{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-03-10-01", "volume": "bmtnabd_1862-03-10_01", "ocr_sha256": "57749aeae2e8f3a403d23357a132f5683e0a7bb64e1d80716ba198622ae884e5", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/03/10_01/bmtnabd_1862-03-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "57", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.2.1", "titre_corps": "František Škroup. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "František Škroup. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3867, "texte": "František Škroup.\nŽivotopisný nástin.\n(Dokohčení.)\nVliv, jenžto Škroup za času svého působení na hudební\nvkus a vzdělání Pražanů měl, může se již dle toho stupně\nposoudili, jakýž pražská opera za jeho řízení zajímala. Vy-\nvinula? se za něho tak zvaná zlatá doba naší opery, násled-\nkem které mezi operami evropskými nejskvělejší byla. Ho-\nnosila! se totiž Praha tenkráte nejzběhlejší souhrou svou bez-\npříkladně nad všechny jiné vynikajícím orkestrem, jehožto\nčlenové, skoro veskrz virtuosové, s to byli, aby snahám\nupřímným kapelníka svého porozuměli, a ochotně je uskuteč-\nnili ; honosila? se dále Praha nejvycvičenějším zpěváckým sbo-\nrem, který mohl každé nejpřísnější žádosti skladatele sebe\nblaseovanějšího vyhověti,! kdežto jiné společnosti se polovi-\nčkou statistů a polovičkou nezkušených diletantů spokojili mu-\nsely. Honosila se konečně Praha nejzdařilejšími sólisty. Mu-\nseli bychom zde celé seznamy z divadelních almanahů opsali,\nabychom zřejmě dokázali výrok svůj, kdyby totiž okolnost\nta beztoho obecenstvu tak jasně na mysli netanula. Výdatné\na hlasem obdařené umělce svolali jest ovšem jen částečná\nzásluha kapelníkova, jejich síly ale patřičně k skvělým vý-\nsledkům vyčerpati, jest docela zásluha a úloha jeho. A v\nkaždém tomto ohledu vynikal Fr. Škroup svou obezřelostí a\ndůkladnou znalostí.\nJak ale účinkoval Fr. Škroup! Navzdor časům vývinu\nhudby velice nepříznivým podařilo se jeho snaze, že uvedl\nna repertoir Glukovu „Iphigenii\" a „Alcestu, Cherubiniho\n„Medeu,\" Webrovu „Euryantku,\" Marschnerova „Templáře,\"\nMozartova „Don Juana44 poprvé se všemi recitativy obecen-\nstvu. Že Pražany dále též s Wagnerovými partiturami „Tan-\nháuser,\" Lohengrin\" a „Fliegender Hollánder\" seznámil a jaký\nvliv toto seznámení na obecenstvo mělo, netřeba podotýkati.\nZásluha ta nabude ale ještě větší ceny, když se pováží, že\nvše, čemu se Škroup naučil, a čím prospíval, pouze ze sebe\nměl, vyjma poučení svého otce a ředitele královéhradeckého.\nCo dirigent byl Škroup výborný a pochybujeme, že\nPraha kdy lepšího měla a míti bude. Vedl? svůj orkestr\ns největší praecisí a energií, jen časem s přílišnou urputno-\nstí, která mu nápotom mnoho odpůrců zjednala. Též mono-\npol hudební, jenž se tehdáž rozvinovati počal, byl příčinou\nmnoha brojení proti Škroupovi. A tímto přicházíme k po-\nslednímu oddílu jeho neúnavné činnosti. Byl? Škroup skla-\ndatelem lyrickým a dramatickým. V poslednějším oboru sklá-\ndal díla k českému a německému textu. Avšak všechny\nv f\nSkroupovy opery maji do sebe ony známky, které se nalé-\nzají v tak zvané kapelnickě hudbě ; ale jednotlivosti pro-\nzrazují talent. Též nalézáme od něho skladby kostelní a\npouze instrumentální. Jeho písně zpívá každý český zpěvák,\nkaždé děcko nazpaměť, bohužel i každý kolovrátek jejich ceně\nna ujmu je kviká, leckterýs diletant z nich nepovedené ta-\nneční kusy splítá, a protož netřeba aniž možno, všechny zde\nuvesti* Jisto, že píseň, „kde domov můj,\" „v Cechách,\ntam já jsem zrozena,t4 „za dnů mladostinikdy nepo-\nmine, a jsme přesvědčeni, že žádný vlastenec nenechá sobě\nprvní píseň v takové zohyzděné formě zahřátí, aby při ní\nkvapík neb valčík či kadrilu tancovati mohl. Již skladby jeho\npísní mu jistí jméno „českého skladatele.\" Pro kostel\npsal Škroup jednu mši do C-moíí, pak jednu s latinským a\nčeským textem do D-moll, jež u Hoíímanna tiskem vyšla, dále\nněkolik Offertorií a Gradual. Z instrumentálních skladeb nám\nznáma jsou: Quartetta do C-moll, G-dur, a F-dur (tištěno u\nHoffmana), Trio v lehkém slohu pro piano, housle a cello\n(vyšlo v Lipsku u Petersa), pak jedno do Es-dur (vyšlo u\nHoffmanna). Čtverozpěvů je tak mnoho známo, že za pano-\nvání zastaveníček byl Škroup nejoblíbenějším skladatelem.\nFr. Škroup byl čestným členem více hudebních spo-\nlečností, na př. Žofínské akademie, jednoty k zvelebení ko-\nstelní hudby, činným členem jednoty hudebního umění v Če-\nchách atd. Poklid popeli jeho!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "57", "page_fin": "58", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.2.2", "titre_corps": "Zpĕv polyfonový. Podává Dr. Bílý.", "titre_sommaire": "Zpĕv polyfonový. Podává Dr. Bílý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "57", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.1", "debut_caractere": 3869, "fin_caractere_exclue": 4428, "texte": "Zpĕv polyfonový.