{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_sha256": "8bc09d7b10de3cd655cd297594250614184116689d8eb55d899a42f68fbc3b1d", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/02/01_01/bmtnabd_1862-02-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "25", "page_fin": "26", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.1", "titre_corps": "Básnictví a hudba. Aesthetický úryvek.", "titre_sommaire": "Básnictví a hudba. Aesthetický úryvek.", "signature_source": "K. Douchá", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4831, "texte": "Básnictví a hudba.\nAesthetický úryvek.\n\nBásnictví a hudbu již v hlubokém starověku v přátelském\na nerozlučném svazku spatřujeme a co takové jsou mnohem\nstarší slranného, samostatného jejich objevu. Od té doby,\nco okřídlený bohův posel nohou o skořepinu želvy zavadil a\nvyluzeným tonem myšlénka, zvukový nástroj, jejž pak Ře-\nkové „lyra\" nazvali, zhotovili v něm obživla a svého usku-\ntečnění nabyla, pěstovala stará Graecie rovněž básnictví a\nhudbu, ani té ani oné větší platnosti nepřikládajíc. Při les-\nbickém barytonu zpíval své láskou planoucí písně Alkaeus,\nbásnila s hlubokým zápalem Sappho, fléta doprovázela clvera-\nčivý skolion a ku boji vyzývající disticha Tyrtaeova a epinikie\nPindarovy. I zpěv bez hudebního nástroje, jejž Yarro „assa vox\"\njmenuje, byl jim znám a ochvíval často luky i háje arka-\ndické. Toto něžné pouto ale počalo se pomalu trhati, a obě\ntato umění více méně se lišila. Již v počátcích řeckého drama\nzárodek toho vidíme a mnohem patrněji u jeho dokonalosti,\nkde básnictví samo o své moci počalo žiti a podstaty trvalé\nsi vydobylo, od hudby zcela se oddělivši. I hudba v choru\nvíce sama o sobě stála, ač básnická reflexe více méně pře-\nvládala. Od té doby počínalo si každé pro sebe cestu ra-\nziti, a když se opět spojila, nestávalo se to beze vší oběti\nzté neb oné strany, byť i bez hlubšího vědomí.\nAč básnictví a hudbu příbuzný svazek pojí, přece se\nod sebe dosti silně liší jak ve způsobu vnitřního života, tak\nive výrazu jeho.\nObraz ve své prostrannosti, jejž básnictví pojmy a před-\nstavami líčí, nemůže hudbou podán býti. Určitou představu ,\nurčitou myšlénku, nemůže tato naznačiti. U porovnání s bá-\nsnictvím je němým tvorem, kterýž, ač v něm život horuje,\nbez vší obtíže sděliti nemůže, co chce. Schází mu řeč, jížto\nby představy, jež má, zřejmě označit pojmy, jež v něm obrazem\nneb jiným výjevem povstaly, a jež by zračně a srozumitelně\npodal. Porovnáme-li ji ale s ostatním uměním, malbou a p.,\ntuf jest ona první, kteráž svému dítku rozvazuje jazyk, vlévá\nvně život, cit, duši. Co taková je sama světem ve svých\nzvucích, a všeliké vášně, ano i ty nejjemnější pocity tajným\njakýmsi kouzlem z hloubi duše své na mohútných perutích\nk nám donáší, jakož se nižádnému jinému umění poště stiti\nnechce. Ve své obdobě je středem duševního a smyslného\nsvěta. Leibnitz nazval je zahalenou počtovědou, kteráž sčítá,\naniž si toho sama vědoma. A to v pravdě dobře ; nebo na počtu\nspočívá celý onen tajemný ústroj její: mezera zvukův, roz-\nměr ano i sám zvuk. Počet stanoví uprchajícímu času umě-\nlecké zákony a v tom opět se stýká hudba s básnictvím?\nne ale v témž poměru jako prvé, nýbrž zde si osvojila hudba\nnadvládu. Rytmus této je mnohem bohatší, v jednotlivosti\nrůznější, barevnější, zkrátka umělečtější. Zde se nám jeví\nco jaré, volné ptáče, tam v těsnou klec upoutané, zde smělý\njeho let, tam stejný, neumělý jeho chod. Tu se nesmí bás-\nnictví měřiti se svou družkou. To však pochází odtud, že\nzvuk ve svých rozmanitých obměnách je pro hudbu duší, ži-\nvotem, vším, cožkoli tato je, základním kamenem, jímž Am-\nphionova lyra Theby zbudovala. Tón ale není první a hlavní\npodstatou básnictví, a protož také k němu s menší péčí při-\nhlíželo. Aby básník slovo ve svém časovém pohybu vyjádřil,\nk tomu mu postačí jednoduchý rozměr, a aby konce verše\ndojemně označil, aby slovo se zvukem sjednotil, užívá do-\nstačitelně plného akkordu (souzvuku) rýmu. Kdyby chtěla\npoesie zde s hudbou zápoliti a důraz dáti na smyslně oma-\nmující znění; ušinula by se ze své dráhy v krajiny klinkání a\njevila by se v rouše šaška posázeném samými rolničkami, ra-\ndujíc se ze stálého a jednotvárného cinkání.\nCo ale básnictví tratí na zevnější předmětnosti, vzdá-\nvajíc se smyslného roucha, jak to dalece jen umění dovoleno,\nnahražuje si to vnitřní předmětnosti názorů a představ, jež\nbásnická mluva k našemu uvědomění přivádí. Názory ty,\npředstavy, myšlenky přetvořuje obrazivost v události, děje,\nrozpoložení mysli, vášeň a vyvodí takto díla, v nichž úplná\nskutečnost, co do zevnějšího objevu tak i vnitřního objemu\nduševním naším pocitem, názorem a představou se stává.\nTéto předmětnosti, jak již poněkud nastíněno, hudba pohybu-\njíc se na svém vykázaném poli schopna není. Stojíf sice též\nv úzkém spojení s duší a rozmanitým jejím hnutím, ale dále\nto nepřivede než k neurčité vždy soucitnosti, ač i tenkráte,\nz duše-li vzešla a hlubokým-li citem na srdce\nopět velepůsobiti může. Zdáť se sice, že hudba podobnou\npředmětnosti se honosí jako básnictví ale to jen zdá se\nv okamžiku jejího působení, v skutku ale to má se jinače.\nCit, jejž v nás svou mocí zbudila hudba, zamezuje se sice\nv duši naší v bližší, určitější názor a představu, a přivádí\ntak účinek, pohnutí duše, jež zbudila k jistému názoru a\nobecné představě, ale ne bezprostředně; nebo představy, jež\nv nás vznikly, jsou naše představy a cit tedy hudbou v nás"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6025, "texte": "probuzený námi té předmětnosti nabyl, hudba byla tedy jen\npouhou pohnutkou. Podmětnosť je její hlavní známkou, před-\nmětnosti nezná nižádné.\nAč básnictví již časně oddělilo se od své sestry rod-\nné, od hudby, samo pro sebe si vykázavši cestu, po níž by\njiti, cíl, jehož by dosíci měla, přec aspoň v jednom směru\nkráčelo stale s hudbou a to sice v písni národní; neboť tuť\nse nedá básnictví od hudby aniž hudba od básnictví dělili,\naby obě znamenité pohromy neutržiíy. V písni národní se\nslova a zvuk v jedno sloučily, a sice v tak krásnou utě-\nšenou celost', že ji dělili, ty vnitřní čivy, jež ji probíhají,\npřetrhnou ti ani smělosti nemáme. Jedna druhé vypomáhá,\njedna v druhé žije, jedna bez druhé zdá se mrtvou býti.\n1 písně ' slavných našich básníkův Chmelenského, Celakov-\nského, Jablonského, Picka a j. v. jako ony staročeské vzbu-\ndily hudbu k doplnění a vyššímu oživení citu, nebo zde moc\njejí nevýslovná. Však nesmí se myslili, jakž mnozí byli\nté myšlénky, že by teprv hudba svým kouzlem jim života\ndala. Čtěme jen některé z nich a poznáme, že to o své\nvlastní moci, o své vlastní síle žijící plody, a že hudba jen\nvyšší jasnosti, vroucnějšího citu jim dodala, ne ale život\nsamý. Hudba je životem citu, a co taková tedy vřelého přá-\ntelství s lyrikou schopna; kde ale básnictví směr tento opou-\nští a spíše v epiku přechází, tu přestává účinná musa její, tu\nmeze opět její činnosti. V epice zvláště se jeví básnictví\n* %)\nco samorostlá ratolest' na štěpu umění; zde jí netřeba žádné\npomoci, ona stojí sama o sobě. Richard Wagner ve svém\nspise „Drama und Oper\" nezdá se však býti našeho náhledu,\nu něho hudba nade všecko a básnictví jen dobrou prospěš-\nnou služkou. K tomuto bludnému náhledu, myslím že se\nmýlili nebudu, přivedla Richarda Wagnera zajisté ta myšlén-\nka, že by v básnictví zvuk téže měl váhy, jako v hudbě, a\nteriKrát by arci v pravdě tvrdili mohl „že básnictví nesamo-\nstatno a v uvědomění své nuznosti na pocitu v rámě hudbě\nse Vrhá.\" Než jak se zvuk k básnictví má, již nahoře bylo\npodotknuto. Z též příčiny, aneb spíše z příliš velikého zá-\npalu pro hudbu, soudil bych, že i jeho již přežilý paradoxon\npovstal : „Was nicht iverlh ist gesangen zu werden, ist auch\nnicht der Dichtung werth *).\nAle nejenom v písni se pojí a jednotí hudba s básni-\nctvím ale iv opeře, ne však již v tak milém přátelském\nsvazku, jako jsme u písně vůbec a národní zvlášť viděli. Má-li\nv opeře hudba hlavní a vynikající částí býti, nesmí poesie co\nbáseň, drama a p. žádných nároků dělali na vlastní úspěch.\nVůbec je v tomto spojení převláda jedné strany pohromou\ndiuhé. Je-li tedy báseň sama o sobe velké noetické ceny,\nnemůže hudba ji použiti s úplným prospěchem, jakž již po-\nzorovati můžeme na starořeckém choru, kde hudba zcela pod-\nřaděna byla, právě proto, že tyto'chory jsou duchaplné, velké\nbásnické ceny. Poetické zpracováni hlubokých myšlének hodí\nse tak málo pro text opery, jako popisy přírodních výjevů a\npopisné básnictví vůbec. Text má býti jasný, zvučný, jedno-\nduše cit naznačující beze všech vyšších básnických okras,\nnebo není to básník, jenž v krásné roucho obléci a novým\nživotem naplníti má dítko obraznosti, ale hudebník, a protož\nj jemu se musí dát co největší svoboda. Básník zvlášť hledět!\nmusí, aby již slovem byl hudebníku nápomocen, a proto se\nmusí co nejbedlivěji všech hlubokých myšlének, nejasných\nreflexí, širokého a rozvláčného lícení a p. co nejbedlivěji va-\nrovali. Ryzý, příslušný a harmonický výraz, čistota rýmu a\nrytmu jsou zvláště nevyhnutelný. Jen tím, že básnictví za-\npomene na svou slávu, upouští od své bujarosti a smělého\nvzletu, a co krotký, ochočený beránek se chová, jen tím na-\nbývá moci hudba, a vidouc sestru svou v nuzném rouše so-\ntva její nahotu zahalujícím, vypíná se ve svém zlatokamy bo-\nhatě posázeném, řásném šatu, sotva pohlížejíc na übohou,\nkteráž se přec svým srúžením o její slávu zasadila. íco se\nkarakteru týče, nemohou býti tyto zcela úplně provedeny:\nzde postačí, jsou-li jenom hlavní rysy ostře naznačeny. Tím\nse stává, že valná většina operních textů za nic nestojí, co\nse básnického požadování, co umění týce, nemajíce žádného\nbásnického karakteru, aniž bývají výjevy dosti motivovány,\naneb přichází v nich smotanina taková, že žádný tak lehce\nani Ariadninou nití z labyrinthu tohoto nesmyslu se nedostane.\nOstatně co podkladek, na němž spočívali má opera, aneb\nlepe co vykladatel uměleckého výtvoru, jenž zvukem k citu\nnašemu mluví, tento v představu proměnili neuměje, může\nbýti dosti velké ceny, jakož nám toho důkazy podávají Wa-\ngnerova libreta. Pravíf se, že u opery, jakž i pravda, hlavně\nse jedná o hudbu, a na textu, že prý mnoho nezáleží (?),\nbez toho prý se textu málo aneb docela nic nerozumí (?).\nNemyslím, že radno druhé větě přisvědčili. Nechci, aby text\nbyl sám okázalým básnickým plodem, ale nesmí i ten se sní-\nžili tak, aby aspoň z části požadavkům vůbec dramatickým\nzadost neučinil, a nenapsal jen písničky, které by se lehcé daly\nzpívat, neb tak bychom ztratili onen rozrnilý obraz vyšší je-\ndnoty, kterýž přece tak rádi v celosti spatřujeme. Vstup,\nzapletení a rozluštění i zde opomenuto nesmí být. Co se\ntýce námitky, že bychom textu nerozuměli, nemůže aspoň\nplatili u nás. U Němců arcif, kde řeč i výřečnost' jasnému\npřednesu vadí, může to platili a může iv Heglovu svého zá-\nstupce nalezli, ale u nás, kde naše řec sama tak rozličných\nmodulací schopna, naše výřečnost' tak jasná a srozumitelná,\nkde již každé slovo iv obyčejné mluvě již v zpěv se měniti\nzdá u nás ta věta platili nemůže. A proto i z té pří-\nčiny třeba, by se neuspokojovalo ledajakým textem, ale ta-\nkovým, liu kterému se básnictví znáti, a jejž hudba potřebo-\nvali může. My nechceme lapati a se sháněli za citem neji-\nstýrn, jímž bychom si potom teprv představu utvořiti mohli\nto zdržuje a neposkytuje dosti velké, živé, duševní zá-\nbavy, ale my chceme, cítíce, budící se cit, ihned slyšaným\nslovem v něm uvědomění býti, a tak slučujíce představu a\ncit v jedno, vyšší takřka božské zábavy zažiti.\nRichard Wagner „Oper uad Dramo/ Band 3. S. 208;\n\nK. Douchá."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "26", "page_fin": "27", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.2", "titre_corps": "O školách màlířských.", "titre_sommaire": "O školách màlířských.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.2", "debut_caractere": 6027, "fin_caractere_exclue": 6290, "texte": "O školách màlířských.\nI\nMnoho obsažné slovo „škola\" znamená jistou třídu\numělců, kteří své umění dle pevného stabilního principu, dle\njistého karakteru, jejž některý znamenitý malíř udal, provo-\nzují a jemu navzdor všem rozmanitostem individualit věrni\nzůstávají."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 737, "texte": "O původu malířství není možná něco bližšího vypátrati.\nUmění toto aneb spíše pud k němu je tak starý, jako svět\nsám, íežíť v prsou člověka u větším neb menším stupni.\nPo stěhování se národů a při nastávajícím poklidu a\nrovnováze národů počalo se křesťanské umění zakládali a\nvzdělávati. V křesťanské době dosáhlo malířství nejvyššího\nzdokonalení - karakteristická to zajisté zvláštnost' novějšího\nmalířství • vlády nad plastikou.\nPřevládající tu periody umělecké dle stávajících až do-\nsud uměleckých pohledů staršího a novějšího času určené,\n„ v\njsou následující a nazývají se školami. Školy tyto jsou:\na) hyzantinská; b) italská se svými vedlejšími odděleními;\nc) německá; cl) nizozemská; e) francouzská; f) španěl-\nská; g) anglická. ,"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "27", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.3", "titre_corps": "Škola byzantinská.", "titre_sommaire": "Škola byzantinská.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.3", "debut_caractere": 739, "fin_caractere_exclue": 1528, "texte": "Škola byzantinská.\nHlavní její karakter je srozumitelnost', jasné poj mu ti\nidey v tuhém často přírodě odporném rouchu. Povstal ať za-\nvedením křesťanského náboženství v evropském Východě skrze\nKonstantina. Její nás došié zbytky obmezují se skrz na skrz\nna náboženské představy, ano z větší části na jednotlivé fi-\ngury na př. hlava Krista, Madonny, hlavy apoštolů, vyobra-\nzení Trojice v tuhé plastické manýře , kteráž ale nehledíc\nna eleganci nebo také jen souměrnost', přec o správném a\nkarakteristickém pojmutí idey svědčí. Větším dílem jsou tato\nvyobrazení na zlatém, často též na modrém, hvězdnatém poli\nživými barvami malovány. V byzantinském malířství utvořil\nse zárodek křesťanského umění a 'jeho vliv na starší italské\nano i německé umělce nedá se zapliti. Z této periody\nvyplývá"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "27", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.4", "titre_corps": "Škola italská vůbec", "titre_sommaire": "Škola italská vůbec", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.3", "debut_caractere": 1530, "fin_caractere_exclue": 3341, "texte": "Škola italská vůbec\na sice nejprv všeobecná starší italská škola. Její karakter\nvůbec jest: jednoduchost\\ zbožnost, cil a pravdivost vý-\nrazu, Zde dá se při vážném, jasném z větší části nadše-\nném zobrazení již také živé procitnutí smyslů pro krásu\nznačně pozorovali a obrazy této periody jsou neoceni-\ntelné klenoty pro umělce a cítícího znalce. Škola tato počla\nv 12. století a její ozdoby byli: Cimabue Giovanni (f 1240\nve Florenci), první značný umělec této školy, jenž umění\ns většími studiemi provozoval a svým obrazům života a vý-\nrazu dodal. Velký jeho obraz: Madonna na trůnu nachází\nse v chrámě S. Maria novelía v Římě. Dále Gíotfo di Bon-\ndone (nar. 1276 ve Yespignanu, f 8. ledna 1336). Mezi\nvšemi italskými malíři této doby vnikl on nejprvé k jistému\nstupni pravdivosti přírody.- K jeho nejlepším pracím patří\nznamenitá Navicella v Římě a vyobrazení apoštola Petra, jenž\nna vodě stojí, a mnohé jiné. Simeon Memmi neb Martino\nze Sieny, současník Giotta. Veiký obraz na stěně v radnici\nSienské pochází od něho a je od r. 1315. Ghiberti Lo-\nrenzo nar. 1378 (1380) ve Florenci. R. 1401 závodil uči-\nniti model k broncovým dvéřím pro battisterio St. Giovanni\nve Florenci; 34 soudců usoudilo, že model Ghibertiho vedle\nBrunelliho a Donatella je nejzdařilejší. Tito poslední přisou-\ndili vítězství Ghibertimu. Michael Angelo praví o těchto dve-\nřích, že jsou hodny, býti co dvéře u ráje. Gozzoli (Be-\nnozzo) (f 1400 ve Florenci.) Z jeho děl vyniká : „Tah sv.\ntří králů\" v paláci Riccardi ve Florenci. Mantegna Andrea\n(f 1431 v Padově), fíylf mistr v perspektivě a uváděl mnoho\narchitektur a antických ozdob na své obrazy. Z jeho obrazů\nvynikají: Obraz k upamatování na vítězství Francesca Gonzagy\nnad Karlem VIII. u Tara 1465, jež se v iouvru v Paříži na-\nchází. Vítězoslavný tah Caesara atd.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "27", "page_fin": "28", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.5", "titre_corps": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "titre_sommaire": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.3", "debut_caractere": 3343, "fin_caractere_exclue": 4869, "texte": "Cesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\nOSOBY :\nSýkora, kupec z Ameriky. Růžena, její dcera.\nPotloukal, dobrodruh. Bystrý, policejní komisař.\nKarel Roh áč, písař. Verunka, služka v hostinci.\nMladý chlapec. ~ ■ ,\n, .v . Svatební hoste obojího pohlaví,\nraní z Drahejsova.\nKus hraje v Kostelci nad Orlicí.