{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_sha256": "6a8e0f9d11b752fedc4e515efa99feb630856fcd73304ed429f61d141acdcc91", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/05/20_01/bmtnabd_1862-05-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[113]", "page_fin": "[113]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.1", "titre_corps": "Návrh k stanovám jednoty k odměňování, povzbuzováni a podporováni hudebních skladatelů českoslovanských a možná-li i jejich rodiny, vdov a sirotků. Podává Vorbes.", "titre_sommaire": "Návrh k stanovám jednoty k odměňování, povzbuzováni a podporováni hudebních skladatelů českoslovanských a možná-li i jejich rodiny, vdov a sirotků. Podává Vorbes.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[113]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3859, "texte": "Návrh k stanovám\njednoty k odměňování, povzbuzováni a podporováni\nhudebních skladatelů českoslovanských a možná-li\ni jejich rodiny, vdov a sirotků.\nPodává Vorbes.\n(Pokračování.)\n§. 6. O honoráru.\nKaždá skladba jest umělecký výtvor ducha lidského, a\nnedá se arci měřili s kterýmkoli hmotným výrobkem ruky\nlidské a nad to nebude Matice alespoň z počátku vládnouti\nvelikým kapitálem. Přes to všecko ale předce dobře bude,\nalespoň pro první počátek na něčem se ustanoviti.\na) Měřítkem budiž takt.\nb) Nejmenší skladba budiž mezi 16 a 24 takty, a nej-\nraenší honorár pro skladby podle §. 4. lit. c. 3 zl. r. c.\nHonorár postupovali bude vždy od 8 k 8 taktům o\n2 zl. Přebytek do 4 taktů nečiní rozdílu a přebytek větší\ndává skladateli právo na honorár nejblíže vyššího stupně.\nc) Nejmenší honorár při vypisování cen budiž 5 zl-\nr. čís. Ostatní výminky jako v §. 6. lit, b.\nd) Při vypisování cen může, pak-li toho stav jmění do-\nvoluje, i akcesit na druhou po první za nejlepší skladbu vy-\npsán býti.\nAkcesit budiž pro skladby do 16 až do 24 taktu 2 zl\na tak pořád od 8 k 8 taktům o 2 zh výše.\ne) .Na skladby slavné, vypsané ze zvláštního ohledu, aneb\nk zvláštním případnostem, na př. Mše, Te Deum, Oratorium,\nKantaty, Žalmy atp. ohlásí se kromobyčejný honorár.\nf) Skladby nehonorované mohou sobě skladatelé v kan-\nceláři ústředního výboru vyzdvihnouti.\nj) Skladby honorované zůstanou jměním Matice, která\nje tiskem vydá. U vydávání budiž pravidlem, aby všecky\npěvecké jednoty, které co příspěvek v matrice zaznamenány\njsou, sobě mohly libovolný počet hlasů v ceně jednoduché\nbeze vší krámské přirážky zaopatřiti.\nv\nh) Čistý výtěžek z prodaje skladeb v krámské ceně\nrozdělí se tak, aby připadla skladateli částka 20 %> ostatní\nčástka připadne k záložnímu fondu.\n§. 7. O záložním fondu.\nZáložní fond „Matice pěvecké\" povstává:\na) Z polovice všech z pramenů v §. 3. lit. b. c. d. e.\nplynoucích příjmů, které výbor ústřední na úroky uloží a\nsice tak, aby, kdykoli by toho potřeba nastala, bez dlouhých\nokolků po částkách se vyzdvihovati mohly.\nb) Z prodeje skladeb od Matice vydaných a prodáva-\nných v krámské ceně.\nc) Z produkcí, uspořádaných zejmena ve prospěch zá-\nložního fondu.\nd) Z dárků určených od dárců ze jména ve prospěch\ntohotéž fondu.\ne) Z výnosu časopisu, kterýby Matice pěvecká založiti\na co orgán hudební důstojně zřídili mohla.\n§. 8. O nakládání s jměním záložním.\na) O vzrůst jmění záložného musí jiti hlavní péče výboru\nústředního. Jakým způsobem by to jiti mělo, zařídí ústřední\nvýbor předběžně, jak činnost svou započne; při první pak\nvalné hromadě ustanoví se dále, co v té věci potřeba bude.\nb) Z jistiny záložné nebudiž übíráno, leč v případu po-\ndotknutém v §. 6. lit. e., kdyby v případu tom aktivní jistina\nnestačovala.\nc) Úroky bucftež ku jistině přiráženy, až by jistina tak\nvzrostla, že by alespoň 40 zl. r. č. ročních úroků nesla.\nZ těchto úroků budiž dána osobám, kteří při ústředním\nvýboru největšími pracemi zaměstknáni jsou, na žádost jejich\npodle možnosti buď čas od času anebo ročně slušná na pod-\nporování rodiny skladatelovy, jejich vdov a sirotků.\nd) Při podporování budiž především ohled brán na syna\nneb dceru skladatele zasloužilého, kteří nadáni jsouce ob-\nzláštními schopnostmi, svého vzdělání na konservatorium praž-\nském aneb na škole varhanické dosáhnout! se snaží. Pod-\npora budiž podporovancům takovým dávána podle usnesení\nvýboru ústředního a podle stavu jmění ve lhůtách pololet-\nních tak dlouho, dokavád se toho hodni shledávají, anebo až\nku ukončení vzdělání svého na ústavu tom neb onom,\ne) Pakli-by úroky fondu záložního nebyly obracovány\nve smyslu v lit. d. podotknutém, obráceny mají býti ku pod-\nporování vdov a sirotků. Ústřední výbor se usnesl ve svých\nschůzkách na tom, jak by se to státi mělo, a povoluje ku\npodporám a remuneracím až do 20 zl. O větších sumách\nje potřeba usnesení valné hromady.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "114", "image_debut": 2, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.2", "titre_corps": "Ferdinand Laub. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Ferdinand Laub. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4919, "texte": "Ferdinand Laub.\nŽivotopisný nástin.\nVímeť jen o čtvero velkých a skvělých hvězdách na\nobzoru virtuoství na housle a tyto všude zářící hvězdy jsou:\nnáš Ferd. Laub, Polák Wieniawski, Francouz Vieuxtemps\na Uher Joachim. Která z těchto hvězd skvěleji se třpytí,\nnemožno nám rozhodnouti, jelikož jsme příležitosti neměli\nvšechny tyto virtuosy slyšeli, to však můžeme směle tvrdili,\nže náš Laub žádnému, z těchto hrdinů na housle ani o vlas\nneustoupí ba snad všechny svou báječnou bravourou pře-\nstihne. Fevd. Laub je všestranně vzdělaným virtuosem,\nhraje! se stejně skvělým výsledkem skladby klassické Bee-\nthovena, Mendelssohna, Bacha atd.; jakož moderní od Bazzi-\nniho, Ernsta, Vieuxtempsa a své skladby, co zatím svrchu\njmenovaní virtuosové celou tíži svého virtuoství na své neb\nmoderní komposice skládají. Ferdinand Laub není jen\nhlasným umělcem nýbrž i horlivým národovcem, kterýž\nsvým uměním také k oslavě vlasti přispívá a plody svého\nducha svým rodákům obětuje.\nFerdinand Laub spatřil Boží světlo v Praze dne 19.\nledna Í832; otec jeho Erazim pocházel z městečka Královic\na odebral se, jsa hudebník, do Prahy; matka jeho Josefa\nbyla rozena Vatrsova. Mladistvý Ferdinand prozrazoval již\nv nejútlejším mládí neobyčejné hudební schopnosti. Otec\nzpozorovav jeho velkou náklonnost k hudbě, učil ho záhy na\nhousle, na nichžío v krátkém čase tak prospíval, že již v\nšestém roku svého stáří v hostincích slyšeli se dal. Den\n26. listopadu r. 1838 je památný den pro Lauba. Hrálf to-\ntiž téhož dne v hostinci u Doušů variace cd Beriota E-dur\na zbudit svou na jeho miady vek cistou a obratnou hrou\nvšeobecného podivení u všech, kteřížto ho slyšeli. Někteří\nho jmenovali malým divolvorcetn a pod tímto názvem při—\nneSi Daiiboi episodu tuto z mládí Laubova, v nížto účinek\ntehdejší hry Laubovy u Doušů vylíčen jest. Pochvala a po-\ntlesk, jehož mladistvý Ferdinand u Doušů dosáhl, bylf mu\npooídaou k noilivému se cvičení. 8 mnohonásobnou pilností\nučil se Laub těžkým etudám a koncertním kusům a nepřestal\nse cvičiti, dokavad uložené mu kusy neuměl.\nKdyž v lednu 1841 slavný švédský virtuos na housle\n,íř Che Bull na své uměiecse cestě také do Prahy přijel a\nzde řadu koncertů svých uspořádal, byl Laubův otec žádostiv,\nuslyšeli také úsudek tohoto mistra-o svém nadějném synu a\npožádal Ole Bulla, by jeho syna poslechl. Devítiletý Ferdi-\nnand hrál za tou příčinou u přítomnosti jeho Maysedrovy\ntěžké variace. Ole Bull podivil se velice nad sběhlostí Lau-\nbovou a byl lirou jeho velice pohnut. Když Laub dohrál\npiavil Ole Bull: „Milý hochu, budeš-li v stejné míře pokra-\nčovat, stane se z tebe slavný umělec, a jméno tvé bude po\ncelé Evropě známo!\" A slavný tento virtuos nezmýlil se ve\nsvém proroctví.\nJeště téhož roku koncertoval Laub v některých kraj-\nských městech českých, kdež všude pochvalou obsypán jest.\nVýlet tento učinil vlastně Laub k svému zotavení; nebot jeho\ntělo jsouc od přírody již slabé, počalo neustálým se namá-\nháním tak slábnouti, že se co obávati bylo, aby tato tak na-\ndějná ratolest záhy nezvadla. Laub uchvácen byl totiž ho-\nrečkou, z nížto se opět po dvou měsících zotavil a z té pří-\nčiny byla mu vyjížďka na venek poručena. Mezi jiným hrál\ntéž ve večerní zábavě na zámku Telečském před tehdejším\ndvorním dozorcem hudebníků císaře Rakouského, před panem\nhrabětem Podstatským z Lichtensteina a dobyl si takové po-\nchvaly, že hrabě bez prodlení dal mu nejpříznivější vysvěd-\nčení, pomocí jehož mohl v celém mocnářství Rakouském kon-\ncerty dávali. Laub navrátiv se do Prahy, uspořádal v sále\nPia lejskem dne 26. dubna 1843 akademii, v kteréž Maysedfův\nkoncert A-dur pak variace na uherské písně od Pecháčka se\nskvělým úspěchem přednášel. Sotva že koncert byl u konce,\npřišel nynější professor Pražského konservatoria, pan Moric\nMildner k Laubově otci a vyžádal si beze všeho platu hocha\nna housle úplně vycvičili, což vděčně přijato a Laubovi k\nvelkému úspěchu bylo.\nLaub pokračoval až do srpna r. 1843 pod výborným\nvedením p. Mildnera velmi statně a účinkoval mezi tím v mno-\nhých koncertech s podivuhodným výsledkem. V říjnu 1843\nstal se pan M. Mildner professorem houslí na konservatoria\nPražském a Laub vstoupiv do konservatoria, dostal zároveň\nco žák téhož ústavu stipendium ročních 80 zl. stř. a byl\nhned do druhého vyššího oddělení konservatoria přijat. Až\ndo 6. srpna 1846 zůstal Laub v konservatořím kteréhož dne\nco skvěle nadaný umělec z výše jmenovaného ústavu vystoupil.\nV jednom koncertu, který se dával v divadle Praž-\nském, byli též přítomni Hector Berlioz a virtuos na housle\nErnst. V tomto koncertě vystoupil 131etý Laub a dosáhl ne-\nmalého triumfu. Rozjařiiť obecenstvo dojímavým přednosem\nErnstova koncertina k velkému nadšení a byl mnohými kyti-\ncemi ano i básněmi obsypán. Sám Ernst byl krásnou hrou\njeho tak dojat, že Lauba zúlíbal a svým „uměleckým sou-\ndruhem\" nazval. Berlioz byl neméně pohnut a vybízel hned\nLauba, aoy jel do Paříže, že tam skvělých Itriumfů dosáhne.\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "114", "page_fin": "115", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.3", "titre_corps": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "titre_sommaire": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.2", "debut_caractere": 4921, "fin_caractere_exclue": 5513, "texte": "Vévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování,)\nVálek. To psaní mu nyní dodám.\nCizinec (hledě za Petrem, kývaje hlavou). Jesl zde ně-\njaký blázinec?\nV alek (klepá na spojovací dvéře).\nCizinec♦ Dále!\nVálek (vstoupí a pokloní se). Jsemf Krišpin Válek, po-\nštovní expeditor.\nCizinec. Neznám vás! co si přejete?\ni álek (pokloní se ještě hlouběji a podává mu psaní).\nFoukal {který prohledával nějaký rukopis, schová jej\nopět u sebe). Šarády jsou výborné. Podařit se to musí\njsem ujištěn.\nCizinec (k Válkovi). Co pak s tím?\nVálek (velmi rozpačitě). Krišpin Yálek.\nHospodský. Ó já osel!"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1497, "texte": "Válek (pokračuje). To jsem já\nHospodský (pokračuje). Že zde tak nečinně stojím!\nVálek (dále pokračuje). A mám tu čest co nejpokor-\nněji depeši Vaší Osvícenosti dodati.\nHospodský. Kačenko! skoč k mému příteli Mikulovi.\nCizinec. Depeši!?\nVálek. Toto psaní\nCizinec (vezme psaní). Patří mně.\nFoukal (ke Kačence). A k panu Všetečkovi.\nKačenka (přehodila s čerstvostí na sebe šátek). Už le-\ntím. (Odběhne.)\nHospodský. Celé město ať se připraví.\nCizinec (který přečetl, obrátí se k Válkovi, který tu po-\nníženě stojí). Je dobře. A Dleu, pane Válku.\nVálek (s mnohými poklonami se vrátí do šenkovny.\nObejme Foukala a hospodského). Příteli ! Pantáto! Štěstí je\nbáječné!\nJakub (prostředkem opět vstoupí do světnice Foukalovy,\nnesa velký zvonec od vrat, který na stůl postaví). Zde je\nzvonek!\nCizinec. Bon! Až budu něco potřebovat, zazvoním.\nJakub (odejde prostředkem).\nHospodský Prach a broky! Jaká čest pro můj dům.\nFoukal. Vidte zlatoušku! Též jistě nezměníte svého\nkapouna za červeného ježka, zeleného lva, aneb za modrou\nlišku.\nHospodský. Válku! Že nemáte žádného jmění, a mou\ndceru Kačenku za ženu si žádáte, já vám to odpouštím, ano,\nmáte ji dostati. (Obejme jej.)\nFoukal. Výborně! Ted ale není čas k ztracení. Válku,\nvypracujte dedikaci k svjňn malebným čalounům, já napíšu\ndedikaci k mým šarádám. (K hospodskému, ukazuje na ci-\nzince) Především ať ale žádný nevyzradí, že známe jeho o-\nsobnost pod zapřenou.\nVálek (obejme hospodského a Foukala). Ó rozkošná\nchvíle. (Odejde s Foukalem.)\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "115", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.4", "titre_corps": "Čeští umělci v Berlině.", "titre_sommaire": "Čeští umělci v Berlině.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.3", "debut_caractere": 1499, "fin_caractere_exclue": 3427, "texte": "Čeští umělci v Berlině.\nŽiju v Berlíně, tak jako ve vyhnanství vzdálen své\ndrahé kdo ví, uzřím-li ji více! Vsak naděje mne ne-\nopustila, a nyní, kde mohu častěji hovořili v mateřštině, méně\nmne, zabolí srdce, když čtu zprávy z vlasti své. Chci Vám,\nvážený pane redaktore, psáti o našich krajanech zde žijících,\nhlavně o umělcích, hudebnících! Kde nejsou cesií hudebníci?\nMůj Bože! vždyť je světoznámé „bóhmische Musikanten!\"\nSnad mně dopřejete místecká v listu svém. Půl roku jsem\nzde žil, a ani jeden Čech se mně nechtěl vyskytnout až\nnajednou, seznal jsem Čecha jest to kapelník dvorní, nyní\nna odpočinutí, Gáhrich. Žije již mnohá léta v Berlíně a\nv\nvůbec v Německu, ale ostal v srdci Cechem. Poznal jsem\nto v prvním okamžiku radovali jsme se pospolu, a já mu\nmusel povídat o Praze, kterou on nikdy zapomenouti nemůže!\nOn je co skladatel zde velmi ctěný, hudby ku balettům, které\non psal, získaly mu brzy dobré jméno, a co ředitel byl vel-\nmi oblíben, tak že jej hudebníci nikdy zapomenouti nemohou.\nVždy jsem potěšen, když toho starého pána uzřím; pak\npromluvíme sobě po česku, a já mu povím to, čeho jsem se\nv „JVárodníchu dočetl. Bohužel, se to málo kdy stane, on\njest churav, a proto málokdy si vyjde na žejdlíček ! Jednoho\ndne pravil ke mně: „Navštívil jste Lauba ? Ten by měl ra-\ndost!\" Já nevědel árii, že nás slavný houslista zde žije!\nNavštívil jsem Lauba. Tento švarný Čech a jeho roztomilá\nženuška přijali mne velmi láskavě, a já jsem byl blaženým, an\njsem se nacházel v kruhu rodiny české, neb dítky jsou vycho-\nvány po česku! Vám co psáti o Laubovi je zbytečné; že\ntento mistr houslí zde velmi oslavený a milovaný jest, poví\nVám každé německé noviny! Kapelník Nesvadba nás loni\nopustil je nyní v Hamburku Němci zde jej nemohou\nzapomenout a on v pravdě byl u zpěváků vlašských tak oblí-\nben, jak žádný Vlach.— První houslista u divadla „Vicloria.\"\nUrbánek, jest také náš krajan a hraje a skládá pilně!\n(Dokončení.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "115", "page_fin": "116", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.5", "titre_corps": "Z Brna. Beseda.", "titre_sommaire": "Z Brna. Beseda.", "signature_source": "l—n—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.3", "debut_caractere": 3429, "fin_caractere_exclue": 5218, "texte": "Z Brna.\nBeseda.\n\nOpět jsme zažili krásný a radostný večer v Lažankách,\nkdežto nám zpěvácký spolek dne 8. t. m. besedu uspořá-\ndal. Slyšeli jsme sbory, sola (tenkráte také ženská), dekla-\nmovánku, klavír a po dlouhém čase nám opět orkestr smyč-\ncový hrál po besedě „národní\" a tož, myslíme, je závěrek\nvelmi rozjařující.\nSbor „Pobratimija\" od Jarovina Jenka byl zpěváckým\nspolkem vyveden výborně. Lee tato skladba náleží k slab-\nším práčem řečeného skladatele a neposkytuje, jako sloko-\nvané sbory vůbec, mnoho rozmanitosti. Pana Mrácka jsme\nslyšeli tenkráte ponejprv v sólu. Zpívalf Vojáčkovu výteč-\nnou píseň „Vlast a dívka.44 Že tenor pana Mrácka nemá u~\nhlazenosti sólisty zběhlého, nedivíme se; jelikož zvláště po-\nloha jeho hlasu v skutku libým tónem vyniká, nemůžeme\nupřít jmenovanému pánu uznání své a podotýkáme dále, že\np. Mráček od obecenstva hlučně vyvolán byl. Ostatně my-\nslíme, že pana Mrácka uslyšíme ještě vícekráte; těšíme se\nz toho a o zájmu jeho vlastním mu jen radíme, by od trans-\nponování do vyššího tónu, kde ho není nevyhnutelně zapo-\ntřebí, upustil a tím nebyl nucen na ujmu příjemné a silné\npolohy prostřední svého hlasu se ustavičně vznášet v nebez-\npečné výšce dvoučárkovaných ý, a atd.