\nPodává Dr. Bílý.\nJako ve stavitelství, v sochařství a v malbě: lak byla\ni při hudbě po 1. tisícletí veškerá krása u vnitř. Zpěv sv.\nŘehoře provozován unisono t. j. jednozvučně, bez harmoni-\nzace, a pokus, snad již v VII. století spojený, spojovat! s hlav-\nním hlasem quintu, byl více tušení, než začátek hudby har-\nmonické. Tento začátek padá raděj do oné doby, v nížto i\npři ostatních umách nápadně jevila se snaha, vše, co ve ni-\ntru leželo zavinutého, na venek rozvíjeti, a obojí v soulad\nuváděli — do doby románské. — a. Hucbald (-J- 930)"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5789, "texte": "mnich v klášteře sv. Amanda v Elnoně ve Flandřích byltě\ntuším první, který sestavil zvláštní pojednání „ars orga-\nnandiu t. j. umění, jak se dá spojili zpěv gregoriánský s jed-\nním nebo vícero hlasy v jistých intervallech v souzvuk. On\nspojoval se zpěvem gregoriánským, který nesměl býti měněn,\nquintu a oktávu, a někdy oktávu nahoře a dole rovnoběžně\nse zpěvem hlavním, někdy zase sekundu, a tercii (kteráž\ntehdáž platila za zlozvuk). Za jeho času již byly na noty\ndvě čáry: červená a žlutá. — 6. Více již podniknul pro\nvzdělání harmonie Guido z Arezza, mnich benediktin v Pom-\nposy u Ferrari v XI. století. Psal dílo: Micrologus de di-\nciplina artis musice (stručný návod k hudbě), ve kterém\npořád ještě spojuje s hlavním zpěvem quintu a oktávu, avšak\ni sekund, co procházejících not, užívali učí. On platí též\nza vynálezce hlasu, který slově: Salvo bo.rdone *). Tento\nučitel hudby užíval již 4 linií, a protože on do těch linií za-\nznamenával znamínka (neumen): tu již z Joho povstávaly ny-\nnější noty chorální. Pomíjejíce jiné vynálezy jeho, podo-\ntýkáme toliko, že těmito začátky harmonie v ničem se ne-\nzměnila škála diatonická, která jest dle bytnosti vlastní\nzpěvu gregoriánskému. — c. Již v XIII. století pak objevil\nse na poli hudby církevní Franko z Kolína. On již roze-\nznává úplné, neúplné a prostřední souzvuky (consonance), on\nzná již vyvinutou časomíru (mensuru takt), zná pausy, liga-\ntury atd. zkrátka, on již zřetelně vyřknul nový princip, totiž\nharmonického a contrapunktového vzdělání chorálu,\nkterýž se od, té doby pořád více v hudbě církevní vy-\nvíjí, tak zřetelně, jak se v stavitelství a v jiných umách\ntouže dobou bylo dálo.\n2. Století XIII. a začátek XíVho zdá se nám pro hudbu\ncírkevní býti významu mnohem vyššího, než aby pro ně-\nkteré již zde se vpíýtající zevnitřnosti již hned zde doba\núpadku pocítí směla. Raděj musí býti uznáno, že i na poli\nhudby mnoho velikého bylo provedeno, jak v theorii, tak ve\npraxi. Kdybychom i jen měli pojednání Marchetta z Pa-\ndovy (-J- 1274), Jana de Maris, kněze a doktora Sarbonny,\nkterý nám i „hudební summu\" zanechal (1323), a jiných,\nv nichž se pravidla hudby již tak zevrub nalézají, jak po\nnich dlouho trvaly beze změny: — postačovalo by již to na\ndůkaz, že zde v celku o žádném úpadku, nýbrž o vysokém\nstupni vývoje řeč hýli může. Baini, kapelrnistr papežský\nvšak uvádí nám též ve známost mnoho komponistů, kteří nám\nv dílech posud zachovalých víc světla podati mohou o po-\nvaze tehdejší hudby, nežli důrnínky, činěné z jednotlivých\nžalob na porušení, z téže doby se ozývajících. Nejznameni-\ntější z nich jest Dufay z Chimay v Hennegavě; vedle něho\nse jmenují: Eloy (Elipius), Vincent Faugues, Binchois a\nBrasart.\nAč tito náležejí již století XIV.: nicméně drží se zá-\nkladu gregoriánského, skladby jejich svědčí o velikém ostro-\nvtipu, a umělecké contrapunktové zpracování chorálu zaslu-\nhuje všecken obdiv. Škála jejich jest vezdy diatonická, je-\njich rozměr již v sobě obsahuje i Croma = % ; avšak not\nkrátkých nikdy není spojeno, čtvrtnot nikdy víc než šest, přec\nvšak často 2 i 5 největších (maxiraae), s rovně tolik dlou-\nhými (longis). Skoky více se namítají ve všech intervallech\nobyčejných, ve velké a malé terci, quartě, quintě, v malé a velké\noktávě, a všech jen v souzvucích, nikdy v zlozvucích. Jejich\nharmonie se pohybuje nejvíce v trojzvuku t. j. v terci,\nquintě a oktávě; k tomu se bere sexta, zřídka septima. Vše-\ncky dissonance i s quartou jsou vždy připraveny, pravidelně\nuvedeny a rozvedeny. To vše ukazuje, že, co se hudby cír-\nkevní týče, zde stojíme v době slohu vyvinutého, jako i v\nostatních uměních téhož času se dálo, a že tento stupeň do-\nkonalosti důkladnou a horlivou činnost nadesílá. Že papež Jan\nXXII. již 1322 proti přepíatostem horliti musil, nesmí nás mý-\nliti, jelikož í v ostatních větvech umění Církev v každé době\nproti podobným jednotlivým zblouzením se vyjadřovali mu-\nsila, aniž proto na všeobecné zvrhnutí smí souzeno bytí.