{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_sha256": "f9192c83e05d4af02d69543c00b2256c426de3f85d5fd58d3dd8a589e5db8cbe", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/06/01_01/bmtnabd_1862-06-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[121]", "page_fin": "[121]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.1", "titre_corps": "Slovo k československým zpěváckým spolkům. Pronáší Em. Meliš.", "titre_sommaire": "Slovo k československým zpěváckým spolkům. Pronáší Em. Meliš.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[121]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4159, "texte": "Slovo k československým zpěváckým\nspolkům.\nPronáší Em. Meliš.\nNárodní slavnost českoslovanských spolků je šfastně ukon-\nčena a poskytla Pražskému obecenstvu a přišlým sern hostům\nrozkošné zábavy a spolkům samým příležitosti k poznání sil\nsvých pěveckých. Zpěvácké spolky nabyly přesvědčení, že\njen spojenými silami, rázným, obezřelým řízením a řádnými\nzkouškami velkých účinků a skvělého vítězství dosíci možná.\nKe všemu tomu třeba jest však sjednocenosti, vytrvanlivosti\na horlivosti. K dosažení úplné sjednocenosti všech českoslo-\nvanských spolků zapotřebí je nevyhnutně, aby se všecky dle\njedné zásady řídily, k jednomu cíli pracovali a jednoho a\ntéhož účele se domáhaly. Z té příčiny nutno, aby všichni\nčeskoslovanští spolkové si\nа) stanovy své dle stanov Pražského „Hlaholu\" upravili,\nб) jedné vyučovací methody ve zpěvu užívali.\na) Pražský zpěv. spolek „Hlahol\" je středištěm všech\nsil pěveckých a spolků českoslovanských. Jeho stanovy jsou\ndle našeho mínění výborné a dají se dle místních poměrů\njakéhokoliv zpěv. spolku upravili a to buď vynecháním neb\npřeměněním některých formalit, toliko pro Prahu se hodících.\nI záleží tedy na našich českoslovanských spolcích, aby ve\nvalném shromáždění své stanovy dle Hlaholu upravili a je\npak vyššímu úřadu k potvrzení předložili. Při této příležitosti\nupozorňuji slavné zpěvácké spolky českoslovanské, aby pro\nstručnost jisté jméno přijali, podle něhož by se jeden od dru-\nhého rozeznával. Jména tato buďtež obezřele volena, a hlavně\nbudiž k tomu hledíno, aby spolek — rnožná-li — takové\njméno přijal, které by se k městu, v němž se zpěvácký spo-\nlek nachází, neb k okolí jeho vztahovalo. Nenašlo-li by se\ntakového jména, může se pak nějaké českoslovanské, vlasti se\ntýkající jméno vzííi. K tomu cíli hodí se dle našeho mínění\na) některá jména slovanských bůžků; na př. Perun, Jasoh,\nSvanlovit atd.,\nb) jména českoslovanských knížat, vladyků, rytířů atd, na př.\nSamo, Krok, Neklaň, Lubor, Bořivoj, Pernštýn atd.\nc) staroslavských pěvců, na př. Lumír, Zahoj, Slavoj,\nBojan,\nd) českoslovanských hudebníků, na př. Dalibor, Slavík\n(hodil by se pro Hořovice), Benda (pro Benátky), Tůma\n(pro Kostelec nad Orlicí) atd.,\ne) památných českoslovanských hradů a vrchů, na př. Tetín,\nKokořín, Zvikov, Oreb, Říp, Blaník atd.\nJelikož by se státi mohlo, žehy dva neb více zpě-\nváckých spolků jedno a totéž jméno náhodou si obraly, bude,\naby se tomu předešlo, zapotřebí následujícího vodítka. Jak-\nmile se některý zpěv. spolek ve valném shromáždění o jméno\nusnese, nechí to sdělí výboru „Hlaholu\" v Praze, jenž jméno\ntoto do zvláštní knihy zanese, aby jiný zpěv. spolek, jenž by\nnáhodou totéž jméno přijmouti chtěl, na to upozorněn býti\nmohl. I zde budiž pravidlem „Kdo dřív přijde, ten dřív\nmele.\"\nKdyž konečně zpěv. spolek svého jména ujištěn jest a\nsvé stanovy byl upravil, předloží pak stanovy své c. k. mí-\nstodržitelství k stvrzení. Samo sebou se rozumí, že si každý\nzpěv. spolek prapor opatří.\n6) Jak známo, jsou rozličné methody u vyučování ve\nzpěvu a k tomu cíli rozličné školy sepsány. Bohužel my ne-\nmůžeme se ještě honosili mnohými školami pro zpěv, a škol\nv cizím jazyku nedá se s prospěchem užiti z té příčiny, žo\nústroj jazyka českého od jiných značně se liší. Hlavní zře-\ntel musí se vždy míti k výslovnosti samohlásek, a, e, i, y,\no, u, k stejnému vydechování, k setření hudebních zná-\nmek (crescendo, decrescendo, piano, forte, accellerando atd).\nAby zpěvácké spolky českoslovanské sjednocenosti u vyučo-\nvání zpěvu sborovému docílili, bude nevyhnutně zapotřebí,\naby slavný zpěv. spolek „Hlaholu nějakou stručnou zpěvní\nškolu pro spolky českoslovanské vydal. K tomu účeli mohla\nby se komise z členů „Hlaholu\", která by školu takovou vy~\npraco\\ala, sestavili. Že by si „Hlahol44 vydáním zpěvní\nškoly pro spolky českoslovanské znamenité zásluhy do-\nbyl, netřeba podotýkali. Jak dalece víme, nepracoval kromě\ndůkladného p. Zvonaře žádný v oboru theorie u vyučování\nzpěvu sborovému. A pročež vznášíme žádost na slavný vý-\nbor „Hlaholu,\" by co možná nejdříve ku prospěchu všech\nčeskoslovanských spolků zpěvní školu vydati si neobtěžo-\nval; neboť tak jen dosáhne se úplné sjednocenosti, která\nzlatého ovoce ponese."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "122", "page_fin": "123", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.2", "titre_corps": "Návrh k stanovám jednoty k odměňování, povzbuzování a podporování hudebních skladatelů českoslovanských a možná-li í jejich rodiny, vdov a sirotků. Podává Vorbes.", "titre_sommaire": "Návrh k stanovám jednoty k odměňování, povzbuzování a podporování hudebních skladatelů českoslovanských a možná-li í jejich rodiny, vdov a sirotků. Podává Vorbes.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4689, "texte": "Návrh k stanovám\njednoty k odměňování, povzbuzování a podporování\nhudebních skladatelů českoslovanských a možná-li\ní jejich rodiny, vdov a sirotků.\nPodává Vorbes.\n(Dokončení.)\n§. 9. O správě Matice pěvecké.\na) Správu Matice pěvecké vede výbor ústřední a výbor\nhlavní.\nb) Ústřední výbor má své sídlo v Praze a budiž vyvo-\nlen od údů pěvecké jednoty „Hlahol.\"\nc) Ústřední výbor bude záleželi ze 7 osob, které pak\nze svého středu zvolí předsedu, místopředsedu, tajemníka,\npokladníka a lištovníka. Ostatní dvá mohou čas po čase účty\na pokladnici kontrolovat!.\nd) Hlavní výbor bude záležeti z výborů k tomu zvole-\nných ze středu všech pěveckých jednot kromústředních, které\njsou zaznamenány co přispěvatelé jednoty záležící z 10 až\ndo 20 údů zvolí 1, až do 40 údů silné, zvolí 2 a silnější\n3 osoby do hlavního výboru.\ne) Ústřední výbor zasedá z počátku, kdykoli toho po-\ntřeba kázati bude, později postačí snad sezení měsíční neb\nčtvrtletní. Sezení zahájí předseda nebo místopředseda a vět-\nšinou hlasů se u všech věcí rozhoduje.\nf) Ústřednímu výboru přináleží:\naa) přijímání a zaznamenání údů Matice (§. 3. lit. a.)\nbb) rozesílání diplomů údům zakládajícím, přispívajícím a\nčestným (§. 3. lit. b. e. j. d. podotknutých,\ndd) Opatření všech těchto příjmů co fond záložní (§. 4. lit. a.)\nee) Bdíli nad fondem záložním, aby se s ním nakládalo ve\nsmyslu §. 8. lit. a. b. c. d. e. a §. 6. lit. !r.\nff) Oznámili dobu započetí činnosti své. (§. 4. lit. b.)\njj) Přijímati skladby ve smyslu §. 4. lit. c. d. §. 5. lit. d.\nhh) Posuzovali skladby ve spůsobu uvedeném v §. 4. lit. e. f.\n§. 5. lit. f.\nii) Ustanoviti a udělili honorár za skladby výtečné ale již\nznámé (§. 4. lit. j.)\nkk) Yypisovati ceny, a opatřili všecko, co týkajíc se toho po-\ndotknuto jest v §. 5. lit. a. b, c. d. e. f. a §. 6. lit. a.\nb. c. d. b.\nli) Pečovali, aby skladby honorované tiskem vyšly a aby se\ns nimi nakládalo ve smyslu §. 6. lit. j. h.\nmm) Svolati hlavní výbor ku valné hromadě §. 9. lit. d.\n§. 10. O činnosti údů výboru ústředního.\nA) Předseda.\nObor činnosti předsedy může zřízen býti podle §. 21.\nstanovy pěvecké jednoty „Hlahol.\"\nB) Místopředseda.\nO tom platí totéž.\nC) Tajemník.\nTajemníkovi náleží vésti matriku, do níž zapisuje všecky\núdy Matice, podporovali předsedu při vyhotovení všech pí-\nsemnoslí a vésti společně s nírn korespondenci; on zapisuje\nvýnosy a znamenité příhody jednoty do knihy pamětní; on\nspořádá všecky předměty podle programu ku valné hromadě,\npřednáší jednotlivé předměty a vede u valné hromady proto-\nkol; on přijímá a zaznamenává kromústřední údy hlavního\nvýboru, a chová pečeť spolkovou.\nNa pečeti jest znak země české s nápisem: Pěvecká\nMatice českoslovanská v Praze.\nD) Listovník.\nPůsobení lištovníka může se až na některé změny zří-\ndit podle stanov Hiaholu §. 24. s vynecháním toho, co pouze\ntýká se Hiaholu.\nE) Pokladník.\nPřijímá všechny důchody, chová je jakož i veškeré li-\nstiny ve své skříni a vyplácí vše proti poukázce od předse-\ndy vystavené; dělá měsíční účty a předkládá roční účel valné\nhromadě.\n§. 11. O hlavním výboru.\na) Hiavní výbor záleží:\naa) Z údů výboru ústředního.\nbb) Z údů do něho zvolených od pěveckých jednot krom-\nústředních, pakli jsou přispívateli,\ncc) Z čestných údů.\ndd) Ze soudců ku zkoušení skladeb zvolených.\nb) Výbor hlavní schází se jednou do roka ku valné\nhromadě. Schůzka ta odbývati se bude v Praze nejlépe snad\nku dni sv. Václava a ústřední výbor v dobu tu, jakož i pro-\ngram nějaký čas před tírn oznámí.\nc) Krom ústřední údové výboru hlavního a £ vykáží se\nden před tím u tajemníka výboru ústředního proúkazním listem,\nže a od které jednoty ku valné hromadě zvoleni a vysláni\njsou.\nd) Všickni údové hlavního výboru mají stejné právo k\nrokování a hlasování.\ne) Předseda zahájí hlavní schůzku, když se bylo krom-\núštředních výborů (bb) nejméně 10 sešlo, a valná hromada\nplatně uzavírá, pakli počet hlasujících nejméně 20 obnáší.\ní) Valná hromada odbývá se podle jednacího řádu, vy-\npracovaného od ústředního výboru a první valné hromadě\npředloženého.\nj) Sezení valné hromady jsou, jak daleko toho míst-\nnost schůzky dovoluje, veřejná a hlasování dějí se ve způ-\nsobu jednacím řádem vytknutém.\n§. 12. O změnění stanov a zaniknutí Matice.\na) Stanovy potvrzené zůstávají v platnosti tak dlouho,\ndokavad by 2 třetiny údu výboru ústředního a hlavního o\nzměnu nežádalo. V tom pádu vezme se změna stanov na\nprogramu blíže valné hromady, a tu také stane se změna ta.\nb) Matice pěvecká zůstává tak dlouho v činnosti své,\njak to dlouho jí příjmy dovolují, dostáti účelům svým. Když\nby pak účastenství tak ochablo, žehy příjmy neobnášely ani\ntolik, co obnáší nejmenší honorár ku vypsání cen, zůstává\nMatice v činnosti své až ku nejbližší příští valné hromadě."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 722, "texte": "c) Pozůstalé skladby přejdou v majetnost pěvecké jed—\nnoty ,,Hlahol.\" Pozůstalé jmění ponechá se ku správě pě-\nvecké jednotě „Hlahol\" v ten způsob, aby polovice úroků byla\nstále obrácena ku podporování synů neb dcer skladatelů ve smy-\nslu §. 8 lit. d. a druhá polovice úroků aby připadla k jistině.\nPakli by ale takových podpor nebylo třeba, obrátí spolek\n„Hlahol\" tuto polovici k prospěchu svému. Kdyby ale i spo-\nlek „Hlahol\" zaniknouti měl, usnesl se v poslední své valné\nhromadě na tom, co by se v té věci státi mělo. Na vše-\nchen způsob a pád budiž o zachování jistiny pečováno, aby\njistina pokaždé zase připadnout! mohla v budoucnosti k zá-\nvodům takovým, které by k pěstování hudebního umění svůj\nzřetel obrátilv.\nJ"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123", "page_fin": "123", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.3", "titre_corps": "Ferdinand Laub. Životopisný nástin.", "titre_sommaire": "Ferdinand Laub. Životopisný nástin.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.3", "debut_caractere": 724, "fin_caractere_exclue": 5050, "texte": "Ferdinand Laub.\nŽivotopisný nástin.\n(Dokončení.)\nLaub hrával dosud jenom na obyčejných houslích, a\nkdyž si přál lepších, stálo mu mnoho překážek v cestě. Tu\njej překvapil arcikníže Štěpán s jedněmi a to od Amatiho;\nspolu s dvěma psaníma, jedním od knížete Metternicha, dru-\nhým od hraběte Podstatského z Lichtenšteina.\nNa to šel Laub do Vídně v prosinci r. 1846 a ukázal\nse co virtuos na housle, nebof tam dával koncerty v divadle\n„an der Wien,\" pak v redoutě a v sále hudebního spolku.\nTéž se mu dostalo té cti, že hrál před císařem Ferdinandem.