{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_sha256": "7baa874c6e92117a14b2e67576b1c08e17299ddce20cd37784557783d62f3ea1", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/02/20_01/bmtnabd_1862-02-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "41", "page_fin": "42", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.1", "titre_corps": "František Škroup. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "František Škroup. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4824, "texte": "František Škroup.\nŽivotopisný nástin.\ny\nFrantiška Skroupa, skladatele znárodnělé písně „Kde\ndomov můj11 není více; avšak jméno a památka jeho bude\nlak dlouho žiti, dokud líbezná tato píseň navždy neumlkne\nv ústech národa slovanského.\nFrantišek Škroup narodil se dne 3. června 1801 ve,\n\\osicich v Chrudímsku; nikoliv však jak mylně „Hlas\" udá-\nvá ve Votici, kdež jeho otec Dominik učitelem byl. Již v\nútlém jeho mládí cvičil ho otec v hudbě, k nížto mladý Fran-\ntišek náklonost jevil* a to až do roku 1812, načež ho do\nPrahy do studií dal. Zde zpíval Fr. Škroup co vokalista v\nchrámě Týnském a polom u Loretty. Když byl Vosický dě-\nkan Hynek Kuchyňka zemřel, odebral se Fr. Škroup do Hradce,\naby tam studia gymnasialní dokončil. Fr. Rolierí:, ředitel\nhudby u sv. Ducha v Hradci, jenž jeho hudební talent vbrzku\npoznal, sloužil mu za vodítko v hudbě. Škroup oddal se\ns velkou horlivostí a pilností důkladnějším studiím v tomto\numění a přišed r. 1819 opět do Prahy, by zde filosofii ab-\nsolvoval, živil se vyučováním na piano a ve zpěvu. Do to-\nhoto času padá mnoho jeho písní a kvartett, kteréž u obe-\ncenstva velké obliby došly. Fr. Škroup vstoupil potom do práv.\nKu konci roku 1823 usneslo se několik vlasteneckých\nochotníků na tom, že budou ku prospěchu dobročinných ústavů\nopery v českém jazyku provozovali. Byli to mezi jinými\nprávník Fr. Skroup, filosof HofTmann a Josef Krov, pozdější\nskladatel tak zvané husitské písně „Těšme se blahou nadějí.\"\nK tomu cíli přeložil prof. Macháček operu „Švýcarská\nrodina\" od J. Weigla. Vše bylo pohotově ; avšak kdo měl\noperu tuto s dilettanty nastudovat]? Zkusilf to ten, zase onen ;\nale žádný to nemohl dohromady svesti. Tu přišla řada na\nFr. Skroupa a ten dostál své úloze. Tento první pokus\nproklestil Fr. Škroupovi cestu k místu kapelnickému v Praze.\nFr. Škroup držel tedy pilně zkoušky k dotčené opeře a dne\n22. prosince 1823 dávala se pod ředitelem Holbeinem za\nkapelníka Tňebensee-SLprvníoperavceskémjazyku, totiž\nv\n„Švýcarská rodina\" ku prospěchu Pražského ústavu pro slepé.\nV této opeře účinkovali kromě sl. Kometový (později\npaní Podhorské), která již u divadla engažována byla —\nsami ochotníci. Fr. Skroup zpíval Pavlíka. Provedení\nopery bylo zdařilé a došlo pochvaly a účastenství; načež dne\n18. ledna 1824 ku prospěchu ústavu pro chudé opětována jest.\nTéhož roku poslední neděli pod ředitelem Holbeinem\nprovozovala se opera „Vodař\" od Cherubiniho od prof. Ma-\ncháčka přeložená. Dávalaf se ku prospěchu soukromé spo-\nlečnosti k napomáhání chudým. I v této opeře účinkovali\nsami dilettanii. Fr. Škroup zpíval hraběte Armanda.\nOd r. 1823 mnohé vlašské, francouzské a německé opery\npřeloženy byly do češtiny a na stavovském divadle Pražském\nu četném lidu shromáždění chvalitebně provozozovány byly,\n> načež milovníci českého zpěvu řediteli Štěpánkovi, zpěvcůtn\na zpěvkyním vroucí vzdávali díky z vítězství, kterého naše\nmilá řeč iahodností a libozvučností nad jiné dosáhla, plesa-\njíce. Jenom původní zpěvohry, toužebně žádané nebylo —\nbohužel! — nižádné, aniž se jaká čáka k dovršení této žá-\ndosti ukazovala. — Bylo to z počátku roku 1825 po opět-\nném provozování v českém jazyku Mehulovy opery „Josef a\nbratři jeho,u an horlivý a nadaný Josef Chmelenský v spo-\nlečnosti s několika ctných vlastenců stejný slyšel stesk, kteří\nmu nabízeli, aby text k nějaké původní zpěvohře složil. Chme-\nlenský přivolil na polo, až by si jenom látku potřebnou z\n%T\ndějin vlasti České vyhledal. — „I nač dlouho hledati !44 —\n\\\npravil přítomný František Skroup —„já vám sám látku dám;\nsložte zpěvohra pod názvem : „Dráteník,\" a já se uvoluji v\nhudbu ji uvesti.\" Ponavržení toto, jakož i látka sama lákala\nChmelenského, jenž hned zvolal: „Slovo s to!\" Chmelenský\nsám se později přiznal, že tento slib byl učinil trochu přená-\nhleně, — neuváživ obtížností, utvořili celý kus ze slova jediného,\nnepřemýšle, že operu psali přislíbil, proti kterémužto druhu\ndivadelního básnění zastaralí předsudkové — a ne zcela bez\ndůvodu — již ode dávna bojují, neuvodě si na mysl, že pak-Ii\nhudba povedena, sobě nikdo slov nevšímá, pak—li se ale\nhudba nelíbí, všecka hana se jen na spisovatele sesype. Ale\njiž byl slib vykonán. Ten a láska k vlasti a jazyku mateř-\nskému všecky takové myšlenky potomní v šlechetném a obě-\nv -\ntavném Chmelenském lehko udusily a tak se na žádost Skrou-\npoyu v brzké vypracování uvázal, a neměl toho co litovati,\nnebo! vděčné potomstvo zpomíná na Chmelenského četné zá-\nsluhy o národní zpěvohru. S jakou svědomitostí básník o\nsvůj text dbal, ukazuje okolnost, že, nemaje dosti obratnosti\nv sbratřeném nářečí Slovákův, zpěvy a prostomluvu osoby\ndráteníka na Slovensko do sv. Mikuláše zaslal horlivému Ka-\nšparovi Bělopotockému z Klačan k prohlídnutí a opravení.\nOvšem trvalo to několik měsíců, nežli Škroup text „Dráte-\nníka\" měl a předce byla již skladba k novému roku 1826 ho-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 800, "texte": "tová. — Dne 2. února 1826 byl Škroupův „Dráteník\" na\nstavovském divadle Pražském ponejprv provozován a co první\npůvodní zpěvohra v jazyku českém s jásotem přijat. Skla-\ndatel sám zpíval titulní úlohu. Na památku klademe tuto první\nobsazení „Dráteníka\" při provozování dne 2. února 1826 a\nv závorce obsazení při jubilarním představení dne 3. února\n1861: Iívětenský, kupec: pan Michalesi (1861 pan Stra-\nkatý). — Růžena, jeho dcera: panna Kometová, potomní\npaní Podhorská (1861 sl. Blažková). Lána, kupec: p. Pohl\n(1861 p. Rafael). — Vojtěch, jeho syn: p. Podhorský (1861\np. Pivoda). — Liduška, panská : panna Forchheimová, po-\ntomní paní Tylová (1861 sl. Gaučová). — Kůl, sloužící: p.\nŠimek (1861 p. Nikolai). — Hranatý: p. Chauer (1861 p.\nKaška). — Dráteník: p. Škroup (1861 p. Lukeš).\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "42", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.2", "titre_corps": "Pardubská.", "titre_sommaire": "Pardubská.", "signature_source": "Jilji Jahn", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.2", "debut_caractere": 802, "fin_caractere_exclue": 1708, "texte": "Pardubská.\nJilji Jahn.\nKraj náš, ten vlasti drahým býval,\nv něm vyrůstal jí mnohý rek\na jeho synů bujný příval\nse nehodami nezalekl\nKdy bouře hřměla, výše spěla,\nvždy výše jejich odvaha\na ku zrádě jich nepřiměla\nni doba zkázy neblahá.\nKraj náš, kraj náš\nN je Bohem požehnán\nco blaha, slávy stan\na my jsme jeho statná stráž.\nDivoké boje minulosti\ntéž u nás sílu zasely\na větry v slepé zuřivosti\ni k nám myšlenky snášely;\nteď bujně, odhodlaně klící\na záhy slávy prápor vztyčí\nna troskách překonaných zlot\nKraj náš, kraj náš\nje Bohem požehnán\nco blaha, slávy stan\na my jsme jeho statná stráž.\nKraj náš, ten vlasti drahým býval:\nó buďme hodni předkův svých\na vysílejme opět příval\nzpěvů a skutků zmužilých.\nKraj náš, ta perla české vlasti,\nzas budiž slávy domovem\na jeho plémě v blahu, strasti\nk vítězství kráčej s národem.\nKraj náš, kraj náš\nje Bohem požehnán\nco blaha, slávy stan\na my jsme jeho statná stráž."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "42", "page_fin": "43", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.3", "titre_corps": "O školách màlířských.", "titre_sommaire": "O školách màlířských.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.2", "debut_caractere": 1710, "fin_caractere_exclue": 4317, "texte": "O školách màlířských.\n(Pokračování.)\nb) Římská škola.\nHlavní karakter: ušlechtilost, jemnoduchost, lahoda, ne-\nzumělkovaná přirozenost avšak s hlubokými studiemi spojená.\nBylat založena od znamenitého mistra Pietra Vanuceiho, Pe-\nrugina zvaného. Yanucci nar. 1446 v Citta dello Piere byl\nžákem N. Alunna a založil rozsáhlou malířskou školu, zemřel\n1524 v Castello di Forlignano, Jeho obrazy nevynikají právě\nvynálezčím duchem aniž rozmanitostí karakterů, pohybů, si-\ntuací ; za to však vyznačují se uchvacující silou a hloubkou\nvýrazů hlavně zbožnosti a oddanosti, nebeského nadšení, pak\nušlechtilou, správnou a přísnou kresbou, a konečně modelo-\nváním a čistým žárem, hloubkou a harmonií barev. Hlavní\ndíla jeho: Na nebe vstoupení Marie, sv. Michal a jiné jeho\nv oleji malované obrazy nacházejí se ve sbírkách Florenlin-\nských. Maloval mnoho obrazů na obmítce. — Jakožto hlava\nřímské školy skví se žák Vanuceiho, nesmrtelný Rafael San-\nzio. R. Sanzio (nar. 1483 v Urbinu, f 1529) vynikl hlavně\nsvými čarokrásnými Madonnami: Madonna dela Grandeca (v\npaláci Pitti ve Florenci), Madonna delta Pace (v Eskurialu v\nMadridě), Madonna della Seggiola (v paláci Pitti ve Florenci),\nMadonna di san Sisto (v Drážďanské galerii) jakož i jiné\nobrazy svatých, jmenovitě sv. Cccilie, osvobození apoštola\nPetra. Z historických obrazů slušno uvesti: Attila před Ří-\nmem, korunování Karla Yelkého, Porážka Saracenů atd. Ra-\nfael Sanzio dostoupil na nejvyšší stupeň umění a překonal\nvše, co lidský duch v malířství vytvořil. Důstojní zastupitelé\ntéto školy jsou dále : Giuglio Pipi (Romano), temný Francesco\nPenni Cil fattore), Polidoro di Carravaggio, jemný Carlo Dolce\nBaroccio, Andrea Sacchi atd.\nRomano Pipi (nar. 1492 v Římě, nejvýtečnější žák\nRafaela), dokončil mnohá začatá díla Rafaelova, na př. bitva\nKonstantinova (ve Vatikáne v Římě), sv. Michala (v Louvru\nv Paříži). Vyniká bohatou a smělou fantasií. Ve svém kre-\nslení držel sc více starých vzorů než přírody, a jeho kolorit\nje trochu cihlovilý avšak výraz jeho hlav velmi živý. Pipi\nvyznačil se též co stavitel, a mnoho paláců v Římě děkují\nmu za svůj původ. Zemřel v Mantově r. 1546. Penni Fran-\ncesko, žák Rafaela, nar. 1488 ve Florenci, obdržel příjmění\n„il fattore\" od toho, že byl jednatelem Rafaelovým. Násle-\ndoval Rafaelovu manýru v kreslení a vyvedení. Zemřel 1528.\nDolce Karlo, n8r. 1616 ve Florenci. Hlavní jeho díla\njsou: Svatá Cecilie, hrajíc na varhany; Kristus kalich že-\nhnaje; dcera Herodiasova s hlavou Jana Křtitele (v Dráž-\nďanech).\nBarroccio, též Federico dTTrbino zván, nar. 1528 v\nUrbinu, byl žákem Franca ve Yenecii, připojil se však po-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 890, "texte": "zději k následovatelům Rafaela. Vyniká lahodným koloritem\na polotemnem, jež dle Correggia nápodobňoval. Zemřel 1612.\nJeho díla : Sejmutí s kříže v chrámě v Perugie a madonny.\nv\nSacchi Andrea, nar. 1599 v Nettuno blíže Říma, vzdě-\nlal se dle Rafaela a Guida. Zemřel 1662 v Římě. Jeho díla\nSv* Romuald a Smrt 'sv. Anny. Všichni tito naznačení malíři\npodrželi více méně vlastností této znamenité školy s vlastní\nindividualitou spojené, až pak po Karlu Marattim vkus této školy\nse převrhl a významnost římské školy ponenáhlu zmizela a\nnavzdor všemu namáhání nových mistrů na př. Mengse žádné\nsamostatnosti dosáhnouti nemohla. Co poboční větev římské\nškoly může se nečetná škola neapolitánská považovali. Nej-\nhlavnější členové její jsou: Carracioli, A. Vaccaro, Francesco\ndi Maria, divoký a smělý Salvátor Rosa, Preti (Calabrese),\nLuca Giordano (il fa presto zván), Salimena atd.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "43", "page_fin": "44", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.4", "titre_corps": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "titre_sommaire": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.3", "debut_caractere": 892, "fin_caractere_exclue": 3518, "texte": "Cesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n(Pokračovaní.)\n6. výstup.\nPředešlí. Karel (v svatebním obleku, přijde ze zadu).\nKarel (prozpěvuje).\nMusí být svatba, má dívko drahá !\nVeruilka (živě ku Karlovi, který se k domu obrátil).\nYy jste to pane ženichu? Dámy někam vyšly. (Mluví\ns ním šeptem.)\nSýkora (pro sebe, odhodiv noviny).\nv\nŽenich ? ty dámy ?\nKarel\nNo, to je přec podivná věc! Na dnešní den! (postaví\nse v pozadí na výzvědy.)\nSýkora (pokyne na Verunku).\nKdo je ten mladý švihák ?\nVerunka (pokojně).\nTo jest nastávající ženich slečny, o jejížto matce právě\nmluvíme.\nSýkora (povstane).\nSlečna se ledy vdává ?\nVerunka.\nTo se rozumí, a to ještě dnes.\nSýkora (pro sebe).\nA paní má ani na mne nečekala, bychom rozhodli o\nbudoucnosti našeho jediného dítěte! Jdi k ďasu lehkomyslná\nženo! (k Verunce). To je alespoň pan okresní soudce ?\nVerunka.\nTrochu méně. — Je to soudní písař.\nSýkora (pro sebe).\nPísař pro věno 400.000 zlatých! Na štěstí se to ještě\nnestalo.\nKarel (přijde opět na jeviště).\nJeště nepřicházejí.\nVerunka.\nMusejí však již brzy přijití, pane — zatím můžete něco\njíst, k vůli sňatku, nesmíte se odříci starých zvyků.\nKarel\nMáš pravdu! (obejme ji.) Verunko !\nVerunka (brání se).\nŘekla jsem, abyste mne obejmu!! (polohlasně) Buďte\npřec rozumný ; vždyf jsou zde lidé !\nSýkora (pro sebe).\nKdyby zde tedy nikdo nebyl — jaký to nemrav!\nKarel (zticha, ukazuje na Sýkoru).\nToho nazýváte lidmi?\nVerunka (zticha).\nOn zná ty dámy.\nKarel\nAj ! to je ovšem něco jiného, (hlasitě.) Dej mi prozatím\nskleničku roztopšínu.\nVerunka.\nHned, pane ! (jde do hostince.)\nSýkora (pro sebe).\nZef, který již z rána roztopšín pije — toť sprosťák!\n(volá do hostince). Verunko ! Dejte mi také trochu (mezi ná-\nsledující rozmluvou naleje Verunka a jde opět do hostince).\nKarel (blíží se ku předu).\nVy náležíte bezpochyby také k svatebním hostům ?\nSýkora.\nKdybych já k nim nepatřil, kdož jiný ?\nKarel (posadí se proti Sýkorovi).\nAch, už to mám ! Vy jste strýc Bouček z Poděbrad ?\nSýkora.\nNikoliv pane,, já nejsem strýc Bouček ?\nKarel\nAha, už vím! Vy jste strýc Procházka z Kolína?\nSýkora (s vznešeným hlasem).\nCo vám napadá ?\nKarel\nAj, tedy jste strýc Svoboda z Benátek ?\nSýkora (netrpělivě).\nNikoliv! nejsem strýc Svoboda. (Pro sebe.) No, to mi\nza těch deset roků hezká kopa strýců přibyla !\nKarel (pro sebe).\nKdož pak to u ďábla as býti může? snad nějaký mu-\nsikant ?\nSýkora.\nJak jsem doslechl, pane, jste soudní písař ?\nKarel\nAno, mám tu čest.\nSýkora.\nA k tomu jste ženichem vznešené mladé dámy ?\nKarel,\nAno, jsem tak šťasten !\nSýkora.