšak tu přikvapí ob-\nřadník a sděluje šeptem králi, že se Mara co nemocná ohlá-\nsiti dala. Bedřich znal její nemoc; nechtěla proto zpívat, že\nkrál jejího muže s ní do lázní českých pustiti nechtěl. Avšak\nBedřich si dnes předsevzal, že Mara zpívati musí a kdyby\nji z lože nemocného do divadla násilně odvést dáti měl.\nNechtěl se před velkoknížetem od ženské dáti zahanbit a\nposlal ji přísný rozkaz, že dnes v opeře zpívati musí; načež\nse opět dále s velkoknížetem bavil.\nPřiblížil! se večer. Divadlo bylo přeplněno a také celý\ndvůr byl přítomen. Již započala ouvertura. Bedřich Velký\nposlal do šatnice divadelní, zda již Mara přichystána jest;\n*\n\n*) Idoen za einer Aestbetik der Tonkunst von Schubart, pag. 44."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5299, "texte": "ale nemálo se podivil, zaslechnuv, že Mara doma na lůžku\nleží. I rozhorlil se velice a předsevzal si pevně, žc stůj co\nstůj tuto svéhlavou zpěvačku dnes k zpěvu donutí. Dal si\npředvolati důstojníka své stráže a udělil mu potřebné rozkazy.\nMara, která krále vzdorováním k tomu donutit chtěla,\naby ji na vždy propustil, anto jí ředitelstvo anglické opery\n16.000 L. přislibovalo, ležela lhostejně na loži a nepomy-\nslila si, jaká asi podivná návštěva ještě ji tento večer ze\nsladkého „far niente\" vyburcuje.\nNajednou zaslechne řinčení zbraní a kroky vojáků v před-\nsíni a hned na to otevrou se dvéře a důstojník stráže krá-\nlovské objeví se na prahu. „Přicházím ve jménu krále, aby-\nste okamžitě nás následovala.\"\n„Nemohu,\" zašeptala Mara, „jak vidíte sami, jsem ne-\nmocná.\"\n„Vy ale musíte!\"\n„Nepůjdu!\"\n„Nuže tedy užijeme násilí!\"\n„Čiňte, co chcete, nehnu se z místa!\"\n„Dělejte svou povinnost,\" zvolal důstojník k vojínům\na po těchto slovech kynul dragonům. Tito přistoupíce vy-\nzvedli ji z lože, oblekli ji navzdor všemu bědování v ko-\nžich a plášť a odnesli ji přes schody do vozu, jenž u vrat\nna ni čekal. Posadivše ji do něho obstoupili ho čtyři v prá-\nvo, čtyři v levo a jeli v nejrychlejším trysku k divadlu, a\ntam ji odnesli do šatnice.\nMara plakala, když na sebe zlatem vyšívané šaty, které\nkrál k tomuto představení zvláště zhotoviti dal, oblékala a\nnevěděla ani, když ji komorná zcela novým šperkem z perlí\nsestávajícím krášlila. Předsevzala si ale tak nedbale zpívati,\nže králi chuť přejde, naslouchati jí podruhé.\nOpona vzešla. Mara vystoupila a král pot s cela si\nutíraje zhluboka si oddechl; avšak tajená jeho radosť nad pří-\nchodem jejím netrvala dlouho.\nMara nezdála se býti dnes při hlase a přitom zpívala\ntak chladně, nuceně a beze všeho citu, že velkokníže Pavel\notázku maje na rtech, jaksi s úsměškem ku králi se obrátil.\nKrál rozuměl tomuto pohledu a netrpělivě vrtěl sebou\nna sedadle, které se mu dnes snad ponejprv spíše mučen-\nnickou stolicí než pružnou pohovkou býti zdálo.\nTu se k němu nahnul velkokníže: „Je to Vaše prima-\ndonna, Veličenství ?\" tázal se krále.\n„Ano!\" a černý mrak mrzutosti přejel čeho jeho.\n„To my máme —\"\n„Lepší, myslíte? vpadl mu král do řeči. To zajisté ne5\nale nikoliv tak svéhlavou.\"\nMezi touto rozmluvou pohledla Mara z jeviště k loži\nkrálovské, aby se pásla na zlosti a hněvu svého despota;\navšak místo obličeje krále padl jí do očí úsměšek na lících\nvelkoknížete Pavla, v němž cosi urážlivého leželo. Zdálo se\njí, že velkokníže o jejím umění pochybuje a jediný tento\npohled pronikl celou její bytost až do nejtajnějších hlubin.\nPoznalat, že se jí cizí princ vysmívá a to ji bodlo k srdci a\na zasadilo samolibosti a sebevědomí jejímu nemalou ránu.\nVíc než celá královská moc, víc než deset pluků vojínů, víc\nnež všichni královští hosté dotkl se jí tento úsměšek.\nVztýčivši se hrdě, pohledla ještě jednou k lóži králov-\nské, jakoby na srozuměnou dáti chtěla, že nyní ukáže, co umí.\nI počala nyní plným svým hlasem zpívati. Jako nej-\nkrašší perle řinuly se nejokrouhlejší a nejpůvabnější trilky,\nhned v největším forte se rozléhajíce hned v šeptajícím pia-\nnissimu se ztrácejíce. Hlas její nabýval najednou více a více\nmohútnosti, zvučnosti a zvonkovitosti. Jako slavík, když nej-\nlíbezněji klokotá, tak zazníval její rozkošný zpěv.\nVelkokníže Pavel byl u vytržení, neboť něco tak do-\nkonalého ještě nikdy neslyšel. Sám král užasl nad nedo-\nstižným zpěvem Mary a viděl teprv nyní, jakou neocenitel-\nnou umělkyni u své opery chová. Vítězoslavně pohledl na\nPavla jenž jako socha sedě o\" zábradlí lóže se podpíral a\nani oka se zpěvačky nespustil.\nAvšak to, co až dosud Mara zpívala, byl jen malý\npokyn, co později přijde. Blížila se její poslední arie před\nfinalem opery. Teď, teď chtěla zpěvačka všechno své umění\nna odiv postavit. Árie nastává a obecenstvo ani nedýchá.\nKřišťálový pramen nejsladších tónů prýští se z úst znamenité\nzpěvačky, která s nejvřelejším citem a s uměleckým zápalem\nsvou arii přednáší. Nyní blíží se již poslední takty při hlavní\nfermatě a slyš! Mara sebravši všechnu sílu a všechno své\numění vyvádí tak rozsáhlou kadenci, jakouž ještě nikdo ne-\nslyšel a končí ji jednoduchým, dlouho trvajícím trilkem, jenž\nhned jako Eolova harfa jemně zaznívá, hned zas jako bouře\nrozsáhlé prostory naplňuje. Trilek nechce přestátí a zdá se,\njako kdyby zpěvačce dech ani vyjiti nechtěl. Tu zvolna, tu\nzas rychleji střídají se oba stříbrojasné zvuky, tu síly nabýva-\njíce, tu zase utiehujíce, až konečně trilek poznenáhla zmírá\naž posléze umlkne. Obecenstvo je v zanícení a spolu v ouz-\nkosti, aby zpěvačce prsa se nerozpukly.\nVelkokníže a král sám vstanou, nahýbají se přes lóží\na tleskají co nejvíce mohou, co zatím nesmírně četné obe-\ncenstvo s nekonečným hřímajícím jásotem je následuje. Velko-\nkníže Pavel byl v nadšení a král věděl nyní teprv, co si na\ntéto zpěvačce zakládati může.\nVítězství bylo sice na straně Mary; avšak Bedřich pro-\nvedl přec to, co byla vůle jeho; zkrotil totiž její svéhlavosf.\nSlyšelf ji ale posledníkráte. Brzy na to pokusila se Mara\ntajně se svým mužem utéci; byla ale bohužel několik mil\nod Berlína od vojska chycena a muž její k vojsku odveden.\nDruhý útěk r. 1780 podařil se jí šťastně. Odebrala se se\nsvým manželem do Vídně a r. 1782 do Paříže, kdež i nad\nslavnou zpěvačkou Todiovou triumfy slavila*\n\nA. M. K."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "24", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7693, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n—A.M.E.—\nZ Josefodolu* (Zpěv. spolek.)\nJosefodolský zpěvácký spolek uspořádal dne\n5. ledna 1862 v hostinci v Josefodole pě-\nveckou zábavu. Program obsahoval násle-\ndující sbory: 1) „Česká vlast,44 sbor a\nkvarlettní solo, hudba od J. N. Škroupa.\n2) „Milujme se,44 sbor od P. Jirgesa,\n3) „Kovářská,\" baritonové solo a sbor s\ndoprovázením forte-piana. Báseň od Dr.\nF. L. Riegra, hudba od Procházky. 4)\n„Cestující po vlasti,44 pochod, hudba od\nFr. Abta. 5) „Čechoslovan,44 sbor od J.\nPicka, hudba od V. Zavrtala, pak ně-\nmecké sbory od Titla, Procha, Heniga,\nSchmolzera a F. Lachnera.\n(Y-|-Z) Z Pardubic, 6. ledna 1862.\n(Vánoční stromek. — Kostelní\nskladby. — Hudební a pěvecká\nzábava. — Sv. Silvestr a Nový rok.\n— 5. ledna koncert.) Zajisté krásný\nzávod jest ten, kdež se úmyslně taká slav-\nnost uspořádá, kteráž nejen cit a celou\nbytost každého člověka ušlechtuje, a při\nkteré příležitosti chudobě se odpomáhá.\nTaká slavnost byla dne 23. prosince 1861\nve velké síni 1. reálné školy držána. Pě-\nkný „Vánoční stromek44 byl vystaven, o-\nkolo leželo na sta rozmanitých malých i\nvětších dárků k udílení chudým žákům a\nžákyň, a jak mile k večeru přátelé ma-\nličkých do síně se shromáždili, vystoupilo\nasi 40 {houslistů, realisté a žáci zdejší\nhlavní školy, a přednosli 1. oddělení „Dět-\nské ouvertury44 od J. Slavíka pod říze-\nním reálního učitele pana Frant. Jandy;\npo skončení následoval od obecenstva hojný\npotlesk. Pak byly od pp. učitelů holky\npředvedeny, zpívaly a deklamovaly, a po-\nsléze byly dítky dárky podíleny. Na* to\nprovozovala Pardubská kapella 2. oddělení\n„Dětské ouvertury,44 v němž také pasto-\nrální myšlénky půvabně protkány jsou.\nMladí junáci vykračovali si hrdinsky, neb\nbezpochyby myslili sobě, že věhlasný Pa-\nganini byl zrovna tak odměněn za jeho\nkouzelnou hru, jako snad oni. Nu! do-\npřejme chlapcům tuto oblažující obrazo-\ntvornost. Pak žáci z hlavní a reálné školy\nzpívali, deklamovali, a mezi těmi vzbudil\n61etý nadějeplný Bohuslav, syn váže-\nného učitele i horlivého národovce, p. Ma-\ntěje Kučery dlouhou a přece na slovo\nvzatou básní : „Ježíšek\" od Rozuma vel-\nkou pozornost. Realisté zpívali písně:\n„Kde domov můj44 od Škroupa, „Do-\nbrou noc\" od Hermana a posléze „N á-\nrodní hymnu44 od Haydna. Děti i\nrodiče se ubíraly se zářicím pohledem a\npřešťastnou myslí k svému domovu a u\njiných přítomných četných hostů bylo po-\nzorovali, že na ně slavnost hlahodatně ú-\nčínkovala. Toť jest našemu přičinlivému a\nvůbec milovanému řediteli p. Janu Ch m e-\n1 í k o v i co děkovati. — První vánoční\nsvátek se provozovala v děkanském chrámu\nPáně při zpívaných službách Božích velká\npastorální mše do D-dur od Zik. K o 1 e-\nšovského, ředitele kuru sv. Štěpána v\nPraze ; ofíertorium, klarinet a baryton-solo\nod Diabelliho; graduale, soprán a\nalt-solo od V i t á s k a. Hudbu vedl ře-\nditel kůru p. Václav Pospíšil a pro-\nvedení bylo při mnoho dilettantu dobré.\nDruhý vánoční svátek se provozovala pasto-\nrální mše od V. Horáka, ředitele kůru\nu matky Boží před Týnem v Praze* gra-\nduále a offertorium od R. F u h r e r a.\nByly to sice menší skladby, však výtečné\na dosáhly ještě uhlazenějšího a správněj-\nšího provedení nežli 1. svátek, t. j. na\nBoží hod. — Dne 29. cestovalo několik údů\nzdejšího zpěv. spolku za čestným pozváním\ndo blízkého sousedského Heřmanova\nMěstce, kdaž p. Steinich hudební a pě-\nveckou zábavu uspořádal. Zpívány byly\n3 sbory, totiž : a) „Utonulá44 od Křiž-\nko vského, b) „C i k á n i 44 od Vogla a c)\n„Na vlast44 od Jelena. Protože jen první\na poslední zkouška se odbývala, a sbory tak-\nřka jen „jednou vodou vyprány\nbyly,44 z příčiny té nemůže se arci o\npraecisnosti ani mluvit, avšak nemohu ne-\ntvrdit, že navzdor tomu od obecenstva\nsbory pochvalně přijaty byly. „Zvonky44\nhrál pěkně p. H o r á 1 e k, ředitel kůru v\nChrudimi ; p. Frant. J a nd a z Paidubic\nzpíval: „Srdce ztracené44 od Pivody, a\nmusel píseň samou opakovat. P. Steinich\nzpíval píseň od Hniličky: „Na výso-\nsti hvězdy svítí44 (Příloha k Daliboru).\nKoruna toho večera byl bez odporu Theo-\ndor Tomášek, kapelník v Litomyšli. Sly-\nšeli jsme od samého 3 kusy, a musíme\nvyznati, že větší jistoty, větší techniky i\nčistší vytříbenosti jsme od toho umělce od\nčasu, co jsme ho posléze slyšeli, pozoro-\nvali; byl také za svou cituplnou hru od\nobecenstva vícekráte štědře vyznamenán.\nDva momenly na tomto večeru nás pře-\nkvapili, a sice: 1. „Ferialní švingulaoe44\nse nemohla dávati, neb prý jeden pán kva-\npně účinkovati odřekl. 2. „Já jsem Če-\nška,\" deklamace z Lady nesměla se před-\nnášet, proto že bylo, jak veřejně p. Stei-\nnichem oznámeno, „od úřadu vyškrt-\nnuto.\" V hostinci u „Pivničku44 jsme se\npak výhorně bavili, načež Heřmanovu Městci\n— Sláva! — Na sv. Silvestra se dávalo\nTe Deum do C-dur od Alb. Maška, ře-\nditele kůru u sv. MikulášN v Praze. Na\nnový rok se opakovala velká pastorální\nmše od V. Horáka, byla ale velká pa-\nstorálo! mše od nesmrtelného Fiihrera\nurčená; za příčinou, že někteří diletanti\nhlavy bolení měli, upadl tento úmysl v ni-\nvec. Vždyť se to může vynahradit. — Po-\nsléze sdílím, že 5. ledna p. Th. Tomášek\nv Pardubském „Odeonu44 koncert uspořádal,\nkterýž přítomné hosté docela uspokojil. P.\nTomášek byl poleskem přijat, a stal se\nmiláčkem našeho obecenstva, zvláště krás-\nného pohlaví, neb i jeho zevnějšek jest\npříjemný. Při koncertu podporovali ho te-\nnorista p. Tomšu, baritonista p. Janda\na pianista p. Šrůtek.\nZe Skuce. (Beseda). Ve čtvrtek\ndne 26. prosince m. r. uspořádali zdejší p.\naktuar P—, p. P. V— a několik zdejších\nštudujících besedu. Pri besedě té predne-\nšeny byly deklamace od slečny A. P—, si.\nA. Ry— a některých pp. študujících; p. ak-\ntuar a z vůkolí se sešlí pp. učitelové přednesli\nněkolik krásných písní vůbec zdařile a\nplynně. Bylo to krásné podívání, jak se\nnaše dívky v slovanských šněrovačkách a\njim po boku naši jonáci v čamarách po\nsále procházeli. Když se beseda ukončila,\nzazpívala rozjařená společnost jednohlasně\n„Hej Slované44 a „Kde domov můj.44 —\nČistý výnos besedy věnován jest na ná-\nrodní divadlo. Podobné zábavy jsou u nás\njen zřídka, kojíme se ale tou nadějí, že\nse v nastávajícím masopustě více takových\nzábav uspořádá.\n\nZ ciziny.\n\nZ Možíře. (Pohřeb českých hudebníků.)\nZnám jsou Vám události Varšav-\nské. Však nejen tam, ale všude, po všech\nkrajinách Polsky se nelidské výjevy ruské\nvlády opakujou. Vznešený zpěv, krásný hymn\n„Bože cos Polské\" jest příčinou, že chrá-\nmy zavřeny, jich strážcové knězi v Sibiř\nposláni a lid upoutaný v tmavá vězení\nuvržen. I já byl svědkem takového ná-\nrodního aktu v blízkém městečku Možíři.\nZpívalť se tam jednoho dne v kostele po\nmši tento hymnus, kdežto jsem na varhany\nhrál — a za to se stal oblíbeným; pro-\njeviliť mi dík tím, že, když jsem tam\nkoncertoval, místnost byla přeplněna. O\nMožíři Vám ale ještě něco pěkného povím\na přál bych, byste to uveřejnil v „Dali-\nboru,44 neb se to týká českých hudebníku.\n— Jest vůbec známo, že čeští hudeb-\nníci v celém světě ctěni, zvláště ale v\nRusku velmi dobře placeni bývají. Toho\ndůkazem nová připadnost, kteráž přede-\nšlého roku se stala. Přislat totiž v ma-\nsopustě společnost ceských hudeb-\nníků do městečka. Jeden z nich one-\nmocněl a Možířští ho do nemocnice bez-\nplatně přijali, on ale umřel. Sebralit do-\nstatečnou částku peněz a vystrojili mu pě-\nkný pohřeb. Byl jsem přítomen, těšilo\nmne velice, jak mnoho soucitu objevili, ne-\nzapomínajíce uprostřed strastí svých na\nnešťastného. Při pohřbu se zúčastnilo mnoho\nlidstva, professoři a študenti; kněz nad.