{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_sha256": "35917f32e2ca24b56daf46b2cc2fc573325578a1c5e331f2637d65681b44b909", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/05/10_01/bmtnabd_1862-05-10_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[105]", "page_fin": "106", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.1", "titre_corps": "Návrh k stanovám jednoty k odměňování, povzbuzování a podporování hudebních skladatelů českoslovanských a možná-li i jejich rodiny, vdov a sirotků.", "titre_sommaire": "Návrh k stanovám jednoty k odměňování, povzbuzování a podporování hudebních skladatelů českoslovanských a možná-li i jejich rodiny, vdov a sirotků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[105]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3799, "texte": "Návrh k stanovám\njednoty k odměňování, povzbuzování a podporování\nhudebních skladatelů českoslovanských a možná-li\ni jejich rodiny, vdov a sirotků.\nPodává V orb es.\n§. 1. Jméno.\nJméno jednoty budiž: Matice pěvecká.\n§. 2. Účel.\na) Účely jednoty jsou rozličné a jmenovité ná-\nsledující :\n1. Odměňování, povzbuzováni a podporování skla-\ndatelů samých.\n2. Podporování rodiny a pozůstalých po nich vdov\na sirotků.\n3. Vzdělávání zpěvu vůbec a zvelebování chrámo-\nvého zvlášt\nb) Za hudebního skladatele českoslovanského budiž u-\nznán každý skladatel ze zemí českosiovanských, t. j. ze zemí:\nČeské, Moravské, Slezské aneb z jiné slovanské části všech\nkorunních zemí Rakouských, který ku písním toho neb onoho\nnářečí slovanského zdařilou hudbu buď pro mužské neb smí-\nšené sbory, aneb pro jeden nebo 2 hlasy s průvodem kla-\nvíru nebo jiných nástrojů složil, af jest pak obsah písní bud\nzbožný nebo světský.\nc) Skladatel obdrží za práci svou honorár. To mu\nbudiž odměnou, povzbuzením, a pakli se nachází v neblahých\nokolnostech, i podporou. Vypisováním cen má býti sklada-\ntelům poskytnuta příležitost k vyznamenání se a k prosla-\nvení jména svého, a hojný odbyt písní honorárem neb cenou,\npoctěných, otevře skladatelům nový pramen podpory.\nd) Při vypisování cen bude slušný ohled brán na zpěv\nchrámový, a sice prozatím jen na skladby kratší jako: Gra-\nduale, Offertorium, Veni Sancte, Te Deum, Chorály a p. v.\ne) Dojde-li „Matice pěvecká\" hojné podpory, může při\nrozkvětu jmění ceny i na práce větší vypisovati, v kteréžto\npřípadnosti i podporování rodiny, vdov a sirotků vzato bude\nv obor činnosti její.\n§. 3. Údové matice pěvecké.\na) Údové matice pěvecké rozpadávají se na 4 třídy:\n1. Údové zakládající — zakladatelé;\n2. Údové přispívající — přispěvatelé;\n3. „ mimořádní — podporovatelé;\n4. „ čestní.\nb) Údem zakládajícím — zakladatelem může býti každá\nosoba jednotlivá anebo mravní, na př. spolky jakéhokoli jmé-\nna anebo obce českoslovanské, kteří složí jednou za vždycky\n20 zk anebo po sobě jdoucích letech po 15 zL r. c.\nc) Údem přispívajícím — přispěvatelem — jest každá\npěvecká jednota ze zemí jmenovaných v §. 2., která se pro-\nže k Matici přistupuje, a která k účelům matice lid-\nnatosti obci k ročním příspěvkům se zavázala a sice obnáší\npříspěvek jednot z obcí počítajících až do\n3000 obyvatelů 5 zl. r. čís.\nod 3. až do 6000 „ 10 „ „\nod 6. až do 15000 „ 15 „ „\nod 15. až do 40000 „ 20 „ „\nod 40. až do 100000 „ 25 „ „\nod 100000 a výše „ 30 „ „\nPrvní příspěvek složí přispěvatel při ohlášení se ku pří-\nstupu příspěvky následující vždy při vypršení roční lhůty, a\nto až do času svého vystoupení z Matice.\nd) Přispívající údové mohou se stati zakladateli, pakli\nkromě ročního příspěvku složí sumu shůry pro zakladatele\n§. 3 lit. b. ustanovenou v tétéž velikosti a v tomtéž spůsobu.\ne) Údem mimořádným — podporovatelem — může se\nstáti šlechetné studentstvo českoslovanské aneb, kdokoli jiný\nkromě pěveckých jednot v kterýkoli čas uspořádá besedy,\nakademie aneb jiné zábavy pěvecké, na kterých obecenstvo\nproti vstupnému podílu béře, jestli ku prospěchu Matice obě-\ntuje příspěvek ač libovolný, přece alespoň tak veliký, že se\nvyrovná nejmenšímu příspěvku údů přispívajících.\nRovněž se může sbírkami toho samého výsledku docílitú\nf) Skladatel sám může býti podporovatelem, pakli re-\nsignuje na honorár jemu příslušný, pakli nedosahuje sumu\n20 zl. r* č* V pádu tom, kdyby honorár tento obnášel 20 zl\na více, stane se skladatel, pakli naň ve prospěch Matice re-\nsignuje, zakladatelem Matice.\nKonečně může se státi podporovatelem Matice každý\nlidumil, který bud sbírkami nějakého příspěvku docílil, aneb\nza živobytí svého aneb ve svém posledním závětu nějakým\ndárkem přispěje ku prospěchu Matice.\nj) Čestným údem může býti, kdo pro snahy své vla-\nstenecké aneb pro znamenité k prospěchu a zvelebení Ma-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3780, "texte": "tice čelící služby od hlavního výboru při valné hromadě té\ncti za hodna uznán bude.\nh) Zakladatelé, přispěvatelé a čestní údové obdrží svým\nčasem diplomy a všickni údové v Matici řádně budou zazna-\nmenáni.\n§. 4. Činnost Matice pěvecké.\na) Když se bylo k účelům Matice z pramenů jmenova-\nných v §. 3. lit. b. tolik sešlo, že po zapravení předběžných\nnevyhnutelných potřebností vybývá čistých 100 zl. r. č., za-\npočíná Matice činnost svou a sice tak, že uloživši vždy po-\nlovičku jmění svého do spořitelny aneb jinak ji ve prospěch\nMatice opatřivši, druhou polovici stále obrací na honorování\nskladatelů.\nb) Ústřední výbor ohlásí započetí této doby listy ve-\nřejnými.\nc) Skladatelé, kteří by si toho přáli, aby byli účastni\nvýhod Maticí poskytovaných, a kteří mají příhodných skladeb\n(§. 2. lit, b.) tiskem ale ještě nevyšlých pohotově, zašlou\nskladby ty k výboru ústřednímu.\nd) Je-li skladba pro jeden hlas, budiž opatřena průvo-\ndem klavíru; při skladbách vícerohlasových, budiž k jednot-\nlivým hlasům přidána partitura. Kromě toho budiž každá\nskladba znamenána nějakým heslem (kteréž i jednotlivé slovo\nbýti může). Tím samým heslem opatřené budiž v zapečetě-\nném lístku přiloženo jméno a bydliště skladatelovo.\ne) Ústřední výbor ustanoví a oznámí soudce. Pozvav\nk tomu pěveckou jednotu, ze které vyšel, a požádav kromě\nsoudcův i některé znalce, dá od soudců předběžně již zkou-\nšené zpěvy i zpívati. Soudcové hlasují lístkami. Většina\nhlasů rozhoduje. Po takové zkoušce otevrou se zapečetěné\nlístky, a honorár se skladatelovi zašle.\nf) Na takovémto oceňování skladeb mohou kromě je-\ndnoty ústřední i jiné jednoty, které bud delším působením\nna jistý stupeň dokonalosti se vyšinuly, aneb o kterých se\nví, že dobrými silami vládnou, podílu bráti v ten spůsob, že\npřijímají skladby (lit. c. d.) a zkouší je. Takto zkoušené a\nza hodné uznané skladby zašlou se k výboru ústřednímu,\nkterý dodá je posoudili soudcům a znalcům, šetře při tom\ndobré zdání jednot kromústředních, po otevření lístku hono-\nrár skladatelům zasílá. Takto se činnost Matice usnadňuje a\nurychluje, dobré skladby se u větším počtu v známost uvádí\na kromúsředním jedaotám spolupůsobení což i k\nzvelebení jednot samých přispívá.\nj) Výminkou mohou v některé již známé skladby, které\npro svou dokonalost a půvabnost již všeobecné obliby došly,\npakli nebyly tiskem ještě uveřejněny a pakli by si toho skla-\ndatel přál, honorovány býti.\n§. 5. O vypisování cen.\na) Matice pěvecká vypisuje podle svých sil čas po čase\nceny.\nK tomu cíly uveřejní texty, ku kterým se má hudba slo-\nžití, aneb případnosti, které se mají zvláštním textem oslaviti.\nb) Texty buďtež obsahu rozmanitého, lyrického, epi-\nckého, humoristického i zbožného a skladby samé brzy slohu\nvážnějšího, brzy lehčího, tak aby produkce pěvecké, vlád-\nnouce programem rozmanitějším obecenstvu vkusu tak rozlič-\nného, čím dále tím snáze vyhověli mohlo.\nc) Samo sebou se rozumí, že každá skladba musí vy-\nhověti všem požadavkům hudebním; nic však méně budiž při\noceňování skladeb i na takové skladby slušný ohled brán,\nkteré pro půvabnost, líbeznost svou a lehké provedení tako-\nvé obliby by došíci mohly, že by se očekávali mohlo, že\nstanou se takořka národními.\nd) Ústřední výbor oznámí dobu, do které se skladby\nzaslati mají. Na skladby, po vypršení lhůty zaslané, budiž\njen zřídka kdy, a to jen v důležité případnosti ohled brán.\ne) Ústřední výbor uveřejní svým časem též soudce a\nbude si při oceňování skladeb podle §. 4 lit. e. počínati,\nskladatelé pak budou se držeti výminek §. 4. lit. d.\nf) Na posuzování a oceňování skladeb pro cenu vy-\npsaných berou krom ústřední jednoty podílu v tom spůsobu,\nže ústřední výbor těm jednotám zašle opisy zaslaných skla-\ndeb, a že soudcové při úsudku svém na zdání těch 3 jednot\nbudou bráti slušný ohled.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "106", "page_fin": "107", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.2", "titre_corps": "À. Dreyschock.", "titre_sommaire": "À. Dreyschock.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.2", "debut_caractere": 3782, "fin_caractere_exclue": 5597, "texte": "À. Dreyschock.\nMezi všemi nyní žijícími virtuosy stojí naši slavní ro-\ndáci Alexander Dreyschock a Ferdinand Laub v první řadě\na skvějí se na nesmírném obzoru virtuoství co hvězdy první\nvelikosti. Doufáme se zavděčiti našemu čtenářstvu, když\nstručné životopisné nástiny o obou umělcích podáme.\nAlexander Dreyschock narodil se dne 15. října 1818\nv Žáku, kraji Čáslavském a byl syn umění miíovného a teprv\nr. 1857 zemřelého otce a bratr výtečného virtuosa na housle\nRaimunda Dreyschocka (nar. 30. srpna 1824 v Žáku), kterýž\nod r. 1850 co druhý koncertní mistr a učitel na konserva-\ntoriu v Lipsku žije. Dreyschockův otec byl ředitelem statků\na zpozoroval již záhy velkou náklonnost a nadání Alexan-\ndrovo k hudbě. Aby velkým talentům platnosti se dodalo,\nk tomu náleží vždy překážky a těchto se dosti naskytlo A.\nDreyscbockovi, anto matka syna svého lékařem míti chtěla\nObezřelejší a bystře zírající otec pečoval v pravý čas o ná-\nležité hudební vzdělání svého syna, kteréž se mu nejprvé od\ndůkladného učitele Pospíšila dostalo. Dreyschock hrál, jsa\nosm let stár, tak zručně na piano, že se veřejně slyšet dáti\nmohl. Dosáhnuv 15ho roku svého stáří, přišel do Prahy a\nučil se, co se zatím matka domnívala, že medicínu studuje,\nvyšší hudební náuce u urči mistra Václava Tomáška. Vý-\nborný učitel byl právě zdatný pedagog, jenž v duši jinochově\nčisti mohl, co tento někdy v „božském umění44 prospěje.\nBěh učební u V. Tomáška byl sice dlouhoroký; ale důkladný\na všestranný. Mladý avšak skrz na skrz hudební Alexander\npochopil Tomáškovu učební soustavu v její plné hlubokosti,\nvážnosti a významnosti,\nDreyschock nepotřeboval ničeho jiného, než náležitého\nvplyvu mistra Tomáška co do technického umění hry kla-\nvírní a co do harmonie a instrumentace; vše ostatní mohl\nsám od sebe očekávali. Mezi všemi žáky byl to Alexander"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4524, "texte": "Dreyschock, na něhož Tomášek pyšným, ba ano žárlivým byl,\nkdyž toho někdo neuznával.\nv\nR. 1838 nastoupil Dreyschock první svou uměleckou\ncestu a sice do Severního Německa, kdež v Lipsku prostřed-\nnictvím Mendelssohna-Bartholdiho, jenž se pro Dreyschockův\ntalent velmi zajímal, obecenstvu předveden jest. Dreyschock\ndosáhl v prvním tomto koncertě veliké pochvaly a Mendels-\nsohn nazýval ho pak vždy „Hannibalem oktáv*\nR. 1840 a 1842 cestoval Dreyschock do Rus a kon-\ncertoval všude se skvělým úspěchem. Navrátiv se ze Seve-\nra, navštívil Brusel, Paříž a Londýn. R. 1844 podnikl se\nsvým bratrem Raimundem pospolnou uměleckou cestu skrze\nNěmecko, Belgii a Holandsko. Zde však slavil zvláštní tri-\numfy. Jak to v obou zemích neobyčejné jest, byl Dreyschock\nod úřadů přijat a od obecenstva květinami obsypán. Jemu\nke cti dávaly se tu hostiny, zastaveníčka a jiné slavnosti.\nR. 1846 dával Dreyschock koncerty v Rakousích a do-\nšel všude nesmírné pochvaly. Na začátku r. 1855 cestová\nDreyschock do Dánska, kdež u dvora dne 20. ledna vystou-\npil. Mistrovskou hrou okouzlil všechny tak, že J. M. král\nvzav s prsou pobočníka svého Bergena řád Danebroga, jej\nDreyschockovi zavěsil a za rytíře povýšil.\nV květnu 1856 odebral se Dreyschock ku koncertům\ndo Švédska. Zde došel té cti, že u dvora Švédského něko-\nlik pieQ přednášeli mohl. I tu roznítil celý dvůr svým ne-\ndostižným přednosem, že jej J. M. král rytířem řádu Gu-\nstava Vasy učinil. Na začátku r. 1858 nastoupil Drey-\nschock novou uměleckou pouť tentokráte do Yýmaru a Kas-\nselu, aby Liszta a Spohra navštívil a do Darmstadtu, aby\nvelkovévodovi za jemu udělený titul „dvorního kapelníka*\nděkoval.\nDreyschock byl mnohokráte a skvěle vyznamenán. Při\nsvé poslední cestě do Rus obdržel, koncertuje v Berlíně, od\nkrále Pruského řád červeného orla a tu mohl činiti nárok na\npřezdívku Spontiniho, jenž v Berlíně „rytířem z B-dur\"\nbyl nazýván; (nosilf totiž čtyry řádové křížky) nebof i\nDreyschock dříve Nizozemský řád dubové ko-\nruny mohl se čtyřmi křížky honositi. Cesty, které Drey-\nschock od r. 1858 konal, a výsledky jeho koncertů v těchto\nrocích jsou čtenářům našim z Dalibora známy; toliko to po-\ndotýkáme, že Dreyschock svými koncerty k dobročinným\núčelům více než 20.000 zl. ústavům dobročinným věnoval.\nDreyschockovy skladby přesahují již opus 120. Jeho\nrhapsodie (op. 37—40) jsou velmi originální; jeho impromptu\n(op. 1Í6) vzbuzuje všeobecného podivení a jeho z nejbrii-\nliantnějších skladeb — pravá to sokyně Lisztova „krále du-\nchů\" — jsou jeho variace na anglickou hymnu pro levici\n„God save the Queen\" (Bože chraň královu).\nRychlost v nejtěžších oktávních a sextových chodech\na dvouchmatech, elegance a něžnost v kantileně, kterážto po-\nslední vždy spojena jest s obratnou a překvapující instru-\nmentací, karakterisují A. Dreyschocka v skladbách na rozma-\nnité melodie a pasaže bohatých; v něm stojí virtuoství\ntechnické na nejvyšším stupni.\nKu karakteristice tohoto domácího hrdiny v umění hu-\ndebním patří mezi známý již výrok geniálního Heine též vý-\nznamná slova svými etudy proslaveného Cramera, když tento\nDreyschocka v Paříži poprvé slyšel. Cramer pravil totiž\n„Dreyschock nemá levice.* Žádný nemohl okamžitě tomu\nporozuměli; až Cramer hádanku tu rozluštil s přídavkem:\n„Ba ano, tento umělec má dvě pravicel\"\nNa to narážeje napsal zemřelý Saphir pod Dreyscho-\nckovu podobiznu tuto sloku:\nWelchen Titel, der nicht hinke,\nMan dem Meister geben mockte,\nDer zur Rechten macht die Linke?\nNennt ihn Doktor beider Rechte!\nZ větších skladeb Dreyschockových vynikají hlavně:\nOuvertura pro orkestr op. 50; smyčcový kvartett op. 101;\nrondo s orkestrem (op. 32): velký pochod pro piano a or-\nkestr (op. 93); velká fantasie (op. 117): praeludijní fuga (op.\n35); Andante et allegro appassionato (op. 125); sonata (op.\n30); píseň pro soprán a mezzosopran (op. 123). Nyní za-\nnáší se Dreyschock skládáním opery „Floretta,\" kteroužto\nnový obor hudebního umění nastoupí. Dreyschock je mno-\nhokrát vypodobněn. Nejlepší a nejtrefnější jeho podobizna\njest podobizna z Kodaně od r. 1856 ozdobena heslem slav-\nného básníka Andersena a podobizna z Břetislavi.\nA. Dreyschock je titulámím velkovévodským Hessen-\nským dvorním kapelníkem a c. k. rakouským komorním vir-\nv\ntuosem, dvorním komponistou velkoyévody Mecklenburg-Sve-\nrinského, majitel kr. pruské velké záslužní medailie a Hano-\nverské velké zlaté meadilie pro vědu a umění a členem čest-\nných mnohých tuzemských i cizozemských společností. Drey-\nschock je otec dvou synů, je umělec skromný, výtečný spo-\nlečník a přítel upřímný."