{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_sha256": "abd2e992b2dd17e14c9ebdb72816b667e04b9f42582d603bd793fd3e4e9417b1", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/03/01_01/bmtnabd_1862-03-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "49", "page_fin": "50", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.1", "titre_corps": "František Škroup. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "František Škroup. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4610, "texte": "František Škroup.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování.)\nDobrý výsledek Dráteníka dodal chuť Frant. Škroupovi\nk dálšímu skládání v oboru operní hudby. I započal opět\nnovou operu, k nížto mu opět nadaný Chmelenský slova byl\nnapsal. Chtěje se po ukončených právnických studiích do\nVídně odebrati, dostal čestné nabídnutí od ředitelství divadla,\nby druhé kapelnické^místo u stavovského divadla v Praze\npřevzal, což se také stalo. Dne 1. září 1827 nastoupil své\nmísto a v postavení tomto, svěřeno mu bylo řízení české\nopery, která za tehdejších časů z mnohých znamenitých sil\nse těšila.\nDruhá jeho opera „Oldřich a Božena44 dávala se po-\nnejprv dne 14. prosince 1828 a ačkoliv se dosti líbila, ne-\ndosáhla přec takého výsledku, jako jeho „Dráteník.44 Jednot-\nlivá čísla této opery jsou skutečně zdařilá a došla i tenkráte\nvelké pochvaly, jmenovitě píseň Boženy „Zvolna vodička.\"\nOpera tato byla tenkráte následovně obsazena: Oldřich, kníže,\npan Podhorský; hrabě Hořín, pan Strakatý; Jarmila, jeho\ndcera, slečna Koudelkova; Miíetín, pan Drška; Vládyka Zdi—\nslav, pan Grau; rolník Domorád, pan Illner; Božena, jeho\ndcera, paní Podhorská; Zlatoš, pan Svoboda; Otík, pan Ši-\nmek ; Protivín, pan Havlíček. Skrovný výsledek této opery\npřiměl Fr. Škroupa k tomu, že operu tuto předělal a jí ně-\nmecký text podložiti dal. I měl za to, že na německém je-\nvišti většího úspěchu dosáhne. Text nový k této opeře na-\npsal mu herec Ferd. Y. Ernst. V tomto novém rouše dávala\nse opera „Oldřich a Božena44 dne 12. února 1833, avšak i\ntenkrát bez značného výsledku. Avšak to nebylo poprvé, že\nŠkroup před německé obecenstvo vstoupil; neboť již r. 1829\ndávala se od něho hudba k Ernstově kouzelné hře „Princ a\nhad.\" Kus tento minul se s prospěšným výsledkem, avšak\nhudba se líbila a z té příčiny přeložil kus tento též Chme-\nlenský do češtiny.\nR. 1834 složil Škroup hudbu k Tylově frašce „Fidlo-\nvačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka,\" která se dne 21.\nprosince 1834 na Pražském jevišti ku prospěchu Fr. Škroupa\nprovozovala. Obsahovala! volné k sobě seřaděné obrazy z\nPražského národního života, kteréž však, jak se alespoň teh-\ndejší kritika o nich vyslovila, z příznivé stránky pojmuty ne-\nbyly. Co kuriosum slušno přitom podotknouti, že též některé\npartie ve frašce té vetkány byly, kteréž v rukou paní Allra-\nmové a p. Feistmantla byly. Škroup užil k frašce této z čá-\nsti českých národních písní, a podal též v ní své vlastní\nskladby — písně a tance. Devatenácté z 21 čísel, jež\nfraška tato obsahovala, jest nyní náš „domov můj?\"\njež p. Karel Strakatý, co slepý/žebravý muzikant, před-\nnesti mel. Píseň tuto dokončil Frant. Škroap teprv několik\ndní před provedením, jelikož Tyl při svém nepravidelném způ-\nsobu psaní poslední část' frašky list po listu Fant. Škroupovi\ndodával. Fr. Škroup obdržev text písně ,,Kde domov můj\"\nnedlouho před představením složil hudbu k němu v pozdní\nnoci u lože své nemocné choti.\nPíseň tato nedošla při prvním představení frašky žád-\nného značného úspěchu, ano jistý kritik vyčítal skladateli, že\nvlastní melodie mezi národní vpletl. „Pan Škroup,\" pravil\ntýž kritik, „užil dle udání spisovatele, národních nápěvů a to\ns velkým účinkem. — Překvapilo nás to však naproti tomu,\nže jsme při velké bohatosti domácích nápěvů a při snadnosti,\ns jakouž se s nimi zacházeli dá, cizí motivy slyšeli.\"\nMimo píseň „Kde domov můj,\" která poprvé r. 1835\nve sbírce „Věnec\" od Chmelenského redigované vytištěna byla,\nsložil Škroup k frašce Fidlovačka ouverturu dle českých\nnárodních písní a píseň „Vane větřík po lučinách,\" kteráž\ntéž ve „Věnci\" vyšla.\nMalého úspěchu došla též hudba, jižto Škroup k jedno-\naktové nepatrné tragédii „Bratrovrah\" od J. Štěpánka složil.\nNa to dal se Škroup opět do skládání své třetí české opery\n,,Libušin sňatek,\" ku kteréž mu zase Chmelenský text byl\nnapsal. První jednání této opery dávalo se dne 6. list. 1835\na nejvíce líbila se z něho Přemyslova krásná píseň „Doorá-\nvarn, dokonávám,'• která se po vlasti naší velice rozšířila.\nAvšak skladatel nedokončil hned tuto operu, nýbrž pustil se\ndo skládání nové německé opery „Die Geisterbraut.\" Text\nk ní sestavil dle Washingtona Irvinga známý tehdejší herec\nErnst. Jednotlivé částě této opery líbily se při prvním před-\nstavení •, avšak navzdor tomu zmizela i tato opera z reper-\nloiru.\nBrzy na to dne 1. ledna 1837 povýšen byl od ředitele\nStogra za prvního kapelníka stavovského divadla. V tomto\npostavení ponechán byl po celých třicet let a váhal dlouhý\nčas vystoupili s některou novou operou. Velkou zásluhu do-\nbyl si Škroup co spolupracovník a později co vydavatel sbírky\nhudebních skladeb „Věnec,\" v nížto několik jeho skladeb,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3198, "texte": "zvláště písní vytištěno jest. Redakce „Věnce\" svěřena mu\nbyla od Jos. K. Chmelenského, inístosúdího lén dvorských v\nkrálovství českém r. 1837 a Škroup vedl ji několik let schvál-\nným výsledkem. Gd r. 1836—1845 vedl a řídil Škroup též\nzpěv božích služeb židovské obce, pro kterouž několik písní\nsložil.\nMimo řízení opery bylo mu též svěřeno řízení koncertů\nspirituelních ústavu uměleckého pro vdovy a sirotky. Od\nMendelssohnova „Pavla,\" jenž se r. 1838 ve Waldštýnském\nsále v Praze poprvé provozoval až do Beethovenovy velké\nmše r. 1857 je velký řetěz skladeb, kteréžto co do volby a\nprovedení za krásné uhlazené klenoty se považovali mohou.\nPo smrti ředitele konservatoria Diviše Webra r. 1839\npřevzal Škroup řízení instrumentální školy v konservatoriu.\nCo výsledek jehu pětiměsícného účinkování na konservatoři\nsloužiž provozování Spohrovy „Podvojné symfonie\" a Beetho-\nvenovy Bmé symfonie.\nR. 1848 vystoupil Škroup opět s novou avšak něme-\nckou operou „Drahomíra,\" ku kteréž mu Václav A. Svoboda\nNovarovský text byl složil; nedosáhnuv s ní vsak žádného\nvalného výsledku, obrátil se opět k české své opeře a dal\nv zimní saisoně 1849—1850 svůj dávno započatý „Libušin\nsňatek\" provozovali. Obecenstvo české odměnilo Škroupa\nznačnou pochvalou, avšak nemohlo ho k sobě tak upoutali,\naby toliko jemu své síly věnoval. Rok na to složil Škroup\nzase německou operu .JJer Meergeuse,\" která z jeho až\ndosud dávaných skladeb nejvíce se líbila a na dvou zahra-\nnicných divadíečh provozována byla. Mimo tyto složil Škroup\ntéž ráznou ouverturu k tragédii „Žižkova smrt\" od J. J.\nKolara a neméně zdařilou hudbu k' tragédii „Don César a\nspanilá Magelona a zůstavil po sobě v rukopisu německou\ndokoněenou operu „Kolumbus.\"\nO velkonocích r. 1857 vypověděl ředitel Stóger Škrou-\npovi, jenž v září téhož roku dovršiv třicetiletou dráhu diva-\ndelní, S' pensí 1050 zl. r. c. v odpočinek přestoupil. Brzy\nna to zařídil Škroup v Praze svůj ústav pro zpěv a byl brzy\nna to za ředitele Žofínské akademie vyvolen. Ústav jeho pro\nzpěv a také akademie Žofínská počaly za jeho vedení chvaíně\nprospívali; tu však dostal r. 1860 nabídnutí, aby přijal ka-\npelnické místo u opery v Rotterdamu, což také Škroup uči-\nnil. R. 1861 v letě navštívil clíurav jsa vlasf svou a meškal\nk zotavení delší čas v klášteře sv. Markéty Břevňovském.\nNa podzim odjel opět do Rotterdamu, kde v prvních dnech\núnora churavěti počal, avšak t neulehl a téměř netušené pře-\nkvapila ho smrt dne 7. února 1862.\nv\nPohřeb Skroupův konal se ač v cizině přece důstojně\ndne 12. února v poledne. Průvod byl četný a slavný. Zpě-\nvačky Rotterdámského divadla ověnčily mu rakev i hrob.\nVe prospěch rodiny Škroupovy dával se dne 13. t. in.\nv Rotterdámském divadle velký koncert, ve kterém se ve-\nškeren divadelní personál súčastnil. V programu byla také\njedna česka píseň od zesnulého pro polnici uspořádaná, kte-\nrouž skladku přednesl p. Fischer. V kvartetu pro smyčcové\nnástroje od Škroupa složeném a v koncertě přednešeném sú-\nčastnil se také krajan náš, výtečný houslista p. Hřímaly.\nPříští týden bude se v Rotterdámě ještě zpěvohra*„Meer-\ngeuse\" ve prospěch rodiny našeho skladatele provozovati,\ntaké ve Vídni bude k témuž úceli koncert uspořádán..\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "50", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.2", "titre_corps": "O školách màlířských.", "titre_sommaire": "O školách màlířských.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.2", "debut_caractere": 3200, "fin_caractere_exclue": 5156, "texte": "O školách màlířských.\n(Pokračování.)\nc) Lombardsko-bolonská škola.\nVyznačuje se půvabností, utěšeností, harmonií a okrou-\nhlostí figur, pak pravdivostí a krásou koloritu. Hlavou této\nškoly je Antonio Allegri, jenž se proslavil nenápodobitel-\nnými vděky, krasovědeckým rozdělením světla a geniálním\nvedením štětce. Allegri da Corregio narodil se r. 1494 v Modenské\nModenské v Corregiu, byl jeden z největších histo-\nrických malířů. V Corregiu sloučila se bohatá tvůrčí síla\ns neobyčejným talentem. Překonání technických nesnadností\nzdálo se býti mu vrozeno; neboť jsa. 18 let slár, maloval\nobrazy, které co do techniky byly nedostižný a stal se mistrem\ntak zvaného „polotemna.\" Aílegri zemřel 1524. Jeho díla\njsou v Parmě: Na Nebevstoupení Krista, sv. Jan, Korunování\nMarie, sv. Pavel, Lov Diany; všecky obrazy jsou na obmítce.\nDále Poklid na útěku (Madonna della scadella), Madonna del\nGirolamo (za 400 lir y oleji dělaný); Vévoda Parmesánský\nnabízel za poslední obraz 1 milion lir Napoleonovi, aby jej\ns sebou do Paříže neodvezl. V Drážďanské galerii: Madonna\ndi St. Francesco, Madonna di Sebastiano, Narození Krista (v\nnoci), Madonna di St. Georgio a znamenitá za 80.000 tolarů\nzakoupená Majdalena.\nV Berlíně nachází se od něho Jo a Leda a v Římě\nDanae, které jsou plny smyslnosti. Ostatní znamenití mistři\ntéto školy jsou: Francesco Raibolini (zván Francia), Fr.Maz-\nzuoli (zván Parmeggianino), Schidone, geniální a vděkuplný\nGiov. Bat. Salvi (zván Sassoferrato), pilný a správný Dom.\nZampieti (zván Dominichino), ohnivý a ideální Guido Reni,\njemný Albani, pak Cario Cignani a Marcantonio Franceschini.\nHlavně byli to napodobňovatelé geniálního a sladkého Corregia,\njimiž napotorn zženštilost v malířství nastala. Co poboční\nvětev lombardské školy slušno uvesti sem školu Janovskou,\njejížto hlavní členové jsou Luca Carabiasi, Paggi Strozzi (zván\nII přete genovese), Castiglione, Biscaini, Gaulli (zván Bacci-\nccio)) Parodi a jiných více.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "50", "page_fin": "52", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.3", "titre_corps": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "titre_sommaire": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.2", "debut_caractere": 5158, "fin_caractere_exclue": 5379, "texte": "Cesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n(Pokračovaní.)\n9. výstup.\nPředešlí, Sýkora.\nSýkora (otevře dvéře).\nNo, co pak je, co se stalo? (Potloukal vejde do domu,\naniž by si ho všiml.) Lidé zvoní a vcházejí sem jako do svého"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3497, "texte": "domu ? (Jde k Verunce.) Poslyš, ty vševědoucí, kdož pak\nto právě vešel do domu?\nVerunka.\nTo byl pan Potloukal (chce s nádobím vejít do hostince).\nSýkora.\nPotloukal! (důrazně) Co pak je to za Potloukala ?\n\\\nVerunka (chladně).\nPan Potloukal? aj, to je takřka domácí hospodář.\nSýkora.\nCo pravíš ? já jsem ti dobře nerozuměl.\nVerunka.\nNo, řeknu-li, že je domácí hospodář to mi přec po-\nrozumíte znamená to tolik, že on všecko v domě obsta-\nrává.\nSýkora (horlivě).\nVšecko! všecko dohromady no, toto pěkně\nvypadá !\nVerunka.\nKaždý nazývá jej důvěrníkem paní (vejde do hostince)*\nSýkora.\nDůvěrníkem místo mne, pěkně děkuju! to jest, ona má\ndomácí poklad důvěrníka! (kráčí k domu) Musím stůj co\nstůj tuto historii proskoumat! (zvoní velmi silně).\nPotloukal (zevnitř).\nNo, no, kdo pak se opovažuje tak zvonit ?\nSýkora (pro sebe).\nAno, ano, vždyť je dobře! já zvoním co domácí pán,\na pravý hospodář! (zvoní ještě silněji.)\ni \\\n10. výstup.\nSýkora před dveřmi. Potloukal, bez klobouku a rukavic.\n/\nPotloukal (laskavě).\nAj, nemýlím-li se, tedy vidím jednoho z našich hostů?\nSýkora (pro sebe).\nHostů počkej jen já ti polívku pořádně osolím.\nPotloukal.\nPaní Drahejšová, jakož i mladá nevěsta ještě se nevrá-\ntily, chce-li pán prozatím tak Jaskav být a vstoupit.\nSýkora (jda napřed).\nAno, pane, vstoupím, (s vznešeným hlasem) Mohu vám\nříci a to mi as uvěříte, že tu dle libosti vstoupiti mohu. (pro\nsebe) Hlupák, jakobych k tomu potřeboval jeho svolení! ale!\nchci se co% možná zdržet.\nPotloukal (pro sebe).\nJaký podivín! Kde as k ďásu jej ulovila pani Drahej-\nšová ?\nSýkora (chystá se k mluvení).\nPane! *—\nPotloukal (jej vytrhne).\nMusím vám, pane, upřímně říci, že při velkém poctu po-\nzvaných mně není možná, všecky naše příbuzné a docela i\nvšecky naše přátele znáti.\nSýkora (pro sebe).\nNaše příbuzné! tof v skutku rozkošná věc!\nPotloukal.\nBude nás 90 u stolu!\nSýkora.\nDevadesát!\nPotloukal.\nBa spíše víc, než méně.\nSýkora (pro sebe).\nKdybych tyto nechal dohromady hospodařit, brzy by se\nmých 800.000 zlatých vykouřilo !\nPotloukal.\nMohu-li a!c lahodnému obrázku věřit, který mi tato\npaní Drahejšová o vás podala (měří jej od paty až k hlavě).\nSýkora (pro sebe).\nTo je ještě štěstí, že neřekne zcela paní Sýkorová.\nPotloukal.\nNemýlím-li se, tedy jste náš strýc Procházka?\nSýkora,\nJiž zase Procházka! Yy sám jste Procházka, rozumíte!\nco k ďáblu mají všickni s tím Procházkou?\nPotloukal.\nProsím za odpuštění! vidím, že se mýlím, to jméno Pro-\ncházka jest jen pro toho hezké, komu náleží. Tedy jste na\nkaždý pád náš strýc Svoboda.\nSýkora.\nAni Procházka, ani Svoboda. s\nPotloukal.\nProsím znovu za odpuštění, ale zdálo se mi, že se\njméno Svoboda lepší pro vás hodí, než to první.\nSýkora.\nA já při tom podotýkám, že nejsem také pan Bouček\nz Poděbrad. (Pro sebe.) Tak si aspoň uspořím ty jeho otázky\na mně odpovědě.\nPotloukal.\nSmím se ptáti, v jakém stupni příbuzenstva stojíte k\nnaší milované vdově ?\nSýkora.\nK vdově? pravíte, že domácí paní je vdovou?\nPotloukal.\nPřijde to as na stejné anto se muž ztratil a již\ndrahná leta o sobě pražádné zmínky nedává.\nSýkora (pro sebe).\nJá vám dám brzy o sobě zmínky, až vás to omrzí.\nPotloukat.\nAj, co příteli té rodiny mohu vám snad všecko říci.\nTa dáma ceká jen na úmrtní list svého manžele, by si mne\nvzala ?\nSýkora.\nCož když ale ten muž nezemřel ?\nPotloukal.\nCo pak myslíte! ten již zemřel, musí zemřít a musel\nzemřít.\nSýkora (pro sebe).\nTen je klassicky se svým on musel umřít.\nPotloukal.\nNeumřel-li dobrovolně, a nechá-Ii se opět spatřit, vy-\nzvu jej na souboj a usmrtím ho.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1772, "texte": "Sýkora (vpadne mu do řeci).\nŽe ho usmrtíte?\nPotloukal.\nNebo mu přimíchám několik kapek!\nSýkora.\nTo ještě k tomu schází!\nSlužka (objeví se ve dveřích domu).\nPane Potloukale, listonoš vám přináší psaní.\nPotloukal.\nDobře, přijdu hned! (než vstoupí do domu) Můžete být\nübezpečen, já jej zabiju, já jej na kousky rozsekám toho\nšibeničníka jedna dvě • tři paf puf! Už\nbude ležet! mrtev! (pozdraví Sýkoru velmi něžným způsobem\na dává mu na srozuměnou, že může dle libosti vstoupit, načež\nvstoupí sám do domu.)\nSýkora (samoten).