\nhrobem vylíčil ohnivými slovy poslední dobu\nživota zemřelého, pravil, s jakou bolestí\nse loučil s dálnou vlastí .... a pomodliv\nse „Otce náš44 první z přítomných hodil\nhrudu na černou rakev, skropenou slzou\npřátelskou! V krátkém čase rozloučili se"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7840, "texte": "sě světem ještě jiní dva. Obyvatelé města\npoloživše na jich hroby zelený věnec, se-\nbrali značnou částku peněz ku podpoře si-\nrotku zemřelých otců; hudebníci ostatní se\nsmutnou zprávou se vrátili do Cech. A\nkdo se ukázal býti tak šlechetným? Po-\nláci! od Rusů toho nečekejte. Bývám ča-\nstěji v Možíři na návštěvě, nejednou jsem\nslzy vyloudil Polákům naši písní „Kde do-\nmov můj ?\"\n\nS.\n\nB—\nPetrohrad (Verdiho nová opera\n„Un Ballo in Maschera.\") Verdi vzal\nk této opeře látku od Srcibe: „Gustav III.\"\nnebo: „Bálová noc\", která jak známo od\nAubera v hudbu uvedena a od ruské zdejší\noperní společnosti pod jmenem „Tonzaro\"\nse provozuje. I u Verdiho jest děj z Stock-\nholmu do Bostonu, střediště severoameri-\nkanského boje pro svobodu, přenešen, a\n„Riccardo hrabě z Varvichu,\" Bostonský\nguvernér, převzal roli Gustava III. a jeho\nsekretář „Renato\" úlohu hraběte Ankar-\nstroma. Švédští náčelníci celého spiknutí,\nhrabata Horn a Ribbing přeměnění jsou v\nprosté osoby „Samuel\" a „Tom\". Jinak\nzůstala celá událost, jak jí Seribe vy-\npravuje. Že italští skladateiové starších li-\nbrett od výtečných předků v hudbu uve-\ndených, opět nyní užívají, jest vůbec známá\nvěc. I Rossini složil svou komickou a mi-\nstrně provedenou práci „Lazebník Sevilský\"\ndle opery Paisiellovy; arci byla tato práce\nprvní večer od přívrženců Paisiellových pro\ntuto smělost vypískána, co však tím více\npomohlo Rossinimu; neboť jeho práce do-\nsáhla v celém hudebním světě práva mě-\nšťanského. V Paříži se Verdiho opera vzdor\nupomínky na text z opery Auberovy líbila.\nTamější kritika uvítala hudbu co značný\npokrok Verdiho, a v skutku zdá se, že\nskladatel v ní na jinou cestu vkročil, za-\nnechav po sobě mnoho důkazů svého ohyzd-\nného počínání. Jako Rossini ve svém\n„Vilému Tellu\", Bellini v „Puritanech\",\nDonizetti ve své „Favoritce\", tak také\nVerdi v této opeře obrací se na pokání.\nZvláště instrumentace svědčí o pravdivé\nvůli, by se k výši francouzských mistrů\npovznesli. Ostrost a nápadnost jest převlá-\ndající, však i jsou místa k nalezení, kde\nmnoho Verdi s jednoduchými prostředky\ndokázal. Toto platí (ač po prvním po-\nslechnutí nemožno určitěji souditi) o druhém\na třetím dějství. Zpěv věštkyně „Uiriky\", ter-\ncetto a kvintetto druhého, pak velká arie\n„Amelie\" a terzetto třetího dějství jsou\npráce, které nad jiné vynikají. I na kon-\ntrapunktistu sobě Verdi zahrál, o čem dů-\nkaz podává exposice praeludia, sestávající\nz motivů spiklých náčelníků Torna a Sa-\nmuela, jakož předvedení dvou rozličných\nmyšlenek prvního finále v jeden celek. Jen\nposlední arie, kterou Riccardo po zastře-\nlení zpívá, jest co do uspůsobení árii Ed-\ngara z Lucie podobna, a pro svou délku\nmálo prospěšná. V celku není možno za-\npřít! značný vliv Meyerbeera. Arci mnohO\nsprostoty a trivialnosti lze i zde jako v\njeho dřívějších operách nalezti, které tím\nvíce se od výše jmenovaných kusů liší. To\nplatí o prvním finále, o humoristickém\nsboru v třetím dějství a mnohých jiných\nmístech. Zdá se, že bez takových sprostot,\nkteré operní jeviště v taneční krčmu nebo\nv cirkus proměňují, nemůže Verdi aneb\njiní skladatelově italští svých krajanů ro-\nzehřát a uspokojili. Ostatně, jak již podo-\ntknuto, převládá v opeře pravdivá vůle\nskladatele, nadchnutá však na některých\nmístech až příliš způsoby Meyerbeera a\nfrancouzských mistrů vůbec.\nZe Solné hradu. (Noví sbormi-\nstři). Dne 5. t. m. odbýval zdejší zpě-\nvácký spolek „Liedertafel\", který 12 zpě-\nváků čítá, roční volbu představených. Co\nsbormistři byli zvoleni kapelník a ředitel\nMozartea H. Schlager co první a pan Fr.\nJelínek, Cech a archivář Mozartea, co\ndruhý sbormistr. Pan Jelínek zanáší se\ntéž komponováním česk ý ch sborů, aco\nnevidět snad v Praze nějaký uslyšíte.\n\nObzor umělecký.\nHudba. Pan J. F. Holzí z Pětiko-\nstelu oznámil v novinách před nedávnem,\nže má kadeř Beethovenovu. Následkem toho\nuveřejnil v Berlíně pan Maurice Schlesin-\nger v Badnu-Badnu, druhdy redaktor Pa-\nřížské „Gazette musicale,\" že nejen od\nBeethovena kadeř obdržel, nýbrž i od Che-\nrubiniho a Spontiniho.\n— Italská opera v Paříži připravuje\nnásledující opery: „Safo\" od Paciniho,\n„F u r i o s o\" od Donizettiho, „Se rva\npadrona\" od Pergolese a „Cosi fan\ntutte\" i „Don Juan\" od Mozarta.\n— V Koburku dávala se dne 25. pro-\nsince nová opera „Panna Orleanská\" od\nAnt. Langerta, v nížto skladatel zdatný\ntalent osvědčil. Co vzory tam ly mu Men-\ndelssohn a Wagner. K nejzdařilejším čí-\nslům náležejí arie a modlitba Johanny a\nfinále prvního aktu ; arie a duett (Anežka\na král) a závěreční sbor druhého aktu ;\nkomtett, korunovací pochod, finále třetího\naktu; scéna a duet (Lionel a Johaona)\narie a duet a závěreční arie čtvrtého aktu.\nPoslední akt je nejzdařilejsí. Snaha po ka-\nrakteristice se z větší části skladateli po-\ndařila. —\n— V Paříži zemřel dne 27. prosince\nAlexandr Boucher, výtečný houslista,\no němzto jsme v loni zajímavý výjev z\njeho života přinesli.\n— Gounodova pětiaktová opera „Krá-\nlovna Saba\" bude se dne 10. února v\nPaříži dávati. — Scénické vystrojení je\nprý velkolepé; jedna jediná dekorace k\nprvnímu aktu stojí 1500 franku.\n— Musikální obchodník Quidi ve Flo-\nrenci obstaral velmi elegantní kapesní\nvydání Meyerbeerových „Hugenot.\" Vy-\ndavatel obdržel za toto podivuhodné vy-\ndání medalii co čestnou cenu. —Ve velké\nopeře v Bruselu studuje se nová opera\n„Stella monti\" od Kettenusa, belgického to\nskladatele. Text je od Desmoulina a vzat\njest z klassického romanu „Zasnoubenci\"\nod Manzoniho. — V Londýně dává pianista\nArnošt Pauer, professor na kr. akademii,\nhistorické koncerty z oboru klavírní\nhudby. Mimo jiné hrál též| skladby če-\nských skladatelů: Tomáška, Lad.\nDuška, Černého, Moschelesa, Schul-\nil o fa atd.\n— V Londýně zemřel hotovitel pian,\njistý pan Broudwood, kterýžto kromě mno-\nhého movitého jmění, po sobě zůstavil\npouhou maličkost, kteráž neobnásí víc,\nnežli 350000 liber šterlinků, což jest dle\nnašich peněz půl čtvrtá milionů zlatých,\nale ve stříbře, ne v papírech.\nSochařství. Puškinův pomník, V\nPetrohradské akademii krásných umění jest\nnyní vzorek pomníku vystavěn, jenž má být\npostaven slavnému básníku ruskému Pu-\nškinu. Postava básníkova je hlavní a u\nprostřed celého skupení. Scény z nejvý-\ntečnějsích básní Puškina budou krášlit pod-\nstavec, na němž pomník státi bude.\n— Pomník jubilejní v Novgo-\nrodě. Již od několika let mluví se v Ru-\nsích i v Polště o pomníku, jenž má býti\npostaven v Novgorodě na památku založeni\nruské říše před 1000 lety. Dopisovatel Pe-\ntrohradský do „Times\" píše o něm : Po-\nmník ten bude z části čedičový, z části\nbroncový, 50' vysoký, v podobě zvonu,\nna památku onoho velikého zvonu, jenž\nněkdy visel ve svobodném Novgorodě a\nnyní se nalézá v Moskvě. Pásmo polovy-\npuklých řezb objímá spodní jeho díl; u\nprostřed je šestero skupenin ohromných;\ncelek ověnčen jest řeckým křížem, jejž\ndrží allegorická postava, představující pra-\nvoslavnou víru. U nohou jejích klečí osoba,\nvyznamenávající ruský národ, chráněna ští-\ntem, na němž jest orel dvouhlavý. V prv-\nním skupení je hlavní osobou Rurik, za-\nkladatel říše, v druhém Vladimír, pokře-\nstitel národa, v třetím Demeter Donský,\nosvoboditel jeho od Tatarův, ve čtvrtém\nvyniká Ivan III., zakladatel moskevského\ncarstsí, v pátém Michaje Fedorovič, první\nz R mianovcův, konečně v šestém Petr Ve-\nliký, óbnvoitel říše. V rytinách polovypuk-\nlých jest 107 osob: mužův zasloužilých\no národ ruský, v ohledu náboženském, vo-\njenském, literárním, uměleckém. Pomník\npostaven bude r. 1862 dne 20. srpna, ja-\nkožto na den výroční korunovace nyněj-\nšího císaře. Paměti hodno, že na pomníku\nnic není, co by se týkalo Polsky.\nStavitelství. Calzado staví nyní v Pa-\nříži pro italskou operu nový dům, jenž\nna vchodu Boulevardu Malesherbes zří-\nzen bude.\n— Stavba nového operního divadle ve\nVídni již počala. Řídícím stavitelem jest,\njak známo, architekt a městský stavitel-\nský mistr, náš krajan pan Hlávka; archi-\ntekti stavby jsou: vrchní stavitelský rada"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 157, "texte": "prof. E. van der Niill a prof. A. šlechtic\nSiccardsburg,\nMalířství. Malíř podobizen, H. Schef-\nfer v Paříži obdržel státní pensi roěně\n2500 franků.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.8", "debut_caractere": 5622, "fin_caractere_exclue": 5633, "texte": "Dur a moll."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.8", "debut_caractere": 6613, "fin_caractere_exclue": 7727, "texte": "Anekdoty o Garrikovi.\n1.\nJak určité Garrik znal výjev vášní až do\nnejmensího stupně, o tom svědčí skvéle násle-\ndující příběh: \"S velkou pravdivostí a při tom\npřece s jakousi vážností provedl jste úlohu opil-\nce, \" pravil on jednou k jislémn francouzskému\nherci, „jenom — dovolte abych Vám zde přece\nvytknul malou vadu — Vaše levá noha byla\npříliš střízlivá.\"\n2.\nJak uměl Garrik svým tělem vláduouti, to\ndosvědčuje následující anekdota, kterouž on sám\nvypravoval: Spisovatel „Tom Jonesa\" byl již\nzemřel, než se vydání jeho spisů ukončilo. I\nchtěla se také jeho podobizna k nim přidali a\nGarrik slíbil, že ji zaopatří. Odešel na to k své-\nmu příteli Hogarthovi a odebrav se u ného do\nvedlejšího pokoje zaobalil se do pláště, kterýž\nsi byl k tomu účeli s sebou přinesl a vzal na\nsebe úplné fisiognomii Fieldingovu. Změniv také\ntak svůj hlas, zavolal na to Hogartha, prose ho,\naby jej maloval. Hogarth užasnul, domnívaje\nse, že před sebou vidí Fieldinga živého. \"Po-\nspěš si, abys mne vymaloval!\" pravil na to\nGarrik. Hogarth to učinil, a to je podobizna,\nkterá v anglickém vydání před Fieldingovými\nspisy se nachází."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "21", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "—A.M.E. —", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.5", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 6120, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n—A.M.E.—\nZ Josefodolu* (Zpěv. spolek.)\nJosefodolský zpěvácký spolek uspořádal dne\n5. ledna 1862 v hostinci v Josefodole pě-\nveckou zábavu. Program obsahoval násle-\ndující sbory: 1) „Česká vlast,44 sbor a\nkvarlettní solo, hudba od J. N. Škroupa.\n2) „Milujme se,44 sbor od P. Jirgesa,\n3) „Kovářská,\" baritonové solo a sbor s\ndoprovázením forte-piana. Báseň od Dr.\nF. L. Riegra, hudba od Procházky. 4)\n„Cestující po vlasti,44 pochod, hudba od\nFr. Abta. 5) „Čechoslovan,44 sbor od J.\nPicka, hudba od V. Zavrtala, pak ně-\nmecké sbory od Titla, Procha, Heniga,\nSchmolzera a F. Lachnera.\n(Y-|-Z) Z Pardubic, 6. ledna 1862.\n(Vánoční stromek. — Kostelní\nskladby. — Hudební a pěvecká\nzábava. — Sv. Silvestr a Nový rok.\n— 5. ledna koncert.) Zajisté krásný\nzávod jest ten, kdež se úmyslně taká slav-\nnost uspořádá, kteráž nejen cit a celou\nbytost každého člověka ušlechtuje, a při\nkteré příležitosti chudobě se odpomáhá.\nTaká slavnost byla dne 23. prosince 1861\nve velké síni 1. reálné školy držána. Pě-\nkný „Vánoční stromek44 byl vystaven, o-\nkolo leželo na sta rozmanitých malých i\nvětších dárků k udílení chudým žákům a\nžákyň, a jak mile k večeru přátelé ma-\nličkých do síně se shromáždili, vystoupilo\nasi 40 {houslistů, realisté a žáci zdejší\nhlavní školy, a přednosli 1. oddělení „Dět-\nské ouvertury44 od J. Slavíka pod říze-\nním reálního učitele pana Frant. Jandy;\npo skončení následoval od obecenstva hojný\npotlesk. Pak byly od pp. učitelů holky\npředvedeny, zpívaly a deklamovaly, a po-\nsléze byly dítky dárky podíleny. Na* to\nprovozovala Pardubská kapella 2. oddělení\n„Dětské ouvertury,44 v němž také pasto-\nrální myšlénky půvabně protkány jsou.\nMladí junáci vykračovali si hrdinsky, neb\nbezpochyby myslili sobě, že věhlasný Pa-\nganini byl zrovna tak odměněn za jeho\nkouzelnou hru, jako snad oni. Nu! do-\npřejme chlapcům tuto oblažující obrazo-\ntvornost. Pak žáci z hlavní a reálné školy\nzpívali, deklamovali, a mezi těmi vzbudil\n61etý nadějeplný Bohuslav, syn váže-\nného učitele i horlivého národovce, p. Ma-\ntěje Kučery dlouhou a přece na slovo\nvzatou básní : „Ježíšek\" od Rozuma vel-\nkou pozornost. Realisté zpívali písně:\n„Kde domov můj44 od Škroupa, „Do-\nbrou noc\" od Hermana a posléze „N á-\nrodní hymnu44 od Haydna. Děti i\nrodiče se ubíraly se zářicím pohledem a\npřešťastnou myslí k svému domovu a u\njiných přítomných četných hostů bylo po-\nzorovali, že na ně slavnost hlahodatně ú-\nčínkovala. Toť jest našemu přičinlivému a\nvůbec milovanému řediteli p. Janu Ch m e-\n1 í k o v i co děkovati. — První vánoční\nsvátek se provozovala v děkanském chrámu\nPáně při zpívaných službách Božích velká\npastorální mše do D-dur od Zik. K o 1 e-\nšovského, ředitele kuru sv. Štěpána v\nPraze ; ofíertorium, klarinet a baryton-solo\nod Diabelliho; graduale, soprán a\nalt-solo od V i t á s k a. Hudbu vedl ře-\nditel kůru p. Václav Pospíšil a pro-\nvedení bylo při mnoho dilettantu dobré.\nDruhý vánoční svátek se provozovala pasto-\nrální mše od V. Horáka, ředitele kůru\nu matky Boží před Týnem v Praze* gra-\nduále a offertorium od R. F u h r e r a.\nByly to sice menší skladby, však výtečné\na dosáhly ještě uhlazenějšího a správněj-\nšího provedení nežli 1. svátek, t. j. na\nBoží hod. — Dne 29. cestovalo několik údů\nzdejšího zpěv. spolku za čestným pozváním\ndo blízkého sousedského Heřmanova\nMěstce, kdaž p. Steinich hudební a pě-\nveckou zábavu uspořádal. Zpívány byly\n3 sbory, totiž : a) „Utonulá44 od Křiž-\nko vského, b) „C i k á n i 44 od Vogla a c)\n„Na vlast44 od Jelena. Protože jen první\na poslední zkouška se odbývala, a sbory tak-\nřka jen „jednou vodou vyprány\nbyly,44 z příčiny té nemůže se arci o\npraecisnosti ani mluvit, avšak nemohu ne-\ntvrdit, že navzdor tomu od obecenstva\nsbory pochvalně přijaty byly. „Zvonky44\nhrál pěkně p. H o r á 1 e k, ředitel kůru v\nChrudimi ; p. Frant. J a nd a z Paidubic\nzpíval: „Srdce ztracené44 od Pivody, a\nmusel píseň samou opakovat. P. Steinich\nzpíval píseň od Hniličky: „Na výso-\nsti hvězdy svítí44 (Příloha k Daliboru).