{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_sha256": "ac356006e4efddf0e9e2b93e71f7e0f015bc8ae5db9df481fc6566c3990fc571", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/04/01_01/bmtnabd_1862-04-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "73", "page_fin": "74", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.1", "titre_corps": "Jan Vilém Hrbek. (Narozen 1799 — † 1861 dne 10. ledna.) Životopisný nástin, podává J. H.", "titre_sommaire": "Jan Vilém Hrbek. (Narozen 1799 — † 1861 dne 10. ledna.) Životopisný nástin, podává J. H.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4645, "texte": "Jan Vilém Hrbek.\n(Narozen 1799 — † 1861 dne 10. ledna.)\nŽivotopisný nástin, podává J. H.\n(Dokončení.)\nJan se rozloučil se svými drahými rodiči, bratry a se-\nstrami, se svým klavírem a konečně rodištěm, a odebral se\ndo Prahy r. 1810. Byl to proň krok veledůležitý, jenž měl\nrozhodnouti o lepší budoucnosti, než jaká mu doma kynula.\nOblíbiv si jisté nástroje hudební, odvykl brzy domovu. Jeho\nnejoblíbenější nástroj byla flétna, kterouž si za svou přítel-\nkyni zvolil a jí až do konce života svého věren zůstal. Mezi\nvšemi předměty mu byla hudba nejmilejší; zaměstnával se\nnejvíce touto, vyvoliv sobě ještě krom flétny piano a lesni-\nci, na kteréžto nástroje, maje je flétně podřízenými, za krátký\nčas velký pokrok učinil.\nTehdejšího času se stal Jan miláčkem p. profesora Ja-\nnyše, jenž často slepce v ústavě navštěvoval a hudbě vy-\nučoval. Byl to muž, co výtečný flétista známý, který uká-\nzal Janovi pravý spůsob pískání. Jak šťasten byl nyní Jan,\nslyše ponejprv p. profesora Janyše přednášeti! Jak zaplesal,\nslyše zvuky, jež čarovně působily na útlé srdce jeho! Tato\nprvní přednáška učinila naň velký dojem a zůstala dlouho\nvryta v srdci mladistvém. Od této chvíle mu nebylo smutno,\nneb použil každé chvíle, by se na svůj oblíbený nástroj\nvycvičili a zdokonaliti mohl. Jeho představení se divili\npokroku, kterýž on v krátkém čase učinil. Ve své stálé\ntmě hledělť se vyrážeti zvuky, které ze své flétny vyluzoval.\nZvukové jeho flétny nepůsobili jen mocně na něho, nýbrž\nokouzlovali každého jiného posluchače. Mohif každý pozo-\nrovat, že se útvar zvuků jemných, jež k uchu svých přátel\nzasílal, podobá chvílemi kvílení dítěte, jež prosí o milost —\no dar světla, jenž mu až dosaváde — scházel.\nPobyv v ústavě 6 let a vycvičiv se v hudbě, žádal\nsám, zdali by z ústavu vystoupiti směl? Chtěje se v hudbě\nještě lépe zdokonaliti, vystoupil r. 1816 z ústavu, rozloučil\nse s Prahou a odebral se do Vídně. Tam se seznámil s vá-\nženým lékařem p. pr. Beerem, který ho ujišťoval, že pak-li\nu něho operaci podstoupí, opět zraku jeho spomoženo bude.\nKoje se nadějí, že snad přec prohlédne, podstoupil tuto\ns velkými bolestmi spojenou operaci. Získal tím tolik světla,\nže den od noci rozeznali mohl. Jeho Veličenstvo císař pán\ndal laskavě veškeré s tím spojené výlohy zapraviti. Potěšen\nvelice, že opět alespoň několik paprsků světla okem jeho\nvcházeti muže a že se sám císař pán o jeho uzdravení stará,\nvrátil se opět do své vlasti.\nRoku 1822 vystoupil v akademii hudební v Praze, kte-\nrážto ku prospěchu pr. ústavu slepců zřízena byla. Později\nbyl tak šťasten\", že se u přítomnosti Jeho ap. Veličenstva\nslyšet dáti mohl, a ku svému potěšení došel pochvaly a spo-\nkojenosti. Při této příležitosti zmínil se mezi jiným, žeby\nještě lépe pískal, kdyby lepší flétnu měl. Na jeho slova se\nvzal ohled. Byloť umělci 100 zl. stř. darováno, aby sobě\nlepší flétnu koupili a v umění ještě více prospívali mohl.\nv\nTakovým způsobem přišel Hrbek k flétně, kterou Štěpán Koch,\nhotovitel hudebních nástrojů ve Vídni, sám zhotovil. Na\nflétnu darovanou se dal Hrbek dne 30. ledna 1825 veřejně\nv koncertě slyšet.\nK tomu účelu nechal kníže Dietrichstein zemsky sta-\nvovský sál vyprázdniti, přičemž slepého umělce tehdejší vý-\ntečníci : p. ředitel zpěvu Klementi a znamenitá zpěvačka Sonn-\ntagova výtečně s dobrým výsledkem podporovali. R. 1825\nbyl v měsíci lipnu v Karlových Varech zase uspořádáním kon-\ncertu zaměstnán; však ale smrtí gubernialního rady z Plaze-\nrů se to celé podniknutí zrušilo. Na svých uměleckých ce-\nstách v království českém byl všude laskavě přijat a zvláště\nvšak dne 31. břežna 1826 v Jabloni od hudby milovné a\nctěné rodiny p. hraběte ze Špachtů. V Brně vystoupil roku\n1827 třikrát veřejně na divadle. V Holomouci dostalo se\nmu cti, že před Jeho Eminencí velkovévodou a kardinálem\nRudolfem, kterýž s ním osobně delší čas hovořil, hráti směl.\nZ Holomouce se odvážil na dálší cestu; procestovav Opavu,\nLehnici, Vratislav a v r. 1829 Břetislav*), Pešť, Bělohrad,\nZáhřeb, Karlovec, Reku, Terst, Lublaň, Linec a Štýrský Hra-\ndec. V listopadu 1829 cestoval do Řezná, Norimberku, Bam-\nberka, Kasselu, Koburka a Gothy, v kterých posledních dvou\nměstech se mu povedlo, před rodinou velkovévody vystou-\npiti. Účinkovav v roce 1830 ve veřejné akademii, která se\nku zlepšení pr. ústavu opět slepců způsobila, odebral se do\nDrážďan, kde se u přítomnosti Jeho Veličenstva a veškerého\nkr. dvora dvakrát slyšet nechal a velkého úspěchu dosáhl.\nDne 3. prosince 1830 se objevil v kr. divadle Pražském ještě\njednou před svými krajany a rodáky, kteří jeho talent stále\n\n*) Viz t Denkwůrdigkeiten des Prager Bliudeninstilules far arme\nblinde Kinder und Augenkranke. (1831.)"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1470, "texte": "tak uznávaly. Tentokráte se nechal naposled slyšet, umíniv\nsobě na delší čas cestu do Vlach podniknouti. Rozloučiv se\ns Pražany, chtěl cestu do Itálie konati, což ho později roze-\nšlo, an sobě umínil ve své vlasti zůstati. Nyní trávil dny\nsvého života ve svém rodišti. Odtud často učinil výlet do\nblízkých měst českých. Všude byl rád uvítán. Získaje sobě\nkoncertováním jmění, zahospodaři! si tolik, že mohl ze své\njistiny spokojeně být živ. Později vstoupil do stavu manžel-\nského, vyvoliv si za svou choť Česku, která mu ale jeho\nžití ztrpčovala. — Hrbek byl znám co umělec a kdo ho sly-\nšel, jak citlivě přednášel na flétnu, mohl říci, že přednášel\ns hlubokým citem. Co slepec byl v hudbě neunavený a vy-\nučoval též ve svém rodišti mládež pianu, kteréž výborně la-\nditi uměl. Požíval za to též přízeň vrchnosti Komorno-Hra-\ndecké a byl i na jiných panstvích hostem vítaným. R. 1843\nvypukl oheň v jeho rodišti a všecko jmění mu ztrávil. Jen\nflétna byla zachráněna. Oželel věci tyto, mezi kterými bylo\ntéž mnoho musikálií. Pustiv se, maje vůdce svého, do světa,\nzískal si koncertováním svým tolik, že mohl být pohodlně živ.\nKoupil sobě dům, v kterém by i své stáří se svou rodinou\npohodlně ztráviti mohl. Nepředstavoval si, že bude tak krátký\nčas v něm zůstávati, an r. 1861 v měsíci lednu onemocněl\na po šesti dnech, dne 10. ledna na věčnost se odebral.\nJméno jeho bude žiti v paměti těch, kteří ho slýchávali se\nzalíbením na flétnu, na níž jistý básník i báseň složil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "74", "page_fin": "75", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.2", "titre_corps": "O skladbách Václava Karla Holana Rovenského.", "titre_sommaire": "O skladbách Václava Karla Holana Rovenského.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.2", "debut_caractere": 1472, "fin_caractere_exclue": 6019, "texte": "O skladbách Václava Karla Holana\nRovenského.\nPřed nedávnem zmínili jsme se o výtečném českém\nkontrapunktistovi Janu Trojanu a jeho skladbách; nyní sezná-\nmíme naše čtenářstvo s jiným slovútným skladatelem. Je to\nVáclav Karel Holan Rovenský, jenž r. 1693 kapelnické místo\nna Vyšehrade zastával. Kdy se narodil, kdy v úřad kapelníka do-\nsazen jest a kdy zemřel, posud není známo. Podivná věc, že\nse o něm ani Dlabac ve svém „Kůnstlerlexicon fur Bóh-\nmen\" nezmiňuje. Holan Rovenský žil o sto let později a\nvelkých zásluh o domácí umění sobě dobyl vydáním velkého\nkancionálu : „Kaple královská zpěvná a musikalní v řeci\na jazyku českém svatováclavském, t. j. kancionál a\nkniha zpěvní na všechny svátky a slavnosti vejroéníu\n(v Praze fol. 1693). O skladbách jeho sepsal p. L, Zvo-\nnař pěkný článek pro „Listy Národní,\" jejž zde následovati\nbudeme.\nSoudíce ze spořádání a srovnávání (harmonisování) star-\nších i starých zpěvů, jakož i z vlastních skladeb, které v kan-\ncionálu položil, byl Holan hudebního umění ve všem mocen.\nBasy, jimiž staré nápěvy opatřil, jsou dobré, jadrné i roz-\nmanité ; jednotlivé hlasy ve vícehlasých skladbách jsou ve-\ndeny dosti samostatně; srovnalost (harmonie) hlasů pak jest\nladná i nenucená. Obě tyto vlastnosti nalézají se při nej-\nvětší části Holanem upravených zpěvů v hojné míře, alespoň\nv hojnější, nežli při pozdnějších skladatelích a varhanících,\nže mohou býti vzorem i mnohému z nynějších varhaníků co\nprovazečů církevních písní.\nSkladby v tomto kancionálu jsou spůsobu nejrozmani-\ntějšího a ceny rozličné. Jsou to kratičké popěvky pro jeden,\ndva i více hlasů, delší písně pro tři i více hlasů, dvojsbory\npro šest až osm hlasů, arietky pro jeden a dva hlasy s prů-\nvodem varhan, houslí, polnic a pazonů. Umělejší hudební\nformy, jako na př. kanóny neméně zde zastoupeny jsou, avšak\ncena jejich není veliká. Co do povahy skladeb, můžeme říci,\nže je zde celá škála proběhnuta; jsou zde nápěvy od nejzá-\ndumčivějšího až k rozjařenému, vzletnému zpěvu, jakož i od\nvážného chorálního zpěvu až k nejpohybnější světské písničce\nStarých zpěvů mnoho jest do tohoto kancionálu přijato,\na mnoho básní, které za dobré staré nápěvy mají nový, pro\ntehdejší časy moderní nápěv. Nové tyto nápěvy nerovnají se\nv ceně starším, ba zůstávají daleko za nimi. A porovnáme-li\nje se starými, můžeme si dobře učinili pojem o vkuse, jakýž\nku konci XVII. věku v církevní písni panoval. Bohužel nezrií\npo porovnání úsudek tak, aby vkusu téhož času lichotil. Nové\nnápěvy jsou již až příliš proniknuty světským duchem. Uchu\novšem více lahodí, požadavkům ale církevní písně nikterak\nnevyhoví.\nAčkoli byl Holan všelikého druhu protizpěvu (kontra-\npunktu) mocen, a jak z mnohých příkladů soudíme, rád kon-\ntrapunktoval , máme přece za to, že měl větší nadání k lí-\nbeznému zpěvu, nežli ku kontrapunktickým formám; nebof\njsme nenašli v celém kancionále ani jedné skladby, v níž by\nse byl co značný kontrapunktista, jako na př. Trojan, osvěd-\nčil. Za to jsou ale mnohé jeho melodie velmi půvabné, ně-\nžné, tklivé a srdcejemné, a opírají se o tak dobrou, rozma-\nnitou a živou harmonii, že nemáme čeho litovali.\nZe skladeb jeho vynikají zvláště:\n1. píseň: „0 pokrmě pocestných;\" 2. dvojzpěv pro\ndva soprány: „K horám chvátám, pospíchám;\" 3. jednozpěv\no sv. Liguriášovi; s průvodem dvou houslí a varhan; 4. troj-\nzpěv: „Boží rodičko\" pro dva soprány a bas; 5. trojzpěv:\n„Yšickni zvučně prozpěvujte\" pro dva soprány a bas s prů-\nvodem houslí, basetlu a basy; 6. sbor: „O sem s nebe,\"\npro čtyry hlasy; 7. velmi utěšená píseň pro čtyry hlasy:\n„Nikdy lepšího nebylo;*) 8. rekviem;**) a 9. litanie pro\n4 hlasy s průvodem varhan. Sjímka původního rukopisu této\nlitanie přidána jest řečenému kancionálu.\nZe starých písní, k nimž počísiovaný bas přičinil, jme-\nnujeme: „Svatý Václave;\" „Ukřižovaný Kriste;\" „Otče náš\nmilý Pane;\" „Přišel jest k nám obr silný:\" „Třikráte zna-\nmenali.\"\nZ poznámky na str. 348 dozvídáme se, že vydal Ho-\nlan také „pašie, písně pohřební, škály muzikáiní a kalendář\ntrvající s aritmetikou,\" jež se „mohly koupiti v špitále u\nmostu v staré Praze.;t Řečený kancionál uvádí Jungmann ve\nsvé literatuře V. 101., o pašiích, kalendáři, pohřebních pí-\nsních a muzikálních škálách nečiní zmínky.\nŽe se hudebníkům i za Holanových časů peněz nedo-\n\n*) Provedla se 22. března loňského roku v koncertě žofínské aka-\ndemie, řízením p. Zvonaře.\n**) Původně pro jeden hlas s pocíslovaným basem. Pan L. Zvonař\nupravil jej pro mužský sbor, v kteréž úpravě se zpívalo již ně-\nkolikráte při národních smutečných slavnostech za Jung man na,\nHanku, Píce"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2919, "texte": "stávalo, toho vědomost nám zanechal Holan v této poznámce:\n„ačkoliv měl býti jiný rejstřík, ale pro mdlobu (sic) nedo-\nstatků peněžitých to se státi nemohlo.\"\nVydání kancionálu omluvil v následující předmluvě, kte-\nrouž zde doslovně klademe : „Předmluva čili správa pobož-\nnému kantoru neb muzykantu. Znamenali pobožný zpěváku,\nže jsem tyto pobožné zpěvy tak podle své sprostnosti jak\nstaré i nové, a některé ode mne na větším díle složené kan-\ntileny spíšíc skomponoval, což ne pro ňákou chloubu, neb\nmarný užitek a peníz, ale ke cti a chvále Boží se činí, a\npokudž by se líbilo i na instrumenta mezi verši užívati se\nmůže. Mezi tím jednoho každého poslušně žádám, komuž se\ntato má chatrná práce do rukou dostane, pokudžby tam ně-\njaká chyba v notách i také v textu, a že by dvě kvinty neb\ndvě oktávy, což ne z neumění, ale z přehlídnutí se stává,\nvynajíti se mohla, nebo nikdá růže bez některého součku\nneroste, že to napravili sobě oblíbí; začež jistě zde dobře\nse míti a potom v nebi odplatu bráti budete: a pokudž mně\nPán Bůh propůjčiti ráčí dobrého zdrávi, s nějakou mou prací\npodstatnější předně Bohu a jednomu každému sloužiti se za-\nvazujíc, na všem dobře a šťastně při všech pracech domácích\ni polních míti se vinšuji.\"\nSkromná tato předmluva stačí, aby si mohl čtenář uči-\nnili pojem o hmotných prostředcích Holanových, jakož i o\nmdlém účastenství současníků, o panujícím tehdáž názoru\nsvěta; rovněž může čtenář i o povaze a umění Václava Ho-\nlana, jakož i o povaze hudebního umělce tehdejších časů ná-\nhled sobě osvojili. Není řeč, kterouž Holan v předmluvě\nvede, řeč člověka, pod nějakým jařmem úpícího? Ba zajisté.\nKteré asi bylo to jařmo? Bylo to jařmo, které v oněch ča-\nsech z jistých škol vycházelo, jež ducha poutajíc, člověka\nzotročovalo. Byl to onen názor o světu a jeho umění, dle\nkterého měl člověk vůli svou jiné podřizovati a sebe vždy a\nvšady zapírati, jakož i všeliké lidské umění a vědění za ma-\nlicherné a liché považovati. Názorem tímto utrpělo umění\nškodu, že se nemohl duch povznést! a proletovati se v říši,\nvšelikého tlaku prosté; plody umělecké pod takovýmto tla-\nkem mohly býti jenom zádumčivé, nyjící a žalné, aneb v\nopačném případě liché, líčené, oulisné a pravdy prosté, A\ntaké se vskutku potkáváme s těmito vlastnostmi obojího\nsobu při skladbách v Holanově kancionálu. Holan doufal, že\nbude moci s nějakou „podstatnější44 prácí Bohu a každému\nsloužiti; zdali se jeho naděje vyplnila a on dílo vyvedl, ne-\nmůžeme pro nedostatek potřebných pramenů pověděti. Možná,\nže něco většího složil, možná ale také, že mu poměry ne-\npřály a že naděje a snahy jeho se rozdrtily o příkrost po-\nměrů nepříznivých, jež byly a budou vždy nejčelnějšími ne-\npřátely všelikého umění. Uspořádáním a vydáním kancionálu\nřečeného prokázal Holan českému dějepisci hudebnímu veliké\nslužby, že inůže dobrý obraz o hudebním umění, o vkuse\ntehdejšího času nejen Y umění, nýbrž i v obecním vzdělání\nnakresliti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "75", "page_fin": "76", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.3", "titre_corps": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "titre_sommaire": "Cesta do Kostelce. Fraška v 1 jednání.", "signature_source": "Dle Homburga vzdělal Alois A. C", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.3", "debut_caractere": 2921, "fin_caractere_exclue": 4750, "texte": "Cesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n\n(Dokončení.)\n18. výstup.\nKarel (se stráží). Předešlí, později Růžena, paní\nz Drahejšová s malým chlapcem.\nKareL\nNechte mne, af jej dříve zkolím, potom ho můžete od-\nvést do vězení.\nSýkora (neustále se brání).\nSvou paní chci mít, svou paní!\nRůžena (u vchodu do domu).\nNo pojďte přec matinko! pojďte přec!\nSýkora.\nAha! tu přichází má dcera se svou matkou! jsem vy-\nsvobozen !\nPaní % Drahejsova (vedena Růženou, živě rozčilena).\nMé dítě — jsi tedy docela jista ?\nSýkora.\nTeď pozor na ten slavný výjev poznání! (zůstane pevně,\ns povznesenou hlavou stati.)\nPaní z Drahejsova (pohlíží na Sýkoru opovrženě).\nTento zde ?\nSýkora (uleknut).\nJak? Tento zde?\nPaní 2? Drahejsova (jistěji).\nNikoli Rózo, to není tvůj otec — ani můj manžel.\nSýkora (pozoroval se své strany paní z Drahejsova).\nNa mou věru! To není paní Sýkorová — neb by se\nbyla musela ďábelsky (dvorně) k svému prospěchu změnit.\nNápotom ale —\nKareL\nPravíte, že se jmenujete Sýkora? Na, to znáte bezpo-\nchyby paní Živnou?\nSýkora.