{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_sha256": "7652a5c27482ec017a20e53f745a7497e03faa9522414b5c9bf1dd550657e6b8", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/02/10_01/bmtnabd_1862-02-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "33", "page_fin": "34", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.1", "titre_corps": "Jan Trojan, český kontrapunktista v XVI. věku.", "titre_sommaire": "Jan Trojan, český kontrapunktista v XVI. věku.", "signature_source": "L. Zvonař", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4575, "texte": "Jan Trojan,\nčeský kontrapunktista v XVI. věku.\n\nZdá se, že nám Cechům „šťastná náhoda\" zvláště přeje.\nJiž jsme přišli k nejdražší památce starožitného básnictví na-\nšeho „Králodvorskému Rukopisu,\" jí máme co děkovati za\nobjevení mnohé památky domácího umění i národního života,\njí máme co děkovati, že známe muže, který pro své umění\nzasluhuje, aby byl jmenován mezi prvními domácími výteč-\nníky v oboru vědy a uměni.\nMuž tento má pro náš dějepis hudební tak velikou dů-\nležitost, jak asi Pier Luigi da Palestrina pro dějepis hudby\nvůbec. Kněz Jan Trojan žil v druhé polovici XVI. století.\nPole, na kterémž působení svého nám drahocenné památky\nzůstavil, bylo mnohohlasá (kontrapunktická) hudba církevní.\nVyplníme jen povinnost, obeznáme-li čtenářstvo své poněkud\nblíže s mužem tímto, a sdělírne-li, co o něm víme, jakož i\nco v jeho skladbách nalezáme.\nZnámo vůbec, že máme mnoho velikých, nákladně a\nbohatě vyvedených českých kancionálů psaných, jež obsahují\nmnožství církevních zpěvů rozličného způsobu pro jeden, tři,\nčtyři i vícero hlasů. Bohužel nezachovala se nám jména\nskladalelů těchto zpěvů a dějepravec hudebních dějin našich\nneukojí v tomto ohledu zvědavost svou, nepřijde-li mu šťastná\nnáhoda ku pomoci, a neodhalí—li mu alespoň některé jméno.\nTakovou šťastnou náhodou dozvěděli jsme se o Janu Troja-\nnovi. Skladby jeho jsme nalezli v jednom velmi poroucha-\nném zpěvníku, jejž druhdy pořídil na vlastní útraty počestný\npořádek řeznický v Benešově okolo r. 1570.\nZ poznámek, které se při mnohých skladbách v tom to\nkancionále nalézají, dovídáme se, že byl Jan Trojan farářem\nv Netvoři a v Sepekově. Skladby jeho, kteréž před sebou\nmáme, jsou v tak zvaném jednoduchém i ozdobném proti—\nzpěvu (kontrapunktu) a jsou následující :\na) „jPaťrem\" (Credo, Věřím v boha), v Devitníku, neb\ntaké v postě pro čtyry hlasy. „Stálým zpěvem\" (cantus fir-\nmus) této skladby, jejž vede tenorový hlas, jest melodie zná-\nmé písně „Kristus příklad pokory.\" Skladb a jest v jedno-\nduchém kontrapunktu a jen závěrky jednotlivých oddílů kon-\ntrapunktickou jsou figurou ozdobeny, aby jednotlivé oddíly\nvíce k sobě přilehaly. Na závěreční notě stálého zpěvu pro-\nvádějí průvodně hlasy „dozpěv\" v ozdobném kontrapunktu,\nčímž se celý chorál zaokrouhlí a důrazně ukončí. „Patrem\"\ntoto skládal Trojan co farář v Sepekově.\nb) Figurovaný chorál v pěti hlasech: „Všemo-\nhoucí Stvořiteli.\" Stálý zpěv leží v tenorovém hlase, k ně-\nmuž ostatní 4 ve velmi plynných a živých zpěvích přizvu-\nkují. Skladba tato svědčí, že byl Trojan nevšedním mistrem\nsvého umění; způsob, jakýmž jednotlivé hlasy vedl, svědčí o\nzvláštní zručnosti, což nás vede na podstatnou důmínku, že\nTrojan mnoho skládal. Celá skladba jest dlouhá 24 velkých\nčtyrdobných taktů a jest v tónině jonické. Poznámka na\nkonci skladby zní: „Tato kantylena skomponována jest od\nkněze Jana Trojana, faráře Netvořského Anno 1581.\" (sic.)\nc) „Responsorie\" čili „Odpovědi,\" jakýchž se užívalo\npři velkých službách Božích. Tyto jsou krátké sbory o čty-\nřech, osmi až dvanácti taktech, pro čtyry aneb pět hlasů.\nSlova těchto responsorií jsou : „I také s duchem tvým,\"\n„Sláva tobě Hospodine,\" „Amen.\" Hlavní zpěv, jak jej před-\npisuje římská rituální kniha, jest v tenorovém hlase; ostatní\nhlasy, jež se částečně nápodobují, vedeny jsou v ozdobném\nkontrapunktu živě a plynně, tak že v nich nalezáme tu samu\nmistrovskou ruku, s kterou jsme se potkali v chorálu dříve\nuvedeném. Jedna z odpovědí má poznámku : ,,Od kněze Jana\nTrogana (sic) 1593.\"\nZ předu uvedené Patrem *) a tyto odpovědi ukazuji\nponěkud, v jakém způsobu se odbývaly u nás za oněch časů\nslužby Boží. Především víme, že se odbývaly česky, a že\nlatinské responsorie teprv pozdějším časem zavedeny byly, i\nže každý církevní čas měl své příslušné „Patrem\" a své\nvlastní responsorie. Tudíž nalezáme adventní, postní, velko-\nnoční Patrem a Responsorie a zdá se, že bylo Patrem za\nveledůležitý kus hudební považováno, neboť bylo pěstováno\nse zvláštní horlivostí a oblibou, české kancionály obsahují\nmnožství Patrem rozličného způsobu a rozličné ceny. Jiná\nresponsoria nesou rok 1579.\nd) Chorál „Kristus příklad pokory\" se stálým zpěvem\nv tenorovém hlase od r. 1574. Tato perla mezi církevními\nzpěvy našimi vyniká svou jednoduchostí a zkroušeností hlav-\nního zpěvu, jakož i krásou čtyrhlasé harmonie, a jest vzo-\nrem písně církevní co do pojmutí a vyvedení. Harmoniso-\nvání, čili jak předkové naši také říkávali, „srovnávání\" jest\npřísně podle pravidel phrygické tóniny, podle kterýchž ne-\n\n*) Jedno takové „Patrem\" připravuje k provedení v nejblíže pří-\nštím svém koncertě žofínská akademie."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2234, "texte": "přicházejí v celém chorálu jiné, nežli škále vlastní troj zvuky\nprvního, třetího, čtvrtého, šestého a sedmého stupně. Vyjma\nznámého v starých skladbách nejvíce užívaného průtahu čisté\nkvarty k tercii a střídavou notu téže tercie, nejsou v zpěvu\ntomto žádné jiné dissonance, nežli průchodní kvarta a sekonda\nv jednom jediném taktu.\ne) Figurový chorál „Kdo se líbí Bohu.\" Terito utě-\nšený zpěv jest uměleji zosnován, neboť první oddíl hlavního\nzpěvu použit jest co podnět, jímž hlasy po sobě kanonicky\nnastupují. Dlouhý jest 24 velkých taktů, z nichž etyry po-\nslední činí dozpěv, jímž se chorál úplně zaokrouhluje a do-\njím a věj šíin činí. Díssonující tóny přicházejí v něm hustěji,\navšak jest díssonující povaha jejich velice zmírněna, že na-\nstupují ve velmi plynném zpěvu.\nUvážíme-li tyto zpěvy a porovnáme-íi je se skladbami\njiných souvěkých skladatelů, shledáme, že mají vlastní ráz,\nže jsou původní. Co do práce jsou vesměs správné, avšak\nnikoli tak umělé jako jejich souvěké skladby; jsou prostoná-\nrodnější a více plody ducha, nežli výtvory rozumu. Co do\nrozsáhlosti nejsou tak dlouhé, jako rnotetta a podobné skladby\nsouvěké; jsou to mistrné hudební miniatury, kteréž rovněž\numěleckou cenu do sebe mají a nám tak milé a drahocenné\nbýti musí, jako jsou drahocenné skladby Palestrinovy a ji-\nných italských a nizozemských skladatelů celému hudebnímu\nsvětu. Jinak nabýváme ze skladeb těchto ještě přesvědčení,\nže nenásledovali naši skladatelově hudební vesměs příklad\ncizích spoiuvěkých soudruhů, kteří nejvíce jen k latinským\nslovům hudbu církevní skládali: nýbrž že uznali za příležité,\nvhodné i důstojné, aby k němu hudbu složili, a ze sloučení\nčeského slova s českým tónem umělecký plod vyvedli, kte-\nrýž by byl důstojen posvátnosti chrámového místa, což jak\nliáleží dobře se jim zdařilo.\nPoněvadž se v kancionálu, v němž jsme Trojanovy\nzpěvy našli, ještě jiné podobného způsobu nalézají, tyto ale\nuinělostí a dokonalostí nad Trojanovými nestojí, můžeme do-\nbře tvrditi, že byl Trojan naším největším kontrapunktistou\naneb alespoň jedním z největších našich kontrapunktistů v\ndruhé polovici XVI. století.\nZdali nám šťastná náhoda jména původců i jiných v roz-\nličných zpěvních knihách zachovaných skladeb objeví?\n\nL. Zvonař."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "34", "page_fin": "35", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.2", "titre_corps": "O školách malířských.", "titre_sommaire": "O školách malířských.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.2", "debut_caractere": 2236, "fin_caractere_exclue": 5873, "texte": "O školách malířských.\n(Pokračování.)\nItalská škola.\nSem náleží Beno%%o Gozxoli (nar. 1400 ve Florenci)\nbyl malíř historických obrazů a žák Fiesolea. Pisanští daro-\nvali mu ještě za jeho živobytí čestné pohřební místo v Campo\nSanto okolo r. 1478. Jeho tah sv. třech králů v paláci Ric-\ncardi ve Florenci patří k nejlepším jeho dílům. Dále Fra\nFilippo Lippo (nar. 1400 ve Florenci) byl, jsa 17 let stár,\nod mořských loupežníků jat a byl po 18 měsících jen pro to\npropuštěn, že náčelníka loupežníků uhlem na stěně výtečně na-\nkreslil. Jeho nejkrásnější dílo je korunování panny Marie\nv akademii Florenlinské, v němž svou milenku Lucretii Beati,\nsebe v oděvu mnišském a své děti umístil a k tomu napsal:\n„Ipse fecFfc' (sám zhotovil). Pisanello neb Vittore Pisano (nar.\nve Veroně žil okolo 1400 — 1450) vynikl co malíř i co vy-\nnálezce medaillování. Jeho medaille byly však lité, jelikož\numění raziti ještě vynalezeno nebylo. Hlavně ale vyznačil se\nze školy této geniální Giovanni cla Fiesole (nar. v Meg-\ngelu 1387, f v Římě 1455). Žilf co mnich dominikánský v\nklášteře San Marco ve Florenci. Nemalovali' nikdy dříve, dokud\nse nemodlil. Bylf po své smrti za svatého vyhlášen. Největší\njednoduchost, nejhlubší cit, hlavně ve výrazu náboženského\nbolu neb nebeské blaženosti, k tomu velice jemné vyvedení\na v jeho velkých obrazech volná, velkolepá kresba hlavní jsou\njeho přednosti. Z jeho děl vyniká: korunování panny Marie,\nvelký oltářní obraz, jenž se v Paříži nachází. V galerii kar-\ndinála Feše nachází se jeho obraz „Poslední soud\" a jiných\nvíce v Orviettu, v Římě atd.\nNeopomijitelné krásy této periody nacházejí se v nád-\nherném Campa Santo v Pise. Přechodní periodu k nejvyš-\nšímu stupni umění tvořili znamenití mistři: Tomaso Qiiido\n(neb Masaccio), Paoío Uccelli, Luea Signorelli, Domenico Ghir-\nIandajo atd.\nMasaccio (nar. 1402 v Toskáně); dle jeho obrazů\nstudovali mnozí malíři, a jeden z nich „Vyhnání prvních\nlidí z ráje\" kopíroval Rafael pro stánce (komnaty) Vatikanu.\nMasaccio byl první, jenž zevrubné studium přírody uvedl a\n%ákony osvětlení k povznesení malovaných předmětů našel.\nUccelli (nar. 1389 ve Florenci) byl žákem Ant. Veneziana,\nmaloval zvlášť výtečně ptáky a zemřel ve Florenci 1472.\nGhirlandajo (nar. 1431 ve Florenci), malíř, z jehož\nškoly Michel Angelo vyšel. Jeho díla vyznamenávají se\nušlechtilou a svědomitou kresbou. Zemřel 1495. Jeho hlavní\ndíla jsou: Historie sv. Františka, historie panny Marie a Jana\nKřtitele.\nSignorelli (nar. 1440 v Corfcorio), jehož si zvláště\nMichel Angelo vážil Zemřel 1521. Jeho díla nacházejí se\nv hlavním chrámě v Orvietto. Povstáním děl těchto mistrů\nzmizela úplně temnota středověku a umění malířskému po-\nčalo, anto je umění milovní vladařové hlavně papežové pod-\nporovali, rozkošná zora zářiti.\nS počátkem 15. století počal se duch uměni v rozlič-\nných krajinách Itálie pod mnohými vplyvy stejně velkolepě,\nvšak rozličně vyvinovati. Největší mistři Itálie tohoto století,\ndoby nejvyššího květu, jmenovali se tenkráte „cinque cen-\ntistiu a tu povstaly v Itálii následující školy: a) florentin-\nská, b) římská, c) lombardsko-boloňská a d) benátská,\nkteré dohromady nyní známá mistrovská díla zaujímají, a\nkteré jsou hodny obdivování a následování.\na) Florentin ská škola.\nVyniká vážným, přísným, hlubokomyslným, téměř me-\nlancholickým karaktérem, jenž se však též dle individuálnosti\nmistrů k velkoleposti, odvážlivosti, ano v Michalu Angeli k\nobrovské síle povznesti může. Nejvýtečnější mistři této školy\njsou: vlastní zakladatel její filosofický a vznešený Leonardo\nda Vinci, Luini, ilřeteo, Balt. Peruzxi, výtečný barvo-\nznalý Baccio della Porta (jmen. Fra Bartolomeo) citu-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 605, "texte": "plný Andrea det Sarto, velký Michel Angelo Buona-\nrožťi, jehožto obrovský duch se stejnou silou, stejným ohněm\na geniem malířství, sochařství a stavitelství pěstoval a\njenž pro svůj oheň v komposici, zevrubné studium anatomie,\nsmělé a přec dle přírody věrné obraty a pro právdivos t vý-\nrazu nepřekonán zde stojí. Jeho žáci a napodobitelé byli:\nRosso di Rossi, Dan. Volterra, Salviati Angelo, Bronzino,\nAlessandro Allori a jiní, konečně Lud. Cigoli, Gregor Pega-\nni, Dom. Pessignani, kteří ku konci 16. století nového du-\ncha probuzovati počali a se více ke vkusu římské školy při-\ndružili.\n(Pokračovaní.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "35", "page_fin": "36", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.3", "titre_corps": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "titre_sommaire": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.3", "debut_caractere": 607, "fin_caractere_exclue": 3842, "texte": "Cesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n(Pokračován?*)\n5. výstup.\nPředešlé, Verunka.\nVerunka (pro sebe, pozorujíc Sýkoru).\nCož pak mil napadá, že na ty domy tak troubí? (na hlas)\nProsím za odpuštění pane! jste snad stavitel ?\nSýkora.\nAch! na slovíčko, hezká Kostelčanko ? Komu pak ná-\nleží tento dům ?\nVerunka♦\nTen dům s těmi zelenými okenicemi ?\nSýkora.\nAno ! a s těmi žlutými záclonami.\nVerunka.\nTen dům náleží paní z Drahejšová.\nSýkora.\nVdově po lékárníku ?\nVerunka.\nAno, tak jest.\nSýkora (pro sebe).\nNé sestřenici! nyní je to v pořádku, (hlasité) Díky,\nmá holubinko.\nVerunka.\nOna jej pronajmula jedné paní, která se nedávno z Pra hy\nsem přestěhovala.\nSýkora (pro sebe).\nZ Prahy! vždyť jsem to povídal! ano, zde to jest! —\nžádná pochybnost více !\nVerunka (pro sebe).\nTento pán není snad odtud. (Předloží mu noviny.)\nSýkora (položí ruku na1 srdce).