\nJá šibeničník! Ty mizerný padouchu, ty mi naděláš\nmálo strachu ještě jsou zde zákony, které na tebe do-\nrostou.\n11. výstup.\nSýkora, později Verunka.\nSýkora.\nTedy tak to vypadá, (en člověk zve v mém domě! drží\nu mne veřejnou hostinu přijímá své psaní v mém bytě!\nzasnoubí se s mou dcerou a chce potom i mou choť si vzít\nza ženu? a k tomu chce mne ještě konečně sprovodit i Jen\npočkej! ty padouchu! já ti ukážu, jak se štiky loví, to ses\nzle poradil, (volá) Sklepníku!\nVerunka (přichází z hostince).\nCo se líbí? ještě se hněváte?\nSýkora (snaží se být chladnějším).\nVíc než kdy jindy. ,\nVerunka.\nPřeškoda! Ale zlost vám nesluší.\nSýkora (jaksi vážně).\nKde bydlí policejní komisař?\nVerunka (uleknutá).\nPolicejní komisař! Velký Bože, co pak chcete u poli-\ncejního komisaře?\nSýkora.\nNa tom ti nezáleží.\nVerunka.\nVidíte tam dole tu lucernu, tam bydlí.\nSýkora.\nDěkuji pěkně, cukroušku (chce odejít).\nVerunka (s klidnou tváří).\nApropos, dala jsem to všem věřitelům paní z Drahej-\nšové vědět a všickni se těší na zaplacení.\nSýkora (uštěpačně).\nJe-li možná! všickni se těší? no, tím lépe, to mi dělá\nvelkou radost! Můžeš jim ode rnne vyřídit pozdravení mo-\nhou se obrátit na toho domácího faktotum, já jsem ztratil do-\nmovní právo, (odkvapí zadem.)\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "52", "page_fin": "53", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.4", "titre_corps": "Neznámá zpěvačka. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Neznámá zpěvačka. Výjev ze života.", "signature_source": "P. Kheil ml", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.4", "debut_caractere": 1774, "fin_caractere_exclue": 4662, "texte": "Neznámá zpěvačka.\nVýjev ze života.\n\nNa své umělecké cestě přišla věhlasná pěvkyně Ange-\nlica Catalani do městečka G., ježto se velice pro hudbu za-\njímalo a kdež hudební cit značně byl vyvinut. Téhož dne\noznamovala velká návěští, že se tam koncert odbývali bude.\nJak známo, cítila se Catalani nemocnou, když každý den zpí-\nvati nemohla a dnes ještě nezpívala.\nNastal večer. Catalani usnesla se, nějaký malý žertík\nprovesti. I jela tedy k sálu koncertnímu, kdež již hudba\nzačala. Po provedení kusu dala se koncertnímu mistru co\nitalská paní kupcová a milovnice zpěvu představit a projevila\npřání, že by v koncertě tomto ráda zpívala, kdyby ji orkestr\nprima vista doprovázeti si důvěřoval.\nKoncertní mistr, starý ctverák, usmál se nad přinesenou\nmu partiturou. Bylo to otřepané thema, písni „O du lieber\nAugustin\" podobné, a zpěv tak prázdný, jak instrumentace.\n„Uděláme obecenstvu a našim zpěvákům nějakou radost I\"\nzašeptal k svým lidem; „nechť se ta italská slepička směšnou\nstane, co nám je po tom?\"\nYšickni vstali ze sedadel, když cizí dáma skromně k\npianu se postavila. Thema bylo odehráno; zpěvačka počala\ndušeným hlasem, hlasitě oddychujíc, tak neobratně, jak jen\nmožná, zpívali. Rozptýlené sycení bylo slyšet. Zpěváci a\nzpěvačky téhož městečka počali se již radovali z nepřízni-\nvého výsledku.\nPři první variaci šlo to trochu lépe. Zpěvačka trilko—\n» I\nvala v kadenci na nepravém tónu.\nKoncertní mistr uhodiv čerstva na klávesy, udělal trii—\nlek, vyzdvihuje své obočí, jak by ho tím napravili chtěl.\nVšeobecný smích vypukl. Zpěvačka ohlídla se v pře-\ntvářeném rozpaku k opravovateli, a počala druhou variaci.\nMocný orgán její vyvinoval se a rostl mohutně víc a\nvíce, každý jednotlivý zvuk platil již za plnozvučnou hudbu.\nSluch každého naplněn byl tímto nikdy neslýchaným tibozvu-\nkem a žádné oddechnutí nebylo slyšeti.\nNikdo nehýbnul se v sále.\nV následující variaci zdál se hudební její duch, jsa vnitř-\nním nepokojem puzen, rychleji pohybovali. Vzhůru a v hloub,,\npřes hory a doly, nahoru dolů, přes několik stupňů skákajíc,\nšlo to v passažích s podivuhodnou jistotou. Pak jakoby\nse zpěvačka zpamatovaía, že to, po čem kdo touží, dosá-\nhnout! nelze, upadla duše její vzádumčivost a pronášela zpě-\nvem hluboký bol; byl to v hudbu uvedený pláč. Jen ku\nkonci spustila se chromatiekou passaží na poslední vzdech\ntónový: úsměeh skrz bělmo zármutku.\nJeště bylo obecenstvo u vytržení a zanícení.\nNyní udusila prsa tohoto rozkošného slavíka bol svým\nzpěvem. S vítěznou radostí jásala nyní, sama sebe\nv odvážlivých přecházkách, smělých a podivuhodně jistých\nskokách. V mezivětách zdálo se, že se sama své dřívější\npřetvářené nesmělosti posmívá. Ku konci však rozvinula všech-\nny krásy svého zvonkovitého hlasu a všechno technické\numění ve zpěvu, tak že obecenstvo sotva dýchalo.\nNyní nemohlo se déle obecenstvo zdržeti. Jak z jed-\nněch úst zvolalo celé shromáždění: Catalani! Signora Ca-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 373, "texte": "talani! Ona jest to! výborně! výtečně! rozkošně! Hudebníci\nklonili své nástroje proti ní na znamení tohoto vítězství!\nKoncertní mistr odskočil od piana a políbil cíp jejího šatu.\nCatalani ale prchla jako střela skrze stolky a podstavce, poklo-\nnila se v právo a levo usmívajíc se a zmizela se svým prů-\nvodčím skrze dvéře, ncž-li se kdo z úžasu svého probral.\n\nP. Kheil ml."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "53", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.5", "titre_corps": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.5", "debut_caractere": 375, "fin_caractere_exclue": 2144, "texte": "Oběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování.)\n„My o vlku a on za humny!\" volali někteří z hostů\nKočvaru vítajíce. „Proč tak pozdě?\" tázali se druzí? Avšak\nKočvara neodpovídal a zasednul si na druhý konec tabule\nzrovna Bernardinimu naproti. Zíralf pronikavým zrakem v tvář\nhostitele; avšak tento vyhýbal se pohledu jeho a chystal se\nzátky z lahví šampaňského vytahovati.\nPilo se dlouho a mnoho. Štědrost Bernardiniho neznala\ndnešního večera žádných mezí. Rozveselení a z části již\npodnapilí hosté připíjeli si na zdraví hostitele, Storace, Bat-\nlishilla, Arnolda atd.\n„A£ žije Kočvara a jeho Musa!\" zvolal hrneme Ber-\nnardini a všickni hosté opakovali jako jedním hrdlem tento\npřípitek.\n„A jeho nevěsta Giulietta Carestini!\" doložil Omicino,\ndůvěrník Bernardiniho, a pět ozvala se ze všech úst tato slova.\nKočvara, jehož smysly již samým připíjením omámeny\nbyly, musel chtěj nechtěj plnou sklenici šampaňského vyprázd-\nnit, čím se stav jeho ještě více zhoršil.\nJiž nebylo mimo Bernardiniho ani jedné hlavy střízlivé\na ba cli antická veselost a rozpustilost některých hostů dosáhla\nnejvyššího stupně. Jedni se honili, druzí skákali přes stůl\na lavice a hornerický smích nastal vždy, když někdo brkl neb\nna zem upadl.\nBlížila se již půlnoc. Starší hosté dávno se již byli od-\nstranili a u Bernardiniho zůstala toliko společnost' mladých\nmužů, mezi nimi také Kočvara, jenž šampaňským jsa rozpla-\nrneněn, podivné umělecké kousky provozoval.\nMezi tím se však hodně pilo a Bernardini hlavně k\ntomu hleděl, aby sklenice Kočvarova vždy naplněna byla* Víc\na více zatemňovali se smyslové shromážděných. Skoíačivosf\na bujnost hostů přesahovala již všechny meze a málokterý\njiž věděl, co dělá a co se kolem něho děje.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "56", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.5", "debut_caractere": 2146, "fin_caractere_exclue": 6058, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Mladé Boleslavi. (Ochotnické\ndivadlo.) Ze všech končin naší drahé\nvlasti přinášejí časopisy zprávy o zdaru a\nchvalitebném pokroku ochotnických diva-\ndel, které se v posledních dvou letech\nznačně rozmnožily, tak že skoro v každém\nměstě a v každé větší obci ochotnického\ndivadla stává. Ale nikde snad ne-\nmusí ochotníci s takovvmi obtížemi zá-\npasiti, jako u nás. Když se na podzim\nroku 1860 po jedenáctileté přestávce při-\nčiněním našich ochotníků p. Petra a p.\nVyskočila opět ochotnický spolek utvořil,\npřislibovalo se z mnoha stran podporo-\nvání tak chvalitebného podniknutí; avšak\ninálo který z oněch pánů, jenž největší\núčastenství pro tento účel slibovali, dostál\nslovu svému. Pan Máj, který se spolku\nco ředitel v celo postavil, staral se nej-\nprvé o to, aby se divadlo bez velkých vý-\nloh vystavělo, a požádal tedy slavnou\nměstskou radu o nějakou podporu, opí-\nraje žádost svou o důvod ten, že nejvíce\nk dobrému naší obce, a sice ve prospěch\nměstské nemocnice hráti se zavazují. Však\nnadarmo. Městská rada žádost tuto zavrh-\nla bezpochyby z té příčiny, poněvadž\ntoho obec naše zapotřebí nemá! Ze\nstarého divadla pozůstávaly jenom zříce-\nniny, mezi rozličným harampádím v obecné\nkůlně pohozené, které se jen částečně li-\npotřebiti mohly, a tak ochotníkům nezbý-\nvalo nic jiného, než zřízení zcela nového\ndivadla a to nebylo příliš laciné!\nSkrze celých jedenáct let bylo naše diva-\ndlo v překrásném nepořádku* Každé ko-\nčující společnosti, kterážkoliv k nám za-\nvítala, bylo snadno, dle libosti si vypůj-\nčit, co potřebovala a odvést co chtěla. Kdo\ns tím ale tak nemilosrdně hospodařil a\nkdo peníze, které každá společnost od vy-\npůjčení platit musela, přijímal, a kam je\nodevzdal, není nám povědomo a kdo to\nví —ten nepoví. Dne 28. května 1859\nvypukl oheů na Starém městě, uchvátil\ntéž hostinec „u zlatého věnce,44 kde právě\nněmecká společnost pod ředitelstvím pana\nLossla meškala a všecka divadelní nářadí\nvypůjčené měla. Oheň strávil, co ještě\nnejlepšího bylo, dílem docela, dílem tak,\nže to ani k potřebě nebylo. Když ko-\nnečně divadlo tak zřízené bylo, že se ku\nhře přikrociti mohlo, bylo první předsta-\nvení na den 26. prosince, druhý vánoční\nsvátek, ustanoveno. Ale nová nesnáz! Ne-\nbylo slečny, která by se byla obětovala,\núlohu přijmouti. Slečny Vilémína a Marie\nNovotných byly sice první, které se ochotně\nku přijmutí úloh nabídly, ale pro první\nhru nebylo to možné, poněvadž již před\ntím k veřejné produkci zpěváckého spolku\núlohy přijmuly. Nešťastný osud tomu\nchtěl, že se pp. ochotníci právě k oněm\nslečnám s prosbou o přijmutí úloh obrá-\nTin, od kterých nejméně oěekávati bylo\njakého účastenství pro účel vlasteneckého\npodniknutí tím méně ale spoluúcinko-\nvání. Kdyby to tak bylo pozvání k ta-\nneční zábavě, neb do jakékoliv společno-\nsti, kde by se mezi tak nazvanou intelli-\ngencí po německu bavit mohly, to by byly\nzajisté ochotně přijmuly; ale úlohu študo-\nvat k tomu se nemohla žádná odho-\ndlati. Obzvláště ale nemohu zapomenout,\njak špatně a neslušně se slečna G. vyjá-\ndřila, když p. V. u přítomnosti její slečnu\nK o přijmutí úlohy požádal: „Co?\nvoni, Frauťn Agnes, by hrály tyatr? Co\npak jich to napadá! To by si daly! každý\nby jim pak přezdíval aktérek a komedian-\ntek. Kdyby se hrálo taky německy: to\nbych ještě nic neřekla a snad bych hrála\ntaky; ale takhle ani za mnoho peněz!\"\nTak filosofovala frauťn Fanny ve své mou-\ndrosti, které u německém vychováni od\nsvých odrodilých rodičů se naučila. Ale\nBohu díky, že jich není mnoho takovýchto\nkopřiv mezi růžemi. Mámet u nás přece\nmnohem větší počet upřímných vlastenek,\nnežli oněch rozmazlených odrodilých dcer\nnašeho slavného národa, jimž bohužel! nic*\nnení záleženo na pokroku národního uvě-\ndomění. Navzdor tomu, že mnohá sle-\nčinka své spoluúcinkování z rozličných pří-\nčin odepřela, našli pp. ochotníci přece\nještě dvě vlastenky, a sice v slečnách Má-\njové a Austové, které beze všeho rozmý-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7714, "texte": "šlení ochotně úlohy pro první hru „Duch\nčasu\" přijaly a také velké pochvaly došly.\n(Dokončení.)\nZe Staré Boleslavi. (Zaražení\nzpěv. spolku.) Také u nás zarazil se\nzpěvácký spolek, který, dle první prv-\ndukce jeho soudě, krásné ovoce ponese a\nmnoho k probuzení národního ducha a k\noživení polecenského života přispěje. Hlavní\nzásluha o zařízení spolku zpěváckého náleží\nbez odporu velmi činnému a horlivému\nučiteli panu Pražáku. S velkým úspě-\nchem účinkují pro spolek též pan P. Fr.\nPan och a, kaplan, jenžto za protektora\nspolku zvolen jest a pokladník pan Ludvík\nKrása. Dne 12. února vystoupil spolek\nveřejně a to s příznivým výsledkem. Mimo\nněkteré starší sbory slyšeli jsme sbory:\n„Slovana\" od Vašáka st. „Dcerám\nčeským\" od Gernera. „Staročeskou\"\nod Skroupa a můžeme směle říci, že\nprovedení bylo vedením p. ředitele pre-\ncisně a uhlazené. Těšíme se opět na no-\nvou produkci a kocháme se nadějí,\nže nás p. ředitel ponenáhlu se skladba-\nmi (sbory) a písněmi Ed. Nfápravníka,\nČeňka Vinaře, Leop. Zvonaře, Mart.\nNováčka, Lud. Procházky, P. Křiž-\nko v ská ho, A. Sokola atd. seznámí.\nZdař Bůh!\nZ Čáslavi. (Pěvecká zábava.)\nNáš zpěvácký spolek uspořádal 8. prosince\npěveckou a hudební akademii,\njížto se obecenstvu nemálo zavděčil. Po-\nznali jsme opět některé výtečné síly ochot-\nnické našeho města, a jsme přesvědčeni,\nže jen pevné vůle třeba, aby se nám brzo\nzase dostalo tak příjemné zábavy. Ří-\nzením slovutného pana Fr. Kavana do-\npadly všecky kusy k všeobecné spokojeno-\nsti. Počátek učiněn hlučnou ouverturou\nk opeře „Vilém Tell\" od Rossiniho, kteráž\naž na nepatrnou nehodu v úvodu, výborně\nšla. Slečna Hlaváčkova, obecenstvu\njiž z besedy pro Zdeňku známá, zazpívala\nněžnou píseň „1 šepcc kvítí,\" slova od\nMelišové, hudba od Náprav nika velmi\nzdařile, jakož i s p. Primusem dvojzpěv\n„Umiklo stromů šumění\" od Bendla. Sl.\nHlaváčkova vzbuzuje v nás velikou na-\nději pro budoucnost, neustane-li i dále\npříjemného a výdatného svého hlasu vzdě-\nlávati. Neméně líbila se paní Falbrech-\ntová, zapěla nám velmi dovedně Pivodovu\npíseň „Jako krajina nebeská\" a valčík od\nArditiho. Zdálo se nám, jakoby si byla\nprávě proto onu píseň zvolila, aby nám\nposkytla příležitost, rozsáhlost' hlasu je-\njího obdivovati. Valčíkem rozjařila obecen-\nstvo, že jej musela opakovati. I pěla po\ndruhé, a to mnohem mistrněji, z čehož vi-\nděti, že ku zpěvu chuti třeba, aby srdce\nrozehřál. Těšíme se, že často ještě usly-\nšíme příjemný a významný její zpěv; ja-\nkož že vynasnažiti se neopomine, aby i\nony obtíže překonala, s nimiž i dovedněj-\nšímu umělci zápasiti jest. Slečna Svobo-\ndova ze Žleb zahrála na housle též dva\nkusy, z nichž zvláště druhý velmi se líbil,\ntak že volána jsouc, aby jej opakovala,\nještě roztomilou mazurku přednesla. Vi-\nděli z toho, že obecenstvo raději poslouchá\nzvukům jednoduchým, než-li pasážím umě-\nleckým, požadujícím nejen velké obratno-\nsti, ale i výtečného nástroje. O panu Ka-\nvanovi nebudu šířili slov, známf jest co\numělec a co skladatel výborný, čehož nej-\nlepším důkazem byl „Ples Ru šálek,\"\npolka, kterouž mistrně přednesl. P. Klier\nchvalně nám zazpíval Kavanovu píseň „Tvé\noči.\" Zpěvácký spolek přednesl sbor\n„Reformátoři44 a došel výborným zpěvem\nnemalé pochvaly. Ve sboru súčastnilí se\nněkteří zpěváci Kutnohorští; jest vůbec\npřáti, aby vzájemnost mezi spolky větší\nbyla. Čistý výnos této zábavy obnášel\n50 zl. a věnován jest ku zakoupení spol-\nkového piana.\nZ Lochovic. (Beseda.) Dne 23. m.\nm. byla tu beseda Jejíž čistý výnos jest určen\nk dobročinnému účelu. Program byl násle-\ndující: 1. „Vlasta,\" ouvertura od Ná-\npravní ka. 2. „Pochod,\" sbor od V.\nFrimla. 3. Reklamace. 4. Zpěv. 5. Re-\nklamace. 6. Potpourri od Labického. 7.\n„Utonulá,\" sbor od P. Kří žko vs kéh o.\n8. Píseň od A. Hniličky. 9. Doklamace.\n10. Společenská.\nZe Mšena. (Beseda.) Dne 23. m.m.\nodbývala se v hostinci pana Šimonka ve\nStránce národní beseda, uspořádaná od\nceských rolníků okolí Mšenského, Program\nbyl následující. I. oddělení. 1. Ouvertura\nna slovanské písně od Tittla. 2. „Slze\nvlastenek,\" přednášela panna M. Janat-\nkova. 3. „Slovan,\" slovo od Vašáka,\npřednesl zpěvácký spolek Mšenský.\n4. „Já jsem Češka\" (z Lady) od Čejky,\npřednášela paní R. Huliciusová. 5.\n„Válečná,\" sbor s hudbou z „Rienci\" od\nWagnera, přednesl zpěvácký spolek\nMšenský. 6. „Vysloužilec,\" přednášel p.\nV. Záruba. 11. oddělení. 7. Árie z „Lu-\ncie,\" přednesl p. J. Uhlíř. 