\nOvšem! ona jest mou sestřenicí!\nKareL\nA moje kmotra.\nSýkora (jde ke Karlovi).\nJak se lidé někdy podivně sejdou! (k ostatním) Jsem\nještě nyní tulákem (ke Karlovi), vy mladý písaři, kmotře mé\nsestřenice, budete snad tak láskav, a povíte mi, kde bych\nmoji manželku — moji pravou manželku našel ?\nKarel.\nAno jistě — ona jest v Kostelci, (prohledává kapsy).\nSýkora (v zanícenosti k hostům).\nTed to vidíte, já jsem se jen v této paní mýlil, to se\nv*\nmůže každému stát. — Člověk se klame každodenně v paních.\nKarel (vytáhne zapečetěné psaní z kapsy).\nVidíte pane, tuto mám právě psaní, které mi paní Ži-\nvná doručila, bych je dodal její sestřenici a v kterém jí můj\nsňatek oznamuje.\nSýkora (čte adresu).\nPaní Julii, Arnoštce, Miladě, Anjelíně Sýkorové (mluvě)\nZcela dobře! (cte) v Kostelci (změní hlas) nad Labem.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2661, "texte": "Vsickni (se smíchem).\nHa ha ha!\nSýkora (mrzutě překvapen).\nA já jsem v Kostelci nad Orlicí!\n(Opět všeobecný smích.)\nTen hlupec Stejskal — on neudává, v kterém Kostelci. —\nNaposled není neštěstí tak ohromné, mám ovšem o několik\nmil dál, ale (ukazuje na hošíka) a o jednoho kluka méně\n(pro sebe) malého Svobodu — Procházku — (se smíchem)\nnebo nějakého malého Potloukala, (hlasitě) Je mi přec mi-\nlejší, že jsem se v domovních dveřích mýlil.\nPaní % Drahejsova.\nNo — teď — kde všecko se vysvětlilo, doufám, že\nalespoň s námi zde svatbě přítomen budete.\nSýkora.\nS velkým potěšením byl bych tím 91tým hostem, ale\nchci přec nastoupit neodkladně cestu tam na Labe. (bere svůj\nvak.)\nPotloukal.\nNuže tedy přejem vám šťastnou cestu.\nPaní % Drahejsova (pro sebe).\nTeď mi je opět levněj.\n19. výstup.\nVerunka. Předešlí.\nVeriinka (k Sýkorovi).\nPane, vy ráčíte odejet?\nSýkora.\nAh! je pravda! můj roztopšín a slivovice (zaplatí).\nVerunka.\nCož pak nějaké malé zpropitné pro sklepníka ?\nSýkora.\nZde máš! vezmi 3 krejcary za tvé dobré zprávy.\nVerunka (pro sebe).\nTři krejcary, k tomu není v skutku zapotřebí Amerikána!\nSýkora (svůj vak pod pážím).\nAž budu v Kostelci nad Labem — potom začnu znovu\nhledat bílý dům s zelenými okenicemi a žlutými záclonami.\nPotloukal (důvěrně).\nVšude najdete žluté záclony!\nSýkora (taktéž).\nA důvěrníka, he ? čtveráku ! vy jste mi notně zatopil!\n(jakoby mu něco napadlo) Apropos ! právě mi něco napadá.\nVsickni (přiblíží se).\nNo! co pak?\nSýkora.\nPředevším, když nyní přijdu tam nad Labe, aby snad\npaní Sýkorové nenapadlo sem se navrátit — to by nebyl\nprávě špatný žert! (běží odtud, věřitelé jej proná-\nsledují s pokřiky: Naše peníze! zaplaťte nám! atd.\nHosté se smějí.)\n20. (posledni) výstup.\nKomisař. Stráž. Předešlí.\nKomisař.\nCo pak znamená ten křik, ten skandál !j\nSýkora.\nBohu díky, pane komisaři, že mi přicházíte ku pomoci,\nti lidé by mne roztrhali!\nKomisař.\nProč to, co pak to ? mluvte!\nVěřitelé.\nPane komisaři, ten pán si nás dal objednat s tím po-\ndotknutím, že chce zaplatit dluhy své paní — a teď se zpouzí\ndostát slovu.\nKomisař.\nPane Sýkoro, jak tomu mám rozumět ?\nSýkora.\nAno, mé paní, zcela dobře, ona jest ale v Kostelci nad\nLabem a ne nad Orlicí — po paní Drahejšové mně nic není\na po tom malém Procházkovi Svobodovi, který by dle zákonů\npřírody místo 7mi 10 let cítati musel, potom mi také nic\nnení, a po tom pánu domácím hospodáři, po torn mi docela\nnic není; jedním slovem zde mi na žádném nic nezáleží.\n(Křiče) Jaká jest to nespravedlnost na člověčenstvu, že jest\nvíce míst stejného jména, já náležím tam k Labi a ne k Or-\nlici; tedy s Bohem na vždycky. Na shledanou. (Odběhne.\nVšeobecný smích.)\n\nDle Homburga vzdělal Alois A. C."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "76", "page_fin": "77", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.4", "titre_corps": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "titre_sommaire": "Oběť žárlivosti. Noveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.", "signature_source": "Bernardiniho", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.4", "debut_caractere": 2663, "fin_caractere_exclue": 4192, "texte": "Oběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\n\n(Dokončení.)\nNenadálá smrt výtečného češkého umělce byla dlouhý\nčas hlavní osou, kolem nížto se hovor ve veřejných místno-\nstech a salonech v Londýně otáčel. Ztráta jeho byla od ve-\nškerého umění milovného obecenstva a od umělců Londýn-\nských vřele oželena; avšak co bylo vše to proti nesmírné\nbolesti a žalu, ježto Giulietta pro milovaného a nešťastného\nKočvaru cítila.\nVe svém hlubokém zármutku chtěla z počátku v klá-\nšterním úkrytu mladistvý věk svůj dokončiti; avšak na prosby\na domlouvání svých příbuzných upustila od svého úmyslu. U\nitalské opery v Londýně nechtěla více zůstati a odebrala se\nbrzy po oné smutné události do své vlastí — Neapole.\nMinulo pět let Giulietta, kterážto úplný rok smrt svého\nmiláčka oplakávala, vystoupila na velké doléhání ředitele di-\nvadla San Carlo co primadonna na divadle a zbudila svýrn\nstříbrozvučnýrn hláskem a výtečnou dramatickou hrou nesmírné\nsensací. Zármutek, jenž na srdci jejím hlodal, utišil se po-\nznenáhla a rozkošný život jejího stavu zaplašil všechny chmu-\nry, které snad zpomínkou na Kočvaru v mysli její vystoupiti\nmohly. Giulietta obklopena byla ctiteli, zbožňovateli a ná-\npadníky, kteří o závod se snažili, nějakou rozkoš neb nějaké\npřekvapení jí způsobili.\nMezi nimi ucházel se hlavně o její přízeň hrabě Ma-\nrochetti, jeden z nejbohatších šlechticů, jemuž konečně, davši\ns Bohem umělecké dráze, svou ruku podala. Právě byla za-\nměstnána přichystáním svého svatebního šatu, anto komorná"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2299, "texte": "na stříbrném talíři psaní z pošty přinášela. Bylo jich dnes\nvelmi mnoho, neb četný počet přátel, jichžto si Giulietta v\nčase svého uměleckého působení získala, pospíšili si, každý\nalespoň několika slovy své blahopřání k dnešnímu sňatku\nna jevo dáti. S veselou tváří přelítla Giulietta jeden lístek\nza druhým; tu však zahlídla mezi množstvím psaní malý, ušpi-\nněný lístek na sprostém papíru a v prvním okamžiku my-\nslila, že tento pouze náhodou mezi ostatní přišel; avšak když\nblíže na něho pohlédla, přesvědčila se, že jí náleží. Ote-\nvřela jej; avšak brzy zmizel rozmar z jejího obličeje, líce\nponěkud zbledly, nohy se jí třásly, tak že se na blíže sto-\njící pohovku zasednouti musela. Řádky třesoucí se rukou\npsané zněly následovně :\nMilovaná Giulietto !\nDen mého života chýlí se ku sklonku a zlým svědo-\nmím rozervaná duše dychtí po úlevě; avšak dříve než se\ns tělem na vždy rozloučí, chovám ještě jednu žádost, kteráž,\nnebude-li vyplněna, moje muka zdvojnásobní. Nešťastná ná-\nruživá láska k Vám a žárlivost Omicina na umění Kočvárovo\nbyly příčinou smrti Vašeho miláčka, jehož jsem s pomocí\nOnrcina lstivě a na ohavay způsob o život připravil. Omi-\nčinem jsa prozrazen a od soudu stíhán, musel jsem z Lon-\ndýna prchnouti a nesměl jsem, jsa za zločince vyhlášen, ni-\nkde veřejně vystoupiti. Skryl jsem se před spravedlností ;\navšak před soudcem vnitřním ukrýti jsem se nemohl. Oddal\njsem se v zoufalosti pití a jiným zničujícím vášním, aby osten\nvnitrního trýznění otupily. Vysílen duševně i tělesně vlekl\njsem se od místa k místu, až mne bída a choroba překonaly.\nNyní zde ležím co umírající žebrák a zločinec, který jen\nVaše odpuštění očekává, by ducha vypustiti mohl. Mějte\nmilosrdenství a pospěšte k loži umírajícího\nGiulietta sedla rychle do kočáru a brzy octla se před\nmalým bídným domkem, kdež Bernardiniho se smrtí zápasí-\ncího na slámě našla. Jakmile zemdlený Giuliettu byl zočil,\nvztáhl prosebně obě ruce k ní. „Odpusťte,\" zašeptal tiše,\n„odpusťte nešťastnému.44 Hluboce dojata podala mu tato ruku\nsvou, kterou on k svým ssinalým rtům přitiskl. „Díky, nyní\nspokojeně umru!\" doložil slabounkým hlasem a brzy na to\nna věčnost se odebral. Týž den odpoledne slavila se svatba\nGiulietty s hrabětem Marochettim, kterýž Bernardinimu dva\ndni po tom slušný; pohřeb vystrojili dal.\n\nBernardiniho."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "80", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.5", "debut_caractere": 2301, "fin_caractere_exclue": 6615, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nF. H.\nZ Chrudimi, 16. března. (Příčiny\nklesání kostelní hudby.) V dopisu\no kostelní hudbě v Chrudimi, jeni v čísle\n6tém těchto listů od 20. února t. r. po-\ndán jest, vyjíždí si pan dopisovatel velmi\nurčitě a nešetrně na ředitele kůru Chru-\ndimského s výčitkami, že provedení Vin-\ntrovy mše na den narození Páně m. r.\nobstojné, ano mdlé bylo, že druhý svátek\nFiihrerova pastorální mše se dávala, ze se\nkostelní hudba řemeslnicky odbývá, proč\nse patřičné zkoušky neodbývají — konečně\nže kostelní hudba Chrudimská patrně kle-\nsá, a že velebné duchovenstvo k torna více\nnepřihlíží. Kdyby pan pisatel nadzmíně-\nných výčitek jen dosti skrovnou známost\npoměrů hudebních, zvláště organisace kůru\nnašeho města byl měl, nepochybuji, že by\nsvé posuzování zdejší kostelní v\nmírnějším tónu byl napsal. Ředitel kůru,\njemuž pouze čtyři placení choristé\npřiděleni jsou, odkázán jest výhradně na\npodporu ochotníků, jichž veliká sice\nčást zde se nachází, avšak jen o zvlášt-\nních největších svátcích velmi zřídka ale\nv zkouškách, a to v malém počtu se sú-\nčastůuje, tak že na pozvání ku zkoušce\npro kostelní hudbu z většího dílu pouze\nchoristé a několik zpěváků altových a so-\npránových se dostaví. Nejsa spolu učite-\nlem školním jako pan ředitel kůru sou-\nsedních Pardubic, nemá ředitel zdejšího\nkůru ani moci, aby školákům navštěvování\nzkoušek neb kůru naříditi mohl; není tedy\ndivu, jestližo soprán a alt častokráte jen\njednoduše neb po dvou slabých zpěvácích\nobsazeny bývají, kdež naproti tomu před\nzrušením závazku učitelů ku podpore hudby\nkostelní nejen tito v úplném poctu, nýbrž\ni školáci jak při zkouškách, tak i při pro-\ndukcích se sůcastnili. Uvaží-li pan dopi-\nsovatel dále, že pan Čeněk Vinař, jenz\ndekretem zdejší slavné městské rady za\nvarhaníka chrámu Chrudimského s ve-\ndlejším závazkem vedení kapelly měst-\nské zvolen byl, pouhým hostem kůru na-\nšeho se označuje, jak dopisovatel sám v\ndopisu podotknul, že pan kapelník Če-\nněk Vinař ve mši Fuhrerově se\nsúčastnil, jakoby v jiných raších spolu-\núcinkovati nemusel, tot ocekávati nelze,\naby provedení mše bez dirigování od ře-\nditele kůru , hraním na varhany zaměst-\nnaného, řemeslnicky se neodbýva-\nlo. Aby kostelní hudba Chrudim-\nská patrně neklesala, zapotřebí pře-\ndevším výdatné a hojné podpory od pánů\nochotníků a hudebníků městské kapelly,\njakož i samostatného, neodvisleho posta-\nvení ředitele kůru, jemužby tolikero pře-\nkážek, až posud působení jeho uslabujících,\nv cestě nestálo, jelikož on toho vinu ne-\nnese, jestliže ku provozování mše, často i\nnevelké, buď žádný aneb jen velmi malo\nhudebníků městských se dostaví, poněvadž\ntito k spoluúcinkování při hudbě kostelní\nnižádným závazkem nejsou pou-\ntáni. Konečně nemůže se zdejšímu ve-\nlebnému duchovenstvu výčitka nezaslou-\nžená ciniti, jakoby k hudbě kostelní více\npřihlížeti mělo, an z uvedených poměrů,\nhudbě kostelní nepříznivých, patrno, že\nnejen pánům ochotníkům, ale i hudební-\nkům městské kapelly žádny poroučeli ne-\nmůže a nesmí. Pokud pani ochotníci a\nhudebníci městští spojenými silami ředitele\nkůru podporovat nebudou, potud neize\ntaké příznivého pokroku a zdárného vý-\nvinu hudby kostelní požadovali, a jen u-\nskutecnéním onéch výminek možno řediteli\nkůru, všeobecným požadavkům ze vší síly\nzadost učinit.\n\nZ Josefodolu. (Pěvecká zábava.)\nZdejší zpěvácký spolek řízením ctihodného\na zasloužilého ředitele pana Karla Č á s t-\nky uspořádá dne 25. března 1862 pěve-\nckou zábavu, jejížto program je následu-\njící: I. Oddělení. 1. „Zpěv ceských ji-\nnochů/ sbor, báseň a hudba od J. Lu-\nňáka. 2. Sbor od Reissigera. 3.\n„Lidské srdce,\" sbor, hudba od J. Otta.\n4. Sb)r od V. Fischera ml. 5. „Po-\nchod,\" sbor a hudba od C. Kuntze. 1L\nOddělení. 6. Sbor od Jul. Otta. 7.\n„Les a háj/ sbor, hudba od J. G. Ge-\norga. 8. Sbor od K. M. z Webrů. 9.\n„Svět se tocí/ sbor, hudba od E. Ya-\nšáka. 10. Sbor s tenorovým sólem od\nJ. Beschnitta, Jak z programu vysvítá,\nzachovávána jest úplná rovnoprávnost,\nnebot je 5 ceských a 5 německých\nsboru. O zachovávání rovnoprávnosti má\nnejvětší zásluhu milovaný vůbec p. ředitel\nČástka, a tato zásluha nabude ještě větší\nplatnosti, uváží-li se, že při velikem poctu\núdu německých (jsou to uřadníci z to-\nvárny Kosmanovskéj) , přec rovnopráv-\nnost se šetří. Sláva panu řediteli Část-\nko vi! *)\n\n*) Imy voláme mu třikrátl \"Sláva*!* Red»"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7757, "texte": "Z Jiřina. (Akademie.) Dne 25.\nbřezna t. r. uspořádal zdejší zpěv. spo-\nlek ve skvostně osvětleném sále u „města\nHamburku\" akademii spoluúcinkováním\nvelectěných ochotníků ku prospěchu vyto-\npenců. Nyní to bylo po druhé, co náš\nzpěv. spolek vystoupil. O první produkci\nnechci již mluviti; za to však zmíním se\nobšírněji o této. Beseda otevřena byla\nproslovem, jejž sl. F—ova výborně před-\nnesla, na to následoval Storchňv dvojsbor\n„Života zpěv,\" v němž mladistvý Jičínský\nbassista solu druhého bassu úplné plat-\nnosti dodal. Sbor šel velmi dobře a došel\npochvaly. Slečna J—ova z Hradce Krá-\nlové zpívala dvě písně „Hubinku\" od Ar-\nditiho a „Vlast\" významně a zbudila svým\nvelmi příjemným, vyrovnalým a zvláště ve\nvyšší poloze okrouhlým hlasem velkou po-\nzorúost a došla tak velkého potlesku, že\nještě jednu píseň „Ztracené srdce\" od Pi-\nvody přidala, při čemž ji pan R. vkusně\nna piano doprovázel. Chvalné zmínky za-\nsluhují dvě dámy, kteréžto koncertní kus\npro piano od Webra pro 4 ruce velmi\nuhlazeně provedly a pochvaly došly. Od-\ndělení toto ukončilo se sborem „Milenka\"\nod Jelena, kterýž, jakož ostatní dva sbo-\nry, s příznivým výsledkem se potkal. V\ndruhém oddělení překvapil nás pan farář\nz Veselé hrou na zřídka vídaný nástroj\n„drvoslam\" (Strohfiedl). Předneslť valčík\nna národní písně a pak variace na národní\npísně. Ačkoliv nástroj tento příjemně zní,\nnehodí se přec k veřejným produkcím; tím\nméně ale, provázejí-li ho nástroje smyč-\ncové. Pan farář osvědčil při yšem velkou\numělosť a technickou obratnost a byl dva-\nkráte vyvolán. Píseň ,,Černá země\" od\nFr. Vogla, která na to následovala, neměla\nvelkého účinku, a to z té příčiny, že bas-\nsista B., jenž ji zpíval, nebyl disponován.\nHumoristické ctěni „Láska a právníctví\"\nposkytla nám milé zábavy. Beseda ukon-\nčila se sborem „Kovářská\" od Fr. Vogla,\nkterá rázně přednešena byla. Velké po-\nchvaly zasluhuje horlivý pan ředitel zpěv.\nspolku, jenž s vytrvalostí sborům vyučuje\na výkonní údové, kteří s velkou pilností\na snahou se cvicí. Kéž pokračuje statný\nnáš spolek na své vytknuté dráze k oži-\nvení společenského života a k probu-\nzení národního života.\n\n(—Й)\n\nJ. H.\nZ Kouřimi. (Josef Hercík †.)\nPo vlastech našich vůbec známý koncer-\ntista na housle, Josef Hercík dokončil dne\n16. března t. r. vMoránu pouť života\nsvého a byl dne 18. března v Češtině po-\nchován. Dobročinný a srdečný tento hou-\nslista pochází z Bystré blíž Náchoda, kdež\nse okolo r. 1806 narodil. Dne 9. března\ndával Hercík poslední svůj koncert v\nČeštině a chtěl se odebrati do Zbraslavic,\ntu ho však překvapila v Moráně, místu to\nas hodinu cesty od Uhlířských Janovic vzdá-\nleném — [bohyně smrti Morana. Povídá\nse, že si po obědě zdříml a na stole u-\nsnul — na vždycky. Mrtvice ho ra-\nnila. Josef Hercík byl až do poslední\nchvíle života svého hudbě věren a věno-\nval jí celý život svůj. Ve svém pokro-\nčilém stáří počínal si Hercík věru jako ji-\nnoch bujarý, co se vřelosti a cituplnosti\nhry jeho dotýce. Kdo jej hráti slyšel, ne-\nzapomene zajisté na jeho krásný ílagiolet\na jeho technickou obratnost. Svým kon-\ncertováním získal ve vlasti naší zvláště v\nmenších městech cest i vážnost. Napo-\nsledy před smrtí koncertoval v Zásmukách\na Uhlířských Janovicích. Hercík chtěl le-\ntos podniknouti uměleckou cestu do Rus,\navšak smrt mu v tom překazila. Kdo se\nstal dědicem jeho houslí a jeho musikalií,\njakož i den jeho narození a kde v hudbě\nvzdělán byl, budu hledět vypátrati.\n\nZ Pardubic. (Akademie.) Zpěv.\n8 polek uspořádal v neděli dne 30. bře-\nzna v sále „Odeonu\" na Veselce velikou\nhudební a deklamatorní akademii, při\nkteré účinkovali slečna Marie Korschne-\nrova a pan J. L. Lukeš z Prahy. Pro-\ngram byl následující: Proslov „Tři doby\nPardubic,\" od A. Melišové, red. „Lady.