\nv\n(Divadlo představuje vchod do malého města, v právo malý,\npěkný dům se zeleným ohrazením a zelenými okenicemi. Y levo\nje hostinec s přístřeškem, pod nímž se několik stolů nachází.\nV právo od domu je lavice.)\n1. výstup.\nRůžena, paní z Drahejšová (z domu vystupujíce).\nRůžena.\nMyslíš malinko, že také v pravý čas k slavnosti nazpět\npřijdeme ?\nPani z Drahejšová.\nPan měšfanosta očekává nás teprv o 2 hod. Tato ná-\nvštěva je nevyhnutně zapotřebí. Paní Živná je kmotra tvého\nnastávajícího; je velmi bohatá a má jen veimi vzdálené pří-\nbuzné za dědice.\nRůžena.\nAle právě v svatební den; nad tak pozdní návštěvou\nmohli by še snad pozastavit!. ,\nPaní z Drahejšová.\nOna přišla včera nazpět (mrští okem na hostinec). Tvým\nzasnoubením s Karlem umlknou konečně všechny zlomyslné\npomluvy, jimžto od muže opuštěná manželka vysazena jest.\nY těchto malých městečkách jsou lidé tak zlomyslní zvláště\nzde v Kostelci a přec víš milé dítě, že jsme již 10 let\no tvém otci ničehož neslyšely.\nRůžena.\nKdyž nás opustil, byla jsem ještě velmi mladá a kdyby\nse nyní vrátil, ani bych ho nepoznala.\nPaní z Drahejšová\n(rozpačitě). Kdyby se vrátil! To je sotva možné.\nRůžena.\nMůj bože! kdož ví! Může přijít v tom okamžiku, kdež\nnejméně na to myslíme.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2970, "texte": "• - ř ;! •* *►. * % •\nPaní % Di*ahejsová.\nJá se toho hrozím.\nRůžena.\nA proč? Otec by zajisté schválil naši volbu, neboť je\nmezi všemi mladíky, kteří s tebou tančili, nejlepší.\nPaní % Drahejsová.\nAno, zajisté (vzdychá pro sebe), Nevím, zdaž by\n(důrazně) otec také všecko schválil, co se zde stalo od jeho\nnepřítomnosti. (Nahlas) Především je naše návštěva nejpotřeb-\nnější. (Jde a přijde opět) Ach! (Jde do hostince a volá) Ve-\nrunko!\n2. výstup.\nPředešlé, Verunka (s übrouskem).\nVerunka♦\nCo ráčíte?\nPaní z Drahejsová.\nVy to víte, objednané mražené; zrovna o 5 hod. (Chystá\nse odejiti, k Růženě) Pojď, pojď.\nVerunka (jí následujíc).\nMilost paní, ještě bych také prosila o ten malý účet.\nPaní % Drahejsová.\nK tomu nemám teď žádného času! Po svatbě přinesla\npak celý účet najednou. (Odejde s Růženou.)\n3. výstup.\nV erunka (samotná, pořádá a čistí stoly).\nTedy opět jedna přijde pod čepec, co zatím já žád-\nného muže nemám. Já jsem pro tento dům pravým zlato-\ndolem a nemohu přec žádného inuže ulovit. Co mi schází?\nNejsem ošklivější, než tato sladkosladká volavka tam naproti.\nA co jsoú to za lidé? Neví se ani odkud' a kam? paní\nbez muže dcera bez otce. Já ale mám otce, alespoň to\nmoje rnatinka vždycky tvrdila. (Odejde se sklenicemi atd. do\nhostince.) /\n4. výstup.\nSýkor a (v podivném cestovním obleku, malý tlumok pod páží.\nPřichází vlevo z pozadí).\nNu, tu bych tedy konečně byl! Jaká to tedy radost,\njaké to štěstí. Přináším ti milá ženo tvé věrné srdce na-\nzpět. Nebylo to sice hezky ode mne, že jsem tak dlouho\nnepřišel, ale já přináším s sebou mnoho peněz a tak se to\nvšecko vyrovná! Tak jsem tedy v Kostelci a tyto\nstřechy přechovávají oba předměty mé láskavosti man-\nželku a dceru! Ale, pod kterou střechou bydlí? Toť otázka\nbez otázníku! Na štěstí má celé město jen 2000 obyvatelů\na když člověk jen trochu hledá (prohledává své kapsy).\nPředevším přečtu si ještě jednou list svého přítele Stejskala,\njejž jsem při svém vystoupení z lodě našel. Ten dobrák\nStejskal píše toho mnoho a přec to nedostačí (čte): Milý\nSýkoro! Tvoje paní vidouc, že se více nevracíš, opustila\nPrahu a odebrala se se svou dcerou, mladou to krasavicí do\nKostelce. (Zvolá) Drahé dítě! (čte) Pronajal jsem jim krásný\nmalý domek u vchodu předměstí (ohlídne se mluvě). U vchodu\npředměstí, v pravdě, je to zde (čte), na to jsem odejel do\n<Vídně, kdež jsem obdržel tvé psaní, v němž tvůj příchod\noznamovals. Dostavník tě doveze zrovna až k domu tvé\nmanželky (s roznícením volá): To není možná (čte.) Poznáš\nho po zelených okenicích a po zeleném ohražení! (Vidí malý\ndomek v právo) Aj, aj, podívejme se! Tu jsou zelené oke-\nnice a také zelené ohražení! Má paní milovala vždy vá-\nšnivě barvu zelenou a také žlutou naše ložnice byla zcela\nžlutá. (Pohlíží na dům) Ach můj bože! žluté záclony. (Udělá\nkrok a položí při tom ruku na srdce) Srdce tluče mi 32 stupňů\nnad nulou. (Váhavě) Aj, což ! ano kdyby to ale na-\nposled přec tu nebylo (zůstane před domem v pozorování po-\nnořen státi.)\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "28", "page_fin": "29", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.6", "titre_corps": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.4", "debut_caractere": 2972, "fin_caractere_exclue": 5172, "texte": "Oběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\nBylo to r. 1791. V šeru podzimního večera pohřížena\nbyla krajina a mlhovité stiny rozprostíraly se nad osamělým\nparkem blíž Londýna. V parku bylo křovím lemované je-\nzírko a A Inky jeho houpaly se, kolkolem nízký břeh líba-\njíce. Pod starým kmenem seděl u něho muž prostředního\nu\nvěku. Černě odstiňovaly se hory, černě vyjímaly se stromy;\navšak černěji a temněji bylo v duši spočívajícího zde muže.\nBylf to Bernardini, slovutný a oblíbený pěvec italské operní\nspolečnosti v Londýně. Okouzlovalť půvabností osoby své\njakož i sladkým, zvonkovitým hlasem a dokonalou školou\nsvou anglické obecenstvo a poutal ohnivým svým okem a ha-\nvranními kadeřemi krásotinky bohatýrské. Každý se mu obdi-\nvoval a vznešeným společnostem chyběla nejvítanější ozdoba,\nnebylo-li tam Bernardiniho. Avšak dnes obestřely čelo jeho\nmraky vášní hrozící a každý zachvěl by se zajisté úzkostí,\nkdyby byl nahlédl do zamračeného obličeje, z něhož řevnivost\nmsti vest vyzíraly. Sláva, jížto ho nadšení Angličané obsy-\npávali, zlato, jež mu štědří znalci umění k nohoum skládali;\nbyly mu lhostejné. Slávy a zlata mohl si všude dobýt; avšak\nmilujícího srdce, po němž duše jeho práhla, lásky oné dívky,\nza níž by byl slávu, štěstí a spokojenost radostně obětoval\nlásky léto nemohl dosíci; neboť dívka ta milovala již ji-\nného se vší vášní duše své. Giulietta Carestini, primadonna\nitalské společnosti, u níž též Bernardini se nacházel, zahořela\nláskou k znamenitému českému umělci Františku Kocvarovi.\nKočvara byl mladý muž krásného vzrůstu, modrých očí\na rusých kadeří; avšak více než jeho sličný zevnějšek pou-\ntala každého jeho výtečná a cituplná hra na housle i na kla-\nvír, jakož i jeho v každém ohledu umělecké skladby pro oba\nnástroje.\nZ počátku, když Bernardini zrůstajíd lásku svou k Giu-\nliettě zpozoroval, myslel, že zvítězí nad srdcem dívčiným.\nAvšak tentokrát se zklamal; veškeré pokusy, by na se obrá-\ntil pozornost primadonny, byly marné. Vzdorovitosť jediné\naž d osud ženské, která osidlům jeho s úsměškem se vyhýbala\na dvořením jeho pohrdala, popudila z počátku ješitnost, po-\nzději ctižádost a konečně dřímající vášeň v hrudi Bernardi-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2505, "texte": "niho. Vida tedy, že marně po náklonnosti Giulietty touží,\ndomníval se, že Kočvara mu cestu k dosaženi nejvroucněj-\nších přání zamezuje, a za tou příčinou uhostila se v srdci\njeho nenávist proti němu a zakořeněla se tam tak hluboko,\nže ji jen pomsta docela vymítili mohla. Z přítele Bernárdi-\nniho stal se, ač v skrytosti, úhlavní nepřítel Kočvary. Na-\njednou přestal Giuliettu pronásledovat důkazy své oddaností,\na zdálo se, že se jí ani nevšímá; jen když se o zkouškách\nsešli, zahořely očí jeho podivným zanícením a pevně ano\nostře na ní spočívaly. Takový pak pohled pokalil duševní\nmír Giuletty vždy na několik dní, pohled ten ji pronásledoval\na tajný jakýsi hlas ji vždy přitom věštil o nějakém neštěstí.\nKdyž Giulietta milenci svému čehož o tom sdělila, po-\nusmál se řka: Což na něm záleží? Dokud jsem já u tebe,\nnemáš se čeho báti ! Povzdechnuvši sí pomlčela pak o tom\nGiulietta a ukryla neznámý strach v duši svou.\nPřed několika dny téhož večera, když seděl Bernar-\ndini v parku u temného jezírka, měl pěvec tento svůj pří-\njem. Obecenstvo miláčka svého nejen pochvalou a jásáním\nale i bohatými dary odměnilo. Zlatý dešť dukátů, polštářky\nbankovkami vykládané sypaly se k nohoum umělce. Lhostejně\nje zdvihal Bernardini; nebylo to poprvé, že Štěstěna úplň\nsvou nad ním vyklopila; když ale blízko v divadelní loži\nspatřil Giuliettu a po jejím boku Kočvaru; vztýčil se as ví-\ntězoslavným pohledem hlavou na ně zakynul.\n„Viděl jsi Francesko ten pohled, jenž mne bázní na-\nfe K\nplňuje a mír duše mé ruší; to jsou ty oči, které i ze spánku\nděsivě mne vytrhují.\"\nKočvara se zamyslil; ano dnes poprvé zdálo se mu, že\nGiuletta má pravdu ; neboť i jej samotného bodl pohled tento;\navšak nedlouho na to zapoměl vše, a oddal se s celou ve-\nselostí povahy své opět hovoru a vyražení s milenkou svou.\nDen po jeho benefici dosáhl stav duše Bernardiniho\ntakového stupně rozhořčenosti, že více tak setrvati nemohl a\npomstu nad Kočvarou vykonati se odhodlal. Pozvalť všechny\nsoudruhy a jiné umělce k pospolité večeři, kterou v kruhu\njejich dnes strávili chtěl.\nMěsíček bledě z mraků nad pahorkem vystupoval, vichr\nzafučel a listí suché a uvadlé jako dešť kolem Bernardiniho\nk zemi se sypalo a zbudilo jej ze snění a přemýšlení. Ry-\nchle se vzchopil. „Ano tak to půjde!44 zamumlal, a poohlíd-\nnuv se, jestli žádný slov jeho nebyl zaslech, kvapným kro-\nkem bral se dlouhým stromořadím z parku.\nNa stesce, lunou ozářené, odstínovala se postava jeho\nv široký plást zahalená, až posléze v nočním šeru zmizela.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "32", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.5", "debut_caractere": 2507, "fin_caractere_exclue": 6666, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Klatov. (Produkce zpěváckého\nspolku.) Dne 25. ledna odbýval\nzdejší zpěv. spolek první svou řádnou\nprodukcí: První oddělení programu ob-\nsahovalo: „Šumí Labe\" (text od Šmílov-\nského) od Leop. Zvonaře. „Štědrý den44\nod K. J. Erbena a „Cikání44 od Vogla.\n„Nech snu růžového44 od Jelena. „Staro-\n7/ v\nčeská44 od Skroupa. 11. oddělení : Stasa,\nčarodějnice44 od V. Horáka. „Dvě slzy44\nod F. Suchánka „Srdce ztracené44 od\nPivody. - „Kozácká44 od Procházky st.\n„Klekání\" od Jirgesa. „Vlastenec44 od\nVorla.\nZ Pardubic, dne 20. ledna 1862.\n(Smrt a pohřeb purkmistra Josefa\nBubeníka. Mozartovo rekviem\nza ý Roberta Fuhrera. Kostelní\nskladby. Nová volba.) Sedě dne\n11. ledna s mým přítelem v svém pokoji,\na rozmlouvaje přátelsky o všelikých zále-\nžitostech a o užití letošního karnevalu, až\nzaslechl jsem strašné volání na náměstí:\nHoří! hoří! Já a můj přítel přiskočíme k\noknu, a již vidíme srocování a kupění se\nlidu, pohlížíme na jinou stranu, vidíme ho-\nřejší polovici vysoké zelené brány ohněm\ncervenožlutě ozářenou, a hodiny na bráně\nbyly vidět, jako kdyby nejjasnější slunéčko\nnaň bylo svítilo. Zahy na to u radnice\nzačal husar troubiti na poplach, velké zvony\nzazněly, i malý zvoneček z kostelíčka Matky\nBoží smutně oznamoval, že nejen jednot-\nlivcům, alebrž celým Pardubicům hrozí ne-\nštěstí. A jak to? Když se úprkem velký\ndav lidstva k místu hořícímu übíral, ne-\nostal jsem i já a můj přítel v pozadí. Při-\ncházíme blíže k ohni, přesvědčili jsme se\no pravdě, že dvůr ranhojiče p. Hromát-\nky v jednom plamenu se nachází; protože\ntakřka najednou celé stavení hořelo, lze\nsouditi, že jen zlomyslná ruka tuto oběť\nsi vyvolila. Jest to arciť neštěstí, svoje\njmění, svůj nábytek a příbytek ztratiti ale\nnastojte, co jest toto k porovnání následu-\njící smutné událostí! Vidím jednoho stat-\nného člověka okolo choditi, an se usta-\nvičně ptá: „Jest tady p. Bnbeník? Ne-\nviděli jste p. Bubeníka?\" Odpověď ne-\nuspokojila nikdy tázače, a já pomyslil ještě\nsám u sebe, jistě chce při té příležitosti\npřítomný plukovník husarů p. baron Ba-\nseli s purkmistrem mluviti, jak by dálší\nneštěstí se zachránilo. Nežli já takto sám\nu sebe přemítám, přiblíží se vážený měšťan\np. Pulpán a zvěstuje, že purkmistr Pardu-\nbický p. Josef Bubeník mrtev jest.\nSpěchal svědomitý měštanosta taky k místu\nneštěstí, přešel nejbližší malou lávku, po-\nhlíží na oheň, klesl na zem, a krevní mrt-\nvice ho navždy ranila. Odnesli ho do blízké\nchaloupky, užívalo se všelikých oživujících\nprostředků, ale vše zdarma; po půl hodině\nho odnesli do mlýna jeho, kdež se každý\no smutné skutečnosti přesvědčiti mohl.\nJosef Bubeník, bývalý purkmistr Pardu-\nbický, byl prvně člověk předobrého srdce,\nměl velké jmění, podporoval chudobu kaž-\ndým dnem, protož byl od všech milován;\non byl také vůbec od svých občanů vy-\nsoce ctěn, neb byl nejen velmi moudrý,\nalebrž i všestranně vzdělaný a učený. Taky\njeho pohřeb byl veleslavný, neb více let\npřebývám v Pardubicích, ale tolik lidu, a\ntak četně zastoupeny stavy jsem tady ještě\nneuzřel. C. k. husarské důstojnictvo včele\nmajíc svého plukovníka p. barona Baseliho,\nc. k. úřednictvo v uniformě, všechny spo-\nlečenstva s svými prápory, městská rada a\ncelý slavný městký výbor, četné kněžstvo.,\nmládež zdejší hlavní a reální školy s svými\npp. učiteli, všechna honorace našeho města\nmužského i ženského pohlaví, a nepře-\nhledný dav městského a přespolního lid-\nstva. Na den slavného pohřbu byl foto-\ngraf z Chrudimě povolán, by jej na věč-\nném lůžku přátelům na památku fotogra-\nfoval. U domu se provozovala píseň od\nCh e r u b i n i-h o, od domu na hřbitov hrálo\n16 hudebníků smůteční pochod od Vi n-\nt r a, při hrobu zapěl zdejší zpěvácký\nspolek: „Slyš nás Hospodine!\" sbor od\nJelena; pak v koslele u sv. Jana dávalo\nse slavné rekviem od Vi t á sk a a na to\nnásledovala figurální: „Andělská.\" Při prů-\nvodu byla také vůkolní města četně zastou-\npena, na př. z Králové Hradce, z Chrudi-\nmě, z Heřmanova Městce, Bohdančě, Dašic,\nSezemic, Holíc a j. v. byli zde lidé. Z\nChrudimě byl tady purkmistr p. Klimeš,\nz Bohdanče měštanosta p. Peška, ze Se-\nzemic starosta p. Pánek. Druhý den byli\nsmuteční obřady v školním kostele, v klá-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4373, "texte": "šteře za nebožtíka konány, neb on byl také\npřítel a dobrodinec zdejší školy. Důstojný\nředitel p. P. Jan Chmelík celebroval mši\nSvatou, při níž zpěv. spolek zpíval\nvokální rekviem od Labl er a. Všickni\npřátelé a mnoho jiných pobožných byli této\nsmuteční slavnosti přítomni. Bůh jemu po-\npřej lehké odpočinutí! Zdejší ochotníci\nhudby se spojením husarské kapely a zpěv.\nspolkem hodlá dávat velké dílo Mozar-\ntovo za našeho 1. českého kostelního\nskladatele, za nesmrtelného Rob. Fúhre-\nra. Kapelník pan Zinke bude dirigovat\nhudbu, a ředitel kůru p. Václav Pospíšil\nzpěv. K tomu cíli připověděl výtečný hu-\ndebník, purkmistr p. Josef Klím eš v Chru-\ndimi, svoje spoluúčinkování buď při teno-\nru, při houslích nebo při čellu. Dne\n19. ledna, na Jméno p. Ježíše, dávala se\nvelkolepá pastorální mše do D-dur od Rob.\nFúhrera; graduale do G-dur se soprá-\nnovým sólem od Rob. Fúhrera, anž sl.\nv '\nŘíhová velmi pěkně přednesla; offerto-\nrium do F-dur, klarinet a bass-solo, od\nRob. Fúhrera. Protože p. ředitel kůru\ntenkráte chorav byl, řídil vážený učitel p.\nMatěj Kučera nadzmíněné skladby, kte-\nréž všechny čistě a zbožným zápalem pro-\nvedeny byly. Ten samý den ve 3 ho-\ndiny odpoledne byla od zdejšího c. k.\nokresního úřadu vypsána nová volba Par-\ndubického měštanosty. Tloukly 4 hodiny,\na zvolen byl 17. hlasy mezi 18. měst-\nských výborů\nben ík, bratr zemřelého purkmistra. Co\nsvět tomu řekne? lnu! že rod Bubení-\nkův musí býtí mezi zdejším obyvatelstvem\nvelmi oblíben, což zřejmě faktum doka-\nzuje. Nuže, zdař Bůh ku jeho sice čest-\nnému, ale nikoliv lehkému úřadování!\n\nFrant. Janda,\ntechn. realní učitel.\n\nZ Příbrami, 10. ledna. (Divadlo)\nO slavné besedě, která zde za příčinou valného\nshromáždění hospodářské jednoty kraje\npražského 28. p. m. uspořádána byla, zmí-\nnil jsem se předešle; chci zde jenom ještě\npodotknouti, jak živá ta upomínka utkvěla\nv paměti obecenstva našeho, jehož vřelé\npřání, poznali vůbec milovaného knížete\nRudolfa z Thurnfi.a Taxisů záro-\nveň dnem tímto vyplněno bylo. V neděli\n12. p. m. provozovali ochotníci zdejší ve-\nselohry: „Dobré jitro* a „Pan Čapek,44\ntím se ukončí rada představení, kterých\njsme od sv. Vácslava až do této chvíle\npět počítali, což zajisté svědčí o horlivosti\nnašich ochotníků, zvláště poinyslíme-li, že\nmezi tím se nalézají zajisté k provedení\nnesnadné „Divotvorný klobouk44 a „Duch\nčasu.44 Naši ochotníci ale překonali za ve-\ndení pana A. Cinká, který neocenitelných\nzásluh o zdejší divadlo si získal obětavo-\nstí a neúnavnou horlivostí svou, všechny\nobtíže a mnohý peníz jich přičiněním zí-\nskán k dobrým účelům.\n\nObzor umělecký.\nHudba. V Bruselu bude se co nevidět\ndávat nová opera „Emilie Galotti\" dle\nLessingovy tragédie v Iibretto uvedena.\nHudba je od italského mistra Chiaramonte.\n—- Richard Wagner pracuje o nové o-\np e ř e „Hans Sachs.\" — Nová opera\n„Anna Bretagnská\" od Fr. hraběte z Got-\ntenburgu bude se v Gothě dávali.\nDivadlo. Dvouaktová veselohra „M a-\nr i a ge de raison\" (Sňatek z rozumu)\nod Scríbe-a a Varnera dávala se pred\nnedávnem v místnostech „Théatre Gymnase\"\nv Paříži a došla velmi příznivého výsledku.