\nVelmi pěkně! dovolte však mi jednoduchou otázku —\npraví se totiž, že manžel matky této mladé dívky je posud\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2634, "texte": "na živě. — Je-li tedy matka pod poručnictvím, jak můžele,\nanto přec k soudu náležíte, na to pomyslit a s dcerou bez\notcova svolení se zasnoubit?\nKarel.\nZcela dobře ! — Poněvadž tento otec jest nepřítomen\na bůh ví kde se potloukává— tedy jsme jej soudně za ztra-\nceného vyhlásili dali.\nSýkora (živě).\nZa ztraceného vyhlásili dali ?\nKarel.\nTo se rozumí! a on ztratí takto své domovní právo!\nSýkora.\nv\nZe tím ztratí své domovní právo? To ale jest ohavné!\n/\nKarel.\nCož jsme měli dělati ? Proč nechá svou manželku a\ndceru tak dlouhý čas bez ochrany a pomoci ?\nSýkora (pro sebe).\nNemá ovšem zcela nepravdu — ale to není přec žádný\ndůvod ?\nKarel (povstane).\nTo už není k vydržení — snad bude lépe, půjdu-li\ntěm dámám naproti (chystá se vypít skleničku). Ostatně pane,\njest to pro ty dámy pravým štěstím, že není zde jejich manžel.\nSýkora (zvědavě).\nA proč pak asi ? '\nKarel (po vypití).\nPoněvadž, jak ze všeho vysvítá, nestojí za nic. Na\nshledanou pane ! (pozdraví jej a pozadím odejde.)\n7. výstup.\nSýkora (samoten).\nNestojí za nic! Tak! tak! že nestojím za nic a že jsem\nztratil své domácí právo ! (přechází velkými kroky). Teď toho\nmám už dost! Počkejte! Já vám ukážu, zač je toho loketI\nA až přijde stará s mladou domů, uvidíme, jest-li za něco\nstojím ! (zvoní na domě) a jestli jsem domácí právo ztratil.\n(Zvoní silněji). Tak, tak, vy jste mne dali za ztraceného vy-\nhlásit — (zvoní ještě silněji).\nSlužka (otevře dvéře).\nPane, ty dámy —\nSýkora (přetrhne jí řec).\nOdešly, vím to již — já ale, já jdu domů! (vejde pá-\nnovitě, zavře za sebou dvéře).\ni ' '\n8. výstup.\nPotloukal, později Verunka.\nPotloukal (velmi samolibě obleknut: dlouhé vousy na bradě\na pod nosem, atd. do dveří vcházeje).\nAno, ano — k paní z Drahejšové — punkto o osmé\nhodině — tři flétny, dvě bassy, klarinet a oíiklejda! (vstoupí\nvesele na jeviště, prohledává své kapsy.) Mám také své bílé\nrukavičky? — ano — já jsem družba (zkouší obléknout ru-\nkavičky) a svědek, první svědek, co přítel matky (odchrkne\nsi) zastupuji inísto otcovo. — Snad jsem nic nezapomněl?\n•— svatební tabule jest obstarána — ples ustanoven — po-\nzvání vykonáno (darmo zkouší obléknout rukavičku). Není v\nskutku nevděčnější práce jako oblékání rukaviček. Tu to\nmáme, teď mi ještě k tomu praskla — dobře! také i druhá\nještě! — aby do toho hrom — vše jedno! zašpendlím je, a\nk své svatbě koupím si pár nových. — Neboť naše roztomilá\nvdovička nemůže přec věčně — bez muže zůstati (blíži se\nk domu). Také se mí zdá být jisté, že ten její poběhlík muž\nse více nevrátí (zvoní).\nVeruuka (objeví se).\nDobrý den, pane Potloukale!\nPotloukal.\nDobrý den, cukroušku, dobrý den! (zvoní silněji.)\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "44", "page_fin": "45", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.5", "titre_corps": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.4", "debut_caractere": 2636, "fin_caractere_exclue": 4270, "texte": "Oběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování.)\nKočvara přečetl list a nějakou chvíli stál v myšlenkách\npohřížen.\n„Francesko, ty přec nepůjdeš do společnosti Bernar-\ndiniho ?\"\n„Musím, drahá Giulietto, ač mi to nemilé, že tě právě\ndnes, kde se tak libě bavíme, opustiti musím. Slíbil jsem to\nBernardinimu a nechci tedy slovo své zrušit. Což pak by si\no mně pomyslil?\"\n„Nechť si pomysli co chce. Já však tě žádám pro\nvšecko, co ti milého, abys tam nešel. Svírá mne jakési zlé\ntušení — víš ten strašný sen!\"\n„Tys bláhová, Giulietto, což se mi zlého může státi\nv kruhu mých přátel ?w\n„Tvých přátel? Myslíš, že je Bernardini také tvůj přítel?\"\n„Až dosud jim alespoň byl!\"\n„Nebyl a nemohl jim nikdy býti!\" zvolala zvýšeným\nhlasem Giulietta, „ten lícoměrník, jenž tě u mne očerniti\nhleděl a sám lásku u mne žebral. Ano, snažil se všemož-\nnými prostředky obraz tvůj z mého srdce vypudit: avšak\nnepodařily se mu jeho uskoky.\"\nTen bídník!\" vzkřikl Kočvara rozhorlen, „ukážu mu,\nže nejen s houslemi, ale i se zbraní zacházeti umím.\"\n„Pro Bůh, co myslíš se zbraní? Zapřisáhám tě, Fran-\ncesko, nechoď k hostině Bernardiniho, neboť snadno by mezi\nvámi nějaký spor vypuknouti mohl.\"\n„Upokoj se Giulietto,\" pravil nyní klidněji Kočvara.\"\nDnes jdu naposledy k hostině Bernardiniho ; neboť vypovím\nmu na vždy své přátelství. S těmi slovy políbiv ruku své\nmilence odešel.\nIII.\nKolem dlouhé tabule v hostinci „U lodníka\" byla již\nshromážděna četná společnost, kteráž ze samých umělců se-\nstávala. Mimo jiné méně známé bylo tu viděti geniálního as\n26Ietého skladatele Steffana Storoce, jenž se svými operami"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1560, "texte": "„Nespokojení snoubenci\" — ,,Doktor a lékař\" — „Chytrá\nkomorná\" proslavil, jemu po boku seděl výtečný pianista a\notec novější klavírní hudby Muzio Clement; jim naproti\nbavil se výtečný varhaník u sv. Klementa Jonathan Battischill\ns doktorem Samuelem Arnoldem, činným to komponistou mno-\nhých anglických oper a oratorij. Na hořejším konci seděl\nhostitel a uspořadatel dnešního kvasu, Bernardini. Tváře jeho\nbyly jaksi vpadlé a svraštělé, čelo a temný výraz jeho očí\nsvědčily o vnitřním boji a jeho nespokojenosti. Od času k\nčasu pohledl na dvéře a nepokojně sebou na židlici vrtěl.\nOčekávali; Kočvaru, jenž jaksi dlouho nepřicházel.\nVšude panovala veselost a živý hovor. Mluvilo se mnoho\na o rozličných předmětech uměleckých; nejhlučnější však de-\nbatta povstala při posuzování hudebních skladeb Kočvarových.\nNěkteří, mezi nimi Battischill a doktor Arnold upírali Kočva-\nrovi důkladnou znalost kontrapunktu a přísných forem; co\nzatím Storace a Clementi a jiní tomu připustili nechtěli.\n,.Co pak ale chcete pořád s tím kontrapunktem,\" zvo-\nlal rozhorleně Storace k Arnoldovi, márnť za to, že ušlech-\ntilá melodie hudbu tvoří a nikoliv kontrapunkt a v tom ohledu\nzasluhují skladby Kočvarovy všestranného uznání. Jeho an-\nglické písně patří k těm nejlepším, které Angličané mají.\"\n,,A což jeho sonáty pro piano a housle,\" skočil mu do\nřeči Clementi; „jsouf plny krásných myšlenek a svědčí o ve-\nlice vytříbeném vkusu a znalosti formy. Ano, i kontrapunkt\ntam naleznete.\"\nCo se zde tak živě debatovalo, otevřely se dvéře a\ndo hostince vstoupil Kočvara.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "48", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.5", "debut_caractere": 1562, "fin_caractere_exclue": 6915, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brna. (Beseda, — Monari-Rocca.\n— W a chtěl.) Nevím, co se to\nzde s námi v Brně stalo! Včera, dne 14.\noznamovaly cedule na rozích mimořádní\nbesedu „v Lužankách,\" jiné zase koncert\npana F. Monari-Rocca, baritonisty, jenž se\nodbýval v sále ústavu pro slepé. K tomu\nvšemu je zde tenorista W a ch t e 1 a dává\npohostinské představení. Tu člověk věru\nneví, co a jak. í já jsem byl v rozpaku,\nkteré z těchto hudebních představení mám\nnavštívit. Nejdříve jsem chtěl jít tam, kde\nsobě dobročinný účel vytkli. Avšak myslím\ntu a tam a přijdu konečně k resultatu, že\nvšechna tři představení jsou buď direktně\naneb indirektně k účelům dobročinným ur-\nčena. Beseda věnovala čistý výnos oby-\nvatelům jednoho Moravského okresu, po-\nvodní zatopeného; jaký usud sem pana\nMonari-Rocca přivedl, nevím. Ale dovo-\nluji sobě podotknouti, že by nedával kon-\ncert v masopustě a zvláště v Brně, a\nvůbec, když v ten samý den je beseda a\nWachtel zpívá v divadle, kdyby nepotře-\nboval. Co se týče divadla a Wachtela,\nmyslím, že, kdo jde do divadla, zde v Br-\nně, činí zajisté dobrý skutek, skutek to\npravé dobročinnosti, prokázaný zdejšímu\nThálie chrámu, a navzdor tenora, p. Wach-\ntela, kterého ostatně z Prahy již velmi do-\nbře znám, a navzdor p. W. pravím, činí\ntéž skutek obětavosti, jelikož se odsoudí\nk poslouchání brněnského divadelního sboru\na orkestru. — Rozhodl jsem se tedy, jeli-\nkož účel dobročinnosti všude převaho měl,\npro besedu. A v skutku nelitoval jsem\ntoho, že jsem šel až do Lužanek. Maje na\nzřeteli, že se v Brně zdržují nadzmínění\nzpěvákové, nebyl jsem překvapen, že obe-\ncenstvo nebylo tak četné, jako obyčejně.\nMnoho vlivu měla jistě okolnost, že vo-\njenská hudba scházela, která vždy po do-\nkončení programu veselé i vážnější skladby\nhrála. Je-li tomu tak, též bych myslil,\nže onen díl slovanského obecenstva, který\nse nesúčastnil, sobě dal notné testimonium\npaupertatis. Leč, pomlčme o tom, maso-\npust snad při tom má také podílu. — Z\nhonorací jsme pozorovali pana Dra. Pra-\nžáka, p. hraběte Belkrediho, hraběte\nMitrovskéhú. — „Kovářská\" od Vo-\ngla, kteroužto se beseda zapocla, by se\nnám byla úplně líbila, kdyby nebyly v só-\nlových místech sem a tam proinžikovaly\nmalé detonace. Avšak nedurdilo to ve vý-\nsledku celistvém, jenž byl skvělý* Vůbec\nmyslíme, že, jelikož jsme byli y besedě,\nkterá v čase několika dnů spolkem zpěv.\nna kvap uspořádána a tedy takřka impro-\nvizována byla, nemůžeme upotřebit! mě-\nřítka takové kritiky, která by se i do nej-\nmenšího podrobná vtírala. Pan Pieta\nzpíval 2 písně: „Minka a včely44 od Lau-\nb a a „Šotek44 od Bergm ann a. Celý\npřednes jevil velmi rozumné ponětí obou\nhezkých písní. Zdálo se nám ale, že by\npísně méně dramatické venia verbo)\nna obecenstvo působily více. Něco nového\npro nás bylo 3tí číslo; p. Křížkovský\npřednášel s průvodem piana 2 skladby na\nfisharinoniku; nemýlíme-Ji se, byly to Šu-\nbert ovy a Šumannovy písně. Kříž-\nkovský byl hlučně od obecenstva uvítán\na duchaplným, jemným a až do podrobná\nnuancovaným přednesem spňsobil pravou\nbouři v obecenstvu, ježto ho 2krát vyvo-\nlalo. Kř. objevil nejrozsáhlejší znalost to-\nhoto nástroje a každý hudebník pozná ze\nhry Kř. nejen znamenitého hráče, ale zvláště\ntaké znamenitého theoretika. Sbor „Vltavo44\nod Vogla nás vlastně mezi dnešními sbory\nuspokojil nejvíc. Arci, že náleží k lehčím\nskladbám. Ale provedení bylo jedním slo-\nvem vzorné; ano málem bych tvrdil, že\njsem posud ho nikde neslyšel zpívat lépe.\nPan Peka přednášel krásnou píseú Vo-\njáčkovu „Domov pravé lásky.44 Škoda,\nže pan P., jenž se ne silným, ale velmi\npříjemným barytonem může honosit, nebyl\núplně při hlase; neb, co do přednášky/ u-\nspokojil nás p. P. nad míru, jelikož krás-\nnou tu skladbu s vřelou vroucností a hu-\ndebním ponětím zpíval. Kojíme se nadějí,\nže jej uslyšíme častěji v solovém zpěvu*\nFantasii z Hugenottů hrál pan Březina\nna cello se skvělým výsledkem.- Jen by-\nchom si byli místy, zvláště pak v motivu\ntřetím velkého duetta (Raul, Valentina)\npřáli poněkud více uhlazenosti tónu. P©\ndruhé jsme slyšeli Křížkovského nejnovější\ndílo „Dar za lásku.\" Opět jsme po-\nzorovali onu ráznost a libost znamenitého\nsboru tohoto. Sbor se musel opakovat a\nnepokáráme ony pány, kteří při opakování\ntrochu mimo hranice čisté intonace se po-\nhybovali. Dílo to je těžké\" a nesnadné, a\nmusí být zpěvák sběhlý, chce-ii ho provést\nve smyslu Slovana Křížkovského. — Čtvero-\nzpěv „Milencův stesk.\" od Horáka a sbor\n„Naprej\" od Davorina Jenka, cistě a\ncile provedený, skončily důstojně mimo-\nřádnou besedu. Přejeme, by výbor byl s to,\núčelu svému co nejhojněji dostáti. Jak v\nbesedách předešlých, zůstal díl obecenstva\npospolu; ale málo jich bylo, kteří-vytrvali\n— jak jsem již podotknul — nejspíše pro-\nto, že nehrála hudba. — Já jsem v spo-\nlečnosti několika švarných národovců se\nbavil a, když konečně z ust rozčilených a\nrozjařených Moravcův zavzněly písně ná-\nrodní, tu jsem opět zbohatl o důkaz více,\nže spojuje Moravany s Cechy neporušitelná\npáska jednoho národa. — Dne 9. března\nuspořádá zpěv. spolek velkou akademii k\noslavení památky sv. apoštolů Cyrilla a\nMethoděje. 1—r.—\nZ Bohdánče (Beseda.—Kostel-\nní h u d b a.) Dne 9. února t. m. uspořá-\ndal zdejší nově sestouplý zpěvácký\nsbor v obecní radnici besedu započa-\ntou proslovem, při níž precisně byly před-\nnešeny ctverozpěvy: „Svorný duch\" od Su-\nch á n k a, „Kovářská\" od Vog la, „Dcerám"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7832, "texte": "českým\" od G ern e ra, „Lovecká\" od Ná-\npravní ka, „Pošta\" od Procházky,\n„Kadryla\" od Hellera a „Holoubek\" od\nHynka. — Mezi sbory slyšeli jsme dekla-\nmace a besední čtení: „Ženám Český m\"\nod B. N., „Žena\" z H. L., „Mužští a\nZelí\" od Dr., „O těžkostech rozlič-\nných stavů\" a „Ferialní švingula-\nce\" od Haj. a „Fraitra Kalinu\" od\nHálka, jež jak obyčejně výborně přednesli:\nslečna Antonie Podhajská a p. Ples-\nkot. Zvláštní vděčnost projeviti musíme\nspolku zpěváckému, kierý před kra-\ntičkým časem na vybídnutí a pod vedením\n2hého učitele horlivého p. Fr. Tichého\nsestoupil a pod jeho ředitelstvím neunave-\nnou pilností všech, vtom krátkém čase tak\npokročil, že všecky sbory v besedě výborně\npřednesl, clivalného potlesku zasloužil a na\nvšeobecnou žádost „Kovářskou\" opakoval.\nNěžností vynikal „Holoubek.\" A protož ještě\njednou díky všem za uspořádanou zábavu\na buďte ubezpečeni, že snaha Vaše vděčně\nuznána a oceněna bude — jen dále jme-\nnem Páně. — Co se chrámové hudby\ntýká, i ta pod vedením prvního učitele p.\nAnt. Rosůlka výborně prospívá, tak že\nzde slýcháváme chvalně provedené mše a\nskladby od Rossiniho, Fuhrera, Š křoup a,\nHoráka, Krejčího, Maška a jiných\nvýtečných skladatelů. —s—\nZ Hlinská. (Beseda.) Dovádivý ma-\nsopust pokročil již hezky daleko a u nás\nnerozkvětaly věnce a věnečky, jako roku\nminulého. I potěšilo nás nesmírně konečné\nuspořádáni „Národní besedy\" ve\nprospěch zdejší nemocnice. Beseda\ntato nestála nikterak za předešlými věnci,\nvyznamenala se hojnou návštěvou, dobrou\na vhodnou volbou čísel a dovedným pro-\nváděním deklamací i zpěvů. Ze čtverozpěvfi\njsme slyšeli skladby ceny uznané: „Na\nPrahu\", ;,Vystěhovalci\", „Žárlivý basař\"\na „Cikáni\"; p. A. Veselský s obvyklou\nzdatností provedl nevšedně krásnou píseň\n„I šepce kvítí\" slova od Melišové, hudba\nod velenadaného Ed. Nápravníku, a\na Pivodovu „Ztracené srdce.\" Nej-\nvětší půvab dodaly besedě deklamace. SI.\nM. Strašákova, ač churavá, deklamo-\nvala uspokojivě výtečné „Slze vlastenek\",\nsi. A. Strašákova vnikla úplně v ducha\nzdařilé deklamace „Jděte, Jděte,\" sl. Bra-\ndy o v a dosáhla velezdařilým přednosem\n„Ženského sněmu\" zaslouženého uznání,\nvelmi krásnou a mistrnou deklamací „Já\njsem Češka\" (z Lady) přednášela slečna\nAdámkova, jako všude tak i u nás\nzpůsobila deklamace ta hluboký dojem v\nobecenstvu. Našim čackým dívkám náleží\npalma tohoto dne. Mimo ty přednášel pan\nA. rázné „Písně ranní\" od flálka a ča-\nsové čtení „Já leccos vím, však vám to\nnepovím\" a p. Kr. Rychtářova „Příprava\nk soudu.