\"\n1. Pochod „Vzhůru ku zpěvu\" od Čeňka\nVinaře. 2. Národní písně, přednesl pan\nJ. L. Lukeš. 3. „Já jsem Češka,\" de-\nklamace od Čejky, přednesla slečna Marie\nKorschn erova. 4. a) „Zrušení slibu\"\na b) „Vávra,\" sbory od E. Náprav nika\nspolku věnované. 5. Píseň „Češka,\" od\nFr. Skroupa, prednesta slečna M. Kórschne-\nrova. — II. 1. „Pravý Čech,\" píseň pro\ntenor od Procházky, přednesl pan J. L.\nLukeš. 2. ,,Naše probuzení\" od L. Pro-\ncházky. 3. Dvojzpěv od Fr. Pivody pro\ntenor a baryton, přednesli pp. Jan Torašu\na Fr. Janda. 4. Národní písně, přednesl\npan J. L. Lukeš. 5. Staročeská, ve sbor\nuvedl Ferd. Heller.\nZ Plzně. (Divadlo.) V pátek dne 21.\nbřezna dávali ochotníci zdejší ve prospěch\nvytopenců veselohry „Dobré jitro\" a\n„Rohovin ctverrohý\" od VácL Klic-\npery. Slečna L. přednášela, dříve než\npředstavení počalo, poetický proslov od\nF. J. Kamenického s pravým výrazem a\ndošla, jakož i básník proslova pochvaly.\nOba kusy byly od ochotníků velmi cacky\nprovedeny a účinkující pohybovali se v\nobou kusech volně a nenuceně. Chvalné\nzmínky zvláště zasluhují dámy M. a K. a\npánové M. Br. a Sp. Orkestr vedením dů-\nkladného kapelníka pana Matese provedl\nouverturu ze slovanských nápěvů od Ed.\nNáprav nika a kadrylu z národních písní\nvýtečně. Čistý výnos představení obnášel\n145 zl. 53«| kr. r. c.\n\nObzor umělecký.\nBásnictví. Stokholmská akademie věd\na umění přiřkla profesorovi Hagbergovi za\npřeložení všech děl Shakespearových do\nšvédštiny národní odměnu 3000 tolaru.\nDivadlo. V divadle „Gymnase\" v Pa-\nříži líbily se před nedávnem dvě jedno-\naktové veselohry a sice „L'Echéance (Pro-\npadlý den) od Meilhaca a Delavigne a\n„Aprěs le bal\" (Po bále) od Girandina a\nDelacoura. V prvním hraje jistý Rus Bo-\nroskin, v druhém Jindřiška, mladá vdova\nhlavní roli. Oba kusy jsou sice jednodu-\nché ale pikantní.\n— Budínské uherské divadlo vypsalo\ntyto dni dvě ceny po 60 dukátech za dva\nkusy pro lid, z nichžto by se v jednom\npotřebnost a užitečnost odlučování\nlesa a pastvy jakož i zce1o v á n í po-\nlí; v druhém užitečnost jednoty k\npojišťováni života a proti ohni\nlidu představila.\n— Marsa\" je titul 5aktové drámy od\nK. Heigla, která se v Berlíně dne 22. m. m.\ns příznivým výsledkem dávala. Hlavní o-\nsoba kusu tohoto je Marsa, dcera ru-\nského kupce a Ivan Vasiljeviě, car\nv\nruský. Rec v jambech držena je z větší\nčásti poetická, a karaktery jsou veskrz\nurčitě kresleny a dialog je poutavý. Nej-\nvíce vynikl Dessoir co car a sl. Pelletova\nco Marsa. Kus tento hodil by se výborně\npro české divadlo.\nHudba. Halévy Jacques Fromental,\nslavný skladatel francouzský, zemřel dne\n17. března, Halévy narodil se dne 27.\nkvětna 1799 v Paříži a pocházel z rodičů\nžidovských, studoval v Pařížském konser-\nvatorium, konal umělecké cesty po Itálii\na navrátiv se zvolen jest za professora\nharmonie na konservatoriu Pařížském a r,\n1829 ředitelem zpěvu u velké opery. R.\n1833 stal se členem akademie krásných\numění a místo Fetiše profesorem kompo-\nsice na konservatoriu, r. 1854 ustavičným\ntajemníkem. Jeho nejznámější opery jsou\n„Židovka\" — „Blesk\" — „Guido a Gi-\nnevra\" — „Královna Cyperská\" —- »Mu-\nšketýři králové\" — „Údolí Andorské\" —-\n„Jezero růžové\" — „Bouře\" — „Věcný\nžid.\" Halévy byl r. 1858 zvolen do ko-\nmité pro uvedení všeobecné „ladiěky\"\na dne 7. června 1859 dávala se od něho\nkantáta „Itálie,\" jižto složil se Saint Geor-\ngesem. Halévy pracoval velmi pomalu a\nstokrát propiloval řádek, než jej na cisto\npřepsal. Nedostávalo-li se mu nadšení,\nchopil se zvláštního prostředku. Dal k\nohnij přistavit samovar a při jednotvár-\nném šumění vařící se vody počala jeho\nfantasie plápolat. Uváděl-li nějaký text\ndo hudby, měl vždy svého bratra Leona\npři sobě, jenž mu slova dle potřeby při—\nstřihovati musel a proto v Paříži „bás-\nnickým chirurgem\" nazván jest.\n— Známý Pařížský kritik a hudební\nspisovatel Adrian Delafage zemřel před\nnedávnem.\n— „Vykladacka karet\" jmenuje se ope-\nretka od Suppé-ho, která se co nevidět v\nTreumannském divadle ve Vídni provozo-\nvali bude. K tomu cíli engažovány jsou\nětyry nové zpěvačky a pan Markvort\nz Prahy vystoupí poprvé v této novince*"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 672, "texte": "— Richard Wagner piše nyní komi-\nckou operu „Hans Sachs k nížto text\nsám byl napsal.\nMalířství. V Dusseldorfu zemřel dne\n19. března t. r. dřívější ředitel tamější ma-\nlířské akademie a zakladatel Dus sel-\nv\ndorfské malířské školy Vilém ze Sa-\ndova v 73. roce svého stáří. Bylf syn so-\nchaře a rektora akademie Jana G. Sado-\nv\nva, šel r. 1811 do Říma, kdež s Overbe-\nckem a Corneliusem pospolu účinkovali a\ndošel r. 1819 v Berlíně svými obrazy\nvelké pochvaly. Vyvedlf bachanal v pro-\nsceniu Berlínského nového divadla, a jiné\nhistorické obrazy. R. 1826 stal se ředi-\ntelem Důsseldorfské akademie, kdež až do\nr. 1859 setrval. R. 1843 dán byl do\nstavu šlechtického.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.7", "debut_caractere": 4869, "fin_caractere_exclue": 7947, "texte": "— Koncert ku prospěchu obědů\nzdarma pro techniky. — Kon-\ncert cellisty D. Poppera. — Kon-\ncert akademického spolku. —\nKoncert konservátor i a. (Dokončení.)\nKoncert ku prospěchu akad. čtenářského\nspolku vynikal již po tři leta programem\nz původních český ch skladeb a pak\ntím, že síly v něm účinkující domácí byly.\nV letošním koncertě udělala se vsak vý-\nminka a to přivoláním chvalně známého\nvirtuosa maďarského pana Reményiho, za\nkteroužto spolku povděčni jsme. P. Re-\nményi přednášel fantasii na Hugenotty pak\nfantasii na maďarské a konečně i na če-\nské národní písně. Jeho ohromná\ntechnická zběhlost, jeho v nejtěžších mí-\nstech vždy čistá intonace; jeho podivuho-\ndná bravoura pak jeho velký a zvučný\ntón a konečně jeho zvláštní, cituplný před-\nnos staví ho do řady nejprvnějších vir-\ntuosů. Reményi dosáhl nekonečné pochva-\nly a hlavně za přednos národních pí-\nsní bouřlivého potlesku. Dále účinkoval\np. Popper, o jehož hře jsme se již zmí-\nnili a přednášel svůj z části velmi zda-\nřilý a pěkně instrumentovaný koncert pro\ncello s velice příznivým výsledkem a byl\npochvalou odměněn. SI. Bož. Svobodo-\nva odehrála dvě věty koncertu pro piano\nod Chopina. Z instrumentálních kusů sly-\nšeli jsme toliko půvabnou a pikantně in-\nstrumentovanou ouverturu od našeho V.\nH. Veita. Paní Pr o cházko vá zpívala\npísně od Skroupa a Jelena; slečna\nEhrenbergrova arii z „Libušina sňatku\"4 od\nSkroupa a pan Lukeš z němčiny pře-\nloženou arii Štasonovu z Ebertovy „Vlasty44\na dvě české národní písně. Všechni tři\nbyli za výtečný přednos hlučnou pochva-\nlou a potleskem vyznamenáni, a zvláště p.\nLukešovi dostalo se ho u velké míře od\nobecenstva. Zpěv. spolek „Hlahol44 přednesl\nLachnerův z němčiny přeložený sbor s te-\nnorovým sólem a Vojáčkův zajímavý a\neffektní sbor „Před nepřítelem.44 Obecenstvo\nbylo velmi četné. — Jak známo náležejí\nkoncerty konservatoria k nejlepším a nej-\nsolidnějším, anto skladby v něm prove-\ndené po bedlivých a přísných zkouškách\nobecenstvu se předvádějí. I letošní první\nkoncert potvrdil dobrou pověst tohoto\nústavu. Z instrumentálních kusů slyšeli\njsme bujarou Mozartovu symfonii G-moll\na Reineckovu koncertní onverturu k „Alla-\ndinu44 a musíme vyznati, že mladistvý or-\nkestr obě skladby s podivuhodnou správ-\nností, nuancemi a v duchu skladatelů pro-\nvedl. Hlavní zásluhu o zdařilé provedení\nmá ředitel konservatoria p. Bedř. Kittl,\njenž při vstoupení vřele uvítán a pak po-\ntleskem a pochvalou odměněn byl. Dále\npískal chovanec V. Horvitz koncert pro fa-\ngot od K. M. Webra s velkou zručnoští a\nučinil svému mistru panu prof. Groszovi\nčest. V chovanci A. Sittovi, jenž Spoh-\nrův koncert E-moll pro housle přednášel,\nseznali jsme nadaného žáka p. prof. M.\nM i 1 d ne r a, který značného stupně tech-\nnické sběhlosti dosáhl a se také do ducha\npřednešené skladby zahloubiti zná. Při\npilných študiích vynikne zajisté mladý tento\nchovanec a bude opět důkazem výtečné\nmethody páně Mildnerovy. Co se zpěvu\ndotýče, přednášeli operní zpěvkyně, slečny\nHorinova a Fischerova duetto ze\n„Zlodějské straky44 od Rossiniho, z nichžto\nse nám zvláště líbil zvučný a silný hlas"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6754, "texte": "sopranislky sl. Horinovy. Chovanci jakož\ni obě operní žákyně došly pochvaly. Upo-\nzorňujeme při této příležitosti slavnou di-\nrekci, aby přání českého obecen-\nstva vyhověla a také jednou ně-\njakou českou arii neb duetto do\nprogramů svých koncertů přijala.\n\nr—r\n\n— Ondřej Fortner Výtečný sochař\nOndřej Fortner, jenž se dne 16. čer-\nvna 1809 narodil, zemřel dne 14. března\nt. r. v Mnichove. Jeho otec byl zlatník\na on se též tomu| řemeslu věnoval. Na to\nobrátil se k historickému malířství a pře-\nstěhoval se r. 1840 do Mnichova. Zde si\nzískal chvalné pověsti čekaněnou prací\n(Zisilier-Arbeit) na výstavce na stůl pro\nprince Maxmiliana. Poslední jeho práce,\nozdobení sálu v renesančním slohu nářa-\ndím téhož slohu pro Petrohrad. Mimo\njiné zhotovil stříbrný pokál, jejž někteří\nčlenové umělecké jednoty dne 13. září 1859\nhraběti Fr. Thunovi věnovali.\n— Malíř p. J. Strominger do-\nhotovil pěkný obraz na plátně, jenž před-\nstavuje rytíře Dalibora ve vězení hudou-\ncího. Obraz tento stojí u majitele na Smí-\nchově č. 101 25 zl. r. čísla.\n— Pocta Ed. Reményimu. V so-\nbotu dne 22. března odbývána v mesián-\nské besedě slavnostní zábava, v níž se\ntaké slovutný umělec maďarský p. Eduard\nReményi súčastniJ. Husitská píseň a po-\nchod Rákoczyho vzbudily zase nekonečnou\nbouři. Z domácích sil výtečně spoluúčin-\nkovali slečna Brennerova, paní Bělská, p.\nHardtmutb, p. Popper, p. Šamberk a p.\nLukeš. Zábava počala mužským čťvero-\nzpěvem velmi zdařile provedeným. Po kon-\ncertě odevzdal p. dr. Jul. Gréger, jmenem\nžurnalistů, spisovatelů a umělců českých\np. Reményimu skvostný pohár co pa-\nmátku na Čechy; Vítězslav Hálek mluvil\nza mladší básníky české a Josef Barák\njmenem našeho studentstva. P. Reményi\nhluboce dojat vřelými slovy děkoval a na\nsbratření národu maďarskáho s českým\nvřelý prípitek pronesl. Hlučné „Sláva ná-\nrodu maďarskému\" dáno slavnému umělci\nza odpověď. Na to ještě odevzdal p. Hu-\nleš, co předseda besedy měšťanské, čtyry\ndrahocenné zlaté knoflíky košil-\nní p. Reményimu, jenž dnes večír s Dráž-\nďanským vlakem naši Prahu opustí.\n— Reményi. S večerním Drážďan-\nským vlakem dne 24. března opustil Prahu\nslavný maďarský umělec Ed. Reményi, ode-\nbíraje se přes Lipsko do Berlína, kdež\nkoncerty dávati hodlá. Hlučná „Sláva\" i\n„Eljen\" ozvaly se při odjezdu ze sterých\nprsou na nádraží shromážděných ctitelů\njeho. Na památku darovány jsou jmenem\nakad. čten. spolku české národní pí-\nsně v skvostné vazbě. Avšak také z ji-\nných stran dostalo se výtečnému Maďarské-\nmu umělci mnoho skvostných darů. Tak\nmu podal dr. Grégr dne 22. t. m. v mě-\nšťanské besedě, jak již svrchu podotknuto, ve\njménu českých spisovatelů a umělců\nskvostný stříbrný pohár, p. Huleš\nčtyry skvostné zlaté knoflíčky ve\njménu měšťanské besedy, a kněžna\nz Thurn-Taxisu drahocenné stříbrné jí-\ndelní náčiní.\n— Rekviem. Zdejší měšťanský sbor\nostrostřelců uspořádal dne 24. t. m. v 10\nhodin ráno ve farním kostele u nejsvě-\ntější Trojice slavné smutečné služby Boží\nza zemřelého generala jezdectva, Františka\nhr. Šlika, jenž byl majetníkem třetí set-\nniny ostrostřelců.\n— Prozatímní divadlo. Proza-\ntímní divadlo bude dle plánu od p. sta-\nvitele Ulmana zbudováno z nehořlavé\nlátky. Na nábřeží bude míti šířky 9 sáhů,\nproti staré solnici přes 14 sáhů a proti\npřívozní ulici 11 sáhů. Tato průčelí mají\nbýti stavena ve slohu renaisnančním.\nV podzemí (se strany přívozní ulice par-\nter) bude míti dva průjezdy skrze nábřeží\ndo řeky, dva prostranné sklady na diva-\ndelní nářadí a palivo, pak topírny a vchod\nse schody, které budou spojovati všechny\nprostory. V přízemí budou tři vchody pro\nvozy, tři pro pěši a vchod pro herce,\npak předsíň, z níž lze se dostati ke všem\nvchodům. V předsíni budou dvě kance-\nláře k večernímu prodávání lístků a jedna\ndenní kancelář. Každé poschodí bude míti\nsvé schody. Veškeré schody budou ka-\nmenné, jakož i všecka prostranství v pří-\nzemí klenutá. Podlaha výstupku bude\n104 stopy nad přívozní ulici zvýšená, aby\nse předešlo nebezpečenství, jež by povodní\nhrozilo. Hlavní vchod má býti tak velký,\njako v zemském divadle. V prvním i v\ndruhém patře bude 17 lóží. As v pro-\nstřed divadla bude amfiteátr se 7 řadami\nstolic. Prozatímní divadlo bude zřízeno\njen as pro 900 neb na 1000 diváků. Po\nzbudování národního divadla má se z něho\nstáti divadelní sklad.\n—• Koncert Žofinské akademie\nbude ve středu 2. dubna 1862 o páté ho-\ndině odpoledne v sále na Žofínském ostrově\nuspořádán. Program. 1. Tři církevní pí-\nsně : a) „Píseň sv. Vojtěcha,\" pro smíšený\nsbor. Melodie z X., harmonie z nynějšího\nstoletí, b) „Píseň sv. Václava,\" pro smí-\nšený sbor. Melodie z XIV., harmonie Václ.\nHolana ze XVII. století, c) Ranní píseň :\n„Noc temnou přečkavše,\" pro sbor v jedno-\nzvuku, ze XVI. století. 2. „Patrem,\" pro\nsmíšený sboř o tří hlasech od roku 1573.\nVyňato ze starého zpěvníku knihovny hlav.\nměsta Prahy. Do nové partitury uvedl V.\nFriml. 3. Canzon Vilanesca alla Napoli-\ntana: „Chi la gagliarda\" od Baltazara\nDonatiho. Neapolitánská venkovská píseň\nod r. 1558, pro smíšený sbor. 4. První\nkus z rekviem, od Francesca Durante; pro\nsmíšený sbor, housle, violon a varhany.\n5. „Am Bodensee,\" dva smíšené sbory od\nRob. Schumanna. Op. 59, 6. „Blahosla-\nvenství\" pro solový, baritonový hlas a smí-\nšený sbor 8 průvodem varhan od Fr. Liszta.\nSólo zpívá pan Bed. Gerstenkorn; varhany\nhraje pan ředitel kůru Jos. Foráter. 7. a)\n„Hymne an den Unendlichen\" a b) „Gott\nder Weltschíjpferdva smíšené sbory od\nFr. Schuberta. Op. 112.\n— Naše výtečná virtuoska sl.\nVojtěška Zadrobilkova účinkovala\nduchaplnou hrou svou na piano v Du-\nkově (v Horvátsku) při příležitosti jme-\nnin vlasteneckého biskupa Strossmayera,\nkamž schválně povolána byla. Sl. Zadro-\nbilkova rozehřála veškerá srdce a odebrala\nse dne 22. března opět do Osieku, kdež\nkoncert ve prospěch jihoslovanské akade-\nmie dávati zamýšlí.\n— Pan Kornel Stank o v i č vydá-\nvá „Srbské národní písně\" i s ná-\npěvy. Cena předplatní 3 zl. 50 kr. Na\nkrásné tyto písně lze se předplatit u vyda-\nvatele ve Vídni (Glacis 500).\nHudební literatura. Právě vyšel\ndruhý sešit původních čtverozpěvů „Žá-\nbo j,\" obsahující dvoj sbor: „Vzhůru ku\nzpěvu\" (slova od Karla Starého, hudba od\nEduarda Nápravníka, kapelníka v Pe-\ntrohradě) v hlasích i v partituře.\nDvojsbor tento odporučovati, považujeme\nza zbytečné; neboť jméno Nápravní ko-\nvo ručí nám za dobrotu jeho. Každý, kdo\njeho sbor „Lovecká,\" jeho první cenou\npoctěnou píseň „1 šepce kvítí,\" jakož i\njeho fantasie „České perle,\" — „Loučení\"\na jeho ouverturu „Vlastu\" zná, uvítá za-\njisté s potěšením nejnovější dílo tohoto\nvelmi nadaného skladatele. Upozorňujeme\nzvláště spolky zpěvácké na tento dvoj-\nsbor, jenž čtyry musikální archy\nobsahuje a Pražskému zpěváckému spolku\n„Hlaholu\" od skladatele věnován jest.\nPředptatní cena na 6 sešitů je se zásilkou\npoštovní 4 zl. 59 kr.\n\nDur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "77", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "F. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.5", "debut_caractere": 2314, "fin_caractere_exclue": 5568, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nF. H.\nZ Chrudimi, 16. března. (Příčiny\nklesání kostelní hudby.) V dopisu\no kostelní hudbě v Chrudimi, jeni v čísle\n6tém těchto listů od 20. února t. r. po-\ndán jest, vyjíždí si pan dopisovatel velmi\nurčitě a nešetrně na ředitele kůru Chru-\ndimského s výčitkami, že provedení Vin-\ntrovy mše na den narození Páně m. r.