\n150 tluků za minutu! pěkně děkuju, starý příteli Stej-\nskale, tys svou věc dobře provedl. — Konečně, přec tedy\njednou po desítileté nepřítomnosti, po desítileté jízdě, běhání,\ncestování po zemi i po moři, po mnohém štěstí a neštěstí,\nnajdu zase své pantofle, a odložím na vždy to prožluklé ře -\nríleslo, věčného žida! (prohlíží dum.) Byla to dobrá myšlén-\nka, tento dům zde vystavět — zdá se mi, že možno zcela\nspokojeně v něm žiti. — Drahá ženuško ! ctná družko mého\nživota ! Jaké štěstí, jaké překvapení pro ní! Takový muž,\nkterý se s hotovými 800.000 zlatými navrátí! Polovici svého\njmění ustanovím své dceři co věno ! Se 400.000 zlatými lze\njiž za našich dnů se dle libosti provdat — bankéř neb jiný\ntoho druhu může doufat v mé svolení !! Nyní ale déle to\nnevydržím — ku předu! musím zazvonit (chce zazvonit).\nVerunka.\nNenamáhejte se pane — ty dámy nejsou doma.\nSýkora (uleknut).\nI aby do toho tisíc ďasů! (pro sebe). Vlastně nemohu\nse nad tím zlobit — neboť snad mne neočekávaly — (ve-\nsele) Tedy dobře!. Počkám v hostinci na ně, musejí přec tu\npřijít kolem, potom (hlasitě) Sklepníku ! (Sedne si v levo u\nstolu.)\nVerunka.\nCo račte!\nSýkora.\nAh tak! Ty jsi ten sklepník? To bych si byl nikdy\nnepomyslil, že by zde byli tak hezcí sklepníci. Ano tak, já\njsem v Kostelci, zde mají jen ženskou obsluhu. Taková žeit-\nská obsluha jest mnohem příjemnější, než ta Amerikánská.\nVerunka.\nCo račte pane ?\nSýkora (pohlíží šilhavě na ní).\nHm ! co ráčím ! (hledí v právo na dům a změní hlas)\nNějaké noviny. (Posadí se a dá vak podle sebe.)\nVerunka (přinese noviny).\nRačte ještě něco jiného, pane ?\nSýkora.\nOvšem, kdo se vrátí z Ameriky, ten má mnoho zapo-\ntřebí.\nVerunka (podiveně).\nJak ? Vy přicházíte z Ameriky ?\nSýkora.\nK službám, holubinko — byl jsem tam deset roků !\nVerunka.\nTo je v skutku krásný nápad! —• chtěla jsem říci, —\ncož pak je Amerika tak daleko odtud ?\nSýkora.\nTo si myslím. — Přines mi koňak.\nVerunka.\nHned! (pro sebe, vcházejíc do hostince) Tak! To je\ntedy ten Američan ? To jsou žertovní lidé, ti Amerikáni!\nSýkora (se smíchem)-\nTo děvče s tím malým riosýčkern není právě odporné!\nZde budu pívat každý den pivo, je to právě naproti mému\nbytu. — Aj, aj, aj! Sýkoro! Co jsou to za myšlénky? Což\nta pravá, kterou jsem sta let již neviděl — ta bude k oknu\npřicházívat a ty žerty s tím ženským sklepníkem — fui Sý-\nkoro! — fui.\nVerunka (přináší vodu, koňák a cukr).\nLibo4i Vám?\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3045, "texte": "Sýkora.\nDěkuju, cukroušku! (chce uchopit její ruku.)\nVerunka.\nJen tiše s rukama. Nebyl váš otec řezníkem?\nSýkora.\nNe — ne můj zfatoušku.\nVerunka (chce mu naliti, Sýkora ji opět uchopí).\nNo, tak přestaňte přec žertovat, ještě rozíeju ten koňak.\nSýkora.\nNo, no, jen nebuď tak zlá, pověz mi přec, můj anděli\n(pro sebe) musím přec trochu toho ženského sklepníka pro-\nskoumat (nahlas) znáš tedy ty damy tam naproti ?\nVerunka.\nAj, to se rozumí. — To jest : já je znám, aniž bych\nje právě znala. — O jejich nebeském hospodářství vám mohu\nna každý pád povídat. (Sýkora zdá se být spokojen.) Tam\nse celý boží den ba i celou noc nic jiného nedělá, leč jí,\npije, směje se a tančí.\nSýkora (zvedne hlavu do výše).\nTak ? upřímně praveno, nezdá se mi to být příliš prav-\ndivé (přemáhá se). Slyšel jsem již nejednou mluvili o těchto\nosobách, ale zcela na jiný způsob.\nVerunka:\nAj! Tedy mi můžete snad říci, kdo ony vlastně jsou?\nNeboť o tom každý jinače soudí! Ten říká to, jiný ono, a\njsou i tací, kteří ř kají to i ono dohromady.\nSýkora.\nDoufám, že se o těchto dámách nic zlého nemluví.\nVerunka. (Pokrčí ramenama.)\nHe! He!\nSýkora.\nNo, co pak znamená to tvé he ! he!\nVerunka.\nPředevším praví se, že jsou celé zadlužené.\nSýkora.\nCo ? zadlužené V\nVerunka.\nAno a to až pod krk. (Dryáčnicky) Jsou dlužny mo-\ndistce, květinářce, švadleně, čalouníkovi, zlatníkovi, kupcovi.\nSýkora (nedočkavě vpadne jí do řeči).\nŘekni raděj, jsou i samému ďáblu dlužny.\nVerunka.\nTen je snad jediný, kterému nejsou nic dlužny.\nSýkora.\nHloupý to žvast lidí, utrhání na cti.\nVerunka (vytáhne papír z ňader).\nNo, tu máte hned důkaz toho utrhání na cti, zde ten\núčet, který ty dámy u nás zaplatit mají. (Ukazuje mu účet.)\nSýkora (pro sebe).\nDluhy v hospodě! Vem tě ďas, lehkomyslná ženo! (na-\nhlas a povstane) Ukaž! (vezme papír a čte) Účet pro paní\nzDrahejšova (mluvě:) Tak se ta paní docela nejmenuje, ona\nse jmenuje paní Sýkorová.\nVerunka (smějíc se).\nnejte přec pokoj s vaší paní Sýkorovou! ona se jme-\nnuje Drahejšovou.\nSýkora (pro sebe).\nAú aj> 8j 1 — Drahejšová — Ach! Tak se jmenoval\ntuším jeden z mých nejdůyěrnějších přátel ? Snad by on? —\nVerunka.\nOstatně máte snad pane přece pravdu, aniž bych i já\nse byla mýlila — neboť se mi pravilo, paní z Drahejšová\nzměnila po odjezdu svého pána své jméno.\nSýkora (pro sebe).\nAno, není to nic divného. — U ďábla, ty nedůsledná\nženo ! (cte účet dále) 10 bažantů, 116 kůřat, 125 koroptví,\n100 porcí zajíců, 25 porcí punče, Šampaňské v ledu (mlu-\nvě) atd. atd.) — (pro sebe) Zdá se, že v mé nepřítomnosti\nbyla parií má velmi chladná — to by nebylo právě tak zle!\n(směje se nahias) In sumrna summarum 152 zl.\nVerunka (živě).\nAniž připočítávám rozličné věci pro dnešní večer.\nSýkora (pro sebe).\nVěci pro dnešní večer, to dostanu aspoň také svůj díl\n(hlasitě, dávaje účet nazpět). Tento účet zaplatím spolu s mým\nkoňákem.\nVerunka (udiveně).\nChcete pane ten účet platit ?\nSýkora.\nZaplatím zde každému! (sedne si opět a vezme do ruky\nnoviny.)\nVerunka (pro sebe).\nNo, to si nechám líbit ! Ten Amerikán se dobře vy-\nmotá ! jen nóbl!\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "36", "page_fin": "37", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.4", "titre_corps": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "Bernardini", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.4", "debut_caractere": 3047, "fin_caractere_exclue": 3996, "texte": "Oběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\n\nII.\nMezi tím časem, co Bernardini o pomstě přemýšlel a\njedovatý šíp řevnivosti hloub a hlouběji v srdce jeho se za-\nrýval, dlel Kočvara u Giulietty, netuše ničehož o černém\nmraku, jenž nad hlavou jeho se vznášel.\nU okna seděla na Temži pohlížejíc spanilá Giulietta.\nBílé roucho splývalo po krásně urostlém těle jsouc pasem\nkameny vykládaným připevněno. Na sněhobílou šiji padaly\nbohaté její černé vlasy, ježto v hojných prsténkách byly zka-\ndeřeuy. Vedle ní spočíval Fr. Kočvara drže ruku milenky a\nod času k času ji vřele líbaje.\nChvilku panovalo hluboké ticho; avšak tu ozval se slad-\nkozvučný hlas Kočvary: „Co těká zrak tvůj po temných vl-\nnách Temže, Giulietto ? Což nejsem dnes ani pohledu tvého\nhoden ?\"\nGiulietta si z hluboká povzdechla a obrátila se k mi-\nlenci. S třesoucí se rukou odhrnula kadeře s čela svéjjo\nmiláčka, sklesla na jeho prsa a tiše plakala."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2974, "texte": "„Pro Bůh! co ti je anděli,\" zvolal všechen uděšen Koč-\nvara ? „Pověz, co ti schází, kdo tě zarmoutil?\"\n„Dnešní sen Francesko, byl to děsný a strašný sen!\"\n„Jsem věru žádostiv na ten sen, jenž tě tak polekal,\nvypravuj mi ho přec !u\n„Zdálo se mi, že jsme S několika umělci, rnezi nimiž\nse i Bernardini nacházel, výlet konali na vysoké skály. Na-\njednou zaslechla jsem za sebou bolestný výkřik a ohlídnouc\nse viděla jsem, jak jsi se skály v bezednou propast letěl.\nNa pokraji jejím stál Bernardini s ďábelským úsměškem za\ntebou patře. Já omdlela a v tom jsem se ze sna probudila.\nNevšimla bych si tohoto hrozného obrazu roznícené fantasie,\nkdyby v něm Bernardini, jak z jeho úšklebku vysvítalo, byl\nhlavní roli nehrál. Tísní mne od té doby něco u srdce —\ntuším nějaké neštěstí.44\n„Upokoj se, drahá Giulietlo, jsem opatrný a mám by-\nstré oči, abych do žádné propasti nesletěl. Zanech takých\ntrudných myšlenek a raději zazpívej mi píseň, kterou jsem\npro tebe složil.\"\nNa ta slova vstal, vzal milenku za ruku a vedl ji ku\nklavíru.\nKočvara podav jí svůj rukopis, zasedl ku klavíru a udě-\nlav umělou kadenci počal z paměti hráti úvod k své písni.\nNyní vpadla Giulietta svým zvonkovitým hlasem do průvodu\na přednášela píseň nevýslovnou touhou a láskou dýchající tak\ncituplně, že Kočvara andělským jejím zpěvem nadšen v polo-\nvici hře vyskočil a jako okouzlen Giuliettu k sobě přivinul\na líbal. Na to opět zasedl k nástroji a znova řinuly se zvuky\nklavíru a znova ozval se stříbrozvučný soprán výtečné zpěvačky.\n„Jak se ti líbí, můj nejnovější útvor,44 tázal se Koč-\nvara své milenky, když byli píseň tu dokončili.\nGiulietta pohledla miláčkovi do modrých očí, jak by do\nhlubiny srdce nahlédnouti chtěla a pravila :\n„Tato píseň, jako každá práce tvoje, překypuje pře-\nbohatou fantasií a horoucnou tužbou; v ní ukryta je veškerá\nšlechetnost duše tvé.\"\nNevím, co na to odpovědíti ; avšak cítím to Giulietto,\nže od té doby, co jsem tebe poznal, komposice moje vždy\nzcela jiný ráz do sebe mají. Již zmizela těžkomyslná me-\nlancholie nepřívětivého B-moli a hrobový tén trudného As-\ndur, ježto v mých prvních skladbách převládaly ; a místo je-\njich zaujalo lásku a spokojenost dýchající A-dur, nejsnaž-\nnější touhu a vyjevení milosti líčící C-moll. Cítím to, jak\nmocně na mne ale i na mé práce působíš.\n„Ty mně pochlebuješ Francesko, chceš zásluhy tvé ale-\nspoň z polovice mně přičísli ; avšak Giulietta zná vznešeného\nducha tvého.44\nY tom zaklepal někdo z lehká na dvéře a na to vstou-\npila služka Giuliettina s psaním do pokoje.\n„Od koho je ten list Giuseppo,44 tázala se primadonna,\nberouc jí psaní z rukou.\n„Přinesl ho sem sluha Bernardiniho a patří panu Koč-\nvarovi/4\nKočvara vzav list z chvějící se ruky milenčiny, rozlo-\nmil pečeť a četl na hlas :\nVážený příteli!\nJak Várn známo, dávám některým svým důvěrným přá-\ntelům, k nimž i Vás připočítám, hostinu v hostinci „U lod-\nníka44 a doufám, že se k ní dostaviti neopomenete. Očeká-\nváf Vás s dychtivostí Váš\n(Pokračování.)\n\nBernardini."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "40", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.5", "debut_caractere": 2976, "fin_caractere_exclue": 3236, "texte": "Feuilleton.\n\nFrantišek Škroup,\nkapelník v Rotterdamě, skladatel znárodnělé písně\nčeských oper „llrátcnik\" — „Libn§m sňatek,1' jakož i tvůrce mnohých\nněmeckých, zemřel dne 5. února v Rotterdamě.\nPoklid buď popeli jeho! — (Zevrubný jeho životopis podáme příště.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8077, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Jaroměřic ve Znojemsku. (B e-\nseda.) Dne 26. ledna odbývala se zde\ndruhá beseda, jejížto čistý výnos věnován\nškolní knihovně zdejší. Obecenstva\nsešlo se takové množství, že sál „u čer-\nného orla\" téměř byl přeplněn. Provedení\nrozsáhlého programu bylo z větší části zda-\nřilé. V deklamaci se vyznačily slečny Pa-\nvlína R. a Vilemína V., které deklamaci\nv\n„To se nesluší\" — „Zenska rada\" od\nTyla, pak „Doktorka nad doktory\" od\nDouchy s všeobecnou pochvalou přednesly.\nNejvíce se ale nenuceným a živým před-\nnesem deklamace „Nářek školákův\" dle\nCastelliho vyznačil mladistvý Anton D. Pá-\nnům, kteří přednášeli : „Koruna všech lá-\nsek\" od Tyla a „Co je pravda, to je pra-\nvda\" od Rubeše, bylibychom přáli více ohně\na ráznosti. — V hudební části jsme sly-\nšeli „Vlastu,\" ouverturu od Nápravní-\nka, spořádanou pro srayccový sextett; mu-\nsíme ale vyznati, že způsob, jakým se pro-\nvedla, nás docela neuspokojila. Ze všeho\nbylo pozorovati, že nepředcházelo pilné a\nčastější cvicení. Totéž platí o sborech:\n„Cechoslovan\" od Zavrtala a „Vý-\nprask\" od Křížkov s k é h o, které žá-\ndoucího výsledku nedosáhly. Tím více nás\npřekvapila sl. Pavlína R., jenž variaci na\nnárodní píseii „Ach není tu není\" od Schul-\nhofa na piáno velmi jemně a plynně hrála.\n— P. Rob. Sp, přednášel výborně variaci\nna housle s průvodem piana od Leuthnera\n— pak vlastní variací na „Pražskou\nB ětu 1 i n ku\" pro flétnu. — P. S. z My-\nslibořic, již z první besedy chvalně známý,\nzpíval písně „Zalíbení\" od Suchánka a „Po-\nletuje holubice\" od Bend 1 a. Zvučný,\nobzvláště v nižších tonecb příjemný hlas,\ncituplný, zřetelný přednes zjednaly mu za-\nslouženého bouřlivého potlesku. — Na při-\ndanou, jak se ohlašovalo, přednesl p. L.\n„Sedlák po prvníkráte v divadle\" od A-\ndámka. a způsobil jadrnou, přirozenou de-\nklamaci svou všeobecnou veselost. Že se\nbeseda tancem ukončila, který až do rána\ntrval — v masopustě samo sebou se roz-\numí i *) (!)\nZ Klatov, ku konci ledna. (Pro-\ndukce zpěv. spolku. — Kostelní\nhudba. — Rekviem. — Ochotnické\ndivadlo.) Dne 25. ledna uspořádal\nzdejší mužský zpěv. spolek řádnou pro-\ndukci pro své spoluoudy, jejížto program\nvám již jest znám. Produkce začala se se\nZvon arovým „Sumí Labe\", který po-\nněkud zdlouhavým tempem na mohutnosti\nsvé ztratil, ostatně ale správně podán byl.\nNa něj následující deklamací „Štědrý den\"\nmluvena byla i s citem i dramatickým vý-\nrazem skrze p* Smilovského a patřila mezi\nzajímavější čísla programu. Solový ctver-\nzpěv „Nech sna růžového\" od Jelena vy-\npadl zcela v duchu skladatelově, třetí od-\ndělení con fuoco mistrně, zaěež asi po-\nvděcni býti musíme řediteli p. Jirgesovi,\njenž co žák Jelenův věrně a ohnivě skladby\njeho dovede tlumočili. Téhož ředitele sklad-\nba pro solový pětizpěv „Klekání\" došla\nskoro mistrovského provedení a musela\nbyti opakována. Pěkná melodie, přirozené\nvedení hlasů a český, zbožný ráz vane\nskladbou touto, jíž jen to vytýkali můžeme,\nže místy melodie nepřiléhá jak náleží k\ntextů. Voglovi cikání, tvořící moment celé\nprodukce došli rázného provedení, solo bylo\npěkně zpíváno zvučným tenorem p. Fr. M a-\ntesem, zacež zpěvák u prostřed scény\nzaslouženého potlesku došel. Skladba Skrou-\npova : „Staročeská,\" ohromně se líbila,\nčímž obecenstvo dalo na jevo, že má smysl\ni chuť pro slovanské skladby. Sbor ten\nse udrží dlouho na repertoiru a byl po\njadrném provedení opakován. Rozmarná\nkomposice Horákova: „Stáza čaroděj-\nnice,\" co do solového partu nedosti uspo-\nkojila, „Kozácká\" pak od zdejšího Jos.