\nPivodův sbor „Bratři rozveselme se\" bystře a ohnivě,\nbez každé chybičky proveden, elektrisoval obecenstvo k tak\nbouřlivému potlesku, že se musela poslední sloka opakovat.\nČtvrté číslo obsahovalo Pivodovu roztomilou píseň\n„Srdce ztracené\" a slovenskou „Aj čo by bofa.\" Zpívala\nje slečna Bočkova. Slečna zpívala ponejprv veřejně. Jestiť\nv skutku nesnadné a těžké pro kritika , vyjádřiti se bez-\nohledně o debutantce, jaká je sl. B. Povážíme-li, že slečna\nBočkova je mimo to ochotnička a že ještě dlouho zpěvem\nse nezabývá, tu věru ztrácí kritika ostrost a zůstaly—li jí přec\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4963, "texte": "nějaké šípy, tož jistě osíábnou účinkem příjemného zevnějšku,\njímž slečna na posluchače působí.\nToliko je jisté, že sl. B. má učitele dobrého; sl. into-\nnuje jistě a má hezké crescendo; silný hlas nemá, spíše sla-\nbý; avšak slečna sama je vinna, že tén její není plnější a\nvýslovnost jasnější; není k tomu zapotřebí nic jiného, nežli\nméně zavírání hubinky, aby tén mohl svobodně vystoupit a\nnemusel procházet skrze zoubky. Kdyby tempo první písně\nnebylo bývalo poněkud zdlouhavé, museli bychom se přiznat,\nže u ponětí těchto písní bylo na vše pamatováno. Avšak\nopakujeme: Sl. B. zpívala jemně, jistě, s přednosem věru\nvzorným a byla bouřlivě volána. O „Kovářské\" od Pro-\ncházky, jižto zpíval pan Peka se sborem, mohu se vyjádřit\nvelmi jednoduše: Provedení sola i refrainů bylo básníka „Rie-\ngra\" hodno ; pan Peka zpíval významně a ohnivě, byl vel-\nmi při hlase a překvapující sbor působil na obecenstvo tak,\nže po poslední sloce se strhlo pravé hřímání a jásání.\nNásledovala deklamovánka „Královna plesu\" od Hálka.\nDeklamovala slečna Helceleiova, vlastenecká dcera říšského\nrady pana prof. Helceleta. Slečna nemá příliš silný, ale vel-\nmi příjemný orgán. Řečená deklarnace, tak se nám zdá do-\nsud, je náramně dlouhá v poměru k obsahu, ježto je velmi\njednoduchý. Nebylo by tedy divu bývalo, kdyby účinek ne-\nbyl býval skvělý. Avšak tomu předešla sl. H. svým před-\nnosem. Jenom poněkud méně kothurnového pathosu bychom\nsi byli přáli, neb vše ostatní, zvláště pak vylíčení máteřské\nzoufalosti u spatření mrtvoly dcery své, podala nám sl. H.\nbez divadelních effektů, ale vkusně a čile; konečně budiž\npamatováno nevšední paměti, jížto sl. H. se honosí* Mistrný\nsboreček „Odpadlý od srdca\" od Krízkovského nám opět\nvýtečnost skladatele osvědčil; pakli jste ho v Praze ještě ne-\nslyšeli, tož jste neslyšeli skutečně jednu z nejzdařilejších\nskladeb našeho sbormistra. P. Deboys hrál na piano „Gallop\ndi bravura\" od Wollenhaupta čistě a delikátně a přidal, jeli-\nkož byl hlučně volán, brillantní valčík. Jediné naše přání\njest,-by nám p. Deboys přednesl krásnou fantasii na české\nnárodní písně „České perle\" oá Ed. Nápravníka. Ku konci\nse zpívali „Cikáni\" od Yogia. Provedení bylo rázné a čisté\na protož také nebudeme karati malou nehodu, jež ku konci\nzpůsobila u bassů jakousi konfusi a která ostatně ihned na-\npravena byla, ariiž by výsledku celistvému uškodila. V pře-\ndešlé besedě se nám nedostalo orkestrální hudby; příčiny\ntoho asi byly následující: Pan kapelník jednoho pluku zdej-\nšího, Toman, nebyl prý spokojen s obecenstvem as kriti-\nkou; nebylo mu dosti, že se kritika, ku př. v Daliboru, jen\nzmínila chvalně o jeho sboru hudebním; pan Toman prý je\nvlastenec; inu, musí to být divné vlastenectví, které účin-\nkuje rádo jen tam, kde se mu výdělek, aneb snad jakási\n„apotheosa\" jeho zásluh poskytuje, a které nechce účinko-\nvat, kde tito živlové nejsou. Zlé by to s námi vyhlíželo,\nkdyby vše naše záležitosti byly v rukou takových „Slovanů.\"\nJedním slovem, pan Toman odepřel dálší účinkování při be-\nsedách z řečených příčin. Dříve již odepřel své účinkování\ntaké vojenský kapelník p. Gungl. Je zde v Brně sbor hu-\ndební městských střelců. Avšak pan kapelník Strebinger prý\nv přirovnání k vojenským kapelníkům nemá ani podobné síly,\nani schopnosti. Tedy jsme hudbu po besedě tenkráte museli\npohřešovat. Leč bez hudby zábava se neudrží v té čilosti\na jarosti, jež hudba na Slovany působí. Hudba tedy po be-\nsedě se se musela chtěj neb nechtěj zaopatřit. Výbor be-\nsedy se konečně rozhodl a bez ohledu na „nedostatky44 ka-\npely pana Strebingra, jmenovaný sbor hudební objednán.\nPan Strebinger přijmul toto pozvání a mistrným a 'precis-\nním provedením Komzákova potpourri „České %vuky«\na jiných skladeb rozjařil obecenstvo k nekonečnému nadšení.\nPan Strebinger je Němec, a jest rnu tedy tím větší zásluhou,\nže skladby slovanské tak rázně a vkusně přednesl. Po-\nvěsti však o slabosti tohoto sboru jsou liché; nepopiratelná\nfakta zničila u nás všeliký předsudek, neb jsme v panu Stre-\nbingrovi poznali zběhlého hudebníka a ředitele; v údech\nsboru ale hudebníky, svého kapelníka hodny. Měl-li snad p.\nToman o několik houslí více, přece pan kapelník Strebinger\ndostál požadavkům obecenstva úplně stejně a nemůže se mu\naspoň vytýkati nepravé vlastenectví. Konečně musím ještě\nVám oznámiti, že nás spolek, ač toho velmi lituje, na sjezdu\nzpěv. spolků v Praze se súčastniti nemůže. Nehledej žádný\npříčinu v jiném, než-Ii v nedostatku času. Jsme i my toho\nmínění, že oznámení onoho sjezdu spolků bylo opozdilé;\naspoň pro spolky, jenžto do metropoly Prahy mají přes 30\nmil. Jsme přesvědčeni, že kdyby se onen sjezd byl ozná-\nmil aspoň 3—4 měsíce před sv. Janem, účastenství by bylo\nmnohem četnější. Mimo krátký čas panují snad i jiné sou-\nkromné, nepříznivé okolnosti. Leč doufáme, že nepřijetí\nBrněnského spolku do Prahy nebude na ujmu vzájemnosti\na že budoucího roku, pak-li spolkové se dříve vyzvou a\nsrozumí, i zdejší spolek se u tak krásné slavnosti súčastní.\n\n(l—n—r.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "116", "page_fin": "117", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.6", "titre_corps": "Mladistvý houslista. Povídka.", "titre_sommaire": "Mladistvý houslista. Povídka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.4", "debut_caractere": 4965, "fin_caractere_exclue": 6165, "texte": "Mladistvý houslista.\nPovídka.\nBylo to za krásného jitra v měsíci dubnu r. 1762, když\ndvě děti vedle břehu stříbroskvělé řeky kráčely. Jedno z nich\nbyla dívka as osmiletá a druhé byl chlapec as o dvě léia\nmladší. Obě děti místo co by v bezstarostné veselosti hup-\nkovati a skákati měly, kráčely se sklopenýma očima v ml-\nčení trvajíce a vážnost zralého stáří s půvaby a nevinností\nmládí spojujíce. Jejich oblek svědčil o chudobě; šaty jejich\nbyly ošumělé a na loktech a kolínkách otřené, avšak čistota\nobličejů jakož i rucinek jejich svědčily o lásce a péci sta-\nrostlivé mátu\nKaždé dítě mělo v rukou kousek chleba, na nějžto ča-\nsem pohlížely, aniž by ho okusily. Jakmile obě děti již do\nlesa vstupovati počínaly, přerušil chlapec mlčení.\n„Pozorovalas, sestřičko,\" pravil, „jak nám matinka to-\nhoto jitra snídaníčko dávala a povzdechla, když jsem řekl:\nNic jiného než chlebička !\"\n„Ano, a ona plakala,\" pravila dívcinka; „viděla jsem\njejí slzičky a pohled, který nám říci se zdál, nemám ničeho\nv domě leč chlebička, avy musíte býti spokojeny. Ale proč\npláčeš, Volfgangu ?\" doložila Bedřiška, sama slzy prolévajíc.\n„Pláču, že ty pláčeš,\" pravil Yolfgang, „a také že jen\nmám suchý chlebíček k snídaní.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1093, "texte": "„Übožátko,\" pravila Bedřiška, slzy bratrovy políbením\nutírajíc, „jen když tě nic jiného nebolí a netrápí? Ale proč-\npak nejíš chlebíčka ?\"\n„Nemám hlad!\"\nMalá dívčina přitáhla blíže k sobě svého bratříčka a\nvlasy mu urovnávajíc, pravila: „Chtěla jsem ti dát hubinku\na tobě říci, nač jsem dnes ráno myslela, kdybych se nebála,\nže jsi ještě tak malý a že mi neporozumíš.\"\n„Já malý j vždyť jsem tak velký jako ty!\" pravil Volf-\ngang.\n„Ale já jsem větší než ty!\" odvětila mladá dívčinka,\n„a také starší, neb ty jsi narozen dne 27. ledna 1756 a já\ndne 30. ledna 1754, to dělá dvě léta. Avšak nač se há-\ndáme, mysleme raději na to, cím bysme tatínkovi a mamince\npomoci mohli.\"\n„O čem mluvíš,\" pravil chlapec, „co můžeme dělat?\"\n„Pomodleme se, snad nám Panbíček něčím přispěje !tť\nVolfgang poklekl a sepial ruce.\n„Sestřičko,\" pravil pak, „máme-li se pak k svému vel-\nkému patronu pomodlit ?\"\n„Ovšem že,\" myslela Bedřiška, „to nemůže škodit.\" Obě\ndítky byly tak v modlení pohříženy, že ani nepozorovaly muže\nv pokročilém věku ušlechtilého a příjemného zevnějška, jenž\nnedaleko nich stál.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117", "page_fin": "120", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.5", "debut_caractere": 1095, "fin_caractere_exclue": 6710, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n—l.\nZ Brandýsa nad Labem. (Zahájení\nzpěv. spolku. Beseda.) Za-\njisté bude každému povědomo, že neúnav-\nným přičiněním a horlivou snahou pana\nučitele T. Procházky zde as před půl\nletem zpěvácký spolek zaražen jest; avšak\nnikdo si nemůže pomyslit, s jakými obtí-\nžemi a překážkami spolek tento až dosud\nco bojovati měl. Hlavní nepřátelé zpěv.\nspolku byly: nevědomost a nenávist něko-\nlika pánů k všemu, co je českého; o o-\nstatních prozatím pomlčím. Obyvatelstvo\nBrandýsské je ryze české a k vůli as třem\npánům doléhalo se z jisté strany, aby se\nněmecky zpívalo. Že se tomu razný Vlasti-\nmil a ředitel spolku p. T. P r o ch á z k a\nstatné opřel a raději ředitelství spolku slo-\nžili chtěl, než by choutkám této trojice vy-\nhověl, zasluhuje všestranného uznání a po-\nchvaly ; vždyť my dobře víme, že by v ryze\nněmeckém městě k vůli třem Čechům též\nčesky se nezpívalo. Při této příležitosti\ns radostí vytknouti musíme, že c. k. úřad-\nníci okresní o spolek zpěvácký si značných\nzásluh dobyli, a zvlášť dlužno chvalně se\nzmínili o činném a horlivém panu aktuaru\nPlíškovi, jenž všemožně o vzniknutí a\nzdar jeho pečoval. V neděli dne 11. května\nbyl zdejší zpěv. spolek slavnostně zahájen.\nRáno o 10| hodině dávala se mše od L.\nZvon are, jakož i vložky od Lorence,\nježto zpěv. spolek velmi správně provedl.\nVečer téhož dne odbývala se ve Fettrově\nsále první beseda zpěváckého spolku,\nv nížto z ochoty sl. Marie Korschnerova\núčinkovala. Návštěva nebyla sice příliš\nčetná, za to však společnost vybraná. Be-\nseda otevřena byla schválně k tomu účeli\nsloženým proslovem od Antonie Melišové,\njejž pan učitel na zdejší realce přednesl.\nProslov obsahoval ku konci též několik po-\nvzbuzujících slov k pěvcům, by v mater-\nštěně zpívali písně k ušlechtění mravů a\ncitu, k probuzení národního života, k o-\nslavě vlasti a svobody; načež zavznčl sbor\nv v\n„Cechů zpěv\" od Fr. Skroupa, jenž s po-\nchvalou přijat jest. Mimo tento slyšeli\njsme pak „Staročeskou,\" sbor od J. Skrou-\np a, „Píseň Čechů,\" sbor od E. M., „Dce-\nrám českým,\" sbor od F. Gernera, „Za-\nv\nstaveníčko\" od Skroupa a konečně „Po-\nchod\" od V. Frimla. Sbory byly obrat-\nným řízením p. T. Procházky dobře na-\nstudovány a vyhověly i přísnějším poža-\ndavkům. Povážírae-li, že páni zpěváci te-\nprv půl léta se cvičí a že i někteří z nich\nani ponětí o zpěvu neměli, musíme snahu\na pilnost jejich v každém ohledu uznati a\nchvalné svědectví jim vydati, že značně ve\nzpěvu pokročili a při pilných cvičeních\nvelmi prospěšně účinkovali budou. Mimo\nsbory provedeny byly dvě ouvertury pro\n2 piana a sice „Gemma di Vergi\" od\nDonizettiho a „Upír\" od Jind. Marschnera\ns dobrým úspěchem. Dále přednášela šl.\nKoberova nocturnu pro piano od Ri-\nchardsa a došla pochvaly. Konečně za-\npěla si. Marie Korschnerova z Prahy\nslovenskou národní píseň „Aj čo by boía\"\na Pivodovu „Srdce ztracené\" s úspě-\nchem velice příznivým; neboť podala je\ns náležitým výrazem as vřelým citem a\nbyla hlučným potleskem odměněna. Nej-\nvíce nás překvapila sl. Marie Korschnerova\numěleckým přednosem dvou vlasteneckých\nv v\nbásní „Já jsem Češka\" od Čejky a „Muž\nbez slzí\" od Antonie Melišové. Dojaí-li\nvůbec zpěv u velké míře zdejší dosti chladné\nobecenstvo, uchvátilo živé, vlasteneckým du-\nchem nadchnuté a vřelým citem přednesené\nslovo dotčené slečny každého pro věc ná-\nrodní i sebe méně zaujatého posluchače a\nmáme za to, že slovo toto, kteréž lásku\nk vlasti a k mateřskému jazyku hlásalo,\nnikoliv na skálu, nýbrž na úrodnou půdu\npadlo, kteréž časem dobré ovoce ponese.\nSlečna Korschnerova dodala svým drama-\ntickým přednosem každé myšlénce v obou\nbásních úplné platnosti a ukázala, čeho se\npřiměřeným modulováním a nuancemi hlasu\nu přednosu docílit! dá. Obecenstvo dalo\njí přízeň svou hojnou pochvalou a vyvo-\nlánírn na jevo. Po besedě nastala taneční\nzábava, která ještě po půl noci trvala. Ze\nzábavě vrchnostenští úřadníci velkovévody\nToskánského přítomni nebyli, nermoutí nás\ndocela nic; neboť lidé, kteří lásky k u-\nrnění nemají a Frankfurtem zavánějí, mohou\nsi zůstati doma; daliť si tím sami vysvěd-\nčení chudoby. Ostatně i náš zpěvácký spo-\n|lek i bez jejich podpory čile ku předu krá-\nčeti a společenský život osvěžovati bude.\n\nZ Kouřimi. (Divadlo — hudba\n— škola.) V neděli dne 11. máje pro-\nvozována byla čin ) hra od J. K. Tyla:\n„Paní Marjánka, matka pluku.\" Provedení\ntéhož mistrem výtečným sepsaného kusu\n'bylo i tenkrát zdařilé a spůsobilo velkou\nsensaci. Vyznamenaly se zdejší\nslečny Lid. Čečrdlova a Marie Šlech-\nto va; první představovala „matku pluku,\"\n|druhá pak Lidušku, hospodského dceru.\nObě patrně osvědčily, že dokáží hrati s ci-\n|tem. Sekácka představoval p. F. a Kvas-\n-1 nicku, otce Lidušky, p. B. dosti obratně.\nFan Lukáš, zdejší městský písař, osvěd-\nčil svůj nevsedni divadelní talent u pro-\nvedení syna matky pluku; s náležitým vý-\nrazem a citem provedl svou úlohu. Kylián\nrozesmál svou přirozenou naivní hrou celé\nobecenstvo tak, že s hlučným potleskem\nbyl. Každý výstup skoro byl po-\ntleskem ukončen. Pan 8., zdejší hostitel\nu „Černého orla\" (kde se i divadlo na-\nchází) , představoval starého učitele Vor-\nlického výborně. Jakého ale hudba zbu-\njdila účinku, je důležitá otázka? Musím se\no ní zmínili spravedlivě, že tenkrát stála\nv nepravém poměru k divadlu. Čím to,\nías je, že vždy zdejší síly nemohou zadost\njučiniti? Jest to tím, že muohý nedostatečný\njpriinarius na se vezme úlohu dirigenta,\nInemaje ani pojmu o hudbě divadelní. Po-\nitom trpí hudebník za nehudebníka. Píseň\njTylova „Kde domov můj\" je zajisté krá-\n|sná ale když se hraje v tempu něja-\njkého kvapíku, arci pak ztrácí svou cenu.\n•; Vůbec zde se chce všecko najednou sfouk-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5941, "texte": "nout na poslední chvíli a žádný se neze-\nptá, mají-li zdejší hudební síly nějaké hu-\ndebniny, které by se k divadlu hodily.\nBez zkoušky pak se počne hrát na zdař\nbůh; at to dopadne jak chce. Je z toho\npak řečí, ba i pomluv, jimž se arci málo\nkdo vyhne. Bylo by žódoucno, aby se\nmladistvé síly v hudbě řádně budily, pě-\nstovaly a podporovaly. Jak bolně dojímá\nto hudebníka, když jeho vynasnažení se\nnedozralou silou ruší a ničí. Dalo by se\no tom mnoho mluvili, ale pomlčka mnohdy-\nkrále též prospěje. Čistý výnos připadne\nna vnitřní úpravu zdejší krásné budou-\ncí školy. V nynějších však nespatříš,\nnež-li holé stěny, které v šedé bělosti se\nrdí a sesutím hrozí. Staly se zde sloupy\njedinými podporovateli školy, čítá se jich\njiž jedenácte. Lokály zdejších tříd jsou ne-\ndostatečné, v kterých se učitel marně na-\nmáhá, aby duchu času zadost učinil. Jak\nse může jen aesthetický cit v takových\nmístech vypěstovat? Holými stěnami a tem-\nným stropem se krásy nedodá. Kéž by\nta pravá idea zdaru a blaha budoucího\nse chtěla zakotvit v proudu snahy\npřízně a skutečnosti. Pak by teprvé za-\nvítal ten pravý utěšený máj do rovin žití\nnašeho.\n\nK. J.\n\nZ Tábora, 11. května. (Zpěvácký\nspolek.) Spolek zpěvácký dával letošního\nroku první produkci 1. května večer na\nstřelnici. „Kovářská\" od F. A. Vogla\nbyla od spolku slušně provedena. Sbory\n„Náš český zpěv44 od Kali v o d y a „Staro-\nčeská\" od J. N. Skřoup a, byvše výborně\nprovedeny, líbily se velmi a musely opa-\nkovány býti. „Ukolébavku\" od Nesvadby\npřednesla nadaná sl. Hofmannova vel-\nmi příjemně, doprovázena jsouc na pianě\nod p. Rastrelliho; též „Aj odpust mi slaví-\nčku milý,44 slova od A. Meíišové, hudba\nod AI. Hniličky s průvodem piana a\nhouslí nás velmi zajímala, jakož i neméně\ndvojzpěv „Podzimní\" od Fel. Mendelssohna-\nBartholdyho, s českým textem od p. Em.