\nKoruna toho večera byl bez odporu Theo-\ndor Tomášek, kapelník v Litomyšli. Sly-\nšeli jsme od samého 3 kusy, a musíme\nvyznati, že větší jistoty, větší techniky i\nčistší vytříbenosti jsme od toho umělce od\nčasu, co jsme ho posléze slyšeli, pozoro-\nvali; byl také za svou cituplnou hru od\nobecenstva vícekráte štědře vyznamenán.\nDva momenly na tomto večeru nás pře-\nkvapili, a sice: 1. „Ferialní švingulaoe44\nse nemohla dávati, neb prý jeden pán kva-\npně účinkovati odřekl. 2. „Já jsem Če-\nška,\" deklamace z Lady nesměla se před-\nnášet, proto že bylo, jak veřejně p. Stei-\nnichem oznámeno, „od úřadu vyškrt-\nnuto.\" V hostinci u „Pivničku44 jsme se\npak výhorně bavili, načež Heřmanovu Městci\n— Sláva! — Na sv. Silvestra se dávalo\nTe Deum do C-dur od Alb. Maška, ře-\nditele kůru u sv. MikulášN v Praze. Na\nnový rok se opakovala velká pastorální\nmše od V. Horáka, byla ale velká pa-\nstorálo! mše od nesmrtelného Fiihrera\nurčená; za příčinou, že někteří diletanti\nhlavy bolení měli, upadl tento úmysl v ni-\nvec. Vždyť se to může vynahradit. — Po-\nsléze sdílím, že 5. ledna p. Th. Tomášek\nv Pardubském „Odeonu44 koncert uspořádal,\nkterýž přítomné hosté docela uspokojil. P.\nTomášek byl poleskem přijat, a stal se\nmiláčkem našeho obecenstva, zvláště krás-\nného pohlaví, neb i jeho zevnějšek jest\npříjemný. Při koncertu podporovali ho te-\nnorista p. Tomšu, baritonista p. Janda\na pianista p. Šrůtek.\nZe Skuce. (Beseda). Ve čtvrtek\ndne 26. prosince m. r. uspořádali zdejší p.\naktuar P—, p. P. V— a několik zdejších\nštudujících besedu. Pri besedě té predne-\nšeny byly deklamace od slečny A. P—, si.\nA. Ry— a některých pp. študujících; p. ak-\ntuar a z vůkolí se sešlí pp. učitelové přednesli\nněkolik krásných písní vůbec zdařile a\nplynně. Bylo to krásné podívání, jak se\nnaše dívky v slovanských šněrovačkách a\njim po boku naši jonáci v čamarách po\nsále procházeli. Když se beseda ukončila,\nzazpívala rozjařená společnost jednohlasně\n„Hej Slované44 a „Kde domov můj.44 —\nČistý výnos besedy věnován jest na ná-\nrodní divadlo. Podobné zábavy jsou u nás\njen zřídka, kojíme se ale tou nadějí, že\nse v nastávajícím masopustě více takových\nzábav uspořádá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "21", "page_fin": "22", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5.2", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "S", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.5", "debut_caractere": 6122, "fin_caractere_exclue": 7693, "texte": "Z ciziny.\n\nZ Možíře. (Pohřeb českých hudebníků.)\nZnám jsou Vám události Varšav-\nské. Však nejen tam, ale všude, po všech\nkrajinách Polsky se nelidské výjevy ruské\nvlády opakujou. Vznešený zpěv, krásný hymn\n„Bože cos Polské\" jest příčinou, že chrá-\nmy zavřeny, jich strážcové knězi v Sibiř\nposláni a lid upoutaný v tmavá vězení\nuvržen. I já byl svědkem takového ná-\nrodního aktu v blízkém městečku Možíři.\nZpívalť se tam jednoho dne v kostele po\nmši tento hymnus, kdežto jsem na varhany\nhrál — a za to se stal oblíbeným; pro-\njeviliť mi dík tím, že, když jsem tam\nkoncertoval, místnost byla přeplněna. O\nMožíři Vám ale ještě něco pěkného povím\na přál bych, byste to uveřejnil v „Dali-\nboru,44 neb se to týká českých hudebníku.\n— Jest vůbec známo, že čeští hudeb-\nníci v celém světě ctěni, zvláště ale v\nRusku velmi dobře placeni bývají. Toho\ndůkazem nová připadnost, kteráž přede-\nšlého roku se stala. Přislat totiž v ma-\nsopustě společnost ceských hudeb-\nníků do městečka. Jeden z nich one-\nmocněl a Možířští ho do nemocnice bez-\nplatně přijali, on ale umřel. Sebralit do-\nstatečnou částku peněz a vystrojili mu pě-\nkný pohřeb. Byl jsem přítomen, těšilo\nmne velice, jak mnoho soucitu objevili, ne-\nzapomínajíce uprostřed strastí svých na\nnešťastného. Při pohřbu se zúčastnilo mnoho\nlidstva, professoři a študenti; kněz nad.\nhrobem vylíčil ohnivými slovy poslední dobu\nživota zemřelého, pravil, s jakou bolestí\nse loučil s dálnou vlastí .... a pomodliv\nse „Otce náš44 první z přítomných hodil\nhrudu na černou rakev, skropenou slzou\npřátelskou! V krátkém čase rozloučili se"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 384, "texte": "sě světem ještě jiní dva. Obyvatelé města\npoloživše na jich hroby zelený věnec, se-\nbrali značnou částku peněz ku podpoře si-\nrotku zemřelých otců; hudebníci ostatní se\nsmutnou zprávou se vrátili do Cech. A\nkdo se ukázal býti tak šlechetným? Po-\nláci! od Rusů toho nečekejte. Bývám ča-\nstěji v Možíři na návštěvě, nejednou jsem\nslzy vyloudil Polákům naši písní „Kde do-\nmov můj ?\"\n\nS."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "22", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5.3", "titre_corps": "Petrohrad (Verdiho nová opera", "titre_sommaire": "Petrohrad (Verdiho nová opera", "signature_source": "B—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.6", "debut_caractere": 386, "fin_caractere_exclue": 3670, "texte": "B—\nPetrohrad (Verdiho nová opera\n„Un Ballo in Maschera.\") Verdi vzal\nk této opeře látku od Srcibe: „Gustav III.\"\nnebo: „Bálová noc\", která jak známo od\nAubera v hudbu uvedena a od ruské zdejší\noperní společnosti pod jmenem „Tonzaro\"\nse provozuje. I u Verdiho jest děj z Stock-\nholmu do Bostonu, střediště severoameri-\nkanského boje pro svobodu, přenešen, a\n„Riccardo hrabě z Varvichu,\" Bostonský\nguvernér, převzal roli Gustava III. a jeho\nsekretář „Renato\" úlohu hraběte Ankar-\nstroma. Švédští náčelníci celého spiknutí,\nhrabata Horn a Ribbing přeměnění jsou v\nprosté osoby „Samuel\" a „Tom\". Jinak\nzůstala celá událost, jak jí Seribe vy-\npravuje. Že italští skladateiové starších li-\nbrett od výtečných předků v hudbu uve-\ndených, opět nyní užívají, jest vůbec známá\nvěc. I Rossini složil svou komickou a mi-\nstrně provedenou práci „Lazebník Sevilský\"\ndle opery Paisiellovy; arci byla tato práce\nprvní večer od přívrženců Paisiellových pro\ntuto smělost vypískána, co však tím více\npomohlo Rossinimu; neboť jeho práce do-\nsáhla v celém hudebním světě práva mě-\nšťanského. V Paříži se Verdiho opera vzdor\nupomínky na text z opery Auberovy líbila.\nTamější kritika uvítala hudbu co značný\npokrok Verdiho, a v skutku zdá se, že\nskladatel v ní na jinou cestu vkročil, za-\nnechav po sobě mnoho důkazů svého ohyzd-\nného počínání. Jako Rossini ve svém\n„Vilému Tellu\", Bellini v „Puritanech\",\nDonizetti ve své „Favoritce\", tak také\nVerdi v této opeře obrací se na pokání.\nZvláště instrumentace svědčí o pravdivé\nvůli, by se k výši francouzských mistrů\npovznesli. Ostrost a nápadnost jest převlá-\ndající, však i jsou místa k nalezení, kde\nmnoho Verdi s jednoduchými prostředky\ndokázal. Toto platí (ač po prvním po-\nslechnutí nemožno určitěji souditi) o druhém\na třetím dějství. Zpěv věštkyně „Uiriky\", ter-\ncetto a kvintetto druhého, pak velká arie\n„Amelie\" a terzetto třetího dějství jsou\npráce, které nad jiné vynikají. I na kon-\ntrapunktistu sobě Verdi zahrál, o čem dů-\nkaz podává exposice praeludia, sestávající\nz motivů spiklých náčelníků Torna a Sa-\nmuela, jakož předvedení dvou rozličných\nmyšlenek prvního finále v jeden celek. Jen\nposlední arie, kterou Riccardo po zastře-\nlení zpívá, jest co do uspůsobení árii Ed-\ngara z Lucie podobna, a pro svou délku\nmálo prospěšná. V celku není možno za-\npřít! značný vliv Meyerbeera. Arci mnohO\nsprostoty a trivialnosti lze i zde jako v\njeho dřívějších operách nalezti, které tím\nvíce se od výše jmenovaných kusů liší. To\nplatí o prvním finále, o humoristickém\nsboru v třetím dějství a mnohých jiných\nmístech. Zdá se, že bez takových sprostot,\nkteré operní jeviště v taneční krčmu nebo\nv cirkus proměňují, nemůže Verdi aneb\njiní skladatelově italští svých krajanů ro-\nzehřát a uspokojili. Ostatně, jak již podo-\ntknuto, převládá v opeře pravdivá vůle\nskladatele, nadchnutá však na některých\nmístech až příliš způsoby Meyerbeera a\nfrancouzských mistrů vůbec.\nZe Solné hradu. (Noví sbormi-\nstři). Dne 5. t. m. odbýval zdejší zpě-\nvácký spolek „Liedertafel\", který 12 zpě-\nváků čítá, roční volbu představených. Co\nsbormistři byli zvoleni kapelník a ředitel\nMozartea H. Schlager co první a pan Fr.\nJelínek, Cech a archivář Mozartea, co\ndruhý sbormistr. Pan Jelínek zanáší se\ntéž komponováním česk ý ch sborů, aco\nnevidět snad v Praze nějaký uslyšíte."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "22", "page_fin": "23", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5.4", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.6", "debut_caractere": 3672, "fin_caractere_exclue": 7840, "texte": "Obzor umělecký.\nHudba. Pan J. F. Holzí z Pětiko-\nstelu oznámil v novinách před nedávnem,\nže má kadeř Beethovenovu. Následkem toho\nuveřejnil v Berlíně pan Maurice Schlesin-\nger v Badnu-Badnu, druhdy redaktor Pa-\nřížské „Gazette musicale,\" že nejen od\nBeethovena kadeř obdržel, nýbrž i od Che-\nrubiniho a Spontiniho.\n— Italská opera v Paříži připravuje\nnásledující opery: „Safo\" od Paciniho,\n„F u r i o s o\" od Donizettiho, „Se rva\npadrona\" od Pergolese a „Cosi fan\ntutte\" i „Don Juan\" od Mozarta.\n— V Koburku dávala se dne 25. pro-\nsince nová opera „Panna Orleanská\" od\nAnt. Langerta, v nížto skladatel zdatný\ntalent osvědčil. Co vzory tam ly mu Men-\ndelssohn a Wagner. K nejzdařilejším čí-\nslům náležejí arie a modlitba Johanny a\nfinále prvního aktu ; arie a duett (Anežka\na král) a závěreční sbor druhého aktu ;\nkomtett, korunovací pochod, finále třetího\naktu; scéna a duet (Lionel a Johaona)\narie a duet a závěreční arie čtvrtého aktu.\nPoslední akt je nejzdařilejsí. Snaha po ka-\nrakteristice se z větší části skladateli po-\ndařila. —\n— V Paříži zemřel dne 27. prosince\nAlexandr Boucher, výtečný houslista,\no němzto jsme v loni zajímavý výjev z\njeho života přinesli.\n— Gounodova pětiaktová opera „Krá-\nlovna Saba\" bude se dne 10. února v\nPaříži dávati. — Scénické vystrojení je\nprý velkolepé; jedna jediná dekorace k\nprvnímu aktu stojí 1500 franku.\n— Musikální obchodník Quidi ve Flo-\nrenci obstaral velmi elegantní kapesní\nvydání Meyerbeerových „Hugenot.\" Vy-\ndavatel obdržel za toto podivuhodné vy-\ndání medalii co čestnou cenu. —Ve velké\nopeře v Bruselu studuje se nová opera\n„Stella monti\" od Kettenusa, belgického to\nskladatele. Text je od Desmoulina a vzat\njest z klassického romanu „Zasnoubenci\"\nod Manzoniho. — V Londýně dává pianista\nArnošt Pauer, professor na kr. akademii,\nhistorické koncerty z oboru klavírní\nhudby. Mimo jiné hrál též| skladby če-\nských skladatelů: Tomáška, Lad.\nDuška, Černého, Moschelesa, Schul-\nil o fa atd.\n— V Londýně zemřel hotovitel pian,\njistý pan Broudwood, kterýžto kromě mno-\nhého movitého jmění, po sobě zůstavil\npouhou maličkost, kteráž neobnásí víc,\nnežli 350000 liber šterlinků, což jest dle\nnašich peněz půl čtvrtá milionů zlatých,\nale ve stříbře, ne v papírech.\nSochařství. Puškinův pomník, V\nPetrohradské akademii krásných umění jest\nnyní vzorek pomníku vystavěn, jenž má být\npostaven slavnému básníku ruskému Pu-\nškinu. Postava básníkova je hlavní a u\nprostřed celého skupení. Scény z nejvý-\ntečnějsích básní Puškina budou krášlit pod-\nstavec, na němž pomník státi bude.\n— Pomník jubilejní v Novgo-\nrodě. Již od několika let mluví se v Ru-\nsích i v Polště o pomníku, jenž má býti\npostaven v Novgorodě na památku založeni\nruské říše před 1000 lety. Dopisovatel Pe-\ntrohradský do „Times\" píše o něm : Po-\nmník ten bude z části čedičový, z části\nbroncový, 50' vysoký, v podobě zvonu,\nna památku onoho velikého zvonu, jenž\nněkdy visel ve svobodném Novgorodě a\nnyní se nalézá v Moskvě. Pásmo polovy-\npuklých řezb objímá spodní jeho díl; u\nprostřed je šestero skupenin ohromných;\ncelek ověnčen jest řeckým křížem, jejž\ndrží allegorická postava, představující pra-\nvoslavnou víru. U nohou jejích klečí osoba,\nvyznamenávající ruský národ, chráněna ští-\ntem, na němž jest orel dvouhlavý. V prv-\nním skupení je hlavní osobou Rurik, za-\nkladatel říše, v druhém Vladimír, pokře-\nstitel národa, v třetím Demeter Donský,\nosvoboditel jeho od Tatarův, ve čtvrtém\nvyniká Ivan III., zakladatel moskevského\ncarstsí, v pátém Michaje Fedorovič, první\nz R mianovcův, konečně v šestém Petr Ve-\nliký, óbnvoitel říše. V rytinách polovypuk-\nlých jest 107 osob: mužův zasloužilých\no národ ruský, v ohledu náboženském, vo-\njenském, literárním, uměleckém. Pomník\npostaven bude r. 1862 dne 20. srpna, ja-\nkožto na den výroční korunovace nyněj-\nšího císaře. Paměti hodno, že na pomníku\nnic není, co by se týkalo Polsky.\nStavitelství. Calzado staví nyní v Pa-\nříži pro italskou operu nový dům, jenž\nna vchodu Boulevardu Malesherbes zří-\nzen bude.\n— Stavba nového operního divadle ve\nVídni již počala. Řídícím stavitelem jest,\njak známo, architekt a městský stavitel-\nský mistr, náš krajan pan Hlávka; archi-\ntekti stavby jsou: vrchní stavitelský rada"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 147, "texte": "prof. E. van der Niill a prof. A. šlechtic\nSiccardsburg,\nMalířství. Malíř podobizen, H. Schef-\nfer v Paříži obdržel státní pensi roěně\n2500 franků."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "24", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.7", "debut_caractere": 149, "fin_caractere_exclue": 157, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "23", "page_fin": "24", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5.5.1", "titre_corps": "Divadlo. V neděli dne 12. t. m. provozovaly", "titre_sommaire": "Divadlo. V neděli dne 12. t. m. provozovaly", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.7", "debut_caractere": 159, "fin_caractere_exclue": 7923, "texte": "Divadlo. V neděli dne 12. t. m. provozovaly\nse ve prospěeh pana Pokorného\ndvě nové původní veselohry a sice: „Ve-\nselohra\" od Fr. Jeřábka a „Veselý\npohřeb\" od Václ. Vleka, z nichžto první\npříznivého výsledku dosáhla. Jeřábkova ve-\nselohra vyniká dobrými situacemi a dosáhne\nvždy, ačkoliv v ní svěží humor první roli\nnehraje dobrého výsledku. Vlčkův „Veselý\npohřeb\" byl bez všeho úspěchu proveden.\nVe čtvrtek dne 10. t. m. dávala se tra-\ngedie „Marie Stuartka\", v nížto sl.