\nProcházky, ac šla dobře, požadovala by\nčetnějších zpěváků. V druhém oddělení\nzpíval p. Jirges „Dvě slze\" od Suchán-\nka a „Ztracené srdce\" od Pivody s prů-\nvodem smyčcového kvartetta. Salonní u-\nhlazenost zpěvu p. Jirgesa ukázala se v\npřednesu v jasném světle, jen slovům jsme\nnedosti rozuměli. Průvod druhé písně byl\njí na ujmu, i zdá se nám ostatně, že\n„Srdce ztracené\" ovšem do besední síně se\nhodí, nevšak do koncertní. Závěrek celého\nkoncertu tvořil rázný a eífektní sbor od\nVocta: „Vlastenec.\" Skladba ta, v Če-\nchách posnd skoro neznámá, zasluhuje po-\nvšimnutí: neboť jeví se v ní jadrná česká\nhudba znacněho vzletu. Finále patří k nej-\nlepším, které posud ve sborech známe, —\nDruhý den na to slavil spolek co na vý-\nroční den založení spolku, mši sv., při níž\nprovozoval pěknou vokální mši od Haslin-\ngra se vklady „Otce náš\" od Brádské-\nh o a „Žalm\" od Bedř. Zollnera. Byl-li\nvýsledek koncertu čestný, vypadlo provo-\nzování mše i vkladu výborně a spolek do-\nšel jím spravedlivé pochvaly a nemůžeme\nopomenouti, spolku našemu tu nejlepší bu-\ndoucnost připovědíti, zůstane-li jen na té\ndráze, na které se snahou horlivých vý-\nborů nachází. Sympatii obecenstva má na\nsvé straně, těch málo, jižto z vrtochů vlast-\nních proti němu brojí, dnes neb zítra za-\nrdí se studem a umlknou. Zdejší kostelní\nhudba došla zvláštního občerstvení o vá-\nnocích provozováním mše pastorální od\nKolešovského a Fiihrera. Rázným\nvedením zdejšího ředitele kůru pana M.\nKlícka nabyly tyto ktásné skladby pravé\nplatnosti. Konečně podotýkám, že slavili\njsme zde výroční den úmrtí Váceslava Va~\nceslavice důstojným způsobem a že dne\n29. t. m. zdejší krásenky uspořádaly re-\nkviem za Boženu Němcovou. Přičiněním\nslečny (A. (nny) N. (edorostovy) zhotoven\nbyl vavřínový věnec se slovanskou triko-\nlorou, kterým na červenobílém polštáři o-\nvěněena byla „Babička 5\" mimo to stojí u\npresbyteria vosková svíce se jmenem ne-\nbožky slavné a emblemem smrti. — Dle\ndoslechu chystají zdejší ochotníci ku pro-\nspěchu zdejší záložny ku provozování no-\nvou veselohru od chvalně známého prof,\nSmilovského s názvem: „Starý hu-\nlán.\" — 5. února budeme tu míti besedu,\nna kterou se celé město těší; úřad prý\nji chtěl překazit, ale nešlo prý to přece.\nBudoucně vice ! *) —\nZ Kouřím!. (Zvony — hudba a\nškolství.) Pozorujeme-li v nynější do-\nbě, kterak svět, vynikaje jak v theoreti-\nckéin tak i praktickém oboru hudby kráčí\nku předu: octneme se na jakési výšině, z\nnížto díla předkův svých cbdivovati a je\nokem bádavým proskoumati můžeme. K\ntakovýmto archaeologickým památkám pa-\ntří zajisté zdejší zvony, které jsouce ot-\nvorem vzhůru obráceny, šlapáním se roz-\nhupují a takto ze sebe zvuky památné vy-\ndávají. Tyto zvony, byvše za dávných casá\nod výtečného zvonolitce lity, byly do ctvero-\nzvnku naladěny vydávajíce úplnou harmo-\nnii tonického C-dur trojzvuku. Byli totiž\nčtyři. Největší vydával základný tón C,\ndruhý velkou tercii c, třetí cistou kvintu g\na čtvrtý konečně cistou oktávu c. Byl to\nlahodný souzvuk, jenž okouzliv mnohého, jej\nk sobě přilákal. Jako na všem zkázonosný\nzub casu hlodá, taktéž zahlodal i na nej-\nvětším zvonu, an prasknuv, přestal zníti.\nTento byl prodán a nyní zaznívají tři jeho\nbratří, jež dosud lid k zbožnosti volají.\nTito tři zvonové vydávají až po dnes ze\nsebe harmonii sextakordovou. Ozývá se\nnejprve e. po něm sexta c a pak g, což\nse melodicky opětuje a první přelohu z\nc-dur trojzvuku tvoří. Hudebníkovu uchu\npřichází ten převrat známý, jelikož ho syým\njemným sluchem snadno pojme a pozná.\nZníť ale jako první přeloha tonického H-dur\ntrojzvuku, vydávaje tóny: (Dis, h, fis.) Pří-\nčina ta pochází, že předkové naši ladívá-\nvali o půl tonu níže — než my. I před\nlety býval zde jakýsi literácký spolek, an\nv zdejší svatyni pěl na kůru krásné cho-\nrály. Později se ale z jistých důvodů roz-\nprchl a chorální zpěv zmizel i s chorály.\nNynější stav hudby kostelní začíná se pro-\nbouzeti k novému životu. Provozují se\nzde nejvíce mše v pánu zesnulého Rob.\nFiihrera. Bylo by žádoucno, aby varhany\nv lepší stav uvedeny byly! Na týž velebný\nstroj hrály již mnohé ruce, které nezna-\njíce se dočista ve varhanickém umění, o-\npovážlivě stroj tak vznešený lámaly, vyhá-\nnějíce takřka disonancemi a nemotorností\nlid jemnosluchý z kostela. Co se dotýce\nškoly naší, jest ctyrtřídní městská, majíc\nroucho hlavní. Dvě třídy jsou v staré\nškole — vyšší, dvě však ostatní v privát-\nnich domech — nižší podřízeny vyšším*\nOčekává vůbec zdejší učitelstvo definitivní\nobsazení, neb až dosavád podobá se třtině\nvětrem se klátící. Jak by to byio krásné,\n\n*) Vasc dopisy b. dou nám vždy vítány. Red*\n*) Těšíme se; buďte nám věren."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2526, "texte": "kdyby mládež ze zdejší školy vystoupivši,\nmohla vykrociti buď do reálných aneb gy-\nnmasiálních (tříd) a ce tak připravivši mo-\nhla utěšeně kráčet po dráze pokroku a\nblaha budoucího. Brzo-li asi slunko na-\nděje se objeví na obzoru doufajících a o\nlepší blaho pecujících ?\n\nJ. p.\n\nObzor umělecký.\nHudba. Nakladatel Beale koupil nej-\nnovější Verdiho operu „La forza del de-\nstino\" (Mocnnsť osud) pro Anglicko ; Ric-\ncordi pro Itálii a Escudier pro Francii.\n— Flotov píše pro pěvkyni Lagrangc-\novou novou operu. — Kapelník Suppé\npracuje o nové operettce „Kouzelník v Se-\nrailu.\"\n— Skladatel opery „Faust,\" Felix Ka-\nrel Gounod narodil se v Paříži dne 17.\nčervna 1818, studoval pod naším kraja-\nnem Rejchou, pak Halévym a obdržel r.\n1837 druhou a r. 1839 první cenu za své\nkomposice. Na to odebral se r. 1843 do\nItálie, kdež svou mši provozoval. Navrá-\ntiv se do Paříže, stal se kapelníkem v chrá-\nmě cizích missí. R. 1847 pojal za man-\nželku dceru pianisty Zimmermanna. R. 1857\nobdržel kříž čestné legie. Jeho četné kom-\nposice jsou: r. 1850 hudba k 3aktovému\ndramatu „Safo,\" r. 1852 chóry k „Ulyssu\" od\nPonsarda, které mnoho k velkému výsledku té-\nto tragédie přispěly, r. 1854 pětiaktová opera\n„Krvavá jeptiška;\" symfonie „Královna apo-\nštolů;\" r. 1855 a 1856 dvě jiné symfo-\nnie a kantata. R. 1850 dávala se jeho\nopera „Bezděčný lékař,\" později „Faust\" a\nco nevidět bude se dávatijeho opera „Krá-\nlovna ze Saba. — V ruské opeře v Pe-\ntrohradě vystoupil nadějný tenorista Ni-\nk o 1 s k ý, jenž jako Tamberlík vysokým C\nse honosí.\nDivadlo. V divadle Pařížském „Odeon\"\ndávala se ještě až dosud neprovedená fraško-\nvitá veselohra „Le comte de Boursuffle\"\nod geniálního Voltaire-a a dosáhla velkého\nvýsledku. Nechť kus už je pravý neb pod-\nvržený; an se líbil nejen pro jadrné vtipy,\nfigury a situace jakož i pro dovádivý, ve-\nselý rozmar. Praví se, že Voltaire kus\ntento napsal ve Ferneyi a sice pro úzký,\nveselý kruh přátel svých, ano, že roli „Pas-\nquina\" pro sebe psal. — V divadle „Gy-\nmnase\" provedena bude nová veselohra\n„L'Echarge\" (Změna) od Delavigne-a a\nMailhaca.\nMalířství. Zesnulý německý básník Beer\n(bratr znamenitého skladatelé Meyerbeera).\nzaložil fond, jehožto interessy 1500 tolarů\nurčeny jsou na stipendie na cesty pro ma-\nlíře a sochaře židovského náboženství. Nyní\nzaložila rodina téhož básníka druhé nápo-\ndobné stipendium, na něž umělci bez roz-\ndílu náboženství nárok míti mohou.\nRytectví. Pařížská akademie krásných\numění je nyní o jednu třídu bohatší; za-\nvedlo se totiž vyučování rytí do dřeva.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "37", "page_fin": "37", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.5.1", "titre_corps": "František Škroup,", "titre_sommaire": "František Škroup,", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.5", "debut_caractere": 2989, "fin_caractere_exclue": 3236, "texte": "František Škroup,\nkapelník v Rotterdamě, skladatel znárodnělé písně\nčeských oper „llrátcnik\" — „Libn§m sňatek,1' jakož i tvůrce mnohých\nněmeckých, zemřel dne 5. února v Rotterdamě.\nPoklid buď popeli jeho! — (Zevrubný jeho životopis podáme příště.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "38", "page_fin": "39", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.5.2", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "J. p", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8077, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Jaroměřic ve Znojemsku. (B e-\nseda.) Dne 26. ledna odbývala se zde\ndruhá beseda, jejížto čistý výnos věnován\nškolní knihovně zdejší. Obecenstva\nsešlo se takové množství, že sál „u čer-\nného orla\" téměř byl přeplněn. Provedení\nrozsáhlého programu bylo z větší části zda-\nřilé. V deklamaci se vyznačily slečny Pa-\nvlína R. a Vilemína V., které deklamaci\nv\n„To se nesluší\" — „Zenska rada\" od\nTyla, pak „Doktorka nad doktory\" od\nDouchy s všeobecnou pochvalou přednesly.\nNejvíce se ale nenuceným a živým před-\nnesem deklamace „Nářek školákův\" dle\nCastelliho vyznačil mladistvý Anton D. Pá-\nnům, kteří přednášeli : „Koruna všech lá-\nsek\" od Tyla a „Co je pravda, to je pra-\nvda\" od Rubeše, bylibychom přáli více ohně\na ráznosti. — V hudební části jsme sly-\nšeli „Vlastu,\" ouverturu od Nápravní-\nka, spořádanou pro srayccový sextett; mu-\nsíme ale vyznati, že způsob, jakým se pro-\nvedla, nás docela neuspokojila. Ze všeho\nbylo pozorovati, že nepředcházelo pilné a\nčastější cvicení. Totéž platí o sborech:\n„Cechoslovan\" od Zavrtala a „Vý-\nprask\" od Křížkov s k é h o, které žá-\ndoucího výsledku nedosáhly. Tím více nás\npřekvapila sl. Pavlína R., jenž variaci na\nnárodní píseii „Ach není tu není\" od Schul-\nhofa na piáno velmi jemně a plynně hrála.\n— P. Rob. Sp, přednášel výborně variaci\nna housle s průvodem piana od Leuthnera\n— pak vlastní variací na „Pražskou\nB ětu 1 i n ku\" pro flétnu. — P. S. z My-\nslibořic, již z první besedy chvalně známý,\nzpíval písně „Zalíbení\" od Suchánka a „Po-\nletuje holubice\" od Bend 1 a. Zvučný,\nobzvláště v nižších tonecb příjemný hlas,\ncituplný, zřetelný přednes zjednaly mu za-\nslouženého bouřlivého potlesku. — Na při-\ndanou, jak se ohlašovalo, přednesl p. L.\n„Sedlák po prvníkráte v divadle\" od A-\ndámka. a způsobil jadrnou, přirozenou de-\nklamaci svou všeobecnou veselost. Že se\nbeseda tancem ukončila, který až do rána\ntrval — v masopustě samo sebou se roz-\numí i *) (!)\nZ Klatov, ku konci ledna. (Pro-\ndukce zpěv. spolku. — Kostelní\nhudba. — Rekviem. — Ochotnické\ndivadlo.) Dne 25. ledna uspořádal\nzdejší mužský zpěv. spolek řádnou pro-\ndukci pro své spoluoudy, jejížto program\nvám již jest znám. Produkce začala se se\nZvon arovým „Sumí Labe\", který po-\nněkud zdlouhavým tempem na mohutnosti\nsvé ztratil, ostatně ale správně podán byl.\nNa něj následující deklamací „Štědrý den\"\nmluvena byla i s citem i dramatickým vý-\nrazem skrze p* Smilovského a patřila mezi\nzajímavější čísla programu. Solový ctver-\nzpěv „Nech sna růžového\" od Jelena vy-\npadl zcela v duchu skladatelově, třetí od-\ndělení con fuoco mistrně, zaěež asi po-\nvděcni býti musíme řediteli p. Jirgesovi,\njenž co žák Jelenův věrně a ohnivě skladby\njeho dovede tlumočili. Téhož ředitele sklad-\nba pro solový pětizpěv „Klekání\" došla\nskoro mistrovského provedení a musela\nbyti opakována. Pěkná melodie, přirozené\nvedení hlasů a český, zbožný ráz vane\nskladbou touto, jíž jen to vytýkali můžeme,\nže místy melodie nepřiléhá jak náleží k\ntextů. Voglovi cikání, tvořící moment celé\nprodukce došli rázného provedení, solo bylo\npěkně zpíváno zvučným tenorem p. Fr. M a-\ntesem, zacež zpěvák u prostřed scény\nzaslouženého potlesku došel. Skladba Skrou-\npova : „Staročeská,\" ohromně se líbila,\nčímž obecenstvo dalo na jevo, že má smysl\ni chuť pro slovanské skladby. Sbor ten\nse udrží dlouho na repertoiru a byl po\njadrném provedení opakován. Rozmarná\nkomposice Horákova: „Stáza čaroděj-\nnice,\" co do solového partu nedosti uspo-\nkojila, „Kozácká\" pak od zdejšího Jos.\nProcházky, ac šla dobře, požadovala by\nčetnějších zpěváků. V druhém oddělení\nzpíval p. Jirges „Dvě slze\" od Suchán-\nka a „Ztracené srdce\" od Pivody s prů-\nvodem smyčcového kvartetta. Salonní u-\nhlazenost zpěvu p. Jirgesa ukázala se v\npřednesu v jasném světle, jen slovům jsme\nnedosti rozuměli. Průvod druhé písně byl\njí na ujmu, i zdá se nám ostatně, že\n„Srdce ztracené\" ovšem do besední síně se\nhodí, nevšak do koncertní. Závěrek celého\nkoncertu tvořil rázný a eífektní sbor od\nVocta: „Vlastenec.\" Skladba ta, v Če-\nchách posnd skoro neznámá, zasluhuje po-\nvšimnutí: neboť jeví se v ní jadrná česká\nhudba znacněho vzletu. Finále patří k nej-\nlepším, které posud ve sborech známe, —\nDruhý den na to slavil spolek co na vý-\nroční den založení spolku, mši sv., při níž\nprovozoval pěknou vokální mši od Haslin-\ngra se vklady „Otce náš\" od Brádské-\nh o a „Žalm\" od Bedř. Zollnera. Byl-li\nvýsledek koncertu čestný, vypadlo provo-\nzování mše i vkladu výborně a spolek do-\nšel jím spravedlivé pochvaly a nemůžeme\nopomenouti, spolku našemu tu nejlepší bu-\ndoucnost připovědíti, zůstane-li jen na té\ndráze, na které se snahou horlivých vý-\nborů nachází. Sympatii obecenstva má na\nsvé straně, těch málo, jižto z vrtochů vlast-\nních proti němu brojí, dnes neb zítra za-\nrdí se studem a umlknou. Zdejší kostelní\nhudba došla zvláštního občerstvení o vá-\nnocích provozováním mše pastorální od\nKolešovského a Fiihrera. Rázným\nvedením zdejšího ředitele kůru pana M.