\n3, Jako snad žádné umění na dlonho se nemohlo udr-\nželi v oné rovnomíře, v souladu obsahu vnitřního i zevnitř-\nního (jako ku př. ve stavitelství gothického slohu již velmi\nzáhy na jednotlivých místech projevovalo se nachylování k\npřevážné ozdobě (dekoraci), až konečně v XV. století tato\nv hračku se zvrhla, a na vnitřek, na stavbu (konstrukci za-\npomenula). Tak i v mnohohfasovérn zpěvu církevním proje-\nvovaly se brzo jednotlivé známky vtírající-se zevnitřnosti\n(okázalosti) až i tato během XV. a XVI. století vždy více\ndosahovala vlády a vždy větší porušení přivodila. Již ve\nXIV. století, a sice k náklonku, a pak dále nacházíme již\nvšelijaké šeredné obyčeje, které se i pří skladbách, pro\nkapellu papežskou určených byly vplížily. Tak bylo sem tam\nv obyčeji, themata pro figurovaný zpěv nebrali více z cho-\nrálu, nýbrž z národních písniček, ano pojmenovávali samy\nty mše podlé těchto písniček. Baini nám jich několik uvádí:\nku př. missa: a dieu mes amours! neb: Chi fa oggi il mio\nsole! — nebo: des rouges nez! nebo: Dorrnendo un giorno\natd. — To je zrovna tak, jakoby podle našich slovanských\nobyčejů pan učitel řekl: Dnes se bude provozovali mše:\nVále lásko ošemetná; nebo: Utíkej káčo, utíkej; nebo: Když\njsem já k Vám chodívával atd. Ano tak dalece se zpěváci\nzapomínali, že i ten světácký text do svatých slov vplítali.\nK tomu se cenila umělosf hudební, zvláště v XV. a XVI.\nstoletí dle toho, jak kdo uměl nahromadit! a spiésti moc hlasů\nku př. Ockenghem (f 1513), jehož skladby se zdají být:\nsamé počtářské úlohy, jich nahromadil 36, a Zarlino to při-\nvedl až na 50 hlasů, třeba k tornu nezpíváno ani textu, jen\nkdyž bylo mnohozvukové bručení.\n(Dokončení.)\n*) Mcmoiie storico-critiche della vita e delle opere di Giovaoni Pier-\nluigi di Palestrina da Giuseppe Baini, Rom. Direttore della Ca-\npclla Pontif. Roma 1828. Vol. I, c. IX. p. 257."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "58", "page_fin": "60", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.2.3", "titre_corps": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "titre_sommaire": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "58", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.2", "debut_caractere": 5791, "fin_caractere_exclue": 6049, "texte": "Cesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n(Pokračovaní.)\n12. výstup.\nVerunka, později paní z Drahejšová, Růžena.\nVerunka (hledí s úsméchem za Sýkorou),\nUbožák, přišel celý s konceptu! jak to v něm víří a\nbouří! a proč? pro koho? jest on z přízně? přítel? — jest"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "59", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3795, "texte": "svobodný — neb vdovec? (pohledne v právo) Híe tuf při-\ncházejí, ano, paní Drahejsová s pannou nevěstou.\nPaní % Drahejsová (k Růženě při vstoupení).\nVidíš, mé dítě, že nebyl tento krok bez výsledku, paní\nŽivná jest s volbou pana Karla spokojena a chce ji sama\ncelé své rodině sdělit — nyní jest ale čas, bychom přišly\ndomů; bude as již mnoho lidí u nás.\nVerunka.\nAž posud přišel jen pan Potloukal.\nPaní % Drahejsová (spokojeně se usmívajíc).\nTak pan Potloukal je tedy již zde?\nRůžena (k Verunce).\nCož pan Karel — ten by zde přec měl první býti?\nVerunka.\nAno, slečno! Čekaje na vás rozličné věci tu jedl a\npil, až konečně, nemoha se dočkat, odešel.\nRůžena (starostlivě).\nOdešel?\nPaní % Drahejsová.\nUpokoj se blázínku, vždyť on opět přijde.\nVerunka (zřetelně).\nTo ráda věřím! S ženichem je ovšem něco jiného, než\ns mužem — (živě pro sebe) Oho! co jsem to teď vybreptla!\n(hlasitě a měnícím se hlasem) Mimo něho přišel ještě jeden pán,\n(důrazně) který, jak se zdá, vás zná.\nPaní % Drahejsová (lhostejně).\nMožná — jinak by ne přišel. (Chce odejít do domu.)\nRůžena (ohlíží se po Karlovi).\nVerunka.\nTen ale přichází k svatbě z daleka — až z Ameriky ?\nPaní % Drahejsová (nepokojně a podiveně).\nAž z Ameriky ?\nVerunka.\nAno! kde prý po 10 let žil —\nPaní % Drahejsová (pomateně).\nPo desíti letech ?\nVerunka (pro sebe).\nZdá se skorém, že jí to neni lhostejné, (hlasitě) Je on\nzvláštní podivín — máť veselý obličej — ale je neustále v\nšpatném rozmaru.\nPaní & Drahejsová.\nJaká podobnost ? *\nVerunka♦\nOstatně zdá se být pro vás a pro slečnu velmi zaujat?\nneboť se na všech stranách po vašem stavu poptává.\nPaní % Drahejsová (nuceně).\nTak — poptává se?\nVerunka (pro sebe).\nZdá se, že jí při tom není dobře, (hlasitě) Je to velmi\nzvědavý pán — chtěl docela na inne něčeho vyzvědět —\nPaní % Drahejsová.\nNo — a?\nVerunka.\nJá vím, co mám dělat — můžete být uspokojena; já\nnevytlachám to, co se doma uvařilo, (změní hlas) na to ve-\nšel pán len docela směle do vašeho příbytku.\nPaní % Drahejšovd (vždy více polekaná).\nVešel do mého příbytku ?\nVerunka (s lhostejným pohledem).\nA tam se povadil s panem Potloukalem.\nPaní % Drahejsová (pro sebe).\nJe-li možná?\nVerunka.\nA nyní je u policejního komisaře.\nPaní % Drahejšovd (živě).\nKdo? Potloukal?\nVerunka.\nNe, ten pán s tím veselým obličejem.