\nLibická v titulní úloze pohostinsku\nvystoupila. Sl. Libická je co do zevnějšku\npěkný divadelní zjev. Máť ve hře již zna-\nčnou rontinu, anto již 2 leta při kocov-\nnické společnosti pana Štandery s dobrým\nvýsledkem účinkovala. Sl. Libická provedla\nsvou úlohu slušně a bude zajisté vítanou\nakvisicí pro obor sentimentálni, kamž or-\nganem svými přikázána jest. Paní Kolá-\nřová provedla úlohu Alžběty s obvyklou\nobratností. Včera provozovala se ve pro-\nspěch pana Waltera „Lesní panna\" od\nJ. K. Tyla.\n— Výbor sboru pro zřízení če-\nského národního divadla odbýval\nv pondělí u přítomnosti skoro všech svých\noudů za předsedání Palackého, poněvadž\njindy vždycky přítomný předseda p. M. Ber-\nger tenkráte přijíti nemohl. Sekretář po-\ndal zprávu, že téměř všickni do sboru zvo-\nlení pánové volbu ochotně přijali, a i ti,\nkteří ji přijmouti nemohli, svědci v prí-\npisech, že snahy sboru vším jiným spůso-\nbem podporovali budou, mezi nimiž hrabě\nHanuš Kolovrat-Krakovský, hrabě Valdstein,\nhrabě Otakar Černín. Ochotně volbu při-\njali mezi jinými též kníže Karel Schwar-\nzenberg, hrabě Clam-Martinic, hrabě Jan\nHarach, baron Aehrenburg, hrabě Jindřich\nChotek. Kníže Lobkovic ještě nedal od-\npověď, doufáme však, že, jakožto jeden z\nnejstarších šlechticů českých rád přistoupí.\nV poslední době (tedy za ne celý rok) při-\njalo se 5233 zl. z příspěvků beze všeho\nvybízení zaslaných, což ovšem dobrou na-\nději podává, až se sbírky řádně zavedou.\nHlavně se jednalo o některých článcích\nstatut, které za předešlého systému k při-\njmutí nařízeny byly. Jmenovitě ten, že si\nsbor nemohl voliti sám sběratele, a vázán\nbyl na představené v obcích, z nichž se\njich málo k tomu hodilo, a ještě méně\nchuti mělo. Příští valné shromáždění sboru\nustanoveno na pondělek dne 27. ledna o\n4. hodině. Výbor bude k vůli sestavení\nprogramu pro valné shromáždění odbývati\nještě jednu schůzku.\n— Karlínský chrám. V příčině\ntisícileté památky zvěstování křesťanství\nSlovanům svatým Cyrillem a Metodě-\njem, kteráž napřesrok slaviti se má, opě-\ntuje „Pozor\" loňské provoláuí hraběte Jana\nHarracha o zavedení obecných sbírek, aby\nKarlínský kostel sv. Cyrilla a Metoděje\ntaké uvnitř k této slavnosti důstojně zří-\nzen a vyozdoben býti mohl. Neboť zajisté\njest věcí nanejvýš žádoueí, aby k této ve-\nlepamátné slavnosti dokonán byl první\nchrám v Cechách těmto věrozvěstům a do-\nbrodincům Slovanstva zasvěcený. Kostel\nKarlínský je zvenčí už sice dohotoven,\nuvnitř však potřebí jest oltářů, kazatelny,\nvarhan, křtitelnice atd.\nv\n— Ředitelství jednoty k zacho-\nvání a dostavení chrámu Svato-\nvítského na hradě Pražském odbý-\nvalo dne 9. t. xn. první letošní schůzi\nsvou. Ze zpráv, podaných pokladníkem, vy-\njímáme, že při konci minulého roku jmění\njednoty obnášelo 26.398 zl. lo kr., jež\nvydáním na boudu kamenickou a jiné pří-\npravné práce opět na 23562 zl. 24. kr.\nsešlo. Zároveň oznámeno, kterak se zmáhá\núčastenství a údňv přibývá ke spolku. JV*\ncísař připověděl, že chce podporovali ta-\nkové krásné dílo. Nových údův během mě-\nsíce prosince m. r. přihlásilo se 17, mezi\nnimiž jest náš slavný Palacký. Co se do-\ntýče nových přínosů v, jmenovali sluší žáky\nna české reální škole, kteří mimo roční\nsvůj příspěvek 59 zl. složili; dále 200 zl.,\njež nejmenovaný kněz jednoté saslal. —\nCo se týká uzavření v dotčené schůzi uči-\nněných, podotýkáme, že ředitelstvo nyní\nusiluje přede vším o rozšíření spolku a o\nrozmnožení podporovatelů jeho. Za tou pří-\nv\nčinou sbírají se jednatelé a údové. Ředitel-\nstvo, jemuž byli nejd. pp. biskupové m. r.\npřipověděli všelikou pomoc, za touž příči-\nnou obrátilo a obrátí se s prosbou ku\nšlechtě a velkozemanům, k opatům klá-\nšterů, k biskupům ve vlastech sousedních,\nk zemskému sněmu a k samému králi. Ne-\npochybujem, že všady dostane se mu po-\ntřebné štědré podpory. — Konečně je nám\nse zmíniti o dvou mnohoslibných úkazech.\nPan kanovník dr. Průcha totiž oznámily že\nse nabídl dobrodinec, jenž chce obětovati\nněkolik set na okna ze skla malovaného\ndo drahocenné kaple sv. Václava. Zároveň\nse má v řečené kapli nad hrobem sv. vé-\nvody vzdělati nový otlář, na němž by pak\nse postavila nejstarší socha sv. Vácslava,\nkrásné to dílo Arlerovo ze 14. věku. Po-\nsléze sděleno, že hr. Klam-Martinic hodlá\nna svůj náklad obnoviti kapii Martinickoo,\npřed věky zařízenJU od předku jeho.\n— Jednota přátel chrámové\nv\nhudby v Cechách měla dne 31. pros.\nodpoledne na Staroměstské radnici výroční\nsvou schůzku za předsednictví pana dra.\nMayera. Z jednatelské zprávy vyjímáme\nnásledující: Počet členů zrostl za ten rok\nze 340 na 380, čeho hlavní má zásluhu\np. farář u sv. Trojice, P. Novotný. Počet\nžáků varhanické školy postoupil ze 235\nna 292, tedy o 72. Rádných žáků bylo\nv 1. ročníku 28, v 2. 26; českých čeka-\ntelů učitelství v 1. ročníku bylo 77, v 2.\n75; německých čekatelů v 1. ročníku 45,\nv 2. 31. Denně učilo se 7 hodin. Kon-\ncem roku 1860 zůstalo v kase jednoty\n6624 zl. 21 y2 kr. Za ten rok bylo příjmů\n2595 zl. 89 krejc. (v čem je vpočtěno\n210 zl., jež náboženský fond jednotě po-\nskytuje); výdaje činí 2181 zl. 14 krejc.,\nzbývá tedy v pokladnici 7038 zl. 96 % kr.\nK návrhu p. inístodržitelského rady Kling-\niera zakoupí si jednota pětistozlaíový los\nz r. 1860, aby mohla vyhráli. Za čestné\nčleny byli zvoleni pp. ředitel varhanické\nškoly Krejčí, ředitel kůru Horák, var-\nhaník A. Proks ch v Liberci a paní\nS chrni dt-Pr o cház ko vá. Losem byli\nvyloučeni z výboru pp. dr. Kaňka, dr.\nAmbros, dr. Mudroch a stavovský ředitel\nregistratury Erben. Z těch byli opět zvo-\nleni pp. doktoři Mudroch a Ambros a pan\nErben a nově zvolen p. dr. Tragy.\n— Nový obraz. Vážený náš učenec\na umělec kněz Rupert Přecechtěl řádu Ser-\nvitského vydal opět velmi úhledný obraz,\nkterý by u nás v žádné síni besední chy-\nběti neměl. Jest to skupení českoslovan-\nských výtečníků dobře sestavené a do po-\ndrobná vyvedené. Obsahuje podobizny Karla\nIV., Arnošta z Pardubic, dějepisců Kosmy\na Františka Pražského, básníka Davida\nVlasatého z Hlavačova, Jana Jesenského,\nv '\nVavřince ze Spanova, Jakuba Pontana\n(Spanmúllera), Jeronýma Himheima, uče-\nného opata Strahovského, Viléma Slavaty\nz Chlumu, Krištofa Kyblína z Waffenburka,\nTomáše Pěšiny z Čechorodu a Bohuslava\nBalbína. Bylo by přáti, aby se naši knih-\nkupci horlivě ujali o rozšiřování těchto\nobrazů páně Přecechtělových, v nichž se\npokračovali bude. Pan Přecechtěl ohlásil\npozvání ku předplacení na toto první a na\nv brzku následující druhé a třetí skupení\nčeskoslovanských výtečníkův, které 3 zl.\n30 kr. obnáší, když brzo na něho do Pešti\nfranko se zašle. Druhé skupení vyjde v\núnoru, třetí v dubnu. Jednotlivé skupení\nmimo předplacení stojí 1 zl. 60 kr. To\nje i cena knihkupecká. Vydavatel „Česko-\nslovanských výtečníkův\" podobiznu děje-\npisce Paprockého, také Klena Rozkocha-\nného Slováka, Moravana Jana Milice Kro-\nměřížského hledá, kdo o nich ví, ať ráčí\nvydavateli zvěstovati, kde se nachází.\n(Lum.)\n— Na slovo vzatý malíř pan Jan\nQu a st, který se as před půl letem z Var-\nšavy do své vlasti navrátil, dokončil, jsa\npeněžitě od umění miilovného pana Št oč-\nka, měšťana Pražského podporován, velko-\nlepé malby na skle k oknu chrámovému,\nkteréžto mimo krásné a velice vkusné mo-\nsaiky obsahuje mistrovský malovaný obraz\n„Na nebe vzetí panny Marie\" dle\nTiziana. Okno toto jest 30 střevíců vy-\nsoké a bude co nevidět veřejně vystaveno*\nObraz tento může směle s nejlepšími obrazy"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5620, "texte": "na skle od Mnichovských mistru závoditi\na kojťme se naděj®, že některý český bo-\nhatýr nezamešká, vlasti naši ho zachovati.\n— Podobizny pana purkmistra Er.\nPštrossa, českého poslance v říšské radě\npana Josefa Machácka a hraběte Jindřicha\nz Clam-Martiniců, vyjdou tyto dni u J. Far-\nského, jehož neobyčejná činnost uznání\nzasluhuje.\n— Malíř p. Kouthký, nejdoved-\nnější z nynějších dekoračních malířů ra-\nkouských, jest místo malíře Kasmanna pro\nzdejší divadlo získán. Spatříme tedy bohdá\nopět malby umělecké ceny.\n— Malíř pan Karel Jav8rek\nmaluje větší obraz, představující zavraž-\ndění důvěrníků vévody z Friedlandu: Vi-\nléma hraběte Trcky a Kristiána z Ilova na\nzámku chebském.\n— Fotografie. Velezajímavý pokus\npodařil se našemu malíři podobizen a toho\nčasu i nejpřednějsimu fotografovi, p. Janu\nBrandeisovi. Vyvedl totiž večerního času\npři elektrickém světle velmi zdařilou kopii\nv životní velikosti menšího fotografického\nobrazu. Mnozí se o cos podobného po-\nkoušeli, ale žádnému se to posud nepo-\ndařilo tak, jako panu Brandeisovi, jehož\nfotografická dílna „v jámě\" velkého úča-\nstenství dochází, zvláště u vznešenějšího\nobecenstva, která si u velkou oblibu bere\nfotografie, panem Brandeisem vyvedené bar-\nvami pastelovými, v nichž teď dozajista v\ncelém Rakousku soka nemá. (L.)\n— Podobizny. Z umělecké dílny p.\nJ. Farského vyjdou tyto dni velmi krásné\nmalé podobizny Jena Husa, Jana Rokyca-\nny, Jana Amosa Komenského a Petra Chel-\nčického, jimž nášledovati bude rada po-\ndobizen jiných slavných mužů nárnda če-\nského ze starší doby. Při tomto chvali-\ntebném podniknutí učiněno praktické a\npovšimnuti hodné opatření, že na zadní\nstránce každé jednotlivé podobizny zároveň\nvytištěn bude stručný životopis vyobraze-\nného.\n— Malíř historických předmě-\ntů Trenkwald, jehož historické malby\nna obmítce v Rudolfově letohrádku za král.\nhradem Hradčany k nejlepším toho druhu\nv\nnáležejí, navrátil se z Říma, kdež užíval\npo několik let mu udělené nadací, nyní\ndo Vídně. Trenkwald jest jeden z nejvý-\ntecnějších žáků Rubena, bývalého ředitele\nnměleeké akademie pražské, nyní ředitele\nc. k. akademie umění ve Vídni.\n— Velké poprsí sádrové našeho zvěč-\nnělého Vácslava Krolmusa velmi zdařile\nu životní velikosti shotovil dovedný umě-\nlec, pan Jos. Effenberger mladší, jenž dříve\njiž vyvedl podobná poprsí Jiřího Poděbrad-\nského, Karla IV., Veleslavína Komenského,\nJungmanna, Hanky, skladatelele Františka\nŠkraupa, Palackého a Riegra.\n— Národní beseda odbývati se\nbude dne 6. února. 0 přípravy velkolepé\npečuje výbor, záležející z chovancův vyš-\nších škol Pražských. Do besedy zve se vý-\nhradně poštou, kterýžto způsob v Paříži a\nve Vídni jest v obyčeji, a jejž dotčený vý-\nbor hodlá zavésti také v Praze. Čistý vý-\nnos besedy určen jest k nadaci Palackého.\n— Ples Pražský ch knihti-\nskařů. Typografové Pražští uspořádají\nna den 19. února pospolitý ples, jehož či-\nstý výnos věnován jest fondu všeobecné\nPražské podporovací kasy pro onemocnělé\nsoudruhy jejich, která co nejdříve v život\nvstoupiti má. Uznávajíce nutnou potřebu\nspolkování takových nejen zde, nýbrž vů-\nbec, přejeme chvalnému podniknutí tomuto\nod srdce dobrého výsledku.\n— Bratří H ř í m a 1 o v é , žáci Praž-\nského konservatoria, s velkým prospěchem\nkoncertovali v kvartettních zábavách v Rot-\nterdamu, které známý koncertmistr Rap-\npoldi uspořádal.\n— Známý moravský hudeb-\nník Mareček, ředitel opery v Americe,\nbyl na své cestě z Mexika do Vera Cruze\nod loupežníků zajat a několik dní až do\nvyplacení zadržen.\n— Letní divadlo ve Pštrosově za-\nhradě jest tyto dny rozebráno a odstra-\nněno , poněvadž pro svou chatrnosf dále\nupotřebiti se nedá.\n— Čeští hudebníci v Charkově.\nv\nPotěšitelné jest, že i Cechové v Char-\nkově přibývající, nejvíce hndebníci, hlásí\nse upřímně k národu svému, scházejíce se\nna přátelské b esedy. Co nejdříve hodlá\ntam několik výtečných hudebníků českých\ndávat koncert, na kterém se i národní\npísně české zpívati budou. (Hl.)\n— „Lada,\" polka od Ferd. Hellera,\nvyšla tyto dni co příloha k časopisu „Ladě.\"\nPolka tato vyniká živostí rhytmu a vkus-\nným bassovým doprovázením; v triu za-\nvitá jest národní píseň „Ode mlýna k há-\nječku,\" kteráž se rozkošně vyjímá;\n— Pan Alois Sokol ze Sobotky,\njenž rozličnými hudebními skladbami skvělé\nnadání osvědčil, z jehož dosud nevydaných\nprací jen „Slavii\" podotýkáme, o níž ne-\ndávno učiněna ve veřejných listech zmínka,\ndokončil zpěvohru, jejíž předmětem jsou\n„obrazy zc života českého.\" Jak z přátelské-\nho listu se dovídáme, mešká nyní v Rusku\nblíže-staroslavného Kyjeva.\n— Staré písně. Karel Jaromír Er-\nben vypravuje ve svých „Nápěvech pro-\nstonárodních písní českých\" následující pi-\nkantní událost: „V Budějovicku podařilo\nse mi od jednoho starého houslisty ze\nSvaté Koruny, neb jak tam vůbec říkají,\n„z Kláštera\" dostati ku přepsání sbírku\n160 starých písní hospodních i s nápěvy,\nkterou zdědil po svém otci, též hudci hu-\nspodním, a nemálo sobě na ní zakládal.\nPři jedné jich, totiž „Sedlák z Prahy jede,\nbylo poznamenání, že jeden sedlák jmenem\nHarazím, nedaleko Svaté Koruny domo-\nvem, dal jí sobě leta 1609 zahráti v ko-\nstele klášterském na varhany, které zří-\ndiltehdejší opat Dr. Valentin Schonbeck:\ndaroval totiž ten sedlák na nové varhany\nKlášterské 30 zlatých, přitom si vyžádal,\naž budou hotovy, aby mu na ně nejprvé\ntu písničku zahráli. „Tak nám o tom naši\ntátové po vídávali, že se v skutku stalo,\"\ndokládá nadřecené poznamenání.\n— Alex. Dreyschock uspořádal dne\n18. t. m, ve Vídni čtvrtý svůj kon-\ncert, v němž koncerř G-moll od Mendels-\nsohna, koncertní kus od Webra s orke-\nstrem, pak své skladby nocturnu „Souvenir\nde Noderney\" a rhapsodii přednáJel, jak,\nnetřeba podotýkatí."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5.6", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.8", "debut_caractere": 5622, "fin_caractere_exclue": 5633, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5.6.1", "titre_corps": "(Bedřich Velký a Graun.) Král Bedřich", "titre_sommaire": "(Bedřich Velký a Graun.) Král Bedřich", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.8", "debut_caractere": 5635, "fin_caractere_exclue": 6611, "texte": "(Bedřich Velký a Graun.) Král Bedřich\nrozkázal kapelníku Graunovi, aby hned\nzkoušku k své nové opeře předsevzal, jelikož\npři generální zkoušce, která teprv za několik\ndní býti měla, nebude moci býti přítomen.\nGraun tak učinil a zkouška zaěala.\nKrál omrzelý nechal sobě partituru dáti a\npřeškrtl několik stránek. Graun byl pokojný\naž do konce.\n„Všecko, co jsem přeškrtl, musí se změ-\nnili, « pravil konečné král, není to hodné a ne-\nlíbí se mně!\"\n„Je mi líto,\" odvětil Graun, wavšak nezmě-\nním žádné noty, neboť pozejtří je generále!\nzkouška a až do toho času není možno, ně-\nčemu novému se naúciti — a pak mám ješté\ndůležitější důvod; ale to jen mohu královské\nMajestátnosti říci, bude-ii milostivější!