\nDuchaplný kus účinkoval tak dobře na obe-\ncenstvo, jakoby v tomto roku napsán byl,\na přec pochází již z roku 1826. Nové\npětiaktové dráma „La Bouquetěre\nde s Inno c en 544s44 od Bourgeoise a Dugné\nprovozovalo se v divadle „Ainbigne44 v Pa-\nříži s dobrým výsledkem.\nV maďarském divadle v Budíuě dá-\nvala se v neděli dne 12. ledna národní\nčinohra „Szép Mar a\" (Sličná Marie) od\nKem pel en a poprvé a líbila se následkem\nvlastenecké tendence a dobrého provedení\nvelice.\nMalířství. Obraz znamenitého malíře\nDanhausera„Liszt v saloně Pařížském,44\njejž umělec r. 1840 na požádání tehdej-\nšího dvorního hotovilele piana Grafa vy-\nvedly jest nyní na prodej. Výborné toto\ndílo je 5 střevíců, 3 coule široké a 4\nstřevíce vysoké a představuje Liszta ob-\nklopeného nejprvnějšírni notablitami Paříž-\nského uměleckého světa. Liszt sedí v\nideálním obleku u piana, na levici jeho\nstojí P a g ani ni a R oss i n ico zatím\nza Amfionem piana znamenitá Geo r g e\nSandova (paní Dudevantova) v mužském\noděvu na fauteuillu sedí. Jí po boku stojí\nAlex. Duiuas (otec); Victor Hugo.\nU nohou Lisztových sedí rusou hlavu ma-\njíc o piano opřená dáma, která na Lisztu\nco člověku ještě většího podílu bráti\nse zdá, než na Liszta umělce. Všechny\ndotčené osoby jsou dle přírody výborně\ntrefeny. Cena obrazu je 2000 zlatých.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "debut_caractere": 6313, "fin_caractere_exclue": 7673, "texte": "r-r.\nOpera. V německé opeře opětovany\nopery „Der Liebesring44 od J. Skroupa.\n(4. ledna ) „Faust und Margaret ha44 od\nGounoda (10. ledna.), „Die lustigen Wei-\nber von Windsor44 od Nikolaíe a „Car und\nZimmermann\" od Lortzinga. Takřka za\nnovinku můžeme považovati dávno již ne-\nprovozovanou operu Mozartovu „Belmonte\na Constanze44 aneb „Unesení ze serailu44,\nkterouž sobě vyvolil dne 8. ledna pan\nKrén (Osmin) za benefic. Zvlášť dobře\nzpívali si. Brennerova (Constanze), sl. z\nEhrenbergů (Blonde), p. Bachmann (Pe-\ndrillo), p. Bernard (Belmonte) a řečený\njiž pan beneficiant. Dne 13. Jedna jsme\nslyšeli „Troubadoura\" od Verdiho a dne\n17. „Rarbier von Sevilla\" od Rossiniho,\nv kterýchžto operách známý již čtenářům\nnašim věhlasný zpěvák, p, Monari-Rocca\nz Milána s nejlepším výsledkem zpíval, a\nsice v 1. opeře co hrabě Luna, v2. co\nFigaro. Slečna Brennerova (Rosině) zpí-\nvala v poslední opeře mezi jinými též pí-\nseň „Česká země44 od Gýrovce, kterouž\nopětovati musila. Příště více o onom\nitalském umělci.\n\n— Režiséřitví. V poslední době\nobíhaly rozdílné zprávy o nastávajících\nzměnách regie českého divadla. Dosavadní\nregisseur p. Kolár st. zaslal dnes „Bohe-\nmii\" následující zprávu : Aby se vyhnulo\nvšem nedorozuměním, uznávám toho po-\ntřebu, abych prohlásil, že p. ředilel Thomé\nna vlastní mou žádost mne úřadu\nregisseura od velkonoc letošního roku\nsprosiil.\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7513, "texte": "— Výtečná naše spisovatelka,\npaní Božena Němcová, ze-\nmřela v úterý dne 21. ledna a byla v\npátek dne 24. slavně pohřbena. Pohřeb\nzemřelé byl velmi slavný. Průvod vedl\n| pan kanovník Sinic s čelnou assi-\nr V /\nstencí. Četnými věnci vesměs slovan-\nskou trikolorou okrášlenými pokrytý vůz,\ndoprovázely po obou stranách dívky v\nsmutek oděné s rozžatými svícemi; po-\ndle nich pak kráčeli íníadši spisovatelé,\nBulhaři, Horvaié a studující v národních\nkrojích taktéž s rozžatými svícemi. Prů-\nvod otevřen od spolku „Hlaholu/4 který\npři této příležitosti vedením Lukešo-\nvým prováděl zpěvy, Rakev následo-\nvali údové rodiny, pak české paní\nv smutku a přehojné obecenstvo všech\nstavu. U mostu Botického přišlo du-\nchověného Vyšehradské průvodu vstříc,\na okolo půl šesté hodiny byla konečně\nmrtvola nedaleko hroou Hankova spu-\nštěna v luno země. Poklid buď popeli\nslavné spisovatelky ~Ba b i c k y/' Po-\ndobizna Boženy Němcové vyjde u Far-\nského. Jak se dovídáme, zamýšlí vla-\nstenské dámy důstojný pomník jí vysta-\nvili. Sláva jim!\n\nPáně Smetanův d r u hý a po-\ns 1 e d 11 í koncert, dne 19. m.m. v\nsále konviktském uspořádaný, těžil ze\nskvělého výsledku a dostalo se p. koncer-\ntistovi velkého účastenství. Při všech čí-\nslech, která přednášel a jmenovitě v Beet-\nhovenovu As-dur Sonátě, potom v Šacho-\nvých fugirovaných skladbách osvědčil se\nco pravý umělec. Jeho hra jest určitá,\nuhlazená, všech k celku nepatřících, tak\nzvaných eíFektň prázdná ; sestupování z\nforte k pianu a naopak dává svědectví o\nvelkých studiích a na nejvýš vytříbeném\nvkusu. Pro přátelé salonní hudby též po-\nstaráno, neb hrál p. Smetana též skladby\nod Chopina, Schumanna, Liszta a svoji\n„Polku de Salon44 jakož i „Souvenir de\nBohéme cis. 2. —■ jak se samo sebou\nrozumí s neobyčejnou bravourou. SI.\nz Ehrenbergů přednesla Schubertovu „Grel-\nchen am Spinnrade44 a Schumannovu „Wid-\ninung44 výtečně a pan P iv o d a své\n„Na vlast\" a Schubertovu „Ungeduid44 též\nvýznamně nebyl však při hlase.\nNaš rodák pan Ch. Wehle bude\nco nevidět v Paříži koncertovat.\nNaše krajanky, sestry Nerudovy\nvystoupily v Stockholmě v 5. nedělích 21.\nkrát v divadle a došly za výbornou hru\nna housle nesmírné pochvaly. Miino to\núčinkovaly v několika kvartetních zába-\nvách a uspořádaly v Upsole ctyry koncerty\ns nejskvělejším úspěchem.\nZpěvácký spolek „Hlahol44\nuspořádá, jak již oznámeno, dne 9. února\nvečer pro cleny s\\ó produkci, jejížto pro-\ngram je následující: 1. „Já jsem Slovan\"\nsbor od Vašáka. 2. Čtverozpěv wMo-\nravo\" od Hynka Voj áfiká. 3. „Naše\nzemě44, píseň od Pr o chá zky, zpívá pan\nWeiss. 4. „Žárlivý basař,44 sbor od Zvo-\nnaře. 5. „Pomoc pro náramnou lásku44\nsbor od L. Procházky. 6. Písně zpívá,\np. Pivoda. 7. „Dar za lásku,44 solový\nčtverozpěv od Křížkovs k é h o. 8. Ka-\ndryla z moravských národních písní pro\nsbor od Ferd. Hellera. 9. „Vltava,44\nsbor od \\ ogla. 10. Solový zpěv, zpívá\nJ. L. Lukeš. 11. „Výprask,\" čtverozpěv\nod Křižko vskéh o. 12. „Těšme se bla-\nhou nadějí\", píseň Krovová ve sbor uve-\ndena od Ferd. Hellera.\nAlex. Drey scho ck koncertuje\nnyní v Štýrském Hradci.\nCh val 11 ě z n ámý malí ř, p. Leop.\nStefan, vymaloval krásný obraz „Čer-\ntova zed \" 6 stop vysoký a 4 st. široký\na pošle ho do výstavy Londýnské.\nNáš krajan p. P. Josef Fii h-\nrich, professor malby historické na akade-\nmii výtvornych umění ve Vídni, co rytíř\nřádu železne koruny 111. třídy, povýšen na\nšlechtictvi.\nPochva 1n ě známý pianista\np. J. Hudec hodlá vydati svou skladbu\n„H urbanňv poch o d.\" Týž skladatel\nsložil kadryíu z písní národních slovenských.\nP. T h o mé, ředitel divadla, nevy-\nhověl žádosti 8 členů českého divadla (pí.\nPeškové, pp. Šimanovského, Kolara ml.,\nSamberga, Kašky, Pokorného, Chramosty,\nLapila) za přiměřené zvýšení platňv.\nK divadlu českému přijati jsou: pp. Alb.\nSvoboda, režisseur Vídeňského divadla an\nder Wien, Sák od Pešťanského a Boschetti\nze Solnohradu.\nKamil B o h m, velenadaný sochař\nmladý, jejž Obecenstvo naše z mnohých\nprací zná, zemřel v neděli dne 26. ledna\npo dlouhé chorobě, jižto za svého pobytu\nv Římě trpěl. Byl teprve 32 let stár.\nPamátní peníz ke cti slav-\nného našeho Palackého od Václava Seidana\nve Vidni ražený ve stříbře a broncu jest\njiž hotov a tyto dni Palackému odevzdán\nbude.\n- Zdatný čeJlista a krajan\nnas pan A. Karely žák pražského kon-\nservatoria, nachází se nyní v Hamburce,\nkde místo koncertního mistra zaujímá. Před\nnedávnem hral v jednom koncerte svou\nfantasii 11a české národní písně, při cemž\nobecenstvo jmenovité písněmi „červená rů-\nžičko\" a „šablenka brúšena44 tak dojato\nbylo, že umělce mezi hrou nadšeným,\ndlouho trvajícím potleskem vyznamenalo,\ntak že skladbu svou třikrát cpakovati\nmusel.\nPan Kocipinský. Tyto dni uví-\ntali jsme v Praze milého hosta, hudebního\nskladatele p. Augusta Kocipihského, který\nv Kamenci Podolském a v Kyjevě velký umě-\nlecký sklad má a co nakladatel pro ná-\nrodní hudbu polskou mnoho chvaíného a\nzáslužného již podnikl. Pan Koeipiňský byl\nna ceste z Lipska k dalekému domovu.\nV Lipsku řídil tisk prvních sešitů hudeb-\nního díla, kteréž brzo vyjde as velikým\nse potkali musí úspěchem. Jest to sbírka,\njakou jsme v tomto způsobu posud nevi-\nděli. Vychází pod názvem „Pisní, dum-\nk i i szumki Ruskoho národ ana\nPod o li, Ukrainy á v Matorossyj.44 Jest\ntoto sebrání, které vychází abecedou la-\ntinskou i ruskou, obrovské podniknutí a\nvětšina sebraná, hudební část však docela\nuspořádaná horlivou, neúnavnou prací pana\nKocipiňského, jenž již 600 písní do tisku\ndal. Zásoba jeho jest při vší výběracno-\nsti teineř nebo nedávno než\nz vlasti odejel, nalezl pan Kocipinský 11a\njistém zámku na Podoli celou sbírku\nmaloiuskych národních písni z doby čaro-\nvný Kateřiny. Sbírka cítá 1000 národ-\nních písní s hudbou a většina jest po-\nsud neznámá, a zda se, ze v lidu přišla\nv zapomenutí.\nHudební zkouška k národ-\nní besedě odbývala se dne 19. ledna na\nŽofíne ve prospěch nadací pro spisovatele\nčeské. Z programu vyjímáme kusy, které\nse zvlášť líbily a sice: „Besední ka-\nd r y 1 a\" od L. Procházky; „L ad a,44 pol-\nka od 1. Hellera, která se na hlučný po—\ntleSiv opakovali musela; „Bouře,\" kvapík\nod Hynka íllnera, taktéž i „Živio slo-\nva n skij u gM aneb „Primorcice,44 ka-\ndryia od Lzicáre a „Kochajmy sieí4„\nmusely se též opakovat, zvlášť ale kadryla\n„Nedejme se\" od L. Procházky došla\nzvláštní obliby a musela se na velmi bouř-\nlivý potlesk třikráte opakovat. Tato ka-\ndryla jest věnována všem věrným dce-\nrám český in. Taktéž líbily se „Li-\nb á a £ y,44 polka-mazur od K. Podhajské—\nho ; „Pěkná hodinka,44 polka od\nVeselého ; „J ar ní kvit í,'4 třasák od\nLauermauna; „Kytice,44 třasák od Láde-\nho. Místnosti sálu byly obecenstvem pře—\nplněny.\n\n—v—\n\n— Starožitné nástroje hudební,\nkteréž již ve výstavě spolku „Ar-\nkadie\" všeobecnou pozornost na se byly\npoutaly, jsou budějovickým krajským hejt-\nmanem p. Schreckem z Notzingu zdejšímu\nmuseu darovány ai již vystaveny. Tyto\nstaročeské násíioje, vyznamenávající se svou\nvelikostí a neobyčejnou stavbou , ležely\ndlouho nepovšimnuty na chrámové půdě v\nJindřichovu Hradci. Zvláštním úkazem jest\nvelký kontrabas, délku devíti střevíců mající.\n- Nález starého rukopisu.\nV císařské knihovně nalezen nesnadno ci-\ntelný zlomek české epieké básně, kterýž\nbyv někdy majetkem pana Voka z Rožm-\nberka, pak do knihovny Třeboňské se do-\nstal. Počíná slovy : ~Posluehajte swaki\nnárod, chcu wám dumne spewati.44\nTovárník hudebních nástro-\njů, pan Jindř. Rott v Praze, dostal za-\nkázky na svůj vynalezený nástroj „Gla-\ngo 1\" z Anglicka a z Ameriky, což jest\nzajisté pěkný důkaz výborností tohoto ná-\nstroje.\nPan J. J. Abert v Stuttgartu slo-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6601, "texte": "žil smyčcové kvartejto C-dur, kteréž v je-\ndné kvartettní zábavě v Stuttgartě velké\nsensací zbudilo. První tři věty vynikají\nzvláště původností a krásou myšlenek.\nSbor k zřízení českého\nnárodního divadla v Praze od-\nbýval v úterý za předsednictví pana K. M.\nBergra valnou schůzi. Z výboru byli pří-\ntomni pp. Rieger, Palacký, Brauner, Dr.\nMajer, Šimek a j. Mezi údy sboru, jichž\nse sešlo 120, byli jakožto zástupcové če-\nské šlechty knížata : Karel Schwarzenberg,\nRudolf Thurn Taxis a baron Ehrenberg,\nostatní dali se ohlásit co nemoco í. Od-\nstupující výbor skládal účty z činnosti své,\nz nichž vysvítá, že jmění sboru obnáší\nokolo 120.000 zl., z těch 10.000 v ho-\ntovosti, 60.000 zl. v ceně, kterouž má míst-\nnost stavební, ostatní ve slibech. Po pře-\nčtení zprávy ujal se slova p. Palacký, aby\nsdělil, jak velikých zásluh si pan Štorch\no sbor byl získal, celé shromáždění po-\nvstalo na důkaz úcty, a pak se přikročilo\nke skoumání stanov. Všecky paragrafy od\n1. až do 8. jsou beze změny přijaty, a\nživější rokování začalo teprv při §. 9, v\nněmž se jedná o volbě výboru a hodno-\nstů spolku. Kníže Schwarzenberg navrho-\nval, aby sbor volil pouze starostu a místo-\npředsedu a výbor 16 údů, z něhož by se\nvolili pak ostatní jako jednatel a sekretář,\nk návrhu předsedy. Proti tomu vyslovil\nse kaiže Taxis, žádaje, aby výbor bez ná-\nvrhu předsedy volil, a Dr. Sladkovský pro-\nnesl, by se tito spolkoví úředníci volili z\ncelého sboru výborem. Konečně jest při-\njat nevalnou většinou hlasů návrh dra.\nBraunera, dle něhož se sice volí sekretář\na jednatel dle návrhu předsedy, návrh\nten že ale není rozhodný; nápotom se má\nzvolit výbor z 12 údů a čtyř náhradníků,\nkteří by měli taktéž ve výboru hlas, což\nje nutno v případu tom, kdyby za úřed-\nníka byl zvolen někdo ze sboru, jemuž\nby pak arci neslušelo ve výboru blasovati.\nNásledující paragrafy jsou s některými do-\ndatky a změnami zvláště od dra. Sladkov-\nského přijaty, a poněvadž čas valně po-\nkročil bylof 8 hodin večer, odložena\nvolba nového výboru na zej tří dne 29.\no 11. hodině před polednem, kteráž jak\ntoho důležitost věcí vyžaduje zajisté\nhojného účastenství dojde!\n—' Sbor pro zřízení českého\nnárodního divadla shromáždil se ve\nstředu dne 29. ledna opět, aby vykonal\nvolby přednosíenstva a výboru. Za presidenta\nbyl zvolen kníže Karel Schwarzenberg 98\nhlasy ze 105. Dále obdrželi pp. Frant. Pa-\nlacký 3 hlasy, kníže dr. Rudolf Thurn-Taxis\n2 a školní rada Wenzig 1 hlas. Jedna-\ntelem stal se hrabě Jan Harrach 100 hlasy\ntéž ze 105. Mimo to obdrželi kníže Schwar-\nzenberg 2 hlasy, kníže Taxis a prof. Sku-\nherský po 1 hlasu. Za sekretáře byli zvo-\nleni dr. Jan Jeřábek (100 hlasy) a prof.\nA. Otakar Zeithammer (92 hl.). Též obdr-\nželi hlasy pp. redaktor Ferd. B. Mikovec\n(3), J. Barák (2), kníže Taxis (1) a dr.\nSladkovský (l). Za účetníka zvolen účetní\nrada p. Karel Štorch (99 hl.) a za poklad-\nníka kněhkupec p. Fr. Rivnáč. Jeden hlas\ndostal se obchodníku p. Kuncovi. Do vý-\nboru byli zvolení pánové: Jindřich Fůgner,\nobchodník (101 hl., kníže Rudolf Thurn-\nTaxis (98 hl.), Frant. Pštross starší (98 hl.),\nFrant. Palacký (93 hl.), Karel Steffek, ma-\njitel plynárny (94 hl.), dr. Karel Sladkov-\nský, spisovatel (84 hl.), Jan Lukeš, ředitel\n„Hlaholu\" (85 hl.), Jan Pak, továrník (72 hl.),\nŠimek, obchodník (63 hl.), prof, Rudolf\nSkuherský(s7 hl.), Novotný,stavitel (52 hl.),\nkníže Jiří Lobkovic (36 hl.) ze 64 při do-\nplňovací volbě). Když výsledek volby p.\nFr. Palackým byl prohlášen, oslovil kníže\nKarel Schwarzýnberg shromáždění vřelými\nslovy, jimiž se vyjádřil, že volbu přijímá,\nuznávaje zároveň, že čestné to místo náleží\nprávem milovanému Palackému, prvnímu\nmuži národa českého, jenž však zřejmě se\nbyl prohlásil, že volbu nikterak nepřijme.\nKdyž nový president ještě byl slíbil, žc\nvšechny síly své bude věnovati národnímu\ntomu podniknutí, 'provolána mu třikráte\n„sláva. Totéž se opakovalo, když nový\njednatel pao hrabě Jan Harrach právě vla-\nstencckýmy prohlásil, že též on volbu při-\njímá. Hlučné pochvaly dostalo se p. hra-\nběti, zvláště když pravil, že české divadlo\npovažuje za podniknutí národní a ná-\nrodnost českou za korouhev posvátnou, pod\nkterouž se všickni jednomyslně shromážďiti\nmáme, a chceme-li se zachovati, také mu-\nsíme. Rovněž přijali volby také ostatní\nnově zvolení funkcionáři. Ku návrhu pana\nFrant. Palackého vyslovilo shromáždění\nještě nznání své a díky pp. dru. Frant.\nLad. Riegrovi a Braunerovi, potom bývalé-\nmu sekretáři p. řediteli J. Jungmannovi za\nveškeré jejich snahy v prospěch zbudování\nnárodního divadla. Konečně provolána ku\nnávrhu knížete Schwarzenqerga také Franl.\nPalackému s nadšením „Sláva,\" čímž se\nvalná schůze ukončila. Nový výbor zůstal\nna pozvání p. presidenta ještě pohromadě,\naby se s ním o budoucí činnosti své po-\nradil.\nProdloužení lhůty. Dozvěděv\nse o všeobecném přání pánů skladatelů,\nže by se lhůta ku zaslání hotových zpěvo-\nher prodloužiti měla, kladu tehdy lhůtu\ntuto až do posledního května 1863.\nV Praze dne 26. ledna 1862.\nJan hrabě Harrach.\nNoví češti herci. Pro české\ndivadlo jsou na dvě léta engažováui pan\nBoschetti pro obor hrdinných otcův, pan\nSák pro zpěvohru co basbuíFo a pro či-\nnohru za otce vážné, pan Svoboda za re-\ngisseura a pro úlohy komické, pan Švarc\nco basista pro zpěvohru, slečna Ledere-\nrová za lokální zpěvačku. Z posavadních\nherců jsou teprv pánové Šamberk, Po-\nkorný a Lapil na novo engažováni.\nPorady o stanovách Svato-\nboru v krátce budou ukončeny. Jak\nznámo, má to býti dle navržení pana Fr.\nPalackého spolek a pokladnice ku podpo-\nrování českých spisovatelův a k vzdělá-\nvání pomníkův muxům zasloužilým o národ.\nNové musikalie. Pan Fr. Kirchner\nvydal nákladem Kristofa a Kuhé tři pi-\nanní kusy pro děti a sice: Na koníčku\nV taneční hodině Dobré dítě, které o\npedagogické znalosti a hudebním vkusu\nsvědčí. Odporučujeme co nejvřeleji tyto\nroztomilé kousky, které začátečníkům zá-\nbavy poskytnou. „Mon premier séjour á\nPrague44 (Moje první pobytí v Praze) je\ntitul nové ballady a rhapsodie pro cel Jo\ns průvodem piana od Alex. Schmita, prof.