\nKlícka nabyly tyto ktásné skladby pravé\nplatnosti. Konečně podotýkám, že slavili\njsme zde výroční den úmrtí Váceslava Va~\nceslavice důstojným způsobem a že dne\n29. t. m. zdejší krásenky uspořádaly re-\nkviem za Boženu Němcovou. Přičiněním\nslečny (A. (nny) N. (edorostovy) zhotoven\nbyl vavřínový věnec se slovanskou triko-\nlorou, kterým na červenobílém polštáři o-\nvěněena byla „Babička 5\" mimo to stojí u\npresbyteria vosková svíce se jmenem ne-\nbožky slavné a emblemem smrti. — Dle\ndoslechu chystají zdejší ochotníci ku pro-\nspěchu zdejší záložny ku provozování no-\nvou veselohru od chvalně známého prof,\nSmilovského s názvem: „Starý hu-\nlán.\" — 5. února budeme tu míti besedu,\nna kterou se celé město těší; úřad prý\nji chtěl překazit, ale nešlo prý to přece.\nBudoucně vice ! *) —\nZ Kouřím!. (Zvony — hudba a\nškolství.) Pozorujeme-li v nynější do-\nbě, kterak svět, vynikaje jak v theoreti-\nckéin tak i praktickém oboru hudby kráčí\nku předu: octneme se na jakési výšině, z\nnížto díla předkův svých cbdivovati a je\nokem bádavým proskoumati můžeme. K\ntakovýmto archaeologickým památkám pa-\ntří zajisté zdejší zvony, které jsouce ot-\nvorem vzhůru obráceny, šlapáním se roz-\nhupují a takto ze sebe zvuky památné vy-\ndávají. Tyto zvony, byvše za dávných casá\nod výtečného zvonolitce lity, byly do ctvero-\nzvnku naladěny vydávajíce úplnou harmo-\nnii tonického C-dur trojzvuku. Byli totiž\nčtyři. Největší vydával základný tón C,\ndruhý velkou tercii c, třetí cistou kvintu g\na čtvrtý konečně cistou oktávu c. Byl to\nlahodný souzvuk, jenž okouzliv mnohého, jej\nk sobě přilákal. Jako na všem zkázonosný\nzub casu hlodá, taktéž zahlodal i na nej-\nvětším zvonu, an prasknuv, přestal zníti.\nTento byl prodán a nyní zaznívají tři jeho\nbratří, jež dosud lid k zbožnosti volají.\nTito tři zvonové vydávají až po dnes ze\nsebe harmonii sextakordovou. Ozývá se\nnejprve e. po něm sexta c a pak g, což\nse melodicky opětuje a první přelohu z\nc-dur trojzvuku tvoří. Hudebníkovu uchu\npřichází ten převrat známý, jelikož ho syým\njemným sluchem snadno pojme a pozná.\nZníť ale jako první přeloha tonického H-dur\ntrojzvuku, vydávaje tóny: (Dis, h, fis.) Pří-\nčina ta pochází, že předkové naši ladívá-\nvali o půl tonu níže — než my. I před\nlety býval zde jakýsi literácký spolek, an\nv zdejší svatyni pěl na kůru krásné cho-\nrály. Později se ale z jistých důvodů roz-\nprchl a chorální zpěv zmizel i s chorály.\nNynější stav hudby kostelní začíná se pro-\nbouzeti k novému životu. Provozují se\nzde nejvíce mše v pánu zesnulého Rob.\nFiihrera. Bylo by žádoucno, aby varhany\nv lepší stav uvedeny byly! Na týž velebný\nstroj hrály již mnohé ruce, které nezna-\njíce se dočista ve varhanickém umění, o-\npovážlivě stroj tak vznešený lámaly, vyhá-\nnějíce takřka disonancemi a nemotorností\nlid jemnosluchý z kostela. Co se dotýce\nškoly naší, jest ctyrtřídní městská, majíc\nroucho hlavní. Dvě třídy jsou v staré\nškole — vyšší, dvě však ostatní v privát-\nnich domech — nižší podřízeny vyšším*\nOčekává vůbec zdejší učitelstvo definitivní\nobsazení, neb až dosavád podobá se třtině\nvětrem se klátící. Jak by to byio krásné,\n\n*) Vasc dopisy b. dou nám vždy vítány. Red*\n*) Těšíme se; buďte nám věren."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 277, "texte": "kdyby mládež ze zdejší školy vystoupivši,\nmohla vykrociti buď do reálných aneb gy-\nnmasiálních (tříd) a ce tak připravivši mo-\nhla utěšeně kráčet po dráze pokroku a\nblaha budoucího. Brzo-li asi slunko na-\nděje se objeví na obzoru doufajících a o\nlepší blaho pecujících ?\n\nJ. p."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "39", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.5.3", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.7", "debut_caractere": 279, "fin_caractere_exclue": 2516, "texte": "Obzor umělecký.\nHudba. Nakladatel Beale koupil nej-\nnovější Verdiho operu „La forza del de-\nstino\" (Mocnnsť osud) pro Anglicko ; Ric-\ncordi pro Itálii a Escudier pro Francii.\n— Flotov píše pro pěvkyni Lagrangc-\novou novou operu. — Kapelník Suppé\npracuje o nové operettce „Kouzelník v Se-\nrailu.\"\n— Skladatel opery „Faust,\" Felix Ka-\nrel Gounod narodil se v Paříži dne 17.\nčervna 1818, studoval pod naším kraja-\nnem Rejchou, pak Halévym a obdržel r.\n1837 druhou a r. 1839 první cenu za své\nkomposice. Na to odebral se r. 1843 do\nItálie, kdež svou mši provozoval. Navrá-\ntiv se do Paříže, stal se kapelníkem v chrá-\nmě cizích missí. R. 1847 pojal za man-\nželku dceru pianisty Zimmermanna. R. 1857\nobdržel kříž čestné legie. Jeho četné kom-\nposice jsou: r. 1850 hudba k 3aktovému\ndramatu „Safo,\" r. 1852 chóry k „Ulyssu\" od\nPonsarda, které mnoho k velkému výsledku té-\nto tragédie přispěly, r. 1854 pětiaktová opera\n„Krvavá jeptiška;\" symfonie „Královna apo-\nštolů;\" r. 1855 a 1856 dvě jiné symfo-\nnie a kantata. R. 1850 dávala se jeho\nopera „Bezděčný lékař,\" později „Faust\" a\nco nevidět bude se dávatijeho opera „Krá-\nlovna ze Saba. — V ruské opeře v Pe-\ntrohradě vystoupil nadějný tenorista Ni-\nk o 1 s k ý, jenž jako Tamberlík vysokým C\nse honosí.\nDivadlo. V divadle Pařížském „Odeon\"\ndávala se ještě až dosud neprovedená fraško-\nvitá veselohra „Le comte de Boursuffle\"\nod geniálního Voltaire-a a dosáhla velkého\nvýsledku. Nechť kus už je pravý neb pod-\nvržený; an se líbil nejen pro jadrné vtipy,\nfigury a situace jakož i pro dovádivý, ve-\nselý rozmar. Praví se, že Voltaire kus\ntento napsal ve Ferneyi a sice pro úzký,\nveselý kruh přátel svých, ano, že roli „Pas-\nquina\" pro sebe psal. — V divadle „Gy-\nmnase\" provedena bude nová veselohra\n„L'Echarge\" (Změna) od Delavigne-a a\nMailhaca.\nMalířství. Zesnulý německý básník Beer\n(bratr znamenitého skladatelé Meyerbeera).\nzaložil fond, jehožto interessy 1500 tolarů\nurčeny jsou na stipendie na cesty pro ma-\nlíře a sochaře židovského náboženství. Nyní\nzaložila rodina téhož básníka druhé nápo-\ndobné stipendium, na něž umělci bez roz-\ndílu náboženství nárok míti mohou.\nRytectví. Pařížská akademie krásných\numění je nyní o jednu třídu bohatší; za-\nvedlo se totiž vyučování rytí do dřeva."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "40", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.5.4", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.7", "debut_caractere": 2518, "fin_caractere_exclue": 2526, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "39", "page_fin": "40", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.5.4.1", "titre_corps": "Divadlo. Dne 30. ledna „Oúklady", "titre_sommaire": "Divadlo. Dne 30. ledna „Oúklady", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.7", "debut_caractere": 2528, "fin_caractere_exclue": 7938, "texte": "Divadlo. Dne 30. ledna „Oúklady\na láska.44 Truchlohra v pěti jednáních od\nB. Schillera. Překlad od J. J. Kolára. Je-\nstiť to jeden z oněch kusů divadelních,\njenžto méně svým uměleckým provedením\nuspokojují nežli směrem, jejž geniální bá-\n| sník u skládání jeho před oěirna měl. Na-\nznačeny tu některé stránky sociálního ži-\nvota osmnáctého století, jež velké stíny\nhází na politickou a společenskou pokies-\niost střední Evropy, kde mravní zkáza kru-\nhův dvorních vyplývajíc do kruhů občan-\nských vtékala, veškerá jasnější ponětí a\npráva zákonnitosti udušovala, lidskost urá-\nžela, ducha poutala, svévolnost rozsívala,\ntak že smýšlení zotročilé za přední cnosť\nobčanskou platilo. Maně se tu v pozoro-\nvateli zbudí myšlénka, že francouzská re-\nvoluce, jenž takovýmito nepoměry napotom\nzatřásla a ze základu je vyvrátiti se sna-\nžila, historickou byla nutností. Ouklady\na láska poskytuje věrný náhled nejen do\nživota dvorního ale i do štavu myšlenko-\nvého předrevolucní doby, ano i mdlá sen-\ntimentálnost, jež se tenkráte tak nápadně\na na ujmu reálného myšlení zmáhala, jeví\nse tu v některých svých stránkách. V\ntom také leží podstatná cena divadelního\ntoho kusu, jemuž by se jinak co plodu\ndra natickéínu, navzdor psychologické do-\nvednosti, s jakouž karaktery tu vylíčeny,\nmnoho vytý kati dalo. Na vady tyto upo-\nmínají nás mdlé některé situace, jež pří-\nlišnou protivu ciní jiných veierázných, než\naby nepřipomínaly na cas, v kterém kus\ntento byl spracován a na stav dramatické\nmusy tehdejší, o jehož radikální opravu\nSchiller se všemožně snažoval. Těší nás,\nže se i o provedení kusu tohoto celkem\npochvalně zmíniti nám jest, a zvláště pan\nŠamberg (Ferdinand) osvědčil své pěkné\nherecké nadání zvláště v zjevích označe-\nného effektu. Na opak zase p. Chramosta\nv takovémto zjevu — v posledním výstupu\ns presidentem — nepochopil ráz rozčile-\nného intrikana a objevil spíše kazatele.\nZapomněl šetřiti ekonomie hlasu a minul se\neíFektu, na kterýž básník ve výjevu tomto\npatrně zaměřoval. Nemluvit tu z Wurma\nprobuzená lidskost ale zášť i snad zoufal-\nství nad zmařeným zlomyslným účelem. —\nSlečna Libická jakožto host objevila pěkné\nmomenty. Nebyla sice vesměs proniknuta\nonou nesmírnou zaníceností, jakáž Louisu\nkarakterisuje a tu a tam mělo uchvácení\ncitu jejího příliš divadelní ráz, lec bedlivé\ncelkem osvědčila studium své úlohy nemi-\nnouc se uznání obecenstva. Taktéž i o-\nstatní herci dostáli slušným provedením\nsvých úkolu. — Dne 2. úuora dával se\n„Boj o trůn\", tragédie od J. K. Není\ndivu, že nové původní hry, jež se od ca-\nsův k časům na divadle českém objevují,\njsou toliko více neb méně nešťastné okusy.\nSpisování dramatických plodů předpokládá\nzcela jiná studia nežli ku př. spisování\nrománů; ona požaduje mimo zvláštní na-\ndání též praktickou zkušenost a znalost\ndivadla. Zkušenosti této nelze bylo nabýti\ndramatickým spisovatelům českým v takové\nmíře, bez jakové jim nemožná s žádoucím\núspěchem nastoupiti nesnadnou a příkrou\ntuto dráhu. Pročež neslušno by bylo šina-\nhem povrhovati okusy, jež úspěchu se do-\ncela minou a zazlívati spisovatelům, že\nruchu — byť i na mnoze klamnému se\npodavše -— v uvážení svých sil se zmý-\nlili. Takovým omylem jest i „Boj o trůn.\"\nVážený spisovatel, jemuž na poli povídky\na románu nikdo upírati nesmí dovednost\nnevšední, zdá se, že měl uchystanou látku\nk povídce, již pak na drainu zpracoval.\nCo ho přimělo k tomu, že svou drainu\nnazval tragedií, nepochopujeme. Neleží v ní\nani tragické základní myšlenky, ba ledva\njediného tragického momentu. Zabírání se\ndo podrobnosti by bylo vyčítání řady vad,\njímž bychom ani obecenstvu ani spisova-\nteli neposloužili. Zdaliž by nebylo radno,\naby se začátečníkové na dramatickém poli,\njižto rozhodné povolání v sobě ještě ne-\npociťují, dříve na poli společenské činohry\nzkoušeli ? Snad bychom tím získali aspoú\nněkolik kusův, jež po prvním provozování\nhned z repertoiru nezmizí a neoželovali\nbychom nad tolikerými sklamanými nadě-\njemi. Mnohý, jemuž v kotornu se nedaří,\ndařilo by se snad v obyčejném a divadelní\nnaše obecenstvo by si nemusilo tak často\nstěžovaťi na to, že na místo uměleckých\nprodukcí se mu toliko nedovedných zkou-\nšek dostává. Jisté jest, že to neustálé ex-\nperimentování s tragédiemi nám už škody\nzpůsobilo a mnohé naděje umořilo. Dou-\nže cas napraví co porušil jakož jinde\ntak i v divadelních našich poměrech, x.\n— Památka zvěčnělého Fra n-\nv\ntiška S křoup a oslavena bude v Praze\nprovozováním jeho „D r á t e n í k a\" ve pro-\nspěch pozůstalé rodiny. Četné přátele a\nctitele Škroupovy, jehož životopis příště po-\ndáme, činíme pozorný, že dovedný umělec\np. Effenberger mladší dle přírody zho-\ntovil velmi zdařilé velké poprsí našeho\nnárodního skladatele. Byloť by zajisté nej-\nvhodnější okrasou místností zpěváckých\nspolků a divadelních ochotníků.\n— Ch valně známý umělec pan\nEífenberger mladší pracuje nyní na malé\nsose představujíeí Bohemii. Bude to dílo\ndokonalé a stane se vítanou okrasou kaž-\ndého obydlí. Při té příležitosti činíme obe-\ncenctvo pozorno na ostatní práce Effen-\nbergrovy, najmě uvádíme velká poprsí slo-\nvanských výtečníků, která zvlášt se hodí\ndo skol a jiných místností veřejných.\n— Sádrař p. J. Pellegrini blíže\nřetězového mostu vydá velké poprsí Bo-\nženy Němcové, čímž se zajisté nemálo\nzavděčí přehojným ctitelům zvěčnělé spiso-\nvatelky naší.\n— Pan Ed. Nápravník, kapelník\nknížete Yusupova v Petrohradě a cellista p.\nSeifert vyzváni jsou, účinkovali v jed-\nnom koncertě v Moskvě."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7405, "texte": "— Josef Kamil Boehm narodil\nse v Pátku (v Poděbradsku), kdež jeho\notec byl lesním úřadníkem, dne 14. pro-\nsince 1828. Dostal se nejprvé do vzorné\n*školy na Malé straně, vzdělal se pak na\npražské akademii, a stal se roku 1847\nucenníkem při výborném umělci Josefu\nMaxovi. Boku 1849 přišel do Vídně do\nakademie výtvorných umění a zůstal tam\naž do r. 1853. Do toho času padá vyve-\ndení malé sochy Záboj, která všeobecné\nuznání si získala a jeho budoucí pověst\nzaložila. Roku následujícího vyvedl sku-\npení Jana Lucemburského v bitvě u Cressy,\nkteré v umělecké výstavě se potkalo s mno-\nhou pochvalou. Toho času zřídil si vlastní\natelier, kdežto vyvedl troje poprsí v ži-\nvotní velikosti na okrášlení páně Beerovu\ndomu (na Vácslavském náměstí), jako Ra-\nfaela Sancia a jiné. Sarkofág sv. Lidmily\nv chrámě sv. Jiří k uspokojení obnovil.\nNa zakázku krajského rady Klara vyvedl\nsochu sv. Váceiava na mostě pražském.