\" — Výsledek celé besedy byl\nnad vše očekávání skvělý.\nZ Chrudimi. (Kostelní hudba.—\nzpěvá cký spolek a městská ka-\npel la.) Na narození Páně slyšeli jsme,\njako obyčejně na ten den mši od Wín-\ntra ; avšak nebyli jsme mnoho potěšeni.\nProvedení bylo obstojné ano mdlé. , Druhý\nsvátek dávala se Fůhrerova pastorální\nmše, v kteréž pan kapelník Čeněk Vinař\nse súěastnil. 1 tenkrát dalo by se o pro-\nvedení leccos napsat; avšak není radno vždy\ns pravdou ven a proto podotýkám, že mi\nbylo té krásné Fúbrerovy práce líto, neboť\njsem se přesvědčil, že se takřka z jedné\nvody na čisto dávalo. Proč se nedělají pa-\ntřičné zkoušky ? Vůbec bych radil panu H o-\nrálkovi, řediteli kůru, by sobě na ko-\nstelní hudbě více záležeti dal a vše tak\nřemeslnicky neodbýval. Ačkoliv jsem\nhodinu cesty od Chrudimi vzdálen, navště-\nvuji přec pilriě chrám, abych pěknou hud-\nbou k zbožnosti povzbuzen byl; avšak ko-\nsteln í hudba Chrudimská klesá\npatrně a věru nepochopuji, že velebné du-\nchovenstvo k tomu více nepřihlíží. — Na\nsv. Syívestra dával zpěvácký spolek\nv kostele „Te Deum\" od Krejčího a mu-\nsím se vyznali, že jsme již dlouhý čas ta-\nkou duševní lahudku v chrámě neměli.\nProvedení bylo obratným a precísným ří-\nzením měšťanosty a ředitele zpěv. spolku\np. Klimeše v každém ohledu zdařilé ano\nvýtečné. V sobotu dne 25* ledna uspořá-\ndána byla dramati cká a hudební zá-\nbava ve 2 odděleních. V prvním od-\ndělení davala se Fredrova veselohra „Pan\nČapek\" v překladu dra. Lad. Riegra a\nv druhém oddělení slyšeli jsme pochod\n„Vzhůru ku zpěvu\" od Č. Vinaře s prů-\nvodem orkestru, jenž se velmi dobře vy-\njímal a o krásném nadání Chrudimského\nkapelníka svědčí. Dále provedeny byly „Na\nvlasf,\" sbor od Horáka, „Utonulá,\" sbor\nod Křížkov sk ého a kadryla z národ-\nních písní pro sbor od Ferd. Hellera.\nVšecky sbory byly rázně a precisně prove-\ndeny a líbily se tak jako písně: „Andě-\nlíčku boží\" — Nevěstina starost\" od Pi-\n7 ✓\nvody, kteréžto obě pan Klimeš s výrazem\na hlubokým citem přednesl. Co se zdejší\nměstské hudby týče, dělá pod kapelníkem,\npanem Čeňkem Vinařem, značné pokro-\nky. Slyšeli jsme od ní ouverturu k opeře\n„Němá z Portici\" a arii z „Marty,\" kteréž\nvelmi uhlazeně a dobře provedeny byly.\nČistý výnos připadl částečně na výlohy vá-\nnočního stromku a z části fondu divadel-\nnímu.\nm)\n\nx—X\n\nZ Pardubic, dne 12. února 1862.\n(Báseň od J. Jahna. — Z a staveničko.\n— Plesy. — Svátek „Hrom-\nn i c e.\" — Mozartovo rekvie m.) Dnes\nobdržel zdejší zpěv. spolek báseň: „Par-\ndubská\" od zdejšího rodáka a českého\nspisovatele Jiljího Jahna, kterémuž po-\nvinné vřelé díky zde vzdáváme. Báseň tato\njest v předu vytisknuta, a můžeme již teď\ntvrditi, že výtečnému skladateli panu Ná-\npravníkovi, kapelníku u knížete Yusu-\npova v Petrohradě, se duchaplná slova lí-\nbit budou, a ženám „Pardubsko u\" ve\nzpěvu zvěční. Stejné odstávky: „Kraj náš\nje Bohem požehnán\" se hodí k dokonalému\nprovedení ve sboru, a upomíná na stejné\nslova „Kovářské\": „U nás, u nás, jde ráz\nna ráz.\" — Dne 27. ledna uspořádal zdejší\nzpěv. spolek novému vyvolenému mě-\nšťan n sto vi zastavenicko s pochodněmi, při\nkteréž příležitosti se sbory: „Pozdravení\npěvcovo\" (ze Záboje) od Ve i ta, „Tys\ndrahý nám\" a „Dlouho buď zdráv\"\nod Jelena zpívaly. Měšťanosta p. Vá-\nclav Bubeník vyšed ven, poděkoval se\na držel sice krátkou, ale ráznou a upřím-\nnou řeč, pozval pak všechny údy zpěv.\nspolku k sobě a celá společnost rozešla se\nvc zdraví, když tlouklo málo hodin. —\nDen před zastaveničkem, t. j. 26. ledna,\nbyl tady na „Veselce\" velkolepý ples k\nprospěchu zdejší hlavní a reální ško-\n1 y držán. Od výboru toho plesu bylo ve—\nledůstojnému p. Janu Chmelíkovi, řediteli\nzdejších škol, 106 zl. 60 kr. r. č. co či-\nstý výnos odevzdán. Návštěva plesu byla\npři špatném počasí přehojná, dámy vyku-\nkovaly semotam v národním obleku, ně-\nmecko-francouzský frak se takřka po celé\nvelké síni rozhostil, krásná čamara nechala\nse spoře viděti — oživující hovor před\ntancem, mezi tancem a po tanci byl skoro\npři velké vybrané společnosti veskrz če-\nský. Kapela Mateřovská hrála nej-\nvíce kusy slovanského původu, zvláště platí\nto při čtverylkách. Pak následoval 3. února\nt, r. uzavřený společenský ples děl-\nnictva c. k. rak. státní železniční společ-\nnosti, při němž ostrostřelecká kapela z Chru-\ndimi řízením obratného kapelníka p. Čeňka\nVinaře hrála. Taneční kusy byly obezřele\nvoleny, takt byl přísný, což při tanci první\npodmínkou jest, provedení se líbilo tak, že\nvíce čísel na všestranný potlesk muselo se\nopakovat. Třetí a poslední společenský ples\nna „Veselce\" bude ku prospěchu pardu-\nbických chudých dne 2. března 1862\nse odbývat. — Na svátek „Hromnic\" se\ndávala při zpívaných službách Božích mše\ndo D~moll od Václava Horáka; za gra-\nduale mužský čtverozpěv od Zvonaře;\nza offertorium, housle a baryton-solo, od\nVitáska. Za nemocného ředitele kůru\ndirigoval učitel z hlavní školy p. M atěj\nKučera velmi obratně. — Uzavřeno je juž\nzdejším zpěv. spolkem, že Mozartovo\nrekviem za ý nesmrtelného plodného českého\nkostelního skladatele Roberta Fuhrera\nse bude 12. března 1862 o 10 hodin do-\npoledne v chrámu děkanském provozovat,\nku kterémuž milovníky hudby vůbec a ko-\nstelní hudby zvlášť se k tomuto velkodílu\nnejuctivěji zvou. Na kůr Pardubický bude\nzasazena bílá mramorová deska (18\"\ndlouhá a 12\" široká), připravená od zná-\nmého sádraře Jana Pellegriniho z\nPrahy s následujícím zlatým nápisem:\n\n*\") Pište nám častěji. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 177, "texte": "Robert Führer,\nnar. v Praze dne 2. června r. 1807,\nzemř. ve Vídni dne 28. listop. r. 1861.\nVěnoval zdejší zpěv. spolek.\n\nFrant. Janda,\npředseda a ředitel zpěv. spolku.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.8", "debut_caractere": 5133, "fin_caractere_exclue": 5961, "texte": "Alois Karel\nVlast ztratila opět jednu z nadějí svých.\nDne 16. ledna vyrván ledovou rukou smrti\nze středu našeho skvěle nadaný skladatel\nhudební jakož i zdatný cellista Alois Ka-\nrel. Složili dvě ouvertury pro velký\norkestr a několik fantasií pro cello. Jak\ndoslýcháme, zamýšlejí p. konservatoristé na\nvyzvání p. ředitele Kittla uspořádat rekviem\nza zesnulého.\nNové musikalie. Právě vyšel pátý\nsešit Forstrovy školy pro varhany a\nobsahuje: chromatické stupnice, po-\nstupy v oktávách, pak v III. oddělení\nzávěrky, přechody, chorály a fugy. O dů-\nkladném tomto díle netřeba mnoho mlu-\nviti; jméno skladatele rucí nám za jeho\nvýbornost. — Co nevidět vyjde druhý se-\nšit „Záboje,\" jenž obsahuje dvojsbor\n„Vzhůru ku zpěvu\" (text od K. Sta-\nrého) od skvěle nadaného Eduarda Ná-\npravníka, jejž skladatel „Hlahohť' vě-\nnuje.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "45", "page_fin": "46", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "x—X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.5", "debut_caractere": 1575, "fin_caractere_exclue": 6915, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brna. (Beseda, — Monari-Rocca.\n— W a chtěl.) Nevím, co se to\nzde s námi v Brně stalo! Včera, dne 14.\noznamovaly cedule na rozích mimořádní\nbesedu „v Lužankách,\" jiné zase koncert\npana F. Monari-Rocca, baritonisty, jenž se\nodbýval v sále ústavu pro slepé. K tomu\nvšemu je zde tenorista W a ch t e 1 a dává\npohostinské představení. Tu člověk věru\nneví, co a jak. í já jsem byl v rozpaku,\nkteré z těchto hudebních představení mám\nnavštívit. Nejdříve jsem chtěl jít tam, kde\nsobě dobročinný účel vytkli. Avšak myslím\ntu a tam a přijdu konečně k resultatu, že\nvšechna tři představení jsou buď direktně\naneb indirektně k účelům dobročinným ur-\nčena. Beseda věnovala čistý výnos oby-\nvatelům jednoho Moravského okresu, po-\nvodní zatopeného; jaký usud sem pana\nMonari-Rocca přivedl, nevím. Ale dovo-\nluji sobě podotknouti, že by nedával kon-\ncert v masopustě a zvláště v Brně, a\nvůbec, když v ten samý den je beseda a\nWachtel zpívá v divadle, kdyby nepotře-\nboval. Co se týče divadla a Wachtela,\nmyslím, že, kdo jde do divadla, zde v Br-\nně, činí zajisté dobrý skutek, skutek to\npravé dobročinnosti, prokázaný zdejšímu\nThálie chrámu, a navzdor tenora, p. Wach-\ntela, kterého ostatně z Prahy již velmi do-\nbře znám, a navzdor p. W. pravím, činí\ntéž skutek obětavosti, jelikož se odsoudí\nk poslouchání brněnského divadelního sboru\na orkestru. — Rozhodl jsem se tedy, jeli-\nkož účel dobročinnosti všude převaho měl,\npro besedu. A v skutku nelitoval jsem\ntoho, že jsem šel až do Lužanek. Maje na\nzřeteli, že se v Brně zdržují nadzmínění\nzpěvákové, nebyl jsem překvapen, že obe-\ncenstvo nebylo tak četné, jako obyčejně.\nMnoho vlivu měla jistě okolnost, že vo-\njenská hudba scházela, která vždy po do-\nkončení programu veselé i vážnější skladby\nhrála. Je-li tomu tak, též bych myslil,\nže onen díl slovanského obecenstva, který\nse nesúčastnil, sobě dal notné testimonium\npaupertatis. Leč, pomlčme o tom, maso-\npust snad při tom má také podílu. — Z\nhonorací jsme pozorovali pana Dra. Pra-\nžáka, p. hraběte Belkrediho, hraběte\nMitrovskéhú. — „Kovářská\" od Vo-\ngla, kteroužto se beseda zapocla, by se\nnám byla úplně líbila, kdyby nebyly v só-\nlových místech sem a tam proinžikovaly\nmalé detonace. Avšak nedurdilo to ve vý-\nsledku celistvém, jenž byl skvělý* Vůbec\nmyslíme, že, jelikož jsme byli y besedě,\nkterá v čase několika dnů spolkem zpěv.\nna kvap uspořádána a tedy takřka impro-\nvizována byla, nemůžeme upotřebit! mě-\nřítka takové kritiky, která by se i do nej-\nmenšího podrobná vtírala. Pan Pieta\nzpíval 2 písně: „Minka a včely44 od Lau-\nb a a „Šotek44 od Bergm ann a. Celý\npřednes jevil velmi rozumné ponětí obou\nhezkých písní. Zdálo se nám ale, že by\npísně méně dramatické venia verbo)\nna obecenstvo působily více. Něco nového\npro nás bylo 3tí číslo; p. Křížkovský\npřednášel s průvodem piana 2 skladby na\nfisharinoniku; nemýlíme-Ji se, byly to Šu-\nbert ovy a Šumannovy písně. Kříž-\nkovský byl hlučně od obecenstva uvítán\na duchaplným, jemným a až do podrobná\nnuancovaným přednesem spňsobil pravou\nbouři v obecenstvu, ježto ho 2krát vyvo-\nlalo. Kř. objevil nejrozsáhlejší znalost to-\nhoto nástroje a každý hudebník pozná ze\nhry Kř. nejen znamenitého hráče, ale zvláště\ntaké znamenitého theoretika. Sbor „Vltavo44\nod Vogla nás vlastně mezi dnešními sbory\nuspokojil nejvíc. Arci, že náleží k lehčím\nskladbám. Ale provedení bylo jedním slo-\nvem vzorné; ano málem bych tvrdil, že\njsem posud ho nikde neslyšel zpívat lépe.\nPan Peka přednášel krásnou píseú Vo-\njáčkovu „Domov pravé lásky.44 Škoda,\nže pan P., jenž se ne silným, ale velmi\npříjemným barytonem může honosit, nebyl\núplně při hlase; neb, co do přednášky/ u-\nspokojil nás p. P. nad míru, jelikož krás-\nnou tu skladbu s vřelou vroucností a hu-\ndebním ponětím zpíval. Kojíme se nadějí,\nže jej uslyšíme častěji v solovém zpěvu*\nFantasii z Hugenottů hrál pan Březina\nna cello se skvělým výsledkem.- Jen by-\nchom si byli místy, zvláště pak v motivu\ntřetím velkého duetta (Raul, Valentina)\npřáli poněkud více uhlazenosti tónu. P©\ndruhé jsme slyšeli Křížkovského nejnovější\ndílo „Dar za lásku.\" Opět jsme po-\nzorovali onu ráznost a libost znamenitého\nsboru tohoto. Sbor se musel opakovat a\nnepokáráme ony pány, kteří při opakování\ntrochu mimo hranice čisté intonace se po-\nhybovali. Dílo to je těžké\" a nesnadné, a\nmusí být zpěvák sběhlý, chce-ii ho provést\nve smyslu Slovana Křížkovského. — Čtvero-\nzpěv „Milencův stesk.\" od Horáka a sbor\n„Naprej\" od Davorina Jenka, cistě a\ncile provedený, skončily důstojně mimo-\nřádnou besedu. Přejeme, by výbor byl s to,\núčelu svému co nejhojněji dostáti. Jak v\nbesedách předešlých, zůstal díl obecenstva\npospolu; ale málo jich bylo, kteří-vytrvali\n— jak jsem již podotknul — nejspíše pro-\nto, že nehrála hudba. — Já jsem v spo-\nlečnosti několika švarných národovců se\nbavil a, když konečně z ust rozčilených a\nrozjařených Moravcův zavzněly písně ná-\nrodní, tu jsem opět zbohatl o důkaz více,\nže spojuje Moravany s Cechy neporušitelná\npáska jednoho národa. — Dne 9. března\nuspořádá zpěv. spolek velkou akademii k\noslavení památky sv. apoštolů Cyrilla a\nMethoděje. 1—r.—\nZ Bohdánče (Beseda.—Kostel-\nní h u d b a.) Dne 9. února t. m. uspořá-\ndal zdejší nově sestouplý zpěvácký\nsbor v obecní radnici besedu započa-\ntou proslovem, při níž precisně byly před-\nnešeny ctverozpěvy: „Svorný duch\" od Su-\nch á n k a, „Kovářská\" od Vog la, „Dcerám"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4754, "texte": "českým\" od G ern e ra, „Lovecká\" od Ná-\npravní ka, „Pošta\" od Procházky,\n„Kadryla\" od Hellera a „Holoubek\" od\nHynka. — Mezi sbory slyšeli jsme dekla-\nmace a besední čtení: „Ženám Český m\"\nod B. N., „Žena\" z H. L., „Mužští a\nZelí\" od Dr., „O těžkostech rozlič-\nných stavů\" a „Ferialní švingula-\nce\" od Haj. a „Fraitra Kalinu\" od\nHálka, jež jak obyčejně výborně přednesli:\nslečna Antonie Podhajská a p. Ples-\nkot. Zvláštní vděčnost projeviti musíme\nspolku zpěváckému, kierý před kra-\ntičkým časem na vybídnutí a pod vedením\n2hého učitele horlivého p. Fr. Tichého\nsestoupil a pod jeho ředitelstvím neunave-\nnou pilností všech, vtom krátkém čase tak\npokročil, že všecky sbory v besedě výborně\npřednesl, clivalného potlesku zasloužil a na\nvšeobecnou žádost „Kovářskou\" opakoval.\nNěžností vynikal „Holoubek.\" A protož ještě\njednou díky všem za uspořádanou zábavu\na buďte ubezpečeni, že snaha Vaše vděčně\nuznána a oceněna bude — jen dále jme-\nnem Páně. — Co se chrámové hudby\ntýká, i ta pod vedením prvního učitele p.\nAnt. Rosůlka výborně prospívá, tak že\nzde slýcháváme chvalně provedené mše a\nskladby od Rossiniho, Fuhrera, Š křoup a,\nHoráka, Krejčího, Maška a jiných\nvýtečných skladatelů. —s—\nZ Hlinská. (Beseda.) Dovádivý ma-\nsopust pokročil již hezky daleko a u nás\nnerozkvětaly věnce a věnečky, jako roku\nminulého. I potěšilo nás nesmírně konečné\nuspořádáni „Národní besedy\" ve\nprospěch zdejší nemocnice. Beseda\ntato nestála nikterak za předešlými věnci,\nvyznamenala se hojnou návštěvou, dobrou\na vhodnou volbou čísel a dovedným pro-\nváděním deklamací i zpěvů. Ze čtverozpěvfi\njsme slyšeli skladby ceny uznané: „Na\nPrahu\", ;,Vystěhovalci\", „Žárlivý basař\"\na „Cikáni\"; p. A. Veselský s obvyklou\nzdatností provedl nevšedně krásnou píseň\n„I šepce kvítí\" slova od Melišové, hudba\nod velenadaného Ed. Nápravníku, a\na Pivodovu „Ztracené srdce.