\nVídeň opustil a dával pak koncerty v Linci, Solnohradě, v\nMnichově, Augspurku a v Stuttgartě, míně na pozvání Ber-\nliozovo do Paříže jeti.\nJiž viděl v duchu cíl svého přání, kouzelné město Pa-\nříž, které jest pro každého umělce zkušebním kamenem jeho\numělosti, když nenadále přišel rok 1848, v němšto krvavý\nboj vědě a umění místa nedopřál. Laub musel svůj cíl\nprozatím opustit, uspořádal v Stuttgartě svůj poslední kon-\ncert a vrátil se do Vídně, kde toho času, v němž boje tr-\nvaly, svému umění se věnoval a v harmonii pod c. k. dvor-\nním organistou, p. Šimonem Seehterem, výborně se vycvičil.\nNa cestu do Paříže nemohl tentokráte ani pomyslili, protož\npřijal nabídnuté mu místo co sólista v divadle „an der Wien,\"\nkde zůstal až do r. 1850.\nRok na to byl pozván do koncertní saisony Londýnské\nv březnu tam dorazil, a byl v každém koncertě velikou chvá-\nlou obsypán. I zde se mu dostalo té cti, že hrál před krá-\nlovnou Anglickou. V Anglicku si vydobyl jména co umělec\nprvního stupně.\nNa to se vrátil do Prahy a Ole Bullova slova se vyplnila*\nLaubovo jméno se ozývalo za hranicemi Rakouska i Německa,\nneb pyšné Anglicko holdovalo jeho geniovi. Toho samého\nroku ho kníže Karel Egon z Fůrstenberka obdaroval housle-\nmi v ceně 1500 zl. v stř.\nDne 1. ledna 1853 učinil ho velkovévoda Sasko-Výmar-\nský svým koncertním virtuosem.\nNežli však Laub na své určité místo přišel, dával v\nPraze kvartetní soirée, kteréž císař Ferdinand svou návštěvou\npoctil, několikeráíe delší čas s Laubern rozmlouval aco nej-\nmilostivěji k jednomu dvornímu koncertu jej pozvál, začež\nse mu císařsky odměnil. Na všeobecnou žádost uspořádal\npák Laub ještě čtyry veřejné koncerty v Praze; vyvoláváni\na potlesk nechtěly končili, věnci, kyticemi a básněmi, jak\npsanými tak i tištěnými, byl takřka obsypán.\nRoku 1855 dal dobrovolnou výpověď velkovévodovi\nSasko-Výmarskému, načež cestoval po Německu, kdež dával\nkoncerty, jako v Cáchách, v Kolíně nad Rýnem, ve Frank-\nfurtě nad Mohanem, v Brémách, v Heidelberce, v Oldenburce,\nv Lipsku a jinde, a všude si vydobyl velké slávy. Když v\nlednu r. 1856 byl v Důsseldorfu uspořádán velký koncert,\nku kterémuž bylo pozváno na tisíce hudebníků, měli co kon-\ncertisté hráli Jindřich Yieuxtemps a Laub, ale většina hlasů\nvyvolila L mba za koncertistu. Tu přednášel kadence k Bee-\nthovenovo koncertu, od něho samého složené, kteréž nesmírně\nse líbily a vydobyl si jména co jeden z nejpřednějších ev-\nropských houslistů. V letě dával v Českých lázeňských mí-\nstech koncerty a všude hojné pochvaly došel. Y září hrál\nspolečně s Vilémem Grafem v Štýrském Hradci a v říjnu\n1856 stal se komorním virtuosem krále Pruského.\nNa počátku r. 1857 dával koncerty v Mannheimě, kdež\nse též velké slávy účastným stal.\nV březnu r. 1857 uspořádal v Praze tři koncerty s\nYilémem Grafem. Dne 19. července dával v Plzni koncert,\nodkudž jel do Mariánských lázní a několik koncertů tain uspo-\nřádal. Y lednu r. 1858 hrál v sedmnácti koncertech v Ko-\ndani u přítomnosti krále Dánského. Y měsíci březnu a dubnu\ndával pět koncertů ve Yídni, kdež skvělý triumf slavil. I\nv divadle „an der Wien\" hrál — a tu zastínil svou mistrov-\nskou hrou í samého Ole Bulla. Tento uspořádal Laubovi ke\ncti velkou hostinu, jíž byli přítomni největší umělci. Dálší\ndata o našem rodákovi nacházejí se v Daliboru.\nSkladby od něho vyšlé jsou : Písně české, kteréž vyšly\nv Praze u Kristofa a Kuhé; obsah jest následující: Minka\na Včely, Naděje a Holubice. Mimo to vyšla1 v Humori-\nstických Listech „Nedůvěra.\" Elegie (1857) u Kristofa a\nKuhé a pak Morceau (1858) též tam. Nejnovější dílo jeho\nje Polonéz s průvodem orkestru (op. 8.). Mimo tyto chová\nv rukopise mnoho českých písní, jako jsou: Smíření, Útě-\ncha, České písně, Klekání a j. v.\nZ jiných komposic uvedem jenom krásné kadence k\nBeethovenovu koncertu a baladu."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "123", "page_fin": "124", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.4", "titre_corps": "Češti umělci v Berlině.", "titre_sommaire": "Češti umělci v Berlině.", "signature_source": "Čecha", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.3", "debut_caractere": 5052, "fin_caractere_exclue": 5546, "texte": "Češti umělci v Berlině.\n\n(Dokončení.)\nJméno, které říkaje zde jmenované jest, jest: Vovor-\nskýj tenorista u král divadla. Získal sobě přízeň v krátkém\nčase, jak u dvora, tak i u obecenstva. Ačkoliv rodilý v ně-\nmeckém kraji, jest snad nejprvnější, který zpíval české\npísně %de veřejně. Mladý tento umělec často nám Čechům\npůsobil radost přednosem českých písní, které on výborně\npřednášeli zná. Jemu lze velkou budoucnost prorokovati!\nSeznal jsem též jednoho skladatele hudbyj jest to mladý a\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1517, "texte": "nadaný Th. Hradský, jehožto „Otce násíl (v Záboji) mno-\nhému výtečníku českému spisovateli u hrobu zavzněl. Jest\non horlivý národovec. Jeho písně jsou zde velmi oblíbeny\n— a české „Zastaveníčko,\" které on tak ;darile uvedl v\nhudbu, a které Vovorský tak krásně pěje, zdomácnělo mezi\nNěmci tak, že v koncertu často mimo program zpíváno bý-\nvá a které Němci jmenujou „Dobro mops\" (Dobrou noc).\nSložilť dvě zpěvohry — a stěžoval sobě onehdy velmi —\nt\nže jedna v Praze již na pátý měsíc leží, a že ani odpovědi\nnedostává. Přál bych tomu českému umělci, by si jej jeho\nkrajané tak vážili, jako zde Němci, neb tu chválu jim musím\ndát, že to, co dobré jest, ctí! Kéž by měl tolik štěstí, co\nvloh a pilnosti. — V orkestru král. opery se nachází, jak\nv\njsem se dozvěděl, více Cechů, které jsem ale nepoznal. —\nPrávě se dovídám, že p. Bláha, bassista z Prahy, do Ber-\nlína ku zpěvohře engažován jest; tehdy opět jeden Čech!\n— Dvě české zpěvačky, které nás ale již déle opustily: si.\nFerlesova a Klellnerova, poslední v divadlo Krollovém;\ntak krásné pleti české zde nemáme. — Ještě Vám ..musím\nsdělit, že jsem našel zde českého básníka; jest to Dr. Při-\nbyl (Slánský), který dříve mnoho písní psal, a od kteréhož\npochází krásná známá píseň : „Ponocný♦\" Tak pídím se zde\npo Čechách, a naleznu-li jich časem ještě více, tak Vám o\nnich sdělím. — Besedu jsme zde zřídily, ale nyni v letě se\nmálo scházíme; držíme „Národní-,\" „Humoristické-\" a „0-\nbecní Listy.\" — Pozdravujte milenou českou vlast, a přijměte\npozdrav upřímného\n\nČecha."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "124", "page_fin": "125", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.5", "titre_corps": "Mladistvý hudec. Povídka.", "titre_sommaire": "Mladistvý hudec. Povídka.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.4", "debut_caractere": 1519, "fin_caractere_exclue": 5119, "texte": "Mladistvý hudec.\nPovídka.\n(Pokračování.)\n„Již jsme se pomodlili, bratříčku,\" pravila dívčinka.\n„A Panbíček nás vyslyšel,\" dodal, vstávaje Volfgang.\n„Jak to myslíš,\" tázala se ho sestra.\n„Já myslel na něco, mezi tím co ses modlila !\" odpo-\nvěděl Volfgang.\n„To ti náš patron něco do ucha pošeptati,\" od-\nvětila jeho sestra.\n„Nevím, zdaž to byl náš patron nebo ne; avšak poslyš,\nco mi přišlo do hlavy. Ty víš, že umím hrát na klavír; a\nkdyby byla maminka neřekla, že nemá mé býti marni, řekl\nbych, že umím také komponovat. A ty Bedřiško, ty také\numíš hezky hrát.\"\n„Ty si o sobě mnoho myslíš,\" řekla Bedřiška.\n„Neskákej mi do řeci, Bedřiško, sice zapomenu, nač\njsem myslel. Za jednoho hezkého dne dáme se na cestu,\npůjdeme a půjdeme, jak dalece nám nožičky neomdlí. Jak-\nmile k nějakému zámku přijdeme, tu zazpíváš, Bedřiško, a\nněkdo ukáže se u vrat; lidé ze zámku řeknou: Ó ty ubohé\ndítky ! a pozvou nás do zámku, bysme si odpočinuli. Pak\nsi sednu ke klavíru —\n„Co pak tam nějaký bude?\"\n„Ovšem že, nyní mají všude klavír!\" odpověděl hošík,\nty mne pořád vytrhuješ! Sednu si tedy ku klavíru a\nbudu hrát tak, že mne všichni obejmou a že nám dají cu-\nkrovinky a hračky, a tobě jehlici a šperky ; ale my to ne-\npřijmeme a řekneme: Dejte nám penízky, bychom je mohli\nmamince a tatínkovi dáti.\"\n„Jak jsi ctižádostiv, bratříčku !\" zvolala Bedřiška a vzala\nho okolo krku.\n„Ale to není všecko,\" vypravoval dále Volfgang. „Král\no nás uslyší a dá si nás k sobě zavolat. Já si vezmu pěkný\nkabát a ty hezké šaty a pak půjdeme do hradu královského.\nTam nás zavedou do sáiu, kde budou vznešení páni a krásné\npaní shromážděni. Klavír bude ze zlata ze stříbrným pedá-\nlem, klávesy z hezounkých perel a všude kolem budou dia-\nmanty. Pak budeme hrát a dvůr nás se zanícením bude po-\nslouchat. A všichni nás obklopí, nám lichotit budou a král\nse mne zeptá, co si žádám; a já dám za odpověď: Co se\nYárn líbí! A pak mi daruje zámek a já si vezmu maminku\na tatínka k sobě.\"\nHlučný smích přetrhl řeč neohroženého mladistvého\nhráče. Volfgang se ulekl, pohéídl na svou sestru a zpozo-\nroval pak cizince, jenž sloje za stromem, celé vypravování\nchlapcovo vyslechl. Vida že je prozrazen, přiblížil se k nim\na pravil: „Nebojte se, dítky, já bych Vás jen rád šťastnými\nučinil. Jsem od vašeho patrona k vám poslán!\"\nPři těchto slovích pohlížel bratr na sestru a upřeli své\nzraky k domnělému poslu svého patrona.\nTento pohled je upokojil; neboť hošík přikvapiv k němu,\nuchopil jeho ruku a zvolal s roztomilou prostosrdečností:\n„Ach, to je hezké; vy můžete naše přání vyplnit?\"\n„Nikoliv, drahoušku, zcela je vyplnit nemohu,\" odvětil\ncizinec; na to posadiv se na silné kořeny velkého stromu,\npostavil Volfganga před sebe; co zatím sestra bojácnější než\non na straně stáli zůstala.\n„Dám vám,\" pravil cizinec, „co si přejete pod tou vý-\nminkou, že mi zřejmě na všechno odpovíte , nač se vás tá-\nzali budu; to vám však napřed povídám, že to okamžitě vě-\nděli budu, když lhali budete.\"\n„Já jsem nikdy nelhal,\" odvětil jaksi uražen malý Volf-\ngang!\n„To uvidíme,\" řekl na to cizí pán. „Jak se jmenuje\ntvůj tatínek?\"\n„Leopold Mozart.\"\n„čím jest?\"\n„Kapelníkem; a hraje na housle a na klavír; na hou-\nsle však lépe.\"\n„Žije ještě tvá maminka ?\"\n„Ano!\"\n„Kolik je vás dělí?1'\nHošík se zamlčel; místo něho odpovědě'a sestřička:\n„Bylo nás sedm; avšak nyní jsme jen dvě, můj bratr a já.\"\n„Je váš tatínek chudý?\" tázal se cizinec malého děv-\nčete*\"\n„Ano, velmi chudý,\" odpověděla dívčina, ukazujíc na\nchlebíčka, jehož se ona ani bratříček její nedotkli. To byl\nposlední chlebíček, co maminka doma měla. Tatínek a ma-\nminka nenechali si ničehož pro sebe.u"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1887, "texte": "„U oohé děti!4' pravil cizinec hluboce dojat, „kde pře-\nbývají vaši rodiže?\"\n„Tam na vršku v tom malém doušku, jejž tamhle vi-\ndíte,41 odpověděl hošík.\n„Oě pak jne prosili, když jsem vás tu modlili se vi-\nděl?44 táni! se až Si slzám pohnutý cizinec.\nObě děti vypravovaly mu to upřímně.\n„Když je to pravda, co Volfgang tu pravil, že umí\npěkné hrát na klavír; nu, tu se dá něco dělat ajá budu\nsnad s to, yám pomoci/4\n„Míj bratříček je velmi dobrý hudebník, hrajef vše-\nchno z čistá jasno a komponuje hezké kousky/4\n„Jak starý jest tvůj bratříček ?u\n„Sosl let a já jsem osm.\"\n„A hošík len jíž komponuje?4' zvolal cizinec.\n„Co pak se tomu divíte?4' odvětil Volfgang, usmívaje\nse. „Pojďte s námi domů a vy to uvidíte.\"\nCizinec vytáhl své hodinky, myslel okamžik a rekt na-\npolo vážně a napolo žertovně:\n„Milé d ti, váš pa-ron mi velí, bych vám řek!, abyste\nse domů k rodičům odebraly a celý den tam zůstaly; než\npak noc nastane, dozvíte se něco důležitého/4\nCizinec chtěl odejiti; ale Volfgang chytil ho za kabát.\n„Ještě něco, než odejdete,\" zvolal hošík, „rád bych se\nzeptal, zdaž by náš patron něco mamince k obědu neposlal?\nOn to múze učinit, to vím dozajista.\"\n„Ovšem, že to může, a lva maminka to dostane/4 od-\nvětil cizinec; „no a co ještě potřebujete?\"\n„Tatínek potřebuje nový kabát.\"\n„A pak ?\"\n„Maminka nové šaty !\"\n„Jc to vše ?\"\n„Nikoliv, já si přeju velký dům a služebníky, aby ma-\nminku a tatínka posluhovali a to je všecko/'\n„A sobě si nic nepřeješ, Volfgangu?44\n„Nemam nic zapotřebí, jen když má všecko tatínek.'