\nobstojné, ano mdlé bylo, že druhý svátek\nFiihrerova pastorální mše se dávala, ze se\nkostelní hudba řemeslnicky odbývá, proč\nse patřičné zkoušky neodbývají — konečně\nže kostelní hudba Chrudimská patrně kle-\nsá, a že velebné duchovenstvo k torna více\nnepřihlíží. Kdyby pan pisatel nadzmíně-\nných výčitek jen dosti skrovnou známost\npoměrů hudebních, zvláště organisace kůru\nnašeho města byl měl, nepochybuji, že by\nsvé posuzování zdejší kostelní v\nmírnějším tónu byl napsal. Ředitel kůru,\njemuž pouze čtyři placení choristé\npřiděleni jsou, odkázán jest výhradně na\npodporu ochotníků, jichž veliká sice\nčást zde se nachází, avšak jen o zvlášt-\nních největších svátcích velmi zřídka ale\nv zkouškách, a to v malém počtu se sú-\nčastůuje, tak že na pozvání ku zkoušce\npro kostelní hudbu z většího dílu pouze\nchoristé a několik zpěváků altových a so-\npránových se dostaví. Nejsa spolu učite-\nlem školním jako pan ředitel kůru sou-\nsedních Pardubic, nemá ředitel zdejšího\nkůru ani moci, aby školákům navštěvování\nzkoušek neb kůru naříditi mohl; není tedy\ndivu, jestližo soprán a alt častokráte jen\njednoduše neb po dvou slabých zpěvácích\nobsazeny bývají, kdež naproti tomu před\nzrušením závazku učitelů ku podpore hudby\nkostelní nejen tito v úplném poctu, nýbrž\ni školáci jak při zkouškách, tak i při pro-\ndukcích se sůcastnili. Uvaží-li pan dopi-\nsovatel dále, že pan Čeněk Vinař, jenz\ndekretem zdejší slavné městské rady za\nvarhaníka chrámu Chrudimského s ve-\ndlejším závazkem vedení kapelly měst-\nské zvolen byl, pouhým hostem kůru na-\nšeho se označuje, jak dopisovatel sám v\ndopisu podotknul, že pan kapelník Če-\nněk Vinař ve mši Fuhrerově se\nsúčastnil, jakoby v jiných raších spolu-\núcinkovati nemusel, tot ocekávati nelze,\naby provedení mše bez dirigování od ře-\nditele kůru , hraním na varhany zaměst-\nnaného, řemeslnicky se neodbýva-\nlo. Aby kostelní hudba Chrudim-\nská patrně neklesala, zapotřebí pře-\ndevším výdatné a hojné podpory od pánů\nochotníků a hudebníků městské kapelly,\njakož i samostatného, neodvisleho posta-\nvení ředitele kůru, jemužby tolikero pře-\nkážek, až posud působení jeho uslabujících,\nv cestě nestálo, jelikož on toho vinu ne-\nnese, jestliže ku provozování mše, často i\nnevelké, buď žádný aneb jen velmi malo\nhudebníků městských se dostaví, poněvadž\ntito k spoluúcinkování při hudbě kostelní\nnižádným závazkem nejsou pou-\ntáni. Konečně nemůže se zdejšímu ve-\nlebnému duchovenstvu výčitka nezaslou-\nžená ciniti, jakoby k hudbě kostelní více\npřihlížeti mělo, an z uvedených poměrů,\nhudbě kostelní nepříznivých, patrno, že\nnejen pánům ochotníkům, ale i hudební-\nkům městské kapelly žádny poroučeli ne-\nmůže a nesmí. Pokud pani ochotníci a\nhudebníci městští spojenými silami ředitele\nkůru podporovat nebudou, potud neize\ntaké příznivého pokroku a zdárného vý-\nvinu hudby kostelní požadovali, a jen u-\nskutecnéním onéch výminek možno řediteli\nkůru, všeobecným požadavkům ze vší síly\nzadost učinit."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "77", "page_fin": "78", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Josefodolu. (Pěvecká zábava.)", "titre_sommaire": "Z Josefodolu. (Pěvecká zábava.)", "signature_source": "—Й", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.5", "debut_caractere": 5570, "fin_caractere_exclue": 6615, "texte": "Z Josefodolu. (Pěvecká zábava.)\nZdejší zpěvácký spolek řízením ctihodného\na zasloužilého ředitele pana Karla Č á s t-\nky uspořádá dne 25. března 1862 pěve-\nckou zábavu, jejížto program je následu-\njící: I. Oddělení. 1. „Zpěv ceských ji-\nnochů/ sbor, báseň a hudba od J. Lu-\nňáka. 2. Sbor od Reissigera. 3.\n„Lidské srdce,\" sbor, hudba od J. Otta.\n4. Sb)r od V. Fischera ml. 5. „Po-\nchod,\" sbor a hudba od C. Kuntze. 1L\nOddělení. 6. Sbor od Jul. Otta. 7.\n„Les a háj/ sbor, hudba od J. G. Ge-\norga. 8. Sbor od K. M. z Webrů. 9.\n„Svět se tocí/ sbor, hudba od E. Ya-\nšáka. 10. Sbor s tenorovým sólem od\nJ. Beschnitta, Jak z programu vysvítá,\nzachovávána jest úplná rovnoprávnost,\nnebot je 5 ceských a 5 německých\nsboru. O zachovávání rovnoprávnosti má\nnejvětší zásluhu milovaný vůbec p. ředitel\nČástka, a tato zásluha nabude ještě větší\nplatnosti, uváží-li se, že při velikem poctu\núdu německých (jsou to uřadníci z to-\nvárny Kosmanovskéj) , přec rovnopráv-\nnost se šetří. Sláva panu řediteli Část-\nko vi! *)\n\n*) Imy voláme mu třikrátl \"Sláva*!* Red»"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2122, "texte": "Z Jiřina. (Akademie.) Dne 25.\nbřezna t. r. uspořádal zdejší zpěv. spo-\nlek ve skvostně osvětleném sále u „města\nHamburku\" akademii spoluúcinkováním\nvelectěných ochotníků ku prospěchu vyto-\npenců. Nyní to bylo po druhé, co náš\nzpěv. spolek vystoupil. O první produkci\nnechci již mluviti; za to však zmíním se\nobšírněji o této. Beseda otevřena byla\nproslovem, jejž sl. F—ova výborně před-\nnesla, na to následoval Storchňv dvojsbor\n„Života zpěv,\" v němž mladistvý Jičínský\nbassista solu druhého bassu úplné plat-\nnosti dodal. Sbor šel velmi dobře a došel\npochvaly. Slečna J—ova z Hradce Krá-\nlové zpívala dvě písně „Hubinku\" od Ar-\nditiho a „Vlast\" významně a zbudila svým\nvelmi příjemným, vyrovnalým a zvláště ve\nvyšší poloze okrouhlým hlasem velkou po-\nzorúost a došla tak velkého potlesku, že\nještě jednu píseň „Ztracené srdce\" od Pi-\nvody přidala, při čemž ji pan R. vkusně\nna piano doprovázel. Chvalné zmínky za-\nsluhují dvě dámy, kteréžto koncertní kus\npro piano od Webra pro 4 ruce velmi\nuhlazeně provedly a pochvaly došly. Od-\ndělení toto ukončilo se sborem „Milenka\"\nod Jelena, kterýž, jakož ostatní dva sbo-\nry, s příznivým výsledkem se potkal. V\ndruhém oddělení překvapil nás pan farář\nz Veselé hrou na zřídka vídaný nástroj\n„drvoslam\" (Strohfiedl). Předneslť valčík\nna národní písně a pak variace na národní\npísně. Ačkoliv nástroj tento příjemně zní,\nnehodí se přec k veřejným produkcím; tím\nméně ale, provázejí-li ho nástroje smyč-\ncové. Pan farář osvědčil při yšem velkou\numělosť a technickou obratnost a byl dva-\nkráte vyvolán. Píseň ,,Černá země\" od\nFr. Vogla, která na to následovala, neměla\nvelkého účinku, a to z té příčiny, že bas-\nsista B., jenž ji zpíval, nebyl disponován.\nHumoristické ctěni „Láska a právníctví\"\nposkytla nám milé zábavy. Beseda ukon-\nčila se sborem „Kovářská\" od Fr. Vogla,\nkterá rázně přednešena byla. Velké po-\nchvaly zasluhuje horlivý pan ředitel zpěv.\nspolku, jenž s vytrvalostí sborům vyučuje\na výkonní údové, kteří s velkou pilností\na snahou se cvicí. Kéž pokračuje statný\nnáš spolek na své vytknuté dráze k oži-\nvení společenského života a k probu-\nzení národního života.\n\n(—Й)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "78", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Kouřimi. (Josef Hercík †.)", "titre_sommaire": "Z Kouřimi. (Josef Hercík †.)", "signature_source": "J. H", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.6", "debut_caractere": 2124, "fin_caractere_exclue": 3405, "texte": "J. H.\nZ Kouřimi. (Josef Hercík †.)\nPo vlastech našich vůbec známý koncer-\ntista na housle, Josef Hercík dokončil dne\n16. března t. r. vMoránu pouť života\nsvého a byl dne 18. března v Češtině po-\nchován. Dobročinný a srdečný tento hou-\nslista pochází z Bystré blíž Náchoda, kdež\nse okolo r. 1806 narodil. Dne 9. března\ndával Hercík poslední svůj koncert v\nČeštině a chtěl se odebrati do Zbraslavic,\ntu ho však překvapila v Moráně, místu to\nas hodinu cesty od Uhlířských Janovic vzdá-\nleném — [bohyně smrti Morana. Povídá\nse, že si po obědě zdříml a na stole u-\nsnul — na vždycky. Mrtvice ho ra-\nnila. Josef Hercík byl až do poslední\nchvíle života svého hudbě věren a věno-\nval jí celý život svůj. Ve svém pokro-\nčilém stáří počínal si Hercík věru jako ji-\nnoch bujarý, co se vřelosti a cituplnosti\nhry jeho dotýce. Kdo jej hráti slyšel, ne-\nzapomene zajisté na jeho krásný ílagiolet\na jeho technickou obratnost. Svým kon-\ncertováním získal ve vlasti naší zvláště v\nmenších městech cest i vážnost. Napo-\nsledy před smrtí koncertoval v Zásmukách\na Uhlířských Janovicích. Hercík chtěl le-\ntos podniknouti uměleckou cestu do Rus,\navšak smrt mu v tom překazila. Kdo se\nstal dědicem jeho houslí a jeho musikalií,\njakož i den jeho narození a kde v hudbě\nvzdělán byl, budu hledět vypátrati."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "78", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.4", "titre_corps": "Z Pardubic. (Akademie.) Zpěv.", "titre_sommaire": "Z Pardubic. (Akademie.) Zpěv.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.6", "debut_caractere": 3407, "fin_caractere_exclue": 4999, "texte": "Z Pardubic. (Akademie.) Zpěv.\n8 polek uspořádal v neděli dne 30. bře-\nzna v sále „Odeonu\" na Veselce velikou\nhudební a deklamatorní akademii, při\nkteré účinkovali slečna Marie Korschne-\nrova a pan J. L. Lukeš z Prahy. Pro-\ngram byl následující: Proslov „Tři doby\nPardubic,\" od A. Melišové, red. „Lady.\"\n1. Pochod „Vzhůru ku zpěvu\" od Čeňka\nVinaře. 2. Národní písně, přednesl pan\nJ. L. Lukeš. 3. „Já jsem Češka,\" de-\nklamace od Čejky, přednesla slečna Marie\nKorschn erova. 4. a) „Zrušení slibu\"\na b) „Vávra,\" sbory od E. Náprav nika\nspolku věnované. 5. Píseň „Češka,\" od\nFr. Skroupa, prednesta slečna M. Kórschne-\nrova. — II. 1. „Pravý Čech,\" píseň pro\ntenor od Procházky, přednesl pan J. L.\nLukeš. 2. ,,Naše probuzení\" od L. Pro-\ncházky. 3. Dvojzpěv od Fr. Pivody pro\ntenor a baryton, přednesli pp. Jan Torašu\na Fr. Janda. 4. Národní písně, přednesl\npan J. L. Lukeš. 5. Staročeská, ve sbor\nuvedl Ferd. Heller.\nZ Plzně. (Divadlo.) V pátek dne 21.\nbřezna dávali ochotníci zdejší ve prospěch\nvytopenců veselohry „Dobré jitro\" a\n„Rohovin ctverrohý\" od VácL Klic-\npery. Slečna L. přednášela, dříve než\npředstavení počalo, poetický proslov od\nF. J. Kamenického s pravým výrazem a\ndošla, jakož i básník proslova pochvaly.\nOba kusy byly od ochotníků velmi cacky\nprovedeny a účinkující pohybovali se v\nobou kusech volně a nenuceně. Chvalné\nzmínky zvláště zasluhují dámy M. a K. a\npánové M. Br. a Sp. Orkestr vedením dů-\nkladného kapelníka pana Matese provedl\nouverturu ze slovanských nápěvů od Ed.\nNáprav nika a kadrylu z národních písní\nvýtečně. Čistý výnos představení obnášel\n145 zl. 53«| kr. r. c."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "78", "page_fin": "79", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.5", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.6", "debut_caractere": 5001, "fin_caractere_exclue": 7757, "texte": "Obzor umělecký.\nBásnictví. Stokholmská akademie věd\na umění přiřkla profesorovi Hagbergovi za\npřeložení všech děl Shakespearových do\nšvédštiny národní odměnu 3000 tolaru.\nDivadlo. V divadle „Gymnase\" v Pa-\nříži líbily se před nedávnem dvě jedno-\naktové veselohry a sice „L'Echéance (Pro-\npadlý den) od Meilhaca a Delavigne a\n„Aprěs le bal\" (Po bále) od Girandina a\nDelacoura. V prvním hraje jistý Rus Bo-\nroskin, v druhém Jindřiška, mladá vdova\nhlavní roli. Oba kusy jsou sice jednodu-\nché ale pikantní.\n— Budínské uherské divadlo vypsalo\ntyto dni dvě ceny po 60 dukátech za dva\nkusy pro lid, z nichžto by se v jednom\npotřebnost a užitečnost odlučování\nlesa a pastvy jakož i zce1o v á n í po-\nlí; v druhém užitečnost jednoty k\npojišťováni života a proti ohni\nlidu představila.\n— Marsa\" je titul 5aktové drámy od\nK. Heigla, která se v Berlíně dne 22. m. m.\ns příznivým výsledkem dávala. Hlavní o-\nsoba kusu tohoto je Marsa, dcera ru-\nského kupce a Ivan Vasiljeviě, car\nv\nruský. Rec v jambech držena je z větší\nčásti poetická, a karaktery jsou veskrz\nurčitě kresleny a dialog je poutavý. Nej-\nvíce vynikl Dessoir co car a sl. Pelletova\nco Marsa. Kus tento hodil by se výborně\npro české divadlo.\nHudba. Halévy Jacques Fromental,\nslavný skladatel francouzský, zemřel dne\n17. března, Halévy narodil se dne 27.\nkvětna 1799 v Paříži a pocházel z rodičů\nžidovských, studoval v Pařížském konser-\nvatorium, konal umělecké cesty po Itálii\na navrátiv se zvolen jest za professora\nharmonie na konservatoriu Pařížském a r,\n1829 ředitelem zpěvu u velké opery. R.\n1833 stal se členem akademie krásných\numění a místo Fetiše profesorem kompo-\nsice na konservatoriu, r. 1854 ustavičným\ntajemníkem. Jeho nejznámější opery jsou\n„Židovka\" — „Blesk\" — „Guido a Gi-\nnevra\" — „Královna Cyperská\" —- »Mu-\nšketýři králové\" — „Údolí Andorské\" —-\n„Jezero růžové\" — „Bouře\" — „Věcný\nžid.\" Halévy byl r. 1858 zvolen do ko-\nmité pro uvedení všeobecné „ladiěky\"\na dne 7. června 1859 dávala se od něho\nkantáta „Itálie,\" jižto složil se Saint Geor-\ngesem. Halévy pracoval velmi pomalu a\nstokrát propiloval řádek, než jej na cisto\npřepsal. Nedostávalo-li se mu nadšení,\nchopil se zvláštního prostředku. Dal k\nohnij přistavit samovar a při jednotvár-\nném šumění vařící se vody počala jeho\nfantasie plápolat. Uváděl-li nějaký text\ndo hudby, měl vždy svého bratra Leona\npři sobě, jenž mu slova dle potřeby při—\nstřihovati musel a proto v Paříži „bás-\nnickým chirurgem\" nazván jest.\n— Známý Pařížský kritik a hudební\nspisovatel Adrian Delafage zemřel před\nnedávnem.\n— „Vykladacka karet\" jmenuje se ope-\nretka od Suppé-ho, která se co nevidět v\nTreumannském divadle ve Vídni provozo-\nvali bude. K tomu cíli engažovány jsou\nětyry nové zpěvačky a pan Markvort\nz Prahy vystoupí poprvé v této novince*"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 662, "texte": "— Richard Wagner piše nyní komi-\nckou operu „Hans Sachs k nížto text\nsám byl napsal.\nMalířství. V Dusseldorfu zemřel dne\n19. března t. r. dřívější ředitel tamější ma-\nlířské akademie a zakladatel Dus sel-\nv\ndorfské malířské školy Vilém ze Sa-\ndova v 73. roce svého stáří. Bylf syn so-\nchaře a rektora akademie Jana G. Sado-\nv\nva, šel r. 1811 do Říma, kdež s Overbe-\nckem a Corneliusem pospolu účinkovali a\ndošel r. 1819 v Berlíně svými obrazy\nvelké pochvaly. Vyvedlf bachanal v pro-\nsceniu Berlínského nového divadla, a jiné\nhistorické obrazy. R. 1826 stal se ředi-\ntelem Důsseldorfské akademie, kdež až do\nr. 1859 setrval. R. 1843 dán byl do\nstavu šlechtického."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "79", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.7", "debut_caractere": 664, "fin_caractere_exclue": 672, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "79", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.6.1", "titre_corps": "České divadlo. V neděli dne 30. března", "titre_sommaire": "České divadlo. V neděli dne 30. března", "signature_source": "Fr", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.7", "debut_caractere": 674, "fin_caractere_exclue": 4867, "texte": "Fr.\nČeské divadlo. V neděli dne 30. března\ndával se ve prospěch kapelního mistra\np. E. Tauwitze Goethův „Faus t.tt Překlad\nod J. Jih Kolára; hudba od Lindpeintnera.\n— Goethův Faust požaduje obzvláště u-\nmělé herce, ale i obzvláštně naladěné obe-\ncenstvo. Faust jest báseň pro muže, jenž\nsvé názory do života leckdes nenasbírali,\npro ženy, jimž se někdy zachtělo, ponořiti\nse aspoň na okamžik v hlubiny myšlenky\na citu. Žeby Faust byl také pro děti, to\njsme se teprv v neděli dověděli. Jako by-\nchom to publikum maličkých před očima\nviděli, kterak se těšilo, když — rozumí\nse, do v y š š í společnosti — zavítalo a\nspolu návěští, že se bude dávat český\nFaust. Milost pán se ironicky usmál, mi-\nlost paní pokynula na přisvědčení hlavou\na řekla: pošleme děti! Tím se as stalo,\nže se po všech lóžích toho mladinkého\nsvěta hemžilo, jakoby se provozovati měla\nprostě zdframatisovaná Schmidova povídka\n„Ostereier\" aneb „Wie Heinrich von Ei-\ncbenfels zur Erkenntniss Gottes kamu aneb\njiná pro mládež shotovená. Ale Faust je\npopulární jméno. Každé dítě ví, že se\nzapsal čertu, že uměl všelike čarodějské\nkumšty vyvádět a posléze že si čert proň\npřišel. Kdož ví, jestli milost pán a milost\npaní také jenom totéž si nemyslí o Goe-\nthově Faustu a proto vzali lóži a poslali\ntam děti. Jak se ta mlaďátka as těšila\nna toho Fausta s tím čertem! Obáváme se,\nže spokojenost jejich nebyla úplná. Všecko\nby se jim bylo líbilo, mimo ty dlouhé řeči,\nkteré měl Faust brzo sám s sebou, brzo\ns čertem a čert s ním. Což si as ti chla-\npečkové, ano i někteří a některé jiné my-\nslili, že si ti dvá spolu vypravují. A ta\nhudba Lindpeintnerova — té jakoby pro\nně ani bylo nebývalo. Jen některý ten chla-\npeček naslouchal — snad čekal, přijde-li\npo introdukci nějaký valčík neb polka!\nNasytivše se pohledem na nadějné malé\npublikum, podívejme se na okamžik na je-\nviště. — Nejprv Faust — ne, to nebyl\nFaust Goethův, to byl Faust — pana Ši-\nmanovského. Uznáváme nadání jeho, kde\nmu vystoupiti jest co činný, k rázným\nskutkům hotový muž, ale Faustova skep-\nsis neleží v povaze jeho. Chladné rozjí-\nmání a citlivé pohnutí rozestaveno jest ve\nFaustu po stupních tak rozličné výše na-\nladění a rozehřáni, že tak, jako už v bá-\nsni samé celé knihy výkladů se napsaly,\nneméně by se napsati daly o způsobu před-\nstavení , o charakteristickém vyznačení my-\nšlenek, zvláště provedenou deklamací, atd.