\nPaní z Drahejsová (pro sebe).\nJá jsem ztracena — tak tedy nejsem přece vdovou,\n(vrhne se v právo na lavici.)\nRůžena (přicházejíc k tomu).\nVelký Bože! Malinko!\nVerunka.\nChcete k něčemu přičichnout ? Libo vám sklenice třeš-\níiovky? — ne, raděj kmínky neb rostopšínky?\nPaní % Drahejsová (velmi pohnutě).\nNechte mne!\nVerunka (pro sebe).\nJá to brzy vypátrám, jak se to nachází — a potom ať\nto ví celé město, (odejde do hostince.)\nRůžena (k paní z Drahejšové).\nCo pak se ti ale stalo nenadále, matinko?\nPaní % Drahejsová (vstane).\nNic, mé dítě — nic — bláznovská, přehnaná\n— která mne mimovolně pronásleduje — pojď, ať odejdeme.\nRůžena (prostosrdeěně).\nSnad jste obdržela nějaké zprávy o tatínkovi?\nPaní % Drahejsová (nuceně).\nO tvém otci? — ne, ne, o tom není řeč. (pro sebe,\nodcházejíc) Musím vidět Potloukala — musím zvědět — tato\nnejistota mne usmrtí. (Vstoupí do domu.)\n13. výstup.\nRůžena samotna, později Sýkora.\nRůžena.\nTřesu se na celém těle — tento zmatek, jejž na matce\npozoruji, toto tajemství, kteréž přede mnou skrývá; — k to-\nmu Karel až posud ještě nepřichází! (jde opět k zadu a hledí\nv právo.)\nSýkora (z levé strany, mne si ruce).\nKomisař vtáhl mou žalobu do protokolu — učiní mi\nspravedlnost. — Yážný to úřadník! Užásl nad tím právě tak,\njako já. (vznešeným hlasem) Ano, pravil v úřadnickém tónu ke\nmně: Konečně je čas, by se tomu skandálu paní z Drahej-\nšové v našem městě jednou konec učinilo! Jděte jen, pravil,\nsměle domů, ukažte především svou domácí moc, a budu\nse zákony za vámi k vaší podpoře, (utírá si oci.)\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2913, "texte": "Růžena (aniž by Sýkoru spozorovala).\nNepochybně — Karel na nás zapomněl — nebudu více\nčekat, matinka by se hněvala, (obrátí se k domu.)\nSýkora (zaslechna ji; pro sebe).\nMatinka by se hněvala. — To je má dcera. — musím\nupřímně vyznati, já bych jí byl více nepoznal!\nRůžena (pro sebe).\nKdo pak je as tento pán, jenž na mne tak pohlíží?\nSýkora.\nProsím za odpuštění, drahoušku, musím ale za každou\ncenu s vámi mluvit.\nRůžena.\nSe mnou, pane ?\nSýkora (pro sebe).\nHlas má ten samý, jak její matky, když byla v tom\nstáří, (hlasitě, vezma ji za ruku) Ano, roztomilá Růženko,\ns vámi.\nRůžena.\nPředevším pane, jmenuji se Róza.\nSýkora.\nRoza ? — Zdá ,se mi ale — (pro sebe) Změnila snad\nkonečně také své jméno, jako její matka?\nRůžena (pokračujíc).\nRůžena Procházkova rozená Svobodova.\nSýkora (pro sebe).\nProcházkova roz. Svobodova! — Roza! — To bych\nsi ještě dal líbit, proto že Roza — Růžena. — Snad jsem se\nv té desítileté obchodní vichřici docela obrátil, že — ale\ntomu příjmení Procházkova, Svobodova — tornu naprosto od-\npírám —- jako právě — tomu paní z Drahejšová. (k Růženě)\nVy se nazýváte Róza Sýkorova!\nRůžena.\nSýkorova! Raději bych umřela, než bych se takto jme-\nnovala.\nSýkora (pro sebe).\nUčili vás jmenem vašeho otce opovrhovat — to je něco\nneslýchaného. — Něco takového jsme se ve vzdělaném světě\nještě nedočkali.\nRůžena.\nSlečna Sýkorova! Kdyby to Karel věděl.\nSýkora.\nLituji velice, že se vám — i panu Karlovi to jméno\nnelíbí •— avšak jest to přec vaše jméno — a vy si co ne-\nvidět pospíšíte, jej přijmout.\nRůžena.\nAle pane — kdo pak vám ale řekl?\nSýkora.\nYy se ještě také tážete, kdo mi to řekl.'(vznešeným\nhlasem) Slečno Sýkorova, vy jste dcera, kupce Prokopa Sýkory.\nRůžena.\nAno, můj otec byl skutečně kupec.\nSýkora.\nJenž vaši matku před 10 lety opustil — aby se do\nAmeriky odebral.\nRůžena.\nAno, jest to opravdu tak dlouho.\nSýkora.\nA nepraví vám nic vaše srdce?\nRůžena.\nZcela nic.\nSýkora (pro sebe).\nO přírodo! (hlasitě) Ano, slečno, váš otec odešel], by\nnabyl jmění — a toto jmění, jež 800.000 zl. obsahuje, při-\nnáší váš nešťastný otec — přináší vám věno 400.000 zl. —\ntento politování hodný otec!\nRůžena (pohnutě).\n400.000 zlatých ! Velký Bože, co mi to pravíte ? (pro\nsebe) Je to snad ono tajemství, které mi rná máti chtěla za-\ntajit ? (hlasitě) Z toho tedy patrně vysvítá, že můj otec pan\nSýkora —\nSýkora.\nAha! nyní tedy se jmenuje její otec Sýkora! (pro sebe)\nO ty peníze ! o světe!\nRůžena\nDo Čech se navrátil?\nSýkora.\nOn je mnohem blíže.\nRůžena.\nJak to?\nSýkora.\nOn se nachází již nyní na blízku, v okolí.\nRůžena.\nBylo by možné?\nSýkora.\nMohl bych říci docela, že je mnohem blíže — ba že\nje už zde v Kostelci.\nRůžena.\nVy mne napínáte! Mluvte pane!\nSýkora.\nRůženko — chci říct Rózo, já jsem tvůj otec!\nRůžena (vrhne se mu v náruč).\nSýkora (pro sebe).\nKonečně mluvila příroda — a těch 400.000 zl.!\nRůžena (s jásotem).\nMůj dobrý otče!\nSýkora.\nMá drahá dcero! Z lásky k tobě zapomenu na vše!\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "60", "page_fin": "61", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.2.4", "titre_corps": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "60", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.4", "debut_caractere": 2915, "fin_caractere_exclue": 3234, "texte": "Oběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\n(Pokračování.)