{"numero_id": "bm-bmtnabd-1862-07-01-01", "volume": "bmtnabd_1862-07-01_01", "ocr_sha256": "9c434a3aba57566bc988b93647711fb07b6002ba2cc5f8f1b3221c4310713e45", "source_tei": "", "source_mets": "https://github.com/pulibrary/BlueMountain/blob/main/metadata/periodicals/bmtnabd/issues/1862/07/01_01/bmtnabd_1862-07-01_01.mets.xml", "url_numero": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01", "articles": [{"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-01-01-c001", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-01_01#c001", "volume": "bmtnabd_1862-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[145]", "page_fin": "[145]", "image_debut": 1, "image_fin": 1, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.2.1", "titre_corps": "Vojtěch Jírovec.", "titre_sommaire": "Vojtěch Jírovec.", "signature_source": "E. M. Z", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[145]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.1", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3515, "texte": "Vojtěch Jírovec.\nE. M. Z.\n(Dokončení.)\nZískav si skladbami svými iv královském sídle na Se-\nkvaně jména znamenitého, pobyl tam až do r. 1789, načež\nvypuklá tam revoluce příčinou byla, že opustiv nebezpečnou\npůdu francouzskou, do Londýna se odebral, kde se tři leta\npozdržel, dobyv sobě i tam svými hlubokými hudebními vě-\ndomostmi jakož i povšechně tehdáž již známými skladbami\nvážnost, důvěru i lásku jak všech tamních umělců ta|t i\ndvora samého.\nByv později následkem nezdravého podnebí anglického\nneduhem prsním uchvácen, k radě lékařů přinucen byl Lon-\ndýn opustiti a do zemí rakouských, ž nichž byl právě před\nsedmi lety vykročil, opět se navrátiti, načež se ve Vídni usa-\ndil, kdež mu r. 1804 místo kapelního mistra při obou c. k«\ndvorních divadlech svěřeno jest, kteréž až do r. 1831 za-\nstával.\nCo mistr kapelní složil 26 větších i menších oper a\nzpěvoher a sice : „Saliz a Vanissa.\" „Anežka Soreiova.\"\n„Oční lékař,\" jenž také od Chmelenského do češtiny pře-\nložen jest. r— „Helena.\" Federica a Adolfo.\" „Aksa-\nmitový kabát.\" „Zazděné okénko.\" „Hospodářství ne-\nženatých.\" „Slepí harfeníci.\" „Mirina-\" „Oklamaný\npodvodník.\" „Emerita.\" —„General z nenadání.\" —„lda.\"\n„Zkouška.\" „Zimní byty v Americe.\" „Panoš vé-\nvody z Vendomu.\" „Strašidlo,\" „Aladin.\"\nnáctý plášť.\" „Felix a Adleta.\" „II finto Stanislao\"\na j„ z nichž tato poslední ve velké opeře Alla Scala v Mi-\nláně, pro kteréž divadlo on ji, byv tam 1819 schválně po-\nvolán, složil, třicetkráte s nemalou pochvalou opakována byla.\nJsa v odpočinutí dán, žil ve Vídni a pracoval neustále o no-\nvých hudebních skladbách, jakož i o obšírném svém životo-\npisu, jejž vydati hodlal.\nJírovec byl v obcování svém velice přívětiv a srdečen\na vůbec co člověk i umělec vážen a milován a zachoval i\nv cizině lásku k řeči a vlasti své ieské, jejímž věrným\nsynem býti při každě událé se příležitosti vyznávati neváhal.\nK sbírce zpěvů českých pod jmenem „Věne&' přispěl ně-\nkterými písněmi českými a sice: „Tichý život.\" „Hodný.\"\n„Nepovím.\" „Slávský zpěv.\" „Země česká.\"\nV. Jírovec zemřel dne 15. srpna 1849 ve Vídni a slo-\nžil za svého dlouhého žití nesmírný počet děl, tak že k nej-\nplodnějším skladatelům připočtěn býti může.\nCo se karakteru a slohu Jirovcových skladeb týče, šla\njeho Musa téměř tím samým směrem, v němžto mezi jinými\nWeigl cíle svého umění dosíci se snažil. To vysvítá jmeno-\nvitě z jeho zpěvohry „Oéné lékařv nížto mnohé věci\nnejpatrněji na Weiglovu „Švýcarskou rodinu\" upomínají. Jako\nzde a vůbec ve Weiglovjch dílech, nacházejí se též v JiroY-\ncových skladbách jemně vymyšlené nápěvy a blaze působící\nekonomie v harmonickém uspořádání.\nTéž v karakteristickém provedení a zpracování myšlé-\nnek objevuje se naskrz rozvaha, pravdivost a nezřídka ostré\nnaznačení.\nSloh Jirovcův je tak lehký a příjemný, že jmenovitě\ndilettant zajisté rád s jeho skladbami se obírati bude. Nikde\nnenalézá se nějaká zvláštní těžkost. Oblíbenost, z nížto se\njeho věci za jeho časů těšily, již nyní vymizela. Jeho na\nHaydnu se zakládající manýra byla utěšená a příjemná. Jí-\nrovec byl nejen obratný pianista, nýbrž i zběhlý houslista;\nznalť přírodu všech dechových nástrojů a uměl také přimě-\nřeně a eífektně pro ně skládat. V komponování musel míti\nneobyčejnou snadnost; neboť r. 1836 obsahoval ještě neúplný\nseznam Jirovcových skladeb 30 symfonií, přes 70 smyčco-\nvých kvartett a kvintett, 18 duet a trií, 6 serenad, pro har-\nmonie, nesčíslný počet tanců, pochodů, písní, kantat, mší, ko-\nstelních skladeb, ouvertur, 20 velkých balletů a pantomií a\n30 oper a zpěvoher."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-01-01-c002", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-01_01#c002", "volume": "bmtnabd_1862-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "[145]", "page_fin": "146", "image_debut": 1, "image_fin": 2, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.2.2", "titre_corps": "Obrana tažného pozounku. Podává Václav Proška, ředitel kůru.", "titre_sommaire": "Obrana tažného pozounku. Podává Václav Proška, ředitel kůru.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 1, "page_imprimee": "[145]", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.1", "debut_caractere": 3517, "fin_caractere_exclue": 4082, "texte": "Obrana tažného pozounku.\nPodává Václav Proška,\nředitel kůru.\nSledujme pravdu, ona si dráhu proklestí! Za našich\ndnů ve světě hudebním kladlo se mnohé slovo na váhu ve-\nřejných úsudků, jež mnohdy bez vší krasovědecké šetrnosti\nnaturální tvar dechových nástrojů (plechových) vůbec a taž-\nného pozounku zvlášť osočujíce kvapně odsuzují, aniž se o\nčestné důležitosti oběti nevinné blíže přesvědčili.