\nNení zde místa ku provedení dňminek, ale\ntolik za jistotu platiž, že monotonie a de-\nklamatorní ráz, kterým se český náš Faust\nhned v prvních monologách vyznamenal,\nneodpovídá Goethově myšlence. V samo-\nmluvách těchto se jeví už všecky stupně\npozději vystupující povahy Faustovy na-\nznačeny, což u našeho Fausta příliš splý-\nvalo, čímž ovšem podstatné se vytratí\ndojmy. Mefisto p. Kolárův byl celkem\ndobrý, aspoň zajisté promyšlený a s umě-\nleckou intencí provedený. Skoda, že někdy\ni čert má špatnou paměř, tak že mu suf-\nfleura příliš potřebí. — Valentin p. Ko-\nlára ml. by byl dokonalejší, kdyby p. K.\nnezapomněl na nutné modulace. Umíra-\njícímu ku př. nemožná tak dlouhou řeč\njedním takořka razenv pronesti, ba zapo-\nmenouti nelze, že tu patrná gradace ro-\nzevřévání se až k nejvyššímu stupni, ku pro-\nkletí. Poslední moment tento jinak živě na-\nznačený, by byl ještě více světla a psy-\nchologické pravdy nabyl, kdyby předchá-\nzející momenty se byly rázem přechodu\nznačovaly. — Ostatních hra prošla, slečna\nLibická se v některých scénách vyzname-\nnala. Objevuje pokrok od stupně k stupni.\nOstatně — jak pravíme — bylo nám\nGoethpva Fausta a Lindpeintnerovy hudby\nlíto, že ji tolik dětí poslouchalo!\nČeská opera. Při známém dosti cha-\ntrném obsazení dávala se ve čtvrtek dne\n27. března již po třetí Marta, a nevíme,\nzda-li p. ředitel aneb kapelník p. Mayr\naneb £snad některá třetí osoba toho vinu\nnese, že se „Vodař,\" ku kterémuž se již\nzkoušky konaly, nedával. Buď si to již\njakkoliv, my nemůžem při podobném klá-\nbosení mlčeti a klademe řečeným pánům\nna srdce, aby se k obecenstvu šetrněji\nchovali. A vůbec přáli bychom sobě, by\nsi přece jednou náš slavný intendant\ntohoto hospodaření povšimnul a v pro-\nspěchu věci samé energicky zakročil, neb\njinak ochabne obecenstvo naše a my ne-\ndočkáme se žádného pokroku. Tolik pro\ndnes."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "79", "page_fin": "80", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.7", "titre_corps": "— Koncert ku prospěchu obědů", "titre_sommaire": "— Koncert ku prospěchu obědů", "signature_source": "r—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.7", "debut_caractere": 4869, "fin_caractere_exclue": 7947, "texte": "— Koncert ku prospěchu obědů\nzdarma pro techniky. — Kon-\ncert cellisty D. Poppera. — Kon-\ncert akademického spolku. —\nKoncert konservátor i a. (Dokončení.)\nKoncert ku prospěchu akad. čtenářského\nspolku vynikal již po tři leta programem\nz původních český ch skladeb a pak\ntím, že síly v něm účinkující domácí byly.\nV letošním koncertě udělala se vsak vý-\nminka a to přivoláním chvalně známého\nvirtuosa maďarského pana Reményiho, za\nkteroužto spolku povděčni jsme. P. Re-\nményi přednášel fantasii na Hugenotty pak\nfantasii na maďarské a konečně i na če-\nské národní písně. Jeho ohromná\ntechnická zběhlost, jeho v nejtěžších mí-\nstech vždy čistá intonace; jeho podivuho-\ndná bravoura pak jeho velký a zvučný\ntón a konečně jeho zvláštní, cituplný před-\nnos staví ho do řady nejprvnějších vir-\ntuosů. Reményi dosáhl nekonečné pochva-\nly a hlavně za přednos národních pí-\nsní bouřlivého potlesku. Dále účinkoval\np. Popper, o jehož hře jsme se již zmí-\nnili a přednášel svůj z části velmi zda-\nřilý a pěkně instrumentovaný koncert pro\ncello s velice příznivým výsledkem a byl\npochvalou odměněn. SI. Bož. Svobodo-\nva odehrála dvě věty koncertu pro piano\nod Chopina. Z instrumentálních kusů sly-\nšeli jsme toliko půvabnou a pikantně in-\nstrumentovanou ouverturu od našeho V.\nH. Veita. Paní Pr o cházko vá zpívala\npísně od Skroupa a Jelena; slečna\nEhrenbergrova arii z „Libušina sňatku\"4 od\nSkroupa a pan Lukeš z němčiny pře-\nloženou arii Štasonovu z Ebertovy „Vlasty44\na dvě české národní písně. Všechni tři\nbyli za výtečný přednos hlučnou pochva-\nlou a potleskem vyznamenáni, a zvláště p.\nLukešovi dostalo se ho u velké míře od\nobecenstva. Zpěv. spolek „Hlahol44 přednesl\nLachnerův z němčiny přeložený sbor s te-\nnorovým sólem a Vojáčkův zajímavý a\neffektní sbor „Před nepřítelem.44 Obecenstvo\nbylo velmi četné. — Jak známo náležejí\nkoncerty konservatoria k nejlepším a nej-\nsolidnějším, anto skladby v něm prove-\ndené po bedlivých a přísných zkouškách\nobecenstvu se předvádějí. I letošní první\nkoncert potvrdil dobrou pověst tohoto\nústavu. Z instrumentálních kusů slyšeli\njsme bujarou Mozartovu symfonii G-moll\na Reineckovu koncertní onverturu k „Alla-\ndinu44 a musíme vyznati, že mladistvý or-\nkestr obě skladby s podivuhodnou správ-\nností, nuancemi a v duchu skladatelů pro-\nvedl. Hlavní zásluhu o zdařilé provedení\nmá ředitel konservatoria p. Bedř. Kittl,\njenž při vstoupení vřele uvítán a pak po-\ntleskem a pochvalou odměněn byl. Dále\npískal chovanec V. Horvitz koncert pro fa-\ngot od K. M. Webra s velkou zručnoští a\nučinil svému mistru panu prof. Groszovi\nčest. V chovanci A. Sittovi, jenž Spoh-\nrův koncert E-moll pro housle přednášel,\nseznali jsme nadaného žáka p. prof. M.\nM i 1 d ne r a, který značného stupně tech-\nnické sběhlosti dosáhl a se také do ducha\npřednešené skladby zahloubiti zná. Při\npilných študiích vynikne zajisté mladý tento\nchovanec a bude opět důkazem výtečné\nmethody páně Mildnerovy. Co se zpěvu\ndotýče, přednášeli operní zpěvkyně, slečny\nHorinova a Fischerova duetto ze\n„Zlodějské straky44 od Rossiniho, z nichžto\nse nám zvláště líbil zvučný a silný hlas"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 260, "texte": "sopranislky sl. Horinovy. Chovanci jakož\ni obě operní žákyně došly pochvaly. Upo-\nzorňujeme při této příležitosti slavnou di-\nrekci, aby přání českého obecen-\nstva vyhověla a také jednou ně-\njakou českou arii neb duetto do\nprogramů svých koncertů přijala.\n\nr—r"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.8", "titre_corps": "— Ondřej Fortner Výtečný sochař", "titre_sommaire": "— Ondřej Fortner Výtečný sochař", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.8", "debut_caractere": 262, "fin_caractere_exclue": 6741, "texte": "— Ondřej Fortner Výtečný sochař\nOndřej Fortner, jenž se dne 16. čer-\nvna 1809 narodil, zemřel dne 14. března\nt. r. v Mnichove. Jeho otec byl zlatník\na on se též tomu| řemeslu věnoval. Na to\nobrátil se k historickému malířství a pře-\nstěhoval se r. 1840 do Mnichova. Zde si\nzískal chvalné pověsti čekaněnou prací\n(Zisilier-Arbeit) na výstavce na stůl pro\nprince Maxmiliana. Poslední jeho práce,\nozdobení sálu v renesančním slohu nářa-\ndím téhož slohu pro Petrohrad. Mimo\njiné zhotovil stříbrný pokál, jejž někteří\nčlenové umělecké jednoty dne 13. září 1859\nhraběti Fr. Thunovi věnovali.\n— Malíř p. J. Strominger do-\nhotovil pěkný obraz na plátně, jenž před-\nstavuje rytíře Dalibora ve vězení hudou-\ncího. Obraz tento stojí u majitele na Smí-\nchově č. 101 25 zl. r. čísla.\n— Pocta Ed. Reményimu. V so-\nbotu dne 22. března odbývána v mesián-\nské besedě slavnostní zábava, v níž se\ntaké slovutný umělec maďarský p. Eduard\nReményi súčastniJ. Husitská píseň a po-\nchod Rákoczyho vzbudily zase nekonečnou\nbouři. Z domácích sil výtečně spoluúčin-\nkovali slečna Brennerova, paní Bělská, p.\nHardtmutb, p. Popper, p. Šamberk a p.\nLukeš. Zábava počala mužským čťvero-\nzpěvem velmi zdařile provedeným. Po kon-\ncertě odevzdal p. dr. Jul. Gréger, jmenem\nžurnalistů, spisovatelů a umělců českých\np. Reményimu skvostný pohár co pa-\nmátku na Čechy; Vítězslav Hálek mluvil\nza mladší básníky české a Josef Barák\njmenem našeho studentstva. P. Reményi\nhluboce dojat vřelými slovy děkoval a na\nsbratření národu maďarskáho s českým\nvřelý prípitek pronesl. Hlučné „Sláva ná-\nrodu maďarskému\" dáno slavnému umělci\nza odpověď. Na to ještě odevzdal p. Hu-\nleš, co předseda besedy měšťanské, čtyry\ndrahocenné zlaté knoflíky košil-\nní p. Reményimu, jenž dnes večír s Dráž-\nďanským vlakem naši Prahu opustí.\n— Reményi. S večerním Drážďan-\nským vlakem dne 24. března opustil Prahu\nslavný maďarský umělec Ed. Reményi, ode-\nbíraje se přes Lipsko do Berlína, kdež\nkoncerty dávati hodlá. Hlučná „Sláva\" i\n„Eljen\" ozvaly se při odjezdu ze sterých\nprsou na nádraží shromážděných ctitelů\njeho. Na památku darovány jsou jmenem\nakad. čten. spolku české národní pí-\nsně v skvostné vazbě. Avšak také z ji-\nných stran dostalo se výtečnému Maďarské-\nmu umělci mnoho skvostných darů. Tak\nmu podal dr. Grégr dne 22. t. m. v mě-\nšťanské besedě, jak již svrchu podotknuto, ve\njménu českých spisovatelů a umělců\nskvostný stříbrný pohár, p. Huleš\nčtyry skvostné zlaté knoflíčky ve\njménu měšťanské besedy, a kněžna\nz Thurn-Taxisu drahocenné stříbrné jí-\ndelní náčiní.\n— Rekviem. Zdejší měšťanský sbor\nostrostřelců uspořádal dne 24. t. m. v 10\nhodin ráno ve farním kostele u nejsvě-\ntější Trojice slavné smutečné služby Boží\nza zemřelého generala jezdectva, Františka\nhr. Šlika, jenž byl majetníkem třetí set-\nniny ostrostřelců.\n— Prozatímní divadlo. Proza-\ntímní divadlo bude dle plánu od p. sta-\nvitele Ulmana zbudováno z nehořlavé\nlátky. Na nábřeží bude míti šířky 9 sáhů,\nproti staré solnici přes 14 sáhů a proti\npřívozní ulici 11 sáhů. Tato průčelí mají\nbýti stavena ve slohu renaisnančním.\nV podzemí (se strany přívozní ulice par-\nter) bude míti dva průjezdy skrze nábřeží\ndo řeky, dva prostranné sklady na diva-\ndelní nářadí a palivo, pak topírny a vchod\nse schody, které budou spojovati všechny\nprostory. V přízemí budou tři vchody pro\nvozy, tři pro pěši a vchod pro herce,\npak předsíň, z níž lze se dostati ke všem\nvchodům. V předsíni budou dvě kance-\nláře k večernímu prodávání lístků a jedna\ndenní kancelář. Každé poschodí bude míti\nsvé schody. Veškeré schody budou ka-\nmenné, jakož i všecka prostranství v pří-\nzemí klenutá. Podlaha výstupku bude\n104 stopy nad přívozní ulici zvýšená, aby\nse předešlo nebezpečenství, jež by povodní\nhrozilo. Hlavní vchod má býti tak velký,\njako v zemském divadle. V prvním i v\ndruhém patře bude 17 lóží. As v pro-\nstřed divadla bude amfiteátr se 7 řadami\nstolic. Prozatímní divadlo bude zřízeno\njen as pro 900 neb na 1000 diváků. Po\nzbudování národního divadla má se z něho\nstáti divadelní sklad.\n—• Koncert Žofinské akademie\nbude ve středu 2. dubna 1862 o páté ho-\ndině odpoledne v sále na Žofínském ostrově\nuspořádán. Program. 1. Tři církevní pí-\nsně : a) „Píseň sv. Vojtěcha,\" pro smíšený\nsbor. Melodie z X., harmonie z nynějšího\nstoletí, b) „Píseň sv. Václava,\" pro smí-\nšený sbor. Melodie z XIV., harmonie Václ.\nHolana ze XVII. století, c) Ranní píseň :\n„Noc temnou přečkavše,\" pro sbor v jedno-\nzvuku, ze XVI. století. 2. „Patrem,\" pro\nsmíšený sboř o tří hlasech od roku 1573.\nVyňato ze starého zpěvníku knihovny hlav.\nměsta Prahy. Do nové partitury uvedl V.\nFriml. 3. Canzon Vilanesca alla Napoli-\ntana: „Chi la gagliarda\" od Baltazara\nDonatiho. Neapolitánská venkovská píseň\nod r. 1558, pro smíšený sbor. 4. První\nkus z rekviem, od Francesca Durante; pro\nsmíšený sbor, housle, violon a varhany.\n5. „Am Bodensee,\" dva smíšené sbory od\nRob. Schumanna. Op. 59, 6. „Blahosla-\nvenství\" pro solový, baritonový hlas a smí-\nšený sbor 8 průvodem varhan od Fr. Liszta.\nSólo zpívá pan Bed. Gerstenkorn; varhany\nhraje pan ředitel kůru Jos. Foráter. 7. a)\n„Hymne an den Unendlichen\" a b) „Gott\nder Weltschíjpferdva smíšené sbory od\nFr. Schuberta. Op. 112.\n— Naše výtečná virtuoska sl.\nVojtěška Zadrobilkova účinkovala\nduchaplnou hrou svou na piano v Du-\nkově (v Horvátsku) při příležitosti jme-\nnin vlasteneckého biskupa Strossmayera,\nkamž schválně povolána byla. Sl. Zadro-\nbilkova rozehřála veškerá srdce a odebrala\nse dne 22. března opět do Osieku, kdež\nkoncert ve prospěch jihoslovanské akade-\nmie dávati zamýšlí.\n— Pan Kornel Stank o v i č vydá-\nvá „Srbské národní písně\" i s ná-\npěvy. Cena předplatní 3 zl. 50 kr. Na\nkrásné tyto písně lze se předplatit u vyda-\nvatele ve Vídni (Glacis 500).\nHudební literatura. Právě vyšel\ndruhý sešit původních čtverozpěvů „Žá-\nbo j,\" obsahující dvoj sbor: „Vzhůru ku\nzpěvu\" (slova od Karla Starého, hudba od\nEduarda Nápravníka, kapelníka v Pe-\ntrohradě) v hlasích i v partituře.\nDvojsbor tento odporučovati, považujeme\nza zbytečné; neboť jméno Nápravní ko-\nvo ručí nám za dobrotu jeho. Každý, kdo\njeho sbor „Lovecká,\" jeho první cenou\npoctěnou píseň „1 šepce kvítí,\" jakož i\njeho fantasie „České perle,\" — „Loučení\"\na jeho ouverturu „Vlastu\" zná, uvítá za-\njisté s potěšením nejnovější dílo tohoto\nvelmi nadaného skladatele. Upozorňujeme\nzvláště spolky zpěvácké na tento dvoj-\nsbor, jenž čtyry musikální archy\nobsahuje a Pražskému zpěváckému spolku\n„Hlaholu\" od skladatele věnován jest.\nPředptatní cena na 6 sešitů je se zásilkou\npoštovní 4 zl. 59 kr."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.9", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.8", "debut_caractere": 6743, "fin_caractere_exclue": 6754, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.5.9.1", "titre_corps": "(Haydn.) Když Haydn do Prahy ke korunování", "titre_sommaire": "(Haydn.) Když Haydn do Prahy ke korunování", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.8", "debut_caractere": 6756, "fin_caractere_exclue": 7073, "texte": "(Haydn.) Když Haydn do Prahy ke korunování\ncísaře Leopolda II. pozván byl, odepsal:\n»Kde Mozart jest, nemůže se Haydn ukázali!«\nKdyž o smrti Mozartové se dozvěděl, zvolal hlu-\nboce dojat se slzavýma očima: \"Mozartovaztráta\njest nenahraditelná ; jeho hru na klavíru nezapo-\nmenu v celém svém živobytí; ta šla k srdci.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-01-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-01_01#c017", "volume": "bmtnabd_1862-04-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "80", "page_fin": "80", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.8", "debut_caractere": 7075, "fin_caractere_exclue": 7481, "texte": "Listárna.\nPanu dopis, v Domažlicích, Váš dopis\npříště. — Panu Fr. Uh. v Sel. Začáteční\ncvičení pro bassu můžete dostat ; avšak\nvysvětlivky musíme do Češtiny přeložit, za\nkterouž příčinu zevrubně cenu udat nemů-\nžeme. — Panu L. v N. „Jiříkovo vidění'*\nod Tyla stojí 8 zl. r. č. a nikoliv, jak v\nčísle 7 těchto listů udáno bylo, 7 zl. —\nPanu Kajk. v Děč. Mše oznámíme, objed-\nná-li si je kdo, pak je zašlete."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "73", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.1", "texte": "Jan Vilém Hrbek.\n(Narozen 1799 — † 1861 dne 10. ledna.)\nŽivotopisný nástin, podává J. H.\n(Dokončení.)\nJan se rozloučil se svými drahými rodiči, bratry a se-\nstrami, se svým klavírem a konečně rodištěm, a odebral se\ndo Prahy r. 1810. Byl to proň krok veledůležitý, jenž měl\nrozhodnouti o lepší budoucnosti, než jaká mu doma kynula.\nOblíbiv si jisté nástroje hudební, odvykl brzy domovu. Jeho\nnejoblíbenější nástroj byla flétna, kterouž si za svou přítel-\nkyni zvolil a jí až do konce života svého věren zůstal. Mezi\nvšemi předměty mu byla hudba nejmilejší; zaměstnával se\nnejvíce touto, vyvoliv sobě ještě krom flétny piano a lesni-\nci, na kteréžto nástroje, maje je flétně podřízenými, za krátký\nčas velký pokrok učinil.\nTehdejšího času se stal Jan miláčkem p. profesora Ja-\nnyše, jenž často slepce v ústavě navštěvoval a hudbě vy-\nučoval. Byl to muž, co výtečný flétista známý, který uká-\nzal Janovi pravý spůsob pískání. Jak šťasten byl nyní Jan,\nslyše ponejprv p. profesora Janyše přednášeti! Jak zaplesal,\nslyše zvuky, jež čarovně působily na útlé srdce jeho! Tato\nprvní přednáška učinila naň velký dojem a zůstala dlouho\nvryta v srdci mladistvém. Od této chvíle mu nebylo smutno,\nneb použil každé chvíle, by se na svůj oblíbený nástroj\nvycvičili a zdokonaliti mohl. Jeho představení se divili\npokroku, kterýž on v krátkém čase učinil. Ve své stálé\ntmě hledělť se vyrážeti zvuky, které ze své flétny vyluzoval.\nZvukové jeho flétny nepůsobili jen mocně na něho, nýbrž\nokouzlovali každého jiného posluchače. Mohif každý pozo-\nrovat, že se útvar zvuků jemných, jež k uchu svých přátel\nzasílal, podobá chvílemi kvílení dítěte, jež prosí o milost —\no dar světla, jenž mu až dosaváde — scházel.\nPobyv v ústavě 6 let a vycvičiv se v hudbě, žádal\nsám, zdali by z ústavu vystoupiti směl? Chtěje se v hudbě\nještě lépe zdokonaliti, vystoupil r. 1816 z ústavu, rozloučil\nse s Prahou a odebral se do Vídně. Tam se seznámil s vá-\nženým lékařem p. pr. Beerem, který ho ujišťoval, že pak-li\nu něho operaci podstoupí, opět zraku jeho spomoženo bude.