\nKrejče, slečnami Hofmannovou (soprán)\na Vildmannovou Zoíií (alt) přednesený,\njenž ku všeobecné žádosti posiuchačstva\nopakován byl. Velmi hřmotného a zaslou-\nžilého potlesku dostalo se p. Rastrellimu, když\n„allegro\" do F-moll od L. Beethovena na\npianě byl přehrál. Humoristické čtení a\n„Proč a proto44 od Fr. A. Hory (z Lady)\npřednesli se známou ochotností p. Stárek\na sl. Yildmannova.\n\nZ ciziny.\n—s—\nZ Vídně, 13. května. (Beseda.) V\nsále u „velkého čížka\" odbývala se uspo-\nřádáním p. Korej zla beseda, ku které\nse vzdor špatnému počasí dosti četná spo-\nlečnost sešla. Program části hudební po-\nzůstával z 8 čísel. Největšího lesku do-\ndalo besedě spoluúčinkování sl. Ottilie\nMalé, jenž ponejprv sice veřejně vystou-\npila, rázem sobě ale srdcí všech poslu-\njchačň vydobyla. Nadobyčejná vycviěenost\ni spojena s krásným zvučným hlasem ,oká-\nIzala se v každé písni slečnou přednesené:\nIv Bendlově duettu „Umlklo stromů šuraě-\ní\njní44 tak jak v Pivodově písni „Na výsosti\nI hvězdy svítí44 a v „Po m něn í44 (písni to\nsložené p. M. Havelkou) i ve velmi vkusně\na dovedně sestaveném cyklu národních\npísní. Lepá postava sličné zpěvačky do-\ndala přednosu tím větší příjemnosti a do-\njem, jaký způsobila, vyjevil se nejlépe v\njhromovitém potlesku a častém, nadšeném\n* *\nvyvolávání slečny. Slečna Stadlerova\npřednesla fantasie na české národ-\nní písně na piano od J. Síadiera s vel-\nkým nmcním a velkou pochvalou. To samé\ndosáhl též p. Kroi op výtečným zpěvem\npísně: „Šestý červenec 1415.\" Text\nod prof. M. Klácela pro basový hlas v\nhudbu uvedena F. A. Voglein. Píseň tato\nr. 1841 složena, došla již čtvero spraco-\nvání: AI. Blahoslaveni, moravským skla-\ndatelem, J. Novotným a L. R. z Dietrichu\nnedlouho po složení. Effekttíí tato píseň\ní zasluhovala by, aby tiskem vyšla a hoj-\ní ného rozšíření u českých spolků zpěváckých\ndošla. Čtverozpěvy („Sumí Labe\" od Zvo-\nnař e a slabí: „Čeští muzikanti44 od Grussa)\nnedošly úspěchu, více výjev komický slo-\nžený r. 1848 Hynkem Vojáčkem: „Starý\npán a študenti,44 čímž první část be-\nsedy ukončena, načež tanec následoval.\nV předvečer sv. Jana sešli se českosiovan-\nští řemeslníci v hostinci u „Bílého kohou-\nta'4 k společné zábavě. Páně Suchanova\nrodina přednesla na 4 melofouy několik\nskladeb na př. Tittlovu ouverturu, Helle-\nrovu polku „Ladu44 atd. SL Zuzana Su-\nchanova přednesla s velkým úspěchem\nHorovu deklaoiaci „Proč a proto\" (z\nLady) a došla velké pochvaly. Sl. Ha-\nmanova deklamovala „Já jsem Češka44\nod Čejky (z Lady), p. Vyskočil „Tři doby\nzemě české44 ap. Zajíček „Prahu44 a vši-\nchni byli hlučnou pochvalou odměnění.\n\nOchotnická divadla.\nDivadelní představení pp. ochotníků v\nJaroměři pod obezřelým vedením p, K.\nExnera ukončena byla o svátcích velkonoč-\nních zdařilým provedením kusu „Pan Ča-\npek'4 a „Husička z Podháje.4' Z čistého\nvýnosu divadelních představení zakoupeny\njsou pro školu krásný globus a telluriuin\nod Felkla. 0 svátcích velkonočních hráli\npp. ochotníci v Počátkách dne 21. dubna\n„Perle, kožíšek a kamna4' a dne 22. ~0\njedno patro nížu a „Prodaná láska4' od\nJ. Nerudy. Největších zásluh dobyli si o\ndivadlo p. ředitel divadla K. Sfastný a p.\nkasír Seheiter, jakož i jednatel a režisér.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěvácký spolek v Jaroměři odbý-\nbýval v neděli dne 11. května zasvěcení\npráporu. Před započetím církevních ob-\nřadů v chrámě zazpíval spolek dojemnou\npíseň ,,Hospodine pomiluj ny,\" načež dňst.\np. děkan s velkou assistencí svěcení vy-\nkonal. Po vykonaných modlitbách zatlou-\nkány jsou do práporu památné hřebíčky.\nObřad ukončen jest provedením Beethove-\nnova sboru „Nebesa chválí.\" Zvláštní zá-\nsluhu o pořízení práporu získal si poklad-\nník, horlivý pán Kolářský. Zpěv. spolek\nv Mělníků sestává již z 38 výkonných\na více než ze 100 přispívajících údů. Spo-\nlek zakoupil si již piano a najinul svůj\nzvláštní byt. Dne 11. května uspořádal\nzpěv. spolek besedu, v níž sbory od Ho-\nráka, od Vogla, Mendelssohna a od Vašáka\nprovedeny byly. Z deklamací se předná-\nšely „Proč a proto64 od Hory (z Lady),\n„Zena panovnice\" od Crhy, „To se ne-\nsluší'' od Tyla a „Vysloužilec.\"\n\nObzor umělecký.\nHudba. V Neapoli vychází hudební\nlist. jenž se nazývá „Rossini.\"\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.7", "debut_caractere": 7945, "fin_caractere_exclue": 8097, "texte": "— Při národní pěvecké slavnosti\nbyly následující spolky zastoupeny:\n1. Z Benátek (Nových). 2. Z Berouna. 3.\nZ Boleslavi (Staré). 4. Z Boleslavi (Mladé)."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7187, "texte": "5. Z Brandýsa (nad Labem). 6. Z Brna.\n7. Z Brodu (Železného). 8. Z Budyšína\n„Lumír\" (Lužice). 9. Z Bystřice (Nové).\n10. Z Čáslavi. 11. Z Dubu (Českého).\n12. Z Dvora Králové. 13. Z Frenštátu (na\nMoravě). 14. Z Hory Kutné. 15. Z Hradce\n(Jindřichova). 16. Z Hradce (Králové).\n17. Z Chrudimi. 18. Z Jaroměře. 19. Z\nJičína. 20. Z Josefodolu. 21. Z Klatov.\n22. Z Kolína. 23. Z Kroměříže (na Mo-\nravě). 24. Z Ledče. 25. Z Litomyšle.\n2 6. Z Lomnice. 27. Z Loun. 28. Z Měl-\nníka. 29. Z Milína. 30. Ze Mšena. 31.\nZ Mýta Vysokého. 32. Z Náchoda. 33. Z\nNetolic. 34, Z Nymburka. 35. Z Olomúce\n(na Moravě). 36. Z Opavy (Slezko).\n37. Z Paky (Novéj. 38. Z Pardubic. 39.\nZ Písku. 40. Z Počátek. 41. Z Poděbrad.\n42. Z Poličky* 43. Z Polné. 44. Z\nProstějova (na Moravě). 45. Z Pře-\nlouče, 46. Z Přerova (na Moravě). 47.\nZ Příbrami. 48. Z Rabena. 49. Z Ro-\nkycan. 50. Z Roudnice. 51. Z Rožnova\n(na Moravě). 52. Z Rečice (Kardašovy).\n53. Ze Sedlčan, 54. Ze Semil. 55. Ze\nSkalice (České). 56. Ze Slaného. 57. Ze\nStrakonic. 58. Ze Stráže. 59. Z Tábora.\n60. Z Terezína. 61. Z Třebové (České).\n62. Z Turnova. 63. Z Ústí (nad Orlicí).\n64. Z Vodňan.\nStavba prozatímního diva-\ndla českého na nábřeží státi bude\n98.000 zlatých. Veškerá vydání páčí se\nna 120.000 zl.\n„Zezhulice.\" Rytec J. M. Rudl\nvydal na památku zpěvácké slav-\nnosti v Praze (17. a 18. kvělna 1862)\nbáseň z Kralodvorského Rukopisu „Zezhu-\nlice\" co jarní píseň v čtverozpév uvede-\nnou dle nápěvu V. Tomáškova. Lze pak\nčtverozpěv tento dostati ve všech hudeb-\nních skladech pražských.\n'— Komik českého divadla p.\nVilhelm, jenž u obecenstva jmenovitě\nv poslední době obliby došel, byl od ře-\nditele p. Thomé propuštěn. Pan Vilhelm\nodebral se do Nymburka, kdež obdržel en-\ngažement ti české společnosti p. Stránského.\nJeště slovo o Sojko vi. Za-\nsloužilý jubilejní ředitel hospodářský pan\nJan Gros z, žák Matěje Sojky, sdělil nám\nještě některé dodatky k životopisu svého\nučitele. Že se Sojka Matějem nazýval, do-\nkazuje okolnost ta, že vždy dne 24. února\nsvé jméno slavil. Sojka hrál výborně na\nhousle a měl sám dvoje krásné housle a\njednu violu, kteréžto nástroje Vilímovské-\nmu kostelnímu kůru odporučil. Každý rok,\nco komponovati počal, složil k pouti Vili-\nmovské k sv. Václavu velkou mši, kteráž\nse pak na týž slavný den provozovala.\nObsazení jeho mší bylo obyčejně následu-\njící: housle, viola, bassa, 2 lesnice, 2 ho-\nboje, 1 trouba a bubny. V jeho pokoji\nbyl klavír, ku kterémuž pro své žáky pe-\ndál ku cvičení přidělal. Slavný Václav\nTomášek, s nímžto p. ředitel Grosz často\nmluvíval a skladby od něho dostával, vy-\njádřil se vždy velmi pochvalně o hudeb-\nním umění Sojkově. Pozůstalé skladby\nSojkovy zdědil František Sojka, syn z jeho\nsestry. Známější žáci Sojkovi byli: J. H.\nVoříšek, výtečný skladatel, jenž okolo\nr. 1804 1805 ve Vilímové se učil; An-\ntonín Matoušek, zámecký kaplan u kní-\nžete Auersperga, jenž obratnou hrou na\nvarhany vynikal a jenž ve Vídni zemřel;\nJan Mřeňka, syn Vilímovského učitele,\nbylť nápotom varhaníkem u Dominikánů v\nPraze; Jan Grosz, později hospodářský\nředitel, jenž se výbornou hrou na varhany\nvyznačoval; paní Kateřina Groszová,\njenž se u Sojky varhanám a houslím lí-\ncila ; provdala sa později za V. Sedláka,\nkapelníka u knížete Auersperga; pak jeho\nsestřenci Frant. Sojka a Sadecký.\nSojka kyl v mládí svém tak zvaným „Lau-\nfrem\" (běhlíkem), a stal se u hraběte\nJana Josefa Millesima, jenž kapellu ze slu-\nžebníků sestávající zřízenou měl, kapelní-\nkem. Pan Jan Grosz, jemuž za tato dáta\nve jménu našich hudebníků děkujeme, je\notec pana prof. a adjunkta Vojtěcha\nGros ze na konservatoriu.\nNase krajanka, si. Augusta\nStogrova, dvorní zpěvačka v Mnichově,\nzpívá nyní pohostinsku v Hamburku s ú-\nspěchem nad očekávání skvělým. Poprvé\nvystoupila tam co Valentina v Hugenottách\na okouzlila svou ryze dramatickou hrou,\nvýtečnou školou a libozvučným hlasem\nveškeré obecenstvo.\nPaní Schroderová, roz. Cha-\nloupková, žákyně naší výtečnice K. Pod-\nhorské, je, jak známo, engažována ve Lvo-\nvě, kdež si lásku obecenstva úplně získala\nHlavně líbila se naše rodačka co Markéta\nv Gounodově „Faustu.\"\nVeselý zpěvák. Pánové E. Z.\na J. R. Vilímek uspořádali pod názvem\n„Veselý zpěvák\" novou sbírku rozmarných\npísní, kterážto v pateru oddělení veškeré\nžertovné písně Čechův, Moravanův a Slo-\nvákův podá. V oddělení prvním obsaženy\nbudou „Quodlibetty,\" v druhém „Národní,\"\nv třetím „Umělé,\" ve čtvrtém „Parodie\"\na v pátém konečně „Kupletty a písně sa-\nmorostlé.\" Cena každého, obálkou opatře-\nného sešitu, jest v kněhkupectvích 25 nkr.,\npoštou pak 32 nkr. První sešit vyšel tyto dni.\nProzatímní divadlo. Od pon-\ndělka dne 12. května pracuje veliké množ-\nství dělníků na staveništi prozatímního di-\nvadla na nábřeží a přiváží se stavební ma-\nteriál.\nJednota pro dostavení hlav-\nního chrámu sv. Víta na hradě pražském\nbude míti dnes dne 20. května o 5. ho-\ndině odpoledne valnou schůzku v síni za-\nsedací Staroměstské radnice. Po podání\nzprávy roční a pokladniční bude se roko-\nvali o změně §. 12. stanov, a pak budou\nvoleni čtyři členové ředitelstva.\nKostelní hudba. Výroční pa-\nmátka patrona českého, sv. Jana Nepomu-\nckého, odbývala se v pátek, dne 16. květ-\nna v chrámu Páně u sv. Ducha spůsobem\nslavnosti té důstojným. Téhož dne, a to\no 11. hod. dop,, byla v dotčeném chrámu\nprovozovaná slavná mše do Es-dur, vyšlá\nz péra Tomáškova s přiměřenými vložkami.\nNadaná slečna AI. Blažkova\nodjela minulou sobotu do Berlína, kde zpí-\nvala na zkoušku s výsledkem tak šťast-\nným, že hned s příznivými výminkami en-\ngažována byla k dvornímu divadlu v Nové\nStřelici, kde první úlohy zpívati bude.\nKoncert slečen Aug. Kolá.\nrovy aM. Prokšovy v Paříži. Kolín-\nským novinám píše se z Paříže od 10.\nkvětna: Předevčírem vystoupily dvě žá-\nkyně chvalně známého ředitele hudebního\nústavu (též paní Vilemina Szarvadyová,\nroz, Klausova, učila se u něho) v salóně\nPleyelově před Pařížské obecenstvo. Nejen\nsl. M. Prokšova, nýbrž i sl. Aug. Kolá-\nrova dosáhly velké pochvaly ze strany\nčetného a vybraného posluchačstva. Bylyť\npo každém kusu volány a přednášely sklad-\nby nejrozličnějších směrů, mezi jinými též\nSchumannovy rozkošné variace pro 2 piana.\nVirtuoska naše, sl. Vilemina\nNerudova obdržela od krále Švédského\nmedaili i pro vědu a umění. Tato u-\nmělkyně Moravská dávala se svou sestrou\nv Oř\nv Stokholmě 20 koncertu a dává nyní v\nKodani svůj 39tý koncert; jelikož ale ještě\ndosud střídavě s Alexandrem Drey-\nschočkem dvakrát v týdnu koncertují,\nmohou to přivést v této saisoně ještě na\npůl sta koncertů.\nAbertova druhá čtyr aktová\nopera: „Král Enzio\" dávala se poprvé\ndne 4. května v kr. dvorním divadle v\nStuttgartu a dosáhla příznivého výsledku.\nText od A. B. Dulka je prý velmi dobrý,\nděj poutavý a bohatý na dojímavé dra-\nsticko-úcinkující momenty. Účinkující vše-\nmožně se snažili, by dílo to povznesli a\ndošli velké pochvaly, jmenovitě p. Sont-\nheim v titulní úloze, sl. Leisingrova (Bian-\nka), p. Schiittky (Gaddo), Albert Jager\n(Enziův přítel). Skladatel pan J: Abert\nbyl po 2hém a 3tím aktu volán.\nHudební literatura. Nákladem musi-\nkčilního obchodnictví Šálka vyšly právě tři\nčtverozpěvy od skvěle nadaného Ed. Ná-\npravníka a sice: Radostné cestování.\nZrušení slibu. Vávra. Sbory tyto vě-\nnovaný jsou zpěv. spolku Pardub-\nskému."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117", "page_fin": "117", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "—l", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.5", "debut_caractere": 1108, "fin_caractere_exclue": 5269, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n—l.\nZ Brandýsa nad Labem. (Zahájení\nzpěv. spolku. Beseda.) Za-\njisté bude každému povědomo, že neúnav-\nným přičiněním a horlivou snahou pana\nučitele T. Procházky zde as před půl\nletem zpěvácký spolek zaražen jest; avšak\nnikdo si nemůže pomyslit, s jakými obtí-\nžemi a překážkami spolek tento až dosud\nco bojovati měl. Hlavní nepřátelé zpěv.\nspolku byly: nevědomost a nenávist něko-\nlika pánů k všemu, co je českého; o o-\nstatních prozatím pomlčím. Obyvatelstvo\nBrandýsské je ryze české a k vůli as třem\npánům doléhalo se z jisté strany, aby se\nněmecky zpívalo. Že se tomu razný Vlasti-\nmil a ředitel spolku p. T. P r o ch á z k a\nstatné opřel a raději ředitelství spolku slo-\nžili chtěl, než by choutkám této trojice vy-\nhověl, zasluhuje všestranného uznání a po-\nchvaly ; vždyť my dobře víme, že by v ryze\nněmeckém městě k vůli třem Čechům též\nčesky se nezpívalo. Při této příležitosti\ns radostí vytknouti musíme, že c. k. úřad-\nníci okresní o spolek zpěvácký si značných\nzásluh dobyli, a zvlášť dlužno chvalně se\nzmínili o činném a horlivém panu aktuaru\nPlíškovi, jenž všemožně o vzniknutí a\nzdar jeho pečoval. V neděli dne 11. května\nbyl zdejší zpěv. spolek slavnostně zahájen.\nRáno o 10| hodině dávala se mše od L.\nZvon are, jakož i vložky od Lorence,\nježto zpěv. spolek velmi správně provedl.\nVečer téhož dne odbývala se ve Fettrově\nsále první beseda zpěváckého spolku,\nv nížto z ochoty sl. Marie Korschnerova\núčinkovala. Návštěva nebyla sice příliš\nčetná, za to však společnost vybraná. Be-\nseda otevřena byla schválně k tomu účeli\nsloženým proslovem od Antonie Melišové,\njejž pan učitel na zdejší realce přednesl.\nProslov obsahoval ku konci též několik po-\nvzbuzujících slov k pěvcům, by v mater-\nštěně zpívali písně k ušlechtění mravů a\ncitu, k probuzení národního života, k o-\nslavě vlasti a svobody; načež zavznčl sbor\nv v\n„Cechů zpěv\" od Fr. Skroupa, jenž s po-\nchvalou přijat jest. Mimo tento slyšeli\njsme pak „Staročeskou,\" sbor od J. Skrou-\np a, „Píseň Čechů,\" sbor od E. M., „Dce-\nrám českým,\" sbor od F. Gernera, „Za-\nv\nstaveníčko\" od Skroupa a konečně „Po-\nchod\" od V. Frimla. Sbory byly obrat-\nným řízením p. T. Procházky dobře na-\nstudovány a vyhověly i přísnějším poža-\ndavkům. Povážírae-li, že páni zpěváci te-\nprv půl léta se cvičí a že i někteří z nich\nani ponětí o zpěvu neměli, musíme snahu\na pilnost jejich v každém ohledu uznati a\nchvalné svědectví jim vydati, že značně ve\nzpěvu pokročili a při pilných cvičeních\nvelmi prospěšně účinkovali budou. Mimo\nsbory provedeny byly dvě ouvertury pro\n2 piana a sice „Gemma di Vergi\" od\nDonizettiho a „Upír\" od Jind. Marschnera\ns dobrým úspěchem. Dále přednášela šl.\nKoberova nocturnu pro piano od Ri-\nchardsa a došla pochvaly. Konečně za-\npěla si. Marie Korschnerova z Prahy\nslovenskou národní píseň „Aj čo by boía\"\na Pivodovu „Srdce ztracené\" s úspě-\nchem velice příznivým; neboť podala je\ns náležitým výrazem as vřelým citem a\nbyla hlučným potleskem odměněna. Nej-\nvíce nás překvapila sl. Marie Korschnerova\numěleckým přednosem dvou vlasteneckých\nv v\nbásní „Já jsem Češka\" od Čejky a „Muž\nbez slzí\" od Antonie Melišové. Dojaí-li\nvůbec zpěv u velké míře zdejší dosti chladné\nobecenstvo, uchvátilo živé, vlasteneckým du-\nchem nadchnuté a vřelým citem přednesené\nslovo dotčené slečny každého pro věc ná-\nrodní i sebe méně zaujatého posluchače a\nmáme za to, že slovo toto, kteréž lásku\nk vlasti a k mateřskému jazyku hlásalo,\nnikoliv na skálu, nýbrž na úrodnou půdu\npadlo, kteréž časem dobré ovoce ponese.\nSlečna Korschnerova dodala svým drama-\ntickým přednosem každé myšlénce v obou\nbásních úplné platnosti a ukázala, čeho se\npřiměřeným modulováním a nuancemi hlasu\nu přednosu docílit! dá. Obecenstvo dalo\njí přízeň svou hojnou pochvalou a vyvo-\nlánírn na jevo. Po besedě nastala taneční\nzábava, která ještě po půl noci trvala. Ze\nzábavě vrchnostenští úřadníci velkovévody\nToskánského přítomni nebyli, nermoutí nás\ndocela nic; neboť lidé, kteří lásky k u-\nrnění nemají a Frankfurtem zavánějí, mohou\nsi zůstati doma; daliť si tím sami vysvěd-\nčení chudoby. Ostatně i náš zpěvácký spo-\n|lek i bez jejich podpory čile ku předu krá-\nčeti a společenský život osvěžovati bude."