8. „Mlate-\ncká,\" sbor od Alojse Hniličky, přednesl\nzpěvácký spolek Mšenský. 9. Muž-\nská prosba,\" od Rubeše, přednesl p. Černý.\n10. Hudba. 11. „Obrana ženského pohlaví\"\nod Rubeše, přednesla paní M. L.12. „Ko-\nvářská.\" Mezi tancem se přednášely ctve-\nrozpěvy a deklamace: 1. „Člověk\nmalá pohádka,\" přednesl p. Koníček. 2.\n„Každý chce být trochu živ,\" přednesl p.\nŠimonek. 3. „Frajtr Kalina\" od Hálka,\npřednesl p. St. Hulicius. 4. „Našim rol-\nníkům,\" přednesl pan Bohdan. Čistý vý-\nnos se národnímu divadlu věnoval.\nZ Nymburka, 17. dnora 1862. (Z p ě-\nvácký spolek. Ochot nické di-\nvadlo. Včera jsme se předce jednou zase\ndrobátko po česku pobavili ponejprv\nto za celý ten letošní dlouhý masopust;\nzpěvácký spolek měl produkci, spojenou s\ndeklamací a tancem. „Pozdravení pěvcovo,\"\nsbor od Veita, překrásnou píseň pro tenor\nneb soprán, „I sepce kvítí\" (slova od Me-\nlišové), hudba od Nápravník a, Vašá-\nkňv sbor: „Svět se tocí,\" duetto z „Lucie\nde Lamermor,\" „Čechoslovan,\" „Kovářská\"\na Abtňv sbor: „Píseň cestujících po vlasti\"\nto byly ty pěkné zpěvy, které česká\nspolečnost hlučným potleskem splatila. Bá-\nseň „Roháč z Dubé\" byla výborně před-\nnesena. Potom se vše dalo do tance; ne-\nvoskovaná podlaha a prostá hudba pánů\nochotníků nepřekážely pranic kolotavému\nproudu. Dá-li Pánbůh, na jaře bude\npokračováno v častých divadelních předsta-\nveních.\nZ Poděbrad. (Bes e d a.) Dne 2. bře-\nzna odbývá se zde taneční beseda od\nzdejšího zpěváckého a hudebního spolku\nuspořádaná. Program: 1. „Mlatecká,\" sbor\nod AI. Hniličky. 2. „Žářlivý holoubek,\"\nsbor od Hynka. 3. Deklamovánka. 4.\n„Uhlíř,\" ctverozpěv. 5. „Sláva zpěvu če-\nskému.\" 6. „Rekův sen,\" sbor od Sla-\nvíka. 7. „Marné výstrahy,\" sbor od K1 in-\nkácka. 8. „Růže Tetínská,\" sbor od Vorla.\n9. Deklamovánka. 10. „Češky,\" sbor od\nKavana. Po » ukončení zpěvů počne ta-\nneční ples.\n\nZ ciziny.\n\nZ Břetislavi. (SI. Rennerova.\nJ. N. Ksck a jeho zpěvohry „Siro-\ntek\" a „Seřezán.\" Spolek pro\nkostelní hudbu, Nag y. Nový\nnástroj S cho 11 nas ta.) S nelíčenou ra-\ndostí čítám zprávy z vlasti milené, těše se\nsrdečně z pokroků valných zvláště v oboru\nhudebním; ale právě to mne kormoutí, že\nnemohu cos podobného sděliti z okolí zdej-\nšího, co se ruchu slovanského týce Těš-\nme se blahou nádějí, V tom jedině na-\nlézám útěchy, že skladatelově hudební\nČeši uznání ctného zde dosahují. Zdejší\ndivadlo, které předešlý ředitel K tak\nřka v opovržení přivedl, pod správou ny-\nnějšího, v každém ohledu ctihodného, pro-\nslulého pana Hermanna, jenž spolu chvalně\nznámý spisovatel jest, poznovu rozkvětá.\nSlečna A. Rennerova a pan Fei st-\nín antel dobrou památku v Praze zane-\nchavší, jsou miláčkové zdejšího obecenstva.\nNěkolikráte zpívala sl. Rennerova příleži-\ntostně české píB 0 ě v divadle, a sice tak\nchvalně, že potlesk byl náramný. Což by\nse teprv dělo, kdyby náš proslulý Lukeš\nzde zapěti mohl l Nemalou pochoutku,\na sice zbrusu novou novinku měli jsme\n30. listopadu. Dávala se ponejprv v pro-\nspěch p> kapelníka Vogriče zpěvohra: „Die\nWaise auf Freywalden,\" děj i hudbu\nsložil zdejší komik J. N. Kock, muž to\nvelmi vzdělaný, v hudebním světě chvalně\nznámý umělec na cello. Hudba této zpěvo-\nhry jest něžná, z většího dílu původní, a\nději přiměřená. Zvláště dechových nástrojů\numí p. K.s dobrým prospěchem užiti. Že\nse novinka tato líbila, důkaz ten, an se\nněkolikráte při plném divadle opakovala.\nSl. Rennerova slavila vždy vítězství ja-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6150, "texte": "kož i p. FeistmanteL Pán Kock dokončil\nprávě novou operetku v jednom dějství, pod\nnázvem „Serežán,\" ku kteréž si děj též\nsám sepsal. V hudbě vyniká zvláště slo-\nvanský ráz, jak z partitury lze poznati. P.\nK. pochází z Horvátska a hleděl zde pů-\nvodních pramenů. Soudil bych, že by tato\nskladba, an by se český překlad lehko pod-\nložiti dal,' v Praze zasloužilého uznání do-\nšla. Bez toho máme málo původního v\ntomto oboru. Mohl bych se dále obšírněji\no této novince zmíniti a dle libosti, i\nděj v krátkosti podali *). Spolek\nhudby kostelní dával v čtvrté akade-\nmii symfonii do A-moll od Mendelssohna\nmimo jiné drobnůstky, provedení bylo jak\nobyčejně velmi chvalitebné. Také k nám\nzavítal p. Nagy se svou pastýřskou pi-\nštalou a dával v divadle koncert, za-\nslouží-li toto takřka handerlácké pískání\ntoho jména. Obdržel za tento večer od cti-\nhodného ředitele p. Hermanna polovici příjmu,\n108 zl. r. c, což ale p. Nagyovi\nmálo se zdálo, a k umluvenému druhému\nkoncertu v tentýž den teprv o ctycech\nhodinách odpoledne, chorobu předstíraje,\ndostaví ti se zdráhal, což malou část jeho\npříznivců velmi nemile dojalo. Dával po-\nzději koncert v komitátním sále s doroz-\numěním tehdejších úřadníkň, a ačkoliv se\nvšemožně vynasnažil vlastenectví vykořistit\n(jmenoval se totiž Gross, následkem roku\n48tého byl nějaký cas v chládku, ukraco-\nval si cas pištalou, pak překřtil své jméno\nv Nagy, což mu nemálo prospělo), dostalo\nse mu za ten večer as 30 zl. r. c. Zdejší\nkritika uznala ovšem jeho sběhlost a čerst-\nvost, bylo ale podotknuto, že by se nemělo\nani dovolit vystoupení takovému v divadle,\njako Gothe nepřipustil, aby pes Aubryho\nk představení přišel. Nový dechový hu-\ndební nástroj vynalezl p. Schollnast,\nnejvýtecnější mezi pěti zdejšími zhotoviteli\nnástrojů, který se co do tónu i obsahu\nvioloncellu vyrovná, a zajisté účastenství\nv hudebním světě si získá. V únoru\nmá započít zpěvohra, snad mi pak látky\nk dopisování přibude.\nZ Petrohradu. (Ed. Nápravník.)\nNedávno potkala zde kapelníka p. Ed. Ná-\npravníka zvláštní náhoda. Dávalať se\nGluckova opera „Russlan a Lud-\nmila.\" Před začátkem šel p. Nápravník\ndo orkestrn pohovořit s některými sólisty,\nnačež se opět na své místo odebral. Bylo\njiž772y2 hodiny a orkestr ještě nezačíná.\nValné obecenstvo počíná být velmi nespo-\nkojené a hlučí, hřmotí a tluče co jen může.\nKapelníka bylo vidět v orkestru a to bylo\ntím hůře. Tak to trvalo až do 73/4 hod.\nNajednou přikvapí k p. Nápravníkovi, prv-\nním to houslistou p. Piklem doprovázen,\ndivadelní kapelník, jenž Nápravníka ani\nneznal a žádá ho, aby šel hrát na klavír,\nanto pianista se k představení nedostavil.\nJe totiž v opeře též solový klavírní part\na klavír, jenž stojí v orkestru, má hned\nsolo v první scéně a potom v 4. a 5tém\njednaní. Nápravník dal si říci, ačkoliv jen\njedenkráte operu tu slyšel a věděl, že to\nvelmi nesnadné, prima vista solová mí-\nsta přednášeti. Ouvertura začala a na to\nzačal p. Nápravník, a všichni, kteří o\ntomto odvážném kusu věděli, divili se ne-\nmálo korrektnosti a precísnosti hry Náprav-\nníkovy, jakož i tomu, že bez zkoušky\nvše tak výtečně provedl. Kapelník La do v\nbyl s provedením velezdatného téhož pia-\nnisty velmi spokojen a děkoval mu, že ho\ntak z nesnází vytáhl. Carský ťiřadník, jenž\nv divadle dohlídku měl, zaznamenal si\njméno duchaplného a vista hráče, což p.\nNapravníkovi někdy ku prospěchu býti může.\n— Měl jsem též příležitost, slyšeli šest\ntenorových písní p. Ed. Nápravní-\nka a mohu již české zpěvumilovné obe-\ncenstvo na tento krásný plod upozorniti.\nVyjdou prý u Šálka v Praze.\n->-) Račte tak učinit. Vaše dopisy budou i na-\nšemu obecenstvu vždy vítány. Red.\n\n—t—\n\nObzor umělecký.\nHudba. Hudební přípravy k slavnosti\notevření Londýnské výstavy jsou ponechány\nhudebnímu řediteli Costovi u kr. opery Co-\nventgarden. Orkestr bude zajímat 1800\núčinkujících, mezi těmi 400 instrumentali-\nstů, z nichžto jich 160 na dechové ná-\nstroje hráti bude, anto slavnostní pochod\nod Aubera téměř jen pro tyto nástroje slo-\nžen jest. Mimo to provedeny budou slav-\nnostní pochody od Rossiniho a Meyerbeera\npak kantata od Sterndale-Benneta.\nNová komická opera „Klenotník\nze St. Jame su\" od Grisara provozovala\nse nedávno v divadle „Opera comique\" s\npříznivým výsledkem. Hudba Grisarova\nje lehká a pikantní a nelze pochybovati,\nže se přes hranice Francie dostane. Ve\nWiesbadenu dávala se dne 15. února po-\nprvé Hillerova opera „Katakomby\" (text\nod M. Hartmanna). Krátký obsah opery\ntéto je tento: Lavinia, Rímanka, omrzelá\njsouc nad pohanstvím, touží po oživujícím\nživlu lásce a přilne k otroku „Luciusovi,\"\nkterýž, jakož i služka Clythia, potajmu\nkřesťany jsou. I následuje jeduou otroky\nsvé do katakomb a nabízí Luciusu ještě\njednou lásku svou; avšak ten ji odmítne.\nLavinia prozradí ze zlosti tajnou křesťan-\nskou obec v Katakombách, která mučed-\nnickou smrtí ze světa sejde. Lavinia pro-\nbodne se nápotom z lítosti nad zpáchanou\npomstou. Hudba je zdařilá a však pro\nvětší obecenstvo příliš vážná, než aby za-\njímala. Viděti je v ní více myslícího, pře-\nmýšlejícího a rozvážlivého ducha něme-\nckého skladatele, než vše uchvacujícího genia.\nV Milánském divadle „Scala\" dá-\nvala se nová opera „Mormile\" od Bragy,\na došla příznivého výsledku.\nRicb. Wagner přibyl před nedáv-\nnem do Mohuce a zamýšlí blíže Rýna se\nusaditi. Bude nyní pracovat na třetím\ndílu svých Nibelungů pod názvem „Mla-\ndý Siegfried.\"\nDobsova tragédie „István Ki-\nraly\" (král Štěpán) dávala se v Debreczině\ns neslýchaným výsledkem.\nMosenthal, spisovatel Debory, do-\nkončil nový kus „Tvvardowski, polský Faust.\"\nOblíbený Pařížský básník veseloher\nVictor Sardou dokončil opět dvou aktovou\nveselohru „Černá perla,\" která se co ne-\nvidět v divadle „Gymnase\" dávati bude.\nPavel Heyse zadal k Mnichovské\nintendanci svůj nejnovější kus „Ludvík\nBavorský.\" „Bitva u sv. Jakuba\" jme-\nnuje se vlastenecká švýcarská rodina, která\nse nedávno ve prospěch spisovatele a herce\nBoleslava Platovice v Baslu dávala.\nSochařství. Britské museum dostalo\npřed nedávnem zajímavé starobilé mramo-\nrové skupení, představující Europu v ži-\nvotní velikosti, jak na býku jede. Sku-\npení to vykopáno jest v starém Římském\nokrou hlickém divadle v Gortigna na ostrově\nCretě.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.8", "debut_caractere": 916, "fin_caractere_exclue": 6548, "texte": "České divadlo. Dne 20. února „Tajemné\npsaní.\" Veselohra ve 3 jedná-\nních od Hermenegilda Jirecka. Pravili jsme\nondy, že provozováním nového kusu pů-\nvodního na našem divadle obyčejně jedna\nnova naděje zanikne. To nám nelze říci\no kusu tomto. Spravedlivě se vyznáme,\nže jsme neskládali nijakých nadějí v kus\ntento, že jsme šli do divadla toliko, aby-\nchom se přesvědčili o pravdivosti soukro-\nmného svého úsudku, jakýž jsme o této\nveselohře po přečtení jejím chovali. Na-\nděje nás neklamala. Ani osnova, ani vý-\nvin děje dá—li se dějem nazývati, co\nv té veselohře se koná ani novota ja-\nkás, ani živost situace, ani svěžest dialogu\nani vylíčení povah nejeví, že by skladatel\nkusu tohoto měl povolání ku spisování ve-\nseloher. Nepatrná dramatisovaná anekdota\nse vleče třemi akty, ac by jeden krátký\nakt úplně dostacovei. Lidé přicházejí a\nodcházejí, klábosí jako na redutě a měli\njsme je v podezření, že schválně se staví,\njakoby nevěděli, kdo to tajemné psaní psal,\na schválně to tak navlíkají, by se tomu\nna stopu nepřišlo, jen aby se tri akty vy-\nplnily. Jediná směšná figura, p. Vavřinec\nKarafiat, má trochu komického živlu do\nsebe a měla děkovati dovedné hře paně\nKolárově ml., že tu a tam také k smíchu\npovzbudila. Hrála se téhož samého ve-\nčera též „Veselohra na mostě\" od\nKlicpery. I tento kus jest toliko drama-\ntická anekdota, ale oplývá humorem, a není\ntu jediné nudné situace. Provozovala se\ndosti dobré a obecenstvo se nepřestalo smáti\nod začátku hry této až do konce. Mezi\noběma kusy provozovalo se první jednání\nb baletu „Si t ala.\" Nejvíce se líbila Polka\ncomique, provedená od malé Svobodové\na K. Kuldy. Poněkud s nelibostí se po-\ntkala Quadrille parisienne. Obe-\ncenstvo nase ovsem neví, že se na jistých\nmístech v Paříži skutečně kadrila takto\ntanci a že se mu nepodává vzor, jakýs\nobrázek karikaturní, aneb, chcete-li i pa-\nrodie na kadrylu, tak zvaný cancan v\npůvodní takořka formě. Je to kousek o-\npravdivosti života Pařížského, na nějž o-\nvšem mravní a esthétické měřítko klásti\nnelze.\nAlex. Dreyschock opustil Vídeň\na odebral se ku koncertům do Holandska.\nSlečna Vojtěška Zadrobil-\nkova obdržela pozvání z Terstu, by tam\nv koncertě vystoupila.\nTyto dny ohlášen konkurs na jmění\np. Fr. Thomé, ředitele zemského divadla.\nDluhy obnášejí as 166.000 zl.. dlužníkův\nje 80; jmění pácí se na 90.000 zl. a sice\nnovoměstské divadlo na 50.000, fundus\ninstructus v zemském divadle na 40.000.\nKonkurs však opět zrušen.\nP. A. J. Skuherský, c. k. poš-\ntovní, obchodník v smíšeném zboží a ví-\nně, jednatel několika pojišťovacích společ-\nností atd. v Opočně, obdržel od vys. c.,k.\nnáměstnictví povolení, že může zříditi nové\nknihkupectví spojené s obchodem v umě-\nleckých věcech a hudehních skladbách.\nSmuteční mše. Dnes v 10. ho-\ndin dopoledne odbývá se v chrámu emauz-\nském na slovanském vrchu zádušní mše za\nzáhy zesnulého, mladého skladatele českého,\nAlojsa Karla. Při mši bude se zpívati\nnové rekviem od A. Maška, řízením p.\nK o 1 e š o v sk é h o.\nS1 o v ú t n ý průmyslník náš p.\nBranislav Mencl v Karlině obdržel z Pol-\nska objednání ku shotovení cinkových rne-\ndaillonů, na nichž budou vyobrazeni Ště-\npán Bátory, Mieczyslav, Naruszewicz, bi-\nskup Olešnicki, Kazimír Pulawski, Zamoj-\nski, Hozyusz, Zolkiewski a Adam Czarto-\nryski. Poprsím těm bude následovat! ještě\nřada jiných mužů o Polsko zasloužilých.\nTentýž umělec dohotoví tyto dni velký cin-\nkový rnedaillon s poprsím našeho Karla\nHavlíčka, určený pro dům, kde se náš inu-\ncenník v Borové byl narodil. (Hl.)\nChrudimští ochotníci diva-\ndelní uspořádali přičiněním slečny Roz-\nvodový v sobotu dne 22. února diva-\ndelní představení „Sirotka Lowoodskébo,\"\njehož čistý výnos se věnoval k zakoupení\nlosů národní loterie.\nSlečna Bollardova, známa, že\nnáleží k členům nejpilnějším, že však na\nújmu obecenstva i na škodu vlastnímu roz-\nvinu málo zaneprázdněna jest, má 2. bře-\nzna benefici svou. Zvolila sobě Scribovu\nťriaktovou veselohru „Jak dámy boj ve-\ndou,\" čímž tedy repertoir český platně o-\nbohatí. Překlad jest již dávnější a po-\nchází od Kodyma, bývalého spolupracov-\nníka Havlíčkova, nynějšího vrchního ře-\nditele zahrad Napoleonových ve švýcar-\nském Ahrenenberku\nFerd. Laub feonceriaval nedávno\nse skvělým výsledkem v Berlíně, odebral\nse do Drážďan, kdež několik koncertů u-\nspořádá.\nPanu Josefu Fsrst.ru, výteč-\nnému varhaníku a skladateli, udělila měst-\nská rada v sezení svém dne 25. února\nmísto ředitele kůru v kostele u nejsv.\nTrojice, místo varhaníka u sv. Mikuláše\nuděleno jest p. J. Mullerovi a varha-\nnické místo u Marie Sněžné AI. Průchovi.\nKoncert cell i sty D. Pop-\npera, který se v neděli 9. března 1862,\nv poledne o 12 hodinách v Konviktském\nsále odbývati bude, slibuje býti velmi za-\njímavým. Program je tento : 1. Sonata do\nD-dur pro piano a cello od F. Mendels-\nsohna Barlholdy-ho, přednese slečna Vile—\nmina Čermákova a koncert Ist a.2.\nPíseň. 3. Koncert pro cello od J. Golter-\nmanna, přednese koncertista. 4. Scherzo\npro piano od Chopina, přednese sl. Čeř-\nin áko v a.5. Píseú. 6. Fantasie na\n„slovanské písně\" pro cello od Ser-\nvaise, přednese koncertista. Jak známo\núčinkoval náš krajan, pan Popper, jenž\nžákem zdejšího konservatoria jest, též se\nskvělým úspěchem v slovanské bese-\nd ě ve Vídni a máme za to, že mladý vir-\ntuos i zde hojného účastenství dojde.\nAtnošt Kra hrner, jehožto opera\n„Der Liebesring\" první cenou odměněna\nbyla, povolán jest za profesora konserva-\ntoria v Mnichově.