\nKoje se nadějí, že snad přec prohlédne, podstoupil tuto\ns velkými bolestmi spojenou operaci. Získal tím tolik světla,\nže den od noci rozeznali mohl. Jeho Veličenstvo císař pán\ndal laskavě veškeré s tím spojené výlohy zapraviti. Potěšen\nvelice, že opět alespoň několik paprsků světla okem jeho\nvcházeti muže a že se sám císař pán o jeho uzdravení stará,\nvrátil se opět do své vlasti.\nRoku 1822 vystoupil v akademii hudební v Praze, kte-\nrážto ku prospěchu pr. ústavu slepců zřízena byla. Později\nbyl tak šťasten\", že se u přítomnosti Jeho ap. Veličenstva\nslyšet dáti mohl, a ku svému potěšení došel pochvaly a spo-\nkojenosti. Při této příležitosti zmínil se mezi jiným, žeby\nještě lépe pískal, kdyby lepší flétnu měl. Na jeho slova se\nvzal ohled. Byloť umělci 100 zl. stř. darováno, aby sobě\nlepší flétnu koupili a v umění ještě více prospívali mohl.\nv\nTakovým způsobem přišel Hrbek k flétně, kterou Štěpán Koch,\nhotovitel hudebních nástrojů ve Vídni, sám zhotovil. Na\nflétnu darovanou se dal Hrbek dne 30. ledna 1825 veřejně\nv koncertě slyšet.\nK tomu účelu nechal kníže Dietrichstein zemsky sta-\nvovský sál vyprázdniti, přičemž slepého umělce tehdejší vý-\ntečníci : p. ředitel zpěvu Klementi a znamenitá zpěvačka Sonn-\ntagova výtečně s dobrým výsledkem podporovali. R. 1825\nbyl v měsíci lipnu v Karlových Varech zase uspořádáním kon-\ncertu zaměstnán; však ale smrtí gubernialního rady z Plaze-\nrů se to celé podniknutí zrušilo. Na svých uměleckých ce-\nstách v království českém byl všude laskavě přijat a zvláště\nvšak dne 31. břežna 1826 v Jabloni od hudby milovné a\nctěné rodiny p. hraběte ze Špachtů. V Brně vystoupil roku\n1827 třikrát veřejně na divadle. V Holomouci dostalo se\nmu cti, že před Jeho Eminencí velkovévodou a kardinálem\nRudolfem, kterýž s ním osobně delší čas hovořil, hráti směl.\nZ Holomouce se odvážil na dálší cestu; procestovav Opavu,\nLehnici, Vratislav a v r. 1829 Břetislav*), Pešť, Bělohrad,\nZáhřeb, Karlovec, Reku, Terst, Lublaň, Linec a Štýrský Hra-\ndec. V listopadu 1829 cestoval do Řezná, Norimberku, Bam-\nberka, Kasselu, Koburka a Gothy, v kterých posledních dvou\nměstech se mu povedlo, před rodinou velkovévody vystou-\npiti. Účinkovav v roce 1830 ve veřejné akademii, která se\nku zlepšení pr. ústavu opět slepců způsobila, odebral se do\nDrážďan, kde se u přítomnosti Jeho Veličenstva a veškerého\nkr. dvora dvakrát slyšet nechal a velkého úspěchu dosáhl.\nDne 3. prosince 1830 se objevil v kr. divadle Pražském ještě\njednou před svými krajany a rodáky, kteří jeho talent stále\n\n*) Viz t Denkwůrdigkeiten des Prager Bliudeninstilules far arme\nblinde Kinder und Augenkranke. (1831.)"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "74", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.2", "texte": "tak uznávaly. Tentokráte se nechal naposled slyšet, umíniv\nsobě na delší čas cestu do Vlach podniknouti. Rozloučiv se\ns Pražany, chtěl cestu do Itálie konati, což ho později roze-\nšlo, an sobě umínil ve své vlasti zůstati. Nyní trávil dny\nsvého života ve svém rodišti. Odtud často učinil výlet do\nblízkých měst českých. Všude byl rád uvítán. Získaje sobě\nkoncertováním jmění, zahospodaři! si tolik, že mohl ze své\njistiny spokojeně být živ. Později vstoupil do stavu manžel-\nského, vyvoliv si za svou choť Česku, která mu ale jeho\nžití ztrpčovala. — Hrbek byl znám co umělec a kdo ho sly-\nšel, jak citlivě přednášel na flétnu, mohl říci, že přednášel\ns hlubokým citem. Co slepec byl v hudbě neunavený a vy-\nučoval též ve svém rodišti mládež pianu, kteréž výborně la-\nditi uměl. Požíval za to též přízeň vrchnosti Komorno-Hra-\ndecké a byl i na jiných panstvích hostem vítaným. R. 1843\nvypukl oheň v jeho rodišti a všecko jmění mu ztrávil. Jen\nflétna byla zachráněna. Oželel věci tyto, mezi kterými bylo\ntéž mnoho musikálií. Pustiv se, maje vůdce svého, do světa,\nzískal si koncertováním svým tolik, že mohl být pohodlně živ.\nKoupil sobě dům, v kterém by i své stáří se svou rodinou\npohodlně ztráviti mohl. Nepředstavoval si, že bude tak krátký\nčas v něm zůstávati, an r. 1861 v měsíci lednu onemocněl\na po šesti dnech, dne 10. ledna na věčnost se odebral.\nJméno jeho bude žiti v paměti těch, kteří ho slýchávali se\nzalíbením na flétnu, na níž jistý básník i báseň složil.\n\nO skladbách Václava Karla Holana\nRovenského.\nPřed nedávnem zmínili jsme se o výtečném českém\nkontrapunktistovi Janu Trojanu a jeho skladbách; nyní sezná-\nmíme naše čtenářstvo s jiným slovútným skladatelem. Je to\nVáclav Karel Holan Rovenský, jenž r. 1693 kapelnické místo\nna Vyšehrade zastával. Kdy se narodil, kdy v úřad kapelníka do-\nsazen jest a kdy zemřel, posud není známo. Podivná věc, že\nse o něm ani Dlabac ve svém „Kůnstlerlexicon fur Bóh-\nmen\" nezmiňuje. Holan Rovenský žil o sto let později a\nvelkých zásluh o domácí umění sobě dobyl vydáním velkého\nkancionálu : „Kaple královská zpěvná a musikalní v řeci\na jazyku českém svatováclavském, t. j. kancionál a\nkniha zpěvní na všechny svátky a slavnosti vejroéníu\n(v Praze fol. 1693). O skladbách jeho sepsal p. L, Zvo-\nnař pěkný článek pro „Listy Národní,\" jejž zde následovati\nbudeme.\nSoudíce ze spořádání a srovnávání (harmonisování) star-\nších i starých zpěvů, jakož i z vlastních skladeb, které v kan-\ncionálu položil, byl Holan hudebního umění ve všem mocen.\nBasy, jimiž staré nápěvy opatřil, jsou dobré, jadrné i roz-\nmanité ; jednotlivé hlasy ve vícehlasých skladbách jsou ve-\ndeny dosti samostatně; srovnalost (harmonie) hlasů pak jest\nladná i nenucená. Obě tyto vlastnosti nalézají se při nej-\nvětší části Holanem upravených zpěvů v hojné míře, alespoň\nv hojnější, nežli při pozdnějších skladatelích a varhanících,\nže mohou býti vzorem i mnohému z nynějších varhaníků co\nprovazečů církevních písní.\nSkladby v tomto kancionálu jsou spůsobu nejrozmani-\ntějšího a ceny rozličné. Jsou to kratičké popěvky pro jeden,\ndva i více hlasů, delší písně pro tři i více hlasů, dvojsbory\npro šest až osm hlasů, arietky pro jeden a dva hlasy s prů-\nvodem varhan, houslí, polnic a pazonů. Umělejší hudební\nformy, jako na př. kanóny neméně zde zastoupeny jsou, avšak\ncena jejich není veliká. Co do povahy skladeb, můžeme říci,\nže je zde celá škála proběhnuta; jsou zde nápěvy od nejzá-\ndumčivějšího až k rozjařenému, vzletnému zpěvu, jakož i od\nvážného chorálního zpěvu až k nejpohybnější světské písničce\nStarých zpěvů mnoho jest do tohoto kancionálu přijato,\na mnoho básní, které za dobré staré nápěvy mají nový, pro\ntehdejší časy moderní nápěv. Nové tyto nápěvy nerovnají se\nv ceně starším, ba zůstávají daleko za nimi. A porovnáme-li\nje se starými, můžeme si dobře učinili pojem o vkuse, jakýž\nku konci XVII. věku v církevní písni panoval. Bohužel nezrií\npo porovnání úsudek tak, aby vkusu téhož času lichotil. Nové\nnápěvy jsou již až příliš proniknuty světským duchem. Uchu\novšem více lahodí, požadavkům ale církevní písně nikterak\nnevyhoví.\nAčkoli byl Holan všelikého druhu protizpěvu (kontra-\npunktu) mocen, a jak z mnohých příkladů soudíme, rád kon-\ntrapunktoval , máme přece za to, že měl větší nadání k lí-\nbeznému zpěvu, nežli ku kontrapunktickým formám; nebof\njsme nenašli v celém kancionále ani jedné skladby, v níž by\nse byl co značný kontrapunktista, jako na př. Trojan, osvěd-\nčil. Za to jsou ale mnohé jeho melodie velmi půvabné, ně-\nžné, tklivé a srdcejemné, a opírají se o tak dobrou, rozma-\nnitou a živou harmonii, že nemáme čeho litovali.\nZe skladeb jeho vynikají zvláště:\n1. píseň: „0 pokrmě pocestných;\" 2. dvojzpěv pro\ndva soprány: „K horám chvátám, pospíchám;\" 3. jednozpěv\no sv. Liguriášovi; s průvodem dvou houslí a varhan; 4. troj-\nzpěv: „Boží rodičko\" pro dva soprány a bas; 5. trojzpěv:\n„Yšickni zvučně prozpěvujte\" pro dva soprány a bas s prů-\nvodem houslí, basetlu a basy; 6. sbor: „O sem s nebe,\"\npro čtyry hlasy; 7. velmi utěšená píseň pro čtyry hlasy:\n„Nikdy lepšího nebylo;*) 8. rekviem;**) a 9. litanie pro\n4 hlasy s průvodem varhan. Sjímka původního rukopisu této\nlitanie přidána jest řečenému kancionálu.\nZe starých písní, k nimž počísiovaný bas přičinil, jme-\nnujeme: „Svatý Václave;\" „Ukřižovaný Kriste;\" „Otče náš\nmilý Pane;\" „Přišel jest k nám obr silný:\" „Třikráte zna-\nmenali.\"\nZ poznámky na str. 348 dozvídáme se, že vydal Ho-\nlan také „pašie, písně pohřební, škály muzikáiní a kalendář\ntrvající s aritmetikou,\" jež se „mohly koupiti v špitále u\nmostu v staré Praze.;t Řečený kancionál uvádí Jungmann ve\nsvé literatuře V. 101., o pašiích, kalendáři, pohřebních pí-\nsních a muzikálních škálách nečiní zmínky.\nŽe se hudebníkům i za Holanových časů peněz nedo-\n\n*) Provedla se 22. března loňského roku v koncertě žofínské aka-\ndemie, řízením p. Zvonaře.\n**) Původně pro jeden hlas s pocíslovaným basem. Pan L. Zvonař\nupravil jej pro mužský sbor, v kteréž úpravě se zpívalo již ně-\nkolikráte při národních smutečných slavnostech za Jung man na,\nHanku, Píce"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "75", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.3", "texte": "stávalo, toho vědomost nám zanechal Holan v této poznámce:\n„ačkoliv měl býti jiný rejstřík, ale pro mdlobu (sic) nedo-\nstatků peněžitých to se státi nemohlo.\"\nVydání kancionálu omluvil v následující předmluvě, kte-\nrouž zde doslovně klademe : „Předmluva čili správa pobož-\nnému kantoru neb muzykantu. Znamenali pobožný zpěváku,\nže jsem tyto pobožné zpěvy tak podle své sprostnosti jak\nstaré i nové, a některé ode mne na větším díle složené kan-\ntileny spíšíc skomponoval, což ne pro ňákou chloubu, neb\nmarný užitek a peníz, ale ke cti a chvále Boží se činí, a\npokudž by se líbilo i na instrumenta mezi verši užívati se\nmůže. Mezi tím jednoho každého poslušně žádám, komuž se\ntato má chatrná práce do rukou dostane, pokudžby tam ně-\njaká chyba v notách i také v textu, a že by dvě kvinty neb\ndvě oktávy, což ne z neumění, ale z přehlídnutí se stává,\nvynajíti se mohla, nebo nikdá růže bez některého součku\nneroste, že to napravili sobě oblíbí; začež jistě zde dobře\nse míti a potom v nebi odplatu bráti budete: a pokudž mně\nPán Bůh propůjčiti ráčí dobrého zdrávi, s nějakou mou prací\npodstatnější předně Bohu a jednomu každému sloužiti se za-\nvazujíc, na všem dobře a šťastně při všech pracech domácích\ni polních míti se vinšuji.\"\nSkromná tato předmluva stačí, aby si mohl čtenář uči-\nnili pojem o hmotných prostředcích Holanových, jakož i o\nmdlém účastenství současníků, o panujícím tehdáž názoru\nsvěta; rovněž může čtenář i o povaze a umění Václava Ho-\nlana, jakož i o povaze hudebního umělce tehdejších časů ná-\nhled sobě osvojili. Není řeč, kterouž Holan v předmluvě\nvede, řeč člověka, pod nějakým jařmem úpícího? Ba zajisté.\nKteré asi bylo to jařmo? Bylo to jařmo, které v oněch ča-\nsech z jistých škol vycházelo, jež ducha poutajíc, člověka\nzotročovalo. Byl to onen názor o světu a jeho umění, dle\nkterého měl člověk vůli svou jiné podřizovati a sebe vždy a\nvšady zapírati, jakož i všeliké lidské umění a vědění za ma-\nlicherné a liché považovati. Názorem tímto utrpělo umění\nškodu, že se nemohl duch povznést! a proletovati se v říši,\nvšelikého tlaku prosté; plody umělecké pod takovýmto tla-\nkem mohly býti jenom zádumčivé, nyjící a žalné, aneb v\nopačném případě liché, líčené, oulisné a pravdy prosté, A\ntaké se vskutku potkáváme s těmito vlastnostmi obojího\nsobu při skladbách v Holanově kancionálu. Holan doufal, že\nbude moci s nějakou „podstatnější44 prácí Bohu a každému\nsloužiti; zdali se jeho naděje vyplnila a on dílo vyvedl, ne-\nmůžeme pro nedostatek potřebných pramenů pověděti. Možná,\nže něco většího složil, možná ale také, že mu poměry ne-\npřály a že naděje a snahy jeho se rozdrtily o příkrost po-\nměrů nepříznivých, jež byly a budou vždy nejčelnějšími ne-\npřátely všelikého umění. Uspořádáním a vydáním kancionálu\nřečeného prokázal Holan českému dějepisci hudebnímu veliké\nslužby, že inůže dobrý obraz o hudebním umění, o vkuse\ntehdejšího času nejen Y umění, nýbrž i v obecním vzdělání\nnakresliti.\n\nCesta do Kostelce.\nFraška v 1 jednání.\n\n(Dokončení.)\n18. výstup.\nKarel (se stráží). Předešlí, později Růžena, paní\nz Drahejšová s malým chlapcem.\nKareL\nNechte mne, af jej dříve zkolím, potom ho můžete od-\nvést do vězení.\nSýkora (neustále se brání).\nSvou paní chci mít, svou paní!\nRůžena (u vchodu do domu).\nNo pojďte přec matinko! pojďte přec!\nSýkora.\nAha! tu přichází má dcera se svou matkou! jsem vy-\nsvobozen !\nPaní % Drahejsova (vedena Růženou, živě rozčilena).\nMé dítě — jsi tedy docela jista ?\nSýkora.\nTeď pozor na ten slavný výjev poznání! (zůstane pevně,\ns povznesenou hlavou stati.)\nPaní z Drahejsova (pohlíží na Sýkoru opovrženě).\nTento zde ?\nSýkora (uleknut).\nJak? Tento zde?\nPaní 2? Drahejsova (jistěji).\nNikoli Rózo, to není tvůj otec — ani můj manžel.\nSýkora (pozoroval se své strany paní z Drahejsova).\nNa mou věru! To není paní Sýkorová — neb by se\nbyla musela ďábelsky (dvorně) k svému prospěchu změnit.\nNápotom ale —\nKareL\nPravíte, že se jmenujete Sýkora? Na, to znáte bezpo-\nchyby paní Živnou?\nSýkora.\nOvšem! ona jest mou sestřenicí!\nKareL\nA moje kmotra.\nSýkora (jde ke Karlovi).\nJak se lidé někdy podivně sejdou! (k ostatním) Jsem\nještě nyní tulákem (ke Karlovi), vy mladý písaři, kmotře mé\nsestřenice, budete snad tak láskav, a povíte mi, kde bych\nmoji manželku — moji pravou manželku našel ?\nKarel.\nAno jistě — ona jest v Kostelci, (prohledává kapsy).\nSýkora (v zanícenosti k hostům).\nTed to vidíte, já jsem se jen v této paní mýlil, to se\nv*\nmůže každému stát. — Člověk se klame každodenně v paních.\nKarel (vytáhne zapečetěné psaní z kapsy).\nVidíte pane, tuto mám právě psaní, které mi paní Ži-\nvná doručila, bych je dodal její sestřenici a v kterém jí můj\nsňatek oznamuje.\nSýkora (čte adresu).\nPaní Julii, Arnoštce, Miladě, Anjelíně Sýkorové (mluvě)\nZcela dobře! (cte) v Kostelci (změní hlas) nad Labem.\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "76", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.4", "texte": "Vsickni (se smíchem).\nHa ha ha!\nSýkora (mrzutě překvapen).\nA já jsem v Kostelci nad Orlicí!\n(Opět všeobecný smích.)\nTen hlupec Stejskal — on neudává, v kterém Kostelci. —\nNaposled není neštěstí tak ohromné, mám ovšem o několik\nmil dál, ale (ukazuje na hošíka) a o jednoho kluka méně\n(pro sebe) malého Svobodu — Procházku — (se smíchem)\nnebo nějakého malého Potloukala, (hlasitě) Je mi přec mi-\nlejší, že jsem se v domovních dveřích mýlil.\nPaní % Drahejsova.\nNo — teď — kde všecko se vysvětlilo, doufám, že\nalespoň s námi zde svatbě přítomen budete.\nSýkora.\nS velkým potěšením byl bych tím 91tým hostem, ale\nchci přec nastoupit neodkladně cestu tam na Labe. (bere svůj\nvak.)\nPotloukal.\nNuže tedy přejem vám šťastnou cestu.\nPaní % Drahejsova (pro sebe).\nTeď mi je opět levněj.\n19. výstup.\nVerunka. Předešlí.\nVeriinka (k Sýkorovi).\nPane, vy ráčíte odejet?\nSýkora.\nAh! je pravda! můj roztopšín a slivovice (zaplatí).\nVerunka.\nCož pak nějaké malé zpropitné pro sklepníka ?\nSýkora.\nZde máš! vezmi 3 krejcary za tvé dobré zprávy.\nVerunka (pro sebe).\nTři krejcary, k tomu není v skutku zapotřebí Amerikána!\nSýkora (svůj vak pod pážím).\nAž budu v Kostelci nad Labem — potom začnu znovu\nhledat bílý dům s zelenými okenicemi a žlutými záclonami.\nPotloukal (důvěrně).\nVšude najdete žluté záclony!\nSýkora (taktéž).\nA důvěrníka, he ? čtveráku ! vy jste mi notně zatopil!\n(jakoby mu něco napadlo) Apropos ! právě mi něco napadá.\nVsickni (přiblíží se).\nNo! co pak?\nSýkora.\nPředevším, když nyní přijdu tam nad Labe, aby snad\npaní Sýkorové nenapadlo sem se navrátit — to by nebyl\nprávě špatný žert! (běží odtud, věřitelé jej proná-\nsledují s pokřiky: Naše peníze! zaplaťte nám! atd.\nHosté se smějí.)\n20. (posledni) výstup.\nKomisař. Stráž. Předešlí.\nKomisař.\nCo pak znamená ten křik, ten skandál !j\nSýkora.\nBohu díky, pane komisaři, že mi přicházíte ku pomoci,\nti lidé by mne roztrhali!\nKomisař.\nProč to, co pak to ? mluvte!\nVěřitelé.\nPane komisaři, ten pán si nás dal objednat s tím po-\ndotknutím, že chce zaplatit dluhy své paní — a teď se zpouzí\ndostát slovu.\nKomisař.\nPane Sýkoro, jak tomu mám rozumět ?\nSýkora.\nAno, mé paní, zcela dobře, ona jest ale v Kostelci nad\nLabem a ne nad Orlicí — po paní Drahejšové mně nic není\na po tom malém Procházkovi Svobodovi, který by dle zákonů\npřírody místo 7mi 10 let cítati musel, potom mi také nic\nnení, a po tom pánu domácím hospodáři, po torn mi docela\nnic není; jedním slovem zde mi na žádném nic nezáleží.