{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_sha256": "b647e08a0e63d019fc2fde09ac1eb6f9888d9a26e71b0ffb34487169d6324118", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/04/20_01/bmtnabd_1862-04-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "89", "page_fin": "90", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.1", "titre_corps": "Hudba nástrojová (instrumentální).", "titre_sommaire": "Hudba nástrojová (instrumentální).", "signature_source": "Bílý", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4725, "texte": "Hudba nástrojová (instrumentální).\n\n(Dokončení.)\n1 v\nVe Florencii a v Římě náleželo to k tónu elegantnímu,\ndle všech vzorů klassických zpěvy skládati, zpívali a sprová-\nzeti. Brzo se domníváno, že „veškerá, posud ve chrámech\nobvyklá hudba i ohledem intervallů, i počtu a časomíry zcela\njest nemotorná a nestačí, aby v ní posvátný cit slovy vyjá-\ndřen byl, „Kdo — táže se Izaak Vossius — kdo maje sluch\nčistý, jemně vzdělaný, neslyšel by za našich dnů raděj jen\njediný hlas, který by slova ke zvúku lyry nebo cythary zře-\ntelně pronášel, nežli celý sbor hudebníků, kde mimo zmatené\nmumlání vyrozumíš sotva 3 slov? To bylo zcela jináče u\nstarých národů; neboť v chórech tragédie (truchlohry), kde\npřec na mnoho nástrojů se hrávalo, a mnoho hlasů pospolu\nzpívalo, za chybu to pokládáno, když jen jediné slovíčko\nméně zřetelně slyšeli byIo.w — A z toho náhledu připadlo\nse na t. ř. Solo-Arie. Soudíno totiž, že téže výhody docí-\nliti lze nejlépe tak, když se vždy vezrne za výraz vnitřních\npocitů jen jediný hlas vyznamenaný (k. př. soprán nebo a It a. t.),\npotom se přidá průvod hudebních nástrojů, který by arii v\núčinku podporoval; ostatní pak hlasové aby se jako první\nstřídou následovaly, anebo kde by v souhlas zároveň měli\nzapadnouti, aby jen (dušeným, tišším tónem) hlavní hlas pod-\nporovali a zprovázeli *).\n4. Tím byl pak položen dle bytnosti základ a nová\npůda i v hudbě k onomu slohu, který slově renessanční.\nNěkteří lidé dosti nejapné sestavili sobě ze spisů a poukázek\nněkterých klassických autorův, jako v architektuře nové sta-\nvení, nešetříce ducha; oni! přenesli ráz hudby ze staré tra-\ngédie řecké, jako vzorný pro hudbu do chrámů křesťanských,\na domnívali se, že v oné jednoduchosti a zřetelnosti, která\nzatím nebyla leda zevnitřnost a povrchnost, nalezli kouzlo,\njímžto šfastně vyvázli z předešlého přeumělkování. My však\njsme již ukázali, kterak otcové v Tridentě zcela jinak zavá-\nděli opravu do hudby církevní, a kterak se jim, aniž sebou\nhnuli s půdy dosavádní církevní, podařila Palestrinou a stou-\npenci jeho. Avšak i hudba renessanční musela projiti epo-\nchu vzniku svého, a skutečně prošla ji tak záchvativě, ano\nkonečně téměř i vítězně, jako při ostatních umách slohem\ntím touže dobou se dálo.\nNávratem k jednomu hlasu muselyť se pozdávati hra-\nnice posavádních pohybů melodických příliš zúžené a obme-\nzené. Arie, která deklamovala, která výraz přirozeného či\ndomněle nábožného citu hledala, potřebovala k tomu většího\nobjemu tónů, než-li je těch 8 nebo 10 ve škále obsažených;\nonať vymáhala rozmanitějšího pohybování, než-li jakové každá\nz dosavádních škal církevní hudby do sebe měla; onaf si\npřála bohatších proměn a odstínů tónových, než jakých ský-\ntala škála diatonická, jen 5 celými a 2 polotóny přísně po-\nkračující. Takovým během nebylo lze, jako v architektóně\na plastice, ani v hudbě přestávali na tom, co z počátku bylo\npřáno a chváleno: nutně muselo se jiti pořád dále, až se\nkonečně dospělo tam, kde nově vyvinutá hudba se lišila od\noné staro-klassické zrovna tak, jako rokkokokostel od chrá-\nmu Apollonia, nebo socha Berniniho od sochy Praxitelesovy.\nPředně tedy rozvolnila se melodie veškerým tím ne-\nokmezeným spůsobem, jak to vymáhá zpěv, který neměl již\nspočívati na základu v Církvi jednou pro vždy položeném\nsv. Řehořem (gregoriánském), nýbrž který osobním pocitům\na nejživějším hnutím sloužili měl. K tomu uvolněný hlas\npropadl za kořist libovůle a marnosti zpěváka, který nyní\ntím raděj zpíval, čím více se mohl vyznamenati t. j. ukázat\nsvětu, jakou školu a vycvičenost ve zpěvu má, anebo který\ntomu pokušení, nápěv dle svých nápadů vyšňořiti, tím méně\nodolati mohl, čím více to prvním účelem melodie na um se\nmu vtíralo. S tím souvisí nová změna, totiž: staré škály\nproměnily se v nové. Diatonická škála již nestačila tomu\nnovému účelu melodie; hromadou polotónů mělo se napo-\nmoci rozmanitosti výrazů, a tak povstalo dvé nových řad\ntónových, jichž novější hudba dosud užívá : tvrdá (dur) a\nměkká (mol). Při Dur přeložily se polotóny na 3 a 7 stu-\npeň, při mol na 2 a 6 stupeň nade všecky v jedné škále\nmožné celo — a polotóny. Ješto tak vlastně jenom jedna\nze starých škal za základ byla položena: tudíž rozumí se\nsamo sebou, že i starších, každé řadě tónové vlastních me-\nlodických chodů již nemohlo se šetřili. Ostatní pak hlasy,\nkterých se vlastně jen za průvod a zesilněni hlavního hlasu\nužívalo, muselyť zcela přirozeně témuž zákonu se podrobiti:\n— nová hudba byla hotova.\nZda-li pak ale tím skutečně to se docílilo, co mělo do-\ncíleno býti?\nTouženo po větší jednoduchosti, po větší možnosti,\nrozličná hnutí útroby správné a dojímávě vysloviti, po zře-\n\n*) Reliquis submissa voce concentum ad unam referentibus personam,\nut veteres doent grammatici. Is. Vos ius I. c."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5850, "texte": "telnějším sesílení pomocí ostatních hlasů a nástrojův: a za-\ntím dosaženo místo jednoduchosti jednotvárnosti, místo bo-\nhatství nedostatku, místo posilnění jen oslabnutí. Nebo nyní\njiž nebylo pohotově oněch starých 8 nebo 14 škal, polohou\npolotónů a tím určeným spůsobem pohybu mezi sebou roz-\ndílných, a pro nejrozmanitější mysle naladění výrazných:\nnýbrž nyní musila postacovati nejmenší částka onoho bohat-\nství; nyní již nepohybovaly se ty rozličné hlasy ve své svo-\nbodné, mnohomluvné, a přede v nejkrásnější jednotu spojené\nsamostatnosti, nýbrž v poměru pouze služebném nebo na\nnejvýš jen povrchně spojeném. Průvod hudebních nástrojů\npak již od počátku tu úlohu měl, aby jednak k důrazu\n(effect) posloužily a v tom pádu, když by se více a samo-\nstatněj vyvinul, aby nad tak velice ztenčenou činností a pů-\nsobivostí — hlasů k jejich ujmě vévodil. A to bylo tedy\nto nové vyrnoženství: a dojista nebylo! i zde o nic lepší,\nnež-li při ostatních umách.\nZ počátku tento nový druh nové hudby vydával plody,\nkteré jsou známy pod názvem duchovního slohu koncerto-\nvého a oratoriánského, a my bychom tento sloh hudební\nnejvhodněj přirovnali na půdě architektury k onomu ušlech-\ntilejšímu slohu renaissančnímu a jezovitskému. Pozděj pak,\nkdyž duch národu evropejských víc a víc zesvětacel, když\nduchovenstvo vždy všeobecněj od řízení hudby kostelní se\nodtahovalo: tu se vtíral do svatyně onen zcela a venkoncem\nnedůstojný sloh operní, rokkoko neb copový sloh, který až\ndo našich dob trvá, od něhož mnozí pořád ještě cekají spásu\na jehož tím pocírkevniti hodlají, když mu nějaký nápadný\nvýrůstek odříznut bude.\nPrvní stopy této hudby nalezli bychom ještě dřívěj než\nku konci XVI. století, kdyby se o tomto přechodu starší\nhudby do nové bedlivěj bádalo.\nObyčejně se udává za celního rozšiřovatele nového\nsměru Viadana, rodilý Špaňhel, jeden cas kapelní mistr v\nMantově. Z počátku XVII. století r. 1602 vyšly na světlo\njeho duchovní koncerty. V těchto již nalezáme ono drama-\ntické zdělání jednotných hlasů, průvod hudebních nástrojů,\nzvláště pozounu; nástroje pak zde pořád ještě zastupují místo\nhlasů, nikoli dle povahy nástroje zřízenou samostatnost, uží-\nvání t. í. bassus continuus atd. — Připisuje se jemu též —\nac bezdůvodně vynalezení generálního bassu a poznačení\nciframi; obojí zajisté jest onoho starší, a již r. 1600 vyský-\ntají pocifrované bassy.\nMonteverde, kapelní mistr u sv. Marka v Benátkách, vy-\ndal r. 1603 své dílo Selva morale e spirituále, nella\nquale si trova Misse, Salmi, Moteti a I—VIII. voci, con\nviolini.\nVe skladbách Emilia de Cavaliere, dozorce velkovévod-\nské kapelly ve Florenci okolo 1600 nacházíme již tyto\nhudební nástroje: Viola de Gamba, Clavicembalo, Chira-\nrone, dvě Flauty (nebo tibie all' antica).\nR. 1613 však počítal orkestr Monteverdiho již 32 nástrojů\nhudebních: 2 Clavicembali, 10 Viole de brazzo, 2 Con-\ntrabassi da Viola, 2 Violini piccoli alla francese, 1 Arpia\ndoppia, 2 Chittaroni, 2 Organo di legno, 3 Bassi da\ngamba, 4 Trombolini, 1 Begal, 2 Cornetti, 1 Fiautino\nalla vigesima secunda (Flageolet), 1 Clarino s 3 Trombi\nsordini — a každý nástroj se svojí vlastní saztou\n(partes).\nNyní již počalo se vždy více používati hudebních ná-\nstrojů k před- a pohře, mezihře, již samostatněj ji vzdělá-\nváno, upotřebení její rozdáleno, a orkestr rozmnožován, a\nještě vznikajících sem tam stop starší kontrapunktové sázby\nzcela stíráno.\nVšecky pokroky, jichž činěno při hudbě instrumentální\nk účelům světským, přenášeno též na její upotřebení v chrá-\nmech, a ačkoliv, jak již jsme s hůry podotkli, ještě pořád,\na dlouho stávalo mistrů, kteří jsouce výtečnými skladateli\nv hudbě instrumentální, nicméně pro kostel jen povždy dle\nstaré, kontrapunktové sázby svá četná a velkotvárná díla\nspisovali, jako byli: Giacomo Carossimi v Římě (f 1675)\nAless. Scarlatti (f 1725), zakladatel školy neapolitánské: nic-\nméně při ostatních skladatelích, jichž počet vždy vzrůstal,\nrozdíl mezi kostelní a světskou hudbou již nebyl jiný, než\nže ona měla text církevní a v kostele byla provozována.\nNechceme zde siřeji dokazovali, jaká ta nejnovější hudba\nkostelní jest, nechceme skladatele a díla jejich hnusiti a ha-\nněli, nechceme, co až k smíchu a k zlosti jest, uváděli, aby-\nchom nezdáli se někoho uraziti. To jedině zmiňujeme, že\nveliká vada a překážka pravého, církevního úsudku o hudbě\nvězela a vězí posud posud v tom nerozumném přeceňování\nskladeb některých mistrů již pro jméno jejich. Jména, jako:\nHaydn, Mozart, Beethoven, Cherubino, Rossini atd. oslepují\njiž září svou, jakou na divadlech, v koncertních dvoranách a\nna dvorech knížecích ozdobenu býti zasloužily: avšak bylo by\njiž na case, jejich kostelní skladby jiným měřítkem posuzo-\nzovati, než-li slávou jména jejich totiž: duchem církevním,\ndle církevních předpisu o hudbě posvátné, zkouškou, jak da-\nlece razu liturgického do sebe mají.\nY nejnovějších dobách již se to uznává, že od mistrů,\nkterých svět velebí, opravou velikých skladeb pro církev na-\ndití se nelze; že jako ve stavitelství a plastice a poesii,\nk jiné době musí se zatočiti a k jiným mistrům obrátili, aby-\nchom se zmohli zase pravého ducha, v němžto musí tvořeno\nbýti, než-li se kdo smí odvážili dle vlastního genia skládati;\nže i v církevní hudbě platí princip tradice (quod traditum\nest, jak to bývávalo) tradice, která nás odkazuje na půdu pro\nhudbu církevní již přes 1000 let ztvrzenou —na zpěv gre—\ngoriánský. Sríěm jednot katolických ve Frýburku v loni na\npodzim byl otevřen slavnou mší, při které zpěváci v staro-\nbylém dému Frýburském zpívali mší Palestrinovu; ve hlav-\nních městech už přestávají při mši sv. hlučné intrády, pře-\nvzaté do kostela z rytířských sedání; — při průvodu var-\nhan, když se zpívá píseň v kostele, neslyšeti žádného uměl-\nkování, nýbrž jen přechody vážné, krátké, jednoduché, což\nvše jest krásným důkazem, že přicházíme na lepší chut —\ntotiž církevní.\n\nDr. Bílý."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "90", "page_fin": "92", "image_debut": 2, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.2", "titre_corps": "„Stanovy Svatoboru.\"", "titre_sommaire": "„Stanovy Svatoboru.\"", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.2", "debut_caractere": 5852, "fin_caractere_exclue": 5984, "texte": "„Stanovy Svatoboru.\"\nJak jsme v předešlém čísle oznámili, potvrzeny jsou\nstanovy „Svatoboru,\" jejž náš Palacký s několika přátely do"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5842, "texte": "života uvedl. Je to spolek, a ústav jemuž z plnosti srdce\nsvého želfháme a zdaru všestranného přejeme upřímně.\nŽádajíce i se své strany, přispěli něčím k rozšíření zná-\nmosti o „Svatoboru,\" a tudíž k rozmnožení účastenství v ta-\nkém mnohoslibném díle národním, pokládáme to sobě za po-\nvinnost, sdělili čtenářům svým ze statut dotčeného spolku\nty články, ježto se vztahují k účelům a k údům jeho.\n§. 1. Spolek, jenž přijal jméno „Svatobor,\" klade sobě\nza účel: podporování spisovatelův českých pomůckami peněž-\nnými a oslavení památky jejich.\nStálé sídlo „Svatobora\" jest hlavní město království če-\nského, Praha.\n§. 2. O prospěch spisovatelův českých snaží se „Sva-\ntobor\" trojím směrem:\na) podporováním nadějných spisovatelův činných;\nb) podporováním spisovatelův potřebných a nuzných; i ro-\ndin jejich;\nc) poctěním a oslavením zemřelých bud pomníky a náhrob-\nky, aneb vydáním jejich životopisův, podobizen a spisův\n§. 3. K dosažení účelův svých nastupuje „Svatobor\"\nna cesty a prostředky rozličné, hlavně pak :\na) sbírá od údův svých slíbené roční příspěvky v měsících\nmáji a listopadu;\nb) přijímá dary i odkazy buď celému „Svatoboru\" vůbec\naneb jednotlivým jeho směrům zvláště věnované;\nc) zavádí sbírky téhož spůsobu veřejným vyzýváním v mc-\nzech zákonních ;\nd) spůsobuje koncerty, divadelní představení, vydává spisy\na užívá všelikých toho spůsobu cest slušných a záko-\nnem dovolených k nabytí potřebných prostředkův.\n§. 4. „Svatobor\" přijímá též v opatrování své všecky\nsnůšky, kteréž do konce r. 1861 dodány jsou buď redakcím\nčeských listův, nebo soukromníkům na poctu spisovatelův če-\nských a na jména takových, aneb vůbec ve prospěch spiso-\nvatelstva téhož ve kterémkoli směru, jejž sobě „Svatobor\"\nvytknul,\n§. 5. Moc spolku má pramen svůj ve valném sboru\njeho, v němž mají všickni údové stejně hlas i místo,\n§. 6. Údové „Svatoboru\" jsou čtveré třídy: a) za-\nkladatelé, b) skuteční údové, c) přispívající a d) čestní.\n§. 7. Zakladatelé jsou takoví, buďto příznivci spi—\nsovatelstva českého, buď i spisovatelé sami, kteří složí ve\nprospěch spolku buď nejméně 500 zl. r. č. jednou na vždy,\naneb kteří složíce 200 zl. na vždy, zaváží se zároveň k roč-\nnímu příspěvku nejméně 20 zl.\nZakladatelský příspěvek 500 zl. může složití se v pěti\nročních ratách, a příspěvek 200 ve dvou ročních ratách.\nRoční příspěvek 20 zl. může také skládati se ve dvou ra-\ntách, t. v měsíci máji a listopadu.\n§. 