\nNový hudební časopis. Jak\nse 801. dovídá, počne v Praze co nejdřív\nvycházet nový hudební časopis, jehož prý\nredaktorem bude chorregent Ulm. Přejeme\nmu hojného účastenství a zdaru, a těšíme\nse, že nám pomůže rozšiřovati lásku k u-\nmění hudebnímu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "53", "page_fin": "54", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.5", "debut_caractere": 2159, "fin_caractere_exclue": 6058, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Mladé Boleslavi. (Ochotnické\ndivadlo.) Ze všech končin naší drahé\nvlasti přinášejí časopisy zprávy o zdaru a\nchvalitebném pokroku ochotnických diva-\ndel, které se v posledních dvou letech\nznačně rozmnožily, tak že skoro v každém\nměstě a v každé větší obci ochotnického\ndivadla stává. Ale nikde snad ne-\nmusí ochotníci s takovvmi obtížemi zá-\npasiti, jako u nás. Když se na podzim\nroku 1860 po jedenáctileté přestávce při-\nčiněním našich ochotníků p. Petra a p.\nVyskočila opět ochotnický spolek utvořil,\npřislibovalo se z mnoha stran podporo-\nvání tak chvalitebného podniknutí; avšak\ninálo který z oněch pánů, jenž největší\núčastenství pro tento účel slibovali, dostál\nslovu svému. Pan Máj, který se spolku\nco ředitel v celo postavil, staral se nej-\nprvé o to, aby se divadlo bez velkých vý-\nloh vystavělo, a požádal tedy slavnou\nměstskou radu o nějakou podporu, opí-\nraje žádost svou o důvod ten, že nejvíce\nk dobrému naší obce, a sice ve prospěch\nměstské nemocnice hráti se zavazují. Však\nnadarmo. Městská rada žádost tuto zavrh-\nla bezpochyby z té příčiny, poněvadž\ntoho obec naše zapotřebí nemá! Ze\nstarého divadla pozůstávaly jenom zříce-\nniny, mezi rozličným harampádím v obecné\nkůlně pohozené, které se jen částečně li-\npotřebiti mohly, a tak ochotníkům nezbý-\nvalo nic jiného, než zřízení zcela nového\ndivadla a to nebylo příliš laciné!\nSkrze celých jedenáct let bylo naše diva-\ndlo v překrásném nepořádku* Každé ko-\nčující společnosti, kterážkoliv k nám za-\nvítala, bylo snadno, dle libosti si vypůj-\nčit, co potřebovala a odvést co chtěla. Kdo\ns tím ale tak nemilosrdně hospodařil a\nkdo peníze, které každá společnost od vy-\npůjčení platit musela, přijímal, a kam je\nodevzdal, není nám povědomo a kdo to\nví —ten nepoví. Dne 28. května 1859\nvypukl oheů na Starém městě, uchvátil\ntéž hostinec „u zlatého věnce,44 kde právě\nněmecká společnost pod ředitelstvím pana\nLossla meškala a všecka divadelní nářadí\nvypůjčené měla. Oheň strávil, co ještě\nnejlepšího bylo, dílem docela, dílem tak,\nže to ani k potřebě nebylo. Když ko-\nnečně divadlo tak zřízené bylo, že se ku\nhře přikrociti mohlo, bylo první předsta-\nvení na den 26. prosince, druhý vánoční\nsvátek, ustanoveno. Ale nová nesnáz! Ne-\nbylo slečny, která by se byla obětovala,\núlohu přijmouti. Slečny Vilémína a Marie\nNovotných byly sice první, které se ochotně\nku přijmutí úloh nabídly, ale pro první\nhru nebylo to možné, poněvadž již před\ntím k veřejné produkci zpěváckého spolku\núlohy přijmuly. Nešťastný osud tomu\nchtěl, že se pp. ochotníci právě k oněm\nslečnám s prosbou o přijmutí úloh obrá-\nTin, od kterých nejméně oěekávati bylo\njakého účastenství pro účel vlasteneckého\npodniknutí tím méně ale spoluúcinko-\nvání. Kdyby to tak bylo pozvání k ta-\nneční zábavě, neb do jakékoliv společno-\nsti, kde by se mezi tak nazvanou intelli-\ngencí po německu bavit mohly, to by byly\nzajisté ochotně přijmuly; ale úlohu študo-\nvat k tomu se nemohla žádná odho-\ndlati. Obzvláště ale nemohu zapomenout,\njak špatně a neslušně se slečna G. vyjá-\ndřila, když p. V. u přítomnosti její slečnu\nK o přijmutí úlohy požádal: „Co?\nvoni, Frauťn Agnes, by hrály tyatr? Co\npak jich to napadá! To by si daly! každý\nby jim pak přezdíval aktérek a komedian-\ntek. Kdyby se hrálo taky německy: to\nbych ještě nic neřekla a snad bych hrála\ntaky; ale takhle ani za mnoho peněz!\"\nTak filosofovala frauťn Fanny ve své mou-\ndrosti, které u německém vychováni od\nsvých odrodilých rodičů se naučila. Ale\nBohu díky, že jich není mnoho takovýchto\nkopřiv mezi růžemi. Mámet u nás přece\nmnohem větší počet upřímných vlastenek,\nnežli oněch rozmazlených odrodilých dcer\nnašeho slavného národa, jimž bohužel! nic*\nnení záleženo na pokroku národního uvě-\ndomění. Navzdor tomu, že mnohá sle-\nčinka své spoluúcinkování z rozličných pří-\nčin odepřela, našli pp. ochotníci přece\nještě dvě vlastenky, a sice v slečnách Má-\njové a Austové, které beze všeho rozmý-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6167, "texte": "šlení ochotně úlohy pro první hru „Duch\nčasu\" přijaly a také velké pochvaly došly.\n(Dokončení.)\nZe Staré Boleslavi. (Zaražení\nzpěv. spolku.) Také u nás zarazil se\nzpěvácký spolek, který, dle první prv-\ndukce jeho soudě, krásné ovoce ponese a\nmnoho k probuzení národního ducha a k\noživení polecenského života přispěje. Hlavní\nzásluha o zařízení spolku zpěváckého náleží\nbez odporu velmi činnému a horlivému\nučiteli panu Pražáku. S velkým úspě-\nchem účinkují pro spolek též pan P. Fr.\nPan och a, kaplan, jenžto za protektora\nspolku zvolen jest a pokladník pan Ludvík\nKrása. Dne 12. února vystoupil spolek\nveřejně a to s příznivým výsledkem. Mimo\nněkteré starší sbory slyšeli jsme sbory:\n„Slovana\" od Vašáka st. „Dcerám\nčeským\" od Gernera. „Staročeskou\"\nod Skroupa a můžeme směle říci, že\nprovedení bylo vedením p. ředitele pre-\ncisně a uhlazené. Těšíme se opět na no-\nvou produkci a kocháme se nadějí,\nže nás p. ředitel ponenáhlu se skladba-\nmi (sbory) a písněmi Ed. Nfápravníka,\nČeňka Vinaře, Leop. Zvonaře, Mart.\nNováčka, Lud. Procházky, P. Křiž-\nko v ská ho, A. Sokola atd. seznámí.\nZdař Bůh!\nZ Čáslavi. (Pěvecká zábava.)\nNáš zpěvácký spolek uspořádal 8. prosince\npěveckou a hudební akademii,\njížto se obecenstvu nemálo zavděčil. Po-\nznali jsme opět některé výtečné síly ochot-\nnické našeho města, a jsme přesvědčeni,\nže jen pevné vůle třeba, aby se nám brzo\nzase dostalo tak příjemné zábavy. Ří-\nzením slovutného pana Fr. Kavana do-\npadly všecky kusy k všeobecné spokojeno-\nsti. Počátek učiněn hlučnou ouverturou\nk opeře „Vilém Tell\" od Rossiniho, kteráž\naž na nepatrnou nehodu v úvodu, výborně\nšla. Slečna Hlaváčkova, obecenstvu\njiž z besedy pro Zdeňku známá, zazpívala\nněžnou píseň „1 šepcc kvítí,\" slova od\nMelišové, hudba od Náprav nika velmi\nzdařile, jakož i s p. Primusem dvojzpěv\n„Umiklo stromů šumění\" od Bendla. Sl.\nHlaváčkova vzbuzuje v nás velikou na-\nději pro budoucnost, neustane-li i dále\npříjemného a výdatného svého hlasu vzdě-\nlávati. Neméně líbila se paní Falbrech-\ntová, zapěla nám velmi dovedně Pivodovu\npíseň „Jako krajina nebeská\" a valčík od\nArditiho. Zdálo se nám, jakoby si byla\nprávě proto onu píseň zvolila, aby nám\nposkytla příležitost, rozsáhlost' hlasu je-\njího obdivovati. Valčíkem rozjařila obecen-\nstvo, že jej musela opakovati. I pěla po\ndruhé, a to mnohem mistrněji, z čehož vi-\nděti, že ku zpěvu chuti třeba, aby srdce\nrozehřál. Těšíme se, že často ještě usly-\nšíme příjemný a významný její zpěv; ja-\nkož že vynasnažiti se neopomine, aby i\nony obtíže překonala, s nimiž i dovedněj-\nšímu umělci zápasiti jest. Slečna Svobo-\ndova ze Žleb zahrála na housle též dva\nkusy, z nichž zvláště druhý velmi se líbil,\ntak že volána jsouc, aby jej opakovala,\nještě roztomilou mazurku přednesla. Vi-\nděli z toho, že obecenstvo raději poslouchá\nzvukům jednoduchým, než-li pasážím umě-\nleckým, požadujícím nejen velké obratno-\nsti, ale i výtečného nástroje. O panu Ka-\nvanovi nebudu šířili slov, známf jest co\numělec a co skladatel výborný, čehož nej-\nlepším důkazem byl „Ples Ru šálek,\"\npolka, kterouž mistrně přednesl. P. Klier\nchvalně nám zazpíval Kavanovu píseň „Tvé\noči.\" Zpěvácký spolek přednesl sbor\n„Reformátoři44 a došel výborným zpěvem\nnemalé pochvaly. Ve sboru súčastnilí se\nněkteří zpěváci Kutnohorští; jest vůbec\npřáti, aby vzájemnost mezi spolky větší\nbyla. Čistý výnos této zábavy obnášel\n50 zl. a věnován jest ku zakoupení spol-\nkového piana.\nZ Lochovic. (Beseda.) Dne 23. m.\nm. byla tu beseda Jejíž čistý výnos jest určen\nk dobročinnému účelu. Program byl násle-\ndující: 1. „Vlasta,\" ouvertura od Ná-\npravní ka. 2. „Pochod,\" sbor od V.\nFrimla. 3. Reklamace. 4. Zpěv. 5. Re-\nklamace. 6. Potpourri od Labického. 7.\n„Utonulá,\" sbor od P. Kří žko vs kéh o.\n8. Píseň od A. Hniličky. 9. Doklamace.\n10. Společenská.\nZe Mšena. (Beseda.) Dne 23. m.m.\nodbývala se v hostinci pana Šimonka ve\nStránce národní beseda, uspořádaná od\nceských rolníků okolí Mšenského, Program\nbyl následující. I. oddělení. 1. Ouvertura\nna slovanské písně od Tittla. 2. „Slze\nvlastenek,\" přednášela panna M. Janat-\nkova. 3. „Slovan,\" slovo od Vašáka,\npřednesl zpěvácký spolek Mšenský.\n4. „Já jsem Češka\" (z Lady) od Čejky,\npřednášela paní R. Huliciusová. 5.\n„Válečná,\" sbor s hudbou z „Rienci\" od\nWagnera, přednesl zpěvácký spolek\nMšenský. 6. „Vysloužilec,\" přednášel p.\nV. Záruba. 11. oddělení. 7. Árie z „Lu-\ncie,\" přednesl p. J. Uhlíř. 8. „Mlate-\ncká,\" sbor od Alojse Hniličky, přednesl\nzpěvácký spolek Mšenský. 9. Muž-\nská prosba,\" od Rubeše, přednesl p. Černý.\n10. Hudba. 11. „Obrana ženského pohlaví\"\nod Rubeše, přednesla paní M. L.12. „Ko-\nvářská.\" Mezi tancem se přednášely ctve-\nrozpěvy a deklamace: 1. „Člověk\nmalá pohádka,\" přednesl p. Koníček. 2.\n„Každý chce být trochu živ,\" přednesl p.\nŠimonek. 3. „Frajtr Kalina\" od Hálka,\npřednesl p. St. Hulicius. 4. „Našim rol-\nníkům,\" přednesl pan Bohdan. Čistý vý-\nnos se národnímu divadlu věnoval.\nZ Nymburka, 17. dnora 1862. (Z p ě-\nvácký spolek. Ochot nické di-\nvadlo. Včera jsme se předce jednou zase\ndrobátko po česku pobavili ponejprv\nto za celý ten letošní dlouhý masopust;\nzpěvácký spolek měl produkci, spojenou s\ndeklamací a tancem. „Pozdravení pěvcovo,\"\nsbor od Veita, překrásnou píseň pro tenor\nneb soprán, „I sepce kvítí\" (slova od Me-\nlišové), hudba od Nápravník a, Vašá-\nkňv sbor: „Svět se tocí,\" duetto z „Lucie\nde Lamermor,\" „Čechoslovan,\" „Kovářská\"\na Abtňv sbor: „Píseň cestujících po vlasti\"\nto byly ty pěkné zpěvy, které česká\nspolečnost hlučným potleskem splatila. Bá-\nseň „Roháč z Dubé\" byla výborně před-\nnesena. Potom se vše dalo do tance; ne-\nvoskovaná podlaha a prostá hudba pánů\nochotníků nepřekážely pranic kolotavému\nproudu. Dá-li Pánbůh, na jaře bude\npokračováno v častých divadelních předsta-\nveních.\nZ Poděbrad. (Bes e d a.) Dne 2. bře-\nzna odbývá se zde taneční beseda od\nzdejšího zpěváckého a hudebního spolku\nuspořádaná. Program: 1. „Mlatecká,\" sbor\nod AI. Hniličky. 2. „Žářlivý holoubek,\"\nsbor od Hynka. 3. Deklamovánka. 4.\n„Uhlíř,\" ctverozpěv. 5. „Sláva zpěvu če-\nskému.\" 6. „Rekův sen,\" sbor od Sla-\nvíka. 7. „Marné výstrahy,\" sbor od K1 in-\nkácka. 8. „Růže Tetínská,\" sbor od Vorla.\n9. Deklamovánka. 10. „Češky,\" sbor od\nKavana. Po » ukončení zpěvů počne ta-\nneční ples."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "54", "page_fin": "55", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.6.2", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "—t—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.6", "debut_caractere": 6169, "fin_caractere_exclue": 7714, "texte": "Z ciziny.\n\nZ Břetislavi. (SI. Rennerova.\nJ. N. Ksck a jeho zpěvohry „Siro-\ntek\" a „Seřezán.\" Spolek pro\nkostelní hudbu, Nag y. Nový\nnástroj S cho 11 nas ta.) S nelíčenou ra-\ndostí čítám zprávy z vlasti milené, těše se\nsrdečně z pokroků valných zvláště v oboru\nhudebním; ale právě to mne kormoutí, že\nnemohu cos podobného sděliti z okolí zdej-\nšího, co se ruchu slovanského týce Těš-\nme se blahou nádějí, V tom jedině na-\nlézám útěchy, že skladatelově hudební\nČeši uznání ctného zde dosahují. Zdejší\ndivadlo, které předešlý ředitel K tak\nřka v opovržení přivedl, pod správou ny-\nnějšího, v každém ohledu ctihodného, pro-\nslulého pana Hermanna, jenž spolu chvalně\nznámý spisovatel jest, poznovu rozkvětá.\nSlečna A. Rennerova a pan Fei st-\nín antel dobrou památku v Praze zane-\nchavší, jsou miláčkové zdejšího obecenstva.\nNěkolikráte zpívala sl. Rennerova příleži-\ntostně české píB 0 ě v divadle, a sice tak\nchvalně, že potlesk byl náramný. Což by\nse teprv dělo, kdyby náš proslulý Lukeš\nzde zapěti mohl l Nemalou pochoutku,\na sice zbrusu novou novinku měli jsme\n30. listopadu. Dávala se ponejprv v pro-\nspěch p> kapelníka Vogriče zpěvohra: „Die\nWaise auf Freywalden,\" děj i hudbu\nsložil zdejší komik J. N. Kock, muž to\nvelmi vzdělaný, v hudebním světě chvalně\nznámý umělec na cello. Hudba této zpěvo-\nhry jest něžná, z většího dílu původní, a\nději přiměřená. Zvláště dechových nástrojů\numí p. K.s dobrým prospěchem užiti. Že\nse novinka tato líbila, důkaz ten, an se\nněkolikráte při plném divadle opakovala.\nSl. Rennerova slavila vždy vítězství ja-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3612, "texte": "kož i p. FeistmanteL Pán Kock dokončil\nprávě novou operetku v jednom dějství, pod\nnázvem „Serežán,\" ku kteréž si děj též\nsám sepsal. V hudbě vyniká zvláště slo-\nvanský ráz, jak z partitury lze poznati. P.\nK. pochází z Horvátska a hleděl zde pů-\nvodních pramenů. Soudil bych, že by tato\nskladba, an by se český překlad lehko pod-\nložiti dal,' v Praze zasloužilého uznání do-\nšla. Bez toho máme málo původního v\ntomto oboru. Mohl bych se dále obšírněji\no této novince zmíniti a dle libosti, i\nděj v krátkosti podali *). Spolek\nhudby kostelní dával v čtvrté akade-\nmii symfonii do A-moll od Mendelssohna\nmimo jiné drobnůstky, provedení bylo jak\nobyčejně velmi chvalitebné. Také k nám\nzavítal p. Nagy se svou pastýřskou pi-\nštalou a dával v divadle koncert, za-\nslouží-li toto takřka handerlácké pískání\ntoho jména. Obdržel za tento večer od cti-\nhodného ředitele p. Hermanna polovici příjmu,\n108 zl. r. c, což ale p. Nagyovi\nmálo se zdálo, a k umluvenému druhému\nkoncertu v tentýž den teprv o ctycech\nhodinách odpoledne, chorobu předstíraje,\ndostaví ti se zdráhal, což malou část jeho\npříznivců velmi nemile dojalo. Dával po-\nzději koncert v komitátním sále s doroz-\numěním tehdejších úřadníkň, a ačkoliv se\nvšemožně vynasnažil vlastenectví vykořistit\n(jmenoval se totiž Gross, následkem roku\n48tého byl nějaký cas v chládku, ukraco-\nval si cas pištalou, pak překřtil své jméno\nv Nagy, což mu nemálo prospělo), dostalo\nse mu za ten večer as 30 zl. r. c. Zdejší\nkritika uznala ovšem jeho sběhlost a čerst-\nvost, bylo ale podotknuto, že by se nemělo\nani dovolit vystoupení takovému v divadle,\njako Gothe nepřipustil, aby pes Aubryho\nk představení přišel. Nový dechový hu-\ndební nástroj vynalezl p. Schollnast,\nnejvýtecnější mezi pěti zdejšími zhotoviteli\nnástrojů, který se co do tónu i obsahu\nvioloncellu vyrovná, a zajisté účastenství\nv hudebním světě si získá. V únoru\nmá započít zpěvohra, snad mi pak látky\nk dopisování přibude.\nZ Petrohradu. (Ed. Nápravník.)\nNedávno potkala zde kapelníka p. Ed. Ná-\npravníka zvláštní náhoda. Dávalať se\nGluckova opera „Russlan a Lud-\nmila.\" Před začátkem šel p. Nápravník\ndo orkestrn pohovořit s některými sólisty,\nnačež se opět na své místo odebral. Bylo\njiž772y2 hodiny a orkestr ještě nezačíná.\nValné obecenstvo počíná být velmi nespo-\nkojené a hlučí, hřmotí a tluče co jen může.\nKapelníka bylo vidět v orkestru a to bylo\ntím hůře. Tak to trvalo až do 73/4 hod.\nNajednou přikvapí k p. Nápravníkovi, prv-\nním to houslistou p. Piklem doprovázen,\ndivadelní kapelník, jenž Nápravníka ani\nneznal a žádá ho, aby šel hrát na klavír,\nanto pianista se k představení nedostavil.\nJe totiž v opeře též solový klavírní part\na klavír, jenž stojí v orkestru, má hned\nsolo v první scéně a potom v 4. a 5tém\njednaní. Nápravník dal si říci, ačkoliv jen\njedenkráte operu tu slyšel a věděl, že to\nvelmi nesnadné, prima vista solová mí-\nsta přednášeti. Ouvertura začala a na to\nzačal p. Nápravník, a všichni, kteří o\ntomto odvážném kusu věděli, divili se ne-\nmálo korrektnosti a precísnosti hry Náprav-\nníkovy, jakož i tomu, že bez zkoušky\nvše tak výtečně provedl. Kapelník La do v\nbyl s provedením velezdatného téhož pia-\nnisty velmi spokojen a děkoval mu, že ho\ntak z nesnází vytáhl. Carský ťiřadník, jenž\nv divadle dohlídku měl, zaznamenal si\njméno duchaplného a vista hráče, což p.