*\n„Roztomilý, hodný hošíku,\" pravil cizinec, „měj se do-\nbře, n \\ shledanou!\"\nDokončiv takto hovor, vstal cizinec a zmizel brzy v\ntemném lese.\n„Co myslíš, Volfgarigu, pošle nám ten pán něco k obě-\ndu?46 pravila /edřiška domů se ubírajíc.\n„Zajaté/4 odpověděl Volfgang.\n„Já mydlin však, že ten pan jen žertoval!\"\n„To uvidíme!44 odvětil na to malý Mozart.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "128", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.5", "debut_caractere": 1889, "fin_caractere_exclue": 6045, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brandýsa nad Labem. (Zpěv.\nspolek.) Především nemohu opomenouti,\nVám že nás zpěvácký spolek\npo první besedě rozmile rozkvětá, aoto\njsme hned v prvních třech dnech 20, pra-\nvím, dvacet nových v ý k o n u ý ch ú d 5\nzískali. Doufám, že to půjde s námi, z\nd 1 o u h a sice, ale tím jistěji k u p ř e-\nd u. Slojí to p. ředitele T. Procházku vel-\nkého namáhání, poněvadž jen sám vyuču-\nje, mát každodenně od sesli až přes osmou\nhodinu zpěváckou školu, a sice v\npondělí — středu a pátek s těmi, kteří již\nve sboru zpívají; v úterý, ve čtvrtek a\nsobotu s nováčky. Jest to kousek namá-\nhavé práce, ale — snad se vyplatí tím,\nže Brandýs alespoň Frankfurtem tak\nsilně zaváněli nebude. Včera odbýval\nzpěv. spolek valnou schůzi, ve které se usta-\nnovilo, dáli čestné (Listy í čtyřem pánům a\nsice: panu okresnímu, p. děkanovi, p. vrch-\nnímu a p. přednostovi města. Dále se u-\nstanovilo, že nás cilý zpěv. spolek v sva-\ntodušní pondělí udělá výlet as 2] hodiny\nod Brandýsa, na nějž se velmi těšíme;\nneboť nás činný ředitel pan Procházka\nopatřil k tomu ůceli několik nových neti-\nstěných clverozpěvů od Dre y s ch o c k a\n(Zvonky), od Sokola (Polka), od Stud-\nzinskiego (iiiazur), od Vog!a (valčík) a\npochod od Abta, které na výletu tomto\nuslyšíme. -\n7J MríÉlic na Moravě. (Beseda). K\notevření zdejšího spolku c l e nár s k o-zpě-\n,| ■; ; ■ ... ' ■\nvác ké ho bude se dne 9. června S862\n:(ve svatodušní pondělek) v místnostech\nstřelnice odbývali první národní beseda,\njejížto výnos je následující: Ouvertura dle\nslovanských nápěvů pro piano od A. F.\nTi ti a. „Píseň Moravanů/4 sbor od Ku-\nbíčka. Deklamovánka. „Míchanice ná-\nrodních nápěvů/' přednese na 8 ústních\nharmonikách p. J. B, „Cechoslovan/4 pí-\nseň od V. Zavrtala. Fantasie z „Hu-\ngenotů44 na piano pro 4 ruce. Deklamo-\njvánka. „Nevěrný milý,\" sbor pro mužské\níhlasy od E. Vašá k a. Deklamovánka. „Ma-\nzurka,\" sbor pro mužské hlasy. Na to\nnastane taneční ples.\nZ Pardubic, dne 28. května. (Re-\nkviem. — Palacký. —Diva dio. —\nSvěcení práporu. — Volby.) Jak\nměsto naše památku svých dobrodinců ne-\nzapomenutelných ctí a sobě váží, osvědčilo\ndne 30. dubna b. r. slavením úmrtí nej-\npřednějšiho a nejhlavnějšího dobrodince\nsvého, zvěčnělého Voj t ě v > ř *\nt. r. zemřel v Štýrském Hradci Jan N e-\nstroy, chvalně známý to spisovatel dra-\nmatický, jehož frašky a veselohry i do če-\nštiny přeloženy jsou. Nestroy narodil se\ndne 7. prosince 1802 ve Vídni a byl od\nsvých rodičů k právnictví určen, ježto také\ns výsledkem absolvoval. Brzy však zví-\ntězila jeho náklonnost k divadlu, a sotva\nže zkoušku z římského práva učinil, obdr-\nžel engažement u divadla u Korutánské\nbrány. R. 1823 byl v Amsterodámu, r.\n1824 až 1826 v Brně a Štýrském Hradci\nengažován. R. 1826 hrál poprvé ve Ví-\ndni v Josefově divadle a byl r. 1831 od\nředitele Karla engažován. Dne 1. listopadu\n1854 převzal Nestroy ředitelství Karlova\ndivadla a složil je po 6 letech dne 30.\nříjna 1860. R. 1833 dávala se poprvé\njeho fraška „Lumpacivagabundus,tt která\nvšude veliké obliby došla.\nHudba. Ředitelství jednoty hudbomilů\nve Vídni uzavřelo, že zavedou od 14 října\nPařížské normální ladění nejen ve\nsvých hudebních produkcích, nýbrž i v kon-\nservatořím\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.8", "debut_caractere": 7330, "fin_caractere_exclue": 7341, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "125", "page_fin": "126", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "F. K", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.5", "debut_caractere": 1902, "fin_caractere_exclue": 6045, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brandýsa nad Labem. (Zpěv.\nspolek.) Především nemohu opomenouti,\nVám že nás zpěvácký spolek\npo první besedě rozmile rozkvětá, aoto\njsme hned v prvních třech dnech 20, pra-\nvím, dvacet nových v ý k o n u ý ch ú d 5\nzískali. Doufám, že to půjde s námi, z\nd 1 o u h a sice, ale tím jistěji k u p ř e-\nd u. Slojí to p. ředitele T. Procházku vel-\nkého namáhání, poněvadž jen sám vyuču-\nje, mát každodenně od sesli až přes osmou\nhodinu zpěváckou školu, a sice v\npondělí — středu a pátek s těmi, kteří již\nve sboru zpívají; v úterý, ve čtvrtek a\nsobotu s nováčky. Jest to kousek namá-\nhavé práce, ale — snad se vyplatí tím,\nže Brandýs alespoň Frankfurtem tak\nsilně zaváněli nebude. Včera odbýval\nzpěv. spolek valnou schůzi, ve které se usta-\nnovilo, dáli čestné (Listy í čtyřem pánům a\nsice: panu okresnímu, p. děkanovi, p. vrch-\nnímu a p. přednostovi města. Dále se u-\nstanovilo, že nás cilý zpěv. spolek v sva-\ntodušní pondělí udělá výlet as 2] hodiny\nod Brandýsa, na nějž se velmi těšíme;\nneboť nás činný ředitel pan Procházka\nopatřil k tomu ůceli několik nových neti-\nstěných clverozpěvů od Dre y s ch o c k a\n(Zvonky), od Sokola (Polka), od Stud-\nzinskiego (iiiazur), od Vog!a (valčík) a\npochod od Abta, které na výletu tomto\nuslyšíme. -\n7J MríÉlic na Moravě. (Beseda). K\notevření zdejšího spolku c l e nár s k o-zpě-\n,| ■; ; ■ ... ' ■\nvác ké ho bude se dne 9. června S862\n:(ve svatodušní pondělek) v místnostech\nstřelnice odbývali první národní beseda,\njejížto výnos je následující: Ouvertura dle\nslovanských nápěvů pro piano od A. F.\nTi ti a. „Píseň Moravanů/4 sbor od Ku-\nbíčka. Deklamovánka. „Míchanice ná-\nrodních nápěvů/' přednese na 8 ústních\nharmonikách p. J. B, „Cechoslovan/4 pí-\nseň od V. Zavrtala. Fantasie z „Hu-\ngenotů44 na piano pro 4 ruce. Deklamo-\njvánka. „Nevěrný milý,\" sbor pro mužské\níhlasy od E. Vašá k a. Deklamovánka. „Ma-\nzurka,\" sbor pro mužské hlasy. Na to\nnastane taneční ples.\nZ Pardubic, dne 28. května. (Re-\nkviem. — Palacký. —Diva dio. —\nSvěcení práporu. — Volby.) Jak\nměsto naše památku svých dobrodinců ne-\nzapomenutelných ctí a sobě váží, osvědčilo\ndne 30. dubna b. r. slavením úmrtí nej-\npřednějšiho a nejhlavnějšího dobrodince\nsvého, zvěčnělého Voj t ě v > ř *\nt. r. zemřel v Štýrském Hradci Jan N e-\nstroy, chvalně známý to spisovatel dra-\nmatický, jehož frašky a veselohry i do če-\nštiny přeloženy jsou. Nestroy narodil se\ndne 7. prosince 1802 ve Vídni a byl od\nsvých rodičů k právnictví určen, ježto také\ns výsledkem absolvoval. Brzy však zví-\ntězila jeho náklonnost k divadlu, a sotva\nže zkoušku z římského práva učinil, obdr-\nžel engažement u divadla u Korutánské\nbrány. R. 1823 byl v Amsterodámu, r.\n1824 až 1826 v Brně a Štýrském Hradci\nengažován. R. 1826 hrál poprvé ve Ví-\ndni v Josefově divadle a byl r. 1831 od\nředitele Karla engažován. Dne 1. listopadu\n1854 převzal Nestroy ředitelství Karlova\ndivadla a složil je po 6 letech dne 30.\nříjna 1860. R. 1833 dávala se poprvé\njeho fraška „Lumpacivagabundus,tt která\nvšude veliké obliby došla.\nHudba. Ředitelství jednoty hudbomilů\nve Vídni uzavřelo, že zavedou od 14 října\nPařížské normální ladění nejen ve\nsvých hudebních produkcích, nýbrž i v kon-\nservatořím"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "128", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.6.4", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.6", "debut_caractere": 5835, "fin_caractere_exclue": 5843, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "126", "page_fin": "128", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.6.4.1", "titre_corps": "České divadlo. Viděli jsme v poslední", "titre_sommaire": "České divadlo. Viděli jsme v poslední", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "126", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.6", "debut_caractere": 5845, "fin_caractere_exclue": 7863, "texte": "České divadlo. Viděli jsme v poslední\ndobě několik představení rozličného druhu\na rozličných barev, ale neuznali jsme nut-\nnost, aby se o nich zvláštních řečí nadě-\nlalo. Nevíme čím to jest, že nás divadlo\nnaše jen málo kdy rozehřívá a ještě méně\nkdy povznáší, tak abychom zapomenuli\naspoň na chvilku, že naše nebohá drama-\ntická musa jest přece jenom jako v nájmu\na že není vyhlídky, aby se tak brzo ja-\nkéhos lepšího bidla domohla. Jednou vadí\nkus, jednou hra, jednou denní světlo a\npodruhé, třetí a čtvrté zívají ta prázdná\nsedadla a lóže a vůbec všechny místnosti\ntak přehrozně v nepoměrně tak velké ha-\nluzně, že nebohému referentu je až úzko\npři tom, aniž se sprostí ti může jakéhos\nbolestného citu, obávaní a ú rpnosti s herci\ni s dramatickými spisovateli. Myslili jsme,\nže Valdštýnův tábor, jenž se dával ve čtvr-\ntek dne 29. května, více posluchačů při-\nláká, ale bylo, jak obyčejně, skromnými\njen výminkami, bývá. Před tím se hrálo\n„On nežárlí,44 veselohra v jednom je-\ndnání. Skromný to žertík, na nějž kritice\nnelze položití přísné jakés měřítko. Má ně-\nkolik humoristických momentů a stačuje,\nkdyž se říci dá, že herci ničeho nepoka-\nzili a obecenstvo se zasmálo. Tomu i ten-\nkráte tak bylo. Na to pak sledil „Vald-\nš t ei n ů v tábor,\" dramatická báseň v\njednom jednání od Friedr. Šillera. Překlad\nod J. J. Kolára. Jestiť to vlastně jen epi-\nsoda z pověstné Sillerovy trilogie: „Oba\nPiccolomini,u „Valdšteinňv tábor44 a „Vald-\nšteinova smrt.44 Nalézá se však v kusu\ntomto tolik pěkných myšlének, významných\nnarážek a vtipů, že jsme s dychtivostí o-\nčekávali, kterak slavně známý překladatel\nje pojmul a pojal. Poznali jsme opět mi-\nstra překladatele, jemuž hlavně tu prospí-\nvá, že i sám jest básníkem, a obdivovali\njsme obratnost, s jakouž on lakořka hravě\nvnikl i do nejjemnějších záhybů myšlen-\nkových, i do nejsubtilnějších nuancí ori-\nginálu. Předce ale na mnoha místech jsme\npohřešili tento originál, neboť nevidělo se\ntuším někomu potřebno, aby české obecen-\nstvo se rozehřálo významnými narážkami"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8021, "texte": "Šillerovýrni a jakás nepovolaná ruka s ofi-\ncielním pilníkem otupila ostří na některých\nmístech a ustříhala, kde jakýs bod do ži-\nvého zarážel. Toť bezpochyby proto, aby\nten holubí národ se nepoplašil ? Jet takové-\nto upilování a ustřihování rukou censoro-\nrovou pravá appellace na naši literární\nnaivnost. Co na německém divadle se pro-\njeviti může, co v tisících exemplárech roz-\nšířeno od tisícův se čítá, to se nesmí na\nčeském divadle pronášeti. Domýšlel se ten\ndobrý pán podstřihač, že nikdo u nás ne-\nzná Šillerův kus a že netřeba, aby české\nobecenstvo se rozehřálo vtipnými jeho na-\nrážkami, jež i mimo „Valdšteinův tábor44\nvšelijaké mají platnosti. odpusťme\nmu to, a stříhá—li ex offo mimo vůli svou,\nbudiž mu útěchou, že v takových případ-\nnostech cíle svého se mine, jakož tehdáž\ntak i budoucne. Co se hry týče — prošla\naž na tu nešťastnou paměť, která toho a\nonoho z našich nejlepších herců právě v\nté chvíli opouští, když nebohý na jeviště\nvstoupí a nejvíce jí potřebuje. Jest to tak\njejí malice, kterou po létu letoucí u nás\nprovozuje. V německém divadle se na to\nneodváží, z čehož bychom soudili, že ne-\nuznává potřebu, aby českému obecenstvu\nvstříc se odřekla pohodlí svého á se cvi-\nčila. Jestli ta dáma paměť své malice ne-\nodloží, povoláme ji předce jednou před ve-\nřejný soud. Ještě dobře pro nás, že ne\nvšem jest nevěrna, toliko někomu, a komu\njest věrná, ten pak tím lépe obstojí. Takž\nvelmi čestně obstál p. J. Svoboda, jenž co\nkapucín obzvláště vynikl. Za to ale ten\npan rekruta by mohl svůj zpěv nechati pod\npokličkou. Jisté jest, že se daleko už ne-\ndozpívá.