8. Skutečným údem může býti toliko spisovatel\nčeský. Pod jmenem spisovatelův českých ale rozumějí se\nvšichni, kdo píší neb psali pro tisk ve správné řeči české,\naf bydlí kdekoliv.\nVýtečné zásluhy o řeč a literaturu českou může sbor\nvalný, k návrhu ředitelstva, odměniti bezplatným přijmutím\nmezi skutečné údy.\nKaždý spisovatel český, který zaváže se k ročnímu pří-\nspěvku 10 zl. aneb více, přijat bude za skutečného úda. Ře-\nditelstvu však volno bude, k návrhu jednatelovu, beroucímu\nohled na zvláštní okolnosti a zásluhy spisovatelův, snížiti také\njednotlivým údům summu ročního příspěvku, avšak nikdy pod\n2 zl. r. č.\n§. 9. Udové přispívající jsou podporovatelé spol-\nku, kteří zavázavše se k ročnímu příspěvku 10 zl., přijati\njsou od ředitelstva za údy. Příspěvek ten mohou skládati ve\ndvou ratách nahoře již udaných.\nYalný sbor může jmenováti údy přispívajícími také\nzdarma všecky ty, kdo jakýmkoli spůsobem nabyli značných\nzásluh o prospěchy „Svatobora,\" a zvláště kdo přijali na se\nobstarávání jeho pořízení právnických, kancelářských a L p.\n§. 10. Muže výtečné, kteří nejsouce Čechové v nejšir-\nším slova smyslu, nicméně o prospěch spisovatelstva českého\nvůbec a o účely „Svatobora\" zvláště znamenitě získali sobě\nzásluhy, jmenovali bude sbor valný svými čestnými údy.\nTi, nahodí-li se kdy do posezení sboru valného, mají\nv něm místo a hlas zároveň jiným údům.\nDóJší články jednají o vnitřním zařízení spolku : o ře-\nditelstvu, o valném sboru, jeho právech, o činnosti vykázané\nředitelstvu, o každoročních shromážděních valného sboru, a\npodmínkách platného jednání a uzavíraní, načež v §. 22. vy-\nznačují se pravidla, vedle nichž „Svatobor\" působiti hodlá.\n§. 22. Práva ku podporování aneb oslavení „Svatobora\"\nnenabývá nikdo, leč jediné z uzavření ředitelstva. Podpory\nsvolují se pokaždé jen dočasně, ale mohou po uplynutí každé\nlhůty zase obnoveny býti.\n§. 23. Bude-li kdo chtíti založiti při „Svatoboru\" na-\ndání ve prospěch ne celého spolku, ale jen zvláštního ně-\nkterého jména neb jisté třídy spisovatelův, a to se zřízením\nsnad zvláštním, ale vždy neodporným duchu těchto statut, a\nuzná-li ředitelstvo výminky jim položené za nezávadné a při-\njetí hodné: má se podání takové sice ve společné pokladnici\na pod spolkovou správou držeti, ale vždy zvláště účtovati a\nvykazovati, a bude při tom potřebí šetřiti pilně zákonů o na-\ndacích vůbec.\n§. 24. Podpory spisovatelům nadějným a činným po-\nskytované (§. 2. a) jsou hlavně stipendia na cesty ve směru\nvědeckém aneb literárním předsebrané, pomůcky se zkoumá-\nním vymáhajícím náklad značnější a těm podobné. O nále-\nžitém upotřebení jejich musí od podporovaných podati se po-\nkaždé písemná zpráva k ředitelstvu. Návrhy k takovým pod-\nporám mohou se činiti od údův kterékoliv třídy.\n§. 25. Co do podporování spisovatelův potřebných a\nnuzných i rodin jejich (§. 2. b) mají vždy komisse pod před-\nsedáním jednatelovým ze skutečných údů sestavené podávati\nnávrhy odůvodněné k ředitelstvu avšak nezávazné. Žádosti\nv lom směru zanášejí se u jednatele.\n§. 26. Při stavení náhrobkův, vyvedení podobizen neb\nsoch a jejich umístění i podobných dílech uměleckých (dle\n§. 2. c) užije se pomocí komissí, sestávajících z údův spol-\nkových i z umělcův k tomu cíli dožádaných.\n§. 28. Kdyby spolek „Svatobor\" rozešel se za jakou-\nkoli příčinou, připadne jmění jeho (pokud by při některém\nnadání nebylo dle §. 22. ustanovení zvláštního) úhrnkem k\nMatici české, kteráž povinna bude nakládati s ním, pokud\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1014, "texte": "možná ve směru, ku kterémuž věnováno bylo; avšak po-\nvstala-li by kdy národní akademie pro řeč a literaturu če-\nskou, ježto by pojímala do sebe snad i Matici, má jmění to\npřipadnouti jí podobným spůsobem. Kdyby ale nestávalo žád-\nného z těchto ústavův, má se tedy jmění „Svatobora\" ode-\nvzdati národnímu Museum týmž spůsobem. Jakákoli vznikla\nby v okolnostech takových pochybnost a rozepře o naložení\nse jměním „Svatobora\" dle základního jeho věnování, roz-\nhodniž ó ní sněm zemský.\nPodavše takto hlavní stanovy „Svatobora,44 z lásky k\nvěci tak důležité a veliké přejeme sobě, aby „Svatobor\" stal\nse jedním z požehnaných ohnisek životních národního našeho\nživota, stal se předmětem péče, obětovné lásky, všemožného\núčastenství v celém našem národě. Nadějíce se, že u věci\ntak ušlechtilé bude se chtíti účastniti každý, seč jest, podo-\ntýkáme, že v kanceláři Dra. Bělského (Vodičková ulice č. 703\nod 2 do 4 hod.) zapisují se, kdož míní přistoupili co údové\nk „Svatoboru,44 a přijímají se příspěvky, věnované spolku."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "92", "page_fin": "92", "image_debut": 4, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.3", "titre_corps": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "titre_sommaire": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.4", "debut_caractere": 1016, "fin_caractere_exclue": 4682, "texte": "Vévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\nVálek. Je to dobré. — Ty lampy musíme na každý\npád navrhnout. Hlína je stará, již se začíná drobit.\nFoukal Napište: na dvě lampy třetí nádavkem.\nVálek (potměšile přemýšleje). Hra! kdybychom jen mo-\nhli skutečného osvětlení docílit?\nFoukal Skutečného osvětlení? Jak to myslíte?\nVálek. Nuže — kdyby tak na příklad dvě, nebo jen\njedna nejvyšší vrchnost se svým komonstvem —\nFoukal. Do našeho hnízda zabloudila —? Hahahaha!\nToho každá nechá.\nVálek. Já mám tak své tušení.\nFoukal Vy jste sankviník. Dejte mi pokoj se svými\nnadějemi.\nVálek. Pane Foukale — jen žádné přenáhlení! Víte,\nže jsem váš přítel.\nFoukal (rozdrážděně). Pane Válku — nečiňte si žád-\nného násilí.\nVálek. Pane Foukale!\nFoukal (povstane). Budete-li tak pokračovat, nedosá-\nhnete nikdy vyššího postavení na poli naší literatury.\nVálek (též povstane). Jelikož jsem žákem vaším, mů-\nžete mít zcela pravdu.\nFoukal Mým žákem! I to je hrozitánský přelud, nebo\njinač byste nebyl zralý pro blázinec.\nVálek. Abych vám pak svírací kazajkou posloužili mohl.\nFoukal. Už toho mám dost. Ode dneška budem každý\npro sebe.\nVálek. Pro mne a za mne! — Ale užitek ze sirek\npodržím budoucně jen pro sebe.\nFoukal. Je také dobře, ale za to vy si nemyslete, že\nbudu tak pošetilý, abych vám sdělil tajemství mého vyhláše-\nného prostředku k zničení myší.\nVálek. Kde jsou mé oplatky a kalendáře?\nFoukal (vytáhne nějakou šatuli). Nevytrhujte mne déle;\nmusím dokončit svůj list pro tiskárnu. — Tu je to haraburdí!\nVálek. Co je haraburdí?! (shodíněkolik papíru se stolu)*\nTu je, patřte, vaše haraburdí. Vaše šarády a hádanky a jiné\nvěci, ty jsou haraburdí.\nFoukal. Tak?! Za to se vám také ale pomstím. (Volá)\nKapoune, chraňte svou dceru Kačenku před jistými válcovi-\ntými lidmi!\nVálek (celý bez sebe). No, buďte přec rozumný Fou-\nkalo, můj drahý Foukale.\nFoukal Pročpak! — He — hospodský — slyšel jste.\nHospodský (na druhé straně — vyskočí, polo ve spaní\nz pohovky; urovná si čepičku, běhá od jednoho stolu k dru-\nhému). Klobásy se zelím — smažené ledvinky — vejce na\ntvrdo se salátem — pravé bavorské, půlku — (ohlíží se s po-\ndivením kolem). Žádný tady! — (hledí na hodiny) prach a\nbroky! vždyť je teprv ráno a jsem si jen trochu poležel.\nVálek (hleděl mezi tím Foukala nadarmo uchlácholit).\nTedy mne nechcete vyslechnout?\nFoukal Já vás budu pro uražení na cti žalovat. Mé\nhádanky, mé šarády, moje epigramy a hřbitovní písně takto\nzneuctít! — Kapoune, což jste hluchý? Kapoune!\nHospodský. Pane Foukale, to jste vy?\nFoukal Kdo pak jiný — zlatoušku!\nHospodský. Prach a broky! — Neprosil jsem vás jako\ndítě, abyste si takových vtipů uspořil! — Pravím vám napo-\nsled, nazývejte mne, jak se jmenuji, a na tom máte dost!\nFoukal Michal neb kapoun, anebo zlatoušek to vám\nteď bude docela stejné.\nHospodský. Ne, pravím! — Což jsem já hospodským\nštítem, že rnne všickni tak nazýváte? Já to déle netrpím!\nFoukal Ted si jen dobře naostřete uši: znáte jistého\npana Válka?\nHospodský. Hloupá otázka — jak bych ho neznal!\nchcete mi něco namluvit, mně ale nic nenamalujete.\nFoukal (chce mluvit>\nVálek (zadrží mu ústa).\nFoukal (křičí). Válek —\nVálek (snaží se mu opět zadržet ústa).\nHospodský. Jen kdybych věděl nějaké jiné jméno pro\nsvou hospodu!\nVálek.Pane Foukale — vaše lampičky půjdou na od-\nbyt, povídám vám — skvěle na odbyt.\nFoukal (chce se mu vytrhnout).\nHospodský. Vše jedno, já si to nenechám déle líbit.\nVálek. U nás se uspořádá officielní osvětlení města.\nHospodský. To harampátí hodím do ohně. Jsem snad\nproto kapounem, že můj hostinec má to pošetilé jméno.\nFoukal (vytrhne se Válkovi a volá). Tento Válek a\nvaše dcera Kačenka —\nHospodský (poslouchá pozorně).\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "93", "page_fin": "93", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.4", "titre_corps": "Hasse a jeho Tedeum Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Hasse a jeho Tedeum Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5587, "texte": "Hasse a jeho Tedeum\nVýjev ze života.\n<0-\nSlunce svítilo jasně a vesele do pracovny výtečného\nskladatele Jana Adolfa Hasse, líbajíc jemnými paprsky růže a\nviolky, kteréž stály ve vybraných vázách na okně umělce pro\nkaždou krásu tak zaujatého. Dvéře otevřely se tiše a sem\nvstoupila lehkým krokem jeho krásná žena Faustína Hassová,\njedna z nejpůvabnějších paní a bez odporu první dramatická\nzpěvačka svého času. Lichotivě položila ruku na ramena\nsvého manžele, jenž u psacího stolku seděl, a pravila čtvera-\ncivě: „Froč jsi tak zádumčiv, manželi! slunce třpytí se co\nzlato, poupata se rozvíjí a duben oznamuje tak vesele při-\ncházející radost — rozkošný máj!\"\nCož nemám příčinu být mrzutým!\" odvětil netrpělivě\nHasse, jenž v celku mírný a dobrosrdečný muž byl a se\nzřídka kdy nad maličkostmi mrzel — „což nemám příčinu\nbýt mrzutým? Má nevěrná pamět hanebně se mnou pohrává.\nMám složit pro dvorní kapellu Tedeum. Již drahný čas hle-\ndám nadarmo příhodnou themu k němu. Co mi jen napadne,\nodložím to hned ; z veškerých mých myšlenek nezdá se mi\nbýt ani jedna dosti důstojná a vznešená.\"\n„Snad se přísně posuzuješ,\" skočila mu jeho paní do\nřeči, „nech, a! je slyším!\"\n„Zde ti nelze ničehož uslyšet! — docela ničehož —\nvše se vytratilo z mé děravé paměti. Ach, kdybych jen po-\nlovici toho věděl, co jsem opět zapomněl! Večer, když v po-\nsteli ležím, tu honí se šťastné myšlenky jedna za druhou v\nrychlém postupu; avšak jakmile se rozední, tu všechny zmi-\nzely ajá ležím opět bez pomoci s práznou hlavou.\" Hasse\npravil to tak mrzutě, že se Faustína hlasitě dala do smíchu,\njenž plápol jeho zlosti ještě více podněcoval. Zhurta vysko-\nčiv chodil sem a tam v pokoji a zvolal prudce: „Prokletá\npaměť! Ona mne ještě v zoufalost uvrhne! Vezmi si jen, Fau-\nstíno, mělť jsem sea — božský sen. Slyšeli jsem Tedeum.\nAch, pravím ti, bylo to Tedeum plno důstojnosti, majestát-\nnosti a vznešenosti. Probudím se, maje vše ještě živě v pa-\nměti a chci si to napsat; na neštěstí je kalamář prázdný,\npéro bez špičky a sluha — prokletý Jeník, jemuž jsem roz-\nkázal, aby mi inkoust a perořízek přinesl — nepřišel za ce-\nou hodinu a když přišel, vše jsem zapomněl, vše se z mé\npaměti vytratilo.\"\n„Ubohý muži,\" odvětila jeho paní, „snad si opět spo-\nmeneš ; avšak nemohu déle na tě čekati, musím sama odjeti.\nJsou již téměř tři hodiny a já jsem pozvána k obědu. S tě-\nmito slovy vyběhla z pokoje s lehkým srdcem, co zatím mr-\nzutý Hasse vzav klobouk a hůl, do pole se odebral. Byl to\njeho obyčej, když se mu něco dle přání nedařilo. V my-\nšlenkách jsa ponořen, šel Hasse, aniž by co viděl a slyšel,\naniž přátele a známé pozdravil, přes rnost do Lošovic, kte-\nrážto víska tehdáž tak krásná a kvetoucí .nebyla, jako nyní,\nkdež břehy mocného Labe krášlí.\nčistý baisamický vzduch, jarní zápach a něžné šveho-\nlení ptactva zapudilo po taj mu mrzutost' Hassovu a perutě\nducha jeho se brzo utišily a v jeho zatemněné duši se ro-\nzednilo. Šelť dále a dále a přišel konečně k jedné chatrči,\njejížto čistota mu zvlášť do očí bila, tak že své kroky za-\nstavil.\n(Dokončení.)\n*) Ha sse Jos. Adolf, znamenitý skladatel narodil se dne 25. března\n1690 v Bergedorfu blíž Hamburku, kdež jeho otec Petr varhaní-\nkem byl. Hasse učil se u otce hudbé a dostal se na odporučení bá-\nsníka J. U. Koniga k dvornímu divadlu za tenoristu. R. 1723\npřišel co zpěvák do Brunšviku, kdež svou první operu „An-\ntl go nu s\" provedl a velké pochvaly dosáhl. S dovolením vévody\nodebral se Hasse r. 1724 do Itálie, kdež co virtuos na klavír\nvšeobecného podivení zbudil. V Neapoli učil se skladbě hudební\nu Nicola Porpory, a když mu tento uedostačil u Alessandra Scar-\nlaltiho. Na zakázku jistého kupce složil „Serenadu« pro dva\nhlasy, kterouž proslavení pěvci Farinelli a P. Fr. Tosi velkou sen-\nsaci zbudili. R. 1726 složil operu »S as o s tra t e,« která poslu-\nchače podivením uchvátila, pak operu wAttalo re di B i t i n i a.«\nR. 1728 přišel do Benátek, kdež se s Fanstinou\nvěhlasnou zpěvačkou seznámil a jižto za manželku pojal. Do to-\nhoto času padá znamenité „Miserere« pro 2 soprány, 2 alty a\nsmyčcový kvartett, ježto se každoročně v Benátkách na velký\nK pátek dává. R. 1730 složil operu r>\\ rta se rs e,\" v nížto Fau-\nstína poprvé zase v Itálii vystoupla, pak operu »Demetrio.«\nNa to byl povolán r. 1731 od Augusta, krále Polského k Dráž-\nďanské opeře co kapelník a jeho choť JjFaustiná co dvorní zpě-\nvačka s ročním platem 12.000 tolarů. První opera, kterou v\nDrážďanech napsal , byla •»A le ssan d r o neť India« (Ale-\nxandr v Indii), kteráž v prvních dvou týhodnech 7krát provizo-\nvána jesi. Na .to odebral se do Itálie a byl r. 1733 povolán do\nLondýna, kdež provedením své oper/ „Artaserse\" úplného vítěz-\nství nad Haendlem dosáhl, načež se opět do Drážďan odebral.\nKdyž Bedřich Velký po bítvé u Kesselsdoríu 1745 vítězně do\nDrážďan (dne 18. prosince) vtáhl, rozkázal Bedřich, aby se večer\nnásledujícího dne Hassova opera „Arininiou dávala, a dal Hassovi,\njenž ho vždy na klavír doprovázel, drahocenný prsten. Při bom-\nbardování Drážďan od Prusů shořely mu mimo nábytek všechny\njeho k tisku přichystané rukopisy. R. 1763 byl on a jeho žena\ndán do pense. Hasse odebral se na to se svými 3 dětmi do Vi-\ndné a složil 1769 intermezzo „Priamo e Tisbe.