\nna konservatoriu Pražském, jižto skladatel\npanně Emilii Mildnerové věnoval. Práce\ntato je velmi záslužná a může se směle\nk lepším skladbám téhož druhu připočísti.\nCo ten francouzský titul v Cechách zna-\ninenati má, věru nepochopujem. Totéž mu-\nsíme i o panu Kirchnerovi vytknouti, jenž\nzase skladby své pouze německy nadepsal.\nOd neúnavně pracovitého Voj. Preiss-\nlera vyšel kvapík (op. 108), jejž ve všech\nobchodnictvích dostati možná. Nákla-\n■v f\ndem činného Salka vyšel „Besední val-\nčík44 pro piano od kapelníka Faulwettra,\njenž zakládajíc se na české národní písně\nzdařilým provedením vyniká.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "29", "page_fin": "30", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "Frant. Janda", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.5", "debut_caractere": 2520, "fin_caractere_exclue": 6666, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Klatov. (Produkce zpěváckého\nspolku.) Dne 25. ledna odbýval\nzdejší zpěv. spolek první svou řádnou\nprodukcí: První oddělení programu ob-\nsahovalo: „Šumí Labe\" (text od Šmílov-\nského) od Leop. Zvonaře. „Štědrý den44\nod K. J. Erbena a „Cikání44 od Vogla.\n„Nech snu růžového44 od Jelena. „Staro-\n7/ v\nčeská44 od Skroupa. 11. oddělení : Stasa,\nčarodějnice44 od V. Horáka. „Dvě slzy44\nod F. Suchánka „Srdce ztracené44 od\nPivody. - „Kozácká44 od Procházky st.\n„Klekání\" od Jirgesa. „Vlastenec44 od\nVorla.\nZ Pardubic, dne 20. ledna 1862.\n(Smrt a pohřeb purkmistra Josefa\nBubeníka. Mozartovo rekviem\nza ý Roberta Fuhrera. Kostelní\nskladby. Nová volba.) Sedě dne\n11. ledna s mým přítelem v svém pokoji,\na rozmlouvaje přátelsky o všelikých zále-\nžitostech a o užití letošního karnevalu, až\nzaslechl jsem strašné volání na náměstí:\nHoří! hoří! Já a můj přítel přiskočíme k\noknu, a již vidíme srocování a kupění se\nlidu, pohlížíme na jinou stranu, vidíme ho-\nřejší polovici vysoké zelené brány ohněm\ncervenožlutě ozářenou, a hodiny na bráně\nbyly vidět, jako kdyby nejjasnější slunéčko\nnaň bylo svítilo. Zahy na to u radnice\nzačal husar troubiti na poplach, velké zvony\nzazněly, i malý zvoneček z kostelíčka Matky\nBoží smutně oznamoval, že nejen jednot-\nlivcům, alebrž celým Pardubicům hrozí ne-\nštěstí. A jak to? Když se úprkem velký\ndav lidstva k místu hořícímu übíral, ne-\nostal jsem i já a můj přítel v pozadí. Při-\ncházíme blíže k ohni, přesvědčili jsme se\no pravdě, že dvůr ranhojiče p. Hromát-\nky v jednom plamenu se nachází; protože\ntakřka najednou celé stavení hořelo, lze\nsouditi, že jen zlomyslná ruka tuto oběť\nsi vyvolila. Jest to arciť neštěstí, svoje\njmění, svůj nábytek a příbytek ztratiti ale\nnastojte, co jest toto k porovnání následu-\njící smutné událostí! Vidím jednoho stat-\nného člověka okolo choditi, an se usta-\nvičně ptá: „Jest tady p. Bnbeník? Ne-\nviděli jste p. Bubeníka?\" Odpověď ne-\nuspokojila nikdy tázače, a já pomyslil ještě\nsám u sebe, jistě chce při té příležitosti\npřítomný plukovník husarů p. baron Ba-\nseli s purkmistrem mluviti, jak by dálší\nneštěstí se zachránilo. Nežli já takto sám\nu sebe přemítám, přiblíží se vážený měšťan\np. Pulpán a zvěstuje, že purkmistr Pardu-\nbický p. Josef Bubeník mrtev jest.\nSpěchal svědomitý měštanosta taky k místu\nneštěstí, přešel nejbližší malou lávku, po-\nhlíží na oheň, klesl na zem, a krevní mrt-\nvice ho navždy ranila. Odnesli ho do blízké\nchaloupky, užívalo se všelikých oživujících\nprostředků, ale vše zdarma; po půl hodině\nho odnesli do mlýna jeho, kdež se každý\no smutné skutečnosti přesvědčiti mohl.\nJosef Bubeník, bývalý purkmistr Pardu-\nbický, byl prvně člověk předobrého srdce,\nměl velké jmění, podporoval chudobu kaž-\ndým dnem, protož byl od všech milován;\non byl také vůbec od svých občanů vy-\nsoce ctěn, neb byl nejen velmi moudrý,\nalebrž i všestranně vzdělaný a učený. Taky\njeho pohřeb byl veleslavný, neb více let\npřebývám v Pardubicích, ale tolik lidu, a\ntak četně zastoupeny stavy jsem tady ještě\nneuzřel. C. k. husarské důstojnictvo včele\nmajíc svého plukovníka p. barona Baseliho,\nc. k. úřednictvo v uniformě, všechny spo-\nlečenstva s svými prápory, městská rada a\ncelý slavný městký výbor, četné kněžstvo.,\nmládež zdejší hlavní a reální školy s svými\npp. učiteli, všechna honorace našeho města\nmužského i ženského pohlaví, a nepře-\nhledný dav městského a přespolního lid-\nstva. Na den slavného pohřbu byl foto-\ngraf z Chrudimě povolán, by jej na věč-\nném lůžku přátelům na památku fotogra-\nfoval. U domu se provozovala píseň od\nCh e r u b i n i-h o, od domu na hřbitov hrálo\n16 hudebníků smůteční pochod od Vi n-\nt r a, při hrobu zapěl zdejší zpěvácký\nspolek: „Slyš nás Hospodine!\" sbor od\nJelena; pak v koslele u sv. Jana dávalo\nse slavné rekviem od Vi t á sk a a na to\nnásledovala figurální: „Andělská.\" Při prů-\nvodu byla také vůkolní města četně zastou-\npena, na př. z Králové Hradce, z Chrudi-\nmě, z Heřmanova Městce, Bohdančě, Dašic,\nSezemic, Holíc a j. v. byli zde lidé. Z\nChrudimě byl tady purkmistr p. Klimeš,\nz Bohdanče měštanosta p. Peška, ze Se-\nzemic starosta p. Pánek. Druhý den byli\nsmuteční obřady v školním kostele, v klá-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1599, "texte": "šteře za nebožtíka konány, neb on byl také\npřítel a dobrodinec zdejší školy. Důstojný\nředitel p. P. Jan Chmelík celebroval mši\nSvatou, při níž zpěv. spolek zpíval\nvokální rekviem od Labl er a. Všickni\npřátelé a mnoho jiných pobožných byli této\nsmuteční slavnosti přítomni. Bůh jemu po-\npřej lehké odpočinutí! Zdejší ochotníci\nhudby se spojením husarské kapely a zpěv.\nspolkem hodlá dávat velké dílo Mozar-\ntovo za našeho 1. českého kostelního\nskladatele, za nesmrtelného Rob. Fúhre-\nra. Kapelník pan Zinke bude dirigovat\nhudbu, a ředitel kůru p. Václav Pospíšil\nzpěv. K tomu cíli připověděl výtečný hu-\ndebník, purkmistr p. Josef Klím eš v Chru-\ndimi, svoje spoluúčinkování buď při teno-\nru, při houslích nebo při čellu. Dne\n19. ledna, na Jméno p. Ježíše, dávala se\nvelkolepá pastorální mše do D-dur od Rob.\nFúhrera; graduale do G-dur se soprá-\nnovým sólem od Rob. Fúhrera, anž sl.\nv '\nŘíhová velmi pěkně přednesla; offerto-\nrium do F-dur, klarinet a bass-solo, od\nRob. Fúhrera. Protože p. ředitel kůru\ntenkráte chorav byl, řídil vážený učitel p.\nMatěj Kučera nadzmíněné skladby, kte-\nréž všechny čistě a zbožným zápalem pro-\nvedeny byly. Ten samý den ve 3 ho-\ndiny odpoledne byla od zdejšího c. k.\nokresního úřadu vypsána nová volba Par-\ndubického měštanosty. Tloukly 4 hodiny,\na zvolen byl 17. hlasy mezi 18. měst-\nských výborů\nben ík, bratr zemřelého purkmistra. Co\nsvět tomu řekne? lnu! že rod Bubení-\nkův musí býtí mezi zdejším obyvatelstvem\nvelmi oblíben, což zřejmě faktum doka-\nzuje. Nuže, zdař Bůh ku jeho sice čest-\nnému, ale nikoliv lehkému úřadování!\n\nFrant. Janda,\ntechn. realní učitel."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.2", "titre_corps": "Z Příbrami, 10. ledna. (Divadlo)", "titre_sommaire": "Z Příbrami, 10. ledna. (Divadlo)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "debut_caractere": 1601, "fin_caractere_exclue": 2560, "texte": "Z Příbrami, 10. ledna. (Divadlo)\nO slavné besedě, která zde za příčinou valného\nshromáždění hospodářské jednoty kraje\npražského 28. p. m. uspořádána byla, zmí-\nnil jsem se předešle; chci zde jenom ještě\npodotknouti, jak živá ta upomínka utkvěla\nv paměti obecenstva našeho, jehož vřelé\npřání, poznali vůbec milovaného knížete\nRudolfa z Thurnfi.a Taxisů záro-\nveň dnem tímto vyplněno bylo. V neděli\n12. p. m. provozovali ochotníci zdejší ve-\nselohry: „Dobré jitro* a „Pan Čapek,44\ntím se ukončí rada představení, kterých\njsme od sv. Vácslava až do této chvíle\npět počítali, což zajisté svědčí o horlivosti\nnašich ochotníků, zvláště poinyslíme-li, že\nmezi tím se nalézají zajisté k provedení\nnesnadné „Divotvorný klobouk44 a „Duch\nčasu.44 Naši ochotníci ale překonali za ve-\ndení pana A. Cinká, který neocenitelných\nzásluh o zdejší divadlo si získal obětavo-\nstí a neúnavnou horlivostí svou, všechny\nobtíže a mnohý peníz jich přičiněním zí-\nskán k dobrým účelům."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.3", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "debut_caractere": 2562, "fin_caractere_exclue": 4363, "texte": "Obzor umělecký.\nHudba. V Bruselu bude se co nevidět\ndávat nová opera „Emilie Galotti\" dle\nLessingovy tragédie v Iibretto uvedena.\nHudba je od italského mistra Chiaramonte.\n—- Richard Wagner pracuje o nové o-\np e ř e „Hans Sachs.\" — Nová opera\n„Anna Bretagnská\" od Fr. hraběte z Got-\ntenburgu bude se v Gothě dávali.\nDivadlo. Dvouaktová veselohra „M a-\nr i a ge de raison\" (Sňatek z rozumu)\nod Scríbe-a a Varnera dávala se pred\nnedávnem v místnostech „Théatre Gymnase\"\nv Paříži a došla velmi příznivého výsledku.\nDuchaplný kus účinkoval tak dobře na obe-\ncenstvo, jakoby v tomto roku napsán byl,\na přec pochází již z roku 1826. Nové\npětiaktové dráma „La Bouquetěre\nde s Inno c en 544s44 od Bourgeoise a Dugné\nprovozovalo se v divadle „Ainbigne44 v Pa-\nříži s dobrým výsledkem.\nV maďarském divadle v Budíuě dá-\nvala se v neděli dne 12. ledna národní\nčinohra „Szép Mar a\" (Sličná Marie) od\nKem pel en a poprvé a líbila se následkem\nvlastenecké tendence a dobrého provedení\nvelice.\nMalířství. Obraz znamenitého malíře\nDanhausera„Liszt v saloně Pařížském,44\njejž umělec r. 1840 na požádání tehdej-\nšího dvorního hotovilele piana Grafa vy-\nvedly jest nyní na prodej. Výborné toto\ndílo je 5 střevíců, 3 coule široké a 4\nstřevíce vysoké a představuje Liszta ob-\nklopeného nejprvnějšírni notablitami Paříž-\nského uměleckého světa. Liszt sedí v\nideálním obleku u piana, na levici jeho\nstojí P a g ani ni a R oss i n ico zatím\nza Amfionem piana znamenitá Geo r g e\nSandova (paní Dudevantova) v mužském\noděvu na fauteuillu sedí. Jí po boku stojí\nAlex. Duiuas (otec); Victor Hugo.\nU nohou Lisztových sedí rusou hlavu ma-\njíc o piano opřená dáma, která na Lisztu\nco člověku ještě většího podílu bráti\nse zdá, než na Liszta umělce. Všechny\ndotčené osoby jsou dle přírody výborně\ntrefeny. Cena obrazu je 2000 zlatých."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.4", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "debut_caractere": 4365, "fin_caractere_exclue": 4373, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.4.1", "titre_corps": "Česká opera. Mozartova „Kouzelná", "titre_sommaire": "Česká opera. Mozartova „Kouzelná", "signature_source": "F—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "debut_caractere": 4375, "fin_caractere_exclue": 6311, "texte": "F—r\nČeská opera. Mozartova „Kouzelná\nflétna\" dávala se dne 23. p. m. při plném\ndomě již po druhé, ne však s tak\ncbvalným výsledkem, jako poprvé. Neje-\nnom pěvci ale i orkestr nedostáli své úloze,\nchybila souhře totiž ona nejvýš potřebná\nprecisnost a vyměřenost, bez které se vy-\nvedení jenom zkoušce podobá. A jak by\ntaké jinak mohlo být? Jeden díl zpěváků\njest skorém ryze německý a p ach t í se\ns výřečností druhý díl sestávající\npouze ze začátečníků honosí se sice vy-\ndatnými hlasy ale nemá zase o dramati-\nckém přednesu takřka žádného pojmu. Po-\nslední platí nejvíce o sl. Macháčkové a\na p. Hercogovi. Slečna Macháčková pře-\nvzala totiž úlohu Paminy místo sl. Gra-\nbingrovy a má v skutku nad míru silný\na dosti objemný soprán; příjemnost však,\nuhlazenost a ušlechtilost, stopování vyš-\nších, v aesthetickém pojmutí spočívajících\núčelů nelze nalezti. Co slečně vůbec\nku chvále sloužiti musí, jest její přímost\na jakási smělost, která jí na každý způ-\nsob k vyvedení této nemalé úlohy mnoho\npřispěla. Vítáme s radostí podobné úka-\nzy; nebylo by nám však milé, aby slečna,\ndadouc se tleskáním a vyvoláním ze strany\nobecenstva mýliti, pravidelně v českých\noperách vystupovala. Příroda obdařila ji\nnevšedním hlasem, hřivnou to nevytěžitel-\nnou a její jest úkol nyní, nejenom ve zpěvu\nale iv dramatickém oboru dostačitelná\nstudia konati; jen na takový způsob může\nse stati jednou okrasou české opery.\nNeméně platí tato slova o p. HercogovL\nNeobyčejná hloubka a při tom jistota v\nnastupování vyznačuje ho především, ne~\ndostává se mu však řádné školy. Že iv\nintonováni tenkráte často a mnoho pochy-\nbil, bylo jen dle našeho mínění jeho chrap—\ntění vino. SI. Čechová má slabounký\na ve vyšší poloze tenký a nemile proni-\nkající hlas, a zpívala beze všeho výsledku.\nOstatní jest známo. Konečně činíme sl. re-\ndakci „Hlasu\" na to pozornou, aby při\nbudoucích operních představeních též jména\npřipojila, čímž odběratelé jeho vždy 10 kr.\nuspoří."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "30", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.5", "titre_corps": "Opera. V německé opeře opětovany", "titre_sommaire": "Opera. V německé opeře opětovany", "signature_source": "r-r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "debut_caractere": 6313, "fin_caractere_exclue": 7315, "texte": "r-r.\nOpera. V německé opeře opětovany\nopery „Der Liebesring44 od J. Skroupa.\n(4. ledna ) „Faust und Margaret ha44 od\nGounoda (10. ledna.), „Die lustigen Wei-\nber von Windsor44 od Nikolaíe a „Car und\nZimmermann\" od Lortzinga. Takřka za\nnovinku můžeme považovati dávno již ne-\nprovozovanou operu Mozartovu „Belmonte\na Constanze44 aneb „Unesení ze serailu44,\nkterouž sobě vyvolil dne 8. ledna pan\nKrén (Osmin) za benefic. Zvlášť dobře\nzpívali si. Brennerova (Constanze), sl. z\nEhrenbergů (Blonde), p. Bachmann (Pe-\ndrillo), p. Bernard (Belmonte) a řečený\njiž pan beneficiant. Dne 13. Jedna jsme\nslyšeli „Troubadoura\" od Verdiho a dne\n17. „Rarbier von Sevilla\" od Rossiniho,\nv kterýchžto operách známý již čtenářům\nnašim věhlasný zpěvák, p, Monari-Rocca\nz Milána s nejlepším výsledkem zpíval, a\nsice v 1. opeře co hrabě Luna, v2. co\nFigaro. Slečna Brennerova (Rosině) zpí-\nvala v poslední opeře mezi jinými též pí-\nseň „Česká země44 od Gýrovce, kterouž\nopětovati musila. Příště více o onom\nitalském umělci."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "30", "page_fin": "31", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.6", "titre_corps": "— Režiséřitví. V poslední době", "titre_sommaire": "— Režiséřitví. V poslední době", "signature_source": "—v—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "debut_caractere": 7317, "fin_caractere_exclue": 7673, "texte": "— Režiséřitví. V poslední době\nobíhaly rozdílné zprávy o nastávajících\nzměnách regie českého divadla. Dosavadní\nregisseur p. Kolár st. zaslal dnes „Bohe-\nmii\" následující zprávu : Aby se vyhnulo\nvšem nedorozuměním, uznávám toho po-\ntřebu, abych prohlásil, že p. ředilel Thomé\nna vlastní mou žádost mne úřadu\nregisseura od velkonoc letošního roku\nsprosiil.\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.7", "debut_caractere": 1024, "fin_caractere_exclue": 6589, "texte": "Páně Smetanův d r u hý a po-\ns 1 e d 11 í koncert, dne 19. m.m. v\nsále konviktském uspořádaný, těžil ze\nskvělého výsledku a dostalo se p. koncer-\ntistovi velkého účastenství. Při všech čí-\nslech, která přednášel a jmenovitě v Beet-\nhovenovu As-dur Sonátě, potom v Šacho-\nvých fugirovaných skladbách osvědčil se\nco pravý umělec. Jeho hra jest určitá,\nuhlazená, všech k celku nepatřících, tak\nzvaných eíFektň prázdná ; sestupování z\nforte k pianu a naopak dává svědectví o\nvelkých studiích a na nejvýš vytříbeném\nvkusu. Pro přátelé salonní hudby též po-\nstaráno, neb hrál p. Smetana též skladby\nod Chopina, Schumanna, Liszta a svoji\n„Polku de Salon44 jakož i „Souvenir de\nBohéme cis. 2. —■ jak se samo sebou\nrozumí s neobyčejnou bravourou. SI.\nz Ehrenbergů přednesla Schubertovu „Grel-\nchen am Spinnrade44 a Schumannovu „Wid-\ninung44 výtečně a pan P iv o d a své\n„Na vlast\" a Schubertovu „Ungeduid44 též\nvýznamně nebyl však při hlase.\nNaš rodák pan Ch. Wehle bude\nco nevidět v Paříži koncertovat.\nNaše krajanky, sestry Nerudovy\nvystoupily v Stockholmě v 5. nedělích 21.\nkrát v divadle a došly za výbornou hru\nna housle nesmírné pochvaly. Miino to\núčinkovaly v několika kvartetních zába-\nvách a uspořádaly v Upsole ctyry koncerty\ns nejskvělejším úspěchem.\nZpěvácký spolek „Hlahol44\nuspořádá, jak již oznámeno, dne 9. února\nvečer pro cleny s\\ó produkci, jejížto pro-\ngram je následující: 1. „Já jsem Slovan\"\nsbor od Vašáka. 2. Čtverozpěv wMo-\nravo\" od Hynka Voj áfiká. 3. „Naše\nzemě44, píseň od Pr o chá zky, zpívá pan\nWeiss. 4. „Žárlivý basař,44 sbor od Zvo-\nnaře. 5. „Pomoc pro náramnou lásku44\nsbor od L. Procházky. 6. Písně zpívá,\np. Pivoda. 7. „Dar za lásku,44 solový\nčtverozpěv od Křížkovs k é h o. 8. Ka-\ndryla z moravských národních písní pro\nsbor od Ferd. Hellera. 9. „Vltava,44\nsbor od \\ ogla. 10. Solový zpěv, zpívá\nJ. L. Lukeš. 11. „Výprask,\" čtverozpěv\nod Křižko vskéh o. 12. „Těšme se bla-\nhou nadějí\", píseň Krovová ve sbor uve-\ndena od Ferd. Hellera.\nAlex. Drey scho ck koncertuje\nnyní v Štýrském Hradci.\nCh val 11 ě z n ámý malí ř, p. Leop.\nStefan, vymaloval krásný obraz „Čer-\ntova zed \" 6 stop vysoký a 4 st. široký\na pošle ho do výstavy Londýnské.