\nNapravníkovi někdy ku prospěchu býti může.\n— Měl jsem též příležitost, slyšeli šest\ntenorových písní p. Ed. Nápravní-\nka a mohu již české zpěvumilovné obe-\ncenstvo na tento krásný plod upozorniti.\nVyjdou prý u Šálka v Praze.\n->-) Račte tak učinit. Vaše dopisy budou i na-\nšemu obecenstvu vždy vítány. Red.\n\n—t—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "55", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.6.3", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.7", "debut_caractere": 3614, "fin_caractere_exclue": 6140, "texte": "Obzor umělecký.\nHudba. Hudební přípravy k slavnosti\notevření Londýnské výstavy jsou ponechány\nhudebnímu řediteli Costovi u kr. opery Co-\nventgarden. Orkestr bude zajímat 1800\núčinkujících, mezi těmi 400 instrumentali-\nstů, z nichžto jich 160 na dechové ná-\nstroje hráti bude, anto slavnostní pochod\nod Aubera téměř jen pro tyto nástroje slo-\nžen jest. Mimo to provedeny budou slav-\nnostní pochody od Rossiniho a Meyerbeera\npak kantata od Sterndale-Benneta.\nNová komická opera „Klenotník\nze St. Jame su\" od Grisara provozovala\nse nedávno v divadle „Opera comique\" s\npříznivým výsledkem. Hudba Grisarova\nje lehká a pikantní a nelze pochybovati,\nže se přes hranice Francie dostane. Ve\nWiesbadenu dávala se dne 15. února po-\nprvé Hillerova opera „Katakomby\" (text\nod M. Hartmanna). Krátký obsah opery\ntéto je tento: Lavinia, Rímanka, omrzelá\njsouc nad pohanstvím, touží po oživujícím\nživlu lásce a přilne k otroku „Luciusovi,\"\nkterýž, jakož i služka Clythia, potajmu\nkřesťany jsou. I následuje jeduou otroky\nsvé do katakomb a nabízí Luciusu ještě\njednou lásku svou; avšak ten ji odmítne.\nLavinia prozradí ze zlosti tajnou křesťan-\nskou obec v Katakombách, která mučed-\nnickou smrtí ze světa sejde. Lavinia pro-\nbodne se nápotom z lítosti nad zpáchanou\npomstou. Hudba je zdařilá a však pro\nvětší obecenstvo příliš vážná, než aby za-\njímala. Viděti je v ní více myslícího, pře-\nmýšlejícího a rozvážlivého ducha něme-\nckého skladatele, než vše uchvacujícího genia.\nV Milánském divadle „Scala\" dá-\nvala se nová opera „Mormile\" od Bragy,\na došla příznivého výsledku.\nRicb. Wagner přibyl před nedáv-\nnem do Mohuce a zamýšlí blíže Rýna se\nusaditi. Bude nyní pracovat na třetím\ndílu svých Nibelungů pod názvem „Mla-\ndý Siegfried.\"\nDobsova tragédie „István Ki-\nraly\" (král Štěpán) dávala se v Debreczině\ns neslýchaným výsledkem.\nMosenthal, spisovatel Debory, do-\nkončil nový kus „Tvvardowski, polský Faust.\"\nOblíbený Pařížský básník veseloher\nVictor Sardou dokončil opět dvou aktovou\nveselohru „Černá perla,\" která se co ne-\nvidět v divadle „Gymnase\" dávati bude.\nPavel Heyse zadal k Mnichovské\nintendanci svůj nejnovější kus „Ludvík\nBavorský.\" „Bitva u sv. Jakuba\" jme-\nnuje se vlastenecká švýcarská rodina, která\nse nedávno ve prospěch spisovatele a herce\nBoleslava Platovice v Baslu dávala.\nSochařství. Britské museum dostalo\npřed nedávnem zajímavé starobilé mramo-\nrové skupení, představující Europu v ži-\nvotní velikosti, jak na býku jede. Sku-\npení to vykopáno jest v starém Římském\nokrou hlickém divadle v Gortigna na ostrově\nCretě."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "56", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.7", "debut_caractere": 6142, "fin_caractere_exclue": 6150, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "55", "page_fin": "56", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.6.4.1", "titre_corps": "Česká opera. Ve čtvrtek dne 13. února", "titre_sommaire": "Česká opera. Ve čtvrtek dne 13. února", "signature_source": "—r—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.7", "debut_caractere": 6152, "fin_caractere_exclue": 7924, "texte": "Česká opera. Ve čtvrtek dne 13. února\ndával se „Čarostřelec\" od Webra a ačkoliv\ntímto provozováním repertoir české zpěvo-\nhry rozšířen nebyl, přece jest aspoň tato\nčinnost dobrým a uspokojujícím úkazem.\nSlečna Macháčkova (Lidunka), o jejíž\nvýdatném hlase jsme se již zmínili, pohy-\nbovala se co do zpěvu i co do hry mno-\nhem lépe, nežli předešle. Brala totiž větší\nohled na odstiňování, její přednos nabyl\ntím způsobem více barvitosti a významno-\nsti, ano iv raezza v oce pokusila se,\nmodlitbu přednášejíc. Že její orgán při tom\nnemálo sklíčen a jaksi dušený se zdál, není\ndivu, předpokládá totiž tento způsob zpěvu,\nmá-li žádoucího účinku dojiti, skrz na skrz\nvytříbeného umělce a jest pro začátečníka\nvždy smělým pokusem. Užírání portamenta\ndělá při sestupujících větších intervalech\nzvláštní účinek, diatonické chody však, ob-\nzvláště při pohyblivém tempu, něco po-\ndobného nepřipouštějí. Slečna totiž málo\nse cvičila v zpívání stupnic a zbývá jí ná-\nsledkem toho při nadřecených chodech zře-\ntelnost a určitost. SI. Ehrenbergova (A-\n--ninka) počínala sobě velmi statečně a dělá\nv skutku znamenité pokroky v naší mater-\ncině. P. Lukeš (Liborin) byl až na něco\nmdlou hru výtečný, a co panu Strakatému\n(Kašpar) na hlase scházelo, vynahradil|svou\nživou hrou. P. Hercog co poustevník měl\ntenkiáte málo příležitosti se vyznamenati\ntaktéž pan Podhorský (kníže). Divadlo\nbylo četně navštíveno. Předešlé před-\nstavení opery „Alessandro Stradella\" od\nFlotova, bylo v celku mnohem zdařilejší,\nnežli se až posud dálo. Nalézali se totiž\nvšecky úlohy, vyjma p. Fiedlera, v ru-\nkou routinovanýcb, na divadelních prknách\njiž zkušených zpěváků. I sbory, anto čet-\nněji obsazeny, nemálo k tomu přispěly. P.\nReichel (Stradella) zpíval a velkou péci\na vždy s přiměřenou významností, což i"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 914, "texte": "p. Strakatý (Bassi) nikde nezanedbal.\nSl. Ehrenbe rgo v a, ac v žádné šťastné\ndisposici, byla přece s to, svou úlohu úcin-\nlivě (virksam) provesti a byla několikráte\nchválena. P. Rafael (Malvoglio), k je-\nhož benefici tato zpěvohra dávána byla,\nnamáhal se, co možná bylo, a byl by co\nzpěvák ještě své místo dobře vyplnil, kdyby\nmu výřečnost hlásek š atd. tolik těž-\nkosti nebyla způsobila. Co se nováčka\np. Fiedlera (Barbarino) týká, můžeme\njiž po jeho prvním vystoupení tvrditi, že\nse pro menší tenorové partie výborně hodí\na že co do zpěvu i co do hry se dosti\nobratně pohyboval, což jeho učiteli, panu\nAppému, k nevšední zásluze přičteno\nbudiž. Jeho hlas má značnou výšku; a\nponecháme sobě dálší úsudek o něm pro\npříští představení, anto začátečníku s mnoha\ntěžkostmi zápasit! jest a on ve vyvinování\njeho hlasového materiálu tímto snadno u-\ntrpěti může. Divadlo bylo, vyjma několik\nloží, skorém přeplněno.\n\n—r—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.6.5", "titre_corps": "České divadlo. Dne 20. února „Tajemné", "titre_sommaire": "České divadlo. Dne 20. února „Tajemné", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.8", "debut_caractere": 916, "fin_caractere_exclue": 6548, "texte": "České divadlo. Dne 20. února „Tajemné\npsaní.\" Veselohra ve 3 jedná-\nních od Hermenegilda Jirecka. Pravili jsme\nondy, že provozováním nového kusu pů-\nvodního na našem divadle obyčejně jedna\nnova naděje zanikne. To nám nelze říci\no kusu tomto. Spravedlivě se vyznáme,\nže jsme neskládali nijakých nadějí v kus\ntento, že jsme šli do divadla toliko, aby-\nchom se přesvědčili o pravdivosti soukro-\nmného svého úsudku, jakýž jsme o této\nveselohře po přečtení jejím chovali. Na-\nděje nás neklamala. Ani osnova, ani vý-\nvin děje dá—li se dějem nazývati, co\nv té veselohře se koná ani novota ja-\nkás, ani živost situace, ani svěžest dialogu\nani vylíčení povah nejeví, že by skladatel\nkusu tohoto měl povolání ku spisování ve-\nseloher. Nepatrná dramatisovaná anekdota\nse vleče třemi akty, ac by jeden krátký\nakt úplně dostacovei. Lidé přicházejí a\nodcházejí, klábosí jako na redutě a měli\njsme je v podezření, že schválně se staví,\njakoby nevěděli, kdo to tajemné psaní psal,\na schválně to tak navlíkají, by se tomu\nna stopu nepřišlo, jen aby se tri akty vy-\nplnily. Jediná směšná figura, p. Vavřinec\nKarafiat, má trochu komického živlu do\nsebe a měla děkovati dovedné hře paně\nKolárově ml., že tu a tam také k smíchu\npovzbudila. Hrála se téhož samého ve-\nčera též „Veselohra na mostě\" od\nKlicpery. I tento kus jest toliko drama-\ntická anekdota, ale oplývá humorem, a není\ntu jediné nudné situace. Provozovala se\ndosti dobré a obecenstvo se nepřestalo smáti\nod začátku hry této až do konce. Mezi\noběma kusy provozovalo se první jednání\nb baletu „Si t ala.\" Nejvíce se líbila Polka\ncomique, provedená od malé Svobodové\na K. Kuldy. Poněkud s nelibostí se po-\ntkala Quadrille parisienne. Obe-\ncenstvo nase ovsem neví, že se na jistých\nmístech v Paříži skutečně kadrila takto\ntanci a že se mu nepodává vzor, jakýs\nobrázek karikaturní, aneb, chcete-li i pa-\nrodie na kadrylu, tak zvaný cancan v\npůvodní takořka formě. Je to kousek o-\npravdivosti života Pařížského, na nějž o-\nvšem mravní a esthétické měřítko klásti\nnelze.\nAlex. Dreyschock opustil Vídeň\na odebral se ku koncertům do Holandska.\nSlečna Vojtěška Zadrobil-\nkova obdržela pozvání z Terstu, by tam\nv koncertě vystoupila.\nTyto dny ohlášen konkurs na jmění\np. Fr. Thomé, ředitele zemského divadla.\nDluhy obnášejí as 166.000 zl.. dlužníkův\nje 80; jmění pácí se na 90.000 zl. a sice\nnovoměstské divadlo na 50.000, fundus\ninstructus v zemském divadle na 40.000.\nKonkurs však opět zrušen.\nP. A. J. Skuherský, c. k. poš-\ntovní, obchodník v smíšeném zboží a ví-\nně, jednatel několika pojišťovacích společ-\nností atd. v Opočně, obdržel od vys. c.,k.\nnáměstnictví povolení, že může zříditi nové\nknihkupectví spojené s obchodem v umě-\nleckých věcech a hudehních skladbách.\nSmuteční mše. Dnes v 10. ho-\ndin dopoledne odbývá se v chrámu emauz-\nském na slovanském vrchu zádušní mše za\nzáhy zesnulého, mladého skladatele českého,\nAlojsa Karla. Při mši bude se zpívati\nnové rekviem od A. Maška, řízením p.\nK o 1 e š o v sk é h o.\nS1 o v ú t n ý průmyslník náš p.\nBranislav Mencl v Karlině obdržel z Pol-\nska objednání ku shotovení cinkových rne-\ndaillonů, na nichž budou vyobrazeni Ště-\npán Bátory, Mieczyslav, Naruszewicz, bi-\nskup Olešnicki, Kazimír Pulawski, Zamoj-\nski, Hozyusz, Zolkiewski a Adam Czarto-\nryski. Poprsím těm bude následovat! ještě\nřada jiných mužů o Polsko zasloužilých.\nTentýž umělec dohotoví tyto dni velký cin-\nkový rnedaillon s poprsím našeho Karla\nHavlíčka, určený pro dům, kde se náš inu-\ncenník v Borové byl narodil. (Hl.)\nChrudimští ochotníci diva-\ndelní uspořádali přičiněním slečny Roz-\nvodový v sobotu dne 22. února diva-\ndelní představení „Sirotka Lowoodskébo,\"\njehož čistý výnos se věnoval k zakoupení\nlosů národní loterie.\nSlečna Bollardova, známa, že\nnáleží k členům nejpilnějším, že však na\nújmu obecenstva i na škodu vlastnímu roz-\nvinu málo zaneprázdněna jest, má 2. bře-\nzna benefici svou. Zvolila sobě Scribovu\nťriaktovou veselohru „Jak dámy boj ve-\ndou,\" čímž tedy repertoir český platně o-\nbohatí. Překlad jest již dávnější a po-\nchází od Kodyma, bývalého spolupracov-\nníka Havlíčkova, nynějšího vrchního ře-\nditele zahrad Napoleonových ve švýcar-\nském Ahrenenberku\nFerd. Laub feonceriaval nedávno\nse skvělým výsledkem v Berlíně, odebral\nse do Drážďan, kdež několik koncertů u-\nspořádá.\nPanu Josefu Fsrst.ru, výteč-\nnému varhaníku a skladateli, udělila měst-\nská rada v sezení svém dne 25. února\nmísto ředitele kůru v kostele u nejsv.\nTrojice, místo varhaníka u sv. Mikuláše\nuděleno jest p. J. Mullerovi a varha-\nnické místo u Marie Sněžné AI. Průchovi.\nKoncert cell i sty D. Pop-\npera, který se v neděli 9. března 1862,\nv poledne o 12 hodinách v Konviktském\nsále odbývati bude, slibuje býti velmi za-\njímavým. Program je tento : 1. Sonata do\nD-dur pro piano a cello od F. Mendels-\nsohna Barlholdy-ho, přednese slečna Vile—\nmina Čermákova a koncert Ist a.2.\nPíseň. 3. Koncert pro cello od J. Golter-\nmanna, přednese koncertista. 4. Scherzo\npro piano od Chopina, přednese sl. Čeř-\nin áko v a.5. Píseú. 6. Fantasie na\n„slovanské písně\" pro cello od Ser-\nvaise, přednese koncertista. Jak známo\núčinkoval náš krajan, pan Popper, jenž\nžákem zdejšího konservatoria jest, též se\nskvělým úspěchem v slovanské bese-\nd ě ve Vídni a máme za to, že mladý vir-\ntuos i zde hojného účastenství dojde.\nAtnošt Kra hrner, jehožto opera\n„Der Liebesring\" první cenou odměněna\nbyla, povolán jest za profesora konserva-\ntoria v Mnichově.\nNový hudební časopis. Jak\nse 801. dovídá, počne v Praze co nejdřív\nvycházet nový hudební časopis, jehož prý\nredaktorem bude chorregent Ulm. Přejeme\nmu hojného účastenství a zdaru, a těšíme\nse, že nám pomůže rozšiřovati lásku k u-\nmění hudebnímu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-03-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "56", "page_fin": "56", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.8", "debut_caractere": 6550, "fin_caractere_exclue": 7305, "texte": "Listárna.\nPanu Ed. Poš. v Poz. Obdrželi jsme\ntoliko 1 zl. 70 kr,, avšak zeptáme se H.\nL., kam druhá částka přišla. Panu Ch.\nv Bud. Skladba je dobrá; avšak nyní ne-\ndáváme žádných příloh. Panu dop. v\nDol. Bohušově. Dopis Váš přišel pozdě a\nteprv ho v příštím čísle uveřejníme.\nPanu K. Ad. v Hlínsku. Moravská kadryla\nnevyšla posud tiskem a nevíme ani, kdy\nvyjde. Kancelář pro opisování\nchová v rukopisu: 1. Český žertovný\nkanón od Vašáka st. 2. Zpěv Slovanův\n(dvojsbor) od Vašáka st. 3. Viosna\n(mazurka) pro 4 hlasy od K. Studziá-\nskiego. 4. Wisla (sbor mazurka) od\nNowako ws k i ego. Divadelním\nochotníkům. „Jiříkovo vidění\" od Tyla\ns hudbou stojí 7 zl, r. c. „Merenda\"\nod Tyla s hudbou 5 zl., a můžete je v\nkanceláři pro opisování v Praze 681—I.\ndostati."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "49", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.1", "texte": "František Škroup.\nŽivotopisný nástin.\n(Pokračování.)\nDobrý výsledek Dráteníka dodal chuť Frant. Škroupovi\nk dálšímu skládání v oboru operní hudby. I započal opět\nnovou operu, k nížto mu opět nadaný Chmelenský slova byl\nnapsal. Chtěje se po ukončených právnických studiích do\nVídně odebrati, dostal čestné nabídnutí od ředitelství divadla,\nby druhé kapelnické^místo u stavovského divadla v Praze\npřevzal, což se také stalo. Dne 1. září 1827 nastoupil své\nmísto a v postavení tomto, svěřeno mu bylo řízení české\nopery, která za tehdejších časů z mnohých znamenitých sil\nse těšila.\nDruhá jeho opera „Oldřich a Božena44 dávala se po-\nnejprv dne 14. prosince 1828 a ačkoliv se dosti líbila, ne-\ndosáhla přec takého výsledku, jako jeho „Dráteník.44 Jednot-\nlivá čísla této opery jsou skutečně zdařilá a došla i tenkráte\nvelké pochvaly, jmenovitě píseň Boženy „Zvolna vodička.\"\nOpera tato byla tenkráte následovně obsazena: Oldřich, kníže,\npan Podhorský; hrabě Hořín, pan Strakatý; Jarmila, jeho\ndcera, slečna Koudelkova; Miíetín, pan Drška; Vládyka Zdi—\nslav, pan Grau; rolník Domorád, pan Illner; Božena, jeho\ndcera, paní Podhorská; Zlatoš, pan Svoboda; Otík, pan Ši-\nmek ; Protivín, pan Havlíček. Skrovný výsledek této opery\npřiměl Fr. Škroupa k tomu, že operu tuto předělal a jí ně-\nmecký text podložiti dal. I měl za to, že na německém je-\nvišti většího úspěchu dosáhne. Text nový k této opeře na-\npsal mu herec Ferd. Y. Ernst. V tomto novém rouše dávala\nse opera „Oldřich a Božena44 dne 12. února 1833, avšak i\ntenkrát bez značného výsledku. Avšak to nebylo poprvé, že\nŠkroup před německé obecenstvo vstoupil; neboť již r. 1829\ndávala se od něho hudba k Ernstově kouzelné hře „Princ a\nhad.\" Kus tento minul se s prospěšným výsledkem, avšak\nhudba se líbila a z té příčiny přeložil kus tento též Chme-\nlenský do češtiny.