\nAno, vidí-li takové větrem se klátící mínění na jedné\nstraně velmi málo, shledává na druhé příliš mnoho; jeť to\nna každý pád oční neduh v kritickém stavu nebezpečenství."}, {"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.2", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 3474, "texte": "Tak se děje, že mnozí hajitel© novoty nemohou dosti\nhlučným chvalozpěvem ohlušiti vynález ventily, jemuž i já\nsice, pokud se to sluší, úctu svou po rytiřsku složití neme-\nškám, an dobře vím, že každý vynález pokrokem bývá (i\nprůmysl zvelebuje), třeba mnohdy staršího zřízení lepším býti\nnemusí, vyjma pohodlí, které ním nejvyššího stupně dosahuje.\nDobře se tedy praví v Daliboru (č. 27 str. 216), že\nkaždá novota má své stoupence, kteří často mnohé nedoko-\nnalosti vynálezu přehlídnuvše, jej k nebi vynášejí, a odpůrce,\nkteří výhodu vynálezu zúmyslně neuznávají. Leč, že ku prv-\nnějším nepřináležím, vytklo si péro mé za účel o dobré věci\nprostředeční slovo pronésti, tím spíše, an jsem takřka pově-\nděl, že s druhými držeti za nehodné uznávám.\nTrouba (polnice) a lesnice docílily ventilou chromali-\nkuy výhodu, že se každý tón v tom okamžiku základním\ntónem nějaké tóniny státi může, anižby foukač obloučky na-\nstrkovati musel.\nNěco za něco. Výhodou jmenovanou obohatily nástroje\ntyto svůj tónosled, avšak schudly na své ryzé půvabnosti.\nNechť se každý, komu není tón jako tón, a jenž duši ve\nzvucích hudby pohledává, ušité přesvědčí o tónu naturálním\na ventilou zplozeným. Tento lehce hmatnutý zasípá, jakoby\nse za práznost svoji zastyděl před oním jasnou stříbro-\nzvuénoslí a širou plností vynikajícím. Při tom mi napadá\nobrázek bujarého starce u lůžka chřádnoucího mladíka.\nLeč hudba se cítí, a netrpí na místě sečných důkazů\nlehce nastíněné illustrace; pročež si poslechněme raději na\npříklad kvartetto lesnic v ouvertuře ku „Čaroslřelci.44 Jaké\nto utěšené Adagio, v němž romantik K. M. Weber tak měkce\na výrazně, formou i malebností skvějící akkordy uspořádal na\nlesní rohy bez ventily.\nJak by se týž mistr, jenž dovednými prostředky hu-\ndebními onu poezii tónů vždy sledoval, asi poděkoval, kdyby\nto i jiné místo ventilou provozováno slýchati musel!\nZplakal by nad vandalismem takovýmto. Mohl by snad\nvýraz poslednější vzbudili podezření, že při všem übezpečo-\nvání nestranným zůstati, přece přívrženství ventily maně po-\ntlačuji. Nikoli! Mluvil jsem o výtečné jakosti přirozených\ntónů plechových nástrojů, a neřekl jsem nic jiného, než co\njiž znalci dávno chvalně ocenili ano i za těchto dnů upírati\nse neosmělí.\nPříležitě budiž mi popřáno povšímnouti si současného\nreferátu v podobném (ač v nepodobném) směru.\n„Slovo o plechových dechových nástrojích,44 jež J. B—ý\n„Daliboru\" podal, zdá se všemu co ventilové není, nad-\nhrobním slovem býti, ačkoli porůznu fakta ze časů před-\nventilových, jimž se trvalé ceny nijak upříti nedá, na živu\nponechává. Avšak prozřetelná redakce zmíněného listu chrání\nčest starší doby, dokládajíc, že slavní mistrové hudby, ač ne-\núplnými prostředky (jak je p. dopisovatel líčí) krásných a\nvznesených výsledku dosahovali, a dobré paměti obratní\ntrubači na lesnice, používajíce púltónověho mačkání pro\nkrásný tón} umělost a ušlechtilý způsob přednosu, jenž až\nposud u nás se neobjevuje, veliké podivení budili. S tím\nsouhlasím již ze zkušenosti úplné.\nJsem pamětníkem oněch dob, kdy se příjemné tóny du-\nsily a vymačkávaly, kdy nebývalo trub a batterií bombardo-\nnových, jenž by z člověka poslední dech vymačkaly a co div\nsrdce ustrašené udusily! A co tu bylo hudebníků a hudby-\ninilovníků, aniž byla ventila klíčem, který by volné prů-\nchody hudbě otvírati musel: byli to jiní musikáři, kteří tro-\nšek nepohodlí obratností a cvikem nahradit si dovedli a\ncitem vyluzovaným zvukům jejich stálo každé srdce do kořán\notevřeno.\n(Pokračování.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-01-01-c003", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-01_01#c003", "volume": "bmtnabd_1862-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "146", "page_fin": "147", "image_debut": 2, "image_fin": 3, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.2.3", "titre_corps": "Rodina Nerudova", "titre_sommaire": "Rodina Nerudova", "signature_source": "J. V. T", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 2, "page_imprimee": "146", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.2", "debut_caractere": 3476, "fin_caractere_exclue": 5604, "texte": "Rodina Nerudova\n\n(roku 1844).\nListopad potřásal již svoje žlutolisté kadeře, když jsem\npřijel do Brna.\nTouha moje mne tam unášela rychleji nežli parovůz.\nDychtil jsern pohleděti na ohnisko, kdež posud jenom jednot-\nlivé jiskry svatého plamene doutnají, kterýž nás Čechy již\nmocně zahřívá, když pomyslíme na minulost a budoucnosf.\nZtrávil jsem v tomto lůně nově pučících nadějí několik utě-\nšených dní, jichžto obraz ale na jiné místo schovávám.\nJednoho dne jsme se procházeli s S . ... po Franti-\nškově. I nedbali jsme, necítili jsme, že se hustý, drobounký\ndéšť sype; tak nás dojímala rozmluva. Den byl pryč, ani\njsem se nenadál.\nPod večer přišel Mikšíček. Vedl mne na vrch, kdežto\nchrám sv. Petra trůní.\n„Dnes uvidíte ještě dvě brněnské vzácnosti44 ujišťoval\nmne.\nJá se těšil. Nízkými dveřmi vešli jsme do úzké, tmavé\npředsíně starobylého stavení, ze síně do skvostného pokoje.\nSkoro uprostřed stálo otevřené piano a na něm dvě ho-\nřící svíčky; u něho sedělo as sedmi- neb osmileté děvčátko\nještě mladší stálo vedle něho s houslemi; na palpetě před\nmalými musikantkami ležel Beriotův koncert.