\n— Hans Seeling, ryzá io uměle-\ncká povaha, zemřel po dlouhýeh trapných\nmukách dne 25. května v Praze. Hans\nSeeling narodil se r. 1829 v Praze a pro-\nzrazoval již záhy neobyčejné nadáni k hudbě.\nDle práni rodičů studoval gymnasium a absol-\nvoval r. 1848 práva. Mimo studia hleděl si\nSeeling zvláště hudby a dosáhl pilností znač-\nného stupně virtuosity. K svému zdokona-\nlení dalšímu odebral se do Paříže, později\ndo Itálie a zdržoval se delší čas v Benát-\nkách. Na to podnikl uměleckou cestu do\nOrientu; cestovali přes Bnkarest do Caři-\nbradu, v kterýchžto městech koncertoval, a\nnavštívil potom Palestinu. Spadnuv s koně,\ncítil se nucena, do Evropy se navrátili.\nSeeling přibyl opět do Benátek, cestoval\npak na Rýn, kdež v několika městech\nčerty uspořádal. Zdržev se pak nějaký čas\nv Paříži, navštívil před dvěma lety — avšak\njiž na těle velmi churav — své rodiště\nPrahu. Ačkoliv se tehdáž tak zvanou vir-\ntuosní hrou nezanášel, nýbrž se výhradně\nkomposici věnoval, uspořádal v Praze přec\ndva koncerty, jejichžto výsledek jsme v\nDaliboru oznámili. Mezi tím časem vyšlo\ntiskem několik skladeb Seelingových, které\nvelké obliby došly. Na to cestoval See-\nling do Lipska, kdež v koncertě „Gewand-\nhausu\" s velkým úspěchem účinkoval, a\npak do Paříže, kdež se ale dlouho nezdr-\nžel. Přibyli do Prahy tak seslaben, že se\no jeho život co obávati bylo. Nedbaje na\n:to, komponoval neustále. Vydání jeho všech\nI skladeb převzalo Lipské musikální obchod-\njiiictví Bartholda Senffa. Zanášeje se kom-\njponováním velkého smutečního pochodu,\nbyl na začátku tohoto roku nemocí uchvá-\ncen; avšak zotavil se opět trochu, a když\nmu lékař dovolil, piloval zase na svých\npracích. Dokonávaje svůj smuteční pochod,\nsložil dne 23. května trio a dne 25. vy-\npustil ubohý umělec ducha svého. Seeling\nvynikal vedle svého hudebního talentu\nvelkými vědomostmi, mnohostrannou zku-\nšeností, ostrou pozorovačností a ušlechtilý-\nmi způsoby v obcování. Jeho skladby, v\nnichžto se někdy jakási zádumčivost je-\nví, jsou jasně držány, mají do sebe mnoho\npůvabnosti a originálnosti.\n— Chval ně známá si. Mína Me-\ndalova, která velké přízně u obecenstva\nFrankfurtského užívá, vystoupila nedávno\nv opeře „Des Adlers Horst\" od našeho ro-\nidáka Glaesera a dosáhla co Róza v opeře\ntéto veliké pochvaly.\n— Pan R. Slavík, bratr věhlasného\nto houslisty Josefa Slavíka, zavítá co ne-\nvidět do Prahy. R. Slavík byl ředitelem\norkestru v Moskvě, je nyní v pensi. Letos\nna jaře odebral se R. Slavík k Londýnské\nvýstavě a přijede přes Paříž po mnoha le-\ntech do své vlasti.\n— Nadějný celista pan Popper\nodebeře se co nevidět do Londýna, kdež\nkoncertovati zamýšlí.\n— P. Ant. Benevic, koncertní mistr\nv Solnohrade, přednášel v jednom koncertě\nMozartea velké koncertní rondo od Bazzi-\nniho se skvělým výsledkem a došel velké\npochvaly.\n— Náš Ferd. Laub odebral se do\nLondýna a vystoupí tam prozatím ve 3\nkoncertech.\n— Pau Ferd. Heller zastává pro-\nzatím místo zemřelého Holuba, učitele zpěvu\nna Zofínské akademii. Bylo by žádoucno,\nby tento zdatný hudební skladatel ústavu\ntomu udržen byl.\n— Zlatá kniha českých dívek\njest titul ústavu, jejž učitelstvo píseckých\nškol založiti si umínilo. Tento ústav bude\nvydávali knížky pro dívky dvojího dru-\nhu; jedny obrázkové pro dívky útlého\nvěku do 12 let; druhé zábavné a po-\nučné pro dívky dospělejší do 20 let. Na-\nlezne-li tento ústav u městských rodičů,\ndívek a škol a zároveň u dobrých spiso-\nvatelů a přátel mládeže žádoucího účasten-\nství, zajisté že se dostane dívkám po če-\nských vlastech spisů dobrých a velmi la-\nciných. Šestou pilot' se již zvláštní komité,\njež tyto dni podalo návrh stanov „zlaté\nknihy\" se žádostí o potvrzení vysokému\nmístodržitelství, tak že nadějný ústav tento\nještě letos v život vstoupí a ku příštím\nvánočním svátkům dívky po českých vla-\nstech ozdobnými knížkami podílet! bude.\nÚdové komitétu pro založení „zlaté knihy\"\njsou: Vojt. Lešetický, zat. ředitel reálních\nškol, Vojt. Myška, učitel náboženství na\ngymnasium, Fr. Pech, učitel náboženství na\nreálních školách, Josef Pažout, Fr. Šebek,\nJan Vačlena, Jos. Zahradník, gymn. prof.,\nEd. Erben, Rozvoda, prof. na real., Vojt.\nJanota, vychovatel v opatrovne maličkých.\n— Malba veškerých dekorací pro pro-\nzatímní divadlo české svěřena jest známé-\nmu mistru v tomto oboru, malíři našemu\np. K a u c k é mu.\n— Slečna Ritter sbergova, dcera\nznámého spisovatele českého, hodlá se vě-\nnovati českému divadlu. Meli jsme příle-\nžitost, abychom ji na soukromém jednom\nzdejším divadle v úloze „Debory\" spatřili,\na můžeme ji již nyní odporučiti co dohrou\nakvisici pro malé úlohy, jež u nás nedo-\nstatečným obsazováním stále ještě trpí.\n— P. Emanuel Max zaslal do le-\ntošní Londýnské výstavy mramorové\nsochy Vlasty a Davida, a jak doslýcháme,\nbyla socha sv. Alžběty z bílého mramoru,\nVácslavem Levým v Římě na rozkaz J. V.\ncísaře zhotovená, též do výstavy poslána.\n— Ch valně známý houslista\nReményi daroval stříbrný pohár, kte-\nrýž mu spisovatelstvo a umělcové če-\nští za posledního pobytu jeho v Praze\nvěnovali a kterýž ozdoben jest korunami a\nznaky království českého a uherského, ná-\nrodnímu museu uherskému v Pešti. V při-\nloženém dopise na ředitele ústavu toho\npraví Reményi, že pohár ten proto mu-\nseu daruje, poněvadž přesvědčen jest, že\ndrahá památka ta platila toliko Maďarovi,\nnikoliv ale umělci.\n— Stanovy hudebního spolku\nv Brně jsou již potvrzeny. Prozatímní\nvýbor, v jehož čele stojí opat Cyril Napp,\nvyzývá k přistoupení všecky milovníky hu-\ndebního umění na Moravě. Zakládající úd\npoloží najednou 25 zl. a pak ročně vždy\npo 5 zl. ; přispívající platí ročně 5 zl.\nÚdové činní neplatí žádného příspěvku,\nmají však táž práva co zakladatelé a při-\nspěvatelé, totiž hlasovali ve valném shro-\nmáždění, právo volného přístupu k hu-\ndebnímu provozováni a právo navrhovali\nschopné chudé žáky pro bezplatné vyučování.\nMimo založení školy hudebnické vytknul si\nspolek za účel provozovati koncerty a po-\nvzbuzovat! nadějné skladatele tím, že bu-\ndou se provozovati na zkoušku jejich sklad-\nby. Spolek má jednoho starostu, šest ú-\ndňv ředitelských a jednoho ředitele umě-\nleckého, jenž jest zvolen od ředitelstva a\ndostává jistý plat. Výbor volí se na 6 let;\n20 údův jest dostatečno ku valné hromadě.\nv\n— Rekviem. Zofinská akademie ztra-\ntila v posledních dvou měsících tři údy, a\nsice: úda výbora Pavla Maříka, učitele\nzpěvu Josefa Holuba a výkonného úda\nJindř. Gerstenkorna. Za tyto tři údy u-\nspořádá v pondělí 2. června o Jll hodině\nsmuteční služby Boží v Klímentském ko-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7328, "texte": "stele, při niehz se provede vokální rekviem\ns průvodem varhan od J. L. Z v on ař e,\na k závěrku „Animas íidelium\" od K. M.\nrytíře ze Savenau-ů.\n— K o n c e r t, který Žofín ská akade-\nmie svým spolu utlum v předvečer jmenin\nJejí c. k. Výsosti paní arci ve vod kyne Žoíie,\njakožto svá nejvyšší ochranitelkyně, ve stře-\ndu 14. května v sále na Žofínském ostrově\nuspořádala, byl zajímavý a přinesl několik\nnovinek. Program byl tento : 1. oddělení.\n„Kord oder Sud/4 smíšený sbor, složil Rob.\nSchumann. Op. 59. „Siegesgesang der Mag-\ndě/4 z eposu „Vlasta,\" ťríblasý sbor s prů-\nvodem piana , složil J. V. T o m á š e k.\n%i. 72. „Liebesfeiersolový čtverozpěv;\nsložil M. Blumner. Op. 10. „Brausewind,\nSausewind,44 ženský sbor, složil Paetzold.\nOp. 3. „Schifferíied/4 pro sopránový hlas\ns průvodem sboro a piana ; složil A. Fesca.\nII. oddělení. „Důvěra v Boba/4 smíšený\nsbor od Karla Ben d i a. (Nový.) „Zdrávas\nMaria/4 pro smíšený sbor, složil V. Proš-\nka. „Alleluja/4 složil J. A. Koželuh. „Dvě\nstaročeské duchovní písně44 : a) Obecní:\n„Má duše se nespouštěj/4' v unisonu, b)\nRanní: „Chválu vzdejme mnohou/1 pro smí-\nšený sbor. (Z casň Karla IV.) Motetto:\n„Lux perpetua/4 šeslihlasý sbor, složil A.\nSiradella. „Symfonia sacra44 : „Surrcxit Chri-\nstus/4 pro ťríblasý sbor, dva kornetty, ctyry\nposóny a dvě violiny, složil Giov. Gabrieli.\nJelikož některé tyto skladby německých a\nitalských komponistův již známý jsou, po-\nmineme je mlčením a zmíníme se toliko o\ns k 1 a d b á ch c es k ý ch , jmenovitě o no-\nvém smíšeném sboru „Důvěra v Boha\"\nod Karla Rendla, kterýž vším právem\nchvatné zmínky zasluhuje. Slova jsou vel-\nmi dobře pojata a hudbou trefně vyjádře-\nna; vedení hlasů svědci o dobrých studiích\na je všude volné, plynné a dílem i veími\neffektní. Neméně zajímavé je „Zdrávas\nMaria44 pro smíšený sbor od V. Proš-\nky. Skladba tato je promyšlena a obratně\npracována ; cit skroušenosti a oddanosti z\nní dýchá patrně. Konečně dlužno se nám\nzmínili o dvou staročeských písní a) Má\nduše se nespouštěj, b) Chválu vzdejme\nmnohou (z casň Karla IV.), kteréžto nám\nkrásný důkaz podávají, jak velebné zpěvy\nnaši předkové si pro kostel tvořily. Pro-\nvedení všech skladeb obezřelým řízením p.\nřed. Zvonaře bylo důstojné a slušné, r.\n— V c. k. dvorní kapli Vide íí-\nské dávala se dne 11. května krásná mše\nčíslo 1. do B., pak graduale do F. a oífer-\ntorium od zesnulého našeho rodáka J. H.\nVoříška, jehožto velezdařilé skladby tak\nzřídka v Praze slýcháme.\n— První lesnice v Čechách.\nv\nFrantišek Antonín hrabě ze Sporku, konaje\ncesty po Evropě, by si dobyl známostí v\nkrásných uměních, přišel okolo r. 1680\ndo Paříže. V ten čas zbuzovaly vynalezené\nlesnice, ježto stočením dlouhých rohů po-\nvstaly, velkého podivení. Sotva že je u~\nmění inilovný Špork slyšel, dal dva ze\nsvého komonstva, nešetře výloh, na tyto\nnové nástroje vyučovati. Václav Benda\na Petr Ba lik byli první, kteří se v Pa-\nříži na lesnici troubit naučili, týž hudební\nnástroj do Čech přivezli a na něj vyučo-\nvali. Později poslal ještě hrabě Špork k\ntémuž účelu Václava Švédu z Lisé do\nPaříže, kterýž také své úloze dostál. Hrabě\nO f\nSpork byl původce, že krásný tento nástroj\ndo Cech přišel.\n— Valné shromáždění\nboru44 zahájené v neděli dne 18. května\no páté hodině v zasedací síni staroměstské\nradnice bistoriograferri království českého\nFrantiškem Palackým, jakožto nejstarším\nčlenem a „otcem44 tohoto spolku, zabývalo\nse hlavně volením svého ředitelstva. Vý-\nsledek volby jest tento: Předseda: Franti-\nšek Palacký (87 hlasy), náměstek před-\nsedy: Dr. František Ladislav Rieger (84\nhlasy), jednatel: profesor Vácslav Zelený\n(50 hlasy), účetník: rada Karel Storch\n(82 hlasy), pokladník: Karel Šimek (82\nhlasy). Za výbory pak zvoleni jsou: Ar-\nchivář Karel Erben (78 hlasy), purkmistr\nFrantišek Pštross (76 hlasy), Dr. Julius\nGrégr (63 hlasy), Vincenc Vávra (63 hla-\nsy), Karel Sladkovský (63 hlasy), Vojta\nNáprstek (57 hlasy), Dr. Josef Prachenský\n(54 hlasy), Vojtěch Bělák (52 hlasy),\nprof. Emanuel Tonoer (52 hlasy), Dr. F.\nSt. Kodym (50 hlasy), profesor Zeithain-\nrner (47 hlasy/, J. Iluleš, předseda mě-\nšťanské besedy (43 hlasy).\n— Náš Alex. Dreyschock je hr-\ndinou této saisony v Kodani. Dávali,' tam\njiž 4 koncerty a sice dva v kasino a dva\nv divadle. Když v posledním koncertu do\nsálu vstoupil, našel své piano vavřínovými\nvěnci ozdobené. Dne 6. května byla hu-\ndební zábava u prince líessenského, v nížto\nDreyschock, Rus Rubinstein duo od\nSchumanna přednášeli. Mimo to hrál D r ey-\nschock s naší rodačkou Minou Nerudo-\nvou sonátu pro housle a piano (op. 30).\nDne 14. t. m. odebere se Dreyschock\ndo Štokholmu.\nHudební literatura. Kadryla z mo-\nravských n á r o d n í ch písní pí o i ty vy\nmužské hlasy od Ferd. Hellera vyšla\ntyto dni nákladem Chr i s tofa a Kuhé\nv Praze. Kdo již zná kadryla z ceských\npísní od Ferd. Hellera, nemálo bude žádo-\nstiv na tento nejnovější plod p. skladatele;\nneboť málo která skladba došla tak vše-\nstranné obliby jako Hellerova kadryla z če-\nských písní. Že se tato nová skladba první\nzcela vyrovná, pozná každý již z výběru\npísní, jichžto skladatel užil. Líbí-li se pí-\nsně první kádryle někomu více, leží\npříčina v tom, že jsou nám méně známé;\nvynikají však toutéž prostotou a srdečno-\nstí jako ccské. V první touře „Panta)ona\nnacházíme tři písně a sice: „Ten Fráštácký\nmýtník.