{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_sha256": "fec3066cade14dff353cf981a4e5422076b7748a0d1118683110dede040a72c5", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/03/20_01/bmtnabd_1862-03-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "65", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.1", "titre_corps": "Jan Vilém Hrbek.", "titre_sommaire": "Jan Vilém Hrbek.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3189, "texte": "Jan Vilém Hrbek.\n(Narozen 1799 — f 1861 dne 10. ledna)\nŽivotopisný nástin, podává J. H.\nDruhá naše vlasf, jsouc kolébkou hudby, chová ve svém\nlůně značný počet umělcův, z nichž část jedna kráčí s du-\nchem času, činíc se vlasti své výkonem svým prospěšnou:\ndruhá však ale — již odpočívá v Pánu, zanechavši jen sladké\nupomínky dřívějších dob blahých, jimi spůsobených. Nemá-li\npřítomnost dosti vnady, upomeňme se na minulost a objeví\nse nám v ní, co v nějakém nedohledném moři množství dě-\"\nju, výjevů a událostí, ježto od jednotlivých zasloužilých Vla-\nstimilů pocházejí, upomínajíce nás takto na jich dřívější pů-\nsobení. Jsa ctitelem mužů takých, chápu se péra, bych uve-\nřejnil životopis muže jednoho, jehožto jméno v paměti umo-\nvých našich spolubratrů utkvělo, a kterýž pro své značné\numění zasluhuje, aby zaznamenán byl v pamětní knize hu-\ndebních proslulců našich.\nJan Vilém Hrbek se narodil dne 16. května 1799\nv Koceradech blíž Komorního Hrádku na Sázavě. Otec jeho\nbyl učitelem v Koceradech; zastávaje věrně povinnosti úřadu\nsvého, byl též co dobrý varhaník všude ctěn a vážen. Pra-\ncoval neunaveně se svými žáky, staraje se nejvíce o to, by\ndobrý základ svým svěřencům vštípil. Hudba byla jediné\nkouzlo, jež ho k stavu učitelskému přimělo. Pěstoval ji\nochotně a věrně podobaje se zahradníku, an růží nesází z toho\nohledu, aby jen na čas vůni vydávaly; nýbrž aby potrval\nlibý výdech déle a oblažoval budoucí pokolení. Bylť oblažen\ndevíti dítky, z nichž všecky, zvláště pak chlapci nevšedním\ntalentem hudebním nadáni byli. Bylo pět bratrů a čtyry se-\nstry, z niehžto 6ti!etý Jan otci svému velkou radost působil.\nZkoumaje a vyhledávaje na klavíru, jenž v domě otcově se\nnacházel, tóny tvořil z nich líbezné souzvuky, jež melodicky\nrozváděl, při čemž srdce jeho vždy zaplesalo, jsouc lahod-\nným dojmem nadšeno.\nJan vštěpoval sobě diatonické dur a moll stupnice (škály)\ndo paměti, jako by byl dobře předzvídal, že celé jeho bu-\ndoucí štěstí zakládati se bude na dobrém a jistém umění a\nvědomí těchto škál.\nNevědělf ubohý chlapec, jsa v něžném lůnu hudby cho-\nván, že na něho z jiné strany chce váti mrazový vítr osudu\ntrpkého! A skutečně — zuřily zde v roce 1805 neštovice,\nježto i jeho uchvátily, uvrhnouce jej i s ostatními bratry a\nsestrami na lůžko smrtelné. Nemoc ta zuřila strašlivě, nebo!\nvyrvala násilně pečlivému otci 3 jeho miláčky! Byly to dvě\nsestry a jeden bratr našeho Jana, kterýž s ostatními třemi\nbratry z nemoce vyváznuv, bohužel — o zrak svůj přišel.\nMezi devíti dny nemoci jeho nebylo zraku ublíženo, ale po\ndevátém dni se oči jeho zavřely a ubohý nebyl s to, je po\n14 dni otevřití. Později teprvé, když je zase poznovu ote-\nvřití mohl, byly bělavou korou potaženy — a nešťastný hu-\ndebník malý — svého zraku zbaven. V tomto stavu ujmula\nse ho vrchnosf na Hrádku Komorním. Dobrodincjem nevido-\nmého chlapce stal se nyní J. osv. kníže Karel z Khevenhúl-\nlerův, an se mladíka ujav, dp ústavu slepcův na Malou Stranu\ndo Prahy jej dal. Staraje se o jeho duševní vzdělání i tě-\nlesnou výživu, zasílal rozličné viktualie a určitou peněžitou\nčástku, by za jistý čas se v umění hudebním a literním\nu tamnějších učitelů a znalců zdokonalili a utvrdit! mohl.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "65", "page_fin": "66", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.2", "titre_corps": "Zpěv polyfonový. Podává Dr. Bílý.", "titre_sommaire": "Zpěv polyfonový. Podává Dr. Bílý.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.1", "debut_caractere": 3191, "fin_caractere_exclue": 4301, "texte": "Zpěv polyfonový.\nPodává Dr. Bílý.\n(Dokončení.)\nCož divu, že papežové a sněmy se proti figurované\nhudbě prohlašovali, a že konečně sněm Tridentský opravdu\nna to myslil, tyto zlozvuky odklidit!, ano snad dle rady ně-\nkterých zcela takovou hudbu zakázati. Avšak že císař Fer-\ndinand /. o to žádal, a napravení věci té možné býti pra-\nvil, zpěv figurovaný ještě dále byl ponechán. Pius IV. se-\nstavil komisi z 8 kardinálův, kteří tuto záležitost měli pro-\nskoumati. Tito vzavše 8 clenu z kapelly papežské na po-\nradu rozhodli jsou v ten smysl, že text nesmí bráván býti\nani z písniček světských, ani s textem svatým míchán nýbrž\nodnikud, jedině z Písma sv. a z bohoslužby že smí upotře-\nbován býti při hudbě figurované. To bylo ovšem těžkou\núlohou pro hudebníky onoho věku! — Nicméně jeden mistr\nna ni dorostl, aco nejšfastněj ji rozluštil. Byl to Palestrina\n(roz. 1524), kapelní mistr u chrámu S. Maria Maggiore. Sv.\nKarel Boromejský, jako arcikněz při tom chrámu, slýchával\nimproperia *) toho mistra s mnohou radostí, a proto nyní\n\n*) To jsou výtky Páně na Veliký Pátek „Popule Popule, meus, qnid\nfeci tibi\" atd."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4251, "texte": "se naň obrátil, aby on geniem svýnji zpěv kostelní zahájil.\nMistr ten tedy složil 3 mše podle toho, jak od něho žádáno,\na pak byly provozovány u přítomnosti 8 kardinálův; 3tí\nz nich (missa papae Marcelli) dosáhla palmu vítězství a za-\nhájila hudbu figurovanou pro potřebu církevní. Odtud po-\nkračováno ve slohu palestrinovém. Palestrina měl po sobě\nmnoho následovníků, hudců nejvýtečnějších, odtud vytvořeno\ntaké množství právě církevních zpěvů, že se tomu podiviti\nmusíme. Základem pak zůstával cantus firmus, počet hlasů\nobmezen na slušnou míru, všecko, co umělkováno a ne-\nmístno, odtud odstraněno. Tak zavedla Církev reformu\nve zpěvu církevním, a tim ukázáno, kam by to byly i ostatní\numy přivedly, kdyby se nebyly chtěli světáckého směru odříci\na Církvi do služby vrátili. Jmenujeme zde jen několik těch\nmužů, kteří posvátnou hudbu na půdě církevního podání\npěstovali, a jichž díla nesmrtelné vždy ceny míti budou *).\nOrlando di Lasso, souvrstník Falestriny, a téměř stejně\nproslavený, roz. v Bergen v Hennegavě r. 1520, kapelní\nmistr v Lateraně (1541), konečně v Mnichově (1557),\nkdež i umřel (1595). Počet jeho drahocenných plodů\nnení téměř k uvěření.\nJakob Handl, jeden z největších skladatelů veku svého a\nnejvýtečnější zastupitel německé školy hudební, umřel\nv Praze 1591. Jmenoval se též Jacobus Gallus a živo-\n»\ntopis jeho nacházel se v čísle 17. Dalibora 1861.\nNejskvělejší ozdoby uměnímilovného dvoru augsburg-\nských Fuggerův byli jsou: řeznovský kněz Řehoř Ai-\nchinger (1590), jehož četná díla vynikají libou vrouc-\nností, něžností a pravou pobožností; Norimberčan Lev\nHasster9 jehož skladby vše spojují, co německá a vlaš-\nská uma tehdáž vytvořili mohla (f v Praze 1612). —\nJosef Fax, Štýrčan, 40 let ve Vídni kapelní mistr, vý-\ntečný půvoodností s vážným spojováním důkladnosti ně-\nmecké se vzory vlašskými.\nVedle falestriny v Itálii církevní písně skládali:\nLudov. de Viltoria, kněz špaňhelský, kapelní mistr v Římě\nu sv. Apollináře 1575.\nGiov. Nanini, jeden z nejvýtečnějších učenců školy římské\nvzat r. 1577 do sboru papežských zpěváků, stojí hned\nvedle Paleštriny. -j- 1607.\nV\nRety* Allegri, rodem Říman, žák Naniniho, proslavený jako\nkněz zbožností, a jako hudec skladbami, mezi nimiž je\nklassické „Miserea o 9 hlasech a 2 chóry.\nŘíman Pittoni (f 1743).\nBenátčané: Gabrieli, Croce f 1609, Lotti f 1740, Mar-\ncello f 1730 (jehož žalmy jsou klassické), a Neapolitán\nPergolese, jenž proslul zpěvem „Stabat Matertt (roz.\n1704 v Pergoli, vlastní jméno jeho je: Giov. Bat. Jesi.\nCo se konečnčmuších vlastí slovanských týče, s pra-\nvou chloubou udati můžeme, že zbožný duch předků našich\nzplodil tak výtečné zpěvy kostelní, kterých darmo hledáme\nu všech jiných národův, a jimž se obdivovali největší hud-\ncové ku př. Mozart *♦). Vzdělány jsouce na církevním cho-\nrálu dýchají právě původní, slovanskou vroucností a zbožno-\nstí. Císař Karel IV. zvláštní milovník i vlasti i řeči české\ndal sebrati zvláště zpěvy rorální9 které se nám uchovaly v\nrukopisu Králohradeckém od roku 1586 v původní ryzosti,\na nyní opět tiskem vydány jsou od J. E. biskupa králohra-\ndeckého s notami i bez not otištěny. (Chorální kniha hra-\ndecká). Též vyšiv rorátní zpěvy vedením známého skla-\ndatele, kapelního mistra n sv. Víta J. N. Škroupa. Též\nZvonař vydal mši v Praze podle církevního chorálu vzdě-\nlanou ke cti SS. apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda. Dě-\ndictví SS. Cyrilla a Methoda zároveň s dědictvím sv.\nJanským též vydá na rok 1863 „Kancionál\" v tro-\njím vydání, jemuž položen za základ sv. Václavský\\\nkterý však dle obsahu a formy, těz dle zpěvu bude\npravou ozdobou a chloubou národa našeho.\nShůry dotčení hudcové též pracovali pro koncert a pro\noperu, a velikých zásluh o obé mají; též i v novější instru-\nmentální hudbě s největším výsledkem se pokusili: když\nvšak pro službu Boží tvořiti měli, tenkráte se rázně všech\nnovot odříkali a dle přísného, starého slohu skládali. A proto\nvýtvory jejich pořád ještě trvají a trvati budou i ten-\nkráte, když již nikde nebude se tázati po dílech a\njménu těch, kdož církvi i světu stejnou měrou sloužiti\nse domnívali.\n\n*) Viz; Dr. Proske's Musica divina tom. I. et II.\n**) Když tento genius v Praze uslyšel píseň před kázáním »0te'e nás,\nmilý Panet< — nemohl se dosti nadivili, jaké zpěvy Cechové mají."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "66", "page_fin": "68", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.3", "titre_corps": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "titre_sommaire": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.2", "debut_caractere": 4253, "fin_caractere_exclue": 4957, "texte": "Cesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n(Pokračovaní.)\n14. výstup.\nPředešlí. Malý ch 1ap e c.\nChlapec.\nRůženko, Růženko! Ty zde meškáš a matinka tě netr-\npělivě očekává.\nSýkora (nepokojně).\nMáti?\n% v\nChlapec (tahá ji za šaty).\nNo, pojď tedy sestřinko! pojď přec!\nSýkora (pomaten).\nSestra? Sestra! To by byl krásný přídavek! (k hoší-\nkovi) Pověz mi přec, malý přítelíčku, jak pak jsi stár?\nChlapec (mrzutě).\nCo pak vám na tom tolik záleží? Já jsem 7 roků stár,\nno teď to víte!\nSýkora.\n7 roků! 7 roků! a já jsem již deset let pryč! O ty\npodivuhodná přírodo!\n15. výstup.\nPotloukal. Předešlí.\nPotloukal (na prahu domácím).\nNač pak myslíte, Růženo ?\nSýkora (pro sebe).\nAch tato šlechetná duše dá se opět vidět!"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3090, "texte": "Růžena (pomateně).\nJiž jsem zde — již jsem zde — ach! kdybyste věděl?\nSýkora (pro sebe).\nTen domácí hospodář! No ten mi právě přichází vhod.\n(jde k němu a zadrží jej) Pane?\nPotloukal\nPane?\nSýkora.\nMůžete mi snad říci, když vše v domě obstaráváte,\nkomu náleží to krásné děvče?\nPotloukal\nTo je řádný dědic tohoto domu.\nSýkora.\nŘádný ? Děje se to přirozeným způsobem ?\nHošík.\nŘekni mi, kmotřinku, pozval jsi toho pána zde také na\nsvatbu ? Já nechci o něm nic vědět, on je ošklivý a mi pří-\nliš protivný!\nPotloukal\nTklivá to prostota, (odvede chlapce do domu, tento strouhá\nSýkorovi mrkvičku.)\nSýkora (pro sebe).\nPříliš protivný? Nyní se synu zdám být protivným! —\nCo ale pravím: můj syn — já nemám žádného syna — mám\njen jedinou dceru, (jde k Růženě, vezma ji za ruku) Pojd\nRózo — pojď Růženko — opusťme tento zrádný důrn a\nužijme těch 800.000 tam v novém světě.\nPotloukal (přikvapiv k Růženě).\nOn pozbyl rozum!\nSýkora.\nPojď Růženo, uprchněrn daleko odsud, (chce ji odvést.)\n16. výstup.\nV i\nKarel. Předešlí.\nKarel (z pozadí, zaslechl posleduí řeč Sýkorovu).\nUprchnout s Růženou! (vrhne se nan a chopí jej za\nrámě) Pane, za toto zneuctění se mi zodpovídáte !\nRůžena.\nKarle ! poslyšte mne !\nSýkora.\nJsem vám zcela k službám, mladý pane! Prozatím ale\nprohlašuju tento sňatek, jejž nyní držeti hodláte, následkem\nmého domácího práva za neplatný.\nRůžena.\nO! můj Bože 1\nSýkora (ke Karlovi).\nNení-li pravda, já jsem ošklivý člověk ?\nPotloukal.\nTen muž je šílený! snad by jej tak nějaký notný štu-\nlec přived k rozumu.\nKarel\nNe ne, se mnou se bude bít!\nSýkora.\nJe-li Vám to vhod, budu se s vámi, s ním, ano i\nse samým čertem bít. Avšak — Růžena patří mně — a tu\nsi také podržím !\nKarel (k Potloukalovi).\nNepusťte ho s očí, přinesu zbraň! (odběhne rychle\nzadem.)\nRůžena (utíkajíc).\nA já půjdu matinku zpravit, (odběhne do domu.)\n17. výstup.\nSýkora, Potloukal, svatební hosté.\nSýkora.\nCo chtějí tito lidé?\nSvatebníci.\nMy jsme pozváni na svatbu.\nSýkora.\nJděte k ďasu! Je konec po svatbě, není zde ničehož\nk hodování! Za to ale uvidíte souboj, dva soubojníky a policej-\nního komisaře, ochrance uražených mravů, který počestného,\nve svých domácích právech zkráceného manžela uvede opět\nv pravé jeho postavení.\nVsickni.\nVás?\nSýkora.\nAno, ano; — mne — mne, jenž s vámi zde mluvím!\nPotloukal.\nUpokojte se přátelé. Jediné moje slovo odhalí tohoto\npodvodníka.\nSýkora.\nVyprosím si každou urážku.\nPotloukal (vytáhne psaní z kapsy, hledí k domu, zdaž ho\nvidět mohou).\nZde mám psaní, které mi píše notář této rodiny — a\nkteré jsem paní Drahejšové až dosud neukázal.\nSýkora (povzneseným hlasem).\nPaní Sýkorové.\nVsickni.\nTicho! slyšte! (sestoupnou vsickni dohromady.)\n/ Potloukal (cte).\nMilý Potloukale! Nemohu přijít na svatbu slečny Svo-\nbodové-Procházkové.\nSýkora.\nSlečny Sýkorové.\nPotloukal.\nZticha! (pokračuje) a tuto vám zasílám úmrtní list je-\njího otce — který před 2 roky — na Antilách zemřel. (Po-\nhnutí mezi hosty.)\nSýkora.\nTak! teď bych byl tedy zemřel docela na Antilách!\nPotloukal (psaní v ruce).\nTo je jisté — teď se mi zdá, že toho máte dost.\nSýkora.\nDost ? Co vám napadá! máte mne za někoho jiného.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 574, "texte": "Potloukal (velmi rozhorlen).\nAle u všech všudy, vy přec nejste pan Svoboda, Pro-\ncházka, ani pan Bouček , ani pan — — —, nuž u všech\nďáblů, kdo pak tedy jste přec.