\nNáš krajan p. P. Josef Fii h-\nrich, professor malby historické na akade-\nmii výtvornych umění ve Vídni, co rytíř\nřádu železne koruny 111. třídy, povýšen na\nšlechtictvi.\nPochva 1n ě známý pianista\np. J. Hudec hodlá vydati svou skladbu\n„H urbanňv poch o d.\" Týž skladatel\nsložil kadryíu z písní národních slovenských.\nP. T h o mé, ředitel divadla, nevy-\nhověl žádosti 8 členů českého divadla (pí.\nPeškové, pp. Šimanovského, Kolara ml.,\nSamberga, Kašky, Pokorného, Chramosty,\nLapila) za přiměřené zvýšení platňv.\nK divadlu českému přijati jsou: pp. Alb.\nSvoboda, režisseur Vídeňského divadla an\nder Wien, Sák od Pešťanského a Boschetti\nze Solnohradu.\nKamil B o h m, velenadaný sochař\nmladý, jejž Obecenstvo naše z mnohých\nprací zná, zemřel v neděli dne 26. ledna\npo dlouhé chorobě, jižto za svého pobytu\nv Římě trpěl. Byl teprve 32 let stár.\nPamátní peníz ke cti slav-\nného našeho Palackého od Václava Seidana\nve Vidni ražený ve stříbře a broncu jest\njiž hotov a tyto dni Palackému odevzdán\nbude.\n- Zdatný čeJlista a krajan\nnas pan A. Karely žák pražského kon-\nservatoria, nachází se nyní v Hamburce,\nkde místo koncertního mistra zaujímá. Před\nnedávnem hral v jednom koncerte svou\nfantasii 11a české národní písně, při cemž\nobecenstvo jmenovité písněmi „červená rů-\nžičko\" a „šablenka brúšena44 tak dojato\nbylo, že umělce mezi hrou nadšeným,\ndlouho trvajícím potleskem vyznamenalo,\ntak že skladbu svou třikrát cpakovati\nmusel.\nPan Kocipinský. Tyto dni uví-\ntali jsme v Praze milého hosta, hudebního\nskladatele p. Augusta Kocipihského, který\nv Kamenci Podolském a v Kyjevě velký umě-\nlecký sklad má a co nakladatel pro ná-\nrodní hudbu polskou mnoho chvaíného a\nzáslužného již podnikl. Pan Koeipiňský byl\nna ceste z Lipska k dalekému domovu.\nV Lipsku řídil tisk prvních sešitů hudeb-\nního díla, kteréž brzo vyjde as velikým\nse potkali musí úspěchem. Jest to sbírka,\njakou jsme v tomto způsobu posud nevi-\nděli. Vychází pod názvem „Pisní, dum-\nk i i szumki Ruskoho národ ana\nPod o li, Ukrainy á v Matorossyj.44 Jest\ntoto sebrání, které vychází abecedou la-\ntinskou i ruskou, obrovské podniknutí a\nvětšina sebraná, hudební část však docela\nuspořádaná horlivou, neúnavnou prací pana\nKocipiňského, jenž již 600 písní do tisku\ndal. Zásoba jeho jest při vší výběracno-\nsti teineř nebo nedávno než\nz vlasti odejel, nalezl pan Kocipinský 11a\njistém zámku na Podoli celou sbírku\nmaloiuskych národních písni z doby čaro-\nvný Kateřiny. Sbírka cítá 1000 národ-\nních písní s hudbou a většina jest po-\nsud neznámá, a zda se, ze v lidu přišla\nv zapomenutí.\nHudební zkouška k národ-\nní besedě odbývala se dne 19. ledna na\nŽofíne ve prospěch nadací pro spisovatele\nčeské. Z programu vyjímáme kusy, které\nse zvlášť líbily a sice: „Besední ka-\nd r y 1 a\" od L. Procházky; „L ad a,44 pol-\nka od 1. Hellera, která se na hlučný po—\ntleSiv opakovali musela; „Bouře,\" kvapík\nod Hynka íllnera, taktéž i „Živio slo-\nva n skij u gM aneb „Primorcice,44 ka-\ndryia od Lzicáre a „Kochajmy sieí4„\nmusely se též opakovat, zvlášť ale kadryla\n„Nedejme se\" od L. Procházky došla\nzvláštní obliby a musela se na velmi bouř-\nlivý potlesk třikráte opakovat. Tato ka-\ndryla jest věnována všem věrným dce-\nrám český in. Taktéž líbily se „Li-\nb á a £ y,44 polka-mazur od K. Podhajské—\nho ; „Pěkná hodinka,44 polka od\nVeselého ; „J ar ní kvit í,'4 třasák od\nLauermauna; „Kytice,44 třasák od Láde-\nho. Místnosti sálu byly obecenstvem pře—\nplněny.\n\n—v—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "31", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.7", "titre_corps": "— Výtečná naše spisovatelka,", "titre_sommaire": "— Výtečná naše spisovatelka,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1022, "texte": "— Výtečná naše spisovatelka,\npaní Božena Němcová, ze-\nmřela v úterý dne 21. ledna a byla v\npátek dne 24. slavně pohřbena. Pohřeb\nzemřelé byl velmi slavný. Průvod vedl\n| pan kanovník Sinic s čelnou assi-\nr V /\nstencí. Četnými věnci vesměs slovan-\nskou trikolorou okrášlenými pokrytý vůz,\ndoprovázely po obou stranách dívky v\nsmutek oděné s rozžatými svícemi; po-\ndle nich pak kráčeli íníadši spisovatelé,\nBulhaři, Horvaié a studující v národních\nkrojích taktéž s rozžatými svícemi. Prů-\nvod otevřen od spolku „Hlaholu/4 který\npři této příležitosti vedením Lukešo-\nvým prováděl zpěvy, Rakev následo-\nvali údové rodiny, pak české paní\nv smutku a přehojné obecenstvo všech\nstavu. U mostu Botického přišlo du-\nchověného Vyšehradské průvodu vstříc,\na okolo půl šesté hodiny byla konečně\nmrtvola nedaleko hroou Hankova spu-\nštěna v luno země. Poklid buď popeli\nslavné spisovatelky ~Ba b i c k y/' Po-\ndobizna Boženy Němcové vyjde u Far-\nského. Jak se dovídáme, zamýšlí vla-\nstenské dámy důstojný pomník jí vysta-\nvili. Sláva jim!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "31", "page_fin": "32", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.8", "titre_corps": "— Starožitné nástroje hudební,", "titre_sommaire": "— Starožitné nástroje hudební,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.7", "debut_caractere": 6591, "fin_caractere_exclue": 7513, "texte": "— Starožitné nástroje hudební,\nkteréž již ve výstavě spolku „Ar-\nkadie\" všeobecnou pozornost na se byly\npoutaly, jsou budějovickým krajským hejt-\nmanem p. Schreckem z Notzingu zdejšímu\nmuseu darovány ai již vystaveny. Tyto\nstaročeské násíioje, vyznamenávající se svou\nvelikostí a neobyčejnou stavbou , ležely\ndlouho nepovšimnuty na chrámové půdě v\nJindřichovu Hradci. Zvláštním úkazem jest\nvelký kontrabas, délku devíti střevíců mající.\n- Nález starého rukopisu.\nV císařské knihovně nalezen nesnadno ci-\ntelný zlomek české epieké básně, kterýž\nbyv někdy majetkem pana Voka z Rožm-\nberka, pak do knihovny Třeboňské se do-\nstal. Počíná slovy : ~Posluehajte swaki\nnárod, chcu wám dumne spewati.44\nTovárník hudebních nástro-\njů, pan Jindř. Rott v Praze, dostal za-\nkázky na svůj vynalezený nástroj „Gla-\ngo 1\" z Anglicka a z Ameriky, což jest\nzajisté pěkný důkaz výborností tohoto ná-\nstroje.\nPan J. J. Abert v Stuttgartu slo-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6588, "texte": "žil smyčcové kvartejto C-dur, kteréž v je-\ndné kvartettní zábavě v Stuttgartě velké\nsensací zbudilo. První tři věty vynikají\nzvláště původností a krásou myšlenek.\nSbor k zřízení českého\nnárodního divadla v Praze od-\nbýval v úterý za předsednictví pana K. M.\nBergra valnou schůzi. Z výboru byli pří-\ntomni pp. Rieger, Palacký, Brauner, Dr.\nMajer, Šimek a j. Mezi údy sboru, jichž\nse sešlo 120, byli jakožto zástupcové če-\nské šlechty knížata : Karel Schwarzenberg,\nRudolf Thurn Taxis a baron Ehrenberg,\nostatní dali se ohlásit co nemoco í. Od-\nstupující výbor skládal účty z činnosti své,\nz nichž vysvítá, že jmění sboru obnáší\nokolo 120.000 zl., z těch 10.000 v ho-\ntovosti, 60.000 zl. v ceně, kterouž má míst-\nnost stavební, ostatní ve slibech. Po pře-\nčtení zprávy ujal se slova p. Palacký, aby\nsdělil, jak velikých zásluh si pan Štorch\no sbor byl získal, celé shromáždění po-\nvstalo na důkaz úcty, a pak se přikročilo\nke skoumání stanov. Všecky paragrafy od\n1. až do 8. jsou beze změny přijaty, a\nživější rokování začalo teprv při §. 9, v\nněmž se jedná o volbě výboru a hodno-\nstů spolku. Kníže Schwarzenberg navrho-\nval, aby sbor volil pouze starostu a místo-\npředsedu a výbor 16 údů, z něhož by se\nvolili pak ostatní jako jednatel a sekretář,\nk návrhu předsedy. Proti tomu vyslovil\nse kaiže Taxis, žádaje, aby výbor bez ná-\nvrhu předsedy volil, a Dr. Sladkovský pro-\nnesl, by se tito spolkoví úředníci volili z\ncelého sboru výborem. Konečně jest při-\njat nevalnou většinou hlasů návrh dra.\nBraunera, dle něhož se sice volí sekretář\na jednatel dle návrhu předsedy, návrh\nten že ale není rozhodný; nápotom se má\nzvolit výbor z 12 údů a čtyř náhradníků,\nkteří by měli taktéž ve výboru hlas, což\nje nutno v případu tom, kdyby za úřed-\nníka byl zvolen někdo ze sboru, jemuž\nby pak arci neslušelo ve výboru blasovati.\nNásledující paragrafy jsou s některými do-\ndatky a změnami zvláště od dra. Sladkov-\nského přijaty, a poněvadž čas valně po-\nkročil bylof 8 hodin večer, odložena\nvolba nového výboru na zej tří dne 29.\no 11. hodině před polednem, kteráž jak\ntoho důležitost věcí vyžaduje zajisté\nhojného účastenství dojde!\n—' Sbor pro zřízení českého\nnárodního divadla shromáždil se ve\nstředu dne 29. ledna opět, aby vykonal\nvolby přednosíenstva a výboru. Za presidenta\nbyl zvolen kníže Karel Schwarzenberg 98\nhlasy ze 105. Dále obdrželi pp. Frant. Pa-\nlacký 3 hlasy, kníže dr. Rudolf Thurn-Taxis\n2 a školní rada Wenzig 1 hlas. Jedna-\ntelem stal se hrabě Jan Harrach 100 hlasy\ntéž ze 105. Mimo to obdrželi kníže Schwar-\nzenberg 2 hlasy, kníže Taxis a prof. Sku-\nherský po 1 hlasu. Za sekretáře byli zvo-\nleni dr. Jan Jeřábek (100 hlasy) a prof.\nA. Otakar Zeithammer (92 hl.). Též obdr-\nželi hlasy pp. redaktor Ferd. B. Mikovec\n(3), J. Barák (2), kníže Taxis (1) a dr.\nSladkovský (l). Za účetníka zvolen účetní\nrada p. Karel Štorch (99 hl.) a za poklad-\nníka kněhkupec p. Fr. Rivnáč. Jeden hlas\ndostal se obchodníku p. Kuncovi. Do vý-\nboru byli zvolení pánové: Jindřich Fůgner,\nobchodník (101 hl., kníže Rudolf Thurn-\nTaxis (98 hl.), Frant. Pštross starší (98 hl.),\nFrant. Palacký (93 hl.), Karel Steffek, ma-\njitel plynárny (94 hl.), dr. Karel Sladkov-\nský, spisovatel (84 hl.), Jan Lukeš, ředitel\n„Hlaholu\" (85 hl.), Jan Pak, továrník (72 hl.),\nŠimek, obchodník (63 hl.), prof, Rudolf\nSkuherský(s7 hl.), Novotný,stavitel (52 hl.),\nkníže Jiří Lobkovic (36 hl.) ze 64 při do-\nplňovací volbě). Když výsledek volby p.\nFr. Palackým byl prohlášen, oslovil kníže\nKarel Schwarzýnberg shromáždění vřelými\nslovy, jimiž se vyjádřil, že volbu přijímá,\nuznávaje zároveň, že čestné to místo náleží\nprávem milovanému Palackému, prvnímu\nmuži národa českého, jenž však zřejmě se\nbyl prohlásil, že volbu nikterak nepřijme.\nKdyž nový president ještě byl slíbil, žc\nvšechny síly své bude věnovati národnímu\ntomu podniknutí, 'provolána mu třikráte\n„sláva. Totéž se opakovalo, když nový\njednatel pao hrabě Jan Harrach právě vla-\nstencckýmy prohlásil, že též on volbu při-\njímá. Hlučné pochvaly dostalo se p. hra-\nběti, zvláště když pravil, že české divadlo\npovažuje za podniknutí národní a ná-\nrodnost českou za korouhev posvátnou, pod\nkterouž se všickni jednomyslně shromážďiti\nmáme, a chceme-li se zachovati, také mu-\nsíme. Rovněž přijali volby také ostatní\nnově zvolení funkcionáři. Ku návrhu pana\nFrant. Palackého vyslovilo shromáždění\nještě nznání své a díky pp. dru. Frant.\nLad. Riegrovi a Braunerovi, potom bývalé-\nmu sekretáři p. řediteli J. Jungmannovi za\nveškeré jejich snahy v prospěch zbudování\nnárodního divadla. Konečně provolána ku\nnávrhu knížete Schwarzenqerga také Franl.\nPalackému s nadšením „Sláva,\" čímž se\nvalná schůze ukončila. Nový výbor zůstal\nna pozvání p. presidenta ještě pohromadě,\naby se s ním o budoucí činnosti své po-\nradil.\nProdloužení lhůty. Dozvěděv\nse o všeobecném přání pánů skladatelů,\nže by se lhůta ku zaslání hotových zpěvo-\nher prodloužiti měla, kladu tehdy lhůtu\ntuto až do posledního května 1863.\nV Praze dne 26. ledna 1862.\nJan hrabě Harrach.\nNoví češti herci. Pro české\ndivadlo jsou na dvě léta engažováui pan\nBoschetti pro obor hrdinných otcův, pan\nSák pro zpěvohru co basbuíFo a pro či-\nnohru za otce vážné, pan Svoboda za re-\ngisseura a pro úlohy komické, pan Švarc\nco basista pro zpěvohru, slečna Ledere-\nrová za lokální zpěvačku. Z posavadních\nherců jsou teprv pánové Šamberk, Po-\nkorný a Lapil na novo engažováni.\nPorady o stanovách Svato-\nboru v krátce budou ukončeny. Jak\nznámo, má to býti dle navržení pana Fr.\nPalackého spolek a pokladnice ku podpo-\nrování českých spisovatelův a k vzdělá-\nvání pomníkův muxům zasloužilým o národ.\nNové musikalie. Pan Fr. Kirchner\nvydal nákladem Kristofa a Kuhé tři pi-\nanní kusy pro děti a sice: Na koníčku\nV taneční hodině Dobré dítě, které o\npedagogické znalosti a hudebním vkusu\nsvědčí. Odporučujeme co nejvřeleji tyto\nroztomilé kousky, které začátečníkům zá-\nbavy poskytnou. „Mon premier séjour á\nPrague44 (Moje první pobytí v Praze) je\ntitul nové ballady a rhapsodie pro cel Jo\ns průvodem piana od Alex. Schmita, prof.\nna konservatoriu Pražském, jižto skladatel\npanně Emilii Mildnerové věnoval. Práce\ntato je velmi záslužná a může se směle\nk lepším skladbám téhož druhu připočísti.\nCo ten francouzský titul v Cechách zna-\ninenati má, věru nepochopujem. Totéž mu-\nsíme i o panu Kirchnerovi vytknouti, jenž\nzase skladby své pouze německy nadepsal.\nOd neúnavně pracovitého Voj. Preiss-\nlera vyšel kvapík (op. 108), jejž ve všech\nobchodnictvích dostati možná. Nákla-\n■v f\ndem činného Salka vyšel „Besední val-\nčík44 pro piano od kapelníka Faulwettra,\njenž zakládajíc se na české národní písně\nzdařilým provedením vyniká."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.9", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.8", "debut_caractere": 6590, "fin_caractere_exclue": 6601, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c018", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.7.9.1", "titre_corps": "(Farinelli.) Jistý malíř kreslil v okolí", "titre_sommaire": "(Farinelli.) Jistý malíř kreslil v okolí", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.8", "debut_caractere": 6603, "fin_caractere_exclue": 7173, "texte": "(Farinelli.) Jistý malíř kreslil v okolí\nBologny. Najednou zaslechl na blízku jedné villy\npřekrásný ženský hlas, jakýž ješte nikdy ve\nsvém živote byl neslyšel. Okouzlen čarokrá-\nsnými tóny, vstal a pospíchal dle hlasu a přišel\nk ville. Na slušnost zapomenu v, zaklepal silně\nna dveře. Letitý muž s velkým břichem přišel\nmu vstříc vlídně se jej tázaje, co žádá? Malíř\nv rozpacích zakoktá konečné, že by rád znal\nženštinu, jejížto nebeský zpěv před chvílí slyšel.\n„Mýlíte se!\" odvětii télnatý pán, „zde není\nžádné zpěvačky; avšak koho hledáte, to jsem\njá: Carlo Farinelli."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-01-01-c019", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-01_01#c019", "volume": "bmtnabd_1862-02-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "32", "page_fin": "32", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.8", "debut_caractere": 7175, "fin_caractere_exclue": 7807, "texte": "Listárna.\nPanu Voj. v Zn Co je platné uve-\nřejnit! seznam, když obecenstvo nebude\nvědět, odkud skladby vzíti. Pošlete nám\nalespoň sbory. Ouvertury má p. Apt a B.\nKittl. Panu L. H. v Z. Polku ~Ladaťt\nmůiete dostat pro 4, 5, 10 atd. nástrojů.\nPanu Št. v Hoř. Věci objednané ob-\ndržíte v několika dnech. Pánům ochot-\nníkům v Hoř. Objednané dva kusy s ro-\nzepsanými úlohami dají mnoho práce, tedy\npozději. Panu Ja... v Pard. Reqaie\nMoz .... stojí v hlasech 10 zl., v part.\n9 zl. r. č. Sbory Nápravníkovo odešleme\nVám co nevidět. Panu Hr. v Kouř.\nŽivotopis podáme, az ho p. Zvonař pře-\nhlídne. Kusy, které žádáte, nemáme. Do-\npis příště."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "25", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.1", "texte": "Básnictví a hudba.\nAesthetický úryvek.\n\nBásnictví a hudbu již v hlubokém starověku v přátelském\na nerozlučném svazku spatřujeme a co takové jsou mnohem\nstarší slranného, samostatného jejich objevu. Od té doby,\nco okřídlený bohův posel nohou o skořepinu želvy zavadil a\nvyluzeným tonem myšlénka, zvukový nástroj, jejž pak Ře-\nkové „lyra\" nazvali, zhotovili v něm obživla a svého usku-\ntečnění nabyla, pěstovala stará Graecie rovněž básnictví a\nhudbu, ani té ani oné větší platnosti nepřikládajíc. Při les-\nbickém barytonu zpíval své láskou planoucí písně Alkaeus,\nbásnila s hlubokým zápalem Sappho, fléta doprovázela clvera-\nčivý skolion a ku boji vyzývající disticha Tyrtaeova a epinikie\nPindarovy. I zpěv bez hudebního nástroje, jejž Yarro „assa vox\"\njmenuje, byl jim znám a ochvíval často luky i háje arka-\ndické. Toto něžné pouto ale počalo se pomalu trhati, a obě\ntato umění více méně se lišila. Již v počátcích řeckého drama\nzárodek toho vidíme a mnohem patrněji u jeho dokonalosti,\nkde básnictví samo o své moci počalo žiti a podstaty trvalé\nsi vydobylo, od hudby zcela se oddělivši. I hudba v choru\nvíce sama o sobě stála, ač básnická reflexe více méně pře-\nvládala. Od té doby počínalo si každé pro sebe cestu ra-\nziti, a když se opět spojila, nestávalo se to beze vší oběti\nzté neb oné strany, byť i bez hlubšího vědomí.\nAč básnictví a hudbu příbuzný svazek pojí, přece se\nod sebe dosti silně liší jak ve způsobu vnitřního života, tak\nive výrazu jeho.