\" — „Když jsem byla malá.44 —»\n„Šel bych kVám;\" v druhé touřě: „Eté:\"\n„Šlo děvčátko pro vodo.\" — „Kdybych\nvěděl má Aničko/4 v třetí „Poule:44 „Já\nvjem, co urobím.\" — „Sedí vrabec.\" —\n„Aj, děvče zima je;44 v čtvrté „Trenis:\n„Ticho šóhaj, iiednpej.\" — „Kde jste se\nto už in a měn ky.44 — „A já dům:\" v páté\n„Pasto urelle: „Šohajku, čo robíš.44 —\n„Dejme my se za to myško dn skoku.44 —\n„Moja paní mámo galáni jedu;\" v šesté\ntouře „F ih a1 e :4í „Píte chlapci, pue pivo.\"\n— „Ilopsa Maliáš.44 — „Ti Komensěí pa-\ncholíci hodni só.4í 0 nápěvích těchto pí-\nsní netřeba mluvili; po vsi Byť z národa,\nzpívají se s oblibou v národě a když nyní\ntak obratně pro 4 mužských hlasů uve-\ndeny jsou, není pochybnosti, že i h nás\ns potěšením zpívali se budou. Vedení Masu\nje přirozené, plynné a i méně sběhlým zpě-\nvákům přístupné. Provede-Ji se kadryla\ntato s náležitým zachováváním všech na-\nznačených hudebních znamení s ohněm a\nsvěžestí, tu zajisté nemine se s nejskvě-\nlejším výsledkem, a pročež odpóračujeme\ntento krásný plod Musy p. lícil ero vy všem\nceskoslpvánským spolkům co nejvřeleji. —\nKadryla věnována jest horlivému národovci\nnašemu, panu Petrovi Bílkovi ve Vídni\na stojí s hlasy a partiturou I zl. 35 kr. r. č.\n— „Slavia44 je titul kadryly ze slovan-\nských nápěvů od Leopolda 11 r úš e, kteráž\nnákladem Kristofa a Kuhé v Praze tiskem\nvyšla. Skladatel vybral si k svému dílu\nněkteré méně známé perle z písní slovan-\nských a velmi obratně je sestaviv, utvořil\nz nich pěkný celek, jenž milovníkům ta-\nneční neskalené zábavy poskytne. Kadryla\ntato věnována jest od skladatele „Slovan-\nským právní k ů rn.44 Též hezky vyjímá\nse jiná skladba téhož druhu a sice „Blesk,\"\njehož rhytmús a melodie unavené nohy 0-\nsvěží. — Ze skladeb salonních vyšly ti-\nskem „La priěre ďune verge44 (Modlitba\npanny) od Tekly Badarzewské a „Marie\"\nnocturna od Richardsa. Obě skladby nejsou\ntěžké; první vyniká zvláště přiměřenou me-\nlodií a obratným spracováním. Všechny\nskladby vyšly nákladem Kristofa a Kuhe\nv Praze v pěkném vydání a na žádost 0-\npatří je venkovanům redakce Dalibora."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "128", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.6.5", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.8", "debut_caractere": 7330, "fin_caractere_exclue": 7341, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-01-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-01_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-06-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "128", "page_fin": "128", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.2.6.5.1", "titre_corps": "Malíř Vernet. Jistá bohalá dáma vkročivši", "titre_sommaire": "Malíř Vernet. Jistá bohalá dáma vkročivši", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.8", "debut_caractere": 7343, "fin_caractere_exclue": 7959, "texte": "Malíř Vernet. Jistá bohalá dáma vkročivši\njednoho dne v ítíiné do atelieru Ilorace\nVcroeta, včhla něho malíře, žádala jej, by jí\nnějaký malý výkres u její přítomnosti zhotovil.\nOcí otuě chopil se II »race štětce a vymalovav\nv někol ka minutách malý výjev z bojů algír-\nskýca podul výkres vznešené dáme s těmi slo-\nvy: „Quatre cent franes\" (ctyry sta franků).\nNad tímto požadavkem užaslá «lal i amělci na\nsrozuměnou, že výkres ten je přeceněn. Vida\nVépe jest, když dílo své zničí, než\nby je lakomstvím zlehcití dal."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[121]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.1", "texte": "Slovo k československým zpěváckým\nspolkům.\nPronáší Em. Meliš.\nNárodní slavnost českoslovanských spolků je šfastně ukon-\nčena a poskytla Pražskému obecenstvu a přišlým sern hostům\nrozkošné zábavy a spolkům samým příležitosti k poznání sil\nsvých pěveckých. Zpěvácké spolky nabyly přesvědčení, že\njen spojenými silami, rázným, obezřelým řízením a řádnými\nzkouškami velkých účinků a skvělého vítězství dosíci možná.\nKe všemu tomu třeba jest však sjednocenosti, vytrvanlivosti\na horlivosti. K dosažení úplné sjednocenosti všech českoslo-\nvanských spolků zapotřebí je nevyhnutně, aby se všecky dle\njedné zásady řídily, k jednomu cíli pracovali a jednoho a\ntéhož účele se domáhaly. Z té příčiny nutno, aby všichni\nčeskoslovanští spolkové si\nа) stanovy své dle stanov Pražského „Hlaholu\" upravili,\nб) jedné vyučovací methody ve zpěvu užívali.\na) Pražský zpěv. spolek „Hlahol\" je středištěm všech\nsil pěveckých a spolků českoslovanských. Jeho stanovy jsou\ndle našeho mínění výborné a dají se dle místních poměrů\njakéhokoliv zpěv. spolku upravili a to buď vynecháním neb\npřeměněním některých formalit, toliko pro Prahu se hodících.\nI záleží tedy na našich českoslovanských spolcích, aby ve\nvalném shromáždění své stanovy dle Hlaholu upravili a je\npak vyššímu úřadu k potvrzení předložili. Při této příležitosti\nupozorňuji slavné zpěvácké spolky českoslovanské, aby pro\nstručnost jisté jméno přijali, podle něhož by se jeden od dru-\nhého rozeznával. Jména tato buďtež obezřele volena, a hlavně\nbudiž k tomu hledíno, aby spolek — rnožná-li — takové\njméno přijal, které by se k městu, v němž se zpěvácký spo-\nlek nachází, neb k okolí jeho vztahovalo. Nenašlo-li by se\ntakového jména, může se pak nějaké českoslovanské, vlasti se\ntýkající jméno vzííi. K tomu cíli hodí se dle našeho mínění\na) některá jména slovanských bůžků; na př. Perun, Jasoh,\nSvanlovit atd.,\nb) jména českoslovanských knížat, vladyků, rytířů atd, na př.\nSamo, Krok, Neklaň, Lubor, Bořivoj, Pernštýn atd.\nc) staroslavských pěvců, na př. Lumír, Zahoj, Slavoj,\nBojan,\nd) českoslovanských hudebníků, na př. Dalibor, Slavík\n(hodil by se pro Hořovice), Benda (pro Benátky), Tůma\n(pro Kostelec nad Orlicí) atd.,\ne) památných českoslovanských hradů a vrchů, na př. Tetín,\nKokořín, Zvikov, Oreb, Říp, Blaník atd.\nJelikož by se státi mohlo, žehy dva neb více zpě-\nváckých spolků jedno a totéž jméno náhodou si obraly, bude,\naby se tomu předešlo, zapotřebí následujícího vodítka. Jak-\nmile se některý zpěv. spolek ve valném shromáždění o jméno\nusnese, nechí to sdělí výboru „Hlaholu\" v Praze, jenž jméno\ntoto do zvláštní knihy zanese, aby jiný zpěv. spolek, jenž by\nnáhodou totéž jméno přijmouti chtěl, na to upozorněn býti\nmohl. I zde budiž pravidlem „Kdo dřív přijde, ten dřív\nmele.\"\nKdyž konečně zpěv. spolek svého jména ujištěn jest a\nsvé stanovy byl upravil, předloží pak stanovy své c. k. mí-\nstodržitelství k stvrzení. Samo sebou se rozumí, že si každý\nzpěv. spolek prapor opatří.\n6) Jak známo, jsou rozličné methody u vyučování ve\nzpěvu a k tomu cíli rozličné školy sepsány. Bohužel my ne-\nmůžeme se ještě honosili mnohými školami pro zpěv, a škol\nv cizím jazyku nedá se s prospěchem užiti z té příčiny, žo\nústroj jazyka českého od jiných značně se liší. Hlavní zře-\ntel musí se vždy míti k výslovnosti samohlásek, a, e, i, y,\no, u, k stejnému vydechování, k setření hudebních zná-\nmek (crescendo, decrescendo, piano, forte, accellerando atd).\nAby zpěvácké spolky českoslovanské sjednocenosti u vyučo-\nvání zpěvu sborovému docílili, bude nevyhnutně zapotřebí,\naby slavný zpěv. spolek „Hlaholu nějakou stručnou zpěvní\nškolu pro spolky českoslovanské vydal. K tomu účeli mohla\nby se komise z členů „Hlaholu\", která by školu takovou vy~\npraco\\ala, sestavili. Že by si „Hlahol44 vydáním zpěvní\nškoly pro spolky českoslovanské znamenité zásluhy do-\nbyl, netřeba podotýkali. Jak dalece víme, nepracoval kromě\ndůkladného p. Zvonaře žádný v oboru theorie u vyučování\nzpěvu sborovému. A pročež vznášíme žádost na slavný vý-\nbor „Hlaholu,\" by co možná nejdříve ku prospěchu všech\nčeskoslovanských spolků zpěvní školu vydati si neobtěžo-\nval; neboť tak jen dosáhne se úplné sjednocenosti, která\nzlatého ovoce ponese."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "122", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.2", "texte": "Návrh k stanovám\njednoty k odměňování, povzbuzování a podporování\nhudebních skladatelů českoslovanských a možná-li\ní jejich rodiny, vdov a sirotků.\nPodává Vorbes.\n(Dokončení.)\n§. 9. O správě Matice pěvecké.\na) Správu Matice pěvecké vede výbor ústřední a výbor\nhlavní.\nb) Ústřední výbor má své sídlo v Praze a budiž vyvo-\nlen od údů pěvecké jednoty „Hlahol.\"\nc) Ústřední výbor bude záleželi ze 7 osob, které pak\nze svého středu zvolí předsedu, místopředsedu, tajemníka,\npokladníka a lištovníka. Ostatní dvá mohou čas po čase účty\na pokladnici kontrolovat!.\nd) Hlavní výbor bude záležeti z výborů k tomu zvole-\nných ze středu všech pěveckých jednot kromústředních, které\njsou zaznamenány co přispěvatelé jednoty záležící z 10 až\ndo 20 údů zvolí 1, až do 40 údů silné, zvolí 2 a silnější\n3 osoby do hlavního výboru.\ne) Ústřední výbor zasedá z počátku, kdykoli toho po-\ntřeba kázati bude, později postačí snad sezení měsíční neb\nčtvrtletní. Sezení zahájí předseda nebo místopředseda a vět-\nšinou hlasů se u všech věcí rozhoduje.\nf) Ústřednímu výboru přináleží:\naa) přijímání a zaznamenání údů Matice (§. 3. lit. a.)\nbb) rozesílání diplomů údům zakládajícím, přispívajícím a\nčestným (§. 3. lit. b. e. j. d. podotknutých,\ndd) Opatření všech těchto příjmů co fond záložní (§. 4. lit. a.)\nee) Bdíli nad fondem záložním, aby se s ním nakládalo ve\nsmyslu §. 8. lit. a. b. c. d. e. a §. 6. lit. !r.\nff) Oznámili dobu započetí činnosti své. (§. 4. lit. b.)\njj) Přijímati skladby ve smyslu §. 4. lit. c. d. §. 5. lit. d.\nhh) Posuzovali skladby ve spůsobu uvedeném v §. 4. lit. e. f.\n§. 5. lit. f.\nii) Ustanoviti a udělili honorár za skladby výtečné ale již\nznámé (§. 4. lit. j.)\nkk) Yypisovati ceny, a opatřili všecko, co týkajíc se toho po-\ndotknuto jest v §. 5. lit. a. b, c. d. e. f. a §. 6. lit. a.\nb. c. d. b.\nli) Pečovali, aby skladby honorované tiskem vyšly a aby se\ns nimi nakládalo ve smyslu §. 6. lit. j. h.\nmm) Svolati hlavní výbor ku valné hromadě §. 9. lit. d.\n§. 10. O činnosti údů výboru ústředního.\nA) Předseda.\nObor činnosti předsedy může zřízen býti podle §. 21.\nstanovy pěvecké jednoty „Hlahol.\"\nB) Místopředseda.\nO tom platí totéž.\nC) Tajemník.\nTajemníkovi náleží vésti matriku, do níž zapisuje všecky\núdy Matice, podporovali předsedu při vyhotovení všech pí-\nsemnoslí a vésti společně s nírn korespondenci; on zapisuje\nvýnosy a znamenité příhody jednoty do knihy pamětní; on\nspořádá všecky předměty podle programu ku valné hromadě,\npřednáší jednotlivé předměty a vede u valné hromady proto-\nkol; on přijímá a zaznamenává kromústřední údy hlavního\nvýboru, a chová pečeť spolkovou.\nNa pečeti jest znak země české s nápisem: Pěvecká\nMatice českoslovanská v Praze.\nD) Listovník.\nPůsobení lištovníka může se až na některé změny zří-\ndit podle stanov Hiaholu §. 24. s vynecháním toho, co pouze\ntýká se Hiaholu.\nE) Pokladník.\nPřijímá všechny důchody, chová je jakož i veškeré li-\nstiny ve své skříni a vyplácí vše proti poukázce od předse-\ndy vystavené; dělá měsíční účty a předkládá roční účel valné\nhromadě.\n§. 11. O hlavním výboru.\na) Hiavní výbor záleží:\naa) Z údů výboru ústředního.\nbb) Z údů do něho zvolených od pěveckých jednot krom-\nústředních, pakli jsou přispívateli,\ncc) Z čestných údů.\ndd) Ze soudců ku zkoušení skladeb zvolených.\nb) Výbor hlavní schází se jednou do roka ku valné\nhromadě. Schůzka ta odbývati se bude v Praze nejlépe snad\nku dni sv. Václava a ústřední výbor v dobu tu, jakož i pro-\ngram nějaký čas před tírn oznámí.\nc) Krom ústřední údové výboru hlavního a £ vykáží se\nden před tím u tajemníka výboru ústředního proúkazním listem,\nže a od které jednoty ku valné hromadě zvoleni a vysláni\njsou.\nd) Všickni údové hlavního výboru mají stejné právo k\nrokování a hlasování.\ne) Předseda zahájí hlavní schůzku, když se bylo krom-\núštředních výborů (bb) nejméně 10 sešlo, a valná hromada\nplatně uzavírá, pakli počet hlasujících nejméně 20 obnáší.\ní) Valná hromada odbývá se podle jednacího řádu, vy-\npracovaného od ústředního výboru a první valné hromadě\npředloženého.