{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_sha256": "80e32281cc02da245f1f6c2219093e4e4f0d4e4f85455a5db4810e568dc1efb9", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/06/20_01/bmtnabd_1862-06-20_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[137]", "page_fin": "[137]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.1", "titre_corps": "Vojtěch Jírovec", "titre_sommaire": "Vojtěch Jírovec", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[137]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4652, "texte": "Vojtěch Jírovec\n*).\nMálo který skladatel působil a na srdce způ-\nsobem tak rozmanitým, jako náš rodák Vojtěch Jírovec.\nProjdeme-li značný počet jeho oper, mezi nimi mnohé ele-\ngický základ mají, shledáme, že jemnější pocity zbuzují, jako\nna př. ieho opera „Oční lékař,\" z nížto mnohé arie v skutku\nklássické jsou.4 Tak se torná také s jeho symfoniemi, sjeho\npísněmi a jinými téhož druhu skladbami. Jírovec vložil ve\nsvé skladby cosi ušlechtilého, vážného, aniž by se přitom\nzvrhl v pedanterii. Jeho nejrozdílnější díla došla vždy nej-\nvětší pochvaly, ano byly časy, kde hudba Jirovcova právě\ntak v květu stála as takým nadšením se poslouchala, jako\nmoderní hudební cukrovinky za našich časů. Zmizeli-ly jeho\nopery z repertoiru, jelikož novému časovému vkusu neodpo-\nvídaly, neztratily přec ničehož na své pravé ceně, ano poží-\nvají úcty všech hudbomilů a umělců a některé jeho písně\nčeské?s oblibou se ještě zpívají. Stůj zde stručný životo-\npisný nástin umělce tohoto.\nVojtěch Jírovec narodil se dne 19. února 1763 v kr.\nv\nměstě Českých Budějovicích, kde otec jeho byl při tamním\nchrámě katedrálním ředitelem kůru a jej také v prvních po-\nčátcích literních a hudebních vyučoval. V osmém roce stáří\nsvého začal navštěvovati tamní školy piaristské, dávaje při\ntom na jevo takovou pilnost a bystrost ducha, že později ve\nvšech šesti gramatikálních třídách první odměnou poctěn byl.\nPřitom cvičil se také ve zpěvu i hře na housle a varhany,\nmaje znamenitého tamního organistu a hudebního skladatele\nStefanovského za učitele v generálním basu.\nSkončiv studia humanitní v rodním městě svém, ode-\nbral se do Prahy, kde filosofii slyšel a potom kollegia práv-\nnická studovali začal, zabývaje se mezi tím zároveň i hudbou\na skládáním kusů hudebních, z nichž mnohé s nemalou po-\nchvalou veřejně provozovány byly. Jelikož ale později těžce\nse roznemohl a delší čas churavěl, opustil studia právnická\na vstoupil co domácí hudebník do služby k hraběti Franti-\nškovi z Funfkirchenu. Zde nabyl příležitosti a času, v hudbě\nvíc a více! se vzdělávati, jelikož v domě tohoto hudbymilov-\nného hraběte v Chlumci, téměř každý domácí, ovšem i nižší\nslužebníci v hudbě sběhlí byli a úplný orkestr tvořili, jimž\nJírovec své serenady a symfonie provozovali dával.\nPobyv tuto nějaký čas a povzbuzen jsa pochvalou, s níž\nse dosaváde skladbám jeho potkati bylo, předsevzal si k vyš-\nšímu vzdělání v svém umění na cesty se vydati a odebral se\npřes Brno do Vídně. Zde se mu událo, v domě dvorního\nrady z Kássu nejznamenitějších tehdejších mistrů hudebních,\njako: Josefa Haydna, V. Mozarta, z Dittersdorfu, houslisty\nGiornovického a j. v. pozornost na sebe obrátit. Zvláště pak\nzalíbil se bohatě nadaný krajan náš V. Mozartovi, tak že\ntento konečně i o to se zasadil, aby v jednom sále „Mehl-\ngrube\" nyní Casino dávaném koncertě i jedna ze symfonií\nJirovcových se provozovala. Když byla s velikou pochvalou\npřijata, pojal nesmrtelný mistr skromného a mladého umělce\nnašeho za ruku a představil jej co skladatele celému plesa-\njícímu obecenstvu.\nSkvělý tento výsledek prvního veřejného vystoupení\nJirovcova ve Vídni zavdal příčinu, že od té doby častěji\nskladby jeho při veřejných produkcích s rostoucí pochvalou pro-\nvozovány byly. Zdržev se ale toliko několik měsíců v sí-\ndelním městě, ustanovil se na tom, že klassickou půdu ital-\nskou navštíví a tam s duchem hudby italské blíže se seznámí.\nNastoupiv pak skutečně cestu tuto, prošel všecka hlavní\nměsta italská, totiž: Benátky, Milán, Florencii, Řím, Neapoli,\nvynasnaže se všude seznámiti se s tamními znamenitými mi-\nstry, jich skladbami, jakož i ústavy hudebními. Nejdéle a\nsice dvě leta pobyl v Neapoli, pilně celý ten čas k tomu\nprohlédaje, aby v umění svém co nejvíce se zdokonalil, i cvi-\nčil se u znamenitého skladatele církevní hudby Mikuláše Sala,\njenž byl žákem věhlasného Leonarda Lea, v kontrapunktu,\npřitom ale skládal i první svá kvartetta pro smyčcové ná-\nstroje mimo jiné hudební kusy, fugy, koncerty atd., jenž byvše\nuveřejněny všeobecné pochvaly docházely, tak že symfonie\njeho i při dvoře královském se provozovaly a on od krále\nsamého požádán byl, aby několik serenad složil.\nZ Neapole odebral se krajan náš do Paříže, kde již\nněkteré skladby jeho byly tiskem vydány a s všeobecnou\npochvalou přijaly; pročež jej tamní musikální obchodník Im-\nbault pobádal, aby ještě tři symfonie sepsal, kteréž on také\nv krátkém čase zhotovil.\n(Dokončení.)\n*) Na malém domku v předměstí budějovickém, v němž Jírovec před\n99 lety se narodil, spatřuje se snad až dosud smazanými literami\npsaný nápis, že tam r. 1761 dne 19. února V. Jírovce se narodil.\nDům tento patřil ještě r. 1847 chudému ale hudbymilovnému pří—\nštipka ři."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "138", "page_fin": "139", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.2", "titre_corps": "Naše uměni.", "titre_sommaire": "Naše uměni.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3470, "texte": "Naše uměni.\nDeklamovanka k hudebním akademiím.\nZnámo?, jak se Němci vychloubají,\nnejslavnější prý že muže mají\nv každé vědě, v každém umění,\nba jsouť toho domnění\nže jim jenom všecko dáno shůry,\nslovanští že národové\njsou jen pouzí otrokové\nbez bilduňku, bez kultury.\nNuže, slyšte, co ti Němci praví :\n„V divadle jsme mistři praví,\n„mámef první herce, pro něž každý hárá;\n„mámef Davisona, Desoira,\n„mámef Janouškovu, ježto slyne\n„v Německu co první dramatická umělkyně!\nAj, aj, co pak mluvíte to, kulturáci,\ni\nvždyť pak první dva jsou rození Poláci,\na tu dámu, jež vám je tak drahá,\ndala vám přec naše česká Praha!\n„Kdo má/' pokračují Němci dále,\n„chlubíce se neustále,\n„kdo má Stegra, Plška, Jindra,\n„kdo Tichácka pěvců Alexandra\n„kdo pak jest Augusta Stegrova\n„a kdo Emilie Schmidlova ?\"\nPomalu s tou flintou, pánové !\nTyto pěvkyně i pěvci jsou přec Slávové.\nSteger, jinak také Stazič jmín,\nHorvátské je vlasti syn,\nOstatní pak a ty primadonny\nCechové jsou nahlédněte v lexikony.\n„Co se hudby týče, Němci dí,\n„tu jen virtuosové se naši skví;\n„Laub a Ernst jsou zajisté\n„nejslavnější houslisté*\n„Schulhoff, Rubinstein a Dreyschock to jsou\nv velikáni,\n„kteří ve hře na piano nejsou překonání,\n„co pak máme říci o Klausově\n„a o Míně Nerudové,\n„které hrou svou okouzlily lidu na tisíce;\n„to jsou naše výtečnice!\"\nJakže? toť je opět Prášilovský kus,\nvždyť pak Rubinstein je Rus,\na ti ostatní umělci, chlubní pánové,\nMoravani jsou a Cechové.\nA teď prosím, přestaňte již s chloubou svou,\nže jste na umělce bohatí;\nslova lichá u nás neplatí,\njá vám povím pravdu nezvratnou :\nMy jsme v umění se skvěle osvědčili,\nmy jsme v hojné míře Němcům\nba i jiným cizozemcům\numěním svým prospěšnými byli.\nBenda náš skladatel chvalně známý,\ntvůrcem byl německé melodramy.\nMy jsme Vlachům Myslivecká dali,\njenž je tak roznítil zpěvohrami svými\nv pravém smyslu slova výtečnými,\nže jej jako Cimarosu zbožňovali.\nMaďaři si také osvojili\nmnohé naše umělecké síly.\nRůžička náš, jemuž v Uhřích „Sláva\" zní,\nprvní operu jim složil národní.\nAngličané rytce slavného\nHolára vždy mají za svého,\na přec jsou to věci známy,\nže se Holár zrodil mezi námi.\nFrancouzi, ti hrdí páni,\njsou nám také díkem zavázáni,\nGluck, jenž v Čechách v hudbě vzdělán byl,\nvelkou operu jim utvořil;\nv harmonii Rejcha náš je vyučoval,\nslavné mistry francouzské on vzdělal.\nOnslov, Berlioz a skladatelé tací\nbyli jeho žáci.\nMy jsme dali světu mistra mistrů všech\nmaliře to Mengse, jenž byl rodem Čech.\nA tak bychom mohli dále pokračovat,\nna sta mužů svojich pojmenovat,\nkteří uměním se proslavili,\nv cizích zemích blaze působili;\navšak nestačí nám k tomu čas,\nneboť ujišfuju vás,\nže je k tomu třeba mnoho dní,\nnež se vypočísti dají jen ti „věhlasní.\"\nNyní budete se, trvám, ptáti,\nproč umělci tito dokonalí\nve své vlasti raděj nezůstali ?\nProč se do ciziny odebrali ?\nInu, chci vám na to odpověď hned dáti.\nBylif buď v své vlasti neuznáni,\nneb se činily jim jiné úkory;\nhlavně však to pravím bez okolkování,\nnedostalo se jim rádně podpory,\naby dosti skromně U nás mohli žít\na ku blahu vlasti působit.\nAvšak ještě za dob našich se to stává,\nže se našim umělcům, když žijí\nněkdy ani chleba nedostává;\nza to ale když je hroby kryjí,\n„Sláva\" se jim provolává\na pomníky se jim staví.\nNení-liž to nevděk pravý?\nNuže tedy, sestry, bratři milí,\nhleďme, abychom to napravili,\na nedejme umělcům svým nouzi třít,\nby se o nás někdy nemuselo dít\ns úsměškem a šklebem,\nže jsme živi byli pouhým chlebem;\nnenechejme ruce nečinně v svém klíně,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 112, "texte": "když se jedná podporovat umělce a umělkyně,\nheslem naším budiž, posluchači milení,\n„Važme si vzdy svého umění !u"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139", "page_fin": "139", "image_debut": 3, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.3", "titre_corps": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "titre_sommaire": "Vévoda. Fraška v 1 jednání od Alexandra Arna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.3", "debut_caractere": 114, "fin_caractere_exclue": 4023, "texte": "Vévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\n10. výstup.\nFoukal. Válek. Předešlí.\nFoukal (v černém fraku, nějaký rukopis pod paží).\nJiž tu jsme.\nVálek (v černém obleku jako Foukal, velký balík papíru\ndrží v ruce). Je tam ještě Jeho Výsost?\nHospodský (osopí se na Válka a Foukala). Nešťastníci,\ncož ho neslyšíte? Zejtra ěasně z rána vám rozdrtím vše-\ncky žebra. Já jsem ztracen, nejsem s to rozsvítit.\nMikula (poslouchá). Co už zvoní poledne ?\nFoukal. Kapoune, vy jste nešika!\nHospodský. Neopovažujte se více mi spílat: kapoune!\nVálek. Dovolte mi, pane tcháne! (vezme hospodskému\nsirky z rukou a rozsvítí).\nVsetečka (k hospodskému). Aj, aj, což neumíte ani se\nsirkami zacházet —• kapoune?\nHospodský. Naposled si to zapovídám, nebo senejmeniíju\nvíc kapounem rozumíte? (vezme světlo, spěchá k cizinci).\nFoukal (k Všetečkevi potažně k hospodskému). On ztratí\nnad tím konečně zbytek svého rozumu.\nVsetečka. O to se našinec nemusí nikdy bát.\nVálek (baví se s Kačenkou).\nCizinec. Parbleu! Musí se vždy ve vašem hostinci\nak dlouho čekat?\nHospodský (postavil světlo, chce mluvit).\nCizinec (pečetí list). Ticho, vy jste hotový ospalec. Já\nmám žízeň, přineste mi láhev šampaňského.\nHospodský (hledí s vyvalenýma očima na hosta).\nVsetečka (k Foukalovi). Co myslíte?\nFoukal. Je to k smíchu!\nVsetečka. Přesvědčit, úředně se o tom musím pře-\nsvědčit. (mluví horlivě dále s Foukalem.)\nCizinec. Rozuměl jste mi?\nHospodský. Ano, ano! Ó já nešťastník! (padne na\nkolena.) Šampaňské právě mi došlo; a v celém městečku\nnelze žádného dostati.\nCizinec. Aby vás ďas! Vstaňte, přineste mi tedy\nvíno jiného druhu.\nHospodský (povstane). Jiného druhu! S výborným\nMělnickým mohu posloužit.\nCizinec. Mělnické? Co pak je to?\nHospodský. Krásná to krajina! tento rok právě se\nvýborné víno zdařilo.\nCizinec. Eh bien! tedy mi přineste jednu láhev!\nHospodský V okamžení! (spěchá do šenkovny). Ka-\nčenko! Celou láhev Mělnického, děkuji vám, nebesa! Honem!\nKačenka. Hnedle! (odběhne.)\nVěetečka (k hospodskému). Kniha pocestných má být\npři ruce!\nHospodský. Kniha pocestných? jak to?\nVsetečka. Nechat zapsat jeho jméno. Nevědět jestli\na jak?\nHospodský. Co? Prach a broky! Já jsem to viděl\nčerné na bílém.\nVsetečka. Ticho! - Pro pořádek policii zavolat.\nFoukal. Ale, velevážený pane čtvrtníku, Jeho Milost\nchce zůstat pod zapřenou.\nVsetečka♦ Nerozumíte; telegraf vynalezen; taškáře chytat.\nVálek. Jak! pan čivrtník nevěří, že Jeho Milost v\nskutku\nVsetečka. Ticho! Nic nevěřit; přesvědčili!\nMikula (k Všetečkovi). Co jste řekl ?\nVsetečka (k Mikulovi). Knihu pocestných přinést, dát\nzapsat.\nMikula. To máte pravdu. Já také myslím.\nHospodský. Prach a broky! Dobře, má se stát. (Ve-\nzme knihu, běží k cizinci.)\nCizinec. U čerta! To trvá zpropadeně dlouho.\nHospodský. Prosím miliónkrát za odpuštění. Hned je\nzde víno; zatím si beru tu nesmírnou smělost přinést knihu\npocestných, kterou Vaší Milosti předložit se opovažuju.\nCizinec. Co pak s tím?\nHospodský. Račte Vašnostino jméno sem zapsati.\nCizinec. Podejte to sem. (Píše a dá potom knihu ho-\nspodskému nazpět). Tak! a nyní rychle víno!\nHospodský (odejde a otevře pak knihu pocestných).\n(Všichni hrnou se k tomu a dívají se hospodskému přes ra-\nmena do knihy.)\nVsetečka (sejme svou čepici). Vévoda z Krumlova!\nMikula. Hehehe! Podivné! znamenité!\nFoukal (k Mikulovi). Jak to?\nMikula. Vida, on píše takou rukou, jako z nás některej!\nVálek. Před námi tedy odložil své incognito.\nVsetečka (obejme hospodského). Plakat! vyplakat se!\nnejtoužebnější přání je vyplněno. Vévodu u nás spatřit!\nŠtastný kapoun!\nKačenka (nese láhev vína). Tu nejlepší jsem vybrala.\nHospodský. Pane čtvrtníku, ono se to vykapounovalo.\nVsetečka. Proč ne kor! teď budete znovu žít.\nCizinec (zvoní).\nHospodský (spěšně k Všetečkovi). Nuže ! Můj hostinec\na já od dneška se jmenujem: „u Vévody z Krumlova!\" Ó\nKačenko jaký to nápad! (běží s vínem k hostovi.)\nKačenka. U Vévody z Krumlova! Ach, to je překrásné!\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "139", "page_fin": "140", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.4", "titre_corps": "Stručný nástin pěstováni hudby v Čechách za času Rudolfa II. až do XIX. století.", "titre_sommaire": "Stručný nástin pěstováni hudby v Čechách za času Rudolfa II. až do XIX. století.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.3", "debut_caractere": 4025, "fin_caractere_exclue": 4223, "texte": "Stručný nástin pěstováni hudby\nv Čechách\nza času Rudolfa II. až do XIX. století.\nZa času Rudolfa 11., jenž by býval, jsa velkým přítelem\nvěd a umění, ze sídelního svého města Prahy rad medicejskou\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4230, "texte": "v\nFlorenci utvořil, počal již hudební život v Cechách pučeti.\nPatřilo to tehdáž u umění mílovných dvorů k dobrému tonu,\nobratné hudebníky do žoldu bráti, což zvláště poměry tehdáž\nžijícího Orlanda Lussa k francouzskému králi Karlu IX. a\nk bavorskému dvoru dokazují. Tak nacházíme též z části u\ndvora Rudolfova, z části alespoň v jeho blízkosti u Prahy\nřadu velezdatných hudebních umělců, na př. Jana Camarithusa,\nv\nJana Paska z Vrat, Arnolda bliká, Jana Florianidcsa, Jiřího\nHásslera (dvorní varhaník císaře Rudolfa), Petra Loscusa, Jana\nMatthiolusa z Vodňan, Václava Nicolaidesa, Pavla Nominusa,\nPetra Noscenusa, Matěje Strejčka (též Paterculus zvaného),\nVáclava z Radkova, Jana Roscimusa, Jakuba Regnarda, Jana\nSimonidesa, Jakuba Handla, Jana Pinelliho, Filipa de Monte,\nTiburtia Massainusa, Václava Philomatesa, Václava Rychnov-\nského, Zanchiusa Liberalis-e, Simona Proxenia, Jana Siadel-\nmeira, Michala Bayera (trubač dvorní), Mikuláše Buse-a (dvorní\npěvec), tři hudebníky jmenem Pizzo a jeden s jmenem Pi-\nzetlo Zanottiho (dvorní knpelník), Corneliusa Zella (bassista)\natd. Z tohoto seznamu patrno, že je to pestrá vzorná listina\nslovanských, italských, francouzských, německých, ba ano\nřeckých (aneb alespoň dle tehdejšího obyčeje na řecký jazyk\npřetvořených slovanských) jmen.