{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_sha256": "1f6d242d1d6e0874fb60b0665f1772b698211b112d829d4b0c91bfe00bc77a42", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/05/01_01/bmtnabd_1862-05-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[97]", "page_fin": "[97]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.1", "titre_corps": "Matouš Sojka. Stručný nástin životopisný.", "titre_sommaire": "Matouš Sojka. Stručný nástin životopisný.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[97]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4255, "texte": "Matouš Sojka.\nStručný nástin životopisný.\nKdož před 45 lety Yilímov, malé to městečko v kraji\nčáslavském navštívil, neopomněl, byl-li milovník neb znalec\nkostelní hudby, navštívili skromného sice, ale výtečného hu-\ndebního umělce — Matouše Sojku. Ve Vilímové znalo ho\nkaždé dítě, nikoliv však proto, že hrál výborně na varhany,\nnýbrž proto, že nosil paruku a dlouhý cop.' A kdo by ho\ntaké nebyl znal, toho malého mužíčka, na jehož obličeji ni-\nkdo z jeho současníků smích neviděl. Bydlelf v hraběcím\nzámku a vydával potřebné věci ku knížecí kuchyni a Yilímo-\nvanům víno, které se v zámku prodávalo. Ve Vilímové ne-\nnazývali ho jinak než „Kuchlšreiber\" (kuchyňský písař).\nKdykoliv ho kdo navštívil, našel ho u stolku noty píšícího,\na když lidé pro víno si k němu přišli, říkával obyčejně:\n„Počkejte, počkejte, až to dopíšu!\" Sojka byl skrz na skrz\ndobrý, skromný a velice zbožný muž. Každý den chodil do\nkostela a zastával místo varhaníka. Sojka byl od svých ro-\ndáků znám co výborný muzikant, ačkoliv málo kdo z Vili—\nmova jeho umění ocenili dovedl. Jeho pozůstalé kostelní\nskladby vzal s sebou, jak nám praveno bylo, chvalně známý\nhudební kritik pan hrabě Laurencin do Vídně s tím předse-\nvzetím, že- o nich úvahu napíše a slíbil *před 2 lety redak-\ntoru těchto listů, že mu článek o Sojkovi z Vídně do Dali-\nbora pošle. Avšak očekávání naše bylo marné, a bychom\nnaše čtenáře aspoň trochu se znamenitým umělcem tímto se-\nznámili, podáváme zde několik životopisných dát o něm, po-\ndotýkajíce, že ještě mimo tohoto uznaného umělce jiný Sojka\nžil, kterýž prý byl nedoukem v oboru kostelní hudby a o\nněmž nechvalně mistr Václ. Tomášek se zmiňuje.\nSojka Matouš narodil se r. 1733 ve Vilímové blíže Ro-\nnova v kraji Čáslavském, a byl jak nám praveno, syn tamněj-\nšího chalupníka. Matouš měl ještě jednoho bratra a sestru,\nz nichž .on nejstarším byl. Sojka dán byl od svého příznivce\numění milovného to hraběte Milesima na studia a absolvoval\núplně školy latinské. Velké hudební vlohy, které Matouš již\nzáhy na jevo dával, byly příčinou, že ho jeho příznivec,\nhrabě Milesimo, po absolvovaných latinských študiích Janu Se-\nbastianu Bachu k dalšímu vzdělání v hudbě odevzdal.\nSojka mohl se tedy za šťastného pokládati, že výteč-\nným vedením tohoto arcimistra úplný běh generálního bassu\na nauky o harmonii prodělali mohl. Když však ale Šeba-\nstian Bach as okolo roku 1748 pro vzrůstající nemoc oční\nSojku dále vyučovati nemohl, poslal hrabě tohoto po učení\ndychtivého chovance do Prahy, by se v hudebním umění u\nznamenitého skladatele a kontrapunktisly Jana Segerta, var-\nhaníka to Pražského dómu, úplně zdokonalil.\nJaké nádherné a vzácné ovoce otcovská péče těchto\ndvou důkladných mistrů u Sojky přinesla, to dokazují četné\nkostelní skladby Sojky, které, jak znamenitý znalec rytíř\nSeyfried praví, jasností, náboženským nadšením a vzne-\nšenosti oplývajíce přísně kontrapunktickým vypravová-\nním na jeho velký vzor — na Sebastiana Bacha —\nupomínají. Škoda jen, že za příčinou obmezeného půso-\nbiště M. Sojky skladby jeho se rozšířiti nemohly.\nMimo to patřil Sojka mezi nejznarnenitější varhaníky\nsvého času. To nám zaručuje platné vysvědčení slavného\nAlbrechtsbergera, jenž mu mezi všemi tehdáž žijícími umělci\nna varhanách přednost dává. Pověst o hudební vzdělanosti M.\nSojky rozšiřovala se vůčihledě, a za příčinou toho byla mu\nmnohá čestná nabídnutí k přijmutí služby dělána; avšak dětin-\nská vděčnost poutala skromného tohoto umělce nerozlučnými\nsvazky k jeho prvnímu velkomyslnému dobrodinci — hra-\nběti Milesimu, U něho ve Vilímové zůstal co kuchyňský pí-\nsař a zemřel r. 1820 co letitý kmet a byl doprovázen od\nsvých četných truchlících žáků. Jeden z nich, pan Václav\nDoležálek, ředitel kůru v Jihlavě, měl thematický seznam\nSojkových veškerých skladeb. Jest jich dohromady více než\ntři sta, mezi nimi 40 slavnostních mší, z větší části alla ca-\npella ve fugirovaném slohu ; 8 litanií, 2 rekviem, 2 Tedeum\nlaudamus; více než 100 offertorií, gradualií, arií, Magnificate,\nVeni sancte spiritus, praeludií a fug pro varhany. Tato plod-\nnost dá se jen tím vysvětliti, že měl Sojka spolu neobyčejný\ntalent improvisační a že to pro něho snadnou věcí bylo,\nbudsi i sebe těžší thema s toutéž obratností písemně neb\nprakticky, vždy však uměle zpracovati a provesti."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[97]", "page_fin": "98", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.2", "titre_corps": "Světská a kostelní hudba na venkově.", "titre_sommaire": "Světská a kostelní hudba na venkově.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[97]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.1", "debut_caractere": 4257, "fin_caractere_exclue": 4572, "texte": "Světská a kostelní hudba na venkově.\nHudba na venkově pěstuje se velmi rozsáhle. Nestává\nv Čechách snad města a městečka, v němžto by se bud ně-\njaká hudební kapella, bud nějaká hudební jednota neb nějaký\nzpěvácký spolek nenacházel. Ano, vesnice samy mají někdy\nsvé kapelly. Kdo nezná na př. v Chrudimsku známou ka-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5002, "texte": "pellu z Mateřova, jejížto zvuky v každých vznešených ple-\nsech zaznívají? Ovšem sestávají kapelly tyto z hudebníků,\njižto hudbu jen za mimotrí věc považují, v řemeslech svou\nvýživu hledajíce. Nejvíce slyší se hudba na venkově za času\nmasopustního a při posvíceních. Každá víska musí hudbu\nmiti, buď by se jen na harfu neh na kolovrátek provozovala.\nŽe se mezi kapellami většina v nemilém stavu nachází, ne-\ntřeba podotýkali, jelikož hudebníci málo času cvičení věnují.\nCo se kostelní hudby na venkově dotýče, vypadá stav\njejí dosti smutně. Stav tento padne však do lepšího světla?\nporovnáme-ii hudební síly Pražské s venkovskými. Zde jest\nobyčejně řemeslník neb rolník, kterýž v neděli neb ve svát-\ncích síly své kostelu propůjčuje; kdežto v hlavním městě\nmnohý toliko hudbě oddaný v chrámech spoluúčinkuje.\nHudebníků dobrých a dovedných neschází na\navšak nedostává se toliko dobrých vůdců. Vůdcové tito musí\nnejen důkladné známosti v hudbě vůbec a ve zpěvu zvlášť,\nnýbrž i dosti pevné vůle, lásku k věci a co hlavně, dobrý\nv\nvkus míti. Člověk strne, poslouchá-li komposice, jakové se\nna venkově provozují! Taške, Winter (ne onen slavný P.\nWinter), Kulka, Hrůza, Trnka a tak |ůále jsou ta pověstná\njména, jejichžto skladby v Čechách se rozléhají a kteréžto\nškváry tak řka výhradně vesnické kruchty opanovaly. Co se\npro zbožnost' z nich vytěžiti dá, pozná každý, řekneme-li,\nže jsou melodie v skladbách těchto nejvíce ze světské hudby\nvyňaté, reminiscence na tu neb onu operu, na marš, polku\nneb valčík, často slyšeli možná v „Agnus DeV zpěv, jenžto\nvíce pro obveselení mysli, nežli pro zkroušenou modlitbu o\nsmilování Boží jest. Uvážíme-Ii ještě spůsob, jakým se skladby\ntyto provozují, tím více poznáme nedostatečné pěstování ko-\nstelní hudby v některých chrámech venkovských. Dva, tři nic\nneb velmi špatně cvičení hoši co sopranisté neb aitisté, slabý\nbas a chudý tenor tvoří zpěvácké quartetto, základ to každé\nkostelní hudby. Dvoje neb troje rozličně laděné housle,\nbasa o třech strunách , na nižio hudec pyšně v rukavicích\nhraje, falešně znějící flétna, křiklavé klarmety a několik ple-\nchových nástrojů těžkého kalibru, z nichžto nejvíce bombar-\ndon vyniká, jest orkesir ve vesnickém kostele. Když takto\nvše začne bez všeho taktu, jeden dříve, druhý později, třetí\ndocela začíti zapomene a v labyrintu zvuků zpěv svůj hledá,\naž jej obyčejně u nějaké koruny neb závěrky najde, když\ntakto hudba kostelní se provozuje, tuť ovšem možná jen vi-\nnili nedostatečné a neobeznaié ředitele kůru, kteřížto aspoň\nna správnost hleděli mají.\nOvšem potkáváme se na venkově časem s hudebníky,\nkteřížto jsou opravdu mistři svých nástrojů. Škoda jen, že\njindy tak pěstovaný hoboi klarinettu a tento nyní plechovým\nnástrojům ustoupili musel. Že toto zavedení houslím a jiným\nnástrojům na ujmu jest, leží na bíledni; neboť nástroje ple-\nchové pro plný zvuk svůj nikdy jako housle zpěvu k pod-\npoře neslouží.\nCo do zpěvu kostelního, ten stojí na nízkém stupni,\nčasto tu nacházíme zpěváky, kteřížto ani dobrý tón vyvěsti\nnedovedou. O výslovnosti a rozdělení sylab není ani zmínky.\nZpěvák začne „Kyr,í4 pokračuje „y—y—y,\" až konečně dodá\n„elejsor.\" A což teprv dýchání? Uprostřed slova dech po-\npadat, dlouhý tón přetrhovat, frase hudební rozervat, jsou\nnejobyčejněji a bohužel takové poklesky, proti kterým se\nnejméně pracuje.\nPředevším vadí vkusu výběru skladeb kostelních. Že ten\nnení všude vystříben, vysvítá z toho, že se ještě v mnohých\nchrámech skladby dávají, v nichžto ještě arie z oper a písně\nsvětské prvního místa zaujímají. Však i tu lze pozorovati,\nže i v ohledu tom se mnoho zlepšilo a že bez vší pochyby\nzkvěte pro kostelní hudbu nová doba, až ještě cvičení ve\nzpěvu ve školách všeobecně zavedeno bude.\nVarhanictví na venkově počíná taktéž zkvétati. Příči-\nnou toho jest škola varhanická v Praze, ježto každoročně\ndovedných varhaníků na venkov rozesýlá a tím přítrž činí\nnešvárám na tomto božském nástroji tropeným. A jest-li že\nse něco vadného vyskytne, jest to zbytek staré školy a beze\nvšeho smilování se bičuje. Tof alespoň důkazem, že se po-\nznala důstojnost tohoto nástroje, kterýž se zlehčovati nemá.\nK zvelebení hudby kostelní přispívá na venkově nejvíce\ntéž ústav varhanický : Žákové tohož ústavu, byvše v hudbě\ndůkladně vzděláni a dosáhše místa regenschorská a varha-\nnická na venkově, snaží se výběrem klassických i moderních\ndobrých skladeb vkus obecenstva tříbiti a pravou kostelr'\nhudbu pěstovati. K takovýmto patří hlavně Alois Hnilička\nv Oust nad Orlicí, J. Mates v Plzni, Jan Holuška v Českém\nDubě, J. Hruška v Kvasinách, J. Jelínek ve Vodňanech, F.\nŠimeček v Krumlově, J. Šimeček v Řírnově, H. Arbes v Cho-\nmútově, J. Kohout v Skalici, Josef Vojtěch v Králové Hradci5\nPražák v Staré Boleslavi, Blaha ve Vysokém Brodě a mnoho\njiných, jichžto jména zde vypočísti nelze. Dávajíť se na ven-\nkově skladby Brixiho, Koželuha, Mozarta, Haydna, Hahna,\nDrobiše, Sechtra, Horáka, Krejčího, Fuhrera a Zvonaře nyní\nstaročeskou mši, ježto by v každém chrámě zaznívali měla\na mše uznalých skladatelů."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "98", "page_fin": "99", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.3", "titre_corps": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "titre_sommaire": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.2", "debut_caractere": 5004, "fin_caractere_exclue": 5734, "texte": "Vévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování,)\nVálek (skočí k Foukalovi, vytáhne psaní z kapsy a drží\nmu je před očima) Zde čtěte!\nFoukal♦ Nikoliv! ať zví všecko.\nVálek. Čtěte jen! Toto psaní přinesl listonoš před ho-\ndinou.\nHospodský. Má dcera Kačenka? (klepá na sousední\ndvéře) Pane Foukaie, co to má být s mou dcerou Kačenkou?\nVálek (k Foukalovi). Mělo to být pro vás hrozné pře-\nkvapení. Přesvědčte se? jsem-li sankvinický (podává mu psaní).\nFoukal (čte adresu).\nHospodský. Kde pak je Válek?\nFoukal (poskočí radostí) Poste — restante! — Victo-\nria! Válku — milost! odpuštění! pardon!\nHospodský (který se počíná vždy více zlobit). Žádný\npardon! — Nezapověděl jsem mu jednou pro vždycky, aby\nmé dceři nemátl hlavu?"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3652, "texte": "Válek (podává mu ruku). Pod tou výminkou, že tu\njistou věc přivedete opět do pořádku.\nFoukal. Máte ji mít. — Třeba deset Kačenek, když\nchcete.\nHospodský (naslouchá a volá tam). Já ale pravím, že\nani jedinou!\nFoukal (k Válkovi) Jen mne nechte jednat. — Přede-\nvším — Válečku, nechte se obejmout. — Ten čínský článek\nse vyškrtne.\nVálek. Teď se ale provolá osvětlení města!\nFoukal. O šťastná hodinko! Ihned vypracuji dedikační\ntitul k svým šarádám! — Vy mu dedikujte vaši brožurku o\nsirkách.\nVálek. Myslíte, že bych dobře pochodil?\nFoukal. Jestli je přijme — proč pak ne ?\nHospodský (poslouchá). Nic nepřijmu, já se nedám\nobměkčit. Zůstanu tuhý, jako juchtovina. Již tak časně při-\nšel jsem tomu čistému panu Válkovi na stopu. (Klepá.) Ote-\nvřete Foukale, já mu ukážu, kde nechal tesař díru.\nFoukal (k Válkovi). Nebojte se ničeho.\nHospodský. Otevřte!\nFoukal. Nemohu, kmotře kapounku, právě se oblíkám!\nHospodský. Radím vám naposledy, nejmenujte mne víc\nkmotrem kapounkem!\nVálek (bojácné k Foukalovi). Já poběhnu do tiskárny.\nFoukal. Dobře. — Vyškrtněte tam ten čínský dopis,\na napište tam, jak důstojně byl přijat. — Můj Bože, že jsem\nto nevěděl před hodinou ! — To vaše překvapení! Vždycky\njste nepraktický! Už jen jděte.\nVálek. Obstarám vše! Jen ho ale upokojte (ukazujíc\nna hospodského).\n(Vezme několik papírů se stolu a odkvapí prostředkem.)\n2. výstup.\nFoukal. Hospodský.\nHospodský. Mám vyrazit dvéře?\nFoukal. To byste krásně se svou kasou hospodařil.\n(Otevře dvéře) Račte jen vstoupit, jako doma.\nHospodský (vstoupí skrze spojovací dvéře). Jste samo-\nten pane Foukale?\nFoukal. Yáš pán zeť právě odešel za příčinou důleži-\ntých záležitostí.\nHospodský. Který pak zeť?\nFoukal. No — Válek.\nHospodský. Prach a broky! Foukale, já vás také z\nbytu vypovím.\nFoukal. Abyste jej přichystal pro Válka! — buďte\nmoudrým — kapounku — slyšte! Bydlel u vás již král neb\nnějaký vévoda?\nHospodský. Foukale — vy nemáte všech sedm po-\nhromadě?\nFoukal. Já vám opravdu povídám: Válek vašemu ho-\nstinci někoho odporučí, kterému jistě dvéře neukážete.\nHospodský. To bude asi pěkný pavouk!\nFoukal. Kmotře kapounku — jen žádnou urážku proti\nVeličenství.\nHospodský. Co?\n(Je slyšet ve vzdálí zvuk poštovky.)i\nFoukal. Již je zde! Viktoria! (nutí hospodského kpo-\nskakování.) Kapoune — vaše štěstí je zde, mé štěstí i Vál—\nkovo štěstí jest rozhodnuto!\n3. výstup.\nV šenkovně: Kačenka, hned na to Válek.\nV světnici Foukala: Foukal. Hospodský.\nKačenka (prostředkem vstoupí do šenkovny) Otče! —\npostilion! —- zajíždí za roh, ptá se na zlatého kapouna.\n— Honem — otče!\nVálek (prudce vstoupí prostředními dveřmi). Na přiví-\ntání bylo pozdě — Kačenko — hvězdo mého života! —\n(Obejme ji.)\nHospodský (k Foukalovi). Nechte mne na pokoji.\nFoukal (k hospodskému). Máte-li pak připravené po-\nkoje? (mluví s ním horlivě.)\nVálek (ke Kačence). Právě jsem měl ještě tolik času,\nže jsem mohl na postiliona zavolati „K zlatému kapounu!44\nKačenka. Arci! vy jakožto poštovní expeditor!\nVálek (poklekne před Kačenkou na kolena). A v pra-\nchu zde se tobě kořím.\nHospodský (k Foukalovi). Nic jiného než lež — a\nVálka, toho já naučím.\nKačenka (snažila se mezitím Válka pozvednout, který\nji při tom políbí). Aby to tak otec viděl !\nVálek (vyskočí na nohy). AI žije a květe hostinec „u\nzlatého kapouna!44 — Vivat!\nHospodský (odstrčí Foukala stranou, běží do šenkovny).\nCo vidím! Válku!\n(Je slyšet na blízku troubení postiliona.)\nVálek (k hospodskému). Slyšel jste (ukazuje stranou,\nodkud je slyšet troubení) — Já vám gratuluji !\nFoukal (k hospodskému). Ale zlatoušku! vy zde sto-\njíte jako zmoklá slepice. Zotavte se.\nKabenka (k hospodskému). O ty rná dobroto! a peřiny\ntaké nemáme připravené.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "99", "page_fin": "100", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.4", "titre_corps": "Z Petrohradu.", "titre_sommaire": "Z Petrohradu.", "signature_source": "k", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.3", "debut_caractere": 3654, "fin_caractere_exclue": 4286, "texte": "Z Petrohradu.\n\n(Koncerty hudební jednoty. — Kvartetta cenou\nobdařená. — Kons erv atorium.)\nZdejší ruská hudební jednota uspořádala jak obyčejně\ni letos deset koncertů řízením výtečného skladatele Ant.