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "117", "page_fin": "118", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.2", "titre_corps": "Z Kouřimi. (Divadlo — hudba", "titre_sommaire": "Z Kouřimi. (Divadlo — hudba", "signature_source": "K. J", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.5", "debut_caractere": 5271, "fin_caractere_exclue": 6710, "texte": "Z Kouřimi. (Divadlo — hudba\n— škola.) V neděli dne 11. máje pro-\nvozována byla čin ) hra od J. K. Tyla:\n„Paní Marjánka, matka pluku.\" Provedení\ntéhož mistrem výtečným sepsaného kusu\n'bylo i tenkrát zdařilé a spůsobilo velkou\nsensaci. Vyznamenaly se zdejší\nslečny Lid. Čečrdlova a Marie Šlech-\nto va; první představovala „matku pluku,\"\n|druhá pak Lidušku, hospodského dceru.\nObě patrně osvědčily, že dokáží hrati s ci-\n|tem. Sekácka představoval p. F. a Kvas-\n-1 nicku, otce Lidušky, p. B. dosti obratně.\nFan Lukáš, zdejší městský písař, osvěd-\nčil svůj nevsedni divadelní talent u pro-\nvedení syna matky pluku; s náležitým vý-\nrazem a citem provedl svou úlohu. Kylián\nrozesmál svou přirozenou naivní hrou celé\nobecenstvo tak, že s hlučným potleskem\nbyl. Každý výstup skoro byl po-\ntleskem ukončen. Pan 8., zdejší hostitel\nu „Černého orla\" (kde se i divadlo na-\nchází) , představoval starého učitele Vor-\nlického výborně. Jakého ale hudba zbu-\njdila účinku, je důležitá otázka? Musím se\no ní zmínili spravedlivě, že tenkrát stála\nv nepravém poměru k divadlu. Čím to,\nías je, že vždy zdejší síly nemohou zadost\njučiniti? Jest to tím, že muohý nedostatečný\njpriinarius na se vezme úlohu dirigenta,\nInemaje ani pojmu o hudbě divadelní. Po-\nitom trpí hudebník za nehudebníka. Píseň\njTylova „Kde domov můj\" je zajisté krá-\n|sná ale když se hraje v tempu něja-\njkého kvapíku, arci pak ztrácí svou cenu.\n•; Vůbec zde se chce všecko najednou sfouk-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1137, "texte": "nout na poslední chvíli a žádný se neze-\nptá, mají-li zdejší hudební síly nějaké hu-\ndebniny, které by se k divadlu hodily.\nBez zkoušky pak se počne hrát na zdař\nbůh; at to dopadne jak chce. Je z toho\npak řečí, ba i pomluv, jimž se arci málo\nkdo vyhne. Bylo by žódoucno, aby se\nmladistvé síly v hudbě řádně budily, pě-\nstovaly a podporovaly. Jak bolně dojímá\nto hudebníka, když jeho vynasnažení se\nnedozralou silou ruší a ničí. Dalo by se\no tom mnoho mluvili, ale pomlčka mnohdy-\nkrále též prospěje. Čistý výnos připadne\nna vnitřní úpravu zdejší krásné budou-\ncí školy. V nynějších však nespatříš,\nnež-li holé stěny, které v šedé bělosti se\nrdí a sesutím hrozí. Staly se zde sloupy\njedinými podporovateli školy, čítá se jich\njiž jedenácte. Lokály zdejších tříd jsou ne-\ndostatečné, v kterých se učitel marně na-\nmáhá, aby duchu času zadost učinil. Jak\nse může jen aesthetický cit v takových\nmístech vypěstovat? Holými stěnami a tem-\nným stropem se krásy nedodá. Kéž by\nta pravá idea zdaru a blaha budoucího\nse chtěla zakotvit v proudu snahy\npřízně a skutečnosti. Pak by teprvé za-\nvítal ten pravý utěšený máj do rovin žití\nnašeho.\n\nK. J."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "118", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.3", "titre_corps": "Z Tábora, 11. května. (Zpěvácký", "titre_sommaire": "Z Tábora, 11. května. (Zpěvácký", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "debut_caractere": 1139, "fin_caractere_exclue": 2193, "texte": "Z Tábora, 11. května. (Zpěvácký\nspolek.) Spolek zpěvácký dával letošního\nroku první produkci 1. května večer na\nstřelnici. „Kovářská\" od F. A. Vogla\nbyla od spolku slušně provedena. Sbory\n„Náš český zpěv44 od Kali v o d y a „Staro-\nčeská\" od J. N. Skřoup a, byvše výborně\nprovedeny, líbily se velmi a musely opa-\nkovány býti. „Ukolébavku\" od Nesvadby\npřednesla nadaná sl. Hofmannova vel-\nmi příjemně, doprovázena jsouc na pianě\nod p. Rastrelliho; též „Aj odpust mi slaví-\nčku milý,44 slova od A. Meíišové, hudba\nod AI. Hniličky s průvodem piana a\nhouslí nás velmi zajímala, jakož i neméně\ndvojzpěv „Podzimní\" od Fel. Mendelssohna-\nBartholdyho, s českým textem od p. Em.\nKrejče, slečnami Hofmannovou (soprán)\na Vildmannovou Zoíií (alt) přednesený,\njenž ku všeobecné žádosti posiuchačstva\nopakován byl. Velmi hřmotného a zaslou-\nžilého potlesku dostalo se p. Rastrellimu, když\n„allegro\" do F-moll od L. Beethovena na\npianě byl přehrál. Humoristické čtení a\n„Proč a proto44 od Fr. A. Hory (z Lady)\npřednesli se známou ochotností p. Stárek\na sl. Yildmannova."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "118", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.4", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "—s—", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "debut_caractere": 2195, "fin_caractere_exclue": 4372, "texte": "Z ciziny.\n—s—\nZ Vídně, 13. května. (Beseda.) V\nsále u „velkého čížka\" odbývala se uspo-\nřádáním p. Korej zla beseda, ku které\nse vzdor špatnému počasí dosti četná spo-\nlečnost sešla. Program části hudební po-\nzůstával z 8 čísel. Největšího lesku do-\ndalo besedě spoluúčinkování sl. Ottilie\nMalé, jenž ponejprv sice veřejně vystou-\npila, rázem sobě ale srdcí všech poslu-\njchačň vydobyla. Nadobyčejná vycviěenost\ni spojena s krásným zvučným hlasem ,oká-\nIzala se v každé písni slečnou přednesené:\nIv Bendlově duettu „Umlklo stromů šuraě-\ní\njní44 tak jak v Pivodově písni „Na výsosti\nI hvězdy svítí44 a v „Po m něn í44 (písni to\nsložené p. M. Havelkou) i ve velmi vkusně\na dovedně sestaveném cyklu národních\npísní. Lepá postava sličné zpěvačky do-\ndala přednosu tím větší příjemnosti a do-\njem, jaký způsobila, vyjevil se nejlépe v\njhromovitém potlesku a častém, nadšeném\n* *\nvyvolávání slečny. Slečna Stadlerova\npřednesla fantasie na české národ-\nní písně na piano od J. Síadiera s vel-\nkým nmcním a velkou pochvalou. To samé\ndosáhl též p. Kroi op výtečným zpěvem\npísně: „Šestý červenec 1415.\" Text\nod prof. M. Klácela pro basový hlas v\nhudbu uvedena F. A. Voglein. Píseň tato\nr. 1841 složena, došla již čtvero spraco-\nvání: AI. Blahoslaveni, moravským skla-\ndatelem, J. Novotným a L. R. z Dietrichu\nnedlouho po složení. Effekttíí tato píseň\ní zasluhovala by, aby tiskem vyšla a hoj-\ní ného rozšíření u českých spolků zpěváckých\ndošla. Čtverozpěvy („Sumí Labe\" od Zvo-\nnař e a slabí: „Čeští muzikanti44 od Grussa)\nnedošly úspěchu, více výjev komický slo-\nžený r. 1848 Hynkem Vojáčkem: „Starý\npán a študenti,44 čímž první část be-\nsedy ukončena, načež tanec následoval.\nV předvečer sv. Jana sešli se českosiovan-\nští řemeslníci v hostinci u „Bílého kohou-\nta'4 k společné zábavě. Páně Suchanova\nrodina přednesla na 4 melofouy několik\nskladeb na př. Tittlovu ouverturu, Helle-\nrovu polku „Ladu44 atd. SL Zuzana Su-\nchanova přednesla s velkým úspěchem\nHorovu deklaoiaci „Proč a proto\" (z\nLady) a došla velké pochvaly. Sl. Ha-\nmanova deklamovala „Já jsem Češka44\nod Čejky (z Lady), p. Vyskočil „Tři doby\nzemě české44 ap. Zajíček „Prahu44 a vši-\nchni byli hlučnou pochvalou odměnění."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "118", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.5", "titre_corps": "Ochotnická divadla.", "titre_sommaire": "Ochotnická divadla.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "debut_caractere": 4374, "fin_caractere_exclue": 4959, "texte": "Ochotnická divadla.\nDivadelní představení pp. ochotníků v\nJaroměři pod obezřelým vedením p, K.\nExnera ukončena byla o svátcích velkonoč-\nních zdařilým provedením kusu „Pan Ča-\npek'4 a „Husička z Podháje.4' Z čistého\nvýnosu divadelních představení zakoupeny\njsou pro školu krásný globus a telluriuin\nod Felkla. 0 svátcích velkonočních hráli\npp. ochotníci v Počátkách dne 21. dubna\n„Perle, kožíšek a kamna4' a dne 22. ~0\njedno patro nížu a „Prodaná láska4' od\nJ. Nerudy. Největších zásluh dobyli si o\ndivadlo p. ředitel divadla K. Sfastný a p.\nkasír Seheiter, jakož i jednatel a režisér."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "118", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.6", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "debut_caractere": 4961, "fin_caractere_exclue": 5849, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nZpěvácký spolek v Jaroměři odbý-\nbýval v neděli dne 11. května zasvěcení\npráporu. Před započetím církevních ob-\nřadů v chrámě zazpíval spolek dojemnou\npíseň ,,Hospodine pomiluj ny,\" načež dňst.\np. děkan s velkou assistencí svěcení vy-\nkonal. Po vykonaných modlitbách zatlou-\nkány jsou do práporu památné hřebíčky.\nObřad ukončen jest provedením Beethove-\nnova sboru „Nebesa chválí.\" Zvláštní zá-\nsluhu o pořízení práporu získal si poklad-\nník, horlivý pán Kolářský. Zpěv. spolek\nv Mělníků sestává již z 38 výkonných\na více než ze 100 přispívajících údů. Spo-\nlek zakoupil si již piano a najinul svůj\nzvláštní byt. Dne 11. května uspořádal\nzpěv. spolek besedu, v níž sbory od Ho-\nráka, od Vogla, Mendelssohna a od Vašáka\nprovedeny byly. Z deklamací se předná-\nšely „Proč a proto64 od Hory (z Lady),\n„Zena panovnice\" od Crhy, „To se ne-\nsluší'' od Tyla a „Vysloužilec.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "118", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.7", "titre_corps": "Obzor umělecký.", "titre_sommaire": "Obzor umělecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "debut_caractere": 5851, "fin_caractere_exclue": 5931, "texte": "Obzor umělecký.\nHudba. V Neapoli vychází hudební\nlist. jenž se nazývá „Rossini.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "119", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.8", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "debut_caractere": 5933, "fin_caractere_exclue": 5941, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "118", "page_fin": "119", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.8.1", "titre_corps": "— Národní slavnost českoslovanských", "titre_sommaire": "— Národní slavnost českoslovanských", "signature_source": "—r—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "debut_caractere": 5943, "fin_caractere_exclue": 7550, "texte": "— Národní slavnost českoslovanských\nspolku. První zkouška spo-\njených spolků českosíovanských odbývala\nse v pátek dne 16. května 03, hodině v\nKonvikte*. Sál byl účinkujícími v pravém\nsmyslu slova natlačen. Hromovým potle-\nskem uvítán, vystoupil kníže Taxis a vítal\nco předseda „Hlaholu\" jmenem tohoto při-\nšlé hosty zpěváky. Hec knížete byla velmi\nrázná a nadšená, pronikajíc k srdci i my-\nsli. Mezi jednotlivými odděleními byla slova\njeho bouřlivým „Sláva! Nedejme se!\nNedáme se! Zvítězíme!\" přerušová-\nna. Ukončiv, byl kníže Taxis opět bouř-\nlivě pozdraven; výkřiky „Sláva! Sláva\nvlasti!\" rozléhaly se ze všech stran. Na\nto vystoupil p. Lukeš co jeden z ředitelů\n„Hlaholu\" a srdečnými slovy pozdravil\nshromáždění. Nastala zkouška. Když krásný\nsbor „Utonula44 byl přezpíván —: provolá-\nvána jest bouřlivě „Sláva44 skladateli Křiž-\nko vském u kte:ý na to podruhé sám\nsbor řídil. Když zkouška ukončena byla,\nsešli se „Hlahol\" a venkovští hosté jeho\nk večerní zábavě v prostranné síni u\n„Apolla,\" kdež se shromáždilo též značné\nmnožství členův „Sokolu\" v malebném\nkroji svém. Nestor našich učených p. prof.\nPurkyně, dále kníže Taxis, Laub a někteří\njiní hosté vcházejíce, hlučnou byli uvítáni\n„Slávou.44 V síni rozestaveny byly dlouhé\nřady stolův, vůkol nichž, kde a jak kdo\nmohl, hosté zasedli; pod orkestrem mezi\nskupením květin postaveno bylo poprsí Ha-\nvlíčkovo ověnčené vavřínem, s orkestru pak\nI viselo sedm práporův zpěváckých spolkňv.\nIJeden člen „Sokolu\" vznesl „Slávu44 všem\nvenkovským spolkům zpěváckým, které se\ndostavily k zajímavé slavnosti národní, na-\nčež odpovídaje jeden z hostův venkovských"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7943, "texte": "Pražttnňm děkoval za hostinné přijetí. Vel-\nmi dobrý dojem se svou řečí učinil pan\nBarák, jenž poukázal k tomu, kterak před\ndvěma lety smutná to byla slavnost o sv.\nJaně, když se provozovalo tak tuhé proná-\nsledování a kterak od té doby poměry se\nzlepšily ve prospěch svobody. Důstojný p.\nvikář z Budyšína v Horní Lužici pronesl\ndoj únavou řeč o slovanské vzájemnosti a\nvzdal národu českému chválu, že vyniká\ntouto vzájemností. Po něm mluvil pan\nSen o a (Chorvát); uvedl známá slova ji-\nstého pána „von dem gemachten Cechen-\nthum\" (o strojeném CešstvílJ a živými do-\nklady dokazoval, kolik v nich pravdy. Pan\nSeidl, purkmistr Berounský vznesl „Slávu\"\ntělocvičnému spolku „Sokolu\" a vyslovil\nnaději a přání, aby „Sokol\" brzy do kra-\njin jeho zavítal. Mezi zábavou přinesena\nbyla zpráva telegrafická, jížto Slované Li-\ntoměřičtí pozdrav svůj vzkázali „Hiaholu\"\na všem jiným spolkům v Praze shromáž-\nděným. V sobotu dne 17. května o de-\nváté hodině ráno sešli se zpěváci a zá-\nstupci česko-moravských zpěváckých spolků\nk hlavní zkoušce na Žofínský ostrov,\nodkudž se v řadách, v dlouhém průvodu\npřes nové aleje, ovocnou třídu a svato-\nváclavské náměstí tiše do novoměstského\ndivadla übírali, majíce v čele práporec Praž-\nského zpěváckého spolku „Hiaholu\" a za\nním 8 práporců jiných zpěváckých spolků.\nZa praporci kráčel kníže Rudolf Thurn-\nTaxis co starosta „Hiaholu,\" jemu po boku\nředitelé spolku Lukeš, Heller, Zvonař a j.\nčelnější hosté. Na nábřeží blíže Žofínského\nostrova hemžily se velké davy diváků, již\nuvítali zpěváky, když vyšli z ostrova, hluč-\nným voláním „sláva,\" což se ještě něko-\nlikráte v ulicích, kudy se průvod übíral,\nopakovalo. V celku je v slavnosti 64 zpě-\nváckých spolku zastoupeno a \\e včerejším\nKoncertu súcastnilo se k osmi stům zpě-\nváků. Nejčetněji je obsazen bas druhý (asi\n300' zpěváků). Také zpěvácké spolky slez-\nské (jmenovitě Opavský) a Lužicko-srbský\nspolek v Rudyšmě poslali k slavnosti své\nzásiupce. Veškeří zpěváci nosili odznaky\nspolku, jemuž přináleží, jakož i památní\npeníz, jejž „Hlahol\" pro všechny zpěváky\nrazili dal. Sluší ještě ch valně zmíniti se\npolicejních c. k. strážníkův, kteří ochotně\nse o to postarali, aby průvodu nenaskyto-\nvaly se nějaké překážky, zejmena na sv.\nVáclavském náměstí, kde četné vozy na o-\nbilní trh přišlé sem tam pojížděly. Mezi\ntím co průvod po sv. Václavském náměstí\nse übíral, musily vozy na levé straně zůstat\nstát. U divadla novoměstského samého\nbyly zpěvácké spolky přehlučným „Sláva\"\nuvítaný. Mezi tím naplnily se všecky pro-\nstory divadla až k umačkání. V parket-\nních lóžích bylo viděli policejního ředitele\np. Ullmanna, iněšťanostu p. Pštrose,\npány Palackého, Riegra aíd. Šlechta\nbyla málo zastoupena. Na jevišti před ře-\nditelským pulpitem stálo ve skupení květin\na zelených keřů poprsí Karla Havlíčka,\nrn ajíeí ho vavřínový věnec na cele. Když\nvzešla opona, stáli tu pěvci pohromadě,\nmajíce své prápory v pozadí. Hlučný po-\ntlesk obecenstva přivítal četné zpěváky.\nNa to započal koncert. Ze sborů\nslyšeli jsme: ~Pí sen s v. Vojtěcha.4*\n„Jarní\" od Krejčího, effektní a zajímavý\nsbor „Na Prahu\" od V. H. Veita, národ-\nním duchem vynikající „Utonulou\" od\nP. Křižko vského, píseň ~Kde domov\nm ň j,\" kteréž řízeny byvše p. Lukešem a\nHeliercm, mohutně posluchače uchvátily.\nProvedení bylo, povážíme-li, že se jen dvě\nzkoušky odbývaly, že tak rozdílné síly ú-\ncinkovaly, velmi zdařilé. Ze všech sborů\nlíbil se nejvíce Ve i t ů v „Na Prahu,\"\nKřižko vského „Utonulá\"' a Šk rou-\npů v „Kde domov můj\" od Hellera ve, sbor\nuvedeny. Krejčího sbor „Jarní\" je velmi\nzáslužná práce, avšak modulace sboru to-\nhoto jsou příliš neobyčejné, než aby se s\nnimi takový poěet zpěváků nestejných spřá-\ntelili mohl. „Utonulou\" řídil skladatel p.