\nSýkora (trochu zaražen).\nNa mou věru, nyní to naposled ani sám nebudu vědět,\nkdo jsem!\nPotloukal.\nTulák.\nSýkora.\nTulák?\nPotloukal.\nHrozil nám s komisařem, teď ale my ho dáme zavřít.\nVsickni. •\nAno, ano! (někteří uchopí se Sýkory.)\nSýkora.\nMne zavřít! to si počkáte! Zde jsem já domácím pá-\nnem a k čertu vás všechny vyženu! (ještě více hostů jej ob-\nstoupí a uchopí).\nVsickni.\nPryč s ním, na úřad!\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "68", "page_fin": "69", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.4", "titre_corps": "Koncert k oslaveni sv. apoštolů slovanských v Brně.", "titre_sommaire": "Koncert k oslaveni sv. apoštolů slovanských v Brně.", "signature_source": "I—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.4", "debut_caractere": 576, "fin_caractere_exclue": 5286, "texte": "Koncert k oslaveni sv. apoštolů slovanských\nv Brně.\n\n(Dne 9. března.)\nDen slovanských apoštolů ss. Cyrilla a Methoděje, slav-\nnostní den na Moravě, slavnostní to den celého křesťanského\nSlovanstva západního, oslaven byl zde koncertem, jejž zpě-\nváčky spolek slovanský uspořádal; tenkráte v sále redut-\nním. Proč spolek nazval toto představení hudební „koncer-\ntem^' po tom nebudu pátrat; avšak zdá se mi jen, že by\nslovanské jméno „beseda,\" a má-li již naznačovat něco zvlášt-\nního „slavnostní beseda,\" na místě latinského neb francouz-\nského slova nesnížilo cenu řečené slavnosti národní.\nObecenstvo se dostavilo nad míru hojně a byli zastou-\npeni všichni stavové. Jeho Exceil. místodržitel p. hrabě Cho-\nrinský, Exc. p. zemský hejtman hrabě Dubský, říšský rada\np. Dr. Pražák, poslední dva pánové se svými manželkami,\nExc. pan baron Schmúck, předseda vrchního soudu zem-\nského, mnozí zástupcové intelligence atd, byli přítomni. Pro-\ngram nebyl velký, ale obsahoval skladby důkladné a z vět-\nšího dílu národní. Chvalozpěvem ke sv. Cyr. a Meth. (vzne-\nšená a duchaplná slova od Sušila), hudba od P. Krížkov-\nskěho započala hudební čásf. JestiE toto dílo iíř. sbor s\ndoprovázením foukacích nástrojů. Přičiněním Kr. rozmno-\nženo bylo doprovázení o positiv a několik smyčcových bas-\nsových nástrojů. Skladba tato je bez odporu mistrná hymna,\ncharakterisovaná vznešenou hudbou, ježto národním živlem a\nsvátostí svou, slovům úplně přiměřenou vyniká. Krásnému a\nráznému textu opatřil Kr. hudbou svou krásnou sestru, je-\nlikož každá nota svého významu ve slovech a i naopak, na-\nchází. — Sv. Cyr. a Meth., „co dvě hvězdy z východu,\nubírají se k slovanskému národu.\" Nad míru krásně vy-\nlíčil Kr. velebný a vážný příchoz sv. patronů; vystupuje tu\ntón za tónem, co krok za krokem. Kudy jdou ony hvězdy\nSlovanstva, „mře mrákota.\" Sbor vpadne a zpívá opaku-\njící se první motiv, vystupuje tu sbor rozčilených chvalo-\npěvců, „vláda zlá již umírá,\" překrásná ráznost objímá\nveškerý sbor, neb „pravda žezlo prostírá a nad Slovany\nBoží ráj se otvírá\" A jakoby příchozem sv. mužů pokoj\na mír se byl usadil v Slovanstvu, ustupují nadšený hlahol\nmírnému a pokojnému tichu, jímž první díl sboru se končí.\nDvě tenorová sola, doprovázena pianem, jako harfou,\nstřídají se s hlasitým jásotem. Řečená 2 sola náležejí k nej-\neffeklnějším místům tohoto výtečného díla, Překrásný kon-\ntrast hlubokého ticha, jen přerušeného libou melodií, ježto\njako hlas z dálí chvějícím se tónem zavznívá, s nevšedním\núčinkem dojímá rozchvácené city posluchačů. Pan Pieta pro-\nvedl obě sola, až na malinkou nehodu, jež mu v prvním za-\njikla hlas, výborně a jemný tenor jeho nemálo přispěl k doj-\nmu všeobecnému. Avšak Slované nejsou spokojeni pouhým\npříchozem oněch hvězd, neb „starodávná poroba, nesvor-\nnosti hanob a národ stíhá.\" Vzchopí se tu sbor a živý a\nkrutý boj se snaží „zlomili svodnou osnovu, nectných\nokovu\" Beze všeho odporu vylíčil skladatel mistrně velmi\nkrutý boj živlu pohanského s křesťanským. Ostré a překva-\npující přechody, stíhány ráznými a výtečnými imitacemi, po-\ndávají nám jasný a krvavý obraz zmatku a hluku válečného.\nLeč živ. síla neopouští slovanský národ — z válečného hla-\nholu se vyvinující nádherná hymna hlásá vítězství křesťanstva\nslovanského a překrásnou, slavnou prosbou „vždy af v kráse,\nzaskvívá se, nad Slovany obloha\" končí se sbor, o je-\nhožto živosti, důkladnosti a vzdělanosti hudební jsem Vám\ntuto jen nástinný obrázek podal.\nZasluhuje v skutku snaha Kr. a spolku úplného uznání\nveškerého obecenstva; provedení bylo, navzdor těžkostem\ndíla, určité a skvělé, a kdyby nám nebyla někdy vadila váhav\nvosf a neuhlazenost smyčcových nástrojů, neměli bychom, co\nby se vyčílati dalo.\nDvě moravské národní písně zpíval pan Pieta dosti\nzdařile; litujeme, že nevládl úplně svým hlasem. Slečny\nTyrellovó hrály čtverruční skladbu od Mendelsohn-a. Jsoú\nto dvě oblíbené pianistky brněnské a čistota úhozu i pilné a\nsvědomité provedení zasluhují vším právem potlesku, jehož\njim obecenstvo tak hojně udělilo.\nSbor od Vojáčka „Před nepřítelem,44 slova od Klá-\ncela, je těžký, jelikož časté průtahy, úzké položení hlasů\nv dissonancích zpěvákům mnoho těžkostí intonaci a udržení\ntónu kladou v cestu; musíme tedy také statečnému spolku\nnašemu odpustit, že sbor tento nebyl vyveden tak, !jak by\nsobě asi skladatel přál. '\nFan Zelnícek a Deboys hráli sonátu od Beethovna pro\nhousle a piano. Slyšeli jsme pana Zelníčka již jednou hrát\nsvé skladby a měli jsme příležitost pozorovati neobyčejnou\njistotu a neobyčejnou genialnosť u vedení smyčce a čistotu\ntónu. Avšak radili bychom panu Z., aby od ustavičného tre-\nmolování tónů upustil a dokonalejší nuanci vložil do před-\nnosu; zvláště skladby klassické nedají se odbývat s jakousi"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3442, "texte": "netečností; co ncjdokonalej provedl pan Deboys svou partii\nna pianě a těšili jsme se zvláště z jistoty a elegance tónu\npáně Deboyse. Souhra byla zdatná, až na malou nejistotu\ndruhé věty (Andante) se strany houslí.\nVzorné provedlo asi 20 členů, výbor to spolku, krásný\nsbor L. Procházky „3 jezdci.44 Dokonalost' v provedení\nsolových i sborových částí tohoto nelehkého sboru nás mile\npřekvapila a vzbudila v obecenstvu hlučný potlesk. Hezký\ndvojzpěv „Umlklo stromů šumění44 od Bendila, přednášeli\npánové Plela a Peka vroucně a s velmi šťastným výsled-\nkem. Jedna sl. Tyrellova hrála fantasii od Schumanna a\nfugu od Handla pro piano. Nepopíráme slečně v skutku vzor-\nnou techniku, průžnosť úhozu a dokonalou jasno sť tónů, po-\ndotýkáme ale toliko, že jsme jakési samostatné ponětí oněch\ntěžkých a nesnadných skladeb pohřešovali, čímž se stalo, že\nprovedení se nám zdálo poněkud neurčité. Ostatně náležejí\nsl. Tyrellově k nejzdatnějším ochotníkům na piano zde v\nBrně; vnadný zevnějšek působí nemálo na obecenstvo, ježto\nvzorným provedením se strany sl. Tyrellových vždy k hoj-\nnému potlesku se rozhodne.\n„Utonulousborem to ryze národním od Kř., ukončil\nse koncert. Sbor tento je v Praze znám qo výtečný a ne-\nbudu o něm šířit slov; že ho řídil a cvičil skladatel sám, je\nznačná příčina, že provedení, vyjma maličkosti, následky to\numdlení zpěváků, bylo výborné. Skladba tato je poněkud\npřeměněna; leč je zrněna nepatrná. Důležitější je změna,\njižto Kř. zavedl s dílem svým „Dar za lásku.\" Zvěvácký\nspolek „Hlahol44 zpíval při své první produkci solový čtvero-\nzpěv „Dar za lásku44 od Kř.; tento záleží jen v manuskriptu\na je, dle vyřknutí skladatele, slabá prácq jeho hudebních\nzačátků. Následovně zamýšlí Kř. se ohraditi proti provozo-\nvání oněch díl svých, která bud co rukopisy aneb aspoň bez\nvědomosti skladalele, se do veřejnosti dostala. JestiC to za-\njisté důkaz vzorné, se nepřeceňující skromnosti. V celku\nbyl koncert tedy krásný, zvláště co se týče sborů, které,\njako vždy, tvoří nejzdatnější část' hudebních produkcí spol-\nv\nkových. Ze zvláště solová čísla nemají té ceny hudební, co\nsbor, toho je příčina, že zdejší divadelní zpěváci nechtějí\nzpívat česky (snad by se jirn při vyslovování ř, ď, f atd. okři-\nvily huby), že zde pravých umělců není a že ochotníků skvěle\nnadaných poskytuje obecenstvo jen zřídka.\nY hostinci u Pádovce sešla se po koncertě četná spo-\nlečnost. Věru k smíchu to bylo, jak několik Němců, v ho-\nstinci právě dlících, po vstoupení«četných skupenin našinců\njako úprkem ze sálu pospíchalo. Snad nemyslili, že jim jde\no krk! Aneb, báli se snad nadšeného volání „Sláva,\" ježto\npo přečtení telegramu z Olomouce vypuklo?\nDvě věci jsou rni však až posud divné:\n1. Proč řečený telegram, jenžto předce došel mozi kon-\ncertem, se nepřečetl obecenstvu v koncertním sále shromáž-\nděnému, nýbrž teprv v hostinci ?\nv w\n2. Ze z rnetropoly Prahy a s Cech vůbec ani ten nej-\njednodušší pozdrav se nedostal Slovanům brněnským, jižto\nslavili památku národních, slovanských apoštolů; že také\nani jeden z pozvaných pánů se nedostavil!\nNebudeme pátrat po důvodech; vedlo by nás to snad\nk nepříjemnému výsledku; ale vyslovujeme naději, že při bu-\ndoucích, podobných národních slavnostech, Praha a Brno na\nsebe lépe pamatovat budou.\nKonečně : Zdař Bůh zpěváckému spolku brněnskému a\nzdař Bůh Křížkovskěmu ve vedení pilného spolku toho, by\nse výtečnost obou zmáhala vždy víc, a přispívala k oslavení\nslovanskvch vlastí a národů!\n\nI—r."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "69", "page_fin": "70", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.5", "titre_corps": "Görgeyův hudec (Reményi).", "titre_sommaire": "Görgeyův hudec (Reményi).", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.5", "debut_caractere": 3444, "fin_caractere_exclue": 6144, "texte": "Görgeyův hudec (Reményi).\nv\nČasto jsme se zmínili v listech našich o slavném vir-\ntuosu na housle, Eduardu Reményim, k. komorním hudebníku\nkrálovny anglické ; nyní však, když náš dotčený virtuos v kon-\ncertu ve prospěch ak. spolku virtuosní hrou svou oblažil,\nslušno něco blíže o něm se zmíniti. Ed. Reményi osvědčiv\njiž v útlém mládí velký talent, byl dán do Vídeňského kon-\nservatoria, kdež jeho vlohy malého povšimnutí došly. Když\nvypukla uherská revoluce, osedlal si jednou koně a nevrátil\nse zpět a vstoupil do sboru Górgeyova. Byl teprv 3 dní\nrekrutem (nováčkem); tu však dal si Górgey, na něhož se\nzkormoucená máti utečence obrátila, sedmnáctiletého mladíka\npředvolali. Reményimu dostalo se příležitosti, Górgeye svou\nobratností na housle rozjařiti. Górgey pravil k Reményimu:\n„Vaše matka má pravdu; bylo by věru škoda o vás v oby-\nčejné službě; vedení šavle je na velkou ujmu dobrému ve-\ndení smyčce a uzda na ujmu vláčným prstům.44 >,Ale já ne-\npůjdu více domů,'4 odvětil mu na to Reményi a — Górgey\npovolil a podržel si mladíka ve své adjutantuře. Často ro-\nzehnal Reményi svými houslemi chmury mrzutosti s čela Gór-\ngeyova a všichni nazývali ho hudcem Górgeyovým. —\nAvšak Reményi netěšil se dlouho z přízně Górgeyovy a když\nmaďarské revoluční vojsko zbraně své složilo, uprchl ze své\nvlasti a přišel v starém kabátu, v roztrhaných spodkách, v\nstřevících, nitěmi svázaných a spravovaných — do Hamburku,\nkdež od jistého kupce vlídně přijat byl. Jaksi ostýchavě ptal\nse Reményi, zdaž by nemohl dostali dobré housle; kupec za-\nvedl ho k jednomu řediteli hudby, jenž mu housle podal.\nMladík vezme je do ruky, hraje na ně a takřka nedýchajíce\nposlouchají ho celí udiveni kupec a ředitel. „Ale vy hra-\njete, jakž jsem v celém svém životě ještě neslyšel/4 praví\nředitel hudby, „jak se jmenujete?44 — Mladý virtuos sdělí\nmu své jméno, avšak řediteli je neznámé. Ředitel vyhledá-\nvá mu nějaké piecy ze svých musikalií; avšak všecko to\npřichází virtuosovi jako hračka, i spustí „Karneval44 od N.\nPaganiniho a „Tanec čarodějnic,u a hraje je tak skvěle,\nže ředitel hudby nadšen zvolá: „Pane, vy musíte dávat kon-\ncerty. Vy máte na tisíce marků ve svých prstech!44 „Ano\ndobře koncert, dnes večer v mém domě,44 zvolá kupec, a když\nse Reményi vyjádřil, že housle, na kterež hraje, co do tónu\nnejsou silné, zavedl kupec Reményiho k obchodníku musi-\nkalnímu, řka, že si může nejlepší nástroj na jeho účet vzíti.\nObchodník s nástroji předloží mu několik houslí „nejlep-\nšího druhu,44 ale virtuos všechny je zase odloží. Na to vyndá\nobchodník dvoje housle neúhledné; Reményi sotva je spatřiv,\nsáhl křečovitě po nich; neboť to byly Kremonesky. „Co stojí\nty rachotiny,44 táže se kupec. „Jsou to pravé Kremonesky"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 753, "texte": "a stojí 1000 marků/' odvětí obchodník musikální. „Tisíc\nmarků za kus dřeva,lí zvolá zaražený kupec. Reményi od-\nloží skromně poklad tento podotýkaje, že takovou oběf žá-\ndati nemůže; ale kupec stojí na svém, že mu své slovo dal,\na když ta věc za to stojí, že mu na těch 1000 marků pra-\nničehož nezáleží. Se srdečnými díky přijal Reményi dar tento\na připověděl svému příznivci, že „o těch houslích ještě mnoho\nuslyší.'; Několik duí na to dával Reményi první svůj ve-\nrejny koncert v Hamburku, brzy na to druhý a byl obsy-\npán nadšenou pochvalou a dary četnými. Z Hamburku ode-\nbral se do Londýna, pak do Ameriky. Siáva jeho mistrov-\nství rostla více a více a když se ze severoamerických států\nnavrátil, byl za koncertního mistra anglické královny zvolen."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "72", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.6", "debut_caractere": 755, "fin_caractere_exclue": 6851, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nL. F.\nZ Dolno Bohušova. (Divadlo a\nbesedy.) Délka letošního masopustu čtve-\nračivého leckteré místo z dřímoty vybur-\ncovala a k poznání ducha národního obe-\ncenstva aspoň poněkud povzbudila. A tak\nse stalo i v našem, loudavým krokem ku\npředu kráčejícím městě. Za příkladem ji-\nných, již dávno duševně probuzených měst\nutvořila se i v našem městě společnost\ndomácích ochotníků, kteří sobě za ú-\nkol vytknuli, obecenstvo naše k národnímu\nsebe uvědomnění přivesti, což se jim však\ndle jejich přání nedaří. Však oni netratí\npřece chuti a vytrvalosti, nýbrž obezřelým\nvedením p. J. W. tím rázněji sobě počí-\nnají. Dávali během masopusíu dvě diva-\ndelní představení, která výborně páni\nochotníci provedli a dosti hojné obecenstvo\nvelmi rozveselili, začež se jim hlučného\npotlesku dostalo. Kromě těchto dvou di-\nvadelních her zažili jsme i tři besedy, a\nsice první v lednu v hostinci p. C., druhé\nvelmi skvělé v rádním domě dne 9. února\na třetí 23. února v stánku Thálie. Však\nkorunou všech těchto masopustních zábav\nbyla druhá beseda, snahou několika horli-\nvých národoveň a vedením p. Frant. Z e-\nlinky dne 9. února v rádním domě od-\nbývána. Beseda tato započala rázným pro-\nslovem, k této besedě schválně složeným\nod F. Z. a jím přednešeným. Při besedě\nse předneslo ještě více krásných d e kla-\nma cí, písní a ouvertur tak precisně\na uhlazeně, že se všem pánům účinkují-\ncím hlučného potlesku od velmi četného\nobecenstva dostalo. Ve jménu výboru vzdá-\nvám srdečný dík. Čistý výnos jestiť z části\nn|árodnímu divadlu a zčásti zdejší\nškole věnován.