\n„Provaz a hřebřík sem!\" zvolal Bernardini na hostin-\nského, „já vám ukážu braši, co jste ještě nikdy neviděli.\"\n„Co by to mohlo být?\" tázal se potměšile Omicino.\n„To, co ty dovedeš, dovede zajisté Kočvara, a to ještě lépe.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2401, "texte": "„Máš pravdu! Ještě lépe,\" hulákali, vrávorajíce podna-\npilí soudruhové Bernardiniho.\nMezi tím přišel hostinský s provazem a hřebříkem.\nBernardini vylezl jako veverka na hřebřík, a sundav s háku\nsvítilnu tam zavěšenou, připevnil k němu provaz a udělav na\nněm oko, zavěsil se za obě ruce a pustil hřebřík pod nohy;\nnačež zdvihnuv jej špičkami přední nohy, až nad kolena ru-\nkama jej zachytil atak několik sekund v povětří viseti zůstal.\n„Bravo, bravissimo!\" volali tleskajíce přítomní, „tof\nvěru umělecký kousek, jejž málo kdo tak obratně dovede.\n„Leda Kočvara !íc ozval se na to již chraptivý Omicino,\nKočvara ještě lépe provede.\"\n„To se musí teprv dokázat,u pravili druzí.\n„Ano, ta také dokážu zvolal Kocvara — hrdě se vzlý*-\nciv a uchopiv hřebřík, stoupal navzdor, že smysle jeho vínem\nvelmi opojeny byly, hbitěji než dříve Bernardini po hřebříku\naž ria poslední stupeň a provedl všechny kousky, které před\nním Bernardini dělal, a ku konci strčil též hlavu jako onen\ndo oka provazu.\n„Teď je okamžik přízniv,\" zašeptal Omicino Bernardini-\nmu, „učiň, jak jsme se usnesli, a brzy bude po soupeři !ifi\nSotva Omicino slova ta dořekl, zavrávoral Bernardini\nna vedle stojícího soudruha. Tento padl na hřebřík a Koc-\nvara visel v povětří. V prvním okamžiku hrnulo se vše k\nBernardinimu, jenž bez pohnutí na podlaze ležel a nepozuro-\nrovali v prvním leknutí prudké škubání ubohého Kočvary, jenž\no pomoc volatí nemohl.\n„Mrtvice ho ranila!\" vzkřikl Omicino s přetvářeným\nleknutím.\n„Nikoliv, omdlel jen!\" zvolal jiný, jenž se o dobrém\nchodu pulsu na zemi ležícího přesvědčil. „Přineste rychle\nvodu!\"\nCo zatím Bernardiniho z domnělé a líčené mdloby vzkří-\nsili se snažili, visel nešťastný Kocvara, jehož žádný pozoro-\nvali se nezdál, bez ducha v osudné klícce, kterou mu mstivý\na žárlivý Bernardini nalíčil. Líčená mdloba zpěváka netrvala\ndlouho, neboť jakmile mu několiko studenými kapkami obli-\nčej pokropili, probudil se Bernardini.\nV tom samém okamžiku zpomněli si podnapilí a z části\npolekaní soudruhové na Kočvaru.\n„Pro Bůh,\" zvolal Omicino, vida, že se Kocvara ne-\nhýbá, „co se děje s Kočvarou?\nRychle přiskočili někteří a podávali mu hřebřík ; avšak\nKočvara visel tu bez pohnutí. Jeden z nich vylezl na hřeb-\nřík a přeřízl osudný provaz, co zatím druzí do náruče ho\npojmuli, jiní ho třeli a někteří pro lékaře pospíšili. Avšak\nvšechno jejich i lékařovo namáhání bylo marné. Kočvara byl\nmrtev.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-03-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "61", "page_fin": "64", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "61", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.5", "debut_caractere": 2403, "fin_caractere_exclue": 6168, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Mladé Boleslavi. (Ochotnické\ndivadlo.) (Dokončení.) Po tomto prvním,\nskvělém představení byla naše česká Thá-\nlie z místnosti „u zlatého věnce\" vypově-\nzena a musela vzíti útočiště do mnohem\nmenší místnosti „u modrého hroznu,\" ale\nza to k poctivému Čechovi, p. Kašparovi\nStosovi, kdež se všech ostatních, pro tuto\nsaisonu povolených představení zdařile do-\nhrálo. Od té doby dařilo se ochotníkům\ntaké mnohem lip a o slečny nebyla také\nžádná nouze. Ze všech nejvíce se vyzna-\nmenaly slečny: Vil. Novotná, A. Teynilova,\nA. Šebková, M. Novotná a A. Májová. Z\npánů vyznamenali se zvláště pp. Petr, Vy-\nskočil a Nejedlý. Poněvadž ale byla ná-\nvštěva skoro po každé velmi četná, usta-\nnovil se p. Máj na tom, divadlo opět „k\nvěnci\" přestěhovali. Divadlo se přestěho-\nvalo, a co jsme předvídali, stalo se. Když\nse páni ochotníci k třetímu představení při-\npravovali, překvapil je nenadále pan hos-\npodský s velmi zdvořilou výpovědí: „Las-\nsen sie sich das bohmische Theater ab-\nraumen, sonst werP iclťs auf die Gasse.\"\n(Dejte si to české divadlo odklidit, sice\nho vyhodím na ulici.) — Ubohé české di-\nvadlo! Podruhé muselo se vystěhovat z\ndomu, kde nejen jako z milosti trpěno,\n| nýbrž kde mu i vyhozením vyhrožováno\nbylo. Podruhé přijal p. St. vyhnanou če-\nskou Thalii pod ochrannou střechu ochot-\nně , přepustiv pp. ochotníkům místnosti\nzcela bezplatně. — Dne 3. listopadu dá-\nval se Tylův výborný obraz ze života:\n„Pražský flamendr\" velmi zdařile. Z herců\nzvláště vynikali pp. Petr (Adolfy Vyskočil\n(Sýkora), Blažej (Jelínek), Nejedlý (Pod-\nhajský), Zralý (Filip), z hereček pak slečny\nTeynilova (Apolenka) a Šebekova (Vero-\nnika). — Tímto představením bylo pro rok\n1861 účinkování pp. ochotníků ukončeno.