\nTito umělci byli velmi ctěni a váženi, což ta okolnost\ndosvědčuje, že císař Rudolf varhaníka Hásslera do šlechti-\nckého stavu povznesl, a že posaunistovi hlavního chrámu,\nOndřeji Gruberovi r. 1593 za odměnu jeho zvláštní obratnosti\ndovolil, že rodinný znak vésti může*). Hudebníka Rodericha\nJana Rodstoggiusa oslavil chvalně známý básník a Řeckomil\nMatěj Collinus následující básní;\nNobilis Hodek, cantor Rodstoggius iste\nsi quaeris qua placeat ratione mihi?\nVir bonus est et Phoebi numine plenus,\nBulce sonum manat cujus ab ore melos\nAetati mores grandaevae, moribus ipsis\nRespondent in eo cantus et harmonia, atd.\nAno i národní důvtip přispěl k oslavení hudebníků Bar-\ntoloměj Paproeký chvalořečil loutnistu Jana Vencálka ve\nsvém díle „Nové kratochvíle\" následujícími verši:\nBy loutna mluvit uměla,\nTak by na hlas odpověděla:\nVšickni jiní v dudy hřejte,\nmne Vencálkovi nechejte.\nVyhlášený hudební spolek stával u sv. Jindřicha na No-\nvém městě v Praze. Učený Jan Campanus věnoval mu r.\n1598 jeden ze svých spisů : „Clarissimis in nobilitate virisce-\níeberimi in nova Praga chori, qui est ad D. Henrici, musicis\noptimis, Mecenatibus meritissimis ideoque colendissimis.\"\nPo smrti Rudolfa 11. mnoho se již zjinačilo a uspůsobilo.\nTřicetiletá válka (1618—1648) odebrala úplně díla umělecká,\nrozehnala umělce, a rozpustila své nejdivočejší proudy po\nČechách. Však i za tehdejších časů utiskování v Čechách\nžilo ještě vždy rnnoho obratných hudebníků, kteří v šlépějích\nza dob Rudolfových pokračovali. Zde vystupuje též urozený\nkomponující hudební dilettant v osobě českého komorního\npředsedy Kristofa Haranta % Polžic a Bedruzic, jenž\nnejen výtečně zpíval, nýbrž i na mnohé nástroje velmi dobře\nhrál. Jan Bohutský, Pražský tiskař, chválí Harantovy zá-\nsluhy o hudební umění v přípisu k dílu Veleslavínově *,Poli-\ntica historica,\" jež na Haranta a Viléma Slavatu z Chlumu a\nKošumberku staví následujícím spůsobem :\n„Mezi tím však, a při těch všech slavných Vaší Milosti\nprácech, netoliko artes, aneb umění literní exotericas, ale i\nacrornaticas, z nichž obzvláštně Musicamvocalem a instru-\nmentalem pominouti jste neráčili. Toho tedy říd-\nkým z gruntu známého, umění muzyckého, jakým milovníkem\nbýti ráčíte, skutkové nemalí v composicích Vaší Milosti to\nnetoliko zde při J. M. C. kaple, ale i při jiných Jich Milostí\narciknížat, a knížat říšských dvořích rozhlašují a ukazují. Tak\nže ráčivše býti v Alexandrii městě egyptském, kdež nad jiné\nzemě všech časův muzyka vzácná byla podle svědectví Athe-\nnaea Lib. 4 cap. 24. Nulli magis periti sunt artis Musicae,\nquam Alexandrini etc. Vidí se, jakoby jste všecku jich\nchválu a umění s sebou do Patriae převésti a novou Alexan-\ndrii při dvoře J. M. C. Vaší Milosti vzázným příkladem a fe-\ndrováním téhož umění, založiti ráčili.\"\n(Pokračování.)\n*) Byl to modrý neb blankytový štít, v jehožto poli žlntá aneb zlatá\nbarva tříhranná skála, na ní pak na pravici bílý lev na zlatou pa-\nsounu troubě, se objevuje."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "140", "page_fin": "141", "image_debut": 4, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.5", "titre_corps": "Mladistvý hudec. Povídka.", "titre_sommaire": "Mladistvý hudec. Povídka.", "signature_source": "E. A. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.4", "debut_caractere": 4232, "fin_caractere_exclue": 5469, "texte": "Mladistvý hudec.\nPovídka.\n\n(Dokončení.)\nKapelník byl černě oděn; jeho syn měl dvorní šat:\nmalý frak ze sukna a vestu z té samé látky, červené kal-\nhoty, bílé punčochy a střevíce s přeskami.\nOhradník uvedl je do koncertního sálu, kdež ještě ni-\nkdo nebyl. Co Mozart nejprv zpozoroval, bylo piano, před\nkteréž se i hned postavil; otec jeho vstoupil na balkon, od-\nkud se dvorní nádherné zahrady přehlídnouti daly.\nVolfgang seděl sám a sám v překrásně osvětleném sa-\nloně před pianem; jeho prsty přejížděly s podivuhodnou ry-\nchlostí po klávesích; tu však na blízku uslyšel říci dětský\nhlas: ~Ó jak krásně hraješ; jsi ty ten malý Mozart?\"\nYolfgang se obrátil a uzřel malou dívčinku bohatě odě-\nnou a asi sedm jar čítající.\n„Ano,\" odvětil malý virtuos.\n„A kdo tě naučil tak hezky hrát ?\"\n„Můj tatínek.\"\n~A není to zdlouhavé a obtížné, na klavír se učit?\"\n„Ano, někdy mne to namáhá; však tu se modlím a\nprosím velkého našeho patrona, aby mi síly dodal a to mi\nvždy zpomůže.\"\nVolfgang chtěl ještě něco říci; v tom však zašustěly\nhedbávné šaly. Volfgang se ohlédl a spatřil s podivením, že\nsál, jenž ještě před nějakou chvílí prázný byl, nyní krásnými\ndamami a vznešenými pány se naplnil.\nVolfganga polil ruměnec; neboť nacházel se v rozpacích."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 2474, "texte": "„Nepamatuješ se na mne více?44 pravil nyní k němu\nvznešený pán, jenž blíže přistoupil.\n„Vy jste pan císař,*4 odvětil malý Mozart naň pohlédnuv.\n„A zde vidíš císařovnu Marii Terezii,44 řekl František,\npřiblíživ se s ním k dámě as 451eté, která se krásou a půvab-\nností skvěla; císařovna přijala hošíka s nelíčenou srdečností.\nNa to inusel se malý Mozart k pianu posadit. Usmí-\nvaje se na okolostojící a jmenovitě na malou dívčinu, počal\nMozart hráti. Jeho hra byla tak dokonalá, že celý dvůr očí\ns něho nespustil a pozorně ho poslouchal. Všichni byli di-\nvotvorným talentem jeho okouzleni.\n„Volfgang zná se tak dobře v pianu, že by i na za-\nkrytých klávesích hráti mohl,\" pravil jeho otec.\n„Af se zakryje piano!44 odvětil Volfgang, a když se\nto stalo, hrál s toutéž jistotou na přikrývce, která klávesy za-\nhalovala.\nKdyž byl hru svou dokončil, povolala ho k sobě cí-\nsařovna.\nVolfgang skočil se sesle; avšak bud namáhání neb\nnezvyklost choditi po parketní podlaze uvedly ho v rozpa-\nky; sklouzl totiž a padl na zem.\nMalá dívčinka vykřikla a přikvapíc k němu, zvedla\nmladistvého virtuosa se slovy: „Neublížil sis?\"\nVolfgang pohlédnuv na ni, odvětil: „Nic se mi nestalo!44\nAle ty jsi tak hezká, že bych si tě hned vzíti chtěl.\nMalé děvčátko dalo se do smíchu: „To nemůže býti\nVolfgangu,\" pravila k němu.\n„Proč pak ne ?il tázal se jí Mozart, „vždy! jsme v stej-\nných letech?\"\n„Ty jsi ale jen chudý umělec.44\n„Ale já se stanu někdy slavným mužem.\"\n„Ono to ale přec nemůže být; já jsem Marie Antonie,\narcivévodkyně Rakouská.\"\n„To nic nedělá; já si tě přece vezmu!\" zvolal Mozart\nk velkému potěšení vznešené společnosti, která na tak pro-\nstosrdečnou řeč uvyklá nebyla.\nMalá dívčinka, kterouž si Mozart za manželku vyvoliti\nchtěl, nebyla tak šťastna, aby umělce zá muže dostala.\nDrahný čas po tomto výjevu toho samého dne, kdy\nVídeňské obecenstvo Volfganga Mozarta až do nebe po-\nvznášelo, bylo ono malé děvčátko, kteréž se pak králov-\nnou francouzskou a manželkou nešťastného Ludvíka XVI.\nstala, od surové luzy Pařížské hanebně zneuctěna.\nPodivný, tajuplný to obrat věcíř Kdož je může vyzpy-\ntovat? Mozart ale stal se tím, co slíbil.\nMarie Terezie okouzlena jsouc znamenitým geniem Mo-\nzartovým, učinila jej společníkem Marie Antonie. Později\nvšak rozdělily se jejich cesty. Volfgang nebyl ještě osm let\nstár, když se na dvoře Versailleském objevil a vysoký trůn\numéní nastoupil, co zatím Marie Antonie později na tom\nsamém dvoře královský trůn s manželem svým sdílela.\n\nE. A. Z."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "144", "image_debut": 5, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.5", "debut_caractere": 2476, "fin_caractere_exclue": 5900, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brandýsa nad Labem. (Výlet\nspojených zpěv. spolků.) Zpěvácký\nvýlet spolků brandýsského a staroboleslav-\nského do lesů skorkovských, na kterýžto\nse obyvatelstvo celého vůkolí tak dlouho\ntěšilo, jest tedy již ukončen a nemeškám,\nVám tímto obšírnější o tom podati zprávu.\nDne 9. t. m. o jedné hodině z poledne\ndal se spolek brandýsský, jehožto členové\nspolkovými svými odznaky opatřeni byli,\nna pochod ze sálu p. Fetterova provázen\njsa četným davem obecenstva. V Staré\nBoleslavi čekal již tamnější spolek, jehožto\nčlenové taktéž opatřeni byli svými odznaky\nspolkovými. Oba spolkové přivítali se hluč-\nným „Sláva\" a po srdečném vzájemném\npozdravení spojili se pospolu k dálšímu\nradostnému cestování. Cesta vede z nej-\nvětši části lesy a tak se vedro parního\ndne poněkud chůzí v chládku zmírnilo. Po\ndvouhodinném skoro cestování, které ve-\nselými zpěvy se ukracovalo, dorazili jsme\nkonečně na místo a velký červenobílý prá-\npor oznamoval nám, že jsme již blízko\nsvého cíle. Zde nás očekávalo milé pře-\nkvapení. Obecný výbor skorkovský poslal\ntotiž spojeným spolkům na poctu hudbu\njvstříc a pozdravil výlet tento střelbou z\nmoždířů. Spolkové byli hudbou na místo\nuvedeni, kde vlastně zábava střediště své\njiníti měla a kde opět velký červenobílý\n.prápor vlál. Pohled na toto krásné lesní,\npak na obecenstvo z celého okolí zvláště\nze Skorkova, Čelákovic, Kostelce nad La-\nbem, Předměřic, Hlavna kostelního i su-\ndového i z odlehlejších míst jako ze Záp,\nPopovic, Vráb, Jenštejna na tisíce shro-\nmážděné všem stavům přináležící a spo-\njené spolky nadšeně při vítající, byl velmi\nlibý a utěšený. Nedlouho po našem pří-\nchodu dostavil se zpěvácký spolek Be-\nnátský, byv od spojených spolků sr-\ndečně a nadšeně přivítán. S nimi taktéž\npřibyli páni hosté z Benátek. Honorace\nměsta Brandýsa a Staré Boleslavi súčast-\nnily se téměř úplně při této slavnosti. —-\nSkladby spojenými spolky zpívané a obe-\nzřelým, střídavým řízením obětavých pp.\nředitelů spolkových: Th. Procházky\n(Brandýs) a Jos. Pražáka (Boleslav)\nprovedené, s všeobecným a nadšeným ce-\nlého obecenstva potleskem se potkaly. I\nzpívaly se následující sbory. Spojený-\nmi spolky: „Pozdravení pěvcovo\" od\nVeita. „Na Prahu\" od Veita. „Bratří,\nrozveselme se.\" „Dcerám českým\" od\n'Gernera. „Zastaveníčko44 od Fr. Škrou-\njpa. „Píseň Šumavanů.\" „Staročeská44 od\nJana Š kroupa. „Kde domov můj\" v\nkrásném upravení Hellerově, při křeréžto\nhymně zpěváci i celé obecenstvo s obna-\nženými hlavami setrvali. Sami o sobě\nzpívali : a) spolek staroboleslavský: „Za-\nstaveníčko (jiné než předešlé) a čtverylku\nz národních písní od Hellera. b) Spo-\nlek brandýsský: „Píseň Cechů\" (Vzhůru\nbratří) a „Zpěv Čechů44 (Vstupme v kolo\nCechové). V přestávkách bavilo se obe-\ncenstvo tancem. Pro feulletonistu velmi\nzajímavé by bylo bývalo, pozorovati všeli-\njaká malebná skupení a zvláště čilý ruch,\npanovavsí na blízku zdrojů potravních a\nnápojných* Než to nepatří k věci! Až do\nvečera bavili jsme se vespolek spůsobem\nnenuceným a příjemným. Příroda tu vsak\nudělala najednou všemu nenadálou přítrž.\nVždyť víte beztoho, jaký komicko-tragický\nkonec obyčejně vezmou zábavy podobného\ndruhu jako iv tom ohledu pověstná slav-\nnost ve Hvězdě a podobné. Stereotypní\nbouřka a déšť se tedy věrně dostavily a\ndoprovázely tlupy vrácejících se slavnost-\nníkň na spůsob poněkud neslavnostní. Nic-\nméně podařila se úplně národní slavnost\ntato a zůstane všem ú&astníkům na dlouhý"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 8041, "texte": "čas v příjemné a živé paměti. Srdečně\nrozloučili jsme s Benáteckými, kteří byli i\nspolky s hudbou i obecenstvem k vo-\nzům doprovázeni. Vzájemně slíbili jsme\nsi, že se zase brzy shledáme a spolu po-\nbavíme. Ačkoli něco málo skladeb, které\nještě pro tento výlet určeny byly, pro\nnadzmíněnou nemilou příhodu provésii se\njiž nedalo, přece dostáli spojení spolkové\nsvému úkolu, a těšíme se již napřed z\ntoho, že se nám brzy zase podobných\ndostane zábav, neb právě tento druh zá-\nbav šíří iv dálších kruzích obecenstva\nušlechtilý cit vlastenecký, a klestí veleb-\nnou dráhu k povznešení naší inilé ná-\nrodní hudby, našeho krásného, libozvuč-\nného zpěvu českého. Protož, nechť krací\nnaši spolkové zmužile dále v plnění to-\nhoto svého vznešeného a posvátného ú-\nkolu a žehnání budoucích dob zajisté se\njich nemine. Az do posaváde nemají naše\nd\\a spolky své prápory, však spanilo-\nmyslnost našich dívek a paní za-\njisté za příkladem jiných měst, je i těmito\nokrasami vbrzku obdaří.\nZ Kolína nad Labem. (Zpěv. spolek.\nDivadlo). Po každém napnutíná-\nsleduje ocháblost. Tak jest i u nás, co\nse sociálního života týče. Nemůžem ale\npomlčeti, že ospalost tato byla svévolně\nz mnohých stran spůsobena. Známo jest,\nže jako všude i zde prápor frankfurtský\nvlaje a korouhevníci, tit jásají, jakmile\njen jim příznivý větřík od Mohánu zavane.\n„Übi bene, ibi patria.4' (Kde je dobře, tam\nvlast) jest již otřepaná fráse ale mno-\nhému našinci zlatým pravidlem. A co do\ntoho vlastenectví, když ani groše do kapsy\nnenese?! Jaký div, že v pokroku národ-\nním potom kolísáme? Spolek náš zpěvácký\npatří mezi starší v Cechách. Působením\nsvým získal si čestného jména a toto\nsi i budoucně zachovati, jest a bude vždy\nsnahou jeho. Litujeme, že nedorozumě-\nním a samolibostí jednotlivých členů spo-\nlek se seslabuje a tak od cíle vytknutého se\nodchyluje. Vzdor všern překážkám súčast-\nnil se spolek nás na slavnosti Kutnohorské\na na národní jak jistí lidé praví -\ndemonstraci v Praze. Začátkem června\nzvolen nový výbor, nadějeme se od něho\nzdárného působení a doufáme, že se pře-\nkážkami jemu od protivné strany kladenými\nnijak odstrašili nedá. Nedivno mi, proč z\nměšťanstva tak málo činných údů v našem\nspolku nalézám? Co toho as příčinou?\nStalo se od spolku vyzvání, aby se nové\nsíly pěvecké přihlásily, pro tyto bude\nzvláštní škola zavedena. Uvidíme,\nzdali se podporovat bude tento dobrý li-\nmy si. Zamýšlí se zde o zaražení spolku\ntělocvičného a snad by se nechal s pěvec-\nkým spojit ? Tím snáze nechá se usku-\ntečnit myšlénka ta, an se pravidelnému tě-\nlocviku již druhým rokem na našich ško-\nlách vyučuje. Jak krásné to záměry\na přede cesta daleká, marné volání! Schází\nnám zde rázných podnikavých mužů, jenž\nby se věci té horlivě ujali. I našemu di-\nvadlu vzejde snad nový den. Pravím\nsnad neboť kolikráte již klesla důvěra\nnaše, tolikráte nám možno zase pochybovat.\nUtvořením nového divadelního výboru, v je-\nhož čele p. měšťan os ta, kyne nová pří-\nznivá doba naší Thalii. Povážírne-li, že\nvýnos představení obyčejně bývána 130 zl.,\ndivili se musíme, že městský výbor nepo-\nužil lépe tak výdatného pramene k zvýšení\nblahobytu obecního. Arciť obětovnost, lá-\nska a všeobecná humanita musí v čelo se\npostavit a sobecký materialismus vypudit.\nDne 29. května dávali naši ochotníci „Sva-\ntojanský dvůr.'4 Představením tím se\ndokázalo, že nevšedních sil chová v sobě\ndivadelní náš personál. Vzláště se líbili:\np. C. pí. D.a si. P. Čistý výnos byl, jak\njsme na cedulích čtli, k zakoupení vyučova-\ncích prostředků na reaíce určen. Dekorace\nbyly zhotoveny p. Kautskýin. K před-\nstavení přidružíme hudbu neb ono bez\ntéto bylo by jako ženich bez nevěsty. Hud-\nba nás tentokráte v úplné míře uspoko-\njila. Slyšeli jsme vhodné arietky z oper;\nprovedení bylo precísné. Ztratili jsme o-\nvšem výtečného ředitele hudby divadelní,\np. Navrátila; avak doufáme, že pp.\n„muzikanti\" spojenými siiami následo-\nvat budou pokynutí jeho. P. N. získal si\nu nás mnoho zásluh o zpěv a hudbu a\nmnohou oběť pro obé přinesl. Uznávajíc\nměstské zastupitelství zásluh těchto, zvo-\nlilo jej za čestného měšťana. Zpěvácký\nspolek udělal mu na rozloučenou v ne-\ndaleké Gbele zastaveníčko. Sláva oboum!