\" Jeho poslední\nopera byla „Ruggiero,u která r. 1771 k zasnoubení arcivévody\nFerdinanda v Miláně provedena byla. Na to odebral se do Be-\nnátek, kdež 4hlasou mši a rekviem složil. Jeho poslední práce\nbylo „Tedeum,\" kteréž r. 1780 složil. Zemřel 23. prosince 1783\nv Benátkách. Hasse složil více než 100 oper, pak skladby ko-\nstelní, komorní a koncertní a oratorium „Poutníci na Gol-\ngat é.\" Red."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "96", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7350, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nS. T.\nZ Nymburka, dne 13. dubna. (Hu-\ndební zábava.) Dne 6. t. m. měli jsme\nzase produkci, ale — bohužel, málo na-\nvštívenou; snad proto, že byla bez taneční\nzábavy, a z příčin agitac, které se od\nnějakého casu od jisté strany proti zpě-\nváckému spolku dějí. Takoví lidé ovšem\nneznají účel zpěv. spolků, a sami svým\njednáním se odsuzují, a nezbývá o nich\nříci jen to: Pane, odpust jim, neb nevědí\nco činí; neb kdyby svého jednání vědomi\nbyli, musili by sami nad sebou se zardít.\nDá Bůh, že vzdor jejich snahám a přáním\n— náš zpěv. spolek šlechetnou láskou\na horlivostí pro dobrou věc většinou svých\núdů dále a pevně svou dráhou kráčeti\nbude, nehledě ani v levo ani v právo, ný-\nbrž za účelem zpěv. spolků. Tuto posí-\nlám program oné produkce. „Češku44\nzpívala sl. Dlabacova výborně jako vždy-\ncky, a nedalo se jinak očekávat, neb zpí-\nvala ze srdce; jen škoda, že bylo tento-\nkráte málo našich krasotinek přítomno, aby\njim byla mohla slova této s vlasteneckým\ncitem přednešené písně do hloubi jejich\nsrdeček vštípiti a v zápal roznítiti , t. j.\nby hleděly slova této písně v skutek uvá-\nděti. Slečna Dlabacova zasluhuje, bych\njí za její ochotné a horlivé účinkování v\nprodukcích našeho zpěv. spolku provolal\ntřikráte: „Sláva!\" Řídkou a zvláštní po-\nchoutku nám spůsobil p. Engelhart,\nabsolvovaný konservatorista a učitel hudby\nu J. 0. knížete Taxise na Loučeni. Doká-\nzalf, že jest na svém nástroji mistrem.\nZvláště jeho hra vyniká jasným a silným\ntónem a krásným flageoletem. Vůbec se\nříci může, že jest jeho hra v každém o-\nhledu výborná. A já musím říci, že nás\nhrou svou okouzlil, že jsme každý s uta-\njeným dechem jeho vyluzujícím tónům a\nzvláště smělým a těžkým passažím naslou-\nchali. Již se těšíme na jeho druhé ochotné\nspoluúcinkování, které nám při budoucí\nprodukci zase přislíbil.\nli Nového Strašecí. (Rekvie za\nFiihrera.) Jako v Pardubicích, tak také\nu nás odbývalo se dne 8. dubna t. r. re-\nkviem za Rob. Fiihrera, jenž si nesmr-\ntelné zásluhy o hudbu kostelní v Čechách\nzískal. Téhož dne dávalo se od cetných\nzdejších ochotníků rekviem do F od Rob.\nFiihrera, kteréž zdařile a důstojně prove-\ndeno bylo. Po skončených rekviích na-\nstalo modlení za české skladatele ko-\nstelní hudby: Bohuslava Černo-\nhorského, učitele to italského virtuosa\nTartiniho, Jana Koželuha, skladatele mší\noratoria „Smrt Ábela,41 Jana Rybu,\nskladatele mší, oratorií atd., Jana Vitás-\nka, skladatele kantat a mší, Fr. M. Kní-\nžete, výtečného virtuosa na kytaru, skladatele\npísní českých a mší, VácT. Tomáška,\n•kladatele pro piano, pro kostel a tvůrce\nmnohých ceských písní. Nevím, zdaž jsem\nse přeslechl, avšak neslyšel jsem mezi tě-\nmito skladateli jména nejzname n i t ě j-\nších našich kostelních skladate-\nlů: geniálního Fr. Brixiho, hlubokomy-\nslícího Fr. Tu mu, slavného fugotvůrce\nJana Dis. Zelenku, plodného Matouše\nSojku, nejvýtecnějšího žáka Šeb. Bacha\na skladatele cetných mší; ano zdá se mi,\nže jsem jich ještě více neslyšel; za to však\npřipletlo se mezi české skladatele také\njméno cizince Jana Jos. F uxe, jenž se r.\n1660 v Horním Štýrsku narodil, a který\nsnad proto mezi našince uveden byl, že k\npoctě „Svatého Jana Nepomuckého\" mši\nsložil a že se jeho korunovací opera „Con-\nstanza e Fortezza\" (Stálost a síla) r. 1723\nv Praze pod šírým nebem při korunování\nKarla VI. za krále Českého dávala. Pře-\njeme srdečně i tomuto poslednímu, že se\nza něho modlilo; avšak líto mi bylo, že se\nna našeho ve vyhnanství zemřelého rodáka\nTheodora Krova, proslaveného skladatele\nznárodnělých písní „Těšme se blahou na-\ndějí\" — „Porodila mne moje matička\" ani\njediným slovem nespomnělo. Bylf on rodič\nze Strašecího a muž o vlast zasloužilý,\njenž tolik kostelních skladeb napsal, jako\nproslavený skladatel oper Jos. Mysli ve-\nce k, na něhož se nezapomnělo. Ku konci\nslyšeli jsme od zpěv. sboru motetto: Ne\nrecorderis\" do D-moll od R. Fiihrera.\nPři této příležitosti nemohu opomenout,\nabych se nezmínil o zdejším dopisovateli\ndo „Nár. Listů,\" jenž až „posud tou-\nžebně očekává ž i vot op i s Fii hr er a.\"\nKdyby se byl podíval do loňského ročníku\nDalibora, v němž zevrubný životopis Fiih-\nrera se nachází, nebyl by zajisté svou ne-\nznalost hudební na pranýř postavil.\n\nZ ciziny.\n(r—) Z Petrohradu. (Ogarov.—\nNápravník. — Losy. — D a v i d o v.)\nProslýchá se, že generální pobočník Oga-\nrov za ředitele všech císařských divadel\njmenován bude místo Saburova, jehož\nodstoupení se jistě očekává. V květnu o-\ndebeře se odtuď pan Ed. Nápravník,\nkapelník, u knížete Yusupova, na kněžnino\npanství blíž Moskvy, kdež se komponová-\nním české opery zanášeti hodlá. Mladý\ntento umělec hrál již 4krát veřejně v kon-\ncertech na piano a došel vždy hlučné po-\nchvaly. Jeho nejnovější skladby, píseň „Par-\ndubská\" a ballada „O t ročník44 usta-\nnoveny jsou k akademii, kterou Pardub-\nský zpěv. spolek co nevidět uspořádá. Při-\nčiněním p. Nápravníka dostali jsme sem\ntéž 100 losů k národní loterii pro Zdeňku\nHavlíčkovu; avšak zdejší Čechové rádi\nby věděli, zdaž vyhrané věci obdrží, když\ni po 4 nedělích vytáhnuté losy zašlou;\nanto jistě se udat nemůže, zdaž určitě od-\ntuď losy do Prahy dojdou. Velkou sensaci\nzbudil zde výborný cellista Davi d o v a\nhouslista Jan Becker.\n\nOchotnická divadla.\nV Příbrami dávali ochotníci v sále\nměšťanské besedy dne 16. března Ilolbei-\nnovu veselohru „Pantofel a kord,44 dne 30.\nbřezna pikantní Korzeniowského veselohru\n„Obžinky\" a došli za výborné provedení\nzasloužilé pochvaly a návštěvy. Pan Skoc-\ndopole, ředitel zpěv. spolku provedl s cleny\nzpěv. spolku sbory velmi zdařile. Dne 21.\nt. m. provozovat se bude „Pražský fla-\nmendr\" od Tyla ve prospěch národního\ndivadla. V Radnicích dávali ochotníci\ndne 30. března Tylovu „Paličovu dceru44\ns chvalným úspěchem; zvlášf vynikala sl.\nAlizarova. Divadlo bylo přeplněné. V Li-\ntomyšli provozovali ochotníci k poctě\nnového vikáře pana P. A. Santy „Duch\ncasu,\" jemuž prolog od H... předcházel.\nHra šla dobře. V Mikulášském di-\nvadle v Praze dávali ochotníci ve středu\ndne 9. t. m. veselohru „Srdce a duch,\"\na výnos představení určen na pomník Fr.\nŠumavského. Na to následovaly zpěvy, v\nnichžto se súcastnily sl. Čechova, Hofrich-\ntrova, Procházkova, Bundschuhova, pánové\nPodhorský, Hromada, Bianchi a Wiesner.\nV Hořicích provozovali dne 30. března\nKlicperoYu „Uhlířku,\" v nížto pan K. M.\nsvou komikou vynikal.\n\nDivadelní společnosti.\nŘeditel kočujícího divadla pan Smiď\nhraje se svou společností v Strakonicích,\nkdež se mu dobře daří. Mimo jiné provo-\nzovaly se tam kusy Klicperova „Ublířka\"\na Klicperova „26 před soudem.\"\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. Francouzský spisovatel čino-\nher Vanderbnck, jenž s Bayardem „Gamiu\nde Paris'4 (Uličník Pařížský) sepsal, zemřel\ntyto dni.\n— Cena Telekiho 100 dukátů za nejlepší\nveselohru přiřknuta jest letos od maďarské\nakademie veselohře „Nouralom\" (Vláda žen)\nod Szigligetiho. Zdá se téměř, jako kdyby\nceny za veselohry jen pro Szigligetiho vy-\npsány byly, aneb což to samé znamená,\njako kdyby Maďaři jen jednoho básníka\nveseloher měli.\n— Na Kyjevském divadle měla se pro-\nvozovali veselohra jistého Junga, redaktora\nruského listu „Telegraf,44 jenž jízlivostí\nsvou vzbuzoval všeobecnou nevoli. Při samém\nzačátku představení strhl se povyk, a když.\nse Jung, byv vyvolán, objevil před obecen-\nstvo, uvítán jest sykotem a šramotem, tak\nže se musilo upustili ode hry.\nHudba. V divadle „Theátre lyriqueá\ndosáhla nová komická opera „Zaklet„"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 973, "texte": "kočka\" od A. Grisara nesmírně skvělého\nvýsledku. Hudba je melodijesní, lehká;\navšak duchaplná a pikantní, scénických\neffektů je dosti. —■ Látka nové opery od\nBerlioze, jížto se nové divadlo v Baden-\nBadenu otevře, je vzata ze Shakespeareovy\nveselohry „Mnoho hluku pro nic za nic.\"\n— V Turínském divadle „Teatro Reg-\ngio\" dávala se dne 25. března nová opera\n„Leone isauro,\" od mladého skladatele\nCianchiniho. Skladatel byl 12krát volán.\n— Pan Albin Korytyíiský složil na pa-\nmátku Joachima Lelewela „Pochod žalostný\"\npro piano (op. 14), jehožto výnos věno-\nván bude na pomník Lelewela, slavného\ndějepisce polského.\n— K zřízení pomníku Halévymu utvo-\nřilo se komité, v jehož cele stojí Atiber.\nSochařství. Sochař Mathia v Římě,\njeden z nejznainenitějších žáků Thorwald-\nsena, dokončil poprsí Beethovena, Glucka,\nMozarta a Palestriny pro velkokněžnu He-\nlenu Ruskou. Beethovenovo poprsí nese\nPerun, Gluckovo Psyche, Mozartovo 3 grá-\ncie a Palestrinovo pějící andělé.\n\nZ Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "S. T", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.6", "debut_caractere": 13, "fin_caractere_exclue": 4186, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nS. T.\nZ Nymburka, dne 13. dubna. (Hu-\ndební zábava.) Dne 6. t. m. měli jsme\nzase produkci, ale — bohužel, málo na-\nvštívenou; snad proto, že byla bez taneční\nzábavy, a z příčin agitac, které se od\nnějakého casu od jisté strany proti zpě-\nváckému spolku dějí. Takoví lidé ovšem\nneznají účel zpěv. spolků, a sami svým\njednáním se odsuzují, a nezbývá o nich\nříci jen to: Pane, odpust jim, neb nevědí\nco činí; neb kdyby svého jednání vědomi\nbyli, musili by sami nad sebou se zardít.\nDá Bůh, že vzdor jejich snahám a přáním\n— náš zpěv. spolek šlechetnou láskou\na horlivostí pro dobrou věc většinou svých\núdů dále a pevně svou dráhou kráčeti\nbude, nehledě ani v levo ani v právo, ný-\nbrž za účelem zpěv. spolků. Tuto posí-\nlám program oné produkce. „Češku44\nzpívala sl. Dlabacova výborně jako vždy-\ncky, a nedalo se jinak očekávat, neb zpí-\nvala ze srdce; jen škoda, že bylo tento-\nkráte málo našich krasotinek přítomno, aby\njim byla mohla slova této s vlasteneckým\ncitem přednešené písně do hloubi jejich\nsrdeček vštípiti a v zápal roznítiti , t. j.\nby hleděly slova této písně v skutek uvá-\nděti. Slečna Dlabacova zasluhuje, bych\njí za její ochotné a horlivé účinkování v\nprodukcích našeho zpěv. spolku provolal\ntřikráte: „Sláva!\" Řídkou a zvláštní po-\nchoutku nám spůsobil p. Engelhart,\nabsolvovaný konservatorista a učitel hudby\nu J. 0. knížete Taxise na Loučeni. Doká-\nzalf, že jest na svém nástroji mistrem.\nZvláště jeho hra vyniká jasným a silným\ntónem a krásným flageoletem. Vůbec se\nříci může, že jest jeho hra v každém o-\nhledu výborná. A já musím říci, že nás\nhrou svou okouzlil, že jsme každý s uta-\njeným dechem jeho vyluzujícím tónům a\nzvláště smělým a těžkým passažím naslou-\nchali. Již se těšíme na jeho druhé ochotné\nspoluúcinkování, které nám při budoucí\nprodukci zase přislíbil.\nli Nového Strašecí. (Rekvie za\nFiihrera.) Jako v Pardubicích, tak také\nu nás odbývalo se dne 8. dubna t. r. re-\nkviem za Rob. Fiihrera, jenž si nesmr-\ntelné zásluhy o hudbu kostelní v Čechách\nzískal. Téhož dne dávalo se od cetných\nzdejších ochotníků rekviem do F od Rob.\nFiihrera, kteréž zdařile a důstojně prove-\ndeno bylo. Po skončených rekviích na-\nstalo modlení za české skladatele ko-\nstelní hudby: Bohuslava Černo-\nhorského, učitele to italského virtuosa\nTartiniho, Jana Koželuha, skladatele mší\noratoria „Smrt Ábela,41 Jana Rybu,\nskladatele mší, oratorií atd., Jana Vitás-\nka, skladatele kantat a mší, Fr. M. Kní-\nžete, výtečného virtuosa na kytaru, skladatele\npísní českých a mší, VácT. Tomáška,\n•kladatele pro piano, pro kostel a tvůrce\nmnohých ceských písní. Nevím, zdaž jsem\nse přeslechl, avšak neslyšel jsem mezi tě-\nmito skladateli jména nejzname n i t ě j-\nších našich kostelních skladate-\nlů: geniálního Fr. Brixiho, hlubokomy-\nslícího Fr. Tu mu, slavného fugotvůrce\nJana Dis. Zelenku, plodného Matouše\nSojku, nejvýtecnějšího žáka Šeb. Bacha\na skladatele cetných mší; ano zdá se mi,\nže jsem jich ještě více neslyšel; za to však\npřipletlo se mezi české skladatele také\njméno cizince Jana Jos. F uxe, jenž se r.\n1660 v Horním Štýrsku narodil, a který\nsnad proto mezi našince uveden byl, že k\npoctě „Svatého Jana Nepomuckého\" mši\nsložil a že se jeho korunovací opera „Con-\nstanza e Fortezza\" (Stálost a síla) r. 1723\nv Praze pod šírým nebem při korunování\nKarla VI. za krále Českého dávala. Pře-\njeme srdečně i tomuto poslednímu, že se\nza něho modlilo; avšak líto mi bylo, že se\nna našeho ve vyhnanství zemřelého rodáka\nTheodora Krova, proslaveného skladatele\nznárodnělých písní „Těšme se blahou na-\ndějí\" — „Porodila mne moje matička\" ani\njediným slovem nespomnělo. Bylf on rodič\nze Strašecího a muž o vlast zasloužilý,\njenž tolik kostelních skladeb napsal, jako\nproslavený skladatel oper Jos. Mysli ve-\nce k, na něhož se nezapomnělo. Ku konci\nslyšeli jsme od zpěv. sboru motetto: Ne\nrecorderis\" do D-moll od R. Fiihrera.\nPři této příležitosti nemohu opomenout,\nabych se nezmínil o zdejším dopisovateli\ndo „Nár. Listů,\" jenž až „posud tou-\nžebně očekává ž i vot op i s Fii hr er a.\"\nKdyby se byl podíval do loňského ročníku\nDalibora, v němž zevrubný životopis Fiih-\nrera se nachází, nebyl by zajisté svou ne-\nznalost hudební na pranýř postavil."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.5.2", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.6", "debut_caractere": 4188, "fin_caractere_exclue": 5173, "texte": "Z ciziny.\n(r—) Z Petrohradu. (Ogarov.—\nNápravník. — Losy. — D a v i d o v.)\nProslýchá se, že generální pobočník Oga-\nrov za ředitele všech císařských divadel\njmenován bude místo Saburova, jehož\nodstoupení se jistě očekává. V květnu o-\ndebeře se odtuď pan Ed. Nápravník,\nkapelník, u knížete Yusupova, na kněžnino\npanství blíž Moskvy, kdež se komponová-\nním české opery zanášeti hodlá. Mladý\ntento umělec hrál již 4krát veřejně v kon-\ncertech na piano a došel vždy hlučné po-\nchvaly. Jeho nejnovější skladby, píseň „Par-\ndubská\" a ballada „O t ročník44 usta-\nnoveny jsou k akademii, kterou Pardub-\nský zpěv. spolek co nevidět uspořádá. Při-\nčiněním p. Nápravníka dostali jsme sem\ntéž 100 losů k národní loterii pro Zdeňku\nHavlíčkovu; avšak zdejší Čechové rádi\nby věděli, zdaž vyhrané věci obdrží, když\ni po 4 nedělích vytáhnuté losy zašlou;\nanto jistě se udat nemůže, zdaž určitě od-\ntuď losy do Prahy dojdou. Velkou sensaci\nzbudil zde výborný cellista Davi d o v a\nhouslista Jan Becker."