\nKřižkovský a p. Heller. Ze sólistů vyzna-\nčili se zvláště sl. Helena Zawiszanka\na Ferd. Laub. Slečna Zawiszanka,\nkteráž u vystoupení hned hlučným potle-\nskem přijata jest, zpívala písně polské „Ona\nsie šilhala'* od Troschela a mazur od\nLubom irského tak roztomile , citu plně\nas takovým nadšením, že obecenstvo ve-\nškeré k bouřlivému potlesku rozjařila. Na\nvšestranné přání zapěla spanilá Zawiszan-\nka polskou píseň „Styď se děvče styď\" a\nkdyž ještě potlesk přestátí nechtěl, opako-\nvala mazur od Lubomírského. Slečna Za-\nwiszanka oděna byla v po 1 o s m u t k u\na zbudila svým výtečným zpěvem všeobecné\nnadšení. Palmy vítězství v koncertu tomto\ndobyl si náš Ferdinand Laub, jenž vy-\nstoupiv v národním kroji na jeviště, hluč-\nným voláním „Sláva\" a nekonečným po-\ntleskem uvítán jest. Laub přednášel ciyry\nkusy a sice: Capricio od Paganiniho, svůj\npolonéz, Rondo du Lutin od Bazzinibo a\nsvou fantasii na národní písně. Museli\nbychom v samých superlativech iniuviti,\nkdybychom nedostižnou hru p. Laubovu\nkarakterisovati chtěli. Žádný, kdo našeho\nrodáka neslyšel, neuvěří, jaké tóny se ze\n4 strun vyloudili dají. Jakmile jeho smy-\nčec strun se dotkne, projede Lauba elek-\ntrická jiskra. Vládneť smyšcem s nepo-\nchopitelnou rychlostí a odvážlivostí, ano\nněkdy s takými ráznými tahy, že vzduch\njako s mečem protíná slovem nový oheň\nProméthea rozjaří ho s podivuhodnou silou.\nCo jiní virtuosové za nejvyšší triumf své\nzběhlosti považují, jest Laubovi rovina, na\nníž to se ustavičně pohybuje. Avšak nejen\ndokonalost v technické zručnosti staví ho\ntak vysoko; nýbrž i cistě umělecký duch,\njenž do nejhlubších tajin všech krás vni-\nká a nám romantický, čarovný svět otvírá.\nLaubovy housle zpívají, lkají, žertují, tou-\nhou nyjí, když naše „národní písně\"\nhraje. Že Laub nekonečnou chválou, po-\ntleskem a vyvoláváním odměněn byl, nemu-\nsímě podotýkali. Když sbor „Kde domov\nmůj\" zavzněl, povstalo veškeré obecen-\nstvo a sbor musel ještě jednou opakován\nbvti. Mezi produkcí zaslány následující\ntelegramy:\nSrdečný pozdrav „Hlaholu\" a všem\nnašim bratřím zpěvákům.\nZpěváci Ch o t ě b o ř s t í.\nv *\n€ech o s lov an é Jihlavští provolá-\nvají shromážděným spolkům zpěváckým\nsrdečné „Sláva !\"\nObčané Heřmanova Městce za-\nsylají tisícero pozdravů v společnosti shro-\nmážděné na velkém koncertě národním, jejž\nuspořádal „Hlahol.\"? Sláva vlasti, sláva\nvšem, kteří jsou vůdcové národa našeho\na hájí posvátných práv jeho !\n, Po skončení koncertu nastal tah lo-\nterie pro Zdenku Havlíčkovu. Večer té-\nhož dne byla společná schůzka v měšťan-\nské besedě. V neděli dne 18. května byla\nspolečná hostina sjednocených spolků zpě-\nváckých a jednoty „Sokola\" v sále uA-\npolla. Účastníkův bylo pres 800, ven-\nkovští hosté, členové „Hlaholu\" a „So-\nkolu \" Přítomni byli tež někteří Poláci a\nJihoslované a když jim na cest vzneseny\nbyly přípitky, odpověděli pp. Sztejnike\n(Polák) a Seno a (Chorvát). Mezi tabulí\npřišly také telegramy s pozdravem z Ho-\n-lomú ce, Domažlic, Přelouče, ze\nSkalice České, z Vídně. Po hostině\nodebrali se zpěváci na Žofín. Na mostě\nZofínském postavena byla brána slavnostní,\nozdobena prápory a odznakem „Hlahol.\"\nO půl sedmé poěla zábava pěvecká,\njejížto program zde podáváme. í. oddě-\nlení : 1. „Pozdrav zpěváckým spolkům ce-\nskoslovanským,\" proslov od J. Jahna. 2.\n„Prahu\", sbor od V. Veita. 3. „Cikání,\"\nsbor od V. Vogla s tenorovým sólem\n(zpívá „Hlahol\" sám.) 4. „Gde je slav-\nská domovina?\" sbor, slova od Kukulje-\nvice, hudba od Win tra. 11. oddělení:\n5. „Vzájemná,\" sbor od Leop. Zvonaře.\n6. Národní písně: a) česká: „Horo, horo,\nvysoká jsi,\" b) moravská: „Ach bože, bože\nmůj !\" 7. „Vlasti,\" dvojsbor s plechovými\nnástroji od Lud. Procházky. 111. oddělení.\n8. „Lovecká,\" sbor od Nápravu í ka. 9.\n„Večerní,\" staročeská píseň, ve sbor upra-\nvil Leop. Zvoli ař. 10. „Kde domov můj?\"\nod Fr. Š kroupa, ve sbor upravil Ferd.\nHeller. Všecky sbory byly od p. Helle-\nra a p. Lukeše velmi pečlivě řízeny a\ns ohněm přednešeny; zvláště ze začátku,\nkde ještě zpěváci omdleni nebyli, vynikalo\nprovedení svěžestí a úsecnosti, Velké ob-\nliby došel Procházkův imposantní sbor „Vla-\nsti,\" taktéž Veitňv, Voglův, Zvonařňv, Ná-\npravoíkův ald. Proslov přednášel s mo-\nhutným hlasem p. Přerhof. Z rozličných\nkrajin přišly telegramy se srdečnými po-\nzdravy.\n\n—r—r."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c017", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c017", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "119", "page_fin": "120", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.7.9", "titre_corps": "— Při národní pěvecké slavnosti", "titre_sommaire": "— Při národní pěvecké slavnosti", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.7", "debut_caractere": 7945, "fin_caractere_exclue": 8097, "texte": "— Při národní pěvecké slavnosti\nbyly následující spolky zastoupeny:\n1. Z Benátek (Nových). 2. Z Berouna. 3.\nZ Boleslavi (Staré). 4. Z Boleslavi (Mladé)."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7187, "texte": "5. Z Brandýsa (nad Labem). 6. Z Brna.\n7. Z Brodu (Železného). 8. Z Budyšína\n„Lumír\" (Lužice). 9. Z Bystřice (Nové).\n10. Z Čáslavi. 11. Z Dubu (Českého).\n12. Z Dvora Králové. 13. Z Frenštátu (na\nMoravě). 14. Z Hory Kutné. 15. Z Hradce\n(Jindřichova). 16. Z Hradce (Králové).\n17. Z Chrudimi. 18. Z Jaroměře. 19. Z\nJičína. 20. Z Josefodolu. 21. Z Klatov.\n22. Z Kolína. 23. Z Kroměříže (na Mo-\nravě). 24. Z Ledče. 25. Z Litomyšle.\n2 6. Z Lomnice. 27. Z Loun. 28. Z Měl-\nníka. 29. Z Milína. 30. Ze Mšena. 31.\nZ Mýta Vysokého. 32. Z Náchoda. 33. Z\nNetolic. 34, Z Nymburka. 35. Z Olomúce\n(na Moravě). 36. Z Opavy (Slezko).\n37. Z Paky (Novéj. 38. Z Pardubic. 39.\nZ Písku. 40. Z Počátek. 41. Z Poděbrad.\n42. Z Poličky* 43. Z Polné. 44. Z\nProstějova (na Moravě). 45. Z Pře-\nlouče, 46. Z Přerova (na Moravě). 47.\nZ Příbrami. 48. Z Rabena. 49. Z Ro-\nkycan. 50. Z Roudnice. 51. Z Rožnova\n(na Moravě). 52. Z Rečice (Kardašovy).\n53. Ze Sedlčan, 54. Ze Semil. 55. Ze\nSkalice (České). 56. Ze Slaného. 57. Ze\nStrakonic. 58. Ze Stráže. 59. Z Tábora.\n60. Z Terezína. 61. Z Třebové (České).\n62. Z Turnova. 63. Z Ústí (nad Orlicí).\n64. Z Vodňan.\nStavba prozatímního diva-\ndla českého na nábřeží státi bude\n98.000 zlatých. Veškerá vydání páčí se\nna 120.000 zl.\n„Zezhulice.\" Rytec J. M. Rudl\nvydal na památku zpěvácké slav-\nnosti v Praze (17. a 18. kvělna 1862)\nbáseň z Kralodvorského Rukopisu „Zezhu-\nlice\" co jarní píseň v čtverozpév uvede-\nnou dle nápěvu V. Tomáškova. Lze pak\nčtverozpěv tento dostati ve všech hudeb-\nních skladech pražských.\n'— Komik českého divadla p.\nVilhelm, jenž u obecenstva jmenovitě\nv poslední době obliby došel, byl od ře-\nditele p. Thomé propuštěn. Pan Vilhelm\nodebral se do Nymburka, kdež obdržel en-\ngažement ti české společnosti p. Stránského.\nJeště slovo o Sojko vi. Za-\nsloužilý jubilejní ředitel hospodářský pan\nJan Gros z, žák Matěje Sojky, sdělil nám\nještě některé dodatky k životopisu svého\nučitele. Že se Sojka Matějem nazýval, do-\nkazuje okolnost ta, že vždy dne 24. února\nsvé jméno slavil. Sojka hrál výborně na\nhousle a měl sám dvoje krásné housle a\njednu violu, kteréžto nástroje Vilímovské-\nmu kostelnímu kůru odporučil. Každý rok,\nco komponovati počal, složil k pouti Vili-\nmovské k sv. Václavu velkou mši, kteráž\nse pak na týž slavný den provozovala.\nObsazení jeho mší bylo obyčejně následu-\njící: housle, viola, bassa, 2 lesnice, 2 ho-\nboje, 1 trouba a bubny. V jeho pokoji\nbyl klavír, ku kterémuž pro své žáky pe-\ndál ku cvičení přidělal. Slavný Václav\nTomášek, s nímžto p. ředitel Grosz často\nmluvíval a skladby od něho dostával, vy-\njádřil se vždy velmi pochvalně o hudeb-\nním umění Sojkově. Pozůstalé skladby\nSojkovy zdědil František Sojka, syn z jeho\nsestry. Známější žáci Sojkovi byli: J. H.\nVoříšek, výtečný skladatel, jenž okolo\nr. 1804 1805 ve Vilímové se učil; An-\ntonín Matoušek, zámecký kaplan u kní-\nžete Auersperga, jenž obratnou hrou na\nvarhany vynikal a jenž ve Vídni zemřel;\nJan Mřeňka, syn Vilímovského učitele,\nbylť nápotom varhaníkem u Dominikánů v\nPraze; Jan Grosz, později hospodářský\nředitel, jenž se výbornou hrou na varhany\nvyznačoval; paní Kateřina Groszová,\njenž se u Sojky varhanám a houslím lí-\ncila ; provdala sa později za V. Sedláka,\nkapelníka u knížete Auersperga; pak jeho\nsestřenci Frant. Sojka a Sadecký.\nSojka kyl v mládí svém tak zvaným „Lau-\nfrem\" (běhlíkem), a stal se u hraběte\nJana Josefa Millesima, jenž kapellu ze slu-\nžebníků sestávající zřízenou měl, kapelní-\nkem. Pan Jan Grosz, jemuž za tato dáta\nve jménu našich hudebníků děkujeme, je\notec pana prof. a adjunkta Vojtěcha\nGros ze na konservatoriu.\nNase krajanka, si. Augusta\nStogrova, dvorní zpěvačka v Mnichově,\nzpívá nyní pohostinsku v Hamburku s ú-\nspěchem nad očekávání skvělým. Poprvé\nvystoupila tam co Valentina v Hugenottách\na okouzlila svou ryze dramatickou hrou,\nvýtečnou školou a libozvučným hlasem\nveškeré obecenstvo.\nPaní Schroderová, roz. Cha-\nloupková, žákyně naší výtečnice K. Pod-\nhorské, je, jak známo, engažována ve Lvo-\nvě, kdež si lásku obecenstva úplně získala\nHlavně líbila se naše rodačka co Markéta\nv Gounodově „Faustu.\"\nVeselý zpěvák. Pánové E. Z.\na J. R. Vilímek uspořádali pod názvem\n„Veselý zpěvák\" novou sbírku rozmarných\npísní, kterážto v pateru oddělení veškeré\nžertovné písně Čechův, Moravanův a Slo-\nvákův podá. V oddělení prvním obsaženy\nbudou „Quodlibetty,\" v druhém „Národní,\"\nv třetím „Umělé,\" ve čtvrtém „Parodie\"\na v pátém konečně „Kupletty a písně sa-\nmorostlé.\" Cena každého, obálkou opatře-\nného sešitu, jest v kněhkupectvích 25 nkr.,\npoštou pak 32 nkr. První sešit vyšel tyto dni.\nProzatímní divadlo. Od pon-\ndělka dne 12. května pracuje veliké množ-\nství dělníků na staveništi prozatímního di-\nvadla na nábřeží a přiváží se stavební ma-\nteriál.\nJednota pro dostavení hlav-\nního chrámu sv. Víta na hradě pražském\nbude míti dnes dne 20. května o 5. ho-\ndině odpoledne valnou schůzku v síni za-\nsedací Staroměstské radnice. Po podání\nzprávy roční a pokladniční bude se roko-\nvali o změně §. 12. stanov, a pak budou\nvoleni čtyři členové ředitelstva.\nKostelní hudba. Výroční pa-\nmátka patrona českého, sv. Jana Nepomu-\nckého, odbývala se v pátek, dne 16. květ-\nna v chrámu Páně u sv. Ducha spůsobem\nslavnosti té důstojným. Téhož dne, a to\no 11. hod. dop,, byla v dotčeném chrámu\nprovozovaná slavná mše do Es-dur, vyšlá\nz péra Tomáškova s přiměřenými vložkami.\nNadaná slečna AI. Blažkova\nodjela minulou sobotu do Berlína, kde zpí-\nvala na zkoušku s výsledkem tak šťast-\nným, že hned s příznivými výminkami en-\ngažována byla k dvornímu divadlu v Nové\nStřelici, kde první úlohy zpívati bude.\nKoncert slečen Aug. Kolá.\nrovy aM. Prokšovy v Paříži. Kolín-\nským novinám píše se z Paříže od 10.\nkvětna: Předevčírem vystoupily dvě žá-\nkyně chvalně známého ředitele hudebního\nústavu (též paní Vilemina Szarvadyová,\nroz, Klausova, učila se u něho) v salóně\nPleyelově před Pařížské obecenstvo. Nejen\nsl. M. Prokšova, nýbrž i sl. Aug. Kolá-\nrova dosáhly velké pochvaly ze strany\nčetného a vybraného posluchačstva. Bylyť\npo každém kusu volány a přednášely sklad-\nby nejrozličnějších směrů, mezi jinými též\nSchumannovy rozkošné variace pro 2 piana.\nVirtuoska naše, sl. Vilemina\nNerudova obdržela od krále Švédského\nmedaili i pro vědu a umění. Tato u-\nmělkyně Moravská dávala se svou sestrou\nv Oř\nv Stokholmě 20 koncertu a dává nyní v\nKodani svůj 39tý koncert; jelikož ale ještě\ndosud střídavě s Alexandrem Drey-\nschočkem dvakrát v týdnu koncertují,\nmohou to přivést v této saisoně ještě na\npůl sta koncertů.\nAbertova druhá čtyr aktová\nopera: „Král Enzio\" dávala se poprvé\ndne 4. května v kr. dvorním divadle v\nStuttgartu a dosáhla příznivého výsledku.\nText od A. B. Dulka je prý velmi dobrý,\nděj poutavý a bohatý na dojímavé dra-\nsticko-úcinkující momenty. Účinkující vše-\nmožně se snažili, by dílo to povznesli a\ndošli velké pochvaly, jmenovitě p. Sont-\nheim v titulní úloze, sl. Leisingrova (Bian-\nka), p. Schiittky (Gaddo), Albert Jager\n(Enziův přítel). Skladatel pan J: Abert\nbyl po 2hém a 3tím aktu volán.\nHudební literatura. Nákladem musi-\nkčilního obchodnictví Šálka vyšly právě tři\nčtverozpěvy od skvěle nadaného Ed. Ná-\npravníka a sice: Radostné cestování.\nZrušení slibu. Vávra. Sbory tyto vě-\nnovaný jsou zpěv. spolku Pardub-\nskému."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-05-20-01-c018", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-05-20_01#c018", "volume": "bmtnabd_1862-05-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "120", "page_fin": "120", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.2.8", "titre_corps": "Listárna.", "titre_sommaire": "Listárna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.8", "debut_caractere": 7189, "fin_caractere_exclue": 7326, "texte": "Listárna.\nPánu dop. v Kr. Dv. Opravy není\ntřeba; račte nám brzy odepsat. Slav.\nzpěv. spolku vP. Mámet hojnostpěk-\nvých netištěných sborů."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[113]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.1", "texte": "Návrh k stanovám\njednoty k odměňování, povzbuzováni a podporováni\nhudebních skladatelů českoslovanských a možná-li\ni jejich rodiny, vdov a sirotků.\nPodává Vorbes.\n(Pokračování.)\n§. 6. O honoráru.\nKaždá skladba jest umělecký výtvor ducha lidského, a\nnedá se arci měřili s kterýmkoli hmotným výrobkem ruky\nlidské a nad to nebude Matice alespoň z počátku vládnouti\nvelikým kapitálem. Přes to všecko ale předce dobře bude,\nalespoň pro první počátek na něčem se ustanoviti.\na) Měřítkem budiž takt.\nb) Nejmenší skladba budiž mezi 16 a 24 takty, a nej-\nraenší honorár pro skladby podle §. 4. lit. c. 3 zl. r. c.\nHonorár postupovali bude vždy od 8 k 8 taktům o\n2 zl. Přebytek do 4 taktů nečiní rozdílu a přebytek větší\ndává skladateli právo na honorár nejblíže vyššího stupně.\nc) Nejmenší honorár při vypisování cen budiž 5 zl-\nr. čís. Ostatní výminky jako v §. 6. lit, b.\nd) Při vypisování cen může, pak-li toho stav jmění do-\nvoluje, i akcesit na druhou po první za nejlepší skladbu vy-\npsán býti.\nAkcesit budiž pro skladby do 16 až do 24 taktu 2 zl\na tak pořád od 8 k 8 taktům o 2 zh výše.\ne) .Na skladby slavné, vypsané ze zvláštního ohledu, aneb\nk zvláštním případnostem, na př. Mše, Te Deum, Oratorium,\nKantaty, Žalmy atp. ohlásí se kromobyčejný honorár.\nf) Skladby nehonorované mohou sobě skladatelé v kan-\nceláři ústředního výboru vyzdvihnouti.\nj) Skladby honorované zůstanou jměním Matice, která\nje tiskem vydá. U vydávání budiž pravidlem, aby všecky\npěvecké jednoty, které co příspěvek v matrice zaznamenány\njsou, sobě mohly libovolný počet hlasů v ceně jednoduché\nbeze vší krámské přirážky zaopatřiti.\nv\nh) Čistý výtěžek z prodaje skladeb v krámské ceně\nrozdělí se tak, aby připadla skladateli částka 20 %> ostatní\nčástka připadne k záložnímu fondu.\n§. 7. O záložním fondu.\nZáložní fond „Matice pěvecké\" povstává:\na) Z polovice všech z pramenů v §. 3. lit. b. c. d. e.\nplynoucích příjmů, které výbor ústřední na úroky uloží a\nsice tak, aby, kdykoli by toho potřeba nastala, bez dlouhých\nokolků po částkách se vyzdvihovati mohly.\nb) Z prodeje skladeb od Matice vydaných a prodáva-\nných v krámské ceně.\nc) Z produkcí, uspořádaných zejmena ve prospěch zá-\nložního fondu.\nd) Z dárků určených od dárců ze jména ve prospěch\ntohotéž fondu.\ne) Z výnosu časopisu, kterýby Matice pěvecká založiti\na co orgán hudební důstojně zřídili mohla.\n§. 8. O nakládání s jměním záložním.\na) O vzrůst jmění záložného musí jiti hlavní péče výboru\nústředního. Jakým způsobem by to jiti mělo, zařídí ústřední\nvýbor předběžně, jak činnost svou započne; při první pak\nvalné hromadě ustanoví se dále, co v té věci potřeba bude.\nb) Z jistiny záložné nebudiž übíráno, leč v případu po-\ndotknutém v §. 6. lit. e., kdyby v případu tom aktivní jistina\nnestačovala.\nc) Úroky bucftež ku jistině přiráženy, až by jistina tak\nvzrostla, že by alespoň 40 zl. r. č. ročních úroků nesla.\nZ těchto úroků budiž dána osobám, kteří při ústředním\nvýboru největšími pracemi zaměstknáni jsou, na žádost jejich\npodle možnosti buď čas od času anebo ročně slušná na pod-\nporování rodiny skladatelovy, jejich vdov a sirotků.\nd) Při podporování budiž především ohled brán na syna\nneb dceru skladatele zasloužilého, kteří nadáni jsouce ob-\nzláštními schopnostmi, svého vzdělání na konservatorium praž-\nském aneb na škole varhanické dosáhnout! se snaží. Pod-\npora budiž podporovancům takovým dávána podle usnesení\nvýboru ústředního a podle stavu jmění ve lhůtách pololet-\nních tak dlouho, dokavád se toho hodni shledávají, anebo až\nku ukončení vzdělání svého na ústavu tom neb onom,\ne) Pakli-by úroky fondu záložního nebyly obracovány\nve smyslu v lit. d. podotknutém, obráceny mají býti ku pod-\nporování vdov a sirotků. Ústřední výbor se usnesl ve svých\nschůzkách na tom, jak by se to státi mělo, a povoluje ku\npodporám a remuneracím až do 20 zl. O větších sumách\nje potřeba usnesení valné hromady.