\nCo podporovatele tohoto vlasteneckého pod-\nniknutí zvláštní zásluhy sobě získali: P.\nVaněk, vlastník zdejšího uměleckého mlý-\nna, p. Hifler, továrník a p. K. Zvikl. —\nZ rozličných příčin povstala mezi ředite-\nlem a mezi údy rozepře, kterouž vřelé úča-\nstenství a činnost pp. ochotníků ochabo-\nvali počaly. Aby nemilé rozepři konec u-\nciněn byl a aby spolek docela nezaniknul,\nvyvolili sobě pp. ochotníci za ředitele spolku\np. Vodku, obchodníka a měšťana zdejšího,\nkterý upřímně o zdar spolku pečuje. Dne\n4. t. m. zadali pp. ochotníci žádost k\nvys. místodržitelství za povolení na 10 di-\nvadelních představení, při čemž i spolu\nprosbu kladou, aby jim odvádění polovičky\nz hrubého příjmu, kterýžto úvazek jim o-\nkresním úřadem uložen byl, prominuto by-\nlo, zavazuje se ale čistý výnos k dobro-\nčinným účelům odváděli a hodlají řádné\ndivadlo za to zřídili. Však městská rada\nopět dokázala, jak málo jí na zdaru na-\nšeho divadla záleží. Místo co by ochotně\nžádost na patřící místo podali a podporo-\nvali měla, poslala ředitelstvu písemní roz-\nkaz, aby ihned úcty z posledních dvou\npředstavení složilo a vybývající čistý vý-\nnos odvedlo, jinak že by žádost za nové\npovolení dále podati nemohla. Jest to\nvěru politování hodné! v každé vesnici\nnajde takovýto účel podpory a u nás, v\nkrál. kraj. městě, městská rada hledí ji\nvšemožně potlačili. Takové copařství naj-\ndeš, milý čtenáři, málo kde, jako u nás.\nPak-li městská rada žádosti činných na-\nšich pp. ochotníků nevyhoví, neuvidíme je\nani tak hned zase hrát; jsouť pevného ú-\nmyslu, celé divadlo i s čistým výnosem,\nkteré 21 zl. 68 kr. obnáší, odvesti, ale více\ntaké hrát nebudou. Prozat m odevzdalo ředi-\ntelstvo účty s prosbou, aby městská rada\ntuto zajisté nepatrnou částku ochotnickému\nspolku co základní fond ponechala. Jsme\nžádostiví, co na to městská rada odpoví.\n— Na den 9. března t. r. byla již hra,\ntotiž „Dareba\" ustanovena a úlohy roz-\ndány, přijde ale sotva k představení, po-\nněvadž tři slečny spoluúčinkování při tomto\npředstavení odepřely a úlohy vrátily. Tak"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "62", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8031, "texte": "stíhá jedna nesnáz druhou a musím se při-\nznati, že se divím takové trpělivosti obě-\ntavých našich ochotníků. — Dejž Bůh, aby\nse jim lépe dařilo!\n\n—l.\n\nPravdomil.\nZ Hlinska. (Besedy. — Slávie.\n— Dráteník.) Byl-li masopust u nás\nna počátku mdlý, ochablý, lhostejný a ze-\nmdlený, ku konci přede osvědčil, že ne-\npozbyl dosud živost, v roce minulém tak\nskvěle osvědčenou. 23. února byla uspo-\nřádána deklamatorní, pěvní a taneční zá-\nbava, a 2. března již opět druhá „národní\nbeseda.\" 0 prvnější zábavě nemohu Yám\nobšírných podat zpráv, nebylf jsem příto-\nmen, podotýkám toliko, že se potkala se\nskvělým výsledkem a že najmě zpěvy vše-\nstranného došly uznání, za cež neúnavná\npíle p. Pelikána vděčného zasluhuje uznání.\n— Národní beseda, 2. t. m. uspořádaná\nvynikla živostí a jarostí zábavy i zdařilým\nprovedením deklainací i zpěvů nad starší\nsestru svou. Sl. A. Střasákova (Češkám),\nM. Střasákova (Naše sláva) a M. Adám-\nkova (Má vlast) zdařile ku spokojenosti\nobecenstva deklamovaly, mimo ty přednesl\np. A. Vocelovu báseň „Odkaz poslední\" a\n„Upomínka na masopust*', besední ctění\np. K. „A přede jsme rebelanti.'* Pan A. V.\nzpíval dovedně „Na výsosti hvězdy svítí\",\nzdařile provedené sbory: „Vše jen ku\nchvále,\" „Slávy květ\" a „My čeští manové\"\nmile dojmuly shromážděné. — Hudba ta-\nneční vynikala v celku národním rázem;\nupotřebenosť skladeb vesměs v motivech\nnárodních písni založených. Velké i zaslou-\nžené obliby došla ze slovanských národ-\nních písní složená ctverylka „Slávie\" od\nLeopolda Hruše. Naše národní slovanské\npísně, tyto perly ducha slovanského, obrá-\ntily na se v poslední době u vysoké míře\npozornost hudebních skladatelů vůbec. Co\ntu vyšlo již fantasií, transkripcí, hudebních\nskladeb, ouvertur a j. díl, založených v\ntěchto nevyčerpatelných pokladech hudební\nkrásy! Slovanské národní písně vykvětly\nze srdce holubicího národa a došly sku-\ntečně jednohlasného uznání všech výteč-\nných esthetikův vzdělaných národův. —\nV tomto hromadném upotřebení motivů\nnašich národních písní k dotčeným účelům\nseznáváme nový důkaz jejich veliké ceny.\nSetkáváme se arci mnohdy s pokaženými\nplody, v nichž perly v prachu a v kalu\nzahrabány jsou, avšak v oboru tomto na-\nlézáme již také mnoho velkolepého a sku-\ntečně krásného. Klenotník vybírá klenoty\na snaží se, umělostí svou z nich utvořit\nkrásné celky, šperky; snaží se, by lepo-\nkamy tak sestavil, aby jich nej čelnější pů-\nvaby a krásy oslonily zhledy, mnohdy,\nje-li dovedný umělec, vyvede díla vý-\ntečná, podle krásy lepokamů obdivuje se\ntéž i jeho vkus, i jeho mistrnost.