\n\nX—X\nZ Chrudimi, dne 9. března. (Divadlo.\n— Zpěv. spolek. — Beseda.)\nZa příčinou odbývaného zde trhu na koně\nchovalo naše město mnoho cizích hostů v\nlůnu svém a aby se této velmi četné spo-\nlečnosti nějaká zábava poskytla, uspořádali\njí naší páni ochotníci divadelní předsta-\nvení a sice dávala se „Veselohra na\nmostě,41 která k všeobecné spokojenosti\nvypadla a skutečně obecenstvo rozesmála.\nNeméně vynikl náš silný zpěvácký spolek\nv druhém oddělení a osvědčil svůj značný\npokrok precisným ano nuancovaným pro-\nvedením všech sborů. Přednášely se sbory :\n„Válka4' od A. Maška. — „Pomoc pro\nnáramnou lásku\" od Lud. Procházky a\n„Staročeská\" čili „Husitská\" od T. Kro-\nva (sbor). Ze zdejší zpěv. spolek velmi\nprospívá, není nic divného; neboť náš mi-\nlovaný měšťan o st a a ředitel zpěv. spolku\npan Klimeš s velkou péčí a horlivostí\nv\nv něm účinkuje a kapelník náš p. Čeněk\nVinař důkladným vyučováním členů to-\nhoto zdatného spolku k zdařilému prove-\ndení velice působí. Díky a sláva jim! Při\nprodukci zpíval pan Klimeš Procházkovu\npíseň „Pravý Cech\" významně a cituplně\na došel za výrazný přednes hlučného vy-\nvolání. Pan Svare rozvinul v přednosu\npiecy pro piano od Brissona nevšední vlohy\npro tento nástroj a zvláště pěknou bra-\nvouru osvědčil. Nechceme sice žádnému\nobmezovat výběr kusů; avšak myslíme, že\nby nějakou piecou českých skladatelů\nna př. Duškovou sonátou G, To-\nmáškovými Capricemi neb N úprav-\nní k o vý mi fantasiemi „České perle\"\n— „Loučení\" ještě větší pochvaly a zá-\nsluhy si byl dobyl. Městská kapella říze-\n>\nním p. C. Vinaře provedla ouverturu z\nčeských písní od Fr. Škroupa a ouver-\nturu k „Zampě\" neúhonně. Po této utě-\nšené zábavě odebrali se všichni i s cizími\nhosty do Besedy, kde zase zpěv. spolek\na městská kapella příjemný večer všem\npřipravila. Společnost byla v růžovém roz-\nmaru a tu se připíjelo mnoho a zvláště od\ncizích hostů. Panu purkmistru Klimešovi\nzněl zvláště hlučný přípitek a volání „Sláva\"\nbylo slyšet ze všech stran miláčku naše-\nmu; téhož vyznamenání dostalo se i panu\nkapelníku C. Vinařovi, jehož skladatel-\nský a ředitelský talent duševní lahůdky\nnám poskytl. Kapella přednesla několik\nskladeb, mezi nimi též „Kadrylu my-\nsliveckou\" od Č. Vinaře, která byvši\nuhlazeně provedena, nesmírné obliby do-\nsáhla a třikrát o pa ko v án a jest. Potlesk\na pochvala nechtěly přestati a utišily se te-\nprv, když již 6krát přednešena byla. Pan\nVinař rozšířil si zde již značně kruh ob-\nliby a příznivců a bude-li v stejném směru\na s takou horlivostí jako nyní pokračovat,\ndosáhne velké populárnosti, kterouž mu z\noelého srdce přejeme.\n\n(X.) Z Pardubic, dne 6. března\n1862. (Mozartovo rekviem. — Ed.\nNápravník. — Vyšší dívčí škola.\n— Měštanská beseda. — Plesy.)\nOznámili js.ne, že Mozartovo rekviem se\ndne 12. března v 10 hodin dopoledne\nv chrámě děkanském za zvěčnělého kostel-\nního skladatele Roberta Fůhrera provo-\nzovat bude; protože ale tentýž den v\n9 hodin ponejprv zase hospodářsský\nspolek Pardabický vedením p. vrchního Jo-\nsefa Kotovice svoji hromadu odbývati\nbude, za tou příčinou bude se teprv vil\nhodin dopoledne nadzmíněné velkodílo\ndávat, aby pořadnici hospodářského spolku\njaké přítomni býti mohli. Včera se ve\nškole zdejší první zkouška odbývala, která\nuspokojivě ještě nevypadla; neb kdyby Mo-\nzartovo rekviem na ponejprv bez chybičky\nšlo, tak by leckdos mysliti mohl, že Par-\ndubice ve svém lůně samé umělce chová,\ncož na prosto popíráme. V sobotu jest\ndruhá zkouška v kostele, kteráž jistě lépe\nvypadne, a při níž se také již cizí hosté\nsúčastní, jako: slečna Vydrová, měšťa-\nnosta p. Klimeš/ kapelník p. Vinař z\nChrudimě a j. v. Mramorovou de-\nsku s pozlaceným písmem od sádraře Pel-\nlegrini-ho z Prahy tyto dni již jsme obdr-\nželi, jest velmi vkusná, a zazdí se v pon-\ndělí na kůr Pardubický. — Eduard Ná-\npravník věnoval zdejšímu zpěváckému\nspolku 3 překrásné sbory v rukopise, a\nsice: 1. „O radostné cestování,\" 2. „Zru-\nšení slibu\" a 3. \"Vávru,\" všecky na slova\nCelakovského. Důkladné a půvabné, přísně\nna slova složené skladby těší celý náš\nzpěv. spolek tak, že s největsí horli-\nvostí a láskou ke zkouškám každý jednot-\nlivý úd se dostaví, a se vší silou na roli\npěveckém pracuje. Pak jsme dostali od\nČeňka Vinaře, kapelníka v Chrudimi, jeho\npochod: „Vzhůru ku zpěvu,\" kterýž\ntaké pilně se cvičí. Při příští zábavě pro\nnaše přispívající údy tyto novinky přijdou\nna program. — V našem městě se 26„\n27. a 28. února veřejné půlletní zkoušky\nnaší hlavní a reální školy odbývaly. No-\nvinkou byla letos první zkouška vyšší\ndívčí školy dne 1. března. Ráno o Ž8 ho-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6364, "texte": "dině zpívaly dívky píseň: „Zdrávas krá-\nlovno\" od J. Procházky v klášterním\nkostele, pak šly dívky do zkoušebního sá-\nlu, kdež v následujících předmětech zkou-\nšeny byly: a) náboženství (ředitel P. Chme-\nlík); b) česká řeč (p. Klika); c) počtář-\nství (p. Janda); d) německá řeč (p. Gakš);\ne) země- a dějepis (p. Klika); f) přírodo-\npis (p. Zeman); g) francouzska řeč (kaplan\nP. Novák); h) domácí hospodářství (ředitel\nP. Chmelík); i) měřictví (p. Jarolímek);\nk) zpěv (p. Janda). Dívky 15., 16. až\n171eté odpovídaly hbitě a jistě, zpěv se\nlíbil, v kreslení a v krasopisech udělaly\npokrok. Přítomni byli páni: vrchní Koto-\nvic, měšťanosta Václav Bubeník, rada\nVerner, P. Říha, více měšťanu aj. V\ndruhém půlletí počne také odpolední vy-\nučování, a sice v pracích ženských, které\nmladá dovedná sl. Žofie Jarolimkova\npřevezme. Jen krok za krokem k zdaru\na blahu! — Nuže! volám slovem hlasitým,\npojďte všichni za mnou do „měšťanské\nbesedy\" v Pardubicích, kteráž tyto dni\nzaražena byla. Údů se 160 podepsalo,\nschůzka se ve velké síni reální odbývala,\npříspěvky za jednu osobu se po 3 zl.\n60 kr. r. č. určilo a svolilo, místnost na\n„Kopečku\" v prvním poschodí najala,\nstanovy již dovolené se přečítaly, a posléze\nse zvolil výbor. Per acclamationem se\nvyvolil za,předsedu milovaný nový měšťa-\nnosta Václav Bubeník, za místopředsedu\nradní p. Leopold Verner, a do výboru\npáni: Kislinger, Lorenc, Dr. Gauč,\nHubáček, bývalý poslanec Pulpán a\nJanda. Slavné otevření bude co nevidět.\nTrefná řeč byla měšťanosty p. Bubeníka.\nZnělať asi takto: „Pánové! mám sice mnoho\nna starosti; ale vynasnažím se, Vaši mi\ndanou důvěru úplně zasloužiti. Přeji sobě,\nby byla naše zaražená a obnovená beseda\nzábavná, snášenlivá s národní.\"\n/\n„Výborné, výborně!\" byla zasloužená od-\nměna od všech přítomných za krátkou, ale\ndobrou a ráznou řeč. — Hřmotný a dlouhý\nmasopust uplynul, a po onom více neostalo,\ntady nežli prázdné kapsy a plná srdce. Chtěl\nse také jeden maškarní ples vyzname-\nnat, ale bohužel! bude zaznamenán v černé\nknize, neb as 10 párů třepčilo ve skoro\ntmavém velikánu „Odeonu.\" Lepší byl u~\nzavřený ples zámečníků od c. k. státní\nželeznice (již 2hý) a nejlepší a nejpoved-\nnější byl bál 2. března ve prospěch\nchudých Pardubických. Nenucená\nzábava, četná společnost, hezounké české\ndívky, švarní páni bez fraku a krásná\nhudba z Mateřova — jest věrné vyobra-\nzení tohoto plesu. Výborové plesu ode-\nvzdali p. měšťanostovi 80 zl. 20 kr. r. č.\nco čistý výnos na chudé Pardubické!\nT. Š. Ze Sedlčan (Beseda). Neměl\nsice dříve náš sbor zpěvácký příleži-\ntost se dát někde veřejně slyšet, až právě\nv besedě a nedlouho před tím, kde by\nmohl ukázati, co se během několika mě-\nsíců při vytrvalé pilnosti a dobré vůli do-\nkázat může. 0 besedě dne 3. března u-\nspořádané od besedníkň zdejších ve pro-\nspěch sboru a chudých dítek školních, sly-\nšeli jsme tedy náš sbor zpívat: „Slovana\"\nod Vašáka, „Zpěv Cechů,\" „Komu zazpí-\nváme\" od Michla a Quodlibet z českých\nnárodních písní. Musím se o přednosu\nvelmi chvalně zmíniti; neboť se zpěvy ve-\nskrz líbily obecenstvu, ježto je doprová-\nzelo hřraotným a nekonečným potleskem.\nKdo se poohlédl po obecenstvu, musil kaž-\ndému na obličeji viděti, jak okřeje člověk,\nstyší-li krásný český zpěv. Spanilo-\nmyslná slečna M. Č. z Chlumce přednesla\n„Čechův sen\" od Illnera na piano do-\nsti dobře; ze zběhlosti vysvítá, že se může\npři stálém cvičení na hezký stupen doko-\nnalosti vyšinout. Též p. G. „Bětulinka\"\nse líbila. Deklamace všecky byly s na-\npnutou pozorností a potleskem uvítány.\nZejmena sluší vzdáti chválu si. M. a p.\nZ. z Maršovic za krásný přednos; mimoto\nděkujeme p. Z. za obětavost, anto několik\nhodin cesty vážil, by silami svými k lep-\nšímu zdaru besedy přispěl. Ku konci be-\nsedy provolána od p. Z. našim křestitelům\na neohroženým ochráncům práv národnosti\nnaší: Palackému, Riegrovi aj. „Sláva!\"\nHlučné „Sláva\" ozývalo se ve všech míst-\nnostech z plného hrdla přítomných! Po\nbesedě se tančilo.\nZe Slaného. (Besedy. — Nářky.)\nJiž tetka „Bohemie\" uveřejnila v přede-\nšlém svém čísle článek, týkající se pěve-\nckých a tanečních zábav v minulém\nmasopustě uspořádaných od zdejšího\nzpěv. spolku rcšp. p. přednosty — a\nproto nebudu šíriti slov, bych výsledek\nvšech tří zevrubně popsal. Byly skvělé\n— a jest se skutečně co divit, povážím-Ii,\nže jest výkonných p. údů hrstka, a to\nještě všickni neúčinkovali, ano dovídáme\nse, že se mnozí ve zkouškách ani nezú-\nčastňují aneb jen přetržené. A co v tom\nvězí? Povím v krátkosti tak, jak jsem se\nod nich samých dozvěděl. Předně jest prý\npan předseda zpěv. spolku až příliš pe-\ncliv o pokladnici a nepřeje tedy ani těm\nnejpotřebnějším výkonným údům dost malé\nvýhody při produkcích. Za druhé musí\nsc již půl leta potloukat po městě a vy-\nhledávat si místa, kdeby mohli zkoušku\nodbývat, tak že se chuďasové kolikrát ani\nnajit nemohou. Málem by se byli již smlu-\nvili s jedním paraplářem, který si u pro-\nstřed náměstí dřevěnou boudu vystavil, ale\nbohužel — i ten se odstěhoval. Piano\njim dal p. předseda do hostince na „Poštu,\"\na nyní se neví kam s ním. Ubohé piano!\nžádný mu nechce dát za darmo přístřeší\na pan předseda málo platí, ačkoliv po-\nkladnice není prázdna. — Tomu jsem se\nvelmi podivil a litoval ubohé zpěváky,\nkteří, jak jsem dále se dozvěděl, u p. ře\nditele ke zkouškám nyní se scházejí, ač-\nkoliv, tento požehnán rodinou avšak malou\nmístností, obětuje se přec pro dobro vlasti,\nbolestně nesa výlohy a škody sobě tím\nučiněné. Vzbudil však sám tento nám tak\nmilý spolek do života amá se dívat, jak\nbujarósf jeho mizí? — Dá Bůh, že snad\nse to vše při celoroční schůzce —na kte-\nrou již toužebně čekáme — vyrovná, a\nže naši milovaní pěvci příštím jarem okře-\njí, tím spíše, an, jak se mi řeklo, Jeho\nExcellence p. hrabě Clam-Martinic jim\npřislíbil prápor, zacež Jemu ve jménu ce-\nlého spolku volám třikrát „Sláva\" a již\nnapřed vidím, jak hrdě sobě spolek náš\npod tímto práporem pocínati bude. Zdař\nBůh!\n\nDobrák.\n\nObzor umělecký.\nBásnictví. Alfred Tennyson, koru-\nnovaný básník anglický, dokončil právě\nkantátu k slavnosti otevření Londýnské vý-\nstavy, jižto v hudbu uvedl Sterndale Bennet.\nMalířství. Une 5. března zemřel ve\nLvově v květoucím věku malíř a řezbář,\nMarcel Maszkowski. Poslední dílo jeho,\npoprsí slovutného básníka polského Julia\nSiowackého v přírodní velikosti vyko-\nnané, které ve Lvově zbudilo všeobecnou\npozornost, svědci o velkých schopnostech\nzáhy zvěčnělého umělce.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.8", "debut_caractere": 6961, "fin_caractere_exclue": 6972, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "70", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "L. F", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.6", "debut_caractere": 768, "fin_caractere_exclue": 2333, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nL. F.\nZ Dolno Bohušova. (Divadlo a\nbesedy.) Délka letošního masopustu čtve-\nračivého leckteré místo z dřímoty vybur-\ncovala a k poznání ducha národního obe-\ncenstva aspoň poněkud povzbudila. A tak\nse stalo i v našem, loudavým krokem ku\npředu kráčejícím městě. Za příkladem ji-\nných, již dávno duševně probuzených měst\nutvořila se i v našem městě společnost\ndomácích ochotníků, kteří sobě za ú-\nkol vytknuli, obecenstvo naše k národnímu\nsebe uvědomnění přivesti, což se jim však\ndle jejich přání nedaří. Však oni netratí\npřece chuti a vytrvalosti, nýbrž obezřelým\nvedením p. J. W. tím rázněji sobě počí-\nnají. Dávali během masopusíu dvě diva-\ndelní představení, která výborně páni\nochotníci provedli a dosti hojné obecenstvo\nvelmi rozveselili, začež se jim hlučného\npotlesku dostalo. Kromě těchto dvou di-\nvadelních her zažili jsme i tři besedy, a\nsice první v lednu v hostinci p. C., druhé\nvelmi skvělé v rádním domě dne 9. února\na třetí 23. února v stánku Thálie. Však\nkorunou všech těchto masopustních zábav\nbyla druhá beseda, snahou několika horli-\nvých národoveň a vedením p. Frant. Z e-\nlinky dne 9. února v rádním domě od-\nbývána. Beseda tato započala rázným pro-\nslovem, k této besedě schválně složeným\nod F. Z. a jím přednešeným. Při besedě\nse předneslo ještě více krásných d e kla-\nma cí, písní a ouvertur tak precisně\na uhlazeně, že se všem pánům účinkují-\ncím hlučného potlesku od velmi četného\nobecenstva dostalo. Ve jménu výboru vzdá-\nvám srdečný dík. Čistý výnos jestiť z části\nn|árodnímu divadlu a zčásti zdejší\nškole věnován."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "70", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Chrudimi, dne 9. března. (Divadlo.", "titre_sommaire": "Z Chrudimi, dne 9. března. (Divadlo.", "signature_source": "X—X", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.6", "debut_caractere": 2335, "fin_caractere_exclue": 4903, "texte": "X—X\nZ Chrudimi, dne 9. března. (Divadlo.