\nže oceňují zásluhy jiných. Jak doslý-\nchám, postaralo se slavné ředitelství školy\no to, aby se žáctvo v pravidelném zpěvu,\nhře na houslích a klavíru proti nejmírněj-\nšímu honoráru vyučovalo. Účastenství prý\njest mizerně slabé. Jaká to netečnost!\nSnad toho příčinu hledat můžem v minulé\ndobě školního vychování ? 0 hudbě ko-\nstelní promluvíme budoucně.\n\nH—k.\n\n—ch.\nZ Kutné Hory. (Akademie). Zpěvácký\nspolek kutnohorský uspořádá dne\n16. června ku poctě valné hromady ho-\nspodářské jednoty kraje čáslavského v Kutné\nHoře v městské střelnici pěveckou, hudební\na deklamatorní akademii. Program: Od-\ndělení první. 1. Ouvertura ku zpěvohře\n„Žižkův dub,\" od Frant. Kotta pro velký\norkestr. 2. Proslov. 3. „Vzhůru ku zpě-\nvu!\" Dvojsbor pro mužské hlasy od N á-\npravníka. 4. Quintet, pro smyčcové\nnástroje od Hansi a.5. „Naprej!\" Hor-\nvátsky vojenský pochod od St. Jenka. 6.\nDeklamace. 7. „Na Prahu!\" Sbor pro muž-\nské hlasy od Veita. Oddělení druhé:\n8. a) „Benátská gondolní\" a b) „Píseň\njarní bez slov\" od Mendeíssohna, potom c)\n„UkoJíbavka\" (Berceuse) od Chopina pro\nfortepiano. 9. „Utonulá,\" sbor pro muž-\nské hlasy od Křížkovského. 10. „Hu-\nbinka\" (II baccio), valčík od Arditi-ho,\nzpívala paní Hartmannová. 11. a) „Horo,\nhoro, vysoká jsiu a b) „Kde domov můj,\"\nnárodní písně pro mužský sbor uspořádaný.\n12. Variace na národní píseň : „Vystavím si\nskrovnou chaloupku\" od Tittla, s prů-\nvodem orkestru.\nZ Červených Pecek. (Beseda.)\nV našem Daliboru čítáme zprávy o bese-\ndách, produkcích a jiných slavnostech, jež\nse tu a tam v městech se vší slávou a\nchválou odbývaly: na übohé venkovany by\nani žádný si nezpomněl, tak jako by pro-\nstý rolník nebyl schopen zažiti také ně-\njaké choutky duševní?? Pokud náš Švanda\nas ním celá dudácká společnost hudla—\nno, náš venkovan byl spokojen, vždyl to\nbyla jeho hudba, ryze národní. Dudy zmi-\nzely ! Cas pokračuje as ním i naše čacké\nrolnictvo. Toho poněkud byli srno svědky\nv Červených Pečkách. Byla zde dávána\n9. t. m. slovanská beseda ve prospěch ná-\nrodního divadla. Nebylo tam arci\nžádných pánů s kordem, hvězdičkami a\nřády, aniž milost- a jemost paniček s ná-\nramným kystihantem; byli tam ale vážní\nsousedé, upřímné sousedky a jejich bouhe-\nlaté dcerušky, rázní měštané z okolních\nměst a vůbec dainý národnisté. Míst-\nnost byla hostmi přeplná, a tož tuším, že\ni kasa naplněna. Program i s provoděním\nnás uspokojil. Orkestr veden tamním p.\nučitelem, dosti chvalně si počínal. Prove-\ndeno : Potpourri ze slov. písní od Tittla.\nCavatina s houslovým sólem od Rímka;\nsó!o hrál p. Hat h sam z Kolína přimě-\nřeně, Vůbec jsme pozorovali, že jest sa-\nmouk, to jest, že mu škola schází ;za to\nale jeho dobrá vůle zasluhuje všechnu po-\nchvalu. Závěrek .učiněn ouverturou z „Fi-\ngaro\" od Mozarta. Kolínský spolek\npřednesl rázně tři sbory: „Cikány\" od Fr.\nVogla, „Čechoslovana\" od Zavrtala a „Ka-\nlinu\" od Vašáka ml. P. Morstat, řed.\nspolku, zapěl několik národních písní citu-\nplně. Proslov přednesl sládek tamní pan\nKeller. Pan H ... deklamoval „Tři\ndoby země české'' a „Vysloužilce/4 posle-\ndního dosti rozmarně. Divili jsme se, s ja-\nkým rázem přednesl synek jednoho rolníka\ndeklamací „Sedlák v divadle.\" Vzdor ne-\nsnesitelnému vedru vyčkalo obecenstvo až\ndo konce a přijalo všecky pieQy vděčně.\nZajisté zábava ta venkovská nemine se bla-\nhodárného účinku. Po zpěvu se křepčilo\naž do bílého jitra, zpívalo a hlučné pří-\npitky provolány na vlast, svobodu a přední\nmuže národa. Mezi produkcí čteny pě-\nvecké pozdravy: tři z družné Moravy a\nčtvrtý z Poděbrad. Jen dál, stateční\nrolníci!\n\nZ Poučníku u Karlova Týna.\n(Beseda). Dne 9. června odbývala se k\noslavení otevření nového hostince v Po-\nuč ní ku deklamatorní, hudební a později i\ntaneční beseda. Program sestával z ná-\nsledujících čísel: 1. Ouvertura. 2. Proslov,\npřednesl p. Stejskal. 3. Čtverozpěv. 4.\nVariace na eufonion, přednesl p. Havlí-\nček. 5. „Král Jana pánové čeští\" odVo-\ncela, přednesl p. Stejskal. 6. Čtvero-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7225, "texte": "% v\nzpěv. 7. „Zena,\" deklamace, přednesl p.\nH. Přerhof. 8. Arie z opery „Loupež-\nník\" od Belliniho, přednesl p. Pergl. 9.\n„Sumář,\" deklamace od Tu my, přednesl\np. H, Přerhof. 10. Ctverozpěv. 11. „Vy-\nsloužilec,\" deklamace, složil a přednesl p.\nH. Přerhof. 12. Směs z národních če-\nských písní od Šlacha. Provedení všech\nčísel bylo celkem dosti zdařilé. Dle ze-\nvnějšího výsledku byl hrdinou celé besedy\np. Přerhof z Prahy, na slovo vzatý a ob-\nlíbený to deklamator žertovných básní a\ndeklamací a známý téměř v celých Ce-\nchách, kde se vůbec besedy kdy odbývaly.\nNebudeme tedy rozbírali jeho deklamaci,\nbude zajisté každému čtenáři z vlastního\npřesvědčení již beztoho známa. Uspoko-\njíme se tedy na tom, podotknouti, že na\nmístě oznámených jeho tří deklamací pro\nnekonečný potlesk a pochvalu jich osm před-\nnesl. Pan Stejskal z Karlova Týna má\nvelmi pěkný orgsn pro deklamaci. Ten-\nkráte mu vsak nejvíce vadila neúplná zna-\nlost slova přednešeného. Pochvala ho však\nneminula ; na provedení čtverozpěvň a in-\nstrumentální hudby nedá se přísné měřítko\npřikládati. Bylo obstojné a obecenstvu se\nvelmi líbilo. Po besedě nastala taneční zá-\nbava. Mezí přítomnými, avšak ne velmi četně\nsešedšími se hosty bylo ize také spatřili\nsedm „Sokolistň,\" desertová vších z výletu\nna Křivoklát, mezi nimi také nadzmíněný\ndeklamátor p. Stejskal z Karlova Tý-\nna, zakládající úd „Sokola,\" v malebném\njejich kroji, avšak bez odznaků, jimiž po-\nzornost všech přítomných na se obrátili.\n\nLokos.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěváčky spolek Slánský podnikl druhý\nsvatodušní svátek na než více 25 povozech\nvýlet do Mšece. Hned na začátku městečka\nuvítala spolek hudba a doprovázela ho do\nzámecké zahrady, kde pro celou společ-\nnost péčí p. úřadníků J. Jasnosti knížete\nŠvarcenberka stoly připraveny byly. Vůbec\nsi dali p. úřadníci záležet, aby se celé\nspolečnosti co možná nejlepší obsluhy do-\nstalo, Zábava byla živá ; střídal se zpěv\ns hudbou a tancem, a kdyby bylo počasí\nlépe sloužilo, byla by zábava dojista až\npozdě do noci trvala. Bylo by přáti, aby\nzpěvácký spolek více takových výletů do\nnašeho okolí uspořádal.\n\nZ ciziny.\nHl.\nZ Paříže, 8. června. (Augusta Ko-\nlárova.) Triumf naší krajanky Augusty\nKolárové jest pojištěn; 27.m. měsíce hrála\nv salonu professora Chodžky před perským\nvyslancem, kněžnou Dialyňskou a výborem\nfrancouzských a polských milovníků a znatelů\nhudby, posledního pak máje hrála v hotelu\nLambertově u knížat Czartoryjských v pří-\ntomnosti papežského nuncia, princezny Ma-\ntbildy, kněžny Lubomírské, hrab. Potocké,\na před jinou velmi vybranou, vysokou spo-\nlečností. Stará kněžna, vdova po nebožtí-\nkovi Adamovi Czartoryjském, sama ji vzala\npod svou ochranu, představovala jí hlavním\nosobám vzácného kruhu, dovedla ji pak ku\npiánu a již po celý večer skoro výhradně\ns ní se bavila. Jestiže slečna Kolárova\njiž u prof. Chodžky okouzlila dobré zna-\ntele a milovníky hudby, tak že pro příští\nrok, an zde v Paříži déle baviti nemůže,\nhojných se jí dostalo pozvání, tož obrátila\nvčerejším večerem všecku pozornost na sebe,\na to u lidí, kteří obyčejně považují hudbu\njen co mimotní okrasu své společné zábavy.\nBylo vidět, že to panstvo skutečně národní\nčeskou hudbu i zpěvy slyší ponejprv; do-\nkázalo se i na nich, že nelze odolati ča-\nrovné té moci zvuků ryze slovanských,\nzvláště když se provozují s takým hlubo-\nkým citem a spolu takou dojemnou jedno-\nduchostí, jak je naše mladistvá umělkyně\nbeze vší pretenze as řídkou lehkostí před-\nnesli umí. Hrálať ona již u Chodžkň pol-\nskému obecenstvu, zvláště ale dámám tak\nmilé komposice Chopinovy, napotom bez\nskutečného zpěvu, ale jakoby nejdojemněji\nzpívány byly písně národní: „Když tě vidím,\nmá panenko\", „Měla jsem holoubka\", dávný\nchorál husitský, „Na našem dvoře\", „Kdyby\nmně to pánbůh dal\" a jiné, též naši vá-\nlečnou „Těšme se blahou nadějí.\" Napotom\nse zpěvem svého krajana: „Cikánovu pí-\nšťalicku\", „Bože můj, otce můj\", „Hněvej\nty se na mne„, „Já mám chaloupku\", polské:\n„Nie masz jako jedna Polska\" i Warsza-\nwianku. To vše opakovalo se v salónu\nCzartoryjských, a slečna přidala variaci\nSchulhof-ovu na píseň : „Ach není tu, není\",\npak mazurku svého mistra, pana Prokeše,\na konečně Csárdás Schubertňv. Ve hře\njistá, v přednosu, jak třeba, buď snivě jemná,\nbuď energicky smělá, strachu na ní nepo-\nznáš, třeba se ti napotom přiznala, že jsouc\nponejprv v tak neuvyklé vysoké sféře, po-\nčátkem se chvěla. Nesklopili jsme oci v kruhu\ntak vysoké aristokracie ovládlo nás se-\nbevědomí vlastní hodnosti a samotvňrcí\nmuso-rodé síly. První salóny pařížské budou\nslečně Kolárové státi dokořán otevřeny,\na zásobí-li se na pres rok vhodnými motivy\nze zdrojů slovanských uspořádá-li sobě\npěkný věneček z národních našich písní\na uloží-li sobě sama z vlastního zdroje svého\nnadšení podobných kousků, jakým jest její\nhluboce procítěné a hravě-hbitě pronesené\nScherzo, může se státi první hvězdou budoucí\npařížské saisony. Též jméno „Kolár\" velmi\nse přičinilo k otevření jí zdejších slovan-\nských kruhů. Francouzská kritika jedno-\nhlasně příznivě posoudila obě naše krajan-\nky, jak slečnu Kolárovu lak i Prokšovu.\n0 slečně K. praví „Le Menestrel\" 11. máje,\nž'■ sj dobyla místa mezi nejlepšími pianisty.\n„GazetteMusicale\" od 18. máje velmi chval-\nně připomíná zásluhy pražského maestra p.\nProkše, kterému již Paříž talent p.Klausové-\nSzartvady děkuje. Diví se zvláště, že obě\ndámy nejtěžší kousky nejrozmanitějších škol\nse stejnou umělostí provedly. „La Reforme\nlittéraire\" vynáší skladební talent slečny\nAugusty, nový prý to důkaz, že Praha,\nsídelní město Cech, jest nevyčerpatelný zdroj\nhudebních talentů. Koncert našich dvou u-\nmělkyů byl prý ozdobou předešlé saisony,\npřišly prý do Paříže, aby podle běhu módy\nv městě, které sice neprodá umělosti, ale\numělci jakoby svatost dokonolasti uděluje,\nvěnce slávy dobyly; došly prý uznáni v hojné\nmíře a navrátí se teď do svého rodiště,\nozdobeny graciosním a ktomu zaslouženým\nbuketem od královny světa.\n\nObzor umĕlecký.\nBásnictví. Dne 18. ni. ra. zemřel v\nPetrohradě známý v literatuře básník Leon\nMej, jenž jmenovitě s oblibou literaturou\npolskou se zabýval a kromě pěkných ly-\nrických básní jmenovitě výtečnými překlady\nvýtvorů Mickiewiczových, Pólových, Syro-\nkomlových se vyznamenal.\nDivadlo. Irský výtečný herec John\nDrew, jenž Evropu, Kalifornii a Austrálii\nprocestoval, zemřel 36 let stár ve Filadelfii.\nV Paříži zemřela herecká Estherova,\nkteráž když v Petrohradě pohostinsku hrála,\nsvým známým hostinu vystrojila, kteráž\nÍOOOO franků stála. Zerařelaf v největší\nbídě v nemocnici. Leon Halévy, bratr\nzemřelého skladatele, přeložil Euripidovu\n„Iíigenii v Aulidě\" ze řečtiny do franciny.\n—M. Lehmann, výtečný dekorační malíř\nve Vídni, maluje nové dekorace k tak\nzvanému dekoračnímu kusu jenž pod ná-\nzvem „Vídeňané v Londýně\" k provozování\nse chystá.\nHudba. Slavný pianista Zik. Thalberg\npřibyl do Londýna a oznámil svůj první\nkoncert na 17. t. m. Sedadlo stojí Iguj.;\nvšechny lístky k tomuto koncertu byly za\ndvě hodiny rozprodány. V Římě dávala\nse Meyerbeerova opera „Robert ďábel\"\ns titulem „Robert z Pikardic\", anto censura\ndovoliti nechtěla, aby na divadelních cedu-\nlích jméno „ďá be 1\" figurovalo. Opera tato\nzbudila velkého nadšení. V příští saisoně\nbude se v Paříži dávati Verdiho nejnovější\nopera „Mocnost osudu.\"\n\nZ Prahy."}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.8", "debut_caractere": 6547, "fin_caractere_exclue": 6558, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c007", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c007", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "141", "page_fin": "142", "image_debut": 5, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.1", "titre_corps": "Dopisy z Čech a Moravy.", "titre_sommaire": "Dopisy z Čech a Moravy.", "signature_source": "H—k", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.5", "debut_caractere": 2489, "fin_caractere_exclue": 5900, "texte": "Dopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brandýsa nad Labem. (Výlet\nspojených zpěv. spolků.) Zpěvácký\nvýlet spolků brandýsského a staroboleslav-\nského do lesů skorkovských, na kterýžto\nse obyvatelstvo celého vůkolí tak dlouho\ntěšilo, jest tedy již ukončen a nemeškám,\nVám tímto obšírnější o tom podati zprávu.\nDne 9. t. m. o jedné hodině z poledne\ndal se spolek brandýsský, jehožto členové\nspolkovými svými odznaky opatřeni byli,\nna pochod ze sálu p. Fetterova provázen\njsa četným davem obecenstva. V Staré\nBoleslavi čekal již tamnější spolek, jehožto\nčlenové taktéž opatřeni byli svými odznaky\nspolkovými. Oba spolkové přivítali se hluč-\nným „Sláva\" a po srdečném vzájemném\npozdravení spojili se pospolu k dálšímu\nradostnému cestování. Cesta vede z nej-\nvětši části lesy a tak se vedro parního\ndne poněkud chůzí v chládku zmírnilo. Po\ndvouhodinném skoro cestování, které ve-\nselými zpěvy se ukracovalo, dorazili jsme\nkonečně na místo a velký červenobílý prá-\npor oznamoval nám, že jsme již blízko\nsvého cíle. Zde nás očekávalo milé pře-\nkvapení. Obecný výbor skorkovský poslal\ntotiž spojeným spolkům na poctu hudbu\njvstříc a pozdravil výlet tento střelbou z\nmoždířů. Spolkové byli hudbou na místo\nuvedeni, kde vlastně zábava střediště své\njiníti měla a kde opět velký červenobílý\n.prápor vlál. Pohled na toto krásné lesní,\npak na obecenstvo z celého okolí zvláště\nze Skorkova, Čelákovic, Kostelce nad La-\nbem, Předměřic, Hlavna kostelního i su-\ndového i z odlehlejších míst jako ze Záp,\nPopovic, Vráb, Jenštejna na tisíce shro-\nmážděné všem stavům přináležící a spo-\njené spolky nadšeně při vítající, byl velmi\nlibý a utěšený. Nedlouho po našem pří-\nchodu dostavil se zpěvácký spolek Be-\nnátský, byv od spojených spolků sr-\ndečně a nadšeně přivítán. S nimi taktéž\npřibyli páni hosté z Benátek. Honorace\nměsta Brandýsa a Staré Boleslavi súčast-\nnily se téměř úplně při této slavnosti. —-\nSkladby spojenými spolky zpívané a obe-\nzřelým, střídavým řízením obětavých pp.\nředitelů spolkových: Th. Procházky\n(Brandýs) a Jos. Pražáka (Boleslav)\nprovedené, s všeobecným a nadšeným ce-\nlého obecenstva potleskem se potkaly. I\nzpívaly se následující sbory. Spojený-\nmi spolky: „Pozdravení pěvcovo\" od\nVeita. „Na Prahu\" od Veita. „Bratří,\nrozveselme se.\" „Dcerám českým\" od\n'Gernera. „Zastaveníčko44 od Fr. Škrou-\njpa. „Píseň Šumavanů.\" „Staročeská44 od\nJana Š kroupa. „Kde domov můj\" v\nkrásném upravení Hellerově, při křeréžto\nhymně zpěváci i celé obecenstvo s obna-\nženými hlavami setrvali. Sami o sobě\nzpívali : a) spolek staroboleslavský: „Za-\nstaveníčko (jiné než předešlé) a čtverylku\nz národních písní od Hellera. b) Spo-\nlek brandýsský: „Píseň Cechů\" (Vzhůru\nbratří) a „Zpěv Čechů44 (Vstupme v kolo\nCechové). V přestávkách bavilo se obe-\ncenstvo tancem. Pro feulletonistu velmi\nzajímavé by bylo bývalo, pozorovati všeli-\njaká malebná skupení a zvláště čilý ruch,\npanovavsí na blízku zdrojů potravních a\nnápojných* Než to nepatří k věci! Až do\nvečera bavili jsme se vespolek spůsobem\nnenuceným a příjemným. Příroda tu vsak\nudělala najednou všemu nenadálou přítrž.