\nPro veřejnost pak skupení dvou fiigur\nskoro v životní velikosti, k soše marián-\nské na staroměstském řinku. Roku násle-\ndujícího zhotovil na zakázku pana Fried-\nlanda, jenž byl vždy jeho příznivcem,\nsochu JV. krále Františka Josefa v životni\nvelikosti; socha tato byla u Fernkorna ve\nVídni lita a ve výstavě r. 1858 všeobec-\nnou pozornost na se obrátila. J. Výsost\narcivévoda František Karel poctil Boehm a\npři práci sochy té svou návštěvou v jeho\natelieru. Pro pana Friedlanda zhotovil je-\nště 18 poprsí (v životní velikosti výteč-\nných učenců a průmyslníků, které lité v za-\nhradě pana Friedlanda poataveny jsou.\nRoku následujícího shotovil na zakázku\nknížete Rohana 4 sochy jeho předků, jež\nv zámku Sychrově postaveny jsou. Roku\npak 1860 bylo mu propůjčeno Klarovo\nnadací pro umělce. S tou podporou se\nodebral do Ěima, kdež talent jeho došel\nuznání a vážnosti; od JV. krále dostal\npak ještě k tomu 600 zl. r. č. podpory.\nZde používal času k svému vzdělání a\nzdokonalení, a na zakázku pana Fried-\nlanda vyvedl v životní velikosti sochu\nmarš ala Lamo rici éra z kararského mra-\nmoru, k čemu mu marsal třikráte seděl.\nTato socha jest určena pro výstavu Lon-\ndýnskou. V měsíci červnu 1861 zhoršily\nse jeho bolesti srdeční; byl donucen na-\nstoupit i obtížnou cestu do domova. Zcela\n8eslóblý odebral se na radu lékařova do\nVeltrus, a však již v říjnu se vrátil zase\ndo Prahy, kdežto se jeho stav v domě\njeho rodičův při vší možné péči zlepšil.\nBohužel se stav jeho zdraví zhoršil tak,\nže dne 26. t. m. v 10 hodin dopoledne\nzemřel. Kamil Boehm byl horlivý Vlastimil;\njeho nej větší touhou bylo, aby nějaké\nveliké dílo z naší historie po sobě zůsta-\nvil. Žel, že ho předčasná smrt v tom\npředešla. (Nár. L.)\n— Pan Ed. Bachmann zasnoubil se\ntyto dni v Karlových Varech se slečnou\nAnnou Glaserovou.\n— Pan M. A. Hrubý vydal tyto dni\nnákladem svým sešit básní, jež J. Jas-\nnosti Rudolfu knížeti z Thurn-Taxisů vě-\nnoval. Největší báseň tohoto sešitu je\n„L o u p e ž n í k.\"\n— Král. český výbor zemský\npovolil ve své schůzce dne 3. února je-\ndnotě k podporování hudebního umění v\nČechách, totiž k o ns ervatoriu 4200 zl.,\ncož posud ze zemského domestikálního fondu\nplacené, také pro rok 1862. Usnešeni však\nv jeho další prosbě, aby mu pojištěna byla\nstálá roční dotace, ponecháno vys. zem-\nskému sněmu. Jelikož podpora konserva-\ntoria také ze zemských peněz plyne, máme\nza to, že by se i v konservatoriu rovnoprá-\nvnosti šetřiti mělo ; neboť až dosud nevy-\nučuje se tam ničeho v češtině, ba ano\nčeština sama tam není zavedena\na každý nahlídne, že se český žák také\nve své mateřštině zdokonalili má:\nErgo, quo usque tandem !\n— Naše krajanka, slečna Anna\nHorová, Dreyscbockova, koncer-\ntovala před nedávnem ve dvou koncertech\nv Stanislavi v Haliči a dosáhla brillantním\npřednesem několika skladeb od 1) r e y s cho-\ncka, Ku ke a Thalberga hojné pochvaly\na byla několikráte hlučně vyvolána. V kon-\ncertech těchto byla zvlášť polská šlechta\nčetně zastoupena.\n— Abertova nej novější opera\n„Král Enzio,\" text od Důlka bude se co\nnevidět v Stuttgarte provozovati.\n— Náš krajan F ti h r i ch, prof.\nmalířství ve Vídni, dokončil pro klášter be-\nnediktinský v Rajhradě na Moravě velký hi-\nstorický obraz, představující „Smrt sv.\nBenediktina\" a pak „Svatou Schola-\nstiku,\" kteréž k nejlepším výtvorům jeho\nse počítali mohou.\n— Naše krajanka houslist-\nka Rosa Tresko v á provdaná za\nBeyerbocka zemřela před nedávnem vBocenu.\nJejí sestra Katinka, též houslistka, dávala\nnedávno koncerty v Utrecbtu.\nv \" ,\n— Pan Rebícek, jeden z nejlepších\nžáků p. prof. Mildnera, účinkoval před ne-\ndávnem ve Výmaru v koncertu „Svobod-\nných zedníků\" a došel veliké pochvaly.\nHrál fantasii „Lucia\" od Ernsta.\n— Zpěv. spolek „Hlahol\" za-\nsvětil včera své do života vstoupení slav-\nnými službami Božími v chrámě u sv. Ja-\nkuba, při nichžto se velká vokální mše A-\nmoll od J. Krejčího, řízením místořediteJe\np. Ferd. H e 1 1 e r a provozovala. Mše Krej-\nčího je v celku pěkná skladba a zvláště\nvyniká „Kyrie\" a „Dona\" vzletem a obrat-\nným vedením hlasů. Méně zdařilé je ,,Cre-\ndo\" a „Benedictus,\" v kterémžto posled-\nním více divadelní než kostelní hudba pře-\nvládá. Vnitřní cena této skladby položena\nbyvší na váhu nešla by tak hluboko, kdyby\nznamenitý přívažek mistrovského zpěvu p.\nLukeše jí a posluchačů platnosti nedodal.\nProvedení bylo výborné a můžeme směle\nříci. že jsme už dávno něco tak dokona-\nlého neslyšeli. Nejjemnější nuance, forte\na piano, crescendo a decrescendo našeho\n„Hlaholu\" zasluhuje všestranné pochvaly.\nNechť i dále hlásá ..Hlahol\" s takou do-\nkonalostí zpěvy české !\nNové musikalie. Nákladem Christofa\na Kuhé vyšly tyto dni 2 vlastenecké pí-\nsně vlast,\" slova od L. Riegra\na „Naše dcery,\" slova od V. Hálka, ježto v\nhudbu uvedl a panu Fr. Palackému věnoval\nLud. Procházka.\n— Pan Fr. P i v o d a vydal nákladem\nA. Christofa a Kuhé sbírku nejkrásnějších\nceských národních písní pro piano uspořá-\ndaných, ježto paní hraběnce Nosticové vě-\nnoval. V sešitu tomto nalezáme písně :\n„Když jsem k Vám chodíval přes ty lesy\"\n— „Měj mě Jeníčku, měj mě rád\" —\n„Já mám holubinku\" — „Kdyby moje milá\nsamé pentle byla\" — ??Aeh, není tu není.\"\nPísně tyto jsou pečlivě od pilného pana\nskladatele pro piano uspořádány a budou\nprostředním hráčům na piano vítána. Co\njedině vytknouti musíme, jest, že nemusel p.\nskladatel písně tyto francouzským frakem\n(názvem) přiodit á máme za to, že by i v\nslovanské camafe všude průchodu nalezly.\n— V ohledu tomto zasluhuje chvalné zmín-\nky pan S 1 a v o 1 j u b L ž i c a f, jenž před\nnedávnem nákladem Franje Župana v Zá-\nhřebu vydal „Živila H rvatska,\"\nprvi potpuri iz hrvatskih\nn apje v a, a ježto horvátskému národa\nvěnoval. Potpurri toto zaujímá krásné a\nkarakteristické písně : Smiíjan smíljanicu —\nKolo hrvatsko — Poputnica hrvatskog\njunáka — Tuga od Lisinskoga — Hrvatska\nnij propala — Ljubimo te naša diko —\nNa lievoj stráni kraj srca a mnoho jiných,\nz nichžto též Skroupova v Horvátsku zná-\nrodněla : „Gdje stanak moj.\" Písně tyto\njsou pěkně pro piano uspořádány a nejsou\npříliš těžké. Kdo si přeje zvláštnosti hor-\nvátských písní poznati, nechť si opatří\npotpourri páně Lž icařo v o, které jen\n1 zl. r. ě. stojí.\n— Činný musikální obchodník pan\nŠálek vydal tyta dni „Album\" tanečních\nskladeb pro rok 1862. Album toto obsa-\nhuje taneční kusy od Chiupsy, Faulwettra,\nGoltze, Illnera, Kiewega, Stárka, Wintra,\nSchwarze, Pivody, Komzáka atd. Nejno-\nvější skladba této sbírky je „Vlastenka\",\npolka mazurka od Schwarze. Úprava to-\nhoto album je velmi vkusná ; u prostřed\nnachází se český lev."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-02-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "40", "page_fin": "40", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.8", "debut_caractere": 7407, "fin_caractere_exclue": 7481, "texte": "Listárna.\nPanu H. v N. „Jiříkovo vidění\" i s hud-\nbou můžeme Váni opatřit."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "33", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.1", "texte": "Jan Trojan,\nčeský kontrapunktista v XVI. věku.\n\nZdá se, že nám Cechům „šťastná náhoda\" zvláště přeje.\nJiž jsme přišli k nejdražší památce starožitného básnictví na-\nšeho „Králodvorskému Rukopisu,\" jí máme co děkovati za\nobjevení mnohé památky domácího umění i národního života,\njí máme co děkovati, že známe muže, který pro své umění\nzasluhuje, aby byl jmenován mezi prvními domácími výteč-\nníky v oboru vědy a uměni.\nMuž tento má pro náš dějepis hudební tak velikou dů-\nležitost, jak asi Pier Luigi da Palestrina pro dějepis hudby\nvůbec. Kněz Jan Trojan žil v druhé polovici XVI. století.\nPole, na kterémž působení svého nám drahocenné památky\nzůstavil, bylo mnohohlasá (kontrapunktická) hudba církevní.\nVyplníme jen povinnost, obeznáme-li čtenářstvo své poněkud\nblíže s mužem tímto, a sdělírne-li, co o něm víme, jakož i\nco v jeho skladbách nalezáme.\nZnámo vůbec, že máme mnoho velikých, nákladně a\nbohatě vyvedených českých kancionálů psaných, jež obsahují\nmnožství církevních zpěvů rozličného způsobu pro jeden, tři,\nčtyři i vícero hlasů. Bohužel nezachovala se nám jména\nskladalelů těchto zpěvů a dějepravec hudebních dějin našich\nneukojí v tomto ohledu zvědavost svou, nepřijde-li mu šťastná\nnáhoda ku pomoci, a neodhalí—li mu alespoň některé jméno.\nTakovou šťastnou náhodou dozvěděli jsme se o Janu Troja-\nnovi. Skladby jeho jsme nalezli v jednom velmi poroucha-\nném zpěvníku, jejž druhdy pořídil na vlastní útraty počestný\npořádek řeznický v Benešově okolo r. 1570.\nZ poznámek, které se při mnohých skladbách v tom to\nkancionále nalézají, dovídáme se, že byl Jan Trojan farářem\nv Netvoři a v Sepekově. Skladby jeho, kteréž před sebou\nmáme, jsou v tak zvaném jednoduchém i ozdobném proti—\nzpěvu (kontrapunktu) a jsou následující :\na) „jPaťrem\" (Credo, Věřím v boha), v Devitníku, neb\ntaké v postě pro čtyry hlasy. „Stálým zpěvem\" (cantus fir-\nmus) této skladby, jejž vede tenorový hlas, jest melodie zná-\nmé písně „Kristus příklad pokory.\" Skladb a jest v jedno-\nduchém kontrapunktu a jen závěrky jednotlivých oddílů kon-\ntrapunktickou jsou figurou ozdobeny, aby jednotlivé oddíly\nvíce k sobě přilehaly. Na závěreční notě stálého zpěvu pro-\nvádějí průvodně hlasy „dozpěv\" v ozdobném kontrapunktu,\nčímž se celý chorál zaokrouhlí a důrazně ukončí. „Patrem\"\ntoto skládal Trojan co farář v Sepekově.\nb) Figurovaný chorál v pěti hlasech: „Všemo-\nhoucí Stvořiteli.\" Stálý zpěv leží v tenorovém hlase, k ně-\nmuž ostatní 4 ve velmi plynných a živých zpěvích přizvu-\nkují. Skladba tato svědčí, že byl Trojan nevšedním mistrem\nsvého umění; způsob, jakýmž jednotlivé hlasy vedl, svědčí o\nzvláštní zručnosti, což nás vede na podstatnou důmínku, že\nTrojan mnoho skládal. Celá skladba jest dlouhá 24 velkých\nčtyrdobných taktů a jest v tónině jonické. Poznámka na\nkonci skladby zní: „Tato kantylena skomponována jest od\nkněze Jana Trojana, faráře Netvořského Anno 1581.\" (sic.)\nc) „Responsorie\" čili „Odpovědi,\" jakýchž se užívalo\npři velkých službách Božích. Tyto jsou krátké sbory o čty-\nřech, osmi až dvanácti taktech, pro čtyry aneb pět hlasů.\nSlova těchto responsorií jsou : „I také s duchem tvým,\"\n„Sláva tobě Hospodine,\" „Amen.\" Hlavní zpěv, jak jej před-\npisuje římská rituální kniha, jest v tenorovém hlase; ostatní\nhlasy, jež se částečně nápodobují, vedeny jsou v ozdobném\nkontrapunktu živě a plynně, tak že v nich nalezáme tu samu\nmistrovskou ruku, s kterou jsme se potkali v chorálu dříve\nuvedeném. Jedna z odpovědí má poznámku : ,,Od kněze Jana\nTrogana (sic) 1593.\"\nZ předu uvedené Patrem *) a tyto odpovědi ukazuji\nponěkud, v jakém způsobu se odbývaly u nás za oněch časů\nslužby Boží. Především víme, že se odbývaly česky, a že\nlatinské responsorie teprv pozdějším časem zavedeny byly, i\nže každý církevní čas měl své příslušné „Patrem\" a své\nvlastní responsorie. Tudíž nalezáme adventní, postní, velko-\nnoční Patrem a Responsorie a zdá se, že bylo Patrem za\nveledůležitý kus hudební považováno, neboť bylo pěstováno\nse zvláštní horlivostí a oblibou, české kancionály obsahují\nmnožství Patrem rozličného způsobu a rozličné ceny. Jiná\nresponsoria nesou rok 1579.\nd) Chorál „Kristus příklad pokory\" se stálým zpěvem\nv tenorovém hlase od r. 1574. Tato perla mezi církevními\nzpěvy našimi vyniká svou jednoduchostí a zkroušeností hlav-\nního zpěvu, jakož i krásou čtyrhlasé harmonie, a jest vzo-\nrem písně církevní co do pojmutí a vyvedení. Harmoniso-\nvání, čili jak předkové naši také říkávali, „srovnávání\" jest\npřísně podle pravidel phrygické tóniny, podle kterýchž ne-\n\n*) Jedno takové „Patrem\" připravuje k provedení v nejblíže pří-\nštím svém koncertě žofínská akademie."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "34", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.2", "texte": "přicházejí v celém chorálu jiné, nežli škále vlastní troj zvuky\nprvního, třetího, čtvrtého, šestého a sedmého stupně. Vyjma\nznámého v starých skladbách nejvíce užívaného průtahu čisté\nkvarty k tercii a střídavou notu téže tercie, nejsou v zpěvu\ntomto žádné jiné dissonance, nežli průchodní kvarta a sekonda\nv jednom jediném taktu.\ne) Figurový chorál „Kdo se líbí Bohu.\" Terito utě-\nšený zpěv jest uměleji zosnován, neboť první oddíl hlavního\nzpěvu použit jest co podnět, jímž hlasy po sobě kanonicky\nnastupují. Dlouhý jest 24 velkých taktů, z nichž etyry po-\nslední činí dozpěv, jímž se chorál úplně zaokrouhluje a do-\njím a věj šíin činí. Díssonující tóny přicházejí v něm hustěji,\navšak jest díssonující povaha jejich velice zmírněna, že na-\nstupují ve velmi plynném zpěvu.\nUvážíme-li tyto zpěvy a porovnáme-íi je se skladbami\njiných souvěkých skladatelů, shledáme, že mají vlastní ráz,\nže jsou původní. Co do práce jsou vesměs správné, avšak\nnikoli tak umělé jako jejich souvěké skladby; jsou prostoná-\nrodnější a více plody ducha, nežli výtvory rozumu. Co do\nrozsáhlosti nejsou tak dlouhé, jako rnotetta a podobné skladby\nsouvěké; jsou to mistrné hudební miniatury, kteréž rovněž\numěleckou cenu do sebe mají a nám tak milé a drahocenné\nbýti musí, jako jsou drahocenné skladby Palestrinovy a ji-\nných italských a nizozemských skladatelů celému hudebnímu\nsvětu. Jinak nabýváme ze skladeb těchto ještě přesvědčení,\nže nenásledovali naši skladatelově hudební vesměs příklad\ncizích spoiuvěkých soudruhů, kteří nejvíce jen k latinským\nslovům hudbu církevní skládali: nýbrž že uznali za příležité,\nvhodné i důstojné, aby k němu hudbu složili, a ze sloučení\nčeského slova s českým tónem umělecký plod vyvedli, kte-\nrýž by byl důstojen posvátnosti chrámového místa, což jak\nliáleží dobře se jim zdařilo.