\nObraz ve své prostrannosti, jejž básnictví pojmy a před-\nstavami líčí, nemůže hudbou podán býti. Určitou představu ,\nurčitou myšlénku, nemůže tato naznačiti. U porovnání s bá-\nsnictvím je němým tvorem, kterýž, ač v něm život horuje,\nbez vší obtíže sděliti nemůže, co chce. Schází mu řeč, jížto\nby představy, jež má, zřejmě označit pojmy, jež v něm obrazem\nneb jiným výjevem povstaly, a jež by zračně a srozumitelně\npodal. Porovnáme-li ji ale s ostatním uměním, malbou a p.,\ntuf jest ona první, kteráž svému dítku rozvazuje jazyk, vlévá\nvně život, cit, duši. Co taková je sama světem ve svých\nzvucích, a všeliké vášně, ano i ty nejjemnější pocity tajným\njakýmsi kouzlem z hloubi duše své na mohútných perutích\nk nám donáší, jakož se nižádnému jinému umění poště stiti\nnechce. Ve své obdobě je středem duševního a smyslného\nsvěta. Leibnitz nazval je zahalenou počtovědou, kteráž sčítá,\naniž si toho sama vědoma. A to v pravdě dobře ; nebo na počtu\nspočívá celý onen tajemný ústroj její: mezera zvukův, roz-\nměr ano i sám zvuk. Počet stanoví uprchajícímu času umě-\nlecké zákony a v tom opět se stýká hudba s básnictvím?\nne ale v témž poměru jako prvé, nýbrž zde si osvojila hudba\nnadvládu. Rytmus této je mnohem bohatší, v jednotlivosti\nrůznější, barevnější, zkrátka umělečtější. Zde se nám jeví\nco jaré, volné ptáče, tam v těsnou klec upoutané, zde smělý\njeho let, tam stejný, neumělý jeho chod. Tu se nesmí bás-\nnictví měřiti se svou družkou. To však pochází odtud, že\nzvuk ve svých rozmanitých obměnách je pro hudbu duší, ži-\nvotem, vším, cožkoli tato je, základním kamenem, jímž Am-\nphionova lyra Theby zbudovala. Tón ale není první a hlavní\npodstatou básnictví, a protož také k němu s menší péčí při-\nhlíželo. Aby básník slovo ve svém časovém pohybu vyjádřil,\nk tomu mu postačí jednoduchý rozměr, a aby konce verše\ndojemně označil, aby slovo se zvukem sjednotil, užívá do-\nstačitelně plného akkordu (souzvuku) rýmu. Kdyby chtěla\npoesie zde s hudbou zápoliti a důraz dáti na smyslně oma-\nmující znění; ušinula by se ze své dráhy v krajiny klinkání a\njevila by se v rouše šaška posázeném samými rolničkami, ra-\ndujíc se ze stálého a jednotvárného cinkání.\nCo ale básnictví tratí na zevnější předmětnosti, vzdá-\nvajíc se smyslného roucha, jak to dalece jen umění dovoleno,\nnahražuje si to vnitřní předmětnosti názorů a představ, jež\nbásnická mluva k našemu uvědomění přivádí. Názory ty,\npředstavy, myšlenky přetvořuje obrazivost v události, děje,\nrozpoložení mysli, vášeň a vyvodí takto díla, v nichž úplná\nskutečnost, co do zevnějšího objevu tak i vnitřního objemu\nduševním naším pocitem, názorem a představou se stává.\nTéto předmětnosti, jak již poněkud nastíněno, hudba pohybu-\njíc se na svém vykázaném poli schopna není. Stojíf sice též\nv úzkém spojení s duší a rozmanitým jejím hnutím, ale dále\nto nepřivede než k neurčité vždy soucitnosti, ač i tenkráte,\nz duše-li vzešla a hlubokým-li citem na srdce\nopět velepůsobiti může. Zdáť se sice, že hudba podobnou\npředmětnosti se honosí jako básnictví ale to jen zdá se\nv okamžiku jejího působení, v skutku ale to má se jinače.\nCit, jejž v nás svou mocí zbudila hudba, zamezuje se sice\nv duši naší v bližší, určitější názor a představu, a přivádí\ntak účinek, pohnutí duše, jež zbudila k jistému názoru a\nobecné představě, ale ne bezprostředně; nebo představy, jež\nv nás vznikly, jsou naše představy a cit tedy hudbou v nás"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "26", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.2", "texte": "probuzený námi té předmětnosti nabyl, hudba byla tedy jen\npouhou pohnutkou. Podmětnosť je její hlavní známkou, před-\nmětnosti nezná nižádné.\nAč básnictví již časně oddělilo se od své sestry rod-\nné, od hudby, samo pro sebe si vykázavši cestu, po níž by\njiti, cíl, jehož by dosíci měla, přec aspoň v jednom směru\nkráčelo stale s hudbou a to sice v písni národní; neboť tuť\nse nedá básnictví od hudby aniž hudba od básnictví dělili,\naby obě znamenité pohromy neutržiíy. V písni národní se\nslova a zvuk v jedno sloučily, a sice v tak krásnou utě-\nšenou celost', že ji dělili, ty vnitřní čivy, jež ji probíhají,\npřetrhnou ti ani smělosti nemáme. Jedna druhé vypomáhá,\njedna v druhé žije, jedna bez druhé zdá se mrtvou býti.\n1 písně ' slavných našich básníkův Chmelenského, Celakov-\nského, Jablonského, Picka a j. v. jako ony staročeské vzbu-\ndily hudbu k doplnění a vyššímu oživení citu, nebo zde moc\njejí nevýslovná. Však nesmí se myslili, jakž mnozí byli\nté myšlénky, že by teprv hudba svým kouzlem jim života\ndala. Čtěme jen některé z nich a poznáme, že to o své\nvlastní moci, o své vlastní síle žijící plody, a že hudba jen\nvyšší jasnosti, vroucnějšího citu jim dodala, ne ale život\nsamý. Hudba je životem citu, a co taková tedy vřelého přá-\ntelství s lyrikou schopna; kde ale básnictví směr tento opou-\nští a spíše v epiku přechází, tu přestává účinná musa její, tu\nmeze opět její činnosti. V epice zvláště se jeví básnictví\n* %)\nco samorostlá ratolest' na štěpu umění; zde jí netřeba žádné\npomoci, ona stojí sama o sobě. Richard Wagner ve svém\nspise „Drama und Oper\" nezdá se však býti našeho náhledu,\nu něho hudba nade všecko a básnictví jen dobrou prospěš-\nnou služkou. K tomuto bludnému náhledu, myslím že se\nmýlili nebudu, přivedla Richarda Wagnera zajisté ta myšlén-\nka, že by v básnictví zvuk téže měl váhy, jako v hudbě, a\nteriKrát by arci v pravdě tvrdili mohl „že básnictví nesamo-\nstatno a v uvědomění své nuznosti na pocitu v rámě hudbě\nse Vrhá.\" Než jak se zvuk k básnictví má, již nahoře bylo\npodotknuto. Z též příčiny, aneb spíše z příliš velikého zá-\npalu pro hudbu, soudil bych, že i jeho již přežilý paradoxon\npovstal : „Was nicht iverlh ist gesangen zu werden, ist auch\nnicht der Dichtung werth *).\nAle nejenom v písni se pojí a jednotí hudba s básni-\nctvím ale iv opeře, ne však již v tak milém přátelském\nsvazku, jako jsme u písně vůbec a národní zvlášť viděli. Má-li\nv opeře hudba hlavní a vynikající částí býti, nesmí poesie co\nbáseň, drama a p. žádných nároků dělali na vlastní úspěch.\nVůbec je v tomto spojení převláda jedné strany pohromou\ndiuhé. Je-li tedy báseň sama o sobe velké noetické ceny,\nnemůže hudba ji použiti s úplným prospěchem, jakž již po-\nzorovati můžeme na starořeckém choru, kde hudba zcela pod-\nřaděna byla, právě proto, že tyto'chory jsou duchaplné, velké\nbásnické ceny. Poetické zpracováni hlubokých myšlének hodí\nse tak málo pro text opery, jako popisy přírodních výjevů a\npopisné básnictví vůbec. Text má býti jasný, zvučný, jedno-\nduše cit naznačující beze všech vyšších básnických okras,\nnebo není to básník, jenž v krásné roucho obléci a novým\nživotem naplníti má dítko obraznosti, ale hudebník, a protož\nj jemu se musí dát co největší svoboda. Básník zvlášť hledět!\nmusí, aby již slovem byl hudebníku nápomocen, a proto se\nmusí co nejbedlivěji všech hlubokých myšlének, nejasných\nreflexí, širokého a rozvláčného lícení a p. co nejbedlivěji va-\nrovali. Ryzý, příslušný a harmonický výraz, čistota rýmu a\nrytmu jsou zvláště nevyhnutelný. Jen tím, že básnictví za-\npomene na svou slávu, upouští od své bujarosti a smělého\nvzletu, a co krotký, ochočený beránek se chová, jen tím na-\nbývá moci hudba, a vidouc sestru svou v nuzném rouše so-\ntva její nahotu zahalujícím, vypíná se ve svém zlatokamy bo-\nhatě posázeném, řásném šatu, sotva pohlížejíc na übohou,\nkteráž se přec svým srúžením o její slávu zasadila. íco se\nkarakteru týče, nemohou býti tyto zcela úplně provedeny:\nzde postačí, jsou-li jenom hlavní rysy ostře naznačeny. Tím\nse stává, že valná většina operních textů za nic nestojí, co\nse básnického požadování, co umění týce, nemajíce žádného\nbásnického karakteru, aniž bývají výjevy dosti motivovány,\naneb přichází v nich smotanina taková, že žádný tak lehce\nani Ariadninou nití z labyrinthu tohoto nesmyslu se nedostane.\nOstatně co podkladek, na němž spočívali má opera, aneb\nlepe co vykladatel uměleckého výtvoru, jenž zvukem k citu\nnašemu mluví, tento v představu proměnili neuměje, může\nbýti dosti velké ceny, jakož nám toho důkazy podávají Wa-\ngnerova libreta. Pravíf se, že u opery, jakž i pravda, hlavně\nse jedná o hudbu, a na textu, že prý mnoho nezáleží (?),\nbez toho prý se textu málo aneb docela nic nerozumí (?).\nNemyslím, že radno druhé větě přisvědčili. Nechci, aby text\nbyl sám okázalým básnickým plodem, ale nesmí i ten se sní-\nžili tak, aby aspoň z části požadavkům vůbec dramatickým\nzadost neučinil, a nenapsal jen písničky, které by se lehcé daly\nzpívat, neb tak bychom ztratili onen rozrnilý obraz vyšší je-\ndnoty, kterýž přece tak rádi v celosti spatřujeme. Vstup,\nzapletení a rozluštění i zde opomenuto nesmí být. Co se\ntýce námitky, že bychom textu nerozuměli, nemůže aspoň\nplatili u nás. U Němců arcif, kde řeč i výřečnost' jasnému\npřednesu vadí, může to platili a může iv Heglovu svého zá-\nstupce nalezli, ale u nás, kde naše řec sama tak rozličných\nmodulací schopna, naše výřečnost' tak jasná a srozumitelná,\nkde již každé slovo iv obyčejné mluvě již v zpěv se měniti\nzdá u nás ta věta platili nemůže. A proto i z té pří-\nčiny třeba, by se neuspokojovalo ledajakým textem, ale ta-\nkovým, liu kterému se básnictví znáti, a jejž hudba potřebo-\nvali může. My nechceme lapati a se sháněli za citem neji-\nstýrn, jímž bychom si potom teprv představu utvořiti mohli\nto zdržuje a neposkytuje dosti velké, živé, duševní zá-\nbavy, ale my chceme, cítíce, budící se cit, ihned slyšaným\nslovem v něm uvědomění býti, a tak slučujíce představu a\ncit v jedno, vyšší takřka božské zábavy zažiti.\nRichard Wagner „Oper uad Dramo/ Band 3. S. 208;\n\nK. Douchá.\n\nO školách màlířských.\nI\nMnoho obsažné slovo „škola\" znamená jistou třídu\numělců, kteří své umění dle pevného stabilního principu, dle\njistého karakteru, jejž některý znamenitý malíř udal, provo-\nzují a jemu navzdor všem rozmanitostem individualit věrni\nzůstávají."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "27", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.3", "texte": "O původu malířství není možná něco bližšího vypátrati.\nUmění toto aneb spíše pud k němu je tak starý, jako svět\nsám, íežíť v prsou člověka u větším neb menším stupni.\nPo stěhování se národů a při nastávajícím poklidu a\nrovnováze národů počalo se křesťanské umění zakládali a\nvzdělávati. V křesťanské době dosáhlo malířství nejvyššího\nzdokonalení - karakteristická to zajisté zvláštnost' novějšího\nmalířství • vlády nad plastikou.\nPřevládající tu periody umělecké dle stávajících až do-\nsud uměleckých pohledů staršího a novějšího času určené,\n„ v\njsou následující a nazývají se školami. Školy tyto jsou:\na) hyzantinská; b) italská se svými vedlejšími odděleními;\nc) německá; cl) nizozemská; e) francouzská; f) španěl-\nská; g) anglická. ,\n\nŠkola byzantinská.\nHlavní její karakter je srozumitelnost', jasné poj mu ti\nidey v tuhém často přírodě odporném rouchu. Povstal ať za-\nvedením křesťanského náboženství v evropském Východě skrze\nKonstantina. Její nás došié zbytky obmezují se skrz na skrz\nna náboženské představy, ano z větší části na jednotlivé fi-\ngury na př. hlava Krista, Madonny, hlavy apoštolů, vyobra-\nzení Trojice v tuhé plastické manýře , kteráž ale nehledíc\nna eleganci nebo také jen souměrnost', přec o správném a\nkarakteristickém pojmutí idey svědčí. Větším dílem jsou tato\nvyobrazení na zlatém, často též na modrém, hvězdnatém poli\nživými barvami malovány. V byzantinském malířství utvořil\nse zárodek křesťanského umění a 'jeho vliv na starší italské\nano i německé umělce nedá se zapliti. Z této periody\nvyplývá\n\nŠkola italská vůbec\na sice nejprv všeobecná starší italská škola. Její karakter\nvůbec jest: jednoduchost\\ zbožnost, cil a pravdivost vý-\nrazu, Zde dá se při vážném, jasném z větší části nadše-\nném zobrazení již také živé procitnutí smyslů pro krásu\nznačně pozorovali a obrazy této periody jsou neoceni-\ntelné klenoty pro umělce a cítícího znalce. Škola tato počla\nv 12. století a její ozdoby byli: Cimabue Giovanni (f 1240\nve Florenci), první značný umělec této školy, jenž umění\ns většími studiemi provozoval a svým obrazům života a vý-\nrazu dodal. Velký jeho obraz: Madonna na trůnu nachází\nse v chrámě S. Maria novelía v Římě. Dále Gíotfo di Bon-\ndone (nar. 1276 ve Yespignanu, f 8. ledna 1336). Mezi\nvšemi italskými malíři této doby vnikl on nejprvé k jistému\nstupni pravdivosti přírody.- K jeho nejlepším pracím patří\nznamenitá Navicella v Římě a vyobrazení apoštola Petra, jenž\nna vodě stojí, a mnohé jiné. Simeon Memmi neb Martino\nze Sieny, současník Giotta. Veiký obraz na stěně v radnici\nSienské pochází od něho a je od r. 1315. Ghiberti Lo-\nrenzo nar. 1378 (1380) ve Florenci. R. 1401 závodil uči-\nniti model k broncovým dvéřím pro battisterio St. Giovanni\nve Florenci; 34 soudců usoudilo, že model Ghibertiho vedle\nBrunelliho a Donatella je nejzdařilejší. Tito poslední přisou-\ndili vítězství Ghibertimu. Michael Angelo praví o těchto dve-\nřích, že jsou hodny, býti co dvéře u ráje. Gozzoli (Be-\nnozzo) (f 1400 ve Florenci.) Z jeho děl vyniká : „Tah sv.\ntří králů\" v paláci Riccardi ve Florenci. Mantegna Andrea\n(f 1431 v Padově), fíylf mistr v perspektivě a uváděl mnoho\narchitektur a antických ozdob na své obrazy. Z jeho obrazů\nvynikají: Obraz k upamatování na vítězství Francesca Gonzagy\nnad Karlem VIII. u Tara 1465, jež se v iouvru v Paříži na-\nchází. Vítězoslavný tah Caesara atd.\n(Dokončení.)\n\nCesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\nOSOBY :\nSýkora, kupec z Ameriky. Růžena, její dcera.\nPotloukal, dobrodruh. Bystrý, policejní komisař.\nKarel Roh áč, písař. Verunka, služka v hostinci.\nMladý chlapec. ~ ■ ,\n, .v . Svatební hoste obojího pohlaví,\nraní z Drahejsova.\nKus hraje v Kostelci nad Orlicí.\nv\n(Divadlo představuje vchod do malého města, v právo malý,\npěkný dům se zeleným ohrazením a zelenými okenicemi. Y levo\nje hostinec s přístřeškem, pod nímž se několik stolů nachází.\nV právo od domu je lavice.)\n1. výstup.\nRůžena, paní z Drahejšová (z domu vystupujíce).\nRůžena.\nMyslíš malinko, že také v pravý čas k slavnosti nazpět\npřijdeme ?\nPani z Drahejšová.\nPan měšfanosta očekává nás teprv o 2 hod. Tato ná-\nvštěva je nevyhnutně zapotřebí. Paní Živná je kmotra tvého\nnastávajícího; je velmi bohatá a má jen veimi vzdálené pří-\nbuzné za dědice.\nRůžena.\nAle právě v svatební den; nad tak pozdní návštěvou\nmohli by še snad pozastavit!. ,\nPaní z Drahejšová.\nOna přišla včera nazpět (mrští okem na hostinec). Tvým\nzasnoubením s Karlem umlknou konečně všechny zlomyslné\npomluvy, jimžto od muže opuštěná manželka vysazena jest.\nY těchto malých městečkách jsou lidé tak zlomyslní zvláště\nzde v Kostelci a přec víš milé dítě, že jsme již 10 let\no tvém otci ničehož neslyšely.\nRůžena.\nKdyž nás opustil, byla jsem ještě velmi mladá a kdyby\nse nyní vrátil, ani bych ho nepoznala.\nPaní z Drahejšová\n(rozpačitě). Kdyby se vrátil! To je sotva možné.\nRůžena.\nMůj bože! kdož ví! Může přijít v tom okamžiku, kdež\nnejméně na to myslíme.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "28", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.4", "texte": "• - ř ;! •* *►. * % •\nPaní % Di*ahejsová.\nJá se toho hrozím.\nRůžena.\nA proč? Otec by zajisté schválil naši volbu, neboť je\nmezi všemi mladíky, kteří s tebou tančili, nejlepší.\nPaní % Drahejsová.\nAno, zajisté (vzdychá pro sebe), Nevím, zdaž by\n(důrazně) otec také všecko schválil, co se zde stalo od jeho\nnepřítomnosti. (Nahlas) Především je naše návštěva nejpotřeb-\nnější. (Jde a přijde opět) Ach! (Jde do hostince a volá) Ve-\nrunko!\n2. výstup.\nPředešlé, Verunka (s übrouskem).\nVerunka♦\nCo ráčíte?\nPaní z Drahejsová.\nVy to víte, objednané mražené; zrovna o 5 hod. (Chystá\nse odejiti, k Růženě) Pojď, pojď.\nVerunka (jí následujíc).\nMilost paní, ještě bych také prosila o ten malý účet.\nPaní % Drahejsová.\nK tomu nemám teď žádného času! Po svatbě přinesla\npak celý účet najednou. (Odejde s Růženou.)\n3. výstup.\nV erunka (samotná, pořádá a čistí stoly).\nTedy opět jedna přijde pod čepec, co zatím já žád-\nného muže nemám. Já jsem pro tento dům pravým zlato-\ndolem a nemohu přec žádného inuže ulovit. Co mi schází?\nNejsem ošklivější, než tato sladkosladká volavka tam naproti.\nA co jsoú to za lidé? Neví se ani odkud' a kam? paní\nbez muže dcera bez otce. Já ale mám otce, alespoň to\nmoje rnatinka vždycky tvrdila. (Odejde se sklenicemi atd. do\nhostince.) /\n4. výstup.\nSýkor a (v podivném cestovním obleku, malý tlumok pod páží.\nPřichází vlevo z pozadí).\nNu, tu bych tedy konečně byl! Jaká to tedy radost,\njaké to štěstí. Přináším ti milá ženo tvé věrné srdce na-\nzpět. Nebylo to sice hezky ode mne, že jsem tak dlouho\nnepřišel, ale já přináším s sebou mnoho peněz a tak se to\nvšecko vyrovná! Tak jsem tedy v Kostelci a tyto\nstřechy přechovávají oba předměty mé láskavosti man-\nželku a dceru! Ale, pod kterou střechou bydlí? Toť otázka\nbez otázníku! Na štěstí má celé město jen 2000 obyvatelů\na když člověk jen trochu hledá (prohledává své kapsy).