\nR. 1834 složil Škroup hudbu k Tylově frašce „Fidlo-\nvačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka,\" která se dne 21.\nprosince 1834 na Pražském jevišti ku prospěchu Fr. Škroupa\nprovozovala. Obsahovala! volné k sobě seřaděné obrazy z\nPražského národního života, kteréž však, jak se alespoň teh-\ndejší kritika o nich vyslovila, z příznivé stránky pojmuty ne-\nbyly. Co kuriosum slušno přitom podotknouti, že též některé\npartie ve frašce té vetkány byly, kteréž v rukou paní Allra-\nmové a p. Feistmantla byly. Škroup užil k frašce této z čá-\nsti českých národních písní, a podal též v ní své vlastní\nskladby — písně a tance. Devatenácté z 21 čísel, jež\nfraška tato obsahovala, jest nyní náš „domov můj?\"\njež p. Karel Strakatý, co slepý/žebravý muzikant, před-\nnesti mel. Píseň tuto dokončil Frant. Škroap teprv několik\ndní před provedením, jelikož Tyl při svém nepravidelném způ-\nsobu psaní poslední část' frašky list po listu Fant. Škroupovi\ndodával. Fr. Škroup obdržev text písně ,,Kde domov můj\"\nnedlouho před představením složil hudbu k němu v pozdní\nnoci u lože své nemocné choti.\nPíseň tato nedošla při prvním představení frašky žád-\nného značného úspěchu, ano jistý kritik vyčítal skladateli, že\nvlastní melodie mezi národní vpletl. „Pan Škroup,\" pravil\ntýž kritik, „užil dle udání spisovatele, národních nápěvů a to\ns velkým účinkem. — Překvapilo nás to však naproti tomu,\nže jsme při velké bohatosti domácích nápěvů a při snadnosti,\ns jakouž se s nimi zacházeli dá, cizí motivy slyšeli.\"\nMimo píseň „Kde domov můj,\" která poprvé r. 1835\nve sbírce „Věnec\" od Chmelenského redigované vytištěna byla,\nsložil Škroup k frašce Fidlovačka ouverturu dle českých\nnárodních písní a píseň „Vane větřík po lučinách,\" kteráž\ntéž ve „Věnci\" vyšla.\nMalého úspěchu došla též hudba, jižto Škroup k jedno-\naktové nepatrné tragédii „Bratrovrah\" od J. Štěpánka složil.\nNa to dal se Škroup opět do skládání své třetí české opery\n,,Libušin sňatek,\" ku kteréž mu zase Chmelenský text byl\nnapsal. První jednání této opery dávalo se dne 6. list. 1835\na nejvíce líbila se z něho Přemyslova krásná píseň „Doorá-\nvarn, dokonávám,'• která se po vlasti naší velice rozšířila.\nAvšak skladatel nedokončil hned tuto operu, nýbrž pustil se\ndo skládání nové německé opery „Die Geisterbraut.\" Text\nk ní sestavil dle Washingtona Irvinga známý tehdejší herec\nErnst. Jednotlivé částě této opery líbily se při prvním před-\nstavení •, avšak navzdor tomu zmizela i tato opera z reper-\nloiru.\nBrzy na to dne 1. ledna 1837 povýšen byl od ředitele\nStogra za prvního kapelníka stavovského divadla. V tomto\npostavení ponechán byl po celých třicet let a váhal dlouhý\nčas vystoupili s některou novou operou. Velkou zásluhu do-\nbyl si Škroup co spolupracovník a později co vydavatel sbírky\nhudebních skladeb „Věnec,\" v nížto několik jeho skladeb,"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "50", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.2", "texte": "zvláště písní vytištěno jest. Redakce „Věnce\" svěřena mu\nbyla od Jos. K. Chmelenského, inístosúdího lén dvorských v\nkrálovství českém r. 1837 a Škroup vedl ji několik let schvál-\nným výsledkem. Gd r. 1836—1845 vedl a řídil Škroup též\nzpěv božích služeb židovské obce, pro kterouž několik písní\nsložil.\nMimo řízení opery bylo mu též svěřeno řízení koncertů\nspirituelních ústavu uměleckého pro vdovy a sirotky. Od\nMendelssohnova „Pavla,\" jenž se r. 1838 ve Waldštýnském\nsále v Praze poprvé provozoval až do Beethovenovy velké\nmše r. 1857 je velký řetěz skladeb, kteréžto co do volby a\nprovedení za krásné uhlazené klenoty se považovali mohou.\nPo smrti ředitele konservatoria Diviše Webra r. 1839\npřevzal Škroup řízení instrumentální školy v konservatoriu.\nCo výsledek jehu pětiměsícného účinkování na konservatoři\nsloužiž provozování Spohrovy „Podvojné symfonie\" a Beetho-\nvenovy Bmé symfonie.\nR. 1848 vystoupil Škroup opět s novou avšak něme-\nckou operou „Drahomíra,\" ku kteréž mu Václav A. Svoboda\nNovarovský text byl složil; nedosáhnuv s ní vsak žádného\nvalného výsledku, obrátil se opět k české své opeře a dal\nv zimní saisoně 1849—1850 svůj dávno započatý „Libušin\nsňatek\" provozovali. Obecenstvo české odměnilo Škroupa\nznačnou pochvalou, avšak nemohlo ho k sobě tak upoutali,\naby toliko jemu své síly věnoval. Rok na to složil Škroup\nzase německou operu .JJer Meergeuse,\" která z jeho až\ndosud dávaných skladeb nejvíce se líbila a na dvou zahra-\nnicných divadíečh provozována byla. Mimo tyto složil Škroup\ntéž ráznou ouverturu k tragédii „Žižkova smrt\" od J. J.\nKolara a neméně zdařilou hudbu k' tragédii „Don César a\nspanilá Magelona a zůstavil po sobě v rukopisu německou\ndokoněenou operu „Kolumbus.\"\nO velkonocích r. 1857 vypověděl ředitel Stóger Škrou-\npovi, jenž v září téhož roku dovršiv třicetiletou dráhu diva-\ndelní, S' pensí 1050 zl. r. c. v odpočinek přestoupil. Brzy\nna to zařídil Škroup v Praze svůj ústav pro zpěv a byl brzy\nna to za ředitele Žofínské akademie vyvolen. Ústav jeho pro\nzpěv a také akademie Žofínská počaly za jeho vedení chvaíně\nprospívali; tu však dostal r. 1860 nabídnutí, aby přijal ka-\npelnické místo u opery v Rotterdamu, což také Škroup uči-\nnil. R. 1861 v letě navštívil clíurav jsa vlasf svou a meškal\nk zotavení delší čas v klášteře sv. Markéty Břevňovském.\nNa podzim odjel opět do Rotterdamu, kde v prvních dnech\núnora churavěti počal, avšak t neulehl a téměř netušené pře-\nkvapila ho smrt dne 7. února 1862.\nv\nPohřeb Skroupův konal se ač v cizině přece důstojně\ndne 12. února v poledne. Průvod byl četný a slavný. Zpě-\nvačky Rotterdámského divadla ověnčily mu rakev i hrob.\nVe prospěch rodiny Škroupovy dával se dne 13. t. in.\nv Rotterdámském divadle velký koncert, ve kterém se ve-\nškeren divadelní personál súčastnil. V programu byla také\njedna česka píseň od zesnulého pro polnici uspořádaná, kte-\nrouž skladku přednesl p. Fischer. V kvartetu pro smyčcové\nnástroje od Škroupa složeném a v koncertě přednešeném sú-\nčastnil se také krajan náš, výtečný houslista p. Hřímaly.\nPříští týden bude se v Rotterdámě ještě zpěvohra*„Meer-\ngeuse\" ve prospěch rodiny našeho skladatele provozovati,\ntaké ve Vídni bude k témuž úceli koncert uspořádán..\n(Dokončení.)\n\nO školách màlířských.\n(Pokračování.)\nc) Lombardsko-bolonská škola.\nVyznačuje se půvabností, utěšeností, harmonií a okrou-\nhlostí figur, pak pravdivostí a krásou koloritu. Hlavou této\nškoly je Antonio Allegri, jenž se proslavil nenápodobitel-\nnými vděky, krasovědeckým rozdělením světla a geniálním\nvedením štětce. Allegri da Corregio narodil se r. 1494 v Modenské\nModenské v Corregiu, byl jeden z největších histo-\nrických malířů. V Corregiu sloučila se bohatá tvůrčí síla\ns neobyčejným talentem. Překonání technických nesnadností\nzdálo se býti mu vrozeno; neboť jsa. 18 let slár, maloval\nobrazy, které co do techniky byly nedostižný a stal se mistrem\ntak zvaného „polotemna.\" Aílegri zemřel 1524. Jeho díla\njsou v Parmě: Na Nebevstoupení Krista, sv. Jan, Korunování\nMarie, sv. Pavel, Lov Diany; všecky obrazy jsou na obmítce.\nDále Poklid na útěku (Madonna della scadella), Madonna del\nGirolamo (za 400 lir y oleji dělaný); Vévoda Parmesánský\nnabízel za poslední obraz 1 milion lir Napoleonovi, aby jej\ns sebou do Paříže neodvezl. V Drážďanské galerii: Madonna\ndi St. Francesco, Madonna di Sebastiano, Narození Krista (v\nnoci), Madonna di St. Georgio a znamenitá za 80.000 tolarů\nzakoupená Majdalena.\nV Berlíně nachází se od něho Jo a Leda a v Římě\nDanae, které jsou plny smyslnosti. Ostatní znamenití mistři\ntéto školy jsou: Francesco Raibolini (zván Francia), Fr.Maz-\nzuoli (zván Parmeggianino), Schidone, geniální a vděkuplný\nGiov. Bat. Salvi (zván Sassoferrato), pilný a správný Dom.\nZampieti (zván Dominichino), ohnivý a ideální Guido Reni,\njemný Albani, pak Cario Cignani a Marcantonio Franceschini.\nHlavně byli to napodobňovatelé geniálního a sladkého Corregia,\njimiž napotorn zženštilost v malířství nastala. Co poboční\nvětev lombardské školy slušno uvesti sem školu Janovskou,\njejížto hlavní členové jsou Luca Carabiasi, Paggi Strozzi (zván\nII přete genovese), Castiglione, Biscaini, Gaulli (zván Bacci-\nccio)) Parodi a jiných více.\n(Pokračování.)\n\nCesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n(Pokračovaní.)\n9. výstup.\nPředešlí, Sýkora.\nSýkora (otevře dvéře).\nNo, co pak je, co se stalo? (Potloukal vejde do domu,\naniž by si ho všiml.) Lidé zvoní a vcházejí sem jako do svého"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "51", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.3", "texte": "domu ? (Jde k Verunce.) Poslyš, ty vševědoucí, kdož pak\nto právě vešel do domu?\nVerunka.\nTo byl pan Potloukal (chce s nádobím vejít do hostince).\nSýkora.\nPotloukal! (důrazně) Co pak je to za Potloukala ?\n\\\nVerunka (chladně).\nPan Potloukal? aj, to je takřka domácí hospodář.\nSýkora.\nCo pravíš ? já jsem ti dobře nerozuměl.\nVerunka.\nNo, řeknu-li, že je domácí hospodář to mi přec po-\nrozumíte znamená to tolik, že on všecko v domě obsta-\nrává.\nSýkora (horlivě).\nVšecko! všecko dohromady no, toto pěkně\nvypadá !\nVerunka.\nKaždý nazývá jej důvěrníkem paní (vejde do hostince)*\nSýkora.\nDůvěrníkem místo mne, pěkně děkuju! to jest, ona má\ndomácí poklad důvěrníka! (kráčí k domu) Musím stůj co\nstůj tuto historii proskoumat! (zvoní velmi silně).\nPotloukal (zevnitř).\nNo, no, kdo pak se opovažuje tak zvonit ?\nSýkora (pro sebe).\nAno, ano, vždyť je dobře! já zvoním co domácí pán,\na pravý hospodář! (zvoní ještě silněji.)\ni \\\n10. výstup.\nSýkora před dveřmi. Potloukal, bez klobouku a rukavic.\n/\nPotloukal (laskavě).\nAj, nemýlím-li se, tedy vidím jednoho z našich hostů?\nSýkora (pro sebe).\nHostů počkej jen já ti polívku pořádně osolím.\nPotloukal.\nPaní Drahejšová, jakož i mladá nevěsta ještě se nevrá-\ntily, chce-li pán prozatím tak Jaskav být a vstoupit.\nSýkora (jda napřed).\nAno, pane, vstoupím, (s vznešeným hlasem) Mohu vám\nříci a to mi as uvěříte, že tu dle libosti vstoupiti mohu. (pro\nsebe) Hlupák, jakobych k tomu potřeboval jeho svolení! ale!\nchci se co% možná zdržet.\nPotloukal (pro sebe).\nJaký podivín! Kde as k ďásu jej ulovila pani Drahej-\nšová ?\nSýkora (chystá se k mluvení).\nPane! *—\nPotloukal (jej vytrhne).\nMusím vám, pane, upřímně říci, že při velkém poctu po-\nzvaných mně není možná, všecky naše příbuzné a docela i\nvšecky naše přátele znáti.\nSýkora (pro sebe).\nNaše příbuzné! tof v skutku rozkošná věc!\nPotloukal.\nBude nás 90 u stolu!\nSýkora.\nDevadesát!\nPotloukal.\nBa spíše víc, než méně.\nSýkora (pro sebe).\nKdybych tyto nechal dohromady hospodařit, brzy by se\nmých 800.000 zlatých vykouřilo !\nPotloukal.\nMohu-li a!c lahodnému obrázku věřit, který mi tato\npaní Drahejšová o vás podala (měří jej od paty až k hlavě).\nSýkora (pro sebe).\nTo je ještě štěstí, že neřekne zcela paní Sýkorová.\nPotloukal.\nNemýlím-li se, tedy jste náš strýc Procházka?\nSýkora,\nJiž zase Procházka! Yy sám jste Procházka, rozumíte!\nco k ďáblu mají všickni s tím Procházkou?\nPotloukal.\nProsím za odpuštění! vidím, že se mýlím, to jméno Pro-\ncházka jest jen pro toho hezké, komu náleží. Tedy jste na\nkaždý pád náš strýc Svoboda.\nSýkora.\nAni Procházka, ani Svoboda. s\nPotloukal.\nProsím znovu za odpuštění, ale zdálo se mi, že se\njméno Svoboda lepší pro vás hodí, než to první.\nSýkora.\nA já při tom podotýkám, že nejsem také pan Bouček\nz Poděbrad. (Pro sebe.) Tak si aspoň uspořím ty jeho otázky\na mně odpovědě.\nPotloukal.\nSmím se ptáti, v jakém stupni příbuzenstva stojíte k\nnaší milované vdově ?\nSýkora.\nK vdově? pravíte, že domácí paní je vdovou?\nPotloukal.\nPřijde to as na stejné anto se muž ztratil a již\ndrahná leta o sobě pražádné zmínky nedává.\nSýkora (pro sebe).\nJá vám dám brzy o sobě zmínky, až vás to omrzí.\nPotloukat.\nAj, co příteli té rodiny mohu vám snad všecko říci.\nTa dáma ceká jen na úmrtní list svého manžele, by si mne\nvzala ?\nSýkora.\nCož když ale ten muž nezemřel ?\nPotloukal.\nCo pak myslíte! ten již zemřel, musí zemřít a musel\nzemřít.\nSýkora (pro sebe).\nTen je klassicky se svým on musel umřít.\nPotloukal.\nNeumřel-li dobrovolně, a nechá-Ii se opět spatřit, vy-\nzvu jej na souboj a usmrtím ho.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "52", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.4", "texte": "Sýkora (vpadne mu do řeci).\nŽe ho usmrtíte?\nPotloukal.\nNebo mu přimíchám několik kapek!\nSýkora.\nTo ještě k tomu schází!\nSlužka (objeví se ve dveřích domu).\nPane Potloukale, listonoš vám přináší psaní.\nPotloukal.\nDobře, přijdu hned! (než vstoupí do domu) Můžete být\nübezpečen, já jej zabiju, já jej na kousky rozsekám toho\nšibeničníka jedna dvě • tři paf puf! Už\nbude ležet! mrtev! (pozdraví Sýkoru velmi něžným způsobem\na dává mu na srozuměnou, že může dle libosti vstoupit, načež\nvstoupí sám do domu.)\nSýkora (samoten).\nJá šibeničník! Ty mizerný padouchu, ty mi naděláš\nmálo strachu ještě jsou zde zákony, které na tebe do-\nrostou.\n11. výstup.\nSýkora, později Verunka.\nSýkora.\nTedy tak to vypadá, (en člověk zve v mém domě! drží\nu mne veřejnou hostinu přijímá své psaní v mém bytě!\nzasnoubí se s mou dcerou a chce potom i mou choť si vzít\nza ženu? a k tomu chce mne ještě konečně sprovodit i Jen\npočkej! ty padouchu! já ti ukážu, jak se štiky loví, to ses\nzle poradil, (volá) Sklepníku!\nVerunka (přichází z hostince).\nCo se líbí? ještě se hněváte?\nSýkora (snaží se být chladnějším).\nVíc než kdy jindy. ,\nVerunka.\nPřeškoda! Ale zlost vám nesluší.\nSýkora (jaksi vážně).\nKde bydlí policejní komisař?\nVerunka (uleknutá).\nPolicejní komisař! Velký Bože, co pak chcete u poli-\ncejního komisaře?\nSýkora.\nNa tom ti nezáleží.\nVerunka.\nVidíte tam dole tu lucernu, tam bydlí.\nSýkora.\nDěkuji pěkně, cukroušku (chce odejít).\nVerunka (s klidnou tváří).\nApropos, dala jsem to všem věřitelům paní z Drahej-\nšové vědět a všickni se těší na zaplacení.\nSýkora (uštěpačně).\nJe-li možná! všickni se těší? no, tím lépe, to mi dělá\nvelkou radost! Můžeš jim ode rnne vyřídit pozdravení mo-\nhou se obrátit na toho domácího faktotum, já jsem ztratil do-\nmovní právo, (odkvapí zadem.)\n(Pokračování.)\n\nNeznámá zpěvačka.\nVýjev ze života.\n\nNa své umělecké cestě přišla věhlasná pěvkyně Ange-\nlica Catalani do městečka G., ježto se velice pro hudbu za-\njímalo a kdež hudební cit značně byl vyvinut. Téhož dne\noznamovala velká návěští, že se tam koncert odbývali bude.\nJak známo, cítila se Catalani nemocnou, když každý den zpí-\nvati nemohla a dnes ještě nezpívala.\nNastal večer. Catalani usnesla se, nějaký malý žertík\nprovesti. I jela tedy k sálu koncertnímu, kdež již hudba\nzačala. Po provedení kusu dala se koncertnímu mistru co\nitalská paní kupcová a milovnice zpěvu představit a projevila\npřání, že by v koncertě tomto ráda zpívala, kdyby ji orkestr\nprima vista doprovázeti si důvěřoval.\nKoncertní mistr, starý ctverák, usmál se nad přinesenou\nmu partiturou. Bylo to otřepané thema, písni „O du lieber\nAugustin\" podobné, a zpěv tak prázdný, jak instrumentace.\n„Uděláme obecenstvu a našim zpěvákům nějakou radost I\"\nzašeptal k svým lidem; „nechť se ta italská slepička směšnou\nstane, co nám je po tom?\"\nYšickni vstali ze sedadel, když cizí dáma skromně k\npianu se postavila. Thema bylo odehráno; zpěvačka počala\ndušeným hlasem, hlasitě oddychujíc, tak neobratně, jak jen\nmožná, zpívali. Rozptýlené sycení bylo slyšet. Zpěváci a\nzpěvačky téhož městečka počali se již radovali z nepřízni-\nvého výsledku.\nPři první variaci šlo to trochu lépe. Zpěvačka trilko—\n» I\nvala v kadenci na nepravém tónu.\nKoncertní mistr uhodiv čerstva na klávesy, udělal trii—\nlek, vyzdvihuje své obočí, jak by ho tím napravili chtěl.\nVšeobecný smích vypukl. Zpěvačka ohlídla se v pře-\ntvářeném rozpaku k opravovateli, a počala druhou variaci.