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.5.3", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.6", "debut_caractere": 5175, "fin_caractere_exclue": 6289, "texte": "Ochotnická divadla.\nV Příbrami dávali ochotníci v sále\nměšťanské besedy dne 16. března Ilolbei-\nnovu veselohru „Pantofel a kord,44 dne 30.\nbřezna pikantní Korzeniowského veselohru\n„Obžinky\" a došli za výborné provedení\nzasloužilé pochvaly a návštěvy. Pan Skoc-\ndopole, ředitel zpěv. spolku provedl s cleny\nzpěv. spolku sbory velmi zdařile. Dne 21.\nt. m. provozovat se bude „Pražský fla-\nmendr\" od Tyla ve prospěch národního\ndivadla. V Radnicích dávali ochotníci\ndne 30. března Tylovu „Paličovu dceru44\ns chvalným úspěchem; zvlášf vynikala sl.\nAlizarova. Divadlo bylo přeplněné. V Li-\ntomyšli provozovali ochotníci k poctě\nnového vikáře pana P. A. Santy „Duch\ncasu,\" jemuž prolog od H... předcházel.\nHra šla dobře. V Mikulášském di-\nvadle v Praze dávali ochotníci ve středu\ndne 9. t. m. veselohru „Srdce a duch,\"\na výnos představení určen na pomník Fr.\nŠumavského. Na to následovaly zpěvy, v\nnichžto se súcastnily sl. Čechova, Hofrich-\ntrova, Procházkova, Bundschuhova, pánové\nPodhorský, Hromada, Bianchi a Wiesner.\nV Hořicích provozovali dne 30. března\nKlicperoYu „Uhlířku,\" v nížto pan K. M.\nsvou komikou vynikal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "94", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.5.4", "titre_corps": "Divadelní společnosti.", "titre_sommaire": "Divadelní společnosti.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.6", "debut_caractere": 6291, "fin_caractere_exclue": 6502, "texte": "Divadelní společnosti.\nŘeditel kočujícího divadla pan Smiď\nhraje se svou společností v Strakonicích,\nkdež se mu dobře daří. Mimo jiné provo-\nzovaly se tam kusy Klicperova „Ublířka\"\na Klicperova „26 před soudem.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "94", "page_fin": "95", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.5.5", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.6", "debut_caractere": 6504, "fin_caractere_exclue": 7350, "texte": "Obzor umělecký.\nDivadlo. Francouzský spisovatel čino-\nher Vanderbnck, jenž s Bayardem „Gamiu\nde Paris'4 (Uličník Pařížský) sepsal, zemřel\ntyto dni.\n— Cena Telekiho 100 dukátů za nejlepší\nveselohru přiřknuta jest letos od maďarské\nakademie veselohře „Nouralom\" (Vláda žen)\nod Szigligetiho. Zdá se téměř, jako kdyby\nceny za veselohry jen pro Szigligetiho vy-\npsány byly, aneb což to samé znamená,\njako kdyby Maďaři jen jednoho básníka\nveseloher měli.\n— Na Kyjevském divadle měla se pro-\nvozovali veselohra jistého Junga, redaktora\nruského listu „Telegraf,44 jenž jízlivostí\nsvou vzbuzoval všeobecnou nevoli. Při samém\nzačátku představení strhl se povyk, a když.\nse Jung, byv vyvolán, objevil před obecen-\nstvo, uvítán jest sykotem a šramotem, tak\nže se musilo upustili ode hry.\nHudba. V divadle „Theátre lyriqueá\ndosáhla nová komická opera „Zaklet„"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 963, "texte": "kočka\" od A. Grisara nesmírně skvělého\nvýsledku. Hudba je melodijesní, lehká;\navšak duchaplná a pikantní, scénických\neffektů je dosti. —■ Látka nové opery od\nBerlioze, jížto se nové divadlo v Baden-\nBadenu otevře, je vzata ze Shakespeareovy\nveselohry „Mnoho hluku pro nic za nic.\"\n— V Turínském divadle „Teatro Reg-\ngio\" dávala se dne 25. března nová opera\n„Leone isauro,\" od mladého skladatele\nCianchiniho. Skladatel byl 12krát volán.\n— Pan Albin Korytyíiský složil na pa-\nmátku Joachima Lelewela „Pochod žalostný\"\npro piano (op. 14), jehožto výnos věno-\nván bude na pomník Lelewela, slavného\ndějepisce polského.\n— K zřízení pomníku Halévymu utvo-\nřilo se komité, v jehož cele stojí Atiber.\nSochařství. Sochař Mathia v Římě,\njeden z nejznainenitějších žáků Thorwald-\nsena, dokončil poprsí Beethovena, Glucka,\nMozarta a Palestriny pro velkokněžnu He-\nlenu Ruskou. Beethovenovo poprsí nese\nPerun, Gluckovo Psyche, Mozartovo 3 grá-\ncie a Palestrinovo pějící andělé."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "96", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.5.6", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.7", "debut_caractere": 965, "fin_caractere_exclue": 973, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "95", "page_fin": "96", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.5.6.1", "titre_corps": "Opera. Koncem operní saisony ziinní", "titre_sommaire": "Opera. Koncem operní saisony ziinní", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.7", "debut_caractere": 975, "fin_caractere_exclue": 7969, "texte": "Opera. Koncem operní saisony ziinní\nukončila též sl. Luccova řadu svých poho-\nstinských her. Slyšeli jsme ji dvakráte po\nsobe, dne 8. a 11. dubna co Markétku ve\nzpěvohře „Faust a Margareta\" od Gounoda.\nPrvní vystoupení však nebylo zcela dů-\nstojné umělkyně této, snad že ponejprv v\nté úloze vystoupila neb že ve své pobožný\nklid vyžadující úloze vytržena byla háze-\nním věnců a kytek (mělať sl. Luccova be-\nuefic), pohřešovali jsme u slečny pravý cit,\nMarkétku přec tak určitě karskterisující. Za\nto však všecky vady, krom nepříjemné po-\nněkud prosy, slečna Luccova při druhém\nvystoupení, zde byla hra výborná jako zpěv,\nzvlášť scéna ve vězení nás takřka překva-\npila. — Ostatní obsazení je známo, jakož,\nže páni Krén a Bernard jsou výtečnými v\nteto opeře.\n— Koncerty konservatoři a. —\nA u g. Kolárovy. —- Ve prospěch\nPražských chudých. — Žofínské\nakademie. — Zabava Hlaholu.\n(Dokončení.) Dne 27. března dával tu pan\nHasert, dánsky komorní pianista svůj třetí\na poslední koncert, v němž svou dobrou\nhru co důkladně vzdělaný virtuos na novo\nosvědčil. Předuášelť sonátu D-moll od Bee-\nthovena (op. 31 číslo 2), Henseltovou e-\ntudu „Kdybych byl ptáčkem\" a své kom-\nposice: polonéz a dánské národní zpěvy,\npak Chopinovu skladbu (op. 37 číslo 2).\nV koncertě tomto súcastnil se virtuos na\nhousle p. Doppler, jenž fantasie na slovan-\nské nápěvy od Vieuxtempsa přednášel. -—\nDne 25. března koncert ku prospěchu\nPražských chudých vypadl co do ná-\n\\štěvy velmi chudé, ačkoliv program\ndosti zajímavosti do sebe měl. Slyšeli\njsme Mendelssohnův 95. žalm, Berliozův\n„Úiěk do Egypta,\" kvartett z Idomeneo,\ndvě arie od Mendelssohna a Spohra, duett\nz Euryanty a ouverturu k Oberonu, kteráž\nod orkestru velmi správně provedena byla.\n— Velice zajímavý koncert byl však\nkoncert Žofínské akademie dne 2. dubna,\nv němž nám chvalně známý a historie če-\nské hudby znalý ředitel p. Leop. Zvonař\ntři krásné perle domácí z minulých staletí\npředvedl. Byly to: a) Píseň k svat.\nVojtěchu z X., b) píseň k sv. Vá-\nclavu z XIV. a c) jarní píseú „Noc te-\nmnou přečkavše\" z XVI. století. Ačkoliv\nse dřívější ředitelé Žofínské akademie, jme-\nnovitě pan Fr. Vogl a Zik. Kolešov-\nský o to snažili, aby koncertům zajíma-\nvosti a vnady dodali; musíme se vyznati,\nže nynější p. ředitel co do výběru cizích\nskladeb s nimi v rovnováze stojí. Co se\nprvních tří staročeských skladeb týče,\nvynikají samorostlosti, ušlechtilou melodií\na hlubokou zbožnosti, která z upřímného\na oddaného srdce se prýšti. Souhlasíme\núplně s kritikem Bohemie, jenž o těchto\nstarodávných památkách praví: „Stojíme\nzde před pomníky umění českého, jimižto\nse stkví naše drahá vlast v nejjasnějším\nsvetle co posvátné sídlo tisícileté kultury.\nVznešenost skladeb těchto sama o sobě\nstojí na stejné výši se slovy v dotčených\npísních. Ne niť to spůsob nápěvův, jenž nás\njako kouzlem povznáší v nový, ryze pů-\nvodní svět zvukuv, co v nás tak mohutně\npůsobí od srdce k srdci, jest to duch silné\nviry, jenž vane z nich, jest to svěží, sa-\ní/iorostlá tvořivá síla a jakýsi zcela zvláštní\nifáz, což nás tak dojímá, jakobyehom sly-\nšeli ty písně přímo z úst básnícího, mo-\ndlícího se národu. Zvláště píseíi první se\nsvou tisíciletou ctihodností a ještě vždy\nživou účinností tak mocně dojímá, že po-\nsluchači skoro docela zapomněli, na jakém\nmístě se nalézají.\" V „Patrem\" pro smí-\nšený sbor o třech hlasích od r. 1573 ne-\nvládne ten mohutný a přec zbožný duch\njako v prvních třech, nicméně však je za-\njímavá a pro hudebního historika velmi\ndůležitá skladba. M»mj tyto slyšeli jsme\ncanzonu „Chi la gagiarda\" (z r, 1558)\npro smíšený sbor, kus rekviem od Duran-\nta, pak dva rozkošné sbory od Schuman-\nna (op. 39) a „Blahoslavenství\" pro ba-\nryton, smíšený sbor a varhany od Fr.\nLiszta. Veškeré skladby byly vedením o-\nbratného p. ředitele Zvon are chvalně\nprovedeny. — Druha zábava „Hla-\nholu,\" jež se v neděli dne 6. dubna od-\nbývala, došla od četného obecenstva pa-\ntrné obliby a p o tkala se s velmi příznivým\na zasloužilým výsledkem, jejž, jak pánům\nředitelům Lukešovi a Heilerovi, takž i pro\nzpěv zaujatým údům spolku přičísti dlužno.\nProgram byl rozmanitý, volba dobrá, ač\nbychom byli rádi viděli, kdyby ještě více\nskladatelů českých v programu bylo za-\nstoupeno. První oddělení obsahovalo:\nSbor: „Naše vlast ve světě jediná\" od\nFr. Pivody. 2. Slovenské písně: a)\n„Zahucaly hory, zahucaly lesy.\" b) „Holub\na střelec,\" v hudbu uvedl Ludev. Pro-\ncházka. 3. Sbor: „Cikíni,\" hudba od\nFr. Vogla. II. oddělení. 4. Ctvero-\nz P ěv: „Slasti lásky'' od K. Slavíka. 5.\n„Ples Čechův/4 píseú se sborem od H.\nV;)j^ka- 6. Dvojzpěv: „Dárek nejněž-\nnější\" od Fr. Pivody. 7. Sbor: „Naprej,\"\nv hudbu uvedl Darovin Jenko. III. 0 d-\ndělení. 8. Sbor se sólem: „Růžinky stesk,\"\nod K. Rendla. 9.Čtverozpěv : ,, Večerní\" od F.\nHeliera. 10. Sbor: „Naše probuzení,\" od\nLudev. Procházky. Z provedení všech skla-\ndeb zjevně vysvitalo, že „Hlahol\" obětoval\ndosti casu k zkouškám, by skladby uhla-\nzeně a živě se nám předvedly. Hlavní\npřednost' „Hlaholu4' ale spočívá zvláště v\ntom, že skladby od něho provedené vždy\ns náležitým výrazem se podávají a že „Hla-\nholu\" především na tom záleží, aby ducha\nkomposice, nikoliv však mrtvé noty nám\npřednesl. Ze sborů líbily se zvláště „Ci-\nkání\" od Vogla, kterážto skladba vzletu-\nplně a ohnivě byvši přednešena, hlučnou\nbouři potlesku zbudila. Skladatel a pan\nLukeš, jenž v něm účinkoval, byli třikrát\nvoláni a skladba musela se na všestranné\npřání opakovali. Ne menší pochvaly do-\nsáhl též rázný a svěží horvátský sbor „Na-\nprej** od Jenko a významný ,,Naše probu-\nzeni** od Procházky a zdařilý sbor „Rů-\nžinky stesk'* od Bendla a cituplný sbor\n„Večerní\" od Ferd. Heliera. Velké obliby\ndošlo duetto „Dárek nejněžnější\" od Pi-\nvao d y, kteréž se, když se s náležitou něž-\nností a citem přednese, pochvaly nikdy ne-\nmine. Výsledek celé zábavy byl utěšený.\nPrvní koncert po svátcích bude\nv pondělí dne 21. dubna ku prospěchu\nzdejšího operního pěvce p. Steinecka,\njenž mimo jiné Šk roupovu píseň „Kde\ndomov můj\" zpívali bude. Slečna z Ehren-\nbergň přednese Nápravní kovu piseú\n„I šepce kvítí**' (slova od Melišové).\n— Josef Eichberger, výtečný pě-\nvec, zemřel dne 5. března v Brémách.\nEichberger narodil se dne 26. listop. 1801\nve Zbirově, studoval gymnasium a r. 1822\nuniversitu v Praze. Dne 17. září 1823\nvystoupil, vynikaje krásným hlasem na\nPražském jevišti co Ottavio v Don Juanu\na líbil se tak, že ho ředitel Holbein na 1\nrok engažoval. Na to byl 2 léta u opery\nv Paříži engažován, kdež co Florestan ve\nFideliu se Schrdderovou (Fidelio) o palmu\nzápasil. Na to byl engažován u dvorního\ndivadla v Berlíně s 30J0 tolary, kteréž\nmísto po třech letech opustil, na t > zpí-\nval ve Lvově, Královci a jiných městech,\na zemřel u svého syna v Brémách. Eich-\nberger vynikal zvláště co Othelo, Masa-\nniello, Kortez, Rienzi, Robert, Fra Diavoio,\nJan Pařížský, FJorestan, Arnold, Zarnpa,\nDon Juan, Figaro (v Lazebníku) atd.\n— Chvalně známý skladatel p*\nAlojs Hnilička dokončil právě velmi za-\njímavou koncertní ouverturu „TABORITA\"\npro velký orkestr na písea husitskou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7282, "texte": "„Kdyby vojna byla,44 ase sborem muž-\nským „Kdož jste Boží bojovníci,44\njižto všem zpěv. spolkům a hudebním je-\ndnotám v Čechách věnuje. Ouvertura tato\nnachází se v redakci Dalibora, a kdo by\nsi jí žádal, může ji v partituře (pro\ncelý orkestr) za 3 zl. 80 kr., pro sextett\nza 2 zl. 50 kr. dostati.\n— Moravan pan Max Mareček,\npodnikatel operních představení v Americe,\nengažoval znamenité zpěvačky, sestry Mar-\nchisiovy (soprán a alt) na 7 měsíců za\n200.000 franků pro Severní Ameriku a\nHavannu.\n— Vyzvání „Hlaholu\" všem\nzpěváckým spolkům v Čechách a na\nMoravě. Poprvé za svého trvání vyzývá\n„Hlahol44 všecky zpěvácké spolky v Če-\nchách a na Moravě, aby se sešly v krá-\nlovské Praze ku vzájemnému oslavení a\npoznání se k družné zábavě a společné\nslavnosti pěvecké. Uspořádáme! na\nden 17. května veliký koncert, načež\n18. května společnou produkci všech pří-\ntomných spolků. Koncert, jehož čistý vý-\nnos věnován bude právě založenému Sva-\ntoboru, bude se odbývati na den tahu\nnárodní loterie ku prospěchu Zdeňky Ha-\nvlíčkové. Zkouška odbývat se bude 16.\nkvětna o 3. hod. odpolední v sále žofín-\nském. Provozeny budou následující sbory:\n1. Píseň sv. Vojtěcha „Hospodine po-\nmiluj ny.\" 2. „Utonulá44 od P. Křiž—\nkovského (tiskem u Kuhého). 3. „Jarní\"\nod Jos. Krejčího. Opisy 1. a 3. čísla za-\nšle Hlahol neb redakce Dalibora spolkům\nse přihlásivším. Spolkové, kteří se v slav-\nnosti súcastniti chtějí, nechť do 25. dubna\nohlásí se výboru „Hlaholu,\" buď u ředitele\np. Lukeše 791—1 v Haštalské ulici aneb\nu jednatele p. Procházky c. 734—II. v Ši-\nroké ulici, spolu i výslovně počet pp. údů.\nTaktéž žádá Hlahol, aby, přeje—li si ně-\nkterý spolek o sobě, neb ve spojení s ji-\nnými spolky některou skladbu při společné\nprodukci dne 18. května provést, jemu též\ndo 25. dubna zprávu o tom podal. Bližší\nprogram podá se později.