\nVždyť víte beztoho, jaký komicko-tragický\nkonec obyčejně vezmou zábavy podobného\ndruhu jako iv tom ohledu pověstná slav-\nnost ve Hvězdě a podobné. Stereotypní\nbouřka a déšť se tedy věrně dostavily a\ndoprovázely tlupy vrácejících se slavnost-\nníkň na spůsob poněkud neslavnostní. Nic-\nméně podařila se úplně národní slavnost\ntato a zůstane všem ú&astníkům na dlouhý"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4493, "texte": "čas v příjemné a živé paměti. Srdečně\nrozloučili jsme s Benáteckými, kteří byli i\nspolky s hudbou i obecenstvem k vo-\nzům doprovázeni. Vzájemně slíbili jsme\nsi, že se zase brzy shledáme a spolu po-\nbavíme. Ačkoli něco málo skladeb, které\nještě pro tento výlet určeny byly, pro\nnadzmíněnou nemilou příhodu provésii se\njiž nedalo, přece dostáli spojení spolkové\nsvému úkolu, a těšíme se již napřed z\ntoho, že se nám brzy zase podobných\ndostane zábav, neb právě tento druh zá-\nbav šíří iv dálších kruzích obecenstva\nušlechtilý cit vlastenecký, a klestí veleb-\nnou dráhu k povznešení naší inilé ná-\nrodní hudby, našeho krásného, libozvuč-\nného zpěvu českého. Protož, nechť krací\nnaši spolkové zmužile dále v plnění to-\nhoto svého vznešeného a posvátného ú-\nkolu a žehnání budoucích dob zajisté se\njich nemine. Az do posaváde nemají naše\nd\\a spolky své prápory, však spanilo-\nmyslnost našich dívek a paní za-\njisté za příkladem jiných měst, je i těmito\nokrasami vbrzku obdaří.\nZ Kolína nad Labem. (Zpěv. spolek.\nDivadlo). Po každém napnutíná-\nsleduje ocháblost. Tak jest i u nás, co\nse sociálního života týče. Nemůžem ale\npomlčeti, že ospalost tato byla svévolně\nz mnohých stran spůsobena. Známo jest,\nže jako všude i zde prápor frankfurtský\nvlaje a korouhevníci, tit jásají, jakmile\njen jim příznivý větřík od Mohánu zavane.\n„Übi bene, ibi patria.4' (Kde je dobře, tam\nvlast) jest již otřepaná fráse ale mno-\nhému našinci zlatým pravidlem. A co do\ntoho vlastenectví, když ani groše do kapsy\nnenese?! Jaký div, že v pokroku národ-\nním potom kolísáme? Spolek náš zpěvácký\npatří mezi starší v Cechách. Působením\nsvým získal si čestného jména a toto\nsi i budoucně zachovati, jest a bude vždy\nsnahou jeho. Litujeme, že nedorozumě-\nním a samolibostí jednotlivých členů spo-\nlek se seslabuje a tak od cíle vytknutého se\nodchyluje. Vzdor všern překážkám súčast-\nnil se spolek nás na slavnosti Kutnohorské\na na národní jak jistí lidé praví -\ndemonstraci v Praze. Začátkem června\nzvolen nový výbor, nadějeme se od něho\nzdárného působení a doufáme, že se pře-\nkážkami jemu od protivné strany kladenými\nnijak odstrašili nedá. Nedivno mi, proč z\nměšťanstva tak málo činných údů v našem\nspolku nalézám? Co toho as příčinou?\nStalo se od spolku vyzvání, aby se nové\nsíly pěvecké přihlásily, pro tyto bude\nzvláštní škola zavedena. Uvidíme,\nzdali se podporovat bude tento dobrý li-\nmy si. Zamýšlí se zde o zaražení spolku\ntělocvičného a snad by se nechal s pěvec-\nkým spojit ? Tím snáze nechá se usku-\ntečnit myšlénka ta, an se pravidelnému tě-\nlocviku již druhým rokem na našich ško-\nlách vyučuje. Jak krásné to záměry\na přede cesta daleká, marné volání! Schází\nnám zde rázných podnikavých mužů, jenž\nby se věci té horlivě ujali. I našemu di-\nvadlu vzejde snad nový den. Pravím\nsnad neboť kolikráte již klesla důvěra\nnaše, tolikráte nám možno zase pochybovat.\nUtvořením nového divadelního výboru, v je-\nhož čele p. měšťan os ta, kyne nová pří-\nznivá doba naší Thalii. Povážírne-li, že\nvýnos představení obyčejně bývána 130 zl.,\ndivili se musíme, že městský výbor nepo-\nužil lépe tak výdatného pramene k zvýšení\nblahobytu obecního. Arciť obětovnost, lá-\nska a všeobecná humanita musí v čelo se\npostavit a sobecký materialismus vypudit.\nDne 29. května dávali naši ochotníci „Sva-\ntojanský dvůr.'4 Představením tím se\ndokázalo, že nevšedních sil chová v sobě\ndivadelní náš personál. Vzláště se líbili:\np. C. pí. D.a si. P. Čistý výnos byl, jak\njsme na cedulích čtli, k zakoupení vyučova-\ncích prostředků na reaíce určen. Dekorace\nbyly zhotoveny p. Kautskýin. K před-\nstavení přidružíme hudbu neb ono bez\ntéto bylo by jako ženich bez nevěsty. Hud-\nba nás tentokráte v úplné míře uspoko-\njila. Slyšeli jsme vhodné arietky z oper;\nprovedení bylo precísné. Ztratili jsme o-\nvšem výtečného ředitele hudby divadelní,\np. Navrátila; avak doufáme, že pp.\n„muzikanti\" spojenými siiami následo-\nvat budou pokynutí jeho. P. N. získal si\nu nás mnoho zásluh o zpěv a hudbu a\nmnohou oběť pro obé přinesl. Uznávajíc\nměstské zastupitelství zásluh těchto, zvo-\nlilo jej za čestného měšťana. Zpěvácký\nspolek udělal mu na rozloučenou v ne-\ndaleké Gbele zastaveníčko. Sláva oboum!\nže oceňují zásluhy jiných. Jak doslý-\nchám, postaralo se slavné ředitelství školy\no to, aby se žáctvo v pravidelném zpěvu,\nhře na houslích a klavíru proti nejmírněj-\nšímu honoráru vyučovalo. Účastenství prý\njest mizerně slabé. Jaká to netečnost!\nSnad toho příčinu hledat můžem v minulé\ndobě školního vychování ? 0 hudbě ko-\nstelní promluvíme budoucně.\n\nH—k."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c008", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c008", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "142", "image_debut": 6, "image_fin": 6, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.2", "titre_corps": "Z Kutné Hory. (Akademie). Zpěvácký", "titre_sommaire": "Z Kutné Hory. (Akademie). Zpěvácký", "signature_source": "—ch", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.6", "debut_caractere": 4495, "fin_caractere_exclue": 7650, "texte": "—ch.\nZ Kutné Hory. (Akademie). Zpěvácký\nspolek kutnohorský uspořádá dne\n16. června ku poctě valné hromady ho-\nspodářské jednoty kraje čáslavského v Kutné\nHoře v městské střelnici pěveckou, hudební\na deklamatorní akademii. Program: Od-\ndělení první. 1. Ouvertura ku zpěvohře\n„Žižkův dub,\" od Frant. Kotta pro velký\norkestr. 2. Proslov. 3. „Vzhůru ku zpě-\nvu!\" Dvojsbor pro mužské hlasy od N á-\npravníka. 4. Quintet, pro smyčcové\nnástroje od Hansi a.5. „Naprej!\" Hor-\nvátsky vojenský pochod od St. Jenka. 6.\nDeklamace. 7. „Na Prahu!\" Sbor pro muž-\nské hlasy od Veita. Oddělení druhé:\n8. a) „Benátská gondolní\" a b) „Píseň\njarní bez slov\" od Mendeíssohna, potom c)\n„UkoJíbavka\" (Berceuse) od Chopina pro\nfortepiano. 9. „Utonulá,\" sbor pro muž-\nské hlasy od Křížkovského. 10. „Hu-\nbinka\" (II baccio), valčík od Arditi-ho,\nzpívala paní Hartmannová. 11. a) „Horo,\nhoro, vysoká jsiu a b) „Kde domov můj,\"\nnárodní písně pro mužský sbor uspořádaný.\n12. Variace na národní píseň : „Vystavím si\nskrovnou chaloupku\" od Tittla, s prů-\nvodem orkestru.\nZ Červených Pecek. (Beseda.)\nV našem Daliboru čítáme zprávy o bese-\ndách, produkcích a jiných slavnostech, jež\nse tu a tam v městech se vší slávou a\nchválou odbývaly: na übohé venkovany by\nani žádný si nezpomněl, tak jako by pro-\nstý rolník nebyl schopen zažiti také ně-\njaké choutky duševní?? Pokud náš Švanda\nas ním celá dudácká společnost hudla—\nno, náš venkovan byl spokojen, vždyl to\nbyla jeho hudba, ryze národní. Dudy zmi-\nzely ! Cas pokračuje as ním i naše čacké\nrolnictvo. Toho poněkud byli srno svědky\nv Červených Pečkách. Byla zde dávána\n9. t. m. slovanská beseda ve prospěch ná-\nrodního divadla. Nebylo tam arci\nžádných pánů s kordem, hvězdičkami a\nřády, aniž milost- a jemost paniček s ná-\nramným kystihantem; byli tam ale vážní\nsousedé, upřímné sousedky a jejich bouhe-\nlaté dcerušky, rázní měštané z okolních\nměst a vůbec dainý národnisté. Míst-\nnost byla hostmi přeplná, a tož tuším, že\ni kasa naplněna. Program i s provoděním\nnás uspokojil. Orkestr veden tamním p.\nučitelem, dosti chvalně si počínal. Prove-\ndeno : Potpourri ze slov. písní od Tittla.\nCavatina s houslovým sólem od Rímka;\nsó!o hrál p. Hat h sam z Kolína přimě-\nřeně, Vůbec jsme pozorovali, že jest sa-\nmouk, to jest, že mu škola schází ;za to\nale jeho dobrá vůle zasluhuje všechnu po-\nchvalu. Závěrek .učiněn ouverturou z „Fi-\ngaro\" od Mozarta. Kolínský spolek\npřednesl rázně tři sbory: „Cikány\" od Fr.\nVogla, „Čechoslovana\" od Zavrtala a „Ka-\nlinu\" od Vašáka ml. P. Morstat, řed.\nspolku, zapěl několik národních písní citu-\nplně. Proslov přednesl sládek tamní pan\nKeller. Pan H ... deklamoval „Tři\ndoby země české'' a „Vysloužilce/4 posle-\ndního dosti rozmarně. Divili jsme se, s ja-\nkým rázem přednesl synek jednoho rolníka\ndeklamací „Sedlák v divadle.\" Vzdor ne-\nsnesitelnému vedru vyčkalo obecenstvo až\ndo konce a přijalo všecky pieQy vděčně.\nZajisté zábava ta venkovská nemine se bla-\nhodárného účinku. Po zpěvu se křepčilo\naž do bílého jitra, zpívalo a hlučné pří-\npitky provolány na vlast, svobodu a přední\nmuže národa. Mezi produkcí čteny pě-\nvecké pozdravy: tři z družné Moravy a\nčtvrtý z Poděbrad. Jen dál, stateční\nrolníci!"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c009", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c009", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "142", "page_fin": "143", "image_debut": 6, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.3", "titre_corps": "Z Poučníku u Karlova Týna.", "titre_sommaire": "Z Poučníku u Karlova Týna.", "signature_source": "Lokos", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.6", "debut_caractere": 7652, "fin_caractere_exclue": 8041, "texte": "Z Poučníku u Karlova Týna.\n(Beseda). Dne 9. června odbývala se k\noslavení otevření nového hostince v Po-\nuč ní ku deklamatorní, hudební a později i\ntaneční beseda. Program sestával z ná-\nsledujících čísel: 1. Ouvertura. 2. Proslov,\npřednesl p. Stejskal. 3. Čtverozpěv. 4.\nVariace na eufonion, přednesl p. Havlí-\nček. 5. „Král Jana pánové čeští\" odVo-\ncela, přednesl p. Stejskal. 6. Čtvero-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 1472, "texte": "% v\nzpěv. 7. „Zena,\" deklamace, přednesl p.\nH. Přerhof. 8. Arie z opery „Loupež-\nník\" od Belliniho, přednesl p. Pergl. 9.\n„Sumář,\" deklamace od Tu my, přednesl\np. H, Přerhof. 10. Ctverozpěv. 11. „Vy-\nsloužilec,\" deklamace, složil a přednesl p.\nH. Přerhof. 12. Směs z národních če-\nských písní od Šlacha. Provedení všech\nčísel bylo celkem dosti zdařilé. Dle ze-\nvnějšího výsledku byl hrdinou celé besedy\np. Přerhof z Prahy, na slovo vzatý a ob-\nlíbený to deklamator žertovných básní a\ndeklamací a známý téměř v celých Ce-\nchách, kde se vůbec besedy kdy odbývaly.\nNebudeme tedy rozbírali jeho deklamaci,\nbude zajisté každému čtenáři z vlastního\npřesvědčení již beztoho známa. Uspoko-\njíme se tedy na tom, podotknouti, že na\nmístě oznámených jeho tří deklamací pro\nnekonečný potlesk a pochvalu jich osm před-\nnesl. Pan Stejskal z Karlova Týna má\nvelmi pěkný orgsn pro deklamaci. Ten-\nkráte mu vsak nejvíce vadila neúplná zna-\nlost slova přednešeného. Pochvala ho však\nneminula ; na provedení čtverozpěvň a in-\nstrumentální hudby nedá se přísné měřítko\npřikládati. Bylo obstojné a obecenstvu se\nvelmi líbilo. Po besedě nastala taneční zá-\nbava. Mezí přítomnými, avšak ne velmi četně\nsešedšími se hosty bylo ize také spatřili\nsedm „Sokolistň,\" desertová vších z výletu\nna Křivoklát, mezi nimi také nadzmíněný\ndeklamátor p. Stejskal z Karlova Tý-\nna, zakládající úd „Sokola,\" v malebném\njejich kroji, avšak bez odznaků, jimiž po-\nzornost všech přítomných na se obrátili.\n\nLokos."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c010", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c010", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.4", "titre_corps": "Kronika zpěv. spolků.", "titre_sommaire": "Kronika zpěv. spolků.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.7", "debut_caractere": 1474, "fin_caractere_exclue": 2090, "texte": "Kronika zpěv. spolků.\nZpěváčky spolek Slánský podnikl druhý\nsvatodušní svátek na než více 25 povozech\nvýlet do Mšece. Hned na začátku městečka\nuvítala spolek hudba a doprovázela ho do\nzámecké zahrady, kde pro celou společ-\nnost péčí p. úřadníků J. Jasnosti knížete\nŠvarcenberka stoly připraveny byly. Vůbec\nsi dali p. úřadníci záležet, aby se celé\nspolečnosti co možná nejlepší obsluhy do-\nstalo, Zábava byla živá ; střídal se zpěv\ns hudbou a tancem, a kdyby bylo počasí\nlépe sloužilo, byla by zábava dojista až\npozdě do noci trvala. Bylo by přáti, aby\nzpěvácký spolek více takových výletů do\nnašeho okolí uspořádal."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c011", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c011", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.5", "titre_corps": "Z ciziny.", "titre_sommaire": "Z ciziny.", "signature_source": "Hl", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.7", "debut_caractere": 2092, "fin_caractere_exclue": 5888, "texte": "Z ciziny.\nHl.\nZ Paříže, 8. června. (Augusta Ko-\nlárova.) Triumf naší krajanky Augusty\nKolárové jest pojištěn; 27.m. měsíce hrála\nv salonu professora Chodžky před perským\nvyslancem, kněžnou Dialyňskou a výborem\nfrancouzských a polských milovníků a znatelů\nhudby, posledního pak máje hrála v hotelu\nLambertově u knížat Czartoryjských v pří-\ntomnosti papežského nuncia, princezny Ma-\ntbildy, kněžny Lubomírské, hrab. Potocké,\na před jinou velmi vybranou, vysokou spo-\nlečností. Stará kněžna, vdova po nebožtí-\nkovi Adamovi Czartoryjském, sama ji vzala\npod svou ochranu, představovala jí hlavním\nosobám vzácného kruhu, dovedla ji pak ku\npiánu a již po celý večer skoro výhradně\ns ní se bavila. Jestiže slečna Kolárova\njiž u prof. Chodžky okouzlila dobré zna-\ntele a milovníky hudby, tak že pro příští\nrok, an zde v Paříži déle baviti nemůže,\nhojných se jí dostalo pozvání, tož obrátila\nvčerejším večerem všecku pozornost na sebe,\na to u lidí, kteří obyčejně považují hudbu\njen co mimotní okrasu své společné zábavy.\nBylo vidět, že to panstvo skutečně národní\nčeskou hudbu i zpěvy slyší ponejprv; do-\nkázalo se i na nich, že nelze odolati ča-\nrovné té moci zvuků ryze slovanských,\nzvláště když se provozují s takým hlubo-\nkým citem a spolu takou dojemnou jedno-\nduchostí, jak je naše mladistvá umělkyně\nbeze vší pretenze as řídkou lehkostí před-\nnesli umí. Hrálať ona již u Chodžkň pol-\nskému obecenstvu, zvláště ale dámám tak\nmilé komposice Chopinovy, napotom bez\nskutečného zpěvu, ale jakoby nejdojemněji\nzpívány byly písně národní: „Když tě vidím,\nmá panenko\", „Měla jsem holoubka\", dávný\nchorál husitský, „Na našem dvoře\", „Kdyby\nmně to pánbůh dal\" a jiné, též naši vá-\nlečnou „Těšme se blahou nadějí.\" Napotom\nse zpěvem svého krajana: „Cikánovu pí-\nšťalicku\", „Bože můj, otce můj\", „Hněvej\nty se na mne„, „Já mám chaloupku\", polské:\n„Nie masz jako jedna Polska\" i Warsza-\nwianku. To vše opakovalo se v salónu\nCzartoryjských, a slečna přidala variaci\nSchulhof-ovu na píseň : „Ach není tu, není\",\npak mazurku svého mistra, pana Prokeše,\na konečně Csárdás Schubertňv. Ve hře\njistá, v přednosu, jak třeba, buď snivě jemná,\nbuď energicky smělá, strachu na ní nepo-\nznáš, třeba se ti napotom přiznala, že jsouc\nponejprv v tak neuvyklé vysoké sféře, po-\nčátkem se chvěla. Nesklopili jsme oci v kruhu\ntak vysoké aristokracie ovládlo nás se-\nbevědomí vlastní hodnosti a samotvňrcí\nmuso-rodé síly. První salóny pařížské budou\nslečně Kolárové státi dokořán otevřeny,\na zásobí-li se na pres rok vhodnými motivy\nze zdrojů slovanských uspořádá-li sobě\npěkný věneček z národních našich písní\na uloží-li sobě sama z vlastního zdroje svého\nnadšení podobných kousků, jakým jest její\nhluboce procítěné a hravě-hbitě pronesené\nScherzo, může se státi první hvězdou budoucí\npařížské saisony. Též jméno „Kolár\" velmi\nse přičinilo k otevření jí zdejších slovan-\nských kruhů. Francouzská kritika jedno-\nhlasně příznivě posoudila obě naše krajan-\nky, jak slečnu Kolárovu lak i Prokšovu.\n0 slečně K. praví „Le Menestrel\" 11. máje,\nž'■ sj dobyla místa mezi nejlepšími pianisty.