\nj) Sezení valné hromady jsou, jak daleko toho míst-\nnost schůzky dovoluje, veřejná a hlasování dějí se ve způ-\nsobu jednacím řádem vytknutém.\n§. 12. O změnění stanov a zaniknutí Matice.\na) Stanovy potvrzené zůstávají v platnosti tak dlouho,\ndokavad by 2 třetiny údu výboru ústředního a hlavního o\nzměnu nežádalo. V tom pádu vezme se změna stanov na\nprogramu blíže valné hromady, a tu také stane se změna ta.\nb) Matice pěvecká zůstává tak dlouho v činnosti své,\njak to dlouho jí příjmy dovolují, dostáti účelům svým. Když\nby pak účastenství tak ochablo, žehy příjmy neobnášely ani\ntolik, co obnáší nejmenší honorár ku vypsání cen, zůstává\nMatice v činnosti své až ku nejbližší příští valné hromadě."}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "123", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.3", "texte": "c) Pozůstalé skladby přejdou v majetnost pěvecké jed—\nnoty ,,Hlahol.\" Pozůstalé jmění ponechá se ku správě pě-\nvecké jednotě „Hlahol\" v ten způsob, aby polovice úroků byla\nstále obrácena ku podporování synů neb dcer skladatelů ve smy-\nslu §. 8 lit. d. a druhá polovice úroků aby připadla k jistině.\nPakli by ale takových podpor nebylo třeba, obrátí spolek\n„Hlahol\" tuto polovici k prospěchu svému. Kdyby ale i spo-\nlek „Hlahol\" zaniknouti měl, usnesl se v poslední své valné\nhromadě na tom, co by se v té věci státi mělo. Na vše-\nchen způsob a pád budiž o zachování jistiny pečováno, aby\njistina pokaždé zase připadnout! mohla v budoucnosti k zá-\nvodům takovým, které by k pěstování hudebního umění svůj\nzřetel obrátilv.\nJ\n\nFerdinand Laub.\nŽivotopisný nástin.\n(Dokončení.)\nLaub hrával dosud jenom na obyčejných houslích, a\nkdyž si přál lepších, stálo mu mnoho překážek v cestě. Tu\njej překvapil arcikníže Štěpán s jedněmi a to od Amatiho;\nspolu s dvěma psaníma, jedním od knížete Metternicha, dru-\nhým od hraběte Podstatského z Lichtenšteina.\nNa to šel Laub do Vídně v prosinci r. 1846 a ukázal\nse co virtuos na housle, nebof tam dával koncerty v divadle\n„an der Wien,\" pak v redoutě a v sále hudebního spolku.\nTéž se mu dostalo té cti, že hrál před císařem Ferdinandem.\nVídeň opustil a dával pak koncerty v Linci, Solnohradě, v\nMnichově, Augspurku a v Stuttgartě, míně na pozvání Ber-\nliozovo do Paříže jeti.\nJiž viděl v duchu cíl svého přání, kouzelné město Pa-\nříž, které jest pro každého umělce zkušebním kamenem jeho\numělosti, když nenadále přišel rok 1848, v němšto krvavý\nboj vědě a umění místa nedopřál. Laub musel svůj cíl\nprozatím opustit, uspořádal v Stuttgartě svůj poslední kon-\ncert a vrátil se do Vídně, kde toho času, v němž boje tr-\nvaly, svému umění se věnoval a v harmonii pod c. k. dvor-\nním organistou, p. Šimonem Seehterem, výborně se vycvičil.\nNa cestu do Paříže nemohl tentokráte ani pomyslili, protož\npřijal nabídnuté mu místo co sólista v divadle „an der Wien,\"\nkde zůstal až do r. 1850.\nRok na to byl pozván do koncertní saisony Londýnské\nv březnu tam dorazil, a byl v každém koncertě velikou chvá-\nlou obsypán. I zde se mu dostalo té cti, že hrál před krá-\nlovnou Anglickou. V Anglicku si vydobyl jména co umělec\nprvního stupně.\nNa to se vrátil do Prahy a Ole Bullova slova se vyplnila*\nLaubovo jméno se ozývalo za hranicemi Rakouska i Německa,\nneb pyšné Anglicko holdovalo jeho geniovi. Toho samého\nroku ho kníže Karel Egon z Fůrstenberka obdaroval housle-\nmi v ceně 1500 zl. v stř.\nDne 1. ledna 1853 učinil ho velkovévoda Sasko-Výmar-\nský svým koncertním virtuosem.\nNežli však Laub na své určité místo přišel, dával v\nPraze kvartetní soirée, kteréž císař Ferdinand svou návštěvou\npoctil, několikeráíe delší čas s Laubern rozmlouval aco nej-\nmilostivěji k jednomu dvornímu koncertu jej pozvál, začež\nse mu císařsky odměnil. Na všeobecnou žádost uspořádal\npák Laub ještě čtyry veřejné koncerty v Praze; vyvoláváni\na potlesk nechtěly končili, věnci, kyticemi a básněmi, jak\npsanými tak i tištěnými, byl takřka obsypán.\nRoku 1855 dal dobrovolnou výpověď velkovévodovi\nSasko-Výmarskému, načež cestoval po Německu, kdež dával\nkoncerty, jako v Cáchách, v Kolíně nad Rýnem, ve Frank-\nfurtě nad Mohanem, v Brémách, v Heidelberce, v Oldenburce,\nv Lipsku a jinde, a všude si vydobyl velké slávy. Když v\nlednu r. 1856 byl v Důsseldorfu uspořádán velký koncert,\nku kterémuž bylo pozváno na tisíce hudebníků, měli co kon-\ncertisté hráli Jindřich Yieuxtemps a Laub, ale většina hlasů\nvyvolila L mba za koncertistu. Tu přednášel kadence k Bee-\nthovenovo koncertu, od něho samého složené, kteréž nesmírně\nse líbily a vydobyl si jména co jeden z nejpřednějších ev-\nropských houslistů. V letě dával v Českých lázeňských mí-\nstech koncerty a všude hojné pochvaly došel. Y září hrál\nspolečně s Vilémem Grafem v Štýrském Hradci a v říjnu\n1856 stal se komorním virtuosem krále Pruského.\nNa počátku r. 1857 dával koncerty v Mannheimě, kdež\nse též velké slávy účastným stal.\nV březnu r. 1857 uspořádal v Praze tři koncerty s\nYilémem Grafem. Dne 19. července dával v Plzni koncert,\nodkudž jel do Mariánských lázní a několik koncertů tain uspo-\nřádal. Y lednu r. 1858 hrál v sedmnácti koncertech v Ko-\ndani u přítomnosti krále Dánského. Y měsíci březnu a dubnu\ndával pět koncertů ve Yídni, kdež skvělý triumf slavil. I\nv divadle „an der Wien\" hrál — a tu zastínil svou mistrov-\nskou hrou í samého Ole Bulla. Tento uspořádal Laubovi ke\ncti velkou hostinu, jíž byli přítomni největší umělci. Dálší\ndata o našem rodákovi nacházejí se v Daliboru.\nSkladby od něho vyšlé jsou : Písně české, kteréž vyšly\nv Praze u Kristofa a Kuhé; obsah jest následující: Minka\na Včely, Naděje a Holubice. Mimo to vyšla1 v Humori-\nstických Listech „Nedůvěra.\" Elegie (1857) u Kristofa a\nKuhé a pak Morceau (1858) též tam. Nejnovější dílo jeho\nje Polonéz s průvodem orkestru (op. 8.). Mimo tyto chová\nv rukopise mnoho českých písní, jako jsou: Smíření, Útě-\ncha, České písně, Klekání a j. v.\nZ jiných komposic uvedem jenom krásné kadence k\nBeethovenovu koncertu a baladu.\n\nČešti umělci v Berlině.\n\n(Dokončení.)\nJméno, které říkaje zde jmenované jest, jest: Vovor-\nskýj tenorista u král divadla. Získal sobě přízeň v krátkém\nčase, jak u dvora, tak i u obecenstva. Ačkoliv rodilý v ně-\nmeckém kraji, jest snad nejprvnější, který zpíval české\npísně %de veřejně. Mladý tento umělec často nám Čechům\npůsobil radost přednosem českých písní, které on výborně\npřednášeli zná. Jemu lze velkou budoucnost prorokovati!\nSeznal jsem též jednoho skladatele hudbyj jest to mladý a\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "124", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.4", "texte": "nadaný Th. Hradský, jehožto „Otce násíl (v Záboji) mno-\nhému výtečníku českému spisovateli u hrobu zavzněl. Jest\non horlivý národovec. Jeho písně jsou zde velmi oblíbeny\n— a české „Zastaveníčko,\" které on tak ;darile uvedl v\nhudbu, a které Vovorský tak krásně pěje, zdomácnělo mezi\nNěmci tak, že v koncertu často mimo program zpíváno bý-\nvá a které Němci jmenujou „Dobro mops\" (Dobrou noc).\nSložilť dvě zpěvohry — a stěžoval sobě onehdy velmi —\nt\nže jedna v Praze již na pátý měsíc leží, a že ani odpovědi\nnedostává. Přál bych tomu českému umělci, by si jej jeho\nkrajané tak vážili, jako zde Němci, neb tu chválu jim musím\ndát, že to, co dobré jest, ctí! Kéž by měl tolik štěstí, co\nvloh a pilnosti. — V orkestru král. opery se nachází, jak\nv\njsem se dozvěděl, více Cechů, které jsem ale nepoznal. —\nPrávě se dovídám, že p. Bláha, bassista z Prahy, do Ber-\nlína ku zpěvohře engažován jest; tehdy opět jeden Čech!\n— Dvě české zpěvačky, které nás ale již déle opustily: si.\nFerlesova a Klellnerova, poslední v divadlo Krollovém;\ntak krásné pleti české zde nemáme. — Ještě Vám ..musím\nsdělit, že jsem našel zde českého básníka; jest to Dr. Při-\nbyl (Slánský), který dříve mnoho písní psal, a od kteréhož\npochází krásná známá píseň : „Ponocný♦\" Tak pídím se zde\npo Čechách, a naleznu-li jich časem ještě více, tak Vám o\nnich sdělím. — Besedu jsme zde zřídily, ale nyni v letě se\nmálo scházíme; držíme „Národní-,\" „Humoristické-\" a „0-\nbecní Listy.\" — Pozdravujte milenou českou vlast, a přijměte\npozdrav upřímného\n\nČecha.\n\nMladistvý hudec.\nPovídka.\n(Pokračování.)\n„Již jsme se pomodlili, bratříčku,\" pravila dívčinka.\n„A Panbíček nás vyslyšel,\" dodal, vstávaje Volfgang.\n„Jak to myslíš,\" tázala se ho sestra.\n„Já myslel na něco, mezi tím co ses modlila !\" odpo-\nvěděl Volfgang.\n„To ti náš patron něco do ucha pošeptati,\" od-\nvětila jeho sestra.\n„Nevím, zdaž to byl náš patron nebo ne; avšak poslyš,\nco mi přišlo do hlavy. Ty víš, že umím hrát na klavír; a\nkdyby byla maminka neřekla, že nemá mé býti marni, řekl\nbych, že umím také komponovat. A ty Bedřiško, ty také\numíš hezky hrát.\"\n„Ty si o sobě mnoho myslíš,\" řekla Bedřiška.\n„Neskákej mi do řeci, Bedřiško, sice zapomenu, nač\njsem myslel. Za jednoho hezkého dne dáme se na cestu,\npůjdeme a půjdeme, jak dalece nám nožičky neomdlí. Jak-\nmile k nějakému zámku přijdeme, tu zazpíváš, Bedřiško, a\nněkdo ukáže se u vrat; lidé ze zámku řeknou: Ó ty ubohé\ndítky ! a pozvou nás do zámku, bysme si odpočinuli. Pak\nsi sednu ke klavíru —\n„Co pak tam nějaký bude?\"\n„Ovšem že, nyní mají všude klavír!\" odpověděl hošík,\nty mne pořád vytrhuješ! Sednu si tedy ku klavíru a\nbudu hrát tak, že mne všichni obejmou a že nám dají cu-\nkrovinky a hračky, a tobě jehlici a šperky ; ale my to ne-\npřijmeme a řekneme: Dejte nám penízky, bychom je mohli\nmamince a tatínkovi dáti.\"\n„Jak jsi ctižádostiv, bratříčku !\" zvolala Bedřiška a vzala\nho okolo krku.\n„Ale to není všecko,\" vypravoval dále Volfgang. „Král\no nás uslyší a dá si nás k sobě zavolat. Já si vezmu pěkný\nkabát a ty hezké šaty a pak půjdeme do hradu královského.\nTam nás zavedou do sáiu, kde budou vznešení páni a krásné\npaní shromážděni. Klavír bude ze zlata ze stříbrným pedá-\nlem, klávesy z hezounkých perel a všude kolem budou dia-\nmanty. Pak budeme hrát a dvůr nás se zanícením bude po-\nslouchat. A všichni nás obklopí, nám lichotit budou a král\nse mne zeptá, co si žádám; a já dám za odpověď: Co se\nYárn líbí! A pak mi daruje zámek a já si vezmu maminku\na tatínka k sobě.\"\nHlučný smích přetrhl řeč neohroženého mladistvého\nhráče. Volfgang se ulekl, pohéídl na svou sestru a zpozo-\nroval pak cizince, jenž sloje za stromem, celé vypravování\nchlapcovo vyslechl. Vida že je prozrazen, přiblížil se k nim\na pravil: „Nebojte se, dítky, já bych Vás jen rád šťastnými\nučinil. Jsem od vašeho patrona k vám poslán!\"\nPři těchto slovích pohlížel bratr na sestru a upřeli své\nzraky k domnělému poslu svého patrona.\nTento pohled je upokojil; neboť hošík přikvapiv k němu,\nuchopil jeho ruku a zvolal s roztomilou prostosrdečností:\n„Ach, to je hezké; vy můžete naše přání vyplnit?\"\n„Nikoliv, drahoušku, zcela je vyplnit nemohu,\" odvětil\ncizinec; na to posadiv se na silné kořeny velkého stromu,\npostavil Volfganga před sebe; co zatím sestra bojácnější než\non na straně stáli zůstala.\n„Dám vám,\" pravil cizinec, „co si přejete pod tou vý-\nminkou, že mi zřejmě na všechno odpovíte , nač se vás tá-\nzali budu; to vám však napřed povídám, že to okamžitě vě-\nděli budu, když lhali budete.\"\n„Já jsem nikdy nelhal,\" odvětil jaksi uražen malý Volf-\ngang!\n„To uvidíme,\" řekl na to cizí pán. „Jak se jmenuje\ntvůj tatínek?\"\n„Leopold Mozart.\"\n„čím jest?\"\n„Kapelníkem; a hraje na housle a na klavír; na hou-\nsle však lépe.\"\n„Žije ještě tvá maminka ?\"\n„Ano!\"\n„Kolik je vás dělí?1'\nHošík se zamlčel; místo něho odpovědě'a sestřička:\n„Bylo nás sedm; avšak nyní jsme jen dvě, můj bratr a já.\"\n„Je váš tatínek chudý?\" tázal se cizinec malého děv-\nčete*\"\n„Ano, velmi chudý,\" odpověděla dívčina, ukazujíc na\nchlebíčka, jehož se ona ani bratříček její nedotkli. To byl\nposlední chlebíček, co maminka doma měla. Tatínek a ma-\nminka nenechali si ničehož pro sebe.u"}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "125", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.5", "texte": "„U oohé děti!4' pravil cizinec hluboce dojat, „kde pře-\nbývají vaši rodiže?