\nMocný orgán její vyvinoval se a rostl mohutně víc a\nvíce, každý jednotlivý zvuk platil již za plnozvučnou hudbu.\nSluch každého naplněn byl tímto nikdy neslýchaným tibozvu-\nkem a žádné oddechnutí nebylo slyšeti.\nNikdo nehýbnul se v sále.\nV následující variaci zdál se hudební její duch, jsa vnitř-\nním nepokojem puzen, rychleji pohybovali. Vzhůru a v hloub,,\npřes hory a doly, nahoru dolů, přes několik stupňů skákajíc,\nšlo to v passažích s podivuhodnou jistotou. Pak jakoby\nse zpěvačka zpamatovaía, že to, po čem kdo touží, dosá-\nhnout! nelze, upadla duše její vzádumčivost a pronášela zpě-\nvem hluboký bol; byl to v hudbu uvedený pláč. Jen ku\nkonci spustila se chromatiekou passaží na poslední vzdech\ntónový: úsměeh skrz bělmo zármutku.\nJeště bylo obecenstvo u vytržení a zanícení.\nNyní udusila prsa tohoto rozkošného slavíka bol svým\nzpěvem. S vítěznou radostí jásala nyní, sama sebe\nv odvážlivých přecházkách, smělých a podivuhodně jistých\nskokách. V mezivětách zdálo se, že se sama své dřívější\npřetvářené nesmělosti posmívá. Ku konci však rozvinula všech-\nny krásy svého zvonkovitého hlasu a všechno technické\numění ve zpěvu, tak že obecenstvo sotva dýchalo.\nNyní nemohlo se déle obecenstvo zdržeti. Jak z jed-\nněch úst zvolalo celé shromáždění: Catalani! Signora Ca-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "53", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.5", "texte": "talani! Ona jest to! výborně! výtečně! rozkošně! Hudebníci\nklonili své nástroje proti ní na znamení tohoto vítězství!\nKoncertní mistr odskočil od piana a políbil cíp jejího šatu.\nCatalani ale prchla jako střela skrze stolky a podstavce, poklo-\nnila se v právo a levo usmívajíc se a zmizela se svým prů-\nvodčím skrze dvéře, ncž-li se kdo z úžasu svého probral.\n\nP. Kheil ml.\n\nOběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování.)\n„My o vlku a on za humny!\" volali někteří z hostů\nKočvaru vítajíce. „Proč tak pozdě?\" tázali se druzí? Avšak\nKočvara neodpovídal a zasednul si na druhý konec tabule\nzrovna Bernardinimu naproti. Zíralf pronikavým zrakem v tvář\nhostitele; avšak tento vyhýbal se pohledu jeho a chystal se\nzátky z lahví šampaňského vytahovati.\nPilo se dlouho a mnoho. Štědrost Bernardiniho neznala\ndnešního večera žádných mezí. Rozveselení a z části již\npodnapilí hosté připíjeli si na zdraví hostitele, Storace, Bat-\nlishilla, Arnolda atd.\n„A£ žije Kočvara a jeho Musa!\" zvolal hrneme Ber-\nnardini a všickni hosté opakovali jako jedním hrdlem tento\npřípitek.\n„A jeho nevěsta Giulietta Carestini!\" doložil Omicino,\ndůvěrník Bernardiniho, a pět ozvala se ze všech úst tato slova.\nKočvara, jehož smysly již samým připíjením omámeny\nbyly, musel chtěj nechtěj plnou sklenici šampaňského vyprázd-\nnit, čím se stav jeho ještě více zhoršil.\nJiž nebylo mimo Bernardiniho ani jedné hlavy střízlivé\na ba cli antická veselost a rozpustilost některých hostů dosáhla\nnejvyššího stupně. Jedni se honili, druzí skákali přes stůl\na lavice a hornerický smích nastal vždy, když někdo brkl neb\nna zem upadl.\nBlížila se již půlnoc. Starší hosté dávno se již byli od-\nstranili a u Bernardiniho zůstala toliko společnost' mladých\nmužů, mezi nimi také Kočvara, jenž šampaňským jsa rozpla-\nrneněn, podivné umělecké kousky provozoval.\nMezi tím se však hodně pilo a Bernardini hlavně k\ntomu hleděl, aby sklenice Kočvarova vždy naplněna byla* Víc\na více zatemňovali se smyslové shromážděných. Skoíačivosf\na bujnost hostů přesahovala již všechny meze a málokterý\njiž věděl, co dělá a co se kolem něho děje.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Mladé Boleslavi. (Ochotnické\ndivadlo.) Ze všech končin naší drahé\nvlasti přinášejí časopisy zprávy o zdaru a\nchvalitebném pokroku ochotnických diva-\ndel, které se v posledních dvou letech\nznačně rozmnožily, tak že skoro v každém\nměstě a v každé větší obci ochotnického\ndivadla stává. Ale nikde snad ne-\nmusí ochotníci s takovvmi obtížemi zá-\npasiti, jako u nás. Když se na podzim\nroku 1860 po jedenáctileté přestávce při-\nčiněním našich ochotníků p. Petra a p.\nVyskočila opět ochotnický spolek utvořil,\npřislibovalo se z mnoha stran podporo-\nvání tak chvalitebného podniknutí; avšak\ninálo který z oněch pánů, jenž největší\núčastenství pro tento účel slibovali, dostál\nslovu svému. Pan Máj, který se spolku\nco ředitel v celo postavil, staral se nej-\nprvé o to, aby se divadlo bez velkých vý-\nloh vystavělo, a požádal tedy slavnou\nměstskou radu o nějakou podporu, opí-\nraje žádost svou o důvod ten, že nejvíce\nk dobrému naší obce, a sice ve prospěch\nměstské nemocnice hráti se zavazují. Však\nnadarmo. Městská rada žádost tuto zavrh-\nla bezpochyby z té příčiny, poněvadž\ntoho obec naše zapotřebí nemá! Ze\nstarého divadla pozůstávaly jenom zříce-\nniny, mezi rozličným harampádím v obecné\nkůlně pohozené, které se jen částečně li-\npotřebiti mohly, a tak ochotníkům nezbý-\nvalo nic jiného, než zřízení zcela nového\ndivadla a to nebylo příliš laciné!\nSkrze celých jedenáct let bylo naše diva-\ndlo v překrásném nepořádku* Každé ko-\nčující společnosti, kterážkoliv k nám za-\nvítala, bylo snadno, dle libosti si vypůj-\nčit, co potřebovala a odvést co chtěla. Kdo\ns tím ale tak nemilosrdně hospodařil a\nkdo peníze, které každá společnost od vy-\npůjčení platit musela, přijímal, a kam je\nodevzdal, není nám povědomo a kdo to\nví —ten nepoví. Dne 28. května 1859\nvypukl oheů na Starém městě, uchvátil\ntéž hostinec „u zlatého věnce,44 kde právě\nněmecká společnost pod ředitelstvím pana\nLossla meškala a všecka divadelní nářadí\nvypůjčené měla. Oheň strávil, co ještě\nnejlepšího bylo, dílem docela, dílem tak,\nže to ani k potřebě nebylo. Když ko-\nnečně divadlo tak zřízené bylo, že se ku\nhře přikrociti mohlo, bylo první předsta-\nvení na den 26. prosince, druhý vánoční\nsvátek, ustanoveno. Ale nová nesnáz! Ne-\nbylo slečny, která by se byla obětovala,\núlohu přijmouti. Slečny Vilémína a Marie\nNovotných byly sice první, které se ochotně\nku přijmutí úloh nabídly, ale pro první\nhru nebylo to možné, poněvadž již před\ntím k veřejné produkci zpěváckého spolku\núlohy přijmuly. Nešťastný osud tomu\nchtěl, že se pp. ochotníci právě k oněm\nslečnám s prosbou o přijmutí úloh obrá-\nTin, od kterých nejméně oěekávati bylo\njakého účastenství pro účel vlasteneckého\npodniknutí tím méně ale spoluúcinko-\nvání. Kdyby to tak bylo pozvání k ta-\nneční zábavě, neb do jakékoliv společno-\nsti, kde by se mezi tak nazvanou intelli-\ngencí po německu bavit mohly, to by byly\nzajisté ochotně přijmuly; ale úlohu študo-\nvat k tomu se nemohla žádná odho-\ndlati. Obzvláště ale nemohu zapomenout,\njak špatně a neslušně se slečna G. vyjá-\ndřila, když p. V. u přítomnosti její slečnu\nK o přijmutí úlohy požádal: „Co?\nvoni, Frauťn Agnes, by hrály tyatr? Co\npak jich to napadá! To by si daly! každý\nby jim pak přezdíval aktérek a komedian-\ntek. Kdyby se hrálo taky německy: to\nbych ještě nic neřekla a snad bych hrála\ntaky; ale takhle ani za mnoho peněz!\"\nTak filosofovala frauťn Fanny ve své mou-\ndrosti, které u německém vychováni od\nsvých odrodilých rodičů se naučila. Ale\nBohu díky, že jich není mnoho takovýchto\nkopřiv mezi růžemi. Mámet u nás přece\nmnohem větší počet upřímných vlastenek,\nnežli oněch rozmazlených odrodilých dcer\nnašeho slavného národa, jimž bohužel! nic*\nnení záleženo na pokroku národního uvě-\ndomění. Navzdor tomu, že mnohá sle-\nčinka své spoluúcinkování z rozličných pří-\nčin odepřela, našli pp. ochotníci přece\nještě dvě vlastenky, a sice v slečnách Má-\njové a Austové, které beze všeho rozmý-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "54", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.6", "texte": "šlení ochotně úlohy pro první hru „Duch\nčasu\" přijaly a také velké pochvaly došly.\n(Dokončení.)\nZe Staré Boleslavi. (Zaražení\nzpěv. spolku.) Také u nás zarazil se\nzpěvácký spolek, který, dle první prv-\ndukce jeho soudě, krásné ovoce ponese a\nmnoho k probuzení národního ducha a k\noživení polecenského života přispěje. Hlavní\nzásluha o zařízení spolku zpěváckého náleží\nbez odporu velmi činnému a horlivému\nučiteli panu Pražáku. S velkým úspě-\nchem účinkují pro spolek též pan P. Fr.\nPan och a, kaplan, jenžto za protektora\nspolku zvolen jest a pokladník pan Ludvík\nKrása. Dne 12. února vystoupil spolek\nveřejně a to s příznivým výsledkem. Mimo\nněkteré starší sbory slyšeli jsme sbory:\n„Slovana\" od Vašáka st. „Dcerám\nčeským\" od Gernera. „Staročeskou\"\nod Skroupa a můžeme směle říci, že\nprovedení bylo vedením p. ředitele pre-\ncisně a uhlazené. Těšíme se opět na no-\nvou produkci a kocháme se nadějí,\nže nás p. ředitel ponenáhlu se skladba-\nmi (sbory) a písněmi Ed. Nfápravníka,\nČeňka Vinaře, Leop. Zvonaře, Mart.\nNováčka, Lud. Procházky, P. Křiž-\nko v ská ho, A. Sokola atd. seznámí.\nZdař Bůh!\nZ Čáslavi. (Pěvecká zábava.)\nNáš zpěvácký spolek uspořádal 8. prosince\npěveckou a hudební akademii,\njížto se obecenstvu nemálo zavděčil. Po-\nznali jsme opět některé výtečné síly ochot-\nnické našeho města, a jsme přesvědčeni,\nže jen pevné vůle třeba, aby se nám brzo\nzase dostalo tak příjemné zábavy. Ří-\nzením slovutného pana Fr. Kavana do-\npadly všecky kusy k všeobecné spokojeno-\nsti. Počátek učiněn hlučnou ouverturou\nk opeře „Vilém Tell\" od Rossiniho, kteráž\naž na nepatrnou nehodu v úvodu, výborně\nšla. Slečna Hlaváčkova, obecenstvu\njiž z besedy pro Zdeňku známá, zazpívala\nněžnou píseň „1 šepcc kvítí,\" slova od\nMelišové, hudba od Náprav nika velmi\nzdařile, jakož i s p. Primusem dvojzpěv\n„Umiklo stromů šumění\" od Bendla. Sl.\nHlaváčkova vzbuzuje v nás velikou na-\nději pro budoucnost, neustane-li i dále\npříjemného a výdatného svého hlasu vzdě-\nlávati. Neméně líbila se paní Falbrech-\ntová, zapěla nám velmi dovedně Pivodovu\npíseň „Jako krajina nebeská\" a valčík od\nArditiho. Zdálo se nám, jakoby si byla\nprávě proto onu píseň zvolila, aby nám\nposkytla příležitost, rozsáhlost' hlasu je-\njího obdivovati. Valčíkem rozjařila obecen-\nstvo, že jej musela opakovati. I pěla po\ndruhé, a to mnohem mistrněji, z čehož vi-\nděti, že ku zpěvu chuti třeba, aby srdce\nrozehřál. Těšíme se, že často ještě usly-\nšíme příjemný a významný její zpěv; ja-\nkož že vynasnažiti se neopomine, aby i\nony obtíže překonala, s nimiž i dovedněj-\nšímu umělci zápasiti jest. Slečna Svobo-\ndova ze Žleb zahrála na housle též dva\nkusy, z nichž zvláště druhý velmi se líbil,\ntak že volána jsouc, aby jej opakovala,\nještě roztomilou mazurku přednesla. Vi-\nděli z toho, že obecenstvo raději poslouchá\nzvukům jednoduchým, než-li pasážím umě-\nleckým, požadujícím nejen velké obratno-\nsti, ale i výtečného nástroje. O panu Ka-\nvanovi nebudu šířili slov, známf jest co\numělec a co skladatel výborný, čehož nej-\nlepším důkazem byl „Ples Ru šálek,\"\npolka, kterouž mistrně přednesl. P. Klier\nchvalně nám zazpíval Kavanovu píseň „Tvé\noči.\" Zpěvácký spolek přednesl sbor\n„Reformátoři44 a došel výborným zpěvem\nnemalé pochvaly. Ve sboru súčastnilí se\nněkteří zpěváci Kutnohorští; jest vůbec\npřáti, aby vzájemnost mezi spolky větší\nbyla. Čistý výnos této zábavy obnášel\n50 zl. a věnován jest ku zakoupení spol-\nkového piana.\nZ Lochovic. (Beseda.) Dne 23. m.\nm. byla tu beseda Jejíž čistý výnos jest určen\nk dobročinnému účelu. Program byl násle-\ndující: 1. „Vlasta,\" ouvertura od Ná-\npravní ka. 2. „Pochod,\" sbor od V.\nFrimla. 3. Reklamace. 4. Zpěv. 5. Re-\nklamace. 6. Potpourri od Labického. 7.\n„Utonulá,\" sbor od P. Kří žko vs kéh o.\n8. Píseň od A. Hniličky. 9. Doklamace.\n10. Společenská.\nZe Mšena. (Beseda.) Dne 23. m.m.\nodbývala se v hostinci pana Šimonka ve\nStránce národní beseda, uspořádaná od\nceských rolníků okolí Mšenského, Program\nbyl následující. I. oddělení. 1. Ouvertura\nna slovanské písně od Tittla. 2. „Slze\nvlastenek,\" přednášela panna M. Janat-\nkova. 3. „Slovan,\" slovo od Vašáka,\npřednesl zpěvácký spolek Mšenský.\n4. „Já jsem Češka\" (z Lady) od Čejky,\npřednášela paní R. Huliciusová. 5.\n„Válečná,\" sbor s hudbou z „Rienci\" od\nWagnera, přednesl zpěvácký spolek\nMšenský. 6. „Vysloužilec,\" přednášel p.\nV. Záruba. 11. oddělení. 7. Árie z „Lu-\ncie,\" přednesl p. J. Uhlíř. 8. „Mlate-\ncká,\" sbor od Alojse Hniličky, přednesl\nzpěvácký spolek Mšenský. 9. Muž-\nská prosba,\" od Rubeše, přednesl p. Černý.\n10. Hudba. 11. „Obrana ženského pohlaví\"\nod Rubeše, přednesla paní M. L.12. „Ko-\nvářská.\" Mezi tancem se přednášely ctve-\nrozpěvy a deklamace: 1. „Člověk\nmalá pohádka,\" přednesl p. Koníček. 2.\n„Každý chce být trochu živ,\" přednesl p.\nŠimonek. 3. „Frajtr Kalina\" od Hálka,\npřednesl p. St. Hulicius. 4. „Našim rol-\nníkům,\" přednesl pan Bohdan. Čistý vý-\nnos se národnímu divadlu věnoval.\nZ Nymburka, 17. dnora 1862. (Z p ě-\nvácký spolek. Ochot nické di-\nvadlo. Včera jsme se předce jednou zase\ndrobátko po česku pobavili ponejprv\nto za celý ten letošní dlouhý masopust;\nzpěvácký spolek měl produkci, spojenou s\ndeklamací a tancem. „Pozdravení pěvcovo,\"\nsbor od Veita, překrásnou píseň pro tenor\nneb soprán, „I sepce kvítí\" (slova od Me-\nlišové), hudba od Nápravník a, Vašá-\nkňv sbor: „Svět se tocí,\" duetto z „Lucie\nde Lamermor,\" „Čechoslovan,\" „Kovářská\"\na Abtňv sbor: „Píseň cestujících po vlasti\"\nto byly ty pěkné zpěvy, které česká\nspolečnost hlučným potleskem splatila. Bá-\nseň „Roháč z Dubé\" byla výborně před-\nnesena. Potom se vše dalo do tance; ne-\nvoskovaná podlaha a prostá hudba pánů\nochotníků nepřekážely pranic kolotavému\nproudu. Dá-li Pánbůh, na jaře bude\npokračováno v častých divadelních předsta-\nveních.\nZ Poděbrad. (Bes e d a.) Dne 2. bře-\nzna odbývá se zde taneční beseda od\nzdejšího zpěváckého a hudebního spolku\nuspořádaná. Program: 1. „Mlatecká,\" sbor\nod AI. Hniličky. 2. „Žářlivý holoubek,\"\nsbor od Hynka. 3. Deklamovánka. 4.\n„Uhlíř,\" ctverozpěv. 5. „Sláva zpěvu če-\nskému.\" 6. „Rekův sen,\" sbor od Sla-\nvíka. 7. „Marné výstrahy,\" sbor od K1 in-\nkácka. 8. „Růže Tetínská,\" sbor od Vorla.\n9. Deklamovánka. 10. „Češky,\" sbor od\nKavana. Po » ukončení zpěvů počne ta-\nneční ples.\n\nZ ciziny.\n\nZ Břetislavi. (SI. Rennerova.\nJ. N. Ksck a jeho zpěvohry „Siro-\ntek\" a „Seřezán.\" Spolek pro\nkostelní hudbu, Nag y. Nový\nnástroj S cho 11 nas ta.) S nelíčenou ra-\ndostí čítám zprávy z vlasti milené, těše se\nsrdečně z pokroků valných zvláště v oboru\nhudebním; ale právě to mne kormoutí, že\nnemohu cos podobného sděliti z okolí zdej-\nšího, co se ruchu slovanského týce Těš-\nme se blahou nádějí, V tom jedině na-\nlézám útěchy, že skladatelově hudební\nČeši uznání ctného zde dosahují. Zdejší\ndivadlo, které předešlý ředitel K tak\nřka v opovržení přivedl, pod správou ny-\nnějšího, v každém ohledu ctihodného, pro-\nslulého pana Hermanna, jenž spolu chvalně\nznámý spisovatel jest, poznovu rozkvětá.\nSlečna A. Rennerova a pan Fei st-\nín antel dobrou památku v Praze zane-\nchavší, jsou miláčkové zdejšího obecenstva.\nNěkolikráte zpívala sl. Rennerova příleži-\ntostně české píB 0 ě v divadle, a sice tak\nchvalně, že potlesk byl náramný. Což by\nse teprv dělo, kdyby náš proslulý Lukeš\nzde zapěti mohl l Nemalou pochoutku,\na sice zbrusu novou novinku měli jsme\n30. listopadu. Dávala se ponejprv v pro-\nspěch p> kapelníka Vogriče zpěvohra: „Die\nWaise auf Freywalden,\" děj i hudbu\nsložil zdejší komik J. N. Kock, muž to\nvelmi vzdělaný, v hudebním světě chvalně\nznámý umělec na cello. Hudba této zpěvo-\nhry jest něžná, z většího dílu původní, a\nději přiměřená. Zvláště dechových nástrojů\numí p. K.s dobrým prospěchem užiti. Že\nse novinka tato líbila, důkaz ten, an se\nněkolikráte při plném divadle opakovala.