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "107", "page_fin": "108", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.3", "titre_corps": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "titre_sommaire": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.3", "debut_caractere": 4526, "fin_caractere_exclue": 5256, "texte": "Vévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\n4. výstup.\nJakub. Předešlí.\nJakub (udýchán prostředkem do světnice). Pane Kutile\n— čtyři postilioni, s vozem a jedním koněm — ne! čtyry\nvozy, postilion a jeden kůň, ajá nemohu jednu vrateň otevřití!\nFoukal (k hospodskému). No, tedy mu pomozte přec.\nHospodský. Toť už ani nevím, kde mi hlava stojí.\nJakub. Pane Kutile! j\nFoukal. Ale zlatoušku! f najednou-\nKaóenka. Klíče k ložnici! kde jsou klíče! í\nVálek♦ Ale vážený pane tcháne! '\n5. výstup.\nCizinec. Předešlí.\nCizinec (vstoupí prostředkem do šenkovny). U čerta!\nTady je tolik lidí a venku žádný. Což neslyšíte práskat po-\nstiliona? otevřte přece vrata!\nFoukal (pokloní se až k zemi). Hned! hned! — Ja-\nkube — vrata!\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2830, "texte": "Válek (zároveň s Foukalem se pokloní). Vrata. — Ja-\nkube! Počkej, já ti pomohu! (Odejde s Jakubem.)\nCizinec. Mohu dostat několik pokojů?\nFoukal (k hospodskému). Kapoune! několik pokojů?\nCizinec. Parbleu! Já spěchám.\nKačenka (k hospodskému). Otče! — několik pokojů!\nHospodský. Několik pokojů! — 0 ještě víc než ně-\nkolik pokojů (sem tam přebíhá). Kačenko! několik pokojů!\nCizinec. Dobře! — ale já nerad chodím po schodech.\nMůžete mne ubytovat při zemi na několik hodin?\nHospodský (otáčí čepičku v rukou). Při zemi? —\nFoukale! při zemi. -\nFoukal♦ Když Vaše Výsost dovoliti ráčí, mohu snad,\nanto Vášnostin pobyt zde jen několik hodin potrvá, tuto ve-\ndle mým skromným pokojíkem nejuctivěji posloužit.\nCizinec. S radostí! Pročpak ne?\nFoukal. Ó já nehodný tohoto štěstí! Kačenko, pomozte\nmi mé věci urovnat. (S Kačenkou, jdouce okolo cizince, hlu-\nboce se před ním pokloní, spojovacími dveřmi do vedlejší\nsvětnice.)\nCizinec. Pane hospodský! dejte postilionovi zpropitné.\nMám toliko dukáty při sobě.\nHospodský. Mnoho-li ráčíte?\nCizinec. Dejte mu tři zlatky.\nHospodský (udiven). Tři zlatky?\nCizinec. Myslíte, že je to málo? Dobře se mnou u-\njížděl — dejte mu čtyry zlaté a dejte přinést sem mé věci.\nHospodský. Hned. — Ctyry zlaté! (odběhne.)\nFoukal (vypráznil mezitím s Kačenkou svou světnici).\nPro Pána Jana, dělejte jakobyste nevěděla o jeho vysokém\nrodu.\nKačenka. (Spatří vcházejícího cizince, kloní se mu ne-\nmotorně.) ,\nCizinec (vstoupí spojovacími dvéřmi, štípne Kačenku do\ntváře). Jsi hotova, má krasotinko ?\nFoukal (pro sebe). On ji štípl do tváře. Zapíšu si to.\nKačenka. Ráčíte ještě něco?\nCizinec. Později.\nFoukal (pošťouchne Kačenku). To znamená, abychom\nse odsud odklidili. (Odchází spojovacími dveřmi ze šenkovny,\nvždy pozadu s mnohými poklonami.)\nKačenka (kloní se jako Foukal). Výborné chutnání!\nCizinec. A Dieu! — Znamenité lidičky.\n6. výstup.\nV šenkovně: Hospodský. Válek. Jakub. Foukal.\nKačenka. — Ve vedlejší světnici: Cizinec.\nHospodský (s Válkem a Jakubem prostředkem do šen-\nkovny). Tady sem Jakube! — Zčerstva!\nJakub (přináší kufr a tlumok do vedlejšího pokoje.\nPraví k hospodskému tajně). Pane Kutile — Postilion mi řek\n— že to je ňaký vévoda.\nFoukal (k hospodskému). No? — co říkáte?\nVálek (k hospodskému). Každému postilionu dal po čty-\nřech zlatkách.\nKačenka. Patří ten vůz poště ?\nVálek. Hahahaha! Takový vůz! — To je jeho vlastní.\nHospodský. Jeho vlastní? — může být, ale nejsem\ntak lehkověrným, černé na bílém musím vidět*\nVálek. Tu máte (vytáhne psaní z kapsy, drží je ho-\nspodskému před očima.)\nCizinec (k Jakubovi). Prozatím vás nyní nepotřebuji.\nJest zde nějaké zvonítko ?\nJakub. Ano, tam v levo u vrat.\nHospodský (přečetl adresu, vyhodí čepici do výšky).\nVévoda, a co vévodu. — O blažený Kapoune!\nCizinec♦ Překrásný hostinec!\nJakub (pro sebe, odběhne prostředkem). Já ten zvonek\nuříznu.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "108", "page_fin": "109", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.4", "titre_corps": "Haydnova domácnost. Výjev ze života.", "titre_sommaire": "Haydnova domácnost. Výjev ze života.", "signature_source": "S. M. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.4", "debut_caractere": 2832, "fin_caractere_exclue": 4879, "texte": "Haydnova domácnost.\nVýjev ze života.\n\nMnozí znamenití mužové byli nešťastni v manželství.\nJ. Haydn stojí v první řadě mezi četnými oběťmi nevhodného\nmanželského spojení. Uchvácen nenadálou romantickou ná-\nruživostí, pojal, jsa dva a dvacet let stár, za choť mladou\nosobu, která bez pochyby velmi ctihodná a dobrými vlast-\nnostmi obdařena byla; avšak rozmarem, nadutostí a vlády-\nchtivostí překypěla. Haydn musel její vrtochy draho zapla-\ntili, neboť neminul den, aby nepovstal nějaký domácí výjev,\njejž mistrovi hašteřivá polovice připravila.\nHaydn přebýval, jak známo, v posledních letech svého\nživota v sešlém domku v jednom předměstí Vídeňském. Zde\nv tomto svém osamělém pokojíku zaměstnával se horlivě\nsvými zamilovanými studiemi a zdokonaloval nesmrtelná svá\ndíla. Jeho poklid a osamělost byla časem rušena návštěvou\njeho přátel aneb jiné vynikající osobnosti, jež světoznámá\npověst Haydnova do této odlehlé čtvrti města přivábila.\nJednou z rána nacházel se Haydn ve své komnatě, anto\nnáhle neočekávanou návštěvou překvapen jest; byl to Jan\nNaumann, znamenitý skladatel a Haydna nejvěrnější přítel.\nNaumann právě podnikl cestu do Londýna a Haydn ho již\nněkolik měsíců neviděl. Oba umělci pozdravili se srdečně\nobjímajíce a líbajíce se. Radost, štěstí, překvapení zračily se\nna obličejích jejich. Na to sedl si Naumann vedle svého pří-\ntele a vypravoval mu do podrobná jasným a zajímavým spů-\nsobem o svém pobytu v hlavním městě Anglicka. Povídal\nmu o klubech, koncertech, divadlech atd. Dokončiv své\ndlouhé ale zajímavé vypravování, zvolal:\n„Příteli, počasí je rozkošné; učiňme malou procházku.\"\n„To je nemožné!\" odvětil Haydn.\n„Jak? nemožné! Snad ti to as tvá paní zakázala?\"\nodpověděl Naumann sarkasticky se usmívaje.\n„Nikoliv, opravdu ne; avšak ...\"\n„Aj jdi, vímť as, co to je. Tvá paní zapověděla ti\nabys vyšel, a ty, vždy poddaný a poslušný, nechceš rozka-\nzům své paní se opříti. Skutečně, toť je slabost, jakou jsem\nnikdy neviděl. Tvé chování, drahoušku, je věru směšné.\"\n„Musím dnes ještě důležitou práci dokončit,\" pravil\nzase Haydn."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3333, "texte": "„To jest: paní Haydnová chce mermomocí, abys ji do-\nkončil Vypočítala! již s podivuhodnou správností, co jí každý\nden, každá hodina, každá minutá, kterou ty v svém pokoji\nstrávíš, vynésti musí, a ty se podvolujes těmto tyranským\npožadavkům. — Nevydobyl sis tvými značnými pracemi až\ndosud žádného práva, abys aspoň chvíli svobody požíval?\"\n„Milý příteli, tobě se snadno mluví,* odvětil Haydn,\n„kdybys byl na mém rnistě, dělal bys to snad právě tak jako\njá. Má žena je hašteřivá, tof dobře vím; avšak my jsme\nčtyrycet let svoji, a jak to je, už to zůstane. Nevěděl bych,\njak bych její povahu změniti mohl, abych pokojně žil, musím\nněkdy se poddati.\"\n„To jest: ty se musíš vždycky poddati.\"\n„Prudké výjevy,\" pravil Haydn, „jsou mi odporné, a\njá bych se jich rád za všecku cenu sprostil. Opětuju ti,\nmusím ženě popustit, bych mír a poklid v domě udržel.\"\nCo zatím Haydn svému příteli toto povídal, přiblížil se\nk oknu. Slunce zářilo ve svém úplném lesku, vzduch byl\nteplý a průzračný a kolem ležící krajina bujně se zelenala.\n„Opravdu,\" pravil, povzdechnuv si slavný mistr, „počasí\nje skutečně tak krásné a procházka byla by skutečně na čase.\nAle nikoliv, nelze na ní pomysliti, nepřemožitelná překážka ...\"\n„Jaká nová překážka stojí tvému přání v cestě?\"\n„Milý příteli, je to zvláštnost — rozmar mé paní...\"\nPředstav si, abych v její nepřítomnosti vyjiti nemohl, zavřela\nmoje střevíce. Vidíš, že to je vážná nesnadnost, o niž se\nmusí každý pokus po emancipaci, každý pud po samostat-\nnosti roztříštiti*\"\n„Ten případ není tak hrozný, jak se domníváš,\" odvě-\ntil Naumann; Jedná se tolik o pár nových střevíců, a ty\nse dají brzy obstarat.\"\nA okamžitě odebrali se oba přátelé k blízkému obuv-\nníku, kdež si Haydn pár nových střevíců koupil.\n„Nyní jděme,\" zvolal Noumann.\nHaydn si tentokráte pevně předsevzal, že zlosti své\nženy vzdorovati bude. Popuzen výčitkami svého přítele, chtěl\nse rozhodným krokem tyranského jařma sprostiti; šelť bez\nvšech okolků se svým přítelem, aniž by myslel na křik ženy,\njenž vznikne po jeho odchodu, a ustanovil se na tom, že při\nsvém návratu ukáže, že mu pevnost a ráznost nechybí.\nOba hudební mistři požívali s rozkoší této krásné pro-\ncházky. Jejich zábava byla živá, nadšená a jará. Haydn\nmluvil se zanícením o hudbě a poesii a když mu při tom po-\nslední menuet, jejž složil, na mysl připadl, počal skutečně se\nmladistvým přepychem tančiti, a jeho průvodčí šúčastnil se\ns takovým též půvabem, jako pohyblivostí v této zábavě.\nMezi tíin přišla paní Haydnova domů nazpět a byla\nprávě tak překvapena jako rozhorlena, když svého muže ne-\nnalezla. Hašteřivá Xantippa křičela, bouřila; když ale hodina\nza hodinou ubíhala a vinník se nevracel, vyskočila z domu,\nprohledala celé okolí, a přišla konečně k místu, kdež oba\npřátelé poskakovali.\nHaydn právě dokončil svůj menuet, když náhle jeho\npaní před ním se objevila. Při pohledu na ni [rozplynula\nse jako bublinky jeho dobrá předsevzetí; jeho sny o svo-\nbodě, jeho přání po neodvislosti zmizely a Haydn stál tu ne-\npohnutý, zaražen a zkamenělý. Byloby nemožné, vylíčiti,\ns jakými výkřiky, pernými výčitkami slavný mistr od své ženy\npřijat jest; slovem, po nutné domluvě od ženy navrátil se\ndo svého příbytku, bledý, skroušený a pokořený.\nNaumann ale vida svého přítele zaražena a sklíčena, ode-\nšel, vypuknuv v homérický smích; vždyť on byl mládenec.\n\nS. M. Z."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "112", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.5", "debut_caractere": 3335, "fin_caractere_exclue": 6056, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Domažlic. (Hudební poměry.\n— Zpěv. spolek, — Lukeš.) Poměry\nhudební u nás nejsou velmi příznivé. Na\nzpěvácký spolek nedá se ani pomy-\nslit! a sice proto, že zde zpěváků není.\nNaše beseda měšťanská obrala si též za\núčel, zpěvpěstovati, a za tou příči-\nnou utvořilo několik hudebních údů ze sebe\npěvecký sbor, jenž se ve zpěvu cvičiti a\nnastudované kusy v besedě přednášeli za-\nmýšlí. Vytrvají-li pánové tito ve svém před-\nsevzetí, měli bychom jakýsi zárodek k u-\ntvoření zpěv. spolku. Aby se pěveckých\nsil alespoň pro budoucnost dosáhlo, vy-\nučuje horlivý a velmi činný p. Vác. Bur-\nget letošního roku ctyrykrát týdně\nna zdejší realce sborovému zpěvu\npodle navedení L. Zvonaře v Daliboru a\nv „Základech harmonie\" od téhož. Vý-\nsledky chvalného namáhání p. Burgetajsou\npatrné a byly by mnohem skvělejší, kdyby\nnávštěva ze strany učňů byla pořádnější a\nhojnější; nevšímavost tuto k zpěvu lze\nzvláště u domácích žáků , o kterých se\npředpokládá, že v městě zůstanou, nejvíce\npozorovati. Dne 30. dubna byl jsem a-\nkade lilii v Plzni přítomen. Slyšel jsem\nLukeše ponejprv zpívati a tu poznal jsem,\nco naše národní písně jsou a co se\njimi říci dá, přednásejí-li se tak, jak to\nposud jen Lukeš dovede. Jeho působením\npůjde, jak se oěekávati dá, zpěv smě-\nrem cistě národním; neboť takřka\nnemožno, aby tak výtečný národní pěvec\nhojnost následovníků nenalezl; zvlá-\nště pak tenkráte, pochopí-li svou úlohu\njako L. Lukeš, jenž nejen zpívá, nýbrž\ni řídí. To jsme viděli při výtečném pro-\nvedení sborů; škoda jen, že se p. zpěváci\nve velkém sboru málo cvičí. Plzeň má\ndosti výdatných sil, které by utvořením\nzpěv. spolku pěkných výsledků docíliti\nmohly. =\nZ Králové Dvora. (Akademie.)\nZdejší zpěvácký spolek uspořádal dne 4.\nkvětna b. r. v sále divadelním akade-\nmii, jejížto program byl tento: I. oddě-\nlení: 1. „Vlasta,\" ouvertura, od N á-\npravníka. 2. Pochod, od Vinaře. 3.\n„Stesk,\" národní píseň, od Veita. 4. De-\nklamovánka. 5. „Reformátoři,\" sbor s re-\ncitativem, od Zollnera* 6. „Na mou vlast,\"\nsolo pro tenor, od P i vody. 7. „Sablen-\nka,\" mazur. II. oddělení. 1. „Halka,\"\nouvertura od St. Moniuszky. 2. „Leh-\ntivá otázka.\" 3. „Cikáni,\" sbor se sólem,\nod Vogla. 4. Deklamovánka. o. „Dar\nna rozloučenou,\" národní píseň, od Veita..\n6. „Lovecká,\" od Morinka. 7. „Naše/\nsolo se sborem, od Procházky. Sbory\nšly vesměs dobře a zvláště líbily se ouver-\ntury Vlasta od Nápravníka a Halka\nod Moniuszky. Ku konci odbývala se ta-\nneční zábava. Konečně vyznamenal se zdejší\nnárodní a vlastenacký sextett. Ředitelem\ntohoto sextetta jest p. Fr. Dobrovský,\nučitel, udové: pp. Enšpenger, Kolo-\nmek, Seltner, Durdík, J. Janke,\nPus, Tam, Pohl, Holub a jiných více.\nZe zpěvu nejvíce vynikalo: „Reformátoři\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7994, "texte": "se sborem, jež zpíval p. Jos. R5hricb.\n„Na mou vlast\" od Pivody s průvodem piana,\nzpíval zdařile p. Sedláček. Nejpěknější píseň\nvšak byla poslední, jež pěkné solo zpíval\np. Tkadlec velmi rázně a důkladně. —\nNaši divadelní ochotníci hráli před nedá-\nvnem „Ďáblův podíl\" se zpěvy; kus\nse obecenstvu tak zalíbil, že se musel o-\npakovati. Pan Tkadlec, ředitel, vynikl\nco „Carlo\" nejvíce. Před týdnem se hrálo\n„Brute, pusť Césara,\" veselohra a\n„Po půl noci\" fraška. Jen dál! Jen\ndál! Zpěvácký spolek se chystá do Prahy\nna slavnost na Závisti.\n\nJ. F.\n\n—k.\nZ Krásné Hory. (Horní kapella.)\nHorní kapella pana Jos. z Wangů vedením\nčinného kapelníka pana Adolfa Ambro-\nž e, která v celém vůkolí našem velké ob-\nliby si vydobyla, a která našemu městu\nještě více lásky k hudbě dodala, zaslu-\nhuje, bych několika slovy se o ní zmínil.\nO vzkříšení měli horníci pana Jos. z Wangů\na pana Jedličky velkou slavnost, v čele\nmajíce každý svojí kapellu. Hra kapelly\npana Jos. z Wangů vyniká vsím právem\njak uhlazeností, tak i precísností a před-\nnosem nad p. Jedličkovu kapellu. Slyšeliť\njsme po vzkříšení Páně velkou směs z\nnárodních písní, sestavený od pana kapel-\nníka Adolfa Ambrože, v kterémž národní\nduch vane, a jenž o smýšlení národním p.\nkapelníka svědčí. Účinek směsi této na\nposluchače byl velký, nehof obecenstvo\nbylo v každém ohledu mocně hudbou roz-\njařeno. Pana kapelníka jsme již dávno co\nnadaného skladatelé poznali, však tuto ale\ndal na jevo. že ještě větší nadání a tatent\nv sobě chová, které však mu nelze tak\nosvědčiti, jak při vojenské kapelle příleži-\ntost by míti mohl. Však ale doufáme, že\nmajitel hor pan Jos. z Wangů mu tu pří-\nležitost také poskytne, by pan kapelník\nsvé nadání dále rozvinovati mohl, neb v\nněj všecku útěchu skládáme a zajisté ne-\njsme na omylu v tak mladého a nadaného\nskladatele jako jest pan kapelník Adolf\nAmbrož. Jeho skladby vynikají jak me-\nlodií tak instrumentací nad mnohé jiné,\nzvláště ale jeho národní kadrylla. Při\npilnosti a horlivosti, jakouž pan kapelník\nna jevo dává, a při rázném národním smý-\nšlení dá se nadíti, že jednou pan kapel-\nník velmi chvalného jíněna si ve vlasti do-\nbyde, což jemu srdečně přejeme.