\n— Pan Emanuel Pohl, továrník\nskelních harmonik ve Chřípské (Kreibitz)\nv Čechách, zaslal do Londýnské výstavy\nkrásnou, dle udání Ferd. Pohla shotovenou\nskelní harmoniku, která zajisté velkou sen-\nsaci tam zbudí. Že se navlhčenými prsty\nsklo k znění přivésti dá, vědělo se již v\n17. století jmenovitě Filip Harsdorfer (Mathe-\nmatische und íilosofische Erquickungsstun-\nden). Obyčejně má se Benjamín Franklín\nza vynálezce skelní harmoniky; avšak první\nvynálezce jest Irčan Puckeridge a Franklín\njen zlepšil nástroj tento. První virtuosky\nna tomto nástroji byly Angličanky Marie\na Cecilie Daviesovy, příbuzné Franklínovy,\nz nichžto první harmoniku od Franklína\nobdržela. Procestovaly Francii, Německo\na došly na dvoře Marie Terezie velkého\núčastenství. Nejslavnější virtuoska na tom-\nto nástroji byla Marie Kirchgesznerova, je-\njíž carokrasnou hru Schubert obdivoval,\npro niž Mozart kvintett (flétna, hoboj, vio-\nla, cella a harmonika) a J. V. Tomá-\nšek fantasii pro harmoniku na hrobě Kirch-\ngesznerovy složil. Z Čechů vynikali krás-\nnou hrou na skelní harmoniku Cibul-\nka, paní Dušková, Čeněk Mašek a jeho\nchoť jakož i jeho bratr Pavel Mašek.\nŠkola pro harmoniku vyšla r. 1788 od J.\nMullera v Lipsku.\n— Pan Theodor Tomášek, ka-\npelník v Litomyšli, převzal na sebe úkol\ncviciti před několika dněrai do života uve-\ndený spolek zpěvácký v Litomyšli, jenž již\n80 výkonných a 70 přispívajících údů cíta.\n— Naše krajanka, Viieinina\nNerudova, slavná virtuoska na housle,\nzvolena jest od krále Švédského za dvorní\nvirtuosku. Rodina Nerudova koncertuje\nnyní v Kodani a jmenovitě Mina zbuzuje\nvšude velkou sensaci.\n— Alexandr Dreyschock, vyho-\nvěv telegrafickému pozvání barona Siny\nve Vídni, přibyl ve středu dne 9. dubna\nz Utrechtu do Vídně, aby účinkoval v slav-\nnostní večerní zábavě, jižto baron Sina ve\nčtvrtek dne 10. dubna uspořádal. Od té\ndoby, co Dreyschock Prahu opustil, dával\nnás rodák koncerty v Leydenu, Amsteroda-\nmu, v Utrechtu ; všude byl týž umělec nad-\nšeně od přečetných posluchačů přijat. Jemu\nke cti dávány byly tabule, serenady atd.\nPři této příležitosti upozorníme hudby mi-\nlovné obecenstvo na nejnovější klavírní\nskladbu Dreyschockovu. Jsou to vlastně\ntři karakteristické obrazy „Le Répos, le\nréveil et la rondě des Elfes,44 které jsou\npůvabné a co do vynalezení myšlenek právě\ntak utěšené jako karakteristické a elegantní.\nJsouť plny harmonických jemností a ryze\npracovány.\n— Tři znamenité kostelní\nskladby. Osmihlasé Crucifixus od\nAnt. Lottiho, „Stabat mater44 od Emanuele\nD'Astorgy, osmihlasé „miserere44 od Leo-\nnarda Lea dávaly se na Velký Pátek o 7.\nhod. přičiněním superiora p. P. Weise v\nchrámě u sv. Josefa. Poslední skladba je\nsložena v opravdě vznešeném, srdceuchva-\ncujícím slohu. Její harmonické a kontra-\npunktické vypracování můžeme směle po-\ndiv uhodným jinenovati. Celá skladba\nje ušlechtilá a jasná. Provedení bylo v\nkaždém ohledu uhlazené.\n— Ludevít Procházka složil opět\nkrásný sbor mužský pod názvem „Na\nŘípu!44 Text rovněž vyniká bohatostí a\nrázností myšlenek. Skladba bude ponejprv\nzpívána při národní slavnosti na Řípu, ku\nkteréž stateční rolníci zvlášť okresu vel-\nvarského a roudnického velkolepé přípra-\nvy se ciní.\n— Památka Jos. K. Tyla, slovůt-\nného básníka, spisovatele, jednoho z nej-\nzasloužilejších křisitelův národnosti české,\noslaví se letos na Horách Kutných o svát-\ncích velikonočních zvláštní slavností: Na\ndomě, v kterém se narodil, odhalí se totiž\npamětní tabule. Dne 21. dubna bude za\ntou příčinou v městském divadle slavnostní\npředstavení a na to v měšťanské besedě\nspolečenská zábava. — Druhého dne po\nslavných službách Božích v hlavním\nchrámu Páně pamětní tabule slavně se od-\nhalí. 0 jedné hodině společná hostina, u\nvečer pak hudební akademie, v níž se sú-\ncastní pan J. Lukeš.\n— K národní slavnosti Kutno-\nhorské. Slavnostní představení při skvě-\nlém osvětlení divadla, co v předvečer slav-\nnosti odhalení památní tabule na rodinném\ndomě proslaveného spisovatele a básníka\nnárodního Josefa Kaje tana Ty 1a, ro-\ndáka kutnohorského, bude se provozovati\nv pondělí dne 21. dubna 1862: „Bankro-\ntář.44 Obraz ze života měšťanského ve 4\njednáních od Jos. Kaj. Tyla. Čistý vynos\nurčen jest k dobročinnému účelu. — Po-\ndáváme zde ještě program k hudební aka-\ndemii,. která v sále městské střelnice ve\nprospěch dobročinný dávati se bude. Po-\nčátek o půl sedmé hodině. 1. „Vlasta.44\nOuvertura pro velký orkestr od Eduarda\nNápravník a. — 2. Proslov. Přednese p.\nAntonín Svoboda. — 3. „Dar nejněžnější,\"\ndvojzpěv od Pivody. přednesou pánové Moro-\nstat a Brousek. — 4. „Češka,\" píseň od\nTyla, v hudbu uvedl Fr. Škro u p, před-\nnese p. Hartmanová. — 5. a) „Tvé oci,\"\nPíseň pd Kavána, přednese p. J. L. Lukeš,\nb) „Naše.44 Píseň se sborem od Lud. Pro-\ncházky, přednese pan J. L. Lukeš. — 6.\nIllustrací na národní píseň pro fortepiano\nod Fr. Kavána, přednese skladatel. — 7.\n„Naše vlast ve světě jediná.\" Sbor od Fr.\nPivody. — 8. Slovenské národní písně,\npřednese pan J. L. Lukeš. — 9. „Druhá\nkoncertní polka\" od Fr. Kavána, přednese\nskladatel. —• 10. „Stesk růžinky,\" solový\nzpěv se sborem od Bendla, přednese pan\nJ. L. Lukeš. — 11. Deklamace od J. K.\nTyla, přednese paní Hartmannová. — 12.\n„České národní písně,44 přednese p. J. L.\nLukeš. — 13. „Kde domov můj!44 Znárod-\nnělá píseň od Jos. Kaj. Tyla, hudba od Fr.\nŠkroupa, sbor s průvodem orkestru. Na\nto následuje ohňostroj a pak společní zá-\nbava v sále.\n— Čistý výnos koncertu ve pro-\nspěch pozůstalé rodiny Škroupovy na o-\nstrově Žofínském odbývaného obnáší 575 zl."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-04-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-04-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-04-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "96", "page_fin": "96", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.8", "debut_caractere": 7284, "fin_caractere_exclue": 7427, "texte": "Listárna.\nPanu Josefu Fik... v Strakonicích.\nPřejete-li sobě písně a sbory ke kusu „Paní\nMarjánka44 můžeme Vám posloužit; již jsme\nje obdrželi."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "89", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.1", "texte": "Hudba nástrojová (instrumentální).\n\n(Dokončení.)\n1 v\nVe Florencii a v Římě náleželo to k tónu elegantnímu,\ndle všech vzorů klassických zpěvy skládati, zpívali a sprová-\nzeti. Brzo se domníváno, že „veškerá, posud ve chrámech\nobvyklá hudba i ohledem intervallů, i počtu a časomíry zcela\njest nemotorná a nestačí, aby v ní posvátný cit slovy vyjá-\ndřen byl, „Kdo — táže se Izaak Vossius — kdo maje sluch\nčistý, jemně vzdělaný, neslyšel by za našich dnů raděj jen\njediný hlas, který by slova ke zvúku lyry nebo cythary zře-\ntelně pronášel, nežli celý sbor hudebníků, kde mimo zmatené\nmumlání vyrozumíš sotva 3 slov? To bylo zcela jináče u\nstarých národů; neboť v chórech tragédie (truchlohry), kde\npřec na mnoho nástrojů se hrávalo, a mnoho hlasů pospolu\nzpívalo, za chybu to pokládáno, když jen jediné slovíčko\nméně zřetelně slyšeli byIo.w — A z toho náhledu připadlo\nse na t. ř. Solo-Arie. Soudíno totiž, že téže výhody docí-\nliti lze nejlépe tak, když se vždy vezrne za výraz vnitřních\npocitů jen jediný hlas vyznamenaný (k. př. soprán nebo a It a. t.),\npotom se přidá průvod hudebních nástrojů, který by arii v\núčinku podporoval; ostatní pak hlasové aby se jako první\nstřídou následovaly, anebo kde by v souhlas zároveň měli\nzapadnouti, aby jen (dušeným, tišším tónem) hlavní hlas pod-\nporovali a zprovázeli *).\n4. Tím byl pak položen dle bytnosti základ a nová\npůda i v hudbě k onomu slohu, který slově renessanční.\nNěkteří lidé dosti nejapné sestavili sobě ze spisů a poukázek\nněkterých klassických autorův, jako v architektuře nové sta-\nvení, nešetříce ducha; oni! přenesli ráz hudby ze staré tra-\ngédie řecké, jako vzorný pro hudbu do chrámů křesťanských,\na domnívali se, že v oné jednoduchosti a zřetelnosti, která\nzatím nebyla leda zevnitřnost a povrchnost, nalezli kouzlo,\njímžto šfastně vyvázli z předešlého přeumělkování. My však\njsme již ukázali, kterak otcové v Tridentě zcela jinak zavá-\nděli opravu do hudby církevní, a kterak se jim, aniž sebou\nhnuli s půdy dosavádní církevní, podařila Palestrinou a stou-\npenci jeho. Avšak i hudba renessanční musela projiti epo-\nchu vzniku svého, a skutečně prošla ji tak záchvativě, ano\nkonečně téměř i vítězně, jako při ostatních umách slohem\ntím touže dobou se dálo.\nNávratem k jednomu hlasu muselyť se pozdávati hra-\nnice posavádních pohybů melodických příliš zúžené a obme-\nzené. Arie, která deklamovala, která výraz přirozeného či\ndomněle nábožného citu hledala, potřebovala k tomu většího\nobjemu tónů, než-li je těch 8 nebo 10 ve škále obsažených;\nonať vymáhala rozmanitějšího pohybování, než-li jakové každá\nz dosavádních škal církevní hudby do sebe měla; onaf si\npřála bohatších proměn a odstínů tónových, než jakých ský-\ntala škála diatonická, jen 5 celými a 2 polotóny přísně po-\nkračující. Takovým během nebylo lze, jako v architektóně\na plastice, ani v hudbě přestávali na tom, co z počátku bylo\npřáno a chváleno: nutně muselo se jiti pořád dále, až se\nkonečně dospělo tam, kde nově vyvinutá hudba se lišila od\noné staro-klassické zrovna tak, jako rokkokokostel od chrá-\nmu Apollonia, nebo socha Berniniho od sochy Praxitelesovy.\nPředně tedy rozvolnila se melodie veškerým tím ne-\nokmezeným spůsobem, jak to vymáhá zpěv, který neměl již\nspočívati na základu v Církvi jednou pro vždy položeném\nsv. Řehořem (gregoriánském), nýbrž který osobním pocitům\na nejživějším hnutím sloužili měl. K tomu uvolněný hlas\npropadl za kořist libovůle a marnosti zpěváka, který nyní\ntím raděj zpíval, čím více se mohl vyznamenati t. j. ukázat\nsvětu, jakou školu a vycvičenost ve zpěvu má, anebo který\ntomu pokušení, nápěv dle svých nápadů vyšňořiti, tím méně\nodolati mohl, čím více to prvním účelem melodie na um se\nmu vtíralo. S tím souvisí nová změna, totiž: staré škály\nproměnily se v nové. Diatonická škála již nestačila tomu\nnovému účelu melodie; hromadou polotónů mělo se napo-\nmoci rozmanitosti výrazů, a tak povstalo dvé nových řad\ntónových, jichž novější hudba dosud užívá : tvrdá (dur) a\nměkká (mol). Při Dur přeložily se polotóny na 3 a 7 stu-\npeň, při mol na 2 a 6 stupeň nade všecky v jedné škále\nmožné celo — a polotóny. Ješto tak vlastně jenom jedna\nze starých škal za základ byla položena: tudíž rozumí se\nsamo sebou, že i starších, každé řadě tónové vlastních me-\nlodických chodů již nemohlo se šetřili. Ostatní pak hlasy,\nkterých se vlastně jen za průvod a zesilněni hlavního hlasu\nužívalo, muselyť zcela přirozeně témuž zákonu se podrobiti:\n— nová hudba byla hotova.\nZda-li pak ale tím skutečně to se docílilo, co mělo do-\ncíleno býti?\nTouženo po větší jednoduchosti, po větší možnosti,\nrozličná hnutí útroby správné a dojímávě vysloviti, po zře-\n\n*) Reliquis submissa voce concentum ad unam referentibus personam,\nut veteres doent grammatici. Is. Vos ius I. c."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "90", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.2", "texte": "telnějším sesílení pomocí ostatních hlasů a nástrojův: a za-\ntím dosaženo místo jednoduchosti jednotvárnosti, místo bo-\nhatství nedostatku, místo posilnění jen oslabnutí. Nebo nyní\njiž nebylo pohotově oněch starých 8 nebo 14 škal, polohou\npolotónů a tím určeným spůsobem pohybu mezi sebou roz-\ndílných, a pro nejrozmanitější mysle naladění výrazných:\nnýbrž nyní musila postacovati nejmenší částka onoho bohat-\nství; nyní již nepohybovaly se ty rozličné hlasy ve své svo-\nbodné, mnohomluvné, a přede v nejkrásnější jednotu spojené\nsamostatnosti, nýbrž v poměru pouze služebném nebo na\nnejvýš jen povrchně spojeném. Průvod hudebních nástrojů\npak již od počátku tu úlohu měl, aby jednak k důrazu\n(effect) posloužily a v tom pádu, když by se více a samo-\nstatněj vyvinul, aby nad tak velice ztenčenou činností a pů-\nsobivostí — hlasů k jejich ujmě vévodil. A to bylo tedy\nto nové vyrnoženství: a dojista nebylo! i zde o nic lepší,\nnež-li při ostatních umách.\nZ počátku tento nový druh nové hudby vydával plody,\nkteré jsou známy pod názvem duchovního slohu koncerto-\nvého a oratoriánského, a my bychom tento sloh hudební\nnejvhodněj přirovnali na půdě architektury k onomu ušlech-\ntilejšímu slohu renaissančnímu a jezovitskému. Pozděj pak,\nkdyž duch národu evropejských víc a víc zesvětacel, když\nduchovenstvo vždy všeobecněj od řízení hudby kostelní se\nodtahovalo: tu se vtíral do svatyně onen zcela a venkoncem\nnedůstojný sloh operní, rokkoko neb copový sloh, který až\ndo našich dob trvá, od něhož mnozí pořád ještě cekají spásu\na jehož tím pocírkevniti hodlají, když mu nějaký nápadný\nvýrůstek odříznut bude.\nPrvní stopy této hudby nalezli bychom ještě dřívěj než\nku konci XVI. století, kdyby se o tomto přechodu starší\nhudby do nové bedlivěj bádalo.\nObyčejně se udává za celního rozšiřovatele nového\nsměru Viadana, rodilý Špaňhel, jeden cas kapelní mistr v\nMantově. Z počátku XVII. století r. 1602 vyšly na světlo\njeho duchovní koncerty. V těchto již nalezáme ono drama-\ntické zdělání jednotných hlasů, průvod hudebních nástrojů,\nzvláště pozounu; nástroje pak zde pořád ještě zastupují místo\nhlasů, nikoli dle povahy nástroje zřízenou samostatnost, uží-\nvání t. í. bassus continuus atd. — Připisuje se jemu též —\nac bezdůvodně vynalezení generálního bassu a poznačení\nciframi; obojí zajisté jest onoho starší, a již r. 1600 vyský-\ntají pocifrované bassy.\nMonteverde, kapelní mistr u sv. Marka v Benátkách, vy-\ndal r. 1603 své dílo Selva morale e spirituále, nella\nquale si trova Misse, Salmi, Moteti a I—VIII. voci, con\nviolini.\nVe skladbách Emilia de Cavaliere, dozorce velkovévod-\nské kapelly ve Florenci okolo 1600 nacházíme již tyto\nhudební nástroje: Viola de Gamba, Clavicembalo, Chira-\nrone, dvě Flauty (nebo tibie all' antica).\nR. 1613 však počítal orkestr Monteverdiho již 32 nástrojů\nhudebních: 2 Clavicembali, 10 Viole de brazzo, 2 Con-\ntrabassi da Viola, 2 Violini piccoli alla francese, 1 Arpia\ndoppia, 2 Chittaroni, 2 Organo di legno, 3 Bassi da\ngamba, 4 Trombolini, 1 Begal, 2 Cornetti, 1 Fiautino\nalla vigesima secunda (Flageolet), 1 Clarino s 3 Trombi\nsordini — a každý nástroj se svojí vlastní saztou\n(partes).\nNyní již počalo se vždy více používati hudebních ná-\nstrojů k před- a pohře, mezihře, již samostatněj ji vzdělá-\nváno, upotřebení její rozdáleno, a orkestr rozmnožován, a\nještě vznikajících sem tam stop starší kontrapunktové sázby\nzcela stíráno.