\n„GazetteMusicale\" od 18. máje velmi chval-\nně připomíná zásluhy pražského maestra p.\nProkše, kterému již Paříž talent p.Klausové-\nSzartvady děkuje. Diví se zvláště, že obě\ndámy nejtěžší kousky nejrozmanitějších škol\nse stejnou umělostí provedly. „La Reforme\nlittéraire\" vynáší skladební talent slečny\nAugusty, nový prý to důkaz, že Praha,\nsídelní město Cech, jest nevyčerpatelný zdroj\nhudebních talentů. Koncert našich dvou u-\nmělkyů byl prý ozdobou předešlé saisony,\npřišly prý do Paříže, aby podle běhu módy\nv městě, které sice neprodá umělosti, ale\numělci jakoby svatost dokonolasti uděluje,\nvěnce slávy dobyly; došly prý uznáni v hojné\nmíře a navrátí se teď do svého rodiště,\nozdobeny graciosním a ktomu zaslouženým\nbuketem od královny světa."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c012", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c012", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "143", "image_debut": 7, "image_fin": 7, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.6", "titre_corps": "Obzor umĕlecký.", "titre_sommaire": "Obzor umĕlecký.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.7", "debut_caractere": 5890, "fin_caractere_exclue": 7215, "texte": "Obzor umĕlecký.\nBásnictví. Dne 18. ni. ra. zemřel v\nPetrohradě známý v literatuře básník Leon\nMej, jenž jmenovitě s oblibou literaturou\npolskou se zabýval a kromě pěkných ly-\nrických básní jmenovitě výtečnými překlady\nvýtvorů Mickiewiczových, Pólových, Syro-\nkomlových se vyznamenal.\nDivadlo. Irský výtečný herec John\nDrew, jenž Evropu, Kalifornii a Austrálii\nprocestoval, zemřel 36 let stár ve Filadelfii.\nV Paříži zemřela herecká Estherova,\nkteráž když v Petrohradě pohostinsku hrála,\nsvým známým hostinu vystrojila, kteráž\nÍOOOO franků stála. Zerařelaf v největší\nbídě v nemocnici. Leon Halévy, bratr\nzemřelého skladatele, přeložil Euripidovu\n„Iíigenii v Aulidě\" ze řečtiny do franciny.\n—M. Lehmann, výtečný dekorační malíř\nve Vídni, maluje nové dekorace k tak\nzvanému dekoračnímu kusu jenž pod ná-\nzvem „Vídeňané v Londýně\" k provozování\nse chystá.\nHudba. Slavný pianista Zik. Thalberg\npřibyl do Londýna a oznámil svůj první\nkoncert na 17. t. m. Sedadlo stojí Iguj.;\nvšechny lístky k tomuto koncertu byly za\ndvě hodiny rozprodány. V Římě dávala\nse Meyerbeerova opera „Robert ďábel\"\ns titulem „Robert z Pikardic\", anto censura\ndovoliti nechtěla, aby na divadelních cedu-\nlích jméno „ďá be 1\" figurovalo. Opera tato\nzbudila velkého nadšení. V příští saisoně\nbude se v Paříži dávati Verdiho nejnovější\nopera „Mocnost osudu.\""}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c013", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c013", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "144", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.7", "titre_corps": "Z Prahy.", "titre_sommaire": "Z Prahy.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.7", "debut_caractere": 7217, "fin_caractere_exclue": 7225, "texte": "Z Prahy."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c014", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c014", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "143", "page_fin": "144", "image_debut": 7, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.7.1", "titre_corps": "České divadlo. V neděli dne 16. cerv.", "titre_sommaire": "České divadlo. V neděli dne 16. cerv.", "signature_source": "r—r", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.7", "debut_caractere": 7227, "fin_caractere_exclue": 7857, "texte": "České divadlo. V neděli dne 16. cerv.\ndávala se ťríaktová Kaiserova fraška „Pení-\nze\" v překladu od K. Přišli jsme k tomu\npřesvědčení, že ani peníze obecenstvo četně\ndo divadla nepřilákají. Avšak „Peníze\",\nkteré nám tentokráte podány bylý, nesestá-\nvaly ani ze stříbra ani ze zlata, nýbrž byly\nze sprostého papíru, a jelikož s nimi páni\nherci náležité nenakládali, objevily se pak\nobecenstvu co hadry. V úterý dne 18. t.\ndostalo se nám po mnohých fraškách ko-\nnečně klassické tragédie „Rom eoa Julie14\nod Shakespeare, přeložil František Doucha.\nHra šla jaksi vlažně a žádný z hlavních\núčinkujících nebyl s to, obecenstvo uchvátitL"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.8", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6545, "texte": "Jediný Kolár st. dodal své partii platno-\nsti, avšak nikoliv v té míře, jak by se od\nněho očekávati dalo, kdyby s pamětí ne-\nzápasil. Pan Šiinanovský (Romeo) jen z části\npartii své vyhověl a byl v některých mo-\nmentech chladný a lhostejný, kdežto přece\nhoroucnosti zapotřebí bylo. Sl. Libická\n(Julie) hrála dosti slušně. Chvalné zmínky\nzasluhuje p. Kolár ml. a pí. Hynková.\nP. Vojtěch Jaksch, poducitel N.\nBystřický, povolán za ředitele kůru a hudby\ndo Bregence v Předorelsku.\nČeští hudebnici. Společnost\nčeských hudebníků odebrala se po dráze\ndo Londýna. Jak známo, byli čeští hu-\ndebníci za poslední průmyslové výstavy v\nLondýně iv Paříži velmi přívětivě přijati\na došli značných výdělků.\nPan Josef Čap ek, ředitel hudby\n■v\nv* Gothenburku (ve Švédsku), jenž rodilý\nPražan a bývalý žák Pražského konserva-\ntoria jest, přibyl tyto dni do svého rodi-\nště, by dle přání obyvatelstva Gothenbur-\nského několik výtečných hudebníků českých\npro tamější kapellu engažoval, což se mu\ni také šfastně podařilo. Pan J. Čapek na-\nrodil se r. 1825 v Praze, věnoval se v\nkonservatoriu Pražském houslím, na nichžto\nse obratným virtuosem stal. R. 1847 o-\ndebral se do Gothenburku, kdež si vše-\nstrannou pochvalu a vážnost získal. Pan\nČapek zanáší se ustavičně komponováním;\nsložili; mimo jiné menší skladby také dvě\nsymfonie, z nížto druhou královně věnoval.\nZa svou kantatu ~Poslední soud,\" jížto\nJ. M. králi Oscarovi věnoval a kterýž ji\nakademii daroval, dostal diplom co čest-\nný člen akademie. Za svou slavnostní\nmši G-dur dostalo se mu krásné velké\nmedaile. Od vévodkyně Nasavské ob-\ndržel náš rodák za věnování své melo-\ndramy na báseň krále Oscara drahocen-\nnou jehlici. Avšak od nynějšího krále\nŠvédského, J. M. Karla XV. dostalo se mu\nvyznamenání. Obdržel totiž od něho vel-\nkou zlatou medalii pro vědu a umění.\nYčera odebral se výtečný tento náš umělec,\njenž navzdor mnohaletému přebývání ve\nŠvédsku svou materskou řeč nezáporně!,\nopět do Gothenburku.\nJ. Nagel. V orkestru dvorního di-\nvadla v Stokholmě účinkuje též jeden náš\nrodák p. J. Nagel, jenž navzdor svému\nvelkému stáří výtečně na housle hraje.\nMluvit dobré česky, ačkoliv dlouhá léta od\nvlasti vzdálen jest.\nPan Jos. Nesvadba prodléval\ntyto dni v Praze, jak se dovídáme, z pří-\nčin, našich hudebních poměrů se týkajících.\nNáš krajan pan Maxmilián\nChotaš, ředitel kůru v Temešváru, obdr-\nžel místo co ředitel kůru v Pelhřimově.\nPan Chotas je výtečný žák varhanické školy\npod K. Píčem a získal si svou hudební\nznalostí a obratným řízením kuru všestran-\nNou vážnost obyvatelstva Temešvárského.\nPan Chotaš složil též několik zdařilých\nskladeb kostelních. Nepochybujeme, že se\npřičiněním tohoto nadaného umělce kostelní\nhudba v Pelhřimově povznese.\nSlečna Anna Dráždíkova,\n• f v\nrodila Češka, vystoupila při otevření dvor-\nního divadla ve Wisbadenu co Azucena v\nTroubadouru a došla velmi příznivého vý-\nsledku. „Leipzíger Tbeaterchronik\" praví\n0 ní, že je velmi talentní a nadějná zpě-\nvačka a že její krásný, plný a mocný al-\ntový hlas všechnu chválu zasluhuje.\nPři farním kostele u nejsv.\nTrojice jmenován byl varhaníkem pan\nV f O 9\nJan Caboun, žak Píčuv. Jak znanio,\njsou v Praze ještě tři chrámy Páně, při\nkterých žádných varhaníků nestává, a ko-\njíme se nadějí, že se v brzce podobná opa-\ntření stanou, aby se tutéž varhanická mí-\nsta obsadila.\nV skladu hudebním p. Rob.\nVeita vyšla právě zdařilá podobizna ředitele\nkůru p. Jos. Forstra a prodává se za\n1 zl. 20 kr. r. č. Abonenti jeho školy\npro varhany obdrží podobiznu tuto za\n60 kr. r. č.\nPan Jaroslav Čermák, slo-\nvutný malíř a krajan náš, navštívil v ne-\nděli naši Prahu zároveň s panem J. Lam-\nblem, profesorem v Charkově.\nNový hudební časopis\n„Slavoj,\" zastávaje umění výhradně\nhudební, vyjde ponejprv dne 1. čer-\nvence b. r. „Slavoj\" se bude vydávati\ndne 1.a 15. každého měsíce. Předplácí\nse na „Slavoje\" mimo Prahu : čtvrtletně\n1 zl. 20 kr. r. č. Hojného zdaru !\nKoncert jednoty k vzdělání ve\nvojenské hudbě bude se následkem nepří-\nznivého počasí dne 21. t. m. na Žofíně\nodbývati.\nPan Alfred Waldau vydal\npřed nedávnem výbor básní Máchových v\nněmeckém překladě, jenž plynností a věr-\nností vyniká. Y předmluvě oceněn jest\nbásníkův talent Máchův a na to následuje\npřeklad Machova „Máje\" a překlady men-\nších básní.\n— Ředitel hudebního ústa-\nvu pan Čeněk Miko odbýval dne\n17. a 18. června se žáky svými pololetní\nzkoušku na Žofíně. Program byl zajímavý\na obsahoval, co nás zvláště těší, mnoho\nskladeb c es k ý ch skladatelů, na př.\nČeské perle od Nápravníka. Styrienne\nod Y. Graf a. Idyllu od A Drey-\ns ch o c k a. Polka di bravoura od Y.\nKuhe. Nocturnu od Fr. Kavana.\nPochod od Bedř. Šimáka. La\nGazelle od Y. G r a fa a konečně ouver-\nturu „V las tu\" na české národní písně\npro 4 piana od Ed. Nápravníka, kte-\nrážto veliké obliby a ještě větší pochvaly\ndošla. Mimo tyto slyšeli jsme také ouver-\nturu k „Ifigenia v Aulidě\" do Glucka, pro\n4 piana od p. ředitele Mika velmi o-\nbratně uspořádanou, pak nocturnu od Cho-\npina, jakož i klassické skladby od Mozar-\nta, Beethovena, Mendelssohna atd. Cho-\nvanci se vesměs statně drželi a osvědčili,\nže jsou účastni důkladné, na dlouhé zku-\nšenosti se zákládající methody p. Mikovy.\nHudební literatura. Právě vyšel tř et í\nsešit národních písní pro piano od Fr.\nPivody uspořádaných a hraběnce Sitě z\nNosticů věnovaných. Sešit tento obsahuje\npísně: „Jetelínku, jeteli.\" „Kdjdiys měla\nmá panenko sto ovec.\" „Skřivánek je\nmalý pták.\" „Pí synáčku pomaličku.\"\n„Kdyby mně to Pán Bůh dal.\" Písně\ntyto jsou v lehkém slohu pro piano uspo-\nřádány a budou zajisté méně sběhlým hrá-\nčům vítány. Velmi zajímavé je koncertní\nkapriccio „Sen\" pro housle bez průvodu\nod velmi nadaného a letošního roku ze-\nsnulého rodáka našeho Václava Lindy\nMatouška. Je to sice těžký ale velmi\nkarakteristický kus, kterýž, náležitě-li se\npřednese, houslistovi skvělý výsledek zaručí.\nZ kusu samého vysvítá, že zesnulý skla-\ndatel byl všestranný znatel tajností nástroje\na že znal yše vycerpati, co jen housle\nzvláštního vyvedou. Cena 54 kr. „Ital-\nské obrazy\" je titul 5 malých karakter-\nních prý kusů pro piano od mladého Karla\nPislinga. Ačkoliv tyto kusy pozname-\nnány jsou opusem 26 a 27, musíme u-\npřímně říci, že pan skladalei v harmonii\nmálo pokročil a že ještě hudební grama-\ntiku tak skromně zná, že se ani náležitě\nvyjádřiti nemůže. O karakteristických my-\nšlenkách těchto kousků mluviti bylo by\nmarné ; neboť i pod mikroskopem bychom\njich nenašli. První sešit stojí 42 kr, druhý\n54 kr. Všecky tyto skladby, o nichžto\njsme se tu zmínili, vyšly nákladem činných\nimusikálních obchodníků Krištofa a Kuhé\nv Praze. *\n\nr—r."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c015", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c015", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.8", "titre_corps": "Dur a moll.", "titre_sommaire": "Dur a moll.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.8", "debut_caractere": 6547, "fin_caractere_exclue": 6558, "texte": "Dur a moll."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-06-20-01-c016", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-06-20_01#c016", "volume": "bmtnabd_1862-06-20_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "144", "page_fin": "144", "image_debut": 8, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.2.6.8.1", "titre_corps": "Marschner a Meyerbeer. Zesnulý kapelník", "titre_sommaire": "Marschner a Meyerbeer. Zesnulý kapelník", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.8", "debut_caractere": 6560, "fin_caractere_exclue": 7458, "texte": "Marschner a Meyerbeer. Zesnulý kapelník\nJ. Marschner ucházel se po smrti Spoutiniové\nzároveň s Meyerbeerem o místo generálního kapel-\nníka a krá ovské opery v Berlíne, a jelikož Marsch-\nner ustou piti musel, byl rozmrzetý proti svému slast-\nnějšímu soku. Později stal se Marschner dvor-\nním kapelníkem v Hanovru, a tu se po několika\nletech sešel s Meyerbeerem. „Nuže, milý Marseh-\nnere,\" pravil skladatel Hugenottů, „zapomeňme\nna ty s aré pletky a ostaňme dobrými přátely !u\n„Aj, vždyť ja jsem >e na vás nehněval,\" odvě-\ntil Marschner, «a ostatně jsem vám díky zavá-\nzán, neboť vy jste semnou v Paříži velmi vlíěně\nzacházel.\" „Jak to?* tázal se udiven drahý.\n„Nuže,\" odpověděl Marschner se usmívaje,\nji Vy jste mne ve svých nových operách velmi\npilně citoval.\" Giacomo Meyerbeer usmál se\na mlčel ; neboť nezřídka zpracoval Marschne-\nrovy hudební u yšlenky ve svých operách a tak\nmohl se směle unát."}]}], "pages_ocr_originales": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[137]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.1", "texte": "Vojtěch Jírovec\n*).\nMálo který skladatel působil a na srdce způ-\nsobem tak rozmanitým, jako náš rodák Vojtěch Jírovec.\nProjdeme-li značný počet jeho oper, mezi nimi mnohé ele-\ngický základ mají, shledáme, že jemnější pocity zbuzují, jako\nna př. ieho opera „Oční lékař,\" z nížto mnohé arie v skutku\nklássické jsou.4 Tak se torná také s jeho symfoniemi, sjeho\npísněmi a jinými téhož druhu skladbami. Jírovec vložil ve\nsvé skladby cosi ušlechtilého, vážného, aniž by se přitom\nzvrhl v pedanterii. Jeho nejrozdílnější díla došla vždy nej-\nvětší pochvaly, ano byly časy, kde hudba Jirovcova právě\ntak v květu stála as takým nadšením se poslouchala, jako\nmoderní hudební cukrovinky za našich časů. Zmizeli-ly jeho\nopery z repertoiru, jelikož novému časovému vkusu neodpo-\nvídaly, neztratily přec ničehož na své pravé ceně, ano poží-\nvají úcty všech hudbomilů a umělců a některé jeho písně\nčeské?s oblibou se ještě zpívají. Stůj zde stručný životo-\npisný nástin umělce tohoto.\nVojtěch Jírovec narodil se dne 19. února 1763 v kr.\nv\nměstě Českých Budějovicích, kde otec jeho byl při tamním\nchrámě katedrálním ředitelem kůru a jej také v prvních po-\nčátcích literních a hudebních vyučoval. V osmém roce stáří\nsvého začal navštěvovati tamní školy piaristské, dávaje při\ntom na jevo takovou pilnost a bystrost ducha, že později ve\nvšech šesti gramatikálních třídách první odměnou poctěn byl.\nPřitom cvičil se také ve zpěvu i hře na housle a varhany,\nmaje znamenitého tamního organistu a hudebního skladatele\nStefanovského za učitele v generálním basu.\nSkončiv studia humanitní v rodním městě svém, ode-\nbral se do Prahy, kde filosofii slyšel a potom kollegia práv-\nnická studovali začal, zabývaje se mezi tím zároveň i hudbou\na skládáním kusů hudebních, z nichž mnohé s nemalou po-\nchvalou veřejně provozovány byly. Jelikož ale později těžce\nse roznemohl a delší čas churavěl, opustil studia právnická\na vstoupil co domácí hudebník do služby k hraběti Franti-\nškovi z Funfkirchenu. Zde nabyl příležitosti a času, v hudbě\nvíc a více! se vzdělávati, jelikož v domě tohoto hudbymilov-\nného hraběte v Chlumci, téměř každý domácí, ovšem i nižší\nslužebníci v hudbě sběhlí byli a úplný orkestr tvořili, jimž\nJírovec své serenady a symfonie provozovali dával.