\n(Dokončení.)"}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "114", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.2", "texte": "Ferdinand Laub.\nŽivotopisný nástin.\nVímeť jen o čtvero velkých a skvělých hvězdách na\nobzoru virtuoství na housle a tyto všude zářící hvězdy jsou:\nnáš Ferd. Laub, Polák Wieniawski, Francouz Vieuxtemps\na Uher Joachim. Která z těchto hvězd skvěleji se třpytí,\nnemožno nám rozhodnouti, jelikož jsme příležitosti neměli\nvšechny tyto virtuosy slyšeli, to však můžeme směle tvrdili,\nže náš Laub žádnému, z těchto hrdinů na housle ani o vlas\nneustoupí ba snad všechny svou báječnou bravourou pře-\nstihne. Fevd. Laub je všestranně vzdělaným virtuosem,\nhraje! se stejně skvělým výsledkem skladby klassické Bee-\nthovena, Mendelssohna, Bacha atd.; jakož moderní od Bazzi-\nniho, Ernsta, Vieuxtempsa a své skladby, co zatím svrchu\njmenovaní virtuosové celou tíži svého virtuoství na své neb\nmoderní komposice skládají. Ferdinand Laub není jen\nhlasným umělcem nýbrž i horlivým národovcem, kterýž\nsvým uměním také k oslavě vlasti přispívá a plody svého\nducha svým rodákům obětuje.\nFerdinand Laub spatřil Boží světlo v Praze dne 19.\nledna Í832; otec jeho Erazim pocházel z městečka Královic\na odebral se, jsa hudebník, do Prahy; matka jeho Josefa\nbyla rozena Vatrsova. Mladistvý Ferdinand prozrazoval již\nv nejútlejším mládí neobyčejné hudební schopnosti. Otec\nzpozorovav jeho velkou náklonnost k hudbě, učil ho záhy na\nhousle, na nichžío v krátkém čase tak prospíval, že již v\nšestém roku svého stáří v hostincích slyšeli se dal. Den\n26. listopadu r. 1838 je památný den pro Lauba. Hrálf to-\ntiž téhož dne v hostinci u Doušů variace cd Beriota E-dur\na zbudit svou na jeho miady vek cistou a obratnou hrou\nvšeobecného podivení u všech, kteřížto ho slyšeli. Někteří\nho jmenovali malým divolvorcetn a pod tímto názvem při—\nneSi Daiiboi episodu tuto z mládí Laubova, v nížto účinek\ntehdejší hry Laubovy u Doušů vylíčen jest. Pochvala a po-\ntlesk, jehož mladistvý Ferdinand u Doušů dosáhl, bylf mu\npooídaou k noilivému se cvičení. 8 mnohonásobnou pilností\nučil se Laub těžkým etudám a koncertním kusům a nepřestal\nse cvičiti, dokavad uložené mu kusy neuměl.\nKdyž v lednu 1841 slavný švédský virtuos na housle\n,íř Che Bull na své uměiecse cestě také do Prahy přijel a\nzde řadu koncertů svých uspořádal, byl Laubův otec žádostiv,\nuslyšeli také úsudek tohoto mistra-o svém nadějném synu a\npožádal Ole Bulla, by jeho syna poslechl. Devítiletý Ferdi-\nnand hrál za tou příčinou u přítomnosti jeho Maysedrovy\ntěžké variace. Ole Bull podivil se velice nad sběhlostí Lau-\nbovou a byl lirou jeho velice pohnut. Když Laub dohrál\npiavil Ole Bull: „Milý hochu, budeš-li v stejné míře pokra-\nčovat, stane se z tebe slavný umělec, a jméno tvé bude po\ncelé Evropě známo!\" A slavný tento virtuos nezmýlil se ve\nsvém proroctví.\nJeště téhož roku koncertoval Laub v některých kraj-\nských městech českých, kdež všude pochvalou obsypán jest.\nVýlet tento učinil vlastně Laub k svému zotavení; nebot jeho\ntělo jsouc od přírody již slabé, počalo neustálým se namá-\nháním tak slábnouti, že se co obávati bylo, aby tato tak na-\ndějná ratolest záhy nezvadla. Laub uchvácen byl totiž ho-\nrečkou, z nížto se opět po dvou měsících zotavil a z té pří-\nčiny byla mu vyjížďka na venek poručena. Mezi jiným hrál\ntéž ve večerní zábavě na zámku Telečském před tehdejším\ndvorním dozorcem hudebníků císaře Rakouského, před panem\nhrabětem Podstatským z Lichtensteina a dobyl si takové po-\nchvaly, že hrabě bez prodlení dal mu nejpříznivější vysvěd-\nčení, pomocí jehož mohl v celém mocnářství Rakouském kon-\ncerty dávali. Laub navrátiv se do Prahy, uspořádal v sále\nPia lejskem dne 26. dubna 1843 akademii, v kteréž Maysedfův\nkoncert A-dur pak variace na uherské písně od Pecháčka se\nskvělým úspěchem přednášel. Sotva že koncert byl u konce,\npřišel nynější professor Pražského konservatoria, pan Moric\nMildner k Laubově otci a vyžádal si beze všeho platu hocha\nna housle úplně vycvičili, což vděčně přijato a Laubovi k\nvelkému úspěchu bylo.\nLaub pokračoval až do srpna r. 1843 pod výborným\nvedením p. Mildnera velmi statně a účinkoval mezi tím v mno-\nhých koncertech s podivuhodným výsledkem. V říjnu 1843\nstal se pan M. Mildner professorem houslí na konservatoria\nPražském a Laub vstoupiv do konservatoria, dostal zároveň\nco žák téhož ústavu stipendium ročních 80 zl. stř. a byl\nhned do druhého vyššího oddělení konservatoria přijat. Až\ndo 6. srpna 1846 zůstal Laub v konservatořím kteréhož dne\nco skvěle nadaný umělec z výše jmenovaného ústavu vystoupil.\nV jednom koncertu, který se dával v divadle Praž-\nském, byli též přítomni Hector Berlioz a virtuos na housle\nErnst. V tomto koncertě vystoupil 131etý Laub a dosáhl ne-\nmalého triumfu. Rozjařiiť obecenstvo dojímavým přednosem\nErnstova koncertina k velkému nadšení a byl mnohými kyti-\ncemi ano i básněmi obsypán. Sám Ernst byl krásnou hrou\njeho tak dojat, že Lauba zúlíbal a svým „uměleckým sou-\ndruhem\" nazval. Berlioz byl neméně pohnut a vybízel hned\nLauba, aoy jel do Paříže, že tam skvělých Itriumfů dosáhne.\n(Dokončení.)\n\nVévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování,)\nVálek. To psaní mu nyní dodám.\nCizinec (hledě za Petrem, kývaje hlavou). Jesl zde ně-\njaký blázinec?\nV alek (klepá na spojovací dvéře).\nCizinec♦ Dále!\nVálek (vstoupí a pokloní se). Jsemf Krišpin Válek, po-\nštovní expeditor.\nCizinec. Neznám vás! co si přejete?\ni álek (pokloní se ještě hlouběji a podává mu psaní).\nFoukal {který prohledával nějaký rukopis, schová jej\nopět u sebe). Šarády jsou výborné. Podařit se to musí\njsem ujištěn.\nCizinec (k Válkovi). Co pak s tím?\nVálek (velmi rozpačitě). Krišpin Yálek.\nHospodský. Ó já osel!"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "115", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.3", "texte": "Válek (pokračuje). To jsem já\nHospodský (pokračuje). Že zde tak nečinně stojím!\nVálek (dále pokračuje). A mám tu čest co nejpokor-\nněji depeši Vaší Osvícenosti dodati.\nHospodský. Kačenko! skoč k mému příteli Mikulovi.\nCizinec. Depeši!?\nVálek. Toto psaní\nCizinec (vezme psaní). Patří mně.\nFoukal (ke Kačence). A k panu Všetečkovi.\nKačenka (přehodila s čerstvostí na sebe šátek). Už le-\ntím. (Odběhne.)\nHospodský. Celé město ať se připraví.\nCizinec (který přečetl, obrátí se k Válkovi, který tu po-\nníženě stojí). Je dobře. A Dleu, pane Válku.\nVálek (s mnohými poklonami se vrátí do šenkovny.\nObejme Foukala a hospodského). Příteli ! Pantáto! Štěstí je\nbáječné!\nJakub (prostředkem opět vstoupí do světnice Foukalovy,\nnesa velký zvonec od vrat, který na stůl postaví). Zde je\nzvonek!\nCizinec. Bon! Až budu něco potřebovat, zazvoním.\nJakub (odejde prostředkem).\nHospodský Prach a broky! Jaká čest pro můj dům.\nFoukal. Vidte zlatoušku! Též jistě nezměníte svého\nkapouna za červeného ježka, zeleného lva, aneb za modrou\nlišku.\nHospodský. Válku! Že nemáte žádného jmění, a mou\ndceru Kačenku za ženu si žádáte, já vám to odpouštím, ano,\nmáte ji dostati. (Obejme jej.)\nFoukal. Výborně! Ted ale není čas k ztracení. Válku,\nvypracujte dedikaci k svjňn malebným čalounům, já napíšu\ndedikaci k mým šarádám. (K hospodskému, ukazuje na ci-\nzince) Především ať ale žádný nevyzradí, že známe jeho o-\nsobnost pod zapřenou.\nVálek (obejme hospodského a Foukala). Ó rozkošná\nchvíle. (Odejde s Foukalem.)\n(Pokračování.)\n\nČeští umělci v Berlině.\nŽiju v Berlíně, tak jako ve vyhnanství vzdálen své\ndrahé kdo ví, uzřím-li ji více! Vsak naděje mne ne-\nopustila, a nyní, kde mohu častěji hovořili v mateřštině, méně\nmne, zabolí srdce, když čtu zprávy z vlasti své. Chci Vám,\nvážený pane redaktore, psáti o našich krajanech zde žijících,\nhlavně o umělcích, hudebnících! Kde nejsou cesií hudebníci?\nMůj Bože! vždyť je světoznámé „bóhmische Musikanten!\"\nSnad mně dopřejete místecká v listu svém. Půl roku jsem\nzde žil, a ani jeden Čech se mně nechtěl vyskytnout až\nnajednou, seznal jsem Čecha jest to kapelník dvorní, nyní\nna odpočinutí, Gáhrich. Žije již mnohá léta v Berlíně a\nv\nvůbec v Německu, ale ostal v srdci Cechem. Poznal jsem\nto v prvním okamžiku radovali jsme se pospolu, a já mu\nmusel povídat o Praze, kterou on nikdy zapomenouti nemůže!\nOn je co skladatel zde velmi ctěný, hudby ku balettům, které\non psal, získaly mu brzy dobré jméno, a co ředitel byl vel-\nmi oblíben, tak že jej hudebníci nikdy zapomenouti nemohou.\nVždy jsem potěšen, když toho starého pána uzřím; pak\npromluvíme sobě po česku, a já mu povím to, čeho jsem se\nv „JVárodníchu dočetl. Bohužel, se to málo kdy stane, on\njest churav, a proto málokdy si vyjde na žejdlíček ! Jednoho\ndne pravil ke mně: „Navštívil jste Lauba ? Ten by měl ra-\ndost!\" Já nevědel árii, že nás slavný houslista zde žije!\nNavštívil jsem Lauba. Tento švarný Čech a jeho roztomilá\nženuška přijali mne velmi láskavě, a já jsem byl blaženým, an\njsem se nacházel v kruhu rodiny české, neb dítky jsou vycho-\nvány po česku! Vám co psáti o Laubovi je zbytečné; že\ntento mistr houslí zde velmi oslavený a milovaný jest, poví\nVám každé německé noviny! Kapelník Nesvadba nás loni\nopustil je nyní v Hamburku Němci zde jej nemohou\nzapomenout a on v pravdě byl u zpěváků vlašských tak oblí-\nben, jak žádný Vlach.— První houslista u divadla „Vicloria.\"\nUrbánek, jest také náš krajan a hraje a skládá pilně!\n(Dokončení.)\n\nZ Brna.\nBeseda.\n\nOpět jsme zažili krásný a radostný večer v Lažankách,\nkdežto nám zpěvácký spolek dne 8. t. m. besedu uspořá-\ndal. Slyšeli jsme sbory, sola (tenkráte také ženská), dekla-\nmovánku, klavír a po dlouhém čase nám opět orkestr smyč-\ncový hrál po besedě „národní\" a tož, myslíme, je závěrek\nvelmi rozjařující.\nSbor „Pobratimija\" od Jarovina Jenka byl zpěváckým\nspolkem vyveden výborně. Lee tato skladba náleží k slab-\nším práčem řečeného skladatele a neposkytuje, jako sloko-\nvané sbory vůbec, mnoho rozmanitosti. Pana Mrácka jsme\nslyšeli tenkráte ponejprv v sólu. Zpívalf Vojáčkovu výteč-\nnou píseň „Vlast a dívka.44 Že tenor pana Mrácka nemá u~\nhlazenosti sólisty zběhlého, nedivíme se; jelikož zvláště po-\nloha jeho hlasu v skutku libým tónem vyniká, nemůžeme\nupřít jmenovanému pánu uznání své a podotýkáme dále, že\np. Mráček od obecenstva hlučně vyvolán byl. Ostatně my-\nslíme, že pana Mrácka uslyšíme ještě vícekráte; těšíme se\nz toho a o zájmu jeho vlastním mu jen radíme, by od trans-\nponování do vyššího tónu, kde ho není nevyhnutelně zapo-\ntřebí, upustil a tím nebyl nucen na ujmu příjemné a silné\npolohy prostřední svého hlasu se ustavičně vznášet v nebez-\npečné výšce dvoučárkovaných ý, a atd.\nPivodův sbor „Bratři rozveselme se\" bystře a ohnivě,\nbez každé chybičky proveden, elektrisoval obecenstvo k tak\nbouřlivému potlesku, že se musela poslední sloka opakovat.\nČtvrté číslo obsahovalo Pivodovu roztomilou píseň\n„Srdce ztracené\" a slovenskou „Aj čo by bofa.\" Zpívala\nje slečna Bočkova. Slečna zpívala ponejprv veřejně. Jestiť\nv skutku nesnadné a těžké pro kritika , vyjádřiti se bez-\nohledně o debutantce, jaká je sl. B. Povážíme-li, že slečna\nBočkova je mimo to ochotnička a že ještě dlouho zpěvem\nse nezabývá, tu věru ztrácí kritika ostrost a zůstaly—li jí přec\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "116", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.4", "texte": "nějaké šípy, tož jistě osíábnou účinkem příjemného zevnějšku,\njímž slečna na posluchače působí.\nToliko je jisté, že sl. B. má učitele dobrého; sl. into-\nnuje jistě a má hezké crescendo; silný hlas nemá, spíše sla-\nbý; avšak slečna sama je vinna, že tén její není plnější a\nvýslovnost jasnější; není k tomu zapotřebí nic jiného, nežli\nméně zavírání hubinky, aby tén mohl svobodně vystoupit a\nnemusel procházet skrze zoubky. Kdyby tempo první písně\nnebylo bývalo poněkud zdlouhavé, museli bychom se přiznat,\nže u ponětí těchto písní bylo na vše pamatováno. Avšak\nopakujeme: Sl. B. zpívala jemně, jistě, s přednosem věru\nvzorným a byla bouřlivě volána. O „Kovářské\" od Pro-\ncházky, jižto zpíval pan Peka se sborem, mohu se vyjádřit\nvelmi jednoduše: Provedení sola i refrainů bylo básníka „Rie-\ngra\" hodno ; pan Peka zpíval významně a ohnivě, byl vel-\nmi při hlase a překvapující sbor působil na obecenstvo tak,\nže po poslední sloce se strhlo pravé hřímání a jásání.\nNásledovala deklamovánka „Královna plesu\" od Hálka.\nDeklamovala slečna Helceleiova, vlastenecká dcera říšského\nrady pana prof. Helceleta. Slečna nemá příliš silný, ale vel-\nmi příjemný orgán. Řečená deklarnace, tak se nám zdá do-\nsud, je náramně dlouhá v poměru k obsahu, ježto je velmi\njednoduchý. Nebylo by tedy divu bývalo, kdyby účinek ne-\nbyl býval skvělý. Avšak tomu předešla sl. H. svým před-\nnosem. Jenom poněkud méně kothurnového pathosu bychom\nsi byli přáli, neb vše ostatní, zvláště pak vylíčení máteřské\nzoufalosti u spatření mrtvoly dcery své, podala nám sl. H.\nbez divadelních effektů, ale vkusně a čile; konečně budiž\npamatováno nevšední paměti, jížto sl. H. se honosí* Mistrný\nsboreček „Odpadlý od srdca\" od Krízkovského nám opět\nvýtečnost skladatele osvědčil; pakli jste ho v Praze ještě ne-\nslyšeli, tož jste neslyšeli skutečně jednu z nejzdařilejších\nskladeb našeho sbormistra. P. Deboys hrál na piano „Gallop\ndi bravura\" od Wollenhaupta čistě a delikátně a přidal, jeli-\nkož byl hlučně volán, brillantní valčík. Jediné naše přání\njest,-by nám p. Deboys přednesl krásnou fantasii na české\nnárodní písně „České perle\" oá Ed. Nápravníka. Ku konci\nse zpívali „Cikáni\" od Yogia. Provedení bylo rázné a čisté\na protož také nebudeme karati malou nehodu, jež ku konci\nzpůsobila u bassů jakousi konfusi a která ostatně ihned na-\npravena byla, ariiž by výsledku celistvému uškodila. V pře-\ndešlé besedě se nám nedostalo orkestrální hudby; příčiny\ntoho asi byly následující: Pan kapelník jednoho pluku zdej-\nšího, Toman, nebyl prý spokojen s obecenstvem as kriti-\nkou; nebylo mu dosti, že se kritika, ku př. v Daliboru, jen\nzmínila chvalně o jeho sboru hudebním; pan Toman prý je\nvlastenec; inu, musí to být divné vlastenectví, které účin-\nkuje rádo jen tam, kde se mu výdělek, aneb snad jakási\n„apotheosa\" jeho zásluh poskytuje, a které nechce účinko-\nvat, kde tito živlové nejsou. Zlé by to s námi vyhlíželo,\nkdyby vše naše záležitosti byly v rukou takových „Slovanů.\"\nJedním slovem, pan Toman odepřel dálší účinkování při be-\nsedách z řečených příčin. Dříve již odepřel své účinkování\ntaké vojenský kapelník p. Gungl. Je zde v Brně sbor hu-\ndební městských střelců. Avšak pan kapelník Strebinger prý\nv přirovnání k vojenským kapelníkům nemá ani podobné síly,\nani schopnosti. Tedy jsme hudbu po besedě tenkráte museli\npohřešovat. Leč bez hudby zábava se neudrží v té čilosti\na jarosti, jež hudba na Slovany působí. Hudba tedy po be-\nsedě se se musela chtěj neb nechtěj zaopatřit. Výbor be-\nsedy se konečně rozhodl a bez ohledu na „nedostatky44 ka-\npely pana Strebingra, jmenovaný sbor hudební objednán.\nPan Strebinger přijmul toto pozvání a mistrným a 'precis-\nním provedením Komzákova potpourri „České %vuky«\na jiných skladeb rozjařil obecenstvo k nekonečnému nadšení.\nPan Strebinger je Němec, a jest rnu tedy tím větší zásluhou,\nže skladby slovanské tak rázně a vkusně přednesl. Po-\nvěsti však o slabosti tohoto sboru jsou liché; nepopiratelná\nfakta zničila u nás všeliký předsudek, neb jsme v panu Stre-\nbingrovi poznali zběhlého hudebníka a ředitele; v údech\nsboru ale hudebníky, svého kapelníka hodny. Měl-li snad p.\nToman o několik houslí více, přece pan kapelník Strebinger\ndostál požadavkům obecenstva úplně stejně a nemůže se mu\naspoň vytýkati nepravé vlastenectví. Konečně musím ještě\nVám oznámiti, že nás spolek, ač toho velmi lituje, na sjezdu\nzpěv. spolků v Praze se súčastniti nemůže. Nehledej žádný\npříčinu v jiném, než-Ii v nedostatku času. Jsme i my toho\nmínění, že oznámení onoho sjezdu spolků bylo opozdilé;\naspoň pro spolky, jenžto do metropoly Prahy mají přes 30\nmil. Jsme přesvědčeni, že kdyby se onen sjezd byl ozná-\nmil aspoň 3—4 měsíce před sv. Janem, účastenství by bylo\nmnohem četnější. Mimo krátký čas panují snad i jiné sou-\nkromné, nepříznivé okolnosti. Leč doufáme, že nepřijetí\nBrněnského spolku do Prahy nebude na ujmu vzájemnosti\na že budoucího roku, pak-li spolkové se dříve vyzvou a\nsrozumí, i zdejší spolek se u tak krásné slavnosti súčastní.