\nRubinsteina. Ze skladeb domácích skladatelů slyšeli jsme\nv 1. koncertě: „Vílu,4' sbor ženský od A. Rubinsteina;\nv 2hém: ouvertura „La Xota aragonese\" od Glinky; v\n4tém: ouverturu k opeře „Zajatý v Kavkazu\" od Kuje a\npíseň od Glinky; v 5tém: arii z opery „Russlan a Lud-\nmila\" od Glinky; v 7mém: „Yojvodkyně,\" kántata od Tin\nLešetiekého a ouverturu „Souvenir de Madrid\" od Glin-\nky; v 8mém: ouverturu k opeře „Ondine\" od A. Lvova;\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2078, "texte": "v 9tém: introdukci a sbory k opeře „Slavnosť Bachusovau\nod Dargomijského; v 10tém: hudbu k drámě ,,Kníže\nCholmský\" od Glinky. Jak z tohoto seznamu vysvítá, za-\nstoupen je nejvíce zesnulý a v každém ohledu velice nadaný\nnárodní skladatel Glinka. Co se jiných skladeb, v\ntěchto koncertech provedených dotýče, náleží větším dílem ku\nklassickým. Od Beethovena dávalo se 9 skladeb, od Mendels-\nsohna a Bacha po 5ti skladbách, od Fr. Šuberta 3skladby;\nod Cherubiniho, Haydna, Schumanna, Spohra, a K. M. Webra\npo 2 skladbách, od J. Š. Bacha, Filipa E. Bacha, R. Wagnera,\nHillera, Glucka, Haendia, Chopina, Goimoda, Mehula, Ber-\nlioze, Grutzmachera, Rode a několika jiných nepatrných po\n1 skladbě. Dále dávalo se pět kvartettních zábav,\nv nichžto jsme 7 komorních skladeb od Beethovena, 2 od\nMendelssohna, 2 od Schumanna a 1 od Haydna, Mozarta,\nSchuberta a Webra slyšeli. V páté zábavě provozovalo se\ntéž první cenou poctěné kvartetto (A-rnoll) od Afana-\nsěva, kteréž se líbilo. Skladba tato obdržela mezi 15 kvar_\ntetty zaslanými první cenu; druhé ceny dosáhlo kvartetto od\nKastriota Skanderbega. Pro příští rok vypsána jest\ncena za nejlepší ouverturu pro jednoduchý orkestr s na-\nturálními lesnicemi a polnicemi. Dne 1. září otevře zdejší\nhudební jednota nové od J. M. cara potvrzené konservato-\nrium, jehož protektorkou velkokněžna Helena Pavlovna\na jehož artistickým ředitelem pan Ant. Rubinstein jest*\nŽáci platí ročně 100 rublů za vyučování. Celý běh trvá 6\nlet. Jakmile chovanci tohoto konservatoria své zkoušky v po-\nsledním roku odbydou, dosáhnou tím práva „svobodného\numělce\" a jsou od služby vojenské osvobozeni. Za\nučitele jsou ustanoveni pro klavír obligátní: Henselt,\nA. Dreyschock, Th. Lešetický; harfu: Zabel; housle:\nJind. Wieniawski; kontrabass: Ferero; cello: K. Schu-\nbert a Davidov: flétu: Ciardi; klarinet: ho-\nboj: Luft, fagot: Krankenhagen ; plechové nástroje:\nMetzdorf; zpěv: pan Giovani, paní Nissen-Salomannová;\ntheorii hudby: Zaremba; dějepis hudby: Davidov;\nelementární náuku a sborový zpěv: Dútsch; in-\nstrumentací a komposicí: ředitel Ant. Rubinstein.\n\nk."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "100", "page_fin": "101", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.5", "titre_corps": "Hasse a jeho Tedeum. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Hasse a jeho Tedeum. Výjev ze života.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.4", "debut_caractere": 2080, "fin_caractere_exclue": 5542, "texte": "Hasse a jeho Tedeum.\nVýjev ze života.\n(Dokončení.)\nDětinsky jako všickni praví umělci patří skrze okénko\ndo úzké světnice. Tato byla bohatě smrkovými letorosty\nz lobena; podlaha byla cistě pískem posypána a postel, v němž\nbledá, mladá žena ležela, tvořily veškeré nářadí této světnice.\nPani držela ve své náručí novorozené, a jak se podo-\nbalo své první děcko a pohlížela střídavě k dveřím a k své-\nmu nemluvňátku s výrazem vážného, horlivého očekávání.\nNáhle otevrou se dvéře a dva mužové vstoupí — první\nbyl muž s obličejem radostí zářícím, velký a štíhlý; druhý\nbyl starý ale statný muž, z jehožto tahů nejhlubší pohnutí\nmluvilo. Blížit; se oba k lůžku matky, která oběma, avšak\nmladšímu nejprv dítě k líbání podává. „Tě velebíme Ho-\nspodine,\" bylo čitelně psáno v obličejích těchto tří šťastných\na vděčných lidí a když Hasse hluboce dojat k odchodu se\nchystal, utkvělo to všecko skvěle v jeho útrobách.\nJako květ se otvírá, když paprskové sluneční na něho\npadají; tak otevřela se Hassova uzavřená paměť a na novo\nobjevila se umělci idea a stanula před ním ve své nádher-\nnosti. Rychle sáhl do své kapsy dále kráčeje — avšak ne-\nbesa! opět bez tužky, opět zapomněl na papír! Bylo to hro-\nzné pro ubohého Hasse! Stál tu nepohnutě co zatím rychlým\nkrokem velký, statný muž s modrou kazajkou kolem něho\nkráčel. „Co by to bylo za krásnou tabulku!\" myslel u sebe\nHasse a, <5 rozkoš! nalezlť ve své kapse kus křídy.\n„He, človíčku, kam pak jdete?\"\n• „Do Drážďan!\"\n„Neviděl jsem vás — nebyl jste před nějakým oka-\nmžikem v oné chatrči?\"\n„Pravda, že ano,\" odvětil přívětivě tázaný, „má Rů-\nženka oblažila mne dnes prvním vnoučetem a já jdu právě\ndo města, bych šestinedělce nějaký občerstvující nápoj při-\nnesl Mámť sice poslední groš, avšak rád ho pro ni obětuju.\"\n„Dámť vám louisdor, když mi svou kazajku zapůjčíte?\"\n„Mou kazajku! K čemu pane?\"\n„Bych na ní umělecké dílo napsal — bude to čest,\nkterá se várn zajisté nikdy nestane. Nehýbejte se a stůjte\nzcela tiše!\"\nMuž uposlechl a zůstal pokojně státi obráceje čas od\nčasu hlavu, by pokradmo na písaře pohlédl.\n„Nyní jsem hotov. Jsemf saský dvorní kapelník Hasse\na napsal jsem myšlénku k Tedeum, nemaje papíru, na vaší\nkazajce. Jděte nyní napřed, nehýbejte se a nemluvte, já\nvás za to odměním.\"\nTrpělivě šel rolník před slavným skladatelem, jenž maje\noči pevně upřeny o jeho široká záda ustavičně přemýšlel a\nsvé Ihema rozšiřoval.\nPři soumraku dorazili do Drážďan a rolník vždy napřed\nkráčeje vstoupil nejprv do domu, co zatím služebnictvo s ne-\nutajeným úžasem oči upřelo na muže, s nímž jejich pán\ntolik okolků nadělal. Thema bylo brzy opsáno.\n„Zde máte louisdor. Má kuchařka vám dá něco ovoce\na jiných věcí, které šestinedělka zapotřebí má. Chcete-li,\nbudu též kmotrem.\nMuž zakoktal několik slov a Hasse pravil přívětivě:\n„Nuže jděte domů, vyčistěte si kazajku a vzdejte můj po-\nzdrav své dceři.\"\nV neděli na to stál dvorní kapelník Hasse s dvěma\nvznešenýma dá mamá z Drážďan za kmotra u dítěte — buja-\nrého to chlapce. Hasse postaral se o dostatečná občerstvení\na každý v chatrči oplýval radostí a veselostí. Velkomyslný\nkmotr obdařil dítě hojnými dary, co zatím rodiče krávu sí\nkoupili a své jmění rozmnožili, že byl základ k jejich\nbudoucímu štěstí položen.\nNa první svátek po křtináeh provozovalo se v Drážďa-\nnech Hassovo nesmrtelné „Tedeumjež provázela střelba\nz děl a tiché modlitby zbožných duší.\nRůžena, kterou Hasse k tomu pozval, seděla se svým\notcem a mužem v chrámě šťastna a radostí plna a když mo-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 301, "texte": "hútné akkordy Tedea zavzněly, tu zavzněla němá řeč srdce\ni\njejího: „Tě velebíme Hospodine!44\nHassovo Tedeum mluví mohutně z hrobu skladatelova\na zavznívá při každé velké slavnosti v kapli Drážďanské.\nVnuk Růženky chová co svatou památku modrou kazajku, na\nnížto Hasse nejprve thema svého Tedea napsal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "104", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.5", "debut_caractere": 303, "fin_caractere_exclue": 7314, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Kutné Ilory. (Pamětní tabu-\nle. — Divadlo. — Akademie.) Jak\nz předešlého čísla známo, odbývala se zde\nslavnost odhalení památní tabule J.\nK. Tylovi. K tomu cíli přibyly sem z\nPrahy pánové Fr. Palacký, L. Rieger,\nP. Vác. Štulc, redaktoři Vávra a Ed. Grégr.\nV pondělí velkonoční provozovali naši o-\nchotníci „Bankrotáře,\" obraz ze života\nod J. K. Tyla. Jak vůbec povědomo, ho-\nnosí se naše město výtečnými silami ochot-\nnickými a tu dalo se předzvídati, že pro-\nvedení bude důstojné, což se také stalo.\nMezi ochotníky vynikla zvláště nadaná o-\nchotnice sl. Musilova, kteráž všechny\nvlastnosti k výtečné dramatické herečce\nmá a která také v tomto kuse své vlohy\nnevšední osvědčila. Všichni spoluúčinku-\njící, kteří přední úkoly měli, byli hlučnou\npochvalou vyznamenáni. Na to se přikro-\nčilo k slavnému odhalení Tylova poprsí v\nbesedě. Druhý den na to o 10. hod. ko-\nv\nnal P. V. Stulc služby Boží s assistencí\n15 kněží vůkolních, načež držán byl slavný\nprůvod k rodinnému domu J. K. Tyla,\nkdež pamětní tabule odhalena jest. Ve-\nčer odbývala se v sále městské střelnice\nvedením horlivého národovce a výtečného\nskladatele p. Fr. Kavana a spolupůsobe-\nním p. J. Lukeše velká hudební aka-\ndemie, jejížto program v předešlém čísle\nDalibora podán jest. Z instrumentálních\nkusů slyšeli jsme toliko zajímavou ouver-\nturu „Vlastu44 na české národní písně od\nEd. Nápravník a, která na zdejší hetero-\ngenní síly obezřelým řízením p. Kavano-\nvým zdařile provedena jest. Vůbec ná-\nleží o upravení akademie největší zásluha\np. Kavanovi, kterýž také co pianista v\nkoncertě skvělého dosáhl úspěchu. Hrálť\n„Illustrací na národní písně\" a svou kon-\ncertní polku, které se velice líbily. Na\nslovo vzatý Lukeš přednesl milostivou\npíseň Kavanovu „Tvé oči,\" pak slo-\nvenské a české národní písně s ta-\nkou dramatickou silou a s takým výrazem\na hlubokým citem, že veškeré obecenstvo\nuchvátil. Paní Hartmannová zpívala\nŠkroupovu „Češku44 a deklamovala báseň\nod Tyla velmi zdařile a došla pochvaly.\nOsiatní skladby jmenovitě sbory provedeny\nbyly správně a rázně. Páni študující vy-\ndali k této slavnosti almanah „Horník,\"\njejž velezasloužilému skladateli a uspořá-\ndat eli akademie p. Kavanovi věnovali.\n(X-f-Y-f-Z) Z Pardubic, dne 25. du-\nbna 18G2. (Kostelní hudba. — Di-\nvadlo. — Pohřeb.) Již ve středu ve\nsv. velikonočním týdnu počaly v chrámu\nděkanském také zde kostelní „Hodinky/4\nna Zelený čtvrtek a Velký pátek bylo po-\nkračování. Dne 18. dubna, t. j. na Velký\npátek, zpíval v 6 hodin večer v hlavním\nkostele 4 modlitby naš zpěv. spolek, a\nsice skladby od Zvonare, Horáka, Je-\nlena a Frimla. Kostel byl naplněn s\nc. k. úřad niky, vrchnostenskými a měst-\nskými úřadníky, měšťanstvem a více po-\nbožných křesťanů. Dne 19. dubna bylo v\n7 hodin večer slavné Vzkříšení Páně od-\nbýváno. Jakmile první intrada před zpěvem :\n„Vstalť jest této chvíle44 zazněla, ozvaly\nse zvonky a zvony a zdejší kapella hu-\nsarská zahřměla krásný pochod od kapel-\nníka p. Zin k e, a slavný průvod z ko-\nstela přes rozsáhlé naše náměstí započal.\nMěsto bylo velkolepě osvětleno, průhledné\nnápisy a obrazy bylo v oknách pozorova-\nli a na hlavních místech byl vhodně za-\npálený bengalský oheň, jež městská rada\nse svým obezřelým měšťanostou p. Václa-\nvem Bubeníkem byla obstarala. V\nchrámu děkanském pak zaznělo majestátné\n„Te Deum44 a „Regina coeli44 od Albina\nMaska, ředitele kůru u sv. Mikuláše v\nPraze. Na Boží hod, dne 20. dubna, pro-\nvozovala se v 11 hodin dopoledne velká\nmše od Reisigra do Es-dur pod dobrým\nřízením p. Pospíšila; graduale do As-\ndur od Preindla s ozvěnou na varhany,\nkterouž mistrně provedl dívčí učitel pan\nv o\nSrutek; zbožné oíFertorium do B-dur od\nDiabelliho pěli pánové: Tomšu a chvalně\nznámý p. Janda. Na odpoledne dávaly\nse ve 3 hodiny „Nešpory44 od Brixiho.\nDruhý svátek dne 21. dubna se provozo-\nvala pěkná a lehká mše od Diabelli-ho do\nC-dur, graduale do A-moll od Maška,\noffertorium do F-dur od Vi t á sk a pro hou-\nsle, tenor a baryton-solo. Mezi těmi 3\nsólisty byl c. k. úřadník p. Bouček z Krá-\nlové Hradce co host; vyniká vysokým a\nvýdatným tenorem a své solo zpíval bez-\núhonně. Ostatní 2 sólisté jsou známi. Ten-\ntýž den odpoledne jeli na vzájera údy na-\nšeho zpěv. spolku k hudební, pěvecké a\ndeklamatorní zábavě do blízké Přelouče ;\npopsal bych onu, ale nebyla by to zpráva\nprávě z Přelouče, tehdy toho zanechám.\nTřetí poloviční svátek, dne 22. dubna, měli\njsme tady zvláštní novinku a lahůdku, neb\nnaše rázné študentstvo připravilo nám svojí\npodivuhodnou obětavostí zase jeden příjem-\nný, utěšený večer. Poprvé zase chrám\nThálie v nádherné síni Odeonu na „Ve-\nselce44 se rozprostřel, po dlouhých přestáv-\nkách ochotnické divadlo zase se počalo\nfraškou od Dr. Raupacha, překlad od Pe-\nčírky: „Duch času.44 Souhra byla jak\nod dám tak od pánů pilně študována, ka-\nraktéry přemyšleny, jednotlivé scény jak\nmožná pravdivě podány, což arciť zásluha\nnově zvoleného režiséra pana Jana Lo-\nrence jest. Tuto ušlechtilou zábavu máme\nnejvíce študujícím pánům: Kotkovi, Za-\njíčkovi, Trlovi a Vojáčkovi co dě-\nkovati! Navzdor tomu, že teď zde přebývá\nkulturník Klieber se svou: „hohere Reit-\nkunst und Pferdedressourv un d Gymnastik\nu n d .. und . y byl divadelní kus četně\nnavštíven, důkaz, že naše študent stvo velké\nobliby mezi naším statečným měšťanstvem\npožívá. „Sláva študujícím Pardubským!44\nJiž mezi divadelní hrou se rozšířila zprá-\nva, že jistý husar zabil u Trnové blíže\nPardubic soudního vykonavatele pana Jana\nMeliše, otce pěti dětí. Zpráva se potvr-\ndila, neb přivezli ubohého s lebkou roz-\nbitou. Nemohlť ani říci, že voják ho ša-\nvlí posekal a zemřel brzy na to. Husar\nbyl vypátrán, a dne 23. byla vojenská a\ncivilní komise sestavena, kdež se zlosyn\ndobrovolně přiznal, že vraždu spáchal. —\nDne 24. dubna ve 4 hodiny odpoledne byl\nslavný pohřeb těžce skonavšího, při kte-\nrémž se súčastnili c. k. úřadníci, v čelo\nmajíce p. okresního Mayera, četné mě-\nšťanstvo se svým lidumilným p. měštano-\nstou Bubeníkem a nepřehledný dav že-\nlícího lidu ze všech stavů. U hrobu za-\npěl zdejší zpěv. spolek vroucnou mo-\ndlitbu od Jelena: „Slyš nás Hospodine 4.44\nDej mu Bůh lehké odpočinutí!\nZ Poděbrad. (Ochotnická diva-\ndla.) Tyto dny došel na zdejší okresní\núřad dopis od místodržitelstva, kterým se\nněkterých ulehčení divadelním ochotníkům\npři zadávání žádostí o dovolení k provo-\nzování divadelních kusů uděluje. Až po-\nsud musela se podobná žádost zaslati k\núřadu krajskému a odtud teprv k místo-\ndržitelstvu; nyní však zašle se žádost od\nokresního úřadu rovno k místodržitelstvu,\naneb může též sám okresní pan • před-\nstavený hráni kusu povolí ti. Tímto zaří-\nzením se slavné místodržitelstvo zajisté\nvšem divadelním ochotníkům nemálo za-\nvděčí. Ostatně není v městě našem nic\nnového; panující před krátkým časem mráz-\nky pokazily i zde některé druhy ranněj-\nšího ovoce, ostastně ale neuškodily, tak\nže polní úroda Bohu díky utěšeně stojí a\ndobrou naději nás naplňuje.\n(T.) Z Tábora. (Divadlo.) Dne 28.\nbřezna zavítala k nám divadelní společnost\np. Zollnerova a dávala až do 13. dubna"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5618, "texte": "násjedujících 12 představení: 1. Víra, na-\nděje a láska, činohra v 5 jednáních dle\nRossiera od Tatranského. 2. Vrátný z Kar-\nlina, Veselohra ve 3 jednáních dle Lan-\ngera od L. 3. Jan slepý, historická hra\nv 5 jednáních od Slánského. 4. Dráte-\nníci, veselohra ve 3 jedn., přel. Křenka.\n5. Matka a syn, činohra dle Birch-Pfeiffe-\nrové od Lomnického. 6. Pýcha předchází\npád, hra ze života, přel. Zbraslavský. 7.\nZáhuba rodu Přemyslovců, tragédie ve 4\njednáních od Mik ovce. 8. Chyba lávky,\nobraz ze života ve 4 jedn., přel. A. V. 9.\nMuž dle zákona, drama ve 4 jednáních dle\nHaffnera od Kramuele. 10. Zapovězené o-\nvoce, fraška ve 3 jedn. od F. Bluma. 11.\nKožíšek, perle a kamna, žertovná hra se\nzpěvy ve 3 jednáních dle Hoppa od V. Fi-\nlípka. 12. Víra, naděje a láska (podruhé).\nAc na začátku se zdálo, že společnost ta\nmalého účastenství u nás dojde, ukázalo\nse přece, že obecenstvo dobře uspořádané\nspolečnosti si váží, a to tím více, že vět-\nšina z nich úlohám svým vždy dostojí;\nprotož p. ředitel nyní na skrovnou návštěvu\nsi stýskati nemůže. Jmenovitě z p. herců\nvynikají: P. Kramuele. Tento hned při\nprvním vystoupení ve „Vrátném z Karlina\"\nco „Krtek\" se obecenstvu zalíbil, on hraje\nnenucené a svěže komické úlohy a doká-\nzal nám v „Muži dle zákona\" co president\nnejvyššího soudu, že též karakterní úlohy\nprovésti zná. Pan Čížek, vůbec znám co\ndobrý herec, osvědčil své vlohy nejen co\nintrikán, ale i v komických úlohách. Jak\npan Kramuele, tak pan Čížek jsou známi\nco dobří zpěváci. Pan Ryšavý vyniká\nZvláště co milovník, nejvíce ale se líbil\nco šílenec v „Muži dle zákona.\" Pan Ry-\nšavý nikdy nepřehání, hru svoji přirozeně\npodává; jedině to přáti jest, by některé\nslabiky v řeci neprodlužoval; ostatně jest\nobecenstvu velmi milý. P. Mušek je takřka\nstvořen pro úlohy Starců, zvláště ale vy-\nniká v úlohách tragických. Hra paní Ro-\ntové jest uhlazená, vyznacujef se nejen v\ntragických úkolech, ale spolu v úlohách\nveselých. Její pohyby jsou nenucené, mi-\nmika přiměřená a její pilnost a vlohy chva-\nlitebné. Obecenstvo dává jí na jevo svou\npřízeň a je takřka miláčkem jeho. Co by\nvšak u ní žádoucno bylo, aby se pravidel-\nnější výřečnosti dle možnosti učila. Paní\nRyšavá vyniká jedině v úlohách karak-\nterních, v mírnější rozmluvě však se tak\nzapomene, že obecenstvo řec její málo slyší.\nOstatně bychom si přáli, aby svoji garde-\nrobu častěji měnila. Slečna Šleifova\nhraje ku spokojenosti, avšak přece by mo-\nhla mnohem zdařileji vystoupiti, kdyby více\ncitu v partii svou vložila a s větší pilno-\nstí úlohy prostudovala, a zvláště ku gestám\nohled brala. Přejeme si, by v dálších před-\nstaveních svých společnost ta obecenstvem\nhojně podporována byla, a té návštěvy se\njí dostalo, jako posud; neboC zajisté ne-\nmůže si pan Zollner až posud na sla-\nbou návštěvu stěžovat.\n\nOchotnická divadla.\nV Kouřimi dávali p. ochotníci dne\n21. dubna ve prospěch vnitřní úpravy no-\nvé školy činohru „Žebrák\" a veselohru\n„Jeden z nás se musí oženit.\" Oba kusy\nbyly ku všeobecné spokojenosti provedeny\na účinkující hlučnou pochvalou vyzname-\nnáni. V posledním kuse převzal náš ro-\ndák p. Ant. Groh, druhdy konservatorista\nnyní úřadník při telegrafu, místo jednoho\nochuravělého úda ulohu „Viléma,\" a byl\nza výtečné provedení jeho mnohokráte volán.\nV květnu uvidíme „Marjánku, dceru pluku.\"\n— Páni ochotníci ve Veltrus ích provo-\nzovali dne 21. dubna Štěpánková frašku\n„Cech a Němec\" se skvělým výsledkem.\nČistý výnos obnáší 20 zl. r. c., jenž k\nprospěchu rolnické školy pro okres\nVelvarský a Roudnický určen jest. Bu-\ndoucí představení bude ve prospěch ná-\nrodního divadla. — V Lomnici nad\nPopelkou provozovali páni ochotníci na\nvelkonoční pondělek „De bo r u v nížto\nslečna B. Černá (Debora) velezdařilou\nhrou nade všechny vynikala.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěvácký spolek, jenž se v loni\nv Kostelci nad Orlicí utvořil, již prý\nzahynul.— Zpěvácký spolek Roud-\nnický uspořádal na poslední svátek vel-\nkonocní výlet do Litoměřic. Mimo jiné\nzpívaly se sbory: „Já jsem Slovan\" —\n„Bratří rozveselme se.\" — Vysoko-\nmýtský zpěv. spolek, jenž v posled-\nním čase chřadl, odbýval dne 15. dubna\nsvé hlavní sezení, v němž horlivý, činný\na hudby znalý p. L. V o bořil za ředitele\nzpěvu zvolen jest.\n\nObzor umělecký.