\n— Zpěv. spolek. — Beseda.)\nZa příčinou odbývaného zde trhu na koně\nchovalo naše město mnoho cizích hostů v\nlůnu svém a aby se této velmi četné spo-\nlečnosti nějaká zábava poskytla, uspořádali\njí naší páni ochotníci divadelní předsta-\nvení a sice dávala se „Veselohra na\nmostě,41 která k všeobecné spokojenosti\nvypadla a skutečně obecenstvo rozesmála.\nNeméně vynikl náš silný zpěvácký spolek\nv druhém oddělení a osvědčil svůj značný\npokrok precisným ano nuancovaným pro-\nvedením všech sborů. Přednášely se sbory :\n„Válka4' od A. Maška. — „Pomoc pro\nnáramnou lásku\" od Lud. Procházky a\n„Staročeská\" čili „Husitská\" od T. Kro-\nva (sbor). Ze zdejší zpěv. spolek velmi\nprospívá, není nic divného; neboť náš mi-\nlovaný měšťan o st a a ředitel zpěv. spolku\npan Klimeš s velkou péčí a horlivostí\nv\nv něm účinkuje a kapelník náš p. Čeněk\nVinař důkladným vyučováním členů to-\nhoto zdatného spolku k zdařilému prove-\ndení velice působí. Díky a sláva jim! Při\nprodukci zpíval pan Klimeš Procházkovu\npíseň „Pravý Cech\" významně a cituplně\na došel za výrazný přednes hlučného vy-\nvolání. Pan Svare rozvinul v přednosu\npiecy pro piano od Brissona nevšední vlohy\npro tento nástroj a zvláště pěknou bra-\nvouru osvědčil. Nechceme sice žádnému\nobmezovat výběr kusů; avšak myslíme, že\nby nějakou piecou českých skladatelů\nna př. Duškovou sonátou G, To-\nmáškovými Capricemi neb N úprav-\nní k o vý mi fantasiemi „České perle\"\n— „Loučení\" ještě větší pochvaly a zá-\nsluhy si byl dobyl. Městská kapella říze-\n>\nním p. C. Vinaře provedla ouverturu z\nčeských písní od Fr. Škroupa a ouver-\nturu k „Zampě\" neúhonně. Po této utě-\nšené zábavě odebrali se všichni i s cizími\nhosty do Besedy, kde zase zpěv. spolek\na městská kapella příjemný večer všem\npřipravila. Společnost byla v růžovém roz-\nmaru a tu se připíjelo mnoho a zvláště od\ncizích hostů. Panu purkmistru Klimešovi\nzněl zvláště hlučný přípitek a volání „Sláva\"\nbylo slyšet ze všech stran miláčku naše-\nmu; téhož vyznamenání dostalo se i panu\nkapelníku C. Vinařovi, jehož skladatel-\nský a ředitelský talent duševní lahůdky\nnám poskytl. Kapella přednesla několik\nskladeb, mezi nimi též „Kadrylu my-\nsliveckou\" od Č. Vinaře, která byvši\nuhlazeně provedena, nesmírné obliby do-\nsáhla a třikrát o pa ko v án a jest. Potlesk\na pochvala nechtěly přestati a utišily se te-\nprv, když již 6krát přednešena byla. Pan\nVinař rozšířil si zde již značně kruh ob-\nliby a příznivců a bude-li v stejném směru\na s takou horlivostí jako nyní pokračovat,\ndosáhne velké populárnosti, kterouž mu z\noelého srdce přejeme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "70", "page_fin": "71", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.6.3", "titre_corps": "(X.) Z Pardubic, dne 6. března", "titre_sommaire": "(X.) Z Pardubic, dne 6. března", "signature_source": "Dobrák", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.6", "debut_caractere": 4905, "fin_caractere_exclue": 6851, "texte": "(X.) Z Pardubic, dne 6. března\n1862. (Mozartovo rekviem. — Ed.\nNápravník. — Vyšší dívčí škola.\n— Měštanská beseda. — Plesy.)\nOznámili js.ne, že Mozartovo rekviem se\ndne 12. března v 10 hodin dopoledne\nv chrámě děkanském za zvěčnělého kostel-\nního skladatele Roberta Fůhrera provo-\nzovat bude; protože ale tentýž den v\n9 hodin ponejprv zase hospodářsský\nspolek Pardabický vedením p. vrchního Jo-\nsefa Kotovice svoji hromadu odbývati\nbude, za tou příčinou bude se teprv vil\nhodin dopoledne nadzmíněné velkodílo\ndávat, aby pořadnici hospodářského spolku\njaké přítomni býti mohli. Včera se ve\nškole zdejší první zkouška odbývala, která\nuspokojivě ještě nevypadla; neb kdyby Mo-\nzartovo rekviem na ponejprv bez chybičky\nšlo, tak by leckdos mysliti mohl, že Par-\ndubice ve svém lůně samé umělce chová,\ncož na prosto popíráme. V sobotu jest\ndruhá zkouška v kostele, kteráž jistě lépe\nvypadne, a při níž se také již cizí hosté\nsúčastní, jako: slečna Vydrová, měšťa-\nnosta p. Klimeš/ kapelník p. Vinař z\nChrudimě a j. v. Mramorovou de-\nsku s pozlaceným písmem od sádraře Pel-\nlegrini-ho z Prahy tyto dni již jsme obdr-\nželi, jest velmi vkusná, a zazdí se v pon-\ndělí na kůr Pardubický. — Eduard Ná-\npravník věnoval zdejšímu zpěváckému\nspolku 3 překrásné sbory v rukopise, a\nsice: 1. „O radostné cestování,\" 2. „Zru-\nšení slibu\" a 3. \"Vávru,\" všecky na slova\nCelakovského. Důkladné a půvabné, přísně\nna slova složené skladby těší celý náš\nzpěv. spolek tak, že s největsí horli-\nvostí a láskou ke zkouškám každý jednot-\nlivý úd se dostaví, a se vší silou na roli\npěveckém pracuje. Pak jsme dostali od\nČeňka Vinaře, kapelníka v Chrudimi, jeho\npochod: „Vzhůru ku zpěvu,\" kterýž\ntaké pilně se cvičí. Při příští zábavě pro\nnaše přispívající údy tyto novinky přijdou\nna program. — V našem městě se 26„\n27. a 28. února veřejné půlletní zkoušky\nnaší hlavní a reální školy odbývaly. No-\nvinkou byla letos první zkouška vyšší\ndívčí školy dne 1. března. Ráno o Ž8 ho-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5879, "texte": "dině zpívaly dívky píseň: „Zdrávas krá-\nlovno\" od J. Procházky v klášterním\nkostele, pak šly dívky do zkoušebního sá-\nlu, kdež v následujících předmětech zkou-\nšeny byly: a) náboženství (ředitel P. Chme-\nlík); b) česká řeč (p. Klika); c) počtář-\nství (p. Janda); d) německá řeč (p. Gakš);\ne) země- a dějepis (p. Klika); f) přírodo-\npis (p. Zeman); g) francouzska řeč (kaplan\nP. Novák); h) domácí hospodářství (ředitel\nP. Chmelík); i) měřictví (p. Jarolímek);\nk) zpěv (p. Janda). Dívky 15., 16. až\n171eté odpovídaly hbitě a jistě, zpěv se\nlíbil, v kreslení a v krasopisech udělaly\npokrok. Přítomni byli páni: vrchní Koto-\nvic, měšťanosta Václav Bubeník, rada\nVerner, P. Říha, více měšťanu aj. V\ndruhém půlletí počne také odpolední vy-\nučování, a sice v pracích ženských, které\nmladá dovedná sl. Žofie Jarolimkova\npřevezme. Jen krok za krokem k zdaru\na blahu! — Nuže! volám slovem hlasitým,\npojďte všichni za mnou do „měšťanské\nbesedy\" v Pardubicích, kteráž tyto dni\nzaražena byla. Údů se 160 podepsalo,\nschůzka se ve velké síni reální odbývala,\npříspěvky za jednu osobu se po 3 zl.\n60 kr. r. č. určilo a svolilo, místnost na\n„Kopečku\" v prvním poschodí najala,\nstanovy již dovolené se přečítaly, a posléze\nse zvolil výbor. Per acclamationem se\nvyvolil za,předsedu milovaný nový měšťa-\nnosta Václav Bubeník, za místopředsedu\nradní p. Leopold Verner, a do výboru\npáni: Kislinger, Lorenc, Dr. Gauč,\nHubáček, bývalý poslanec Pulpán a\nJanda. Slavné otevření bude co nevidět.\nTrefná řeč byla měšťanosty p. Bubeníka.\nZnělať asi takto: „Pánové! mám sice mnoho\nna starosti; ale vynasnažím se, Vaši mi\ndanou důvěru úplně zasloužiti. Přeji sobě,\nby byla naše zaražená a obnovená beseda\nzábavná, snášenlivá s národní.\"\n/\n„Výborné, výborně!\" byla zasloužená od-\nměna od všech přítomných za krátkou, ale\ndobrou a ráznou řeč. — Hřmotný a dlouhý\nmasopust uplynul, a po onom více neostalo,\ntady nežli prázdné kapsy a plná srdce. Chtěl\nse také jeden maškarní ples vyzname-\nnat, ale bohužel! bude zaznamenán v černé\nknize, neb as 10 párů třepčilo ve skoro\ntmavém velikánu „Odeonu.\" Lepší byl u~\nzavřený ples zámečníků od c. k. státní\nželeznice (již 2hý) a nejlepší a nejpoved-\nnější byl bál 2. března ve prospěch\nchudých Pardubických. Nenucená\nzábava, četná společnost, hezounké české\ndívky, švarní páni bez fraku a krásná\nhudba z Mateřova — jest věrné vyobra-\nzení tohoto plesu. Výborové plesu ode-\nvzdali p. měšťanostovi 80 zl. 20 kr. r. č.\nco čistý výnos na chudé Pardubické!\nT. Š. Ze Sedlčan (Beseda). Neměl\nsice dříve náš sbor zpěvácký příleži-\ntost se dát někde veřejně slyšet, až právě\nv besedě a nedlouho před tím, kde by\nmohl ukázati, co se během několika mě-\nsíců při vytrvalé pilnosti a dobré vůli do-\nkázat může. 0 besedě dne 3. března u-\nspořádané od besedníkň zdejších ve pro-\nspěch sboru a chudých dítek školních, sly-\nšeli jsme tedy náš sbor zpívat: „Slovana\"\nod Vašáka, „Zpěv Cechů,\" „Komu zazpí-\nváme\" od Michla a Quodlibet z českých\nnárodních písní. Musím se o přednosu\nvelmi chvalně zmíniti; neboť se zpěvy ve-\nskrz líbily obecenstvu, ježto je doprová-\nzelo hřraotným a nekonečným potleskem.\nKdo se poohlédl po obecenstvu, musil kaž-\ndému na obličeji viděti, jak okřeje člověk,\nstyší-li krásný český zpěv. Spanilo-\nmyslná slečna M. Č. z Chlumce přednesla\n„Čechův sen\" od Illnera na piano do-\nsti dobře; ze zběhlosti vysvítá, že se může\npři stálém cvičení na hezký stupen doko-\nnalosti vyšinout. Též p. G. „Bětulinka\"\nse líbila. Deklamace všecky byly s na-\npnutou pozorností a potleskem uvítány.\nZejmena sluší vzdáti chválu si. M. a p.\nZ. z Maršovic za krásný přednos; mimoto\nděkujeme p. Z. za obětavost, anto několik\nhodin cesty vážil, by silami svými k lep-\nšímu zdaru besedy přispěl. Ku konci be-\nsedy provolána od p. Z. našim křestitelům\na neohroženým ochráncům práv národnosti\nnaší: Palackému, Riegrovi aj. „Sláva!\"\nHlučné „Sláva\" ozývalo se ve všech míst-\nnostech z plného hrdla přítomných! Po\nbesedě se tančilo.\nZe Slaného. (Besedy. — Nářky.)\nJiž tetka „Bohemie\" uveřejnila v přede-\nšlém svém čísle článek, týkající se pěve-\nckých a tanečních zábav v minulém\nmasopustě uspořádaných od zdejšího\nzpěv. spolku rcšp. p. přednosty — a\nproto nebudu šíriti slov, bych výsledek\nvšech tří zevrubně popsal. Byly skvělé\n— a jest se skutečně co divit, povážím-Ii,\nže jest výkonných p. údů hrstka, a to\nještě všickni neúčinkovali, ano dovídáme\nse, že se mnozí ve zkouškách ani nezú-\nčastňují aneb jen přetržené. A co v tom\nvězí? Povím v krátkosti tak, jak jsem se\nod nich samých dozvěděl. Předně jest prý\npan předseda zpěv. spolku až příliš pe-\ncliv o pokladnici a nepřeje tedy ani těm\nnejpotřebnějším výkonným údům dost malé\nvýhody při produkcích. Za druhé musí\nsc již půl leta potloukat po městě a vy-\nhledávat si místa, kdeby mohli zkoušku\nodbývat, tak že se chuďasové kolikrát ani\nnajit nemohou. Málem by se byli již smlu-\nvili s jedním paraplářem, který si u pro-\nstřed náměstí dřevěnou boudu vystavil, ale\nbohužel — i ten se odstěhoval. Piano\njim dal p. předseda do hostince na „Poštu,\"\na nyní se neví kam s ním. Ubohé piano!\nžádný mu nechce dát za darmo přístřeší\na pan předseda málo platí, ačkoliv po-\nkladnice není prázdna. — Tomu jsem se\nvelmi podivil a litoval ubohé zpěváky,\nkteří, jak jsem dále se dozvěděl, u p. ře\nditele ke zkouškám nyní se scházejí, ač-\nkoliv, tento požehnán rodinou avšak malou\nmístností, obětuje se přec pro dobro vlasti,\nbolestně nesa výlohy a škody sobě tím\nučiněné. Vzbudil však sám tento nám tak\nmilý spolek do života amá se dívat, jak\nbujarósf jeho mizí? — Dá Bůh, že snad\nse to vše při celoroční schůzce —na kte-\nrou již toužebně čekáme — vyrovná, a\nže naši milovaní pěvci příštím jarem okře-\njí, tím spíše, an, jak se mi řeklo, Jeho\nExcellence p. hrabě Clam-Martinic jim\npřislíbil prápor, zacež Jemu ve jménu ce-\nlého spolku volám třikrát „Sláva\" a již\nnapřed vidím, jak hrdě sobě spolek náš\npod tímto práporem pocínati bude. Zdař\nBůh!\n\nDobrák."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "71", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.6.4", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.7", "debut_caractere": 5881, "fin_caractere_exclue": 6354, "texte": "Obzor umělecký.\nBásnictví. Alfred Tennyson, koru-\nnovaný básník anglický, dokončil právě\nkantátu k slavnosti otevření Londýnské vý-\nstavy, jižto v hudbu uvedl Sterndale Bennet.\nMalířství. Une 5. března zemřel ve\nLvově v květoucím věku malíř a řezbář,\nMarcel Maszkowski. Poslední dílo jeho,\npoprsí slovutného básníka polského Julia\nSiowackého v přírodní velikosti vyko-\nnané, které ve Lvově zbudilo všeobecnou\npozornost, svědci o velkých schopnostech\nzáhy zvěčnělého umělce."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "72", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.6.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.7", "debut_caractere": 6356, "fin_caractere_exclue": 6364, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "71", "page_fin": "72", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.6.5.1", "titre_corps": "České divadlo. Stěžovati si na stav", "titre_sommaire": "České divadlo. Stěžovati si na stav", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.7", "debut_caractere": 6366, "fin_caractere_exclue": 7887, "texte": "České divadlo. Stěžovati si na stav\ndivadla našeho jest tolik co liti vodu do\nřeky, a žádati nyní podstatné opravy jest\nházeti hrách na zeď. Nepozbydeť ono ráz\nprozatímnosii, pokud se neosamostatní a\nnelze tedy podle vyššího jakéhos měřítka\nje posuzovati. Ba ani školou budoucích\numělců a dramatických spisovatelů je na-\nzvati nemůžeme, neboť nepřiučí se v něm\nani herec ani básník ničemu podstatnému.\nv\nSkoda, že nejsme Hegeliané, tuf bychom\npodle zásady jeho vše co jest dobré,\nmohli poukázati na nutnost takového stavu\na těšiti se z toho, že není lepší nežli jest,\njelikož nám naději ponechává v něco lep-\nšího. Ale obyčejný neíilosofický, t. j. če-\nský referent, jenž nezná ani causal-ne-\nxus, ani o genetických principiích věcí\nnepřemýšlí, bere věci, jak se mu právě před-\nstavují a v naivnosti srdce svého hořeku-\nje, že není vše dobré, co jest. Především\nnení dobré, že naše dramatická literatura\nneméně za požadavky časovými pokulhává\nnežli divadlo naše vůbec za požadavky o-\nbecenstva, čehož tím více želeli jest, čím\nméně poměr tento na dobré vůli, smýšlení\na ochotě spisovatelův závisí; nýbrž na —-\nplodnosti a dovednosti taleatňv z boží mi-\nlosti. Musíme si vypomáhati překlady, což\nnemilou jest věcí zvláště tam, kde národ\ns napnutím pohlíží na každý nový zjev du-\ncha českého a vedle pěkných slov i krásné\nskutky očekává. — Přeložených kusů máme\nhojnost, ale potřebí taktu a výběru ku pro-\nvozování. Těší nás, že slečna Lipšova o-\nsvědčila takovýto takt, vyvolivši „Pátý\nakt\" Kořeňovského ku prospěchu svému"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6959, "texte": "a „Pozvu si Majora/ veselohru od Mo-\nsera, přel. V. V. Pátý akt je zajímavá\ndramatická maličkost, charakteristická zvlá-\nště proto, že se v ní zpanštilé mravy pol-\nské šlechty zrcadlí. Neschází, než aby pol-\nská jména na francouzská se překřtila a\nbyl by to kus pařížského života, jak nám\njej novelisie na Sekvaně lící. Dosti tu\nděje v jeden akt shrnutého, dosti pohnu-\ntek k vylíčení povah. Kořeno vský objevil\nhluboký náhled do lidského srdce a nepo-\ndal pouhou dramatisovanou anekdotu, —\n„Pozvu si Majora44 jest kratochvilná\nveselohra, jenž zadost ciní úloze své, ba-\nvíc živostí a rozmanitostí situací. — Co\nse hry týce, stačí zde obyčejný negativní\núsudek, že herci ničeho nepokazili, a že\nobecenstvo bylo celkem uspokojeno. — Dne\n16. března ve prospěch p. J. Sekyry se\nprovozovala fraška: „Ďáblova podšívka,\"\nz měmciny přeložena od J S. Některe ča-\nsové vtipy, jenž jsou zásluhou překladate-\nlovou, pomohly té míchanici na nohy. Pan\nSekyra hrál živě, podle jakých not ale\nzpíval, nemohli jsme se domakati. Jinak\nšlo vše dobře, zvláště tance. Slečna Bel-\nkova má yíce hudby v nožkách než pan\nSekyra v hrdle.