\"\n„Graune!« zvolal Bedřich. \"Nejsem a ne-\nbyl jsem nikdy k němu nemilostivým a pročež\nchci hned jeho důvod slyšeti.\"\n\"Nuže tedy!« odpověděl Graun, vzav svou\npartituru do ruky: „Nad tímto jsem já králem!íC\nKrál se usmál a pravil laskavé : \"Má pravdu,\nzůstane vše při starém!\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-01-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-01-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-01-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "24", "page_fin": "24", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.2.5.7", "titre_corps": "Anekdoty o Garrikovi.", "titre_sommaire": "Anekdoty o Garrikovi.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.8", "debut_caractere": 6613, "fin_caractere_exclue": 7727, "texte": "Anekdoty o Garrikovi.\n1.\nJak určité Garrik znal výjev vášní až do\nnejmensího stupně, o tom svědčí skvéle násle-\ndující příběh: \"S velkou pravdivostí a při tom\npřece s jakousi vážností provedl jste úlohu opil-\nce, \" pravil on jednou k jislémn francouzskému\nherci, „jenom — dovolte abych Vám zde přece\nvytknul malou vadu — Vaše levá noha byla\npříliš střízlivá.\"\n2.\nJak uměl Garrik svým tělem vláduouti, to\ndosvědčuje následující anekdota, kterouž on sám\nvypravoval: Spisovatel „Tom Jonesa\" byl již\nzemřel, než se vydání jeho spisů ukončilo. I\nchtěla se také jeho podobizna k nim přidali a\nGarrik slíbil, že ji zaopatří. Odešel na to k své-\nmu příteli Hogarthovi a odebrav se u ného do\nvedlejšího pokoje zaobalil se do pláště, kterýž\nsi byl k tomu účeli s sebou přinesl a vzal na\nsebe úplné fisiognomii Fieldingovu. Změniv také\ntak svůj hlas, zavolal na to Hogartha, prose ho,\naby jej maloval. Hogarth užasnul, domnívaje\nse, že před sebou vidí Fieldinga živého. \"Po-\nspěš si, abys mne vymaloval!\" pravil na to\nGarrik. Hogarth to učinil, a to je podobizna,\nkterá v anglickém vydání před Fieldingovými\nspisy se nachází."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "17", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.1", "texte": "Slovo o pastelové malbě.\nPastelová čili tužková malba je jistý druh malby, jenž\nmezi křídovou kresbou a olejovou malbou v středu leží, a\nsuchými barvami se vykonává. Pastelová malba užívá mine-\nrálních látek barevných, které se na prášek rozetrou, a tro-\nchu klovatinou a medovou vodou v kaši obrátí. Z této kaše\ndělají se tužky, které as 4 neb 5 coulů dlouhé a něco přes\nJ/4 c. tlusté ana koncích špičaté jsou. Tyto barvy musí tak\npřipraveny býti, že každá jednotlivá hlavní barva od své pů-\nvodní přirozené barvy v mnohonásobné nuancování k světlu\na stínu přejiti může. Obratným nanesením, jakož i dobrým\nrozetřením upraví se povrch barvy na tělesu, na němž malíř\nmaluje a tím se stane tak zvaná drsnatosť, kteráž se při pa-\nstelových obrazech v technické řeči aksamitem jmenuje, je-\nlikož skutečně dobře pracovaný pastelový obraz jako aksa-\nmit vyhlíží.\nTento aksamit, jenž ku kráse obrazu přispívá, má však\nvadu tu, že obraz snadno se zkaziti může, anto každým otře-\nsením aksamit odpadne. Tím trpí povrch; neboť síla a něž-\nnost barev přichází tak v nivec.\nČinily se také již pokusy pastelovou malbu upevnili\naneb udržeti, kterýžto tajemný prostředek prý zvláště Lau-\nriot, současník La Toura, vynalezl; avšak prostředek tento\nnesvšeobecněl. Pastelové malby nemohou nikdy bez přikrytí\nsklem uschovány býti; prach, vplyv slunečního světla a vlh-\nkost jsou živly k vnitřnímu zničení takových uměleckých děl.\nPastelová malba hodí se hlavně k malování podobizen,\nméně k historickým předmětům. Konečně poskytuje paste-\nlová malba ještě jiných výhod a sice, umělec může přestátí\nu malování kdy chce a nemusí se jako při olejové malbě\nobávat!, že vyschnutím barvy obraz jeho utrpí.\nNastávajícímu malíři poskytuje pastelová malba velkého\nužitku, jelikož tito spíše ponětí o koloritu dosáhnouti\ndříve než se na olejové malířství odváží. Starší mistři,\nzvláště v předešlém století poukazovali své žáky a nikoliv\nbez užitku k této malbě.\nPůvod pastelové malby není sice dobře vypátrán; avšak\njiní praví, že padá do 15. jiní do 16. století. Znamenitý\nLeonardo da Vinci zanechal nejkrásnější studijní hlavy k obra-\nzům Krista a apoštolů v Miláně, které na lehký spůsob s pa-\nstelovými barvami dokončeny byly, a které se v Britském\nmuseu nacházejí. Od H. Holbeina ml. stává překrásné sbírky\npodobizen nejznamenitějších osob na dvoře Jindřicha VIII.\nkteré všechny pastelovými barvami lehce vyvedeny jsou.\nJean Cluet neb Jenet, současník Holbeina a dvorní malíř,\nJindřicha III. maloval též pastelovými barvami.\nV 18. století proslulo několik slavných umělců v pa-\nstelovém malířství a sice ve Francii La Tour a Liotard, ve\nVenecii známý Rosalba Corriera (f 1737) a v Německu An-\ntonín Rafael Menys. Nedostižné práce těchto mistrů nachá-\nzejí se v Drážďanské galerii ve zvláštním pokoji.\n\nDavid Garrik.\nNástin životopisný, sděluje A. E. Ždárský.\n(Dokončení.)\nKdyž se jednou náhodou mezi posluchači nacházel, po-\nvstal při příležitosti jistého návrhu tak živý spor mezi dvěma\nvznešenýma údama domu, že se mluvčí domu nucena cítil,\nnapomenouti, by hašteřici se strany umlkly. Mezi tímto nepoko-\njem zpozoroval jeden deputovaný z Shropshire, že se Garrik na\ngalerii nachází a učinil návrh, aby se posluchači odstranili. Nyní\npozvedl se Burke, odvolával se na úsudek celého ctihodného\nshromáždění, kteréž rozhodnouti mělo, zdaž by se to se zá-\nkladními větami slušnosti a spůsobilosti srovnati dalo, aby ji-\nstého muže odtud vyloučili, jemuž tolikerými díky zavázáni\njsou, muže, jenž největší mistr v řečnictví jest a v jehožto\nškole se všechni umění přednesu a prvním pravidlům řeč-\nnictví naučili.\nCo se jeho osoby týče, máť prý Garrikovi za vyučování\nmnoho co děkovati. Bylf, když ještě mnoho k chvále Garri-\nkově přednesl, mocně od Fuxa a Townsheda podporován a\nnávrh dotčeného deputovaného, jenž na odstranění posluchačů\ndoléhal, byl zamítnut. Všechno obecenstvo muselo odstou-\npiti, toliko Garrik mohl zůstati.\nÚmrtím Lacyho, jenž se s Garrikem o příjem divadla\nDrurylane dělil, přešly ovšem celé značné příjmy, ale též\nvšechna břemena sprá>y na Garrika. Garrik byl již šede-\nsátník a trpěl mimo to mnoho rozličnou churavostí jmenovitě\ndnou. Na to se dostavily bolesti od kamene, kteréžto ho až\ndo jeho smrti neopustily. By si úlevy dobyl, dal se přemlu-\nviti, že luhu a jiných mýdlových léků užíval, čímž však své-\nmu zdraví ještě více uškodil."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "18", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.2", "texte": "Navzdor že časté útoky nemocí přátele jeho znepoko-\njovaly, nezdálo se jim býti rádné, jak dlouho to síly jeho\ndovolovaly, ho jevišti odejmouti. Avšak dne 10. srpna 1776\nukončil Garrik divadelní svou dráhu a vystoupil naposled ve\nveselohře „Zázrak44 co Don Felix. Když byl kus ukončen, vyšel\nještě jednou na jeviště a jsa takřka silou svých citů překonán\npromluvil ještě k obecenstvu několik srdce jímajících slov na\nrozloučenou a byl od četného a skvělého shromáždění hluč-\nnou pochvalou obsypán.\nKdyž i řízení divadla se vzdal, sledoval přec s největ-\nším účastenstvím další osudy divadla „Drurylane44 a přispíval\nradou a pomocí, když se k němu v pochybných případech\nobraceli. Jeho bolesti z kamene opětovaly se vždy častěji\na častěji, a dne 20. ledna 1779 zemřel na své rozkošné ville\nblíž Londýna. Y pondělí dne 1. února byla mrtvola z jeho\ndomu v Adelphi s největší slavností odvežena a ve West-\nmúnsieru pod pomník Shakespearův položena.\nPrvní lordové a nejznamenitější učenci a četný kruh\nGarrikových přátel, jichžto se smrt jeho bolestně dotkla, osla-\nvili tah, v němž všechny stavové podílu braly; neboť byla to\nnárodní ztráta, kterážto anglický národ potkala.\nGarrik zanechal velké jmění ale žádných dětí. Jeho\nspůsob žití byl dosti skvělý; ale nikoliv marnotratný. Drželť\nbohaté tabule a těšil se, když své přátele pohostili mohl.\nDrželť též kočár, koně a počet služebníkův, avšak vedl účty\nnad svým vydáním. Nikoliv s právem vyčítalo se mu lakom-\nství; neboť on dával mnoho almužen a poskytoval podpory.\nJeho srdce bylo tak blahosklonné, že žádnému prosbu\nodmítnouti nemohl. Jeho dobrota a laskavost závodila s jeho\ngeniem, tak že Garrik co umělec i co člověk stejně rozto-\nmilý byl.\n\nZpěváci kleštěnci.\nJak známo, je hlas chlapců ženskému hlasu co do zvuku\nvelmi podoben a má téměř tentýž objem; v časech mutace\n(změny) ale, v době to nastávající dospělosti přejde hlas do\ntak zvaného virilního neb mužského hlasu, stane se téměř\no jednu oktávu hlubší; stane se bud bassem neb tenorem.\nJelikož čas a celý spůsob této hlasové změny chlapce r> ča-\nsem jeho dospělosti se potkává, a jelikož tato změna dle\nzákonů přírody vykleštěním se zamezí, není nic přirozenějšího\nnež že se tím změně hlasu předejde, původní objem hlasu\nzachová a tak mužský s ženským hlasem (altem neb soprá-\nnem) uměle vytvoří. Pohledněme na historii kleštěnců.\nO stáří, o prvním vzniku, o prvním původci neb vy-\nnálezci kleštěnců panuje čirá tma. Známý výrok Ammiana\nMarcella: „Semiramis teneres mares castravit omnium prima\"\nzavdal příčinu, že se královna Semiramis za první držela, kte-\nráž tento nepřirozený spůsob trvalých sopránových hlasů zí-\nskali mohla. Každým spůsobem jest a zůstane Itálie vlast\nkleštěnců zpěváků; neboť nacházíme je tam již v 13. století,\ntehdáž více co oběť žárlivosti a lásky než co oběť umění a\nzpěvu. Církvi bylo to ponecháno, jim ušlechtilejšího cíle a\nlepšího směru dodati.\nKdyž totiž na začátku 17. století v Itálii kostelní hudba\nrozkvítali a když větší potřeba sopranistfi nastávati počala\nbyli mladí chlapci, kteří krásné sopránové hlasy měli, pře-\nmluveni, jen za touto okolnosti operaci se podrobiti. Pozem-\nské blahé živobytí a vůbec bohatství, které chlapcům kynuly,\nbyly vábivou nástrahou. Proto pro všecko bylo jich málo\ndobrovolných, až pak papež Klemens VIII. nejen kleštěnce\nk své vlastní kapele přijal, nýbrž i také, jak Schubert*) praví,\nzvláštním brevem, jež znamenitou klausulí: „Ad honorem\nDei44 končilo, kleštění autorisoval.\nPater Girolamo Rossini z Perugie byl, jak se pravdě\npodobá, první obětí, již tento papežský výnos chrámu na ol-\ntář položil; bylť r. 1601 v papežské kapele ustanoven, ač-\nkoliv přítomní španělští zpěváci falsetu jej přijmouli nechtěli.\nDříve byli totiž v papežské kapele sopránové partie falsetnímí\nhlasy obsazeny a jelikož hlavně Španělové falsetní hlasy měli,\nbyli ku kapele papežské přijati. Když ale zpěv kleštěnců\nvšem požadavkům vyhověl, musili Španělové těmto zpěvákům\nustoupili.\nToho ča su právě vynalezená opera měla v tom ohledu\ntéž mnoho vplyvu. Přišlo se k tomu přesvědčení, že kle-\nštění co do udržení hlasu s dobrým se potkává výsledkem;\nobecenstvo přivyklo v chrámech zpěvu kleštěnců a jelikož\nženské to za hanbu považovaly na divadlech zpívali, stalo se,\nže v krátkém čase otcové děti přemlouvali nemuseli, aby se\noperaci podrobili. Hrnuli se k tomu a obětovali svou přiro-\nzenost inuse zpěvu a bohu zlata.\nBohaté příjmy znamenitého Grasetta v Římě, Marchesi-\nniho v Bergamě a jiných byly příliš svůdné, a tím se stalo,\nže lékaři takřka zpěváky hochy obsypáni byli. Avšak léka-\nřové tito byli praví kati a jejich cit byl tak otupen, že si na\nštítech svých anatomických divadel napsali: „Qui si castra\nad un prezzo ragionevole44 (Zde se kleští za laciný peníz).\nŽe při těchto operacích též mnoho nešťastných se nacházelo,\nnetřeba podotýkali.\nOd strašného okamžiku operace zůstane totiž ohlodek\n(Kahlkopf) ve vzrůstu a vývinu na tomž samém místě státi,\nna jakém se před operací nacházel, co zatím ostatní částě\ntěla se dále vyvinují; hlas nemůže se tedy od toho okamžiku\npranic dále vzdělali, podrží objem a vláčnost, jížto má a bar-\nvitost tonu změní se málo. Kdo tedy již od přírody krásný\nobjemný hlas neměl a operaci v pravém čase nepředsevzal,\nbyl po čas svého živobytí ošizen.\nNejznamenitější mezi nejstaršími známými kleštěnci byli:\nQuidobaldo, Gregori, Vittori, Angelucci a jiní. Z Itálie\nrozšířili se pak kleštěnci po všech zemích, avšak bohu díky\nkleštění samo dělo se jen v Itálii a též něco málo ve Fran-\ncii, která též několik svých kleštěnců měla, mezi jinými vý-\ntečného Albaneze.\nY Anglicku, Holandsku, Německu a vůbec v severních\nstátech evropských zbudil jejich zjev takřka nevoli; jejich\ndlouhé vyzáblé postavy se širokými kostmi a bledé jejich\nobličeje nechtěly se líbiti. Někteří z nich byli věhlasní pěv-\ncové, kteří velmi bohatě odměněni byli. Farinelli dostával\nna př. v Londýně 2500 liber šterlingů ročně, Sinesino do-\nbyl si v několika letech 15.000 liber šterlinků, Major ano\n\n*) Ideen zu einer Aesthetik der Tonkunst. Seite 43."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "19", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.3", "texte": "koupil si vévodství a zanechal svému bratrovcí 12.000 du-\nkátů ročních důchodů. Taktéž oplývali bohatstvím Crescen-\ntini, Veluti, Carestini a jiní.\nBrzy všnk ozývaly se hlasy proti zpěvu kleštěnců a\nzvlášť platí to o Německu; avšak na rychlé a úplné zničení\ntohoto zla nedalo so mysleti. Ano i výhrůžka pepeže Cle-\nmense XIV., že do kletby dá každého, kdož se tvořením no-\nvých kleštěnců čili kastrátů zanášejí, měla velmi slabý úči-\nnek. Ano i Napoleon I., jenž brzy po vydobytí Itálie trest\nsmrtí na to uvalil, nebyl s to, tuto neřesť a zlopášno sf proti\nčlověčenstvu úplně vyhubili.\nBylo velmi nebezpečné, kleštěnce na jeho stav upome-\nmenouti a ítalian nenazýval jej „Castralo\" nýbrž „Musico,\"\nčím jméno musico v Italů do takové špatné pověsti přišlo,\nže žádný muž se tak nazvat dáti nechtěl.\nCo se jakosti hlasu kleštěnců dotyce, tvoří rozličné ná-\nhledy takovou patrnou příkrou protivu, že o zprostředkování\nobou ani pomyslili nelze. Někteří staví hlas kleštěnců nad\nnejkrašší zpěv ženský a to jsou hlavně ti, kteří na zpěv kle-\nštěnců uvyklí byli. Jiní, kteří ještě všechen vkus na pravé\npřírodě neztratily, jsou opáčného mínění. K prvnějším nále-\nžel mezi kritiky hlavně Heinse, ano i Haeser. Onen praví\nve své „Hildegarde\" (str. 27) s překypujícím nadšením:\nmladistvý, krásný, úplně vzdělaný hlas kleštěnce vyniká nade\nvšecko v hudbě. Žádná ženská nemá tu pevnost', sílu a\nsladkost tónu a tak výdatné plíce.