\nHudba. Ve Varšavě zemřel nedávno\nvýtečný houslista, Kazimír Baranowski,\nclen orkestru.\nDivadlo. Prof. Gottling vydal nedávno\nspis, v němž upozorňuje, že Mikuláš Ver-\nnulaeus (vlastně Vernulz) novolatinský bá-\nsník v letech 1583—1649 několik tragé-\ndií latinských zhotovil, v nichžto zpraco-\nvána jest tatéž látka, jížto 170 let po něm\nBed. Schiller užil. Vernulaeus sepsal 13\ntragédií z větší části historické látky, jme-\nnovitě: Wallensteina, Českého Ot-\nta kar a, Pannu Orleanskou. Jeho drama\n„Friedlandus\" vyšlo 1 rok po zavraždění\nWallensteina; jest tedy první drama-\ntické zpracováni této látky. V kusu\ntom je Wallenstein co vinný lícen;\njeho plán jest: ztroskotali Rakousko a státi\nse králem českým. Ještě více pře-\nkvapí každého podobnost monologů ve Ver-\nnulově a Schillerově „Panně Orlean-\nské.\" Ve Vernulově zní monolog takto:\n„Vos oves quondam meae et vos caprellae,\nvos mihi noti greges et qui sonante fini-\ntis ad numeros aqua valete fontes.\" (Vy\nberánci druhdy moji, vy kozičky, důvěrná\nstáda a vy libě plynoucí potůčkové, buďte\ns bohem!) V Schillerově (překlad Macháč-\nka) „Zdrávy buďte hory, pastviny mi mi-\nlé, zdrávy buďte, doly tiché domácné,\nbuďte zdrávy jeskyně a studně chladné.\"\nMalířství. Julius Scholz dokončil velký\nhistorický obraz (8 stop široký, 5 stop\nvysoký) „Poslední hostinu Wallen-\nsteinovu\" představující. Obraz tento stojí\n2000 tolarů a bude v Drážďanech, pak ve\nVratislavi vystaven.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "debut_caractere": 6920, "fin_caractere_exclue": 7679, "texte": "České divadlo. V pondělí dne 21\ndubna: „Chudý písničkář.\" Obraz ze\nživota se zpěvy ve třech jednáních. Dle\nKneisla od J. M. Boleslavského. Šli jsme\ns dobrou nadějí do divadla, že poznáme\nnové síly, jež pokleslým divadelním po-\nměrům našim, pokud herectva se týkají,\nprospěti by měly. Naděje tyto se v nás\noživily. Přesvědčili jsme se o podstatné\nsíle, jež nám s p. Svobodou přibyla a tu-\nšíme, že i pan Boschetti, herec velmi rou-\ntinovaný, požadavkům a očekávání zadost\nučiní, jakmile jen se českého jazyka úplně\nzmocní. Kus jest dosti zábavný a vedle\npatrných vad, též některé efektní cítá mo-\nmenty, jimiž se dovedným hercům umožní\nse vyznaciti. Pan Svoboda -— písničkář Voj-\ntíšek — dostál úloze své zúplna, zacež\nskvělého uznání obecenstva se mu dostalo."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7822, "texte": "Ale i ostatní se vynasnažili vedle něho,\ntakže představení toto počítali jest mezi nej-\npovednější. Initium fervet! Pňjde-li i dále\ntakto, užijeme aspoň několik dobrých chvílí\nvedle mnohé nechutě, již přechodní stav\ndivadla našeho zbuzuje. — V neděli dne\n27. dubna: „Král Jindřich IV.\" Histo-\nrické drama v 5 jednáních od Shakespeara.\nDíl I. Překlad od Lad. Čelakovského. Co\nse o tom králi Jindřichu namluvilo a na-\npsalo! Kolikráte se už měl dávati a nedá-\nval ! Odkládalo se s ním, vystrkoval se\nod týdnu k týdnu, až nešťastná takřka\ndivadelní režie, na nejnešťastnější ze všech\ndní, což jich jen do roka se najiti dá, jej\npoložila, na den národní slavnosti na Ří-\npu! Tuť nelze jináče se domýšleli, než že\nna chladné a dešťové počasí Aprílové se\npočítalo, a ona proti všemu očekávání o-\npatrné regie nastala povětrnost krásná a k\nvýletu povzbuzující. To byla ovšem vadná\ntaktika, neboť sta a sta lidí táhlo na Říp\na divadlo strašilo prázdnotou. Někteří z\npánů herců byli chylřejší než regie a vě-\ndouce napřed, že bude počasí hezké a di-\nvadlo prázné — neučili se úlohy, anebo je\nsnad zase zapomněli dlouhým vystrkováním\nslavného toho Jindřicha. — O kusu ne-\nbudeme mluviti. Celý vzdělaný svět ho\nzná, a kdo ho nezná, tomu bychom ani\nnej delším pojednáním nenahradili tuto ne-\nznalost a jest nám jich líto, že nepo-\nznali nevyrovnaného Falstaffa. Co by\nbyl král Jindřich bez Falstaffa, v jakém\npoměru by stál králevič Walesský bez to-\ntohoto rázného stárce? S dychtivostí*jsme\nočekávali, kterak jej pan Kolár st. prove-\nde, a hle, provedl ho s umělostí, místy\ntu a tam překvapující. Kdyby ho tu a\ntam paměť neopouštěla, čímž mu nemožná\nvšechny částky patřičně akcentovali, jako se\ninu s některými nejpodstatnějšími puvedlo,\nřekli bychom, že p. Kolárův Falstafř byí\nmistrovský kus. Vedle pana Kolára jme-\nnovati sluší nejprv p. Simanovského, jenž\npochopil horkokrevného Percyho a jej ka-\nrakteristicky provedl. Též pan Šamberg\n(Jindřich králevič) velmi chvalně si počí-\nnal. Skoda, že p. Boschetti místy příliš\nnápadně s jazykem zápasí. Vůle i schop-\nnosti mu neschází. — Souhra celkem ne-\nbyla právě vzorná, zvláště ku konci to\nvázlo. Doufáme, že režie napraví svou\nchybu a kus tento brzo zase brzo na je-\nviště uvede a sice na den příhodnější.\n— Kolem světa (Um die Welt) je\ntitul nového dekoračního kusu, který se\nnyní v Novoměstském divadle provozuje.\nKus sám je jen dramatickým přídavkem a\nnestojí za mnoho, za to však vynikají de-\nkorace. Pan Lehmann, dekorační malíř\ndvorního Vídeňského divadla, osvědčil v o-\nbrazícb, které nám v tomto kuse předvedl,\nzvláštní geniálnost v druhu této malby.\nObrazy tyto jsou však tím zajímavější, anto\nje p. Lehmann dle nákresů malíře Zele-\nného, jenž kolem světa s lodí „Navarou\"\ncestoval, maloval a kteréžto nejen uměle-\nckou cenou vynikají, nýbrž přírodověrně\npodány jsou. Dekorací jest, počítárne-li\ni závěreční pohyblivou dekoraci, v celku\ndvacet. Opona představuje velkou mapu,\nna nížto místa, kteráž v kusu podotknuta\njsou, velkými písmeny napsána a červenými\nčárami spojena jsou, by se každý pohodlně na\nsměr cesty, jenž se tu kolem světa koná, po-\ndívat! mohl. Pozorovatel uveden jest nej-\nprvé do jižního nádraží Vídeňské-\nho; odtamtud přistane do Terstu a ry-\nchlým letem do Rio de Janeiro v Bra-\nsilii; i Ameriky jde cesta dále do Afri-\nky; na předhoří přestojí cestující\nbouři; na to navštíví osadu kvekérů\nv zemi Hottentotské a úskalími oplý-\nvající skalný ostrov sv. Pavla; dále\nse přeplaví cestující do Madrasu v A-\nsii, podívají se na chrám Hindů v Ma-\nhamalaipuru a čínský bazar v\nShanghaii; na to vstoupí na půdu Au-\nstrálie, dotknou se německé osady\nv Novém jižním Walesu; procestují\npralesy Novoselandské a navrátí se\npak přes předhoří Horu kolem již-\nního konce Ameriky do Evropy na-\nzpět. Co zatím popředí jeviště párník\npředstavuje, táhnou se v pozadí kolem\njižní hvězdami poseté nebe s plá-\npolajícím hvězdným křížem, ostrovy Sv.\nHelena, sv. Vincent, Tenerifřa a Ma-\ndeira, skalní pevnost Gibraltar,\nostrov Korfu a konečně Benátky. Ve-\nškeré obrazy jsou výborně malovány, plny\neffektu a půvabu. Osada v Austrálii a les\nNovoselandský uchvacují obecenstvo pla-\nstičností a mistrovskou malbou. O kusu\nsamém nezmíníme se, jelikož jej i obecen-\nstvo české v rouše českem uvidí, při čemž\ntéž novou závěreční dekoraci od p.\nLehmanna, totiž „vyobrazení Prahy,\"\n— Slečna Helena Z a w i s z a nk a\nvystoupila v úterý dne 29. dubna co Fides\nv „Proroku\" a dnes uvidíme ji v „Židov-\nce.\" Zawiszanka je rodem z Varša-\nvy, učila se zpěvu n Quatriniho, kapelníka\nopery ve Varšavě. Na to odebrala se do Itálie,\nkdež ve Varese-Novara poprvé se skvělým\nvýsledkem v opeře vystoupila. V Itálii\ndokončila svá zpěvní študia u Lampertiho\na Mazzncata a měla italského básníka U-\nbertiho za učitele v deklamaci. Na to\nzpívala v Mediolaně a v Turíně, hlavně\nv operách Rossiniho, Pacciniho, Ricciho\natd. a došla všude nesmírné pochvaly.\nZtrávivši několik let v Itálii, odebrala se\ndo své vlasti a do svého rodiště, kdež s\njásotem přijata jest. Zpívalať ve Varšav-\nské polské opere a byla vždy pochvalou\nobsypána. Z politických příčin musela Var-\nšavu opustiti a koncertovala s nejskvělejším\nvýsledkem v Krakově a ye Lvově zpívajíc\npolské a české písně, které poslední\njí náš rodák a dopisovatel Dalibora, p.\nDundr daroval. Na to obdržela engage-\nment v Hamburku, kde pod kapelníkem\nNesvadbou v opeře výtečně prospívala.\nSl. H. Zawiszanka je skrz na skrz ryzí\npolská vlastenka, jakých bychom si\nv Cechách přáli, a vystoupí, jakmile zde\nengažována bude, v české opeře, na\nkterou se velice těší. Výsledek prvního\nvystoupení sl. H. Zawiszanky co Fides\nv „Proroku\" byl velmi čestný. Slečna o-\nsvědčila výbornou školu a krásný, objem-\nný a zvučný organ a byla již v 1. aktu\npo duettu, pak po arii žebračky hlučnou\npochvalou odměněna a na konec dvakrát\nvyvolána.\n— K národní slavnosti Hlaho-\nlem uspořádané dne 17. a 18. května\npřihlásily se zpěvácké spolky v Pol-\nné, Králové Dvoře, Táboru, Nové\nPace, Rokycanech, Brandýse nad\nLabem, Staré Boleslavi, v Pardu-\nbicích, Poděbradech, Příbrami,\nSlaném, ve Vysokém Mýtě, v Nym-\nburku, Turnově, Poličce, v Jaro-\nměři, v Mšeně, v Počátkách, v Če-\nské Skalici, Uhrnkem přihlásilo se jich\naž dosud 19; avšak kojíme se nadějí, že\nžádný český spolek nezamešká, své\nzástupce k slavnosti poslali. Očekáváme\nna jisto zpěv. spolky v Chrudimi, v Boh-\ndan či, v Přelouči, v Litomyšli, v\nMladé Boleslavi, v Josefodolu a\njiných více.\n— Abertova třetí symfonie (A-\ndur) dávala se před nedávnem v Mann-\nheimu a byla předmětem všestranného ob-\ndivování. Velmi chvalné zmínil se o ní\nhudební časopis „Signálem\"\n— Náš rodák p. Fr. Bendi, pia-\nnista a žák Prokšův, koncertoval nedávno\nv Hamburku, kdež duchaplným přednosem\nskladeb Haydnových, Haendlových, Šacho-\nvých, Beethovenových atd. sensaci zbudil.\nHrálť v koncertě toliko sám a poutal na-\nvzdor tomu četné obecenstvo.\n— Náš rodák pan Slavík, clen\nopery Freyburské, dochází u tamnějšího o-\nbecenstva jakož i u kritiky velké pochvaly.\nZvláště vynikl p. Slavík co hrabě Luna\nv opeře „Troubadour,\" kteráž se k jeho\nbeneíici ve Freyburku dávala.\n— Nadaný malíř pan Jakub\nHusník, jenž také úplný rok v akademii\nAntverpenské studoval, navrátil se do své\nvlasti a pracuje nyní na oltářním obraze\ndo kostela Oiiřiňovského.\n— Pan Jos. Mašner, jenž v loni\nzdejší konservatorium absolvoval, též se\nco skladatel ijěkoiika českých sboru „Vla-\nstenecká,\" „Zdrávas Maria\" osvědčil, ob-\ndržel místo při operním orkestru v Am~\nsterodámě, kdež se též čeští hudebníci;\nMii 11 er, Vrba a Růžička, žáci Praž -\nského konservatoria, nacházejí.\n— Tenorové housle. Pan Jan\nHopf, kapelník u pluku hraběte Nugenta,\nobdržel na vynalezení smyčcového nástroje\n„Tenorové housle,\" jež prý naše cello\nvynahradí, výsadu na jeden rok.\n— Náš rodák pan Sequens, jenž\nco chovanec Antverpské akademie malíř-\nské první cenu obdržel, dokončil právě"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7742, "texte": "v Plzni oltářní obraz „Sv. Prokopa,\"\njenž do zdejší umělecké výstavy zaslán\nbude. O přednostech tohoto obrazu co\nkoncepce a technického vyvedení bude se\nmoci obecenstvo Pražské přesvědčit. Ne-\nmýlíme-li se, je pan Sequens rodilý z\nKrálové Hradce.\n— Zábava „Harmonie. — Ora-\ntorium „Stvoření Světa.\" Dne 11.\ndubna odbývala $e v* sále na Žofíne za-\nbava hudebního spolku „Harmonie.\" Ze\nsborů slyšeli jsme „Milenku\" od Jelena,\n„Nevěrný milý\" od Vašáka (ze Záboje),\nkteré správně přednešeny byly. P. Fied-\nler osvědčil u přednesení Škroupovy arie\n„z Dráteníka\" krásné nadání, zvučný hlas\na náležitý cit ; zacež se mu potlesku a vy-\nvolání dostalo. Ještě více rozjařil obecen-\nstvo p. Appé, jenž píseň „Moravana\" vý-\nborně zapěl. Oba tito pěvci, byvše vše-\nstranně o opakování požádáni, nevyhověli\npřání četného obecenstva, nýbrž zapěli —\nněmecky; kdežto jiní, když se německý kus\nk opětování žádal — s ochotou německy\nzazpívali, V zábavě této súcastnil se též\nobratný pianista pan Rozkošný, kterýž\nsvé skladby „Kolibri\" — pochod koncertní,\nnavzdor slabšímu pianu s velkým úspěchem\npřednesl. Chvalné zmínky zasluhuje též\nsl, Beitlova za přednos písně od Kúckena\"\na p. Žižka za přednos deklamace chval-\nného uznání.— „Stvoření světa,\" ora-\ntorium ve třech odděleních od Haydna,\nprovozovala zdejší jednota hudebních u-\nmělců v prospěch ústavu svého k podpo-\nrování vdov a sirotkův dne 14. dubna v\nsále Žofíoském, při cemž Žofínská akade-\nmie, spolek Cecilianský, zpěvácký spolek\n„Hlahol,\" chovanci konservatoria, orkestr\nzemského divadla a mnozí ochotníci spolu-\núcinkovali. Toto vznešené, krásami oplýva-\njící dílo zevrubněji rozebírati považujeme za\nzbytečné, neboť kdo nezná Haydnovo „Stvo-\nření světa,\" tyto mistrovsky malované, roz-\ntomilé a hravé obrazy přírodní? Text k to-\nmuto dílu byl, jak se praví, pro Haendla\nurčen a jest z anglického od van Swetna\ndo němčiny přeložen. Překladu českého\nstává též. Haydn dokončil dílo to v mě-\nsíci dubnu 1798 a dal je dne 19. března\n1799 poprvé ve Vídni provozovati. V\nLondýně a Dublině došlo největší pochvaly.\nBylo to první oratorium, kteréž tam úpl-\nného štěstí dosáhlo po oratoriích Haendlo-\nvých. Na to provozovaly je Holanďané,\nPařížané atd. V Petrohradě přidali mu\nruské lesnice. Naposled slyšel Haydn toto\nsvé dílo dne 27. března 1808 ve Vídni.\nS hlaholem trub i kotlův doveden byl\nHaydn k lenošce uprostřed před orkestrem.\nBylť obklopen umělci, žáky, dámami první\ntřídy. Při znamenitém místu „A povtal\nsvit\" strhla se jako obyčejně hlučná bouře\npochvaly. Haydn ale učinil pohyb rukama\nk nebi řka: „Tam s hůry to přichá-\nzí!\" Haydn byl zbožný a osvědčil to i ve\nsvých skladbách. S veškerou, plnou vese-\nlých pulsu a živoucí přírodou jásaly chvá-\nlil a vroucně se modlil Haydn jako dítě.\nRadost, utěšenost, něžnost, přirozenou vrouc-\nnost a hlubokomyslnost, ano celou skálu\npocitů od rozpustilého jásání až do dová-\naivého škádlení, až k hrůzám vášnivé vy-\nděšenosti lícil Haydn s náležitou mírou a\nroztomilostí. Instrumentace Haydnova je\njasná jako modrá nebesa, a průzračně či-\nstá, když i bouří. Každý nástroj jde svou\nvlastní přirozenou cestou. Provedení bylo\nslušné; zvláště vynikli sólisté paní Kainz-\nPrausová, pánové Lukeš a Krén!\n\nr—r.\n\n— Třetí koncert konservatoria\nhudby. Byl-li výsledek prvních dvou\nkoncertů konservatoria skvělý, dlužno se\npřiznati, že se jeho třetí a poslední kon-\ncert z nejskvělejšího výsledku těšil, a jak\nby ne, když nejlepší takřka síly konser-\nvatoria do tohoto duševního zápasu po-\nslány byly. Vážný a broukavý kontrabas,\nobratný a pronikavý klarinet a konečně\nšvitořivá, něžná a líbezná violina, snažily\nse všemožně jeden nad druhým vyniknouti\na pakli-že se violině a klarinetu nejvíce\npoštěstilo, přízně obecenstva dosáhnouti,\nnespočívá v tom, že by snad významněji\na cituplněji byli k srdcím obecenstva mlu-\nvily, nýbrž v tom, že jejich hrdlo již od pří-\nrody zvučnějším, líbeznějším a švitořivěj-\nším orgánem obdařeno jest, než hrdlo kon-\ntrabasu. Avšak tentokráte provedl kon-\ntrabas, jsa v zdatných rukou J. Sládka,\nkoncertní kus od p. Hraběte tak neú-\nhonně, tak zvučně a tak jasně, že mu\nkaždý tón rozuměti byl. Zvláště obdivo-\nvali jsme poklid a cit, jakýž mladistvý J.\nSládek u provedení těžkého svého kusu o-\nsvědcil, a bylo zřejmě viděti, že Sládek s\npravou láskou ku kontrabasu lne a že je ú-\ncasten výborné methody pana prof. Hra-\nběte, jenž u vyučování tomuto nástroji sou-\npeře nemá žádného. Nadějný klarinetista\nJos. Mráz pískal zajímavou a effektní fan-\ntasii „L'altente et ťarrivée\" pro klarinet\nod Reissigra a překvapil obecenstvo svým\neituplným přednosem neseného zpěvu jakož\ni podivuhodnou technickou sběhlostí u pro-\nvedení těžkých pasaží a musíme skutečně\npanu prof. Písařovi co v i blahopřáti k\ntak výtečnému žáku, jehož, bude-li pilně\nv studiích pokracovati, krásná budoucnost\nnemine. J. Mráz vyniká zvláště zvučným\na okrouhlým tónem, stejnoměrným cre-\nscendem a decrescendem a náležitým vy-\ndechováním. Největší sensaci zbudil na-\ndaný houslista V. Kop ta, kterýž Ern-\nstův polonéz úplně k platnosti přivedl.\nJeho až dosud dobytá technická zručnost\nje věru znamenitá a jeho vedení smycce\nenergické a rázné, jeho tón dosti velký a\njeho hra jakož i provedení všech pasaží\nčisté. Pakli že cit V. Kopty větší vře-\nlosti a hloubky dosáhne, máme za to, že\nse jméno Kopty mezi nejznamenitějšími\nhouslisty skvíti bude. Že to má chovanec\ntento důkladné methodě p. Mildnerově\nco děkovati, netřeba podotýkati. Všichni\nžáci došli hlučného potlesku a pochvaly a\nbyli mnohokráte vyvoláni se svými pány\nprofessory. Mimo tyto slyšeli jsme operní\nžákyně, sl. Marii Pisařovicovu, která\nvelice těžkou arii „Ah perfido\" od Beetho-\nvena přednášela a několikráte hlučně vy-\nvolána byla. Z instrumentálních skladeb\nprovozovány jsou druhá symfonie od Bee-\nthovena, a půvabná ouvertura od V. H.\nVeita, které precisně a nuancovaně podány\nbyli. Po provedení symfonie byl p. ředi-\ntel Kittl volán. Při této příležitosti ne-\nsmíme zatajiti, že by konservatorium si\nnových skladeb našich skladatelů více\nvšímati mělo. Tak víme_, že jistý sklada-\ntel zadal již dráhný cas svou symfonii p.\nKittlovi, a že p. ředitel k ní žádného o-\nhledu nebral. Nebylo-li by prospěšné konser-\nvatoriu, kdyby ředitelství skladatele tu-\nzem|ké i cizozemské k zasílání instru-\nmentálních skladeb ku koncertům konser-\nvatoria veřejně vyzvalo a z nich ty nej-\nlepší provedlo? Takovým spůsobem staly\nby se koncerty konservatoria vždy\nzajímavé a vábivé. Konečně litujeme\nněkteré pány professory, kteři žákům svým\nzabraňují, aby se při koncertech v sluš-\nném národním kroji objevili; neboť\nv koncertech jedná se, aby žáci své po-\nkroky osvědčili; nikoliv však, aby s\nfrakem se objevili. Každý slušný\nšat vyhoví v tomto případu, tím\nvíce salónní národní.