\nPředevším přečtu si ještě jednou list svého přítele Stejskala,\njejž jsem při svém vystoupení z lodě našel. Ten dobrák\nStejskal píše toho mnoho a přec to nedostačí (čte): Milý\nSýkoro! Tvoje paní vidouc, že se více nevracíš, opustila\nPrahu a odebrala se se svou dcerou, mladou to krasavicí do\nKostelce. (Zvolá) Drahé dítě! (čte) Pronajal jsem jim krásný\nmalý domek u vchodu předměstí (ohlídne se mluvě). U vchodu\npředměstí, v pravdě, je to zde (čte), na to jsem odejel do\n<Vídně, kdež jsem obdržel tvé psaní, v němž tvůj příchod\noznamovals. Dostavník tě doveze zrovna až k domu tvé\nmanželky (s roznícením volá): To není možná (čte.) Poznáš\nho po zelených okenicích a po zeleném ohražení! (Vidí malý\ndomek v právo) Aj, aj, podívejme se! Tu jsou zelené oke-\nnice a také zelené ohražení! Má paní milovala vždy vá-\nšnivě barvu zelenou a také žlutou naše ložnice byla zcela\nžlutá. (Pohlíží na dům) Ach můj bože! žluté záclony. (Udělá\nkrok a položí při tom ruku na srdce) Srdce tluče mi 32 stupňů\nnad nulou. (Váhavě) Aj, což ! ano kdyby to ale na-\nposled přec tu nebylo (zůstane před domem v pozorování po-\nnořen státi.)\n(Pokračování.)\n\nOběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\nBylo to r. 1791. V šeru podzimního večera pohřížena\nbyla krajina a mlhovité stiny rozprostíraly se nad osamělým\nparkem blíž Londýna. V parku bylo křovím lemované je-\nzírko a A Inky jeho houpaly se, kolkolem nízký břeh líba-\njíce. Pod starým kmenem seděl u něho muž prostředního\nu\nvěku. Černě odstiňovaly se hory, černě vyjímaly se stromy;\navšak černěji a temněji bylo v duši spočívajícího zde muže.\nBylf to Bernardini, slovutný a oblíbený pěvec italské operní\nspolečnosti v Londýně. Okouzlovalť půvabností osoby své\njakož i sladkým, zvonkovitým hlasem a dokonalou školou\nsvou anglické obecenstvo a poutal ohnivým svým okem a ha-\nvranními kadeřemi krásotinky bohatýrské. Každý se mu obdi-\nvoval a vznešeným společnostem chyběla nejvítanější ozdoba,\nnebylo-li tam Bernardiniho. Avšak dnes obestřely čelo jeho\nmraky vášní hrozící a každý zachvěl by se zajisté úzkostí,\nkdyby byl nahlédl do zamračeného obličeje, z něhož řevnivost\nmsti vest vyzíraly. Sláva, jížto ho nadšení Angličané obsy-\npávali, zlato, jež mu štědří znalci umění k nohoum skládali;\nbyly mu lhostejné. Slávy a zlata mohl si všude dobýt; avšak\nmilujícího srdce, po němž duše jeho práhla, lásky oné dívky,\nza níž by byl slávu, štěstí a spokojenost radostně obětoval\nlásky léto nemohl dosíci; neboť dívka ta milovala již ji-\nného se vší vášní duše své. Giulietta Carestini, primadonna\nitalské společnosti, u níž též Bernardini se nacházel, zahořela\nláskou k znamenitému českému umělci Františku Kocvarovi.\nKočvara byl mladý muž krásného vzrůstu, modrých očí\na rusých kadeří; avšak více než jeho sličný zevnějšek pou-\ntala každého jeho výtečná a cituplná hra na housle i na kla-\nvír, jakož i jeho v každém ohledu umělecké skladby pro oba\nnástroje.\nZ počátku, když Bernardini zrůstajíd lásku svou k Giu-\nliettě zpozoroval, myslel, že zvítězí nad srdcem dívčiným.\nAvšak tentokrát se zklamal; veškeré pokusy, by na se obrá-\ntil pozornost primadonny, byly marné. Vzdorovitosť jediné\naž d osud ženské, která osidlům jeho s úsměškem se vyhýbala\na dvořením jeho pohrdala, popudila z počátku ješitnost, po-\nzději ctižádost a konečně dřímající vášeň v hrudi Bernardi-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "29", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.5", "texte": "niho. Vida tedy, že marně po náklonnosti Giulietty touží,\ndomníval se, že Kočvara mu cestu k dosaženi nejvroucněj-\nších přání zamezuje, a za tou příčinou uhostila se v srdci\njeho nenávist proti němu a zakořeněla se tam tak hluboko,\nže ji jen pomsta docela vymítili mohla. Z přítele Bernárdi-\nniho stal se, ač v skrytosti, úhlavní nepřítel Kočvary. Na-\njednou přestal Giuliettu pronásledovat důkazy své oddaností,\na zdálo se, že se jí ani nevšímá; jen když se o zkouškách\nsešli, zahořely očí jeho podivným zanícením a pevně ano\nostře na ní spočívaly. Takový pak pohled pokalil duševní\nmír Giuletty vždy na několik dní, pohled ten ji pronásledoval\na tajný jakýsi hlas ji vždy přitom věštil o nějakém neštěstí.\nKdyž Giulietta milenci svému čehož o tom sdělila, po-\nusmál se řka: Což na něm záleží? Dokud jsem já u tebe,\nnemáš se čeho báti ! Povzdechnuvši sí pomlčela pak o tom\nGiulietta a ukryla neznámý strach v duši svou.\nPřed několika dny téhož večera, když seděl Bernar-\ndini v parku u temného jezírka, měl pěvec tento svůj pří-\njem. Obecenstvo miláčka svého nejen pochvalou a jásáním\nale i bohatými dary odměnilo. Zlatý dešť dukátů, polštářky\nbankovkami vykládané sypaly se k nohoum umělce. Lhostejně\nje zdvihal Bernardini; nebylo to poprvé, že Štěstěna úplň\nsvou nad ním vyklopila; když ale blízko v divadelní loži\nspatřil Giuliettu a po jejím boku Kočvaru; vztýčil se as ví-\ntězoslavným pohledem hlavou na ně zakynul.\n„Viděl jsi Francesko ten pohled, jenž mne bázní na-\nfe K\nplňuje a mír duše mé ruší; to jsou ty oči, které i ze spánku\nděsivě mne vytrhují.\"\nKočvara se zamyslil; ano dnes poprvé zdálo se mu, že\nGiuletta má pravdu ; neboť i jej samotného bodl pohled tento;\navšak nedlouho na to zapoměl vše, a oddal se s celou ve-\nselostí povahy své opět hovoru a vyražení s milenkou svou.\nDen po jeho benefici dosáhl stav duše Bernardiniho\ntakového stupně rozhořčenosti, že více tak setrvati nemohl a\npomstu nad Kočvarou vykonati se odhodlal. Pozvalť všechny\nsoudruhy a jiné umělce k pospolité večeři, kterou v kruhu\njejich dnes strávili chtěl.\nMěsíček bledě z mraků nad pahorkem vystupoval, vichr\nzafučel a listí suché a uvadlé jako dešť kolem Bernardiniho\nk zemi se sypalo a zbudilo jej ze snění a přemýšlení. Ry-\nchle se vzchopil. „Ano tak to půjde!44 zamumlal, a poohlíd-\nnuv se, jestli žádný slov jeho nebyl zaslech, kvapným kro-\nkem bral se dlouhým stromořadím z parku.\nNa stesce, lunou ozářené, odstínovala se postava jeho\nv široký plást zahalená, až posléze v nočním šeru zmizela.\n(Dokončení.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Klatov. (Produkce zpěváckého\nspolku.) Dne 25. ledna odbýval\nzdejší zpěv. spolek první svou řádnou\nprodukcí: První oddělení programu ob-\nsahovalo: „Šumí Labe\" (text od Šmílov-\nského) od Leop. Zvonaře. „Štědrý den44\nod K. J. Erbena a „Cikání44 od Vogla.\n„Nech snu růžového44 od Jelena. „Staro-\n7/ v\nčeská44 od Skroupa. 11. oddělení : Stasa,\nčarodějnice44 od V. Horáka. „Dvě slzy44\nod F. Suchánka „Srdce ztracené44 od\nPivody. - „Kozácká44 od Procházky st.\n„Klekání\" od Jirgesa. „Vlastenec44 od\nVorla.\nZ Pardubic, dne 20. ledna 1862.\n(Smrt a pohřeb purkmistra Josefa\nBubeníka. Mozartovo rekviem\nza ý Roberta Fuhrera. Kostelní\nskladby. Nová volba.) Sedě dne\n11. ledna s mým přítelem v svém pokoji,\na rozmlouvaje přátelsky o všelikých zále-\nžitostech a o užití letošního karnevalu, až\nzaslechl jsem strašné volání na náměstí:\nHoří! hoří! Já a můj přítel přiskočíme k\noknu, a již vidíme srocování a kupění se\nlidu, pohlížíme na jinou stranu, vidíme ho-\nřejší polovici vysoké zelené brány ohněm\ncervenožlutě ozářenou, a hodiny na bráně\nbyly vidět, jako kdyby nejjasnější slunéčko\nnaň bylo svítilo. Zahy na to u radnice\nzačal husar troubiti na poplach, velké zvony\nzazněly, i malý zvoneček z kostelíčka Matky\nBoží smutně oznamoval, že nejen jednot-\nlivcům, alebrž celým Pardubicům hrozí ne-\nštěstí. A jak to? Když se úprkem velký\ndav lidstva k místu hořícímu übíral, ne-\nostal jsem i já a můj přítel v pozadí. Při-\ncházíme blíže k ohni, přesvědčili jsme se\no pravdě, že dvůr ranhojiče p. Hromát-\nky v jednom plamenu se nachází; protože\ntakřka najednou celé stavení hořelo, lze\nsouditi, že jen zlomyslná ruka tuto oběť\nsi vyvolila. Jest to arciť neštěstí, svoje\njmění, svůj nábytek a příbytek ztratiti ale\nnastojte, co jest toto k porovnání následu-\njící smutné událostí! Vidím jednoho stat-\nného člověka okolo choditi, an se usta-\nvičně ptá: „Jest tady p. Bnbeník? Ne-\nviděli jste p. Bubeníka?\" Odpověď ne-\nuspokojila nikdy tázače, a já pomyslil ještě\nsám u sebe, jistě chce při té příležitosti\npřítomný plukovník husarů p. baron Ba-\nseli s purkmistrem mluviti, jak by dálší\nneštěstí se zachránilo. Nežli já takto sám\nu sebe přemítám, přiblíží se vážený měšťan\np. Pulpán a zvěstuje, že purkmistr Pardu-\nbický p. Josef Bubeník mrtev jest.\nSpěchal svědomitý měštanosta taky k místu\nneštěstí, přešel nejbližší malou lávku, po-\nhlíží na oheň, klesl na zem, a krevní mrt-\nvice ho navždy ranila. Odnesli ho do blízké\nchaloupky, užívalo se všelikých oživujících\nprostředků, ale vše zdarma; po půl hodině\nho odnesli do mlýna jeho, kdež se každý\no smutné skutečnosti přesvědčiti mohl.\nJosef Bubeník, bývalý purkmistr Pardu-\nbický, byl prvně člověk předobrého srdce,\nměl velké jmění, podporoval chudobu kaž-\ndým dnem, protož byl od všech milován;\non byl také vůbec od svých občanů vy-\nsoce ctěn, neb byl nejen velmi moudrý,\nalebrž i všestranně vzdělaný a učený. Taky\njeho pohřeb byl veleslavný, neb více let\npřebývám v Pardubicích, ale tolik lidu, a\ntak četně zastoupeny stavy jsem tady ještě\nneuzřel. C. k. husarské důstojnictvo včele\nmajíc svého plukovníka p. barona Baseliho,\nc. k. úřednictvo v uniformě, všechny spo-\nlečenstva s svými prápory, městská rada a\ncelý slavný městký výbor, četné kněžstvo.,\nmládež zdejší hlavní a reální školy s svými\npp. učiteli, všechna honorace našeho města\nmužského i ženského pohlaví, a nepře-\nhledný dav městského a přespolního lid-\nstva. Na den slavného pohřbu byl foto-\ngraf z Chrudimě povolán, by jej na věč-\nném lůžku přátelům na památku fotogra-\nfoval. U domu se provozovala píseň od\nCh e r u b i n i-h o, od domu na hřbitov hrálo\n16 hudebníků smůteční pochod od Vi n-\nt r a, při hrobu zapěl zdejší zpěvácký\nspolek: „Slyš nás Hospodine!\" sbor od\nJelena; pak v koslele u sv. Jana dávalo\nse slavné rekviem od Vi t á sk a a na to\nnásledovala figurální: „Andělská.\" Při prů-\nvodu byla také vůkolní města četně zastou-\npena, na př. z Králové Hradce, z Chrudi-\nmě, z Heřmanova Městce, Bohdančě, Dašic,\nSezemic, Holíc a j. v. byli zde lidé. Z\nChrudimě byl tady purkmistr p. Klimeš,\nz Bohdanče měštanosta p. Peška, ze Se-\nzemic starosta p. Pánek. Druhý den byli\nsmuteční obřady v školním kostele, v klá-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "30", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.6", "texte": "šteře za nebožtíka konány, neb on byl také\npřítel a dobrodinec zdejší školy. Důstojný\nředitel p. P. Jan Chmelík celebroval mši\nSvatou, při níž zpěv. spolek zpíval\nvokální rekviem od Labl er a. Všickni\npřátelé a mnoho jiných pobožných byli této\nsmuteční slavnosti přítomni. Bůh jemu po-\npřej lehké odpočinutí! Zdejší ochotníci\nhudby se spojením husarské kapely a zpěv.\nspolkem hodlá dávat velké dílo Mozar-\ntovo za našeho 1. českého kostelního\nskladatele, za nesmrtelného Rob. Fúhre-\nra. Kapelník pan Zinke bude dirigovat\nhudbu, a ředitel kůru p. Václav Pospíšil\nzpěv. K tomu cíli připověděl výtečný hu-\ndebník, purkmistr p. Josef Klím eš v Chru-\ndimi, svoje spoluúčinkování buď při teno-\nru, při houslích nebo při čellu. Dne\n19. ledna, na Jméno p. Ježíše, dávala se\nvelkolepá pastorální mše do D-dur od Rob.\nFúhrera; graduale do G-dur se soprá-\nnovým sólem od Rob. Fúhrera, anž sl.\nv '\nŘíhová velmi pěkně přednesla; offerto-\nrium do F-dur, klarinet a bass-solo, od\nRob. Fúhrera. Protože p. ředitel kůru\ntenkráte chorav byl, řídil vážený učitel p.\nMatěj Kučera nadzmíněné skladby, kte-\nréž všechny čistě a zbožným zápalem pro-\nvedeny byly. Ten samý den ve 3 ho-\ndiny odpoledne byla od zdejšího c. k.\nokresního úřadu vypsána nová volba Par-\ndubického měštanosty. Tloukly 4 hodiny,\na zvolen byl 17. hlasy mezi 18. měst-\nských výborů\nben ík, bratr zemřelého purkmistra. Co\nsvět tomu řekne? lnu! že rod Bubení-\nkův musí býtí mezi zdejším obyvatelstvem\nvelmi oblíben, což zřejmě faktum doka-\nzuje. Nuže, zdař Bůh ku jeho sice čest-\nnému, ale nikoliv lehkému úřadování!\n\nFrant. Janda,\ntechn. realní učitel.\n\nZ Příbrami, 10. ledna. (Divadlo)\nO slavné besedě, která zde za příčinou valného\nshromáždění hospodářské jednoty kraje\npražského 28. p. m. uspořádána byla, zmí-\nnil jsem se předešle; chci zde jenom ještě\npodotknouti, jak živá ta upomínka utkvěla\nv paměti obecenstva našeho, jehož vřelé\npřání, poznali vůbec milovaného knížete\nRudolfa z Thurnfi.a Taxisů záro-\nveň dnem tímto vyplněno bylo. V neděli\n12. p. m. provozovali ochotníci zdejší ve-\nselohry: „Dobré jitro* a „Pan Čapek,44\ntím se ukončí rada představení, kterých\njsme od sv. Vácslava až do této chvíle\npět počítali, což zajisté svědčí o horlivosti\nnašich ochotníků, zvláště poinyslíme-li, že\nmezi tím se nalézají zajisté k provedení\nnesnadné „Divotvorný klobouk44 a „Duch\nčasu.44 Naši ochotníci ale překonali za ve-\ndení pana A. Cinká, který neocenitelných\nzásluh o zdejší divadlo si získal obětavo-\nstí a neúnavnou horlivostí svou, všechny\nobtíže a mnohý peníz jich přičiněním zí-\nskán k dobrým účelům.\n\nObzor umělecký.\nHudba. V Bruselu bude se co nevidět\ndávat nová opera „Emilie Galotti\" dle\nLessingovy tragédie v Iibretto uvedena.\nHudba je od italského mistra Chiaramonte.\n—- Richard Wagner pracuje o nové o-\np e ř e „Hans Sachs.\" — Nová opera\n„Anna Bretagnská\" od Fr. hraběte z Got-\ntenburgu bude se v Gothě dávali.\nDivadlo. Dvouaktová veselohra „M a-\nr i a ge de raison\" (Sňatek z rozumu)\nod Scríbe-a a Varnera dávala se pred\nnedávnem v místnostech „Théatre Gymnase\"\nv Paříži a došla velmi příznivého výsledku.\nDuchaplný kus účinkoval tak dobře na obe-\ncenstvo, jakoby v tomto roku napsán byl,\na přec pochází již z roku 1826. Nové\npětiaktové dráma „La Bouquetěre\nde s Inno c en 544s44 od Bourgeoise a Dugné\nprovozovalo se v divadle „Ainbigne44 v Pa-\nříži s dobrým výsledkem.\nV maďarském divadle v Budíuě dá-\nvala se v neděli dne 12. ledna národní\nčinohra „Szép Mar a\" (Sličná Marie) od\nKem pel en a poprvé a líbila se následkem\nvlastenecké tendence a dobrého provedení\nvelice.\nMalířství. Obraz znamenitého malíře\nDanhausera„Liszt v saloně Pařížském,44\njejž umělec r. 1840 na požádání tehdej-\nšího dvorního hotovilele piana Grafa vy-\nvedly jest nyní na prodej. Výborné toto\ndílo je 5 střevíců, 3 coule široké a 4\nstřevíce vysoké a představuje Liszta ob-\nklopeného nejprvnějšírni notablitami Paříž-\nského uměleckého světa. Liszt sedí v\nideálním obleku u piana, na levici jeho\nstojí P a g ani ni a R oss i n ico zatím\nza Amfionem piana znamenitá Geo r g e\nSandova (paní Dudevantova) v mužském\noděvu na fauteuillu sedí. Jí po boku stojí\nAlex. Duiuas (otec); Victor Hugo.\nU nohou Lisztových sedí rusou hlavu ma-\njíc o piano opřená dáma, která na Lisztu\nco člověku ještě většího podílu bráti\nse zdá, než na Liszta umělce. Všechny\ndotčené osoby jsou dle přírody výborně\ntrefeny. Cena obrazu je 2000 zlatých.\n\nZ Prahy.\n\nF—r\nČeská opera. Mozartova „Kouzelná\nflétna\" dávala se dne 23. p. m. při plném\ndomě již po druhé, ne však s tak\ncbvalným výsledkem, jako poprvé. Neje-\nnom pěvci ale i orkestr nedostáli své úloze,\nchybila souhře totiž ona nejvýš potřebná\nprecisnost a vyměřenost, bez které se vy-\nvedení jenom zkoušce podobá. A jak by\ntaké jinak mohlo být? Jeden díl zpěváků\njest skorém ryze německý a p ach t í se\ns výřečností druhý díl sestávající\npouze ze začátečníků honosí se sice vy-\ndatnými hlasy ale nemá zase o dramati-\nckém přednesu takřka žádného pojmu. Po-\nslední platí nejvíce o sl. Macháčkové a\na p. Hercogovi. Slečna Macháčková pře-\nvzala totiž úlohu Paminy místo sl. Gra-\nbingrovy a má v skutku nad míru silný\na dosti objemný soprán; příjemnost však,\nuhlazenost a ušlechtilost, stopování vyš-\nších, v aesthetickém pojmutí spočívajících\núčelů nelze nalezti. Co slečně vůbec\nku chvále sloužiti musí, jest její přímost\na jakási smělost, která jí na každý způ-\nsob k vyvedení této nemalé úlohy mnoho\npřispěla. Vítáme s radostí podobné úka-\nzy; nebylo by nám však milé, aby slečna,\ndadouc se tleskáním a vyvoláním ze strany\nobecenstva mýliti, pravidelně v českých\noperách vystupovala. Příroda obdařila ji\nnevšedním hlasem, hřivnou to nevytěžitel-\nnou a její jest úkol nyní, nejenom ve zpěvu\nale iv dramatickém oboru dostačitelná\nstudia konati; jen na takový způsob může\nse stati jednou okrasou české opery.\nNeméně platí tato slova o p. HercogovL\nNeobyčejná hloubka a při tom jistota v\nnastupování vyznačuje ho především, ne~\ndostává se mu však řádné školy. Že iv\nintonováni tenkráte často a mnoho pochy-\nbil, bylo jen dle našeho mínění jeho chrap—\ntění vino. SI. Čechová má slabounký\na ve vyšší poloze tenký a nemile proni-\nkající hlas, a zpívala beze všeho výsledku.\nOstatní jest známo. Konečně činíme sl. re-\ndakci „Hlasu\" na to pozornou, aby při\nbudoucích operních představeních též jména\npřipojila, čímž odběratelé jeho vždy 10 kr.\nuspoří.\n\nr-r.\nOpera. V německé opeře opětovany\nopery „Der Liebesring44 od J. Skroupa.