\nVšecky pokroky, jichž činěno při hudbě instrumentální\nk účelům světským, přenášeno též na její upotřebení v chrá-\nmech, a ačkoliv, jak již jsme s hůry podotkli, ještě pořád,\na dlouho stávalo mistrů, kteří jsouce výtečnými skladateli\nv hudbě instrumentální, nicméně pro kostel jen povždy dle\nstaré, kontrapunktové sázby svá četná a velkotvárná díla\nspisovali, jako byli: Giacomo Carossimi v Římě (f 1675)\nAless. Scarlatti (f 1725), zakladatel školy neapolitánské: nic-\nméně při ostatních skladatelích, jichž počet vždy vzrůstal,\nrozdíl mezi kostelní a světskou hudbou již nebyl jiný, než\nže ona měla text církevní a v kostele byla provozována.\nNechceme zde siřeji dokazovali, jaká ta nejnovější hudba\nkostelní jest, nechceme skladatele a díla jejich hnusiti a ha-\nněli, nechceme, co až k smíchu a k zlosti jest, uváděli, aby-\nchom nezdáli se někoho uraziti. To jedině zmiňujeme, že\nveliká vada a překážka pravého, církevního úsudku o hudbě\nvězela a vězí posud posud v tom nerozumném přeceňování\nskladeb některých mistrů již pro jméno jejich. Jména, jako:\nHaydn, Mozart, Beethoven, Cherubino, Rossini atd. oslepují\njiž září svou, jakou na divadlech, v koncertních dvoranách a\nna dvorech knížecích ozdobenu býti zasloužily: avšak bylo by\njiž na case, jejich kostelní skladby jiným měřítkem posuzo-\nzovati, než-li slávou jména jejich totiž: duchem církevním,\ndle církevních předpisu o hudbě posvátné, zkouškou, jak da-\nlece razu liturgického do sebe mají.\nY nejnovějších dobách již se to uznává, že od mistrů,\nkterých svět velebí, opravou velikých skladeb pro církev na-\ndití se nelze; že jako ve stavitelství a plastice a poesii,\nk jiné době musí se zatočiti a k jiným mistrům obrátili, aby-\nchom se zmohli zase pravého ducha, v němžto musí tvořeno\nbýti, než-li se kdo smí odvážili dle vlastního genia skládati;\nže i v církevní hudbě platí princip tradice (quod traditum\nest, jak to bývávalo) tradice, která nás odkazuje na půdu pro\nhudbu církevní již přes 1000 let ztvrzenou —na zpěv gre—\ngoriánský. Sríěm jednot katolických ve Frýburku v loni na\npodzim byl otevřen slavnou mší, při které zpěváci v staro-\nbylém dému Frýburském zpívali mší Palestrinovu; ve hlav-\nních městech už přestávají při mši sv. hlučné intrády, pře-\nvzaté do kostela z rytířských sedání; — při průvodu var-\nhan, když se zpívá píseň v kostele, neslyšeti žádného uměl-\nkování, nýbrž jen přechody vážné, krátké, jednoduché, což\nvše jest krásným důkazem, že přicházíme na lepší chut —\ntotiž církevní.\n\nDr. Bílý.\n\n„Stanovy Svatoboru.\"\nJak jsme v předešlém čísle oznámili, potvrzeny jsou\nstanovy „Svatoboru,\" jejž náš Palacký s několika přátely do"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "91", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.3", "texte": "života uvedl. Je to spolek, a ústav jemuž z plnosti srdce\nsvého želfháme a zdaru všestranného přejeme upřímně.\nŽádajíce i se své strany, přispěli něčím k rozšíření zná-\nmosti o „Svatoboru,\" a tudíž k rozmnožení účastenství v ta-\nkém mnohoslibném díle národním, pokládáme to sobě za po-\nvinnost, sdělili čtenářům svým ze statut dotčeného spolku\nty články, ježto se vztahují k účelům a k údům jeho.\n§. 1. Spolek, jenž přijal jméno „Svatobor,\" klade sobě\nza účel: podporování spisovatelův českých pomůckami peněž-\nnými a oslavení památky jejich.\nStálé sídlo „Svatobora\" jest hlavní město království če-\nského, Praha.\n§. 2. O prospěch spisovatelův českých snaží se „Sva-\ntobor\" trojím směrem:\na) podporováním nadějných spisovatelův činných;\nb) podporováním spisovatelův potřebných a nuzných; i ro-\ndin jejich;\nc) poctěním a oslavením zemřelých bud pomníky a náhrob-\nky, aneb vydáním jejich životopisův, podobizen a spisův\n§. 3. K dosažení účelův svých nastupuje „Svatobor\"\nna cesty a prostředky rozličné, hlavně pak :\na) sbírá od údův svých slíbené roční příspěvky v měsících\nmáji a listopadu;\nb) přijímá dary i odkazy buď celému „Svatoboru\" vůbec\naneb jednotlivým jeho směrům zvláště věnované;\nc) zavádí sbírky téhož spůsobu veřejným vyzýváním v mc-\nzech zákonních ;\nd) spůsobuje koncerty, divadelní představení, vydává spisy\na užívá všelikých toho spůsobu cest slušných a záko-\nnem dovolených k nabytí potřebných prostředkův.\n§. 4. „Svatobor\" přijímá též v opatrování své všecky\nsnůšky, kteréž do konce r. 1861 dodány jsou buď redakcím\nčeských listův, nebo soukromníkům na poctu spisovatelův če-\nských a na jména takových, aneb vůbec ve prospěch spiso-\nvatelstva téhož ve kterémkoli směru, jejž sobě „Svatobor\"\nvytknul,\n§. 5. Moc spolku má pramen svůj ve valném sboru\njeho, v němž mají všickni údové stejně hlas i místo,\n§. 6. Údové „Svatoboru\" jsou čtveré třídy: a) za-\nkladatelé, b) skuteční údové, c) přispívající a d) čestní.\n§. 7. Zakladatelé jsou takoví, buďto příznivci spi—\nsovatelstva českého, buď i spisovatelé sami, kteří složí ve\nprospěch spolku buď nejméně 500 zl. r. č. jednou na vždy,\naneb kteří složíce 200 zl. na vždy, zaváží se zároveň k roč-\nnímu příspěvku nejméně 20 zl.\nZakladatelský příspěvek 500 zl. může složití se v pěti\nročních ratách, a příspěvek 200 ve dvou ročních ratách.\nRoční příspěvek 20 zl. může také skládati se ve dvou ra-\ntách, t. v měsíci máji a listopadu.\n§. 8. Skutečným údem může býti toliko spisovatel\nčeský. Pod jmenem spisovatelův českých ale rozumějí se\nvšichni, kdo píší neb psali pro tisk ve správné řeči české,\naf bydlí kdekoliv.\nVýtečné zásluhy o řeč a literaturu českou může sbor\nvalný, k návrhu ředitelstva, odměniti bezplatným přijmutím\nmezi skutečné údy.\nKaždý spisovatel český, který zaváže se k ročnímu pří-\nspěvku 10 zl. aneb více, přijat bude za skutečného úda. Ře-\nditelstvu však volno bude, k návrhu jednatelovu, beroucímu\nohled na zvláštní okolnosti a zásluhy spisovatelův, snížiti také\njednotlivým údům summu ročního příspěvku, avšak nikdy pod\n2 zl. r. č.\n§. 9. Udové přispívající jsou podporovatelé spol-\nku, kteří zavázavše se k ročnímu příspěvku 10 zl., přijati\njsou od ředitelstva za údy. Příspěvek ten mohou skládati ve\ndvou ratách nahoře již udaných.\nYalný sbor může jmenováti údy přispívajícími také\nzdarma všecky ty, kdo jakýmkoli spůsobem nabyli značných\nzásluh o prospěchy „Svatobora,\" a zvláště kdo přijali na se\nobstarávání jeho pořízení právnických, kancelářských a L p.\n§. 10. Muže výtečné, kteří nejsouce Čechové v nejšir-\nším slova smyslu, nicméně o prospěch spisovatelstva českého\nvůbec a o účely „Svatobora\" zvláště znamenitě získali sobě\nzásluhy, jmenovali bude sbor valný svými čestnými údy.\nTi, nahodí-li se kdy do posezení sboru valného, mají\nv něm místo a hlas zároveň jiným údům.\nDóJší články jednají o vnitřním zařízení spolku : o ře-\nditelstvu, o valném sboru, jeho právech, o činnosti vykázané\nředitelstvu, o každoročních shromážděních valného sboru, a\npodmínkách platného jednání a uzavíraní, načež v §. 22. vy-\nznačují se pravidla, vedle nichž „Svatobor\" působiti hodlá.\n§. 22. Práva ku podporování aneb oslavení „Svatobora\"\nnenabývá nikdo, leč jediné z uzavření ředitelstva. Podpory\nsvolují se pokaždé jen dočasně, ale mohou po uplynutí každé\nlhůty zase obnoveny býti.\n§. 23. Bude-li kdo chtíti založiti při „Svatoboru\" na-\ndání ve prospěch ne celého spolku, ale jen zvláštního ně-\nkterého jména neb jisté třídy spisovatelův, a to se zřízením\nsnad zvláštním, ale vždy neodporným duchu těchto statut, a\nuzná-li ředitelstvo výminky jim položené za nezávadné a při-\njetí hodné: má se podání takové sice ve společné pokladnici\na pod spolkovou správou držeti, ale vždy zvláště účtovati a\nvykazovati, a bude při tom potřebí šetřiti pilně zákonů o na-\ndacích vůbec.\n§. 24. Podpory spisovatelům nadějným a činným po-\nskytované (§. 2. a) jsou hlavně stipendia na cesty ve směru\nvědeckém aneb literárním předsebrané, pomůcky se zkoumá-\nním vymáhajícím náklad značnější a těm podobné. O nále-\nžitém upotřebení jejich musí od podporovaných podati se po-\nkaždé písemná zpráva k ředitelstvu. Návrhy k takovým pod-\nporám mohou se činiti od údův kterékoliv třídy.\n§. 25. Co do podporování spisovatelův potřebných a\nnuzných i rodin jejich (§. 2. b) mají vždy komisse pod před-\nsedáním jednatelovým ze skutečných údů sestavené podávati\nnávrhy odůvodněné k ředitelstvu avšak nezávazné. Žádosti\nv lom směru zanášejí se u jednatele.\n§. 26. Při stavení náhrobkův, vyvedení podobizen neb\nsoch a jejich umístění i podobných dílech uměleckých (dle\n§. 2. c) užije se pomocí komissí, sestávajících z údův spol-\nkových i z umělcův k tomu cíli dožádaných.\n§. 28. Kdyby spolek „Svatobor\" rozešel se za jakou-\nkoli příčinou, připadne jmění jeho (pokud by při některém\nnadání nebylo dle §. 22. ustanovení zvláštního) úhrnkem k\nMatici české, kteráž povinna bude nakládati s ním, pokud\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "92", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.4", "texte": "možná ve směru, ku kterémuž věnováno bylo; avšak po-\nvstala-li by kdy národní akademie pro řeč a literaturu če-\nskou, ježto by pojímala do sebe snad i Matici, má jmění to\npřipadnouti jí podobným spůsobem. Kdyby ale nestávalo žád-\nného z těchto ústavův, má se tedy jmění „Svatobora\" ode-\nvzdati národnímu Museum týmž spůsobem. Jakákoli vznikla\nby v okolnostech takových pochybnost a rozepře o naložení\nse jměním „Svatobora\" dle základního jeho věnování, roz-\nhodniž ó ní sněm zemský.\nPodavše takto hlavní stanovy „Svatobora,44 z lásky k\nvěci tak důležité a veliké přejeme sobě, aby „Svatobor\" stal\nse jedním z požehnaných ohnisek životních národního našeho\nživota, stal se předmětem péče, obětovné lásky, všemožného\núčastenství v celém našem národě. Nadějíce se, že u věci\ntak ušlechtilé bude se chtíti účastniti každý, seč jest, podo-\ntýkáme, že v kanceláři Dra. Bělského (Vodičková ulice č. 703\nod 2 do 4 hod.) zapisují se, kdož míní přistoupili co údové\nk „Svatoboru,44 a přijímají se příspěvky, věnované spolku.\n\nVévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\nVálek. Je to dobré. — Ty lampy musíme na každý\npád navrhnout. Hlína je stará, již se začíná drobit.\nFoukal Napište: na dvě lampy třetí nádavkem.\nVálek (potměšile přemýšleje). Hra! kdybychom jen mo-\nhli skutečného osvětlení docílit?\nFoukal Skutečného osvětlení? Jak to myslíte?\nVálek. Nuže — kdyby tak na příklad dvě, nebo jen\njedna nejvyšší vrchnost se svým komonstvem —\nFoukal. Do našeho hnízda zabloudila —? Hahahaha!\nToho každá nechá.\nVálek. Já mám tak své tušení.\nFoukal Vy jste sankviník. Dejte mi pokoj se svými\nnadějemi.\nVálek. Pane Foukale — jen žádné přenáhlení! Víte,\nže jsem váš přítel.\nFoukal (rozdrážděně). Pane Válku — nečiňte si žád-\nného násilí.\nVálek. Pane Foukale!\nFoukal (povstane). Budete-li tak pokračovat, nedosá-\nhnete nikdy vyššího postavení na poli naší literatury.\nVálek (též povstane). Jelikož jsem žákem vaším, mů-\nžete mít zcela pravdu.\nFoukal Mým žákem! I to je hrozitánský přelud, nebo\njinač byste nebyl zralý pro blázinec.\nVálek. Abych vám pak svírací kazajkou posloužili mohl.\nFoukal. Už toho mám dost. Ode dneška budem každý\npro sebe.\nVálek. Pro mne a za mne! — Ale užitek ze sirek\npodržím budoucně jen pro sebe.\nFoukal. Je také dobře, ale za to vy si nemyslete, že\nbudu tak pošetilý, abych vám sdělil tajemství mého vyhláše-\nného prostředku k zničení myší.\nVálek. Kde jsou mé oplatky a kalendáře?\nFoukal (vytáhne nějakou šatuli). Nevytrhujte mne déle;\nmusím dokončit svůj list pro tiskárnu. — Tu je to haraburdí!\nVálek. Co je haraburdí?! (shodíněkolik papíru se stolu)*\nTu je, patřte, vaše haraburdí. Vaše šarády a hádanky a jiné\nvěci, ty jsou haraburdí.\nFoukal. Tak?! Za to se vám také ale pomstím. (Volá)\nKapoune, chraňte svou dceru Kačenku před jistými válcovi-\ntými lidmi!\nVálek (celý bez sebe). No, buďte přec rozumný Fou-\nkalo, můj drahý Foukale.\nFoukal Pročpak! — He — hospodský — slyšel jste.\nHospodský (na druhé straně — vyskočí, polo ve spaní\nz pohovky; urovná si čepičku, běhá od jednoho stolu k dru-\nhému). Klobásy se zelím — smažené ledvinky — vejce na\ntvrdo se salátem — pravé bavorské, půlku — (ohlíží se s po-\ndivením kolem). Žádný tady! — (hledí na hodiny) prach a\nbroky! vždyť je teprv ráno a jsem si jen trochu poležel.\nVálek (hleděl mezi tím Foukala nadarmo uchlácholit).\nTedy mne nechcete vyslechnout?\nFoukal Já vás budu pro uražení na cti žalovat. Mé\nhádanky, mé šarády, moje epigramy a hřbitovní písně takto\nzneuctít! — Kapoune, což jste hluchý? Kapoune!\nHospodský. Pane Foukale, to jste vy?\nFoukal Kdo pak jiný — zlatoušku!\nHospodský. Prach a broky! — Neprosil jsem vás jako\ndítě, abyste si takových vtipů uspořil! — Pravím vám napo-\nsled, nazývejte mne, jak se jmenuji, a na tom máte dost!\nFoukal Michal neb kapoun, anebo zlatoušek to vám\nteď bude docela stejné.\nHospodský. Ne, pravím! — Což jsem já hospodským\nštítem, že rnne všickni tak nazýváte? Já to déle netrpím!\nFoukal Ted si jen dobře naostřete uši: znáte jistého\npana Válka?\nHospodský. Hloupá otázka — jak bych ho neznal!\nchcete mi něco namluvit, mně ale nic nenamalujete.\nFoukal (chce mluvit>\nVálek (zadrží mu ústa).\nFoukal (křičí). Válek —\nVálek (snaží se mu opět zadržet ústa).\nHospodský. Jen kdybych věděl nějaké jiné jméno pro\nsvou hospodu!\nVálek.Pane Foukale — vaše lampičky půjdou na od-\nbyt, povídám vám — skvěle na odbyt.\nFoukal (chce se mu vytrhnout).\nHospodský. Vše jedno, já si to nenechám déle líbit.\nVálek. U nás se uspořádá officielní osvětlení města.\nHospodský. To harampátí hodím do ohně. Jsem snad\nproto kapounem, že můj hostinec má to pošetilé jméno.\nFoukal (vytrhne se Válkovi a volá). Tento Válek a\nvaše dcera Kačenka —\nHospodský (poslouchá pozorně).\n(Pokračování.)"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "93", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.5", "texte": "Hasse a jeho Tedeum\nVýjev ze života.\n<0-\nSlunce svítilo jasně a vesele do pracovny výtečného\nskladatele Jana Adolfa Hasse, líbajíc jemnými paprsky růže a\nviolky, kteréž stály ve vybraných vázách na okně umělce pro\nkaždou krásu tak zaujatého. Dvéře otevřely se tiše a sem\nvstoupila lehkým krokem jeho krásná žena Faustína Hassová,\njedna z nejpůvabnějších paní a bez odporu první dramatická\nzpěvačka svého času. Lichotivě položila ruku na ramena\nsvého manžele, jenž u psacího stolku seděl, a pravila čtvera-\ncivě: „Froč jsi tak zádumčiv, manželi! slunce třpytí se co\nzlato, poupata se rozvíjí a duben oznamuje tak vesele při-\ncházející radost — rozkošný máj!