\n— Pan Jos. Forster, nedávno zvo-\nlený ředitel kůru v chrámě u sv. Trojice,\nuznávaje nesmrtelné zásluhy Fuhrerovy o\nhudbu kostelní, uspořádá dne 6. května\no 10. hodině v chrámu u sv. Trojice re-\nkviem za dotčeného mistra, při cemž velké\nrekviem G-moli od R. Fuhrera provozo-\nváno bude. Jelikož první síly pěvecké i\ninstrumentální k tomu cíli zvány jsou, jest\nse nadíti, že provedení řízením chvalně\nznámého p. ředitele Forstra výtečné bude,\na za tou příčinou upozorňujeme přátele\nzemřelého k této smuteční slavnosti. Pan\nForster, mladý a nadaný skladatel získá si\ntím zajisté velkou zásluhu, a to tím více,\nanto on, jsa nejmladší ředitel kůru v Praze,\nprvním jest, jenž zesnulému o hudbu\nchrámovou velezasloužilému úctu tuto pro-\nukazuje. Týž horlivý ředitel dával na Boží\nhod velkonocní slavnostní mši D-dur od\nnašeho slovútného L. Zvonařea osvěd-\nčil skvěle svůj ředitelský talent.\n— Mladistvý náš virtuos Jan\nHřímalý odebere se v květnu do Amste-\nrodamu, kdež co koncertní mistr a první\nhouslista se značným platem engažován jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "101", "page_fin": "102", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.5", "debut_caractere": 316, "fin_caractere_exclue": 7314, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\nZ Kutné Ilory. (Pamětní tabu-\nle. — Divadlo. — Akademie.) Jak\nz předešlého čísla známo, odbývala se zde\nslavnost odhalení památní tabule J.\nK. Tylovi. K tomu cíli přibyly sem z\nPrahy pánové Fr. Palacký, L. Rieger,\nP. Vác. Štulc, redaktoři Vávra a Ed. Grégr.\nV pondělí velkonoční provozovali naši o-\nchotníci „Bankrotáře,\" obraz ze života\nod J. K. Tyla. Jak vůbec povědomo, ho-\nnosí se naše město výtečnými silami ochot-\nnickými a tu dalo se předzvídati, že pro-\nvedení bude důstojné, což se také stalo.\nMezi ochotníky vynikla zvláště nadaná o-\nchotnice sl. Musilova, kteráž všechny\nvlastnosti k výtečné dramatické herečce\nmá a která také v tomto kuse své vlohy\nnevšední osvědčila. Všichni spoluúčinku-\njící, kteří přední úkoly měli, byli hlučnou\npochvalou vyznamenáni. Na to se přikro-\nčilo k slavnému odhalení Tylova poprsí v\nbesedě. Druhý den na to o 10. hod. ko-\nv\nnal P. V. Stulc služby Boží s assistencí\n15 kněží vůkolních, načež držán byl slavný\nprůvod k rodinnému domu J. K. Tyla,\nkdež pamětní tabule odhalena jest. Ve-\nčer odbývala se v sále městské střelnice\nvedením horlivého národovce a výtečného\nskladatele p. Fr. Kavana a spolupůsobe-\nním p. J. Lukeše velká hudební aka-\ndemie, jejížto program v předešlém čísle\nDalibora podán jest. Z instrumentálních\nkusů slyšeli jsme toliko zajímavou ouver-\nturu „Vlastu44 na české národní písně od\nEd. Nápravník a, která na zdejší hetero-\ngenní síly obezřelým řízením p. Kavano-\nvým zdařile provedena jest. Vůbec ná-\nleží o upravení akademie největší zásluha\np. Kavanovi, kterýž také co pianista v\nkoncertě skvělého dosáhl úspěchu. Hrálť\n„Illustrací na národní písně\" a svou kon-\ncertní polku, které se velice líbily. Na\nslovo vzatý Lukeš přednesl milostivou\npíseň Kavanovu „Tvé oči,\" pak slo-\nvenské a české národní písně s ta-\nkou dramatickou silou a s takým výrazem\na hlubokým citem, že veškeré obecenstvo\nuchvátil. Paní Hartmannová zpívala\nŠkroupovu „Češku44 a deklamovala báseň\nod Tyla velmi zdařile a došla pochvaly.\nOsiatní skladby jmenovitě sbory provedeny\nbyly správně a rázně. Páni študující vy-\ndali k této slavnosti almanah „Horník,\"\njejž velezasloužilému skladateli a uspořá-\ndat eli akademie p. Kavanovi věnovali.\n(X-f-Y-f-Z) Z Pardubic, dne 25. du-\nbna 18G2. (Kostelní hudba. — Di-\nvadlo. — Pohřeb.) Již ve středu ve\nsv. velikonočním týdnu počaly v chrámu\nděkanském také zde kostelní „Hodinky/4\nna Zelený čtvrtek a Velký pátek bylo po-\nkračování. Dne 18. dubna, t. j. na Velký\npátek, zpíval v 6 hodin večer v hlavním\nkostele 4 modlitby naš zpěv. spolek, a\nsice skladby od Zvonare, Horáka, Je-\nlena a Frimla. Kostel byl naplněn s\nc. k. úřad niky, vrchnostenskými a měst-\nskými úřadníky, měšťanstvem a více po-\nbožných křesťanů. Dne 19. dubna bylo v\n7 hodin večer slavné Vzkříšení Páně od-\nbýváno. Jakmile první intrada před zpěvem :\n„Vstalť jest této chvíle44 zazněla, ozvaly\nse zvonky a zvony a zdejší kapella hu-\nsarská zahřměla krásný pochod od kapel-\nníka p. Zin k e, a slavný průvod z ko-\nstela přes rozsáhlé naše náměstí započal.\nMěsto bylo velkolepě osvětleno, průhledné\nnápisy a obrazy bylo v oknách pozorova-\nli a na hlavních místech byl vhodně za-\npálený bengalský oheň, jež městská rada\nse svým obezřelým měšťanostou p. Václa-\nvem Bubeníkem byla obstarala. V\nchrámu děkanském pak zaznělo majestátné\n„Te Deum44 a „Regina coeli44 od Albina\nMaska, ředitele kůru u sv. Mikuláše v\nPraze. Na Boží hod, dne 20. dubna, pro-\nvozovala se v 11 hodin dopoledne velká\nmše od Reisigra do Es-dur pod dobrým\nřízením p. Pospíšila; graduale do As-\ndur od Preindla s ozvěnou na varhany,\nkterouž mistrně provedl dívčí učitel pan\nv o\nSrutek; zbožné oíFertorium do B-dur od\nDiabelliho pěli pánové: Tomšu a chvalně\nznámý p. Janda. Na odpoledne dávaly\nse ve 3 hodiny „Nešpory44 od Brixiho.\nDruhý svátek dne 21. dubna se provozo-\nvala pěkná a lehká mše od Diabelli-ho do\nC-dur, graduale do A-moll od Maška,\noffertorium do F-dur od Vi t á sk a pro hou-\nsle, tenor a baryton-solo. Mezi těmi 3\nsólisty byl c. k. úřadník p. Bouček z Krá-\nlové Hradce co host; vyniká vysokým a\nvýdatným tenorem a své solo zpíval bez-\núhonně. Ostatní 2 sólisté jsou známi. Ten-\ntýž den odpoledne jeli na vzájera údy na-\nšeho zpěv. spolku k hudební, pěvecké a\ndeklamatorní zábavě do blízké Přelouče ;\npopsal bych onu, ale nebyla by to zpráva\nprávě z Přelouče, tehdy toho zanechám.\nTřetí poloviční svátek, dne 22. dubna, měli\njsme tady zvláštní novinku a lahůdku, neb\nnaše rázné študentstvo připravilo nám svojí\npodivuhodnou obětavostí zase jeden příjem-\nný, utěšený večer. Poprvé zase chrám\nThálie v nádherné síni Odeonu na „Ve-\nselce44 se rozprostřel, po dlouhých přestáv-\nkách ochotnické divadlo zase se počalo\nfraškou od Dr. Raupacha, překlad od Pe-\nčírky: „Duch času.44 Souhra byla jak\nod dám tak od pánů pilně študována, ka-\nraktéry přemyšleny, jednotlivé scény jak\nmožná pravdivě podány, což arciť zásluha\nnově zvoleného režiséra pana Jana Lo-\nrence jest. Tuto ušlechtilou zábavu máme\nnejvíce študujícím pánům: Kotkovi, Za-\njíčkovi, Trlovi a Vojáčkovi co dě-\nkovati! Navzdor tomu, že teď zde přebývá\nkulturník Klieber se svou: „hohere Reit-\nkunst und Pferdedressourv un d Gymnastik\nu n d .. und . y byl divadelní kus četně\nnavštíven, důkaz, že naše študent stvo velké\nobliby mezi naším statečným měšťanstvem\npožívá. „Sláva študujícím Pardubským!44\nJiž mezi divadelní hrou se rozšířila zprá-\nva, že jistý husar zabil u Trnové blíže\nPardubic soudního vykonavatele pana Jana\nMeliše, otce pěti dětí. Zpráva se potvr-\ndila, neb přivezli ubohého s lebkou roz-\nbitou. Nemohlť ani říci, že voják ho ša-\nvlí posekal a zemřel brzy na to. Husar\nbyl vypátrán, a dne 23. byla vojenská a\ncivilní komise sestavena, kdež se zlosyn\ndobrovolně přiznal, že vraždu spáchal. —\nDne 24. dubna ve 4 hodiny odpoledne byl\nslavný pohřeb těžce skonavšího, při kte-\nrémž se súčastnili c. k. úřadníci, v čelo\nmajíce p. okresního Mayera, četné mě-\nšťanstvo se svým lidumilným p. měštano-\nstou Bubeníkem a nepřehledný dav že-\nlícího lidu ze všech stavů. U hrobu za-\npěl zdejší zpěv. spolek vroucnou mo-\ndlitbu od Jelena: „Slyš nás Hospodine 4.44\nDej mu Bůh lehké odpočinutí!\nZ Poděbrad. (Ochotnická diva-\ndla.) Tyto dny došel na zdejší okresní\núřad dopis od místodržitelstva, kterým se\nněkterých ulehčení divadelním ochotníkům\npři zadávání žádostí o dovolení k provo-\nzování divadelních kusů uděluje. Až po-\nsud musela se podobná žádost zaslati k\núřadu krajskému a odtud teprv k místo-\ndržitelstvu; nyní však zašle se žádost od\nokresního úřadu rovno k místodržitelstvu,\naneb může též sám okresní pan • před-\nstavený hráni kusu povolí ti. Tímto zaří-\nzením se slavné místodržitelstvo zajisté\nvšem divadelním ochotníkům nemálo za-\nvděčí. Ostatně není v městě našem nic\nnového; panující před krátkým časem mráz-\nky pokazily i zde některé druhy ranněj-\nšího ovoce, ostastně ale neuškodily, tak\nže polní úroda Bohu díky utěšeně stojí a\ndobrou naději nás naplňuje.\n(T.) Z Tábora. (Divadlo.) Dne 28.\nbřezna zavítala k nám divadelní společnost\np. Zollnerova a dávala až do 13. dubna"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2774, "texte": "násjedujících 12 představení: 1. Víra, na-\nděje a láska, činohra v 5 jednáních dle\nRossiera od Tatranského. 2. Vrátný z Kar-\nlina, Veselohra ve 3 jednáních dle Lan-\ngera od L. 3. Jan slepý, historická hra\nv 5 jednáních od Slánského. 4. Dráte-\nníci, veselohra ve 3 jedn., přel. Křenka.\n5. Matka a syn, činohra dle Birch-Pfeiffe-\nrové od Lomnického. 6. Pýcha předchází\npád, hra ze života, přel. Zbraslavský. 7.\nZáhuba rodu Přemyslovců, tragédie ve 4\njednáních od Mik ovce. 8. Chyba lávky,\nobraz ze života ve 4 jedn., přel. A. V. 9.\nMuž dle zákona, drama ve 4 jednáních dle\nHaffnera od Kramuele. 10. Zapovězené o-\nvoce, fraška ve 3 jedn. od F. Bluma. 11.\nKožíšek, perle a kamna, žertovná hra se\nzpěvy ve 3 jednáních dle Hoppa od V. Fi-\nlípka. 12. Víra, naděje a láska (podruhé).\nAc na začátku se zdálo, že společnost ta\nmalého účastenství u nás dojde, ukázalo\nse přece, že obecenstvo dobře uspořádané\nspolečnosti si váží, a to tím více, že vět-\nšina z nich úlohám svým vždy dostojí;\nprotož p. ředitel nyní na skrovnou návštěvu\nsi stýskati nemůže. Jmenovitě z p. herců\nvynikají: P. Kramuele. Tento hned při\nprvním vystoupení ve „Vrátném z Karlina\"\nco „Krtek\" se obecenstvu zalíbil, on hraje\nnenucené a svěže komické úlohy a doká-\nzal nám v „Muži dle zákona\" co president\nnejvyššího soudu, že též karakterní úlohy\nprovésti zná. Pan Čížek, vůbec znám co\ndobrý herec, osvědčil své vlohy nejen co\nintrikán, ale i v komických úlohách. Jak\npan Kramuele, tak pan Čížek jsou známi\nco dobří zpěváci. Pan Ryšavý vyniká\nZvláště co milovník, nejvíce ale se líbil\nco šílenec v „Muži dle zákona.\" Pan Ry-\nšavý nikdy nepřehání, hru svoji přirozeně\npodává; jedině to přáti jest, by některé\nslabiky v řeci neprodlužoval; ostatně jest\nobecenstvu velmi milý. P. Mušek je takřka\nstvořen pro úlohy Starců, zvláště ale vy-\nniká v úlohách tragických. Hra paní Ro-\ntové jest uhlazená, vyznacujef se nejen v\ntragických úkolech, ale spolu v úlohách\nveselých. Její pohyby jsou nenucené, mi-\nmika přiměřená a její pilnost a vlohy chva-\nlitebné. Obecenstvo dává jí na jevo svou\npřízeň a je takřka miláčkem jeho. Co by\nvšak u ní žádoucno bylo, aby se pravidel-\nnější výřečnosti dle možnosti učila. Paní\nRyšavá vyniká jedině v úlohách karak-\nterních, v mírnější rozmluvě však se tak\nzapomene, že obecenstvo řec její málo slyší.\nOstatně bychom si přáli, aby svoji garde-\nrobu častěji měnila. Slečna Šleifova\nhraje ku spokojenosti, avšak přece by mo-\nhla mnohem zdařileji vystoupiti, kdyby více\ncitu v partii svou vložila a s větší pilno-\nstí úlohy prostudovala, a zvláště ku gestám\nohled brala. Přejeme si, by v dálších před-\nstaveních svých společnost ta obecenstvem\nhojně podporována byla, a té návštěvy se\njí dostalo, jako posud; neboC zajisté ne-\nmůže si pan Zollner až posud na sla-\nbou návštěvu stěžovat."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.6.2", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "debut_caractere": 2776, "fin_caractere_exclue": 3719, "texte": "Ochotnická divadla.\nV Kouřimi dávali p. ochotníci dne\n21. dubna ve prospěch vnitřní úpravy no-\nvé školy činohru „Žebrák\" a veselohru\n„Jeden z nás se musí oženit.\" Oba kusy\nbyly ku všeobecné spokojenosti provedeny\na účinkující hlučnou pochvalou vyzname-\nnáni. V posledním kuse převzal náš ro-\ndák p. Ant. Groh, druhdy konservatorista\nnyní úřadník při telegrafu, místo jednoho\nochuravělého úda ulohu „Viléma,\" a byl\nza výtečné provedení jeho mnohokráte volán.\nV květnu uvidíme „Marjánku, dceru pluku.\"\n— Páni ochotníci ve Veltrus ích provo-\nzovali dne 21. dubna Štěpánková frašku\n„Cech a Němec\" se skvělým výsledkem.\nČistý výnos obnáší 20 zl. r. c., jenž k\nprospěchu rolnické školy pro okres\nVelvarský a Roudnický určen jest. Bu-\ndoucí představení bude ve prospěch ná-\nrodního divadla. — V Lomnici nad\nPopelkou provozovali páni ochotníci na\nvelkonoční pondělek „De bo r u v nížto\nslečna B. Černá (Debora) velezdařilou\nhrou nade všechny vynikala."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.6.3", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "debut_caractere": 3721, "fin_caractere_exclue": 4171, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nZpěvácký spolek, jenž se v loni\nv Kostelci nad Orlicí utvořil, již prý\nzahynul.— Zpěvácký spolek Roud-\nnický uspořádal na poslední svátek vel-\nkonocní výlet do Litoměřic. Mimo jiné\nzpívaly se sbory: „Já jsem Slovan\" —\n„Bratří rozveselme se.\" — Vysoko-\nmýtský zpěv. spolek, jenž v posled-\nním čase chřadl, odbýval dne 15. dubna\nsvé hlavní sezení, v němž horlivý, činný\na hudby znalý p. L. V o bořil za ředitele\nzpěvu zvolen jest."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.6.4", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "debut_caractere": 4173, "fin_caractere_exclue": 5608, "texte": "Obzor umělecký.\nHudba. Ve Varšavě zemřel nedávno\nvýtečný houslista, Kazimír Baranowski,\nclen orkestru.\nDivadlo. Prof. Gottling vydal nedávno\nspis, v němž upozorňuje, že Mikuláš Ver-\nnulaeus (vlastně Vernulz) novolatinský bá-\nsník v letech 1583—1649 několik tragé-\ndií latinských zhotovil, v nichžto zpraco-\nvána jest tatéž látka, jížto 170 let po něm\nBed. Schiller užil. Vernulaeus sepsal 13\ntragédií z větší části historické látky, jme-\nnovitě: Wallensteina, Českého Ot-\nta kar a, Pannu Orleanskou. Jeho drama\n„Friedlandus\" vyšlo 1 rok po zavraždění\nWallensteina; jest tedy první drama-\ntické zpracováni této látky. V kusu\ntom je Wallenstein co vinný lícen;\njeho plán jest: ztroskotali Rakousko a státi\nse králem českým. Ještě více pře-\nkvapí každého podobnost monologů ve Ver-\nnulově a Schillerově „Panně Orlean-\nské.\" Ve Vernulově zní monolog takto:\n„Vos oves quondam meae et vos caprellae,\nvos mihi noti greges et qui sonante fini-\ntis ad numeros aqua valete fontes.\" (Vy\nberánci druhdy moji, vy kozičky, důvěrná\nstáda a vy libě plynoucí potůčkové, buďte\ns bohem!) V Schillerově (překlad Macháč-\nka) „Zdrávy buďte hory, pastviny mi mi-\nlé, zdrávy buďte, doly tiché domácné,\nbuďte zdrávy jeskyně a studně chladné.\"\nMalířství. Julius Scholz dokončil velký\nhistorický obraz (8 stop široký, 5 stop\nvysoký) „Poslední hostinu Wallen-\nsteinovu\" představující. Obraz tento stojí\n2000 tolarů a bude v Drážďanech, pak ve\nVratislavi vystaven."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.6.5", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "debut_caractere": 5610, "fin_caractere_exclue": 5618, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "102", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.6.5.1", "titre_corps": "Česká opera. V posledním čtvrtečním", "titre_sommaire": "Česká opera. V posledním čtvrtečním", "signature_source": "F", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "debut_caractere": 5620, "fin_caractere_exclue": 6918, "texte": "F.\nČeská opera. V posledním čtvrtečním\npředstavení dne 24. dubna provozovala se\nzpěvohra „Nápoj lásky\" od Donizetti-\nho, při kteréž příležitosti dva pro českou\noperu získaní členové, p. Sá k, režisér di-\nvadla Pešfského, a p. Švarc, od divadla\nOlomúckého, ponejprv vystoupili. Do-\nstalo se nám tedy dvou barytonových hla-\nsů, kterých se však jenom při partiích bez\nvyšších požadavků s účinkem užiti dá. P.\nŠvarc (Belcuore) jsa teprv začátečník,\nbyl ve své hře tuze příkrý a beze vší u-\núlazenosti; jeho hlas jest dosti silný a vý-\ndatný, schází mu však ušlechtilost a pruž-\nnost; jednou čárkované es ne znělo šep-\ntavě a dá se to tomu přicísti, že jeho hlas\nsnad příliš velkým namáháním při zkouš-\nkách utrpěl. Výřečnost a akcentuace byla\nvesměs výb orná. Pan S ák, jsa již na\ndivadle obvyklý, vynikal živou hrou ; jeho\nzpěv podal nám důkazy o dobré škole,\nvadil mu však zase něco vyzpívaný starší\nhlas. Slečna Ehrenbergova zpívala\nAdinu ze začátku nápadně slabě, teprv v\ndruhém aktu byla s to, v obvyklém lesku\nse osvědčili. Méně mohl p. Reichl (Ne-\nmorino) v yniknouti, cině na obecenstvo\nsvým namáhavým zpěvem bolestný dojem.\nŽe se orkestr na taktování p. Mayra až\nposud nenavykl, pozorovali jsme obzvláště\npři recitativeck, kde by větší pilnosti a\nstejnosti zapotřebí bylo. Návštěva byla\nvalná."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "102", "page_fin": "104", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.6.6", "titre_corps": "České divadlo. V pondělí dne 21", "titre_sommaire": "České divadlo. V pondělí dne 21", "signature_source": "r—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "debut_caractere": 6920, "fin_caractere_exclue": 7679, "texte": "České divadlo. V pondělí dne 21\ndubna: „Chudý písničkář.\" Obraz ze\nživota se zpěvy ve třech jednáních. Dle\nKneisla od J. M. Boleslavského. Šli jsme\ns dobrou nadějí do divadla, že poznáme\nnové síly, jež pokleslým divadelním po-\nměrům našim, pokud herectva se týkají,\nprospěti by měly. Naděje tyto se v nás\noživily. Přesvědčili jsme se o podstatné\nsíle, jež nám s p. Svobodou přibyla a tu-\nšíme, že i pan Boschetti, herec velmi rou-\ntinovaný, požadavkům a očekávání zadost\nučiní, jakmile jen se českého jazyka úplně\nzmocní. Kus jest dosti zábavný a vedle\npatrných vad, též některé efektní cítá mo-\nmenty, jimiž se dovedným hercům umožní\nse vyznaciti. Pan Svoboda -— písničkář Voj-\ntíšek — dostál úloze své zúplna, zacež\nskvělého uznání obecenstva se mu dostalo."