\n\nr.\nZ Plzně. (Akademie a beseda.)\nVe prospěch Smetanova pomníku uspořádána\nbyla dne 30. dubna akademie v\nměstském divadle a druhý den na to b e-\ns e d a v hostinci u císaře Rakouského. Ze\nsborů slyšeli jsme skladby od K. Slavíka,\nod Křížkovského, od Hellera, od Pivody,\nProcházky a ohnivý „Naprej\" od Darovína\nJenka. Sbory veškeré byly velmi pre-\ncisně a s náležitým ohněm a výrazem před-\nnešeny. Mimo tyto zpíval náš Lumír, o-\nchotný pan Lukeš, Moravskou, pak sloven-\nské národní a české národní písně a písně\nvlastenecké od L. Procházky s obvyklou\nmistrností, s hlubokým citem a významem.\nPan Přeřhof deklamoval vážné básně od\nJablonského a Crhy; pak žertovné dekla-\nmace od Trnobranského, Tůmy a jiných a\ndošel všestranné pochvaly. Taktéž líbil se\np. Procházka, jenž na piano přednesl\nuherské nápěvy dle Reményiho a fantasii\nod Willmersa a na všestranné přání jednu\npíseú přidal. Chvalné zmínky zasluhuje\ntéž p. Šmíd, jenž novou píseň „Vlast\"\nod Alšera zdařile přednesl. Po besedě na-\nstal tanec. Přítomni byli zde měšťsnosta\np. Mašauer, dok. Pichl a jeho choť Marie\nČacká, jakož i básník Kamenický.\n\n(e—e) Z Počátek. (Kostelní hudba.)\nJak bídně to s kostelní hudbou v mno-\nhých městech vyhlíží, nikdy bych nevěřil,\nkdybych se sám nebyl přesvědčil. Přišelť\njsem ku konci měsíce února do Počátek,\nan právě slavný pohřeb se odbýval. Co\nmilovník hudby a poněkud i znalec, šel\njsem za průvodem do kostela, kde se re-\nkviem odbývalo. Užasl jsem, když započal\nprvní kus. Jak hudba tak i zpěvy začaly\nvelmi mizerně. Kromě basu a varhan ne-\nmohl žádný vzít poctivý tón, i ten ldari-\nnetista pískal, že to nebylo k poslouchání.\nMyslil jsem si v duchu, kdyby prová-\nzení toho rekviem skladatel byl přítomen,\njistě že by se ku své práci znáti nechtěl,\nneb by jí ani nebyl poznal, jak zohavena\nbyla. Nemoha déle ty uši urážející tony\nposlouchat, raději jsem odešel. Divno jest\nmi, že za nynějšího oasu tak mizerná hudba\nse trpět může, která co by měla k pobož-\nnosti povznést, jen modlící se ruší. Jestli-\nže p. ředitel kůru tomu nerozumí, jest přec\nmezi ostatními p. učiteli některý, jenž by\nse v řízení a učení hudby a zpěvu\nlépe vyznal, a tudíž té kočičině konec učinil.\n(A. T.) Z Tábora. (Divadlo. —\nVolba.) Lne 3. května dávala divadelní\nspolečnost p. F. Zóllnera „Chudý kej-\nklíř\" obraz ze života od J. K. Tyla, ve\nprospěch p. J. E. Krainuele. Opomenouti\nnemůžem, že sobě p. Kramuele zajisté zá-\nbavný kus obral, neboť jíž hned v 1. jed-\nnání „Žebravý muzikant\" nás dobře bavil.\nP. beneficiant byl při prvním výstupu (co\nVendelín) hlučným potleskem poctěn. Co\nnás nad míru překvapilo, bylo shledání\nsynovo (Zikmunda) se starým otcem (starý\nVévoda) a bratra s bratrem (Krišpinem),\njejž pp. Ryšavý, Čížek a Mušek velmi zda-\nřile a cituplně provedli. Hra byla vesměs\ndobrá, o cern nejvíce častý potlesk mezi\nscénami svědčil. Návštěva byla hojná. „Ča-\nrovný závoj\" dával se dne 4. t. m.\n(podruhé), pomlčíme vsak o něm, neboť\nnás tak, jak první neuspokojil, toliko po-\ndotknouti slušno, že malované dekorace a\nkrajiny, mezi nimiž známé hrady : R á *y,\nZ v i k o v, město Praha, zámek v Stro-\nmovce u Prahy, ku konci hry přes je-\nviště se táhnoucí nemálo dojímají. — Dne\n5. t. m.: „Venkovský p oslanec\" aneb\nIjen s pravdou ven! Výsledek nebyl přízni -\nIvý, an to jsme již ve více kusech jakousi\nocháblost herců pozorovali a milejší by nám\nbylo, kdyby raději pan režisér novějších\nkusů podával. Společnost hodlá odtud do\nČeských Budějovic zavítati. — Dne 4.\nkvětna odbývala se dle stanov nová volba\nmezi p. ochotníky divadelními* Jak jsme\ndoslechli, dostalo se ředitelství p. Voj.\nStaňkovi a režie p. J. Formánkovi,\nučiteli na zdejší reální škole do rukou.\nŽádoucno by bylo, aby se řádně úřadu\nsvého nově zvolený p. ředitel ujal a nás\nčastými a zdařilými představeními překva-\npil, Co se režie dotýče, doufáme, že pan\nFormánek co bývalý ředitel diva-\ndla ochotnického v Humpolci a co šle-\nchetný národovec se statně a rázně své\núlohy uchopí, jak aby náš chrám Thálie k\nblahu našeho města a k rozkvětu národ-\nnosti vždy více a více s mohútnými silami\nprospíval.\n\nOchotnická divadla.\nOchotníci v Chrasti počínají si pil-\nným a obětovným vedením p. B. Patoč-\nky velmi chvalně. Posledně provozovali\n„Diblíka,\" který došed obliby, co nevidět\nopakován bude. — Dne 23. dubna provo-\nzovali ochotníci ve V i t i ú o v s i veselohry\n„Roztržití\" od Kotzebue a „Husicka\nz Podháje\" se slušným úspěchem; škoda\njen, že má divadlo mnoho nepříznivou,\nmezi jinými bývalého představeného, a ji-\nstého A. — V pondělí velkonocní dávali\np. ochotníci v Chocni činohru „Galejní\notroci\" slušně; někteří posluchači ne-\nslušně se však chovali, dojem kusu rušíce.\nZvláště vynikla si. H. vřelostí citu a uhla-\nzeností hry. — Páni ochotníci v Příbra-\nmi uvolili se, dávat ku prospěchu národ-\nního divadla dvě představení; první bylo\ndne 21. dubna a brán Tylův „Pražský\nflamendr.\" Provedení kusu bylo neú-\nv\nhonné a správné a účastenství četné. Či-\nstý výnos obnáší 40 zlatých, kteréž se\njakož i příjem z příštího představení\n„Při piketu\" a „Po půl noci\" do\nspořitelny až do zapoceti skutečné stavby\nuloží. — V Rajhradě u Brna dávali\npáni ochotníci dne 22. dubna „Paní Mar-\njánku, matku pluku,\" v nížto se ú-\ncinkující, ac zacátecníci, vyznamenali. —\nPáni studující zřídili ve Vel var ech o-\nchotnické divadlo a provozovali na velko-\nnocní svátky „P a 1 ico v u dceru\" od Tyla\na „Vrahové v městě\" od M. B. Pro-\nvedení bylo zvlášť ze strany dám velmi\nzdařilé, — Studující z Vorlíka a z vůkoli\nprovozovali ve prospěch zařízení knihovny\nv Starém Sedle dne 21. duhna v sále p.\nPadolíka na Vorleci veselohru „Karla\nXII. na vrácení-se do vlasti.\" Vý-\nsledek hry byl utěšený a někteří spolu-\núěinkující byli hlučnou pochvalou vyzna-\nmenáni. — Páni ochotníci v Horažďo-\nvicích dávali ve prospěch knihovny o~\nbecní dne 22. dubna veselohru „Opička\"\na zdařilá hra jejich došia chvalného uznání."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4607, "texte": "Dne 18. května se bude provozovat „Hu-\nsicka z Pod háje44 a „Převržená\nslánka44. — Dne 21. dubna dávali páni\nochotníci v R okycanech dva kusy „Pře-\nvržená slánka44 a „Obžinky44 a do-\nsáhli krásného výsledku. Zvláště vyzná-\nv\ncili se st Bílkova, st Šebestová, pp. Rund,\nRott, Kotz, Outrata, Hoffner, Malý. — Páni\nochotníci ve Vratně dávali na druhý svá-\ntek velkonocní kus „Statek Lhota,44 jejž\nzdařile provedli. Co nevidět bude se tam\ndávati „Lakomec44 a „Paní Marjánka.44\n\nKronika zpëĕv. spolků.\nPřičiněním horlivého národovce p. V.\nMládka a při radostném souhlasu mě-\nštanstva zřizuje se v Chrasti mužský\nzpěv. spolek. — Lounští zpěváci\nuspořádali dne 21. dubna besedu, jejížto\nčistý výnos národnímu divadlu určen\nbyl. Provedeny byly sbory „Cikáni\" od\nFr. Vogla, a rázný dvojsbor „Vzhůru ku\nzpěvu44 (slova od K. Starého), hudba od\nchvalně známého Ed. Nápravníka, pak\npíseň „Já jsem Češka\" a písně národní v\nkaždém ohledu výborně. Chvály zasluhují\npáni Erst, Kasian, Sterzel, Jelínek, p. P.\nSigmund, Zeithammer, kteří s velkým ú-\nspěchem účinkovali. Čistý výnos obnášel\n46 zl. 20 kr. — Písecký zpěvácký\nspolek měl dne 27. dubna valné shro-\nmáždění, při kterémž 60 údů se sůcast-\nnilo. Za ředitele zpěvu vyvolen měst-\nský ředitel kůru p. Fr4 Gregora, za u-\ncitele zpěvu pánové V. J a n o t a, D u ch o ň,\nJ. Procházka a Burian. — Zpěv.\nspolek v Litomyšli vystoupil v neděli\ndne 4. května poprvé do veřejnosti v\nakademii k oslavě instalace nového děkana\np. P. Šanty. — Studentský zpěv. sbor v\nKrálové Hradci uspořádal dne 24.\ndubna hudební akademii, v nížto se rázná\n„Kovářská\" nejvíce líbila. Pan J. Flogel\npřednesl na piano fantasií na české národní\npísně „České perle\" od Ed. Náprav-\nníka a byl po výtečném provedení bouř-\nlivou pochvalou odměněn. — Nově zřízený\nspolek zpěvácký v Bra nd ýse nad Labem\nbude v neděli dne 11. května slavnostně\nzahájen. Ráno v 101 hodině je slavná\nmše v brandýském chrámu Páně a večer\ntéhož dne uspořádá zpěv. spolek ve\nFettrově sále k účelu dobročinnému bese-\ndu, v níž z ochoty slečna Marie Kor-\nschnerova úcinkovati bude. Program\nbesedy je následující: L oddělení. Ouver-\ntura „Geinma di Vergi\" od Donizettiho,\npro dvě piana. 2. Proslov od Antonie\nMelišové. 3. „Zpěv Čechů,\" sbor od\nFrantiška Škroupa. 4. Píseň od Pivody,\nzpívá si. M. Korschnerova. 5. Nocturno\npro piano od Richardsa. 6. „Já jsem Če-\nška/4 deklamace od Čejky, přednese slec.\nM. Korschnerova. „Staročeská /' sbor od\nJ. Škroupa. II. oddělení. 1. Ouvertura k\nopeře „Upír\" od J. Marschnera, pro dvě\npiana. 2. „Muž bez slzí,44 báseň od\nAnt. Kórschnerové, přednese sl. M. Korsch-\nnerova. 3. „Píseň Čechů44 sbor od E. M.\n4. ,,Dcerám českým,44 sbor od F. Gernera.\n5. „Zastaveníčko44 od F. Škroupa. 6. Ná-\nrodní písně, zpívá sl. Korschnerova. 7.\nPochod od V. Crhy, hudba od V. Frimla.\n— Ku konci taneční zábava. — Začátek v\n7 hodin večer.\n\nObzor umělecký.\nBásnictví. Horvátský básník Topolovic\nzemřel dne 26. dubna v Gradišti.\nDivadlo. V Berlínském divadle „Vik-\ntoria\" dávalo se dne 20. dubna poprvé\nnová dráma „Noc velkonocní\" od Dra. Vi-\nléma Wolfsohna, spisovatele kusu „Jen\njedna duše.\" Věcně stará a nová idea\nlásky k člověčenstvu, boj mezi snášelivosti\na nesnášelivostí jsou věci, které básník\npod temným obrazem pronásledování židů\nve Spanělích předvádí. Dílo Wolfsohnovo\nje zdařilé.\nHudba. Musikální obchodník R. Grinz-\nweil, v jehožto skladě Mosonyiho nová\nmaďarská opera Ilona\" (Sličná He-\nlena) v skvostném vydání vyšla, věnoval\ngeniálnímu skladateli této opery uměle pra-\ncovanou skvostnou tabatěrku, na níž se\npodobizna Mosonyiho nachází.\n— Dne 1. května otevřena jest výstava\nLondýnská; při slavnosti súčastnilo se té-\nměř 30.000 lidí. Orkestr sestával z 500\nvýkonných hudebníků a 2.000 sborových\nzpěváků. Jak mile vše usedlo, zahrál or-\nkestr národní hymnu „God save the Queen.\"\nNavzdor znamenitě obsazenému orkestru a\nsboru bylo hudbu slyšeti jen v bezprostřed-\nním okolí paláce, v prostředku bylo sly-\nšeti různé tóny. Na to zahrál orkestr no-\nvou a. k tomu cíli složenou ouverturu od\nMeyerbeera, kteráž velké pochvaly došla;\npak provozována jest hymna od Benneta\n(slova od korunovaného básníka Tennyso-\nna) a velký pochod od Aubera. Haendiovo\nmohútné „Hallelujau a „Amen44 z Mesiáše,\npak hymna národní ukončily slavnost.\n— K básni Mickiewicově: „Konrád\nWallenrod44 znamenitý komponista pol-\nský složil hudbu. Báseň tato jest tak dra-\nmatická, že nebylo třeba mnohých změn,\naby z ní povstala ta nejsamorostlejší opera.\nČást jejiý provozovaná ve Lvovské besedě\nkupecké, přijata byla s velikým zápalem.\nJest se nadíti, že celé dílo bude ozdobou\nhudební literatury, a že i u nás zdomácní.\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.8", "debut_caractere": 6036, "fin_caractere_exclue": 6047, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "109", "page_fin": "110", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "J. F", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.5", "debut_caractere": 3348, "fin_caractere_exclue": 6056, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Domažlic. (Hudební poměry.\n— Zpěv. spolek, — Lukeš.) Poměry\nhudební u nás nejsou velmi příznivé. Na\nzpěvácký spolek nedá se ani pomy-\nslit! a sice proto, že zde zpěváků není.\nNaše beseda měšťanská obrala si též za\núčel, zpěvpěstovati, a za tou příči-\nnou utvořilo několik hudebních údů ze sebe\npěvecký sbor, jenž se ve zpěvu cvičiti a\nnastudované kusy v besedě přednášeli za-\nmýšlí. Vytrvají-li pánové tito ve svém před-\nsevzetí, měli bychom jakýsi zárodek k u-\ntvoření zpěv. spolku. Aby se pěveckých\nsil alespoň pro budoucnost dosáhlo, vy-\nučuje horlivý a velmi činný p. Vác. Bur-\nget letošního roku ctyrykrát týdně\nna zdejší realce sborovému zpěvu\npodle navedení L. Zvonaře v Daliboru a\nv „Základech harmonie\" od téhož. Vý-\nsledky chvalného namáhání p. Burgetajsou\npatrné a byly by mnohem skvělejší, kdyby\nnávštěva ze strany učňů byla pořádnější a\nhojnější; nevšímavost tuto k zpěvu lze\nzvláště u domácích žáků , o kterých se\npředpokládá, že v městě zůstanou, nejvíce\npozorovati. Dne 30. dubna byl jsem a-\nkade lilii v Plzni přítomen. Slyšel jsem\nLukeše ponejprv zpívati a tu poznal jsem,\nco naše národní písně jsou a co se\njimi říci dá, přednásejí-li se tak, jak to\nposud jen Lukeš dovede. Jeho působením\npůjde, jak se oěekávati dá, zpěv smě-\nrem cistě národním; neboť takřka\nnemožno, aby tak výtečný národní pěvec\nhojnost následovníků nenalezl; zvlá-\nště pak tenkráte, pochopí-li svou úlohu\njako L. Lukeš, jenž nejen zpívá, nýbrž\ni řídí. To jsme viděli při výtečném pro-\nvedení sborů; škoda jen, že se p. zpěváci\nve velkém sboru málo cvičí. Plzeň má\ndosti výdatných sil, které by utvořením\nzpěv. spolku pěkných výsledků docíliti\nmohly. =\nZ Králové Dvora. (Akademie.)\nZdejší zpěvácký spolek uspořádal dne 4.\nkvětna b. r. v sále divadelním akade-\nmii, jejížto program byl tento: I. oddě-\nlení: 1. „Vlasta,\" ouvertura, od N á-\npravníka. 2. Pochod, od Vinaře. 3.\n„Stesk,\" národní píseň, od Veita. 4. De-\nklamovánka. 5. „Reformátoři,\" sbor s re-\ncitativem, od Zollnera* 6. „Na mou vlast,\"\nsolo pro tenor, od P i vody. 7. „Sablen-\nka,\" mazur. II. oddělení. 1. „Halka,\"\nouvertura od St. Moniuszky. 2. „Leh-\ntivá otázka.\" 3. „Cikáni,\" sbor se sólem,\nod Vogla. 4. Deklamovánka. o. „Dar\nna rozloučenou,\" národní píseň, od Veita..\n6. „Lovecká,\" od Morinka. 7. „Naše/\nsolo se sborem, od Procházky. Sbory\nšly vesměs dobře a zvláště líbily se ouver-\ntury Vlasta od Nápravníka a Halka\nod Moniuszky. Ku konci odbývala se ta-\nneční zábava. Konečně vyznamenal se zdejší\nnárodní a vlastenacký sextett. Ředitelem\ntohoto sextetta jest p. Fr. Dobrovský,\nučitel, udové: pp. Enšpenger, Kolo-\nmek, Seltner, Durdík, J. Janke,\nPus, Tam, Pohl, Holub a jiných více.\nZe zpěvu nejvíce vynikalo: „Reformátoři\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 544, "texte": "se sborem, jež zpíval p. Jos. R5hricb.\n„Na mou vlast\" od Pivody s průvodem piana,\nzpíval zdařile p. Sedláček. Nejpěknější píseň\nvšak byla poslední, jež pěkné solo zpíval\np. Tkadlec velmi rázně a důkladně. —\nNaši divadelní ochotníci hráli před nedá-\nvnem „Ďáblův podíl\" se zpěvy; kus\nse obecenstvu tak zalíbil, že se musel o-\npakovati. Pan Tkadlec, ředitel, vynikl\nco „Carlo\" nejvíce. Před týdnem se hrálo\n„Brute, pusť Césara,\" veselohra a\n„Po půl noci\" fraška. Jen dál! Jen\ndál! Zpěvácký spolek se chystá do Prahy\nna slavnost na Závisti.\n\nJ. F."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "110", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.2", "titre_corps": "Z Krásné Hory. (Horní kapella.)", "titre_sommaire": "Z Krásné Hory. (Horní kapella.)", "signature_source": "—k", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.6", "debut_caractere": 546, "fin_caractere_exclue": 2151, "texte": "—k.\nZ Krásné Hory. (Horní kapella.)\nHorní kapella pana Jos. z Wangů vedením\nčinného kapelníka pana Adolfa Ambro-\nž e, která v celém vůkolí našem velké ob-\nliby si vydobyla, a která našemu městu\nještě více lásky k hudbě dodala, zaslu-\nhuje, bych několika slovy se o ní zmínil.