\nPobyv tuto nějaký čas a povzbuzen jsa pochvalou, s níž\nse dosaváde skladbám jeho potkati bylo, předsevzal si k vyš-\nšímu vzdělání v svém umění na cesty se vydati a odebral se\npřes Brno do Vídně. Zde se mu událo, v domě dvorního\nrady z Kássu nejznamenitějších tehdejších mistrů hudebních,\njako: Josefa Haydna, V. Mozarta, z Dittersdorfu, houslisty\nGiornovického a j. v. pozornost na sebe obrátit. Zvláště pak\nzalíbil se bohatě nadaný krajan náš V. Mozartovi, tak že\ntento konečně i o to se zasadil, aby v jednom sále „Mehl-\ngrube\" nyní Casino dávaném koncertě i jedna ze symfonií\nJirovcových se provozovala. Když byla s velikou pochvalou\npřijata, pojal nesmrtelný mistr skromného a mladého umělce\nnašeho za ruku a představil jej co skladatele celému plesa-\njícímu obecenstvu.\nSkvělý tento výsledek prvního veřejného vystoupení\nJirovcova ve Vídni zavdal příčinu, že od té doby častěji\nskladby jeho při veřejných produkcích s rostoucí pochvalou pro-\nvozovány byly. Zdržev se ale toliko několik měsíců v sí-\ndelním městě, ustanovil se na tom, že klassickou půdu ital-\nskou navštíví a tam s duchem hudby italské blíže se seznámí.\nNastoupiv pak skutečně cestu tuto, prošel všecka hlavní\nměsta italská, totiž: Benátky, Milán, Florencii, Řím, Neapoli,\nvynasnaže se všude seznámiti se s tamními znamenitými mi-\nstry, jich skladbami, jakož i ústavy hudebními. Nejdéle a\nsice dvě leta pobyl v Neapoli, pilně celý ten čas k tomu\nprohlédaje, aby v umění svém co nejvíce se zdokonalil, i cvi-\nčil se u znamenitého skladatele církevní hudby Mikuláše Sala,\njenž byl žákem věhlasného Leonarda Lea, v kontrapunktu,\npřitom ale skládal i první svá kvartetta pro smyčcové ná-\nstroje mimo jiné hudební kusy, fugy, koncerty atd., jenž byvše\nuveřejněny všeobecné pochvaly docházely, tak že symfonie\njeho i při dvoře královském se provozovaly a on od krále\nsamého požádán byl, aby několik serenad složil.\nZ Neapole odebral se krajan náš do Paříže, kde již\nněkteré skladby jeho byly tiskem vydány a s všeobecnou\npochvalou přijaly; pročež jej tamní musikální obchodník Im-\nbault pobádal, aby ještě tři symfonie sepsal, kteréž on také\nv krátkém čase zhotovil.\n(Dokončení.)\n*) Na malém domku v předměstí budějovickém, v němž Jírovec před\n99 lety se narodil, spatřuje se snad až dosud smazanými literami\npsaný nápis, že tam r. 1761 dne 19. února V. Jírovce se narodil.\nDům tento patřil ještě r. 1847 chudému ale hudbymilovnému pří—\nštipka ři."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "138", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.2", "texte": "Naše uměni.\nDeklamovanka k hudebním akademiím.\nZnámo?, jak se Němci vychloubají,\nnejslavnější prý že muže mají\nv každé vědě, v každém umění,\nba jsouť toho domnění\nže jim jenom všecko dáno shůry,\nslovanští že národové\njsou jen pouzí otrokové\nbez bilduňku, bez kultury.\nNuže, slyšte, co ti Němci praví :\n„V divadle jsme mistři praví,\n„mámef první herce, pro něž každý hárá;\n„mámef Davisona, Desoira,\n„mámef Janouškovu, ježto slyne\n„v Německu co první dramatická umělkyně!\nAj, aj, co pak mluvíte to, kulturáci,\ni\nvždyť pak první dva jsou rození Poláci,\na tu dámu, jež vám je tak drahá,\ndala vám přec naše česká Praha!\n„Kdo má/' pokračují Němci dále,\n„chlubíce se neustále,\n„kdo má Stegra, Plška, Jindra,\n„kdo Tichácka pěvců Alexandra\n„kdo pak jest Augusta Stegrova\n„a kdo Emilie Schmidlova ?\"\nPomalu s tou flintou, pánové !\nTyto pěvkyně i pěvci jsou přec Slávové.\nSteger, jinak také Stazič jmín,\nHorvátské je vlasti syn,\nOstatní pak a ty primadonny\nCechové jsou nahlédněte v lexikony.\n„Co se hudby týče, Němci dí,\n„tu jen virtuosové se naši skví;\n„Laub a Ernst jsou zajisté\n„nejslavnější houslisté*\n„Schulhoff, Rubinstein a Dreyschock to jsou\nv velikáni,\n„kteří ve hře na piano nejsou překonání,\n„co pak máme říci o Klausově\n„a o Míně Nerudové,\n„které hrou svou okouzlily lidu na tisíce;\n„to jsou naše výtečnice!\"\nJakže? toť je opět Prášilovský kus,\nvždyť pak Rubinstein je Rus,\na ti ostatní umělci, chlubní pánové,\nMoravani jsou a Cechové.\nA teď prosím, přestaňte již s chloubou svou,\nže jste na umělce bohatí;\nslova lichá u nás neplatí,\njá vám povím pravdu nezvratnou :\nMy jsme v umění se skvěle osvědčili,\nmy jsme v hojné míře Němcům\nba i jiným cizozemcům\numěním svým prospěšnými byli.\nBenda náš skladatel chvalně známý,\ntvůrcem byl německé melodramy.\nMy jsme Vlachům Myslivecká dali,\njenž je tak roznítil zpěvohrami svými\nv pravém smyslu slova výtečnými,\nže jej jako Cimarosu zbožňovali.\nMaďaři si také osvojili\nmnohé naše umělecké síly.\nRůžička náš, jemuž v Uhřích „Sláva\" zní,\nprvní operu jim složil národní.\nAngličané rytce slavného\nHolára vždy mají za svého,\na přec jsou to věci známy,\nže se Holár zrodil mezi námi.\nFrancouzi, ti hrdí páni,\njsou nám také díkem zavázáni,\nGluck, jenž v Čechách v hudbě vzdělán byl,\nvelkou operu jim utvořil;\nv harmonii Rejcha náš je vyučoval,\nslavné mistry francouzské on vzdělal.\nOnslov, Berlioz a skladatelé tací\nbyli jeho žáci.\nMy jsme dali světu mistra mistrů všech\nmaliře to Mengse, jenž byl rodem Čech.\nA tak bychom mohli dále pokračovat,\nna sta mužů svojich pojmenovat,\nkteří uměním se proslavili,\nv cizích zemích blaze působili;\navšak nestačí nám k tomu čas,\nneboť ujišfuju vás,\nže je k tomu třeba mnoho dní,\nnež se vypočísti dají jen ti „věhlasní.\"\nNyní budete se, trvám, ptáti,\nproč umělci tito dokonalí\nve své vlasti raděj nezůstali ?\nProč se do ciziny odebrali ?\nInu, chci vám na to odpověď hned dáti.\nBylif buď v své vlasti neuznáni,\nneb se činily jim jiné úkory;\nhlavně však to pravím bez okolkování,\nnedostalo se jim rádně podpory,\naby dosti skromně U nás mohli žít\na ku blahu vlasti působit.\nAvšak ještě za dob našich se to stává,\nže se našim umělcům, když žijí\nněkdy ani chleba nedostává;\nza to ale když je hroby kryjí,\n„Sláva\" se jim provolává\na pomníky se jim staví.\nNení-liž to nevděk pravý?\nNuže tedy, sestry, bratři milí,\nhleďme, abychom to napravili,\na nedejme umělcům svým nouzi třít,\nby se o nás někdy nemuselo dít\ns úsměškem a šklebem,\nže jsme živi byli pouhým chlebem;\nnenechejme ruce nečinně v svém klíně,"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "139", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.3", "texte": "když se jedná podporovat umělce a umělkyně,\nheslem naším budiž, posluchači milení,\n„Važme si vzdy svého umění !u\n\nVévoda.\nFraška v 1 jednání od Alexandra Arna.\n(Pokračování.)\n10. výstup.\nFoukal. Válek. Předešlí.\nFoukal (v černém fraku, nějaký rukopis pod paží).\nJiž tu jsme.\nVálek (v černém obleku jako Foukal, velký balík papíru\ndrží v ruce). Je tam ještě Jeho Výsost?\nHospodský (osopí se na Válka a Foukala). Nešťastníci,\ncož ho neslyšíte? Zejtra ěasně z rána vám rozdrtím vše-\ncky žebra. Já jsem ztracen, nejsem s to rozsvítit.\nMikula (poslouchá). Co už zvoní poledne ?\nFoukal. Kapoune, vy jste nešika!\nHospodský. Neopovažujte se více mi spílat: kapoune!\nVálek. Dovolte mi, pane tcháne! (vezme hospodskému\nsirky z rukou a rozsvítí).\nVsetečka (k hospodskému). Aj, aj, což neumíte ani se\nsirkami zacházet —• kapoune?\nHospodský. Naposled si to zapovídám, nebo senejmeniíju\nvíc kapounem rozumíte? (vezme světlo, spěchá k cizinci).\nFoukal (k Všetečkevi potažně k hospodskému). On ztratí\nnad tím konečně zbytek svého rozumu.\nVsetečka. O to se našinec nemusí nikdy bát.\nVálek (baví se s Kačenkou).\nCizinec. Parbleu! Musí se vždy ve vašem hostinci\nak dlouho čekat?\nHospodský (postavil světlo, chce mluvit).\nCizinec (pečetí list). Ticho, vy jste hotový ospalec. Já\nmám žízeň, přineste mi láhev šampaňského.\nHospodský (hledí s vyvalenýma očima na hosta).\nVsetečka (k Foukalovi). Co myslíte?\nFoukal. Je to k smíchu!\nVsetečka. Přesvědčit, úředně se o tom musím pře-\nsvědčit. (mluví horlivě dále s Foukalem.)\nCizinec. Rozuměl jste mi?\nHospodský. Ano, ano! Ó já nešťastník! (padne na\nkolena.) Šampaňské právě mi došlo; a v celém městečku\nnelze žádného dostati.\nCizinec. Aby vás ďas! Vstaňte, přineste mi tedy\nvíno jiného druhu.\nHospodský (povstane). Jiného druhu! S výborným\nMělnickým mohu posloužit.\nCizinec. Mělnické? Co pak je to?\nHospodský. Krásná to krajina! tento rok právě se\nvýborné víno zdařilo.\nCizinec. Eh bien! tedy mi přineste jednu láhev!\nHospodský V okamžení! (spěchá do šenkovny). Ka-\nčenko! Celou láhev Mělnického, děkuji vám, nebesa! Honem!\nKačenka. Hnedle! (odběhne.)\nVěetečka (k hospodskému). Kniha pocestných má být\npři ruce!\nHospodský. Kniha pocestných? jak to?\nVsetečka. Nechat zapsat jeho jméno. Nevědět jestli\na jak?\nHospodský. Co? Prach a broky! Já jsem to viděl\nčerné na bílém.\nVsetečka. Ticho! - Pro pořádek policii zavolat.\nFoukal. Ale, velevážený pane čtvrtníku, Jeho Milost\nchce zůstat pod zapřenou.\nVsetečka♦ Nerozumíte; telegraf vynalezen; taškáře chytat.\nVálek. Jak! pan čivrtník nevěří, že Jeho Milost v\nskutku\nVsetečka. Ticho! Nic nevěřit; přesvědčili!\nMikula (k Všetečkovi). Co jste řekl ?\nVsetečka (k Mikulovi). Knihu pocestných přinést, dát\nzapsat.\nMikula. To máte pravdu. Já také myslím.\nHospodský. Prach a broky! Dobře, má se stát. (Ve-\nzme knihu, běží k cizinci.)\nCizinec. U čerta! To trvá zpropadeně dlouho.\nHospodský. Prosím miliónkrát za odpuštění. Hned je\nzde víno; zatím si beru tu nesmírnou smělost přinést knihu\npocestných, kterou Vaší Milosti předložit se opovažuju.\nCizinec. Co pak s tím?\nHospodský. Račte Vašnostino jméno sem zapsati.\nCizinec. Podejte to sem. (Píše a dá potom knihu ho-\nspodskému nazpět). Tak! a nyní rychle víno!\nHospodský (odejde a otevře pak knihu pocestných).\n(Všichni hrnou se k tomu a dívají se hospodskému přes ra-\nmena do knihy.)\nVsetečka (sejme svou čepici). Vévoda z Krumlova!\nMikula. Hehehe! Podivné! znamenité!\nFoukal (k Mikulovi). Jak to?\nMikula. Vida, on píše takou rukou, jako z nás některej!\nVálek. Před námi tedy odložil své incognito.\nVsetečka (obejme hospodského). Plakat! vyplakat se!\nnejtoužebnější přání je vyplněno. Vévodu u nás spatřit!\nŠtastný kapoun!\nKačenka (nese láhev vína). Tu nejlepší jsem vybrala.\nHospodský. Pane čtvrtníku, ono se to vykapounovalo.\nVsetečka. Proč ne kor! teď budete znovu žít.\nCizinec (zvoní).\nHospodský (spěšně k Všetečkovi). Nuže ! Můj hostinec\na já od dneška se jmenujem: „u Vévody z Krumlova!\" Ó\nKačenko jaký to nápad! (běží s vínem k hostovi.)\nKačenka. U Vévody z Krumlova! Ach, to je překrásné!\n(Pokračování.)\n\nStručný nástin pěstováni hudby\nv Čechách\nza času Rudolfa II. až do XIX. století.\nZa času Rudolfa 11., jenž by býval, jsa velkým přítelem\nvěd a umění, ze sídelního svého města Prahy rad medicejskou\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "140", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.4", "texte": "v\nFlorenci utvořil, počal již hudební život v Cechách pučeti.\nPatřilo to tehdáž u umění mílovných dvorů k dobrému tonu,\nobratné hudebníky do žoldu bráti, což zvláště poměry tehdáž\nžijícího Orlanda Lussa k francouzskému králi Karlu IX. a\nk bavorskému dvoru dokazují. Tak nacházíme též z části u\ndvora Rudolfova, z části alespoň v jeho blízkosti u Prahy\nřadu velezdatných hudebních umělců, na př. Jana Camarithusa,\nv\nJana Paska z Vrat, Arnolda bliká, Jana Florianidcsa, Jiřího\nHásslera (dvorní varhaník císaře Rudolfa), Petra Loscusa, Jana\nMatthiolusa z Vodňan, Václava Nicolaidesa, Pavla Nominusa,\nPetra Noscenusa, Matěje Strejčka (též Paterculus zvaného),\nVáclava z Radkova, Jana Roscimusa, Jakuba Regnarda, Jana\nSimonidesa, Jakuba Handla, Jana Pinelliho, Filipa de Monte,\nTiburtia Massainusa, Václava Philomatesa, Václava Rychnov-\nského, Zanchiusa Liberalis-e, Simona Proxenia, Jana Siadel-\nmeira, Michala Bayera (trubač dvorní), Mikuláše Buse-a (dvorní\npěvec), tři hudebníky jmenem Pizzo a jeden s jmenem Pi-\nzetlo Zanottiho (dvorní knpelník), Corneliusa Zella (bassista)\natd. Z tohoto seznamu patrno, že je to pestrá vzorná listina\nslovanských, italských, francouzských, německých, ba ano\nřeckých (aneb alespoň dle tehdejšího obyčeje na řecký jazyk\npřetvořených slovanských) jmen.\nTito umělci byli velmi ctěni a váženi, což ta okolnost\ndosvědčuje, že císař Rudolf varhaníka Hásslera do šlechti-\nckého stavu povznesl, a že posaunistovi hlavního chrámu,\nOndřeji Gruberovi r. 1593 za odměnu jeho zvláštní obratnosti\ndovolil, že rodinný znak vésti může*). Hudebníka Rodericha\nJana Rodstoggiusa oslavil chvalně známý básník a Řeckomil\nMatěj Collinus následující básní;\nNobilis Hodek, cantor Rodstoggius iste\nsi quaeris qua placeat ratione mihi?\nVir bonus est et Phoebi numine plenus,\nBulce sonum manat cujus ab ore melos\nAetati mores grandaevae, moribus ipsis\nRespondent in eo cantus et harmonia, atd.\nAno i národní důvtip přispěl k oslavení hudebníků Bar-\ntoloměj Paproeký chvalořečil loutnistu Jana Vencálka ve\nsvém díle „Nové kratochvíle\" následujícími verši:\nBy loutna mluvit uměla,\nTak by na hlas odpověděla:\nVšickni jiní v dudy hřejte,\nmne Vencálkovi nechejte.\nVyhlášený hudební spolek stával u sv. Jindřicha na No-\nvém městě v Praze. Učený Jan Campanus věnoval mu r.\n1598 jeden ze svých spisů : „Clarissimis in nobilitate virisce-\níeberimi in nova Praga chori, qui est ad D. Henrici, musicis\noptimis, Mecenatibus meritissimis ideoque colendissimis.\"\nPo smrti Rudolfa 11. mnoho se již zjinačilo a uspůsobilo.\nTřicetiletá válka (1618—1648) odebrala úplně díla umělecká,\nrozehnala umělce, a rozpustila své nejdivočejší proudy po\nČechách. Však i za tehdejších časů utiskování v Čechách\nžilo ještě vždy rnnoho obratných hudebníků, kteří v šlépějích\nza dob Rudolfových pokračovali. Zde vystupuje též urozený\nkomponující hudební dilettant v osobě českého komorního\npředsedy Kristofa Haranta % Polžic a Bedruzic, jenž\nnejen výtečně zpíval, nýbrž i na mnohé nástroje velmi dobře\nhrál. Jan Bohutský, Pražský tiskař, chválí Harantovy zá-\nsluhy o hudební umění v přípisu k dílu Veleslavínově *,Poli-\ntica historica,\" jež na Haranta a Viléma Slavatu z Chlumu a\nKošumberku staví následujícím spůsobem :\n„Mezi tím však, a při těch všech slavných Vaší Milosti\nprácech, netoliko artes, aneb umění literní exotericas, ale i\nacrornaticas, z nichž obzvláštně Musicamvocalem a instru-\nmentalem pominouti jste neráčili. Toho tedy říd-\nkým z gruntu známého, umění muzyckého, jakým milovníkem\nbýti ráčíte, skutkové nemalí v composicích Vaší Milosti to\nnetoliko zde při J. M. C. kaple, ale i při jiných Jich Milostí\narciknížat, a knížat říšských dvořích rozhlašují a ukazují. Tak\nže ráčivše býti v Alexandrii městě egyptském, kdež nad jiné\nzemě všech časův muzyka vzácná byla podle svědectví Athe-\nnaea Lib. 4 cap. 24. Nulli magis periti sunt artis Musicae,\nquam Alexandrini etc. Vidí se, jakoby jste všecku jich\nchválu a umění s sebou do Patriae převésti a novou Alexan-\ndrii při dvoře J. M. C. Vaší Milosti vzázným příkladem a fe-\ndrováním téhož umění, založiti ráčili.\"\n(Pokračování.)\n*) Byl to modrý neb blankytový štít, v jehožto poli žlntá aneb zlatá\nbarva tříhranná skála, na ní pak na pravici bílý lev na zlatou pa-\nsounu troubě, se objevuje.\n\nMladistvý hudec.\nPovídka.\n\n(Dokončení.)\nKapelník byl černě oděn; jeho syn měl dvorní šat:\nmalý frak ze sukna a vestu z té samé látky, červené kal-\nhoty, bílé punčochy a střevíce s přeskami.\nOhradník uvedl je do koncertního sálu, kdež ještě ni-\nkdo nebyl. Co Mozart nejprv zpozoroval, bylo piano, před\nkteréž se i hned postavil; otec jeho vstoupil na balkon, od-\nkud se dvorní nádherné zahrady přehlídnouti daly.\nVolfgang seděl sám a sám v překrásně osvětleném sa-\nloně před pianem; jeho prsty přejížděly s podivuhodnou ry-\nchlostí po klávesích; tu však na blízku uslyšel říci dětský\nhlas: ~Ó jak krásně hraješ; jsi ty ten malý Mozart?\"\nYolfgang se obrátil a uzřel malou dívčinku bohatě odě-\nnou a asi sedm jar čítající.