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7822, "texte": "Ale i ostatní se vynasnažili vedle něho,\ntakže představení toto počítali jest mezi nej-\npovednější. Initium fervet! Pňjde-li i dále\ntakto, užijeme aspoň několik dobrých chvílí\nvedle mnohé nechutě, již přechodní stav\ndivadla našeho zbuzuje. — V neděli dne\n27. dubna: „Král Jindřich IV.\" Histo-\nrické drama v 5 jednáních od Shakespeara.\nDíl I. Překlad od Lad. Čelakovského. Co\nse o tom králi Jindřichu namluvilo a na-\npsalo! Kolikráte se už měl dávati a nedá-\nval ! Odkládalo se s ním, vystrkoval se\nod týdnu k týdnu, až nešťastná takřka\ndivadelní režie, na nejnešťastnější ze všech\ndní, což jich jen do roka se najiti dá, jej\npoložila, na den národní slavnosti na Ří-\npu! Tuť nelze jináče se domýšleli, než že\nna chladné a dešťové počasí Aprílové se\npočítalo, a ona proti všemu očekávání o-\npatrné regie nastala povětrnost krásná a k\nvýletu povzbuzující. To byla ovšem vadná\ntaktika, neboť sta a sta lidí táhlo na Říp\na divadlo strašilo prázdnotou. Někteří z\npánů herců byli chylřejší než regie a vě-\ndouce napřed, že bude počasí hezké a di-\nvadlo prázné — neučili se úlohy, anebo je\nsnad zase zapomněli dlouhým vystrkováním\nslavného toho Jindřicha. — O kusu ne-\nbudeme mluviti. Celý vzdělaný svět ho\nzná, a kdo ho nezná, tomu bychom ani\nnej delším pojednáním nenahradili tuto ne-\nznalost a jest nám jich líto, že nepo-\nznali nevyrovnaného Falstaffa. Co by\nbyl král Jindřich bez Falstaffa, v jakém\npoměru by stál králevič Walesský bez to-\ntohoto rázného stárce? S dychtivostí*jsme\nočekávali, kterak jej pan Kolár st. prove-\nde, a hle, provedl ho s umělostí, místy\ntu a tam překvapující. Kdyby ho tu a\ntam paměť neopouštěla, čímž mu nemožná\nvšechny částky patřičně akcentovali, jako se\ninu s některými nejpodstatnějšími puvedlo,\nřekli bychom, že p. Kolárův Falstafř byí\nmistrovský kus. Vedle pana Kolára jme-\nnovati sluší nejprv p. Simanovského, jenž\npochopil horkokrevného Percyho a jej ka-\nrakteristicky provedl. Též pan Šamberg\n(Jindřich králevič) velmi chvalně si počí-\nnal. Skoda, že p. Boschetti místy příliš\nnápadně s jazykem zápasí. Vůle i schop-\nnosti mu neschází. — Souhra celkem ne-\nbyla právě vzorná, zvláště ku konci to\nvázlo. Doufáme, že režie napraví svou\nchybu a kus tento brzo zase brzo na je-\nviště uvede a sice na den příhodnější.\n— Kolem světa (Um die Welt) je\ntitul nového dekoračního kusu, který se\nnyní v Novoměstském divadle provozuje.\nKus sám je jen dramatickým přídavkem a\nnestojí za mnoho, za to však vynikají de-\nkorace. Pan Lehmann, dekorační malíř\ndvorního Vídeňského divadla, osvědčil v o-\nbrazícb, které nám v tomto kuse předvedl,\nzvláštní geniálnost v druhu této malby.\nObrazy tyto jsou však tím zajímavější, anto\nje p. Lehmann dle nákresů malíře Zele-\nného, jenž kolem světa s lodí „Navarou\"\ncestoval, maloval a kteréžto nejen uměle-\nckou cenou vynikají, nýbrž přírodověrně\npodány jsou. Dekorací jest, počítárne-li\ni závěreční pohyblivou dekoraci, v celku\ndvacet. Opona představuje velkou mapu,\nna nížto místa, kteráž v kusu podotknuta\njsou, velkými písmeny napsána a červenými\nčárami spojena jsou, by se každý pohodlně na\nsměr cesty, jenž se tu kolem světa koná, po-\ndívat! mohl. Pozorovatel uveden jest nej-\nprvé do jižního nádraží Vídeňské-\nho; odtamtud přistane do Terstu a ry-\nchlým letem do Rio de Janeiro v Bra-\nsilii; i Ameriky jde cesta dále do Afri-\nky; na předhoří přestojí cestující\nbouři; na to navštíví osadu kvekérů\nv zemi Hottentotské a úskalími oplý-\nvající skalný ostrov sv. Pavla; dále\nse přeplaví cestující do Madrasu v A-\nsii, podívají se na chrám Hindů v Ma-\nhamalaipuru a čínský bazar v\nShanghaii; na to vstoupí na půdu Au-\nstrálie, dotknou se německé osady\nv Novém jižním Walesu; procestují\npralesy Novoselandské a navrátí se\npak přes předhoří Horu kolem již-\nního konce Ameriky do Evropy na-\nzpět. Co zatím popředí jeviště párník\npředstavuje, táhnou se v pozadí kolem\njižní hvězdami poseté nebe s plá-\npolajícím hvězdným křížem, ostrovy Sv.\nHelena, sv. Vincent, Tenerifřa a Ma-\ndeira, skalní pevnost Gibraltar,\nostrov Korfu a konečně Benátky. Ve-\nškeré obrazy jsou výborně malovány, plny\neffektu a půvabu. Osada v Austrálii a les\nNovoselandský uchvacují obecenstvo pla-\nstičností a mistrovskou malbou. O kusu\nsamém nezmíníme se, jelikož jej i obecen-\nstvo české v rouše českem uvidí, při čemž\ntéž novou závěreční dekoraci od p.\nLehmanna, totiž „vyobrazení Prahy,\"\n— Slečna Helena Z a w i s z a nk a\nvystoupila v úterý dne 29. dubna co Fides\nv „Proroku\" a dnes uvidíme ji v „Židov-\nce.\" Zawiszanka je rodem z Varša-\nvy, učila se zpěvu n Quatriniho, kapelníka\nopery ve Varšavě. Na to odebrala se do Itálie,\nkdež ve Varese-Novara poprvé se skvělým\nvýsledkem v opeře vystoupila. V Itálii\ndokončila svá zpěvní študia u Lampertiho\na Mazzncata a měla italského básníka U-\nbertiho za učitele v deklamaci. Na to\nzpívala v Mediolaně a v Turíně, hlavně\nv operách Rossiniho, Pacciniho, Ricciho\natd. a došla všude nesmírné pochvaly.\nZtrávivši několik let v Itálii, odebrala se\ndo své vlasti a do svého rodiště, kdež s\njásotem přijata jest. Zpívalať ve Varšav-\nské polské opere a byla vždy pochvalou\nobsypána. Z politických příčin musela Var-\nšavu opustiti a koncertovala s nejskvělejším\nvýsledkem v Krakově a ye Lvově zpívajíc\npolské a české písně, které poslední\njí náš rodák a dopisovatel Dalibora, p.\nDundr daroval. Na to obdržela engage-\nment v Hamburku, kde pod kapelníkem\nNesvadbou v opeře výtečně prospívala.\nSl. H. Zawiszanka je skrz na skrz ryzí\npolská vlastenka, jakých bychom si\nv Cechách přáli, a vystoupí, jakmile zde\nengažována bude, v české opeře, na\nkterou se velice těší. Výsledek prvního\nvystoupení sl. H. Zawiszanky co Fides\nv „Proroku\" byl velmi čestný. Slečna o-\nsvědčila výbornou školu a krásný, objem-\nný a zvučný organ a byla již v 1. aktu\npo duettu, pak po arii žebračky hlučnou\npochvalou odměněna a na konec dvakrát\nvyvolána.\n— K národní slavnosti Hlaho-\nlem uspořádané dne 17. a 18. května\npřihlásily se zpěvácké spolky v Pol-\nné, Králové Dvoře, Táboru, Nové\nPace, Rokycanech, Brandýse nad\nLabem, Staré Boleslavi, v Pardu-\nbicích, Poděbradech, Příbrami,\nSlaném, ve Vysokém Mýtě, v Nym-\nburku, Turnově, Poličce, v Jaro-\nměři, v Mšeně, v Počátkách, v Če-\nské Skalici, Uhrnkem přihlásilo se jich\naž dosud 19; avšak kojíme se nadějí, že\nžádný český spolek nezamešká, své\nzástupce k slavnosti poslali. Očekáváme\nna jisto zpěv. spolky v Chrudimi, v Boh-\ndan či, v Přelouči, v Litomyšli, v\nMladé Boleslavi, v Josefodolu a\njiných více.\n— Abertova třetí symfonie (A-\ndur) dávala se před nedávnem v Mann-\nheimu a byla předmětem všestranného ob-\ndivování. Velmi chvalné zmínil se o ní\nhudební časopis „Signálem\"\n— Náš rodák p. Fr. Bendi, pia-\nnista a žák Prokšův, koncertoval nedávno\nv Hamburku, kdež duchaplným přednosem\nskladeb Haydnových, Haendlových, Šacho-\nvých, Beethovenových atd. sensaci zbudil.\nHrálť v koncertě toliko sám a poutal na-\nvzdor tomu četné obecenstvo.\n— Náš rodák pan Slavík, clen\nopery Freyburské, dochází u tamnějšího o-\nbecenstva jakož i u kritiky velké pochvaly.\nZvláště vynikl p. Slavík co hrabě Luna\nv opeře „Troubadour,\" kteráž se k jeho\nbeneíici ve Freyburku dávala.\n— Nadaný malíř pan Jakub\nHusník, jenž také úplný rok v akademii\nAntverpenské studoval, navrátil se do své\nvlasti a pracuje nyní na oltářním obraze\ndo kostela Oiiřiňovského.\n— Pan Jos. Mašner, jenž v loni\nzdejší konservatorium absolvoval, též se\nco skladatel ijěkoiika českých sboru „Vla-\nstenecká,\" „Zdrávas Maria\" osvědčil, ob-\ndržel místo při operním orkestru v Am~\nsterodámě, kdež se též čeští hudebníci;\nMii 11 er, Vrba a Růžička, žáci Praž -\nského konservatoria, nacházejí.\n— Tenorové housle. Pan Jan\nHopf, kapelník u pluku hraběte Nugenta,\nobdržel na vynalezení smyčcového nástroje\n„Tenorové housle,\" jež prý naše cello\nvynahradí, výsadu na jeden rok.\n— Náš rodák pan Sequens, jenž\nco chovanec Antverpské akademie malíř-\nské první cenu obdržel, dokončil právě"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3191, "texte": "v Plzni oltářní obraz „Sv. Prokopa,\"\njenž do zdejší umělecké výstavy zaslán\nbude. O přednostech tohoto obrazu co\nkoncepce a technického vyvedení bude se\nmoci obecenstvo Pražské přesvědčit. Ne-\nmýlíme-li se, je pan Sequens rodilý z\nKrálové Hradce.\n— Zábava „Harmonie. — Ora-\ntorium „Stvoření Světa.\" Dne 11.\ndubna odbývala $e v* sále na Žofíne za-\nbava hudebního spolku „Harmonie.\" Ze\nsborů slyšeli jsme „Milenku\" od Jelena,\n„Nevěrný milý\" od Vašáka (ze Záboje),\nkteré správně přednešeny byly. P. Fied-\nler osvědčil u přednesení Škroupovy arie\n„z Dráteníka\" krásné nadání, zvučný hlas\na náležitý cit ; zacež se mu potlesku a vy-\nvolání dostalo. Ještě více rozjařil obecen-\nstvo p. Appé, jenž píseň „Moravana\" vý-\nborně zapěl. Oba tito pěvci, byvše vše-\nstranně o opakování požádáni, nevyhověli\npřání četného obecenstva, nýbrž zapěli —\nněmecky; kdežto jiní, když se německý kus\nk opětování žádal — s ochotou německy\nzazpívali, V zábavě této súcastnil se též\nobratný pianista pan Rozkošný, kterýž\nsvé skladby „Kolibri\" — pochod koncertní,\nnavzdor slabšímu pianu s velkým úspěchem\npřednesl. Chvalné zmínky zasluhuje též\nsl, Beitlova za přednos písně od Kúckena\"\na p. Žižka za přednos deklamace chval-\nného uznání.— „Stvoření světa,\" ora-\ntorium ve třech odděleních od Haydna,\nprovozovala zdejší jednota hudebních u-\nmělců v prospěch ústavu svého k podpo-\nrování vdov a sirotkův dne 14. dubna v\nsále Žofíoském, při cemž Žofínská akade-\nmie, spolek Cecilianský, zpěvácký spolek\n„Hlahol,\" chovanci konservatoria, orkestr\nzemského divadla a mnozí ochotníci spolu-\núcinkovali. Toto vznešené, krásami oplýva-\njící dílo zevrubněji rozebírati považujeme za\nzbytečné, neboť kdo nezná Haydnovo „Stvo-\nření světa,\" tyto mistrovsky malované, roz-\ntomilé a hravé obrazy přírodní? Text k to-\nmuto dílu byl, jak se praví, pro Haendla\nurčen a jest z anglického od van Swetna\ndo němčiny přeložen. Překladu českého\nstává též. Haydn dokončil dílo to v mě-\nsíci dubnu 1798 a dal je dne 19. března\n1799 poprvé ve Vídni provozovati. V\nLondýně a Dublině došlo největší pochvaly.\nBylo to první oratorium, kteréž tam úpl-\nného štěstí dosáhlo po oratoriích Haendlo-\nvých. Na to provozovaly je Holanďané,\nPařížané atd. V Petrohradě přidali mu\nruské lesnice. Naposled slyšel Haydn toto\nsvé dílo dne 27. března 1808 ve Vídni.\nS hlaholem trub i kotlův doveden byl\nHaydn k lenošce uprostřed před orkestrem.\nBylť obklopen umělci, žáky, dámami první\ntřídy. Při znamenitém místu „A povtal\nsvit\" strhla se jako obyčejně hlučná bouře\npochvaly. Haydn ale učinil pohyb rukama\nk nebi řka: „Tam s hůry to přichá-\nzí!\" Haydn byl zbožný a osvědčil to i ve\nsvých skladbách. S veškerou, plnou vese-\nlých pulsu a živoucí přírodou jásaly chvá-\nlil a vroucně se modlil Haydn jako dítě.\nRadost, utěšenost, něžnost, přirozenou vrouc-\nnost a hlubokomyslnost, ano celou skálu\npocitů od rozpustilého jásání až do dová-\naivého škádlení, až k hrůzám vášnivé vy-\nděšenosti lícil Haydn s náležitou mírou a\nroztomilostí. Instrumentace Haydnova je\njasná jako modrá nebesa, a průzračně či-\nstá, když i bouří. Každý nástroj jde svou\nvlastní přirozenou cestou. Provedení bylo\nslušné; zvláště vynikli sólisté paní Kainz-\nPrausová, pánové Lukeš a Krén!\n\nr—r."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-01-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-01_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-05-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "104", "page_fin": "104", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.2.6.7", "titre_corps": "— Třetí koncert konservatoria", "titre_sommaire": "— Třetí koncert konservatoria", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.8", "debut_caractere": 3193, "fin_caractere_exclue": 7742, "texte": "— Třetí koncert konservatoria\nhudby. Byl-li výsledek prvních dvou\nkoncertů konservatoria skvělý, dlužno se\npřiznati, že se jeho třetí a poslední kon-\ncert z nejskvělejšího výsledku těšil, a jak\nby ne, když nejlepší takřka síly konser-\nvatoria do tohoto duševního zápasu po-\nslány byly. Vážný a broukavý kontrabas,\nobratný a pronikavý klarinet a konečně\nšvitořivá, něžná a líbezná violina, snažily\nse všemožně jeden nad druhým vyniknouti\na pakli-že se violině a klarinetu nejvíce\npoštěstilo, přízně obecenstva dosáhnouti,\nnespočívá v tom, že by snad významněji\na cituplněji byli k srdcím obecenstva mlu-\nvily, nýbrž v tom, že jejich hrdlo již od pří-\nrody zvučnějším, líbeznějším a švitořivěj-\nším orgánem obdařeno jest, než hrdlo kon-\ntrabasu. Avšak tentokráte provedl kon-\ntrabas, jsa v zdatných rukou J. Sládka,\nkoncertní kus od p. Hraběte tak neú-\nhonně, tak zvučně a tak jasně, že mu\nkaždý tón rozuměti byl. Zvláště obdivo-\nvali jsme poklid a cit, jakýž mladistvý J.\nSládek u provedení těžkého svého kusu o-\nsvědcil, a bylo zřejmě viděti, že Sládek s\npravou láskou ku kontrabasu lne a že je ú-\ncasten výborné methody pana prof. Hra-\nběte, jenž u vyučování tomuto nástroji sou-\npeře nemá žádného. Nadějný klarinetista\nJos. Mráz pískal zajímavou a effektní fan-\ntasii „L'altente et ťarrivée\" pro klarinet\nod Reissigra a překvapil obecenstvo svým\neituplným přednosem neseného zpěvu jakož\ni podivuhodnou technickou sběhlostí u pro-\nvedení těžkých pasaží a musíme skutečně\npanu prof. Písařovi co v i blahopřáti k\ntak výtečnému žáku, jehož, bude-li pilně\nv studiích pokracovati, krásná budoucnost\nnemine. J. Mráz vyniká zvláště zvučným\na okrouhlým tónem, stejnoměrným cre-\nscendem a decrescendem a náležitým vy-\ndechováním. Největší sensaci zbudil na-\ndaný houslista V. Kop ta, kterýž Ern-\nstův polonéz úplně k platnosti přivedl.\nJeho až dosud dobytá technická zručnost\nje věru znamenitá a jeho vedení smycce\nenergické a rázné, jeho tón dosti velký a\njeho hra jakož i provedení všech pasaží\nčisté. Pakli že cit V. Kopty větší vře-\nlosti a hloubky dosáhne, máme za to, že\nse jméno Kopty mezi nejznamenitějšími\nhouslisty skvíti bude. Že to má chovanec\ntento důkladné methodě p. Mildnerově\nco děkovati, netřeba podotýkati. Všichni\nžáci došli hlučného potlesku a pochvaly a\nbyli mnohokráte vyvoláni se svými pány\nprofessory. Mimo tyto slyšeli jsme operní\nžákyně, sl. Marii Pisařovicovu, která\nvelice těžkou arii „Ah perfido\" od Beetho-\nvena přednášela a několikráte hlučně vy-\nvolána byla. Z instrumentálních skladeb\nprovozovány jsou druhá symfonie od Bee-\nthovena, a půvabná ouvertura od V. H.\nVeita, které precisně a nuancovaně podány\nbyli. Po provedení symfonie byl p. ředi-\ntel Kittl volán. Při této příležitosti ne-\nsmíme zatajiti, že by konservatorium si\nnových skladeb našich skladatelů více\nvšímati mělo. Tak víme_, že jistý sklada-\ntel zadal již dráhný cas svou symfonii p.\nKittlovi, a že p. ředitel k ní žádného o-\nhledu nebral. Nebylo-li by prospěšné konser-\nvatoriu, kdyby ředitelství skladatele tu-\nzem|ké i cizozemské k zasílání instru-\nmentálních skladeb ku koncertům konser-\nvatoria veřejně vyzvalo a z nich ty nej-\nlepší provedlo? Takovým spůsobem staly\nby se koncerty konservatoria vždy\nzajímavé a vábivé. Konečně litujeme\nněkteré pány professory, kteři žákům svým\nzabraňují, aby se při koncertech v sluš-\nném národním kroji objevili; neboť\nv koncertech jedná se, aby žáci své po-\nkroky osvědčili; nikoliv však, aby s\nfrakem se objevili. Každý slušný\nšat vyhoví v tomto případu, tím\nvíce salónní národní.\n— Pan Jos. Forster, nedávno zvo-\nlený ředitel kůru v chrámě u sv. Trojice,\nuznávaje nesmrtelné zásluhy Fuhrerovy o\nhudbu kostelní, uspořádá dne 6. května\no 10. hodině v chrámu u sv. Trojice re-\nkviem za dotčeného mistra, při cemž velké\nrekviem G-moli od R. Fuhrera provozo-\nváno bude. Jelikož první síly pěvecké i\ninstrumentální k tomu cíli zvány jsou, jest\nse nadíti, že provedení řízením chvalně\nznámého p. ředitele Forstra výtečné bude,\na za tou příčinou upozorňujeme přátele\nzemřelého k této smuteční slavnosti. Pan\nForster, mladý a nadaný skladatel získá si\ntím zajisté velkou zásluhu, a to tím více,\nanto on, jsa nejmladší ředitel kůru v Praze,\nprvním jest, jenž zesnulému o hudbu\nchrámovou velezasloužilému úctu tuto pro-\nukazuje. Týž horlivý ředitel dával na Boží\nhod velkonocní slavnostní mši D-dur od\nnašeho slovútného L. Zvonařea osvěd-\nčil skvěle svůj ředitelský talent.\n— Mladistvý náš virtuos Jan\nHřímalý odebere se v květnu do Amste-\nrodamu, kdež co koncertní mistr a první\nhouslista se značným platem engažován jest."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[97]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.1", "texte": "Matouš Sojka.\nStručný nástin životopisný.\nKdož před 45 lety Yilímov, malé to městečko v kraji\nčáslavském navštívil, neopomněl, byl-li milovník neb znalec\nkostelní hudby, navštívili skromného sice, ale výtečného hu-\ndebního umělce — Matouše Sojku. Ve Vilímové znalo ho\nkaždé dítě, nikoliv však proto, že hrál výborně na varhany,\nnýbrž proto, že nosil paruku a dlouhý cop.' A kdo by ho\ntaké nebyl znal, toho malého mužíčka, na jehož obličeji ni-\nkdo z jeho současníků smích neviděl. Bydlelf v hraběcím\nzámku a vydával potřebné věci ku knížecí kuchyni a Yilímo-\nvanům víno, které se v zámku prodávalo. Ve Vilímové ne-\nnazývali ho jinak než „Kuchlšreiber\" (kuchyňský písař).