\nNěmecká opera. Dne li. března si\nvybrala sl. Mikova ku své beneíici Meyer-\nbeerovu pětiaktovou velkou operu „Der\nProfet/4 kteráž ale nebyla nám tenkráte\ntak dobré jako jindy předvedena, 1 slečna\nMikova (Fides) nebyla tenkráte zcela kor-\nrektní ve své ovšem nelehké úloze. Slečna\nLuccova zpívala Bertu výtečně. Ostatní\nobsazení je známé. Dne 14. se nám ob-\njevila co kolos starší hudby „ifigenie v\nTaurisu\" opera tragická ve čtyřech jedná-\nních od reformátora opery, rytíře Glucka.\nZdá se, že zpěvák zvyklý na přetěžké ča-\nsto, co do vyvedení, úlohy oper Meyerbee-\nrových, Wagnerových aj., se může snadno\npustiti na opery, jaká je Ifigenie. Avšak\nnelze každému se vpravili v jednoduchost,\nale též právě proto ve velkolepost,\nženiálního toho díla. To jsme pozorovali i\nu samé slečny Luccové (Ifigenia), kterez\nzvlášť vysoká poloha takž jakž nevystaco-\nvala. Avšak nepravíme to na ujmu bez-\npříkladné a svědomité pilnosti, jakouž na-\"\nstudovala řečená výtečnice svou úlohu.\nTaktéž p. Bachmanna (Pylades) zdá se býti\npoloha ne právě dosti příhodná, ač dostál\nvelmi dobře své úloze. P. Steinecke (Ore-\nstes), p. Eilers (Thoas) a sl. Mikova (Di-\nana) zasluhují taktéž úplné pochvaly. Dne\n17. konečně přišel na jeviště dávno již\npostrkovaný „Don Juan,\" ve kterém paní\nMájová po třetí vystoupila. 0 této příště.\n— Slavný virtuos p. Ed. Re mě-\nny i věnoval 100 zl. na národní divadlo.\n0 jeho samostatném koncertě, jejž v úterý\ndne 18. t. m. uspořádal, nemůžeme sevy-\nsloviti, an jsme přítomni nebyli. Byl prý\nvelmi skvělý.\n— Koncert ku prospěchu obě-\ndů zdarma pro techniky. — Kon-\ncert cellisty D. Poppera. — Kon-\ncert akademického spolku. —\nKoncert konservatoři a. Sotva že\njsme číši rozkoší Terpsickořiných až do\ndna vyprázdnili, podává nám líbezná Eu-\nterpe pohár s novými lahůdkami. Takové\ndostaly se nám z části v koncerte obědu\nzdarma pro techniky, v němžto jsme\njásací ouverturu od Flotova a ouverturu\nk opeře „Stella44 od Netzera, jakož i vý-\nborně přednešené písně německé od Koh-\nlera, Abta a Preyera, v nichžto se slečna\nLuccova a pan Krén vyznačili, slyšeli.\nVelké pochvaly dosáhla na to roztomilá\nsl. z Ehrenbergů, ježto uhlazeným a nu-\nancovaným přednosem těžkého valčíku od\nVenzana a pak českých národních\npísní veliké sensace zbudila a hlučným\npotleskem odměněna byla. Dále vystoupil\nhouslista pan Bruck n e r , žák p. prof.\nMildnera, přednášeje adagio a rondo Vieux-\ntempsova koncertu E. Hra jeho byla sprá-\nvná, neúhonná; passaže čisté a naskrz ja-\nsné, tón jeho příjemný avšak malý. Pan\nŠamberg přednášel některé Hálko.vy vý-\ntečné básně bez obzvláštního výsledku. Sl.\nSchulzendorfova domnívala se deklamovat\nna divadle, nikoliv však v sále koncert-\nním. Návštěva byla velmi četná. Neméně\nskvělého výsledku dosáhl v, neděli dne 9.\nbřezna mladý a nadaný cellista Pop per,\nbývalý žák Pražského konservatoria. Před-\nnášeli Mendelssohnovu půvabnou sonátu se\nslehnou Čermákovou pak těžký Golterman-\nnuv koncert a konečně fantasii z če-\nských národních písní od velmistra\nServaise a osvědčil, že zná se svým ná-\nstrojem výborně zacházet a že i jeho nej-\ntajnější stránky proskoumal. 0 páně Pop-\nprově technické sběhlosti dlužno se co nej-\npochvalněji vyjádřit; překonávát se zdán-\nlivou snadností nejtěžší passaže a naku-\npené obtíže. V kantileně je tón jeho lí-\nbezný a silný a kde toho třeba jádrny.\nPan Popper byl za svou brillantní a kři-\nšťálovou jasností vynikající hru velkou chvá-\nlou obsypán a mnohokráte od četnéha obe-\ncenstva vyvolán. Slečna Čermákova\npřednášela na piano mimo sonátu Chopi-\nnovo Scherzo op. 31 s náležitým výrazem\na chvalnou precisností. V koncertě tomto\nzpíval p. Ed. Bachmann a velice ochotná\nslečna Ehrenbergrova. (Dokončení.)\n— Pianistká sl. Aug. Kolářová\nuspořádá tuto neděli v sále konviktském\nsvůj samostatný koncert, v němž skladby\nod Bacha, Beethovena, Schumanna, Cho-\npina a Liszta prednášeti bude. V koncertě\nbudou účinkovat slečna Luccova, Marie\nProkšova, pan Bachmann, proř. Mildner\na Schmidt.\n— Koncert 3. Cecilské jedno-\nv\nty odbývá se dnes ye 4£ v sále na Zo-\nfíně. Dává se Mendelssohnova ouvertura\nC-dur a „Lucifer/4 skladba pro sóii,\nsbor a orkestr od J. van Eykena.\n— Rodák náš p. Chatles Wehle\ndával před nedávnem koncert v Paříži a\ndobyl si přednosem svých vlastních skla-\ndeb zasloužené pochvaly.\n— Ferd. Laub koncertoval dne 25.\na 28. února s pianistou Jaelem v sále\n„Hotel de Saxe\" v Drážďanech a zbudil\nsvou mistrovskou hrou velkou sensaci. Do-\nhromady přednášeli též Kreutzerovskou so-\nnátu pro housle a piano od Beethovena.\n— Jeři č k a f. Před nedávnem ze-\nmřel ve Lvově obratný kontrabassista Jos.\nJeřička, člen divadelního orkestru ve Lvo-\nvě, jenž byl též více let učitelem kontra-\nbassu při hudební jednotě Lvovské. Ne-\nmýlíme-Ji se, byl J. žákem Pražského kon-\nservatoria.\n— Druhá zábava „Hlaholu\" bude\nse dne 6. dubna odbývati.\n— Obrazy J. Čermáka. V kněh-\nkupectví pana H. Dominikusa vystaveny\njsou po několik dní velké fotografie dvou\nobrazů představující „Dalmatinku s kůzle-\ntem44 a „Únos hercogovské ženy od baši-\nbozuku,\" od našeho slavného umělce Jaro-\nslava Čenmáka. Druhý z obrazů získal na-\nšemu Čermákovi na poslední pařížské vý-\nstavě medalii druhé třídy a v Brusselu kříž\nLeopoldův, jediný to řád v Belgii. Oba\ntyto obrazy nalézají se fotografovány ve\nsbírce císaře francouzského, Napoleona III.\nv — Výtečný náš Červený, chval-\nně známý hotovitel hudebních nástrojů v\nHradci Králové, zajisté na Londýnské vý-\nstavě, kamž nástrojů svých zašle, dojde\nskvělého uznání. Věci ty, jež na dalekou\ntu cestu je vypravil, no podívanou vysta-\nvil v hostinci „u zlaté podkovy;\" vybíralo\nse po 10 kr. ve prospěch střelnice, kteráž\nstavět se bude, a získalo se přes dvacet\nzlatých čistého užitku.\n— Naše krajanka, sl. Fischero-\nva z Tiefensee koncertovala nedávno\nv Bernu ve Švýcarsku a zbudila předno-\nsem švýcarských národních písní a arie\n„Castadiva\" z „Normy44 velké sensace."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "72", "page_fin": "72", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.6.6", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.8", "debut_caractere": 6961, "fin_caractere_exclue": 6972, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "72", "page_fin": "72", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.6.6.1", "titre_corps": "(Cherubini.) Když Cherubíni r. 1806 z", "titre_sommaire": "(Cherubini.) Když Cherubíni r. 1806 z", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.8", "debut_caractere": 6974, "fin_caractere_exclue": 7297, "texte": "(Cherubini.) Když Cherubíni r. 1806 z\nVidné do Paříže se chtél, vyprosil sobě\nod Haydna jednu z jeho originálních partitur.\nHaydíi dni jemu partituru symfonie, kteráž v Pa-\nříži velmi oblíbena jest a pravil: „Dovolte, že\nse Vaším hudebním otcem, a Vás mým synem\nnazývám.« Cherubíni byl těmito upřímnými slovy\nhluboce dojat."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-03-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-03-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-03-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "72", "page_fin": "72", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.2.7", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.8", "debut_caractere": 7299, "fin_caractere_exclue": 7400, "texte": "Listárna.\nPan F. H. v Chrudimi. Vaše ohřažení\nmusíme pro nedůstatek místa až k číslu\n10tému odložiti."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "65", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.1", "texte": "Jan Vilém Hrbek.\n(Narozen 1799 — f 1861 dne 10. ledna)\nŽivotopisný nástin, podává J. H.\nDruhá naše vlasf, jsouc kolébkou hudby, chová ve svém\nlůně značný počet umělcův, z nichž část jedna kráčí s du-\nchem času, činíc se vlasti své výkonem svým prospěšnou:\ndruhá však ale — již odpočívá v Pánu, zanechavši jen sladké\nupomínky dřívějších dob blahých, jimi spůsobených. Nemá-li\npřítomnost dosti vnady, upomeňme se na minulost a objeví\nse nám v ní, co v nějakém nedohledném moři množství dě-\"\nju, výjevů a událostí, ježto od jednotlivých zasloužilých Vla-\nstimilů pocházejí, upomínajíce nás takto na jich dřívější pů-\nsobení. Jsa ctitelem mužů takých, chápu se péra, bych uve-\nřejnil životopis muže jednoho, jehožto jméno v paměti umo-\nvých našich spolubratrů utkvělo, a kterýž pro své značné\numění zasluhuje, aby zaznamenán byl v pamětní knize hu-\ndebních proslulců našich.\nJan Vilém Hrbek se narodil dne 16. května 1799\nv Koceradech blíž Komorního Hrádku na Sázavě. Otec jeho\nbyl učitelem v Koceradech; zastávaje věrně povinnosti úřadu\nsvého, byl též co dobrý varhaník všude ctěn a vážen. Pra-\ncoval neunaveně se svými žáky, staraje se nejvíce o to, by\ndobrý základ svým svěřencům vštípil. Hudba byla jediné\nkouzlo, jež ho k stavu učitelskému přimělo. Pěstoval ji\nochotně a věrně podobaje se zahradníku, an růží nesází z toho\nohledu, aby jen na čas vůni vydávaly; nýbrž aby potrval\nlibý výdech déle a oblažoval budoucí pokolení. Bylť oblažen\ndevíti dítky, z nichž všecky, zvláště pak chlapci nevšedním\ntalentem hudebním nadáni byli. Bylo pět bratrů a čtyry se-\nstry, z niehžto 6ti!etý Jan otci svému velkou radost působil.\nZkoumaje a vyhledávaje na klavíru, jenž v domě otcově se\nnacházel, tóny tvořil z nich líbezné souzvuky, jež melodicky\nrozváděl, při čemž srdce jeho vždy zaplesalo, jsouc lahod-\nným dojmem nadšeno.\nJan vštěpoval sobě diatonické dur a moll stupnice (škály)\ndo paměti, jako by byl dobře předzvídal, že celé jeho bu-\ndoucí štěstí zakládati se bude na dobrém a jistém umění a\nvědomí těchto škál.\nNevědělf ubohý chlapec, jsa v něžném lůnu hudby cho-\nván, že na něho z jiné strany chce váti mrazový vítr osudu\ntrpkého! A skutečně — zuřily zde v roce 1805 neštovice,\nježto i jeho uchvátily, uvrhnouce jej i s ostatními bratry a\nsestrami na lůžko smrtelné. Nemoc ta zuřila strašlivě, nebo!\nvyrvala násilně pečlivému otci 3 jeho miláčky! Byly to dvě\nsestry a jeden bratr našeho Jana, kterýž s ostatními třemi\nbratry z nemoce vyváznuv, bohužel — o zrak svůj přišel.\nMezi devíti dny nemoci jeho nebylo zraku ublíženo, ale po\ndevátém dni se oči jeho zavřely a ubohý nebyl s to, je po\n14 dni otevřití. Později teprvé, když je zase poznovu ote-\nvřití mohl, byly bělavou korou potaženy — a nešťastný hu-\ndebník malý — svého zraku zbaven. V tomto stavu ujmula\nse ho vrchnosf na Hrádku Komorním. Dobrodincjem nevido-\nmého chlapce stal se nyní J. osv. kníže Karel z Khevenhúl-\nlerův, an se mladíka ujav, dp ústavu slepcův na Malou Stranu\ndo Prahy jej dal. Staraje se o jeho duševní vzdělání i tě-\nlesnou výživu, zasílal rozličné viktualie a určitou peněžitou\nčástku, by za jistý čas se v umění hudebním a literním\nu tamnějších učitelů a znalců zdokonalili a utvrdit! mohl.\n(Pokračování.)\n\nZpěv polyfonový.\nPodává Dr. Bílý.\n(Dokončení.)\nCož divu, že papežové a sněmy se proti figurované\nhudbě prohlašovali, a že konečně sněm Tridentský opravdu\nna to myslil, tyto zlozvuky odklidit!, ano snad dle rady ně-\nkterých zcela takovou hudbu zakázati. Avšak že císař Fer-\ndinand /. o to žádal, a napravení věci té možné býti pra-\nvil, zpěv figurovaný ještě dále byl ponechán. Pius IV. se-\nstavil komisi z 8 kardinálův, kteří tuto záležitost měli pro-\nskoumati. Tito vzavše 8 clenu z kapelly papežské na po-\nradu rozhodli jsou v ten smysl, že text nesmí bráván býti\nani z písniček světských, ani s textem svatým míchán nýbrž\nodnikud, jedině z Písma sv. a z bohoslužby že smí upotře-\nbován býti při hudbě figurované. To bylo ovšem těžkou\núlohou pro hudebníky onoho věku! — Nicméně jeden mistr\nna ni dorostl, aco nejšfastněj ji rozluštil. Byl to Palestrina\n(roz. 1524), kapelní mistr u chrámu S. Maria Maggiore. Sv.\nKarel Boromejský, jako arcikněz při tom chrámu, slýchával\nimproperia *) toho mistra s mnohou radostí, a proto nyní\n\n*) To jsou výtky Páně na Veliký Pátek „Popule Popule, meus, qnid\nfeci tibi\" atd."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "66", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.2", "texte": "se naň obrátil, aby on geniem svýnji zpěv kostelní zahájil.\nMistr ten tedy složil 3 mše podle toho, jak od něho žádáno,\na pak byly provozovány u přítomnosti 8 kardinálův; 3tí\nz nich (missa papae Marcelli) dosáhla palmu vítězství a za-\nhájila hudbu figurovanou pro potřebu církevní. Odtud po-\nkračováno ve slohu palestrinovém. Palestrina měl po sobě\nmnoho následovníků, hudců nejvýtečnějších, odtud vytvořeno\ntaké množství právě církevních zpěvů, že se tomu podiviti\nmusíme. Základem pak zůstával cantus firmus, počet hlasů\nobmezen na slušnou míru, všecko, co umělkováno a ne-\nmístno, odtud odstraněno. Tak zavedla Církev reformu\nve zpěvu církevním, a tim ukázáno, kam by to byly i ostatní\numy přivedly, kdyby se nebyly chtěli světáckého směru odříci\na Církvi do služby vrátili. Jmenujeme zde jen několik těch\nmužů, kteří posvátnou hudbu na půdě církevního podání\npěstovali, a jichž díla nesmrtelné vždy ceny míti budou *).