\nO vzkříšení měli horníci pana Jos. z Wangů\na pana Jedličky velkou slavnost, v čele\nmajíce každý svojí kapellu. Hra kapelly\npana Jos. z Wangů vyniká vsím právem\njak uhlazeností, tak i precísností a před-\nnosem nad p. Jedličkovu kapellu. Slyšeliť\njsme po vzkříšení Páně velkou směs z\nnárodních písní, sestavený od pana kapel-\nníka Adolfa Ambrože, v kterémž národní\nduch vane, a jenž o smýšlení národním p.\nkapelníka svědčí. Účinek směsi této na\nposluchače byl velký, nehof obecenstvo\nbylo v každém ohledu mocně hudbou roz-\njařeno. Pana kapelníka jsme již dávno co\nnadaného skladatelé poznali, však tuto ale\ndal na jevo. že ještě větší nadání a tatent\nv sobě chová, které však mu nelze tak\nosvědčiti, jak při vojenské kapelle příleži-\ntost by míti mohl. Však ale doufáme, že\nmajitel hor pan Jos. z Wangů mu tu pří-\nležitost také poskytne, by pan kapelník\nsvé nadání dále rozvinovati mohl, neb v\nněj všecku útěchu skládáme a zajisté ne-\njsme na omylu v tak mladého a nadaného\nskladatele jako jest pan kapelník Adolf\nAmbrož. Jeho skladby vynikají jak me-\nlodií tak instrumentací nad mnohé jiné,\nzvláště ale jeho národní kadrylla. Při\npilnosti a horlivosti, jakouž pan kapelník\nna jevo dává, a při rázném národním smý-\nšlení dá se nadíti, že jednou pan kapel-\nník velmi chvalného jíněna si ve vlasti do-\nbyde, což jemu srdečně přejeme."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "110", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.3", "titre_corps": "Z Plzně. (Akademie a beseda.)", "titre_sommaire": "Z Plzně. (Akademie a beseda.)", "signature_source": "r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.6", "debut_caractere": 2153, "fin_caractere_exclue": 3254, "texte": "r.\nZ Plzně. (Akademie a beseda.)\nVe prospěch Smetanova pomníku uspořádána\nbyla dne 30. dubna akademie v\nměstském divadle a druhý den na to b e-\ns e d a v hostinci u císaře Rakouského. Ze\nsborů slyšeli jsme skladby od K. Slavíka,\nod Křížkovského, od Hellera, od Pivody,\nProcházky a ohnivý „Naprej\" od Darovína\nJenka. Sbory veškeré byly velmi pre-\ncisně a s náležitým ohněm a výrazem před-\nnešeny. Mimo tyto zpíval náš Lumír, o-\nchotný pan Lukeš, Moravskou, pak sloven-\nské národní a české národní písně a písně\nvlastenecké od L. Procházky s obvyklou\nmistrností, s hlubokým citem a významem.\nPan Přeřhof deklamoval vážné básně od\nJablonského a Crhy; pak žertovné dekla-\nmace od Trnobranského, Tůmy a jiných a\ndošel všestranné pochvaly. Taktéž líbil se\np. Procházka, jenž na piano přednesl\nuherské nápěvy dle Reményiho a fantasii\nod Willmersa a na všestranné přání jednu\npíseú přidal. Chvalné zmínky zasluhuje\ntéž p. Šmíd, jenž novou píseň „Vlast\"\nod Alšera zdařile přednesl. Po besedě na-\nstal tanec. Přítomni byli zde měšťsnosta\np. Mašauer, dok. Pichl a jeho choť Marie\nČacká, jakož i básník Kamenický."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "110", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.4", "titre_corps": "(e—e) Z Počátek. (Kostelní hudba.)", "titre_sommaire": "(e—e) Z Počátek. (Kostelní hudba.)", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.6", "debut_caractere": 3256, "fin_caractere_exclue": 6202, "texte": "(e—e) Z Počátek. (Kostelní hudba.)\nJak bídně to s kostelní hudbou v mno-\nhých městech vyhlíží, nikdy bych nevěřil,\nkdybych se sám nebyl přesvědčil. Přišelť\njsem ku konci měsíce února do Počátek,\nan právě slavný pohřeb se odbýval. Co\nmilovník hudby a poněkud i znalec, šel\njsem za průvodem do kostela, kde se re-\nkviem odbývalo. Užasl jsem, když započal\nprvní kus. Jak hudba tak i zpěvy začaly\nvelmi mizerně. Kromě basu a varhan ne-\nmohl žádný vzít poctivý tón, i ten ldari-\nnetista pískal, že to nebylo k poslouchání.\nMyslil jsem si v duchu, kdyby prová-\nzení toho rekviem skladatel byl přítomen,\njistě že by se ku své práci znáti nechtěl,\nneb by jí ani nebyl poznal, jak zohavena\nbyla. Nemoha déle ty uši urážející tony\nposlouchat, raději jsem odešel. Divno jest\nmi, že za nynějšího oasu tak mizerná hudba\nse trpět může, která co by měla k pobož-\nnosti povznést, jen modlící se ruší. Jestli-\nže p. ředitel kůru tomu nerozumí, jest přec\nmezi ostatními p. učiteli některý, jenž by\nse v řízení a učení hudby a zpěvu\nlépe vyznal, a tudíž té kočičině konec učinil.\n(A. T.) Z Tábora. (Divadlo. —\nVolba.) Lne 3. května dávala divadelní\nspolečnost p. F. Zóllnera „Chudý kej-\nklíř\" obraz ze života od J. K. Tyla, ve\nprospěch p. J. E. Krainuele. Opomenouti\nnemůžem, že sobě p. Kramuele zajisté zá-\nbavný kus obral, neboť jíž hned v 1. jed-\nnání „Žebravý muzikant\" nás dobře bavil.\nP. beneficiant byl při prvním výstupu (co\nVendelín) hlučným potleskem poctěn. Co\nnás nad míru překvapilo, bylo shledání\nsynovo (Zikmunda) se starým otcem (starý\nVévoda) a bratra s bratrem (Krišpinem),\njejž pp. Ryšavý, Čížek a Mušek velmi zda-\nřile a cituplně provedli. Hra byla vesměs\ndobrá, o cern nejvíce častý potlesk mezi\nscénami svědčil. Návštěva byla hojná. „Ča-\nrovný závoj\" dával se dne 4. t. m.\n(podruhé), pomlčíme vsak o něm, neboť\nnás tak, jak první neuspokojil, toliko po-\ndotknouti slušno, že malované dekorace a\nkrajiny, mezi nimiž známé hrady : R á *y,\nZ v i k o v, město Praha, zámek v Stro-\nmovce u Prahy, ku konci hry přes je-\nviště se táhnoucí nemálo dojímají. — Dne\n5. t. m.: „Venkovský p oslanec\" aneb\nIjen s pravdou ven! Výsledek nebyl přízni -\nIvý, an to jsme již ve více kusech jakousi\nocháblost herců pozorovali a milejší by nám\nbylo, kdyby raději pan režisér novějších\nkusů podával. Společnost hodlá odtud do\nČeských Budějovic zavítati. — Dne 4.\nkvětna odbývala se dle stanov nová volba\nmezi p. ochotníky divadelními* Jak jsme\ndoslechli, dostalo se ředitelství p. Voj.\nStaňkovi a režie p. J. Formánkovi,\nučiteli na zdejší reální škole do rukou.\nŽádoucno by bylo, aby se řádně úřadu\nsvého nově zvolený p. ředitel ujal a nás\nčastými a zdařilými představeními překva-\npil, Co se režie dotýče, doufáme, že pan\nFormánek co bývalý ředitel diva-\ndla ochotnického v Humpolci a co šle-\nchetný národovec se statně a rázně své\núlohy uchopí, jak aby náš chrám Thálie k\nblahu našeho města a k rozkvětu národ-\nnosti vždy více a více s mohútnými silami\nprospíval."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "110", "page_fin": "111", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.5", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.6", "debut_caractere": 6204, "fin_caractere_exclue": 7994, "texte": "Ochotnická divadla.\nOchotníci v Chrasti počínají si pil-\nným a obětovným vedením p. B. Patoč-\nky velmi chvalně. Posledně provozovali\n„Diblíka,\" který došed obliby, co nevidět\nopakován bude. — Dne 23. dubna provo-\nzovali ochotníci ve V i t i ú o v s i veselohry\n„Roztržití\" od Kotzebue a „Husicka\nz Podháje\" se slušným úspěchem; škoda\njen, že má divadlo mnoho nepříznivou,\nmezi jinými bývalého představeného, a ji-\nstého A. — V pondělí velkonocní dávali\np. ochotníci v Chocni činohru „Galejní\notroci\" slušně; někteří posluchači ne-\nslušně se však chovali, dojem kusu rušíce.\nZvláště vynikla si. H. vřelostí citu a uhla-\nzeností hry. — Páni ochotníci v Příbra-\nmi uvolili se, dávat ku prospěchu národ-\nního divadla dvě představení; první bylo\ndne 21. dubna a brán Tylův „Pražský\nflamendr.\" Provedení kusu bylo neú-\nv\nhonné a správné a účastenství četné. Či-\nstý výnos obnáší 40 zlatých, kteréž se\njakož i příjem z příštího představení\n„Při piketu\" a „Po půl noci\" do\nspořitelny až do zapoceti skutečné stavby\nuloží. — V Rajhradě u Brna dávali\npáni ochotníci dne 22. dubna „Paní Mar-\njánku, matku pluku,\" v nížto se ú-\ncinkující, ac zacátecníci, vyznamenali. —\nPáni studující zřídili ve Vel var ech o-\nchotnické divadlo a provozovali na velko-\nnocní svátky „P a 1 ico v u dceru\" od Tyla\na „Vrahové v městě\" od M. B. Pro-\nvedení bylo zvlášť ze strany dám velmi\nzdařilé, — Studující z Vorlíka a z vůkoli\nprovozovali ve prospěch zařízení knihovny\nv Starém Sedle dne 21. duhna v sále p.\nPadolíka na Vorleci veselohru „Karla\nXII. na vrácení-se do vlasti.\" Vý-\nsledek hry byl utěšený a někteří spolu-\núěinkující byli hlučnou pochvalou vyzna-\nmenáni. — Páni ochotníci v Horažďo-\nvicích dávali ve prospěch knihovny o~\nbecní dne 22. dubna veselohru „Opička\"\na zdařilá hra jejich došia chvalného uznání."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 472, "texte": "Dne 18. května se bude provozovat „Hu-\nsicka z Pod háje44 a „Převržená\nslánka44. — Dne 21. dubna dávali páni\nochotníci v R okycanech dva kusy „Pře-\nvržená slánka44 a „Obžinky44 a do-\nsáhli krásného výsledku. Zvláště vyzná-\nv\ncili se st Bílkova, st Šebestová, pp. Rund,\nRott, Kotz, Outrata, Hoffner, Malý. — Páni\nochotníci ve Vratně dávali na druhý svá-\ntek velkonocní kus „Statek Lhota,44 jejž\nzdařile provedli. Co nevidět bude se tam\ndávati „Lakomec44 a „Paní Marjánka.44"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "111", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.6", "titre_corps": "Kronika zpëĕv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpëĕv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.7", "debut_caractere": 474, "fin_caractere_exclue": 2832, "texte": "Kronika zpëĕv. spolků.\nPřičiněním horlivého národovce p. V.\nMládka a při radostném souhlasu mě-\nštanstva zřizuje se v Chrasti mužský\nzpěv. spolek. — Lounští zpěváci\nuspořádali dne 21. dubna besedu, jejížto\nčistý výnos národnímu divadlu určen\nbyl. Provedeny byly sbory „Cikáni\" od\nFr. Vogla, a rázný dvojsbor „Vzhůru ku\nzpěvu44 (slova od K. Starého), hudba od\nchvalně známého Ed. Nápravníka, pak\npíseň „Já jsem Češka\" a písně národní v\nkaždém ohledu výborně. Chvály zasluhují\npáni Erst, Kasian, Sterzel, Jelínek, p. P.\nSigmund, Zeithammer, kteří s velkým ú-\nspěchem účinkovali. Čistý výnos obnášel\n46 zl. 20 kr. — Písecký zpěvácký\nspolek měl dne 27. dubna valné shro-\nmáždění, při kterémž 60 údů se sůcast-\nnilo. Za ředitele zpěvu vyvolen měst-\nský ředitel kůru p. Fr4 Gregora, za u-\ncitele zpěvu pánové V. J a n o t a, D u ch o ň,\nJ. Procházka a Burian. — Zpěv.\nspolek v Litomyšli vystoupil v neděli\ndne 4. května poprvé do veřejnosti v\nakademii k oslavě instalace nového děkana\np. P. Šanty. — Studentský zpěv. sbor v\nKrálové Hradci uspořádal dne 24.\ndubna hudební akademii, v nížto se rázná\n„Kovářská\" nejvíce líbila. Pan J. Flogel\npřednesl na piano fantasií na české národní\npísně „České perle\" od Ed. Náprav-\nníka a byl po výtečném provedení bouř-\nlivou pochvalou odměněn. — Nově zřízený\nspolek zpěvácký v Bra nd ýse nad Labem\nbude v neděli dne 11. května slavnostně\nzahájen. Ráno v 101 hodině je slavná\nmše v brandýském chrámu Páně a večer\ntéhož dne uspořádá zpěv. spolek ve\nFettrově sále k účelu dobročinnému bese-\ndu, v níž z ochoty slečna Marie Kor-\nschnerova úcinkovati bude. Program\nbesedy je následující: L oddělení. Ouver-\ntura „Geinma di Vergi\" od Donizettiho,\npro dvě piana. 2. Proslov od Antonie\nMelišové. 3. „Zpěv Čechů,\" sbor od\nFrantiška Škroupa. 4. Píseň od Pivody,\nzpívá si. M. Korschnerova. 5. Nocturno\npro piano od Richardsa. 6. „Já jsem Če-\nška/4 deklamace od Čejky, přednese slec.\nM. Korschnerova. „Staročeská /' sbor od\nJ. Škroupa. II. oddělení. 1. Ouvertura k\nopeře „Upír\" od J. Marschnera, pro dvě\npiana. 2. „Muž bez slzí,44 báseň od\nAnt. Kórschnerové, přednese sl. M. Korsch-\nnerova. 3. „Píseň Čechů44 sbor od E. M.\n4. ,,Dcerám českým,44 sbor od F. Gernera.\n5. „Zastaveníčko44 od F. Škroupa. 6. Ná-\nrodní písně, zpívá sl. Korschnerova. 7.\nPochod od V. Crhy, hudba od V. Frimla.\n— Ku konci taneční zábava. — Začátek v\n7 hodin večer."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "111", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.7", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.7", "debut_caractere": 2834, "fin_caractere_exclue": 4597, "texte": "Obzor umělecký.\nBásnictví. Horvátský básník Topolovic\nzemřel dne 26. dubna v Gradišti.\nDivadlo. V Berlínském divadle „Vik-\ntoria\" dávalo se dne 20. dubna poprvé\nnová dráma „Noc velkonocní\" od Dra. Vi-\nléma Wolfsohna, spisovatele kusu „Jen\njedna duše.\" Věcně stará a nová idea\nlásky k člověčenstvu, boj mezi snášelivosti\na nesnášelivostí jsou věci, které básník\npod temným obrazem pronásledování židů\nve Spanělích předvádí. Dílo Wolfsohnovo\nje zdařilé.\nHudba. Musikální obchodník R. Grinz-\nweil, v jehožto skladě Mosonyiho nová\nmaďarská opera Ilona\" (Sličná He-\nlena) v skvostném vydání vyšla, věnoval\ngeniálnímu skladateli této opery uměle pra-\ncovanou skvostnou tabatěrku, na níž se\npodobizna Mosonyiho nachází.\n— Dne 1. května otevřena jest výstava\nLondýnská; při slavnosti súčastnilo se té-\nměř 30.000 lidí. Orkestr sestával z 500\nvýkonných hudebníků a 2.000 sborových\nzpěváků. Jak mile vše usedlo, zahrál or-\nkestr národní hymnu „God save the Queen.\"\nNavzdor znamenitě obsazenému orkestru a\nsboru bylo hudbu slyšeti jen v bezprostřed-\nním okolí paláce, v prostředku bylo sly-\nšeti různé tóny. Na to zahrál orkestr no-\nvou a. k tomu cíli složenou ouverturu od\nMeyerbeera, kteráž velké pochvaly došla;\npak provozována jest hymna od Benneta\n(slova od korunovaného básníka Tennyso-\nna) a velký pochod od Aubera. Haendiovo\nmohútné „Hallelujau a „Amen44 z Mesiáše,\npak hymna národní ukončily slavnost.\n— K básni Mickiewicově: „Konrád\nWallenrod44 znamenitý komponista pol-\nský složil hudbu. Báseň tato jest tak dra-\nmatická, že nebylo třeba mnohých změn,\naby z ní povstala ta nejsamorostlejší opera.\nČást jejiý provozovaná ve Lvovské besedě\nkupecké, přijata byla s velikým zápalem.\nJest se nadíti, že celé dílo bude ozdobou\nhudební literatury, a že i u nás zdomácní."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "112", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.8", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.7", "debut_caractere": 4599, "fin_caractere_exclue": 4607, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "111", "page_fin": "112", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.8.1", "titre_corps": "— Spolek hudební na Moravě.", "titre_sommaire": "— Spolek hudební na Moravě.", "signature_source": "—s—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.7", "debut_caractere": 4609, "fin_caractere_exclue": 7480, "texte": "— Spolek hudební na Moravě.\nPánové Cyrill Napp, opat, Eug. hr. Braida,\nMichal hr. z Bukůvky, Jan ryt. Chlumecký,\nRud. svob. p. Forgatsch, Dr. Lud. Goldhan,\nLeop. Gaupt, P. Pavel Křížkovský a Dr.\nRud. šlechtic v. Ott vyzývají všecky přá-\ntele umění hudebního v Brně a po celé\nMoravě, aby přispěli k založení spolku hu-\ndebního, jenž by spojen byl sc školou bu-\ndební, a „vyhověl jedné straně duševního\nvzdělání, spolu pak naději vyšších rozkoší\numěleckých, a povznesl umění vůbec nej-\noblíbenější na stupeň hodnosti jemu nále-\nV /' CL\nZ1C1.\"\n— Alex. Dreyschock obdržel odba-\nrona Siny za své spoluúcinkování při jeho\nvečerní zábavě kromě zaplacení cesty 200\nkusů dukátů.\n— Mladý náš krajan, basistva p.\nBláha, je ku dvorní zpěvohře v Berlíně\nangažován, a velmi se tam líbí. Obecen-\nstvo Pražské mělo několikráte příležitost,\npoznati p. Bláhu co skvěle nadaného zpě-\nváka, jemuž zajisté kyne krásná budoucnot.