\nKdykoliv ho kdo navštívil, našel ho u stolku noty píšícího,\na když lidé pro víno si k němu přišli, říkával obyčejně:\n„Počkejte, počkejte, až to dopíšu!\" Sojka byl skrz na skrz\ndobrý, skromný a velice zbožný muž. Každý den chodil do\nkostela a zastával místo varhaníka. Sojka byl od svých ro-\ndáků znám co výborný muzikant, ačkoliv málo kdo z Vili—\nmova jeho umění ocenili dovedl. Jeho pozůstalé kostelní\nskladby vzal s sebou, jak nám praveno bylo, chvalně známý\nhudební kritik pan hrabě Laurencin do Vídně s tím předse-\nvzetím, že- o nich úvahu napíše a slíbil *před 2 lety redak-\ntoru těchto listů, že mu článek o Sojkovi z Vídně do Dali-\nbora pošle. Avšak očekávání naše bylo marné, a bychom\nnaše čtenáře aspoň trochu se znamenitým umělcem tímto se-\nznámili, podáváme zde několik životopisných dát o něm, po-\ndotýkajíce, že ještě mimo tohoto uznaného umělce jiný Sojka\nžil, kterýž prý byl nedoukem v oboru kostelní hudby a o\nněmž nechvalně mistr Václ. Tomášek se zmiňuje.\nSojka Matouš narodil se r. 1733 ve Vilímové blíže Ro-\nnova v kraji Čáslavském, a byl jak nám praveno, syn tamněj-\nšího chalupníka. Matouš měl ještě jednoho bratra a sestru,\nz nichž .on nejstarším byl. Sojka dán byl od svého příznivce\numění milovného to hraběte Milesima na studia a absolvoval\núplně školy latinské. Velké hudební vlohy, které Matouš již\nzáhy na jevo dával, byly příčinou, že ho jeho příznivec,\nhrabě Milesimo, po absolvovaných latinských študiích Janu Se-\nbastianu Bachu k dalšímu vzdělání v hudbě odevzdal.\nSojka mohl se tedy za šťastného pokládati, že výteč-\nným vedením tohoto arcimistra úplný běh generálního bassu\na nauky o harmonii prodělali mohl. Když však ale Šeba-\nstian Bach as okolo roku 1748 pro vzrůstající nemoc oční\nSojku dále vyučovati nemohl, poslal hrabě tohoto po učení\ndychtivého chovance do Prahy, by se v hudebním umění u\nznamenitého skladatele a kontrapunktisly Jana Segerta, var-\nhaníka to Pražského dómu, úplně zdokonalil.\nJaké nádherné a vzácné ovoce otcovská péče těchto\ndvou důkladných mistrů u Sojky přinesla, to dokazují četné\nkostelní skladby Sojky, které, jak znamenitý znalec rytíř\nSeyfried praví, jasností, náboženským nadšením a vzne-\nšenosti oplývajíce přísně kontrapunktickým vypravová-\nním na jeho velký vzor — na Sebastiana Bacha —\nupomínají. Škoda jen, že za příčinou obmezeného půso-\nbiště M. Sojky skladby jeho se rozšířiti nemohly.\nMimo to patřil Sojka mezi nejznarnenitější varhaníky\nsvého času. To nám zaručuje platné vysvědčení slavného\nAlbrechtsbergera, jenž mu mezi všemi tehdáž žijícími umělci\nna varhanách přednost dává. Pověst o hudební vzdělanosti M.\nSojky rozšiřovala se vůčihledě, a za příčinou toho byla mu\nmnohá čestná nabídnutí k přijmutí služby dělána; avšak dětin-\nská vděčnost poutala skromného tohoto umělce nerozlučnými\nsvazky k jeho prvnímu velkomyslnému dobrodinci — hra-\nběti Milesimu, U něho ve Vilímové zůstal co kuchyňský pí-\nsař a zemřel r. 1820 co letitý kmet a byl doprovázen od\nsvých četných truchlících žáků. Jeden z nich, pan Václav\nDoležálek, ředitel kůru v Jihlavě, měl thematický seznam\nSojkových veškerých skladeb. Jest jich dohromady více než\ntři sta, mezi nimi 40 slavnostních mší, z větší části alla ca-\npella ve fugirovaném slohu ; 8 litanií, 2 rekviem, 2 Tedeum\nlaudamus; více než 100 offertorií, gradualií, arií, Magnificate,\nVeni sancte spiritus, praeludií a fug pro varhany. Tato plod-\nnost dá se jen tím vysvětliti, že měl Sojka spolu neobyčejný\ntalent improvisační a že to pro něho snadnou věcí bylo,\nbudsi i sebe těžší thema s toutéž obratností písemně neb\nprakticky, vždy však uměle zpracovati a provesti.\n\nSvětská a kostelní hudba na venkově.\nHudba na venkově pěstuje se velmi rozsáhle. Nestává\nv Čechách snad města a městečka, v němžto by se bud ně-\njaká hudební kapella, bud nějaká hudební jednota neb nějaký\nzpěvácký spolek nenacházel. Ano, vesnice samy mají někdy\nsvé kapelly. Kdo nezná na př. v Chrudimsku známou ka-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "98", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.2", "texte": "pellu z Mateřova, jejížto zvuky v každých vznešených ple-\nsech zaznívají? Ovšem sestávají kapelly tyto z hudebníků,\njižto hudbu jen za mimotrí věc považují, v řemeslech svou\nvýživu hledajíce. Nejvíce slyší se hudba na venkově za času\nmasopustního a při posvíceních. Každá víska musí hudbu\nmiti, buď by se jen na harfu neh na kolovrátek provozovala.\nŽe se mezi kapellami většina v nemilém stavu nachází, ne-\ntřeba podotýkali, jelikož hudebníci málo času cvičení věnují.\nCo se kostelní hudby na venkově dotýče, vypadá stav\njejí dosti smutně. Stav tento padne však do lepšího světla?\nporovnáme-ii hudební síly Pražské s venkovskými. Zde jest\nobyčejně řemeslník neb rolník, kterýž v neděli neb ve svát-\ncích síly své kostelu propůjčuje; kdežto v hlavním městě\nmnohý toliko hudbě oddaný v chrámech spoluúčinkuje.\nHudebníků dobrých a dovedných neschází na\navšak nedostává se toliko dobrých vůdců. Vůdcové tito musí\nnejen důkladné známosti v hudbě vůbec a ve zpěvu zvlášť,\nnýbrž i dosti pevné vůle, lásku k věci a co hlavně, dobrý\nv\nvkus míti. Člověk strne, poslouchá-li komposice, jakové se\nna venkově provozují! Taške, Winter (ne onen slavný P.\nWinter), Kulka, Hrůza, Trnka a tak |ůále jsou ta pověstná\njména, jejichžto skladby v Čechách se rozléhají a kteréžto\nškváry tak řka výhradně vesnické kruchty opanovaly. Co se\npro zbožnost' z nich vytěžiti dá, pozná každý, řekneme-li,\nže jsou melodie v skladbách těchto nejvíce ze světské hudby\nvyňaté, reminiscence na tu neb onu operu, na marš, polku\nneb valčík, často slyšeli možná v „Agnus DeV zpěv, jenžto\nvíce pro obveselení mysli, nežli pro zkroušenou modlitbu o\nsmilování Boží jest. Uvážíme-Ii ještě spůsob, jakým se skladby\ntyto provozují, tím více poznáme nedostatečné pěstování ko-\nstelní hudby v některých chrámech venkovských. Dva, tři nic\nneb velmi špatně cvičení hoši co sopranisté neb aitisté, slabý\nbas a chudý tenor tvoří zpěvácké quartetto, základ to každé\nkostelní hudby. Dvoje neb troje rozličně laděné housle,\nbasa o třech strunách , na nižio hudec pyšně v rukavicích\nhraje, falešně znějící flétna, křiklavé klarmety a několik ple-\nchových nástrojů těžkého kalibru, z nichžto nejvíce bombar-\ndon vyniká, jest orkesir ve vesnickém kostele. Když takto\nvše začne bez všeho taktu, jeden dříve, druhý později, třetí\ndocela začíti zapomene a v labyrintu zvuků zpěv svůj hledá,\naž jej obyčejně u nějaké koruny neb závěrky najde, když\ntakto hudba kostelní se provozuje, tuť ovšem možná jen vi-\nnili nedostatečné a neobeznaié ředitele kůru, kteřížto aspoň\nna správnost hleděli mají.\nOvšem potkáváme se na venkově časem s hudebníky,\nkteřížto jsou opravdu mistři svých nástrojů. Škoda jen, že\njindy tak pěstovaný hoboi klarinettu a tento nyní plechovým\nnástrojům ustoupili musel. Že toto zavedení houslím a jiným\nnástrojům na ujmu jest, leží na bíledni; neboť nástroje ple-\nchové pro plný zvuk svůj nikdy jako housle zpěvu k pod-\npoře neslouží.\nCo do zpěvu kostelního, ten stojí na nízkém stupni,\nčasto tu nacházíme zpěváky, kteřížto ani dobrý tón vyvěsti\nnedovedou. O výslovnosti a rozdělení sylab není ani zmínky.\nZpěvák začne „Kyr,í4 pokračuje „y—y—y,\" až konečně dodá\n„elejsor.\" A což teprv dýchání? Uprostřed slova dech po-\npadat, dlouhý tón přetrhovat, frase hudební rozervat, jsou\nnejobyčejněji a bohužel takové poklesky, proti kterým se\nnejméně pracuje.\nPředevším vadí vkusu výběru skladeb kostelních. Že ten\nnení všude vystříben, vysvítá z toho, že se ještě v mnohých\nchrámech skladby dávají, v nichžto ještě arie z oper a písně\nsvětské prvního místa zaujímají. Však i tu lze pozorovati,\nže i v ohledu tom se mnoho zlepšilo a že bez vší pochyby\nzkvěte pro kostelní hudbu nová doba, až ještě cvičení ve\nzpěvu ve školách všeobecně zavedeno bude.\nVarhanictví na venkově počíná taktéž zkvétati. Příči-\nnou toho jest škola varhanická v Praze, ježto každoročně\ndovedných varhaníků na venkov rozesýlá a tím přítrž činí\nnešvárám na tomto božském nástroji tropeným. A jest-li že\nse něco vadného vyskytne, jest to zbytek staré školy a beze\nvšeho smilování se bičuje. Tof alespoň důkazem, že se po-\nznala důstojnost tohoto nástroje, kterýž se zlehčovati nemá.\nK zvelebení hudby kostelní přispívá na venkově nejvíce\ntéž ústav varhanický : Žákové tohož ústavu, byvše v hudbě\ndůkladně vzděláni a dosáhše místa regenschorská a varha-\nnická na venkově, snaží se výběrem klassických i moderních\ndobrých skladeb vkus obecenstva tříbiti a pravou kostelr'\nhudbu pěstovati. K takovýmto patří hlavně Alois Hnilička\nv Oust nad Orlicí, J. Mates v Plzni, Jan Holuška v Českém\nDubě, J. Hruška v Kvasinách, J. Jelínek ve Vodňanech, F.\nŠimeček v Krumlově, J. Šimeček v Řírnově, H. Arbes v Cho-\nmútově, J. Kohout v Skalici, Josef Vojtěch v Králové Hradci5\nPražák v Staré Boleslavi, Blaha ve Vysokém Brodě a mnoho\njiných, jichžto jména zde vypočísti nelze. Dávajíť se na ven-\nkově skladby Brixiho, Koželuha, Mozarta, Haydna, Hahna,\nDrobiše, Sechtra, Horáka, Krejčího, Fuhrera a Zvonaře nyní\nstaročeskou mši, ježto by v každém chrámě zaznívali měla\na mše uznalých skladatelů.\n\nVévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování,)\nVálek (skočí k Foukalovi, vytáhne psaní z kapsy a drží\nmu je před očima) Zde čtěte!\nFoukal♦ Nikoliv! ať zví všecko.\nVálek. Čtěte jen! Toto psaní přinesl listonoš před ho-\ndinou.\nHospodský. Má dcera Kačenka? (klepá na sousední\ndvéře) Pane Foukaie, co to má být s mou dcerou Kačenkou?\nVálek (k Foukalovi). Mělo to být pro vás hrozné pře-\nkvapení. Přesvědčte se? jsem-li sankvinický (podává mu psaní).\nFoukal (čte adresu).\nHospodský. Kde pak je Válek?\nFoukal (poskočí radostí) Poste — restante! — Victo-\nria! Válku — milost! odpuštění! pardon!\nHospodský (který se počíná vždy více zlobit). Žádný\npardon! — Nezapověděl jsem mu jednou pro vždycky, aby\nmé dceři nemátl hlavu?"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "99", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.3", "texte": "Válek (podává mu ruku). Pod tou výminkou, že tu\njistou věc přivedete opět do pořádku.\nFoukal. Máte ji mít. — Třeba deset Kačenek, když\nchcete.\nHospodský (naslouchá a volá tam). Já ale pravím, že\nani jedinou!\nFoukal (k Válkovi) Jen mne nechte jednat. — Přede-\nvším — Válečku, nechte se obejmout. — Ten čínský článek\nse vyškrtne.\nVálek. Teď se ale provolá osvětlení města!\nFoukal. O šťastná hodinko! Ihned vypracuji dedikační\ntitul k svým šarádám! — Vy mu dedikujte vaši brožurku o\nsirkách.\nVálek. Myslíte, že bych dobře pochodil?\nFoukal. Jestli je přijme — proč pak ne ?\nHospodský (poslouchá). Nic nepřijmu, já se nedám\nobměkčit. Zůstanu tuhý, jako juchtovina. Již tak časně při-\nšel jsem tomu čistému panu Válkovi na stopu. (Klepá.) Ote-\nvřete Foukale, já mu ukážu, kde nechal tesař díru.\nFoukal (k Válkovi). Nebojte se ničeho.\nHospodský. Otevřte!\nFoukal. Nemohu, kmotře kapounku, právě se oblíkám!\nHospodský. Radím vám naposledy, nejmenujte mne víc\nkmotrem kapounkem!\nVálek (bojácné k Foukalovi). Já poběhnu do tiskárny.\nFoukal. Dobře. — Vyškrtněte tam ten čínský dopis,\na napište tam, jak důstojně byl přijat. — Můj Bože, že jsem\nto nevěděl před hodinou ! — To vaše překvapení! Vždycky\njste nepraktický! Už jen jděte.\nVálek. Obstarám vše! Jen ho ale upokojte (ukazujíc\nna hospodského).\n(Vezme několik papírů se stolu a odkvapí prostředkem.)\n2. výstup.\nFoukal. Hospodský.\nHospodský. Mám vyrazit dvéře?\nFoukal. To byste krásně se svou kasou hospodařil.\n(Otevře dvéře) Račte jen vstoupit, jako doma.\nHospodský (vstoupí skrze spojovací dvéře). Jste samo-\nten pane Foukale?\nFoukal. Yáš pán zeť právě odešel za příčinou důleži-\ntých záležitostí.\nHospodský. Který pak zeť?\nFoukal. No — Válek.\nHospodský. Prach a broky! Foukale, já vás také z\nbytu vypovím.\nFoukal. Abyste jej přichystal pro Válka! — buďte\nmoudrým — kapounku — slyšte! Bydlel u vás již král neb\nnějaký vévoda?\nHospodský. Foukale — vy nemáte všech sedm po-\nhromadě?\nFoukal. Já vám opravdu povídám: Válek vašemu ho-\nstinci někoho odporučí, kterému jistě dvéře neukážete.\nHospodský. To bude asi pěkný pavouk!\nFoukal. Kmotře kapounku — jen žádnou urážku proti\nVeličenství.\nHospodský. Co?\n(Je slyšet ve vzdálí zvuk poštovky.)i\nFoukal. Již je zde! Viktoria! (nutí hospodského kpo-\nskakování.) Kapoune — vaše štěstí je zde, mé štěstí i Vál—\nkovo štěstí jest rozhodnuto!\n3. výstup.\nV šenkovně: Kačenka, hned na to Válek.\nV světnici Foukala: Foukal. Hospodský.\nKačenka (prostředkem vstoupí do šenkovny) Otče! —\npostilion! —- zajíždí za roh, ptá se na zlatého kapouna.\n— Honem — otče!\nVálek (prudce vstoupí prostředními dveřmi). Na přiví-\ntání bylo pozdě — Kačenko — hvězdo mého života! —\n(Obejme ji.)\nHospodský (k Foukalovi). Nechte mne na pokoji.\nFoukal (k hospodskému). Máte-li pak připravené po-\nkoje? (mluví s ním horlivě.)\nVálek (ke Kačence). Právě jsem měl ještě tolik času,\nže jsem mohl na postiliona zavolati „K zlatému kapounu!44\nKačenka. Arci! vy jakožto poštovní expeditor!\nVálek (poklekne před Kačenkou na kolena). A v pra-\nchu zde se tobě kořím.\nHospodský (k Foukalovi). Nic jiného než lež — a\nVálka, toho já naučím.\nKačenka (snažila se mezitím Válka pozvednout, který\nji při tom políbí). Aby to tak otec viděl !\nVálek (vyskočí na nohy). AI žije a květe hostinec „u\nzlatého kapouna!44 — Vivat!\nHospodský (odstrčí Foukala stranou, běží do šenkovny).\nCo vidím! Válku!\n(Je slyšet na blízku troubení postiliona.)\nVálek (k hospodskému). Slyšel jste (ukazuje stranou,\nodkud je slyšet troubení) — Já vám gratuluji !\nFoukal (k hospodskému). Ale zlatoušku! vy zde sto-\njíte jako zmoklá slepice. Zotavte se.\nKabenka (k hospodskému). O ty rná dobroto! a peřiny\ntaké nemáme připravené.\n(Pokračování.)\n\nZ Petrohradu.\n\n(Koncerty hudební jednoty. — Kvartetta cenou\nobdařená. — Kons erv atorium.)\nZdejší ruská hudební jednota uspořádala jak obyčejně\ni letos deset koncertů řízením výtečného skladatele Ant.\nRubinsteina. Ze skladeb domácích skladatelů slyšeli jsme\nv 1. koncertě: „Vílu,4' sbor ženský od A. Rubinsteina;\nv 2hém: ouvertura „La Xota aragonese\" od Glinky; v\n4tém: ouverturu k opeře „Zajatý v Kavkazu\" od Kuje a\npíseň od Glinky; v 5tém: arii z opery „Russlan a Lud-\nmila\" od Glinky; v 7mém: „Yojvodkyně,\" kántata od Tin\nLešetiekého a ouverturu „Souvenir de Madrid\" od Glin-\nky; v 8mém: ouverturu k opeře „Ondine\" od A. Lvova;\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "100", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.4", "texte": "v 9tém: introdukci a sbory k opeře „Slavnosť Bachusovau\nod Dargomijského; v 10tém: hudbu k drámě ,,Kníže\nCholmský\" od Glinky. Jak z tohoto seznamu vysvítá, za-\nstoupen je nejvíce zesnulý a v každém ohledu velice nadaný\nnárodní skladatel Glinka. Co se jiných skladeb, v\ntěchto koncertech provedených dotýče, náleží větším dílem ku\nklassickým. Od Beethovena dávalo se 9 skladeb, od Mendels-\nsohna a Bacha po 5ti skladbách, od Fr. Šuberta 3skladby;\nod Cherubiniho, Haydna, Schumanna, Spohra, a K. M. Webra\npo 2 skladbách, od J. Š. Bacha, Filipa E. Bacha, R. Wagnera,\nHillera, Glucka, Haendia, Chopina, Goimoda, Mehula, Ber-\nlioze, Grutzmachera, Rode a několika jiných nepatrných po\n1 skladbě. Dále dávalo se pět kvartettních zábav,\nv nichžto jsme 7 komorních skladeb od Beethovena, 2 od\nMendelssohna, 2 od Schumanna a 1 od Haydna, Mozarta,\nSchuberta a Webra slyšeli. V páté zábavě provozovalo se\ntéž první cenou poctěné kvartetto (A-rnoll) od Afana-\nsěva, kteréž se líbilo. Skladba tato obdržela mezi 15 kvar_\ntetty zaslanými první cenu; druhé ceny dosáhlo kvartetto od\nKastriota Skanderbega. Pro příští rok vypsána jest\ncena za nejlepší ouverturu pro jednoduchý orkestr s na-\nturálními lesnicemi a polnicemi. Dne 1. září otevře zdejší\nhudební jednota nové od J. M. cara potvrzené konservato-\nrium, jehož protektorkou velkokněžna Helena Pavlovna\na jehož artistickým ředitelem pan Ant. Rubinstein jest*\nŽáci platí ročně 100 rublů za vyučování. Celý běh trvá 6\nlet. Jakmile chovanci tohoto konservatoria své zkoušky v po-\nsledním roku odbydou, dosáhnou tím práva „svobodného\numělce\" a jsou od služby vojenské osvobozeni. Za\nučitele jsou ustanoveni pro klavír obligátní: Henselt,\nA. Dreyschock, Th. Lešetický; harfu: Zabel; housle:\nJind. Wieniawski; kontrabass: Ferero; cello: K. Schu-\nbert a Davidov: flétu: Ciardi; klarinet: ho-\nboj: Luft, fagot: Krankenhagen ; plechové nástroje:\nMetzdorf; zpěv: pan Giovani, paní Nissen-Salomannová;\ntheorii hudby: Zaremba; dějepis hudby: Davidov;\nelementární náuku a sborový zpěv: Dútsch; in-\nstrumentací a komposicí: ředitel Ant. Rubinstein.\n\nk.\n\nHasse a jeho Tedeum.\nVýjev ze života.\n(Dokončení.)\nDětinsky jako všickni praví umělci patří skrze okénko\ndo úzké světnice. Tato byla bohatě smrkovými letorosty\nz lobena; podlaha byla cistě pískem posypána a postel, v němž\nbledá, mladá žena ležela, tvořily veškeré nářadí této světnice.\nPani držela ve své náručí novorozené, a jak se podo-\nbalo své první děcko a pohlížela střídavě k dveřím a k své-\nmu nemluvňátku s výrazem vážného, horlivého očekávání.