\n(Křiče) Jaká jest to nespravedlnost na člověčenstvu, že jest\nvíce míst stejného jména, já náležím tam k Labi a ne k Or-\nlici; tedy s Bohem na vždycky. Na shledanou. (Odběhne.\nVšeobecný smích.)\n\nDle Homburga vzdělal Alois A. C.\n\nOběť žárlivosti.\nNoveletka ze života českého umělce od A. Melišové-Körschnerové.\n\n(Dokončení.)\nNenadálá smrt výtečného češkého umělce byla dlouhý\nčas hlavní osou, kolem nížto se hovor ve veřejných místno-\nstech a salonech v Londýně otáčel. Ztráta jeho byla od ve-\nškerého umění milovného obecenstva a od umělců Londýn-\nských vřele oželena; avšak co bylo vše to proti nesmírné\nbolesti a žalu, ježto Giulietta pro milovaného a nešťastného\nKočvaru cítila.\nVe svém hlubokém zármutku chtěla z počátku v klá-\nšterním úkrytu mladistvý věk svůj dokončiti; avšak na prosby\na domlouvání svých příbuzných upustila od svého úmyslu. U\nitalské opery v Londýně nechtěla více zůstati a odebrala se\nbrzy po oné smutné události do své vlastí — Neapole.\nMinulo pět let Giulietta, kterážto úplný rok smrt svého\nmiláčka oplakávala, vystoupila na velké doléhání ředitele di-\nvadla San Carlo co primadonna na divadle a zbudila svýrn\nstříbrozvučnýrn hláskem a výtečnou dramatickou hrou nesmírné\nsensací. Zármutek, jenž na srdci jejím hlodal, utišil se po-\nznenáhla a rozkošný život jejího stavu zaplašil všechny chmu-\nry, které snad zpomínkou na Kočvaru v mysli její vystoupiti\nmohly. Giulietta obklopena byla ctiteli, zbožňovateli a ná-\npadníky, kteří o závod se snažili, nějakou rozkoš neb nějaké\npřekvapení jí způsobili.\nMezi nimi ucházel se hlavně o její přízeň hrabě Ma-\nrochetti, jeden z nejbohatších šlechticů, jemuž konečně, davši\ns Bohem umělecké dráze, svou ruku podala. Právě byla za-\nměstnána přichystáním svého svatebního šatu, anto komorná"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "77", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.5", "texte": "na stříbrném talíři psaní z pošty přinášela. Bylo jich dnes\nvelmi mnoho, neb četný počet přátel, jichžto si Giulietta v\nčase svého uměleckého působení získala, pospíšili si, každý\nalespoň několika slovy své blahopřání k dnešnímu sňatku\nna jevo dáti. S veselou tváří přelítla Giulietta jeden lístek\nza druhým; tu však zahlídla mezi množstvím psaní malý, ušpi-\nněný lístek na sprostém papíru a v prvním okamžiku my-\nslila, že tento pouze náhodou mezi ostatní přišel; avšak když\nblíže na něho pohlédla, přesvědčila se, že jí náleží. Ote-\nvřela jej; avšak brzy zmizel rozmar z jejího obličeje, líce\nponěkud zbledly, nohy se jí třásly, tak že se na blíže sto-\njící pohovku zasednouti musela. Řádky třesoucí se rukou\npsané zněly následovně :\nMilovaná Giulietto !\nDen mého života chýlí se ku sklonku a zlým svědo-\nmím rozervaná duše dychtí po úlevě; avšak dříve než se\ns tělem na vždy rozloučí, chovám ještě jednu žádost, kteráž,\nnebude-li vyplněna, moje muka zdvojnásobní. Nešťastná ná-\nruživá láska k Vám a žárlivost Omicina na umění Kočvárovo\nbyly příčinou smrti Vašeho miláčka, jehož jsem s pomocí\nOnrcina lstivě a na ohavay způsob o život připravil. Omi-\nčinem jsa prozrazen a od soudu stíhán, musel jsem z Lon-\ndýna prchnouti a nesměl jsem, jsa za zločince vyhlášen, ni-\nkde veřejně vystoupiti. Skryl jsem se před spravedlností ;\navšak před soudcem vnitřním ukrýti jsem se nemohl. Oddal\njsem se v zoufalosti pití a jiným zničujícím vášním, aby osten\nvnitrního trýznění otupily. Vysílen duševně i tělesně vlekl\njsem se od místa k místu, až mne bída a choroba překonaly.\nNyní zde ležím co umírající žebrák a zločinec, který jen\nVaše odpuštění očekává, by ducha vypustiti mohl. Mějte\nmilosrdenství a pospěšte k loži umírajícího\nGiulietta sedla rychle do kočáru a brzy octla se před\nmalým bídným domkem, kdež Bernardiniho se smrtí zápasí-\ncího na slámě našla. Jakmile zemdlený Giuliettu byl zočil,\nvztáhl prosebně obě ruce k ní. „Odpusťte,\" zašeptal tiše,\n„odpusťte nešťastnému.44 Hluboce dojata podala mu tato ruku\nsvou, kterou on k svým ssinalým rtům přitiskl. „Díky, nyní\nspokojeně umru!\" doložil slabounkým hlasem a brzy na to\nna věčnost se odebral. Týž den odpoledne slavila se svatba\nGiulietty s hrabětem Marochettim, kterýž Bernardinimu dva\ndni po tom slušný; pohřeb vystrojili dal.\n\nBernardiniho.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nF. H.\nZ Chrudimi, 16. března. (Příčiny\nklesání kostelní hudby.) V dopisu\no kostelní hudbě v Chrudimi, jeni v čísle\n6tém těchto listů od 20. února t. r. po-\ndán jest, vyjíždí si pan dopisovatel velmi\nurčitě a nešetrně na ředitele kůru Chru-\ndimského s výčitkami, že provedení Vin-\ntrovy mše na den narození Páně m. r.\nobstojné, ano mdlé bylo, že druhý svátek\nFiihrerova pastorální mše se dávala, ze se\nkostelní hudba řemeslnicky odbývá, proč\nse patřičné zkoušky neodbývají — konečně\nže kostelní hudba Chrudimská patrně kle-\nsá, a že velebné duchovenstvo k torna více\nnepřihlíží. Kdyby pan pisatel nadzmíně-\nných výčitek jen dosti skrovnou známost\npoměrů hudebních, zvláště organisace kůru\nnašeho města byl měl, nepochybuji, že by\nsvé posuzování zdejší kostelní v\nmírnějším tónu byl napsal. Ředitel kůru,\njemuž pouze čtyři placení choristé\npřiděleni jsou, odkázán jest výhradně na\npodporu ochotníků, jichž veliká sice\nčást zde se nachází, avšak jen o zvlášt-\nních největších svátcích velmi zřídka ale\nv zkouškách, a to v malém počtu se sú-\nčastůuje, tak že na pozvání ku zkoušce\npro kostelní hudbu z většího dílu pouze\nchoristé a několik zpěváků altových a so-\npránových se dostaví. Nejsa spolu učite-\nlem školním jako pan ředitel kůru sou-\nsedních Pardubic, nemá ředitel zdejšího\nkůru ani moci, aby školákům navštěvování\nzkoušek neb kůru naříditi mohl; není tedy\ndivu, jestližo soprán a alt častokráte jen\njednoduše neb po dvou slabých zpěvácích\nobsazeny bývají, kdež naproti tomu před\nzrušením závazku učitelů ku podpore hudby\nkostelní nejen tito v úplném poctu, nýbrž\ni školáci jak při zkouškách, tak i při pro-\ndukcích se sůcastnili. Uvaží-li pan dopi-\nsovatel dále, že pan Čeněk Vinař, jenz\ndekretem zdejší slavné městské rady za\nvarhaníka chrámu Chrudimského s ve-\ndlejším závazkem vedení kapelly měst-\nské zvolen byl, pouhým hostem kůru na-\nšeho se označuje, jak dopisovatel sám v\ndopisu podotknul, že pan kapelník Če-\nněk Vinař ve mši Fuhrerově se\nsúčastnil, jakoby v jiných raších spolu-\núcinkovati nemusel, tot ocekávati nelze,\naby provedení mše bez dirigování od ře-\nditele kůru , hraním na varhany zaměst-\nnaného, řemeslnicky se neodbýva-\nlo. Aby kostelní hudba Chrudim-\nská patrně neklesala, zapotřebí pře-\ndevším výdatné a hojné podpory od pánů\nochotníků a hudebníků městské kapelly,\njakož i samostatného, neodvisleho posta-\nvení ředitele kůru, jemužby tolikero pře-\nkážek, až posud působení jeho uslabujících,\nv cestě nestálo, jelikož on toho vinu ne-\nnese, jestliže ku provozování mše, často i\nnevelké, buď žádný aneb jen velmi malo\nhudebníků městských se dostaví, poněvadž\ntito k spoluúcinkování při hudbě kostelní\nnižádným závazkem nejsou pou-\ntáni. Konečně nemůže se zdejšímu ve-\nlebnému duchovenstvu výčitka nezaslou-\nžená ciniti, jakoby k hudbě kostelní více\npřihlížeti mělo, an z uvedených poměrů,\nhudbě kostelní nepříznivých, patrno, že\nnejen pánům ochotníkům, ale i hudební-\nkům městské kapelly žádny poroučeli ne-\nmůže a nesmí. Pokud pani ochotníci a\nhudebníci městští spojenými silami ředitele\nkůru podporovat nebudou, potud neize\ntaké příznivého pokroku a zdárného vý-\nvinu hudby kostelní požadovali, a jen u-\nskutecnéním onéch výminek možno řediteli\nkůru, všeobecným požadavkům ze vší síly\nzadost učinit.\n\nZ Josefodolu. (Pěvecká zábava.)\nZdejší zpěvácký spolek řízením ctihodného\na zasloužilého ředitele pana Karla Č á s t-\nky uspořádá dne 25. března 1862 pěve-\nckou zábavu, jejížto program je následu-\njící: I. Oddělení. 1. „Zpěv ceských ji-\nnochů/ sbor, báseň a hudba od J. Lu-\nňáka. 2. Sbor od Reissigera. 3.\n„Lidské srdce,\" sbor, hudba od J. Otta.\n4. Sb)r od V. Fischera ml. 5. „Po-\nchod,\" sbor a hudba od C. Kuntze. 1L\nOddělení. 6. Sbor od Jul. Otta. 7.\n„Les a háj/ sbor, hudba od J. G. Ge-\norga. 8. Sbor od K. M. z Webrů. 9.\n„Svět se tocí/ sbor, hudba od E. Ya-\nšáka. 10. Sbor s tenorovým sólem od\nJ. Beschnitta, Jak z programu vysvítá,\nzachovávána jest úplná rovnoprávnost,\nnebot je 5 ceských a 5 německých\nsboru. O zachovávání rovnoprávnosti má\nnejvětší zásluhu milovaný vůbec p. ředitel\nČástka, a tato zásluha nabude ještě větší\nplatnosti, uváží-li se, že při velikem poctu\núdu německých (jsou to uřadníci z to-\nvárny Kosmanovskéj) , přec rovnopráv-\nnost se šetří. Sláva panu řediteli Část-\nko vi! *)\n\n*) Imy voláme mu třikrátl \"Sláva*!* Red»"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "78", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.6", "texte": "Z Jiřina. (Akademie.) Dne 25.\nbřezna t. r. uspořádal zdejší zpěv. spo-\nlek ve skvostně osvětleném sále u „města\nHamburku\" akademii spoluúcinkováním\nvelectěných ochotníků ku prospěchu vyto-\npenců. Nyní to bylo po druhé, co náš\nzpěv. spolek vystoupil. O první produkci\nnechci již mluviti; za to však zmíním se\nobšírněji o této. Beseda otevřena byla\nproslovem, jejž sl. F—ova výborně před-\nnesla, na to následoval Storchňv dvojsbor\n„Života zpěv,\" v němž mladistvý Jičínský\nbassista solu druhého bassu úplné plat-\nnosti dodal. Sbor šel velmi dobře a došel\npochvaly. Slečna J—ova z Hradce Krá-\nlové zpívala dvě písně „Hubinku\" od Ar-\nditiho a „Vlast\" významně a zbudila svým\nvelmi příjemným, vyrovnalým a zvláště ve\nvyšší poloze okrouhlým hlasem velkou po-\nzorúost a došla tak velkého potlesku, že\nještě jednu píseň „Ztracené srdce\" od Pi-\nvody přidala, při čemž ji pan R. vkusně\nna piano doprovázel. Chvalné zmínky za-\nsluhují dvě dámy, kteréžto koncertní kus\npro piano od Webra pro 4 ruce velmi\nuhlazeně provedly a pochvaly došly. Od-\ndělení toto ukončilo se sborem „Milenka\"\nod Jelena, kterýž, jakož ostatní dva sbo-\nry, s příznivým výsledkem se potkal. V\ndruhém oddělení překvapil nás pan farář\nz Veselé hrou na zřídka vídaný nástroj\n„drvoslam\" (Strohfiedl). Předneslť valčík\nna národní písně a pak variace na národní\npísně. Ačkoliv nástroj tento příjemně zní,\nnehodí se přec k veřejným produkcím; tím\nméně ale, provázejí-li ho nástroje smyč-\ncové. Pan farář osvědčil při yšem velkou\numělosť a technickou obratnost a byl dva-\nkráte vyvolán. Píseň ,,Černá země\" od\nFr. Vogla, která na to následovala, neměla\nvelkého účinku, a to z té příčiny, že bas-\nsista B., jenž ji zpíval, nebyl disponován.\nHumoristické ctěni „Láska a právníctví\"\nposkytla nám milé zábavy. Beseda ukon-\nčila se sborem „Kovářská\" od Fr. Vogla,\nkterá rázně přednešena byla. Velké po-\nchvaly zasluhuje horlivý pan ředitel zpěv.\nspolku, jenž s vytrvalostí sborům vyučuje\na výkonní údové, kteří s velkou pilností\na snahou se cvicí. Kéž pokračuje statný\nnáš spolek na své vytknuté dráze k oži-\nvení společenského života a k probu-\nzení národního života.\n\n(—Й)\n\nJ. H.\nZ Kouřimi. (Josef Hercík †.)\nPo vlastech našich vůbec známý koncer-\ntista na housle, Josef Hercík dokončil dne\n16. března t. r. vMoránu pouť života\nsvého a byl dne 18. března v Češtině po-\nchován. Dobročinný a srdečný tento hou-\nslista pochází z Bystré blíž Náchoda, kdež\nse okolo r. 1806 narodil. Dne 9. března\ndával Hercík poslední svůj koncert v\nČeštině a chtěl se odebrati do Zbraslavic,\ntu ho však překvapila v Moráně, místu to\nas hodinu cesty od Uhlířských Janovic vzdá-\nleném — [bohyně smrti Morana. Povídá\nse, že si po obědě zdříml a na stole u-\nsnul — na vždycky. Mrtvice ho ra-\nnila. Josef Hercík byl až do poslední\nchvíle života svého hudbě věren a věno-\nval jí celý život svůj. Ve svém pokro-\nčilém stáří počínal si Hercík věru jako ji-\nnoch bujarý, co se vřelosti a cituplnosti\nhry jeho dotýce. Kdo jej hráti slyšel, ne-\nzapomene zajisté na jeho krásný ílagiolet\na jeho technickou obratnost. Svým kon-\ncertováním získal ve vlasti naší zvláště v\nmenších městech cest i vážnost. Napo-\nsledy před smrtí koncertoval v Zásmukách\na Uhlířských Janovicích. Hercík chtěl le-\ntos podniknouti uměleckou cestu do Rus,\navšak smrt mu v tom překazila. Kdo se\nstal dědicem jeho houslí a jeho musikalií,\njakož i den jeho narození a kde v hudbě\nvzdělán byl, budu hledět vypátrati.\n\nZ Pardubic. (Akademie.) Zpěv.\n8 polek uspořádal v neděli dne 30. bře-\nzna v sále „Odeonu\" na Veselce velikou\nhudební a deklamatorní akademii, při\nkteré účinkovali slečna Marie Korschne-\nrova a pan J. L. Lukeš z Prahy. Pro-\ngram byl následující: Proslov „Tři doby\nPardubic,\" od A. Melišové, red. „Lady.\"\n1. Pochod „Vzhůru ku zpěvu\" od Čeňka\nVinaře. 2. Národní písně, přednesl pan\nJ. L. Lukeš. 3. „Já jsem Češka,\" de-\nklamace od Čejky, přednesla slečna Marie\nKorschn erova. 4. a) „Zrušení slibu\"\na b) „Vávra,\" sbory od E. Náprav nika\nspolku věnované. 5. Píseň „Češka,\" od\nFr. Skroupa, prednesta slečna M. Kórschne-\nrova. — II. 1. „Pravý Čech,\" píseň pro\ntenor od Procházky, přednesl pan J. L.\nLukeš. 2. ,,Naše probuzení\" od L. Pro-\ncházky. 3. Dvojzpěv od Fr. Pivody pro\ntenor a baryton, přednesli pp. Jan Torašu\na Fr. Janda. 4. Národní písně, přednesl\npan J. L. Lukeš. 5. Staročeská, ve sbor\nuvedl Ferd. Heller.\nZ Plzně. (Divadlo.) V pátek dne 21.\nbřezna dávali ochotníci zdejší ve prospěch\nvytopenců veselohry „Dobré jitro\" a\n„Rohovin ctverrohý\" od VácL Klic-\npery. Slečna L. přednášela, dříve než\npředstavení počalo, poetický proslov od\nF. J. Kamenického s pravým výrazem a\ndošla, jakož i básník proslova pochvaly.\nOba kusy byly od ochotníků velmi cacky\nprovedeny a účinkující pohybovali se v\nobou kusech volně a nenuceně. Chvalné\nzmínky zvláště zasluhují dámy M. a K. a\npánové M. Br. a Sp. Orkestr vedením dů-\nkladného kapelníka pana Matese provedl\nouverturu ze slovanských nápěvů od Ed.\nNáprav nika a kadrylu z národních písní\nvýtečně. Čistý výnos představení obnášel\n145 zl. 53«| kr. r. c.\n\nObzor umělecký.\nBásnictví. Stokholmská akademie věd\na umění přiřkla profesorovi Hagbergovi za\npřeložení všech děl Shakespearových do\nšvédštiny národní odměnu 3000 tolaru.\nDivadlo. V divadle „Gymnase\" v Pa-\nříži líbily se před nedávnem dvě jedno-\naktové veselohry a sice „L'Echéance (Pro-\npadlý den) od Meilhaca a Delavigne a\n„Aprěs le bal\" (Po bále) od Girandina a\nDelacoura. V prvním hraje jistý Rus Bo-\nroskin, v druhém Jindřiška, mladá vdova\nhlavní roli. Oba kusy jsou sice jednodu-\nché ale pikantní.\n— Budínské uherské divadlo vypsalo\ntyto dni dvě ceny po 60 dukátech za dva\nkusy pro lid, z nichžto by se v jednom\npotřebnost a užitečnost odlučování\nlesa a pastvy jakož i zce1o v á n í po-\nlí; v druhém užitečnost jednoty k\npojišťováni života a proti ohni\nlidu představila.\n— Marsa\" je titul 5aktové drámy od\nK. Heigla, která se v Berlíně dne 22. m. m.\ns příznivým výsledkem dávala. Hlavní o-\nsoba kusu tohoto je Marsa, dcera ru-\nského kupce a Ivan Vasiljeviě, car\nv\nruský. Rec v jambech držena je z větší\nčásti poetická, a karaktery jsou veskrz\nurčitě kresleny a dialog je poutavý. Nej-\nvíce vynikl Dessoir co car a sl. Pelletova\nco Marsa. Kus tento hodil by se výborně\npro české divadlo.\nHudba. Halévy Jacques Fromental,\nslavný skladatel francouzský, zemřel dne\n17. března, Halévy narodil se dne 27.\nkvětna 1799 v Paříži a pocházel z rodičů\nžidovských, studoval v Pařížském konser-\nvatorium, konal umělecké cesty po Itálii\na navrátiv se zvolen jest za professora\nharmonie na konservatoriu Pařížském a r,\n1829 ředitelem zpěvu u velké opery. R.\n1833 stal se členem akademie krásných\numění a místo Fetiše profesorem kompo-\nsice na konservatoriu, r. 1854 ustavičným\ntajemníkem. Jeho nejznámější opery jsou\n„Židovka\" — „Blesk\" — „Guido a Gi-\nnevra\" — „Královna Cyperská\" —- »Mu-\nšketýři králové\" — „Údolí Andorské\" —-\n„Jezero růžové\" — „Bouře\" — „Věcný\nžid.\" Halévy byl r. 1858 zvolen do ko-\nmité pro uvedení všeobecné „ladiěky\"\na dne 7. června 1859 dávala se od něho\nkantáta „Itálie,\" jižto složil se Saint Geor-\ngesem. Halévy pracoval velmi pomalu a\nstokrát propiloval řádek, než jej na cisto\npřepsal. Nedostávalo-li se mu nadšení,\nchopil se zvláštního prostředku. Dal k\nohnij přistavit samovar a při jednotvár-\nném šumění vařící se vody počala jeho\nfantasie plápolat. Uváděl-li nějaký text\ndo hudby, měl vždy svého bratra Leona\npři sobě, jenž mu slova dle potřeby při—\nstřihovati musel a proto v Paříži „bás-\nnickým chirurgem\" nazván jest.