\nOrlando di Lasso, souvrstník Falestriny, a téměř stejně\nproslavený, roz. v Bergen v Hennegavě r. 1520, kapelní\nmistr v Lateraně (1541), konečně v Mnichově (1557),\nkdež i umřel (1595). Počet jeho drahocenných plodů\nnení téměř k uvěření.\nJakob Handl, jeden z největších skladatelů veku svého a\nnejvýtečnější zastupitel německé školy hudební, umřel\nv Praze 1591. Jmenoval se též Jacobus Gallus a živo-\n»\ntopis jeho nacházel se v čísle 17. Dalibora 1861.\nNejskvělejší ozdoby uměnímilovného dvoru augsburg-\nských Fuggerův byli jsou: řeznovský kněz Řehoř Ai-\nchinger (1590), jehož četná díla vynikají libou vrouc-\nností, něžností a pravou pobožností; Norimberčan Lev\nHasster9 jehož skladby vše spojují, co německá a vlaš-\nská uma tehdáž vytvořili mohla (f v Praze 1612). —\nJosef Fax, Štýrčan, 40 let ve Vídni kapelní mistr, vý-\ntečný půvoodností s vážným spojováním důkladnosti ně-\nmecké se vzory vlašskými.\nVedle falestriny v Itálii církevní písně skládali:\nLudov. de Viltoria, kněz špaňhelský, kapelní mistr v Římě\nu sv. Apollináře 1575.\nGiov. Nanini, jeden z nejvýtečnějších učenců školy římské\nvzat r. 1577 do sboru papežských zpěváků, stojí hned\nvedle Paleštriny. -j- 1607.\nV\nRety* Allegri, rodem Říman, žák Naniniho, proslavený jako\nkněz zbožností, a jako hudec skladbami, mezi nimiž je\nklassické „Miserea o 9 hlasech a 2 chóry.\nŘíman Pittoni (f 1743).\nBenátčané: Gabrieli, Croce f 1609, Lotti f 1740, Mar-\ncello f 1730 (jehož žalmy jsou klassické), a Neapolitán\nPergolese, jenž proslul zpěvem „Stabat Matertt (roz.\n1704 v Pergoli, vlastní jméno jeho je: Giov. Bat. Jesi.\nCo se konečnčmuších vlastí slovanských týče, s pra-\nvou chloubou udati můžeme, že zbožný duch předků našich\nzplodil tak výtečné zpěvy kostelní, kterých darmo hledáme\nu všech jiných národův, a jimž se obdivovali největší hud-\ncové ku př. Mozart *♦). Vzdělány jsouce na církevním cho-\nrálu dýchají právě původní, slovanskou vroucností a zbožno-\nstí. Císař Karel IV. zvláštní milovník i vlasti i řeči české\ndal sebrati zvláště zpěvy rorální9 které se nám uchovaly v\nrukopisu Králohradeckém od roku 1586 v původní ryzosti,\na nyní opět tiskem vydány jsou od J. E. biskupa králohra-\ndeckého s notami i bez not otištěny. (Chorální kniha hra-\ndecká). Též vyšiv rorátní zpěvy vedením známého skla-\ndatele, kapelního mistra n sv. Víta J. N. Škroupa. Též\nZvonař vydal mši v Praze podle církevního chorálu vzdě-\nlanou ke cti SS. apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda. Dě-\ndictví SS. Cyrilla a Methoda zároveň s dědictvím sv.\nJanským též vydá na rok 1863 „Kancionál\" v tro-\njím vydání, jemuž položen za základ sv. Václavský\\\nkterý však dle obsahu a formy, těz dle zpěvu bude\npravou ozdobou a chloubou národa našeho.\nShůry dotčení hudcové též pracovali pro koncert a pro\noperu, a velikých zásluh o obé mají; též i v novější instru-\nmentální hudbě s největším výsledkem se pokusili: když\nvšak pro službu Boží tvořiti měli, tenkráte se rázně všech\nnovot odříkali a dle přísného, starého slohu skládali. A proto\nvýtvory jejich pořád ještě trvají a trvati budou i ten-\nkráte, když již nikde nebude se tázati po dílech a\njménu těch, kdož církvi i světu stejnou měrou sloužiti\nse domnívali.\n\n*) Viz; Dr. Proske's Musica divina tom. I. et II.\n**) Když tento genius v Praze uslyšel píseň před kázáním »0te'e nás,\nmilý Panet< — nemohl se dosti nadivili, jaké zpěvy Cechové mají.\n\nCesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n(Pokračovaní.)\n14. výstup.\nPředešlí. Malý ch 1ap e c.\nChlapec.\nRůženko, Růženko! Ty zde meškáš a matinka tě netr-\npělivě očekává.\nSýkora (nepokojně).\nMáti?\n% v\nChlapec (tahá ji za šaty).\nNo, pojď tedy sestřinko! pojď přec!\nSýkora (pomaten).\nSestra? Sestra! To by byl krásný přídavek! (k hoší-\nkovi) Pověz mi přec, malý přítelíčku, jak pak jsi stár?\nChlapec (mrzutě).\nCo pak vám na tom tolik záleží? Já jsem 7 roků stár,\nno teď to víte!\nSýkora.\n7 roků! 7 roků! a já jsem již deset let pryč! O ty\npodivuhodná přírodo!\n15. výstup.\nPotloukal. Předešlí.\nPotloukal (na prahu domácím).\nNač pak myslíte, Růženo ?\nSýkora (pro sebe).\nAch tato šlechetná duše dá se opět vidět!"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "67", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.3", "texte": "Růžena (pomateně).\nJiž jsem zde — již jsem zde — ach! kdybyste věděl?\nSýkora (pro sebe).\nTen domácí hospodář! No ten mi právě přichází vhod.\n(jde k němu a zadrží jej) Pane?\nPotloukal\nPane?\nSýkora.\nMůžete mi snad říci, když vše v domě obstaráváte,\nkomu náleží to krásné děvče?\nPotloukal\nTo je řádný dědic tohoto domu.\nSýkora.\nŘádný ? Děje se to přirozeným způsobem ?\nHošík.\nŘekni mi, kmotřinku, pozval jsi toho pána zde také na\nsvatbu ? Já nechci o něm nic vědět, on je ošklivý a mi pří-\nliš protivný!\nPotloukal\nTklivá to prostota, (odvede chlapce do domu, tento strouhá\nSýkorovi mrkvičku.)\nSýkora (pro sebe).\nPříliš protivný? Nyní se synu zdám být protivným! —\nCo ale pravím: můj syn — já nemám žádného syna — mám\njen jedinou dceru, (jde k Růženě, vezma ji za ruku) Pojd\nRózo — pojď Růženko — opusťme tento zrádný důrn a\nužijme těch 800.000 tam v novém světě.\nPotloukal (přikvapiv k Růženě).\nOn pozbyl rozum!\nSýkora.\nPojď Růženo, uprchněrn daleko odsud, (chce ji odvést.)\n16. výstup.\nV i\nKarel. Předešlí.\nKarel (z pozadí, zaslechl posleduí řeč Sýkorovu).\nUprchnout s Růženou! (vrhne se nan a chopí jej za\nrámě) Pane, za toto zneuctění se mi zodpovídáte !\nRůžena.\nKarle ! poslyšte mne !\nSýkora.\nJsem vám zcela k službám, mladý pane! Prozatím ale\nprohlašuju tento sňatek, jejž nyní držeti hodláte, následkem\nmého domácího práva za neplatný.\nRůžena.\nO! můj Bože 1\nSýkora (ke Karlovi).\nNení-li pravda, já jsem ošklivý člověk ?\nPotloukal.\nTen muž je šílený! snad by jej tak nějaký notný štu-\nlec přived k rozumu.\nKarel\nNe ne, se mnou se bude bít!\nSýkora.\nJe-li Vám to vhod, budu se s vámi, s ním, ano i\nse samým čertem bít. Avšak — Růžena patří mně — a tu\nsi také podržím !\nKarel (k Potloukalovi).\nNepusťte ho s očí, přinesu zbraň! (odběhne rychle\nzadem.)\nRůžena (utíkajíc).\nA já půjdu matinku zpravit, (odběhne do domu.)\n17. výstup.\nSýkora, Potloukal, svatební hosté.\nSýkora.\nCo chtějí tito lidé?\nSvatebníci.\nMy jsme pozváni na svatbu.\nSýkora.\nJděte k ďasu! Je konec po svatbě, není zde ničehož\nk hodování! Za to ale uvidíte souboj, dva soubojníky a policej-\nního komisaře, ochrance uražených mravů, který počestného,\nve svých domácích právech zkráceného manžela uvede opět\nv pravé jeho postavení.\nVsickni.\nVás?\nSýkora.\nAno, ano; — mne — mne, jenž s vámi zde mluvím!\nPotloukal.\nUpokojte se přátelé. Jediné moje slovo odhalí tohoto\npodvodníka.\nSýkora.\nVyprosím si každou urážku.\nPotloukal (vytáhne psaní z kapsy, hledí k domu, zdaž ho\nvidět mohou).\nZde mám psaní, které mi píše notář této rodiny — a\nkteré jsem paní Drahejšové až dosud neukázal.\nSýkora (povzneseným hlasem).\nPaní Sýkorové.\nVsickni.\nTicho! slyšte! (sestoupnou vsickni dohromady.)\n/ Potloukal (cte).\nMilý Potloukale! Nemohu přijít na svatbu slečny Svo-\nbodové-Procházkové.\nSýkora.\nSlečny Sýkorové.\nPotloukal.\nZticha! (pokračuje) a tuto vám zasílám úmrtní list je-\njího otce — který před 2 roky — na Antilách zemřel. (Po-\nhnutí mezi hosty.)\nSýkora.\nTak! teď bych byl tedy zemřel docela na Antilách!\nPotloukal (psaní v ruce).\nTo je jisté — teď se mi zdá, že toho máte dost.\nSýkora.\nDost ? Co vám napadá! máte mne za někoho jiného.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "68", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.4", "texte": "Potloukal (velmi rozhorlen).\nAle u všech všudy, vy přec nejste pan Svoboda, Pro-\ncházka, ani pan Bouček , ani pan — — —, nuž u všech\nďáblů, kdo pak tedy jste přec.\nSýkora (trochu zaražen).\nNa mou věru, nyní to naposled ani sám nebudu vědět,\nkdo jsem!\nPotloukal.\nTulák.\nSýkora.\nTulák?\nPotloukal.\nHrozil nám s komisařem, teď ale my ho dáme zavřít.\nVsickni. •\nAno, ano! (někteří uchopí se Sýkory.)\nSýkora.\nMne zavřít! to si počkáte! Zde jsem já domácím pá-\nnem a k čertu vás všechny vyženu! (ještě více hostů jej ob-\nstoupí a uchopí).\nVsickni.\nPryč s ním, na úřad!\n(Dokončení.)\n\nKoncert k oslaveni sv. apoštolů slovanských\nv Brně.\n\n(Dne 9. března.)\nDen slovanských apoštolů ss. Cyrilla a Methoděje, slav-\nnostní den na Moravě, slavnostní to den celého křesťanského\nSlovanstva západního, oslaven byl zde koncertem, jejž zpě-\nváčky spolek slovanský uspořádal; tenkráte v sále redut-\nním. Proč spolek nazval toto představení hudební „koncer-\ntem^' po tom nebudu pátrat; avšak zdá se mi jen, že by\nslovanské jméno „beseda,\" a má-li již naznačovat něco zvlášt-\nního „slavnostní beseda,\" na místě latinského neb francouz-\nského slova nesnížilo cenu řečené slavnosti národní.\nObecenstvo se dostavilo nad míru hojně a byli zastou-\npeni všichni stavové. Jeho Exceil. místodržitel p. hrabě Cho-\nrinský, Exc. p. zemský hejtman hrabě Dubský, říšský rada\np. Dr. Pražák, poslední dva pánové se svými manželkami,\nExc. pan baron Schmúck, předseda vrchního soudu zem-\nského, mnozí zástupcové intelligence atd, byli přítomni. Pro-\ngram nebyl velký, ale obsahoval skladby důkladné a z vět-\nšího dílu národní. Chvalozpěvem ke sv. Cyr. a Meth. (vzne-\nšená a duchaplná slova od Sušila), hudba od P. Krížkov-\nskěho započala hudební čásf. JestiE toto dílo iíř. sbor s\ndoprovázením foukacích nástrojů. Přičiněním Kr. rozmno-\nženo bylo doprovázení o positiv a několik smyčcových bas-\nsových nástrojů. Skladba tato je bez odporu mistrná hymna,\ncharakterisovaná vznešenou hudbou, ježto národním živlem a\nsvátostí svou, slovům úplně přiměřenou vyniká. Krásnému a\nráznému textu opatřil Kr. hudbou svou krásnou sestru, je-\nlikož každá nota svého významu ve slovech a i naopak, na-\nchází. — Sv. Cyr. a Meth., „co dvě hvězdy z východu,\nubírají se k slovanskému národu.\" Nad míru krásně vy-\nlíčil Kr. velebný a vážný příchoz sv. patronů; vystupuje tu\ntón za tónem, co krok za krokem. Kudy jdou ony hvězdy\nSlovanstva, „mře mrákota.\" Sbor vpadne a zpívá opaku-\njící se první motiv, vystupuje tu sbor rozčilených chvalo-\npěvců, „vláda zlá již umírá,\" překrásná ráznost objímá\nveškerý sbor, neb „pravda žezlo prostírá a nad Slovany\nBoží ráj se otvírá\" A jakoby příchozem sv. mužů pokoj\na mír se byl usadil v Slovanstvu, ustupují nadšený hlahol\nmírnému a pokojnému tichu, jímž první díl sboru se končí.\nDvě tenorová sola, doprovázena pianem, jako harfou,\nstřídají se s hlasitým jásotem. Řečená 2 sola náležejí k nej-\neffeklnějším místům tohoto výtečného díla, Překrásný kon-\ntrast hlubokého ticha, jen přerušeného libou melodií, ježto\njako hlas z dálí chvějícím se tónem zavznívá, s nevšedním\núčinkem dojímá rozchvácené city posluchačů. Pan Pieta pro-\nvedl obě sola, až na malinkou nehodu, jež mu v prvním za-\njikla hlas, výborně a jemný tenor jeho nemálo přispěl k doj-\nmu všeobecnému. Avšak Slované nejsou spokojeni pouhým\npříchozem oněch hvězd, neb „starodávná poroba, nesvor-\nnosti hanob a národ stíhá.\" Vzchopí se tu sbor a živý a\nkrutý boj se snaží „zlomili svodnou osnovu, nectných\nokovu\" Beze všeho odporu vylíčil skladatel mistrně velmi\nkrutý boj živlu pohanského s křesťanským. Ostré a překva-\npující přechody, stíhány ráznými a výtečnými imitacemi, po-\ndávají nám jasný a krvavý obraz zmatku a hluku válečného.\nLeč živ. síla neopouští slovanský národ — z válečného hla-\nholu se vyvinující nádherná hymna hlásá vítězství křesťanstva\nslovanského a překrásnou, slavnou prosbou „vždy af v kráse,\nzaskvívá se, nad Slovany obloha\" končí se sbor, o je-\nhožto živosti, důkladnosti a vzdělanosti hudební jsem Vám\ntuto jen nástinný obrázek podal.\nZasluhuje v skutku snaha Kr. a spolku úplného uznání\nveškerého obecenstva; provedení bylo, navzdor těžkostem\ndíla, určité a skvělé, a kdyby nám nebyla někdy vadila váhav\nvosf a neuhlazenost smyčcových nástrojů, neměli bychom, co\nby se vyčílati dalo.\nDvě moravské národní písně zpíval pan Pieta dosti\nzdařile; litujeme, že nevládl úplně svým hlasem. Slečny\nTyrellovó hrály čtverruční skladbu od Mendelsohn-a. Jsoú\nto dvě oblíbené pianistky brněnské a čistota úhozu i pilné a\nsvědomité provedení zasluhují vším právem potlesku, jehož\njim obecenstvo tak hojně udělilo.\nSbor od Vojáčka „Před nepřítelem,44 slova od Klá-\ncela, je těžký, jelikož časté průtahy, úzké položení hlasů\nv dissonancích zpěvákům mnoho těžkostí intonaci a udržení\ntónu kladou v cestu; musíme tedy také statečnému spolku\nnašemu odpustit, že sbor tento nebyl vyveden tak, !jak by\nsobě asi skladatel přál. '\nFan Zelnícek a Deboys hráli sonátu od Beethovna pro\nhousle a piano. Slyšeli jsme pana Zelníčka již jednou hrát\nsvé skladby a měli jsme příležitost pozorovati neobyčejnou\njistotu a neobyčejnou genialnosť u vedení smyčce a čistotu\ntónu. Avšak radili bychom panu Z., aby od ustavičného tre-\nmolování tónů upustil a dokonalejší nuanci vložil do před-\nnosu; zvláště skladby klassické nedají se odbývat s jakousi"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "69", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.5", "texte": "netečností; co ncjdokonalej provedl pan Deboys svou partii\nna pianě a těšili jsme se zvláště z jistoty a elegance tónu\npáně Deboyse. Souhra byla zdatná, až na malou nejistotu\ndruhé věty (Andante) se strany houslí.\nVzorné provedlo asi 20 členů, výbor to spolku, krásný\nsbor L. Procházky „3 jezdci.44 Dokonalost' v provedení\nsolových i sborových částí tohoto nelehkého sboru nás mile\npřekvapila a vzbudila v obecenstvu hlučný potlesk. Hezký\ndvojzpěv „Umlklo stromů šumění44 od Bendila, přednášeli\npánové Plela a Peka vroucně a s velmi šťastným výsled-\nkem. Jedna sl. Tyrellova hrála fantasii od Schumanna a\nfugu od Handla pro piano. Nepopíráme slečně v skutku vzor-\nnou techniku, průžnosť úhozu a dokonalou jasno sť tónů, po-\ndotýkáme ale toliko, že jsme jakési samostatné ponětí oněch\ntěžkých a nesnadných skladeb pohřešovali, čímž se stalo, že\nprovedení se nám zdálo poněkud neurčité. Ostatně náležejí\nsl. Tyrellově k nejzdatnějším ochotníkům na piano zde v\nBrně; vnadný zevnějšek působí nemálo na obecenstvo, ježto\nvzorným provedením se strany sl. Tyrellových vždy k hoj-\nnému potlesku se rozhodne.