\nPoněvadž se v kancionálu, v němž jsme Trojanovy\nzpěvy našli, ještě jiné podobného způsobu nalézají, tyto ale\nuinělostí a dokonalostí nad Trojanovými nestojí, můžeme do-\nbře tvrditi, že byl Trojan naším největším kontrapunktistou\naneb alespoň jedním z největších našich kontrapunktistů v\ndruhé polovici XVI. století.\nZdali nám šťastná náhoda jména původců i jiných v roz-\nličných zpěvních knihách zachovaných skladeb objeví?\n\nL. Zvonař.\n\nO školách malířských.\n(Pokračování.)\nItalská škola.\nSem náleží Beno%%o Gozxoli (nar. 1400 ve Florenci)\nbyl malíř historických obrazů a žák Fiesolea. Pisanští daro-\nvali mu ještě za jeho živobytí čestné pohřební místo v Campo\nSanto okolo r. 1478. Jeho tah sv. třech králů v paláci Ric-\ncardi ve Florenci patří k nejlepším jeho dílům. Dále Fra\nFilippo Lippo (nar. 1400 ve Florenci) byl, jsa 17 let stár,\nod mořských loupežníků jat a byl po 18 měsících jen pro to\npropuštěn, že náčelníka loupežníků uhlem na stěně výtečně na-\nkreslil. Jeho nejkrásnější dílo je korunování panny Marie\nv akademii Florenlinské, v němž svou milenku Lucretii Beati,\nsebe v oděvu mnišském a své děti umístil a k tomu napsal:\n„Ipse fecFfc' (sám zhotovil). Pisanello neb Vittore Pisano (nar.\nve Veroně žil okolo 1400 — 1450) vynikl co malíř i co vy-\nnálezce medaillování. Jeho medaille byly však lité, jelikož\numění raziti ještě vynalezeno nebylo. Hlavně ale vyznačil se\nze školy této geniální Giovanni cla Fiesole (nar. v Meg-\ngelu 1387, f v Římě 1455). Žilf co mnich dominikánský v\nklášteře San Marco ve Florenci. Nemalovali' nikdy dříve, dokud\nse nemodlil. Bylf po své smrti za svatého vyhlášen. Největší\njednoduchost, nejhlubší cit, hlavně ve výrazu náboženského\nbolu neb nebeské blaženosti, k tomu velice jemné vyvedení\na v jeho velkých obrazech volná, velkolepá kresba hlavní jsou\njeho přednosti. Z jeho děl vyniká: korunování panny Marie,\nvelký oltářní obraz, jenž se v Paříži nachází. V galerii kar-\ndinála Feše nachází se jeho obraz „Poslední soud\" a jiných\nvíce v Orviettu, v Římě atd.\nNeopomijitelné krásy této periody nacházejí se v nád-\nherném Campa Santo v Pise. Přechodní periodu k nejvyš-\nšímu stupni umění tvořili znamenití mistři: Tomaso Qiiido\n(neb Masaccio), Paoío Uccelli, Luea Signorelli, Domenico Ghir-\nIandajo atd.\nMasaccio (nar. 1402 v Toskáně); dle jeho obrazů\nstudovali mnozí malíři, a jeden z nich „Vyhnání prvních\nlidí z ráje\" kopíroval Rafael pro stánce (komnaty) Vatikanu.\nMasaccio byl první, jenž zevrubné studium přírody uvedl a\n%ákony osvětlení k povznesení malovaných předmětů našel.\nUccelli (nar. 1389 ve Florenci) byl žákem Ant. Veneziana,\nmaloval zvlášť výtečně ptáky a zemřel ve Florenci 1472.\nGhirlandajo (nar. 1431 ve Florenci), malíř, z jehož\nškoly Michel Angelo vyšel. Jeho díla vyznamenávají se\nušlechtilou a svědomitou kresbou. Zemřel 1495. Jeho hlavní\ndíla jsou: Historie sv. Františka, historie panny Marie a Jana\nKřtitele.\nSignorelli (nar. 1440 v Corfcorio), jehož si zvláště\nMichel Angelo vážil Zemřel 1521. Jeho díla nacházejí se\nv hlavním chrámě v Orvietto. Povstáním děl těchto mistrů\nzmizela úplně temnota středověku a umění malířskému po-\nčalo, anto je umění milovní vladařové hlavně papežové pod-\nporovali, rozkošná zora zářiti.\nS počátkem 15. století počal se duch uměni v rozlič-\nných krajinách Itálie pod mnohými vplyvy stejně velkolepě,\nvšak rozličně vyvinovati. Největší mistři Itálie tohoto století,\ndoby nejvyššího květu, jmenovali se tenkráte „cinque cen-\ntistiu a tu povstaly v Itálii následující školy: a) florentin-\nská, b) římská, c) lombardsko-boloňská a d) benátská,\nkteré dohromady nyní známá mistrovská díla zaujímají, a\nkteré jsou hodny obdivování a následování.\na) Florentin ská škola.\nVyniká vážným, přísným, hlubokomyslným, téměř me-\nlancholickým karaktérem, jenž se však též dle individuálnosti\nmistrů k velkoleposti, odvážlivosti, ano v Michalu Angeli k\nobrovské síle povznesti může. Nejvýtečnější mistři této školy\njsou: vlastní zakladatel její filosofický a vznešený Leonardo\nda Vinci, Luini, ilřeteo, Balt. Peruzxi, výtečný barvo-\nznalý Baccio della Porta (jmen. Fra Bartolomeo) citu-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "35", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.3", "texte": "plný Andrea det Sarto, velký Michel Angelo Buona-\nrožťi, jehožto obrovský duch se stejnou silou, stejným ohněm\na geniem malířství, sochařství a stavitelství pěstoval a\njenž pro svůj oheň v komposici, zevrubné studium anatomie,\nsmělé a přec dle přírody věrné obraty a pro právdivos t vý-\nrazu nepřekonán zde stojí. Jeho žáci a napodobitelé byli:\nRosso di Rossi, Dan. Volterra, Salviati Angelo, Bronzino,\nAlessandro Allori a jiní, konečně Lud. Cigoli, Gregor Pega-\nni, Dom. Pessignani, kteří ku konci 16. století nového du-\ncha probuzovati počali a se více ke vkusu římské školy při-\ndružili.\n(Pokračovaní.)\n\nCesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n(Pokračován?*)\n5. výstup.\nPředešlé, Verunka.\nVerunka (pro sebe, pozorujíc Sýkoru).\nCož pak mil napadá, že na ty domy tak troubí? (na hlas)\nProsím za odpuštění pane! jste snad stavitel ?\nSýkora.\nAch! na slovíčko, hezká Kostelčanko ? Komu pak ná-\nleží tento dům ?\nVerunka♦\nTen dům s těmi zelenými okenicemi ?\nSýkora.\nAno ! a s těmi žlutými záclonami.\nVerunka.\nTen dům náleží paní z Drahejšová.\nSýkora.\nVdově po lékárníku ?\nVerunka.\nAno, tak jest.\nSýkora (pro sebe).\nNé sestřenici! nyní je to v pořádku, (hlasité) Díky,\nmá holubinko.\nVerunka.\nOna jej pronajmula jedné paní, která se nedávno z Pra hy\nsem přestěhovala.\nSýkora (pro sebe).\nZ Prahy! vždyť jsem to povídal! ano, zde to jest! —\nžádná pochybnost více !\nVerunka (pro sebe).\nTento pán není snad odtud. (Předloží mu noviny.)\nSýkora (položí ruku na1 srdce).\n150 tluků za minutu! pěkně děkuju, starý příteli Stej-\nskale, tys svou věc dobře provedl. — Konečně, přec tedy\njednou po desítileté nepřítomnosti, po desítileté jízdě, běhání,\ncestování po zemi i po moři, po mnohém štěstí a neštěstí,\nnajdu zase své pantofle, a odložím na vždy to prožluklé ře -\nríleslo, věčného žida! (prohlíží dum.) Byla to dobrá myšlén-\nka, tento dům zde vystavět — zdá se mi, že možno zcela\nspokojeně v něm žiti. — Drahá ženuško ! ctná družko mého\nživota ! Jaké štěstí, jaké překvapení pro ní! Takový muž,\nkterý se s hotovými 800.000 zlatými navrátí! Polovici svého\njmění ustanovím své dceři co věno ! Se 400.000 zlatými lze\njiž za našich dnů se dle libosti provdat — bankéř neb jiný\ntoho druhu může doufat v mé svolení !! Nyní ale déle to\nnevydržím — ku předu! musím zazvonit (chce zazvonit).\nVerunka.\nNenamáhejte se pane — ty dámy nejsou doma.\nSýkora (uleknut).\nI aby do toho tisíc ďasů! (pro sebe). Vlastně nemohu\nse nad tím zlobit — neboť snad mne neočekávaly — (ve-\nsele) Tedy dobře!. Počkám v hostinci na ně, musejí přec tu\npřijít kolem, potom (hlasitě) Sklepníku ! (Sedne si v levo u\nstolu.)\nVerunka.\nCo račte!\nSýkora.\nAh tak! Ty jsi ten sklepník? To bych si byl nikdy\nnepomyslil, že by zde byli tak hezcí sklepníci. Ano tak, já\njsem v Kostelci, zde mají jen ženskou obsluhu. Taková žeit-\nská obsluha jest mnohem příjemnější, než ta Amerikánská.\nVerunka.\nCo račte pane ?\nSýkora (pohlíží šilhavě na ní).\nHm ! co ráčím ! (hledí v právo na dům a změní hlas)\nNějaké noviny. (Posadí se a dá vak podle sebe.)\nVerunka (přinese noviny).\nRačte ještě něco jiného, pane ?\nSýkora.\nOvšem, kdo se vrátí z Ameriky, ten má mnoho zapo-\ntřebí.\nVerunka (podiveně).\nJak ? Vy přicházíte z Ameriky ?\nSýkora.\nK službám, holubinko — byl jsem tam deset roků !\nVerunka.\nTo je v skutku krásný nápad! —• chtěla jsem říci, —\ncož pak je Amerika tak daleko odtud ?\nSýkora.\nTo si myslím. — Přines mi koňak.\nVerunka.\nHned! (pro sebe, vcházejíc do hostince) Tak! To je\ntedy ten Američan ? To jsou žertovní lidé, ti Amerikáni!\nSýkora (se smíchem)-\nTo děvče s tím malým riosýčkern není právě odporné!\nZde budu pívat každý den pivo, je to právě naproti mému\nbytu. — Aj, aj, aj! Sýkoro! Co jsou to za myšlénky? Což\nta pravá, kterou jsem sta let již neviděl — ta bude k oknu\npřicházívat a ty žerty s tím ženským sklepníkem — fui Sý-\nkoro! — fui.\nVerunka (přináší vodu, koňák a cukr).\nLibo4i Vám?\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "36", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.4", "texte": "Sýkora.\nDěkuju, cukroušku! (chce uchopit její ruku.)\nVerunka.\nJen tiše s rukama. Nebyl váš otec řezníkem?\nSýkora.\nNe — ne můj zfatoušku.\nVerunka (chce mu naliti, Sýkora ji opět uchopí).\nNo, tak přestaňte přec žertovat, ještě rozíeju ten koňak.\nSýkora.\nNo, no, jen nebuď tak zlá, pověz mi přec, můj anděli\n(pro sebe) musím přec trochu toho ženského sklepníka pro-\nskoumat (nahlas) znáš tedy ty damy tam naproti ?\nVerunka.\nAj, to se rozumí. — To jest : já je znám, aniž bych\nje právě znala. — O jejich nebeském hospodářství vám mohu\nna každý pád povídat. (Sýkora zdá se být spokojen.) Tam\nse celý boží den ba i celou noc nic jiného nedělá, leč jí,\npije, směje se a tančí.\nSýkora (zvedne hlavu do výše).\nTak ? upřímně praveno, nezdá se mi to být příliš prav-\ndivé (přemáhá se). Slyšel jsem již nejednou mluvili o těchto\nosobách, ale zcela na jiný způsob.\nVerunka:\nAj! Tedy mi můžete snad říci, kdo ony vlastně jsou?\nNeboť o tom každý jinače soudí! Ten říká to, jiný ono, a\njsou i tací, kteří ř kají to i ono dohromady.\nSýkora.\nDoufám, že se o těchto dámách nic zlého nemluví.\nVerunka. (Pokrčí ramenama.)\nHe! He!\nSýkora.\nNo, co pak znamená to tvé he ! he!\nVerunka.\nPředevším praví se, že jsou celé zadlužené.\nSýkora.\nCo ? zadlužené V\nVerunka.\nAno a to až pod krk. (Dryáčnicky) Jsou dlužny mo-\ndistce, květinářce, švadleně, čalouníkovi, zlatníkovi, kupcovi.\nSýkora (nedočkavě vpadne jí do řeči).\nŘekni raděj, jsou i samému ďáblu dlužny.\nVerunka.\nTen je snad jediný, kterému nejsou nic dlužny.\nSýkora.\nHloupý to žvast lidí, utrhání na cti.\nVerunka (vytáhne papír z ňader).\nNo, tu máte hned důkaz toho utrhání na cti, zde ten\núčet, který ty dámy u nás zaplatit mají. (Ukazuje mu účet.)\nSýkora (pro sebe).\nDluhy v hospodě! Vem tě ďas, lehkomyslná ženo! (na-\nhlas a povstane) Ukaž! (vezme papír a čte) Účet pro paní\nzDrahejšova (mluvě:) Tak se ta paní docela nejmenuje, ona\nse jmenuje paní Sýkorová.\nVerunka (smějíc se).\nnejte přec pokoj s vaší paní Sýkorovou! ona se jme-\nnuje Drahejšovou.\nSýkora (pro sebe).\nAú aj> 8j 1 — Drahejšová — Ach! Tak se jmenoval\ntuším jeden z mých nejdůyěrnějších přátel ? Snad by on? —\nVerunka.\nOstatně máte snad pane přece pravdu, aniž bych i já\nse byla mýlila — neboť se mi pravilo, paní z Drahejšová\nzměnila po odjezdu svého pána své jméno.\nSýkora (pro sebe).\nAno, není to nic divného. — U ďábla, ty nedůsledná\nženo ! (cte účet dále) 10 bažantů, 116 kůřat, 125 koroptví,\n100 porcí zajíců, 25 porcí punče, Šampaňské v ledu (mlu-\nvě) atd. atd.) — (pro sebe) Zdá se, že v mé nepřítomnosti\nbyla parií má velmi chladná — to by nebylo právě tak zle!\n(směje se nahias) In sumrna summarum 152 zl.\nVerunka (živě).\nAniž připočítávám rozličné věci pro dnešní večer.\nSýkora (pro sebe).\nVěci pro dnešní večer, to dostanu aspoň také svůj díl\n(hlasitě, dávaje účet nazpět). Tento účet zaplatím spolu s mým\nkoňákem.\nVerunka (udiveně).\nChcete pane ten účet platit ?\nSýkora.\nZaplatím zde každému! (sedne si opět a vezme do ruky\nnoviny.)\nVerunka (pro sebe).\nNo, to si nechám líbit ! Ten Amerikán se dobře vy-\nmotá ! jen nóbl!\n(Pokračování.)\n\nOběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\n\nII.\nMezi tím časem, co Bernardini o pomstě přemýšlel a\njedovatý šíp řevnivosti hloub a hlouběji v srdce jeho se za-\nrýval, dlel Kočvara u Giulietty, netuše ničehož o černém\nmraku, jenž nad hlavou jeho se vznášel.\nU okna seděla na Temži pohlížejíc spanilá Giulietta.\nBílé roucho splývalo po krásně urostlém těle jsouc pasem\nkameny vykládaným připevněno. Na sněhobílou šiji padaly\nbohaté její černé vlasy, ježto v hojných prsténkách byly zka-\ndeřeuy. Vedle ní spočíval Fr. Kočvara drže ruku milenky a\nod času k času ji vřele líbaje.\nChvilku panovalo hluboké ticho; avšak tu ozval se slad-\nkozvučný hlas Kočvary: „Co těká zrak tvůj po temných vl-\nnách Temže, Giulietto ? Což nejsem dnes ani pohledu tvého\nhoden ?\"\nGiulietta si z hluboká povzdechla a obrátila se k mi-\nlenci. S třesoucí se rukou odhrnula kadeře s čela svéjjo\nmiláčka, sklesla na jeho prsa a tiše plakala."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "37", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.5", "texte": "„Pro Bůh! co ti je anděli,\" zvolal všechen uděšen Koč-\nvara ? „Pověz, co ti schází, kdo tě zarmoutil?\"\n„Dnešní sen Francesko, byl to děsný a strašný sen!\"\n„Jsem věru žádostiv na ten sen, jenž tě tak polekal,\nvypravuj mi ho přec !u\n„Zdálo se mi, že jsme S několika umělci, rnezi nimiž\nse i Bernardini nacházel, výlet konali na vysoké skály. Na-\njednou zaslechla jsem za sebou bolestný výkřik a ohlídnouc\nse viděla jsem, jak jsi se skály v bezednou propast letěl.\nNa pokraji jejím stál Bernardini s ďábelským úsměškem za\ntebou patře. Já omdlela a v tom jsem se ze sna probudila.