\nTo byla první brněnská vzácnost dceruška pana\nNerudy, hudebníka při dotčeném hlavním chrámu.\nOn sám stál vedle piana, když jsme vstoupili, a radostně\nnás uvítal. To samé učinily také dvě vlídné ženštiny. Jedna\nmi byla představena jakožto domácí panička; druhá mladší\ntuším že její příbuzná, byla mi uvedena jako jediná vlasten-\nka v hlavním městě moravského markrabství.\nTo byla druhá vzácnost brněnská $ o jiných pro ten-\nkráte arci nemluvím.\nMladší Nerudova hleděla na mne svým živým očkem\ntak neohroženě, jako by byla chtěla říci: No počkej, však\nuslyšíš! a otec dal dceruškám brzo znamení. Bylyť na ten\npodvečerní koncert jako schválně připraveny a jenom na nás\nčekaly.\nOtec počal dávati takt a děvčátka spustila.\nJá poslouchal a žasnul jsem; ale buďto že mne obtížné\nhorko ve skrovném pokoji tísnilo, anebo že jsem byl celo-\ndenním bavením s přátely v záležitostech národních na duchu\nzemdlen slovem: nemohl jsem žádnou cestou pochoutku\nve hře mladých Nurudových nalézti.\nObě, zvláště ten malý, roztomilý šotek s houslemi, hrály"}, {"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.3", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 4002, "texte": "již ovšem zběžně až k ustrnutí; ale mně nebylo při tom vol-\nno; struny pod prstíčkami slabounké houslistky ještě proni-\nkavě stenaly; ještě bylo slyšet, jak nerady s jakým násilím\nzvuky z nich vyklouzají ještě jsem inusel malounkou Vi-\nleminu v duchu litovat. Nemohu za to; ale jsem nepřítel\nnásilného přehánění dětských sil, a tudy se mi to zdálo býti\ntakové.\nčlověk je pojednou s úsudkem hotov; meč je snadno\nz pochvy venku; zvláště nad počátky uměleckými. Tu se\njiž mnohdy nejnesnesitelnější soudy pronesly. Tu se beře\nkvašení ducha za jeho výkvět, bolestný nářek prvního porodu\nza hotovou píseň a hloupost je hotova. Znám několik pří-\nkladů, kteréž by mohly k odstranění sloužiti.\nTenkráte bych se byl málem sám něčeho podobného\ndopustil; ale vina ležela mimo mne byl to únavný den.\n„No,44 jak se vám líbí naše moravská Milanollka?\" ptal\nse mne přítel, kterýž nás byl také k Nerudovům provázel,\nkdyž jsme se konečně zas pod hvězdnatým nebem octnuli.\nJá krčil rameny; nechtěl jsem s barvou na světlo;\nchválit jsem arciť musel; jakožto děti hrála Vilemina i Amá-\nlie ku podivu ale moravská Milanollka? to nevím.\nTeď %a to pykám.\n1847.\nZase počalo lupení žloutnouti a pokrývalo cestu přichá-\nzejícímu listopadu. Tenkrát jsem to pozoroval na našem Pe-\ntříně a na sychravém výparu Pražských ulic.\nNajednou zahlídnu na rohn mezi strakatinou přilepených\ncedul oznámení o koncertě Nerudových.\nAh! tedy jsou již tady. Noviny jich příchod již ozna-\nmovaly, noviny vypravovaly o jejich triumfech ve Vídni a ne-\nmýlím-li se také v Berlíně a Yratisiavi.\nJá byl nad míru žádostiv. Nebyly to sice již po ce-\nlém světě vyhlášené Milanollky, ale pro mne byly zájemněj-\nším zjevem, pro Čecha musí býti dvojnásobně vítaným úka-\nzem. Z jejich slávy padá paprslek na jejich pospolné dědiny\notcovské.\nI ptal jsem se v duchu: Jak asi za tři leta prospěly?\nba ani ne za tři, neboť ve Vídni hráli již před před půl\nletem.\nKonečně jsme stáli v sále. Očekávání obecenstva ne-\nzdálo se býti veliké. „Zázračné děti\" vycházejí již z módy.\nJsmef přesyceni; jmenovitě udusily sestry Italky všechen dálší\ninteres. Což mohlo po nich ještě přijíti ?\nTu vystoupilo děvčátko v červených sukýnkách a v bí-\nlých kalhotkách. Menší jsem poznal na první okamžení;\nto byla ta hlavička, ježto se před 3 lety v Brně po mně o-\ntočila, když měla Beriotův koncert začíti; to bylo to očko .. ♦\ntu jsem poznal avšak nikoliv; nepoznal jsem ji, když se\njí ze strun zvuky perliti počaly; když se vlnily, na perutích\nvětru za sebou lítaly, čistě a jistě, silně a jemně jako z hou-\nslí nejprvnějších mistrů. Tu jsem ji nepoznal.\nTo může genius v útlé schránce lidské za píď času,\nkterouž jmennjeme půl třetího leta! Toho se nenadál snad\nnikdo z přátel, když jsme Yileminu v Brně slyšeli leda\notec, kterýž tušil ducha svého dítěte.\nA kdo by se toho byl nadál, že 10 let na to, tedy\nr. 1857 jeden z nejslavnějšich polských poetů Syrokomla\nji opěvovati bude překrásnými slovy, které oběma sestrám\nve Vilně do památníku napsal:\nDo Maryi Nerudy.\nPrzysía do nas Slowianka, przylecialo ptasze,\nZaszeczebiotalo rzewnie, wzielo serca nasze.\nI odlatuje z Bogiem pod dalekie sloňce,\nCzarowač innych ludzi, siač wzruszeú tysiace*\nLeč z Bogiem na šwiat piekny ptaszyno natchniona i\nA zabierzže przynajmniéj choč nasze imiona.\nNiech ci od nas zostanie pamiatka choč mala\nZeš byla u Litwinów, na ich sercach grafa.\nDo Wilmy Nerudy.\nKiedy nas wzrusza až do gfebi lona\nGra twego smyczka, tak wdzieczna, tak silná,\nChlubo Síowianek, artystko natchniona,\nPrzymij pamiqtke od mieszkaňców Wilna !\nCóž ci dač možem za te mile chwile,\nKtóre mial w duszy každý co cie slucha,\nZa wruszeň tyle, za zachwytu tyle,\nZa dreszcz, za fezke, za rozkosze ducha ?\nDlugo bedziemy pod wraženiem bfogiem,\nMysli ku tobie posyíac zdaleka\nZbrojná w twój talent, ze skrypca i Bogiem,\nJedziesz do krajów gdzie sfawa cie czeka.\nGdziekolwiek bedziesz pomnij gród Litewski,\nBo tu zostawiasz grono przyjazieli,\nCo bfogosfawiac twéj drodze niebieskiej.\nKaždý twój tryumf serdecznie podzieli.\n\nJ. V. T."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-01-01-c004", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-01_01#c004", "volume": "bmtnabd_1862-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "147", "page_fin": "148", "image_debut": 3, "image_fin": 4, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.2.4", "titre_corps": "Stručný nástin pěstováni hudby v Čechách za času Rudolfa II. až do XIX. století.", "titre_sommaire": "Stručný nástin pěstováni hudby v Čechách za času Rudolfa II. až do XIX. století.