\"\n„Tam na vršku v tom malém doušku, jejž tamhle vi-\ndíte,41 odpověděl hošík.\n„Oě pak jne prosili, když jsem vás tu modlili se vi-\nděl?44 táni! se až Si slzám pohnutý cizinec.\nObě děti vypravovaly mu to upřímně.\n„Když je to pravda, co Volfgang tu pravil, že umí\npěkné hrát na klavír; nu, tu se dá něco dělat ajá budu\nsnad s to, yám pomoci/4\n„Míj bratříček je velmi dobrý hudebník, hrajef vše-\nchno z čistá jasno a komponuje hezké kousky/4\n„Jak starý jest tvůj bratříček ?u\n„Sosl let a já jsem osm.\"\n„A hošík len jíž komponuje?4' zvolal cizinec.\n„Co pak se tomu divíte?4' odvětil Volfgang, usmívaje\nse. „Pojďte s námi domů a vy to uvidíte.\"\nCizinec vytáhl své hodinky, myslel okamžik a rekt na-\npolo vážně a napolo žertovně:\n„Milé d ti, váš pa-ron mi velí, bych vám řek!, abyste\nse domů k rodičům odebraly a celý den tam zůstaly; než\npak noc nastane, dozvíte se něco důležitého/4\nCizinec chtěl odejiti; ale Volfgang chytil ho za kabát.\n„Ještě něco, než odejdete,\" zvolal hošík, „rád bych se\nzeptal, zdaž by náš patron něco mamince k obědu neposlal?\nOn to múze učinit, to vím dozajista.\"\n„Ovšem, že to může, a lva maminka to dostane/4 od-\nvětil cizinec; „no a co ještě potřebujete?\"\n„Tatínek potřebuje nový kabát.\"\n„A pak ?\"\n„Maminka nové šaty !\"\n„Jc to vše ?\"\n„Nikoliv, já si přeju velký dům a služebníky, aby ma-\nminku a tatínka posluhovali a to je všecko/'\n„A sobě si nic nepřeješ, Volfgangu?44\n„Nemam nic zapotřebí, jen když má všecko tatínek.'*\n„Roztomilý, hodný hošíku,\" pravil cizinec, „měj se do-\nbře, n \\ shledanou!\"\nDokončiv takto hovor, vstal cizinec a zmizel brzy v\ntemném lese.\n„Co myslíš, Volfgarigu, pošle nám ten pán něco k obě-\ndu?46 pravila /edřiška domů se ubírajíc.\n„Zajaté/4 odpověděl Volfgang.\n„Já mydlin však, že ten pan jen žertoval!\"\n„To uvidíme!44 odvětil na to malý Mozart.\n(Pokračování.)\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brandýsa nad Labem. (Zpěv.\nspolek.) Především nemohu opomenouti,\nVám že nás zpěvácký spolek\npo první besedě rozmile rozkvětá, aoto\njsme hned v prvních třech dnech 20, pra-\nvím, dvacet nových v ý k o n u ý ch ú d 5\nzískali. Doufám, že to půjde s námi, z\nd 1 o u h a sice, ale tím jistěji k u p ř e-\nd u. Slojí to p. ředitele T. Procházku vel-\nkého namáhání, poněvadž jen sám vyuču-\nje, mát každodenně od sesli až přes osmou\nhodinu zpěváckou školu, a sice v\npondělí — středu a pátek s těmi, kteří již\nve sboru zpívají; v úterý, ve čtvrtek a\nsobotu s nováčky. Jest to kousek namá-\nhavé práce, ale — snad se vyplatí tím,\nže Brandýs alespoň Frankfurtem tak\nsilně zaváněli nebude. Včera odbýval\nzpěv. spolek valnou schůzi, ve které se usta-\nnovilo, dáli čestné (Listy í čtyřem pánům a\nsice: panu okresnímu, p. děkanovi, p. vrch-\nnímu a p. přednostovi města. Dále se u-\nstanovilo, že nás cilý zpěv. spolek v sva-\ntodušní pondělí udělá výlet as 2] hodiny\nod Brandýsa, na nějž se velmi těšíme;\nneboť nás činný ředitel pan Procházka\nopatřil k tomu ůceli několik nových neti-\nstěných clverozpěvů od Dre y s ch o c k a\n(Zvonky), od Sokola (Polka), od Stud-\nzinskiego (iiiazur), od Vog!a (valčík) a\npochod od Abta, které na výletu tomto\nuslyšíme. -\n7J MríÉlic na Moravě. (Beseda). K\notevření zdejšího spolku c l e nár s k o-zpě-\n,| ■; ; ■ ... ' ■\nvác ké ho bude se dne 9. června S862\n:(ve svatodušní pondělek) v místnostech\nstřelnice odbývali první národní beseda,\njejížto výnos je následující: Ouvertura dle\nslovanských nápěvů pro piano od A. F.\nTi ti a. „Píseň Moravanů/4 sbor od Ku-\nbíčka. Deklamovánka. „Míchanice ná-\nrodních nápěvů/' přednese na 8 ústních\nharmonikách p. J. B, „Cechoslovan/4 pí-\nseň od V. Zavrtala. Fantasie z „Hu-\ngenotů44 na piano pro 4 ruce. Deklamo-\njvánka. „Nevěrný milý,\" sbor pro mužské\níhlasy od E. Vašá k a. Deklamovánka. „Ma-\nzurka,\" sbor pro mužské hlasy. Na to\nnastane taneční ples.\nZ Pardubic, dne 28. května. (Re-\nkviem. — Palacký. —Diva dio. —\nSvěcení práporu. — Volby.) Jak\nměsto naše památku svých dobrodinců ne-\nzapomenutelných ctí a sobě váží, osvědčilo\ndne 30. dubna b. r. slavením úmrtí nej-\npřednějšiho a nejhlavnějšího dobrodince\nsvého, zvěčnělého Voj t ě v > ř *\nt. r. zemřel v Štýrském Hradci Jan N e-\nstroy, chvalně známý to spisovatel dra-\nmatický, jehož frašky a veselohry i do če-\nštiny přeloženy jsou. Nestroy narodil se\ndne 7. prosince 1802 ve Vídni a byl od\nsvých rodičů k právnictví určen, ježto také\ns výsledkem absolvoval. Brzy však zví-\ntězila jeho náklonnost k divadlu, a sotva\nže zkoušku z římského práva učinil, obdr-\nžel engažement u divadla u Korutánské\nbrány. R. 1823 byl v Amsterodámu, r.\n1824 až 1826 v Brně a Štýrském Hradci\nengažován. R. 1826 hrál poprvé ve Ví-\ndni v Josefově divadle a byl r. 1831 od\nředitele Karla engažován. Dne 1. listopadu\n1854 převzal Nestroy ředitelství Karlova\ndivadla a složil je po 6 letech dne 30.\nříjna 1860. R. 1833 dávala se poprvé\njeho fraška „Lumpacivagabundus,tt která\nvšude veliké obliby došla.\nHudba. Ředitelství jednoty hudbomilů\nve Vídni uzavřelo, že zavedou od 14 října\nPařížské normální ladění nejen ve\nsvých hudebních produkcích, nýbrž i v kon-\nservatořím\n\nZ Prahy.\n\nČeské divadlo. Viděli jsme v poslední\ndobě několik představení rozličného druhu\na rozličných barev, ale neuznali jsme nut-\nnost, aby se o nich zvláštních řečí nadě-\nlalo. Nevíme čím to jest, že nás divadlo\nnaše jen málo kdy rozehřívá a ještě méně\nkdy povznáší, tak abychom zapomenuli\naspoň na chvilku, že naše nebohá drama-\ntická musa jest přece jenom jako v nájmu\na že není vyhlídky, aby se tak brzo ja-\nkéhos lepšího bidla domohla. Jednou vadí\nkus, jednou hra, jednou denní světlo a\npodruhé, třetí a čtvrté zívají ta prázdná\nsedadla a lóže a vůbec všechny místnosti\ntak přehrozně v nepoměrně tak velké ha-\nluzně, že nebohému referentu je až úzko\npři tom, aniž se sprostí ti může jakéhos\nbolestného citu, obávaní a ú rpnosti s herci\ni s dramatickými spisovateli. Myslili jsme,\nže Valdštýnův tábor, jenž se dával ve čtvr-\ntek dne 29. května, více posluchačů při-\nláká, ale bylo, jak obyčejně, skromnými\njen výminkami, bývá. Před tím se hrálo\n„On nežárlí,44 veselohra v jednom je-\ndnání. Skromný to žertík, na nějž kritice\nnelze položití přísné jakés měřítko. Má ně-\nkolik humoristických momentů a stačuje,\nkdyž se říci dá, že herci ničeho nepoka-\nzili a obecenstvo se zasmálo. Tomu i ten-\nkráte tak bylo. Na to pak sledil „Vald-\nš t ei n ů v tábor,\" dramatická báseň v\njednom jednání od Friedr. Šillera. Překlad\nod J. J. Kolára. Jestiť to vlastně jen epi-\nsoda z pověstné Sillerovy trilogie: „Oba\nPiccolomini,u „Valdšteinňv tábor44 a „Vald-\nšteinova smrt.44 Nalézá se však v kusu\ntomto tolik pěkných myšlének, významných\nnarážek a vtipů, že jsme s dychtivostí o-\nčekávali, kterak slavně známý překladatel\nje pojmul a pojal. Poznali jsme opět mi-\nstra překladatele, jemuž hlavně tu prospí-\nvá, že i sám jest básníkem, a obdivovali\njsme obratnost, s jakouž on lakořka hravě\nvnikl i do nejjemnějších záhybů myšlen-\nkových, i do nejsubtilnějších nuancí ori-\nginálu. Předce ale na mnoha místech jsme\npohřešili tento originál, neboť nevidělo se\ntuším někomu potřebno, aby české obecen-\nstvo se rozehřálo významnými narážkami"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "127", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.7", "texte": "Šillerovýrni a jakás nepovolaná ruka s ofi-\ncielním pilníkem otupila ostří na některých\nmístech a ustříhala, kde jakýs bod do ži-\nvého zarážel. Toť bezpochyby proto, aby\nten holubí národ se nepoplašil ? Jet takové-\nto upilování a ustřihování rukou censoro-\nrovou pravá appellace na naši literární\nnaivnost. Co na německém divadle se pro-\njeviti může, co v tisících exemplárech roz-\nšířeno od tisícův se čítá, to se nesmí na\nčeském divadle pronášeti. Domýšlel se ten\ndobrý pán podstřihač, že nikdo u nás ne-\nzná Šillerův kus a že netřeba, aby české\nobecenstvo se rozehřálo vtipnými jeho na-\nrážkami, jež i mimo „Valdšteinův tábor44\nvšelijaké mají platnosti. odpusťme\nmu to, a stříhá—li ex offo mimo vůli svou,\nbudiž mu útěchou, že v takových případ-\nnostech cíle svého se mine, jakož tehdáž\ntak i budoucne. Co se hry týče — prošla\naž na tu nešťastnou paměť, která toho a\nonoho z našich nejlepších herců právě v\nté chvíli opouští, když nebohý na jeviště\nvstoupí a nejvíce jí potřebuje. Jest to tak\njejí malice, kterou po létu letoucí u nás\nprovozuje. V německém divadle se na to\nneodváží, z čehož bychom soudili, že ne-\nuznává potřebu, aby českému obecenstvu\nvstříc se odřekla pohodlí svého á se cvi-\nčila. Jestli ta dáma paměť své malice ne-\nodloží, povoláme ji předce jednou před ve-\nřejný soud. Ještě dobře pro nás, že ne\nvšem jest nevěrna, toliko někomu, a komu\njest věrná, ten pak tím lépe obstojí. Takž\nvelmi čestně obstál p. J. Svoboda, jenž co\nkapucín obzvláště vynikl. Za to ale ten\npan rekruta by mohl svůj zpěv nechati pod\npokličkou. Jisté jest, že se daleko už ne-\ndozpívá.\n— Hans Seeling, ryzá io uměle-\ncká povaha, zemřel po dlouhýeh trapných\nmukách dne 25. května v Praze. Hans\nSeeling narodil se r. 1829 v Praze a pro-\nzrazoval již záhy neobyčejné nadáni k hudbě.\nDle práni rodičů studoval gymnasium a absol-\nvoval r. 1848 práva. Mimo studia hleděl si\nSeeling zvláště hudby a dosáhl pilností znač-\nného stupně virtuosity. K svému zdokona-\nlení dalšímu odebral se do Paříže, později\ndo Itálie a zdržoval se delší čas v Benát-\nkách. Na to podnikl uměleckou cestu do\nOrientu; cestovali přes Bnkarest do Caři-\nbradu, v kterýchžto městech koncertoval, a\nnavštívil potom Palestinu. Spadnuv s koně,\ncítil se nucena, do Evropy se navrátili.\nSeeling přibyl opět do Benátek, cestoval\npak na Rýn, kdež v několika městech\nčerty uspořádal. Zdržev se pak nějaký čas\nv Paříži, navštívil před dvěma lety — avšak\njiž na těle velmi churav — své rodiště\nPrahu. Ačkoliv se tehdáž tak zvanou vir-\ntuosní hrou nezanášel, nýbrž se výhradně\nkomposici věnoval, uspořádal v Praze přec\ndva koncerty, jejichžto výsledek jsme v\nDaliboru oznámili. Mezi tím časem vyšlo\ntiskem několik skladeb Seelingových, které\nvelké obliby došly. Na to cestoval See-\nling do Lipska, kdež v koncertě „Gewand-\nhausu\" s velkým úspěchem účinkoval, a\npak do Paříže, kdež se ale dlouho nezdr-\nžel. Přibyli do Prahy tak seslaben, že se\no jeho život co obávati bylo. Nedbaje na\n:to, komponoval neustále. Vydání jeho všech\nI skladeb převzalo Lipské musikální obchod-\njiiictví Bartholda Senffa. Zanášeje se kom-\njponováním velkého smutečního pochodu,\nbyl na začátku tohoto roku nemocí uchvá-\ncen; avšak zotavil se opět trochu, a když\nmu lékař dovolil, piloval zase na svých\npracích. Dokonávaje svůj smuteční pochod,\nsložil dne 23. května trio a dne 25. vy-\npustil ubohý umělec ducha svého. Seeling\nvynikal vedle svého hudebního talentu\nvelkými vědomostmi, mnohostrannou zku-\nšeností, ostrou pozorovačností a ušlechtilý-\nmi způsoby v obcování. Jeho skladby, v\nnichžto se někdy jakási zádumčivost je-\nví, jsou jasně držány, mají do sebe mnoho\npůvabnosti a originálnosti.\n— Chval ně známá si. Mína Me-\ndalova, která velké přízně u obecenstva\nFrankfurtského užívá, vystoupila nedávno\nv opeře „Des Adlers Horst\" od našeho ro-\nidáka Glaesera a dosáhla co Róza v opeře\ntéto veliké pochvaly.\n— Pan R. Slavík, bratr věhlasného\nto houslisty Josefa Slavíka, zavítá co ne-\nvidět do Prahy. R. Slavík byl ředitelem\norkestru v Moskvě, je nyní v pensi. Letos\nna jaře odebral se R. Slavík k Londýnské\nvýstavě a přijede přes Paříž po mnoha le-\ntech do své vlasti.\n— Nadějný celista pan Popper\nodebeře se co nevidět do Londýna, kdež\nkoncertovati zamýšlí.\n— P. Ant. Benevic, koncertní mistr\nv Solnohrade, přednášel v jednom koncertě\nMozartea velké koncertní rondo od Bazzi-\nniho se skvělým výsledkem a došel velké\npochvaly.