\" Nej-\nvětší půvab dodaly besedě deklamace. SI.\nM. Strašákova, ač churavá, deklamo-\nvala uspokojivě výtečné „Slze vlastenek\",\nsi. A. Strašákova vnikla úplně v ducha\nzdařilé deklamace „Jděte, Jděte,\" sl. Bra-\ndy o v a dosáhla velezdařilým přednosem\n„Ženského sněmu\" zaslouženého uznání,\nvelmi krásnou a mistrnou deklamací „Já\njsem Češka\" (z Lady) přednášela slečna\nAdámkova, jako všude tak i u nás\nzpůsobila deklamace ta hluboký dojem v\nobecenstvu. Našim čackým dívkám náleží\npalma tohoto dne. Mimo ty přednášel pan\nA. rázné „Písně ranní\" od flálka a ča-\nsové čtení „Já leccos vím, však vám to\nnepovím\" a p. Kr. Rychtářova „Příprava\nk soudu.\" — Výsledek celé besedy byl\nnad vše očekávání skvělý.\nZ Chrudimi. (Kostelní hudba.—\nzpěvá cký spolek a městská ka-\npel la.) Na narození Páně slyšeli jsme,\njako obyčejně na ten den mši od Wín-\ntra ; avšak nebyli jsme mnoho potěšeni.\nProvedení bylo obstojné ano mdlé. , Druhý\nsvátek dávala se Fůhrerova pastorální\nmše, v kteréž pan kapelník Čeněk Vinař\nse súěastnil. 1 tenkrát dalo by se o pro-\nvedení leccos napsat; avšak není radno vždy\ns pravdou ven a proto podotýkám, že mi\nbylo té krásné Fúbrerovy práce líto, neboť\njsem se přesvědčil, že se takřka z jedné\nvody na čisto dávalo. Proč se nedělají pa-\ntřičné zkoušky ? Vůbec bych radil panu H o-\nrálkovi, řediteli kůru, by sobě na ko-\nstelní hudbě více záležeti dal a vše tak\nřemeslnicky neodbýval. Ačkoliv jsem\nhodinu cesty od Chrudimi vzdálen, navště-\nvuji přec pilriě chrám, abych pěknou hud-\nbou k zbožnosti povzbuzen byl; avšak ko-\nsteln í hudba Chrudimská klesá\npatrně a věru nepochopuji, že velebné du-\nchovenstvo k tomu více nepřihlíží. — Na\nsv. Syívestra dával zpěvácký spolek\nv kostele „Te Deum\" od Krejčího a mu-\nsím se vyznali, že jsme již dlouhý čas ta-\nkou duševní lahudku v chrámě neměli.\nProvedení bylo obratným a precísným ří-\nzením měšťanosty a ředitele zpěv. spolku\np. Klimeše v každém ohledu zdařilé ano\nvýtečné. V sobotu dne 25* ledna uspořá-\ndána byla dramati cká a hudební zá-\nbava ve 2 odděleních. V prvním od-\ndělení davala se Fredrova veselohra „Pan\nČapek\" v překladu dra. Lad. Riegra a\nv druhém oddělení slyšeli jsme pochod\n„Vzhůru ku zpěvu\" od Č. Vinaře s prů-\nvodem orkestru, jenž se velmi dobře vy-\njímal a o krásném nadání Chrudimského\nkapelníka svědčí. Dále provedeny byly „Na\nvlasf,\" sbor od Horáka, „Utonulá,\" sbor\nod Křížkov sk ého a kadryla z národ-\nních písní pro sbor od Ferd. Hellera.\nVšecky sbory byly rázně a precisně prove-\ndeny a líbily se tak jako písně: „Andě-\nlíčku boží\" — Nevěstina starost\" od Pi-\n7 ✓\nvody, kteréžto obě pan Klimeš s výrazem\na hlubokým citem přednesl. Co se zdejší\nměstské hudby týče, dělá pod kapelníkem,\npanem Čeňkem Vinařem, značné pokro-\nky. Slyšeli jsme od ní ouverturu k opeře\n„Němá z Portici\" a arii z „Marty,\" kteréž\nvelmi uhlazeně a dobře provedeny byly.\nČistý výnos připadl částečně na výlohy vá-\nnočního stromku a z části fondu divadel-\nnímu.\nm)\n\nx—X"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "46", "page_fin": "47", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Pardubic, dne 12. února 1862.", "titre_sommaire": "Z Pardubic, dne 12. února 1862.", "signature_source": "Frant. Janda", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.6", "debut_caractere": 4756, "fin_caractere_exclue": 7832, "texte": "Z Pardubic, dne 12. února 1862.\n(Báseň od J. Jahna. — Z a staveničko.\n— Plesy. — Svátek „Hrom-\nn i c e.\" — Mozartovo rekvie m.) Dnes\nobdržel zdejší zpěv. spolek báseň: „Par-\ndubská\" od zdejšího rodáka a českého\nspisovatele Jiljího Jahna, kterémuž po-\nvinné vřelé díky zde vzdáváme. Báseň tato\njest v předu vytisknuta, a můžeme již teď\ntvrditi, že výtečnému skladateli panu Ná-\npravníkovi, kapelníku u knížete Yusu-\npova v Petrohradě, se duchaplná slova lí-\nbit budou, a ženám „Pardubsko u\" ve\nzpěvu zvěční. Stejné odstávky: „Kraj náš\nje Bohem požehnán\" se hodí k dokonalému\nprovedení ve sboru, a upomíná na stejné\nslova „Kovářské\": „U nás, u nás, jde ráz\nna ráz.\" — Dne 27. ledna uspořádal zdejší\nzpěv. spolek novému vyvolenému mě-\nšťan n sto vi zastavenicko s pochodněmi, při\nkteréž příležitosti se sbory: „Pozdravení\npěvcovo\" (ze Záboje) od Ve i ta, „Tys\ndrahý nám\" a „Dlouho buď zdráv\"\nod Jelena zpívaly. Měšťanosta p. Vá-\nclav Bubeník vyšed ven, poděkoval se\na držel sice krátkou, ale ráznou a upřím-\nnou řeč, pozval pak všechny údy zpěv.\nspolku k sobě a celá společnost rozešla se\nvc zdraví, když tlouklo málo hodin. —\nDen před zastaveničkem, t. j. 26. ledna,\nbyl tady na „Veselce\" velkolepý ples k\nprospěchu zdejší hlavní a reální ško-\n1 y držán. Od výboru toho plesu bylo ve—\nledůstojnému p. Janu Chmelíkovi, řediteli\nzdejších škol, 106 zl. 60 kr. r. č. co či-\nstý výnos odevzdán. Návštěva plesu byla\npři špatném počasí přehojná, dámy vyku-\nkovaly semotam v národním obleku, ně-\nmecko-francouzský frak se takřka po celé\nvelké síni rozhostil, krásná čamara nechala\nse spoře viděti — oživující hovor před\ntancem, mezi tancem a po tanci byl skoro\npři velké vybrané společnosti veskrz če-\nský. Kapela Mateřovská hrála nej-\nvíce kusy slovanského původu, zvláště platí\nto při čtverylkách. Pak následoval 3. února\nt, r. uzavřený společenský ples děl-\nnictva c. k. rak. státní železniční společ-\nnosti, při němž ostrostřelecká kapela z Chru-\ndimi řízením obratného kapelníka p. Čeňka\nVinaře hrála. Taneční kusy byly obezřele\nvoleny, takt byl přísný, což při tanci první\npodmínkou jest, provedení se líbilo tak, že\nvíce čísel na všestranný potlesk muselo se\nopakovat. Třetí a poslední společenský ples\nna „Veselce\" bude ku prospěchu pardu-\nbických chudých dne 2. března 1862\nse odbývat. — Na svátek „Hromnic\" se\ndávala při zpívaných službách Božích mše\ndo D~moll od Václava Horáka; za gra-\nduale mužský čtverozpěv od Zvonaře;\nza offertorium, housle a baryton-solo, od\nVitáska. Za nemocného ředitele kůru\ndirigoval učitel z hlavní školy p. M atěj\nKučera velmi obratně. — Uzavřeno je juž\nzdejším zpěv. spolkem, že Mozartovo\nrekviem za ý nesmrtelného plodného českého\nkostelního skladatele Roberta Fuhrera\nse bude 12. března 1862 o 10 hodin do-\npoledne v chrámu děkanském provozovat,\nku kterémuž milovníky hudby vůbec a ko-\nstelní hudby zvlášť se k tomuto velkodílu\nnejuctivěji zvou. Na kůr Pardubický bude\nzasazena bílá mramorová deska (18\"\ndlouhá a 12\" široká), připravená od zná-\nmého sádraře Jana Pellegriniho z\nPrahy s následujícím zlatým nápisem:\n\n*\") Pište nám častěji. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 167, "texte": "Robert Führer,\nnar. v Praze dne 2. června r. 1807,\nzemř. ve Vídni dne 28. listop. r. 1861.\nVěnoval zdejší zpěv. spolek.\n\nFrant. Janda,\npředseda a ředitel zpěv. spolku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.7", "debut_caractere": 169, "fin_caractere_exclue": 177, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "47", "page_fin": "48", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.6.3.1", "titre_corps": "Divadlo. V neděli 16. února. Boleslav", "titre_sommaire": "Divadlo. V neděli 16. února. Boleslav", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.7", "debut_caractere": 179, "fin_caractere_exclue": 7729, "texte": "Divadlo. V neděli 16. února. Boleslav\nRyšavý, tragédie v 5 jednáních od Gustava\nPílegera. Nedá se upříti, že od někte-\nrých časův i dramatická literatura naše se\nvyššího postavení v národním našem ži-\nvotě domáhá než jakého posud jí dopřáno\nbylo. Mezi pilnými snažiteli o lepší bu-\ndoucnost její stojí zajisté Pileger v první\nřadě. Boleslavem Ryšavým dokázal, že v\nsobě chová dostatečných vlastností dobrého\ndramatického spisovatele, že však posud\nneproniknul všechny podmínky krásné a\nnadějné své úlohy. Boleslav Ryšavý sám\nv sobě není tragickým rekem, Pfleger za-\nmeškal uměním nahradili, co historie nepo-\ndala a touto vadou utrpěla práce jeho.\nBoleslav Pflegrův nemá myšlenky, na kte-\nrou by [zakládal jednání své, vše zlé či-\nnem jeho jeví se takořka co instinktivní.\nOdpor proti němu jest docela spravedlivý\na odpadává tedy každý skutečně tragický\nmotiv. Svržením Boleslava s trůnu jest\ndrama v skutku ukončené, co napotom sledí,\npouhým se jeví přídavkem. Aby tragickým\nrázem přioděi svého reka, nechal ho bás-\nník vystoupili co trestaného — oslepeného\nv žalari. Nepohne však ten slepec mysl\ndivákovu, neobjeviv nijakou novou stránku\nsvého vnitra v novém nešťastném svém po-\nměru. Básník dobře tušil, že rek jeho,\nmá-li se vůbec za tragického reka považo-\nvati nejen co činící ale i co trpící se ob-\njevili musí. Ale to utrpení vylíčil pouhou\nsituací nijakým však dějem. Oč první část\nkusu jest příliš dlouhá, o to druhá příliš\nkrátkou se jeví. Máť celý kus tento po-\nvahu pyramidy vystupující až k svržení\nBoleslava a sestupující až k samovraždě\njeho, ale není souměru v stavbě a střed\nnení v středu. Z tohoto nesouměru vyplý-\nvají ostatní vady kusu, ac ne—li k němu\nvedly. Třetí a čtvrté jednání by muselo\nv jedno splynout, čtvrté docela nově stvo-\nřené by muselo se státi pohnůtkou pod-\nstatnou, jež ku katastrofě v pátém jednání\nvede, ač jestli básník vůbec na tragedii v\npravém smyslu zamejšlí. Některé osoby\ndocela by se vymítili, jiným pak živějšího\nrázu dodati musilo. Proto pro všecko nás\ntěší plod tento, že nejsme zase o jednu na-\nději chudší, jakož se u nás stává provozo-\nváním nového kusu. Pileger zbudil tímto\nkusem podstatné očekávání o dramatickém\nsvém talentu. Bohatství, jež v prvních\ndvou jednáních před námi rozložil, skvělé\no tom dává svědectví. Kdo dovedl na-\npnouti pozornost a mysl vůbec jako on v\nprvních částech svého kusu, ten dovede i\nvíce bedlivým sebezkoušením. 0 nic se\nnebudeme pouštěti do široka. Pan Kolár st.\n(Ryšavý) byl skutečně výtečný, vzorně po-\ndlé něho stála paní Kolářová (Emma, maika\nBoleslavova). Všickni ostatní se vynastiažo-\nvali dle možnosti, nemajíce však dostatečné\npříležitosti k obzvláštnímu vyniknutí.\n—- Koncert. Na den Zvěstování P.\nMarie (25. března) uspořádá letos p. ře-\nditel divadla Thomé přece koncert ve pro-\nspěch chudých, k němuž dle smlouvy\nzavázán jest, poněvadž se mu zdálo 200\nzl. býti mnoho, kterouž náhradu od něho\nměstská rada žádala.\n— Spisovatel článků ,,Tysiacíct-\nil ia roeznica\" v „Dzienniku Liter.\" umí-\nstěných podotýká na konci těchto, že za-\nslal důst. kanovníku P. V. Štulcovi 5 zl.,\nkteré věnuje na zbudování Karlín-\nského ch rám u, a vyzývá své rodáky,\naby se hojnými dárky súčastnili v podni-\nknutí tom. Zmíněný p. spisovatel navrhuje,\nže se mezi Poláky v Praze žijícími může\nvedením důst. P. Štulce zřídití výbor, jenž\nby docházející příspěvky vzal ve svou správu.\n— Pan Ferdinand He 11 e r vyučo-\nvali bude české řemeslníky zpěvu ve sbo-\nrech. —\n— Pan Zelený, výtečný malíř a ná-\nrodovec Moravský, dokončil právě nové\ndílo obraz Panny Marie s Ježíškem,\nkterýž k nejlepším jeho obrazům náleží.\nBoží rodička sedící na pahrbě pozdviže-\nnýma zrakoma pozírá v nebe, a v celé té\ntváři nebeské zvláštního- výrazu došla ona\nklidná, ctnostná i zbožná mysl, o kteréž\nnám písmo svaté vypravuje. Od svaté ma-\ntičky Boží liší se poněkud Jezulátko, kte-\nréž na jejím klíně spočívá a hlavičku o\nlevé rámě matčino podpírá, neb jest v ja-\nsnem úplném světle a spolu též nad míru\nplasticky vyobrazeno. V pozadí za svatou\nrodinou mizí a ztrácí se ponenáhlu v šedé\ndáice utěšená krajina, a nad krajinou roz-\nklenut nebes jasný blankyt, jakýž toliko v\nkrajinách jižních spaiřiti lze. Jakýs svatý\npoklid vane z obrazu toho, že člověk po-\nbožně nadchnuta se cítí rozhlédnuv se do\nvznešeného vyobrazení toho. Obrazem tímto\npodal pan Zelený nový důkaz svého na-\ndání a umění, a Madonna tato bude nej-\npřednější zajisté okrasou v kostelu Zbe-\nsovském.\n— Hudební zkouška k plesu\nceských právníku odbývala se v ne-\nděli dne 16. února. Program byl tento:\n1. „Ráz na ráz,\" kvapík od Nováka. 2.\n„Chansonettes,\" kadryla od Strausse. 3.\n„Hylinka\", polka trembi. od K. bar. Spense.\n4. „Našim děvám,\" polka maz. od Koni-\nzáka. 5. „Na Prahu\", kadryla od Laade ho.\n6. „La furiosa\", polka od Strausse. 7.\n„Vichor\", kvapík od Karáska. 8. „Ža-\nnynka\", polka trembi. od rytíře z T i e-\nglů. 9. „Slavia\", kadryla od Hruše. 10.\nRůženka, polka trembi. od Bláhy. Z těchto\nkusů líbily se zvláště čísla 3, 4, 6, 8, 9,\n10, které také opakovány býti musely. Ze\nvšecii nejvíce vynikala původností a pikanfc-\nností polka „Furiosa\" od Strausse. Chval-\nnou zmínku zasluhuje též kadryla „Sla-\nvia\" od Hruše z českých národních pí-\nsní. Všechny5 skladby byly nové a byly\nod orkestru pana Komzáka precisně pro-\nvedeny.\n— První večerní zábava zp ě-\nváckého spolku „Hlaholu\" dne 16.\núnora 1862 došla velmi příznivého vý-\nsledku, zvláště část hudební. I. Od-\nd ělení obsahovalo sbor: „Slovan,\" slova\nod J. Picka, hudba od Vašáka. Solový\nčtverozpěv: „Na Moravu\" od Hynka Vo-\njáčka. „Pospolitá\", slova od B. Jablon-\nského, basitonové solo se sborem od Franl.\nP i vody, přednáší skladatel. Sbor: „Žár-\nlivý basař\", slova od Šmilovského, hudba\nod Leop. Zvonaře. II. Oddělení. Sbor:\n„Pomoc pro náramnou lásku\", slova od\nFr. L. Celakovského, hudba od Ludevíta\nProcházky. „Přilítlo jaro z daleka,\"\nslova od V. Hálka, v dvojzpěv uvedl K.\nBendi, přednáší p. Korbelář a Hozák. So-\nlový čtverozpěv: „Dar za lásku\") od P.\nKřížkov s k é h o. Sbor: Kadryla z mo-\nravských národ n í ch písní sestavil\nJ. He 11 er. III. Oddělení. Sbor : „V 1-\ntava\", slova od J. Picka, hudba od Fr.\nVogla. Sbor: „Těšme se blahou nadějí\"\ndle Krova upravil F. Heller. Provedení\nvšech kusů bylo chvalitebné, ačkoliv za-\ntají ti nemůžeme, že jsme větší dokonalost\nu provedení očekávali. Piecy, v nichžto p.\nLukeš první tenor zpíval, byly vždy\nnejjemnějšíini nuancemi výborně provedeny.\nJinošský plápol, ráznost a národní sebe-\nvědomí pěvců prokmitaly patrně ve všech\nsborech; avšak přílišný oheň zavedl někdy\njednotlivého pěvce k poklesku, jak jsme to\nve Zvonařově sboru „Žárlivý\npozorovali. Všechny sbory, čtverozpěvy i\nsola došly od četného obecenstva velké\npochvaly, menovitě „Slovan — Žárlivý\nbasař — Dar za lásku — Kadryla z mor.