\n\n(l—n—r.)\n\nMladistvý houslista.\nPovídka.\nBylo to za krásného jitra v měsíci dubnu r. 1762, když\ndvě děti vedle břehu stříbroskvělé řeky kráčely. Jedno z nich\nbyla dívka as osmiletá a druhé byl chlapec as o dvě léia\nmladší. Obě děti místo co by v bezstarostné veselosti hup-\nkovati a skákati měly, kráčely se sklopenýma očima v ml-\nčení trvajíce a vážnost zralého stáří s půvaby a nevinností\nmládí spojujíce. Jejich oblek svědčil o chudobě; šaty jejich\nbyly ošumělé a na loktech a kolínkách otřené, avšak čistota\nobličejů jakož i rucinek jejich svědčily o lásce a péci sta-\nrostlivé mátu\nKaždé dítě mělo v rukou kousek chleba, na nějžto ča-\nsem pohlížely, aniž by ho okusily. Jakmile obě děti již do\nlesa vstupovati počínaly, přerušil chlapec mlčení.\n„Pozorovalas, sestřičko,\" pravil, „jak nám matinka to-\nhoto jitra snídaníčko dávala a povzdechla, když jsem řekl:\nNic jiného než chlebička !\"\n„Ano, a ona plakala,\" pravila dívcinka; „viděla jsem\njejí slzičky a pohled, který nám říci se zdál, nemám ničeho\nv domě leč chlebička, avy musíte býti spokojeny. Ale proč\npláčeš, Volfgangu ?\" doložila Bedřiška, sama slzy prolévajíc.\n„Pláču, že ty pláčeš,\" pravil Yolfgang, „a také že jen\nmám suchý chlebíček k snídaní.\""}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "117", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.5", "texte": "„Übožátko,\" pravila Bedřiška, slzy bratrovy políbením\nutírajíc, „jen když tě nic jiného nebolí a netrápí? Ale proč-\npak nejíš chlebíčka ?\"\n„Nemám hlad!\"\nMalá dívčina přitáhla blíže k sobě svého bratříčka a\nvlasy mu urovnávajíc, pravila: „Chtěla jsem ti dát hubinku\na tobě říci, nač jsem dnes ráno myslela, kdybych se nebála,\nže jsi ještě tak malý a že mi neporozumíš.\"\n„Já malý j vždyť jsem tak velký jako ty!\" pravil Volf-\ngang.\n„Ale já jsem větší než ty!\" odvětila mladá dívčinka,\n„a také starší, neb ty jsi narozen dne 27. ledna 1756 a já\ndne 30. ledna 1754, to dělá dvě léta. Avšak nač se há-\ndáme, mysleme raději na to, cím bysme tatínkovi a mamince\npomoci mohli.\"\n„O čem mluvíš,\" pravil chlapec, „co můžeme dělat?\"\n„Pomodleme se, snad nám Panbíček něčím přispěje !tť\nVolfgang poklekl a sepial ruce.\n„Sestřičko,\" pravil pak, „máme-li se pak k svému vel-\nkému patronu pomodlit ?\"\n„Ovšem že,\" myslela Bedřiška, „to nemůže škodit.\" Obě\ndítky byly tak v modlení pohříženy, že ani nepozorovaly muže\nv pokročilém věku ušlechtilého a příjemného zevnějška, jenž\nnedaleko nich stál.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n—l.\nZ Brandýsa nad Labem. (Zahájení\nzpěv. spolku. Beseda.) Za-\njisté bude každému povědomo, že neúnav-\nným přičiněním a horlivou snahou pana\nučitele T. Procházky zde as před půl\nletem zpěvácký spolek zaražen jest; avšak\nnikdo si nemůže pomyslit, s jakými obtí-\nžemi a překážkami spolek tento až dosud\nco bojovati měl. Hlavní nepřátelé zpěv.\nspolku byly: nevědomost a nenávist něko-\nlika pánů k všemu, co je českého; o o-\nstatních prozatím pomlčím. Obyvatelstvo\nBrandýsské je ryze české a k vůli as třem\npánům doléhalo se z jisté strany, aby se\nněmecky zpívalo. Že se tomu razný Vlasti-\nmil a ředitel spolku p. T. P r o ch á z k a\nstatné opřel a raději ředitelství spolku slo-\nžili chtěl, než by choutkám této trojice vy-\nhověl, zasluhuje všestranného uznání a po-\nchvaly ; vždyť my dobře víme, že by v ryze\nněmeckém městě k vůli třem Čechům též\nčesky se nezpívalo. Při této příležitosti\ns radostí vytknouti musíme, že c. k. úřad-\nníci okresní o spolek zpěvácký si značných\nzásluh dobyli, a zvlášť dlužno chvalně se\nzmínili o činném a horlivém panu aktuaru\nPlíškovi, jenž všemožně o vzniknutí a\nzdar jeho pečoval. V neděli dne 11. května\nbyl zdejší zpěv. spolek slavnostně zahájen.\nRáno o 10| hodině dávala se mše od L.\nZvon are, jakož i vložky od Lorence,\nježto zpěv. spolek velmi správně provedl.\nVečer téhož dne odbývala se ve Fettrově\nsále první beseda zpěváckého spolku,\nv nížto z ochoty sl. Marie Korschnerova\núčinkovala. Návštěva nebyla sice příliš\nčetná, za to však společnost vybraná. Be-\nseda otevřena byla schválně k tomu účeli\nsloženým proslovem od Antonie Melišové,\njejž pan učitel na zdejší realce přednesl.\nProslov obsahoval ku konci též několik po-\nvzbuzujících slov k pěvcům, by v mater-\nštěně zpívali písně k ušlechtění mravů a\ncitu, k probuzení národního života, k o-\nslavě vlasti a svobody; načež zavznčl sbor\nv v\n„Cechů zpěv\" od Fr. Skroupa, jenž s po-\nchvalou přijat jest. Mimo tento slyšeli\njsme pak „Staročeskou,\" sbor od J. Skrou-\np a, „Píseň Čechů,\" sbor od E. M., „Dce-\nrám českým,\" sbor od F. Gernera, „Za-\nv\nstaveníčko\" od Skroupa a konečně „Po-\nchod\" od V. Frimla. Sbory byly obrat-\nným řízením p. T. Procházky dobře na-\nstudovány a vyhověly i přísnějším poža-\ndavkům. Povážírae-li, že páni zpěváci te-\nprv půl léta se cvičí a že i někteří z nich\nani ponětí o zpěvu neměli, musíme snahu\na pilnost jejich v každém ohledu uznati a\nchvalné svědectví jim vydati, že značně ve\nzpěvu pokročili a při pilných cvičeních\nvelmi prospěšně účinkovali budou. Mimo\nsbory provedeny byly dvě ouvertury pro\n2 piana a sice „Gemma di Vergi\" od\nDonizettiho a „Upír\" od Jind. Marschnera\ns dobrým úspěchem. Dále přednášela šl.\nKoberova nocturnu pro piano od Ri-\nchardsa a došla pochvaly. Konečně za-\npěla si. Marie Korschnerova z Prahy\nslovenskou národní píseň „Aj čo by boía\"\na Pivodovu „Srdce ztracené\" s úspě-\nchem velice příznivým; neboť podala je\ns náležitým výrazem as vřelým citem a\nbyla hlučným potleskem odměněna. Nej-\nvíce nás překvapila sl. Marie Korschnerova\numěleckým přednosem dvou vlasteneckých\nv v\nbásní „Já jsem Češka\" od Čejky a „Muž\nbez slzí\" od Antonie Melišové. Dojaí-li\nvůbec zpěv u velké míře zdejší dosti chladné\nobecenstvo, uchvátilo živé, vlasteneckým du-\nchem nadchnuté a vřelým citem přednesené\nslovo dotčené slečny každého pro věc ná-\nrodní i sebe méně zaujatého posluchače a\nmáme za to, že slovo toto, kteréž lásku\nk vlasti a k mateřskému jazyku hlásalo,\nnikoliv na skálu, nýbrž na úrodnou půdu\npadlo, kteréž časem dobré ovoce ponese.\nSlečna Korschnerova dodala svým drama-\ntickým přednosem každé myšlénce v obou\nbásních úplné platnosti a ukázala, čeho se\npřiměřeným modulováním a nuancemi hlasu\nu přednosu docílit! dá. Obecenstvo dalo\njí přízeň svou hojnou pochvalou a vyvo-\nlánírn na jevo. Po besedě nastala taneční\nzábava, která ještě po půl noci trvala. Ze\nzábavě vrchnostenští úřadníci velkovévody\nToskánského přítomni nebyli, nermoutí nás\ndocela nic; neboť lidé, kteří lásky k u-\nrnění nemají a Frankfurtem zavánějí, mohou\nsi zůstati doma; daliť si tím sami vysvěd-\nčení chudoby. Ostatně i náš zpěvácký spo-\n|lek i bez jejich podpory čile ku předu krá-\nčeti a společenský život osvěžovati bude.\n\nZ Kouřimi. (Divadlo — hudba\n— škola.) V neděli dne 11. máje pro-\nvozována byla čin ) hra od J. K. Tyla:\n„Paní Marjánka, matka pluku.\" Provedení\ntéhož mistrem výtečným sepsaného kusu\n'bylo i tenkrát zdařilé a spůsobilo velkou\nsensaci. Vyznamenaly se zdejší\nslečny Lid. Čečrdlova a Marie Šlech-\nto va; první představovala „matku pluku,\"\n|druhá pak Lidušku, hospodského dceru.\nObě patrně osvědčily, že dokáží hrati s ci-\n|tem. Sekácka představoval p. F. a Kvas-\n-1 nicku, otce Lidušky, p. B. dosti obratně.\nFan Lukáš, zdejší městský písař, osvěd-\nčil svůj nevsedni divadelní talent u pro-\nvedení syna matky pluku; s náležitým vý-\nrazem a citem provedl svou úlohu. Kylián\nrozesmál svou přirozenou naivní hrou celé\nobecenstvo tak, že s hlučným potleskem\nbyl. Každý výstup skoro byl po-\ntleskem ukončen. Pan 8., zdejší hostitel\nu „Černého orla\" (kde se i divadlo na-\nchází) , představoval starého učitele Vor-\nlického výborně. Jakého ale hudba zbu-\njdila účinku, je důležitá otázka? Musím se\no ní zmínili spravedlivě, že tenkrát stála\nv nepravém poměru k divadlu. Čím to,\nías je, že vždy zdejší síly nemohou zadost\njučiniti? Jest to tím, že muohý nedostatečný\njpriinarius na se vezme úlohu dirigenta,\nInemaje ani pojmu o hudbě divadelní. Po-\nitom trpí hudebník za nehudebníka. Píseň\njTylova „Kde domov můj\" je zajisté krá-\n|sná ale když se hraje v tempu něja-\njkého kvapíku, arci pak ztrácí svou cenu.\n•; Vůbec zde se chce všecko najednou sfouk-"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "118", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.6", "texte": "nout na poslední chvíli a žádný se neze-\nptá, mají-li zdejší hudební síly nějaké hu-\ndebniny, které by se k divadlu hodily.\nBez zkoušky pak se počne hrát na zdař\nbůh; at to dopadne jak chce. Je z toho\npak řečí, ba i pomluv, jimž se arci málo\nkdo vyhne. Bylo by žódoucno, aby se\nmladistvé síly v hudbě řádně budily, pě-\nstovaly a podporovaly. Jak bolně dojímá\nto hudebníka, když jeho vynasnažení se\nnedozralou silou ruší a ničí. Dalo by se\no tom mnoho mluvili, ale pomlčka mnohdy-\nkrále též prospěje. Čistý výnos připadne\nna vnitřní úpravu zdejší krásné budou-\ncí školy. V nynějších však nespatříš,\nnež-li holé stěny, které v šedé bělosti se\nrdí a sesutím hrozí. Staly se zde sloupy\njedinými podporovateli školy, čítá se jich\njiž jedenácte. Lokály zdejších tříd jsou ne-\ndostatečné, v kterých se učitel marně na-\nmáhá, aby duchu času zadost učinil. Jak\nse může jen aesthetický cit v takových\nmístech vypěstovat? Holými stěnami a tem-\nným stropem se krásy nedodá. Kéž by\nta pravá idea zdaru a blaha budoucího\nse chtěla zakotvit v proudu snahy\npřízně a skutečnosti. Pak by teprvé za-\nvítal ten pravý utěšený máj do rovin žití\nnašeho.\n\nK. J.\n\nZ Tábora, 11. května. (Zpěvácký\nspolek.) Spolek zpěvácký dával letošního\nroku první produkci 1. května večer na\nstřelnici. „Kovářská\" od F. A. Vogla\nbyla od spolku slušně provedena. Sbory\n„Náš český zpěv44 od Kali v o d y a „Staro-\nčeská\" od J. N. Skřoup a, byvše výborně\nprovedeny, líbily se velmi a musely opa-\nkovány býti. „Ukolébavku\" od Nesvadby\npřednesla nadaná sl. Hofmannova vel-\nmi příjemně, doprovázena jsouc na pianě\nod p. Rastrelliho; též „Aj odpust mi slaví-\nčku milý,44 slova od A. Meíišové, hudba\nod AI. Hniličky s průvodem piana a\nhouslí nás velmi zajímala, jakož i neméně\ndvojzpěv „Podzimní\" od Fel. Mendelssohna-\nBartholdyho, s českým textem od p. Em.\nKrejče, slečnami Hofmannovou (soprán)\na Vildmannovou Zoíií (alt) přednesený,\njenž ku všeobecné žádosti posiuchačstva\nopakován byl. Velmi hřmotného a zaslou-\nžilého potlesku dostalo se p. Rastrellimu, když\n„allegro\" do F-moll od L. Beethovena na\npianě byl přehrál. Humoristické čtení a\n„Proč a proto44 od Fr. A. Hory (z Lady)\npřednesli se známou ochotností p. Stárek\na sl. Yildmannova.\n\nZ ciziny.\n—s—\nZ Vídně, 13. května. (Beseda.) V\nsále u „velkého čížka\" odbývala se uspo-\nřádáním p. Korej zla beseda, ku které\nse vzdor špatnému počasí dosti četná spo-\nlečnost sešla. Program části hudební po-\nzůstával z 8 čísel. Největšího lesku do-\ndalo besedě spoluúčinkování sl. Ottilie\nMalé, jenž ponejprv sice veřejně vystou-\npila, rázem sobě ale srdcí všech poslu-\njchačň vydobyla. Nadobyčejná vycviěenost\ni spojena s krásným zvučným hlasem ,oká-\nIzala se v každé písni slečnou přednesené:\nIv Bendlově duettu „Umlklo stromů šuraě-\ní\njní44 tak jak v Pivodově písni „Na výsosti\nI hvězdy svítí44 a v „Po m něn í44 (písni to\nsložené p. M. Havelkou) i ve velmi vkusně\na dovedně sestaveném cyklu národních\npísní. Lepá postava sličné zpěvačky do-\ndala přednosu tím větší příjemnosti a do-\njem, jaký způsobila, vyjevil se nejlépe v\njhromovitém potlesku a častém, nadšeném\n* *\nvyvolávání slečny. Slečna Stadlerova\npřednesla fantasie na české národ-\nní písně na piano od J. Síadiera s vel-\nkým nmcním a velkou pochvalou. To samé\ndosáhl též p. Kroi op výtečným zpěvem\npísně: „Šestý červenec 1415.\" Text\nod prof. M. Klácela pro basový hlas v\nhudbu uvedena F. A. Voglein. Píseň tato\nr. 1841 složena, došla již čtvero spraco-\nvání: AI. Blahoslaveni, moravským skla-\ndatelem, J. Novotným a L. R. z Dietrichu\nnedlouho po složení. Effekttíí tato píseň\ní zasluhovala by, aby tiskem vyšla a hoj-\ní ného rozšíření u českých spolků zpěváckých\ndošla. Čtverozpěvy („Sumí Labe\" od Zvo-\nnař e a slabí: „Čeští muzikanti44 od Grussa)\nnedošly úspěchu, více výjev komický slo-\nžený r. 1848 Hynkem Vojáčkem: „Starý\npán a študenti,44 čímž první část be-\nsedy ukončena, načež tanec následoval.\nV předvečer sv. Jana sešli se českosiovan-\nští řemeslníci v hostinci u „Bílého kohou-\nta'4 k společné zábavě. Páně Suchanova\nrodina přednesla na 4 melofouy několik\nskladeb na př. Tittlovu ouverturu, Helle-\nrovu polku „Ladu44 atd. SL Zuzana Su-\nchanova přednesla s velkým úspěchem\nHorovu deklaoiaci „Proč a proto\" (z\nLady) a došla velké pochvaly. Sl. Ha-\nmanova deklamovala „Já jsem Češka44\nod Čejky (z Lady), p. Vyskočil „Tři doby\nzemě české44 ap. Zajíček „Prahu44 a vši-\nchni byli hlučnou pochvalou odměnění.\n\nOchotnická divadla.\nDivadelní představení pp. ochotníků v\nJaroměři pod obezřelým vedením p, K.\nExnera ukončena byla o svátcích velkonoč-\nních zdařilým provedením kusu „Pan Ča-\npek'4 a „Husička z Podháje.4' Z čistého\nvýnosu divadelních představení zakoupeny\njsou pro školu krásný globus a telluriuin\nod Felkla. 0 svátcích velkonočních hráli\npp. ochotníci v Počátkách dne 21. dubna\n„Perle, kožíšek a kamna4' a dne 22. ~0\njedno patro nížu a „Prodaná láska4' od\nJ. Nerudy. Největších zásluh dobyli si o\ndivadlo p. ředitel divadla K. Sfastný a p.\nkasír Seheiter, jakož i jednatel a režisér.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěvácký spolek v Jaroměři odbý-\nbýval v neděli dne 11. května zasvěcení\npráporu. Před započetím církevních ob-\nřadů v chrámě zazpíval spolek dojemnou\npíseň ,,Hospodine pomiluj ny,\" načež dňst.\np. děkan s velkou assistencí svěcení vy-\nkonal. Po vykonaných modlitbách zatlou-\nkány jsou do práporu památné hřebíčky.\nObřad ukončen jest provedením Beethove-\nnova sboru „Nebesa chválí.\" Zvláštní zá-\nsluhu o pořízení práporu získal si poklad-\nník, horlivý pán Kolářský. Zpěv. spolek\nv Mělníků sestává již z 38 výkonných\na více než ze 100 přispívajících údů. Spo-\nlek zakoupil si již piano a najinul svůj\nzvláštní byt. Dne 11. května uspořádal\nzpěv. spolek besedu, v níž sbory od Ho-\nráka, od Vogla, Mendelssohna a od Vašáka\nprovedeny byly. Z deklamací se předná-\nšely „Proč a proto64 od Hory (z Lady),\n„Zena panovnice\" od Crhy, „To se ne-\nsluší'' od Tyla a „Vysloužilec.\"\n\nObzor umělecký.\nHudba. V Neapoli vychází hudební\nlist. jenž se nazývá „Rossini.\"\n\nZ Prahy.\n\n— Národní slavnost českoslovanských\nspolku. První zkouška spo-\njených spolků českosíovanských odbývala\nse v pátek dne 16. května 03, hodině v\nKonvikte*. Sál byl účinkujícími v pravém\nsmyslu slova natlačen. Hromovým potle-\nskem uvítán, vystoupil kníže Taxis a vítal\nco předseda „Hlaholu\" jmenem tohoto při-\nšlé hosty zpěváky. Hec knížete byla velmi\nrázná a nadšená, pronikajíc k srdci i my-\nsli. Mezi jednotlivými odděleními byla slova\njeho bouřlivým „Sláva! Nedejme se!\nNedáme se! Zvítězíme!\" přerušová-\nna. Ukončiv, byl kníže Taxis opět bouř-\nlivě pozdraven; výkřiky „Sláva! Sláva\nvlasti!\" rozléhaly se ze všech stran. Na\nto vystoupil p. Lukeš co jeden z ředitelů\n„Hlaholu\" a srdečnými slovy pozdravil\nshromáždění. Nastala zkouška. Když krásný\nsbor „Utonula44 byl přezpíván —: provolá-\nvána jest bouřlivě „Sláva44 skladateli Křiž-\nko vském u kte:ý na to podruhé sám\nsbor řídil. Když zkouška ukončena byla,\nsešli se „Hlahol\" a venkovští hosté jeho\nk večerní zábavě v prostranné síni u\n„Apolla,\" kdež se shromáždilo též značné\nmnožství členův „Sokolu\" v malebném\nkroji svém. Nestor našich učených p. prof.\nPurkyně, dále kníže Taxis, Laub a někteří\njiní hosté vcházejíce, hlučnou byli uvítáni\n„Slávou.44 V síni rozestaveny byly dlouhé\nřady stolův, vůkol nichž, kde a jak kdo\nmohl, hosté zasedli; pod orkestrem mezi\nskupením květin postaveno bylo poprsí Ha-\nvlíčkovo ověnčené vavřínem, s orkestru pak\nI viselo sedm práporův zpěváckých spolkňv.