\"\nCož nemám příčinu být mrzutým!\" odvětil netrpělivě\nHasse, jenž v celku mírný a dobrosrdečný muž byl a se\nzřídka kdy nad maličkostmi mrzel — „což nemám příčinu\nbýt mrzutým? Má nevěrná pamět hanebně se mnou pohrává.\nMám složit pro dvorní kapellu Tedeum. Již drahný čas hle-\ndám nadarmo příhodnou themu k němu. Co mi jen napadne,\nodložím to hned ; z veškerých mých myšlenek nezdá se mi\nbýt ani jedna dosti důstojná a vznešená.\"\n„Snad se přísně posuzuješ,\" skočila mu jeho paní do\nřeči, „nech, a! je slyším!\"\n„Zde ti nelze ničehož uslyšet! — docela ničehož —\nvše se vytratilo z mé děravé paměti. Ach, kdybych jen po-\nlovici toho věděl, co jsem opět zapomněl! Večer, když v po-\nsteli ležím, tu honí se šťastné myšlenky jedna za druhou v\nrychlém postupu; avšak jakmile se rozední, tu všechny zmi-\nzely ajá ležím opět bez pomoci s práznou hlavou.\" Hasse\npravil to tak mrzutě, že se Faustína hlasitě dala do smíchu,\njenž plápol jeho zlosti ještě více podněcoval. Zhurta vysko-\nčiv chodil sem a tam v pokoji a zvolal prudce: „Prokletá\npaměť! Ona mne ještě v zoufalost uvrhne! Vezmi si jen, Fau-\nstíno, mělť jsem sea — božský sen. Slyšeli jsem Tedeum.\nAch, pravím ti, bylo to Tedeum plno důstojnosti, majestát-\nnosti a vznešenosti. Probudím se, maje vše ještě živě v pa-\nměti a chci si to napsat; na neštěstí je kalamář prázdný,\npéro bez špičky a sluha — prokletý Jeník, jemuž jsem roz-\nkázal, aby mi inkoust a perořízek přinesl — nepřišel za ce-\nou hodinu a když přišel, vše jsem zapomněl, vše se z mé\npaměti vytratilo.\"\n„Ubohý muži,\" odvětila jeho paní, „snad si opět spo-\nmeneš ; avšak nemohu déle na tě čekati, musím sama odjeti.\nJsou již téměř tři hodiny a já jsem pozvána k obědu. S tě-\nmito slovy vyběhla z pokoje s lehkým srdcem, co zatím mr-\nzutý Hasse vzav klobouk a hůl, do pole se odebral. Byl to\njeho obyčej, když se mu něco dle přání nedařilo. V my-\nšlenkách jsa ponořen, šel Hasse, aniž by co viděl a slyšel,\naniž přátele a známé pozdravil, přes rnost do Lošovic, kte-\nrážto víska tehdáž tak krásná a kvetoucí .nebyla, jako nyní,\nkdež břehy mocného Labe krášlí.\nčistý baisamický vzduch, jarní zápach a něžné šveho-\nlení ptactva zapudilo po taj mu mrzutost' Hassovu a perutě\nducha jeho se brzo utišily a v jeho zatemněné duši se ro-\nzednilo. Šelť dále a dále a přišel konečně k jedné chatrči,\njejížto čistota mu zvlášť do očí bila, tak že své kroky za-\nstavil.\n(Dokončení.)\n*) Ha sse Jos. Adolf, znamenitý skladatel narodil se dne 25. března\n1690 v Bergedorfu blíž Hamburku, kdež jeho otec Petr varhaní-\nkem byl. Hasse učil se u otce hudbé a dostal se na odporučení bá-\nsníka J. U. Koniga k dvornímu divadlu za tenoristu. R. 1723\npřišel co zpěvák do Brunšviku, kdež svou první operu „An-\ntl go nu s\" provedl a velké pochvaly dosáhl. S dovolením vévody\nodebral se Hasse r. 1724 do Itálie, kdež co virtuos na klavír\nvšeobecného podivení zbudil. V Neapoli učil se skladbě hudební\nu Nicola Porpory, a když mu tento uedostačil u Alessandra Scar-\nlaltiho. Na zakázku jistého kupce složil „Serenadu« pro dva\nhlasy, kterouž proslavení pěvci Farinelli a P. Fr. Tosi velkou sen-\nsaci zbudili. R. 1726 složil operu »S as o s tra t e,« která poslu-\nchače podivením uchvátila, pak operu wAttalo re di B i t i n i a.«\nR. 1728 přišel do Benátek, kdež se s Fanstinou\nvěhlasnou zpěvačkou seznámil a jižto za manželku pojal. Do to-\nhoto času padá znamenité „Miserere« pro 2 soprány, 2 alty a\nsmyčcový kvartett, ježto se každoročně v Benátkách na velký\nK pátek dává. R. 1730 složil operu r>\\ rta se rs e,\" v nížto Fau-\nstína poprvé zase v Itálii vystoupla, pak operu »Demetrio.«\nNa to byl povolán r. 1731 od Augusta, krále Polského k Dráž-\nďanské opeře co kapelník a jeho choť JjFaustiná co dvorní zpě-\nvačka s ročním platem 12.000 tolarů. První opera, kterou v\nDrážďanech napsal , byla •»A le ssan d r o neť India« (Ale-\nxandr v Indii), kteráž v prvních dvou týhodnech 7krát provizo-\nvána jesi. Na .to odebral se do Itálie a byl r. 1733 povolán do\nLondýna, kdež provedením své oper/ „Artaserse\" úplného vítěz-\nství nad Haendlem dosáhl, načež se opět do Drážďan odebral.\nKdyž Bedřich Velký po bítvé u Kesselsdoríu 1745 vítězně do\nDrážďan (dne 18. prosince) vtáhl, rozkázal Bedřich, aby se večer\nnásledujícího dne Hassova opera „Arininiou dávala, a dal Hassovi,\njenž ho vždy na klavír doprovázel, drahocenný prsten. Při bom-\nbardování Drážďan od Prusů shořely mu mimo nábytek všechny\njeho k tisku přichystané rukopisy. R. 1763 byl on a jeho žena\ndán do pense. Hasse odebral se na to se svými 3 dětmi do Vi-\ndné a složil 1769 intermezzo „Priamo e Tisbe.\" Jeho poslední\nopera byla „Ruggiero,u která r. 1771 k zasnoubení arcivévody\nFerdinanda v Miláně provedena byla. Na to odebral se do Be-\nnátek, kdež 4hlasou mši a rekviem složil. Jeho poslední práce\nbylo „Tedeum,\" kteréž r. 1780 složil. Zemřel 23. prosince 1783\nv Benátkách. Hasse složil více než 100 oper, pak skladby ko-\nstelní, komorní a koncertní a oratorium „Poutníci na Gol-\ngat é.\" Red."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "94", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.6", "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nS. T.\nZ Nymburka, dne 13. dubna. (Hu-\ndební zábava.) Dne 6. t. m. měli jsme\nzase produkci, ale — bohužel, málo na-\nvštívenou; snad proto, že byla bez taneční\nzábavy, a z příčin agitac, které se od\nnějakého casu od jisté strany proti zpě-\nváckému spolku dějí. Takoví lidé ovšem\nneznají účel zpěv. spolků, a sami svým\njednáním se odsuzují, a nezbývá o nich\nříci jen to: Pane, odpust jim, neb nevědí\nco činí; neb kdyby svého jednání vědomi\nbyli, musili by sami nad sebou se zardít.\nDá Bůh, že vzdor jejich snahám a přáním\n— náš zpěv. spolek šlechetnou láskou\na horlivostí pro dobrou věc většinou svých\núdů dále a pevně svou dráhou kráčeti\nbude, nehledě ani v levo ani v právo, ný-\nbrž za účelem zpěv. spolků. Tuto posí-\nlám program oné produkce. „Češku44\nzpívala sl. Dlabacova výborně jako vždy-\ncky, a nedalo se jinak očekávat, neb zpí-\nvala ze srdce; jen škoda, že bylo tento-\nkráte málo našich krasotinek přítomno, aby\njim byla mohla slova této s vlasteneckým\ncitem přednešené písně do hloubi jejich\nsrdeček vštípiti a v zápal roznítiti , t. j.\nby hleděly slova této písně v skutek uvá-\nděti. Slečna Dlabacova zasluhuje, bych\njí za její ochotné a horlivé účinkování v\nprodukcích našeho zpěv. spolku provolal\ntřikráte: „Sláva!\" Řídkou a zvláštní po-\nchoutku nám spůsobil p. Engelhart,\nabsolvovaný konservatorista a učitel hudby\nu J. 0. knížete Taxise na Loučeni. Doká-\nzalf, že jest na svém nástroji mistrem.\nZvláště jeho hra vyniká jasným a silným\ntónem a krásným flageoletem. Vůbec se\nříci může, že jest jeho hra v každém o-\nhledu výborná. A já musím říci, že nás\nhrou svou okouzlil, že jsme každý s uta-\njeným dechem jeho vyluzujícím tónům a\nzvláště smělým a těžkým passažím naslou-\nchali. Již se těšíme na jeho druhé ochotné\nspoluúcinkování, které nám při budoucí\nprodukci zase přislíbil.\nli Nového Strašecí. (Rekvie za\nFiihrera.) Jako v Pardubicích, tak také\nu nás odbývalo se dne 8. dubna t. r. re-\nkviem za Rob. Fiihrera, jenž si nesmr-\ntelné zásluhy o hudbu kostelní v Čechách\nzískal. Téhož dne dávalo se od cetných\nzdejších ochotníků rekviem do F od Rob.\nFiihrera, kteréž zdařile a důstojně prove-\ndeno bylo. Po skončených rekviích na-\nstalo modlení za české skladatele ko-\nstelní hudby: Bohuslava Černo-\nhorského, učitele to italského virtuosa\nTartiniho, Jana Koželuha, skladatele mší\noratoria „Smrt Ábela,41 Jana Rybu,\nskladatele mší, oratorií atd., Jana Vitás-\nka, skladatele kantat a mší, Fr. M. Kní-\nžete, výtečného virtuosa na kytaru, skladatele\npísní českých a mší, VácT. Tomáška,\n•kladatele pro piano, pro kostel a tvůrce\nmnohých ceských písní. Nevím, zdaž jsem\nse přeslechl, avšak neslyšel jsem mezi tě-\nmito skladateli jména nejzname n i t ě j-\nších našich kostelních skladate-\nlů: geniálního Fr. Brixiho, hlubokomy-\nslícího Fr. Tu mu, slavného fugotvůrce\nJana Dis. Zelenku, plodného Matouše\nSojku, nejvýtecnějšího žáka Šeb. Bacha\na skladatele cetných mší; ano zdá se mi,\nže jsem jich ještě více neslyšel; za to však\npřipletlo se mezi české skladatele také\njméno cizince Jana Jos. F uxe, jenž se r.\n1660 v Horním Štýrsku narodil, a který\nsnad proto mezi našince uveden byl, že k\npoctě „Svatého Jana Nepomuckého\" mši\nsložil a že se jeho korunovací opera „Con-\nstanza e Fortezza\" (Stálost a síla) r. 1723\nv Praze pod šírým nebem při korunování\nKarla VI. za krále Českého dávala. Pře-\njeme srdečně i tomuto poslednímu, že se\nza něho modlilo; avšak líto mi bylo, že se\nna našeho ve vyhnanství zemřelého rodáka\nTheodora Krova, proslaveného skladatele\nznárodnělých písní „Těšme se blahou na-\ndějí\" — „Porodila mne moje matička\" ani\njediným slovem nespomnělo. Bylf on rodič\nze Strašecího a muž o vlast zasloužilý,\njenž tolik kostelních skladeb napsal, jako\nproslavený skladatel oper Jos. Mysli ve-\nce k, na něhož se nezapomnělo. Ku konci\nslyšeli jsme od zpěv. sboru motetto: Ne\nrecorderis\" do D-moll od R. Fiihrera.\nPři této příležitosti nemohu opomenout,\nabych se nezmínil o zdejším dopisovateli\ndo „Nár. Listů,\" jenž až „posud tou-\nžebně očekává ž i vot op i s Fii hr er a.\"\nKdyby se byl podíval do loňského ročníku\nDalibora, v němž zevrubný životopis Fiih-\nrera se nachází, nebyl by zajisté svou ne-\nznalost hudební na pranýř postavil.\n\nZ ciziny.\n(r—) Z Petrohradu. (Ogarov.—\nNápravník. — Losy. — D a v i d o v.)\nProslýchá se, že generální pobočník Oga-\nrov za ředitele všech císařských divadel\njmenován bude místo Saburova, jehož\nodstoupení se jistě očekává. V květnu o-\ndebeře se odtuď pan Ed. Nápravník,\nkapelník, u knížete Yusupova, na kněžnino\npanství blíž Moskvy, kdež se komponová-\nním české opery zanášeti hodlá. Mladý\ntento umělec hrál již 4krát veřejně v kon-\ncertech na piano a došel vždy hlučné po-\nchvaly. Jeho nejnovější skladby, píseň „Par-\ndubská\" a ballada „O t ročník44 usta-\nnoveny jsou k akademii, kterou Pardub-\nský zpěv. spolek co nevidět uspořádá. Při-\nčiněním p. Nápravníka dostali jsme sem\ntéž 100 losů k národní loterii pro Zdeňku\nHavlíčkovu; avšak zdejší Čechové rádi\nby věděli, zdaž vyhrané věci obdrží, když\ni po 4 nedělích vytáhnuté losy zašlou;\nanto jistě se udat nemůže, zdaž určitě od-\ntuď losy do Prahy dojdou. Velkou sensaci\nzbudil zde výborný cellista Davi d o v a\nhouslista Jan Becker.\n\nOchotnická divadla.\nV Příbrami dávali ochotníci v sále\nměšťanské besedy dne 16. března Ilolbei-\nnovu veselohru „Pantofel a kord,44 dne 30.\nbřezna pikantní Korzeniowského veselohru\n„Obžinky\" a došli za výborné provedení\nzasloužilé pochvaly a návštěvy. Pan Skoc-\ndopole, ředitel zpěv. spolku provedl s cleny\nzpěv. spolku sbory velmi zdařile. Dne 21.\nt. m. provozovat se bude „Pražský fla-\nmendr\" od Tyla ve prospěch národního\ndivadla. V Radnicích dávali ochotníci\ndne 30. března Tylovu „Paličovu dceru44\ns chvalným úspěchem; zvlášf vynikala sl.\nAlizarova. Divadlo bylo přeplněné. V Li-\ntomyšli provozovali ochotníci k poctě\nnového vikáře pana P. A. Santy „Duch\ncasu,\" jemuž prolog od H... předcházel.\nHra šla dobře. V Mikulášském di-\nvadle v Praze dávali ochotníci ve středu\ndne 9. t. m. veselohru „Srdce a duch,\"\na výnos představení určen na pomník Fr.\nŠumavského. Na to následovaly zpěvy, v\nnichžto se súcastnily sl. Čechova, Hofrich-\ntrova, Procházkova, Bundschuhova, pánové\nPodhorský, Hromada, Bianchi a Wiesner.\nV Hořicích provozovali dne 30. března\nKlicperoYu „Uhlířku,\" v nížto pan K. M.\nsvou komikou vynikal.\n\nDivadelní společnosti.\nŘeditel kočujícího divadla pan Smiď\nhraje se svou společností v Strakonicích,\nkdež se mu dobře daří. Mimo jiné provo-\nzovaly se tam kusy Klicperova „Ublířka\"\na Klicperova „26 před soudem.\"\n\nObzor umělecký.\nDivadlo. Francouzský spisovatel čino-\nher Vanderbnck, jenž s Bayardem „Gamiu\nde Paris'4 (Uličník Pařížský) sepsal, zemřel\ntyto dni.\n— Cena Telekiho 100 dukátů za nejlepší\nveselohru přiřknuta jest letos od maďarské\nakademie veselohře „Nouralom\" (Vláda žen)\nod Szigligetiho. Zdá se téměř, jako kdyby\nceny za veselohry jen pro Szigligetiho vy-\npsány byly, aneb což to samé znamená,\njako kdyby Maďaři jen jednoho básníka\nveseloher měli.\n— Na Kyjevském divadle měla se pro-\nvozovali veselohra jistého Junga, redaktora\nruského listu „Telegraf,44 jenž jízlivostí\nsvou vzbuzoval všeobecnou nevoli. Při samém\nzačátku představení strhl se povyk, a když.\nse Jung, byv vyvolán, objevil před obecen-\nstvo, uvítán jest sykotem a šramotem, tak\nže se musilo upustili ode hry.\nHudba. V divadle „Theátre lyriqueá\ndosáhla nová komická opera „Zaklet„"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "95", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.7", "texte": "kočka\" od A. Grisara nesmírně skvělého\nvýsledku. Hudba je melodijesní, lehká;\navšak duchaplná a pikantní, scénických\neffektů je dosti. —■ Látka nové opery od\nBerlioze, jížto se nové divadlo v Baden-\nBadenu otevře, je vzata ze Shakespeareovy\nveselohry „Mnoho hluku pro nic za nic.\"\n— V Turínském divadle „Teatro Reg-\ngio\" dávala se dne 25. března nová opera\n„Leone isauro,\" od mladého skladatele\nCianchiniho. Skladatel byl 12krát volán.\n— Pan Albin Korytyíiský složil na pa-\nmátku Joachima Lelewela „Pochod žalostný\"\npro piano (op. 14), jehožto výnos věno-\nván bude na pomník Lelewela, slavného\ndějepisce polského.\n— K zřízení pomníku Halévymu utvo-\nřilo se komité, v jehož cele stojí Atiber.\nSochařství. Sochař Mathia v Římě,\njeden z nejznainenitějších žáků Thorwald-\nsena, dokončil poprsí Beethovena, Glucka,\nMozarta a Palestriny pro velkokněžnu He-\nlenu Ruskou. Beethovenovo poprsí nese\nPerun, Gluckovo Psyche, Mozartovo 3 grá-\ncie a Palestrinovo pějící andělé.\n\nZ Prahy.\n\nOpera. Koncem operní saisony ziinní\nukončila též sl. Luccova řadu svých poho-\nstinských her. Slyšeli jsme ji dvakráte po\nsobe, dne 8. a 11. dubna co Markétku ve\nzpěvohře „Faust a Margareta\" od Gounoda.\nPrvní vystoupení však nebylo zcela dů-\nstojné umělkyně této, snad že ponejprv v\nté úloze vystoupila neb že ve své pobožný\nklid vyžadující úloze vytržena byla háze-\nním věnců a kytek (mělať sl. Luccova be-\nuefic), pohřešovali jsme u slečny pravý cit,\nMarkétku přec tak určitě karskterisující. Za\nto však všecky vady, krom nepříjemné po-\nněkud prosy, slečna Luccova při druhém\nvystoupení, zde byla hra výborná jako zpěv,\nzvlášť scéna ve vězení nás takřka překva-\npila. — Ostatní obsazení je známo, jakož,\nže páni Krén a Bernard jsou výtečnými v\nteto opeře.