\npísní — Vltava — Těšme se blahou na-\ndějí\"' a duetto „Přilítlo jaro\" (příloha k\n,,Daliboru\"). V solových čtverozpěvech\nsúčastnili se pánové: Lukeš, Pí voda,\nKorbelář a Ilozák. Nejslabší část pro-\ngramu bylo deklamování. Pan Šimanov-\nský přednesl pěkný a rázný proslov Jah-\nnův bezvýznamně ano mdle asi. Libická\nnedodala vtipné a pikantní deklamaci od\nV. Crhy žádné značné platnosti; deklamo-\nvala jednotvárně a zpěvavě. Náhradu za\nto však nám podal pan Kolár ml„ jenž\ndeklamaci „Chyby*' ohromného potlesku\ndosáhl. Ku konci byl ředitel „Hlaholu\"\npan Lukeš za své horlivé snažení vyvo-\nláním odměněn. Žádáme slavný výbor\n„Hlaholu\", aby hosté, kteří k stolu use-\ndnou, od nevlídného pořadatele T ... nebyli\nopět poukázáni k jiným stolům pod tou\nzáminkou, že stůl již napřed je obsa-\nzen — což se pak co pouhá lež objeví."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5131, "texte": "— Koncert Cecilského spolku,\njenž se dne 6. února v sále na Zofíně od-\nbýval, přivábil navzdor špatnému počasí\ndosti obecenstva; neboť obsahoval dvě no-\nvinky a sice „Die lustigen Musik an-\ntén\" (text od Brentana), hudba od Ferd.\nHill era a „Undine\" (text z angl. přel.\nod Klingemanna), hudba od Benedikta a\nkonečně „Veselé žen v Windsorské\" od na-\n77\nseho krajana Tittla. Hillerova hudba k ve-\nselým musikantům, k tomuto d i vorom a liti-\ncké mu obrazu je zdařilá ano v některých\nmístech mistrovská. Zvláště obdivovali jsme\nv této skladbě karakteristickou instromen-\ntaci a rhytmiku. Práce tato může směle\njeho symfonií „Musí přec jaro býti\" po boku\nstáti. Neméně vyniká též skladba Bene-\ndiktova „Undine,\" v nížto bohatý tok me-\nlodií, překvapující, při tom však nehledané\nmodulace a úplná vláda orkestru se patrně\njeví. Benedikt je znám co skladatel oper\n„Křižáci\" — „Výstraha cikánky\" a „Ne-\nvěsty Benátské.\" Nejzdařilejší čísla Bene-\ndiktovy „Undine\" jsou sbor do D, ballada\na finále s poetickým závěrkem. » V těchto\nnovinkách účinkovaly paní Procházková a\npanna Ehrenbergova, pak pánové Bernard\na Eilers. Tittlova ouvertura došla navzdor\ntomu, že už je zastaralá, příznivého vý-\nsledku. Provedení skladeb vedením p. Apta\nbylo dobré. —s—\n— Umělecká výstava otevře se\ndne 27. dubna a bude až do 15. ěervna\ntrvati.\n— Divadlo v Neiolicích. Přičině-\nním rázného purkmistra dr. Kudrny staví\nse v Netolicích na obecní útraty divadlo v\nobecním domě, k čemuž obec ctyry velké\nsíně v přízemí a v prvním poschodí rad-\nnice ležící obětovala Divadlo to bude\nmíti lože i galerii.\n— Nový obraz od H e 11 i cli a. Nový\nten, od výtečného Hellieha právě dohoto-\nvený obraz představuje srdce Ježíšovo a\njest ku podivu krásně vyveden. Určen jest\npro kostel v Nezabudicích v Křivoklátsku\na bude mu velkou okrasou.\n— Divadelní představení dne\nII. února věnované ku podpoře Pražanů\npovodní utrpěvších vyneslo 816 zl. 18 kr.;\npolovice z nich 408 zl* 9 kr. a 42 zl.\n50 kr., o něž u kasy více dáno, odvedeno\nk naznačenému úceíi. *\n— Pražský spolek hudebních\numělců uspořádal v sobotu dne 15. ú-\nnora o 11. hod. dopoledne v chrámu Páně\nu sv. Salvatora zádušní služby Boží za\nFrant. Škroupa. Zpívalo se rekviem Mo-\nzartovo.\n— Národní beseda, na Zofíně dne\n10. února, vynikala skvělostí nade všecky\ndosavádni Pražské taneční zábavy. Návštěva\nbyla nad obyčej hojná, tak že se až místa\nnedostávalo. Beseda byla i co do krojů i co\ndo hovoru v skutku národní. Úprava síní\nednoduchá, při tom však velmi vkusná i\nskvělá. Na veliké síni zakryta byla okna\njasněmodrýrni záclonami, vedle nichž visely\ndraperie zlatými květinami protkané. V levo\nu prostřed stála veliká socha vévody Bře-\ntislava, podle něho poprsí Amosa Komen-\nského a Adama z Veleslavína. Skvěle o-\nzdoben byl zvlášť malý sál. Stěny pokryty\nbyly červenými a bílými čalouny, v pozadí\nzřízena gotická chodba, v níž u prostřed\nkvětin postaveno: socha korunované Bohe-\nmie s českým Ivem, poprsí Karla IV. a\nJiřího z Poděbrad, po stranách K. Havlíčka\na Jungmanna. V chodbě mezi oběma sí-\nněmi stálo mezi květinami osamotnělé po-\nprsí právě zemřelého Fr. Skroupa. — Mezi\nhosty pozorovali jsme representanty všech\nO v / /\nstavu. Živý nenucený hovor panoval po\ncelou noc. Před půlnocí došly telegramy\nod měšťanské besedy v Domažlicích, od\nspolečnosti české v Litoměřicích a Terezí-\nně, od čtenářského spolku v Pardubicích,\nz Brna, od cten. spolku v Holešově a Rož-\nnově a konečně ze Záhřeba od „Citaonice\nzagrebacke.\" Telegramy ty, provolávajíce\nslávu koruně České, besedě národní, spiso-\nvatelům, Pražanům, vzájemnosti slovanské,\npřijaty jsou s hlučným jásotem.\n— Varh a n y. Pan Karel Stelfek,\nmajitel plynárny, slíbil, že daruje varhany\nnovému kostelu slovanských apoštolů ss.\nCyriila a Methoděje v Karlině.\n— Kapelník cis. král. 12. dělo-\nstřeleckého pluku, Frant. Matou-\nšek, rodem z Bechlína (v okresu Roud-\nnickém) a 28 let stár, byl 25. října in. r.\npuštěn na měsíc na dovolenou a cestoval\npřes Vídeň a Prahu do Stěti. Maje naří-\nzení, aby sbíral mladé hudebníky z měst-\nského stavu, obdržel na své udání, že 10\ntakových má, k zapravení potřebných vý-\nloh sumu 120 zl. a rozkaz, aby se ihned\nnavrátil; on zatím neposlal ani tyto hudeb-\nníky, ani neuposlechl dosud rozkazu, aby\nse dostavil. Dne 21. prosince ubytoval se\nve Vídni v „Hotel National,\" objednal u\ntovárníka L. Uhlmanna ve Vídni, aby mu\nvyloudil peníze, neoprávněným způsobem\nhudební nástroje pro pluk v značné ceně\na prchl 30. prosince z řečeného hostince,\nzanechav tam dluh za to, co byl ztrávil.\nDělostřelecký pluk Pešťanský dal jej stí—\nhati zatykačem.\n— Krajanka naše si. Za drob il-\nkova účinkovala v zábavě, uspořádané v\nLubláni slavného spisovatele a básníka slo-\nvinského, Vodníka, a došla za svou líbez-\nnou a klasickou hru hlučného potlesku,\njmenovitě českou písní „Ach, není tu není!\"\n— Pan Ulm, ředitel kůru u sv. Du-\ncha obdržel před nedávnem od sl. magi-\nstrátu Pražského ředitelství kuru u\nsv. Trojice pod tou výminkou, aby se svého\nprvního chorregentského místa vzdal. Pan\nUlm žádal však, aby mohl obě místa za-\nstávati; bylt však tyto dni od slav. magi-\nstratu odmrštěn a ředitelské místo u sv.\nTrojice nově obsazeuo."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.6.4", "titre_corps": "Alois Karel", "titre_sommaire": "Alois Karel", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.8", "debut_caractere": 5133, "fin_caractere_exclue": 5948, "texte": "Alois Karel\nVlast ztratila opět jednu z nadějí svých.\nDne 16. ledna vyrván ledovou rukou smrti\nze středu našeho skvěle nadaný skladatel\nhudební jakož i zdatný cellista Alois Ka-\nrel. Složili dvě ouvertury pro velký\norkestr a několik fantasií pro cello. Jak\ndoslýcháme, zamýšlejí p. konservatoristé na\nvyzvání p. ředitele Kittla uspořádat rekviem\nza zesnulého.\nNové musikalie. Právě vyšel pátý\nsešit Forstrovy školy pro varhany a\nobsahuje: chromatické stupnice, po-\nstupy v oktávách, pak v III. oddělení\nzávěrky, přechody, chorály a fugy. O dů-\nkladném tomto díle netřeba mnoho mlu-\nviti; jméno skladatele rucí nám za jeho\nvýbornost. — Co nevidět vyjde druhý se-\nšit „Záboje,\" jenž obsahuje dvojsbor\n„Vzhůru ku zpěvu\" (text od K. Sta-\nrého) od skvěle nadaného Eduarda Ná-\npravníka, jejž skladatel „Hlahohť' vě-\nnuje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.8", "debut_caractere": 5950, "fin_caractere_exclue": 5961, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.6.5.1", "titre_corps": "(Král Bedřich Velký a Graun).", "titre_sommaire": "(Král Bedřich Velký a Graun).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.8", "debut_caractere": 5963, "fin_caractere_exclue": 6952, "texte": "(Král Bedřich Velký a Graun).\nKrál Bedřich navrátiv sc jednou ze Slezska do\nBerlína, dal si i hned kapelníka Grauna k sobě\npovol ati.\nwGraune!\" pravil k němu, \"zahrál mně přec\nzačátek jeho prvního recitalivu z kusu „Smrt\nJežíše.\"\nGraun tak učiní.\n„Právě tak, právě tak!\" zvolal král, „ne-\npřeslechl jsem se!\"\nGraun nevěděl, co tím král říci chce, avšak\nten pokračoval:\n„Chci mu říci, co tím míním. Slyšel jsem\nve Vratislavi zpěv večerní a každý verš začíná\ntak, jak jeho recilativ. Píseň ta se jmenuje :\n„Běh a nádhernost zlatého slunce.\" Vidí, tu\njsem ho lapil při hudební krádeži; však nechal\njen toho, to mu dělá cest, že se zbožným skla-\ndatelem písní stejné myšlenky měl «\nGraun, jenž tuto událost zapomenouti [ne-\nmohl, dal sobě neznámé melodie písně ze Slez-\nska zaslati a našel, že král zcela dobře slyšel.\nKdyž s Quanzem jednou o tom mluvil, ptal\nse Quanz: „Nuž, a vy nezměníte to míto ?«\nwChrau Bůh!\" zvolal Graun, \"je mi ne-\ndražším důkazem dobré paměti a pochvaly mého\nkrále !\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-02-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-02-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-02-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "48", "page_fin": "48", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.8", "debut_caractere": 6954, "fin_caractere_exclue": 7201, "texte": "Listárna.\nPanu Kr. v H. K. Obdrželi jsme Váš\nrukopis z red. Nár. Listů; a nyní jej dů-\nkladně proskoumáme. — Panu dop. v Bol.\nPříště. — Panu dop. v Čásl. Neobdrželi\njsme žádného dopisu a divíme se velice\ntomu, že jej očekáváte. Pište nám jen dále."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "41", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.1", "texte": "František Škroup.\nŽivotopisný nástin.\ny\nFrantiška Skroupa, skladatele znárodnělé písně „Kde\ndomov můj11 není více; avšak jméno a památka jeho bude\nlak dlouho žiti, dokud líbezná tato píseň navždy neumlkne\nv ústech národa slovanského.\nFrantišek Škroup narodil se dne 3. června 1801 ve,\n\\osicich v Chrudímsku; nikoliv však jak mylně „Hlas\" udá-\nvá ve Votici, kdež jeho otec Dominik učitelem byl. Již v\nútlém jeho mládí cvičil ho otec v hudbě, k nížto mladý Fran-\ntišek náklonost jevil* a to až do roku 1812, načež ho do\nPrahy do studií dal. Zde zpíval Fr. Škroup co vokalista v\nchrámě Týnském a polom u Loretty. Když byl Vosický dě-\nkan Hynek Kuchyňka zemřel, odebral se Fr. Škroup do Hradce,\naby tam studia gymnasialní dokončil. Fr. Rolierí:, ředitel\nhudby u sv. Ducha v Hradci, jenž jeho hudební talent vbrzku\npoznal, sloužil mu za vodítko v hudbě. Škroup oddal se\ns velkou horlivostí a pilností důkladnějším studiím v tomto\numění a přišed r. 1819 opět do Prahy, by zde filosofii ab-\nsolvoval, živil se vyučováním na piano a ve zpěvu. Do to-\nhoto času padá mnoho jeho písní a kvartett, kteréž u obe-\ncenstva velké obliby došly. Fr. Škroup vstoupil potom do práv.\nKu konci roku 1823 usneslo se několik vlasteneckých\nochotníků na tom, že budou ku prospěchu dobročinných ústavů\nopery v českém jazyku provozovali. Byli to mezi jinými\nprávník Fr. Skroup, filosof HofTmann a Josef Krov, pozdější\nskladatel tak zvané husitské písně „Těšme se blahou nadějí.\"\nK tomu cíli přeložil prof. Macháček operu „Švýcarská\nrodina\" od J. Weigla. Vše bylo pohotově ; avšak kdo měl\noperu tuto s dilettanty nastudovat]? Zkusilf to ten, zase onen ;\nale žádný to nemohl dohromady svesti. Tu přišla řada na\nFr. Skroupa a ten dostál své úloze. Tento první pokus\nproklestil Fr. Škroupovi cestu k místu kapelnickému v Praze.\nFr. Škroup držel tedy pilně zkoušky k dotčené opeře a dne\n22. prosince 1823 dávala se pod ředitelem Holbeinem za\nkapelníka Tňebensee-SLprvníoperavceskémjazyku, totiž\nv\n„Švýcarská rodina\" ku prospěchu Pražského ústavu pro slepé.\nV této opeře účinkovali kromě sl. Kometový (později\npaní Podhorské), která již u divadla engažována byla —\nsami ochotníci. Fr. Skroup zpíval Pavlíka. Provedení\nopery bylo zdařilé a došlo pochvaly a účastenství; načež dne\n18. ledna 1824 ku prospěchu ústavu pro chudé opětována jest.\nTéhož roku poslední neděli pod ředitelem Holbeinem\nprovozovala se opera „Vodař\" od Cherubiniho od prof. Ma-\ncháčka přeložená. Dávalaf se ku prospěchu soukromé spo-\nlečnosti k napomáhání chudým. I v této opeře účinkovali\nsami dilettanii. Fr. Škroup zpíval hraběte Armanda.\nOd r. 1823 mnohé vlašské, francouzské a německé opery\npřeloženy byly do češtiny a na stavovském divadle Pražském\nu četném lidu shromáždění chvalitebně provozozovány byly,\n> načež milovníci českého zpěvu řediteli Štěpánkovi, zpěvcůtn\na zpěvkyním vroucí vzdávali díky z vítězství, kterého naše\nmilá řeč iahodností a libozvučností nad jiné dosáhla, plesa-\njíce. Jenom původní zpěvohry, toužebně žádané nebylo —\nbohužel! — nižádné, aniž se jaká čáka k dovršení této žá-\ndosti ukazovala. — Bylo to z počátku roku 1825 po opět-\nném provozování v českém jazyku Mehulovy opery „Josef a\nbratři jeho,u an horlivý a nadaný Josef Chmelenský v spo-\nlečnosti s několika ctných vlastenců stejný slyšel stesk, kteří\nmu nabízeli, aby text k nějaké původní zpěvohře složil. Chme-\nlenský přivolil na polo, až by si jenom látku potřebnou z\n%T\ndějin vlasti České vyhledal. — „I nač dlouho hledati !44 —\n\\\npravil přítomný František Skroup —„já vám sám látku dám;\nsložte zpěvohra pod názvem : „Dráteník,\" a já se uvoluji v\nhudbu ji uvesti.\" Ponavržení toto, jakož i látka sama lákala\nChmelenského, jenž hned zvolal: „Slovo s to!\" Chmelenský\nsám se později přiznal, že tento slib byl učinil trochu přená-\nhleně, — neuváživ obtížností, utvořili celý kus ze slova jediného,\nnepřemýšle, že operu psali přislíbil, proti kterémužto druhu\ndivadelního básnění zastaralí předsudkové — a ne zcela bez\ndůvodu — již ode dávna bojují, neuvodě si na mysl, že pak-Ii\nhudba povedena, sobě nikdo slov nevšímá, pak—li se ale\nhudba nelíbí, všecka hana se jen na spisovatele sesype. Ale\njiž byl slib vykonán. Ten a láska k vlasti a jazyku mateř-\nskému všecky takové myšlenky potomní v šlechetném a obě-\nv -\ntavném Chmelenském lehko udusily a tak se na žádost Skrou-\npoyu v brzké vypracování uvázal, a neměl toho co litovati,\nnebo! vděčné potomstvo zpomíná na Chmelenského četné zá-\nsluhy o národní zpěvohru. S jakou svědomitostí básník o\nsvůj text dbal, ukazuje okolnost, že, nemaje dosti obratnosti\nv sbratřeném nářečí Slovákův, zpěvy a prostomluvu osoby\ndráteníka na Slovensko do sv. Mikuláše zaslal horlivému Ka-\nšparovi Bělopotockému z Klačan k prohlídnutí a opravení.