\n— Věhlasná zpěvačka sl. Desirée\nAriotova vystoupí zde co nevidět poho-\nstinsku v několika operách. Též výtečný\nVídeňský pěvec Beck přistane sem k hrám\npohostinským.\n— Naše krajanka, sl. Vojtěška\nZadrobilkova koncertovala před nedá-\nvnem v Srbském Bělehradě se skvělým\nvýsledkem.\n— Holub Josef, ředitel kůru u sv.\nHavla v Praze, zemřel v pátek dne 2.\nkvětna v nemocnici. Předpolednem sedl si\nna Starém městě do drošky a žádal, by\nho droškář do všeobecné nemocnice do-\nvezl. Když vozka tam zastavil a dvířka\notevřel, našel ho právě se smrtí zápasí-\ncího. Jak se to potom vysvětlilo, požil\nmezi cestou značně mnoho kyseliny sir-\nkové, jížto se otrávil. Holub zanechal po\nsobě manželku a tři děti. Holub narodil\nse dne 20. října 1823 v Dobřichovicích,\nabsolvoval varhanickou školu a stal se r.\n1854 ředitelem kůru u sv. Ducha a r.\n1855 u sv. Havla v Praze. Mimo to byl\nHolub nejprvé pod Voglem, pak pod Fr.\nŠkroupem a posledně pod L. Zvonařem\nučitel zpěvu v Žofínské akademii. Holub\nsložil několik komposicí pro kostel, pak\nněkolik sboru, z nichžto zvláště sbor „Na\nSněžce/4 jejž před několika lety Žofínská\nakademie dávala, vynikal.\n— Matěj Sojka. Na náš list k du-\nchovnímu úřadu ve Vilímové, M. Sojky se\ntýkající obdrželi jsme od ochotného ve-\nlebného faráře pana P. Mich. Šafránka\nnásledující opravy a dodatky: „Matěj\n(tedy nikoliv Matouš) Sojka byl syn ro-\ndičů Yácslava a Veroniky Sojky z Vilímo-\nva a narodil se dne 12. února 1740 ve\nVilímové a zemřel dne 13. března 1817\nco vrchnostenský početvedoucí kuchyňský\nv zámku Vilímovském. Jeho narození padá\ndo casu panování hraběte Ignáce Arnošta\nCaretto Millesimo, po kterémž nastoupil\nhrabě Josef Carreto Millesimo, jenž r. 180O\nzemřel. Sojka zemřel za posledního hra-\nběte Josefa Millesima (13. lipna 1852), s\nkterýmž rod Millesimovský vymřel. Od\nkoho první základy v hudbě obdržel, nelze\ns jistotou udati, toliko se zdá pravdě po-\ndobno, že Vilímovský učitel téhož času\nAntonín Magauer to býti mohl, jelikož ten"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6034, "texte": "ten samý také co křestní kmotr jeho ve|\nzdejší knize zaznamenán jest.\" Vzdáváme\ndíky p. P. Šafránkovi za laskavé toto\nsdělení ve jrnenu všech českých hudebníků.\n— K velkolepé národní slav-\nnosti pěvecké přihlásilo se již k 600\nspěvákň; ano i údové Lužického zpěv.\nzpolku „Lumíra\" budou přítomni.\n— K národní slavnosti Hlaho-\nlem uspořádané dne 17. a 18. května\npřihlásily se mimo již v předešlém čísle\nuvedené následující spolky zpěvácké\na sice: z Loun, Kutné Hory, Čásla-\nvi, Mladé Boleslavi, z Josefo do-\nlu, Jindřichova Hradce, Vodňan,\nBerouna, z Kolína, Náchoda, Led-\nče, Králové Hradce, z Chrudimi,\nz Litomyšle, Selčan, Semil, z Pí-\nsku, z Roudnice a z Prostějova\nna Moravě; úhrnem 19 zpěv. spolků. Při-\npočítá;ue-li těch 19 již oznámených, jejich\naž dosud 38. Zpěvácké spolky bu-\ndou míti ku koncertu společnou zkou-\nšku v pátek dne 16 května o 3. hod.\ncdpol. na Žofíne. Dne 18. pak pro-\ndukce jednotlivých spolků na\nskvěle osvětleném ostrově Žofínském. V\nkoncertě súčastní se též F e r d. L a u b a\nsl. Helena Zawiszanka.\n— Maxův „študent z r. 1648'c\nbude předce letos postaven, poněvadž se\nsešlo dosti příspěvkův na zakoupení této\nsochy. Socha, ozbrojeného študenta z r.\n1648 představující, má býti na kašně v\nKlemenlinum postavena; tam by ji ale na\njaře škodily balvany sněhu i jest se tudíž\nnadíti, že se postaví na baště mezi branou\nnovou a koňskou, kde se študentstvo r.\n1648 nejvíce vyznamenalo: tamť vrchní\nvelitel generál Rudolf Colloredo z Walsee\nobdivoval se hrdinství študentův a jedno-\nv\nmu z nich, jemuž byli Švédové svrchní\nšat strhli, vlastním Šabatovým pláštěm\npřioděl.\n— Tylova „Fidlovačka\" a ve-\nškeré jeho spisy. Podáváme čtenář-\nstvu vítanou zprávu, že Tylova fraška\n„Fidlovačka/1 jež se měla za ztracenou,\nan prý ji Tyl hodil do ohně, úplně zacho-\nvalá, se nalezla a neporušená v rukou jeho\npozůstalé rodiny se nachází. I širší obe-\ncenstvo se s ní brzo seznámí, jelikož činný\nkněhkupec p. Kober chce uspořádati nové\nvydání veškerých spisů Tylových, v nichž\ntudíž budou zahrnuty i všechny jeho plody\n-dramatické. Vzácný rukopis „Fidlovačky\"\nnabývá tím zvláštního významu, že obsa-\nhuje také původní text znárodnělé písně\n„Kde domoj můj?\" již Tyl, jak známo,\npro tuto frašku napsal.\n— Národní slavnost na Řípu\nv neděli dne 27. dnbna podařila se, jak\nnáleží. Z Prahy přibyli do Veltrus dva\nvlaky s hostmi Pražskými, mezi nimiž byli\nčlenové tělocvičné jednoty „Sokola\" a zpě-\nváckého spolku „Hlahola.\" U paty vr-\nchu byli Pražané od zpěv. spolků z\nMělníka, z Loun, z Roudnice, Li-\ntoměřic a S 1 aného uvítáni, za čem jim\npresident „Hlaholu\" poděkoval. Když se\nbyly zástupy přečetného lidstva poněkud\nrozestavily, zazpíval zpěv. spolek „Hlahol\"\nněkolik sborů. Pak zpívaly všecky spojené\nzpěv. spolky, „Já jsem Slovan\" od Va-\nšáka st. a Krovovu „Husitskou,\" již ve\nsbor uvedl F. Heller. 0 8. hodině večer\ndorazili Pražští hosté do Veltrusské re-\nstaurace, kdež při zpěvu „Hlaholu\" se ve-\nčeřelo. Shromážděného lidu na Řípu bylo\nas 25.000. Zajímavý byl nápis na chvo-\njové bráně v Činovs i, kde se dle po-\nvěsti hrob praotce nachází. Nápis zněl:\n„Kde stanul druhdy, i teď stojí\nČe ch.\"\n— Výtečný moravský virtuos\nJindřich Ernst ochuravěl těžce v Nizze.\nErnst narodil se r. 1814 v Brně a konal\nsvá studia na housle v konservatoriu Ví-\ndeňském. Ernst vyniká zvláště svými kom-\nposicemi, z nichžto některé velké populár-\nnosti dosáhly, jmenovitě „Karneval Be-\nnátský.\" Jedna z nejzajtmavějších skla-\ndeb jeho je ballada „Král duchů\" (Erl-\nkonig) pro housle bez průvodu.\n— Výbor sboru pro stavbu ná-\nrodního divadla v Praze dne 5. května\nusnesl se na tom, že nepočne stavětí di-\nvadlo před květnem 1863, kdyby se však\nzemský sněm český do té doby nesešel,\nvyhrazuje se sboru právo k uzavírání o\ndalším jeho jednání. Zatím pokračovali\nbude sbor u svých přípravách ku stavbě.\nZa tou příčinou přijat jest návrh odboru\nstavebního, aby se naši stavitelé vyzvali,\nby nejdéle do konce srpna 1862 podali\njednoduchý nákres ku plánu národního di-\nvadla. Podle nejlepšího nákresu dá pak\nodbor vyvésti úplný plán. — Komise, která\nse zemským výborem vyjednávati má o\nsmlouvě, jíž se mu postoupí staveniště na\nprozatímní divadlo, sestávati má z pp. hr.\nJ. Harracha, Dr. Fr. Palackého, stavitele\nJana Novotného a Fr. Pštrosse staršího.\nValná schůze sboru nemůže býti dříve svo-\nlána, pokud nebudou nové stanovy vládou\npotvrzeny a volba ředitelstva dle nich ob-\nnovena.\n— Výstava dárků pro národní\nlo t e r i i ve prospěch Zdeňky Havlíčkové\notevřena jest na Žofínském ostrově ode dne\n4. do 16. května ve sváteční den od 11.\ndo 6. hodin večer, ve všední den od 2 do\n6. Vstupné 10 kr.\nHudební literatura. Nákladem musi-\nkálního obchodnictví Šálka (vedením čiu-\nného p. Fleischera) vyšly tyto dni ctyry\npísně od nadaného a plodného skladatele\npana Procházky, které hudby milov-\nnému obecenstvu vřele odporuěujeme. Jsouf\nnásledující: „Píseň Čechů\" (p. Karlu Stra-\nkatému věnovaná), „Věrná milá\" (sl. Gab.\nRoubalové), „Půda vlastenská\" ([p. J. Skle-\nnáři), „Zahučafy hory, zahučafy lesy\" (p.\nE. Reményimu). Zevrubný úsudek pone-\ncháváme si na jiný čas.\n— Koncert. Včera se odbýval kon-\ncert v Novoměstském divadle ve prospěch\njednoty katolických tovaryšův a spolku pro\nblaho čeledínův. Program byl tento: I. Od-\ndělení : Symfonie A-dur (číslo 7) od L.\nBeethovena. II. Oddělení. 1. Arie ze skladby\n„Das unterbrochene Opferfest,\" od Wintera,\nzpíval pad Eílers. 2. „Die\nbáseň od Miillera, přednesla slečna Geb-\nhardtova. 3. Arie z „Belisario\" od Doni-\nzettiho, zpívala paní Bělská. 4. Koncert pro\ncello, přednesl pan Popper. 5. Slovanské\npísně od Pivody, přednesla paní Bělská.\n6. První část z C-mol koncertu od L*\nBeethovena s Kadencí od Alex. Dreyscho-\nka, přednesla llletá Johanna Pischova s\nprůvodem. Výsledek byl slušný* Symfonie\nbyla od orkestru divadelního dobře prove-\ndena. Zpěv paní Bělské jakož ip. Ei-\nlersa došel pochvaly. Slečna Pischova, žá-\nkyně pana Hampla, osvědčila talent a vel-\nkou technickou sběhlost, avšak kus byl si-\nlám jejím nepřiměřený. P. Popper vynikl ze\nvšech významným přednosem a znamenitou\nobratností.\n\n—s—"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.9", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.8", "debut_caractere": 6036, "fin_caractere_exclue": 6047, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.5.9.1", "titre_corps": "Glareau Jindřich, znamenitý a všestranný", "titre_sommaire": "Glareau Jindřich, znamenitý a všestranný", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.8", "debut_caractere": 6049, "fin_caractere_exclue": 7172, "texte": "Glareau Jindřich, znamenitý a všestranný\nučenec, jenž co básník od císaře Maxmiliana 1.\nvavřínovým véncem a titulem dvorního kapel-\nníka vyzuamenán byl, odpov édě] na otázku „jak\nžije?\" docela chladné:\n„Jako dvorní hudebník !\"\n„Jak tomu mám rozumět,\" ptal se ho na\nnovo tazač ?\n„Jím a piju s chutí a skvostně a jsem ce-\nlému svétu dlužen l\"\nGlareau napsal mnoho dél o hadbé, mezi ji-\nnými vydal „Dodec a cho rd o n ,« pro historii\numéní velmi důležité dílo, kdež poprvé ter-\ncii na konci hudební skladby za konsonan-\nci přgímá. Zemřel 1563,\nGervetto James, slovutný virtuos na cello,\njenž r. 1682 v Itálii se narodil a r. 1738 do\nLondýna přišel, byl orkestrálním členem divadla\nDrurylanského. Jednoho večera hrál znamenitý\nherec Garrik úlohu opilce a představoval ho nad\nmíru přirozeně a podivuhodně, načež pak na\nsesli usnul. Mezi diváky panovalo ticho; toliko\nCervetto nemohl se hlasitého a dlouhého zívání\nzdržeti. Garrik najednou vyskočil a plísnil ho\nz jeho chování. „O prosím za odpuštění,'4 od-\nvětil Cervetto, „při každém velkém potěšení mu-\nsím zívati.\" — Cervetto zemřel co stoajedno-\nletý kmet r. 1783 v Londýně."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-10-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-10_01#c017", "volume": "bmtnabd_1862-05-10_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "112", "page_fin": "112", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.2.6", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.8", "debut_caractere": 7174, "fin_caractere_exclue": 7373, "texte": "Listárna.\nPanu Lorencovi v Pard. Hudba\nk „0 bžin k á m\" musí *e nejdřív pro kvar-\ntett arranžovat a tedy nemůžeme drive po-\nsloužit, než na druhý týden. — Panu J. F*.\nv K. D. Dopisy budou nám vítány."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[105]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.1", "texte": "Návrh k stanovám\njednoty k odměňování, povzbuzování a podporování\nhudebních skladatelů českoslovanských a možná-li\ni jejich rodiny, vdov a sirotků.\nPodává V orb es.\n§. 1. Jméno.\nJméno jednoty budiž: Matice pěvecká.\n§. 2. Účel.\na) Účely jednoty jsou rozličné a jmenovité ná-\nsledující :\n1. Odměňování, povzbuzováni a podporování skla-\ndatelů samých.\n2. Podporování rodiny a pozůstalých po nich vdov\na sirotků.\n3. Vzdělávání zpěvu vůbec a zvelebování chrámo-\nvého zvlášt\nb) Za hudebního skladatele českoslovanského budiž u-\nznán každý skladatel ze zemí českosiovanských, t. j. ze zemí:\nČeské, Moravské, Slezské aneb z jiné slovanské části všech\nkorunních zemí Rakouských, který ku písním toho neb onoho\nnářečí slovanského zdařilou hudbu buď pro mužské neb smí-\nšené sbory, aneb pro jeden nebo 2 hlasy s průvodem kla-\nvíru nebo jiných nástrojů složil, af jest pak obsah písní bud\nzbožný nebo světský.\nc) Skladatel obdrží za práci svou honorár. To mu\nbudiž odměnou, povzbuzením, a pakli se nachází v neblahých\nokolnostech, i podporou. Vypisováním cen má býti sklada-\ntelům poskytnuta příležitost k vyznamenání se a k prosla-\nvení jména svého, a hojný odbyt písní honorárem neb cenou,\npoctěných, otevře skladatelům nový pramen podpory.\nd) Při vypisování cen bude slušný ohled brán na zpěv\nchrámový, a sice prozatím jen na skladby kratší jako: Gra-\nduale, Offertorium, Veni Sancte, Te Deum, Chorály a p. v.\ne) Dojde-li „Matice pěvecká\" hojné podpory, může při\nrozkvětu jmění ceny i na práce větší vypisovati, v kteréžto\npřípadnosti i podporování rodiny, vdov a sirotků vzato bude\nv obor činnosti její.\n§. 3. Údové matice pěvecké.\na) Údové matice pěvecké rozpadávají se na 4 třídy:\n1. Údové zakládající — zakladatelé;\n2. Údové přispívající — přispěvatelé;\n3. „ mimořádní — podporovatelé;\n4. „ čestní.\nb) Údem zakládajícím — zakladatelem může býti každá\nosoba jednotlivá anebo mravní, na př. spolky jakéhokoli jmé-\nna anebo obce českoslovanské, kteří složí jednou za vždycky\n20 zk anebo po sobě jdoucích letech po 15 zL r. c.\nc) Údem přispívajícím — přispěvatelem — jest každá\npěvecká jednota ze zemí jmenovaných v §. 2., která se pro-\nže k Matici přistupuje, a která k účelům matice lid-\nnatosti obci k ročním příspěvkům se zavázala a sice obnáší\npříspěvek jednot z obcí počítajících až do\n3000 obyvatelů 5 zl. r. čís.\nod 3. až do 6000 „ 10 „ „\nod 6. až do 15000 „ 15 „ „\nod 15. až do 40000 „ 20 „ „\nod 40. až do 100000 „ 25 „ „\nod 100000 a výše „ 30 „ „\nPrvní příspěvek složí přispěvatel při ohlášení se ku pří-\nstupu příspěvky následující vždy při vypršení roční lhůty, a\nto až do času svého vystoupení z Matice.\nd) Přispívající údové mohou se stati zakladateli, pakli\nkromě ročního příspěvku složí sumu shůry pro zakladatele\n§. 3 lit. b. ustanovenou v tétéž velikosti a v tomtéž spůsobu.\ne) Údem mimořádným — podporovatelem — může se\nstáti šlechetné studentstvo českoslovanské aneb, kdokoli jiný\nkromě pěveckých jednot v kterýkoli čas uspořádá besedy,\nakademie aneb jiné zábavy pěvecké, na kterých obecenstvo\nproti vstupnému podílu béře, jestli ku prospěchu Matice obě-\ntuje příspěvek ač libovolný, přece alespoň tak veliký, že se\nvyrovná nejmenšímu příspěvku údů přispívajících.\nRovněž se může sbírkami toho samého výsledku docílitú\nf) Skladatel sám může býti podporovatelem, pakli re-\nsignuje na honorár jemu příslušný, pakli nedosahuje sumu\n20 zl. r* č* V pádu tom, kdyby honorár tento obnášel 20 zl\na více, stane se skladatel, pakli naň ve prospěch Matice re-\nsignuje, zakladatelem Matice.\nKonečně může se státi podporovatelem Matice každý\nlidumil, který bud sbírkami nějakého příspěvku docílil, aneb\nza živobytí svého aneb ve svém posledním závětu nějakým\ndárkem přispěje ku prospěchu Matice.\nj) Čestným údem může býti, kdo pro snahy své vla-\nstenecké aneb pro znamenité k prospěchu a zvelebení Ma-"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "106", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.2", "texte": "tice čelící služby od hlavního výboru při valné hromadě té\ncti za hodna uznán bude.\nh) Zakladatelé, přispěvatelé a čestní údové obdrží svým\nčasem diplomy a všickni údové v Matici řádně budou zazna-\nmenáni.\n§. 4. Činnost Matice pěvecké.\na) Když se bylo k účelům Matice z pramenů jmenova-\nných v §. 3. lit. b. tolik sešlo, že po zapravení předběžných\nnevyhnutelných potřebností vybývá čistých 100 zl. r. č., za-\npočíná Matice činnost svou a sice tak, že uloživši vždy po-\nlovičku jmění svého do spořitelny aneb jinak ji ve prospěch\nMatice opatřivši, druhou polovici stále obrací na honorování\nskladatelů.