\n„Utonulousborem to ryze národním od Kř., ukončil\nse koncert. Sbor tento je v Praze znám qo výtečný a ne-\nbudu o něm šířit slov; že ho řídil a cvičil skladatel sám, je\nznačná příčina, že provedení, vyjma maličkosti, následky to\numdlení zpěváků, bylo výborné. Skladba tato je poněkud\npřeměněna; leč je zrněna nepatrná. Důležitější je změna,\njižto Kř. zavedl s dílem svým „Dar za lásku.\" Zvěvácký\nspolek „Hlahol44 zpíval při své první produkci solový čtvero-\nzpěv „Dar za lásku44 od Kř.; tento záleží jen v manuskriptu\na je, dle vyřknutí skladatele, slabá prácq jeho hudebních\nzačátků. Následovně zamýšlí Kř. se ohraditi proti provozo-\nvání oněch díl svých, která bud co rukopisy aneb aspoň bez\nvědomosti skladalele, se do veřejnosti dostala. JestiC to za-\njisté důkaz vzorné, se nepřeceňující skromnosti. V celku\nbyl koncert tedy krásný, zvláště co se týče sborů, které,\njako vždy, tvoří nejzdatnější část' hudebních produkcí spol-\nv\nkových. Ze zvláště solová čísla nemají té ceny hudební, co\nsbor, toho je příčina, že zdejší divadelní zpěváci nechtějí\nzpívat česky (snad by se jirn při vyslovování ř, ď, f atd. okři-\nvily huby), že zde pravých umělců není a že ochotníků skvěle\nnadaných poskytuje obecenstvo jen zřídka.\nY hostinci u Pádovce sešla se po koncertě četná spo-\nlečnost. Věru k smíchu to bylo, jak několik Němců, v ho-\nstinci právě dlících, po vstoupení«četných skupenin našinců\njako úprkem ze sálu pospíchalo. Snad nemyslili, že jim jde\no krk! Aneb, báli se snad nadšeného volání „Sláva,\" ježto\npo přečtení telegramu z Olomouce vypuklo?\nDvě věci jsou rni však až posud divné:\n1. Proč řečený telegram, jenžto předce došel mozi kon-\ncertem, se nepřečetl obecenstvu v koncertním sále shromáž-\nděnému, nýbrž teprv v hostinci ?\nv w\n2. Ze z rnetropoly Prahy a s Cech vůbec ani ten nej-\njednodušší pozdrav se nedostal Slovanům brněnským, jižto\nslavili památku národních, slovanských apoštolů; že také\nani jeden z pozvaných pánů se nedostavil!\nNebudeme pátrat po důvodech; vedlo by nás to snad\nk nepříjemnému výsledku; ale vyslovujeme naději, že při bu-\ndoucích, podobných národních slavnostech, Praha a Brno na\nsebe lépe pamatovat budou.\nKonečně : Zdař Bůh zpěváckému spolku brněnskému a\nzdař Bůh Křížkovskěmu ve vedení pilného spolku toho, by\nse výtečnost obou zmáhala vždy víc, a přispívala k oslavení\nslovanskvch vlastí a národů!\n\nI—r.\n\nGörgeyův hudec (Reményi).\nv\nČasto jsme se zmínili v listech našich o slavném vir-\ntuosu na housle, Eduardu Reményim, k. komorním hudebníku\nkrálovny anglické ; nyní však, když náš dotčený virtuos v kon-\ncertu ve prospěch ak. spolku virtuosní hrou svou oblažil,\nslušno něco blíže o něm se zmíniti. Ed. Reményi osvědčiv\njiž v útlém mládí velký talent, byl dán do Vídeňského kon-\nservatoria, kdež jeho vlohy malého povšimnutí došly. Když\nvypukla uherská revoluce, osedlal si jednou koně a nevrátil\nse zpět a vstoupil do sboru Górgeyova. Byl teprv 3 dní\nrekrutem (nováčkem); tu však dal si Górgey, na něhož se\nzkormoucená máti utečence obrátila, sedmnáctiletého mladíka\npředvolali. Reményimu dostalo se příležitosti, Górgeye svou\nobratností na housle rozjařiti. Górgey pravil k Reményimu:\n„Vaše matka má pravdu; bylo by věru škoda o vás v oby-\nčejné službě; vedení šavle je na velkou ujmu dobrému ve-\ndení smyčce a uzda na ujmu vláčným prstům.44 >,Ale já ne-\npůjdu více domů,'4 odvětil mu na to Reményi a — Górgey\npovolil a podržel si mladíka ve své adjutantuře. Často ro-\nzehnal Reményi svými houslemi chmury mrzutosti s čela Gór-\ngeyova a všichni nazývali ho hudcem Górgeyovým. —\nAvšak Reményi netěšil se dlouho z přízně Górgeyovy a když\nmaďarské revoluční vojsko zbraně své složilo, uprchl ze své\nvlasti a přišel v starém kabátu, v roztrhaných spodkách, v\nstřevících, nitěmi svázaných a spravovaných — do Hamburku,\nkdež od jistého kupce vlídně přijat byl. Jaksi ostýchavě ptal\nse Reményi, zdaž by nemohl dostali dobré housle; kupec za-\nvedl ho k jednomu řediteli hudby, jenž mu housle podal.\nMladík vezme je do ruky, hraje na ně a takřka nedýchajíce\nposlouchají ho celí udiveni kupec a ředitel. „Ale vy hra-\njete, jakž jsem v celém svém životě ještě neslyšel/4 praví\nředitel hudby, „jak se jmenujete?44 — Mladý virtuos sdělí\nmu své jméno, avšak řediteli je neznámé. Ředitel vyhledá-\nvá mu nějaké piecy ze svých musikalií; avšak všecko to\npřichází virtuosovi jako hračka, i spustí „Karneval44 od N.\nPaganiniho a „Tanec čarodějnic,u a hraje je tak skvěle,\nže ředitel hudby nadšen zvolá: „Pane, vy musíte dávat kon-\ncerty. Vy máte na tisíce marků ve svých prstech!44 „Ano\ndobře koncert, dnes večer v mém domě,44 zvolá kupec, a když\nse Reményi vyjádřil, že housle, na kterež hraje, co do tónu\nnejsou silné, zavedl kupec Reményiho k obchodníku musi-\nkalnímu, řka, že si může nejlepší nástroj na jeho účet vzíti.\nObchodník s nástroji předloží mu několik houslí „nejlep-\nšího druhu,44 ale virtuos všechny je zase odloží. Na to vyndá\nobchodník dvoje housle neúhledné; Reményi sotva je spatřiv,\nsáhl křečovitě po nich; neboť to byly Kremonesky. „Co stojí\nty rachotiny,44 táže se kupec. „Jsou to pravé Kremonesky"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "70", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.6", "texte": "a stojí 1000 marků/' odvětí obchodník musikální. „Tisíc\nmarků za kus dřeva,lí zvolá zaražený kupec. Reményi od-\nloží skromně poklad tento podotýkaje, že takovou oběf žá-\ndati nemůže; ale kupec stojí na svém, že mu své slovo dal,\na když ta věc za to stojí, že mu na těch 1000 marků pra-\nničehož nezáleží. Se srdečnými díky přijal Reményi dar tento\na připověděl svému příznivci, že „o těch houslích ještě mnoho\nuslyší.'; Několik duí na to dával Reményi první svůj ve-\nrejny koncert v Hamburku, brzy na to druhý a byl obsy-\npán nadšenou pochvalou a dary četnými. Z Hamburku ode-\nbral se do Londýna, pak do Ameriky. Siáva jeho mistrov-\nství rostla více a více a když se ze severoamerických států\nnavrátil, byl za koncertního mistra anglické královny zvolen.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nL. F.\nZ Dolno Bohušova. (Divadlo a\nbesedy.) Délka letošního masopustu čtve-\nračivého leckteré místo z dřímoty vybur-\ncovala a k poznání ducha národního obe-\ncenstva aspoň poněkud povzbudila. A tak\nse stalo i v našem, loudavým krokem ku\npředu kráčejícím městě. Za příkladem ji-\nných, již dávno duševně probuzených měst\nutvořila se i v našem městě společnost\ndomácích ochotníků, kteří sobě za ú-\nkol vytknuli, obecenstvo naše k národnímu\nsebe uvědomnění přivesti, což se jim však\ndle jejich přání nedaří. Však oni netratí\npřece chuti a vytrvalosti, nýbrž obezřelým\nvedením p. J. W. tím rázněji sobě počí-\nnají. Dávali během masopusíu dvě diva-\ndelní představení, která výborně páni\nochotníci provedli a dosti hojné obecenstvo\nvelmi rozveselili, začež se jim hlučného\npotlesku dostalo. Kromě těchto dvou di-\nvadelních her zažili jsme i tři besedy, a\nsice první v lednu v hostinci p. C., druhé\nvelmi skvělé v rádním domě dne 9. února\na třetí 23. února v stánku Thálie. Však\nkorunou všech těchto masopustních zábav\nbyla druhá beseda, snahou několika horli-\nvých národoveň a vedením p. Frant. Z e-\nlinky dne 9. února v rádním domě od-\nbývána. Beseda tato započala rázným pro-\nslovem, k této besedě schválně složeným\nod F. Z. a jím přednešeným. Při besedě\nse předneslo ještě více krásných d e kla-\nma cí, písní a ouvertur tak precisně\na uhlazeně, že se všem pánům účinkují-\ncím hlučného potlesku od velmi četného\nobecenstva dostalo. Ve jménu výboru vzdá-\nvám srdečný dík. Čistý výnos jestiť z části\nn|árodnímu divadlu a zčásti zdejší\nškole věnován.\n\nX—X\nZ Chrudimi, dne 9. března. (Divadlo.\n— Zpěv. spolek. — Beseda.)\nZa příčinou odbývaného zde trhu na koně\nchovalo naše město mnoho cizích hostů v\nlůnu svém a aby se této velmi četné spo-\nlečnosti nějaká zábava poskytla, uspořádali\njí naší páni ochotníci divadelní předsta-\nvení a sice dávala se „Veselohra na\nmostě,41 která k všeobecné spokojenosti\nvypadla a skutečně obecenstvo rozesmála.\nNeméně vynikl náš silný zpěvácký spolek\nv druhém oddělení a osvědčil svůj značný\npokrok precisným ano nuancovaným pro-\nvedením všech sborů. Přednášely se sbory :\n„Válka4' od A. Maška. — „Pomoc pro\nnáramnou lásku\" od Lud. Procházky a\n„Staročeská\" čili „Husitská\" od T. Kro-\nva (sbor). Ze zdejší zpěv. spolek velmi\nprospívá, není nic divného; neboť náš mi-\nlovaný měšťan o st a a ředitel zpěv. spolku\npan Klimeš s velkou péčí a horlivostí\nv\nv něm účinkuje a kapelník náš p. Čeněk\nVinař důkladným vyučováním členů to-\nhoto zdatného spolku k zdařilému prove-\ndení velice působí. Díky a sláva jim! Při\nprodukci zpíval pan Klimeš Procházkovu\npíseň „Pravý Cech\" významně a cituplně\na došel za výrazný přednes hlučného vy-\nvolání. Pan Svare rozvinul v přednosu\npiecy pro piano od Brissona nevšední vlohy\npro tento nástroj a zvláště pěknou bra-\nvouru osvědčil. Nechceme sice žádnému\nobmezovat výběr kusů; avšak myslíme, že\nby nějakou piecou českých skladatelů\nna př. Duškovou sonátou G, To-\nmáškovými Capricemi neb N úprav-\nní k o vý mi fantasiemi „České perle\"\n— „Loučení\" ještě větší pochvaly a zá-\nsluhy si byl dobyl. Městská kapella říze-\n>\nním p. C. Vinaře provedla ouverturu z\nčeských písní od Fr. Škroupa a ouver-\nturu k „Zampě\" neúhonně. Po této utě-\nšené zábavě odebrali se všichni i s cizími\nhosty do Besedy, kde zase zpěv. spolek\na městská kapella příjemný večer všem\npřipravila. Společnost byla v růžovém roz-\nmaru a tu se připíjelo mnoho a zvláště od\ncizích hostů. Panu purkmistru Klimešovi\nzněl zvláště hlučný přípitek a volání „Sláva\"\nbylo slyšet ze všech stran miláčku naše-\nmu; téhož vyznamenání dostalo se i panu\nkapelníku C. Vinařovi, jehož skladatel-\nský a ředitelský talent duševní lahůdky\nnám poskytl. Kapella přednesla několik\nskladeb, mezi nimi též „Kadrylu my-\nsliveckou\" od Č. Vinaře, která byvši\nuhlazeně provedena, nesmírné obliby do-\nsáhla a třikrát o pa ko v án a jest. Potlesk\na pochvala nechtěly přestati a utišily se te-\nprv, když již 6krát přednešena byla. Pan\nVinař rozšířil si zde již značně kruh ob-\nliby a příznivců a bude-li v stejném směru\na s takou horlivostí jako nyní pokračovat,\ndosáhne velké populárnosti, kterouž mu z\noelého srdce přejeme.\n\n(X.) Z Pardubic, dne 6. března\n1862. (Mozartovo rekviem. — Ed.\nNápravník. — Vyšší dívčí škola.\n— Měštanská beseda. — Plesy.)\nOznámili js.ne, že Mozartovo rekviem se\ndne 12. března v 10 hodin dopoledne\nv chrámě děkanském za zvěčnělého kostel-\nního skladatele Roberta Fůhrera provo-\nzovat bude; protože ale tentýž den v\n9 hodin ponejprv zase hospodářsský\nspolek Pardabický vedením p. vrchního Jo-\nsefa Kotovice svoji hromadu odbývati\nbude, za tou příčinou bude se teprv vil\nhodin dopoledne nadzmíněné velkodílo\ndávat, aby pořadnici hospodářského spolku\njaké přítomni býti mohli. Včera se ve\nškole zdejší první zkouška odbývala, která\nuspokojivě ještě nevypadla; neb kdyby Mo-\nzartovo rekviem na ponejprv bez chybičky\nšlo, tak by leckdos mysliti mohl, že Par-\ndubice ve svém lůně samé umělce chová,\ncož na prosto popíráme. V sobotu jest\ndruhá zkouška v kostele, kteráž jistě lépe\nvypadne, a při níž se také již cizí hosté\nsúčastní, jako: slečna Vydrová, měšťa-\nnosta p. Klimeš/ kapelník p. Vinař z\nChrudimě a j. v. Mramorovou de-\nsku s pozlaceným písmem od sádraře Pel-\nlegrini-ho z Prahy tyto dni již jsme obdr-\nželi, jest velmi vkusná, a zazdí se v pon-\ndělí na kůr Pardubický. — Eduard Ná-\npravník věnoval zdejšímu zpěváckému\nspolku 3 překrásné sbory v rukopise, a\nsice: 1. „O radostné cestování,\" 2. „Zru-\nšení slibu\" a 3. \"Vávru,\" všecky na slova\nCelakovského. Důkladné a půvabné, přísně\nna slova složené skladby těší celý náš\nzpěv. spolek tak, že s největsí horli-\nvostí a láskou ke zkouškám každý jednot-\nlivý úd se dostaví, a se vší silou na roli\npěveckém pracuje. Pak jsme dostali od\nČeňka Vinaře, kapelníka v Chrudimi, jeho\npochod: „Vzhůru ku zpěvu,\" kterýž\ntaké pilně se cvičí. Při příští zábavě pro\nnaše přispívající údy tyto novinky přijdou\nna program. — V našem městě se 26„\n27. a 28. února veřejné půlletní zkoušky\nnaší hlavní a reální školy odbývaly. No-\nvinkou byla letos první zkouška vyšší\ndívčí školy dne 1. března. Ráno o Ž8 ho-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "71", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.7", "texte": "dině zpívaly dívky píseň: „Zdrávas krá-\nlovno\" od J. Procházky v klášterním\nkostele, pak šly dívky do zkoušebního sá-\nlu, kdež v následujících předmětech zkou-\nšeny byly: a) náboženství (ředitel P. Chme-\nlík); b) česká řeč (p. Klika); c) počtář-\nství (p. Janda); d) německá řeč (p. Gakš);\ne) země- a dějepis (p. Klika); f) přírodo-\npis (p. Zeman); g) francouzska řeč (kaplan\nP. Novák); h) domácí hospodářství (ředitel\nP. Chmelík); i) měřictví (p. Jarolímek);\nk) zpěv (p. Janda). Dívky 15., 16. až\n171eté odpovídaly hbitě a jistě, zpěv se\nlíbil, v kreslení a v krasopisech udělaly\npokrok. Přítomni byli páni: vrchní Koto-\nvic, měšťanosta Václav Bubeník, rada\nVerner, P. Říha, více měšťanu aj. V\ndruhém půlletí počne také odpolední vy-\nučování, a sice v pracích ženských, které\nmladá dovedná sl. Žofie Jarolimkova\npřevezme. Jen krok za krokem k zdaru\na blahu! — Nuže! volám slovem hlasitým,\npojďte všichni za mnou do „měšťanské\nbesedy\" v Pardubicích, kteráž tyto dni\nzaražena byla. Údů se 160 podepsalo,\nschůzka se ve velké síni reální odbývala,\npříspěvky za jednu osobu se po 3 zl.\n60 kr. r. č. určilo a svolilo, místnost na\n„Kopečku\" v prvním poschodí najala,\nstanovy již dovolené se přečítaly, a posléze\nse zvolil výbor. Per acclamationem se\nvyvolil za,předsedu milovaný nový měšťa-\nnosta Václav Bubeník, za místopředsedu\nradní p. Leopold Verner, a do výboru\npáni: Kislinger, Lorenc, Dr. Gauč,\nHubáček, bývalý poslanec Pulpán a\nJanda. Slavné otevření bude co nevidět.\nTrefná řeč byla měšťanosty p. Bubeníka.\nZnělať asi takto: „Pánové! mám sice mnoho\nna starosti; ale vynasnažím se, Vaši mi\ndanou důvěru úplně zasloužiti. Přeji sobě,\nby byla naše zaražená a obnovená beseda\nzábavná, snášenlivá s národní.