\nOvšem trvalo to několik měsíců, nežli Škroup text „Dráte-\nníka\" měl a předce byla již skladba k novému roku 1826 ho-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "42", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.2", "texte": "tová. — Dne 2. února 1826 byl Škroupův „Dráteník\" na\nstavovském divadle Pražském ponejprv provozován a co první\npůvodní zpěvohra v jazyku českém s jásotem přijat. Skla-\ndatel sám zpíval titulní úlohu. Na památku klademe tuto první\nobsazení „Dráteníka\" při provozování dne 2. února 1826 a\nv závorce obsazení při jubilarním představení dne 3. února\n1861: Iívětenský, kupec: pan Michalesi (1861 pan Stra-\nkatý). — Růžena, jeho dcera: panna Kometová, potomní\npaní Podhorská (1861 sl. Blažková). Lána, kupec: p. Pohl\n(1861 p. Rafael). — Vojtěch, jeho syn: p. Podhorský (1861\np. Pivoda). — Liduška, panská : panna Forchheimová, po-\ntomní paní Tylová (1861 sl. Gaučová). — Kůl, sloužící: p.\nŠimek (1861 p. Nikolai). — Hranatý: p. Chauer (1861 p.\nKaška). — Dráteník: p. Škroup (1861 p. Lukeš).\n(Pokračování.)\n\nPardubská.\nJilji Jahn.\nKraj náš, ten vlasti drahým býval,\nv něm vyrůstal jí mnohý rek\na jeho synů bujný příval\nse nehodami nezalekl\nKdy bouře hřměla, výše spěla,\nvždy výše jejich odvaha\na ku zrádě jich nepřiměla\nni doba zkázy neblahá.\nKraj náš, kraj náš\nN je Bohem požehnán\nco blaha, slávy stan\na my jsme jeho statná stráž.\nDivoké boje minulosti\ntéž u nás sílu zasely\na větry v slepé zuřivosti\ni k nám myšlenky snášely;\nteď bujně, odhodlaně klící\na záhy slávy prápor vztyčí\nna troskách překonaných zlot\nKraj náš, kraj náš\nje Bohem požehnán\nco blaha, slávy stan\na my jsme jeho statná stráž.\nKraj náš, ten vlasti drahým býval:\nó buďme hodni předkův svých\na vysílejme opět příval\nzpěvů a skutků zmužilých.\nKraj náš, ta perla české vlasti,\nzas budiž slávy domovem\na jeho plémě v blahu, strasti\nk vítězství kráčej s národem.\nKraj náš, kraj náš\nje Bohem požehnán\nco blaha, slávy stan\na my jsme jeho statná stráž.\n\nO školách màlířských.\n(Pokračování.)\nb) Římská škola.\nHlavní karakter: ušlechtilost, jemnoduchost, lahoda, ne-\nzumělkovaná přirozenost avšak s hlubokými studiemi spojená.\nBylat založena od znamenitého mistra Pietra Vanuceiho, Pe-\nrugina zvaného. Yanucci nar. 1446 v Citta dello Piere byl\nžákem N. Alunna a založil rozsáhlou malířskou školu, zemřel\n1524 v Castello di Forlignano, Jeho obrazy nevynikají právě\nvynálezčím duchem aniž rozmanitostí karakterů, pohybů, si-\ntuací ; za to však vyznačují se uchvacující silou a hloubkou\nvýrazů hlavně zbožnosti a oddanosti, nebeského nadšení, pak\nušlechtilou, správnou a přísnou kresbou, a konečně modelo-\nváním a čistým žárem, hloubkou a harmonií barev. Hlavní\ndíla jeho: Na nebe vstoupení Marie, sv. Michal a jiné jeho\nv oleji malované obrazy nacházejí se ve sbírkách Florenlin-\nských. Maloval mnoho obrazů na obmítce. — Jakožto hlava\nřímské školy skví se žák Vanuceiho, nesmrtelný Rafael San-\nzio. R. Sanzio (nar. 1483 v Urbinu, f 1529) vynikl hlavně\nsvými čarokrásnými Madonnami: Madonna dela Grandeca (v\npaláci Pitti ve Florenci), Madonna delta Pace (v Eskurialu v\nMadridě), Madonna della Seggiola (v paláci Pitti ve Florenci),\nMadonna di san Sisto (v Drážďanské galerii) jakož i jiné\nobrazy svatých, jmenovitě sv. Cccilie, osvobození apoštola\nPetra. Z historických obrazů slušno uvesti: Attila před Ří-\nmem, korunování Karla Yelkého, Porážka Saracenů atd. Ra-\nfael Sanzio dostoupil na nejvyšší stupeň umění a překonal\nvše, co lidský duch v malířství vytvořil. Důstojní zastupitelé\ntéto školy jsou dále : Giuglio Pipi (Romano), temný Francesco\nPenni Cil fattore), Polidoro di Carravaggio, jemný Carlo Dolce\nBaroccio, Andrea Sacchi atd.\nRomano Pipi (nar. 1492 v Římě, nejvýtečnější žák\nRafaela), dokončil mnohá začatá díla Rafaelova, na př. bitva\nKonstantinova (ve Vatikáne v Římě), sv. Michala (v Louvru\nv Paříži). Vyniká bohatou a smělou fantasií. Ve svém kre-\nslení držel sc více starých vzorů než přírody, a jeho kolorit\nje trochu cihlovilý avšak výraz jeho hlav velmi živý. Pipi\nvyznačil se též co stavitel, a mnoho paláců v Římě děkují\nmu za svůj původ. Zemřel v Mantově r. 1546. Penni Fran-\ncesko, žák Rafaela, nar. 1488 ve Florenci, obdržel příjmění\n„il fattore\" od toho, že byl jednatelem Rafaelovým. Násle-\ndoval Rafaelovu manýru v kreslení a vyvedení. Zemřel 1528.\nDolce Karlo, n8r. 1616 ve Florenci. Hlavní jeho díla\njsou: Svatá Cecilie, hrajíc na varhany; Kristus kalich že-\nhnaje; dcera Herodiasova s hlavou Jana Křtitele (v Dráž-\nďanech).\nBarroccio, též Federico dTTrbino zván, nar. 1528 v\nUrbinu, byl žákem Franca ve Yenecii, připojil se však po-"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "43", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.3", "texte": "zději k následovatelům Rafaela. Vyniká lahodným koloritem\na polotemnem, jež dle Correggia nápodobňoval. Zemřel 1612.\nJeho díla : Sejmutí s kříže v chrámě v Perugie a madonny.\nv\nSacchi Andrea, nar. 1599 v Nettuno blíže Říma, vzdě-\nlal se dle Rafaela a Guida. Zemřel 1662 v Římě. Jeho díla\nSv* Romuald a Smrt 'sv. Anny. Všichni tito naznačení malíři\npodrželi více méně vlastností této znamenité školy s vlastní\nindividualitou spojené, až pak po Karlu Marattim vkus této školy\nse převrhl a významnost římské školy ponenáhlu zmizela a\nnavzdor všemu namáhání nových mistrů na př. Mengse žádné\nsamostatnosti dosáhnouti nemohla. Co poboční větev římské\nškoly může se nečetná škola neapolitánská považovali. Nej-\nhlavnější členové její jsou: Carracioli, A. Vaccaro, Francesco\ndi Maria, divoký a smělý Salvátor Rosa, Preti (Calabrese),\nLuca Giordano (il fa presto zván), Salimena atd.\n(Pokračování.)\n\nCesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n(Pokračovaní.)\n6. výstup.\nPředešlí. Karel (v svatebním obleku, přijde ze zadu).\nKarel (prozpěvuje).\nMusí být svatba, má dívko drahá !\nVeruilka (živě ku Karlovi, který se k domu obrátil).\nYy jste to pane ženichu? Dámy někam vyšly. (Mluví\ns ním šeptem.)\nSýkora (pro sebe, odhodiv noviny).\nv\nŽenich ? ty dámy ?\nKarel\nNo, to je přec podivná věc! Na dnešní den! (postaví\nse v pozadí na výzvědy.)\nSýkora (pokyne na Verunku).\nKdo je ten mladý švihák ?\nVerunka (pokojně).\nTo jest nastávající ženich slečny, o jejížto matce právě\nmluvíme.\nSýkora (povstane).\nSlečna se ledy vdává ?\nVerunka.\nTo se rozumí, a to ještě dnes.\nSýkora (pro sebe).\nA paní má ani na mne nečekala, bychom rozhodli o\nbudoucnosti našeho jediného dítěte! Jdi k ďasu lehkomyslná\nženo! (k Verunce). To je alespoň pan okresní soudce ?\nVerunka.\nTrochu méně. — Je to soudní písař.\nSýkora (pro sebe).\nPísař pro věno 400.000 zlatých! Na štěstí se to ještě\nnestalo.\nKarel (přijde opět na jeviště).\nJeště nepřicházejí.\nVerunka.\nMusejí však již brzy přijití, pane — zatím můžete něco\njíst, k vůli sňatku, nesmíte se odříci starých zvyků.\nKarel\nMáš pravdu! (obejme ji.) Verunko !\nVerunka (brání se).\nŘekla jsem, abyste mne obejmu!! (polohlasně) Buďte\npřec rozumný ; vždyf jsou zde lidé !\nSýkora (pro sebe).\nKdyby zde tedy nikdo nebyl — jaký to nemrav!\nKarel (zticha, ukazuje na Sýkoru).\nToho nazýváte lidmi?\nVerunka (zticha).\nOn zná ty dámy.\nKarel\nAj ! to je ovšem něco jiného, (hlasitě.) Dej mi prozatím\nskleničku roztopšínu.\nVerunka.\nHned, pane ! (jde do hostince.)\nSýkora (pro sebe).\nZef, který již z rána roztopšín pije — toť sprosťák!\n(volá do hostince). Verunko ! Dejte mi také trochu (mezi ná-\nsledující rozmluvou naleje Verunka a jde opět do hostince).\nKarel (blíží se ku předu).\nVy náležíte bezpochyby také k svatebním hostům ?\nSýkora.\nKdybych já k nim nepatřil, kdož jiný ?\nKarel (posadí se proti Sýkorovi).\nAch, už to mám ! Vy jste strýc Bouček z Poděbrad ?\nSýkora.\nNikoliv pane,, já nejsem strýc Bouček ?\nKarel\nAha, už vím! Vy jste strýc Procházka z Kolína?\nSýkora (s vznešeným hlasem).\nCo vám napadá ?\nKarel\nAj, tedy jste strýc Svoboda z Benátek ?\nSýkora (netrpělivě).\nNikoliv! nejsem strýc Svoboda. (Pro sebe.) No, to mi\nza těch deset roků hezká kopa strýců přibyla !\nKarel (pro sebe).\nKdož pak to u ďábla as býti může? snad nějaký mu-\nsikant ?\nSýkora.\nJak jsem doslechl, pane, jste soudní písař ?\nKarel\nAno, mám tu čest.\nSýkora.\nA k tomu jste ženichem vznešené mladé dámy ?\nKarel,\nAno, jsem tak šťasten !\nSýkora.\nVelmi pěkně! dovolte však mi jednoduchou otázku —\npraví se totiž, že manžel matky této mladé dívky je posud\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "44", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.4", "texte": "na živě. — Je-li tedy matka pod poručnictvím, jak můžele,\nanto přec k soudu náležíte, na to pomyslit a s dcerou bez\notcova svolení se zasnoubit?\nKarel.\nZcela dobře ! — Poněvadž tento otec jest nepřítomen\na bůh ví kde se potloukává— tedy jsme jej soudně za ztra-\nceného vyhlásili dali.\nSýkora (živě).\nZa ztraceného vyhlásili dali ?\nKarel.\nTo se rozumí! a on ztratí takto své domovní právo!\nSýkora.\nv\nZe tím ztratí své domovní právo? To ale jest ohavné!\n/\nKarel.\nCož jsme měli dělati ? Proč nechá svou manželku a\ndceru tak dlouhý čas bez ochrany a pomoci ?\nSýkora (pro sebe).\nNemá ovšem zcela nepravdu — ale to není přec žádný\ndůvod ?\nKarel (povstane).\nTo už není k vydržení — snad bude lépe, půjdu-li\ntěm dámám naproti (chystá se vypít skleničku). Ostatně pane,\njest to pro ty dámy pravým štěstím, že není zde jejich manžel.\nSýkora (zvědavě).\nA proč pak asi ? '\nKarel (po vypití).\nPoněvadž, jak ze všeho vysvítá, nestojí za nic. Na\nshledanou pane ! (pozdraví jej a pozadím odejde.)\n7. výstup.\nSýkora (samoten).\nNestojí za nic! Tak! tak! že nestojím za nic a že jsem\nztratil své domácí právo ! (přechází velkými kroky). Teď toho\nmám už dost! Počkejte! Já vám ukážu, zač je toho loketI\nA až přijde stará s mladou domů, uvidíme, jest-li za něco\nstojím ! (zvoní na domě) a jestli jsem domácí právo ztratil.\n(Zvoní silněji). Tak, tak, vy jste mne dali za ztraceného vy-\nhlásit — (zvoní ještě silněji).\nSlužka (otevře dvéře).\nPane, ty dámy —\nSýkora (přetrhne jí řec).\nOdešly, vím to již — já ale, já jdu domů! (vejde pá-\nnovitě, zavře za sebou dvéře).\ni ' '\n8. výstup.\nPotloukal, později Verunka.\nPotloukal (velmi samolibě obleknut: dlouhé vousy na bradě\na pod nosem, atd. do dveří vcházeje).\nAno, ano — k paní z Drahejšové — punkto o osmé\nhodině — tři flétny, dvě bassy, klarinet a oíiklejda! (vstoupí\nvesele na jeviště, prohledává své kapsy.) Mám také své bílé\nrukavičky? — ano — já jsem družba (zkouší obléknout ru-\nkavičky) a svědek, první svědek, co přítel matky (odchrkne\nsi) zastupuji inísto otcovo. — Snad jsem nic nezapomněl?\n•— svatební tabule jest obstarána — ples ustanoven — po-\nzvání vykonáno (darmo zkouší obléknout rukavičku). Není v\nskutku nevděčnější práce jako oblékání rukaviček. Tu to\nmáme, teď mi ještě k tomu praskla — dobře! také i druhá\nještě! — aby do toho hrom — vše jedno! zašpendlím je, a\nk své svatbě koupím si pár nových. — Neboť naše roztomilá\nvdovička nemůže přec věčně — bez muže zůstati (blíži se\nk domu). Také se mí zdá být jisté, že ten její poběhlík muž\nse více nevrátí (zvoní).\nVeruuka (objeví se).\nDobrý den, pane Potloukale!\nPotloukal.\nDobrý den, cukroušku, dobrý den! (zvoní silněji.)\n(Pokračování.)\n\nOběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování.)\nKočvara přečetl list a nějakou chvíli stál v myšlenkách\npohřížen.\n„Francesko, ty přec nepůjdeš do společnosti Bernar-\ndiniho ?\"\n„Musím, drahá Giulietto, ač mi to nemilé, že tě právě\ndnes, kde se tak libě bavíme, opustiti musím. Slíbil jsem to\nBernardinimu a nechci tedy slovo své zrušit. Což pak by si\no mně pomyslil?\"\n„Nechť si pomysli co chce. Já však tě žádám pro\nvšecko, co ti milého, abys tam nešel. Svírá mne jakési zlé\ntušení — víš ten strašný sen!\"\n„Tys bláhová, Giulietto, což se mi zlého může státi\nv kruhu mých přátel ?w\n„Tvých přátel? Myslíš, že je Bernardini také tvůj přítel?\"\n„Až dosud jim alespoň byl!\"\n„Nebyl a nemohl jim nikdy býti!\" zvolala zvýšeným\nhlasem Giulietta, „ten lícoměrník, jenž tě u mne očerniti\nhleděl a sám lásku u mne žebral. Ano, snažil se všemož-\nnými prostředky obraz tvůj z mého srdce vypudit: avšak\nnepodařily se mu jeho uskoky.\"\nTen bídník!\" vzkřikl Kočvara rozhorlen, „ukážu mu,\nže nejen s houslemi, ale i se zbraní zacházeti umím.\"\n„Pro Bůh, co myslíš se zbraní? Zapřisáhám tě, Fran-\ncesko, nechoď k hostině Bernardiniho, neboť snadno by mezi\nvámi nějaký spor vypuknouti mohl.\"\n„Upokoj se Giulietto,\" pravil nyní klidněji Kočvara.\"\nDnes jdu naposledy k hostině Bernardiniho ; neboť vypovím\nmu na vždy své přátelství. S těmi slovy políbiv ruku své\nmilence odešel.\nIII.\nKolem dlouhé tabule v hostinci „U lodníka\" byla již\nshromážděna četná společnost, kteráž ze samých umělců se-\nstávala. Mimo jiné méně známé bylo tu viděti geniálního as\n26Ietého skladatele Steffana Storoce, jenž se svými operami"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "45", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.5", "texte": "„Nespokojení snoubenci\" — ,,Doktor a lékař\" — „Chytrá\nkomorná\" proslavil, jemu po boku seděl výtečný pianista a\notec novější klavírní hudby Muzio Clement; jim naproti\nbavil se výtečný varhaník u sv. Klementa Jonathan Battischill\ns doktorem Samuelem Arnoldem, činným to komponistou mno-\nhých anglických oper a oratorij. Na hořejším konci seděl\nhostitel a uspořadatel dnešního kvasu, Bernardini. Tváře jeho\nbyly jaksi vpadlé a svraštělé, čelo a temný výraz jeho očí\nsvědčily o vnitřním boji a jeho nespokojenosti. Od času k\nčasu pohledl na dvéře a nepokojně sebou na židlici vrtěl.\nOčekávali; Kočvaru, jenž jaksi dlouho nepřicházel.\nVšude panovala veselost a živý hovor. Mluvilo se mnoho\na o rozličných předmětech uměleckých; nejhlučnější však de-\nbatta povstala při posuzování hudebních skladeb Kočvarových.\nNěkteří, mezi nimi Battischill a doktor Arnold upírali Kočva-\nrovi důkladnou znalost kontrapunktu a přísných forem; co\nzatím Storace a Clementi a jiní tomu připustili nechtěli.\n,.Co pak ale chcete pořád s tím kontrapunktem,\" zvo-\nlal rozhorleně Storace k Arnoldovi, márnť za to, že ušlech-\ntilá melodie hudbu tvoří a nikoliv kontrapunkt a v tom ohledu\nzasluhují skladby Kočvarovy všestranného uznání. Jeho an-\nglické písně patří k těm nejlepším, které Angličané mají.\"\n,,A což jeho sonáty pro piano a housle,\" skočil mu do\nřeči Clementi; „jsouf plny krásných myšlenek a svědčí o ve-\nlice vytříbeném vkusu a znalosti formy. Ano, i kontrapunkt\ntam naleznete.\"\nCo se zde tak živě debatovalo, otevřely se dvéře a\ndo hostince vstoupil Kočvara.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brna. (Beseda, — Monari-Rocca.\n— W a chtěl.) Nevím, co se to\nzde s námi v Brně stalo! Včera, dne 14.