\n— Náš Ferd. Laub odebral se do\nLondýna a vystoupí tam prozatím ve 3\nkoncertech.\n— Pau Ferd. Heller zastává pro-\nzatím místo zemřelého Holuba, učitele zpěvu\nna Zofínské akademii. Bylo by žádoucno,\nby tento zdatný hudební skladatel ústavu\ntomu udržen byl.\n— Zlatá kniha českých dívek\njest titul ústavu, jejž učitelstvo píseckých\nškol založiti si umínilo. Tento ústav bude\nvydávali knížky pro dívky dvojího dru-\nhu; jedny obrázkové pro dívky útlého\nvěku do 12 let; druhé zábavné a po-\nučné pro dívky dospělejší do 20 let. Na-\nlezne-li tento ústav u městských rodičů,\ndívek a škol a zároveň u dobrých spiso-\nvatelů a přátel mládeže žádoucího účasten-\nství, zajisté že se dostane dívkám po če-\nských vlastech spisů dobrých a velmi la-\nciných. Šestou pilot' se již zvláštní komité,\njež tyto dni podalo návrh stanov „zlaté\nknihy\" se žádostí o potvrzení vysokému\nmístodržitelství, tak že nadějný ústav tento\nještě letos v život vstoupí a ku příštím\nvánočním svátkům dívky po českých vla-\nstech ozdobnými knížkami podílet! bude.\nÚdové komitétu pro založení „zlaté knihy\"\njsou: Vojt. Lešetický, zat. ředitel reálních\nškol, Vojt. Myška, učitel náboženství na\ngymnasium, Fr. Pech, učitel náboženství na\nreálních školách, Josef Pažout, Fr. Šebek,\nJan Vačlena, Jos. Zahradník, gymn. prof.,\nEd. Erben, Rozvoda, prof. na real., Vojt.\nJanota, vychovatel v opatrovne maličkých.\n— Malba veškerých dekorací pro pro-\nzatímní divadlo české svěřena jest známé-\nmu mistru v tomto oboru, malíři našemu\np. K a u c k é mu.\n— Slečna Ritter sbergova, dcera\nznámého spisovatele českého, hodlá se vě-\nnovati českému divadlu. Meli jsme příle-\nžitost, abychom ji na soukromém jednom\nzdejším divadle v úloze „Debory\" spatřili,\na můžeme ji již nyní odporučiti co dohrou\nakvisici pro malé úlohy, jež u nás nedo-\nstatečným obsazováním stále ještě trpí.\n— P. Emanuel Max zaslal do le-\ntošní Londýnské výstavy mramorové\nsochy Vlasty a Davida, a jak doslýcháme,\nbyla socha sv. Alžběty z bílého mramoru,\nVácslavem Levým v Římě na rozkaz J. V.\ncísaře zhotovená, též do výstavy poslána.\n— Ch valně známý houslista\nReményi daroval stříbrný pohár, kte-\nrýž mu spisovatelstvo a umělcové če-\nští za posledního pobytu jeho v Praze\nvěnovali a kterýž ozdoben jest korunami a\nznaky království českého a uherského, ná-\nrodnímu museu uherskému v Pešti. V při-\nloženém dopise na ředitele ústavu toho\npraví Reményi, že pohár ten proto mu-\nseu daruje, poněvadž přesvědčen jest, že\ndrahá památka ta platila toliko Maďarovi,\nnikoliv ale umělci.\n— Stanovy hudebního spolku\nv Brně jsou již potvrzeny. Prozatímní\nvýbor, v jehož čele stojí opat Cyril Napp,\nvyzývá k přistoupení všecky milovníky hu-\ndebního umění na Moravě. Zakládající úd\npoloží najednou 25 zl. a pak ročně vždy\npo 5 zl. ; přispívající platí ročně 5 zl.\nÚdové činní neplatí žádného příspěvku,\nmají však táž práva co zakladatelé a při-\nspěvatelé, totiž hlasovali ve valném shro-\nmáždění, právo volného přístupu k hu-\ndebnímu provozováni a právo navrhovali\nschopné chudé žáky pro bezplatné vyučování.\nMimo založení školy hudebnické vytknul si\nspolek za účel provozovati koncerty a po-\nvzbuzovat! nadějné skladatele tím, že bu-\ndou se provozovati na zkoušku jejich sklad-\nby. Spolek má jednoho starostu, šest ú-\ndňv ředitelských a jednoho ředitele umě-\nleckého, jenž jest zvolen od ředitelstva a\ndostává jistý plat. Výbor volí se na 6 let;\n20 údův jest dostatečno ku valné hromadě.\nv\n— Rekviem. Zofinská akademie ztra-\ntila v posledních dvou měsících tři údy, a\nsice: úda výbora Pavla Maříka, učitele\nzpěvu Josefa Holuba a výkonného úda\nJindř. Gerstenkorna. Za tyto tři údy u-\nspořádá v pondělí 2. června o Jll hodině\nsmuteční služby Boží v Klímentském ko-"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "128", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620601-01.1.8", "texte": "stele, při niehz se provede vokální rekviem\ns průvodem varhan od J. L. Z v on ař e,\na k závěrku „Animas íidelium\" od K. M.\nrytíře ze Savenau-ů.\n— K o n c e r t, který Žofín ská akade-\nmie svým spolu utlum v předvečer jmenin\nJejí c. k. Výsosti paní arci ve vod kyne Žoíie,\njakožto svá nejvyšší ochranitelkyně, ve stře-\ndu 14. května v sále na Žofínském ostrově\nuspořádala, byl zajímavý a přinesl několik\nnovinek. Program byl tento : 1. oddělení.\n„Kord oder Sud/4 smíšený sbor, složil Rob.\nSchumann. Op. 59. „Siegesgesang der Mag-\ndě/4 z eposu „Vlasta,\" ťríblasý sbor s prů-\nvodem piana , složil J. V. T o m á š e k.\n%i. 72. „Liebesfeiersolový čtverozpěv;\nsložil M. Blumner. Op. 10. „Brausewind,\nSausewind,44 ženský sbor, složil Paetzold.\nOp. 3. „Schifferíied/4 pro sopránový hlas\ns průvodem sboro a piana ; složil A. Fesca.\nII. oddělení. „Důvěra v Boba/4 smíšený\nsbor od Karla Ben d i a. (Nový.) „Zdrávas\nMaria/4 pro smíšený sbor, složil V. Proš-\nka. „Alleluja/4 složil J. A. Koželuh. „Dvě\nstaročeské duchovní písně44 : a) Obecní:\n„Má duše se nespouštěj/4' v unisonu, b)\nRanní: „Chválu vzdejme mnohou/1 pro smí-\nšený sbor. (Z casň Karla IV.) Motetto:\n„Lux perpetua/4 šeslihlasý sbor, složil A.\nSiradella. „Symfonia sacra44 : „Surrcxit Chri-\nstus/4 pro ťríblasý sbor, dva kornetty, ctyry\nposóny a dvě violiny, složil Giov. Gabrieli.\nJelikož některé tyto skladby německých a\nitalských komponistův již známý jsou, po-\nmineme je mlčením a zmíníme se toliko o\ns k 1 a d b á ch c es k ý ch , jmenovitě o no-\nvém smíšeném sboru „Důvěra v Boha\"\nod Karla Rendla, kterýž vším právem\nchvatné zmínky zasluhuje. Slova jsou vel-\nmi dobře pojata a hudbou trefně vyjádře-\nna; vedení hlasů svědci o dobrých studiích\na je všude volné, plynné a dílem i veími\neffektní. Neméně zajímavé je „Zdrávas\nMaria44 pro smíšený sbor od V. Proš-\nky. Skladba tato je promyšlena a obratně\npracována ; cit skroušenosti a oddanosti z\nní dýchá patrně. Konečně dlužno se nám\nzmínili o dvou staročeských písní a) Má\nduše se nespouštěj, b) Chválu vzdejme\nmnohou (z casň Karla IV.), kteréžto nám\nkrásný důkaz podávají, jak velebné zpěvy\nnaši předkové si pro kostel tvořily. Pro-\nvedení všech skladeb obezřelým řízením p.\nřed. Zvonaře bylo důstojné a slušné, r.\n— V c. k. dvorní kapli Vide íí-\nské dávala se dne 11. května krásná mše\nčíslo 1. do B., pak graduale do F. a oífer-\ntorium od zesnulého našeho rodáka J. H.\nVoříška, jehožto velezdařilé skladby tak\nzřídka v Praze slýcháme.\n— První lesnice v Čechách.\nv\nFrantišek Antonín hrabě ze Sporku, konaje\ncesty po Evropě, by si dobyl známostí v\nkrásných uměních, přišel okolo r. 1680\ndo Paříže. V ten čas zbuzovaly vynalezené\nlesnice, ježto stočením dlouhých rohů po-\nvstaly, velkého podivení. Sotva že je u~\nmění inilovný Špork slyšel, dal dva ze\nsvého komonstva, nešetře výloh, na tyto\nnové nástroje vyučovati. Václav Benda\na Petr Ba lik byli první, kteří se v Pa-\nříži na lesnici troubit naučili, týž hudební\nnástroj do Čech přivezli a na něj vyučo-\nvali. Později poslal ještě hrabě Špork k\ntémuž účelu Václava Švédu z Lisé do\nPaříže, kterýž také své úloze dostál. Hrabě\nO f\nSpork byl původce, že krásný tento nástroj\ndo Cech přišel.\n— Valné shromáždění\nboru44 zahájené v neděli dne 18. května\no páté hodině v zasedací síni staroměstské\nradnice bistoriograferri království českého\nFrantiškem Palackým, jakožto nejstarším\nčlenem a „otcem44 tohoto spolku, zabývalo\nse hlavně volením svého ředitelstva. Vý-\nsledek volby jest tento: Předseda: Franti-\nšek Palacký (87 hlasy), náměstek před-\nsedy: Dr. František Ladislav Rieger (84\nhlasy), jednatel: profesor Vácslav Zelený\n(50 hlasy), účetník: rada Karel Storch\n(82 hlasy), pokladník: Karel Šimek (82\nhlasy). Za výbory pak zvoleni jsou: Ar-\nchivář Karel Erben (78 hlasy), purkmistr\nFrantišek Pštross (76 hlasy), Dr. Julius\nGrégr (63 hlasy), Vincenc Vávra (63 hla-\nsy), Karel Sladkovský (63 hlasy), Vojta\nNáprstek (57 hlasy), Dr. Josef Prachenský\n(54 hlasy), Vojtěch Bělák (52 hlasy),\nprof. Emanuel Tonoer (52 hlasy), Dr. F.\nSt. Kodym (50 hlasy), profesor Zeithain-\nrner (47 hlasy/, J. Iluleš, předseda mě-\nšťanské besedy (43 hlasy).\n— Náš Alex. Dreyschock je hr-\ndinou této saisony v Kodani. Dávali,' tam\njiž 4 koncerty a sice dva v kasino a dva\nv divadle. Když v posledním koncertu do\nsálu vstoupil, našel své piano vavřínovými\nvěnci ozdobené. Dne 6. května byla hu-\ndební zábava u prince líessenského, v nížto\nDreyschock, Rus Rubinstein duo od\nSchumanna přednášeli. Mimo to hrál D r ey-\nschock s naší rodačkou Minou Nerudo-\nvou sonátu pro housle a piano (op. 30).\nDne 14. t. m. odebere se Dreyschock\ndo Štokholmu.\nHudební literatura. Kadryla z mo-\nravských n á r o d n í ch písní pí o i ty vy\nmužské hlasy od Ferd. Hellera vyšla\ntyto dni nákladem Chr i s tofa a Kuhé\nv Praze. Kdo již zná kadryla z ceských\npísní od Ferd. Hellera, nemálo bude žádo-\nstiv na tento nejnovější plod p. skladatele;\nneboť málo která skladba došla tak vše-\nstranné obliby jako Hellerova kadryla z če-\nských písní. Že se tato nová skladba první\nzcela vyrovná, pozná každý již z výběru\npísní, jichžto skladatel užil. Líbí-li se pí-\nsně první kádryle někomu více, leží\npříčina v tom, že jsou nám méně známé;\nvynikají však toutéž prostotou a srdečno-\nstí jako ccské. V první touře „Panta)ona\nnacházíme tři písně a sice: „Ten Fráštácký\nmýtník.\" — „Když jsem byla malá.44 —»\n„Šel bych kVám;\" v druhé touřě: „Eté:\"\n„Šlo děvčátko pro vodo.\" — „Kdybych\nvěděl má Aničko/4 v třetí „Poule:44 „Já\nvjem, co urobím.\" — „Sedí vrabec.\" —\n„Aj, děvče zima je;44 v čtvrté „Trenis:\n„Ticho šóhaj, iiednpej.\" — „Kde jste se\nto už in a měn ky.44 — „A já dům:\" v páté\n„Pasto urelle: „Šohajku, čo robíš.44 —\n„Dejme my se za to myško dn skoku.44 —\n„Moja paní mámo galáni jedu;\" v šesté\ntouře „F ih a1 e :4í „Píte chlapci, pue pivo.\"\n— „Ilopsa Maliáš.44 — „Ti Komensěí pa-\ncholíci hodni só.4í 0 nápěvích těchto pí-\nsní netřeba mluvili; po vsi Byť z národa,\nzpívají se s oblibou v národě a když nyní\ntak obratně pro 4 mužských hlasů uve-\ndeny jsou, není pochybnosti, že i h nás\ns potěšením zpívali se budou. Vedení Masu\nje přirozené, plynné a i méně sběhlým zpě-\nvákům přístupné. Provede-Ji se kadryla\ntato s náležitým zachováváním všech na-\nznačených hudebních znamení s ohněm a\nsvěžestí, tu zajisté nemine se s nejskvě-\nlejším výsledkem, a pročež odpóračujeme\ntento krásný plod Musy p. lícil ero vy všem\nceskoslpvánským spolkům co nejvřeleji. —\nKadryla věnována jest horlivému národovci\nnašemu, panu Petrovi Bílkovi ve Vídni\na stojí s hlasy a partiturou I zl. 35 kr. r. č.\n— „Slavia44 je titul kadryly ze slovan-\nských nápěvů od Leopolda 11 r úš e, kteráž\nnákladem Kristofa a Kuhé v Praze tiskem\nvyšla. Skladatel vybral si k svému dílu\nněkteré méně známé perle z písní slovan-\nských a velmi obratně je sestaviv, utvořil\nz nich pěkný celek, jenž milovníkům ta-\nneční neskalené zábavy poskytne. Kadryla\ntato věnována jest od skladatele „Slovan-\nským právní k ů rn.44 Též hezky vyjímá\nse jiná skladba téhož druhu a sice „Blesk,\"\njehož rhytmús a melodie unavené nohy 0-\nsvěží. — Ze skladeb salonních vyšly ti-\nskem „La priěre ďune verge44 (Modlitba\npanny) od Tekly Badarzewské a „Marie\"\nnocturna od Richardsa. Obě skladby nejsou\ntěžké; první vyniká zvláště přiměřenou me-\nlodií a obratným spracováním. Všechny\nskladby vyšly nákladem Kristofa a Kuhe\nv Praze v pěkném vydání a na žádost 0-\npatří je venkovanům redakce Dalibora.\n\nDur a moll.\n\nMalíř Vernet. Jistá bohalá dáma vkročivši\njednoho dne v ítíiné do atelieru Ilorace\nVcroeta, včhla něho malíře, žádala jej, by jí\nnějaký malý výkres u její přítomnosti zhotovil.\nOcí otuě chopil se II »race štětce a vymalovav\nv někol ka minutách malý výjev z bojů algír-\nskýca podul výkres vznešené dáme s těmi slo-\nvy: „Quatre cent franes\" (ctyry sta franků).\nNad tímto požadavkem užaslá «lal i amělci na\nsrozuměnou, že výkres ten je přeceněn. Vida\nVépe jest, když dílo své zničí, než\nby je lakomstvím zlehcití dal."}]}