\n„Ano,\" odvětil malý virtuos.\n„A kdo tě naučil tak hezky hrát ?\"\n„Můj tatínek.\"\n~A není to zdlouhavé a obtížné, na klavír se učit?\"\n„Ano, někdy mne to namáhá; však tu se modlím a\nprosím velkého našeho patrona, aby mi síly dodal a to mi\nvždy zpomůže.\"\nVolfgang chtěl ještě něco říci; v tom však zašustěly\nhedbávné šaly. Volfgang se ohlédl a spatřil s podivením, že\nsál, jenž ještě před nějakou chvílí prázný byl, nyní krásnými\ndamami a vznešenými pány se naplnil.\nVolfganga polil ruměnec; neboť nacházel se v rozpacích."}, {"page_pdf": 5, "page_imprimee": "141", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.5", "texte": "„Nepamatuješ se na mne více?44 pravil nyní k němu\nvznešený pán, jenž blíže přistoupil.\n„Vy jste pan císař,*4 odvětil malý Mozart naň pohlédnuv.\n„A zde vidíš císařovnu Marii Terezii,44 řekl František,\npřiblíživ se s ním k dámě as 451eté, která se krásou a půvab-\nností skvěla; císařovna přijala hošíka s nelíčenou srdečností.\nNa to inusel se malý Mozart k pianu posadit. Usmí-\nvaje se na okolostojící a jmenovitě na malou dívčinu, počal\nMozart hráti. Jeho hra byla tak dokonalá, že celý dvůr očí\ns něho nespustil a pozorně ho poslouchal. Všichni byli di-\nvotvorným talentem jeho okouzleni.\n„Volfgang zná se tak dobře v pianu, že by i na za-\nkrytých klávesích hráti mohl,\" pravil jeho otec.\n„Af se zakryje piano!44 odvětil Volfgang, a když se\nto stalo, hrál s toutéž jistotou na přikrývce, která klávesy za-\nhalovala.\nKdyž byl hru svou dokončil, povolala ho k sobě cí-\nsařovna.\nVolfgang skočil se sesle; avšak bud namáhání neb\nnezvyklost choditi po parketní podlaze uvedly ho v rozpa-\nky; sklouzl totiž a padl na zem.\nMalá dívčinka vykřikla a přikvapíc k němu, zvedla\nmladistvého virtuosa se slovy: „Neublížil sis?\"\nVolfgang pohlédnuv na ni, odvětil: „Nic se mi nestalo!44\nAle ty jsi tak hezká, že bych si tě hned vzíti chtěl.\nMalé děvčátko dalo se do smíchu: „To nemůže býti\nVolfgangu,\" pravila k němu.\n„Proč pak ne ?il tázal se jí Mozart, „vždy! jsme v stej-\nných letech?\"\n„Ty jsi ale jen chudý umělec.44\n„Ale já se stanu někdy slavným mužem.\"\n„Ono to ale přec nemůže být; já jsem Marie Antonie,\narcivévodkyně Rakouská.\"\n„To nic nedělá; já si tě přece vezmu!\" zvolal Mozart\nk velkému potěšení vznešené společnosti, která na tak pro-\nstosrdečnou řeč uvyklá nebyla.\nMalá dívčinka, kterouž si Mozart za manželku vyvoliti\nchtěl, nebyla tak šťastna, aby umělce zá muže dostala.\nDrahný čas po tomto výjevu toho samého dne, kdy\nVídeňské obecenstvo Volfganga Mozarta až do nebe po-\nvznášelo, bylo ono malé děvčátko, kteréž se pak králov-\nnou francouzskou a manželkou nešťastného Ludvíka XVI.\nstala, od surové luzy Pařížské hanebně zneuctěna.\nPodivný, tajuplný to obrat věcíř Kdož je může vyzpy-\ntovat? Mozart ale stal se tím, co slíbil.\nMarie Terezie okouzlena jsouc znamenitým geniem Mo-\nzartovým, učinila jej společníkem Marie Antonie. Později\nvšak rozdělily se jejich cesty. Volfgang nebyl ještě osm let\nstár, když se na dvoře Versailleském objevil a vysoký trůn\numéní nastoupil, co zatím Marie Antonie později na tom\nsamém dvoře královský trůn s manželem svým sdílela.\n\nE. A. Z.\n\nFeuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\n\nZ Brandýsa nad Labem. (Výlet\nspojených zpěv. spolků.) Zpěvácký\nvýlet spolků brandýsského a staroboleslav-\nského do lesů skorkovských, na kterýžto\nse obyvatelstvo celého vůkolí tak dlouho\ntěšilo, jest tedy již ukončen a nemeškám,\nVám tímto obšírnější o tom podati zprávu.\nDne 9. t. m. o jedné hodině z poledne\ndal se spolek brandýsský, jehožto členové\nspolkovými svými odznaky opatřeni byli,\nna pochod ze sálu p. Fetterova provázen\njsa četným davem obecenstva. V Staré\nBoleslavi čekal již tamnější spolek, jehožto\nčlenové taktéž opatřeni byli svými odznaky\nspolkovými. Oba spolkové přivítali se hluč-\nným „Sláva\" a po srdečném vzájemném\npozdravení spojili se pospolu k dálšímu\nradostnému cestování. Cesta vede z nej-\nvětši části lesy a tak se vedro parního\ndne poněkud chůzí v chládku zmírnilo. Po\ndvouhodinném skoro cestování, které ve-\nselými zpěvy se ukracovalo, dorazili jsme\nkonečně na místo a velký červenobílý prá-\npor oznamoval nám, že jsme již blízko\nsvého cíle. Zde nás očekávalo milé pře-\nkvapení. Obecný výbor skorkovský poslal\ntotiž spojeným spolkům na poctu hudbu\njvstříc a pozdravil výlet tento střelbou z\nmoždířů. Spolkové byli hudbou na místo\nuvedeni, kde vlastně zábava střediště své\njiníti měla a kde opět velký červenobílý\n.prápor vlál. Pohled na toto krásné lesní,\npak na obecenstvo z celého okolí zvláště\nze Skorkova, Čelákovic, Kostelce nad La-\nbem, Předměřic, Hlavna kostelního i su-\ndového i z odlehlejších míst jako ze Záp,\nPopovic, Vráb, Jenštejna na tisíce shro-\nmážděné všem stavům přináležící a spo-\njené spolky nadšeně při vítající, byl velmi\nlibý a utěšený. Nedlouho po našem pří-\nchodu dostavil se zpěvácký spolek Be-\nnátský, byv od spojených spolků sr-\ndečně a nadšeně přivítán. S nimi taktéž\npřibyli páni hosté z Benátek. Honorace\nměsta Brandýsa a Staré Boleslavi súčast-\nnily se téměř úplně při této slavnosti. —-\nSkladby spojenými spolky zpívané a obe-\nzřelým, střídavým řízením obětavých pp.\nředitelů spolkových: Th. Procházky\n(Brandýs) a Jos. Pražáka (Boleslav)\nprovedené, s všeobecným a nadšeným ce-\nlého obecenstva potleskem se potkaly. I\nzpívaly se následující sbory. Spojený-\nmi spolky: „Pozdravení pěvcovo\" od\nVeita. „Na Prahu\" od Veita. „Bratří,\nrozveselme se.\" „Dcerám českým\" od\n'Gernera. „Zastaveníčko44 od Fr. Škrou-\njpa. „Píseň Šumavanů.\" „Staročeská44 od\nJana Š kroupa. „Kde domov můj\" v\nkrásném upravení Hellerově, při křeréžto\nhymně zpěváci i celé obecenstvo s obna-\nženými hlavami setrvali. Sami o sobě\nzpívali : a) spolek staroboleslavský: „Za-\nstaveníčko (jiné než předešlé) a čtverylku\nz národních písní od Hellera. b) Spo-\nlek brandýsský: „Píseň Cechů\" (Vzhůru\nbratří) a „Zpěv Čechů44 (Vstupme v kolo\nCechové). V přestávkách bavilo se obe-\ncenstvo tancem. Pro feulletonistu velmi\nzajímavé by bylo bývalo, pozorovati všeli-\njaká malebná skupení a zvláště čilý ruch,\npanovavsí na blízku zdrojů potravních a\nnápojných* Než to nepatří k věci! Až do\nvečera bavili jsme se vespolek spůsobem\nnenuceným a příjemným. Příroda tu vsak\nudělala najednou všemu nenadálou přítrž.\nVždyť víte beztoho, jaký komicko-tragický\nkonec obyčejně vezmou zábavy podobného\ndruhu jako iv tom ohledu pověstná slav-\nnost ve Hvězdě a podobné. Stereotypní\nbouřka a déšť se tedy věrně dostavily a\ndoprovázely tlupy vrácejících se slavnost-\nníkň na spůsob poněkud neslavnostní. Nic-\nméně podařila se úplně národní slavnost\ntato a zůstane všem ú&astníkům na dlouhý"}, {"page_pdf": 6, "page_imprimee": "142", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.6", "texte": "čas v příjemné a živé paměti. Srdečně\nrozloučili jsme s Benáteckými, kteří byli i\nspolky s hudbou i obecenstvem k vo-\nzům doprovázeni. Vzájemně slíbili jsme\nsi, že se zase brzy shledáme a spolu po-\nbavíme. Ačkoli něco málo skladeb, které\nještě pro tento výlet určeny byly, pro\nnadzmíněnou nemilou příhodu provésii se\njiž nedalo, přece dostáli spojení spolkové\nsvému úkolu, a těšíme se již napřed z\ntoho, že se nám brzy zase podobných\ndostane zábav, neb právě tento druh zá-\nbav šíří iv dálších kruzích obecenstva\nušlechtilý cit vlastenecký, a klestí veleb-\nnou dráhu k povznešení naší inilé ná-\nrodní hudby, našeho krásného, libozvuč-\nného zpěvu českého. Protož, nechť krací\nnaši spolkové zmužile dále v plnění to-\nhoto svého vznešeného a posvátného ú-\nkolu a žehnání budoucích dob zajisté se\njich nemine. Az do posaváde nemají naše\nd\\a spolky své prápory, však spanilo-\nmyslnost našich dívek a paní za-\njisté za příkladem jiných měst, je i těmito\nokrasami vbrzku obdaří.\nZ Kolína nad Labem. (Zpěv. spolek.\nDivadlo). Po každém napnutíná-\nsleduje ocháblost. Tak jest i u nás, co\nse sociálního života týče. Nemůžem ale\npomlčeti, že ospalost tato byla svévolně\nz mnohých stran spůsobena. Známo jest,\nže jako všude i zde prápor frankfurtský\nvlaje a korouhevníci, tit jásají, jakmile\njen jim příznivý větřík od Mohánu zavane.\n„Übi bene, ibi patria.4' (Kde je dobře, tam\nvlast) jest již otřepaná fráse ale mno-\nhému našinci zlatým pravidlem. A co do\ntoho vlastenectví, když ani groše do kapsy\nnenese?! Jaký div, že v pokroku národ-\nním potom kolísáme? Spolek náš zpěvácký\npatří mezi starší v Cechách. Působením\nsvým získal si čestného jména a toto\nsi i budoucně zachovati, jest a bude vždy\nsnahou jeho. Litujeme, že nedorozumě-\nním a samolibostí jednotlivých členů spo-\nlek se seslabuje a tak od cíle vytknutého se\nodchyluje. Vzdor všern překážkám súčast-\nnil se spolek nás na slavnosti Kutnohorské\na na národní jak jistí lidé praví -\ndemonstraci v Praze. Začátkem června\nzvolen nový výbor, nadějeme se od něho\nzdárného působení a doufáme, že se pře-\nkážkami jemu od protivné strany kladenými\nnijak odstrašili nedá. Nedivno mi, proč z\nměšťanstva tak málo činných údů v našem\nspolku nalézám? Co toho as příčinou?\nStalo se od spolku vyzvání, aby se nové\nsíly pěvecké přihlásily, pro tyto bude\nzvláštní škola zavedena. Uvidíme,\nzdali se podporovat bude tento dobrý li-\nmy si. Zamýšlí se zde o zaražení spolku\ntělocvičného a snad by se nechal s pěvec-\nkým spojit ? Tím snáze nechá se usku-\ntečnit myšlénka ta, an se pravidelnému tě-\nlocviku již druhým rokem na našich ško-\nlách vyučuje. Jak krásné to záměry\na přede cesta daleká, marné volání! Schází\nnám zde rázných podnikavých mužů, jenž\nby se věci té horlivě ujali. I našemu di-\nvadlu vzejde snad nový den. Pravím\nsnad neboť kolikráte již klesla důvěra\nnaše, tolikráte nám možno zase pochybovat.\nUtvořením nového divadelního výboru, v je-\nhož čele p. měšťan os ta, kyne nová pří-\nznivá doba naší Thalii. Povážírne-li, že\nvýnos představení obyčejně bývána 130 zl.,\ndivili se musíme, že městský výbor nepo-\nužil lépe tak výdatného pramene k zvýšení\nblahobytu obecního. Arciť obětovnost, lá-\nska a všeobecná humanita musí v čelo se\npostavit a sobecký materialismus vypudit.\nDne 29. května dávali naši ochotníci „Sva-\ntojanský dvůr.'4 Představením tím se\ndokázalo, že nevšedních sil chová v sobě\ndivadelní náš personál. Vzláště se líbili:\np. C. pí. D.a si. P. Čistý výnos byl, jak\njsme na cedulích čtli, k zakoupení vyučova-\ncích prostředků na reaíce určen. Dekorace\nbyly zhotoveny p. Kautskýin. K před-\nstavení přidružíme hudbu neb ono bez\ntéto bylo by jako ženich bez nevěsty. Hud-\nba nás tentokráte v úplné míře uspoko-\njila. Slyšeli jsme vhodné arietky z oper;\nprovedení bylo precísné. Ztratili jsme o-\nvšem výtečného ředitele hudby divadelní,\np. Navrátila; avak doufáme, že pp.\n„muzikanti\" spojenými siiami následo-\nvat budou pokynutí jeho. P. N. získal si\nu nás mnoho zásluh o zpěv a hudbu a\nmnohou oběť pro obé přinesl. Uznávajíc\nměstské zastupitelství zásluh těchto, zvo-\nlilo jej za čestného měšťana. Zpěvácký\nspolek udělal mu na rozloučenou v ne-\ndaleké Gbele zastaveníčko. Sláva oboum!\nže oceňují zásluhy jiných. Jak doslý-\nchám, postaralo se slavné ředitelství školy\no to, aby se žáctvo v pravidelném zpěvu,\nhře na houslích a klavíru proti nejmírněj-\nšímu honoráru vyučovalo. Účastenství prý\njest mizerně slabé. Jaká to netečnost!\nSnad toho příčinu hledat můžem v minulé\ndobě školního vychování ? 0 hudbě ko-\nstelní promluvíme budoucně.\n\nH—k.\n\n—ch.\nZ Kutné Hory. (Akademie). Zpěvácký\nspolek kutnohorský uspořádá dne\n16. června ku poctě valné hromady ho-\nspodářské jednoty kraje čáslavského v Kutné\nHoře v městské střelnici pěveckou, hudební\na deklamatorní akademii. Program: Od-\ndělení první. 1. Ouvertura ku zpěvohře\n„Žižkův dub,\" od Frant. Kotta pro velký\norkestr. 2. Proslov. 3. „Vzhůru ku zpě-\nvu!\" Dvojsbor pro mužské hlasy od N á-\npravníka. 4. Quintet, pro smyčcové\nnástroje od Hansi a.5. „Naprej!\" Hor-\nvátsky vojenský pochod od St. Jenka. 6.\nDeklamace. 7. „Na Prahu!\" Sbor pro muž-\nské hlasy od Veita. Oddělení druhé:\n8. a) „Benátská gondolní\" a b) „Píseň\njarní bez slov\" od Mendeíssohna, potom c)\n„UkoJíbavka\" (Berceuse) od Chopina pro\nfortepiano. 9. „Utonulá,\" sbor pro muž-\nské hlasy od Křížkovského. 10. „Hu-\nbinka\" (II baccio), valčík od Arditi-ho,\nzpívala paní Hartmannová. 11. a) „Horo,\nhoro, vysoká jsiu a b) „Kde domov můj,\"\nnárodní písně pro mužský sbor uspořádaný.\n12. Variace na národní píseň : „Vystavím si\nskrovnou chaloupku\" od Tittla, s prů-\nvodem orkestru.\nZ Červených Pecek. (Beseda.)\nV našem Daliboru čítáme zprávy o bese-\ndách, produkcích a jiných slavnostech, jež\nse tu a tam v městech se vší slávou a\nchválou odbývaly: na übohé venkovany by\nani žádný si nezpomněl, tak jako by pro-\nstý rolník nebyl schopen zažiti také ně-\njaké choutky duševní?? Pokud náš Švanda\nas ním celá dudácká společnost hudla—\nno, náš venkovan byl spokojen, vždyl to\nbyla jeho hudba, ryze národní. Dudy zmi-\nzely ! Cas pokračuje as ním i naše čacké\nrolnictvo. Toho poněkud byli srno svědky\nv Červených Pečkách. Byla zde dávána\n9. t. m. slovanská beseda ve prospěch ná-\nrodního divadla. Nebylo tam arci\nžádných pánů s kordem, hvězdičkami a\nřády, aniž milost- a jemost paniček s ná-\nramným kystihantem; byli tam ale vážní\nsousedé, upřímné sousedky a jejich bouhe-\nlaté dcerušky, rázní měštané z okolních\nměst a vůbec dainý národnisté. Míst-\nnost byla hostmi přeplná, a tož tuším, že\ni kasa naplněna. Program i s provoděním\nnás uspokojil. Orkestr veden tamním p.\nučitelem, dosti chvalně si počínal. Prove-\ndeno : Potpourri ze slov. písní od Tittla.\nCavatina s houslovým sólem od Rímka;\nsó!o hrál p. Hat h sam z Kolína přimě-\nřeně, Vůbec jsme pozorovali, že jest sa-\nmouk, to jest, že mu škola schází ;za to\nale jeho dobrá vůle zasluhuje všechnu po-\nchvalu. Závěrek .učiněn ouverturou z „Fi-\ngaro\" od Mozarta. Kolínský spolek\npřednesl rázně tři sbory: „Cikány\" od Fr.\nVogla, „Čechoslovana\" od Zavrtala a „Ka-\nlinu\" od Vašáka ml. P. Morstat, řed.\nspolku, zapěl několik národních písní citu-\nplně. Proslov přednesl sládek tamní pan\nKeller. Pan H ... deklamoval „Tři\ndoby země české'' a „Vysloužilce/4 posle-\ndního dosti rozmarně. Divili jsme se, s ja-\nkým rázem přednesl synek jednoho rolníka\ndeklamací „Sedlák v divadle.\" Vzdor ne-\nsnesitelnému vedru vyčkalo obecenstvo až\ndo konce a přijalo všecky pieQy vděčně.\nZajisté zábava ta venkovská nemine se bla-\nhodárného účinku. Po zpěvu se křepčilo\naž do bílého jitra, zpívalo a hlučné pří-\npitky provolány na vlast, svobodu a přední\nmuže národa. Mezi produkcí čteny pě-\nvecké pozdravy: tři z družné Moravy a\nčtvrtý z Poděbrad. Jen dál, stateční\nrolníci!\n\nZ Poučníku u Karlova Týna.\n(Beseda). Dne 9. června odbývala se k\noslavení otevření nového hostince v Po-\nuč ní ku deklamatorní, hudební a později i\ntaneční beseda. Program sestával z ná-\nsledujících čísel: 1. Ouvertura. 2. Proslov,\npřednesl p. Stejskal. 3. Čtverozpěv. 4.\nVariace na eufonion, přednesl p. Havlí-\nček. 5. „Král Jana pánové čeští\" odVo-\ncela, přednesl p. Stejskal. 6. Čtvero-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "143", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.7", "texte": "% v\nzpěv. 7. „Zena,\" deklamace, přednesl p.\nH. Přerhof. 8. Arie z opery „Loupež-\nník\" od Belliniho, přednesl p. Pergl. 9.\n„Sumář,\" deklamace od Tu my, přednesl\np. H, Přerhof. 10. Ctverozpěv. 11. „Vy-\nsloužilec,\" deklamace, složil a přednesl p.\nH. Přerhof. 