\n(4. ledna ) „Faust und Margaret ha44 od\nGounoda (10. ledna.), „Die lustigen Wei-\nber von Windsor44 od Nikolaíe a „Car und\nZimmermann\" od Lortzinga. Takřka za\nnovinku můžeme považovati dávno již ne-\nprovozovanou operu Mozartovu „Belmonte\na Constanze44 aneb „Unesení ze serailu44,\nkterouž sobě vyvolil dne 8. ledna pan\nKrén (Osmin) za benefic. Zvlášť dobře\nzpívali si. Brennerova (Constanze), sl. z\nEhrenbergů (Blonde), p. Bachmann (Pe-\ndrillo), p. Bernard (Belmonte) a řečený\njiž pan beneficiant. Dne 13. Jedna jsme\nslyšeli „Troubadoura\" od Verdiho a dne\n17. „Rarbier von Sevilla\" od Rossiniho,\nv kterýchžto operách známý již čtenářům\nnašim věhlasný zpěvák, p, Monari-Rocca\nz Milána s nejlepším výsledkem zpíval, a\nsice v 1. opeře co hrabě Luna, v2. co\nFigaro. Slečna Brennerova (Rosině) zpí-\nvala v poslední opeře mezi jinými též pí-\nseň „Česká země44 od Gýrovce, kterouž\nopětovati musila. Příště více o onom\nitalském umělci.\n\n— Režiséřitví. V poslední době\nobíhaly rozdílné zprávy o nastávajících\nzměnách regie českého divadla. Dosavadní\nregisseur p. Kolár st. zaslal dnes „Bohe-\nmii\" následující zprávu : Aby se vyhnulo\nvšem nedorozuměním, uznávám toho po-\ntřebu, abych prohlásil, že p. ředilel Thomé\nna vlastní mou žádost mne úřadu\nregisseura od velkonoc letošního roku\nsprosiil.\""}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "31", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.7", "texte": "— Výtečná naše spisovatelka,\npaní Božena Němcová, ze-\nmřela v úterý dne 21. ledna a byla v\npátek dne 24. slavně pohřbena. Pohřeb\nzemřelé byl velmi slavný. Průvod vedl\n| pan kanovník Sinic s čelnou assi-\nr V /\nstencí. Četnými věnci vesměs slovan-\nskou trikolorou okrášlenými pokrytý vůz,\ndoprovázely po obou stranách dívky v\nsmutek oděné s rozžatými svícemi; po-\ndle nich pak kráčeli íníadši spisovatelé,\nBulhaři, Horvaié a studující v národních\nkrojích taktéž s rozžatými svícemi. Prů-\nvod otevřen od spolku „Hlaholu/4 který\npři této příležitosti vedením Lukešo-\nvým prováděl zpěvy, Rakev následo-\nvali údové rodiny, pak české paní\nv smutku a přehojné obecenstvo všech\nstavu. U mostu Botického přišlo du-\nchověného Vyšehradské průvodu vstříc,\na okolo půl šesté hodiny byla konečně\nmrtvola nedaleko hroou Hankova spu-\nštěna v luno země. Poklid buď popeli\nslavné spisovatelky ~Ba b i c k y/' Po-\ndobizna Boženy Němcové vyjde u Far-\nského. Jak se dovídáme, zamýšlí vla-\nstenské dámy důstojný pomník jí vysta-\nvili. Sláva jim!\n\nPáně Smetanův d r u hý a po-\ns 1 e d 11 í koncert, dne 19. m.m. v\nsále konviktském uspořádaný, těžil ze\nskvělého výsledku a dostalo se p. koncer-\ntistovi velkého účastenství. Při všech čí-\nslech, která přednášel a jmenovitě v Beet-\nhovenovu As-dur Sonátě, potom v Šacho-\nvých fugirovaných skladbách osvědčil se\nco pravý umělec. Jeho hra jest určitá,\nuhlazená, všech k celku nepatřících, tak\nzvaných eíFektň prázdná ; sestupování z\nforte k pianu a naopak dává svědectví o\nvelkých studiích a na nejvýš vytříbeném\nvkusu. Pro přátelé salonní hudby též po-\nstaráno, neb hrál p. Smetana též skladby\nod Chopina, Schumanna, Liszta a svoji\n„Polku de Salon44 jakož i „Souvenir de\nBohéme cis. 2. —■ jak se samo sebou\nrozumí s neobyčejnou bravourou. SI.\nz Ehrenbergů přednesla Schubertovu „Grel-\nchen am Spinnrade44 a Schumannovu „Wid-\ninung44 výtečně a pan P iv o d a své\n„Na vlast\" a Schubertovu „Ungeduid44 též\nvýznamně nebyl však při hlase.\nNaš rodák pan Ch. Wehle bude\nco nevidět v Paříži koncertovat.\nNaše krajanky, sestry Nerudovy\nvystoupily v Stockholmě v 5. nedělích 21.\nkrát v divadle a došly za výbornou hru\nna housle nesmírné pochvaly. Miino to\núčinkovaly v několika kvartetních zába-\nvách a uspořádaly v Upsole ctyry koncerty\ns nejskvělejším úspěchem.\nZpěvácký spolek „Hlahol44\nuspořádá, jak již oznámeno, dne 9. února\nvečer pro cleny s\\ó produkci, jejížto pro-\ngram je následující: 1. „Já jsem Slovan\"\nsbor od Vašáka. 2. Čtverozpěv wMo-\nravo\" od Hynka Voj áfiká. 3. „Naše\nzemě44, píseň od Pr o chá zky, zpívá pan\nWeiss. 4. „Žárlivý basař,44 sbor od Zvo-\nnaře. 5. „Pomoc pro náramnou lásku44\nsbor od L. Procházky. 6. Písně zpívá,\np. Pivoda. 7. „Dar za lásku,44 solový\nčtverozpěv od Křížkovs k é h o. 8. Ka-\ndryla z moravských národních písní pro\nsbor od Ferd. Hellera. 9. „Vltava,44\nsbor od \\ ogla. 10. Solový zpěv, zpívá\nJ. L. Lukeš. 11. „Výprask,\" čtverozpěv\nod Křižko vskéh o. 12. „Těšme se bla-\nhou nadějí\", píseň Krovová ve sbor uve-\ndena od Ferd. Hellera.\nAlex. Drey scho ck koncertuje\nnyní v Štýrském Hradci.\nCh val 11 ě z n ámý malí ř, p. Leop.\nStefan, vymaloval krásný obraz „Čer-\ntova zed \" 6 stop vysoký a 4 st. široký\na pošle ho do výstavy Londýnské.\nNáš krajan p. P. Josef Fii h-\nrich, professor malby historické na akade-\nmii výtvornych umění ve Vídni, co rytíř\nřádu železne koruny 111. třídy, povýšen na\nšlechtictvi.\nPochva 1n ě známý pianista\np. J. Hudec hodlá vydati svou skladbu\n„H urbanňv poch o d.\" Týž skladatel\nsložil kadryíu z písní národních slovenských.\nP. T h o mé, ředitel divadla, nevy-\nhověl žádosti 8 členů českého divadla (pí.\nPeškové, pp. Šimanovského, Kolara ml.,\nSamberga, Kašky, Pokorného, Chramosty,\nLapila) za přiměřené zvýšení platňv.\nK divadlu českému přijati jsou: pp. Alb.\nSvoboda, režisseur Vídeňského divadla an\nder Wien, Sák od Pešťanského a Boschetti\nze Solnohradu.\nKamil B o h m, velenadaný sochař\nmladý, jejž Obecenstvo naše z mnohých\nprací zná, zemřel v neděli dne 26. ledna\npo dlouhé chorobě, jižto za svého pobytu\nv Římě trpěl. Byl teprve 32 let stár.\nPamátní peníz ke cti slav-\nného našeho Palackého od Václava Seidana\nve Vidni ražený ve stříbře a broncu jest\njiž hotov a tyto dni Palackému odevzdán\nbude.\n- Zdatný čeJlista a krajan\nnas pan A. Karely žák pražského kon-\nservatoria, nachází se nyní v Hamburce,\nkde místo koncertního mistra zaujímá. Před\nnedávnem hral v jednom koncerte svou\nfantasii 11a české národní písně, při cemž\nobecenstvo jmenovité písněmi „červená rů-\nžičko\" a „šablenka brúšena44 tak dojato\nbylo, že umělce mezi hrou nadšeným,\ndlouho trvajícím potleskem vyznamenalo,\ntak že skladbu svou třikrát cpakovati\nmusel.\nPan Kocipinský. Tyto dni uví-\ntali jsme v Praze milého hosta, hudebního\nskladatele p. Augusta Kocipihského, který\nv Kamenci Podolském a v Kyjevě velký umě-\nlecký sklad má a co nakladatel pro ná-\nrodní hudbu polskou mnoho chvaíného a\nzáslužného již podnikl. Pan Koeipiňský byl\nna ceste z Lipska k dalekému domovu.\nV Lipsku řídil tisk prvních sešitů hudeb-\nního díla, kteréž brzo vyjde as velikým\nse potkali musí úspěchem. Jest to sbírka,\njakou jsme v tomto způsobu posud nevi-\nděli. Vychází pod názvem „Pisní, dum-\nk i i szumki Ruskoho národ ana\nPod o li, Ukrainy á v Matorossyj.44 Jest\ntoto sebrání, které vychází abecedou la-\ntinskou i ruskou, obrovské podniknutí a\nvětšina sebraná, hudební část však docela\nuspořádaná horlivou, neúnavnou prací pana\nKocipiňského, jenž již 600 písní do tisku\ndal. Zásoba jeho jest při vší výběracno-\nsti teineř nebo nedávno než\nz vlasti odejel, nalezl pan Kocipinský 11a\njistém zámku na Podoli celou sbírku\nmaloiuskych národních písni z doby čaro-\nvný Kateřiny. Sbírka cítá 1000 národ-\nních písní s hudbou a většina jest po-\nsud neznámá, a zda se, ze v lidu přišla\nv zapomenutí.\nHudební zkouška k národ-\nní besedě odbývala se dne 19. ledna na\nŽofíne ve prospěch nadací pro spisovatele\nčeské. Z programu vyjímáme kusy, které\nse zvlášť líbily a sice: „Besední ka-\nd r y 1 a\" od L. Procházky; „L ad a,44 pol-\nka od 1. Hellera, která se na hlučný po—\ntleSiv opakovali musela; „Bouře,\" kvapík\nod Hynka íllnera, taktéž i „Živio slo-\nva n skij u gM aneb „Primorcice,44 ka-\ndryia od Lzicáre a „Kochajmy sieí4„\nmusely se též opakovat, zvlášť ale kadryla\n„Nedejme se\" od L. Procházky došla\nzvláštní obliby a musela se na velmi bouř-\nlivý potlesk třikráte opakovat. Tato ka-\ndryla jest věnována všem věrným dce-\nrám český in. Taktéž líbily se „Li-\nb á a £ y,44 polka-mazur od K. Podhajské—\nho ; „Pěkná hodinka,44 polka od\nVeselého ; „J ar ní kvit í,'4 třasák od\nLauermauna; „Kytice,44 třasák od Láde-\nho. Místnosti sálu byly obecenstvem pře—\nplněny.\n\n—v—\n\n— Starožitné nástroje hudební,\nkteréž již ve výstavě spolku „Ar-\nkadie\" všeobecnou pozornost na se byly\npoutaly, jsou budějovickým krajským hejt-\nmanem p. Schreckem z Notzingu zdejšímu\nmuseu darovány ai již vystaveny. Tyto\nstaročeské násíioje, vyznamenávající se svou\nvelikostí a neobyčejnou stavbou , ležely\ndlouho nepovšimnuty na chrámové půdě v\nJindřichovu Hradci. Zvláštním úkazem jest\nvelký kontrabas, délku devíti střevíců mající.\n- Nález starého rukopisu.\nV císařské knihovně nalezen nesnadno ci-\ntelný zlomek české epieké básně, kterýž\nbyv někdy majetkem pana Voka z Rožm-\nberka, pak do knihovny Třeboňské se do-\nstal. Počíná slovy : ~Posluehajte swaki\nnárod, chcu wám dumne spewati.44\nTovárník hudebních nástro-\njů, pan Jindř. Rott v Praze, dostal za-\nkázky na svůj vynalezený nástroj „Gla-\ngo 1\" z Anglicka a z Ameriky, což jest\nzajisté pěkný důkaz výborností tohoto ná-\nstroje.\nPan J. J. Abert v Stuttgartu slo-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "32", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620201-01.1.8", "texte": "žil smyčcové kvartejto C-dur, kteréž v je-\ndné kvartettní zábavě v Stuttgartě velké\nsensací zbudilo. První tři věty vynikají\nzvláště původností a krásou myšlenek.\nSbor k zřízení českého\nnárodního divadla v Praze od-\nbýval v úterý za předsednictví pana K. M.\nBergra valnou schůzi. Z výboru byli pří-\ntomni pp. Rieger, Palacký, Brauner, Dr.\nMajer, Šimek a j. Mezi údy sboru, jichž\nse sešlo 120, byli jakožto zástupcové če-\nské šlechty knížata : Karel Schwarzenberg,\nRudolf Thurn Taxis a baron Ehrenberg,\nostatní dali se ohlásit co nemoco í. Od-\nstupující výbor skládal účty z činnosti své,\nz nichž vysvítá, že jmění sboru obnáší\nokolo 120.000 zl., z těch 10.000 v ho-\ntovosti, 60.000 zl. v ceně, kterouž má míst-\nnost stavební, ostatní ve slibech. Po pře-\nčtení zprávy ujal se slova p. Palacký, aby\nsdělil, jak velikých zásluh si pan Štorch\no sbor byl získal, celé shromáždění po-\nvstalo na důkaz úcty, a pak se přikročilo\nke skoumání stanov. Všecky paragrafy od\n1. až do 8. jsou beze změny přijaty, a\nživější rokování začalo teprv při §. 9, v\nněmž se jedná o volbě výboru a hodno-\nstů spolku. Kníže Schwarzenberg navrho-\nval, aby sbor volil pouze starostu a místo-\npředsedu a výbor 16 údů, z něhož by se\nvolili pak ostatní jako jednatel a sekretář,\nk návrhu předsedy. Proti tomu vyslovil\nse kaiže Taxis, žádaje, aby výbor bez ná-\nvrhu předsedy volil, a Dr. Sladkovský pro-\nnesl, by se tito spolkoví úředníci volili z\ncelého sboru výborem. Konečně jest při-\njat nevalnou většinou hlasů návrh dra.\nBraunera, dle něhož se sice volí sekretář\na jednatel dle návrhu předsedy, návrh\nten že ale není rozhodný; nápotom se má\nzvolit výbor z 12 údů a čtyř náhradníků,\nkteří by měli taktéž ve výboru hlas, což\nje nutno v případu tom, kdyby za úřed-\nníka byl zvolen někdo ze sboru, jemuž\nby pak arci neslušelo ve výboru blasovati.\nNásledující paragrafy jsou s některými do-\ndatky a změnami zvláště od dra. Sladkov-\nského přijaty, a poněvadž čas valně po-\nkročil bylof 8 hodin večer, odložena\nvolba nového výboru na zej tří dne 29.\no 11. hodině před polednem, kteráž jak\ntoho důležitost věcí vyžaduje zajisté\nhojného účastenství dojde!\n—' Sbor pro zřízení českého\nnárodního divadla shromáždil se ve\nstředu dne 29. ledna opět, aby vykonal\nvolby přednosíenstva a výboru. Za presidenta\nbyl zvolen kníže Karel Schwarzenberg 98\nhlasy ze 105. Dále obdrželi pp. Frant. Pa-\nlacký 3 hlasy, kníže dr. Rudolf Thurn-Taxis\n2 a školní rada Wenzig 1 hlas. Jedna-\ntelem stal se hrabě Jan Harrach 100 hlasy\ntéž ze 105. Mimo to obdrželi kníže Schwar-\nzenberg 2 hlasy, kníže Taxis a prof. Sku-\nherský po 1 hlasu. Za sekretáře byli zvo-\nleni dr. Jan Jeřábek (100 hlasy) a prof.\nA. Otakar Zeithammer (92 hl.). Též obdr-\nželi hlasy pp. redaktor Ferd. B. Mikovec\n(3), J. Barák (2), kníže Taxis (1) a dr.\nSladkovský (l). Za účetníka zvolen účetní\nrada p. Karel Štorch (99 hl.) a za poklad-\nníka kněhkupec p. Fr. Rivnáč. Jeden hlas\ndostal se obchodníku p. Kuncovi. Do vý-\nboru byli zvolení pánové: Jindřich Fůgner,\nobchodník (101 hl., kníže Rudolf Thurn-\nTaxis (98 hl.), Frant. Pštross starší (98 hl.),\nFrant. Palacký (93 hl.), Karel Steffek, ma-\njitel plynárny (94 hl.), dr. Karel Sladkov-\nský, spisovatel (84 hl.), Jan Lukeš, ředitel\n„Hlaholu\" (85 hl.), Jan Pak, továrník (72 hl.),\nŠimek, obchodník (63 hl.), prof, Rudolf\nSkuherský(s7 hl.), Novotný,stavitel (52 hl.),\nkníže Jiří Lobkovic (36 hl.) ze 64 při do-\nplňovací volbě). Když výsledek volby p.\nFr. Palackým byl prohlášen, oslovil kníže\nKarel Schwarzýnberg shromáždění vřelými\nslovy, jimiž se vyjádřil, že volbu přijímá,\nuznávaje zároveň, že čestné to místo náleží\nprávem milovanému Palackému, prvnímu\nmuži národa českého, jenž však zřejmě se\nbyl prohlásil, že volbu nikterak nepřijme.\nKdyž nový president ještě byl slíbil, žc\nvšechny síly své bude věnovati národnímu\ntomu podniknutí, 'provolána mu třikráte\n„sláva. Totéž se opakovalo, když nový\njednatel pao hrabě Jan Harrach právě vla-\nstencckýmy prohlásil, že též on volbu při-\njímá. Hlučné pochvaly dostalo se p. hra-\nběti, zvláště když pravil, že české divadlo\npovažuje za podniknutí národní a ná-\nrodnost českou za korouhev posvátnou, pod\nkterouž se všickni jednomyslně shromážďiti\nmáme, a chceme-li se zachovati, také mu-\nsíme. Rovněž přijali volby také ostatní\nnově zvolení funkcionáři. Ku návrhu pana\nFrant. Palackého vyslovilo shromáždění\nještě nznání své a díky pp. dru. Frant.\nLad. Riegrovi a Braunerovi, potom bývalé-\nmu sekretáři p. řediteli J. Jungmannovi za\nveškeré jejich snahy v prospěch zbudování\nnárodního divadla. Konečně provolána ku\nnávrhu knížete Schwarzenqerga také Franl.\nPalackému s nadšením „Sláva,\" čímž se\nvalná schůze ukončila. Nový výbor zůstal\nna pozvání p. presidenta ještě pohromadě,\naby se s ním o budoucí činnosti své po-\nradil.\nProdloužení lhůty. Dozvěděv\nse o všeobecném přání pánů skladatelů,\nže by se lhůta ku zaslání hotových zpěvo-\nher prodloužiti měla, kladu tehdy lhůtu\ntuto až do posledního května 1863.\nV Praze dne 26. ledna 1862.\nJan hrabě Harrach.\nNoví češti herci. Pro české\ndivadlo jsou na dvě léta engažováui pan\nBoschetti pro obor hrdinných otcův, pan\nSák pro zpěvohru co basbuíFo a pro či-\nnohru za otce vážné, pan Svoboda za re-\ngisseura a pro úlohy komické, pan Švarc\nco basista pro zpěvohru, slečna Ledere-\nrová za lokální zpěvačku. Z posavadních\nherců jsou teprv pánové Šamberk, Po-\nkorný a Lapil na novo engažováni.\nPorady o stanovách Svato-\nboru v krátce budou ukončeny. Jak\nznámo, má to býti dle navržení pana Fr.\nPalackého spolek a pokladnice ku podpo-\nrování českých spisovatelův a k vzdělá-\nvání pomníkův muxům zasloužilým o národ.\nNové musikalie. Pan Fr. Kirchner\nvydal nákladem Kristofa a Kuhé tři pi-\nanní kusy pro děti a sice: Na koníčku\nV taneční hodině Dobré dítě, které o\npedagogické znalosti a hudebním vkusu\nsvědčí. Odporučujeme co nejvřeleji tyto\nroztomilé kousky, které začátečníkům zá-\nbavy poskytnou. „Mon premier séjour á\nPrague44 (Moje první pobytí v Praze) je\ntitul nové ballady a rhapsodie pro cel Jo\ns průvodem piana od Alex. Schmita, prof.\nna konservatoriu Pražském, jižto skladatel\npanně Emilii Mildnerové věnoval. Práce\ntato je velmi záslužná a může se směle\nk lepším skladbám téhož druhu připočísti.\nCo ten francouzský titul v Cechách zna-\ninenati má, věru nepochopujem. Totéž mu-\nsíme i o panu Kirchnerovi vytknouti, jenž\nzase skladby své pouze německy nadepsal.\nOd neúnavně pracovitého Voj. Preiss-\nlera vyšel kvapík (op. 108), jejž ve všech\nobchodnictvích dostati možná. Nákla-\n■v f\ndem činného Salka vyšel „Besední val-\nčík44 pro piano od kapelníka Faulwettra,\njenž zakládajíc se na české národní písně\nzdařilým provedením vyniká.\n\nDur a moll.\n\n(Farinelli.) Jistý malíř kreslil v okolí\nBologny. Najednou zaslechl na blízku jedné villy\npřekrásný ženský hlas, jakýž ješte nikdy ve\nsvém živote byl neslyšel. Okouzlen čarokrá-\nsnými tóny, vstal a pospíchal dle hlasu a přišel\nk ville. Na slušnost zapomenu v, zaklepal silně\nna dveře. Letitý muž s velkým břichem přišel\nmu vstříc vlídně se jej tázaje, co žádá? Malíř\nv rozpacích zakoktá konečné, že by rád znal\nženštinu, jejížto nebeský zpěv před chvílí slyšel.\n„Mýlíte se!\" odvětii télnatý pán, „zde není\nžádné zpěvačky; avšak koho hledáte, to jsem\njá: Carlo Farinelli.\n\nListárna.\nPanu Voj. v Zn Co je platné uve-\nřejnit! seznam, když obecenstvo nebude\nvědět, odkud skladby vzíti. Pošlete nám\nalespoň sbory. Ouvertury má p. Apt a B.\nKittl. Panu L. H. v Z. Polku ~Ladaťt\nmůiete dostat pro 4, 5, 10 atd. nástrojů.\nPanu Št. v Hoř. Věci objednané ob-\ndržíte v několika dnech. Pánům ochot-\nníkům v Hoř. Objednané dva kusy s ro-\nzepsanými úlohami dají mnoho práce, tedy\npozději. Panu Ja... v Pard. Reqaie\nMoz .... stojí v hlasech 10 zl., v part.\n9 zl. r. č. Sbory Nápravníkovo odešleme\nVám co nevidět. Panu Hr. v Kouř.\nŽivotopis podáme, az ho p. Zvonař pře-\nhlídne. Kusy, které žádáte, nemáme. Do-\npis příště."}]}