\noznamovaly cedule na rozích mimořádní\nbesedu „v Lužankách,\" jiné zase koncert\npana F. Monari-Rocca, baritonisty, jenž se\nodbýval v sále ústavu pro slepé. K tomu\nvšemu je zde tenorista W a ch t e 1 a dává\npohostinské představení. Tu člověk věru\nneví, co a jak. í já jsem byl v rozpaku,\nkteré z těchto hudebních představení mám\nnavštívit. Nejdříve jsem chtěl jít tam, kde\nsobě dobročinný účel vytkli. Avšak myslím\ntu a tam a přijdu konečně k resultatu, že\nvšechna tři představení jsou buď direktně\naneb indirektně k účelům dobročinným ur-\nčena. Beseda věnovala čistý výnos oby-\nvatelům jednoho Moravského okresu, po-\nvodní zatopeného; jaký usud sem pana\nMonari-Rocca přivedl, nevím. Ale dovo-\nluji sobě podotknouti, že by nedával kon-\ncert v masopustě a zvláště v Brně, a\nvůbec, když v ten samý den je beseda a\nWachtel zpívá v divadle, kdyby nepotře-\nboval. Co se týče divadla a Wachtela,\nmyslím, že, kdo jde do divadla, zde v Br-\nně, činí zajisté dobrý skutek, skutek to\npravé dobročinnosti, prokázaný zdejšímu\nThálie chrámu, a navzdor tenora, p. Wach-\ntela, kterého ostatně z Prahy již velmi do-\nbře znám, a navzdor p. W. pravím, činí\ntéž skutek obětavosti, jelikož se odsoudí\nk poslouchání brněnského divadelního sboru\na orkestru. — Rozhodl jsem se tedy, jeli-\nkož účel dobročinnosti všude převaho měl,\npro besedu. A v skutku nelitoval jsem\ntoho, že jsem šel až do Lužanek. Maje na\nzřeteli, že se v Brně zdržují nadzmínění\nzpěvákové, nebyl jsem překvapen, že obe-\ncenstvo nebylo tak četné, jako obyčejně.\nMnoho vlivu měla jistě okolnost, že vo-\njenská hudba scházela, která vždy po do-\nkončení programu veselé i vážnější skladby\nhrála. Je-li tomu tak, též bych myslil,\nže onen díl slovanského obecenstva, který\nse nesúčastnil, sobě dal notné testimonium\npaupertatis. Leč, pomlčme o tom, maso-\npust snad při tom má také podílu. — Z\nhonorací jsme pozorovali pana Dra. Pra-\nžáka, p. hraběte Belkrediho, hraběte\nMitrovskéhú. — „Kovářská\" od Vo-\ngla, kteroužto se beseda zapocla, by se\nnám byla úplně líbila, kdyby nebyly v só-\nlových místech sem a tam proinžikovaly\nmalé detonace. Avšak nedurdilo to ve vý-\nsledku celistvém, jenž byl skvělý* Vůbec\nmyslíme, že, jelikož jsme byli y besedě,\nkterá v čase několika dnů spolkem zpěv.\nna kvap uspořádána a tedy takřka impro-\nvizována byla, nemůžeme upotřebit! mě-\nřítka takové kritiky, která by se i do nej-\nmenšího podrobná vtírala. Pan Pieta\nzpíval 2 písně: „Minka a včely44 od Lau-\nb a a „Šotek44 od Bergm ann a. Celý\npřednes jevil velmi rozumné ponětí obou\nhezkých písní. Zdálo se nám ale, že by\npísně méně dramatické venia verbo)\nna obecenstvo působily více. Něco nového\npro nás bylo 3tí číslo; p. Křížkovský\npřednášel s průvodem piana 2 skladby na\nfisharinoniku; nemýlíme-Ji se, byly to Šu-\nbert ovy a Šumannovy písně. Kříž-\nkovský byl hlučně od obecenstva uvítán\na duchaplným, jemným a až do podrobná\nnuancovaným přednesem spňsobil pravou\nbouři v obecenstvu, ježto ho 2krát vyvo-\nlalo. Kř. objevil nejrozsáhlejší znalost to-\nhoto nástroje a každý hudebník pozná ze\nhry Kř. nejen znamenitého hráče, ale zvláště\ntaké znamenitého theoretika. Sbor „Vltavo44\nod Vogla nás vlastně mezi dnešními sbory\nuspokojil nejvíc. Arci, že náleží k lehčím\nskladbám. Ale provedení bylo jedním slo-\nvem vzorné; ano málem bych tvrdil, že\njsem posud ho nikde neslyšel zpívat lépe.\nPan Peka přednášel krásnou píseú Vo-\njáčkovu „Domov pravé lásky.44 Škoda,\nže pan P., jenž se ne silným, ale velmi\npříjemným barytonem může honosit, nebyl\núplně při hlase; neb, co do přednášky/ u-\nspokojil nás p. P. nad míru, jelikož krás-\nnou tu skladbu s vřelou vroucností a hu-\ndebním ponětím zpíval. Kojíme se nadějí,\nže jej uslyšíme častěji v solovém zpěvu*\nFantasii z Hugenottů hrál pan Březina\nna cello se skvělým výsledkem.- Jen by-\nchom si byli místy, zvláště pak v motivu\ntřetím velkého duetta (Raul, Valentina)\npřáli poněkud více uhlazenosti tónu. P©\ndruhé jsme slyšeli Křížkovského nejnovější\ndílo „Dar za lásku.\" Opět jsme po-\nzorovali onu ráznost a libost znamenitého\nsboru tohoto. Sbor se musel opakovat a\nnepokáráme ony pány, kteří při opakování\ntrochu mimo hranice čisté intonace se po-\nhybovali. Dílo to je těžké\" a nesnadné, a\nmusí být zpěvák sběhlý, chce-ii ho provést\nve smyslu Slovana Křížkovského. — Čtvero-\nzpěv „Milencův stesk.\" od Horáka a sbor\n„Naprej\" od Davorina Jenka, cistě a\ncile provedený, skončily důstojně mimo-\nřádnou besedu. Přejeme, by výbor byl s to,\núčelu svému co nejhojněji dostáti. Jak v\nbesedách předešlých, zůstal díl obecenstva\npospolu; ale málo jich bylo, kteří-vytrvali\n— jak jsem již podotknul — nejspíše pro-\nto, že nehrála hudba. — Já jsem v spo-\nlečnosti několika švarných národovců se\nbavil a, když konečně z ust rozčilených a\nrozjařených Moravcův zavzněly písně ná-\nrodní, tu jsem opět zbohatl o důkaz více,\nže spojuje Moravany s Cechy neporušitelná\npáska jednoho národa. — Dne 9. března\nuspořádá zpěv. spolek velkou akademii k\noslavení památky sv. apoštolů Cyrilla a\nMethoděje. 1—r.—\nZ Bohdánče (Beseda.—Kostel-\nní h u d b a.) Dne 9. února t. m. uspořá-\ndal zdejší nově sestouplý zpěvácký\nsbor v obecní radnici besedu započa-\ntou proslovem, při níž precisně byly před-\nnešeny ctverozpěvy: „Svorný duch\" od Su-\nch á n k a, „Kovářská\" od Vog la, „Dcerám"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "46", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.6", "texte": "českým\" od G ern e ra, „Lovecká\" od Ná-\npravní ka, „Pošta\" od Procházky,\n„Kadryla\" od Hellera a „Holoubek\" od\nHynka. — Mezi sbory slyšeli jsme dekla-\nmace a besední čtení: „Ženám Český m\"\nod B. N., „Žena\" z H. L., „Mužští a\nZelí\" od Dr., „O těžkostech rozlič-\nných stavů\" a „Ferialní švingula-\nce\" od Haj. a „Fraitra Kalinu\" od\nHálka, jež jak obyčejně výborně přednesli:\nslečna Antonie Podhajská a p. Ples-\nkot. Zvláštní vděčnost projeviti musíme\nspolku zpěváckému, kierý před kra-\ntičkým časem na vybídnutí a pod vedením\n2hého učitele horlivého p. Fr. Tichého\nsestoupil a pod jeho ředitelstvím neunave-\nnou pilností všech, vtom krátkém čase tak\npokročil, že všecky sbory v besedě výborně\npřednesl, clivalného potlesku zasloužil a na\nvšeobecnou žádost „Kovářskou\" opakoval.\nNěžností vynikal „Holoubek.\" A protož ještě\njednou díky všem za uspořádanou zábavu\na buďte ubezpečeni, že snaha Vaše vděčně\nuznána a oceněna bude — jen dále jme-\nnem Páně. — Co se chrámové hudby\ntýká, i ta pod vedením prvního učitele p.\nAnt. Rosůlka výborně prospívá, tak že\nzde slýcháváme chvalně provedené mše a\nskladby od Rossiniho, Fuhrera, Š křoup a,\nHoráka, Krejčího, Maška a jiných\nvýtečných skladatelů. —s—\nZ Hlinská. (Beseda.) Dovádivý ma-\nsopust pokročil již hezky daleko a u nás\nnerozkvětaly věnce a věnečky, jako roku\nminulého. I potěšilo nás nesmírně konečné\nuspořádáni „Národní besedy\" ve\nprospěch zdejší nemocnice. Beseda\ntato nestála nikterak za předešlými věnci,\nvyznamenala se hojnou návštěvou, dobrou\na vhodnou volbou čísel a dovedným pro-\nváděním deklamací i zpěvů. Ze čtverozpěvfi\njsme slyšeli skladby ceny uznané: „Na\nPrahu\", ;,Vystěhovalci\", „Žárlivý basař\"\na „Cikáni\"; p. A. Veselský s obvyklou\nzdatností provedl nevšedně krásnou píseň\n„I šepce kvítí\" slova od Melišové, hudba\nod velenadaného Ed. Nápravníku, a\na Pivodovu „Ztracené srdce.\" Nej-\nvětší půvab dodaly besedě deklamace. SI.\nM. Strašákova, ač churavá, deklamo-\nvala uspokojivě výtečné „Slze vlastenek\",\nsi. A. Strašákova vnikla úplně v ducha\nzdařilé deklamace „Jděte, Jděte,\" sl. Bra-\ndy o v a dosáhla velezdařilým přednosem\n„Ženského sněmu\" zaslouženého uznání,\nvelmi krásnou a mistrnou deklamací „Já\njsem Češka\" (z Lady) přednášela slečna\nAdámkova, jako všude tak i u nás\nzpůsobila deklamace ta hluboký dojem v\nobecenstvu. Našim čackým dívkám náleží\npalma tohoto dne. Mimo ty přednášel pan\nA. rázné „Písně ranní\" od flálka a ča-\nsové čtení „Já leccos vím, však vám to\nnepovím\" a p. Kr. Rychtářova „Příprava\nk soudu.\" — Výsledek celé besedy byl\nnad vše očekávání skvělý.\nZ Chrudimi. (Kostelní hudba.—\nzpěvá cký spolek a městská ka-\npel la.) Na narození Páně slyšeli jsme,\njako obyčejně na ten den mši od Wín-\ntra ; avšak nebyli jsme mnoho potěšeni.\nProvedení bylo obstojné ano mdlé. , Druhý\nsvátek dávala se Fůhrerova pastorální\nmše, v kteréž pan kapelník Čeněk Vinař\nse súěastnil. 1 tenkrát dalo by se o pro-\nvedení leccos napsat; avšak není radno vždy\ns pravdou ven a proto podotýkám, že mi\nbylo té krásné Fúbrerovy práce líto, neboť\njsem se přesvědčil, že se takřka z jedné\nvody na čisto dávalo. Proč se nedělají pa-\ntřičné zkoušky ? Vůbec bych radil panu H o-\nrálkovi, řediteli kůru, by sobě na ko-\nstelní hudbě více záležeti dal a vše tak\nřemeslnicky neodbýval. Ačkoliv jsem\nhodinu cesty od Chrudimi vzdálen, navště-\nvuji přec pilriě chrám, abych pěknou hud-\nbou k zbožnosti povzbuzen byl; avšak ko-\nsteln í hudba Chrudimská klesá\npatrně a věru nepochopuji, že velebné du-\nchovenstvo k tomu více nepřihlíží. — Na\nsv. Syívestra dával zpěvácký spolek\nv kostele „Te Deum\" od Krejčího a mu-\nsím se vyznali, že jsme již dlouhý čas ta-\nkou duševní lahudku v chrámě neměli.\nProvedení bylo obratným a precísným ří-\nzením měšťanosty a ředitele zpěv. spolku\np. Klimeše v každém ohledu zdařilé ano\nvýtečné. V sobotu dne 25* ledna uspořá-\ndána byla dramati cká a hudební zá-\nbava ve 2 odděleních. V prvním od-\ndělení davala se Fredrova veselohra „Pan\nČapek\" v překladu dra. Lad. Riegra a\nv druhém oddělení slyšeli jsme pochod\n„Vzhůru ku zpěvu\" od Č. Vinaře s prů-\nvodem orkestru, jenž se velmi dobře vy-\njímal a o krásném nadání Chrudimského\nkapelníka svědčí. Dále provedeny byly „Na\nvlasf,\" sbor od Horáka, „Utonulá,\" sbor\nod Křížkov sk ého a kadryla z národ-\nních písní pro sbor od Ferd. Hellera.\nVšecky sbory byly rázně a precisně prove-\ndeny a líbily se tak jako písně: „Andě-\nlíčku boží\" — Nevěstina starost\" od Pi-\n7 ✓\nvody, kteréžto obě pan Klimeš s výrazem\na hlubokým citem přednesl. Co se zdejší\nměstské hudby týče, dělá pod kapelníkem,\npanem Čeňkem Vinařem, značné pokro-\nky. Slyšeli jsme od ní ouverturu k opeře\n„Němá z Portici\" a arii z „Marty,\" kteréž\nvelmi uhlazeně a dobře provedeny byly.\nČistý výnos připadl částečně na výlohy vá-\nnočního stromku a z části fondu divadel-\nnímu.\nm)\n\nx—X\n\nZ Pardubic, dne 12. února 1862.\n(Báseň od J. Jahna. — Z a staveničko.\n— Plesy. — Svátek „Hrom-\nn i c e.\" — Mozartovo rekvie m.) Dnes\nobdržel zdejší zpěv. spolek báseň: „Par-\ndubská\" od zdejšího rodáka a českého\nspisovatele Jiljího Jahna, kterémuž po-\nvinné vřelé díky zde vzdáváme. Báseň tato\njest v předu vytisknuta, a můžeme již teď\ntvrditi, že výtečnému skladateli panu Ná-\npravníkovi, kapelníku u knížete Yusu-\npova v Petrohradě, se duchaplná slova lí-\nbit budou, a ženám „Pardubsko u\" ve\nzpěvu zvěční. Stejné odstávky: „Kraj náš\nje Bohem požehnán\" se hodí k dokonalému\nprovedení ve sboru, a upomíná na stejné\nslova „Kovářské\": „U nás, u nás, jde ráz\nna ráz.\" — Dne 27. ledna uspořádal zdejší\nzpěv. spolek novému vyvolenému mě-\nšťan n sto vi zastavenicko s pochodněmi, při\nkteréž příležitosti se sbory: „Pozdravení\npěvcovo\" (ze Záboje) od Ve i ta, „Tys\ndrahý nám\" a „Dlouho buď zdráv\"\nod Jelena zpívaly. Měšťanosta p. Vá-\nclav Bubeník vyšed ven, poděkoval se\na držel sice krátkou, ale ráznou a upřím-\nnou řeč, pozval pak všechny údy zpěv.\nspolku k sobě a celá společnost rozešla se\nvc zdraví, když tlouklo málo hodin. —\nDen před zastaveničkem, t. j. 26. ledna,\nbyl tady na „Veselce\" velkolepý ples k\nprospěchu zdejší hlavní a reální ško-\n1 y držán. Od výboru toho plesu bylo ve—\nledůstojnému p. Janu Chmelíkovi, řediteli\nzdejších škol, 106 zl. 60 kr. r. č. co či-\nstý výnos odevzdán. Návštěva plesu byla\npři špatném počasí přehojná, dámy vyku-\nkovaly semotam v národním obleku, ně-\nmecko-francouzský frak se takřka po celé\nvelké síni rozhostil, krásná čamara nechala\nse spoře viděti — oživující hovor před\ntancem, mezi tancem a po tanci byl skoro\npři velké vybrané společnosti veskrz če-\nský. Kapela Mateřovská hrála nej-\nvíce kusy slovanského původu, zvláště platí\nto při čtverylkách. Pak následoval 3. února\nt, r. uzavřený společenský ples děl-\nnictva c. k. rak. státní železniční společ-\nnosti, při němž ostrostřelecká kapela z Chru-\ndimi řízením obratného kapelníka p. Čeňka\nVinaře hrála. Taneční kusy byly obezřele\nvoleny, takt byl přísný, což při tanci první\npodmínkou jest, provedení se líbilo tak, že\nvíce čísel na všestranný potlesk muselo se\nopakovat. Třetí a poslední společenský ples\nna „Veselce\" bude ku prospěchu pardu-\nbických chudých dne 2. března 1862\nse odbývat. — Na svátek „Hromnic\" se\ndávala při zpívaných službách Božích mše\ndo D~moll od Václava Horáka; za gra-\nduale mužský čtverozpěv od Zvonaře;\nza offertorium, housle a baryton-solo, od\nVitáska. Za nemocného ředitele kůru\ndirigoval učitel z hlavní školy p. M atěj\nKučera velmi obratně. — Uzavřeno je juž\nzdejším zpěv. spolkem, že Mozartovo\nrekviem za ý nesmrtelného plodného českého\nkostelního skladatele Roberta Fuhrera\nse bude 12. března 1862 o 10 hodin do-\npoledne v chrámu děkanském provozovat,\nku kterémuž milovníky hudby vůbec a ko-\nstelní hudby zvlášť se k tomuto velkodílu\nnejuctivěji zvou. Na kůr Pardubický bude\nzasazena bílá mramorová deska (18\"\ndlouhá a 12\" široká), připravená od zná-\nmého sádraře Jana Pellegriniho z\nPrahy s následujícím zlatým nápisem:\n\n*\") Pište nám častěji. Red."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "47", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.7", "texte": "Robert Führer,\nnar. v Praze dne 2. června r. 1807,\nzemř. ve Vídni dne 28. listop. r. 1861.\nVěnoval zdejší zpěv. spolek.\n\nFrant. Janda,\npředseda a ředitel zpěv. spolku.\n\nZ Prahy.\n\nDivadlo. V neděli 16. února. Boleslav\nRyšavý, tragédie v 5 jednáních od Gustava\nPílegera. Nedá se upříti, že od někte-\nrých časův i dramatická literatura naše se\nvyššího postavení v národním našem ži-\nvotě domáhá než jakého posud jí dopřáno\nbylo. Mezi pilnými snažiteli o lepší bu-\ndoucnost její stojí zajisté Pileger v první\nřadě. Boleslavem Ryšavým dokázal, že v\nsobě chová dostatečných vlastností dobrého\ndramatického spisovatele, že však posud\nneproniknul všechny podmínky krásné a\nnadějné své úlohy. Boleslav Ryšavý sám\nv sobě není tragickým rekem, Pfleger za-\nmeškal uměním nahradili, co historie nepo-\ndala a touto vadou utrpěla práce jeho.\nBoleslav Pflegrův nemá myšlenky, na kte-\nrou by [zakládal jednání své, vše zlé či-\nnem jeho jeví se takořka co instinktivní.