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 3, "page_imprimee": "147", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.3", "debut_caractere": 4004, "fin_caractere_exclue": 4993, "texte": "Stručný nástin pěstováni hudby\nv Čechách\nza času Rudolfa II. až do XIX. století.\n(Pokračování,)\nHarant z Polžic, muž to velice osvícený, byl co přívr-\nženec Bedřicha Falckého dne 20. června 1621 na Staroměst-\nském náměstí v Praze sfat.\nV první polovici 17ho století slynuli co hudebníci:\nBarthel z Lípy, Václav Brodský, Arcadius zvaný, Jiří Kopa,\nGaetano Orsini, Jiří a Václav Rychnovský (Rychnovius) atd.;\nv druhé polovici: Daniel Bóhm, Václav Tuberiees, Clemens\nNigrin atd. S Westfalským mírem nastaly pokojnější časy;\nv kláštereeh jakož iv seminářích jezovitských byla hudba vel-\nmi horlivě pěstována. Na začátku předešlého století měl na\npříklad Cistercianský klášter v Oseku mezi řeholníky velký\npočet velezdatných orkestrálních hráčů, mezi nimiž více než\n20 jich jméno pravých virtuosů zasluhovalo. Premonstrák\nJan Zlaloust Neruda, ředitel kůru v chrámě Strahovského\nkláštera v Praze, byl výborný houslista. Minorita Bohuslav\nČernohorský z Nymburka stal se Y Itálii magistrem hudby\n*"}, {"page_pdf": 4, "page_imprimee": "148", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.4", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 6158, "texte": "(což tchdáž velice mnoho znamenalo) a složil četné kompo-\nsice, v nichžto všechny tajnosti podvojného kontrapunktu od-\nvážlivým a duchaplným způsobem uvedeny jsou. Jeho mo-\nhutná fuga „Laudetur Jesus Christus\" až dosud velkého po-\ndivení zbuzuje. Černohorský zemřel dne 1. Lipna 1742\nv Štýrském Hradci. Též vznešení příznivci a přátelé hudby\nzískali si zásluhy pěstováním a podporováním hudby. Umění\nmilovný František Antonín, hrabě ze Sporku přinesl z Pa-\nříže první lesnice do Čech a později byl to Čech Punto\n(Štich), jenž co první virtuos na tomto nástroji vynikl a\npozději byl to opět Čech Mareš, jenž vynašel ruskou lo-\nveckou hudbu, kdež jak známo každý trubač jen jediný tón\nvyvésti mohl.\nPraha obdržela již r. 1730 od českých stavů podporo-\nvanou výtečnou italskou operu, jejížto provedení nejprve\nv jednom domě na Pořiči, pak v budově tak zvaných „Ko-\ncích\" a konečně v nynějším zemském divadle odbývána byla.\nOpera italská udržela se řízením podnikatelů Loccatelliho, Bu-\nstelliho, Bondiniho a Guardasoniho až do roku 1807, kdež\nza příčinou nepříznivých časů zanikla. Pro Bondiniovu spo-\nlečnost (Luigi Basso*, Ponziani, Tiresa Saporiti atd.) napsal\nV. A. Mozart 1787 operu „Don Juan.44\nV takovýchto příznivých okolnostech musela hudba při\ntak velenadaném národu, jako jsou Čechové brzy svého roz-\nkvětu dosíci. Knížecí opat Gerbert ze Sv. Blasie, spisovatel\nznamenitého díla „De canta et musica sacra44 a tedy zajisté\nco kompetentní soudce píše o tom takto: „Ceterum jam di-\nximus musicarn nostri aevi, ritusque tam vocalem quam in\ninstrumentalem nullibi gentium magis quam in Bohemia, etiam\nin oppidis, et vicis, florere.44\nR. 1723 odbývala se v Praze při příležitosti koruno-\nvace Karla YI. hudební produkce, kteráž pro tehdejší poměry\n„ohromnou44 nazvána býti může, jelikož 100 zpěváků a 200\ninstrumentalistů v ní se súčastnilo.\nByl to jakýs druh slavnostní opery, k narozeninám cí-\nsařovny Eližběty od císařského dvorního básníka Pietra Pu-\nriatiho sepsané a od dvorního kapelníka Jana Jos. Fuxe v\nhudbu uvedené. Opera tato nazývala se „Constanza et for-\ntezza, festa teatrale per musica da rappresentarsi nel reále ca-\nstello di Praga, per il felicissimo giorno natalizio.44 J. J.\nFux byl výtečný skladatel a dobyl si evropského jména vý-\nborným hudebním dílem „Gradus ad Parnassum.\" Rozkoš na\ntomto velkolepém díle zadala prý příčinu, že brzy na to ital-\nská operní společnost do Prahy povolána byla.\nDruhá polovice 18tého století může se zlatou dobou\nčeské hudby nazvati. František Turna z Kostelce, kapelník\ncísařovny vdovy Eližběty, zasluhuje již pro svou v pravdě\nvelkolepou mši D-moll čestné místo mezi mistry; geniální,\nsnadno tvořící František Brixi jest, co se jeho ohně, jeho\nsmyslu pro libozvučnost a konečně jeho snadně a půvabně\nplynoucí však uměle zpracované melodie týče, takřka před-\nchůdcem V. A. Mozarta. Jiří Benda ze Starých Benátek\nzbudil svými melodramaty „Ariadně na ostrově Naxos44 a\n„Medea44 v Německu takového podivení, jako Josef Myslive-\nček (též Boemo neb Yenatorini zvaný) svou operou „Bellero-\nfonte44 v Benátkách a v Neapoli. Jan Stamic z Německého\nBrodu získal si co virtuos na housle a co skladatel velké\nzásluhy o vzdělávání instrumentální hudby, kteréžto pak\nbrzy na to Josef Haydn perutě k vyššímu vzletu rozuzliti\nmohl. Jan Zach vyznačil se vedle Josefa Segerta co zna-\nmenitý varhanník. Florian Gassmann z Mostu, jenž v Itálii\nv hudbě se zdokonalil, byl i od Mozarta samého vysoce ctěn,\nbyl učitelem Salieriho a výtečný až dosud málo známý Ma-\ntěj Sojka jest ještě co bezprostřední chovanec velkého Šeb.\nBacha zajímavý.\nTéhož času nacházíme též zvláštního podivína v oboru\nhudby. Byl-li Zach zvláštník a Benda svou roztržitostí po-\nvěstný; tu zasluhuje i kapelník Loretánské kapie v Praze\nAntonín Moric Taubner co vzor převrhlého vkusu jmenován\nbýti. Taubner básnil a skládal oratorie s nejpodivnějšími tituly,\nna př. : 1. Gewássertes Raphidion von dem Felsen Horeb,\ndurch die Ruthen Moisis, das ist, mit dem Blut getránktes\nIsrael, von dem wahren Kirchenfelsen Christo bei dern\nLauretanischen heiligen Grab in poetische Wálle, und\nharmonische Fálle geleitet, von Antonio Mauritío Taubner,\ndes Lauretanischen Chors Musico; ein Oratorium 1741. 