\nNeumělý klenotník mnohdy již v přípravě\nperlu rozdrobí neb zniěí, že by v částech\nmarně člověk krásu, lepost celku vyhle-\ndával, ruka neuměla mnohdy i z nejskvost-\nnějších perel mizerný vyvede šperk. To\nplatí též o skladatelích, jenž z našich dra-\nhocenných písní ku svým skladbám mo-\ntivy vyjímají. A tak se stává, že máme\nmnožství dobrých i spatných skladeb, v ná-\nrodních písních založených. „Slávii\" mů-\nžeme nazvat se stanoviska tohoto sklad-\nbou zdařilou. Vybrané písně honosí se\npřednostmi skutečnými, sestavení pak jest\nvelmi dovedné, šetřeno ostře mezí skladby\ntaneční, avšak nenalezáme v celé skladbě\npolámaných údů, zmrzačilých částí ztepi-\nlých vil, jenž duchem národním celou\nskladbou provívají. „Slávie\" není pouhé,\nprosté seřadění písní národních, jest svě-\ndomitě provedená skladba taneční, honosící\nse zároveň nemalými přednostmi uměle-\nckými. A tak doufáme, že i mimo taneční\nsíně prováděna, zasloužené dojde obliby.\nVelezdařile jsou provedeny oddíly 2., 5. a\n6., tento poslední nad ostatní uchvacující\nsilou vyniká. Končíce takto stručnou úva-\nhou svou o začátečním díle našeho kra-\njana, přejeme mu zdaru, vytrvalosti a sta-\ntečného postupu na dráze tak šťastně na-\nstoupené. — Překvapí Vás zajisté — trňte\n— příštího leta snad se nám dostane nad-\nobycejné zábavy provedením zpěvohry „Drá-\nteníka44.\nZ Králové Hradce. (Akademie.)\nV neděli dne 9. března 1862 uspořádá\nzdejší pěvecká jednota k oslavě svého tří-\nletého trvání v městském divadle hudební\na deklamatorní akademii, při kteréž ze\nzvláštní ochoty spoluúěinkovati budou pp.\nJ. L. Lukeš, čestný sbormistr a L. Pro-\ncházka z Prahy. Program sestává z ryze\nceských skladeb, a sice proslov, pak v\noddělení I.: 1. „Utonulá,44 sbor (přepra-\ncovaný) od Křižkovského. 2. Národní\npísně přednese p. J. Lukeš. 3. „Tři\njezdci44, sbor od L. Procházky. 4. „Hu-\nbinka44, píseň pro soprán s průvodem kla-\nvíru složil Arditi. 5. Píseň pro tenor, před-\nnese p. J. K. Lukeš. 6. „Cikáni,44 sbor\n(přepracovaný) od Yogla. 7. Ouvertura\nod Suppé, pro smyčcové nástroje uspořá-\ndal K. Antony, přednese pěv. jednota. 8.\n„To se nesluší,\" deklamace od J. K. Tyla.\n9. a) Mazurka od B. Chopina, b) „Love-\ncká44 z „Památných listů44 pro klavír, před-\nnese p. L. Procházka. 10. Národní pí-\nsně, přednese p. J. L. Lukeš. 11. „Sta-\nročeská44, ve sbor uvedl Ferd. Heller. Po-\nlovice čistého výnosu jest určena k do-\nbročinným účelům.\nZ Nymburka. (Produkce zpěv.\nspolku. — Rekvie.) Náš zpěv. spo-\nlek vedením přičinlivého ředitele p. Mott-\nla počíná si velmi chvalně a zasluhuje\nvšestranné podpory a chvalného uznání ze\nstrany obecenstva. Dávali; od nového roku\njiž dvě produkce, které příznivého úspěchu\ndosáhly. V první produkci, dne 12.\nledna měli jsme příležitost následující věci\nslyšeti: 1. „O vítej nám,44 sbor od Je-\nlena. 2. Národní písně: a) „Nejsi, nejsi.44\nb) „Včera neděle byla.44 3t „Kalina,44 sbor od\nYašáka. 4. „Doktorka nad doktory,44 od\nDouchy. 5. „Dvojzpěv ze zpěvohry „Li-\nbušin sňatek/*' od Škroupa. 6. „Ne-\nvěrný milý/* sbor od Vašáka. 7. De-\nklamace o stavu manželském, od Bern-\nkopfa. 8. „Šumí Labe/* sbor od Zv o-\nnaře. — Neméně zajímavý byl program\ndruhé produkce dne 16. února, kdež\nještě více skladatelů ceských zastou-\npeno bylo. Program obsahoval následující\nvěci: 1. „Pozdravení pěvcovo,44 sbor od\nVe i ta. 2. „I šepce kvítí,44 píseň pro te-\nnor od Eduarda Ná právní ka. 3. „Svět\nse toěí,4, sbor od Yašáka. 4. „Roháč\nz Dubé,44 od Frice. 5. Duetto ze zpě-\nvohry ,,Lucie de Lamermoor44 pro bass a\ntenor od Don i z ett i-ho. 6. „Cechoslo-\nvan,44 sbor od Václ. Zavrtala. 7. „Ko-\nvářská.44 8. „Píseň cestujících po vlasti/4\nsbor od Abta. Provedení všech sborů\nbylo zdařilé a uhlazené a doufáme, že při\ndobré vůli a horlivosti pánů členů se čin-\nnému řediteli poštěstí, ještě větší dokona-\nlosti v provedení dosíci. Pan ředitel za-\nsluhuje nejen za rázné vedení pro-\ndukcí, alebrž i též za svou snahu, by\nnám vždy něco nej novější ho z oboru\nhudby podal, zaslouženou pochvalu. O\nprvní produkci bylo dosti špatné počasí,\na!e navzdor tomu bylo obecenstvo dosti\nčetně zastoupeno, na to počasí až mnoho.\nPři druhé produkci byl ale sál skorém pře-\nplněn , jak se ani nepamatuji při ně-\nkteré z minulých produkcí. Touto hojnou\nnávštěvou dalo zajisté zdejší obecenstvo na\njevo, jak zpěv. spolku přeje a z je-\nho zdaru se těší. Zasluhuje zajisté za\ntak četnou návštěvu a šlechetnou podporu,\nbych mu ve jménu zpěv. spolku pro-\nvolal: „Sláva!