12. Směs z národních če-\nských písní od Šlacha. Provedení všech\nčísel bylo celkem dosti zdařilé. Dle ze-\nvnějšího výsledku byl hrdinou celé besedy\np. Přerhof z Prahy, na slovo vzatý a ob-\nlíbený to deklamator žertovných básní a\ndeklamací a známý téměř v celých Ce-\nchách, kde se vůbec besedy kdy odbývaly.\nNebudeme tedy rozbírali jeho deklamaci,\nbude zajisté každému čtenáři z vlastního\npřesvědčení již beztoho známa. Uspoko-\njíme se tedy na tom, podotknouti, že na\nmístě oznámených jeho tří deklamací pro\nnekonečný potlesk a pochvalu jich osm před-\nnesl. Pan Stejskal z Karlova Týna má\nvelmi pěkný orgsn pro deklamaci. Ten-\nkráte mu vsak nejvíce vadila neúplná zna-\nlost slova přednešeného. Pochvala ho však\nneminula ; na provedení čtverozpěvň a in-\nstrumentální hudby nedá se přísné měřítko\npřikládati. Bylo obstojné a obecenstvu se\nvelmi líbilo. Po besedě nastala taneční zá-\nbava. Mezí přítomnými, avšak ne velmi četně\nsešedšími se hosty bylo ize také spatřili\nsedm „Sokolistň,\" desertová vších z výletu\nna Křivoklát, mezi nimi také nadzmíněný\ndeklamátor p. Stejskal z Karlova Tý-\nna, zakládající úd „Sokola,\" v malebném\njejich kroji, avšak bez odznaků, jimiž po-\nzornost všech přítomných na se obrátili.\n\nLokos.\n\nKronika zpěv. spolků.\nZpěváčky spolek Slánský podnikl druhý\nsvatodušní svátek na než více 25 povozech\nvýlet do Mšece. Hned na začátku městečka\nuvítala spolek hudba a doprovázela ho do\nzámecké zahrady, kde pro celou společ-\nnost péčí p. úřadníků J. Jasnosti knížete\nŠvarcenberka stoly připraveny byly. Vůbec\nsi dali p. úřadníci záležet, aby se celé\nspolečnosti co možná nejlepší obsluhy do-\nstalo, Zábava byla živá ; střídal se zpěv\ns hudbou a tancem, a kdyby bylo počasí\nlépe sloužilo, byla by zábava dojista až\npozdě do noci trvala. Bylo by přáti, aby\nzpěvácký spolek více takových výletů do\nnašeho okolí uspořádal.\n\nZ ciziny.\nHl.\nZ Paříže, 8. června. (Augusta Ko-\nlárova.) Triumf naší krajanky Augusty\nKolárové jest pojištěn; 27.m. měsíce hrála\nv salonu professora Chodžky před perským\nvyslancem, kněžnou Dialyňskou a výborem\nfrancouzských a polských milovníků a znatelů\nhudby, posledního pak máje hrála v hotelu\nLambertově u knížat Czartoryjských v pří-\ntomnosti papežského nuncia, princezny Ma-\ntbildy, kněžny Lubomírské, hrab. Potocké,\na před jinou velmi vybranou, vysokou spo-\nlečností. Stará kněžna, vdova po nebožtí-\nkovi Adamovi Czartoryjském, sama ji vzala\npod svou ochranu, představovala jí hlavním\nosobám vzácného kruhu, dovedla ji pak ku\npiánu a již po celý večer skoro výhradně\ns ní se bavila. Jestiže slečna Kolárova\njiž u prof. Chodžky okouzlila dobré zna-\ntele a milovníky hudby, tak že pro příští\nrok, an zde v Paříži déle baviti nemůže,\nhojných se jí dostalo pozvání, tož obrátila\nvčerejším večerem všecku pozornost na sebe,\na to u lidí, kteří obyčejně považují hudbu\njen co mimotní okrasu své společné zábavy.\nBylo vidět, že to panstvo skutečně národní\nčeskou hudbu i zpěvy slyší ponejprv; do-\nkázalo se i na nich, že nelze odolati ča-\nrovné té moci zvuků ryze slovanských,\nzvláště když se provozují s takým hlubo-\nkým citem a spolu takou dojemnou jedno-\nduchostí, jak je naše mladistvá umělkyně\nbeze vší pretenze as řídkou lehkostí před-\nnesli umí. Hrálať ona již u Chodžkň pol-\nskému obecenstvu, zvláště ale dámám tak\nmilé komposice Chopinovy, napotom bez\nskutečného zpěvu, ale jakoby nejdojemněji\nzpívány byly písně národní: „Když tě vidím,\nmá panenko\", „Měla jsem holoubka\", dávný\nchorál husitský, „Na našem dvoře\", „Kdyby\nmně to pánbůh dal\" a jiné, též naši vá-\nlečnou „Těšme se blahou nadějí.\" Napotom\nse zpěvem svého krajana: „Cikánovu pí-\nšťalicku\", „Bože můj, otce můj\", „Hněvej\nty se na mne„, „Já mám chaloupku\", polské:\n„Nie masz jako jedna Polska\" i Warsza-\nwianku. To vše opakovalo se v salónu\nCzartoryjských, a slečna přidala variaci\nSchulhof-ovu na píseň : „Ach není tu, není\",\npak mazurku svého mistra, pana Prokeše,\na konečně Csárdás Schubertňv. Ve hře\njistá, v přednosu, jak třeba, buď snivě jemná,\nbuď energicky smělá, strachu na ní nepo-\nznáš, třeba se ti napotom přiznala, že jsouc\nponejprv v tak neuvyklé vysoké sféře, po-\nčátkem se chvěla. Nesklopili jsme oci v kruhu\ntak vysoké aristokracie ovládlo nás se-\nbevědomí vlastní hodnosti a samotvňrcí\nmuso-rodé síly. První salóny pařížské budou\nslečně Kolárové státi dokořán otevřeny,\na zásobí-li se na pres rok vhodnými motivy\nze zdrojů slovanských uspořádá-li sobě\npěkný věneček z národních našich písní\na uloží-li sobě sama z vlastního zdroje svého\nnadšení podobných kousků, jakým jest její\nhluboce procítěné a hravě-hbitě pronesené\nScherzo, může se státi první hvězdou budoucí\npařížské saisony. Též jméno „Kolár\" velmi\nse přičinilo k otevření jí zdejších slovan-\nských kruhů. Francouzská kritika jedno-\nhlasně příznivě posoudila obě naše krajan-\nky, jak slečnu Kolárovu lak i Prokšovu.\n0 slečně K. praví „Le Menestrel\" 11. máje,\nž'■ sj dobyla místa mezi nejlepšími pianisty.\n„GazetteMusicale\" od 18. máje velmi chval-\nně připomíná zásluhy pražského maestra p.\nProkše, kterému již Paříž talent p.Klausové-\nSzartvady děkuje. Diví se zvláště, že obě\ndámy nejtěžší kousky nejrozmanitějších škol\nse stejnou umělostí provedly. „La Reforme\nlittéraire\" vynáší skladební talent slečny\nAugusty, nový prý to důkaz, že Praha,\nsídelní město Cech, jest nevyčerpatelný zdroj\nhudebních talentů. Koncert našich dvou u-\nmělkyů byl prý ozdobou předešlé saisony,\npřišly prý do Paříže, aby podle běhu módy\nv městě, které sice neprodá umělosti, ale\numělci jakoby svatost dokonolasti uděluje,\nvěnce slávy dobyly; došly prý uznáni v hojné\nmíře a navrátí se teď do svého rodiště,\nozdobeny graciosním a ktomu zaslouženým\nbuketem od královny světa.\n\nObzor umĕlecký.\nBásnictví. Dne 18. ni. ra. zemřel v\nPetrohradě známý v literatuře básník Leon\nMej, jenž jmenovitě s oblibou literaturou\npolskou se zabýval a kromě pěkných ly-\nrických básní jmenovitě výtečnými překlady\nvýtvorů Mickiewiczových, Pólových, Syro-\nkomlových se vyznamenal.\nDivadlo. Irský výtečný herec John\nDrew, jenž Evropu, Kalifornii a Austrálii\nprocestoval, zemřel 36 let stár ve Filadelfii.\nV Paříži zemřela herecká Estherova,\nkteráž když v Petrohradě pohostinsku hrála,\nsvým známým hostinu vystrojila, kteráž\nÍOOOO franků stála. Zerařelaf v největší\nbídě v nemocnici. Leon Halévy, bratr\nzemřelého skladatele, přeložil Euripidovu\n„Iíigenii v Aulidě\" ze řečtiny do franciny.\n—M. Lehmann, výtečný dekorační malíř\nve Vídni, maluje nové dekorace k tak\nzvanému dekoračnímu kusu jenž pod ná-\nzvem „Vídeňané v Londýně\" k provozování\nse chystá.\nHudba. Slavný pianista Zik. Thalberg\npřibyl do Londýna a oznámil svůj první\nkoncert na 17. t. m. Sedadlo stojí Iguj.;\nvšechny lístky k tomuto koncertu byly za\ndvě hodiny rozprodány. V Římě dávala\nse Meyerbeerova opera „Robert ďábel\"\ns titulem „Robert z Pikardic\", anto censura\ndovoliti nechtěla, aby na divadelních cedu-\nlích jméno „ďá be 1\" figurovalo. Opera tato\nzbudila velkého nadšení. V příští saisoně\nbude se v Paříži dávati Verdiho nejnovější\nopera „Mocnost osudu.\"\n\nZ Prahy.\n\nČeské divadlo. V neděli dne 16. cerv.\ndávala se ťríaktová Kaiserova fraška „Pení-\nze\" v překladu od K. Přišli jsme k tomu\npřesvědčení, že ani peníze obecenstvo četně\ndo divadla nepřilákají. Avšak „Peníze\",\nkteré nám tentokráte podány bylý, nesestá-\nvaly ani ze stříbra ani ze zlata, nýbrž byly\nze sprostého papíru, a jelikož s nimi páni\nherci náležité nenakládali, objevily se pak\nobecenstvu co hadry. V úterý dne 18. t.\ndostalo se nám po mnohých fraškách ko-\nnečně klassické tragédie „Rom eoa Julie14\nod Shakespeare, přeložil František Doucha.\nHra šla jaksi vlažně a žádný z hlavních\núčinkujících nebyl s to, obecenstvo uchvátitL"}, {"page_pdf": 8, "page_imprimee": "144", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620620-01.1.8", "texte": "Jediný Kolár st. dodal své partii platno-\nsti, avšak nikoliv v té míře, jak by se od\nněho očekávati dalo, kdyby s pamětí ne-\nzápasil. Pan Šiinanovský (Romeo) jen z části\npartii své vyhověl a byl v některých mo-\nmentech chladný a lhostejný, kdežto přece\nhoroucnosti zapotřebí bylo. Sl. Libická\n(Julie) hrála dosti slušně. Chvalné zmínky\nzasluhuje p. Kolár ml. a pí. Hynková.\nP. Vojtěch Jaksch, poducitel N.\nBystřický, povolán za ředitele kůru a hudby\ndo Bregence v Předorelsku.\nČeští hudebnici. Společnost\nčeských hudebníků odebrala se po dráze\ndo Londýna. Jak známo, byli čeští hu-\ndebníci za poslední průmyslové výstavy v\nLondýně iv Paříži velmi přívětivě přijati\na došli značných výdělků.\nPan Josef Čap ek, ředitel hudby\n■v\nv* Gothenburku (ve Švédsku), jenž rodilý\nPražan a bývalý žák Pražského konserva-\ntoria jest, přibyl tyto dni do svého rodi-\nště, by dle přání obyvatelstva Gothenbur-\nského několik výtečných hudebníků českých\npro tamější kapellu engažoval, což se mu\ni také šfastně podařilo. Pan J. Čapek na-\nrodil se r. 1825 v Praze, věnoval se v\nkonservatoriu Pražském houslím, na nichžto\nse obratným virtuosem stal. R. 1847 o-\ndebral se do Gothenburku, kdež si vše-\nstrannou pochvalu a vážnost získal. Pan\nČapek zanáší se ustavičně komponováním;\nsložili; mimo jiné menší skladby také dvě\nsymfonie, z nížto druhou královně věnoval.\nZa svou kantatu ~Poslední soud,\" jížto\nJ. M. králi Oscarovi věnoval a kterýž ji\nakademii daroval, dostal diplom co čest-\nný člen akademie. Za svou slavnostní\nmši G-dur dostalo se mu krásné velké\nmedaile. Od vévodkyně Nasavské ob-\ndržel náš rodák za věnování své melo-\ndramy na báseň krále Oscara drahocen-\nnou jehlici. Avšak od nynějšího krále\nŠvédského, J. M. Karla XV. dostalo se mu\nvyznamenání. Obdržel totiž od něho vel-\nkou zlatou medalii pro vědu a umění.\nYčera odebral se výtečný tento náš umělec,\njenž navzdor mnohaletému přebývání ve\nŠvédsku svou materskou řeč nezáporně!,\nopět do Gothenburku.\nJ. Nagel. V orkestru dvorního di-\nvadla v Stokholmě účinkuje též jeden náš\nrodák p. J. Nagel, jenž navzdor svému\nvelkému stáří výtečně na housle hraje.\nMluvit dobré česky, ačkoliv dlouhá léta od\nvlasti vzdálen jest.\nPan Jos. Nesvadba prodléval\ntyto dni v Praze, jak se dovídáme, z pří-\nčin, našich hudebních poměrů se týkajících.\nNáš krajan pan Maxmilián\nChotaš, ředitel kůru v Temešváru, obdr-\nžel místo co ředitel kůru v Pelhřimově.\nPan Chotas je výtečný žák varhanické školy\npod K. Píčem a získal si svou hudební\nznalostí a obratným řízením kuru všestran-\nNou vážnost obyvatelstva Temešvárského.\nPan Chotaš složil též několik zdařilých\nskladeb kostelních. Nepochybujeme, že se\npřičiněním tohoto nadaného umělce kostelní\nhudba v Pelhřimově povznese.\nSlečna Anna Dráždíkova,\n• f v\nrodila Češka, vystoupila při otevření dvor-\nního divadla ve Wisbadenu co Azucena v\nTroubadouru a došla velmi příznivého vý-\nsledku. „Leipzíger Tbeaterchronik\" praví\n0 ní, že je velmi talentní a nadějná zpě-\nvačka a že její krásný, plný a mocný al-\ntový hlas všechnu chválu zasluhuje.\nPři farním kostele u nejsv.\nTrojice jmenován byl varhaníkem pan\nV f O 9\nJan Caboun, žak Píčuv. Jak znanio,\njsou v Praze ještě tři chrámy Páně, při\nkterých žádných varhaníků nestává, a ko-\njíme se nadějí, že se v brzce podobná opa-\ntření stanou, aby se tutéž varhanická mí-\nsta obsadila.\nV skladu hudebním p. Rob.\nVeita vyšla právě zdařilá podobizna ředitele\nkůru p. Jos. Forstra a prodává se za\n1 zl. 20 kr. r. č. Abonenti jeho školy\npro varhany obdrží podobiznu tuto za\n60 kr. r. č.\nPan Jaroslav Čermák, slo-\nvutný malíř a krajan náš, navštívil v ne-\nděli naši Prahu zároveň s panem J. Lam-\nblem, profesorem v Charkově.\nNový hudební časopis\n„Slavoj,\" zastávaje umění výhradně\nhudební, vyjde ponejprv dne 1. čer-\nvence b. r. „Slavoj\" se bude vydávati\ndne 1.a 15. každého měsíce. Předplácí\nse na „Slavoje\" mimo Prahu : čtvrtletně\n1 zl. 20 kr. r. č. Hojného zdaru !\nKoncert jednoty k vzdělání ve\nvojenské hudbě bude se následkem nepří-\nznivého počasí dne 21. t. m. na Žofíně\nodbývati.\nPan Alfred Waldau vydal\npřed nedávnem výbor básní Máchových v\nněmeckém překladě, jenž plynností a věr-\nností vyniká. Y předmluvě oceněn jest\nbásníkův talent Máchův a na to následuje\npřeklad Machova „Máje\" a překlady men-\nších básní.\n— Ředitel hudebního ústa-\nvu pan Čeněk Miko odbýval dne\n17. a 18. června se žáky svými pololetní\nzkoušku na Žofíně. Program byl zajímavý\na obsahoval, co nás zvláště těší, mnoho\nskladeb c es k ý ch skladatelů, na př.\nČeské perle od Nápravníka. Styrienne\nod Y. Graf a. Idyllu od A Drey-\ns ch o c k a. Polka di bravoura od Y.\nKuhe. Nocturnu od Fr. Kavana.\nPochod od Bedř. Šimáka. La\nGazelle od Y. G r a fa a konečně ouver-\nturu „V las tu\" na české národní písně\npro 4 piana od Ed. Nápravníka, kte-\nrážto veliké obliby a ještě větší pochvaly\ndošla. Mimo tyto slyšeli jsme také ouver-\nturu k „Ifigenia v Aulidě\" do Glucka, pro\n4 piana od p. ředitele Mika velmi o-\nbratně uspořádanou, pak nocturnu od Cho-\npina, jakož i klassické skladby od Mozar-\nta, Beethovena, Mendelssohna atd. Cho-\nvanci se vesměs statně drželi a osvědčili,\nže jsou účastni důkladné, na dlouhé zku-\nšenosti se zákládající methody p. Mikovy.\nHudební literatura. Právě vyšel tř et í\nsešit národních písní pro piano od Fr.\nPivody uspořádaných a hraběnce Sitě z\nNosticů věnovaných. Sešit tento obsahuje\npísně: „Jetelínku, jeteli.\" „Kdjdiys měla\nmá panenko sto ovec.\" „Skřivánek je\nmalý pták.\" „Pí synáčku pomaličku.\"\n„Kdyby mně to Pán Bůh dal.\" Písně\ntyto jsou v lehkém slohu pro piano uspo-\nřádány a budou zajisté méně sběhlým hrá-\nčům vítány. Velmi zajímavé je koncertní\nkapriccio „Sen\" pro housle bez průvodu\nod velmi nadaného a letošního roku ze-\nsnulého rodáka našeho Václava Lindy\nMatouška. Je to sice těžký ale velmi\nkarakteristický kus, kterýž, náležitě-li se\npřednese, houslistovi skvělý výsledek zaručí.\nZ kusu samého vysvítá, že zesnulý skla-\ndatel byl všestranný znatel tajností nástroje\na že znal yše vycerpati, co jen housle\nzvláštního vyvedou. Cena 54 kr. „Ital-\nské obrazy\" je titul 5 malých karakter-\nních prý kusů pro piano od mladého Karla\nPislinga. Ačkoliv tyto kusy pozname-\nnány jsou opusem 26 a 27, musíme u-\npřímně říci, že pan skladalei v harmonii\nmálo pokročil a že ještě hudební grama-\ntiku tak skromně zná, že se ani náležitě\nvyjádřiti nemůže. O karakteristických my-\nšlenkách těchto kousků mluviti bylo by\nmarné ; neboť i pod mikroskopem bychom\njich nenašli. První sešit stojí 42 kr, druhý\n54 kr. Všecky tyto skladby, o nichžto\njsme se tu zmínili, vyšly nákladem činných\nimusikálních obchodníků Krištofa a Kuhé\nv Praze. *\n\nr—r.\n\nDur a moll.\n\nMarschner a Meyerbeer. Zesnulý kapelník\nJ. Marschner ucházel se po smrti Spoutiniové\nzároveň s Meyerbeerem o místo generálního kapel-\nníka a krá ovské opery v Berlíne, a jelikož Marsch-\nner ustou piti musel, byl rozmrzetý proti svému slast-\nnějšímu soku. Později stal se Marschner dvor-\nním kapelníkem v Hanovru, a tu se po několika\nletech sešel s Meyerbeerem. „Nuže, milý Marseh-\nnere,\" pravil skladatel Hugenottů, „zapomeňme\nna ty s aré pletky a ostaňme dobrými přátely !u\n„Aj, vždyť ja jsem >e na vás nehněval,\" odvě-\ntil Marschner, «a ostatně jsem vám díky zavá-\nzán, neboť vy jste semnou v Paříži velmi vlíěně\nzacházel.\" „Jak to?* tázal se udiven drahý.\n„Nuže,\" odpověděl Marschner se usmívaje,\nji Vy jste mne ve svých nových operách velmi\npilně citoval.\" Giacomo Meyerbeer usmál se\na mlčel ; neboť nezřídka zpracoval Marschne-\nrovy hudební u yšlenky ve svých operách a tak\nmohl se směle unát."}]}