\nOdpor proti němu jest docela spravedlivý\na odpadává tedy každý skutečně tragický\nmotiv. Svržením Boleslava s trůnu jest\ndrama v skutku ukončené, co napotom sledí,\npouhým se jeví přídavkem. Aby tragickým\nrázem přioděi svého reka, nechal ho bás-\nník vystoupili co trestaného — oslepeného\nv žalari. Nepohne však ten slepec mysl\ndivákovu, neobjeviv nijakou novou stránku\nsvého vnitra v novém nešťastném svém po-\nměru. Básník dobře tušil, že rek jeho,\nmá-li se vůbec za tragického reka považo-\nvati nejen co činící ale i co trpící se ob-\njevili musí. Ale to utrpení vylíčil pouhou\nsituací nijakým však dějem. Oč první část\nkusu jest příliš dlouhá, o to druhá příliš\nkrátkou se jeví. Máť celý kus tento po-\nvahu pyramidy vystupující až k svržení\nBoleslava a sestupující až k samovraždě\njeho, ale není souměru v stavbě a střed\nnení v středu. Z tohoto nesouměru vyplý-\nvají ostatní vady kusu, ac ne—li k němu\nvedly. Třetí a čtvrté jednání by muselo\nv jedno splynout, čtvrté docela nově stvo-\nřené by muselo se státi pohnůtkou pod-\nstatnou, jež ku katastrofě v pátém jednání\nvede, ač jestli básník vůbec na tragedii v\npravém smyslu zamejšlí. Některé osoby\ndocela by se vymítili, jiným pak živějšího\nrázu dodati musilo. Proto pro všecko nás\ntěší plod tento, že nejsme zase o jednu na-\nději chudší, jakož se u nás stává provozo-\nváním nového kusu. Pileger zbudil tímto\nkusem podstatné očekávání o dramatickém\nsvém talentu. Bohatství, jež v prvních\ndvou jednáních před námi rozložil, skvělé\no tom dává svědectví. Kdo dovedl na-\npnouti pozornost a mysl vůbec jako on v\nprvních částech svého kusu, ten dovede i\nvíce bedlivým sebezkoušením. 0 nic se\nnebudeme pouštěti do široka. Pan Kolár st.\n(Ryšavý) byl skutečně výtečný, vzorně po-\ndlé něho stála paní Kolářová (Emma, maika\nBoleslavova). Všickni ostatní se vynastiažo-\nvali dle možnosti, nemajíce však dostatečné\npříležitosti k obzvláštnímu vyniknutí.\n—- Koncert. Na den Zvěstování P.\nMarie (25. března) uspořádá letos p. ře-\nditel divadla Thomé přece koncert ve pro-\nspěch chudých, k němuž dle smlouvy\nzavázán jest, poněvadž se mu zdálo 200\nzl. býti mnoho, kterouž náhradu od něho\nměstská rada žádala.\n— Spisovatel článků ,,Tysiacíct-\nil ia roeznica\" v „Dzienniku Liter.\" umí-\nstěných podotýká na konci těchto, že za-\nslal důst. kanovníku P. V. Štulcovi 5 zl.,\nkteré věnuje na zbudování Karlín-\nského ch rám u, a vyzývá své rodáky,\naby se hojnými dárky súčastnili v podni-\nknutí tom. Zmíněný p. spisovatel navrhuje,\nže se mezi Poláky v Praze žijícími může\nvedením důst. P. Štulce zřídití výbor, jenž\nby docházející příspěvky vzal ve svou správu.\n— Pan Ferdinand He 11 e r vyučo-\nvali bude české řemeslníky zpěvu ve sbo-\nrech. —\n— Pan Zelený, výtečný malíř a ná-\nrodovec Moravský, dokončil právě nové\ndílo obraz Panny Marie s Ježíškem,\nkterýž k nejlepším jeho obrazům náleží.\nBoží rodička sedící na pahrbě pozdviže-\nnýma zrakoma pozírá v nebe, a v celé té\ntváři nebeské zvláštního- výrazu došla ona\nklidná, ctnostná i zbožná mysl, o kteréž\nnám písmo svaté vypravuje. Od svaté ma-\ntičky Boží liší se poněkud Jezulátko, kte-\nréž na jejím klíně spočívá a hlavičku o\nlevé rámě matčino podpírá, neb jest v ja-\nsnem úplném světle a spolu též nad míru\nplasticky vyobrazeno. V pozadí za svatou\nrodinou mizí a ztrácí se ponenáhlu v šedé\ndáice utěšená krajina, a nad krajinou roz-\nklenut nebes jasný blankyt, jakýž toliko v\nkrajinách jižních spaiřiti lze. Jakýs svatý\npoklid vane z obrazu toho, že člověk po-\nbožně nadchnuta se cítí rozhlédnuv se do\nvznešeného vyobrazení toho. Obrazem tímto\npodal pan Zelený nový důkaz svého na-\ndání a umění, a Madonna tato bude nej-\npřednější zajisté okrasou v kostelu Zbe-\nsovském.\n— Hudební zkouška k plesu\nceských právníku odbývala se v ne-\nděli dne 16. února. Program byl tento:\n1. „Ráz na ráz,\" kvapík od Nováka. 2.\n„Chansonettes,\" kadryla od Strausse. 3.\n„Hylinka\", polka trembi. od K. bar. Spense.\n4. „Našim děvám,\" polka maz. od Koni-\nzáka. 5. „Na Prahu\", kadryla od Laade ho.\n6. „La furiosa\", polka od Strausse. 7.\n„Vichor\", kvapík od Karáska. 8. „Ža-\nnynka\", polka trembi. od rytíře z T i e-\nglů. 9. „Slavia\", kadryla od Hruše. 10.\nRůženka, polka trembi. od Bláhy. Z těchto\nkusů líbily se zvláště čísla 3, 4, 6, 8, 9,\n10, které také opakovány býti musely. Ze\nvšecii nejvíce vynikala původností a pikanfc-\nností polka „Furiosa\" od Strausse. Chval-\nnou zmínku zasluhuje též kadryla „Sla-\nvia\" od Hruše z českých národních pí-\nsní. Všechny5 skladby byly nové a byly\nod orkestru pana Komzáka precisně pro-\nvedeny.\n— První večerní zábava zp ě-\nváckého spolku „Hlaholu\" dne 16.\núnora 1862 došla velmi příznivého vý-\nsledku, zvláště část hudební. I. Od-\nd ělení obsahovalo sbor: „Slovan,\" slova\nod J. Picka, hudba od Vašáka. Solový\nčtverozpěv: „Na Moravu\" od Hynka Vo-\njáčka. „Pospolitá\", slova od B. Jablon-\nského, basitonové solo se sborem od Franl.\nP i vody, přednáší skladatel. Sbor: „Žár-\nlivý basař\", slova od Šmilovského, hudba\nod Leop. Zvonaře. II. Oddělení. Sbor:\n„Pomoc pro náramnou lásku\", slova od\nFr. L. Celakovského, hudba od Ludevíta\nProcházky. „Přilítlo jaro z daleka,\"\nslova od V. Hálka, v dvojzpěv uvedl K.\nBendi, přednáší p. Korbelář a Hozák. So-\nlový čtverozpěv: „Dar za lásku\") od P.\nKřížkov s k é h o. Sbor: Kadryla z mo-\nravských národ n í ch písní sestavil\nJ. He 11 er. III. Oddělení. Sbor : „V 1-\ntava\", slova od J. Picka, hudba od Fr.\nVogla. Sbor: „Těšme se blahou nadějí\"\ndle Krova upravil F. Heller. Provedení\nvšech kusů bylo chvalitebné, ačkoliv za-\ntají ti nemůžeme, že jsme větší dokonalost\nu provedení očekávali. Piecy, v nichžto p.\nLukeš první tenor zpíval, byly vždy\nnejjemnějšíini nuancemi výborně provedeny.\nJinošský plápol, ráznost a národní sebe-\nvědomí pěvců prokmitaly patrně ve všech\nsborech; avšak přílišný oheň zavedl někdy\njednotlivého pěvce k poklesku, jak jsme to\nve Zvonařově sboru „Žárlivý\npozorovali. Všechny sbory, čtverozpěvy i\nsola došly od četného obecenstva velké\npochvaly, menovitě „Slovan — Žárlivý\nbasař — Dar za lásku — Kadryla z mor.\npísní — Vltava — Těšme se blahou na-\ndějí\"' a duetto „Přilítlo jaro\" (příloha k\n,,Daliboru\"). V solových čtverozpěvech\nsúčastnili se pánové: Lukeš, Pí voda,\nKorbelář a Ilozák. Nejslabší část pro-\ngramu bylo deklamování. Pan Šimanov-\nský přednesl pěkný a rázný proslov Jah-\nnův bezvýznamně ano mdle asi. Libická\nnedodala vtipné a pikantní deklamaci od\nV. Crhy žádné značné platnosti; deklamo-\nvala jednotvárně a zpěvavě. Náhradu za\nto však nám podal pan Kolár ml„ jenž\ndeklamaci „Chyby*' ohromného potlesku\ndosáhl. Ku konci byl ředitel „Hlaholu\"\npan Lukeš za své horlivé snažení vyvo-\nláním odměněn. Žádáme slavný výbor\n„Hlaholu\", aby hosté, kteří k stolu use-\ndnou, od nevlídného pořadatele T ... nebyli\nopět poukázáni k jiným stolům pod tou\nzáminkou, že stůl již napřed je obsa-\nzen — což se pak co pouhá lež objeví."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "48", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620220-01.1.8", "texte": "— Koncert Cecilského spolku,\njenž se dne 6. února v sále na Zofíně od-\nbýval, přivábil navzdor špatnému počasí\ndosti obecenstva; neboť obsahoval dvě no-\nvinky a sice „Die lustigen Musik an-\ntén\" (text od Brentana), hudba od Ferd.\nHill era a „Undine\" (text z angl. přel.\nod Klingemanna), hudba od Benedikta a\nkonečně „Veselé žen v Windsorské\" od na-\n77\nseho krajana Tittla. Hillerova hudba k ve-\nselým musikantům, k tomuto d i vorom a liti-\ncké mu obrazu je zdařilá ano v některých\nmístech mistrovská. Zvláště obdivovali jsme\nv této skladbě karakteristickou instromen-\ntaci a rhytmiku. Práce tato může směle\njeho symfonií „Musí přec jaro býti\" po boku\nstáti. Neméně vyniká též skladba Bene-\ndiktova „Undine,\" v nížto bohatý tok me-\nlodií, překvapující, při tom však nehledané\nmodulace a úplná vláda orkestru se patrně\njeví. Benedikt je znám co skladatel oper\n„Křižáci\" — „Výstraha cikánky\" a „Ne-\nvěsty Benátské.\" Nejzdařilejší čísla Bene-\ndiktovy „Undine\" jsou sbor do D, ballada\na finále s poetickým závěrkem. » V těchto\nnovinkách účinkovaly paní Procházková a\npanna Ehrenbergova, pak pánové Bernard\na Eilers. Tittlova ouvertura došla navzdor\ntomu, že už je zastaralá, příznivého vý-\nsledku. Provedení skladeb vedením p. Apta\nbylo dobré. —s—\n— Umělecká výstava otevře se\ndne 27. dubna a bude až do 15. ěervna\ntrvati.\n— Divadlo v Neiolicích. Přičině-\nním rázného purkmistra dr. Kudrny staví\nse v Netolicích na obecní útraty divadlo v\nobecním domě, k čemuž obec ctyry velké\nsíně v přízemí a v prvním poschodí rad-\nnice ležící obětovala Divadlo to bude\nmíti lože i galerii.\n— Nový obraz od H e 11 i cli a. Nový\nten, od výtečného Hellieha právě dohoto-\nvený obraz představuje srdce Ježíšovo a\njest ku podivu krásně vyveden. Určen jest\npro kostel v Nezabudicích v Křivoklátsku\na bude mu velkou okrasou.\n— Divadelní představení dne\nII. února věnované ku podpoře Pražanů\npovodní utrpěvších vyneslo 816 zl. 18 kr.;\npolovice z nich 408 zl* 9 kr. a 42 zl.\n50 kr., o něž u kasy více dáno, odvedeno\nk naznačenému úceíi. *\n— Pražský spolek hudebních\numělců uspořádal v sobotu dne 15. ú-\nnora o 11. hod. dopoledne v chrámu Páně\nu sv. Salvatora zádušní služby Boží za\nFrant. Škroupa. Zpívalo se rekviem Mo-\nzartovo.\n— Národní beseda, na Zofíně dne\n10. února, vynikala skvělostí nade všecky\ndosavádni Pražské taneční zábavy. Návštěva\nbyla nad obyčej hojná, tak že se až místa\nnedostávalo. Beseda byla i co do krojů i co\ndo hovoru v skutku národní. Úprava síní\nednoduchá, při tom však velmi vkusná i\nskvělá. Na veliké síni zakryta byla okna\njasněmodrýrni záclonami, vedle nichž visely\ndraperie zlatými květinami protkané. V levo\nu prostřed stála veliká socha vévody Bře-\ntislava, podle něho poprsí Amosa Komen-\nského a Adama z Veleslavína. Skvěle o-\nzdoben byl zvlášť malý sál. Stěny pokryty\nbyly červenými a bílými čalouny, v pozadí\nzřízena gotická chodba, v níž u prostřed\nkvětin postaveno: socha korunované Bohe-\nmie s českým Ivem, poprsí Karla IV. a\nJiřího z Poděbrad, po stranách K. Havlíčka\na Jungmanna. V chodbě mezi oběma sí-\nněmi stálo mezi květinami osamotnělé po-\nprsí právě zemřelého Fr. Skroupa. — Mezi\nhosty pozorovali jsme representanty všech\nO v / /\nstavu. Živý nenucený hovor panoval po\ncelou noc. Před půlnocí došly telegramy\nod měšťanské besedy v Domažlicích, od\nspolečnosti české v Litoměřicích a Terezí-\nně, od čtenářského spolku v Pardubicích,\nz Brna, od cten. spolku v Holešově a Rož-\nnově a konečně ze Záhřeba od „Citaonice\nzagrebacke.\" Telegramy ty, provolávajíce\nslávu koruně České, besedě národní, spiso-\nvatelům, Pražanům, vzájemnosti slovanské,\npřijaty jsou s hlučným jásotem.\n— Varh a n y. Pan Karel Stelfek,\nmajitel plynárny, slíbil, že daruje varhany\nnovému kostelu slovanských apoštolů ss.\nCyriila a Methoděje v Karlině.\n— Kapelník cis. král. 12. dělo-\nstřeleckého pluku, Frant. Matou-\nšek, rodem z Bechlína (v okresu Roud-\nnickém) a 28 let stár, byl 25. října in. r.\npuštěn na měsíc na dovolenou a cestoval\npřes Vídeň a Prahu do Stěti. Maje naří-\nzení, aby sbíral mladé hudebníky z měst-\nského stavu, obdržel na své udání, že 10\ntakových má, k zapravení potřebných vý-\nloh sumu 120 zl. a rozkaz, aby se ihned\nnavrátil; on zatím neposlal ani tyto hudeb-\nníky, ani neuposlechl dosud rozkazu, aby\nse dostavil. Dne 21. prosince ubytoval se\nve Vídni v „Hotel National,\" objednal u\ntovárníka L. Uhlmanna ve Vídni, aby mu\nvyloudil peníze, neoprávněným způsobem\nhudební nástroje pro pluk v značné ceně\na prchl 30. prosince z řečeného hostince,\nzanechav tam dluh za to, co byl ztrávil.\nDělostřelecký pluk Pešťanský dal jej stí—\nhati zatykačem.\n— Krajanka naše si. Za drob il-\nkova účinkovala v zábavě, uspořádané v\nLubláni slavného spisovatele a básníka slo-\nvinského, Vodníka, a došla za svou líbez-\nnou a klasickou hru hlučného potlesku,\njmenovitě českou písní „Ach, není tu není!\"\n— Pan Ulm, ředitel kůru u sv. Du-\ncha obdržel před nedávnem od sl. magi-\nstrátu Pražského ředitelství kuru u\nsv. Trojice pod tou výminkou, aby se svého\nprvního chorregentského místa vzdal. Pan\nUlm žádal však, aby mohl obě místa za-\nstávati; bylt však tyto dni od slav. magi-\nstratu odmrštěn a ředitelské místo u sv.\nTrojice nově obsazeuo.\n\nAlois Karel\nVlast ztratila opět jednu z nadějí svých.\nDne 16. ledna vyrván ledovou rukou smrti\nze středu našeho skvěle nadaný skladatel\nhudební jakož i zdatný cellista Alois Ka-\nrel. Složili dvě ouvertury pro velký\norkestr a několik fantasií pro cello. Jak\ndoslýcháme, zamýšlejí p. konservatoristé na\nvyzvání p. ředitele Kittla uspořádat rekviem\nza zesnulého.\nNové musikalie. Právě vyšel pátý\nsešit Forstrovy školy pro varhany a\nobsahuje: chromatické stupnice, po-\nstupy v oktávách, pak v III. oddělení\nzávěrky, přechody, chorály a fugy. O dů-\nkladném tomto díle netřeba mnoho mlu-\nviti; jméno skladatele rucí nám za jeho\nvýbornost. — Co nevidět vyjde druhý se-\nšit „Záboje,\" jenž obsahuje dvojsbor\n„Vzhůru ku zpěvu\" (text od K. Sta-\nrého) od skvěle nadaného Eduarda Ná-\npravníka, jejž skladatel „Hlahohť' vě-\nnuje.\n\nDur a moll.\n\n(Král Bedřich Velký a Graun).\nKrál Bedřich navrátiv sc jednou ze Slezska do\nBerlína, dal si i hned kapelníka Grauna k sobě\npovol ati.\nwGraune!\" pravil k němu, \"zahrál mně přec\nzačátek jeho prvního recitalivu z kusu „Smrt\nJežíše.\"\nGraun tak učiní.\n„Právě tak, právě tak!\" zvolal král, „ne-\npřeslechl jsem se!\"\nGraun nevěděl, co tím král říci chce, avšak\nten pokračoval:\n„Chci mu říci, co tím míním. Slyšel jsem\nve Vratislavi zpěv večerní a každý verš začíná\ntak, jak jeho recilativ. Píseň ta se jmenuje :\n„Běh a nádhernost zlatého slunce.\" Vidí, tu\njsem ho lapil při hudební krádeži; však nechal\njen toho, to mu dělá cest, že se zbožným skla-\ndatelem písní stejné myšlenky měl «\nGraun, jenž tuto událost zapomenouti [ne-\nmohl, dal sobě neznámé melodie písně ze Slez-\nska zaslati a našel, že král zcela dobře slyšel.\nKdyž s Quanzem jednou o tom mluvil, ptal\nse Quanz: „Nuž, a vy nezměníte to míto ?«\nwChrau Bůh!\" zvolal Graun, \"je mi ne-\ndražším důkazem dobré paměti a pochvaly mého\nkrále !\"\n\nListárna.\nPanu Kr. v H. K. Obdrželi jsme Váš\nrukopis z red. Nár. Listů; a nyní jej dů-\nkladně proskoumáme. — Panu dop. v Bol.\nPříště. — Panu dop. v Čásl. Neobdrželi\njsme žádného dopisu a divíme se velice\ntomu, že jej očekáváte. Pište nám jen dále."}]}