\" — Dne 6. m. m. bylo zde\nslouženo rekviem za Boženu Němcovou;\nzpěv. spolek zpíval při něm krásné\nvokální rekviem od Lábbra. Okolo ka-\ntafalku stáli naši statní jonáci v camarách,\na na svíci byl připevněn trikolor ze slo-\nvanských barev, kterýž sl. Dlabacova\nk tomu účelu věnovala. Obecenstvo se\ntéž dosti četně súcastnilo při této slav-\nnosti, zvlášt krásné pohlaví. I též\nměstská rada s purkmistrem byla příto-\nmna. — Dne 2. března měli jsme zase\nprodukci a taneční zábavu. Program byl\nnásledující: Ouvertura pro orkestr od\nTitla. „Slovan,\" sbor od Yašáka star.\n„Jakého bych nerada,\" deklamace od Ru-\nbeše. „Vlastenecká,44 polka od Vojá-\nčka. „Válečná,\" sbor s hudbou od Rich.\nWagnera. Vysloužilec,44 deklamovánka.\n„Krásná Kordula,4' sbor od Havelky.\n\nZ Olešnice. (Divadlo. — Nová\nveselohra.) 0 divadle, které založeno\nbylo r. 1859 od několika ochotníků, nyní\nobecním majetkem se stalo (an městské\nzastupitelstvo 100 zl. .naň obětovalo), mů-\nžeme utěšenou zprávu dáti, že cím dále,\ntím více se zmáhá herectvo i návštěva.\nLetního casu ovšem zřídka kdy se hraje,\ncož snadno vysvětliti se dá z poměrů mě-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "63", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620310-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6627, "texte": "stečka, mimo řemeslnictví hlavně rolnictví\nse zanášejícího. Za to však zima, jako\nvůbec zábavám domácím, zvláště divadlu\npříznivou se prokazuje. Od listopadu m.\nr. dávaly se u nás následující kusy: Ti-\nchá voda břehy ryje — Loupež —\nSládkova dcera — Vilfing Stu-\nbenbersý (dvakrát) — Ať se to jen\nžádný nedoví — a posledně 2. února:\n„Zklamaný ženich,\" veselohra, sepsa-\nná schválně pro divadlo Olešnické známým\npérem zdejším, které již v loni výbornou\nveselohrou: „Srdce a hrob\" sebe i di-\nvadlo naše proslavilo. Předmět tohoto kusu\nje následující: Mladý Vladimír, pán z Lehko-\nhradu upadá následkem náruživého karbanu\ndo hrozných dluhů a zvláště do klepet ži-\ndovského lichváře Isáka, který mu za o-\nhromné úroky peníze po světě shání. Vla-\ndimír však hraje, až konečně, jsa na ho\nlickách, odhodlá se panství své dát do vý-\nhry. I pošle balík losů svému správci Roz\nvážilovi, aby místo služného jimi podělil\nvšecky služebníky vrchnostenské. Rozvážil\nmá za hospodyň svou sestřenici, Zuzauku,\n541etou pannu, která je úhlavní nepřítel-\nkyní p. kancelářského Lišky, jenžto za Ka-\nrolínkou, neteří p. správce, pálí. Je pak\np. Liška velezdařilý pravzor všech panů\nFranců bývalých a nynějších, pravá to li-\nška. Ontě první, jenž z novin se doma-\nká, že panství vyhrál los odpovědné jeho\nnepřítelkyně Zuzany, zničí všechny noviny,\njež do zámku docházejí, a poněvadž bo-\nhatství mu jde nade všecko, nechá sedět\nchudou Karolínku a stane se milkem a na\nkrátce i manželem pošetilé Zuzanky, která\nposud o své výhře nic neví. Po svatbě\nteprv omráčí p. Lišku novina děsná, že\nZuzanka právě před tažbou prodala los ži-\ndovi ; pozdě však už bycha honit.— Celý\nkus lící nemilosrdně karban, lichvu a\np e n ěžác t v í, zvláště pak ty, kteří k vůli\npenězům v manželství vstupují; hojnými,\nzdařilými vtipy a časovými narážkami pro-\ntkán, baví od počátku až do konce a může\nse právem nazvali školou, ve které kaž-\ndému posluchači nějaké pravdy se dosta-\nne, byť i perné. Nepochybujeme, žeby\nveselohra tato poněkud zkrácená a co\ndo mluvy sem tam opravená s dobrým\nvýsledkem se potkala i před obecenstvem\nsoudnějším, než-li jsou někteří lidé, jenž\nse domnívají, že se divadla z rukávů vy-\ntřepávají, netušíce, že drama jest vrch a\nkonec veškerého básnictví, ba všeliké tvůrci\nsíly ducha lidského. Dotýkáme ještě, že\nrukopis téže veselohry už od loňského roku\nse nachází v rukou p. prof. Z. v Praze,\nže výhradně politický ruch nynější doby\na neutěšené posavádní poměry divadla če-\nského mu sám mírumilovným hrubě ne-\npřeje.\n\n(Mor.)\n\nZ ciziny.\nD—r.\nZe Lvova. (Koncerty. —-Rekvie.)\nRuch hudební jesti zde dosti živý. V so-\nbotu dne 18. ledna dával zde barytonista\np. J. Stysinski, clen opery Varšavské,\njsa podporován od členův „Towarzystwa\nmuzycznego\" hudební zábavu, v nížto jsme\nnásledující skladby slyšeli. 1. Serenadu\npro piano, housle a cello od Ferd. Hille—\nra, přednesli pánové Miku li, Kozfow-\nski ade Lange; 2. arii z opery „Lucia,\"\nzpíval koncertista Stysinski; 3. vokální\nkvartett od J. Otta, předneslo 12 muž-\nských hlasů; 4. arii z polské opery „Hal-\nka\" od St. Moniuszki, zpívala panna\nWygrzywalska; 5. duetto pro piano\na cello z opery „Norma\" od Gregoira a\nServaise; 6. Kwiatky nasze, hudba od\nMichala M o dzelewskiego, zpíval p.\nJ. Stysinski; 7. Visla, mazurek od J. No-\nwakowskiego, předneslo 12 mužských\nhlasů. — Dne 19. ledna odbýval se třetí\nkoncert „galicyjskiego Towarzystwa mu-\nzycznego,\" jehož program byl tento: Sym-\nfonie od Mozarta. — Recitativ a árie z o-\npery „Hrabina\" od Moniuszki. —Fan-\ntasie z „Traviata\" od Alarda pro housle,\npřednesl p. S. Bruckmann. — Pochod z le-\ngendy „La damnation de Faust\" od Hec-\ntora Berlioze. Provedení všech skladeb\nbylo zdařilé. — Ve středu