2.\nDas siebenfáltig verunreinigte Haus Jakobs; ein Oratorium\n1746. 3. Der in dem bittern Cypristaubenreichen Weinge-\nbirge Engaddi verlassene Bráutigarn etc. 1747. 4. Die frucht-\nlose Gerechtfertigung des ungerechten Urtheils, deren Jose-\nphinischen Gebrůdern-Sóhnen Jacobs, von dem Richterstuhl\nder Gerechtigkeit überzeugt, in die Poesie und Musik gesetzt\nvon H. Antonio Mauritio Taubner. Ein Oratorium. 1748.\nHudební pověst Prahy stála okolo r. 1732 tak vysoko,\nže pozdější velký reformátor dramatické hudby Krištof Gluck\ndo Prahy přišel, by své studia u minority Boh. černohorské-\nho, jenž byl učitelem Tumy, Segerta a Zacha řádně prodělal.\nČetná jména, která zde přejiti musíme, uvádí Dlabačßv slov-\nník umělců českoslovanských. Konečně převýšil Mozartův\nzjev všechny dřívější mistry a obracel veškerou pozornost\nna sebe. Jeho vplyv byl v Čechách ještě dlouhá léta po\njeho smrti nesmírný. Následující zjevy z části vysoce vý-\nznamné jen z tíži vyniknouti a si platnosti dodati mohly.\nTak živé a z části tak vášnivé účastenství v hudeb-\nním umění bylo přirozeným způsobem původem bedlivého pá-\ntrání po výtečných výkonných umělcích. Praha neměla ten-\nkráte svou zvláštní školu aneb všeobecný hudební ústav.\nVelký počet výkonných hudebníků přicházel z venkovských\nškol. Jednotlivý ředitel hudby téhož neb onoho chrámu\n(chorregent neb regenschori zván) vychoval si pro svou po-\ntřebu zpěváky, houslisty, klarinetisty, fletisty atd. a kompo-\nnoval si též sám své mše a nešpory. Přehledný obraz těchto\nškol podává roku 1796 v Schónfeldově skladě vyšlá knížka\n„Jahrbuch der Tonkunst fiir Wien und Prag.\" Vyjímáme z ní\nna str. 103 se nacházející článek pod titulem „Hudební zří-\nzení v Praze44 a podáme jej beze změny.\n~Od času vyzdvižení staré kostelní hudby nezdají se\nv\nmíti Cechy a jejich hlavní město tolik milovníků a podporo-\nvatelů hudebního umění, jako dříve. V hudebních venkov-\nských školách byly ředitelům z větší části platy zmenšeny.\n(Pokračováuí.)"}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-01-01-c005", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-01_01#c005", "volume": "bmtnabd_1862-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "149", "page_fin": "149", "image_debut": 5, "image_fin": 5, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.2.5", "titre_corps": "Z Londýna.", "titre_sommaire": "Z Londýna.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 5, "page_imprimee": "149", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.5", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 5787, "texte": "Z Londýna.\n(Dop. původní.)\n(Rakouské hudební stroje dechové na výstavě Lon-\ndýnské, české pak zvlášť.)\nI.\nPřál jste si listy o hudebních nástrojích ve světovém\nměstě nad Temží na odiv postavené, v té důmínce. že to tak\nsnad těžké není psáti o nástrojích; ovšem psát ne, ale se-\nznat co dobrého a co praktického nového i dokonalého, tak\nv m\nlehké není, Čechovi pak nad míru obtížné. Cech by rád po-\ndal obraz velikolepý, již proto, že národ český zpěvný i\nhudbymilovný jest, a rád by podal značný pokrok ve strojích\nčeských, jaký vystavovatelé od první Londýnské ai Pařížské\nvýstavy docílili; vyznati však v kterémkoli způsobu nedosta-\ntek, ochablost atd., bolné to pro něho, uznati chyby sebe\nmenší, bolné to cítit porážku v jakémkoli ohledu, ať již ja-\nkýmkoli způsobem docílena, a k tomu vyznati ji před celým\nsvětem, kdežto by nejraději vložil pravici na prsa svá a ce-\nlému světu s hrdostí hlásal, jak to druhdy Jan Lucemburský,\nKarel IV. i otec Žižka říci mohli: „Já opanoval pole beslně.a\nBolné tehdy, když nám nemožno takto úplně se vysloviti, an\nw\nosud Cechy neustále stíhá, a jen namáhání cíle čestného do-\njiti jim dovoluje, však nikoli nejvyššího.\nSpokojme se tehdy prozatím s tím, čeho nám dopřáno\na pohlédněme dříve na počátky vystavovatelům rakouským,\nčeským pak zvlášť, škodlivé, než do budovy výstavní vstoupíme.\nDle anglického katalogu ohlásilo hudební stroje dechové\nna výstavu z Rakous, dolních a hořeních a Uher 11, z Čech\npak 8 nástrojářů, věru hezká to řada, která by representovat\nmohla 1000 kusů nástrojů dechových ze dřeva i žesti, po-\nmyslíme-li k tomu, že by se byli v kollektivní výstavu spo-\njili a v jedné kolosální pyramidě skleněné umístili.\nKomise anglická však jinak určila, vykázavši místnost\nv paláci výstavném sotva polovic tak velkou, jaké rakouské\nvýrobky potřebovaly, komise pak centrální v Rakousku, místo\nco by byla měla výstavu z dvojího stanoviska vysvětlit, t. j.\nčím vyznamenání a jak obchodu docílit a konečně, jak každý\nnezkušený vystavovatel v tomto světovém závodu vystoupit\nmá, máli v jednom z těchto dvou stanovisek, neb v obou\nvýsledku docílit, jinak ale netroufá-li si toho, raději odstou-\npit, chopila se v rovnoprávnosti své myšlenky docela neprak-\ntické a odejmula každému vystavovateli, dle uznání kus svého\nohlášeného místa, tak že největší firmy na malou, menší však\nna mizernou prostoru odkázány jsouce, mnohé odstoupily a\nnevystavily, vytrvalé však co malé firmy, nedůstojné jich jména\nvystaviti nuceny byly.\nTímto přistřihnutím odpadlo v celku z Čech 4, z Ra-\nkousku pak 7 vystavovatelů, a zbylí, majíce k odvedení svých\nstrojů mnohem kratší čas než Anglicko i Francouzi, neměli\nkonečně při vybalování těchto nad míru choulostivých strojů\npražádného znalce, který by je se vší opatrností vybalil, v\npádu potřeby povstalé skvrny hned očistil, a pak, jak sluší\na patří, v jakýsi souměr vzhledný postavil, byly odevzdány\nlidem mladým a nezkušeným, neotřené a potlučené, beze všeho\nladu a skladu pověšeny, by takto skvrny na nich ponechané,\nv krátkosti stroje dříve úhledné zohyzdily, a na ceně jim\nübraly.