\" Poslední praví, že\nItaliani slyšíce hlas kleštěnce výrok „Ah, benedetto il col-\ntello\" (Požehnán budiž nůž) nikdy zatajiti nemohli. Naproti\ntomu praví Daniel Schubart*): „Kdyby byl Bůh k svému\noslavení kleštěnců potřeboval, zajisté by to v biblí stálo;\navšak Bůh a jeho výborně uspořádaná příroda nenávidí vše-\nchna zmrzačení.\nJeť pravda, skrovný vplyv vlhkosti je příčinou, že častě\nhrdla kleštěncova obratnější jsou a tím musejí vysoké tóny\na vše, co se technickou těžkostí a obratností nazývá, snad-\nněji vyvěsti, přemoci a dosíci, než obyčejní zpěváci; avšak\nco obyčejní zpěváci přičiněním, pilností a neustálým cviče-\nním dokázali, o tom nám novější čas patrných dal důkazů,\nkde Lablache, Rubini a jiní celý svět mistrným a přiroze-\nným svým zpěvem okouzlili.\n\nZkrocená svéhlavost.\nVýjev ze života umělkyně.\n\nU dvora Bedřicha II., krále pruského, bylo vše v nej-\nvětším očekávání. Vrchní komorníci, nejvyšší přídvoří, pod-\nkoní, lovčí, nejvyšší kancléř, pokladník, obřadník až na ma lé\nslužebnictvo, jedním slovem: vše bylo na nohou, ba i v ko-\nmnatách kolem krále samého bylo živo. Přijeli totiž dnes vel-\nkokníže Pavel Ruský a za tou příčinou panovalo všude to\nnejvětší rozčilení. Vše bylo v jednom víru. Dvořané létali\njako na perutích po chodbách a schodech královského hradu.\nPři tabuli byl rozmar krále Bedřicha neporovnatelný a Pa-\nvel zvolal nejednou: „To jest živá pravda, chce-li člověk\nněco příjemného zakusit a krásného obdivovat, nechť jde na-\nvštívit krále pruského. Takého pohostinství, tolik laskavosti\na dvornosti nenajde na celém světě! Při sám Bůh, těším se\nvšak na dnešní večer,\" doložil konečně; „neboť známo, že\nYaše Veličenství vzácným věncem nejznamenitějších umělců\nobklopeno jest. A jak by ne? Takový lov na výtečné umělce\nnedrží žádný z dvorů Evropských! Nežli my na to pomyslíme,\nosidla nalíčit a vzácného ptáčka polapit, již ho má V. Velič,\ndávno v kleci.\"\n„Jesti ale kříž s nimi,\" odvětil]Bedřich, „a člověk za-\nkusí dosti jzíosti. Každý na světě se dá snadněji zkrotiti\nnež zpěvačky a zpěváci. Já snadněji domnívám se dvě bitvy\nvyhráti, než jednu tvrdohlavou zpěvačku k poslušnosti přivesti.\"\n„Věřímť rád, ačkoliv jsem se nikdy tím nezanášel, své-\nhlavé zpěvačky polepšovat. Avšak co nedokáže nepřemoži-\ntelné [kouzlo mocí Vašeho Veličenství ? Jsem již napřed pře-\nsvědčen, že dnešní večer v opeře bude jeden z mých nej-\nkrásnějších; nebol těším se již dávno slyšeli Vaši věhlasnou\nprimadonnu Gertrudu Maru.\"\n„Jest to dobrá zpěvačka a z německých snad jedna\nz nejlepších, jinak bych ji byl ani při dvorní opeře nepodr-\nžel, neboť nenávidím německé zpěváky; jsouť to pouze kři-\nklouni. Mají obyčejně dobrý hlas; ale neumí ním vládnout!\"\n„A jak to přišlo, že Vaše Veličenství přece Maru en-\ngažovati dalo?\"\n„Slyšel jsem o ní, že má pěkný a vláčný hlas. Dal\njsem si ji do Postupína zavolat a zkoušel jsem ji osobně.\"\n„A potvrdila se její pověst?\"\n„Nu tak, tak. Předložil jsem ji jednu ještě netištěnou\nbravourní arii od Grauna a zazpívala mi ji z cista jasna k mé\nspokojenosti, načež jsem jí 3000 toí. ročního platu nabíd-\nnout! a ji doživotně engažovati dal.\"\n„Aj, když takovému znalci, jako je Vaše Veličenství,\nvyhovžla, tím více okouzlí mne laika a nováčka v tomto umění.\"\n„Nevím, nevím,\" odvětil Bedřich a vzav na to nutný\nšňupec, pokračoval: „Byla nějaký čas nemocná, a od té doby\nco si nezvedeného muže na krk pověsila, počíná být velmi\nsvéhlavá.\"\n„A kdo je její muž?\"\n„Jistý Jan Mara, syn českého hudebníka, sice velmi\nobratný cellista; ale nezdárný a nezvedený chlap, jenž svou\nženu k vzdorovitosti ponouká!\"\nBedřich chtěl ještě něcomluviti: avšak tu přikvapí ob-\nřadník a sděluje šeptem králi, že se Mara co nemocná ohlá-\nsiti dala. Bedřich znal její nemoc; nechtěla proto zpívat, že\nkrál jejího muže s ní do lázní českých pustiti nechtěl. Avšak\nBedřich si dnes předsevzal, že Mara zpívati musí a kdyby\nji z lože nemocného do divadla násilně odvést dáti měl.\nNechtěl se před velkoknížetem od ženské dáti zahanbit a\nposlal ji přísný rozkaz, že dnes v opeře zpívati musí; načež\nse opět dále s velkoknížetem bavil.\nPřiblížil! se večer. Divadlo bylo přeplněno a také celý\ndvůr byl přítomen. Již započala ouvertura. Bedřich Velký\nposlal do šatnice divadelní, zda již Mara přichystána jest;\n*\n\n*) Idoen za einer Aestbetik der Tonkunst von Schubart, pag. 44."}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "20", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.4", "texte": "ale nemálo se podivil, zaslechnuv, že Mara doma na lůžku\nleží. I rozhorlil se velice a předsevzal si pevně, žc stůj co\nstůj tuto svéhlavou zpěvačku dnes k zpěvu donutí. Dal si\npředvolati důstojníka své stráže a udělil mu potřebné rozkazy.\nMara, která krále vzdorováním k tomu donutit chtěla,\naby ji na vždy propustil, anto jí ředitelstvo anglické opery\n16.000 L. přislibovalo, ležela lhostejně na loži a nepomy-\nslila si, jaká asi podivná návštěva ještě ji tento večer ze\nsladkého „far niente\" vyburcuje.\nNajednou zaslechne řinčení zbraní a kroky vojáků v před-\nsíni a hned na to otevrou se dvéře a důstojník stráže krá-\nlovské objeví se na prahu. „Přicházím ve jménu krále, aby-\nste okamžitě nás následovala.\"\n„Nemohu,\" zašeptala Mara, „jak vidíte sami, jsem ne-\nmocná.\"\n„Vy ale musíte!\"\n„Nepůjdu!\"\n„Nuže tedy užijeme násilí!\"\n„Čiňte, co chcete, nehnu se z místa!\"\n„Dělejte svou povinnost,\" zvolal důstojník k vojínům\na po těchto slovech kynul dragonům. Tito přistoupíce vy-\nzvedli ji z lože, oblekli ji navzdor všemu bědování v ko-\nžich a plášť a odnesli ji přes schody do vozu, jenž u vrat\nna ni čekal. Posadivše ji do něho obstoupili ho čtyři v prá-\nvo, čtyři v levo a jeli v nejrychlejším trysku k divadlu, a\ntam ji odnesli do šatnice.\nMara plakala, když na sebe zlatem vyšívané šaty, které\nkrál k tomuto představení zvláště zhotoviti dal, oblékala a\nnevěděla ani, když ji komorná zcela novým šperkem z perlí\nsestávajícím krášlila. Předsevzala si ale tak nedbale zpívati,\nže králi chuť přejde, naslouchati jí podruhé.\nOpona vzešla. Mara vystoupila a král pot s cela si\nutíraje zhluboka si oddechl; avšak tajená jeho radosť nad pří-\nchodem jejím netrvala dlouho.\nMara nezdála se býti dnes při hlase a přitom zpívala\ntak chladně, nuceně a beze všeho citu, že velkokníže Pavel\notázku maje na rtech, jaksi s úsměškem ku králi se obrátil.\nKrál rozuměl tomuto pohledu a netrpělivě vrtěl sebou\nna sedadle, které se mu dnes snad ponejprv spíše mučen-\nnickou stolicí než pružnou pohovkou býti zdálo.\nTu se k němu nahnul velkokníže: „Je to Vaše prima-\ndonna, Veličenství ?\" tázal se krále.\n„Ano!\" a černý mrak mrzutosti přejel čeho jeho.\n„To my máme —\"\n„Lepší, myslíte? vpadl mu král do řeči. To zajisté ne5\nale nikoliv tak svéhlavou.\"\nMezi touto rozmluvou pohledla Mara z jeviště k loži\nkrálovské, aby se pásla na zlosti a hněvu svého despota;\navšak místo obličeje krále padl jí do očí úsměšek na lících\nvelkoknížete Pavla, v němž cosi urážlivého leželo. Zdálo se\njí, že velkokníže o jejím umění pochybuje a jediný tento\npohled pronikl celou její bytost až do nejtajnějších hlubin.\nPoznalat, že se jí cizí princ vysmívá a to ji bodlo k srdci a\na zasadilo samolibosti a sebevědomí jejímu nemalou ránu.\nVíc než celá královská moc, víc než deset pluků vojínů, víc\nnež všichni královští hosté dotkl se jí tento úsměšek.\nVztýčivši se hrdě, pohledla ještě jednou k lóži králov-\nské, jakoby na srozuměnou dáti chtěla, že nyní ukáže, co umí.\nI počala nyní plným svým hlasem zpívati. Jako nej-\nkrašší perle řinuly se nejokrouhlejší a nejpůvabnější trilky,\nhned v největším forte se rozléhajíce hned v šeptajícím pia-\nnissimu se ztrácejíce. Hlas její nabýval najednou více a více\nmohútnosti, zvučnosti a zvonkovitosti. Jako slavík, když nej-\nlíbezněji klokotá, tak zazníval její rozkošný zpěv.\nVelkokníže Pavel byl u vytržení, neboť něco tak do-\nkonalého ještě nikdy neslyšel. Sám král užasl nad nedo-\nstižným zpěvem Mary a viděl teprv nyní, jakou neocenitel-\nnou umělkyni u své opery chová. Vítězoslavně pohledl na\nPavla jenž jako socha sedě o\" zábradlí lóže se podpíral a\nani oka se zpěvačky nespustil.\nAvšak to, co až dosud Mara zpívala, byl jen malý\npokyn, co později přijde. Blížila se její poslední arie před\nfinalem opery. Teď, teď chtěla zpěvačka všechno své umění\nna odiv postavit. Árie nastává a obecenstvo ani nedýchá.\nKřišťálový pramen nejsladších tónů prýští se z úst znamenité\nzpěvačky, která s nejvřelejším citem a s uměleckým zápalem\nsvou arii přednáší. Nyní blíží se již poslední takty při hlavní\nfermatě a slyš! Mara sebravši všechnu sílu a všechno své\numění vyvádí tak rozsáhlou kadenci, jakouž ještě nikdo ne-\nslyšel a končí ji jednoduchým, dlouho trvajícím trilkem, jenž\nhned jako Eolova harfa jemně zaznívá, hned zas jako bouře\nrozsáhlé prostory naplňuje. Trilek nechce přestátí a zdá se,\njako kdyby zpěvačce dech ani vyjiti nechtěl. Tu zvolna, tu\nzas rychleji střídají se oba stříbrojasné zvuky, tu síly nabýva-\njíce, tu zase utiehujíce, až konečně trilek poznenáhla zmírá\naž posléze umlkne. Obecenstvo je v zanícení a spolu v ouz-\nkosti, aby zpěvačce prsa se nerozpukly.\nVelkokníže a král sám vstanou, nahýbají se přes lóží\na tleskají co nejvíce mohou, co zatím nesmírně četné obe-\ncenstvo s nekonečným hřímajícím jásotem je následuje. Velko-\nkníže Pavel byl v nadšení a král věděl nyní teprv, co si na\ntéto zpěvačce zakládati může.\nVítězství bylo sice na straně Mary; avšak Bedřich pro-\nvedl přec to, co byla vůle jeho; zkrotil totiž její svéhlavosf.\nSlyšelf ji ale posledníkráte. Brzy na to pokusila se Mara\ntajně se svým mužem utéci; byla ale bohužel několik mil\nod Berlína od vojska chycena a muž její k vojsku odveden.\nDruhý útěk r. 1780 podařil se jí šťastně. Odebrala se se\nsvým manželem do Vídně a r. 1782 do Paříže, kdež i nad\nslavnou zpěvačkou Todiovou triumfy slavila*\n\nA. M. K."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "21", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.5", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n—A.M.E.—\nZ Josefodolu* (Zpěv. spolek.)\nJosefodolský zpěvácký spolek uspořádal dne\n5. ledna 1862 v hostinci v Josefodole pě-\nveckou zábavu. Program obsahoval násle-\ndující sbory: 1) „Česká vlast,44 sbor a\nkvarlettní solo, hudba od J. N. Škroupa.\n2) „Milujme se,44 sbor od P. Jirgesa,\n3) „Kovářská,\" baritonové solo a sbor s\ndoprovázením forte-piana. Báseň od Dr.\nF. L. Riegra, hudba od Procházky. 4)\n„Cestující po vlasti,44 pochod, hudba od\nFr. Abta. 5) „Čechoslovan,44 sbor od J.\nPicka, hudba od V. Zavrtala, pak ně-\nmecké sbory od Titla, Procha, Heniga,\nSchmolzera a F. Lachnera.\n(Y-|-Z) Z Pardubic, 6. ledna 1862.\n(Vánoční stromek. — Kostelní\nskladby. — Hudební a pěvecká\nzábava. — Sv. Silvestr a Nový rok.\n— 5. ledna koncert.) Zajisté krásný\nzávod jest ten, kdež se úmyslně taká slav-\nnost uspořádá, kteráž nejen cit a celou\nbytost každého člověka ušlechtuje, a při\nkteré příležitosti chudobě se odpomáhá.\nTaká slavnost byla dne 23. prosince 1861\nve velké síni 1. reálné školy držána. Pě-\nkný „Vánoční stromek44 byl vystaven, o-\nkolo leželo na sta rozmanitých malých i\nvětších dárků k udílení chudým žákům a\nžákyň, a jak mile k večeru přátelé ma-\nličkých do síně se shromáždili, vystoupilo\nasi 40 {houslistů, realisté a žáci zdejší\nhlavní školy, a přednosli 1. oddělení „Dět-\nské ouvertury44 od J. Slavíka pod říze-\nním reálního učitele pana Frant. Jandy;\npo skončení následoval od obecenstva hojný\npotlesk. Pak byly od pp. učitelů holky\npředvedeny, zpívaly a deklamovaly, a po-\nsléze byly dítky dárky podíleny. Na* to\nprovozovala Pardubská kapella 2. oddělení\n„Dětské ouvertury,44 v němž také pasto-\nrální myšlénky půvabně protkány jsou.\nMladí junáci vykračovali si hrdinsky, neb\nbezpochyby myslili sobě, že věhlasný Pa-\nganini byl zrovna tak odměněn za jeho\nkouzelnou hru, jako snad oni. Nu! do-\npřejme chlapcům tuto oblažující obrazo-\ntvornost. Pak žáci z hlavní a reálné školy\nzpívali, deklamovali, a mezi těmi vzbudil\n61etý nadějeplný Bohuslav, syn váže-\nného učitele i horlivého národovce, p. Ma-\ntěje Kučery dlouhou a přece na slovo\nvzatou básní : „Ježíšek\" od Rozuma vel-\nkou pozornost. Realisté zpívali písně:\n„Kde domov můj44 od Škroupa, „Do-\nbrou noc\" od Hermana a posléze „N á-\nrodní hymnu44 od Haydna. Děti i\nrodiče se ubíraly se zářicím pohledem a\npřešťastnou myslí k svému domovu a u\njiných přítomných četných hostů bylo po-\nzorovali, že na ně slavnost hlahodatně ú-\nčínkovala. Toť jest našemu přičinlivému a\nvůbec milovanému řediteli p. Janu Ch m e-\n1 í k o v i co děkovati. — První vánoční\nsvátek se provozovala v děkanském chrámu\nPáně při zpívaných službách Božích velká\npastorální mše do D-dur od Zik. K o 1 e-\nšovského, ředitele kuru sv. Štěpána v\nPraze ; ofíertorium, klarinet a baryton-solo\nod Diabelliho; graduale, soprán a\nalt-solo od V i t á s k a. Hudbu vedl ře-\nditel kůru p. Václav Pospíšil a pro-\nvedení bylo při mnoho dilettantu dobré.\nDruhý vánoční svátek se provozovala pasto-\nrální mše od V. Horáka, ředitele kůru\nu matky Boží před Týnem v Praze* gra-\nduále a offertorium od R. F u h r e r a.\nByly to sice menší skladby, však výtečné\na dosáhly ještě uhlazenějšího a správněj-\nšího provedení nežli 1. svátek, t. j. na\nBoží hod. — Dne 29. cestovalo několik údů\nzdejšího zpěv. spolku za čestným pozváním\ndo blízkého sousedského Heřmanova\nMěstce, kdaž p. Steinich hudební a pě-\nveckou zábavu uspořádal. Zpívány byly\n3 sbory, totiž : a) „Utonulá44 od Křiž-\nko vského, b) „C i k á n i 44 od Vogla a c)\n„Na vlast44 od Jelena. Protože jen první\na poslední zkouška se odbývala, a sbory tak-\nřka jen „jednou vodou vyprány\nbyly,44 z příčiny té nemůže se arci o\npraecisnosti ani mluvit, avšak nemohu ne-\ntvrdit, že navzdor tomu od obecenstva\nsbory pochvalně přijaty byly. „Zvonky44\nhrál pěkně p. H o r á 1 e k, ředitel kůru v\nChrudimi ; p. Frant. J a nd a z Paidubic\nzpíval: „Srdce ztracené44 od Pivody, a\nmusel píseň samou opakovat. P. Steinich\nzpíval píseň od Hniličky: „Na výso-\nsti hvězdy svítí44 (Příloha k Daliboru).