\"\n/\n„Výborné, výborně!\" byla zasloužená od-\nměna od všech přítomných za krátkou, ale\ndobrou a ráznou řeč. — Hřmotný a dlouhý\nmasopust uplynul, a po onom více neostalo,\ntady nežli prázdné kapsy a plná srdce. Chtěl\nse také jeden maškarní ples vyzname-\nnat, ale bohužel! bude zaznamenán v černé\nknize, neb as 10 párů třepčilo ve skoro\ntmavém velikánu „Odeonu.\" Lepší byl u~\nzavřený ples zámečníků od c. k. státní\nželeznice (již 2hý) a nejlepší a nejpoved-\nnější byl bál 2. března ve prospěch\nchudých Pardubických. Nenucená\nzábava, četná společnost, hezounké české\ndívky, švarní páni bez fraku a krásná\nhudba z Mateřova — jest věrné vyobra-\nzení tohoto plesu. Výborové plesu ode-\nvzdali p. měšťanostovi 80 zl. 20 kr. r. č.\nco čistý výnos na chudé Pardubické!\nT. Š. Ze Sedlčan (Beseda). Neměl\nsice dříve náš sbor zpěvácký příleži-\ntost se dát někde veřejně slyšet, až právě\nv besedě a nedlouho před tím, kde by\nmohl ukázati, co se během několika mě-\nsíců při vytrvalé pilnosti a dobré vůli do-\nkázat může. 0 besedě dne 3. března u-\nspořádané od besedníkň zdejších ve pro-\nspěch sboru a chudých dítek školních, sly-\nšeli jsme tedy náš sbor zpívat: „Slovana\"\nod Vašáka, „Zpěv Cechů,\" „Komu zazpí-\nváme\" od Michla a Quodlibet z českých\nnárodních písní. Musím se o přednosu\nvelmi chvalně zmíniti; neboť se zpěvy ve-\nskrz líbily obecenstvu, ježto je doprová-\nzelo hřraotným a nekonečným potleskem.\nKdo se poohlédl po obecenstvu, musil kaž-\ndému na obličeji viděti, jak okřeje člověk,\nstyší-li krásný český zpěv. Spanilo-\nmyslná slečna M. Č. z Chlumce přednesla\n„Čechův sen\" od Illnera na piano do-\nsti dobře; ze zběhlosti vysvítá, že se může\npři stálém cvičení na hezký stupen doko-\nnalosti vyšinout. Též p. G. „Bětulinka\"\nse líbila. Deklamace všecky byly s na-\npnutou pozorností a potleskem uvítány.\nZejmena sluší vzdáti chválu si. M. a p.\nZ. z Maršovic za krásný přednos; mimoto\nděkujeme p. Z. za obětavost, anto několik\nhodin cesty vážil, by silami svými k lep-\nšímu zdaru besedy přispěl. Ku konci be-\nsedy provolána od p. Z. našim křestitelům\na neohroženým ochráncům práv národnosti\nnaší: Palackému, Riegrovi aj. „Sláva!\"\nHlučné „Sláva\" ozývalo se ve všech míst-\nnostech z plného hrdla přítomných! Po\nbesedě se tančilo.\nZe Slaného. (Besedy. — Nářky.)\nJiž tetka „Bohemie\" uveřejnila v přede-\nšlém svém čísle článek, týkající se pěve-\nckých a tanečních zábav v minulém\nmasopustě uspořádaných od zdejšího\nzpěv. spolku rcšp. p. přednosty — a\nproto nebudu šíriti slov, bych výsledek\nvšech tří zevrubně popsal. Byly skvělé\n— a jest se skutečně co divit, povážím-Ii,\nže jest výkonných p. údů hrstka, a to\nještě všickni neúčinkovali, ano dovídáme\nse, že se mnozí ve zkouškách ani nezú-\nčastňují aneb jen přetržené. A co v tom\nvězí? Povím v krátkosti tak, jak jsem se\nod nich samých dozvěděl. Předně jest prý\npan předseda zpěv. spolku až příliš pe-\ncliv o pokladnici a nepřeje tedy ani těm\nnejpotřebnějším výkonným údům dost malé\nvýhody při produkcích. Za druhé musí\nsc již půl leta potloukat po městě a vy-\nhledávat si místa, kdeby mohli zkoušku\nodbývat, tak že se chuďasové kolikrát ani\nnajit nemohou. Málem by se byli již smlu-\nvili s jedním paraplářem, který si u pro-\nstřed náměstí dřevěnou boudu vystavil, ale\nbohužel — i ten se odstěhoval. Piano\njim dal p. předseda do hostince na „Poštu,\"\na nyní se neví kam s ním. Ubohé piano!\nžádný mu nechce dát za darmo přístřeší\na pan předseda málo platí, ačkoliv po-\nkladnice není prázdna. — Tomu jsem se\nvelmi podivil a litoval ubohé zpěváky,\nkteří, jak jsem dále se dozvěděl, u p. ře\nditele ke zkouškám nyní se scházejí, ač-\nkoliv, tento požehnán rodinou avšak malou\nmístností, obětuje se přec pro dobro vlasti,\nbolestně nesa výlohy a škody sobě tím\nučiněné. Vzbudil však sám tento nám tak\nmilý spolek do života amá se dívat, jak\nbujarósf jeho mizí? — Dá Bůh, že snad\nse to vše při celoroční schůzce —na kte-\nrou již toužebně čekáme — vyrovná, a\nže naši milovaní pěvci příštím jarem okře-\njí, tím spíše, an, jak se mi řeklo, Jeho\nExcellence p. hrabě Clam-Martinic jim\npřislíbil prápor, zacež Jemu ve jménu ce-\nlého spolku volám třikrát „Sláva\" a již\nnapřed vidím, jak hrdě sobě spolek náš\npod tímto práporem pocínati bude. Zdař\nBůh!\n\nDobrák.\n\nObzor umělecký.\nBásnictví. Alfred Tennyson, koru-\nnovaný básník anglický, dokončil právě\nkantátu k slavnosti otevření Londýnské vý-\nstavy, jižto v hudbu uvedl Sterndale Bennet.\nMalířství. Une 5. března zemřel ve\nLvově v květoucím věku malíř a řezbář,\nMarcel Maszkowski. Poslední dílo jeho,\npoprsí slovutného básníka polského Julia\nSiowackého v přírodní velikosti vyko-\nnané, které ve Lvově zbudilo všeobecnou\npozornost, svědci o velkých schopnostech\nzáhy zvěčnělého umělce.\n\nZ Prahy.\n\nČeské divadlo. Stěžovati si na stav\ndivadla našeho jest tolik co liti vodu do\nřeky, a žádati nyní podstatné opravy jest\nházeti hrách na zeď. Nepozbydeť ono ráz\nprozatímnosii, pokud se neosamostatní a\nnelze tedy podle vyššího jakéhos měřítka\nje posuzovati. Ba ani školou budoucích\numělců a dramatických spisovatelů je na-\nzvati nemůžeme, neboť nepřiučí se v něm\nani herec ani básník ničemu podstatnému.\nv\nSkoda, že nejsme Hegeliané, tuf bychom\npodle zásady jeho vše co jest dobré,\nmohli poukázati na nutnost takového stavu\na těšiti se z toho, že není lepší nežli jest,\njelikož nám naději ponechává v něco lep-\nšího. Ale obyčejný neíilosofický, t. j. če-\nský referent, jenž nezná ani causal-ne-\nxus, ani o genetických principiích věcí\nnepřemýšlí, bere věci, jak se mu právě před-\nstavují a v naivnosti srdce svého hořeku-\nje, že není vše dobré, co jest. Především\nnení dobré, že naše dramatická literatura\nneméně za požadavky časovými pokulhává\nnežli divadlo naše vůbec za požadavky o-\nbecenstva, čehož tím více želeli jest, čím\nméně poměr tento na dobré vůli, smýšlení\na ochotě spisovatelův závisí; nýbrž na —-\nplodnosti a dovednosti taleatňv z boží mi-\nlosti. Musíme si vypomáhati překlady, což\nnemilou jest věcí zvláště tam, kde národ\ns napnutím pohlíží na každý nový zjev du-\ncha českého a vedle pěkných slov i krásné\nskutky očekává. — Přeložených kusů máme\nhojnost, ale potřebí taktu a výběru ku pro-\nvozování. Těší nás, že slečna Lipšova o-\nsvědčila takovýto takt, vyvolivši „Pátý\nakt\" Kořeňovského ku prospěchu svému"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "72", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620320-01.1.8", "texte": "a „Pozvu si Majora/ veselohru od Mo-\nsera, přel. V. V. Pátý akt je zajímavá\ndramatická maličkost, charakteristická zvlá-\nště proto, že se v ní zpanštilé mravy pol-\nské šlechty zrcadlí. Neschází, než aby pol-\nská jména na francouzská se překřtila a\nbyl by to kus pařížského života, jak nám\njej novelisie na Sekvaně lící. Dosti tu\nděje v jeden akt shrnutého, dosti pohnu-\ntek k vylíčení povah. Kořeno vský objevil\nhluboký náhled do lidského srdce a nepo-\ndal pouhou dramatisovanou anekdotu, —\n„Pozvu si Majora44 jest kratochvilná\nveselohra, jenž zadost ciní úloze své, ba-\nvíc živostí a rozmanitostí situací. — Co\nse hry týce, stačí zde obyčejný negativní\núsudek, že herci ničeho nepokazili, a že\nobecenstvo bylo celkem uspokojeno. — Dne\n16. března ve prospěch p. J. Sekyry se\nprovozovala fraška: „Ďáblova podšívka,\"\nz měmciny přeložena od J S. Některe ča-\nsové vtipy, jenž jsou zásluhou překladate-\nlovou, pomohly té míchanici na nohy. Pan\nSekyra hrál živě, podle jakých not ale\nzpíval, nemohli jsme se domakati. Jinak\nšlo vše dobře, zvláště tance. Slečna Bel-\nkova má yíce hudby v nožkách než pan\nSekyra v hrdle.\nNěmecká opera. Dne li. března si\nvybrala sl. Mikova ku své beneíici Meyer-\nbeerovu pětiaktovou velkou operu „Der\nProfet/4 kteráž ale nebyla nám tenkráte\ntak dobré jako jindy předvedena, 1 slečna\nMikova (Fides) nebyla tenkráte zcela kor-\nrektní ve své ovšem nelehké úloze. Slečna\nLuccova zpívala Bertu výtečně. Ostatní\nobsazení je známé. Dne 14. se nám ob-\njevila co kolos starší hudby „ifigenie v\nTaurisu\" opera tragická ve čtyřech jedná-\nních od reformátora opery, rytíře Glucka.\nZdá se, že zpěvák zvyklý na přetěžké ča-\nsto, co do vyvedení, úlohy oper Meyerbee-\nrových, Wagnerových aj., se může snadno\npustiti na opery, jaká je Ifigenie. Avšak\nnelze každému se vpravili v jednoduchost,\nale též právě proto ve velkolepost,\nženiálního toho díla. To jsme pozorovali i\nu samé slečny Luccové (Ifigenia), kterez\nzvlášť vysoká poloha takž jakž nevystaco-\nvala. Avšak nepravíme to na ujmu bez-\npříkladné a svědomité pilnosti, jakouž na-\"\nstudovala řečená výtečnice svou úlohu.\nTaktéž p. Bachmanna (Pylades) zdá se býti\npoloha ne právě dosti příhodná, ač dostál\nvelmi dobře své úloze. P. Steinecke (Ore-\nstes), p. Eilers (Thoas) a sl. Mikova (Di-\nana) zasluhují taktéž úplné pochvaly. Dne\n17. konečně přišel na jeviště dávno již\npostrkovaný „Don Juan,\" ve kterém paní\nMájová po třetí vystoupila. 0 této příště.\n— Slavný virtuos p. Ed. Re mě-\nny i věnoval 100 zl. na národní divadlo.\n0 jeho samostatném koncertě, jejž v úterý\ndne 18. t. m. uspořádal, nemůžeme sevy-\nsloviti, an jsme přítomni nebyli. Byl prý\nvelmi skvělý.\n— Koncert ku prospěchu obě-\ndů zdarma pro techniky. — Kon-\ncert cellisty D. Poppera. — Kon-\ncert akademického spolku. —\nKoncert konservatoři a. Sotva že\njsme číši rozkoší Terpsickořiných až do\ndna vyprázdnili, podává nám líbezná Eu-\nterpe pohár s novými lahůdkami. Takové\ndostaly se nám z části v koncerte obědu\nzdarma pro techniky, v němžto jsme\njásací ouverturu od Flotova a ouverturu\nk opeře „Stella44 od Netzera, jakož i vý-\nborně přednešené písně německé od Koh-\nlera, Abta a Preyera, v nichžto se slečna\nLuccova a pan Krén vyznačili, slyšeli.\nVelké pochvaly dosáhla na to roztomilá\nsl. z Ehrenbergů, ježto uhlazeným a nu-\nancovaným přednosem těžkého valčíku od\nVenzana a pak českých národních\npísní veliké sensace zbudila a hlučným\npotleskem odměněna byla. Dále vystoupil\nhouslista pan Bruck n e r , žák p. prof.\nMildnera, přednášeje adagio a rondo Vieux-\ntempsova koncertu E. Hra jeho byla sprá-\nvná, neúhonná; passaže čisté a naskrz ja-\nsné, tón jeho příjemný avšak malý. Pan\nŠamberg přednášel některé Hálko.vy vý-\ntečné básně bez obzvláštního výsledku. Sl.\nSchulzendorfova domnívala se deklamovat\nna divadle, nikoliv však v sále koncert-\nním. Návštěva byla velmi četná. Neméně\nskvělého výsledku dosáhl v, neděli dne 9.\nbřezna mladý a nadaný cellista Pop per,\nbývalý žák Pražského konservatoria. Před-\nnášeli Mendelssohnovu půvabnou sonátu se\nslehnou Čermákovou pak těžký Golterman-\nnuv koncert a konečně fantasii z če-\nských národních písní od velmistra\nServaise a osvědčil, že zná se svým ná-\nstrojem výborně zacházet a že i jeho nej-\ntajnější stránky proskoumal. 0 páně Pop-\nprově technické sběhlosti dlužno se co nej-\npochvalněji vyjádřit; překonávát se zdán-\nlivou snadností nejtěžší passaže a naku-\npené obtíže. V kantileně je tón jeho lí-\nbezný a silný a kde toho třeba jádrny.\nPan Popper byl za svou brillantní a kři-\nšťálovou jasností vynikající hru velkou chvá-\nlou obsypán a mnohokráte od četnéha obe-\ncenstva vyvolán. Slečna Čermákova\npřednášela na piano mimo sonátu Chopi-\nnovo Scherzo op. 31 s náležitým výrazem\na chvalnou precisností. V koncertě tomto\nzpíval p. Ed. Bachmann a velice ochotná\nslečna Ehrenbergrova. (Dokončení.)\n— Pianistká sl. Aug. Kolářová\nuspořádá tuto neděli v sále konviktském\nsvůj samostatný koncert, v němž skladby\nod Bacha, Beethovena, Schumanna, Cho-\npina a Liszta prednášeti bude. V koncertě\nbudou účinkovat slečna Luccova, Marie\nProkšova, pan Bachmann, proř. Mildner\na Schmidt.\n— Koncert 3. Cecilské jedno-\nv\nty odbývá se dnes ye 4£ v sále na Zo-\nfíně. Dává se Mendelssohnova ouvertura\nC-dur a „Lucifer/4 skladba pro sóii,\nsbor a orkestr od J. van Eykena.\n— Rodák náš p. Chatles Wehle\ndával před nedávnem koncert v Paříži a\ndobyl si přednosem svých vlastních skla-\ndeb zasloužené pochvaly.\n— Ferd. Laub koncertoval dne 25.\na 28. února s pianistou Jaelem v sále\n„Hotel de Saxe\" v Drážďanech a zbudil\nsvou mistrovskou hrou velkou sensaci. Do-\nhromady přednášeli též Kreutzerovskou so-\nnátu pro housle a piano od Beethovena.\n— Jeři č k a f. Před nedávnem ze-\nmřel ve Lvově obratný kontrabassista Jos.\nJeřička, člen divadelního orkestru ve Lvo-\nvě, jenž byl též více let učitelem kontra-\nbassu při hudební jednotě Lvovské. Ne-\nmýlíme-Ji se, byl J. žákem Pražského kon-\nservatoria.\n— Druhá zábava „Hlaholu\" bude\nse dne 6. dubna odbývati.\n— Obrazy J. Čermáka. V kněh-\nkupectví pana H. Dominikusa vystaveny\njsou po několik dní velké fotografie dvou\nobrazů představující „Dalmatinku s kůzle-\ntem44 a „Únos hercogovské ženy od baši-\nbozuku,\" od našeho slavného umělce Jaro-\nslava Čenmáka. Druhý z obrazů získal na-\nšemu Čermákovi na poslední pařížské vý-\nstavě medalii druhé třídy a v Brusselu kříž\nLeopoldův, jediný to řád v Belgii. Oba\ntyto obrazy nalézají se fotografovány ve\nsbírce císaře francouzského, Napoleona III.\nv — Výtečný náš Červený, chval-\nně známý hotovitel hudebních nástrojů v\nHradci Králové, zajisté na Londýnské vý-\nstavě, kamž nástrojů svých zašle, dojde\nskvělého uznání. Věci ty, jež na dalekou\ntu cestu je vypravil, no podívanou vysta-\nvil v hostinci „u zlaté podkovy;\" vybíralo\nse po 10 kr. ve prospěch střelnice, kteráž\nstavět se bude, a získalo se přes dvacet\nzlatých čistého užitku.\n— Naše krajanka, sl. Fischero-\nva z Tiefensee koncertovala nedávno\nv Bernu ve Švýcarsku a zbudila předno-\nsem švýcarských národních písní a arie\n„Castadiva\" z „Normy44 velké sensace.\n\nDur a moll.\n\n(Cherubini.) Když Cherubíni r. 1806 z\nVidné do Paříže se chtél, vyprosil sobě\nod Haydna jednu z jeho originálních partitur.\nHaydíi dni jemu partituru symfonie, kteráž v Pa-\nříži velmi oblíbena jest a pravil: „Dovolte, že\nse Vaším hudebním otcem, a Vás mým synem\nnazývám.« Cherubíni byl těmito upřímnými slovy\nhluboce dojat.\n\nListárna.\nPan F. H. v Chrudimi. Vaše ohřažení\nmusíme pro nedůstatek místa až k číslu\n10tému odložiti."}]}