\nSl. Rennerova slavila vždy vítězství ja-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "55", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.7", "texte": "kož i p. FeistmanteL Pán Kock dokončil\nprávě novou operetku v jednom dějství, pod\nnázvem „Serežán,\" ku kteréž si děj též\nsám sepsal. V hudbě vyniká zvláště slo-\nvanský ráz, jak z partitury lze poznati. P.\nK. pochází z Horvátska a hleděl zde pů-\nvodních pramenů. Soudil bych, že by tato\nskladba, an by se český překlad lehko pod-\nložiti dal,' v Praze zasloužilého uznání do-\nšla. Bez toho máme málo původního v\ntomto oboru. Mohl bych se dále obšírněji\no této novince zmíniti a dle libosti, i\nděj v krátkosti podali *). Spolek\nhudby kostelní dával v čtvrté akade-\nmii symfonii do A-moll od Mendelssohna\nmimo jiné drobnůstky, provedení bylo jak\nobyčejně velmi chvalitebné. Také k nám\nzavítal p. Nagy se svou pastýřskou pi-\nštalou a dával v divadle koncert, za-\nslouží-li toto takřka handerlácké pískání\ntoho jména. Obdržel za tento večer od cti-\nhodného ředitele p. Hermanna polovici příjmu,\n108 zl. r. c, což ale p. Nagyovi\nmálo se zdálo, a k umluvenému druhému\nkoncertu v tentýž den teprv o ctycech\nhodinách odpoledne, chorobu předstíraje,\ndostaví ti se zdráhal, což malou část jeho\npříznivců velmi nemile dojalo. Dával po-\nzději koncert v komitátním sále s doroz-\numěním tehdejších úřadníkň, a ačkoliv se\nvšemožně vynasnažil vlastenectví vykořistit\n(jmenoval se totiž Gross, následkem roku\n48tého byl nějaký cas v chládku, ukraco-\nval si cas pištalou, pak překřtil své jméno\nv Nagy, což mu nemálo prospělo), dostalo\nse mu za ten večer as 30 zl. r. c. Zdejší\nkritika uznala ovšem jeho sběhlost a čerst-\nvost, bylo ale podotknuto, že by se nemělo\nani dovolit vystoupení takovému v divadle,\njako Gothe nepřipustil, aby pes Aubryho\nk představení přišel. Nový dechový hu-\ndební nástroj vynalezl p. Schollnast,\nnejvýtecnější mezi pěti zdejšími zhotoviteli\nnástrojů, který se co do tónu i obsahu\nvioloncellu vyrovná, a zajisté účastenství\nv hudebním světě si získá. V únoru\nmá započít zpěvohra, snad mi pak látky\nk dopisování přibude.\nZ Petrohradu. (Ed. Nápravník.)\nNedávno potkala zde kapelníka p. Ed. Ná-\npravníka zvláštní náhoda. Dávalať se\nGluckova opera „Russlan a Lud-\nmila.\" Před začátkem šel p. Nápravník\ndo orkestrn pohovořit s některými sólisty,\nnačež se opět na své místo odebral. Bylo\njiž772y2 hodiny a orkestr ještě nezačíná.\nValné obecenstvo počíná být velmi nespo-\nkojené a hlučí, hřmotí a tluče co jen může.\nKapelníka bylo vidět v orkestru a to bylo\ntím hůře. Tak to trvalo až do 73/4 hod.\nNajednou přikvapí k p. Nápravníkovi, prv-\nním to houslistou p. Piklem doprovázen,\ndivadelní kapelník, jenž Nápravníka ani\nneznal a žádá ho, aby šel hrát na klavír,\nanto pianista se k představení nedostavil.\nJe totiž v opeře též solový klavírní part\na klavír, jenž stojí v orkestru, má hned\nsolo v první scéně a potom v 4. a 5tém\njednaní. Nápravník dal si říci, ačkoliv jen\njedenkráte operu tu slyšel a věděl, že to\nvelmi nesnadné, prima vista solová mí-\nsta přednášeti. Ouvertura začala a na to\nzačal p. Nápravník, a všichni, kteří o\ntomto odvážném kusu věděli, divili se ne-\nmálo korrektnosti a precísnosti hry Náprav-\nníkovy, jakož i tomu, že bez zkoušky\nvše tak výtečně provedl. Kapelník La do v\nbyl s provedením velezdatného téhož pia-\nnisty velmi spokojen a děkoval mu, že ho\ntak z nesnází vytáhl. Carský ťiřadník, jenž\nv divadle dohlídku měl, zaznamenal si\njméno duchaplného a vista hráče, což p.\nNapravníkovi někdy ku prospěchu býti může.\n— Měl jsem též příležitost, slyšeli šest\ntenorových písní p. Ed. Nápravní-\nka a mohu již české zpěvumilovné obe-\ncenstvo na tento krásný plod upozorniti.\nVyjdou prý u Šálka v Praze.\n->-) Račte tak učinit. Vaše dopisy budou i na-\nšemu obecenstvu vždy vítány. Red.\n\n—t—\n\nObzor umělecký.\nHudba. Hudební přípravy k slavnosti\notevření Londýnské výstavy jsou ponechány\nhudebnímu řediteli Costovi u kr. opery Co-\nventgarden. Orkestr bude zajímat 1800\núčinkujících, mezi těmi 400 instrumentali-\nstů, z nichžto jich 160 na dechové ná-\nstroje hráti bude, anto slavnostní pochod\nod Aubera téměř jen pro tyto nástroje slo-\nžen jest. Mimo to provedeny budou slav-\nnostní pochody od Rossiniho a Meyerbeera\npak kantata od Sterndale-Benneta.\nNová komická opera „Klenotník\nze St. Jame su\" od Grisara provozovala\nse nedávno v divadle „Opera comique\" s\npříznivým výsledkem. Hudba Grisarova\nje lehká a pikantní a nelze pochybovati,\nže se přes hranice Francie dostane. Ve\nWiesbadenu dávala se dne 15. února po-\nprvé Hillerova opera „Katakomby\" (text\nod M. Hartmanna). Krátký obsah opery\ntéto je tento: Lavinia, Rímanka, omrzelá\njsouc nad pohanstvím, touží po oživujícím\nživlu lásce a přilne k otroku „Luciusovi,\"\nkterýž, jakož i služka Clythia, potajmu\nkřesťany jsou. I následuje jeduou otroky\nsvé do katakomb a nabízí Luciusu ještě\njednou lásku svou; avšak ten ji odmítne.\nLavinia prozradí ze zlosti tajnou křesťan-\nskou obec v Katakombách, která mučed-\nnickou smrtí ze světa sejde. Lavinia pro-\nbodne se nápotom z lítosti nad zpáchanou\npomstou. Hudba je zdařilá a však pro\nvětší obecenstvo příliš vážná, než aby za-\njímala. Viděti je v ní více myslícího, pře-\nmýšlejícího a rozvážlivého ducha něme-\nckého skladatele, než vše uchvacujícího genia.\nV Milánském divadle „Scala\" dá-\nvala se nová opera „Mormile\" od Bragy,\na došla příznivého výsledku.\nRicb. Wagner přibyl před nedáv-\nnem do Mohuce a zamýšlí blíže Rýna se\nusaditi. Bude nyní pracovat na třetím\ndílu svých Nibelungů pod názvem „Mla-\ndý Siegfried.\"\nDobsova tragédie „István Ki-\nraly\" (král Štěpán) dávala se v Debreczině\ns neslýchaným výsledkem.\nMosenthal, spisovatel Debory, do-\nkončil nový kus „Tvvardowski, polský Faust.\"\nOblíbený Pařížský básník veseloher\nVictor Sardou dokončil opět dvou aktovou\nveselohru „Černá perla,\" která se co ne-\nvidět v divadle „Gymnase\" dávati bude.\nPavel Heyse zadal k Mnichovské\nintendanci svůj nejnovější kus „Ludvík\nBavorský.\" „Bitva u sv. Jakuba\" jme-\nnuje se vlastenecká švýcarská rodina, která\nse nedávno ve prospěch spisovatele a herce\nBoleslava Platovice v Baslu dávala.\nSochařství. Britské museum dostalo\npřed nedávnem zajímavé starobilé mramo-\nrové skupení, představující Europu v ži-\nvotní velikosti, jak na býku jede. Sku-\npení to vykopáno jest v starém Římském\nokrou hlickém divadle v Gortigna na ostrově\nCretě.\n\nZ Prahy.\n\nČeská opera. Ve čtvrtek dne 13. února\ndával se „Čarostřelec\" od Webra a ačkoliv\ntímto provozováním repertoir české zpěvo-\nhry rozšířen nebyl, přece jest aspoň tato\nčinnost dobrým a uspokojujícím úkazem.\nSlečna Macháčkova (Lidunka), o jejíž\nvýdatném hlase jsme se již zmínili, pohy-\nbovala se co do zpěvu i co do hry mno-\nhem lépe, nežli předešle. Brala totiž větší\nohled na odstiňování, její přednos nabyl\ntím způsobem více barvitosti a významno-\nsti, ano iv raezza v oce pokusila se,\nmodlitbu přednášejíc. Že její orgán při tom\nnemálo sklíčen a jaksi dušený se zdál, není\ndivu, předpokládá totiž tento způsob zpěvu,\nmá-li žádoucího účinku dojiti, skrz na skrz\nvytříbeného umělce a jest pro začátečníka\nvždy smělým pokusem. Užírání portamenta\ndělá při sestupujících větších intervalech\nzvláštní účinek, diatonické chody však, ob-\nzvláště při pohyblivém tempu, něco po-\ndobného nepřipouštějí. Slečna totiž málo\nse cvičila v zpívání stupnic a zbývá jí ná-\nsledkem toho při nadřecených chodech zře-\ntelnost a určitost. SI. Ehrenbergova (A-\n--ninka) počínala sobě velmi statečně a dělá\nv skutku znamenité pokroky v naší mater-\ncině. P. Lukeš (Liborin) byl až na něco\nmdlou hru výtečný, a co panu Strakatému\n(Kašpar) na hlase scházelo, vynahradil|svou\nživou hrou. P. Hercog co poustevník měl\ntenkiáte málo příležitosti se vyznamenati\ntaktéž pan Podhorský (kníže). Divadlo\nbylo četně navštíveno. Předešlé před-\nstavení opery „Alessandro Stradella\" od\nFlotova, bylo v celku mnohem zdařilejší,\nnežli se až posud dálo. Nalézali se totiž\nvšecky úlohy, vyjma p. Fiedlera, v ru-\nkou routinovanýcb, na divadelních prknách\njiž zkušených zpěváků. I sbory, anto čet-\nněji obsazeny, nemálo k tomu přispěly. P.\nReichel (Stradella) zpíval a velkou péci\na vždy s přiměřenou významností, což i"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "56", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620301-01.1.8", "texte": "p. Strakatý (Bassi) nikde nezanedbal.\nSl. Ehrenbe rgo v a, ac v žádné šťastné\ndisposici, byla přece s to, svou úlohu úcin-\nlivě (virksam) provesti a byla několikráte\nchválena. P. Rafael (Malvoglio), k je-\nhož benefici tato zpěvohra dávána byla,\nnamáhal se, co možná bylo, a byl by co\nzpěvák ještě své místo dobře vyplnil, kdyby\nmu výřečnost hlásek š atd. tolik těž-\nkosti nebyla způsobila. Co se nováčka\np. Fiedlera (Barbarino) týká, můžeme\njiž po jeho prvním vystoupení tvrditi, že\nse pro menší tenorové partie výborně hodí\na že co do zpěvu i co do hry se dosti\nobratně pohyboval, což jeho učiteli, panu\nAppému, k nevšední zásluze přičteno\nbudiž. Jeho hlas má značnou výšku; a\nponecháme sobě dálší úsudek o něm pro\npříští představení, anto začátečníku s mnoha\ntěžkostmi zápasit! jest a on ve vyvinování\njeho hlasového materiálu tímto snadno u-\ntrpěti může. Divadlo bylo, vyjma několik\nloží, skorém přeplněno.\n\n—r—\n\nČeské divadlo. Dne 20. února „Tajemné\npsaní.\" Veselohra ve 3 jedná-\nních od Hermenegilda Jirecka. Pravili jsme\nondy, že provozováním nového kusu pů-\nvodního na našem divadle obyčejně jedna\nnova naděje zanikne. To nám nelze říci\no kusu tomto. Spravedlivě se vyznáme,\nže jsme neskládali nijakých nadějí v kus\ntento, že jsme šli do divadla toliko, aby-\nchom se přesvědčili o pravdivosti soukro-\nmného svého úsudku, jakýž jsme o této\nveselohře po přečtení jejím chovali. Na-\nděje nás neklamala. Ani osnova, ani vý-\nvin děje dá—li se dějem nazývati, co\nv té veselohře se koná ani novota ja-\nkás, ani živost situace, ani svěžest dialogu\nani vylíčení povah nejeví, že by skladatel\nkusu tohoto měl povolání ku spisování ve-\nseloher. Nepatrná dramatisovaná anekdota\nse vleče třemi akty, ac by jeden krátký\nakt úplně dostacovei. Lidé přicházejí a\nodcházejí, klábosí jako na redutě a měli\njsme je v podezření, že schválně se staví,\njakoby nevěděli, kdo to tajemné psaní psal,\na schválně to tak navlíkají, by se tomu\nna stopu nepřišlo, jen aby se tri akty vy-\nplnily. Jediná směšná figura, p. Vavřinec\nKarafiat, má trochu komického živlu do\nsebe a měla děkovati dovedné hře paně\nKolárově ml., že tu a tam také k smíchu\npovzbudila. Hrála se téhož samého ve-\nčera též „Veselohra na mostě\" od\nKlicpery. I tento kus jest toliko drama-\ntická anekdota, ale oplývá humorem, a není\ntu jediné nudné situace. Provozovala se\ndosti dobré a obecenstvo se nepřestalo smáti\nod začátku hry této až do konce. Mezi\noběma kusy provozovalo se první jednání\nb baletu „Si t ala.\" Nejvíce se líbila Polka\ncomique, provedená od malé Svobodové\na K. Kuldy. Poněkud s nelibostí se po-\ntkala Quadrille parisienne. Obe-\ncenstvo nase ovsem neví, že se na jistých\nmístech v Paříži skutečně kadrila takto\ntanci a že se mu nepodává vzor, jakýs\nobrázek karikaturní, aneb, chcete-li i pa-\nrodie na kadrylu, tak zvaný cancan v\npůvodní takořka formě. Je to kousek o-\npravdivosti života Pařížského, na nějž o-\nvšem mravní a esthétické měřítko klásti\nnelze.\nAlex. Dreyschock opustil Vídeň\na odebral se ku koncertům do Holandska.\nSlečna Vojtěška Zadrobil-\nkova obdržela pozvání z Terstu, by tam\nv koncertě vystoupila.\nTyto dny ohlášen konkurs na jmění\np. Fr. Thomé, ředitele zemského divadla.\nDluhy obnášejí as 166.000 zl.. dlužníkův\nje 80; jmění pácí se na 90.000 zl. a sice\nnovoměstské divadlo na 50.000, fundus\ninstructus v zemském divadle na 40.000.\nKonkurs však opět zrušen.\nP. A. J. Skuherský, c. k. poš-\ntovní, obchodník v smíšeném zboží a ví-\nně, jednatel několika pojišťovacích společ-\nností atd. v Opočně, obdržel od vys. c.,k.\nnáměstnictví povolení, že může zříditi nové\nknihkupectví spojené s obchodem v umě-\nleckých věcech a hudehních skladbách.\nSmuteční mše. Dnes v 10. ho-\ndin dopoledne odbývá se v chrámu emauz-\nském na slovanském vrchu zádušní mše za\nzáhy zesnulého, mladého skladatele českého,\nAlojsa Karla. Při mši bude se zpívati\nnové rekviem od A. Maška, řízením p.\nK o 1 e š o v sk é h o.\nS1 o v ú t n ý průmyslník náš p.\nBranislav Mencl v Karlině obdržel z Pol-\nska objednání ku shotovení cinkových rne-\ndaillonů, na nichž budou vyobrazeni Ště-\npán Bátory, Mieczyslav, Naruszewicz, bi-\nskup Olešnicki, Kazimír Pulawski, Zamoj-\nski, Hozyusz, Zolkiewski a Adam Czarto-\nryski. Poprsím těm bude následovat! ještě\nřada jiných mužů o Polsko zasloužilých.\nTentýž umělec dohotoví tyto dni velký cin-\nkový rnedaillon s poprsím našeho Karla\nHavlíčka, určený pro dům, kde se náš inu-\ncenník v Borové byl narodil. (Hl.)\nChrudimští ochotníci diva-\ndelní uspořádali přičiněním slečny Roz-\nvodový v sobotu dne 22. února diva-\ndelní představení „Sirotka Lowoodskébo,\"\njehož čistý výnos se věnoval k zakoupení\nlosů národní loterie.\nSlečna Bollardova, známa, že\nnáleží k členům nejpilnějším, že však na\nújmu obecenstva i na škodu vlastnímu roz-\nvinu málo zaneprázdněna jest, má 2. bře-\nzna benefici svou. Zvolila sobě Scribovu\nťriaktovou veselohru „Jak dámy boj ve-\ndou,\" čímž tedy repertoir český platně o-\nbohatí. Překlad jest již dávnější a po-\nchází od Kodyma, bývalého spolupracov-\nníka Havlíčkova, nynějšího vrchního ře-\nditele zahrad Napoleonových ve švýcar-\nském Ahrenenberku\nFerd. Laub feonceriaval nedávno\nse skvělým výsledkem v Berlíně, odebral\nse do Drážďan, kdež několik koncertů u-\nspořádá.\nPanu Josefu Fsrst.ru, výteč-\nnému varhaníku a skladateli, udělila měst-\nská rada v sezení svém dne 25. února\nmísto ředitele kůru v kostele u nejsv.\nTrojice, místo varhaníka u sv. Mikuláše\nuděleno jest p. J. Mullerovi a varha-\nnické místo u Marie Sněžné AI. Průchovi.\nKoncert cell i sty D. Pop-\npera, který se v neděli 9. března 1862,\nv poledne o 12 hodinách v Konviktském\nsále odbývati bude, slibuje býti velmi za-\njímavým. Program je tento : 1. Sonata do\nD-dur pro piano a cello od F. Mendels-\nsohna Barlholdy-ho, přednese slečna Vile—\nmina Čermákova a koncert Ist a.2.\nPíseň. 3. Koncert pro cello od J. Golter-\nmanna, přednese koncertista. 4. Scherzo\npro piano od Chopina, přednese sl. Čeř-\nin áko v a.5. Píseú. 6. Fantasie na\n„slovanské písně\" pro cello od Ser-\nvaise, přednese koncertista. Jak známo\núčinkoval náš krajan, pan Popper, jenž\nžákem zdejšího konservatoria jest, též se\nskvělým úspěchem v slovanské bese-\nd ě ve Vídni a máme za to, že mladý vir-\ntuos i zde hojného účastenství dojde.\nAtnošt Kra hrner, jehožto opera\n„Der Liebesring\" první cenou odměněna\nbyla, povolán jest za profesora konserva-\ntoria v Mnichově.\nNový hudební časopis. Jak\nse 801. dovídá, počne v Praze co nejdřív\nvycházet nový hudební časopis, jehož prý\nredaktorem bude chorregent Ulm. Přejeme\nmu hojného účastenství a zdaru, a těšíme\nse, že nám pomůže rozšiřovati lásku k u-\nmění hudebnímu.\n\nListárna.\nPanu Ed. Poš. v Poz. Obdrželi jsme\ntoliko 1 zl. 70 kr,, avšak zeptáme se H.\nL., kam druhá částka přišla. Panu Ch.\nv Bud. Skladba je dobrá; avšak nyní ne-\ndáváme žádných příloh. Panu dop. v\nDol. Bohušově. Dopis Váš přišel pozdě a\nteprv ho v příštím čísle uveřejníme.\nPanu K. Ad. v Hlínsku. Moravská kadryla\nnevyšla posud tiskem a nevíme ani, kdy\nvyjde. Kancelář pro opisování\nchová v rukopisu: 1. Český žertovný\nkanón od Vašáka st. 2. Zpěv Slovanův\n(dvojsbor) od Vašáka st. 3. Viosna\n(mazurka) pro 4 hlasy od K. Studziá-\nskiego. 4. Wisla (sbor mazurka) od\nNowako ws k i ego. Divadelním\nochotníkům. „Jiříkovo vidění\" od Tyla\ns hudbou stojí 7 zl, r. c. „Merenda\"\nod Tyla s hudbou 5 zl., a můžete je v\nkanceláři pro opisování v Praze 681—I.\ndostati."}]}