\nKoruna toho večera byl bez odporu Theo-\ndor Tomášek, kapelník v Litomyšli. Sly-\nšeli jsme od samého 3 kusy, a musíme\nvyznati, že větší jistoty, větší techniky i\nčistší vytříbenosti jsme od toho umělce od\nčasu, co jsme ho posléze slyšeli, pozoro-\nvali; byl také za svou cituplnou hru od\nobecenstva vícekráte štědře vyznamenán.\nDva momenly na tomto večeru nás pře-\nkvapili, a sice: 1. „Ferialní švingulaoe44\nse nemohla dávati, neb prý jeden pán kva-\npně účinkovati odřekl. 2. „Já jsem Če-\nška,\" deklamace z Lady nesměla se před-\nnášet, proto že bylo, jak veřejně p. Stei-\nnichem oznámeno, „od úřadu vyškrt-\nnuto.\" V hostinci u „Pivničku44 jsme se\npak výhorně bavili, načež Heřmanovu Městci\n— Sláva! — Na sv. Silvestra se dávalo\nTe Deum do C-dur od Alb. Maška, ře-\nditele kůru u sv. MikulášN v Praze. Na\nnový rok se opakovala velká pastorální\nmše od V. Horáka, byla ale velká pa-\nstorálo! mše od nesmrtelného Fiihrera\nurčená; za příčinou, že někteří diletanti\nhlavy bolení měli, upadl tento úmysl v ni-\nvec. Vždyť se to může vynahradit. — Po-\nsléze sdílím, že 5. ledna p. Th. Tomášek\nv Pardubském „Odeonu44 koncert uspořádal,\nkterýž přítomné hosté docela uspokojil. P.\nTomášek byl poleskem přijat, a stal se\nmiláčkem našeho obecenstva, zvláště krás-\nného pohlaví, neb i jeho zevnějšek jest\npříjemný. Při koncertu podporovali ho te-\nnorista p. Tomšu, baritonista p. Janda\na pianista p. Šrůtek.\nZe Skuce. (Beseda). Ve čtvrtek\ndne 26. prosince m. r. uspořádali zdejší p.\naktuar P—, p. P. V— a několik zdejších\nštudujících besedu. Pri besedě té predne-\nšeny byly deklamace od slečny A. P—, si.\nA. Ry— a některých pp. študujících; p. ak-\ntuar a z vůkolí se sešlí pp. učitelové přednesli\nněkolik krásných písní vůbec zdařile a\nplynně. Bylo to krásné podívání, jak se\nnaše dívky v slovanských šněrovačkách a\njim po boku naši jonáci v čamarách po\nsále procházeli. Když se beseda ukončila,\nzazpívala rozjařená společnost jednohlasně\n„Hej Slované44 a „Kde domov můj.44 —\nČistý výnos besedy věnován jest na ná-\nrodní divadlo. Podobné zábavy jsou u nás\njen zřídka, kojíme se ale tou nadějí, že\nse v nastávajícím masopustě více takových\nzábav uspořádá.\n\nZ ciziny.\n\nZ Možíře. (Pohřeb českých hudebníků.)\nZnám jsou Vám události Varšav-\nské. Však nejen tam, ale všude, po všech\nkrajinách Polsky se nelidské výjevy ruské\nvlády opakujou. Vznešený zpěv, krásný hymn\n„Bože cos Polské\" jest příčinou, že chrá-\nmy zavřeny, jich strážcové knězi v Sibiř\nposláni a lid upoutaný v tmavá vězení\nuvržen. I já byl svědkem takového ná-\nrodního aktu v blízkém městečku Možíři.\nZpívalť se tam jednoho dne v kostele po\nmši tento hymnus, kdežto jsem na varhany\nhrál — a za to se stal oblíbeným; pro-\njeviliť mi dík tím, že, když jsem tam\nkoncertoval, místnost byla přeplněna. O\nMožíři Vám ale ještě něco pěkného povím\na přál bych, byste to uveřejnil v „Dali-\nboru,44 neb se to týká českých hudebníku.\n— Jest vůbec známo, že čeští hudeb-\nníci v celém světě ctěni, zvláště ale v\nRusku velmi dobře placeni bývají. Toho\ndůkazem nová připadnost, kteráž přede-\nšlého roku se stala. Přislat totiž v ma-\nsopustě společnost ceských hudeb-\nníků do městečka. Jeden z nich one-\nmocněl a Možířští ho do nemocnice bez-\nplatně přijali, on ale umřel. Sebralit do-\nstatečnou částku peněz a vystrojili mu pě-\nkný pohřeb. Byl jsem přítomen, těšilo\nmne velice, jak mnoho soucitu objevili, ne-\nzapomínajíce uprostřed strastí svých na\nnešťastného. Při pohřbu se zúčastnilo mnoho\nlidstva, professoři a študenti; kněz nad.\nhrobem vylíčil ohnivými slovy poslední dobu\nživota zemřelého, pravil, s jakou bolestí\nse loučil s dálnou vlastí .... a pomodliv\nse „Otce náš44 první z přítomných hodil\nhrudu na černou rakev, skropenou slzou\npřátelskou! V krátkém čase rozloučili se"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "22", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.6", "texte": "sě světem ještě jiní dva. Obyvatelé města\npoloživše na jich hroby zelený věnec, se-\nbrali značnou částku peněz ku podpoře si-\nrotku zemřelých otců; hudebníci ostatní se\nsmutnou zprávou se vrátili do Cech. A\nkdo se ukázal býti tak šlechetným? Po-\nláci! od Rusů toho nečekejte. Bývám ča-\nstěji v Možíři na návštěvě, nejednou jsem\nslzy vyloudil Polákům naši písní „Kde do-\nmov můj ?\"\n\nS.\n\nB—\nPetrohrad (Verdiho nová opera\n„Un Ballo in Maschera.\") Verdi vzal\nk této opeře látku od Srcibe: „Gustav III.\"\nnebo: „Bálová noc\", která jak známo od\nAubera v hudbu uvedena a od ruské zdejší\noperní společnosti pod jmenem „Tonzaro\"\nse provozuje. I u Verdiho jest děj z Stock-\nholmu do Bostonu, střediště severoameri-\nkanského boje pro svobodu, přenešen, a\n„Riccardo hrabě z Varvichu,\" Bostonský\nguvernér, převzal roli Gustava III. a jeho\nsekretář „Renato\" úlohu hraběte Ankar-\nstroma. Švédští náčelníci celého spiknutí,\nhrabata Horn a Ribbing přeměnění jsou v\nprosté osoby „Samuel\" a „Tom\". Jinak\nzůstala celá událost, jak jí Seribe vy-\npravuje. Že italští skladateiové starších li-\nbrett od výtečných předků v hudbu uve-\ndených, opět nyní užívají, jest vůbec známá\nvěc. I Rossini složil svou komickou a mi-\nstrně provedenou práci „Lazebník Sevilský\"\ndle opery Paisiellovy; arci byla tato práce\nprvní večer od přívrženců Paisiellových pro\ntuto smělost vypískána, co však tím více\npomohlo Rossinimu; neboť jeho práce do-\nsáhla v celém hudebním světě práva mě-\nšťanského. V Paříži se Verdiho opera vzdor\nupomínky na text z opery Auberovy líbila.\nTamější kritika uvítala hudbu co značný\npokrok Verdiho, a v skutku zdá se, že\nskladatel v ní na jinou cestu vkročil, za-\nnechav po sobě mnoho důkazů svého ohyzd-\nného počínání. Jako Rossini ve svém\n„Vilému Tellu\", Bellini v „Puritanech\",\nDonizetti ve své „Favoritce\", tak také\nVerdi v této opeře obrací se na pokání.\nZvláště instrumentace svědčí o pravdivé\nvůli, by se k výši francouzských mistrů\npovznesli. Ostrost a nápadnost jest převlá-\ndající, však i jsou místa k nalezení, kde\nmnoho Verdi s jednoduchými prostředky\ndokázal. Toto platí (ač po prvním po-\nslechnutí nemožno určitěji souditi) o druhém\na třetím dějství. Zpěv věštkyně „Uiriky\", ter-\ncetto a kvintetto druhého, pak velká arie\n„Amelie\" a terzetto třetího dějství jsou\npráce, které nad jiné vynikají. I na kon-\ntrapunktistu sobě Verdi zahrál, o čem dů-\nkaz podává exposice praeludia, sestávající\nz motivů spiklých náčelníků Torna a Sa-\nmuela, jakož předvedení dvou rozličných\nmyšlenek prvního finále v jeden celek. Jen\nposlední arie, kterou Riccardo po zastře-\nlení zpívá, jest co do uspůsobení árii Ed-\ngara z Lucie podobna, a pro svou délku\nmálo prospěšná. V celku není možno za-\npřít! značný vliv Meyerbeera. Arci mnohO\nsprostoty a trivialnosti lze i zde jako v\njeho dřívějších operách nalezti, které tím\nvíce se od výše jmenovaných kusů liší. To\nplatí o prvním finále, o humoristickém\nsboru v třetím dějství a mnohých jiných\nmístech. Zdá se, že bez takových sprostot,\nkteré operní jeviště v taneční krčmu nebo\nv cirkus proměňují, nemůže Verdi aneb\njiní skladatelově italští svých krajanů ro-\nzehřát a uspokojili. Ostatně, jak již podo-\ntknuto, převládá v opeře pravdivá vůle\nskladatele, nadchnutá však na některých\nmístech až příliš způsoby Meyerbeera a\nfrancouzských mistrů vůbec.\nZe Solné hradu. (Noví sbormi-\nstři). Dne 5. t. m. odbýval zdejší zpě-\nvácký spolek „Liedertafel\", který 12 zpě-\nváků čítá, roční volbu představených. Co\nsbormistři byli zvoleni kapelník a ředitel\nMozartea H. Schlager co první a pan Fr.\nJelínek, Cech a archivář Mozartea, co\ndruhý sbormistr. Pan Jelínek zanáší se\ntéž komponováním česk ý ch sborů, aco\nnevidět snad v Praze nějaký uslyšíte.\n\nObzor umělecký.\nHudba. Pan J. F. Holzí z Pětiko-\nstelu oznámil v novinách před nedávnem,\nže má kadeř Beethovenovu. Následkem toho\nuveřejnil v Berlíně pan Maurice Schlesin-\nger v Badnu-Badnu, druhdy redaktor Pa-\nřížské „Gazette musicale,\" že nejen od\nBeethovena kadeř obdržel, nýbrž i od Che-\nrubiniho a Spontiniho.\n— Italská opera v Paříži připravuje\nnásledující opery: „Safo\" od Paciniho,\n„F u r i o s o\" od Donizettiho, „Se rva\npadrona\" od Pergolese a „Cosi fan\ntutte\" i „Don Juan\" od Mozarta.\n— V Koburku dávala se dne 25. pro-\nsince nová opera „Panna Orleanská\" od\nAnt. Langerta, v nížto skladatel zdatný\ntalent osvědčil. Co vzory tam ly mu Men-\ndelssohn a Wagner. K nejzdařilejším čí-\nslům náležejí arie a modlitba Johanny a\nfinále prvního aktu ; arie a duett (Anežka\na král) a závěreční sbor druhého aktu ;\nkomtett, korunovací pochod, finále třetího\naktu; scéna a duet (Lionel a Johaona)\narie a duet a závěreční arie čtvrtého aktu.\nPoslední akt je nejzdařilejsí. Snaha po ka-\nrakteristice se z větší části skladateli po-\ndařila. —\n— V Paříži zemřel dne 27. prosince\nAlexandr Boucher, výtečný houslista,\no němzto jsme v loni zajímavý výjev z\njeho života přinesli.\n— Gounodova pětiaktová opera „Krá-\nlovna Saba\" bude se dne 10. února v\nPaříži dávati. — Scénické vystrojení je\nprý velkolepé; jedna jediná dekorace k\nprvnímu aktu stojí 1500 franku.\n— Musikální obchodník Quidi ve Flo-\nrenci obstaral velmi elegantní kapesní\nvydání Meyerbeerových „Hugenot.\" Vy-\ndavatel obdržel za toto podivuhodné vy-\ndání medalii co čestnou cenu. —Ve velké\nopeře v Bruselu studuje se nová opera\n„Stella monti\" od Kettenusa, belgického to\nskladatele. Text je od Desmoulina a vzat\njest z klassického romanu „Zasnoubenci\"\nod Manzoniho. — V Londýně dává pianista\nArnošt Pauer, professor na kr. akademii,\nhistorické koncerty z oboru klavírní\nhudby. Mimo jiné hrál též| skladby če-\nských skladatelů: Tomáška, Lad.\nDuška, Černého, Moschelesa, Schul-\nil o fa atd.\n— V Londýně zemřel hotovitel pian,\njistý pan Broudwood, kterýžto kromě mno-\nhého movitého jmění, po sobě zůstavil\npouhou maličkost, kteráž neobnásí víc,\nnežli 350000 liber šterlinků, což jest dle\nnašich peněz půl čtvrtá milionů zlatých,\nale ve stříbře, ne v papírech.\nSochařství. Puškinův pomník, V\nPetrohradské akademii krásných umění jest\nnyní vzorek pomníku vystavěn, jenž má být\npostaven slavnému básníku ruskému Pu-\nškinu. Postava básníkova je hlavní a u\nprostřed celého skupení. Scény z nejvý-\ntečnějsích básní Puškina budou krášlit pod-\nstavec, na němž pomník státi bude.\n— Pomník jubilejní v Novgo-\nrodě. Již od několika let mluví se v Ru-\nsích i v Polště o pomníku, jenž má býti\npostaven v Novgorodě na památku založeni\nruské říše před 1000 lety. Dopisovatel Pe-\ntrohradský do „Times\" píše o něm : Po-\nmník ten bude z části čedičový, z části\nbroncový, 50' vysoký, v podobě zvonu,\nna památku onoho velikého zvonu, jenž\nněkdy visel ve svobodném Novgorodě a\nnyní se nalézá v Moskvě. Pásmo polovy-\npuklých řezb objímá spodní jeho díl; u\nprostřed je šestero skupenin ohromných;\ncelek ověnčen jest řeckým křížem, jejž\ndrží allegorická postava, představující pra-\nvoslavnou víru. U nohou jejích klečí osoba,\nvyznamenávající ruský národ, chráněna ští-\ntem, na němž jest orel dvouhlavý. V prv-\nním skupení je hlavní osobou Rurik, za-\nkladatel říše, v druhém Vladimír, pokře-\nstitel národa, v třetím Demeter Donský,\nosvoboditel jeho od Tatarův, ve čtvrtém\nvyniká Ivan III., zakladatel moskevského\ncarstsí, v pátém Michaje Fedorovič, první\nz R mianovcův, konečně v šestém Petr Ve-\nliký, óbnvoitel říše. V rytinách polovypuk-\nlých jest 107 osob: mužův zasloužilých\no národ ruský, v ohledu náboženském, vo-\njenském, literárním, uměleckém. Pomník\npostaven bude r. 1862 dne 20. srpna, ja-\nkožto na den výroční korunovace nyněj-\nšího císaře. Paměti hodno, že na pomníku\nnic není, co by se týkalo Polsky.\nStavitelství. Calzado staví nyní v Pa-\nříži pro italskou operu nový dům, jenž\nna vchodu Boulevardu Malesherbes zří-\nzen bude.\n— Stavba nového operního divadle ve\nVídni již počala. Řídícím stavitelem jest,\njak známo, architekt a městský stavitel-\nský mistr, náš krajan pan Hlávka; archi-\ntekti stavby jsou: vrchní stavitelský rada"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "23", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.7", "texte": "prof. E. van der Niill a prof. A. šlechtic\nSiccardsburg,\nMalířství. Malíř podobizen, H. Schef-\nfer v Paříži obdržel státní pensi roěně\n2500 franků.\n\nZ Prahy.\n\nDivadlo. V neděli dne 12. t. m. provozovaly\nse ve prospěeh pana Pokorného\ndvě nové původní veselohry a sice: „Ve-\nselohra\" od Fr. Jeřábka a „Veselý\npohřeb\" od Václ. Vleka, z nichžto první\npříznivého výsledku dosáhla. Jeřábkova ve-\nselohra vyniká dobrými situacemi a dosáhne\nvždy, ačkoliv v ní svěží humor první roli\nnehraje dobrého výsledku. Vlčkův „Veselý\npohřeb\" byl bez všeho úspěchu proveden.\nVe čtvrtek dne 10. t. m. dávala se tra-\ngedie „Marie Stuartka\", v nížto sl.\nLibická v titulní úloze pohostinsku\nvystoupila. Sl. Libická je co do zevnějšku\npěkný divadelní zjev. Máť ve hře již zna-\nčnou rontinu, anto již 2 leta při kocov-\nnické společnosti pana Štandery s dobrým\nvýsledkem účinkovala. Sl. Libická provedla\nsvou úlohu slušně a bude zajisté vítanou\nakvisicí pro obor sentimentálni, kamž or-\nganem svými přikázána jest. Paní Kolá-\nřová provedla úlohu Alžběty s obvyklou\nobratností. Včera provozovala se ve pro-\nspěch pana Waltera „Lesní panna\" od\nJ. K. Tyla.\n— Výbor sboru pro zřízení če-\nského národního divadla odbýval\nv pondělí u přítomnosti skoro všech svých\noudů za předsedání Palackého, poněvadž\njindy vždycky přítomný předseda p. M. Ber-\nger tenkráte přijíti nemohl. Sekretář po-\ndal zprávu, že téměř všickni do sboru zvo-\nlení pánové volbu ochotně přijali, a i ti,\nkteří ji přijmouti nemohli, svědci v prí-\npisech, že snahy sboru vším jiným spůso-\nbem podporovali budou, mezi nimiž hrabě\nHanuš Kolovrat-Krakovský, hrabě Valdstein,\nhrabě Otakar Černín. Ochotně volbu při-\njali mezi jinými též kníže Karel Schwar-\nzenberg, hrabě Clam-Martinic, hrabě Jan\nHarach, baron Aehrenburg, hrabě Jindřich\nChotek. Kníže Lobkovic ještě nedal od-\npověď, doufáme však, že, jakožto jeden z\nnejstarších šlechticů českých rád přistoupí.