\n— Koncerty konservatoři a. —\nA u g. Kolárovy. —- Ve prospěch\nPražských chudých. — Žofínské\nakademie. — Zabava Hlaholu.\n(Dokončení.) Dne 27. března dával tu pan\nHasert, dánsky komorní pianista svůj třetí\na poslední koncert, v němž svou dobrou\nhru co důkladně vzdělaný virtuos na novo\nosvědčil. Předuášelť sonátu D-moll od Bee-\nthovena (op. 31 číslo 2), Henseltovou e-\ntudu „Kdybych byl ptáčkem\" a své kom-\nposice: polonéz a dánské národní zpěvy,\npak Chopinovu skladbu (op. 37 číslo 2).\nV koncertě tomto súcastnil se virtuos na\nhousle p. Doppler, jenž fantasie na slovan-\nské nápěvy od Vieuxtempsa přednášel. -—\nDne 25. března koncert ku prospěchu\nPražských chudých vypadl co do ná-\n\\štěvy velmi chudé, ačkoliv program\ndosti zajímavosti do sebe měl. Slyšeli\njsme Mendelssohnův 95. žalm, Berliozův\n„Úiěk do Egypta,\" kvartett z Idomeneo,\ndvě arie od Mendelssohna a Spohra, duett\nz Euryanty a ouverturu k Oberonu, kteráž\nod orkestru velmi správně provedena byla.\n— Velice zajímavý koncert byl však\nkoncert Žofínské akademie dne 2. dubna,\nv němž nám chvalně známý a historie če-\nské hudby znalý ředitel p. Leop. Zvonař\ntři krásné perle domácí z minulých staletí\npředvedl. Byly to: a) Píseň k svat.\nVojtěchu z X., b) píseň k sv. Vá-\nclavu z XIV. a c) jarní píseú „Noc te-\nmnou přečkavše\" z XVI. století. Ačkoliv\nse dřívější ředitelé Žofínské akademie, jme-\nnovitě pan Fr. Vogl a Zik. Kolešov-\nský o to snažili, aby koncertům zajíma-\nvosti a vnady dodali; musíme se vyznati,\nže nynější p. ředitel co do výběru cizích\nskladeb s nimi v rovnováze stojí. Co se\nprvních tří staročeských skladeb týče,\nvynikají samorostlosti, ušlechtilou melodií\na hlubokou zbožnosti, která z upřímného\na oddaného srdce se prýšti. Souhlasíme\núplně s kritikem Bohemie, jenž o těchto\nstarodávných památkách praví: „Stojíme\nzde před pomníky umění českého, jimižto\nse stkví naše drahá vlast v nejjasnějším\nsvetle co posvátné sídlo tisícileté kultury.\nVznešenost skladeb těchto sama o sobě\nstojí na stejné výši se slovy v dotčených\npísních. Ne niť to spůsob nápěvův, jenž nás\njako kouzlem povznáší v nový, ryze pů-\nvodní svět zvukuv, co v nás tak mohutně\npůsobí od srdce k srdci, jest to duch silné\nviry, jenž vane z nich, jest to svěží, sa-\ní/iorostlá tvořivá síla a jakýsi zcela zvláštní\nifáz, což nás tak dojímá, jakobyehom sly-\nšeli ty písně přímo z úst básnícího, mo-\ndlícího se národu. Zvláště píseíi první se\nsvou tisíciletou ctihodností a ještě vždy\nživou účinností tak mocně dojímá, že po-\nsluchači skoro docela zapomněli, na jakém\nmístě se nalézají.\" V „Patrem\" pro smí-\nšený sbor o třech hlasích od r. 1573 ne-\nvládne ten mohutný a přec zbožný duch\njako v prvních třech, nicméně však je za-\njímavá a pro hudebního historika velmi\ndůležitá skladba. M»mj tyto slyšeli jsme\ncanzonu „Chi la gagiarda\" (z r, 1558)\npro smíšený sbor, kus rekviem od Duran-\nta, pak dva rozkošné sbory od Schuman-\nna (op. 39) a „Blahoslavenství\" pro ba-\nryton, smíšený sbor a varhany od Fr.\nLiszta. Veškeré skladby byly vedením o-\nbratného p. ředitele Zvon are chvalně\nprovedeny. — Druha zábava „Hla-\nholu,\" jež se v neděli dne 6. dubna od-\nbývala, došla od četného obecenstva pa-\ntrné obliby a p o tkala se s velmi příznivým\na zasloužilým výsledkem, jejž, jak pánům\nředitelům Lukešovi a Heilerovi, takž i pro\nzpěv zaujatým údům spolku přičísti dlužno.\nProgram byl rozmanitý, volba dobrá, ač\nbychom byli rádi viděli, kdyby ještě více\nskladatelů českých v programu bylo za-\nstoupeno. První oddělení obsahovalo:\nSbor: „Naše vlast ve světě jediná\" od\nFr. Pivody. 2. Slovenské písně: a)\n„Zahucaly hory, zahucaly lesy.\" b) „Holub\na střelec,\" v hudbu uvedl Ludev. Pro-\ncházka. 3. Sbor: „Cikíni,\" hudba od\nFr. Vogla. II. oddělení. 4. Ctvero-\nz P ěv: „Slasti lásky'' od K. Slavíka. 5.\n„Ples Čechův/4 píseú se sborem od H.\nV;)j^ka- 6. Dvojzpěv: „Dárek nejněž-\nnější\" od Fr. Pivody. 7. Sbor: „Naprej,\"\nv hudbu uvedl Darovin Jenko. III. 0 d-\ndělení. 8. Sbor se sólem: „Růžinky stesk,\"\nod K. Rendla. 9.Čtverozpěv : ,, Večerní\" od F.\nHeliera. 10. Sbor: „Naše probuzení,\" od\nLudev. Procházky. Z provedení všech skla-\ndeb zjevně vysvitalo, že „Hlahol\" obětoval\ndosti casu k zkouškám, by skladby uhla-\nzeně a živě se nám předvedly. Hlavní\npřednost' „Hlaholu4' ale spočívá zvláště v\ntom, že skladby od něho provedené vždy\ns náležitým výrazem se podávají a že „Hla-\nholu\" především na tom záleží, aby ducha\nkomposice, nikoliv však mrtvé noty nám\npřednesl. Ze sborů líbily se zvláště „Ci-\nkání\" od Vogla, kterážto skladba vzletu-\nplně a ohnivě byvši přednešena, hlučnou\nbouři potlesku zbudila. Skladatel a pan\nLukeš, jenž v něm účinkoval, byli třikrát\nvoláni a skladba musela se na všestranné\npřání opakovali. Ne menší pochvaly do-\nsáhl též rázný a svěží horvátský sbor „Na-\nprej** od Jenko a významný ,,Naše probu-\nzeni** od Procházky a zdařilý sbor „Rů-\nžinky stesk'* od Bendla a cituplný sbor\n„Večerní\" od Ferd. Heliera. Velké obliby\ndošlo duetto „Dárek nejněžnější\" od Pi-\nvao d y, kteréž se, když se s náležitou něž-\nností a citem přednese, pochvaly nikdy ne-\nmine. Výsledek celé zábavy byl utěšený.\nPrvní koncert po svátcích bude\nv pondělí dne 21. dubna ku prospěchu\nzdejšího operního pěvce p. Steinecka,\njenž mimo jiné Šk roupovu píseň „Kde\ndomov můj\" zpívali bude. Slečna z Ehren-\nbergň přednese Nápravní kovu piseú\n„I šepce kvítí**' (slova od Melišové).\n— Josef Eichberger, výtečný pě-\nvec, zemřel dne 5. března v Brémách.\nEichberger narodil se dne 26. listop. 1801\nve Zbirově, studoval gymnasium a r. 1822\nuniversitu v Praze. Dne 17. září 1823\nvystoupil, vynikaje krásným hlasem na\nPražském jevišti co Ottavio v Don Juanu\na líbil se tak, že ho ředitel Holbein na 1\nrok engažoval. Na to byl 2 léta u opery\nv Paříži engažován, kdež co Florestan ve\nFideliu se Schrdderovou (Fidelio) o palmu\nzápasil. Na to byl engažován u dvorního\ndivadla v Berlíně s 30J0 tolary, kteréž\nmísto po třech letech opustil, na t > zpí-\nval ve Lvově, Královci a jiných městech,\na zemřel u svého syna v Brémách. Eich-\nberger vynikal zvláště co Othelo, Masa-\nniello, Kortez, Rienzi, Robert, Fra Diavoio,\nJan Pařížský, FJorestan, Arnold, Zarnpa,\nDon Juan, Figaro (v Lazebníku) atd.\n— Chvalně známý skladatel p*\nAlojs Hnilička dokončil právě velmi za-\njímavou koncertní ouverturu „TABORITA\"\npro velký orkestr na písea husitskou"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "96", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620420-01.1.8", "texte": "„Kdyby vojna byla,44 ase sborem muž-\nským „Kdož jste Boží bojovníci,44\njižto všem zpěv. spolkům a hudebním je-\ndnotám v Čechách věnuje. Ouvertura tato\nnachází se v redakci Dalibora, a kdo by\nsi jí žádal, může ji v partituře (pro\ncelý orkestr) za 3 zl. 80 kr., pro sextett\nza 2 zl. 50 kr. dostati.\n— Moravan pan Max Mareček,\npodnikatel operních představení v Americe,\nengažoval znamenité zpěvačky, sestry Mar-\nchisiovy (soprán a alt) na 7 měsíců za\n200.000 franků pro Severní Ameriku a\nHavannu.\n— Vyzvání „Hlaholu\" všem\nzpěváckým spolkům v Čechách a na\nMoravě. Poprvé za svého trvání vyzývá\n„Hlahol44 všecky zpěvácké spolky v Če-\nchách a na Moravě, aby se sešly v krá-\nlovské Praze ku vzájemnému oslavení a\npoznání se k družné zábavě a společné\nslavnosti pěvecké. Uspořádáme! na\nden 17. května veliký koncert, načež\n18. května společnou produkci všech pří-\ntomných spolků. Koncert, jehož čistý vý-\nnos věnován bude právě založenému Sva-\ntoboru, bude se odbývati na den tahu\nnárodní loterie ku prospěchu Zdeňky Ha-\nvlíčkové. Zkouška odbývat se bude 16.\nkvětna o 3. hod. odpolední v sále žofín-\nském. Provozeny budou následující sbory:\n1. Píseň sv. Vojtěcha „Hospodine po-\nmiluj ny.\" 2. „Utonulá44 od P. Křiž—\nkovského (tiskem u Kuhého). 3. „Jarní\"\nod Jos. Krejčího. Opisy 1. a 3. čísla za-\nšle Hlahol neb redakce Dalibora spolkům\nse přihlásivším. Spolkové, kteří se v slav-\nnosti súcastniti chtějí, nechť do 25. dubna\nohlásí se výboru „Hlaholu,\" buď u ředitele\np. Lukeše 791—1 v Haštalské ulici aneb\nu jednatele p. Procházky c. 734—II. v Ši-\nroké ulici, spolu i výslovně počet pp. údů.\nTaktéž žádá Hlahol, aby, přeje—li si ně-\nkterý spolek o sobě, neb ve spojení s ji-\nnými spolky některou skladbu při společné\nprodukci dne 18. května provést, jemu též\ndo 25. dubna zprávu o tom podal. Bližší\nprogram podá se později.\n— Pan Emanuel Pohl, továrník\nskelních harmonik ve Chřípské (Kreibitz)\nv Čechách, zaslal do Londýnské výstavy\nkrásnou, dle udání Ferd. Pohla shotovenou\nskelní harmoniku, která zajisté velkou sen-\nsaci tam zbudí. Že se navlhčenými prsty\nsklo k znění přivésti dá, vědělo se již v\n17. století jmenovitě Filip Harsdorfer (Mathe-\nmatische und íilosofische Erquickungsstun-\nden). Obyčejně má se Benjamín Franklín\nza vynálezce skelní harmoniky; avšak první\nvynálezce jest Irčan Puckeridge a Franklín\njen zlepšil nástroj tento. První virtuosky\nna tomto nástroji byly Angličanky Marie\na Cecilie Daviesovy, příbuzné Franklínovy,\nz nichžto první harmoniku od Franklína\nobdržela. Procestovaly Francii, Německo\na došly na dvoře Marie Terezie velkého\núčastenství. Nejslavnější virtuoska na tom-\nto nástroji byla Marie Kirchgesznerova, je-\njíž carokrasnou hru Schubert obdivoval,\npro niž Mozart kvintett (flétna, hoboj, vio-\nla, cella a harmonika) a J. V. Tomá-\nšek fantasii pro harmoniku na hrobě Kirch-\ngesznerovy složil. Z Čechů vynikali krás-\nnou hrou na skelní harmoniku Cibul-\nka, paní Dušková, Čeněk Mašek a jeho\nchoť jakož i jeho bratr Pavel Mašek.\nŠkola pro harmoniku vyšla r. 1788 od J.\nMullera v Lipsku.\n— Pan Theodor Tomášek, ka-\npelník v Litomyšli, převzal na sebe úkol\ncviciti před několika dněrai do života uve-\ndený spolek zpěvácký v Litomyšli, jenž již\n80 výkonných a 70 přispívajících údů cíta.\n— Naše krajanka, Viieinina\nNerudova, slavná virtuoska na housle,\nzvolena jest od krále Švédského za dvorní\nvirtuosku. Rodina Nerudova koncertuje\nnyní v Kodani a jmenovitě Mina zbuzuje\nvšude velkou sensaci.\n— Alexandr Dreyschock, vyho-\nvěv telegrafickému pozvání barona Siny\nve Vídni, přibyl ve středu dne 9. dubna\nz Utrechtu do Vídně, aby účinkoval v slav-\nnostní večerní zábavě, jižto baron Sina ve\nčtvrtek dne 10. dubna uspořádal. Od té\ndoby, co Dreyschock Prahu opustil, dával\nnás rodák koncerty v Leydenu, Amsteroda-\nmu, v Utrechtu ; všude byl týž umělec nad-\nšeně od přečetných posluchačů přijat. Jemu\nke cti dávány byly tabule, serenady atd.\nPři této příležitosti upozorníme hudby mi-\nlovné obecenstvo na nejnovější klavírní\nskladbu Dreyschockovu. Jsou to vlastně\ntři karakteristické obrazy „Le Répos, le\nréveil et la rondě des Elfes,44 které jsou\npůvabné a co do vynalezení myšlenek právě\ntak utěšené jako karakteristické a elegantní.\nJsouť plny harmonických jemností a ryze\npracovány.\n— Tři znamenité kostelní\nskladby. Osmihlasé Crucifixus od\nAnt. Lottiho, „Stabat mater44 od Emanuele\nD'Astorgy, osmihlasé „miserere44 od Leo-\nnarda Lea dávaly se na Velký Pátek o 7.\nhod. přičiněním superiora p. P. Weise v\nchrámě u sv. Josefa. Poslední skladba je\nsložena v opravdě vznešeném, srdceuchva-\ncujícím slohu. Její harmonické a kontra-\npunktické vypracování můžeme směle po-\ndiv uhodným jinenovati. Celá skladba\nje ušlechtilá a jasná. Provedení bylo v\nkaždém ohledu uhlazené.\n— Ludevít Procházka složil opět\nkrásný sbor mužský pod názvem „Na\nŘípu!44 Text rovněž vyniká bohatostí a\nrázností myšlenek. Skladba bude ponejprv\nzpívána při národní slavnosti na Řípu, ku\nkteréž stateční rolníci zvlášť okresu vel-\nvarského a roudnického velkolepé přípra-\nvy se ciní.\n— Památka Jos. K. Tyla, slovůt-\nného básníka, spisovatele, jednoho z nej-\nzasloužilejších křisitelův národnosti české,\noslaví se letos na Horách Kutných o svát-\ncích velikonočních zvláštní slavností: Na\ndomě, v kterém se narodil, odhalí se totiž\npamětní tabule. Dne 21. dubna bude za\ntou příčinou v městském divadle slavnostní\npředstavení a na to v měšťanské besedě\nspolečenská zábava. — Druhého dne po\nslavných službách Božích v hlavním\nchrámu Páně pamětní tabule slavně se od-\nhalí. 0 jedné hodině společná hostina, u\nvečer pak hudební akademie, v níž se sú-\ncastní pan J. Lukeš.\n— K národní slavnosti Kutno-\nhorské. Slavnostní představení při skvě-\nlém osvětlení divadla, co v předvečer slav-\nnosti odhalení památní tabule na rodinném\ndomě proslaveného spisovatele a básníka\nnárodního Josefa Kaje tana Ty 1a, ro-\ndáka kutnohorského, bude se provozovati\nv pondělí dne 21. dubna 1862: „Bankro-\ntář.44 Obraz ze života měšťanského ve 4\njednáních od Jos. Kaj. Tyla. Čistý vynos\nurčen jest k dobročinnému účelu. — Po-\ndáváme zde ještě program k hudební aka-\ndemii,. která v sále městské střelnice ve\nprospěch dobročinný dávati se bude. Po-\nčátek o půl sedmé hodině. 1. „Vlasta.44\nOuvertura pro velký orkestr od Eduarda\nNápravník a. — 2. Proslov. Přednese p.\nAntonín Svoboda. — 3. „Dar nejněžnější,\"\ndvojzpěv od Pivody. přednesou pánové Moro-\nstat a Brousek. — 4. „Češka,\" píseň od\nTyla, v hudbu uvedl Fr. Škro u p, před-\nnese p. Hartmanová. — 5. a) „Tvé oci,\"\nPíseň pd Kavána, přednese p. J. L. Lukeš,\nb) „Naše.44 Píseň se sborem od Lud. Pro-\ncházky, přednese pan J. L. Lukeš. — 6.\nIllustrací na národní píseň pro fortepiano\nod Fr. Kavána, přednese skladatel. — 7.\n„Naše vlast ve světě jediná.\" Sbor od Fr.\nPivody. — 8. Slovenské národní písně,\npřednese pan J. L. Lukeš. — 9. „Druhá\nkoncertní polka\" od Fr. Kavána, přednese\nskladatel. —• 10. „Stesk růžinky,\" solový\nzpěv se sborem od Bendla, přednese pan\nJ. L. Lukeš. — 11. Deklamace od J. K.\nTyla, přednese paní Hartmannová. — 12.\n„České národní písně,44 přednese p. J. L.\nLukeš. — 13. „Kde domov můj!44 Znárod-\nnělá píseň od Jos. Kaj. Tyla, hudba od Fr.\nŠkroupa, sbor s průvodem orkestru. Na\nto následuje ohňostroj a pak společní zá-\nbava v sále.\n— Čistý výnos koncertu ve pro-\nspěch pozůstalé rodiny Škroupovy na o-\nstrově Žofínském odbývaného obnáší 575 zl.\n\nListárna.\nPanu Josefu Fik... v Strakonicích.\nPřejete-li sobě písně a sbory ke kusu „Paní\nMarjánka44 můžeme Vám posloužit; již jsme\nje obdrželi."}]}