\nNevšimla bych si tohoto hrozného obrazu roznícené fantasie,\nkdyby v něm Bernardini, jak z jeho úšklebku vysvítalo, byl\nhlavní roli nehrál. Tísní mne od té doby něco u srdce —\ntuším nějaké neštěstí.44\n„Upokoj se, drahá Giulietlo, jsem opatrný a mám by-\nstré oči, abych do žádné propasti nesletěl. Zanech takých\ntrudných myšlenek a raději zazpívej mi píseň, kterou jsem\npro tebe složil.\"\nNa ta slova vstal, vzal milenku za ruku a vedl ji ku\nklavíru.\nKočvara podav jí svůj rukopis, zasedl ku klavíru a udě-\nlav umělou kadenci počal z paměti hráti úvod k své písni.\nNyní vpadla Giulietta svým zvonkovitým hlasem do průvodu\na přednášela píseň nevýslovnou touhou a láskou dýchající tak\ncituplně, že Kočvara andělským jejím zpěvem nadšen v polo-\nvici hře vyskočil a jako okouzlen Giuliettu k sobě přivinul\na líbal. Na to opět zasedl k nástroji a znova řinuly se zvuky\nklavíru a znova ozval se stříbrozvučný soprán výtečné zpěvačky.\n„Jak se ti líbí, můj nejnovější útvor,44 tázal se Koč-\nvara své milenky, když byli píseň tu dokončili.\nGiulietta pohledla miláčkovi do modrých očí, jak by do\nhlubiny srdce nahlédnouti chtěla a pravila :\n„Tato píseň, jako každá práce tvoje, překypuje pře-\nbohatou fantasií a horoucnou tužbou; v ní ukryta je veškerá\nšlechetnost duše tvé.\"\nNevím, co na to odpovědíti ; avšak cítím to Giulietto,\nže od té doby, co jsem tebe poznal, komposice moje vždy\nzcela jiný ráz do sebe mají. Již zmizela těžkomyslná me-\nlancholie nepřívětivého B-moli a hrobový tén trudného As-\ndur, ježto v mých prvních skladbách převládaly ; a místo je-\njich zaujalo lásku a spokojenost dýchající A-dur, nejsnaž-\nnější touhu a vyjevení milosti líčící C-moll. Cítím to, jak\nmocně na mne ale i na mé práce působíš.\n„Ty mně pochlebuješ Francesko, chceš zásluhy tvé ale-\nspoň z polovice mně přičísli ; avšak Giulietta zná vznešeného\nducha tvého.44\nY tom zaklepal někdo z lehká na dvéře a na to vstou-\npila služka Giuliettina s psaním do pokoje.\n„Od koho je ten list Giuseppo,44 tázala se primadonna,\nberouc jí psaní z rukou.\n„Přinesl ho sem sluha Bernardiniho a patří panu Koč-\nvarovi/4\nKočvara vzav list z chvějící se ruky milenčiny, rozlo-\nmil pečeť a četl na hlas :\nVážený příteli!\nJak Várn známo, dávám některým svým důvěrným přá-\ntelům, k nimž i Vás připočítám, hostinu v hostinci „U lod-\nníka44 a doufám, že se k ní dostaviti neopomenete. Očeká-\nváf Vás s dychtivostí Váš\n(Pokračování.)\n\nBernardini.\n\nFeuilleton.\n\nFrantišek Škroup,\nkapelník v Rotterdamě, skladatel znárodnělé písně\nčeských oper „llrátcnik\" — „Libn§m sňatek,1' jakož i tvůrce mnohých\nněmeckých, zemřel dne 5. února v Rotterdamě.\nPoklid buď popeli jeho! — (Zevrubný jeho životopis podáme příště.)"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "38", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.6", "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Jaroměřic ve Znojemsku. (B e-\nseda.) Dne 26. ledna odbývala se zde\ndruhá beseda, jejížto čistý výnos věnován\nškolní knihovně zdejší. Obecenstva\nsešlo se takové množství, že sál „u čer-\nného orla\" téměř byl přeplněn. Provedení\nrozsáhlého programu bylo z větší části zda-\nřilé. V deklamaci se vyznačily slečny Pa-\nvlína R. a Vilemína V., které deklamaci\nv\n„To se nesluší\" — „Zenska rada\" od\nTyla, pak „Doktorka nad doktory\" od\nDouchy s všeobecnou pochvalou přednesly.\nNejvíce se ale nenuceným a živým před-\nnesem deklamace „Nářek školákův\" dle\nCastelliho vyznačil mladistvý Anton D. Pá-\nnům, kteří přednášeli : „Koruna všech lá-\nsek\" od Tyla a „Co je pravda, to je pra-\nvda\" od Rubeše, bylibychom přáli více ohně\na ráznosti. — V hudební části jsme sly-\nšeli „Vlastu,\" ouverturu od Nápravní-\nka, spořádanou pro srayccový sextett; mu-\nsíme ale vyznati, že způsob, jakým se pro-\nvedla, nás docela neuspokojila. Ze všeho\nbylo pozorovati, že nepředcházelo pilné a\nčastější cvicení. Totéž platí o sborech:\n„Cechoslovan\" od Zavrtala a „Vý-\nprask\" od Křížkov s k é h o, které žá-\ndoucího výsledku nedosáhly. Tím více nás\npřekvapila sl. Pavlína R., jenž variaci na\nnárodní píseii „Ach není tu není\" od Schul-\nhofa na piáno velmi jemně a plynně hrála.\n— P. Rob. Sp, přednášel výborně variaci\nna housle s průvodem piana od Leuthnera\n— pak vlastní variací na „Pražskou\nB ětu 1 i n ku\" pro flétnu. — P. S. z My-\nslibořic, již z první besedy chvalně známý,\nzpíval písně „Zalíbení\" od Suchánka a „Po-\nletuje holubice\" od Bend 1 a. Zvučný,\nobzvláště v nižších tonecb příjemný hlas,\ncituplný, zřetelný přednes zjednaly mu za-\nslouženého bouřlivého potlesku. — Na při-\ndanou, jak se ohlašovalo, přednesl p. L.\n„Sedlák po prvníkráte v divadle\" od A-\ndámka. a způsobil jadrnou, přirozenou de-\nklamaci svou všeobecnou veselost. Že se\nbeseda tancem ukončila, který až do rána\ntrval — v masopustě samo sebou se roz-\numí i *) (!)\nZ Klatov, ku konci ledna. (Pro-\ndukce zpěv. spolku. — Kostelní\nhudba. — Rekviem. — Ochotnické\ndivadlo.) Dne 25. ledna uspořádal\nzdejší mužský zpěv. spolek řádnou pro-\ndukci pro své spoluoudy, jejížto program\nvám již jest znám. Produkce začala se se\nZvon arovým „Sumí Labe\", který po-\nněkud zdlouhavým tempem na mohutnosti\nsvé ztratil, ostatně ale správně podán byl.\nNa něj následující deklamací „Štědrý den\"\nmluvena byla i s citem i dramatickým vý-\nrazem skrze p* Smilovského a patřila mezi\nzajímavější čísla programu. Solový ctver-\nzpěv „Nech sna růžového\" od Jelena vy-\npadl zcela v duchu skladatelově, třetí od-\ndělení con fuoco mistrně, zaěež asi po-\nvděcni býti musíme řediteli p. Jirgesovi,\njenž co žák Jelenův věrně a ohnivě skladby\njeho dovede tlumočili. Téhož ředitele sklad-\nba pro solový pětizpěv „Klekání\" došla\nskoro mistrovského provedení a musela\nbyti opakována. Pěkná melodie, přirozené\nvedení hlasů a český, zbožný ráz vane\nskladbou touto, jíž jen to vytýkali můžeme,\nže místy melodie nepřiléhá jak náleží k\ntextů. Voglovi cikání, tvořící moment celé\nprodukce došli rázného provedení, solo bylo\npěkně zpíváno zvučným tenorem p. Fr. M a-\ntesem, zacež zpěvák u prostřed scény\nzaslouženého potlesku došel. Skladba Skrou-\npova : „Staročeská,\" ohromně se líbila,\nčímž obecenstvo dalo na jevo, že má smysl\ni chuť pro slovanské skladby. Sbor ten\nse udrží dlouho na repertoiru a byl po\njadrném provedení opakován. Rozmarná\nkomposice Horákova: „Stáza čaroděj-\nnice,\" co do solového partu nedosti uspo-\nkojila, „Kozácká\" pak od zdejšího Jos.\nProcházky, ac šla dobře, požadovala by\nčetnějších zpěváků. V druhém oddělení\nzpíval p. Jirges „Dvě slze\" od Suchán-\nka a „Ztracené srdce\" od Pivody s prů-\nvodem smyčcového kvartetta. Salonní u-\nhlazenost zpěvu p. Jirgesa ukázala se v\npřednesu v jasném světle, jen slovům jsme\nnedosti rozuměli. Průvod druhé písně byl\njí na ujmu, i zdá se nám ostatně, že\n„Srdce ztracené\" ovšem do besední síně se\nhodí, nevšak do koncertní. Závěrek celého\nkoncertu tvořil rázný a eífektní sbor od\nVocta: „Vlastenec.\" Skladba ta, v Če-\nchách posnd skoro neznámá, zasluhuje po-\nvšimnutí: neboť jeví se v ní jadrná česká\nhudba znacněho vzletu. Finále patří k nej-\nlepším, které posud ve sborech známe, —\nDruhý den na to slavil spolek co na vý-\nroční den založení spolku, mši sv., při níž\nprovozoval pěknou vokální mši od Haslin-\ngra se vklady „Otce náš\" od Brádské-\nh o a „Žalm\" od Bedř. Zollnera. Byl-li\nvýsledek koncertu čestný, vypadlo provo-\nzování mše i vkladu výborně a spolek do-\nšel jím spravedlivé pochvaly a nemůžeme\nopomenouti, spolku našemu tu nejlepší bu-\ndoucnost připovědíti, zůstane-li jen na té\ndráze, na které se snahou horlivých vý-\nborů nachází. Sympatii obecenstva má na\nsvé straně, těch málo, jižto z vrtochů vlast-\nních proti němu brojí, dnes neb zítra za-\nrdí se studem a umlknou. Zdejší kostelní\nhudba došla zvláštního občerstvení o vá-\nnocích provozováním mše pastorální od\nKolešovského a Fiihrera. Rázným\nvedením zdejšího ředitele kůru pana M.\nKlícka nabyly tyto ktásné skladby pravé\nplatnosti. Konečně podotýkám, že slavili\njsme zde výroční den úmrtí Váceslava Va~\nceslavice důstojným způsobem a že dne\n29. t. m. zdejší krásenky uspořádaly re-\nkviem za Boženu Němcovou. Přičiněním\nslečny (A. (nny) N. (edorostovy) zhotoven\nbyl vavřínový věnec se slovanskou triko-\nlorou, kterým na červenobílém polštáři o-\nvěněena byla „Babička 5\" mimo to stojí u\npresbyteria vosková svíce se jmenem ne-\nbožky slavné a emblemem smrti. — Dle\ndoslechu chystají zdejší ochotníci ku pro-\nspěchu zdejší záložny ku provozování no-\nvou veselohru od chvalně známého prof,\nSmilovského s názvem: „Starý hu-\nlán.\" — 5. února budeme tu míti besedu,\nna kterou se celé město těší; úřad prý\nji chtěl překazit, ale nešlo prý to přece.\nBudoucně vice ! *) —\nZ Kouřím!. (Zvony — hudba a\nškolství.) Pozorujeme-li v nynější do-\nbě, kterak svět, vynikaje jak v theoreti-\nckéin tak i praktickém oboru hudby kráčí\nku předu: octneme se na jakési výšině, z\nnížto díla předkův svých cbdivovati a je\nokem bádavým proskoumati můžeme. K\ntakovýmto archaeologickým památkám pa-\ntří zajisté zdejší zvony, které jsouce ot-\nvorem vzhůru obráceny, šlapáním se roz-\nhupují a takto ze sebe zvuky památné vy-\ndávají. Tyto zvony, byvše za dávných casá\nod výtečného zvonolitce lity, byly do ctvero-\nzvnku naladěny vydávajíce úplnou harmo-\nnii tonického C-dur trojzvuku. Byli totiž\nčtyři. Největší vydával základný tón C,\ndruhý velkou tercii c, třetí cistou kvintu g\na čtvrtý konečně cistou oktávu c. Byl to\nlahodný souzvuk, jenž okouzliv mnohého, jej\nk sobě přilákal. Jako na všem zkázonosný\nzub casu hlodá, taktéž zahlodal i na nej-\nvětším zvonu, an prasknuv, přestal zníti.\nTento byl prodán a nyní zaznívají tři jeho\nbratří, jež dosud lid k zbožnosti volají.\nTito tři zvonové vydávají až po dnes ze\nsebe harmonii sextakordovou. Ozývá se\nnejprve e. po něm sexta c a pak g, což\nse melodicky opětuje a první přelohu z\nc-dur trojzvuku tvoří. Hudebníkovu uchu\npřichází ten převrat známý, jelikož ho syým\njemným sluchem snadno pojme a pozná.\nZníť ale jako první přeloha tonického H-dur\ntrojzvuku, vydávaje tóny: (Dis, h, fis.) Pří-\nčina ta pochází, že předkové naši ladívá-\nvali o půl tonu níže — než my. I před\nlety býval zde jakýsi literácký spolek, an\nv zdejší svatyni pěl na kůru krásné cho-\nrály. Později se ale z jistých důvodů roz-\nprchl a chorální zpěv zmizel i s chorály.\nNynější stav hudby kostelní začíná se pro-\nbouzeti k novému životu. Provozují se\nzde nejvíce mše v pánu zesnulého Rob.\nFiihrera. Bylo by žádoucno, aby varhany\nv lepší stav uvedeny byly! Na týž velebný\nstroj hrály již mnohé ruce, které nezna-\njíce se dočista ve varhanickém umění, o-\npovážlivě stroj tak vznešený lámaly, vyhá-\nnějíce takřka disonancemi a nemotorností\nlid jemnosluchý z kostela. Co se dotýce\nškoly naší, jest ctyrtřídní městská, majíc\nroucho hlavní. Dvě třídy jsou v staré\nškole — vyšší, dvě však ostatní v privát-\nnich domech — nižší podřízeny vyšším*\nOčekává vůbec zdejší učitelstvo definitivní\nobsazení, neb až dosavád podobá se třtině\nvětrem se klátící. Jak by to byio krásné,\n\n*) Vasc dopisy b. dou nám vždy vítány. Red*\n*) Těšíme se; buďte nám věren."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "39", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.7", "texte": "kdyby mládež ze zdejší školy vystoupivši,\nmohla vykrociti buď do reálných aneb gy-\nnmasiálních (tříd) a ce tak připravivši mo-\nhla utěšeně kráčet po dráze pokroku a\nblaha budoucího. Brzo-li asi slunko na-\nděje se objeví na obzoru doufajících a o\nlepší blaho pecujících ?\n\nJ. p.\n\nObzor umělecký.\nHudba. Nakladatel Beale koupil nej-\nnovější Verdiho operu „La forza del de-\nstino\" (Mocnnsť osud) pro Anglicko ; Ric-\ncordi pro Itálii a Escudier pro Francii.\n— Flotov píše pro pěvkyni Lagrangc-\novou novou operu. — Kapelník Suppé\npracuje o nové operettce „Kouzelník v Se-\nrailu.\"\n— Skladatel opery „Faust,\" Felix Ka-\nrel Gounod narodil se v Paříži dne 17.\nčervna 1818, studoval pod naším kraja-\nnem Rejchou, pak Halévym a obdržel r.\n1837 druhou a r. 1839 první cenu za své\nkomposice. Na to odebral se r. 1843 do\nItálie, kdež svou mši provozoval. Navrá-\ntiv se do Paříže, stal se kapelníkem v chrá-\nmě cizích missí. R. 1847 pojal za man-\nželku dceru pianisty Zimmermanna. R. 1857\nobdržel kříž čestné legie. Jeho četné kom-\nposice jsou: r. 1850 hudba k 3aktovému\ndramatu „Safo,\" r. 1852 chóry k „Ulyssu\" od\nPonsarda, které mnoho k velkému výsledku té-\nto tragédie přispěly, r. 1854 pětiaktová opera\n„Krvavá jeptiška;\" symfonie „Královna apo-\nštolů;\" r. 1855 a 1856 dvě jiné symfo-\nnie a kantata. R. 1850 dávala se jeho\nopera „Bezděčný lékař,\" později „Faust\" a\nco nevidět bude se dávatijeho opera „Krá-\nlovna ze Saba. — V ruské opeře v Pe-\ntrohradě vystoupil nadějný tenorista Ni-\nk o 1 s k ý, jenž jako Tamberlík vysokým C\nse honosí.\nDivadlo. V divadle Pařížském „Odeon\"\ndávala se ještě až dosud neprovedená fraško-\nvitá veselohra „Le comte de Boursuffle\"\nod geniálního Voltaire-a a dosáhla velkého\nvýsledku. Nechť kus už je pravý neb pod-\nvržený; an se líbil nejen pro jadrné vtipy,\nfigury a situace jakož i pro dovádivý, ve-\nselý rozmar. Praví se, že Voltaire kus\ntento napsal ve Ferneyi a sice pro úzký,\nveselý kruh přátel svých, ano, že roli „Pas-\nquina\" pro sebe psal. — V divadle „Gy-\nmnase\" provedena bude nová veselohra\n„L'Echarge\" (Změna) od Delavigne-a a\nMailhaca.\nMalířství. Zesnulý německý básník Beer\n(bratr znamenitého skladatelé Meyerbeera).\nzaložil fond, jehožto interessy 1500 tolarů\nurčeny jsou na stipendie na cesty pro ma-\nlíře a sochaře židovského náboženství. Nyní\nzaložila rodina téhož básníka druhé nápo-\ndobné stipendium, na něž umělci bez roz-\ndílu náboženství nárok míti mohou.