\nV poslední době (tedy za ne celý rok) při-\njalo se 5233 zl. z příspěvků beze všeho\nvybízení zaslaných, což ovšem dobrou na-\nději podává, až se sbírky řádně zavedou.\nHlavně se jednalo o některých článcích\nstatut, které za předešlého systému k při-\njmutí nařízeny byly. Jmenovitě ten, že si\nsbor nemohl voliti sám sběratele, a vázán\nbyl na představené v obcích, z nichž se\njich málo k tomu hodilo, a ještě méně\nchuti mělo. Příští valné shromáždění sboru\nustanoveno na pondělek dne 27. ledna o\n4. hodině. Výbor bude k vůli sestavení\nprogramu pro valné shromáždění odbývati\nještě jednu schůzku.\n— Karlínský chrám. V příčině\ntisícileté památky zvěstování křesťanství\nSlovanům svatým Cyrillem a Metodě-\njem, kteráž napřesrok slaviti se má, opě-\ntuje „Pozor\" loňské provoláuí hraběte Jana\nHarracha o zavedení obecných sbírek, aby\nKarlínský kostel sv. Cyrilla a Metoděje\ntaké uvnitř k této slavnosti důstojně zří-\nzen a vyozdoben býti mohl. Neboť zajisté\njest věcí nanejvýš žádoueí, aby k této ve-\nlepamátné slavnosti dokonán byl první\nchrám v Cechách těmto věrozvěstům a do-\nbrodincům Slovanstva zasvěcený. Kostel\nKarlínský je zvenčí už sice dohotoven,\nuvnitř však potřebí jest oltářů, kazatelny,\nvarhan, křtitelnice atd.\nv\n— Ředitelství jednoty k zacho-\nvání a dostavení chrámu Svato-\nvítského na hradě Pražském odbý-\nvalo dne 9. t. xn. první letošní schůzi\nsvou. Ze zpráv, podaných pokladníkem, vy-\njímáme, že při konci minulého roku jmění\njednoty obnášelo 26.398 zl. lo kr., jež\nvydáním na boudu kamenickou a jiné pří-\npravné práce opět na 23562 zl. 24. kr.\nsešlo. Zároveň oznámeno, kterak se zmáhá\núčastenství a údňv přibývá ke spolku. JV*\ncísař připověděl, že chce podporovali ta-\nkové krásné dílo. Nových údův během mě-\nsíce prosince m. r. přihlásilo se 17, mezi\nnimiž jest náš slavný Palacký. Co se do-\ntýče nových přínosů v, jmenovali sluší žáky\nna české reální škole, kteří mimo roční\nsvůj příspěvek 59 zl. složili; dále 200 zl.,\njež nejmenovaný kněz jednoté saslal. —\nCo se týká uzavření v dotčené schůzi uči-\nněných, podotýkáme, že ředitelstvo nyní\nusiluje přede vším o rozšíření spolku a o\nrozmnožení podporovatelů jeho. Za tou pří-\nv\nčinou sbírají se jednatelé a údové. Ředitel-\nstvo, jemuž byli nejd. pp. biskupové m. r.\npřipověděli všelikou pomoc, za touž příči-\nnou obrátilo a obrátí se s prosbou ku\nšlechtě a velkozemanům, k opatům klá-\nšterů, k biskupům ve vlastech sousedních,\nk zemskému sněmu a k samému králi. Ne-\npochybujem, že všady dostane se mu po-\ntřebné štědré podpory. — Konečně je nám\nse zmíniti o dvou mnohoslibných úkazech.\nPan kanovník dr. Průcha totiž oznámily že\nse nabídl dobrodinec, jenž chce obětovati\nněkolik set na okna ze skla malovaného\ndo drahocenné kaple sv. Václava. Zároveň\nse má v řečené kapli nad hrobem sv. vé-\nvody vzdělati nový otlář, na němž by pak\nse postavila nejstarší socha sv. Vácslava,\nkrásné to dílo Arlerovo ze 14. věku. Po-\nsléze sděleno, že hr. Klam-Martinic hodlá\nna svůj náklad obnoviti kapii Martinickoo,\npřed věky zařízenJU od předku jeho.\n— Jednota přátel chrámové\nv\nhudby v Cechách měla dne 31. pros.\nodpoledne na Staroměstské radnici výroční\nsvou schůzku za předsednictví pana dra.\nMayera. Z jednatelské zprávy vyjímáme\nnásledující: Počet členů zrostl za ten rok\nze 340 na 380, čeho hlavní má zásluhu\np. farář u sv. Trojice, P. Novotný. Počet\nžáků varhanické školy postoupil ze 235\nna 292, tedy o 72. Rádných žáků bylo\nv 1. ročníku 28, v 2. 26; českých čeka-\ntelů učitelství v 1. ročníku bylo 77, v 2.\n75; německých čekatelů v 1. ročníku 45,\nv 2. 31. Denně učilo se 7 hodin. Kon-\ncem roku 1860 zůstalo v kase jednoty\n6624 zl. 21 y2 kr. Za ten rok bylo příjmů\n2595 zl. 89 krejc. (v čem je vpočtěno\n210 zl., jež náboženský fond jednotě po-\nskytuje); výdaje činí 2181 zl. 14 krejc.,\nzbývá tedy v pokladnici 7038 zl. 96 % kr.\nK návrhu p. inístodržitelského rady Kling-\niera zakoupí si jednota pětistozlaíový los\nz r. 1860, aby mohla vyhráli. Za čestné\nčleny byli zvoleni pp. ředitel varhanické\nškoly Krejčí, ředitel kůru Horák, var-\nhaník A. Proks ch v Liberci a paní\nS chrni dt-Pr o cház ko vá. Losem byli\nvyloučeni z výboru pp. dr. Kaňka, dr.\nAmbros, dr. Mudroch a stavovský ředitel\nregistratury Erben. Z těch byli opět zvo-\nleni pp. doktoři Mudroch a Ambros a pan\nErben a nově zvolen p. dr. Tragy.\n— Nový obraz. Vážený náš učenec\na umělec kněz Rupert Přecechtěl řádu Ser-\nvitského vydal opět velmi úhledný obraz,\nkterý by u nás v žádné síni besední chy-\nběti neměl. Jest to skupení českoslovan-\nských výtečníků dobře sestavené a do po-\ndrobná vyvedené. Obsahuje podobizny Karla\nIV., Arnošta z Pardubic, dějepisců Kosmy\na Františka Pražského, básníka Davida\nVlasatého z Hlavačova, Jana Jesenského,\nv '\nVavřince ze Spanova, Jakuba Pontana\n(Spanmúllera), Jeronýma Himheima, uče-\nného opata Strahovského, Viléma Slavaty\nz Chlumu, Krištofa Kyblína z Waffenburka,\nTomáše Pěšiny z Čechorodu a Bohuslava\nBalbína. Bylo by přáti, aby se naši knih-\nkupci horlivě ujali o rozšiřování těchto\nobrazů páně Přecechtělových, v nichž se\npokračovali bude. Pan Přecechtěl ohlásil\npozvání ku předplacení na toto první a na\nv brzku následující druhé a třetí skupení\nčeskoslovanských výtečníkův, které 3 zl.\n30 kr. obnáší, když brzo na něho do Pešti\nfranko se zašle. Druhé skupení vyjde v\núnoru, třetí v dubnu. Jednotlivé skupení\nmimo předplacení stojí 1 zl. 60 kr. To\nje i cena knihkupecká. Vydavatel „Česko-\nslovanských výtečníkův\" podobiznu děje-\npisce Paprockého, také Klena Rozkocha-\nného Slováka, Moravana Jana Milice Kro-\nměřížského hledá, kdo o nich ví, ať ráčí\nvydavateli zvěstovati, kde se nachází.\n(Lum.)\n— Na slovo vzatý malíř pan Jan\nQu a st, který se as před půl letem z Var-\nšavy do své vlasti navrátil, dokončil, jsa\npeněžitě od umění miilovného pana Št oč-\nka, měšťana Pražského podporován, velko-\nlepé malby na skle k oknu chrámovému,\nkteréžto mimo krásné a velice vkusné mo-\nsaiky obsahuje mistrovský malovaný obraz\n„Na nebe vzetí panny Marie\" dle\nTiziana. Okno toto jest 30 střevíců vy-\nsoké a bude co nevidět veřejně vystaveno*\nObraz tento může směle s nejlepšími obrazy"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "24", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620120-01.1.8", "texte": "na skle od Mnichovských mistru závoditi\na kojťme se naděj®, že některý český bo-\nhatýr nezamešká, vlasti naši ho zachovati.\n— Podobizny pana purkmistra Er.\nPštrossa, českého poslance v říšské radě\npana Josefa Machácka a hraběte Jindřicha\nz Clam-Martiniců, vyjdou tyto dni u J. Far-\nského, jehož neobyčejná činnost uznání\nzasluhuje.\n— Malíř p. Kouthký, nejdoved-\nnější z nynějších dekoračních malířů ra-\nkouských, jest místo malíře Kasmanna pro\nzdejší divadlo získán. Spatříme tedy bohdá\nopět malby umělecké ceny.\n— Malíř pan Karel Jav8rek\nmaluje větší obraz, představující zavraž-\ndění důvěrníků vévody z Friedlandu: Vi-\nléma hraběte Trcky a Kristiána z Ilova na\nzámku chebském.\n— Fotografie. Velezajímavý pokus\npodařil se našemu malíři podobizen a toho\nčasu i nejpřednějsimu fotografovi, p. Janu\nBrandeisovi. Vyvedl totiž večerního času\npři elektrickém světle velmi zdařilou kopii\nv životní velikosti menšího fotografického\nobrazu. Mnozí se o cos podobného po-\nkoušeli, ale žádnému se to posud nepo-\ndařilo tak, jako panu Brandeisovi, jehož\nfotografická dílna „v jámě\" velkého úča-\nstenství dochází, zvláště u vznešenějšího\nobecenstva, která si u velkou oblibu bere\nfotografie, panem Brandeisem vyvedené bar-\nvami pastelovými, v nichž teď dozajista v\ncelém Rakousku soka nemá. (L.)\n— Podobizny. Z umělecké dílny p.\nJ. Farského vyjdou tyto dni velmi krásné\nmalé podobizny Jena Husa, Jana Rokyca-\nny, Jana Amosa Komenského a Petra Chel-\nčického, jimž nášledovati bude rada po-\ndobizen jiných slavných mužů nárnda če-\nského ze starší doby. Při tomto chvali-\ntebném podniknutí učiněno praktické a\npovšimnuti hodné opatření, že na zadní\nstránce každé jednotlivé podobizny zároveň\nvytištěn bude stručný životopis vyobraze-\nného.\n— Malíř historických předmě-\ntů Trenkwald, jehož historické malby\nna obmítce v Rudolfově letohrádku za král.\nhradem Hradčany k nejlepším toho druhu\nv\nnáležejí, navrátil se z Říma, kdež užíval\npo několik let mu udělené nadací, nyní\ndo Vídně. Trenkwald jest jeden z nejvý-\ntecnějších žáků Rubena, bývalého ředitele\nnměleeké akademie pražské, nyní ředitele\nc. k. akademie umění ve Vídni.\n— Velké poprsí sádrové našeho zvěč-\nnělého Vácslava Krolmusa velmi zdařile\nu životní velikosti shotovil dovedný umě-\nlec, pan Jos. Effenberger mladší, jenž dříve\njiž vyvedl podobná poprsí Jiřího Poděbrad-\nského, Karla IV., Veleslavína Komenského,\nJungmanna, Hanky, skladatelele Františka\nŠkraupa, Palackého a Riegra.\n— Národní beseda odbývati se\nbude dne 6. února. 0 přípravy velkolepé\npečuje výbor, záležející z chovancův vyš-\nších škol Pražských. Do besedy zve se vý-\nhradně poštou, kterýžto způsob v Paříži a\nve Vídni jest v obyčeji, a jejž dotčený vý-\nbor hodlá zavésti také v Praze. Čistý vý-\nnos besedy určen jest k nadaci Palackého.\n— Ples Pražský ch knihti-\nskařů. Typografové Pražští uspořádají\nna den 19. února pospolitý ples, jehož či-\nstý výnos věnován jest fondu všeobecné\nPražské podporovací kasy pro onemocnělé\nsoudruhy jejich, která co nejdříve v život\nvstoupiti má. Uznávajíce nutnou potřebu\nspolkování takových nejen zde, nýbrž vů-\nbec, přejeme chvalnému podniknutí tomuto\nod srdce dobrého výsledku.\n— Bratří H ř í m a 1 o v é , žáci Praž-\nského konservatoria, s velkým prospěchem\nkoncertovali v kvartettních zábavách v Rot-\nterdamu, které známý koncertmistr Rap-\npoldi uspořádal.\n— Známý moravský hudeb-\nník Mareček, ředitel opery v Americe,\nbyl na své cestě z Mexika do Vera Cruze\nod loupežníků zajat a několik dní až do\nvyplacení zadržen.\n— Letní divadlo ve Pštrosově za-\nhradě jest tyto dny rozebráno a odstra-\nněno , poněvadž pro svou chatrnosf dále\nupotřebiti se nedá.\n— Čeští hudebníci v Charkově.\nv\nPotěšitelné jest, že i Cechové v Char-\nkově přibývající, nejvíce hndebníci, hlásí\nse upřímně k národu svému, scházejíce se\nna přátelské b esedy. Co nejdříve hodlá\ntam několik výtečných hudebníků českých\ndávat koncert, na kterém se i národní\npísně české zpívati budou. (Hl.)\n— „Lada,\" polka od Ferd. Hellera,\nvyšla tyto dni co příloha k časopisu „Ladě.\"\nPolka tato vyniká živostí rhytmu a vkus-\nným bassovým doprovázením; v triu za-\nvitá jest národní píseň „Ode mlýna k há-\nječku,\" kteráž se rozkošně vyjímá;\n— Pan Alois Sokol ze Sobotky,\njenž rozličnými hudebními skladbami skvělé\nnadání osvědčil, z jehož dosud nevydaných\nprací jen „Slavii\" podotýkáme, o níž ne-\ndávno učiněna ve veřejných listech zmínka,\ndokončil zpěvohru, jejíž předmětem jsou\n„obrazy zc života českého.\" Jak z přátelské-\nho listu se dovídáme, mešká nyní v Rusku\nblíže-staroslavného Kyjeva.\n— Staré písně. Karel Jaromír Er-\nben vypravuje ve svých „Nápěvech pro-\nstonárodních písní českých\" následující pi-\nkantní událost: „V Budějovicku podařilo\nse mi od jednoho starého houslisty ze\nSvaté Koruny, neb jak tam vůbec říkají,\n„z Kláštera\" dostati ku přepsání sbírku\n160 starých písní hospodních i s nápěvy,\nkterou zdědil po svém otci, též hudci hu-\nspodním, a nemálo sobě na ní zakládal.\nPři jedné jich, totiž „Sedlák z Prahy jede,\nbylo poznamenání, že jeden sedlák jmenem\nHarazím, nedaleko Svaté Koruny domo-\nvem, dal jí sobě leta 1609 zahráti v ko-\nstele klášterském na varhany, které zří-\ndiltehdejší opat Dr. Valentin Schonbeck:\ndaroval totiž ten sedlák na nové varhany\nKlášterské 30 zlatých, přitom si vyžádal,\naž budou hotovy, aby mu na ně nejprvé\ntu písničku zahráli. „Tak nám o tom naši\ntátové po vídávali, že se v skutku stalo,\"\ndokládá nadřecené poznamenání.\n— Alex. Dreyschock uspořádal dne\n18. t. m, ve Vídni čtvrtý svůj kon-\ncert, v němž koncerř G-moll od Mendels-\nsohna, koncertní kus od Webra s orke-\nstrem, pak své skladby nocturnu „Souvenir\nde Noderney\" a rhapsodii přednáJel, jak,\nnetřeba podotýkatí.\n\nDur a moll.\n\n(Bedřich Velký a Graun.) Král Bedřich\nrozkázal kapelníku Graunovi, aby hned\nzkoušku k své nové opeře předsevzal, jelikož\npři generální zkoušce, která teprv za několik\ndní býti měla, nebude moci býti přítomen.\nGraun tak učinil a zkouška zaěala.\nKrál omrzelý nechal sobě partituru dáti a\npřeškrtl několik stránek. Graun byl pokojný\naž do konce.\n„Všecko, co jsem přeškrtl, musí se změ-\nnili, « pravil konečné král, není to hodné a ne-\nlíbí se mně!\"\n„Je mi líto,\" odvětil Graun, wavšak nezmě-\nním žádné noty, neboť pozejtří je generále!\nzkouška a až do toho času není možno, ně-\nčemu novému se naúciti — a pak mám ješté\ndůležitější důvod; ale to jen mohu královské\nMajestátnosti říci, bude-ii milostivější!\"\n„Graune!« zvolal Bedřich. \"Nejsem a ne-\nbyl jsem nikdy k němu nemilostivým a pročež\nchci hned jeho důvod slyšeti.\"\n\"Nuže tedy!« odpověděl Graun, vzav svou\npartituru do ruky: „Nad tímto jsem já králem!íC\nKrál se usmál a pravil laskavé : \"Má pravdu,\nzůstane vše při starém!\"\n\nAnekdoty o Garrikovi.\n1.\nJak určité Garrik znal výjev vášní až do\nnejmensího stupně, o tom svědčí skvéle násle-\ndující příběh: \"S velkou pravdivostí a při tom\npřece s jakousi vážností provedl jste úlohu opil-\nce, \" pravil on jednou k jislémn francouzskému\nherci, „jenom — dovolte abych Vám zde přece\nvytknul malou vadu — Vaše levá noha byla\npříliš střízlivá.\"\n2.\nJak uměl Garrik svým tělem vláduouti, to\ndosvědčuje následující anekdota, kterouž on sám\nvypravoval: Spisovatel „Tom Jonesa\" byl již\nzemřel, než se vydání jeho spisů ukončilo. I\nchtěla se také jeho podobizna k nim přidali a\nGarrik slíbil, že ji zaopatří. Odešel na to k své-\nmu příteli Hogarthovi a odebrav se u ného do\nvedlejšího pokoje zaobalil se do pláště, kterýž\nsi byl k tomu účeli s sebou přinesl a vzal na\nsebe úplné fisiognomii Fieldingovu. Změniv také\ntak svůj hlas, zavolal na to Hogartha, prose ho,\naby jej maloval. Hogarth užasnul, domnívaje\nse, že před sebou vidí Fieldinga živého. \"Po-\nspěš si, abys mne vymaloval!\" pravil na to\nGarrik. Hogarth to učinil, a to je podobizna,\nkterá v anglickém vydání před Fieldingovými\nspisy se nachází."}]}