\nb) Ústřední výbor ohlásí započetí této doby listy ve-\nřejnými.\nc) Skladatelé, kteří by si toho přáli, aby byli účastni\nvýhod Maticí poskytovaných, a kteří mají příhodných skladeb\n(§. 2. lit, b.) tiskem ale ještě nevyšlých pohotově, zašlou\nskladby ty k výboru ústřednímu.\nd) Je-li skladba pro jeden hlas, budiž opatřena průvo-\ndem klavíru; při skladbách vícerohlasových, budiž k jednot-\nlivým hlasům přidána partitura. Kromě toho budiž každá\nskladba znamenána nějakým heslem (kteréž i jednotlivé slovo\nbýti může). Tím samým heslem opatřené budiž v zapečetě-\nném lístku přiloženo jméno a bydliště skladatelovo.\ne) Ústřední výbor ustanoví a oznámí soudce. Pozvav\nk tomu pěveckou jednotu, ze které vyšel, a požádav kromě\nsoudcův i některé znalce, dá od soudců předběžně již zkou-\nšené zpěvy i zpívati. Soudcové hlasují lístkami. Většina\nhlasů rozhoduje. Po takové zkoušce otevrou se zapečetěné\nlístky, a honorár se skladatelovi zašle.\nf) Na takovémto oceňování skladeb mohou kromě je-\ndnoty ústřední i jiné jednoty, které bud delším působením\nna jistý stupeň dokonalosti se vyšinuly, aneb o kterých se\nví, že dobrými silami vládnou, podílu bráti v ten spůsob, že\npřijímají skladby (lit. c. d.) a zkouší je. Takto zkoušené a\nza hodné uznané skladby zašlou se k výboru ústřednímu,\nkterý dodá je posoudili soudcům a znalcům, šetře při tom\ndobré zdání jednot kromústředních, po otevření lístku hono-\nrár skladatelům zasílá. Takto se činnost Matice usnadňuje a\nurychluje, dobré skladby se u větším počtu v známost uvádí\na kromúsředním jedaotám spolupůsobení což i k\nzvelebení jednot samých přispívá.\nj) Výminkou mohou v některé již známé skladby, které\npro svou dokonalost a půvabnost již všeobecné obliby došly,\npakli nebyly tiskem ještě uveřejněny a pakli by si toho skla-\ndatel přál, honorovány býti.\n§. 5. O vypisování cen.\na) Matice pěvecká vypisuje podle svých sil čas po čase\nceny.\nK tomu cíly uveřejní texty, ku kterým se má hudba slo-\nžití, aneb případnosti, které se mají zvláštním textem oslaviti.\nb) Texty buďtež obsahu rozmanitého, lyrického, epi-\nckého, humoristického i zbožného a skladby samé brzy slohu\nvážnějšího, brzy lehčího, tak aby produkce pěvecké, vlád-\nnouce programem rozmanitějším obecenstvu vkusu tak rozlič-\nného, čím dále tím snáze vyhověli mohlo.\nc) Samo sebou se rozumí, že každá skladba musí vy-\nhověti všem požadavkům hudebním; nic však méně budiž při\noceňování skladeb i na takové skladby slušný ohled brán,\nkteré pro půvabnost, líbeznost svou a lehké provedení tako-\nvé obliby by došíci mohly, že by se očekávali mohlo, že\nstanou se takořka národními.\nd) Ústřední výbor oznámí dobu, do které se skladby\nzaslati mají. Na skladby, po vypršení lhůty zaslané, budiž\njen zřídka kdy, a to jen v důležité případnosti ohled brán.\ne) Ústřední výbor uveřejní svým časem též soudce a\nbude si při oceňování skladeb podle §. 4 lit. e. počínati,\nskladatelé pak budou se držeti výminek §. 4. lit. d.\nf) Na posuzování a oceňování skladeb pro cenu vy-\npsaných berou krom ústřední jednoty podílu v tom spůsobu,\nže ústřední výbor těm jednotám zašle opisy zaslaných skla-\ndeb, a že soudcové při úsudku svém na zdání těch 3 jednot\nbudou bráti slušný ohled.\n(Pokračování.)\n\nÀ. Dreyschock.\nMezi všemi nyní žijícími virtuosy stojí naši slavní ro-\ndáci Alexander Dreyschock a Ferdinand Laub v první řadě\na skvějí se na nesmírném obzoru virtuoství co hvězdy první\nvelikosti. Doufáme se zavděčiti našemu čtenářstvu, když\nstručné životopisné nástiny o obou umělcích podáme.\nAlexander Dreyschock narodil se dne 15. října 1818\nv Žáku, kraji Čáslavském a byl syn umění miíovného a teprv\nr. 1857 zemřelého otce a bratr výtečného virtuosa na housle\nRaimunda Dreyschocka (nar. 30. srpna 1824 v Žáku), kterýž\nod r. 1850 co druhý koncertní mistr a učitel na konserva-\ntoriu v Lipsku žije. Dreyschockův otec byl ředitelem statků\na zpozoroval již záhy velkou náklonnost a nadání Alexan-\ndrovo k hudbě. Aby velkým talentům platnosti se dodalo,\nk tomu náleží vždy překážky a těchto se dosti naskytlo A.\nDreyscbockovi, anto matka syna svého lékařem míti chtěla\nObezřelejší a bystře zírající otec pečoval v pravý čas o ná-\nležité hudební vzdělání svého syna, kteréž se mu nejprvé od\ndůkladného učitele Pospíšila dostalo. Dreyschock hrál, jsa\nosm let stár, tak zručně na piano, že se veřejně slyšet dáti\nmohl. Dosáhnuv 15ho roku svého stáří, přišel do Prahy a\nučil se, co se zatím matka domnívala, že medicínu studuje,\nvyšší hudební náuce u urči mistra Václava Tomáška. Vý-\nborný učitel byl právě zdatný pedagog, jenž v duši jinochově\nčisti mohl, co tento někdy v „božském umění44 prospěje.\nBěh učební u V. Tomáška byl sice dlouhoroký; ale důkladný\na všestranný. Mladý avšak skrz na skrz hudební Alexander\npochopil Tomáškovu učební soustavu v její plné hlubokosti,\nvážnosti a významnosti,\nDreyschock nepotřeboval ničeho jiného, než náležitého\nvplyvu mistra Tomáška co do technického umění hry kla-\nvírní a co do harmonie a instrumentace; vše ostatní mohl\nsám od sebe očekávali. Mezi všemi žáky byl to Alexander"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "107", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.3", "texte": "Dreyschock, na něhož Tomášek pyšným, ba ano žárlivým byl,\nkdyž toho někdo neuznával.\nv\nR. 1838 nastoupil Dreyschock první svou uměleckou\ncestu a sice do Severního Německa, kdež v Lipsku prostřed-\nnictvím Mendelssohna-Bartholdiho, jenž se pro Dreyschockův\ntalent velmi zajímal, obecenstvu předveden jest. Dreyschock\ndosáhl v prvním tomto koncertě veliké pochvaly a Mendels-\nsohn nazýval ho pak vždy „Hannibalem oktáv*\nR. 1840 a 1842 cestoval Dreyschock do Rus a kon-\ncertoval všude se skvělým úspěchem. Navrátiv se ze Seve-\nra, navštívil Brusel, Paříž a Londýn. R. 1844 podnikl se\nsvým bratrem Raimundem pospolnou uměleckou cestu skrze\nNěmecko, Belgii a Holandsko. Zde však slavil zvláštní tri-\numfy. Jak to v obou zemích neobyčejné jest, byl Dreyschock\nod úřadů přijat a od obecenstva květinami obsypán. Jemu\nke cti dávaly se tu hostiny, zastaveníčka a jiné slavnosti.\nR. 1846 dával Dreyschock koncerty v Rakousích a do-\nšel všude nesmírné pochvaly. Na začátku r. 1855 cestová\nDreyschock do Dánska, kdež u dvora dne 20. ledna vystou-\npil. Mistrovskou hrou okouzlil všechny tak, že J. M. král\nvzav s prsou pobočníka svého Bergena řád Danebroga, jej\nDreyschockovi zavěsil a za rytíře povýšil.\nV květnu 1856 odebral se Dreyschock ku koncertům\ndo Švédska. Zde došel té cti, že u dvora Švédského něko-\nlik pieQ přednášeli mohl. I tu roznítil celý dvůr svým ne-\ndostižným přednosem, že jej J. M. král rytířem řádu Gu-\nstava Vasy učinil. Na začátku r. 1858 nastoupil Drey-\nschock novou uměleckou pouť tentokráte do Yýmaru a Kas-\nselu, aby Liszta a Spohra navštívil a do Darmstadtu, aby\nvelkovévodovi za jemu udělený titul „dvorního kapelníka*\nděkoval.\nDreyschock byl mnohokráte a skvěle vyznamenán. Při\nsvé poslední cestě do Rus obdržel, koncertuje v Berlíně, od\nkrále Pruského řád červeného orla a tu mohl činiti nárok na\npřezdívku Spontiniho, jenž v Berlíně „rytířem z B-dur\"\nbyl nazýván; (nosilf totiž čtyry řádové křížky) nebof i\nDreyschock dříve Nizozemský řád dubové ko-\nruny mohl se čtyřmi křížky honositi. Cesty, které Drey-\nschock od r. 1858 konal, a výsledky jeho koncertů v těchto\nrocích jsou čtenářům našim z Dalibora známy; toliko to po-\ndotýkáme, že Dreyschock svými koncerty k dobročinným\núčelům více než 20.000 zl. ústavům dobročinným věnoval.\nDreyschockovy skladby přesahují již opus 120. Jeho\nrhapsodie (op. 37—40) jsou velmi originální; jeho impromptu\n(op. 1Í6) vzbuzuje všeobecného podivení a jeho z nejbrii-\nliantnějších skladeb — pravá to sokyně Lisztova „krále du-\nchů\" — jsou jeho variace na anglickou hymnu pro levici\n„God save the Queen\" (Bože chraň královu).\nRychlost v nejtěžších oktávních a sextových chodech\na dvouchmatech, elegance a něžnost v kantileně, kterážto po-\nslední vždy spojena jest s obratnou a překvapující instru-\nmentací, karakterisují A. Dreyschocka v skladbách na rozma-\nnité melodie a pasaže bohatých; v něm stojí virtuoství\ntechnické na nejvyšším stupni.\nKu karakteristice tohoto domácího hrdiny v umění hu-\ndebním patří mezi známý již výrok geniálního Heine též vý-\nznamná slova svými etudy proslaveného Cramera, když tento\nDreyschocka v Paříži poprvé slyšel. Cramer pravil totiž\n„Dreyschock nemá levice.* Žádný nemohl okamžitě tomu\nporozuměli; až Cramer hádanku tu rozluštil s přídavkem:\n„Ba ano, tento umělec má dvě pravicel\"\nNa to narážeje napsal zemřelý Saphir pod Dreyscho-\nckovu podobiznu tuto sloku:\nWelchen Titel, der nicht hinke,\nMan dem Meister geben mockte,\nDer zur Rechten macht die Linke?\nNennt ihn Doktor beider Rechte!\nZ větších skladeb Dreyschockových vynikají hlavně:\nOuvertura pro orkestr op. 50; smyčcový kvartett op. 101;\nrondo s orkestrem (op. 32): velký pochod pro piano a or-\nkestr (op. 93); velká fantasie (op. 117): praeludijní fuga (op.\n35); Andante et allegro appassionato (op. 125); sonata (op.\n30); píseň pro soprán a mezzosopran (op. 123). Nyní za-\nnáší se Dreyschock skládáním opery „Floretta,\" kteroužto\nnový obor hudebního umění nastoupí. Dreyschock je mno-\nhokrát vypodobněn. Nejlepší a nejtrefnější jeho podobizna\njest podobizna z Kodaně od r. 1856 ozdobena heslem slav-\nného básníka Andersena a podobizna z Břetislavi.\nA. Dreyschock je titulámím velkovévodským Hessen-\nským dvorním kapelníkem a c. k. rakouským komorním vir-\nv\ntuosem, dvorním komponistou velkoyévody Mecklenburg-Sve-\nrinského, majitel kr. pruské velké záslužní medailie a Hano-\nverské velké zlaté meadilie pro vědu a umění a členem čest-\nných mnohých tuzemských i cizozemských společností. Drey-\nschock je otec dvou synů, je umělec skromný, výtečný spo-\nlečník a přítel upřímný.\n\nVévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\n4. výstup.\nJakub. Předešlí.\nJakub (udýchán prostředkem do světnice). Pane Kutile\n— čtyři postilioni, s vozem a jedním koněm — ne! čtyry\nvozy, postilion a jeden kůň, ajá nemohu jednu vrateň otevřití!\nFoukal (k hospodskému). No, tedy mu pomozte přec.\nHospodský. Toť už ani nevím, kde mi hlava stojí.\nJakub. Pane Kutile! j\nFoukal. Ale zlatoušku! f najednou-\nKaóenka. Klíče k ložnici! kde jsou klíče! í\nVálek♦ Ale vážený pane tcháne! '\n5. výstup.\nCizinec. Předešlí.\nCizinec (vstoupí prostředkem do šenkovny). U čerta!\nTady je tolik lidí a venku žádný. Což neslyšíte práskat po-\nstiliona? otevřte přece vrata!\nFoukal (pokloní se až k zemi). Hned! hned! — Ja-\nkube — vrata!\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "108", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.4", "texte": "Válek (zároveň s Foukalem se pokloní). Vrata. — Ja-\nkube! Počkej, já ti pomohu! (Odejde s Jakubem.)\nCizinec. Mohu dostat několik pokojů?\nFoukal (k hospodskému). Kapoune! několik pokojů?\nCizinec. Parbleu! Já spěchám.\nKačenka (k hospodskému). Otče! — několik pokojů!\nHospodský. Několik pokojů! — 0 ještě víc než ně-\nkolik pokojů (sem tam přebíhá). Kačenko! několik pokojů!\nCizinec. Dobře! — ale já nerad chodím po schodech.\nMůžete mne ubytovat při zemi na několik hodin?\nHospodský (otáčí čepičku v rukou). Při zemi? —\nFoukale! při zemi. -\nFoukal♦ Když Vaše Výsost dovoliti ráčí, mohu snad,\nanto Vášnostin pobyt zde jen několik hodin potrvá, tuto ve-\ndle mým skromným pokojíkem nejuctivěji posloužit.\nCizinec. S radostí! Pročpak ne?\nFoukal. Ó já nehodný tohoto štěstí! Kačenko, pomozte\nmi mé věci urovnat. (S Kačenkou, jdouce okolo cizince, hlu-\nboce se před ním pokloní, spojovacími dveřmi do vedlejší\nsvětnice.)\nCizinec. Pane hospodský! dejte postilionovi zpropitné.\nMám toliko dukáty při sobě.\nHospodský. Mnoho-li ráčíte?\nCizinec. Dejte mu tři zlatky.\nHospodský (udiven). Tři zlatky?\nCizinec. Myslíte, že je to málo? Dobře se mnou u-\njížděl — dejte mu čtyry zlaté a dejte přinést sem mé věci.\nHospodský. Hned. — Ctyry zlaté! (odběhne.)\nFoukal (vypráznil mezitím s Kačenkou svou světnici).\nPro Pána Jana, dělejte jakobyste nevěděla o jeho vysokém\nrodu.\nKačenka. (Spatří vcházejícího cizince, kloní se mu ne-\nmotorně.) ,\nCizinec (vstoupí spojovacími dvéřmi, štípne Kačenku do\ntváře). Jsi hotova, má krasotinko ?\nFoukal (pro sebe). On ji štípl do tváře. Zapíšu si to.\nKačenka. Ráčíte ještě něco?\nCizinec. Později.\nFoukal (pošťouchne Kačenku). To znamená, abychom\nse odsud odklidili. (Odchází spojovacími dveřmi ze šenkovny,\nvždy pozadu s mnohými poklonami.)\nKačenka (kloní se jako Foukal). Výborné chutnání!\nCizinec. A Dieu! — Znamenité lidičky.\n6. výstup.\nV šenkovně: Hospodský. Válek. Jakub. Foukal.\nKačenka. — Ve vedlejší světnici: Cizinec.\nHospodský (s Válkem a Jakubem prostředkem do šen-\nkovny). Tady sem Jakube! — Zčerstva!\nJakub (přináší kufr a tlumok do vedlejšího pokoje.\nPraví k hospodskému tajně). Pane Kutile — Postilion mi řek\n— že to je ňaký vévoda.\nFoukal (k hospodskému). No? — co říkáte?\nVálek (k hospodskému). Každému postilionu dal po čty-\nřech zlatkách.\nKačenka. Patří ten vůz poště ?\nVálek. Hahahaha! Takový vůz! — To je jeho vlastní.\nHospodský. Jeho vlastní? — může být, ale nejsem\ntak lehkověrným, černé na bílém musím vidět*\nVálek. Tu máte (vytáhne psaní z kapsy, drží je ho-\nspodskému před očima.)\nCizinec (k Jakubovi). Prozatím vás nyní nepotřebuji.\nJest zde nějaké zvonítko ?\nJakub. Ano, tam v levo u vrat.\nHospodský (přečetl adresu, vyhodí čepici do výšky).\nVévoda, a co vévodu. — O blažený Kapoune!\nCizinec♦ Překrásný hostinec!\nJakub (pro sebe, odběhne prostředkem). Já ten zvonek\nuříznu.\n(Pokračování.)\n\nHaydnova domácnost.\nVýjev ze života.\n\nMnozí znamenití mužové byli nešťastni v manželství.\nJ. Haydn stojí v první řadě mezi četnými oběťmi nevhodného\nmanželského spojení. Uchvácen nenadálou romantickou ná-\nruživostí, pojal, jsa dva a dvacet let stár, za choť mladou\nosobu, která bez pochyby velmi ctihodná a dobrými vlast-\nnostmi obdařena byla; avšak rozmarem, nadutostí a vlády-\nchtivostí překypěla. Haydn musel její vrtochy draho zapla-\ntili, neboť neminul den, aby nepovstal nějaký domácí výjev,\njejž mistrovi hašteřivá polovice připravila.\nHaydn přebýval, jak známo, v posledních letech svého\nživota v sešlém domku v jednom předměstí Vídeňském. Zde\nv tomto svém osamělém pokojíku zaměstnával se horlivě\nsvými zamilovanými studiemi a zdokonaloval nesmrtelná svá\ndíla. Jeho poklid a osamělost byla časem rušena návštěvou\njeho přátel aneb jiné vynikající osobnosti, jež světoznámá\npověst Haydnova do této odlehlé čtvrti města přivábila.\nJednou z rána nacházel se Haydn ve své komnatě, anto\nnáhle neočekávanou návštěvou překvapen jest; byl to Jan\nNaumann, znamenitý skladatel a Haydna nejvěrnější přítel.\nNaumann právě podnikl cestu do Londýna a Haydn ho již\nněkolik měsíců neviděl. Oba umělci pozdravili se srdečně\nobjímajíce a líbajíce se. Radost, štěstí, překvapení zračily se\nna obličejích jejich. Na to sedl si Naumann vedle svého pří-\ntele a vypravoval mu do podrobná jasným a zajímavým spů-\nsobem o svém pobytu v hlavním městě Anglicka. Povídal\nmu o klubech, koncertech, divadlech atd. Dokončiv své\ndlouhé ale zajímavé vypravování, zvolal:\n„Příteli, počasí je rozkošné; učiňme malou procházku.\"\n„To je nemožné!\" odvětil Haydn.\n„Jak? nemožné! Snad ti to as tvá paní zakázala?