\nNež mimo odstoupení mnohých firem, ztratila výstava\nrakouská velmi mnoho již především tím, že mnozí si připra-\nvili tyto obtíže sami, neobětujíce pražádných výloh na stroje\nsvé, poslavše je jako mizerná haraburdí beze vší okrasy ba\nbez firmy své, tak že každý navštěvovatel bezděčně katalog\nv ruce míti musel, chtěl—li firmu znát, a teprv mnohé stroje\nnenašel, an ani patřičné číslo u nich nebylo; tím obtížnější\nbylo jim obětovati peněz na cestu, by poznavše, co Yýstava\njest, jak třeba podruhé vystavovali, a zároveň přesvědčení\nnabyti, jak nevyhnutelné jest, hudební stroje zvlášť před ko-\nmisí jinak Jury zastávati, sebe však pro každý případ o po-\nkroku učiti.\nDoma záviděti jinému vyznamenání, domýšleti se, že\npráce vlastní nejdokonalejší jest, je marnivost jděte, po-\nkud čas, na výstavu londýnskou, byste ní získali pro průmysl\nsvůj a budoucně čest jménu svému i vlasti své. Druhá\nnehoda pro Rakousko, Čechy pak zvlášť jest ta, že ustano-\nveno pouze jeden druh medailie co vyznamenání za zásluhy\njednotlivců rozdávali a to k tomu specielně, t, j. pro každou\nzem zvlášť, bez ohledu na jiné země. Tímto usnesením pře-\nstává být vyznamenání světové na výstavě všech národů, tím\npřestala konkurrence světová a navštěvovatelůrn výstavy i\nobyvatelům světa nepodáno žádné měřítko, dle . kterého by\nnejlepší věci seznati mohli.\nCítili-li se v minulých výstavách průmyslníci, kteří tyto\nvýstavy navštívili, co do vyznamenání zkrácenými, které mnohdy\nz všelikých ohledů přiřknuty byly komukoli, uškodilo se prů-\nmyslníkům pokročilejším na výstavě Londýnské tím více spe-\nciálním vyznamenáním, an se jim takto chuť pracovat pro\nsvět übírá (má-Ii se pobídnutí výstavou docíliti? když se ne-\npodala příležitost stupeň před světem se vyšinouti ?!!)\nDejme tomu, jak se může spokojit Adolf Sax v Paříži\ndle tamních úsudků co nejprvnější strojař Francouzů a posud\nsvěta, když největší továrník levných strojů Gautrot tamtéž,\npouhý padělavatel tutéž cenu dostane, jakou Sax ? pro Gaut-\nrota to jistě s výhodou, pro Saxe ne—li s urážkou, přec s\nnehodou a üblížením spojeno, tuť přec zapotřebí by bylo,\npřední vyznamenané vystavovatele všech zemí v hromadu se-\nstavili, a vyčerpat největší zásluhy v tom neb onom odvětví\nprůmyslu, a požádat pak vládu anglickou, by také zvláště\nvyznamenáni byli. Proč také jinak zasílati stroje do Londýna\nk vůli vyznamenání, když konkurrence jest pouze domácí?\ntu zbývá výstavci pouze obchod, který častokrát velmi po-\nchybným se stává, a zásilku svých výrobků s výlohami spo-\njenou, sotva vyplácí.\nPověděv nevyhnutelný přehled předběžný, hodlám bu-\ndoucně vkročit do výstavy samé a posouditi dle možnosti\nbezohledně a spravedlivě každé nástroje, nebera nižádný ohled\nna dané snad již vyznamenání."}]}, {"article_id": "bm-bmtnabd-1862-07-01-01-c006", "article_bluemountain": "bmtnabd_1862-07-01_01#c006", "volume": "bmtnabd_1862-07-01_01", "ocr_source": "OCR Blue Mountain (ALTO), transcription TEI : lignes lb/@facs", "texte_sans_correction": true, "page_debut": "150", "page_fin": "152", "image_debut": 6, "image_fin": 8, "pages_selon": "pagination imprimée relevée dans le METS Blue Mountain (ORDERLABEL) ; [n] = page sans folio restituée", "url_article": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.2.6", "titre_corps": "Feuilleton.", "titre_sommaire": "Feuilleton.", "signature_source": "", "controle": "bornes données par la structure logique METS/ALTO de Blue Mountain (blocs ALTO de chaque constituant)", "pages": [{"page_pdf": 6, "page_imprimee": "150", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.6", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7795, "texte": "Feuilleton.\n\nDopisy z Čech a Moravy.\nK. V.\nZ Čáslavi. (Pěvecká zábava. —\nVýroční zpráva.) Zdejší zpěvácký\nspolek uspořádal dne 26. června v sále\nlázeňském pěveckou a hudební zábavu ku\npoctě přítomných hospodářů za příčinou volby\nsprávného výboru pro hospodářský odbor\nokresní. Program byl tento: 1. Ouvertura\nk zpěvohře „Černé domino44 od Aubera.\n2. „Naprej,44 sbor horvátský od Jenka. 3.\n„Dar nejněžnější,44 dvojzpěv od Pivody. 4.\nPolka od Kavana (věnovaná Čáslavskému\nzpěváckému spolku). 5. a) Úmysl české\nděvy,44 b) „Srdce ztracené,44 písně od Pi-\nvody. 6. Ballabille z balletu „Rodolfo\"\nod Giorzy. 7. Pochod od Abta. 8. „Gdě\nje slavska domovina,44 slova od Kukulje-\nviče, hudba od Wintra. 9. Arie ze zpě-\nvohry „Stradella44 od Flottova, s průvodem\npiana a mužského sboru. 10. „Utonulá,\"\nsbor od Křížkovského (přepracovaná).\nV měsíci květnu 1862 ukončil náš spolek\ndruhý rok svého trvání. Ačkoliv posud\nnemá spolek náš tolik sil, co jich ku pro-\nvedení větších skladek třeba, dostál přece\nvytknutému účeli mnohem skvěleji, nežli\nv roce předešlém. Rádných hudebních zá-\nbav uspořádal spolek, podporován jsa zdej-\nším městským hudebním sborem, šestero,\npřihlížeje zároveň k tomu, aby střídáním\nse sborů se zpěvy sólovými nabyli rozma-\nnitosti. K účelům dobročinným účinkoval\nspolek při besedě, slavnou městskou ra-\ndou ve prospěch Zdeňky Havlíčkovy u-\nspořádané, vyzval zpěvácké spolky: kutno-\nhorský, kolínský a poděbradský ku spo-\nlečnému výletu ve prospěch poho-\nřelou Novodvorských, hterýž po před-\nchozí poradě dotčených spolků v háji na\nKaňku 10. září 1861 u velikém účasten-\nství se odbýval. Taktéž při slavnosti\nTylově na Horách Kutných dne 22. du-\nbna 1862 byl spolek náš četně zastoupen,\njakož i při sjezdu českoslovanských\nspolků zpěváckýcb v Praze dne 17.