\nNáhle otevrou se dvéře a dva mužové vstoupí — první\nbyl muž s obličejem radostí zářícím, velký a štíhlý; druhý\nbyl starý ale statný muž, z jehožto tahů nejhlubší pohnutí\nmluvilo. Blížit; se oba k lůžku matky, která oběma, avšak\nmladšímu nejprv dítě k líbání podává. „Tě velebíme Ho-\nspodine,\" bylo čitelně psáno v obličejích těchto tří šťastných\na vděčných lidí a když Hasse hluboce dojat k odchodu se\nchystal, utkvělo to všecko skvěle v jeho útrobách.\nJako květ se otvírá, když paprskové sluneční na něho\npadají; tak otevřela se Hassova uzavřená paměť a na novo\nobjevila se umělci idea a stanula před ním ve své nádher-\nnosti. Rychle sáhl do své kapsy dále kráčeje — avšak ne-\nbesa! opět bez tužky, opět zapomněl na papír! Bylo to hro-\nzné pro ubohého Hasse! Stál tu nepohnutě co zatím rychlým\nkrokem velký, statný muž s modrou kazajkou kolem něho\nkráčel. „Co by to bylo za krásnou tabulku!\" myslel u sebe\nHasse a, <5 rozkoš! nalezlť ve své kapse kus křídy.\n„He, človíčku, kam pak jdete?\"\n• „Do Drážďan!\"\n„Neviděl jsem vás — nebyl jste před nějakým oka-\nmžikem v oné chatrči?\"\n„Pravda, že ano,\" odvětil přívětivě tázaný, „má Rů-\nženka oblažila mne dnes prvním vnoučetem a já jdu právě\ndo města, bych šestinedělce nějaký občerstvující nápoj při-\nnesl Mámť sice poslední groš, avšak rád ho pro ni obětuju.\"\n„Dámť vám louisdor, když mi svou kazajku zapůjčíte?\"\n„Mou kazajku! K čemu pane?\"\n„Bych na ní umělecké dílo napsal — bude to čest,\nkterá se várn zajisté nikdy nestane. Nehýbejte se a stůjte\nzcela tiše!\"\nMuž uposlechl a zůstal pokojně státi obráceje čas od\nčasu hlavu, by pokradmo na písaře pohlédl.\n„Nyní jsem hotov. Jsemf saský dvorní kapelník Hasse\na napsal jsem myšlénku k Tedeum, nemaje papíru, na vaší\nkazajce. Jděte nyní napřed, nehýbejte se a nemluvte, já\nvás za to odměním.\"\nTrpělivě šel rolník před slavným skladatelem, jenž maje\noči pevně upřeny o jeho široká záda ustavičně přemýšlel a\nsvé Ihema rozšiřoval.\nPři soumraku dorazili do Drážďan a rolník vždy napřed\nkráčeje vstoupil nejprv do domu, co zatím služebnictvo s ne-\nutajeným úžasem oči upřelo na muže, s nímž jejich pán\ntolik okolků nadělal. Thema bylo brzy opsáno.\n„Zde máte louisdor. Má kuchařka vám dá něco ovoce\na jiných věcí, které šestinedělka zapotřebí má. Chcete-li,\nbudu též kmotrem.\nMuž zakoktal několik slov a Hasse pravil přívětivě:\n„Nuže jděte domů, vyčistěte si kazajku a vzdejte můj po-\nzdrav své dceři.\"\nV neděli na to stál dvorní kapelník Hasse s dvěma\nvznešenýma dá mamá z Drážďan za kmotra u dítěte — buja-\nrého to chlapce. Hasse postaral se o dostatečná občerstvení\na každý v chatrči oplýval radostí a veselostí. Velkomyslný\nkmotr obdařil dítě hojnými dary, co zatím rodiče krávu sí\nkoupili a své jmění rozmnožili, že byl základ k jejich\nbudoucímu štěstí položen.\nNa první svátek po křtináeh provozovalo se v Drážďa-\nnech Hassovo nesmrtelné „Tedeumjež provázela střelba\nz děl a tiché modlitby zbožných duší.\nRůžena, kterou Hasse k tomu pozval, seděla se svým\notcem a mužem v chrámě šťastna a radostí plna a když mo-"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "101", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.5", "texte": "hútné akkordy Tedea zavzněly, tu zavzněla němá řeč srdce\ni\njejího: „Tě velebíme Hospodine!44\nHassovo Tedeum mluví mohutně z hrobu skladatelova\na zavznívá při každé velké slavnosti v kapli Drážďanské.\nVnuk Růženky chová co svatou památku modrou kazajku, na\nnížto Hasse nejprve thema svého Tedea napsal.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nZ Kutné Ilory. (Pamětní tabu-\nle. — Divadlo. — Akademie.) Jak\nz předešlého čísla známo, odbývala se zde\nslavnost odhalení památní tabule J.\nK. Tylovi. K tomu cíli přibyly sem z\nPrahy pánové Fr. Palacký, L. Rieger,\nP. Vác. Štulc, redaktoři Vávra a Ed. Grégr.\nV pondělí velkonoční provozovali naši o-\nchotníci „Bankrotáře,\" obraz ze života\nod J. K. Tyla. Jak vůbec povědomo, ho-\nnosí se naše město výtečnými silami ochot-\nnickými a tu dalo se předzvídati, že pro-\nvedení bude důstojné, což se také stalo.\nMezi ochotníky vynikla zvláště nadaná o-\nchotnice sl. Musilova, kteráž všechny\nvlastnosti k výtečné dramatické herečce\nmá a která také v tomto kuse své vlohy\nnevšední osvědčila. Všichni spoluúčinku-\njící, kteří přední úkoly měli, byli hlučnou\npochvalou vyznamenáni. Na to se přikro-\nčilo k slavnému odhalení Tylova poprsí v\nbesedě. Druhý den na to o 10. hod. ko-\nv\nnal P. V. Stulc služby Boží s assistencí\n15 kněží vůkolních, načež držán byl slavný\nprůvod k rodinnému domu J. K. Tyla,\nkdež pamětní tabule odhalena jest. Ve-\nčer odbývala se v sále městské střelnice\nvedením horlivého národovce a výtečného\nskladatele p. Fr. Kavana a spolupůsobe-\nním p. J. Lukeše velká hudební aka-\ndemie, jejížto program v předešlém čísle\nDalibora podán jest. Z instrumentálních\nkusů slyšeli jsme toliko zajímavou ouver-\nturu „Vlastu44 na české národní písně od\nEd. Nápravník a, která na zdejší hetero-\ngenní síly obezřelým řízením p. Kavano-\nvým zdařile provedena jest. Vůbec ná-\nleží o upravení akademie největší zásluha\np. Kavanovi, kterýž také co pianista v\nkoncertě skvělého dosáhl úspěchu. Hrálť\n„Illustrací na národní písně\" a svou kon-\ncertní polku, které se velice líbily. Na\nslovo vzatý Lukeš přednesl milostivou\npíseň Kavanovu „Tvé oči,\" pak slo-\nvenské a české národní písně s ta-\nkou dramatickou silou a s takým výrazem\na hlubokým citem, že veškeré obecenstvo\nuchvátil. Paní Hartmannová zpívala\nŠkroupovu „Češku44 a deklamovala báseň\nod Tyla velmi zdařile a došla pochvaly.\nOsiatní skladby jmenovitě sbory provedeny\nbyly správně a rázně. Páni študující vy-\ndali k této slavnosti almanah „Horník,\"\njejž velezasloužilému skladateli a uspořá-\ndat eli akademie p. Kavanovi věnovali.\n(X-f-Y-f-Z) Z Pardubic, dne 25. du-\nbna 18G2. (Kostelní hudba. — Di-\nvadlo. — Pohřeb.) Již ve středu ve\nsv. velikonočním týdnu počaly v chrámu\nděkanském také zde kostelní „Hodinky/4\nna Zelený čtvrtek a Velký pátek bylo po-\nkračování. Dne 18. dubna, t. j. na Velký\npátek, zpíval v 6 hodin večer v hlavním\nkostele 4 modlitby naš zpěv. spolek, a\nsice skladby od Zvonare, Horáka, Je-\nlena a Frimla. Kostel byl naplněn s\nc. k. úřad niky, vrchnostenskými a měst-\nskými úřadníky, měšťanstvem a více po-\nbožných křesťanů. Dne 19. dubna bylo v\n7 hodin večer slavné Vzkříšení Páně od-\nbýváno. Jakmile první intrada před zpěvem :\n„Vstalť jest této chvíle44 zazněla, ozvaly\nse zvonky a zvony a zdejší kapella hu-\nsarská zahřměla krásný pochod od kapel-\nníka p. Zin k e, a slavný průvod z ko-\nstela přes rozsáhlé naše náměstí započal.\nMěsto bylo velkolepě osvětleno, průhledné\nnápisy a obrazy bylo v oknách pozorova-\nli a na hlavních místech byl vhodně za-\npálený bengalský oheň, jež městská rada\nse svým obezřelým měšťanostou p. Václa-\nvem Bubeníkem byla obstarala. V\nchrámu děkanském pak zaznělo majestátné\n„Te Deum44 a „Regina coeli44 od Albina\nMaska, ředitele kůru u sv. Mikuláše v\nPraze. Na Boží hod, dne 20. dubna, pro-\nvozovala se v 11 hodin dopoledne velká\nmše od Reisigra do Es-dur pod dobrým\nřízením p. Pospíšila; graduale do As-\ndur od Preindla s ozvěnou na varhany,\nkterouž mistrně provedl dívčí učitel pan\nv o\nSrutek; zbožné oíFertorium do B-dur od\nDiabelliho pěli pánové: Tomšu a chvalně\nznámý p. Janda. Na odpoledne dávaly\nse ve 3 hodiny „Nešpory44 od Brixiho.\nDruhý svátek dne 21. dubna se provozo-\nvala pěkná a lehká mše od Diabelli-ho do\nC-dur, graduale do A-moll od Maška,\noffertorium do F-dur od Vi t á sk a pro hou-\nsle, tenor a baryton-solo. Mezi těmi 3\nsólisty byl c. k. úřadník p. Bouček z Krá-\nlové Hradce co host; vyniká vysokým a\nvýdatným tenorem a své solo zpíval bez-\núhonně. Ostatní 2 sólisté jsou známi. Ten-\ntýž den odpoledne jeli na vzájera údy na-\nšeho zpěv. spolku k hudební, pěvecké a\ndeklamatorní zábavě do blízké Přelouče ;\npopsal bych onu, ale nebyla by to zpráva\nprávě z Přelouče, tehdy toho zanechám.\nTřetí poloviční svátek, dne 22. dubna, měli\njsme tady zvláštní novinku a lahůdku, neb\nnaše rázné študentstvo připravilo nám svojí\npodivuhodnou obětavostí zase jeden příjem-\nný, utěšený večer. Poprvé zase chrám\nThálie v nádherné síni Odeonu na „Ve-\nselce44 se rozprostřel, po dlouhých přestáv-\nkách ochotnické divadlo zase se počalo\nfraškou od Dr. Raupacha, překlad od Pe-\nčírky: „Duch času.44 Souhra byla jak\nod dám tak od pánů pilně študována, ka-\nraktéry přemyšleny, jednotlivé scény jak\nmožná pravdivě podány, což arciť zásluha\nnově zvoleného režiséra pana Jana Lo-\nrence jest. Tuto ušlechtilou zábavu máme\nnejvíce študujícím pánům: Kotkovi, Za-\njíčkovi, Trlovi a Vojáčkovi co dě-\nkovati! Navzdor tomu, že teď zde přebývá\nkulturník Klieber se svou: „hohere Reit-\nkunst und Pferdedressourv un d Gymnastik\nu n d .. und . y byl divadelní kus četně\nnavštíven, důkaz, že naše študent stvo velké\nobliby mezi naším statečným měšťanstvem\npožívá. „Sláva študujícím Pardubským!44\nJiž mezi divadelní hrou se rozšířila zprá-\nva, že jistý husar zabil u Trnové blíže\nPardubic soudního vykonavatele pana Jana\nMeliše, otce pěti dětí. Zpráva se potvr-\ndila, neb přivezli ubohého s lebkou roz-\nbitou. Nemohlť ani říci, že voják ho ša-\nvlí posekal a zemřel brzy na to. Husar\nbyl vypátrán, a dne 23. byla vojenská a\ncivilní komise sestavena, kdež se zlosyn\ndobrovolně přiznal, že vraždu spáchal. —\nDne 24. dubna ve 4 hodiny odpoledne byl\nslavný pohřeb těžce skonavšího, při kte-\nrémž se súčastnili c. k. úřadníci, v čelo\nmajíce p. okresního Mayera, četné mě-\nšťanstvo se svým lidumilným p. měštano-\nstou Bubeníkem a nepřehledný dav že-\nlícího lidu ze všech stavů. U hrobu za-\npěl zdejší zpěv. spolek vroucnou mo-\ndlitbu od Jelena: „Slyš nás Hospodine 4.44\nDej mu Bůh lehké odpočinutí!\nZ Poděbrad. (Ochotnická diva-\ndla.) Tyto dny došel na zdejší okresní\núřad dopis od místodržitelstva, kterým se\nněkterých ulehčení divadelním ochotníkům\npři zadávání žádostí o dovolení k provo-\nzování divadelních kusů uděluje. Až po-\nsud musela se podobná žádost zaslati k\núřadu krajskému a odtud teprv k místo-\ndržitelstvu; nyní však zašle se žádost od\nokresního úřadu rovno k místodržitelstvu,\naneb může též sám okresní pan • před-\nstavený hráni kusu povolí ti. Tímto zaří-\nzením se slavné místodržitelstvo zajisté\nvšem divadelním ochotníkům nemálo za-\nvděčí. Ostatně není v městě našem nic\nnového; panující před krátkým časem mráz-\nky pokazily i zde některé druhy ranněj-\nšího ovoce, ostastně ale neuškodily, tak\nže polní úroda Bohu díky utěšeně stojí a\ndobrou naději nás naplňuje.\n(T.) Z Tábora. (Divadlo.) Dne 28.\nbřezna zavítala k nám divadelní společnost\np. Zollnerova a dávala až do 13. dubna"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "102", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.6", "texte": "násjedujících 12 představení: 1. Víra, na-\nděje a láska, činohra v 5 jednáních dle\nRossiera od Tatranského. 2. Vrátný z Kar-\nlina, Veselohra ve 3 jednáních dle Lan-\ngera od L. 3. Jan slepý, historická hra\nv 5 jednáních od Slánského. 4. Dráte-\nníci, veselohra ve 3 jedn., přel. Křenka.\n5. Matka a syn, činohra dle Birch-Pfeiffe-\nrové od Lomnického. 6. Pýcha předchází\npád, hra ze života, přel. Zbraslavský. 7.\nZáhuba rodu Přemyslovců, tragédie ve 4\njednáních od Mik ovce. 8. Chyba lávky,\nobraz ze života ve 4 jedn., přel. A. V. 9.\nMuž dle zákona, drama ve 4 jednáních dle\nHaffnera od Kramuele. 10. Zapovězené o-\nvoce, fraška ve 3 jedn. od F. Bluma. 11.\nKožíšek, perle a kamna, žertovná hra se\nzpěvy ve 3 jednáních dle Hoppa od V. Fi-\nlípka. 12. Víra, naděje a láska (podruhé).\nAc na začátku se zdálo, že společnost ta\nmalého účastenství u nás dojde, ukázalo\nse přece, že obecenstvo dobře uspořádané\nspolečnosti si váží, a to tím více, že vět-\nšina z nich úlohám svým vždy dostojí;\nprotož p. ředitel nyní na skrovnou návštěvu\nsi stýskati nemůže. Jmenovitě z p. herců\nvynikají: P. Kramuele. Tento hned při\nprvním vystoupení ve „Vrátném z Karlina\"\nco „Krtek\" se obecenstvu zalíbil, on hraje\nnenucené a svěže komické úlohy a doká-\nzal nám v „Muži dle zákona\" co president\nnejvyššího soudu, že též karakterní úlohy\nprovésti zná. Pan Čížek, vůbec znám co\ndobrý herec, osvědčil své vlohy nejen co\nintrikán, ale i v komických úlohách. Jak\npan Kramuele, tak pan Čížek jsou známi\nco dobří zpěváci. Pan Ryšavý vyniká\nZvláště co milovník, nejvíce ale se líbil\nco šílenec v „Muži dle zákona.\" Pan Ry-\nšavý nikdy nepřehání, hru svoji přirozeně\npodává; jedině to přáti jest, by některé\nslabiky v řeci neprodlužoval; ostatně jest\nobecenstvu velmi milý. P. Mušek je takřka\nstvořen pro úlohy Starců, zvláště ale vy-\nniká v úlohách tragických. Hra paní Ro-\ntové jest uhlazená, vyznacujef se nejen v\ntragických úkolech, ale spolu v úlohách\nveselých. Její pohyby jsou nenucené, mi-\nmika přiměřená a její pilnost a vlohy chva-\nlitebné. Obecenstvo dává jí na jevo svou\npřízeň a je takřka miláčkem jeho. Co by\nvšak u ní žádoucno bylo, aby se pravidel-\nnější výřečnosti dle možnosti učila. Paní\nRyšavá vyniká jedině v úlohách karak-\nterních, v mírnější rozmluvě však se tak\nzapomene, že obecenstvo řec její málo slyší.\nOstatně bychom si přáli, aby svoji garde-\nrobu častěji měnila. Slečna Šleifova\nhraje ku spokojenosti, avšak přece by mo-\nhla mnohem zdařileji vystoupiti, kdyby více\ncitu v partii svou vložila a s větší pilno-\nstí úlohy prostudovala, a zvláště ku gestám\nohled brala. Přejeme si, by v dálších před-\nstaveních svých společnost ta obecenstvem\nhojně podporována byla, a té návštěvy se\njí dostalo, jako posud; neboC zajisté ne-\nmůže si pan Zollner až posud na sla-\nbou návštěvu stěžovat.\n\nOchotnická divadla.\nV Kouřimi dávali p. ochotníci dne\n21. dubna ve prospěch vnitřní úpravy no-\nvé školy činohru „Žebrák\" a veselohru\n„Jeden z nás se musí oženit.\" Oba kusy\nbyly ku všeobecné spokojenosti provedeny\na účinkující hlučnou pochvalou vyzname-\nnáni. V posledním kuse převzal náš ro-\ndák p. Ant. Groh, druhdy konservatorista\nnyní úřadník při telegrafu, místo jednoho\nochuravělého úda ulohu „Viléma,\" a byl\nza výtečné provedení jeho mnohokráte volán.\nV květnu uvidíme „Marjánku, dceru pluku.\"\n— Páni ochotníci ve Veltrus ích provo-\nzovali dne 21. dubna Štěpánková frašku\n„Cech a Němec\" se skvělým výsledkem.\nČistý výnos obnáší 20 zl. r. c., jenž k\nprospěchu rolnické školy pro okres\nVelvarský a Roudnický určen jest. Bu-\ndoucí představení bude ve prospěch ná-\nrodního divadla. — V Lomnici nad\nPopelkou provozovali páni ochotníci na\nvelkonoční pondělek „De bo r u v nížto\nslečna B. Černá (Debora) velezdařilou\nhrou nade všechny vynikala.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěvácký spolek, jenž se v loni\nv Kostelci nad Orlicí utvořil, již prý\nzahynul.— Zpěvácký spolek Roud-\nnický uspořádal na poslední svátek vel-\nkonocní výlet do Litoměřic. Mimo jiné\nzpívaly se sbory: „Já jsem Slovan\" —\n„Bratří rozveselme se.\" — Vysoko-\nmýtský zpěv. spolek, jenž v posled-\nním čase chřadl, odbýval dne 15. dubna\nsvé hlavní sezení, v němž horlivý, činný\na hudby znalý p. L. V o bořil za ředitele\nzpěvu zvolen jest.\n\nObzor umělecký.\nHudba. Ve Varšavě zemřel nedávno\nvýtečný houslista, Kazimír Baranowski,\nclen orkestru.\nDivadlo. Prof. Gottling vydal nedávno\nspis, v němž upozorňuje, že Mikuláš Ver-\nnulaeus (vlastně Vernulz) novolatinský bá-\nsník v letech 1583—1649 několik tragé-\ndií latinských zhotovil, v nichžto zpraco-\nvána jest tatéž látka, jížto 170 let po něm\nBed. Schiller užil. Vernulaeus sepsal 13\ntragédií z větší části historické látky, jme-\nnovitě: Wallensteina, Českého Ot-\nta kar a, Pannu Orleanskou. Jeho drama\n„Friedlandus\" vyšlo 1 rok po zavraždění\nWallensteina; jest tedy první drama-\ntické zpracováni této látky. V kusu\ntom je Wallenstein co vinný lícen;\njeho plán jest: ztroskotali Rakousko a státi\nse králem českým. Ještě více pře-\nkvapí každého podobnost monologů ve Ver-\nnulově a Schillerově „Panně Orlean-\nské.\" Ve Vernulově zní monolog takto:\n„Vos oves quondam meae et vos caprellae,\nvos mihi noti greges et qui sonante fini-\ntis ad numeros aqua valete fontes.\" (Vy\nberánci druhdy moji, vy kozičky, důvěrná\nstáda a vy libě plynoucí potůčkové, buďte\ns bohem!) V Schillerově (překlad Macháč-\nka) „Zdrávy buďte hory, pastviny mi mi-\nlé, zdrávy buďte, doly tiché domácné,\nbuďte zdrávy jeskyně a studně chladné.\"\nMalířství. Julius Scholz dokončil velký\nhistorický obraz (8 stop široký, 5 stop\nvysoký) „Poslední hostinu Wallen-\nsteinovu\" představující. Obraz tento stojí\n2000 tolarů a bude v Drážďanech, pak ve\nVratislavi vystaven.\n\nZ Prahy.\n\nF.\nČeská opera. V posledním čtvrtečním\npředstavení dne 24. dubna provozovala se\nzpěvohra „Nápoj lásky\" od Donizetti-\nho, při kteréž příležitosti dva pro českou\noperu získaní členové, p. Sá k, režisér di-\nvadla Pešfského, a p. Švarc, od divadla\nOlomúckého, ponejprv vystoupili. Do-\nstalo se nám tedy dvou barytonových hla-\nsů, kterých se však jenom při partiích bez\nvyšších požadavků s účinkem užiti dá. P.\nŠvarc (Belcuore) jsa teprv začátečník,\nbyl ve své hře tuze příkrý a beze vší u-\núlazenosti; jeho hlas jest dosti silný a vý-\ndatný, schází mu však ušlechtilost a pruž-\nnost; jednou čárkované es ne znělo šep-\ntavě a dá se to tomu přicísti, že jeho hlas\nsnad příliš velkým namáháním při zkouš-\nkách utrpěl. Výřečnost a akcentuace byla\nvesměs výb orná. Pan S ák, jsa již na\ndivadle obvyklý, vynikal živou hrou ; jeho\nzpěv podal nám důkazy o dobré škole,\nvadil mu však zase něco vyzpívaný starší\nhlas. Slečna Ehrenbergova zpívala\nAdinu ze začátku nápadně slabě, teprv v\ndruhém aktu byla s to, v obvyklém lesku\nse osvědčili. Méně mohl p. Reichl (Ne-\nmorino) v yniknouti, cině na obecenstvo\nsvým namáhavým zpěvem bolestný dojem.