\nRytectví. Pařížská akademie krásných\numění je nyní o jednu třídu bohatší; za-\nvedlo se totiž vyučování rytí do dřeva.\n\nZ Prahy.\n\nDivadlo. Dne 30. ledna „Oúklady\na láska.44 Truchlohra v pěti jednáních od\nB. Schillera. Překlad od J. J. Kolára. Je-\nstiť to jeden z oněch kusů divadelních,\njenžto méně svým uměleckým provedením\nuspokojují nežli směrem, jejž geniální bá-\n| sník u skládání jeho před oěirna měl. Na-\nznačeny tu některé stránky sociálního ži-\nvota osmnáctého století, jež velké stíny\nhází na politickou a společenskou pokies-\niost střední Evropy, kde mravní zkáza kru-\nhův dvorních vyplývajíc do kruhů občan-\nských vtékala, veškerá jasnější ponětí a\npráva zákonnitosti udušovala, lidskost urá-\nžela, ducha poutala, svévolnost rozsívala,\ntak že smýšlení zotročilé za přední cnosť\nobčanskou platilo. Maně se tu v pozoro-\nvateli zbudí myšlénka, že francouzská re-\nvoluce, jenž takovýmito nepoměry napotom\nzatřásla a ze základu je vyvrátiti se sna-\nžila, historickou byla nutností. Ouklady\na láska poskytuje věrný náhled nejen do\nživota dvorního ale i do štavu myšlenko-\nvého předrevolucní doby, ano i mdlá sen-\ntimentálnost, jež se tenkráte tak nápadně\na na ujmu reálného myšlení zmáhala, jeví\nse tu v některých svých stránkách. V\ntom také leží podstatná cena divadelního\ntoho kusu, jemuž by se jinak co plodu\ndra natickéínu, navzdor psychologické do-\nvednosti, s jakouž karaktery tu vylíčeny,\nmnoho vytý kati dalo. Na vady tyto upo-\nmínají nás mdlé některé situace, jež pří-\nlišnou protivu ciní jiných veierázných, než\naby nepřipomínaly na cas, v kterém kus\ntento byl spracován a na stav dramatické\nmusy tehdejší, o jehož radikální opravu\nSchiller se všemožně snažoval. Těší nás,\nže se i o provedení kusu tohoto celkem\npochvalně zmíniti nám jest, a zvláště pan\nŠamberg (Ferdinand) osvědčil své pěkné\nherecké nadání zvláště v zjevích označe-\nného effektu. Na opak zase p. Chramosta\nv takovémto zjevu — v posledním výstupu\ns presidentem — nepochopil ráz rozčile-\nného intrikana a objevil spíše kazatele.\nZapomněl šetřiti ekonomie hlasu a minul se\neíFektu, na kterýž básník ve výjevu tomto\npatrně zaměřoval. Nemluvit tu z Wurma\nprobuzená lidskost ale zášť i snad zoufal-\nství nad zmařeným zlomyslným účelem. —\nSlečna Libická jakožto host objevila pěkné\nmomenty. Nebyla sice vesměs proniknuta\nonou nesmírnou zaníceností, jakáž Louisu\nkarakterisuje a tu a tam mělo uchvácení\ncitu jejího příliš divadelní ráz, lec bedlivé\ncelkem osvědčila studium své úlohy nemi-\nnouc se uznání obecenstva. Taktéž i o-\nstatní herci dostáli slušným provedením\nsvých úkolu. — Dne 2. úuora dával se\n„Boj o trůn\", tragédie od J. K. Není\ndivu, že nové původní hry, jež se od ca-\nsův k časům na divadle českém objevují,\njsou toliko více neb méně nešťastné okusy.\nSpisování dramatických plodů předpokládá\nzcela jiná studia nežli ku př. spisování\nrománů; ona požaduje mimo zvláštní na-\ndání též praktickou zkušenost a znalost\ndivadla. Zkušenosti této nelze bylo nabýti\ndramatickým spisovatelům českým v takové\nmíře, bez jakové jim nemožná s žádoucím\núspěchem nastoupiti nesnadnou a příkrou\ntuto dráhu. Pročež neslušno by bylo šina-\nhem povrhovati okusy, jež úspěchu se do-\ncela minou a zazlívati spisovatelům, že\nruchu — byť i na mnoze klamnému se\npodavše -— v uvážení svých sil se zmý-\nlili. Takovým omylem jest i „Boj o trůn.\"\nVážený spisovatel, jemuž na poli povídky\na románu nikdo upírati nesmí dovednost\nnevšední, zdá se, že měl uchystanou látku\nk povídce, již pak na drainu zpracoval.\nCo ho přimělo k tomu, že svou drainu\nnazval tragedií, nepochopujeme. Neleží v ní\nani tragické základní myšlenky, ba ledva\njediného tragického momentu. Zabírání se\ndo podrobnosti by bylo vyčítání řady vad,\njímž bychom ani obecenstvu ani spisova-\nteli neposloužili. Zdaliž by nebylo radno,\naby se začátečníkové na dramatickém poli,\njižto rozhodné povolání v sobě ještě ne-\npociťují, dříve na poli společenské činohry\nzkoušeli ? Snad bychom tím získali aspoú\nněkolik kusův, jež po prvním provozování\nhned z repertoiru nezmizí a neoželovali\nbychom nad tolikerými sklamanými nadě-\njemi. Mnohý, jemuž v kotornu se nedaří,\ndařilo by se snad v obyčejném a divadelní\nnaše obecenstvo by si nemusilo tak často\nstěžovaťi na to, že na místo uměleckých\nprodukcí se mu toliko nedovedných zkou-\nšek dostává. Jisté jest, že to neustálé ex-\nperimentování s tragédiemi nám už škody\nzpůsobilo a mnohé naděje umořilo. Dou-\nže cas napraví co porušil jakož jinde\ntak i v divadelních našich poměrech, x.\n— Památka zvěčnělého Fra n-\nv\ntiška S křoup a oslavena bude v Praze\nprovozováním jeho „D r á t e n í k a\" ve pro-\nspěch pozůstalé rodiny. Četné přátele a\nctitele Škroupovy, jehož životopis příště po-\ndáme, činíme pozorný, že dovedný umělec\np. Effenberger mladší dle přírody zho-\ntovil velmi zdařilé velké poprsí našeho\nnárodního skladatele. Byloť by zajisté nej-\nvhodnější okrasou místností zpěváckých\nspolků a divadelních ochotníků.\n— Ch valně známý umělec pan\nEífenberger mladší pracuje nyní na malé\nsose představujíeí Bohemii. Bude to dílo\ndokonalé a stane se vítanou okrasou kaž-\ndého obydlí. Při té příležitosti činíme obe-\ncenctvo pozorno na ostatní práce Effen-\nbergrovy, najmě uvádíme velká poprsí slo-\nvanských výtečníků, která zvlášt se hodí\ndo skol a jiných místností veřejných.\n— Sádrař p. J. Pellegrini blíže\nřetězového mostu vydá velké poprsí Bo-\nženy Němcové, čímž se zajisté nemálo\nzavděčí přehojným ctitelům zvěčnělé spiso-\nvatelky naší.\n— Pan Ed. Nápravník, kapelník\nknížete Yusupova v Petrohradě a cellista p.\nSeifert vyzváni jsou, účinkovali v jed-\nnom koncertě v Moskvě."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "40", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620210-01.1.8", "texte": "— Josef Kamil Boehm narodil\nse v Pátku (v Poděbradsku), kdež jeho\notec byl lesním úřadníkem, dne 14. pro-\nsince 1828. Dostal se nejprvé do vzorné\n*školy na Malé straně, vzdělal se pak na\npražské akademii, a stal se roku 1847\nucenníkem při výborném umělci Josefu\nMaxovi. Boku 1849 přišel do Vídně do\nakademie výtvorných umění a zůstal tam\naž do r. 1853. Do toho času padá vyve-\ndení malé sochy Záboj, která všeobecné\nuznání si získala a jeho budoucí pověst\nzaložila. Roku následujícího vyvedl sku-\npení Jana Lucemburského v bitvě u Cressy,\nkteré v umělecké výstavě se potkalo s mno-\nhou pochvalou. Toho času zřídil si vlastní\natelier, kdežto vyvedl troje poprsí v ži-\nvotní velikosti na okrášlení páně Beerovu\ndomu (na Vácslavském náměstí), jako Ra-\nfaela Sancia a jiné. Sarkofág sv. Lidmily\nv chrámě sv. Jiří k uspokojení obnovil.\nNa zakázku krajského rady Klara vyvedl\nsochu sv. Váceiava na mostě pražském.\nPro veřejnost pak skupení dvou fiigur\nskoro v životní velikosti, k soše marián-\nské na staroměstském řinku. Roku násle-\ndujícího zhotovil na zakázku pana Fried-\nlanda, jenž byl vždy jeho příznivcem,\nsochu JV. krále Františka Josefa v životni\nvelikosti; socha tato byla u Fernkorna ve\nVídni lita a ve výstavě r. 1858 všeobec-\nnou pozornost na se obrátila. J. Výsost\narcivévoda František Karel poctil Boehm a\npři práci sochy té svou návštěvou v jeho\natelieru. Pro pana Friedlanda zhotovil je-\nště 18 poprsí (v životní velikosti výteč-\nných učenců a průmyslníků, které lité v za-\nhradě pana Friedlanda poataveny jsou.\nRoku následujícího shotovil na zakázku\nknížete Rohana 4 sochy jeho předků, jež\nv zámku Sychrově postaveny jsou. Roku\npak 1860 bylo mu propůjčeno Klarovo\nnadací pro umělce. S tou podporou se\nodebral do Ěima, kdež talent jeho došel\nuznání a vážnosti; od JV. krále dostal\npak ještě k tomu 600 zl. r. č. podpory.\nZde používal času k svému vzdělání a\nzdokonalení, a na zakázku pana Fried-\nlanda vyvedl v životní velikosti sochu\nmarš ala Lamo rici éra z kararského mra-\nmoru, k čemu mu marsal třikráte seděl.\nTato socha jest určena pro výstavu Lon-\ndýnskou. V měsíci červnu 1861 zhoršily\nse jeho bolesti srdeční; byl donucen na-\nstoupit i obtížnou cestu do domova. Zcela\n8eslóblý odebral se na radu lékařova do\nVeltrus, a však již v říjnu se vrátil zase\ndo Prahy, kdežto se jeho stav v domě\njeho rodičův při vší možné péči zlepšil.\nBohužel se stav jeho zdraví zhoršil tak,\nže dne 26. t. m. v 10 hodin dopoledne\nzemřel. Kamil Boehm byl horlivý Vlastimil;\njeho nej větší touhou bylo, aby nějaké\nveliké dílo z naší historie po sobě zůsta-\nvil. Žel, že ho předčasná smrt v tom\npředešla. (Nár. L.)\n— Pan Ed. Bachmann zasnoubil se\ntyto dni v Karlových Varech se slečnou\nAnnou Glaserovou.\n— Pan M. A. Hrubý vydal tyto dni\nnákladem svým sešit básní, jež J. Jas-\nnosti Rudolfu knížeti z Thurn-Taxisů vě-\nnoval. Největší báseň tohoto sešitu je\n„L o u p e ž n í k.\"\n— Král. český výbor zemský\npovolil ve své schůzce dne 3. února je-\ndnotě k podporování hudebního umění v\nČechách, totiž k o ns ervatoriu 4200 zl.,\ncož posud ze zemského domestikálního fondu\nplacené, také pro rok 1862. Usnešeni však\nv jeho další prosbě, aby mu pojištěna byla\nstálá roční dotace, ponecháno vys. zem-\nskému sněmu. Jelikož podpora konserva-\ntoria také ze zemských peněz plyne, máme\nza to, že by se i v konservatoriu rovnoprá-\nvnosti šetřiti mělo ; neboť až dosud nevy-\nučuje se tam ničeho v češtině, ba ano\nčeština sama tam není zavedena\na každý nahlídne, že se český žák také\nve své mateřštině zdokonalili má:\nErgo, quo usque tandem !\n— Naše krajanka, slečna Anna\nHorová, Dreyscbockova, koncer-\ntovala před nedávnem ve dvou koncertech\nv Stanislavi v Haliči a dosáhla brillantním\npřednesem několika skladeb od 1) r e y s cho-\ncka, Ku ke a Thalberga hojné pochvaly\na byla několikráte hlučně vyvolána. V kon-\ncertech těchto byla zvlášť polská šlechta\nčetně zastoupena.\n— Abertova nej novější opera\n„Král Enzio,\" text od Důlka bude se co\nnevidět v Stuttgarte provozovati.\n— Náš krajan F ti h r i ch, prof.\nmalířství ve Vídni, dokončil pro klášter be-\nnediktinský v Rajhradě na Moravě velký hi-\nstorický obraz, představující „Smrt sv.\nBenediktina\" a pak „Svatou Schola-\nstiku,\" kteréž k nejlepším výtvorům jeho\nse počítali mohou.\n— Naše krajanka houslist-\nka Rosa Tresko v á provdaná za\nBeyerbocka zemřela před nedávnem vBocenu.\nJejí sestra Katinka, též houslistka, dávala\nnedávno koncerty v Utrecbtu.\nv \" ,\n— Pan Rebícek, jeden z nejlepších\nžáků p. prof. Mildnera, účinkoval před ne-\ndávnem ve Výmaru v koncertu „Svobod-\nných zedníků\" a došel veliké pochvaly.\nHrál fantasii „Lucia\" od Ernsta.\n— Zpěv. spolek „Hlahol\" za-\nsvětil včera své do života vstoupení slav-\nnými službami Božími v chrámě u sv. Ja-\nkuba, při nichžto se velká vokální mše A-\nmoll od J. Krejčího, řízením místořediteJe\np. Ferd. H e 1 1 e r a provozovala. Mše Krej-\nčího je v celku pěkná skladba a zvláště\nvyniká „Kyrie\" a „Dona\" vzletem a obrat-\nným vedením hlasů. Méně zdařilé je ,,Cre-\ndo\" a „Benedictus,\" v kterémžto posled-\nním více divadelní než kostelní hudba pře-\nvládá. Vnitřní cena této skladby položena\nbyvší na váhu nešla by tak hluboko, kdyby\nznamenitý přívažek mistrovského zpěvu p.\nLukeše jí a posluchačů platnosti nedodal.\nProvedení bylo výborné a můžeme směle\nříci. že jsme už dávno něco tak dokona-\nlého neslyšeli. Nejjemnější nuance, forte\na piano, crescendo a decrescendo našeho\n„Hlaholu\" zasluhuje všestranné pochvaly.\nNechť i dále hlásá ..Hlahol\" s takou do-\nkonalostí zpěvy české !\nNové musikalie. Nákladem Christofa\na Kuhé vyšly tyto dni 2 vlastenecké pí-\nsně vlast,\" slova od L. Riegra\na „Naše dcery,\" slova od V. Hálka, ježto v\nhudbu uvedl a panu Fr. Palackému věnoval\nLud. Procházka.\n— Pan Fr. P i v o d a vydal nákladem\nA. Christofa a Kuhé sbírku nejkrásnějších\nceských národních písní pro piano uspořá-\ndaných, ježto paní hraběnce Nosticové vě-\nnoval. V sešitu tomto nalezáme písně :\n„Když jsem k Vám chodíval přes ty lesy\"\n— „Měj mě Jeníčku, měj mě rád\" —\n„Já mám holubinku\" — „Kdyby moje milá\nsamé pentle byla\" — ??Aeh, není tu není.\"\nPísně tyto jsou pečlivě od pilného pana\nskladatele pro piano uspořádány a budou\nprostředním hráčům na piano vítána. Co\njedině vytknouti musíme, jest, že nemusel p.\nskladatel písně tyto francouzským frakem\n(názvem) přiodit á máme za to, že by i v\nslovanské camafe všude průchodu nalezly.\n— V ohledu tomto zasluhuje chvalné zmín-\nky pan S 1 a v o 1 j u b L ž i c a f, jenž před\nnedávnem nákladem Franje Župana v Zá-\nhřebu vydal „Živila H rvatska,\"\nprvi potpuri iz hrvatskih\nn apje v a, a ježto horvátskému národa\nvěnoval. Potpurri toto zaujímá krásné a\nkarakteristické písně : Smiíjan smíljanicu —\nKolo hrvatsko — Poputnica hrvatskog\njunáka — Tuga od Lisinskoga — Hrvatska\nnij propala — Ljubimo te naša diko —\nNa lievoj stráni kraj srca a mnoho jiných,\nz nichžto též Skroupova v Horvátsku zná-\nrodněla : „Gdje stanak moj.\" Písně tyto\njsou pěkně pro piano uspořádány a nejsou\npříliš těžké. Kdo si přeje zvláštnosti hor-\nvátských písní poznati, nechť si opatří\npotpourri páně Lž icařo v o, které jen\n1 zl. r. ě. stojí.\n— Činný musikální obchodník pan\nŠálek vydal tyta dni „Album\" tanečních\nskladeb pro rok 1862. Album toto obsa-\nhuje taneční kusy od Chiupsy, Faulwettra,\nGoltze, Illnera, Kiewega, Stárka, Wintra,\nSchwarze, Pivody, Komzáka atd. Nejno-\nvější skladba této sbírky je „Vlastenka\",\npolka mazurka od Schwarze. Úprava to-\nhoto album je velmi vkusná ; u prostřed\nnachází se český lev.\n\nListárna.\nPanu H. v N. „Jiříkovo vidění\" i s hud-\nbou můžeme Váni opatřit."}]}