\na 18. května 1862. Ku zvelebení\nhudby chrámové propůjčuje spolek o-\ncbotně sil svých na každé požádání ře-\nditele kůru. Aby nejnutnejší potřebě pro\nzdar a výkvět spolku, zařízení totiž pia-\nna, se vyhovělo, uspořádal spolek k tomu\núčeli dne 8. prosince 1861 pěveckou a\nhudební akademii, a ve spolku se zdejší\ndivadelní ochotnickou společno-\nstí v únoru 1862 kostumový ples, čímž,\njak z přiloženého přehledu o nakládání\ns jměním spolkovým viděti, jistina k za-\nřízení piana na 210 zl. vzrostla. Z té-\nhož přehledu vidno, že skoro veškery příjmy\nbyly na potřeby spolkové obráceny. Li-\nstovna i pokladnice shledány v nejlepším\npořádku. Každému údu volno, o pravdě\ntoho v místnostech spolkových se přesvěd-\nčili. Spolek čítá nyní 21 domácích, 15\nvůkolních a 102 přispívající údy. Čest-\nným spoluúdem jmenoval spolek slo-\nvůtného umělce a skladatele hudebního\nFrant. Kavan a, kterýž si o rozkvět spolku\nnašeho nemalých vydobyl zásluh. Sbor-\nmistr započal ku konci května cviciti zpěvu\ndvakráte v témdni; vyzývají se tudíž mi-\nlovníci zpěvu, by se v místnostech spol-\nkových v hojném poctu ku spolku přihlá-\nsili. Členové výboru jsou : p. Alois Ray-\nnoáek, předseda, J. L. Mašek, místo-\npředseda, Ferdinand Šťasný, jednatel, Em.\nKlír, sbormistr, Jan Svačina, poklad-\nník, František Novák, výbor, Leop. Ze-\nlina, výbor. I. Příjem. A. Pro spolko-\nvou pokladnici: 1. Zbytek od loňského roku\n8 zl. 87 kr. 2. Mimořádné příspěvky\n19 zl. 22 kr. 3. Příspěvky údů podpo-\nrujících 243 zl. 60 kr., úhrnem 271 zl.\n69 kr. B. Pro jistinu na zařízení piana:\nI. Z akademie 50 zl. 2. Z kostumového\nplesu 110 zl. 3. Z příspěvků od údů\nvýkonných spolku zpěváckého 47 zl. 4.\nZ příspěvků mimořádných 3 zl. 5 kr.,\núhrnem 210 zl. 5 kr., kterážto částka se\nvykazuje : v knížce zdejší záložny na\n191 zl.; v hotovosti neuložené 4 zl. 5 kr.;\nv příspěvcích ještě nezapravených 15 zl.,\ncož činí výše uvedených 210 zl. 5 kr.\n11. Vydání. Za nájem místnosti spolkové\n13 zl. Za produkce spolkové 33 zl. Za\npozvání k produkcím 21 zl. 50 kr. Za\nhudbu při produkcích 26 zl. Za rozepi-\nsování hudebnin 56 zl. 29 kr. Za nové\nhudebniny 2 zl. 92 kr. Za časopis „Da-\nlibor44 4 zl. 94 kr. Za osvětlení při zá-\nbavách 17 zl. 24 kr. Pro posla spolko-\nvého 20 zl. Na spoikové potřeby 21 zl\n18 kr. Za prápor spolkový 8 zl. 8 kr.\nNa rozličnosti 33 zl. 13 kr., úhrnem 258 zl.\nSrovná-li se úhrn příjmů pro pokladnici\npr. 271 zl. 69 kr. s úhrnem vydání pr.\n258 zl., ukazuje se přebytek 13 zl. 69 kr.\nv pokladnici spolkové v hotovosti a jistina\nna zařízení piana 210 zl. 5 kr. obnášející.\nZ Pardubic, dne|l2. června. (Di-\nvadlo. Beseda.) Uplynuli již opět\ndnové mnozí, kdežto ani v tomto ani v\njiném časopise uveřejněn nebyl sebe kratší\ndopis z města našeho, tak že by snadno\ndomýšleti se mohlo, že celá snaha ku pře-\ndu kráčeti u veškerého obecenstva našeho\njaksi ochábla. Než že tomu tak není, do-\nslalo se nám patrného důkazu; naši páni\nochotníci divadelní společně se zdejším\nzpěváckým spolkem velmi milý podvečer\nnám včerejšího dne připravili. Podali\nnám známý žert v jednom dějství „Pře-\nvržená slánka,44 při čemž jak slečna\nMatiaskova (choť Vojtěcha Bodrého), tak i\np. Frencl (Vojtěch Bodrý, vládní tajemník),\ntak i p. Kučera (strýc Hovorka) výborně\nsobě počínali. Jednotlivě abych jim zde\nchválu mnohou připisoval, není snad zapo-\ntřebí, neboť chválou jednou stejně mohou\nbýti odměněni, když totiž ústy veškerého\nobecenstva „slávu\" jim zde provolávám.\nDeklamace „fraj tr Kalina,\" předuešená\npanem Zemanem, obecenstvu velmi se\nlíbila, a již pouhým vystoupením panu Ze-\nmanovi v šaty vojenské obléknutému ne-\nmalého dostalo se potlesku. Deklamace\n„Cena ženy,44 kterou p. Tomšu před-\nnesl, též našim krásným dámám lichotila,\njakož i přednáška panu Tomšovi hlučného\npotlesku dobyla. Co se zpěvu týká, tu\njak jindy tak i také včera, osvědčil náš sl.\nzpěvácký spolek, že se vždy dílo podaří,\nkdyž se jen s chutí k práci přikročí, začež\ndojista chvalně známému p. Jandovi, ředi-\nteli spolku, díky. Zpívalo se: „Na vlast,\"\nsbor od Láblera. „Těžké orání,\" sbor\nod Vašáka. „C i káni,\" sbor od Vogla;\nnejlépe však „Cikáni\" se podařili. Panu\nLorencovi, v jehožto zahradě zábava\ntato byla, díky za jeho všestrannou oběta-\nvost. Vidí se mi však předce nutno upo-\nzorniti p. ředitele divadelního, že mnohé\nlepší přípravy podruhé by bylo zapotřebí,\ntak aby nemusili ochotníci, když již jsou\nna jevišti, po věcech se teprv sháněti, které\ntam již býti mají. Čistý výnos byl\npro pohořelé veSkuči. Večer po\ntéto zábavě odebralo se velké množství mě-\nšťanův, majíce v čele pp. měšfanosty města\nnašeho a Chrudimi pp. Bubeníka a\nK1 imš e, pak ředitele zpěváckého spolku\nKolínského p. Morštata do měšťanské\nbesedy, kdežto ar cit na růžovém rozmaru\nnechybělo. Zpívalo se i ve sboru, i je-\ndnotlivě ; nejvíce však nás zajímalo něko-\nlik písní národních, které zpíval p. Chru-\ndimský měštanosta. Mimo jiná provolávání\nslávy, kterých jsem doslechl, bylo také ono,\naby města Pardubice a Chrudim\nv úplné žila smířelivosti, při čemž nad-\njmenovaní pp. měštanostové vzájemně sobě\npřipili, a ústenkou nad zmíněnou smířlivost\njakoby potvrdili. Myslím, že žádné zname-\nnitější události při včerejší zábavě jsem\nneopomenul, a přání veškerého obecenstva\nměsta našeho projevuju : pp* ochotníci naši\nnechť by častěji podobnou zábavu nám\nposkytli.\n\nZ Pardubic. (Alb. Maška mše. —\nPěvecká ad iv ad el ní z á ba v a.— 27.