\n— Známý Pařížský kritik a hudební\nspisovatel Adrian Delafage zemřel před\nnedávnem.\n— „Vykladacka karet\" jmenuje se ope-\nretka od Suppé-ho, která se co nevidět v\nTreumannském divadle ve Vídni provozo-\nvali bude. K tomu cíli engažovány jsou\nětyry nové zpěvačky a pan Markvort\nz Prahy vystoupí poprvé v této novince*"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "79", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.7", "texte": "— Richard Wagner piše nyní komi-\nckou operu „Hans Sachs k nížto text\nsám byl napsal.\nMalířství. V Dusseldorfu zemřel dne\n19. března t. r. dřívější ředitel tamější ma-\nlířské akademie a zakladatel Dus sel-\nv\ndorfské malířské školy Vilém ze Sa-\ndova v 73. roce svého stáří. Bylf syn so-\nchaře a rektora akademie Jana G. Sado-\nv\nva, šel r. 1811 do Říma, kdež s Overbe-\nckem a Corneliusem pospolu účinkovali a\ndošel r. 1819 v Berlíně svými obrazy\nvelké pochvaly. Vyvedlf bachanal v pro-\nsceniu Berlínského nového divadla, a jiné\nhistorické obrazy. R. 1826 stal se ředi-\ntelem Důsseldorfské akademie, kdež až do\nr. 1859 setrval. R. 1843 dán byl do\nstavu šlechtického.\n\nZ Prahy.\n\nFr.\nČeské divadlo. V neděli dne 30. března\ndával se ve prospěch kapelního mistra\np. E. Tauwitze Goethův „Faus t.tt Překlad\nod J. Jih Kolára; hudba od Lindpeintnera.\n— Goethův Faust požaduje obzvláště u-\nmělé herce, ale i obzvláštně naladěné obe-\ncenstvo. Faust jest báseň pro muže, jenž\nsvé názory do života leckdes nenasbírali,\npro ženy, jimž se někdy zachtělo, ponořiti\nse aspoň na okamžik v hlubiny myšlenky\na citu. Žeby Faust byl také pro děti, to\njsme se teprv v neděli dověděli. Jako by-\nchom to publikum maličkých před očima\nviděli, kterak se těšilo, když — rozumí\nse, do v y š š í společnosti — zavítalo a\nspolu návěští, že se bude dávat český\nFaust. Milost pán se ironicky usmál, mi-\nlost paní pokynula na přisvědčení hlavou\na řekla: pošleme děti! Tím se as stalo,\nže se po všech lóžích toho mladinkého\nsvěta hemžilo, jakoby se provozovati měla\nprostě zdframatisovaná Schmidova povídka\n„Ostereier\" aneb „Wie Heinrich von Ei-\ncbenfels zur Erkenntniss Gottes kamu aneb\njiná pro mládež shotovená. Ale Faust je\npopulární jméno. Každé dítě ví, že se\nzapsal čertu, že uměl všelike čarodějské\nkumšty vyvádět a posléze že si čert proň\npřišel. Kdož ví, jestli milost pán a milost\npaní také jenom totéž si nemyslí o Goe-\nthově Faustu a proto vzali lóži a poslali\ntam děti. Jak se ta mlaďátka as těšila\nna toho Fausta s tím čertem! Obáváme se,\nže spokojenost jejich nebyla úplná. Všecko\nby se jim bylo líbilo, mimo ty dlouhé řeči,\nkteré měl Faust brzo sám s sebou, brzo\ns čertem a čert s ním. Což si as ti chla-\npečkové, ano i někteří a některé jiné my-\nslili, že si ti dvá spolu vypravují. A ta\nhudba Lindpeintnerova — té jakoby pro\nně ani bylo nebývalo. Jen některý ten chla-\npeček naslouchal — snad čekal, přijde-li\npo introdukci nějaký valčík neb polka!\nNasytivše se pohledem na nadějné malé\npublikum, podívejme se na okamžik na je-\nviště. — Nejprv Faust — ne, to nebyl\nFaust Goethův, to byl Faust — pana Ši-\nmanovského. Uznáváme nadání jeho, kde\nmu vystoupiti jest co činný, k rázným\nskutkům hotový muž, ale Faustova skep-\nsis neleží v povaze jeho. Chladné rozjí-\nmání a citlivé pohnutí rozestaveno jest ve\nFaustu po stupních tak rozličné výše na-\nladění a rozehřáni, že tak, jako už v bá-\nsni samé celé knihy výkladů se napsaly,\nneméně by se napsati daly o způsobu před-\nstavení , o charakteristickém vyznačení my-\nšlenek, zvláště provedenou deklamací, atd.\nNení zde místa ku provedení dňminek, ale\ntolik za jistotu platiž, že monotonie a de-\nklamatorní ráz, kterým se český náš Faust\nhned v prvních monologách vyznamenal,\nneodpovídá Goethově myšlence. V samo-\nmluvách těchto se jeví už všecky stupně\npozději vystupující povahy Faustovy na-\nznačeny, což u našeho Fausta příliš splý-\nvalo, čímž ovšem podstatné se vytratí\ndojmy. Mefisto p. Kolárův byl celkem\ndobrý, aspoň zajisté promyšlený a s umě-\nleckou intencí provedený. Skoda, že někdy\ni čert má špatnou paměř, tak že mu suf-\nfleura příliš potřebí. — Valentin p. Ko-\nlára ml. by byl dokonalejší, kdyby p. K.\nnezapomněl na nutné modulace. Umíra-\njícímu ku př. nemožná tak dlouhou řeč\njedním takořka razenv pronesti, ba zapo-\nmenouti nelze, že tu patrná gradace ro-\nzevřévání se až k nejvyššímu stupni, ku pro-\nkletí. Poslední moment tento jinak živě na-\nznačený, by byl ještě více světla a psy-\nchologické pravdy nabyl, kdyby předchá-\nzející momenty se byly rázem přechodu\nznačovaly. — Ostatních hra prošla, slečna\nLibická se v některých scénách vyzname-\nnala. Objevuje pokrok od stupně k stupni.\nOstatně — jak pravíme — bylo nám\nGoethpva Fausta a Lindpeintnerovy hudby\nlíto, že ji tolik dětí poslouchalo!\nČeská opera. Při známém dosti cha-\ntrném obsazení dávala se ve čtvrtek dne\n27. března již po třetí Marta, a nevíme,\nzda-li p. ředitel aneb kapelník p. Mayr\naneb £snad některá třetí osoba toho vinu\nnese, že se „Vodař,\" ku kterémuž se již\nzkoušky konaly, nedával. Buď si to již\njakkoliv, my nemůžem při podobném klá-\nbosení mlčeti a klademe řečeným pánům\nna srdce, aby se k obecenstvu šetrněji\nchovali. A vůbec přáli bychom sobě, by\nsi přece jednou náš slavný intendant\ntohoto hospodaření povšimnul a v pro-\nspěchu věci samé energicky zakročil, neb\njinak ochabne obecenstvo naše a my ne-\ndočkáme se žádného pokroku. Tolik pro\ndnes.\n\n— Koncert ku prospěchu obědů\nzdarma pro techniky. — Kon-\ncert cellisty D. Poppera. — Kon-\ncert akademického spolku. —\nKoncert konservátor i a. (Dokončení.)\nKoncert ku prospěchu akad. čtenářského\nspolku vynikal již po tři leta programem\nz původních český ch skladeb a pak\ntím, že síly v něm účinkující domácí byly.\nV letošním koncertě udělala se vsak vý-\nminka a to přivoláním chvalně známého\nvirtuosa maďarského pana Reményiho, za\nkteroužto spolku povděčni jsme. P. Re-\nményi přednášel fantasii na Hugenotty pak\nfantasii na maďarské a konečně i na če-\nské národní písně. Jeho ohromná\ntechnická zběhlost, jeho v nejtěžších mí-\nstech vždy čistá intonace; jeho podivuho-\ndná bravoura pak jeho velký a zvučný\ntón a konečně jeho zvláštní, cituplný před-\nnos staví ho do řady nejprvnějších vir-\ntuosů. Reményi dosáhl nekonečné pochva-\nly a hlavně za přednos národních pí-\nsní bouřlivého potlesku. Dále účinkoval\np. Popper, o jehož hře jsme se již zmí-\nnili a přednášel svůj z části velmi zda-\nřilý a pěkně instrumentovaný koncert pro\ncello s velice příznivým výsledkem a byl\npochvalou odměněn. SI. Bož. Svobodo-\nva odehrála dvě věty koncertu pro piano\nod Chopina. Z instrumentálních kusů sly-\nšeli jsme toliko půvabnou a pikantně in-\nstrumentovanou ouverturu od našeho V.\nH. Veita. Paní Pr o cházko vá zpívala\npísně od Skroupa a Jelena; slečna\nEhrenbergrova arii z „Libušina sňatku\"4 od\nSkroupa a pan Lukeš z němčiny pře-\nloženou arii Štasonovu z Ebertovy „Vlasty44\na dvě české národní písně. Všechni tři\nbyli za výtečný přednos hlučnou pochva-\nlou a potleskem vyznamenáni, a zvláště p.\nLukešovi dostalo se ho u velké míře od\nobecenstva. Zpěv. spolek „Hlahol44 přednesl\nLachnerův z němčiny přeložený sbor s te-\nnorovým sólem a Vojáčkův zajímavý a\neffektní sbor „Před nepřítelem.44 Obecenstvo\nbylo velmi četné. — Jak známo náležejí\nkoncerty konservatoria k nejlepším a nej-\nsolidnějším, anto skladby v něm prove-\ndené po bedlivých a přísných zkouškách\nobecenstvu se předvádějí. I letošní první\nkoncert potvrdil dobrou pověst tohoto\nústavu. Z instrumentálních kusů slyšeli\njsme bujarou Mozartovu symfonii G-moll\na Reineckovu koncertní onverturu k „Alla-\ndinu44 a musíme vyznati, že mladistvý or-\nkestr obě skladby s podivuhodnou správ-\nností, nuancemi a v duchu skladatelů pro-\nvedl. Hlavní zásluhu o zdařilé provedení\nmá ředitel konservatoria p. Bedř. Kittl,\njenž při vstoupení vřele uvítán a pak po-\ntleskem a pochvalou odměněn byl. Dále\npískal chovanec V. Horvitz koncert pro fa-\ngot od K. M. Webra s velkou zručnoští a\nučinil svému mistru panu prof. Groszovi\nčest. V chovanci A. Sittovi, jenž Spoh-\nrův koncert E-moll pro housle přednášel,\nseznali jsme nadaného žáka p. prof. M.\nM i 1 d ne r a, který značného stupně tech-\nnické sběhlosti dosáhl a se také do ducha\npřednešené skladby zahloubiti zná. Při\npilných študiích vynikne zajisté mladý tento\nchovanec a bude opět důkazem výtečné\nmethody páně Mildnerovy. Co se zpěvu\ndotýče, přednášeli operní zpěvkyně, slečny\nHorinova a Fischerova duetto ze\n„Zlodějské straky44 od Rossiniho, z nichžto\nse nám zvláště líbil zvučný a silný hlas"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "80", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620401-01.1.8", "texte": "sopranislky sl. Horinovy. Chovanci jakož\ni obě operní žákyně došly pochvaly. Upo-\nzorňujeme při této příležitosti slavnou di-\nrekci, aby přání českého obecen-\nstva vyhověla a také jednou ně-\njakou českou arii neb duetto do\nprogramů svých koncertů přijala.\n\nr—r\n\n— Ondřej Fortner Výtečný sochař\nOndřej Fortner, jenž se dne 16. čer-\nvna 1809 narodil, zemřel dne 14. března\nt. r. v Mnichove. Jeho otec byl zlatník\na on se též tomu| řemeslu věnoval. Na to\nobrátil se k historickému malířství a pře-\nstěhoval se r. 1840 do Mnichova. Zde si\nzískal chvalné pověsti čekaněnou prací\n(Zisilier-Arbeit) na výstavce na stůl pro\nprince Maxmiliana. Poslední jeho práce,\nozdobení sálu v renesančním slohu nářa-\ndím téhož slohu pro Petrohrad. Mimo\njiné zhotovil stříbrný pokál, jejž někteří\nčlenové umělecké jednoty dne 13. září 1859\nhraběti Fr. Thunovi věnovali.\n— Malíř p. J. Strominger do-\nhotovil pěkný obraz na plátně, jenž před-\nstavuje rytíře Dalibora ve vězení hudou-\ncího. Obraz tento stojí u majitele na Smí-\nchově č. 101 25 zl. r. čísla.\n— Pocta Ed. Reményimu. V so-\nbotu dne 22. března odbývána v mesián-\nské besedě slavnostní zábava, v níž se\ntaké slovutný umělec maďarský p. Eduard\nReményi súčastniJ. Husitská píseň a po-\nchod Rákoczyho vzbudily zase nekonečnou\nbouři. Z domácích sil výtečně spoluúčin-\nkovali slečna Brennerova, paní Bělská, p.\nHardtmutb, p. Popper, p. Šamberk a p.\nLukeš. Zábava počala mužským čťvero-\nzpěvem velmi zdařile provedeným. Po kon-\ncertě odevzdal p. dr. Jul. Gréger, jmenem\nžurnalistů, spisovatelů a umělců českých\np. Reményimu skvostný pohár co pa-\nmátku na Čechy; Vítězslav Hálek mluvil\nza mladší básníky české a Josef Barák\njmenem našeho studentstva. P. Reményi\nhluboce dojat vřelými slovy děkoval a na\nsbratření národu maďarskáho s českým\nvřelý prípitek pronesl. Hlučné „Sláva ná-\nrodu maďarskému\" dáno slavnému umělci\nza odpověď. Na to ještě odevzdal p. Hu-\nleš, co předseda besedy měšťanské, čtyry\ndrahocenné zlaté knoflíky košil-\nní p. Reményimu, jenž dnes večír s Dráž-\nďanským vlakem naši Prahu opustí.\n— Reményi. S večerním Drážďan-\nským vlakem dne 24. března opustil Prahu\nslavný maďarský umělec Ed. Reményi, ode-\nbíraje se přes Lipsko do Berlína, kdež\nkoncerty dávati hodlá. Hlučná „Sláva\" i\n„Eljen\" ozvaly se při odjezdu ze sterých\nprsou na nádraží shromážděných ctitelů\njeho. Na památku darovány jsou jmenem\nakad. čten. spolku české národní pí-\nsně v skvostné vazbě. Avšak také z ji-\nných stran dostalo se výtečnému Maďarské-\nmu umělci mnoho skvostných darů. Tak\nmu podal dr. Grégr dne 22. t. m. v mě-\nšťanské besedě, jak již svrchu podotknuto, ve\njménu českých spisovatelů a umělců\nskvostný stříbrný pohár, p. Huleš\nčtyry skvostné zlaté knoflíčky ve\njménu měšťanské besedy, a kněžna\nz Thurn-Taxisu drahocenné stříbrné jí-\ndelní náčiní.\n— Rekviem. Zdejší měšťanský sbor\nostrostřelců uspořádal dne 24. t. m. v 10\nhodin ráno ve farním kostele u nejsvě-\ntější Trojice slavné smutečné služby Boží\nza zemřelého generala jezdectva, Františka\nhr. Šlika, jenž byl majetníkem třetí set-\nniny ostrostřelců.\n— Prozatímní divadlo. Proza-\ntímní divadlo bude dle plánu od p. sta-\nvitele Ulmana zbudováno z nehořlavé\nlátky. Na nábřeží bude míti šířky 9 sáhů,\nproti staré solnici přes 14 sáhů a proti\npřívozní ulici 11 sáhů. Tato průčelí mají\nbýti stavena ve slohu renaisnančním.\nV podzemí (se strany přívozní ulice par-\nter) bude míti dva průjezdy skrze nábřeží\ndo řeky, dva prostranné sklady na diva-\ndelní nářadí a palivo, pak topírny a vchod\nse schody, které budou spojovati všechny\nprostory. V přízemí budou tři vchody pro\nvozy, tři pro pěši a vchod pro herce,\npak předsíň, z níž lze se dostati ke všem\nvchodům. V předsíni budou dvě kance-\nláře k večernímu prodávání lístků a jedna\ndenní kancelář. Každé poschodí bude míti\nsvé schody. Veškeré schody budou ka-\nmenné, jakož i všecka prostranství v pří-\nzemí klenutá. Podlaha výstupku bude\n104 stopy nad přívozní ulici zvýšená, aby\nse předešlo nebezpečenství, jež by povodní\nhrozilo. Hlavní vchod má býti tak velký,\njako v zemském divadle. V prvním i v\ndruhém patře bude 17 lóží. As v pro-\nstřed divadla bude amfiteátr se 7 řadami\nstolic. Prozatímní divadlo bude zřízeno\njen as pro 900 neb na 1000 diváků. Po\nzbudování národního divadla má se z něho\nstáti divadelní sklad.\n—• Koncert Žofinské akademie\nbude ve středu 2. dubna 1862 o páté ho-\ndině odpoledne v sále na Žofínském ostrově\nuspořádán. Program. 1. Tři církevní pí-\nsně : a) „Píseň sv. Vojtěcha,\" pro smíšený\nsbor. Melodie z X., harmonie z nynějšího\nstoletí, b) „Píseň sv. Václava,\" pro smí-\nšený sbor. Melodie z XIV., harmonie Václ.\nHolana ze XVII. století, c) Ranní píseň :\n„Noc temnou přečkavše,\" pro sbor v jedno-\nzvuku, ze XVI. století. 2. „Patrem,\" pro\nsmíšený sboř o tří hlasech od roku 1573.\nVyňato ze starého zpěvníku knihovny hlav.\nměsta Prahy. Do nové partitury uvedl V.\nFriml. 3. Canzon Vilanesca alla Napoli-\ntana: „Chi la gagliarda\" od Baltazara\nDonatiho. Neapolitánská venkovská píseň\nod r. 1558, pro smíšený sbor. 4. První\nkus z rekviem, od Francesca Durante; pro\nsmíšený sbor, housle, violon a varhany.\n5. „Am Bodensee,\" dva smíšené sbory od\nRob. Schumanna. Op. 59, 6. „Blahosla-\nvenství\" pro solový, baritonový hlas a smí-\nšený sbor 8 průvodem varhan od Fr. Liszta.\nSólo zpívá pan Bed. Gerstenkorn; varhany\nhraje pan ředitel kůru Jos. Foráter. 7. a)\n„Hymne an den Unendlichen\" a b) „Gott\nder Weltschíjpferdva smíšené sbory od\nFr. Schuberta. Op. 112.\n— Naše výtečná virtuoska sl.\nVojtěška Zadrobilkova účinkovala\nduchaplnou hrou svou na piano v Du-\nkově (v Horvátsku) při příležitosti jme-\nnin vlasteneckého biskupa Strossmayera,\nkamž schválně povolána byla. Sl. Zadro-\nbilkova rozehřála veškerá srdce a odebrala\nse dne 22. března opět do Osieku, kdež\nkoncert ve prospěch jihoslovanské akade-\nmie dávati zamýšlí.\n— Pan Kornel Stank o v i č vydá-\nvá „Srbské národní písně\" i s ná-\npěvy. Cena předplatní 3 zl. 50 kr. Na\nkrásné tyto písně lze se předplatit u vyda-\nvatele ve Vídni (Glacis 500).\nHudební literatura. Právě vyšel\ndruhý sešit původních čtverozpěvů „Žá-\nbo j,\" obsahující dvoj sbor: „Vzhůru ku\nzpěvu\" (slova od Karla Starého, hudba od\nEduarda Nápravníka, kapelníka v Pe-\ntrohradě) v hlasích i v partituře.\nDvojsbor tento odporučovati, považujeme\nza zbytečné; neboť jméno Nápravní ko-\nvo ručí nám za dobrotu jeho. Každý, kdo\njeho sbor „Lovecká,\" jeho první cenou\npoctěnou píseň „1 šepce kvítí,\" jakož i\njeho fantasie „České perle,\" — „Loučení\"\na jeho ouverturu „Vlastu\" zná, uvítá za-\njisté s potěšením nejnovější dílo tohoto\nvelmi nadaného skladatele. Upozorňujeme\nzvláště spolky zpěvácké na tento dvoj-\nsbor, jenž čtyry musikální archy\nobsahuje a Pražskému zpěváckému spolku\n„Hlaholu\" od skladatele věnován jest.\nPředptatní cena na 6 sešitů je se zásilkou\npoštovní 4 zl. 59 kr.\n\nDur a moll.\n\n(Haydn.) Když Haydn do Prahy ke korunování\ncísaře Leopolda II. pozván byl, odepsal:\n»Kde Mozart jest, nemůže se Haydn ukázali!«\nKdyž o smrti Mozartové se dozvěděl, zvolal hlu-\nboce dojat se slzavýma očima: \"Mozartovaztráta\njest nenahraditelná ; jeho hru na klavíru nezapo-\nmenu v celém svém živobytí; ta šla k srdci.\"\n\nListárna.\nPanu dopis, v Domažlicích, Váš dopis\npříště. — Panu Fr. Uh. v Sel. Začáteční\ncvičení pro bassu můžete dostat ; avšak\nvysvětlivky musíme do Češtiny přeložit, za\nkterouž příčinu zevrubně cenu udat nemů-\nžeme. — Panu L. v N. „Jiříkovo vidění'*\nod Tyla stojí 8 zl. r. č. a nikoliv, jak v\nčísle 7 těchto listů udáno bylo, 7 zl. —\nPanu Kajk. v Děč. Mše oznámíme, objed-\nná-li si je kdo, pak je zašlete."}]}