\"\nodpověděl Naumann sarkasticky se usmívaje.\n„Nikoliv, opravdu ne; avšak ...\"\n„Aj jdi, vímť as, co to je. Tvá paní zapověděla ti\nabys vyšel, a ty, vždy poddaný a poslušný, nechceš rozka-\nzům své paní se opříti. Skutečně, toť je slabost, jakou jsem\nnikdy neviděl. Tvé chování, drahoušku, je věru směšné.\"\n„Musím dnes ještě důležitou práci dokončit,\" pravil\nzase Haydn."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "109", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.5", "texte": "„To jest: paní Haydnová chce mermomocí, abys ji do-\nkončil Vypočítala! již s podivuhodnou správností, co jí každý\nden, každá hodina, každá minutá, kterou ty v svém pokoji\nstrávíš, vynésti musí, a ty se podvolujes těmto tyranským\npožadavkům. — Nevydobyl sis tvými značnými pracemi až\ndosud žádného práva, abys aspoň chvíli svobody požíval?\"\n„Milý příteli, tobě se snadno mluví,* odvětil Haydn,\n„kdybys byl na mém rnistě, dělal bys to snad právě tak jako\njá. Má žena je hašteřivá, tof dobře vím; avšak my jsme\nčtyrycet let svoji, a jak to je, už to zůstane. Nevěděl bych,\njak bych její povahu změniti mohl, abych pokojně žil, musím\nněkdy se poddati.\"\n„To jest: ty se musíš vždycky poddati.\"\n„Prudké výjevy,\" pravil Haydn, „jsou mi odporné, a\njá bych se jich rád za všecku cenu sprostil. Opětuju ti,\nmusím ženě popustit, bych mír a poklid v domě udržel.\"\nCo zatím Haydn svému příteli toto povídal, přiblížil se\nk oknu. Slunce zářilo ve svém úplném lesku, vzduch byl\nteplý a průzračný a kolem ležící krajina bujně se zelenala.\n„Opravdu,\" pravil, povzdechnuv si slavný mistr, „počasí\nje skutečně tak krásné a procházka byla by skutečně na čase.\nAle nikoliv, nelze na ní pomysliti, nepřemožitelná překážka ...\"\n„Jaká nová překážka stojí tvému přání v cestě?\"\n„Milý příteli, je to zvláštnost — rozmar mé paní...\"\nPředstav si, abych v její nepřítomnosti vyjiti nemohl, zavřela\nmoje střevíce. Vidíš, že to je vážná nesnadnost, o niž se\nmusí každý pokus po emancipaci, každý pud po samostat-\nnosti roztříštiti*\"\n„Ten případ není tak hrozný, jak se domníváš,\" odvě-\ntil Naumann; Jedná se tolik o pár nových střevíců, a ty\nse dají brzy obstarat.\"\nA okamžitě odebrali se oba přátelé k blízkému obuv-\nníku, kdež si Haydn pár nových střevíců koupil.\n„Nyní jděme,\" zvolal Noumann.\nHaydn si tentokráte pevně předsevzal, že zlosti své\nženy vzdorovati bude. Popuzen výčitkami svého přítele, chtěl\nse rozhodným krokem tyranského jařma sprostiti; šelť bez\nvšech okolků se svým přítelem, aniž by myslel na křik ženy,\njenž vznikne po jeho odchodu, a ustanovil se na tom, že při\nsvém návratu ukáže, že mu pevnost a ráznost nechybí.\nOba hudební mistři požívali s rozkoší této krásné pro-\ncházky. Jejich zábava byla živá, nadšená a jará. Haydn\nmluvil se zanícením o hudbě a poesii a když mu při tom po-\nslední menuet, jejž složil, na mysl připadl, počal skutečně se\nmladistvým přepychem tančiti, a jeho průvodčí šúčastnil se\ns takovým též půvabem, jako pohyblivostí v této zábavě.\nMezi tíin přišla paní Haydnova domů nazpět a byla\nprávě tak překvapena jako rozhorlena, když svého muže ne-\nnalezla. Hašteřivá Xantippa křičela, bouřila; když ale hodina\nza hodinou ubíhala a vinník se nevracel, vyskočila z domu,\nprohledala celé okolí, a přišla konečně k místu, kdež oba\npřátelé poskakovali.\nHaydn právě dokončil svůj menuet, když náhle jeho\npaní před ním se objevila. Při pohledu na ni [rozplynula\nse jako bublinky jeho dobrá předsevzetí; jeho sny o svo-\nbodě, jeho přání po neodvislosti zmizely a Haydn stál tu ne-\npohnutý, zaražen a zkamenělý. Byloby nemožné, vylíčiti,\ns jakými výkřiky, pernými výčitkami slavný mistr od své ženy\npřijat jest; slovem, po nutné domluvě od ženy navrátil se\ndo svého příbytku, bledý, skroušený a pokořený.\nNaumann ale vida svého přítele zaražena a sklíčena, ode-\nšel, vypuknuv v homérický smích; vždyť on byl mládenec.\n\nS. M. Z.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Domažlic. (Hudební poměry.\n— Zpěv. spolek, — Lukeš.) Poměry\nhudební u nás nejsou velmi příznivé. Na\nzpěvácký spolek nedá se ani pomy-\nslit! a sice proto, že zde zpěváků není.\nNaše beseda měšťanská obrala si též za\núčel, zpěvpěstovati, a za tou příči-\nnou utvořilo několik hudebních údů ze sebe\npěvecký sbor, jenž se ve zpěvu cvičiti a\nnastudované kusy v besedě přednášeli za-\nmýšlí. Vytrvají-li pánové tito ve svém před-\nsevzetí, měli bychom jakýsi zárodek k u-\ntvoření zpěv. spolku. Aby se pěveckých\nsil alespoň pro budoucnost dosáhlo, vy-\nučuje horlivý a velmi činný p. Vác. Bur-\nget letošního roku ctyrykrát týdně\nna zdejší realce sborovému zpěvu\npodle navedení L. Zvonaře v Daliboru a\nv „Základech harmonie\" od téhož. Vý-\nsledky chvalného namáhání p. Burgetajsou\npatrné a byly by mnohem skvělejší, kdyby\nnávštěva ze strany učňů byla pořádnější a\nhojnější; nevšímavost tuto k zpěvu lze\nzvláště u domácích žáků , o kterých se\npředpokládá, že v městě zůstanou, nejvíce\npozorovati. Dne 30. dubna byl jsem a-\nkade lilii v Plzni přítomen. Slyšel jsem\nLukeše ponejprv zpívati a tu poznal jsem,\nco naše národní písně jsou a co se\njimi říci dá, přednásejí-li se tak, jak to\nposud jen Lukeš dovede. Jeho působením\npůjde, jak se oěekávati dá, zpěv smě-\nrem cistě národním; neboť takřka\nnemožno, aby tak výtečný národní pěvec\nhojnost následovníků nenalezl; zvlá-\nště pak tenkráte, pochopí-li svou úlohu\njako L. Lukeš, jenž nejen zpívá, nýbrž\ni řídí. To jsme viděli při výtečném pro-\nvedení sborů; škoda jen, že se p. zpěváci\nve velkém sboru málo cvičí. Plzeň má\ndosti výdatných sil, které by utvořením\nzpěv. spolku pěkných výsledků docíliti\nmohly. =\nZ Králové Dvora. (Akademie.)\nZdejší zpěvácký spolek uspořádal dne 4.\nkvětna b. r. v sále divadelním akade-\nmii, jejížto program byl tento: I. oddě-\nlení: 1. „Vlasta,\" ouvertura, od N á-\npravníka. 2. Pochod, od Vinaře. 3.\n„Stesk,\" národní píseň, od Veita. 4. De-\nklamovánka. 5. „Reformátoři,\" sbor s re-\ncitativem, od Zollnera* 6. „Na mou vlast,\"\nsolo pro tenor, od P i vody. 7. „Sablen-\nka,\" mazur. II. oddělení. 1. „Halka,\"\nouvertura od St. Moniuszky. 2. „Leh-\ntivá otázka.\" 3. „Cikáni,\" sbor se sólem,\nod Vogla. 4. Deklamovánka. o. „Dar\nna rozloučenou,\" národní píseň, od Veita..\n6. „Lovecká,\" od Morinka. 7. „Naše/\nsolo se sborem, od Procházky. Sbory\nšly vesměs dobře a zvláště líbily se ouver-\ntury Vlasta od Nápravníka a Halka\nod Moniuszky. Ku konci odbývala se ta-\nneční zábava. Konečně vyznamenal se zdejší\nnárodní a vlastenacký sextett. Ředitelem\ntohoto sextetta jest p. Fr. Dobrovský,\nučitel, udové: pp. Enšpenger, Kolo-\nmek, Seltner, Durdík, J. Janke,\nPus, Tam, Pohl, Holub a jiných více.\nZe zpěvu nejvíce vynikalo: „Reformátoři\""}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "110", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.6", "texte": "se sborem, jež zpíval p. Jos. R5hricb.\n„Na mou vlast\" od Pivody s průvodem piana,\nzpíval zdařile p. Sedláček. Nejpěknější píseň\nvšak byla poslední, jež pěkné solo zpíval\np. Tkadlec velmi rázně a důkladně. —\nNaši divadelní ochotníci hráli před nedá-\nvnem „Ďáblův podíl\" se zpěvy; kus\nse obecenstvu tak zalíbil, že se musel o-\npakovati. Pan Tkadlec, ředitel, vynikl\nco „Carlo\" nejvíce. Před týdnem se hrálo\n„Brute, pusť Césara,\" veselohra a\n„Po půl noci\" fraška. Jen dál! Jen\ndál! Zpěvácký spolek se chystá do Prahy\nna slavnost na Závisti.\n\nJ. F.\n\n—k.\nZ Krásné Hory. (Horní kapella.)\nHorní kapella pana Jos. z Wangů vedením\nčinného kapelníka pana Adolfa Ambro-\nž e, která v celém vůkolí našem velké ob-\nliby si vydobyla, a která našemu městu\nještě více lásky k hudbě dodala, zaslu-\nhuje, bych několika slovy se o ní zmínil.\nO vzkříšení měli horníci pana Jos. z Wangů\na pana Jedličky velkou slavnost, v čele\nmajíce každý svojí kapellu. Hra kapelly\npana Jos. z Wangů vyniká vsím právem\njak uhlazeností, tak i precísností a před-\nnosem nad p. Jedličkovu kapellu. Slyšeliť\njsme po vzkříšení Páně velkou směs z\nnárodních písní, sestavený od pana kapel-\nníka Adolfa Ambrože, v kterémž národní\nduch vane, a jenž o smýšlení národním p.\nkapelníka svědčí. Účinek směsi této na\nposluchače byl velký, nehof obecenstvo\nbylo v každém ohledu mocně hudbou roz-\njařeno. Pana kapelníka jsme již dávno co\nnadaného skladatelé poznali, však tuto ale\ndal na jevo. že ještě větší nadání a tatent\nv sobě chová, které však mu nelze tak\nosvědčiti, jak při vojenské kapelle příleži-\ntost by míti mohl. Však ale doufáme, že\nmajitel hor pan Jos. z Wangů mu tu pří-\nležitost také poskytne, by pan kapelník\nsvé nadání dále rozvinovati mohl, neb v\nněj všecku útěchu skládáme a zajisté ne-\njsme na omylu v tak mladého a nadaného\nskladatele jako jest pan kapelník Adolf\nAmbrož. Jeho skladby vynikají jak me-\nlodií tak instrumentací nad mnohé jiné,\nzvláště ale jeho národní kadrylla. Při\npilnosti a horlivosti, jakouž pan kapelník\nna jevo dává, a při rázném národním smý-\nšlení dá se nadíti, že jednou pan kapel-\nník velmi chvalného jíněna si ve vlasti do-\nbyde, což jemu srdečně přejeme.\n\nr.\nZ Plzně. (Akademie a beseda.)\nVe prospěch Smetanova pomníku uspořádána\nbyla dne 30. dubna akademie v\nměstském divadle a druhý den na to b e-\ns e d a v hostinci u císaře Rakouského. Ze\nsborů slyšeli jsme skladby od K. Slavíka,\nod Křížkovského, od Hellera, od Pivody,\nProcházky a ohnivý „Naprej\" od Darovína\nJenka. Sbory veškeré byly velmi pre-\ncisně a s náležitým ohněm a výrazem před-\nnešeny. Mimo tyto zpíval náš Lumír, o-\nchotný pan Lukeš, Moravskou, pak sloven-\nské národní a české národní písně a písně\nvlastenecké od L. Procházky s obvyklou\nmistrností, s hlubokým citem a významem.\nPan Přeřhof deklamoval vážné básně od\nJablonského a Crhy; pak žertovné dekla-\nmace od Trnobranského, Tůmy a jiných a\ndošel všestranné pochvaly. Taktéž líbil se\np. Procházka, jenž na piano přednesl\nuherské nápěvy dle Reményiho a fantasii\nod Willmersa a na všestranné přání jednu\npíseú přidal. Chvalné zmínky zasluhuje\ntéž p. Šmíd, jenž novou píseň „Vlast\"\nod Alšera zdařile přednesl. Po besedě na-\nstal tanec. Přítomni byli zde měšťsnosta\np. Mašauer, dok. Pichl a jeho choť Marie\nČacká, jakož i básník Kamenický.\n\n(e—e) Z Počátek. (Kostelní hudba.)\nJak bídně to s kostelní hudbou v mno-\nhých městech vyhlíží, nikdy bych nevěřil,\nkdybych se sám nebyl přesvědčil. Přišelť\njsem ku konci měsíce února do Počátek,\nan právě slavný pohřeb se odbýval. Co\nmilovník hudby a poněkud i znalec, šel\njsem za průvodem do kostela, kde se re-\nkviem odbývalo. Užasl jsem, když započal\nprvní kus. Jak hudba tak i zpěvy začaly\nvelmi mizerně. Kromě basu a varhan ne-\nmohl žádný vzít poctivý tón, i ten ldari-\nnetista pískal, že to nebylo k poslouchání.\nMyslil jsem si v duchu, kdyby prová-\nzení toho rekviem skladatel byl přítomen,\njistě že by se ku své práci znáti nechtěl,\nneb by jí ani nebyl poznal, jak zohavena\nbyla. Nemoha déle ty uši urážející tony\nposlouchat, raději jsem odešel. Divno jest\nmi, že za nynějšího oasu tak mizerná hudba\nse trpět může, která co by měla k pobož-\nnosti povznést, jen modlící se ruší. Jestli-\nže p. ředitel kůru tomu nerozumí, jest přec\nmezi ostatními p. učiteli některý, jenž by\nse v řízení a učení hudby a zpěvu\nlépe vyznal, a tudíž té kočičině konec učinil.\n(A. T.) Z Tábora. (Divadlo. —\nVolba.) Lne 3. května dávala divadelní\nspolečnost p. F. Zóllnera „Chudý kej-\nklíř\" obraz ze života od J. K. Tyla, ve\nprospěch p. J. E. Krainuele. Opomenouti\nnemůžem, že sobě p. Kramuele zajisté zá-\nbavný kus obral, neboť jíž hned v 1. jed-\nnání „Žebravý muzikant\" nás dobře bavil.\nP. beneficiant byl při prvním výstupu (co\nVendelín) hlučným potleskem poctěn. Co\nnás nad míru překvapilo, bylo shledání\nsynovo (Zikmunda) se starým otcem (starý\nVévoda) a bratra s bratrem (Krišpinem),\njejž pp. Ryšavý, Čížek a Mušek velmi zda-\nřile a cituplně provedli. Hra byla vesměs\ndobrá, o cern nejvíce častý potlesk mezi\nscénami svědčil. Návštěva byla hojná. „Ča-\nrovný závoj\" dával se dne 4. t. m.\n(podruhé), pomlčíme vsak o něm, neboť\nnás tak, jak první neuspokojil, toliko po-\ndotknouti slušno, že malované dekorace a\nkrajiny, mezi nimiž známé hrady : R á *y,\nZ v i k o v, město Praha, zámek v Stro-\nmovce u Prahy, ku konci hry přes je-\nviště se táhnoucí nemálo dojímají. — Dne\n5. t. m.: „Venkovský p oslanec\" aneb\nIjen s pravdou ven! Výsledek nebyl přízni -\nIvý, an to jsme již ve více kusech jakousi\nocháblost herců pozorovali a milejší by nám\nbylo, kdyby raději pan režisér novějších\nkusů podával. Společnost hodlá odtud do\nČeských Budějovic zavítati. — Dne 4.\nkvětna odbývala se dle stanov nová volba\nmezi p. ochotníky divadelními* Jak jsme\ndoslechli, dostalo se ředitelství p. Voj.\nStaňkovi a režie p. J. Formánkovi,\nučiteli na zdejší reální škole do rukou.\nŽádoucno by bylo, aby se řádně úřadu\nsvého nově zvolený p. ředitel ujal a nás\nčastými a zdařilými představeními překva-\npil, Co se režie dotýče, doufáme, že pan\nFormánek co bývalý ředitel diva-\ndla ochotnického v Humpolci a co šle-\nchetný národovec se statně a rázně své\núlohy uchopí, jak aby náš chrám Thálie k\nblahu našeho města a k rozkvětu národ-\nnosti vždy více a více s mohútnými silami\nprospíval.\n\nOchotnická divadla.\nOchotníci v Chrasti počínají si pil-\nným a obětovným vedením p. B. Patoč-\nky velmi chvalně. Posledně provozovali\n„Diblíka,\" který došed obliby, co nevidět\nopakován bude. — Dne 23. dubna provo-\nzovali ochotníci ve V i t i ú o v s i veselohry\n„Roztržití\" od Kotzebue a „Husicka\nz Podháje\" se slušným úspěchem; škoda\njen, že má divadlo mnoho nepříznivou,\nmezi jinými bývalého představeného, a ji-\nstého A. — V pondělí velkonocní dávali\np. ochotníci v Chocni činohru „Galejní\notroci\" slušně; někteří posluchači ne-\nslušně se však chovali, dojem kusu rušíce.\nZvláště vynikla si. H. vřelostí citu a uhla-\nzeností hry. — Páni ochotníci v Příbra-\nmi uvolili se, dávat ku prospěchu národ-\nního divadla dvě představení; první bylo\ndne 21. dubna a brán Tylův „Pražský\nflamendr.\" Provedení kusu bylo neú-\nv\nhonné a správné a účastenství četné. Či-\nstý výnos obnáší 40 zlatých, kteréž se\njakož i příjem z příštího představení\n„Při piketu\" a „Po půl noci\" do\nspořitelny až do zapoceti skutečné stavby\nuloží. — V Rajhradě u Brna dávali\npáni ochotníci dne 22. dubna „Paní Mar-\njánku, matku pluku,\" v nížto se ú-\ncinkující, ac zacátecníci, vyznamenali. —\nPáni studující zřídili ve Vel var ech o-\nchotnické divadlo a provozovali na velko-\nnocní svátky „P a 1 ico v u dceru\" od Tyla\na „Vrahové v městě\" od M. B. Pro-\nvedení bylo zvlášť ze strany dám velmi\nzdařilé, — Studující z Vorlíka a z vůkoli\nprovozovali ve prospěch zařízení knihovny\nv Starém Sedle dne 21. duhna v sále p.\nPadolíka na Vorleci veselohru „Karla\nXII. na vrácení-se do vlasti.\" Vý-\nsledek hry byl utěšený a někteří spolu-\núěinkující byli hlučnou pochvalou vyzna-\nmenáni. — Páni ochotníci v Horažďo-\nvicích dávali ve prospěch knihovny o~\nbecní dne 22. dubna veselohru „Opička\"\na zdařilá hra jejich došia chvalného uznání."