\nIJeden člen „Sokolu\" vznesl „Slávu44 všem\nvenkovským spolkům zpěváckým, které se\ndostavily k zajímavé slavnosti národní, na-\nčež odpovídaje jeden z hostův venkovských"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "119", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.7", "texte": "Pražttnňm děkoval za hostinné přijetí. Vel-\nmi dobrý dojem se svou řečí učinil pan\nBarák, jenž poukázal k tomu, kterak před\ndvěma lety smutná to byla slavnost o sv.\nJaně, když se provozovalo tak tuhé proná-\nsledování a kterak od té doby poměry se\nzlepšily ve prospěch svobody. Důstojný p.\nvikář z Budyšína v Horní Lužici pronesl\ndoj únavou řeč o slovanské vzájemnosti a\nvzdal národu českému chválu, že vyniká\ntouto vzájemností. Po něm mluvil pan\nSen o a (Chorvát); uvedl známá slova ji-\nstého pána „von dem gemachten Cechen-\nthum\" (o strojeném CešstvílJ a živými do-\nklady dokazoval, kolik v nich pravdy. Pan\nSeidl, purkmistr Berounský vznesl „Slávu\"\ntělocvičnému spolku „Sokolu\" a vyslovil\nnaději a přání, aby „Sokol\" brzy do kra-\njin jeho zavítal. Mezi zábavou přinesena\nbyla zpráva telegrafická, jížto Slované Li-\ntoměřičtí pozdrav svůj vzkázali „Hiaholu\"\na všem jiným spolkům v Praze shromáž-\nděným. V sobotu dne 17. května o de-\nváté hodině ráno sešli se zpěváci a zá-\nstupci česko-moravských zpěváckých spolků\nk hlavní zkoušce na Žofínský ostrov,\nodkudž se v řadách, v dlouhém průvodu\npřes nové aleje, ovocnou třídu a svato-\nváclavské náměstí tiše do novoměstského\ndivadla übírali, majíce v čele práporec Praž-\nského zpěváckého spolku „Hiaholu\" a za\nním 8 práporců jiných zpěváckých spolků.\nZa praporci kráčel kníže Rudolf Thurn-\nTaxis co starosta „Hiaholu,\" jemu po boku\nředitelé spolku Lukeš, Heller, Zvonař a j.\nčelnější hosté. Na nábřeží blíže Žofínského\nostrova hemžily se velké davy diváků, již\nuvítali zpěváky, když vyšli z ostrova, hluč-\nným voláním „sláva,\" což se ještě něko-\nlikráte v ulicích, kudy se průvod übíral,\nopakovalo. V celku je v slavnosti 64 zpě-\nváckých spolku zastoupeno a \\e včerejším\nKoncertu súcastnilo se k osmi stům zpě-\nváků. Nejčetněji je obsazen bas druhý (asi\n300' zpěváků). Také zpěvácké spolky slez-\nské (jmenovitě Opavský) a Lužicko-srbský\nspolek v Rudyšmě poslali k slavnosti své\nzásiupce. Veškeří zpěváci nosili odznaky\nspolku, jemuž přináleží, jakož i památní\npeníz, jejž „Hlahol\" pro všechny zpěváky\nrazili dal. Sluší ještě ch valně zmíniti se\npolicejních c. k. strážníkův, kteří ochotně\nse o to postarali, aby průvodu nenaskyto-\nvaly se nějaké překážky, zejmena na sv.\nVáclavském náměstí, kde četné vozy na o-\nbilní trh přišlé sem tam pojížděly. Mezi\ntím co průvod po sv. Václavském náměstí\nse übíral, musily vozy na levé straně zůstat\nstát. U divadla novoměstského samého\nbyly zpěvácké spolky přehlučným „Sláva\"\nuvítaný. Mezi tím naplnily se všecky pro-\nstory divadla až k umačkání. V parket-\nních lóžích bylo viděli policejního ředitele\np. Ullmanna, iněšťanostu p. Pštrose,\npány Palackého, Riegra aíd. Šlechta\nbyla málo zastoupena. Na jevišti před ře-\nditelským pulpitem stálo ve skupení květin\na zelených keřů poprsí Karla Havlíčka,\nrn ajíeí ho vavřínový věnec na cele. Když\nvzešla opona, stáli tu pěvci pohromadě,\nmajíce své prápory v pozadí. Hlučný po-\ntlesk obecenstva přivítal četné zpěváky.\nNa to započal koncert. Ze sborů\nslyšeli jsme: ~Pí sen s v. Vojtěcha.4*\n„Jarní\" od Krejčího, effektní a zajímavý\nsbor „Na Prahu\" od V. H. Veita, národ-\nním duchem vynikající „Utonulou\" od\nP. Křižko vského, píseň ~Kde domov\nm ň j,\" kteréž řízeny byvše p. Lukešem a\nHeliercm, mohutně posluchače uchvátily.\nProvedení bylo, povážíme-li, že se jen dvě\nzkoušky odbývaly, že tak rozdílné síly ú-\ncinkovaly, velmi zdařilé. Ze všech sborů\nlíbil se nejvíce Ve i t ů v „Na Prahu,\"\nKřižko vského „Utonulá\"' a Šk rou-\npů v „Kde domov můj\" od Hellera ve, sbor\nuvedeny. Krejčího sbor „Jarní\" je velmi\nzáslužná práce, avšak modulace sboru to-\nhoto jsou příliš neobyčejné, než aby se s\nnimi takový poěet zpěváků nestejných spřá-\ntelili mohl. „Utonulou\" řídil skladatel p.\nKřižkovský a p. Heller. Ze sólistů vyzna-\nčili se zvláště sl. Helena Zawiszanka\na Ferd. Laub. Slečna Zawiszanka,\nkteráž u vystoupení hned hlučným potle-\nskem přijata jest, zpívala písně polské „Ona\nsie šilhala'* od Troschela a mazur od\nLubom irského tak roztomile , citu plně\nas takovým nadšením, že obecenstvo ve-\nškeré k bouřlivému potlesku rozjařila. Na\nvšestranné přání zapěla spanilá Zawiszan-\nka polskou píseň „Styď se děvče styď\" a\nkdyž ještě potlesk přestátí nechtěl, opako-\nvala mazur od Lubomírského. Slečna Za-\nwiszanka oděna byla v po 1 o s m u t k u\na zbudila svým výtečným zpěvem všeobecné\nnadšení. Palmy vítězství v koncertu tomto\ndobyl si náš Ferdinand Laub, jenž vy-\nstoupiv v národním kroji na jeviště, hluč-\nným voláním „Sláva\" a nekonečným po-\ntleskem uvítán jest. Laub přednášel ciyry\nkusy a sice: Capricio od Paganiniho, svůj\npolonéz, Rondo du Lutin od Bazzinibo a\nsvou fantasii na národní písně. Museli\nbychom v samých superlativech iniuviti,\nkdybychom nedostižnou hru p. Laubovu\nkarakterisovati chtěli. Žádný, kdo našeho\nrodáka neslyšel, neuvěří, jaké tóny se ze\n4 strun vyloudili dají. Jakmile jeho smy-\nčec strun se dotkne, projede Lauba elek-\ntrická jiskra. Vládneť smyšcem s nepo-\nchopitelnou rychlostí a odvážlivostí, ano\nněkdy s takými ráznými tahy, že vzduch\njako s mečem protíná slovem nový oheň\nProméthea rozjaří ho s podivuhodnou silou.\nCo jiní virtuosové za nejvyšší triumf své\nzběhlosti považují, jest Laubovi rovina, na\nníž to se ustavičně pohybuje. Avšak nejen\ndokonalost v technické zručnosti staví ho\ntak vysoko; nýbrž i cistě umělecký duch,\njenž do nejhlubších tajin všech krás vni-\nká a nám romantický, čarovný svět otvírá.\nLaubovy housle zpívají, lkají, žertují, tou-\nhou nyjí, když naše „národní písně\"\nhraje. Že Laub nekonečnou chválou, po-\ntleskem a vyvoláváním odměněn byl, nemu-\nsímě podotýkali. Když sbor „Kde domov\nmůj\" zavzněl, povstalo veškeré obecen-\nstvo a sbor musel ještě jednou opakován\nbvti. Mezi produkcí zaslány následující\ntelegramy:\nSrdečný pozdrav „Hlaholu\" a všem\nnašim bratřím zpěvákům.\nZpěváci Ch o t ě b o ř s t í.\nv *\n€ech o s lov an é Jihlavští provolá-\nvají shromážděným spolkům zpěváckým\nsrdečné „Sláva !\"\nObčané Heřmanova Městce za-\nsylají tisícero pozdravů v společnosti shro-\nmážděné na velkém koncertě národním, jejž\nuspořádal „Hlahol.\"? Sláva vlasti, sláva\nvšem, kteří jsou vůdcové národa našeho\na hájí posvátných práv jeho !\n, Po skončení koncertu nastal tah lo-\nterie pro Zdenku Havlíčkovu. Večer té-\nhož dne byla společná schůzka v měšťan-\nské besedě. V neděli dne 18. května byla\nspolečná hostina sjednocených spolků zpě-\nváckých a jednoty „Sokola\" v sále uA-\npolla. Účastníkův bylo pres 800, ven-\nkovští hosté, členové „Hlaholu\" a „So-\nkolu \" Přítomni byli tež někteří Poláci a\nJihoslované a když jim na cest vzneseny\nbyly přípitky, odpověděli pp. Sztejnike\n(Polák) a Seno a (Chorvát). Mezi tabulí\npřišly také telegramy s pozdravem z Ho-\n-lomú ce, Domažlic, Přelouče, ze\nSkalice České, z Vídně. Po hostině\nodebrali se zpěváci na Žofín. Na mostě\nZofínském postavena byla brána slavnostní,\nozdobena prápory a odznakem „Hlahol.\"\nO půl sedmé poěla zábava pěvecká,\njejížto program zde podáváme. í. oddě-\nlení : 1. „Pozdrav zpěváckým spolkům ce-\nskoslovanským,\" proslov od J. Jahna. 2.\n„Prahu\", sbor od V. Veita. 3. „Cikání,\"\nsbor od V. Vogla s tenorovým sólem\n(zpívá „Hlahol\" sám.) 4. „Gde je slav-\nská domovina?\" sbor, slova od Kukulje-\nvice, hudba od Win tra. 11. oddělení:\n5. „Vzájemná,\" sbor od Leop. Zvonaře.\n6. Národní písně: a) česká: „Horo, horo,\nvysoká jsi,\" b) moravská: „Ach bože, bože\nmůj !\" 7. „Vlasti,\" dvojsbor s plechovými\nnástroji od Lud. Procházky. 111. oddělení.\n8. „Lovecká,\" sbor od Nápravu í ka. 9.\n„Večerní,\" staročeská píseň, ve sbor upra-\nvil Leop. Zvoli ař. 10. „Kde domov můj?\"\nod Fr. Š kroupa, ve sbor upravil Ferd.\nHeller. Všecky sbory byly od p. Helle-\nra a p. Lukeše velmi pečlivě řízeny a\ns ohněm přednešeny; zvláště ze začátku,\nkde ještě zpěváci omdleni nebyli, vynikalo\nprovedení svěžestí a úsecnosti, Velké ob-\nliby došel Procházkův imposantní sbor „Vla-\nsti,\" taktéž Veitňv, Voglův, Zvonařňv, Ná-\npravoíkův ald. Proslov přednášel s mo-\nhutným hlasem p. Přerhof. Z rozličných\nkrajin přišly telegramy se srdečnými po-\nzdravy.\n\n—r—r.\n\n— Při národní pěvecké slavnosti\nbyly následující spolky zastoupeny:\n1. Z Benátek (Nových). 2. Z Berouna. 3.\nZ Boleslavi (Staré). 4. Z Boleslavi (Mladé)."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "120", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620520-01.1.8", "texte": "5. Z Brandýsa (nad Labem). 6. Z Brna.\n7. Z Brodu (Železného). 8. Z Budyšína\n„Lumír\" (Lužice). 9. Z Bystřice (Nové).\n10. Z Čáslavi. 11. Z Dubu (Českého).\n12. Z Dvora Králové. 13. Z Frenštátu (na\nMoravě). 14. Z Hory Kutné. 15. Z Hradce\n(Jindřichova). 16. Z Hradce (Králové).\n17. Z Chrudimi. 18. Z Jaroměře. 19. Z\nJičína. 20. Z Josefodolu. 21. Z Klatov.\n22. Z Kolína. 23. Z Kroměříže (na Mo-\nravě). 24. Z Ledče. 25. Z Litomyšle.\n2 6. Z Lomnice. 27. Z Loun. 28. Z Měl-\nníka. 29. Z Milína. 30. Ze Mšena. 31.\nZ Mýta Vysokého. 32. Z Náchoda. 33. Z\nNetolic. 34, Z Nymburka. 35. Z Olomúce\n(na Moravě). 36. Z Opavy (Slezko).\n37. Z Paky (Novéj. 38. Z Pardubic. 39.\nZ Písku. 40. Z Počátek. 41. Z Poděbrad.\n42. Z Poličky* 43. Z Polné. 44. Z\nProstějova (na Moravě). 45. Z Pře-\nlouče, 46. Z Přerova (na Moravě). 47.\nZ Příbrami. 48. Z Rabena. 49. Z Ro-\nkycan. 50. Z Roudnice. 51. Z Rožnova\n(na Moravě). 52. Z Rečice (Kardašovy).\n53. Ze Sedlčan, 54. Ze Semil. 55. Ze\nSkalice (České). 56. Ze Slaného. 57. Ze\nStrakonic. 58. Ze Stráže. 59. Z Tábora.\n60. Z Terezína. 61. Z Třebové (České).\n62. Z Turnova. 63. Z Ústí (nad Orlicí).\n64. Z Vodňan.\nStavba prozatímního diva-\ndla českého na nábřeží státi bude\n98.000 zlatých. Veškerá vydání páčí se\nna 120.000 zl.\n„Zezhulice.\" Rytec J. M. Rudl\nvydal na památku zpěvácké slav-\nnosti v Praze (17. a 18. kvělna 1862)\nbáseň z Kralodvorského Rukopisu „Zezhu-\nlice\" co jarní píseň v čtverozpév uvede-\nnou dle nápěvu V. Tomáškova. Lze pak\nčtverozpěv tento dostati ve všech hudeb-\nních skladech pražských.\n'— Komik českého divadla p.\nVilhelm, jenž u obecenstva jmenovitě\nv poslední době obliby došel, byl od ře-\nditele p. Thomé propuštěn. Pan Vilhelm\nodebral se do Nymburka, kdež obdržel en-\ngažement ti české společnosti p. Stránského.\nJeště slovo o Sojko vi. Za-\nsloužilý jubilejní ředitel hospodářský pan\nJan Gros z, žák Matěje Sojky, sdělil nám\nještě některé dodatky k životopisu svého\nučitele. Že se Sojka Matějem nazýval, do-\nkazuje okolnost ta, že vždy dne 24. února\nsvé jméno slavil. Sojka hrál výborně na\nhousle a měl sám dvoje krásné housle a\njednu violu, kteréžto nástroje Vilímovské-\nmu kostelnímu kůru odporučil. Každý rok,\nco komponovati počal, složil k pouti Vili-\nmovské k sv. Václavu velkou mši, kteráž\nse pak na týž slavný den provozovala.\nObsazení jeho mší bylo obyčejně následu-\njící: housle, viola, bassa, 2 lesnice, 2 ho-\nboje, 1 trouba a bubny. V jeho pokoji\nbyl klavír, ku kterémuž pro své žáky pe-\ndál ku cvičení přidělal. Slavný Václav\nTomášek, s nímžto p. ředitel Grosz často\nmluvíval a skladby od něho dostával, vy-\njádřil se vždy velmi pochvalně o hudeb-\nním umění Sojkově. Pozůstalé skladby\nSojkovy zdědil František Sojka, syn z jeho\nsestry. Známější žáci Sojkovi byli: J. H.\nVoříšek, výtečný skladatel, jenž okolo\nr. 1804 1805 ve Vilímové se učil; An-\ntonín Matoušek, zámecký kaplan u kní-\nžete Auersperga, jenž obratnou hrou na\nvarhany vynikal a jenž ve Vídni zemřel;\nJan Mřeňka, syn Vilímovského učitele,\nbylť nápotom varhaníkem u Dominikánů v\nPraze; Jan Grosz, později hospodářský\nředitel, jenž se výbornou hrou na varhany\nvyznačoval; paní Kateřina Groszová,\njenž se u Sojky varhanám a houslím lí-\ncila ; provdala sa později za V. Sedláka,\nkapelníka u knížete Auersperga; pak jeho\nsestřenci Frant. Sojka a Sadecký.\nSojka kyl v mládí svém tak zvaným „Lau-\nfrem\" (běhlíkem), a stal se u hraběte\nJana Josefa Millesima, jenž kapellu ze slu-\nžebníků sestávající zřízenou měl, kapelní-\nkem. Pan Jan Grosz, jemuž za tato dáta\nve jménu našich hudebníků děkujeme, je\notec pana prof. a adjunkta Vojtěcha\nGros ze na konservatoriu.\nNase krajanka, si. Augusta\nStogrova, dvorní zpěvačka v Mnichově,\nzpívá nyní pohostinsku v Hamburku s ú-\nspěchem nad očekávání skvělým. Poprvé\nvystoupila tam co Valentina v Hugenottách\na okouzlila svou ryze dramatickou hrou,\nvýtečnou školou a libozvučným hlasem\nveškeré obecenstvo.\nPaní Schroderová, roz. Cha-\nloupková, žákyně naší výtečnice K. Pod-\nhorské, je, jak známo, engažována ve Lvo-\nvě, kdež si lásku obecenstva úplně získala\nHlavně líbila se naše rodačka co Markéta\nv Gounodově „Faustu.\"\nVeselý zpěvák. Pánové E. Z.\na J. R. Vilímek uspořádali pod názvem\n„Veselý zpěvák\" novou sbírku rozmarných\npísní, kterážto v pateru oddělení veškeré\nžertovné písně Čechův, Moravanův a Slo-\nvákův podá. V oddělení prvním obsaženy\nbudou „Quodlibetty,\" v druhém „Národní,\"\nv třetím „Umělé,\" ve čtvrtém „Parodie\"\na v pátém konečně „Kupletty a písně sa-\nmorostlé.\" Cena každého, obálkou opatře-\nného sešitu, jest v kněhkupectvích 25 nkr.,\npoštou pak 32 nkr. První sešit vyšel tyto dni.\nProzatímní divadlo. Od pon-\ndělka dne 12. května pracuje veliké množ-\nství dělníků na staveništi prozatímního di-\nvadla na nábřeží a přiváží se stavební ma-\nteriál.\nJednota pro dostavení hlav-\nního chrámu sv. Víta na hradě pražském\nbude míti dnes dne 20. května o 5. ho-\ndině odpoledne valnou schůzku v síni za-\nsedací Staroměstské radnice. Po podání\nzprávy roční a pokladniční bude se roko-\nvali o změně §. 12. stanov, a pak budou\nvoleni čtyři členové ředitelstva.\nKostelní hudba. Výroční pa-\nmátka patrona českého, sv. Jana Nepomu-\nckého, odbývala se v pátek, dne 16. květ-\nna v chrámu Páně u sv. Ducha spůsobem\nslavnosti té důstojným. Téhož dne, a to\no 11. hod. dop,, byla v dotčeném chrámu\nprovozovaná slavná mše do Es-dur, vyšlá\nz péra Tomáškova s přiměřenými vložkami.\nNadaná slečna AI. Blažkova\nodjela minulou sobotu do Berlína, kde zpí-\nvala na zkoušku s výsledkem tak šťast-\nným, že hned s příznivými výminkami en-\ngažována byla k dvornímu divadlu v Nové\nStřelici, kde první úlohy zpívati bude.\nKoncert slečen Aug. Kolá.\nrovy aM. Prokšovy v Paříži. Kolín-\nským novinám píše se z Paříže od 10.\nkvětna: Předevčírem vystoupily dvě žá-\nkyně chvalně známého ředitele hudebního\nústavu (též paní Vilemina Szarvadyová,\nroz, Klausova, učila se u něho) v salóně\nPleyelově před Pařížské obecenstvo. Nejen\nsl. M. Prokšova, nýbrž i sl. Aug. Kolá-\nrova dosáhly velké pochvaly ze strany\nčetného a vybraného posluchačstva. Bylyť\npo každém kusu volány a přednášely sklad-\nby nejrozličnějších směrů, mezi jinými též\nSchumannovy rozkošné variace pro 2 piana.\nVirtuoska naše, sl. Vilemina\nNerudova obdržela od krále Švédského\nmedaili i pro vědu a umění. Tato u-\nmělkyně Moravská dávala se svou sestrou\nv Oř\nv Stokholmě 20 koncertu a dává nyní v\nKodani svůj 39tý koncert; jelikož ale ještě\ndosud střídavě s Alexandrem Drey-\nschočkem dvakrát v týdnu koncertují,\nmohou to přivést v této saisoně ještě na\npůl sta koncertů.\nAbertova druhá čtyr aktová\nopera: „Král Enzio\" dávala se poprvé\ndne 4. května v kr. dvorním divadle v\nStuttgartu a dosáhla příznivého výsledku.\nText od A. B. Dulka je prý velmi dobrý,\nděj poutavý a bohatý na dojímavé dra-\nsticko-úcinkující momenty. Účinkující vše-\nmožně se snažili, by dílo to povznesli a\ndošli velké pochvaly, jmenovitě p. Sont-\nheim v titulní úloze, sl. Leisingrova (Bian-\nka), p. Schiittky (Gaddo), Albert Jager\n(Enziův přítel). Skladatel pan J: Abert\nbyl po 2hém a 3tím aktu volán.\nHudební literatura. Nákladem musi-\nkčilního obchodnictví Šálka vyšly právě tři\nčtverozpěvy od skvěle nadaného Ed. Ná-\npravníka a sice: Radostné cestování.\nZrušení slibu. Vávra. Sbory tyto vě-\nnovaný jsou zpěv. spolku Pardub-\nskému.\n\nListárna.\nPánu dop. v Kr. Dv. Opravy není\ntřeba; račte nám brzy odepsat. Slav.\nzpěv. spolku vP. Mámet hojnostpěk-\nvých netištěných sborů."}]}