\nŽe se orkestr na taktování p. Mayra až\nposud nenavykl, pozorovali jsme obzvláště\npři recitativeck, kde by větší pilnosti a\nstejnosti zapotřebí bylo. Návštěva byla\nvalná.\n\nČeské divadlo. V pondělí dne 21\ndubna: „Chudý písničkář.\" Obraz ze\nživota se zpěvy ve třech jednáních. Dle\nKneisla od J. M. Boleslavského. Šli jsme\ns dobrou nadějí do divadla, že poznáme\nnové síly, jež pokleslým divadelním po-\nměrům našim, pokud herectva se týkají,\nprospěti by měly. Naděje tyto se v nás\noživily. Přesvědčili jsme se o podstatné\nsíle, jež nám s p. Svobodou přibyla a tu-\nšíme, že i pan Boschetti, herec velmi rou-\ntinovaný, požadavkům a očekávání zadost\nučiní, jakmile jen se českého jazyka úplně\nzmocní. Kus jest dosti zábavný a vedle\npatrných vad, též některé efektní cítá mo-\nmenty, jimiž se dovedným hercům umožní\nse vyznaciti. Pan Svoboda -— písničkář Voj-\ntíšek — dostál úloze své zúplna, zacež\nskvělého uznání obecenstva se mu dostalo."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "103", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.7", "texte": "Ale i ostatní se vynasnažili vedle něho,\ntakže představení toto počítali jest mezi nej-\npovednější. Initium fervet! Pňjde-li i dále\ntakto, užijeme aspoň několik dobrých chvílí\nvedle mnohé nechutě, již přechodní stav\ndivadla našeho zbuzuje. — V neděli dne\n27. dubna: „Král Jindřich IV.\" Histo-\nrické drama v 5 jednáních od Shakespeara.\nDíl I. Překlad od Lad. Čelakovského. Co\nse o tom králi Jindřichu namluvilo a na-\npsalo! Kolikráte se už měl dávati a nedá-\nval ! Odkládalo se s ním, vystrkoval se\nod týdnu k týdnu, až nešťastná takřka\ndivadelní režie, na nejnešťastnější ze všech\ndní, což jich jen do roka se najiti dá, jej\npoložila, na den národní slavnosti na Ří-\npu! Tuť nelze jináče se domýšleli, než že\nna chladné a dešťové počasí Aprílové se\npočítalo, a ona proti všemu očekávání o-\npatrné regie nastala povětrnost krásná a k\nvýletu povzbuzující. To byla ovšem vadná\ntaktika, neboť sta a sta lidí táhlo na Říp\na divadlo strašilo prázdnotou. Někteří z\npánů herců byli chylřejší než regie a vě-\ndouce napřed, že bude počasí hezké a di-\nvadlo prázné — neučili se úlohy, anebo je\nsnad zase zapomněli dlouhým vystrkováním\nslavného toho Jindřicha. — O kusu ne-\nbudeme mluviti. Celý vzdělaný svět ho\nzná, a kdo ho nezná, tomu bychom ani\nnej delším pojednáním nenahradili tuto ne-\nznalost a jest nám jich líto, že nepo-\nznali nevyrovnaného Falstaffa. Co by\nbyl král Jindřich bez Falstaffa, v jakém\npoměru by stál králevič Walesský bez to-\ntohoto rázného stárce? S dychtivostí*jsme\nočekávali, kterak jej pan Kolár st. prove-\nde, a hle, provedl ho s umělostí, místy\ntu a tam překvapující. Kdyby ho tu a\ntam paměť neopouštěla, čímž mu nemožná\nvšechny částky patřičně akcentovali, jako se\ninu s některými nejpodstatnějšími puvedlo,\nřekli bychom, že p. Kolárův Falstafř byí\nmistrovský kus. Vedle pana Kolára jme-\nnovati sluší nejprv p. Simanovského, jenž\npochopil horkokrevného Percyho a jej ka-\nrakteristicky provedl. Též pan Šamberg\n(Jindřich králevič) velmi chvalně si počí-\nnal. Skoda, že p. Boschetti místy příliš\nnápadně s jazykem zápasí. Vůle i schop-\nnosti mu neschází. — Souhra celkem ne-\nbyla právě vzorná, zvláště ku konci to\nvázlo. Doufáme, že režie napraví svou\nchybu a kus tento brzo zase brzo na je-\nviště uvede a sice na den příhodnější.\n— Kolem světa (Um die Welt) je\ntitul nového dekoračního kusu, který se\nnyní v Novoměstském divadle provozuje.\nKus sám je jen dramatickým přídavkem a\nnestojí za mnoho, za to však vynikají de-\nkorace. Pan Lehmann, dekorační malíř\ndvorního Vídeňského divadla, osvědčil v o-\nbrazícb, které nám v tomto kuse předvedl,\nzvláštní geniálnost v druhu této malby.\nObrazy tyto jsou však tím zajímavější, anto\nje p. Lehmann dle nákresů malíře Zele-\nného, jenž kolem světa s lodí „Navarou\"\ncestoval, maloval a kteréžto nejen uměle-\nckou cenou vynikají, nýbrž přírodověrně\npodány jsou. Dekorací jest, počítárne-li\ni závěreční pohyblivou dekoraci, v celku\ndvacet. Opona představuje velkou mapu,\nna nížto místa, kteráž v kusu podotknuta\njsou, velkými písmeny napsána a červenými\nčárami spojena jsou, by se každý pohodlně na\nsměr cesty, jenž se tu kolem světa koná, po-\ndívat! mohl. Pozorovatel uveden jest nej-\nprvé do jižního nádraží Vídeňské-\nho; odtamtud přistane do Terstu a ry-\nchlým letem do Rio de Janeiro v Bra-\nsilii; i Ameriky jde cesta dále do Afri-\nky; na předhoří přestojí cestující\nbouři; na to navštíví osadu kvekérů\nv zemi Hottentotské a úskalími oplý-\nvající skalný ostrov sv. Pavla; dále\nse přeplaví cestující do Madrasu v A-\nsii, podívají se na chrám Hindů v Ma-\nhamalaipuru a čínský bazar v\nShanghaii; na to vstoupí na půdu Au-\nstrálie, dotknou se německé osady\nv Novém jižním Walesu; procestují\npralesy Novoselandské a navrátí se\npak přes předhoří Horu kolem již-\nního konce Ameriky do Evropy na-\nzpět. Co zatím popředí jeviště párník\npředstavuje, táhnou se v pozadí kolem\njižní hvězdami poseté nebe s plá-\npolajícím hvězdným křížem, ostrovy Sv.\nHelena, sv. Vincent, Tenerifřa a Ma-\ndeira, skalní pevnost Gibraltar,\nostrov Korfu a konečně Benátky. Ve-\nškeré obrazy jsou výborně malovány, plny\neffektu a půvabu. Osada v Austrálii a les\nNovoselandský uchvacují obecenstvo pla-\nstičností a mistrovskou malbou. O kusu\nsamém nezmíníme se, jelikož jej i obecen-\nstvo české v rouše českem uvidí, při čemž\ntéž novou závěreční dekoraci od p.\nLehmanna, totiž „vyobrazení Prahy,\"\n— Slečna Helena Z a w i s z a nk a\nvystoupila v úterý dne 29. dubna co Fides\nv „Proroku\" a dnes uvidíme ji v „Židov-\nce.\" Zawiszanka je rodem z Varša-\nvy, učila se zpěvu n Quatriniho, kapelníka\nopery ve Varšavě. Na to odebrala se do Itálie,\nkdež ve Varese-Novara poprvé se skvělým\nvýsledkem v opeře vystoupila. V Itálii\ndokončila svá zpěvní študia u Lampertiho\na Mazzncata a měla italského básníka U-\nbertiho za učitele v deklamaci. Na to\nzpívala v Mediolaně a v Turíně, hlavně\nv operách Rossiniho, Pacciniho, Ricciho\natd. a došla všude nesmírné pochvaly.\nZtrávivši několik let v Itálii, odebrala se\ndo své vlasti a do svého rodiště, kdež s\njásotem přijata jest. Zpívalať ve Varšav-\nské polské opere a byla vždy pochvalou\nobsypána. Z politických příčin musela Var-\nšavu opustiti a koncertovala s nejskvělejším\nvýsledkem v Krakově a ye Lvově zpívajíc\npolské a české písně, které poslední\njí náš rodák a dopisovatel Dalibora, p.\nDundr daroval. Na to obdržela engage-\nment v Hamburku, kde pod kapelníkem\nNesvadbou v opeře výtečně prospívala.\nSl. H. Zawiszanka je skrz na skrz ryzí\npolská vlastenka, jakých bychom si\nv Cechách přáli, a vystoupí, jakmile zde\nengažována bude, v české opeře, na\nkterou se velice těší. Výsledek prvního\nvystoupení sl. H. Zawiszanky co Fides\nv „Proroku\" byl velmi čestný. Slečna o-\nsvědčila výbornou školu a krásný, objem-\nný a zvučný organ a byla již v 1. aktu\npo duettu, pak po arii žebračky hlučnou\npochvalou odměněna a na konec dvakrát\nvyvolána.\n— K národní slavnosti Hlaho-\nlem uspořádané dne 17. a 18. května\npřihlásily se zpěvácké spolky v Pol-\nné, Králové Dvoře, Táboru, Nové\nPace, Rokycanech, Brandýse nad\nLabem, Staré Boleslavi, v Pardu-\nbicích, Poděbradech, Příbrami,\nSlaném, ve Vysokém Mýtě, v Nym-\nburku, Turnově, Poličce, v Jaro-\nměři, v Mšeně, v Počátkách, v Če-\nské Skalici, Uhrnkem přihlásilo se jich\naž dosud 19; avšak kojíme se nadějí, že\nžádný český spolek nezamešká, své\nzástupce k slavnosti poslali. Očekáváme\nna jisto zpěv. spolky v Chrudimi, v Boh-\ndan či, v Přelouči, v Litomyšli, v\nMladé Boleslavi, v Josefodolu a\njiných více.\n— Abertova třetí symfonie (A-\ndur) dávala se před nedávnem v Mann-\nheimu a byla předmětem všestranného ob-\ndivování. Velmi chvalné zmínil se o ní\nhudební časopis „Signálem\"\n— Náš rodák p. Fr. Bendi, pia-\nnista a žák Prokšův, koncertoval nedávno\nv Hamburku, kdež duchaplným přednosem\nskladeb Haydnových, Haendlových, Šacho-\nvých, Beethovenových atd. sensaci zbudil.\nHrálť v koncertě toliko sám a poutal na-\nvzdor tomu četné obecenstvo.\n— Náš rodák pan Slavík, clen\nopery Freyburské, dochází u tamnějšího o-\nbecenstva jakož i u kritiky velké pochvaly.\nZvláště vynikl p. Slavík co hrabě Luna\nv opeře „Troubadour,\" kteráž se k jeho\nbeneíici ve Freyburku dávala.\n— Nadaný malíř pan Jakub\nHusník, jenž také úplný rok v akademii\nAntverpenské studoval, navrátil se do své\nvlasti a pracuje nyní na oltářním obraze\ndo kostela Oiiřiňovského.\n— Pan Jos. Mašner, jenž v loni\nzdejší konservatorium absolvoval, též se\nco skladatel ijěkoiika českých sboru „Vla-\nstenecká,\" „Zdrávas Maria\" osvědčil, ob-\ndržel místo při operním orkestru v Am~\nsterodámě, kdež se též čeští hudebníci;\nMii 11 er, Vrba a Růžička, žáci Praž -\nského konservatoria, nacházejí.\n— Tenorové housle. Pan Jan\nHopf, kapelník u pluku hraběte Nugenta,\nobdržel na vynalezení smyčcového nástroje\n„Tenorové housle,\" jež prý naše cello\nvynahradí, výsadu na jeden rok.\n— Náš rodák pan Sequens, jenž\nco chovanec Antverpské akademie malíř-\nské první cenu obdržel, dokončil právě"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "104", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620501-01.1.8", "texte": "v Plzni oltářní obraz „Sv. Prokopa,\"\njenž do zdejší umělecké výstavy zaslán\nbude. O přednostech tohoto obrazu co\nkoncepce a technického vyvedení bude se\nmoci obecenstvo Pražské přesvědčit. Ne-\nmýlíme-li se, je pan Sequens rodilý z\nKrálové Hradce.\n— Zábava „Harmonie. — Ora-\ntorium „Stvoření Světa.\" Dne 11.\ndubna odbývala $e v* sále na Žofíne za-\nbava hudebního spolku „Harmonie.\" Ze\nsborů slyšeli jsme „Milenku\" od Jelena,\n„Nevěrný milý\" od Vašáka (ze Záboje),\nkteré správně přednešeny byly. P. Fied-\nler osvědčil u přednesení Škroupovy arie\n„z Dráteníka\" krásné nadání, zvučný hlas\na náležitý cit ; zacež se mu potlesku a vy-\nvolání dostalo. Ještě více rozjařil obecen-\nstvo p. Appé, jenž píseň „Moravana\" vý-\nborně zapěl. Oba tito pěvci, byvše vše-\nstranně o opakování požádáni, nevyhověli\npřání četného obecenstva, nýbrž zapěli —\nněmecky; kdežto jiní, když se německý kus\nk opětování žádal — s ochotou německy\nzazpívali, V zábavě této súcastnil se též\nobratný pianista pan Rozkošný, kterýž\nsvé skladby „Kolibri\" — pochod koncertní,\nnavzdor slabšímu pianu s velkým úspěchem\npřednesl. Chvalné zmínky zasluhuje též\nsl, Beitlova za přednos písně od Kúckena\"\na p. Žižka za přednos deklamace chval-\nného uznání.— „Stvoření světa,\" ora-\ntorium ve třech odděleních od Haydna,\nprovozovala zdejší jednota hudebních u-\nmělců v prospěch ústavu svého k podpo-\nrování vdov a sirotkův dne 14. dubna v\nsále Žofíoském, při cemž Žofínská akade-\nmie, spolek Cecilianský, zpěvácký spolek\n„Hlahol,\" chovanci konservatoria, orkestr\nzemského divadla a mnozí ochotníci spolu-\núcinkovali. Toto vznešené, krásami oplýva-\njící dílo zevrubněji rozebírati považujeme za\nzbytečné, neboť kdo nezná Haydnovo „Stvo-\nření světa,\" tyto mistrovsky malované, roz-\ntomilé a hravé obrazy přírodní? Text k to-\nmuto dílu byl, jak se praví, pro Haendla\nurčen a jest z anglického od van Swetna\ndo němčiny přeložen. Překladu českého\nstává též. Haydn dokončil dílo to v mě-\nsíci dubnu 1798 a dal je dne 19. března\n1799 poprvé ve Vídni provozovati. V\nLondýně a Dublině došlo největší pochvaly.\nBylo to první oratorium, kteréž tam úpl-\nného štěstí dosáhlo po oratoriích Haendlo-\nvých. Na to provozovaly je Holanďané,\nPařížané atd. V Petrohradě přidali mu\nruské lesnice. Naposled slyšel Haydn toto\nsvé dílo dne 27. března 1808 ve Vídni.\nS hlaholem trub i kotlův doveden byl\nHaydn k lenošce uprostřed před orkestrem.\nBylť obklopen umělci, žáky, dámami první\ntřídy. Při znamenitém místu „A povtal\nsvit\" strhla se jako obyčejně hlučná bouře\npochvaly. Haydn ale učinil pohyb rukama\nk nebi řka: „Tam s hůry to přichá-\nzí!\" Haydn byl zbožný a osvědčil to i ve\nsvých skladbách. S veškerou, plnou vese-\nlých pulsu a živoucí přírodou jásaly chvá-\nlil a vroucně se modlil Haydn jako dítě.\nRadost, utěšenost, něžnost, přirozenou vrouc-\nnost a hlubokomyslnost, ano celou skálu\npocitů od rozpustilého jásání až do dová-\naivého škádlení, až k hrůzám vášnivé vy-\nděšenosti lícil Haydn s náležitou mírou a\nroztomilostí. Instrumentace Haydnova je\njasná jako modrá nebesa, a průzračně či-\nstá, když i bouří. Každý nástroj jde svou\nvlastní přirozenou cestou. Provedení bylo\nslušné; zvláště vynikli sólisté paní Kainz-\nPrausová, pánové Lukeš a Krén!\n\nr—r.\n\n— Třetí koncert konservatoria\nhudby. Byl-li výsledek prvních dvou\nkoncertů konservatoria skvělý, dlužno se\npřiznati, že se jeho třetí a poslední kon-\ncert z nejskvělejšího výsledku těšil, a jak\nby ne, když nejlepší takřka síly konser-\nvatoria do tohoto duševního zápasu po-\nslány byly. Vážný a broukavý kontrabas,\nobratný a pronikavý klarinet a konečně\nšvitořivá, něžná a líbezná violina, snažily\nse všemožně jeden nad druhým vyniknouti\na pakli-že se violině a klarinetu nejvíce\npoštěstilo, přízně obecenstva dosáhnouti,\nnespočívá v tom, že by snad významněji\na cituplněji byli k srdcím obecenstva mlu-\nvily, nýbrž v tom, že jejich hrdlo již od pří-\nrody zvučnějším, líbeznějším a švitořivěj-\nším orgánem obdařeno jest, než hrdlo kon-\ntrabasu. Avšak tentokráte provedl kon-\ntrabas, jsa v zdatných rukou J. Sládka,\nkoncertní kus od p. Hraběte tak neú-\nhonně, tak zvučně a tak jasně, že mu\nkaždý tón rozuměti byl. Zvláště obdivo-\nvali jsme poklid a cit, jakýž mladistvý J.\nSládek u provedení těžkého svého kusu o-\nsvědcil, a bylo zřejmě viděti, že Sládek s\npravou láskou ku kontrabasu lne a že je ú-\ncasten výborné methody pana prof. Hra-\nběte, jenž u vyučování tomuto nástroji sou-\npeře nemá žádného. Nadějný klarinetista\nJos. Mráz pískal zajímavou a effektní fan-\ntasii „L'altente et ťarrivée\" pro klarinet\nod Reissigra a překvapil obecenstvo svým\neituplným přednosem neseného zpěvu jakož\ni podivuhodnou technickou sběhlostí u pro-\nvedení těžkých pasaží a musíme skutečně\npanu prof. Písařovi co v i blahopřáti k\ntak výtečnému žáku, jehož, bude-li pilně\nv studiích pokracovati, krásná budoucnost\nnemine. J. Mráz vyniká zvláště zvučným\na okrouhlým tónem, stejnoměrným cre-\nscendem a decrescendem a náležitým vy-\ndechováním. Největší sensaci zbudil na-\ndaný houslista V. Kop ta, kterýž Ern-\nstův polonéz úplně k platnosti přivedl.\nJeho až dosud dobytá technická zručnost\nje věru znamenitá a jeho vedení smycce\nenergické a rázné, jeho tón dosti velký a\njeho hra jakož i provedení všech pasaží\nčisté. Pakli že cit V. Kopty větší vře-\nlosti a hloubky dosáhne, máme za to, že\nse jméno Kopty mezi nejznamenitějšími\nhouslisty skvíti bude. Že to má chovanec\ntento důkladné methodě p. Mildnerově\nco děkovati, netřeba podotýkati. Všichni\nžáci došli hlučného potlesku a pochvaly a\nbyli mnohokráte vyvoláni se svými pány\nprofessory. Mimo tyto slyšeli jsme operní\nžákyně, sl. Marii Pisařovicovu, která\nvelice těžkou arii „Ah perfido\" od Beetho-\nvena přednášela a několikráte hlučně vy-\nvolána byla. Z instrumentálních skladeb\nprovozovány jsou druhá symfonie od Bee-\nthovena, a půvabná ouvertura od V. H.\nVeita, které precisně a nuancovaně podány\nbyli. Po provedení symfonie byl p. ředi-\ntel Kittl volán. Při této příležitosti ne-\nsmíme zatajiti, že by konservatorium si\nnových skladeb našich skladatelů více\nvšímati mělo. Tak víme_, že jistý sklada-\ntel zadal již dráhný cas svou symfonii p.\nKittlovi, a že p. ředitel k ní žádného o-\nhledu nebral. Nebylo-li by prospěšné konser-\nvatoriu, kdyby ředitelství skladatele tu-\nzem|ké i cizozemské k zasílání instru-\nmentálních skladeb ku koncertům konser-\nvatoria veřejně vyzvalo a z nich ty nej-\nlepší provedlo? Takovým spůsobem staly\nby se koncerty konservatoria vždy\nzajímavé a vábivé. Konečně litujeme\nněkteré pány professory, kteři žákům svým\nzabraňují, aby se při koncertech v sluš-\nném národním kroji objevili; neboť\nv koncertech jedná se, aby žáci své po-\nkroky osvědčili; nikoliv však, aby s\nfrakem se objevili. Každý slušný\nšat vyhoví v tomto případu, tím\nvíce salónní národní.\n— Pan Jos. Forster, nedávno zvo-\nlený ředitel kůru v chrámě u sv. Trojice,\nuznávaje nesmrtelné zásluhy Fuhrerovy o\nhudbu kostelní, uspořádá dne 6. května\no 10. hodině v chrámu u sv. Trojice re-\nkviem za dotčeného mistra, při cemž velké\nrekviem G-moli od R. Fuhrera provozo-\nváno bude. Jelikož první síly pěvecké i\ninstrumentální k tomu cíli zvány jsou, jest\nse nadíti, že provedení řízením chvalně\nznámého p. ředitele Forstra výtečné bude,\na za tou příčinou upozorňujeme přátele\nzemřelého k této smuteční slavnosti. Pan\nForster, mladý a nadaný skladatel získá si\ntím zajisté velkou zásluhu, a to tím více,\nanto on, jsa nejmladší ředitel kůru v Praze,\nprvním jest, jenž zesnulému o hudbu\nchrámovou velezasloužilému úctu tuto pro-\nukazuje. Týž horlivý ředitel dával na Boží\nhod velkonocní slavnostní mši D-dur od\nnašeho slovútného L. Zvonařea osvěd-\nčil skvěle svůj ředitelský talent.\n— Mladistvý náš virtuos Jan\nHřímalý odebere se v květnu do Amste-\nrodamu, kdež co koncertní mistr a první\nhouslista se značným platem engažován jest."}]}