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "111", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.7", "texte": "Dne 18. května se bude provozovat „Hu-\nsicka z Pod háje44 a „Převržená\nslánka44. — Dne 21. dubna dávali páni\nochotníci v R okycanech dva kusy „Pře-\nvržená slánka44 a „Obžinky44 a do-\nsáhli krásného výsledku. Zvláště vyzná-\nv\ncili se st Bílkova, st Šebestová, pp. Rund,\nRott, Kotz, Outrata, Hoffner, Malý. — Páni\nochotníci ve Vratně dávali na druhý svá-\ntek velkonocní kus „Statek Lhota,44 jejž\nzdařile provedli. Co nevidět bude se tam\ndávati „Lakomec44 a „Paní Marjánka.44\n\nKronika zpëĕv. spolků.\nPřičiněním horlivého národovce p. V.\nMládka a při radostném souhlasu mě-\nštanstva zřizuje se v Chrasti mužský\nzpěv. spolek. — Lounští zpěváci\nuspořádali dne 21. dubna besedu, jejížto\nčistý výnos národnímu divadlu určen\nbyl. Provedeny byly sbory „Cikáni\" od\nFr. Vogla, a rázný dvojsbor „Vzhůru ku\nzpěvu44 (slova od K. Starého), hudba od\nchvalně známého Ed. Nápravníka, pak\npíseň „Já jsem Češka\" a písně národní v\nkaždém ohledu výborně. Chvály zasluhují\npáni Erst, Kasian, Sterzel, Jelínek, p. P.\nSigmund, Zeithammer, kteří s velkým ú-\nspěchem účinkovali. Čistý výnos obnášel\n46 zl. 20 kr. — Písecký zpěvácký\nspolek měl dne 27. dubna valné shro-\nmáždění, při kterémž 60 údů se sůcast-\nnilo. Za ředitele zpěvu vyvolen měst-\nský ředitel kůru p. Fr4 Gregora, za u-\ncitele zpěvu pánové V. J a n o t a, D u ch o ň,\nJ. Procházka a Burian. — Zpěv.\nspolek v Litomyšli vystoupil v neděli\ndne 4. května poprvé do veřejnosti v\nakademii k oslavě instalace nového děkana\np. P. Šanty. — Studentský zpěv. sbor v\nKrálové Hradci uspořádal dne 24.\ndubna hudební akademii, v nížto se rázná\n„Kovářská\" nejvíce líbila. Pan J. Flogel\npřednesl na piano fantasií na české národní\npísně „České perle\" od Ed. Náprav-\nníka a byl po výtečném provedení bouř-\nlivou pochvalou odměněn. — Nově zřízený\nspolek zpěvácký v Bra nd ýse nad Labem\nbude v neděli dne 11. května slavnostně\nzahájen. Ráno v 101 hodině je slavná\nmše v brandýském chrámu Páně a večer\ntéhož dne uspořádá zpěv. spolek ve\nFettrově sále k účelu dobročinnému bese-\ndu, v níž z ochoty slečna Marie Kor-\nschnerova úcinkovati bude. Program\nbesedy je následující: L oddělení. Ouver-\ntura „Geinma di Vergi\" od Donizettiho,\npro dvě piana. 2. Proslov od Antonie\nMelišové. 3. „Zpěv Čechů,\" sbor od\nFrantiška Škroupa. 4. Píseň od Pivody,\nzpívá si. M. Korschnerova. 5. Nocturno\npro piano od Richardsa. 6. „Já jsem Če-\nška/4 deklamace od Čejky, přednese slec.\nM. Korschnerova. „Staročeská /' sbor od\nJ. Škroupa. II. oddělení. 1. Ouvertura k\nopeře „Upír\" od J. Marschnera, pro dvě\npiana. 2. „Muž bez slzí,44 báseň od\nAnt. Kórschnerové, přednese sl. M. Korsch-\nnerova. 3. „Píseň Čechů44 sbor od E. M.\n4. ,,Dcerám českým,44 sbor od F. Gernera.\n5. „Zastaveníčko44 od F. Škroupa. 6. Ná-\nrodní písně, zpívá sl. Korschnerova. 7.\nPochod od V. Crhy, hudba od V. Frimla.\n— Ku konci taneční zábava. — Začátek v\n7 hodin večer.\n\nObzor umělecký.\nBásnictví. Horvátský básník Topolovic\nzemřel dne 26. dubna v Gradišti.\nDivadlo. V Berlínském divadle „Vik-\ntoria\" dávalo se dne 20. dubna poprvé\nnová dráma „Noc velkonocní\" od Dra. Vi-\nléma Wolfsohna, spisovatele kusu „Jen\njedna duše.\" Věcně stará a nová idea\nlásky k člověčenstvu, boj mezi snášelivosti\na nesnášelivostí jsou věci, které básník\npod temným obrazem pronásledování židů\nve Spanělích předvádí. Dílo Wolfsohnovo\nje zdařilé.\nHudba. Musikální obchodník R. Grinz-\nweil, v jehožto skladě Mosonyiho nová\nmaďarská opera Ilona\" (Sličná He-\nlena) v skvostném vydání vyšla, věnoval\ngeniálnímu skladateli této opery uměle pra-\ncovanou skvostnou tabatěrku, na níž se\npodobizna Mosonyiho nachází.\n— Dne 1. května otevřena jest výstava\nLondýnská; při slavnosti súčastnilo se té-\nměř 30.000 lidí. Orkestr sestával z 500\nvýkonných hudebníků a 2.000 sborových\nzpěváků. Jak mile vše usedlo, zahrál or-\nkestr národní hymnu „God save the Queen.\"\nNavzdor znamenitě obsazenému orkestru a\nsboru bylo hudbu slyšeti jen v bezprostřed-\nním okolí paláce, v prostředku bylo sly-\nšeti různé tóny. Na to zahrál orkestr no-\nvou a. k tomu cíli složenou ouverturu od\nMeyerbeera, kteráž velké pochvaly došla;\npak provozována jest hymna od Benneta\n(slova od korunovaného básníka Tennyso-\nna) a velký pochod od Aubera. Haendiovo\nmohútné „Hallelujau a „Amen44 z Mesiáše,\npak hymna národní ukončily slavnost.\n— K básni Mickiewicově: „Konrád\nWallenrod44 znamenitý komponista pol-\nský složil hudbu. Báseň tato jest tak dra-\nmatická, že nebylo třeba mnohých změn,\naby z ní povstala ta nejsamorostlejší opera.\nČást jejiý provozovaná ve Lvovské besedě\nkupecké, přijata byla s velikým zápalem.\nJest se nadíti, že celé dílo bude ozdobou\nhudební literatury, a že i u nás zdomácní.\n\nZ Prahy.\n\n— Spolek hudební na Moravě.\nPánové Cyrill Napp, opat, Eug. hr. Braida,\nMichal hr. z Bukůvky, Jan ryt. Chlumecký,\nRud. svob. p. Forgatsch, Dr. Lud. Goldhan,\nLeop. Gaupt, P. Pavel Křížkovský a Dr.\nRud. šlechtic v. Ott vyzývají všecky přá-\ntele umění hudebního v Brně a po celé\nMoravě, aby přispěli k založení spolku hu-\ndebního, jenž by spojen byl sc školou bu-\ndební, a „vyhověl jedné straně duševního\nvzdělání, spolu pak naději vyšších rozkoší\numěleckých, a povznesl umění vůbec nej-\noblíbenější na stupeň hodnosti jemu nále-\nV /' CL\nZ1C1.\"\n— Alex. Dreyschock obdržel odba-\nrona Siny za své spoluúcinkování při jeho\nvečerní zábavě kromě zaplacení cesty 200\nkusů dukátů.\n— Mladý náš krajan, basistva p.\nBláha, je ku dvorní zpěvohře v Berlíně\nangažován, a velmi se tam líbí. Obecen-\nstvo Pražské mělo několikráte příležitost,\npoznati p. Bláhu co skvěle nadaného zpě-\nváka, jemuž zajisté kyne krásná budoucnot.\n— Věhlasná zpěvačka sl. Desirée\nAriotova vystoupí zde co nevidět poho-\nstinsku v několika operách. Též výtečný\nVídeňský pěvec Beck přistane sem k hrám\npohostinským.\n— Naše krajanka, sl. Vojtěška\nZadrobilkova koncertovala před nedá-\nvnem v Srbském Bělehradě se skvělým\nvýsledkem.\n— Holub Josef, ředitel kůru u sv.\nHavla v Praze, zemřel v pátek dne 2.\nkvětna v nemocnici. Předpolednem sedl si\nna Starém městě do drošky a žádal, by\nho droškář do všeobecné nemocnice do-\nvezl. Když vozka tam zastavil a dvířka\notevřel, našel ho právě se smrtí zápasí-\ncího. Jak se to potom vysvětlilo, požil\nmezi cestou značně mnoho kyseliny sir-\nkové, jížto se otrávil. Holub zanechal po\nsobě manželku a tři děti. Holub narodil\nse dne 20. října 1823 v Dobřichovicích,\nabsolvoval varhanickou školu a stal se r.\n1854 ředitelem kůru u sv. Ducha a r.\n1855 u sv. Havla v Praze. Mimo to byl\nHolub nejprvé pod Voglem, pak pod Fr.\nŠkroupem a posledně pod L. Zvonařem\nučitel zpěvu v Žofínské akademii. Holub\nsložil několik komposicí pro kostel, pak\nněkolik sboru, z nichžto zvláště sbor „Na\nSněžce/4 jejž před několika lety Žofínská\nakademie dávala, vynikal.\n— Matěj Sojka. Na náš list k du-\nchovnímu úřadu ve Vilímové, M. Sojky se\ntýkající obdrželi jsme od ochotného ve-\nlebného faráře pana P. Mich. Šafránka\nnásledující opravy a dodatky: „Matěj\n(tedy nikoliv Matouš) Sojka byl syn ro-\ndičů Yácslava a Veroniky Sojky z Vilímo-\nva a narodil se dne 12. února 1740 ve\nVilímové a zemřel dne 13. března 1817\nco vrchnostenský početvedoucí kuchyňský\nv zámku Vilímovském. Jeho narození padá\ndo casu panování hraběte Ignáce Arnošta\nCaretto Millesimo, po kterémž nastoupil\nhrabě Josef Carreto Millesimo, jenž r. 180O\nzemřel. Sojka zemřel za posledního hra-\nběte Josefa Millesima (13. lipna 1852), s\nkterýmž rod Millesimovský vymřel. Od\nkoho první základy v hudbě obdržel, nelze\ns jistotou udati, toliko se zdá pravdě po-\ndobno, že Vilímovský učitel téhož času\nAntonín Magauer to býti mohl, jelikož ten"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "112", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620510-01.1.8", "texte": "ten samý také co křestní kmotr jeho ve|\nzdejší knize zaznamenán jest.\" Vzdáváme\ndíky p. P. Šafránkovi za laskavé toto\nsdělení ve jrnenu všech českých hudebníků.\n— K velkolepé národní slav-\nnosti pěvecké přihlásilo se již k 600\nspěvákň; ano i údové Lužického zpěv.\nzpolku „Lumíra\" budou přítomni.\n— K národní slavnosti Hlaho-\nlem uspořádané dne 17. a 18. května\npřihlásily se mimo již v předešlém čísle\nuvedené následující spolky zpěvácké\na sice: z Loun, Kutné Hory, Čásla-\nvi, Mladé Boleslavi, z Josefo do-\nlu, Jindřichova Hradce, Vodňan,\nBerouna, z Kolína, Náchoda, Led-\nče, Králové Hradce, z Chrudimi,\nz Litomyšle, Selčan, Semil, z Pí-\nsku, z Roudnice a z Prostějova\nna Moravě; úhrnem 19 zpěv. spolků. Při-\npočítá;ue-li těch 19 již oznámených, jejich\naž dosud 38. Zpěvácké spolky bu-\ndou míti ku koncertu společnou zkou-\nšku v pátek dne 16 května o 3. hod.\ncdpol. na Žofíne. Dne 18. pak pro-\ndukce jednotlivých spolků na\nskvěle osvětleném ostrově Žofínském. V\nkoncertě súčastní se též F e r d. L a u b a\nsl. Helena Zawiszanka.\n— Maxův „študent z r. 1648'c\nbude předce letos postaven, poněvadž se\nsešlo dosti příspěvkův na zakoupení této\nsochy. Socha, ozbrojeného študenta z r.\n1648 představující, má býti na kašně v\nKlemenlinum postavena; tam by ji ale na\njaře škodily balvany sněhu i jest se tudíž\nnadíti, že se postaví na baště mezi branou\nnovou a koňskou, kde se študentstvo r.\n1648 nejvíce vyznamenalo: tamť vrchní\nvelitel generál Rudolf Colloredo z Walsee\nobdivoval se hrdinství študentův a jedno-\nv\nmu z nich, jemuž byli Švédové svrchní\nšat strhli, vlastním Šabatovým pláštěm\npřioděl.\n— Tylova „Fidlovačka\" a ve-\nškeré jeho spisy. Podáváme čtenář-\nstvu vítanou zprávu, že Tylova fraška\n„Fidlovačka/1 jež se měla za ztracenou,\nan prý ji Tyl hodil do ohně, úplně zacho-\nvalá, se nalezla a neporušená v rukou jeho\npozůstalé rodiny se nachází. I širší obe-\ncenstvo se s ní brzo seznámí, jelikož činný\nkněhkupec p. Kober chce uspořádati nové\nvydání veškerých spisů Tylových, v nichž\ntudíž budou zahrnuty i všechny jeho plody\n-dramatické. Vzácný rukopis „Fidlovačky\"\nnabývá tím zvláštního významu, že obsa-\nhuje také původní text znárodnělé písně\n„Kde domoj můj?\" již Tyl, jak známo,\npro tuto frašku napsal.\n— Národní slavnost na Řípu\nv neděli dne 27. dnbna podařila se, jak\nnáleží. Z Prahy přibyli do Veltrus dva\nvlaky s hostmi Pražskými, mezi nimiž byli\nčlenové tělocvičné jednoty „Sokola\" a zpě-\nváckého spolku „Hlahola.\" U paty vr-\nchu byli Pražané od zpěv. spolků z\nMělníka, z Loun, z Roudnice, Li-\ntoměřic a S 1 aného uvítáni, za čem jim\npresident „Hlaholu\" poděkoval. Když se\nbyly zástupy přečetného lidstva poněkud\nrozestavily, zazpíval zpěv. spolek „Hlahol\"\nněkolik sborů. Pak zpívaly všecky spojené\nzpěv. spolky, „Já jsem Slovan\" od Va-\nšáka st. a Krovovu „Husitskou,\" již ve\nsbor uvedl F. Heller. 0 8. hodině večer\ndorazili Pražští hosté do Veltrusské re-\nstaurace, kdež při zpěvu „Hlaholu\" se ve-\nčeřelo. Shromážděného lidu na Řípu bylo\nas 25.000. Zajímavý byl nápis na chvo-\njové bráně v Činovs i, kde se dle po-\nvěsti hrob praotce nachází. Nápis zněl:\n„Kde stanul druhdy, i teď stojí\nČe ch.\"\n— Výtečný moravský virtuos\nJindřich Ernst ochuravěl těžce v Nizze.\nErnst narodil se r. 1814 v Brně a konal\nsvá studia na housle v konservatoriu Ví-\ndeňském. Ernst vyniká zvláště svými kom-\nposicemi, z nichžto některé velké populár-\nnosti dosáhly, jmenovitě „Karneval Be-\nnátský.\" Jedna z nejzajtmavějších skla-\ndeb jeho je ballada „Král duchů\" (Erl-\nkonig) pro housle bez průvodu.\n— Výbor sboru pro stavbu ná-\nrodního divadla v Praze dne 5. května\nusnesl se na tom, že nepočne stavětí di-\nvadlo před květnem 1863, kdyby se však\nzemský sněm český do té doby nesešel,\nvyhrazuje se sboru právo k uzavírání o\ndalším jeho jednání. Zatím pokračovali\nbude sbor u svých přípravách ku stavbě.\nZa tou příčinou přijat jest návrh odboru\nstavebního, aby se naši stavitelé vyzvali,\nby nejdéle do konce srpna 1862 podali\njednoduchý nákres ku plánu národního di-\nvadla. Podle nejlepšího nákresu dá pak\nodbor vyvésti úplný plán. — Komise, která\nse zemským výborem vyjednávati má o\nsmlouvě, jíž se mu postoupí staveniště na\nprozatímní divadlo, sestávati má z pp. hr.\nJ. Harracha, Dr. Fr. Palackého, stavitele\nJana Novotného a Fr. Pštrosse staršího.\nValná schůze sboru nemůže býti dříve svo-\nlána, pokud nebudou nové stanovy vládou\npotvrzeny a volba ředitelstva dle nich ob-\nnovena.\n— Výstava dárků pro národní\nlo t e r i i ve prospěch Zdeňky Havlíčkové\notevřena jest na Žofínském ostrově ode dne\n4. do 16. května ve sváteční den od 11.\ndo 6. hodin večer, ve všední den od 2 do\n6. Vstupné 10 kr.\nHudební literatura. Nákladem musi-\nkálního obchodnictví Šálka (vedením čiu-\nného p. Fleischera) vyšly tyto dni ctyry\npísně od nadaného a plodného skladatele\npana Procházky, které hudby milov-\nnému obecenstvu vřele odporuěujeme. Jsouf\nnásledující: „Píseň Čechů\" (p. Karlu Stra-\nkatému věnovaná), „Věrná milá\" (sl. Gab.\nRoubalové), „Půda vlastenská\" ([p. J. Skle-\nnáři), „Zahučafy hory, zahučafy lesy\" (p.\nE. Reményimu). Zevrubný úsudek pone-\ncháváme si na jiný čas.\n— Koncert. Včera se odbýval kon-\ncert v Novoměstském divadle ve prospěch\njednoty katolických tovaryšův a spolku pro\nblaho čeledínův. Program byl tento: I. Od-\ndělení : Symfonie A-dur (číslo 7) od L.\nBeethovena. II. Oddělení. 1. Arie ze skladby\n„Das unterbrochene Opferfest,\" od Wintera,\nzpíval pad Eílers. 2. „Die\nbáseň od Miillera, přednesla slečna Geb-\nhardtova. 3. Arie z „Belisario\" od Doni-\nzettiho, zpívala paní Bělská. 4. Koncert pro\ncello, přednesl pan Popper. 5. Slovanské\npísně od Pivody, přednesla paní Bělská.\n6. První část z C-mol koncertu od L*\nBeethovena s Kadencí od Alex. Dreyscho-\nka, přednesla llletá Johanna Pischova s\nprůvodem. Výsledek byl slušný* Symfonie\nbyla od orkestru divadelního dobře prove-\ndena. Zpěv paní Bělské jakož ip. Ei-\nlersa došel pochvaly. Slečna Pischova, žá-\nkyně pana Hampla, osvědčila talent a vel-\nkou technickou sběhlost, avšak kus byl si-\nlám jejím nepřiměřený. P. Popper vynikl ze\nvšech významným přednosem a znamenitou\nobratností.\n\n—s—\n\nDur a moll.\n\nGlareau Jindřich, znamenitý a všestranný\nučenec, jenž co básník od císaře Maxmiliana 1.\nvavřínovým véncem a titulem dvorního kapel-\nníka vyzuamenán byl, odpov édě] na otázku „jak\nžije?\" docela chladné:\n„Jako dvorní hudebník !\"\n„Jak tomu mám rozumět,\" ptal se ho na\nnovo tazač ?\n„Jím a piju s chutí a skvostně a jsem ce-\nlému svétu dlužen l\"\nGlareau napsal mnoho dél o hadbé, mezi ji-\nnými vydal „Dodec a cho rd o n ,« pro historii\numéní velmi důležité dílo, kdež poprvé ter-\ncii na konci hudební skladby za konsonan-\nci přgímá. Zemřel 1563,\nGervetto James, slovutný virtuos na cello,\njenž r. 1682 v Itálii se narodil a r. 1738 do\nLondýna přišel, byl orkestrálním členem divadla\nDrurylanského. Jednoho večera hrál znamenitý\nherec Garrik úlohu opilce a představoval ho nad\nmíru přirozeně a podivuhodně, načež pak na\nsesli usnul. Mezi diváky panovalo ticho; toliko\nCervetto nemohl se hlasitého a dlouhého zívání\nzdržeti. Garrik najednou vyskočil a plísnil ho\nz jeho chování. „O prosím za odpuštění,'4 od-\nvětil Cervetto, „při každém velkém potěšení mu-\nsím zívati.\" — Cervetto zemřel co stoajedno-\nletý kmet r. 1783 v Londýně.\n\nListárna.\nPanu Lorencovi v Pard. Hudba\nk „0 bžin k á m\" musí *e nejdřív pro kvar-\ntett arranžovat a tedy nemůžeme drive po-\nsloužit, než na druhý týden. — Panu J. F*.\nv K. D. Dopisy budou nám vítány."}]}