\nčervenec. Nový prápor a nové\nvolby.) Mši od Maška do D-dur nepro-\nvozovali jsme již 11 nás dlouho, leč za blahé\ndoby a dobré paměti dřívějšího ředitelství\np. Matěje Kučery; víra se dobře pama-\ntovati, že tenkráte bylo provozování chrámu\nPáně důstojné. Letos byla dotčená mše o\nsvatodušních svátcích provozována, a do-\nbrý výsledek se očekával tím méně, anž\nnejprvnějšímu altistu hlas mutiruje; klari-\nnettista, jenž sólo: v „Qui tollis\" pískati\nměl, ochuravěl: některé spoluúčinkující údy\nna svátcích v cizině dleli vzdor tomu\nse s předešlou zkouškou produkce pod sprá-\nvou nového ředitele p. Václava Pospíšila\ncistě provedla. Musím říci, že touto mší,\nsnad největší dílo Alb. Maška, on sobě ne-"}, {"page_pdf": 7, "page_imprimee": "151", "url_page": "https://bluemountain.princeton.edu/bluemtn/?a=d&d=bmtnabd18620701-01.1.7", "debut_caractere": 0, "fin_caractere_exclue": 7411, "texte": "pomíjející pomník postavil, a v skutku\nkaždému bych přál slyšeti to k prosbě u-\nnášející Kyrie, majestátné Gloria, důvěru\ndýchající Credo s cituplným: „Et incar-\nnatus est.\" V posledním díle nejvíce vy-\nniknou opakující slova: „Crucifíxus\" hla-\nsem postupujícím v basu, což na každého\nmagicky účinkuje. Nemýlím se, jest toto\nkrásné basové sólo v „Agnus Dei\" zvláště\npro našeho ctihodného veterána p. Stra-\nkatého psáno, neb slýchával jsem ho totoť\nsólo kolikráte v Praze v rozličných chrá-\nmech velmi krásně prednášeti. Na Boží hod\nse pak za vložky dávalo: graduale pro\nmužský sbor od Horáka, přednášeno od\nzdejšího zpěv. spolku, a offertorium, soprán\na baryton-sólo od Preindla. Druhý svá-\ntek svatodušní byla zpívána mše v blízkých\nPardubickách, kdež p. učitel Remeš\nprovozoval pěknou mši od Diabelliho, gra-\nduale mužský ctverozpěv od Horáka a\noffertorium: „Protector noster\" od Drobi-\nsche. V poledne spojil úzký kruh přátele,\nkteří u místního učitele pozváni byli a dlouho\nv přátelském hovoru utěšené odpůldne strá-\nvili. Dne 11. června odbývala se v za-\nhradě p. Lorence pěvecká a divadelní\nzábava ve prospěch pohořelých ve\nSkutči. Ochotníci divadelní dávali pod sprá-\nvou svého zasloužilého ředitele p. Lorence\nkos: „Převržená slánka\" v jednom\njednání; pak zdejší zpěv. spolek pěl sbory:\n„Na vlast\" od Láblera, „Těžké orání\"\nod Vašáka, „Cikáni\" od Vogla, a po-\nsléze naši národní hymnu: „Kde domov\nmůj ?w od Fr. Škroupa, v sbor uvedl\nHeller. Počasí bylo příjemné, společnost\ndosti četná, představení bylo přeinile pro-\nvedeno, zpěvy s potleskem odměněny. Celá\ntato večerní zábava se velmi zdařila, což\ntaké ze všech stran slyšeti bylo. Toho dne\nse také národní slavnost ve prospěch\n„Svatoboru\" na oblíbené a památné\nKunětické Hoře v neděli na 27. čer-\nvence určila. Při poradě byl měšfanosta\na ředitel zpěv. spolku p. Klimeš z Chru-\ndimi, výbor a práporečník p. Salášek,\nředitel zpěv. spolku p. Morstadt z Ko-\nlína, tajemník zpěv. spolku p. Klika z\nPardubic a nížepsaný. Až dosud přihlásil\nse Chrudimský, Kolínský a Pardubský zpěv.\nspolek k slavnosti této; dle „Národních\nListů\" též náš výtečný „Hlahol,\" pak ná-\nsledující zpěv. spolky připověděly četnou\nrepresentaci: Spolek Jaroměřický,\nNovo-Packý, Vy so ko-Mýts ký a\nPřeloučský. Zevnitřní záležitosti a ob-\nstarání předsevzal na sebe náš vůbec mi-\nlovaný starosta p. Václav Bubeník s ně-\nkolika horlivými vlastenci. Nuže, rozmilí\nobčané, vzhůru 27. července na Kunětickou\nHoru! Svěcení práporu našeho zpěv.\nspolku jest na 6. července určeno. 0 10.\nhodině bude prápor s přiměřenou řečí od\nsvětícího kněze držanou posvěcen, pak ná-\nsledují slavné služby boží, při kterýchž\nnáš zpěv. spolek účinkovati bude. Po\nspolečné hostině v měšfanské besedě budou\nna odpoledne v místnostech naší reální\nškoly 1. třídy volby ředitele a celého\nvýboru zdejšího zpěv. spolku se\nodbývati. Zde nemohu opoinenouti Vám,\ndrazí údové zpěv. spolku Pardubického,\nnejupřímnější díky vzdóti za Vaši neunave-\nnou snahu při všech podnikách spolkových,\njakožto Varn srdečně děkují za důvěru, že\njste mně na 1 rok ředitelství zpěv. spolku\nsvěřili.\n\nFrantišek Janda,\nředitel zpěváckého spolku.\n\n(a—a) Ze Sezemic. (Výročuí slavnost\nkostelní. — Skvostný dar.—\nDivadlo.) Dne 15. června odbývala se\nvýroční slavnost založení chrámu sv. Tro-\njice, za kterouž příčinou mnoho cizích ho-\nstu z blízka i z daleka do našeho města\nzavítalo. Nejvíce byli zastoupeny poblízké\nměsta Pardubice, pak Holice a Dá-\nši ce. Z Pardubic cestovalo několik udu\nzpěv. spolku Pardubického, by se po\npředešlém laskavém pozvání od 1. učitele\na ředitele kůru p. Baudyše při slavnostní\nmši od Eiblera do F-dur súcastnili. 0\n11. hodině počala zpívaná mše, již nově\nzvolený veledňst. vikář z xMoravan p. Jiří\nKupka celebroval. Mše vypadla dobře ; za\ngraduale byl vložen mužský ctverozpěv:\n„Svatá Trojice!\" od Frimla; za offerto-\nrium bylo provozováno duetto pro tenor a\nbaryton od Diabelli-ho. Nesmím opome-\nnouti, že při té slavností mši llletý hoch\njmenem Kučera, rodič ze Sezemic a u-\ncenec p. učitele Baudyše, velmi obratně si\nna královském nástroji kostelním — na var-\nhanách počínal. Jest to věru nadějný ho-\nšík s dobrým hudebním nadáním. Po skon-\nčené mši byla krásná „Nebesa\" pro kostel\nSezeinický od sl. Veroniky Pánkové za vy-\nsoký náklad v ceně 412 zl. r. c. věnované,\nod p. vikáře posvěcena, při kterémž obřadu\np. měštanosta Pánek a 1. rádní p. Be-\nranek kmotrovství ochotně převzali. Pak\nse hosté shromáždili u lidumilného a pří-\nvětivého p. učitele, kdež přátelská zábava\npočala a trvala až do figurálních odpoled-\nních nešpor. Ochotníci divadla Sezemického\nhráli v 5 hodin odpoledne v aréně kus ve\n3 jednáních: „Vrahové v městě\" dosti\nuhlazeně s předešlým proslovem od J. Jahna.\nZvláště se vyznamenali: správec, hospod-\nský', mlynář a vysloužilý voják. Známá\nkapela Mateřovská hrála v hostinci\nu p. Beránka, kdež jak se říká, sál jak na-\ntlučen byl, a všechny stavy okolního oby-\nvatelstva byli četně zastoupeny. Nenucená\nzábava trvala až do bílého r